pdf - Hnutí Pro život ČR

Transkript

HNUTÍ PRO ŽIVOT ČR
2 – 3 Zprávy 4 – 5 Národní pochod pro život 6 – 7 Rozhovor s Alešem Juchelkou 8 – 10 Svědectví 11 Prenatální selekce
12 Život s postižením 13 – 14 Hodnota lidského života 15 Nesoudíme. Pomáháme 16 Linka pomoci
3 / 2016 / Informační oběžník Hnutí Pro život ČR / červen 2016
Naše dítě nedáme. Budeme ho milovat
před jejich narozením. Ročně jich je vyhledáno a usmrceno více než čtyři tisíce.
Také jste někdy přemýšleli, co vlastně
zdravotně postižený člověk dává svému
okolí? Možná právě nemoc, utrpení a bezmocnost blízkých nám umožňuje odpoutat
se od nekonečného kolotoče aktivit, výkonu,
efektivity a peněz. Nutí nás hledat podstatné otázky po smyslu života. Nemocní nás
navíc doslova nutí být lepšími, podobně
jako malé bezbranné děti, které celou svou
bytostí vyžadují péči a lásku.
Nemocní nám umožňují rozvinout skutečné lidské vlastnosti jako soucit, ohleduplnost, obětavost a lásku namísto bezcitnosti,
lhostejnosti a sobectví. Postižené děti jsou
jako drahokamy, jejichž hodnotu nelze penězi vyčíslit.
Radim Ucháč
Čekáte-li nečekaně dítě
volejte 800 108 000
hnutiprozivot.cz
Informační stránky
Hnutí Pro život ČR
linkapomoci.cz
celorepubliková poradna
pro ženy v tísni
nesoudimepomahame.cz
projekt pomoci ženám
nuceným k potratům
modlitbyzanejmensi.cz
modlitby za obnovu
kultury života
Foto: Aleš Náhlý
„Naše dítě nedáme. Budeme ho milovat.“ To
řekl Marcel své manželce Šárce, když se dozvěděli, že čekají holčičku (Juliánku), která
má Edwardsův syndrom. Tvrdí se o něm, že
to je „vada neslučitelná se životem“. Možná
jste viděli film „Zachraňte Edwardse“. Juliánka se nakonec dožila osmi let. Letos v lednu
její rodiče napsali: „S tichou bolestí a hlubokou vděčností za čas nám daný oznamujeme, že z tohoto světa odešla naše milovaná
dcerka Juliánka.“
Toto číslo věnujeme nemocným dětem,
které jsou ohroženy prenatální selekcí – systematickému vyhledávání nemocí a přidružených zdravotních problémů u dětí ještě
Zprávy
V ČR poklesly počty potratů, chybí ale minimálně 38 tisíc dětí
Foto: Flickr, jdsmith1021
Foto: stopaborcji.pl
Český statistický úřad zveřejnil statistiku provedených umělých potratů za rok 2015, kdy bylo
zabito 20 393 dětí před narozením. Je to o 1500 méně než v roce 2014 a zároveň nejméně od
roku 1958, kdy byly potraty zavedeny. Tato čísla se dají přirovnat např. k počtu obyvatel Jindřichova Hradce. Ke snížení potratů na žádost dochází především vlivem větší informovanosti
o jejich následcích a zodpovědnějšího přístupu společnosti k počatému dítěti.
Spolu se snížením počtu umělých potratů se zvýšil počet živě narozených dětí. V roce
2015 se narodilo 110 764 dětí, což je o 904 více než v roce 2014. Zvýšený počet porodů se
projevil i v úrovni plodnosti, která byla 1,57 dítěte na jednu ženu, zatímco v roce 2014 byla
1,53. V oficiálních statistikách ČSÚ není zahrnut počet potratů provedených v rámci procesu umělého oplození (redukce plodů) a dále rané potraty způsobené tzv. „pilulkami po“
a běžnou hormonální antikoncepcí, která je potenciálně abortivní.
Počet obyvatel České republiky se během roku 2015 zvýšil o 15,6 tisíce na 10 553,8 tisíce. Obyvatel přibylo pouze díky zahraniční migraci. Počet zemřelých převýšil počet živě
narozených o 409. Pro zastavení vymírání je nutná hodnota prostého zachování reprodukce
populace 2,1 dítěte na ženu. V roce 2015 se narodilo o 38 tisíc dětí méně, než by bylo třeba, aby český národ nevymíral.
Hnutí Pro život ČR dlouhodobě poskytuje pomoc ženám čekajícím nečekaně dítě a připomíná zodpovědnost mužů, kteří mají povinnost být ženě oporou, aby se necítila nucena
dát souhlas s usmrcením počatého dítěte.
hnutiprozivot.cz
Úplná ochrana životů počatých dětí v Polsku
Po dvouměsíčním kómatu těhotné ženy se narodil zdravý chlapec
Na Wroclawské univerzitní klinice se narodil ve dvacátém šestém týdnu těhotenství zdravý
chlapec poté, co lékaři téměř dva měsíce udržovali životní funkce jeho matky. Ta upadla v sedmnáctém týdnu těhotenství do ireverzibilního kómatu označovaného jako „mozková smrt“.
Dítě se narodilo císařským řezem padesát pět dnů poté, co lékaři konstatovali mozkovou
smrt jeho matky. Celou dobu byl u své ženy přítomen otec dítěte, který následně strávil se
svým synem v nemocnici několik měsíců. Jednačtyřicetiletá žena trpěla deset let rakovinou
mozku. Nádor velikosti asi čtyř centimetrů tlačil na mozkové buňky a působil nedokrevnost.
Žena se nerozhodla pro odstranění nádoru, protože operace by mohla způsobit vážné
komplikace. V sedmnáctém týdnu těhotenství se její stav prudce zhoršil, ztratila vědomí
a upadla do nevratného kómatu běžně označovaného jako „mozková smrt“. Lékaři se rozhodli pomocí přístrojů a léků podporovat životní funkce matky. Její srdce bilo za podpory
silných kardiovaskulárních léků a byla použita umělá ledvina. Většinou se životní funkce
podporují jeden až dva dny, zde však bylo třeba je udržovat, dokud dítě nebude schopné
přežít mimo tělo matky.
Foto: doo.cz
natemat.pl, episkopat.pl
Foto: pixabay.com
V Polsku se nyní diskutuje o legislativní ochraně i těch dětí, které byly počaty následkem
trestného činu a které mají být postižené. K podpoře plné legislativní ochrany dětí před
narozením se přidávají občanské iniciativy, církev a politici. Současný zákon umožňuje
provedení potratu při postižení nebo onemocnění dítěte, v případě ohrožení života nebo
zdraví ženy a také po znásilnění nebo incestu. V roce 2014 registroval Národní fond zdraví
1812 potratů. Jedná se o nárůst oproti minulým rokům. Vyšší počet potratů lze přičíst eugenickým prenatálním testům, které nemají za cíl nenarozené dítě vyléčit, ale pouze vytipovat
ty potenciálně nemocné.
Prohlášení k úplné ochraně lidského života vydali i polští biskupové: „Život každého
člověka chrání páté přikázání desatera: ´Nezabiješ!´ Proto je postoj katolíků v tomto ohledu jasný a neměnný: je třeba chránit od početí do přirozené smrti život každého člověka.
V otázce ochrany života nenarozených se nelze spokojit se současným kompromisem představovaným zákonem ze dne 7. ledna 1993, který ve třech případech potrat připouští. Proto
se ve výročí 1050 let křtu Polska obracíme na všechny lidi dobré vůle, na věřící i nevěřící,
aby zahájili kroky, jejichž cílem bude plná právní ochrana života nenarozených. Prosíme
členy parlamentu a vlády, aby se ujali zákonodárné iniciativy a připravili programy, které by
zajistili konkrétní pomoc rodičům nemocných a postižených dětí a dětí počatých při znásilnění. Prosíme všechny Poláky o modlitbu na úmysl plné ochrany lidského života od početí
do přirozené smrti, a to jak v naší vlasti, tak i za jejími hranicemi.“
Pochod pro život v Ostravě
objednejte si zasílání zpráv e-mailem
na hnutiprozivot.cz
sledujte nás na sociálních sítích
novinky, pozvánky, komentáře,
fotografie a videa na Facebooku
superstručné informace
k aktuálnímu dění na Twitteru
videokanál na YouTube
fotogalerie na Flickru
gazetawroclawska.pl, wroclaw.wyborcza.pl
červen 2016 / strana 2
Každý jsme jedinečný a nenahraditelný od početí do přirozené smrti.
Švýcarsko zavádí selekci lidských embryí
Začátkem června hlasovalo 62,4 % Švýcarů v referendu pro preimplantační selekci (genetickou diagnostiku – PGD). Provádí se v rámci procesu asistované reprodukce a má za cíl vyhledat různá zdravotní postižení embryí ještě před jejich zavedením do dělohy matky. Implantována jsou pouze embrya, u nichž nebyla prokázána abnormalita, ostatní jsou usmrcena.
Organizace sdružující postižené osoby a rodiče postižených dětí se obávají velkého
společenského tlaku, který na ně bude vytvářen. Pochybují, že preimplantační selekce nepovede k diskriminaci osob s postižením. Obávají se také, že eugenické testování se bude
potichu a pomalu dále rozšiřovat. Zprávy z Velké Británie tyto obavy potvrzují. Tam existují
katalogy nemocí, které slouží jako kritérium pro selekci dětí počatých ve zkumavce. Nový
švýcarský zákon nedefinuje explicitně stupeň onemocnění. Neustále se rozšiřující hranice
technických a medicínských možností jsou tak zneužívány k eugenickým cílům a rodiče,
kteří se vědomě rozhodnou přijmout i postižené dítě, jsou společensky stigmatizováni.
