Nejsme_zanechani - KC Logos Holýšov

Komentáře

Transkript

Nejsme_zanechani - KC Logos Holýšov
Knihovna Božího Království
* svazek 2010 / 1
NEJSME ZANECHÁNI
Vyvedení ze Sodomy - Čím se končí svět
Wilkerson
1 + 4 proroctví Cheryl McGrath
* svazek 2009/1 Všeobecná a místní církev. Kurs Dereka Prince z roku 1980.
* svazek 2009/2 Království v celé své slávě od Alana Vincenta, přeložil Petr Martykán
* svazek 2009/3 Pojďte, svolávám nové shromáždění, praví Pán.
* svazek 2009/4 Svrchovaný Bůh od Davida Eellse, přeložil Petr Martykán
* svazek 2009/5 Vyšší úrovně duchovního boje od Any Méndez
Odjinud: F.J. Křesina Přímé stezky pro dítky Boží. 1927
Spisy C. H. Mackintoshe, zejména Poznámky k 1. 2. 3. 4. 5. knize Mojžíšově
Kázání a spisy Watchmana Nee, Dereka Prince a Witnesse Lee.¨
Spisy Corrie Ten Boom Tulákem pro Krista, Ježíš je vítěz, a Wilhelma Busche Ježíš náš osud
Rick Joyner: POSLEDNÍ BITVA a POCHODEŇ A MEČ
BOŽÍ OHEŇ – David Hogan, přeložil Lubomír Zimmer – děkujeme.
ANDĚLÉ V AKCI Ronalda Bucka, přeložil Lubomír Zimmer – děkujeme.
AKADEMIE LOGOS – skripta kursu Jo Kim 2009, I. a II. část, přeložil Ondřej Skuhravý
Sada knih Andrewa Womacka vydávaná SPKD Zlín
Bill Johnson Když nebe pronikne na zem, přeložil Dan Drápal, 2009 Juda Mělník
Dosud nepřevedeno do elektronické podoby:
PÍSEŇ mého NOVÉHO ŽIVOTA, 550 písní a poselství 1980, k dostání za Kč 60 Brno, Šámalova 15
CO BUDE S TÍMTO? 1971 W. Nee – prosili jsme Pána a dědice Samuely Hejzlarovy o nové vydání
POKRÝVÁNÍ HLAVY – CESTA CÍRKVE lekce 42+43 W. Nee
Antiochijské listy I. – VIII. –mvPoselství o Království Božím pro Československo jaro 1980 od Patrika a Paula
Silnější než protivník, kázání dr. Kosty Deye z Kanady v Debrecíně v létě 1980
DUCHOVNÍ ČLOVĚK I. II. III. W.Nee, přeložil Petr Martykán
UČENÍ NOVÉHO ZÁKONA, kurs Dereka Prince o 12 lekcích 1983, 1988, přeložil Petr Martykán
EVANGELIUM KRÁLOVSTVÍ , kurs Dereka Prince, přeložil Petr Martykán
Setkání v Jeruzalémě. Příběh Lydie Christensenové-Princové zapsaný Derekem Princem. 1988
Království Boží, seminář Johna Wimbera, 1989 přeložil Petr Martykán
Gramateus (G2, G3, G4, G5, Tevet 5770 – z Líšťanské církve
Vyvolaná v Líšťanech Pavel + Marek + otrok Miroslav Venc starší, 330 35 Líšťany 55
Telefon 377 915 039 [email protected], Účet na příspěvky a dary 0108930576/0300
Zkratky knih Písma: 1-5M Jz Sd Rt 1-2S 1-2Kr 1-2Pa Eš Ne Er Jb Ž Př Kz Ps Iz Jr Pl El Dn Oz Jl Am Aš
Jn Mi Na Ak Sf Ag Za Ml * M Mr L J Ř 1-2K G E F K 1-2T 1-2Tm T Fm H(Žd) Jk 1-2P 1-3J Jd Z
(odůvodnění ve zpěvníku PÍSEŇ NOVÉHO ŽIVOTA). Správné pořadí knih Písma:
TORA (TO): 1-5M * PROROCI (PR) – přední: Jz Sd SA KR – zadní: Iz Jr El 12MP (Oz Jl Am Aš Jn Mi
Na Ak Sf Ag Za Ml) * ŽALMY (ŽA) = SPISY (SP): Ž Jb Př 5SvSv: Ps Rt Pl Kz Er, Dn E-N PA.
Návrh na členění Písem Nové Smlouvy (jiné řešení má NZ Štefana Porúbčana):
MESIÁŠ (ME): M H(Žd) Jk Jd * PETR (PE): Mr S k.1-12 1P 2P * PAVEL (PA): L S k.13-28 listy dle
vzniku G (může patřit i později) 1T 2T, 1K 2K Ř, K Fm E, 1Tm T, 2Tm * JAN (JN): J 1J 2J 3J Z *
1. Tevet 5770 (novměsíc odpočinutí, nový počátek)
Prohlášení:
Bratři, nejsme ve tmě, aby nás ten den druhého příchodu Kristova překvapil jako zloděj v noci.
Všichni jsme lidé světla, lidé dne. Jen svět kolem nás je pohroužen do nejtemnějšího období tohoto roku.
Nepatříme noci ani tmě! Nespěme tedy jako ostatní, ale bděme a buďme střízliví. Spáči spí v noci a
opilci se opíjejí v noci. My patříme dni. Proto buďme střízliví a oblečme si pancíř víry a lásky a přilbu naděje spasení našeho těla. Bůh pro nás nemá hněv, ale SOZA=spasení=záchranu skrze našeho
Pána Ježíše Krista, který za nás zemřel, abychom - ať už bdíme nebo spíme - ŽILI SPOLEČNĚ
S NÍM. Povzbuzujme se tedy 1T 5,4n K povzbuzení rozeslány emaily. Pane, co chceš TY nyní ve mně?
Ano, děkuji, čtvrtou knihu žalmů, žalm 90 Po všechny věky jsi, Pane, byl vždy naším domovem.
(Připravíme si kromě PNŽ Jásavý chvalozpěv (1924), dále JCH).
2. Tevet Ž 91 JCH 21: Kdož přebývá v skrýši Nejvyššího, ve stínu Všemohoucího spočine sobě. Dí Hospodinu: Útočiště mé a hrad můj Bůh, v Němž naději svou skládám. Nic nepotká tebe zlého, ni jaká rána
se přiblíží k tvému stánku. Neboť přikázal andělům svojim o tobě, aby tebe chránili na každém kroku.
(Anděl spravil kolem 22.hodiny kotel etážového topení, takže máme v tevetu nejen Pána, který je po všechny
věky naším domovem, i teplo ve svém dočasném stánku a svatyni v Líšťanech 55. Haleluja, chvalme Pána.)
3. Tevet Ž 92 Zpívaný žalm pro den šabatu (JCH 8): Dobré jest oslavovat Hospodina, žalmy zpívat
tvému Jménu, ó Nejvyšší. Každé jitro Tvoji milost, každý večer Tvoji pravdu (alt.slávu, lásku, věrnost)
a milost chci zvěstovat. TYs mne rozveselil, ó Pane, TYs mě potěšil, Hospodine, rukou svojich dílem, a
já velebím moc věků(světů=eonů) Tvůrce a vděčně zpívám o Tvojí lásce: TY jsi všehomíra Pán !
Jak jsou velké skutky Tvoje, neobsáhlá Tvá moc. Hluboké jsou plány Tvoje, neobsáhlá Tvá moc. Ty
pak jsi, Nejvyšší, na věky Hospodin, a velká neobsáhlá Tvá moc, Tvá moc, tvá moc.
Jak dobré jest oslavovat Hospodina, žalmy zpívat Tvému Jménu, ó Nejvyšší !
4. Tevet (21.12.) Ž 93 Hospodin kraluje, oblékl se v majestát, silou se přepásal. A 2Pa 5. a 6.kap.
Pane, kořím se před Tebou. Opravdu nemám a neznám na zemi slova pro velebení Tebe, Otče Pána Ježíše
Krista a náš, slova pro vystižení… ztišením se Ti klaním. Ježíši, jsi Pravda-Osoba-Bůh-Světlo-Láska, nad
každé jméno, slovo, cit, představu, tonu v Tobě. TY sám, TY sám jsi na věky věků Pán. S Tebou, s Tebou
jsem ukřižován. A vzkříšen. Přicházíme, Pane, před Tvou svatou tvář. Zcela spolehlivá jsou Tvá svědectví.
Tvému domu svatost náleží, Otče náš v Pánu Ježíši Kristu skrze Ducha svatého navždycky. Amen.
Pojďte (svolávám nové shromáždění těch, které znám jen JÁ, Pán: Jana a ty, kdo jsou Moji a hledají mou
tvář v ČS. Neskončil jsem, mluvím dál, nyní skrze gramatea mvencestaršího 26. elulu až 3.Kislevu 5768.
Pojďte jásejme Hospodinu, výskejme, skále naší spásy!
Předstupme, předejděme před Jeho tvář s díkem, výskejme Jemu ve zpěvích. Nebo Hospodin je veliký
BŮH a velký král nade všemi bohy, v jehož ruce jsou hlubiny probádání země, a Jeho jsou vrchy hor,
Jeho je moře, neboť ON je učinil, i souš vytvořily Jeho ruce. Neboť přišel! Haleluja.
Pojďte (obživněte ve Jménu Ježíš a začněte dělat, co říkám!!), padněme a klaňme se a kořme se a
poklekněme (Pavlíčku, ty první) před Hospodinem, který nás učinil! Nebo ON JE NÁŠ BŮH A MY
JSME LID JEHO PASTVY A STÁDO JEHO RUKY. (Tu je jedno –znovuzrození -, kdo jste a odkud,
stádem Božím se stáváte vždycky ve víře skutkem uposlechnutí!)
ab
K n i h o v n a B o ž í h o K r á l o v s t v í * svazek 2010/1A
VYVEDENIE ZO SODOMY Lót II. 1M 18,16–33 19,1–29.
Toto slovo mi dával Pán na srdce uplynulý týždeň (28. 9. – 6. 10. 2009). Aj keď som hľadal iné témy, tým viac ma
práve toto slovo „prenikalo“. V poslušnosti Bohu to preto tlmočím (inak si na to vôbec netrúfam:
1. Jednak že sa sám pokladám za odpadlíka a toto slovo ma zasahuje,
2. a jednak, že rozumiem tomu zápasu o vlastné srdce v dnešnej materialistickej a konzumnej dobe).
Veľmi naliehavo prosím, otvorme Mu svoje srdcia. Verím, že On klope. On chce vojsť. On je Pán!
Cesta do Sodomy Tak isto ako Lót, aj my máme tendenciu (pokušenie) robiť tie isté chybné kroky (odbočky), ktoré
nás nasmerujú do Sodomy:
1. MAJETOK ako hlavný faktor našich rozhodnutí, uvažovania – orientácia na sebazabezpečenie – existenčná
ustarostenosť ako motív našich strategických rozhodnutí (zamestnanie, bývanie, životný štýl, priatelia...)
2. HORKOSŤ v srdci – neodpustenie, hnev, zášť, súdenie, mienka... Videnie a hľadanie chýb u druhých – brvno v oku.
3. ODDELENIE – IZOLACIA – brat od brata – opustenie bratského spoločenstva, obecenstva vo svetle.
4. PRÍLEŽITOSTI – často na prvý pohľad aj dobré a užitočné veci (záľuby, dovolenky, lepšie bývanie, funkcie, spoločenské akcie, alebo aj rozmanité kresťanské konferencie a akcie), ktoré nás ale v konečnom dôsledku okrádajú o to
najdôležitejšie (niterný vzťah s Bohom, jasná orientácia na poslušnosť Jeho vôli a povolaniu, rodina). Ide o rozptýlenie
pozornosti, zaneprázdnenosť, zabremenenosť inými vecami, zodpovednosťami – v dôsledku toho obmedzené duchovné vnímanie a rozsudzovanie – absencia vnímania Božieho vedenia – počutia Jeho hlasu.
Život v Sodome. Tak isto ako Lótovi, aj nám sa v takomto prostredí, na takýchto miestach žije nesmierne ťažko:
Hriešne prostredie. Dusivý a ustavičný vplyv hriechu a nečistoty. Toto pomaličky dusilo Lóta – jeho duchovný život –
možno aj bez toho, aby si to vôbec uvedomoval.
• Trápenie sa. Trápenie ohľadom boja o čistotu a trápenie s pocitmi viny, nečistoty a nehodnosti. Lótove svedomie a
zároveň hranice v oblasti jeho čistoty dostávali poriadne zabrať.
• Narušené vzťahy. Vzťahy bez hĺbky a svätosti, len na základe existencie a materiálnych vecí, len svetská úroveň
vzťahov. Vidíme, že vzťahy v Lótovej rodine boli naozaj len formálne. Postrádali Božiu prítomnosť a aj Božiu bázeň.
• Pasivita v službe. Pasivita – neplodnosť v službe – nemota – nedostatočnosť príkladu bez slov. Lót svojim životom
neovplyvnil pozitívne nikoho vo svojom okolí.
• Duchovná otupenosť. Neschopnosť rozsudzovať a vidieť skutočný stav vecí. Lót si vôbec neuvedomoval že „sedí na
časovanej bombe“, ktorá už čoskoro vybuchne – vôbec si neuvedomoval blížiaci sa Boží súd – považoval to za
normálne.
• Závislosť na vlastníctve. Paralyzovanosť – neschopnosť k radikálnym krokom ku slobode. Lót sám by zrejme odtiaľ
nikdy dobrovoľne neodišiel. Bol príliš pripútaný ku všetkým tým veciam. Boh nás však v Sodome nenechá!
Pán Ježiš o posledných dňoch hovorí, že budú ako Noachove a Lótove: L 17,26 A jako bolo vo dňoch Noeho, tak
bude aj vo dňoch Syna človeka; (27) jedli, pili, ženili sa a vydávaly až do toho dňa, ktorého vošiel Noe do korábu, a
prišla potopa a zahubila všetkých. (28) Aj podobne jako sa dialo vo dňoch Lotových: jedli, pili, kupovali, predávali, sadili,
staväli; (29) ale toho dňa, ktorého vyšiel Lót zo Sodomy, dal Bôh, aby pršal oheň a síra s neba a zahubil všetkých. (30)
Tak iste bude aj toho dňa, ktorého sa zjaví Syn človeka. (31) Toho dňa kto bude na streche a jeho náradie v dome,
nech neschádza, aby ho vzal; a ten, kto na poli, podobne, nech sa nevracia zpät! (32) Pamätajte na Lotovu ženu! (33)
Ktokoľvek by hľadal zachrániť svoju dušu, ztratí ju; a ktokoľvek by ju ztratil, splodí ju k životu.
Všimnime si, že pred samotným koncom sa budú diať dve veci:
1. Noachovia budú stavať koráby a zhromažďovať v nich duše. Často sa zameriavame len na to, že v
posledných dňoch bude obrovské odpadnutie kresťanov 2T 2,3 M 24,10-12 1Tm 4,1-3 1J 2,18-19 a obrovské
prenasledovanie z ich strany a čiastočne zo strany sveta J 15,20-21 J 16,2 L 21,12.16-17. Často hovoríme v súvislosti s
poslednými dňami len o prírodných katastrofách, epidémiách nových chorôb a vojnách M 24,6-7. To všetko je evidentne
pravda. Ale zabúdame, že zároveň to budú dni obrovských prebudení, hnutí, (Noachova archa bola na ten čas div
sveta), ktoré budú mať nesmierne kvalitatívne i kvantitatívne rozmery.
1
Pán Ježiš hovoril, že budeme robiť väčšie skutky ako ON - J 14,2, že mnohí poslední budú prví – teda, že mnohí
hriešnici, kriminálnici, úbožiaci sa obrátia M 19,30 20,16 21,31 L 14,23. V posledných dňoch bude Pán zhromažďovať
úrodu žatvy do obrovitánskych stodôl. Budú to dni žatvy – aj kúkoľa, ale aj pšenice M 13,24-30.36-43.
2. Boh bude vyvádzať Lótov zo Sodomy. Bude prebúdzať vlažných, svetsky žijúcich kresťanov, ktorí sa
nechali zlákať materiálnymi vecami. Áno budú to dni veľkého odpadnutia – a odpadúvať od viery, svätosti a poslušnosti
Bohu budú práve veriaci!!! Dokonca možno vznikne falošná pseudocirkev s tvárnosťou pobožnosti, ale postrádajúca
skutočnú Božiu prítomnosť vo svojom strede 2Tm 3,1-9. Náboženstvo bolo a je ópiom ľudstva. Ale pevne verím –
nosiac toto bremeno – že to budú dni milosti pre mnohých márnotratných synov, bohatých mládencov, Lótov, Jonášov.
Boh urobí všetko preto, aby nás zachránil, aby nás priviedol naspäť na svoje cesty. Postupom času bude stále jasnejší
rozdiel medzi tými, ktorí s Bohom a pre Boha naozaj žijú, a medzi tými, ktorí o Ňom len vedia a myslia si, že Boh je tu
pre nich. Preto s bázňou tlmočím toto posolstvo, lebo pevne verím, že toto sa už dnes deje. Preto - kto má uši, nech
počuje, čo Duch hovorí cirkvím! A preto ak dnes počujeme Jeho hlas, nezatvrdzujme si srdcia, ako Izraelci na púšti!
Uvažujme chvíľu nad týmito fantastickými výpoveďami – zasľúbeniami Božieho slova: F 1,6 …a práve preto
dôverujem, že ten, ktorý započal vo vás dobré dielo, ho aj dokoná a zachová až do dňa Ježiša Krista.
H 12,1 Preto aj my, keď máme taký veľký oblak svedkov okolo seba, složme každé bremeno a ľahko obkľučujúci nás hriech, a tak s trpezlivosťou bežme pred nami ležiaci beh o závod, hľadiac ta na Veľvodcu viery a dokonávateľa
Ježiša, ktorý miesto radosti, ktorá ležala pred ním, strpel kríž opovrhnúc hanbou a posadil sa po pravici trónu Božieho.
1P 5,10 Ale Bôh každej milosti, ktorý nás povolal do svojej večnej slávy v Kristu Ježišovi, keď ešte málo potrpíte,
on sám vás dokoná, upevní, zmocní, položí na pevný základ.
1T 5,23 A on sám, Bôh pokoja, nech vás ráči celých posvätiť a váš duch nech je zachovaný celý a neporušený i
duša i telo bezúhonne, keď prijde náš Pán Ježiš Kristus. Verný je ten, ktorý vás volá, ktorý aj učiní.
2Tm 1,12 ...pre ktorú príčinu aj toto trpím, ale sa nehanbím, lebo viem, komu som uveril, aj som přesvedčený, že
má moc ostrážiť to, čo uložil u mňa, do tamtoho dňa.
F 2,13 lebo je to Bôh, ktorý vo vás pôsobí i chcenie i činenie pre záľubu.
T 2,11 Lebo sa zjavila milosť Božia, spasiteľná všetkým ľuďom, 12 ktorá nás vyučuje, aby sme sa odriekli bezbožnosti a svetských žiadostí, a aby sme rozumne a spravedlive a pobožne žili na tomto svete...
H 12,4 Ešte ste sa nesprotivili až do krvi v borbe proti hriechu 5 a zabudli ste na napomenutie, ktoré vám hovorí
jako synom: Môj synu, nepohŕdaj kázňou Pánovou ani neumdlievaj, keď si ním káraný!? 6 Lebo koho Pán miluje, toho
kázni, a švihá každého, koho prijíma za syna. 7 Ak znášate kázeň, Bôh sa vám podáva jako synom. Lebo kdeže je
nejaký syn, ktorého by nekáznil otec? 8 Ale ak ste bez kázne, ktorej sa stali účastní všetci, vtedy ste cudzoložňatá a nie
synovia. 9 A potom: svojho tela otcov sme mali za kázniteľov a ostýchali sme sa; či sa tedy o mnoho viacej
nepodriadime Otcovi duchov, aby sme žili?! 10 Lebo tamtí na málo dní, podľa toho, jako sa im videlo, káznili; ale on na
užitok, dostať podiel na jeho svätosti. 11 A pravda niektoré káznenie, keď je prítomné, nevidí sa byť radostným, lež
smutným; ale pozdejšie pokojným ovocím spravedlivosti odpláca tým, ktorí ním boli vycvičení.
E 5,25 Vy, mužovia, milujte svoje ženy, jako aj Kristus miloval cirkev a vydal sám seba za ňu, 26 aby ju posvätil
očistiac ju kúpeľom vody, slovom, 27 aby si ju postavil pred seba slávnu, cirkev, nemajúcu škvrny alebo vrásky alebo
niečoho takého, ale aby bola svätá a bezvadná.
Z 19,7 Radujme sa a plesajme a vzdajme jemu chválu, lebo prišla svadba Baránkova, a jeho manželka sa
prihotovila. 8 A dalo sa jej, aby sa obliekla do čistého a nádherného kmentu, lebo tým kmentom sú skutky spravedlivosti
svätých.
Nie je to fantastické? Nie je to prenádherné?!! Boh v nás započal svoje dobré dielo a On ho aj dokoná! To On má
moc zachovať to, čo nám zveril! To Boh nás bude vychovávať ako Otec svoje deti! To Pán si bude pripravovať svoju
Nevestu na svadbu! Na jednej strane je to nádherné, zároveň je to však aj desivé, pretože z uvedeného je jasné, ŽE
PÁN NÁS NENECHÁ V SODOME – A TEDA UROBÍ VŠETKO PRETO, ABY NÁS ODTIAĽ DOSTAL. A to vôbec
nemusia byť ľahké, alebo príjemné veci. Radujeme sa keď nás oslobodzuje od kliatieb, alebo démonov, keď nás uzdravuje z chorôb, keď nás požehnáva všetkým potrebným, keď nás vytrhuje zo súžení, či dlhov... Lenže On nás bude
zachraňovať a oslobodzovať aj od nás samých, bude nás vytrhovať z našich žiadostí a ciest, bude nás uzdravovať zo
sebectva, pohodlnosti a pýchy...
Bude nás vyvádzať ako Lóta zo Sodomy: zachráni nás možno na poslednú chvíľu. Utrpíme obrovské straty,
možno budeme doslova musieť utekať pred skazou. Možno pri tom stratíme blízkych. Bude nás zachraňovať ako
márnotratných synov: Vrátime sa k Nemu úplne zúbožení, skrúšení, skrachovaní... ale pokorení dostatočne natoľko,
aby sme si vstúpili do seba, priznali si chybu a vrátili sa k Nemu naspäť. Možno už nebudeme mať ani nádej na obnovu,
odpustenie... On nás práve vtedy objíme a pozdvihne. To bude chvíľa pre Jeho spasenie.
2
Bude nás zachraňovať ako bohatých mládencov: Po mnohých odvráteniach sa v neschopnosti pre Ježiša všetko opustiť a vzdať sa zbytočného bohatstva a zdedeného majetku – sa predsa vrátime k Nemu. Pán si bohatého
mládenca zamiloval Mk10,21! U neho je to možné, aby aj bohatý mládenec našiel slobodu k nasledovaniu Jeho šľapají!
Ja tomu verím a volám k Bohu o túto milosť, pretože som na tom práve tak ako tento bohatý mládenec.
Bude nás zachraňovať ako Jonáša: Spôsobí doslova pohromy, búrky... Neveriaci ľudia nami budú triasť a budú
nás zobúdzať a pýtať sa, prečo sa nemodlíme, keď máme Všemohúceho Boha….. Neveriaci ľudia nás hodia cez
palubu, aby sme sa konečne dostali do Pánových rúk, do situácii, kedy budeme na Neho úplne odkázaní.
Toto všetko zrejme často bude vyzerať ako zmätok, ako nešťastia a pohromy, ako neúspech a zlyhania, ako
pády a krachy, ako choroby a nehody, ako prenasledovanie a odmietnutie ľuďmi... V skutočnosti však Pán bude
zachraňovať Lótov. To čo nás bude na prvý pohľad ohrozovať a znepokojovať, čo nás možno pripraví o peniaze,
zdravie a úspech, v skutočnosti často bude Pánova zachraňujúca sieť. On nás bude zachraňovať pred nami
samotnými, pred našimi cestami, našimi plánmi, našim vlastným srdcom s jeho žiadosťami….. Boh nás nesmierne
miluje. Nie však preto, aby nás iba obvinil, zrazil na kolená, usvedčil a dokázal nám, že sme nehodní.... Nie! On to robí
preto, lebo nás miluje. Uvažujme o Lótovi! V momente kedy ho Pán vyvádza konečne zo Sodomy, si mohol povedať:
Som úplne neúspešný človek, totálna troska: opustil som cestu viery, zahodil som do koša vzťah a učeníctvo s otcom
viery – Abrahámom – a to len kvôli chvíľkovému pôžitku!! Zle som sa oženil. Zle som vychoval svoje dcéry. Všetko som
stratil. Z bohatého pastiera – pozdejšie obchodníka a politika – sa stal jaskynný muž. – Lót mohol prepadnúť najväčšej
depresii. Ale to je iba čiastočný pohľad – a veľmi povrchný.
Ako sa modlím – niekedy kričím – o milosť pre Lótov (a sám som jedným z nich!!!), vnímam naliehanie od Ducha
Svätého v tom, aké je dôležité, aby sme v tomto všetkom – aj pri tomto posolstve o Božej zachraňujúcej milosti pre
Lótov – porozumeli, že JE TO O JEHO LÁSKE. Som presvedčený, že pochopenie a prijatie Božej lásky je teraz to
najkľúčovejšie. Ako náhle porozumieme, že Boh nás vášnivo a žiarlivo miluje, že On je aj zožierajúcim ohňom, budeme
schopní porozumieť aj tomu, že Jeho láska zrejme nebude vyhovovať našej telesnosti a hriechu. ALE JE TO PRÁVE
JEHO LÁSKA, KTOREJ TERAZ ČELÍME. Ak odmietneme Jeho lásku, až poto 1K 13,4-8. Nie strach pred peklom, ale
láska k Bohu nás vytrhne od zlého 1J 4,15-19. Nie strach pred diablom, ale bázeň pred Bohom nás vytrhne od zlého Pr
16,6. Nie Božia prísnosť, ale Jeho dobrotivosť nás vedie k pokániu R 2,4.
Boh nás miluje: kvôli nám robí nepochopiteľné ústupky a veci. Pozrime sa na to, ako jedinečne bol Lót
Bohom milovaný:
• Lót mohol putovať s Abrahámom – bol prikrytý ním, bol vlastne tiež dedičom/účastníkom zmluvy a zasľúbení –
tiež sa mohol stať mužom viery. Uvažujme nad tým chvíľku: Lót bol jediným človekom, ktorý mohol s Abrahámom putovať z jeho rodiny. Abrahám mal príkaz vyjsť zo svojho príbuzenstva a domu otca 1M 12,1. A pri tom s ním neputoval
ako sluha. Lót bol jeho príbuzný – zrejme mu bol ako syn…. Lót nemohol povedať, že by nebol privilegovaný, že by
pred Ním Boh niečo ukryl...
• kvôli Lótovi Abrahám neodchádza sám - v Abrahámovi mal otca – mohol byť časťou jeho domu – lebo nemal
vlastného otca. Zrejme preto ho Abrahám vzal so sebou – s Boh na to nepovedal nič – nezakázal mu to!! Lót bol
milovaný a prijatý ako syn. Možno s ním Abrahám aj počítal ako s potencionálnym dedičom. V každom prípade voči
nemu cítil povinnosť ako jeho blízky príbuzný – ako jeho strýko – sa o neho postarať a pomôcť mu, keďže jeho vlastný
otec už nežil. Lót isto iste zažil veľa otcovskej lásky, opatery, starostlivosti, múdrosti, príkladu – aj keď nie od vlastného
otca... A Abrahám ho nikdy nevyháňal. Nevidíme tam ani náznak ničoho negatívneho z Abrahámovej strany... A ani
Boh do toho nezasiahol. Boh to dovolil. Boh to Lótovi doprial. Boh sa takto cez Abraháma Lóta dotýkal a žehnal ho.
• kvôli Lótovi sa Abrahám vzdáva práva výberu, pokoruje sa a prosí o zmierenie – a otvára mu celú krajinu – hoci
celá krajina je zasľúbená jemu...
To je nádherné miesto, ktoré ukazuje, ako sa Lót stretol s Božou nepodmienečnou a štedrou láskou cez
Abraháma. Lót mohol jasne (a zrejme nie len v tomto momente) zakúsiť prijatie, odpustenie, milosť, lásku a múdrosť od
Abraháma. Evidentne Lót nie je obeťou odmietnutia a nenávisti, zloby, alebo krutej zrady. Naopak. Lót vychádza z
harmonického prostredia a rodiny Abraháma. Vychádza ako zbohatlík, ako zámožný muž...
• kvôli Lótovi Abrahám vstupuje do vojny, aby ho zachránil keď bol vo vojne zajatý a vrátil mu tak všetko naspäť –
hoci mohol neriskovať a nechať ho v tom. Lót znovu dostáva jasný dôkaz jednak Abrahámovej a jednak aj Božej lásky.
Kvôli nemu Abrahám zmobilizoval 318 mužov, vstúpil do rizika vojenského konfliktu – a teda aj prípadnej prehry, či
straty svojho vlastného života a majetku.
3
Zo slov Melchísedeka je jasné, kto dal Abrahámovi víťazstvo 1M 14,20 – bol to Boh! Boh nenechal Lóta v tom
zajatí. Zrejme by bol z Lóta otrok a už nikdy by sa odtiaľ nebol dostal, a už vôbec nie s celým svojim majetkom.
• kvôli Lótovi boli tie mestá Sodomy a ich králi Abrahámom obnovené – dostali novú šancu – hoci mohol byť takto
na nich vykonaný súd aj bez prírodnej katastrofy a zničenia celého toho kraja. Kvôli Lótovi boli obnovené hriešne
mestá!!! Samozrejme mohol to byť okamih vážneho zastavenia pre tie mestá a ich kráľov – ako aj pre Lóta, ale evidentne tomu tak nebolo. Fakt, že kvôli Lótovi Boh dal novú šancu aj takým skazeným mestám, je priam zarážajúci. Boh
mohol zastaviť Abraháma a povedať mu, že nech nevyslobodzuje Lóta... Dokonca z reakcie Abraháma na ponuku kráľa
Sodomy vidíme, že Abrahám si uvedomoval s kým jedná 1M 14, 21-24. Abrahám zrejme vedel, že s Lótom zachraňuje
aj hriešne skazených ľudí...
• kvôli Lótovi sú poslaní anjeli do Sodomy – doslova je odtiaľ nasilu vyvedený – hoci on by odtiaľ sám nikdy
nevyšiel! Snáď jasnejší dôkaz a prejav o Božej zachraňujúcej láske Lót nemohol dostať. Iste si mohol uvedomiť
skutočnosť, ako veľmi Bohu na ňom záleží. Veď nikto iný nebol odtiaľ vyvedený!
• kvôli lótovi Boh upustil od súdu nad mestom Cóár – hoci to mesto bolo na zozname k zničeniu a hoci sa zaň Lót
ani nemodlil, len sa mu zdalo vhodné a zrejme sa mu nechcelo úplne všetko opustiť... Pri tom všetkom si ešte Lót
vyberá, kde sa chce zachrániť!! A Boh mu v tom vyhovel!!! Boh chcel zničiť všetky tie mestá, ale kvôli Lótovi zmenil svoj
