Celé číslo Complete issue - Česká společnost antropologická

Transkript

Celé číslo Complete issue - Česká společnost antropologická
Česká antropologie 65/1, Olomouc, 2015
Elektronická forma na adrese
Electronic form available on adress
www.anthropology.cz
Časopis České společnosti antropologické – Česká antropologie je nezávislým celostátním časopisem s dlouhou tradicí.
Vychází od roku 1947, kdy byl nazván Zprávy Československé společnosti antropologické při ČSAV, pod tímto názvem časopis vycházel až do roku 1983. V roce 1983 (ročník 37) byl název časopisu změněn na Sborník Československé společnosti antropologické
při ČSAV (ISSN 0862-5085). Od roku 1993 (ročník 46), po rozpadu Československé společnosti antropologické, byl název časopisu
změněn na Sborník České společnosti antropologické. Od roku 1994/95 až do roku 2001 vycházel časopis pod názvem Česká antropologie – sborník ČSA, se změnou ISSN na 1804-1876. Od roku 2002 dosud pod názvem Česká antropologie – časopis ČSA (ISSN
1804-1876). Od roku 2008 časopis vychází dvakrát ročně pod evidenčním číslem Ministerstva kultury ČR MK ČR E 19056.
Předseda redakční rady/Editor in Chief
doc. RNDr. Pavel Bláha, CSc.
Vysoká škola tělesné výchovy a sportu PALESTRA, spol. s r. o., Praha
Výkonný redaktor/Managing Editor
doc. RNDr. Miroslava Přidalová, Ph.D.
Fakulta tělesné kultury Univerzity Palackého v Olomouci
Redakční rada/Editorial Board
doc. Mgr. Martina Cichá, Ph.D.
doc. RNDr. Eva Drozdová, Ph.D.
prof. Dr. Med. Michael Hermanussen
doc. RNDr. Ladislava Horáčková, CSc.
doc. PaedDr. Miroslav Kopecký, Ph.D.
doc. PhDr. Petr Kutáč, Ph.D.
doc. RNDr. Ivan Mazura, CSc.
RNDr. Patrik Mottl, Ph.D.
RNDr. Eva Neščáková, CSc.
prof. dr. Ester Rebaro, Ph.D.
doc. RNDr. Petr Sedlak, Ph.D.
prof. dr. Charles Susanne
prof. RNDr. Jarmila Riegerová, CSc.
RNDr. Petr Velemínský, Ph.D.
doc. Jelizaveta Veselovskaja
Dr. Konrad Zellner
prof. dr. hab. Ewa Ziołkowska-Lajp
prof. RNDr. Daniela Siváková, CSc.
Pedagogická fakulta Univerzity Palackého v Olomouci
Přídodovědecká fakulta Masarykovy Univerzity, Brno
Universitaet Kiel, Německo
Lékařská fakulta Masarykovy Univerzity, Brno
Fakulta zdravotnických věd Univerzity Palackého v Olomouci
Pedagogická fakulta Ostravské univerzity, Ostrava
Ústav informatiky AVČR, Praha
Vysoká škola finanční a správní, Praha
Přírodovědecká fakulta Univerzity Komenského, Bratislava
University of Basque Country, Bilbao, Španělsko
Přírodovědecká fakulta Univerzity Karlovy, Praha
Free University, Brusel, Belgie
Fakulta sportovních studií Masarykovy Univerzity, Brno
Národní muzeum, Praha
Ruská akademie věd, Moskva, Ruská federace
Universitaet Jena, Německo
Akademia Wychowania Fizycznego, Poznań
Přírodovědecká fakulta Univerzity Komenského, Bratislava
Česká antropologie 65/1, Olomouc, 2015
OBSAH
ZPRÁVY
4....... Konala se konference Antropologické dny 2015
Eva Drozdová
Původní práce
5....... Potravné zvyklosti u stredovekej populácie
z Boroviec (okres Piešťany, Slovensko)
rekonštruované na základe stopových prvkov
v zubných tkanivách
Silvia Bodoriková, Stanislava Katina, Marek Bujdoš
11 ..... Nábožensko-mytologické představy obyvatel
ukrajinského Polesí a Zakarpatí na příkladu víry
v revenanty
Martina Cichá, Jana Máčalová, Andrea Preissová Krejčí,
Jasna Skotáková
19..... Výskyt vrodených vývinových chýb, potratov
a užívanie antikoncepcie na Slovensku
Mária Fuchsová, Eva Neščáková, Elena Szabová
30..... Interdenní změny tělesného složení mladých žen
způsobené použitím multifrekvenčního
biompedančního analyzátoru
Petr Kutáč
35..... Fitting dětské obuvi
z pohledu dodržování prstního nadměrku
Jana Pavlačková, Pavlína Egner, Pavel Mokrejš
39..... Význam antropometrie v rámci redukční intervence
u žen ve věku 30–60 let
Tereza Sofková, Miroslava Přidalová
23..... Antropometrické charakteristiky hmotnosti a tělesné
výšky dětí s mentálními disabilitami ve vztahu
k řízeným pohybovým aktivitám
Zuzana Kornatovská, Pavel Bláha, Martin Hill
Olomouc 2015
ISSN 1804-1876
MK ČR E 19056
Česká antropologie 65/1
Časopis České společnosti antropologické za rok 2015. Odpovědná redaktorka: doc. RNDr. Miroslava Přidalová, Ph.D., Katedra přírodních věd v kinantropologii Fakulty tělesné kultury Univerzity Palackého v Olomouci, třída Míru 117, 771 11 Olomouc
(T: +420 585 636 158 | E: [email protected]) Grafická úprava: Renáta Slezáková (E: [email protected]). Vydala
Česká společnost antropologická s finanční podporou Rady vědeckých společností České republiky při Akademii věd České republiky.
Náklad 200 výtisků. Vytiskla Books print s. r. o. Olomouc.
Pokyny autorům naleznete na www.anthropology.cz.
Instruction to authors can be found at www.anthropology.cz.
Příspěvky byly recenzovány anonymně.
All contributions were reviwed anonymously.
Autoři odpovídají za obsah a jazykovou správnost prací.
The autors take response for contens and correctness of their texts.
Česká antropologie 65/1, Olomouc, 2015
Zprávy
ZPrávy
konala se konference
antropologické dny 2015
Společenská část programu byla rozsáhlá, zahrnovala návštěvy brněnských pamětihodností, např. vily Tugendhat, brněnského podzemí a Augustiniánského kláštera na Starém Brně
i antropologických zajímavostí včetně Anatomického muzea,
Muzea soudního lékařství Lékařské fakulty Masarykovi Univerzity v Brně. Společenské akce vyvrcholily společenským
večerem v restauraci Campea, nedaleko místa jednání.
V průběhu jednání konference se uskutečnilo mimořádné
valné shromáždění České společnosti antropologické, jejímž
hlavním bodem byla změna stanov společnosti, za účelem její
transformace na zapsaný spolek, v souladu s novým občanským
zákoníkem. Valného shromáždění se zúčastnilo 25 členů společnosti.
Atmosféra konference byla konstruktivní, vědecká diskuse
byla vedena v přátelském duchu. Doufáme, že účastníci konference, ať to jsou členové České společnosti antropologické či
nikoli, zachovají této tradici věrnost a zúčastní se i dalších ročníků konference, které by se měly ve dvouletém cyklu opakovat. Příští setkání se uskuteční v roce 2017 na Univerzitě Palackého v Olomouci, jeho pořadatelem bude olomoucká pobočka
České společnosti antropologické.
Eva Drozdová
Ústav experimentální biologie, Přírodovědecká fakulta,
Masarykova Univerzita, Brno, Česká republika
Česká společnost antropologická obnovila pořádání periodického setkání badatelů na poli antropologie, které má v naší
zemi dlouhou tradici. Konference s klasickým názvem Antropologické dny 2015 proběhla ve dnech 8.–10. září 2015.
Hlavními pořadateli byli brněnská pobočka Česká společnosti antropologické a její brněnská pobočka, spolupořadateli pak Česká anatomická společnost, Ústav experimentální
biologie Přírodovědecké fakulty Masarykovy univerzity a Ana­
tomický ústav Lékařs­ké fakulty Masarykovy univerzity, v jehož
prostorách, v uni­verzitním kampusu v Brně-Bohunicích, se
konference konala. Záštitu nad konferencí převzal děkan Přírodovědecké fakulty Masarykovy univerzity doc. RNDr. Jaromír
Leichmann, Dr.
Účast byla hojná, přihlásilo se 81 badatelů z České republiky,
Slovenska a Polska. Bylo předneseno 71 příspěvků z oblasti
historické antropologie, antropologie současné populace, fo­
renzní a kulturní antropologie. Referáty byly rozděleny do dvou
sekcí: na příspěvky týkající se recentní po­pulace a na příspěvky
o historických populacích.
Součástí vědeckého programu konference byla také studentská sekce, v jejímž průběhu mohli studenti v pětiminutovém
vystoupení představit výsledky svých bakalářských, diplomo­
vých nebo disertačních prací. Studenti, kteří se přihlásili do této
sekce, byli osvobozeni od konferenčního poplatku. Smyslem
zřízení studentské sekce bylo co nejvíce zpřístupnit začínajícím badatelům účast na konferenci, a tak jim umožnit vystoupit
(u mnohých poprvé) na vědeckém fóru a vyzkoušet si naostro
prezentovat výsledky svého bádání.
Čestnými hosty konference byli čestní členové České spo­
lečnosti antropologické prof. MUDr. Jana Pařízková, DrSc.
a prof. MUDr. et PhDr. Eugen Strouhal, DrSc.
Na konferenci prezentovali svou produkci zástupci firem,
které poskytly České společnosti antropologické sponzorské
příspěvky: Sigma-Aldrich spol. s r. o., Life Technologies Czech
Republic s. r. o., East Port Praha s. r. o. a LAB MARK a. s.
Conference Anthropological Days 2015
Traditional annual conference organized by Czech Anthropological Society, Department of Experimental Biology of
Fa­culty of Science Masaryk University and Institute of Anatomy of Medical Faculty of Masaryk University, was held in
September 8th–10th 2015. The scientific programme took place
in spaces of Anatomical Institute of Medial faculty, Masaryk
University in University campus situated in Brno-Bohunice.
Social programme involved trips to various Brno sights e.g.
visit of Villa Tugendhat, Anatomical Museum, Forensic Museum or Mendel’s Monastery and culminated by reception in
restaurant Campea situated near conference venue.
81 participants originated from Czech Republic, Slovakia
and Poland reported of their research projects in 71 papers on
themes of historical anthropology, anthropology of recent po­
pulations, forensic and cultural anthropology. A special conference section for presentation of student papers was arranged to
enable to young scientists present their first scientific works to
public.
In frame of the conference took place General Assembly
of Czech Anthropological Society.
Next conference Anthropological Days will take place
in 2017 at Palacký University Olomouc.
Obrázek 1. Hromadná fotografie účastníků konference před hlavním vchodem do Anatomického ústavu Lékařské fakulty v kampusu
Masarykovy univerzity v Brně-Bohunicích (foto: Jana Vachová)
4
Česká antropologie 65/1, Olomouc, 2015
Původní práce
původní práce
POTRAVNÉ ZVYKLOSTI U STREDOVEKEJ POPULÁCIE Z BOROVIEC
(OKRES PIEŠŤANY, SLOVENSKO)
REKONŠTRUOVANÉ NA ZÁKLADE
STOPOVÝCH PRVKOV
V ZUBNÝCH TKANIVÁCH
typ sídla tu bol a kto vlastne na tomto pohrebisku pochovával.
Nálezy, ktoré sa na lokalite našli, indikujú, že tu nebolo bežné
vidiecke sídlo. Ľudia, ktorí tu žili, patrili podľa hrobovej výbavy medzi elitu a zrejme išlo významné remeselné, obchodné či
obranné centrum (Staššíková-Štukovská, 1996).
Vzhľadom na to, že súbor kostrových pozostatkov je rozsiahly, okrem základnej antropologickej analýzy (Šefčáková et al.,
2006), boli sledované prejavy nešpecifického stresu (Obertová,
2005; Obertová & Thurzo, 2004), ochorenia a patologické zmeny (Bodoriková et al., 2006; Domonkošová Tibenská, Thurzo,
& Šefčáková, 2007; Dörnhöferová & Beňuš, 2010; Petrušová
Chudá, 2007; Staššíková-Štukovská et al., 2005; Šefčáková
et al., 2001), ale aj nezvyčajné tafonomické aspekty niektorých
hrobov (Thurzo, Šefčáková, & Staššíková-Štukovská, 2000).
Šefčáková (2003) a Šefčáková a Krištín (2001a, 2001b) realizovali tiež paleoekologickú štúdiu, v rámci ktorej na základe
širokého spektra stopových prvkov v kostnom tkanive rekonštruovali potravné zvyklosti daných jedincov.
Obsah stopových prvkov v kostných a zubných tkanivách
poskytuje dôležité informácie o spôsobe stravovania historických populácií (Schutkowski, 1995; Szostek et al., 2003;
Szostek, Głąb, & Pudło, 2009), presnejšie, či v danej populácii prevažovala strava rastlinného pôvodu alebo strava bohatá
na živočíšne bielkoviny (Sandford, 1992; Wolfsperger, 1992).
Skúmaním širšieho spektra prvkov je možné rekonštruovať potravné zvyklosti s ohľadom na pohlavie, sociálny status, spôsob
života a spôsob získavania potravy sociálnych skupín.
Pri rekonštrukcii potravných zvyklostí je najčastejšie sledovaným stopovým prvkom stroncium (Sr). Obsah Sr v kostrovom materiáli je v obrátenom pomere k pozícii organizmu
v trofickej pyramíde. Čím vyššie sa jedinec nachádza v potravnom reťazci, tým menšie množstvo stroncia jeho kostné a zubné tkanivá obsahujú. V rastlinách je koncentrácia Sr najvyššia,
pretože rastliny absorbujú Sr priamo z prostredia, cicavce ho
získavajú z druhotného zdroja – z rastlinnej alebo živočíšnej
potravy. Bylinožravce disponujú väčším množstvom Sr ako
všežravce, vrátane človeka, a mäsožravce (Sandford, 1992;
Sponheimer et al., 2005; Szostek et al., 2003; Szostek & Glab,
2001). Podľa Lamberta et al. (1984) hodnoty Sr klesajú v poradí herbivora (400–500 ppm) – omnivora (150–400 ppm) – carnivora (100–300 ppm). Hladina Sr v tvrdých tkanivách môže
byť ovplyvnená aj vekom jedincov. Novorodenci majú nízke
hodnoty Sr v kostiach vplyvom diskriminácie Sr placentou
matky a rovnako nízke aj počas dojčenia. Počas rastu dieťaťa
a prechodu na tuhú potravu dochádza k výraznému kolísaniu
hodnôt Sr, preto sa odporúča do výskumu zahŕňať predovšetkým jedincov dospelých (Smrčka, 2005).
Zinok (Zn) je výborným indikátorom proteínovej potravy,
je prítomný vo vyšších koncentráciách v potrave bohatej na živočíšne bielkoviny. Vďaka tomu je možné odvodiť podiel živočíšnej zložky potravy porovnaním hodnôt Sr a Zn (Smrčka,
2005). Podľa Lamberta et al. (1984) hodnoty Zn rastú v poradí
herbivora (90–150 ppm) – omnivora (120–220 ppm) – carnivora (175–250 ppm). Sandford a Weaver (2000) tvrdia, že vzťah
medzi koncentráciou Zn a typom výživy je sporný, zistili však,
že pozitívna korelácia medzi obsahom naakumulovaného Zn
a proteínovou stravou existuje. K podobným záverom prišli aj
Herrmann a Grupe (1988) a Schutkowski et al. (1999), ktorí
na diferenciáciu jedincov do sociálnych skupín použili pomery
Zn/Ca a Sr/Ca (Ca – vápnik).
Dietary habits in medieval population
of Borovce (Piešťany district, Slovakia)
reconstructed on the basis
of trace elements in dental tissues
Silvia Bodoriková1, Stanislav Katina2,
Marek Bujdoš3
1
Katedra antropológie, Prírodovedecká fakulta, Univerzita
Komenského v Bratislave, Bratislava, Slovenská republika
2
Ústav matematiky a statistiky, Přírodovědecká fakulta,
Masarykova univerzita, Brno, Česká republika
3
Ústav laboratórneho výskumu geomateriálov,
Prírodovedecká fakulta, Univerzita Komenského v Bratislave,
Bratislava, Slovenská republika
Abstract
The aim of the study was to determine the dietary habits
of the historical human population using trace elements in dental tissues. Cemetery is dated to the period from the end of 8th
century AD until the mid of 12th century AD and it is interesting with the occurrence of niche graves. Although 466 indivi­
duals had been buried in the cemetery, preservation of the teeth
did not allow analysis of all of them. 35 permanent teeth from
35 individuals were analyzed. All analyzed teeth were intact,
with fully developed roots, without dental calculus and abrasion. Concentrations of strontium (Sr), zinc (Zn), and calcium
(Ca), and their ratios, were used to determine the relative proportions of plant and animal proteins in the diet. Samples were
analyzed by ICP OES Jobin Yvon 70 Plus (France) using optical emission spectrometry with inductively coupled plasma.
The values of the Sr (162.60 mg/kg) and Zn (128.47 mg/kg)
concentrations indicate that a diet of the examined population
was of a mixed character. A higher intake of animal proteins
was detected in individuals of higher social status. Apparently, within the population there were individuals whose content
of trace elements in dental tissue did not reflect the way of fee­
ding or social status, but probably was related to their health.
Key words: paleodietary reconstruction, dental tissues, strontium, zinc, the Middle Ages
Úvod
Obec Borovce leží na západnom Slovensku asi 10 km juhozápadne od známeho kúpeľného mesta Piešťany. Archeologický výskum na lokalite začal v roku 1985 a s prestávkami
prebiehal až do roku 2009. Na lokalite bolo odkrytých 440 hrobov s kostrovými pozostatkami 466 jedincov (Domonkošová
Tibenská, Thurzo & Šefčáková, 2007). Pohrebisko je datované
do obdobia od konca 8. storočia n. l. až do polovice 12. storočia n. l. a je zaujímavé výskytom tzv. výklenkových hrobov.
Na území okolo toku stredného Dunaja sa pochovávanie do takýchto hrobov nezistilo a nie je pre toto územie typické. Celkovo sa tu našlo 99 výklenkových hrobov podmoľového typu
a jeden hrob tunelového typu. Zatiaľ nie je celkom jasné, aký
5
Cieľ
Cieľom nášho výskumu bolo rekonštruovať potravné zvyklosti na základe analýzy stopových prvkov v zubných tkanivách
u 35 jedincov zo stredovekého pohrebiska v Borovciach. Sle-
Česká antropologie 65/1, Olomouc, 2015
Původní práce
Smirnovovým testom dobrej zhody. Všetky dáta mali normálne
rozdelenie (p > 0,05), okrem obsahu Sr (p < 0,01) a pomeru
Sr/Ca (p = 0,043). Sledovali sme tiež intersexuálne, vekové
a diachrónne rozdiely a rozdiely medzi jedincami z rôznych
sociálnych vrstiev. Použili sme neparametrický dvojvýberový
Wilcoxonov test zhody mediánov.
Pokiaľ ide o rozdelenie jedincov do skupín na základe sociálneho postavenia a datovania hrobov, zatiaľ nepublikované
údaje ku každému analyzovanému jedincovi nám poskytla archeologička PhDr. Danica Staššíková-Štukovská (Tabuľka 1).
V rámci pohrebiska existovali štyri časové horizonty pochovávania – predveľkomoravský (8. stor. – prvá tretina 9. stor. n. l.),
veľkomoravský (druhá tretina 9. stor. – prvá tretina 10. stor.
n. l.), poveľkomoravský až arpádovský (druhá tretina 10. stor.
– prvá tretina 11. stor. n. l.) a arpádovský (11. stor. n. l.) (Staššíková-Štukovská, 2005).
Interpopulačné rozdiely medzi jedincami z pohrebiska
v Borovciach a Gáni (Bodoriková et al., 2013; Domonkošová
Tibenská et al., 2010) boli testované dvojvýberovým Studentovým t-testom s Welchovou aproximáciou stupňov voľnosti.
dovali sme tiež, či existujú rozdiely medzi jedincami rôzneho
veku, pohlavia, sociálneho postavenia a z rôznych chronologických období.
Metodika
Potravné zvyklosti sme rekonštruovali na základe obsahu
stopových prvkov v zubných tkanivách. Celkovo sme na analýzu vybrali 35 trvalých zubov (34 premolárov a jeden molár)
od 35 jedincov (Tabuľka 1). Zuby sme neextrahovali, vybrali
sme len také, ktoré bolo možné z alveol ľahko uvoľniť, aby sme
nepoškodili zub alebo alveoly. Analyzovali sme len intaktné
zuby s úplne vyvinutým koreňom, bez zubného kazu, zubného
kameňa a abrázie zasahujúcej do dentínu. Všetky zuby sme mechanicky zbavili nečistôt, umyli destilovanou vodou a vysušili
pri izbovej teplote. Chemické analýzy boli robené na Ústave
laboratórneho výskumu geomateriálov Prírodovedeckej fakulty
UK v Bratislave. Vzorky sa analyzovali prístrojom ICP OES
Jobin Yvon 70 Plus (Francúzsko) pomocou metódy optickej
emisnej spektrometrie s indukčne viazanou plazmou. Vo vzorkách zubného tkaniva sa zisťoval obsah troch prvkov – Ca
(v %), Sr a Zn (v mg/kg).
Štatistické analýzy boli robené v programe R (R Develop­
ment Core Team, 2012). Všetky hypotézy boli testované
voči obojstrannej alternatíve na hladine α = 0,05. Predpoklad normálnosti rozdelenia dát sa testoval Kolmogorovov-­
Výsledky
V tabuľke 2 sú uvedené výsledky analýzy stopových prvkov. Priemerné hodnoty Sr (162,60 mg/kg) a Zn (128,47 
mg/kg), ako i pomer Sr/Zn (1,28 mg/kg) indikujú, že daná po-
Tabulka 1. Vzorka vyšetrených jedincov
Hrob
Zub
Pohlavie
Vek
Datovanie
Sociálny status
14
49
55
62
64
83
84
107
121
130
135
141
145
146
156
164
188
210
216
221
251
262
271
276
208a
284
287
321
323b
351
378
387
388
434
436
35
44
44
44
44
45
34
15
44
44
14
34
44
35
34
34
34
44
44
44
45
44
45
44
44
44
34
44
36
44
44
44
44
34
44
Muž
Žena
Žena
Muž
Žena
Muž
Žena
Muž
Žena
Muž
Žena
Muž
Žena
Muž
Muž
Žena
Žena
Žena
Muž
Muž
Muž
Žena
Žena
Muž
Žena
Žena
Žena
Žena
Neurčené
Muž
Žena
Žena
Muž
Muž
Muž
N
D
N
N
D
D
D
D
D
D
D
N
D
D
D
D
D
N
D
D
D
D
D
D
N
D
D
N
N
N
D
D
N
D
D
1
2
1
2
2
2
2
2
3
3
3
3
2
3
2
3
2
3
3
1
2
3
4
3
2
4
4
1
1
1
1
1
2
3
3
B
E
B
Ch
B
B
B
B
Ch
Ch
B
E
E
B
Ch
B
Ch
Ch
Ch
E
B
Ch
E
Ch
Ch
E
E
Ch
E
Ch
B
B
B
B
Ch
Poznámka: zuby sú označené systémom FDI; D – dospelý, N – nedospelý; 1 – 8. stor. až 1. tretina 9. stor. (predveľkomoravské
obd.), 2 – 2. tretina 9. stor. až 1. tretina 10. stor. (veľkomoravské obd.), 3 – 2. tretina 10. stor. až 1. tretina 11. stor.
(poveľkomoravské až arpádovské obd.), 4 – 11. stor., hrob s mincou (arpádovské obd.); E – elita, B – bohatý, Ch – chudobný
6
Česká antropologie 65/1, Olomouc, 2015
Původní práce
pulácia sa živila zmiešanou potravou len s mierne vyšším podielom rastlinnej zložky.
V rámci sledovania vnútroskupinovej variability sme zisťovali, či v sledovanej populácii existovali intersexuálne, vekové
a sociálne rozdiely (Tabuľka 3).
Pri sledovaní intersexuálnych a vekových rozdielov v obsahu stopových prvkov sme nezistili žiadne štatisticky významné
rozdiely. Pri sledovaní rozdielov medzi jedincami rôzneho sociálneho postavenia sme zistili štatisticky signifikantne vyššie
hodnoty Zn a Zn/Ca u jedincov z vyšších sociálnych vrstiev. To
naznačuje, že jedinci s vyšším sociálnym statusom mali zvýšený príjem živočíšnych bielkovín.
Zisťovali sme tiež, či existovali rozdiely medzi jedincami
pochovanými v rôznych časových horizontoch (Tabuľka 3).
Vzhľadom na to, že z arpádovského obdobia sme mali vzorku
len troch jedincov, z testovania sme ich vylúčili a rozdiely sme
sledovali len medzi jedincami z predveľkomoravského, veľkomoravského a poveľkomoravského obdobia. Medzi týmito
jedincami sme však nezistili štatisticky významné rozdiely, čo
naznačuje, že stravovanie populácie sa od 8. storočia až do prvej
tretiny 11. storočia n. l. výrazne nezmenilo. Pokiaľ ide o spomínaných troch jedincov z arpádovského obdobia (11. stor. n. l.),
ktorých sme do analýzy nezahrnuli, išlo o kostrové pozostatky
žien, ktoré podľa hrobovej výbavy patrili k bohatej sociálnej
vrstve. Priemerná koncentrácia Sr u týchto žien bola pomerne nízka (88,10 ± 20,18 mg/kg), čo korešponduje s ich sociálnym postavením, pretože indikuje konzumáciu potravy bohatú
na živočíšne bielkoviny. Priemerná koncentrácia Zn bola blízka
Tabuľka 2. Koncentrácie stopových prvkov u jedincov z Boroviec (n = 35)
M
SD
ME
MIN
MAX
Ca
%
31,64
1,91
31,86
27,78
35,80
Sr
mg/kg
162,60
60,62
169,70
34,13
409,60
Zn
mg/kg
128,47
12,05
127,40
101,60
151,30
Sr/Zn
Sr/Ca
Zn/Ca
1,28
0,49
1,29
0,27
3,22
5,14
1,85
5,37
0,95
12,58
4,07
0,41
4,07
3,35
5,15
Poznámka: Ca – vápnik, Sr – stroncium, Zn – zinok, n – počet vzoriek, M – priemer, SD – smerodajná odchýlka, ME –
medián, MIN – minimum, MAX – maximum
priemeru celej populácie (127,33 ± 13,70 mg/kg). Vzorka jedincov z arpádovského obdobia je však príliš malá na to, aby
sme mohli vyvodiť všeobecnejšie závery.
V našich predchádzajúcich výskumoch sme zistili, že obsah Sr varíroval viac ako obsah Zn (Bodoriková et al., 2013;
Domonkošová Tibenská et al., 2010). Zistili sme, že veľké odchýlky v obsahu Sr súviseli so sociálnym statusom, resp. zdravotným stavom sledovaných jedincov. V súbore z Boroviec
obsah Sr tiež varíruje viac ako obsah Zn (Tabuľka 2). Najnižšia
hodnota Sr (34,13 mg/kg) bola zistená u muža z hrobu 130,
ktorý zomrel vo veku 20 – 30 rokov. Tento jedinec mal zároveň najvyššiu hodnotu Ca (35,80 %), pričom koncentrácia Zn
(124,7 mg/kg) bola blízka priemeru. Na jeho kostrových pozostatkoch bolo nájdených niekoľko patologických zmien (náznak cribra orbitalia a hypertrofia ossa parietalia) a vývinových anomálií (spina bifida a 6 driekových stavcov) (Petrušová
Chudá, 2007). Neboli však zistené žiadne patologické zmeny,
na základe ktorých by bolo možné stanoviť príčinu smrti tohto
jedinca. Podľa hrobovej výbavy patril tento muž k chudobnej
sociálnej vrstve. Nízka hodnota Sr však indikuje zvýšený príjem živočíšnych proteínov. U tohto jedinca sa teda nepreukázala súvislosť medzi nízkou hodnotou Sr a sociálnym postavením. Vzhľadom na to, že išlo o mladého muža pravdepodobne
z nižšej sociálnej vrstvy, je možné, že vykonával manuálnu
prácu a preto konzumoval stravu bohatú na živočíšne proteíny.
Najvyššie hodnoty Sr (409,6 mg/kg) boli zistené tiež u mladého muža z hrobu 62, ktorý zomrel vo veku 16 – 25 rokov.
Podľa hrobovej výbavy tiež patril k chudobnejšej vrstve obyvateľstva. Na kostrových pozostatkoch neboli nájdené žiadne
patologické zmeny. Veľmi vysoké hodnoty Sr naznačujú, že
tento jedinec konzumoval stravu prevažne rastlinného pôvodu. Keďže išlo o mladého muža, očakávali by sme u neho skôr
stravu bohatšiu na živočíšne bielkoviny, resp. pozostávajúcu
z približne rovnakého pomeru rastlinnej a živočíšnej zložky.
V tomto prípade teda nie sme si istí, či vysoká koncentrácia
Sr naozaj indikuje konzumáciu prevažne rastlinnej stravy alebo
tento jedinec trpel nejakým ochorením, ktoré spôsobilo zvýšenú absorpciu Sr v tráviacom trakte.
strových pozostatkov. Hladina spodnej vody je v Borovciach
nízka, sprašová pôda má pomerne stabilnú vlhkosť od 8,8 %
do 9,0 % (Šefčáková, 2002). Keďže sme nemali k dispozícii
vzorky pôdy z pohrebiska, nemohli sme testovať, či nedošlo
v zubnom tkanive k diagenetickým zmenám. Šefčáková (2002)
sledovala kontamináciu a zachovanosť kostí na základe pomeru
vápnika a fosforu (Ca/P). Hodnoty Ca/P sa pohybujú v rozpätí
od 2,25 ± 0,16 do 2,28 ± 0,13. Pri porovnaní s hodnotou pomeru
pre dobre zachované kosti (2,21 ± 0,09) (Schutkowski et al.,
1999) je možné konštatovať, že kostrový materiál je zachovaný
vynikajúco. Na zmeny koncentrácií prvkov v kostnom tkanive má vplyv viac faktorov, napr. mikroštruktúra kosti, hustota
kostného tkaniva, podmienky prostredia ako je pH, zloženie
pôdy, teplota, vlhkosť, vlastnosti a koncentrácia vo vode rozpustných iónov a pod. (Sanford, 1992). Treba však povedať, že
zuby spravidla lepšie odolávajú tafonomickým vplyvom ako
kostné tkanivo, a to vďaka nízkej porozite a ochrannej vrstve
skloviny (Hollund et al., 2013). Dôležitý je tiež fakt, že Sr a Zn
sú tzv. izotropné prvky, to znamená, že diagenéze podliehajú
len minimálne (Lambert et al., 1985). Vzhľadom na to, že sme
do analýzy vybrali len zuby intaktné, bez abrázie a bez poškodenej skloviny, predpokladáme, že v zubnom tkanive jedincov
z Boroviec nedošlo k diagenetickým zmenám.
Pohrebisko Borovce sme porovnali s pohrebiskom Gáň (okr.
Galanta, Slovensko) datovaného do 9.–10. stor. n. l. (Bodoriková et al., 2013). Obe pohrebiská ležia na západnom Slovensku,
vzdialené sú od seba približne 50 km. Na základe podobných
klimatických a pôdnych podmienok sme predpokladali, že potravné zvyklosti oboch populácií by mohli byť podobné. Keďže v Borovciach sme poznali datovanie jednotlivých hrobov,
do porovnania sme zahrnuli len jedincov z hrobov datovaných
do veľkomoravského a poveľkomoravského obdobia (druhá
tretina 9. stor. n. l. až prvá tretina 11. stor. n. l.). Jedinci z Boroviec mali štatisticky významne vyššie hodnoty Sr a pomer
Sr/Ca (Tabuľka 4). Ostatné ukazovatele sa štatisticky významne nelíšili.
Výsledky analýzy indikujú, že obe populácie konzumovali
stravu s približne rovnakým podielom živočíšnych bielkovín.
Pokiaľ ide o podiel rastlinnej zložky v potrave, tak jedinci
z Boroviec pravdepodobne konzumovali viac rastlinnej stravy
ako jedinci z Gáňa. Obe lokality ležia na Podunajskej nížine,
čo je najúrodnejšia oblasť Slovenska, pretože ju pokrýva-
Diskusia
Pôdne prostredie v Borovciach má zásaditý (pH ≈ 8,5) a suchý charakter, spĺňa teda podmienky na dobré zachovanie ko7
Česká antropologie 65/1, Olomouc, 2015
Původní práce
Tabulka 3. Intrapopulačné rozdiely stredných hodnôt koncentrácií stopových prvkov
n
Ca
Sr
Zn
Sr/Zn
Sr/Ca
Zn/Ca
M
SD
ME
p-hodnota
31,36
1,73
31,41
M
SD
ME
p-hodnota
159,76
42,54
168,95
M
SD
ME
p-hodnota
128,44
12,71
127,25
M
SD
ME
p-hodnota
1,25
0,36
1,29
M
SD
ME
p-hodnota
5,80
1,33
5,37
M
SD
ME
p-hodnota
4,10
0,40
4,20
n
M
SD
ME
p-hodnota
Ca
Sr
Zn
Sr/Zn
Sr/Ca
Zn/Ca
Pohlavie
Ženy
Muži
18
16
1
8
31,51
1,88
31,70
M
SD
ME
p-hodnota
168,09
29,60
174,85
M
SD
ME
p-hodnota
130,72
12,32
131,40
M
SD
ME
p-hodnota
1,30
0,28
1,31
M
SD
ME
p-hodnota
5,35
0,94
5,60
M
SD
ME
p-hodnota
4,16
0,37
4,25
167,01
78,88
170,35
153,48
86,25
185,68
128,26
12,04
126,25
127,85
13,42
134,05
1,31
0,64
1,36
1,21
0,69
1,27
5,23
2,39
5,38
4,91
2,61
5,17
4,20
0,45
3,98
4,90
0,37
4,18
2
12
32,03
1,73
32,56
Datovanie
1
3
8
12
31,51
31,72
1,88
1,94
31,70
31,82
0,809
2
12
32,03
1,73
32,56
191,83
78,46
183,00
168,09
29,60
174,85
148,33
43,37
161,95
191,83
78,46
183,00
132,16
9,56
131,20
130,72
12,32
131,40
123,58
13,49
123,40
132,16
9,56
131,20
1,45
0,61
1,40
1,30
0,28
1,31
1,23
0,44
1,33
1,45
0,61
1,40
5,96
2,35
5,50
5,35
0,94
5,60
4,73
1,47
5,09
5,96
2,35
5,50
4,13
0,26
4,05
4,16
0,37
4,25
3,91
0,50
3,79
4,13
0,26
4,05
0,966
0,584
0,537
0,356
0,786
0,453
0,433
0,858
Sociálne postavenie
B+E
Ch
22
13
31,34
1,47
32,78
0,746
0,833
Vek
Nedospelí
10
32,00
2,15
32,05
0,352
0,738
Dospelí
25
0,105
0,291
0,660
0,354
0,386
0,593
0,242
0,239
0,683
0,268
0,222
32,38
2,01
31,40
31,25
2,00
31,09
185,39
45,97
179,30
152,09
43,79
175,88
130,03
11,70
126,40
131,90
122,68
10,45
12,76
131,40
124,70
0,039*
1,44
0,39
1,35
1,15
0,32
1,15
5,70
1,46
5,37
4,84
1,30
4,95
4,10
0,44
4,03
4,23
0,36
4,20
8
32,30
1,63
32,49
0,102
0,260
180,38
80,69
184,10
1,49
0,66
1,43
0,109
5,63
2,51
5,50
0,310
0,006*
0,682
0,111
0,087
0,320
0,142
0,195
3,80
0,36
3,84
3
12
31,72
1,94
31,82
148,33
43,37
161,95
123,58
13,49
123,40
1,23
0,44
1,33
4,73
1,47
5,09
3,91
0,50
3,79
Poznámka: B + E – jedinci patriaci
k bohatej vrstve a elite; Ch – chudobní jedinci; 1 – predveľkomoravské obdobie; 2 – veľkomoravské
obdobie; 3 – poveľkomoravské
obdobie, * – p < 0,05; Ca – vápnik; Sr – stroncium; Zn – zinok;
M – priemer, SD – smerodajná
odchýlka, ME – medián; n – počet
jedincov. Pri sledovaní intersexuálnych rozdielov nebol do analýzy
zahrnutý jeden jedinec neurčeného
pohlavia. Pri sledovaní rozdielov
medzi jedincami z rôznych časových horizontov neboli do analýzy
zahrnutí traja jedinci z arpádovského obdobia.
Česká antropologie 65/1, Olomouc, 2015
Původní práce
pestovali aj ovocné stromy, zbierali liečivé rastliny, lovili ryby
a občas aj divú zver. Výsledky našej štúdie prispeli k rozšíreniu doterajších poznatkov o živote a spôsobe stravovania nielen
populácie z Boroviec, ale aj o životných podmienkach stredovekých populácií žijúcich na našom území.
Tabuľka 4. Interpopulačné rozdiely v koncentrácii stopových
prvkov medzi populáciami z Boroviec a Gáňa
Ca
Sr
Zn
Sr/Zn
Sr/Ca
Zn/Ca
n
M
SD
p-hodnota
M
SD
p-hodnota
M
SD
p-hodnota
M
SD
p-hodnota
M
SD
p-hodnota
M
SD
p-hodnota
Borovce
24
31,88
1,81
Gáň
12
31,24
1,88
Poďakovanie
Táto štúdia bola podporená projektom VEGA 1/0442/13.
Za poskytnutie kostrových pozostatkov a umožnenie analýz
ďakujeme RNDr. Alene Šefčákovej, PhD. zo Slovenského národného múzea v Bratislave. Za poskytnutie informácií k archeologickému kontextu ďakujeme PhDr. Danici Staššíkovej-­
Štukovskej.
0,610
170,08
65,85
123,28
56,99
0,010*
127,87
12,24
128,80
20,37
0,885
1,34
0,53
Súhrn
Cieľom štúdie bolo stanoviť potravné zvyklosti historickej
populácie na základe analýzy stopových prvkov v zubných tkanivách. Pohrebisko je datované do obdobia od konca 8. storočia
n. l. až do polovice 12. storočia n. l. a je zaujímavé výskytom
tzv. výklenkových hrobov. Hoci na pohrebisku bolo pochovaných 466 jedincov, vzhľadom na zachovanosť materiálu
nebolo možné získať vzorky od všetkých jedincov. Na analýzu stopových prvkov bolo vybraných 35 trvalých zubov
od 35 jedincov. Všetky analyzované zuby boli intaktné, s úplne
vyvinutými koreňmi, bez zubného kameňa a makro-abrázie.
Koncentrácie Sr, Zn, Ca a ich pomery boli použité na stanovenie pomeru rastlinnej a živočíšnej zložky v potrave. Vzorky boli analyzované pomocou optickej emisnej spektrometrie
s indukčne viazanou plazmou. Priemerné hodnoty Sr (162,60 
mg/kg) a Zn (128,47 mg/kg) indikujú, že daná populácia sa živila zmiešanou potravou. Zvýšený príjem živočíšnych bielkovín bol zistený u jedincov vyššieho sociálneho postavenia. Intersexuálne ani vekové rozdiely neboli zaznamenané. Porovnanie jedincov z rôznych časových horizontov ukázalo, že spôsob
stravovania sa u danej populácie v priebehu niekoľkých storočí
výrazne nezmenil. V rámci populácie však zrejme existovali
jedinci, u ktorých obsah stopových prvkov v zubnom tkanive
nemusel odrážať spôsob stravovania, resp. sociálne postavenie,
ale súvisel skôr s ich zdravotným stavom.
1,03
0,37
0,067
5,34
2,02
3,92
1,55
0,007*
4,02
0,41
4,13
0,65
0,600
Poznámka: n – počet jedincov; M – priemer; SD – smerodajná
odchýlka; * p < 0,05; Borovce – do analýzy boli zahrnuté len hroby
datované do veľkomo­ravského a poveľkomoravského obdobia; Gáň –
pohrebisko datované do 9. – 10. stor. n. l. (Bodoriková et al., 2013);
