LISTY Z AURA – PONTU 1/2013

LISTY
Z AURA – PONTU
1/2013
1
Obsah:
V áž e n í p řát el é..................................................................................................................…..3
Ko n t ak t y.........................................................................................................................…......4
Če s ká a slo v en sk á d r am at i k a. .. .. .. .. .. .. .. .. .. . ... .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. . ... .. .. .. .. .. . 5
Radokovské ozvěny – české texty oceněné v soutěži o Cenu Alfréda Radoka za rok 2012
Miloslav Vojtíšek
Vladimír Mores
Tomáš Vůjtek
A další...
Šimon Caban
Petr Kolečko
L.Kaprianus/J.Suchý z Tábora
L´ubomír Feldek
Lenka Procházková
No v é p ře kl ad y…………..........................................................................................................8
Anglicky psaná dramatika
LaBute - Sloupová
Roche – P. Dominik
Stoppard – Š. Dominik
Německy psaná dramatika
Müller(ová) - Michňová
del Corte – Kotrouš
Apke – Laichmann
A další...
Bukvić – Zahirović/Cindlerová
Słobodzianek - Bergerová
Gurney - Škorpil
Hawdon - Fahrner
Stewart - Fabian
Mayenburg - Bohadlová
Hub - Kotrouš
Vyrypajev - Krčálová
Woudstra - Hulová
Hr y, kt e r é j e p o d o h o d ě mo ž n o z ís k at je n z a t an t ié m y.......................................16
Nep ř el o ž e n é t e xt y...............................................................................................…...…......16
Anglicky psaná dramatika
Crimp
Quilter
Penhall
Gordon - Willis
Rebeck(ová)
Shepard
Německy psaná dramatika
Zeh(ová)
Loher(ová)
Petras - Høeg
Löhle
Freedman(ová)
Payne
Jones(ová)
Read
Kops
Vögel
Bohnet/Alexy
A další...
Klaus (Belgie)
2
Váže ní a milí přátel é,
připravili jsme pro Vás jarní čtení - další Listy z Aura-Pontu s nabídkou aktuálních textů za
poslední období.
Kromě nových překladů naleznete v nabídce i zatím nepřeložené novinky zejména anglosaské
a německojazyčné oblasti, ale i z jiných zemí.
Aktuální číslo Listů z Aura-Pontu je vždy k nahlédnutí na našem webu (www.aura-pont.cz),
včetně aktuálních Novinek z Aura-Pontu, kde se dozvíte o dalším dění v naší agentuře. Máte-li
zájem o starší čísla Listů, napište nám a my Vám je zašleme elektronicky či poštou. Jejich
obsah průběžně ukládáme do naší internetové Rukověti dramaturga, kde je k dispozici úplný
přehled nabízených textů. Nyní v ní naleznete informace o více než 4000 textech původních
českých a slovenských her, překladů i textů zahraničních autorů v originále, aktualizace
databáze probíhá průběžně.
Připomínáme, že Vašim zájmům vycházíme vstříc dalšími službami:
na požádání Vám zašleme text námi zastoupených autorů a překladatelů,
rozhodnete-li se některý z nich inscenovat, získáme pro Vás souhlas autora,
vystavíme provozovací smlouvu.
Rovněž Vám texty zahraničních autorů (nabízené i Vámi vyžádané):
obstaráme,
v případě Vašeho zájmu doporučíme překladatele, dojednáme smlouvu se zahraniční
agenturou,
dojde-li k provozování, je naší odměnou provize z autorských honorářů,
nedojde-li k provozování, vyúčtujeme Vám předem dohodnuté vynaložené náklady.
Díky našim bohatým zkušenostem a kontaktům v zahraničí Vám můžeme nabídnout vyřízení
práv k provozování děl autorů z mnoha zemí celého světa:
vlámské části Belgie,
Bulharska,
Holandska,
Chorvatska,
Maďarska,
Německa,
Polska,
Rakouska,
Rumunska,
Ruska,
Skandinávie a Pobaltí
Slovinska,
Srbska,
Švýcarska,
USA,
Velká Británie a Irska
a mnoha dalších (kromě Francie, Itálie a Španělska, kde jsou v současné době tamní
monopolní agentury vázány exkluzivními smlouvami).
Můžete nás však kontaktovat i v případě, kdy si nejste jisti, kam se obrátit.
Vždy Vám alespoň poradíme.
Rádi Vám taktéž pomůžeme při výběru titulu, vhodného právě pro Vás. Vaše případné
jednodušší dotazy zodpovíme telefonicky, složitější pak písemně.
Naše produkční oddělení Vám v případě potřeby pomůže při výběru interpretů. Dále Vám
můžeme doporučit například režiséra, choreografa, případně výtvarníka nebo autora hudby.
Těšíme se na Vaše reakce.
Jitka Sloupová, Michal Kotrouš
3
Kontakty
VEDENÍ AGENTURY:
Petra Marková, výkonná ředitelka – tel.: 251 554 938, [email protected]
DIVADELNÍ ODDĚLENÍ:
Petra Marková, vedoucí – tel.: 251 553 994, [email protected]
Texty a agentáž
Jitka Sloupová – tel.: 737 606 139, [email protected]
Michal Kotrouš – tel.: 603 265 067, [email protected]
Zahraniční práva
Anna Pýchová – tel.: 251 553 994, [email protected]
FINANČNÍ ODDĚLENÍ:
Martin Chramosil – tel.: 251 554 084, [email protected]
Markéta Kotrbová – tel.: 251 554 084, [email protected]
Jana Šimková – tel.: 251 554 084, [email protected]
PRODUKČNÍ ODDĚLENÍ:
Jiří Havel – tel.: 251 550 179, [email protected]
Markéta Mayerová – tel.: 251 553 993, [email protected]
SEKRETARIÁT:
Lucie Štěpánová – tel.: 251 554 938, 251 553 992, [email protected]
Najdete nás na adrese:
Veslařský ostrov 62
147 00 Praha 4 - Podolí
tel. ústředna: 251 554 938
fax: 251 550 207
e-mail: [email protected]
www.aura-pont.cz
4
Česká a slovenská dramatika
Radokovské ozvěny – české texty oceněné v soutěži o Cenu Alfréda Radoka za rok 2012
Miloslav Vojtíšek
ZÁTIŠÍ VE SLOVANU (Zrození paradigmatu dekonstrukce z monologu klauna)
6 m, 1 ž (nebo 1 m, 6 loutek)
dramatická skica pro loutky a herce
Scénický monolog v žánru „spílání“ – tentokrát není jeho adresátem publikum jako ve slavné
Handkeho hře, ale především tvůrci a institucionální složky „uměleckého a kulturního provozu“.
Hrdina – Anonymní umělec – zde svému strnulému Příteli v kavárně Slovan, pod kubistickým
obrazem nazvaným Pastva a obsluhovaný pimprlovými Vrchními, přehrává (s četnými
odbočkami) své setkání s Klaunem. Klaun ve svém výstupu „na chalupě mé ženy“ (jak
neopomene Anonymní umělec podotknout) naopak citoval Anonymního umělce a v tomto
nekonečném kubistickém zrcadlení dvou promluv se zároveň odrážejí a zmnožují portréty
několika umělců, bojujících svůj marný zápas s erárem, jakož i karikatury po listopadu
zinstitucionalizovaného undergroundu.
Hra může být příležitostí pro výjimečného rétora a klauna, jakož i inspirovaného režiséra.
Vítězná hra anonymní soutěže o Cenu Alfréda Radoka 2012.
Vladimír Mores
PSORIÁZA
6 herců
absurdní aktovka
Jak sám slovenský autor píše, jde o „absurditku“. Důraz je kladen na gesta, pohyb, výraz herců,
postavy mají jména podle hlavních rysů postav: Velký, Malý, Vysoký, Nízký, Tlustý, Hubený, je
doporučen „prázdný prostor“.
Psoriáza neboli lupenka je kožní onemocnění, které začne trápit postavy na konci děje kvůli
tomu, co řekly a jak se k sobě navzájem chovaly. Mužské i ženské postavy rozehrávají ve 14
obrazech víceméně absurdní dialogy, používají zprofanované fráze a omletá témata, aby se
jednotlivé konflikty jednotlivých obrazů navzájem prolnuly a ještě více zdůraznily absurdnost
lidské komunikace. Rozhovor v zaměstnání, rozhovor mezi dvěma milenci, rozhovor o dovolené
– to vše se zas a znova opakuje a krátký text si tak bere na mušku naše otřepané fráze a
prázdné věty, jakož i poklonkování šéfům či partnerům.
Hra získala 2. místo v Dramatické soutěži o Cenu Alfréda Radoka za rok 2012.
Tomáš Vůjtek
SLYŠENÍ
8 m, 2 ž
Po Josefě Slánské, hrdince Vůjtkovy dnes oceňované hry S nadějí i bez ní, vystupuje v jeho
následujícím Slyšení další historická postava. Adolf Eichmann, úřednický perfekcionista, který
své schopnosti věnoval úkolu, který mu jeho nadřízení vybrali: „konečnému řešení židovské
otázky“. Byl za to v proslulém jeruzalémském procesu v roce 1961 odsouzen k smrti a v roce
1962 popraven. Eichmann se zde dožaduje slyšení, obhajuje se před Bohem, který však stále
nepřichází. Zato se kolem něho objevují jiné postavy: poněkud tupým poslem Boží vůle je
ostravská „žena z lidu“ Zdenička, Eichmannovi přicházejí dělat společnost dva kolegové z SS,
polský generální guvernér a Eichmannův svého druhu protipól Frank, jakož i čtyři ostravští Židé,
5
kteří holocaust náhodou přežili – ať už v německých nebo ruských lágrech či ve Svobodově
armádě. Ti všichni hovoří o svých osudech autentickým slovníkem, který je v dramatickém a
často sarkasticky vyostřeném kontrastu s hrůznou skutečností událostí 30. až 60. let 20. století.
Text získal 3. místo v anonymní dramatické soutěži o Cenu Alfréda Radoka 2012.
A další...
Juliusz Machulski – Šimon Caban
SEXMISE
3 m, 8 ž
dramatizace filmu
Sci-fi komedie Julia Machulského o dvou dobrovolnících mužského pohlaví, kteří se nechají
hibernovat, ovšem probudí se poněkud později, než čekali, a navíc jako jediní samci v ženském
světě, získala za třicet let od svého natočení v roce 1983 obrovskou popularitu. Divadelní
adaptace více rezonuje se současností a problémy dneška, ať už jde o změnu pozice mužů a
žen či problémy důchodové reformy. Na jeviště přinese genderově (ne)korektní pohled spolu s
řádnou dávkou nadsázky a legrace - sexmise 21. století, satira v pláštíku komediální sci-fi
lechtivá komedie z nedaleké budoucnosti – nebo také neradostný pohled na další vývoj planety
Země... Mají samci šanci na přežití? Je partenogeneze nejdokonalejším způsobem
rozmnožování? Co je to otec? Byl Koperník žena? A co muži?
Premiéra této dramatizace v režii a autorské úpravě Š. Cabana proběhla v listopadu 2012
v Klicperově divadle v Hradci Králové.
Petr Kolečko
BUCHTY A BOHYNĚ
7 m, 4 ž
hořká komedie
Toužíme po kariéře, chceme si urvat kus slávy pro sebe. Podaří se našim čtyřem hrdinkám v
tomto světě obhájit svoji výjimečnost? Spasí nás regionální kuchyně? Nebo si zkusíte
vyposilovat mozek z hlavy? Možná pomůže moderní psychologie a zpěv prorockých písní. Nebo
se prostě navzájem povraždíme.