Švýcarský zákon předpokládá, že preimplantační selekce bude nabízena rodičům, kteří
jsou nositeli těžkého genetického onemocnění nebo nejsou schopni počít dítě přirozenou
cestou. Po preimplantační diagnostice, která prokáže nějakou genetickou vadu, budou embrya zničena. Doposud se rodiče rozhodovali na základě prenatálních testů, zda počaté dítě
donosí i v případě rizika onemocnění nebo ho nechají usmrtit ještě před narozením. Preimplantační selekce míru postižení nesnižuje, ani neléčí, ale zbavuje se postižených osob.
swissinfo.ch
Nizozemsko chce vytvářet lidská embrya pro destruktivní výzkum
Nizozemské ministerstvo zdravotnictví oznámilo, že „umožní vývoj embrya za přísných podmínek pro konkrétní vědecký výzkum“ – a to „neplodnosti, asistované reprodukce nebo
dědičných chorob“. V současné době se v Nizozemsku provádí výzkum na lidských bytostech v embryonálním stavu, která vznikají jako „nadbytečná“ v procesu umělého oplodnění a jejichž rodiče k výzkumu dají souhlas. Zákon má být upraven tak, že lidská embrya
mohou být zkoumána po dobu dvou týdnů od jejich početí a poté musejí být usmrcena.
Nizozemská vláda svůj krok obhajuje tvrzením, že současný zákaz kultivace lidských embryí
brání výzkumu, který by mohl údajně pomoci v léčbě nemocí. Vědci se ale již nechali slyšet,
že doba pro výzkum má být delší než čtrnáct dní, protože byla publikována studie o nové
technologii, která dokáže laboratorně udržovat lidské bytosti při životě i delší dobu.
Británie se na jaře stala první zemí, která začala geneticky modifikovat lidská embrya.
Také čínští vědci minulý rok oznámili, že modifikovali genom lidských embryí. Vědci zcela ignorují fakt, že tato embrya jsou živými lidskými bytostmi v raném stádiu života. Destruktivní
výzkum k nim přistupuje jako k surovině a předpokládá jejich usmrcení. Přitom léta tohoto
výzkumu nepřinesla pacientům žádný podstatný benefit.
genethique.org
Dítě počaté při znásilnění – „válečné zranění“?
V posledních letech se objevují snahy o redefinici válečného zranění v rámci mezinárodního
humanitárního práva, které by zahrnovalo potrat jako nutný lékařský zákrok pro zraněné
a nemocné – tedy ženy znásilněné ve válečných konfliktech. Děti takto počaté jsou tím
pádem považovány za „válečné zranění“, které je třeba odstranit a „vyléčit“ jejich matky.
Ženevské úmluvy zaručují právo na lékařskou péči zraněným a nemocným ve válečných
konfliktech. Na četných světových konferencích OSN a dalších humanitárních summitech
zaznívají opakovaně požadavky a státy slibují stále větší angažovanost v humanitárních programech financujících tzv. sexuální a reprodukční zdraví. Tento termín zahrnuje i neexistující právo na potrat v případě otěhotnění pro znásilnění během válečných konfliktů.
Na nedávném Světovém humanitárním summitu OSN v Istanbulu připomenula vatikánská delegace, že žádné právo na potrat podle mezinárodního práva v oblasti lidských práv
nebo mezinárodního humanitárního práva neexistuje. Vyzvala státy a nestátní strany, aby
se zdržely „expanzivních a sporných interpretací“ mezinárodního práva.
Skupiny pomáhající znásilněným ženám a jejich počatým dětem zdůrazňují, že tlak na
podstoupení potratu jejich celkovou společenskou situaci nesmírně ztěžuje. Odmítnou-li
podstoupení potratu, přestávají být vnímány jako oběti, ale za své rozhodnutí jsou i s dětmi
celoživotně stigmatizovány jako zrádkyně a komplicové ozbrojených skupin jako ISIS či
Boko Haram. Vatikán opakovaně vyzývá náboženské a katolické instituce k doprovázení
obětí znásilnění v krizových situacích. Potřebují efektivní a dlouhodobou psychologickou,
duchovní a materiální pomoc jak pro sebe, tak pro své děti počaté při znásilnění.
c-fam.org
Pavel Bělobrádek pomohl rozšířit
projekt Nesoudíme. Pomáháme
Předseda KDU-ČSL Pavel Bělobrádek
napomohl šíření projektu Nesoudíme.
Pomáháme. Dopisem požádal všechny
starosty zvolené za KDU-ČSL, aby ve
spolupráci s Hnutím Pro život ČR podpořili ve svých obcích pomoc ženám,
které se cítí být nuceným k potratu.
Nesoudíme. Pomáháme
v pražském metru
Reklamní agentura JCDecaux spravující
reklamu v pražském metru poskytla Hnutí Pro život ČR bezplatně reklamní plochy pro projekt Nesoudíme. Pomáháme.
Jeho propagace mimo zdravotnická zařízení mění společenské vnímání potratů
a připomíná zodpovědnost mužů a možnosti řešení.
Skupina poslanců navrhla
legalizovat eutanazii
Poslanec Jiří Zlatuška (ANO) podal spolu s několika poslanci návrh zákona o tzv.
„důstojné smrti“. Má zbavit trestnosti
lékaře, který zabije pacienta na jeho
žádost. Je postaven na falešném předpokladu údajné svobodné vůle, která
je ale u starých a nemocných lidí lehce
manipulovatelná. Předkladatelé nepravdivě tvrdí, že zákon nebude mít dopad
na státní rozpočet, i když lze očekávat
snížení nákladů na zdravotní péči. Návrh
nemá šanci být do voleb schválen. Jeho
podání má změnit společenské klima
a otestovat společenskou reakci. Skutečnou péčí o nemocné není jejich zabití,
ale paliativní a hospicová péče, která se
věnuje jak léčbě bolesti, tak psychickému
a duchovnímu stavu pacientů. Tomu se
však předkladatelé nevěnují.
Pochody pro život v Ostravě,
Jihlavě, Třinci a Novém Hrádku
Začátkem června prošel Ostravou první
Pochod pro život. Zúčastnilo se ho více
než dvě stě lidí z celého regionu. Po roce
se v červnu uskutečnil Pochod pro život
také v Jihlavě, který přišla podpořit téměř
stovka účastníků. Pochod pro život se
poprvé konal v Třinci, kam v dubnu přišlo na osmdesát lidí. První Pochod pro
život uspořádali v květnu také obyvatelé Nového Hrádku. Regionální pochody pro život organizují dobrovolníci po
celé republice. Konají se pravidelně také
v Praze, Mělníku, Brně a dále v Českých
Budějovicích, Karlových Varech, Plzni,
Znojmě, Havířově a Olomouci.
ve zkratce
Zprávy
Národní pochod pro život
Foto: David Sís, fotografsis.cz
ČT24
Když bych šel v jednom průvodu
s Vojtěchem Filipem
[...] vše se neslo v duchu pochopení pro
tíživou situaci žen, které někdy uvažovaly
o potratu, nebo jej nechaly provést. Nechci
z rozhodování vylučovat ani muže, i ti přece
nesou odpovědnost nejen za vznik života,
ale i za to, že umožní, aby děťátko přišlo
na svět a bylo o ně postaráno. Kromě pochopení pro složité životní situace jsme také
zdůraznili, že církev nestojí se založenýma
rukama. Nejen že neodsuzuje, ale snaží se
pomáhat systémem poraden a sociálních
zařízení pro matky s dětmi. [...] Kritikové
také uvádějí, že se pochodu účastnila iniciativa D.O.S.T. Pochod byl zaštítěn státními
autoritami, například prezidentem republiky, i autoritou církevní, tedy mým jménem.
Pokud se někdo k pochodu přidá, neptáme
se, jakého je politického či náboženského
přesvědčení. Řeknu to možná tvrdě: kdy-
Dominik Duka, blog.aktualne.cz
Foto: Lucie Horníková, clovekavira.cz
Již šestnáctý ročník má upozornit osamělé
ženy zaskočené těhotenstvím na to, že nemusí situaci řešit umělým přerušením.
by chtěl v tom průvodu jít předseda KSČM
pan Vojtěch Filip a chtěl tím vyjádřit svou
podporu nenarozenému životu, nebudu ho
odstrkovat, budu jen rád, že alespoň tady
můžeme nalézt společný postoj. [...] „Jestliže zabíjíme nenarozené děti, troufnu si říci,
že to je větší teror a hroznější neštěstí, než
atentáty poslední doby. S děsem hovoříme
o stovkách mrtvých při takových útocích
a na tisíce mrtvých dětí zapomínáme.“ Nijak
tím nesnižuji přece tragédii těch, kdo přišli
o život vinou teroru. Jen jsem použil metaforu, tedy přirovnání, které se podivuje nad
tím, že na jedné straně nás hluboce zasáhne
teroristický útok, havárie vlaku či autobusu,
kde přijdou o život desítky lidí a na druhé
straně nevšímavě necháváme oběti potratů,
kterých jen u nás bylo v uplynulém roce na
20 000. [...] Je mou povinností nejen jako
biskupa, jako věřícího, ale i jako člověka
upozornit, že zabíjení nenarozených dětí
nesmí být normou, nemůže být něčím samozřejmým. Život je dar a měli bychom za
něj být vděčni, měli bychom k němu přistupovat s úctou. Jinak se stane v očích mnohých jen neužitečnou přítěží, jak vidíme ze
zemí, které uzákonily euthanasii.