Ca – vápnik ; Sr – stroncium; Zn – zinok
jú spraše a riečne naplaveniny. Keďže obe populácie obývali
podobné lokality, môžeme predpokladať, že podmienky prostredia v ktorom žili, boli približne rovnaké. Hlavným zdrojom
obživy, vzhľadom na environmentálne podmienky na tomto
území, bolo poľnohospodárstvo. Archeologické výskumy potvrdili, že bolo veľmi intenzívne už od obdobia sťahovania
národov (5. – 6. stor. n. l.). V období raného stredoveku hlavným a najdôležitejším zamestnaním väčšiny obyvateľstva bolo
pestovanie obilia a chov domácich úžitkových zvierat, hlavne
hovädzieho dobytka a prasiat. Okrem obilia pestovali aj ovocné
stromy, zbierali med divokých včiel, neskôr včely aj chovali
v úľoch, zbierali liečivé rastliny, lovili ryby a občas aj divoké
zvieratá (Beranová, 2011). Pokiaľ ide o porovnávané populácie, pohrebisko z Boroviec tvorilo 440 hrobov s pozostatkami 466 jedincov a pochovávalo sa tu takmer päť storočí, kým
v Gáni bolo celkovo len 38 hrobov. Borovce boli pravdepodobne významným remeselným a obchodným centrom, preto
je možné, že aj poľnohospodársku výrobu mali viac rozvinutú
ako obyvatelia Gáňa. Je však možné, že potravné zvyklosti populácií z Boroviec a Gáňa boli podobné a zistené rozdiely sú
spôsobené len nízkym počtom analyzovaných jedincov, resp.
výberom vzorky.
Kľúčové slová: rekonštrukcia potravných zvyklostí, zubné tkanivá, stroncium, zinok, stredovek
Literatúra
Beranová, M. (2011). Jídlo a pití v pravěku a ve středověku.
Praha: Academia.
Bodoriková, S., Domonkošová Tibenská, K., Katina, S., Uhrová, P., Dörnhöferová, M., Takács, M., & Urminský, J.
(2013). Dietary reconstruction from trace element analysis
and dental microwear in an Early Medieval population from
Gáň (Galanta district, Slovakia). Anthropologischer Anzeiger, 70(2), 229–248.
Bodoriková S., Thurzo, M., Beňuš, R., & Selecká, P. (2006).
Zápalové zmeny alveolov u jedincov z vybraných stredovekých pohrebísk z územia západného Slovenska. Slovenská
Antropológia, 9(1), 4–11.
Domonkošová Tibenská, K., Bodoriková, S., Katina, S.,
Kovácsová, V., & Kubová, J. (2010). Reconstruction of die­
tary habits on the basis of dental microwear and trace elements analysis of individuals from Gáň cemetery (district
Galanta, Slovakia). Anthropologischer Anzeiger, 68(1),
67–84.
Domonkošová Tibenská, K., Thurzo, M., & Šefčáková, A.
(2007). Patologické zmeny na kostrových pozostatkoch
zo včasnostredovekého pohrebiska v Borovciach (okres
Piešťany). Slovenská Antropológia, 10(1), 31–37.
Dörnhöferová, M., & Beňuš, R. (2010). Prevalencia zápalových zmien v prínosových dutinách jedincov včasnostre-
Záver
Výsledky získané analýzou stopových prvkov poukazujú
na to, že populácia z Boroviec sa pravdepodobne živila zmiešanou stravou. Medzi mužmi a ženami zrejme neexistovali rozdiely v spôsobe stravovania. Signifikantne vyššie hodnoty Zn
a pomeru Zn/Ca u jedincov z vyšších sociálnych vrstiev však
naznačujú, že jedinci s vyšším sociálnym postavením mali zvýšený príjem živočíšnych bielkovín. Porovnanie jedincov z rôznych časových horizontov ukázalo, že spôsob stravovania sa
u danej populácie v priebehu niekoľkých storočí výrazne nezmenil. Archeologické výskumy potvrdili, že hlavným zdrojom
obživy, vzhľadom na environmentálne podmienky na tomto
území, bolo poľnohospodárstvo. V období raného stredoveku
hlavným a najdôležitejším zdrojom obživy väčšiny obyvateľstva bolo pestovanie obilia a chov domácich úžitkových zvierat, hlavne hovädzieho dobytka a prasiat. Okrem toho však
9
Česká antropologie 65/1, Olomouc, 2015
Původní práce
dovekej populácie v Borovciach (okr. Piešťany). Slovenská
Antropológia, 13(2), 11–15.
Herrmann, B., & Grupe, G. (1988). Trace element content in
prehistoric cremated human remains. In Grupe, G., & Herr­
mann, B. (Eds). Trace Elements in Environmental History
(pp. 91–103). Berlin: Springer-Verlag.
Hollund, H. I., Arts, N., Jans, M. M. E., & Kars H. (2013). Are
Teeth Better? Histological characterization of diagenesis in
archaeological bone–tooth pairs and a discussion of the consequences for archaeometric sample selection and analyses.
International Journal of Osteoarchaeology, 25(6), 901–911.
doi: 10.1002/oa.2376
Lambert, J. B., Simpson, S. V., Szpunar, C. B., & Buikstra J. E.
(1984). Ancient human diet from inorganic analysis of bone.
Accounts of Chemical Research, 17(9), 298–305.
Lambert, J. B., Simpson, S. V., Szpunar, C. B., & Buikstra J. E.
(1984). Bone Diagenesis and Dietary Analysis. Journal of
Human Evolution, 14, 477–482.
Obertová, Z. (2005). Environmental stress in the Early Mediaeval Slavic population at Borovce (Slovakia). HOMO – Journal of Comparative Human Biology, 55(3), 283–291.
Obertová, Z., & Thurzo, M. (2004). Cribra Orbitalia as an Indicator of Stress in the Early Medieval Slavic Population from
Borovce (Slovakia). Anthropologie, 42(2), 189–194.
Petrušová Chudá, E. (2007). Spondylolýza u jedincov stredovekej populácie z Boroviec (okr. Piešťany) podľa veku a pohlavia. Slovenská Antropológia, 10(2), 69–72.
R Development Core Team. (2012). R: A language and environment for statistical computing. R Foundation for Statistical
Computing, Vienna, Austria. Prístup dňa 14.7.2014 z http://
www.r-project.org
Sandford, M. K. (1992). A reconsideration of trace element
analysis in prehistoric bone. In Saunders, S. R., & Katzenberg, M. A. (Eds). Skeletal Biology of Past Peoples: Research Methods (pp. 79–105). New York: Wiley-Liss.
Sandford, M. K., & Weaver, D. S. (2000). Trace element research in anthropology: new perspectives and challenges.
In Katzenberg, M. A., & Saunders, S. R. (Eds). Biological
Anthropology of the Human Skeleton (pp. 329–350). New
York: Willey-Liss.
Schutkowski, H. (1995): What you are makes you eat different
things – interrelations of diet, status and sex in the early medieval population of Kirchheim unter Teck, FGR. Human
Evolution, 10(2), 119–130.
Schutkowski, H., Herrmann, B., Wiedemann, F., Bocherens,
H., & Grupe, G. (1999). Diet, status and decomposition at
Weingarten: Trace element and isotope analyses on Early
Mediaeval skeletal material. Journal of Archaeological Science, 26(6), 675–685.
Smrčka, V. (2005). Trace elements in bone tissue. Praha: Univerzita Karlova v Praze, Nakladatelství Karolinum.
Sponheimer, M., de Ruiter, D., Lee-Thorp, J., & Späth, A.
(2005). Sr/Ca and early hominid di­ets revisited: new data
from modern and fossil tooth enamel. Journal of Human
Evolution, 48(2), 147–156.
Staššíková-Štukovská, D. (1996). Zu manchen spezifischen
Äßerungen des Bestattungsritus im Frühmittelalter. In Bialeková, D., & Zábojník, J. (Eds). Ethnische und kulturelle
Verhältnisse an der mittleren Donau vom 6. bis zum 11. Jahrhundert (pp. 287–304), Bratislava.
Staššíková-Štukovská, D. (2005). Zur Herkunft der Nischengräber der Elite in der Kultur Großmährens. (Aus der Sicht
der hisherigen Archäologischen Grebungsergebnisse in Borovce und Dubovany). In Kouřil P. (Ed). Die frühmittelalterliche Elite bei den Völkern des östlichen Mitteleuropas.
Spisy Archeologického Ústavu AV ČR, Brno, 25, 291–312.
Staššíková-Štukovská, D., Thurzo, M., Šefčáková, A., Kuželka,
V., & Spišiak, J. (2005): Doklady niektorých zriedkavých
ochorení na včasnostredovekom pohrebisku v Borovciach.
In Hašek, V., Bialeková, D. & Unger, J. (Eds). Ve službách
archeologie VI, Sborník věnovaný 70. narozeninám PhDr.
D. Bialekovej, CS., 60. narozeninám Prof. PhDr. Josefa
Ungera, CS. (pp. 445–159). Brno: Muzejní a Vlastivědná
Společnost.
Szostek, K., & Głąb, H. (2001). Trace element concentrations
in human teeth from a Neolithic common grave at Nakonowo (Central Poland). Variability & Evolution, 9, 16–27.
Szostek, K., Głąb, H., & Pudło, A. (2009). The use of strontium
and barium analyses for the reconstruction of the diet of
the early medieval coastal population of Gdańsk (Poland):
A preliminary study. HOMO – Journal of Comparative Human Biology, 60(4), 359–372.
Szostek, K., Głąb, H., Szczepanek, A., & Kaczanowski, K.
(2003). Trace elements analysis of Bronze Age skeletal and
crematory graves from Southern Poland for diet reconstruction. HOMO – Journal of Comparative Human Biology,
53(3), 235–246.
Šefčáková, A. (2002). Paleoekológia protohistorických populácií na Slovensku. Analýza stopových prvkov z kostrových
pozostatkov z pohrebiska Borovce okr. Piešťany (8. – ½ 12
st. n. l.). Dizertačná práca. Bratislava: Univerzita Komenského v Bratislave, Prírodovedecká fakulta, Katedra antropológie.
Šefčáková, A. (2003). Rozbor obsahu stopových prvkov v kostrách zo včasnostredovekého pohrebiska Borovce (okr.
Piešťany) analýzou hlavných komponentov. Acta Rerum
Naturalium Musei Nationalis Slovaci, 49, 105–128.
Šefčáková, A., & Krištín, J. (2001a). Intersexuálne rozdiely
v obsahu stopových prvkov kostier zo včasnostredovekého
pohrebiska B (okr. Piešťany) – multi-variačná analýza. Acta
Rerum Naturalium Musei Nationalis Slovaci, 47, 132–143.
Šefčáková, A., & Krištín, J. (2001b). Životné podmienky
včasnostredovekej populácie v Borovciach (okr. Piešťany)
vo svetle stopových prvkov – intersexuálne rozdiely (neparametrické testy). Bulletin Slovenskej antropologickej
Spoločnosti, 4, 186–192.
Šefčáková, A., Strouhal, E., Nemečková, A., Thurzo, M.,
& Staššíková-Štukovská, D. (2001). Case of metastatic carcinoma from end of the 8th – early 9th century Slovakia. American Journal of Physical Anthropology, 116(3), 216–229.
Šefčáková, A., Thurzo, M., Katina, S., & Staššíková-Štukovská, D. (2006). Craniometric Characteristics of some Early
Medieval Skeletons from Borovce (Piešťany District, Slovakia) Connected with Allochthonic Spur with a Buckle for
Tying: A Multivariate Analysis (Pca). Anthropologie, 44(2),
151–165.
Thurzo, M., Šefčáková, A., & Staššíková-Štukovská, D.
(2000). Nezvyčajné tafonomické aspekty slovanského hrobu 401/99 z Boroviec (okr. Piešťany, Slovenská republika).
Smolenice 1999. In Zborník referátov a posterov z Antropologických dní s medzinárodnou účasťou. 25.–26. 10. 1999
(pp. 188–194). Bratislava: Slovenská antropologická spoločnosť pri SAV.
Wolfsperger, M. (1992). Trace element analysis of Medieval of
Early Modern skeletal remains from western Austria for reconstruction of diet. HOMO – Journal of Comparative Human Biology, 43(3), 278–294.
Bodoriková, S., Katina, S., & Bujdoš, M. (2015). Potravné
zvyklosti u stredovekej populácie z Boroviec (okres Piešťany, Slovensko) rekonštruované na základe stopových prvkov v zubných tkanivách. Česká antropologie, 65(1), 5–10.
10
Česká antropologie 65/1, Olomouc, 2015
Původní práce
NÁBOŽENSKO-MYTOLOGICKÉ
PŘEDSTAVY OBYVATEL
UKRAJINSKÉHO POLESÍ
A ZAKARPATÍ nA PŘÍKLADU
VÍRY V REVENANTY
et al., 1973; Łowmiański, 1986). Jedním z příkladů by mohl
být exorcismus, který se praktikuje jak u přírodních národů,
tak v judaismu, v křesťanství či v islámu (Budil, 1998). V naší
studii se zaměřujeme na tu oblast mytologicko-náboženských
představ, která souvisí s vírou v návraty zemřelých do světa
živých, již jsme v rámci našeho antropologického výzkumu
na Zakarpatí a v Polesí identifikovali jako jednu z hlavních kategorií mající vliv na každodennost tamějších obyvatel. V uvedených ukrajinských historicko-etnografických regionech je
tato víra dodnes živá a představy s ní spojené se odrážejí v myšlení i chování mnohých lidí zde žijících.
Mytické a magické představy jsou do dnešních dní charakteristickým rysem národního světohledu Ukrajinců, zejména
obyvatel Polesí, historicko-geografické oblasti nepřístupné
kvůli bažinatému terénu a tabuizované po černobylské katastrofě, a Zakarpatí, svébytného regionu s řadou nepřístupných
částí v hornaté krajině. Z náhledu do sociokulturního rámce
západní a centrální Ukrajiny přicházíme se zjištěním, že na pozadí státu se silnou křesťanskou vírou lze rozpoznat vliv kultur
mnohem starších. Předkřesťanské zvyky plné mytologických
představ se dodnes uchovávají v živém povědomí, které často
nebere v potaz moderní poznatky a vědecko-technické „výdobytky“ 21. století. V naší studii na příkladu víry v revenantství
ilustrujeme význam, jaký mytologie na Ukrajině v současnosti
stále má.
Předmětem našeho výzkumu je tedy vědění, které bychom
mohli nazvat tradičním a pro které je specifická zejména narativní forma. Nutno upozornit, že narativní vědění představuje
rovnocennou alternativu k instrumentální koncepci vědění, již
upřednostňuje moderní společnost. Jak uvádí Jean-François
Lyotard, vědění jako takové není pouze konglomerátem vědy
a objektivního poznání, ale musíme do něj zahrnout veškeré
společností uznávané představy o světě, o správném chování,
o dobru atd., interpersonálně a intergeneračně sdílené právě
ve vyprávění (Lyotard, 1993). Tak se vyprávění podílí na formování společenského diskursu. Vyprávění zaujímá ústřední
roli při studiu mnohých sociálních jevů, neboť o něm platí, že
„je přítomno vždy a všude, ve všech společnostech. Počátky
vyprávění se překrývají s počátky historie lidstva, lidé nejsou
a nikdy nebyli bez vyprávění“ (Preissová Krejčí, 2013, 118).
A právě mýtus (ze starořečtiny: slovo, řeč, rozhovor) z hlediska etymologie velmi úzce souvisí se slovem mýtheisthai, tj.
vyprávět (Kratochvíl, 2009), proto také zaznamenání určitých
pověstí, povídaček, tedy vyprávění bude hrát v naší technice
výzkumu rozhodující roli, jak je blíže specifikováno v metodologické části. V naší práci se nepokoušíme objasnit, zda je
rozumné věřit v nadpřirozené postavy či jevy, pokusíme se však
popsat zkušenost vzešlou z pozorovaného vztahu mezi lidskou
každodenností a mytickým vztahem ke světu, jako součásti
kosmického dění provázeného odvěkým zápasem dobra a zla,
působením nadpřirozených či božských sil, tedy tak, jak jsme ji
nahlédli pomocí vyprávění, která nám zprostředkovala až poetickou představu o světě, jenž nám „silně připomíná pohádky“
(Kratochvíl, 2009, 36), neboť v něm přebývají nejrůznější démoni, zlé i dobré síly. Avšak podle Lévi-Strausse (2007, 122)
„neexistuje žádný závažný důvod k tomu, abychom pohádky
oddělovali od mýtů“. Přestože se v rámci našeho výzkumu soustředíme na děje, bytosti a místa spojená s magicko-mýtickými
představami narátorů, nevyhnuli jsme se ani přirovnáním, která
jsou vlastní spíše pohádkám a pohádkovým bytostem.
K mýtu lze přistupovat mj. jako k předlogickému uspořádání, k rámci veškeré lidské zkušenosti, k formování našeho
úsudku prostřednictvím obřadu či vyprávění. „Mýtus je z větší
části neuvědomělou, spontánně žitou podobou toho, co je rámcem našich zkušeností, o co se opírá veškerá naše aktivita, co
může být zpětně uvědomeno a uchopeno jakožto Foucaultovo
epistémé“ (Bouzek & Kratochvíl, 1994). Pelcová (2010) vidí
The Religious-Mythological Images
of the Inhabitants of Ukrainian Polesie
and Transcarpathia Considering
Belief in Revenants
Martina Cichá1, Jana Máčalová2,
Andrea Preissová Krejčí1, Jasna Skotáková3
Katedra antropologie a zdravovědy, Pedagogická fakulta,
Univerzita Palackého v Olomouci,Česká republika
2
Katedra historie, Filozofická fakulta,
Univerzita Palackého v Olomouci,Česká republika
3
Katedra slavistiky, Filozofická fakulta,
Univerzita Palackého v Olomouci,Česká republika
1
Abstract
The study discusses partial conclusions of our extensive research survey that was aimed at charting still vivid
­mythical-magical images of people in Ukrainian Polesie and
Transcarpathia. We focus on the belief in return of deceased
people from the next world and we demonstrate how this images are manifested in everyday life of the local inhabitants.
This effort to understand the nature of social phenomena, to
understand the way the people within a particular group perceive and describe the world around, is a principal characteristics of a qualitative approach in the research. In this regard,
we did not seek for revealing and description of true reality in
our research, but we rather aimed at understanding the ways the
reality is constructed, thus the way how the particular social
reality is perceived by the participants, how it is reproduced
in their narratives and how it is consequently reflected in their
images of the world. Each category was developed using the
method of narrative analysis, the open coding technique of semi
structured interviews. Categories emerged from the qualitative
methodology of data processing gave rise to plots of narratives,
namely narrative about revenants in this case. Based on the
qualitative analysis of a number of narratives we have proved
the existence of elements of magic and ritualization in everyday village life in Polesie and Transcarpathia, and hence it is
obvious that magic-mythical superstitions and rituals keep permeating into the everyday life of people in surveyed areas. The
survey results show that there is an indefinite border and mingling of religious and magic-superstitious practices. It is possible to say that religious rituals are to a large extent linked with
pre-Christian customs and mythological beliefs.
Key words: narrator, revenant, fieldwork, qualitative method,
emic approach, mythology, religion, anthropology
Úvod
Mytologie představuje nedílnou součást každého tradičního,
neinstitucionalizovaného náboženství. Avšak i v těch společenstvích, která si osvojila institucionalizovaná náboženství, např.
křesťanství či islám, dlouho ve vědomí lidových vrstev přetrvávaly (či na některých místech dodnes přetrvávají) nábožensko­
mytologické představy vážící se k formám nižšího kultu, kultu
předků, kultu zemřelých, k démonologii apod. (Kulcsárová
11
Česká antropologie 65/1, Olomouc, 2015
Původní práce
mýtus jako „bezprostřední svědectví toho, co bylo, jest a bude,
sebezjevení bytí v onom starobylém smyslu, který nerozlišuje
mezi slovem a bytím. Mýtus je zjevením pravdy bytí, zakládá prazkušenost světa, která nemá racionální charakter, avšak
přesto umožňuje účinně porozumět. Mýtus není myšlenkový
postup, nelze o něm říci, že je správný nebo nesprávný, pravdivý nebo nepravdivý. Mýtus je slovo o prožívaném, prazkušenost, která se stala zjevnou a která též teprve umožňuje racionální myšlení“ (Pelcová, 2010, 19–20). Hodnověrnost mýtu
potvrzuje také Mircea Eliade (2011, 11): „Mýtus se považuje
za posvátný příběh, a tedy ‚pravdivé dějiny‘, protože se neustále vztahuje ke skutečnostem“. Důležité je, že vyznavači daného
mýtu jej sami za mýtus nepovažují, to, čemu věří, o čem jsou
přesvědčeni, považují za reálnou skutečnost, za nedílnou součást svého každodenního života. Za důležitý pak považujeme
také Lévi-Straussův požadavek na vnímání mýtu coby celku.
Na čem podle Clauda Lévi-Strausse (2006) skutečně záleží, je
podstata mýtu. Jinými slovy nejde o styl či způsob popisu, tedy
o jeho formální stránku, ale o příběh sám, který je vyřčen.
V některých disciplínách (Doty, 2004; Dundes, 1996; Segal,
2004), ale často také v běžné řeči se za mytické považuje to, co
je iracionální, co neodpovídá poznatkům soudobé vědy stojící
na empirii, respektive vědy založené na důkazech. Avšak tento
pohled nelze vnášet do antropologie, neboť bychom tím popřeli její samou podstatu. Naším cílem je proto nahlížet na mýty
jako na pravdivé příběhy, tak jak jsou aktuálně prožívány,
jako posvátné, příkladné a významné, což odpovídá emické
perspektivě antropologického výzkumu (Eliade, 2006). Podle
Lévi-Strausse se věda od mytického myšlení odloučila v 17. a
18. století, kdy panoval názor, že může existovat, jen pokud se
obrátí zády k světu, který vnímáme smysly, k světu, který byl
považován za klamný. Spolu s Thomasem Hyllandem Eriksenem nicméně můžeme tvrdit, že „modernita a tradice nejsou navzájem neslučitelné“ (Eriksen, 2008, 313), neboť i „moderní“
člověk může být jak vyznavačem mýtů, tak také jejich aktivním
spolutvůrcem.
smyslu jsme ani my v našem výzkumném šetření, jehož cílem
bylo zmapování stále živých myticko-magických představ obyvatel ukrajinské části Polesí a Zakarpatí a to, jakým způsobem
se projevují v jejich každodennosti, neusilovali o odhalení
a popis pravdivé reality, nýbrž o porozumění způsobům jejího
konstruování. Naší snahou bylo porozumět tomu, jak danou sociální realitu vnímají její aktéři, jak ji reprodukují ve svých vyprávěních a jak se v důsledku toho odráží v jejich představách
o světě. V antropologickém pojmosloví odpovídá tato snaha tzv.
emické perspektivě. Protějškem této perspektivy je analytický
popis a vysvětlení výzkumníka, přičemž se vychází z předpokladu, že má-li být antropologický výzkum vůbec smysluplný,
musí přinášet mimo nativní pohled cosi podstatného, například
zajistit místní realitě formou komparace s jinými společnostmi
nové možnosti popisu, zkrátka přispívat k rozvoji naší celkové
sumy znalostí o sociální a kulturní rozmanitosti. V antropologii se podvojnost popisu problému z perspektivy zkoumaného
versus z perspektivy výzkumníka označuje za dilema emického
a etického přístupu. Pokud čas, prostor, dějinné události, zkrátka kosmos či život popisujeme tak, jak jej vnímají příslušníci
zkoumané společnosti, jedná se o pohled z emické perspektivy.
Nativní hledisko je tak vždy emické, jak uvádí Eriksen (2008).
Zároveň výzkumníkovu snahu zmapovat terén komplikuje
„vlastní život terénu“. Nedbálková (2007) připodobňuje danou výzkumnou situaci k principu „jedna ruka kreslí druhou“
(inspirovaného výtvarným dílem Mauritse C. Eschera), totiž
že „jako výzkumníci zaznamenáváme jednou rukou události,
situace a vazby, které dohromady tvoří výzkumný terén. Terén
má však vůči nám také konstitutivní úlohu, protože nás druhou
rukou ustavuje jako výzkumníky. Součástí našeho zapisování
terénu je zároveň i reflexe naší vlastní pozice či role výzkumníků“ (Nedbálková, 2007, 122). Kombinace emického a etického
přístupu k výzkumnému tématu je tak s ohledem na charakter
našeho antropologického šetření žádoucí, neboť je známo, že
„jeden přístup není lepší než druhý. Jsou zdrojem rozdílného
typu dat a oba přístupy jsou relevantní při zkoumání kulturních
a sociálních jevů“ (Soukup, 2014, 64).
Abychom se co nejvíce přiblížili zažívané realitě, tedy emickému přístupu, vzali jsme v potaz to, že při studiu mnohých
sociálních jevů, včetně existence mýtů a způsobů zachovávání
tradic, zaujímá ústřední roli příběh, resp. jeho vyprávění. Náš
terénní výzkum, ve kterém jsme se mj. zaměřili i na otázky
po posmrtném životě, probíhal ve třech průměrně čtrnáctidenních etapách v letech 2013 a 2014, a to konkrétně v Žytomyrské
oblasti Polesí a v Zakarpatské oblasti. Téma našeho výzkumu
bylo lokálně specifikováno na tyto dva etnograficko-­historické
regiony, neboť předchozí výzkumy naznačují (Галайчук, 2006;
2003), že se jedná o regiony, kde zůstal zachován typický rys
ukrajinského folkloru – totiž úzké propojení křesťanství a tradičních lidových věr, který byl na jiných místech Ukrajiny potlačen během totality Sovětského svazu, v důsledku čehož se
víra v magickou sílu přírody, věcí, slov i v neměnnost lidského
osudu významně snížila (Борисенко, 2007).
Výzkum realizovali členové řešitelského týmu projektu SGS
FF_2013_069 Mýty a pověry v každodennosti obyvatel ukrajinského Zakarpatí a Polesí realizovaného na Filozofické fakultě
Univerzity Palackého v Olomouci. Naším původním záměrem
bylo zaznamenat tradované i živé mýty a pověry technikou
narativních rozhovorů získaných od obyvatel vesnic v Polesí
a na Zakarpatí, nicméně terénní praxe nás přesvědčila o nutnosti motivovat narátory k vyprávění řadou otázek. Metodicky se
tak pohybujeme mezi zpracováním narativních a polostrukturovaných rozhovorů. Za narativní výzkum ovšem považujeme
každou studii, která užívá nebo analyzuje narativní materiál,
proto také o informátorech v našem výzkumu mluvíme jako
o narátorech. Do celkové analýzy jsme zahrnuli 61 uskutečněných rozhovorů, přičemž jejich rozložení odpovídá jednotlivým
Cíl
Cílem této studie je prezentace dílčích výsledků vlastního
terénního výzkumu vážících se k mytologickým a magickým
představám o duších zemřelých a schopnosti některých mrtvých vracet se do světa živých. Z představ postosvícenských
Evropanů se nadpřirozeno, mytická zkušenost a neracionální
přesvědčení vytratilo, zkušenost již nezakoušíme jako kouzelný
svět, který ovlivňují magické síly, čarodějové či jiné personifikované duchovní síly. Čarodějnictví, duchové předků, čáry
a kouzla jsou přijatelné z naší etické perspektivy pro „přírodní
národy“, které mají „okouzlený“ světový názor, nikoli pro Evropany, jejichž svět je zaplněn logickým myšlením, racionalitou a volbou, jejichž svět je „odkouzlený“, neboť vývoj vědy
skoncoval s magií a náboženstvím. Objevením kouzelného světa východní části té jisté Evropy, v níž žijeme své životy, není
jen inspirativním pokusem o popis vlastní mytické zkušenosti,
ale do značné míry odkazuje na význam posvátného, který se
rozpustil v logickém a racionálním vědeckém diskursu.
Naším cílem není rozhodnout, zda na Ukrajině skutečně
existují dobré a zlé síly, jak a zda vůbec se naši narátoři setkali
s živými mrtvými, ale pokusíme se co nejhustěji popsat, jak se
odráží představy o působení těchto sil, respektive víra v revenanty v každodenním životě obyvatel Polesí a Zakarpatí.
Metodika
Snaha porozumět povaze sociálních jevů, tedy tomu, jak
„lidé v určité skupině/kultuře myslí, vnímají, kategorizují, jak
se chovají a jaké významy připisují skutečnostem existujícím
v jejich světě“ (Pavlásek & Nosková, 2013, 9), je principiální
charakteristikou kvalitativního přístupu ve výzkumu. V tomto
12
Česká antropologie 65/1, Olomouc, 2015
Původní práce
výzkumným pobytům – tj. 20 z nich bylo uskutečněno v Novopilské oblasti náležející do historicko-­etnografického regionu
Polesí a 41 analyzovaných rozhovorů jsme provedli s obyvateli
zakarpatských obcí. Téma smrti, představy spojené s posmrtným údělem duše, víra v kult předků i řada rituálních praktik
spojených se zaopatřením zemřelého se odrážely ve vyprávění
většiny našich narátorů, jejichž základní charakteristiku (věk,
pohlaví, obec) uvádíme u konkrétních výpovědí.
Jednotlivé rozhovory jsme se souhlasem narátorů zaznamenávali na diktafon. Záznamy jsme následně převedli do psané
češtiny. Přepsané rozhovory jsme průběžně – v době mezi jednotlivými fázemi výzkumu – podrobovali analýze a interpretaci, přičemž náš analytický postup vycházel z dílčího obsahového přístupu, jak jej vymezily Lieblichová, Tuval-Mashiachová
a Zilberová (1998) a který splývá s postupy obsahové analýzy.
Gulová (2013, 47) uvádí, že „kvalitativní výzkum může postupem času téma zpřesňovat, může nabídnout nový směr, nový
pohled, nový cíl výzkumu, v podstatě záleží na řadě faktorů,
přičemž je významné pracovat v tématu co nejpoctivěji a to se
týká zejména sběru dat“. Proto pro nás byla důležitá již průběžná analýza získaných dat. Ve shodě s Šeďovou (2007) za univerzální a nanejvýš efektivní způsob jak započít s analýzou dat
považujeme techniku otevřeného kódování, kterou jsme proto
při primární analýze využili. V přepsaných rozhovorech jsme
pomocí papíru a tužky vyznačili pojmy, tedy kódy, které obsahovaly jistou míru konceptualizace, tedy vystihovaly podstatu
označeného jevu. Postupovali jsme poctivě řádek za řádkem
a tak říkajíc slovo od slova, přepsané a přeložené rozhovory
jsme postupně dělili na segmenty a označovali kódy (Gulová,
2013).
Tak jsme již při primárním průchodu daty provedli první
část otevřeného kódování. Za kódy jsme určili slova, sousloví, věty i souvětí. Přidělený kód vždy reprezentoval koncept,
tedy význam daného segmentu. Ačkoliv je otevřené kódování
technika, která byla vyvinuta v rámci metody zakotvené teorie, od počátku jsme věděli, že tento proces nás povede spíše
k analytickému příběhu než k tvorbě nové teorie. Kódy představují vlastně jakési labely – nálepky, jimiž jsme pojmenovali
segmenty textu dle jisté míry podobnosti. Odborníci doporučují, aby bylo kódováno nejen to, co bylo řečeno, ale také to,
co bylo zamlčeno. Při sekundární analýze jsme se tak vraceli
i k tomu, co naše diktafony nezachytily. Důležité také bylo neztratit se v textu, tedy kódovat systematicky, abychom pasáž
označenou určitým kódem mohli vždy zpětně vyhledat, neboť
jsme se v různých fázích výzkumu k primárním kódům vraceli,
respektive jsme různé části textu překódovávali.
Jakmile jsme s kódováním či s jeho dílčí fází byli hotovi,
počali jsme kódy seskupovat podle podobnosti nebo jiné vnitřní
souvislosti. Intuitivně jsme to již prováděli v průběhu kódování, protože jsme stejné kódy přiřazovali podobným konceptům.
Vytvořili jsme desítky kódů, které bylo třeba utřídit. „V rámci
tohoto postupu jsme definovali kategorie, do nichž byla data
roztříděna a shromážděna“ (Preissová Krejčí, 2013, 126). Tato
technika zpracování dat získaných z kvalitativního výzkumu
bývá označována jako otevřené kódování a kategorizace vytvořených kódů. Díky tomu jsme rozkryli v systematicky přeuspořádaných datech významy, které nám prvoplánově nebyly
zřejmé.
S ohledem na koncept celého našeho výzkumu a skutečnost,
že naším cílem bylo zachycení tradičního vědění obyvatel ukrajinského venkova, jehož primární formou je vyprávění, zpracovávali jsme v další fázi příběhy našich narátorů za využití
narativní analýzy, jejímž hlavním cílem je dle Bernarda (2002,
451) „objevit pravidelnosti v tom, jak lidé vyprávějí své příběhy nebo jak podávají své promluvy“. Jedná se tedy o rozbor
a popis příběhů, který spočívá v hledání společných znaků, archetypů, které se v nich opakují. Vytváříme tím kostru či osu
vyprávění, již tvoří popis základních událostí v jejich přirozeném logickém a chronologickém řádu, jinými slovy popis kategorií a vztahů mezi nimi (Franzosi, 1998). Tato osa vyprávění
umožňuje „formulovat klíčová tvrzení, na která výzkumník přišel, a to tak, aby byla soustředěna kolem ústředního jevu, který
byl zkoumán“ (Šeďová, 2007, 240).
Výše popsané techniky nás vedly k tvorbě kostry analytického příběhu, v němž jsme formulovali klíčová tvrzení, na která
jsme přišli, a to s ohledem na jev či jevy, které byly zkoumány. Mezi tato tvrzení patří například: „mrtví žijí, o tom není
pochyb“, „víra v lidové léčitelství, lidovou magii a další pověry nejde proti hlubokému náboženskému přesvědčení“ nebo
„předkřesťanské rituály, víra a pověry, prvky magie a církevní
praktiky na Zakarpatí a v ukrajinském Polesí nejsou minulostí,
ale jsou běžnou součástí každodenního života zdejších obyvatel“. S ohledem na výše uvedené se nyní blíže zaměříme zejména na první z uvedených tvrzení, tedy kategorii, kterou bychom
mohli obecně označit jako víru v revenantství.
Výsledky
Z kvalitativní analýzy výsledků našeho terénního výzkumu
plyne, že pro Zakarpatí a Polesí do značné míry platí to, co je
připisováno tzv. primitivním společenstvím: „Všudypřítomnost
duchů, nejrůznější kouzla neustále hrozící ve tmách, mrtví úzce
zapojení do života lidí,“ všechny tyto představy jsou pro místní
obyvatele „nevyčerpatelným zdrojem emocí a právě ony vtiskly
jejich duševní činnosti její příznačné rysy“ (Lévy­-Bruhl, 1999,
62). Nemůžeme však souhlasit s představou ­Lévy-Bruhla, dle
něhož se logické, racionální, vědecké myšlení staví do protikladu k tzv. prelogickému myšlení založenému na „mystické
účasti“ či mytickém vyprávění (Bowie, 2008), neboť právě moderní, respektive soudobá společnost ukrajinského venkova nás
přesvědčila, že oba typy myšlení mohou být u obyvatel Polesí
či Zakarpatí ve funkční symbióze.
V rámci interpretace výsledků našeho kvalitativního výzkumu mýtů, pověstí a pověr na Zakarpatí a v Polesí nám jde
o pochopení struktury a funkce mýtů v tradičních společnostech, díky čemuž chceme nejen „osvětlit jednu etapu v dějinách lidského myšlení, ale i lépe pochopit jednu skupinu
našich současníků“ (Eliade, 2006, 113). V tomto duchu jsme
postupovali ve shodě s Eliadeho přesvědčením, že věnujemeli pozornost studiu mýtů a rituálů v archaických a tradičních
společnostech, kde jsou mýty stále živé, kde do značné míry
zakládají a ospravedlňují chování a jednání člověka, pak se
nám alespoň částečně daří – nebo by se nám mělo dařit – zařadit
mýtus či rituál do jejich původních společensko-náboženských
kontextů a alespoň částečně poznat jejich významy, které jim
tyto společnosti připisují (Eliade, 2011). Antropologové se
ve vztahu k výše uvedenému snaží vyhnout podezření z etnocentrického základu zkoumání mýtů, čili odmítají pozici, v níž
