Czech Press Photo 2006 na Staroműstské radnici
Transkript
Czech Press Photo 2006 na Staroműstské radnici
21. 12. 2006 kultura Czech Press Photo 2006 na Staromûstské radnici Výstava vítězných fotografií soutěže Czech Press Photo probíhá v těchto dnech v Brožíkově síni na Staroměstské radnici. Hlavní cenu Křišťálové oko pro snímek, jež hodnotí mezinárodní porota z hlediska novinářského i estetického nejvýš, letos získal Michal Čížek z Agence France Presse. Na fotografii nazvané Jak dál? zachytil poradu vrcholných českých politiků po volbách. „Vítězná fotografie je obsahově i formálně symbolem složité povolební situace na české politické scéně i ve společnosti. Je pohledem pod povrch oficialit, obsahuje napětí, emoce a klade otázky,“ okomentovala své rozhodnutí mezinárodní porota. Její předseda Andrej Reiser, český fotograf, který strávil dobu mezi lety 1968–1989 v emigraci Z cyklu Přežili holocaust v Německu, zhodnotil úroveň snímků v letošním ročníku jako kvalitní v rámci možností. Soutěže se zúčastnilo 229 fotografů z České a Slovenské republiky s 3110 fotografiemi, ceny se udělovaly v různých kategoriích. Snímek celkového vítěze Michala Čížka byl na 1. místě kategorie Lidé, o nichž se mluví a kromě odměny 20 000 Kč získal i 120 000 Kč pro absolutního vítěze. Z ostatních zaujala zejména vítězka Portrétu nezávislá fotografka Jana Noseková-Žantovská se souborem Přežili peklo; portréty izraelských Čechů a Slováků, kteří přežili holocaust či Jan Zatorský, fotící pro Týden, Instinkt a Nedělní svět, s cyklem Žijeme s vlakem; červenec – srpen 2006, za něž obdržel 1. místo v sek- FOTO: archiv ci Každodenní život. Vítězem Aktuality se stal Petr Josek z Reuters s Válkou Izraele proti Hisballáhu, se snímky z července 2006. V kategorii Umění bylo uděleno pouze 2. a 3. místo a čestné uznání. Fotograf Reflexu Jan Šibík, který je sám držitelem cen Czech Press Photo, World Press Photo či Fuji Press Photographer, si letos poprvé vyzkoušel funkci porotce. „V tomto ročníku není příliš mnoho velmi silných souborů, ale neříkám, že tu nejsou. Myslím to hlavně tak, že fotografie v některých kategoriích, například Umění, byly slabší. Je těžké posoudit úroveň, protože vždycky jsem viděl jen oceněné práce a letos poprvé mám možnost sledovat soutěž v plné šíři,“ řekl. Další hodnotitel Václav Neumann, Čechofrancouz a picture editor AFP, vidí problém kvality letošního ročníku hlavně v absenci velkých událostí, které jsou zajímavé zejména svou dramatičností. „Minulý a předminulý ročník tu bylo zastoupeno více zajímavých fotostory, vzpomínám si třeba na technoparty. Také se mi zdá, že letos autoři pracovali méně promyšleně. Ale byly výjimky, třeba u autora, který fotografoval lidi žijící v okolí železniční trati. To bylo velmi kvalitní, nejen obsahem, ale i technicky, barvami. Také se mi líbila židovská tematika v kategorii Portrét,“ uvedl Piotr Wojcik, polský fotograf a picture director avantgardního varšavského listu Gazeta Wyborcza. Výstava potrvá do 31. ledna 2007. VĚRA KOČICOVÁ Christina Aguilera poprvé v Praze Christina na sebe nechala netrpělivé fanoušky čekat téměř půl druhé hodiny. Hned po první písničce ale dostala tato americká zpěvačka Sazka arénu do transu. Světovému turné předcházelo vydání dlouho očekávaného dvojalba Back To Basic, které je silně ovlivněno hudbou 30. až 50. let, tudížjazzem a blues. Nezapomněla se také inspirovat svými hudebními vzory tehdejší doby, jakými jsou například legendární Etta James, Billie Holiday či Ella Fitzgerald. Celé album je jakousi osobní zpovědí samotné zpěvačky. V písních popisuje mimo jiné svůj komplikovaný vztah s otcem a lásku, kte- rou cítí k matce a svému manželovi. Během koncertu doprovázela jednu píseň i velmi emotivní videoprojekce právě o Christinině