A tak se na scéně a v různých vztahových konstelacích objeví celá řada postav zejména mladší
generace - začínající zpěvačka, studentka psychologie, cvičitelka fitness v posilovně, amatérská
kuchařka, slavný seriálový herec, hudební vydavatel, mladý profesor psychologie, jeho student,
DJ, kněz a paparazzi.
Premiéra proběhla 30. listopadu 2012 v divadle Disk (4. ročník KČD) v režii J. Friče.
Ladislav Karpianus, Jiří Suchý z Tábora
DUENDE
1 m, 2 ž
Zbývá už jen najít dobrého režiséra, prostor a hlavně… společné téma. Příběh divadelní hry
nebo zákulisí jejího vzniku? Tak trochu oboje. A hranice mezi tím je tak tenká a neustále se
mění…
Obě chtějí hrát. Obě potřebují hrát. Jedna svůj ideální divadelní soubor nedávno ztratila, ta
druhá ho stále ještě nenašla. A ani jedna z nich nechce skončit pouze jako seriálová herečka.
Touha hrát v divadle a něco o sobě vypovědět je spojila, aby se pokusily dotknout dna a nad
touto propastí prožily své duende, magický okamžik plný autentické upřímnosti.
Hra byla uvedena v Eliadově knihovně Divadla Na zábradlí v únoru 2013.
6
Lubomír Feldek (Slovensko)
STALIN V ŹILINĚ
5 m, 1 ž
Své rodné Žilině daroval známý dramatik, básník a překladatel originální hru plnou
nostalgických vzpomínek s felliniovským espritem. V nich ožívají 40. a 50. léta minulého století,
viděná dětskýma očima a prezentovaná briskními, autentickými komentáři starého moudrého
vypravěče. Tím je autostylizovaný autor (v premiérovém žilinském nastudování v podání
Mariana Geišberga). První lásky a chlapecká přátelství se odehrávají v kulisách krutých
politických paradoxů (čímž připomínají, vedle Felliniho, i prózy Josefa Škvoreckého). Vždyť
součástí tohoto světa byl i Josip Vissarionovič, čestný občan Žiliny, američtí parašutisté, lekce
klavíru, tenisové turnaje i popravený bratislavský klenotník… Stalinova milovaná Sulika i dobové
parodie budovatelských písní.
Premiéru měl Stalin v Žilině v Městském divadle v Žilině 28. ledna 2012. Českou premiéru
v podobě scénického čtení chystá Městské divadlo Zlín. Obě inscenace režíruje Dodo Gombár.
Lenka Procházková
APOŠTOL
2 m, 1 ž (kompars)
Děj se odehrává v průběhu tří dnů v přímořské haciendě, kam kubánský Komandante (Fidel
Castro) v doprovodu své asistentky Lucie a nezbytné ochranky přijel zpracovat běžný rozhovor
pro zahraniční noviny. Komandante diktuje suverénní odpovědi na zadané otázky, Lucia je
zapisuje na psacím stroji, přičemž má připomínky k některým vyjádřením, což komandanta
rozčiluje, ale podřizuje se. Vojáci hlídají dům. Atmosféru pracovní „selanky“ naruší telefonát
sovětského velvyslance v Havaně. Komandante se od spřáteleného velvyslance, s kterým si
tyká, dovídá o vpádu vojsk Varšavské smlouvy do Československa. Je to pro něj šokující
informace, na kterou reaguje se spontánním hněvem. Okamžitě přeruší práci na rozhovoru a
rozčileně diktuje Lucii projev, v kterém chce kubánské veřejnosti a současně světu vyjádřit
negativní stanovisko Kuby k invazi. Postupně si ale začíná uvědomovat, o co vše Kuba přijde,
když invazi rázně odsoudí a přeruší diplomatické styky se Sovětským vztahem a dalšími
zeměmi, které se akce zúčastnily.
Divadelní hra z roku 2010 vychází ze skutečné historické situace. Fidel Castro zveřejnil svou
podporu invazi až po třech dnech. V mezidobí plném napětí, kdy na Kubě vycházely noviny
přebírající zprávy světových agentur, došlo k několika protisovětským demonstracím. Castrova
podpora invaze pak vyvolala rozhořčení mnoha Kubánců a evropských levicových intelektuálů,
kteří do té doby revoluční Kubu obdivovali.
7
Nové překlady
Anglicky psaná dramatika
Neil LaBute (USA)
V LESE ČERNÉM, HLUBOKÉM (IN A FOREST, DARK AND DEEP)
z angličtiny přeložila Jitka Sloupová
1 m, 1 ž
Komorní psychologický thriller se vydává do temných houštin novoanglické přírody (poblíž
univerzitního města) i temných zákoutí duší dvou sourozenců. Bobby přichází do domu na
břehu jezera, aby pomohl své sestře Betty vyklidit dům, který nedávno koupila a pronajímala,
poté, co jej bývalý nájemník spěšně opustil. Jejich vztah je, jak tomu u sourozenců někdy bývá,
neobyčejně konfliktní: Bobby má tesařskou firmu a tak trochu žárlí na Bettyin úspěch – jeho
sestra je totiž spisovatelka, profesorka literatury a děkanka fakulty. Bobby intelektuály evidentně
nesnáší, dokonce by se dalo říct, že sestru záměrně provokuje svým křupanstvím, a má
odjakživa výhrady i k Bettyinu způsobu života. Sám je dvakrát rozvedený a bezdětný, jeho
sestra je navenek šťastně vdaná a má dvě děti, kupodivu je to ale Bobby, kdo si připadá
mravnější. Jak postupuje večer, z neustálých vzájemných konfrontací se skládá obraz jejich
dětství i silného pouta, které mezi sourozenci přes různice přetrvává. V jedné z knih, jejichž
haldami se s Betty probírají, objeví Bobby náhodou Bettyinu fotografii s mladým mužem,
studentem, který, jak Betty přizná, byl oním posledním nájemníkem. Bobby je zprvu pohoršen,
všechna jeho podezření vůči sestře se tím potvrzují, a tak musí Betty, byť neochotně, před
bratrem odkrývat postupně další a další vrstvy svých lží a odhalovat skutečný stav své duše.
Jak se oba blíží k nebezpečné pravdě (Bettyin milenec se neodstěhoval, ale ve skutečnosti
zemřel při nehodě, která nejspíš nebyla nehodou, a Betty v domě odstraňuje důkazy), napětí
mezi nimi pomalu ustupuje. Bobby se stává ochráncem své sestry, a ta mu dovoluje ujmout se
role, po které celý život toužil. Je však také pánem situace? LaBute, jak je u něho pravidlem,
vybavil charaktery postav i situace, v nichž noví Jeníček a Mařenka (polovážné odkazy na
Perníkovou chaloupku tvoří jednu z motivických rovin textu) jednají, dráždivou dvojznačností.
Premiéra hry se konala 14. března 2011 v divadle Vaudeville v londýnském West Endu.
Billy Roche (Irsko)
SLOŽ MĚ NĚŽNĚ (LAY ME DOWN SOFTLY)
z angličtiny přeložil Pavel Dominik
4 m, 2 ž
tragikomedie
Irsko, 60. léta 20. století. Bývalý boxer Theo Delaney objíždí trhy a poutě s několika atrakcemi,
mezi nimiž prim hraje boxerský stan, kde Zabiják Deano nebo Junior Hayes každý večer čekají
na vyzyvatele. Postupně se seznamujeme s týmem, kterému Theo vládne tvrdou rukou. Hlavní
hvězda Dean s potěšením vyráží zuby místním soupeřům, jinak je to škodolibý hajzlík se
zálibou v provokacích. Junior, mladý hezoun, je dvojkou a dosud ho trápilo zranění nohy. Theův
starý známý Peadar již své dokázal a nyní se stará o údržbu stanu a o přípravu Deana s
Juniorem. Klidný chlapík, který nestrká nos do cizích věcí. Lily je Theova současná přítelkyně.
Potvora, která ví, čím ho dostane. Provokuje jej flirtováním s dostupnými chlapy, i když ví, jak s
nimi Theo zatočí, a trochu čeká, jestli některý Thea přemůže.
Také Dean Thea rád popíchne, a tak občas má někdo špatný den. Zničehonic se objevuje
Theova téměř zapomenutá dcera Emer. Její matku Joy potkal Theo před lety, když se potloukal
s Peadarem z místa na místo, vzal ji s sebou - a o něco později ji zapomněl v hotelu. Za pár dní
poslal ještě Peadara zkontrolovat situaci. Peadar to splnil - a zdá se, že k Emer má jisté pouto.
8
Lily je přítomnost Emer trnem v oku, a tak alespoň zkouší narušit vznikající vztah mezi ní a
Juniorem. Zpráva, že známý profesionální boxer Joey Dempsey chce oplatit včerejší tvrdý
knock-out svého strýce, odhalí meze Deanovy sebejistoty, ale nedá se nic dělat. Dean dostává
K. O. a Joey slibuje vrátit se pozítří.
Všem je jasné, že jestli postaví Deana, přijdou na buben. Naštěstí Junior již kdysi Joeyho
porazil a cítí, že by to mohl zopakovat. Emer chce, aby Junior boxu zanechal, ale snaží se jej
nerušit před zápasem. Přišel páteční večer, Junior obstál proti Joeymu a finanční výsledek je
více než uspokojivý. Nečekaný druhý vrchol však přináší Emer, když využívá nestřežené
chvilky, bere tržbu a vyzývá Juniora ke společnému útěku. Junior váhá a nechává ji jít
samotnou, ale objevuje se Peadar a posílá jej za Emer. Peadar ještě pacifikuje Deana, který
hrozí útěk překazit, nenápadně se ozbrojuje francouzákem a u prázdné pokladny čeká na Thea.
Hlavním tématem jsou mezilidské vztahy a charaktery v daném prostředí. Základní modus
prostředí, sobecká brutalita, dává problesknout citu a neokázalé obětavosti a prolíná se s
všudypřítomnou komikou. Hlavní boxerské scény jsou tematizovány jen nepřímo a hra stojí na
jemném ztvárnění a vyvážení postav.
Hra měla premiéru v listopadu 2008 v Peacock Theatre v Dublinu (režie Wilson Milam). Českou
premiéru měla v lednu 2013 na komorní scéně NDM v Ostravě v režii J. Klimszi.
Tom Stoppard (Velká Británie)
HAPGOODOVÁ / DVOJITÝ AGENT (HAPGOOD)
z angličtiny přeložil Šimon Dominik
8 m (z toho 1 dětská role), 1 ž
Kerner: Paul si myslí, že jsem byl trojitý agent, ale to rozhodně ne, byl jsem mnohem víc, hrál
jsem nejmíň na čtyři strany, možná i na pět.
Londýn, konec 80. let. Elizabeth Hapgoodová šéfuje tajné služně Jejího veličenstva. Joseph
Kerner je teoretický fyzik a dvojitý agent – zdánlivě pracuje pro Sověty, ve skutečnosti však
pomáhá Angličanům. Ale je tomu skutečně tak?
Když se v Moskvě začnou objevovat výsledky supertajného výzkumu protiraketové obrany a do
hry se vloží CIA, přestanou platit veškeré jistoty. Kdo je zrádce? A koho vůbec zradil?
V jedné ze svých nejznámějších her rozehrává Tom Stoppard brilantní špionážní zápletku, v níž
si ani na chvíli nemůžete být jistí odpovědí na žádnou z výše položených otázek. Hra nervů
začíná – kdo je ztratí jako první a udělá chybu?
