listy z aura - Aura-Pont

Komentáře

Transkript

listy z aura - Aura-Pont
LISTY
Z AURA – PONTU
3/2010
1
Obsah:
V áž e n í p řát el é..................................................................................................................…..3
Ko n t ak t y.........................................................................................................................…......4
Če s ká a slo v en sk á d r am at i k a. .. .. .. .. .. .. .. .. .. . ... .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. . ... .. .. .. .. .. . 5
Arnošt Goldflam / Hana
Mikolášková
Tomáš Vůjtek
Petr Vydra
Ondřej Elbel
No v é p ře kl ad y…………..........................................................................................................7
Anglicky psaná dramatika
Ives – Sloupová
Charman - P. Dominik
Německy psaná dramatika
Pohl – Balvín
Stockmann - Kotrouš
Bauersima/Desvignes - Vinické
Loher(ová) - Štědroň
A další..
Strøm(ová) - Stehlíková
Sikorska-Miszczuk – Jiřička
Hare - Škorpil
McCarthy - Šáchová
Magnusson - Michňová
Harbeke – Klenor
Fassbinder - Štědroň
Amdam - Stehlíková
Hr y, kt e r é j e p o d o h o d ě mo ž n o z ís k at je n z a t an t ié m y.......................................14
Nep ř el o ž e n é t e xt y...............................................................................................…...…......15
Anglicky psaná dramatika
Bergman
Walsh(ová)
Priestley
Wynne
Weigh
Permutt
Silver
Bowen
Německy psaná dramatika
Moog - Röth
Schimmelpfennig
van Daal
Pohl
Laucke
Syha
Bärfuss
Adler(ová)
A ještě další…
Grzela (Polsko)
2
Váže ní a milí přátel é,
Připravili jsme pro Vás podzimní čtení v podobě dalších Listů z Aura-Pontu s nabídkou
aktuálních textů za poslední oddobí.
Kromě dalších nových překladů naleznete v nabídce i zatím nepřeložené novinky zejména
z USA a další z anglosaské, německé, severské a polské oblasti.
Připomínáme, že aktuální číslo Listů z Aura-Pontu je vždy k nahlédnutí na našich webových
stránkách (www.aura-pont.cz), včetně aktuálních Novinek z Aura-Pontu, kde se dozvíte o
dalším dění v naší agentuře. Máte-li zájem o starší čísla Listů, napište nám a my Vám je
zašleme elektronicky či poštou. Jejich obsah průběžně ukládáme do naší internetové Rukověti
dramaturga, kde je k dispozici úplný přehled nabízených textů. Nyní v ní naleznete informace o
více než 3500 textech původních českých a slovenských her, překladů i textů
zahraničních autorů v originále, aktualizace databáze probíhá průběžně.
Připomínáme, že Vašim zájmům vycházíme vstříc dalšími službami:
na požádání Vám zašleme text námi zastoupených autorů a překladatelů,
rozhodnete-li se některý z nich inscenovat, získáme pro Vás souhlas autora,
vystavíme provozovací smlouvu.
Rovněž Vám texty zahraničních autorů (nabízené i Vámi vyžádané):
obstaráme,
v případě Vašeho zájmu doporučíme překladatele, dojednáme smlouvu se zahraniční
agenturou,
dojde-li k provozování, je naší odměnou provize z autorských honorářů,
nedojde-li k provozování, vyúčtujeme Vám předem dohodnuté vynaložené náklady.
Díky našim bohatým zkušenostem a kontaktům v zahraničí Vám můžeme nabídnout vyřízení
práv k provozování děl autorů z mnoha zemí celého světa:
vlámské části Belgie,
Bulharska,
Holandska,
Chorvatska,
Maďarska,
Německa,
Polska,
Rakouska,
Rumunska,
Ruska,
Skandinávie a Pobaltí
Slovinska,
Srbska,
Švýcarska,
USA,
Velká Británie a Irska
a mnoha dalších (kromě Francie, Itálie a Španělska, kde jsou v současné době tamní
monopolní agentury vázány exkluzivními smlouvami).
Můžete nás však kontaktovat i v případě, kdy si nejste jisti, kam se obrátit.
Vždy Vám alespoň poradíme.
Rádi Vám taktéž pomůžeme při výběru titulu, vhodného právě pro Vás. Vaše případné
jednodušší dotazy zodpovíme telefonicky, složitější pak písemně.
Naše produkční oddělení Vám v případě potřeby pomůže při výběru interpretů. Dále Vám
můžeme doporučit například režiséra, choreografa, případně výtvarníka nebo autora hudby.
Těšíme se na Vaše reakce.
Jitka Sloupová, Michal Kotrouš
3
Kontakty
VEDENÍ AGENTURY:
Petra Marková, výkonná ředitelka – tel.: 251 554 938, [email protected]
DIVADELNÍ ODDĚLENÍ:
Petra Marková, vedoucí – tel.: 251 553 994, [email protected]
Texty a agentáž
Jitka Sloupová – tel.: 737 606 139, [email protected]
Michal Kotrouš – tel.: 603 265 067, [email protected]
Zahraniční práva
Anna Pýchová – tel.: 251 553 994, [email protected]
FINANČNÍ ODDĚLENÍ:
Martin Chramosil – tel.: 251 554 084, [email protected]
Markéta Kotrbová – tel.: 251 554 084, [email protected]
Jana Šimková – tel.: 251 554 084, [email protected]
PRODUKČNÍ ODDĚLENÍ:
Jiří Havel – tel.: 251 550 179, [email protected]
Markéta Mayerová – tel.: 251 553 993, [email protected]
SEKRETARIÁT:
Barbora Hledíková – tel.: 251 554 938, 251 553 992, [email protected]
Najdete nás na adrese:
Veslařský ostrov 62
147 00 Praha 4 - Podolí
tel. ústředna: 251 554 938
fax: 251 550 207
e-mail: [email protected]
www.aura-pont.cz
4
Česká a slovenská dramatika
Arnošt Goldflam, Hana Mikolášková
STANDA A DŮM HRŮZY
3 m, 3 ž
dramatizace
Byl jednou jeden kluk, který se jmenoval Standa Neskutečný a bydlel v domě, co byl docela
obyčejný. Až se do toho domu jednoho dne nastěhovali noví sousedé – manželé Rozkošní
(zločinci, na které je spolehnutí) a jejich domácí mazlíčci: hadi, škorpióni, tarantule a podobná
havěť. A začaly se dít strašidelné věci. Prof. Ripák Rozkošný a Ing. Běluše Rozkošná ihned
vyhlásili, že si v tomto domě založí První soukromou akademii dokonalého zločinu. Než se
Neskutečným podařilo před kriminálními živly uprchnout, padli rodiče do zajetí a malému
Standovi nezbylo, než se pokusit o jejich záchranu. Naštěstí na to nebyl Standa „Supestanda“
sám, pomohla mu jeho nejlepší kamarádka Albertinka Divořáčková...
Jak to s dětmi a jejich rodiči, jakožto i celým domem, všechno dopadne, se dozvíte v
nejnovějším hororovém příběhu Arnošta Goldflama, který pro divadlo Polárka zdramatizovala
Hana Mikolášková. Autor vychází nejen ze své obliby uvedeného žánru, ale také ze zkušenosti,
že děti se při sledování napínavých příběhů občas rády bojí. Ale kdo má srdce statečné, ten
porazí i ty největší padouchy. A kdo by nesebral odvahu, když jde o život jeho milovaným
rodičům, kteří jsou těmi nejbáječnějšími rodiči pod sluncem? Dobrodružnou podívanou pro děti i
jejich rodiče uvedlo v české premiéře Divadlo Polárka v květnu 2010.
Tomáš Vůjtek
VÁNOČNÍ HRA
22 m, 5 ž
Hra navazuje svým současným jazykem na tradici lidových barokních her, které se inscenovaly
na českém a moravském venkově zejména v průběhu 17. až 19. století. Svým způsobem tyto
hry představují evropský fenomén, neboť v době, kdy staré divadelní formy ustupují, právě v
těchto selských či sousedských barokních hrách paradoxně ožívají. Postupy, které se prosadily
již ve středověkém divadle, jsou zde dále rozvíjeny a místně modifikovány.
Tím vším je hra inspirována (zvláště Rakovnickou vánoční hrou a Semilskou hrou vánoční), ale
svou inspiraci čerpá i z poetiky staročeského dramatu (Hra veselé Magdalény). Ve vtipně
rozehraném příběhu sledujeme ďábelskou intriku, která má lidem znemožnit, aby poznali, kdo
se jim to v Betlémě vlastně narodil. Intrikánští čerti však nakonec ostrouhají a nám lidem se
narodí Ježíšek.
Premiéra proběhla v Komorní scéně Aréna Ostrava v listopadu 2009.
Z materiálů Komorní scény Aréna.
Petr Vydra
NA TEN ZADEK NESAHEJ
5 m, 2 ž
Čtyři hlavní postavy, tři muži, jedna žena ve věku třicet let a výše, dvě epizodní mužské role,
jedna ženská a několik mužských němých rolí – tak jsou rozdány karty ohledně počtu postav
této lyrické vztahové komedie.
V neurčeném českém městě v současnosti se odehrává raut k slavnostnímu otevření nového
provozu farmaceutické firmy. Rozvedený Vladimír zde nevědomky urazí slavnostního řečníka,
jehož projev si pouze přečetl, ale neví, že muž, s nímž mluví, je jeho autorem. Slavnostní řečník
5
je lékař - Václav. Poté Vladimír dělá společnost dámě, s níž se právě seznámil, Soně.
Domnívaje se, že se tak s ní rychle milostně sblíží, sáhne Soně na zadek. Soňu to šokuje.
Ukáže se, že slavnostní řečník Václav je Soniným manželem. Za čas se Vladimír dostane do
Václavova ošetřování. Vše zlé je zapomenuto, Václav jako primář si pacienta Vladimíra oblíbí
(nedá se říci, že by tomu tak bylo i naopak). Zdá se ale, že ani Soně není Vladimír lhostejný (dá
se říci, že naopak je tomu právě tak). Začne se uzavírat milostný trojúhelník. Něco však brání
tomu, aby byl završen tento geometrický tvar...
Jedná se o nápaditý text, který se zúčastnil Soutěže o Cenu Alfréda Radoka v roce 2010.
Karel Čapek, Ondřej Elbel
POLICEJNÍ POHÁDKA
5 m, 4 ž (možné v menším obsazení - 3 m, 2 ž)
Dva strážníci, neposlušná princezna a hrozná saň, která vlastně není až tak hrozná. To jsou
hlavní postavy jedné z Devatera pohádek, které sepsal Karel Čapek. Hra kombinuje motivy z
Velké policejní pohádky do jednoho uceleného příběhu.
