Stručný souhrn zásad pro psaní bakalářské práce se změnami v

Komentáře

Transkript

Stručný souhrn zásad pro psaní bakalářské práce se změnami v
SOUHRN ZÁSAD PRO PSANÍ ZÁVĚREČNÝCH PRACÍ
S DOPLNĚNÍM A ZMĚNAMI PODLE NOVELIZOVANÉ NORMY
690:2011
Podrobné informace a organizační pokyny jsou uvedeny v dokumentu: Bakalářská a
diplomová práce, informativní text pro studující Bc. a NMgr. studia na Pražské vysoké škole
psychosociálních studií včetně obou příloh. V tomto dokumentu se uvádějí změny
v novelizaci původní normy, doplnění údajů, na které se studenti ptají, a upozornění na
nejčastější chyby v závěrečných pracích.
1 Volba tématu, vedoucího a názvu závěrečné práce
1.1 Volba tématu
Student(ka) volí téma své závěrečné práce z nabídek přednášejících nebo – méně často –
předkládá návrh vlastního tématu ke schválení vedení školy. V prvním případě je volba
tématu spojena s vedením toho učitele, který toto téma nabízí1, ve druhém případě může
student navrhnout vedoucího práce podle vlastního výběru. Vhodnost vedoucího posuzuje
výhradně vedení školy2. Pokud student nezíská vedoucího práce, přiděluje mu ho vedení
školy.
1.2 Název práce
Téma práce je podstatně širší pojem než název práce, který sice z tématu vychází, ale zužuje
je a blíže specifikuje. Volba názvu je důležitá proto, aby student netápal a měl od začátku
jasno, o čem má práce pojednávat. Stejně tak je třeba, aby v tomtéž měli jasno i čtenáři3.
Příkladem tématu je Drogová závislost, zúžení problému pro název práce je např. Srovnání
frekvence užívání kanabisových drog v průběhu posledních 20 let v ČR, nebo Účast
sociálního pracovníka na prevenci AIDS u drogově závislých v naší zemi.
1.3 Zadání závěrečné práce
Toto by mělo obsahovat už správný název práce, její cíl (stačí jednou jasnou větou), osnovu
práce formálně uvedenou podle předepsaných pravidel, ve výzkumném šetření pak stručné
sdělení, jakou metodikou bude prováděno (např. kvantitativní nebo kvalitativní zkoumání), o
kolik zkoumaných osob zhruba půjde. U případného dotazníku pak ukázka několika otázek4.
1
Pokud však učitel už má naplněnou kapacitu svých časových možností, může vedení odmítnout.
2
Pokud se návrh týká osoby, která dosud závěrečné práce nevedla, požaduje škola odborný životopis.
3
Obecně platí, že čím je název konkrétnější, tím je pro studenta jednodušší splnit požadavky na závěrečnou
práci.
4
Vedení může Zadání vrátit k přepracování jako nedostačující, proto je vhodné, aby mu vedoucí věnoval
pozornost už v této fázi.
1
2 Vypracovávání závěrečné práce
2.1 Komunikace studenta s vedoucím práce
Na začátku vedení práce je třeba domluvit způsob komunikace s vedoucím práce a časový
harmonogram postupu psaní práce. S vedoucím závěrečné práce je možno komunikovat
elektronicky nebo na konzultacích5. Student je povinen respektovat jeho kritiku a pokyny a
dodržet domluvené termíny. Pokud student zásadně nedodržuje pokyny vedoucího, má tento
právo v krajním případě oznámit situaci vedení školy a další vedení tohoto studenta odmítnout
se všemi důsledky pro studenta.
Doporučuje se zachovat si větší časovou rezervu. Pokud student(ka) vyhledá svého vedoucího
pozdě6, má tento právo rozhodnout o pozdějším standardním datu obhajoby.
2.2 Změna názvu práce nebo jejího tématu
O změnu tématu práce, zároveň tím často i o změnu vedoucího, musí student(ka) požádat
nejpozději tři měsíce u bakalářské práce a čtyři měsíce u diplomové práce před jejím
požadovaným odevzdáním studijnímu oddělení školy. Původní vedoucí práce může
odmítnout její vedení při změně tématu.
