Czech Press Photo 2006 na Staroműstské radnici

21. 12. 2006
kultura
Czech Press Photo 2006
na Staromûstské radnici
Výstava vítězných fotografií soutěže Czech Press Photo probíhá
v těchto dnech v Brožíkově síni na
Staroměstské radnici. Hlavní cenu
Křišťálové oko pro snímek, jež hodnotí mezinárodní porota z hlediska
novinářského i estetického nejvýš,
letos získal Michal Čížek z Agence
France Presse. Na fotografii nazvané Jak dál? zachytil poradu vrcholných českých politiků po volbách.
„Vítězná fotografie je obsahově
i formálně symbolem složité povolební situace na české politické scéně i ve společnosti. Je pohledem
pod povrch oficialit, obsahuje napětí, emoce a klade otázky,“ okomentovala své rozhodnutí mezinárodní
porota. Její předseda Andrej Reiser,
český fotograf, který strávil dobu
mezi lety 1968–1989 v emigraci
Z cyklu Přežili holocaust
v Německu, zhodnotil úroveň snímků v letošním ročníku jako kvalitní
v rámci možností.
Soutěže se zúčastnilo 229 fotografů z České a Slovenské republiky s 3110 fotografiemi, ceny se
udělovaly v různých kategoriích.
Snímek celkového vítěze Michala
Čížka byl na 1. místě kategorie Lidé, o nichž se mluví a kromě odměny 20 000 Kč získal i 120 000 Kč
pro absolutního vítěze. Z ostatních
zaujala zejména vítězka Portrétu
nezávislá fotografka Jana Noseková-Žantovská se souborem Přežili
peklo; portréty izraelských Čechů
a Slováků, kteří přežili holocaust či
Jan Zatorský, fotící pro Týden, Instinkt a Nedělní svět, s cyklem Žijeme s vlakem; červenec – srpen
2006, za něž obdržel 1. místo v sek-
FOTO: archiv
ci Každodenní život. Vítězem Aktuality se stal Petr Josek z Reuters
s Válkou Izraele proti Hisballáhu,
se snímky z července 2006. V kategorii Umění bylo uděleno pouze 2.
a 3. místo a čestné uznání.
Fotograf Reflexu Jan Šibík, který
je sám držitelem cen Czech Press
Photo, World Press Photo či Fuji
Press Photographer, si letos poprvé
vyzkoušel funkci porotce. „V tomto
ročníku není příliš mnoho velmi silných souborů, ale neříkám, že tu
nejsou. Myslím to hlavně tak, že fotografie v některých kategoriích,
například Umění, byly slabší. Je
těžké posoudit úroveň, protože
vždycky jsem viděl jen oceněné
práce a letos poprvé mám možnost
sledovat soutěž v plné šíři,“ řekl.
Další hodnotitel Václav Neumann,
Čechofrancouz a picture editor
AFP, vidí problém kvality letošního
ročníku hlavně v absenci velkých
událostí, které jsou zajímavé zejména svou dramatičností.
„Minulý a předminulý ročník tu
bylo zastoupeno více zajímavých fotostory, vzpomínám si třeba na technoparty. Také se mi zdá, že letos autoři pracovali méně promyšleně. Ale
byly výjimky, třeba u autora, který
fotografoval lidi žijící v okolí železniční trati. To bylo velmi kvalitní,
nejen obsahem, ale i technicky, barvami. Také se mi líbila židovská tematika v kategorii Portrét,“ uvedl Piotr Wojcik, polský fotograf a picture
director avantgardního varšavského
listu Gazeta Wyborcza.
Výstava potrvá do 31. ledna
2007.
VĚRA KOČICOVÁ
Christina Aguilera poprvé v Praze
Christina na sebe nechala netrpělivé
fanoušky čekat téměř půl druhé hodiny. Hned po první písničce ale dostala tato americká zpěvačka Sazka
arénu do transu. Světovému turné
předcházelo vydání dlouho očekávaného dvojalba Back To Basic, které
je silně ovlivněno hudbou 30. až 50.
let, tudížjazzem a blues. Nezapomněla se také inspirovat svými hudebními vzory tehdejší doby, jakými
jsou například legendární Etta James, Billie Holiday či Ella Fitzgerald. Celé album je jakousi osobní
zpovědí samotné zpěvačky. V písních popisuje mimo jiné svůj komplikovaný vztah s otcem a lásku, kte-
rou cítí k matce a svému manželovi.
