14-Rody Mycoplasma, Ureaplasma, Chlamydia, Rickettsia

14-Rody Mycoplasma, Ureaplasma, Chlamydia, Rickettsia

Mycoplasmata, Ureaplasmata,
Chlamydie, Ricketsie
MUDr. Drahomíra Rottenbornová
Mykoplasmata
Rod: Mycoplasma
• Poprvé izolovány v r.1944
• Velmi drobné bakterie; nelze pozorovat světelným
mikroskopem
• Nejmenší mikroorganismy schopné samostatného množení
• Netvoří peptidoglykan-nemají pevnou buněčnou stěnu
• Růstově velmi náročné
Morfologie:
Buňky mykoplasmat mohou mít tvar kokovitého nebo oválného tělíska,
mohou tvořit mnohojaderná vlákna a řetízky rozpadající se na základní
elementy. Kolonie mají charakteristický vzhled přirovnávající se k
sázenému vejci.
Způsobují onemocnění lidí, zvířat i rostlin
Prokázané patogeny u lidí:
 M. pneumoniae: původce infekcí dýchacích cest
 M. hominis
 M. genitalium
 Ureplasma urealyticum
původci urogenitálních infekcí
Mycoplasma pneumoniae
Patogenita:
• primární patogen pro respirační trakt
• parazituje na povrchu infikovaných buněk, ale
do nitra buněk neproniká ani většinou neinvaduje
do tkání a krevního oběhu
Onemocnění:
• asymptomatické nákazy
• mírné katary HCD
• faryngitida, tracheobronchitida s dráždivým kašlem
• atypické pneumonie (malý fyzikální, rozsáhlý RTG nález)
• puchýřnatý zánět bubínku (bulózní myringitis)
• onemocnění může být provázeno výsevem exantému
Komplikace:
• otitidy
• myokarditidy, perikarditidy
• neurologické komplikace, poruchy krevní srážlivosti, onemocnění
kloubů aj.
Zčásti jsou způsobené autoimunitními mechanismy
• Schopnost dlouhodobě perzistovat v respiračním traktu – navození
silné protizánětlivé reakce - vznik či exacerbace asthma bronchiale
event. jiných chronických bronchopulmonálních onemocnění
Epidemiologie:
• Výskyt celosvětový. U nás ve 4-5 letých cyklech dochází
k epidemiím.
• Nejčastěji jsou napadány děti (5-14 let) a mladí dospělí
• Zdrojem nákazy je pouze nemocný člověk.
• Šíření vzdušnou cestou, poměrně pomalu, takže infekci podporuje
užší kontakt (rodiny, kolektivy).
Inkubační doba: 2-3 týdny
Terapie: tetracykliny, makrolidy – léčba obvykle 3 týdny
(absence buněčné stěny - nelze použít beta-laktamováATB)
Laboratorní diagnostika:
 Sérologický průkaz (převažuje)
• ELISA: IgA, IgM, IgG
• KFR (dynamika titru celkových protilátek)
 Přímý průkaz:
• Detekce DNA v materiálech z dýchacích cest
Imunita: krátkodobá, lze onemocnět opakovaně
Mycoplasma hominis
Mycoplasma genitalium
Ureplasma urealyticum
Onemocnění: urogenitální infekce
Přenos: pohlavním stykem
Klinický obraz:
U žen
• Asymptomatický průběh
• Zánět uretry, cervixu, zřejmě i endometria, vejcovodu
• Souvislost s potrácením, předčasnými porody (není dosud
jednoznačně prokázáno)
U mužů
• Zánět uretry, méně často zánět nadvarlete, prostaty
Léčba:
• azithromycin, doxycyklin
• nutná léčba obou sexuálních partnerů
Prevence: nerizikové sexuální chování
Laboratorní diagnostika:
Přímý průkaz
Klasická kultivace-náročná
Kultivace v mikrodestičce+průkaz chemické reakce
Průkaz nukleové kyseliny
Průkaz protilátek se neprovádí
Sérologická odpověď chybí nebo je velmi slabá
Chlamydie
Chlamydie
• velmi malé g- bakterie, mají ale trochu odlišnou stavbu bakteriální
stěny („atypické bakterie“)
• mají vlastní metabolismus
• nejsou ale schopné syntézy ATP (energeticky závislé na hostitelské
buňce)
• intracelulární parazité
→ nelze je kultivovat na kult. půdách, jen na tkáňových kulturách
→ nelze použít ATB, která působí na bakteriální stěnu (betalaktamová ATB)
růstový cyklus 48-72h
=>dlouhá doba léčby
(2-3 týdny)
ET: elementární tělísko
infekční, metabolicky
neaktivní
RT: retilulární tělísko
metabolicky aktivní,
intenzivně se v buňce
replikuje
Současná taxonomie chlamydií:
• Rod Chlamydia
• Druh: Chlamydia trachomatis
•
•
•
•
Rod: Chlamydophila
Druh: Chlamydophila pneumoniae
Druh: Chlamydophila psittaci
Druh: Chlamydophila pecorum
Chronické chlamydiové infekce (zejména Ch. pneumoniae) jsou
považovány za jeden z možných faktorů rozvoje
• aterosklerózy koronárních cév
• bronchiálního astmatu a CHOPN
Chlamydia trachomatis
Rozlišujeme 18 sérotypů
Sérotyp
Onemocnění
Onemocnění:
A, B, C
trachom
D-K
L1-L3
Přenos infekce
Výskyt
přímý kontakt,
kontaminované ruce,
předměty, voda, hmyz
tropy, subtropy
(Asie, J Amerika)
inkluzní
konjunktivitida
(paratrachom)
- novorozenci (nákaza
během porodu)
- dospělí (nákaza při sex.