Pokud půjde jen o pozměnění názvu práce (jeho zkrácení, zúžení nebo bližší specifikaci),
zůstává to pouze na dohodě studenta s vedoucím práce, ale je třeba na to upozornit studijní
oddělení při odevzdávání práce, aby se výpis názvu do protokolu shodoval s jeho změnou7.
2.3 Členění práce
Osnova práce se může v průběhu podrobného zpracování jejího předmětu proti osnově v
Zadání měnit se souhlasem vedoucího práce. Práce je rozčleněna na úvod, kapitoly včetně
podkapitol a závěr.
Úvod a závěr se nečíslují. Číslování kapitol a podkapitol je možné výhradně arabskými čísly
v desetinné soustavě, nepřipouštějí se římská čísla ani písmena. Za posledním číslem se
nedělá tečka. Tedy:
1 Název kapitoly 1.1 Název podkapitoly prvního řádu 1.1.1 Název podkapitoly druhého
řádu atd. Není přehledné členit podkapitoly na více než třetího řádu tj. 1.1.1.1 - student však
může volit i méně složité členění na podkapitoly pouze prvního řádu. Jednotlivé úrovně mají
být odlišeny písmem a to postupně podle úrovní od většího k menšímu8. Úvod a Závěr je
vhodné nadepisovat stejným písmem jako hlavní kapitoly.
Název kapitol a podkapitol je na novém řádku a nedělá se za ním tečka. Každá hlavní
kapitola je na nové stránce a 2 - 3 odrazy odshora podle jejich šíře. Podkapitoly jsou na stejné
5
Způsob určuje vedoucí práce podle svých časových možností. Student je povinen se mu přizpůsobit.
6
O tom, kdy je pro něho pozdě, rozhoduje vedoucí práce, měl by však respektovat předchozí dohodu se
studentem.
7
Studijní oddělení má totiž právo převzít původní název práce ze Zadání, pokud se mu nedostane upozornění.
8
Např. lze doporučit nadpis hlavní kapitoly velkým písmem 16 Times New …, podkapitolu prvního řádu malou
16, podkapitolu 2. řádu malou 14, podkapitolu 3. řádu malou 14 a kurzívou.
2
stránce s mírně větší mezerou nad nimi, než je mezera běžného odstavce. Nadpisy kapitol a
podkapitol se zásadně nepodtrhávají.
Délka jedné kapitoly by měla být několikastránková, nejméně však 3 stránky. Není přípustné,
aby byla jedna kapitola na jednu stránku. V takovém případě je třeba kapitoly spojit do
podkapitol pod příslušným názvem. Úvod a Závěr, které nejsou číslovány, jsou kratší: stačí
kolem 2 stránek.
Názvy kapitol a podkapitol mají odpovídat jejich obsahu, v němž se student(ka) nemá
odchylovat do oblastí mimo jejich název.
Student(ka) má dodržovat předepsaný počet stránek závěrečné práce, nepřekračovat jej, neboť
překročení svědčí o tom, že název práce byl zvolen příliš široký, nebo student(ka) není
schop(en, na) vést své myšlenky souvislým, určeným směrem.
2.4 Označování vlastních názorů v práci
V práci musí být zřetelně odlišeno, co je názorem autorů a co názorem vlastním. Je možno
psát o sobě ve třetí osobě, tedy: Autor této práce se domnívá …… Autor této práce je toho
názoru, že ….. . Zejména v závěru je třeba používat tohoto způsobu, nebo jinak: Tato práce
pojednává o ….. .
V textu je možno použít první osoby: Podle mého názoru …… . Jsem téhož názoru jako autor
…. . I když vídáváme v diplomových pracích používání plurálu, je to nelogické, protože práce
má být samostatně vypracována autor(em/kou). Plurálu by bylo možno použít, pokud by
student(ka) poukazoval(a) na nějakou dřívější společnou práci nebo společné zkušenosti.
2.5 Obecné pokyny pro práci s odbornou literaturou
Student(ka) má prostudovat pro bakalářskou práci kolem 15 – 20 odborných publikací, u
magisterských prací nejméně od 25 výše9. Uváděné literární prameny musejí prokazatelně
souviset s tématem práce.
