březen 2008 - Městys Křemže

BŘEZEN 2008
Ročník 18
Cena Kč 10,-
SOUBOR USNESENÍ ze zasedání zastupitelstva Městyse Křemže
dne 26. 02. 2008
USNESENÍ č. 70/02/2008
Zastupitelstvo městyse
►bere na vědomí zprávu o všeobecném dění v obci
USNESENÍ č. 71/02/2008
Zastupitelstvo městyse
►bere na vědomí zprávu o činnosti Rady městyse v období od 17. 12. 2007 do 26. 02. 2008
USNESENÍ č. 72/02/2008
Zastupitelstvo městyse
►schvaluje rozpočtové opatření č. 5/2007 (příloha č. 1)
USNESENÍ č. 73/02/2008
Zastupitelstvo městyse
►schvaluje výsledek hospodaření městyse Křemže
a vedlejší hospodářské činnosti městyse Křemže dle
přílohy č. 2 tohoto usnesení
►schvaluje převod hospodářského výsledku vedlejší
hospodářské činnosti městyse ve výši 883.467,75 Kč
do rozpočtu městyse
►bere na vědomí Zprávu o výsledku přezkoumání
hospodaření Městyse Křemže za rok 2007 ze dne
15. 02. 2008
USNESENÍ č. 74/02/2008
Zastupitelstvo městyse
►schvaluje vyrovnaný rozpočet na rok 2008 dle přílohy
č. 3 tohoto usnesení
KOŘENY
Dnes zamíříme s „Kořeny“ na
Českokrumlovsko, do městysu Křemže,
ležícího v údolí mezi Blanským lesem
a Haberským pohořím.
Do katastru obce Křemže patří i známá Kleť s rozhlednou
či zřícenina hradu Dívčího kamene, kde byl vězněn král
Václav IV.
KŘEMEŽSKO
USNESENÍ č. 75/02/2008
Zastupitelstvo městyse:
►schvaluje hospodářský výsledek provozování
kanalizačního zařízení městyse dle přílohy č. 4
tohoto usnesení
►bere na vědomí hospodářský výsledek provozování
vodovodního zařízení Svazku obcí – Vodovod
Křemže dle přílohy č. 5 tohoto usnesení
USNESENÍ č. 76/02/2008
Zastupitelstvo městyse:
►schvaluje rozbor hospodaření příspěvkové
organizace „Základní škola a Mateřská škola
Křemže“ dle přílohy č. 6 tohoto usnesení
►schvaluje použití rezervního fondu příspěvkové
organizace „Základní škola a Mateřská škola
Křemže“ k pokrytí ztráty hospodaření za rok 2007
USNESENÍ č. 77/02/2008
Zastupitelstvo městyse:
►bere na vědomí Zprávu o činnosti Knihovny městyse
Křemže za rok 2007
USNESENÍ č. 78/02/2008
Zastupitelstvo městyse:
►schvaluje zprávu o výsledku inventarizace majetku
městyse k 31. 12. 2007
Název Křemže (německy Krems) je vysvětlován dvěma
způsoby, buďto je to od keltského slova Kremisa, které se
dodnes vyskytuje v irštině a znamená to česneková řeka,
nebo se odvozuje od slovanského Kremža, tedy říčka tekoucí
s velikým hlukem. Obě ta slova se vztahují ke Křemežskému
potoku, který teče poblíž obce. Ten je zmiňován už v listině
krále Přemysla Otakara II r. 1263, kdy byla zakládána Svatá
Koruna. Dnes se jmenuje Zlatá Koruna. Krajina v oblasti
Křemže patřila od 13. století pánu ze Strakonic, jehož
sídlem se stal i Chlum, po němž se jedna větev nazývala
vladikové z Chlumu a ve 14. století se rodina rozdělila na
strana 1
vladyky z Chlumu a vladyky z Křemže, přičemž obě rodové
větve vlastnily polovinu Křemže. Založení hrádku v Křemži
došlo v 1. polovině 14. století na místě starší tvrze. Hrádek
je poprvé připomínán r. 1364 a byl vybudován na ostrovu
nad levým břehem Křemežského potoka. Nejznámějším
příslušníkem těchto vladyků z Křemže a majitelem hrádku
byl Jan Smil z Křemže.
Co byste nám o něm řekl?
Jan Smil z Křemže, vladyka a husitský hejtman prožil
dětství na rodné tvrzi jako méně majetný šlechtic, to se
tehdy dělalo, vstoupil do služeb Oldřicha II. z Rožmberka,
poté co Oldřich opustil kališnické vyznání, tak Smil opustil
zase jeho. Sňatkem s Annou z Rožmitálu získal značné
jmění a od r. 1420 se stal i majitelem hradu Hus. Oldřich
z Rožmberka velmi nelibě sledoval jednak loupeživý
způsob života jeho, ale ještě více jeho rostoucí bohatství.
Spory mezi těmito sousedy vyvrcholily potom po husitských
válkách, kdy byl Smil z Křemže v r. 1439 zatčen a uvězněn
na Českokrumlovském hradě a po 8 letech tuhého vězení
vymohl Oldřich na něm darování - v uvozovkách - jeho
majetku, za což mu slíbil svobodu a přesto ho nechal
proradně popravit. A nechal i zbořit také tvrz v Křemži. Ale
znak Jana Smila z Křemže - tedy zavinutou střelu - přijala
do svého znaku Křemže při svém povýšení na město
v r. 1863.
Kdo vlastnil Křemži potom?
Roku 1451 prodal Oldřich z Rožmberka polovinu Křemže
bratrům Přibíkovi a Oldřichovi z Chlumu a v r. 1547 přešla do
majetku rodu Častolárů z Dlouhé Vsi. Tato polovina Křemže
později patřila k panství Chlumeček zmíněných Častolárů
z Dlouhé Vsi a tuto polovinu koupil potom r. 1665 rod
Kořenských a 1673 Jan Augustin Miličovský z Braunberka,
od něhož jej v roce 1678 koupil cisterciátský klášter ve
Zlaté Koruně. Ono se to lehce řekne, ale tehdy to bylo
velice nesnadné ten statek koupit, byla kvůli tomu jednání,
protože Eggenberg na Krumlově dělal všechno proto, aby
ke koupi tohoto statku Chlumeček Zlatou Korunou nedošlo.
Po zrušení kláštera v roce 1785 získali Chlumeček v dražbě
Schwanzenbergové a připojili ho k Českokrumlovskému
vévodství.
Jak to bylo s tou druhou polovinou
Křemže?
Ta náležela k panství Český Krumlov zámek, protože ještě
existovalo panství Český Krumlov Prelatura a Český Krumlov
klášter Klarisek, takže je to někdy složité se v tom vyznat,
ale jak dokazují dochovalé urbáře z 15. století byla tato část
Křemže vedena jako součást statku Křemže, kam například
roku 1543 patřili i mlynáři Petr Duchoň Společný, Petr Hrbek,
Míka a dále vesnice Loučej, Bohouškovice, Mříč, Slavče,
Lipí, Vrabeček, Zahorčice a Radostice. Ještě Tereziánský
katastr r. 1757 ukazuje, že Křemže byla rozdělena na dvě
poloviny, jedna polovina náležela Krumlovu a druhá klášteru
ve Zlaté Koruně. Je tedy potřeba dát si pozor nesmí se
to plést. Archiválie totiž k jedné té polovině se najdou ve
fondu Český Krumlov a k té druhé ve fondu statek Chlum
a Chlumeček Častoralův z Dlouhé Vsi případně také něco
ve fondu archiválií Zlaté Koruny. Je zajímavé, že v Křemži
bývaly ještě kdysi dva dvory. Roku 1627 koupila krumlovská
vrchnost jeden dvůr od Viléma Přídruha Kotce z Dobrše
a druhý r. 1643 od Dvořáka Diviše.
strana 2
Které rodiny zde jmenuje berní rula
v polovině 17. století?
Berní rula z r. 1654 uvádí Křemži ve dvou krajích. Část
Křemže zvaná Městečko je uvedená v bechyňském
kraji, druhá větší část byla vsí statku Chlumeček, který
byl v prácheňském kraji. Teprve v r. 1694 byl ten statek
Chlumeček úředně přeřazen do bechyňského kraje. A co
se týká té bechyňské části Křemže – ta je v rule nazývána
Městečkem. Největším hospodářem byl jediný sedlák na
této části Adam Klich, který měl asi 7 ha, dále zde byl
s 8 strychy chalupník Bartoloměj Lahvička a pak už jen 4
domkáři – Urban Němec, Matěj Bednář, Petr Linhoušek
a Řehoř Hajnej. Čili na městečko velmi málo usedlých.
