sborník abstrakt - Ústav chirurgie ruky a plastické chirurgie Vysoké

Transkript

XIII. Kongres České společnosti chirurgie ruky a II. Kongres České společnosti terapie ruky, 13. a 14. listopadu 2015 Harrachov – sborník abstrakt
XIII. Kongres České společnosti chirurgie ruky
II. Kongres České společnosti terapie ruky
Harrachov 13. a 14. listopadu 2015
SBORNÍK ABSTRAKT
1. Neurochirurg a karpální tunel
Vaverka M.
Neurochirurgická klinika FN Olomouc
Cíl: Autor předkládá své zkušenosti s otevřenou chirurgickou technikou operace syndromu karpálního tunelu v porovnání se
současnými endoskopickými trendy.
Soubor a metoda: Více nez 2 800 pacientů bylo v průběhu 15 let operováno stejnou metodou jedním operatérem bez komplikace,
jež by měla trvale nasledky. Podsoubor 221 nemocnych z let 2009–2010 byl sledovan prospektivne. Anatomicke anomalie byly
dokumentovány a cílene byly sledovány i tzv. malé komplikace a faktory ovlivnující vysledek.
Výsledky: U 221 nemocných bylo operováno 299 rukou – 89 vpravo, 54 vlevo, 78 oboustranne (35,3 %). Prekvapive dobre
vysledky byly i u 87 nemocnych starsích 65 roků . K poranení nervu nebo jeho vetví nedoslo, pooperacní infekce ani hematom se
nevyskytly. Vyznamna anatomicka anomalie byla nalezena 3krat (1 %), mensí anatomicke variace v 10 %. Ve dvou prípadech
(0,7 %) byl nerv znovu uvolnen pro jizvení s dobrym vysledkem. Poruchy uchopu a bolesti v dlani byly po pů l roce pouze v 1 %.
Tendovaginitida šlachy dlouhého ohybače palce byla lecena rovnez v 1 %.
Diskuze: Autor se zamýšlí nad současnými trendy jak v diagnostice (nezbytnost předoperačního EMG) tak v léčbě (kozervativní
léčba, seminvazivní metody, čínská medicína)
Závěr: Otevrena chirurgicka technika „mini-open“ nabízí i v soucasne dobe velmi dobre vysledky s minimalním poctem komplikací
a minimalní ekonomickou narocností.
2. Výsledky chirurgické léčby syndromu karpálního tunelu – objektivní a subjektivní hodnocení
Májovský M., Masopust V., Beneš V.
Neurochirurgická a neuroonkologická klinika 1. LF a UVN Praha
Úvod: Syndrom karpálního tunelu je nejčastější úžinový syndrom. Jedná se o onemocnění přinášející výrazné zhoršení kvality
života s nezanedbatelnými socioekonomickými důsledky. Léčba středně těžkého a těžkého syndromu karpálního tunelu je na
prvním místě chirurgická.
Metodika: Analyzovali jsme výsledky transcize karpálního vazu u 96 konsekutivních pacientů po 129 operacích. Výkon byl
prováděn v lokální anestezii klasickou otevřenou metodou. Sledovali jsme objektivní i subjektivní parametry s odstupem jednoho
roku od operace.
Výsledky: Ani v jednom případě nedošlo k poškození nervových nebo cévních struktur. Ve 3 % případů došlo k povrchové ranné
infekci bez nutnosti revize. Více než 95 % pacientů uvádí trvalé zlepšení subjektivních potíží.
Závěr: Transcize karpálního vazu otevřeným přístupem je zlatý standard chirurgické léčby syndromu karpálního tunelu s vysokou
úspěšností a minimem komplikací. Celková spokojenost pacientů po operaci přesahuje 97 %.
3. Rekonstrukce stropu karpálního tunelu při revizní operaci pro SKT
Horáčková D. a kolektiv
Ústav chirurgie ruky a plastické chirurgie Vysoké nad Jizerou
Existuje mnoho technik reoperace karpálního tunelu. Signifikantně vyšší úspěšnost mají reoperace s užitím laloku, který brání
jizvení a rekonstruuje strop kanálu. Předkládáme pětileté zkušenosti reoperací KT s užitím mesothenového lalůčku v ÚCHR a PCH
Vysoké nad Jizerou.
4. Komplikace po endoskopické deliberaci středního nervu v karpálním tunelu
Zlatohlavý J.
Ortopedicko-úrazové oddělení Oblastní nemocnice Středočeského kraje Kladno
Od roku 2011 jsme na našem pracovišti provedli 207 endoskopických deliberací středního nervu v karpálním tunelu pro
sy. karpálního tunelu. Operace byla provedena u 84 mužů a 123 žen.
Komplikace - časné – peroperační – nezaznamenali jsme.
Pozdní - zaznamenali jsme 18 komplikací všechny s hojením proximální rány, vždy vyřešeno lokální péči o ránu, bez podání ATB.