Během koncertu doprovázela jednu
píseň i velmi emotivní videoprojekce právě o Christinině otci, při které
se všem přítomným tajil dech. Celá
scéna byla situována do cirkusového
prostředí, nechyběla však ani dávka
erotiky. Zpěvačku doprovázela dvanáctičlenná živá kapela, včetně tří
sboristek, a k tomu dalších osm
skvělých tanečníků. Christina se postarala o skutečně divokou show plnou překvapení, efektů a převleků,
ale hlavně všem přítomným opět dokázala, že její hlas je nezaměnitelný
a téměř dokonalý. Kromě skladeb
z nové desky zazpívala také již zná-
mé hity jako je Lady Marmelade,
Dirty nebo Beautiful. Turné začalo
17. listopadu v anglickém Sheffieldu
a skončilo přesně o měsíc později,
tedy 17. prosince, v Praze. Třešničkou na dortu, a to téměř doslova,
však bylo, že zpěvačka během posledního koncertu tak trochu načala
oslavu svých šestadvacátých narozenin, když od tanečníků dostala dort
se zapálenými svíčkami přímo na
pódiu. S radostí a překvapením
všechny sfoukla a dokončila bravurní vystoupení, kterým, troufám si
říct, zajistila všem přítomným opravdu neopakovatelný zážitek.
MARKÉTA MARKOVÁ
FLEŠ
3
Eduard Arroyo a jeho Pfiíkladné portréty
Vykulenec
FOTO: archiv
V pražském institutu Cervantes
představí poprvé své obrazy španělský malíř Eduard Arroyo.
Výstava nazvaná Příkladné portréty ale dokumentuje jen zlomek
autorovy tvorby. Jsou to hlavně
portréty španělských i významných světových spisovatelů, kteří
ho v průběhu tvorby zaujali.
Expozici dominují portréty
Françoise Villona, Oscara Wilda,
Jamese Joyce, Gillaume Apollinaira, Vladimira Nabokova i Trumana Capoteho.
Eduard Arroyo studoval žurnalistiku v Madridu, poté odešel do
Paříže s plánem stát se spisovatelem. Postupem času ale zjišťoval,
že má blíže k výtvarnému umění.
To, že začal malovat, přičítá autor
pouhé náhodě. Kromě malby se
věnuje také divadelní scénografii
a sochařství.
Jak sám tvrdí, vždy hledá způsob, jak vyjádřit osobnost portrétovaného jiným než zcela klasickým způsobem. Proto nepřekvapí
Shakespearův portrét na podkladu
obálky ani portrét Goetha, který je
jakoby vpasován do fotografie romantické krajiny.
Výstava Příkladné portréty byla poprvé uvedena v minulém roce
ve španělském Santiagu de
Compostela a od té doby je postupně zveřejňovaná v institutech
Cervantes po celém světě.
K vidění je do 31. ledna 2007.
ALENA PECHÁČKOVÁ
Jak zlomit srdce superhrdince
Každá žena touží po svém princi,
dokonce i superženy. Co se ale stane, když je superhrdinka tak trochu
neurotická, zranitelná, příšerně žárlivá a hlavně majetnická a vy se s ní
chcete rozejít? Touto myšlenkou se
zabývá film režiséra Ivana Reitmana (Krotitelé duchů, Junior, Šest
dní, sedm nocí, Policajt ze školky)
podle scénáře Dona Payneho, dlouholetého scenáristy seriálu Simpsonovi, Moje superbejvalka.
Matt Saunders (Luke Wilson) je
naprosto průměrný muž, který po
špatných zkušenostech s bláznivými
„bejvalkami“ hledá ideální přítelkyni. Když v metru spatří krásnou
a trochu nenápadnou Jenny Johnson
(Uma Thurman), uvěří, že ji našel.
Když však zjistí, že Jenny je superhrdinkou G-Girl, navíc velmi psychicky nevyrovnanou, i přes rady
svého povrchního a věčně „nadrženého“ kamaráda Vaughna Haigea
(Rainn Wilson) se s ní rozejde. V tu
chvíli mu začíná peklo, které ještě
více zesílí ve chvíli, kdy naváže
vztah se svou kolegyní a kamarádkou Hannah Lewis v podání Anny
Faris (Scary movie 1–4). Jenny
Mattovi zdemoluje celý byt, auto
mu vyšle na oběžnou dráhu, hodí po
něm žraloka atd.
Scenárista Don Payne říká: „Mít
za přítelkyni superhrdinku je sen
každého geeka (zapáleného čtenáře
komiksů) a já jsem si říkal, že myšlenka dát dohromady obyčejného
týpka a superhrdinku – což samozřejmě vyústí v katastrofu – by nemusela být marná.“
Moje superbejvalka je tak trochu
netradiční romantickou komedií
rozšířenou o komiksové prvky. Nechybí zde nadpřirozené schopnosti,
hodný padouch, meteority, ale ani
láska a žárlivost. A v neposlední řadě pár humorných situací, které chtě
nechtě rozesmějí skoro celé kino.
