Stopa sbírky Typus mundi (1627) v barokních Čechách. Poznámka k

Komentáře

Transkript

Stopa sbírky Typus mundi (1627) v barokních Čechách. Poznámka k
Stopa sbírky Typus mundi
(1627) v barokních Čechách.
Poznámka k roli emblematiky
v jezuitské pedagogice *
Pavel PANOCH
Záliba jezuitů v rétorice a sofistikované vizualitě patří k dobře známým faktům
kulturní historie. 1 Obě inklinace vyvěraly z jezuitské spirituality, založené na rozvíjení
smyslových podnětů Exercicií, souboru meditativních cvičení, sestavených zakladatelem
Societatis Jesu sv. Ignácem z Loyoly (1491–1538), 2 a z pestrých pastoračních a misijních
aktivit jezuitů. Důraz, který první příslušníci řádu kladli na praktickou teologii spočívající
v přijetí náplně křesťanství a v hledání cesty k lepšímu životu a jejich navázání na rene‑
sanční humanistickou tradici, trvale ovlivnily také charakter jezuitského školství. Program
jezuitského humanismu vznikl v době kolem roku 1565, kdy postupně zahájilo činnost
prvních devětatřicet jezuitských škol v Messině, Římě, Florencii, Kolíně nad Rýnem, Vídni
a dalších evropských městech. 3 Příprava adeptů řádového školství byla od samého počátku
*
1
2
3
62
Příspěvek vznikl s podporou Grantové agentury České republiky (standardní grant GA ČR P409/11/0525).
Mnohostranný vztah jezuitů a jejich řádové propagandy k dobovým formám vizuality diskutují z různé perspektivy
statě v kolektivních monografiích: J. W., O’MALLEY – G. A., BAILEY (ed.), The Jesuits and the Arts 1540 –1773.
Philadelphia: Saint Joseph’s University Press, 2005; P. CEMUS (ed.), Bohemia Jesuitica 1556–2006. Tomus 1–2. Praha:
Karolinum 2010. K využití různých vizuálních forem v jezuitské edukaci viz K., PORTEMAN, The Use of the Visual in
Classical Jesuit Teaching and Education, Paedagogica Historica 36, 2000, s. 179 –196.
K charakteru ignaciánské spirituality např. D., LONSDALE, Oči k vidění, uši k slyšení. Úvod do ignaciánské spiritu‑
ality. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 2003. Ke genezi a formě raných jezuitských meditativních knih
viz D., FREEDBERG, The Power of Images. Studies in the History and Theory of Response. Chicago – London 1989,
s. 179 –187. Srov. J. Ch., SMITH, Sensuous Worship. Jesuit and the Art of the Early Catholic Reformation in Germany.
Princeton – Oxford 2002, s. 46– 49. Naposledy detailně W. S., MELION, The Meditative Art. Studies in the Northern
Devotional Print 1550–1625. Philadelphia: Saint Joseph’s University Press, 2009.
R., DIMLER, Humanism and the Rise of the Jesuit Emblem. In: IDEM, Studies in the Jesuit Emblem. New York:
AMS Press, 2007, s. 60. Prvně otištěno in: P. M., DALY – D. S., RUSSELL (ed.), Perceptions Essays in honor of
William S. Heckscher. Saecula Spiritualia 36. Baden‑Baden: Valentin Koerner, 1997, s. 93–109.
HISTORIA SCHOLASTICA
sv. I.
orientována na vštípení znalosti kvalitní moralistní literatury, osvojení technik umění
paměti (ars memorativa) 4 a nácvik schopnosti přesvědčování – vše směřovalo k elokvenci.
V oblasti rétoriky učitelé seznamovali studenty – oproti předcházejícím dobám beroucím
si za vzor klasiky jako Cicera – převážně s autory antického „stříbrného věku“, mezi něž
patřili Martialis, Seneca či Tacitus. Nový „antiklasický“ styl, nazývaný argutia či stylus acu‑
tus, preferoval krátké a výstižné epigramatické formy. 5 Nastupujícímu ideálu slučujícímu
literární kreativitu s lakonickým vyjádřením (multo in parvo) 6 plně konvenoval emblema‑
tický žánr, jenž prožíval zlatou éru svého rozkvětu především v období druhé poloviny 16.
a po celé 17. století. Jeho doménou se přirozeně stala oblast knižní kultury, v níž se mohla
ideálně uplatnit ustálená struktura emblémové jednotky, sestávající z ikony (pictury), jejího
heslovitého nadpisu (motta) a delšího, veršem či prózou psaného komentáře (epigramu)
objasňujícího alegorický nebo moralistní význam emblému, často zaobalený v důvtipnou
formu hádankovité povahy. 7 Pod otěžemi svíranými v rukou jezuitských pedagogů však
emblémy záhy vystoupily ze stránek knih a uplatnily se také v méně statických formách
kultury, jaké představovaly rétorické žákovské deklamace či dramatické produkce. 8
První zmínky o použití výrazu „emblém“ v praktické řádové výuce nalézáme v Ratio
studiorum (1599), dokumentu představujícím faktický souhrn základních principů jezuit‑
ského školství, v oddíle věnovaném rétorice. 9 Vyučující jsou instrukcemi pobízeni k vysvětlení
probírané látky žákům za pomoci „mluvících figur“, tj. s využitím obrazů komentovaných
doprovodnými nápisy (např. „tak jako pes symbolizuje věrnost“). Předpis jezuitské profesory
dále nabádá: „Zvolme si básnickou skladbu napsanou žákem a připevněme je na stěny školní třídy
a téměř každý další měsíc, podle obyčejů regionu se může vybrat krátká próza… a můžou být při‑
dávány, ne bez vědomí rektora koleje, také kresby, které mohou reprezentovat nějaká motta nebo
4
5
6
7
8
9
K technikám mnemotechnického cvičení paměti více F., YATES, The Art of Memory. London: Routledge and Kegan
Paul, 1966; J. J., BERNS – W., NEUBER (ed.), Ars memorativa. Zur kulturgeschichtlichen Bedeutung der Gedächtniskunst
1400 –1700. Tübingen 1993.
