Exkluzivní příloha POLSKO Rozhovory s talentovanými žáky

Transkript

Exkluzivní
příloha
POLSKO
1
Rozhovory
s talentovanými
žáky
Časopis vychází s podporou statutárního města Ostravy
Editorial 3
Zprávy o škole 4
Anketa 6
Žáci 7
Dopisy jinak 10
Duel 17
Ze života 18
Mezinárodní reportéři 22
Polsko a my 30
Šéfredaktorka v akci 34
Za dveřmi školy 35
Co jsme plácli 36
Doporučujeme si knížky 37
Učitelský megamejdan 38
Mňamky pro váš stůl 43
CHAOSfesgsedgsegsd
TEENAGERŮ
6
Adresa redakce:
Základní škola 9
a mateřská
škola Ostrava-Bělský Les, B.
Dvorského 1,12
příspěvková
organizace
Bohumíra Dvorského 1049/1
14
700 30 Ostrava-Bělský Les
Redakční e-mail:
17
[email protected]
19 :
Šéfredaktorka
Kristýna Potempová
20
Vedoucí učitel:
Jan Goj
24
Obrázky: 26
G. Bezručová
28
Rubriky:
Top 7 zpráv o škole: J. Goj
30
Život ve škole: N. Zbořilová,
S. Oudjehani32
(8.C)
Žáci: L. Jemelková (7.C), B.
Schaffelhoferová
36 (7.C) 2
Duel: L. Rudohradský (7.C)
37
Ze života: T. Jeklová (7.C), L.
Vybošťoková, M. Odložilová
39
(8.B)
Za dveřmi školy: M.
43
Tešnarová, T. Konečná (8.C)
Co jsme plácli:
L..Vybošťoková, M.
Odložilová (8.B)
Knihy: K. Potempová (8.C)
Věřte-nevěřte: E. Pavlíková
(8.B)
Literární příloha: M. Raška
(8.B)
Recepty: P. Cuberová (8.B),
A. Kvassayová (8.C)
Fotopříběh: T. Konečná (8.C),
M. Tešnarová (8.C), M. Raška
(8.B), A. Kvassayová (8.C)
Editorial (úvodní slovo
redakce)
Čauko, čtenáři,
v rukou vám přistál Chaos
Teenagerů, exkluzivní,
nový, tak trochu strašidelný
(žáci 9.C vzali Halloween
velmi vážně) a opět nabitý
články žáků celé naší školy.
Jako vždy se pokusíme vás
pobavit, zaujmout a přivést
k zamyšlení.
Rovněž
nabízíme reportáže z Polska,
nové recepty a mnoho
dalšího! Doufáme, že jste si
nechali pořádně narůst
nehty, abyste měli co
kousat, protože od našeho
časopisu se nebudete moci
odtrhnout!
Eva Pavlíková (zástupce
šéfredaktora)
3
Kdo jsme
Časopis Chaos teenagerů byl založen v roce 2002 v
naší škole. Časopis chce nabízet hlavně témata,
která se týkají školy a lidí v ní – žáků, učitelů,
zaměstnanců.
Vše, co časopis obsahuje, je
originálním dílem žáků, event. učitelů. Redakci tvoří
žáci povinně volitelného předmětu Žurnalistika,
přispět článkem může kterýkoli žák, učitel nebo
někdo, kdo se o školu a dění v ní zajímá.
Za celou dobu své existence se časopis proměňuje a
vyvíjí – vylepšujeme grafiku, pestrost rubrik, kvalitu
článků. Chaos je držitelem mnoha ocenění –
nejlepší školní časopis Moravskoslezského kraje,
časopis s nejlepším obsahem v ČR, nejlepší časopis
škol v obvodu Ostrava-Jih a další.
TOP 4 ZPRÁVY O ŠKOLE
Polské žáky nadchla prohlídka vítkovických vysokých pecí
Návštěva školy nebo čističky odpadních vod
v polských Katovicích či prohlídka Dolní
oblasti Vítkovic. To jsou jen některé
aktivity, jež čekaly na dvacítku českých a
stejný počet polských žáků účastnících se
„Mezinárodních reportérů", projektu, který
se uskutečnil také díky finanční dotaci
města Ostravy. (red.)
Adaptační pobyt splnil své poslání: prohlubovat přátelství a spolupráci
Žáci šestých tříd se zúčastnili adaptačního pobytu v Budišově nad Budišovkou ve
dnech 30. září až 2. října. Celé tři dny strávili aktivitami, jejichž cílem byla vzájemná
komunikace, sbližování a spolupráce v kolektivu. Počasí bylo příjemné, dětem se
pobyt líbil a dle organizátorů splnil své poslání.
Modelářské mistrovství – získali jsme 9
medailí a titul vicemistra ČR v klubech!
V Dubenci u Dvora Králové nad Labem proběhlo
Mistrovství ČR papírových modelů. V kategoriích
započítávaných do ligy jsme získali osm medailí.
Po sečtení výsledků získal náš modelářský klub
2. místo ze sedmi soutěžících klubů, přičemž na
první Brno jsme ztráceli jen šest bodů! (red.)
Simona Šimečková vyhrála poslední závod Běžeckého poháru,
celkově skončila třetí
Poslední říjnový den se na našem hřišti konalo osmé a závěrečné kolo Ostravského
běžeckého poháru. Žáci 1. až 9. tříd absolvovali tratě pět set nebo tisíc metrů podle
své věkové kategorie. Nejúspěšnější z našich běžců byla Simona Šimečková (5.C),
která ve své kategorii (roč. nar. 2003-2002) zvítězila a získala pohár za 3.místo v
celkovém hodnocení série osmi závodů Běžeckého poháru. (red.)
4
ŽIVOT VE ŠKOLE
Podpořte náš
závislostem!
boj
proti
Jak jsme na Masarykově náměstí
sbírali podpisy lidí na podporu
našeho projektu
Jsme na Masarykově náměstí a máme
poradu s policisty a paní zástupkyní
Krmáškovou. Půjdeme sbírat podpisy
pro naši aktivitu - boj proti kouření.
Jsme totiž součástí projektu Život bez
závislostí.
Následující půlhodinu budeme běhat
po náměstí a v obchodech.
Většina lidí, když nás vidí, tak před
námi utíká nebo hned odpovídají: „Nic
nepotřebuji, spěchám na tramvaj,
někdo na mě čeká…“ Ale některé jsme
ukecali tím, že jsme za nimi utíkali, asi
jsme byli otravní, tak to radši
podepsali.
Uběhla půlhodina a někteří tak tak
dobíhají, abychom neztratily podpisy.
Po nás přišla další škola, aby se snažila
o co nejvíce podpisů jako my, ale
vypadali, že jim to nepůjde jako nám.
Většinu podpisů jsme měli my. Asi se
v celé té soutěži moc nesnažili, jejich
trička vypadají strašně.
Poté jsme viděli pana prezidenta, ne
děláme si srandu, stáli jsme jen před
hotelem, kde byl ubytován.
Michaela Bolková a Radka Wasiková,
obě 8.B
5
ŽIVOT VE ŠKOLE
Oslovení učitelé: Notebooky místo sešitů by nám nevadily, ale…
Představte si, že přijdete do běžné třídy naší školy a žáci před sebou nemají
sešity, jak je zatím obvyklé, ale před každým z nich se vyjímá notebook.
Ptali jsme se našich učitelů, jak příjemná či nepříjemná pro ně taková
představa je a proč.
Vlasta Krmášková
Štípla bych se do ruky, jestli nespím.
Řekla bych si, že žáci na tom jsou lépe
než já. Na něco by to bylo fajn, v jiném
ohledu by to ale mohlo škodit. Děcka
zapomínají psát. Získávají nové
poznatky, ale umět se má všechno. Ne
na úkor druhého ztrácet znalosti. Psát
rukou má svůj smysl. Písmo a úprava
sešitu mají obrovskou
výpovědní schopnost o
daném člověku.
Věra Záškodná
Pokud by do toho
notebooku psali to, co
měli, a nehráli by tam
hry, tak by to bylo v
pořádku. To, co je pro
žáky výhodné, tak ať je,
ale aby dělali to, co mají.
Alespoň by mne žáci
naučili, jak s tím
pracovat.
Pavla Bačovicová
Pokud bych byla na gymnáziu, tak bych
za takovou inovaci byla ráda. Pokud je
ten žák inteligentní a děla to, co má,
tak je to v pohodě. Nevadilo by mi to,
ať si to klidně klape do kalkulačky, ale
ať to umí. Je to zajímavé a myslím si, že
je to i uskutečnitelné.