2.5.1 Pravidla pro uvádění zdrojů
Nepřekročitelnou zásadou je, že je nezbytné uvádět vždy zdroje, odkud student(ka) čerpal(a)
údaje, o nichž píše. V práci musí být jasně rozlišitelné, kdo co píše nebo říká, tedy na jedné
straně citovaný autor, na druhé straně autor(ka) závěrečné práce – student(ka).
Odkazy na publikace autorů, které student přečetl, se v průběhu práce uvádějí buď v textu
nebo pod čarou, dále však vždy i vzadu v přehledu literatury. Student(ka) si může zvolit, zda
chce citovat v textu nebo pod čarou, ale pak musí dodržet tuto volbu v průběhu celé práce.
V textu se doporučuje citovat podle harvardského způsobu tj. autor, rok vydání publikace,
případně stránka (viz ukázky níže), pod čarou lze použít citaci s uvedením autora, názvu
práce, roku a stránkou. Vynechává se ISBN nebo ISSN (je to uvedeno vzadu v literatuře,
9
Mohou to být monografie, jednotlivé kapitoly z monografií, články v časopisech, závěrečné práce, internetové
citace, odborné konference, zpracovávanému předmětu odpovídající TV pořady.
3
dvojí uvádění je zbytečné)10. I pod čarou lze však zvolit kratší harvardský způsob citace. Zde
je na vedoucím práce, jaký rozsah citací bude preferovat11.
Odkazy musejí být uváděny tak, aby je bylo možno vždy dohledat, to je hlavní zásada.
2.5.2 Přímá citace a parafrázování
Obsah uváděné citace může být přímý nebo nepřímý. Přímý způsob je doslovný a musí být
uveden v uvozovkách, lze (a též v některých dokumentech na internetu se doporučuje) použít
při něm i kurzívu (není to povinné, ale přehlednější), zcela bezpodmínečně se musí u přímé
citace uvést i stránka. Avšak i s přímou citací je možno pracovat např. tím, že se zkrátí,
vynechají se části, které nejsou pro tuto část práce podstatné, vynechání částí se pak vyznačí
třemi tečkami. Přímá citace nemá být nikdy dlouhá, proto se takto postupuje. Přímé citace
nemají být příliš časté a mají se omezovat jen na to, kde by vyjádření vlastními slovy nebylo
dost výstižné. V žádném případě nesmí přímá citace přebírat banality, které jsou zcela
evidentní a i naprostému laikovi jasné.
Parafrázování znamená, že student(ka) vypráví vlastními slovy to, o čem píše autor12. Při
parafrázování se nesmí opisovat. Student(ka) zde dokazuje, že rozumí tomu, o čem píše. U
parafrázování se také odkazuje na autora, který myšlenku vyslovil. Pokud jde o jednotlivé
tvrzení uvedené v rozsáhlé monografii např. na jedné stránce, měla by i zde být příslušná
stránka uvedena kvůli možnosti dohledání. Jiná je situace, pokud se povšechně konstatuje to,
co prolíná celou knihou, např. že autor je daseinsanalytik nebo provádí systemickou
psychoterapii.
Pokud student(ka) uvádí vlastní názor a chce jej podepřít o tvrzení autora, lze do závorky
nebo pod čáru před jménem napsat viz nebo srov., podobně jako chce-li upozornit na shodné
tvrzení ještě jiného autora, než toho, o němž se zmiňuje. Tato slova však není nutné používat
neustále, u každého odkazu, např. při parafrázování.
2.5.3 Zvláštnosti některých citací
V textu nebo pod čarou se uvádějí dva autoři, jejich příjmení jsou spojena spojkou „a“. Pokud
je více autorů např. tři, uvádí se v textu (případně i pod čarou) jen první autor a přidává se aj.
nebo u cizích publikací et al., jména ostatních spoluautorů jsou v tomto dodatku obsažena13.
Výjimkou však je, pokud na úvodní stránce knihy je uveden jeden nebo dva autoři a k tomu
„a kol“. Pak neměníme takto uvedený údaj na aj. V každém jiném případě se však a kol.
nepoužívá.
Nově je zavedeno, že – pokud je uvedena jako autor organizace – píše se její název jako
autora také velkým písmem (např. UNICEF, rok)14.
10
Podrobné uvedení všech povinných prvků je v Seznamu literatury.