Jenom šest. Ta druhá část Křemže, která byla v té době
zvána Vsí a patřila rytíři Janu Albrechtovi Častoralovi
z Dlouhé Vsi, byla větší, bylo zde celkem 14 usedlostí,
všichni sedláci, to je zajímavé, měli výměru 18 strychů, tedy
asi 5 ha, a byli to Jiřík Vojta, Petr Petroušek, Kryštof Filípek
a pustý statek Bidžovský. Dále zde byli 7 až 8 strychoví
chalupníci Vít Nosek, Šindelář Jakub Xel, Tomáš Lekeš,
Blažej Karous a následovali domkáři Filip Kudláček, bednář
Jan Ňamňář, to je takové zvláštní jméno, Jiřík pekař, Vít
řezník, švec Řehoř Vacek, řezník Martin Řezník, takže jak
vidno, domkáři měli tehdy v Křemži příjmy hlavně podle
svých řemesel. Některé rodiny v této části Křemže uvádí už
urbář statku Chlum Častoralům z Dlouhé Vsi z r. 1624. Byly
to například rodiny Filípek, Jiřík, Xel, Lekeš a Petroušek.
Pokud někdo pochází z Křemže a nebo má
odtud své předky, jak lze využít například
tamní farní matriky. Jak se vůbec tam
vyvíjely náboženské poměry?
Kostel v té staré podobě, protože pak byl v 19. století
přestavěn, byl postaven už koncem 13. století. V době
husitských válek se na Křemežsku ujalo Husovo učení,
protože Jan Smil z Křemže, jak již jsme si říkali, byl hejtman
husitský, tak je pravděpodobné, že také na zdejší faru
dosazoval kněze pod obojí. Jako první římskokatolický kněz
se uvádí r. 1568 farář Jiří, r. 1596 povolal do Křemže Jan
Častolár, to byl tehdy regent krumlovského panství, jezuity
z Krumlova. Po Bílé Hoře, jako všude, bylo nedostatek
kněží, a tak Křemže byla spravována okolními duchovními.
Konsolidace poměrů ve farnosti nastala již r. 1678 kdy
koupil Chlumeček klášter Zlatá Koruna, a od té doby až do
zrušení kláštera Josefem II. v r. 1785 tam působili cisterciáci.
Z pozdějších kněží je významný horažďovický rodák
Antonín Matějovský, který v Křemži působil dlouhých 36 let
od r. 1861 a zasloužil se mimo jiné o založení a vedení farní
kroniky. Co týká matrik, je nejstarší dochovaná z Křemže
z roku 1658, lze tedy ve zdejší farnosti stopovat své předky
poměrně daleko do minulosti. Farnosti náležely vesnice
Křemže, Bohouškovice, Chlum, Chlumeček, Holubov,
Krasetín, Lhotka, Loučej, Mříč, Slavče, to bylo potom
přifařeno k Dubnému, Stupná, Třísov, část Habří, tam se
jednalo o myslivny Lesák a Heidl a část Jankova, tam šlo
o bohouškovickou myslivnu.
Pokud byste měl našim posluchačům
přiblížit obyvatele a rodiny v Křemži
v 19. století, jaký pramen byste použil?
V českokrumlovském okresním archivu je uložen fond
fary Křemže, tam je deponován i tzv. soupis duší zdejší
KŘEMEŽSKO
farnosti z r. 1840, právě toho roku část Křemže vyhořela,
roku 1840 zde bylo jen 51 čísel popisných, č. 1 byla fara, na
které tehdy působil páter Antonín Matějovský, sedláci tehdy
sídlili v Křemži na číslech – 2 – tam byl Matouš Mácha, na
č. 7 Bartoloměj Lekeš, na č. 11 Franc Husar, tady bych se
zmínil o této rodině. Část rodiny Husarovy působila jako
panští myslivci, např. v Habří u cisterciáků nebo ve vsích
města Budějovic, dcera jednoho člena rodu se provdala za
budějovického panského myslivce, šlechtice doudlebského
ze Šternechu. Dále žili sedláci v Křemži na č. 14 – Jakub
Lekeš, na č. 15 – Josef Jakubec, na č. 16 Anton Valenta,
na č. 27 Jan Panoš. Číslo popisné 32 byl mlýn, na kterém
provozoval bílé řemeslo Martin Jené, č. 31 byla bývalá
pila a na ní žil Jan Beran, č. 3 byla hospoda, kde šenkoval
Vojtěch Mácha, z řemeslníků byli v polovině 19. století
v Křemži švec Martin Sklář na č. 12, pekař Petr Trapl na č. 36
a kovář Martin Suchý na č. 42. Dále zde byli ještě chalupníci
Franc Cipín na č. 9, Šimon Kříž na č. 10, Jan Krátký č. 18.
Dále zde byli již domkáři např. to byly rodiny Kuchařova na
č. 3, Čubova na č. 13, Beranova, Zimermanova atd.
Pocházeli z Křemže nějací významní
rodáci?
Tak z Křemže pocházelo více kněží, mezi nimi bych zmínil
pátera Gabriela Schneidera, který se v Křemži narodil v r.
1812, ten měl být dán na řemeslo, ale protože byl nadaný,
tak byl poslán do latinských škol do Budějovic, pak byl r. 1837
vysvěcen na kněze, působil potom na Chodsku v Klenčí
a byl brzy velice známý po celém Domažlicku a on k nám
přivedl do českých zemí kongregaci školských sester.
My jsme projeli Křemží napříč stoletím,
a pokud byste měl zmínit obyvatele
Křemže na počátku minulého, tj.
(20. století, tak koho byste uvedl?
Tady bych rád použil Chytilův adresář z r. 1913, ten uvádí
tehdy jako starostu Jana Stožického, radními byli mlynáři
Josef Čížek a řezníci a hostinští Soukup a Stanko, tehdy
byly zde 2 porodní báby – Kuchařová a Šnajderová,
správcem velkostatku Krumlov byl Jan Špaček, dále zde
byli bednáři Chaluper a Valenta, cukrář Václav Interholc,
hodinář a zlatník František Sklář, hostinců bylo několik –
Lekešů, Pecků, Soukupů, Stanků, Stožických, Šebestů
a Švarců, takže kdo měl žízeň, měl kam zajít, kloboučníkem
byl Jan Sklář, knihařem Martínek, kolářem Matěj Šimeček,
kominíkem František Zajíček, byli zde 4 krejčí - Hála, Hluchá,
Filip a Špán, mlynářem byl Josef Čížek, bylo zde i několik
obchodů – železářství měl František Diviš, ovoce a zeleninu
Eva Marková, řeznictví Matěj Ebrt, Izidor Hojer a František
Stropek, bylo zde 5 obuvníků – Jakubec, Kříž, Schneider,
Sklář a Vintr. Pekaři byli v Křemži před 1. světovou válkou
3 – Matěj Hajer, Jan Netočný a František Švarc, byl tam
i řezbář Jakub Ludvík, sklenář Zimerman, sedlář Jan
Hušár, pokrývačem byl Tomáš Krátký, pečivo, máslo a sýr
prodávala Marie Kuchařová atd. Jak vidno, byl v Křemži
přepestrý život, a to přejeme Křemežským i dnes.
Převzato od ČRo České Budějovice
KŘEMEŽSKO
KALENDÁRIUM
3.3.1940 – byl při návratu
z Českých Budějovic na nádraží
zatčen učitel pan Jan Ochozka,
významný činovník Sokola. Domů byl propuštěn 11. června
1940, ale učit již nesměl. Vykonával až do konce války na
obecních úřadech písařské práce.
Tvrdilo se, že jeho rodinu to stálo velké peníze, které
hrabivě sebral německý advokát, aby ho před soudem hájil
a obhájil.
4.3.1840 – o 6. hod. večerní vypukl v Křemži u Hamerníků
v čp. 10 požár. Podle lidového podání šla hospodyně pro
cosi na půdu a svítila si loučí. Bylo to na Popeleční středu
a zakrátko vlivem silného větru začaly postupně chytat
další a další domy, takže toho večera lehlo popelem celkem
25 domů kolem náměstí. Bylo to veliké neštěstí pro celou
Křemži, zvláště když škoda nebyla plně kryta pojištěním.
20.3.1812 – se narodil v Křemži Gabriel Schneider. O tomto
významném rodákovi jsme psali již minulý měsíc, kdy jsme
si připomínali jeho úmrtí.
28.3.1917 – se v noci na 29.3. vloupali neznámí pachatelé
do úřadovny nádraží v Křemží - Mříčí. Dle stop se však
jednalo o několikačlennou tlupu cikánů a kramářů. Uloupili
železnou ohnivzdornou pokladnu, vybrali z ní 540 korun
a ve skladišti různé druhy zboží.
28.3.1942 – byly v důsledku války odvezeny z kostela
československé církve husitské tři velké zvony. V roce 1938
byly obětavostí a ze sbírek pořízeny do věže Husova sboru
čtyři nové zvony: Václav, Karel Farský, T.G.Masaryk a malý
umíráček. Po tomto dni zůstal na věži jen malý zvonek.
Jan Mejzlík
Z orientačního běhu
Tělovýchovná
Jednota
Sokol
Křemže,
oddíl
orientačního
běhu,
uspořádal v neděli
10. února 2008 sedmý
závod třetího ročníku
o Sněhulákův kufr.
Závod se konal ve Chmelné
na mapě SKALKA III
1:10 000. Za pěkného
počasí závod absolvovalo
přes čtyřicet předních
běžců Jihočeského kraje.
Původně to mělo být
jihočeské Mistrovství v lyžařském orientačním běhu,
protože však nebyl sníh, tak se závod konal jako sedmý
Sněhulák na dlouhé trati. Závod připravili Vladislav
Štindl, Vladˇka Troupová, Pavla Motejlová a Jitka
Moravcová. Výkony křemežských byly poměrně dobré.