by na základě předpokladu neutrálního stanoviska soudili zkoumanou kulturu. Ačkoli hodnota jejich práce bývá často nalezena v analogiích a komparacích, rovněž v naší práci se chceme
vyhnout podezření z nárokování pravdivosti našich interpretací
výpovědí narátorů mimo kontext, čili mimo kulturně podmíněný výklad reality. Podobně jako Lecouteux (1998, 21) také
my zde „shromažďujeme materiál, výsledek dlouhého bádání
(…), předkládáme jej, riskujeme i pokus o jeho výklad, nicméně odmítáme poměřovat věrohodnost zde uváděných skutečností z hlediska poznatků konce 20. století“ a počátku století
jednadvacátého.
Ve vyprávěních našich narátorů jsme mohli rozpoznat jak
představy, že se mrtví mohou zjevovat „jen ve snech, když spíme, tak se nám o nich může zdát“ (narátorka Z15, 54 let, Verchnia Vyznycja), tak názory, že lidé mohou v bdělém stavu vidět
jeho stín: „lidé říkali, že dokonce bylo vidět stín“ (narátorka
Z41, 45 let, Simerky). Což odpovídá představě Clauda Lecou13
Česká antropologie 65/1, Olomouc, 2015
Původní práce
teuxe (1997), který mrtvé vracející se do světa živých rozlišuje
podle toho, zda se lidem zjevují ve snu nebo ve stavu bdělosti.
Ne vždy tedy šlo o opravdové zjevení, nýbrž mnohdy to byl
jen pocit čehosi neviditelného a velmi blízkého, když o sobě
zemřelí dávali vědět pouze různými zvukovými projevy: „Třeba poltergeist, to jsou také duše mrtvých – například se dveře
samy otevřou a zavřou“ (narátor Z40, 41 let, Perečyn). Také
pro období středověku existují doklady převážně o snovém zjevování revenantů, pouze „v několika málo případech vyskytujících se jen v mystické literatuře (od 13. století) je popisována
vize v bdělém stavu, která se však uskutečňuje v extatickém
vytržení“ (Schmitt, 2002, 44).
V ukrajinské mytologii jsou důvody k posmrtnému návratu duší značně variabilní. S ohledem na zjištěné výsledky
nacházíme jednotnost uvedených tvrzení v tom, že do světa
živých se vracejí pouze ti, kteří nemohou nalézt klid své
duše, což může mít různé příčiny, které jsme precizovali
do následujících kategorií:
1) stesk pozůstalých a starost o ně; ­
2) křivda spáchaná na zemřelém ještě za jeho života;
3) zanedbání patřičných pohřebních obřadů a rituálů;
4) předčasnost smrti, na niž nebožtík nebyl připraven –
nepřijal svátost (ať již se jednalo o nehodu, vraždu nebo
sebevraždu);
5) hříšný život zemřelého, např. ovládání nečisté síly.
Do první kategorie příčin jsme zařadili návraty zemřelých
dějící se všeobecně z dobrých důvodů, obvykle sem spadá
především starost zemřelého o rodinu. Tato představa vychází ze starodávné předkřesťanské tradice kultu předků, kteří bdí
nad prospěchem a blahem rodiny i domu. V prostředí centrální
Ukrajiny se obdobné atributy váží k mytologické postavě domácího skřítka, tzv. domovyka, který má ekvivalent také v české kulturní tradici: hospodáříček či domovníček, který může
být mj. chápán také jako duše zemřelého předka. Navrátilová
(2004, 294–295) uvádí, že se nebožtíci mohou vracet, „aby dohlédli na chod domácnosti a hospodářství a ochraňovali členy
rodiny – jsou to domácí bůžkové (hospodáříčkové)“. Dle obdobných představ může mrtvého zpět přivést také velké truchlení pozůstalých: „Nebožtíci se mohou vracet, pravděpodobně
konejší pozůstalé, aby netruchlili“ (narátorka N10, 65 let, Xaverivka). S názorem, že se mrtví vracejí, pokud po nich pozůstalí příliš teskní, souvisí představa, podle níž musí zemřelý
sbírat slzy těchto pozůstalých a všude je s sebou nosit. Přílišný
pláč a smutek tak může být zesnulému spíše na škodu a brání
jeho duši nalezení pokoje. Historku na toto téma jsme vyslechli
také v kopcích kolem zakarpatské vesnice Bukivcovo od narátorky Z8 (84 let), jež ji slýchávala od své matky. Vypráví se, že
kdysi dávno zemřela matka malých dětí, které velmi tesknily.
Stalo se proto, že za nimi přišla domů. Děti ji však nemohly poznat, protože se změnila – měla dlouhé ruce, údajně kvůli tomu,
že zemřelým nosí vodu, a také velké oči, protože musí pozůstalé neustále pozorovat. Jsou doloženy také příběhy o tom, jak
se např. manžel vrací a spí se svou ženou (Кононенко, 2011;
Maiello, 2014). Také ve vyprávěních našich narátorů jsme zaznamenali příběhy, v nichž se zesnulí vraceli do svého domu,
aby pomáhali. Narátorka Z41 z obce Simerky nám vyprávěla
o události, kterou jí popsala její kmotra a která se odehrála asi
před dvěma sty lety: „Moje kmotra mi vyprávěla o jednom domě
tady na vesnici. Ten dům ještě stojí a tam bydlel dědeček té mé
kmotry. Vedle domu byla rvačka a dědečka zabili. V kolébce
v domě zůstalo jeho malé dítě – chlapeček, kterého měl moc
rád. V noci, když jeho žena spala, chodil jej kolébat“. Návraty mrtvých jsou obvykle spojovány s místy, která navštěvovali
během života, tedy především s domem, v němž žili.
Druhému typu důvodu pro návrat zemřelého odpovídá následující příběh narátorky Z13 (58, Verchnia Vyznycja), která
jej uvedla po krátkém zaváhání („Váhám, jak vám to mám hned
říct, … ale alespoň jednou o tom vyprávět můžu“) s důrazem
na jeho pravdivost: „Bylo vše doopravdy tak, jak vám popíšu,
není to žádný výmysl, žádná náhoda“. Narátorka nám posléze
vyprávěla o příhodě, která se udála čtyřicátý den od smrti
jejího otce, kdy se za zemřelého tradičně slouží zádušní mše.
Během tohoto obřadu, který se konal u nich doma, šla narátorka
na půdu, kde měli nachystáno občerstvení pro přítomné hosty.
Dle jejích slov zbývaly přesně tři hodiny do uplynutí čtyřiceti
dnů od smrti otce, když „v ten okamžik vypadla z komína jedna
cihla. Bylo to velice divné, protože tam držela dobře a nebylo
možné, aby jen tak vypadla… navíc vypadla s takovou silou,
že prohnula půdu… všichni ten úder slyšeli“. Narátorka je přesvědčená, že vypadnutá cihla narušila klid z určitého důvodu.
Podle ní to znamenalo, že duše jejího otce byla stále přítomna
v domě, že doposavad nenalezla klid. Důvodem nespokojenosti duše měla být křivda spáchaná na jejím otci v minulosti
a související se záběrem jeho půdy, s nímž opětovně projevoval nesouhlas i krátce před svou smrtí. Na příběhu je možné si
povšimnout také uvedeného časového horizontu – čtyřiceti dní
– s nímž je spojena představa, že duše zemřelých v tomto období, tedy po dobu čtyřiceti dní od své smrti, zůstávají na zemi,
v blízkosti těla, a mohou tak být spatřeny (Кононенко, 2011).
Tyto představy jsou evidentní také ve vyprávěních jiných narátorů: „Tam, kde člověk během života chodil, tam chodí i 40 dnů
od smrti“ (narátorka Z36, 58 let, Poroškovo); „Do uplynutí čtyřiceti dnů od smrti je duše člověka ještě blízko domu, pak už
ne“ (narátorka Z41, 45 let, Simerky); „Do čtyřiceti dnů po smrti
se může duše zemřelého vrátit zpět na svět, protože duše ještě
neodešla do nebe“ (narátorka N6, 35 let, Xaverivka). Můžeme
zde rozpoznat vazbu na křesťanské náboženství, podle kterého
také Ježíš Kristus vstoupil na nebesa čtyřicátý den od svého
vzkříšení, a v inkriminované době se zjevoval různým lidem.
Třetí typ důvodů návratů duší zemřelých koresponduje se
zjištěními Lévy-Bruhla při výzkumech preliterárních společností: „I když však duše definitivně opustila tělo a smrt nastala,
nový zemřelý proto ještě není oddělen od svých blízkých. Naopak, zůstává v blízkosti vlastního těla a sama péče věnovaná
jeho tělesným pozůstatkům je dána vědomím, že dotyčný je
přítomen, a nebezpečím, které by pozůstalým hrozilo, kdyby
s ním nenakládali podle závazných zvyklostí“ (Lévy-Bruhl,
1999, 47). Pokud po smrti nějakého člověka nebyly vykonány
s patřičnou úctou pohřební rituály a obřady, pak duše zesnulého
rovněž nemohla dojít pokoje a vracela se do světa živých. „Proti tomu existovala jediná obrana: rigorózní provedení všech
úkonů, nezbytných k uspokojení veškerých potřeb zemřelého“
(Navrátilová, 2004, 234). Podle čtyřiaosmdesátileté narátorky
Z1 z obce Bukivcovo se mrtví mohou vracet, pokud jsou špatně
pohřbení, tj. pokud nejsou dodrženy dané zvyklosti: „Když se
pohřbívá, je třeba jej s modlitbou pohřbít, jak Bůh přikázal“.
Duše takto „špatně“ pohřbených se pak vracejí proto, aby si
vyprosili modlitby, případně odpuštění, které jim nebylo dopřáno. „V ústní tradici zaznamenáváme příběhy, v nichž se duše
zpravidla zjevují ve snu, ale i v smyslové podobě, žádají někoho z blízkých či cizí osoby o modlitbu, o odsloužení mše svaté
nebo vykonání poutě do některého svatého místa“ (Navrátilová, 2004, 160). Narátor Z40 (41 let, Perečyn) k tomu uvedl:
„Když člověk umře a někdo mu za něco neodpustil, tak se duše
nemůže přenést na onen svět a čeká, až tomu člověku ten dotyčný odpustí… Proto když člověk umírá, každý by mu měl všechno
odpustit“. Zásadnější roli nicméně dle výpovědí našich narátorů hraje v náboženském prostoru tradiční Ukrajiny modlitba.
Skrze modlitbu je možné léčit různé nemoci, bránit se proti
negativní moci čarodějnic, ale také poskytnout nebožtíkům pokojný odchod ze světa živých, respektive vykoupení z očistce.
Mrtví se ukazují „tam, kde žili a zhřešili, a teprve očistec jim
dává možnost svou vinu odpykat – za předpokladu, že živí budou za ně orodovat modlitbou, svěceninami, milodary a dalšími
14
Česká antropologie 65/1, Olomouc, 2015
Původní práce
dobrými skutky“ (Navrátilová, 2004, 293). Tak nám narátorka
Z9a (78 let, Verchnia Vyznycja) vyprávěla o sousedce, která žila
sama, nikoho neměla, a když zemřela, tak se za její duši nikdo
nemodlil. Narátorka se domnívá, že duše této ženy nenalezla
klid a spatřuje v tom možnou příčinu následné autonehody mladého chlapce: „Nikdo se za její duši nepomodlil, právě to mohlo
ovlivnit i smrt toho mladého chlapce, odbylo se to na něm. Bylo
třeba dávat na mši za tu starou paní a nikdo to neudělal“. Dle
slov narátorky může duše zemřelého prosit i prostřednictvím
jiného člověka, obvykle skrze dítě, které se začne chovat
neklidně apod. Na tomto případě si lze povšimnout také jisté
spojitosti mezi návratem zemřelé osoby a smrtí někoho dalšího.
V tradičních představách, které mj. popsal také Lévy-Bruhl
(1999, 49) při studiu přírodních národů, existuje obava z toho,
aby se nebožtík „nepokoušel vzít s sebou jednoho nebo i více
pozůstalých“. S představou o nutnosti vykonání příslušných
obřadů a rituálů souvisí také obecné mínění o tom, že v období
mezi smrtí a pohřbem je tělo a duše zesnulého nejvíce vystaveny působení sil zlých démonů. Nejrůznější úkony – modlitby,
sloužení mše, péče o tělo nebožtíka – měly napomoci jeho cestě
do říše mrtvých. „Tento jeho přechodový stav představoval také
reálnou hrozbu pro pozůstalé. Proto byly přípravy k pohřbení
spjaty s mnoha magicko-očistnými praktikami a obyčeji, které
měly uspokojit tělo i duši zemřelého, splnit veškerá jeho přání,
aby neměl důvod se vracet na zem“ (Navrátilová, 2004, 202).
Dalším typem důvodů pro návrat zemřelých je jejich nepřipravenost na smrt. Jedná se tedy o smrt neočekávanou, náhlou,
při níž zesnulý neměl možnost vyřídit si poslední záležitosti,
přijmout svátost posledního pomazání, získat odpuštění. Řadíme sem zemřelé při nehodách, ale specifickou skupinu zde
zaujímají především sebevrazi. Obava z návratu duše člověka,
který zemřel nepřipraven, rovněž souvisí s působením zlých
démonů a nečistých sil. Nepřipravenost znamená potenciálně
snazší podlehnutí zlým démonům (tělo není chráněno svátostí).
„Vedle těch, kteří se ocitli na scestí, neboť se vymkli zákonům
řádného života (vrazi, zločinci a další provinilci), byli nebezpeční také jedinci, již ukončili svůj život náhlým, násilným
nebo jinak nepřirozeným způsobem, za tajemných nebo nešťastných okolností. Jejich smrt vzbuzovala strach a znepokojení. Byla považována za důsledek působení nějaké negativní
duchovní síly (např. zlých démonů). Duše těchto tzv. nečistých
zemřelých nenacházely po smrti pokoj, vycházely z hrobů, vracely se na zem a strašily“ (Navrátilová, 2004, s. 292). Také naši
narátoři se shodují v tom, že duše těch, co zemřeli neočekávanou smrtí, se vracejí a různým způsobem straší. Narátorka Z22
(60 let, Sjurte) se s námi podělila o příběh, který jí vyprávěl
její otec: Nedaleko od místa, kde bydleli, existuje místo, kde
před časem tragicky zahynul člověk, a od té doby zde prý pravidelně o půlnoci svítilo z dálky viditelné světlo a bylo slyšet
hluk podobný jedoucímu vozu. Zaznamenali jsme také příběh
o starci, který zemřel a pořád se objevoval: „Nikdo ho neviděl,
ale v noci velmi klepal, dělal rámus – na půdě. Ale potom se lidé
velmi modlili, aby už nestrašil. Jeho duše nenašla pokoj, proto
se projevovala,“ popsala narátorka Z28 (75 let, Čornoholova).
Pozornost budící kategorii představují sebevrahové, kteří, stejně jako tragicky zemřelí, nedožili svůj vyměřený čas. Narátor
Z40 (41 let, Perečyn) uvádí, že na Ukrajině existuje ve vztahu
k sebevrahům taková tradice: „Když se člověk oběsí, tak lidé si
rozeberou ten provaz, na které se ten dotyčný pověsil. Provaz
rozřežou na malé nitky a potom je přinesou čarodějnici, která
s ním umí dělat různé čáry. A ten ďábel, který donutil člověka
k sebevraždě, začne těm lidem pomáhat“. Obecně se můžeme
setkat s pověrou o čarovné moci předmětů, které byly s oběšeným v nějakém kontaktu, což souvisí s tím, že jeho osobu
spojovali s ďáblem, který má dle lidové víry povinnost sloužit
tomu, kdo má tyto věci u sebe (Navrátilová, 2004). Náš narátor ve svém vyprávění nicméně upozorňuje na skutečnost,
že taková pomoc je vždy dočasná. Člověk si sice díky tomu
získá na nějakou dobu moc, peníze apod., ale pak nastane chvíle, „kdy se ten člověk chce oběsit“. Narátor považuje tuto tradici za velmi negativní a opakovaně klade důraz na to, že je
skutečná. Můžeme zde rozpoznat představu, že k sebevraždě
přivede člověka jedině ďábel, zlé síly, které různí narátoři vidí
v alkoholu: „hlavně nesmí pít, nebo se také oběsí“ (narátor Z40,
41 let, Perečyn), „nečistý duch je k tomu přinutil – ďábel. Oni
všichni pili“ (narátor Z38a, 26 let, Stužycja). „Podlehnutí ďáblu
a spojení s ním znemožnilo sebevrahovi spasení a jeho nečistý
duch tak představoval pro pozůstalé obzvláštní nebezpečí“ (Navrátilová, 2014, 310). Z uvedeného je zřejmé, že sebevrahové
jsou v tradičních oblastech Ukrajiny stále považování za tzv.
infamizované (nečisté) bytosti. S touto představou jsou spojeny
obavy ze znesvěcení církevní půdy hřbitova, proto jsou dosud
doloženy pohřby sebevrahů mimo něj. Jak uvedla narátorka
Z38b (55 let, Stužycja), pohřbům sebevrahů z jejich vesnice
nebyl přítomen „žádný kněz, oni jsou zakopaní jako dobytek“.
Šestadvacetiletý narátor Z38a dodává: „Člověk, který spáchal
sebevraždu, nemůže být pohřben na hřbitově, je zakopán
za zdmi hřbitova“. Nečistým se stávalo také místo, kde se sebevražda udála. Pokud se tedy někdo oběsil doma, lidé v jeho
domě již často nechtějí žít. Nečistá síla, která přiměla člověka
ke spáchání sebevraždy, je navždy spojena s domem, kde k ní
došlo. Také náš narátor dokládá, že domy po sebevrazích jsou
v jejich obci prázdné: „Teď tam nikdo nebydlí a říká se, že když
jde kolem někdo o půlnoci, může tam slyšet křik“. Zbavit dům
těchto zlých sil není dle něj vůbec jednoduché: „kněz nemůže
takový dům vysvětit, to mohou udělat jen silní mniši“.
Poslední typ důvodů, proč se nebožtíci vracejí do světa
živých je spojen s představou, že se jednalo obecně o hříšné
jedince. Narátorka Z8 (84 let, Bukivcovo) vyprávěla o zemřelých, kteří se po smrti objevovali za účelem nahánět živým
strach a hrůzu. Podle ní se jednalo o lidi, kteří se nějak provinili proti Božímu zákonu: „To byli hříšní lidi, které pán Bůh
po smrti nepřijal, a tak sem přišli strašit lidi“. Sama soudí, že
se to v dnešní době již neděje. To dokládá také tvrzení narátorky
Z25 (81 let, Nevytske): „Kdysi se říkalo, že straší, ale teď už ne,
naši mladí už nad tím zvítězili, už se nebojí“. Také v literatuře se
setkáváme s názory, že na svět se vrací jen duše hříšných lidí,
které ovládnul ďábel a které pak ve světě živých pokouší k hříchu další lidi. Proto je zapotřebí nechat za duši každého zemřelého odsloužit mši, aby byla duše klidná (Кононенко, 2011).
Jednotlivé typy důvodů, které jsme výše podrobně rozebrali,
naznačují, že se lidé před návraty zemřelých snažili různými
způsoby chránit. „Mocným ochranným prostředkem byla samozřejmě modlitba“ (Navrátilová, 2004, 306). Je zapotřebí „jít
za knězem, on přečte modlitbu a ono to přejde“ (narátorka Z1,
84 let, Bukivcovo). Rovněž narátorka Z33 (35 let, Perečyn) je
toho názoru, že „modlitba jim má ulehčit odchod na onen svět“,
proto je třeba sloužit zádušní mše, chodit do kostela, zapálit
svíčku a modlit se, aby duše našla pokoje a odpustila pozůstalým, pokud v rodině existovaly nějaké spory. Jsou zaznamenány i příběhy o tom, jak nebožtíka překvapit a navždy se ho
zbavit, nebo představa, že je zapotřebí jej připoutat posvěceným opaskem a pozvat kněze, aby jej pokropil svěcenou vodou
(Кононенко, 2011). „Často se spojovalo více magických prostředků dohromady nebo se kombinovaly s církevně náboženskými symboly a úkony (kříž, modlitba, svěcená voda a křída,
bohoslužba, zvonění aj.), které měly jejich účinnost ještě posílit“ (Navrátilová, 2004, 307). Je zřejmé, že tyto představy byly
opět ovlivněny náboženskou vírou. Proto i ti mrtví, kteří dle
slov našich narátorů neškodili, byli považováni za nečistou sílu,
což dokládá dovětek narátorky Z41 (45 let, Simerky) k případu
muže navrátivšího se za účelem kolébání svého syna, který
jsme popsali výše, že přestože nepůsobil zemřelý ke škodě
lidem ani zvířatům, obrátila se žena na kněze a nechala dům
15
Česká antropologie 65/1, Olomouc, 2015
Původní práce
posvětit, pravděpodobně z obavy z toho, co o tom říkají lidé:
„Jeho žena se obrátila na kněze, aby dům posvětil, protože lidé
říkali, že tam chodí nečistá síla“. To zřejmě vychází z obecné představy, že „lidská duše, i ta dobrá, se stává démonem“
(Maiello, 2014, 70).
byla uveřejněna např. v periodiku Český lid, jehož první ročník
byl publikován v roce 1892, či v Národopisném věstníku českoslovanském, který poprvé vyšel v roce 1906).
Je zřejmé, že společnost a kultura ovlivňuje člověka, který
v ní vyrůstá, výrazně se podílí na tom, jak se dívá na svět kolem sebe a v jakých kategoriích jej popisuje. Společně s Bowie
(2008, 229) se ptáme: „Existují tedy zásadně odlišné způsoby
myšlení v různých společnostech?“. Bowie se domnívá, že výše
citovaný Lévy-Bruhl si zkazil svou pověst právě přesvědčením,
že existují dva odlišné druhy mentality, jedna primitivní a druhá
moderní, které závisí na tzv. kolektivních představách – tedy
pohledu na svět, který je společný příslušníkům nějaké společenské skupiny (Bowie, 2008). Jak uvádí Lévy-Bruhl: „svět,
v němž se člověk primitivní pohybuje, se se světem naším ve
skutečnosti shoduje jen částečně. Síť druhotných příčin, která se podle nás rozprostírá donekonečna, v jeho světě zůstává
v ústraní a nepovšimnuta, zatímco skryté síly, mystické vlivy
a nejrůznější participace se tu mísí s bezprostředními vjemy,
a vytvářejí tak celek, v němž skutečný svět a zásvětí splývají“
(Lévy-Bruhl, 1999, 350).
Do protikladu k němu staví Bowie (2008) myšlenky jiného
antropologa, Edwarda Evana Evans-Pritcharda, který popsal
zúčastněné pozorování jako vstup do jiné kultury a zároveň
její opouštění. Evans-Pritchard v příloze své knihy Witchcraft,
Oracles, and Magic Among the Azande reflektuje na základě
svých zkušeností a vzpomínek postavení antropologa při terénní práci. Antropolog „žije ve dvou různých světech myšlení zároveň, v kategoriích, pojmech a hodnotách, jež se často nedají
uvést v soulad“ (Evans-Pritchard, 1976, 243). Dočasně se tak
stává dvojitě přehlíženým, odcizeným oběma světům. Pokud
chce antropolog realizovat výzkum v terénu, čili komunikovat a konverzovat s místními o něčem, co považují za samozřejmé, nemůže jim dát najevo, že jejich představy považuje
za nesmyslné. Je zapotřebí, aby antropolog jednal tak, jako by
věřil, i kdyby k dané víře měl nějaké námitky, jinak by „skončil stejně rychle, jak by začal“ (Evans-Pritchard, 1976, 244).
Fiona Bowie (2008, 229) dále popisuje: „Když se ho zeptali,
zda přijímá představy Azandů o čarodějnictví, Evans-Pritchard
odpověděl ‚ano i ne‘ – je to odpověď, kterou zná mnoho antropologů pracujících v terénu: ‚V mé vlastní kultuře, v atmosféře
myšlení, do níž jsem se narodil, v níž jsem byl vychován a která mne formovala, jsem odmítal a odmítám představy Azandů
o čarodějnictví. V jejich kultuře, v souboru idejí, v němž jsem
pak žil, jsem je přijal; v jistém smyslu jsem jim uvěřil. (…)
Musí-li člověk jednat, jako by věřil, nakonec uvěří nebo zpola
uvěří, když jedná‘.“
Naše zkušenost z terénního výzkumu je analogická. Stejně jako antropolog v pojetí Evans-Pritcharda (1976), tak také
my jsme se současně ocitali ve dvou různých světech myšlení,
jejichž hodnoty a světonázory se často nedají uvést v soulad.
Na jednu stranu jsme se nedokázali oprostit od vlastní kultury,
v níž jsme byli socializováni, ale na druhou stranu jsme se snažili přiblížit a porozumět místní kultuře, kterou jsme zkoumali.
Abychom toho byli schopni, museli jsme se jí otevřít, svým
způsobem ji přijmout a uvěřit v ní sdíleným představám, byť
ve vlastní kultuře se s nimi ztotožňovat nebudeme. Nabízí se
zde stále nevyčerpaný prostor pro vědecko-výzkumné (svým
způsobem „záchranné“) aktivity odborníků otevírající dveře
také interdisciplinární spolupráci, neboť pro komplexní pochopení této problematiky je zapotřebí znalců kontextu historického, kulturně-společenského a jazykového.
Se značnou mírou zjednodušení můžeme víru a ritualizaci
každodennosti popisovanou našimi narátory na západní Ukrajině přirovnat k situaci v českých zemích, která je doložena ještě
na konci 19. století v novinovém tisku, jak popisuje předchozí
výzkum v této oblasti (Máčalová, 2014a, 2014b). Ani v dnešní
ukrajinské společnosti, ani v tehdejší společnosti české, nere-
Diskuze
Na začátku interpretace námi zjištěných dat si klademe
otázku: Liší se současné představy obyvatel tradiční ukrajinské
společnosti od pojetí navrátivších se mrtvých, tedy revenantů
(odvozeno od revenire, tj. vracet se), jak je známe z odborných
historických děl? Zřejmé je, že tehdy stejně jako dnes má tato
víra silnou vazbu na náboženství, respektive lidová a křesťanská tradice se neustále prolínají (Lecouteux, 1997). Přestože
není možné představy lidí o revenantech napříč staletími ani regiony generalizovat, obvykle převažoval názor, že se mrtví vracejí na svět žádat živé, aby, v souladu s náboženským učením
o očistci, přispěli k jejich spáse. Významnou roli v tomto pojetí
sehrála právě představa očistce, jak tvrdí Lecouteux (1997, 43):
„Když nastoupil na scénu očistec, (…) stal se přirozeným sídlem mrtvých, kteří nemají klid“. Za zásadní pak považujeme
skutečnost, že dle mnohých písemných i ústních svědectví pozůstalí, k nimž se mrtví vracejí, netrpí ztrátou svých blízkých.
„Nedomnívejme se, že by pozůstalí (…) netoužili po ničem
jiném než spatřit své předky na každé mezi“ (Schmitt, 2002,
15), naopak se jejich návratu děsí. Obávají se totiž, že by zemřelí mohli chtít nějak škodit, neboť častou představou bylo
posednutí těla zemřelého zlým démonem (na rozdíl od svatých
je ke zjevování dle lidových představ neponoukal biblický Bůh
– srov. Maiello, 2014). Je-li snahou živých v souladu s představou o očistci odčinit hříchy zemřelého, pak si můžeme být
téměř jisti, že tak činí především proto, aby zamezili jejich
dalšímu návratu. Mohli bychom tedy říci, že touha po posmrtném klidu je vůlí obou stran projevující se mj. v rigorózním
dodržování posmrtných rituálů. Výstižně tento ambivalentní
vztah živých k zemřelému popsal Giuseppe Maiello (2014, 70):
„Princip vztahu mezi živými a zemřelými (…) zahrnuje lásku
i strach“. Podle něj je daný princip „společný všem světovým
kulturám, a proto se neomezuje pouze na jeden kulturní nebo
časový prostor“. Oproti tomuto vcelku univerzálnímu principu
„důvodu návratu mrtvých“ se však setkáváme s poměrně rozličnými názory co do vzhledu revenantů. Jejich fyzické podoby
se měnily nejen v průběhu staletí, ale odlišnosti je možné vypozorovat také regionálně (Lecouteux, 1997; Maiello, 2014) a jistotu unifikované představy o revenantech nemáme ani u lidí
z jedné vesnice. Schmitt (2002) uvádí, že se mrtvý mohl zjevovat ve stejné podobě (obličej, hlas, jméno) a oblečení, které nosíval během života, nebo které měl na sobě ve chvíli smrti či při
pohřbu, dále také v podobě duše, ducha či pouhého stínu, často
také jako snový přízrak nebo duchovní obraz beroucí na sebe
podobu lidského těla.
Víra v návraty mrtvých je doložena v různých zemích Evropy: „Od raného středověku až do 19. století vznikla řada
písemných svědectví dokazujících, že strach z mrtvých není
žádná smyšlenka“ (Lecouteux, 1997, 29). Podle Jeana-Clauda
Schmitta (2002, 15) pak tato „antropologická a univerzální
dimenze navracení se mrtvých je v západních tradicích přítomna od antiky přes středověk a promítá se až do současného
folkloru“. V zásadě kterýkoli zemřelý se potenciálně mohl vrátit do světa živých a mohl způsobit škodu či neštěstí. „Strach
z této možnosti zplodil vymezení toho, co je ‚nečisté‘ a zlé,
a motivoval vznik praktik a opatření, které směřovaly k zahnání
těchto zemřelých, k jejich definitivní odluce od živých a k zamezování návratů,“ píše Alexandra Navrátilová (2004, 293)
ve vztahu k praktikám odehrávajícím se na území dnešní České
republiky ještě na přelomu 19. a 20. století, což dokládají mj.
rozsáhlé etnografické sbírky pocházející z té doby (řada článků
16
Česká antropologie 65/1, Olomouc, 2015
Původní práce
prezentovaly magicko-pověrečné představy a víra mainstreamové myšlení. Nadpřirozeno, věroučné systémy a přesvědčení, se z představ většiny postosvícenských Evropanů vytratilo,
skutečnost již většina z nás nezakouší jako kouzelný svět, který
ovlivňují magické síly, čarodějové, démoni či jiné personifikované duchovní síly. Čarodějnictví, duchové předků, nadpřirozené bytosti, čáry a kouzla jsou přijatelné pro „přírodní národy“, které mají „okouzlený“ světový názor. Pro většinu z nás
Evropanů je svět zaplněn logickým myšlením, racionalitou a
volbou, je „odkouzlený“, neboť vývoj vědy skoncoval s magií
i náboženstvím (Bowie, 2008). Proto je do značné míry stále
kouzlu podléhající svět ukrajinského Polesí a Zakarpatí pro Evropana strhující možností, jak nahlédnout do minulosti, která
však v proměněné podobě dřímá v každém z nás.
litativního přístupu ve výzkumu. V tomto smyslu jsme ani my
neusilovali o odhalení a popis pravdivé reality, nýbrž o porozumění způsobům jejího konstruování, tomu, jak danou sociální realitu vnímají její aktéři, jak ji reprodukují ve svých vyprávěních a jak se v důsledku toho odráží v jejich představách
o světě. Jednotlivé kategorie jsme vystavili za využití metody
narativní analýzy, techniky otevřeného kódování polostrukturovaných rozhovorů. Kategorie vzešlé z kvalitativní metodologie
zpracování dat daly vzniknout osám příběhů, v tomto případě
příběhu o revenantech. Na základě kvalitativní analýzy řady narací jsme prokázali existenci prvků magie a ritualizaci každodenního života na vesnici v Polesí a Zakarpatí, a tak je zřejmé,
že magicko-mýtické pověry a rituály nadále pronikají do kaž­
dodennosti obyvatel zkoumaných lokalit. Výsledky našeho
výzkumu poukazují na nejasnou hranici a vzájemné prolínání
náboženských a magicko-pověrečných praktik. Do značné míry
je možné tvrdit, že také náboženské rituály jsou do velké míry
svázány s pohanskými zvyky a mytologickými představami.
Závěr
Postavení antropologa v terénu je specifické. Na jednu
stranu zastupuje svou vlastní kulturu, v níž byl socializován,
na druhou stranu se snaží přiblížit a porozumět místní kultuře,
kterou zkoumá, a aby toho byl schopen, musí ji svým způsobem
přijmout a uvěřit zde sdíleným představám. Při terénním výzkumu jsme se ocitali současně ve dvou různých světech myšlení,
jejichž hodnoty a světonázory se často nedají uvést v soulad.
Na předchozích stránkách jsme popsali, že v lidovém myš­
lení obyvatel tradiční Ukrajiny přetrvávají dodnes mytologickopověrečné představy, které se navenek odrážejí v jejich posto­
jích, světonázorech i v každodenních činnostech. Běžnou
součástí paradigmatického pohledu na svět části obyvatel ukrajinského Polesí i Zakarpatí je jeho rozdělení na svět ovládaný
jednak čistou, jednak nečistou silou (k níž jsou revenanti řazeni), které se projevuje ve všech kategoriích, jež jsme v průběhu
našeho výzkumu specifikovali, a tak se kategorie čisté a nečisté síly stala v našem výzkumném šetření centrální kategorií
(centrálním jevem). S existencí čisté a nečisté síly souvisí také
praktiky ochrany proti této nečisté síle a s ní související rituály,
které před ní mají například zabezpečit dům, rodinu či konkrétního člověka.
Přesvědčení, že duše zemřelých lidí se mohou za určitých
okolností vracet, přetrvává na Ukrajině do dnešních dní a nikoli
ve zkostnatělé folkloristické podobě, ale tato víra a s ní spojené
praktiky jsou přítomny v každodennosti tamějších obyvatel natolik, že se promítá do jejich životních postojů, hodnot, názorů
i jednání; za mrtvé se slouží mše, nedělají se stavební práce
v jistém období po smrti příbuzného (např. se nepodmazává
pec, nebílí dům aj.), v určité svátky se vykonávají rituály tak,
aby byli lidé se svými předky vždy zadobře. S kategorií živých
mrtvých, které se výše věnujeme, souvisí také mytologické
postavy spojované v lidové víře s dušemi mrtvých.
Naše závěry nelze vztahovat na celou ukrajinskou společnost, k tomu kvalitativní výzkumné šetření neslouží, ale domníváme se, že možnost zkoumat magicko-pověrečné představy našimi narátory stále zažívané, a tedy v daném prostoru
a čase skutečné, může přispět k pochopení toho, jak mohly tyto
představy v myšlení mnohých z místních lidí přežít procesy industrializace a modernizace až do současnosti, a tedy jak byl
možný jejich výskyt v českých zemích až do začátku 20. století.
Klíčová slova: narátor, revenant, terénní výzkum, kvalitativní
metoda, emická perspektiva, mytologie, náboženství, antropologie
Literatura
Bernard, R. H. (2002). Research Methods in Anthropology.
Qualitative and Quantitative Approaches. New York/Lanham/Oxford: Altamira Press.
Борисенко, В. (2007). Українська етнологія. Київ: Либідь.
Bouzek, J., & Kratochvíl, Z. (1994). Od mýtu k logu. Praha:
Herrmann & synové.
Bowie, F. (2008). Antropologie náboženství. Rituál, mytologie,
šamanismus, poutnictví. Praha: Portál.
Budil, I. T. (1998). Mýtus, jazyk a kulturní antropologie. Praha:
Triton.
Doty, W. (2004). Myth: A Handbook. Westport: Greenwood.
Dundes, A. (1996). Madness in Method Plus a Plea for Projective Inversion in Myth. In Patton, L. L., & Doniger, W. (Eds.).
Myth and Method (pp. 147–159). Charlottesville: University
of Virginia Press.
Eliade, M. (2006). Posvátné a profánní. Praha: Oikoymenh.
Eliade, M. (2011). Mýtus a skutečnost. Praha: Oikoymenh.
Eriksen, T. H. (2008). Sociální a kulturní antropologie. Praha:
Portál.
Evans-Pritchard, E. E. (1976). Witchcraft Oracles, and Magic
Among the Azande. Oxford: Oxford University Press.
Franzosi, R. (1998). Narrative Analysis-Or Why (and How) Sociologists Should be Interested in Narrative, Annual Review
of Sociology, 24, 517–554.
Gulová, L. (2013). Zakotvená teorie podle Strausse a Corbinové. In Gulová, L., & Šíp, R. (Eds.). Výzkumné metody v pedagogické praxi (pp. 45–71). Praha: GradaPublishing.
Галайчук, В. (2003). Взаємини” людини та домовика у
віруваннях українців Полісся, Вісник Львівського
університету. Серія історична, 38, 568–584.
Галайчук, В. (2006). Причинки до поліської демонології:
вірування у домовика. Народознавчі Зошити, 3–4, 457–
464.
Кононенко, О. (2011). Українська міфологія та культурна
спадщина. Харків: Фоліо.
Kratochvíl, Z. (2009). Filosofie mezi mýtem a vědou: od Homéra po Descarta. Praha: Academia.
Kulcsárová, Z., Komorovský, J., Tílkovská, M., & Prokopcová,
H. (1973). Světové mytologie. Praha: Orbis.
Lecouteux, C. (1997). Přízraky a strašidla středověku. Praha:
Volvox Globator.
Lecouteux, C. (1998). Víly, čarodějnice a vlkodlaci ve středověku. Praha: Volvox Globator.
Souhrn
Studie pojednává o dílčích výsledcích našeho rozsáhlého
výzkumného šetření, jehož cílem bylo zmapování stále živých
myticko-magických představ obyvatel ukrajinského Polesí
a Zakarpatí. Zaměřujeme se na víru v návraty zemřelých lidí
z onoho světa a ukazujeme, jak tyto představy ovlivňují každodenní život tamějších obyvatel. Tato snaha porozumět povaze
sociálních jevů, tomu, jak lidé v rámci určité skupiny vnímají