11
Znovu je nutno zdůraznit, že u volitelných způsobů citací je nutno dodržet v celé práci jednou zvolený způsob.
12
Věty autorů bývají mnohdy šroubované, je zcela jasné, že to není vyjádření studenta, tedy je třeba použít
běžné, srozumitelnější řeči a změnit stylizaci.
13
Je to rozdíl proti uvádění v zadu v Seznamu literatury, kde se uvádějí tři až čtyři autoři, teprve pak aj.
14
Všimněte si, že se nedělá tečka před závorkou, ale až za závorkou.
4
Norma se nezabývá případy, kdy je odkaz na nějakého autora převzat z jiné publikace, tedy
tzv.z druhé ruky. Norma toto vůbec nepředpokládá a na některých školách se to vůbec
nepřipouští. Naše škola je ochotna to připustit jen tehdy, kdy jde o autora, který je špatně
dostupný nebo nedostupný, např. v historickém kontextu. Pak se používá odkaz (cit.dle….),
[uvádí se příjmení autora, odkud to bylo převzato, rok, stránka]. Je možno také už použít
v dalším odkazu zkratku c.d. Je však naprosto nepřípustné citovat z druhé ruky běžně
dostupného současného autora, v tom případě je nutno vyhledat jeho původní publikaci, tedy
(cit.dle …) se musí v závěrečných pracích podstatně omezit.
Příjmení autorů, pokud jsou v přímé spojitosti s uvedením roku vydání publikace, je možno
psát v textu nebo pod čarou velkým písmem, nikoliv však, kde je v nějaké další souvislosti
pouze jméno, to znamená odkaz byl uveden již dříve (a nadále se uvádí jen jméno autora bez
údaje roku).
Taktéž se nepíše velkým písmem jméno převzatého autora. Nikdy se nesmí dávat do kulaté
závorky za převzatým autorem rok vydání jeho knihy, kterou student(ka) nečetl(a). Uvádí se
to např.takto: Jesenský už v r. 1896 říkal, že ……. (cit. dle ŠMILAUERA, 1954, s. 64). Další
příklad: Kadeřábek říká, že …. (cit. dle NEDOMY, rok, s…). r převzatČch autorů by měla
být vždy uvedena stránka, protože bez věcného nebo jmenného rejstříku to v publikaci nelze
dohledat. Odmítáme citaci (Kadeřábek In: Nedoma, rok) obvykle ještě bez stránky15.
2.5.4 Vlastní překlad student(a/ky)
Student si sám překládá cizojazyčnou publikaci. Může přeložené převyprávět vlastními slovy,
nebo může i zde použít přesný překlad jako přímou citaci (samozřejmě s respektováním všech
pravidel českého jazyka a nikoliv překlad otrocký). Takový překlad dá také do uvozovek,
stejně jako přímou citaci z češtiny, ale na konci citátu přidá do hranatých závorek [vlastní
překlad autor(a/ky) této práce].
3 Bibliografické odkazy a citace v dokumentech dle ČSN ISO 690
(01 0197) platné od dubna 2011
3.1 Jména citovaných autorů v Seznamu literatury
Proti minulým instrukcím nejsou změny v interpunkci citací16, ve psaní příjmení velkým
písmem v Seznamu literatury17, ve psaní názvu publikace nebo názvu časopisu kurzívou, ve
psaní místa vydání, nakladatele, roku i identifikačního čísla.
Rozdíl je v tom, že se uvádějí celá křestní jména malým písmem, ne pouze iniciála. Pokud
jsou dvě křestní jména, uvádí se první celé a druhé zkratkou.
15
Škola má právo si určit způsob citování tam, kde to norma přesně nevymezuje.
16
Připomenutí: za interpunkčním znaménkem je vždy mezera.
17
V textu nebo pod čarou si může student(ka) zvolit psaní příjmení autorů buď velkým nebo malým písmem,
pak však zavedený způsob už podržet.
5
Změna je také v tom, že případná další dvě jména se mají uvádět v pořadí: křestní jméno a
příjmení, v původním pořadí bylo příjmení – křestní jméno u všech příjmení, v novém
dokumentu se uvádí jen u prvního jména (kvůli abecednímu zařazení). Student(ka) si však zde
může zvolit jedno nebo druhé, ale pak už se toho musí držet v celém dokumentu.