Foto: Aleš Náhlý
Dítě je vždy nadějí, nesli
účastníci pochodu pro život
Foto: Aleš Náhlý
V sobotu 2. dubna 2016 zaznělo v Praze poselství tisíců
účastníků Národního pochodu pro život, aby se změnil
postoj společnosti k lidskému životu, aby společnost
byla vnímavá k ženám zaskočeným početím dítěte a aby
povzbudila muže, otce těchto dětí k zodpovědnosti.
Vybíráme střípky z některých mediálních ohlasů.
Foto: Aleš Náhlý
Ohlédnutí za Národním pochodem pro život
Národní pochod pro život
Foto: Aleš Náhlý
Od roku 2001 se i v České republice každým
rokem pořádá Národní pochod pro život.
Tak jako jinde po Evropě mu i v České republice dominují katoličtí aktivisté a zástupci hierarchie této církve v čele s pražským
arcibiskupem Dominikem Dukou. Pochodují
za právo na život, tedy proti potratům.
Katolíci mají dar působit ve chvíli, kdy
vyrazí do ulic, na (nás) nekatolíky urputně
a ne úplně sympaticky. Téměř se mezi nimi
nevyskytují holky s piercingem. Přesto se letos Národního pochodu v Praze zúčastnilo
podle převládajícího odhadu médií „víc než
4000“ lidí. Organizátoři a spřízněné katolické weby hlásili dokonce až sedm tisíc. I když
se budeme držet nižšího odhadu, je to skoro desetkrát víc, než kolik Pražanů to šlo vytmavit Si Ťin-pchingovi na Hrad, a přesně
desetkrát víc, než byli schopni na Prvního
máje mobilizovat konvičkovci. Přesto byl
v sobotu 2. dubna Národnímu pochodu
pro život vyhrazen krátký klip až v 37. minutě Událostí ČT, skoro na konci zpráv, po
příspěvcích o zahájení turistické sezony na
hradech a o hřebčíně v Kladrubech. V dalších médiích bylo zpravodajství podobně
povinnostní. Dá se ten dvojí metr nějak
srozumitelně vysvětlit? Nemá náhodou ČT
ze zákona povinnost uspokojovat potřeby
všech menšin?
Přitom u interrupcí nejde o pouhé simulování dramatu, jako je to mezi antiislamisty
a antifašisty. Na potrat se u nás každý rok
odhodlá jít víc než 20 tisíc žen. Ať jsme stoupenci interrupce, nebo ochránci nenarozeného plodu, asi se shodneme, že to je 20 tisíc dramatických situací ročně. Nemyslím si,
že v malé publicitě pochodů pro život byla
nutně zlá vůle, spíše si někdo s tímto typem
občanské společnosti, která má úplně jiný
soubor předsudků a axiomů, než jaké jsou
známé jemu, absolutně neví rady. Což samozřejmě není omluva.
Daniel Kaiser, Týdeník Echo
Heslo „Nesoudíme. Pomáháme“, které si
zvolilo Hnutí pro život jako motto své kampaně, je správné. Základem přístupu k umělému přerušení těhotenství by vždy mělo
být pochopení pro situaci těch, kteří k takovému kroku přistupují, nikoli jejich odsuzování. Snaha pomoci těm, kteří o potratu
uvažují, jak v psychologické, tak v sociální
rovině by měla být společná všem, kterým
skutečně jde o to, aby umělých potratů
ubývalo a naopak přibývalo rozhodnutí přijmout nový život.
Foto: Aleš Náhlý
Podceňovaný: Národní
pochod pro život
Filip Outrata, denikreferendum.cz
Pomozte nám obměkčit srdce lidí ve vašem okolí
Foto: Flickr, marco
monetti
Umělé potraty jsou především lokální problém. Využijte nabízené materiály a s jejich pomocí zkuste změnit klima ve svém okolí. Jsme vděčni za
příspěvek na uhrazení výrobních nákladů. Objednávat lze se i na adrese hnutiprozivot.cz nebo na telefonu 603 976 231.
modlitby
za nejmenší
Nesoudíme.
Pomáháme
Čekáte nečekan
ě
Pomůžeme vám, dítě a cítíte se nucena k umělém
abyste nemuse
u potratu?
la jednat pod
nátlakem.
kampan-poradna.indd
1
volejte: 800 108
000
nesoudimepom
ahame.cz
17.2.2015 11:20:05
Model dítěte ve 12. týdnu
těhotenství
Ideální dárek pro všechny
věkové skupiny. Každý, kdo si
model vezme do ruky, si jasně
uvědomí dokonalost, krásu
i bezbrannost dětí ohrožených
potratem.
K dispozici jsou i „Ručičky
dítěte ve 12. týdnu“ vhodné
k připnutí na oděv.
Jméno a příjmení:
Propagační trička
Modlitby za nejmenší
Objednáním a přispěním na
úhrady nákladů na výrobu
triček pomůžete nejen
s propagací kultury života, ale
i na projekty konkrétní pomoci.
Pomozte nám rozšířit
letáky s nabídkou pomoci
ženám, které se cítí nuceny
k podstoupení potratu. Letáky
pomáhají ženám i lékařům najít
cestu ke skutečné pomoci.
Děti (tj. ty, které živíte) 0 Kč
Těhotné maminky 0 Kč
Červené tričko 230 Kč
Dámské modré tričko 280 Kč
Můžete si objednat také
informační leták „A pak
dám pryč děťátko“ vhodný
k rozdávání.
Připojte se k téměř třem tisícům
lidí, kteří se denně modlí za
zastavení umělých potratů,
obrácení lékařů a uznání práva
na život každého dítěte od
okamžiku početí. Ročně je
u nás připraveno o život 20 tisíc
dětí před narozením.
Adresa:
E-mail, telefon:
[email protected]
Požadované materiály:
podrobný seznam všech materiálů je na adrese hnutiprozivot.cz
Foto: archiv rodiny
Rozhovor
Tereza a Aleš Juchelkovi se svými dětmi
V těžké situaci jsem nezdrhl od rodiny,
ale zachoval se jako chlap
Aleš Juchelka (40) je známý
především jako usměvavý
a vtipný moderátor České
televize. Žije v Ostravě, je
ženatý a má tři děti. Nejmladší
syn je nemocný a starost o něj
není žádná sranda.
Tento rok jste poprvé moderoval
Národní pochod pro život. Podpořil
jste také projekt Nesoudíme.
Pomáháme. Co Vás k tomu přimělo?
Prvotním impulsem byl respekt a úcta k životu samotnému. A to nejen z hlediska sebe
sama, ale hlavně z hlediska tolerance k životu těch druhých a také práva na život. Není
mi blízké pojetí života, kdy středobodem
jsem já sám. Nemám rád nezodpovědné
zacházení se životy druhých. Manipulace se
životy těch nejmenších a bezbranných, která
se vydává za normální, je mi odporná. I proto je mi Hnutí Pro život ČR velmi blízké. Pokud se má pomoci nastávajícím maminkám
v nouzi, jsem k dispozici.
syndrom. Je to vzácné střádavé onemocnění, kterým trpí pár jedinců v republice.
Dozvěděli jsme se to v jeho skoro čtyřech
letech. Do té doby se náš kluk vyvíjel normálně, jen byl abnormálně hyperaktivní,
nespavý, nezvladatelný a extrémně běhavý.
Mohl byste něco říct o své rodině?
S manželkou jsme společně patnáct let.
Máme celkem tři děti, nejmladšímu je devět let. Máme z nich velikou radost. A v tuto
chvíli je to opravdu legrace, děti přicházejí
do puberty, skvěle argumentují a jsou úplně jako my v jejich věku. A my se můžeme
zbláznit. Koloběh života pokračuje v nich.
Tušili jste, že je Váš syn nemocný?
Tato vzácná diagnóza se určuje až z krevního obrazu a to pouze v Praze. Do té doby se
řešila například nedoslýchavost, pomočování, nějaké věci u psychologů, na neurologii
apod. Až poté, když se krevní testy poslaly
na genetiku, tak nás postavili před hotovou
věc. Je to jako pěstí mezi oči. Všichni lékaři
byli ale skvělí. Opravdu nám pomohli a jsem
jim moc vděčný.
Váš nejmladší syn je nemocný.
Kdy jste se to dozvěděli?
Ano, náš Oliver je velmi vážně nemocný.
Trpí genetickou vadou metabolismu zvanou
mukopolysacharidóza typu IIIA, Sanfilippův
Je něco pozitivního na této nemoci?
Na nemoci jako takové nic pozitivního není.
Zkušenost každodenní péče je však k neza-
Foto: Miloš Schmiedberger
Rozhovor
Foto: archiv rodiny
placení. Obrnili jsme se neuvěřitelnou trpělivostí, jsme výkonní, odolní a děláme vše
s láskou. Máme skvělé přátele. Dalo nám to
schopnost rozlišovat důležité věci od prkotin a nestěžovat si na těžkosti, které přináší
běžný život. Máme životní nadhled a stmelilo nás to. Nemoc nám vzala volný čas, který
si musíme tvrdě plánovat, a některé kamarády, kteří tu situaci nechápou a nejsou ji
ochotni tolerovat. Zvládáme to tak, že Bůh
nám dává sílu a já jsem za to rád.
Jak se taková nemoc projevuje?
Tato nemoc se projevuje opravdu těžce a to
na všech frontách. Nedá se vyléčit, pouze se
snažíme kontrolovat veškeré vedlejší účinky.