R., DIMLER, práce cit. v pozn. 3, s. 59–70. K teorii pozdně renesanční jezuitské rétoriky a ke „stylu argutus“ podrobně
B., BAUER, Jesuitische „Ars rhetorica“ im Zeitalter der Glaubenskampfe (= Mikrokosmos. Beitrage zur Literaturwissen‑
schaft und Bedeutungsforschung 18). Frankfurt am Main – Bern – New York: Peter Lang, 1986.
K filozofické tradici „lakónské stručnosti“ viz P., HADOT, Závoj Isidin. Esej o dějinách ideje přírody. Praha: Vyšehrad,
2010, s. 19. Srov. R. L., COLIE, Small Forms: Multo in Parvo. In: EADEM, The Resources of Kind. Genre‑Theory in the
Renaissance. Ed. B. K., LEWALSKI, Berkeley – Los Angeles – London 1973, s. 32–75.
Pro bližší charakteristiku emblematiky a emblémových knih viz alespoň K. – A., WIRTH – W., HECKSCHER, Emblem,
Emblembuch. In: Reallexikon der Kunstgeschichte. Bd. 5. Stuttgart 1967, s. 86–222. Srov. J., BECKER, Emblem book. In:
J., TURNER, The Dictionary of Art. Vol. 10. London: Macmillan Publishers 1996, s. 173–177. Z české literatury přede‑
vším L., KONEČNÝ, Mezi textem a obrazem. Miscellanea z historie emblematiky. Praha: Národní knihovna, 2002.
Návaznost jezuitské dramatiky na humanistické tradice sleduje H., BOČKOVÁ, Divadlo božího řízení Jeremiáše Drexela
a tradice humanistických theater, Česká literatura 2001, č. 2, s. 185–193. K domácím jezuitským divadelním produkcím
naposledy M., JACKOVÁ, Divadlo jako škola ctnosti a zbožnosti. Jezuitské školské drama v Praze v první polovině 18. století.
Praha: Univerzita Karlova, 2011 (pro přehled starší literatury viz s. 268–274).
Ke genezi, obsahu a praktickému uplatňování Ratio studiorum viz E. A., FITZPATRICK et al. (ed.), St. Ignatius and the
Ratio Studiorum. New York: McGraw‑Hill, 1933; A. P., FARRELL, The Jesuit Code of Liberal Education. Develoment and
Scope of the Ratio Studiorum. Milwaukee 1938. Naposledy sborník J., ATTEBERRY – J., RUSSELL (ed.), Ratio Studio‑
rum: Jesuit Education, 1540 –1773. Chestnut Hill: Mass., 1999. Srov. K., BOBKOVÁ – VALENTOVÁ, Každodenní život
učitele a žáka jezuitského gymnázia. Praha: Karolinum, 2006, s. 19–21. Pro základní bibliografii k tomuto dokumentu
a jezuitskému vzdělávání viz http://bc.edu/sites/libraries/ratio/ratiobibl.html (vyhledáno 7. 9. 2011).
63
Odd. I.
STOPA SBÍRKY TYPUS MUNDI (1627) V BAROKNÍCH ČECHÁCH.
POZNÁMKA K ROLI EMBLEMATIKY V JEZUITSKÉ PEDAGOGICE
předložená témata.“ 10 Syžet emblému se přitom mohl obracet prakticky k čemukoliv z oblasti
živé a neživé přírody, reflektovat lidské vlastnosti či historické události. 11
Prvenství v zapojení emblémů do pedagogické praxe v jezuitských kolejích bývá při‑
pisováno páteru Ledesmovi, druhovi sv. Ignáce a vedoucímu výuky na římském Collegio
Romano, který dal popud k tomu, aby byly jednou ročně – na svátky P. Marie či Božího těla,
nebo při procesích v rámci těchto náboženských svátků pořádaných – veřejně prezentovány
nejlepší žákovské práce: řečnické či písemné proslovy, obrazové básně a emblémy. Výstavky
slovesných či výtvarných emblémů vytvořených studenty (affixiones) se poté velmi brzy
etablovaly jako standardní součásti života jezuitských kolejí. 12 Představu o tom, jak tyto
žákovské výtvory vypadaly, nám poskytuje např. trojjazyčná sbírka Typus mundi, vzešlá
z představení, uspořádaného v předvečer svátku sv. Ignáce (31. července) roku 1627 žáky
rétorické třídy jezuitské koleje v Antverpách a sestavená poté k tisku pod dozorem tam‑
ního profesora rétoriky Jeana Matthiae (1601–1669). 13 Každý ze studentů (kromě jejich
jmen – Egidius Tellier, Balthasar Gallaeus, Gerardus van Rheyden, Ioannes Waerenborch,
Ioannes Moretus, Ioannes Tissu, Nicolaus Coldenhoue, Philippus Helman a Philippus
Fruytiers – o nich a jejich dalších kariérách příliš nevíme) přispěl do sbírky třemi či čtyřmi
skladbami, včetně delší latinské básně a kratších veršovaných poém ve francouzštině
a holandštině. Ilustrační doprovod sbírky, vytvořený ve výtvarné tradici dobově populár‑
ního žánru Emblemata Amorum, knižních tisků symbolicky znázorňujícím milostný vztah
mezi Božskou láskou, symbolizovanou postavou Kupida se svatozáří (Amor Divinus),
10
11
12
13
64
E. A., FITZPATRICK (ed.), práce cit. v předešlé poznámce, s. 221–222. Citováno dle R., DIMLER, supra v pozn. 3,
s.  61 – 62.
