Temperament - definice, typologie, ovlivnění projevů temperamentu

Temperament - definice, typologie, ovlivnění projevů
temperamentu
Temperament
1. definice temperamentu
2. typologie temperamentu
3. ovlivnění projevů temperamentu
Definice temperamentu
Temperament je soustava psychických vlastností, které se projevují způsobem
reagování, chování a prožívání člověka – zvláště tím, jak snadno vznikají city,
jak jsou silné a jak živě se projevují navenek, jak rychle se střídají.
•
je to vrozená složka osobnosti
•
na podkladě temperamentu mohou vznikat jak dobré, tak špatné
charakterové vlastnosti
•
v průběhu života jsou temperamentové vlastnosti též zčásti překrývány
vlastnostmi charakteru
•
neexistuje čistý temperament, při hodnocení zjišťujeme znaky dvou
a více typů
•
není snadné spolehlivě určit
déletrvající pozorování jedince
vlastnosti
temperamentu.
Je
nutné
Typologie temperamentu
Hippokratés a také Galénos – člověk se chová podle toho, která tekutina v těle
převládá (jen podobenství):
1. sangvinik (lehkokrevný) – čilý, veselý, společenský, nestálý,
bezstarostný, plný nadějí, žije pro daný okamžik, nemyslí na budoucnost
2. flegmatik (chladnokrevný) – klidný až lhostejný, netečný, pomalý
ale spolehlivý, má sklon k nečinnosti, rozvážný, stálý, snášenlivý,
přemýšlivý
3. cholerik (horkokrevný) – dráždivý, impulzivní, vzteklý, snadno se
rozhněvá, ale zpravidla rychle se uklidní, pořádkumilovný, neústupný
4. melancholik (těžkokrevný) – převládá smutná nálada, je pomalý,
s menším množstvím citových projevů, jeho city jsou hluboké a trvalé,
bere vše velmi vážně, vždy nachází nějaké důvody k znepokojení,
vztahuje nepříjemné věci ke své osobě
1
I. P. Pavlov – vychází ze základních vlastností nervových procesů (podráždění
a útlumu) – v dimenzích: síla, vyrovnanost, pohyblivost
1.
silný, vyrovnaný, pohyblivý (sangvinik)
2.
silný, vyrovnaný, pomalý (flegmatik)
3.
silný, nevyrovnaný (cholerik)
4.
slabý (melancholik)
C. G. Jung – rozlišuje osobnost podle postojů:
1. introvert - tichý, uzavřený, má jen úzký okruh přátel, nebývá agresivní
ani náladový, je trpělivý, spolehlivý, se sklonem k pesimismu. Jedná
spíše plánovitě, ne impulsivně.
2. extrovert – družný, společenský, má rád vzrušení, riskuje, je impulzivní,
má rád legraci, změnu. Brzy ztrácí náladu, trpělivost, má sklon být
agresivní.
H. J. Eysenck – v popisu charakteru používá dvě na sobě nezávislé dimenze
•
extroverze (otevřenost) a introverze (uzavřenost)
•
stabilita a labilita
2
Labilní člověk (oproti stabilnímu) bývá neklidný, úzkostný, podrážděný, s
pocity méněcennosti. Snadno se poleká, rozpláče.
Reakce bývají silné,
normálnímu prostředí.
trvají
dlouho,
což
často
ztěžuje
přizpůsobení
se
E. Kretschmer – podle tělesné stavby rozlišuje 3 somatotypy a k nim přirazuje
3 temperamenty:
1.
cyklotym (zakulacený, urostlý typ)
2.
schizotym (štíhlý, vyšší – leptosomní)
3.
viskózní (atletický)
Ovlivnění projevů temperamentu
•
známe-li svůj temperament, můžeme zmírňovat jeho nedostatky
•
temperamentové vlastnosti lze vlivem výchovy a sebevýchovy usměrnit
•
při individuálním přístupu je třeba se opírat o kladné vlastnosti, využívat
je
•
u cholerika využíváme: síly a hloubky citů, oduševnělosti, velké
práceschopnosti
•
vychováváme u něj: sebeovládání, citovou vyrovnanost,
rovnoměrné a klidné práce, snášenlivost, ochotu podřídit se
•
u flegmatika : klidu, vyrovnanosti, rozvážnosti, rovnoměrného tempa
v práci, snášenlivosti
•
vychováváme u něj: iniciativu,
a svědomité plnění povinností
•
u melancholika: hlubokých, stálých citů, reaktivnosti
•
vychováváme u něj: sebevědomí, jistotu v jednání, citovou vyrovnanost,
důvěru ve vlastní síly
•
u sangvinika: vyrovnanosti, stability, otevřenosti, komunikativnosti
•
není snadné posoudit temperament, může být ovlivněn nevhodnou
výchovou, sociálním prostředím, poškozením vývoje
3
pružnost,
návyky
společenskost,
rychlé
Charakter - definice, složky, vlastnosti a vzájemné vztahy
charakteru
Charakter
1.