Jméno posledního autora je připojeno spojkou „a“.
V této normě jsou v Seznamu literatury uvedeni příjmením a jménem první čtyři autoři (dříve
to byli tři).
Pokud je uvedena jako autor písemnosti korporace, píše se podle této normy její název
velkým písmem18.
Není-li autor známý, může se napsat Anon.
3.2 Uvádění názvu knihy
Název publikace za jménem autora se též píše kurzívou jako v minulé verzi, stejně tak se
s dřívější verzí shoduje uvedení jedné kapitoly ze souborné knihy pod jménem jejího autora.
Tam se kurzívou název kapitoly nepíše, ale píše se jí až název celé knihy, v níž je kapitola
zařazena.
Pokud se cituje encyklopedie, pravidla nebo konference, píše se kurzívou. Např. Encyklopedia
Britannica, Pravidla českého pravopisu, International Conference on Scietific Information.
Název se má psát stejně, jak je na obálce nebo úvodní stránce, podnázev není povinný,
alternativní název se volí podle důležitosti.
3.3 Vydání
První vydání se nepíše. Další vydání je možno psát jako např. 2. rožš. a přepr. vyd., u angl.
citací např. 3rd ed., revided, tedy se uvádějí zkratkou případné změny ve vydání tak, jak jsou
uvedeny v knize.
3.4 Jméno překladatele
Příjmení překladatele nebo vedlejšího tvůrce (např.režiséra u filmu) se píše velkým písmem –
to je změna proti minulému. Např. Přeložil Jiří SVOBODA. Revised by A.C.LAWS. Tato
jména se píší až za název díla.
3.5 Místo vydání
je povinné. Píše se město, nikoliv stát. Pokud by mohlo dojít k záměně místa vydání, které je
totéž ve více státech, píše se vedle města vydání stát, provincie, země nebo kraj do hranaté
závorky, stejně tak, pokud nelze očekávat, že by se obecně vědělo, do kterého státu málo
známé místo vydání patří. Nikdy se nepíše název místa velkým písmem.
18
Např. UNICEF nebo IMPERIAL CHEMICAL INDUSTRIES.
6
3.6 Nakladatel
se nikdy nepíše velkým písmem, i když se sám tak prezentuje, pouze zkratky nakladatelství se
píší velkým písmem. U jména nakladatele se nikdy nepíše „nakladatelství“, „Publishing“, „a
synové“ „s.r.o.“, ale „Press“ nebo „Tisk“ se píše a nevynechává. Pokud je adjektivum a
nakladatelství, pak se v češtině píše např. Psychoanalytické nakladatelství“, ale např. Státní
pedagogické nakladatelství se píše zkratkou SPN.
3.7 Kapitola ze souborné publikace
Kapitola ze souborné publikace se píše stejně jako v předchozím vydání normy, ale za In je
dvojtečka, dříve bylo In bez interpunkce. Např.
DROZD, M. Práce s tělem v psychoterapii In: VYBÍRAL, Z. Současná psychoterapie. Praha:
Portál, 2010, s. 443-450. ISBN 978-80-7367-682-7.
3.8 Počet stran a názvy edic
Počet stran je údaj nepovinný. Nikdy se nepíše u slovníků a encyklopedií, tam se píší stránky,
s nimiž se pracovalo, stejně tak při uvedení stránek od-do při kapitolách ze souborné
publikace.
Pokud je označena v knize edice a svazek, je jejich uvedení nezbytné. Uvádí se za
identifikačním číslem. Např. ISBN ……. . Edice Svit, sv.6.
3.9 Uvádění časopisu
Časopis má kromě běžného způsobu citace ještě další možný způsob. Např.
SOKOL, P. Barcelona a Real – fotbal jako politika. Reflex. 2012, roč. 23, č. 18, s. 26. ISSN
0862-6634.
Druhá možnost: ……….. Reflex. 2012. 23 (18), s. 26. ISSN ……… Název časopisu se zde
píše kurzívou, název článku normálně19.
3.10 Identifikační číslo
V Seznamu literatury se vždy uvádí ISBN, ISSN, ISMN nebo, co je jako identifikační údaj
v knize uvedeno20. Identifikační číslo je povinný údaj, ač to někteří odborníci neradi uvádějí.