praktikách)
celosvětově
onemocnění
urogenitálního
systému
pohlavní styk
celosvětově
lymphogranuloma
venereum
pohlavní styk
rozvojové země
tropů
Onemocnění urogenitálního systému
(sérotypy D-K)
•
•
•
•
sexuálně přenosná onemocnění
odhaduje se, že představují kolem 50% všech urogenitálních nákaz
u mužů: zánět uretry, prostaty, nadvarlete
u žen: - asymptomatický průběh (2/3 případů),
- cervicitis, uretritis
- u neléčených hrozí zánět vejcovodů,
endometria, hrozba neplodnosti
•
novorozenci (nákaza během porodu): konjunktivitis, pneumonie, otitis
Terapie: tetracykliny, makrolidy, azitromycin
Lab.dg Chl. trachomatis
(využívá se zejména virologických technik)
Přímý průkaz
• Materiál: výtěr z uretry u mužů, výtěr z cervixu u žen, moč
• ! výtěr musí být razantní, aby se získal dostatek epitelií, neboť chlamydie
jsou uloženy převážně intracelulárně !
• Průkaz antigenu: IF, ELISA, imunochromatograficky
• Průkaz nukleové kyseliny: např. PCR
• (Kultivace: na buněčných liniích, průkaz chlamydiových inkluzí v buňkách)
Nepřímý průkaz – průkaz protilátek


•
•
•
•
•
IF, KFR, ELISA IgG, IgM IgA , imunoblott
zatím nejsou příliš spolehlivé:
mohou obsahovat antigeny společné pro všechny sérotypy chlamydií
u chronických slizničních infekcí nemusí být dostatečné množství protilátek
v séru
vysoká promořenost populace různými sérotypy chlamydií
KFR prokáže pouze rodově specifické protilátky
ELISA: někdy problém rozlišit reinfekci, chronickou infekci, stav po
prodělané infekci
Prevence: zásady bezpečného sexu
Trachom
V rozvojových zemích nejčastější příčina získané slepoty
Výskyt v oblastech se špatnou úrovní hygieny
Odhady WHO: 100 mil.nemocných, 6 mil. slepých
Přenos:
• přímým kontaktem se sekrety oka, nosu a krku
postižených osob (zejména děti)
• kontaminovanými předměty (např. ručníky, žínky)
• mechanicky přenos hmyzem (mouchy)
Opakovaná infekce vede k chronickému zánětu spojivky a rohovky
s tvorbou jizevnaté tkáně.
