Zde - Časopis Psychoterapie FSS MUNI

Transkript

Zde - Časopis Psychoterapie FSS MUNI
Masarykova univerzita
Fakulta sociálních studií
2. psychoterapeutické sympózium 2009
2nd Psychotherapeutic Symposium 2009
INTEGRACE V PSYCHOTERAPII /
INTEGRATION IN PSYCHOTHERAPY
(Co, s čím a proč?)
(What with What and Why?)
Sborník abstraktů
Book of Abstracts
Brno 2009
Katedra psychologie Fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity
Časopis Psychoterapie
Svolavatelé sympózia / Convenors of the symposium
Zbyněk Vybíral ([email protected])
Jan Roubal ([email protected])
Vedoucí přípravného týmu / Head of the preparation team
Pavel Nepustil ([email protected], +420 604 536 033)
© Masarykova univerzita, 2009
ISBN 978-80-210-4835-5
Obsah / Contents
Program / Programme
Abstrakty přednášek / Conference abstracts
Posterová sekce / Posters
Program / Programme
1. den – čtvrtek 16. dubna 2009 / Day 1 – Thursday 16 April 2009
10.15 Zahájení sympózia / Welcome addresses
A1/ HLAVNÍ PŘEDNÁŠKY / KEYNOTE SPEAKERS:
10.30 – 11.10
11.10 – 11.50
Louis Castonguay (USA): Psychotherapy Integration: Current themes
and future directions / Integrace v psychoterapii: Současná témata a
budoucí směry
Ján Praško (ČR): Cognitive Behavioral Therapy and its Integrative
Power / Kognitivně behaviorální terapie a její integrativní síla
11.50 – 12.15
Diskuse / Discussion
12.15 – 14.00
Přestávka na oběd / Lunch Break
B1/ 1. SYMPÓZIUM / 1st SYMPOSIUM:
14.00 – 14.25
14.25 – 14.50
14.50 – 15.15
Zbyněk Vybíral: Historie a současnost integrace v psychoterapii /
History and contemporary issues in psychotherapy integration
David Skorunka: Integrativní tendence v současné rodinné terapii /
Integrative Trends in Contemporary Family Therapy
J. Roubal, M. Skálová, D. Holub, S. Dudová, M. Stiburek, M.
Rokytová, D. Skorunka: Plánovaný výcvik integrace v psychoterapii /
Prospective Training in Psychotherapy Integration
15.15 – 15.30
Diskuse / Discussion
15.30 – 16.15
Přestávka / Coffee Break
A2/ HLAVNÍ PŘEDNÁŠKY / KEYNOTE SPEAKER:
16.15 – 16.55
Ken Evans (UK): Evidence Based Practice or Practice Based Evidence:
An Integrative Perspective on Psychotherapy Research / Praxe založená
na důkazech nebo důkazy podložené praxí: Integrativní perspektiva v
psychoterapeutickém výzkumu
16.55 – 17.10
Diskuse / Discussion
17.10 – 18.00
Louis Castonguay, Ján Praško, Ken Evans, Stanislav Kratochvíl,
David Skorunka, Jan Roubal: Panelová diskuse / Panel discussion
(moderuje / moderator: Zbyněk Vybíral)
2. den – pátek 17. dubna 2009 / Day 2 – Friday 17 April 2009
A3/ HLAVNÍ PŘEDNÁŠKY / KEYNOTE SPEAKER:
9.00 – 9.40
Stanislav Kratochvíl (ČR): Integrativní psychoterapie a její formy /
Integrative Psychotherapy and its Forms
C/ 2. SYMPÓZIUM / 2nd SYMPOSIUM:
9.40 – 10.05
Roman Hytych, Jan Benda: Přínos satiterapie v kontextu nových,
všímavost využívajících směrů / The Contribution of Satitherapy in the
Context of New Approaches Adopting Mindfulness
10.05 – 10.30
10.30 – 10.55
Jan Kubánek: Sen jako místo setkání / Dream as a meeting point
Jan Poněšický: Interakční psychoterapie: psychoanalytickobehaviorální přístup / Interactive Psychotherapy: PsychoanalyticalBehavioral Approach
10.55 – 11.20
Přestávka / Coffee Break
D/ 3. SYMPÓZIUM / 3rd SYMPOSIUM:
11.20 – 11.45
11.45 – 12.10
12.10 – 12.35
Milan Stiburek: Historie, aktivity a plány Českého institutu pro
supervizi / History, activities and plans of Czech Institute for
Supervision
Jan Pfeiffer: Výcvik v integrativní supervizi / Training in Integrative
Supervision
Jan Šikl: Integrativní supervize: V jakém slova smyslu může být, je a
má být supervize integrativní? / Integrative Supervision: In What Sense
Can Supervision be, is or Should be Integrative?
12.35 – 12.50
Diskuse / Discussion
12.50 – 14.15
Přestávka na oběd / Lunch Break
E/ 4. SYMPÓZIUM / 4th SYMPOSIUM:
14.15 – 14.40
Vladislav Chvála: Integrace v psychoterapii cestou týmové spolupráce:
Dvacetiletá zkušenost v SKT Liberec / Integration in psychotherapy
through team cooperation. Twenty years long experience in SKT
Liberec
14.40 – 15.05
Aleš Fürst: Kombinace psychoterapie a farmakoterapie / Combination
of Psychotherapy and Pharmacotherapy
15.05 – 15.30
Petr Moos: Pětiletý integrativní experiment ve skupinové psychoterapii
15.30 – 15.45
Diskuse / Discussion
15.45 – 16.15
Přestávka / Coffee Break
16.15 – 17.00
Vystupující druhého dne: Panelová diskuse / 2nd day speakers: Panel
discussion (moderuje / moderator: Jan Roubal)
Abstrakty přednášek / Conference Abstracts
Čtvrtek 16. dubna 2009 / Thursday 16 April 2009
Louis Castonguay
Psychotherapy Integration: Current Themes and Future Directions
The author will briefly describe some of the most important trends in psychotherapy
integration, focusing on research efforts that have been conducted within these trends. In
particular, attention will be given to the potential role of common factors and possible
ways of improving current forms of psychotherapy. The presentation will also suggest
future empirical and conceptual directions to that might improve our understanding and
practice of psychotherapy.
Shrnutí
Autor ve stručnosti popisuje některé z nejdůležitějších tendencí v integraci
psychoterapie, přičemž se zaměří na výzkumné úsilí, které bylo v rámci těchto tendencí
vyvinuto. Pozornost věnuje potenciální roli společných faktorů a možným způsobům
zlepšování současných forem psychoterapie. Prezentace také nastíní budoucí empirické
a konceptuální směry, které by mohly zlepšit naše porozumění psychoterapii a její
praktické provádění.
Ján Praško
Cognitive Behavioral Therapy and its Integrative Power / Kognitivně behaviorální
terapie a její integrativní síla
CBT remains one of the few models to propose a comprehensive theory which aims to
integrate the more robust and valid findings of different schools of psychotherapy as
well as those of developmental psychology and observational research. Scientific
foundation of theories, pragmatically positivistic philosophy and good evidence about
efficacy of both approaches broadly helped the full integration. The application of
CBT to a most of psychological and medical disorders extended far beyond anything
we could have imagined twenty years before. The success of CBT was enormous, but
had some limitations. There were 20%-40% of patients suffering with different
problems, who do not response to the classical CBT approaches. It seems that original
theory is not sufficient for understanding all clients and their problems. “Third wave
of CBT” integrated various therapeutic strategies into CBT but also creating the new
schools, which integrate CBT with meditation (Dialectical behavioral therapy,
Mindfulness based therapy), attachment theory and gestalt therapy (Schema focused
therapy, Emotion focus therapy), humanistic and existential therapy (Compassion
therapy), phenomenology (Acceptance and commitment therapy).
Dialectical – behavioral therapy: Dialectical behavior therapy (DBT) is a treatment
for suicidal behavior and borderline personality disorder with well-documented
efficacy. Dialectical behavior therapy was associated with better outcomes in the
intent-to-treat analysis than community treatment by experts in most target areas
during the 2-year treatment and follow-up period.
Schema therapy: Schema therapy is an innovative, integrative therapy developed that
significantly expands on traditional cognitive behavioral therapy and its concepts. The
therapy blends elements form cognitive-behavioral, attachment, Gestalt, object
relations, constructivist, and psychoanalytic schools into a rich, unifying conceptual
and treatment model. Schema therapy provides a new system of psychotherapy that is
especially well suited to patients with entrenched, chronic psychological disorders
who have heretofore been considered difficult to treat.
Integration with interpersonal psychotherapy: Components of both CBT and IPT were
utilized throughout the course of treatment eating disorders and GAD.
Imagery techniques and Gestalt therapy: There was recent increase in the clinical
application of imagery techniques to restructure systems of implicational meaning that
drive emotional distress or self-defeating behaviors in cognitive behavioral therapy.
Current applications in cognitive behavioral therapy were adapted and extended in the
early 1980s from Perls' Gestalt therapy methods.
Hypnotherapy: Cognitive, behavioral, and hypnotherapeutic techniques are integrated
to provide an effective cognitive-behavioral hypnotherapy.
Acceptance and commitment therapy: Acceptance and commitment therapy (ACT) is
one of the several psychotherapies that have been described as 'third wave' cognitive
behavioral therapies (CBTs). Recent studies on ACT suggest that ACT may be
effective for a variety of disorders, including several anxiety disorders, depression,
pain, trichotillomania, psychotic disorder, drug abuse and the management of epilepsy
and diabetes (Pull 2009).
Cognitive analytic therapy: Cognitive analytic therapy evolved as an integration of
cognitive, psychoanalytic and, more recently, Vygotskian ideas, with an emphasis on
therapist-patient collaboration in creating and applying descriptive reformulation of
presenting problem. Originally developed as a model of individual therapy, cognitive
analytic therapy now offers a general theory of psychotherapy with applicability to a
wide range of conditions in many different settings.
Compassion therapy: Compassion therapy is typical integration of CBT with
humanistic approach with emphasis on humanity, empathy, compassion, values and
future. The lack of studies is in this approach.
Future: The cognitive-behavioral therapy is highly eclectic, but not theoretically
“neutral”. The using of the combination of the approaches or techniques must be
incorporated into a comprehensive individual case conceptualization. From a cognitive
perspective, topographically identical techniques are functionally equivalent only
when diverse therapists’ share (together with the patient) common rationales for their
using. Empirical research will be necessary to validate that the integration occurred in
a meaningful way.
Shrnutí
KBT je stále jedním z mála modelů předkládajících komplexní teorii, která má za cíl
integrovat důkladná a validní zjištění různých psychoterapeutických škol, stejně tak
jako oblasti vývojové psychologie a pozorování ve výzkumu. Vědecké základy teorií,
pragmaticky pozitivistická filozofie a dobré důkazy o účinnosti obou směrů široce
napomohly k úplné integraci. Aplikace KBT pro většinu psychologických a duševních
poruch se rozšířila způsobem, jak bychom si před dvaceti lety stěží dovedli představit.
Kognitivně behaviorální terapie je vysoce eklektická, avšak nikoli teoreticky
„neutrální“. Využití kombinace přístupů nebo technik musí být součástí komplexní
konceptualizace jednotlivých případů. Z kognitivní perspektivy jsou topograficky
identické techniky funkčně ekvivalentní pouze v případě, že různí terapeuti sdílejí