Zaznamenali jsme krvácení po 18 dní po výkonu, po zpětném nasazení Xarelto 20 mg 14 den po výkonu. Při revizním výkonu jsme
konvertovali na otevřenou operační techniku
Nezaznamenali jsme poranění cévních struktur, rovněž jsme nezaznamenali poranění nervu.
1
5. Syndrom karpálního tunelu v dětském věku
Schmoranzová A. a kolektiv
Abstrakt zatím nedodán.
6. Systémová enzymoterapie jako podpůrná léčba při chirurgickém i konservativním řešení SKT
MUDr. Marta Honzíková
MUCOS Pharma CZ, s.r.o.
Syndrom karpálního tunelu (SKT) je v poslední době nejčastěji hlášenou chorobou z povolání. Vzniká obvykle jako důsledek
jednostranného dlouhodobého nadměrného zatěžování (repetitive strain injury), které je příčinou mikrotraumat s následným
zánětem doprovázeným otokem. Útlak n. medianus a jeho cévního zásobení otokem je zdrojem subjektivních obtíží pacientů se
SKT. Nepříznivý je vznik fibrózních změn při chronickém zánětu.
Léčivé přípravky pro systémovou enzymoterapii (Wobenzym® a Phlogenzym®) jsou volně prodejné léky obsahující kombinace
enzymů převážně proteolytických (proteázy trypsin, chymotrypsin, bromelain, papain) s rutinem. Užívají se zejména jako
podpůrná léčba pooperačních a poúrazových stavů a zánětlivých procesů nejrůznějšího původu. Mají velmi dobrý protiotokový
efekt, optimalizují průběh zánětlivého procesu a působí analgeticky.
Využití léků pro systémovou enzymoterapii v chirurgických oborech je obecně známé. V poslední době byly prezentovány výsledky
několika projektů zaměřených na využití systémové enzymoterapie v konzervativní léčbě profesních postižení pohybového
aparátu včetně SKT. Efekt systémové enzymoterapie u SKT byl objektivizován pomocí EMG vyšetření.
Příznivý efekt systémové enzymoterapie u SKT lze vysvětlit protiotokovým a protizánětlivým působením, zlepšením
mikrocirkulace na podkladu pozitivního reologického efektu a tím i zlepšením venózní a lymfatické drenáže struktur postižených
chronickým otokem. Enzymoterapie může také omezovat negativní efekt volných kyslíkových radikálů vznikajících při syndromu
ischémie/reperfúze (z opakovaných kompresí n. medianus). Může se uplatnit i snižování hladin TGFβ (který je významným
fibrogenním faktorem) působením komplexu proteáza-antiproteáza.
Systémová enzymoterapie by tedy mohla být vhodnou součástí nejen chirurgického řešení SKT, ale také intenzívní konzervativní
léčby, zvláště iniciálních stádií SKT. Lze ji doporučit zejména u nemocných, kteří mají zájem zůstat v původní profesi a především
u těch, u nichž i minimální ztráta citlivosti a motorických schopností ohrožuje další výkon povolání.
7. Periferní nervové blokády - je třeba ztrácet čas?
Žák D.
IC klinika Brno
Prezentace rozpracovává využití ultrazvukové navigace u blokády periferního nervového systému v případě elektivních
operačních výkonů na horní končetině. Podrobněji seznamuje se základními technikami blokády interskalenické,
supraklavikulární, axilární i jednotlivých periferních nervů, a to zejména těch, u kterých ultrazvukem navigovaná procedura
významným způsobem usnadňuje detegci nervových struktur. Tento postup vede nejen ke snížení počtu punkčních komplikací
a množství aplikovaného lokálního anestetika, ale i k významnému zkrácení doby nutné k provedení anestezie, stejně tak nutnosti
dlouhodobější pooperační monitorace u pacientů v jednodenní chirurgii.
8. Praktické poznámky k anestezii v chirurgii ruky
Bartoň M.
Anesteziologicko-resuscitační oddělení nemocnice Jablonec nad Nisou
9. Replantácie distálnych častí prstov – composite graft, výsledky
Kluka T., Šlárko G., Berkeš A.,
Klinika plastickej chirurgie Košice
Úvod: Autori v práci popisujú pomerne zriedkavé amputácie distálnch článkov prstov rúk, ich indikácie, metodický postup, priebeh
liečby a výsledky. Z hľadiska mechanizmu úrazu prevažujú poranenia sečné, menej tržnozhmoždené a avulzné, ale napríklad
zaznamenané aj ojedinelé poranenie odhryznutiu palca koňom.