a popisují svět kolem sebe, je principiální charakteristikou kva17
Česká antropologie 65/1, Olomouc, 2015
Původní práce
Lévi-Strauss, C. (2006). Strukturální antropologie. Praha:
Argo.
Lévi-Strauss, C. (2007). Strukturální antropologie – dvě. Praha:
Argo.
Lévy-Bruhl, L. (1999). Myšlení člověka primitivního. Praha:
Argo.
Lieblich, A., Tuval-Mashiach, R., & Zilber, T. (1998). Narrative Research: Reading, Analysis, and Interpretation. Thousand Oaks: Sage Publications.
Łowmiański, H. (1986). Religia Słowian i jej upadek. 2. vyd.
Warszawa: PWN.
Lyotard, J. F. (1993). O postmodernismu. Postmoderno vysvětlované dětem, postmoderní situace. Praha: Filosofia.
Máčalová, J. (2014a). Pověry a lidové čarování na konci
19. století zachycené v dobovém periodiku Našinec, Historica Olomucensia, Supplementum II.(XXXVI), 163–179.
Máčalová, J. (2014b). Projevy magie a víry v pověry ve vztahu
k smrti a pohřbívání na konci 19. století. In Špatenková, N.
et al. O posledních věcech člověka: vybrané kapitoly z thanatologie (pp. 241–247). Praha: Galén.
Maiello, G. (2014). Vampyrismus & Magia Posthuma. Praha:
Epocha.
Navrátilová, A. (2004). Narození a smrt v české lidové kultuře.
Praha: Vyšehrad.
Nedbálková, K. (2007). Etnografie (Jedna ruka kreslí druhou
aneb Jak se dělá etnografický výzkum). In Švaříček, R.,
& Šeďová, K. et al. Kvalitativní výzkum v pedagogických
vědách (pp. 112–126). Praha: Portál.
Pavlásek, M., & Nosková, J. (2013). Výzkumník v poli kvalitativního terénního výzkumu – dilemata a otázky. In Pavlásek, M., & Nosková, J. (Eds.). Když výzkum, tak kvalitativní.
Serpentinami bádání v terénu (pp. 7–20). Brno: Masarykova
univerzita.
Pelcová, N. (2010). Vzorce lidství. Filosofické základy pedagogické antropologie. Praha, Portál.
Preissová Krejčí, A. (2013). Narativní analýza. In Gulová, L.,
& Šíp, R. (Eds.). Výzkumné metody v pedagogické praxi­
(pp. 117–138). Praha: GradaPublishing.
Segal, R. A. (2004). Myth: A Very Short Introduction. Oxford:
Oxford University Press.
Schmitt, J.-C. (2002). Revenanti: živí a mrtví ve středověké společnosti. Praha: Argo.
Soukup, M. (2014). Terénní výzkum v sociální a kulturní antropologii. Praha: Karolinum.
Šeďová, K. (2007). Analýza kvalitativních dat. In Švaříček, R.,
& Šeďová, K. et al. Kvalitativní výzkum v pedagogických
vědách (pp. 207–247). Praha: Portál.
Cichá, M., Máčalová, J., Preissová Krejčí, A. & Skotáková, J.
(2015). Nábožensko-mytologické představy obyvatel ukrajinského Polesí a Zakarpatí na příkladu víry v revenanty.
Česká antropologie, 65(1), 11–18.
18
Česká antropologie 65/1, Olomouc, 2015
Původní práce
VÝSKYT VRODENÝCH
VÝVINOVÝCH CHÝB, POTRATOV
A UŽÍVANIE ANTIKONCEPCIE
NA SLOVENSKU
(NCZI), vývoj počtu VVCh na území Slovenska v rokoch 1996
až 2011 a zistiť, či možno vyvodiť korelácie medzi výskytom
VVCh, spontánnych potratov a užívaním vnútromaternicovej
alebo hormonálnej antikoncepcie.
Cieľ
Cieľom štúdie je zmapovať vývoj počtu vrodených vývinových chýb a vytvoriť prehľad o úmrtnosti novorodencov a detí
do prvého roku života v dôsledku vrodených vývinových chýb
na území Slovenska v rokoch 1996 a 2011. Štúdia je následne
zameraná na odhalenie možnej korelácie medzi výskytom vrodených vývinových chýb, potratov (spontánnych alebo umelo
prerušených tehotenstiev) a užívaním vnútromaternicovej alebo hormonálnej antikoncepcie.
The incidence of birth defects, abortion
and contraception usage in Slovakia
Mária Fuchsová1, Eva Neščáková2,
Elena Szabová3
1
Centrum špeciálnopedagogického výskumu,
Ústav špeciálnopedagogických štúdií, Pedagogická fakulta,
Univerzita Komenského, Bratislava, Slovenská republika
2
Katedra antropológie, Prírodovedecká fakulta,
Univerzita Komenského, Bratislava, Slovenská republika
3
Slovenská zdravotnícka univerzita,
Bratislava, Slovenská republika
Metodika
V štúdii sme použili údaje zo Zdravotníckych ročeniek
NCZI Slovenskej republiky o počte hlásených vrodených vývinových chýb živonarodených detí (VVCh), ktoré sa narodili v danom roku (vchQ90_Q99), údaje o úmrtnosti do prvého
roku života z dôvodu VVCh (uQ00_Q99), údaje o spontánnych
potratoch u žien fertilného veku (od 15 do 49 rokov), o umelých
prerušeniach tehotenstva z dôvodu prenatálne zistenej VVCh
(upt_vch) a údaje o počte užívanej vnútromaternicovej (antk_
VM) a hormonálnej antikoncepcie (antk_H) u žien fertilného
veku. NCZI zbiera a spracováva vybrané údaje o zdravotnom
stave obyvateľstva, o sieti a činnosti poskytovateľov zdravotnej
starostlivosti a iných organizácií, o pracovníkoch, o ekonomike zdravotníctva vrátane financovania zdravotnej starostlivosti
poskytovanej na základe zdravotného poistenia, zdravotníckej
technike atď. Vykazovacia povinnosť pre spravodajské jednotky vyplýva zo zákona 540/2001 Z. z., 153/2013 Z. z. a vyhlášky MZ SR 10/2014 Z. z., 44/2014 Z. z. a 417/2009 Z. z.
Do národného registra pacientov s VVCh hlásia deti s VVCh
neonatológovia a všeobecní lekári pre deti a dorast. NCZI následne spracováva v Zdravotníckych ročenkách z ambulancií
pre deti a dorast prípady osôb s VVCh až do 26 roku veku.
Údaje o spontánnych potratoch a o užívaní antikoncepcie sa
do centra dostávajú z gynekologických ambulancií (NCZI,
1996–2011). Označenie VVCh je stanovené podľa MKCH10 (Q00_Q99 – vrodené chyby, deformácie a chromozomálne
anomálie). Pri údajoch o počte hlásených VVCh u živonarodených detí sme použili všetky diagnózy od kódu Q90 až
po kód Q99 (chromozomálne anomálie) Pri údajoch o úmrtnosti detí do prvého roku života z dôvodu VVCh sme využili
všetky diagnózy od kódu Q00 až po kód Q99 (vrodené chyby,
deformácie a chromozomálne anomálie). Údaje o počte VVCh
a úmrtnosť sú následne uvedené aj v prepočte na 1000 živonarodených detí a údaje o potratoch a užívanej antikoncepcie sú
v prepočte na 1000 žien fertilného veku. Na štatistické spracovanie údajov bol použitý štatistický program SPSS vs. 17.
Na vyjadrenie rozdielu medzi počtami jednotlivých ukazovateľov v roku 1996 a 2011 sme použili Pearsonov chí-kvadrát test.
Na vyjadrenie závislosti medzi jednotlivými parametrami, t. j.
hlásených VVCh u živonarodených detí a úmrtnosti z dôvodu
VVCh, spontánnymi potratmi a umelými prerušeniami tehotenstva a počte žien fertilného veku, ktoré užívajú antikoncepciu
boli vypočítané korelačné koeficienty (r – normálne rozdelenie,
rS – ak dáta nemali normálne rozdelenie).
Abstract
Birth defects are common complex conditions affecting po­
pulations throughout the world and account for a significant
proportion of neonatal morbidity and mortality. The aetiology
is common unknown. Some authors report to use of hormonal or intrauterine contraception as a cause of congenital malformation. The data from National Health Information Centre
(NHIC) were used in this study. Results of statistical processing
of data from NHCI suggest that use of intrauterine contraceptives may increase the risk of spontaneous abortion, or lead to
fetal death due to prenatally diagnosed birth defects. The relationship between hormonal contraceptive use and the incidence
of congenital malformations on the basis of the data used in this
study has not been confirmed.
Key words: incidence of malformation, miscarriage, abortion,
contraception
Úvod
Vrodené vývinové chyby (VVCh) predstavujä závažný spoločenský problém a tvoria významnú časť neonatálnej morbidity a mortality (Swanson & Sinkin, 2013). Ide o štruktúrne anomálie spôsobené primárnou poruchou diferenciácie určitej časti
organizmu vplyvom fyzikálnych, chemických alebo biologických faktorov. Medzi najznámejšie rizikové faktory patrí napr.
ionizujúce a rtg žiarenie, alkohol, nikotín, niektoré liečivá, vírusy a v neposlednom rade tu zohráva úlohu životospráva a vek
matky. Z genetického hľadiska sú ich podkladom chromozomálne aberácie, poruchy monogénového, prípadne multifaktoriálneho charakteru, ale do úvahy prichádzajú aj mutácie somatických buniek a teratogenéza, ktoré patria k rizikovým faktorom
opakujúcich sa spontánnych potratov. Etiológia VVCh je zatiaľ
často neznáma (Rai & Regan, 2006; Sršeň & Sršňová, 2005).
Niektorí autori, ako príčinu VVCh, príp. potratov, uvádzajú
užívanie vnútromaternicovej alebo hormonálnej antikoncepcie
(Bouyer et al., 2000; García-Enguídanos et al., 2005; OzguErdinc et al., 2014; Waller et al., 2010). Napríklad u žien, ktorým nebolo odstránené vnútromaternicové teliesko počas gravidity Deveer et al. (2011) zistili vyššiu hladinu CRP proteínu
(C-reaktive protein), čo svedčí o prítomnosti chronického zápalu zvyšujúceho riziko výskytu potratov a predčasných pôrodov.
Mechanizmus vplyvu hormonálnej antikoncepcie na výskyt
VVCh nepopisujú. V našej štúdii sme sa pokúsili zmapovať,
na základe údajov Národného centra zdravotníckych informácií
Výsledky
Výskyt VVCh (Q00–Q99) na Slovensku má kolísavý charakter. Za posledných 20 rokov početnosť VVCh predstavuje
1300–1500 prípadov ročne. Pri hodnotení relatívnych údajov
(počet VVCh na 1000 živonarodených detí) incidencia hlásených prípadov vykazuje rastúci trend. Úmrtnosť detí do prvého roku z dôvodu VVCh (Q00–Q99) sa od roku 1996 znižuje.
V roku 1996 bola prevalencia hlásených VVCh (Q90–Q99)
19
Česká antropologie 65/1, Olomouc, 2015
Původní práce
Tabuľka 1a. Vývoj počtu vrodených vývinových chýb a užívania antikoncepcie na Slovensku za rok
1996 až 2011
rok
uQ00_Q99
vchQ90_Q99
Potraty
upt_vch
antk_VM
antk_H
1996
1997
1998
1999
2000
2001
2002
2003
2004
2005
2006
2007
2008
2009
2010
2011
2,20
2,01
2,15
2,12
2,20
1,90
2,50
2,20
1,80
2,00
1,80
1,70
1,59
1,75
1,65
1,47
0,93
0,81
0,57
0,91
0,74
0,74
0,81
0,97
0,63
0,68
0,63
0,55
0,51
0,52
0,45
0,44
4,04
3,83
3,88
3,88
3,53
3,30
3,30
3,42
3,31
3,42
3,37
3,43
3,56
3,32
3,29
3,70
0,07
0,04
0,06
0,04
0,04
0,04
0,03
0,03
0,02
0,02
0,03
0,02
0,04
0,04
0,05
0,04
52,60
54,87
58,79
58,97
51,03
48,45
47,92
45,17
42,45
38,21
40,22
43,59
46,66
39,97
39,24
39,77
77,14
103,04
131,95
151,41
167,11
181,46
196,09
194,62
206,43
194,60
207,41
230,16
222,94
211,48
204,82
206,08
Poznámka: uQ00_Q99 – úmrtnosť detí do prvého roku z dôvodu VVCh Q00–Q99 (v prepočte na 1000 živonarodených detí), vchQ90_Q99 – prevalencia hlásených VVCh u živonarodených detí Q90-Q99 (v prepočte na 1000 živonarodených detí), potraty – prevalencia spontánnych potratov (v prepočte na 1000 žien fertilného veku), upt_vch –
prevalencia umelých prerušení tehotenstva z dôvodu prenatálne zistenej VVCh (v prepočte na 1000 žien fertilného
veku), antk_VM – počet žien, ktoré užívajú vnútromaternicovú antikoncepciu (v prepočte na 1000 žien fertilného
veku), antk_H – počet žien, ktoré užívajú hormonálnu antikoncepciu (v prepočte na 1000 žien fertilného veku)
u živonarodených detí 0,93 a úmrtnosť 2,20 na 1000 živonarodených detí, zatiaľ čo v roku 2011 prevalencia vykazovala
hodnotu 0,44 a úmrtnosť hodnotu 1,47 (Tabuľka 1a).
V tabuľke číslo 1a môžeme ďalej pozorovať prehľad počtu
spontánnych potratov a umelých prerušení tehotenstva z dôvodu prenatálne zistenej VVCh u žien fertilného veku za rok
1996 až 2011. Prevalencia spontánnych potratov v roku 1996
bola 4,04 a v roku 2011 vykazovala hodnotu 3,70 (na 1000 žien
fertilného veku). Prevalencia umelých prerušení tehotenstva
z dôvodu prenatálne zistenej VVCh na Slovensku od roku 1996
do roku 2011 klesla z hodnoty 0,07 na hodnotu 0,04 (na 1000
žien fertilného veku). Počet žien, ktoré užívajú vnútromaternicovú antikoncepciu sa od roku 1996 znížil, a naopak počet
žien, ktoré užívajú hormonálnu antikoncepciu sa od roku 1996
zvýšil (tabuľka 1a). Pokles a rast jednotlivých ukazovateľov nie
je štatisticky významný (tabuľka 1b).
Následne sme sa zamerali na zistenie možnej korelácie medzi výskytom VVCh, potratov (spontánnych alebo umelo prerušených tehotenstiev) a užívaním vnútromaternicovej alebo
hormonálnej antikoncepcie. Výsledky vyhodnotenia údajov
NCZI databázy naznačujú, že užívanie vnútromaternicovej
antikoncepcie by mohlo zvyšovať riziko výskytu spontánnych
potratov, prípadne viesť k úmrtiu plodu z dôvodu prenatálne
zistenej VVCh. Údaje z tabuľky číslo 2 a 3 naznačujú, že so
znižujúcim sa počtom žien, ktoré užívajú vnútromaternicovú
antikoncepciu sa úmerne znižuje úmrtnosť detí do prvého roku
z dôvodu VVCh (r = 0,634; p = 0,006), prevalencia spontánnych potratov (r = 0,570; p = 0,017) aj umelých prerušení
tehotenstva z dôvodu prenatálne zistenej VVCh (r = 0,594;
p = 0,015). Výsledky predkladanej štúdie potvrdili zároveň negatívnu koreláciu medzi užívaním hormonálnej antikoncepcie
a prevalenciou spontánnych potratov (r = –0,777; p = 0,001)
a umelých prerušení tehotenstva z dôvodu prenatálne zistenej
VVCh (r = –0,750; p = 0,001; Tabuľka 3). So zvyšujúcim sa
počtom žien, ktoré užívali hormonálnu antikoncepciu sa úmerne znižuje počet potratov a umelých prerušení tehotenstva.
Vrodené vývinové chyby sú jednou z najzávažnejších príčin
novorodeneckej úmrtnosti a tvoria cca 30 % príčin spontánnych
potratov (Correa-Villasenor et al., 2003; Lowry, 2008). Nábělková (1989) uvádza, že poznateľné vrodené vývinové chyby
sa vyskytujú asi u 2 % novorodencov. V USA viac ako 120 tisíc detí sa narodí s letálnou vrodenou vývinovou chybou, ktorá
často vedie k novorodeneckej úmrtnosti (Swanson & Sinkin,
2013). V Bogote sa v rokoch 2005 až 2012 narodilo 4682 detí
s jedným alebo viacerými typmi VVCh, čo predstavuje 1,6 %
všetkých detí. Najfrekventovanejšou poruchou boli vrodené
chyby vaskulárneho systému s prevalenciou 3 na 10 000 detí
(Correa et al., 2014). Podobne aj na Slovensku patria vrodené
vývinové chyby obehovej sústavy zo všetkých VVCh k najčastejším príčinám úmrtnosti detí do prvého roku života (v roku
1996 z celkového počtu 135 úmrtí na vrodené vývinové chyby
bolo 62 úmrtí z dôvodu vrodenej vývinovej chyby obehovej sústavy (45,93 %), v roku 2011 z celkového počtu 89 prípadov
úmrtia bolo 37 úmrtí z dôvodu vrodenej vývinovej chyby obehovej sústavy (41,57 %) (NCZI, 1996, 2011).
V roku 1996 bola prevalencia hlásených VVCh u živonarodených detí na Slovensku 0,93 a úmrtnosť 2,20 na 1000 živonarodených detí, zatiaľ čo v roku 2011 prevalencia vykazovala
hodnotu 0,44 a úmrtnosť hodnotu 1,47. Prevalencia všetkých
VVCh u živonarodených aj mŕtvonarodených detí (Q00_Q99)
sa na Slovensku pohybuje od 2,73 % za rok 1996 po 2,52 %
za rok 2011, čo je v zhode s údajmi iných zdravotníckych centier
na svete (okolo 2 % až 3 %) (NCZI, 1996, 2011; Misra, Dattani,
& Majeed, 2006; Lowry, 2008). Na základe posledných zmien
v zbere údajov hlásia vrodené chyby okrem neonatológov aj
všeobecní lekári pre deti a dorast, čo sa odzrkadlilo vo vyššom
počte hlásených detí s vrodenou chybou. Do národného registra pacientov s VVCh, ktorý spravuje NCZI, bolo za rok 2012
hlásených 1 955 detí, u ktorých bola VVCh diagnostikovaná
v roku 2012. Išlo o 1 924 detí narodených v roku 2012 (z nich
2 mŕtvonarodené) a 31 detí narodených pred rokom 2012. Neo­
natológovia hlásili 1 859 živonarodených a mŕtvonarodených
detí s VVCh diagnostikovanou v roku 2012. Všeobecní lekári
pre deti a dorast nahlásili ďalších 96 detí (Zdravotnícka ročenka, NCZI, 2012).
Diskusia
Výskyt vrodených vývinových chýb v populácii patrí medzi
najsledovanejšie ukazovatele zdravotného stavu obyvateľstva.
20
Česká antropologie 65/1, Olomouc, 2015
Původní práce
Tabuľka 1b. Vývoj počtu vrodených vývinových chýb a užívania antikoncepcie na Slovensku za rok
1996 až 2011
Rok
uQ00_Q99
vchQ90_Q99
potraty
upt_vch
antk_VM
antk_H
1996
1997
1998
1999
2000
2001
2002
2003
2004
2005
2006
2007
2008
2009
2010
2011
p
135
119
124
119
124
97
128
113
95
109
96
90
91
107
100
89
0,248
56
48
33
51
41
38
41
50
34
37
34
30
29
32
27
27
0,256
5712
5480
5549
5608
5125
4766
4759
4937
4768
4905
4811
4894
5058
4695
4637
5083
0,235
94
55
81
55
51
56
38
41
33
33
37
28
50
50
66
53
0,257
74764
78595
84824
85442
73989
69930
69060
65125
61078
54822
57489
62087
66234
56536
55244
54642
0,235
109649
147585
190370
219373
242320
261911
282595
280584
297050
279194
296469
327845
316482
299172
288344
283110
0,235
Poznámka: uQ00_Q99 – úmrtnosť detí do prvého roku z dôvodu VVCh Q00–Q99, vchQ90_Q99 – prevalencia hlásených VVCh u živonarodených detí Q90–Q99, potraty – prevalencia spontánnych potratov, upt_vch – prevalencia
umelých prerušení tehotenstva z dôvodu prenatálne zistenej VVCh, antk_VM – počet žien fertilného veku, ktoré
užívajú vnútromaternicovú antikoncepciu, antk_H – počet žien fertilného veku, ktoré užívajú hormonálnu antikoncepciu, p – najväčšia hodnota, pri ktorej ešte nezamietame nulovú hypotézu H0 (H0 = podiel počtu ukazovateľov
uQ00_Q99, vchQ90_Q99, potraty, upt_vch, antk_VM a antk_H v roku 1996 a 2011 je rovnaký)(α = 0,05)
Tabuľka 2. Korelácie medzi počtom žien, ktoré užívajú vnútromaternicovú (resp. hormonálnu) antikoncepciu a prevalenciou vrodených vývinových chýb na Slovensku v priebehu rokov 1996 až 2011
(α = 0,05)
antk_VM
antk_H
r
0,634
–0,487
uQ00_Q99
p
0,006
0,056
vch Q90_Q99
r
p
0,265
0,304
–0,499
0,052
Poznámka: r – hodnota korelačného koeficientu vyjadrujúca závislosť medzi počtom žien, ktoré užívajú vnútromaternicovú (resp. hormonálnu) antikoncepciou a prevalenciou VVCh; p – najväčšia hodnota, pri ktorej ešte nezamietame nulovú hypotézu H0 (H0 = ukazovatele uQ00_Q99, vchQ90_Q99, antk_VM a antk_H sú nezávislé)
môže zvýšiť riziko umelých prerušení tehotenstva. Mechanizmus vplyvu hormonálnej antikoncepcie na výskyt VVCh autori
nepopisujú. Výsledky predkladanej štúdie potvrdili následne
negatívnu koreláciu medzi užívaním hormonálnej antikoncepcie a prevalenciou spontánnych potratov a umelých prerušení
tehotenstva z dôvodu prenatálne zistenej VVCh. Nižňanská
(2005) dodáva, že hormonálna antikoncepcia môže znižovať
frekvenciu zápalov vnútorného genitálu, pretože vedľajší efekt
užitých hormónov na cervikálny hlien je, že ho udržiava trvale nepriechodný pre spermie a znižuje tak aj možnosť vzniku
ascendentnej infekcie z pošvy. Zníženou frekvenciou zápalov
vnútorného genitálu sa tak môže znižovať aj riziko potratu.
Bouyer et al. (2000) a Ozgu-Erdinc et al. (2014) uvádzajú,
že riziko spontánneho potratu je vyššie u žien, ktoré používajú
vnútromaternicové teliesko, ako spôsob antikoncepčnej metódy. Riziko komplikácií počas tehotenstva (umelé prerušenie
tehotenstva, vnútromaternicové úmrtie plodu, rastová retardácia, predčasný pôrod a predčasné prasknutie plodových blán)
je dokonca vyššie u žien, ktoré si vnútromaternicové teliesko
ponechali aj počas obdobia gravidity. U žien, ktorým nebolo
odstránené vnútromaternicové teliesko počas gravidity, sa zistila vyššia hladina CRP proteínu (C-reaktive protein), čo svedčí
o prítomnosti chronického zápalu (Deveer et al., 2011). Výsledky z NCZI naznačujú, že užívanie vnútromaternicovej antikoncepcie môže zvýšiť riziko spontánnych potratov, prípadne viesť
k úmrtiu plodu z dôvodu prenatálne zistenej VVCh.
Na základe štatistického spracovanie údajov z NCZI sa
vzťah medzi užívaním hormonálnej antikoncepcie a výskytom
VVCh nepotvrdil. K podobným výsledkom dospeli viacerí autori. Rice-Wray, Márquez-Monter a Gorodovsky (1970) robili
prieskum karyotypu deťom, ktoré sa narodili ženám užívajúcich
hormonálnu antikoncepciu jeden až tri cykly počas tehotenstva.
U týchto detí nezistili žiadne anomálie ani vrodené vývinové
chyby. Waller et al. (2010) potvrdili, že užívanie hormonálnej
antikoncepcie počas prvých troch mesiacov tehotenstva predstavovalo zvýšené riziko výskytu iba pre dva typy z 32 vrodených vývinových chýb: gastritída a vrodená vývinová porucha
srdca. García-Enguídanos et al. (2005) dopĺňajú, že užívanie
hormonálnej antikoncepcie viac ako 2 roky pred otehotnením
Záver
Prevalencia vrodených vývinových chýb sa na Slovensku
pohybuje od 2,73 % za rok 1996 po 2,52 % za rok 2011, čo je
v zhode s údajmi iných zdravotníckych centier na svete (okolo
2 % až 3 %). Prevalencia spontánnych potratov a umelých prerušení tehotenstva z dôvodu prenatálne zistenej VVCh na Slovensku od roku 1996 klesá. Pokles jednotlivých hodnôt daných
ukazovateľov štatistickú významnosť nepotvrdil. Výsledky štatistického spracovania údajov z NCZI naznačujú, že užívanie
vnútromaternicovej antikoncepcie môže zvýšiť riziko spontánnych potratov, príp. viesť k úmrtiu plodu z dôvodu prenatálne
zistenej VVCh. Vzťah medzi užívaním hormonálnej antikoncepcie a výskytom VVCh sa na základe použitých údajov v tejto štúdii nepotvrdil.
21
Česká antropologie 65/1, Olomouc, 2015
Původní práce
Súhrn
Vrodené vývinové chyby ovplyvňujú zdravie populácie
na celom svete a tvoria významnú časť neonatálnej morbidity
a mortality. Niektorí autori, ako príčinu vrodených vývinových
chýb, príp. potratov, uvádzajú užívanie vnútromaternicovej
(resp. hormonálnej) antikoncepcie. V predkladanej štúdii sme
sa preto zaoberali vývojom počtu VVCh na Slovensku v rokoch
1996 až 2011 a hľadali sme možné korelácie medzi výskytom
VVCh, spontánnych potratov a užívaním vnútromaternicovej
(resp. hormonálnej) antikoncepcie. V štúdii boli použité údaje
zo Zdravotníckych ročeniek Slovenskej republiky NCZI. Výsledky štatistického spracovania údajov z NCZI naznačujú, že
užívanie vnútromaternicovej antikoncepcie môže zvýšiť riziko
výskytu spontánnych potratov, príp. viesť k úmrtiu plodu z dôvodu prenatálne zistenej VVCh. Vzťah medzi užívaním hormonálnej antikoncepcie a výskytom VVCh sa na základe údajov
v tejto štúdii nepotvrdil.
Rai, R., & Regan, L. (2006). Recurrent miscarriage, Lancet,
368, 601–611.
Rice-Wray, E., Márquez-Monter, H., & Gorodovsky, J. (1970).
Chromosomal studies in children born to mothers who previously used hormonal contraceptives: A preliminary report.
Contraception, 1(1), 81–85.
Sršeň, Š., & Sršňová, K. (2005). Základy klinickej genetiky a jej
molekulárna podstata. Martin: Osveta.
Swanson, J. R., & Sinkin, R. A. (2013). Early Births and Congenital Birth Defects: A Complex Interaction. Clinics in Perinatology, 40(4), 629–644.
Waller, D. K., Gallaway, M. S., Taylor, L. G., Ramadhani, T. A.,
Canfield, M. A., Scheuerle, A., Hernández-Diaz, S., Louik,
C., & Correa, A. (2010). Use of oral contraceptives in pregnancy and major structural birth defects in offspring. Epidemiology, 21(2), 232–239.
Kľúčové slová: vrodené vývinové chyby, spontánny potrat,
umelé prerušenie tehotenstva, antikoncepcia
Poďakovanie
Táto štúdia bola podporená projektom VEGA 1/0789/14.
Literatúra
Bouyer, J., Rachou, E., Germain, E., Fernandez, H., Coste, J.,
Pouly, J.-L., & Job-Spira, N. (2000). Risk factors for extrauterine pregnancy in women using an intrauterine device,
Fertility and Sterility, 74(5), 899–908.
Correa-Villaseñor, A., Cragan, J., & Kucik, J. (2003). The Metropolitan Atlanta Congenital Defects Program: 35 years of
birth defects surveillance at the Centers for Disease Control
and Prevention, Birth Defects Res A Clin Mol Teratol, 67(9),
617–24.
Correa, C., Mallarino, Ch., Peña, R., Rincón, L. C., Gracia, G.,
& Zarante, I. (2014). Congenital malformations of pediatric surgical interest: Prevalence, risk factors, and prenatal
diagnosis between 2005 and 2012 in the capital city of a developing country. Bogotá, Colombia, Journal of Pediatric
Surgery, 49, 1099–1103.
Deveer, R., Engin-Ustun, Y., Sarikaya, E., Aydogan, P., Doganay, M. & Mollamahmutoglu, L. (2011). Comparison of
C-reactive protein levels in pregnancies with retained and
removed intrauterine device. J Matern Fetal Neonatal Med,
24, 1152–1154.
García-Enguídanos, A., Martínez, D., Calle, M. E., Luna, S.,
Valero de Bernabé, J., & Domínguez-Rojas, V. (2005).
Long-term use of oral contraceptives increases the risk of
miscarriage. Fertility and Sterility, 83(6), 1864–1866.
Lowry, R. B. (2008). Congenital anomalies surveillance in Canada. Can J Public Health, 99(6), 483–485.
Misra T, Dattani N, & Majeed A. (2006). Congenital anomaly
surveillance in England and Wales. Public Health, 120(3),
256–64.
Nábělková, A. (1989). Patobiológia a pediatria pre špeciálnych pedagógov I. Bratislava: UK.
NCZI (Národné centrum zdravotníckych informácií SR). Ústav
zdravotníckych informácií a štatistiky, Bratislava, 19962011, 2012.
Nižňanská, Z. (2005). Súčasné možnosti antikoncepcie, Via
pract., 2(7–8), 290–293.
Ozgu-Erdinc , A. S., Tasdemir, U. G., Uygur, D., Aktulay, A.,
Tasdemir, N., & Gulerman, H. C. (2014). Outcome of intrauterine pregnancies with intrauterine device in place
and effects of device location on prognosis. Contraception,
89(5), 426–430.
Fuchsová, M., Neščáková, E., & Szabová, E. (2015). Výskyt
vrodených vývinových chýb, potratov a užívanie antikoncepcie na Slovensku. Česká antropologie, 65(1), 19–22.
22
Česká antropologie 65/1, Olomouc, 2015
Původní práce
ANTROPOMETRICKÉ
CHARAKTERISTIKY HMOTNOSTI
A TĚLESNÉ VÝŠKY DĚTÍ
S MENTÁLNÍMI DISABILITAMI
VE VZTAHU K ŘÍZENÝM
POHYBOVÝM AKTIVITÁM
Úvod
Základními rozměry, které jsou pravidelně sledovány, jsou
tělesná výška a hmotnost (Přidalová et al., 2007; Riegerová,
Sedlák, & Kopecký, 2004). Je tedy nespornou výhodou oproti řadě zemí, že díky rozsáhlým reprezentativním výzkumům
především dětské a adolescenční populace, ale i dospělé populace (6. Celostátní antropologický výzkum dětí a mládeže 2001 Česká republika; Vignerová, Riedlová, Bláha et al.,
2006) jsou k dispozici kvalitní reprezentativní referenční data
(Bláha, 2002). V současné době je velmi těžké tuto tradici zachovat, protože ochota rodičů ke spolupráci stále klesá (Vignerová &­ Bláha, 2007). Děti s mentálními disabilitami procházejí obecně stejnými vývojovými fázemi jako děti referenční
populace, ale v některých vývojových obdobích je rozvoj
psychomotorických kompetencí více limitován. Všeobecným
problémem v současné postmoderní společnosti je hypokinéza,
u dětí ve věku 8–15 let uměle navozována každodenním sezením ve škole i doma, trávením času u televize, videoprogramů,
mobilů, u počítače apod., dále pak v dopravních prostředcích
(Harada, Krejčí et al., 2013; Marcus & Forsyth, 2010). V rámci pohybového učení je snaha u dětí s mentálními disabilitami
předcházet tělesnému oslabení a dle možnosti kompenzovat
hypokinetický styl řízenou manipulací s objemem a intenzitou
pohybových aktivit při respektování kontraindikací daných
disabilitou. Výzkumně ověřenými, a přitom dostupnými programy řízených pohybových aktivit, s rychlým a efektivním
účinkem integrace jsou např. tanec, chůze, jóga, herní činnosti
s využitím přírodního prostředí a vodního prostředí, založené
na aktivním prožitku pohybového učení (Kornatovská, 2014).
Pro děti s mentálními disabilitami jsou v tzv. bývalých socialistických zemích řízené pohybové aktivity obvykle méně dostupné než pro děti referenční populace. To jim v důsledku přináší
zdravotní problémy a komplikace týkající se tělesného rozvoje,
nadváhy, vadného držení těla (Bolach & Bulinski, 2012; Kornatovská, 2014). Není-li ve věku 8–15 let kladný vztah k pohybu
posilován, je v pozdějším věku velmi obtížné u osob s mentálními disabilitami udržet adekvátní pohybový režim a tím preventivně pečovat o jejich celkové zdraví (Davis, 2011).
Anthropometrics characteristics
of weight and height of children
with mental disabilities
in relation to controlled physical activities
Zuzana Kornatovská1, Pavel Bláha2,
Martin Hill3
1
Katedra výchovy ke zdraví, Pedagogická fakulta,
Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích, Česká republika
2
Katedra biomedicínských předmětů, Vysoká škola tělesné
výchovy a sportu Palestra, Praha, Česká republika
3
Oddělení steroidů a proteofaktorů, Endokrinologický ústav,
Praha, Česká republika
Abstract
Monitoring in anthropometrics characteristics of Czech children has a long tradition. It has been completed data in several
time periods. On this base, norms of weight and height could be
developed for Czech reference population of children (Vignerová & Bláha, 2001). Aim of the presented study was to compare
anthropometric characteristics of a group of mental disability
children with reference population of children in Czech Republic. The term “controlled physical activities” is a designation
of recreational physical activities carried out to achieve health
benefits through professionally guided motor learning. In the
experimental study 100 children (50 males, 50 females) participated in the experimental study, aged 8–15 years were divided in experimental and control groups. Intervention method was used together with testing of selected anthropological
indicators (3 times in 10 months intervention program was
provided the investigation of height, weight), followed by data
analyses. Relations of dependent variables to probands´ gender, to experiment and its exact phases were evaluated using
analysis of variance – repeated measures ANOVA (model
consisting of Subject factor, between-subject factors Gender
and Intervention – with and without intervention, within-subject factor of the experiment phase (before intervention, in the
5th month of intervention and after intervention in 10th month)
and between-factor interactions. Significant positive changes
were found in the monitored indicators during the intervention programs of controlled physical activities in children with
mental disabilities. We have recorded significant improvement
of the height and weight compared to the reference population
data. The results confirmed the specific anthropometrics, health
and social benefits of controlled physical activities in the mental disability context, in the important age period of 8–15 years.
As expected, when we evaluated the reference population data
with the groups of children with mental disabilities, we have
found significant differences.
Cíl
Hlavním cílem experimentálního šetření bylo monitorovat
změny základních tělesných parametrů (tělesná výška, hmotnost) u dětí s disabilitou mentální ve věku od 8–15 let účastnících se intervenčních programů řízených pohybových aktivit.
Dalším cílem bylo porovnat získané antropometrické charakteristiky dětí s mentálními disabilitami s referenční populací dětí
stejného věkového rozpětí v České republice.
Metodika
Charakteristika souborů
Analýza dat byla provedena u 3 souborů dětí ve věku od
8–15 let:
Experimentální soubor – děti s disabilitou mentální, u kterých byl aplikován intervenční pohybový program a prováděno 3x vyšetření hodnot tělesné výšky a hmotnosti (n = 50,
25 chlapců, 25 dívek, věkový průměr na počátku experimentu
12 let).
Kontrolní soubor – děti s disabilitou mentální, u kterých
ne­byl aplikován intervenční pohybový program, pouze prováděno 3x vyšetření hodnot tělesné výšky a hmotnosti (n = 50,
25 chlapců,25 dívek, věkový průměr na počátku experimentu
12 let).
Referenční soubor – jednalo se o zdravé děti, u kterých byla
tělesná výška a hmotnost vyšetřena v rámci 6. Celostátního antropologického výzkumu dětí a mládeže 2001 v České republice (Vignerová, Riedlová, Bláha et al., 2006) a publikována jako
kvalitní reprezentativní referenční data Bláhou v roce 2002
Key words: physical development in childhood, height, weight,
child with mental disability, motor learning
23
Česká antropologie 65/1, Olomouc, 2015
Původní práce
(n = 24787, 11931 chlapců, 12856 dívek, ve věkovém průměru
12 let).
Desetiměsíčního experimentálního šetření se tedy zúčastnilo 100 probandů (50 chlapců, 50 dívek) s disabilitou mentální
(lehká, středně těžká), rozdělených do 2 stejně početných souborů – experimentálního a kontrolního (Tabulka 1). Probandi
z experimentálního souboru a kontrolního souboru žili v Jihočeském regionu, byli edukováni ve stejných školních institucích. V experimentálním souboru bylo 26 probandů s lehkou
mentální disabilitou a 24 probandů se středně těžkou mentální
disabilitou. V kontrolním souboru bylo 25 probandů s lehkou
mentální disabilitou a 25 probandů se středně těžkou mentální
disabilitou.
Tělesná hmotnost – byla u probandů experimentálního šetření zjišťována na osobní váze TANITA BC 531. Vážení probandů probíhalo ve spodním prádle.
Tělesná výška – vertikální vzdálenost bodu vertex od podložky. Proband stál zády ke svislé stěně (bez lištového obložení
na podlaze) s patami a špičkami nohou u sebe. Stěny se dotýkal patami hýžděmi a lopatkami, výjimečně hlavou. Hlava byla
orientována v tzv. Frankfurtské horizontále zajištující žádoucí
polohu bodu vertex (nejvyššího bodu na temeni hlavy).
Statistické metody
Vztahy závisle proměnných k pohlaví probandů, experimentu a jeho jednotlivým fázím experimentu byly hodnoceny
modelem analýzy rozptylu s opakováním (repeated measures