Libuše Součková
Poprosila bych, aby mě děti k jednomu
pustili a naučili mě s tím pracovat. Byla
by to inovace i pro mne. Já jsem
všeobecně pro, ale to klapání by bylo
poněkud rušivé.
Jan Goj
Nevím, jestli by si žáci
po
zavedení
této
novinky
dostatečně
uvědomovali,
jaké
nároky
na
jejich
disciplínu
používání
notebooků ve výuce
klade. To znamená, že
se stále mají soustředit
na
vyučování
a
nepoužívat
počítač
k jiným účelům. Pokud
by to žáci zvládli, tak
by mi „noťasy“ ve škole vůbec nevadily.
Psaní elektronicky nicméně přináší
výhody a taky nevýhody. Výhodou je
snazší práce s textem, nevýhodou to,
že záznam je poněkud chladný, není
v něm takový díl vaší osobnosti, jako
když si něco poznačíte rukou.
Michal Raška, 9.B
6
ŽÁCI
Řádí v naší škole duchové?
Bude to znít směšně, ale zaslechli jsme
řeči, které vedou k paranormálnímu
jevu v naší škole. Vedou se však spory,
jestli jde o nadpřirozené síly, nebo
pouhé výmysly žáků. Také jsme
nevyloučili možnost, že jde o pouhou
shodu náhod.
Byli jsme svědky otevírání a zavírání
dveří bez jakéhokoli viditelného dotyku
nebo závanu větru. Někteří žáci také
tvrdí, že se na školních toaletách
samovolně zhasla světla.
Další stížnost se týká skleněných dveří
na chodbě. Skupina dětí prý zahlédla,
jak se za prosklenými dveřmi mihlo
několik malých světel či světlých
postav. Když však dveře otevřeli, nikdo
za nimi nebyl…
Jsou to jen ubohé výmysly žáků? Shoda
náhod? Nebo jde opravdu o duchy a
nadpřirozené síly, které se zabydlely
v naší škole?
Nikola Nyklová a Valerie Vymazalová,
obě 7.B
7
ŽÁCI
Hokejista Vojta Vandrol (7.B):
Jednomu z hráčů jsem způsobil
otřes mozku
ostatním hráčům.
Rozhodli jsme se udělat rozhovor
s hokejistou Vojtěchem Vandrolem,
který s námi chodí do naší třídy 7.B.
Jednomu z hráčů jsem způsobil otřes
mozku, tomu stejnému, který zavinil
ten můj. Pak jsme byli oba půl roku
v nemocnici.
Proč si začal hrát hokej? Jak dlouho už
hokej hraješ?
Protože mě baví! Hraju ho už 7 let.
Za jaký tým hraješ? Jsi rád, že jsi
v tomto týmu?
Hraju za tým Vítkovice a v jiném týmu
bych být nechtěl.
Jaké postavení v týmu máš? Nechtěl
bys být někým jiným?
Jsem v roli kapitána a své postavení
bych neměnil.
Stalo se ti
někdy nějaké
zranění
při
hokeji?
Měl jsem otřes
mozku, praštil
jsem se do
mantinelu a
ublížil jsem i
Jak jsi tedy
hokejistům?
ublížil
ostatním
Nemají o tebe rodiče strach? Co říkají
na tebe a hokej?
O mě strach nemají, jsou rádi, že mám
nějaký koníček.
Jak často máš tréninky? Jsou moc
náročné?
Celý hokej je pro mě náročný, tréninky
mám každý den tři hodiny.
Obdivují tě za to, že jsi hokejista? Máš
nějaké fanoušky?
Fanoušky a obdivovatele asi nějaké
mám, ale příliš je neznám.
Jaké jsou tvé plány do budoucna?
Chtěl bych být profesionální hokejista.
Nikola Nyklová a Valerie Vymazalová
(7.B)
8
ŽÁCI
Za jeden trénink zvednu pistoli asi 200krát
Vojta Hejna (8.B) chodí od 11 let střílet. Dovedl ho k tomu jeho bratranec a strýc.
Trénuje třikrát týdně, trénink trvá tři až čtyři hodiny. Na tréninky dojíždí do
Vítkovic. Vyhrál osm medailí a tři poháry. Nejdále byl na závodech v Plzni, ale jeho
snem je dostat se i na olympiádu, protože střelba ho velice baví a má s tím velké
plány do budoucna.
Co tě na tomto sportu baví?
Mám rád zbraně, proto mě taky střílení
těší.
tréningu bolí záda, jelikož moje pistole
váží zhruba tři kila a je namáhavé ji
zvednout za jeden tréning dvěstěkrát.
Jakými zbraněmi rád střílíš? Můžeš
nám je popsat?
Pistole, se kterou střílím, je Steyr LP 50,
ale moje nejoblíbenější pistole je Colt
1990.
Letí na tebe holky, díky tomuto
sportu?
Ne, spíš se kvůli tomu ode mě drží dál.
(smích)
Zranil ses někdy při střílení?
Ano, jednou jsem se střelil do nohy.
Použil bys svoji
člověku?
Ne, za žádných
okolností, a to
kvůli
mému
přesvědčení.
schopnost proti
Je to pro tebe tento sport namáhavý?
A jestli ano, tak proč?
Ano, je, protože mě po každém
Souhlasili
tvoji
rodiče, když si jim
řekl,
že
chceš
střílet, anebo jsi je
musel přemlouvat?
No, souhlasili s tím, ale v podstatě jim
to bylo jedno.
Nosíš svou zbraň domů?
Ano, nosím, protože s ní cvičím.
Kdo je tvým vzorem?
Martin Tenk, byl v roce 2003 vyhlášen
nejlepším střelcem na světě a taky je to
můj trenér.
Libuše Jemelková, 8.B
9
DOPISY JINAK
Na následující straně si můžete přečíst dopis, který je
napsaný maďarsky. Maďarština je velmi zvláštní jazyk. Už na
první pohled uvidíte, že je to řeč úplně odlišná nejen od
češtiny, ale i od jiných evropských jazyků. Je to tím, že
maďarština patří mezi tak zvané ugrofinské jazyky, které
nejsou příbuzné s ostatními jazyky Evropy, kromě finštiny a
estonštiny.
10
Szia Nagyi, küldök neked
egy levelet az ünnepek.
Mint tudod, mentünk a
szüleimmel
Magyarországra. Vannak
csodálatos termálfürdő.
Egész nap tudok úszni a
különböző medencék,
lovagolni hullámvasút,
menj a szauna.
Legközelebb írok többet,
szép napot. Libor
11
Ahoj babičko, posílám Ti
dopis z prázdnin. Jak víš,
jeli jsme s mamkou a
taťkou do Maďarska. Jsou
tu nádherné termální
lázně. Celý den se můžu
koupat v různých
bazénech, jezdit na
tobogánech, chodit do
sauny. Příště Ti napíšu víc,
měj se hezky. Libor
12
ŽÁCI
13
ŽÁCI
14
ŽÁCI
Posilování je životní styl
Jistě jste si taky všimli, že mnozí kluci v naší škole mají pořádné svaly.
Splácíme nyní malý dluh Chaosu, jenž se fenoménu bodybuildingu ještě nikdy
nevěnoval, a přinášíme povídání Marka Maceje a Šimona Vavříčka z 8.B, kteří patří
mezi milovníky činek a posilovacích strojů. (red.)
Posilování, to není vzepřít činku devět
či deset krát za sebou. Je to životní styl,
který vás jen tak neomrzí, je to něco
jako droga, kterou nechcete přestat
brát.
Proč
cvičíme?
Chceme něčeho
dosáhnout, mít životní cíle, baví nás to,
můžeme se tím odreagovat a vypadat
jako chlapi. Víte, jaký to je úžasný
pocit, když vidíte výsledky -že zvednete
víc než dřív, například na Bench?! Život
má hned nový směr.
Jak jsme se dostali k posilování?
Šimon: O minulých prázdninách jsme
se s bandou nudili, tak jsme začali cvičit
Kalisteniku (Workout), což je posilování
s vlastní váhou (kliky, dipy, shyby).
Marek: K posilování jsem se dostal
hlavně přes Šimona, nejdříve jsem dělal
Workout, ale přišlo mi to málo, tak
jsem se dal na posilování s činkami.
Jak často cvičíme?
Šimon: Čtyřikrát týdně, v posilovně
jsem zhruba hodinu až hodinu a půl. Na
každou svalovou partii jedu zhruba tři
až čtyři cviky po třech sériích.
Můj tréninkový plán:
Pondělí: Hrudník, biceps + břicho
(Chest day)
Úterý: Záda, triceps
Čtvrtek: Hrudník, triceps + břicho
Pátek: Nohy (Leg day), ramena
Marek: Každé ráno vstávám v 6 hodin,
abych si šel zaběhat kvůli kondičce.