Připomeňme proslulou sentenci českého jezuity Bohuslava Balbína: „Nula res est sub Sole, quae materiam Emblemati
dare non possit“ (Není pod sluncem nic, aby to nemohlo poskytnout látku emblému). Viz B., BALBÍN, Verisimilia huma‑
niorum disciplinarum. Nástin humanitních disciplín. Praha: Univerzita Karlova, 1969, s. 211. Přeložil Bohumil Ryba.
Ke konexím Balbínova díla a emblematiky viz L., KONEČNÝ, Bohuslav Balbín a emblematika. In: IDEM, práce
cit. v pozn. 6, s. 44–66. Původně otištěno ve sborníku Bohuslav Balbín a kultura jeho doby v Čechách. Praha, 1922,
s. 165–180.
K affixionnes blíže K., PORTEMAN, Emblematic Exhibitions (affixiones) at the Brussels Jesuit College (1630 –1685).
A Study of the Commemorative Manuscripts (Royal Library, Brussels). Brussels: Royal Library – Turnhout: Brepols,
1996; IDEM, práce cit. v pozn. 1, s. 181–190; M., Van VAECK, Emblem Exhibitions and Solemn Entries in the Jesuit
Colleges in Belgium. In: R., DEKONINCK et al., Emblemata Sacra. Emblem Books from the Maurits Sabbe Library,
Katholieke Universiteit Leuven. Philadelphia: Saint Joseph’s University, 2006, s. 69–70; M., Van VAECK – T., Van
HOUDT, „One in a Thousand“: Ephemeral Emblems in the Mechelen Seminarium Archiepiscopale in Honour of its Pre‑
sident Petrus Dens (1765). Leuven: Peeters, 1996. Z české literatury viz K., VALENTOVÁ – BOBKOVÁ, práce cit.
v pozn. 9, s. 74.
Celý název formátem drobné knížky, vytištěné v témže roce u antverpského nakladatele Ioannesa Cnobbaerta, zněl:
Typus Mundi: in quo eius calamitates et pericula, nec non diuini, humanique amoris antipathia, emblematicè propo‑
nuntur a RR. C.S.I.A. [Rhetoribus Collegii Societatis Jesu Antverpiae]. „Aprobattio“ sbírky, tj. její schválení řádovým
korektorem, je z 2. srpna 1627; ke zkompletování svazku tedy došlo před tímto datem. K šíři jezuity tištěné emble‑
matické produkce a roli Antverp jako centra protireformační „Propagandy Fidei“ viz P. M., DALY, Emblematic
Publications by the Jesuits of the Flanders Belgium Province to the Year 1700. In: J., MANNING (ed.), The Jesuits
and the Emblem Tradition. Selected Papers of the Leuven International Emblem Conference, 18–23 August, 1996. Turn‑
hout: Brepols, 1999, s. 249–278. Srov. R., DIMLER, Short Title Listing of Jesuit Emblem Books, Emblematica.
An Interdisciplinary Journal for Emblem Studies 2, 1987, s. 139–187. K jezuitské emblematice naposledy souhrnně
IDEM, The Jesuit Emblem. In: Companion to Emblem Studies. Ed. P. M., DALY, New York: AMS Press, 2008,
s. 99–127, 549–554.
HISTORIA SCHOLASTICA
sv. II.
a lidskou duší – Animou, 14 vytvořil rytec Philip de Mallery (1598‑?). 15 Věhlas kolekce
dvaatřiceti emblémů, sdružených pod titul Obraz světa, v němž jsou předloženy jeho pohromy
a nebezpečí jakož i protiklad lásky Boží a lidské ve formě emblémů, záhy překročil hranice jezu‑
itského Vlámska. 16 Obeznámenost českého prostředí s tímto dílkem dokládá anonymní
olejomalba, vystavená pod názvem „Alegorie světské marnosti“ v rámci expozice barokního
umění na zámku Kinských ve Žďáru nad Sázavou, 17 jejíž námět úzce derivuje z před‑
posledního, jednatřicátého emblému jezuitské sbírky. Nevelký obraz zachycuje alegorický
výjev s Božským Kupidem sedícím za truhlářskou stolicí, do jejíž pracovní desky je upev‑
něna zeměkoule. Amor se zářícím nimbem kolem hlavy, připodobněný – jak si povšimla
již Andrea Rousová – k Ježíši v dětském věku, prořezává povrch zemské sféry hrotem
šípu. Z otevřené rány modré zeměkoule tryská proud předmětů a odznaků, symbolizující
marnost pozemského světa, pomíjivost světské (královské insignie, meč) a duchovní slávy
(papežská tiára, kardinálský klobouk), pozemské krásy (květ růže) i kratochvilných zábav.
Stejně marně se pomíjivosti vezdejšího světa pokouší postavit hráz umění (médium hudby
symbolizují v kompozici housle, architekturu úhelník a malířství paleta s barvami). Zob‑
razený vodopád světského zmaru kontrapunkticky vyvažuje sloup ověšený Arma Christi,
atributy Ježíšova utrpení (důtkami, metlou, trnovou korunou, kostkami, s nimiž římští
vojáci metali o plášť ukřižovaného Spasitele, a rákosovým žezlem) 18 vyobrazený v levé části
scény. 19
14
15
16
17
18
19
Více k této specifické skupině emblémových knih viz M., PRAZ, Seventeenth Century Imagery. Roma: Edizione di Storia
e Letteratura, 1964, s. 83–168 (kap. 3: Profane and Sacred Love); J., MANNING, The Emblem. London: Reaktion Books,
2002, s. 176–184. Srov. R., BERLINER, „God is Love“. In: R., SUCKALE, (ed.), Rudolf BERLINER (1886–1967). „The
Freedom of Medieval Art“ und andere Studien zum Christlichen Bild. Berlin: Lukas Verlag 2003, s. 82–92. Původně otištěno v:
Gazette des Beaux – Arts VI/42, 1953, s. 9–26. Dále K., PORTEMAN, Nieuwe gegevens over de drukgeschiedenis, de bronnen
en de auteur van de embleembundel Amoris divini et humani antipathia, Ons geestelijk erf 49, 1975, s. 193–213. Pro oblibu
motivu duše toužící po spojení s Kristem v prostředí raně barokních Čech viz G., DIERNA, Mezi vyprávěním a traktatis‑
tikou: Choť Kristova (1680) slezského jesuity Matěje Vieria. In: P., CEMUS, (ed.), práce cit. v pozn. 1, Tomus 2, s. 808.