ANOVA), který zahrnoval faktory Subjekt (vysvětlující inter­
individuální variabilitu), faktor Fáze experimentu (within-­
subject factor) a faktory Pohlaví a Experiment (between subject
factors). Dále model zahrnoval interakce Pohlaví × Experiment,
Pohlaví × Fáze experimentu, Experiment × Fáze experimentu
a Pohlaví × Experiment × Fáze experimentu. Závisle proměnné s nesymetrickou distribucí a nekonstantním rozptylem byly
před testováním ANOVA modelem transformovány směrem
k symetrii a homoscedasticitě Box-Coxovou transformací (Meloun, Hill, Militký, & Kupka, 2000). Optimální transformační
parametr byl nalezen s využitím přímkové regrese na maximální shodu teoretických kvantilů Gaussova rozdělení s kvantily
skutečné distribuce transformovaných dat. Distribuce a homogenita dat a reziduí byla kontrolována podle postupů uvedených v literatuře: Meloun, Militký, Hill, & Brereton (2002),
Meloun, Hill et al., (2004). Testování modelem ANOVA bylo
následováno vícenásobným porovnáváním metodou nejmenšího významného rozdílu. Ke statistickému hodnocení byl použit
software Statgraphics Centurion, verze XVI od firmy Statpoint
Inc. (Moffett, 1996).
Tabulka 1. Četnosti probandů s mentálními disabilitami participujících v experimentálním šetření
Chlapci
Dívky
Celkem
Výzkumné soubory
n
n
n
Experimentální soubor
25
25
50
Kontrolní soubor
25
25
50
Celkem
50
50
100
Poznámka: n – četnost
Organizace výzkumu
Výzkum probíhal v letech 2010–2013. Nejprve byl proveden výběr probandů do experimentálního souboru a kontrolního souboru metodou stratifikovaného náhodného výběru.
Vyšetření zkoumaných parametrů hmotnosti a tělesné výšky
bylo prováděno u experimentálního souboru i u kontrolního
souboru ve stejném období 3x v průběhu 10 měsíců, a to vždy
před zahájením intervenčního programu, pak po 5 měsících,
a poté po 10 měsících po ukončení intervenčního programu.
Vyšetření probíhala vždy ve stejnou denní hodinu, ve stejné
místnosti, za stejných podmínek. Výsledná data byla editována a podrobena statistickému zpracování s komparací dat referenčního souboru dětské populace stejného věkového rozpětí
získaných v rámci 6. Celostátního antropologického výzkumu
dětí a mládeže 2001 v České republice (Vignerová, Riedlová,
Bláha et al., 2006).
Intervenční metoda
Intervenční programy probíhaly u experimentálního souboru v časové ose 10 měsíců. Skládaly se z 3 tříměsíčních tréninkových cyklů řízených pohybových aktivit specificky didakticky ztvárněných pro daný druh disability. Zbývající měsíc byl
rovnoměrně rozdělen do tří desetidenních bloků, ve kterých
byla prováděna vyšetření hodnot tělesné výšky a hmotnosti, tj.
před započetím intervenčního programu, uprostřed a na konci
intervenčního programu. Tříměsíční cykly byly zvoleny proto,
že jsou efektivní z hlediska pohybového učení (Dovalil et al.,
2009; Válková, 2012). Obsahové zaměření intervenčních pro-
Metody
Antropometrické metody vyšetření hmotnosti a tělesné výšky
podle Vignerové, Bláhy (2001)
Vyšetření hmotnosti a tělesné výšky patří mezi metody neinvazivní, terénně dostupné.
Tabulka 2. Průměrné hodnoty hmotnosti a tělesné výšky (interval spolehlivosti 95%) v průběhu experimentálního šetření v komparaci
typu souboru, pohlaví a fází vyšetření
Soubor
Experimentální
Kontrolní
Referenční
n = 50
n = 50
n = 24787
Soubor
Experimentální
Kontrolní
Referenční
n = 50
n = 50
n = 24787
Hmotnost (kg)
Začátek experimentu
Konec experimentu
Rozdíl
Dívky
Chlapci
Dívky
Chlapci
Dívky
Chlapci
n = 25
n = 25
n = 25
n = 25
n = 12856
n = 11931
M ± SD
M ± SD
M ± SD
M ± SD
51,6 ± 0,23
51,6 ± 0,31
50,2 ± 0,26
51,2 ± 0,31
–1,4
–0,4
51,9 ± 0,26
51,6 ± 0,31
53,2 ± 0,26
53,7 ± 0,31
1,3
2,1
46,6 ± 0,09
46,7 ± 0,01
neprobíhalo měření
Výška (cm)
Začátek experimentu
Konec experimentu
Rozdíl
Dívky
Chlapci
Dívky
Chlapci
Dívky
Chlapci
n = 25
n = 25
n = 25
n = 25
n = 12856
n = 11931
M ± SD
M ± SD
M ± SD
M ± SD
152,6 ± 0,18
154,0 ± 0,16
154,4 ± 0,18 156,9 ± 0,18
1,8
2,9
151,5 ± 0,18
152,5 ± 0,16
153,8 ± 0,18 155,5 ± 0,16
2,3
3,0
162,0 ± 0,08 161,8 ± 0,09
neprobíhalo měření
Poznámka: n – četnost
24
Česká antropologie 65/1, Olomouc, 2015
Původní práce
gramů vyplynulo ze zkušeností získaných během analytických
investigativních šetření v britském regionu West Midlands
(Kornatovská, 2013), bylo koordinováno postupně a návazně od
tématiky chůze k tanečním aktivitám, vybraným jógovým cvičením a cvičením v teplé vodě s prvky „floatsation“ (vznášení).
Řízené pohybové aktivity byly prováděny tak, aby nedocházelo
ke konfrontačnímu napětí. Intervenční program měl charakter
pravidelného tréninku s volnočasovým přesahem do každodenního života dětí s mentálními disabilitami. Médiem byl vedený,
řízený pohyb, u kterého bylo možné snadno volit tempo provedení, a tím nejlépe dosahovat provedení pohybového úkolu. Při realizaci zatížení v dílčích intervenčních tréninkových
jednotkách byla respektována aktuální tělesná zdatnost probandů. Pro cvičební účely byly využity prostory školních institucí
a blízkého okolí (parky, hřiště), které děti dobře znaly. Pravidelně 1x týdně byla aplikována jedna příslušná intervenční tréninková jednotka v odpoledních hodinách v časové délce 90 minut. Přitom bylo dbáno na to, aby každá intervenční jednotka
probíhala minimálně 1–2 hodiny po hlavním jídle dětí. Každá
intervenční tréninková jednotka byla koncipována s následným
přesahem do šesti následujících dnů týdne (tj. do nové intervenční tréninkové jednotky) ve formě motivačních úkolů. Tím
bylo zajištěno opakování, tolik potřebné a důležité pro vznik
pohybového engramu. Intervenční programy pro děti s různými
typy mentálních disabilit se tudíž nelišily z hlediska časové osy,
obsahové náplně, cílů. Odlišnosti byly v didaktickém ztvárnění
vzhledem k aktuální situaci a druhu disability.
Ve 2. a 3. cyklu byly nacvičovány jednoduché tance v kruhu
a ve dvojici, tanec podle vlastní fantazie (diskotance, zrcadlo
aj.) apod., tanec ve dvojici a tanec ve skupině (např. kolový,
v řadě – zavíjení a rozvíjení „hada“).
Jógová cvičení – 4 koherentní tréninkové jednotky v každém
cyklu intervenčního programu
Pohybové učení v této řízené pohybové aktivitě bylo zaměřeno především na postupný rozvoj flexibility, síly, obratnosti a správného držení těla. Tréninkový program byl založen
na osvojování si jednoduchých jógových cvičení v pomalém
tempu, v souladu s dýcháním s akcentem na rozvoj rovnováhy a relaxačních technik, což má vysoký účinek na rozvoj
a zlepšení psychické stability. Podobně jako v tanečním bloku
i v jógovém tréninku byla důležitou součástí imaginace a hra.
Představa „stromů“, „zvířat“, „slunce a měsíce“ byla motivací
k provádění cviků, umožnila jejich zapamatování. Jógová cvičení jsou typická zavíráním očí během cvičení, a tím je podporován individuální rytmus a tempo cvičení a rozvoj koncentrace. Při nácviku byl kladen důraz na individuální a aktuální
možnosti provádění cvičení. Ve 2. a 3. cyklu byly nacvičovány
sestavy Pozdrav slunci a Pozdrav měsíci. Jógové sestavy tvoří harmonický celek vzájemně se doplňujících poloh, zlepšují
pohyblivost těla a pozitivně působí na činnost žláz. Bylo tak
zlepšováno svalové čití a prostorová orientace. Pravidelné každodenní cvičení několika kol sestavy napravuje vadné držení
těla, odstraňuje bolesti zad, stres a zažívací potíže (Maheshwarananda, 2005). Bylo snahou cvičit sestavy plynule v souladu
s dýcháním. Pomůckou byla imaginace vycházejícího slunce,
kdy v jednotlivých pozicích byla aplikována představa, jaká
část těla je sluncem příjemně prohřívána.
Popis řízených pohybových aktivit používaných v rámci intervenčních programů
Chůze – 3 koherentní tréninkové jednotky v každém cyklu intervenčního programu
Pohybové učení v této řízené pohybové aktivitě bylo zaměřeno především na postupný rozvoj vytrvalosti a aerobní
zdatnosti odpovídající aktuálnímu stavu a možnostem cvičenců. Byly střídány a rozvíjeny různé kombinace prosté chůze
(vpřed, vzad, stranou, s obraty), taneční chůze s doprovodem
hudby kombinována s imaginací a představivostí doprovázená tvořivými prvky podle možností dětí (např. chůze lesem,
po „mechu“), kombinace s poskoky a během (napodobování
vláčku, cválajícího koníka, indiánský běh). Ve 2. a 3. cyklu
byla nacvičována chůze s holemi (Nordic walking) a běžná
chůze turistická bez holí. V obou případech byl trénink zaměřován na chůzi ve venkovním prostředí (ulice, park, lesní cesta)
v kombinaci s hrami s využitím přírodního prostředí. Jednalo se
o nácvik chůze po rovině, chůze po chodníku, chůze ve dvojici,
chůze ve skupině, chůze do kopce a s kopce.
Cvičení ve vodě, floatsation – 2 koherentní tréninkové jednotky
v každém cyklu intervenčního programu
Pohybové učení v této řízené pohybové aktivitě bylo zaměřeno především na rozvoj uvolnění a schopnosti „vznášení
se ve vodě“. Byl využíván malý bazén s teplejší vodou. V intervenčních tréninkových jednotkách byla využívána chůze
ve vodě, hry se stříkáním a ponořováním se do vody ke zbavení
se pocitu strachu z vody. Základním principem pro přístup cvičitele ke cvičenci byl přístup z Halliwick metody: „Jsem tu,
abych ti pomohl“, zdůrazněné gestem rozevřených paží vstříc
ke cvičenci. Byly využívány různé nadlehčovací pomůcky
k rozvoji příjemného pocitu „vznášení se“, „plynutí“, „unášení“ a rozvíjeny různé kombinace s dopomocí cvičitele, bez jeho
dopomoci. Byl využíván efekt „flow“ známý z psychologie
sportu, probouzející pocity radosti, spokojenosti, klidu a štěstí při pohybových aktivitách určitého rázu a vzbouzející touhu
opakovat, vracet se k pohybovému zážitku. Tyto intervenční
tréninkové jednotky byly součástí 2. a 3. cyklu a bylo jich nejméně vzhledem k omezené dostupnosti bazénu.
Tanec – 3 koherentní tréninkové jednotky v každém cyklu intervenčního programu
Pohybové učení v této řízené pohybové aktivitě bylo zaměřeno především na postupný rozvoj obratnosti a správného
držení těla. Tanec je důležitou součástí sebevyjádření a sociálního kontaktu. Je ceněn pro možnost spontánního pohybového uvolnění a katarze (Dinold & Zamin, 1996; Górny, 2013).
Při jeho nácviku je výrazně podporována schopnost koncentrace a zapamatování. Byly voleny takové prvky a dovednosti
odpovídající aktuálním možnostem cvičenců. Zpočátku bylo
pohybové učení rozvíjeno prostřednictvím tanečních her s využitím popěvků a říkadel (např. Zlatá brána, aj.), tleskání a jiné
jednoduché rytmizace. Dále byla probouzena fantazie při tanečních improvizacích (např. tzv. tanec „v kouli“ – představa,
že mám v ruce štětec s barvou a mohu vymalovat prostor pomyslné koule, ve které stojím - nad sebou, kolem sebe). Důležitou součástí pohybového učení byla ukázka cvičitele a metoda
kinestéze, tj. zastavení se v pohybu, dopomoc do určité pozice
s následnou výdrží, což napomáhalo fixaci pohybové struktury.
Struktura intervenční jednotky včetně motivačních úkolů na týden
Každá intervenční tréninková jednotka se skládala ze 4
částí – úvodní, průpravné, hlavní a závěrečné. V úvodní části
proběhlo nejprve přivítání dětí, nejčastěji v kruhu (ve stoji,
v sedu) a seznámení s obsahem tréninkové jednotky. Pak následovala motivace k obsahu a dále zahřátí formou hry „warming up effect“. Celkový čas úvodní části byl 15–20 minut.
V průpravné části bylo aplikováno protažení a rozcvičení jako
příprava na zatížení v hlavní části. Celkový čas průpravné části
byl 15–20 minut. V hlavní části si děti zopakovaly nejdůležitější pohybové dovednosti z předchozí intervenční tréninkové jednotky a následně probíhalo pohybové učení dovedností
nových v rámci dané řízené aktivity. Celkový čas hlavní části
byl 40–45 minut. V závěrečné části bylo navozeno zklidnění
25
Česká antropologie 65/1, Olomouc, 2015
Původní práce
a uvolnění „calming down effect“ a předány motivační úkoly,
zhodnocení celého cvičení v kruhu (v sedu, ve stoji), rozloučení
a motivace na další intervenční tréninkovou jednotku. Celkový
čas závěrečné části byl 15–20 minut. Motivační úkol byl volen buď individuálně, nebo pro celou skupinu dětí. Motivační
úkol byl určený pro každodenní provádění po zbývajících 6 dnů
týdne pod dohledem rodičů nebo vychovatelů a zároveň spolu
s nimi. Obrácení rolí, kdy dítě učilo dospělé, „jak na to“ bylo
pro participující děti velmi motivující. Cílem používání motivačního úkolu bylo dosažení pravidelného cvičení ve volném
čase hravou a radostnou formou, psychické a tělesné uvolnění,
zlepšení sebekontroly.
zjištěna také signifikantně vyšší hmotnost, a to o 4,9 kg oproti
hodnotě chlapců referenčního souboru (p = 0,0001).
V průběhu experimentálního šetření došlo postupně k poklesu průměrné hmotnosti u dívek z experimentálního souboru k průměrné hodnotě 50,2 kg, což představuje signifikantní
rozdíl mezi 1. a 3. vyšetřením (F = 28,8; p = 0,0001). U dívek
z kontrolního souboru došlo v průběhu experimentálního šetření naopak k nárůstu průměrné hodnoty hmotnosti o 1,3 kg,
což představuje signifikantní rozdíl mezi experimentálním
souborem a kontrolním souborem ve 3. vyšetřením (F = 154,5;
p = 0,0001).
U chlapců z experimentálního souboru zůstávala hodnota
hmotnosti bez signifikantních změn – pokles hmotnosti činil
0,4 kg (Tabulka 2). Statistickou analýzou hodnot hmotnosti
byl zaznamenán (podobně jako tomu bylo u dívek kontrolního souboru) nárůst hmotnosti u chlapců z kontrolního souboru
o 2,1 kg ve 3. vyšetření (F = 52,9; p = 0,0001).
Lze konstatovat, že ve 3. vyšetření u obou pohlaví kontrolního souboru došlo k negativnímu trendu vzestupu hodnot
hmotnosti, a to se signifikantním rozdílem mezi 1. a 3. vyšetřením. Analyzované průměrné hodnoty hmotnosti probandů
s mentálními disabilitami ve 2. a ve 3. vyšetření, i přes pozitivní trend úbytku hmotnosti u dívek z experimentálního souboru a u chlapců z experimentálního souboru, byly signifikantně
vyšší nežli průměrné hodnoty hmotnosti referenčního souboru
– u dívek i u chlapců. U dívek z kontrolního souboru a u chlapců z kontrolního souboru v komparaci s výsledky referenčního
souboru (p = 0,0001) byly analyzovány ještě vyšší průměrné
hodnoty hmotnosti než v 1. vyšetření (Tabulka 2, Obrázek 1).
Výsledky
Výsledky antropometrických vyšetření jsou uspořádány
a prezentovány v posloupnosti tělesná hmotnost a tělesná výška.
Tělesná hmotnost
Na počátku experimentálního šetření byla průměrná hmotnost u probandů s mentálními disabilitami bez signifikantní
rozdílnosti mezi experimentálním souborem a kontrolním
souborem (Tabulka 2), a to jak u vyšetřených dívek, tak u vyšetřených chlapců (Obrázek 1). Zjištěné vstupní průměrné
hodnoty hmotnosti probandů s mentálními disabilitami vysoce překračovaly průměrné hodnoty hmotnosti referenčního
souboru u­ dívek i u chlapců. Přitom u dívek experimentálního
souboru a kontrolního souboru byla zjištěna signifikantně vyšší
hmotnost o 5,1 kg (p = 0,0001) než u dívek referenčního souboru. U chlapců experimentálního a kontrolního souboru byla
Obrázek 1. Vývoj tělesné hmotnosti u probandů s mentálními disabilitami v průběhu experimentálního šetření v komparaci typu souboru, pohlaví a fází vyšetření (n = 100, experimentální soubor = 25 chlapců, 25 dívek; kontrolní soubor = 25 chlapců, 25 dívek) v porovnání k referenčnímu
souboru (n = 24787, 11931 chlapců, 12856 dívek)
Tělesná výška
Na počátku experimentálního šetření byla průměrná tělesná
výška u probandů s mentálními disabilitami podobná, tj. u dívek experimentálního souboru (152,6 cm), u dívek kontrolního
souboru (151,5 cm), a dále u chlapců experimentálního souboru (154,0 cm) a u chlapců kontrolního souboru 152,5 cm, tj.
bez signifikantní rozdílnosti mezi experimentálním souborem
a kontrolním souborem. Jak však vyplývá z tabulky 2 a obrázku 2, zjištěné vstupní průměrné hodnoty tělesné výšky probandů
s mentálními disabilitami byly signifikantně nižší (p = 0,0001),
než průměrné hodnoty tělesné výšky referenční populace, a to
jak u dívek, tak u chlapců. U dívek experimentálního souboru
byla zjištěna nižší tělesná výška v průměru o 9,4 cm, u dívek
kontrolního souboru o 10,5 cm oproti průměrné hodnotě tělesné
výšky u dívek referenční populace. U chlapců experimentální
souboru byla zjištěna signifikantně nižší tělesná výška v průměru o 7,8 cm, u chlapců kontrolního souboru o 9,3 cm oproti
průměrné hodnotě tělesné výšky u chlapců referenčního souboru.
26
Česká antropologie 65/1, Olomouc, 2015
Původní práce
Na konci experimentálního šetření byl zjištěn analogický
nárůst průměrných hodnot tělesné výšky u experimentálního souboru a kontrolního souboru dívek k průměrné hodnotě
154,4 cm, u dívek kontrolního souboru k průměrné hodnotě
153,8 cm, u chlapců experimentálního souboru až k průměrné
hodnotě 156,9 cm, u chlapců kontrolního souboru k průměrné
hodnotě 155,5 cm. Přes tento pozitivní nárůst průměrných hodnot tělesné výšky u probandů obou pohlaví v experimentálním
šetření byly tyto hodnoty signifikantně nižší (p = 0,0001), než
průměrné hodnoty tělesné výšky souboru referenční populace
stejného věkového rozpětí a pohlaví (Tabulka 2, 0brázek 2).
Lze provést shrnutí, že nedostatek pohybové stimulace
může mít negativní vliv na nárůst hmotnosti, dětí s mentálními
disabilitami a současně může negativně ovlivnit tělesný rozvoj
dítěte ve smyslu nedostatečné tělesné výšky.
Aktuální otázkou, která nebyla ještě v českých podmínkách
zkoumána a diskutována, je míra tělesné zátěže u dětí s mentálními disabilitami vzhledem k optimálnímu tělesnému růstu
a vývoji. Zároveň je potřebné diskutovat tlumivý vliv sedativ
a medikamentózní léčby, používaný u dětí s mentálními disabilitami poměrně často vzhledem k symptomům neklidu
a maladaptivního chování. Nabízí se přitom otázka, zda právě
dostatek pohybového uvolnění u těchto dětí by nebyl vhodnější variantou ke snížení neklidu a projevů maladaptace než
podávání medikamentů. Daný problém je jistě také propojen
s otázkou vhodné výživy, zejména bez aditiv a sladkostí, které
neklid stimulují.
V průběhu experimentálního šetření klesla signifikantně
průměrná hodnota hmotnosti u dívek z experimentálního souboru mezi 1. a 3. vyšetřením. U dívek z kontrolního souboru
došlo v průběhu experimentálního šetření naopak k nárůstu
průměrné hodnoty hmotnosti. U chlapců z experimentálního
souboru klesla hmotnost o 0,4 kg. Tento poměrně nízký pokles
hmotnosti lze interpretovat pozitivně oproti kontrolnímu souboru, kde došlo naopak k nárůstu hmotnosti o 2,1 kg ve 3. vyšetření (F = 52,9; p = 0,0001). Lze konstatovat, že ve 3. vyšetření u obou pohlaví kontrolního souboru došlo k negativnímu
trendu vzestupu hodnot hmotnosti, zatímco u obou pohlaví
experimentálního souboru k poklesu hmotnosti. Lze diskutovat ve shodě s interpretacemi Bensona a Connollyho (2012),
Diskuze
V následujících přehledech jsou diskutovány výsledky
u probandů s mentálními disabilitami v posloupnosti tělesná
hmotnost a tělesná výška. Diskuse zhodnocuje průběh experimentálního šetření v čase, tj. v průběhu 10 měsíců, ve kterých byly experimentální i kontrolní soubory 3x vyšetřeny. Je
potřebné uvést, že zajištění shodných standartních podmínek
pro vyšetření bylo realizováno, i když s nemalým organizačním
úsilím.
Analyzované počáteční průměrné hodnoty hmotnosti probandů s mentálními disabilitami byly signifikantně vyšší než
průměrné hodnoty hmotnosti referenčního souboru dětí. Naproti tomu zjištěné počáteční průměrné hodnoty tělesné výšky
probandů s mentálními disabilitami byly signifikantně nižší,
než průměrné hodnoty tělesné výšky referenčního souboru dětí.
Opět, podobně jako u výsledků tělesné hmotnosti, tomu bylo
tak shodně u dívek i u chlapců.
Obrázek 2. Vývoj tělesné výšky u probandů s mentálními disabilitami v průběhu experimentálního šetření v komparaci typu souboru, pohlaví a fází vyšetření (n = 100, experimentální soubor = 25 chlapců, 25 dívek; kontrolní soubor = 25 chlapců, 25 dívek) v porovnání k referenčnímu
souboru (n = 24787, 11931 chlapců, 12856 dívek)
že intervenční pohybový program má příznivý vliv na snížení
hmotnosti a rozvijí pohybové dovednosti, což je důležité v dětském věkovém období 8–15 let. Patrně se zde příznivě odrazil
především kondičně pojatý trénink chůze indoorové i outdoorové, dále pak trénink tanečních aktivit a v neposlední řadě obliba
různých balančních, relaxačních a dechových cvičení (tanečních her, jógových cvičení, pohybových aktivit ve vodním prostředí, floatsation). Analyzované výsledky svědčí o pozitivním
vlivu pohybové zátěže také na organismus chlapců, vzhledem
k zjištěným rozdílům mezi experimentálním souborem a kon-
trolním souborem u chlapců s mentálními disabilitami (Obrázek 1), a to zřejmě ve smyslu adaptace na funkční zatížení organismu z hlediska anabolických efektů tvorby svalové hmoty
u chlapců od 12 let věku.
Diskuse k výsledkům tělesné výšky a diskuse k vlivu pohybových aktivit na zkoumané antropometrické charakteristiky
Z hlediska analýzy výsledků vyšetření hodnot tělesné výšky u probandů s mentálními disabilitami v jednotlivých fázích
experimentálního šetření nebyly zjištěny signifikantní rozdíly
u zkoumaných souborů experimentálních a kontrolních. Ne27
Česká antropologie 65/1, Olomouc, 2015
Původní práce
byly zjištěny signifikantní odlišnosti rozdíly mezi pohlavími
z hlediska zkoumání hodnot tělesné výšky u probandů v experimentálním souboru a v kontrolním souboru, což je typické pro
daný věk probandů, kdy intersexuální rozdíly jsou v tomto kontextu minimální. Vyšetřené změny hodnot tělesné výšky v obou
výzkumných souborech experimentální a kontrolní měly analogický průběh.
Na základě realizace intervenčních programů u experimentálního souboru lze potvrdit, že proponované tři tříměsíční na sebe navazující koherentní cykly řízených pohybových
aktivit se u probandů s mentálními disabilitami osvědčily,
a to ve věkové periodě 8–15 let, která je důležitým vývojovým
sedmiletým cyklem, jak uvádí např. Lepore, Gayle, Shawn
(2007) a Lerner, Kline (2006) i Mansell, Beadle-Brown (2010),
kteří v podstatě shodným způsobem zdůrazňují tuto věkovou
periodu jako významně senzitivní pro efekty pohybového učení
a rozvoj obratnosti. Zajímavou paralelou je také antroposofie
Rudolfa Steinera, který zdůrazňoval sedmileté cykly ve vývoji
dítěte od narození do 7 let a pak od 8 do 15 let (Steiner, 2003).
Realizované programy řízených pohybových aktivit byly velmi
oblíbené u všech probandů experimentálního souboru. S negativními postoji k intervenčnímu programu řízených pohybových aktivit ze strany probandů jsme se nesetkávali. Děti se
na pravidelné tréninky těšily, byly hrdé na to, že mohly sociálnímu okolí dát najevo, že „mají trénink“, že „jdou na trénink“. Děti se skutečně absolvováním intervenčního programu
řízených pohybových aktivit naučily velmi dobře orientovat
v tréninkovém prostředí, kde pohybové aktivity probíhaly. Je
však třeba uvést, že ve většině případů se jednalo o jim známé
prostředí, neboť intervenční tréninkové jednotky probíhaly většinou v některém školním zařízení a jeho blízkém okolí (park,
hřiště). Nedocházelo k projevům sociální maladaptace. Sociálním záměrem intervenčních programů řízených pohybových
aktivit bylo především naučit je zajímavým pohybovým dovednostem, které je možné uplatnit v každodenním životě, předvést
někomu „že to umím“ a které je možné provádět bez velkých
finančních nároků. Byl tak sledován zdravotně preventivní
i rekreační akcent pohybových aktivit v přirozeném sociálním
kontextu. Vhodnou motivací k řízené pohybové aktivitě, která
je vzhledem k individualitě i momentálnímu stavu dítěte s mentální disabilitou přiměřená a správně dávkovaná, lze pěstovat
kladný vztah k pohybovému učení v rámci řízených pohybových aktivit. Navozováním vhodných situací, na něž může dítě
s disabilitou během cvičení reagovat motoricky, emočně i sociálně, je obohacován celkový rozvoj osobnosti.
a dospívající populace. Na tomto základě byly vypracovány
normy váhy a výšky pro Českou referenční populaci (Vignerová & Bláha, 2001). Cílem předložené studie bylo porování
antropometrických charakteristik skupiny dětí s mentálními
disabilitami s referenční populaci dětí v České republice. Termín „řízené pohybové aktivity“, je označením pro rekreační
pohybové aktivity prováděné za účelem dosažení zdravotních
benefitů prostřednictvím odborně vedeného motorického učení. Experimentální studie se zúčastnilo 100 dětí (50 chlapců,
50 dívek) ve věku 8–15 let, které byly rozděleny do experimentálního a kontrolního souboru. Intervenční metoda byla použita spolu s testováním vybraných antropometrických ukazatelů
(3x za 10 měsíců intervenčního programu bylo provedeno vyšetření hmotnosti a tělesné výšky) s následnou analýzou dat.
Vztahy závisle proměnných k pohlaví probandů, experimentu
a jeho jednotlivým fázím byly hodnoceny modelem analýzy
rozptylu s opakováním (ANOVA s opakovaným měřením, software Statgraphics Centurion verze XVI. Statpoint Inc. Byly
prokázány signifikantní pozitivní změny ve sledovaných ukazatelích vlivem intervenčních programů řízených pohybových
aktivit pro děti s mentálními disabilitami. Zaznamenali jsme
výrazné zlepšení výšky a hmotnosti ve srovnání s referenční
populací. Výsledky potvrdily specifické antropometrické, zdravotní i sociální benefity řízených pohybových aktivit v kontextu mentálních disabilit lehké až středně těžké v důležitém věkovém období 8–15 let. V souladu s výzkumným předpokladem
byly zjištěny signifikantní rozdíly v tělesné výšce a hmotnosti
mezi souborem dětí s mentálními disabilitami a referenční dětskou populací stejného věku
Klíčová slova: tělesný vývoj v dětství, tělesná výška, tělesná
hmotnost, mentální disability lehké až střední, motorické učení
Literatura
Benson. R., & Connolly, D. (2012). Trénink podle srdeční frekvence: jak zvýšit kondici, vytrvalost, laktátový práh, výkon.
Praha: Grada Publishing.
Bláha, P. (2002). Využití antropometrických metod v obezitologii. Postgraduální medicína, 4(4), 416–421.
Bolach, E., & Bulinski, P. E. (2012). Ocena sprawności motorycznej dzieci wieku przedszkolnym. Rozprawy Naukowe,
39(1), 120–125.
Davis, R. W. (2011). Teaching Disability Sport: A Guide for
Physical Educators. Champaign: Human Kinetics.
Dinold, M., & Zanin, K. (1996). Miteinanders: Kreative Arbeitsweise für behinderte und nichtbehinderte Menschen mit
den Mitteln Körpererfahrung, spontanem Spiel, Tanz und
Theater. Wien: Hpt-Breitschopf.
Dovalil, J. et al. (2009). Výkon a trénink ve sportu. Praha:
Olympia.
Górny, M. (2013). Estetika pohybu dětí se zrakovým postižením. Olomouc: Univerzita Palackého.
Harada T., & Krejčí, M. et al. (2013). Education to healthy life
style with the accent to sleep habits –intervention programs,
Acta Salus Vitae, 1(1), 13–27.
Kornatovská, Z. (2013). After-school services of wellness oriented physical activities in children with hearing and visual
disabilities. Acta Salus Vitae, 1(2), 139–150.
Kornatovská, Z. (2014). Dostupnost, organizace a zdravotně
– sociální benefity řízených pohybových aktivit u dětí s disabilitou. Disertační práce. České Budějovice: Zdravotně
sociální fakulta, Jihočeská univerzita.
Lepore, M., Gayle, G. M., & Shawn, F. S. (2007). Adapted
Aquatics Programming: Professional Guide. Champaign:
Human Kinetics.
Lerner, J., & Kline, F. (2006). Learning disabilities and related
disorders: Characteristics and teaching strategies. Boston:
Houghton Mifflin Company.
Závěr
Cíl výzkumné studie se podařilo splnit. Prostřednictvím
zvo­lených metod se podařilo determinovat změny sledovaných antropometrických charakteristik u dané populace dětí,
získaná data analyzovat statistickou procedurou a vyhodnotit
je. Výzkum prokázal, že u dětí s mentálními disabilitami lze
dosáhnout pozitivních efektů ve snížení hmotnosti pod vlivem
řízených pohybových aktivit. Získané výstupy mohou být navíc
přínosné pro sociální rehabilitaci dětí s mentálními disabilitami
s ohledem na snižování projevů bázlivého chování a zvýšení
projevů nezávislého chování. Pro praxi lze doporučit hledat
možnosti integrování dětí s mentálními disabilitami do klubů
a center rekreace zaměřených na řízené pohybové aktivity, jak
je realizováno např. ve Velké Británii. Námětem na další vědecké zkoumání dané problematiky by mohlo být prohloubení
výzkumné kooperace s britskými odborníky v kontextu vědecké analýzy dopadů nedostatku pohybové aktivity na růst dětí
s mentálními disabilitami ve velmi důležitém věku 8–15 let.
Souhrn
Antropologické výzkumy mají v České republice dlouhou
tradici. V rámci rozsáhlých výzkumů byla změřena dětské
28
Česká antropologie 65/1, Olomouc, 2015
Původní práce
Maheschwarananda, P. S. (2005). Yoga mit Kinder. Stuttgart:
Urania.
Mansell, J., & Beadle-Brown, J. (2010). Active support: enabling and empowering people with intellectual disabilities.
London: Jessica Kingsley Publishers.
Marcus, B. H., & Forsyth, L. H. (2010). Psychologie aktivního
způsobu života. Praha: Portál.
Meloun, M., Militký, J., Hill, M., & Breton, R. G. (2002). Crucial problems in regression modelling and their solutions.
Analyst, 127(4), 433–450.
Meloun, M., Hill, M., Militký, J., & Kupka, K. (2000). Transformation in the PC-aided biochemical data analysis. Clin
Chem Lab Med., 38(6), 553–559.
Meloun, M., Hill, M., Militký, J., Vrbíková, J., Stanická, S.,
& Skrha, J. (2004). New methodology of influential point
detection in regression model building for the prediction of
metabolic clearance rate of glucose. Clin Chem Lab Med.,
42(3), 311–322.
Moffett, L. (1996). The diary of Court House Square, Warrenton, Virginia, USA: from early times through 1986, with
1987–1995 reflections. Rev. ed. Bowie, Md.: Heritage
Books.
Přidalová, M., Kopecký, M., Riegerová, J., Sovišová, H.,
Žárská, Z., Tenglerová, P., & Teplá, K. (2007). Physical activity and nutrition patterns in „STOB“ courses regarding somatic changes. Acta Universitatis Palackianae Olomucensis
Gymnica, 37(2), 93–98.
Riegerová, J., Sedlak, P., & Kopecký, M. (2004). Stav hodnot biologického proporcionálního věku u současných dětí
a mládeže ve věku 6 až 17 let. Česko-slovenská Pediatrie,
59(11), 555–560.
Steiner, R. (2003). Všeobecná nauka o člověku jako základ pedagogiky. Semily: Opherus.
Válková, H. (2012). Teorie aplikovaných pohybových aktivit
pro užití v praxi I. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci.
Vignerová, J., & Bláha, P. (2007). Obezita u dětí a dorostu
v České republice – dlouhodobé změny, metody sledování.
In Pařízková, J., Lisá, L. (Eds.). Obezita v dětství a dospívání (pp. 61–82). Praha: Galén, Karolinum.
Vignerová, J., & Bláha, P. (2001). Sledování růstu českých dětí
a dospívajících: norma, vyhublost, obezita. Praha: Státní
zdravotní ústav.
Vignerová, J., Riedlová, J., Bláha, P., Kobzová, J., Krejčovský,
L., Brabec, M., & Hrušková, M. (2006). 6. Celostátní antropologický výzkum dětí a mládeže 2001. Česká republika.
Souhrnné výsledky. Praha: Státní zdravotní ústav.
Kornatovská, Z., Bláha, P., & Hill, M. (2015). Antropometrické
charakteristiky hmotnosti a tělesné výšky dětí s mentálními disabilitami ve vztahu k řízeným pohybovým aktivitám.
Česká antropologie, 65(1), 23–29.
29
Česká antropologie 65/1, Olomouc, 2015
Původní práce
interdenní změny
tělesného složení
mladých žen způsobené
použitím multifrekvenčního
bioimpedančního analyzátoru
orientované zdatnosti (Cvejić, Pejović, & Ostojić, 2013; Sousa
et al., 2013) nebo k ověření postupů pro redukci tělesné hmotnosti (Bajič, Ponorac, Rašeta, & Bajič, 2013; Matulevičiūtė,
Žumbakytė-Šermukšnienė, Mockus, & Bieliūnaitė, 2013; Sofková, Přidalová, Pelcová, & Dostálová, 2011). Z tohoto důvodu
se velmi často využívají opakovaná měření s určitým časovým
odstupem, která umožňují sledované změny postihnout.
Pro správnou interpretaci zjištěných rozdílů je však velmi
důležitá znalost dalších faktorů, které by mohly mít na zjištěné
rozdíly vliv. Mezi tyto faktory patří chyby měření. Tyto chyby
můžeme rozdělit na systematické a náhodné. Náhodné chyby
jsou takové, jejichž zdroje není výzkumník schopen kontrolovat, a proto se označují také jako nekontrolovatelné. Systematické chyby jsou takové, které za předpokladu dodržování
stejných podmínek při opakovaném měření, zkreslují výsledek
stále stejným způsobem. Do těchto chyb se řadí chyby metody, nepřesnosti měřidel nebo přístrojů a chyby pozorovatele
(Palenčák, Vdoleček, & Halaj, 2001). Jelikož se i v terénní
praxi velmi často využívají bioelektrické impedanční (BIA)