Pondělí: Kliky (triceps, hrudník), břicho
Úterý: Biceps, ramena
Středa: Hrudník, triceps, ramena
Čtvrtek: Kliky (různé druhy), břicho
Pátek: Biceps, ramena, večerní běh.
Strava
Strava hraje v kulturistice velkou roli,
pamatujte, že svaly rostou doma, ne
v posilovně! Mělo by se přijmout
zhruba 1,5g bílkovin na kilo své váhy a
asi 4-5g sacharidů na kilogram váhy
(samozřejmě
v dietě
sacharidy snížíme). Dále pak zhruba
50g zdravého tuku.
Mělo by se jíst šest krát za den, co tři
hodiny.
Marek Macej a Šimon Vavříček, oba
8.B
15
ŽÁCI
Jeskyně, staré mlýny a
jedna bouračka
Moje zážitky ze Zlatých Hor
Moje prázdniny ve Zlatých Horách byly
úplně fajn. Sice jsem tam byl jen
krátce, ale poznal jsem tam nové
kamarády.
Chodili jsme tam na procházky s tetou
a strejdou. Moje zážitky ze Zlatých Hor
jsou hodně hezké. Nejhezčí bylo, když
jsme byli ve starých mlýnech rýžovat
zlato nebo exkurze po starých mlýnech
anebo když jsme byli v jeskyních. Taky
jsem mohl hrát ping pong nebo
basketbal.
Na tyto zážitky nikdy nezapomenu. A
nejhorší bylo, když jsme vyzdobili se
strejdou auto a měli jsme masky na
obličeji a strejda díky tomu narazil do
stojanu na kola a pak to vypadalo jako
přejeté tankem.
A pak mi ta legrace skončila, jeli jsme
domů, ale bylo to fajn a ten vzduch tam
byl o hodně lepší než tady v Ostravě.
No prostě, i taková legrace se dá
stihnout během tak krátké doby.
Zajímavost o lázních: Sanatorium bylo
otevřeno už v roce 1879. V současnosti
se zde léčí děti s respiračními
chorobami (nemoci dýchacích cest).
K léčbě se využívá i speleoterapie –
léčení
pobytem
v jeskynních
prostorách.
Daniel Vašíček, 9.C
16
DUEL
Uniformy v naší škole?
Ozývají se hlasy, které by byly pro to, abychom ve škole byli všichni stejně oblečení – do
uniforem! Tohle je velmi sporné téma, nikdo se nedokáže úplně shodnout. Proto vám
přinášíme exkluzivní duel s názory našich žaků!
Jsem jedině pro!
Jeden velký stereotyp
Myslím si, že školní
uniformy jsou pěkné.
Podle mě by lidé měli
pocit, že někam patří a
nikdo by se nikomu
neposmíval
kvůli
oblečení. Přišlo by mi to
prestižní, s dojmem, že se
můžu hlásit k nějakému
celku, v tomto případě
škole s jistým druhem
uniforem. Můj názor je,
že školní uniformy jsou
sexy. Bylo by to jako na
nějakéZtracený
anglicképes
střední
škole!
Jsem
zásadně
proti
školním
uniformám,
protože ubíjí možnost
projevit svůj charakter ve
stylu
oblečení.
Lidé
v uniformách
mi
připadají jako cvičené
krysy,
nerozeznatelné
jedna od druhé. Každý
rok, každý den, by
všechno bylo stejné,
všichni by vypadali stejně
a nic by se neměnilo. Vše
by byl jeden velký
stereotyp bez barev a
různých střihů. Umělecké
duše by doslova trpěly
tím, že všichni jsou jako
jeden kus.
Kristýna Potempová 9.C
Michal Raška 9.B
17
ZE ŽIVOTA…
Anonymní příběh dvou kamarádek, které si na poslední chvíli uvědomily, že
jim hrozí nebezpečí
Teplý letní večer, prázdniny v plném
proudu, ano ano. Ideální na procházku
po okolí, shodneme se s kamarádkou.
Tak se tedy vypravíme dolů
k restauraci, že to projdeme kolem.
V klídku ťapeme po chodníku, když
v tom na nás začnou mávat kluci, se
kterými jsme se letmo viděly už
předtím, ale nebraly jsme je příliš na
vědomí. Teď na nás mávají a s podivem
zjišťuji, že kamarádka jim mává zpět. A
dokonce míří k nim. V duchu si říkám,
jestli je normální, ale nakonec nahodím
stejný směr jako ona a ženu se blíž.
„Čáááu no…“ začnou se kluci
představovat, strašně nás chytají za
ruce, jak nějací „gangstas.“ „Nechcete
s náma na pivo?“ zeptá se jeden z nich,
v modrém triku. Okamžitě mu tak
začnu říkat, Modré Triko, jelikož si
nejsem schopna zapamatovat jména.
Chvatně odpovíme, že nepijeme. „Tak
aspoň na kofolu,“ říká další. Jsou
celkem tři a je z nich trochu cítit, že už
se nějakým tím pivem posilnili předtím.
„A kolik vám je? Tak šestnáct,
sedmnáct?“ ptá se kámoška. „No,
nejmladšímu z nás je dvacet tři,“
zatlemí se Modré Triko. V první chvíli si
říkám, že bych nejradši vypadla, ale pak
mě napadne, no proč ne? A kamarádku
evidentně taky. Tak se s nimi teda
jdeme posadit a dlouho přežíváme
nejapné otázky a úchylné poznámky.
Když už se to začíná příliš stupňovat a
sbíhají se další jejich přátelé a sedí nás
tam přes deset, trochu se s kámoškou
zarazíme. „Rychle to dopijeme, a
jdeme pryč, jasné?“ zašeptá kámoška a
já jen kývnu. „Co, to chcete další?“ ptají
se kluci. „Ne, ne, díky, mějte se,“
chvatně řekne kámoška a svižně
zmizíme. Celý večer jsme z toho byly
trochu mimo, mohlo to být fakt
nebezpečné. Ještě, že jsme utekly.
Obchodní centrum Nová Karolina – Co si o něm myslíme?
Místo nákupního centra mohli nechat
továrnu
Nová Karolina. Toto nákupní centrum
znám a byla jsem tak už asi dvakrát.
Nijak ale z tohoto místa nadšená
nejsem. Je to podobné jako největší
nákupní centrum v Moravskoslezském
kraji. Podle mého názoru to stavěli
zbytečně velké, protože tam už
polovina obchodů krachuje. Většina lidí
18
zavítá do Avionu. Ostrava má ještě
další nákupní centrum, takže kdyby si
stavbu odpustili, mohli tam nechat tu
továrnu a udělat z toho nějaké pěkné
místo nebo muzeum. Bylo by to
epičtější.
Monika Tešnarová, 9.C
Nesmyslný labyrint
Nová Karolina je ten největší nesmysl,
co mohl kdo kdy
vymyslet.
Stavělo se to
věčnost a ceny
jsou
tam
neskutečné. Je
to obrovský labyrint chodeb, kde se
každý hned ztratí, a stráví tam tak
akorát více času, než by chtěl.
Martin Raška, 9.C
Jsem tam skoro pořád
21. března 2012 se v Ostravě otevřelo
nové Nákupní centrum Forum Nová
Karolina. Rozlohou je Karolina druhé
nejmenší nákupní centrum v Ostravě
(nejmenší je Laso). Ale nejvyšší je
samozřejmě Karolina. Ve Forum Nová
Karolina, dá se říct, jsem skoro pořád.
V centru je přes 320 obchodů, takže se
to za jeden den všechno obejít nedá.
Vždycky projdu všechny obchody, co
potřebuju, a potom se jdu najíst do
Mc’Donaldu nebo jdu do nějaké jiné
restaurace.
O historii místa, na kterém je Forum
Nová Karolina, vím, že tam byla kdysi
koksovna a důl pojmenovaný Karolina
(proto ten název). Dlouho dobu poté
tam bylo prázdné místo, ale v roce
2012 byla otevřena rezidence Nová
Karolina a také nákupní centrum
Forum Nová Karolina.
Markéta Tesařová, 9.C
Do Karoliny nakoupit i tančit
Co se týče Nové Karolíny, nemám s ní
nejmenší
problém.
Zajdu si tam,
když je nějaká
akce,
nebo
nakoupit
nebo na kafe, ale nejsem tam pořád.
Jsem ráda, že ji tady postavili, plno
obchodů a kaváren, co tam je, mi
chybělo. Tento měsíc se tam pořádá
flash mob (street dance), na který si
ráda přijdu zatancovat. O historii
Karolíny nevím absolutně nic, ani mě
nijak nezajímá.
