festivalové noviny 3 - Smetanova Litomyšl, o.p.s.

festivalové noviny 3
Titulek titulek titulek
58. Mezinárodní operní festival Smetanova Litomyšl / 23. června 2016
titulek titulek
Titulek titulek titulek
titulek titulek
Výjimečná setkání na druhém nádvoří
Nad Zámeckým návrším opět víří hvězdný prach
„Položili jsme si otázku, čím je Smetanova
Litomyšl mezi ostatními festivaly výjimečná.
Dospěli jsme k závěru, že je to účast prakticky kompletní české interpretační špičky
na každém ročníku,” říká ředitel festivalu
Jan Pikna v rozhovoru uvnitř tohoto čísla
festivalových novin. Kompletní interpretační
špička přiváží špičkový program, čímž
ovšem milovníka hudby uvádí v absolutní
zmatek. Otázka, která mu okamžitě začne
rezonovat v hlavě, nezní, „co si vybrat”, ale
„kolik si toho vybrat”. Hodiny pak tráví nad
programovou brožurou a jeho mírné zoufalství se postupně mění v hlubokou lítost…
všechno se prostě stihnout nedá!
Festival pomalu míří do finále a vynáší
jeden trumf za druhým. Vzpomeňme jen
na Mahlera v kapkách deště! Krásné tóny
doslova padaly posluchačům do vlasů –
zážitek, na který se jen tak nezapomíná.
A to festival zdaleka nekončí.
Opera Norma je dnes označována za
vrchol italského belcanta. Jenže jako
všechno, co přesáhne svou dobu, ani ona
se při premiéře nesetkala s vlídným přijetím. Frustrovaný Bellini si zapsal – fiasco
fiaschissimo – krásně zpěvná, že, ale nic
hezkého ta dvě slova nesdělují. Volně přeloženo: průšvih na kvadrát. Kvalita se nakonec ale vždycky prosadí, árie jsou
nádherné a… velmi obtížné, vyžadují vynikající, technicky zdatnou sopranistku. Roli
také nezpíval nikdo menší než například
Maria Callas, Joan Sutherland či třeba
Edita Gruberová. V Litomyšli se představí
Marie Fajtová, slyšeli jsme ji letos už na
zahajovacím koncertu, tudíž dobře víme,
na co se můžeme těšit.
Galakoncert – Hvězdy operního nebe jsou
již léta koncertem z nejvyhledávanějších.
Přijíždějí pěvci, za nimiž bychom jinak museli „běhat” nejen po celé Evropě, ale i po
celém světě. Dávno pryč jsou časy, kdy při
vyslovení jména Litomyšl jen udiveně zvedali obočí. Letos na zámeckém nádvoří
zazpívá „tenor spinto”, tedy lyricko-dramatický tenor, nebo též tenor s temnějším
témbrem, Gaston Rivero, rodák z Monte-
videa. Jeho kariéra strmě stoupá. Irská
sopranistka Celine Byrne bude mít příležitost poznat vlast skladatele, jehož
operní dílo znamenalo výrazný zvrat v její
kariéře: záskok za nemocnou kolegyni
v Rusalce Antonína Dvořáka jí naplno otevřel dveře do londýnské Covent Garden.
Jak dokáže interpretovat slavnou árii Měsíčku na nebi hlubokém, předvede během
sobotního koncertu pod renesančními
arkádami.
Neděle bude patřit sólu smyčcových sekcí
hned tří orchestrů – Janáčkovy filharmonie Ostrava, Moravské filharmonie Olomouc a Komorní filharmonie Pardubice.
Stovka se jich v Litomyšli sejde. Koncert
Sólo pro sto smyčců je třetí z letošních
festivalových „megaprojektů”. Bernstein
a Mahler nás nenechali několik nocí
v klidu spát, smyčce nebudou zážitkem
o nic menším. A to nás v tomto festivalovém týdnu ještě čeká Lenka Dusilová
s Čechomorem a překvapení z Wroclavi…
Copak se dá všechno stihnout?!
Festival je synonymem skvělé hudby
Smetanova Litomyšl je pro mě synonymem
skvělé hudby. Své diváky zná a ví, že i přes
řadu úspěchů v minulosti polevit nemůže.
Naopak se každý rok posouvá dál, rozvíjí se,
dává prostor novým talentům a vedle toho
neustále oslovuje i největší jména hudebního
světa. Je to obdivuhodné. O to víc, že se jí to
daří už po několik desetiletí.
Takový přístup k umění si zaslouží odpovídající podporu. Česká televize, která je letos
opět generálním mediálním partnerem festivalu, proto rozšíří řady těch, kteří se budou
moci těšit z hudebních zážitků Smetanovy
Litomyšle a 26. 6. večer odvysílá na ČT art
přímý přenos koncertu Sólo pro 100 smyčců.
Věřím, že si letošní ročník festivalu užijete
a těším se v Litomyšli na viděnou.
Petr Dvořák
generální ředitel České televize
Foto Pavel Vopálka
Jeden život aneb mezi Litomyšlí a Prahou
Litomyšl se Olbramu Zoubkovi stala druhým
domovem, mezi svými blízkými zde 21. dubna
oslavil devadesátku.
Potkat ho ve městě můžete na každém
kroku. V Klášterních zahradách, na náměstí,
v prostorách zámku… Tam všude především
jeho sochy pochopitelně, Mistra samotného
pak, a velmi často, na koncertech Smetanovy
Litomyšle.
Typické „zoubkovské” protáhlé postavy, originální, osobité symboly lidské existence, se
staly nedílnou součástí města, kam umělec
poprvé přijel v roce 1962, aby se podílel na
restaurování jednoho z nejkrásnějších domů
na litomyšlském náměstí – U Rytířů – v němž
se až do 26. června koná retrospektivní výstava, průřez celoživotním dílem, jakási
oslava jeho devadesátin. Připravila ji Městská galerie v Litomyšli a sám Zoubek pro
tuto příležitost vybral třicítku soch a víc než
desítku reliéfů.
Ale nejsou to jen sochy, které Zoubka v Litomyšli připomínají. Sedmnáct let tu spolu
se Stanislavem Podhrázským, Václavem
(1Ċ6' 5&ª.',6' .#,-7,6'69''67,6'
,'&01&7i'5'<#21,6'#7ä+,6'5+10.+0'
018+0-;.'61i0ª*1('56+8#.7
'
<CRQLVGUGFQHQVQUQWV÷åGPCVÆOC
5OGVCPQXC.KVQO[wNVXÚOCQéKOC
JNGFGLVGMCåFÚXÊMGPF5OGVCPW
CPGDQUGUVCÿVGPCwKOKHCPQWwM[
CUNGFWLVG\CLÊOCXQUVKMCåFQFGPPÊJQ
åKXQVCHGUVKXCNW<MT¾VMCDWòVG
XQDTC\G
2
Foto archiv Českomoravského pomezí
0
,' O0 .+
Boštíkem a Zdeňkem Palcrem strávil restaurováním fasády zdejšího architektonického
skvostu, renesančního zámku. Je jen logické,
že se zámecké sklepení stalo jakousi soukromou Zoubkovou galerií, kde mohou návštěvníci obdivovat téměř stovku jeho soch.
GALAKONCERT: CELINE BYRNE & GASTON RIVERO
Hvězdy operního nebe
Litomyšlský Galakoncert je
pralinkou v programové nabídce.
Ona zmíněná sladkost je originální,
lákavá, trochu tajemná, protože
nikdy dopředu nevíme, jak přesně
jsou smíchány její ingredience, ale je
jasné, že promyšleně a sofistikovaně.
Pralinku si vždycky vychutnáme.
Je to zážitek.
Sumi Jo, Marcello Giordani, Torsten Kerl –
z festivalové historie vybíráme pouze namátkou, i když německého tenoristu Kerla připomínáme přece jen trochu záměrně.
Přijížděl v roce 2007 do Litomyšle značně
nachlazený a zdálo se, že nebude moci dostát svým závazkům. Požádal proto o zajištění náhradníka. Když ovšem do města
vstoupil, „oslněný festivalem, zámeckým nádvořím a k prasknutí plným hledištěm,” jak
tehdy prohlásil, zapomněl na nachlazení
a koncert odzpíval. S plným nasazením. Takovou moc má zdejší genius loci. Takovou
moc má synergie publika a umělců, vzájemná ochota dávat a přijímat.
Tenorista mimořádných kvalit
Poprvé se na festivalu představí Gaston
Rivero, mladý pěvec pocházející z uruguayského Montevidea, jehož lyricko-dramatický
tenor uchvacuje posluchače v mnoha operních domech celého světa. Své fanoušky nepřestává překvapovat, přestože ho slyšeli
mnohokrát, ať to bylo v Carmen, Aidě či Pucciniho Bohémě. Svůj profesionální debut si
odbyl na jevišti Teatro Colón v Buenos Aires
ve čtyřech letech, ano, skutečně mu bylo
tolik, a může se chlubit i tím, že zpíval po
boku Luciana Pavarottiho. Tyto skutečnosti
se nijak nevylučují s faktem, že šest let hrál
profesionálně fotbal, nicméně láska k muzice nakonec zvítězila. Možná i proto, že ho
hudba provázela od raného dětství, narodil
se totiž do muzikantské rodiny – dědeček byl
houslistou, otec operním pěvcem.
V letech 2002 až 2009 posbíral ceny ve více
než třiceti pěveckých soutěžích, ale jak sám
poznamenal, ani to nikomu negarantuje, že
se přes noc stane hvězdou. „Otevřely se mi
tím dveře nových možností, vítězství mi přinesla peníze, díky nimž jsem si mohl zaplatit
další pěvecké kurzy. Ale každá soutěž mi
dala něco, co pro mne mělo daleko větší význam než fakt, že jsem vyhrál, a to bylo sebevědomí,” řekl Gaston Rivero v jednom
z rozhovorů.
Macbeth, Tosca, Traviata, Carmen, Trubadúr,
Aida… to je jen stručný výčet oper, v nichž zaujal kritiku i posluchače. Který skladatel je
ale jeho srdci nejbližší? „Mým nejoblíbenějším skladatelem je Mozart. Tolik naděje
a lásky, tolik životní vášně, která v jeho muzice je, to všechno je pro svět muziky nejlepším důkazem, že láska a talent můžou
triumfovat, že dokážou zvítězit nad průměrností. Navěky.”
Sopranistka s vyhraněnými názory
I pro Celine Byrne, hvězdnou sopranistku původem z Irska, je účast na festivalu premiérou. A pokud se nás Čechů týče, budeme
mít příležitost seznámit se s dámou, kterou
zahraniční tisk označil přídomkem „plná
překvapení”.
Překvapí tím, že coby malá hrála fotbal. Nikoli ten „obvyklý” jako Gaston Rivero, ale galský, připomínající rugby. Překvapí ale třeba
i tím, jak se setkala s vážnou hudbou: V osmnácti odjela do Milána, kde pracovala jako au
pair, a poprvé v životě šla na operu. Do La
Scaly. „Dávali Mozarta, netušila jsem, kdo to
je, ani o jakou operu jde, protože nejsem
z muzikantské rodiny, ale okamžitě jsem si
uvědomila, že takhle chci zpívat, že je to
cesta, kterou se můžu vyjádřit,” řekla v interview pro dublinský deník. Intuici poslechla,
protože jak zdůrazňuje, je intuitivní, dělá věci
tak, jak je cítí, a své pocity nikdy neignoruje.
Když se vrátila domů do Dublinu, začala –
k překvapení všech nejspíš – hudbu studovat.
Získala plnou podporu rodiny, posléze i manžela. A překvapovala dál, své profesory talentem, který se postupně otvíral, porotce
soutěží, jichž se účastnila. Na jedné z nich si
jí všimla významná irská mezzosopranistka
Bernadette Greevy, vycítila její potenciál
a pomohla jí s budováním kariéry.