analyzátory, můžeme vzhledem k jednoduchosti jejich obsluhy chybu pozorovatele snadno eliminovat. Zůstávají nám proto
chyby metody (přístroje). Touto problematikou se již zabývala řada studií. V těchto studiích se pro hodnocení přesnosti
měření využíval buď koeficient reliability (Jesensky-Squires
et al., 2008; Kettanech et al., 2005; Kilduff, Lewis, & Kingsley,
2007; Kutáč, 2010) nebo typická chyba měření (TE) podle
Hopkinse (2000) (Atkinson & Nevill, 2000; Macfarlane, 2007;
Sung, Lau, Yu, Lam, & Nelson, 2001). Výhodou využití TE je
vyjádření velikosti chyb v použitých jednotkách (kilogramech,
procentech apod.) a ne jen prostřednictvím koeficientu. Při zjišťování chyb měření však musí být opakovaná měření realizována bezprostředně po sobě, aby byly eliminovány jiné možné
další faktory, které by mohly přesnost měření ovlivnit.
Je tedy zřejmé, že pouhá znalost chyby měření vypočtená
z bezprostředně opakovaných měření, je v případě interpretace
výsledků naměřených s delším časovým odstupem nedostatečná. Lidské tělo je biologický organismus, který je v průběhu
času variabilní a je vystaven působení behaviorálních variací
a fyziologickým změnám. Z toho vyplývá, že i u parametrů tělesného složení můžeme předpokládat určité odchylky, i když
malého významu, které se mohou projevit na výsledných hodnotách. Rozhodující je pak jejich velikost.
Interdaily variations of body composition
in young women resulting
from the use of a multi-frequency
bioimpedance analyzer
Petr Kutáč
Centrum diagnostiky lidského pohybu, Pedagogická fakulta,
Ostravská univerzita v Ostravě, Česká republika
1
Abstract
Diagnostics often uses repeated measurements that are performed in particular time intervals. It is important to know re­
gular fluctuations as well as the error of measurement of the
values to correctly interpret the differences in the monitored
values found. The study analyzes the changes in the body composition parameters during a work week. The objective of the
submitted study is to determine changes in the size of the typical error of measurement, based on repeated measurements
from Monday to Friday, as a means of expressing accuracy of
measurement.
The research group included 41 women at the age of
21.2 ± 1.4 years. They were individuals without any medical
issues. Measurements of each participant were taken during
one week in the morning from Monday to Friday. The parameters measured were body mass (BM), total body water (TBW)
and body fat (BF). The Nutriguard-MS analyzer was used. To
evaluate the differences in the means, the analysis of repeated
measures (ANOVA) was used. To express the size of the error
of measurement, TE was used.
No statistically significant difference in the mean values of
the monitored parameters was found in any of the parameters.
The highest TE values were found in the measurements on
Monday and Friday. The value for BM was 0.5 kg, and 1.3 kg
(1.6 %) for BF, and 0.7 kg (1.2 %) TBW, 0.4 kg for ICW and
0.5 kg for ECW.
The results of the study showed the stability of the values
of the body composition parameters during the work week
provided that the standard conditions of measurement were
met. When interpreting the results of repeated measurements
in ­diagnostics, we recommend considering only the values that
exceed the weekly TE, or the top limit of the reliability interval
of such measurement, to be a demonstrable change caused by
the monitored factors.
Cíl
Cílem předložené studie je na základě opakovaných měření
od pondělí do pátku zjistit změny velikosti typické chyby měření jako prostředku vyjádření přesnosti měření.
Metodika
Charakteristika souboru
Výzkumný soubor tvořilo 41 žen (21,2 ± 1,4 let). Jejich
průměrná tělesná výška byla 167,5 ± 5,9 cm, tělesná hmotnost
60,9 ± 8,8 kg a BMI 21,7 ± 1,8 kg/m2. Jednalo se o vysokoškolské studentky, které se v době měření nenacházely v období
premenstruace nebo menstruace. Všechny účastnice výzkumu
byly bez zdravotních obtíží, nebraly žádné léky ani potravinové
doplňky. Výzkumu se účastnily dobrovolně a byly předem
informováni o postupu výzkumu. Všechny rovněž podepsaly
informovaný souhlas o účasti v tomto výzkumu. Výzkum byl
schválen etickou komisí Ostravské univerzity a je v souladu
s Helsinskou deklarací.
Key words: healthy adult women, body composition parameters
variability, bioelectrical impedance, repeated measurement
Úvod
Analýza tělesného složení je běžnou součástí diagnostiky
člověka. Hodnocení poměru a změn jednotlivých frakcí tělesné
hmotnosti se využívá nejen ve sportu, kde umožňuje hodnocení
vlivu realizovaného tréninku (da Cruz et al., 2014; Ostojic, Stojanovic, Jukic, Pasalic, & Jourkesh, 2009; Perez-Gomez et al.,
2008; Rahimi, 2006; Sigmund, Rozsypal, Kratochvíl, Dostálová, & Sigmundová, 2014), ale také pro hodnocení zdravotně
Průběh měření
Účastníci měření byli v dostatečném předstihu informováni
o podmínkách a zásadách, které musí před měřením dodržet.
Všechna měření probíhala v ranních hodinách (7.30–9.00 hod.).
Každý účastník byl měřen od pondělí do pátku v jednom týdnu,
30
Česká antropologie 65/1, Olomouc, 2015
Původní práce
vždy ve stejnou dobu. Měřenými parametry byly tělesná hmotnost (BM), tělesný tuk (BF), celková tělesná voda (TBW), nitrobuněčná voda (ICW) a mimobuněčná voda (ECW). Pro měření byl použit multifrekvenční BIA analyzátor Nutriguard-MS
(DataInput, Německo). Tento analyzátor využívá pro měření
frekvenci 100 kHz. Použitý analyzátor není váhou, proto jako
vstupní parametr musí být doplněna kromě tělesné výšky i tělesná hmotnost. Tělesná hmotnost byla měřena váhou Tanita
BC 418 MA (Tanita, Japonsko) s přesností 0,1 kg, tělesná výška
byla měřena antropometrem A-226 (Trystom, Česká republika)
s přesností 0,1 cm.
tám pro ženy této věkové skupiny, které jsou uváděny v softwaru analyzátoru Nutriguard-MS. Ani u jednoho parametru nebyly zjištěny statisticky významné rozdíly průměrů, proto nebyla
ověřována ani věcná významnost.
Pro analýzu velikosti změn parametrů tělesného složení
v průběhu týdne je nutné znát chybu měření použitého analyzátorů. Pro její zjištění jsme použili tři opakovaná měření bezprostředně po sobě v prvním dni měření (pondělí) a pro vyjádření velikosti této chyby jsme použili vypočítanou průměrnou
hodnotu TE z těchto tří měření. Hodnoty TE jsou prezentovány
v tabulce 2.
Tabulka 3 prezentuje změny parametrů tělesného složení
v průběhu pracovního týdne. Jedná se vždy o změny mezi dvěma po sobě jdoucími dny v týdnu. Diference mezi průměrnými
hodnotami jsou zanedbatelné, což dokazují také vysoké hodnoty ICC. Vysvětlují 81–100 % rozptylu, což je velmi vysoká
těsnost výsledků (Westgard, 2008). Skutečná velikost změny
sledovaných parametrů je prezentována velikostí TE. Hodnoty TE v jednotlivých dnech, stejně tak průměrná hodnota TE
je zatížena chybou měření analyzátoru. Pro odhalení skutečné
velikosti změny sledovaných parametrů, bychom měli od výsledných hodnot TE odečíst hodnoty TE, které prezentují chybu
měření (Tabulka 2). Dostaneme tak hodnoty, které chybou měření zatíženy nejsou.
Velikosti typických chyb mezi měřeními, které byly realizovány s největším časovým odstupem, jsou prezentovány v tabul­ce 4.
Jak je z tabulky patrné, u všech sledovaných parametrů
došlo k určitému nárůstu hodnot ve srovnání s hodnotami vypočtenými z měření ve dvou po sobě jdoucích dnech, a to jak
v průměrných hodnotách, tak v hodnotách konfidenčního intervalu.
Statistické zpracování
Odlehlá pozorování byla identifikována pomocí boxplotů,
normalita rozdělení byla posouzena pomocí Shapiro-Wilk testu. Vzhledem k tomu, že nebyla narušena normalita rozdělení
dat, byla pro posouzení rozdílů průměrů použita analýza rozptylu opakovaných měření (ANOVA). Pro posouzení těsnosti
(korelace) výsledných hodnot sledovaných parametrů mezi jednotlivými dny byla použita vnitrotřídní korelace (ICC), neboť
se jedná o korelování shodných proměnných. Pro vyjádření velikosti změn sledovaných parametrů v průběhu týdne byla použita typická chyba měření TE podle Hopkinse (2000). Hodnota
TE byla vypočtena z odmocniny skalárních součinů druhých
mocnin typických chyb (TE2) dvojic pokusů a stupňů volnosti
(Df = 64) dělena celkovou sumou stupňů volnosti.
Rovnice pro výpočet TE:
Hladina statistické významnosti byla zvolena u všech použitých testů na hladině α = 0.05. Statistické zpracování výsledků
bylo provedeno pomocí programu IBM SPSS Statistics 21.0
(IBM, USA).
Diskuse
Studie byla zaměřena na zjištění změn velikosti typických
chyb měření parametrů tělesného složení při měření s časovým odstupem. Srovnání námi vypočtených hodnot TE všech
sledovaných parametrů s jinými studiemi je poměrně obtížné,
Výsledky
Průměrné hodnoty sledovaných parametrů tělesného složení
naměřené v jednotlivých dnech prezentuje tabulka 1. Průměrné
hodnoty zastoupení TBW i BF odpovídají normativním hodno-
Tabulka 1. Průměrné hodnoty tělesného složení – týdenní analýza
Parametr
pondělí
M ± SD
60,6 ± 5,8
15,2 ± 3,9
24,7 ± 4,7
33,4 ± 2,5
55,1 ± 3,5
21,0 ± 0,9
12,5 ± 1,6
BM (kg)
BF (kg)
BF (%)
TBW (kg)
TBW (%)
ICW (kg)
ECW (kg)
Dny v týdnu
středa
M ± SD
60,5 ± 5,9
14,6 ± 3,9
23,9 ± 4,6
33,8 ± 2,2
55,7 ± 3,4
21,2 ± 0,7
12,7 ± 1,5
úterý
M ± SD
60,5 ± 5,8
14,9 ± 4,0
24,3 ± 4,8
33,5 ± 2,4
55,6 ± 3,6
21,1 ± 0,8
12,4 ± 1,7
čtvrtek
M ± SD
60,6 ± 6,0
14,6 ± 3,9
23,8 ± 4,3
33,8 ± 2,5
55,9 ± 3,2
21,2 ± 0,8
12,6 ± 1,6
pátek
M ± SD
60,5 ± 6,0
14,4 ± 3,7
23,7 ± 4,3
33,8 ± 2,5
55,8 ± 3,2
21,1 ± 0,8
12,8 ± 1,8
Poznámka: BM – tělesná hmotnost, BF – tělesný tuk, TBW – celková tělesná voda, ICW – nitrobuněčná voda, ECW – mimobuněčná voda, M – aritmetický průměr, SD – směrodatná odchylka
protože se autoři těchto studií zaměřují především na podíl zastoupení BF. Námi vypočtené hodnoty TE zastoupení BF, které
charakterizují chybu měření analyzátoru (Tabulka 2) korespondují s hodnotami naměřenými u analyzátorů Tanita UM-022
a TBF 401. U těchto analyzátorů byly zjištěny hodnoty v rozmezí 0,83–1,73 % BF (Sung et al., 2001; Macfarlane, 2007).
Ve srovnání s jinými analyzátory byly námi zjištěné hodnoty
vyšší. Macfarlane (2007) a Kutáč a Gajda (2011) uvádí hodnoty TE u podílu BF v rozmezí 0,33–0,48 % BF podle typu
analyzátoru a počtu opakování měření. Hodnoty TE vypočtené
z měření mezi jednotlivými dny v týdnu byly vyšší než hodnoty
z bezprostředně opakovaných měření. Tento rozdíl je způsoben
rostoucím odstupem opakovaných měření, kdy se do výsledné hodnoty promítá nejen chyba měření analyzátoru (metody),
Tabulka 2. Chyba měření analyzátoru Nutriguard-MS
Parametr
BM (kg)
BF (kg)
BF (%)
TBW (kg)
TBW (%)
ICW (kg)
ECW (kg)
TE
0,1
0,5
0,8
0,4
0,6
0,3
0,1
95 % CI
0,05–0,07
0,42–0,57
0,66–0,91
0,31–0,42
0,51–0,69
0,26–0,36
0,08–0,11
ICC
1,00
0,99
0,98
0,98
0,98
0,93
0,99
Poznámka: BM – tělesná hmotnost, BF – tělesný tuk, TBW – celková
tělesná voda, ICW – nitrobuněčná voda, ECW – mimobuněčná voda,
TE – typická chyba měření, 95 % CI – konfidenční interval, ICC – vnitrotřídní korelace
31
Česká antropologie 65/1, Olomouc, 2015
Původní práce
Tabulka 3. Interdenní změny parametrů tělesného složení
Parametr
BM (kg)
BF (kg)
BF (%)
TBW (kg)
TBW (%)
ICW (kg)
ECW (kg)
Dif
TE (95 % CI)
ICC
Dif
TE (95 % CI)
ICC
Dif
TE(95 % CI)
ICC
Dif
TE (95 % CI)
ICC
Dif
TE (95 % CI)
ICC
Dif
TE (95 % CI)
ICC
Di
TE (95 % CI)
ICC
úterý–pondělí
–0,2 ± 0,4
0,3 (0,2–0,4)
1,00
–0,3 ± 1,1
0,8 (0,7–1,0)
0,96
–0,5±1,8
1,3(1,0–1,6)
0,93
0,1 ± 0,9
0,6 (0,5–0,8)
0,94
0,4 ± 1,3
0,9 (0,8–1,1)
0,94
0,1 ± 0,5
0,3 (0,3–0,4)
0,90
0,0 ± 0,5
0,3 (0,3–0,4)
0,96
Dny v týdnu
středa–úterý
čtvrtek–středa
0,0 ± 0,5
0,1 ± 0,5
0,4 (0,3–0,5)
0,3 (0,3–0,4)
1,00
1,00
–0,3 ± 1,1
–0,1 ± 1,2
0,8 (0,6–1,0)
0,9 (0,7–1,0)
0,96
0,95
–0,4±2,1
–0,1±2,1
1,5 (1,3–1,9)
1,5 (1,2–1,8)
0,90
0,90
0,3 ± 0,8
0,0 ± 0,8
0,5 (0,5–0,7)
0,6 (0,5–0,7)
0,95
0,94
0,3 ± 1,6
0,2 ± 1,7
1,1 (0,9–1,4)
1,2 (1,0–1,5)
0,92
0,91
0,1 ± 0,4
0,1 ± 0,4
0,3 (0,2–0,3)
0,3 (0,3–0,4)
0,90
0,90
0,2 ± 0,5
0,0 ± 0,5
0,3 (0,3–0,4)
0,4 (0,3–0,5)
0,96
0,95
pátek–čtvrtek
–0,1 ± 0,5
0,4 (0,3–0,4)
1,00
–0,1 ± 1,3
1,1 (0,8–1,2)
0,93
0,0±1,7
1,2 (1,0–1,5)
0,92
0,0 ± 0,9
0,6 (0,5–0,8)
0,94
–0,2 ± 1,5
1,1 (0,9–1,3)
0,91
–0,1 ± 0,6
0,4 (0,3–0,5)
0,90
0,2 ± 0,7
0,5 (0,4–0,6)
0,92
M
0,3 (0,3–0,4)
1,00
0,9 (0,7–1,1)
0,95
1,4 (1,2–1,5)
0,91
0,6 (0,5–0,7)
0,94
1,1 (1,0–1,2
0,92
0,3 (0,3–0,4)
0,90
0,4 (0,4–0,5)
0,95
Poznámka: BM – tělesná hmotnost, BF – tělesný tuk, TBW – celková tělesná voda, ICW – nitrobuněčná voda, ECW – mimobuněčná voda, TE – typická
chyba měření, 95 % CI – konfidenční interval, ICC – vnitrotřídní korelace, Dif – diference, M – aritmetický průměr
v tělesném složení u obézních jedinců je uváděn statisticky významný rozdíl procentuálního zastoupení BF při jeho poklesu
o 1,4 % (Ning et al., 2014). Jak ukázaly naše výsledky, pokles
zastoupení BF o 1,4 % je v úrovni TE vypočtené nejen z hodnot
naměřených v pondělí a pátek, ale také z měření mezi jednotlivými dny v týdnu. Z tohoto pohledu je tedy zjištěný rozdíl
zanedbatelný. Ve studii z oblasti sportu autoři sledovali změny
podílu tuku u hráček volejbalu v průběhu sezóny a statisticky
významný rozdíl v zastoupení BF byl uváděn při jeho změně
v úrovni 1,7 % (Buśko, 2012). Výše této změny je v úrovni
námi zjištěné TE mezi měřením v pondělí a v pátek a je nižší
než námi zjištěná hodnota horní meze intervalu spolehlivosti.
Je tedy zřejmé, že se o změnu podílu tuku v důsledku zatížení v průběhu závodní sezóny nemusí jednat a zjištěný rozdíl
je způsoben spíše fyziologickou variabilitou organismu. Například Daniusevičiūtė et al. (2010) uvádí procentuální nárůst
BF u žen mezi folikulární a ovulační fázi menstruačního cyklu o 0,95 %. V prezentovaných studiích byly sice použity jiné
analyzátory než v naší studii, v obou případech se však jednalo
o analyzátory využívající metodu BIA. Proto můžeme předpokládat, že hodnoty TE by se příliš nelišily. Je tedy zřejmé,
že při interpretaci výsledků bychom měli brát v úvahu možné
interdenní změny parametrů tělesného složení, které můžeme
postihnout právě hodnotou TE.
Přesnost měření námi použitého analyzátoru a tedy jeho
vhodnost pro tuto studii dokládá vysoká reliabilita měření.
Hodnoty ICC u všech námi sledovaných parametrů překročily hodnotu 0,9 a korespondují tak s výsledky, které jsou prezentovány v řadě odborných studií, přesto že v těchto studiích
autoři realizovali opakovaná měření bezprostředně po sobě
(test-retest) (Evans, Arngrimsson, & Cureton, 2001; Kettanech
et al., 2005; Kilduff et al., 2007; Macfarlane, 2007; Peterson,
Repovich, & Parascand, 2011; Pribyl, Smith, & Grimes, 2011;
Lubans et al., 2011; Rutherford, Diemer, & Scott, 2011; Vicente-Rodríguez et al., 2012). Obdobné hodnoty ICC byly zjištěny
i ve studii zabývající se korelací naměřených hodnot mezi dvěma dny (Loenneke et al., 2013).
Tabulka 4. Změny parametrů tělesného složení pondělí–pátek
Parametr
TE
95 % CI
BM (kg)
0,5
0,4–0,6
BF (kg)
1,3
1,1–1,6
BF (%)
1,6
1,3–1,9
TBW (kg)
0,7
0,6–0,9
TBW (%)
1,2
1,0–1,5
ICW (kg)
0,4
0,3–0,5
ECW (kg)
0,5
0,4–0,6
Poznámka: BM – tělesná hmotnost, BF – tělesný tuk, TBW – celková
tělesná voda, ICW – nitrobuněčná voda, ECW – mimobuněčná voda,
TE – typická chyba měření, 95 % CI – konfidenční interval
ale také další faktory, mezi které můžeme zařadit především
behaviorální variace, které mohou organismus člověka ovlivňovat. To potvrzuje také studie, která srovnávala podíl BF naměřený v jednom dni a ve dvou dnech. Hodnota TE při opakovaném měření v jednom dni byla 0,74 % BF a při opakovaném
měření druhý den 1,47 % BF (Vicente-Rodríguez et al., 2012).
Ve studii jsme použili design, který je pro výpočet TE doporučován Hopkinsem (2000) a je rovněž nadefinován v jeho výpočetním programu. Tento program srovnává dvojice pokusů,
které následují po sobě, srovnávají se tedy mezi sebou hodnoty
naměřené s odstupem jednoho dne. Pro analýzu a posouzení
změn výsledných hodnot tělesného složení v průběhu celého
týdne, zjištěné hodnoty TE nemají plně vypovídající hodnotu.
Jak jsme již uvedli a doložili zjištěnými hodnotami, TE se s narůstajícím odstupem zvyšuje. Pro zpřesnění analýzy týdenních
změn tělesného složení, jsme proto doplnili výpočet hodnot TE
tak, že jsme srovnali hodnoty naměřené v pondělí s hodnotami
naměřenými v pátek, což bylo měření s největším odstupem.
Zjištěné hodnoty TE z těchto srovnání jsou prezentovány v tabulce 4.
Možnosti aplikace zjištěných hodnot TE v diagnostické praxi je možné demonstrovat na výsledcích vybraných studií, které
se zabývají analýzou změn parametrů tělesného složení. Ve studii zabývající se vlivem intervenčního programu na změny
32
Česká antropologie 65/1, Olomouc, 2015
Původní práce
Bajič, Z., Ponorac, N., Rašeta, N., & Bajič, D. (2013). Body
Composition Changes Under the Influence of Aerobic Phy­
sical Activity. Homo Sporticus, 15(1), 47–52.
Buśko, K. (2012). A comparative analysis of tfie anthropometric method and bio-electrical impedance analysis on chan­
ges in body composition of female volleyball players during
the 2010/2011 season. Human Movement, 13(2), 127–131.
Cvejić, D., Pejović, T., & Ostojić, S. (2013). Assessment of
physical fitness in children and adolescents. Facta Universitatis: Series Physical Education & Sport, 11(2), 135–145.
da Cruz, T. M. F., Germano, M. D., Crisp, A. H., Gonsalves,
S. M. A., Verlengia, R., da Mota, G. R, & Lopes, Ch. R.
(2014). Does Pilates Training Change Physical Fitness
in Young Basketball Athletes? Journal of Exercise Physiology Online, 17(1), 1–9.
Daniusevičiūtė, L., Brazaitis, M., Skurvydas, A., Sipavičienė,
S., Linonis, V., Piečaitienė, J., & Eimantas, N. (2010).
Changes in concentration of creatine kinase, body composition and lipoprotein during menstrual cycle. Education.
Physical Training. Sport, 77(2), 11–17.
Evans, E. M., Arngrimsson, S. A., & Cureton, K. J. (2001).
Body composition estimates from multicomponent models
using BIA to determine body water. Medicine and Science
in Sports and Exercise, 33(5), 839–845.
Hopkins, W. G. (2000). Measures of Reliability in Sports Medi­
cine and Science. Sports Medicine, 30(1), 1–5.
Jesensky-Squires, N. E., Dieli-Conwright, C. H. M., Rossuello,
A., Erceg, D. N., McCauley, S., & Schtoeder, E. T. (2008).
Validity and reliability of body composition analysers in
children and adults. British Journal of Nutrition, 100(4),
859–865.
Kettanech, A., Heude, B., Lomme, A., Borys. J. M., Ducimetiere, P., & Charles, M. A. (2005). Reliability of bioimpedance analysis compared with other adiposity measurements
in children: The FLVS II Study. Diabetes & Metabolism,
31(6), 534–541.
Kilduff, L. P., Lewis, S., & Kingsley, M. I. (2007). Reliability and Detecting Change Following Short-Term Kreatine
Supplementation: Comparasion of Two-Component Body
Composition Methods. Journal of strength and reserch: the
research journal of the NSCA, 21(2), 378–384.
Kutáč, P. (2010). Reliability of body composition measurement
by the BIA Method (Bioelectrical impedance). New Medicene, 14(1), 2–6.
Kutáč, P., & Gajda, V. (2011). Evaluation of accuracy of the
body composition measurements by the BIA method. Human Movement, 12(1), 41–45.
Lubans, D. R., Morgan, P. J., Callister, R., Plotnikoff, R. C.,
Eather, N., Riley, N., & Smith, Ch. J. (2011). Test-retest
reliability of a battery of field-based health-related fitness
measures for adolescents. Journal of Sports Sciences, 29(7),
685–693.
Loenneke, J. P., Barnes, J. T., Wilson, J. M., Lowery, R. P., Isaacs, M. N., & Pujol, T. J. (2013). Reliability of field methods
for estimating body fat. Clinical Physiology & Functional
Imaging, 33(5), 405–408.
Macfarlane, D. J. (2007). Can bioelectric impedance monitors
be used to accurately estimate body fat in Chinese adults?
Asia Pacific Journal of Clinical Nutrition, 16(1), 66–73.
Matulevičiūtė, B., Žumbakytė-Šermukšnienė, R., Mockus, P.,
& Bieliūnaitė, A. (2013). Effect of two different methods reducing body mass (rapid and medium rapid) on professional
wrestlers’ changes in body composition and force. Education. Physical Training. Sport, 88(1), 40–47.
Ning, Y., Yang, S., Evans, R. K., Stern, M., Sun, S., Francis,
G. L., & Wickham, E. P. (2014). Changes in body anthropometry and composition in obese adolescents in a lifestyle
Limity studie
Jsme si vědomi toho, že výsledky předložené studie mohou
být ovlivněny počtem diagnostikovaných osob, jejich pohlavím
a použitým analyzátorem. Z tohoto důvodu se získané výsledky
vztahují především na použitý analyzátor a sledovanou skupinu
populace.
Závěr
Výsledky studie ukázaly stálost hodnot parametrů tělesného
složení v průběhu pracovního týdne za předpokladu dodržení
standardních podmínek měření. To potvrdila také velmi vysoká
těsnost výsledků měření mezi jednotlivými dny v týdnu vyjádřena hodnotami ICC.
Pro diagnostickou praxi doporučujeme při interpretaci výsledků opakovaných měření považovat za prokazatelnou změnu způsobenou sledovanými faktory (např. intervenčním programem) pouze ty hodnoty, které překročí hodnotu týdenní TE
(měření pondělí–pátek), případně horní mez intervalu spolehlivosti tohoto měření. V případě, že rozdíl z opakovaných měření
nepřekročí úroveň TE, měli bychom vyhodnotit zjištěný stav
jako nezměněný. Výsledky studie by měly umožnit zpřesnit
interpretace a usnadnit zdůvodňování věcné významnosti
zjištěných výsledků.
Poděkování
Studie byla realizována z finančních prostředků výzkumného projektu SGS 6144/PdF/2014 „Interdenní změny parametrů
tělesného složení při použití metody bioelektrické impedance“.
Souhrn
V diagnostické praxi se velmi často využívají opakovaná
měření, která probíhají v určitém časovém odstupu. Pro správnou interpretaci zjištěných rozdílů sledovaný hodnot bychom
měli znát běžné kolísání a také chybu měření těchto hodnot.
Studie analyzuje změny parametrů tělesného složení v průběhu
pracovního týdne. Cílem předložené studie je na základě opakovaných měření od pondělí do pátku zjistit změny velikosti typické chyby měření jako prostředku vyjádření přesnosti měření.
Výzkumný soubor tvořilo 41 žen ve věku 21,2 ± 1,4 let.
Jednalo se o jedince bez zdravotních obtíží. Měření probíhalo u kaž­dého účastníka v jednom týdnu od pondělí do pátku
v ranních hodinách. Měřenými parametry byly tělesná hmotnost (BM), celková tělesná voda (TBW) a tělesný tuk (BF).
Pro měření byly použit analyzátor Nutriguard-MS. Pro posouzení rozdílů průměrů byla použita analýza opakovaných měření
(ANOVA). Pro vyjádření velikosti změn sledovaných parametrů byly použita TE.
Statisticky významný rozdíl mezi průměrnými hodnotami
sledovaných parametrů nebyl zjištěn ani u jednoho parametru.
Nejvyšší hodnoty TE byly zjištěny mezi měřeními v pondělí
a v pátek. U BM byla hodnota TE 0,5 kg, u BF a 1,3 kg (1,6 %),
u TBW a 0,7 kg (1,2 %), u ICW 0,4 kg a u ECW 0,5 kg.
Výsledky studie ukázaly stálost hodnot parametrů tělesného složení v průběhu pracovního týdne za předpokladu dodržení standardních podmínek měření. Pro diagnostickou praxi
doporučujeme při interpretaci výsledků opakovaných měření
považovat za prokazatelnou změnu způsobenou sledovanými
faktory pouze ty hodnoty, které překročí hodnotu týdenní TE,
případně horní mez intervalu spolehlivosti tohoto měření.
Klíčová slova: zdravé dospělé ženy, variabilita parametrů tělesného složení, bioelektrická impedance, opakovaná měření
Literatura
Atkinson, G., & Nevill, A. (2000). Typical error versus limits
of agreement. Sports Medicine, 30(5), 375–881.
33
Česká antropologie 65/1, Olomouc, 2015
Původní práce
intervention program. European Journal of Nutrition, 53(4),
1093–1102.
Ostojic, S. M., Stojanovic, M., Jukic, I., Pasalic, E., & Jourkesh,
M. The effects of six weeks of training on physical fitness
and performance in teenage and mature top-level soccer
players. Biology of Sport, 26(4), 379–387.
Palenčák, R., Vdoleček, F., & Halaj M. (2001). Nejistota měření
I: vyjádření nejistoty měření. Automa, 8, 50–54.
Perez-Gomez, J., Olmedillas, H., Delgado-Guerra, S., Ara,
I., Vicente-Rodriguez, G., Arteaga, R., . . . Calbet, J. A.
(2008).­Effects of weight lifting training combined with plyometric exercises on physical fitness, body composition, and
knee extension velocity during kicking in football. Applied
Physiology, Nutrition, and Metabolism, 33(3), 501–510.
Peterson, J. T., Repovich, W. E. S., & Parascand, C. R. (2011).
Accuracy of Consumer Grade Bioelectrical Impedance
Analysis Devices Compared to Air Displacement Plethysmography. International Journal of Exercise Science, 4(3),
176–184.
Pribyl, M. I., Smith, J. D., & Grimes, G. R. (2011). Accuracy
of the Omron HBF-500 Body Composition Monitor in Male
and Female College Students. International Journal of Exercise Science, 4(2), 93–101.
Rahimi, R. (2006). Effect of moderate and high intensity weight
training on the body composition of overweight men. Facta Universitatis: Series Physical Education & Sport, 4(2),
93–101.
Rutherford, W. J., Diemer, G. A., & Scott, E. D. (2011). Comparison of Bioelectrical Impedance and Skinfolds with Hydrodensitometry in the Assessment of Body Composition
in Healthy Young Adults. Journal of Research in Health,
Physical Education, Recreation, Sport & Dance, 6(2),
­56–60.
Sigmund, M., Rozsypal, R., Kratochvíl, J., Dostálová, I.,
& Sigmundová D. (2014). Vliv pětiměsíčního přípravného
období na změny morfologických a výkonnostních parametrů juniorských reprezentantů České republiky ve vodním slalomu. Tělesná kultura, 37(1), 69–91.
Sofková, T., Přidalová, M., Pelcová, J., & Dostálová, I. (2011).
Změna tukové frakce u obézních žen ve vztahu k doporučené
pohybové aktivitě. Česká antropologie, 61(1), 39–44.
Sousa, N., Mendes, R., Silva, S., Garrido, N., Abrantes, C.,
& Reis, V. (2013). Effects of resistance and multicomponent training on body composition and physical fitness of
institutionalized elderly women. British Journal of Sports
Medicine, 47(10), 21–23.
Sung, R., Lau, P., Yu, C., Lam, P., & Nelson, E. (2001).
­Measurement of body fat using leg to leg bioimpedance. Archives of Disease Childhood, 85(3), 263–267.
Vicente-Rodríguez, G., Rey-López, J. P., Mesana, M. I., Poortvliet, E., Ortega, F. B., Polito, A., . . . Moreno, L. A. (2012).
Reliability and Intermethod Agreement for Body Fat Assessment Among Two Field and Two Laboratory Methods
in Adolescents. Obesity, 20(1), 221–228.
Westgard, J. O. (2008). Basic Method Validation. Madison:
Westgard Q. C.
Kutáč, P. (2015). Interdenní změny tělesného složení mladých
žen způsobené použitím multifrekvenčního biompedančního analyzátoru. Česká antropologie, 65(1), 30–34.
34
Česká antropologie 65/1, Olomouc, 2015
Původní práce
FITTING DĚTSKÉ OBUVI
Z POHLEDU
DODRŽOVÁNÍ PRSTNÍHO NADMĚRKU
Metodika
Materiál
Ověřování deklarované velikosti obuvi probíhalo ve specializovaných prodejnách, kdy bylo celkově ověřeno 115 (n = 115)
pravých půlpárů ve velikostních číslech 22 (n22 = 37),
25 (n25 = 43) a 30 (n30 = 35) francouzského velikostního systému od různých výrobců obuvi ilustrující současnou nabídku dětské obuvi. Byla hodnocena vycházková obuv uzavřená
kotníčková nebo nebo polobotková nártového, derbového a lodičkového střihu. Obuv byla vyrobena technologií lepení nebo
přímým nástřikem spodku obuvi na svršek. Příklady hodnocené
obuvi jsou uvedeny na obrázku 1.
Fit of children’s footwear
as regards allocation of toe allowance
Jana Pavlačková1, Pavlína Egner1,
Pavel Mokrejš2
Ústav technologie tuků, tenzidů a kosmetiky,
Fakulta technologická, Univerzita Tomáše Bati, Zlín,
Česká republika
2
Ústav inženýrství polymerů, Fakulta technologická,
Univerzita Tomáše Bati, Zlín, Česká republika
1
Obrázek 1. Příklady ověřované obuvi ve velikostních číslech
22, 25 a 30
Abstract
The study looked into the allocation given to toe allowance,
which represents growing room for a child’s foot, while ensuring
the shoes remain comfortable. The goal of study was to verify
the toe allowance in relation with the declared footwear size.
Research was conducted on 115 pairs of children’s footwear,
at the French sizes of 22, 25 and 30. It was found that in all
examples at size 22 the recommended design specifications for
toe allowance were most consistently observed, while for size
25 this applied in 91% of cases, but an alarming percentage
– 54% of pairs – was discerned for size 30. This provision
for growth exists to prevent possible damage to the soft tissues
of children’s feet and also to prevent static forefoot deformities
from occurring. Maintaining the specifications for toe allowance
also contributes to easier customer guidance when selecting the
optimum shoe size.
Key words: child, shoe, fitting, size, growing room, length, foot
Úvod
Fitting neboli padnutí obuvi je nejvíce ovlivněno rozhodujícím rozměrem nohy – její délkou. Padnoucí boty by měly
být o 9–15 mm delší než noha (Cheskin, Sherkin, & Bates,
1987; Maier & Killmann, 2003; McInnes, Hashmi, Farndon,
Church, Haley, Sanger, & Vernon, 2012; Šťastná, 2003; Pivečka & Laure, 1995). Tato hodnota je označována jako prstní
nadměrek. Dodržování hodnot prstního nadměrku je modeláři
či konstruktéry obuvi stále častěji porušováno.
Hlavním problémem při vybírání proporcionálně vhodné
dětské obuvi je, že výrobci obuvi neuvádějí (obchodníci to ani
nepožadují) u jednotlivých modelů velikost prstního nadměrku.
Prstní nadměrek je prostor (Hlaváček, 2010; Pivečka & Laure,
1995; Rossi & Tennant, 1984):
• do kterého může dětská noha dorůst,
• do kterého se prsty nohou posouvají při chůzi,
• který umožňuje designérům upravit tvar přední části
(špičky) obuvi podle módních trendů.
U dětské nohy, která neroste pravidelně, bývají pozorovány růstové skoky, které nemají stejné hodnoty a nevyskytují
se u všech dětí. Z tohoto důvodu je nezbytně nutné velikost
nohy a obuvi pravidelně kontrolovat. V literatuře (Pavlačková,
Benešová, & Hlaváček, 2011; Pavlačková & Tomášová, 2001;
Maier, 1990; Šťastná, 2000) je uváděn průměrný roční přírůstek v délce nohy asi 12 mm. Hodnotu prstního nadměrku je
však nutné co nejpřesněji zjistit v době nákupu obuvi a vycházet z individuálního tvaru nohou a tvarů stélek vybírané obuvi.
Měření zdvihu paty obuvi
Zdvih paty obuvi byl zjišťován jako rozdíl mezi výškou podešve naměřené ve špici obuvi a výškou podpatku v patě obuvi
obuvnickým měřidlem kolmo k podložce.
Měření délky obuvi
U jednotlivých půlpárů byla zjišťována vnitřní délka obuvi
od špice až po patní křivku obuvi speciálním kovovým měřidlem vyvinutým v PFI Pirmasens (Obrázek 2). Změřená hodnota byla upravena o převodní tabulkovou hodnotu výšky podpatku nebo zdvihu špice, která je součástí příslušenství přístroje.
Cíl
Cílem naší studie bylo ověřit deklarovanou velikost vybrané
dětské obuvi ve vztahu k prstnímu nadměrku.
35
Česká antropologie 65/1, Olomouc, 2015
Původní práce
nadměrku včetně připojené přímé délky chodidla vyjádřené (*)
pro vhodnější znázornění odlehlých hodnot.
Obrázek 2. Měření délky vnitřního prostoru obuvi
Výsledky a diskuse
Analýza délky obuvi a prstního nadměrku
Provedená 2D box-plot analýza s doplněnou hodnotou přímé délky chodidla (Obrázek 3) ilustruje, že s větším velikostním číslem byl zjištěn větší rozsah délek obuvi. Teoreticky to
představuje širší pokrytí délkové variability nohou oproti velikostnímu číslu 22 a tedy i důkladnější zkoušení při výběru
délkově vhodné obuvi. To znamená nespoléhat se na deklarované velikostní číslo, ale tuto obuv řádně vyzkoušet na pravé
i levé noze. Na druhou stranu u obuvi nižších velikostních čísel
lze konstatovat, že jsou striktněji dodržovány pravidla pro konstrukci prstního nadměrku.
S obrázkem 3 koresponduje obrázek 4, který vypovídá
o dodržování průměrné hodnoty prstního nadměrku v rozsahu
od 9,5–11,3 mm pro všechny páry obuvi zvolených velikostních čísel. U velikostního čísla 30 byly zjištěny nízké nevyhovující hodnoty prstního nadměrku. Při nízkých frekvencích
kontroly padnutí takové obuvi na nohu, by mohlo snadno dojít
ke vzniku některých statických deformit předonoží. Je třeba poznamenat, že i obuv ve velikostním čísle 30 je ještě určena pro
rostoucí a vyvíjející se dětskou nohu.
Na obrázku 5 jsou zobrazeny intervaly dodržování hodnot
prstního nadměrku obuvi v jednotlivých velikostních číslech.
Ve velikostním čísle 22 splňovaly všechny páry obuvi rozměr
prstního nadměrku, u velikostního čísla 25 pak 91 % obuvi
a u velikostního čísla 30 odpovídalo dostatečným hodnotám