Podle identifikačního čísla lze však příslušnou publikaci okamžitě a jednoznačně nalézt na
internetu, proto je to účelné.
19
Můžeme se setkat také s tím, že za názvem časopisu je město, kde časopis vychází, tedy zde: Reflex. Praha,
2012 … nebo dokonce i vydavatel, tedy Reflex. Praha: Ringier axel springer CZ, 2008 …. Lze si volit některý
z těchto způsobů, ale je nutno jej opět dodržet v celé práci.
20
Připomínám, že identifikační číslo se neuvádí, pokud student(ka) zvolil(a) na přání vedoucího práce rozšířený
způsob citování pod čarou, je to vymezeno výhradně do Seznamu literatury-
7
3.11 Závěrečná práce na vysoké škole
Diplomová nebo bakalářská práce
JANDA, P. Rituály v různých kulturách. Praha, 2008. Diplomová práce. Univerzita Karlova,
Filosofická fakulta, Katedra kulturní antropologie. Vedoucí diplomové práce: Josef Heller.
Dostupné z ……..
Diplomová práce vydaná jako publikace
SLABIHOUDEK, J. Pokroky ve vývoji umělé inteligence. Brno: Vysoké učení technické
v Brně, Fakulta strojního inženýrství, Katedra kybernetiky, 2004. ISBN …….. Dostupné také
z: …….
3.12 Uvádění zákona
Zákon se uvádí takto:
ČESKO. Zákon č.11 ze dne 22.dubna 1998 o vysokých školách a o změně doplnění dalších
zákonů. In: Sbírka zákonů České republiky. 1998, částka 39, s.5388-5419. ISSN 1211-1244.
Dostupný také z : http://aplikace.mvcr.cz/archiv2008/sbírka 1998/sb039-98.pdf.
3.13 Uvádění filmu a televizního pořadu
Příklad uvádění filmu:
Inception [film]. Directed by Christofer NOLAN. USA: Warner Bross Puctures, 2010.
Příklad rozhovoru v TV.
PŘIBÍK, Petr. Interview. In: Studio ČT24. TV, ČT24, 2. května 2011, 13:30.
Další příklad:
Události. TV, ČT24, 16.května 2012, 19:00.
3.14 Internetové citace
3.14.1 Typ nosiče u elektronických zdrojů
Stejně jako dříve, je povinný typ nosiče v hranaté závorce [online], [CD], [DVD], [Braillovo
písmo] a další.
3.14.2 Způsob citací z internetu
Záleží na tom, zda jde o monografii, která vyšla knižně, časopis mající ISSN, článek na
webové stránce, stránka webového portálu. Je nutno upozornit na to, že v internetové citaci
umístěné za literaturou musí být vždy datum citování.
r monografie vycházející knižně a dostupné elektronicky se píše její obvyklá knižní citace a
za čísly ISBN po tečce se doplňuje Dostupné z ………., kde je internetová adresa.
r kapitoly z monografie vyšlé knižně i elektronicky je stejný postup jako u kapitoly knižní a
dodává se také internetová adresa.
8
r časopisu vycházejícího písemně i elektronicky se postupuje také jako u psaného časopisu,
za ISSN je internetová adresa.
Elektronická monografie (ebook, webové sídlo, webový portál)
Prvky obecně:
PRIMÁRNÍ ODPOVĚDNOST KE ZDROJOVÉMU DOKUMENTU. Název [druh nosiče].
Místo vydání: Nakladatel/vydavatel, datum vydání, datum aktualizace/revize [datum
citování]. Název edice a číslování. Standardní číslo. Dostupnost a přístup.
13.4.3 Příklady uvádění internetových zdrojů
Časopis vycházející zároveň i v písemné podobě
KRAMULOVÁ, Daniela. Pěstoun musí mít talent. Psychologie dnes. 2012, roč. 17, č. 9, s. 6.
ISSN 1212-9607. Dostupné z: ……..