Viz A., ADAMS, – S., RAWLES – A., SAUNDERS, A bibliography of the French emblem books of the sixteenth and seven‑
teenth centuries. Volume 2: L‑Z. Genève: Droz, 2002, s. 489–491; F 571–F 572. Editio altera z roku 1630 mělo identické
ilustrace jako první vydání sbírky. Srov. C., MOSELEY, A Century of Emblems. An Introductory Anthology. Aldershot:
Scholar Press, 1989, s. 25–26, 183. Online edice sbírky z roku 1627 je přístupná na: http://emblems.let.uu.nl/tm1627.
html (vyhledáno 7. 9. 2011).
K vlivu svazku Typus mundi na další emblémové knihy viz K. J., HÖLTGEN, Emblem and Meditation Some Eng‑
lish Emblem Books and Their Jesuit Models. In: Explorations in Renaissance Culture 18, 1992, s. 62–63. Pro jeho reflexi
v polském baroku J., PEŁC, Słowo i obraz na pograniczu literatury i sztuk plastycznych. Krakow 2002, s. 194; P., BUCH‑
WALD‑PEŁCOWA, Związky polskich ksiąźek emblematycznych z emblematyką niderlandską, Rocznik Historii Sztuki XV,
1985, s. 224–225. Pro obecnější kontext dobové, jezuity produkované nábožné literatury viz R., DEKONICK, AD IMA‑
GINEM. Statuts, fonctions et usages de l’image dans la littérature spirituelle jésuite du XVIIe siècle. Genève, 2005.
A., ROUSOVÁ, Alegorie světské marnosti. In: L., STOLÁROVÁ (ed.), Barokní umění ze sbírek Národní galerie v Praze.
Výběrový katalog stálé expozice Národní galerie v Praze na zámku Kinských ve Žďáru nad Sázavou. Národní galerie v Praze
2008, s. 64–65 (obr.).
Motiv sloupu odkazuje k pranýři, kde byl Kristus připoután a trápen před svou poslední cestou na jeruzalémskou
Golgotu. Ke genezi souboru nástrojů Kristova umučení viz R., BERLINER, Arma Christi. Münchener Jahrbuch der
bildenden Kunst 3. F. VI, 1955, s. 35–152. Pro stručné ikonografické shrnutí např. J., ROYT, Slovník biblické ikonografie.
Praha: Karolinum 2006, s. 167–170.
Ikonografii emblému č. 31 a filiace jeho pictury s vybranými emblémy dalších jezuitských tisků s motivem božského
Kupida se zemskou sférou, u brusného kola nebo soustruhu zevrubně diskutuje A., GUIDERDONI‑BRUSLÉ, Tourner
le bois, tourner les âmes: le tour à perche embleématique du Typus mundi (Anvers, 1672). In: Pedro F., CAMPA – Peter M.,
DALY (ed.), Emblematic Images and Religious Texts. Studies in Honor of G. Richard Dimler, S. J. (Early Modern Catholi‑
cism ant the Visual Arts Series, Vol. 2). Philadelphia: Saint Joseph’s University, 2010, s. 149–155.
65
Odd. I.
STOPA SBÍRKY TYPUS MUNDI (1627) V BAROKNÍCH ČECHÁCH.
POZNÁMKA K ROLI EMBLEMATIKY V JEZUITSKÉ PEDAGOGICE
Okolnosti vzniku ani původní provenience obrazu, který je přesnou malířskou
transkripcí raně barokní de Malleryho mědirytiny emblému č. XXXI z antverpské
knížky, nejsou známy. Malbu lze však položit nejspíše do sklonku 17. století; v téže době
– v roce 1697 – také vyšla německá edice kolekce Typus mundi v bavorském Dillingenu. 20
Poselství obrazu, sugestivně připomínajícího svým současníkům, že trvalé hodnoty jsou
pouze duchovní povahy a člověk se k nim může upínat skrze meditaci o utrpení Pána Ježíše
Krista, 21 rozvádí delší latinská skladba, uvozená názvem „Tímto se stane svět spravedlivěj‑
ším“ (Erit ex hoc aequior Orbis). Začátek básně zní: „Všeho se dotkla Boží láska a, nalézaje
sílu v sobě samé, svět naplnila tu nadějí a tam strachem. / A pevná zůstává proti bezuzdnosti
a nenechává se spoutat ani slovy ani ranami. / Poslední – hle břevna ve tvaru Kříže, hřeby,
trn, provaz, rákos, důtky, krev, Láska. / A již je patrné, jak klade zárodky sporů a škod Lásce
zrozené v nebi láska vzniklá zde ve světě. Pokud se nějaký jed objeví v nerovném světě, ihned
mu přidává váhu…“ 22 V následujících strofách autor navršil diferentní obrazy falše a opu‑
lentní pýchy světa na jedné a bolestných útrap Spasitele na druhé straně: „Září ti zlatem
korunovaná hlava a hlavu Boží trýzní koruna trnová? / Tobě je dáno žezlo s drahokamy a Bohu
jen nicotný rákos? /…/ On rudne svou krví, ty drahou nachovou barvou? /…/ Tebe opásal zlatý
řetěz a tohoto železný? / Krista pouta a tebe spirálou zdobí drahokamy? /…/ Sladce chutnajícím
nektarem svlažuješ hrdlo a Boží ústa zdrsňuje tekutina z myrhy? / Obřezaní barbaři rvou Boží
vlasy a tvé vlasy v kadeře upravuje milostnice? / Plivanci zahrnují Boha, tvé pleti dává bělost‑
nou barvu líčidlo? / Tebe osvětlují blesky zrcadla, Bůh má jen plachtu? / Ruka i noha ti tleská
a podupává v příjemných orgiích, Kristu hřeb přibíjí obě ruce i nohy? / Tvůj spánek pochrupuje
v husím peří, Kristus visí bdící na tvrdém břevnu? / Již otevírá železné kopí Boží hruď a tvé
tělo zůstává chráněné pevnou ocelí?“ 23 Epilog skladby přináší echo naděje: „Tak ne: přichází
potomek, který zvítězí a ocel [myšleno: pevnou krustu Světa – pozn. PP] zlomí, a rovněž
Láska vše vyrovná…“ 24 Podobný dramatický tonus a vypjatá rétorika charakterizuje i další
skladby antverpské sbírky, které dokládají všestrannou erudici autorů a jejich znalosti his‑
torických reálií a mytologie.