Terapie: tetracyklin, operace očního víčka (entropium)
Paratrachom
•
•
•
•
Inkluzní konjunktivitida
Příznivější prognóza, k poškození zraku obvykle nedochází
Onemocnění: i u dospělých
Zdroj nákazy: genitál
Lymphogranuloma venereum
•
•
•
•
Pohlavně přenosné onemocnění
Výskyt: rozvojové země, ale i Evropa, severní Amerika
ID: 3-21 dní
KO: papuly → ulcerace na genitálu +jednostranné zvětšení
regionálních uzlin, někdy abscedujících
• Neléčené onemocnění: rozsáhlý destruktivní zánět, jizvy, píštěle,
elefantiáza genitálu
Chlamydophila pneumoniae
Přenos: kapénková infekce
• charakteristické je „hromadné“onemocnění kolektivů (obvykle dětských)
• člověk může onemocnět opakovaně
ID: 10-14 dní
Onemocnění:
• děti 1-5 let vzácně; nejčastěji školní děti a mladí dospělí
• infekce HCD, DCD (tzv. atypická pneumonie)
• možné komplikace: endokarditidy, myokarditidy
Terapie: makrolidy, tetracykliny; 2-3 týdny
Lab. dg: průkaz protilátek -KFR-dynamika titru
-ELISA – IgM, IgG
- imunoblott
Chlamydophila psittaci
• ID: 5-19 dní
• KO: psitakóza (ornitóza)
• obraz atypické pneumonie (horečka, suchý kašel, dušnost,
minimální fyzikální nález) – někdy závažný průběh
• akutní horečnaté onemocnění bez pneumonie
• Komplikace: zánět perikardu, myokardu, endokardu, postižení jater,
meningoencefalitida
• Terapie: tetracykliny, makrolidy
• Lab. dg: průkaz protilátek (KFR, IF)
Rickettsie
a podobné mikroorganismy
Riskettsie
Čeleď
Rod
• aerobní, g- bakterie
Rickettsiaceae
Rickettsia
• většina z nich jsou IC parazité
Orientia
• velmi malé (µm)
Anaplasma
• špatně kultivovatelné
Anaplasmataceae
• špatně barvitelné podle Grama
Ehrlichia
• dlouho považovány za viry
Neorickettsia
• zahrnují druhy pro člověka
patogenní i nepatogenní
Bartonellaceae
Bartonella
Coxiellaceae
Coxiella
• společné vlastnosti:
- afinita k buňkám RES
- využívání vektorů (klíšťat apod.)
k přenosu nákazy
- citlivost na stejná antibiotika
Rody Rickettsia a Orientia
Čeleď
Rod
Rickettsie lze rozdělit na 2 skupiny :
Rickettsiaceae
Rickettsia
1. skupina vyvolávající skvrnité tyfy
(R. prowazekii a R. typhi, R. felis)
Orientia
Anaplasmataceae Anaplasma
2. skupina vyvolávající skvrnité
(exantémové, purpurové) horečky) –
mnoho druhů rickettsií
Ehrlichia
Neorickettsia
Bartonellaceae
Bartonella
Coxiellaceae
Coxiella
Rod Orientia byl z rodu Rickettsia
vyčleněn nedávno
Epidemiologie:
Přirození hostitelé: různí obratlovci
včetně člověka
Přenos: členovci
Patogeneze:
• většina rickettsií se množí v endoteliálních buňkách periferních kapilár, kde
vyvolávají vaskulitidu → klinické projevy:
• postižení kůže: exantém
• postižení vnitřních orgánů (mozku-meningoencefalitida, plic, srdce)
Klický obraz rickettsiových infekcí:
• horečka
• neuropsychické, kožní, kardiovaskulární projevy
Terapie rickettsióz:
• tetracyklin, chloramfenikol
• špatně léčitelné jsou purpurové horečky (život ohrožuje hypovolemický šok
nebo krvácení do životně důležitých orgánů)
Prevence: dezinsekce
Původci skvrnitých tyfů
Vyvolavatel
Nemoc
Vektor
Rezervoár
Výskyt
R. prowazekii
skvrnitý tyfus,
epidemická
skvrnivka
veš šatní
člověk
Asie, Afrika, S a
J Amerika
R. typhi
myší tyfus
(endemický)
(krysí skvrnivka)
blecha krysí,
kočičí
divocí hlodavci
Blízký východ
(Egypt, Kuvajt),
JV Asie, Afrika,
S Amerika
R. felis
kočičí (bleší)
skvrnivka
blecha kočičí
kočky
Evropa. JV
Asie, S a J
Amerika
R. prowazekii
Odolná vůči zevním vlivům (v prachu vydrží několik týdnů)
Epidemiologie: k epidemiím dochází ve špatných hygienických podmínkách
(války, přeplněné chudinské čtvrti velkoměst)
• V ČR se vyskytla epidemie skvrnivky v dubnu a květnu 1945
v koncentračním táboře Terezín
• V současnosti občasné epidemie v uprchlických a zajateckých táborech
ID: průměrně 8 dní
KO: - horečka, zimnice, třesavka, bolesti těla
- vyrážka (4.-7.den), která se tvoří na hrudníku, poté postupuje na
končetiny, avšak nikdy nepostihuje obličej a dlaně
Komplikace: poruchy srdce, krvácení do mozku
•
•
•
Při neléčené formě následuje kóma a smrt.