úmysel a jedno mesto ponechal. A to sa zaň Lót ani nemodlil, len prosil, aby tam mohol utiecť. Je zarážajúce ako
veľmi sme Bohom milovaní, ako veľmi berie ohľad na nás a nám vychádza v ústrety.
Nebezpečenstvo rezignácie. Isto iste sme Bohom milovaní. Môžeme si byť istí Jeho láskou, Jeho vernosťou voči nám.
Aj keď máme pocit, že sme sa Mu spreneverili, že sme všetko pokazili a nezaslúžime si nič iné. ako Jeho odsúdenie...
On prichádza, aby nás vyslobodil a obnovil náš vzťah s Ním, naše chodenie v Jeho povolaní.
To že si Lót vybral pre svoju záchranu mestečko Cóár a nechcel utekať na vrch – do hôr, je tiež pre nás mementom – výstrahou. Presne v tomto istom pokušení totiž sme aj my. Radšej upadáme do bezvýznamnosti, malosti vo svojich očiach, do rezignácie, pocitov zlyhania, sebaľútosti... O tom je toto mestečko. Cóár znamená „malosť, bezvýznamnosť...“. Boh nás chce vyzdvihnúť z tohto hriešne skazeného údolia. Chce, aby sme sa povznesli nad toto prízemné –
svetské zmýšľanie. Chce nás priviesť na miesto bezpečia a oddelenosti, kde budeme všetko vidieť z nadhľadu Jeho
uhlu pohľadu, Jeho múdrosti.
Žiaľ často robíme túto Lótovskú chybu: keď už konečne vidíme, že sme takmer všetko pokazili, a že o všetko
prichádzame, že sme minuli Boží zámer pre svoj život, tak sa necháme zdolať depresiou a rezignujeme.
Boh nás však vyvádza preto, aby nás obnovil. Vedie a posiela nás na vysoké miesta, kde nás znova postaví na Skalu
– na Krista ako uholný kameň nášho života. Boh nám dáva novú šancu. Stále má s nami plán.
Mám nádej, že práve takto zachránení Lótovia budú nesmierne použití Bohom, pretože už budú veľmi dobre
poznať zradnosť svojho srdca a už nebudú veriť sebe, ale svoju vieru plne vložia do Krista. Verím, že práve takíto
stroskotanci budú tými najpokornejšími a najmúdrejšími vodcami.
– Pozrime sa na tri veci, ktoré sa dejú pri vyvádzaní Lótov zo Sodomy:
Modlitba. 1M 18,22 „Ale Abrahám stál ešte vždy pred Hospodinom. 23 A Abrahám pristúpil a povedal: Či azda zahladíš
spravedlivého s bezbožným?“7 Boh nás miluje. Je spravodlivý sudca.. Je však aj náš Spasiteľ – Záchranca. On má
moc vyslobodiť Lótov. On to chce a bude robiť 2P 2,9. NIEKTO SA VŠAK MUSI MODLIŤ !! Niekto, komu sa Boh bude
môcť zveriť so svojimi plánmi a súdmi. Niekto, kto si získa Božiu dôveru (vierou, zmluvným vzťahom, poslušnosťou).
Boh stále hľadá tých, ktorých srdce bude celé obrátené na Neho 2Pa 16,9 1S 16,7 S 13,22 – ktorí budú Jeho priateľmi
ako Abrahám bol Jeho priateľom 2Pa 20,7, alebo Mojžiš 2M 33,11. Pán Ježiš nás nazýva dôvernými priateľmi – pozýva
nás do takéhoto vzťahu J 15,14-16. Boh sa v tomto stále nemení: stále chce s niekým zdieľať svoje srdce – plány Am
3,7. Toto sa deje aj teraz: Boh hľadá, s kým by zdieľal svoje bremeno za Lótov dnešnej doby, a za hriešne mestá
Európy.... Ako náhle zostaneme stáť pred jeho tvárou v hlbokej agónii modlitby, môžeme doslova zachrániť milióny
ľudí... Abrahám takýto moment využil, aby sa modlil:
1. Iniciatívne zostal v Božej prítomnosti – zareagoval na Božiu prítomnosť: Abrahám zostal stáť pred Božou
tvárou. Nepovedal si: „Čo už. Nech Hospodin urobí ako rozhodol. Asi má pravdu. Dobre im tak, sodomčanom hriešnym.
Nič iné si nezaslúžia...“ Naopak: Na Abraháma doľahlo bremeno. Viete prečo? Lebo aj pre Boha je to bremeno. Pán to
nerobí s radosťou... Nie je mu to jedno. Jemu je ľúto spôsobiť pohromu a skaziť nejaké mesto Jn 4,11. Jeho vôľou je,
aby všetci boli spasení 1Tm 2,4. A práve o to ide: Abrahám nepočul iba informáciu!!! On zachytil Božie srdce – Boží
zármutok. V Abrahámovom srdci totiž bolo niečo z Božieho srdca. A práve v tomto spojení sŕdc vzniká tá skutočná,
nedefinovateľná, hlboká, vášnivá a predsa úctivá, roztrasená a predsa mocná modlitba...
4
2. V Božej bázni: Abrahám nebol trúfalcom, ale ani sebeckým obchodníkom . Zdieľal vlastne s Bohom Jeho srdce
– bremeno za ľudí. Nešlo len o Lóta!!! Vlastne Abrahám nezjednával vôbec len kvôli Lótovi – to by asi išiel ešte do nižších čísel. Stál v Božej bázni. Vedel, že sám je nehodný, ale predsa, že ho Boh berie veľmi vážne, že ho miluje a prijíma... Vedel, že to Boh začal túto komunikáciu, túto dôveru. Vlastne to Boh „hodil rukavicu“ Abrahámovi a čakal ako
Abrahám zareaguje. A Abrahám si to uvedomoval: „Veď Boh to mohol urobiť aj bezo mňa a bez mojich argumentov a
modlitieb“. Tento fakt asi na zemi nepochopíme, že Boh nás takto zapája do Jeho plánov, že si nechá do nich od nás
hovoriť, že doslova čaká a chce, aby sme spolu s Ním niesli bremená a modlili sa...
3. V Božej spravodlivosti: apeloval na Božiu spravodlivosť, hľadal Božiu slávu... To by nemohol robiť, keby
intímne nepoznal a nemal už dovtedy skúsenosti s Božím srdcom – Jeho charakterom – Jeho spravodlivosťou. Možno
práve preto je tak málo „Abrahámov modlitebníkov“, lebo je málo „Abrahámov uctievačov“, ktorí stavajú oltár, aby osobne – hlbokým spôsobom zakúšali Boha na vlastnej koži. Modlitba nie sú len formulky a slová. Boh sa rozpomenul na
Abraháma, nie na jeho modlitbu za Lóta 1M 19,29. Toto tajomstvo priateľstva s Bohom – tajomstvo modlitby spravodlivého je veľké. Som presvedčený, že si nedokážeme ani len predstaviť. ako veľmi je takáto modlitba takéhoto
Božieho priateľa mocná. Zrejme by sme sa inak modlili a žili, keby sme si uvedomovali, že na tom záleží, či milióny ľudí
budú spasené, alebo nie; či mestá Európy budú navštívené katastrofou, alebo prebudením. Doslova vojny môžu byť
zastavené takouto modlitbou. Jk 5,16 Teda vyznávajte si jeden druhému hriechy a modlite sa druh za druha, aby
ste boli uzdravení. Mnoho vládze modlitba spravedlivého pôsobiaca. 17 Eliáš bol človek, ktorý trpel podobným ako
my, a modlil sa horlivo, žeby nepršalo, a nepršalo na zemi tri roky a šesť mesiacov. 18 A zase sa modlil, a nebo dalo
dážď, a zem vydala svoju úrodu.
Verím, že pre vyvedenie Lótov zo Sodomy je nevyhnutná práve takáto modlitba. Je to na každom z nás byť
Božím priateľom. On nie je prijímačom osôb. Hľadá priateľov, dôverníkov, uctievačov, modlitebníkov... Hľadá tých, ktorí
sa postavia do trhliny za krajinu, mestá, aby neboli zničené. El 22,30 A hľadal som človeka zpomedzi nich, ktorý by
spravil ohradu a postavil sa v medzeru pred mojou tvárou za tú zem, aby som ju nezkazil, ale som nenašiel.
Iz 59,16 Keď tedy videl, že niet človeka, a predesil sa, že nie je nikoho, kto by sa prihovoril a zastal, preto mu
pomohlo jeho rameno, a jeho spravedlivosť, tá ho podoprela. Dokonca jeden jediný muž môže zachrániť celé mesto:
Jr 5,1 Zbehajte ulice Jeruzalema a nože vidzte a zveďte a hľadajte po jeho námestiach, či najdete muža, či je
voľakto taký, kto by činil súd, kto by hľadal pravdu, a odpustím mu, Jeruzalemu.
Slovo svedectva. A toto je už krok, ktorí musia urobiť Lótovia. Presne k tomuto dochádza v momente, kedy sa
Boh dotýka Lóta, aby ho vyviedol zo Sodomy: navracia slovo evanjelia do jeho úst: 1M 19,12 A mužovia riekli Lotovi: Či
tu máš ešte niekoho? Zaťa alebo svojich synov alebo svoje dcéry, ale všetkých, ktorých máš v tomto meste, vyveď z
tohoto miesta. 14 Vtedy vyšiel Lot a hovoril svojim zaťom, ktorí si mali vziať jeho dcéry, a povedal: Vstaňte, vyjdite z
tohoto miesta, lebo Hospodin zkazí mesto. Ale v očiach jeho zaťov to bolo, jako keby žartoval.
Vlastne to, o čo postupom času Lót úplne prišiel, bolo Božie slovo v jeho ústach. Prestal o Bohu hovoriť, prestal
sa modliť, prestal evanjelizovať – vydávať svedectvo o tom, ako Boh koná v jeho živote. Zrejme ani nemal žiadne
svedectvo. Už prestal prežívať bremeno Slova. Božie Slovo už nebolo v jeho kostiach ohňom. Za tých 20 rokov, čo
odišiel od Abraháma zrejme Božie Slovo ani nepočul, a ani nezvestoval. Nepotreboval to, necítil potrebu. Doslova
onemel. Bol ako Adam, ktorý hľadel na svoju manželku – Evu – ako sa necháva oklamať hadom a je zo zakázaného
ovocia, ale nepovedal nič. Nemota a pasivita sú asi najväčšie pasce pre mužov. Keď ťa však Boh oslobodzuje, keď sa
ťa dotýka, keď ťa navštívi skrze anjelov, keď sa ti rúca celý svet a zostáva ti holý život... – vtedy si zrazu uvedomuješ,
že naopak všetko ostatné je stratou a smetím, a že práve Boh je pre teba témou číslo jeden. Vtedy už MUSÍŠ O ŇOM
HOVORIŤ! Vtedy ti je jedno, čo si o tebe iní myslia. Už ti nejde o tvoju povesť, či prestíž.
Verím, že sa potrebujeme dostať do tejto polohy – do tohto stavu, kedy sa to v našom živote – srdci takto
vyhrotí. Kedy tým najdôležitejším, najvzácnejším bude pre nás Boh sám. V takýchto momentoch obnovíme
stratené umenie modlitby, viery, lásky...
Z 12,10 A počul som veľký hlas na nebi, ktorý hovoril: Teraz sa stalo spasenie a moc a kráľovstvo spasením,
mocou a kráľovstvom nášho Boha a vláda vládou jeho Krista, lebo je svrhnutý žalobník našich bratov, ktorý žaloval na
nich pred naším Bohom dňom i nocou. 11 A oni zvíťazili nad ním pre krv Baránkovu a pre slovo svojho svedectva
a nemilovali svojej duše až do smrti.
Keby sme mali v ústach Božie slovo a riadili sa ním, nedostali by sme sa do Sodomy! Vyjsť zo Sodomy
znamená v prvom rade vziať Božie slovo do svojich úst a do svojho srdcia!
5
• V štúdiu Písma. Je žalostné ako veriaci slabo poznajú a osobne študujú Písmo! Ako málo času si na to vyčleníme. Ako sa uspokojujeme len so sprostredkovanými informáciami a cudzími vedomosťami. A pri tom Božie slovo je
mečom v našej ruke. Bez Božieho Slova sme úplne duchovne bezbranní.
• V modlitbách. Keď otvárame Písmo, vieme otvoriť aj svoje ústa v modlitbách, lebo zrazu vidíme, čo všetko
nám Boh zasľúbil, aké nádherné je Jeho spasenie, aký slávny a svätý je On...!!! Potom beriem do úst Jeho slovo a
stojíme v modlitbách a uctievaní. Potom naše modlitby „majú šťavu“, sú inšpirované, vdýchnuté Duchom... A aj my sami
si to uvedomíme, lebo sa nám modlí s Písmom v ruke, mysli a ústach úplne inak...
• V rodine – vo svedectve, zvesti. Je žalostné pozorovať stav Lótovej rodiny. Je evidentné, že tam Božie slovo
neznelo. Nebola tam Božia bázeň, ani Božie hodnoty. Ako mužovia v tom zrejme najviac zlyhávame dnes: nie sme
kňazmi, prorokmi a kráľmi v našich rodinách. Neprinášame Božie slovo z neba, Božie vyučovanie a Jeho vplyv do
našich manželstiev, rodín... Všimnime si len, kde našli anjeli Abraháma 1M 18,1 a kde našli Lóta 1M 19,1!!! Abrahám
bol aj cez deň doma, ale Lót ani večer nebol doma! To je žalostný obraz absencie mužov v ich vlastnej rodine. Lót
možno mal dobrý pocit, že veď vykonáva verejnú funkciu staršieho (poslanca v mestskom zastupiteľstve) – tí totiž
sedávali v bránach mesta – predsa však nikoho zo Sodomy nezachránil. Naopak: strácal aj svoju rodinu.
• Sme doslova povolaní a povinní hovoriť. Boh s nami jedná. Ak žijeme s Ním, poznávame Ho na všetkých
svojich cestách. Ak je to tak, potom stále máme o čom hovoriť, lebo máme veľa svedectiev o Božom konaní, výchove,
zaopatrení, vedení... Ak si to nechávame len pre seba, sme doslova sviecou postavenou pod nádobu. Boh nás však
povolal svietiť všetkým naokolo. Potrebujeme však hovoriť. Len osobný príklad zďaleka nestačí (aj keď je nevyhnutný).
• Potrebujeme veci pomenovať pravým menom. Božie slovo nás vedie v jasnom rozlišovaní a pomenovaní vecí
pravým menom. Len s Písmom si uvedomujeme priepastný rozdiel medzi Božím kráľovstvom a týmto padlým vekom.
Lenže: Kto nás viac ovplyvňuje? Kto má na nás väčší vplyv? Som presvedčený, že ak nevenujeme pozornosť Písmům,
ale viac televízoru, verejnej mienke, spoločenským konvenciám, politike, potom sme viac podobní svetu a naša myseľ
nie je obnovovaná R 12,1-2. Ak nečítame s vierou a bázňou Písma, potom interrupciu nazveme „právom voľby ženy“;
homosexualitu „inou sexuálnou orientáciou“... atď.
•.Potrebujeme tak ako nás vyzýva Boh, vyzývať v láske a vo viere iných. Boh nás posiela tak, ako poslal Pána
Ježiša, aby sme kázali Jeho evanjelium každému stvoreniu. Je to naša povinnosť ísť a kázať. Nie je to vecou profesionálnych plno úväzkových kazateľov. Všetci sme v Božom kráľovstve na plný úväzok! Pokiaľ prestaneme kázať
Božie Slovo. Je len otázkou času, kedy budeme potrebovat´, aby niekto znovu kázal evanjelium nám.
Rodina. Skôr než prejdeme k tretiemu kroku záchrany Lótov, chcel by som uviesť porovnanie rodín Abraháma a
Lóta. Bol som šokovaný, keď mi toto Boží Duch ukazoval. Ten rozdiel je obrovský a najlepšie hovorí o kontraste a
dopadoch života v Sodome na vlastnú rodinu. Rodina Abraháma x rodina Lóta.
1 Zjavenie povolania: Abrahám mal zjavenie od Boha – povolanie týkajúce sa celej jeho rodiny. Orientácia na
materiálne vlastníctvo (istoty): Lót sa nechal zlákať bohatou oblasťou okolia Jordána – nebolo to na Boží popud.
2 Rodina ho nasledovala. Najdramatickejšie to vidíme jednak z nomádskeho sťahovavého spôsobu života; jednak
z ochoty ísť do vojny; jednak z ochoty ku obriezke. On nasledoval svoju rodinu – aj keď to nie je explicitne vyjadrené,
cítime, že Lót posúval svoje stany až do Sodomy nie len kvôli svojej ambícii... Koniec koncov, bola to jeho manželka,
ktorá nedokázala zo Sodomy odísť – môžeme predpokladať, že ona aj bola dôvodom, prečo sa dostal Lót až tam...
3 Životný štýl oddelenosti: Abrahámova rodina bola svojim životným štýlom oddelená od komunít v Kanaáne tej
doby. Vytvorili si svoju vlastnú komunitu, v ktorej jasne určovali hodnoty. Životný štýl sekularizácie a sykretizmu: Lótova
rodina sa „zabývala“ uprostred tej najvýstrednejšej komunity, kde zostať neovplyvnený vlastne ani nebolo možné...
4 Viedol rodinu do zmluvy s Bohom (obriezka), v tejto rodine bola jednoznačná orientácia pre odovzdanie sa
Bohu – oddelenie sa pre Neho. Obriezka bola vonkajším a veľmi silným znamením zasvätenia sa Bohu….. Lót viedol
rodinu do závislosti - zmluvy so svetom: svojou pasivitou a životom v Sodome vlastne svoju rodinu viedol práve do
tohto životného štýlu. Nezastavil zlý vplyv. Nevidíme žiadnu jeho snahu o zápas oddelenosti pre Boha.
5 V rodine bol oltár, miesto obete, modlitby, uctievania: Je úchvatné sledovať, ako Abrahám hľadal Boha, staval
oltáre, obetoval... A pri tom nikde nečítame o tom, že by to Boh od neho chcel, že by mu to predpísal nejaký zákon...
Lót nestaval oltár: Nikde nie je zmienka spojenia Lóta s oltárom. Dokonca ani s Abrahámovým. Lót to musel vidieť a
vedieť o tom, ale nikdy sa nepridal, nikdy to sám iniciatívne neurobil...
6 Rodinní priatelia: Abrahám mal zmluvných priateľov 1M 14,13.24. Mohol sa obrátiť na nich o pomoc napr. v prípade vojny o vyslobodenie Lóta. Tým mal aj zabezpečené nejaké istoty a dobrých susedov. Rodina bez pomoci priateľov: Naopak okolo rodiny Lóta nevidíme žiadne „spriaznené duše“. Naopak: Útoky na to, že tam nepatrí, že je tam
cudzinec 1M 19,9 - hoci tam býval asi 20 rokov!
6
7 Rodinné zázraky: Abrahámova rodina prežila s Bohom či svoje chyby, alebo veľké víťazstvá. Dokonca zakúsili
zázrak, keď sa im narodil Izák. To bola ľudsky nemožná vec. To všetko utužovalo ich duchovný život a formovalo ich
charakter. Iba bežný život: Lótovci nezažili nič zvláštne: ani víťazstvo, ani pokánie – poučenie sa z chýb a hriechov.
Akurát keď ich Abrahám vyslobodil z moci Kedorláomera. Ale nevidíme, že by ich to nejako zmenilo – zastavilo. Žili
ďalej ako predtým.
8 Sára - príklad viery: Sára bola súčasťou Božieho povolania spolu s Abrahámom. V NS je jasne predstavená
ako vzor viery – svedok viery H 11,11-12. Lótova žena=výstražný príklad nevery: Nevieme ani jej meno, ani pôvod. Nie
je napísané, kedy sa Lót ženil. Vlastne jeho žena sa spomína až v Sodome. Je možné, že bola sodomčanka... Akokoľvek v NZ je jasným výstražným príkladom nevery, spútanosti so svetom, obzerania sa naspäť...
9 Abrahám bol doma (pri návšteve anjelov 1M 18,1). Bol k dispozícii pre svojich najbližších, niesol zodpovednosť a mal dokonalý prehľad o svojej rodine. Lót nebol doma (pri návšeteve anjelov 1M 19,1) ani večer. Sedel v bráne.
Zrejme vykonával funkciu radního mesta. Alebo len z domu utekal.
10 Deti dedia vieru - došlo k nasledovaniu: Či Izák, alebo aj Izmael – jasne dedia vieru a sú aktívni v nasledovaní
a hľadaní Boha. Vlastne tieto kultúry existujú dodnes ako najsilnejšie (židia a moslimovia). Deti žijú po svojom - nie sú
dedičmi viery. Moábci aj Amónci rovnako ďalej zmiešavali vieru v jedného Boha s inými vplyvmi 5M 23,4-7. Veľmi
evidentná je pri jeho potomkoch sexuálna nečistota: Lótove dcéry sa dopustili incestu so svojim otcom; Moábky na púšti
zvádzali Izraelcov ku smilstvu a potom ku modlárstvu (evidentná kultická sexuálna nečistota).
Postoj Abraháma a Lóta k ich vlastnej rodine vlastne bol (a dodnes je) rozhodujúcim faktorom – kvalifikáciou pre
priateľstvo s Bohom. To bol ten dôvod, pre ktorý sa Boh rozhodol zdôveriť sa Abrahámovi so svojimi plánmi. To bol ten
dôvod, pre ktorý vôbec mohol Abrahám stáť v modlitbe pred Božou tvárou: 1M 18,17 A Hospodin riekol: Či budem tajiť
pred Abrahámom, čo učiním, 18 keďže Abrahám istotne bude veľkým národom a mocným, a budú v ňom požehnané
všetky národy zeme?! 19 Lebo ho znám, pretože prikáže svojim synom a svojmu domu po sebe, a tak budú ostríhať
cestu Hospodinovu činiac spravedlivosť a súd, aby Hospodin uviedol na Abraháma to, čo hovoril o ňom.
VYVEDENIE LÓTA ZO SODOMY SA PRETO MUSÍ STAŤ AJ JEHO PRIVEDENÍM (NÁVRATOM) K JEHO
VLASTNEJ RODINE A K PREVZATIU ZODPOVEDNOSTI MUŽA ako MANŽELA, OTCA – KŇAZA, KRÁĽA A PROROKA VO SVOJEJ DOMÁCNOSTI! Ako cez oheň!
Treťou nevyhnutnou vecou pre záchranu Lótov je radikálny a úplný útek – oddelenie sa zo Sodomy:
1M 19,17 „A stalo sa, keď ich vyviedli von, že riekol jeden z nich: Uteč pre svoju dušu! Neobzri sa ani nepostoj
na celej tej rovine! Uteč ta na vrch, aby si nebol zahladený!“
NIE JE ČAS VÁHAŤ. Je to čas radikálnych rozhodnutí v bázni, vo vedomí Božieho súdu, v pokání, vo vedomí
Jeho povolania.... Ako náhle s nami bude Boh takto jednať, uvedomíme si, že nie je iný spôsob, ako sa zachrániť.
Vlastne utiecť pred svetským spôsobom života môžeme omnoho skôr, ako v okamihu katastrof, alebo vážnych
životných udalostí. Len dovoľme, aby sa nás Boh dotýkal a vezmime vážne Jeho slovo a Jeho povolanie. Uvažujme
nad týmito radikálnymi výpoveďami v Písme:
M 16,26 Lebo čože to osoží človekovi, keby získal hoci aj celý svet a svoju dušu utratil? Alebo jaké výmenné dá človek
za svoju dušu?
M 16,25 Lebo kto by si chcel zachrániť život a, stratí ho; ale kto by stratil život pre mňa, nájde ho.
M 5,29-30 Ak ťa teda pravé oko zvádza na hriech, vylúp ho a zahoď; lebo ti je užitočnejšie, aby zhynul jeden tvoj úd,
než aby celé tvoje telo bolo uvrhnuté do pekla. (30) A ak ťa pravá ruka zvádza na hriech, odtni ju a zahoď; lebo ti je
užitočnejšie, aby zahynul jeden tvoj úd, než aby celé tvoje telo prišlo do pekla.
1K 3,10 ... 15 ak zhorí niečie dielo, bude mať škodu, a on sám bude zachránený, ale tak ako skrze oheň.
Ja verím, že už si nemôžeme ďalej upokojovať svedomie, že nejako bolo a nejako bude...“, už nemôžeme
relativizovať Božie zasľúbenia a prikázania. Verím, že už nie je čas obracať sa chrbtom k tomu, k čomu nás Boh povoláva. Zvlášť ak nám Boží Duch vydáva o tom svedectvo v našom duchu, že niečo nie je v poriadku; že nie sme plne
uspokojení v Bohu; že sme si nie istí; že postrádame pokoj a radosť, ktoré sme kedysi v Pánovi mali; že už naše srdce
nehorí tak pre Boha, ako kedysi horelo.... Ak vieme, že sme posunuli hranice smerom k Sodome, ak sme sa stali
hrdými sodomčanmi (Laodicejčanmi Z 3,14-22), potom neodkladajme radikálne rozhodnutia, pokánie a hľadanie
Božej tváre na zajtra. Potom je čas oddeliť sa zo sveta – resp. svet vyhostiť zo svojho srdca a spôsobu života.
7
2K 6,14 Neťahajte cudzieho jarma s neveriacimi. Lebo čo má spoločného spravedlivosť s neprávosťou? Alebo
jaké je obecenstvo svetla s temnosťou? 15 A jaký súhlas Krista s Beliálom? Alebo jaký má podiel verný s neverným?
16 A jaká je shoda medzi chrámom Božím a medzi modlami? Lebo veď vy ste chrámom živého Boha, jako povedal
Bôh: Budem bývať v nich a prechádzať sa, a budem ich Bohom, a oni mi budú ľudom. 17 Preto vyjdite
zpomedzi nich a oddeľte sa, hovorí Pán: a nedotýkajte sa nečistého, a ja vás prijmem 18 a budem vám za Otca,
a vy mi budete za synov a za dcéry, hovorí Pán, všemohúci.
1. UTEČ! Radikálne sa od toho oddeľ a nehľaď na dôsledky! Jasne urob zmeny, ktoré ťa oddelia od sveta a
svetskosti v jeho povahe. Postav hranice a spáľ mosty so svetom, aby si sa už nemohol vrátiť naspäť. Žiaľ, že vo svojej
vlažnosti sa stávame racionalizujúcimi a relativizujúcimi všetko, čo naopak Boh vo svojom slove radikalizuje a
polarizuje. Niekedy mám pocit, akoby sme schválne „obrusovali hrany evanjelia“, aby sme neboli „príliš radikálni“, aby
sme boli „prijateľní - relevantní - pre tento svet“. Výsledkom je Mirčo, čím opovrhuje svet omnoho viac a čo ani nás
vonkoncom neuspokojuje: náboženstvo bez Boha. Boh si však chce použiť iba čisté, posvätené a upotrebiteľné
nádoby. Je dosť možné, že pokiaľ sa nevyčistíme zo všednosti, budeme pre Boha nepoužiteľní... Lenže On nás v
takomto stave nenechá. Keď nie Jeho volanie, keď nie Jeho slovo a Jeho Duch, keď nie vážne životné okolnosti, potom
nás zobudia možno prírodné katastrofy a také zmeny vspoločnosti, ktoré nikto nečaká a nepredvída... Dajme sa
zachrániť – jako kázal Peter – z tohto skazeného pokolenia S 2,37-41. Potrebujeme doslova utiecť zo zaneprázdnenosti a stresu do hľadania skutočnej autentickej Božej prítomnosti a Jeho vedenia v našich životoch: Iz 30,15
„Lebo takto hovorí Pán Hospodin, Svätý Izraelov: Keď sa obrátite a upokojíte sa, budete zachránení; v utíšení sa a v
dúfaní bude vaša sila. Ale nechcete, 16 lež hovoríte: Nie, ale na koňoch utečieme. Preto aj budete utekať! Na rýchlych
ujdeme. Preto aj budú rýchli tí, ktorí vás budú stíhať. 17 Jeden tisíc pred okríknutím jedného, pred okríknutím piatich
budete utekať, dokiaľ len nezostanete jako stĺp na temene vrchu a jako prápor na kopci. 18 A preto bude očakávať
Hospodin, aby sa zmiloval nad vami, a preto sa vyvýši, aby sa zľutoval nad vami - lebo Hospodin je Bohom súdu.
Blahoslavení sú všetci, ktorí očakávajú na neho.“
2. NEPOZERAJ SA NA TO! Nedívaj sa na to, čo ponúka tento svet! Nevenuj mu pozornosť! Nezaoberaj sa
svetom. (často totiž sčitujeme straty... Spočítaj zisk!!!) Mysli na to, čo je v nebi a hľadaj to, čo je v nebi! Maj pred očami
odmenu! Maj pre sebou Pána! To je to varovanie Pána Ježiša: „Pamätajte na Lótovu ženu!“ Je pre nás obrovskou
výzvou nepozerať očami – nezahľadieť sa na tento svet, ale naopak: Hľadieť na Pána – sústrediť sa na nebo a na to,
čo je v nebi. A toto sa nám samé od seba len tak nestane. Ak neurobíme nič, potom isto iste budeme mať pred očami
svet. Naň totiž ani nemusíme hľadieť – nemusíme ho hľadať – svet máme stále pred očami, desivo nás obklopuje každý
deň jeho realita. Ak však chceme nehľadieť na svet, musíme vedome – samozrejme v boji o vlastné srdce a myseľ – a
s pomocou Ducha Svätého znovu a znovu zameriavať pozornosť na Pána. A to chce zápas, chce to čas, chce to
aktivitu, chce to spoločenstvo s inými veriacimi a ich povzbudenie... M 6,19 Neshromažďujte si pokladov na zemi, kde
moľ a hrdza kazí, a kde sa zlodeji prekopávajú a kradnú; 20 ale si shromažďujte poklady v nebi, kde ani moľ ani hrdza
nekazí, a kde sa zlodeji neprekopávajú ani nekradnú; 21 lebo kde je váš poklad, tam bude i vaše srdce. 22 Sviecou
tela je oko. Keby tedy bolo tvoje oko prosté, celé tvoje telo bude svetlé; 23 ale keby bolo tvoje oko zlé, celé tvoje telo