Celine Byrne je matkou tří dětí, ženou hluboce věřící, silnou osobností, která se nenechala omámit slávou. „Můj život je
okouzlující,” řekla novinářům, „když vystupujete před pětapadesáti tisíci lidmi, váš
adrenalin stoupá, pak jste ale sama v hotelovém pokoji, daleko od rodiny, která na vás
doma čeká. S takovými zvraty se musíte
umět vyrovnat.”
Její přístup ke kariéře charakterizuje následující příhoda. V březnu 2012 uváděla londýnská Covent Garden Dvořákovu Rusalku
s finskou sopranistkou Camillou Nylund
v hlavní roli, která během představení onemocněla. „Odpočívala jsem v hotelu,” vzpomíná v jednom z rozhovorů Celine Byrne,
„když mi zazvonil telefon. Bylo potřeba ihned
zaskočit za nemocnou kolegyni. Měla jsem
jen patnáct minut na to, abych se dostala do
divadla. Nezpanikařila jsem, protože v mém
životě byly horší krize, třikrát jsem rodila,
byla jsem vážně nemocná. A i když je člověk
plný emocí, nemůže začít křičet. Musí myslet
na sebe, na svůj hlas, na své tělo.” Její záskok v posledním dějství opery byl přijat natolik dobře, že se do Covent Garden vrátila –
jako Mimi v Pucciniho Bohémě. Měli bychom
ale očekávat jiný přístup k životu od ženy,
jejímž životním krédem je Churchillův výrok
„Pokud kráčíš peklem, spěchej.”
3
ŘEDITEL FESTIVALU JAN PIKNA
Jasné kontury Smetanovy Litomyšle
Foto Zdena Hanusová
Festival má tradici, pevné, záviděníhodné základy. Toho si je jeho vedení
pochopitelně vědomo. Stejně jako
faktu, že pouze na tradici se stavět
nedá a že úspěch dalších ročníků závisí
na systematické a cílevědomé práci.
Letošní ročník festivalu právě probíhá,
zabýváte se ale, předpokládám, už i tím
dalším.
Musíme samozřejmě každý ročník připravovat s předstihem a dramaturg Vojtěch
Stříteský má program na příští rok téměř
hotový. My jsme ale letos od počátku roku
pracovali na dlouhodobějším plánu, zamýšleli jsme se, kde Smetanova Litomyšl nyní
stojí a kam by se měla dále vyvíjet.
K čemu jste došli?
Položili jsme si otázku, čím je Smetanova
Litomyšl mezi ostatními festivaly výjimečná.
Dospěli jsme k závěru, že je to to účast
prakticky kompletní české interpretační
špičky na každém ročníku. Přijedou
všechna tři národní divadla, všechny významné orchestry a sbory, střídají se zde
nejlepší čeští dirigenti, pěvci, instrumentální sólisté, komorní ansámbly. Přidá-li se
k tomu, že základem dramaturgie jsou vždy
díla českých autorů, potom lze festival
směle označit jako pomyslnou „výkladní
skříň” české hudební kultury. Možná nastal
čas na tuto skutečnost upozornit a prezentovat se jako národní festival s mezinárodním významem.
Mluvilo se i o užší spolupráci s Českou
filharmonií.
Letos si připomínáme 70 let od založení
Pražského jara. V květnu roku 1946 tento
nejstarší a největší náš festival založila
Česká filharmonie za velkého přispění šéfdirigenta Rafaela Kubelíka. Téměř zapomenutou skutečností ale je, že o měsíc později
Kubelík přivezl Českou filharmonii do Litomyšle, a město, které tak dlouho toužilo
po svém festivalu, dva koncerty, konané
22. a 23. června 1946, označilo jako Hudební
slavnosti Smetanova Litomyšl I. V následujících letech se však festival nedočkal pokračování a zásluhu o založení Smetanovy
Litomyšle si připsal až v roce 1949 ministr
Zdeněk Nejedlý. Připomínat Rafaela Kubelíka, který po komunistickém puči emigroval, nebylo tehdy žádoucí. Spojení České
filharmonie a Smetanovy Litomyšle je pomyslnou „pupeční šňůrou”, ale platí, a měli
bychom se k němu vrátit. Tím spíš, že společným generálním partnerem obou je
Česká spořitelna.
Strategický plán bude ovšem daleko
rozsáhlejší, ne?
Dokument jsme nazvali Smetanova Lito-
SMETANOVA LITOMYŠL DO KAPSY
Mějte Smetanovu Litomyšl vždy po ruce s mobilní aplikací!
Stahujte zdarma na Google Play a App Store.
4
myšl do roku 2024. Završen by tedy měl být
Rokem Bedřicha Smetany při příležitosti
200. výročí jeho narození. Chtěli bychom
v roce 2024 provést všechny Smetanovy
opery, uspořádat hudebněvědnou konferenci, stát se iniciátory smetanovských
oslav po celé Evropě. Velký důraz je v dokumentu kladen na práci s novými generacemi posluchačů, využívání moderních
komunikačních nástrojů, na užší dramaturgické propojení hudební a výtvarné Smetanovy Litomyšle. Novinkou je zřízení funkce
prezidenta festivalu pro pomoc s posilováním finanční stability, marketingu a šíření
dobrého jména festivalu i v zahraničí. Prezidentem byl zvolen vynikající ekonom, analytik a velký příznivec klasické hudby Pavel
Kysilka.
Dramaturgii festivalu také čekají nějaké
změny?
Myslím, že v dramaturgii jsme si vytvořili
velmi osobitou značku, kterou můžeme jen
dál rozvíjet. Vychází z důrazu na vlastní
autorské projekty, je sice široce rozevřená,
ale koncepční pečlivým začleněním jednotlivých pořadů do smysluplného dramaturgického oblouku. Festival se dál nebude
CHARLES GOUNOD: ROMEO A JULIE
Nesmrtelný příběh
Co vám dělá největší radost, na co jste
pyšný?
Raduji se z výtečné práce našeho organizačního týmu. Vždy říkám, že jsou v něm
zkušení pracovníci, které už ani není třeba
řídit, každý ví, co a jak má dělat. Letos se
ale vyměnilo několik lidí na klíčových
postech a měl jsem obavu, jak to bez předchozích zkušeností zvládnou. Jsou vynikající! Nejenže zvládají všechny úkoly, ale
přinášejí nová řešení, nové nápady, vidí
a řeší věci, kterých jsme si my už ze zvyku
všímat přestali. Mám radost z plných hledišť, ze širokého spektra návštěvníků, jsem
pyšný, že dokážeme nabídnout atraktivní
pořad dětem, mládeži, dospělým i seniorům, náročným posluchačům stejně jako
těm, kteří cestu ke klasické hudbě teprve
hledají.
A je něco, co vám kazí klidný spánek?
Po několika letech, kdy v areálu zámku
probíhala rekonstrukce hospodářských
budov a festival se konal tak trochu na staveništi, letos konečně není ani na jediném
objektu lešení a celé Zámecké návrší je
krásné. Možná to tak vydrží ještě příští ročník, ale potom započne velká oprava vlastního objektu zámku, a jak se to dotkne
festivalu, zatím nevíme. Nyní probíhá výběrové řízení na architekta, budeme se snažit,
aby konání festivalu bylo v harmonogramu
stavby zohledněno, ale projekty financované z prostředků Evropské unie mívají
velmi striktní termíny dokončení a je
otázka, zda bude možno práce na dobu
Smetanovy Litomyšle přerušit. Mám radost, že se zámek opraví, pro festival vzniknou díky nové konstrukci zastřešení, která
je též součástí projektu, jedinečné inscenační možnosti, ale nejistota, jak budeme
moci pořádat festival po dobu stavby, mne
opravdu trápí.
sopranistce Carvalho, která nedokázala zazpívat árii Amour ranime mon courage.
A protože diva byla zároveň chotí ředitele divadla, skladatel jí prý rád vyšel vstříc. Ať už
je pravda jakákoli, historii opery obohatila
jedna z nejkrásnějších árií vůbec, sice poměrně krátká, za to plná koloratur, umožňující navíc pěvkyni ukázat i něco ze svého
hereckého umění.
V hvězdném seznamu
Je veux vivre nazpívaly největší hvězdy operního nebe, jmenujme jen Marii Callas, Joan
Sutherland, René Fleming, Annu Netrebko či
třeba Natalii Dessay. Z hlediska objektivity
k nim musíme přiřadit i „pomlouvanou” Caro-
Foto Hana Smejkalová
Budou do festivalového programu nadále patřit podobné pořady, jako byla
Bernsteinova Mše s Vojtěchem Dykem?
Ten koncert pro mě byl obrovským zážitkem. Přiznám se, že jsem byl zpočátku trochu skeptický a projekt jsem považoval za
komerční „road show”. Vojtěch Dyk je ale
opravdu Bohem nadaný, všestranný umělec,
a to, co jsme viděli, naprosto plnohodnotně
patřilo na festival klasické hudby. Hudebně,
dramaticky, scénicky, duchovním rozměrem
i aktuálním poselstvím mi to zapadlo do
představy, co všechno by měla Smetanova
Litomyšl ve dvacátém prvním století obsáhnout.
„Už nějakou dobu jsem šťastná. Seznámili
jsme se s jedním mladým skladatelem, bude
slavný, až se jeho hudba stane známou. Před
deseti lety získal Prix de Rome a od té doby
pracoval, zavřený jak poustevník ve své pracovně, aniž by kdokoli tušil, že každá věta,
která vzejde z jeho pera, bude geniální,”
napsala v roce 1850 své přítelkyni George
Sandové Paulin Viardot, dnes téměř zapomenutá, ve své době však velmi slavná francouzská mezzosopranistka, která výrazně
ovlivňovala kulturní život 19. století. Do
okruhu svých nejbližších přátel ji počítali
Liszt, Chopin, Brahms, Clara a Robert Schumannovi, Berlioz, Wagner, Čajkovský, Saint-Saëns, Fauré…
Nespletla se. O sedmnáct let později Gounod
premiéroval operu Romeo a Julie, lyrické
dílo s mimořádným dramatickým nábojem,
jehož fundament tvoří krásné árie, kladoucí
ovšem na pěvce velké nároky. V Théâtre
Lyrique v Paříži v roce 1867 Julii zpívala lyrická sopranistka Caroline Miolan - Carvalho.
Úspěch to byl obrovský.
Skladatel novátor
Gounod, jehož génia Paulin Viardot tak dobře
odhadla, přišel s novátorskou myšlenkou.
Poprvé v operní historii zkomponoval místo
obvyklých dvou milostných duetů hned čtyři,
takže se o jeho verzi slavného Shakespearova příběhu hovoří též jako o „tu a tam
přerušovaném milostném duetu”. V té souvislosti musíme poznamenat, že původně
Gounod uvažoval o provedení zpěvohry
s mluvenými dialogy, od čehož během zkoušek upustil a dokomponoval recitativy. Zpívaný prolog byl dodán také skoro na poslední
chvíli, stejně jako velmi slavná a milovníky
opery vždy velmi očekávaná Juliina valčíková
árie Je veux vivre dans le rêve (Chci žít ve
snu). Zlí jazykové tvrdí, že byla ústupkem
line Miolan - Carvalho. V Litomyšli v roli Julie
uslyšíme Janu Šrejma Kačírkovou (v představeních Národního divadla alternuje s Kateřinou
Kněžíkovou), jako Romeo se představí Martin
Šrejma (alternace s Alešem Brisceinem).
Velkým obdivovatelem Gounodova díla byl
i Bedřich Smetana, a právě on měl zásluhu
na tom, že nesmrtelný příběh veronských
milenců byl už dva roky po pařížské premiéře
uveden v Praze. Věřme tedy, že by s potěšením
shlédl i nastudování dirigenta Marka Guidariniho i režijní pojetí Slávy Daubnerové.