Tereza Konečná, 9.C
Lepší by bylo vodní centrum než
kostka plná butiků
Nová Karolina. Pro někoho ráj, pro mě
normální obchodní centrum a pro
ostatní nenáviděná oblast. Mě
nakupovat baví, takže mi Karolina
nevadí, ale klidně by mi stačil Avion a
Futurum, co tu stálo už před Karolinou.
Slyšela jsem, že místo ní tu měl být
velký vodní svět, něco jako AquaPalace
v Praze. Mně osobně by se to líbilo
19
mnohem více. Myslím, že by tam lidé
chodili rádi a peníze by aspoň
investovali za něco, co si užijí. Do
Karoliny se chodí většinou bavit
teenageři a to tím, že se navzájem
hledají. Láska by se
měla hledat na
jiném místě, než
mezi fast foody a
obchoďáky!
A taky sem chodí
lidé, kteří nemají co dělat. Většinou jen
tak chodí, zkoušejí si oblečení, ale
stejně si toho moc nekoupí, protože je
to drahé.
V jednom butiku pracuje moje teta.
Nemyslím, že jí to nějak nevyhovuje. Já
bych tam asi pracovat nemohla,
protože bych nevydržela sedět a
koukat před sebe na další obchoďák a
na procházející lidi.
Super na Karolině je, že se tam občas
pořádají zajímavé akce. Jinak si myslím,
že je docela zbytečná a drahá.
Co bylo před ní, si skoro nepamatuju.
Poněkud zvláštní, protože tam stojí asi
rok a půl. Projíždím tam tramvají dost
často, ale nikdy jsme nezauvažovala,
jak to tam vlastně vypadalo před tou
obrovskou kostkou. Před několika lety
tam byla továrna, poté prázdný plac, to
vím. Bije tak do očí, že už si neodvedu
představit, že by tam nebyla, to je asi
ten důvod, proč si to místo bez ní už
nedokážu vybavit. Jsme už na ni moc
zvyklí.
Nikola Zbořilová, 9.C
Nová Karolína- Krásná, ale zbytečná
Já osobně si myslím, že Nová Karolina
je zbytečná. Je sice nádherná a je tam
vážně plno obchodů, ale myslím, že u
nás je už
obchodů
dost. Občas
tam chodím
nakupovat
třeba
oblečení, doplňky a podobně. Moc času
tam netrávím, přesto tam je pár
obchodů, které mám ráda.
Co bylo před Karolinou, to už si
nepamatuju, ale vzpomínám si, jak se
stavěla, vím, že to začali stavět a asi rok
měli rozestavěné základy a nepohnuly
se, pak se najednou rozjely a Karolina
byla rázem hotová. Je opravdu velká a
myslím, že by se tam měli všichni aspoň
podívat. Sabina Oudjehani, 9.C
Obří bílá kostka se „žrádelnou“
O historii Karoliny nic nevím, to můžu
říct hned.
K tomu jestli ji mám ráda, to je
složitější. Většina lidí v mém okolí říkají,
jak je to hrozné, že se jim to nelíbí, a
přitom tam v životě nebyli.
Ano, souhlasím, že se do centra totálně
nehodí, díky tomu stylu v jakém je
postavena a trochu to působí jako pěst
na oko. Ale kvůli tomu bych to hned
neodsuzovala.
Proto jsme tam jela, abych se
přesvědčila. Můj první dojem byl
takový, že to je OBROVSKÉ. Řekla bych,
že až moc. Když jsem tam procházela,
20
takové ty dražší obchody, jako třeba
Lacoste, byly úplně prázdné. A některé
části Karoliny to samé (sportovní
obchody, odlehlejší části). Jediné, kde
nějací lidé byli, byl New Yorker,
Terranova a takové ty levné, cenově
dostupné obchody. A „žrádelna“. To je
to nejvyšší patro, kde je velké množství
stolečků a židliček a kolem obchody s
jídlem. Tam se vlastně všichni zdržují,
hlavně takové ty „teens gang“ a hrají si
na kdoví jaké borce.
A znovu k té velikosti. Je až moc velká a
rozlehlá. Jednou jsme tam viděla
obchod s kytarami a hudebninami, ale
podruhé už jsem ho nenašla.
Takže výsledek: Karolina je zajímavá
budova, která se sice vůbec nehodí do
centra Ostravy, ale řekla bych, že lidi si
už na ni zvykli. Já ji mám i ráda, jen se
mi zdá až moc velká.
Kristýna Potempová, 9.C
21
PŘÍLOHA – PROJEKT
MEZINÁRODNÍ REPORTÉŘI
V říjnu se, za finanční podpory Statutárního města
Ostravy, uskutečnil zajímavý projekt mezi naší a
polskou školou – vybraní žáci z B. Dvorského a
katowické školy Gimnazjum nr.5 im. Pawła Stellera
vzájemně navštívili obě školy během dvou dní v týdnu.
Jako první jsme do Polska jeli my – a přinášíme vám
reportáž!
Děsivě velké semafory a „koka“ v klíně,
aneb Když Dvorského 1 vyráží do Polska
Přinášíme vám reportáž ze dne 9. října, kdy jsme se my, „vyvolení žáci“
z osmých a devátých tříd, účastnili výpravy do polských Katowic, kde jsme
navštívili místní školu a okolní atraktivity. Zážitek to byl opravdu
nezapomenutelný. Přejeme příjemné počtení!
Po
nepříliš
vyčerpávající
cestě
autobusem, který nás vezl směr
Katowice, při níž jsme se dvě hodiny
mohli kochat
zpěvem
ze
zadní
části
dopravního
prostředku a
vyžívali
se
v zamlženém
východu
slunce zpoza
plynovodných
trubek,
konečně
dorážíme do polské školy. Žáci na nás
poněkud vyjeveně zírají, hned když
vejdeme,
ale
přivítání
v místnosti,
do
které nás nahnali, je
příjemné: v podobě
čaje, koblih, buchet
a
skořicových
sušenek. S Terkou
Konečnou (9.C) se
22
okamžitě vydáváme na „záchodovou
výpravu“
a
upřímně – jsme
mírně zděšeny.
„Dá si ještě
někdo čaj?“ ptá
se
p.
uč.
Krmášková
v momentě, kdy
se vrátíme z
výpravy.
Já
pohotově říkám,
že ne a velmi
nenápadně (asi jako botou do ksichtu)
se vrhám na skořicové sušenky. Jsou
fakt moc dobré. Vykrádám tedy
sušenky ze všech talířků v blízkosti a
čekám.
Po 15 minutách chroustání sušenek
Sušenky zlikvidovány, u stolu mně
nejvzdálenějšího se cosi řeší mezi
dospělými
z obou
stran,
české
i
polské. Nic
moc
záživného
se neděje,
tak
se
rozhlížím,
co by se
dalo ještě
sníst, ale
vyložený hlad nemám a sušenky byly
vyvražděny, takže jen koukám po
místnosti. Všichni brutálně sladí čaj a
mezitím se ozve zvonek. Trochu zní
jako požární
poplach
a
z toho,
co
jsem viděla na
chodbě,
dokonce
i
vypadá jako
hasičský.
Takový velký
červený, víte?
Konečně
se
začíná něco dít!
Po necelé půlhodince je nám
oznámeno, že se půjdeme podívat po
škole. Nakoukneme do výuky chemie a
polštiny, pak zamíříme do tělocvičny (s
Michalem Raškou z 9.B jsme se přidali
ke špatné skupině a málem odešli
s Poláky bůh ví kam), poté nám ukazují
školní knihovnu. Všichni se pokouší o
rádoby
správné čtení
polským
jazykem.
Přesunujeme
se dál. „Nějak
jsme
ztratili
osm děcek,“
říká p. uč.
Záškodná.
Aha, takže to
jsme nešli za
Poláky, fakt to
byli naši, pomyslím si zmateně, ale pak
věnuju pozornost bufetu, který se
nachází vedle ředitelny. Je sice malý,
23
moderností sice neoplývá, ale vypadá,
že funkci zřejmě plní. „No, Poláci mají
základní vzdělání jen do šesté třídy. Pak
od sedmé do deváté je to u nich
gymnázium. To co my máme jako
gymnázium už je u nich lyceum,“
vysvětluje nám p. uč. Záškodná. Všude
po škole se nachází spousta portrétů a
kreseb krajin. Z nějaké třídy slyším
dokonce
zvuk
xylofonu.
Mají tam i nástěnku s naší vlajkou
Přecházíme k prostoru u okna, kde na
zdech visí nástěnky s různými vlajkami.