V hlavní kategorii A se umístil Pavel Zimmermann na
strana 3
4. místě, Marie Dulovcová na 11. a Petr Klimeš na
13. místě. V kategorii B zvítězil Karel Mražík, 2. Kamil
Moravec, 7. Miloš Moravec, 13. Milena Zimmermannová,
14. Miroslava Machová. 15. Ivana Machová jun.
Další závody které bude pořádat oddíl OB
Sokola Křemže v roce 2008:
12. dubna 2008 - jihočeské mistrovství na krátké
trati. Závod se bude konat na mapě SKALKA III
1:10 000 poblíž Holašovic. Rozpis závodu bude na
internetu na adrese www.jc-org.
Další závod a to 31. ročník o ŠTÍT PODKLETÍ
budeme pořádat 24. května 2008. Tento závod bude
také 4. kolem žebříčku Jihočeské oblasti. Závod se bude
konat ve Chmelné opět na mapě SKALKA III 1:10 000
od autorů Vlad. Štindla a Pavla Zimmermanna.
Rozpis závodu bude opět na internetu uveřejněn 3 týdny
před závodem na www.jc-org.
Vlad. Štindl
Jak se dříve v Chlumu
řehtávalo
Velikonoce přinášely pro kluky vedle
jarních radovánek i určité starosti.
Každý kluk asi od 3. třídy si musel
opatřit řehtačku nebo klepačku a ti
starší dokonce kolovrátek či trakářek.
Také se musel naučit řehtat, protože
na Křemežsku se řehtávalo nejen
normálně, ale i po Krumlovsku, což
mělo jiný rytmus – ra – ra- ra, rarara.
Za našich klukovských let se neodbývalo řehtání jen jednou
nebo dvakrát za den, ale vždy, kdy se na věži zvonilo, a to
bylo v 6 h ráno, v poledne, večer, v pátek ještě ve 3 hodiny
a na Bílou sobotu ráno. K rannímu řehtání jsme museli být
ve ¾ na 6 u kapličky, kde se pokleklo, smeklo a celá skupina
se nahlas modlila. Dozor nad řehtači měl nejschopnější kluk
za 3. měšťanky a říkalo se mu kápo. K jeho povinnostem
patřilo sepsat do notesu všechny řehtače, přečíst a kdo
chyběl, udělat čárku ležatou a při rozdělování vejce
nebo koruny strhnout. Na pořádek ještě dohlížel kápův
pomocník. Kdo při modlitbě nesejmul čepici, dostal od
kápa pohlavek, až mu čepice spadla. Po modlení se obešla
3x kaplička za hlasitého řehtání, pak se šlo do Horánku, do
Vísky a k mlýnu. Vybíralo se jen v pátek odpoledne a až po
třetí hodině se vajíčka i koruny dělily. Kde neměli slepice,
dávali něco drobných, aby se na velikonoční pondělí mohlo
hrát o vajíčka. Když se vybíralo, chvátali kluci z Chluma,
aby byli dřív v Chlumském mlýnu než křemežští, protože
ve mlýně bylo vždy hodně drůbeže a bývala tam největší
nadílka. Chvátali tam i křemežští a nedej Bože, aby se tam
střetli najednou. To docházelo i k malé klukovské válce. Na
sobotu ráno se nechávala záloha, aby kluci vůbec ještě
přišli na šestou. Kdo nepřišel, o zbylé zálohy se rozdělili
ostatní. Pak se řehtačky odložily až do června, kdy se s nimi
plašili špačci, aby nelétali na zralé třešně.
Toto hezké vylíčení velikonočního řehtání od neznámého
strana 4
chlumského autora jsem našel v archivu a z vlastní zkušenosti
mohu potvrdit, že stejně probíhalo i ve Křemži. Výhradně
klukovská parta obešla kostel, část dnešní Budějovické,
pak Školní, sešla dolů k Doležalům, kde proběhlo modlení,
které vždy obstaral někdo z kvalifikovaných ministrantů, Pod
kopcem k Chlumskému mlýnu, Kozlíkem vzhůru, dokončila
Netolickou a zbytek náměstí. Někdy jsme obešli i Pasíčka,
ale vždy menší skupina doběhla na Bořinka, která stejně
jako Chlumský mlýn skýtala při vybírání slušnou nadílku.
V dnešní době se náboženský charakter řehtání, t. j. náhrada
zvonů v kostele, poněkud vytratil. Zmizely i vysoké „berany”
v kostele na Květnou neděli. Velikonoce však máme všichni
rádi. Křesťané uctívají oběť Krista a ti ostatní se těší na
příchod jara.
F. Saraurer
Pohádkové dopoledne
K únoru patří již neodmyslitelně čas maškarních bálů,
průvodů a taškařic. I pro děti se chystá spousta těchto
veselých akcí. Ve školce jsme se těmto oslavám věnovali
většinou jen na úrovni tříd. Tak co si letos zařádit všichni
společně?
V pondělí 18. 2. se v obou našich školkách sešlo mnoho
princezen, kovbojů, spidermanů, pirátů, vodníků, šašků,
zvířátek a dalších pohádkových bytostí. Od rána se nemluvilo
o ničem jiném, než že po svačince odejdeme do tělocvičny
základní školy a tam si užijeme společný maškarní rej.
A po pravdě řečeno, ani my – učitelky jsme přesně nevěděly,
co nás a děti čeká. Program jsme svěřily do rukou paní
Zemanové, která se svojí kolegyní navštěvuje naši mateřskou
školu několikrát do roka s pěkně připraveným pásmem písní
pro děti. Ani tentokrát jsme se nezklamaly. Program byl
plný her a zábavy. Děti soutěžily v přetahování se lanem,
nafukování balónků, natáčení provázku s bonbónem na
tužku, v chytání rybiček a v tanci ve dvojicích s míčkem
mezi čely. Za splnění si děti vysloužily sladkou odměnu.
Ukázaly, jak jsou šikovné, mrštné, jakou mají sílu a jak umí
tancovat. Mezi soutěžemi se vyřádily při hudbě a také se
naučily několik veselých dětských tanců. Celé dopoledne
KŘEMEŽSKO
uteklo jako voda. Děti, kterých se ten den sešlo ve školce
65, se předvedly v celé své kráse. Spokojenost a radost
byla patrná z jejich rozzářených očí.
Poděkování za zdárný průběh patří také vedení základní
školy, které nám uvolnilo tělocvičnu na celé dopoledne
a kuchařkám školní kuchyně, které připravily pro děti
chutný čaj. Společný karneval se nám vydařil a určitě stojí
za to, jej příští rok pro děti opět zorganizovat.
– Za kolektiv MŠ Křemže a Chlum - Koflerová, Lechnerová –
KŘEČEK
Zlatý nebo syrský křeček pochází z Přední Asie
a zasahuje i do východní Evropy. Chová se buď jako
laboratorní zvíře, nebo jako domácí mazlíček. V Aleppu
v Syrii byla nalezena 1 samička v r. 1930 s devíti mláďaty
a část těchto zvířat byla zaslána do Evropy. Od této samice
vlastně pocházejí všichni křečci. K nám se zlatí křečci dostali
z Londýna v r. l945 a v padesátých letech byli rozšířeni. Ve
volné přírodě křeček žije 2 roky a v zajetí 4 roky. Samozřejmě,
že jsou i výjimky a mohou se dožít vyššího věku. Záleží na
okolnostech, zdraví, stravě atd.
Křeček je noční zvíře a je velmi čilé. Křečka je třeba
umístit v teráriu nebo v takové kleci, které se prodávají
ve specializovaných prodejnách. Je třeba mít na mysli, že
křeček je hlodavec a snadno se dostane ven, je-li to možné.
Ten nepořádek, co pak udělá, si ani nepřejte vidět.
Dodnes je v prodejnách k dostání nejen bydlení pro křečka,
ale i krmení a podestýlka, kterou dáme do jeho obydlí.
Je třeba jej udržovat v čistotě, vyhazovat krmení, které
křeček nesní, aby neplesnivělo a neměl pak zdravotní
problémy nebo z toho nebyl zápach.
Musí mít poměrně teplo v místnosti, kde křeček bydlí. Pokud
by neměl teplo, bude se křeček chovat, jako by byl v zimním
spánku.
U křečka se projevuje instinkt shromažďování potravy.
Přináší si tyto mlsoty v lícních torbách na jedno místo a často
si i kvůli tomu přestaví svou ubikaci. Nebráníme jim v této
činnosti, ale musíme kontrolovat, zda se mu nahromaděná
strava nekazí.
Křeček je vcelku čistotným, vyprazdňuje se na jenom
stejném místě, což je lehko pak uklidit.
Křečka krmíme jednak stravou vyrobenou specielně pro
něho, nebo luční trávou, jetelovinou, v zimě seno, zeleninu,
ovoce a jadrné krmivo. To znamená pšenici, oves, žito,
slunečnicové semena, kukuřice.
Podáváme tyto druhy v směsi. Křeček potřebuje také v pití
vodu nebo mléko, ale v nádobě, kterou nemůže převrhnout.
