Počítače první generace

Počítače první generace
●
●
●
●
●
období cca mezi lety 1944 - 1956
počítače první generace jsou charakteristické použitím
elektronek, v menší míře též ještě relé
elektronka je zařízení (elektronická součástka), které
usměrňuje nebo zesiluje elektrické signály. Skládá se z
několika elektrod v uzavřené vakuové baňce
počítače byly poměrně neefektivní, velmi drahé, měly vysoký
příkon, velkou poruchovost a velmi nízkou výpočetní rychlost
počítače byly konstruovány podle von Neumannova
schématu a je pro ně charakteristický tzv. diskrétní režim
práce, to znamená, že při tomto zpracování je do paměti
počítače zaveden jen jeden program a data, se kterými tento
program pracuje. Poté je spuštěn výpočet a již není možné s
počítačem v průběhu tohoto výpočtu komunikovat. Po
skončení výpočtu musí operátor do počítače zavést další
program a data a vše se opět opakuje
ENIAC
●
●
●
●
●
Electronic Numerical Integrator And Computer byl historicky první počítač na světě, který měl veškeré
architektonické rysy moderních počítačů. Do provozu byl uveden roku 1944 na univerzitě v Pensylvánii.
Obsahoval 17468 elektronek, 7200 krystalových diod, 1500 relé, 70 000 rezistorů, 10 000 kondenzátorů,
okolo 5 miliónů ručně pájených spojů, vážil 30 tun, zabíral 167 m 2, spotřebovával 150 kW a jeho vývoj stál
500 000 dolarů
traduje se, že když byl
zapojen, pouliční světla
Philadelphie
slabě
poblikávala, chlazen byl
dvěma leteckými motory
při práci s desetimístnými
čísly
prováděl
357
(násobení)
nebo
35
(dělení)
operací
za
sekundu
byl určen pro výpočty
palebných tabulek pro
dělostřelectvo americké
armády za druhé světové
války,
avšak
válka
skončila dříve nežli mohl
být stroj ve válce využit,
pomáhal
s
výpočty
atomové bomby
byl poruchový,
téměř
každý
den
vyhořelo
několik elektronek
ENIAC v provozu ve Philadelphii
MANIAC
●
●
●
Mathematical Analyzer, Numerical Integrator, and Computer nebo Mathematical Analyzer, Numerator,
Integrator, and Computer se stal následníkem ENIACa, byl vytvořen týmem pod vedením otce moderní
počítačové architektury Johnem von Neumannem
byl sestaven roku 1945 a v
laboratořích Los Alamos National
Laboratory
byl
použit
k
matematickým
výpočtům,
popisujícím fyzikální děje a byl
využit i k vývoji jaderné bomby
Von
Nemannovo
schéma
rozděluje počítač do 6 částí: ALU
(aritmetickologická jednotka) samotné jádro počítače, které
provádí
veškeré
aritmetické
výpočty i logické operace, řadič řídící jednotka, která řídí činnost
všech ostatních částí počítače,
operační paměť - slouží k
uchování
zpracovávaného
programu,
dat
a
výsledků,
vstupní zařízení - zařízení
určená pro vstup programu a dat,
výstupní zařízení - zařízení
určená pro výstup programu a
dat, sběrnice - slouží ke
komunikaci mezi jednotlivými
moduly
UNIVAC (1951)
●
●
UNIVersal Automatic Computer byl první komerční, sériově vyráběný počítač vyrobený v USA. UNIVAC I
používal 5200 elektronek, vážil 13 tun a měl spotřebu 125 kW. Mohl vykonat asi 1905 operací za
sekundu, při frekvenci 2,25 MHz. Samotná hlavní jednotka (např. procesor a paměťová jednotka) měla
rozměry 4,3m x 2,4m x 2,6m (délka x šířka x výška). Celý UNIVAC I zabral více než 35,5 m 2
původní cena UNIVACu I byla 159.000 USD, avšak cena postupem času rostla, až se vyšplhala na
rozmezí mezi 1.250.000 USD až 1.500.000 USD. Celkem bylo vyrobeno a dodáno 46 strojů.
UNIVAC – ovládací panel
EDVAC (1952)
●
●
●
●
po 2. světové válce v Bellových laboratořích v
USA byl dokončen elektronkový počítač
EDVAC
(Electronic
Discrete
Variable
Automatic Computer)
podle projektu John von Neumanna na
počítači pracovali vědci John W. Machly a
John Presper Eckert (tvůrci ENIACa)
počítač obsahoval 6000 elektronek a 12000
diod, měl příkon 56 kW. Zabíral 45,5 m² místa
vážil 7850 kg
rychlost sčítání byla 864 mikrosekund a
násobení 2900 mikrosekund
EPOS 1
●
●
●
Elektronický POčítací Stroj spatřil světlo světa ve třech exemplářích v Československu v 60. letech 20.
století. Na jeho vývoji se podílel stejný tým, jako v případě SAPO, tedy vedený doc. Antonínem
Svobodou v Ústavu matematických strojů ČSAV
podle původní koncepce
měl mít počítač 2 000
elektronek.
Po
Svobodově emigraci byl
však počítač sestaven z
3 400 elektronek a měl
příkon 80 kW. Konečný
vzor, který byl později
uveden do průmyslu, měl
8000 elektronek a příkon
2OO - 300 kW
původní
prototyp
byl
velmi dobrý, ale střední
doba
mezi
dvěma
poruchami byla u kopií
jen něco přes 80 minut. Z
tohoto důvodu se nikdy
tento
počítač
velké
sériové výroby nedočkal
Zdroje:
Dostupné pod licencí Public Domain na www:
http://cs.wikipedia.org/wiki/Soubor:Eniac.jpg
http://commons.wikimedia.org/wiki/File:Eniac_Aberdeen.jpg
http://en.wikipedia.org/wiki/File:Museum_of_Science,_Boston,_MA_-_IMG_3163.JPG
http://en.wikipedia.org/wiki/File:UNIVAC-I-BRL61-0977.jpg
http://en.wikipedia.org/wiki/File:Edvac.jpg
Dostupné pod licencí Creative Commons Attribution-Share Alike 3.0 Unported na www:
http://cs.wikipedia.org/wiki/Soubor:Dubulttriode_darbiibaa.jpg