S potěšením
sleduju tu naši.
Během
obdivování se
nás
p.
uč.
Krmášková
zeptá,
zda
chceme
vidět
další
třídy.
„Jooo,“ ozve se
zabučení.
Vrazíme do třídy
přírodopisu, žáci na nás hledí jako
bychom snad
byli
z jiné
planety.
Hádám, že u
nás ve škole to
bude
druhý
den podobné.
Aspoň co se
těch pohledů
týče. Vracíme
se do prvního patra, opět častováni
divnými pohledy a ukazují si na nás.
Dorazíme do sušenkové místnosti,
popadneme věci a s polskými kolegy
nastupujeme
do
autobusu.
Detailní jízda autobusem
Určitě následuje čistička vod, pomyslím
si s pozdviženým obočím. Zástupkyně
polského dozoru dává místním žákům
jasné instrukce, kterým rozumím
dokonce i já se svou super omezenou
polštinou. „Tak, čeští žáci jdou do
autobusu první, oni už mají svá místa.
No a my si
sedneme, kde
bude
volno,
jasné?“ Všichni
se natlačíme do
autobusu,
vedle mě si
nesedá nikdo,
takže si můžu
rozházet věci.
Na
sedadla
přede mnou si
sedají dva Poláci a něco se ozve, ale
vzhledem k tomu, že se skláním a píšu,
nevím, jestli to
bylo na mě. Snad
ne.
V autobuse to je
hučí, naši osmáci
asi
mají
neukojitelný pocit,
že jejich zpěv
vyburcuje poláky
k účasti. Raději se
24
PŘÍLOHA
nebudu otáčet. Proto jen čučím z oken
na město a snažím se ignorovat zpěv
Michala Rašky, který se s Terkou
Konečnou usídlil na sedadlech za
mnou. „Zpíváte
slovensky?“
ozve
se
minimálně
dvakrát. „To je
staročesky!“
poučuje
Michal.
Chvíli obdivuju
řidiče,
jak
s takovým
kolosem
kličkuje
v křižovatkách. „Stefana Batorego“,
„Andrzeja“ a spousta dalších, aneb
polské názvy ulic (vidíte, takové detaily
vám dokumentuju). Projíždíme pod
mostem, všude graffiti. Hm, všude
stejný, pomyslím si. Ale nutno dodat,
že
tyhle
jsou
aspoň povedené. A ten Homer
Simpson! Nebo Freddy Krueger z Noční
můry z Elm Street! Je přibližně jedenáct
hodin. A věřili byste, jaké obrovské
semafory tady mají?
Je to fakt pecka, když
mi ty obludy začnou
svítit do obličeje.
Nemohla bych je
přehlédnout,
i
kdybych se snažila ze
všech sil. Dokonce
projíždíme
kolem
místního obchodního
centra, které vzhledem připomíná
Novou
Karolinu.
Okamžitě
jej
pojmenovávám Novou Katowinou. To
se mi líbí. V dálce vidím Makro…, no jo,
už dost (ale chápejte, co jiného psát
z busu).
25
PŘÍLOHA
Oh, vypadá to, že jsme na místě
Podle toho, co čichám, jsme
stoprocentně na místě. „Takže, jsme
v čističce odpadních vod. Což znamená
všemožné
jedy,
orgasmy,
anorganismy… na nic nesahat, nic
neochutnávat,“ školí nás p. uč.
Krmášková. Obávám se však, že příliš
nebudu rozumět výkladu, navíc stojím
až vzadu a prodřít se dopředu je čichu
nebezpečné. Ale budu dokumentovat
každou
kapku
smradlavé vody,
slibuju.
První
jdeme
do
mechanické
a
biologické části.
„Příjemný“,
všudypřítomný,
z kanálů
se
linoucí závan, mě
zašimral v nose.
„Ovšem,“ dodává
Michal, „už víme, jak voní odpadní
vody.“ Průvodkyně cosi vysvětluje,
během toho, co se v bundách pečeme
na slunci. „No, a to hlásili déšť!“ říká
polský dozor (to ještě rozumím!). Pak
se naše skupina přesunuje do jakési
budovy –
polsky
„budynek.“
26
Superzápach, který nám vhání slzy do
očí (divím se, že ještě dýchám), se jeví
jako důkaz toho, co najdeme ve
vzdálenějším „kontejneru.“ Je mi líto,
ale to co jsme tam viděli je
nepublikovatelné. Představte si třeba
Toi Toi, ale asi
tak
15-ti
násobně.
Alespoň
15-ti
násobně. Tohle
místo mi trochu
začíná nahánět
hrůzu. Nebo spíš
mým čichovým
buňkám.
Ty
budou
mít
trauma do konce života. „Kdo tady
pracuje, je teda fakt borec,“ pronese
kdosi. Musím souhlasit. Bohužel.
Ovšem, na řadu přicházejí rádoby
profesionální
pózy
pro
rádoby
profesionální fotky. Jak jinak, není nad
to mít „uměleckou fotku“ s pozadím
trubek, betonu a špinavé vody, ale
hlavně že jste tam vy a vaše „nejka.“
A nyní k polským kolegům…
„Ani
nechci
vědět, co teďka
teče
pode
mnou,“ ozve se
Michal. Musím
mu
dát
za
pravdu,
ty
betonové desky,
na kterých stojíme, jsou děsivé. A nyní
k našim polským kolegům, je jasné, že i
je musím trochu okomentovat. Sice
pouze podle občasného pozorování,
protože na odhadování povah nemám
právo. Ale mohla bych je přibližně
charakterizovat takto: na pohled jsou
jako my (jak nečekané). Akorát dívky
asi trpí chronickou tendencí až
nepřirozeně a nadměrně často špulit
rty a sahat si na vlasy a neustále je
upravovat z jedné strany na druhou. Na
začátku „expedice“ to dělala tak jedna,
dvě, ale šíří se to jejich stádečkem jako
velmi infekční nemoc. Ale ovšem, vidím
i nějaké normální. No a kluci, většina
jich tedy působí jako frajírci, ale těžko
říct, jelikož ani nerozumím, o čem se
baví. Ale ty chvílemi pohrdavé pohledy
mi stačí.
Vraťme se k hlavnímu programu
P. uč. Krmášková nám povídá o
tradičních polských jídlech, protože
jsme zaslechli nějaké útržky o
katowické
jídelně,
která
nás čeká. Ještě
se
jdeme
podívat
do
jakéhosi řídícího
centra
s výhledem na
obrovskou halu. Mají tu spousty
obrazovek a kamer monitorujících jak
pozemky venku, tak vnitřní prostory.
Vidím nějaké informace o teplotách, asi
v jednotlivých nádržích. Prohlídka končí
a vracíme se k autobusu. Ach jo, mám
žízeň.
Odstrašující… jídlo?
Ehm, navštívili jsme jídelnu. A ochutnali
jejich jídlo. Ráda, opravdu moc ráda
bych řekla, že to bylo dobré. Ale
bohužel valná většina z nás jídlo
zklamaně odnesla. Bohužel. Trochu nás
překvapilo, že neměli nože. Tento
názor byl tak silný, že na naléhání jsem
toto musela napsat, jinak by to asi byla
cenzura.
Autobusem
se
poté
přesouváme k nově
budovanému
katowickému
stadionu.
„Tákže,
27
PŘÍLOHA
půjdeme na lanovku. Jmenuje se
Kolejka Elka. Za 10 złotých,“ dovídáme
se. Přejdeme tedy ke stanici a
zaplatíme. Ve frontě však nastává
problém, všichni trvají na dohodnutých
skupinách a nikdo není ochoten prostě
frontu urychlit. Já se toho tedy
s nejlepšími úmysly ujmu, ovšem jen co
vejdu k lanovce, co nevidím: výhradně
chlapecká skupina. Osmáci a Michal
Raška. Ach jo, co jsem komu provedla.
No
budiž.
ráda dávám věcem jména (houba na
mytí Malcolm, plastová kadeřnická
hlava Linda… ale to už odbočuju do jiné
kapitoly, to až jindy). Doskenuju
svačinu a všímám si, jak se můj malý
kolega snaží zmačkat plechovku –
neúspěšně. „Ukaž to, ty amatére,“
pronesu a plechovku zmačkám.
Michalovi to samozřejmě nedá a tak
mačká plechovku dál, ale nevšimne si,
že ji obrátil vzhůru nohama. No samo
sebou, že zbytkům koky se jeho klín
zamlouval. Takže prostě koka vytekla
Koka v klíně! Ano, vše je možné
Po okružní jízdě Elkou nám nabízí
návštěvu místního obchoďáku. Paní
uč. Krmášková nabádá Michala, aby
se držel – nečekaně, ach jo – v mé
blízkosti, jelikož já, na rozdíl od něj,
všude chodím včas, nejlépe tak o 10
minut dřív než je vůbec nutné.