Foto Hana Smejkalová
rozšiřovat počtem velkých pořadů ani hracích dní, doplňován bude jen dalšími menšími akcemi, které nabídnou možnost
využití času návštěvníkům zejména o víkendech. Rádi bychom, aby si co nejvíce návštěvníků užívalo festivalovou atmosféru
a zůstalo v Litomyšli několik dní.
5
VINCENZO BELLINI: NORMA
Vydat ze sebe maximum
Belliniho Norma, ale také Mozart, Smetana a Litomyšl,
cestování a hlasové obory jsou tématem rozhovoru
se sopranistkou uvedenou v letošním festivalovém
programu dvakrát. Nejprve jste mohli číst její jméno
u úvodního koncertu v souvislosti se známou
„pražskou” árií Bella mia fiamma vídeňského klasika.
A potom je můžete číst u představení pražského
Národního divadla, kde figuruje v titulní roli jedné
z nejslavnějších oper italského belcanta.
Marie Fajtová se v mezičase mezi těmito dvěma úkoly
vyjadřuje o obou z nich a o mnohém dalším, čím teď
žije. Jen otázku, proč by vlastně měli lidé poslouchat
– nebo dokonce více poslouchat – hudbu, nechala
bez odpovědi. Že by to prý vydalo na celý samostatný
rozhovor… Tak příště!
Hned první večer jste zpívala Mozarta.
Jaké to bylo s orchestrem PKF – Prague
Philharmonia?
Odvedli krásný výkon. Koncertní árii Bella
mia fiamma jistě již všichni mnohokrát hráli
s různými interprety. Přiznávám se, že já ji
ráda interpretuji malinko jinak, než bývá zvykem – poslední část zpívám ve velmi rychlém
tempu. PKF však reagovala skvěle. Tímto
jim, a též Maestru Altrichterovi, děkuji!
Ve skladatelově rodišti se nelze nezeptat
– jaký máte vztah k hudbě Bedřicha Smetany? Zejména k jeho operám?
Pokud se nepletu, mám na repertoáru pouze
tři smetanovské role – Vendulku z Hubičky,
Karolínu ze Dvou vdov a Esmeraldu z Prodané nevěsty. Dříve jsem se zabývala jeho
klavírními skladbami. Velmi intenzivně. Celých šest let jsem studovala jednu Smetanovu skladbu za druhou. Však také, když
jsme se teď po zahajovacím koncertě poprvé
osobně setkali s Ivo Kahánkem, řekl mi: Tebe
já znám a moc dobře si tě pamatuji, tys´ mě
tenkrát porazila na Smetanovské soutěži!
A hrajete ještě na klavír? Doprovázíte
se?
Ano, hraji. A když se rozezpívávám, někdy se
i doprovodím. Taková samoobsluha je to…
V roce 2024, v němž si připomeneme
Smetanovo dvousté jubileum, bude možná
na festivalu v Litomyšli uveden komplet
všech jeho oper. Je to podle vás klasika,
která by měla znít, která by se měla hrát?
Chápu tento nápad smetanovského festivalu
jako vhodný. Ostatně, máme na co být hrdí,
6
my Češi, že? Hudba je tu koncentrovaná jako
sůl v Mrtvém moři. V minulosti, současnosti
a – jak to tak vypadá – i v budoucnosti! Jestliže by nešlo o životný repertoár, ani by se neuvažovalo o jeho uvádění. Jak v případě
Smetanových oper, tak i ostatních klasických
děl. Co my víme? Možná, že v horizontu příštích sta let a s ohledem na změny, které se
nyní v Evropě dějí, bude právě naše umělecká tvorba nositelkou naší kultury a ta díky
ní přežije.
A jaký vztah máte k Mozartovým operám?
Mozart je pro mě základ, mám obrovské
štěstí, že se „u nás” ve Stavovském divadle
dávají jeho opery v tak velkém množství a že
tam několik rolí mohu zpívat. Mozart se totiž
nedá zpívat jinak než štíhlým tónem. A bez
dobré techniky se part jen těžko dozpívá. Pro
nás zpěváky je to ozdravné zpívání a zároveň
kontrola, zda je hlas správně veden.
Který autor u vás zrovna v těchto týdnech
převažuje?
Teď jsem trávila měsíc a půl s Puccinim
v Terstu, kde jsem zpívala Bohému. Pak ho
vystřídali terezínští autoři: Viktor Ullmann,
Gideon Klein a Hans Krása na koncertě v Jeruzalémě.
A co Verdi a jeho Violetta?
Ti mě provázejí již mnoho let – a jsem ráda,
že v roce 2018 si Traviatu zazpívám například
i ve Finské národní opeře.
Kdybych se zeptal na písňový repertoár
a soudobou hudbu?
Věnuji se jim jen okrajově, především z důvodu nedostatku času… a též využití.
Byl úspěch ve Dvořákově soutěži v Karlových Varech pro vaši kariéru a pro váš
osobní umělecký vývoj v nějakém smyslu
rozhodujícím?
Je mi to líto, ale na Dvořákově soutěži jsem
žádný velký úspěch nezaznamenala. Dostala
jsem tam tenkrát „pouze” cenu Symfonického orchestru hlavního města Prahy FOK.
Ale to už je opravdu mnoho let. Ani se nedomnívám, že by to mělo nějaký vliv na mou
pěveckou kariéru.
Jste hodně soutěžní typ?
Je pravda, že jsem se zúčastnila tří různých
soutěží a pokaždé z toho jaksi „něco bylo”.
Tedy řekněme, že nejsem typ flegmatika,
který nejraději sedí doma a kouká na zeď.
Nicméně nejsem ani kariéristka, chodící
přes mrtvoly, laškující s šéfdirigenty a prodávající své výstřihy bulváru. Mám sklony
k perfekcionismu a všechno, co dělám, chci
dělat nejlíp, jak umím. K naší profesi určitá
ambicióznost patří. Ono totiž, když už člověk
vyleze na jeviště a vidí v hledišti tu haldu lidí,
mu nic jiného nezbývá, než vydat ze sebe maximum. Nikdo není zvědavý na zívajícího,
znuděného, špatného zpěváka, že? Ale když
to rozvedu dál, tak ani na trémou rozklepaného umělce. Takže v rámci našich ambicí se
pereme s trémou, co to jde. A je na každém
z nás, jakou k tomu má motivaci: zda být nejlepší, strhnout na sebe pozornost, za každou
cenu se „prodat”, či být pokorným interpretem, který předává krásno ostatním lidem...
Jednu ze soutěží, na nichž jste byla, zaštiťovala sopranistka Barbara Hendricks.
Líbí se vám, jak zpívá? Byla na soutěži
ve Štrasburku přítomna?
Ano, líbí se mi. A na soutěži samozřejmě
byla. Vždyť je to její soutěž. Zpívala tam na
jednom koncertu barokní árie a černošské
gospely.
Kdo se vám ve vašem hlasovém oboru
líbí úplně nejvíc?
Elisabeth Schwarzkopf, Joan Sutherland,
Anna Moffo, Kiri Te Kanawa.
Na Pražské konzervatoři jste studovala
zpěv u Jiřího Kotouče. Co vám dal?
Jeden dřevěný kulatý stůl, sadu příborů,
jeden prsten, jedny náušnice, spoustu not
a CD, parfém, obraz holandského mistra,
rady do života a zpívání. Bylo toho mnoho!
Baví vás účinkování s barokními orchestry? Co vám dal dirigent Václav Luks, který
vede proslulý soubor staré hudby Collegium 1704?
Luks mi dal například několik nástupů. Na
věcné dary nedošlo. S barokářemi mě to také
baví.
V které zemi jste ještě nezpívala –
a chtěla byste?
Na Aljašce. Medvědům. Ale už jsme domluveni s finským dirigentem Markem Lechtinenem, že tam něco uspořádáme. A až to
ulovíme, oslavíme to velkolepým koncertem.
Aspoň tři týdny dlouhým!
Kam směřujete? Kam se vyvíjí váš hlas?
Nemám teď konkrétní cíle, ale obvykle směřuji přesně tam, kam se nasměruji. Jsem
ráda, že jsem teď v Itálii měla velmi dobré
kritiky, oceňovaly velikost a správné vedení
hlasu. Víte, je velmi zajímavé sledovat, jak
rozdílně bývá můj hlas posuzován. Jsem-li
v Německu, říkají: To je typicky slovanský
hlas! V Itálii mě vidí jako hlas německý. A například v Estonsku říkají, že zpívám naprosto
jasně italskou technikou... Tak se v tom pak
vyznejte!!
Na Smetanovu Litomyšli přijedete letos
ještě jednou jako Norma. Je to těžká role?
Ano, je to role těžká, dost možná jedna z nejtěžších. Dlouho jsem pochybovala, zda ji
vůbec mohu zpívat. Ale byla to samotná
Christa Ludwig, která mi bez jakýchkoliv pochybností řekla, že dle jejího názoru tuto roli
mohu s klidným svědomím vzít.
Jezdíte ráda do Litomyšle?
Kamkoliv jezdím moc ráda. Jsem nadšená
řidička a miluju jízdu autem. Jen mi to moje
pomalu odchází. Právě když jsem v noci jela
ze zahajovacího koncertu do Prahy, zhasla mi
na dálnici světla... Byl to pěkný šok!
Je to výrazně dramatická role?
Vzhledem k tomu, že je to pěkné drama, je to
dramatická role. Ale dá se zpívat mnoha způsoby. Různým lidem s různým vkusem bude
vyhovovat různý druh interpretace. Někdo dá
přednost „těžkotonážním” interpretkám typu
Elinor Ross, jiný dá přednost odlehčenější
Joan Sutherland či vyloženě „light” verzi od
Edity Gruberové… a další například vyloženě
„jiné” Cecilii Bartoli.
Považujete některou z velkých světových
pěvkyň minulosti za opravdu mimořádnou
interpretku této úlohy?
Zcela jistě právě Elinor Ross.
Změnila vám Norma nějak život?
Máte na mysli, jestli jsem třeba díky Normě
přišla k velkému jmění? Oh, nikoliv. Právě
naopak. V těchto dnech jsem musela odříct
hostování v Tel Avivu, neb jsem trapně poctivá a plním své pracovní závazky.
Vyplňuje hudba celý váš život?
Ne. Poslední dobou jsem propadla zájmu
o psychologii, filozofii, sledování různých reakcí lidí, pomalému vstřebávání neodkladných změn dneška. Někdy mám pocit, že
starý svět už skončil, ale nový ještě nezačal.
Petr Veber
Marie Fajtová na letošním Slavnostním zahajovacím koncertu Smetanovy Litomyšle
7
PROCHÁZKA PO ZÁMECKÉM NÁVRŠÍ
Nostalgické ohlédnutí
Chrámovou lodí zní ten nejobyčejnější pop, do toho se odkudsi shora rozléhá bušení a od presbytáře nějaký další hluk.
Prostor má dlouhý dozvuk. Jeden z řemeslníků si zřejmě přinesl rádio a pouští si nějakou soukromou stanici. Zatím rámusení
tolik nevadí. Znovuvysvěcení litomyšlského piaristického kostela je ohlášeno až na 15. června.
Takhle to vypadalo před dvěma roky, takhle
se o tom psalo v Týdeníku Rozhlas. V barokním interiéru finišovaly počátkem června
práce, které významné památce vracely po
mnoha desetiletích vzhled, obsah a smysl.
Manželé Piknovi z vedení festivalu tehdy jako
litomyšlští patrioti hovořili o zázraku. Pamatují, když byl počátkem sedmdesátých let
chátrající kostel definitivně uzavřen.
Znovuzrození
Na chrámu Nalezení sv. Kříže postaveném
v letech 1714 až 1722 se podílel stavitel František Maxmilián Kaňka a také umělci z dílny Matyáše Bernarda Brauna. Litomyšl byla
v patnáctém století významným centrem Jednoty bratrské, ovšem později, za vlády Pernštejnů, stavitelů renesančního zámku, neméně
důležitým opěrným bodem rekatolizace.