otci, při které se všem přítomným tajil dech. Celá scéna byla situována do cirkusového prostředí, nechyběla však ani dávka erotiky. Zpěvačku doprovázela dvanáctičlenná živá kapela, včetně tří sboristek, a k tomu dalších osm skvělých tanečníků. Christina se postarala o skutečně divokou show plnou překvapení, efektů a převleků, ale hlavně všem přítomným opět dokázala, že její hlas je nezaměnitelný a téměř dokonalý. Kromě skladeb z nové desky zazpívala také již zná- mé hity jako je Lady Marmelade, Dirty nebo Beautiful. Turné začalo 17. listopadu v anglickém Sheffieldu a skončilo přesně o měsíc později, tedy 17. prosince, v Praze. Třešničkou na dortu, a to téměř doslova, však bylo, že zpěvačka během posledního koncertu tak trochu načala oslavu svých šestadvacátých narozenin, když od tanečníků dostala dort se zapálenými svíčkami přímo na pódiu. S radostí a překvapením všechny sfoukla a dokončila bravurní vystoupení, kterým, troufám si říct, zajistila všem přítomným opravdu neopakovatelný zážitek. MARKÉTA MARKOVÁ FLEŠ 3 Eduard Arroyo a jeho Pfiíkladné portréty Vykulenec FOTO: archiv V pražském institutu Cervantes představí poprvé své obrazy španělský malíř Eduard Arroyo. Výstava nazvaná Příkladné portréty ale dokumentuje jen zlomek autorovy tvorby. Jsou to hlavně portréty španělských i významných světových spisovatelů, kteří ho v průběhu tvorby zaujali. Expozici dominují portréty Françoise Villona, Oscara Wilda, Jamese Joyce, Gillaume Apollinaira, Vladimira Nabokova i Trumana Capoteho. Eduard Arroyo studoval žurnalistiku v Madridu, poté odešel do Paříže s plánem stát se spisovatelem. Postupem času ale zjišťoval, že má blíže k výtvarnému umění. To, že začal malovat, přičítá autor pouhé náhodě. Kromě malby se věnuje také divadelní scénografii a sochařství. Jak sám tvrdí, vždy hledá způsob, jak vyjádřit osobnost portrétovaného jiným než zcela klasickým způsobem. Proto nepřekvapí Shakespearův portrét na podkladu obálky ani portrét Goetha, který je jakoby vpasován do fotografie romantické krajiny. Výstava Příkladné portréty byla poprvé uvedena v minulém roce ve španělském Santiagu de Compostela a od té doby je postupně zveřejňovaná v institutech Cervantes po celém světě. K vidění je do 31. ledna 2007. ALENA PECHÁČKOVÁ Jak zlomit srdce superhrdince Každá žena touží po svém princi, dokonce i superženy. Co se ale stane, když je superhrdinka tak trochu neurotická, zranitelná, příšerně žárlivá a hlavně majetnická a vy se s ní chcete rozejít? Touto myšlenkou se zabývá film režiséra Ivana Reitmana (Krotitelé duchů, Junior, Šest dní, sedm nocí, Policajt ze školky) podle scénáře Dona Payneho, dlouholetého scenáristy seriálu Simpsonovi, Moje superbejvalka. Matt Saunders (Luke Wilson) je naprosto průměrný muž, který po špatných zkušenostech s bláznivými „bejvalkami“ hledá ideální přítelkyni. Když v metru spatří krásnou a trochu nenápadnou Jenny Johnson (Uma Thurman), uvěří, že ji našel. Když však zjistí, že Jenny je superhrdinkou G-Girl, navíc velmi psychicky nevyrovnanou, i přes rady svého povrchního a věčně „nadrženého“ kamaráda Vaughna Haigea (Rainn Wilson) se s ní rozejde. V tu chvíli mu začíná peklo, které ještě více zesílí ve chvíli, kdy naváže vztah se svou kolegyní a kamarádkou Hannah Lewis v podání Anny Faris (Scary movie 1–4). Jenny Mattovi zdemoluje celý byt, auto mu vyšle na oběžnou dráhu, hodí po něm žraloka atd. Scenárista Don Payne říká: „Mít za přítelkyni superhrdinku je sen každého geeka (zapáleného čtenáře komiksů) a já jsem si říkal, že myšlenka dát dohromady obyčejného týpka a superhrdinku – což samozřejmě vyústí v katastrofu – by nemusela být marná.