Strážníci Vokoun a Halaburd jsou spravedliví a neohrožení strážci zákona, kteří si i přes svou
občasnou nešikovnost poradí s těmi nejhoršími padouchy. Dokáží vyhnat veverku, která se
usadila trpaslíkovi v bytě, porazit draka, který je zlý vlastně jen na první pohled a nakonec
přivolat odborníka, který si s ním poradí.
Legrace, nadpřirozené bytosti a láska, která všechno zachrání – to vše je v pohádce, která je
určena dětem od 4 let a která byla uvedena v Divadle Šumperk v září 2009.
6
Nové překlady
Anglicky psaná dramatika
David Ives (USA)
VENUŠE V KOŽICHU (VENUS IN FUR)
z angličtiny přeložila Jitka Sloupová
1 m, 1 ž
Ve studiu za městem skončil právě konkurz na obsazení hlavní ženské role v nové divadelní
adaptaci románu z 19. století. Inscenace má být režijním debutem autora dramatizace
Thomase, který si však stále nemůže z uchazeček vybrat tu pravou. Opožděně se nakonec
dostaví Vanda. Je to náhoda? Vanda se jmenuje také hrdinka hry – teprve když herečka
přemluví režiséra, aby s ní přece jen ještě zkusil první scénu, zjistíme, že se jedná o dramatizaci
románu Leopolda von Sacher-Masocha Venuše v kožichu. Zatímco Thomas je evidentně
fascinován světem románu, tolik se lišícím od současné emocionální pouště, otázka, kdo je
Vanda, se v průběhu stále prodlužované a stále dramatičtější zkoušky stává čím dál větší
záhadou. Je to nezaměstnaná herečka, rakousko-uherská aristokratka zaujatá objevem
sadomasochistické erotiky, moderní feministka – nebo snad vtělení samotné Afrodity?
Strhující exkurze do hlubin erotických vztahů a komedie o vztazích v divadle zároveň. Komorní
hru uvedlo newyorkské divadlo Classic Stage v lednu 2010.
Matt Charman (Velká Británie)
VEČER NA PSÍCH DOSTIZÍCH (A NIGHT AT THE DOGS)
z angličtiny přeložil Pavel Dominik
5m
Velmi černá komedie mladého britského autora (*1979), která získala v roce 2004 Verity
Bargate Award.
Carl (40 let) a jeho mladší bratr Danny (24 let) pracují v autoopravně. Carl dohromady s dalšími
kamarády z práce koupí dostihového chrta. Večer, kdy mají vyrazit na první závody, se
postupně všichni sejdou v Carlově bytě. Před námi se rozkrývají osobní příběhy většiny aktérů –
Carla připravil o manželku a děti rozvod; Danny je háklivý na poznámky o handicapu jeho
snoubenky; Lionel je pod pantoflem a nešťastník Chalky se zakoukal do podnájemnice – napětí
mezi přítomnými se neustále stupňuje a do této atmosféry přichází Paul, neoblíbený a vznětlivý,
rozezlený, protože jeho dospívajícího syna někdo znásilnil přímo před jejich domem. Paul
potřebuje najít viníka a začne podezírat Ricka (který se na jevišti nikdy neobjeví). Najde si ho,
vezme spravedlnost do svých rukou a ve vedlejší místnosti ho zmlátí. Nikdo z ostatních – žádný
z mužů, nemohoucích, v krizi (vlastního života, svého „mužství“) – se v situaci, která se ošklivě
zvrtne, neodhodlá k statečnému činu.
David Hare (Velká Británie)
JEDNODUŠE A NA COKOLI (POWER OF YES)
z angličtiny přeložil Jakub Škorpil
21 m, 2 ž (možno zdvojit)
Hra s podtitulem Dramatik se snaží porozumět ekonomické krizi.
Hlavní hrdina Autor (dramatikovo alter-ego) chce porozumět ekonomické krizi, aby o ní mohl
napsat divadelní hru. Samotný sběr materiálu se pak stává jejím obsahem – autor je jakýmsi
7
zástupce prostého diváka/čtenáře bez ekonomického vzdělání, které se snaží selským
rozumem pochopit, co vedlo ke kolapsu světové ekonomiky v roce 2008.
Autorovou průvodkyní je Máša, emigrantka z Jugoslávie, jež si – vzhledem ke své válečné
zkušenosti – zachovala realistický pohled na svět. Ta autorovi „přivádí“ nejrůznější veličiny
zejména britské ekonomiky a bankovnictví, aby mu vysvětlili, co přivedlo svět do stávající
patové situace. Autor klade doplňující dotazy, jednotlivé figury uvádí a do kontextu zasazuje
postava Moderátora. Na půdorysu, jež připomíná televizní debatu, se divák skutečně
srozumitelnou formou dozvídá o pozadí ekonomické krize a o postojích velkých (i menších)
ekonomických hráčů, novinářů a poslanců.
Hra byla napsána v roce 2009, poprvé byla uvedena v britském Národním divadle (na scéně
Lyttelton Theatre) v Londýně v režii Anguse Jacksona, první uvedení v září, oficiální premiéra 6.
října 2009. Na českou premiéru se chystá ND Praha.
Cormac McCarthy (USA)
SMĚR ZÁPAD s.r.o. (SUNSET LIMITED)
z angličtiny přeložila Alžběta Šáchová
2m
Hra odehrávající se v americkém prostředí představuje dvě postavy - White je vzdělaný,
seriózní profesor, Black pochází ze spodnějších vrstev společnosti, z černošského ghetta, byl
trestaný a obrátil se na víru.
Na začátku se dozvídáme o Whiteovi, že ho Black právě zachránil od skoku pod mezinárodní
rychlík Sunset Limited. Vyrovnaný a víru obhajující Black se snaží vypátrat důvody Whiteova
konání a pomoci mu přemoci nechuť k životu, přivézt ho k víře v Ježíše Krista a skrze ní ke
spasení a nalezení nového smyslu života. White ale postupně razantně odmítá všechny
Blackovy nabídky pomoci a svým rouhačským odporem vůči jakékoli možnosti existence štěstí,
radosti a nepokrytecké lásky k bližnímu mu jeho snahu ztěžuje.
Pokud čekáme rozuzlení, že se Blackovi podaří najít příčinu Whiteova utrpení a otevřít mu oči,
že White najde nový smysl života, nedočkáme se. Přes veškerou snahu zadržet Whitea a najít
klíč k dobré části jeho srdce tento odchází zpět do své nicoty, kterou hodlá ukončit
sebevraždou. Black klečící na kolenou se ptá Boha, proč ho sem vlastně poslal, když nebylo v
jeho silách tento lidský život zachránit.
Povídka v dialogické formě pojednává o setkání dvou různých pohledů na život a jeho smysl,
sahající až k podstatě lidské existence, k otázkám víry v Boha, v člověka, v dobro a zlo. Hra
byla uvedena v New Yorku v divadle 59E59 Theaters v roce 2006. U nás bude uvedena v lednu
2011 v režii H. Mikoláškové jako první samostatný projekt nového nezávislého divadla Stadion.
8
Německy psaná dramatika
Klaus Pohl (Německo)
KARATE-BILLY SE VRACÍ (KARATE-BILLI KEHRT ZURÜCK)
z němčiny přeložil Josef Balvín
6 m, 3 ž, 2 pozounisté
Billi Kotte nemá co na práci. Dříve byl v NDR podezřelým desetibojařem a nositelem zlatých
medailí, poté byl krátce před odletem olympijského týmu zatčen. Třináct let strávil kvůli „nutkavé
chuti vycestovat“ na psychiatrii. Nyní, v roce 1990 po sjednocení Německa, byl propuštěn a
vrací se domů, zpět ke svým přátelům a příbuzným, kteří ho kdysi udávali...
„Klaus Pohl spojuje s ohromující precizností vlákna, na kterých ulpí na konci všechny postavy,
které se zločinecky spojí přes postel a politiku. V groteskním, ale dramatickém (a realistickém)
srozumitelném vyostření příběhu vykresluje autor občany bývalé NDR, které má v hrsti tajná,
ale i zatuchlá státní policie." (Theater heute).
Hra byla uvedena v květnu 1991 v Deutsches Schauspielhaus Hamburg v autorově režii.
Nis-Momme Stockmann (Německo)
MUŽ, CO SNĚDL SVĚT (DER MANN DER DIE WELT Aß)
z němčiny přeložil Michal Kotrouš
4 m, 1 ž
Muž, který jenom vyhrával, se ocitne uprostřed svého života v problémech a okusí, jak tvrdý
může být osud. Byl propuštěn z práce, nezvládá roli otce, opustil kvůli kariéře ženu, ztratil
přátele, pro společnost je najednou zbytečný – navíc se musí starat o svého dementního otce.
Postupně se z něho stává sud střelného prachu a stupňuje se v něm a kolem něj chaos,
přestává rozlišovat mezi odpovědností za svůj život a bezprávím, které bylo jeho ješitnosti
učiněno – vidí jen své problémy, ne problémy, které činí ostatním...
Hra otevírá témata jako staří lidé v rodině, role otce, život a přežití v kapitalismu. Nicméně
nepodsouvá divákovi jednoznačné teze, nýbrž živoucí charaktery postav. Jde spíše než o
otázku, kdo je vinen, o otázku, jaké struktury jsou zodpovědné za to, že neúspěchy v práci,
v životě, nemoci, stáří a smrt jsou vnímány jako slabost a jsou společností vytěsňovány. Jde
zkrátka o hru o tabu životních kapitulací ve společnosti, jež je orientovaná na úspěch a zisk.
Autor narozený v roce 1981 napsal divadelní a rozhlasové hry, lyriku i prózy, ale od roku 2009
je stále populárnější jako dramatik - za tuto svoji hru uvedenou v prosinci 2009 v Heidelbergu
získal na festivalu Heidelberger Stückemarkt 2009 hlavní cenu a cenu publika. Za svoji další
hru Kein Schiff wird kommen byl nominován do finále soutěže německých her Mülheimer
Dramatikerpreis 2010. V současnosti (2010) patří k nejžádanějším dramatikům v německy
mluvících zemích a byl kritickou obcí časopisu Theater heute vyhlášen za dramatický talent
roku 2010.
Igor Bauersima - Réjane Desvignes (Švýcarsko)
TATTOO
z němčiny přeložily Kateřina Vinická a Markéta Vinická
3 m, 2 ž
Ve skromném 1+kk spolu žijí zatím neznámý spisovatel Fred, který právě dokončuje svůj první
román, a Lea. Ta se zdánlivě baví jen provozováním vlastní rádiové stanice po internetu, ale ve
skutečnosti je to ona, kdo díky své praktické a podnikavé povaze živí domácnost. Kritický postoj
9
obou ke konzumnímu světu je vede k poznání, že jsou „tak nějak neschopní žít". Nesnáze však
překonávají harmonickým vztahem.