bude tmavé. Ak tedy svetlo, ktoré je v tebe, je tmou, jaká veľká bude sama tma? 24 Nikto nemôže slúžiť dvom pánom,
lebo buď jedného bude nenávidieť a druhého milovať, buď jedného sa bude pridŕžať a druhým pohŕdať - nemôžete
slúžiť Bohu i mamonu. K 3,1 A tak jestli ste vstali z mŕtvych s Kristom, hľadajte veci, ktoré sú hore, kde sedí Kristus
po pravici Boha; 2 na to myslite, čo je hore, nie na to, čo je na zemi.
3. NEZOSTÁVAJ V TOM! Nezastavuj sa v duchovnom raste, zápase, boji. Nedávaj si dovolenku. Nezaspi!
Bdej! Aj preto nebolo pre Lóta šťastné riešenie utieknuť sa do Cóáru. Vlastne ani tam dlho nevydržal. Už si bol vedomí
radikality Božích súdov, Jeho lásky a svätosti... My jednoducho nemôžeme zostať niekde na ceste duchovného rastu
zostať stáť. Je tak žalostné vidieť, že drvivá väčšina znovuzrodených kresťanov len spomína na prvé roky po obrátení,
ako na čas prvej lásky, ktorý je v nenávratne preč!!! Tak mnohí dokonca popisujú svoj stav, ako „vytriezvenie“, ako „stav
vyššej zrelosti a dospelosti“ a iným ešte horúcim kresťanom předpovedajú: „veď vás to prejde... aj vy ochladnete...“
Stav spokojnosti, vedomie, že sme na tom dobre, pocit, že nikoho nepotrebujeme, sú najmarkantnejšie črty odpadnutia
a ochladnutia. To by nás malo naopak znepokojovať:
Z 3,14 A anjelovi sboru Laodičanov napíš: Toto hovorí Ameň, ten verný a pravdivý svedok, počiatok
stvorenia Božieho: 15 Znám tvoje skutky, že nie si ani studený ani horúci. Bárs by si bol studený alebo horúci!
16 Takto, že si vlažný, ani studený ani horúci, vypľujem ťa zo svojich úst. 17 Lebo hovoríš: Som bohatý a
zbohatnul som a nepotrebujem nikoho, a nevieš, že si ty biedny i mizerný na poľutovanie i chudobný i slepý i
nahý.
8
18 Radím ti, aby si si kúpil odo mňa zlata prečisteného v ohni, aby si zbohatol, a biele rúcho, aby si sa
odial, aby sa neukázala hanba tvojej nahoty, a kollýrium pomazať svoje oči, aby si videl. 19 Ja všetkých,
ktorých milujem, karhám a otcovsky trescem. Rozhorli sa tedy a učiň pokánie. 20 Hľa, stojím pri dveriach a
klepem. Keby niekto počul môj hlas a otvoril by dvere, vojdem k nemu a budem večerať s ním a on so mnou. 21
Tomu, kto víťazí, dám sedieť so sebou na svojom tróne, jako som i ja zvíťazil a sedím so svojím Otcom na jeho
tróne. 22 Kto má uši, nech počuje, čo Duch hovorí sborom!
4. UTEČ NA VRCH! Bež do intímneho vzťahu k Bohu Otci! Staň sa Jeho dieťatkom, buď tu oddelený pre Neho!
Utekaj k Nemu! Vlastne to je tajomstvo a záruka úspechu. My by sme sa mohli akokoľvek snažiť, z vlastných síl by sme
porušeniu vo svete nijako neušli. Našou záchranou nie je len útek a oddeľovanie sa od svetskosti. V skutočnosti naša
záchrana je v radikálnom obrátení sa na Pána. On je našou spravodlivosťou, vykúpením a posvätením. Pokiaľ nebudeme utekať k Nemu, potom nijako neutečieme pred vlastným srdcom, mysľou a hriechom. Len v Ňom je naša záchrana. Nepotrebujeme len uzdravenie z fyzických chorôb, vytrhnutie z dlhov, záchranu manželstva, záchranu našich
detí… To všetko je síce akútna a veľmi boľavá potreba... Čo však najviac potrebujeme, je byť my sami osobne zachránení v Ňom. Až potom môže Pán uzdravovať a vytrhovať nás z našich ciest, keď sa Mu celí odovzdáme, keď Mu
dovolíme aby nás zachránil pred nami samými, pred našim vlastným srdcom. Vďaka Bohu je tu Vrch (Hora, viz
POSLEDNÍ BITVA Ricka Joynera), kde môžeme bežať, je tu miesto, ktoré pre nás Boh má…. L 10,27 A on odpovedal a
riekol: Milovať budeš Pána, svojho Boha, z celého svojho srdca, z celej svojej duše, z celej svojej sily a z celej
svojej mysli a svojho blížneho jako samého seba.
M 11,28 Poďte ku mne všetci, ktorí pracujete a ste obtiažení, a ja vám dám odpočinutie. 29 Vezmite moje
jarmo na seba a učte sa odo mňa, lebo som tichý a pokorný srdcom, a najdete odpočinutie svojim dušiam; 30
lebo moje jarmo je užitočné a moje bremeno ľahké.
M 28,18 A Ježíš pristúpiac hovoril s nimi a povedal: Daná mi je každá moc na nebi aj na zemi. 19 A tak
iďte, čiňte učeníkmi všetky národy krstiac ich vo meno Otca i Syna i Svätého Ducha 20 učiac ich zachovávať
všetko, čokoľvek som vám prikázal. A hľa, ja som s vami po všetky dni až do skonania sveta. Ameň.
Tým vrchom, kde sa môžeme zachrániť je Ježiš sám. Len v Ňom nájdeme odpočinutie svojim dušiam. A
berúc na seba Jeho bremeno a jarmo chytáme Jeho vietor do našich plachiet. Ale to už tu nie sme sami pre
seba. To už je stav, kedy žijeme pre Neho a milujeme ľudí tak, ako ich On miluje...
Jediná záchrana pre Lótov v dnešnej době, je život v centre Božej vôli pre ich životy – je to život v Božom
povolaní.
Autor – Michal Kevický - Editoval JJK a [email protected]
9
K n i h o v n a B o ž í h o K r á l o v s t v í * svazek 2010 / 1B
ČÍM SE KONČÍ SVĚT.
Bratři a sestry,
než napíši, co mi zjevil Pán Ježíš ve vidění, krátce se představím: Alexandra Michailovna, žijící v Leningradu.
Spasena a připojena k církvi Ježíše Krista v r. 1963. Tři dny před viděním jsem byla naplněna radostí první lásky, celé
tři dny moje radost v Pánu neuhasínala. Všechny lidi jsem milovala. Čtvrtý den – 19. ledna 1976 – jsem byla ráno i
večer ve shromáždění Evangelických křesťanů – baptistů v Leningradě, k němuž patřím. Když jsem po večerním
shromáždění přišla domů a začala číst Slovo Boží, pocítila jsem slabost v celém těle, takže jsem nemohla číst ani se
modlit. Ulehla jsem do postele. Ruce a nohy jsem měla bez vlády. Ve snaze činit pokání jsem nemohla ani promluvit,
a usnula jsem. Už po třetí mi dal Pán milost vtržení do nebe v duchovním těle. Tentokrát přišel svatý anděl, který se
mi již zjevil 8x, a řekl mi: „Dítě, půjdeme do nebe, a podíváme se,
ČÍM SE KONČÍ SVĚT.“
Vzal mě za ruku a ocitla jsem se v duchovním těle, lehkém a průzračném. Měla jsem všechny části těla jako
v pozemském životě, ale můj stav byl ve vytržení, radostný a duchovní. Nelze to vysvětlit člověku, aby pochopil a porozuměl. Měla jsem bílé roucho, průzračné a lehké. Anděl mne vynesl na nevysoký oblak. Na oblaku se objevila zlatá
podlaha, na kterou mě postavil. Řekl mi: „Stůj zde, teď přijde Pán. Přijde Ježíš Kristus a všechno nám ukáže.“
Pán přišel, postavil se na okraji zlaté podlahy, a řekl: „Nyní budu křísit zesnulé v Kristu. Dívejte se!“ Pán byl celý
ve zlaté záři, jakoby se od něho na všechny strany sypaly jiskry. Zvedl ruku a řekl: „Duchu můj, všichni ke mně!“ A
zesnulí v Kristu byli vzkříšeni v nebeském těle, a letěli všichni na oblacích ze všech končin země. Bylo jich veliké
množství. Přitom v nebesích slavnostně zpívali andělé.
Po druhé Kristus zvedl ruku, takže se z ní sypaly jiskry na všechny strany, a řekl: „Hotoví žijící v těle na zemi,
ke mně!“ Těch bylo malé množství. Pán se obrátil ke mně a zeptal se: „Vidíš všechno?“ Řekla jsem: „Vidím
všechno, Pane.“ Ze země bylo vzato Slovo Boží a Duch svatý. Knihy zůstávají, ale psané i tištěné Slovo je vzato.
Potom se oblak posunul ke shromáždění v Leningradě, a já jsem řekla: „Pane, to je náš sbor.“ Pán řekl: „Váš
sbor je veliký, ale hotových je málo.“ Mávl rukou, a vytvořil se srp. Stejně tak se stalo se všemi shromážděními na
celé zemi. Ze sboru začali vycházet všichni, kteří se v něm nacházeli, a byli hotovi ke vtržení. Chytali se srpu a jeden
druhého. Ostatní křičeli a plakali. Vytržených ze sboru v Leningradě bylo málo, asi 60 až 70. V okamžiku dostali
nový oděv a nové duchovní tělo. Mnohé, keří se zvedli v oblacích, jsem poznala. Všichni byli v bílém rouchu a jejich
těla zůstala na zemi. Potom Pán řekl andělovi: „Běž, vezmi cherubína, a vezměte ještě tři duše, které z nějaké
příčiny drží satan, ale jsou moje.“
„Teď seberu všechny nepřipravené Boží děti z celé země a předám je do vlády satana. Satan se svými
služebníky bude provádět svůj soud.“ Kristus a vtržená církev se na to dívají. Satan vezme věřícího a ptá se ho:
„Věříš v Boha?“ Ten se lekne a řekne: „ne.“ Satan ho postaví stranou. (Poznávám toho bratra.) Satan se ptá každého
jednotlivě. Ptá se druhé sestry: „Věříš v Boha?“ „Ano, věřím v Boha a nikdy neopustím svého Spasitele.“ Satan řekl:
„Popravíme tě!“ Sestra odpověděla: „Nebojím se ničeho a s Pánem nebudu ničeho litovat a naříkat. (Tu sestru dobře
znám.) Satan ji předává služebníkovi a odsekávají jí ruce, nohy, hlavu… a ukazují je ostatním věřícím – nahánějí jim
hrůzu. Satan se ptá dalších, a ti říkají: „My se Pána nikdy nezřekneme.“ A mnoho jich šlo na mučení, na smrt pro Krista, více, než bylo vzato při vtržení církve. Velké množství věřících se však zřeklo Pána, zalekli se utrpení a smrti.
Z našeho leningradského sboru šlo na mučení asi 200 dalších, a ostatní se Pána zřekli. (-mv- velmi mě při prvním samizdatovém vydání zajímalo, kolik jich bylo. Tuším bratr Tětiva tam byl. Řekl, že asi 2.000; tedy 3,5% hotových
vtržených a 10% těch, kteří vešli do Království skrze mučednickou smrt. Nemějte iluze o svém dnešním sboru, oni
byli v Leninově městě už 50 let testováni protivenstvím jako církev v Smyrně ve 2.století, a nechali si už následování
Krista něco stát. Bojme se Boha. Je to Bůh silný, žárlivě milující, spravedlivý a svatý, a jeho přísnost k popsaným
v H 3, je úměrná jeho milosti.)
Mnohé děti věřících rodičů i nevěřící příbuzní, kteří měli svědectví, jak získat věčný život, i někteří světští lidé,
kteří patrně věděli o Bohu, řekli: „Umřeme a budeme s Pánem!“ A šli na mučení. Tak prošli ďáblovým soudem všichni lidé, které Kristus předal do jeho vlády:
a) věřící, kteří nebyli hotoví k vytržení
b) všichni náboženští lidé
c) všichni lidé tohoto světa, zavrhující Boha.
1
Teď krátce popíšu mučení těch, kteří se nezřekli jména Kristova: odřezali jim prsty na rukou a na nohou, ruce,
nohy, uřezali jim uši, vyloupali oči, žhavými noži bodali do krku, k tělu přikládali rozžhavené železo, až maso hořelo
až ke kosti, odsekávali jim hlavy. A podivné – nikdo z nich, kteří se nezřekli svého Spasitele, nekřičel a neplakal. Pán
na ně hleděl z oblaku. Všechna muka přijali s radostí. Po jejich mučednické smrti je Kristus všechny vzkřísil před očima všech, i těch, kteří se ho zřekli.
Nyní Ježíš Kristus představoval Otci nebeskému vzkříšené z mrtvých; Otec nebeský je přijal jako svoje děti a
postavil je na jejich místa. Potom stejně tak Pán představil vtržené ze země. I oni byli Otcem přijati. Ježíš Kristus je
odměňuje zlatými korunami a drahými kameny a kyticemi květů. Zpěv andělů trvá. Pak se Ježíš Kristus obrátil ke
mně a k andělu i ke všem, kteří byli umučeni pro Krista, a řekl: „Pojďte se mnou!“ A všichni šli, a já s nimi, a slavili
jsme Boha slovy: „Sláva, sláva na výsostech Bohu.“ Ocitli jsme se ve třetím nebi, kde je Nový Jeruzalém s dvanácti
branami. Těmi posledními branami vejdou spasení skrze oheň.
Na zemi zůstali ti, kteří se zřekli Krista, náboženští lidé, lidé tohoto světa a trůn satanův. Kristus řekl satanu:
„Odejdi, odplatím všem, kteří se mě zřekli, dám jim, co si zaslouží.“ A poslal Pán na zem svůj hněv, jako o tom
hovoří Slovo Boží. A vyšlo veliké množství žab, škorpiónů, zmijí, kohouti se strašnými drápy a dlouhými ocasy, i
obrovské kobylky, a trhali, kousali a píchali, klovali a rvali těla na kusy. Byl slyšet křik, úpění, pláč, sténání, a krev
sahala až ke koňským udidlům, jak je psáno. Byl slyšet veliký křik těch, kteří se zřekli Krista, i všech hříšníků. Volali:
„Pane, proč jsi nás opustil?“ A Kristus řekl:
„Proč jste vy všichni nešli mou cestou? Vám bylo dáno všechno to, co těm, kteří se mnou šli:
Duch svatý, Slovo Boží, cesta i křest i spasení, a vy jste to odvrhli. Moje spasení jste nepřijali
a ž i l i j s t e p o d l e s v ý c h m y š l e n e k . Já vám teď nemohu pomoci.“
Mučení křičeli: „Hory - padněte na nás – a pahrbkové – přikryjte nás!“ Tak pokračovalo jejich mučení dlouhou
dobu, nevím jak dlouho. Ďábel je mučil a předal smrti – jejich duše si vzala k sobě, jejich těla zůstala na zemi. Potom
Pán poslal za zemi oheň, aby spálil všechno, i jejich těla. (2P 3,10) Pán řekl: „Spálím celý svět,“ a hořely všechny
domy, lesy, ale nebylo vidět dým, ani slyšet praskání. Plamen byl silný a všechno bylo obráceno v popel. Země byla
učiněna černá a hladká. A Pán řekl: „Svět se skončil. Nyní učiníme nové nebe a novou zemi na tisícileté království, Království na zemi.“ V tisíciletém Království jsou jenom ti, kteří se nezřekli Krista v době velikého soužení. Na
Nové Zemi se jim bude Pán zjevovat. Hřích ani zlo tam nebude, ani nic nečistého a proklatého – bude tam rozmnožen
pokoj.
Pán řekl andělu: „Odveď ji nazpět, aby zvěstovala všechno, co viděla.“ Prosila jsem:„Pane, nechej mne zde!“
Pán mi odpověděl: „Jdi, a zvěstuj všem, že
b r z o p ř i j d u .“
Anděl mě vzal z třetího nebe a přenesl na zem, k mému tělu. Viděla jsem je. A Pán vrátil ducha do mého těla a
já jsem ožila, ale dlouho jsem nemohla přijít sama k sobě. Čtyři dny jsem byla zesláblá. Když mě slabost opustila,
byla jsem naplněna velikou radostí a láskou. Nechtěla jsem ani jíst. Stále jsem byla naplněná Duchem svatým. Spala
jsem 12 hodin v noci až do poledne 20. ledna 1976. Prosím vás, přistupujte k tomuto vidění s bázní Boží. Kdo je bude
přepisovat nebo vyprávět, nic nepřidávej ani neubírej – je to dostatečně jasné pro naše poučení a spasení. Konec.
Skončila reedice samizdatu –mv- z roku 1986. Ležím před Boží tváří 20.tevetu 5770, žasnu nad Boží milostí, jíž nás
vedl a vede, a soucítím s vámi, milovaní, v zápase s duchem náboženství=křesťanství=antikrista ve vašich myslích.
Modlím se za vás. Abyste toto Slovo Boha, který navzdory usnesením synodů stále je, koná a mluví , kdy, jak a skrze
koho chce, víc než za dnů našeho mládí, přijali, předali a hledali Boží tvář ke spasení svých duší. –mv-
...ooOoo…
Z knihy Nejšťastnější lidé na zemi (Demos Šakarjan – Sherilovi, str. 81n.):
„Demosi,“ řekl dr. Price jednoho dne, „ty jsi svědkem jedné z největších událostí, o níž nás poučují Písma: „A
to se stane potom, že svého Ducha vyleji na veškeré tvorstvo…“ To se stane ještě za tvého života, a ty v tom budeš
hrát určitou roli.“ Byl jsem překvapen způsobem, jímž dr. Price proroctví vyslovil. Namítl jsem něco, ale on potřásl
energicky hlavou: „Ne, tak to nebude, s žádnými profesionálními kazateli. „Všechno tvorstvo“, říká Izaiáš. Stane se to
docela náhle, na celém světě a se zcela obyčejnými muži a ženami, s lidmi v obchodech a kancelářích a továrnách. Já
nebudu dost dlouho živ, abych se toho dočkal, ale ty, Demosi, se toho dožiješ, a pak budeš vědět,
že Ježíš přijde brzy znovu.
(1986 –mv- Demos Šakarjan se narodil 21.7.1913, žije a dožije se. Má 73. Ježíš je naděje pro osmdesátá léta.)
K n i h o v n a B o ž í h o K r á l o v s t v í * svazek 2010/1C
JAK BŮH VIDÍ CÍRKEV POSLEDNÍHO DNE!
Chci se s vámi podělit o toto: věřím, že je to Boží nástin určený Jeho církvi posledních dnů. Zjevení
jsou zakotvena v Božím Slově, které poskytuje jasný náčrt, jak bude církev Ježíše Krista těsně před Jeho
druhým příchodem vypadat. Církev dnešní Ameriky (a ČSR) je od toho daleko. Dokonce se dá bez obalu
říci, že většina toho, co se dnes ve jménu Krista dělá, je ohavnost. Přesto existují zbytková obecenství rozptýlená nejen po této zemi, ale okolo celého světa, která splňují Boží požadavky. Vedou svatý život, kážou
spravedlnost a nutnost posvěcení, věří v nadpřirozená působení a zakoušejí je. Tato obecenství jsou živá,
plná Božího Ducha a mají dopad na životy svého okolí pro Ježíše. Ale z velké části dnes celé denominace
operují bez Ducha svatého, zbavené Ježíšovy přítomnosti, prosty všech duchovních darů. Je to forma zbožnosti bez moci, přesvědčivosti a spásné zvěsti. Přátelí se se světem, jsou více činní politicky než duchovně.
Činí světu ústupky, hýčkají homosexuály, mhouří oči nad rozvody, zesměšňují nadpřirozené věci, odvrhují
všechno učení o nebi, peklu, pokání a soudu. Některé z těchto denominací už i pochybují, zda je Bůh vůbec
ještě na živu! Jsou tak studené, slabé a bázlivé - a světu pro legraci! Nemají vliv, nepožívají respekt, nemají
ani ten nejmenší dopad na společnost a své okolí.
Kdysi pouhá přítomnost církve vedla k tomu, že se samo peklo hrůzou třáslo! První církev způsobovala, že byly celé legie démonů na ústupu, a když se modlila, otevíraly se neproniknutelné brány vězení, řetězy pout a okovů se trhaly a nemohly udržet své oběti. Panovníci se krčili strachy. Žádná zbraň pozdvižená
proti nim se nesetkala se zdarem! Tito věřící rané církve měli takovou víru a moc, že chromí povstávali, ze
žebráků se stávali evangelisté. Věřili v nadpřirozené skutky - otevírali slepé oči, hluché uši a uzdravovali
všechny možné nemoci. I mrtvé přiváděli nazpět k životu! Neříkám zde, že Boží církev těchto posledních
dnů bude opakováním či kopií církve prvního století. Ne - říkám, že bude ještě mocnější než tehdy! Bude
silnější, mocnější, s ještě větším zjevením Ježíše. Bude mít větší zmocnění od Ducha svatého než kdy předtím – dokonce větší než to, jež bylo vylito na Den letnic! Bůh šetří to nejlepší víno nakonec! Daniel to
potvrzuje. Řekl, že jisté prorokované duchovní pravdy budou zapečetěné, aby pak byly zjeveny v posledních dnech: „Tajuplná a zapečetěná budou ta slova až do doby konce. Mnozí se vytříbí, zbělí a budou vyzkoušeni… žádný svévolník se nepoučí, ale prozíraví se poučí" Dn 12,9-10. Boží lid počne rozumět novým
věcem v Božím slově! Tyto věci v Písmech již jsou a byly vždy, ale jednoduše nebyly nikdy ještě ve své
plnosti zjeveny a odhaleny. Daniel všechny tyto věci viděl, ale ani se vší moudrostí jim nemohl porozumět:
"Slyšel jsem, ale neporozuměl." Dnes však Duch svatý zjevuje tyto věci duchovně rozeznávajícím svatým!
Ale jak je psáno: „Co oko nevidělo a ucho neslyšelo, co ani člověku na mysl nepřišlo, připravil Bůh těm,
kdo ho milují. Nám však to Bůh zjevil skrze Ducha; Duch totiž zkoumá všechno, i hlubiny Boží" 1K 2,9-10.
Duch svatý v nás zůstává, aby nám tyto skryté věci zjevil.
Pán právě teď připravuje mocnou, ale přitom pokornou armádu pastýřů podle svého srdce. A též
připravuje zbytková stádečka hladových ovcí, které opustily mrtvolnost a hřích moderních církevnických
institucí. Scéna je připravována pro církev, kterou brány pekel nepřemohou. Bude horká, vroucí, ne vlažná a rozkymácí samé základy pekla. Na zemi nebude větší moci, která ji bude moci ignorovat či jí pohrdat! Zde
je to, co vidím v Písmu jako Boží zjevení pro tuto zbytkovou církev posledního dne:
1. Ještě jednou bude evangelium plně zvěstováno slovem i skutkem! Možná že nebudeš chtít toto
mé příští prohlášení akceptovat. Ale jak já to vidím, evangelium Ježíše Krista skutečně nebylo plně kázáno
této generaci! Kromě služby několika spravedlivých Božích mužů a žen, evangelium v podobě, jak je dnes
slyšíme, není v úplnosti kázáno - "slovem i skutkem". Pavel mohl říci o své generaci, že jí bylo zvěstováno
evangelium „slovem i skutkem" Ř 15,18. Jak zde popisuje, takto plně zvěstované evangelium je více než
slova. Je to zvěst skutků a slova! "Neodvážil bych se totiž mluvit o něčem, co by nevykonal Kristus skrze
mne, slovem i skutkem, v moci znamení a divů, v moci Ducha, aby pohané přijali evangelium" v.18-19a.
Pavel zde vysvětluje: „Pohané se obraceli ke Kristu nejen pro slova mého kázání - ale proto, že tato slova
provázela mocná znamení a divy!" „Tak jsem celý okruh od Jeruzaléma až po Illyrii naplnil Kristovým
evangeliem!" v. 9b.
1
Kdyby Pavel kázal a vyučoval bez znamení a divů, které následovaly, zvěst, kterou nesl, by neměla
takový dopad. Nebylo by to evangelium zvěstované "slovem a skutkem", jak to má být. Věřícím v Korintu
řekl: „Znamení zajisté apoštolství jsou mezi vámi ve vší trpělivosti, i v divech, a v zázracích, a v mocech"
2K12,12. Dobře si povšimni Pavlových výrazů v těchto výše uvedených verších: znamení, divy, zázraky,
mocné skutky. Většina dnešních křesťanů se začne kroutit už jen při pouhé zmínce o nich! Proč? Protože
tato slova byla zneužita nesvědomitými kazateli a učiteli v touze po moci, a stala se ohavností!
Za poslední čtyři desetiletí jsme byli svědky bolestného převracení a překrucování, které se vydávalo
za plně zvěstované evangelium. Mnozí inteligentní, Krista milující věřící byli šokováni nebo zarmouceni
fraškou a zneužitím nadpřirozených věcí podvodníky, kteří se vydávali za osobnosti víry a moci. Tito lháři
převrátili zvěstované evangelium v show pýchy a finančního obohacování. Jsou pro posměch v televizi a v
tisku. Vidíme toto duchovní šmelinářství, teatrálnost, falešná uzdravení, neopodstatněná, neprokázaná tvrzení, vymáhání peněz, nadsazování a přehánění - vše, co je v Božích očích ohavné. Těchto několik posledních
desetiletí bylo skutečně jednou z nejohavnějších epizod v historii církve!
Aby těchto převráceností ještě nebylo dost, dostavilo se "prosperity gospel" - evangelium prosperity,
které ještě k ostatním zvrácenostem přidalo. Přijetí Krista bylo předkládáno jako výhra hlavní ceny v loterii!
Sliby zámožnosti, bohatství - nákladných vozů, šatů, domů, nemovitostí. Podle tohoto učení, cokoli věřící
"vyřkl do existence" se mělo domněle stát v jeho životě skutečností. A co hůř, Ježíš byl představován jako
"fantastickej velkej brácha", který se už nemůže dočkat, aby tě mohl zavalit vším, co bys jen chtěl. "Máš na
to nárok, jsi přece jeho ,kid' (dítě), či snad ne?" Ovšem největší tragédií ze všeho je, že tyto perverze způsobily, že mnoho bohabojných kazatelů, evangelistů a věřících se odvrátilo od pravdy evangelia. Není divu,
že ani za nic nechtějí mít co společného se znameními, divy, zázraky a mocnými skutky. Přesto, milovaní,
Bůh je stále ten samý Bůh - mocný v činění zázraků a divů! Stále ještě je naším uzdravovatelem a přeje si
projevit Svou moc ve prospěch těch, kteří Mu důvěřují! V prvotní církvi docházelo k mocným nadpřirozenným činům bez jakýchkoliv převráceností - bez reklamy, vystavování se na odiv, bez osob činících si právo
na moc a autoritu. Pavlova služba nám poskytuje příklad.
Za svého pobytu v Troadě Pavel mluvil ke shromáždění. Druhý den již odjížděl, a proto protáhl řeč až
do půlnoci. Mladého muže jménem Eutychos, který seděl na okně, přemohl spánek a spadl z třetího poschodí a Písmo říká: „a když ho zvedli, byl mrtvý" S 20,5-12. Když Pavel sešel do ulice, všechny upokojil, a
podobně jako kdysi Eliáš v Sareptě se nad mládencem sklonil, objal ho, a život se do Eutycha navrátil. Ten
mladík byl vzkříšen - povstal z mrtvých! Jaký mocný zázrak! Poté, co došlo k této události, Pavel nikoho
neposlal, aby tuto novinu vytruboval. Nepozval Eutycha, aby ho doprovázel na jeho evangelizačních cestách, aby vydával svědectví o svém zmrtvýchvstání. Žádné propagační letáky: „Slyšte, slyšte! Přijďte se
podívat na mladého muže, který vypadl z třetího poschodí a zabil se. Bůh ho však vzkřísil! Přijďte a uslyšíte
kázání Pavla, muže velké víry a moci!" Ne, nic takového. Místo toho, když se do mládence navracel život,
Pavel jen řekl: „Upokojte se, je v něm život." Pak se navrátil nahoru, lámal s bratry chléb a shromáždění
pokračovalo až do rána. Písmo po této příhodě již Eutycha ani nezmiňuje. Proč?
Protože raná církev tyto nadpřirozené věci očekávala! Kázala evangelium - a Pán s nimi působil a
jejich slovo potvrzoval znameními! K těmto mocným znamením a činům docházelo mezi svatými denně a
žádná osoba si za to nečinila nárok na slávu! „A divy veliké činil Bůh skrze ruce Pavlovy, tak že i na