A právě s ní se pojí dlouhá přítomnost vzdělávacího řádu piaristů, jejichž budovy vyrostly na
místě vyhořelého Horního města a dlouho spoluurčovaly kulturní atmosféru města. Vlevo od
chrámu stojí bývalá kolej, vpravo někdejší
gymnázium, dnes muzeum. Kostel byl po léta
v havarijním stavu. Až po zpřístupnění Klášterních zahrad v roce 2000 začala rekonstrukce
celého zámeckého návrší včetně kostela.
Po mnoho let odstrojený interiér vypadal jako
kulisy k nějakému temnému filmu. Nová fasáda paradoxně kostelu nepomohla. Vypadalo to, že je vlastně v pořádku, a nic se proto
nedělo. Snad věci alespoň trochu pomohlo,
když se zde občas uspořádal festivalový koncert, Byl upozorněním, jak to vevnitř ve skutečnosti vypadá… Když se před několika lety
Piaristický chrám Nalezení sv. Kříže
stal ministrem kultury skladatel Václav Riedlbauch a začala se konečně chystat rekonstrukce kostela, dostali od něj litomyšlští
partituru Händelova Mesiáše. A prý ať ho
uvedou, až bude památka v pořádku. Manželé Piknovi to vyprávějí jako hezký příběh,
který měl pozitivní pointu. Oratorium Mesiáš
zde totiž předloni při jednom z prvních koncertů opravdu zaznělo. Letos už je kostel
druhým rokem jako kulturní prostor v provozu. Ještě je ovšem potřeba navrátit do věže
tři zvony. Pomoci má veřejná sbírka.
V Piaristickém chrámu nezapomeňte navštívit interaktivní expozici Andělé na návrší
8
Prolínání času
Když stojíte zády k hlavnímu vchodu do
zámku, díváte se na světle omítnutou frontu
budov někdejšího pivovaru. V rodině jeho nájemce se tady, v přízemním bytě, narodil
v březnu 1824 Bedřich Smetana. K Litomyšli
máme my všichni asi větší vztah než on, vždyť
tu strávil jen prvních pár let života. Ale měl
tu první veřejné vystoupení. V dospělosti se
do rodného města prokazatelně jednou vrátil. V září 1867. Když odjížděl, poznamenal si
pár taktů, základ klavírní skladbičky s názvem Na cestě z Litomyšle. Nikdy ji však nedokončil…
Pod nohama skřípe písek. Od zámku je to pár
kroků k hornímu okraji parku, kde mají festivaloví diváci od předloňska k dispozici v bývalé Kočárovně novou kavárnu s velkými
prosklenými okny v přízemních obloucích.
Neobvyklý futuristický laminátový interiér
koresponduje materiálem a matně jantaro-
Zámecká jízdárna
UNIKÁTNÍ KONCERT
Sólo pro 100 smyčců
vou barvou s designem uplatněným v protilehlé Jízdárně, přeměněné od léta 2013 na
multifunkční sál. Uvnitř si nelze nevšimnout
posuvného pódia, které pohybem proti zadní
stěně dokáže zmenšit hlediště na potřebnou
velikost. Neotřelý nápad. V Jízdárně se konají
prezentace před večerními koncerty, ouvertury, lektorské úvody, které se rychle začaly
těšit značné oblibě. Programy se v Jízdárně
konají i v době mimo letní festival.
Je na čem stavět
Svým zázemím je Litomyšl, víc než mnohá
jiná sídla, městem ztělesňujícím nové využití
staré architektury i tradiční využívání nové
architektury, městem kultury, centrem tradic, které žijí. Jen se stanem, který svou
pichlavě rozmáchlou konstrukcí s bílými
plachtami zastřešuje jakési dětské hřiště,
má mnohý z návštěvníků i z místních problém. Nelze si pomoci – do prostoru mezi historické hospodářské budovy a zámek
s renesančními sgrafity tato architektonická
etuda organicky nezapadá. Na rozdíl od novostavby knihovny zaplňující od loňského
podzimu dlouhodobou proluku na nároží piaristické koleje. Ta se naopak hodně povedla
a zapadne tam velmi pěkně.
Nová městská síň a univerzitní knihovna v přístavbě piaristické koleje
Každoročně je program Smetanovy Litomyšle „hmatatelným” důkazem dlouholeté,
promyšlené práce její dramaturgie. Divadla, orchestry i sólisté přijíždějí
na festival s tím nejlepším, co mají v repertoáru, a nádherné prostředí města
k tomu přidává další bonusy. Každoročně na návštěvníky čekají mimořádné
zážitky a k nim náleží i koncerty, které je možné slyšet jen v Litomyšli.
Sólo pro sto smyčců je přesně takovou událostí. Pod taktovkou Leoše Svárovského.
Sto smyčců na jednom jediném místě.
Je něco takového vůbec reálné?
Tenhle fenomenální nápad měl Vojtěch Stříteský, dramaturg festivalu. Sestavil pochopitelně i program, já jsem ho přijal bez
připomínek, protože naše vztahy jsou dlouholeté a vřelé, věříme si.
Expresivně řečeno, je to megaprojekt.
Velká ovšem mohou být i jeho úskalí.
To ano. Hned několik. Zásadní je logistika, od
ní se všechno odvíjí. Žádný orchestr samozřejmě sto smyčců nemá, bylo proto nutné
spojit hned orchestry tři, Janáčkovu filharmonii Ostrava, Moravskou filharmonii Olomouc a Komorní filharmonii Pardubice.
Naštěstí mezi těmi městy funguje dobré vlakové spojení, tím se logistika, a v ní tkví velké
nebezpečí příprav, trochu zjednoduší. Momentálně tedy jezdím mezi Pardubicemi,
Olomoucí a Ostravou a pilně zkoušíme.
S každým orchestrem zvlášť, protože scházet
se pravidelně společně není možné, finanční
náklady to neumožňují, jediná tříhodinová
generálka bude tudíž před vystoupením v Litomyšli.
Už jste někdy něco podobného absolvoval?
Ne, i když něco trochu podobného jsem si už
vyzkoušel. Loni v létě jsme byli se Slovenskou filharmonií na turné v Japonsku a v Nagoji jsme hráli Mahlerovu První symfonii,
Titánskou. Spolu s Nagojským symfonickým
orchestrem. Hrály tedy dva orchestry, sešlo
se nás tam zhruba tři sta. Princip byl ale
úplně stejný jako v případě koncertu v Litomyšli.
A další úskalí litomyšlského vystoupení?
Smyky. Musíme je sjednotit. Každá nota se
dá hrát na mnoho způsobů. Jde o to, jestli
hrajete pohybem nahoru, nebo dolů…
a každý orchestr preferuje jiný způsob. Celkový dojem ale musí být jednotný, bylo tedy
potřeba dát všemu jednotný řád.
Kdo smyky sjednotil?
Janáčkova filharmonie Ostrava. Hraje se
podle ní.
Jak vůbec na projekt reagovaly orchestry?
Vedení všech tří orchestrů bylo potěšeno, je
to ojedinělá nabídka.
Cestování se budete asi delší dobu vyhýbat, ne?
Mám tento rok devadesát sedm koncertů.
To se cestování nevyhnete. Po Litomyšli mě
čeká ještě devět koncertů. Na Slovensku, na
Rheingau Musik Festival v Německu, tam
jsou dva koncerty, a to ve Wiesbadenu a ve
Frankfurtu nad Mohanem. Tento festival má
světovou proslulost a já jsem jediný český dirigent, který tady diriguje deset let nepřerušeně. Potom jedu na festival Janáčkovy
Hukvaldy. Teprve pak konec, prázdniny.
Na Zámeckém návrší se předloni dokončila zásadní revitalizace. Do piaristického kostela se
o něco později vrátily také varhany, rekonstruovaný nástroj s použitím toho, co se dochovalo.
Jsou dalším příkladem situace, kdy se ještě
muselo odzvonit následkům komunismu. Proniknout do nepoužívaného kostela bývalo totiž
výzvou pro podnikavce, vandaly a zloděje. Jako
by tu běžela jakási nepsaná soutěž se zadáním
„Kdo dokáže odnést nejvíc píšťal…”
A pak stojíte u fontány v Klášterních zahradách. Piaristický chrám, vysoký, s točitými
schodišti na bocích, vypadá odsud zezadu
ještě mohutnější než z průčelní strany.
Památka, která zažila vzkříšení jako už řada
objektů a scenérií v tomto městě. Není asi
lepší místo, kde zakončit návštěvu, než právě
tady, v zelené oáze, u soch Olbrama Zoubka,
v podvečerním tichu jakoby naslouchajících
zurčení vody ve fontáně, které se mísí s nevtíravě znějící hudbou.
Petr Veber
9
KONCERT NA PŘÁNÍ
Proměny v proměnách času
Když pak na dveře Colemanova dirigentského apartmá v Obecním domě zaklepal
houslista Čechomoru Karel Holas s nabídkou spolupráce na projektu Proměny, slovo
dalo slovo a Coleman začal pracovat na písních kapely, která od svého založení v roce
1988 usilovala o to, vdechnout nový život českým, moravským, slezským a slovenským
lidovým písním. Někdejší punker se s drzostí
sobě vlastní ujal i dirigování celé té početné
rudolfinské koncertní sešlosti a zásadní otisk
jeho košatého aranžérství nese i celé album
Proměny.
Námluvy klasiky a popu se na globální hudební scéně konají už desítky let,
s rozličnými výsledky i posluchačskou odezvou. Dostaveníčka klasiky, popu,
a navrch ještě lidové hudby, to už je míň častá forma dvoření. V domácích poměrech tuto odvážnou kombinaci dovedla k dokonalosti nahrávka, při jejíž přípravě
se sešla překvapivá sestava interpretů – skupina Čechomor, britský hudebník
Jaz Coleman a zpěvačka Lenka Dusilová.
Punker – světoběžník
Začněme u anglické stopy projektu, zpěváka,
skladatele, dirigenta a aranžéra Jeremyho
„Jaze” Colemana. Proslavil se již jako velmi
mladý frontman postpunkové britské formace osmdesátých let Killing Joke. To mu
zdaleka nestačilo. Postupem let se z něj stal
Čechomor
10
Lidovky od podlahy
Foto Petr Klapper
Na začátku byl koncert, který v lednu roku
2001 proběhl v pražském Rudolfinu. Zmíněná kapela při něm spojila síly s komorním
souborem Collegium českých filharmoniků
a své rockové uchopení českých a moravských lidovek nabídla společně s civilně
oblečenými filharmoniky v orchestrálním
aranžmá.
Více než příznivé přijetí zajímavě koncipovaného jednorázového vystoupení přispělo
k tomu, že se skupina i s Collegiem vzápětí
přesunula do nahrávacího studia a koncertní
repertoár začala natáčet. Výsledkem bylo
album Proměny, od jehož vydání právě uplynulo rovných patnáct let.
Album, které zaznamenalo nebývalý ohlas
a prostřednictvím nejsilnějších písní, dodnes
zůstává v paměti posluchačů i v playlistech
nejsledovanějších rádií, by nikdy nezaznamenalo takový úspěch, nebýt zmíněného
a neopakovatelného propojení několika výrazných osobností.
Lenka Dusilová
světoběžník, který studoval instrumentaci
v Minsku, arabskou hudbu v Káhiře a maorskou kulturu na Novém Zélandě, kde strávil
valnou část devadesátých let. Na přelomu tisíciletí pak přibyl do Prahy. Nahrával se Symfonickým orchestrem hlavního města Prahy
FOK a s hvězdným houslistou Nigelem Kennedym – natočili třeba orchestrální verze
písní rockové legendy The Doors.
První krůčky Českomoravské hudební společnosti, jak zněl původní název Čechomoru,
bychom dohledali na poutích a tržištích,
odkud se její od podlahy hrané lidovky přenesly do prestižních pražských klubů ve
chvíli, kdy skupinu posílil již zmíněný Karel
Holas, bývalý člen kapel ZOO, Dobrohošť,
České srdce a spoluhráč legendárního Alana
Stivella.