(společně s pacientem) společné zdůvodnění jejich používání. Pro ověření, že
integrace probíhá správným způsobem, bude zapotřebí provést empirický výzkum.
Zbyněk Vybíral
Historie a současnost integrace v psychoterapii / History and Contemporary Issues in
Psychotherapy Integration
Sbližování škol ve 20. století předznamenala kniha F. Alexandra a T. M. Frenche
z roku 1946 – Psychoanalytic therapy: principles and application. V roce 1950 vyšla
kniha J. Dollarda a N. E. Millera Personality and psychotherapy: An analysis in terms
of learning, thinking, and culture, druhé zásadní dílo, které mnozí dodnes považují za
pokus o integraci behaviorální teorie s psychoanalýzou. P. Wachtel sledoval náznaky
integrace obou odlišných paradigmat např. u Sullivana.
V Maslowově knize The psychology of science: A Reconnaissance vydané v roce 1966
najdeme bonmot: „Pokud je jediným vaším nástrojem kladivo, budete mít tendenci
přistupovat ke všemu, jako by to byl hřebík.“ („If the only tool you have is a hammer,
[you tend] to treat everything as if it were a nail“.) Jde o trefně vyjádřený argument,
proč by se terapeut neměl držet jen jediného přístupu (Goldfried, 1980; Prochaska a
Norcross, 1999).
Sbližování zastánců rozdílných škol nabylo na viditelnosti v 70. letech. V té době měl
na behaviorální terapii velký vliv Aaron Beck. Mezi integrační projevy řadí někteří
autoři i transakční analýzu, a to už v její podobě představené Ericem Bernem, natož
pak mnoha jeho následovníky (Gouldingovi, Erskine).
Je až s podivem, jak mnoho psychoterapeutů (např. Alexander, Ferster, Lazarus,
Wachtel, Marmor, Goldfried) zformulovalo v 60. a 70. letech minulého století
argumenty pro sbližování psychoanalýzy či psychodynamické psychoterapie
s behaviorálními postupy, s teorií učení či s kognitivně behaviorální orientací.
V 70. a 80. letech minulého století měly na ty, kdo byli připraveni kombinovat odlišné
přístupy, velký vliv myšlenky A. Lazaruse. Technický eklekticismus spojoval Lazarus
s etikou, když tvrdil, že „etický terapeut bude zadávat takové techniky, které se zdají
prospěšné, bez ohledu na jejich původ“.
V roce 1975 vyšla kniha Psychoterapie versus behaviorální terapie. V ní autoři
(Sloane et al.) prezentovali výzkumné vyhodnocení spokojenosti pacientů se dvěma
odlišnými terapiemi. Když porovnali výpovědi pacientů, kteří absolvovali různé
psychoanalyticky vedené terapie, s výpověďmi pacientů z behaviorálních terapií,
vynořil se nečekaný závěr. Více než 70% spokojených pacientů zatrhlo v dotazníku,
který se jich ptal na podstatné aspekty jejich léčení, tytéž položky.
Mnozí psychoterapeuti ve snaze co nejpřesněji charakterizovat svůj přístup používali
srovnání s jinými přístupy (vymezovali „to své“ na principu „na rozdíl od“). Při tomto
vymezování docházelo nezřídka k redukci onoho „jiného“. A to někdy až
k anekdotickému či karikovanému zkreslení. I díky těmto nekorektním způsobům
vymezování se „komiksové“ charakteristiky některých směrů dodnes tradují.
Autor v přednášce naznačuje posun (shift) od principu vymezovat se „na rozdíl od“
k odkazům typu: „podobě jako“ a „společně s“.
V rámci přehledu současné scény bude zmíněno několik příkladů integrace zahrnutých
dnes mezi empiricky podložené přístupy (empirically supported treatments) či uznané
pracovní skupinou terapeutů, snažících se o charakteristiky jednotlivých postupů
formulované společným a srozumitelných jazykem
(http://www.commonlanguagepsychotherapy.org).
Summary
In Maslow’s book The Psychology of Science: A Reconnaisance, issued in 1996, a
sentence can be found: “If the only tool you have is a hammer, [you tend] to treat
everything as if it were a nail”. It is a very pertinently expressed argument why a
therapist should not adhere to one approach only (Goldfried, 1980; Prochaska,
Norcross, 1999).
Many psychotherapists, in an attempt to characterize their approach as precisely as
possible, did so using comparison with different approaches (distinguishing “their
own” by the principle of “in the contrary to”). By making this distinction it often led
toward the reduction of “otherness”, sometimes to anecdotal or caricature-like
distortion. Also, thanks to those incorrect ways of distinguishing, some “cartoonist”
characteristics of some approaches are still being mentioned even today.
The author indicates a shift from the principles “on the contrary to” to “similar to”
and “with”. Some examples of integration from the contemporary scene will be
mentioned, those involved in so called empirically supported treatments or those
appreciated by a working group of therapists who attempt to characterize the
individual approaches and techniques formulated by common and comprehensible
language (http://www.commonlanguagepsychotherapy.org).
David Skorunka
Integrativní tendence v současné rodinné terapii / Integrative Trends in Contemporary
Family Therapy
Jedním z nejvýraznějších trendů v současné psychoterapii je úsilí o integraci různých
psychoterapeutických škol a konceptů. Tento trend se týká i rodinné terapie a
systemické praxe. Stejně jako v psychoterapii obecně, tak i v rodinné terapii zprvu
docházelo k diferenciaci do mnoha rozmanitých modelů, které se odlišovaly a odlišují
ve svých výchozích předpokladech. Ještě na konci osmdesátých letech minulého
století oblast rodinné terapie vykazovala podle některých kritiků podobnosti s
náboženským směrem s několika sektami, jejichž představitelé spolu vedli bouřlivé
diskuse o vzniku patologie v rodině a procesu rodinné terapie. S postupným
etablováním rodinné terapie a rozmachem výzkumu došlo k posunu směrem k větší
toleranci a integraci nových poznatků. V posledním desetiletí je v rodinné terapii
výrazná snaha o sbližování mezi různými přístupy „uvnitř“ oboru. Stejně tak dochází
ke konvergenci s některými individuálními psychoterapeutickými směry. V prezentaci
budou tyto trendy přehledně uvedeny s důrazem na některé zvláště slibné modely
usilující o integraci různých perspektiv.
Summary:
One of the most prominent trends in current psychotherapy is the movement towards
the integration of the multiple therapeutic models and concepts. Family therapy and
systemic practice is no exception in this movement. Psychotherapy in general and
family therapy in particular first developed in various approaches, which differed
among themselves in basic theoretical assumptions. Even at the end of eighties of the
last century family therapy, according to several critical voices, resembled in many
ways a religion with various sects whose exponents argued heavily about their ideas
on development of pathology in family and therapy process. After gaining a wellestablished position and progress in research, family therapy has moved towards
integration. In the last decade several integrative models have developed within family
therapy. We also witness a convergence with some individual psychotherapy
approaches and concepts. The presentation reviews those trends with particular
emphasis on several models characterized with an integration of various perspectives.
Stanislava Dudová, David Holub, Markéta Rokytová, Jan Roubal, Markéta Skálová, David
Skorunka, Milan Stiburek
Plánovaný výcvik integrace v psychoterapii / Prospective Training in Psychotherapy
Integration
Charakteristickým rysem psychoterapie, zejména v počátcích jejího vývoje, je vznik
mnoha různých psychoterapeutických škol. Tyto školy mají jednoho či více
zakladatelů, vycházejí z určitých klíčových předpokladů a teoretických modelů.
V současnosti pak jsou tyto školy reprezentovány profesionálními asociacemi a
výcviky v daném modelu. Již v šedesátých letech minulého století se objevily první
hlasy, které upozorňovaly nikoli na odlišnosti mezi existujícími psychoterapeutickými
školami, ale na společné rysy a podobnosti. Přibližně v té době se začaly objevovat
první pokusy o integraci.
Na počátku 21. století je integrace v psychoterapii jedním z nejvíce diskutovaných
témat. Debaty neprobíhají jen v teoretické rovině mezi příznivci a odpůrci integrace.
Toto téma se týká každodenní klinické praxe. Rozmanitost a komplexita lidského
trápení, životních situací a interakcí v klinické praxi je obvykle tím, co ukáže limity
„čistého“ přístupu vycházejícího z jednoho teoretického modelu. Z toho důvodu je
v průběhu vzdělávání budoucích psychoterapeutů důležité rozvíjet, kromě základních
dovedností a sebe-poznání, vnímavost k různým perspektivám a schopnost propojit
různé teoretické modely ve smysluplný rámec se současným zachováním respektu k
odlišnostem. Schopnost vnímat a zaujmout různou perspektivu nemá vést
k relativizaci „čistých“ přístupů ani k vytvoření nového směru, ale spíše je výchozím
bodem k nutné reflexi nad základními předpoklady hlavních psychoterapeutických
směrů.
Příspěvek je věnován již probíhajícímu projektu vytvoření výcviku psychoterapeutické
integrace, který by reflektoval současnou úroveň poznání v psychoterapii a zahrnoval
integrativní tendence. Autoři a zároveň lektoři budoucího výcviku mají různá vzdělání
a každý z nich absolvoval jiný psychoterapeutický výcvik či kombinaci vzdělávacích
programů v různých psychoterapeutických modelech. Ve svém pojetí integrativního
výcviku vycházejí z těch základních modelů, v nichž mají základní psychoterapeutické
vzdělání a klinickou zkušenost, a zároveň se opírají o asimilační model
psychoterapeutické integrace. Jedním z hlavních cílů výcviku je podpora frekventantů
v jejich vlastní schopnosti integrace na pozadí jednoho ze základních směrů a také
jejich připravenost ke spolupráci a kritické diskusi napříč teoretickými koncepty.
Kromě seznámení s teoretickými koncepty základních modelů a terapeutickými
dovednostmi je nedílnou součástí výcviku podpora hledání individuální cesty na
základě sebe-zkušenosti.
V průběhu sdělení budou zmíněna následující témata: a) klady a zápory integrace
v psychoterapii, b) důvody k vytvoření integrativně zaměřeného výcviku, c) historie
příprav výcviku, d) praktické aspekty výcviku, e) vzájemná pojítka mezi základními
směry, v nichž jsme vzděláni. Přestože snahy o integraci v psychoterapii mají již svou
historii, výcviky a vzdělávací programy s integrativním základem se v současnosti
teprve začínají objevovat. Přípravy na systematický výcvik zaměřený na integraci
v psychoterapii zcela koresponduje s tímto aktuálním vývojem, v němž je mimo jiné
kladen důraz na pluralitu a spolupracující přístup.
Summary
Through history, psychotherapy has evolved in many different schools. Those schools
or major approaches have been based on distinct basic assumptions and theoretical
models. Nowadays those major schools are backed up by their own professional
associations and training institutes. As early as in sixties of last century, the first
voices drew attention more to similarities among major psychotherapy schools
existing at that time. Arguably it was then, when the first attempts at integration
emerged.
In the beginning of the 21st century, psychotherapy integration is one of the most