Jak je u Stopparda obvyklé, špionážní příběh tvoří ovšem pouze jednu z vrstev komplexní
výstavby textu, který je zároveň i netradiční love story ženy, jež pro kariéru obětovala vztah s
mužem, s nímž má syna, a když si uvědomí pošetilost svého rozhodnutí, je už příliš pozdě na
nápravu. Důležitou rovinou, pro autora opět tradiční, je i rovina vědecká, konkrétně problém
Heisenbergova principu neurčitosti a Eulerova řešení otázky sedmi mostů města Královce,
kolem nichž je obratně vystavěna celá struktura textu (viz předěly mezi obrazy) a hlavní problém
špionážní zápletky: jak být v jeden okamžik zároveň na dvou místech, což je dovednost vlastní
elektronům… A nesmíme opomenout i výrazné komediální rysy, jež hra nese, a to především
jemnou ironii, travestující literární a filmový svět tajných agentů, konspiračních schůzek a
mrtvých schránek.
Hapgoodová se na první pohled může jevit jako obtížně přístupná a příliš zamotaná hra, ale nic
není vzdálenějšího pravdě. Z ladně plynoucího komplexního textu se pod jednotlivými vrstvami
jako pod slupkami cibule jasně a velmi účinně vylupuje jádro základních otázek a hodnot
lidského života – lásky, odpovědnosti, věrnosti, důvěry, (sebe)obětování –, které platí vždy a
všude, bez ohledu na dobu a politickou situaci.
Hra měla světovou premiéru v Londýně roku 1988, z té doby také pochází původní český
překlad Jaroslava Kořána. Pro americké uvedení na Broadwayi v roce 1994 Tom Stoppard hru
výrazně přepracoval, především zkrátil a provzdušnil, zbavil některých pobočných motivů a
zcela zásadně zpřehlednil vědecké pasáže. Zároveň reflektoval i změnu politické situace po
pádu železné opony.
9
U nás byla hra uvedena v české premiéře v březnu 2013 v Divadle Na Vinohradech pod Tomem
Stoppardem navrženým názvem Dvojitý agent a v novém překladu, který vychází z
broadwayské verze, jež je de facto „vydáním poslední ruky“.
A. R. Gurney (USA)
SYLVIE (SYLVIA)
z angličtiny přeložil Jakub Škorpil
2 m, 2 ž
komedie
Laskavá komedie nositele řady literárních cen pojednává o známém problému – děti odejdou
z rodného hnízda a manželé si musejí znovu definovat svůj vyžilý vztah a manželství. Hlavní
hrdinkou se však v této hře stává pes - Sylvie je roztomilá fenka, která obrátí život v domě
vzhůru nohama. Greg ji najde v parku a přes odpor Kate jí najde nový domov. Tím vznikne celá
řada komických situací a život ve třech vnese do soužití novou energii, ale i risk úplného
manželského rozvratu – Kate totiž na Sylvii začne žárlit...
Neobvyklá a atraktivní titulní role fenky Sylvie je výzvou pro mladou herečku. Nostalgická
komedie byla uvedena v roce 1995 v manhattanském Manhattan Theatre Club.
Robin Hawdon (Velká Británie)
VŠECHNO NEJLEPŠÍ! (BIRTHDAY SUITE)
z angličtiny přeložil Martin Fahrner
3 m, 2 ž
komedie
Bláznivá komedie se odehrává ve dvou sousedících hotelových pokojích. Geoff Tippett připravil
pro svého starého usedlého přítele Boba, jehož manželství je právě v krizi, speciální
narozeninový balíček. Ten spočívá v hotelovém pokoji na jednu noc, včetně šampaňského,
manželské postele, která se zasouvá do zdi a velmi atraktivní dívky jménem Mimi, která se
naneštěstí poněkud opozdí… Dalším zpestřením situace je plachá Kate, jež nedočkavě
očekává agenturou jí dohozeného společníka na tentýž večer – psychiatra Dicka - a kterou
ovšem zavedli do nesprávného pokoje, dále Bobova žena Liz, která si myslí, že bude večeřet
s Geoffem, a zejména dveře mezi oběma pokoji, které někdo neúmyslně zapomněl zamknout.
V komickém chaosu a zmatku, který zavládne na jevišti, se tato čtyřka snaží nějak vyznat,
v čemž jim pomáhá temperamentní italský číšník Tony. Nakonec ale s překvapivým řešením
přijde sám Bob.
Brian Stewart (USA)
CASTROVY VOUSY (CASTRO´S BEARD)
z angličtiny přeložil Michal Fabian
4m
konverzační komedie
Hra se odehrává v zasedací místnosti velitelství CIA ve městě Langley (stát Virginie) na podzim
roku 1960. Čtyři postavy – Rowacz, Drake, Madison a Torphy – zastupují různé sekce CIA a
Torphy je zde shromáždil, aby společně v tajnosti zosnovali plán, jak spáchat na Fidela Castra
atentát nebo destabilizovat jeho údajně komunistický režim. Navržené způsoby pak chtějí
seřadit podle priority a ty nejschůdnější předložit nejvyššímu orgánu ke schválení. Než
brainstorming začne, Torphy ostatní seznámí s aktuální situací, včetně plánů na útok, který
později vstoupí do dějin jako nechvalně známá invaze v Zátoce sviní. Poradu všichni pojmou
vážně a diskutující navrhnou spoustu nápadů, včetně vybuchujících doutníků, vybuchujících
lastur či aplikování jedu do Castrových bot, aby mu vypadaly vousy. Rowaczovi se zdá, že tyto
absurdní metody nemohou uspět, a proto už přes své kontakty s americkou mafií zařídil
Castrovou fyzickou likvidaci. Atentát má podle Rowacze větší šanci na úspěch, jelikož se právě
10
objevila ideální příležitost k jeho provedení – Castro se chystá v New Yorku pronést řeč v OSN,
a má rezervovaný pokoj v hotelu Shelburne v centru Manhattanu.
Hra byla poprvé uvedena divadelní skupinou Deptford Players v září 2011 v Theatre @
Westside Dance Project v New Yorku.
Německy psaná dramatika
Tina Müller(ová) (Německo)
OPUŠTĚNÁ (VERLASSEN)
z němčiny přeložila Iva Michňová
3ž
tragikomedie
„Zlato, musíme si promluvit“ – tato věta vede v partnerském vztahu do pekel. Daisy (30), Donna
(40) a Dagmar (50) jsou toho živoucím případem. Znenadání je konec jejich šťastnému vztahu,
jejich partneři od nich odešli, ženy - kamarádky tu nyní stojí a rekapitulují jízlivě a ironicky a
hořce, jak se to stalo: kde to řekl, jak to řekl, kdy následoval šok a dostavil se pomstychtivý
vztek... Zabít raději jeho, nebo sebe? A přicházejí naléhavé otázky: co jsem udělala špatně?
Vrátí se ještě někdy? A jak to do té doby přežiju?
Ženy se vrhají s vervou do svého neštěstí, které je největší na celém světě, jako do nového
neznámého živlu a nechybí mezi nimi ani špetka konkurence. Vždyť nejtragičtější je vlastní
tragédie, největší je osobní ztráta a bolest ostatních se nedá s tou jejich vůbec srovnávat...
Ženy se snaží svými promluvami a překřikováním zacelit čerstvé rány a utlumit „k smrti smutnou
samotu“, protože se zdá, že není jiného východiska, přičemž jízlivá komika vyvěrá z jejich
stylizování se do největší Oběti...
V textu se střídají monology i dialogy, přímá i nepřímá řeč, postavy komentují sebe i sebe
navzájem. Hra nejen pro ženské publikum končí víceméně optimisticky, pokusem o vstup do
nového života – po roce je čas začít znovu, zavěšením telefonu bývalému partnerovi, který si
chce znovu o všem popovídat...
Tina Müllerová (1980) pochází ze Švýcarska, studovala mj. scénické psaní v Berlíně, v roce
2003 byla pozvána na přehlídku mladých nadějných dramatiků do „World Interplay“ (Austrálie),
v roce 2008 získala právě hra Verlassen ocenění v rámci soutěže dramatických textů
v düsseldorfském Schauspielhausu. Za další hru, Bikini (2005) získala hned tři ocenění za hru
pro mládež.
Justine del Corte (Německo)
KOMETA (DER KOMET)
z němčiny přeložil Michal Kotrouš
4 m, 7 ž
tragikomedie
Kometa a pod ní zářící pár, ženich a nevěsta. Štěstí, radost, kolem veselí lidé, teplý letní den,
svatební oslava na venkově.
O deset let později je situace poněkud jiná. Elisabeth se sama sebe ptá, zda se vlastně dá štěstí
nějakým způsobem zachovat. A dostane nápad: celou oslavu po deseti letech do detailů
zopakovat. Štěstí není v jejích očích dynamická a flexibilní záležitost, nýbrž by mělo být stále
stejné, hosté mají být tudíž stejní, mají mít stejné oblečení a vést na stejných místech stejné
rozhovory. Nejasné ovšem zůstává, zda tehdejší chybné kroky k onomu opětovnému štěstí
vůbec povedou. Lidé i časy se mění, hosté se pomalu po počáteční euforii smiřují s realitou
plnou zklamání, nevěr a rezignace, loučí se a odcházejí připití vstříc dalšímu životu, který by pro
ně snad mohl znamenat vlastní štěstí...
Tragikomedie původem jihoamerické autorky byla uvedena v září 2012 v Akademietheater Wien
11
v režii R. Schimmelpfenniga.
Ulrich Hub (Německo)
ANIMAL LOUNGE oder FÜCHSE HABEN KURZE BEINE
(ZVÍŘÁTKA NA LETIŠTI aneb LIŠ/KA/ MÁ KRÁTKÉ NOHY)
z němčiny přeložil Micha Kotrouš
4 m, 4 ž
hra pro děti
Na letišti panuje anarchie, duty free shopy jsou opuštěné, letadla nelétají a nabírají
několikadenní zpoždění a jediný, kdo ještě v odletové hale čeká na svůj let, je osm zvířátek.
Nevědí, že letišti hrozí kvůli nekvalitní konstrukci propadnutí střechy – prostě na ně zapomněli.
Jde opravdu o pestrou směsici charakterů. Líný panda se neustále ohání svým cestovním
pasem, kde má razítko, že je zákonem chráněný, tudíž by měl mít veškeré výhody – letí do své
zoo, kde ho rozmazlují. Husa pořád panikaří a hledá ve svojí cestovní tašce svůj pas – musí
letadlem dohnat své hejno, které jí uletělo na jih. Opice je pokusné zvíře, má namířeno zpět do
laboratoře a je závislá na různých léčivech, takže je poněkud labilní a nervózní. Tygr je
mediálně známý a pracuje pro reklamu – kdo by neznal výrobky s tygříkem? A dvojice
naklonovaných ovcí mluví současně a je jako děti ze zkumavky abnormálně inteligentní. Pes je
hlídač letiště, který přišel při výbuchu jedné bomby u výdeje zavazadel o čich. A konečně liška
nebo lišák je jakýsi Kašpárek – zničehonic se objeví z šachty ventilace, dělá zvířátkům
naschvály, krade a zase jim vrací jejich doklady a usvědčuje je z jejich lží tím, že lže sám.
Ukáže se, že pes neumí čmuchat, husa létat, ovce nemají rodiče, tygr je ve skutečnosti
mnohem starší než vypadá a opice prášky jíst nemusí.