Krmíme 1x denně, nejlépe večer. Pravidelné krmení
prospívá ke krotkosti a přátelství s tímto malým zvířátkem.
Jednou týdně můžeme přidat vařené vejce, maso, několik
moučných červů. Nekrmíme sušenky, pečivo, aby křeček
příliš netloustl.
Mláďata mohou mít křečci ve věku pěti týdnů, samec
by měl být 8 týdnů starý a samička 12 - 20 týdnů stará.
KŘEMEŽSKO
Březost trvá 17 dnů. Mláďata křečků jsou holá, slepá a za
14 dnů prokouknou. Začínají sama jíst po pěti až osmi
dnech života, proto si pro ně připravíme ovesné vločky nebo
jiné jemní krmení, ve stáří 10 dnů mohou dostat trávu nebo
zeleninu.
V prodejnách se zvířaty se ještě prodává křeček džungarský,
který je také velmi pěkný. Jinak má všechny vlastnosti
stejné nebo podobné se zlatým křečkem. Pokud si toto malé
zvířátko pořídíte, zase si kupte dostupnou literaturu, abyste
jej správně ošetřovali a dopřáli tomu prckovi hezký život
u vás doma. Jistě vás odmění svým temperamentem nebo
i nějakou tou lumpárnou, která se mu podaří.
ČINČILA
Ve své původní vlasti na svazích And v Peru a v Chile jsou
činčily téměř vyhubeny. V době španělských dobyvatelů
osidlovala tato zvířátka ve velkém množství skalnaté horské
svahy. Žila ve skalních puklinách, dutinách a díky své krásní
srsti, která je hustá byla dobře přizpůsobena klimatickým
podmínkám v Andách. Právě pro tuto krásnou kožešinu byla
oblíbeným úlovkem Indiánů. Jakmile se kožešina dostala
do Severní Ameriky a Evropy, byla to doslova pohroma pro
činčily.
Kožichy byly velmi drahé, ale přesto byla po nich velká
poptávka. Na jeden kožich je třeba cca 160 činčilích kožešin.
Samozřejmě, že kožešina byla i dobrým zdrojem příjmu
pro Indiány, kteří na základě toho lovili činčily velmi často
a prodávali jejich kožešiny překupníkům.
Američan Chapman na základě tak silné poptávky po
kožešinách si vymyslel, že by bylo dobré chovat činčily
komerčně. Sliboval si pro sebe vysoké zisky. Přivezl do USA
11 činčil, které byly základem chovu v zajetí. Z těch 11 činčil
bylo 8 samců a jen 3 samičky.
Dnes již není naštěstí taková poptávka po kožešině činčil,
poněvadž kožich z těchto kožešin není již symbolem
společenského postavení. Kvalita kožešin z farmových
odchovů není taková, jaká byla kvalita z divokých zvířat.
Jednak je to vlhkost vzduchu, vítr a kolísavé teploty,
které způsobují, že divoká zvířata mají velmi hustý kožich
a celkové kvalita je daleko lepší.
Mnoho chovatelů, kteří chtěli zbohatnout na chovu činčil,
strana 5
bylo rozčarováno, poněvadž činčila není tak odolné zvíře
jako jiní hlodavci a také se nemnoží rychle.
Činčila je příbuzná s morčaty zoologicky. Jsou činčily
krátkoocasé, malé krátkoocasé činčily, činčily vlnaté, které
jsou nejčastěji chované. Dosahují 30 cm délky a mají
nápadně dlouhé hmatové chlupy. Činčila může žít dosti
dlouho, a sice 20 let i více. Pohlavní dospělosti dosahuje
v 8 měsících.
Březost trvá několik dnů a mají l - 6 mláďat. Rodí 2x do roka.
Samička může být další den po porodu oplodněna. Mláďata
se rodí plně vyvinutá a schopná samostatného života. První
měsíc se živí jen mlékem od své matky.
Porod samičky probíhá dost rychle a samička požírá plodové
obaly. Narozená mláďata váží 30-60 gramů. Mláďata se
odstavují 50. až 60. den.
Pokud se činčila chová jako domácí mazlíček, velmi rychle
se ochočí a stane se milým mazlíčkem a inteligentním
společníkem. Není dobré je nechat jen volně běhat v bytě,
protože dokáží jako správní hlodavci rozkousat všechno,
například i el. vedení, koberec, prostě jsou tak trochu
destrukční tvor jako většina hlodavců.
Chováme je v kleci, nebo v nějakém jiném obydlí, které
si zase koupíme ve specializovaných prodejnách. Klec by
měla být 50 x 50 cm. Pokud jsou v kleci dvě činčily, musí
být samozřejmě větší a měly by být pro činčilu v jejím
obydlí nějaké hračky. Něco ke šplhání, něco na prolézání
a domeček, kam se může schovat. Samozřejmě, že bychom
ji měli pouštět ven a hrát si s ní. Na to jsme si přece mazlíčka
pořídili.
Činčily se rády koupou v písku. Nádobka v jejich obydlí
s jemným pískem a hlavně čistým pískem jim udělá velkou
radost. Nemůžeme takový písek nabrat někde venku
z pískoviště, kde mohou být zárodky parazitů. Dnes se dá
celkem všechno koupit v prodejnách k tomu určených pro
každého mazlíka.
Činčila by měla mít teplotu v místnosti asi 20 stupňů,
nesnáší velké horko a v zimě by neměla být zase moc
chladná místnost, kde budou činčily bydlet. Koupíme jim
také podestýlku pro kočky a musíme jim obydlí čistit denně,
aby zde neměli zápach a měli čisté prostředí.
Činčila má dlouhé střevo, protože dokáže trávit celulózu.
Krmení je velmi důležité, protože mnoho činčil právě uhyne
na špatné krmení a špatné ošetření.
Vyrábí se pro ně tak zvané pelety jako samostatné
krmivo, ale musí mít dostatek vody na pití. Seno je pro
ně nepostradatelné krmení. Nesmí být plesnivé a jinak
znehodnocené. Obilné krmivo, které je možné dávat činčile,
obsahuje 50% pšeničných otrub, 25% pšeničných klíčků,
5% kostní moučky, 10% sušených kvasnic a 10% šrotu ze
lněných semínek.
To je základní krmná směs a obilní krmná směs je 25%
ječmene 2% pšenice, 25% ovsa, 20% ovesných vloček, 5%
sušeného odstředěného mléka.
Základní krmná směs a obilní krmná směs se smíchají
v poměru jedna ku jedné! K tomu je třeba dát hrst sena
a je možné také jim dát pampelišky, rozinky, oříšky, mrkev,
ovoce, brambory, fíky, vojtěšku a banány.
Tato krmná dávka je moc pestrá a může způsobit onemocnění
žaludku a střev. Proto je nutné jim dávat ohlodávat větvičky
z vrby, jasanu, výhonky vinné révy nebo větvičky z topolu.
Z jiných stromů větvičky nepoužívat, mohou být jedovaté
a ještě stříkané.
Vodu na pití musí mít činčily vždycky. Používají se na to
automatické napáječky.
Doporučuje se neměnit často krmení, aby zase nevznikaly
střevní a žaludeční potíže. Všechno se musí dělat opatrně.
Činčila je milé, doslova křehké zvířátko a je třeba se o něho
pečlivě starat, aby nestrádalo, neonemocnělo z důvodů
našeho špatného ošetřování. Zase je třeba mít potřebné
informace, abychom dělali všechno ku prospěchu zvířátka
správně a činčila měla u nás doma hezký život a určitě nás
pak ráda odmění svou přítulností a bude naším šťastným
mazlíčkem.
–Pavč–
informace
MĚSTYS KŘEMŽE
přijme
V měsíci dubnu 2008
Informace
jarní
svoz
elektrikáře s řidičským oprávněním skupiny „C“
včetně profesního průkazu s psychotesty.
na tel. č. 380 741 205 (Úřad městyse Křemže)
č. 736 672 410 (Služby městyse Křemže)
SLUŽBY MĚSTYSE KŘEMŽE
bude proveden
velkoobjemového odpadu.
Datum včetně rozpisu svozu
bude uveřejněn
v dubnovém Křemežsku.
nabízí k pronájmu nebytové prostory
v Domě služeb ve Křemži
vhodné na prodejnu nebo kancelář.
strana 6
KŘEMEŽSKO
Poklad na Dívčím Kameni - informace k akci
Šumařina a správa hradu Dívčí kámen
pořádají na letošní Velikonoční neděli 23.3.
akci „Poklad na Dívčím Kameni”, den
plný soutěží se středověkou Velikonoční
tématikou pro děti.
Cílem soutěžících bude otevřít skálu s pokladem pomocí
sedmi různobarevných klíčů. Akce bude probíhat mezi
10-tou a 16-tou hodinou a chystají se takové „pecky” jako je
Odlet zvonů do Říma, Zhášení ohně, Souboj s čarodějnicí
apod.
Soutěžící mohou přijít na hrad kdykoliv během dne - na
zdolání soutěžních úkolů, a tedy získání sedmi klíčů ke
skále s pokladem bude potřeba ne více než dvě hodiny.
Pro rodiče a další dospělý doprovod bude připraveno
občerstvení první pomoci - tzn. buřty, pivo a grog.