Poklid naruší návštěva jejich společného kamaráda Tigera. Tiger je typický produkt postmoderní
společnosti - tetování po celém těle dotváří image úspěšné hvězdičky na současném
výtvarnickém nebi, poletující od místa k mísu a od města k městu po světě, který se mu zdá být
cool a bez problémů. Pod jeho lehkomyslnou, amerikanizovanou maskou se však skrývá záměr,
který Fred a Lea vůbec neprohlédnou. Při popíjení a lehkovážném vtipkování o prodejnosti
všech a všeho, vyřkne Lea, že by Tigera nikdy a za nic neprodala.
Důsledky jejího slibu jsou fatální. Jednoho dne přiveze do Fredova a Leina bytu Tigerův asistent
Alex figurínu vycpaného Tigera. Vypráví jim o nešťastné automobilové nehodě, při které Tiger
zahynul, a jeho poslední vůli, v níž prosí Leu, aby se jeho tělesné schránky ujala. Prvopočáteční
šok a nedůvěru vystřídá neschopnost páru žít s tímto uměleckým artefaktem v jedné místnosti.
Do celé záležitosti právě včas vstoupí Leina sestra Naomi, prosperující galeristka, bývalá
milenka a zástupkyně Tigera. Ta se rozhodne pragmaticky. Vycpaného Tigera na sestře
citovým vydíráním vyláká a hodlá ho vystavit a zpeněžit. Přitom vyjdou najevo i skryté vztahy
mezi postavami: Lea trpí odjakživa slabošstvím vůči rozmarům své sestry, Fred ji nenávidí, Lea
zase byla naopak dávnou Tigerovou láskou. Mezitím se vhledem do Tigerova ateliéru
dozvídáme, že figurína je jen kopií a že je v ní dokonce rafinovaně nainstalována kamera, díky
níž Tiger sleduje chování svých „přátel". Vrcholná scéna se odehraje v Naomině galerii. Naomi
chystá podraz, protože jedná o Tigerově prodeji do USA, což Fred a Lea nechtěně vyslechnou.
Lea a Fred jsou zaskočeni a nechají se obchodnickým přístupem strhnout. Dojde k nechutnému
smlouvání o podíly, které přeruší příchod vyděšeného Alexe - ten do galerie přiveze druhou,
naprosto identickou figurínu Tigera. Za všeobecného zděšení se ukáže, že je to živý Tiger a
dojde k nepříjemnému odhalení. Tiger při první návštěvě Freda a Ley přišel na myšlenku
realizovat projekt „Cena opravdového přátelství", k němuž své přátele využil a který chce
prezentovat na prestižní výstavě v New Yorku.
Nepočítá však s reakcí ostatních. Jeho rozběsněný nohsled Alex, z něhož si Naomi mezitím
naplánovala udělat další uměleckou hvězdu, Tigera ubije. Tak se nakonec opravdu naplní to, co
Tiger pouze předstíral - bude vycpán a prodán. Poslední scéna je rozuzlením: Fred své
partnerce právě dočetl právě dokončený román a společně čekají na příchod společného
dávného kamaráda Paula.
Hra byla uvedena v české premiéře v září 2010 v Divadle v Celetné.
Dea Loher(ová) (Německo)
ZLODĚJI (DIEBE)
z němčiny přeložil Petr Štědroň
6 m, 6 ž
Postavami hořce komické i temně groteskní hry je dvanáct více méně zvláštních a nešťastných
existencí z periferie velkého města. Mladý, ale umírající pojišťovací agent a jeho sestra, které se
stále zdá o vlcích, jejich otec v domově důchodců, zaměstnankyně supermarketu, jež se chce
stát šéfovou, a její manžel policista, těhotná sedmnáctileté dívka a mnohem starší otec dítěte,
sňatkový podvodník a stará zpěvačka, která pohřešuje po léta svého manžela...
Dea Loher spojuje tyto často bizarní a zdánlivě bezděčné osudy do 37 scénických skic, tvoří
důmyslnou síť životních příběhů, do níž jsou postavy se svými ztrátami i touhami zapleteny.
Hra byla uvedena v lednu 2009 v berlínském Deutsches Theater v režii A. Kriegenburga.
10
Kristof Magnusson (Německo)
KUTLOCH (MÄNNERHORT)
z němčiny přeložila Iva Michňová
4m
Situační komedie se skvělými pointami pro čtveřici herců středního věku může leckomu
připomenout některé z her Yasminy Rezy, Neila Simona či Alana Ayckbourna.
„Happy Center je naší křížovou cestou, nákupní sobota je naším Velkým Pátkem". Tři přátelé pilot Helmut, manažer Lars a programátor Eroll - trpící pravidelně jako „přívěsky" nákupem
posedlých manželek, si našli geniální řešení své situace. Trojice zdánlivě úspěšných a
sebevědomých zralých mužů a přeborníků v tricích a receptech na šťastné manželství si hoví ve
své „skrýši pro chlapy", kterou si tajně zřídili ve sklepních prostorech nákupního střediska
Happy Center. Nepáchají zde nic nekalého, jenom zde popíjejí pivo, sledují v televizi fotbal a
sestavují řetěz z víček od plechovkového piva, které nosí Helmut z letadel a jehož délkou
aspirují na zápis do Guinessovy knihy rekordů. Tyto aktivity zcela splňují jejich představu
“pánského klídku", jelikož „ženy nepotřebují žádná hobby, protože ženy mají vnitřní život, jímž
se zaměstnávají, když se nudí. A to jde nejlépe při nakupování".
Když trojici kumpánů nečekaně v úkrytu objeví požární ostraha objektu Mario, není nic složitého
přetáhnout dalšího z nespokojených manželů na svou stranu. V nové sestavě uzavřou sázku,
kdo příští sobotu svou ženu nejrychleji protáhne nákupním centrem. Zábavu jim ovšem překazí
reakce jejich drahých poloviček: Lars, Helmut a Mario jsou vyhozeni z domova, a jejich zábavná
skrýš se promění v dočasný azyl. To se však snaží skrýt před Erollem, který jako jediný z nich
žije v dokonalém manželství - nebo se tím alespoň chvástá.
Trojice nešťastníků se uchýlí k plánu B: prodloužit nakupování naopak na maximální možnou
délku a dokonale při něm ženy uspokojit. Následuje humorný trénink „dynamického projevování
zájmu o produkty", dokud neuhodí další velká rána. Eroll se pohádal s Connie kvůli domnělé
nevěře a vše o úkrytu jí prozradil. Ve skrýši nastává panika: Mario se převléká do ženských šatů
a běží vyzvědět, co dámy plánují. Potvrzují se ta nejhorší očekávání: na válečné poradě v
kavárně shopping centra padají slova jako rozvod a soud. Muži se snaží semknout, zároveň
ovšem vyjdou na povrch některé okolnosti, které tuto velkou jednotu rozbijejí: Lars a Eroll zjistí,
že si při jednom nevydařeném fotbalovém večírku prohodili manželky, Helmut se přizná, že ho
před nedávnem vyhodili z práce, a vzteklý Mario, jehož manželka se nechala pozvat na oběd od
frajírka Sandra, si odběhne užívat s Larsovou milenkou.
Velká mužská aliance se tedy nakonec rozpadne. Muži zjistili, že i přes dlouholeté manželské
vztahy jsou pro ně jejich ženy stále ještě velkou záhadou, kterou stojí za to dobývat a
objevovat. Nicméně se přeci nevzdají tak snadno - poučí se ze své chyby a „útulek pro muže"
zřídí přímo na terase shopping centra po vzoru dětských koutků. Bude tak azylem pro všechny,
kdo jsou solidární ve svém odporu k sobotním nákupům.
Komedie byla s velkým úspěchem uvedena v říjnu 2003 v Schauspiel Bonn a stala se kritikami
vychvalovaným hitem. Kristof Magnusson (*1976) pochází z Hamburku, studoval v Berlíně a
Rejkjavíku, překládá divadelní hry i prózu z islandštiny a jeho první román zuhause (Doma) byl v
roce 2005 nominován na cenu Ingeborg-Bachmann-Preis.
Sabina Harbeke (Švýcarsko)
NEBE JE BÍLÉ (DER HIMMEL IST WEISS)
z němčiny přeložil Milan Klenor
3 m, 1 ž
Komorní psychologická črta, postavená na jedné ženské a třech mužských postavách a
zachycující intimní vztah ženy ke třem mužům v průběhu téměř třiceti let; odhaluje šedost
každodenních stereotypů, které oživí dva mimomanželské vztahy. V podtextu hry, psané velmi
střízlivým jazykem, autorka signalizuje, že ukončit nebo pokračovat v mimomanželském vztahu
nebo naopak pokračovat v soužití s manželemm, není pro ženu ani pro muže snadné.
11
Ve dvanácti scénách, které se odehrávají na stejném místě – v parku u lavičky – se Marie ve
třech etapách svého života (37, 23, 51 let) setkává s manželem Paulem, s nímž má dceru.
Jejich vztah, byť poznamenaný hlubokou propastí, však neskončí jejich rozchodem, i když ho
Paul není schopen obohatit životodárnými impulsy, který by kvalitu jejich soužití posouval dále.
Vztah s Janem Helferem, přináší do života Marie, kdy jí je 23 let, živelnost a živočišnou
pudovost, které se oba plně oddávají. Zanedlouho však Marie vztah s Janem ukončí.
Vztah s Ebem, kapitánem lodi, zastihuje Marii již ve vyzrálém odbobí blížící se čtyřicítky. Ačkoliv
nyní je to Marie, která by si přála vztah s Ebem dále rozvíjet, je to on, který Marii opouští.
Hra, napsaná pro Theater Neumarkt v Curychu, zde měla premiéru v roce 2003.
Rainer Werner Fassbinder (Německo)
ODPAD, MĚSTO, SMRT (DER MÜLL, DIE STADT UND DER TOD)
z němčiny přeložil Petr Štědroň
12 m, 7 ž (role možno slučovat)
V centru roztříštěného děje, ve kterém se prudce střídají místa i osoby a dialog střídá píseň,
stojí osudy Romy B., mladé prostitutky. Její přítel ji pase, aby mohl sázet na koně. Když
nevydělá, bije ji, když má zákazníky, pronásleduje ji žárlivostí. Pak se ale v Romě B. shlédne
jeden z milenců, starý tlustý Bohatý Žid. Roma získává majetek a společenské postavení, Franz
ji ale už nemiluje a i její přítelkyně, stejně chudé prostitutky, jí vyčítají, že jimi pohrdá - jakkoli to
není pravda. Romu už nebaví žít a nechá se tedy zamilovaným Židem zabít. On je sice vrah, ale
jako bohatý člověk nemá problém, že by na něj padlo podezření.
Podezřelým se nakonec stává Franz. Příliš aktivního sluhu Bohatého Žida, jménem Malý princ,
vyhodí z okna, aby zbytečně nemluvil.
Zastřešujícím motivem hry je město, které není jenom místem děje, ale modelem světa, kde
život je boj, láska je téměř nepřítomna, a pokud ano, tak je to vztah plný násilí a vzájemného
sužování. V tomto městě není místo pro cokoli dobrého. Město všechny ničí a ze všech dělá
bezcharakterní darebáky a zhýralce. Hra byla uvedena v Schauspiel Frankfurt v listopadu 1985.
