článek pokus12

Thea: Jsem Thea a jsem z Estonska. Jsem studentka a studuji dvě různé univerzity už
pět let. A kdybych nemusela za studium platit, tak bych studovala asi až do smrti. Jinak
myslím, že jsem stejná jako ostatní – mnoho zájmů a dost věcí, které umím, ale spíš
průměrně. A taky je tu jedna věc, která mě myslím odlišuje od jiných Estonců, a to, že
se snažím mít za všech okolností dobrou náladu. Občas mluvím o dost iracionálních
věcech a používám ironické poznámky, ale vždycky to myslím dobře, takže žádný
strach.
ODKUD : Oba moji rodiče jsou z Estonska, můj otec je z Tallinnu a moje matka z Tõrvy.
Kaisa: Jmenuji se Kaisa Lindenburg a je mi 22 let. Jsem studentkou tallinnské
univerzity, studuji sociologii a také pracuji pro ESN, která se zabývá kulturními
akcemi pro mezinárodní studenty…
ODKUD: Moji rodiče jsou z Tallinnu stejně jako já.
ESTONSKO
Co si pod tímto slovem představíte?
Víte, že existují i jiné malé země, které mají také své malé problémy jako Česká
republika?
Svetlana: Jmenuju se Svetlana Matsová, jsem studentka magisterského stupně,
obor daně a cla.
ODKUD: Moje matka je z Ukrajiny a můj otec z severního Kavzaku (Rusko).
Ač existují rozdíly mezi Českem a Estonskem, je jednoduché najít mezi těmito zeměmi
paralely….
Chtěl bych vám všem krátce představit Estonsko, a to především ústy šesti osob
s kterými jsem měl čest se setkat na svém studijním pobytu v Tallinnu (hl. město
Estonska). Připravil jsem pro vás jejich krátké, výstižné a vtipné odpovědi, které by vám
měly život v Estonsku alespoň trochu přiblížit...
Karl: Jmenuji se Karl, je mi 24 a studuji na tallinnské univerzitě. Kromě toho
jsem ještě studoval půl roku v Nizozemsku. Mám rád sport a hudbu, mám
rád zajímavé výzvy a i trochu hektický životní styl, díky kterému ze sebe
vydám to nejlepší.
ODKUD: Oba moji rodiče jsou z hlavního města – Tallinnu, který má okolo
450 tisíců obyvatel.
Meelika: Jmenuji se Meelika. Je mi 23 let. V současné době žiji a pracuji
v Tallinnu. Na jaře 2010 jsem dokončila Universitu Security Sciences v Tallinnu.
ODKUD: Oba moji rodiče jsou z jihu Estonska, nedaleko od města Tõrva.
Irina: Jmenuji se Irina, je mi 25 let, mám magisterský titul ze slovanské filozofie
a jsem z Tallinnu.
ODKUD: Moje matka je z autonomní Republiky Bashkortostan (Rusko, Ural),
ačkoli je Tatarka. Můj otec je z Ukrajiny.
Jaké je v Estonsku tradiční jídlo?
Meelika: Brambory a všude :D a kama (Kama – kefírový nápoj s mletými semínky žita a ovsa), který já moc
ráda nemám… Bohužel, jinak většina našich jídel pochází z jiných států.
Máte nějaký tradiční nápoj? Je to Vana Tallinn? (Likér s příchtí rumu, je výrazně sladký
a kořeněný.)
Svetlana: Pokud se jedná o tradiční pití, které si odvezete z Estonska jako suvenýr, tak je to Vana Tallinn.
Jinak klasické nealkoholické pití v Estonsku je Kvas, Kamjook and Kefír.
Co máš nejradši na Estonsku?
A co pivo? Znáš nějaká česká piva?
Irina: Moře a příroda. A proč? Protože jsou to hezká a příjemná místa, tak proč ne?
Thea: Myslím, že v Estonsku je pivo velmi populární. Jsou tu dva hlavní výrobci Saku a A le Coq a to jsou
taky naši favoriti. Já osobně pivo moc nepiju, jsem spíš fanda Kali. Jinak žádná česká piva neznám, sorry.
Meelika: Mám ráda naší přírodu a naše lesy. Jsem ráda, že mimo města máme stále ještě hodně míst
s téměř nedotčenou přírodou (pozn. téměř 50 % rozlohy Estonska pokrývají lesy a bažiny). Myslím, že
v mnoha zemích už nic takového nenajdete. Proto se potom není čemu divit, že v těchto místech najdete
tolik lidí s alergiemi a dalšími zdravotními problémy.