discussed topic in the field. Debates have been running not only on the theoretical
level among supporters and opponents of integration. In their work psychotherapists
themselves inevitably face some issues the integrationist movement brought forth. It is
a great variety as well as complexity of human distress, life situations and interactions
in clinical practice what shows the limits of “pure-psychotherapy” approach based on
single theoretical model. Thus the training for therapists-to-be should include and
cultivate, apart from basic skills and self-knowledge, the ability to adopt different
perspective and connect various theoretical models into meaningful framework
without sacrificing the respectful stance toward significant differences. Multiple
perspective does not counteract with the concepts of “pure” generic approaches but
enriches them and enables to reflect on basic assumptions of major psychotherapeutic
schools in a differentiated way.
The presentation is focused on the work in progress aimed at developing an
integrative psychotherapy training that would reflect current level of knowledge in
psychotherapy field. The authors, who are to be the tutors of such training, have
different psychotherapy training and/or combination of diverse experience from
psychotherapy programs. They develop their integrative training on the basis of those
major models which they are trained and have had clinical experience at. Apart from
that they draw on the model of assimilative integration. One of the main aim of the
training is encouraging trainees in their integrative own effort with having a single
major model as a background. Promoting ability for collaboration and dialogue
across theoretical models is also crucial. Apart from introduction to theoretical
concepts of major psychotherapy approaches and basic therapeutic skills, the
emphasis is given on developing individual approach through enhanced selfknowledge.
In the presentation, following issues will be discussed: a) advantages and drawbacks
of psychotherapy integration, b) motives for developing an integrative training in the
Czech Republic, c) their-story of preparation, d) basic information about the structure
and content of the training, e) bridges among major schools the authors are trained
at. Integrative movement in psychotherapy already has its history. However, training
programs in psychotherapy integration or systematic integrative trainings are only
beginning to emerge. Our joint effort aimed at developing such a training goes
alongside this current trend in psychotherapy field.
Ken Evans
Evidence based practice or Practice based evidence: An Integrative perspective on
psychotherapy research / Praxe založená na důkazech nebo důkazy podložené praxí:
Integrativní perspektiva v psychoterapeutickém výzkumu
Pátek 17. dubna 2009 / Friday 17 April 2009
Stanislav Kratochvíl
Integrativní psychoterapie a její formy / Integrative Psychotherapy and Its Forms
Pokusy o integraci mají buď charakter empirický, nebo se opírají o vědecký výzkum
účinných faktorů v psychoterapii. Z vědecko-výzkumných dat dnes vycházejí tři dílčí
integrativní hypotézy: 1. ve všech významných psychoterapeutických přístupech
existují společné účinné faktory, 2. v různých přístupech mohou být různé účinné
faktory, které vedou různou cestou ke stejnému výsledku a 3. existují specifické
účinné faktory, které působí na určitý příznak, na určitý problém nebo na určitého
pacienta a jsou málo účinné v jiných případech. Hypotézy se vzájemně nevylučují.
Dnes už i v eklekticky a integrativně orientované psychoterapii existuje nabídka řady
propracovanějších modelů či systémů, mezi nimiž lze volit, které lze srovnávat nebo
kombinovat. Jsou spojeny se jmény svých autorů a pro vzájemné odlišení obvykle
mají také vlastní názvy. Někteří z významných eklektiků a integracionistů vycházejí
z konkrétní “čisté” školy, v jejímž učení se původně vyškolili a jejíž teorie se jim
později v praxi stala těsnou. I když k ní přičleňují postupy i teoretické prvky školy či
škol dalších, zůstává do jisté míry původní teorie pro jejich syntetizující snahy určitou
základnou. Wachtelova integrativní psychodynamická psychoterapie tak má své
východisko v pojetí analytickém, k němuž se přiřazovaly poznatky a techniky
behaviorální, Fensterheimova behaviorální psychoterapie je původně terapií
behaviorální, sekundárně obohacenou o zřetel k faktorům dynamickým.
U jiných terapeutů byla již výchozí orientace eklektická a nemuseli se, jak
profesionálně zráli, pracně dostávat z Prokrustova lože své počáteční indoktrinace
některou školou. U některých z nich to souvisí s jejich nejen klinickou, ale zároveň
výzkumnou orientací, která je vedla k uznání společných faktorů v různých
psychoterapiích a k diferencovanému posuzování faktorů specifických a která je tak už
primárně naladila skepticky k přijímání dogmat čistých škol. Tak je tomu např.
v Garfieldově eklektické psychoterapii a v Beutlerově systematické eklektické
psychoterapii. Zároveň s tendencí k integraci zůstává zachována a dále se rozvíjí řada
tradičních i inovativních samostatných škol, které se integraci s jinými školami brání.
V Česku integrativní pojetí podporují v nedávných publikacích např. Šípek, Vymětal,
Kuneš, Zatloukal a Žákovský, k integraci směřují i publikace Praška a Možného, které
vycházejí z kognitivně behaviorálního přístupu.
Pro klinickou praxi je spíše než teoretická integrace užitečný eklektický přístup.
Terapeut využívá různých výkladových principů a metod, které ovládá, buď
alternativně, nebo je kombinuje podle toho, jak to v daném případě považuje na
základě své klinické zkušenosti za účelné. Může jít o kombinaci souběžnou – často se
např. kombinují metody náhledové se symptomatickými – nebo o kombinaci
postupnou, prosté nahrazení jednoho přístupu druhým, když se nedostavuje žádoucí
účinek. Postupná kombinace však může mít i systematický plán podle etap
psychoterapeutického procesu.
Tak např. na začátku jsou výhodné empatické akceptující rozhovory, umožňující
sebeodhalení, sebeexploraci a abreakci. Později může být užitečnější aktivní vedení
k náhledu (interpersonálnímu i patogenetickému) a závěrem pak nácvik žádoucího
chování a řešení problémů i symptomatická relaxačně sugestivní terapie. Jindy může
být účelný také sled opačný, např. s úvodním pokusem o zvládnutí potíží přímými
nácvikovými a sugestivními postupy a s přistoupením k hlubší analýze vztahů a
minulých zážitků až poté, když se narazí na bloky znesnadňující další pokrok.
Summary
The attempts for integration are either empirical in nature or they are stemming from
the scientific research on the effective factors in psychotherapy. Today, there is a
whole range of elaborated models and systems even within the eclectic and integrative
psychotherapy. We can choose, compare, or combine them. The approaches are
closely connected with the names of their authors and because of their mutual
distinctions they usually have their own names. Some of the most significant eclectics
and integrationists emerged from a “pure” approach (school), where they have
acquired their vocational experience and to which they adhered in their practice.
For the clinical practice, the eclectic approach is more useful than theoretical
integration.
A therapist utilizes various interpretational principles and methods in an alternative
way, or in combination based on his consideration of its effectiveness. The
combination can be parallel- frequently combining techniques of insight with
symptomatical, or combination gradual- a mere substitution of one approach for
another one, when a desirable effect does not occur.
Jan Benda, Roman Hytych
Přínos satiterapie v kontextu nových, všímavost využívajících směrů / The Contribution
of Satitherapy in the Context of New Approaches Adopting Mindfulness
Existuje něco, co mají společného William James, Carl Gustav Jung, Fritz Perls, Carl
Rogers, neurofenomenologie a nové přístupy kognitivně-behaviorální terapie? Náš
příspěvek ukazuje překvapivé možnosti, které integraci psychoterapeutických přístupů
nabízí výzkum všímavosti.
Všímavost (angl. mindfulness, v páli sati), se v posledních deseti letech stala
předmětem zájmu psychologů a psychoterapeutů z těch nejlepších světových univerzit
(ověřovali jsme výzkum všímavosti na top 20 univerzitách podle žebříčku THES a
Šanghajského žebříčku). Koncept všímavosti umožňuje však integrovat nejen různé
psychoterapeutické směry, ale také poznatky současné psychologie a kognitivní vědy
na jedné straně s věděním o lidské mysli tradovaným tisíce let v rámci Buddhova
učení na straně druhé. Příkladem takovéto integrace je u nás rozvíjená metoda
satiterapie (www.satiterapie.cz).
Všímavost, která se v současnosti stává stále oblíbenějším nástrojem nových přístupů
tzv. „třetí vlny“ kognitivně-behaviorálních terapií (MBSR, MBCT, ACT, DBT), byla
do psychoterapie původně přenesena z buddhistické meditační praxe. Zde hraje
klíčovou roli, zároveň je však součástí mnohem komplexnějšího know-how,
tradovaného především v rámci eticko-psychologického systému abhidhamma.
Satiterapie kromě všímavosti úspěšně využívá mnohé další principy odvozené z tohoto
systému a to způsobem zcela přijatelným pro současného člověka žijícího v západní
kultuře.
Domníváme se, že fenomenografie abhidhammy má potenciál přispět k zodpovězení
otázek kladených od reprezentantů všímavost využívajících směrů a nabízí prostor pro
integrativní změnu. V příspěvku ukážeme, jak lze abhidhammické matice využít
v psychoterapii v rámci diagnostiky i při plánování terapeutických postupů a
demonstrujeme dále, jak satiterapie inspirována abhidhammou ojedinělým způsobem
využívá etiku jako principu vysvětlujícího vznik utrpení a jako základního
paradigmatu pro dovedné zvládání života.
Summary
Is there something that William James, Carl Gustav Jung, Fritz Perls, and Carl
Rogers, neurophenomenology and new approaches of cognitive- behavioural therapy
have in common? The paper points out new striking possibilities for integration of
psychotherapeutic approaches offered by mindfulness research. Mindfulness has been
a subject of interest amongst psychologists and psychotherapists from the top
universities. It is more and more popular technique in new approaches, also called
“third wave” cognitive- behavioural therapies, and it was originally transferred into
psychotherapy from Buddhist meditation. Here mindfulness plays a key role,
concurrently it is also a component of more complex know-how in the system of
abhidhamma. Satitherapy together with mindfulness uses many other principles
derived from this system in a way completely acceptable for contemporary human
living in the Western culture.
The paper presents the way how the abhidhamma can be used in psychotherapy, in
diagnostic process and in the planning process of therapeutic techniques.
Furthermore, we will demonstrate how Satitherapy inspired by abhidhamma utilizes
ethics as a principle that explains the genesis of suffering and as a fundamental