Letalita až 50%.
Úplné uzdravení může trvat až 3 měsíce.
Brill-Zinsserova choroba
• mírná recidiva skvrnivky při oslabení imunity (rickettsie perzistují
v endoteliálních buňkách)
Lab. dg:
přímá
• vysoké riziko laboratorní nákazy – pouze specializované laboratoře
• izolace na morčeti
nepřímá
• KFR, aglutinace na nosiči, Weil-Felixova reakce (aglutinace
s antigenem z kmene Proteus vulgaris OX 19)
Z historie
•
velké epidemie skvrnitého tyfu provázely válečná tažení, decimovaly vojska
i civilní obyvatelstvo a nezřídka měly i vliv na chod dějin
•
některé epidemie označované jako morové mohly být ve skutečnosti
skvrnivka
•
1577-1579: skvrnivka vyhubila asi 10% obyvatelstva v Anglii
•
epidemie proběhly zřejmě i během třicetileté války
•
1812-skvrnitý tyfus zahubil v Rusku více Napoleonových vojáků než Rusové
•
1. sv. válka – asi 3 miliony obětí na skvrnivku (Rusko, Polsko, Balkán)
•
1917- Rusko, Ukrajina: asi 3 mil. obětí
•
2. sv. válka – na východní frontě, bojištích v severní Africe, v
koncentračních táborech
Charles Jules Henri Nicolle
(1866-1936)
•
•
•
významný francouzský lékař
1909 – zjistil, že přenašečem skvrnitého tyfu je
veš šatní
1928 - Nobelova cena za fyziologii a medicínu
„za práce o skvrnitém tyfu“
Howard Taylor Ricketts (1871 - 1910)
• Američan
• 1909 - izoloval původce horečky Skalistých hor
• původce onemocnění byl po něm pojmenován (Rickettsia
rickettsii) i celá čeleď Rickettsiaceae
• v roce 1909 začal studovat onemocnění podobné skvrnité
horečce ve významném ohnisku v Mexico City, zjistil, že
obě nemoci jsou způsobené podobnými agens
• zde také na skvrnitý tyfus zemřel
Prowazek Stanislav (1875–1915)
•
•
•
•
•
•
•
•
•
mikrobiolog a zoolog, narozen v Jindřichově Hradci v rodině
důstojníka rakouské armády
studoval na gymnáziu v Plzni, na přírodovědecké fakultě
v Praze a ve Vídni
pracoval v ústavu Paula Ehrlicha ve Frankfurtu nad Mohanem,
v berlínském Císařském zdravotním ústavu
vedoucím protozoologické laboratoře Institutu pro tropické choroby v Hamburgu
povýšen do šlechtického stavu – Stanislaus von Prowazek
výzkum skvrnitého tyfu na Balkáně od r. 1913 (v té době balkánské státy bojovaly proti
Turkům)
velká podobnost s Rickettsovými výzkumy v Mexiku před několika lety
při výzkumu tyfové horečky na Balkáně zjistil jejího původce, který byl totožný s
mikroorganismem popsaným několik let před tím Rickettsem (a byl také příčinou smrti
obou vědců)
Prowazek se nakazil a zemřel v zajateckém táboře v Chotěbuzi
•
•
•
•
•
•
z pamětí Prof. Kredby: lékaře na infekční skupině a infekční klinice na Bulovce.
Rukopis 1977
http://www.infekce.cz/zprava10-07.htm
První případy skvrnitého tyfu jsme léčili v roce 1943. Byli to cikáni. Byli umístěni
do Domečku. Ošetřující lékař a sestry byli vybíráni, lékařka se dobrovolně přihlásila a
sestry byly losovány. Aby byli chráněni, dostali sérum od jednoho rekonvalescenta,
chránili se kombinézou a maskou. Stejně tak i docent Procházka.
A pak v roce 1945 se valily proudy nemocných skvrnivkou, ošetřovali jsme je
v normální uniformě, chodili od nich do bytu, kde jsme měli rodiny. Jak je všechno
relativní, v roce 1943 skvrnivka – hrůza, losování jako odsouzenců k smrti, ochrana
před vší a za dva roky je všichni ošetřovali jako běžnou nemoc.