Lidé s tímto typem onemocnění se dožívají okolo 14 let. Průběh se vyznačuje velmi
rychlým regresem, což znamená, že z mluvícího a chodícího dítěte teď máme doma
během čtyř let ležáka. Oliver je například silný epileptik. Těžce v tuto chvíli polyká jídlo
a neustále se jeho stav zhoršuje. Musíme ho
mít na očích ve dne v noci.
Máte někoho, kdo Vám
se synem pomáhá?
Máme dvě asistentky. Jednu, která s ním
tráví čas ve speciální škole, druhou, která
je s ním doma a pomáhá nám. Někdy taky
pomáhají rodiče, ale síly jim už moc nestačí.
Asistentky jsou fakt skvělé. Víkendy jsou však
v naší režii a je to pořádná makačka. A to
i když jedna z asistentek onemocní. Přes přípravu speciální stravy, krmení, přebalování,
koupání, oblékání, procházky s vozíkem,
přenášení, uspávání, podávání léků a já nevím, co ještě. Jste v zápřahu pořád.
Z natáčení klipů Nesoudíme. Pomháme. Zleva Radim Ucháč, Aleš Juchelka, Jana Studničková a Otakáro Schmidt
Můžete nám přiblížit Váš běžný den?
Podle zakázek, moderování či hraní apod.
jsem v práci. Řeším klienty, psaní, natáčení a běžný chod firmy. Kvůli synovi jsem
tak trochu musel opustit sportovní aktivity,
poněvadž fyzicky jsme opravdu oba s manželkou hodně unavení. Jen Olivera přebalit
a vykoupat je náročné i se všemi pomůckami, které jsou k dispozici.
Máte s manželkou nějakou
možnost relaxace?
Snažíme se s manželkou si navzájem vyjít
vstříc. Někdy se poštěstí a jedeme pryč jen
ve dvou, ale to maximálně na dvě noci, jinak
se musíme střídat. Nicméně na „čas nabírání sil“ musíme myslet cíleně.
Jaký vztah k bráchovi mají
jeho starší sourozenci?
Ti k němu mají vztah jako k nejmladšímu
bráchovi. Mají ho rádi. Na druhé koleji nejsou. Snažíme se, aby tomu tak nebylo. Podporujeme je v jejich koníčcích, vozíme na
tréninky a o víkendu na zápasy. Snažíme se
s nimi trávit čas i odděleně od Olivera a soustředit se na ně. Nicméně až čas ukáže, jak
tomu bylo doopravdy, poněvadž všechny
naše psychické i fyzické síly jsou upřeny na
Olivera, obzvláště ve chvílích, které jsou nestandardní, tedy pro nás. Třeba, že jeden
z nás se s ním ocitne v nemocnici apod.
Může být nemoc darem?
Upřímně nevím. My jsme Olivera hned po
oznámení diagnózy pokřtili a svěřili do rukou Nejvyššího. [Pozn. red.: V Církvi bratrské, kam manželé Juchelkovi patří, se malé
děti obvykle nekřtí.] To mě osobně uklidňuje. V praktické rovině nemoc pro Olivera
dar není, ale permanentní stres pro něj i pro
nás. U dospělého si dovedu představit, že
ho nemoc může zastavit, že se může nad
svým životem zamyslet, spoustu věcí a vztahů vyřešit, najít i cestu k Bohu a spasení, což
těžkosti dokáže ulehčit.
Vnímali jste doma, že postižení je
trestem Božím? Zlobili jste se někdy
v této souvislosti na Boha?
Bůh není pro mě ten, který takto trestá. Bůh
je milující a odpouští. Snažím se, řečeno
křesťanskou hantýrkou, být dobrým služebníkem. Nestydím se za křesťanské hodnoty,
dokážu otevřeně hovořit o své víře. Nicméně nemoc nám vztah s Bohem opravdu neulehčila. Já jsem byl opravdu zmatený. Zuřil
jsem, prosil jsem, prostě jsem si to s Bohem
vyříkával. A protože Bůh opravdu je a je
živý, není to žádná psychická berlička, došli
jsme do bodu, kdy to vnímám jako součást
svého vztahu s ním.
Vnímáte nějak Boží pomoc
při péči o Olivera?
Máme opravdu skvělé asistentky. I přes náročnou péči – a říkám to na rovinu – jsem
obstál jako chlap před sebou samým a nezdrhl jsem od rodiny, jak se to někdy stává.
Díky Bohu. Proto opravdu někdy nerozumím mužům, které unavuje, že by mohli
mít zdravé dítě a řeknou té své do té doby
milované, ať si ho nechá vzít. Takovou manipulací opravdu pohrdám.
redakce
Svědectví
Příběh nalezeného chromozomu
Foto: Flickr, roberto volterra
Když se objeví podezření na
postižení nenarozeného dítěte,
zdravotnický personál často
přesvědčuje rodiče k potratu.
Kdo odmítá, jako by byl
nezodpovědný, rozmařilý. Tito
rodiče přes všechny překážky
„pokračovali v těhotenství“,
i když cítili jen malou naději na
uzdravení miminka. Nakonec
poznali Boží uzdravující moc.
Něco není v pořádku
Loni po návratu z dovolené mi moje sestra s pláčem volala, že třetí dítě, které čeká,
není v pořádku. Cysty na mozku, nález na
srdci dítěte, neznámý útvar mezi plící a páteří, velká hlava a mnoho mozkomíšního
moku. Bylo to 12. srpna. Vzhledem k vyššímu věku maminky byl ihned odebrán vzorek
plodové vody.
„Matka si přeje pokračovat
v těhotenství“
Druhý den výsledek odběru vyloučil pět nejvážnějších postižení, ale do týdne vyšetření
prokázalo část chybějícího chromozomu,
který způsobí, že dítě bude ležák nebo nebude mít polykací reflex a bude mentálně
postižené. 26. srpna byla diagnóza potvrzena. Lékaři vidí jediné východisko – potrat.
Rodiče miminka to odmítají, a tak se v každé lékařské zprávě na konci objeví věta:
„Matka si přeje pokračovat v těhotenství.“
Postižení dítěte je prakticky jisté
Sestra i její manžel byli na pokraji sil. Stanovisko lékařů tížilo jako kámen, který táhne
ke dnu.
Celá rodina se semkla v modlitbách.
I malí caparti šli bez odmlouvání na mši
svatou, která byla sloužena za malou Nelu
Marii. Poprosili jsme našeho pana kaplana
o udělení svátosti nemocných. Manželé ze
společenství mi nabídli modlitbu za uzdravení, za sestru a za nenarozené miminko.
Po delší modlitbě a postu našeho bratra byla sestra povzbuzená, a proto se ptala
lékařů, jestli se chybějící část chromozomu
nemůže někde najít. Odpověď zněla, že
postižení je na 99 % jisté. Můj muž nás povzbuzoval, že Pánu stačí i to jedno procento
k uzdravení, ale sestra se prodírala hlubokou temnotou.
Lékaři říkají, že čekáme postižené dítě. Co dělat?
Nejednejte unáhleně. Ne všechna vyšetření jsou užitečná [viz s. 11]. Vřele doporučuji
konzultace prenatálních testů u odborníků zprostředkovaných nějakou poradnou pro
život. Máme zkušenost, že analýzy výsledků často přinesou zcela nové informace.
Nepodlehněte případnému zastrašování. Může se stát, že se rodiče potkají s tlakem
a dokonce i s vyhrožováním: „Přinesete státu narozením tohoto dítěte jen výdaje a sobě
starost.“ V takové situaci se na nás obraťte.
Pokud zůstane pravděpodobnost postižení nadále vysoká, je dobře se na to připravit – oslovit specializované pracoviště a zeptat se na základní informace, které jsou
potřeba do začátku. Na Lince pomoci umíme kvalitní kontakty zprostředkovat.
Zdeňka Rybová, linkapomoci.cz, tel.: 800 108 000
Stanovisko lékařů tížilo
jako kámen, který táhne
ke dnu: postižení je na
99 % jisté.
Lékaři mají nové výsledky
Dne 2. září sestře telefonovali z genetiky, že
se zdá, že chybějící část chromozomu přece jen našli – úspěšně se navázala na jiný
chromozom. Na kardiologii lékařka zjistila,
že srdíčko se vyvíjí v pořádku a nález na plicích se zmenšil. Mezi mozkem a lebkou už
není nebezpečný prostor, který by měl za
následek mentální postižení. Jiskřička naděje
zahřála rozbolavělou sestru.
Situace se postupně vyjasňovala, až
mohl být 16. prosince vyvolán porod. Sestra mi telefonovala: „Máme Nelu Marii, zdá
se, že zdravé a krásné děvčátko.“ Ještě v porodnici Nela prodělává vyšetření a opět je
potvrzeno, že cysty na mozku nejsou, že je
vše v pořádku.
„Zdá se mi, jako by nám ani nepatřila,“
říká sestra. „Jako bychom ji dostali jako velký
dar. Jsem ráda, že v tuto chvíli se podniká
všechno proto, aby se jí pomohlo, a už jí
nehrozí zánik. Všechno to trápení nás posunulo blíž k Bohu.“
Petra, Středočeský kraj
anonymizováno, redakčně upraveno
Svědectví
Můj malý
velký bráška
V červnu loňského roku zemřel
můj bratranec Jiří. Narodili
jsme se oba ve stejném roce.
Na podzim by se byl dožil
67 let. Jako děti jsme se vídali
často, v dospělosti z různých
důvodů zřídka. Jirka měl
Downův syndrom, učení mu
dělalo potíže.