definice
2.
složky charakteru
3.
charakterové vlastnosti
4.
vzájemné vztahy charakteru
Definice charakteru
•
charakter je soubor psychických vlastností osobnosti, které se projevují
v mravní stránce jejího chování a jednání;
•
je hlavní - řídící složkou osobnosti;
•
není vrozený, utváří se během života výchovou a sebevýchovou a dalšími
společenskými vlivy.
Složky charakteru (charakteristiky)
•
mravní vlastnosti – hodnotí a řídí chování a jednání člověka z mravního
hlediska.
V běžných činnostech se u člověka projevuje svědomitost a odpovědnost
nebo nesvědomitost a neodpovědnost. Dále i statečnost, zásadovost,
pravdomluvnost x nemravnost, podlost, prolhanost, pomlouvačnost atd.
•
pracovní
vlastnosti
–
pracovitost,
píle,
iniciativnost,
smysl
pro zodpovědnost, houževnatost x lenost, lajdáctví, nedochvilnost.
•
vztah k lidem - kladný – altruismus, empatie, společenskost, soucitnost x
záporný – bezohlednost, sobectví, závist, nepřátelskost, uzavřenost,
panovačnost, hrubost, surovost, lhostejnost, pohrdání, hostilita,
rasismus.
Kladné společenské postoje vedou jedince k vytváření společenských
hodnot ve prospěch všech lidí.
•
vytrvalost – volní proces, který umožňuje vyvinout značné úsilí.
•
odolnost k zátěži (stabilita osobnosti), umožňuje člověku zvládnout různé
problémy a náročné životní situace.
Je-li snížená odolnost k zátěži, hovoříme o labilním člověku. Odolnost
souvisí s vůlí (sebeovládání, vytrvalost…)
•
kontrola a řízení temperamentových vlastností – zvláště důležitá je
kontrola citových projevů, např. afektů.
4
•
sebehodnocení = obraz sebe samého a vztah k sobě samému (zdravé x
zvýšené x snížené sebevědomí)
•
svědomí = morální hledisko lidského jednání, vzniká osvojením
a zvnitřněním požadavků a norem společnosti po celou dobu vývoje
osobnosti (svědomitý a odpovědný x nesvědomitý a neodpovědný)
•
světový názor (světonázor) = není jen samotné poznání nebo teorie, je
to zejména silný cit a hybná síla v životě jednotlivých lidí a sociálních
skupin.
Zahrnuje důležité postoje (hodnotové orientace) k práci, k lidem,
ke společnosti a jejímu vývoji, k morálce a kultuře, k přírodě a životnímu
prostředí, k vlasti, k míru ap.
Je-li pevně zformován, spolu se svědomím se stává nejvyšším činitelem
autoregulace osobnosti.
Charakterové vlastnosti
a)
kladné x záporné (podle toho, které vlastnosti u člověka převládají)
b) obecné x individuální (obecné
jako příslušníky určité společnosti
•
vlastnosti
nás
charakterizují
individuální – jedinečné (odlišujeme se jimi jeden od druhého)
Vzájemné vztahy charakteru
Vztahy mezi složkami charakteru
Provázanost jednotlivých složek charakteru není stejnoměrná, některé
vlastnosti a charakteristiky jsou rozvinuty více jiné méně. Některé nemusí být
rozvinuty prakticky vůbec.
Vazby mezi charakterem a temperamentem
Charakter dává lidskému jednání obsah, temperament formu. Temperament je
převážně vrozený, charakter je převážně získaný od společnosti. Jeho základy
budujeme od předškolního věku.
Souvislosti mezi charakterem a jinými složkami osobnosti
Charakter je řídící složkou osobnosti, zajišťuje nejvyšší kontrolu a regulaci
jedání člověka.
Tzv. "zralá osobnost" (laicky "charakterní člověk") kontroluje svou činnost,
ovládá projevy svého temperamentu a usměrňuje své chování i v obtížných
podmínkách.
5