nemocné nosívali od jeho těla šátky a fěrtochy, a odstupovaly od nich nemoci, a duchové nečistí vycházeli z
nich" S 19,11-12. Jak by mohl šátek či zástěra sklízet slávu? Pavel vysílal věřící s těmito kusy tkanin a oni
pak jen sdíleli poselství s jinými: "Svatí se nad touto věcí modlili a věříš-li Bohu, přilož si ji na sebe a On tě
uzdraví." A stávalo se, když ten šátek přiložili na tělo, čelo či končetiny, že rychle povstávali z lůžek a
žebráckých rohoží. Byli uzdraveni! Tyto velké divy se staly očekávanou součástí života věřících a jejich
shromažďování k bohoslužbě. Nemuseli se vydávat někam na zvláštní, halasně vytrubovaná velká supershromáždění, kde by pak byli svědky takových činů. Ne, viděli tyto velké divy jako součást jejich pokorné
každodenní chůze s Pánem!
Zde je moje pointa: Kdyby šlo jen pouhým kázáním docílit toho, co si Bůh přeje, Amerika by byla
získána pro Krista již dávno. Povšimni si, jak málo bylo dosaženo v Efezu po třech měsících soustavného,
intenzivního, neohroženého kázání:
2
„V synagoze pak Pavel neohroženě působil po tři měsíce, rozmlouval s lidmi a přesvědčoval je o Království Božím. někteří však tvrdošíjně trvali na svém a nedali se přesvědčit, ba dokonce cestu Páně přede
všemi tupili." S 19,8. Efez bylo bezbožné, modlářské město, které se odevzdalo okultismu. Obyvatelstvo
bylo přímo posedlé po okultních knihách, praktikách, kouzlech a čarodějnictví. I po plných třech měsících
Pavlova smělého kázání se tito lidé stávali jen zatvrzelejšími. Tu však Bůh začal činit velké divy skrze
Pavlovy ruce. Pojednou byli nemocní uzdraveni, chromým dány zdravé údy, slepým byl obnoven zrak! Až
tohle tehdy začalo dráždit démonské pevnosti v Efezu. Sedm synů židovského velekněze Skévy šli do
jistého domu, aby se pokusili také osvobozovat od zlých duchů – „ve jménu Ježíše, kterého káže Pavel". Zlý
duch jim řekl, že Ježíše zná a o Pavlovi ví. „Ale kdo jste vy?" - zařval ten duch a vrhl se na ně, všechny je
přemohl, roztrhal jejich oblečení a zřídil je tak, že z toho domu s kvílením uprchli nazí a plní ran! Tato věc
se pochopitelně rychle roznesla po celém městě a "na všechny padla bázeň a jméno Pána Ježíše bylo ve
velké úctě" v.17. Až tehdy byli obyvatelé Efezu ochotni uznat, že ti, kteří následují Ježíše, mají opravdu
skutečnou autoritu nad démonickými mocnostmi, že jejich zvěst je pravá a mocná!
Pavel potom mohl uspořádat na městském náměstí zvláštní shromáždění, při kterém ti, „kteří se zabývali magií, přinesli své knihy a přede všemi je spálili. Jejich cena se odhadovala na padesát tisíc stříbrných.
A tak mocí Páně rostlo a rozmáhalo se jeho slovo" v.19-20. Tisíc knih na kouzla, spiritismus, okultní vědy,
amulety, zaříkadla a čarodějnictví skončilo své zlé poslání v plamenech! Toto vše se stalo až poté, co byli
obyvatelé Efezu vystaveni spásnému poselství - tedy nejen slovním kázáním, ale doprovázeným znameními,
divy a mocnými činy! Bůh si představuje církev posledního dne, která bude dělat víc než pouze kázat a
vyučovat! Já věřím, že evangelium nemůže být zvěstováno, pokud není doprovázeno ukázkami a projevy
moci Ducha svatého - dokazujícími pravost evangelia! Pavel směle prohlásil: „má řeč a má kázání se neopíraly o vemlouvavá slova lidské moudrosti, ale prokazovaly se Duchem a mocí." 1K 2,4. Řecký originál zde
říká „s důkazy“. Pavel zde říká: „Kážu evangelium s důkazy. Bůh Duch svatý moji službu dokazuje divy!“
List Hebreům též učí, že Bůh potvrzoval poselství znameními a divy H 2,4: „Bůh potvrzoval jejich
svědectví znameními, divy i rozličnými projevy své moci a rozdílením Ducha svatého podle své vůle".
První věřící měli jednu modlitbu: „dej svým služebníkům, aby s odvahou a odhodlaně mluvili tvé slovo, a
vztahuj svou ruku k uzdravování, čiň znamení a zázraky skrze jméno svého svatého služebníka Ježíše"
S 4,29-30. Vycházeli a všude zvěstovali evangelium. „Všech se zmocnila bázeň, neboť skrze apoštoly se
stalo mnoho zázraků a znamení" S 2,43. „Mezi lidem se rukama apoštolů dálo mnoho znamení a divů. A
stále přibývalo mnoho mužů a žen, kteří uvěřili Pánu" S 5,12.14. „Také z ostatních míst v okolí Jeruzaléma
se scházelo množství lidí, přinášeli nemocné a sužované nečistými duchy a všichni byli uzdravováni" (16).
Zde je konečně ještě jeden verš, který nezvratně potvrzuje - že zvěstování v sobě musí zahrnovat znamení a
divy: „Totéž se stalo v Ikoniu: Pavel a Barnabáš vešli do židovské synagogy a mluvili tak mocně, že uvěřilo
mnoho Židů a Řeků. A Pán dosvědčoval svou milost tím, že jim dával moc konat znamení a zázraky"
S 14,1.3. Tato pasáž říká, že apoštolové zde působili dost dlouho, kázali milost a pokání - a poté jim Bůh
propůjčil moc činit jejich rukama znamení a divy!
Jaký kontrast poskytuje dnešní církev, slabá a neefektivní. Proč? Protože již déle nevěří v nadpřirozenné! Teologové nám říkají, že někde v historii první církve došlo k bodu, od kterého Bůh přestal vykonávat
mocné činy. Když se však ptáte: "Od jakého bodu k tomu přesně došlo?", nikdo vám nedá odpověď. Někteří
tvrdí, že zázraky ustaly po Pavlově smrti. Jiní zase, že k tomu došlo asi roku 150 po Kristu. Ale já se vás
nyní ptám: „Kdo má tu odvahu nebo drzost vybrat den, týden, měsíc nebo rok, kdy Bůh domněle řekl: Už
dost! Po několik tisíc let jsem konal znamení, divy a zázraky pro ty, kteří uvěřili.
Teď však již máte dokončenou Bibli a taky jste víc inteligentní. Nyní vás odříznu a už žádné divy,
zázraky nebo uzdravení!" Pavel nás poučil, že v posledních dnech: "...ten zlý přijde v moci satanově, bude
konat kdejaký mocný čin, klamná znamení a zázraky." 2T 2,9. Sám Pán Ježíš řekl: "Vyvstanou lžimesiášové
a lžiproroci a budou předvádět znamení a zázraky, aby svedli vyvolené, kdyby to bylo možné" Mr 13,22.
Snaž se si to představit - démonské mocnosti, falešní kristové, falešní proroci - každý z nich usilující o
to, aby jeho poselství bylo potvrzováno klamnými znameními a divy! A já mám věřit, že Bůh by vystavil
svou církev těmto mocným, Satanem inspirovaným divům, a nás, své vlastní, by ponechal bezmocné, bez
mocných duchovních zbraní a nadpřirozených projevů? My, Jeho vlastní, si máme myslet: „Satan může
činit znamení a divy, ale Bůh ne?" Nikdy! To je absolutně nemyslitelné.
3
Písmo naopak o posvěceném zbytku svatých učí, že "vyšli, všude kázali, a Pán s nimi působil a jejich
slovo potvrzoval znameními" Mr 16,20. To je to, co Bůh zamýšlí pro nás! Nyní se možná ptáš: "Ale co ty
klamné zázraky a divy, které se budou dít uprostřed satanových hord?" Já však říkám, že stejně jako
Árónova hůl pohltila hole faraónových čarodějů, tak Boží mocné činy těchto posledních dní pohltí ďáblovy
temné divy a napodobeniny. Tyto se budou ve srovnání s Božími neuvěřitelnými znameními a divy jevit
jako ubohé nic! Zázraky této církve posledních dní budou pravé, ryzí, skutečné, nesporné a nepopiratelné - a
přesto nebudou široce známy. Vyjdou z rukou obyčejných, posvěcených, oddělených svatých, kteří znají
Boha a jsou blízko Ježíši.
Tito věřící vyjdou náhle ze svých modlitebních pokojíků - bude to malá, avšak dobře připravená
armáda plná víry, která nebude mít žádnou jinou touhu, než činit Boží vůli a oslavovat Pána. V
tichosti bez vytrubování vyjdou do nemocnic, domovů a ulic, budou vkládat ruce na nemocné a budou skličovat velké mocnosti a síly. V modlitbách budou tak silní, že otevřou celé národy pro evangelium. A Bůh
bude stvrzovat Své Slovo mocnými činy!
2. Tento zbyteček církve posledního dne bude utvořen z následovníků Krista, kteří odmítnou být
živi pouze chlebem. Jestli si myslíš, že jsi příliš obyčejný, aby tě mohl Bůh používat, tak dobře poslouchej:
Bůh nebude činit v těchto posledních dnech tyto velké věci skrze evangelisty a kazatele velkých jmen.
Oni sami by si nevěděli rady s mocným pohybem Božího Ducha! Skutečností je, že Bůh bude potřebovat
každou ženu v domácnosti, mladého dospívajícího člověka, penzistu a všechny ty, kteří Ho milují a touží
provádět Jeho mocné dílo! Tato armáda posledního dne bude tvořena z učedníků, kteří již odrostli tomu - žít
pouze o chlebu, z přirozených věcí. Vysvětlím, co tím myslím. Bůh řekl skrze Mojžíše: „ne samým chlebem
živ bude člověk, ale vším tím, což vychází z úst Pána, živ bude člověk" 5M 8,3. Pán Ježíš sám citoval tento
verš, když byl Satanem na poušti pokoušen proměnit kámen ve chléb. Chléb reprezentuje všechny přirozené, materiální věci nutné k tomuto životu. Představuje potravu, přístřeší, oblečení, práci, mzdu. Chléb představuje živobytí - pozemské věci, které potřebujeme a které samy o sobě nejsou zlé. Pán zajisté ví, že všechny ty věci potřebujeme. Množství věřících však ale žije jen pro tyto věci! Jejich životy jsou ponořeny do
jejich zaměstnání, domů, placení účtů, a všechny jejich modlitby se upírají k těmto jejich potřebám - k jejich
bolestem, k jejich problémům, k jejich tužbám. Tito žijí pouze chlebem!
Je zajisté ctihodné mít zaměstnání a starat se o svou rodinu. Jistě i to je součástí poslušnosti každému
slovu z Božích úst, ale někteří křesťané se žel nikdy nedostanou dál než k tomuto chlebu. Celý jejich život
je vyčerpán jen na pouhé přežívání! Malý příklad - kolik mladých mužů a žen tráví všechen svůj čas
přemýšlením o potřebě životního partnera? Kolik z jejich modliteb se upírá k tomu, aby je Bůh oprostil od
jejich osamělosti? Toto je také život jen o chlebu! Kolik manželských párů tráví všechen jejich čas upíráním
se na zkoušky a trápení s jejich dětmi? Tato jediná věc pohlcuje jejich myšlenky, všechno modlitební úsilí.
Jsou zaměřeni jen na jednu potřebu - na chléb! Ano, Ježíš nás učil modlit se: „Náš denní chléb dej nám
dnes" M 6,11, ale napřed řekl, že se máme modlit: "Přijď tvé království. Staň se tvá vůle." (10). Svou
pozornost máme nejprve zaostřovat na Boží zájmy a záměry, aby se stala Jeho vůle! Co zaměstnávalo tvoji
mysl víc posledních šest měsíců? Co zabíralo většinu tvého času a modliteb? Byly to většinou tyto
"chlebové" záležitosti - osobní potřeby? Jsi-li upnut pouze na chléb, potom nemáš život!
Žiješ v poušti jako tehdy děti Izraele. Izraelci se každý den probudili a volali po chlebu. Potom, co jim
ho Bůh dal, volali po mase. Nepřetržitě volali po uspokojení svých potřeb - každý den po celých čtyřicet let!
Milovaní, jaká nuda, dřina, lopota! Toto Bůh pro Své děti nezamýšlel. Řekl Izraeli skrze Mojžíše: „Nežijte
samým chlebem, ale každým slovem, které vychází z Mých úst! Ano, řekl jsem vám, že chlebem vás zaopatřím. Ale u toho nezůstávejte. Kupředu! Řekl jsem vám přeci, že vpředu se nalézá země oplývající
mlékem a medem, země plná řek, sadů, lesů, zelených pastvin. A přeji si, aby se ta země stala vaší!
Ujměte se jí! Vybojujte si ji a pak si odpočiňte!" (W.Lee Všezahrnující Kristus.)
Je-li tvůj život soustředěn na přežívání - neuzavíráš-li se s Ježíšem v modlitebním pokojíku, nerosteš-li
v Jeho slově, nepřipravuješ-li své srdce jako nevěsta, která se zdobí pro svého ženicha - potom vůbec nežiješ! Jsi prázdný, znuděný a nenaplněný! Do shromáždění sice možná chodíš, a sem tam se ti dostane trocha
života. Ale ty sám život kolem sebe nedáváš! Právě nyní Bůh pozdvihuje lid, který není zaměřen na věci
chleba. Jejich plná pozornost se upírá k naplňování Jeho vůle v této půlnoční hodině!
4
Jsou unaveni pouhým přežíváním v pustině. Vše, co chtějí, je znát a činit Boží vůli. Jsou to obyčejní
lidé, kteří již odvykli žít pouze chlebem. K jejich výcviku dochází Duchem svatým - ve skrytosti modlitebních pokojíků! Boží armáda je volána ke své přípravě - a ke stavu nepřetržité pohotovosti! Každý jednotlivý
člen této armády posled-ního dne musí být v pohotovosti a připraven v srdci - protože Bůh je připraven
vypustit své velké, poslední vylití!
Než přišel Ježíš, Jan Křtitel vyšel, aby "připravil Pánu lid pohotový" L 1,17. Bylo to kázání ke změně
smýšlení, zaměření - povolání lidu, aby připravili svá srdce. Pavel též volá po "přípravě ke každému dobrému dílu" 2Tm 2,21. I Samuel řekl Izraeli, že Bůh pro ně učiní novou věc, když "se upnou celým srdcem k
Pánu a budou sloužit jenom jemu" 1S 7,3.
Též David řekl: "Žádost ponížených vyslýcháš, Hospodine, utvrzuješ (angl.připravuješ) srdce jejich,
ucha svého k nim nakloňuješ" Ž 10,17. V tomto posledním verši David kreslí jednoduchý plán o třech
bodech, jak poznat Pánův úmysl a vůli pro svůj život:
1. Přednesení žádosti Bohu - modlitba
2. Příprava srdce ke slyšení jeho hlasu
3. On způsobí, že porozumíš. Jeho Duch bude k tobě promlouvat!
Již velmi brzy vylije Bůh z poháru své veliké milosti takovou míru Jeho Ducha, jakou svět ještě
nezažil. Takové usvědčení sestoupí na tvé sousedy, spolupracovníky, nespasené příbuzné a členy tvé
rodiny. Duch svatý je přesvědčí o hříchu, spravedlnosti a soudu! Lidé všude budou trpět. Budou se
odvracet od svých mrtvých denominací a sborů a budou vyhledávat ty, kteří chodí s Bohem. Zoufale
budou hledat někoho, jehož srdce bylo připraveno!
Milovaný, ty jsi jedním z těch, které Bůh povolává! Bude používat statisíce obyčejných
služebníků ke své práci posledních dnů, ke službě od člověka k člověku - od srdce k srdci. Ptám se tě
tedy: Připravuješ nyní své srdce, aby Jeho záměry byly zdárně vykonány - jak v tobě samém, tak
potom skrze tebe? Nebo jen sedíš a snášíš pouštní život? Vyznej dnes Bohu: "Ó Pane, chci, abys
počítal i s mým životem! Vím, že nyní žiji jen zoufalou, ubohou pouštní existenci jen o chlebu. Ale já
chci žít!" Ponoř se pilně do Jeho slova. Nauč se Ho denně vyhledávat. Revoluční moc se skrývá v této
přípravě tvého srdce! Skrze ni se do tvého života dostaví smysl a naplnění. Změní tvé pocity, tvou
osobnost - a uvolní v tobě moc!
Až Bůh uvidí, že již jsi připraven, přinese ti velké příležitosti k práci pro Něho. Nebudeš možná
muset ani opustit svůj dům. Bůh ti přivede ty, kterým touží zjevit své spasení a osvobození, až ke
tvým dveřím! Buď však též varován: Nezačneš-li Pána vyhledávat, Písmo říká, že se obrátíš ke zlému.
„…činil zlé věci, nebo neustavil srdce svého, aby hledal Pána" 2Pa 12,14.
Sloužíme silnému Bohu, který právě v této hodině připravuje svůj lid k mocnému dílu:
"Hospodin jak bohatýr se vyrazit už chystá, svou horlivost jak bojovník rozněcuje, pozvedá bojový
pokřik, proti nepřátelům svým si bohatýrsky vede" Iz 42,13.
Tak připrav své srdce na setkání s Ním. Staň se pohotovým služebníkem, vybaveným a
připraveným na veliké vylití Jeho Ducha a milosti posledního dne. A uvidíš, jak Jeho sláva v tobě
ožije v této konečné hodině!
David Wilkerson
C 1994 World Challenge, Inc., PO Box 260, Lindale, Texas 75771
Děkujeme Ti, Pane Ježíši, za Tvé slovo skrze tvého služebníka Davida Wilkersona, a přijímáme je od Tebe.
Jdeme se připravit na setkání s Tebou. Děkujeme Ti za vedení Tvým Duchem k tomu, abychom se stali
pohotovými služebníky. Přijď, Pane Ježíši.
5
K n i h o v n a B o ž í h o K r á l o v s t v í * svazek 2010/1D
4 proroctví
Duch náboženství nebo Duch svatosti ?
Přichází válka proti náboženskému duchu. „Ve své nejvnitřnější bytosti s radostí souhlasím se
zákonem Božím; když však mám jednat, pozoruji, že jiný zákon vede boj proti zákonu, kterému se
podřizuje má mysl, a činí mě zajatcem zákona hříchu, kterému se podřizují mé údy. Jak ubohý jsem
to člověk! Kdo mě vysvobodí z tohoto těla smrti? Jedině Bohu buď dík skrze Ježíše Krista, Pána
našeho!
- A tak tentýž já sloužím svou myslí zákonu Božímu, ale svým jednáním zákonu hříchu.“ Ř 7,22-25
„Ale pravímť: Duchem choďte, a žádosti těla nevykonáte. Nebo tělo žádá proti Duchu, a
Duch proti tělu. Ty pak věci jsou sobě vespolek odporné, tak abyste ne hned, což byste chtěli,
to činili. Jestliže pak Duchem vedeni býváte, nejste pod Torou.“ G 5,16-18
„Co se narodilo z těla, je tělo, co se narodilo z Ducha, je duch.“ J 3,6
Už jsme slyšeli o strategické úrovni válečnictví. Je zde daleko intenzivnější válka, která odhalí a
naučí nás boji. Předchozí bitvy, kterých jsme byli účastníky, budou vypadat jen jako pouhé šarvátky. Bude
se týkat osobně každého znovuzrozeného věřícího. Úplně každý věřící se bude muset sám rozhodnout, na
kterou stranu se přidá. V této válce najdeme nepřátele v naší blízkosti, v našem středu, a dokonce v nás.
Duch Svatý již teď vede církev do konfliktu věků, války proti duchu náboženství, tajemství té ženy a šelmy Z 17,7. Duch Svatý a tento náboženský duch jsou ve válce nepřetržitě od stvoření člověka, ale jak se
blíží čas pro návrat Božího Syna, tato válka se začíná dramaticky stupňovat.
Něco je v této zvláštní válce jisté – nenaučíme-li se především sami rozpoznávat a vzdorovat vlivu
náboženství v nás, nebudeme schopni vystoupit proti němu, když se bude projevovat ve světě. Pro vítěství
v této válce je především naprosto nezbytné, abychom uznali, že v tělesné přirozenosti každého z nás
přebývá určitá dávka náboženství. Neznamená to nutně, že jsou věřící pod vlivem nějakého démona. Je
zde specifická bytost, nazývaná náboženský duch, která dnes aktivně pracuje ve světě a v církvi, jako
tomu bylo v době Pána Ježíše. Existuje rovněž určitá míra náboženství uvnitř každého jednoho z nás,
protože jsme semenem toho prvního Adama. Jsme z něho vysvobozeni, podrobíme-li se kříži v našich
každodenních životech - když „se považujeme za mrtvé“ Ř 6,11.
Co je původem náboženství a kdy vstoupilo do člověka? Pochází z ovoce stromu poznání dobrého a
zlého a do člověka vstoupilo, když Adam a Eva jedli z toho zvláštního stromu. Kořenem náboženství je
strach ze smrti. Způsobuje, že se člověk pokouší zasloužit si spasení, a náboženství brání člověku přijmout
zjevení o milosti, která je člověku dána v prolité Kristově Krvi. Vysvobození od ovoce stromu poznání
dobrého a zlého, je ve Stromu Života - v Kristu samotném.
Oběma se otevřely oči: poznali, že jsou nazí. Spletli tedy fíkové listy a přepásali se jimi. 1M 3,7
Poté co Adam a Eva jedli ze stromu poznání dobrého a zlého, si náhle všimli něčeho, co se v nich zrodilo hříšné přirozenosti. Stali se stydlivými, protože hřích se uzavřel přímo do jejich těla. Součástí Božího
soudu nad hadem v zahradě bylo, že bude "nepřátelství mezi ním a semenem ženy" 1M 3,15. Víme, že
semeno ženy je Ježíš.
Co pak je tedy to semeno hada? V J 8,41 Ježíš farizeům řekl: "Vy konáte skutky svého otce...“ a
(44) „Váš otec je ďábel a vy chcete dělat, co on žádá...". Sledujeme-li kontext této kapitoly, zjistíme, že
Ježíš se této rozmluvy s farizeji účastnil, když učil v chrámě. ON označil náboženského ducha za semeno
hada. Byl to náboženský duch, duch antikrista v lidech, který plánoval vydat Ježíše na smrt. To vyvěrá
z ďábla samotného a je jeho semenem.
1
Podívejme se jak Ježíš jednal s náboženským duchem, představeným nám ve farizejích, saducejích, písařích a zákonících. Při pátrání po náboženském duchu a ve snaze pochopit jeho dílo, porovnáme
jeho motivy s učením Toho, kterého tento duch podvodu napodobuje, to je s Duchem svatým. Nejprve se
trochu seznámíme s kulturním pozadím lidí, se nimiž Ježíš jednal ve zkoumaných písmech.
Farizejové byli náboženskou elitou, která usilovala o svatost skrze Mojžíšovu tóru, a která také
pozvedla učení židovských rabínů na stejnou, nebo často ještě vyšší hodnotu než měla přikázání Boží.
Milovali tradici a řídili se propracovanými obřady, aby se tak udrželi v čistotě a "oddělení". Slovo farizej
znamená „oddělený“.
Saduceové byla mocná náboženská elita, která popírala, že by byl život po smrti, nebo že by v člověku byl nějaký duch. V Ježíšově době byli velekněz a jeho rodina (protektorátní vláda židů) saduceové.
Písaři a zákoníci (moderně řečeno teologové) byli zodpovědní za výklad písem staré smlouvy. Byli
to akademici a sami se považovali za intelektuálně nadřazené farizeům a saduceům. Svůj čas trávili diskutováním a vyučováním v synagogách, a jen zřídka se stýkali s obyčejnými lidmi. Kladli důraz na vzdělání,
studium a učené diskuse. Očekávali nejlepší místa při oslavách a v synagogách. Nosili typické oblečení
(taláry, mešní roucha), které je od ostatních oddělovalo jako nábožensky „nadřazené“.
Náboženský duch v Matoušově evangeliu.
Podívejme se do Matoušova evangelia a hledejte odpověď na způsob, jakým v člověku působí židovství, islám nebo křesťanství ve srovnání s prací Ducha Svatého.
Jan Křtitel varoval farizeje a saduceje: „Nemyslete si, že můžete říkat: `Náš otec je Abraham!´
Pravím vám, že Bůh může Abrahamovi stvořit děti z tohoto kamení.“ M 3,9 Náboženský duch si
zakládá na tělesném dědictví a rodokmenech, což je strach z lidí. Naopak Duch svatý říká, že máme duchovní dědictví, které je pro nás připraveno v nebi, a že ho máme výhradně skrze milost našeho Otce v Ježíši Kristu. Veleben buď Bůh a Otec Pána našeho Ježíše Krista, neboť nám ze svého velikého milosrdenství dal vzkříšením Ježíše Krista nově se narodit k živé naději. Dědictví nehynoucí, neposkvrněné
a nevadnoucí je připraveno pro vás v nebesích. 1P 1,3-4
V M 9,2-7 někteří zákoníci obvinili Ježíše z rouhání, protože odpustil hříšníku. Náboženský duch se
spíše zaměřuje na moc hříchu, než na moc Boží. Avšak Duch Svatý říká: "A kde se rozmohl hřích, tam se
ještě mnohem více rozhojnila milost.“. Ř 5,20 Další věc, kterou v této pasáži vidíme je, že zákoníci byli
pohotoví obvinit Ježíše z rouhání bez ohledu na zázraky, které Jej viděli konat. Náboženský duch má často
velkou starost o ochranu Boží cti. M 9,3 Skutečně, obvykle se stará o Boží čest více, než Bůh sám.
V M 9,10-13 čteme, že farizeové se uráželi nad tím, že Ježíš seděl u stolu s celníky a hříšníky. Náboženský duch má sklon k výlučnosti (exkluzivismu) a oddělování se, a je uspokojován svými dobrými skutky. Oddělují se postojem: "Já jsem dobrý, vy jste špatní, a proto byste mohli znečistit moji dobrost.“
Avšak Duch Svatý říká: "Nikdo není dobrý, všichni zhřešili". Náboženský duch se sám fyzicky odděluje
od světa z obavy před poskvrněním. Duch Svatý odděluje Boží lid od světa skrze proces posvěcení, ale
nevezme nás ze světa. „Sám Bůh pokoje nechť vás cele posvětí a zachová vašeho ducha, duši i tělo bez
úrazu a poskvrny do příchodu našeho Pána Ježíše Krista.“ 1T 5,23 „Neprosím, abys je vzal ze světa, ale
abys je zachoval od zlého. Nejsou ze světa, jako ani já nejsem ze světa“. Jan 17,15-16
Dále ve stejné kapitole M 9,32-34 vidíme, jak Ježíš vyhnal démona z muže, který byl němý. Zástupy
v údivu říkaly: "Něco takového nebylo v Izraeli nikdy vídáno." Ale farizeové řekli: "Ve jménu knížete
démonů vyhání démony". Náboženský duch se bude stavět proti každé nové věci pocházející od Boha,
která nezapadá do dřívějších zkušeností. Že se to nikdy dříve nestalo bylo pro farizeje zdůvodněním, že
Bůh by to takhle neudělal, a proto to musí být od ďábla. Všimněte si, že náboženský duch velice často
věnuje ďáblu příliš mnoho pozornosti, ale Bohu jen velmi málo slávy. Duch Svatý nám naopak říká,
abychom rozeznávali svaté od nesvatého podle ovoce, které se projevuje. M 12,33 Ovoce Ducha svatého
poznáme ne podle sebeuspokojující morálky, ale podle života…láska, radost, pokoj, dobrotivost…..
M 12,1-8 Když Ježíšovi hladoví učedníci trhali a jedli klasy obilí v sobotu, farizejové znovu hledali
příležitost, jak Ho obvinit z „porušení zákona“. Přitom ve skutečnosti překroutili zákon, který stanovil, že
je povoleno utrhnout sousedovi obilí, ale nesmí se použít srp. 5M 23,25
2
Náboženský duch miluje obviňování pomocí citátů z Bible, ale nemá lásku pravdy. Duch Svatý,
Duch Pravdy používá Boží slovo usvědčení k osvobození spíše než k odsouzení. "Protože Syn člověka