Kaisa: Co mám nejradši na Estonsku, myslím že to, že jsem se tu narodila a že tu mám rodinu.
Meelika: No... Vím, že jsou velmi dobrá, ale teď si na žádný název nevzpomenu. Já většinou piju estonská
piva – Saku Ice je velmi dobré.
Karl: Některá české piva jsou tady velmi populární : Pilsner Urquell, Staropramen, Gambrinus.
Kaisa: Nemám ráda pivo, ani pivo nepiju. Prostě mi pivo příjde nechutné! Jinak ohledně českých piv… znám
jenom Staropramen, a to jenom proto, že jsem ho jednou prodávala na estonském pivním festivalu.
Máš oblíbenou knížku?
Thea: Moje nejoblíbenější je Mort od Terryho Pratchetta, ale i v Estonsku máme spoustu dobrých autorů.
Moje oblíbené estonské knížky jsou Rehepapp od Andruse Kivirähka a Pravda a Spravedlnost od AntonaHansena Tammsaara. Tihle dva popisují Estonce docela pěkně, takže pokud máte zájem skutečně poznat
naší kulturu a povahu, doporučuji přečíst.
Co nemáš v Estonsku rád/a?
Kaisa: Co nemám ráda?! Lidi… Proč? Protože s Estonci je skutečně těžké komunikovat, dostat se k nim blíž,
spřátelit se… Myslím, že máme skutečně problém ukazovat svoje emoce… kromě některých výjimek
samozřejmě.
Irina: Nízké mzdy. A proč? Protože jsou nízké.
Karl: No, je těžké říct, co nemám rád… Myslíš, co nemám rád na Estoncích? - Možná to, že se všichni
Estonci pořád chtějí v něčem zdokonalovat a chtějí být lepší než ostatní. Takže tady potom všichni soutěží
mezi sebou a nemají čas na svůj klid a pohodu, místo toho jsou věčně nespokojení. Pro Estonce je taky
důležité, co si o nich myslí jiní lidé, potažmo cizinci. Mají o sobě nízké mínění a to nemám moc rád.
Máš rád/a svůj jazyk, estonštinu?
Irina: Ehmm… necítím nějaké silné emoce k estonštině, jazyk jako jazyk.
A oblíbený film?
Meelika: Je vážně krásný.
Thea: Oblíbený film je Donnie Darko od Richarda Kellyho, který je o teoretické fyzice. Jinak estonský
oblíbený film je Nukitsamees – Nezbeda od Helle Karis, je tam navíc skvělá hudba, kterou mám moc ráda.
Nukitsamees je taky knížka od Oskara Lutse, velmi známého estonského spisovatele.
Je těžké se ho naučit?
Irina: Ano, myslím že je těžké se ho naučit, protože jeho struktura je velmi rozdílná od indoevropských
jazyků. Neobvyklá skladba vět, prodloužené samohlásky, jiná výslovnost, 14 pádů… prostě je to trochu
složité se to naučit, ale znám mnoho lidí z různých částí světa, kteří to zvládli. Jediný problém je motivace,
pokud daný jazyk skutečně potřebujete, tak se ho naučíte.
Nejsi smutný/á, že vaším jazykem mluví pouze 1,5 milionů lidí?
Svetlana: No, jsem z toho trochu smutná. Ve skutečnosti se domluvím třemi jazyky estonštinou, ruštinou a
angličtinou, ale kdybych se rozhodla žít někde v zahraničí, rozhodně pro mě nebude žádným plusem, že
umím estonsky.
Meelika: Nikdy jsem o tom nepřemýšlela... Ale ne nejsem. Možná nás to dělá unikátní. A je dobré, když
mluvíte estonsky v jiné zemi a nikdo vám nerozumí.
Jako i v dalších zemích světa, tak i v Estonsku zjistíte, že česká piva nejsou nijak zvlášť populární . Pokud Estonci pijí pivo, tak
většinou proferují místní pivovary.
Irina: Ve skutečnosti se to pohybuje spíše mezi 900 tisíci až 1,1 miliony lidí v Estonsku a dalších ve světě .
Totiž ne každý Rus v Estonsku umí mluvit estonsky. Jinak smutná nejsem, protože je to běžný proces.
Například livonský jazyk nezanikl, ale přetvořil se právě v estonštinu. Jazyky prostě jen tak nezanikají,
většinou se přetvářejí v jazyky jiné.