A ještě další...
Inger Johanne Strøm(ová) (Norsko)
BLIZKABYTOST.COM (TVILLINGSJEL.NO)
z norštiny přeložila Karolína Stehlíková
14 rolí (1 ž)
rozhlasová hra - komedie
Hlavní hrdinkou hry z roku 2007 je Astrid, mladá nezaměstnaná herečka s ironickým smyslem
pro humor. Astrid se realizuje jako záskok za oslíka Ijáčka v dětské show Medvídek Pú hrané po
obchodních domech. Retrospektivně se dozvídáme o Astridině pokusu najít si známost přes
internetovou seznamku Blizkabytost. Seznámení s policistou Arnem proběhne plakátově
idylicky. Mladou ženu ale brzy čeká nepříjemné vystřízlivění. I když se Astrid zařekne, že už si
k počítači nesedne, brzy si opět podá inzerát:
„Smutná slečna hledá stejně smýšlejícího muže, abychom si vzájemně mohli ještě více
zatemňovat soužití. Moje životní motto: Vidíš-li světlo na konci temného tunelu, je to světlo
protijedoucího vlaku”.
Hra je příjemnou, nesentimentální komedií na téma „láska na inzerát“. Jde v podstatě o
monolog pro jednu herečku, který promluvy ostatních postav pouze dobarvují.
Inger Johanne Strømová (1965) debutovala jako dramatička v roce 1996 na Festivalu současné
12
dramatiky v Oslu. Od té doby napsala nebo se autorsky podílela na dalších sedmi hrách
(například kabaret Zastavte svět. Chceme nastoupit z roku 2003). Za svou poslední hru
Blizkabytost.com byla v roce 2007 nominována na cenu za nejlepší rozhlasovou hru Prix
Europe. Hra vyšla tiskem téhož roku v nakladatelství Solum, v českém rozhlase byla uvedena
v roce 2010.
Stig Amdam (Norsko)
MYŠIČKO, MYŠ, POJĎ KE MNE BLÍŽ (HAUK OG DUE)
z norštiny přeložila Karolína Stehlíková
2 m, 3 ž
rozhlasová hra
Rozhlasová hra z roku 2008, jejíž titul odkazuje na dětskou hru, kdy silnější chytá slabšího, je
politickou satirou. Roland, předseda nespecifikované strany, projeví ochotu povýšit jednoho ze
svých podřízených. O místo místopředsedy svedou nečistý boj plný intrik ambiciózní Anna a
populistický Lars. V zákulisí do souboje vstupuje ještě Larsova lstivá manželka Ingrid. Také
Roland hraje při výběru nového místopředsedy na obě strany. Je pochopitelně v jeho zájmu,
aby svého nejbližšího spolupracovníka mohl dobře ovládat. Rovnováhu v trojúhelníku rozkolísá
Larsův v tisku propíraný skandál (je nařčen z pohlavního styku s patnáctiletou dívkou). Díky
intervenci své manželky je rovnováha mezi trojlístkem politiků obnovena (každý zná nyní
nějakou skutečnost, kterou může toho druhého vydírat). Modelová hra vtipně předvádí špinavé
zákulisí politiky.
Stig Amdam (1961) je norský dramatik a herec. V osmdesátých letech vystudoval Státní
divadelní akademii a poté nastoupil do Divadla Hålogaland v Tromsø. Podílel se na mnoha
divadelních, rozhlasových a divadelních produkcích. Od roku 1989 je zaměstnán jako herec a
režisér na Národní scéně v Bergenu. Je autorem devíti her a dramatizací, např. Sesuv (Ras,
2006) nebo Simonův příběh (Simons historie, 2008) - ten byl v roce 2010 nominován na Cenu
severské dramatiky (Nordisk Dramatikerpris). Hru se chystá uvést Český rozhlas.
Małgorzata Sikorska-Miszczuk (Polsko)
SMRT ČLOVĚKA-VEVERKY (ŚMIERĆ CZŁOWIEKA-WIEWIÓRKI)
z polštiny přeložil Lukáš Jiřička
4 m, 3 ž (5 m, 2 ž)
Hra s prvky kabaretu či show (jednou z postav je moderátor) se vyrovnává s palčivým tématem
zejména německých dějin, ale i dějin terorismu obecně – tématem teroristické skupiny R.A.F.,
jež počátkem 70. let 20. století doslova ochromila fungování tehdejší NSR sérií krvavých útoků i
únosů význačných osobností hospodářského života. Z původně levicového protestu typického
pro konec 60. let, jenž pranýřoval starší generaci nepotrestaných nacistů, kteří nadále zastávají
důležité státní posty, a obecně kapitalismus se během pár let stala nebezpečná teroristická
jednotka, navíc podporována levicově smýšlejícími právníky a veřejností. Trvalo několik let, kdy
přišly v důsledku činnosti R.A.F. o život desítky lidí, než byly špičky organizace v zatčeny a
uvězněny, ovšem dodnes je hádankou, zda opravdu v roce 1976 všichni spáchali po dlouhé
hladovce ve vězení sebevraždu, či šlo-li o promyšlenou akci státu, jejímž cílem byla fyzická
likvidace těchto jeho nepřátel. Faktem je, že jejich smrt z nich udělala pro mnoho lidí
mučedníky, kteří bojovali proti zkorumpované politice, byť pomocí nevybíravého násilí.
Hlavní postavou je Ulrike Meinhofová, levicová intelektuálka, jež opustila svoje děti a stala stala
se z ní teroristka, Andreas Baader, vůdčí a nekompromisní síla R.A.F. a radikální teroristka
Gudrun Enslinnová – všichni tři našli smrt ve vězení, jejich sebevraždou hra končí. Příběh o
R.A.F. lemují další postavy – symbolická postava policisty „s holubím srdcem“, jehož výše
jmenovaní zastřelí, nicméně který později s novým srdcem bojuje za R.A.F., dále Šťastný, syn
Enslinnové, opuštěný ve věku 6 měsíců. Další mnohotvárnou postavou je Člověk-Veverka,
13
jakási kolektivní oběť R.A.F., jež jakožto předmět experimentu umírá jednou denně. Postavy
doplňuje již zmíněný Moderátor, jenž nás provází tímto příběhem, „který se opravdu stal“ –
příběh nás provází dějinami R.A.F., hra netradičně zobrazuje osudy nejen známých teroristů,
ale i jejich obětí, snaží se přiblížit „ideály“ této teroristické organizace.
Małgorzata Sikorska-Miszczuk (1964) je autorkou řady her - Její hra Zmizelé Československo
(Zaginiona Czechosłowacja, 2009) vyšla v časopise Svět a divadlo (1/2010) a byla uvedena
jako scénické čtení v Divadle v Dlouhé v říjnu 2010. Její debut Smrt Člověka-Veverky (Śmierć
Człowieka-Wiewiórki, 2006) uvedla již řada divadel v Polsku i v zahraničí, premiéru měla v roce
2006.
14
HRY, KTERÉ JE PO DOHODĚ MOŽNO ZÍSKAT JEN ZA TANTIÉMY
Zahraniční tituly, u nichž je možno získat provozovací práva pouze za tantiémy (%).
Autor
Edward Albee
Lukas Bärfuss
Alan Bennett
Michael Frayn
Brien Friel
David Greig
John Hale
W. D. Home
Dennis Kelly
S. King – S. Moore
Nikolaj Koljada
Long – Singer - Winfield
Martin McDonagh
Felix Mitterer
Felix Mitterer
William Nicholson
Eugene O´Neil
Vasilij Sigarev
Tom Stoppard
Tom Stoppard
Tom Stoppard
Tom Stoppard
Stefan Vögel
Titul
Koza aneb Kdo je Sylvie?
Autobus
Lady z karavanu
Bez roucha
Listy důvěrné (Leoše Janáčka)
Pyreneje
Lorna a Ted
Ledňáček
Debris
Misery
Polonéza Oginského
Souborné dílo W. Shakespeara
Mrzák Inishmaanský
V jámě lvové
Účtování v domě božím
Na ústupu
Cesta dlouhým dnem do noci
Detektor lži
Na flámu
Pravý inspektor Hound
Rock´n´roll
Rosencrantz a Guildenstern jsou mrtvi
Dobře rozehraná partie
15
Smlouva do: %
30.11.2010
23.9.2012
30.6.2014
31.12.2010
21.1.2012
15.8.2011
17.2.2012
4.12.2010
25.11.2011
1.3.2011
15.10.2011
29.11.2011
10.1.2011
27.2.2011
31.12.2010
12.5.2011
10.1.2011
6.4.2011
14.1.2011
14.1.2011
2.3.2011
4.12.2011
9.1.2013
7
9
7
9
9
6
7
9
9
8
8
8
7
9
8
6
7
9
9
9
8
7
8
Nepřeložené texty
Dílo I. Bergmana
Rádi připomínáme, že cesta k inscenování Bergmanových děl je po mnoha letech volná!
Autorská práva vám rádi zprostředkujeme!
Ingmar Bergman (Švédsko)
THROUGH A GLASS DARKLY (SÅSOM I EN SPEGEL – JAKO V ZRCADLE)
2 m, 2 ž
scénář
Jde o typicky bergmanovskou, temnou látku. Příběh popisuje selhání otce-spisovatele, který po
smrti své maniodepresivní a posléze schizofrenní ženy odjel do Švýcarska. Jeho dcera Karin se
vdala, začínají se u ní projevovat tytéž příznaky jako u matky. Její muž je o mnoho let starší.
Během děje dcera svede svého bratra a definitivně se propadne do schizofrenie poté, co se
rodina sejde na oslavě na jednom ostrově a manžel, otec a bratr Kariny se radí, jak Karině, jež
na ostrov přijela po hospitalizaci v léčebně, pomoci.
Film z roku 1961 získal v roce 1962 Oskara (kromě něho ještě dva Bergmanovy filmy – v roce
1961 Pramen panny a v roce 1984 Fanny a Alexandr). Slavný režisér byl také v letech 1960 –
1966 ředitelem stockholmského divadla Royal Dramatic Theatre a Through a Glass Darkly byl
dlouhou dobu jediným jeho filmem, u něhož autor povolil jevištní adaptaci.
Světová premiéra jevištní adaptace proběhla ve Velké Británii (divadlo Almeida, divadelní
adaptace Jenny Worton) v létě 2010.
Scénář máme k dispozici v anglickém překladu.