Stejně podstatnou osobností souboru zůstává kytarista, zpěvák a příležitostný herec
František Černý – vzpomeňme jeho taxikářskou roličku v Knoflíkářích Petra Zelenky –,
který se na pódiu i ve studiu skvěle doplňuje
nejen s Holasovým mistrovstvím, ale i s brilancí violoncellové hry Michala Pavlíka
a akordeonem Radka Pobořila. Na albu Proměny Jaz Coleman výtečně zužitkoval jejich
muzikantské cítění, dovednosti i celkovou
souhru, vycítil, kde přidat na naléhavosti
i kde je třeba píseň naopak „ořezat” na podstatu.
Jak se hledá výraz
A jsme u ženského elementu té pestrobarevné ekipy. Lenka Dusilová vždy patřila
k muzikantským „hledačům”. Výrazné rockové období korunované hostováním v Lucii
a účastí v rychlokvašné supergroup Pusa postupem let vyměnila za specifický druh
autorského písničkářství, kdy si vystačí sama
s „mašinkami” nebo svůj stále rozmáchlejší
rukopis kombinuje s další výjimečnou autorkou Beatou Hlavenkovou v nesmírně silně
obsazené formaci Baromantika.
Zhruba v polovině té cesty ji zastihla spolupráce s Čechomorem a Jazem Colemanem
– s výsledkem v podobě dodnes hrané titulní
písně i několika dalších skladeb, které zintenzivněla o svůj zvláštně introvertní, o to
však působivější a autentičtější projev. Také
díky Lence Dusilové můžeme doufat, že koncert Proměny nebude nostalgickým či akademickým návratem, ale živým proudem
kreativní hudby, jež nezná stylových hranic.
Svým dílem k tomu jistě přispěje i „crossoverový dirigent” Jan Kučera a Janáčkova filharmonie, která svou otevřenost prokázala
už na loňských Colours of Ostrava. Kdo před
rokem ve vítkovických hutích zažil její vystoupení s kladenskou skupinou Zrní, tuší už, že
Milan Šefl
se máme nač těšit!
Jsme tým sehraných hráčů
většinou problém s výškami. Typické pro tento
obor je pověstné vysoké C, které je záludně
psáno v poslední třetině árie, nebo, ještě hůře,
na úplném jejím konci, kdy už sil mnoho nezbývá. Všechno je to o dechu, o fyzických danostech. Zpěvák se musí udržovat v kondici,
posilovna se nedoporučuje, ovšem sport ano.
Nezapomenutelné árie, vynikající sólisté, skvělé orchestry, renomovaní dirigenti,
balet, koncerty na přání či na „hranách stylů”. To je Smetanova Litomyšl.
Festival zážitků, na které návštěvník dlouho nezapomíná, kvůli nimž se rád vrací.
Nic z toho by ale nebylo, kdyby tu nehrál ještě jeden orchestr, téměř neviditelný
a neslyšitelný. Organizátoři. Sólo dnes má jeden z jeho hráčů – Leoš Krejčí,
umělecký produkční.
Foto Zdena Hanusová
Přemýšlím, jak se ve fyzické kondici udržoval třeba takový Pavarotti.
Ten měl všechno dané od Pánaboha, neřešil,
jak co zpívat. Slyšel jsem jeho rané nahrávky,
mohlo mu být něco málo přes dvacet let, jeho
hlas neměl žádná omezení.
Zpíváte si někdy?
Často. Vystudoval jsem operní zpěv. Odmalička mi zpívání šlo, a když vám něco jde, tak
vás to baví...
Kde jste studoval?
Nejdřív v Litomyšli hudební obor na pedagogické škole, potom konzervatoř v Brně
a v Bratislavě a nakonec HAMU v Praze.
Slovenská pěvecká škola je vyhlášená.
Myslím si, že Češi i Slováci mají štěstí na talenty, ale když bych měl porovnat průměr,
musím říct, že slovenská pěvecká škola je
daleko lépe technicky vybavena, a navíc má
blízko k italské technice.
Jaký je váš hlasový obor?
Baryton.
U koho jste studoval?
Na HAMU u pana profesora Podskalského,
což byl vynikající basista v Národním divadle
v Praze. Paradoxně, čím byl starší, tím zpíval
lépe. Dlouhá léta cvičil jógu, naučil se dokonale pracovat s dechem a dech je alfa
a omega zpívání.
Basista může učit baryton?
Může učit i soprán, jde o techniku. Může dokonce učit i člověk, který nezpívá. Umění učit
zpěv je jakási danost, která se nedá naučit.
Proto vynikající zpěvák nemusí být nejlepším
pedagogem. Může mnoho říct k interpretaci,
ale co se techniky týče, většinou hodně věcí
má jako dar od Pánaboha, a tudíž neumí je vy-
světlit, protože se jim nikdy nemusel učit.
Dobří pedagogové jsou většinou ti dříči, kteří,
aby se dostali tam, kam se dostali, museli
strašně makat. Vyhrává ten, který se naučí rozumět sám sobě a svým hlasovým potřebám.
Stará se pedagog o kariéru svých studentů?
To je taková zvláštní věc. Byl jsem na stáži
v Birminghamu a měl jsem možnost porovnat anglickou a českou pěveckou školu. Konfrontace je to zajímavá a ideál by byl
samozřejmě sloučit to dobré z obou škol.
V Anglii byla v rozvrhu takzvaná veřejná pěvecká hodina, kde se sešlo celé pěvecké oddělení, určilo se, kdo bude zpívat, a každou
lekci řídil jiný profesor zpěvu. Studenti tak
během školního roku slyšeli i jiný názor na
svůj problém. Taková konzultace žáka
strašně posouvá dopředu. U nás, tedy nevím,
jak je to teď aktuálně, ale když jsem studoval,
bylo skoro nemyslitelné, aby šel student legálně na hodinu k jinému učiteli.
Čeho se vyučující báli?
Že jim studenta někdo jiný zkazí, že ho svede
z té správné cesty. Jako kdyby ta správná
cesta byla jen jedna.
A jaké problémy studenti mají? Trému?
Tak ta se neřeší, s tím se musí vypořádat
každý sám. Ale obecně: operní zpěvák musí
být schopen zpívat v daném celém svém rozsahu, ten by měl být barevně vyrovnaný, přechody mezi rejstříky neznatelné. Nejtěžší jsou
krajové tóny – výšky, spodky – tenoři mají
Které árie jsou extrémně obtížné?
Je jich mnoho. Pro baryton je to třeba úvodní
árie Figara Largo al factotum z Rossiniho
opery Lazebník sevillský. Je posazená o trochu výše, než by si běžný barytonista přál.
Navíc je tam několik géček a někteří borci si
tam přidávají dokonce i áčko. V tenorovém
oboru mě napadá árie Tonia Ah, mes amis!
z Donizettiho opery Dcera pluku, kde je devět
vysokých cé a tuším, že právě Pavarotti byl
první, který všech devět cé zazpíval plným
hlasem, což ho okamžitě katapultovalo mezi
světovou pěveckou elitu.
Proč už nezpíváte?
Dobrých zpěváků je málo, průměrných
hodně a být úspěšným průměrným zpěvákem je hrozně náročné, takže když jsem dostal nabídku pracovat v Litomyšli, protože
z Litomyšle pocházím a s festivalem jsem
spolupracoval už jako student, přijal jsem ji.
S tím, že se zpěvem úplně skončit nechci.
A protože moje manželka je úspěšná operní
zpěvačka, rozhodl jsem se, že budu dělat rodině zázemí.
Jste uměleckým produkčním festivalu.
Co to obnáší?
Stručně řečeno, starám se o chod festivalu.
Starám se o umělce, kteří sem přijedou, tak,
aby se všechno správně načasovalo, a představení proběhla tak, jak mají. Nejsem na to
sám, je nás celý tým. Dostaneme schválený
dramaturgický plán a na nás už je, abychom
koordinovali všechny účinkující, během jednoho dne mohli uspořádat třeba tři koncerty
nebo byli schopni závěrečný koncert zdublovat v Klášterních zahradách. Čili jednáme,
plánujeme, koordinujeme tak, aby nedošlo
ke karambolům.
Jste ale také ředitelem Smetanova domu.
Pro festival pracuji externě. Ve Smetanově
domě jsem ředitelem od roku 2012. Mým
přáním je pokračovat v tradici dobré kulturní
pověsti, tak jak si Smetanův dům právem zasluhuje. Žijeme ve městě, kde je veliká kulturní konkurence, je tu mnoho kulturně
činných lidí, za což jsem velmi rád i přesto,
že spolu občas termínově zápolíme. Po celý
rok tu vzniká spousta zajímavých projektů,
a to je dobře, protože možná proto je ta naše
Litomyšl oproti jiným městům tak výjimečná.
11
EXTERNÍ KONCERT VE SVITAVÁCH
Přeshraniční hudební projekty
Svitavy jsou z Litomyšle za zemskou hranicí, na Moravě. Nijak to ovšem samozřejmě nebrání konání jednoho detašovaného festivalového koncertu právě tam.
Ostatně – historické hranice dnes neplatí, v rámci Pardubického kraje, a tedy
východních Čech, je Litomyšl součástí svitavského okresu.
Na počest Leopolda I.
Kulturní centrum Fabrika Svitavy
se přiklonil ke stylu, jemuž se říkává spirituální minimalismus. K emocionálně působivé,
vnitřně opravdové, do určité míry religiózní,
oproštěné, jako by jednoduše a tradičně vytvářené hudební řeči, hudby velmi sugestivní.
Polský orchestr slibuje klasicky koncipovaný,
posluchačsky vstřícný program.
Petr Veber
Mozart i Górecki
Na koncertě ve Svitavách figuruje rovněž
jeden český skladatel – žák a zeť Antonína
Dvořáka Josef Suk, dědeček houslisty Josefa
Suka, dlouholetý člen Českého kvarteta.
„Nechte těch svých velkolepostí v moll,” říkal
Dvořák svému žákovi na pražské konzervatoři. A tak osmnáctiletý adept kompozičního
umění o prázdninách v Křečovicích, ve své
rodné obci na Benešovsku, napsal Serenádu
v tónině Es dur. Je to přesvědčivá, svěží, osobitá hudba, která má vzlet, která uchvátí melancholií i výraznou lyrikou a která oplývá
melodiemi i jemnými nuancemi citu. Plně se
vyrovná Smyčcové serenádě Dvořákově!
Program koncertu je příjemně koncipován –
Mozartova Malá noční hudba ani Griegova
historizující suita Z časů Holbergových samozřejmě nezklamou. Ale příjemným překvapením mohou být Tři kusy ve starém
slohu od Henryka Mikołaje Góreckého. Jeho
život se uzavřel v roce 2010. Patří spolu s Lutoslawským a Pendereckým do trojice polských skladatelů druhé poloviny 20. století,
kteří zásadním způsobem spoluutvářeli vývoj
světové moderní hudby. Górecki byl po válce
stoupencem radikální avantgardy, ale později
Vstupenky
ještě v prodeji
Foto Łukasz Rajchert
Ve Vratislavi existuje kulturní instituce Narodowe Forum Muzyki. Financuje ji ministerstvo
kultury, kraj Dolní Slezsko a město. A právě
při ní působí orchestr, jehož název odkazuje
k historické univerzitní aule z 20. let 18. století, pojmenované na počest zakladatele univerzity císaře Leopolda I. Orchestr založili
v roce 1978 hráči filharmonie. Těleso má renomé, které mu otvírá dveře významných evropských sálů a pódia důležitých zahraničních
festivalů. V Polsku se pravidelně objevuje na
festivalech Wratislavia Cantans, Musica Polonica a Musica Electronica Nova i na světoznámé přehlídce soudobé hudby Varšavský
podzim. Diskografie orchestru je zajímavá:
sahá od alba Rossini Gala po CD, jímž dostává
prostor rakousko-americký modernista čes-
kého původu Ernst Křenek. Mezi autory premiér současných děl, psaných v poslední době
přímo pro tento soubor, jsou třeba katalánský
autor Héctor Parra či britská skladatelka Roxanna Panufnik, dcera exilového polského dirigenta a skladatele Andrzeje Panufnika.