V dubnu 1945 jsme už věděli, že skvrnivka je v koncentračním táboře
v Terezíně, byla také u nás správně diagnostikována u nemocných poslaných
z pankrácké věznice, kam byla zavlečena z Terezína. Čekali jsem, že budeme
ošetřovat nemocné z Terezína, a proto jsme se připravovali. Doc. Procházka chystal
zásoby léků a jídla, pokud bylo možno je sehnat, bylo připraveno odvšivování na
Domečku, byly připraveny slamníky a prádlo. Jak byl doc. Procházka prozíravý, vše
se nám hodilo a bylo plně využito.
Příliv nemocných začal dříve než skončila válka a nebyli to nemocní z Terezína.
•
•
•
•
V neděli 30. dubna 1945 ohlásil fyzik Kindermann příjem asi 15 těžších nemocných
z transportu vězňů, převážených před postupující Rudou armádou ze severu na jih
do Rakouska. Transport smrti zastavil na nádraží v Bubnech a odtud mělo být
transportováno 15 vězňů k nám.
V 19 hodin začali naši dezinfektoři z dezinfekční stanice a chlapci od protiletecké
obrany vozit nemocné. Místo sanitek vzali autobus a vozili a vozili až do půl
jedenácté, kdy byla zavírací hodina, protože bylo v Praze vyhlášeno stanné právo.
Místo ohlášených 15 jich tu ten večer přivezli 384.
Přísun pokračoval v dalších dnech. Byli to nemocní z tohoto transportu, které si vzali
domů a ukryli obyvatelé v sousedství nádraží, takže za 5 dnů jsme přijali
z transportu 613 nemocných skvrnivkou, tyfem, dyzentérií, pneumonií, flegmónami
po zranění a průstřelech, ale i zdravých, ovšem relativně, protože všichni byli
hladověním a útrapami zbědovaní.
Oddělení na suterénu a prvním poschodí infekčního pavilónu byla upravena tak, že
lůžka byla vystěhována a na podlahu byly položeny slamníky, jeden vedle druhého,
aby se jich co nejvíce vešlo. Odvšivování dělali sanitáři na Domečku, šaty
nemocných byly hned páleny. Bylo otevřeno oddělení v Karlíně, kam bylo přijato
100 nemocných z transportu. Byl jsem poslán na službu do Karlína a zde se sestrou
Vopatovou a s dvěma žákyněmi ze školy jsme celou noc koupali, odvšivovali, já jsem
je prohlížel a poskytl první lékařskou pomoc všem. Byly připraveny další pobočky,
v Salmovské ulici a na Karlově, a to vše jsme museli obhospodařit z personálního
zdroje infekčního pavilónu.
•
•
•
•
V celku bylo na infekčním oddělení léčeno 986 nemocných se sérologicky
prokázanou skvrnivkou (s pozitivní Weilovou-Felixovou reakcí), 376 s břišním
tyfem, 117 s dyzentérií. U ostatních vězňů šlo o pneumonie, tuberkulózu, flegmóny,
neošetřená střelná a jiná poranění apod.
Tehdy jsme neměli žádné kauzální léky na skvrnivku, tyfus, dyzentérii, blahodárně u
kachektických nemocných působily transfuze plné krve. A té jsme měli stále dostatek.
I když nás bylo na léčení a ošetřování málo, zachránili jsme mnoho set nemocných,
letalita přes tak těžký stav nemocných byla nízká, u skvrnitého tyfu 8 %, u
břišního tyfu 15 % a nejhorší prognózu měla dyzentérie s letalitou až přes 50 %. Od
nemocných skvrnivkou se nakazily dvě sestry, ale nemoc u nich proběhla dobře,
z lékařů se nenakazil nikdo, i když každý z nás si přinesl nahoru do bytu nějakou tu
infikovanou veš. Po proběhlé inkubační době jsme měli i několik nemocných
skvrnivkou z civilního obyvatelstva v okolí nádraží v Bubnech, z rodin, které si vzaly
domů některého vězně z transportu smrti. I u těchto nemocných byl průběh benigní.
Vedle příjmů vězňů z koncentračních táborů začal i zvýšený přísun nemocných
s běžnými nemocemi z Prahy, stoupl počet případů záškrtu, spály, tyfu a jak se blížilo
léto, rozběhla se epidemie dětské obrny.