„Mám žízeň,“ ozve se Michal.
Vyrážíme tedy do supermarketu.
„CocaCola Cherry, mm,“začne Michal.
„No prostě normální Cherry, akorát
v hezčí plechovce, proboha pojď už,“
protestuju.
Dostáváme
se
k pokladnám. Velmi netradiční fronty.
Asi jinej gang, co, pomyslím si, když
pozoruju jiný systém. Nakonec finálně
Michal zaplatí a ve zdraví se dostáváme
k lavičkám. Sedám si do bezpečné
vzdálenosti alespoň půl metru od něj, a
zatímco skenuju svoji sváču, Michal
otevře svoji „koku“ – tak jsem
pojmenovala tu Colu. Víte, já hrozně
28
z plechovky. Michalovi přímo mezi
nohy. Kdybych řekla, že jsem se deset
minut v kuse nesmála, lhala bych.
Po brutálně škodolibém záchvatu
smíchu se
vracíme
domů
Vracíme se
k autobusu,
Michal
si
PŘÍLOHA
iPadem zakrývá polité kalhoty. Působí
velmi nenápadně. Cesta domů
s polskými kolegy začíná. Tak, má
reportáž končí, snad jen shrnout, co
jsem dnes viděla, zažila, ochutnala,
čmuchala a slyšela: buďme rádi, že
naše škola je jaká je, sice ne s tak
čistotnými žáky, ale v tomhle mi věřte.
A pokud se vám bude zdát, že v naší
jídelně najdete například rajče, které
vypadá jako paprika, nebo papriku
vypadající jako rajče, berte to jako
bonus. Nicméně, bylo to velmi
zajímavé a určitě to byla dobrá
zkušenost. A kdybyste snad chtěli
vědět víc, víte, kde nás najdete!
Eva Pavlíková, 9.B
29
PŘÍLOHA
Polsko a my
Žáků 9.C jsme se ptali, jaký je jejich vztah k Polsku
– jestli tuto zemi někdy navštívili, zda tam mají
příbuzné či přátele, co jim říká polština a podobně.
Polsko neznám, ale ráda bych se tam
podívala
V Polsku jsem byla mockrát, ale jen na
okraji hranic mezi Českem a Polskem.
Jela jsem tam s rodiči na trh a pak
jednou do obchodního centra. Co se
týká rodiny tak nikdo z Polska
nepochází. Žádné město oblíbené
nemám,
jelikož
jsem
žádné
nenavštívila. S Polskem máme společné
nějaká slovíčka. Já jich moc neznám.
Nějak se o to nezajímám. Ráda bych se
tam ale někdy podívala. Dál za hranice
než jsem byla doposud. Taky bych ráda
poznala jejich kulturu a lidi.
Monika Tešnarová
Mamka měla za svobodna polské
příjmení
Můj názor na Polsko je jen a jen
pozitivní! Často tam jezdíme nakupovat
jak oblečení, tak bytové doplňky, je to
tam levnější a třikrát větší výběr.
Polsko jsem si nikdy nestihla projít,
takže neznám žádné památky ani
historii.
Jen něco málo, co vím, je, že mám
polské předky a mamka, než se vdala,
měla polské příjmení. Mám odtamtud
dvě kamarádky, které jsou původně
Češky, a někdy bych se strašně chtěla
naučit plynule polsky, když je slyším
mluvit.
Tereza Konečná
S Poláky, kteří hrají stejnou hru, si
rozumím
V Polsku jsem byl jednou v životě. Byli
jsme ve městě Gdańsk, což je docela
fajn město.
Pamatuji si, že moře tam bylo ledové,
ale i tak jsem v něm byl pořád. I
ovzduší bylo chladné, přemýšlel jsem,
jestli to je ten důvod, že je ve městě
nějak málo lidí.
V Polsku mám dva kámoše přes hru.
Když se spolu bavíme, tak já píšu česky
a oni polsky a rozumíme si.
Dominik Dvořák
Chtěla bych se naučit polsky
V Polsku nemám žádnou rodinu,
žádného kamaráda prostě nikoho.
Jezdím tam občas, tak jednou za dva
měsíce na trhy. Ráda bych poznala
celé Polsko, ale bohužel jsme neměla
ještě žádnou možnost. Chtěla bych
vidět, jak to tam vypadá. Polština mi
zní velice vtipně, ale na druhou stranu
30
PŘÍLOHA
je to docela pěkný jazyk. Jednou bych
se chtěla polštinu naučit.
Adéla Kvassayová
Polsko je asi 50 kilometrů od Ostravy,
ale já jsem tam nikdy nebyla
Mám psát o Polsku. Je to pro mě
poněkud těžký úkol,
když jsem v Polsku
nikdy nebyla. Polsko
je
asi
padesát
kilometrů od mého
bydliště, což je Ostrava, ale i přesto
jsem nikdy nebyla na těch velkých
trzích ani se podívat na nějaké
památky. Příbuzné v Polsku taky
nemám, nemám ani oblíbené město,
prostě je to zvláštní, ale o Polsku skoro
nic nevím. Občas zaslechnu pár slov, z
důvodu, že můj přítel má na škole kluky
z Polska, kteří jsou tady v Ostravě na
intru. Nějaká slova se mi zdají dost
zvláštní, a my Češi se jim i zasmějeme,
protože u nás mají úplně jiný význam.
Nikola Zbořilová, 9.C
S Poláky jsem mluvila raději anglicky
Blízko Polska mám chatu. Když jsme na
chatě, tak do Polska jezdíme
nakupovat. Z Polska také pochází můj
děda. Je sranda, když s ním mluvím,
protože mu moc slov nerozumím. Když
k nám do školy přijely děti z Polska hrát
basketball, více jsme se bavili anglicky
než Polsky. Určitě bych chtěla Polsko i
polský jazyk více poznat.
Renáta Petríková, 9.C
Polští baskeťáci byli pěkní, ale…
Jelikož je Polsko náš sousední stát,
mám k němu docela dobrý vztah. Sice
do Polska chodím jenom nakupovat, asi
tak každý třetí týden, ale nemůžu říct,
že se mi nelíbí
nebo tak. Z
Polska znám
basketbalisty,
kteří hráli u
nás ve škole. Bylo jim asi 13. Byly
docela pěkní, ale na naše kluky z Česka
nemají! Jelikož naši kluci jsou podle mě
nejhezčí. Docela se mi líbí i jejich jazyk,
ale moc jsme klukům nerozuměli, tak
jsme se s nimi bavili anglicky.
Barbora Diblíková, 9.C
Polsko milujeme, ale nerozumíme si
Miluji Polsko! Ale Poláky už ne…
Babička mi jako malé říkala, že moje
příjmení je polského původu. Moc
jsem tomu nerozuměla, ale teď jsem na
to pyšná.
Ta samá babička mě brávala do Polska
na trhy. Osobně si toho moc
nepamatuji, ale myslím si, že se mi tam
líbilo. Proto jsem se minulé prázdniny
odhodlala oživit paměť a jela do Těšína.
Tam jsem přešla na druhou polskou
stranu. Na první pohled rozdíly nebyly.
Vlastně Polsko mi hodně připomínalo
Česko, krom té všudypřítomné polštiny
a zlotých. Jako správná slečna jsem
31
byla i nakupovat a i v těch cenách byl
velký rozdíl a v módě jsou popředu.
S tím se dostávám k Polákům.
Prodavačky mi připadaly takové
odtažité, nepřístupné, ale to vlastně asi
všichni tam. I děti, co tu byly, baskeťáci
se moc se mnou nechtěli bavit česky,
natož anglicky, to mi pořád říkali, že
nerozumí.
Taky se mi líbí polská kinematografie.
Teda hlavně film Místnost sebevrahů.
Hraje tam strašně pěkný herec a je to o
dětech, které se liší a jsou šikanovány,
to téma se mi zamlouvá a je mi blízké.
Abych nepokazila atmosféru, stáhla
jsme si k tomu titulky. Polština je
nádherná! A navíc češtině blízká, tak ji i
možná trošku rozumím.
Moc bych si přála Polsko ještě víc
prohlídnout, hlavně historické památky
a taky Osvětim. Celkově bych si přála
víc poznat tu kulturu a tak.
Jediné, co mě na Polsku štve, je levná
pracovní síla, kde v ostatních státech
snižují mzdu za hodinu. Ale to se dá
přežít! Máme rádi Polsko!