A Komorní orchestr Leopoldinum natočil
také hudbu Leoše Janáčka.
Foto Patrik Borecký
Dějištěm hudebního programu je ve Svitavách již tradičně Kulturní centrum Fabrika.
A přes hranice, v tomto případě státní, tam
směřují koncertovat protagonisté programu
předposledního červnového dne – Komorní
orchestr Leopoldinum z Polska. Těleso z více
než půlmilionové metropole Dolnoslezského
vojvodství, která se jmenuje Wroclaw, česky
Vratislav a německy Breslau. Z města, jehož
jméno je možná odvozeno od jména českého
knížete Vratislava, z města, které po několik
staletí patřilo do zemí Koruny české a roku
1742 připadlo Prusku. Města, jenž se po
druhé světové válce po odsunu německého
obyvatelstva stalo polským. Sídla, které je
pro rok 2016 Evropským hlavním městem
kultury.
pátek 24. června • 21.00 • zámecké nádvoří
VINCENZO BELLINI: NORMA
Lyrická tragédie o dvou dějstvích, vrcholné
dílo italského belcanta.
M. Fajtová, J. Horáková Levicová, J. Sulženko,
V. Cikánek, S. Čmugrová, Sólisté Národního
divadla, Orchestr a sbor Státní opery
dirigent: Enrico Dovico
středa 29. června • 19.30
• Kulturní centrum Fabrika Svitavy
EXTERNÍ KONCERT VE SVITAVÁCH
W. A. Mozart, E. H. Grieg, H. M. Górecki, J. Suk
Přední polský komorní orchestr
Leopoldinum Wroclaw
Komorní orchestr Leopoldinum Wroclaw
12
čtvrtek 30. června • 19.30
• piaristický chrám Nalezení sv. Kříže
ENSEMBLE BERLIN PRAG
Komorní hudba barokních velikánů v podání
vynikajícího mezinárodního souboru.
J. D. Zelenka, J. S. Bach
Ensemble Berlin Prag
FESTIVALOVÁ ZASTAVENÍ VÁCLAVA ŽMOLÍKA
Malé Versailles u Litomyšle
Foto archiv Českomoravského pomezí
Když člověk jede na zámek, kterému se přezdívá Malé Versailles či Český Schönbrunn,
počítá s tím, že uvidí něco krásného a výjimečného, ale návštěva zámku v Nových Hradech
u Litomyšle dokáže překonat i velmi optimistické předpoklady, a to díky majitelům, kterými
jsou manželé Petr a Magda Kučerovi.
Na výletě za různými slohy
Rokokový zámek v Nových Hradech, mimochodem jediný v tomto slohu u nás, si nechal
v letech 1774 až 1777 vystavět hrabě Jan Antonín Harbuval Chamaré. Ano, ten šlechtic,
který vlastnil i nedaleký Potštejn a o jehož
hledačské vášni psal v románu Poklad Alois
Jirásek. „Však dal rozkopat i zdejší barokní
zámek, který stával na kopci nad zámkem
současným,” usmívá se Petr Kučera.
V zámku se nachází expozice dobového nábytku dílem z majetku vlastníků, a to asi tak
čtvrtina, dílem ze sbírek Uměleckoprůmyslového muzea. „Jedná se o docela netradiční
expozici,” říká můj průvodce. „Na barokním
zámku vidíte zpravidla barokní nábytek, na
empírovém empírový, my tady máme průřez
od baroka po secesi. Návštěvník se tu může
projít různými slohy." A obdivovat stůl a židle
ve stylu holandského květinového baroka, rokokovou ložnici, empírové kousky z Francie
i třeba secesní kuřácký salonek z tuzemska.
A nezapomeňte si ve všech pokojích povšimnout záclon, závěsů, přehozů a deček, o které
pečuje paní Magda. „Často nám textilie věnuji sami návštěvníci,” podotýká paní zámku.
Ve stále zeleném divadle
Ke správnému zámku patří i zahrady. Mají je
Versailles, Schönbrunn i Nové Hrady. Jako
první začali majitelé zušlechťovat tu na čestném dvoře před zámkem. „Je ve francouzském stylu s brodériemi, tedy stříhanými,
stále zelenými plůtky, lemovanými květinami," popisuje Petr Kučera. Krásné jsou zejména růže, kterých s manželkou pěstují na
230 druhů. Pak mě můj průvodce vede do
svažité zahrady vlevo od zámku s kaskádo-
Majitelé zámku Magda a Petr Kučerovi
Foto archiv Českomoravského pomezí
A jak se stali zámeckými pány? „To bylo tak,”
začíná vyprávět Petr Kučera, „v Praze jsme
vlastnili zajímavé pozemky a zrealizovali
úspěšný developerský projekt, díky němu se
nám sešlo dost peněz, které jsme se s manželkou rozhodli využít na záchranu nějaké památky. A volba padla na Nové Hrady.” A tak se
dnes starají o dům s dvaatřiceti pokoji a o dalších šestnáct objektů a dvacet hektarů okolních zahrad. „A to prosím bez služebných
a zahradníků,” říká k tomu zámecký pán, který
se svou paní bydlí v polovině prvního patra.
vými kašnami, které u rybníka pod zámkem
končí zahradou italskou s dalšími kašnami
a plastikami. Doslova úchvatný prostor se
pak návštěvníkovi otevře za zámkem, kde se
nachází zeleninová zahrada obehnaná zdí
a inspirovaná zahradami klášterními. Já si
v ní představil Constance Bonacieux ze Tří
mušketýrů. Slušelo by jí to tam.
Pak mě můj průvodce vede do labyrintu:
„Je sedm set metrů dlouhý a projektoval ho
můj syn, zahradní architekt.” A protože labyrint podle řecké báje skrýval Minotaura, je
i tady.
A nakonec mi zámecký pán ukazuje stále zelené barokní divadlo ze stříhaných tújí. Nenechte si tu letos ujít jedno z představení
holdovací opery Františka Antonína Míči
Operosa terni Colossi Moles v nastudování
souboru Ensemble Damian z Olomouce.
V rámci Smetanovy Litomyšle se v Nových
Hradech ve dnech 22. až 25. června uskuteční celkem čtyři barokní večery.
13
SMETANOVA VÝTVARNÁ LITOMYŠL
Tohle není poesie! (Zhroucení citů)
kterou Robert Runták přistupuje k budování
své kolekce, jde ruku v ruce s potřebou obsáhnout vyčerpávajícím způsobem celek,” doplňuje Gerboc. Ve sbírce i na výstavě jsou
zastoupena díla vynikajících autorů včetně Josefa Bolfa, Lubomíra Typlta, Krištofa Kintery,
Petra Nikla či Michaela Rittsteina.
Jak nazírat tělo v umění
Ve svém kurátorském konceptu se Gerboc zabývá třemi různými přístupy k nazírání těla
v umění a jejich důsledky pro interpretaci: nazírání ve smyslu perverze těla a jeho převrácení
skrze voyerismus; skrze jeho zobjektivnění, kategorizaci či popis; a skrze jeho individualizaci
a použití těla jako prostředku sebeidentifikace.
Diváka tedy čeká především figurální umění
ve formě maleb, plastik i grafik.
Potřetí unikáty ze soukromé sbírky
Smetanova výtvarná Litomyšl letos zpřístupňuje veřejnosti mimořádnou kolekci
současného figurálního umění. Jindy těžko dostupná díla od zásadních žijících
českých i zahraničních výtvarníků ze sbírky Roberta Runtáka jsou v unikátním
kurátorském konceptu až do 10. července představena v Zámeckém pivovaru.
V rámci Smetanovy výtvarné Litomyšle se odehrává několik desítek výstav, prostory Zámeckého pivovaru však mají obzvláště atraktivní
náplň: výstavu Tohle není poesie! (Zhroucení
citů), která představuje část sbírky současného figurálního umění Roberta Runtáka.
Kurátor výstavy a malíř Martin Gerboc sbírku
charakterizuje jako „výjimečnou i v evropském
kontextu”. To odpovídá tomu, že její majitel
Robert Runták je poradcem britské Tate Gallery pro akvizice současného umění z východní
Evropy a Ruska. „Nadšení a emocionalita, se
Výstava Tohle není poesie! (Zhroucení citů) se
může uskutečnit díky nadačnímu fondu Bohemian Heritage Fund. Jeho president Pavel
Smutný k tomu říká: „Bohemian Heritage
Fund je partnerem Smetanovy výtvarné Litomyšle již šest let, během kterých se tato část
festivalu rozrostla až na letošních neuvěřitelných 25 výstavních projektů. Náš nadační
fond v rámci Smetanovy výtvarné Litomyšle
již potřetí představuje veřejnosti sbírku soukromého sběratele. Po klasičtějších kusech
je to letos kolekce současných autorů ze
sbírky významného mecenáše umění pana
Roberta Runtáka, která je důkazem toho, že
v dialogu se zahraničím můžeme být skutečně rovnocenným partnerem.”
SOUTĚŽTE SE ŠKODA AUTO
Vyhrajte na jeden týden nový Superb
Stejně tak jako každým rokem mohou návštěvníci festivalu Smetanova Litomyšl soutěžit i letos o hodnotné ceny.
Stačí správně zodpovědět otázky na soutěžním letáku a vyplněný vhodit do připraveného
boxu. Otázky vás prověří jak ze znalosti
programu festivalu, tak i automobilového průmyslu, konkrétně ŠKODA AUTO. Ten je tradičním partnerem Smetanovy Litomyšle.
Losování proběhne 3. července 2016 v Klášterních zahradách.
Soutěží se o následující hodnotné ceny:
1. Zapůjčení vozu ŠKODA Superb 2.0 TDI
na týden.
2. Dárkový balíček ŠKODA AUTO a festivalu
Smetanova Litomyšl v celkové hodnotě
5 000 korun.
3. Dárkový balíček ŠKODA AUTO a festivalu
Smetanova Litomyšl v celkové hodnotě
3 000 korun.
14
POSLOUCHEJTE S NÁMI
Festivalový playlist
Foto Radek Kalhous
Současnost je náročná, jako bychom seděli
na vahách, které naši individualitu kalibrují
hodnotami „peníze”, „úspěch”, „kariéra”.
Ploužíme se pak životem s antidepresivy po
kapsách a přesvědčujeme jeden druhého, jak
je to bezpečné, účinné a fajn. Není naším
cílem bojovat s chemií, jen nabízíme jiný koktejl. Hudbu. Uklidňuje, tiší bolest, objímá,
udivuje, uchvacuje, uvolňuje, přináší radost.
Hudba může snadno nastavit rytmus našeho
běžného dne, dovolíme-li jí to, stane se nám
nevtíravou a nenáročnou společnicí od úsvitu
do setmění. S technikou, kterou máme k dispozici, není žádný problém naprogramovat si
vlastní rádio a každý den s jinými melodiemi
přirozeně harmonizovat duši i tělo.
A jaká hudba klidní duši těch, kteří se podílejí
na přípravě či propagaci festivalu?
Vojtěch Stříteský
umělecký ředitel
Smetanovy Litomyšle
Hudbu poslouchám vlastně celý Boží den!