Zvířátka nakonec lišáka zlynčují a začnou plundrovat duty free shopy, ale ukáže se, že lišák jim
chtěl svými kousky pomoct. Nikdo mu nevěří, že letiště každou chvíli spadne, ale začne se
ukazovat, že je to pravda. Zvířátka tato extrémní situace spojí, skamarádí se a s vidinou
společného bydlení na venkově a nového života kvapem a na poslední chvíli opouštějí šachtou
ventilace letiště, které se začíná bortit...
Poučná pohádka, ve které všichni tak trochu lžou, ale nakonec táhnou za jeden provaz, je
vhodná pro starší děti od 8 let. Byla poprvé uvedena v drážďanském divadle pro mládež
Theater Junge Generation v květnu 2012 v autorově režii.
Fred Apke (Německo)
NÁVŠTĚVA U ADONISE (ADONIS BEKOMMT BESUCH)
z němčiny přeložila Jana Laichmann
1 m, 1 ž
hra pro děti
Adonis: A co je to svoboda?
Vrána: No, všechno, co je kolem klece. A ty sedíš v kleci.
Poučná bajka se odehrává v kleci pro ptáky. Adonis je pěkný udržovaný papoušek, jehož život
se odehrává v kleci, kterou sám nazývá palácem. Jednoho dne se u něj objeví jakési černé
klubko, což je, jak se ukáže, vrána. Dochází mezi nimi k výměně názorů i hádkám, jejichž téma
je především svoboda a pohodlí – Adonis má sice všechno, ale není svobodný, je zavřený ve
zlaté kleci. Vrána sice neustále bojuje o holé živobytí, je však svobodná a může si letět, kam
chce.
Papoušek se od vrány např. dozví, co je to příroda, květiny, stromy. Do té doby znal jenom své
majitele a pravidelné příděly stravy. Vrána nakonec učí Adonise i pořádně létat, aby mohl
jednou uletět a nabýt tak svobody. Papoušek se skutečně rozhodne utéct, rozbije zobákem
okno a oba uletí vstříc novému společnému životu.
Hra pro děti s vtipnými a poučnými dialogy o tom, že jsme každý jiný, ale když jde do tuhého,
můžeme táhnout za jeden provaz a navzájem se inspirovat. Hra byla v roce 2009 v Poznani na
12
festivalu her pro děti oceněna jako nejlepší, premiéra proběhla v roce 2010 v divadle Teatr
Rozrywki v Chorzowě.
Marius von Mayenburg (Německo)
MUČEDNÍK (DER MÄRTYRER)
z němčiny přeložila Kateřina Bohadlová
5 m, 3 ž
Benjamin Südel přestane docházet na výuku plavání. Jeho matka se domnívá, že příčinou jsou
drogy, ale syn tvrdí, že dívky v bikinách zraňují jeho náboženské přesvědčení. Zatímco matka
vše ohodnotí jako laciný žert, rozpoznává učitelka biologie Rothová u mladého muže velké
problémy, jež volají o pomoc. Sama se však do problémů dostává také – Benjamin se začíná
chovat divně, leze do bazénu oblečen, hrouží se stále hlouběji do studia Bible a provokuje paní
Rothovu i své okolí svými radikálními teoriemi o evoluci a homosexualitě. Rothová nenajde
zastání ani u ředitele školy Willyho Batzlera a nezastane se jí ani její manžel. Naopak – učitel
náboženství je nadšen a přemlouvá Benjamina, aby vstoupil do církve. Ten však již začal spolu
s ostýchavým Georgem získávat ve škole své přívržence. Zatímco se Benjamin noří do svého
agresivního náboženského paralelního světa, v němž terorizuje spoluobčany citáty s Bible,
rozhodne se ho paní Rothová nekompromisně porazit. Násilná eskalace problému na sebe
nenechá dlouho čekat a navíc vše vypadá, jako by ji někdo předem naprogramoval...
Hra, jež vypráví mj. o srážce sekulárního a náboženského náhledu na svět a o různých tvářích
fanatismu, měla premiéru 29. února 2012 v berlínském divadle Schaubühne am Lehniner Platz
v autorově režii.
A další...
Amir Bukvić (Bosna a Hercegovina)
DĚTI ZE CNN (DJECA SA CNN-a)
přeložili Hasan Zahirović a Jana Alfabeta Cindlerová
4 m (z toho 2 hlasy), 3 ž
Významný dramatik Bosny a Hercegoviny Amir Bukvić (1951) podává příběh
inspirovaný autentickými zkušenostmi několika účastníků válečných událostí. Jeho děj se
odehrává v poválečném období, kdy se jihoslovanské státy dosud vzpamatovávají
z několikaletých kolektivních a osobních útrap a svět se snaží ukončit koloběh balkánských
smutků.
V základu hry stojí novinové a televizní zprávy o dětech, které válka krutým způsobem postihla
jak v Chorvatsku, tak v Bosně a Hercegovině. Hlavními postavami jsou Dora, dívka z Vukovaru
(Chorvatsko), jejíž uplakaný obličej zaznamenala všechna média při natáčení uprchlické kolony
po pádu Vukovaru, a Dino, mladík ze Srebrenice (Bosna a Hercegovina), kterého zachytily
televizní štáby jako ustrašeného malého chlapce v davu vojáků, rozdávajících dětem bonbóny.
Dora a Dino, dnes o pár let starší, se náhodně setkávají v Záhřebu – a pomalu se mezi nimi
začíná rozvíjet něžné přátelství. Minulost je však dostihne, nedá jim pokoj ani po patnácti letech.
Všechna jejich snaha porozumět světu okolo, bytostně přítomná v jejich rozhovorech (a dobře
napsaných dialozích), ještě stále naráží na poválečná traumata, izolovanost, neschopnost
adaptovat se v „dnešní“ každodennosti, vytvářející pro ně zcela nový rámec života.
Hra byla poprvé uvedena v roce 2006 v sarajevském Divadle mladých (Pozorište mladih).
V roce 2008 vznikla inscenace v záhřebském Divadle Histrion (Kazalište Histrion), jejíž 100.
repríza zde proběhla v lednu roku 2013.
13
Tadeusz Słobodzianek (Polsko)
NAŠE TŘÍDA (NASZA KLASA)
z polštiny přeložila Eva Bergerová
7 m, 3 ž
Hra vypráví příběh 20.století prostřednictvím jedné nejmenované, avšak konkrétní polské
vesnice. Odehrává se v 19 „lekcích”- školních hodinách. Hrdinové ve škole prožívají první
dětské roztržky a dělení na židy a katolíky. Zatím ”jen” v rámci dětské hry. Tlak společnosti,
rodičů a politického vývoje je dlouho neudrží ani v tomto stavu dětské nevinnosti. Již ve vyšších
ročnících začnou rvačky a rasové, třídní a náboženské konflikty nabírat na drsnosti.
Příběh dále rozkošatí objevem komunistické filosofie, zamotá se příchodem Rusů, posléze
Němců, válkou, komunistickým režimem a nakonec snahou o demokratickou společnost.
Ukazuje se, že za všechny zločiny si mohou lidé sami. Kdo je v jednom režimu nahoře, v dalším
je perzekuován. Každá postava provede nějaký zločin, ale zároveň také někomu zachrání život.
Lidé se vraždí, znásilňují, kradou, milují, udávají a schovávají v prostoru jedné jediné vesnice,
která je zároveň odrazem celého světa. To vše z dálky sleduje a komentuje Abram, kterého
poslali na studia do Ameriky, kde již zůstal. Stal se z něj Američan a nemůže uvěřit, že jeho
vlastní lidé jsou schopni takových zvěrstev.
Hra končí otázkou, proč jsme vlastně žili. A konstatováním, že naše životy byly zbytečné. Chtěli
jsme být šťastni, nebyli jsme... I když na konci se objeví malé světélko nejisté naděje.
Hra nemoralizuje, je napsaná dokumetárním způsobem, ve kterém se mísí minulý čas
vyprávění se skoky do současnosti. Část textu je napsaná ve verši – rytmizovaným jazykem.
Svou strohostí a věcností působí hra velmi naléhavě - jak strukturou děje, stylem vyprávění i
obsahem je naprosto vyjímečná v kontextu současné evropské dramatiky.
Hra byla u nás poprvé uvedena v divadle Komedie (Company.cz) v prosinci 2012.
Ivan Vyrypajev (Rusko)
ILUZE (ILLJUZIJA)
z ruštiny přeložila Tereza Krčálová
2 m, 2 ž
hořká komedie
Má smysl interpretovat svůj život? Neustálé hledání odpovědí a potřeba dovyprávět svůj životní
příběh je ve výsledku jen projevem nedostatku víry. A kde není víra, objeví se lež.
Ivan Vyrypajev, který patří mezi špičky současné ruské dramatiky, vypráví příběh dvou
manželských párů na sklonku života. Denni těsně před smrtí vyznává své ženě lásku. V jeho
vyznání je všechno – strasti, pokora, usmíření, štěstí. O čem se může hrát, je-li vše vyřčeno
hned v úvodu? Jenže tohle je opravdu jen začátek. Přichází další a další interpretace lásky,
které oběma párům, přes jejich v podstatě spokojeně prožitý manželský život, nečekaně ovlivní
poslední rozloučení s tímto světem. Každý výklad, kterým se postavy snaží postihnout smysl a
podstatu žití založeného na lásce, tedy na bytostném soužití s druhým člověkem, se stává
pouhou iluzí. Hra z roku 2011 o tom, že chceme-li za každou cenu uvidět pravdu, můžeme se
ohromně spálit.
První české uvedení proběhlo v rámci cyklu scénických čtení 8@8 divadla Letí v červnu 2012.
Karst Woudstra (Nizozemí)
ZAKOPANÝ PES (EEN HOND BEGRAVEN)
z holandštiny přeložila Sylva Hulová
2 m, 1 ž
Komedie z roku 1989 o dvou dějstvích.
Odehrává se jednoho večera v bytě Petera. Nečekaně ho přijde navštívit jeho starší bratr Bart,
kterého už dlouho neviděl. Bart přijel do Amsterdamu, aby zašel za svou známou z dovolené.
Peter rozhodně nesouhlasí s tím, aby byl Bart nevěrný své ženě, a tak mu spolu se svou
14
těhotnou-netěhotnou přítelkyní Muriël jeho dobrodružství překazí.
Když se Bart vrátí, chce si s ním Peter promluvit o jeho problematickém vztahu k jejich otci,
kterého Peter považuje za přívržence nacismu, protože našel na půdě německé válečné noviny.
Bart mu to vyvrací a chce odejít, ale Peter spolkne klíč od bytu. Bart ho donutí vzít si projímadlo
a oba čekají, až klíč Petera zase opustí. Mezitím mu Bart čte pohádku, kterou znají oba
z dětství.
Důležitou postavou je toulavý pes, který nenechá Barta na pokoji, pronásleduje ho a nakonec
ho přejede tramvaj.
Karst Woudstra (1947) žije v Amsterodamu a patří k vůdčím osobnostem nizozemského divadla
- je nejen režisérem, ale také dramatikem a překladatelem skandinávské dramatiky (Strinberg,
Ibsen...). Jeho hra Een zwarte Pool (Polák na černo) byla vyhlášena nejlepší holandskou hrou
roku 1992.
15
HRY, JEŽ JE PO DOHODĚ MOŽNO ZÍSKAT JEN ZA TANTIÉMY
Zahraniční tituly, u nichž je možno získat provozovací práva pouze za tantiémy (%).