Hrad Dívčí kámen najdete na vysoké skále v překrásné
přírodě nad soutokem Křemžského potoka a řeky Vltavy
mezi městy České Budějovice a Český Krumlov. Ideálně
je dostupný buď autem nebo vlakem ze zastávky Třísov
(pěšky přibližně 1,5 km).
V případě dalších dotazů ohledně programu,
kontaktujte prosím Jakuba Spilku na
e-mailu: [email protected]
nebo na telefonu 777 920 263
nebo paní kastelánku Zdenu Tučkovou:
[email protected], 775 213 959.
Těšíme se na jaro, Velikonoce i na Vás. Kdo si hraje, nezlobí
Deváťáci hrají ve třídě mezi stupínkem a prvními lavicemi fotbal.
Jako branka jim pod oknem slouží výklenek, na protější straně
křídou namalované čáry na podlaze. Strkají se a okopávají,
pokřikují na spoluhráče. Jako míč jim slouží patka chleba.
Všichni čtyři, zcela rudí námahou v zápalu hry nevnímají, že
všichni okolo ztichli. Až po chvíli jeden z nich zaznamená změnu
v atmosféře a zvedá oči. V nastalém tichu zahlédne ve dveřích
stát učitele. Vzkřikne „pozor“ a hra je okamžitě přerušena.
Oči ostatních žáků opakovaně přeskakují z hráčů na učitele
a z učitele na hráče. Je z nich možné vyčíst otázku, co bude
následovat. Nakonec se pohledy zastaví na kantorových ústech.
Píše se rok 1953. Mnozí mají v paměti nedávnou dobu, kdy byl
potravin nedostatek. Podvědomě všichni cítí, že hrát kopanou
kusem chleba nebyl zrovna šťastný nápad. Čekají výbuch hněvu,
facky, pro které pedagog nechodil nikdy daleko nebo křik. Nic
takového se nestalo. Do ticha, které by se dalo krájet, s vážnou
tváří nesmlouvavě a zřetelně pronesl pouze dvě slova: „Sebrat!
Sežrat!“ A aby dodal důrazu svým slovům, po chvilce dodal, že
se nezačne učit dříve než bude patka snědena. Zahanbení žáci
si chléb podávali dokola tak dlouho, dokud jej nesnědli. Mohlo
se začít učit.
Učitel se jmenoval Josef Šálek a učil na Masarykově škole
v Českém Krumlově. Dlouhá léta působil jako konzervátor při
Okresním muzeu v Českém Krumlově.
Píše se únor 2008. Po chodníku od jiné školy jde proti mně
trojice chlapců. Odhadem by to mohli být žáci sedmé třídy.
Něco před sebou kopou a jeden z nich každé kopnutí nahlas
počítá. Po jednom z kopnutí se to něco rozpadá na kousky.
Jeden z kousků mi dopadá k nohám. Je to, vlastně před chvílí
to ještě byl pomeranč. „Ty vole, ten byl dobrej, ten to vydržel
KŘEMEŽSKO
sedumkrát“, komentuje pevnost plodu dovezeného z opačného
konce světa počítající žák. „Teď zkusíme tenhle“ vítězoslavně
vytahuje z kapsy bundy jeden z trojice další pomeranč a hází
jej před nohy. „Jedna, dvě, tři...“, odpočítává konec existence
zlatého plodu vzdalující se dětský hlas. Za nimi jdou skupinky
dalších žáků. Mezi nimi dvě učitelky zabrány do hovoru.
Zatímco v prvém případě si dovoluji uvést jak jméno učitele,
tak místo, v druhém případě si to nedovoluji. V prvém případě
si to dovoluji proto, že učiteli už nikdo nepředloží obvinění z ...
doplňte si sami paragrafy, které chrání a brání „naše poklady“
a zamezují, aby se jim jakkoli ublížilo. A v druhém případě proto,
že by se případu mohl chopit spravedlivě rozlícený rodič, který je
vážně přesvědčen, že je to dnes škola, která má suplovat jejich
výchovné povinnosti, a tímto případem jasně dokazuje svoje
selhání. A to bych opravdu nechtěl. Dnes se řeší důležitější věci.
Školská reforma, zvládnutí administrativy, aby byl dostatek žáků
na škole nebo přestupky typu šikany, užívání drog, krádeže
či násilí.
Jedno je nade vší pochybnost jisté: Rozhodnutí učitele mělo
velmi silný výchovný dopad nejen na provinilce, ale i na
přihlížející. Jinak by to sotva někdo skoro po pětapadesáti
letech vyprávěl.
Teď by mělo následovat zhodnocení druhého případu. To
však nechám na čtenářích.
P.S.
Že by hypotetický rodič přece jenom mohl mít alespoň
částečně pravdu?
P.R.
strana 7
všichni dobří rodáci
Můj táta, nejlepší chlap co znám, rozuměl řeči zvířat.
Samozřejmě, že se s tím nikdy nechlubil a mně trvalo
dost dlouhou dobu, než jsem na to přišel. Než jsem si to
uvědomil.
Maminka, se narodila v té nejkrásnější vesnici, co jsem kdy
viděl, v Loučeji nedaleko Křemže. A vyprávěla, jak jako malá
holka šla s kamarádkama na návštěvu do nějakého statku.
Mně se pořád vybavuje jméno Velíškovi. Vím bezpečně,
že v Borové u Chvalšin Velíškovi byli, bydleli hned na kraji
vesnice a měli doma ukrutnou rozeřvanost na tu dobu,
páva, kterej celý dny a někdy i noci, když s ním začaly cvičit
hormony, páč nejbližší pávice byla v ZOO v Praze, řval jako
kráva, že ho bylo slyšet od Lince až na Kuglwajt, a možná
až do Homolí. Nikoli však až ke vdavekchtivé pávici do
Troje.
Ale rozeřvanost tehdy vůbec největší se jmenovala samovaz
a možná právě to jim zlámalo vaz, když v padesátých letech
rozkulačovali vesnice. Strejda Beranů měl jen sekačku,
kterou tahaly ty dva obrovský grošovaný koně a já, jako
městskej kluk jsem byl dočista u vytržení, když jsem směl
na tom hřmotným soustrojí sedět a občas šlápnout na
pedál, sklopit plato a hráběma nahrstovat snop. Doma mi
to pak záviděla celá třída a málem mě zvolili v Pionýru za
domovního důvěrníka, nebo jak se ta prominentní třídní
funkce jmenovala. Naštěstí, dnes už můžu říkat, že naštěstí,
měl táta nesmlouvavej postoj k nově se zrodivší politické
elitě, a tak jsem to v tomhle ohledu nikam nedotáh.
Strejda Beranů byl mudrlant a rád mě krmil historkama,
který jsem jako městskej kluk hltal a on se pás na tom
jakej jsem v tomhle oboru nevzdělanec, tlačil na pilu víc
a víc, až už potom sám nevěděl, co je pravda a co už je
z oblasti sci-fi. Strejda měl louku kousek za Borovou, proti
proudu potůčku, který Borovou protékal a který je dnes na
návsi ukrytý do betonových skruží, snad aby si zbohatlíci
neurousali spodky, tedy mercedesů, protože zbohatlíci
už nenosí spodky, ale slipy, a to slipy od Bosse, pokud
možno s levostranným vyklápěním. To pro případ, že by
se politická situace zas nějak zvrtla a k lizu se zas dostala
ortodoxní levice. Proto je v politice tak málo ženskejch,
páč ty, kdyby se rozkrájely, nemůžou pomocí slipů vyjádřit
svou politickou orientaci, příklopce nemajíc. Maminka mi
tenkrát koupila ve Chvalšinách v železářství zavírací nůž,
no nádhera, plechový střenky, čepel dobře na pět prstů
a na druhém konci karabinka na zavěšení. Dnes mám ve
své sbírce nože těch nejprominentnějších skandinávských
výrobců, ale jen těžko snesou srovnání s tou chvalšinskou
skautskou kudličkou. Je to jak s první láskou. Vaším životem
může projít spousta krásných žen a za pár let si nedokážete
vybavit ani jejich podobu, natož anatomii, ale na první lásku
se nezapomíná.
mina
Připnul jsem si nůž k opasku, naparoval jsem se jako páv
od Velíšků a chodil bokem jako krab, aby si každej mohl
na první pohled všimnout, jakej že jsem to drsňák. Na tu
louku jsme jezdili na krmení a když jsme se jednoho dne
vrátili a složili krmení do kolny, kudlička nikde. Mastil jsem
to zpátky na louku, pro slzy jsem na cestu ani pořádně
strana 8
neviděl, prochodil jsem nesčetněkrát louku i okolní meze
křížem krážem, ale kudlička nikde. Sed jsem si na břeh
toho potůčku, bulil do dlaně a utíral nudli do rukávu, jak
předepisoval klukovský protokol. A pak, přes tu clonu slz,
jsem pod břehem, byla tam po dešti taková vymletá jakoby
jeskyňka, něco kovového zahlédl.Tedy ztracenou kudličku
to nepřipomínalo ani vzdáleně, ale aspoň se nevrátím
s prázdnou. Bylo to těžký, ale s přestávkama jsem to dones
až do stavení. Uložil jsem to do domu. Tedy do tý předsíňky,
snad se tomu dodnes tak říká a musel si oddychnout,
protože to bylo fakt těžký. Strejda přišel odněkud zvenčí,
nebyl malej, ale měl k zemi blíž, a tak, první co uviděl, byl
ten můj nález. V Moskvě mají na jednom náměstí sochu
Gagarina. Je zkamenělej do kovu přesně v takový pozici.