V jídelně velké jako naše třída a bez nože
Ve škole v Katowicích nás přivítali
sladkým pohoštěním. Byli jsme
na gymnáziu, což je u nás něco jako 7.
až 9. ročník. Škola byla celkem malá.
Líbilo se nám, že se žáci nemusí
přezouvat.
Potom jsme jeli do čističky vod, kde se
čistily odpadní látky. Hrozně to tam
smrdělo! Potom jsme se šli konečně
najíst. Jídelna byla velká jako nějaká
třída u nás. K obědu nedávali nůž.
V kuchyni pracují tři kuchařky, jedna
podává jídlo, druhá umývá nádobí
v ruce a třetí se dívala, jak jíme. Nejen
v jídelně byl kříž, Polsko je hodně
náboženská země.
Po obědě jsme se vydali na lanovku.
S Poláky jsme zpívali v autobuse.
Lanovka se všem líbila, jeli jsme nad
Katowickým parkem, který byl velký a
hrozně pěkný. Nakonec jsme se vydali
do nákupního střediska, kde jsme
utratili naše peníze. Byl to super výlet.
Šimon Vavříček, Dominik Kalocsai,
Honza
Škarek
32
PŘÍLOHA
Krásní kluci aneb Proč je taky
nemáme?
Jakmile jsme přijeli do Katowic, tak
jsme hned začaly vyhlížet, jak vypadají
polští kluci, kteří potom s námi jeli
zpátky do Ostravy. Po pár minutách, co
jsme procházeli školu, se nám hned
každé jeden zalíbil. A začaly jsme
přemýšlet, jak od nich dostat
Facebook. Nakonec jsme sebraly
odvahu a zeptaly se. Samozřejmě jsme
se jim představily, všem klukům, a
někteří z nich i nám. Jejich jména byla
například Martin, Kuba nebo Bartek.
Polské holky jsou milé
Polské holky se nám hned začaly
představovat a my jim. Pak jsme
zkoušeli, jestli jsme si zapamatovali
jejich jména, například Karolína, Santia,
Magda, Vanesa a různé.
Dali jsme se trochu do řeči. Usoudili
jsme, že čeština a polština jsou si sice
podobné, ale rozuměli jsme jim každé
druhé slovo a ony nám taky. Snažili
jsme se dorozumívat rukama, nohama
a vším, co bylo kolem nás, i trochu
angličtinou, ale tam jsme neuspěli. Jak
jinak než říct, našli jsme si nové
kamarády.
Barbora Schaffelhoferová, Tereza
Jeklová a Petra Friedrichová, všechny
8.B
33
PŘÍLOHA
34
ZA DVEŘMI ŠKOLY
Několik mušlí a natržený šnorchl
Naše dovolená v Chorvatsku
O prázdninách jsme byli v Chorvatsku,
kousek od Splitu. Bylo tam moc hezky.
Jeli jsme tam s přáteli.
Autem jsme vyjeli v deset hodin večer.
K našim apartmánům jsme dorazili
dopoledne. Skoro celou cestu jsem
prospala.
Ráno jsme chodili s taťkou nakoupit
pečivo. Po společné snídani jsme
vyrazili k moři. Bylo to super, protože
pláž byla jen pár metrů od našeho
apartmánu. Chodili jsme se potápět,
hledali jsme mušle, ale moc jsme jich
nenašli, protože dno bylo samý kámen.
Náš celkový úlovek z potápění bylo
několik mušlí a natržený šnorchl.
Navštívili jsme několikrát město Omiš,
kde jsme si zašli si do restaurace na
pohár. Dovolená byla super, potápění,
vlny, jídlo, ale letadla jsou letadla!
Lucie Nováková, 7.B
35
Halloween v 9.C
CO JSME PLÁCLI
V hodině češtiny:
Vyučující: Dnes budeme mluvit o skloňování slov řeckého nebo latinského původu,
která mají příponu –um (pozn. red.: například lyceum, datum, gymnázium). Napadá
vás nějaké slovo s touto příponou?
Žákyně: Rum!
Z písemné práce o literatuře:
Otázka: Odkud pochází slovo literatura? (pozn. red.: je to z řeckého slova litera –
písmeno)
Odpověď žákyně: Je to podle spisovatele, který se jmenoval Liter.
Měli jsme jít na živý koncert Ivy Bittové a někdo z žáků se zeptal, jestli ta zpěvačka
ještě žije.
Potkali jsme muže, který se převléká za ženu. Kamarádka ho chtěla pojmenovat cizím
názvem „transvestita“, ale místo toho řekla „tranformers“.
Hodina angličtiny:
Kluk: „Jak se anglicky řekne pohlaví?“
Holka: „Sex.“
Kluk: „A jaké to mám já?“
Holka: „Male.“ [mejl] ale vyslovila to, jak se to píše. Pro lepší představu si to zkuste
říct nahlas.
36
Název: Hraničářův učeň – Rozvaliny Gorlanu
Autor: John Flanagan
Žánr: Fantasy
O čem to je: Příběh je o klukovi
jménem Will, kterému zemřeli oba
rodiče a tak vyrůstá s přáteli
v sirotčinci. Přeje si být rytířem, ovšem
rytíři musí být velcí a zdatní a on je
malý a hubený.
Když nastane den, kdy si mistři vybírají
své učně, Will je celý nervózní. Bohužel
si ho mistr rytířů nevybral, ale místo
toho se na něho zaměřil mistr
hraničářů Halt, který si svého učně
nevybral už pěkně dlouho. Před Willem
předává Araldovi, baronovi jeho
okrsku, nějakou zprávu o Willovi. Ten
by chtěl vědět, co v ní je, a tak po
setmění se plíží jako stín, uhýbá strážím
a vyleze na vysokou věž, kde je
baronova pracovna.
Tam papír taky najde, ale neví o tom,
že tam čeká i sám mistr hraničář, který
si ho odchytí a dovede k baronovi. Tam
prohlásí, že ho přijímá za svého učně,
protože prokázal své schopnosti, když
vylezl na věž a proplížil se mezi stráží. A
tak začíná dobrodružství Willa a jeho
mistra, kdy se učí být hraničářem a
podniká nebezpečné mise proti zlému
a
kdysi
vyhnanému
lordu
Morgarathovi. Proč si to přečíst: Je to
skvělé! Takový typický, pěkný fantasy
příběh, který se dobře čte.
37
ŠKOLA KNIHOMOLŮ
Název: Mass Effect – Odveta
Autor: Drew Karpyshyn
Žánr: Sci-fi
O čem to je: Rok 2182. Lidstvo ve
vesmíru. Bývalý agent tajné pro-lidské
společnosti Cerberus jménem Grayson
prchá před pomstychtivým vůdcem,
zvaným Záhadný, který po něm jde.
Grayson opustil svou dceru, aby jí
zajistil bezpečí od Cerberu. Nakonec
však Graysona zajmou v nestřežené
chvíli a použijí ho pro zvrhlé testy.
Grayson, zneužitý jako subjekt, upadá
do spárů agresivní mimozemské
technologie Smrťáků – napůl strojů,
napůl organiků – a změní se
v krvelačné monstrum, neváhající
zabíjet, a uteče ze stanice, na které ho
Cerberus mučil. Bez uvažování, pouze
instinkty. Pak na scénu ovšem přichází
Kahlee Sandersová a kapitán David
Anderson, aby ve třetím díle této knižní
ságy, na motivy hry, opět zachránili
Grissomovu akademii pro nadané děti.
Grayson totiž zaútočí i tam… taktéž i
vrah Cerbera, který měl za úkol zničit
Graysona – nebo spíš to co z něj zbylo.
Zachrání Kahlee svoji milovanou
akademii?
Eva Pavlíková, (9.B)
38
VĚŘTE -NEVĚŘTE
Nečekané ředitelské volno 28. září –
Chtěli nám udělat radost? Nebo za tím vězí něco jiného?
Tato volna bývají v naší škole výjimkou. Ačkoli nás to všechny potěšilo, nebyli
bychom správná redakce, abychom se o toto nečekané volno nezačali zajímat.
Určitě spoustu z vás napadne, že je to jen náhodné rozhodnutí. Ale co když by byla
skutečnost úplně odlišná?
Možná v tom nehledáte nic zvláštního.
Ovšem zkuste si představit, že je za tím
něco
jiného.
Podivného.
Nepředstavitelného a pravděpodobně
by většina z nás, žáků, z toho měla
noční můry až do konce pubertálního
období. Nemyslíme tím snad něco
hororového… ale jak se to vezme!