prstního nadměrku 54 % obuvi. U tohoto velikostního čísla
bylo mimo hranice splňující záruky komfortního obutí označeno 40 % obuvi. Jedná se tedy o obuv, kdy zákazník nemusí uspět
s očekávaným pocitem délkového komfortu při jejím zko­ušení
a pokud si takovou obuv koupí, tak mohou nastat při dalších
přírůstcích nohy nepříjemné pocity diskomfortu nebo možná
poškození na noze.
Určení prstního nadměrku
Hodnota prstního nadměrku byla stanovena jako rozdíl délky vnitřního prostoru obuvi a přímé délky chodidla
(PDCH22  = 136,7 mm; PDCH25 = 156,8 mm; PDCH30 = 190,1
mm) dle vztahu /1/ jednotlivých párů souboru obuvi (Pivečka &
Laure, 1995). Nebyl uvažován módní nadměrek, jehož hodnota
u tvaru špice dětské obuvi je z konstrukčního hlediska neopodstatněná.
PDCH = [(F × 0,667) – 1] × 10
kde
PDCH – přímá délka chodidla (mm),
F – francouzské velikostní číslo.
/1/,
Hodnota rozdílu mezi přímou délkou chodidla a změřenou
délkou obuvi vyjadřuje, jak odpovídá délka obuvi délce nohy
primárně z konstrukčního hlediska. Vypočítané hodnoty prstního nadměrku byly rozděleny do čtyř intervalů (Tabulka 1).
Do zdravotně nezávadné oblasti byla zařazena obuv, u níž byl
zjištěn nadměrek od 5 do 15 mm, čímž byl vytvořen prostor
jak pro posun nohy v obuvi při chůzi, tak i dostatečná růstová
rezerva. Do kritické oblasti byla zahrnuta obuv s nadměrkem
větším jak 15 mm a obuv bez nadměrku. V obuvi delší o víc jak
15 mm velmi často dochází k jejímu samovolnému vyzouvání
nebo zakopávání při chůzi s rizikem vzniku úrazu. Naprosto
nevyhovující z konstrukčního hlediska je obuv s hodnotou
nadměrku v intervalu od 0 a menším. Taková obuv může být
v prodejně samozřejmě vyhledávána zákazníky s menší délkou chodidla. Oblast přípustná s hodnotou nadměrku do 5 mm
neposkytuje svým uživatelům tak komfortní nošení jako obuv
přiřazená do oblasti zdravotně nezávadné – nadměrek má minimální hodnoty, může docházet k diskomfortním kontaktům
nohy s obuví a tak i k poškození vlastní nohy.
Závěr
Dodržování hodnot prstního nadměrku by mělo být zajištěno primárně už v rámci konstrukce modelů obuvi. Je-li tento nadměrek v obuvi vytvořen, pak může poskytnout i určitý
komfort pro různé typy nohy nejen z morfologického hlediska, ale i být prostorovou rezervou pro rostoucí dětskou nohu.
Jeho uplatnění v rámci designového provedení obuvi může také
přispět k mnohem širším možnostem výběru padnoucí obuvi
přímo v obchodech. Z provedené studie vyplývá, že je opravdu
nutné dětem nohy přeměřovat pravidelně a obuv pořizovat s určitou délkovou rezervou, která přispěje ke komfortnímu obutí
rostoucí dětské nohy. Zároveň je tak také prevencí vzniku možných statických deformit vyskytujících se především v oblasti
předonoží. Navíc je sortiment obuvi na trh dodáván v několika
velikostních systémech, které nejsou jednotné a mohou tedy
komplikovat výběr vhodné obuvi, zvláště pokud není obuv nabízena kvalifikovaným personálem. Především pro dětské spotřebitele by měla být zajištěna kvalitní a komfortní obuv určená
pro jejich specifické potřeby.
Statistické zpracování dat
Sledované identifikační kategorie byly zpracovány v programu Microsoft Excel 2010 (Microsoft Corporation, USA) jako
histogramy relativních četností. Základní analýza vnitřní délky
obuvi a prstního nadměrku byla provedena také pomocí programu Excel 2010 a Statistica 10.0. (StatSoft, Inc. Tulsa, USA).
Bylo použito 2D box-plot k zobrazení statisticky zpracovaných
hodnot délek obuvi a prstních nadměrků. Pro každé velikostní
číslo je box definován aritmetickým průměrem (▪), jeho horní
a spodní hranice představují ± SD. Dále je připojeno úsečkové
vymezení minimální a maximální naměřené hodnoty prstního
Tabulka 1. Dodržování hodnoty prstního nadměrku
Interval
Dodržování hodnoty prstního nadměrku
(mm)
<–5;0)
Kritická oblast
<0;5)
Přípustná oblast
<5;15)
Zdravotně nezávadná oblast
<15;25)
Kritická oblast
36
Grafické znázornění
(viz Obrázek 5)
Česká antropologie 65/1, Olomouc, 2015
Původní práce
Obrázek 3. Délka obuvi ve vztahu k velikostnímu číslu obuvi
Obrázek 4. Prstní nadměrek ve vztahu k velikostnímu číslu obuvi
Obrázek 5. Zastoupení hodnoty prstního nadměrku v intervalech po 5 mm
kritická oblast
přípustná oblast
zdravotně nezávadná oblast
kritická oblast
<–5;0)
<0;5)
<5;10)
<10;15)
<15;20)
<20;25)
30
3
6
40
14
34
3
25
0
9
42
49
0
0
22
0
0
32
68
0
0
70
60
četnost (%)
50
40
30
20
10
0
prstní nadměrek (mm)
37
Česká antropologie 65/1, Olomouc, 2015
Původní práce
Klíčová slova: dítě, obuv, fitting, velikost, nadměrek, délka,
noha
Literatura
Cheskin, M. P., Sherkin, K. J., & Bates, B. T. (1987). The complete handbook of athletic footwear. New York: Fairchild
publications.
Hlaváček, P. (2010). Problematika objektivního hodnocení
škodlivosti dětské obuvi. Pohybové ústrojí. Pokroky ve výzkumu, diagnostice a terapii, 17(1+2), 194−202.
Maier, E. (1990). True-fitting children´s shoes in the federal republic of Germany. Schuh-Technik, 84(8), 597−600.
Maier, E., & Killmann, M. (2003). Kinderfuβ und Kinderschuh:
Entwicklung der kindlichen Beine und Füße und ihre Anforderungen an fußgerechte Schuhe. 1.st ed. Munchen: Verlag
Neuer Merkur.
McInnes, A. D., Hashmi, F., Farndon, L. J., Church, A., Haley, M, Sanger, D. M., & Vernon, W. (2012). Comparison
of shoe-length fit between people with and without diabetic
peripheral neuropathy: a case-control study. Journal of Foot
and Ankle Research, 5(9), 1−8.
Pavlačková, J., Benešová, M., & Hlaváček, P. (2011). Vyhovuje dětská obuv svými délkovými rozměry délce nohy? Pohybové ústrojí. Pokroky ve výzkumu, diagnostice a terapii,
18(3+4), 229−243.
Pavlačková, J., & Tomášová, M. (2001). Studie obouvání dětí
školního věku. Kožařství, 51(6), 8−11.
Pivečka, J. (1991). Practical handbook on shoe production.
Protrade, Eschborn.
Pivečka, J., & Laure, S. (1995). The Shoe Last: Practical Handbook for Shoe Designers. Zlín: International School of Modern Shoemaking.
Rossi, W. A., & Tennant, R. (1984). Professional shoe fitting.
1st ed. National shoe retailers association, New York.
Šťastná, P. (2000). Výsledky celostátního průzkumu zdravotního stavu nohou dětí a mládeže ve věku od tří do 19 let,
Kožařství, 50(12), 7−12.
Šťastná, P. (2003). Level of footwear by children and youth
contrasts with the health of their feet. In: International Conference Baltic Textile and Leather (pp. 261–266). Kaunas:
Kauno technologijos universitetas.
Pavlačková, J., Egner P., & Mokrejš, P. (2015). Fitting dětské
obuvi z pohledu dodržování prstního nadměrku. Česká antropologie, 65(1), 35–38.
38
Česká antropologie 65/1, Olomouc, 2015
Původní práce
Význam antropometrie
v rámci redukční intervence
u žen ve věku 30–60 let
mální metabolickou aktivitu s inzulínovou rezistencí je prokázáno zvýšené zdravotní riziko a hraniční výsledky zdravotních
ukazatelů než u žen, jejichž metabolická aktivita je v normě.
Adekvátní pohybová aktivita a přiměřený energetický příjem je
nejlepším, nejbezpečnějším a ekonomicky nejméně náročným
preventivním prostředkem neinfekčních chorob hromadného
výskytu (Asikainen, Kukkonen−Harjula, & Miilunpalo, 2004;
Brochu et al., 2001; Brockie, 2006; Doll, Petersen, & Stewart-­
Brown, 2000; Jeffery, Wing, Sherwood, & Tate, 2003).
Studie Matoulka, Svačiny a Lajky (2010) zabývající se souvislostí obezity a jejích komplikací v ČR poukázala na to, že
téměř polovina obézních trpí hypertenzí (Body Mass Index:
BMI ≥ 30 kg/m2). U lidí s normální tělesnou hmotností je výskyt hypertenze pouze 8 % a u lidí s nadváhou 22 %. Pětina
obézních trpí diabetem, zatímco u dospělé populace s normální
hmotností je výskyt diabetu pouze 3 %.
Antropometrické měření je nejjednodušší a neinvazivní metodou k determinaci zdravotních rizik. K posouzení optimální
tělesné hmotnosti je používán jeden z hmotnostně výškových
indexů – BMI. Riziko vzniku metabolických a oběhových komplikací spojených s obezitou je hodnoceno na základě obvodu
pasu (Hainer et al., 2011). Visscher a Seidell (2004) uvádí, že
obvod pasu je citlivějším ukazatelem změn životního stylu než
BMI a je významněji ovlivňován ročním obdobím.
Absolvování redukčního intervenčního programu za účelem
redukce nadváhy a obezity je vhodné pro nastartování změny
životního stylu. Podstata programu je založena na adherenci
k redukčnímu programu a vnitřní motivaci vedoucí ke změnám
v přístupu k výživovým a pohybovým stereotypům.
Meaning of anthropometry
in the context of weight loss intervention
in women aged 30 to 60 years
Tereza Sofková1, Miroslava Přidalová2
Katedra antropologie a zdravovědy, Pedagogická fakulta,
Univerzita Palackého v Olomouci, Olomouc, Česká republika
2
Katedra přírodních věd v kinantropologii,
Fakulta tělesné kultury, Univerzita Palackého v Olomouci,
Olomouc, Česká republika
1
Abstract
Obesity has major impact on human health. The objective
of weight loss intervention programs is to positively guide
approach to the healthy lifestyle and thus improve the qua­
lity of life. This study is focused on analyse the changes in
cir­cumference characteristics in women. Selected health indicators werw also used in the form of indices to determine the
obesity risk (body mass index, waist to hip ratio).
The aim of the presented study was to assess changes
in the basic somatic characteristics after completing a comprehensive eleven-week intervention program for overweight and
obese women aged 30 to 60 years
The research sample consisted of 221 women who up to
now led sedentary lifestyles from Olomouc and its environs. It
related to the STOB course participants, which helps through
the cognitive behavioural therapy to adopt a new approach to
the nutrition and movement stereotypes. The study used standardised anthropometric methods for determining the somatic
parameters, namely body height, body weight and waist parameters.
Due to the weight loss intervention program women un­
derwent significant reduction in the average body weight
and ­sought after decrease in all monitored waist parameters.
Average BMI of ≥ 30 kg/m2 appertains even after the intervention into the obesity category; nevertheless 10% improvement
occurred following the comprehensive intervention.
Cíl
Cílem výzkumné studie bylo na základě standardních antropometrických technik vyhodnotit změny vybraných somatických charakteristik u žen s nadváhou a obezitou ve věku
30–60 let absolvujících jedenáctitýdenní redukční intervenční
program zahrnující úpravu stravovacího režimu, změny pohybových stereotypů v rámci kognitivně behaviorální terapie.
Metodika
Výzkumný soubor
Výzkumný soubor tvořilo 221 obézních žen a žen s nadváhou z Olomouce a jeho okolí ve věkovém rozmezí 30–60 let,
které pravidelně navštěvovaly kurzy redukce hmotnosti STOB
(STob OBezitě). Ženy byly rozděleny do dvou věkových kategorií na základě ontogenetických zákonitostí. Mladší skupina žen (Maturus I, n = 118) byla průměrného věku 38,4 let
(SD = 6,7 let) a starší skupina žen (Maturus II, n = 103) dosáhla
průměrného věku 52,1 let (SD = 5,3 let).
Key words: overweight and obesity, circumference parameters,
somatic indeces, STOB course
Antropometrické metody
V rámci šetření byly použity standardizované antropometrické metody pro stanovení základních somatických parametrů (tělesná výška, tělesná hmotnost, obvodové parametry).
Tělesná výška byla stanovena s přesností na 0,5 cm antropometrem P-226 (Trystom, Česká republika) a tělesná hmotnost
na přístroji InBody 720. K hodnocení nadváhy a obezity byl
použit BMI (normální hmotnost: 18,50–24,99 kg/m2; nadváha:
25,00–29,99 kg/m2; obezita: 30,00–34,99 kg/m2) (Riegerová,
Přidalová, & Ulbrichová, 2006; WHO, 2004).
Obvodové parametry byly změřeny antropometricky, kovovou páskou, s přesností na 0,5 cm. Jednalo se o tyto parametry:
OTHM (míra probíhá vzadu těsně pod dolními úhly lopatek,
vpředu u žen přes mesosternale); OTHX (míra probíhá v horizontální rovině přes bod xiphosternale); Cf břicha (měříme
ve výši pupku, omphalion); Cf pasu (nejužší místo na trupu)
a Cf glut (obvod přes nejmohutněji vyvinuté gluteální svaly).
K hodnocení distribuce tuku byl využit WHR index (Cf pasu/
Cf hýždí), který signalizuje riziko vzniku abdominální obezi-
Úvod
Výživa a pohybová aktivita jsou dvě nejdůležitější složky
životního stylu, které můžeme svým chováním ovlivnit. Nedostatek habituální pohybové aktivity a vyšší energetický příjem
je spojován se zvyšujícím se rozvojem obezity majícím zásadní
vliv na zdraví člověka. Sedavý způsob života a problematika
obezity patří k diskutovaným tématům celospolečenského zdraví (Andersen, 2003).
Obezita je chronické onemocnění moderní doby, je charakterizována jako zvýšená tělesná hmotnost s abnormálně zvýšeným podílem tukové tkáně. Prevence, diagnostika a léčba
obezity patří k prioritám zdravovědných oborů. Není jen problémem kosmetickým, ale především problémem bio-sociálně-­
psychologickým. Obézní lidé jsou ohroženi vyšším množstvím
viscerálního tuku, který souvisí s výskytem diabetu, metabolickým syndromem, s nárůstem kardiovaskulárních onemocnění
a zvýšenou mortalitou a morbiditou. U žen vykazující abnor39
Česká antropologie 65/1, Olomouc, 2015
Původní práce
ty (pro ženy – nízké riziko: < 0,80; střední riziko: 0,81–0,85;
vysoké riziko: > 0,85) (Riegerová et al., 2006; 2006; Hainer
et al., 2011).
Antropometrická měření byla provedena s využitím instrumentáře antropometrické laboratoře Katedry přírodních věd
v kinantropologii Fakulty tělesné kultury Univerzity Palackého
v Olomouci (FTK UP).
ná hodnota obvodu pasu, která souvisí s rizikem abdominální
obezity. Zaznačená linie v obrázku 2 představuje vysoké riziko
zdravotních komplikací pro ženy (≥ 88 cm). Také u ostatních
obvodových parametrů jsme zaznamenali statisticky významné
diference, s vysokou věcnou významností. Průměrná hodnota
WHR naměřená antropometricky dosahovala hranici vysokého
rizika (90,2 %). Změna zjištěná při 2. měření je signifikantní
(WHR = 89,5 %, p < 0,01), i když věcná významnost se jevila
jako nízká.
U starších žen se tělesná hmotnost po 11týdenní redukční
intervenci signifikantně snížila o 4,5 kg (Tabulka 2). U obvodu pasu jsme zaznamenali statisticky významné snížení (Obrázek 2). Také u dalších sledovaných obvodových parametrů
(OTHM, OTHX, Cf břicha, Cf glut) došlo k pozitivnímu, významně nižšímu posunu průměrných hodnot (p < 0,05; d ≥ 0,8).
U starších žen dosahují průměrné hodnoty WHR hranici vysokého rizika (WHR = 89,4 %), zaznamenaná diference při 2. měření byla nesignifikantní (WHR = 88,9 %, p = 0,49).
Organizace výzkumu
Diagnostika somatického stavu na začátku a na konci kurzu
stojí mimo program kurzu. Každá žena podepsala písemný souhlas s měřením, byla obeznámena s organizačními náležitostmi
výzkumu. Ženy byly vždy seznámeny s výsledky vstupního
a výstupního vyšetření. Projekt byl schválen Etickou komisí
FTK UP a byl řešen v rámci projektu Studentské grantové soutěže na Univerzitě Palackého v Olomouci (IGA) „ Vztah mezi
zdravotními ukazateli a pohybovou aktivitou u obézních žen
a žen s nadváhou“.
Intervence
11týdenní kurz spočívá v úpravě stávajících životních návyků, výživových stereotypů a pohybové terapie (kognitivně
behaviorální psychoterapie).
Teoretická část zahrnuje 60 minut týdně kognitivně behaviorální terapie s analýzou jídelníčku a pohybové aktivity za předcházející týden. Praktická část 60 minutové jednotky zahrnuje
zahřátí, protažení, aerobně posilovací část a kompenzační části (protahovací, relaxační a protistresová cvičení). Jako denní
„univerzální“ norma bylo ženám doporučováno vykonání minimálně 10 000 kroků prostřednictvím zapůjčených krokoměrů z FTK UP (U. S. Department of Health and Human Services, 2008). Redukční dieta byla základem nutriční intervence
a odpovídala kalorické hodnotě 4800 KJ/den (1150 kcal/den)
ve frekvenci 5 jídel denně (Málková, 2005).
Diskuze
Redukce tělesné hmotnosti je složitý proces, který by měl
být vždy prováděn pod dohledem odborníka. Ženy se v rámci
kurzu setkávají s ostatními obézními jedinci a mohou tak
ztrácet psychické zábrany související s obezitou. Ve studii
O´Meara, Glenny, Sheldon, Melville a Wilson (1998) se
ukazuje nejvíce efektivní redukční program zahrnující stálý
kontakt s terapeutem nebo terapeutickou skupinou. Pro hodnocení obezity v roce 1985 bylo doporučeno užívání indexu tělesné hmotnosti (BMI), který silně koreluje s množstvím tělesného
tuku. Současná klasifikace nebere v úvahu fyziologické pohlaví
a věkové rozdíly (WHO, 2004). Stávající definice obezity je
dána hodnotou BMI ≥ 30 kg/m2, která je z epidemiologického
hlediska vyhovující. Dnes ale víme, že zdraví více ovlivňuje
distribuce tukové tkáně než její celkové množství. Z hlediska kardiovaskulárních a metabolických komplikací nadváhy
a obezity, není rozhodujícím činitelem celkové množství tuku
v těle, ale zejména jeho rozložení.
Důležitým prediktorem zdravotních komplikací a mortality
související s obezitou je obvod pasu. Hraniční hodnota obvodu
pasu je stanovena pro ženy ≥ 88 cm (Hainer et al., 2011; WHO,
1998). Vztah mezi obvodem pasu a onemocněními, především
diabetes mellitus, je patrný i u osob s normální hmotností.
V 63 zemích včetně České republiky bylo náhodně vyšetřeno
téměř 99 000 žen a z nich bylo 27 % obézních, 30 % žen mělo
nadváhu a obvod pasu nad rizikovou hodnotu 88 cm mělo 48 %
žen (Balkau, Deanfield, & Després, 2007).
Lajka, Kunešová a Hainer (2006) uvádí, že v České republice dochází v posledních letech k významnému zvyšování obvodu pasu, především u žen. Průměrná hodnota obvodu pasu se
v letech 2000/2001 a 2005 u žen zvýšila z 81,1 cm na 84,0 cm.
Visscher a Seidell (2004) uvádí, že u finské populace v průběhu
15 let (1987–2002) došlo ke zvýšení obvodu pasu o 4,3 cm
u žen. Přitom rozložení BMI se významně nezměnilo. Obvod
pasu se prodlužuje ve všech hmotnostních kategoriích zvláště
ve vyšším věku.
Používaným způsobem stanovení charakteru rozložení tuku
je poměr obvodu pasu k obvodu boků (Cf pasu/Cf glut; WHR).
Ke stanovení rizika postačuje změření obvodu pasu a není nutné používat WHR index. Od používání WHR indexu se již spíše upustilo, i když v některých epidemiologických pracích se
jestě ke stanovení rizika používá (Hainer et al., 2011). Index
vyšší než 0,85 u žen svědčí o centrální lokalizaci tuku. Riziko
kardiovaskulárních komplikací vzrůstá u obézních žen a žen
s nadváhou při WHR nad 0,78 před menopauzou a při WHR
nad 0,84 po menopauze (Azizi & Ainy, 2003).
U postmenopauzálních žen dochází k její redistribuci z periferií do abdominální oblasti. Distribuce tělesného tuku je
určována geneticky a částečně regulována hormonálně, proto
Statistická analýza
Získaná data byla zpracována adekvátními postupy pomocí programu ANTROPO (Bláha, 1986). Statistická analýza dat
byla provedena prostřednictvím statistického programu Statistica (verze 10.0; StatSoft, Tulsa, OK, USA). Byly vypočítány
základní statistické veličiny pro sledované parametry a jejich
rozdíly mezi vstupním a výstupním měřením. Významnost
těchto diferencí byla testována pomocí párového Studentova t-testu. Statistická významnost byla stanovena na hladině
α < 0,05. U jednotlivých testů byla také počítána věcná významnost dle Cohenova koeficientu d (malý efekt: 0,2–0,49;
střední efekt: 0,5–0,79; velký efekt: d ≥ 0,8) (Sheskin, 2007).
Výsledky
Tělesná výška (Tabulka 1, Tabulka 2) u obou věkových souborů v průměru nedosahovala průměrné hodnoty referenčních
standardů, tělesná hmotnost se jevila jako nadprůměrná (Bláha
et al., 1986).
Průměrné hodnoty BMI se při vstupním měření pohybovaly v kategorii obezity (BMI ≥ 30,0 kg/m2). Četnost výskytu
žen s nadváhou a obezitou u vstupního a výstupního měření je
uvedeno na obrázku 1. Na základě četnostního zastoupení v kategoriích BMI je největší zastoupení žen v kategorii obezity
(145 žen z celkového počtu 221 žen). Pozitivně lze hodnotit, že
byla prokázána četnostní redistribuce BMI z kategorie nadváhy
do kategorie normální hmotnosti a současně z kategorie obezity
do kategorie nadváhy po redukční intervenci.
Tabulka 1 prezentuje vybrané parametry u mladších žen.
Průměrná redukce tělesné hmotnosti u mladších žen byla 3,6 kg
a jednalo se o signifikantní snížení. U sledovaných obvodových parametrů mladších žen uvedených v tabulce 1 jsme po
komplexní intervenci zaznamenali statisticky nižší průměrné
hodnoty a velký efekt věcné významnosti. Riziko vzniku zdravotních komplikací spojených s obezitou je hodnoceno na základě obvodu pasu. Byla prokázána signifikantně nižší průměr40
Česká antropologie 65/1, Olomouc, 2015
Původní práce
Tabulka 1. Analýza rozdílů vybraných obvodových parametrů po intervenci u mladších žen
Parametr
Sta (cm)
M. (kg)
BMI (kg/m2)
WHR (%)
OTHM (cm)
OTHX (cm)
Cf pasu (cm)
Cf břicha (cm)
Cf glut (cm)
M
166,5
89,5
32,3
90,2
101,4
94,6
94,6
103,4
115,3
VSTUP
(n = 118)
SD
MIN
6,8
154,0
16,4
61,9
5,5
25,0
6,1
74,5
8,9
87,0
10,2
72,0
11,8
76,0
11,2
79,0
10,7
94,0
MAX
184,0
155,1
57,0
106,7
134,0
129,0
125,0
135,0
169,0
M
166,5
85,9
31,1
89,5
100,2
93,1
92,5
101,2
113,1
VÝSTUP
(n = 118)
SD
MIN
6,8
154,0
15,3
59,9
4,8
23,5
6,1
74,5
8,1
84,0
9,5
77,0
10,9
74,0
10,7
79,0
10,1
91,0
MAX
184,0
142,9
52,4
106,7
130,0
125,0
123,0
130,0
156,0
d
p
–
1,12
1,13
0,22
1,09
0,97
1,20
1,05
1,08
–
0,001
0,001
0,001
0,001
0,001
0,001
0,001
0,001
Vysvětlivky: Sta – tělesná výška, M. – tělesná hmotnost, BMI – Body Mass Index, WHR – Waist and Hip Ratio, OTHM – mezosternální obvod hrudníku, OTHX – xiphosternální obvod hrudníku, Cf pas – obvod pasu jako nejužší místo na trupu, Cf břicha – obvod
břicha přes pupek, Cf glut – maximální obvod přes musculus gluteus maximus
Tabulka 2. Analýza rozdílů vybraných obvodových parametrů po intervenci u starších žen
Parametr
Sta (cm)
M. (kg)
BMI (kg/m2)
WHR (%)
OTHM (cm)
OTHX (cm)
Cf pasu (cm)
Cf břicha (cm)
Cf glut (cm)
M
163,5
86,6
32,3
89,4
102,7
96,3
97,6
104,1
114,3
VSTUP
(n = 103)
SD
MIN
6,8
149,0
13,1
61,4
4,5
25,1
9,3
75,4
7,1
92,0
8,1
83,0
10,6
77,0
9,9
83,0
9,6
97,0
MAX
181,0
132,7
47,1
111,1
125,0
122,0
130,0
135,0
150,0
M
163,5
82,1
30,7
88,9
100,4
93,9
94,9
100,8
111,1
VÝSTUP
(n = 103)
SD
MIN
6,8
149,0
12,6
56,6
4,2
23,1
5,9
74,7
6,7
90,0
8,1
81,0
10,2
76,0
9,8
80,0
9,5
91,0
MAX
181,0
128,1
46,9
108,3
120,0
121,0
129,0
133,0
146,0
d
p
–
1,55
1,52
0,06
1,17
1,12
1,17
1,20
1,20
–
0,001
0,001
0,490
0,001
0,001
0,001
0,001
0,001
Vysvětlivky: Sta – tělesná výška, M. – tělesná hmotnost, BMI – Body Mass Index, WHR – Waist and Hip Ratio, OTHM – mezosternální obvod hrudníku, OTHX – xiphosternální obvod hrudníku, Cf pas – obvod pasu jako nejužší místo na trupu, Cf břicha – obvod
břicha přes pupek, Cf glut – maximální obvod přes musculus gluteus maximus
Obrázek 1. Četnostní zastoupení v kategoriích BMI
Maturus I
n = 103
73
72
45
31
0
0
n = 118
n = 103
62
57
43
41
13
5
nadváha
41
normální hmotnost
Výstup
n = 118
Vstup
obezita
Maturus II
Česká antropologie 65/1, Olomouc, 2015
Původní práce
Obrázek 2. Změny průměrných hodnoty vybraných obvodových charakteristik
94,6
92,5
Cf pasu
97,6
94,9
115,3
113,1
Cf hýždí
114,3
111,1
0
20
Maturus I
40
60
80
Maturus II
Vstup
100
120 (cm)
Výstup
Poznámka: *statisticky významný rozdíl mezi vstupní a výstupní průměrnou hodnotou daného parametru (p < .05)
můžeme u postmenopauzálních žen sledovat její redistribuci
z periferií do abdominální oblasti (Holeček, Rokyta, & Vlasák,
2007; Toth, Tchernof, Sites, & Poehlman, 2000). U námi sledovaného souboru žen podstupující redukční intervenci hodnota
indexu WHR přesahovala hranici rizikovosti signalizující abdominální obezitu.
Po aplikaci redukční intervence jsme zaznamenali signifikantní snížení ve všech obvodových parametrech, u mezosternálního a xiphosternálního obvodu hrudníku, v obvodu pasu
a obvodu břicha přes pupek a také v maximálním obvodu přes
musculus gluteus maximus. Dalo se předpokládat, že po srovnání s průměrnými hodnotami české populace (Bláha, 1986)
na základě normalizovaných indexů bude prokázán výskyt
nadprůměrných hodnot ve všech obvodových parametrech
(n. i. > 1,5).
Redukční intervenční program, včetně řízené pohybové
aktivity, změny stravovacích návyků a aplikace kognitivně
behaviorální terapie působí žádoucí změny v antropometrických ukazatelích, což prokázaly i jiné studie (Annesi, 2004;
Donnelly et al., 2009; Poděbradská, Stejskal, Schwarz, & Poděbradský, 2011; Ross & Janiszewski, 2008; Sofková, Přidalová,
& Pelclová, 2014).
Koncepce STOB kurzů umožňuje pozitivní stimuly pro redukci nadváhy a obezity formou edukačního působení. Můžeme tedy předpokládat, že u žen, které tyto programy snižování
nadváhy nenavštěvují, bude prevalence sedavého životního
stylu vyšší.
u somatických charakteristik souvisejících s rizikovými aspekty obezity hodnotíme redukční intervenci pozitivně, přesto
že průměrné hodnoty BMI (≥ 30 kg/m2) náleží i po intervenci
do kategorie obezity.
Souhrn
Obezita má zásadní vliv na zdraví člověka. Snahou redukčních intervenčních programů je pozitivně usměrnit přístup
ke zdravému životnímu stylu a zvýšit tak kvalitu života. Studie
je zaměřena na analýzu změn obvodových charakteristik u žen
a byly použity vybrané zdravotní ukazatele v podobě indexů
pro stanovení rizik obezity.
Cílem prezentované studie bylo vyhodnotit změny základních somatických charakteristik po absolvování komplexního
jedenáctitýdenního intervenčního programu u žen s nadváhou
a obezitou ve věku 30–60 let.
Výzkumný soubor tvořilo 221 žen z Olomouce a jeho okolí
s dosavadním sedavým životním stylem. Jednalo se o frekventantky kurzu STOB, který napomáhá prostřednictvím kognitivně behaviorální terapie naučit novému přístupu k výživovým
a pohybovým stereotypům. V rámci šetření byly použity standardizované antropometrické metody pro stanovení somatických parametrů (tělesná výška, tělesná hmotnost, obvodové
parametry).
Vlivem redukčního intervenčního programu došlo u žen
k signifikantnímu snížení průměrné tělesné hmotnosti a žádoucímu úbytku u všech sledovaných obvodových parametrů. Průměrné hodnoty BMI (≥ 30 kg/m2) náleží i po intervenci do kategorie obezity, přesto byl 10% podíl příznivé změny po komplexní intervenci.
Závěr
Vlivem komplexní redukční intervence zahrnující úpravu
stravovacích a pohybových návyků a aplikaci kognitivně behaviorální terapie prokázala výzkumná studie následující efekty: signifikantní snížení tělesné hmotnosti, snížení BMI a vybraných obvodových parametrů na trupu a gluteálního obvodu.
U obvodu pasu a WHR indexu, jako významných markerů
abdominální obezity, jsme po intervenci u sledovaných souborů
zaznamenali statisticky významné snížení. Obě věkové skupiny překračují v daném parametru zdravotně bezpečné hodnoty
a mají vysoké indikátory ohrožení zdraví i po redukční intervenci. S výjimkou gluteálního obvodu disponovaly starší ženy
vzhledem k mladšímu souboru nesignifikantně vyššími hodnotami všech sledovaných obvodových parametrů na trupu.
Na základě optimální hodnoty BMI u žen byl 10% podíl
příznivé změny po intervenci. Na základě pozitivního snížení
Klíčová slova: nadváha a obezita, obvodové parametry, somatické indexy, STOB kurz
Poděkování
Studie byla realizována v rámci řešení projektu IGA
FTK_2012_030 „Vztah mezi zdravotními ukazateli a pohybovou aktivitou u obézních žen a žen s nadváhou“.
Literatura
Andersen, R. E. (2003). Obesity. Etiology assessment treatment
and prevention. Champaign, IL: Human Kinetics.
Annesi, J. J. (2004). Relationship of perceived health and
appearance improvement and self-motivation with adhe42
Česká antropologie 65/1, Olomouc, 2015
Původní práce
rence to exercise in previously sedentary women. Journal
of Sports Sciences,4(2), 1–13.
Asikainen, T., Kukkonen-Harjula, K., & Miilunpalo, S. (2004).
Exercise for health for early postmenopausal women: a systematic review of randomised controlled trials. Journal
of Sports Medicine, 34(11), 753–78.
Azizi, F., & Ainy, E. (2003). Coronary heart disease risk factors
and menopause: A study in 1980 Tehranian women, the Tehran Lipid and Glucose Study. Climacteric, 6(4), 330–336.
Balkau, B., Deanfield, J. E., & Després, J. P. (2007). International day fot the evaluation of abdominal obesity: a study
of waist circumference, cardiovascular disease, and diabetes
mellitus in 168 000 primary care patients in 63 countries.
Circulation, 116, 1942–1951.
Bláha, P. et al. (1986). Antropometrie československé populace od 6 do 55 let. Českoslo-venská spartakiáda 1985. Díl I,
část 1. Praha: Ústav národního zdraví pro vrcholový sport.
Brochu, M., Tchernof, A., Dionne, I. et al. (2001). What are the
physical characteristics associated with a normal metabolic
profile despite a high level of obesity in postmenopausal women? The Journal of Clinical Endocrinology & Metabolism,
86, 1020–1025.
Brockie, J. (2006). Exercise for women in the early postmenopausal years. The journal of the British Menopause Society,
12(3), 126–127.
Doll, H. A., Petersen, S., & Stewart-Brown, S. L. (2000). Obesity and physical and emotional well-being: associations between body mass index, chronic illness and the physical and
mental compartments of the SF-36 questionnaire. Obesity
Revue, 8, 160–170.
Donnelly, J. E., Blair, S. N., Jakicic, J. M., Manore, M. M.,
Rankin, J. W., & Smith, B. K. (2009). American college
of sports medicine position stand: Appropriate physical activity intervention strategies for weight loss and prevention
of weight regain for adults. Medicine and Science in Sports
and Exercise, 41(2), 459–471.
Hainer, V. et al. (2011). Základy klinické obezitologie 2., přepracované a doplněné vydání. Praha: Grada Publishing, a. s.
Holeček, V., Rokyta, R., & Vlasák, R. (2007). Gynoidní a androidní obezita. Československá fyziologie, 56(4), 151–153.
Jeffery, R. W., Wing, R. R., Sherwood, N. E., & Tate, D. F.
(2003). Physical activity and weight loss: Does prescribing
higher physical activity goals improve outcome? American
Journal of Clinical Nutrition, 78, 684–689.
Lajka, J., Kunešová, M., & Hainer, V. (2006). Životní styl
a obezita. Závěrečná zpráva projektu Ministerstva zdravotnictví ČR. Praha: STEM/MARK.
Málková, I. (2005). Hubneme s rozumem, zdravě a natrvalo.
Praha: Smart Press, s. r. o.
Matoulek, M., Svačina, Š., & Lajka, J. (2010). Výskyt obezity a jejích komplikací v České republice. Vnitřní lékařství,
56(10), 1019–1027.
O’Meara, S., Glenny, A. M., Sheldon, T., Melville, A., & Wilson, C. (1998). Systematic review of the effectiveness of interventions used in the management of obesity. Journal
of Human Nutrition and Dietetics, 11, 203–206.
Poděbradská, R., Stejskal, P., Schwarz, D., & Poděbradský, J.
(2011). Physical activity as a part of overweight and obesity treatment. Acta Universitatis Palackianae Olomucensis,
Gymnica, 41(4), 17–27.
Riegerová, J., Přidalová, M., & Ulbrichová, M. (2006). Aplikace fyzické antropologie v tělesné výchově a sportu [Application of physical anthropology in physical education and
sports]. Olomouc: Hanex.
Ross, R., & Janiszewski, P. M. (2008). Is weight loss the optimal target for obesity – related cardiovascular disease risk
reduction? Canadian Journal of Cardiology, 24, 25–31.
Sheskin, D. J. (2007). Handbook of parametric and nonparametric statistical procedures (4th ed.). Boca Raton, FL:
Chapman & Hall/CRC.
Sofková, T., Přidalová, M., & Pelclová, J. (2014). Intervention
in the form of exercise program for women attending courses in weight reduction. Acta Universitatis Palackianae Olomucensis, Gymnica, 44(1), 47–56.
Toth, M. J., Tchernof, A., Sites, C. K., & Poehlman, E. T. (2000).
Effect of menopausal status on body composition and abdominal fat distribution. International Journal of Obesity,
24(2), 226–231.
U. S. Department of Health and Human Services (2008). Physical Activity Guidelines for Americans. Retrieved from http://
www.health.gov/paguidelines/pdf/paguide.pdf
Visscher, T. L., & Seidell, J. C. (2004). Time trends (1993 –
1997) and seasonal variation in body mass index and waist
circumference in the Netherlands. International Journal of Obesity and Related Metabolic Disorders, 28(10),
­1309–1316.
World Health Organization (WHO). (2004). Global strategy
on diet, physical activity and health. Geneva: WHO.
World Health Organization (WHO). (1998). Health promotion
evaluation: Recommen-dations to policymekers. Copenhagen: WHO.
Sofková, T., & Přidalová, M. (2015). Význam antropometrie
v rámci redukční intervence u žen ve věku 30–60 let. Česká
antropologie, 65(1), 39–43.
43