Autor
Alan Bennett
Michael Frayn
Michael Frayn
Moises Kaufman
Stefan Vögel
B. Zandt, J. Milmore
Titul
Lady z karavanu
Bez roucha
Kodaň
33 variací
Dobře rozehraná partie
Máte jednu špatnou zprávu
Smlouva do: %
30.6.2014
30.6.2013
9.5.2015
1.4.2014
30.6.2015
12.1.2015
7
9
9
7,5
8
6,6
Nepřeložené texty
Dílo I. Bergmana
Rádi připomínáme, že cesta k inscenování Bergmanových děl je po mnoha letech volná!
Autorská práva vám rádi zprostředkujeme!
Anglicky psaná dramatika
Martin Crimp (Velká Británie)
IN THE REPUBLIC OF HAPPINESS (V REPUBLICE ŠTĚSTÍ)
3 m, 5 ž
Jak je u tohoto autora obvyklé, jeho nová hra (premiéra 6.12.2012 v Royal Court Theatre
Jerwood Theatre Downstairs v režii Katie Mitchellové) vyniká formální originalitou. Jde o tři
relativně samostatné, ale vnitřně provázané aktovky, pokoušející se zachytit současný
myšlenkový i morální chaos západního světa ve formě, jež od zdánlivě realistického obrazu
rodinného života přechází do písní, rapu či jakéhosi voice-bandu, aby skončila opět zdánlivě
realistickým spojením intimního dramatu s karaoke.
Zničení rodiny zastihuje třígenerační rodinu o vánoční hostině. Senilní dědeček vzpomíná na
své údajné věznění a lékařskou praxi, babička, která skutečně byla lékařkou, popisuje své
výlety taxíkem, otec s matkou propadají absurdní šetrnosti a vyšroubovávají v domě žárovky,
jejich dcera Hazel žárlí na svou sestru Debbie. Ta je totiž těhotná neznámo s kým, a tak si užívá
mimořádně početných vánočních dárků od rodičů včetně nového auta. Vánoční „idyla“ kulminuje
příchodem strýce Boba, který jim přijde cestou na letiště oznámit, že odlétá navždy se svou
ženou Madeleine, a sdělí jim, jak a proč tato celou rodinu nesnáší. Nakonec přijde i Madeleine,
aby mj. naznačila i to, že Debbiino dítě je možná Bobovo, ale jí to údajně nevadí…
Prostřední část Pět základních svobod individua je absurdní ironickou sumou „pouček“ a
„vyznání“, jež se pokoušejí vyjádřit pocity a očekávání současného individualistického, ve
skutečnosti však na tisíce způsobů manipulovaného člověka.
Závěrečná a titulní V Republice štěstí je dialogem Madeleine a strýce Boba, kteří zřejmě již
dorazili do cíle své cesty, tropického ráje. Madeleine však Boba podezírá, že není šťastný, Bob
se proto obává, že ho Madeleine opustí. Zpívá tedy raději podle jejích instrukcí své šťastné
karaoke.
16
Peter Quilter (Velká Británie)
ACTRESS (HEREČKA)
5 m, 2 ž
komedie
Slavná ale stárnoucí herečka Lydia Martin (její představitelce může být mezi 50 a 70 lety)
během svého posledního představení (Čechovova Višňového sadu) uzavírá svoji kariéru a
téměř mimoděk bilancuje i svůj život. Chystá se totiž vdát za poněkud vetchého ale příjemného
švýcarského bankéře Charlese a odejít s ním na odpočinek do Ženevy. Před představením ji
proto v její šatně navštíví nejen její výstupem do schodů vyčerpaný snoubenec, ale i její pro
kariéru zanedbávaný syn Daniel, vůči ní dosud poněkud zahořklý. A také jeho otec a jediný
dosavadní Lydiin manžel Paul, někdejší sukničkář.
Druhý okruh postav tvoří lidé tak či onak spjatí s její kariérou i její poslední inscenací. Její
oddaná a s osudem smířená garderobiérka Katherine, její agent Barry, který naopak její odchod
ze scény nese velmi těžce, a ambiciózní režisér představení Roger. Loučení s divadlem kromě
drobných incidentů s těmito individualitami významně ovlivňuje i nálada Čechovovy hry. Lydia,
před představením ještě zcela zaujatá svým budoucím životem mimo světla ramp, postupně
propadá lehké melancholii, když si uvědomuje, že ovace, kterými ji diváci onen večer dvojnásob
zahrnují, jsou poslední, kterých se jí dostává. Navíc se ukazuje, že v jejím vztahu s Paulem
ještě nepadlo poslední slovo, nemluvě o Danielovi, který jen obtížně hledá směr svého života a
potřeboval by její povzbuzení.
Přes setrvalý konverzačně lehký tón (autorova doména) je znát vzrůstající Lydiina nervozita.
Její šatna je však již vyklizena, Charles, se kterým se předtím pohádala, na ni přesto trpělivě
čeká. Lydia s ním odjíždí, ale otevřena pro ni zůstává i možnost brzkého návratu.
Joe Penhall (Velká Británie)
BIRTHDAY (POROD)
1 m, 3 ž
Hořká komedie z roku 2012 u nás dobře známého britského dramatika Joe Penhalla (1967)
velmi vtipně a účinně používá princip prohození tradiční mužské a ženské role.
Ed a Lisa jsou manželé a v porodnici očekávají narození druhého dítěte. Jenže Lisa už mít děti
nemůže, těhotný je Ed a císařský řez už je na spadnutí. Personál je lhostejný a neschopný a
dojde k řadě i život ohrožujících komplikací, ale nakonec to Lisa, Ed a jejich čerstvě narozená
dcera zvládnou.
Během dne a noci v nemocničním pokoji projde vztah Eda a Lisy těžkou zkouškou. Ed snáší
komplikace tradičně vyhrazené ženám velmi špatně. A Lisa si neodpustí komentáře, které ženy
tak dobře znají v této situaci od mužů. Zdravotní sestra Joyce, která se má o Eda postarat,
neustále někam mizí a ani příchod mladé doktorky Natashy mnoho nevyřeší.
Penhallovo satirické ostří je zaměřeno proti britskému veřejnému zdravotnictví, ale i v českém
prostředí bude řada reálií a situací působit povědomě. Zároveň se však Ed a Lisa chovají vůči
Joyce a Natashe dost přezíravě. Penhallova vtipná a zároveň jako skalpel ostrá komedie má
bezpochyby šanci zaujmout i české publikum. Porod měl premiéru 22. června 2012 v Royal
Court Theatre v Londýně v režii Rogera Michella.
Richard Gordon, Ted Willis (Velká Británie)
DOCTOR IN THE HOUSE (DOKTOR V DOMĚ)
5 m, 4 ž
komedie – dramatizace románu
Na motivy slavného stejnojmenného humoristického románu (1951) Richarda Gordona (1921),
stejně slavného ve filmové verzi (1954) a jako televizní seriál (1969-70) napsal Ted Willis zbrusu
novou divadelní adaptaci (2012).
17
Simon Sparrow, syn chudého venkovského lékaře, se díky přímluvě svého strýce, věhlasného
chirurga Sira Lancelota Spratta, dostane na univerzitní kliniku St.Swithin´s – a do studentského
bytu, který sdílí s věčnými studenty Tonym a Johnem. Kromě lékařského vzdělání se mu tak
dostává i školy života, když ho tito repetenti a ragbisté zasvěcují do tajů randění a sexu. Při
Simonově smůle se ze sestry Janet, se kterou se přitom zaplete, vyklube neteř obávané vrchní
sestry. Simon se stane jejím štvancem – vrchní sestra má o budoucnosti Janetina rádobymanžela zcela přesné představy, které neváhá okamžitě uvést v život. Aby Simona dostali ze
spárů tohoto monstra, zimprovizují jeho spolubydlící komedii, v níž nezanedbatelnou roli přijme
nakonec i Sir Lancelot.
Divadelní verze Doktora v domě měla premiéru v zájezdové produkci 20. března 2012.
Theresa Rebeck(ová) (USA)
DEAD ACCOUNTS (MRTVÁ KONTA)
2 m, 3 ž
Nečekaný návrat Jacka, nejúspěšnějšího syna početné rodiny ze Cincinnati v Ohiu, z New
Yorku, kam se výhodně oženil, vyvolá řadu otázek. Jeho svobodná sestra Lorna, pečující o
nemocného otce, i jejich trochu maloměstsky přízemní matka Barbara i dávný kamarád Phil se
jen postupně orientují v trochu přepjatém Jackově chování. Vrátil se domů, nebo je prostě jen
na útěku? Kde je jeho – všeobecně neoblíbená – žena Jenny? A jak vlastně přišel ke všem těm
penězům, které na každém kroku rozhazuje? Rozluštění hádanek přinese teprve příjezd Jenny:
ukáže se, že jsou oba v rozvodovém řízení. Důvodem její přítomnosti v Ohiu je však šokující
fakt: Jack si účetním trikem v bance, ve které zastává vysoký post, přivlastnil 27 milionů dolarů obsah mrtvých kont. Peníze z účtů, ke kterým se nikdo nehlásí, obvykle připadnou bance,
Jackovi se však podařilo „odklonit“ je neznámo kam. Šokovaná Jackova rodina jej žádá, aby
peníze vrátil, a zdá se, že i Jenny ho chce přesvědčit, aby se přihlásil na policii. Skutečnost je
však jiná: peníze nikdo nepohřešuje, Jenny se o nich dověděla náhodou a žádá pouze, aby byly
zahrnuty do finančního vyrovnání při rozvodu. Slibuje, že její otec a jeho právníci zařídí, aby
Jack mohl tento „příjem“ zlegalizovat. Jack, který Jenny stále miluje a jeho zpronevěra je spíše
furiantskou odpovědí na její žádost o rozvod, však trvá na tom, aby se k němu vrátila. Ač je
zřejmé, že mezi nimi stále přetrvává silné pouto, Jenny odchází a je nejisté, jak se zachová.
Jack je na tom podobně.
Dramatické rodinné události alespoň sblíží Lornu s jejím dávným neúspěšným nápadníkem
Philem…
Komedie, jež si bere na paškál nepopulární bankovní management a morálku establišmentu
v kontrastu se středostavovskými hodnotami, měla premiéru v listopadu 2012 v broadwayském
Music Box Theater s Katie Holmesovou v roli Lorny.
Sam Shepard (USA)
HEARTLESS (BEZ SRDCE)
1 m, 4 ž
Dvouaktová hra pojednávající o složitosti a nesmyslnosti vztahů jak rodinných, tak intimních.
Hlavní hrdinka Sally bydlí v domě v Los Angeles se svou nemocnou matkou a starší sestrou
Lucy. Po krátké známosti se starším mužem jménem Roscoe ho pozve, aby se k nim
nastěhoval. Roscoe se nachází, stejně jako všechny postavy ve hře, ve složité životní situaci.
Opustil svou ženu a děti a snaží se znovu nalézt sám sebe a svoje místo na tomto světě. Sally
má před ním jedno velké tajemství. Jako dítě trpěla závažnou chorobou srdce, která nakonec
vyústila až v jeho transplantaci.
Roscoe se toto dozví nakonec od Sallyiny matky, Mable. Mable se vyrovnává s lehkým
duševním postižením, které ji sužuje od doby, co ji opustil její muž. Vyžaduje neustálou péči,
kterou jí poskytuje jak Lucy, tak najatá zdravotnice Liz, která nemluví. Sally a Lucy nejdříve
vůbec nechtějí dopustit, aby se s ní Roscoe seznámil. Když se tak konečně stane, jejich dialog
působí téměř jako z absurdního dramatu.