Anglicky psaná dramatika
Enda Walsh(ová) (Irsko)
PENELOPE
4 m, 1 ž
Řecko, tropické teploty. Na dně prázdného bazénu u přepychové vily popíjejí koktejly čtyři
nápadníci – ztracené existence ve věku od 35 do 65 let – a zoufale se snaží dobýt lásku věrné
Penelopy. Zbývá jen maličko času, než se Odysseus vrátí domů a rozseká je na kusy. Toto
svérázné přenesení antického mýtu do současnosti představuje zatím nejambicióznější projekt
nové hvězdy anglicky psaného dramatu. Hra má základní kontury sitcomu, ovšem v jejich rámci
představuje pozoruhodné zamyšlení nad tím, zda v době krize globálního kapitalismu je jazyk
skutečně vyprázdněný a beze smyslu, a zda ještě mohou existovat hluboké city. Penelope
vychází z tradice absurdního dramatu, oplývá černým humorem, v dialozích srší ostrovtipem.
Formou hry ve hře nápadníci sehrají i kabaret. Dojde však i na násilí, a o konci hry není od
začátku pochyb: divák dobře ví, že v řecké tragédii to s hrdiny nemůže dopadnout dobře.
Znamená to ale beznaděj?
Hru poprvé uvedl v německém překladu Theater Oberhausen v únoru 2010, anglický originál
měl premiéru v červenci 2010 v Druid Theatre v irském Galwayi.
Připravujeme český překlad.
16
J. B. Priestley (Velká Británie)
AN INSPECTOR CALLS (INSPEKTOR SE VRACÍ)
4 m, 3 ž
Rok 1912, Brumley, anglické průmyslové město. Rodina továrníka Birlinga právě slaví
zasnoubení dcery Sheily s mladým a bohatým nápadníkem ze spřízněných průmyslových
kruhů. Přítomni jsou otec Arthur Birling, jeho manžela Sybila, Sheila, její mladší bratr Eric a
ženich, Gerald Croft. Slavnostní atmosféru mondénní hostiny naruší nečekaná návštěva
policejního inspektora Goola, který prohlásí, že přišel vyšetřit okolnosti související se
sebevraždou mladé ženy jménem Eva Smithová. Nikomu z přítomných to jméno nic neříká a cítí
se nepříjemně vytrženi ze svého programu, inspektor je však ujistí, že k své návštěvě má víc
než dobrý důvod.
Goole začne vyprávět příběh mrtvé dívky, která přišla do Brumley za prací. Našla si místo
v Birlingově továrně, časem si však dovolila si žádat o vyšší plat a práci, stejně jako ostatní
rebelky, ztratila. Takto se tedy na ní provinil továrník Birling. Ten pozná její fotku, kterou mu
Inspektor ukáže, a vzpomene si nakonec i na jméno. Další na řadě je jeho dcera Sheila. I ona
pozná fotku. Je na ní prodavačka, kterou nechala vyhodit z módního obchodu proto, že jí její
chování připadalo, i když bezdůvodně, urážlivé. Eva Smithová si pak změnila jméno a pod svojí
novou identitou se začala potloukat po barech. V jednom takovém podniku ji potkal Gerald Corft
a udělal z ní loni v létě, když už ale byl zasnouben se Sheilou, svou milenku. Sheila zruší
zasnoubení a vyhodí Geralda z domu.
Gerald se s Evou nakonec rozešel a ona opět skončila jako barová holka, otěhotněla a přišla do
charitativního spolku, ve kterém předsedala Sibyla Birlingová, prosit o pomoc. Protože se dívka
představila falešným jménem Birlingová, skutečná Birlingová, Sybila, to brala jako urážku, a
proto dívčinu žádost zamítla. Po všech těchto zklamáních ubohá Eva spáchala seberaždu.
Otázkou ještě zůstává, kdo byl tím nezodpovědným otcem nenarozeného dítěte. Ukáže se, že
Birlingův mladistvý syn Eric, který v posledních letech nemírně holdoval alkoholu a v opilosti
Evu donutil k souloži, ze které si na druhý den nic nepamatoval.
Všichni, kromě Sybily, připouštějí svoje viny. Nejsebekritičtější jsou mladí, tedy Sheila a také
Eric, který chápe, že se na Evině neštěstí podílel zásadním způsobem. Inspektor odchází a
zanechává příslušníky rodiny Birlingových v šoku a vzájemném znechucení.
Netrvá ale dlouho a postavy začnou nabývat původní sebejistoty. Starý Birling začne
pochybovat o tom, že Inspektor Goole byl pravý. Zavolají na policejní prezidium, kde
zaměstnance toho jména nemají. Zavolají do márnice a zjistí, že žádná sebevražda nebyla
v okrsku zaregistrována už několik měsíců. Najednou se zdá, že ten kdosi, kdo tu byl a vydával
se za inspektora, nic nevyšetřoval, jenom je chtěl zesměšnit, ponížit je, možná z nich vytáhnout
tajemství, která pak může použít k veřejnému skandalizování dobrého jména bohaté rodiny.
Příběh, který před jejich očima inspektor rozvedl, se nejspíš nestal. Goole pravděpodobně dal
dohromady několik různých příhod týkajících se různých osob, každému pak ukázal fotku
osoby, která mu může být povědomá a tak všem vsugeroval, že šlo o jednu a tutéž dívku.
Z kajícníků se opět stanou bohatí a arogatní světovládci rozčilení nad tím, jak se někdo mohl
opovážit namočit je ve vlastním domě do takové blamáže. Marně Sheila namítá, že nic
nepochopili, že přece dostali šanci nahlédnout na svoje chyby a měli by se je snažit napravit.
Samolibá úleva však netrvá dlouho. Zvoní telefon. Je to policejní prezidium. Právě bylo
k ohledání přivezeno tělo dívky, která spáchala sebevraždu. Posílají k nim inspektora, který by
jim chtěl položit pár otázek.
Zajímavostí je, že hra byla uvedena v roce 1945 v Moskvě, nejpíše kvůli kritice poměrů v Anglii,
teprve poté tam v roce 1946, v roce 1947 na Broadwayi. Je považována za jednu z nejlepších
autorových her a za klasiku anglického dramatu 20. let 20. století. Revival zažila v roce 1992,
kdy ji pro National Theatre znovuobjevil režisér S. Daldry. Hra byla třikrát zfilmována, vznikl
podle ní i televizní seriál, byla adaptována pro rozhlas BBC. V roce 1993 (Olivier Award) a 1994
(Tony Award) získala cenu za nejlepší revival.
Připravujeme nový český překlad.
17
Michael Wynne (Velká Británie)
PRIORY (PŘEVORSTVÍ)
4 m, 3 ž
Na Silvestra pozve třicátnice, nepříliš úspěšná spisovatelka Kate skupinu svých přátel na
venkov do starého osamělého převorství, které dnes slouží jako exkluzivní penzion. Chce se tak
rozloučit s rokem, který jí přinesl rozchod s přítelem (ten původně pobyt v převorství objednával)
a řadu dalších skličujících událostí. Jak se přátelé pomalu sjíždějí, její deprese ještě vzrůstá,
protože její hosté, pokud skutečně dorazí, si s sebou přivezli i svou stálou masku úspěšnosti a
pohody, pravda v některých případech přiživované drogami. Její homosexuální kamarád Daniel
si v převorství domluvil po internetu schůzku s mladíkem ze sousedství, herec Carl dorazí
nečekaně i se svou veleúspěšnou ženou, televizní producentkou Rebekou, která se mimořádně
uvolnila i ze své role milující matky dvou malých dětí. Poslední z přátel z univerzity, Ben, si
rovněž přivede partnerku, neuvěřitelně nesnesitelnou snoubenku Lauru, s níž se ovšem
seznámil teprve večer předtím. Lesbičky Minnie a Lou nedorazí vůbec, protože dají přednost
jiné, atraktivnější společnosti. To všechno stačí, aby Kate, krátce před půlnocí, tonula v slzách.
Jak noc postupuje, začne se ale ve druhém dějství ukazovat, že její přátelé na tom vlastně
nejsou o nic lépe, jen jsou k sobě méně upřímní. Danielův mladík brzy z převorství prchne,
protože Daniel nevyhověl jeho představám o bezstarostném sexu, mezi Benem a jeho
„snoubenkou“ Laurou to začne brzy skřípat, jejich vzájemné nadšení pro toho druhého bylo jen
zbožným přáním dvou labilních bytostí – Lauřina stupňující se hysterie skončí dokonce
pokusem o sebevraždu. Carl, který hercem spíše býval a dnes pracuje v zahradnictví, těžce
snáší Rebečinu posedlost úspěchem a její snobismus a tyto problémy si už několik měsíců léčí
v Katině náručí. Slibuje Kate, že se s Rebekou na místě rozejde a domů k rodině se s ní již
nevrátí. V klíčovém okamžiku však samozřejmě selže. Všichni hosté z „prokletého“ převorství
hned na Nový rok ráno prchají. Kate zůstává sama, rozhodnutá přestat usilovat o to stát se, kým
není, a věnovat se s plným nasazením svému občanskému povolání učitelky.
Hořkou komedii uvedlo Royal Court Theatre v listopadu 2009 – v kategorii komedie získala hra
Cenu Laurence Oliviera 2010.
Anthony Weigh (Velká Británie)
LIKE A FISHBONE (JAKO KOST V KRKU)
3ž
Jde o angažovanou hru, která do svého zorného pole zabírá hned několik vážných témat: úlohu
a cíle architektury, její společenskou zodpovědnost, víru v Boha, správnou cestu k mateřství.
Tato témata vyplynou na povrch z interakce pouhých tří postav (čtvrtou je přízrak mrtvého
dítěte, které se na scéně objeví až v samém závěru) pojmenovaných jako Architektka, Matka a
Praktikantka.
Architektka pracuje na konceptu památníku nedávné tragické události, při které se obětí
šíleného vraha stala skupina nevinných dětí. Navrhuje konzervovat celou lokalitu, tedy školu a
okolí, a nechat vše přesně tak, jak to vypadalo bezprostředně po činu.
Architektku navštíví Matka, neznámá žena. Ukáže se, že její dcera byla mezi oběťmi. Matka
tvrdí, že ji její mrtvá dcera navštěvuje každou noc a tvrdí, že si takový památník nepřeje.
Architektka se snaží Matku vyslechnout, ale nemůže, ani nechce pro ni nic udělat, protože
závěrečné rozhodnutí nakonec není v jejích rukou. Projekt vzniká na přání, blíže neurčených,
„podílových vlastníků“.
Druhému setkání Architektky a Matky je přítomna i Praktikantka. Architektka se právě chystá na
prezentaci modelu svého návrhu a Matka se jí v tom snaží zabránit. Promlouvá k Architektce
jménem své náboženské obce. Chce, aby jim navrhla pomník či sochu, něco, co jim vrátí víru,
že i v té hrůzné události byl nějaký Boží úmysl. Říká, že nechtějí památník, který prostě
konstatuje smutná fakta o hromadné vraždě, a zástupy lidí, co se přijdou napást na jejich
18
neštěstí. Matka pak zpochybní důvěryhodnost Architektky, která je rozvedená a její syn žije
s manželem. Odmítá přijmout argument, že takto to bylo praktičtější, protože u nich doma
vydělává žena víc a také dává víc času svému povolání.