je Pánem dokonce i nad sobotou."
V M 15,2 zákoníci a farizeové udělali další chybu: „Proč učedlníci tvoji přestupují ustanovení starších? Neumývají rukou svých, když mají jísti chléb." Náboženský duch rád míchá lidské tradice s Boží
svatostí. To je naprostý podvod! Jak napsal apoštol Pavel, Duch svatý je pro nás ochoten zrušit všechnu
lidskou tradici, která by nám bránila v hlubším vztahu s Kristem. "Vždyť právě já bych mohl spoléhat na
tělo. Zdá-li se někomu, že by mohl spoléhat na tělo, já mnohem spíše: Obřezán osmého dne, z rodu Izraelova, z pokolení Benjamínova, Hebrej z Hebrejů, co do Tóry farizeus, co do horlivosti pronásledovatel
církve, co do spravedlnosti Tóry jsem byl bez chyby. Ale to, co pro mě bylo ziskem, teď pro Krista pokládám za ztrátu. Všecky věci pokládám za ztrátu vzhledem k té nevýslovné hodnotě poznání Krista Ježíše, mého Pána. Pro něj jsem to všecko ztratil a pokládám to za hnůj, abych Krista získal. F 3,4-8
Křesťané říkají: "Já mám svatou tradici", ale Duch svatý říká: "Já požaduji svatost." G 5,22
„Přišli saduceové a farizeové a pokoušeli ho; žádali na něm, aby jim ukázal znamení z nebe.“ M 16,1 Oni
chtěli znamení, ne od Ježíše, ale z nebe. V židovské pověrčivosti se věřilo že démoni a falešní bohové mohou dát znamení na zemi, ale jen pravý Bůh mohl dát znamení "z nebe". Náboženský duch upřednostňuje
smyslovou zkušenost před společenstvím s Bohem. To Boha hodnotí podle "nadšení a pocitů" raději než
podle jeho Svaté přirozenosti. Dožaduje se buď pocitů a emocí nebo je odmítá. Obojí je extrém. Máme
sklon charakterizovat křesťanství, že je konzervativní, skličující a kruté. Duch křesťanství se také projevuje, že raději hledá ustavičné duchovní "zkušenosti", než být zakořeněn v Božím Slově a růst v poznání
Krista. Duch Svatý říká: "Hledejte nejprve království Božího a spravedlnosti jeho, a toto vše bude vám
přidáno.“ M 6,33 (Prosím, nepište mi a neobviňujte mě z anticharismatizmu. Nikdo nemiluje více projevy
Ducha Svatého než já, ale já zde mluvím o „víře“, která je zcela závislá na viditelných projevech.)
U M 21,23-27 jsme si řekli, že přední kněží (saduceové) a starší lidu konfrontovali Ježíše s tím, co
učil a řekli: "Jakým právem to děláš? A kdo tě k tomu zmocnil?" Když náboženský duch neuspěl a selhala
snaha zničit dílo Boží diskusí a obviněním, zkusil použít konfrontaci a pohrdání. Tento duch vyzdvihuje
autoritu člověka a neuznává autoritu udělenou Bohem. Naproti tomu, Duch Svatý podporuje a potvrzuje
Otcovu udělenou autoritu v lidské nádobě, ať je tato autorita lidmi rozpoznána nebo ne! (25:) „Odkud se
vzal Janův křest? Z nebe, nebo z lidí?“ – Nevíme, nikdy nic nevědí.
M 22,15-22. Když konfrontace neuspěje, náboženský duch začne působit na tělo (ego). Toto byla
další taktika farizejů, kterou proti Ježíši použili. „Mistře, víme, že jsi pravdomluvný, pravdivě učíš cestě
Boží a na nikoho se neohlížíš, nedbáš na to, kdo je kdo. Proto nám řekni, co si myslíš ...?" Toto nebylo nic
jiného než pokus o lichocení. Ježíš se nenechal podvést a řekl: "Co mne pokoušíte, pokrytci!" Duch Svatý
vyučuje jasné: "Chvály od lidí já nepřijímám. J 5,41
Další lest přišla od saduceů. Oni konfrontovali Ježíše s určitým "předpokladem" a domnívali se, že
to bude nad Jeho duchovní znalosti. M 22,29 Saduceové byli naprosto přesvědčení, že neexistuje žádné
zmrtvýchvstání a popírali nadpřirozenou moc. Křesťanský duch buď popírá nebo se posmívá věcem jako
jsou zázraky, uzdravování a vysvobozování a nebo půjde do opačného extrému a zneužije nadpřirozenou
moc pro svůj vlastní zisk. Vzpomínáte si na Jakuba a Jana, kteří na samaritánskou vesnici chtěli přivolat
oheň z nebe? Ježíš je ale napomenul: Obrátil se a pokáral je: "Nevíte, jakého jste ducha. Syn člověka
nepřišel lidi zahubit, ale zachránit..." Jinými slovy: „Není to Duch Svatý, kdo vás motivuje, to je náboženský duch! L 9,52-56 Náboženský duch často vypadá jako hluboce duchovní, ale ve skutečnosti popírá nadpřirozenou moc Boží, a místo toho doufá ve vlastní přirozenou sílu a svou spravedlnost. 2T 3,1
M 22,34. Po tom co Ježíš umlčel saduceje, farizejové se vrátili, aby Ho ještě jednou pokoušeli.
Náboženský duch je často tak přesvědčený o své vlastní spravedlnosti, že je nepoučitelný. Je rozdělující a
sektářský. Farizeové se vůbec nepoučili z Ježíšova jednání se saduceji. Místo toho se stali nafoukanými na
svoji vlastní zemskou moudrost. Hledali příležitost, jak ukázat převahu nad svými náboženskými soupeři.
Avšak Duch Svatý promlouvá Otcovou moudrostí spíše než moudrostí lidskou:
"Kdo je mezi vámi moudrý a rozumný? Ať ukáže své skutky dobrým způsobem života, v tichosti,
kterou dává moudrost. Máte-li však v srdci hořkou závist a svárlivost, nechlubte se moudrostí a nelžete
proti pravdě. To přece není moudrost přicházející shůry, ale přízemní, živočišná, ďábelská.“ Jk 3,13-15 3
Tělesná moudrost nemůže soutěžit s moudrostí Ducha Svatého, a proto je nám napsáno, že: "A nikdo
nebyl s to odpovědět mu ani slovo; od toho dne se ho již nikdo neodvážil tázat.“ M 22,46
Náboženský duch je duch antikrista, krade Boží děti do denominačního křesťanství.
„Podle tohoto poznávejte Božího Ducha: každý duch, který vyznává, že Ježíš Kristus přišel
v Těle, je z Boha. Žádný duch, který Ježíše nevyznává, z Boha není. Naopak, je to ten duch
antikrista, o němž jste slyšeli, že má přijít, a už teď je na světě. 1J 4,2-3 Náboženský duch je skutečně
spojený s duchem antikrista, protože POPÍRÁ Ježíše KRISTA. Kristus je hebrejské slovo pro "pomazaný". Duch antikrista se staví proti "Kristu, tomu Pomazanému". Odmítá se podrobit "Pomazání", Duchu
Svatému. Krista může vyznávat ústy, ale nebude Jej vyznávat poddaným a svatým životem. Antikristovský náboženský duch vyzdvihuje tělo, a proto je to modlářství. Jedním ze způsobů, jak se to děje, je přísné
zapírání potřeb těla, které Písmo nazývá "náboženské sebeponižování" a říká o něm, že je na nic. „Když
jste s Kristem zemřeli principům světa, osvobozeni jste od principů světa. Proč si necháváte předpisovat,
jako byste ještě žili v náboženském světě: Toho se nedotýkej! Tohle nejez! Na to nesahej!? Všechno to
jsou jen lidské příkazy a nauky, jejichž zneužívání je škodlivé. Pro svou okázalou nábožnost, falešnou
pokoru a tělesné odříkání sice působí zdáním moudrosti, ale jsou na nic kromě uspokojení těla.“ K 2,20-23
Křesťanský duch rovněž uvítá kompromisy, aby se vyhnul pronásledování. „Ti, kdo vás nutí k obřízce (+nn) se chtějí ukázat před lidmi a vyhnout se pronásledování pro Kristův kříž.““ G 6,12 Náboženský
duch nemůže přijmout Kristův Kříž z obavy před smrtí. Místo toho se drží dobrých skutků "zákona",
protože věří v systém trestu a odměny. Bojí se trestu, a žebrá o odměnu. Před tím než farizeové dali peníze
na chudé, nechali to nejdřív vytrubovat. Museli lidi seznámit s tím že se postí, protože tělo touží po uznání
a odměně. Tělo křičí: "chci svou odměnu HNED!" Ježíš říká: "... mají svou odplatu.“ M 6,2 Mínil tím, že
už NYNÍ obdrželi svou odměnu skrze uspokojení svého těla. Ale na těch, kteří jsou vedeni a podřízení
Duchu svatému bude zjevena odměna slávy, která stojí za trpělivé očekávání. Ř 8,17
Návrat k bázni Boží
Počátek moudrosti jest bázeň Hospodinova, a umění svatých rozumnost. Př 9,10 Dnes je to
stejné jako tehdy: ten narozený podle těla pronásleduje toho, který se narodil z moci Ducha. G 4,29
(křesťané proti z Ducha narozeným Božím dětem).
Ti, kdo vcházejí do svobody, budou vždy pronásledováni náboženským duchem. Duch křesťanství prosazuje padělanou svatost a tělesný strach z Boha. Avšak Duch Svatý v nás působí bázeň Boží.
Jejím ovocem je hluboká touha po svatosti. 2K 7,1 Nemůžete chodit ve svatosti bez vzrůstající hluboké
bázně Boží. Bázeň Boží je víc než jen úcta k Němu. Je to poznání Jeho, kým On je a svatosti Jeho charakteru. Jak v nás Duch svatý postupně zvětšuje známost Boha, tak si stále více uvědomujeme Jeho naprostou svrchovanost a autoritu,jež nás opět vede k úžasu nad tím, jak je k nám milosrdný. Bez zjevení Ducha
svatého si neuvědomujeme svoji potřebu spasení. Nemůže mít bázeň Boží bez trvalého posvěcování Ducha svatého. Prvotní církev žila v bázni před Pánem S 9,31. Moderní církev do velké míry ztratila vědomou bázeň Boží, takže jsme se postupně stali víc a více ustrašenými z lidí. Jakmile budeme vysvobozeni z
křesťanství, vrátí se nám opět bázeň.
Ananiáš a Safira S 5,1-11
Křesťanství se zabývá tím, co má člověk UDĚLAT, aby byl Bůh šťastný. To přináší zrod pobožných
skutků, skutků Nikolaitů, pro uspokojení Boha ze strachu z trestu nebo touhy po uznání a odměně. Duch
křesťanství věří, že za hřích může zaplatit obětí. V oddíle o Ananiáši a jeho ženě Safiře byla obětí "určitá
část", kterou Ananiáš přinesl apoštolům. To bylo podle nařízení staré smlouvy. Ananiášova zbožnost byla
napodobenina a pocházela z tělesného náboženství a ne z Ducha Svatého.
Na Ananiáše a Safiru nebyl činěn žádný nátlak, aby svůj majetek prodali anebo aby výtěžek darovali církvi. Desátky patří ke staré a nikoliv k nové smlouvě. Jiní tak učinili pod vedením Ducha Svatého.
Mysleli, že bude dobré, když je napodobí. Křesťanství v nás působí, abychom jednali v tělesné "dobrotě"
a ne v Kristově spravedlnosti. To je jiný duch!
4
Ananiášův hřích byl v tom, že toužil vypadat jako svatý, než skutečně BÝT svatý! Hřích Safiry
byl v tom, že s ním souhlasila! Je nemožné chodit v bázni Boží a vědomě urážet Ducha Svatého! Duch
svatý skrze apoštola Petra odhalil to, co bylo v jejich srdcích - oni pokoušeli Ducha Páně, tak jak to náboženství dělá vždy, protože nezná opravdovou bázeň Boží. Následkem jejich jednání byla ovšem smrt jak
pro Ananiáše tak pro Safiru. Milujícím Boha všecky věci napomáhají k dobrému, a proto výsledkem pro
církev byl nárůst bázně před Pánem. „I byla bázeň veliká po vší církvi, i mezi všemi, kteří to slyšeli.“
Jeden z nejtragičtějších příkladů náboženského ducha, který dnes působí, je duch v sebevražedných
islámských útočnících. V jejich případě pracuje náboženský duch vedle ducha podvodu, který zakrývá
strach ze smrti slibováním okamžité odměny pro tělo. Žel, mnozí z nich věří, že důsledkem jejich akcí
bude, že budou přepraveni přímo do ráje, a tam budou naplněny jejich tělesné touhy. Kristovi mučedníci
nejsou motivováni odměnou nebo pomstou. Nejčastěji jsou mučedníky proto, protože oni již zemřeli své
tělesnosti. Už čelili strachu ze smrti a překonali ho, protože mají zjevení Ducha svatého. Byli už ukřižováni spolu s Kristem.
S Kristem ukřižován jsem. Nežiji už já – živ je ve mně Kristus. Svůj život v tomto těle žiji ve
víře Syna Božího, který si mne zamiloval a vydal sebe samého za mne. G 2,20
Když se poddáme duchu náboženství, veřejně tím oznámíme, že Kristus zemřel zbytečně. Je na čase,
abychom bojovali proti duchu náboženství (jehovistického, muslimského, židovského, křesťanského, ať už
protestantského nebo katolického) uvnitř nás samotných, a kdekoli ho najdeme ve světě nebo v církvi.
HOŘÍCÍ MĚSTO
Mezi 09/2002 a 02/2004 jsem dostala sérii sedmi vidění, ve kterých mne Pán Ježíš Kristus vedl skrz
poušť nazvanou "Údolí králů". Prvních šest se v prvé řadě týkalo mého vlastního duchovního růstu a
pravděpodobně nikdy nebudou uvolněna ke zveřejnění. Sedmé a poslední vidění, které jsem obdržela v
rozmezí od 09/2003 do konce 02/2004, se týká přítomnosti. V té době jsem nebyla svolná toto vidění
sdílet a ani jsem neměla dosti porozumění pro to, jak to udělat. Nicméně jsem vložila odkaz na článek
„Terén se změnil“, který jsem rozeslala skrze náš Diggers emailový seznam v 02/2005. V něm jsem psala
následující:
"Nedávno jsem dostala vidění ohromného opevněného města, které hořelo. Hořící město představovalo křesťanství. Brány tohoto hořícího města byly neprodyšně uzavřeny, ale z malého skrytého vchodu v
hradbách se potácel ostatek rozedraných, zraněných, žíznivých lidí každého věku, kteří směřovali do něčeho, co se jim zdálo jako divoká vyprahlá poušť. Avšak v poušti čekali jiní, s neomezenými zásobami Živé
Vody, a tak se těmto lidem dostalo pít.
Bylo jim ukázáno zjevení Krista, jako jejich sobotního odpočinku a obdrželi manu k jídlu. Ti,
kteří je očekávali, aby jim mohli sloužit na této cestě, byli průkopníci. V tomto vidění toho bylo více, ale
v současnosti nejsem schopna vše sdílet. Pán chce, abychom věděli, že pro nás má prostřený stůl, a to
dokonce i v poušti. „Nyní je tu tedy detailní popis vidění, z 09/2003 do 02/2004, tak jak jsem ho tehdy
zaznamenala. Podělím se o porozumění a výklad vidění, tak jak bezprostředně následovaly.
ÚDOLÍ KRÁLŮ - 7. září 2003
Znovu jsem jela za Pánem. On na bělouši, oděný do královských purpurových šatů a s korunou.
Krajina byla suchá, neúrodná poušť. Kolem na zemi byly rozházeny kusy kovu, suché kosti a rezavějící
zbroj. Bylo zřejmé, že jsme na bitevním poli. Přijeli jsme k vojenskému tanku. Byl celý hnědý, bez označení a nemaskovaný. Nemohla jsem vidět, kdo je uvnitř, ale věděla jsem, že v něm byla osádka. Přiblížili
jsme se, a jeho zbraně zamířily na nás. Dělo ze předu tanku mířilo přímo na mě. Ať byl uvnitř kdokoli,
chtěl mě rychle zničit. Avšak Pán tím nebyl vůbec rozrušen. Ohlédl se a stručně a nenuceně poznamenal:
„Neublíží ti, jsi se Mnou!" Zastavili jsme přímo před tankem a On sesedl. Pomohl mi sestoupit a pak svou
ruku položil kolem mého ramene. Ukázal do dálky. Mluvil, ale nemohla jsem přijít na to, co říká. Řekla
jsem: „Pane, na co se to díváme?"
5
Promluvil ke mně Duch svatý: "pozoruj a uvidíš". Pak jsem poprvé uviděla ve veliké dálce ohromné
opevněné město s mrakodrapy, které se tyčily vysoko do oblak. Dívala jsem se a čekala, ale žádné vysvětlení nepřišlo. Nakonec, jsem řekla: „Pane, co je to za město?" v naději, že by to mohlo být nebeské město.
K nebi vystupovaly záblesky světla. Nebylo to světlo slávy, spíš se to podobalo explozím z válečné fronty,
jako z televizních zpráv. Došlo mi, že toto není město, ve které jsem doufala. On promluvil: "Toto město
představuje města země (i Brno a Plzeň…), kterékoli město. Města země jsou ve zmatku." To bylo vše, co
řekl a v duchu jsem si začala ještě intenzivněji uvědomovat, že stojíme na bojišti a pozorujeme válečnou
zónu. Celý svět byl bitevním polem. To místo se mi nelíbilo a toužila jsem po chladném zeleném místě s
vodou. Pán jako by chtěl říci víc, ale až bude vhodný čas.
V 02/2004 (během hlubokého uctívání) vidění pokračovalo. Pán a já jsme stáli ve stejné vzdálenosti
od hradeb města jako v předcházejícím vidění v září, ale tentokrát jsme se opírali o jakési zastaralé auto.
Auto mělo hnědou barvu a bylo velmi solidní. Jako jedno z těch starých aut z padesátých let, v nichž jsme
vídali cestovat královnu nebo ministerského předsedu. Bylo velmi silné, robustní, a velice spolehlivé.
Viděla jsem, že město právě hoří velikým ohněm. Pán nic neříkal. Znovu jsem se podívala na auto, zvědavá, co budeme dělat. Město hořelo. Opírala jsem se o auto. Připadalo mi, že jediná věc, která stojí na tom
autě za povšimnutí, je jeho solidní materiál a robustnost. Barva na pohled nevábná, a očividně nemělo
žádnou nadstandardní výbavu. Vlastně se zdálo, že se velice dobře hodí do okolní pouštní roviny. Bylo
spolehlivé a mechanicky v pořádku. Věděla sem, že nemám mluvit, ale uvnitř jsem se ptala, jak dlouho tu
ještě budeme stát a pozorovat hořící město. Neviděla jsem vnitřek města, jen vysoké zdi a plameny vystupující nad nimi. Mnoho lidí uvnitř trpělo a začala jsem mít o ně obavy. Pak promluvil Pán: „Pohleď!".
Z té dálky to vypadalo, že se nepatrně pootevřel malý průchod v hradbách. Z otvoru vyšel proud lidí
a směřoval k nám. Většina z nich zůstávala na cestě přímo k nám, ale někteří zástup opustili a šli hledat
něco jiným směrem. Slyšela jsem, jak Duch Svatý říká: „Oni zahynou na poušti." Většina se držela ve volně utvořené skupině, která se přibližovala k nám. Jak přicházeli blíž, viděla jsem, že byli ve velmi špatném
stavu. Znovu jsem si říkala : „Co je to za lidi?" a slyšela Jeho odpověď:
"Jsou to uprchlíci, kteří hledají útočiště před světem. Oni hledají Mě." Jakmile přišli blíž, zpozorovala jsem, že je mezi nimi mnoho žen, dětí a také mužů. Lidé v malých skupinkách o dvou až třech lidech
vycházeli z města a zástup se zvětšoval. První dorazili až k nám, zmatení, vyčerpaní a sotva schopní stát.
Měli na sobě stejné jednotvárné hnědé roztrhané hadry. Ženy, děti i muži. Jejich tváře a těla byla pokryta
pruhy špíny a nečistoty. Vypadali velmi podvyživení a žízniví. Někteří z nich se k nám přitiskli, rozhodili
rukama nahoru do vzduchu, jako kdyby nás odmítali, a putovali pryč dál do pouště. Třebaže nám byli tak
blízko, nevěřili, že bychom jim mohli cokoli nabídnout, a nebo chtěli něco jiného. Věděla sem, že už je
nikdy neuvidím.
Pán pak náhle znovu promluvil: "Dej jim vodu!". Byla jsem překvapená a moje okamžitá myšlenka
byla „Odkud?" Rozhlédla jsem se kolem a všimla si zvířecí kůže naplněné vodou, která visela na autě za
námi. Pak stříbrně zbarvené kovové sběračky v mé ruce. Začala jsem nabírat vodu a podávat ji těm
nejbližším. Měli zoufalou žízeň. Bylo třeba přicházejícím nalévat více vody. Přicházeli další a hromadili
se vzadu. Řekla jsem těm vpředu, aby vodu dávali dál těm, ke kterým jsem nedosáhla. Voda neubývala a
já jsem našla jinou sběračku a poslala ji dozadu. Nejen, že Ti lidé vodu pili, ale začali se jí i polévat, hlavu
a celé tělo. Špína a nečistota z jejich těl byla odplavována. V naběračce bylo dost vody jak pro pití, tak i
pro omývání jejich těl. Potom se má pozornost upřela na nebe: temnota narůstala a přibližovala se. Bez
přemýšlení jsem se náhle před těmi lidmi položila na zem, jako k odpočinku.
Když jsem to udělala, všichni lidé udělali totéž - klidně se položili. Neřekla jsem jim: „udělejte to“.
Jednoduše sledovali a napodobovali to, co jsem dělala, ač to nikdy dříve neviděli. Slyšela jsem Pána říct:
„Ráno jim dáš manu". Konec Vidění.
Můj komentář k tomuto vidění:
Město.
Pán nazval hořící město "světem". Svět není sbírkou národů, oceánů a zeměpisných bodů, jak jsme
se to učili ve škole. Ježíš mluvil o duchovním světovém systému nepřátelskému k Boží Říši, který jednoho dne skončí M 13,22.39-40 16,26 L 4,5 J 8,23. Tento systém zahrnuje tři hlavní duchovní podsystémy či „říše": politiku, ekonomiku a náboženství. Ve Zjevení 18 čteme, že králové země (politika) a podnikatelé země (ekonomika) budou plakat a naříkat nad pádem ohromného města Babylonu.
6
Obchodovali s ním v mnoha komoditách, včetně „lidských duší“ (náboženství) Z 18,12. Písmo vždy
mluví o "světě" a "Vyvolané=církvi" jako o dvou oddělených duchovních říších. Křesťanství je nyní tak
propletené se systémem světa (Babylonem), že už je prakticky nemožné rozeznat apoštolský základ prvotní církve, tak jak ji Kristus založil. Jinými slovy: co se dnes nazývá církví, není Kristovou církví. Stala se
tak kompromisní a užívající si pohodlí tohoto světa, že už je od světa k nerozeznání. Smutné je, že (jak učí
i W.Nee v Cestě církve: od církve Pergamonské) se křesťanství oženilo se světem a podílí se na třístranném světovém řádu, jež zotročuje lidi.
Prosím, všimněte si, že zde nemluvím o konkrétních denominacích nebo shromážděních věřících.
Mluvím o náboženském systému, kde člověk sám uchvátil kontrolu, namísto Ducha Božího, a kde jedinci
a denominace vzájemně soupeří o moc nad dušemi lidských bytostí. Kristova Vyvolaná je a vždy byla
duchovní stavbou, jejíž existence a trvání není závislá na podpoře tohoto světa. Těm, kdo se zajímají o to,
kde je tedy jejich vlastní církev, kam jako Boží děti skutečně patří, mohu jen poradit: usilujte o mysl
Ducha pro vaše osobní vedení. Pokud jde o velikost obecenství, nerozhoduje, zda jde o jednotlivé
shromáždění, církev v domě nebo navenek denominaci. Když je v nich usilováno o ovládnutí lidi, jakkoli
jemně, jsou tito lidé zavlékáni do náboženské mentality, do křesťanství, dušiček, vánoc, silvestrů, skutků
Nikolaitů=vlastní dobroty. Kristova nevěsta je na cestě do svobody z náboženství, a nikdo z nás dosud
nedošel na konec cesty, do cíle. Postupujme tedy s pokorou a s kuráží. Pán Ježíš Kristus pokračuje ve
stavbě své Vyvolané. Jak řekl, buduje jí skrze svého Ducha a ne skrze instituční náboženské systémy.
Hořící město znázorňuje světový systém včetně odpadlé církve, která se nazývá nevěstou Kristovou,
ve skutečnosti jí však není. „Nikdy už v tobě nezasvitne světlo lampy, nikdo už v tobě nezaslechne
hlas ženicha a nevěsty. Tvoji podnikatelé vládli světem a tvé čarovné nápoje mámily celé národy.“
Z 18,23
Lidé.
Rozedraní, zneužívaní a unavení obyvatelé unikající z hořícího města představují jak věřící, tak nevěřící. Věřící mezi nimi jsou ti, kdo již déle nemohli snášet kompromisní náboženský systém a zoufale
hledají svobodu vně jeho hradeb. Tito lidé si neuvědomili svůj tragický a nuzný stav. Někteří byli tak
poškození, zmatení nebo zahořklí, že slepě putovali jinými směry, pryč od místa, kde je očekávalo
uzdravení. Voda, Odpočinek a Mana.
Pán sám se chystá povstat jako Velký Pastýř ovcí. H 13,20. On znovu obnoví svou nevěstu tak, aby
Ona o Něm vydávala svědectví: "Hospodin jest můj pastýř, nemám a nebudu míti nedostatku“. Duch
Svatý oživil Žalm 23, jako jakýsi náhled do další části tohoto vidění. Věřím, že to co nám zde dal, je náčrt,
(jeden z mnoha) pro službu těm, kteří v nadcházejících dnech budou z hořícího města vycházet. "Na pastvách zelených pase mne, k vodám tichým mne přivodí. Duši mou občerstvuje, vodí mne po stezkách
spravedlnosti pro jméno své."
Nejdříve jsem dostala pokyn dát lidem vodu a ačkoli jsem si myslela, že žádnou vodu nemám, jako
zázrakem jsem ji našla, včetně všeho potřebného. Jakmile ti první v řadě začali pít a omývat se, zesílili
natolik, že pak podávali vodu těm, kteří přicházeli. Vody neubývalo. Tato voda je živou vodou Ducha
Svatého, kterou Pán vylévá na Svůj lid.
„Neboť Beránek, který je uprostřed trůnu, je bude pást a povede je k pramenům vod života.." Z 7,17.
Tyto vody jsou tiché, ne ve smyslu, že se nepohybují, nebo, že by nebyly proudem, ale ve smyslu, že přinášejí mír. Jsou neutuchajícím pramenem svěží, živé vody, která je nám k dispozici, a to neustále. Termín
"tiché" v hebr. pochází z kořene slova, které znamená "pokojný odpočinek". Ti, kdo se napijí těchto vod
pokoje, se již nikdy nebudou muset bát, že by znovu žíznili, protože On sám je uspokojí svým Duchem..
J 4,14 7,38.
Věřím, že prvním krokem ve službě těm, kteří vycházejí z křesťanství, je hluboké pití a prosáknutí
Duchem Božím, který jim přinese pokoj a uzdravení v hlubokém potěšení v Ježíši. Užití této Vody vyučí
lid, jak se bez překážek oddat Duchu Svatému v uctívání v Duchu a pravdě. Mnozí teprve zde
poprvé zakusí potěšení ve službě Pánu v kráse Jeho svatosti, v jeho vlastním královském kněžství.
Mé jednání ve vidění vypadá nepochopitelně. Ulehla jsem jakoby k odpočinku. Příklad byl lepší než
kázání. Lidé mě pozorovali a napodobovali. Pán Bůh svůj lid přivádí na místa požehnaného bezpečného
odpočinku (útočiště).
7
To místo je však duchovně rozeznáno a nalezeno pouze v Něm jako Pastýři. Pastoři mu mohou
udělat místo tím, že slezou ze stupínku a zařadí se za Pána velebící bezdomovce a děti. Odpočinek v Něm
nelze nalézt skrze žádnou budovu, denominace, fyzické místo k uctívání na této zemi. On sám bude příbytkem pro svou Nevěstu=Vyvolanou.