18
Od jejich rozhovoru naberou události nečekaný spád. Liz začne nejen mluvit, ale také má
sexuální poměr s Roscoem, což Sally velmi rozlítí. Obě dvě si posléze dlouho povídají a jejich
rozhovor naznačuje, že mezi dívkami je daleko větší pouto, než by se mohlo na první pohled
zdát. Roscoe se rozhodne, že odjede neznámo kam a tam snad najde sám sebe. Vztahy mezi
sestrami a matkou, které našel již podivné a lehce narušené, opouští ještě ve zvláštnějším
stavu.
Jedná se o mysteriózní drama, které nechává divákovi velký prostor pro jeho vlastní
představivost. Premiéra hry byla v srpnu 2012 v Signature Theatre Company v New Yorku.
Colette Freedman(ová) (USA)
- úspěšná americká dramatička (přes 25 inscenovaných her), byla vybrána mezi 50
nejsledovanějších dramatiků USA ( “One of 50 to Watch”, The Dramatist’s Guild).
- její hra Sister Cities se stala hitem na Edinburgh Fringe v roce 2008 a ihned se dočkala
uvedení i za hranicemi (na 40 uvedení včetně Paříže či Říma. Chystá se filmová verze.
- Ve spolupráci s úspěšnou novelistkou Jackie Collinsovou napsala hru Hollywood Lies,
která sklízí uznání během turné po USA.
- novelu Affair zpracovala autorka také do jevištní podoby (leden 2013, turné po Itálii únor
– květen 2013.
SISTER CITIES (SESTERSKÁ MĚSTA)
4ž
Hra o čtyřech nevlastních sestrách, které po dlouhé době odloučení přivede dohromady smrt
jejich matky. Austin (35) je spisovatelka, která poslední dva roky s matkou žila. Carolina (39) je
úspěšná právnička, která se s matkou neviděla více než rok. Dallas (30) se považuje za šťastně
provdanou učitelku žijící americký sen a nejmladší Baltimore studuje Harvard.
Je to Austin, která svolá všechny sestry dohromady. Hra začíná příjezdem Caroliny a Baltimore
do bytu, který Austin s matkou sdílely. K jejich velkému překvapení zjistí, že jejich matka stále
leží s podřezanými žílami ve vaně. Carolina ihned zavolá koronera (úředního ohledávače
zemřelých) a společně i s Dallas, která v zápětí dorazí, čekají sestry na jeho příjezd. Zprvu se
všechny úzkostlivě snaží vyhýbat zjevnému tématu - až na Carolinu, který si neustále stěžuje
jak na pohnutou morálku svých sester, tak na koronera, který se nedostavuje. Teprve v půlce
děje se začne konverzace stáčet ke zjevnému tématu a na povrch vyplave i to, že jejich matka
měla nemoc ALS (Charcotovu chorobu), která jí znemožňovala jakýkoliv pohyb a postupně
zdegenerovala všechny její orgány, avšak mozek a vnímání nechala zcela neporušené.
Carolina, Dallas a Baltimore o nemoci nevěděly, ale Austin se o matku starala a nakonec jí i
pomohla zemřít. Ostatní sestry na tuto skutečnost reagují různě. Postupně sledujeme markantní
vývoj všech postav, který je často podpořen rozhořčenými monology „podvedených" dcer. Hra
končí zazvoněním domovního zvonku - pravděpodobným příchodem koronera.
Sister Cities bylo vyhlášeno jednou z nejlepších her roku 2009 a v posledních šesti letech se
dočkalo čtrnácti zpracování na divadelních prknech. Premiéru měla hra v roce 2006 v divadle
The Hayworth v Los Angeles.
THE AFFAIR (ROMÁNEK)
1 m, 3 ž
Příběh této hry vypráví přesně o tom, co je obsaženo v názvu: tedy o aférce - románku. Přesněji
o tom, jak se s takovou situací vyrovnávají všechny strany od samého začátku až do zdárného
konce. Robert se svou manželkou založil reklamní firmu R&K. Kathy ovšem po určité době
odešla z vedení firmy, aby se starala o rodinu a domácnost. Robert sám nikdy na nevěru
nepomyslel, ani když se poprvé setkal se Stephanie a zaměstnal ji ve své firmě. Teprve po
několika letech, když se Stephanie vrátila do města z Evropy, kde pracovala, se s ní začal
scházet. Manželství, které bylo už od prvního Robertova setkání se Stephanie, pošramoceno
Kathyinými pochybami, se od té doby muselo vyrovnávat s těžkou zkouškou Robertových lží a
19
Kathyiny trpělivosti.
Hra výborně zachycuje pohledy všech tří stran, jelikož je převážně složená z monologů
jednotlivých postav. Vystupují zde ještě tři ženské postavy - všechny hrané jednou osobou - a to
Stephaniina matka, Robertova sekretářka Maureen a sousedka Kathy a Roberta. Tyto postavy
vždy vystupují v kratších scénách, kde vedou dialogy s oběma ženskými postavami.
Autorka napsala stejnojmenný román, který vyšel v lednu roku 2013.
Colette Freedman(ová), Jackie Collins(ová) (USA)
HOLLYWOOD LIES (HOLLYWOODSKÉ LŽI)
3 m, 4 ž
Komedie o čtyřech typicky hollywoodských tématech: celebrity, drogy, lži a vražda.
Jamie Carr, zpívající hollywoodská hvězdička se vrací domů z protialkoholické léčebny.
Společně se svým manažerem Stevem a osobní asistentkou Lindou plánuje znovunastartování
své kariéry. Avšak její matka Charlene, která žije z Jamiiných peněz i slávy, má nad Jamie
veškerou moc jako její opatrovnice a hodlá vzít osud její kariéry do svých rukou. Dokonce se
zasnoubila s její manažerem Stevem. Zhrzenost a pocit zrady nevydrží Jamie dlouho, neboť
krátce nato se ona sama zasnoubí se svým drogově závislým přítelem, rockerem Petem a
začnou spolu plánovat svatbu tak, aby z ní vytěžili co nejvíc peněz. Po následné „rodinné“
hádce se všichni rozejdou různými směry. Všechno probíhá klidně, dokud nezazní výstřel a
hospodyně Inception neobjeví mrtvolu Peta v bazénu. Policie v podobě strážníka Stonea se na
místo dostaví neobvykle brzo a začne výslech, během něhož vyjdou na povrch i věci, které
neměly s vraždou nic společného a měly zůstat pohřbeny hluboko v utajení.
V průběhu celé hry je dům obklíčen novináři. Nikdy se neobjeví přímo na jevišti, ale jejich
dotěrné otázky a světla blesků fotoaparátů plynně zasahují do děje. Každá postava má dobře
vybudovaný a rozpoznatelný charakter. Naivní hvězdička, vypočítavá ale milující matka, slávy a
peněz chtivý manažer, rockstar a neotřelá a vtipná, hispánská hospodyně, která koření celý děj
svými vstupy, ať už v angličtině nebo ve španělštině.
Hra měla první čtení v roce 2010 v Los Angeles a posléze i v New Yorku. Nějaký čas také
strávila na mezinárodním turné.
Nick Payne (Velká Británie)
IF THERE IS I HAVEN´T FOUND IT YET (JESTLI EXISTUJE, JEŠTĚ JSEM JI NENAŠLA)
2 m, 2 ž
Patnáctiletá Anna trpí nadváhou a stává se obětí šikany. Proto jí její matka Fiona dá do jiné
školy – fakt, že na ní sama učí, Anně nijak nepomůže. Zájmu se nedočká ani od svého otce,
environmentalisty Georga, který se zabývá jenom prací na své knize. Když se zničehonic
zjevuje otcův mladší bratr, excentrický a lehkomyslný Terry, Anna v něm okamžitě spatří
spřízněnou bytost. Dlouho neviděný strýček se projeví jako přítel plný zájmu, brzy se však
nechá zcela pohltit svým dávno zkrachovalým vztahem, a tak nezaregistruje (nebo spíš nebere
dost vážně), jak moc pro opuštěnou Annu znamená. Nevšimne si spirály jejího zoufalství, které
ji dovede až k pokusu o sebevraždu. Teprve v mezním okamžiku si rodiče uvědomí, že je třeba
mobilizovat síly, usilovat o nápravu rozklíženého manželství a hlavně zachránit dceru.
Hra o běžných rodinných problémech v současné společnosti otevírá otázky komunikace a
schopnosti se naslouchat, a obrací se jak na rodiče, tak i na jejich děti.
První celovečerní hra britského dramatika měla premiéru v londýnském divadle Bush v roce
2009 s velmi pozitivním ohlasem (režie Josie Rourkeová). Autor za ni byl nominován na cenu
novin Evening Standard pro nejslibnějšího dramatika roku 2010 a získal cenu Georga Devina.
Později byla hra uvedena v New Yorku.
Nick Payne vystudoval univerzitu v Yorku a také Central School of Speech and Drama
v Londýně. Absolvoval studijní program pro mladé dramatiky v Royal Court. Po úspěšném
debutu napsal hru Wanderlust (prem. 2010). Jeho poslední text Constellation měla premiéru
v lednu 2012 v divadle Royal Court.
20
Charlotte Jones(ová) (Velká Británie)
AIRSWIMMING (PLAVAT VE VZDUCHU)
2ž
komorní drama z psychiatrické léčebny
Děj začíná v roce 1924 a postupně se rozvíjí až do 70. let 20. století. Dora a Persephone jsou
pacientkami v ústavu pro duševně nemocné U svaté Dymphny. Zatímco Persephone na
začátku stále věří, že se vrátí domů a má v sobě mladistvý vzdor a elán, Dora je starší a v
ústavu už si pobyla déle. Zavřeli ji tam, protože kouřila doutníky a chovala se jako muž. Jejími
hrdinkami jsou válečnice, které zpravidla zemřely v boji...
Celá hra se odehrává v místnosti, kam jsou Dora a Persephona zavírány, aby uklízely.
Sledujeme, jak i Persephone se postupem času víc a víc přizpůsobuje prostředí a začíná do
něho vrůstat. Celou hru se střídají scény mezi Persephone a Dorou a jejich alter-egy
v budoucnosti, Porph a Dorph. Zatímco u první dvojice je vždy dominantnější Dora, v druhé je
tomu naopak a Porph je ta, která většinou vede konverzaci, jež se převážně stočí k Doris.
Hra ukazuje vývoj obou postav a jejich proměnu každým rokem v léčebně.
Hra byla napsána v roce 1997 a téhož roku se poprvé hrála v Battersea Arts Centre v Londýně.
David Read (USA)
PERFORMERS (PERFORMEŘI)
3 m, 3 ž
Komedie, která se o ničem nebojí mluvit.
Děj se točí okolo udílení cen za nejlepší porno výkon roku, a tak hlavními protagonisty jsou
převážně pornoherci, neboli „performeři pro dospělé“, jak si říkají. Mandrewa, mladou hvězdu
pornofilmu, přijede do jeho hotelu v Las Vegas zpovídat jeho bývalý spolužák ze střední školy,
novinář Lee. Lee pracuje pro New York Post a do Vegas přijede společně se svou snoubenkou
Sarou, s níž má jít tentýž večer na koncert Barryho Manilowa. Mandrew ho společně se svou
ženou Peeps (také pornoherečka) přesvědčí, aby raději šel s nimi na předávání pornocen.
Ukřivděná Sara se nakonec vypraví na udílení cen také. Na baru potká stárnoucí pornolegendu,
Chucka, který se tam objeví společně se Sundown. Chuck je nevinnou Sarou naprosto
okouzlen. Sundown bývala nejlepší kamarádkou Peeps do doby, než políbila Mandrewa a
nechala si udělat plastickou operaci prsou a nic o tom Peeps neřekla. Dámy spolu uvádejí jednu
z cen, přičemž se v průběhu předávání pohádají a trochu i porvou.