Co nám uvedený příklad sděluje o faktickém využívání emblémů v jezuitském vzdě‑
lávacím systému? Před více než půl stoletím Rosemary Freeman ve své práci „English
Emblem Books“ (1. vyd. London 1948) mínila, že „hlavní smysl emblematických obrazů
byl dekorativní ne pedagogický“ .25 Recentní badatelé, reflektující spřízněnost řady stěžej‑
ních děl raně novověké pedagogiky (včetně Komenského Orbis sensualium pictus, prvně
vydaného v roce 1658 v Norimberku) s emblémovými knihami, 26 naopak konstatují neza‑
20
21
22
23
24
25
26
66
A., ADAMS – S., RAWLES – A., SAUNDERS, práce cit. supra v pozn. 15, s. 494, F 574. Popularitu emblému č. 31
z antverpské sbírky dokládá v německém prostředí recyklace jeho pictury na textilní malované korouhvi z Mnichova,
datované rokem 1720. Viz A., GUIDERDONI‑BRUSLÉ, práce cit. v předešlé pozn., s. 154, obr. 12 na s. 167.
A., ROUSOVÁ, práce cit. v pozn. 17, s. 64.
Za překlad latinského textu skladby děkuji PhDr. Vlastě Seinerové.
Tamtéž.
Tamtéž.
R., FREEMAN, English Emblem Books. New York: Octagon, 1966, s. 90.
Přehled literatury, v níž je diskutován kladný vztah J. A. Komenského k emblematice, výběrově podává L., KONEČNÝ,
Omnia sponte fluant: Jan Amos Komenský, jeho „pedagogická“ impresa a Rembrandtova Krajina se třemi stromy. In: Tamtéž,
práce cit. v pozn. 6, zvl. s. 89–91, pozn. 1–20.
HISTORIA SCHOLASTICA
sv. II.
stupitelnou roli emblémů v jezuitském školství, a to zejména ve výuce ctností, tedy ve sféře
morální filozofie. 27 Za užitečné přitom považují rozlišování emblematického materiálu
jako nástroje k morální výchově od vlastní oblasti didaktiky (vzdělávání), jež zahrnovala
víceméně tradiční osvojení si sumy poznatků z různých vědních oblastí. V portfoliu emblé‑
mových knih byly výrazně zastoupeny jak oblasti flory a fauny, tak i informace o místech
a událostech, které mohly posluchačům jezuitských škol zprostředkovat reálné a faktické
poznatky z oblasti historie, geografie a řady dalších oborů. 28 Lekce morální filozofie žáky
vedly k nalezení optimálních etických postojů, volbě správné životní cesty v období dospí‑
vání a k odmítnutí všeho špatného a duchovně škodlivého v duchu tradičních morálních
exempel: Herkula na rozcestí či „Pythagorejského ypsilonu“. 29 V prvním i druhém pří‑
padě integrace emblémů do výuky kultivovala u řádových studentů vytříbené vnímání jevů
a věcí, procvičovala jejich obrazotvornost, luštěním emblematických hříček a hádanek pod‑
něcovala invenci a schopnost lakonického vyjadřování myšlenek. 30 Toto všestranné využití
zajistilo emblematice v rámci jezuitského vzdělávání prominentní postavení, a to prakticky
až do zrušení řádu v roce 1773.
27
28
29
30
A., SAUNDERS, The Sixteenth‑Century Emblem Book: A Decorative and Useful Genre. Genève: Droz, 1988, s. 27;
D. S., RUSSELL, The Emblem and Device in France. Lexington, Kentucky: French Forum, 1985, s. 160.
P. M., DALY, Literature in the Light of the Emblem. Structural Parallels between the Emblem and Literature in the Sixteenth
and Seventeenth Centuries. Toronto: University of Toronto Press, 1979, s. 4. Vztahu tvůrců emblémových knih k antice,
klasické tradici a humanismu se věnuje K. A. E., ENENKEL, Humanist Learning, Classical Antiquity, and the Virtual
„Wunderkammer“. In: Companion to Emblem Studies. Ed. P. M., DALY. New York: AMS Press, 2008, s. 129–145. Srov.
A., VISSER, Joannes Sambucus and the Learned Image. The Use of the Emblem in Late‑Renaissance Humanism. Leiden:
Brill, 2005. K Sambucovým emblémům a jejich pedagogickému využití též Z., KÁKOŠOVÁ, Emblémy Jána Sam‑
buca. Slovenská literatúra 39, 1992, č. 2, s. 104–119; EADEM, The Emblems of Ján Sambucus. In: Zborník Univerzity
Komenského Graecolatina et Orientalia XXIII–XXIV. Bratislava: Univerzita Komenského 1995, s. 85–93; Z., DZUR‑
ŇÁKOVÁ, Emblémy v edukačno‑vzdelávacej činnosti trnavských jezuitov. In: D., ŠKOVIERA (ed.), Sambucus. Trnava:
Filozofická fakulta Trnavskej univerzity, 2005, s. 195–205 (zvl. s. 197). Srov. též P., KOPRDA, Ján Sambucus v dejinách
žánru emblém a epigram. Slovenská literatúra 47, 2000, č. 1, s. 27–36.