“ Moje superbejvalka je tak trochu netradiční romantickou komedií rozšířenou o komiksové prvky. Nechybí zde nadpřirozené schopnosti, hodný padouch, meteority, ale ani láska a žárlivost. A v neposlední řadě pár humorných situací, které chtě nechtě rozesmějí skoro celé kino. Právě vtipné scény a skvělý výkon Umy Thurman v roli mstící se GGirl alespoň trochu zachraňují obsahově slabší film. Pokud se chystáte do kina na komedii a zároveň nečekáte příliš náročný děj, film se vám pravděpodobně bude líbit. HANA ROJKOVÁ Kovárenské Vánoce v Rock Café Legendární punk-rocková kapela Tři sestry funguje už jednadvacet let. Letos k jejím činnostem přibyla i podpora nízkoprahových klubů, pro které vydělala víc než půl milionu korun. V pondělí 18. 12. se v pražském Rock Café uskutečnil jeden ze čtyř jejích vánočních koncertů, kde se mimo jiné udělovala ocenění za nízkoprahovou činnost. Tradičním předskokanem byl Doctor P. P. Tato svižná formace vystoupila krátce po osmé večerní. Po zahřívacím kole následovala půlhodinová pauza a ladění nástrojů. Ještě před koncertem hlavních hvězd večera vystoupili na pódium hosté: Jiří Zemánek z kapely Wohnout, skladatel Jaroslav Uhlíř a lídr Tří sester Lou Fanánek Hagen. Společně předali výroční cenu s názvem Časovaná bota, kterou uděluje Česká asociace streetwork za dobrou práci a dosažené výsledky v oblasti streetworku a nízkoprahových programů. Oceněn byl Tomáš Brejcha, ředitel programu Jihočeský streetwork, a nízkoprahové komunitní centrum Diakonia Rokycany. Tři sestry zahájily svoji show Ztrátou imunity. Koncert postupně gradoval, nadšení publika se ale vystupňovalo až na píseň Homosexuál. Vzápětí bylo ovšem mírně utlumeno staršími věcmi jako Pumpa nebo Údržbář. První část koncertu ukončily Sovy v mazutu. V krátké přestávce se fanoušci této kultovní hospodské formace stihli posilnit a jelo se dál. Druhá polovina předčila tu první nejen výběrem písní, ale i atmosférou v sále. Zazněli oblíbení Lidojedi, Život je takovej nebo jedna z nejznámějších sesterských písní Venda. Netrvalo dlouho a po dvouhodinovém hraní přišel přídavek. Publikum si skandováním vyprosilo Jaroslava Uhlíře, který zapěl mix svých největších hitů – Není nutno, Dělání nebo Když se zamiluje kůň. Sklidil neuvěřitelný úspěch. Pak ale předal zpět žezlo Fanánkovi a spol. Zazněla kultovní Kovárna, Zelená nebo Mexiko. A to už skákal celý sál. Všechny koncerty tradičního turné s názvem Průšovy kovárenské vánoce byly vyprodané a Rock Café nebylo výjimkou. Tenhle klub se může chlubit nejen vynikajícím zvukem, ale i celkem obstojně fungující klimatizací. Přičteme-li k tomu ještě velkoplošnou videoprojekci, na které běžely videoklipy na střídačku s děním na pódiu i pod ním, neměl koncert chybu. A co se týče účinkujících, k jejich spokojenosti určitě přispěla i pípa umístěná přímo na jevišti. ZDENKA DVOŘÁKOVÁ Moje superbejvalka (My Super Ex Girlfriend), USA 2006. Scénář: Don Payne, režie: Ivan Reitman, hrají: Uma Thurman, Luke Wilson, Anna Faris. Distribuce: Bontonfilm, 97 minut. Česká premiéra 11. ledna 2007. FOTO: Bontonfilm V Praze opût zazní tradiãní vánoãní m‰e Během vánočních svátků si můžou Pražané vybrat z velké nabídky kostelních mší. Od Štědrého dne do prvního lednového týdne se po celé Praze konají desítky bohoslužeb. Například na Štědrý den v Týnském chrámu na Starém Městě nebo na Boží hod v malostranském Kostele Panny Marie Vítězné se hraje Česká mše vánoční Jakuba Jana Ryby. Mše svatá je v římskokatolických církvích označení pro slavení eucharistie, jejíž součástí je zvěstování božího slova a večeře Páně. Tyto dvě části jsou vzájemně rovnocenné a užívá se pro ně i výrazu bohoslužba slova a bohoslužba oběti. Kam ještě na štědrovečerní půlnoční mši? Kostel Nejsvětějšího Srdce Páně na nám. Jiřího z Poděbrad (Praha 3) Kostel sv. Ludmily na Vinohradech Kostel Sv. Havla Kostel Panny Marie Sněžné Kostel Sv. Tomáše (Praha 1) MARTINA MOUDRÁ