Rozhádané páry se nakonec navzájem snaží dávat dohromady, což vyústí v mnoho komických
situací. Celá hra je plná situačního humoru - velká otevřenost a žádné servítky jí přidávají na
vtipnosti.
Hra měla premiéru v listopadu 2012 na Broadwayi.
Bernard Kops (Velká Británie)
WHO SHALL I BE TOMORROW (KÝM BUDU ZÍTRA)
1 m, 1 ž
Duodrama z roku 1992 (premiéra se konala v londýnském Greenwich Theatre) představuje dva
životní ztroskotance a jejich pokusy zachytit se stébla nových životních příležitostí. Rosalind
Fraserová byla svého času okouzlující Janou z Arku, její herecká kariéra však už před dlouhým
časem uvízla na mrtvém bodě. Její soused Gerald, homosexuální muzikant, zas prožívá
nekonečné rozcházení se svým mladým milencem Desmondem. Rosalind má pro jeho stav
pochopení o to větší, že sama využívá Geraldova utěšitelství a obdivu ve svých vlastních
úzkostech. Rosalind je herečka každým coulem, ani Gerald, který ji zná již dlouho, nedokáže
často rozeznat, kdy hraje úryvek ze známé role, kdy si sama nějakou roli bohapustě vymýšlí a
kdy prostě jen přehrává vlastní traumatické zážitky. Ty jsou spojeny s jejím dětstvím,
s milovaným ale násilnickým otcem, který je s matkou záhy opustil, ale také s mužem jménem
21
Ben, zřejmě jejím bývalým psychoterapeutem, o němž tvrdí, že s ním má poměr. Gerald, který
tomu nevěří, povzbuzuje Rosalind, aby se konečně vrátila ke své kariéře a vzala jakoukoli práci,
kterou jí nabízí její agent. Tou první je role v inscenaci mladého avantgardního divadla
(Rosalind pak barvitě a se sžíravým sarkasmem popisuje průběh konkurzu) – kterou Rosalind
nedostane. Ve stejný okamžik, kdy se tuto zprávu dozví, však dostane další nabídku – jednu
z hlavních rolí v televizním seriálu. Díky půjčce od Geralda se Rosalind dá do gala a na konkurs
se navzdory svým pochybnostem vypraví. Roli opět nedostane, tentokrát je pro ni příliš stará,
ale pro Geralda sehraje ještě jednu roli: ženy, která se vyrovnala se svou minulostí a je
připravená přijmout dobré i zlé, co život přinese. Jakmile se za ním ovšem zavřou dveře, začne
metodicky připravovat svou sebevraždu. Než spolyká prášky, vrátí se Gerald ve
stavu psychického zhroucení: tentokrát je na Rosalind, aby ho utěšila, jeho milenec ho
definitivně opustil. V okamžiku, kdy se oba ujistí, jak nepostradatelnými jsou jeden pro druhého,
přichází i úleva: BBC volá znovu Rosalind a zve ji na druhý den znovu na konkurs – hodila by se
skvěle na vedlejší roli starší přítelkyně hlavní hrdinky…
Německy psaná dramatika
Juli Zeh (*1974, Bonn, Německo)
- spisovatelka a dramatička.
- studovala práva a Literární institut v Lipsku. V roce 2001 vyšel její románový debut Adler
und Engel (Orel a anděl), její knihy byly přeloženy již do 30 jazyků.
vlastní divadelní úpravy románů: 2004 Spieltrieb (Pud ke hře - březen 2006, Deutsches
Schauspielhaus Hamburg), 2007 Schilf (Rákosí - prosinec 2007, Münchner
Volkstheater)
- 2009: románová podoba její hry Corpus Delicti (2008: ocenění pro mladé dramatiky
Jürgen-Bansemer-und-Ute-Nyssen-Dramatikerpreis), tentýž rok vyšel politický pamflet
Útok a svoboda (Angriff auf die Freiheit) a další eseje, povídky a novinové články.
- Ocenění: Deutscher Bücherpreis (2002), Rauriser Literaturpreis (2002), HölderlinFörderpreis (2003), Ernst-Toller-Preis (2003), Per Olov Enquist-Preis (2005), CarlAmery-Preis (2009), Gerty-Spies-Literaturpreis (2009), Solothurner Literaturpreis (2009).
- 2010 po mnoha delších studijních pobytech v zahraničí promoce z mezinárodního práva
na univerzitě v Saarbrückenu. Vznikají další pozoruhodné dramatické texty, v nichž se
sarkasticky vypořádává především s palčivými otázkami imigrantství do Evropy,
omezování osobní svobody v Evropě apod.
CORPUS DELICTI
7 m, 6 ž (možnost zdvojení)
Německo v roce 2057. Zdravý lidský rozum zvítězil, a to doslova. Genové inženýrství, lékařská
prevence a přísná hygiena – to všechno zamezuje např. nachlazení. Mia Hollová, mladá
bioložka, se nedávno přimlouvala za rigidní systém, jenž ochraňuje občany před tělesným
strádáním. Jenže od té doby, co byl její bratr pomocí DNA usvědčen z vraždy a spáchal ve
vězení sebevraždu, odbočila Mia na jinou kolej. Pochybuje o bratrově vině, nedbá zdravé
výživy, kouří jednu cigaretu za druhou... Ocitá se tak v hledáčku justice, poněvadž svým
chováním podrývá obecné blaho. Stává se loutkou veřejného procesu, který celý národ u
obrazovek doslova hltá. Jejím protivníkem je novinář Kramer, jehož kniha Zdraví jako princip
státní legitimity se stala klíčovou naukou...
Hra sarkasticky zobrazuje svět, kde jsou všichni v zájmu obecného blaha a zdraví zbaveni
osobní svobody. Byla uvedena v září 2009 v rámci přehlídky RuhrTriennale Essen.
22
YELLOW LINE
5 m, 5 ž (možno dvojení)
sarkastická komedie
Typicky německy jízlivá, hořká komedie s politickým přesahem – jak to vlastně v té Evropě
žijeme? Zatímco se do ní chtějí za každou cenu dostat uprchlíci ze severní Afriky, kteří sní o
bezmezném konzumu a končí často na dně moře, jsme my, Evropané, stále více nesvobodní a
manipulovatelní, i na dovolených v severní Africe máme sice vše all inclusive, ale náš pohyb je
vyhrazený a omezený hotelem a plotem...
Opakujícím se absurdním motivem je v této hře kráva, která vystupuje v mnoha zápletkách
příběhu, který spojuje více dějů (např. kráva spadne z nebe a potopí ve Středozemním moři
rybářský člun). Jsme svědky vyprázdněných a obskurních činností, se kterými se lze v Evropě
setkat. Protestující umělkyně se nechá zavřít do klece, na aukci vydražit, je pak 14 dní
v kanceláři jednoho generálního ředitele, který chce klientům dokázat, že má rád umění.
Utržené peníze z dražby putují na podporu povstalců v Libyi, což v důsledku znamená
zbrojnímu průmyslu, který jim dodává zbraně. Webový designér se nechá zatknout na letišti,
protože z legrace překračuje žlutou čáru vymezující prostor pro cestující a zakázaný prostor u
kontrolní prohlídky. Severoafrický rybář je zatčen pohraniční hlídkou a tvrdě vyslýchán – příhodu
s krávou z nebe mu nikdo nevěří a je pokládán za teroristu. A švýcarská kráva Yvonne odejde
dobrovolně z pastvy do lesa, aby tam žila jako poustevnice, což je hlavní náplní televizních
zpráv...
A zatímco „stádní manažer“ drží přednášku o humanizaci kravínů ve prospěch demokratizace a
individualizace krav (již žádné nedobrovolné dojení), bojují lidé v Egyptě za svobodu, o které si
myslí, že je v Evropě. Pilot vypráví, jak se dnešní stroje za pomoci počítače již obejdou bez
pilotáže, nicméně stroj začne být díky krávě v zavazadlovém prostoru nestabilní – nakonec ji
musí onen webový designér kvůli stabilitě vyhodit z letadla. Předtím se rozhodl, že už bylo dost
řečí a jsou potřeba činy a že vlastnoručně dopraví a předá krávu chudým Afričanům... Padající
kráva zasáhne člun s rybáři, kteří jsou pak považováni za africké ilegální uprchlíky...
Pocit, že jsme podváděni, prostupuje celým textem a autorka důmyslně spřádá jednotlivé dějové
linky. Svižná satirická komedie nám ukazuje, jak „diskrétně“ a globálně fungují dnešní kontrolní
systémy (hranice, letiště, internet) a kolik svobody obětujeme za své bezpečí.
Hra byla uvedena ve Státním divadle v Braunschweigu v červnu 2012 v režii Ivici Buljanové.
Hra se již překládá do češtiny.
DER KAKTUS (KAKTUS)
3 m, 1 ž, 4 vedlejší role
Jochen Dürrmann, člen protiteroristické zásahové jednotky, měl štěstí – podařila se mu skvělá
akce. Před jedním frankfurtským květinářstvím zadržel mezinárodně hledaného teroristu a
s pomocí mladého strážníka Cema se mu podařilo podezřelého dopravit až na strážnici
k výslechu. Že se v případě domnělého bojovníka Al-Kaidy jedná o vysoký kaktus neřeší ani
Cem ani Dürrmann, ale ani uchazečka o post policistky Susi. Euforie z kořisti je moc velká,
jednotlivé kompetence jsou zmatené, nepohodlné otázky po limitech právního státu jsou
zavádějící...
Nebezpečný živel zarytě mlčí – jak už to tak u kaktusů bývá. Je mu vyhrožováno násilím a
mučením, když tu se na scéně objeví Dr. Schmidt z kriminálky a hlásí aktuální nebezpečí:
hrozbu teroristického útoku na letiště. Kaktus je u výslechu podroben elektrošokům, až konečně
zúčastnění začínají pochybovat o svém konání – netuší však, že duchové, jež nevědomky
vyvolali, se opravdu objeví jakožto reprezentanti chaotického a rozvráceného 21. století...
Jízlivá komedie o hranicích práva a svobody v dnešní Evropě byla uvedena v listopadu 2009 v
mnichovském divadle Volkstheater.
23
Dea Loher(ová) (Německo)
AM SCHWARZEN SEE (U ČERNÉHO JEZERA)
2 m, 2 ž
Dva páry středního věku: Eddie a Cleo provozují pivovar, Johnny je ředitel banky v jednom
malém městě a jeho žena Else je slabá na srdce. Oba páry se kdysi spřátelily, jejich dospívající
děti, Nina a Fritz, se do sebe dokonce zamilovaly – a společně se natruc dobrovolně utopily
v jezeře.
Nyní, o čtyři roky později, se rodiče poprvé znovu setkávají. V domě Eddieho a Cleo,
s výhledem na moře. Stále mezi nimi visí nezodpovězená otázka „Proč?“ A tak všichni čtyři
krouží kolem sebe navzájem, ale i v sobě samotných... Vypadá to, že se zastavil čas.
Autorka vykresluje v této komorní hře obraz společnosti, která nemá žádné cíle, která neví na
co, proč a kam. Text se koncentruje pouze na čtveřici protagonistů, čímž se autorce podařilo
vytvořit skličující portrét ztracené generace rodičů.
Komorní drama bylo uvedeno v berlínském Deutsches Theater v říjnu 2012 v režii A.
Kriegenburga.