Jaký máš názor na soužití Estonců a Rusů v Estonsku? (V Estonsku žije asi 30 % rusky
mluvících obyvatel)
Meelika: Těžká otázka, je to hodně široké téma. V každé národnosti existují různé typy lidí, takže si myslím,
že srovnávat lidi podle národnosti není zrovna ideální. Estonci jsou více uzavření, introvertní, klidní. Rusové
jsou hlučnější, častěji se hádají, ale zase jsou mnohem pohostinnější a vlídnější. V Estonsku je ale také
mnoho smíšených párů, takže je v současné době občas těžké říct, kdo je 100 % Estonec a kdo 100 %
Rus. (Viděla jsem jedno vtipné video, kde Rusové říkají, že Estonky jsou hezčí než Rusky a proto jsou
Estonky žádanější). Pro mě osobně bylo a je nejhorší pracovat společně se starší generací Rusek, které se
narodily v Rusku – obvykle jsou hlučné, používají věčné sprostá slova, je těžké s nimi spolupracovat,
protože považují Estonce za něco jako nižší rasu.
Svetlana: Myslím, že rodilí Estonci jsou stále obezřetní k Rusům žijícím v Estonsku. Občas, když se
podívám do tváře nějakému Estonci, vidím tam „POZOR“. Jinak Rusové jsou trochu temperamentnější než
Estonci.
Jaký je stereotyp o Rusech žijících v Estonsku?
Thea: Hodně klejí a nadávají, taky nesnášejí Estonce a myslí si, že jsme jen část velké matičky Rusi.
Většina zlodějů, opilců a feťáků jsou Rusové, kteří navíc neumí estonsky. :)
Irina: Blázniví, hluční lidé, kteří příliš ukazují své emoce.
Kaisa: Co si myslí Estonci o Rusech v Estonsku… no … široce rozšířený názor je to, že Rusové žijící
v Estonsku nesnášejí náš stát, naše lidi a že nemluví estonsky a že všechno špatného je vlastně jejich
vina…
A stereotyp o Estoncích?
Kaisa: Stereotypy o Estoncích z pohledů Rusů… že Estonci jsou nudní a složití a neumí rusky, i když jsou
součástí Ruska a že je všechno špatné jejich vina...
Svetlana: Existuje hodně vtipů o tom, že Estonci jsou pomalí. Třeba typický vtip je: V tallinnském metru
hlásí ženský hlas, a příštííííí stanice jeeee… vlastně ehm… už do níííí přijííííždíííte! (Nic na tom nemění ani
to, že v Tallinnu žádné metro není). A další stereotyp je, že Estonci mají rádi svůj vlastní životní prostor.
Myslím, že je to pravda.
Karl: Co já vím, tak na západě o Estoncích nikdo moc informací nemá, takže je těžké mluvit o nějakých
stereotepech.
Zřejmě největší vnitřní konflikt v novodobých dějinách
Estonska. Spor o památník „Bronzového vojáka“, který byl
podle Rusů symbolem porážky nacistického Německa a
osvobození Estonska vojáky Sovětského Svazu. Rusové žijící
v Estonsku vnímají tuto sochu jako velkou historickou
památku hodnou uctívání, avšak běžní Estonci jí spíše berou
jako pozůstatek staré doby (když příchod Sovětských vojáků
vnímají spíše pouze jako změnu okupantů z nacistického
Německa na komunistickou SSSR) . Proto se v dubnu 2007
rozhodli přemístit tuto sochu z centra města na vojenský
hřbitov – to však vyvolalo obrovskou nevoli Rusů žijících
v Estonsku. Tento konflikt vyústil ve velké pouliční násilí a
dokonce rabování a uklidnění situace přišlo až po zákroku
ozbrojenných složek v průběhu dvou dnů. Nakonec byl však
památník přesunut a situace se zklidnila.
Estonci jsou zpívajícím národem, je to pravda?
Irina: To je hezký mýtus.
Karl: Ano, je to pravda. Opravdu rádi zpíváme. Skoro polovina studentů chodí do nějakého sboru. Máme tu
každé 4 roky známý Song Festival, kde se schází asi 30 000 zpěváků a 65 000 diváků a posluchačů. Tento
festival existuje už od poloviny 19. století.
Thea: To je pravda, milujeme naše estonské písně a pokud jsi viděl film “Singing Revolution”, potom víš, že
Estonsko dosáhlo nezávislosti zpěvem.
A ty umíš zpívat?
Karl: Ano, umím zpívat. Za svůj život jsem prošel již několika různými pěveckými sbory a hudba je důležitou
součástí mého života.