Sokolové tomu říkají zapažení zevnitř. Strejda měl kolíky
u rukou našponovaný a roztažený, jako kdyby očkování na
tetanus se nepovedlo. On měl i tak trošičku vystouplý oči,
ale teď je měl vypoulený tak, že by se tím mohl ve varieté
i živit. Jako maluje Pytláku Říhovi ve svých karikaturách
Honza Vyčítal. Lotova žena v jihočeském poválečném
provedení.
Nevěřícně zíral na tu kovovou nádheru a nasucho polykal.
„Kdes to našel?“ zasípal, „vždyť to je mina! Protitanková!“
„Prokrista“, brumlal, neb v těch končinách býval, a snad
ještě je, lid pracovitý a bohabojný, takže se v tíživých
situacích nedovolává Marxe, Engelse ba ani Lenina, „jestli
to bouchne, tak je po nás“.
Zavolat policajty, tedy zavolat, telefon snad v Borové tehdy
ani nebyl, tak to znamenalo zajet do Chvalšin na četnickou
stanici a Četnické humoresky dnes mohly mít o jeden
díl víc, tak tedy oznámit to policajtům nebyl dobrý nápad,
protože toho protokolování a kde jsme k tomu přišli a proč
jsme to vůbec nosili domů a jaké jsme s tím měli úmysly, dát
to sousedům do sadu a pak dělat já nic, já muzikant, tak
vřelé vztahy ani v Borové přeci jenom nebyly, takže zpátky
na místo nálezu, ale jak ?
Jak říká Bohumil Hrabal: „Když nevíme, tak jsme frajeři,
když víme, tak jsem srabíci“. Ona ta věc měla taková
jakoby chňapadla, ve dvou by to nebyl problém, ale tutově
bychom potkali sílu zvědavých sousedů a nedejbože,
možná i esenbáka nebo tajemníka MNV. A v noci bloudit
s protitankovou minou po lesích a stráních a hledat přírodní
inkubátor a v té tmě zakopnout a upustit, no domyslet ani
netřeba. Tak strejda znovu do hnojníku, ve kterým vozil
krmení, zapřáhl koně, na dno dal co nejsilnější vrstvu řezanky,
ale zas ne moc silnou, aby si ostatní sedláci nemysleli, že
nám šíblo, hele, my to vozíme z luk domů a Beranovi vozí
krmení na luka, přes to hodil houni, kterou přikrejval zpocený
koně a pod rouškou pravého poledne jsme dorazili na místo
nálezu. Jen tak do vody jsme to mrsknout nemohli, protože
pytlačení pstruhů byla činnost velice rozšířená a oblíbená,
a tak strejda předstíral, že opravuje koně a já si připadal jako
zlatokop na Klondiku, jak jsem hrabal pod břehem potůčku
depozitář na můj nález. Opatrnoučce jsme tam minu uložili,
ani jsme při tom nedýchali a ještě opatrněji zahrnuli pískem
a drobnými kaménky. A pokud ten potůček nezcivilizovali
betonovým koridorem, pokud tam vůbec ještě ten potůček
je, je tam i ta mina.
KŘEMEŽSKO
láska ke zvířatům
Jo, tak pořád se mi vrací to jméno Velíšek, ale někde v okolí
Křemže a tam šly s holkama na návštěvu. V tom statku měli
psa a maminka se dušovala, že to byl Bernardýn, ale já jsem
asi zblblej tou nesčetněkrát odvysílanou televizní povídkou
Bohouš, takže u mě je Bernadýn zvíře mdlého rozumu,
které má starost jen o žvanec, ale třeba to je pověra, tak ten
Bernardýn, když se holky vracely, se rozběh skočil mamince
zezadu na krk a prackama jí strašlivě rozdrápal záda. A od
těch dob měla ze psů panickou hrůzu, ale ze všech psů,
ze všech ras, co jich na světě jen existuje. A ty zmetkové
to fakt poznaji, a když třeba šla ze města , tak každý ratlík
pod vratama si mohl roztrhnout ústa, jak se předváděl,
že si ten hlídací žvanec zaslouží, a nedejbože, když byl
nějakej bezprizorní a volně se potuloval po ulici. To hned na
maminku vyrukoval, a ona upustila nákupní tašky na zem
a záda reflexivně přitiskla na zeď domu a volala tenkým
hláskem: „Pepo, Pepo”.
A jak v té pohádce o Smolíčkovi Pacholíčkovi, táta, jak
zaslechl to úpěnlivý volání, tak chňapnul co měl v dílně po
ruce, násadu od krumpáče, řetěz od kola, kovářský kleště
a vyklusal na ulici. Těm pár hafanům, kterým včas nedošlo,
s kým mají tu čest, a nebyli to žádný voříšci do kapsy, museli
potom doma udělat bezbarierový vstup, protože měli páteř
od lopatek dolů mimo provoz, pokud ovšem neměli mezi
očima pěšinku, rozčíslou kovářskejma kleštěma nebo
pajcrem na vytahování hřebíků. To pak bylo na nucený
výsek.
Samo, že se to mezi pesama rozkřiklo, a pak už jen stačilo,
jak cvaknul klíč v domovních vratech a psi zdrhali, dopravních
značek nedbajíce, a ti, kteří to nestihli, se pokládali na záda,
doslova se rozvalovali jak děvky a metali úlisné pohledy,
což v řeči vlků znamená, že se bezpodmínečně vzdávají.
A fakt, jak šla z města maminka, všichni ratlíci řvali, jako
když do města přijeli myškaři a nunváři, zatímco táta šel
stafáží mysteriózního ticha, přerušovaného jen tlumeným
kňučením, jak se pokoušel některý vlčák procedit do
deseticentimerové mezery pod gaučem nebo skrz plaňkový
plot za účelem úprku.
Jednou se vracel z města a nějaký chlápek šel s vlčákem
na procházku a samo, že žádný vodítko a košík, to už
vůbec ne. A ten vlčák, snad že nebyl gramotný nebo byl
přespolní a nedoslechl se, s kým má tu čest, tak na tátu
vyrukoval. Byl to poslední hrdinský skutek jeho psího života.
Teď se to už nevidí, ale my dodnes máme u domovních vrat
klasický zámek a ten klíč k tomu zámku má dobrých patnáct
cenťáků. Táta jich měl na svazku několik, pospojovaný to
bylo bytelnými kroužky, dnes se tomu říká nindžaky. A jak
se tem vlčas chtěl prostoduše zarafnout tátovi do nohy, tak
táta vytáhl ten svazek klíčů, vzal jeden klíč do dlaně a tím
zbytkem, tím druhým dlouhým klíčem majznul vlkodava
přes čumec. Těsně za to vlhký čumákovský místo. Vlčas
se natáhl na bok, oči skleněnky a modrej blajzák z huby
na chodník. Tep nitkovitý a dýchání jak před orgasmem.
A samo, že z nosu malinovka.
„Zmrzačil jste mi psa“, bědoval ten teď už ne hrdina.
A udělal jako náznak, že si to s tátou rozdá.
„Srovnám i tebe“, to byl tátův výraz, procedil skrz zuby“
seber si toho hajzla a vypadni“. Jen slabá červená cestička
na chodníku pak spojovala místo životního psího omylu
a dočasného bydliště.
KŘEMEŽSKO
Mohlo by se zdát, že táta neměl rád zvířata. Omyl. Byl to
kovář, sloužil v Praze u dragounů, v těch kasárnách, jak
jsou nedaleko Náměstí Republiky, pro toho, kdo zná Prahu
a nemusí to být jen Dana Roušarová. Ze všeho ale nejvíc
měl rád koně. Koně, to byly jeho láska. Sám jsem na vlastní
oči viděl, jak kočímu, který řezal koně, co nemohl na náledí
vytáhnout do kopce vůz, vytrhnul z ruky bič a tak dlouho
obráceným bičištěm kočímu vytepával krupon, že pod
kozlíkem byla hromádka párátek. A pak koníka pohladil
a donutil kočího otočit a vůz odlehčit.
Naši do nejdelší smrti neměli televizi a když jsem jednou
tátovi nabídl, že je přenos z Velké Pardubické, jestli se
nechce u nás podívat, tak to rezolutně odmítl. „Kdybych měl
tu moc“, řekl táta, tak bych tyhle závody zakázal. „A když už
by se musely povolit, tak bych každému žokejovi spočítal,
kolikrát za závod švihnul koně bičíkem. A po dojezdu by
musel stáhnout ten žokej kalhoty, ohnout se do vingle a na
holou zadnici by dostal právě tolik ran tím samým bičíkem,
jako dával v závodě koni“.
Pokračování v příštím čísle.