Zdá se, že slova nepomůžou, a tak Matka přejde k akci. Sebere model a odmítá ho vydat, až
dojde mezi ženami k potyčce. Model se částečně poškodí, čekající taxikáři ztratí trpělivost a
odjedou a Architektka nakonec na prezentaci nedorazí. Ale není to jenom kvůli těmto
objektivním nesnázím, ale protože na ni nakonec Matčino naléhání a její odhodlanost přes
veškerou nelogičnost a přehánění zapůsobily. Hra byla uvedena v lednu 2010 v londýnském
Bush Theatre.
Stewart Permutt (Velká Británie)
ONE LAST CARD TRICK (JEŠTĚ POSLEDNÍ PARTIČKU)
4ž
komedie
Milá komedie, šperkovaná výrazy v jidiš, o poslední vzpouře tří židovských důchodkyň.
Přítelkyně Hetty, Sophie a Magda se léta letoucí scházejí k partičce karet v komunitním centru v
místní synagoze. Hetty má progresivní sklerózu a s postupem času si víc a víc plete místa a
osoby (což je pro diváka zdrojem zábavy) a Sophie ztrácí zrak. Zato Magda stále vypadá
k světu a navíc si jako jediná užívá společenského ruchu a své rodiny, laskavé starostlivosti
svého syna (který je ale homosexuál, a to je pro její přítelkyně trochu velké sousto). Trojici
doplňuje Loretta, dcera jejich zesnulé kamarádky, sedmačtyřicetiletá stará panna, která kromě
podřadné práce a péče o důchodce v synagoze nic a nikoho nemá.
Staré pořádky ale nemají trvat věčně. Vyjde najevo, že synagoga i s pozemkem má být prodána
a zbourána. Důchodkyně si nechtějí nechat vzít své vzpomínky a svou jedinou radost, a tak se
vloupají do vyklizené budovy a začnou tam kempovat. Jejich akce vzbudí pozornost a získají si
určitou podporu veřejnosti. Nejdřív je celá věc stmelí, časem se však začnou hádat mezi sebou
a musí čelit také kritice zvenčí. Lorettin potenciální milenec, obstarožní bývalý administrátor
synagogy, je přesvědčen, že jejich úsilí je proti zájmům komunity a trvá na tom, aby je Loretta
přestala podporovat. Sice ji zpočátku zviklá, ale ona ho nakonec nechá plavat. Byl to sice jediný
muž, který se o ni kdy zajímal, ale zjistila, že je to podobný chudák jako ona a místo milenky
hledá pomocnici v domácnosti.
Také Magdin syn se na matku zlobí a chce po ní, aby přestala za svými přítelkyněmi do
synagogy docházet. Magda se snaží přesvědčit Sophii a Hetty, aby svůj protest vzdaly. Skončí
to nenávistnou hádkou, kterou vyprovokuje autoritativní Hetty (a okamžitě na ni také
zapomene).
Po několika dnech stále stávkující Hetty a Sophie dostanou zprávu, že Magda, nejmladší a
nejsilnější ze všech, zemřela. Vrací se i Loretta a ženy se opět dají do hry, jedna jim však chybí.
Uvědomují si, že to je konec jejich protestu. Daly všem dostatečně najevo, že ještě žijí a že si
nepřejí ztratit svoje útočiště, ale také, že realitu změnit nemůžou. Rozhodou se dál držet
pohromadě a užít si zbytek života. Hra byla uvedena v roce 2006 v divadle Watford Palace.
Nicky Silver (USA)
THREE CHANGES (TŘI ZMĚNY)
3 m, 2 ž
Atraktivní Laurel (38) a obchodník Nate (43) spolu žijí v poklidném bezdětném manželství.
Natův bratr, charismatický Hal (45) dlouhou dobu úspěšně psal scénáře pro televizi, byl známá
osobnost, ale pak náhle na tři roky zmizel. S bratrem se nestýkal zhruba od chvíle, kdy v
šestnácti odešel z domova. Když se jednoho dne vrátí do města, Nate ho pozve na večeři. Po
jídle, už trošku napitý, se Nate svěří, že vždycky bratrovi trochu záviděl úspěch. Hal na oplátku,
že jemu záviděl rodinné zázemí a děti. Když Laurel řekne, že několikrát o dítě přišla, Hal opáčí,
19
že každý člověk má svoji tragédii. Nate se velice sarkasticky zajímá o tu jeho.
Hal se nakonec přizná, že ačkoliv měl všechno, na co pomyslel, dlouhou dobu se utápěl v
pocitu, že to, co vytváří, jsou jenom zbytečné kraviny. Pil, bral drogy a o všechny peníze přišel.
Poté, co okradl patnáctiletého feťáka o heroin, se pokusil o sebevraždu. Byl úplně na dně,
smířený se smrtí a náhle pro sebe objevil Boha. Tři roky strávil na misii, kde se ho ujali. Protože
momentálně nemá kam jít, zůstává na gauči v bytě svého bratra a jeho ženy a snaží se znovu
psát.
Nate doma předstírá, že musí zůstávat dlouho v práci. Místo toho se již pár let schází se Steffi.
Aby nedošlo k prozrazení jejich vztahu, odmítá s ní chodit na veřejnost a jde mu vlastně jen o
sex. Steffi by ráda něco víc a na Laurel žárlí. Mezi Halem a Laurel je cítit silná náklonnost.
Jednoho dne si Hal přivede domů Gordona, mladého milence, momentálně bezdomovce, se
kterým se seznámil. Nacvičí spolu vyprávění Gordonova „životopisu", tak aby vypadal
politováníhodně a manželé jej nechali u sebe. Záměr se povede. Laurel je v nové situaci velice
spokojená, spolubydlícího si oblíbila a v bytě je živo. Připadá jí, jako by konečně měla kompletní
rodinu.
Nate je naopak nervózní, začíná ho bolet hlava, musí nosit brýle a jednoho dne se pokusí oba
muže z bytu vyhodit. Mezi bratry dojde k šarvátce. Hal, který stejně nemá co ztratit, bratra
přiškrtí kravatou a oznámí mu, že s Gordonem zůstávají, ať chce, nebo ne.
Mezi prvním a druhým dějstvím uběhne sotva pár týdnů. Hal má svoji knihu už skoro hotovou,
inspiraci čerpal i z postav, se kterými sdílí byt. Gordon před pár dny zabil v parku starou paní a
sebral jí peněženku. Manželé Laurel a Hal o tom samozřejmě vůbec nevědí.
Laurel se vrací domů úplně promočená a s katalogem cestovní agentury v ruce. Ráda by odjela
s manželem k moři na dovolenou. Ten totiž vypadá čím dál hůř, v noci nemůže spát a volno by
si zasloužil. Nate se však vrací domů se zprávou, že ho vyhodili z práce. Zůstává doma - ztratil
veškerou kuráž a energii, válí se v posteli, nemyje se a nepřevléká z pyžama. Uklidňuje ho
jenom třídění různobarevných knoflíků, které mu Laurel každý den, před odchodem do
zaměstnání, rozsype po posteli.
Jednou uprostřed noci přijde Nate za Halem, který pracuje na své knize. Potichu si povídají, aby
nevzbudili Laurel, Gordon je kdesi venku. Mluví o Natově skleslosti, nespavosti. Nate vzpomíná
na dětství a na to, že odjakživa byl Hal ve všem lepší než on.
Dopoledne přijde Nata navštívit Steffi, nešťastná a plná obav, že se jí dlouho neozval. Při
rozhovoru s Gordonem předstírá, že bývala Natovou asistentkou. Je nervózní a trošku se
zklidní, až když začne vyprávět o kosmetických přípravcích. Hal přivádí Nata, který je sice stále
v pyžamu, ale oholený a učesaný. Tváří se opuštěně a poraženecky. Když zůstanou o samotě,
Steffi mu vyčítá měsíční nezájem, snaží se vzbudit jeho žárlivost vyprávěním o jiném muži, ale
nakonec přiznává, že se jí stýská. Nate je lhostejný. Vrací se Laurel a Steffi potkává na odchodu
mezi dveřmi.
Dojde k hádce kvůli Natově nevěře, jež Laurel beztak tušila. Hal navrhne Natovi, že by to měl
být on, kdo odejde z bytu, když ho Laurel opustí. Nate pojme podezření, že jeho bratr schválně
zinscenoval setkání jeho ženy se Štefci, a začne se s ním prát. Až Gordon je od sebe odtrhne.
Nate si přes pyžamo bere normální oblečení a jde po dlouhé době ven. Protože je nabalený a je
mu horko, míří k podzemní dráze, kde je chládek. Cestou si, aniž by to tušil, povídá pro sebe.
Pak zjistí, že si stále dokola opakuje větu - jsi v bezpečí, jsi v bezpečí. A to i ve chvíli, kdy padá
pod projíždějící vagón metra.
Po mnoha týdnech odcházejí Laurel, Hal a Gordon z bytu na jakousi akci spojenou s úspěchem
Halovy knihy a vypadají a chovají se jako kompletní rodina.
Nicky Silver je zkušeným americkým dramatikem (mj. hry Fat Men in Skirts, The Eros Trilogy,
The Food Chain).
20
Mark Bowen (Velká Británie)
WHEN THE WATERS RISE (KDYŽ STOUPALY HLADINY)
2 m, 1 ž
jednoaktovka - konverzační hra
Odehrává se na anglickém maloměstě v dispečinku taxislužby. Mezilidské vztahy mají svou
paralelu v meteorologické situaci. Do dispečinku, který vlastní třicátnice Lisa, přijde Joe. Joe se
potřebuje nutně dostat na autobus do Londýna, ve městečku právě skončilo natáčení na němž,
jak se ukáže, pracoval jako asistent režie. Světák Joe působí jako kontrast k Paulovi, místnímu
rozvedenému muži, který se pokouší navázat vztah s Lisou. Časem zjišťujeme, že Lisa je
v zoufalé finanční (ale částečně i osobní) situaci, nicméně Joe na tom není o moc líp: ve třetině
hry už je jasné, že jejich osudy jsou si podivuhodně podobné a točí se kolem zkrachovalých
manželství. Jak se vyhrocuje konverzace, Joeova situace se jeví bezvýchodnější a zoufalejší,
déšť pokračuje a venku kulminuje povodeň. Nakonec si Joe za neuvěřitelně vysokou částku
pronajímá auto samotné Lisy, ta ho ovšem – zřejmě jako pomstu všem nevěrným mužům –
podvádí: dá mu klíčky od neexistujícího auta a spolu s Paulem zamkne dispečink a utíká.
Dramatickou situaci nahrazuje názorový konflikt a protikladná společenská situace. Hra
pranýřuje devalvaci manželství, vysmívá se falešnému snobismu, naráží na xenofobní postoj
Britů k přistěhovalcům z východní Evropy, ale také dává jistou naději do budoucna.