Ale pamatuji si, jak mě po telefonu instruoval o práci s počítačem v době, kdy jsem
ho já neuměla ani zapnout. Poslední léta žil
v rodině svého o sedm let mladšího bratra
Michala. Při posledním rozloučení vyslechli
Jirkovi příbuzní a přátelé upřímné Michalovo vyznání:
Jirka, to byl, co si pamatuji,
můj malý velký bráška
V dětství jsme bydleli s rodiči v Moravské
ulici na pražských Vinohradech. Můj – tehdy velký – bráška chodíval pro mně těch asi
padesát metrů do školy v Sázavské ulici. To
abych se nebál, to aby se mi cestou nic nestalo. I když jsem ho pak postupně výškou
přerostl, pořád se ke mně choval tak samozřejmě ochranitelsky, s určitým nadhledem
a se svojí velkorysostí.
Bráška se našim narodil, když bylo mamince dvacet let. Naši se rozhodli brát jeho
existenci přes jeho postižení jako velký dar.
Foto: Flickr, molly
Jirka měl Downův syndrom, učení mu dělalo
potíže. Ale pamatuji si, jak mě po telefonu
instruoval o práci s počítačem v době, kdy jsem
ho já neuměla ani zapnout.
A on jim tím darem byl. Pro svoji rodinu,
pro své okolí, pro své přátele. Všem z nás
cosi hezkého dal a všechny si bez přetvářky
získal.
Jirka měl spoustu krásných vlastností. Byl
přirozený. Nepředstíral hezký vztah k nikomu, ke komu ho neměl. Nestyděl se projevit
svoji lásku těm, ke kterým ji cítil. Nebral si
servítky, když se rozhodl si to s někým vyříkat. Dokázal se divit našim starostem, které
si nepřipouštěl. Náš tatínek měl v době své
I potrat může být odpuštěn
Slovo kněze k roku milosrdenství
Umělý potrat je těžký zločin proti lidskému
životu. Není divu, že se lékaři již ve starověku zavazovali Hippokratovou přísahou,
že potraty nebudou provádět, a prvotní
Církev ho uvádí jako smrtelný hřích v Didaché (Učení 12 apoštolů z konce 1. stol.,
kap. 5). Přirozený mravní zákon vylučuje
zraňování nastávající matky a zabíjení dítěte, které se v ní vyvíjí.
Jelikož je dnes tento hanebný čin v západní společnosti velmi rozšířen a podpo-
rován státní legislativou, katolická církev
zařadila v novém Kodexu kanonického
práva umělý potrat mezi zločiny, které s sebou nesou samočinný trest exkomunikace
(oddělení od svátostí; viz kánon 1398).
Trest se týká lékařů-potratářů a žen, které
s potratem souhlasily, ale též těch, kteří se
na provedení potratu aktivně podíleli nebo
ženu k potratu nutili. Sejmout trest exkomunikace za hřích umělého potratu může
místní ordinář (diecézní biskup či administ-
těžké nemoci jen jednu starost, starost o Jiříka. Měl starost, aby zůstal s námi v rodině,
aby nemusel žít s cizími.
Před rokem a půl se nám se stejnou starostí svěřovala i moje maminka, když odcházela. A bráška s námi v rodině vždycky
zůstal. Děkuji, že jsem měl tu příležitost mít
takového bratra, jakým byl Jirka.
Michaela Prentisová a bratranec Michal
redakčně kráceno
rátor diecéze). Biskupové často udělují tuto
pravomoc i některým kněžím. Stejné privilegium mají některé řeholní řády.
Letos prožíváme Svatý rok Božího milosrdenství a tak byly možnosti prominutí
tohoto trestu ještě více rozšířeny. V tomto
roce mohou všichni kněží sejmout exkomunikaci a udělit rozhřešení z hříchu potratu.
Podmínkou samozřejmě zůstává opravdová
lítost, rozhodnutí se od toho hříchu oddělit.
Je-li Pán tak milosrdný a touží-li nás očistit,
nebojme se k němu přistoupit a s Ním se ve
svaté zpovědi smířit.
fr. Pavel Maria Mayer OP
Svědectví
Ani chlapeček, ani holčička?
Na „velkém“ ultrazvuku se nerovnoměrný
vývoj nepotvrdil, ale miminko bylo menší,
než mělo být. Dlouho se zaměřovali na oblast genitálu a po konzultacích různých doktorů mi řekli, že mají podezření na malformaci genitálu. Jednoduše řečeno, že pokud
to bude chlapeček, něco mu chybí, pokud
holčička, něco přebývá.
Měla jsem navštívit genetiku a dohodnout
se na dalším postupu. Lékař mi doporučil amniocentézu. Kývla jsem jen proto, abychom
věděli, jak vlastně miminko pojmenovat. Bála
jsem se odtoku plodové vody po vpichu, ale
prý procento pravděpodobnosti prasknutí
plodového obalu je nula celá nula nic...
Život v ohrožení
Foto: Flickr, jasonbachman
S pravděpodobností nula
celá nula nula nic
Po dvanácti letech na mateřské jsem se pomalu vracela do
pracovního procesu. Naši čtyři kluci (17, 16, 14 a 10 let)
vyrůstali, my s manželem jsme si užívali, že už jsou samostatní.
A najednou jsem byla znovu těhotná. Ve čtyřiceti letech, ve
chvíli, kdy zastávám novou pracovní pozici…
Jako všechny naše děti jsme i toto miminko přijali. Abych ho neohrozila, odmítla
jsem odběr plodové vody, protože bychom
přijali i postižené miminko. Nešla jsem ani
na konzultaci na genetiku, kvůli zkušenosti
s nejstarším synem.
Nejstaršího syna radili potratit
Zpočátku těhotenství tehdy diagnostikovali
srdeční vadu a navrhli „ukončení těhotenství“ pro podezření na mentální postižení.
Byli velmi překvapeni, že jsem se rozhodla
„v těhotenství pokračovat“. Syn se nakonec
narodil s těžkou srdeční vadou, ve dvou letech a poté v patnácti letech mu implantovali umělou chlopeň, ale jinak je mentálně
a po operaci i fyzicky zdravý a dnes studuje
střední školu.
Každé další těhotenství jsem absolvovala
sonografii v kardiocentru, abychom byli my
i lékaři připraveni, kdyby se srdeční vada
opakovala. Srdíčko našeho posledního miminka bylo v pořádku a pan doktor říkal, že
nevidí úplně dobře, ale že na 95 % budeme
mít pátého chlapečka. Začali jsme mu říkat
Josífek.
Mozek je v pořádku, ale...
Po Vánocích jsem šla na ultrazvuk a pan
doktor dlouho měřil a zkoumal a poté řekl:
„Hlavička se vyvíjí dobře, mozek je v pořádku, ale nožičky a bříško jsou menší, než by
měly být.“ A odeslal nás na podrobný ultrazvuk s podezřením na tzv. IUGR [intrauterinní retardaci růstu] plodu.
Druhý den ráno mi začala odtékat plodová
voda. Ve 32. týdnu těhotenství! Jeli jsme do
porodnice. Z amniocentézy stejně nevyšel
žádný výsledek, protože vzorek DNA byl
kontaminován mou krví. Ještě tři dny mé
těhotenství udržovali, píchali mi kortikoidy,
aby miminku trochu dozrály plíce.
Vyslali jsme prosby o modlitby ke všem
do farnosti, příbuzným a známým, dokonce
se za mne a miminko v charitě, kde pracuji, modlili i mí nevěřící kolegové. Miminko
přišlo proto, aby nás naučilo se modlit… Ve
33. týdnu těhotenství se císařským řezem
narodila dcera Ivana Dominika.
Úplně normální holčička
Už na porodním sále porodník, který předtím prováděl 3D ultrazvuk, řekl, že neví,
co tam tehdy viděl, a že kdyby věděl, že se
narodí úplně normální holčička, tak by mi
odběr plodové vody „rozmluvil“!?! Myslela
jsem si: „Nebo spíše modlitby fungují“.
Velikostí odpovídala Ivanka Dominka
25. týdnu, vážila jen 970 g a měřila 36 cm.
Nemohla jsem se zbavit smutku, když její velikost odpovídala poslední možnosti potratu.
Tady všichni dělali, co mohli, aby ji zachránili.
Konsilium lékařů ji prohlásilo za normální holčičku a nová zkouška DNA vyloučila
i možné mentální postižení. Dcerka byla v inkubátoru s nitrožilní výživou a sondou do žaludku pro krmení odstříkaným mlékem.
Teď už je doma a má se k světu. Bráškové
jsou nadšení, všichni si naši holčičku velmi
užíváme. Dnes jsme lékařům spíše vděčni,
ale dokážu pochopit, že podobná situace
a tlak může matku dovést až k potratu. A vůbec bych jí nedávala vinu, nemá-li se o koho
opřít.
Ivana V.
redakčně upraveno
Prenatální selekce
Prenatální selekce dětí před narozením
Maminky v požehnaném stavu
podstupují řadu vyšetření.
Některá z nich jsou užitečná,
jiná jsou však výhradně
eugenická, určená k vyhledání
nemocných dětí a jejich
usmrcení před narozením.
Užitečná vyšetření
Vstupní kontrola, 10.–12. týden – z odebrané krve se zjišťuje krevní skupina a Rh faktor, krevní obraz, protilátky a případné onemocnění hepatitidou B (HbsAg), virem HIV
či syfilis. Pokud se tato onemocnění prokážou, provedou se preventivní opatření, aby
nedošlo k přenosu nemoci na dítě. Provádí
se také vyšetření moči a první ultrazvuk.
Kolem 20. týdne těhotenství se provádí
tzv. „velké“ ultrazvukové vyšetření. Sleduje
se růst dítěte, stav placenty a plodové vody
a výskyt vývojových vad. Zjistí-li se například
vývojová vada srdce, je naplánován porod
na specializovaném pracovišti a dítě může
být bezprostředně po porodu operováno.