Teď už spávám s otevřeným oknem a náš
dům je obklopen několika stromy, v nichž se
zahnízdili ptáčci – a já vstávám do hotové
symfonie! Sedám do auta, kde mám dva
plné zásobníky cédéček, které průběžně
měním, doplňuji a kombinuji do různých
„výběrů” z mých top písniček. A jeden takový
zrovna hraje, začínáme stylově, totiž o práci:
Bratři Ebeni – Já na tom dělám…
Cesta mi trvá kolem sedmi minut, slyším
tedy také
Spirituál kvintet
– Pavana za deset švestkových knedlíků…
Do ještě ztichlé kanceláře vstupuji s charakteristickým veršem „Smíš váhat jenom
chvíli, čas ladí loutnu svou…” Nejdříve ze
všeho zavírám okno, protože na pouličním
klavíru, který je příhodně umístěn přímo
pod mojí kanceláří, se dnes už poprvé někdo
snaží rozplétati (obyčejně neřešitelné) předivo hitu pouličních klavírů
Ludwig van Beethoven – Pro Elišku
Za den jsem svědkem přibližně třiceti pokusů na toto téma, dalších dvacet obstarává
Wolfgang Amadeus Mozart
– Turecký pochod
A pak že je klasika mrtvá!:-) Jednou i dvakrát za den ke mně dolehne hra opravdového pianisty, ale ve valné většině případů
někdo jenom mlátí pěstmi (pěstičkami) do
klaviatury v bujaré sebedůvěře, že se to
okolí líbí. Dovoluji si vyjádřit kvalifikovanou
pochybnost, že by snad mělo – či dokonce
mohlo – jít o interpretaci
Luboš Fišer – Sonáta pro klavír č. 4,
kde je hra pěstmi předepsána. Onu dramatickou kompozici slyším pořád v duchu.
A nikdy nezapomenu, jaké ohromení jsem
pocítil, když jsem ji v podání křehké Evy
Krámské slyšel prvně! Zapínám PC a od té
chvíle se můj playlist mění v pracovní. Brzy
mne v Praze čeká rozhovor o dramaturgii
zahajovacího koncertu 2017, na němž přivítáme Maestra Byčkova; zní jen a pouze Čajkovskij. Občas se vracím, porovnávám,
stopuji:
Petr Iljič Čajkovskij
– Francesca da Rimini op. 32
– Slovanský pochod op. 31
– Bouře op. 18
– Předehra – Fantazie Romeo a Julie
Ale už je té – byť tuze krásné – romantické
tragiky dost, a tak uvítám, když na návštěvu
přicházejí snoubenci, které budu v létě oddávat. Vybíráme společně muziku, na programu mimo jiné
Jeremiah Clarke – Pochod Prince Dánského
Na mém posluchačském nebi všedního dne
se však vyskytují i mráčky až mraky. To když
stihnu oběd – mnoho restaurací je zamořeno opravdu hustým „hudebním smogem”.
Rytmus duc – duc – duc – duciduci / duc –
duc – duc – duciduci mi spolehlivě otráví
i konzumaci čevabčiči, natož pokrm chutě
sofistikovanější! Nejsem si úplně jistý, zda
personálu škodí více kouření hostů či tento
vlezlý všudypřítomný kravál. U některých
obsluhujících již lze pozorovati záškuby
tance svatého Víta a já bych z něj zcvoknul
tak do týdne!
Odpolední jednání jde jedno za druhým, telefon si také nedává pokoj, takže pořádná
muzika až kolem 16.30, ale ta stojí za to! Stahuji jednu z nejkrásnějších a nejsilnějších
kompozic Wojciecha Kiłara, kterou hodlám
prosazovat jako Velké finále, nejlépe jubilejního 60. ročníku. Více prozradit nemohu –
festivalové noviny čte i konkurence.
Před 19.00 pravidelná chvilka přípravy jubilejního – 20. Koncertu na přání, který bude
mít podtitul Tentokrát plný překvapení!
Aktuálně jsem asi na čtyřiceti pěti v úvahu
přicházejících titulech, další nápady se jen
hrnou. Ale ve finále bude prostor jen asi na
12–15 skladeb… Z podstaty věci nemohu prozradit více. Ale abych stihl večerku! V autě
mě čekají
Dire Straits – Private Investigations
Doma, při večeři a četbě teletextu, musí být
– a je – absolutní ticho! Až později, na usmíření s celým dnem i se sebou samým, jako
mušelínový plášť na všechny nervy, omyly
i malá dramata takové, řekl bych, filozofické
ploužáky:
Pink Floyd – Wish You Were Here
The Doors – The End
Ale úplný konec to ještě není. Kdo si ještě
pamatujete klasická elpíčka z Eterny či
Melodije? Mám na nich spoustu skvostů.
Den i playlist končí Rolfem Uusvälim a velkolepými varhanami rižské katedrály (bez
doktorky Čeňkové!):
J. S. Bach:
Partita „O Gott, du frommer Gott” BWV 767
Tak dobrou noc…
Pokud byste zatoužili sdílet s Vojtěchem
Stříteským jeho oblíbené melodie, stačí
navštívit webové stránky festivalu.
15
SMETANOVA VÝTVARNÁ LITOMYŠL
Záznamy noční hlavy
Osík. Místo, které nezasvěcený málem mine, tak je srostlé s okolní krajinou.
Nenápadnost ale skrývá velký potenciál. Téměř nečekaný, tady, jen pár kilometrů
od Litomyšle, uprostřed luk, pod korunami stromů, při meandrech říčky plné ryb.
Ze zeleně roste bílá galerie minimalistických tvarů – White Gallery Martina Jandy.
Galerie vznikla jako depozitář uměleckých
děl Ludmily Jandové, matky majitele, zároveň ovšem zahrnuje sbírku grafických listů
více než tří set autorů a též je místem, kde se
konají výstavy současných tvůrců, starší
i střední generace. Budova galerie je navržena tak, aby se přirozeně prolínal vnější
i vnitřní prostor, příroda tím volně vstupuje
do uměleckého díla a dílo do přírody, čím se
emociální působení vystavovaných prací výrazně akcentuje.
Daniel Pešta
Součástí Smetanovy výtvarné Litomyšle je
velmi působivá výstava zasvěcená Danielu
Peštovi, významnému multimediálnímu vizuálnímu umělci, který ve White Gallery vystavuje projekt, s nímž se představil na loňském
Bienále v Benátkách a který je adaptován pro
zdejší prostory. Pešta se dlouhodobě věnuje
analýze spánkového procesu a výsledky
svých zkoumání shrnul v cyklu asambláží,
které nazval Záznamy noční hlavy. Vychází
z principu poetiky snů, naturalistických,
svíravě děsivých, a nechává návštěvníka, aby
iny 2
ivalovéulnekov festivalové noviny
feulst
ek titulek tit
árodní opern
Litom
Smetanova
í festival
Tit
ek
titulek titul
58. Mezin
Nemáte předchozí čísla
festivalových novin?
Najdete je i na
www.smetanovalitomysl.cz
Těšte se na příště
Příští číslo festivalových novin vychází
ve čtvrtek 30. června
• rozhovor s Jakubem Hrůšou
• Ensemble Berlin - Prague
• Carolus Rex
• rozhovor s Vojtěchem Stříteským
• Jak se obléknout na koncert
... a mnoho dalšího
do jeho obrazů projektoval své vlastní „záznamy noční hlavy”, čímž význam symbolů
libovolně individuálně mění. Prostor asambláží je semknut „black boxem”, jakousi
temnou komorou, jíž návštěvník může procházet jako svou myslí. Dokonalý protiklad
čistě bílému prostoru White Gallery.
V další část galerie jsou instalovány velkoformátové obrazy (některé vznikly speciálně
pro tuto výstavu) a sochy z plátna a včelího
vosku, jehož vůně se galerií jemně nese,
a emočně tak dotváří celkový dojem z expozice. Podstatnou součástí výstavy je vizuálně
i zvukově promyšlená autorská videoprojekce s výrazným motivem dvou těhotných
žen – symbolem jedinečnosti zrodu lidského
života.
„Jak tomu již v prostředí White Gallery bývá
zvykem, výtvarný koncept přerůstá vnitřní dimenzi výstavního prostoru i do exteriéru.
V případě Daniela Pešty se tak děje konceptuálním projektem Gravitation Zero II. K propojení vnitřní i venkovní instalace využívá
autor voskový objekt dvouhlavého zvířete nazvaný Double Face, jímž otevírá myšlenku
,noční snové schizofrenie’. Brilantní vosková
modelace plastiky dvouhlavého telete,
umocněná průhledem, kde každá z hlav
využívá samostatnou prosklenou plochu budovy, vzbuzuje silný emoční zážitek a podprahově vyvolává otázky, kam až může dojít
umělá manipulace genomu a jeho zneužití,”
říká Martin Janda, který je též kurátorem výstavy.
Jistě velký zážitek čeká všechny, kteří White
Gallery navštíví na podzim. Jeden z Peštových objektů, instalace madon v zahradě,
ožije. Nikoli mechanicky, jak bychom mohli
předpokládat, ale silou výrazu lidského těla.
Ve speciálně koncipovaném programu se
představí balet Národního divadla.
červn
yšl / 16.
a 2016
lek titulek
Titu58.lekMezititu
lekoper
národní
titulek titu
ní festi
val
Smetano
va Litom
yšl / 6.
červ
na 2016
f
Tit esti
titululek titvu alov
ek tit lek é n
ulek titule ovi
k ny
58.
Me
zin
árod
ní op
erní
fes
tival
Sm
etan
ova
Litom
yšl
/ 9.
červ
na
2016
1
Tit
tituleulek titu
k titu lek ti
lek tulek
Ka etý ilročas omyšli
které zpečžd
ovk ěveLitstejnou do
ansá
etde
Přátelství,lasu naPo
Smpa
bu.
té osmé
Den rozh
Sm
Opětetanova
s vá Lito
mi a myš
v pln l 201
é kr 6
áse
, jak
lepší způsob
, že není Mahlerovu symopery
Osmou
tisíců. „Myslím
provést
a skvost
Kvalitní
díky jeslavit, než
vstoupila
šl je klenotmohu říct, protože
do
Protože přáte
lství
vlnách
dokáž
… to
ší kvality ovýchmá
fonii. Litomy
vyznává
na
té nejvyš e domác
přetrv
Z faktor
tů v Evropě podvacáté,” spolu
po rozhlas
at
i hudba čem stavět
a koncer
moravských, o .co se věky. tam
chom ů, hkteré
1910! Amebudu nejmíň Lenárd, jenž dokojich erudic
život
mohli a ho udržu
t, v roce
opíratuž
v
všem
la radost
ů českýc
Ondrej
jí ve, formě
sesta
. dirigen
t událos
Určitě
, kteří
přines
sátníka
nie se podaBraumilion
a,
domov,t
vit celý
by v něm
monuv Litom
Lenárd
Byla to tenkrá níkům radiofo
dlouhýného?, by-se městatrem,
aby potěšil
i na devade
Live, jak
posta
Válek,
ké návrší
ale nechyspoleč
yšli našli
ností,
vit se
seznam. s orches na těm, í kdož
průkop
Vajnar,
olitní opery. h filodo ího
překážkám
rickým
skladatele,svůj
tr
festivalZámec
rozezn
osudholz,
tohot
jména bělaorches
z Metrop
Kromb
Letoš
vůle. Vůle
.
tato
rafino
ru řeckýc
formě,
o
zavíta
geniáln
Morav
”
krásného
ický
vysílat
a
ní
nalé
mají
prosto
zkouš
řilo
jí. ých časech
Coádou vaně sklád
barik
ské
opusem
Symfon
kám,
o sobě
ner.
alový bezcitn
lním festiv
Boha, „vtrhla
Do éteru,
dva jmeslovo je á a První
filhar monifilharmonie
které mentá
ovšem
komp
lásky v rok,
spřádá
domény
se říká.
jak si klíčové
, ale také
tvímkulatý
přesttíože ty.
řádný nijak
– SOČR.