Svetlana: Většinou pouze ve sprše. Chtěla jsem se učit zpívat už od dětství, ale nějak se mi to nepoštěstilo.
Thea: Samozřejmě že umím zpívat.
Máš ráda Tallinn? Které místo nejvíc a proč?
Svetlana: Mám moc ráda Tallinn, hlavně krásné staré město. Mým oblíbeným místem je pohled, který se
otvírá z pobřeží Tallinnu na pláž Pirita. Myslím, že Tallinn má ze všech evropských měst jeden z nejhezčích
výhledů na moře.
Kaisa: Mám ráda Tallinn, nemám přesné místo, ale ráda chodím do starého města do Kadriorgu.
Meelika: Bydlím tu poslední dva roky, ale pořád mám radši malá města. V Tallinnu není žádná příroda, je to
tu hlučné, všichni jsou nervózní a není tu dobrý vzduch. Na druhou stranu je tu spoustu správných mladých
lidí a spousta příležitostí, které v malých městech nejsou. A nejlepší místo v Tallinnu? To je tam, kde můžete
dělat něco zajímavého. Jinak ale nemám nějaké svoje speciální oblíbené místo.
Estonsko je domovem Skypu, Hotmailu a jiných IT společností a wifi připojení je tu na
spoustě veřejných míst. Využíváš toho?
Estonsko je skutečně zpívající země.
Velké množství lidí tu umí pěkně
zpívat a spousta lidí chodí do sborů
i v pokročilém věku. Především staré
lidové písně jsou magické, protože
estonština je zvláštní jazyk. Jednou
jsem navštívil koncert asi
stočlenného sboru, který měl svoje
představení v lese, připadal jsem si
jako někdy ve středověku ve vesnici
zapadlého a zapomenutého
severského kmenu. Bylo to vážně
mystické.
V roce 1989 Estonsko dosáhlo
nezávislosti na SSSR zpěvem, kdy se
táhl řetězec zpívajících lidí od
Estonska až po Litvu.. Jednalo se
přibližně o 2 miliony lidí, kteří
vytvořili řetěz lidí dlouhý přes 600
kilometrů.
Irina: Ano, nedokážu si představit každodenní život a práci bez internetu. Pokud jsem dlouhodobě mimo
domov, internet tolik nepotřebuju, ale v Estonsku je skutečně mnoho věcí přes internet: získávání knih
z knihoven, používání elektronické literatury, placení účtů, nákupy přes internet, např. jízdenek apod.
Kaisa: Používám všechno… a hodně ! :) Je skvělé, že tu máme takové možnosti připojení k internetu, když to
porovnám s lidmi z jiných částí světa. Taky proto si říkáme E-stonia (elektronická – země).
Karl: Estonsko není tak úplně domovem Hotmailu, je to spíš věc Windowsu a přišlo to sem z USA. Jinak
samozřejmě používám všechny výhody, protože jsem student a potřebuji je ke svému studiu.
Meelika: Hodně používám počítač v práci. Občas samozřejmě musím na internet i doma, ale pro mě není
problém být bez počítače, rozhodně svůj notebook nenosím všude s sebou. No a moji rodiče nemají připojení
k internetu vůbec. Já osobně nemám ani hotmail ani skype, nepotřebuju je.
Arvo Pärt - hudební skladatel, inspiroval se ruskými neoklasicisty, později je
ovlivněn vírou a bývá řazen ke spirituálnímu minimalismu.
Díla : Nekrolog-Frankfurt 533 orchestra, Perpetum mobile op. 10, Collage sur
BACH, Symphony No.1 Symphony No. 2, Symphony No.3, Fur Alina, Tabula
Rasa, Slovanské žalmy - 117 a 131, Berliner Mese, Memenot
ODKUD : Paide, Estonsko
Země, kterou bys chtěl jednou navštívit?
Karl: No, rozhodně bych se rád podíval zase do Nizozemska, taky jsem byl v České republice v Olomouci
a v Praze a opravdu se mi tam líbilo.
Thea: Austrálie. Myslím, že všichni Estonci mají rádi Austrálii, nejspíš protože tam není nikdy zima a je tam
pořád slunečněji než tady.
Kristina Šmigun - běžkyně na lyžích, v únoru 2006 vyhrála
zlatou medaili na závodě 7,5 km + 7,5 km a stala se první
Estonkou, která získala medaili na zimní olympiádě. Celkově
vyhrála dvě zlaté a jednu stříbrnou olympijskou medaili a jednu
zlatou, tři stříbrné a dvě bronzové medaile z mistrovství světa.