Vynořují se totiž teorie, že naši učitelé
si tady v pátek, během našeho
lelkování doma a venku, uspořádali
přímo hustodémonickou párty – tedy,
VĚŘTE-NEVĚŘTE
alespoň na jejich poměry. Když říkáme,
že nás tato představa opravdu děsí,
myslíme to vážně. Smrtelně vážně.
Upřímně: Zkuste si představit, jak váš
třídní pan učitel nebo učitelka jezdí
například na kolečkových bruslích se
čtyřmi
plastovými,
růžovými
a
blikajícími kolečky, nebo vyskakuje
z dortu s přilbou hasiče, s kokosy na
hrudi a tančí hula-hula.
Opravdu je to možné!
Hrozivé, že? A abychom vaše sny učinili
ještě děsivějšími, máme pro vás
skutečnost, že mezi učiteli byl i jeden
velmi sdílný – a to přímo pan učitel Goj,
ze kterého jsme informace vymámili
díky tomu, že si vzal dva marťánky,
místo jednoho. „No, jako jo. Vidíte,
jakou tu máme kalbu,“ řekl nám
s nepřítomným úsměvem. Dokonce
nám sdělil i pár pikantností, jako
například kdo spadl ze schodů, když
nesl láhve rychlých špuntů, a ostatní
zrovna polili dlažbu vodou, aby uklouzl.
„Taky jsme vyvolávali duchy, víte. A
chytali jsme ty… Gumoušky, nebo jak
to bylo no, chtěli jsme vidět, jestli nám
taky jako to, no… vysajou paměť,“
rozpomíná se pan učitel. Na otázku,
jestli nějakého on sám osobně chytil, se
nám dostalo odpovědi, že se na to
nepamatuje.
Je snad tohle poprvé v historii naší
školy?
Náš redaktorský vyšetřovací tým se do
toho pustil s vervou – Začali jsme
pátrat po údajích o tomto večírku.
Přemlouváním
učitelů
v podobě
dobrovolného hlášení se na zkoušení se
dovídáme mnohé věci. Velmi peprné
věci. Tak pro zajímavost, toto rozhodně
nebyl první učitelský mejdan. Ale prý to
byl ten nejžhavější! Když jsme se
pokoušeli
zjistit,
jaká
hudební
atmosféra se nesla po škole, byli jsme
zděšeni. Dobrá, neočekávali jsme
nějaké popové pecky z minulého týdne.
Ale naši učitelé si pochutnávali na
trance hudbě! Dovedete si jen
představit, jak to musí vypadat? Učitelé
kroutící se do rytmu hudby, která je
jako pro lidi smyslů zbavených?
Co si o tom všem myslet?
Musíme to pochopit – i učitelé se občas
potřebují uvolnit a pobavit. Sice je
zvláštní, že zrovna tímto způsobem, ale
proti gustu žádný dišputát. Proto
kdybyste slyšeli nějaké hlasité dunění
podivné hudby a smích, který by se
ozýval z naší školy, vězte, že je to jen
další ztřeštěné povyražení našich
učitelů. A dejte pozor, abyste o tom
moc nefantazírovali – nebo dopadnete
jako my: s bolestmi bránice od
neustálého smíchu.
Eva Pavlíková, 9.B
(pozn.: Milí inteligentní čtenáři, jistě jste
pochopili, že celý tenhle článek je vtip)
39
TIPY OD NÁS PRO VÁS
Právě vytváříme video, které bude vzkazem pro naše sportovce účastnící se Zimních
olympijských her v ruské Soči.
Video bude celkem legrační, přesto jím chceme naše olympioniky povzbudit a taky se
snažíme co nejlépe prezentovat naši školu i město.
Celá akce, kterou vyhlásil Český olympijský výbor, je zároveň soutěží mezi školami.
Videa najdete na adrese
, kde můžete
hlasovat pro spot, který se vám bude nejvíce líbit. Věříme, že to bude ten náš! (red.)
Ylvis – The Fox
Píseň norského dua Ylvis je v poslední
době hitem. Absolutní vymývání mozků
– tak by se dala popsat jejich píseň
„The Fox,“ rovněž přezdívaná „What
does the fox say“ (v překladu „Jak
mluví liška?“). Celé je to o tom, jaké
40
zvuky vydávají nejrůznější zvířata. Ale
je jeden, na který nemůžou přijít –
liška! Poslechněte si a posuďte sami.
Doporučuje Michal Raška (9.B)
LITERÁRNÍ PŘÍLOHA
Barbora Schaffelhoferová (8.B)
Báseň o podzimu
Bůh
Podzim nám nastal,
Stůj při mně stůj.
stromy barvu dostaly
Neodcházej nikam.
a má láska k tobě stále vzrůstá.
Potřebuji tvou oporu, tvou lásku,
Doufám, že než zima nastane,
Tvůj dech. V mém životě spoustu
mé srdce zahřeješ.
černých chvílí jsem prožila,
Než krutá zima nastane,
skákala a milovala.
mé srdce dostaneš.
Bůh mi tě vzal a já sama
zůstala, nechci už smutek zažít, proto
stůj a dělej mě šťastnou radši.
Maminka
41
Pavlína Střelková (6.A)
Pohádka
Naše maminka jsi,
Čítám si, čítám si pohádku
tak užívej si
o malinkém koťátku.
s námi, lehké nemáš to,
Není to ten pes,
protože jsem trdlo.
Měj nás ráda jako my tebe
a vždycky, vždycky jsme tu pro tebe.
který by všude vlez?
Leží tu u chaloupky
a vyčesává si chloupky,
leží tam se sestřičkou,
malou, hbitou Aničkou.
Hezká se mi zdá pohádka,
na shledanou příště, koťátka.
LITERATURA
sama často nevíš.
Čeština
Jestli mluvíš o ještěrce,
Čeština je jazyk známý,
nebo o cukroví namazaném tence
jak pro koho…hádej s námi.
na Vánoce marmeládou
Slepýš, nebo slepíš,
a politém čokoládou.
Pes Bořek
Byl jeden pes,
ten mně do bytu vlez.
Mamka ho nechtěla,
42
ale já ho pořád chtěla.
Měl černou srst
a panence ukousl prst.
Hnědé oči měl
a konečně i brácha ho chtěl.
Přemluvit tátu, to byl vořech.
A jméno měl krásné, byl to
Bořek!
Rubrika Mňamky pro váš stůl je zpět! Zase budeme šířit kulinářské umění
našich babiček, tetiček nebo vás samotných! Nebude to jen pro oči, ale i pro
chuťové pohárky… jídla slaná, sladká, zdravá, tučná a spousta dalších! Budu
se snažit vás recepty zásobovat pravidelně!
Pašerácká placka
Ingredience na porci pro 3 osoby: cca 20 brambor, 20dkg drůbeží šunky, 30dkg
eidamu, 6 vajec, sůl, olej
Postup: Brambory oškrábeme, nakrájíme na kolečka a dáme 10 minut povařit. Poté
slijeme vodu a necháme brambory vychladnout. Poklademe brambory na rozehřátou
pánev a opečeme. Přidáme na čtverečky nakrájenou šunku. Zalijeme vajíčkem,
poklademe plátky sýra a necháme chvíli pod pokličkou.
Zapečené housky
Ingredience: 2 housky, 20 dkg šunky, 20 dkg sýra, máslo, zelí. Na dressing: kečup,
tatarka, česnek, sójová omáčka, Wortchester omáčka
Postup: Housky rozkrojíme napůl. Namažeme máslem, přidáme plátek šunky a sýra.
Poskládáme na plech a dáme do rozehřáté trouby na 175°C, cca na 12 minut. Mezitím
si připravíme dressing, smícháme všechny ingredience. Po 12 minutách vyndáme
housky, dáme na ně zelí a polijeme dressingem.
Ovesná buchetka
Ingredience: 2x van. Puding, 1 hrnek ovesných vloček, 1 hrnek kokosu, 2x vejce, 1x
van. cukr, 1x kypřící prášek, 1 hrnek mléka, 1 lžíce cukru, 1 lžíce medu, 2 lžíce rozinek,
5x jablka, 1 lžička skořice.
Tvaroh: 250g tvarohu, 2lžíce cukru, 2lžíce rumu, 1/2hrnku mléka
Postup: Vše smícháme dohromady, dáme na plech a pečeme cca při 185 stupních.
Ingredience na tvaroh smícháme a vlijeme na vychladlé, upečené těsto.
Eliška Benová (9.B)
43
44
Naše škola, foceno 15. listopadu 2013
Autor: Michal Raška, 9.B

Exkluzivní příloha POLSKO Rozhovory s talentovanými žáky

Transkript

Podobné dokumenty