Právě vtipné scény a skvělý výkon
Umy Thurman v roli mstící se GGirl alespoň trochu zachraňují obsahově slabší film. Pokud se chystáte
do kina na komedii a zároveň nečekáte příliš náročný děj, film se vám
pravděpodobně bude líbit.
HANA ROJKOVÁ
Kovárenské Vánoce v Rock Café
Legendární punk-rocková kapela Tři
sestry funguje už jednadvacet let.
Letos k jejím činnostem přibyla
i podpora nízkoprahových klubů,
pro které vydělala víc než půl milionu korun. V pondělí 18. 12. se
v pražském Rock Café uskutečnil jeden ze čtyř jejích vánočních koncertů, kde se mimo jiné udělovala ocenění za nízkoprahovou činnost.
Tradičním předskokanem byl
Doctor P. P. Tato svižná formace
vystoupila krátce po osmé večerní.
Po zahřívacím kole následovala půlhodinová pauza a ladění nástrojů.
Ještě před koncertem hlavních hvězd
večera vystoupili na pódium hosté:
Jiří Zemánek z kapely Wohnout,
skladatel Jaroslav Uhlíř a lídr Tří
sester Lou Fanánek Hagen. Společně
předali výroční cenu s názvem Časovaná bota, kterou uděluje Česká asociace streetwork za dobrou práci
a dosažené výsledky v oblasti streetworku a nízkoprahových programů.
Oceněn byl Tomáš Brejcha, ředitel
programu Jihočeský streetwork,
a nízkoprahové komunitní centrum
Diakonia Rokycany.
Tři sestry zahájily svoji show
Ztrátou imunity. Koncert postupně
gradoval, nadšení publika se ale vystupňovalo až na píseň Homosexuál.
Vzápětí bylo ovšem mírně utlumeno
staršími věcmi jako Pumpa nebo
Údržbář. První část koncertu ukončily Sovy v mazutu. V krátké přestávce se fanoušci této kultovní hospodské formace stihli posilnit a jelo se
dál. Druhá polovina předčila tu první nejen výběrem písní, ale i atmosférou v sále. Zazněli oblíbení Lidojedi, Život je takovej nebo jedna
z nejznámějších sesterských písní
Venda. Netrvalo dlouho a po dvouhodinovém hraní přišel přídavek.
Publikum si skandováním vyprosilo
Jaroslava Uhlíře, který zapěl mix
svých největších hitů – Není nutno,
Dělání nebo Když se zamiluje kůň.
Sklidil neuvěřitelný úspěch. Pak ale
předal zpět žezlo Fanánkovi a spol.
Zazněla kultovní Kovárna, Zelená
nebo Mexiko. A to už skákal celý
sál.
Všechny koncerty tradičního turné s názvem Průšovy kovárenské vánoce byly vyprodané a Rock Café
nebylo výjimkou. Tenhle klub se
může chlubit nejen vynikajícím zvukem, ale i celkem obstojně fungující
klimatizací. Přičteme-li k tomu ještě
velkoplošnou videoprojekci, na které běžely videoklipy na střídačku
s děním na pódiu i pod ním, neměl
koncert chybu. A co se týče účinkujících, k jejich spokojenosti určitě
přispěla i pípa umístěná přímo na jevišti.
ZDENKA DVOŘÁKOVÁ
Moje superbejvalka (My Super Ex Girlfriend), USA 2006. Scénář: Don Payne,
režie: Ivan Reitman, hrají: Uma Thurman, Luke Wilson, Anna Faris. Distribuce:
Bontonfilm, 97 minut. Česká premiéra 11. ledna 2007.
FOTO: Bontonfilm
V Praze opût zazní tradiãní vánoãní m‰e
Během vánočních svátků si můžou
Pražané vybrat z velké nabídky
kostelních mší. Od Štědrého dne do
prvního lednového týdne se po celé
Praze konají desítky bohoslužeb.
Například na Štědrý den v Týnském chrámu na Starém Městě nebo na Boží hod v malostranském
Kostele Panny Marie Vítězné se
hraje Česká mše vánoční Jakuba Jana Ryby. Mše svatá je v římskokatolických církvích označení pro slavení eucharistie, jejíž součástí je
zvěstování božího slova a večeře
Páně. Tyto dvě části jsou vzájemně
rovnocenné a užívá se pro ně i výrazu bohoslužba slova a bohoslužba
oběti.
Kam ještě na štědrovečerní půlnoční mši?
Kostel Nejsvětějšího Srdce Páně na
nám. Jiřího z Poděbrad (Praha 3)
Kostel sv. Ludmily na Vinohradech
Kostel Sv. Havla
Kostel Panny Marie Sněžné Kostel
Sv. Tomáše (Praha 1)
MARTINA MOUDRÁ