Výjimečně se provádějí i náročné nitroděložní operace. Pro možnou pomoc dítěti po
porodu je toto ultrazvukové vyšetření zvláště vhodné.
Ve 36. týdnu je kontrolován krevní obraz
a provádí se stěr z pochvy a čípku na zjištění přítomnosti nežádoucí bakterie Streptococcus agalactiae (SAG/GBS). Při porodu
jsou pak aplikována antibiotika.
Od 38. týdne do porodu se kromě základních vyšetření provádí amnioskopie, tj.
bezpečné vyšetření plodové vody, a vyšetření srdeční činnosti dítěte – kardiotokografie
(CTG).
Eugenická vyšetření
Některá vyšetření se provádějí výhradně za
účelem vyhledání nemocného dítěte. Prokážou-li vyšetření zvýšené riziko postižení dítěte, je matka často přesvědčována k potratu.
Protože dítěti nelze během těhotenství na
základě těchto vyšetření nijak pomoci, je rozumné je jednoznačně odmítnout. Odmítnutím vyšetření zaměřených na prenatální
selekci si rodiče ušetří mnoho zbytečných
stresů.
Kombinovaný screening (též NT screening), 10.–12. týden – odběr krve matky
Postup při amniocentéze. Foto: cmflb.com
plus sonografie o 14 dní později. Zkoumá
se výše hladin hormonů PAPP-A a beta hCG
v kombinaci s ultrazvukovým měřením šíjového projasnění (NT) a dalších parametrů,
které ukazují na riziko vrozených vývojových
vad a chromozomálních odchylek (např.
Downův syndrom). U výsledku je uvedena pravděpodobnost, např. 1:300 ( jedno
dítě nemocné na tři sta zdravých). Matce je
u pozitivního výsledku navrženo vyšetření
plodové vody. I když se později podezření
vyvrátí, je matka zbytečně do konce těhotenství stresována. Uvádí se vysoká spolehlivost a míra chybovosti (falešných pozitivních výsledků) kolem 3–5 %, ale podobná
ujištění zněla dříve i u triple testu, který je
teď lékaři často kritizován.
Triple test, 16. týden – vyšetření výše hladin tří hormonů v krvi (AFP, hCG, uE3). Pro
velkou nespolehlivost a chybovost se od triple testu postupně upouští.
Integrovaný screening – spojuje analýzu
hodnot kombinovaného screeningu s triple
testem. Uvádí se zvýšená spolehlivost výsledků.
Nebezpečná eugenická vyšetření
Odběr plodové vody (amniocentéza, AMC),
od 15. týdne – provádí se v případě pozitivního výsledku screeningových testů nebo
při dalších indikací (rodinná anamnéza,
věk matky). Za kontroly ultrazvukem se
propíchne břišní stěna matky, stěna dělohy
a plodové obaly, aby se jehlou odebral vzorek plodové vody. Výsledky jsou k dispozici
během tří týdnů. Po tomto invazivním vyšetření dochází až v 5 % k těhotenským komplikacím a 1–2 % žen spontánně potratí.
Odběr choriových klků (CVS), 10.–13. týden – postup i rizika jsou obdobné jako
u amniocentézy.
Odběr krve z pupečníku (kordocentéza,
CC), od 18. týdne – postup i rizika jsou obdobné jako u amniocentézy, provádí se po
neúspěšné amniocentéze, vzácně při podezření na infekci dítěte.
Kde hledat pomoc
Linka pomoci nabízí konzultace k jednotlivým vyšetřením a jejich výsledkům. Zprostředkuje kontakty na odborníky a v případě narození nemocného dítěte kontakty na
podpůrné a pomáhající organizace, které
se věnují a pomáhají rodičům a dětem s daným typem onemocnění.
Linka pomoci
volejte: 800 108 000
[email protected]
linkapomoci.cz
podle doporučených postupů ČGPS
Život s postižením
Foto: Flickr, proimos
Jak jsem se nemusel narodit
V ústavu to nikdy není jako doma
Narodil jsem se
3. ledna 1963 v OstravěZábřehu. Rodiče se moc
a moc těšili na děti, já byl
první ze tří sourozenců.
Narodil jsem se s dětskou
mozkovou obrnou a dalšími
nemocemi.
Jako malé dítě jsem byl skutečně hodně
opožděný. Vůbec jsem nechodil, nemluvil,
jen jsem vydával zvuky. Byl jsem zcela nepohyblivý na obě horní končetiny, včetně rukou, loktů, ramen a páteře. Dolní končetiny
jsem měl také dost zkrácené a ztuhlé, nemohl jsem ani chodit. Ovšem pomocí intenzivní
rehabilitace jsem se později rozpohyboval –
v kolika letech, to už si nepamatuji. Horní
končetiny se nepodařilo napravit, jen se je
snažím rehabilitací udržovat, aby se jejich
hybnost ještě nezhoršila.
Tehdy na začátku mého
života mě zachránila
jedna zdravotní sestra.
Měla mě zabít, ale
odmítla to. Vyhodili ji za
to z nemocnice.
Bydlel jsem v různých zdravotnických a sociálních zařízeních, domů jsem chodíval jen
na letní prázdniny a na různé svátky jako
Vánoce, Velikonoce, někdy v neděli. Rodina
za mnou hlavně jezdila na návštěvy. V sociálních zařízeních skutečně domov a lásku
nelze nahradit.
Prošel jsem různými ústavy: ve Šternberku, kde se o mě staraly laskavé řádové
sestry, v Nových Zámcích u Litovle, kde panovaly jen samé zákazy a příkazy, v domě
Naděje v Otrokovicích a naposledy v Hrabyni u Opavy. Tady je to moc dobré, vídám
se také se zdravými lidmi, scházíme se pravidelně s dalšími postiženými přáteli.
Měla mě zabít, zachránila mě
Nic z toho ale nemuselo být. Tehdy na začátku mého života mě zachránila jedna
zdravotní sestra, která mě měla původně
zabít, protože tehdejší lékařská věda si ještě
vůbec neuměla poradit s tělesnými nemocemi a jinými poruchami. Ta sestra byla prý
věřící, tak se mě snažila zachránit. Tenkrát ji
za to vyhodili z nemocnice. Prý říkala, že ze
mě bude dobrý, věřící člověk. Moji rodiče
byli velice smutní, že jsem se narodil postižený, a dlouho se s tím vyrovnávali. Ještě
dnes je to často mrzí. Já jsem se s tím naučil
žít, hlavně díky mojí víře, která je velkou pomocí v těžké životní situaci.
Nevinní lidé by se zabíjet neměli
Velmi si vážím postižených lidí, protože mají
různé talenty a mnohdy je obdivuje celá veřejnost. Mnohdy se od nich můžeme skuteč-
ně hodně naučit. Jsem vděčný Pánu Bohu
za tento nesmírně velký dar, který jsem od
něho dostal. Proto vůbec nepodporuji zabíjení nevinných lidí. Život dal jen Bůh. Je moc
důležité denně děkovat za ten dar, že zde
můžeme na zemi žít.
redakčně vybráno a upraveno
ze vzpomínek Otty Pokorného
Manipulující fráze
„Ať máte jistotu“ – prenatální screeningová vyšetření nedávají žádnou jistotu.
Naopak mohou rodiče velmi rozhodit.
„Jaký by to byl život“ – o nic méně hodnotný než můj nebo váš. Každý člověk
je stejně vzácný, každý může poznat
lásku a radost, kterou dává. Řada postižených lidí se ze života dokonce těší víc
než ti zdraví.
„Jen by trpělo“ – bolest je součástí
tohoto světa, ale v dnešní době ji dokonce dokážeme efektivně tlumit. Dítě
nebude trpět, pokud bude cítit lásku.
Ale hlavně: utrpení není omluvou pro
zabití člověka.
„Vady neslučitelné s životem“ – všichni jednou umřeme, někdo dřív, někdo
později. Předpokládaná délka života nijak nesnižuje hodnotu člověka. Pokud
má dítě před nebo po narození umřít,
dejme mu tu šanci. Jsou také případy,
kdy dítě přes všechna ujištění lékařů
o beznadějnosti jeho stavu žilo řadu let,
třeba i do plné dospělosti nebo stáří.
Hodnota lidského života – teologie
Proč Bůh dopouští postižení?
„I řekl Bůh: ,Učiňme člověka,
aby byl naším obrazem podle
naší podoby.´ … A stalo se
tak. Bůh viděl, že všechno,
co učinil, je velmi dobré.“
(Gn 1,26.31)
Jak je možné, že když to, co Bůh stvořil, je
velmi dobré, tedy božsky dobré, přece je
zatíženo nějakým defektem, zlem? To Bůh
nedokáže tvořit bezchybné věci? Odpověď najdeme o dvě kapitoly dále: První lidé
byli svedeni ďáblem ke vzpouře proti Bohu
(srov. Gn 3,1-7).
Lidé si tuto cestu zvolili
Vzpoura prvních lidí proti Stvořiteli, které
říkáme dědičný hřích, byla obrovským zlem
nejen pro Adama a Evu, ale má nedozírné
důsledky pro celé lidstvo. Rozlišujeme duchovní a duševní důsledky a také tělesné,
organické. Především se lidem zatemnil
intelekt, takže nepoznáváme pravdu zřetelně. Mnoho lidí dnes má dokonce problém
uznat pravdu tak samozřejmou, jako je existence Boha Stvořitele.
Druhým důsledkem dědičného hříchu je
oslabení vůle, ba i náklonnost ke zlému. Člověka fascinuje zvrhlost, mysterium iniquitatis, tajemství nepravosti. To do značné míry
zneužívá např. zábavní průmysl.