Článek na webové stránce (autor není známý):
Štítná žláza ovlivňuje zdraví a srdce. In: Doktorka.cz [online]. ©2012, 14.6.2012 [cit. 201210-16]. Dostupné z: http://zdravi.doktorka.cz/stitna-zlaza-ovlivnuje-zdravi-a-srdce
Citace z tikipedie
Vyhledaný pojem21. In: Wikipedia: The free encyklopedia [online]. St.Petersburg (Florida):
Wikipedia Foundation. 11.12.2006, last modified on 25.4.2011 [cit. 2012-08-16]. Dostupné z:
http://cswikipedia.org/wiki/pojem.
ptránka webového portálu
WESTCOM. O nás. Webnode.cz [online]. ©2006 [cit. 2012-04-26]. Dostupné z:
http://www.webnode.cz/o-nas
Primární odpovědnost instituce (jméno autora neuvedeno)
ČESKO. MINISTERSTVO ŠKOLSTVÍ, MLÁDEŽE a TĚLOVÝCHOVY. MŠMT:
Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy [online]. MŠMT, ©2006 [cit. 2010-05-11]
Dostupné z: http://www.msmt.cz.
Příspěvek do webového sídla
KANT, Michel. China blocks Linkedin ramps up Internet censorhip. In: Macworld [online].
Feb 25, 2011, 2 pm[cit.2011-05-11].
Dostupné z: http://www.macworld.com/article/158155/2011/02/linkedin_chi_html
Diplomová práce v elektronické podobě
PECILA, Josef. Sociální problémy společensky vyřazených skupin obyvatelstva [online].
Diplomová práce. Praha: Univerzita Karlova, Filosofická fakulta, Katedra ……., 2012.
Vedoucí práce: ……. . Dostupné z: ………..
21
„Vyhledaný pojem“ znamená název informace, pod kterým byl údaj ve Wikipedii nalezen.
9
periálová publikace na internetu
VITHOVÁ, Vladimíra. Sociální funkce knihovny v české společnosti. Auspicia. Praha:
Národní knihovna, 2005, roč.2, č. 6, s.69-71. Dostupné z: ………..
13.4.4 Uvádění internetových citací v textu
Internetové zdroje se uvádějí podle základní volby buď v textu nebo pod čarou. V textu se
uvádějí stejným způsobem jako literatura tj. nejlépe podle harvardského způsobu: autor, rok,
nebo instituce, která má primární odpovědnost, a rok, nebo název článku a rok (pokud je bez
autora). Pod čarou se může uvádět podrobnější internetová citace, ale bez internetové adresy,
to znamená nikoliv Dostupné z…. .
4 Doplňující informace
4.1 Chybění údajů
Pokud není název jasný, dává se upřesnění do hranaté závorky. Např. Statistical digest of the
war [1939-1945], protože zde není zřejmé, ze které války. Do hranaté závorky se rozepisují
také zkratky a překlady názvů.
Pokud název chybí, uvádí se nějaký populární název, nebo název se k obsahu vztahující
v hranatých závorkách. Např. Bez názvu [Dáma se psem]. [Fotografie].
V případě, že některý údaj se dohledal jinde než v citovaném dokumentu, dává se do hranaté
závorky [rok]. Totéž pokud je nějaký údaj zjevně chybný, dá se vedle tohoto chybného údaje
správný údaj do hranaté závorky.
U chybících a nezjistitelných údajů se píše:
Při neznámém místě vydání [s. l.], je to latinské sine loco, nebo česky [b. m.] bez místa, za
obojí dvojtečka jako po zaznamenání místa.
Při neznámém nakladateli [s. n.] latinsky sine nomine, nebo česky [b. n.] bez nakladatele,
při neznámém roku vydání [s. a.] sine anno, nebo česky [b. r.]. Uvádí se za čárkou, kde má
být rok. Student si může vybrat psát tyto zkratky buď latinsky nebo česky, ale pak to zachovat
v celé práci.
4.2 Práce autora převzatého z jiné publikace
se do seznamu literatury nepíše, ale musí tam být celá citace knihy toho autora, ve které byla
zmínka o převzatém autorovi. Tato zmínka musí být v publikaci, na kterou se v textu
odkazuje, pro případného zájemce dostupná, tedy musí být uvedena stránka.
Novelizace normy zdůrazňuje, že bibliografická citace musí jednoznačně indentifikovat
citovaný dokument a musí být co nejpřesnější. Proto by se měla častěji uvádět stránka.