Už nedovolí, aby ji nadále zotročovali systémem, který si ji nárokuje, aby vydělával na jejím odpočinku. Křesťanství se stalo místem četných vladařů, kde jsou věřící odměňováni uznáním a vyšší pozicí
podle toho, jak tvrdě pro systém pracují. Přizpůsobili se raději systému, než Kristu. Naproti tomu Boží
Království je Boží říše, kde vládne Jeden, a ti, kdo do něj vstupují, přestali od své práce a proměňují
se v Kristův obraz mocí Ducha H 4,10. Lidé vycházející z křesťanství neumí odpočívat od neužitečných
aktivit, protože jim to nikdy nikdo neukázal. Jejich vůdci nejsou schopní předvést životní styl duchovního
odpočinku v Kristu, protože jsou sami zajatci stejného smýšlení. Proto ti, kdo přicházejí z tohoto systému,
potřebují čas a milost, aby mohli vstoupit do odpočinku skrze víru a zjevení Krista, který je naším sobotním Odpočinkem. Po ukázání duchovního odpočinku jsem slyšela hlas Pána: "Ráno jim dáš manu". V
Písmu mana představuje apoštolské učení ryzího Slova. Pán zamýšlí sytit svůj lid tak, že bude své Nevěstě
=Vyvolané Živým Chlebem, takže ona bude žít Jím a skrze Něho samého.
„Kdo jí mé tělo a pije mou krev, zůstává ve mně a já v něm. Jako mě poslal ten živý Otec a já
žiji skrze Otce, tak ten, kdo jí mne, i on živ bude skrze mne. Toto je ten chléb, který sestoupil s nebe.
Ne jako když otcové jedli manu, a zemřeli. Kdo jí chléb tento, živ bude na věky." J 6,56-8.
Až když se ovce zotaví Vodou života a jsou přivedeny na místo jejich útočiště, teprve pak budou
schopny se volně pást na zelených pastvinách, které jim poskytuje náš Pán, náš Pastýř. Jakmile obdrží pokrm z plnosti Jeho pastvin, jejich duše bude obnovena uzdravením, zotavením a duchovním odpočinutím.
(Prosím všimněte si, že duchovní odpočinek není nečinnost, je to jen skončení s tělesným snažením.)
Jen pro své vlastní Jméno povede Pán svou Nevěstu-Vyvolanou po cestách spravedlnosti. On je
žárlivý na své Jméno, a proto jen pro sebe bude mít lid hodný Jeho Jména. Věřím že v tomto vidění
nám Pán v Jeho pozoruhodné moudrosti dal záměr o třech bodech, nebo chcete-li vzor, návod, jak sloužit
těm, kteří utíkají z "Hořícího města":
1. Nejprve jim dovolit být prosáklými Duchem Božím a nechat uspokojit jejich žízeň po skutečném
Kristu. Umožněte jim, aby objevili, že nejsou otroky, ale syny, že nejsou laiky, ale kněžími. Pomazané,
Duchem vedené uctívání je významným klíčem v tomto prvním kroku.
2. Ukažte jim, jak vypadá sobota, jak vypadá duchovní odpočinek. Nechte je, aby se učili přestat
s vlastním snažením na příkladu těch, kdo pokračovali a našli Ježíše jako jejich sobotní Odpočinek. Tato
základní pravda nemůže být vyučována někým, kdo do odpočinku ještě nevešel.
3. Začněte je krmit živým Chlebem. Nechte je živit se a sílit, aby byli uvolněni do svobody skrze
Slovo pravdy prostoupené Duchem pravdy. (Prosím uvědomme si, že toto je jen náčrt daný mně, ale nedá
se říci, že nemohou být jiným dány jiné další pokyny pro přípravu na dny, které jsou před námi.)
Žeň a síť.
Když jsem připravovala tento článek a modlila se za prorocké slovo, bylo mi umožněno vidět něco,
co jsem před tím, než jsem vidění obdržela, neviděla. Duch svatý se mě zeptal: "Kam pak půjdou, když
nasákli, byli nakrmeni a odpočinuli si?" Opět jsem se podívala a uviděla jsem mnohé z nich, teď už silné a
svobodné, jak se vrací do hořícího města s odhodláním pomoci osvobodit ty, kteří stále ještě vycházeli.
Nikdo se nevrátil na bývalá místa bohoslužeb. Spíše stáli na ulicích a postranních cestách v okrajových
částech hořícího města. Tam se modlili, pozorovali a dávali se k dispozici těm, kteří se rozhodli před plameny prchnout. Znovu jsem se podívala a uviděla jsem, že ti, kdo šli nejhlouběji do města, se vraceli s
těmi, které objevili naživu. Předali je dál těm venku, kteří jim posloužili v tom nejnutnějším, a pak tyto
přeživší dále předali ostatním, kteří byli vycvičeni na pomoc ve specifických oblastech.
Viděla jsem shromaždiště, kde stejně jako v dřívějším vidění, ti průkopníci sloužili přicházejícím.
Začala se objevovat ohromná, propojená, živá síť věřících, kde každý zastával svůj úkol s efektivností a bez nervozity. Každý byl v jednotě s ostatními tak, jak je Duch Svatý sám spojil. Nikde na zemi
nebyl ústřední organizační orgán nebo velitelství Každý věděl, co má udělat ve spolupráci s Duchem
svatým a s těmi, se kterými byl spojen. Tímto způsobem byli všichni propojeni navzájem a s Duchem
svatým, který dohlížel na veškerou činnost. Vše se konalo za veliké tmy, ale ti v ohromné síti se navzájem
mohli vidět a bez problémů se najít, ačkoli nemohli být snadno viděni světem.
8
Pán dal nové slovo pro ty, kdo jdou jako předchůdci. „Přichází soulad, přichází jednota a propojení. Zkoumejte svá srdce. Pozoroval jsem, jak člověk usiluje vybudovat to, co je Mé. Viděl jsem
jeho zručnost, ale to neobstojí, protože zvednu mocný vítr, a vše co není mé odfoukne jako plevy.
Nenechte se oklamat, dům kterému vládnu, je dům života a ne smrti. Vy, kteří patříte mně, to
poznáte. To, co je z Mé vůle, ponese svěžest a moc mého života, ne zápach smrti.
Vyvolaná, kterou buduji, je pevně spojena s Duchem Svatým a jedině tato zeď se jako hradba
posunuje vpřed proti nepříteli vašich duší. To je to OPEVNĚNÉ MĚSTO POSTAVENÉ VYSOKO NA HOŘE.
Ne rozdělené samo proti sobě, ale opevněné proti nepříteli. To je to město útočištné, to pravé společenství, posilované Ruach ha Kodesh - Dechem nebes a zakotvené ve Slově. Buďte připraveni směřovat k sobě navzájem tak, jak Duch Svatý stmeluje srdce a mysli. Nesmí se to dít z moci ani síly
lidí, ale z moci Ducha Pána Ježíše. V této jednotě budete schopni zápasit s jezdci v časech, které jsou
před námi. Ti z Vás, kteří jsou povoláni běžet v první linii, naslouchejte a soustřeďte své smysly na
hnutí Ducha mezi vámi. Těm, kdo se zabydlují v pohodlí, říkám: Povstaňte a již se nenechte ukolébat k spánku. Duch Svatý je neustále v pohybu a neustále zneklidňuje a zjevuje. Varujte se komfortu, který přijímá tento svět, varujte se reptání vlastního těla a jeho žádosti být přijímáni světem.
Nebo stále ještě nechápete, že svět a všechno, co je s ním spojeno, je odsouzené k zániku?“
Mnozí z vás byli povoláni do předních linii již před mnoha lety a dokonce ti, kteří přišli teprve
nedávno, si už zvykli na poklid a pohodlí kvůli vám. Posílám vám nový signál. Chci, abyste slyšeli hlas
polnice, ale mnohé uši otupěly čekáním. Poslyšte nyní, co vám Duch Svatý říká: „Povstaňte a podívejte
se na stav vašeho přebývání. Umyjte své tváře a znovu přepásejte svá bedra.“
Je tu pro vás nové místo, místo spojení, kde je "my" a ne "já". Ale vám je dán pro tento záměr
Duch Svatý, a tak ti, kteří jsou Moji, budou známí a poznáni podle pomazání, které se projeví ve vás
a v těch, kteří jsou stejného ducha. Copak jste nebyli vyučováni takto důvěřovat mému Duchu?
Pokud chcete obstát ve dnech, které jsou před vámi, musíte takto jednat. Copak vás Duch Svatý
neučil, jak používat Mé Slovo jako Jeho meč? Pokud máte být válečníky pro Mé Království, musíte
se naučit společnému vedení Ducha a Mého Slova. Pozvedám vás nyní jako společenství Přemožitelů. Tam, kde jste tak často běželi osamoceni a zkoumali terén cesty pro další následovníky, JÁ vás
nyní budu sdružovat jako společnost na tváři země. Budete sjednoceni Mým Duchem s ostatními.
Tak na zemi budu mít pravé a viditelné Tělo. Svoboda, kterou jste získali v Duchu, nebude omezována, ale doplněna. Vaší úlohou je pozorně sledovat a učit se Jeho způsobům v tomto novém terénu.
Pravím vám, nezanechám vás sirotky na této zemi. Řekl jsem vám, že nás nic nerozdělí ani na
nebi ani na zemi. Žádné pronásledování, žádné zkoušky, ani smrt, ani moc pekla. Řekl jsem vám, že
vybuduji svou církev. Řekl jsem vám, že brány pekelné proti vám nezvítězí, Má Vyvolaná. Nyní
musí být sneseny živé kameny na místo Mého přebývání v Duchu. Toto je to slovo, které uslyšíte v
nadcházejících dnech, toto je ta jasná polnice z nebe, signál k pohybu vpřed.
Nechte nyní živé kameny, aby si našly svá místa, každý oheň, který spojuje s ostatními, aby
každý přinášel světlo a osvícení pro všechny, a tak bylo zbudováno MĚSTO NA HOŘE A ÚTOČIŠTĚ pro
hladové a žíznivé. Nechte Mé společenství Přemožitelů povstat a razit cestu, již ne izolovaně a
odděleně, ale ve společném průvodu. KONEC SLOVA
Pane, nechť přijde Tvé Království, buď vůle Tvá, jako v nebi tak i na zemi.
Lev řve, kdo by se nebál? Panovník Hospodin mluví, kdo by neprorokoval? Ámos 3,8
Další vidění které by nemělo zůstat bez povšimnutí: „ Vyjití z náboženské pouště“
Cheryl McGrath, Great South Land Ministries Australia http://www.greatsouthland.org
Email: [email protected] , http://www.greatsouthland.org/burningcity.html
Copyright 2007 Cheryl McGrath, Great South Land Ministries, Australia. This article may be copied or
reproduced freely providing copyright notice and contact details remain intact. It may not be displayed on
an internet website without prior permission of the author.
Překladatel neznámý, redakce [email protected]
9
TERÉN SE ZMĚNIL
Cheryl McGrath 9.3.2005
Slovo, přijaté od Pána 31. ledna 2005. Slovo k těm, kteří běží jako první vyslanci. Jeremjáš 12,5
„Když tě unavuje běžet s pěšími, jak budeš závodit s koni? Když máš klid pouze v pokojné zemi, jak
zvládneš jordánské houští?“ První část tohoto poselství je adresována Pánovým „průzkumníkům“ nebo
„vyslancům“. V dobách Staré smlouvy (SSxNS) byli vybíráni za zvědy vojáci, kteří běželi vpředu, aby
prozkoumali zemi a učinili přípravy pro nástup hlavního vojska. Vyvolaná po celém světě nyní prožívá
kritické období přechodu a změn, které nakonec ukáží skutečnou Nevěstu Kristovu a odhalí antikristovský
náboženský systém, postavený na základech lidské pýchy a intelektu. Slovo „Antikrist“ neznamená „antiJežíš“. Znamená „anti-Pomazaný“. Jedná se o postoj, který opovrhuje a pronásleduje vše a všechny narozené z Ducha živého Boha, který je Pomazání. Jméno Ježíš Kristus znamená Ježíš Mesiáš (Yeshua Ha
Meshiach), Ten POMAZANÝ Ž 2,2 J 1,41 4,25-26 L 4,18 apod. Nenechme se oklamat – antikristovský
postoj uznává Ježíše, ale odmítá Jeho Pomazání, aby tím vyzvedl tělo nad Ducha. V současném období
Pán potvrzuje svou Vyvolanou. I křesťanství slepě pokračuje ve svém rozšiřování a představuje se jako
„církev Ježíše Krista“.
V této době přechodu se nejedná pouze o to, zda se shromáždění mají konat v církevních budovách
nebo po domech. Hádat se o těchto věcech znamená snižovat nezměrnost současného díla Ducha svatého
v církvi, kdy je Nevěsta vyvolávána a připravována na finální úsek tohoto věku. Jedná se o Ducha a tělo,
které jsou ve válce proti sobě G 5,17. Jenom ti, kdo žijí a jsou vedeni Duchem Božím, rozeznají podstatu a
dílo Ducha v církvi 1K 2,14-16.
Mnozí z Božích služebníků byli povoláni v Pánově moudrosti a načasování jako vyslanci v tomto
přechodovém procesu, a již po nějakou dobu, dokonce několik let, „běží před armádou“. Jsou to ti, které
Pán vyvolal z denominacionalizmu, aby z nich vytvořil hrot šípu Ducha, aby hlavní obnova pronikla
k Vyvolané. Jsou to povolaní Ježíše Krista Ř 1,6. V duchovním smyslu tito vyslanci prozkoumávají nedávno objevenou krajinu, zaostřují své vidění a přizpůsobují své kroky neznámému terénu. A shromažďují
potřebné znalosti o dříve neprozkoumaném pojmu „BÝT CÍRKVÍ“ v protikladu k „CHODIT DO CÍRKVE“. Většinu těchto vyslanců zkušenost být součástí tohoto „hrotu“ přišla velmi draho ve smyslu osamocenosti, izolace a nespravedlivých obvinění ze vzpoury od těch, se kterými dříve byli v jednom sboru.
Avšak, lekce, kterým se naučili, a zlomenost získaná ve snášení a překonávání, se pro Nevěstu ukáže být
neocenitelným přínosem ve dnech, které přijdou. Tito vyslanci jsou těmi „bez jména a bez tváře“, o
kterých mluvilo několik prorockých hlasů v devadesátých letech.
Většinou byli Pánem skryti a připravováni až do správného načasování a nebudou vypadat nebo
působit podle modelových vůdců, na které spoléhá církev. Někteří z těchto pěších vyslanců byli na hlídce
(jak se jim zdá) velmi dlouho a jejich vyčerpanost se projevuje ztrátou odvahy a frustrací z čekání na přesun hlavní armády. Pro ty z vás, kteří se v tom při čtení poznáváte, má Pán specifické slovo:
„Terén se nyní mění. Tento nový terén již není pro pěší. Vyžaduje sílu jezdců. Jak přejdete na
další úroveň toho, co dělám, pokud se vaše síla vyčerpala? Odpovězte si každý sám. Hledejte Mne
pro odpověď, protože to sami nedokážete.“
Když jsem na modlitbě uvažovala o této věci, uvědomila jsem si slabost a zábrany, se kterými jsem
osobně bojovala v prvních týdnech po novém roce a poznala jsem, že nemám přijatelnou odpověď. Pak mi
bylo dáno, abych uviděla, že pro vyslance jediný způsob jak si zachovat pokoj, je v Kristově plnosti a naprostém vyprázdnění se od sama sebe. Tato pravda pak byla v nedávných dnech do mne vytesána, když
jsem byla vedena k hlubšímu pochopení, co to znamená „nemilovat svůj život až do smrti“. To není něco,
co dokážeme udělat tím, že se rozhodneme to udělat. Síla „z nás“ jako centrum všech věcí je v lidském
srdci tak pevně zakořeněná, že jedině samotný Kristus může každého z nás přivést na místo, kde
budeme milovat Jeho Život více, než milujeme svůj vlastní život. To se stane, až začneme chápat často
opakované prohlášení: „To není o mně, ale o Něm“. Nezáleží na tom, jak často to říkáme nebo souhlasíme, že je to pravda, nedokážeme v tom chodit, dokud moc Jeho Života v nás nezlomí moc „vědomí vlastního já“, „sebepovyšování“ a „sebezáchovy“. Pak teprve můžeme svědčit s Pavlem: „Nežiji už já, ale žije
ve mně Kristus.“
10
Když jsem dovolila Duchu svatému, aby prozkoumal mé vlastní srdce pokud jde o otázku, kterou
položil Pán, byla jsem opět upozorněna na zprávu o Elijášovi v 1Kr 18,44-46 - Teprve posedmé mládenec
zvolal: „Vidím, jak od moře stoupá obláček, ne větší než dlaň." Tehdy mu Elijáš řekl: „Vystup vzhůru a
vyřiď Achabovi: »Zapřáhni a jeď, než tě zastaví liják!«" Mezitím nebe pozvolna zčernalo mraky, zvedl se
vítr a spustil se liják. Achab dal zapřáhnout a vyrazil do Jizreelu. S Eliášem byla Hospodinova ruka – podkasal si oděv a doběhl do Jizreelu dříve než Achab.“
Jako se náhle dramaticky hnaly nad Elijášem mraky bouře, tak je to také s duchovní atmosférou uvnitř církve a kolem ní, která projde dramatickými a neodvratnými změnami. Dokonce i ti, kteří na takové
změny čekali a modlili se za ně, budou zaraženi rozsahem otřesů a změn, které Pán provede ve svém
domě. Vidíme tam také, že Elijáš nejenom běžel s Achabovými koni, ale on je předběhl a běžel před nimi.
Jak? Jedině v Pánově Duchu, protože v něm nebylo žádné takové vlastní síly ani schopnosti, která by mu
to umožnila. Koně představují sílu, jak bojovat s výzvami tohoto nového terénu a běžet s koňmi a jezdci.
Je to síla Ducha a nic jiného. Pán se ptá svých vyslanců, zda jsou připraveni přizpůsobit se tomuto novému terénu, který bude vyžadovat změnu soustředění. Pán pokračuje: „Mnozí pěší běželi individuálně,
všímali si jen svých kroků, své cesty a svých vlastních cílů. Ale nyní se terén mění a oni musí vidět
to, co vidím Já – oddíl jezdců na koních. Již nikdy nesmí vidět sebe, ale oddíl a sebe jako součást
oddílu. Musí se připojit a rozšířit svůj pohled.“
Jestliže jsi vyslancem nebo patříš k službě vyslanců, pak poselství zní: „vzhlížej, rozhlížej se, přestaň mapovat nová prostředí. Věci se mění a izolace, kterou mnozí na tomto místě prožili, končí.
Pán chce, aby Jeho vyslanci byli bdělí a připravení pro nové období. Je milost a síla pro zklamané a
unavené, ale nový terén vyžaduje poddanost Duchu a zemřít strachu z lidí tak jako nikdy dříve. Stůj
blízko! Není žádné jiné Odpočinutí než Pán. On tě zmocní!
SLOVO k těm, kdo SPOLÉHAJÍ NA POKOJ
Jr 12,6 „Tví vlastní bratři, tvoji příbuzní, právě oni tě zradili; křičeli na tebe z plných plic.
Nevěř jim tedy, i kdyby s tebou pěkně mluvili.“
Druhá část tohoto prorockého poselství je speciálně adresována jiné skupině, kterou jsem nazvala
„ti, kdo spoléhají na pokoj“. Mezi Božím lidem jsou takoví, kteří se kvůli své lásce k církvi rozhodli
zůstávat ve společenství, i když si uvědomují, že tam jsou tolerovány hříchy v různých formách. Může jít
o hřích ve vedení, nebo o situaci, kdy je hřích vedením vědomě tolerován. Mluvím o těch, kteří nad takovými věcmi nepřimhuřují oči, jsou z toho nešťastní. Ale rozhodli se zůstat a zaujmout roli strážných a přímluvců z lásky jako Boží lidé. Někteří se z toho stejného důvodu rozhodli zůstat ve společenství, i když
tam jsou zarmucováni kontrolujícím „vedením“...
Toto je slovo k těm mnohým neznámým a ryzím přimlouvajícím se strážným, pastýřům, prorokům, apoštolům a všem dalším, kteří milují Krista a Jeho Tělo, kteří pláčí a bojují za církev ve skrytosti, a přitom pro
sebe netouží po uznání nebo po slávě. Myslím, že víte, kdo takoví jste. Pánovo slovo k těmto věřícím:
„Křičeli jste „Pokoj“ a spoléhali jste na pokoj, a to i tehdy, když se již kolem vás zvedala záplava. Toužili jste po pokoji s těmi, kteří neviděli věci tak jako vy, a pro vaši touhu po pokoji vás zaváděli do nesvatého milosrdenství. Dokonce i tehdy, když vaši bratři s vámi jednali zrádně, jste pokračovali ve spoléhání na pokojný vývoj. Já jsem to na čas dovolil, ale jsou situace, kdy se hledání
pokoje stává ustupováním, a touha po pokoji vede ke kompromisům. Ale nyní se terén změnil a nad
vámi je rozvodněný Jordán. Jordán představuje Kříž, na němž končí všechny kompromisy. Jordán
ve skutečnosti představuje křížovou cestu, kde se cesty rozdělují. Ano, i vztahy založené na kompromisech umírají na Kříži, kde nepřátelé člověka jsou ti z jeho vlastního domu.“
Toto je silné slovo a já věřím, že Pán myslel „dům víry“ G 6,10, když mluvil o nutnosti zemřít kompromisním vztahům. Vůbec nemyslím, že by Pán mluvil o manželských vztazích. Pán mluví o těch „duchovních otcích“, kteří se snaží k sobě přitáhnout lidi vykoupené Pánovou krví. Patří jedině Jemu. Tito
vůdci používají Božích lidí jako stavebních kostek, aby si vybudovali své vlastní království. Pán řekl: „Nikoho na zemi nenazývejte svým otcem, protože Jeden je váš Otec, Ten, který je v nebesích“. To Pán
nemluvil o rodinných nebo učitelských vztazích.
11
Řekl, že nikdo nesmí zaujímat to vůbec nejvyšší místo. Patří pouze Nebeskému Otci! A přece v
Jeho domě jsou stále mnozí „bratři“, jejichž první loajalita patří jiným „otcům“, jako např. pastorovi nebo
nějakému vůdci, své denominaci, nebo jejich zvláštnímu proudu nebo hnutí. Toto je strach z lidí a modloslužba. Vytváří falešnou poddanost a soucit. Pán do svého domu přichází s mečem. Je to meč rozdělení. Ne, Jeho Vyvolaná = Nevěsta nebude rozdělena, ale bude oddělena od kompromisnického institucionálního systému křesťanství, který se drží náboženské formy a postrádá moc Kříže.
Od takového systému se Nevěsta musí odvrátit. 2T 3,5
.
Zde je třeba připomenout varování pro ty, kteří mohou být v pokušení citovat otřepanou, ale nebiblickou frázi: „žádný sbor není dokonalý“. Nedělejte to! Pán je mimořádně seriózní pokud jde o toto
poselství a o tento předmět, a On nebude vysmíván! Výsada společenství s ostatními věřícími není především nějaká společenská aktivita, něco jako členství v nějakém klubu. Je to společné vyjádření svatého kněžství, zaměřené na uctívání Svatého Boha v Duchu a v pravdě. Je načase se pokořit a prosit
Jej, aby nám ukázal, jak On vidí svoji církev, místo abychom očekávali, že ji bude vidět tak, jak ji
vidíme my. Je pouze jedna Vyvolaná. Pánovou touhou je, aby Jeho církev byla dokonalá J 17,23 E 4,
13 K 1,28 H 12,23. Ta jediná církev se shromáždí v nejrůznějších shromážděních, která jsou tvořena
lidmi na různých stupních dokonalosti, do svaté a efektivní jednotky. Avšak, nikdo z nás by se
neměl zastávat nebo omlouvat nějaké shromáždění, kde individuální a společná svatost není vysoce
ceněna, a kde o ni není aktivně usilováno spolu s milostí.
Jak Pán pokračoval v otevírání tohoto poselství, bylo mi dáno, abych uviděla odevřené dveře. Pán ve
své milosti a načasování dovolil, aby dveře mezi duchovně mrtvými institucemi (svět je nazývá křesťanskou církví) a mezi duchovním domem z živých kamenů, který staví Pán, zůstaly otevřené. Tyto dvě
oblasti se volně vzájemně pohybovaly v každém shromáždění věřících, bez ohledu na to, zda se jednalo o
denominační nebo o nezávislé shromáždění. Zároveň jsem ale viděla, jak se k tomuto otvoru nahrnuli
náboženští duchové ve snaze zmocnit se a zničit Nevěstu. Skrze Ducha jsem viděla a porozuměla, že jen
Pánova ruka zadržela tuto démonskou hordu... (srovnej Rick Joyner: Poslední bitva)
Věřím, že v tom je Pánova moudrost a načasování, kdy uzavře tyto otevřené dveře, aby Vyvolaná a
pseudocírkev zůstaly odděleny jedna od druhé. Když Pán zavře nějaké dveře, nikdo je neotevře Z 3,7. Pán
bude mít živou církev, která není smíšena a poskvrněna světem. Kromě toho, ve své milosti Pán
odstraní všechny mosty mezi nimi, aby zabránil možnosti kompromisů svých vyvolených.
Pán mi neumožnil znát žádný konkrétní časový rámec tohoto procesu. Proto vychází volání k těm,
kteří spoléhají na pokoj. Jsou takoví, kteří trpělivě čekali, že se věci zlepší a zůstali na místech v obecenství v naději na změnu, nebo z věrnosti k přátelům, příbuzným a vedoucím. Volání zní: následovat
Beránka kamkoli by šel, i na neznámé a cizí území mimo zdi instituce! Byla jsem Duchem silně
ohromena, že nastal den pro rozhodnutí Jeho lidu, a že vyhnout se tomuto rozhodnutí ve skutečnosti
znamená ho učinit!
Vyzývám každého, kdo se právě nachází ve společnosti a situaci toho druhu, který jsem popsala.
Kdo ví ve svém srdci, že jsou tu lidé, kteří budují svá vlastní království na Pánův účet, a vy jim podléháte
a podporujete - zkoumejte motivy svého srdce, proč chcete zůstat. Vyzývám vás, abyste hledali Pána, aby
potvrdil toto prorocké poselství. Ale pokud vás vede ven z toho systému, neotálejte a důvěřujte Mu, že
vám dá další vedení, když na Něho budete pokorně očekávat. Pán zjevuje, že se blíží oddělení Vyvolané a pseudocírkve, a že vzdálenost mezi nimi bude stále propastnější. Potřebujeme pochopit, že ti, kdo
odmítnou dělat kompromisy a zvolí si následovat Beránka ať to stojí cokoli, budou pronásledováni a nenáviděni křesťanským systémem. Avšak ti, kdo slyší Jeho vedení, aby vyšli k Němu „ven z tábora“ H
13,13, ale odmítnou udělat toto rozhodnutí, zůstanou v péči náboženského ducha, ducha antikristova.
Zůstanou v systému křesťanství, nebudou chráněni před dílem obrovského klamu se lživými znameními
a zázraky, a budou v nebezpečí odpadnutí od Pána. 2T 2,3-11.
Závěr.
Chci ještě jednou zdůraznit: jak Tělo Kristovo stále víc směřuje k procesu přechodu, musíme přerůst
pouhé definování tohoto přechodu ve smyslu zda se scházet v tradičních církevních budovách nebo po
domech. Jsou shromáždění v domech, která jsou stále v zajetí „chrámu“ a jeho způsobu myšlení, s jeho
hierarchií a důrazem na zákon.
12
A jsou shromáždění věřících v denominačních církevních budovách, která jsou dostatečně svobodná,
aby se v nich setkávalo Tělo Kristovo, protože oni pochopili, že pravá církev nachází jednotu a obecenství
jedině v Duchu. Tento přechod je o něčem mnohem větším než je mechanizmus kde se má církev shromažďovat, a jak má společně fungovat: Zda pokračovat v chození tělem a v dělání kompromisů s křesťanstvím, kde panuje tělesnost, nebo přestat s kompromisy kvůli duchovnímu domu z živých kamenů, bez