Podrobněji viz J., HARASIMOWICZ, Motiv „dvou cest“ v projevech zbožnosti a v umění raného novověku. In: Kol. aut.,
Fenomén cestování v dílech autorů raně novověké Evropy. Acta Universitatis Purkynianae. Philosophica et historica,
Studia historica II, 1995. Ústí nad Labem: Universita J. E. Purkyně, 1997, s. 107–112. Ke zrodu tématu a četným zobra‑
zením Herkula na rozcestí viz klasické pojednání E., PANOFSKY, Hercules am Scheidewege. Leipzig – Berlin: Teubner
1930. Srov. G. K., GALINSKY, The Herakles Theme. The Adaptations of the Hero in Literature from Homer to the Twentieth
Century. Oxford: Blackwell 1972. Pro ohlasy tématu v emblematické produkci viz A., BAGLEY, Hercules in Emblem
Books and Schools. In: A. L., BAGLEY – E. M., GRIFFIN – A. J., McLEAN (ed.), The Telling Image: Explorations in the
Emblem. New York: AMS Press, 1996, s. 69–95.
Blíže viz alespoň: A. L., BAGLEY, Some Pedagogical Uses of the Emblem in Sixteenth‑ and Seventeenth‑ Century England.
Emblematica. An Interdisciplinary Journal for Emblem Studies 7, 1993, s. 321–344; E., KNAPP – G., TÜSKÉS,
Sources for the Teaching of Emblematics in the Jesuit Colleges in Hungary. In: M., Van VAECK – J., MANNING (ed.),
The Jesuit and the Emblem Tradition. Selected Papers of the Leuven International Emblem Conference 18–23 August, 1996
(Imago Figurata, Studies 1a). Turnhout: Brepols 1999, s. 115–145; J., LOACH, The Teaching of Emblematics and Other
Symbolic Imagery by Jesuits within Town Colleges in Seventeenth- and Eighteenth-Centurys France. In: Tamtéž, s. 161–186;
A., SAUNDERS, Make the Pupils Do It Themselves: Emblems, Plays and Public Performances in French Jesuit Colleges in the
Seventeenth Century. In: Tamtéž, s. 187–206.
67
Odd. I.
STOPA SBÍRKY TYPUS MUNDI (1627) V BAROKNÍCH ČECHÁCH.
POZNÁMKA K ROLI EMBLEMATIKY V JEZUITSKÉ PEDAGOGICE
Seznam použité literatury:
—— Alison, ADAMS – Stephen, RAWLES – Alison, SAUNDERS, A bibliography of the French
emblem books of the sixteenth and seventeenth centuries. Travaux d’Humanisme et Renaissance.
Vol. CCCXXXI. Volume 2: L – Z. Genève: Droz, 2002, s. 489 – 494
—— John, ATTEBERRY – John, RUSSELL (ed.), Ratio Studiorum: Jesuit Education, 1540 –1773.
Chestnut Hill: Mass., 1999
—— Ayers L., BAGLEY, Some Pedagogical Uses of the Emblem in Sixteenth- and SeventeenthCentury England. Emblematica. An Interdisciplinary Journal for Emblem Studies 7, 1993,
s. 321–344
—— Ayers L., BAGLEY, Hercules in Emblem Books and Schools. In: Ayers L., BAGLEY – Edward
M., GRIFFIN – Austin J., McLEAN (ed.), The Telling Image: Explorations in the Emblem.
New York: AMS Press, 1996, s. 69–95
—— Bohuslav, BALBÍN, Verisimilia humaniorum disciplinarum. Nástin humanitních disciplín.
Praha: Univerzita Karlova, 1969
—— Barbara, BAUER, Jesuitische „Ars rhetorica“ im Zeitalter der Glaubenskampfe (= Mikrokosmos.
Beitrage zur Literaturwissenschaft und Bedeutungsforschung 18). Frankfurt am Main –
Bern – New York: Peter Lang, 1986
—— Jochen, BECKER, Emblem book. In: Jane, TURNER (ed.), The Dictionary of Art. Vol. 10.
London: Macmillan Publishers, 1996, s. 173–177
—— Rudolf, BERLINER, Arma Christi, Münchener Jahrbuch der bildenden Kunst 3. F. VI,
1955, s. 35–152
—— Rudolf, BERLINER, „God is Love“. In: R., SUCKALE, (ed.), Rudolf BERLINER
(1886 – 1967). „The Freedom of Medieval Art“ und andere Studien zum Christlichen Bild. Berlin:
Lukas Verlag 2003, s. 82–92
—— Jörg Jochen, BERNS – Wolfgang, NEUBER (ed.), Ars memorativa. Zur kulturgeschichtlichen
Bedeutung der Gedächtniskunst 1400 –1700. Tübingen 1993
—— Kateřina, BOBKOVÁ – VALENTOVÁ, Každodenní život učitele a žáka jezuitského
gymnázia. Praha: Karolinum, 2006
—— Hana, BOČKOVÁ, Divadlo božího řízení Jeremiáše Drexela a tradice humanistických theater.
Česká literatura 2001, č. 2, s. 185–193
—— Paulina, BUCHWALD‑PEŁCOWA, Związky polskich ksiąźek emblematycznych
z emblematyką niderlandską. Rocznik Historii Sztuki XV, 1985, s. 224 –225
—— Petronilla, CEMUS (ed.), Bohemia Jesuitica 1556–2006. Tomus 1–2. Praha: Karolinum, 2010
—— Rosalie Litell, COLIE, Small Forms: Multo in Parvo. In: EADEM, The Resources of Kind.