5 Přílohy
Stránkování příloh nepokračuje, ale začíná od jedné. Za literaturou může být stránka
nadepsaná pouze Příloha nebo Přílohy velkým písmem. Na další stránce pak první příloha,
která může být označena římským číslem, tedy Příloha č. I. Pokud je příloh více, římská čísla
10
pokračují. Znění dotazníku se dává do příloh, nikoli celé do textu. Patří tam také obrázky,
stejně tak ukázky různých dokumentů, které neprokazují vlastní tvůrčí práci student(a, ky).
Upozornění na závěr
Studenti musejí věnovat stejnou pozornost i formální stránce práce, nejen jejímu obsahu.
Pokud bude práce nedostatečná po stránce gramatické, stylistické či po stránce předepsané
úpravy, nebo při vyloženě špatných citacích, i když bude obsah dobrý, nebude uznána.
Všechny literární prameny, na které je odkazováno v textu, musejí bČt uvedeny i v seznamu
literatury a naopak nemohou bČt v seznamu literatury uváděny práce, o nichž není v textu
zmínka. Pokud by vedoucí práce nebo oponent takový nedostatek zjistil, je nezbytné, aby
toto ve svém posudku vyznačil - a student musí počítat s tím, že práce nebude uznána.
Odkazy musejí být úplné, aby bylo možno příslušné tvrzení vždy dohledat, proto má být
uvedena stránka, např. u publikací, kde není věcný nebo jmenný rejstřík, z něhož by bylo
možné najít příslušnou stránku.
Přímé citace je nutno používat omezeně, nikoliv jednu za druhou na téže stránce a musejí být
v uvozovkách, doporučuje se i kurzíva.
Parafrázování musí bČt uvedeno vlastními slovy, tedy nikoliv opisovat doslovně od autora.
Opisování bez uvedení autora je trestné a je možno studenta vyloučit ze studia pro podvod.
Předložení závěrečné práce jejímu vedoucímu na poslední chvíli spolu s nerespektováním
způsobu citací podle platné normy a pokynů školy vzbuzuje podezření, že student(ka)
samostatně nepracoval(a). V každém případě při nedodržení pokynů školy nebude práce
uznána.
Odkazy na převzaté autory z jiné publikace se mají používat jedině při nedostupnosti
originální publikace. Při nerespektování tohoto pokynu bude snížena známka.
Podrobnější ukázky uvádění pramenů jsou v Příloze č. 2 z roku 2011. V této příloze je také
uvedeno, které dřívější způsoby uvádění literatury se v evropském prostoru stále připouštějí,
aniž se považují za chybu, např. uvádění křestních jmen iniciálami.
Poděkování:
Za obětavé konzultace ke změnám v normě děkujeme paní PhDr. Evě Bratkové,
PhD.
LITERATURA
BERNÁTOVÁ,Olga a Jan SKÚPA. Bibliografické odkazy a citace dokumentů dle ČSN ISO
690 (01 01 97) platné od 1.dubna 2011. Brno, 2012.
11
BRATKOVÁ, Eva. Metody citování a strukturování bibliografických záznamů podle
mezinárodních norem ISO 690 a ISO 690-2: metodický materiál pro autory vysokoškolských
kvalifikačních prací [online]. Verze 2, aktualiz. a rozšíř. Praha: Odborná komise pro otázky
elektronického zpřístupňování vysokoškolských kvalifikačních prací, Asociace knihoven
vysokých škol ČR, 2008-12-22 [2011-02-08]. Dostupné z http://www.evskp.cz/SD/4c.pdf
ŘEHŮŘKOVÁ, Markéta a Vanda GŘEŠÁKOVÁ. Bibliografické odkazy a citace
informačních zdrojů. Interpretace aktualizované normy ČNS ISO 690 platné od 1.dubna
2011. Posl. revize 1.3.2012. Vytvořeno v rámci projektu e.citace. Dostupné z:
http://www.facebook.com/pages/E-citace/234158816646277.
THE UNIVERSITY OF NOTTINGHAM. How to cite Reference. Information Services.
c2012 [cit. 2012-11-17]. Dostupné z:
http://www.nottingham.acuk/is/documents/about/introductionguides/references.pdf
12

Podobné dokumenty