Autor se se hrou v roce 2008 zúčastnil dramatické soutěže, kterou vypsal časopis Prague Post.
Německy psaná dramatika
Philipp Moog, Frank Röth (Německo)
DIE NADEL DER KLEOPATRA (KLEOPATŘIN OBELISK)
2 m, 2 ž
hořká komedie
Děj se odehrává v New Yorku. Sofie, mladá herečka bez angažmá, se připravuje na pohovor.
K její nervozitě přispívají dvě pochybnosti: jestli je pro ni toto povolání to pravé a jestli je pro ni
ten pravý i její přítel Marc. Ten si spíše užívá a rozhodně nemyslí na jejich společnou
budoucnost. Velký vliv na něj má jeho kamarád Jeff, se kterým obráží různé večírky.
Když vyjde inzerát, v němž se hledá „mladá jazykově nadaná žena na pozici předčítačky“,
přemluví Jeff s Macem Sofii, aby tuto práci přijala. A tak se Sofie, trochu proti své vůli, objeví
v bytě vdovy Charlotte Bergmanové, osamělé staré dámy, která před mnoha lety přišla o zrak.
Tuto ženu obestírá velké tajemství, Sofie se s ní dává do řeči, ale nesetkává se s pochopením,
a tak byt raději opouští s přesvědčením, že se tam již neukáže.
Nicméně události dostanou jiný spád – Sofie totiž vyprávěla Marcovi, že u dámy visí originál
malíře Claude Moneta. Marc a Jeff se tedy rozhodnout vzácný obraz získat – s pomocí Sofie
obraz ukrást a prodat. Už se zdá, že se cynický lup podaří, ale akce začíná ztroskotávat na
naivitě obou přátel. Paralelně začíná Sofie Charlotte více poznávat – předčítá jí totiž ze starého
deníku jejího tehdejšího milence, jenž zahynul při výbuchu (který připravil Charlotte o zrak), a
postupně se tak seznamujeme i s Charlottiným životním příběhem. Napínavá cesta zpět do
minulosti, při níž Charlotte i přes bolestivé vzpomínky opět ožívá, dokud nevyjde najevo jedno
tajemství... Obraz totiž není originál. A Charlotta se se svým milencem scházela tajně. Už se
však nedozví to, co ví jenom Sofie, která tajně deník dočetla - že ji milenec chtěl opustit...
Dvojici autorů se podařilo napsal napínavý a strhující příběh, jenž šikovně balancuje mezi
scénami plnými komiky a napínavými i dojemnými momenty – tajemné a překvapivé scény
s Charlotte a Sofií kontrastují s komickými, na tempu nešetřícími scénami s Jeffem a Marcem.
Jde o hru plnou překvapení a náhlých zvratů o minulosti i budoucnosti, zklamání i naději, ale
samozřejmě i o přátelství a lásce.
21
Skvělá dojemná komedie pro 4 herce byla s velkým úspěchem uvedena v zámeckém parku
(Theater Berlin) v lednu 2010.
Na překladu do češtiny se již pracuje.
Rolland Schimmelpfennig (Německo)
PEGGY PICKIT SIEHT DAS GESICHT GOTTES (PEGGY PICKIT VIDÍ TVÁŘ BOŽÍ)
2 m, 2 ž
Dva manželské páry, zhruba čtyřicátníci, opětovné setkání, africký sirotek a panenka Peggy
Pickit tvoří látku pro další část autorovi volné africké trilogie, v níž se vyrovnává s Afrikou a na
niž spolupracuje společně s anglickými, německými, africkými a kanadskými autory a režiséry.
Martin a Carol pracovali řadu let jako „lékaři bez hranic“ v krizových oblastech Afriky. Když
vypukla občanská válka, uprchli zpátky na Západ a zanechali v Africe sirotka, kterého si tam
vzali do péče.
Liz a Frank strávili řadu let jako lékaři na Západě, vydělali dost peněz, zplodili dítě, postavili
dům. A posílají sirotkovi na dálku peníze a hračky.
Oba páry jsou přátelé a po návratu Martina a Carol se znovu setkávají. Rozpoutá se ale mezi
nimi konflikt o otázkách morálky a zodpovědnosti, který se točí stále kolem jedné věci: kolem
opuštěného sirotka. Může všem zúčastněným pomoci panenka Peggy Pickit? Všichni si do ni
projektují své problémy – dítě, minulost i cizí kontinent, slouží jako hromosvod rozvířeným
vášním obou párů...
Hra byla napsána na zakázku divadla Vulcano Theatre v kanadském Torontu, kde měla
premiéru v létě 2010. Má být částí volné africké trilogie. Po premiéře v Kanadě čeká hru
německojazyčné první uvedení v Hamburku (podzim 2010).
Připravujeme překlad do češtiny.
Julian van Daal (Rakousko)
ALLES AUSCHALTEN (VŠECHNO VYPNOUT)
3 m, 3 ž
22 scén s prologem
Mladík byl před diskotékou napaden a vážně zraněn skupinkou vrstevníků. Krátce poté na
následky zranění zemřel. Zpráva o tragické smrti mladíka se rychle šíří až se dostane i k
jednomu z viníků, který je náhle nucen vyrovnat se s trestným činem a zaujmout stanovisko
vůči svému okolí, společnosti i vlastnímu svědomí.
Není však jediný, kdo čelí obtížné situaci. Jeden z jeho přátel se musí ve dne v noci starat o
ochrnutého otce a jeho nová přítelkyně si nedokáže vybudovat vztah k vlastnímu dítěti. Kdyby
jen tušil, že otcem dítěte byl mladík, kterého zabil…
Hra diváka zavede do často bezcitného světa generace mládeže, která si nudu vybíjí
násilnostmi. Zároveň se snaží polemizovat s černobílým viděním této problematiky v médiích.
Je to hra o ztrátě mládí a hledání svého místa ve společnosti.
Hra získala ocenění za rozhlasovou hru v rámci berlínského Theatertreffen 2010 – bude
odvysílána během roku 2011.
Hra je momentálně překládána do češtiny.
22
Klaus Pohl (Německo)
CANARY (KANÁREK)
4 m, 2 ž
Zlatě třpytivý „kanárek“ je vzácný a cenný diamant – a také jedna z mála věcí, jež si mohl otec
Siggiho Grünebauma odvézt do USA v roce 1938 při emigraci z Rakouska.
Od té doby žije Siggi v New Yorku a má malý staromilský obchůdek s klenoty – je nemocný,
pomalý a obchody nejdou. Z letargie ho probudí dvě události: jeden zákazník chce od něj
broušením opracovat krásný velký kámen. A ze Štýrského Hradce má přijet do učení mladá
praktikantka Elfie Schneiderová, umělecká kovářka. Nejen Siggi podlehne jejímu šarmu a
energii. Zamiluje se do ní i jeho zeť, Roland Moser. Siggi má i tak dost práce: jeho posledním
majstrštykem má být opracování onoho vzácného kamene, v rodině řeší manželství své dcery a
díky Elfie si možná splní i své přání, totiž podívat se ještě někdy do Rakouska. Od otce zděděný
a pečlivě střežený „kanárek“ se tak stává důležitým klíčem k řešení problémů...
Hra z roku 2002 se zabývá emigrací, touhou po ztraceném domově, především ale vypráví
neobvyklý příběh lásky, něžně, lehce, s humorem, ale také melancholií. Kanárek byl uveden
v září 2003 ve Vídni v Theater in der Josefstadt.
Klaus Pohl (*1952) pracoval mj. pro Deutsches Schauspielhaus Hamburg, v Thalia Theater
Hamburg či v Schauspielhaus Zürich. V roce 1984 byl kritiky časopisu Theater heute vyhlášen
dramatikem roku. Za svoji hru Das Alte Land (Stará zem) obdržel v roce 1985 hlavní cenu
v Mühlheimu, v roce 1987 cenu Gerharta Hauptmanna, v roce 1990 cenu Ernsta Schneidera...
Píše také eseje, scénáře, rozhlasové hry, hraje, režíruje a žije ve Vídni a v New Yorku.
Dirk Laucke (Německo)
DER KALTE KUSS VON WARMEM BIER (CHLADNÝ POLIBEK TEPLÉHO PIVA)
3 m, 1 ž
Hlavními postavami jsou dva muži - Richard se po třech letech vrátil z vojenské mise
v Afghánistánu, Maik hlídal před dvaceti lety německo-německou hranici. Společně utečou z
jedné léčebny a skončí v hospodě. Nabytá svoboda pro ně má podobu rock´n´rollu s vilnými
blondýnkami. Jakmile se ale pokusí bránit servírku Yvonnu před jejím agresivním přítelem,
dostanou události dramatický spád. Oba jsou totiž bývalí vojáci a jejich zážitky se náhle vynoří
z podvědomí...
Současnost se střídá s retrospektivami, onen muž je chvíli v současné rovině přítelem Yvonny,
chvíli Maikovým soudruhem na hranici... Vše končí opět v léčebně při skupinové terapii. Bylo to
tedy jenom vyprávění pacientů, nebo se vše opravdu stalo?
Hra s dramatickým spádem byla uvedena v květnu 2009 v Stadttheater Heidelberg.
Ulrike Syha (Německo)
HERR SCHUSTER KAUFT EINE STRASSE (PAN SCHUSTER KUPUJE ULICI)
1 m, 4 ž
Georg Schuster, autor kriminálek, který chtěl dříve dělat i „společensko-kritické umění“, a jeho
manželka Valerie, která dobře vydělává jako stavební inženýrka, mají na návštěvě Valeriinu
matku Karin a její sestru, socioložku Veru, jež bádá o „politickém aktivismu“ a „občanské
vzpouře“. Všichni ještě čekají na otce, výzkumníka a bývalého manžela Karin.
Vera je duchem někde jinde, věnuje se svým vlastním problémům, nelze se jí ale divit – zbytek
osazenstva se hádá a diskutuje o politických i osobních záležitostech. Valerie totiž měla minulý
rok vztah se svým šéfem, o čemž všichni vědí, ale nikdy to nepřišlo na přetřes.
Georg flirtuje s lotyšskou aupairkou Luizou – nebo je to naopak?
Jde o levicově-liberální domácnost a tyto vztahy nemají být problém. Zrcadlo však postavám
nastaví stolní hra Monopoly - „cílem je přivést všechny na mizinu,“ říká k tomu Karin. Postavy se
23
bezmocně a komicky potácejí dějem jako figurky stolní hry. Jak od všeho a všem utéct? Jak se
angažovat, když se zdají být kapitalismus, sekulární humanismus i liberální demokracie
prázdnými pojmy? „Vám by pomohla sociální tvrdost,“ míní Karin. A Georg je, jako vždy, pro
„změnu tématu“. Heslo „myslet globálně, jednat lokálně“ naráží v této zahradní scéně
s japonským grilem na své limity a zúčastnění si zahrávají s ohněm.