Jedno
e Pardu Olomouc
ulikací
s jeho
a zaující
ých událos
výsostné Enrico Caruso
umění
násled
poťou
program,uvedennení,
jeho posels
tou
rozhlas
nástr počátk
ů, tři
koncer
sofů a
sám
krát
bice předv a Komorní
chle vyčkáklív
se asi jen
jící ší
přiná
přesa
se ovskutu jehoaham
českéh
který v
Tosca, pak
S novým pořadu Sólo
bychom
taki porad
hujevýše
mimo
Ve stínu
vá,
edou
pod
určitý
nost. Druhé
stáli ku, jaksoučas
nejprve
další vynika
ročník
pro 100
- , Dagm
origin
zvuku, kte- Mnoh
své
uvede
ch dimen
nová. Dnes
Všech statováním
é přitom
novaní
anou
se říká, íme.šl.
y předc
Často
ietta
jeho
nezůst
Pohyb
Litomy
ar Pecko álním progr smyčců.
zích
Sinfon
Ema Destin e pousmáli kvalitě é sluchát- alereprez
ké klasiky
hozí. Tímto
láme chleb a-ve snižo
odpad nova
v žádné
zůstáentují
ne, o to své umění
amem
vá, která
ka vídeňs
vá.
Smeta
vatujeČeská
m přípa
í Přáte
vla
Skvělá
a.
a navíc dvaceti lety
Baborá
přijížd
velmi zdvořil li nabažit majitel
é”, kondlovyšší kvalit
slovo zní
se v
posuď
dě nechc
stnte jejich
me vysok
lství
vdáva
ovém vysílán
Radka
lédnučové
alistick
í
nemoh
mezi zde předve ali nepřeh
vzt tovkou
é renom
sami:
a
„minim
eme a misetinám složí la, hold Litomyšli před
se
mluvit nímpět
rého se
vá Carmin
ahů, ího
histor
dirigentůměstem
ek, a o rozhlas
festiv
osm
é, nicmé
vé,sít
zanech
nehran
působi
života
icky
hned dva Karlu IV. k
už vůbec
opern
Litomyšl
mluvív často
nastu- soubory –
racitaké pěkněalem
zazní
v sítnejvyš
ně
ích ích titulů
kových krystal
Smet
lové historii
sedukteré
a hudeb
vynika
podobě
ší
slova smyslu svou inaugu spolufestiva
. So e na nové
í ích
, počet
rozhlas
nejen
soc
, což je h,Gregoriana Tiburtina Ensem
jící vokáln
- ně
pevné anova Litom
domůžem
kdy baletn
že těšit
v pravém to čekalo na
ciá konce
stopu.
Dva
iolog
aby
hned
věkse
spolupráce
Prage
brý .Branib
orů v Čechác
podlo
už osma
yšlkteré
letos
í
konce
byly
let
,
telnou
lní
í
t
ko
tak
má
sp
eme,
ží.
prove
u ne neusl
ch
se
rt Hvězd nsis, událo ble a Schol
nu
ch, rty,
šedesá
barokn
„Táhn
Baumnových
let,ou”
outáv deny
nemůž
lapades
let.
- sotBurana
sát
souvisí boku. OBezmá
yšíte,
a
bude
váme
stí bude
y opern
že máme
své
na
i šp
Smeta
jist jistě
let, věrně
na mysli
šestnáct
natož
aátdevade
všechno
se jim vůli chtítlem
va
ají
dování
anjediné
se,
se
ickéhotoorches
galapěvec
překo
dalších
nii,
m, místě
y, ná
Mahle
velkýhozážitek
. V oty
za festiva
a šk elná
vyjmenovat ale celý ího nebe…
známpo
Přes
í Symfon bok pomilník
návat
menut
h a atn
tak na světěnarodil operní 1949
jak
dobuod
sítOsmo
Ano,
ýchv doprooupajako
cesty, s tu
mnezapo
založen
překá
jsou
Hradec
Zkus
rtí,rovu
dáme
se
tožky,
Leona
ích u o ! ové
A jak už
to rda
u perm
nemůžeme program Omlouby uplyno
ješ
věc
su,
žil.
1910
Symfo
Nových
se
června
anent
červen
v
ně
,
symfo
str
jež
Tak
o
jso
4.
dal
Langer
roce
festivalu
kte
tě
„Pro
nie
i mě uopera
Berns
napsaot rozhlaně Devate
Li-mnoh Českéh
opero meuž
m- Českéh
, byť
dech
nutisíců
Symfo
do
stavělynáctý
t Anety
jen
vším, v
tru
teina.
novu
který přijel ího divadla záleži
obsáh
výc kdkoncer
zasvěé z nás
tru
,réaná
dopo
nitnický
orches
šlido
Mouse jí doVelké finále by si to zaslou
, ztr lí jak
Mši po
lý romáLitomy
poda Mahle
ignorovat.
slibuje
hodisy str
orche
b.přeznam
. Síť
ického
Karel Kalaš, em Národn
: slyšet
dm u, slavlast
představiltost,”které
souča
v ko s
nově n. anta (letos
A slaví
zahra
Symfon
Česko
píše nelzenaená
ří na ácíra
soubor
festiva
sné vný stkn
SmetaSmeta
ka. České
u publiku Litom
devad
je nemladý
out, u filhar
je esátin
vodu…
ovi.
-dobře.
v přímém
utk jed
home
čty stavě.
spolu se
l citovo
yšle, bude Radom
se anivé formě
mi
tedy il Kašpa jiného
no
h
zdejším
vír
rozhla
Dalibor
de
fle
se
Dopro
Mů
je
monií
u.
a
an
ři
hned
kd
ově
to
u
ná
českýc
aby
hous áris jedním
ch
Úplně
chAno u, su losti,
xib y) žem
vodí
v rozšíř
ví.
dirige
z ne sólist
á z rozhlas
sbory
s čas
na u. Krom r, staros
kuu me
hudbu
la histomyšle,
stejněcen rozhlas
šouab
iln
ntů emi, ekoliz, nejlep v její
smíše
zerdoíka ve Smetanse započa
ut.
v yLitom
ta klenýc
ou
y, nerezae ené
lásky
barokní víř
budou násle
dující
připrataem le i dnešk
y, sp noné.
ších
uslyš roz
dvoří
Staré
tovNajkr
pře se- jaztěžko
ásn í,dětsk
má ý sbor
zu
mluvit á
se nemoh
stran
v roli Žalářnpředstavením
se yšli,
odvysíl
šl a u vují.
niitudíž
se
to jeúdněco,
ezn
ern a Jakub
h tón
Emoč
é osdruhé
a dva příbě a vrá
nosu
ějš
ousta
ti, kteří
t, jehož doě.í v nasta
ná da
zapom
Litomyresov
m záme
mn ce
Symfo
ní nasaz
sejde
í se
é na ímeem Hrůenoutlek
festivalrovu
novy. ích
Nejen tímto lu Smetanova – rozhlas.aných stran
Bohatý tila hle
ů i koncer
ů,. kte
šicčlenů
oho
ckém
vol
čer ansám
sekla jen
piarist
zho! o, da tymco
je var
Unikátního
ná-I kd hů jak
progr
nás. Mahle
sam í ná
bl čítajíc
má jedinýeníz obou
hudehbně
lek pány, dávír,
nýc
pří
ré
Pě
zainte
up
obsáh z seam
torie festiva ti nemohl chybět ů odvysílali
m hlavác
í na tři„Ať yž…
bě
t lin ih teina
čkat mnozí cíl – zpříjeHu - i stázážite
lý progr
nadanrez Berns
poháke hudeb
kla la
ní ryt o do
po
Tah h, do
am
nemyslíme
dba. vám zaž
ek, taví
kové událos přímých přenoszaměstnanci,
sic vdopln
předs
Vojtěcteček
minu k:ít h, taný on
í o nic
kte vám
dekdopro
e. Sk mu
hamnit
h Dyk.
méně
pocit néčí ují pro
–
orchee... Spoje
vyl le Be konc
rm Uk
Tis vodný
, a toroc
Nepočítaně od té doby jeho
s ná cové
Sm ráNuže
povíd jen výtvar
hudbna
sto za-A další
hu Janáč
, užijte
, kd smyč
on lid strů,
íce rýv
zdale
Hu
ku, ka pří ožit i takrnstei e ani
šle
mi, rem
si tedy nou
debn izuje ňuje, dbou kovy
částá se
a jed
sekce
y se
Hu yslsjíždě
z Litomy
em jía lidé
filharmonie
znamali
,
, co plně toho,
v
to
v ní alu. svý běh,
to: nova slokdyž
í síť duši. uvolňu .
né festiv
ze všech
na nás,Ostrajetří dba hudby
je s
hudb
ch ale
nočím
ne huidb
za
rad
va
nejenbude
koutů
chvíli
je,
va,–
magieená, ch
ost
přiná
zap těli oČeska – ci. sekteré souk můžem a ne by se ním sp
nýc sama ní nik y nejso
svého
sanč nad popa
i
města
krásnédo
rom
e do má žád ovšem jata.”
ší rad
de se
že h tónů o sobědy o ně u ně omeň . tom,
u. nás
ším ním nádh sáté každý
na Ostat napln ých,
ní vlo ný „ob da
ost
am je po a zvu . Tvo čem jaké te na co
Be
,
la
pro , ale zámke erným osmé rok, a
.
kontr rns ně po í štěstí intim žit
i na
stě
Be erický těšen ků se ří ji sp Hudb příbě to.
letos
m,
lito
bezpoecný”
tei
,
rns
sta
hy.
í
ou
roz
d
diteln overzn nově jďme m, radních
mívá cel nad myšls
sklad tein dirige je po ven sta a pro
čet
pro už
si
stě
nám ou skl í, žán díle. to vyz ost příběhů
mě ou Lit Záme kým stře
tom bě s doda nt a slouc ých taknádherí
sto
ren
om ck
při
ta na svou adbu rově Jeho Mš kouš a poho ,
ješ u. Sv pojen tkem, sklad hat,” dobře
doko yšlí. ým ná eet
ko
pře
,
še.
tě
Už
ým
ate
naps ,
nalé V čer vrdstavuvede mplik i, legen přímo
né ho další
z
zp nějak že „je l
toš pouh
pokry vnu
u. Uv Vojtěc ovaně dární
výz ůsob ý pří -li k Leon al
,
Ho
níh
na
řči jako
em
zře
o ého
běh, hude ard
idíme h Dy zař
tí…
Právě ce
jmé, ročník nahlé
ho řčim. Ale to
k. Sd abní
nic
ne
síť
,
dá
dn
jak
A hu tak ní
jak
je to
u Sm utí
ce
pro
vá
á bu ělí
trp velko
se
k
dba ani jeho
hu ti
ně
ěli
rys
fes etano do pro
de
ve příbě souč va še mu co při dbě
než vě ček e roz
tival
gra
vy
skute h
da
ne ás
obejmpůl sto á. V epjal mohu Litom mu
čnos ní so tí. Je pá rk yšl leout, letí. Litom a kří tně
t nik učást na u.
dla nade e je
víc
roz Připr yšli
dy
.
ves
chl,
už
nepoí hudb .
elit, avena mn A hu
pis y.
utě
nás ohem dba
uje
Vítejt
šit.
při
jmouvíc
přá e op
telé! ět
t,
na
Sm
eta
nově
Litom
yšl
i,
Generální partner festivalu
Pod záštitou prezidenta České republiky Miloše Zemana, ministra kultury
Daniela Hermana, ministryně pro místní rozvoj Karly Šlechtové a hejtmana
Pardubického kraje Martina Netolického 58. ročník Mezinárodního
operního festivalu Smetanova Litomyšl spolupořádají Pardubický kraj,
Město Litomyšl a Smetanova Litomyšl, o.p.s. za finančního přispění
Ministerstva kultury, ve spolupráci s Národním památkovým ústavem,
Státním zámkem Litomyšl a Bohemian Heritage Fund.
Festivalové noviny • Noviny Mezinárodního operního festivalu Smetanova Litomyšl 2016 • V nákladu 5000 ks vydala © Smetanova Litomyšl, o.p.s.
• Redakce: Smetanova Litomyšl • Foto: František Renza a archiv SL • Grafická úprava a tisk: H.R.G. Litomyšl