Nespravedlivé bylo, že kolektivu infekčního oddělení, který vykonal tolik práce,
nikdo ani nepoděkoval, zatímco práce v Terezíně, jistě za horších podmínek,
byla a je znovu a znovu připomínána. O naší práci nikdo ani nevěděl a pak už
upadla zcela v zapomenutí.
Z rozhovoru se synem prof. Karla Rašky, který organizoval
potlačení epidemie skvrnitého tyfu v Terezíně
•
Bezesporu k nim patří potlačení epidemie skvrnitého tyfu v koncentračním
táboře Terezín, v terezínském ghettu, v roce 1945. Tehdy hrozilo, že
terezínské epidemie by mohla zasáhnout celé Československo i okolní státy.
Váš otec tehdy prokázal i velkou odvahu. Vynutil si těsně před koncem války
přes odpor esesáků s namířenými samopaly vstup do Malé pevnosti a ověřil si tam
své podezření. Co bylo pak?
•
Karel Raška jr.: "Potom odjel do Prahy, kde sháněl dobrovolníky, kteří by
mu jeli pomoci epidemii v Terezíne likvidovat. K tomu dostal souhlas ilegální
České národní rady. Do této akce se přihlásily všechny sestry (30,*viz dále),
které v těch dnech graduovaly v ošetřovatelské škole Na Bulovce. Zapojilo
se i několik dezinfektorů ze Státního zdravotního ústavu a několik mediků.
Přijeli do Terezína 4. května a začali hned pracovat. Byla to samozřejmě
strašná epidemie, neboť nemocných vězňů byly tisíce. Antibiotika v té době
nebyla. Pořádné odvšivování také nebylo k dispozici. Situace se tam
horšila.
•
Potom už sovětské velení v Praze, maršál Rybalko, tam přidělilo pět polních
nemocnic, které značně pomohly, i když se o tom dnes málo mluví.
Dobrovolníci tam pracovali v podstatě až do září 1945 a tu epidemii
zlikvidovali. Pomáhali jim samozřejmě také lékaři z ghetta. Zástupcem otce
tam byl pan profesor Patočka, který - když ho otec o to požádal na samém
začátku epidemie - okamžitě souhlasil, odjel do Terezína a strávil tam
veškerý čas až do září."
•
Celkem zemřelo od poloviny března do poloviny května 735 vězňů z Malé pevnosti.
Skutečný počet obětí byl určitě větší - řadě nakažených se podařilo z Terezína odejít
a podlehli nemoci jinde. Těžiště pomoci se postupně přeneslo do ghetta.
Mezi oběťmi terezínské epidemie byli i zdravotníci. Zemřelo patnáct lékařů, patnáct
ošetřovatelek a třináct pomocníků odvšivovacích stanic z řad bývalých vězňů ghetta.
Zemřeli i čtyři členové České pomocné akce.
•
•
* Z tabla se umívá třicet dívčích tváří. Všechny vzorně upravené, límeček a čepec
pečlivě naškrobený. U jednoho z portrétů je nenápadná černá stužka. Za starou
fotografií se skrývá neobyčejně silný příběh - žádná jiná třída nekončila své studium
tak tvrdou zkouškou jako ročník 1943 až 1945 České ošetřovatelské školy, Praha
VIII.
(Onemocnělo pět ošetřovatelek z této třídy, ošetřovatelka Božena Jandlová
zemřela.)
Nataša Gollová (1912-1988)
Na konci války odešla jako dobrovolná
ošetřovatelka do Terezína a nakazila se
skvrnitým tyfem
Rickettsia typhi
Onemocnění: krysí skvrnivka (myší tyfus, endemický tyfus)
KO: onemocnění podobné skvrnitému tyfu, lehčí průběh
vyrážka i na obličeji, dlaních a ploskách
Nákaza:
Rickettsia felis
Onemocnění: kočičí (bleší) skvrnivka
KO: podobná myší skvrnivce
Nákaza: přenos z koček i jiných zvířat blechou kočičí
Původci skvrnitých (exantémových,
purpurových) horeček
Více druhů rickettsií
Přenos: členovci, většinou klíšťaty
Rezervoárová zvířata: divoká zvířata, dobytek
ID: 5-7 dní
KO: horečka, zchvácenost, bolesti svalů, hlavy, překrvení spojivek
po 4-5 dnech výsev vyrážky
Průběh lehčí než u skvrnitého tyfu
Ve střední Evropě: rickettsiové horečky se
zřejmě také vyskytují, ale nerozpoznány,
léčeny pod jinou diagnózou.