– Josef Mašek –
1. ročník Mezinárodního
jihočeského hudebního festivalu
(Křemže – Zlatá Koruna – Kardašova Řečice)
V sobotu 7. června 2008 bude ve Křemži zahájen
1. ročník Mezinárodního jihočeského hudebního
festivalu. Nevěříte? Křemežská rodačka a absolventka
konzervatoře paní Marta Vávrová-Vašíčková přišla
s nápadem zahájit ve Křemži, případně na dalších místech
jihočeského kraje, novou tradici – hudební festival, který
nebude konkurovat Mezinárodnímu festivalu v Českém
Krumlově ani Královskému hudebnímu festivalu ve
Zlaté Koruně. Za účelem možnosti žádat o granty bylo
založeno Občanské sdružení pro jihočeskou kulturu.
Pokud by se našli ochotní dobrovolníci, kteří by chtěli
vypomoci s festivalem organizačně, sponzorsky nebo
i jinak, mohou se ozvat Ing. Janu Šebelkovi (Chlum)
nebo Janě Cipínové (Chlum).
A co se tedy chystá? Hlavní program se uskuteční
ve Křemži v sobotu 7. června, a zatím prozradíme,
že to bude „den plný hudby“: koncert Marty VávrovéVašíčkové (Berlín), koncert místního sboru od
wsv. Michaela pod vedením Olgy Thámové, koncert
souboru Medvíďata pod vedením Lukáše Holce (Český
Krumlov), vystoupení cimbálové muziky Jožky Kubíka
Filíka (Velká nad Veličkou). S dalšími umělci a sbory se
jedná.
V neděli 8. června by se měl v rámci festivalu konat koncert
ve Zlaté Koruně – soubor Musica Florea, v Kardanově
Řečici proběhne ve středu 11.června koncert Českého
barokního tria. Závěr festivalu plánujeme opět do
Křemže na neděli 15.června 2008. Kapelu, která „náš“
festival zakončí, zatím neprozradíme, ale bude to hodně
známé hudební uskupení. Sledujte bližší informace
v dalším Křemežsku!
-cijstrana 9
informace
MĚSTYS KŘEMŽE
se sídlem Náměstí 35, 382 03 Křemže
na základě usnesení Rady ze dne 11. února 2008 a v souladu s § 3 vyhlášky
č. 54/2005 Sb., o náležitostech konkursního řízení a konkursních komisích
vyhlašuje konkurs na obsazení funkce
ředitele/ředitelky
Základní škola a Mateřská škola Křemže
a/ předpoklady pro výkon dané funkce:
•
stanovené § 5 zákona č. 563/2004 Sb., o pedagogických pracovnících a o změně některých zákonů
•
znalost problematiky školských právních a ekonomických předpisů
•
organizační a řídící schopnosti
•
znalost práce na PC
b/ adresa, na kterou se přihlášky doručují:
Městys Křemže, Náměstí čp. 35, 382 03 Křemže
c/ obsahové náležitosti přihlášky a termín jejího podání:
•
písemná přihláška /jméno, příjmení, adresa, telefon, e-mail, vlastnoruční podpis/
•
strukturovaný životopis /vlastnoruční podpis/
•
koncepce rozvoje školy /max.4 strany A4, vlastnoruční podpis/
•
lékařské potvrzení o zdravotní způsobilosti k výkonu ředitele/ky školy
•
výpis z rejstříku trestů /ne starší 3 měsíce, nebo potvrzený doklad o jeho vyžádání/
•
průkazný doklad o celkovém průběhu získané pedagogické praxe /případně průběh zaměstnání/,
potvrzený posledním zaměstnavatelem
•
úředně ověřená kopie dokladů o dosaženém vzdělání /diplom, vysvědčení o státní závěrečné zkoušce/
•
čestné prohlášení dle § 4, odst.3 zákona č.451/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů
Termín podání přihlášky: nejpozději do 31. března 2008 /rozhoduje poštovní
razítko-den odeslání max. 31. 3., či razítko podatelny úřadu též max. 31. 3./
Obálku označte nápisem „Konkurs-neotvírat“
V případě dotazů se obracejte na:
Ing. Josef Troup - tel. 380741126, e-mail:[email protected]
Mgr.Jan Boršovský - tel.380741126, e-mail:[email protected]
Masopust v Chlumu
Vážení čtenáři, dovolte mi, prosím, abych vás krátce
informoval jak slovem, tak fotografiemi, o letošním
masopustu, který proběhl 2. února v Chlumu.
Tradičně se přípravy a organizace chopili dobrovolní hasiči
v Chlumu společně s rodinnými příslušníky, kamarády
a známými. Muzikanti hráli v novém složení a hráli výborně.
Tímto jim samozřejmě veřejně děkuji za obdivuhodný výkon.
Hráli celé odpoledne po vsi a potom celý večer v hospodě
U Bednářů. Masek se nám letos sešlo 36, takže poděkování
patří také všem zúčastněným.
Závěrem bych chtěl ještě jednou poděkovat všem
účinkujícím, omlouvám se, že jsem nevyjmenoval všechny
zúčastněné a těším se na další ročníky maškar v Chlumu.
Starosta dobrovolných hasičů v Chlumu Václav Bürger.
strana 10
KŘEMEŽSKO
KŘEMEŽSKO
strana 11
akce v naší knihovně
Jedenáctý ročník
Března - měsíce internetu má motto:
„Internet - výhoda pro znevýhodněné“
Jeho cílem je upozornit na význam, který má nebo může
mít internet pro znevýhodněné skupiny obyvatel, jako jsou
zejména lidé se zdravotním postižením, senioři, matky na
mateřské dovolené, nezaměstnaní, cizinci apod.
Akce v naší knihovně
10. 3. , 12. 3. a 13. 3. 2007
17. 3. , 19. 3. a 20. 3. 2007
- vždy ve výpůjčních hodinách knihovny
pondělí a čtvrtek 9.00 – 11.00 12.00 – 18.0
středa 14.00 – 18.00
Dny otevřených dveří
Přijďte si prohlédnout knihovnu - rádi Vás provedeme
knihovnou, seznámíme s prostředím a všemi službami,
které nabízíme.
Akce pro znevýhodněné skupiny
např. zdravotně postižené, nezaměstnané, seniory,
matky s dětmi
V knihovně městyse Křemže budou mít zájemci připraven
leták s webovými adresami:
• pro nezaměstnané: Při akci „Hledám práci...“- jim bude
nabídnuta pomoc při psaní strukturovaného životopisu,
pomoc při psaní průvodního dopisu k životopisu
a pomoc při hledání informací na portal.gov.cz
• pro seniory: informační servisy, vzdělávání, zdraví
• pro rodiče s dětmi: mateřská centra, rádce rodičům,
volný čas dětí
Seznámení se stránkami, které Vám pomohou v různých
životních situacích.
Vyhledávání na internetu zdarma
Individuální školení na PC a Internet
Instruktáže knihovnického katalogu
Clavius
V dřívějších dobách býval Březen - měsícem knihy a řada
knihoven by si přála tuto tradici obnovit. I naše knihovna se
k této akci připojí. Hlavně besedami pro děti, které pro ně
budou v měsíci březnu pořádány, a také výstavkami knih.
Po celý měsíc březen
- výstava životopisných knih
Seznamy knižních novinek
Besedy pro děti Základní a Mateřské školy
ve Křemži
Miroslava Průchová
strana 12
Seznam novinek
leden – únor 2008
Knihovna městyse Křemže
P. číslo Signatura
17977 18012 18011 17984 17986 17996 17983 17955 17979 17981 17980 17982 17994 17954
17957
17958
17959
17960
17992 18000
17988 18001
18002
17967 17966 17965 18007 17985 17991 17962
17969
17997 18004
17976 17961 18006 18013 18009 18005 17963 17968 18014 17990 18003
17993 17989
17999
17973 17972 17970 17975 Autor
Název
M
Barevná abeceda se zvířátky
663.2
Bílá vína Evropy
663.2
Červená vína Evropy
M
Nová knížka o zvířátkách
M
Ošklivé káčátko
M
Pohádky pro předškoláčky
M
Příhody neposlušného pejska
82
Slovník autorů literatury pro děti 1.
M 58
Svět zvířat
M 59
Svět zvířat XII.
M 929.9
Vlajky
M
Zvědavý Punťa a jiné příběhy
M
Asklöf Kajsa
Cesta do Antarktidy
Bondy Egon Máša a Běta
Braunová Helena Láska a hřích Oldřicha z… 1.
Braunová Helena Láska a hřích Oldřicha z… 2.
Braunová Helena Láska a hřích Oldřicha z… 3.
Braunová Helena Láska a hřích Oldřicha z… 4.
M
Braunová Petra
Neuvěřitelné září. Tajný deník...
Brown Sandra
Mrazivý chlad
M
Cmíral Pavel
Cajdák Fígl Prskolet
Cook Robin Krize
Crichton Michael Příští
M
Dalton Annie
Falešná stopa.
2.
M
Dalton Annie
Hvězdné sny
4.
M
Dalton Annie
Vysoký let
3.
908.437 David Petr
Velká turistická encyklopedie 3.