Peter Høeg – Arnim Petras (Německo)
FRÄULEIN SMILLAS GESPÜR FÜR SCHNEE (SLEČNA SMILLA MÁ CIT PRO SNÍH)
1 m, 1 ž
dramatizace románu
Román P. Høega z roku 1992 se stal mezinárodním bestsellerem. Jeho dramatizace přináší
příběh o vraždě, přátelství, zradě, osamělosti a ekologické katastrofě v komorním obsazení
dvou herců.
Ze střechy obytného domu spadl šestiletý chlapec. Pro úřady to byla nehoda. Jenom
nezaměstnaná přírodovědkyně Smilla Jaspersenová, dcera Eskymačky a dánského lékaře,
pozná, že nešlo o nešťastnou náhodu, nýbrž o zločin. Vydává se po stopách chlapcova vraha. Z
jejích pozorování vyplyne souvislost mezi smrtí chlapce a zvláštními výpravami do země
věčného ledu. Soukromá detektivní zjištění jsou pro Smillu příležitostí vyrovnat se s vlastní
vykořeněností. Se vzpomínkami na chlapce, který pocházel z Grónska, se vracejí vzpomínky na
její dětství – a také její cit pro sníh, který ztratila, když byla vytržena ze světa Eskymáků, aby
začala nový život v Kodani.
Hru uvedlo v dubnu 2007 divadlo Thalia in der Gaußstraße, poté byla od října 2007 na
repertoáru v Gorki Studiu Berlin v režii Arnima Petrase.
Philipp Löhle (Německo)
DIE KAPERER (BUKANÝŘI)
3 m, 2 ž
Pan Mrkvička postavil prototyp perfektního domu – bude chránit lidstvo před povodněmi a bude
navíc energeticky soběstačný: z toho důvodu nejdou otevírat okna. Tento dům je naše jediná
naděje – o tom se ale musí nechat přesvědčit zbytek lidstva... Vlastně to pro pana Mrkvičku
vypadá dobře: prototyp je už na světě, už se s manželkou a dětmi do domu nastěhoval a o
projekt se již zajímají první investoři. Nicméně dům ještě neprodělal zátěžové testy, protože
v srpnu není dostatek vody, a také hermeticky uzavřený vnější plášť domu není úplně bez
chyby.
Ale technické zádrhele nejsou jediným Mrkvičkovým problémem. Jeho manželka a přátelé si
najednou začínají všímat jeho pozoruhodných stránek – proč tak moc pracuje? Dohání ho
rodinná minulost? Nepomýšlí dokonce na sebevraždu? Mrkvička je stále více vtahován do role
mučedníka, jenž odolává problémům – nebo si tuto roli sám vybral?
Když se pak konečně rozprší, změní se dosavadní lehký komediální tón v hořkou satiru a štěstí
náhle nejde rozeznat od neštěstí.
Hlavní hrdina této hry je v lecčem podobný hrdinovi jiné autorovy hry, Genannt Gospodin. Opět
24
jde o solitéra, o ztracence, který se snaží změnit svět a mezilidské vztahy. Mrkvička je všeuměl,
kutil, který bere budoucnost do svých rukou a chce zachránit lidstvo. Jak se však jeví zbytku
světa? Jako blázen, mučedník, revolucionář. Každopádně za nás položí život.
Hra byla uvedena v březnu 2008 ve vídeňském Schauspielhausu. Hned dvě české premiéry
Löhleho dalších pozoruhodných textů nás čekají na podzim 2013 (Das Ding, Der Wind macht
das Fähnchen).
Stefan Vögel (Rakousko)
ARTHUR & CLAIRE
2 m, 1 ž
tragikomedie
Dva kandidáti na sebevraždu, které osud donutí setkat se a narážet do sebe. Arthur si užije
fajnovou večeři pro jednoho v luxusním hotelu v Amsterodamu, ještě jednou prolétne dopis na
rozloučenou dětem a bývalé manželce. Arthur je učitel tělocviku, zapřísáhlý nekuřák a má
rakovinu plic v pokročilém stadiu. Druhého dne chce důstojně ukončit život.
Poslední večer je příjemný a vše běží jako po drátkách, jenom ho ze sousedního pokoje ruší
hlasitá hudba. Když si tam chce stěžovat, seznámí se s mladou Claire, která se právě chystala
ukončit život proříznutím hrdla. A v obou se tak probouzí chuť k životu.
Autor napsal černohumornou, ale i soucitnou hru, smutná výchozí situace je vyprávěna tak, že
nutí diváka k smíchu. Jak totiž najít argumenty pro vlastní sebevraždu a zároveň někoho jiného
přesvědčovat o kráse žití? Pohnutě komický boj o lidskou existenci.
Již chystáme český překlad.
ALTWEIBERFRÜHLING (DRUHÉ JARO DAM)
2 m, 5 ž
komedie
Osmdesátiletá Marta strávila celý svůj život v malé vsi. Manžel jí nedávno zemřel, syn Walter
dávno vyrostl a její život zdá se být beze smyslu. Rodinný obchůdek tety Emy se již nevyplatí a
Walter, jenž se mezitím stal farářem, tam chce mít útočiště své biblické skupinky.
Naštěstí se ukáže, že Marta není sama. Její velmi rozdílné kamarádky Frída, Hanka a
především vitální Líza začnou depresím propadající Martu postrádat u nedělní partičky karet,
dělají si o ni starosti a dají Martě, bývalé švadleně úkol, aby ji rozptýlily. Má ušít mužskému
sboru novou vlajku.
Nicméně při nákupu látky ve městě si Marta rozvzpomene na sen z mládí: Paříž už by
nezvládla, ale proč si neotevřít i ve vlastním obchůdku butik s vlastnoručně navrženým a ušitým
elegantním spodním prádlem? Líza se okamžitě pro nápad nadchne a začne Martu všemožně
podporovat. Hanka, která skáče kolem rodiny, a Frída, která si právě zvyká na život v domově
důchodců, se k plánu staví skepticky. Ale když Martin syn, puritánský farář Walter, vyháže
Martiny modely do popelnice, rozhoří se vzpoura i v nich: osmdesátnice přece nejsou
nesvéprávné! Na velké sny a osvobození od konvencí není nikdy pozdě a dámy postaví život
v ospalém městečku svým šarmem, otevřeným srdcem a mladistvým nasazením na hlavu...
Komedii sepsal ostřílený dramatik Stefan Vögel (u nás např. úspěšná Dobře rozehraná partie,
MDP Praha) podle filmového scénáře švýcarského filmu Die Herbszeitlosen (Pryč s podzimem
života), který zaznamenal ohromný úspěch v německojazyčné oblasti. Autor přenesl děj ze
specificky švýcarského údolí Emmental do neurčené vsi či maloměsta.
Premiéra úspěšné komedie proběhla v dubnu 2010 ve vídeňském divadle Theater in der
Josefstadt.
25
Folker Bohnet, Alexander Alexy (Německo)
ALLES BÖSE ZUM GEBURTSTAG (VŠE NEJHORŠÍ K NAROZENINÁM)
5 m, 2 ž
fraška
Rodina se sjede na oslavu osmdesátin tatínka. Všichni se k němu hlásí a podstrojují mu, myslí
přitom na jeho dědictví. Ovšem nepočítali s jednou věcí: otec Richard má novou přítelkyni. Aby
toho nebylo málo, rozhodne se své mladé kočičce odkázat celé jmění. Vždyť všichni jeho
potomci vydělávají slušné peníze, navíc se od něj všichni synovci a neteře odstěhovali a už léta
se ukazují jenom zřídkakdy.
Olej do ohně přilije Richard tím, že na oslavu pozve i svou Brittu. To bude legrace! Bratři Georg
a Joachim stejně jako jejich družky Beata a Sylvia jsou šokováni, vždyť bylo jasné, že jim
dědictví spadne do klína. Jediný, kdo se dobře dobrodružstvím starého Richarda baví, je
homosexuální nejstarší bratr Max. Britta se stává terčem nenávisti, což si užívá a oslovuje
Richarda neustále slovem „Lásko“.
Zkušeným autorům komedií se opět podařilo vykreslit jednotlivé charaktery – nejmladší syn
Georg pořád vypravuje vtipy, kterým se kromě něho nikdo nesměje. Sekunduje mu jeho Beata,
prototyp nablblé blondýny, kterou si starý Richard neustále dobírá, protože ví, že si ho nechce
kvůli dědictví znesvářit. S všiváckým šarmem děd sabotuje plány svých dětí a ukládá do
ledničky zásobu viagry, s níž by mohl obšťastnit celý domov důchodců, kam ho chce rodina
pomalu odlifrovat...
Když už se ke konci zdá, že je vše vysvětleno, ukáže se, že Britta je ve skutečnosti další
příbuzný, Wolfgang, který si vzal paruku a převlékl se za ženu v rámci přípravy na divadelní
představení. Nečekaný závěr pak korunuje závěrečná píseň, gratulace k osmdesátinám.
Dynamická veselohra byla uvedena v lednu 2001 v divadle Contra-Kreis-Theater v Bonnu.
A další...
Hugo Klaus (Belgie)
EEN BRUID IN DE MORGEN (NEVĚSTOU ZA ROZBŘESKU)
2 m, 3 ž
Hra o čtyřech jednáních je jedním z prvních větších autorových děl a mnozí tvrdí, že i jedno
z nejlepších. Ústředními postavami jsou členové rodiny Pattijnů. Otec, hudební skladatel
vystupující pod pseudonymem Henri Pattini, nevychází kvůli své neúspěšné kariéře z domu.
Jeho žena, Magdalena, trpí finanční situací rodiny, a tak se stává hybatelkou děje. Snaží se
získat peníze a tak navrátit rodině ztracený sociální status. Pattiniovi mají dvě děti, naivního
devatenáctiletého syna Tomáše a rebelskou dceru Andreu. Ti mezi sebou mají silné, až
incestně působící pouto. Podporu hledají ve vzájemné náruči a ve společných snech. Matka se
ve snaze o zlepšení rodinné situace snaží dohodit Tomášovi starší nevzhlednou, ale bohatou
sestřenku Hildu. Sňatek by podle ní vyřešil problémy všech. Andrea znechucena povrchními
poměry v rodině spáchá sebevraždu.
Autor ve hře použil motiv rodiny velmi netradičním způsobem a to ne jako spojující prvek, ale
jako faktor rozdělující své členy. Hra osciluje mezi komedií a tragédií. Ačkoliv se příběh
odehrává v Belgii 50. let, mohl by být zajímavý i pro českého diváka.
Hugo Claus (1929-2008) je jeden z nejvýznamnějších belgických autorů. Psal poezii, prózu i
dramata. Kritikou je ceněn nejen za svůj svižný sarkastický styl, ale také výběrem ožehavých
často až tabuizovaných témat současnosti. Toto potvrzuje i hra Een bruid in de morgen (1953),
kterou se mu podařilo zburcovat z velké části katolickou veřejnost otevřením otázky incestu,
tedy sourozeneckého vztahu. Ačkoliv je hra napsána před více než půl stoletím, její téma i jazyk
jsou stále aktuální, a proto se velmi často objevuje na repertoáru nizozemských či vlámských
scén.
Hra je právě překládána do češtiny.
26
LISTY Z AURA - PONTU
1/2013
© Aura - Pont s.r.o., Praha 2013
Redakčně připravil Michal Kotrouš.
Spolupracovali:
Alena Bjačková, Šimon Dominik, Helena Herbychová, Marta Ljubková, Petra Marková, Anna
Pýchová, Jitka Sloupová, Klára Vajnarová.
27