paradigm for coping with life difficulties.
Jan Kubánek
Sen jako místo setkání / Dream as a meeting point
Sen je rozmanitým zdrojem sebepoznání, kterého využívají terapeuti od počátku
psychoterapie samotné. Se sny pracuje psychoterapie hlubinná, dynamická,
humanistická i interpersonální. Základní kámen položil S. Freud, otec psychoanalýzy a
psychoterapie, svým dílem Výklad snů na počátku minulého století. Freud pojímal sen
jako královskou cestu do nevědomí.
F. Perls, zakladatel Gestalt terapie, chápal sen také jako smysluplný jev, dokonce jako
nejautentičtější projev bytí. Nabídl ale jiný způsob práce se sny. Na rozdíl od
Freudových volných asociací využil psychodramatu jako základní metodiky, jak se
snem pracovat. Vycházel z předpokladu, že organismus je celek a každá jeho část nám
může pomoci tím, že se s ní identifikujeme. A tak nechával Perls své klienty hrát části
svého těla, stejně jako každou osobu a věc ze svého snu. Když klient hovořil za části
snu, zároveň sděloval informace o sobě. Nabízel tímto své projekce.
F. Knobloch, zakladatel Integrované psychoterapie – původní české interpersonální
psychoterapie, využívá při své práci se sny také hraní rolí. Sen se pomocí členů
skupiny přehrává a klient postupně hovoří za všechny prvky svého snu, včetně osob,
živočichů, rostlin či neživých věcí. Během této práce vyplynou klientovy emoce a
hypotézy, které F. Knobloch vnímá jako přenosové a snaží se je zasadit do klientova
reálného života. Nezůstává tak u projekcí, tak jak je využíval Perls, ale větší důraz
klade na přenosové jevy. Integrovaná psychoterapie zkoumá jedince jako součást malé
skupiny a nabízí ve shodě s H. Sullivanem úsporný model osobnosti – skupinové
schéma. Skupinové schéma tvoří skupina důležitých (signifikantních) osob či postav
našeho života, současných i minulých, které jsou rozděleny do rolí a především potom
naše vztahy k těmto osobám. Zkušenosti s těmito osobami ovlivňují naše fungování ve
skupinách, ve kterých se během života pohybujeme. Hlavní cíle psychoterapie jsou
pro Integrovanou psychoterapii především měnit osobnost a odstranit či zmírnit
sebepodrývající chování. V klinické praxi Integrované psychoterapie to znamená
především zasahovat do skupinového schématu. Z této perspektivy je pro
Integrovanou psychoterapii sen přímou cestou k některé osobě nebo osobám
skupinového schématu.
J. Kubánek, žák F. Knoblocha rozvíjí práci se sny také prostřednictvím přehrávání
jednotlivých scén snů ve skupině, v jehož průběhu však navíc zachycuje klientovy
emoce, tělesné pocity, myšlenky, akce a reakce a píše je na arch papíru jako cirkulární
diagram mínus kruh a plus kruhu. Technika je tedy propojením psychodramatického
přehrávání a práce s kruhy. Práce s kruhy je původní technika (J. Kubánek, 2008),
která je inspirovaná pojetím sebepodrývajícího chování (angl. self-defeating behavior;
nutkání k opakování, osudová neuróza, Freud, 1933; bludný či ďábelský kruh neurózy,
Schultz-Hencke, 1942; neurotický paradox, Mowrer, 1948; cyklická psychodynamika,
Wachtel, 1977, 1993). Terapeut vychází z předpokladu, že situace, v nichž se klient
necítí dobře, stejně jako jeho problémy a příznaky, si značnou měrou spoluvytváří
svým sebepodrývajícím chováním. Na druhou stranu ale existuje prostor, byť
v minimální míře, kdy klientovi dobře je. Kubánek rozděluje tyto dva způsoby života
na plus kruh a mínus kruh. Doplňuje tak zaměření Integrované psychoterapie na
problém o zaměření na pozitiva, na řešení. Oba kruhy tvoří emoce, tělesné prožitky,
myšlenky a hypotézy, akce klienta a reakce okolí na něj. Kruh symbolizuje cirkulární
kauzalitu v interpersonálním prostoru. Při analýze snu, ale i při rozhovoru nad
libovolným tématem (aktuální stav či problém, nálada, vztahy…) se terapeut snaží
prostřednictvím naslouchání, případně kladení otázek dostat k oběma kruhům.
Registruje i důležité osoby klientova života, se kterými žil nebo žije, ať je mu s nimi
dobře, nebo naopak není.
K čemu se dají kruhy používat? Můžeme do nich zasazovat konkrétní situace, kterým
klient nerozumí, hledat řešení díky tomu, co sám klient zná a má s tím zkušenost, jen
to nyní zapomněl. Můžeme se také zastavit nad osobami skupinového schématu
klienta, hledat souvislosti a hypotézy a nabízet je klientovi. Takto realizovaná terapie
působí na způsob života klienta, snaží se vyvolat posun od sebepodrývajícího chování
(mínus kruh) k funkčnímu chování a zdrojům (plus kruh). Mínus kruh je třeba přerušit
v co nejvíce místech to jde. Schématické vykreslení kruhu zároveň pomáhá orientaci
kde a jak je možné do kruhu zasáhnout. K intervenci slouží osvědčené postupy
interpersonální psychoterapie. Je to abreakce, náhled, korektivní zkušenost, která má
složku emoční, kognitivní a konativní či nové učení. V kruhu je prostor ale i pro jiné
přístupy, např. KBT se zaměřením na klientova jádrová přesvědčení nebo pro párovou
či rodinnou terapii, která může ovlivňovat reakce na klienta. Mezi další účinné
nástroje patří také obnovení využívání vlastních zdrojů (motor plus kruhu) a
především uvědomění si souvislostí, cirkulární kauzality pocitů, tělesných prožitků,
myšlenek, akcí a reakcí okolí. Klient není pasivní obětí ve vlastním světě, je
kompetentní utvářet své vztahy a svůj život. Díky kruhům se s ním můžeme jasně a
srozumitelně setkat. Setkáme se s jeho trápením v mínus kruhu a s jeho zdroji a nadějí
v plus kruhu. K setkání můžeme pozvat i zástupce jiný směrů a psychoterapeutických
škol, protože míst k pomoci klientovi je v jeho kruzích dost.
Summary
Dream is a diverse source of self- knowledge which starts to be used by therapists
from the onset of the psychotherapy itself. Dreams are utilized by psychoanalytical
psychotherapy, dynamic psychotherapy, humanist psychotherapy and interpersonal
psychotherapy. The foundation of dreams´ usage is ascribed to Sigmund Freud, the
father of psychoanalysis and psychotherapy, with his work The Interpretation of
Dreams at the beginning of last century. Freud considered dream to be a royal road to
unconsciousness. F. Perls, the founder of gestalt therapy, offered a different way when
working with dreams. He used psychodrama as a fundamental method, on the
contrary with Freud’s free associations. His main assertion states that a organism is a
unit and each of its parts may help us when we identify with it.
F. Knobloch, the founder of Integrative Psychotherapy, deemed dream to be a
meaningful phenomenon, even as a most authentic manifestation of being. He uses
also role playing in his work, but he does not stick merely to projections, as Perls, but
he put a greater emphasis on transfer.
J. Kubanek, a student of Knobloch, develops in his work dreams also through replaying individual scenes of the dreams in a group, when during this process client’s
emotions, physical sensations, thoughts, actions, and reactions can be captured, and
they are being written down on a paper as a circular diagram minus circle and plus
circle. The technique is therefore interconnection of psychodramatic replaying and
work with circles. Working with circles is an original technique (J. Kubanek, 2008)
inspired by the concept of self-defeating behavior. The therapist works from the
assumption that a situation in which a client is not feeling well, is similar to his own
problems and symptoms, the client co-creates to a great extent with his self-defeating
behavior. On the other hand, there exists also a space, though at a minimal level,
when a client feels good. Client is not a passive victim in his own world; he is
competent to create relationships and his life. Thanks to the circles we can meet with
him in a clear and understandable way. We are meeting his sufferings in minus circle,
and his sources and hope in his plus circle. To meeting we can invite also proponents
of other different approaches and psychotherapeutic schools, because there is enough
space for helping in client’s circles.
Jan Poněšický
Interakční psychoterapie: Psychoanalyticko-behaviorální
Psychotherapy: Psychoanalytical- Behavioral Approach
přístup
/
Interactive
Psychoanalýza je především charakterizována určitým pojetím člověka: Na pozadí
našeho biologického citově-motivačního vybavení (ono) a přejímání kulturněspolečenských norem (nadjá), má naše já za úkol tvorbu vlastních zkušeností s oběma
tendencemi za pomoci jáských funkcí, též vrozených schopností, které se však
konstituují a naplňují v závislosti na výchovných vlivech. Interakční interpersonální
psychoterapie si klade za úkol jak dovývoj těchto jáských funkcí jako např.
introspekce a schopnosti empatie, tak i tvorbu důležitých mezilidských zkušeností jako
např. odhad účinku vlastního chování na druhé tak, aby nedocházelo jako doposud
k neustálým nedorozuměním či konfliktům. To je důležité zvláště u strukturálních
poruch osobnosti s jáskými deficity např. ohledně koherence osobnosti u hraničních
poruch. Interakční psychoterapie pracuje na úrovni manifestního chování, což
znamená, že jsou kontraindikovány interpretace nevědomých pohnutek, což by již tak
svou jinakostí nejistého pacienta nejen příliš znejišťovalo, ale dokonce i zahanbovalo.
Technicky jde o kombinaci mateřského principu verbalizace vcítění (pomocné já)
s možností identifikatorního učení a spíše otcovského principu přímé emoční i
kognitivní interakce, kde jde převážně o instrumentální učení zpětnými vazbami.
Místo principu interpretace se tudíž jedná o princip selektivně-autentické odpovědi.
Tato metoda vyžaduje zvýšenou prezenci a rozlišování mezi sebou a druhým. A tak
např. odpověď „Teď mám pocit, že se na mě zlobíte.“ je nepřiměřená, neboť se
nejedná o pocit nýbrž o interpretaci pacientova chování. Na místě by eventuelně bylo
vyjádření: „Když jste mi teď řekl to a to, tak mne to nemile překvapilo (či zranilo).“
atp.
Summary
Psychoanalysis is characterized with a specific concept of a man: on the basis of the
biological emotional- motivational endowment (id) and embracing of the cultural and
societal norms (superego), our Ego is in charge of creating its own experience with
both tendencies (with help of Ego functions).Interactive interpersonal psychotherapy
aims to help develop those Ego functions, e.g. introspection and empathy, as well as
creating relevant interpersonal experience, e.g. appraisement of effect of own
behavior on others, so it would not lead to constant misunderstandings and conflicts.
It has importance especially among structural personality disorders with Ego deficits.
Interactive psychotherapy works on the level of manifest behavior, which means that
interpretations of unconscious incentives are contraindicated, as that could make the
patient unsure and humiliated. In terms of techniques it is a combination of maternal
principal of verbalization of empathy with a possibility of learning by identification,
and paternal principle of direct emotional and cognitive interaction where primarily
an instrumental learning of feedbacks is being applied. Instead of the principle of