ohledu na to, co nás to bude stát. Nakonec - každý věřící si bude muset vybrat jednu z těchto možností.
Kéž nám Pán dá milost a pokoru k pochopení, že to vše je o NĚM a ne o nás! Matouš 12,30 „Kdo není se
mnou, je proti mně; a kdo se mnou neshromažďuje, rozptyluje.“
VYJITÍ Z NÁBOŽENSKÉ PUSTINY
COMING UP FROM THE RELIGIOUS WILDERNESS
Cheryl McGrath, únor 2006
2K 11,3-4 „Bojím se ale, abyste se v mysli nenechali svést od upřímné a čisté oddanosti Kristu,
tak jako se kdysi hadovou vychytralostí nechala oklamat Eva. Když totiž někdo přijde kázat jiného
Ježíše než kterého jsem kázali, nebo když se vám nabízí jiný duch, než kterého jste dostali, nebo
nebo jiné evangelium, které jste od nás nevzali, rádi to snášíte.“
Následující vidění i s průvodním slovem jsem obdržela 7. prosince 2005. Hned z počátku jsem věděla, že toto slovo není jen pro mne, ale že bylo dáno pro Kristovu Nevěstu, pro její poučení, potěšení a vedení. Nicméně, taková vážná slova vyžadují moudrost a neměla by být předložena na stůl spolu s mlékem
a chlebem. Nejprve by měla být strávena a měla by proniknout až do hlubin toho, kdo se o ně bude sdílet s
dalšími.
Vidění má dvě naprosto odlišné části. Za nimi je krátké, ale přísné Slovo Pána Ježíše k Jeho Nevěstě.
Začnete-li jíst spolu s vaším obvyklým chlebem nějaké další jídlo, nebudete schopni toto vidění přijmout.
Toto není další část hromádky vašich náboženských časopisů. Někteří je vyplivnou jako naprosto odporné
a nepřijatelné. Takoví mne však nezajímají – má výzva a služba se týká milované Nevěsty, Ostatku těch,
kteří denně pokládají své životy, aby získali Krista za každou cenu. Ty víš, kdo jsi. Toto slovo je pro
tebe a modlím se, aby ti je Duch Svatý přinesl takovým způsobem, jaký On zvolí, ať jsi kdekoli na zemi.
K tomuto vidění nejsem způsobilá mnoho říci ve smyslu výkladu. Ačkoliv bych velice ráda poskytla
mnoho stránek výkladu a vysvětlení, tím bych však zneuctila Ducha Svatého, který je Tím, kdo zjevuje a
vykládá. Dále bych jen nudila a odváděla pozornost od poselství, které mi bylo svěřeno. Pán mi řekl:
„nech to jednoduché“, což znamená, že vás mohu nechat jen s několika následujícími náznaky a nic víc.
1) „izmy“ v první části tohoto vidění představují náboženství jako pevnost naší mysli (těla)
převládající v křesťanských církvích, a nejedná se zde o vaši místní církev, vašeho pastora, nebo nějakou
skupinu, které jste kdy byli součástí. Prosím vyhněte se pokušení spojovat s těmito obrazy nějakého konkrétního jednotlivce, nebo skupinu. Nechte toto slovo dozrát mimo naše osobní zážitky ve společný projev
nově vznikajícího Království, které není z tohoto světa.
2) Pokud u sebe zjistíte, že se vás to osobně dotklo, protože jste se uviděli blízko k některému z těchto táborů, jmenovaných v tomto vidění, prosím, buďte dostatečně stateční a hledejte ve svém srdci jak se
vlastně jmenuje prapor, kterým máváte. Je pouze Jedno Jméno a Identita, pod nímž musí být shromážděni
praví následovníci Beránka – Jehovah Nissi - Pán je můj Prapor!
3) Psi v Písmu jsou symbolem pro nečistotu. V tomto vidění představují nečisté náboženské duchy.
Náboženský duch je anti-Krist! Nikoli anti-Ježíš, ale anti-KRISTUS=anti-POMAZANÝ. Potřebujeme růst
v moudrosti a rozeznání, jak hluboká je nenávist tohoto ducha proti Tomu Pomazanému a všem těm, které
ON pomazal, a jak neúnavně pracuje ve světě a v církvi, aby toto Pomazání potlačil.
4) Nejdůležitější je, že Duch Svatý mi jasně řekl, že tábory představené v první části tohoto vidění,
představují jiné evangelium, jiného Ježíše a jiného Ducha. Mezi náboženskými postoji, ukázanými ve
vidění, dokonce i ti, kdo započali pravdou evangelia, ji nakonec převrátili v jiné evangelium! Evangelium,
které nám bylo předáno dvanácti Beránkovými apoštoly, bylo a zůstává „KRISTUS V NÁS“.
13
Náboženský duch křesťanství v hnutích a denominacích nás chce odvést od prostoty a moci
evangelia do jedné z mnoha rozmanitých pevností mysli, které jsou ve skutečnosti
„ANTI-KRISTUS V NÁS“.
Uvažovat o tomto není nic příjemného, ani to není snadné – ale přesto je to pravda, jíž musí čelit všichni, kdo vzývají Jméno Kristovo. Cokoliv je vykonáno v Jeho Jménu, ale nevychází to z Krista v nás,
Krista v Těle, což je Pomazání, které zůstává 1J 2,27, je konáno v síle antikrista v nás, v moci
náboženství těla! Když náboženský duch dosáhne společné shody kontrolováním celých denominací,
hnutí a organizací, je to mocná a nebezpečná instituce, která ohrožuje samotný život společenství
Nevěsty! Jedním ze způsobů, jakým náboženský duch pracuje v jednotné pseudocírkvi, aby zničil
Nevěstu, je narušování mentálního zdraví věřících, dokonce až k emocionálnímu zhroucení. Jiné
metody, kterých tento duch používá, jsou oklamání skrze falešná pomazání, která pocházejí z duše a
ne z Ducha Božího. Je důležité, abychom si uvědomili, že působení náboženského ducha je tak jemné a dobře maskované v křesťanské řeči, morálce a způsobech, že může být rozeznáno a odhaleno
jedině Pomazáním v nás. Pro porozumění tohoto předmětu studujte s modlitbou a rozvažujte 1J 2.k.
Nakonec, buďme všichni povzbuzeni poznáním, že Ten, který v nás započal to dobré dílo, je
také schopen je dokončit. Pokračujme a poddávejme se Bohu v tomto procesu! Pán je skutečně
věrný a je schopen zachovat a upevnit všechny, kdo jsou Jeho! 2T 3,3
Tomu pak, který má moc uchránit vás před pádem a postavit neposkvrněné a v radosti před tvář své
slávy, jedinému Bohu, který nás spasil skrze Ježíše Krista, našeho Pána, buď sláva, velebnost, vláda i moc
přede vším časem i nyní i po všecky věky. Amen. Jd 1,24-25
Vidění a slovo
7.12.2005
Při modlitbě jsem slyšela, jak Pán říká: „Mnozí vybudovali tábory v poušti.“ Pak jsem měla vidění:
Část první
Viděla jsem pouštní pustinu plnou lidí, bloudících mezi různými tábory. Každý tábor měl uprostřed
veliký stan. Duch mne vedl k pěti různým táborům se stany. Žádný z nich nebyl označen. U každého z
nich mi řekl jméno tábora.
První tábor: Pentacostalizmus (letniční).
V prvním táboře stál na bedně od mýdla malý člověk s velkým tlampačem a kázal skupině lidí ve stanu se
zvednutými postranními plachtami. Vyzýval lidi stojící mimo, aby vstoupili. Volal, že vše, co potřebují, je
v tomto táboře. Říkal, že tento tábor má zjevení od Ducha Svatého a Jeho dary, programy pro chudé, programy pro děti, velkolepé chvály a mnoho dalších výhod… Občas se otočil k lidem, kteří již byli uvnitř a
varoval je, aby se neodvažovali vyjít ze stanu, protože jejich bezpečí je garantováno pouze tehdy, pokud
jsou v něm, ale jinde budou ve vážném nebezpečí! Musí zůstávat uvnitř stanu, pokud chtějí mít jistotu
spasení a ochranu! Pak jsem uviděla, jak shromáždění, které sedělo na židlích a naslouchalo, se zvedlo
jako jeden muž. Všichni poklekli na špinavou podlahu - a klaněli se a uctívali člověka s tlampačem…!
Druhý tábor: Denominacionalizmus.
Pak jsem byla v Duchu přivedena ke druhému táboru, kde jsem viděla jiného muže, který stál před těmi,
kdo se shromáždili v jeho stanu. Plival obvinění na všechny jiné tábory, zvláště na tábor Letničních. S velikou přesvědčivostí mluvil o důležitosti tradic vlastního tábora a o jeho historii, jak sám Bůh ochraňoval
tuto historii i tradice. Často přerušoval svoji řeč obviňováním ostatních táborů z bezbožnosti a z úletů.
Všem přítomným říkal, že pouze tento tábor má plnou pravdu Božího slova. A když jsem se podívala na
ty, kteří tiše seděli ve stanu, uviděla jsem ke své hrůze, že kázal k mrtvým a hnijícím kostrám, na nichž
ještě visely kousky masa, ale on tomu nevěnoval pozornost. Pak jsem si všimla prašivých, zrůdných psů,
kteří se náhle objevili ve stanu. Psi se pohybovali zcela volně bez překážek mezi tímto a prvním táborem,
žrali hnijící maso ve druhém táboře, a zase se vraceli do prvního tábora.
14
Třetí tábor: Ekumenizmus.
Byla jsem vzata do třetího tábora, kde elegantní člověk se stříbrnými vlasy a v taláru duchovního stál u
vchodu a vřele vítal ty, kdo přicházeli. Usmíval se a otcovsky poklepával každého po zádech. Říkal, že si
mohou sebou přinést cokoli chtějí, protože vše se stane součástí celku, a že společně budou všichni znát
Boha. Lidé vcházeli dovnitř se všemi druhy nemocí, chorob a nečistoty, a hledali v tomto stanu útočiště.
Pak jsem uviděla prodírající se psy. Přibíhali, a těm, co měli mokvající rány, je lízali Pak běhali k ostatním
a také je olizovali, a tak roznášeli nemoci a nečistotu od jednoho ke druhému. Všichni lidé nakonec byli
pokryti velkými hnisajícími boláky a vředy, ale oni si svého stavu nebyli vědomi. Seděli netečně ve stanu
a strnule civěli před sebe do nicoty, zatímco ten člověk zůstával u vchodu a zval další a další, aby vešli
dovnitř.
Čtvrtý tábor: Humanitarizmus.
V tomto čtvrtém stanu stála dlouhá řada lidí ve frontě za ohromným hrncem, ze kterého se pářilo. Stál tam
muž s velikou naběračkou a rozdával horkou polévku všem ve frontě. Upozorňoval také na velký výběr
svatých knih na nedalekém stole. Byla mezi nimi i Bible. Říkal, že mohou mít kteroukoli knihu, která se
jim líbí tak dlouho, dokud budou jíst polévku, protože ta je pro ně velmi dobrá. Hlasitě křičel, že všechno
bude v tomto táboře dobré, protože společně přemohou zlo silou své lásky jedněch ke druhým. Pak jsem
uviděla, jak do stanu vstoupil ještě další člověk. Oba si vřele potřásli rukama a vzájemně si poblahopřáli
za svou práci pro lidi. Potom oba společně přistoupili k dlouhému žebříku, který stál uprostřed stanu a
dosahoval až do oblak. Jeden vylezl na první příčku, a pak druhý vylezl po jeho zádech na druhou příčku.
A tak lezli tímto způsobem, až oba dosáhli oblaku, kde se posadili a odpočívali. Dostala jsem vyrozumění,
že se oba domnívali, že dosáhli nebe, které bylo jejich cílem. Uviděla jsem název toho oblaku, který zněl
„PODVOD“. Brzy se oba muži začali dohadovat, kdo bude na oblaku vládnout, a pak nastal fyzický boj,
kdy se oba snažili zabít toho druhého tím, že jej vytlačí z oblaku hluboko dolů na zem. Dole v táboře jsem
opět viděla psy, jak lezou do stanu a vyprazdňují se na lidi.
Pátý tábor: Katolicizmus.
Byla jsem přivedena do pátého tábora, kde byl veliký stan, v němž seděl muž na zlatém trůnu na vyvýšeném pódiu. Pohrával si s malým psím mazlíčkem, který se mu uvelebil na klíně. Dole pod jeho trůnem
byli jiní muži, kteří se pohybovali mezi lidmi, kteří přicházeli z pouště a vítali je. Jakmile někdo vstoupil
do stanu, tito muži jej jednou rukou přivítali a zároveň jej druhou rukou svázali těžkými řetězy. A pak se
dále pohybovali mezi lidmi a každého svazovali dalšími a dalšími těžkými řetězy, zatímco muž seděl na
zlatém trůně a hladil svého psího miláčka. Psi, které jsem viděla již dříve, přibíhali a zase jsem viděla, jak
zvraceli a pak lízali to, co vyzvraceli. Psi pobíhali mezi lidmi, lísali se k nim, olizovali je i jejich řetězy,
zatímco muž na trůnu se laskavě usmíval a souhlasně pokyvoval hlavou.
Část druhá
Byla jsem hluboce znechucena těmi depresivními scénami beznaděje a špíny. Křičela jsem k Pánu o
nějakou naději. „Pane, cožpak není žádná naděje pro ty, kdo hledají něco lepšího, pro ty, kdo chtějí uniknout útisku táborů a psů?“ Až pak mi došlo, že mi ty scény byly ukázány proto, abych já sama opravdově hledala odpověď. Pak jsem v Duchu uviděla začátek úzké, skryté stezky, někde v té ohromné
pouštní pustině, který byl zamaskovaný přerostlým křovím. Cesta vypadala stará a neudržovaná a nikoho
jiného jsem na ní neviděla. Vyšla jsem po ní. Stále byla úzká, ale postupně se rozšiřovala. Byla příkrá a
hrbolatá, ale jak jsem ji překonávala, potkávala jsem v nepravidelných intervalech andělské bytosti, které
mi sloužily životodárnou vodou. (Viz ANDĚLÉ V AKCI Ronalda Bucka)
Z počátku jsem neviděla, kam stezka vede, kvůli její příkrosti a hustému křoví a porostu kolem, ale
postupně jsem v dálce uviděla, jak se ve slunci třpytí velmi široká vyvýšená dálnice. Viděl už Mirek
Marván 1981. Pak další lidi, kteří přicházeli přede mnou a nalézali dálnici. Začali na ní vytvářet skupiny,
které postupovaly kupředu. Skrze zjevení Ducha jsem pochopila, že dálnicí je Kristus, a radostně jsem se
připojila k zástupu. Dálnice byla široká a viděla jsem, jak někteří na ní tančili, jiní si klekali a modlili se a
děkovali, pak několik kroků šli a opět poklekli. Mnozí šli rázně, jiní byli přemoženi chvalami, ale všichni
bez vyjímky jsme postupovali vpřed jako jeden. Lidé na dálnici byli nejrůznějšího stáří, ras i kultur a
atmosféra byla jednou z nejradostnějších, plná očekávající víry a jedinečného cíle. Když jsem kráčela v
zástupu, uslyšela jsem jedno nadšené děvčátko, které šlo za ruku se svojí matkou a ptalo se: „Maminko,
kam nás ta dálnice dovede?“ Matka s velikou radostí a očekáváním odpověděla: „Do domu našeho
Otce!“ Tato nálada hluboké radosti, jednoty a vzrušeného očekávání stále rostla,
15
jak jsme postupovali po dálnici jedním směrem vstříc našemu cíli. Někteří šli, jiní poskakovali, tančili, jiní chválili, jiní běželi. Scéna byla opačná té, jíž jsem viděla v poušti. Zde byla radost, svoboda a
pocit smysluplnosti se zaměřením na jediný společný střed pozornosti. Zeptala jsem se: „Pane, je toto
manifesttace Království?“ Pán prostě odpověděl: „Království je ve vás!“
Pak nastala zvláštní a nečekaná věc. Dálnice, po které jsme různě postupovali, se pod námi začala
pohybovat. Podívala jsem se a viděla jsem, že se dálnice začala stávat jakoby tekutou a kolem našich
nohou začala stoupat voda. Lidé byli překvapeni a nevěděli,jak se zachovat v této nové situaci. Když voda
stoupala a oni ztráceli pevnou půdu pod nohama, začali někteří panikařit a padat. Někteří začali plavat, ale
voda se brzy stala rychle plynoucí řekou, která stále stoupala a zrychlovala se. Voda stoupala tak rychle,
že jsem se cítila bezmocná a bála jsem se, že upadnu a utopím se. Když řeka nabrala sílu, i ti, kteří měli
dost síly plavat, se dostali do těžkostí, protože jejich schopnosti nestačily na vodní proud. Uslyšela jsem
jak Duch šeptá: „Nepokoušej se obstát a nebojuj s tím, ale dovol vodě, aby tě nesla – to je jediná možnost!“ Pozorovala jsem ostatní, kteří zjevně slyšeli totéž, že uvolnili svá těla, poddali se proudu a nedělali
nic, takže byli bezpečně unášeni kupředu vysokou rychlostí. Jiní, kteří neučinili toto rozhodnutí poddat se
divoké řece, se snažili brodit a bojovali o přežití. Někteří zmizeli pod vodou a již jsem neviděla, že by se
vynořili. Hluboce ponořena v Duchu jsem očekávala, co se bude dít dále. Pak jsem si uvědomila, že vidění
je u konce, a že Pán k tomu ještě bude mluvit. Zeptala jsem se: „Jaké je Tvé poselství, Pane?“
Slovo k Nevěstě:
Pochopte, že Mojí touhou je nést Můj lid. Nastává vyjití z pustiny a vstup do Království pro ty,
kteří nalezli cestu svatosti. Ale jestliže nevejdete do Mého odpočinutí a nezůstanete v něm, nenaleznete vysvobození od starých cest, cest těla. Na místě, kam přivádím Moji Nevěstu, není žádný prostor, žádné místo pro lidskou sílu! Všechny věci musí být konány v Mé síle a v moci Mého Ducha,
nebo vůbec ne! Dovolte, abych vás nesl na Mých ramenou k místu, kde budeme přebývat společně.
Na zemi je takový zvyk mezi novomanželi, že ženich zvedne svoji nevěstu a přenese ji přes práh
společného domu. Toužím přenést Moji Nevěstu přes Práh Domu Mého Otce! Nyní přichází doba
zůstávání ve Mně, pokud Moje Nevěsta nemá opustit Odpočinutí svého Ženicha!
Nyní nastává vyvrcholení našeho pokračujícího obecenství, které potrvá. Nyní spolu půjdeme
společně k vinici. Nyní jsou mé ruce vztaženy k Mé Nevěstě, aby mohla vejít do Mého Odpočinku a
již se nevracela na své vlastní místo a ke svým vlastním skutkům! Ona může vyjít z pustiny jedině
tak, že spočine na svém Milovaném, protože žádný jiný způsob není pro Mne a pro Mého Otce
přijatelný! Odložte své skutky, kterými se Mi snažíte zalíbit! Stále ještě nechápete, že se Mi
nemohou líbit žádné skutky těla? Ale skutky, které jsou připraveny již od založení, jež jsou ve Mně,
a na základě kterých nyní zvu svoji Nevěstu k účasti, tyto skutky budeme činit společně! Je řečeno,
že stojíš z Mé milosti a skutečně, je to jen Moje milost, která způsobila, že stojíš až dosud. Nyní,
když se Mi plně vzdáš, Moje milost tě ponese, zmocní tě a udrží tě; pokud kapituluješ a vydáš Mi
všechny zbytky tvých sil, milovaný(á), když Mi dovolíš nést tě tam, kam chci JÁ, potom jen JÁ tě
mohu zmocnit, nikdo jiný! Těšil jsem na tento den. Pojď a vstup do plnosti Mého odpočinutí! Konec
Související místa z Písma: Iz 35,8 Povede tudy také stezka, kerá se Svatou cestou bude nazývat. Nepůjde
po ní nečistý, bude určena jen pro poutníky – a ani nejhloupější na té cestě nezbloudí.
Ž 46,5 Je řeka, jejíž proud blaží Město Boží, kde svatý příbytek má Nejvyšší.
H 4,9-10 A protož zůstáváť svátek lidu Božímu. Neb kdožkoli všel v odpočinutí jeho, takéť i on odpočinul
od skutků svých, jako i Bůh od svých.
E 2,4-10 Ale Bůh je tak bohatý v milosrdenství! Zamiloval si nás tak velikou láskou, že spolu
s Kristem obživil i nás, mrtvé ve vinách - jste spaseni milostí ! Spolu s ním nás vzkřísil a posadil na nebesích v Kristu Ježíši, aby svou laskavostí v budoucích dobách ukázal nepřekonatelné bohatství své milosti.
Jste spaseni milostí skrze víru. Není to z vás - je to Boží dar; není to na základě skutků, aby se nikdo
nemohl chlubit. Jsme přece jeho dílo! (Poema=mistrovské dílo) V Kristu Ježíši nás stvořil k dobrým skutkům, které Bůh předem připravil, abychom v nich chodili (abychom se jim věnovali).
Z 22,14 Blaze těm, kteří plní jeho přikázání, aby měli právo na strom života a mohli vstoupit
branami do Města.
16
Prosím, okopírujte pro všechny domácnosti svatých a vylepte nad dřez –zrcadlo čekání Přicházejícího.
Boží Slovo pro život uvnitř Vyvolané:
1) „Milujte jedni druhé, jako jsem Já miloval vás!“ praví Ježíš v
2)
3)
4)
5)
6)
7)
8)
9)
10)
Raději se navzájem denně povzbuzujte, dokud ještě platí ono „DNES“!
Věnujme se jedni druhým, povzbuzujme se k lásce a k dobrým skutkům!
Bratři, nepomlouvejte jedni druhé!
Nestěžujte si, bratři, jeden na druhého, abyste nebyli odsouzeni!
Vyznávejte si navzájem své viny a
modlete se jedni za druhé, abyste byli uzdraveni!
Projevujte si navzájem pohostinnost se vší ochotou!
Služte si navzájem dary(charismaty) jako dobří správci rozmanité Boží milosti!
Vy mladší se podřizujte starším a všichni se oblékněte pokorou vůči sobě navzájem,
vždyť: „Bůh se staví proti pyšným, ale pokorné zahrne milostí!“
11) Povzbuzujte se navzájem těmito slovy.
12) Povzbuzujte se tedy a posilujte jeden druhého jako dosud !
13) …ale raději si navzájem v lásce pomáhejme, (služme jeden druhému a 26)
Nebuďme ješitní, nesoupeřme spolu a nezáviďme si!
14) Neste břemena jedni druhých a tak naplňte zákon Kristův!
15) Jsme v Kristu jedno Tělo a jako jednotlivé údy patříme k sobě navzájem.
16) Milujte se navzájem bratrskou láskou a
17) projevujte si navzájem uctivost!
18) Dobrořečte těm, kdo vás pronásledují – nezlořečte, ale dobrořečte.
Radujte se s radujícími a plačte s plačícími!
19) Buďte téže mysli jeden vůči druhému, mějte sounáležitost s obyčejnými!
20) Nespoléhejte na vlastní moudrost! Nikomu neodplácejte zlo zlem!
21)
22)
23)
24)
26)
27)
28)
29)
30)
31)
J 13,34
H 3,13
H 10,24
Jk 4,11
Jk 5,9
Jk 5,16
1P 4,9
1P 4,10
1P 5,5
1T 4,18
1T 5,11
G 5,13
G 6,2
Ř 12,5
Ř 12,10
Ř 12,14-17
Nesuďme jedni druhé. Raději posuďte, jak bratra ničím neurazit a nepohoršit.
Přijímejte se tedy navzájem, jako Kristus přijal vás do Boží slávy!
Plni dobroty napomínejte jeden druhého!
Pozdravte se navzájem svatým polibkem!
Prokazujte si navzájem stejnou péči (bez ohledu na osoby)
Snášejte jeden druhého!
Buďte laskaví jeden k druhému a milosrdní!
Odpouštějte si navzájem, tak jako Bůh v Kristu odpustil vám!
Z úcty k Bohu se poddávejte jedni druhým!
Žijeme-li ve světle jako ON je ve světle, máme koinónii=společenství jedni
s druhými a (tehdy) krev Ježíše, jeho Syna, nás očišťuje od každého hříchu.
Ř 14,13
Ř 15,7
Ř 15,14
1K 11,33
1K 12,25
K 3,13
E 4,32
E 5,21
1J 1,7
M 7,12: Chovejte se k lidem přesně tak, jak chcete, aby se oni chovali k vám.
Právě v tom spočívá tóra i proroci.
cd
Všechny nás pojí jeden Duch a Pán, Kristus král, 2x
a my vznášíme prosbu, aby dál při nás stál.
Podle lásky jen, která Tvoje děti pojí,
poznají, že jsme učedníci Tvoji.
Smiřte se s Bohem.
Lidé nepůjdou do pekla kvůli svým hříchům, i když takový názor je dost rozšířený.
Půjdou do pekla, protože odmítli vykoupení. Půjdou do pekla, protože odmítli přijmout
Spasitele. Křesťané říkají: „Pokud nepřestanete krást, klít, reptat a dělat to či ono, Bůh vás
nepřijme“, obviňují tím lidi z hříchů. Zároveň tím zlehčují a snižují hodnotu Ježíšovy oběti.
Vlastně říkají: „Vaše hříchy jsou větší a důležitější než to, co Ježíš vykonal na kříži. Ale Bůh
v Kristu přestal lidem počítat jejich hříchy. Hříchy už nejsou problémem. Hlavním
problémem je, jak se lidé zachovají k Ježíši, zda mu vydali svůj život, nebo Ho odmítají.
Pokud někdo nepřijímá Ježíše jako svého Spasitele, odmítá jediný možný způsob, kterým
bylo zaplaceno za jeho viny. Kristus žije! Vstal z mrtvých před 1980 lety.
K Otci není jiné cesty, než skrze Jeho Syna. „Já jsem ta cesta, pravda a život,“
odpověděl Ježíš (Tomášovi): „Nikdo nepřichází k Otci než skrze mne“. J 14,6 Takže pokud
nepřijmou, že Pán Ježíš Kristus zaplatil za jejich hříchy, budou odmítnuti a uvrženi do pekla,
avšak nikoliv kvůli svým hříchům, ale protože odmítli Ježíše. V pekle budou bráni
k zodpovědnosti a budou muset za tyto hříchy zaplatit. Pravda je však taková, že za všechny
tyto hříchy už zaplatil Ježíš. Problémem proto už ve skutečnosti není hřích. Rozhodující je
otázka:
Co učiníš s Ježíšem?
Bůh už se na tebe kvůli hříchu nehněvá. Chce, abys začal přijímat Jeho lásku. Bůh tě
miluje, i když si to nezasluhuješ, kvůli Kristu. Zemřel za tebe a pro tvé ospravedlnění vstal
z mrtvých. Bůh má z tebe radost, i když sám ze sebe radost nemáš. Uvidíš-li vírou cenu,
kterou Ježíš zaplatil za tvé hříchy, okamžitě se do Něj zamiluješ. Ve tvém vztahu s Bohem
zakusíš novou, dosud nepoznanou radost a pokoj.“
Bůh v Kristu uzavřel se světem mír! Přestal lidem počítat viny a
zprávu o tom smíření svěřil nám. 2K 5,19 Už se nehněvá, ba nemá ani špatnou
náladu. On vás miluje a zaplatil za vás. Přijměte Ho. Přijměte jeho lásku. Avšak
přichází čas, kdy současný věk milosti – věk pohanů – skončí. Kniha Zjevení
jasně říká, že přijde doba, kdy Bůh řekne: „All right, hotovo, šmitec“. A tehdy ti,
kdo Jej přijali, vejdou do radosti a pokoje, ale ti, kdo Jej odmítli, propadnou
Božímu hněvu. A když Bůh vylije své soudy, jak je psáno ve Zjevení, nikdo se
nebude ptát: “Tak tohle je ten Boží hněv?“. Všichni budou bez jakékoli
pochybnosti přesně vědět, co se děje. Ve srovnání s tím budou hurikány, které
udeřily v r. 2004, vypadat jako maličkost. Nikdo nebude debatovat a ptát se: „Byl
toto Boží soud?“ Každý to bude vědět. Ale nyní je Boží milost ještě rozšířená nad
všemi lidmi. Oznamujeme vám to, co andělé oznamovali při Kristově příchodu na
zemi: „Sláva na výsostech Bohu! Na zemi pokoj a dobrá vůle vůči lidem. Bůh
se na vás nehněvá!“
Proto tedy jako Kristovi velvyslanci prosíme na místě Kristově,
jako by skrze nás žádal Bůh: Smiřte se s Bohem. podle A.Womacka
________________________________________________________________________