Genre­‑Theory in the Renaissance. Ed. Barbara Kiefer, LEWALSKI. Berkeley – Los Angeles –
London 1973, s. 32–75
—— Peter M., DALY, Literature in the Light of the Emblem. Structural Parallels between the
Emblem and Literature in the Sixteenth and Seventeenth Centuries. Toronto: University of
Toronto Press, 1979
—— Companion to Emblem Studies. Ed. P. M., DALY. New York: AMS Press, 2008
68
HISTORIA SCHOLASTICA
sv. II.
—— Peter M., DALY, Emblematic Publications by the Jesuits of the Flanders Belgium Province to
the Year 1700. In: John, MANNING (ed.), The Jesuits and the Emblem Tradition. Selected
Papers of the Leuven International Emblem Conference, 18–23 August, 1996. Turnhout:
Brepols, 1999, s. 249 –278
—— Ralph, DEKONICK, AD IMAGINEM. Statuts, fonctions et usages de l’image dans la littérature
spirituelle jésuite du XVIIe siècle. Genève, 2005
—— G. Richard, DIMLER, Short Title Listing of Jesuit Emblem Books. Emblematica. An
Interdisciplinary Journal for Emblem Studies 2, 1987, s. 139 –187
—— G. Richard, DIMLER, Humanism and the Rise of the Jesuit Emblem. In: IDEM, Studies in
the Jesuit Emblem. New York: AMS Press, 2007, s. 55 – 72
—— Zuzana, DZURŇÁKOVÁ, Emblémy v edukačno‑vzdelávacej činnosti trnavských jezuitov. In:
Daniel, ŠKOVIERA, (ed.), Sambucus. Trnava: Filozofická fakulta Trnavskej univerzity, 2005,
s.  195 – 205
—— Karl A. E., ENENKEL, Humanist Learning, Classical Antiquity, and the Virtual
„Wunderkammer“. In: Companion to Emblem Studies. Ed. P. M., DALY. New York: AMS
Press 2008, s. 129 – 145
—— Allan P., FARRELL, The Jesuit Code of Liberal Education. Develoment and Scope of the Ratio
Studiorum. Milwaukee, 1938
—— Edward A., FITZPATRICK (ed.), St. Ignatius and the Ratio Studiorum. New York:
McGraw‑Hill, 1933
—— David, FREEDBERG, The Power of Images. Studies in the History and Theory of Response.
Chicago – London 1989, s. 179 – 187
—— Rosemary, FREEMAN, English Emblem Books. New York: Octagon, 1966
—— G. Karl, GALINSKY, The Herakles Theme. The Adaptations of the Hero in Literature from
Homer to the Twentieth Century. Oxford: Blackwell, 1972
—— Agnès, GUIDERDONI‑BRUSLÉ, Tourner le bois, tourner les âmes: le tour à perche
embleématique du Typus mundi (Anvers, 1672). In: Pedro F., CAMPA – Peter M., DALY
(ed.), Emblematic Images and Religious Texts. Studies in Honor of G. Richard Dimler, S. J. (Early
Modern Catholicism ant the Visual Arts Series, Vol. 2). Philadelphia: Saint Joseph’s University,
2010, s.  147 – 169
—— Pierre, HADOT, Závoj Isidin. Esej o dějinách ideje přírody. Praha: Vyšehrad, 2010.
—— Jan, HARASIMOWICZ, Motiv „dvou cest“ v projevech zbožnosti a v umění raného novověku.
In: Kol. autorů, Fenomén cestování v dílech autorů raně novověké Evropy. Acta universitatis
Purkynianae. Philosophica et historica, Studia historica II., 1995. Ústí nad Labem:
Universita J. E. Purkyně, 1997, s. 107 – 112
—— Karl Josef, HÖLTGEN, Emblem and Meditation Some English Emblem Books and Their Jesuit
Models. In: Explorations in Renaissance Culture 18, 1992, s. 62 – 63
—— Magdalena, JACKOVÁ, Divadlo jako škola ctnosti a zbožnosti. Jezuitské školské drama v Praze
v první polovině 18. století. Praha: Univerzita Karlova, 2011
—— Zuzana, KÁKOŠOVÁ, Emblémy Jána Sambuca. Slovenská literatúra 39, 1992, č. 2,
s. 104 – 119
69
Odd. I.
STOPA SBÍRKY TYPUS MUNDI (1627) V BAROKNÍCH ČECHÁCH.
POZNÁMKA K ROLI EMBLEMATIKY V JEZUITSKÉ PEDAGOGICE
—— Zuzana, KÁKOŠOVÁ, The Emblems of Ján Sambucus. In: Zborník Univerzity Komenského
Graecolatina et Orientalia XXIII–XXIV. Bratislava: Univerzita Komenského, 1995, s. 85 – 93
—— Lubomír, KONEČNÝ, Mezi textem a obrazem. Miscellanea z historie emblematiky. Praha:
Národní knihovna, 2002
—— Pavol, KOPRDA, Ján Sambucus v dejinách žánru emblém a epigram. Slovenská literatúra 47,
2000, č. 1, s. 27 – 36
—— David, LONSDALE, Oči k vidění, uši k slyšení. Úvod do ignaciánské spirituality. Kostelní
Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 2003
—— John W., O’MALLEY – Gauvin Alexandre, BAILEY (ed.), The Jesuits and the Arts
1540 – 1773. Philadelphia: Saint Joseph’s University Press, 2005
—— John, MANNING, The Emblem. London: Reaktion Books, 2002, s. 176 – 184
—— Walter S., MELION, The Meditative Art. Studies in the Northern Devotional Print
1550 – 1625. Philadelphia: Saint Joseph’s University Press, 2009
—— Charles A., MOSELEY, A Century of Emblems. An Introductory Anthology. Aldershot: Scholar
Press, 1989
—— Erwin, PANOFSKY, Hercules am Scheidewege. Leipzig – Berlin: Teubner, 1930
—— Janusz, PEŁC, Słowo i obraz na pograniczu literatury i sztuk plastycznych. Krakow, 2002
—— Karl, PORTEMAN, Nieuwe gegevens over de drukgeschiedenis, de bronnen en de auteur van de
embleembundel Amoris divini et humani antipathia. Ons geestelijk erf 49, 1975, s. 193 – 213
—— Karl, PORTEMAN, Emblematic Exhibitions (affixiones) at the Brussels Jesuit College
(1630 – 1685). A Study of the Commemorative Manuscripts (Royal Library, Brussels). Brussels:
Royal Library – Turnhout: Brepols, 1996
—— Karl, PORTEMAN, The Use of the Visual in Classical Jesuit Teaching and Education.