Podle tebe, proč někteří lidé z Estonska chtějí opustit svoji zemi a jít studovat nebo
pracovat do zahraničí?
ODKUD: Tartu, Estonsko (otec Rus, matka Estonka)
Svetlana: Jednou bych se chtěla vydat do Jižní Ameriky.
Irina: Někteří? Radši bych řekl, většina mladých Estonců chce odejít ze země. Možná, protože se tady necítí
dobře. Je tu mnoho důvodů. Kvůli politice, kvůli tomu, že je tady méně příležitostí pro sebezdokonalení.
Jedinou možností je pracovat pro nějakou mezinárodní firmu. V této situaci bych se spíše ptala, proč tu
někteří mladí lidé chtějí zůstat.
Kaisa: Estonci opouštějí Estonsko kvůli práci a výdělkům, které jsou v zahraničí lepší a kromě toho se rádi
učíme… chceme se prostě něco naučit o ostatních zemích. Ale vážně 14,6 % lidí této země nemá práci
(pokud se to za poslední dobu nesnížilo) a to je skutečně jeden z největších problémů této země…a proto se
snažíme získat prostě větší možnosti…
Ilon Wikland - v roce 1944 utekla s rodinou před sovětskou okupací do Švédska,
kde se setkala se známou spisovatelkou příběhů pro děti - Astrid Lindgrenovou
(Pipi Dlouhá punčocha, Děti z Bullerbynu apod.). Té se kresby Ilon líbily a tak
začala jejich dlouholetá spolupráce. Výsledek těší generace čtenářů po celém
světě.
Karl: Chtějí získat nové zkušenosti a vidět nové věci.
Kdybys měl/a v zahraničí prezentovat nějakou významnou osobnost z estonských dějin,
kdo by to byl a proč?
Thea: Především bych mluvila o sobě, jako vždycky, nebo o Andrusovi Kivirähkovi a jeho knize s názvem
Rehepapp, protože Rehepapp je moje příjmení. Samozřejmě, jsou tu známí lidé jako Carmen Kass
(supermodelka), Kristina Šmigun (běžkyně na lyžích), Vanilla Ninja (hudební skupina), Arvo Pärt (hudební
skladatel), Lennart Meri (náš minulý prezident), Ilon Wikland (ilustrátorka knih Astrid Lindgrenové), Marko
Märtin (závodník rally), Eduard Wiiralt (malíř). Takže by záleželo na typu rozhovoru, protože jsem si jistá, že
milovníka módy by určitě nezajímalo nic o závodníkovi, a sportovního fandu by asi nezajímal skladatel
vážné hudby. Každopádně bych možná měla začít rozhovor vysvětlením, kde přesně se Estonsko nachází
a že už není součástí Sovětského svazu.
Irina: Arvo Pärt. Je však důležité říci, že už v Estonsku dlouhou dobu nežije. Proč? Protože nyní je velký
hudební skladatel. Každopádně je zajímavé, že se nejprve stal populárním v zahraničí a až potom
v Estonsku.
Meelika: Je to smutné, ale já ani nevím...Nemůžu si vzpomenout na nějakou osobnost, která by udělala pro
Estonsko skutečně něco významného... Možná bych mohla uvést spisovatele z minulosti A.H. Tammsaara,
Eduarda Vildeho. Nebo možná můj děda, který byl poslán na Sibiř, když byl ještě dítě. Musel se starat
o zbytek rodiny, protože byl nejstarší z dětí. Když se vrátil zpátky do Estonska, neměl nic, a přesto postavil
dva domy, postaral se o svoji rodinu a to bez jakéhokoli vzdělání.
Carmen Kass - supermodelka, v roce 2001 byla vyhlášena
časopisem Vogue a hudebním kanálem VH-1 modelkou roku. Dnes
žije v New Yorku na Park Avenue a o svých honorářích mluví
nerada, ale šeptá se, že její denní sazba je vyšší než honorář Naomi
Campbell.
Agentury - Women Model Management New York, Baltic Models,
Brave Models Management Milan, Silent Models Paris, International
Creative Management London.
ODKUD: Paide, Estonsko
Thomas Henrik Ilves - estonský prezident, vyrůstal a studoval v USA,
v osmdesátých letech pracoval jako novinář v rádiu Svobodná Evropa.
Po roce 1991 byl velvyslancem a poté ministrem zahraničí. V roce 2006
se stal prezidentem a dosud se těší značné popularitě.
ODKUD: Stockholm, Švédsko (syn estonských emigrantů)