Podobné dokumenty

Vliv použitého typu bioimpedančního analyzátoru a režimu měření

Vliv použitého typu bioimpedančního analyzátoru a režimu měření was not demonstrated. The differences found did not exceed the optimal level of measurement error. For women, in addition to significance, a high substantive significance was also demonstrated. The...

Více

Celé číslo Complete issue - Česká společnost antropologická

Celé číslo Complete issue - Česká společnost antropologická Časopis České společnosti antropologické za rok 2013. Odpovědný redaktor: doc. RNDr. Miroslava Přidalová, Ph.D., Katedra přírodních věd v  kinantropologii Fakulty tělesné kultury Univerzity Palacké...

Více

Celé číslo Complete issue - Česká společnost antropologická

Celé číslo Complete issue - Česká společnost antropologická Časopis České společnosti antropologické za rok 2015. Odpovědná redaktorka: doc. RNDr. Miroslava Přidalová, Ph.D., Katedra přírodních věd v  kinantropologii Fakulty tělesné kultury Univerzity Palac...

Více

i v PDF vydání

i v PDF vydání kterou lidé občas páchají v klamné představě, že jde o nějak estetičtější způsob smrti – často bývá pravdou opak, a otrava bývá provázena poleptáním, zažívacími problémy, a křečovými stavy, které č...

Více

Kulturní studia 2/2014

Kulturní studia 2/2014 Třetí číslo časopisu Kulturní studia, vychází 1. listopadu 2014 Vydává o. s. Kulturní studia, při oboru Hospodářská a kulturní studia, PEF ČZU

Více

V Ý B Ě ROV Á BIBLIOGRAFIE z oblasti životního prostředí

V Ý B Ě ROV Á BIBLIOGRAFIE z oblasti životního prostředí ekologického ústavu, Českého geologického ústavu, Českého hydrometeorologického ústavu, Výzkumného ústavu okrasného zahradnictví, Výzkumného ústavu vodohospodářského T.G.Masaryka, Pedagogické fakul...

Více