Přehled některých z nich uvádí tabulka
na dalším snímku
Vyvolavatel
Nemoc
Vektor
Rezervoár
Výskyt
R. rickettsiii
horečka
Skalistých hor
klíště
hlodavci, psi, klíšťata
S a Stř.Amerika
R. conorii
středomořská
(marseilleská)
horečka
klíště
hlodavci, psi
oblast
Středozem.moře
R. acari
rickettsiální
neštovice
roztoč
myš
USA, Rusko,Ukrajina,
Korea,Chorvatsko,
Afrika
R. africae
africký klíšťový tyf
klíšťata
hlodavci, dobytek
Afrika, západ. Indie
R. sibirica
severoasijský
(sibiřský klíšťový
tyf)
klíšťata
hlodavci
R. australis
queensladský
klíšťový tyf
klíšťata
hlodavci, vačnatci
Austrálie
R. japonica
japonský klíšťový
tyf
klíšťata
hlodavci
Dálný východ
Orientia
tsutsugamushi
horečka
Tsutsugamushi
(japonská říční
horečka)
roztoči
hlodavci, hmyzožravci
Indie, JV Asie, severní
Austrálie
R. rickettsii
Podobným způsobem se uskutečňuje přenos ostatních původců rickettsiových
skvrnitých horeček
Čeleď
Rod
Rickettsiaceae
Rickettsia
Orientia
Anaplasmataceae
Anaplasma
Ehrlichia
Neorickettsia
Bartonellaceae
Bartonella
Coxiellaceae
Coxiella
Intracelulární bakterie, které se
jeví jako malé cytoplasmatické
inkluse (moruly) v monocytech
nebo neutrofilech
Vyvolavatel
Nemoc
Vektor
Rezervoár
Výskyt
Ehrlichia (4 druhy)
HME
HGE
klíště
vysoká zvěř,
psi, hraboši
USA
Anaplasma
phagocytophila
HGA
klíště
kopytníci
S Amerika,
Evropa
Neorickettsia
sennetsu
sennetsu
------
paraziti ryb
Japonsko
HME- lidská monocytární ehrlichióza
HGE- lidská granulocytární ehrlichióza
HGA- lidská granulocytární anaplasmóza
Bakterie napadají monocyty nebo
granulocyty, jimi roznášeny do uzlin,
sleziny, jater
Nepříznivé ovlivnění funkce imunitního
systému
KO: asymptomaticky nebo jako horečnaté onemocnění , někdy s vyrážkou, možné
také zvětšení uzlin, sleziny, bolest břicha, průjem
Těžší průběh u lidí s imunodeficitem, starých, oslabených
Někdy kožní projevy podobné lymeská borrelióze (erythema migrans)
Čeleď
Rod
Rickettsiaceae
Rickettsia
• Dají se kultivovat na
obohacených půdách
Orientia
Anaplasmataceae
Anaplasma
Ehrlichia
Neorickettsia
Bartonellaceae
Bartonella
Coxiellaceae
Coxiella
• Napadají endoteliální buňky,
dlouhodobě v nich přežívají a
uvolňují se do krevního
řečiště, pronikají do
erytrocytů
Druh
Hostitel
Vektor
Výskyt
Onemocnění
Bartonella
quintana
člověk
veš šatní
oblasti se
špatnou
hygienou
volyňská (zákopová,
pětidenní) horečka
Bartonella
henselae
kočka
kočičí blecha
celosvětově
nemoc z kočičího
škrábnutí
Bartonella
baciliformis
člověk
komárci rodu
Lutzomyia
Peru, Ekvádor,
Kolumbie
horečka Oroya, verruga
peruviana
Bartonella
elizabethae
potkan
krysí blecha?
celosvětově
horečnaté onemocnění
Známo 19 druhů bartonel, nejčastěji způsobují onemocnění člověka v tabulce
uvedené 4 druhy.
Další druhy bartonel parazitují na hlodavcích, kočkách, psech a vzácně mohou
u člověka vyvolat horečnaté onemocnění s bakteriémií, endokarditidou aj.