interpretation it is rather considered to be a principle of selective-authentic response.
The method requires an increased presence and distinguishing between “myself” and
the “other”. And therefore a response such as “I am feeling now that you are angry at
me” is inadequate, because it is not a feeling, but an interpretation of patient’s
behavior. More adequate would be using a formulation: “When you have just told me
such and such, it was an unwelcome surprise, or it has hurt me”.
Milan Stiburek
Historie, aktivity a plány Českého institutu pro supervizi / History, activities and plans
of Czech Institute for Supervision
Český institut pro supervizi vznikl v roce 2002 jako výsledek spolupráce českých
psychoterapeutů a supervizorů s britskou psychoterapeutkou a supervizorkou Julií
Hewson, členkou předsednictva EAS (Evropské asociace supervizorů). Pod její
vedením začaly probíhat výcviky v integrativní supervizi garantované EAS. Cílem
ČIS je především nabízet kvalitní výcvikový program v integrativní supervizi,
poskytovat prostor pro supervizory ČIS k výměně zkušeností, dalšímu vzdělávání a
rozvoji supervizní práce, dále rozvíjet a podporovat šíření supervize do dalších oblastí
práce s lidmi.
Supervizní skupina ČIS byla otevřena v září 2007. Je určena pro psychoterapeuty a
další pracovníky pomáhajících profesí, kteří mají potřebu supervidovat svou práci s
klienty. Naším cílem je vytvořit prostor pro kolegiální setkávání, vzájemnou podporu
při zvládání náročných situací, které profese přináší a pro rozvoj vlastních
psychoterapeutických kvalit. Formou moderované diskuse řízené supervizory,
případně s využitím technik pracujeme s tématy a zakázkami, které přinášejí účastníci.
Práci ve skupině stavíme na integrativním pojetí, je otevřená jak terapeutům s různým
teoretickým zázemím, tak pracovníkům dalších oborů ve kterých hraje roli vztah s
klientem. Supervizoři jsou absolventi výcviku v integrativní supervizi, ve vlastní
terapeutické praxi pracují s různými typy klientů a využívají různé terapeutické směry.
Více informací na http://www.supervize.eu/
Summary
Czech Institute for Supervision was established in 2002 as a result of collaboration of
Czech psychotherapists and supervisors with British psychotherapist and supervisor
Julie Hewson, member of board of directors of European Association of Supervisors
(EAS). Under her leadership, the trainings in integrative supervision guaranteed by
EAS started to take place. The main aim of CIS is to offer quality training programme
in integrative supervision, to provide space for supervisors from CIS for exchange of
experience, further education, further education a development of supervision work, to
develop further and support the dissemination of supervision to other areas of working
with people.
The supervision group CIS launched in September 2007. It is designated for
psychotherapists and other professionals in helping professions who have an urge for
supervision of their work with clients. Our goal is to create a space for collegial
meetings, for mutual support in coping with difficult situations which we deal with in
our professions and for enhancing our own psychotherapeutic qualities. Through
moderated discussion led by supervisors or with the use of techniques we work with
issues and orders brought by participants. The group work is based on integrative
perspective, it is open both to therapists with various theoretical background and
professionals of other fields where they focus on relationship with the client.
Supervisors are graduates of the integrative supervision training, in their own
therapeutic practice they work with various types of clients and they utilize various
therapeutic approaches. More information at http://www.supervize.eu/
Jan Pfeiffer
Výcvik v integrativní supervizi / Training in integrative supervision
Jan Šikl
Integrativní supervize: V jakém slova smyslu může být, je a má být supervize
integrativní? / Integrative Supervision: In what Sense can Supervision be, is or should
be Integrative?
Nebo integrující? Jaké části má pomáhat dávat do-„hromady“? Části čeho a koho?
Nějakého celku? Jakého? Co a kdo jej tvoří? V jakém slova smyslu já jsem
integrativní supervizor?
Kde začala moje integrace? U mé tendence integrovat různé zkušenosti vlastní
psychoterapie? Daleko dříve, hluboko daleko před mojí profesí, v universálním
procesu lidské socializace a učení? V psycho-sociálním učení a poznávání světa, které
stojí a padá s integrací? S integrativní funkcí mého já? Kde se bere a čím je ovlivněna
tahle funkce? Má ji i supervizor? Jak o ni jde v supervizi?
Vystačíme, když je řeč o integraci, s egem? Nevolá právě ego po spojení, po integraci?
Nejde o self, pravé já, bytostné já? Nevolá po podobné integraci supervidovaný a tým
v procesu supervize? Je tohle myslitelná objednávka od supervize? Už ji někdo slyšel,
dostal a viděl? Nebo na ní pracoval? Nebo se děje univerzálně, když se daří supervizi?
Co representuje Ego týmu? A pravé a Bytostné já týmu? Má je supervize pomáhat
integrovat?
Supervize jako cyklicky se opakující „liturgie“, rituál integrace, oslavy sjednocení celosti? Z „čeho a s čím a v čem?“ (ptali by se naši katoličtí bratři ve své liturgii).
Supervizor jako externí celebrant této slavnosti?
Je na místě takto pojímat supervizi? Není to neuroticky grandiózní, narcisticky
nafouklé? Plné rizik zneužití?
Není to třeba právě opačně? Integrativně ve smyslu „pragmatické užitnosti“? Integrace
ve smyslu „vařím z toho, co mám doma“? Tedy naopak žádná „mystická a
mysteriózní integrace, nýbrž velmi pragmatický, strukturovaný a precizně
vykomunikovaný obsah a „pozemská zakázka“ jednotlivých supervizních setkání?
Důraz na oddělenost. Týmová supervize zvlášť od případové a rozvojové. Nejlépe
v jiném čase a s jiným supervizorem? Supervizor spíše jako „pomocná, strukturující,
kontrolující, učící, podporující, posilující, externí funkce ega“.
Nerezignuje tím supervize na jednu z klíčových složek integrativní funkce? Na své
srdce, střed a cíl?
Summary
In what sense can, is or should be supervision integrative?
Or integrating?
What components it should help put together? Components of what and who? Some
unit? What? What and who are creating it?
In what sense I am an integrative supervisor?
When has my integration started? With my tendency to integrate various experience of
my own psychotherapy? Much, much earlier, before my own profession started, in a
universal process of socialization and learning? In psychosocial learning and
exploring the world which stands by and falls with integration? With integrative
function of my self?
Where is this function emerging from and what is is it affected by? Does the
supervisor have it? What role it has in supervision?
When speaking of integration, is Ego sufficient enough? Does not Ego call for
connection, for integration? Is it not a self, a genuine self, a substantial self? Does not
the supervised team call for similar integration in the process of supervision? Is this a
conceivable order? Has anybody ever heard of it, obtained it, and seen it? Or has
anybody ever worked on it? Or it happens universally, when the supervision thrives?
What team does Ego represent? And genuine and substantial Ego of a team? My
supervision is to help integrating?
Supervision as a cyclically repeating “liturgy”, ritual of integration, celebration of
unification? From what, with what and in what (our Brothers asked themselves in
their liturgy)?
Supervisor as an external celebrant of this celebration?
Vladislav Chvála
Integrace v psychoterapii cestou týmové spolupráce: Dvacetiletá zkušenost v SKT
Liberec / Integration in psychotherapy through team cooperation. Twenty years long
experience in SKT Liberec
Když v r. 1977 přijalo WHO Engelův bio-psycho-sociální model nemoci a nahradilo
jím celou pestrou a v té době již nepřehlednou oblast psychosomatické medicíny,
nebylo jasné, jak obtížné bude zavést ho do běžné, převážně biologicky orientované
medicínské praxe. Zvláště u nás, kde materializmus 19. století vydal své plody
v podobě naivní ideologie vědeckého komunismu a většinu psycho- a sociověd měl za
velmi podezřelé. Na lékařských fakultách bylo možné se sice s pojmem bio-psychosociální model setkat, ale to bylo tak všechno. Přesto už během 80. let dvacátého
století probíhaly i v tehdejším Československu výzkumy navazující na dřívější práce
(Rahe 1969, Holmes 1978), které mapovaly situaci pacientů chronicky stonajících
somatoformní poruchou s nerozpoznanou psychickou či sociální komponentou
v ordinacích praktických lékařů (Škoda a spol. 1986). S výsledky jsme se setkávali na
odborných fórech, např. v Kroměříži na konferencích sociální psychiatrie během 80.
let. Ukazovaly, že až 20 % pacientů stoná tak, že jim pouhou biologicky orientovanou
praxí nelze pomoci. Autoři navrhovali zavést zvláštní školení minimálně pro praktické
lékaře, aby si rozšířili erudici také v psychologické a sociální oblasti a stali se tak
v léčbě i těchto 20% pacientů kompetentnější. K realizaci v rozkládajícím se státě na
konci 80 let už nedošlo.
V Německu podobné zkušenosti vedly k prosazení široce pojatého vzdělávání lékařů
v psycho-sociální oblasti v rámci tzv. základní psychosomatické péče na úrovni
atestačního oboru, o který mohou dodnes němečtí lékaři specialisté zvyšovat svou
erudici. Hlavním argumentem přitom byla ekonomika. Ukázalo se totiž, že tito
pacienti spotřebovávají v průměru až 9x více prostředků na zdravotní péči než ostatní
(Smith 1991). Izraelští výzkumníci doporučovali pro tuto populaci pacientů především
se somatoformní poruchou vytvářet specializovaná pracoviště s malými týmy
složenými z lékařů a odborníků na psychosociální oblast. Zde se náklady redukují až
na čtvrtinu (Malaton a spol. 2002). Takové pracoviště vzniklo v Liberci už v r. 1989 a
tak je tomu právě 20 let. Podívejme se na zkušenosti s vedením takového
multidisciplinárního týmu v našich podmínkách. Zdaleka nešlo jen o integraci
psychosociálních znalostí do medicíny, ale také o integraci různých typů
psychoterapie a psychoterapeutických škol.
Summary
When WHO in 1977 accepted Engel´s bio-psycho-social model of disorders and it
substituted a varied and, at that time, already conspicuous area of psychosomatic
medicine, it was not clear how difficult it would be to apply it into common, mostly
biologically oriented, medical practice. Especially in our country, where the
materialism of the 19th century conceived the ideology of scientific communism and
most of the psycho- and social sciences were deemed very suspicious. We could have
encountered the concept of bio-psycho-social model at the medical faculties, but that
was all. Despite that already in 80´s of the 20th century much research was executed
following the previous works (Rahe 1969, Holmes 1978) in, at that time,
Czechoslovakia, which was mapping out the situation of patients chronically pleading
with somatoform disorder with indefinable mental or social components in offices of