Paedagogica Historica 36, 2000, s. 179 – 196
—— Mario, PRAZ, Seventeenth Century Imagery. Roma: Edizione di Storia e Letteratura 1964,
s. 83 – 168
—— Andrea, ROUSOVÁ, Alegorie světské marnosti. In: Lenka, STOLÁROVÁ, Barokní umění ze
sbírek Národní galerie v Praze. Výběrový katalog stálé expozice Národní galerie v Praze na zámku
Kinských ve Žďáru nad Sázavou. Národní galerie v Praze 2008, s. 64 – 65
—— Jan, ROYT, Slovník biblické ikonografie. Praha: Karolinum 2006, s. 167 – 170
—— Daniel S., RUSSELL, The Emblem and Device in France. Lexington, Kentucky: French
Forum, 1985
—— Alison, SAUNDERS, The Sixteenth-Century Emblem Book: A Decorative and Useful Genre.
Genève: Droz, 1988
—— Jeffrey Chipps, SMITH, Sensuous Worship. Jesuit and the Art of the Early Catholic Reformation
in Germany. Princeton – Oxford 2002, s. 46 – 49
—— Typus Mundi: in quo eius calamitates et pericula, nec non diuini, humanique amoris antipathia,
emblematicè proponuntur a RR. C.S.I.A. [Rhetoribus Collegii Societatis Jesu Antverpiae].
Antverpiae, 1627
70
HISTORIA SCHOLASTICA
sv. II.
—— Marc, Van VAECK – John, MANNING (ed.), The Jesuit and the Emblem Tradition. Selected
Papers of the Leuven International Emblem Conference 18 – 23 August, 1996 (Imago Figurata,
Studies 1a). Turnhout: Brepols 1999
—— Marc, Van VAECK, Emblem Exhibitions and Solemn Entries in the Jesuit Colleges in Belgium.
In: Ralph, DEKONINCK et al., Emblemata Sacra. Emblem Books from the Maurits Sabbe
Library, Katholieke Universiteit Leuven. Philadelphia: Saint Joseph’s University, 2006,
s. 69 – 70
—— Marc, Van VAECK – Toon, Van HOUDT, „One in a Thousand“: Ephemeral Emblems in the
Mechelen Seminarium Archiepiscopale in Honour of its President Petrus Dens (1765). Leuven:
Peeters, 1996
—— Arnoud S. Q., VISSER, Joannes Sambucus and the Learned Image. The Use of the Emblem in
Late-Renaissance Humanism. Leiden: Brill, 2005
—— Frances, YATES, The Art of Memory. London: Routledge and Kegan Paul, 1966
—— Karl-August, WIRTH – William S., HECKSCHER, Emblem, Emblembuch. In: Reallexikon
der Kunstgeschichte. Bd. 5. Stuttgart 1967, s. 86 – 222
Pavel Panoch
A Footprint of the Collection Typus mundi
(1627) in Baroque Bohemia. A Note to the Role
of Emblematics in the Jesuit Education
The paper deals with the use of emblems and emblematics symbols in the role of
a visual teaching instrument in the baroque Jesuit education. Jesuits’ taste for rhetoric and
exquisite visuality raised from the rich associative imagination of The Spiritual Exercises
written by St. Ignatius of Loyola and it has also found its utilization in the Post-Tridentine
praxis of the monastic educational system. Pedagogues had already been instructed by Ratio
studiorum (1599), a ground prescript of the Jesuit education, to make shift with “talking
figures”, i.e. pictures commented by attendant inscriptions, during teaching. Exhibiting of
the best student works (exercises in rhetoric, visual poems and emblems) during festivities
held on the important Church holidays (so called affixiones) became a common tradition
of a life of the Jesuit colleges during the 17th century. Its popular reception within baroque
Bohemia represents an anonymous painting from the collection of the National Gallery in
Prague. Its theme, until now being interpreted as an allegory of the profane vanity, derives
in fact from the engraving made by Philip de Mallery, which accompanied a famous collec‑
tion of devotional emblems Typus mundi (Antwerp 1627). The paper analyses iconography
of the painting testifying the use of emblematic material by Jesuit teachers as a visual
educational instrument. The paper interpretes accompanying Latin verses as a suggestive
instrument of moral education and pious formation of the mind of the Jesuit adepts.
71
Odd. I.
STOPA SBÍRKY TYPUS MUNDI (1627) V BAROKNÍCH ČECHÁCH.
POZNÁMKA K ROLI EMBLEMATIKY V JEZUITSKÉ PEDAGOGICE
Obrazová příloha
Pictura emblému č. XXXI z emblémové knihy Typus mundi (Antverpy 1627)
Repro: R., DEKONINCK et al., Emblemata Sacra. Emblem Books from the Maurits Sabbe
Library, Katholieke Universiteit Leuven. Philadelphia: Saint Joseph’s University, 2006, s. 70
72
HISTORIA SCHOLASTICA
sv. II.
Alegorie světské marnosti, neznámý autor, přelom 17. a 18. století, provenience:
střední Evropa (Praha – Klementinum?), olej na plátně. Sbírka Národní galerie v Praze
Repro: L., STOLÁROVÁ (ed.), Barokní umění ze sbírek Národní galerie v Praze. Výběrový
katalog stálé expozice Národní galerie v Praze na zámku Kinských ve Žďáru nad Sázavou.
Národní galerie v Praze, 2008, s. 65
73

Podobné dokumenty