Prvotní hřích poznamenal i naše těla
A pak přicházejí na řadu fyzické důsledky.
Kvůli prvotnímu hříchu jsme vystaveni utrpení, bolestem a nejrůznějším nemocem
a nakonec umíráme. A tady nacházíme odpověď na otázky: „Proč se náš Honzík narodil slepý?“ „Proč má naše Kristýnka Downův
syndrom?“ „Proč se rodí děti všelijak tělesně
deformované a mentálně zaostalé?“ apod.
Starozákonní Židé byli přesvědčeni, že
nemoc je trestem i za osobní morální selhání, jak je popisuje sv. Jan: „Cestou uviděl
člověka, který byl od narození slepý. Jeho
učedníci se ho zeptali: ,Mistře, kdo se prohřešil, že se ten člověk narodil slepý?‘ Ježíš
odpověděl: ,Nezhřešil ani on ani jeho rodiče; je slepý, aby se na něm zjevily skutky
Boží.‘“ (Jan 9,1-3)
Ježíš toto přesvědčení nevyvrací, ale rozšiřuje jejich pohled. I dnes jsou případy, že
malé dítě vážně onemocní kvůli mravnímu
defektu svých rodičů, a jakmile se rodiče
Foto: Flickr, peteashton
napraví, obdivuhodně se uzdraví. Někdy se
jedná pouze o přirozené důsledky nezdravého životního stylu rodičů. Zvlášť brutální
zásah do ženského organismu s možnými
dopady na počaté dítě představuje hormonální antikoncepce.
Hledáme vinu u Boha
Obvyklé obviňování Boha zní: „Jak se na to
Pán Bůh může dívat?“ „Kdyby Pán Bůh byl,
určitě by něco takového nedopustil.“ Takoví
lidé zapomínají, že na vině je nikoliv Bůh,
ale člověk. Bůh sice někdy následky dědičného hříchu ve formě nemoci zázračně odstraní, ale obvykle nás nechává je snášet.
Sleduje jiné cíle než materialisticky založený
člověk.
Smyslem života není
výkon nebo zábava
Před léty jsem slyšel: „Člověk, který se nemůže hýbat, nemá plnohodnotný život.
Takový život nestojí za to žít.“ Ale smyslem
života přece není pohyb, cestování, zábava,
ba ani intelektuální výkony! Věříme-li Bohu,
věříme-li Ježíši, pak život může naplnit ke
štěstí pouze láska, kterou nemůže zrušit ani
předěl smrti.
Pokud bychom žili jen pro tento viditelný
svět jako zvířata, pak by jistě nemělo cenu
opatrovat a chránit tak ubohý život, jaký
podle představ zdravých lidí vedou tělesně
a hlavně duševně postižení. Ovšem mezi člověkem a zvířetem je propastný rozdíl, jako je
nekonečný rozdíl mezi omezeným životem
zvířete a věčným určením člověka, byť byl
viditelně omezen na vegetativní a sensitivní
život kvůli nějaké organické poruše.
Naštěstí si asi většinou uvědomujeme, že
i těžce postižené děti jsou schopny vnímat
a opětovat LÁSKU. To je dobro tak veliké,
že pro ně Bůh nechává žít i takové ubožáky.
Apoštol Pavel přirovnává Církev, potažmo
lidské společenství, k tělesnému organismu,
kde se jednotlivé údy o sebe vzájemně starají. Rozlišuje údy ušlechtilé, na kterou se
žádné zvláštní ohledy neberou, a údy méně
ušlechtilé, jimž se prokazuje tím větší péče,
aby v těle „nenastala roztržka, ale aby se
údy vzájemně staraly jeden o druhý“ (srov.
1 Kor 12,22-25).
P. ThLic. Filip Maria Stajner
Autor je kněz, člen Sdružení kněží a jáhnů sv. Dominika. V roce 2000 vážně onemocněl amyotrofickou laterální sklerózou (ALS), dnes je ochrnutý na celé tělo.
Hodnota lidského života – filosofie
Člověk má hodnotu už ze své podstaty
Existuje známá hádanka: Žena
má už osm dětí, z kterých tři
jsou hluché, dvě slepé, jedno
mentálně postižené, a ona
sama má syfilis. Doporučili
byste jí potrat? Pokud ano,
právě jste zabili Beethovena.
Na první pohled zní velmi pro život, ale stojí
na špatném předpokladu. Argumentace je
totiž založena na talentech a schopnostech
dítěte. Prostě na výkonu. Ale co když to nebude génius? Budeme pak stejně horliví?
Foto: Flickr, Etahos
Člověk není stroj
Pokud hodnotu lidského života určuje výkon, znamená to vlastně, že z člověka děláme pouhý nástroj, prostředek k dosažení
něčeho, co je nám užitečné, co nám přináší
štěstí. Na člověka bychom se ale neměli dívat jako na pouhý prostředek, ale vždycky
jako na cíl. Proč?
Odkud pramení lidská hodnota?
Bytost, která má hodnotu sama o sobě
a která má nezcizitelná práva (nebo též důstojnost), označujeme obvykle termínem
osoba. Osoba je bytost odpovědná za své
skutky, tj. subjekt práv a povinností. Jsou
osobami všichni lidé? Na tuto otázku lze
odpovědět buď ano, nebo ne. Prvnímu pojetí říkáme inkluzivní (tj. všechny zahrnující),
druhému exkluzivní (tj. být osobou je jen
pro některé, ostatní jsou vyloučeni). Dříve
otroci, černoši, židé, dnes nenarození.
Exklusivismů jsme už v dějinách lidstva
zažili celou řadu. Někdy bylo kritériem osoby barva pleti, někdy sociální původ, jindy
rasa. Dnes je většina těchto exklusivismů
tvrdě odmítána a kriminalizována, kromě
jediného, totiž exklusivismu založeného na
stupni ontogenetického vývoje.
Jste-li moc mladí a málo
vyvinutí, nejste pro
mnohé lidi osobou
a nemáte tedy zásadní
hodnotu.
Jednoduše řečeno: Jste-li moc mladí
a málo vyvinutí, nejste pro mnohé lidi osobou a nemáte tedy zásadní hodnotu a žádná práva. Otázkou není, zda jste nebo nejste člověk – málokdo může ještě tvrdit, že
jste mlok nebo žirafa. Otázkou je, zda jste
osobou.
Jaký typ bytosti si může nárokovat
hodnotu a důstojnost?
Jsem přesvědčen, že odpověď je věcí zdravého rozumu. Co dělá někoho osobou,
může být založeno buď v samotném bytí
oné bytosti, nebo je věcí stupně nějakého
vývoje, nebo je dáno pouze a jen rozhodnutím společnosti. První dvě možnosti jsou
nějak objektivní – jestli je někdo osoba záleží na pevně daném kritériu, třetí možnost je
ryze subjektivní.
Hodnota vychází z podstaty člověka
Příkladem první možnosti je definice pocházející od Boethia (6. století): osoba je individuální podstata rozumové přirozenosti.
Zygota či embryo je člověkem a má tedy rozumovou přirozenost, i když je ve velmi raném stádiu vývoje, takže konkrétní uskutečnění rozumovosti je zatím jen v možnosti,
nikoli aktuální. Křesťanští myslitelé vidí také
příbuznost v biblickém vyjádření o stvoření
k Božímu obrazu: Božím obrazem je člověk
právě pro svou rozumovou přirozenost.
Můžeme soudit podle intelektu?
Druhé pojetí osoby zdůrazňuje schopnost
myslet a je už exkluzivistické. V takovém
případě musíme stanovit, kdy začne daný
tvor myslet, abychom ho mohli prohlásit
za osobu. Není to snadné a existují etikové,
kteří upozorňují, že ani novorozeně nemá
pořádné myšlení, takže by nebylo osobou.
Důsledky jsou zřejmé.
Je hodnota člověka pouze
dána společností?
Třetí možností je úplná rezignace na objektivní určení osobovosti. Představuje vlastně
jen lidmi dohodnuté podmínky toho, komu
nějaká práva či hodnotu jako společnost přiřkneme a komu nikoli. Kterékoliv skupině lidí
by pak bylo možné odebrat veškerá práva
dle libovůle dominantních sil ve společnosti.
Osobou je každý člověk
Křesťanské pojetí člověka je inkluzivistické,
tj. první z oněch třech výše nastíněných
možností. Osobou je každý člověk, protože každý člověk je stvořen k obrazu Božímu a je rozumové přirozenosti (na tom nic
nemění rasa, ani stupeň ontogenetického
vývoje). Na komplexní argument zde ovšem není prostor. Proto potřebujeme víru
a také vzdělané filosofy a teology, kteří by
objasňovali tyto zásadní otázky všem, kdo
mají ochotu používat rozum a nejen emoce
a povrchní politické cíle.
Doc. Ing. Tomáš Machula, Ph.D., Th.D.
katolický teolog a filosof,
rektor Jihočeské univerzity
Jaroslava Trajerová ve vysílání TV Noe během přímého vstupu z Národního pochodu pro život. Foto: TV Noe
Každý z nás někoho zná
Jaroslava Trajerová, dlouholetá konzultantka Linky pomoci,
převzala koordinaci projektu Hnutí Pro život ČR Nesoudíme.
Pomáháme. Jedním z jeho cílů je s pomocí místních lidí
domluvit podporu tohoto projektu ve všech městech, kde se
provádějí umělé potraty.
Řekněte nám něco o sobě.
Šíření projektu Nesoudíme. Pomáháme je
pro mne osobně (nejen jako maminku pěti
dětí) velká výzva a snaha v některých konkrétních případech předběhnout čas.