physicians (Škoda et al. 1986). We were encountering the results at the professional
forums, e.g. in Kromeriz at the conferences of social psychiatry during the 80‘s. The
results showed that 20 % patients are suffering in a way that it is not possible to help
them using merely biologically oriented practices. The authors suggested introducing
a special training at least for physicians in order to broaden their erudition also in
psychological and social aspects, and by doing that they would become more
competent in treating those 20 % of patients. This was not accomplished due to
dissolving state (Czechoslovakia) at the end of 80‘s. In Germany, similar experience
had led to asserting wide education of doctors in psycho-social aspect within so-called
basic psychosomatic care at the level of attestation, which can contribute to increase
in erudition of German doctors by now. The main argument, though, was the
economy. It had been shown that those patients were using on average 9 times more
medical care items than others (Smith 1991). Israeli researchers recommended, for
this population of patients predominantly with somatoform disorder, to create a
specialized workplace with a small teams consisting of doctors and specialists on
psychosocial aspects. Here, the expenses are being reduced up to 1/ 4 (Malaton et al.
2002). This workplace was established in Liberec in 1989, and it has just been 20
years since then. It was not just integration of psychosocial knowledge into medicine,
but also integration of various types of psychotherapies and psychotherapeutic
schools.
Aleš Fürst
Kombinace psychoterapie a farmakoterapie / Combination of Psychotherapy and
Pharmacotherapy
O příčinách duševního a tělesného stonání víme stále málo a naše poznání zůstane asi
vždy pouze parciální. Odpovídá to staré předávané tradici, která učí, že část
skutečnosti zůstává vždy skryta, neboť je nepoznatelná. Existence tajemství jako
nezbytné součásti světa, by nás však neměla vést ke skepsi, nýbrž k pokoře a respektu.
Ani v nejmenším neznamená, že bychom měli rezignovat na trvalou snahu poznávat
svět kolem nás a sebe sama. V mém případě studium medicíny, práce na interně a
posléze na psychiatrickém oddělení představovala jistou část cesty, během níž bylo
v popředí zkoumání a uchopování světa kolem. Součástí tohoto procesu bylo i
zacházení s léky. Později začalo narůstat vědomí potřeby důkladného poznání sebe
sama jako nezbytného předpokladu zodpovědného přístupu k profesionálnímu
pomáhání, obzvláště v oblasti péče o duševní zdraví. Do své práce jsem začal
integrovat PT. Vytvořit si pro ni dostatek prostoru se mi podařilo až po odchodu do
soukromé sféry. Ve sdělení nabízím zkušenost ze sedmileté praxe ambulantního
psychiatra, který velkou část svého profesního času pracuje formou individuální a
skupinové PT a zároveň používá léky.
Pro porozumění podstatě svého stonání potřebujeme postupně odhalovat všechny
relevantní souvislosti od problematické přítomnosti až po více či méně skrytou
minulost formující strukturu osobnosti. Učíme se přijímat za své zdraví plnou
odpovědnost. PT představuje nejvhodnější nástroj, kterým v tomto směru dnes na poli
profesionálního pomáhání disponujeme. Psychoterapeutický přístup (vytvoření
terapeutické aliance) by měl být základem veškerého kontaktu pacienta s lékařem
resp. dalšími pomáhajícími. Systematickou PT u motivovaného pacienta považuji za
indikovanou u každé duševní, behaviorální a psychosomatické poruchy, pokud
neodhalím důvod k její kontraindikaci. Rozhodující v tomto směru není diagnóza, ale
pacient.
FT je překvapivě často prostorem zarážející iracionality. Zatímco k PT neoddělitelně
patří „subjektivno“ v celé paletě významů, u FT bychom očekávali vyhraněně
racionální přístup. Přesto se setkáváme s iracionálními extrémy dvou polarit. Na jedné
straně vírou ve FT jako kauzální léčbu a nesmyslnou polypragmazií (jak co do počtu
léků, tak jejich dávkování), svědčící patrně o bezmoci lékaře čelícího symptomům
pacienta více či méně nedostatečnými prostředky (zpravidla izolovanou FT).
Zdravotnické rubriky našich tiskovin vytvářejí schematizovanou představu lékaře
bojujícího FT proti zákeřným a zlým chorobám. Na druhé straně pak je FT
démonizována laiky i některými terapeuty. Alopatická léčba je zřejmě stará jako
lidstvo samo. Pouze „přírodní“ produkty jsou dnes nahrazeny v souladu s dobou
„chemikáliemi“. Problém není v chemické podstatě léku, ale ve způsobu zacházení
s ním. Léky nejsou řešením problému stonání, byť u jeho „pokročilého stupně“ se bez
nich (možná zatím) neobejdeme. Vhodným ovlivněním příznaků však mohou usnadnit
nebo vůbec umožnit řešení skutečné – osobní změnu. Jsme-li si toho vědomi a
vysvětlíme-li to tak též pacientům, tak se mohou svobodně (informovaně) rozhodnout
a získat ve FT významnou oporu pro proces uskutečňování potřebných změn. FT
skutečnou motivaci ke změně dle mé zkušenosti negativně neovlivňuje. Za určitých
okolností (např. posttraumatické a psychotické stavy) lze považovat léky přímo za
nezbytné.
Sdělení přináší přehled údajů o souboru ambulantních pacientů (n = 1030) z let 20022008 léčených FT, PT resp. jejich kombinací formou integrované a rozdělené léčby
(pojem integrovaná léčba se užívá pro situaci, kdy PT i FT poskytuje jeden
pomáhající, zpravidla psychiatr). Nabízí také srovnání aplikace jednotlivých
léčebných modalit u některých diagnostických okruhů dle MKN-10. Smyslem sdělení
není nabídnout ověřené správné algoritmy ani standardizovat léčebný proces, nýbrž
ilustrovat pestrost běžné klinické praxe. Rád bych přispěl k vyvolání diskuse o
problémech KL: Proč integrovat? Jaká jsou úskalí? Kdy neintegrovat či dokonce ani
nekombinovat? Jaké jsou výhody a nevýhody obou forem KL? Jejich posuzování je
velmi relativní a v závislosti na konkrétní situaci a jednotlivém pacientu může být
stejný jev hodnocen zcela opačně. Je dobré rozlišovat mezi FT a komplexní rolí
psychiatra (diagnostik, terapeut, posudkář). Psychiatrie dnes formálně prosazuje KL
pro velkou většinu duševních a behaviorálních poruch. Ne malé části kolegů však
chybí něco, co by se v duchu tématu konference dalo nazvat „vnitřní integrací“ –
adekvátní náhled významu skutečné kombinace FT a PT.
Summary
We still know little about the causes of mental and physical suffering, and our
knowledge will probably always remain partial. It corresponds with the tradition of
saying that a part of the reality always remains hidden, because is unknowable. The
existence of the unknowable as an inevitable part of the world, should not lead us to
skepticism, but to humility and respect. That does not mean at all that we should
resign from the relentless endeavor to know ourselves and the world around us. In my
own case, the study of medicine, work on the internet and eventually at the psychiatric
clinic represents a certain part of journey during which investigation and grasping the
world around us was the main component of it. Part of this process was also usage of
medications. Later, the awareness of the need for profound knowledge of oneself as a
fundamental assumption for responsible approach to professional helping, especially
in the area of mental health care, started to increase. In my work I started to integrate
PT. I managed to create enough space for it after I left to work in a private sphere. In
the report I am showing the experience from a 7 year long practice of an out-patient
psychiatrist who works a large part of his professional time by utilizing individual and
group PT and concurrently using medicaments.
The report bring a review of data of out-patients (n= 1030) from years 2002-2008
treating with FT, PT, or their combination by using integrated and divided treatment
(the concept of integrated treatment is being used for situations, when PT and FT are
provided by one helper, usually psychiatrist). It offers also comparison of application
of individual treating modalities at some diagnoses according to MKN-10.
The main purpose of the report is not to offer verified, correct algorithms, or to
standardize the therapeutic process, but to illustrate the variety of common clinical
practice. I would like to contribute by provoking a discussion about problems of KL:
Why to integrate? What are the difficulties? When not to integrate or even not to
combine? What are the pros and cons of both forms of KL? Their assessment is very
relative and depending on a specific situation and individual patient the same
phenomenon can be assessed the other way round. It is important to distinguish
between FT and the complex role of the psychiatrist (diagnostician, therapist, and
evaluator). Today psychiatry formally asserts K for a great majority of mental and
behavioral disorders. Not a small number of colleagues are missing something what
could be named, in spirit of the conference, “the inner integration”- an adequate
insight of the meaning of a real combination of FT and PT.
Posterová sdělení / Posters
Jiří Švarc, D. Svoboda
Může psychoterapii nařídit soud? / Can Psychotherapy be Mandated by a Court?
Poster shrnuje českou legislativu umožňující soudu nařídit (popř. schválit) léčení nebo
povinnost "podrobit se vhodným programům psychologického poradenství" v trestním
a občansko právním řízení. Dále uvádí zkušenosti s touto psychoterapií. V trestním
řízení jde zejména o ochranné léčení (neboť české soudy nevyužívají možnosti nařídit
psychologické programy mimo ochranné léčení).
V rámci této problematiky upřesňuje typy ochranného léčení a jejich specifika,
charakteristiky a společné rysy pacientů v ochranném léčení, cíle psychoterapie v
ochranném léčení, integrativní přístupy v ochranném léčení, etické a legislativní
problémy při výkonu soudem nařízené terapie. Na závěr uvádí kazuistiky.
Summary
The poster summarizes the Czech legislation which allows the court to mandate (or
approve) treatment or the obligation „to undergo the suitable programs of
psychological counselling in the penal and civil law. The poster further provides
experience with this kind of psychotherapy. In the criminal system, we mostly deal
with so called protective treatment (since Czech courts have not utilized the possibility
to mandate psychological programs beyond the realm of protective treatment).
Within these themes, the poster pins down the types of protective treatment and its
specifics, the characteristics and common features of patients in the protective
treatment, the goals of psychotherapy within protective treatment, the integrative
approaches in protective treatment, ethical and legislative problems in the provision
of mandated therapy. There are also few examples of clinical cases.
Linda Turčeková
Využitie metód Integrovanej psychoterapie ( Knobloch ) na Slovensku mimo oblasti
psychoterapie / The Utilization of Integrative Psychotherapy Methods Beyond the
Realms of Psychotherapy
Integrovaná psychoterapia Ferdinanda Knoblocha, inšpirovaná terapeutickou
komunitou, predbehla viacerých súčasných prístupov a nastolila mnoho terapeutických