Bartonella quintana
Původce tzv. volyňské (zákopové, pětidenní) horečky
Výskyt: Nemoc spjatá se špatnými hygienickými podmínkami (1. a 2. SV)
V současnosti: rozvojové země; USA, Francie u bezdomovců
Přenos: podobný jako u skvrnitého tyfu
KO: akutní horečnaté onemocnění, bolesti hlavy,
dolních končetin
• příznaky trvají 5 dní, ale znovu se několikrát
vrátí, i když v slabší intenzitě
• vyčerpávající; ale většinou dobrá prognóza
• komplikace: endokarditida
Bartonella henselae
Jeden z původců tzv. nemoci z kočičího škrábnutí (felinóza, cat-scratch
disease)
Bartonella baciliformis
Původce tzv. jihoamerické bartonelózy (horečka Oroya,
verruga peruana, Carriónova nemoc)
•
V roce 1870 vznikla v Peru velká epidemie při stavbě
železnice z limy do města Oroya
Daniel Alcides Carrión (1857-1885)
peruánský student medicíny
zemřel na horečku Oroya (nechal se úmyslně infikovat,
aby prokázal, že horečka Oroya a verruga peruana jsou
způsobeny stejným původcem)
Bartonella elizabethae
• Zajímavost: popsán častější výskyt protilátek u bezdomovců nebo
intravenózních narkomanů v USA, Švédsku, Francii
Čeleď
Rod
Rickettsiaceae
Rickettsia
Coxiella burnetii
Orientia
Anaplasmataceae Anaplasma
- původce coxielózy-Q-horečky
- název podle „query“-otazníkagens nemoci popsané v r. 1935
nebylo známo
Ehrlichia
Neorickettsia
Bartonellaceae
Bartonella
Coxiellaceae
Coxiella
Druh
Hostitel
Vektor
Výskyt
Onemocnění
Coxiella
burnetii
hlodavci,
domácí
zvířata
klíšťata,
klíšťáci
celosvětový
coxielóza(Q
-horečka)
Q-horečka
Významná zoonóza
Epidemiologie:
• coxiely jsou velmi odolné vůči vyschnutí a světlu – dlouhodobě přežívají v
infekčním materiálu
• výskyt celosvětový
• ohroženi zejména zaměstnanci farem, jatek, veterináři, lidé zpracovávající
zvířecí produkty
Rezervoár: ovce, skot, kozy, kočky, psi, hlodavci, ptáci, klíšťata
Přenos:
• vdechnutím inf. aerosolu (může se vzduchem dostat až na vzdálenost 5 km)
• přímým kontaktem s infikovanými zvířaty, zejm porody, potraty zvířat
• kontaminovaným materiálem (např. hnůj, sláma, vlna)
• požitím nepasterizovaného mléka krav, koz, ovcí
• vzácněji: hmyzím přenašečem (klíště), transfúzí, transplantací, kapénkami
od nemocného člověka
Infekční dávka: velmi nízká
Inkubační doba: 1-4 týdny
Coxielly se množí v respiračním traktu (přežívají v makrofázích v alveolech), a
následně diseminují do jiných orgánů (játra, slezina, kostní dřeň)
Onemocnění:
akutní coxiellóza
• asymptomatický průběh
• chřipková forma
• plicní forma-obraz atypické pneumonie
• při požití-gastroenteritida
oproti jiným ricketsiózám chybí vyrážka
Komplikace: serózní meningoencefalitida,
postižení srdce, jater
Prognóza většinou dobrá.
chronická coxiellóza
• Nejčastěji obraz chronické endokarditidy.
• Jindy může být postižení jater.
• Onemocnění má špatnou prognózu.
Lab. dg:
Přímý průkaz
• vysoké riziko laboratorní nákazy – specializované laboratoře
• izolace coxiel z krve nebo sputa na pokusných zvířatech nebo na kuřecích
zárodcích
Nepřímý průkaz
• KFR, aglutinace na mikrodestičkách, NIF
Prevence:
• veterinární kontrola jatečních i užitkových zvířat
• vakcinace dobytka
• pasterizace
• dostatečné tepelné zpracování produktů z masa a mléka
Výskyt v ČR výjimečný (0-2 případy/rok)
Chovy zvířat jsou systematicky sledovány státní veterinární správou.
Možnost zneužití jako biologické zbraně!
Q-horečka v Nizozemí
•
•
•
zvýšený výskyt od r. 2007 (nárůst případů
onemocnění u lidí i zvířat)
v r. 2009 již 2357 případů onemocnění,
zemřelo celkem 9 osob
souvislost zejména s vlnou abortů na mléčných
kozích farmách