Hra vznikla na zakázku divadla Nationaltheater v Mannheimu, kde měla premiéru v září 2010.
Lukas Bärfuss (Švýcarsko)
MALAGA
2 m, 1 ž
Vera a Michael jsou krátce před rozchodem, což není zrovna ideální situace bavit se o tom, kdo
bude přes víkend hlídat jejich sedmiletou dceru Rebeku. Aupairka je nemocná, na řadě má být
sice Michael, ale ten musí do Innsbrucku na kongres – má tam prezentovat svůj nový vynález,
umělé vnitřní ucho. Do svého patentu investoval za posledních patnáct let celé své jmění a
kongres je poslední šance, jak vynález zpeněžit.
Michaelova ješitnost však dostává ránu, Vera chce letěl na víkend do Malagy, a to se svým
milencem Paulem. Proto ho neuklidní, když Vera navrhne jako náhradu za nemocnou chůvu
devatenáctiletého Alexe, syna známého a začínajícího studenta filmové vědy v New Yorku.
Navíc má Alex onen víkend, kdy má hlídat Rebeku, točit film. Argumentuje tedy zvrhlým
chováním mladých lidí, že jsou předurčení k perverzním zločinům, jenom ne ke hlídání dětí.
Vera ale zůstává neochvějná – jde jí jednak o princip, že si něco prosadila, jednak o jasné
stanovisko, že je nezávislá.
Nakonec se manželé domluví na tom, že Michael bude mít s Alexem malý vstupní pohovor, aby
ho lépe poznal. Vera Alexe na tento rozhovor připraví, a tak na vrch má mladý Alex, nikoliv
Michael – ten musí na konci rozhovoru Alexe prosit a nabídnout mu velkou částku peněz, aby
Rebeku hlídal. Alex souhlasí a Vera a Michael stráví své víkendy, jak naplánováno.
V tomto okamžiku dochází k překvapivému dějovému i téměř žánrovému zlomu. Když se totiž
oba rodiče vrátí, Rebeka nikde. Najdou ji těžce zraněnou v kómatu v nemocnici. Navíc se
objevuje Alex a fanaticky si stěžuje, že ho nechtějí za Rebekou pustit – musí s ní natočit ještě
poslední scénu jejich společného filmu... Zmateně a bez sebe vysvětluje okolnosti úrazu – byla
Rebeka popálena při tanci u svíček?
Zajímavá hra s překvapivými dějinnými zvraty je omezena dějovým limitem středa odpoledne –
pondělí půlnoc (jsou to i názvy jednotlivých obrazů). Začíná jako ironická komedie, avšak stane
se z ní ve finále tragédie. Autor v ní vypráví příběh o vině, zodpovědnosti a nevyzpytatelném
osudu – Bärfuss hru napsal na zakázku Schauspielhaus v Curychu, kde byla uvedena v květnu
2010.
Katharina Adler(ová) (Německo)
SUNNY & ROSWITHA
2 m, 2 ž (zdvojení)
Na první vážný případ je dobré být připravený. Vždy může dojít k nejhoršímu. Člověk musí být
stále ostražitý – zvláště když se nic neděje. Také je důležité si neustále znovu klást otázku, co
se dá vlastně střežit a na co se má dávat pozor...
Dvě hlídačky – strážnice Sunny a Roswitha se udržují v bdělosti různými testy, cvičeními a
přehnanými kontrolami a precizní údržbou své výbavy. Snaží se, aby bezpečí nemělo ani jednu
skulinku, kudy by ho mohlo něco nepřátelsky ohrozit. Vše se musí obětovat ochraně, veřejné i
osobní záležitosti. Do firmy přichází Wolfinger a ani on nemůže být výjimkou – musí se podrobit
tělesné prohlídce. Všude číhají skryté kamery, skenery, které jim dodává právě Wolfinger. Ten
se navíc stává podezřelým, protože začíná flirtovat se Sunny – ta se snaží svoji náklonnost
k němu profesionálně potlačit.
24
Na scéně se objevuje další postava, aktivista, jenž protestuje proti politice jejich firmy a hodí po
Sunny a Roswithě pytlíky s barvou. Jak je možné, že prošel všemi bezpečnostními zábranami a
koridory? Sunny větří stopu, která vede k Wolfingerovi. Je vetřelec ve skutečnosti testovací
osoba, kterou angažoval Wolfinger, a nebyla barva určena na opravu bezpečnostního koridoru?
A pokud ano, co tím vším Wolfinger sleduje? Ze skepse se stává paranoia: Wolfinger se
nemůže zbavit myšlenek na Sunny – a stává se ohrožením. Když Sunny testuje na Roswithě
speciální masku, která dovede z obličejových svalů analyzovat, co všechno dotyčná osoba
v uplynulých týdnech řekla, dozví se, že Roswitha byla bez jejího vědomí s Wolfingerem
v hospodě. A dojde k nekompromisnímu rozhodnutí – Wolfinger je nebezpečný, nemůže mu a
svojí kolegyni důvěřovat, proto musí být Wolfinger odstraněn. Roswithě nezbývá nic jiného, než
obavy Sunny vyvrátit...
Hra si bere s humorem a ironií na mušku dnešní posedlost bezpečím, na pozadí vztahového
trojúhelníku popisuje s nadsázkou zásahy bezpečnostních opatření do našeho soukromí.
Hra čeká v Německu na své uvedení.
A další...
Remigiusz Grzela (Polsko)
OCZY BRIGITTE BARDOT (OČI BRIGITTE BARDOT)
1 m, 1 ž
komorní hra
Postavami komorní úsměvné i dojemné hry je Anastázie, žena s viditelným hrbem a prořídlými
vlasy, může jí být až 108 let, v hloubi duše však zůstala dítětem. A řidič, jenž žije „v zajetí filmu“,
muž s temnou minulostí.
Prolog je zkráceným životopisem Anastázie, který vysvětluje, obhajuje další jednání, nastiňuje
trauma z války, problém najít společné porozumění s dcerou, zazní vzpomínka na nevyřešený
vztah s mrtvou matkou, marná snaha pochopit dnešní svět, touha zbavit se minulosti, vyrovnat
se s ní.
Dále Anastázie vysvětluje, proč se bojí létání, víme, že žije v paneláku na 5. patře a strávila tam
velkou část svého života (50 let), mluví o obětování se pro dceru a její výchovu, vtipně
připomíná slavnou filmovou scénu z Casablanky, která se odehrává na letišti - filmové narážky
jsou přítomny v celé hře. Anastázie telefonuje do taxi služby a objednává si cestu na Azurové
pobřeží.
Do jejího bytu přichází svérázný postarší řidič, který podle jejího malého bytu usoudil, že není
bohatá, ale má stařeckou demenci - chová se k ní drze a znevažuje její rozhodnutí, mluví
taxikářským slangem, ona se ho ptá na jeho sny, nebo co by dělal, kdyby se stal milionářem, na
jeho vady - a sama mu vypráví o sobě. Pozve ho na večeři do francouzské restaurace, kde
výměna názorů pokračuje. Anastázie si vychutnává situaci, do které se řidič díky ní dostává, je
to všechno neobvyklé a zvláštní, Anastázie se nemůže dočkat cesty, při poslechu klavíru
vypráví, jak kdysi hrála na klavír, byla učitelkou hudby, zpívá celé restauraci....
Při jízdě autem opět vzpomíná - na život ve válečném zajetí, s velkým odstupem a nadhledem...
Ubytují se v hotelu a pijí šampaňské, řidič se jí přiznává, že jí nevěří, že má majetek, podezírá ji,
že si něj dělá blázny, ona se zmiňuje o svých chybách a o svém odhodlání podniknout tuto
cestu, která se stala jejím snem a smyslem života, řidič podléhá náladě okamžiku, když slyší
hrát ruskou baladu na harmoniku skrz dveře hotelového pokoje, po půlnoci pijí dále, protože
řidič slaví 60. narozeniny – a dozvídá se, že trasa vede přes Saint Tropez, což je pro něj svaté
místo, bydlí tam totiž jeho zbožňovaná Brigitte Bardot.
Další cesta vede do casina, řidič Anastázii přesvědčuje, aby už nehrála, ona vyhrává velkou
sumu peněz a pak se nenápadně oba spiklenecky vytratí, jedou do nejdražšího hotelu slavit, on
25
se o ni bojí, že má u sebe tolik peněz, upozorní ji na fakt, že potřebuje ochránce, Anastázie má
rozjařenou náladu, chce to roztočit... Cesta pokračuje, Anastázie usne, řidič toho využívá,
zastaví, vytahuje zbraň, připravuje se na krádež jejích peněz, ona se vzbudí, a ačkoliv dobře ví,
co plánoval, nevzrušeně mu nabízí svačinku...
U moře vyrazí na pláž, kde oba vnímají romantiku racků, na pláži se Anastázie vyrovnává se
zážitky v lágru, kde se stala tragédie jejích rodičů a ona sama jen zázrakem přežila, odběhne
sama a nechává nadávajícího řidiče za sebou... Řidič zjistí, že jim mezitím ukradli auto, řeší, co
tam měli důležitého, Anastázie zjišťuje, že vlastně nic, utěšuje řidiče, který byl s autem
emocionálně spjatý, slibuje mu koupit nové a lepší auto. Domluví se, že zapomenou na incident
s pistolí, a Anastázie se přiznává, že už peníze dala do banky. Rozhodne se, že oba přespí na
pláži. Anastázie sní o tom, že by žila jen na pláži nebo v majáku, zároveň z řidiče vytáhne, že
kdyby ji zabil, jejího těla se chtěl zbavit na grilu, který vozí v autě. Přiznává se jí, že už seděl za
loupežnou vraždu, a vypráví svůj příběh. Dojde na rozhovor o životě a smrti, usínají v objetí na
mořském břehu.
Nervózní řidič si chystá řeč s Brigitte Bardot, vystupuje z auta a sám se vydá jako v transu
k herečce. Je poté po rozhovoru s BB nadšen, pozve Anastázii na šampaňské, dialog, další
šokující válečné zážitky...
Epilog - Anastázie se obléká do večerních šatů a hedvábného plédu, sundává si paruku, má
pod ní krásné a dlouhé blond vlasy. Mění se v mladou ženu, má oči BB. Vchází řidič, říká, že
věděl, že neumře, ona odchází směrem do publika.
Hra byla napsána k příležitosti 80. narozenin mimořádné polské herečky, šlechtičny Barbary
Krafftówny – měla premiéru v prosinci 2008 ve varšavském Teatru Na Woli.
Připravujeme překlad do češtiny.
26
LISTY Z AURA - PONTU
3/2010
© Aura - Pont s.r.o., Praha 2010
Redakčně připravil Michal Kotrouš.
Spolupracovali:
Alena Bjačková, Marta Ljubková, Petra Marková, Klára Novotná, Miroslav Pošta, Anna
Pýchová, Jitka Sloupová, Jakub Škorpil.
27

Podobné dokumenty