Podobné dokumenty

005 - Na ťahu je Boh

005 - Na ťahu je Boh Židov do zasľúbenej zeme v roku 1542 pr. Kr. až do konca sveta. S použitím jednoduchej matematiky 3416 - 1542 = 1874 sa dopracoval k dátumu neviditeľného príchodu Ježiša Krista na zem. Keď k tomuto...

Více

3. 1933-1945: omyl a hrůza NESPRAVEDLIVÁ OBVINĚNÍ ZE

3. 1933-1945: omyl a hrůza NESPRAVEDLIVÁ OBVINĚNÍ ZE odpovědnosti. Podle předložených tezí celá země více či méně aktivně souhlasila s likvidací šesti milionů Židů, a tak se podílela na nejstrašlivějším masakru, jaký vůbec člověk pamatuje. Němci spol...

Více

Tisícročné kráľovstvo

Tisícročné kráľovstvo v zmysle ľudí, ktorí odmietli Krista (nielen Ho nepoznali). • PÁSŤ ŽEZLOM5 ŽELEZNÝM – „Holí pastýř ovce zachraňoval a vedl. Hůl však bývala okovaná a pastýř ji užíval na obranu stáda proti dravé zv...

Více

Falošní proroci

Falošní proroci cudzích bohov nech zomrie!“ 21 Ak sa v duchu opýtaš: „Akože môžem poznať slovo, ktoré nepovedal Pán?“ 22 - toto ti bude znamením: ak sa to, čo predpovie prorok v Pánovom mene, nesplní, to nehovoril...

Více

Nabuchodonozorov sen

Nabuchodonozorov sen • Boh nám dokonca prisľúbil, že bude k nám hovoriť cez sny: „Potom vylejem svojho ducha na každé telo a budú prorokovať vaši synovia i vaše dcéry; vaši starci budú mávať sny a vaši mládenci budú ma...

Více

JUDA INFO 1 / březen - Křesťanské společenství Juda

JUDA INFO 1 / březen - Křesťanské společenství Juda křesťanských hodnotách a vytvářely velmi bezpečné duchovní prostředí u nás doma. Otevíraly naprosto jedinečným způsobem dveře ke komunikaci a sdílení mezi všemi členy rodiny, což nám vydrželo až do...

Více