PROMĚNY MALBY – NOVÉ PODOBY TRADIČNÍHO

PROMĚNY MALBY – NOVÉ PODOBY TRADIČNÍHO MÉDIA
Mgr. Magdalena Adámková Turzová
Ikony modernismu
V první polovině 20. století se malba rozvíjela velmi prudce. V předchozím století byla vynalezena
fotografie a v malířství se tak postupně objevila potřeba zachytit to, co fotografie nedokáže – subjektivní
(malířův) pohled na skutečnost. Na malbu měl vliv také rozvoj psychologie. Umělci hledají vlastní cestu,
jak vyjádřit svět kolem, i svůj vlastní vnitřní život.
Rozvíjí se individuální styl, vzniká celá řada uměleckých směrů v celkem krátkém časovém období. Mnozí
umělci během života svůj malířský styl mění, často se zabývají také tvorbou v jiné oblasti (socha, objekt,
ale také film, divadlo). To malířství obohacuje, dochází k rychlému vývoji. Téměř paralelně vznikají díla
velmi rozdílná.
Raoul Dufy, The Baou de Saint-Jeannet, 1923, olej na
plátně. Důraz na malířské gesto, rychlé zachycení různých
struktur.
René Magritte, The Human Condition, 1933, olej na
plátně. Vyjádření myšlenky pomocí chladného
realistického zobrazení. Tématem je problém obrazu a
zobrazovaného, čímž se Magritte zabýval i ve svém
slavnějším obrazu „Toto není dýmka“. Způsob malby se
podřizuje obsahu, který dominuje.
Kazimír Malevič, Černý čtverec, 1915.
Na fotografii vidíme, jak byl obraz Černý čtverec nainstalován spolu s jinými v roce 1915. Umístění do rohu místnosti má
připomínat způsob zavěšování ruských ikon – odkazuje tak k něčemu božskému, duchovnímu. Nechce zobrazovat svět vjemů,
představuje naprostou božskou dokonalost.
Gesto, pop a umění ulice
Různé způsoby malířského vyjádření používané malíři v období moderny (v první polovině 20. stol.)
rozvíjí další generace malířů po druhé světové válce. Uvolněný způsob malby, důraz na tah štětcem
(nebo jiným nástrojem) a gesto se objevují např. u malířů Jacksona Pollocka a Hanse Hartunga.
Velký vliv na malbu měla japonská kaligrafie a zen-buddhismus.
¨
Jackson Pollock, Autumn Rhythm 30, 1950. Pollock
pokrývá plochu obrazu divokými tahy, často barvu stříká
na plátno nebo nechává stékat. Obraz nepředstavuje nic
konkrétního, jde spíš o proces vzniku (rytmus práce se
štětcem; barva, která stéká). Obrazová plocha nemá střed,
žádný hlavní prvek, všechny jsou si rovny a nemají hranice
(mohly by pokračovat za okraj plátna).
Hans Hartung, Obr 1.: Tuš na papíře z r. 1956. Obr 2.:
akryl na plátně z roku 1963. V kresbě/malbě tuší je jasně
vidět vliv japonské kaligrafie. V druhém díle Hartung
použil také škrábání do ještě nezaschlé akrylové barvy.
Obraz tak získává také povrchovou strukturu.
V 60. letech se prosazuje umělec Andy Warhol, který používá techniku sítotisku a akrylové malby.
K diváku promlouvá samotný objekt malířova zájmu, kterým je produkt masové a populární kultury jako
Marylin Monroe nebo plechovky s polévkou prodávané v supermarketech. Odosobnění a masovost je
podpořena zvolenou (ne)malířskou technikou. V 80. letech se na scéně objevuje malíř J.M. Basquiat,
který do malby vnáší prvky z ulice (street art) a používá primitivní znaky připomínající dětskou kresbu.
Často také používá text.
Andy Warhol, Marilyn Diptych, 1962.
Jean Michel Basquiat, Aboriginal, 1984.
Různorodost a hra
Gerhard Richter, Tante Marianna, Onkel Rudi, obojí 1965,
olej na plátně. Malby podle rodinných fotografií odkazují
k problematické německé minulosti.
Anselm Kiefer, Nuremberk, 1982, akryl, emulze a sláma
na plátně.
V 70. a 80. letech se prosazuje postmodernismus jako myšlenkový proud a umění se čím dál víc otevírá
novým možnostem. Dostávají prostor nejrozmanitější způsoby vyjádření, styly, materiály, objevují se
odkazy na starší díla. Různost (pluralita) a hra je typickým znakem tohoto období.
Georg Baselitz, Nachtessen in Dresden, 1983, olej na
plátně. Energická malba a metoda převráceného
zobrazení znejišťuje naše vidění obrazu.
Marlene Dumas, Painter, 1994, olej na plátně.
Martin Mainer, Rám na Albion River, 1995, olej na
plátně.
Petr Nikl, Chlapec a ptáci, 1991, olej na plátně, vycpaní ptáci.
Současná česká malba
Josef Bolf, V lese, 2006, olej na plátně. V Bolfových
malbách se setkáváme s prapodivnými bytostmi, které
odkazují k fantasknímu dětskému světu, komiksu a období
nevinnosti a zranitelnosti. Růžová barva dětství
v kontrastu s krutými symboly sebedestrukce, drásavým
malířským gestem a stékající barvou vyvolávají
zneklidňující pocit.
Jan Šerých, The Shining. Kubrick´s Carpet, 2005, malba na
zdi. Vzor, který J. Šerých ve své malbě použil se objevil na
koberci v hororu S. Kubricka Shining (Záření).
Vladimír Houdek, bez názvu, 2012,
olej a papír na plátně. Vrstvení
tvarů odkazuje k přemýšlení o
malbě samotné, k modernímu a
postmodernímu obrazu.
Vladimír Skrepl, bez názvu, 2008. V malbách V. Skrepla je
zásadní vzájemné působení malířského gesta a znaku.
Záměrná ošklivost a nabourávání divákova očekávání
souvisí se způsobem, jakým malířsky zpracovává prvky na
obraze.
Evžen Šimera, Stékaná freska, 2007. Šimera říká: „Použil
jsem technologii stékání k vytvoření fresky, překryté
obrazem se stejným motivem.“
Lenka Vítková, instalace na výstavě
Stály a čekaly, až se objeví, 2008,
série maleb, akryl na plátně. „Visely
tam tělesné, plné odkazů, splyhlé
i prázdné současně jako mlčící
sbor“ (z textu Kataríny Uhlířové
k výstavě L. Vítkové).
Daniel Pitín, Kancelář, 2007, olej a
akryl na plátně.
Literatura a zdroje:
DEMPSEY, Amy. Umělecké styly, školy a hnutí: encyklopedický průvodce moderním uměním. 1. vyd. [Praha]: Slovart, 2002.
www.artlist.cz
www.tate.org.uk
www.wikipaintings.org
www.ibiblio.org
www.gerhard-richter.com
www.saatchigallery.com