zásad. Táto forma psychoterapie prináša kombináciu všetkých smerov, a tak poskytuje
viac možností a prístupov pri celkovej liečbe pacienta.
Jej výhodou je, že sa striktne nezameriava len na jednu formu psychoterapie –
individuálnu, či skupinovú, ale vďaka jej komplexnosti a flexibilite nachádza
uplatnenie pri práci s jednotlivcom, párom, skupinou, ako aj celým systémom rodiny.
Spomínaný smer využíva verbálne i neverbálne techniky, ktoré napomáhajú
k hlbšiemu preniknutiu do problematiky pacienta. Taktiež prináša nové prístupy
k nahliadaniu ťažkostí pacienta prostredníctvom Životnej krivky spokojnosti
a neurotických príznakov, Vancouverského dotazníka problémov a cieľov
a Skupinovej schémy osoby.
Osoba sa tu poníma ako súčasť spoločenského systému a z toho dôvodu sa do
psychoterapie zahŕňajú i signifikantné osoby z okolia pacienta.
Metódy Integrovanej psychoterapii sú najviac používané pri práci s klinickými
pacientmi, ale vďaka ich špecifickosti, prínose pre terapeutov, ako aj pre pacientov,
vidíme ich uplatnenie aj oblasti poradenskej psychológie, v školstve a pri riešení
rôznorodých problémov v osobnom živote jedinca.
Využitie IP v poradenskej psychológii: vzťahové problémy, problémy so
sebahodnotením, pocitmi menejcennosti, finančné a profesijné ťažkosti, oblasť
sexuality, hodnotovej orientácie, zmyslu života.
Využitie IP v školstve: vzťahové problémy učiteľ – žiak – rodič, poruchy učenia,
zamedzenie asociálneho správania, motivácia, zvyšovanie školskej úspešnosti.
Prínos Integorvanej psychoterapii do života zdravej osobnosti: sebapoznávanie, rozvoj
potenciálu, získavanie vhľadu, lepší prístup k záťažovým situáciám.
Summary
Integrative psychotherapy of Ferdinand Knobloch, inspired by therapeutic community,
overtook many current approaches and established many therapeutic principles. This
form of psychotherapy brings combination of all directions and provides more
possibilities and approaches in complex treatment of patient. The Integrated
Psychotherapy methods are mostly used in treating patients on clinics but thanks to its
specifics, the contribution for therapists as well as for patients, we consider the
applications in the realm of counselling, in education and in dealing with various
problems in the personal life of people.
Ján Bernát
Integrovaná psychoterapia v psychiatrickej ambulancii / Integrative Psychotherapy in
Psychiatric Out-patient Clinic
Integrovaná psychoterapia je dynamická psychoterapia vychádzajúca z klasickej
psychoanalýzy, ktorú upravuje a dopĺňa o súčasné poznatky prakticky všetkých
relevantných príbuzných disciplín (psychológia, psychoterapia, sociológia, etológia,
filozofia) v súlade s princípmi jednotnej vedy. Základným teoretickým východiskom
je poznatok, že malá spoločenská skupina je najmenší systém, v ktorom možno
jedinca a jeho ťažkosti skúmať. Pacient so symptómami sa mení na človeka
s ťažkosťami, ktorý existuje v malej spoločenskej skupine. Členovia tejto skupiny sa
môžu účastniť na odhaľovaní problému a môžu aktívne napomôcť pri jeho
odstraňovaní.
Umožňuje pracovať nielen so symptómami ale i so životným príbehom, ktorý má
často
zásadný patogenetický a patoplastický vplyv na duševné ochorenie. Čo
najvernejšou simuláciou bezprostredného vzťahového okolia pacienta pomáha pri
identifikácii problematických psychiatrických stavov. Zásadným spôsobom zlepšuje
integráciu ľudí stigmatizovaných psychiatrickým ochorením do rodiny, sociálnej i
pracovnej oblasti.
Summary
Integrative psychotherapy is a dynamic psychotherapy based on classical
psychoanalysis which is modified here and supplemented with the current knowledge
from all related disciplines (psychology, psychotherapy, sociology, ethology,
philosophy) in concordance with the principals of united science. The basic principle
is the knowledge that a small social group is the smallest system which gives a
possibility for inquiring a person and his/her troubles. A patient with symptoms
changes into a person with troubles who exists in a small social group. Members of
this group may participate in revelation of the problem and may actively help in its
elimination.
The approach allows to deal not only with symptoms but also with the life story which
often has the fundamental pathogenetic and pathoplastic effect on mental illness. It
helps with identification of problematic psychiatric states through faithful simulation
of immediate relationship environment of a patient. The integration of people
stigmatized by psychiatric illness into the family, social and work area is
progressively enhanced in this way.
Kateřina Michutová
Integrovaná psychoterapie na psychoterapeutickém oddělení PL Havlíčkův Brod – aneb
od léčby neuróz k MKN l0 / Integrative Psychotherapy in a Psychotherapy Department
of Psychiatric Clinic in Havlíčkův Brod
Moje sdělení má za cíl heslovitě ukázat příklady spektra diagnostických okruhů, se
kterými jsem pracovala metodami integrované psychoterapie (Knobloch). Zároveň
jsem zaznamenala ke každé kazuistice i posun na škále CGI a uvádím i související
psychofarmakologickou léčbu.
Summary
My poster aims to give examples of a spectrum of diagnostic areas which I dealt with
by the methods of integrative psychotherapy (Knobloch). At the same time I recorded
shifts at the CGI scale for every case and I report the sequential psychopharmacologic
treatment as well.
Patricie Juračková
Integrovaná psychoterapie ve Svitavách / Integrative Psychotherapy in Svitavy
Poster referuje o teoretickém rámci integrované psychoterapie, jejímž zakladatelem je
prof. MUDr. Ferdinand Knobloch, CSc., F.R.C.P (Kanada). O integrované
psychoterapii lze tvrdit, že je účinná, úsporná a rychle dostupná každému, kdo ji
potřebuje. Tento typ psychoterapie lze realizovat v prostředí malé společenské
skupiny, jakým je terapeutická komunita. Prostředí léčivé a regulující skupiny je
nezbytným aspektem léčby psychických a behaviorálních poruch. Takový model
psychoterapie se stal inspirací i pro pracovníky svitavského psychiatrického oddělení
pod vedením prim. doc. MUDr. Bolelouckého, CSc. V přehledu věnujeme pozornost
možnostem praktického využití integrované psychoterapie na otevřeném lůžkovém
oddělení. Poster rovněž referuje o ústředních konceptech tohoto psychoterapeutického
směru.
Summary
Poster reviews the theoretical framework of integrative psychotherapy whose founder
is prof. MUDr. Ferdinand Knobloch, CSc., F.R.C.P. (Canada). We propose that
integrative psychotherapy is efficient, harsh and easily available for everyone who
needs it. This type of psychotherapy is applicable in the environment of a small social
group which is therapeutic community. The essential aspect of treating psychical and
behavioral disorders is the environment of curing and regulating group. Such
psychotherapy model became an inspiration ground for the staff of Svitavy psychiatric
department under the chairmanship of assoc. prof. MUDr. Boleloucký, CSc. In this
review we pay attention to the possibilities of practical utilization of integrative
psychotherapy in the open in-patient department. Poster also reviews the central
concepts of this psychotherapeutic approach.
Iva Enachescu-Hroncová, Ferdinand Knobloch
Integrovaná psychoterapie (Knobloch) / Integrated Psychotherapy (Knobloch)
Poster odpovídá na otázky: Lze propojit myšlenky různých psychoterapeutických
směrů? A má takové propojení smysl?
Naší odpovědí je integrovaná psychoterapie (Knobloch), která je jedním z časných
pokusů o integraci. Poster informuje o jejím minulém i současném hodnocení , dále
jakým způsobem je vyučována. (podrobnosti na: www.snt.cz/web/incip )
Summary
The poster addresses these questions: Is it possible to interconnect the ideas of
various psychotherapeutic approaches? And does such interconnection make any
sense?
For us, the answer is the integrated psychotherapy (Knobloch) which is one of the
early attempts for integration. Poster informs about its past and current evaluation as
well as about the way how it is taught. (see also www.snt.cz/web/incip)
Dagmar Schneidrová, Hana Provazníková, Viktor Hynčica
Program prevence a zvládání stresu pro studenty VŠ na internetových stránkách 3. LF
UK v Praze. / Stress management programme for university students on webpages of the
3rd Faculty of Medicine of Charles University in Prague
Program antistresové intervence pro studenty vysokých škol je přístupný pro studenty
VŠ od roku 2002 na webových stránkách 3. LF UK v české i anglické verzi
(http://www.lf3.cuni.cz/cs/studium/obecne-informace/poradny/poradna.html,
http://www.szu.cz/poradna/uspesnystudent/.
Program je využíván v poradenské praxi jako nástroj diagnostiky a intervence
především u studentů s problémy se studiem a zvládáním stresu. Program nabízí
nástroje pro sebehodnocení, doporučení pro zvládání zátěže svépomocí i odkazy na
specializované služby.
Program vychází z edukačního kognitivně behaviorálního přístupu a je strukturován
do oddílů studium, životní styl a stres. Jednotlivé oddíly jsou psány formou otázek a
doporučení a obsahují orientační dotazníky umožňující studentovi posoudit svůj
problém. Cílem je, aby se studenti nad jednotlivými okruhy sami zamysleli a hledali
pomocí programu svou cestu k řešení náročných situací spojených s vysokoškolským
studiem a způsobem života. Program dále obsahuje upozornění na možnost
preventivních prohlídek u praktických lékařů, přehled zdravotnických zařízení,
specializovaných služeb (psychologických, psychiatrických) a studentských poraden
v ČR.
Summary
Stress management programme for university students is available for university
students on webpages of the 3rd Faculty of Medicine of Charles University in Prague
since 2002 in the Czech and English versions
(http://www.lf3.cuni.cz/cs/studium/obecne-informace/poradny/poradna.html,
http://www.szu.cz/poradna/successfulstudent/. The programme is used in the
counselling practice as an diagnostic and intervention tool especially in students
suffering from stress and study problems. The programme offers self-evaluation
instruments, recommendations for stress management and contacts to specialized
services.
The programme is based on the educational cognitive behavioral approach and is
structured into three main parts called Study, Life style and Stress. The aim of the
programme is to offer students instruments for self-evaluation of their problems and
outlines possibilities for solving the problem. It also offers the overview of
counselling centers, medical facilities and specialized services (psychological,
psychiatric, etc.) for university students in the Czech Republic.
INTEGRACE V PSYCHOTERAPII
(Co, s čím a proč?)
Sborník abstraktů
Editoři:
doc. PhDr. Zbyněk Vybíral, Ph.D.
Mgr. Pavel Nepustil, DiS.
Publikace neprošla jazykovou korekturou.
Prosíme čtenáře o shovívavost k jazykové stránce textů.
Vydala Masarykova univerzita v roce 2009
1. vydání, 2009 náklad 200 výtisků
Tisk Coprint, Brno-Kraví hora
Publikace FSS-1/09-02/58
ISBN 978-80-210-4835-5