811.112.2Dvořák Jiří Německá konverzace
M 51 Eisler Jaroslav Rýsování
Flegel Sissi Ostrov zamilovaných
Flegel Sissi Výlet do Maroka
M
Haderlein Ute
Čtení o zvířátkách s velkými
Hachfeld-TpukaiChristina S láskou lvice
M
Havel Jiří
Malované říkanky
330.342.1Hladík René
Trh, socializmus a princip
M
Chalupa Jiří
Jů a Hele
908(437.3) Kidlesová Simona Hrady zámky zříceniny
159 Klein Stefan
Vzorec štěstí aneb Jak vznikají
M
Kratochvíl Miloš Františkova velká kniha pohádek
M
McKay Hilary Indigo a hvězdy
2.
M
Minte-König Bianka Hádanka pro zamilované
92 Novotný, Tomáš 100 + 1 světoznámých žen
80 Orwell, Joseph
Víc než 1000 anglických slovíček
Oufkir Malika Svoboda
M 904 Páleníková Radka Sláva nazdar výletu
Papathanasopou Maira Jidáš líbal skvěle
Peterson Holly Chlapec k dětem
M
Pol, Anne-Marie
Taneční střevíčky
2.
M
Pol, Anne-Marie
Taneční střevíčky
3.
M
Pol, Anne-Marie
Taneční střevíčky
4.
M
Pol, Anne-Marie
Taneční střevíčky
5.
KŘEMEŽSKO
P. číslo Signatura
17974 17971 17978 18008 17987 17998
17956 18010 17964 17995 M
M
940.53 159.9 M 636 M
94(3) M
M 37 Autor
ZÁPIS DĚTÍ DO MATEŘSKÉ ŠKOLY
(Křemže i Chlum)
pro školní rok 2008 – 2009
Název
Pol, Anne-Marie
Taneční střevíčky
6.
Pol, Anne-Marie
Taneční střevíčky
8.
Shaw Antony
Druhá světová válka den po dni
Thompson Peter Tajemství komunikace
Ullrich, Martin Fretka
Verner Pavel
Jak nezabít manžela
Vokurková Alexandra O čertíčkovi
Weeks Kent R.
Poklady Luxoru a Údolí králů
Weyn, Suzanne
Žhavé jižní pobřeží
Železný David Advokát nebo zedník?
Mateřská škola informuje
Začátkem února proběhl na Základní škole ve Křemži
zápis dětí do 1. třídy. Děti se na tuto významnou událost
ve svém životě velmi těšily a pečlivě se na ni v mateřské
škole i doma se svými rodiči připravovaly. U zápisu se
všechny děti snažily ukázat v tom nejlepším světle.
Koná se ve dnech 31. 3. – 2. 4. 2008 v budově
MŠ ve Křemži, v době od 8.00 do 11.30 hodin.
3. 4. – 4. 4. 2008 v budově MŠ v Chlumu,
v době od 8.00 do 11.30 hodin
(po telefonické dohodě
možno i v odpoledních hodinách)
Přihlášku a Evidenční list dítěte si můžete
vyzvedávat již od 3. 3. 08 u učitelek na třídách
MŠ ve Křemži a v Chlumu.
S sebou k zápisu přineste:
Vyplněnou přihlášku
Evidenční list dítěte potvrzený od lékaře
Rodný list dítěte
Do mateřské školy přijímáme zpravidla děti od tří let
věku, tělesně a duševně zdravé, a to podle předem
daných kritérií:
►
Trvalý pobyt dítěte ve spádové oblasti obce,
která je zřizovatelem mateřské školy.
► Děti, které v daném školním roce dovrší věku
šesti let a děti s odloženou školní docházkou.
► Datum narození dítěte s upřednostněním
starších dětí.
► Omezená docházka dětí do MŠ (tzv. 4 hodinové
a 5 denní děti)
► Zaměstnanost rodičů
Těšíme se na nové děti a na vzájemnou plodnou
spolupráci s Vámi, jejich rodiči.
Text a foto: N. Koflerová
ZÁLOHA NA VODNÉ A STOČNÉ
se vybírá ve dnech středa až pátek:
BŘEZEN
DUBEN
KVĚTEN
ČERVEN
Tato událost je pro nás první znamení, že děti opět
poporostly a brzy dojde k jejich odchodu do základní školy.
Tím v mateřské škole začínají přípravy na další školní
rok - přijímání dětí nových.
KŘEMEŽSKO
- 12. – 14. 03. 2008
- 16. – 18. 04. 2008
- 14. – 16. 05. 2008
- 11. – 13. 06. 2008
Středa: 12:30 – 17:00 h
čtvrtek: 12:30 – 16:30 h
pátek: 12:30 – 14:30 h v přízemí Radnice Křemže, č. dveří 11.
strana 13
Z katalogu pana Skláře - Pokračování
inzerce
inzerce
Rovyna s.r.o.
Hledám
Rojšín 42 • 382 03 Křemže
výroba rotačních výsekových nástrojů
Hledáme pracovníka…
Firma Rovyna s.r.o., Rojšín 42,
hledá pracovníky do výroby.
Vyžadujeme hlavně manuální zručnost a flexibilitu.
Vyučení v oboru zámečník apod. vítáno.
Nástup možný ihned.
Informace na tel.čísle:
380 745 315
(p. Milena Zimmermannová)
www.rovyna.cz
strana 14
nezastíněný zemědělský pozemek
vhodný na sluneční elektrárnu.
Výměra od 0,5 ha, sklon jih,
jihozápad nebo rovina,
na pozemku nebo v blízkosti –
trafostanice
nebo vedení 22 kV, příjezdová cesta.
Richard Kocina,
AlphaEnergie, s. r. o.
Na Planýrce 262,
373 82 Boršov nad Vltavou,
T/F 387250971, GSM 602 553 481,
[email protected]
KŘEMEŽSKO
ZVEME VÁS
DO DIVADLA!
Pohádku
„O zvědavém slůněti“
nám do klubu Křemílek přijede zahrát Studio
dell´arte z Č. Budějovic.
Kdy: 13. 3. 2008 v 10.00 (sraz v 9.50)
Kde: Klub Křemílek, Dům služeb, Křemže
Vstupné: 30,- Kč za dítě, doprovod zdarma
Barbora POLÁCHOVÁ
Loučej – 9. 2. 2008
Jan LOMOGA
Křemže – 14. 2. 2008
Tereza PODSKALSKÁ
Křemže, 16. 2. 2008
ZVEME VÁS...
ZŠ a MŠ Křemže zajistila
výukový program
ZAYFERUS
pro žáky škol a veřejnost.
Zveme Vás na nejrozsáhlejší ukázku sov
a dravých ptáků v České republice.
Osobně zažijete, jaké je to mít dravce na ruce
i ve své paměti. Snáze se naučíte rozpoznávat
jednotlivé druhy, uvidíte lovecké schopnosti
dravců.Výklad je na velmi vysoké odborné úrovni.
Vystoupení proběhne na Střelnici
1.4.2008 v 10.15 hod.
Vstupné pro veřejnost 80 Kč.
Václav SCHUSTER
Mříč – 26. 2. 2008
Jan VITEK
Křemže – 80 let
Josef NEJEDLÝ
Bohouškovice – 80 let
Marie ROZBOUDOVÁ
Křemže – 80 let
František BENDA
Křemže – 85 let
Josefa VINICKÁ
Křemže – 85 let
Mathilda PODHOLOVÁ
Křemže – 90 let
Marie ŠANDEROVÁ
Mříč – 34 let
Václav BENDA
Křemže – 65 let
František STANKO
Křemže – 60 let
KŘEMEŽSKO
strana 15
V minulém čísle jsme přinesli Dobové foto z Kleti /rok 1932/,
nyní otiskujeme srovnání.
PROVÁDÍME
inzerce
Knihovna
Městyse Křemže
oznamuje,
že byl zahájen prodej
vyřazených knih.
Cena: 2,- Kč za 1 kus
V současné době probíhá prořezávka
stromů u tenisových kurtů. Pokud máte
větve ze soukromých zahrad, je možné je
přidat na hromady ke kurtům.
vedení účetnictví
účetní poradenství
daňová přiznání
Ing. Konstantin Štibic, Lhotka 3
tel. č. 380 741 960 a 732 722 579
Nebo kancelář č.7
na Úřadu městyse Křemže
pátek od 9:00 do 13:00 hodin
Upozorňujeme,
že pouze větve, budou totiž štěpkovány.
penzijní pojištění u Winterthur
stavební spoření s Buřinkou
pojištění osob, majetku
a rizik u Allianz, a.s.
Ing. Jitka Štibicová, Lhotka 3
tel. č. 380 741 960 a 605 777 341
KŘEMEŽSKO - měsíčník
Vydává:
Městys Křemže
Náměstí 35
382 03 Křemže
www.kremze.cz
DIČ: CZ00245950
strana 16
Zodpovídá:
J. Troup
Redakce:
J. Boršovský, J. Cipínová,
Petr Resch, Jan Mejzlík
Uzávěrka:
29. 2. 2008
MK ČR E 11574
Tisk:
Počet výtisků:
Josef Posekaný
tel.: 387 312 242
e-mail: [email protected]
450 ks
KŘEMEŽSKO
KŘEMEŽSKO
strana 17
Jiří Cába: 776 744 375
Kancelář: 380 727 146
e-mail: [email protected]
• realizace staveb
• rekonstrukce, demolice
• fasády a zateplení
• prodej lešení
www.jica.cz
strana 18
KŘEMEŽSKO