Již pět let sloužím jako odborná konzultantka poradny Linka pomoci. Opakovaně
jsem konfrontována s nezměrnou bolestí a utrpením žen po umělém potratu. Ve
vzduchoprázdnu zůstávají nezodpovězené
otázky klientek: Proč mi to někdo neřekl?
Proč jsem o vás nevěděla dřív?... Vždy jsem
si po takovém telefonickém hovoru sama říkala: Proč tolik bolesti a utrpení? Mělo by se
s tím něco dělat.
Poslední kapkou k přijetí výzvy byla
úpěnlivá prosba plačící klientky po prodělaném potratu, abych jí vrátila dítě do jejího
břicha. No a bylo rozhodnuto.
Proč má kampaň smysl?
Z výše uvedeného jasně vyplývá, že kampaň
má hluboký význam a je potřeba, aby se povědomí o projektu a nabízené pomoci dostalo všude do společnosti a nejen tam, kde
se může vyskytovat těhotná žena či dívka,
která pro sebe hledá a potřebuje pomoc. Je
to samozřejmě i podaná ruka pro již tak pře-
tížené zdravotníky a duchovní, kteří nemají
ani čas ani zkušenosti na řešení sociálních či
partnerských těžkostí žen čekající nečekaně
dítě.
Projekt Nesoudíme. Pomáháme
podporuje řada měst a obcí po celé
republice, včetně Prahy. Pomáhají
města a jiné instituce s propagací?
Například v květnu poskytla reklamní agentura JCDecaux bezplatně reklamní plochy
v pražském metru v hodnotě několika desítek tisíc korun. Ale vzhledem k tomu, že projekt vedu poměrně krátce, mohu čerpat jen
z několika málo setkání se zastupiteli měst
a obcí, kterým se tato iniciativa velmi líbila
a přislíbili pomoc se šířením – rollupy, plakáty, letáčky, umístění informací do místních
novin nebo na webové stránky obcí.
Zkušenosti mám ale zvláště s přijetím
a šířením projektu zdravotníky. Vždy je zapotřebí vysvětlit náš přístup, cíl projektu
a zaměřit pozornost na skutečné problémy,
kvůli kterým ženy o potratu uvažují. Zdravotníci pak udělají krok k dobrému a sami
nabízejí spolupráci a poskytují nové kontakty pro šíření povědomí o projektu – viz
nesoudimepomahame.cz.
V čem vidíte úspěch projektu? Budou lidé
ochotnější k pomoci ženám v požehnaném
stavu? Budou to ty maminky vědět?
Nevím, zda se jedná o úspěch projektu, nicméně pokud se spojí mnoho lidí dobré vůle
k ochraně života, je to vždy skvělé. No a to
se tu opravdu děje.
Domnívám se, že mohu z tohoto místa
říci, že díky projektu Nesoudíme. Pomáháme i Lince pomoci máme již řadu zachráněných dětí. Mnohem důležitější je, že hodně
lidí začalo přemýšlet o životě tak trochu
jinak. Vidím to na reakcích i v mém bezprostředním okolí.
Hlavně slogan, kterým se propaguje projekt, si získává srdce i jinak zatvrzelých lidí.
To je mimo jiné i cílem projektu – změnit
lhostejnost těch nejbližších, kteří mají na
rozhodnutí ženy hlavní vliv, ve skutečný zájem. No a to všechno přeci za tu velkou snahu a námahu stojí. Uvědomuji si stále více,
jak velkým a hlavně křehkým darem život je.
Dlouhá léta se věnuji i seniorům a problematice stáří. Je důležité chránit životy těch
nejbezbrannějších – ať na počátku, tak na
konci.
Jak můžeme pomoci my jako jednotlivci?
Vše začíná u nás rodičů, jaký postoj k ochraně života uvidí naše děti u nás. Chtěla bych
ale také všechny z celého srdce poprosit
o spolupráci v šíření projektu Nesoudíme.
Pomáháme. Každý z nás někoho zná a spojíme-li síly, můžeme rozšířit povědomí o projektu do každého koutu naší vlasti.
Jaroslava Trajerová
[email protected]
mobil: 607 870 457
Linka pomoci
Dlouho skrývaný žal
v něm přerůstal v nenávist
Linka pomoci, poradna Hnutí Pro život ČR,
se úzce zaměřuje na pomoc ženám, které
bývají zaskočeny nečekaným očekáváním
dítěte, ale relativně často se stává, že do takové situace nějak zasahují i muži. Nejčastěji
to činí svou pasivitou, když ženě nevysloví
jasnou podporu a neujistí ji, že vše zvládnou.
Nastávající maminka si pak mužovo chování
vyloží jako nezájem a výzvu k tomu, „aby nebyly zbytečné potíže v dalším životě“.
Méně často sehraje muž aktivnější úlohu v dané situaci. Chce pomoci své ženě
i svému dítěti, ale bohužel do jejich osudu
přijdou další osoby a okolnosti, které ženu
k potratu donutí. Mohou to být rodiče ženy,
strašící nedokončeným studiem, nebo tým
lékařů, který těhotnou ženu posílá na četná
a mnohdy zbytečná prenatální vyšetření, jejichž výsledky nebývají stoprocentní a spíše
stresují dítě i matku. Mužům pak, podle dikce současné legislativy, nezbývá než sklapnout boty a vyrovnat se s tím, co nastalo či
nastane.
Současný zákon o potratech, který platí
v podstatě téměř šedesát let, nenabízí otcům nenarozených dětí vůbec nic. Kromě
jedné věci: pokud se žena rozhodne, může
dítě porodit a tvrdě otce dítěte, aniž by
s ním chtěla dítě vychovávat, vydírat a slušně kasírovat o alimenty. Takové situace také
známé a víme, že jde o syrovou realitu ilustrující určitým způsobem stav společnosti.
Čekáte-li nečekaně dítě
volejte 800 108 000
Foto: Flickr, enthuan
Osudy dětí se vždy dotýkají
obou rodičů. Ať už jsou
rodiče manželé nebo nejsou,
spontánní nebo umělý potrat
poznamená jejich vzájemný
vztah a navždy jej hluboce
ovlivní. Pojďme se tentokrát
zaměřit na to, jak potrat
prožívají muži.
Mužský postabortivní syndrom
K nám do poradny už několikrát dorazil dotaz či telefonát otce dítěte, které bylo usmrceno umělým potratem. Muži to mají v něčem paradoxně složitější: neodžili si fyzickou ztrátu dítěte (výkon potratu). Mnozí cítí
vztek a hroznou bezmoc, zmatek a strach
z budoucnosti. Nejprve pociťují naštvání na
druhého, pak přijde pocit viny ze sebe samého – přijdou otázky, co jsem mohl udělat
lépe, jak jsem se měl chovat, aby to všechno
dopadlo jinak. Častým příznakem je ukrývaný žal, který se objevuje u mužů, jež dlouhou dobu hledali pro sebe pomoc v situaci,
kdy jejich manželka byla po potratu.
Pamatuji si na situaci, kdy nám volal
zcela anonymně muž, který nás žádal o informace, jak se rozvést. Po chvíli jsme zjistili pravý důvod aktuálního stavu věcí. Jeho
manželka i přes jeho výrazný nesouhlas absolvovala potrat. Cítil k ní čím dál větší nenávist. Přestali spolu úplně komunikovat. Po
téměř roce od této události bylo manželství
zralé na rozpad. Muž dostal od naší psycholožky nabídku k osobnímu setkání, které pak
několikrát proběhlo. Práce s ním měla fáze,
kdy vše vypadalo skvěle, a při dalším setkání
byla krize totožná s tou, s níž na začátku te-
lefonoval. Díky doprovázení se po několika
sezeních a intervencích opravdu podařilo
manželství zachránit.
Muž se snažil a trochu pochopil postoje
ženy, která se bála nároků mateřství třetího dítěte, protože necítila výraznou záruku
toho, že to spolu zvládnou. On jí toto nebyl
schopen adekvátně zprostředkovat, protože
cítil, že uvažuje o potratu a vznikla v něm již
v té době výrazná komunikační bariéra.
Jak potrat ovlivní partnerské soužití?
Trauma potratu zasáhne všechny zúčastněné. Některé páry to rozdělí a uchýlí se
k vzájemnému obviňování. Pro jiné se taková tragédie stane katalyzátorem, který už
dříve problematický vztah definitivně ukončí. Mnohým zasadí smrt miminka zbytečný
klín do jinak zdravého partnerství. Zkrátka
většina párů zažívá velmi intenzivně, že potrat dopadá na jejich vztah, a to na dlouhou
dobu.
Vše se dá ale uzdravit a v poradně se
nám to Bohu díky daří!
Zdeňka Rybová
linkapomoci.cz
Informační oběžník Hnutí Pro život ČR ISSN: 1214-4096 Registrace: MK ČR E 14715
Hnutí Pro život ČR, Hlubočepská 85/64, 152 00 Praha tel.: 603 976 231, e-mail: [email protected], http://hnutiprozivot.cz
Hnutí Pro život ČR usiluje o obnovu úcty k lidskému životu od početí do přirozené smrti. Osvětovou a humanitární činnost vyvíjí výhradně díky podpoře drobných dárců.
Dary lze podle § 15 odst. 1 zákona 586/1992 Sb. uplatnit pro snížení základu daně. Bankovní spojení: 2900089089/2010, var. sym.: 5030

pdf - Hnutí Pro život ČR

Transkript

Podobné dokumenty

Foto: Martin Novák

Test kunnskapene dine 11.

5/2006 - Hnutí Pro život ČR