Podobné dokumenty

IP 2.3. Techniky psychoterapie

IP 2.3. Techniky psychoterapie neznamená nutně, ţe terapeut má zasahovat - má tak činit jen v krajních případech, kdy je ohroţené zdraví pacienta. Neshoda terapeuta s pacientem můţe ohrozit důvěru pacienta a pracovní terapeutick...

Více

1 praxe – inspirace – konfrontace

1 praxe – inspirace – konfrontace Také se může považovat za hlubinnou psychologii, ovšem nikoliv ve smyslu učení o „duševně nevědomém“, ale prostřednictvím požadavku jít k základu fenoménu, který se ukazuje. Fundamentem daseinsanal...

Více

Brožura MKS I. ročník

Brožura MKS I. ročník městská sportovní hala s posilovnou. Sídlí zde několik menších firem i drobných podnikatelů. Velké naděje jsou vkládány v japonskou firmu ASMO, která zde nově začíná působit.

Více

Psychosomatické lékařství - Pražská vysoká škola psychosociálních

Psychosomatické lékařství - Pražská vysoká škola psychosociálních bezprostřední podpora okolí – samozřejmě na subjektivní rovině – tím horší je regulace stresu. Zde dochází k přílišnému kompenzatornímu přetížení stresového neurohumorálního mechanismu. Dále jde o ...

Více

Prezentace - životopis+ukázky, pdf, 16MB

Prezentace - životopis+ukázky, pdf, 16MB - editor and manager of e-version encyklopedia Universum, Euromedia Group k.s., www.universum.cz - webmaster and graphic designer, Natec s.r.o., www.natec.cz - web and graphics works, Fio, d.z., ww...

Více

politické vedy / political sciences

politické vedy / political sciences South East Asia increasingly nervous. How do they reply to the rise of Chinese power? In this article, I argue that challenges Vietnam faces from China could be compared to the battle of David and ...

Více