Metodika: V práci sú použíté materiály Kliniky Plastickej chirurgie v Košiciach, ktoré je jediným Replantačným centrom v rámci
Východoslovenského, prípadne aj časti Stredoslovenkého regiónu. Jedná sa o pomerne malé množstvo prípadov, ktoré vychádza
buď z malého počtu poranených, prípadne nedostatočnou informovanosťou spádových chirurgií, kde sa tieto poranenie
jednoducho egalizujú a neodosielajú sa na vyššie pracovisko. Základným postupom je adekvátne skrátenie amputátu (nami
udávaná dĺžka je do 1 cm), väčšinou fixácia fragmentu jemným K – drôtom, sutura, ablácia nechta, krytie. V pooperačnom období
je to kontinuálne chladenie 3 – 5 dní, ak je potrebná tak aj phenestrácia kože na amputáte. Väčšinou sa amputát prehojí na povrchu
2
so suchou nekrózou, ktorá sa odlúči cca na 14 – 21 deň. Pod ňou sa objaví vitálna časť pôvodného amputátu. Ak bolo zachované
nechtové lôžko na pahýli prsta, po čase začne tento nechet opäť rásť.
Výsledky: závisia samozrejme od mechanizmu úrazu, čím hladšie a menej dilacerujúce, tým lepšie výsledky, na výsledok má aj
vplyv dĺžka amputátu – na našej klinike aj keď pacient príde s dlhším amputátom skracujeme ho maximálne do 1 cm.
Záver: Pomerne jednoduchý zákrok, ale pri dodržaní základných postupov s veľmi dobrým estetickým aj funkčným
výsledkom.Kedže sa jedná o poranenia distálne od úponov šliach, nie je problém ani s flexiou a extenziou. Menej podstatnou
nevýhodou je eventuálne skrátenie prsta oproti ostatným a porucha citlivosti, ktorá sa však časom zmierňuje.
10. Rekonstrukce pakloubu scaphoidea volným MFC štěpem
Paroulek J., Kebrle R.
Paklouby os scaphoideum zejména v oblasti proximálního polu patří k častým komplikacím léčby zlomenin této kosti. Jejich léčba
je komplikovaná provázena poměrně častým výskytem recidiv , která je dána problematickým cévním zásobením v této oblasti –
Jednou z nových metod léčby která dává poměrně nadějné výsledky je použítí volného vaskularizovaného štěpu z vnitřního
kondylu kolena. Prezentace přináší naše zkušenosti z prvního roku používání této metody.
11. Krytí úrazového defektu ruky přímým lalokem
Kubok R., Kletenský J.
Klinika popáleninové medicíny a Klinika plastické chirurgie FNKV Praha
Kazuistika průběhu léčby těžkého úrazu ruky poraněné tlakem a teplem z mandlu u 50 leté pacientky a krytí defektu na ruce
přímým dvířkovým břišním lalokem, následná korekční operace - separace laloku na jednotlivé prsty a výsledný uspokojivý efekt
po rehabilitaci na videoukázce. Dle časových možností event. i další kazuistika průběhu léčby obdobného úrazu devastačního
poranění ruky z lisu na gumová těsnění 18- leté pacientky a krytí defektu tříselným axiálním lalokem na art. circumflexa ilium
superficialis.
12. Uzávěr arteriálního zásobení prstu 9 let po replantaci
Sukop A.1, Paroulek J.2, Bayer J.1, Schwarzmannová K.1, Miletín J.1
1 - Klinika plastické chirurgie FNKV Praha
2 - Ústav chirurgie ruky a plastické chirurgie Vysoké nad Jizerou
Autoři prezentují kazuistiku pacienta, u kterého byla provedena replantace 3, 4. prstů pravé dominantní končetiny, po úraze na
pile. V zimě, po prochladnutí, 9 let po replantaci došlo vlivem chladu ke spasmu a následnému uzávěru arteriálního zásobení
3. prstu. Uzávěr byl provázen bolestivostí a bledostí a následným lividním zbarvením, sníženou teplotou replantovaného prstu.
Ultrazvukové vyšetření distálně od anastomóz v době příjmu do nemocnice nezachytilo pulzaci.
Pacient přijat ke konzervativní terapii na JIP, heparinizaci, antiagregační, vasodilatační a analgetické terapii.
Během 10 dní došlo postupně ke zlepšení lokálního nálezu, pulzace na periferii prstu byla zachycena ultrazvukem až 6 týden po
akutní atace.
13. Neobvyklá poranění končetin zvířetem řešená volným přenosem
Veselý J., Stiborová Š., Ventruba P., Novák P., Kučerová L.
Klinika plastické a estetické chirurgie FN u sv. Anny Brno
Autoři popisují devastační poranění horní končetiny studenta filharmonie řešené volným přenosem paraskapulárního laloku
a sekundárně přenosem funkční svalové jednotky m. gracilis a devastační poranění horní i dolní končetiny 9 leté holčičky, kdy
rozsah ztrátových poranění na levé horní končetině nedovolil replantaci ruky a defekty stehna levé dolní končetiny byl řešen
svalovým přenosem latrissimus dorsi a serratus ant. sup. na jedné cévní stopce z postižené strany a ztráta svalů přední skupiny
bérce byly řešeny přenosem volného tříselného laloku a transpozicí člach m. peroneus longus a brevis na tibialis ant. a dlouhé
extenzory prstů.
14. Cystická degenerace radia. Vascularizovaný přenos fibuly pro jednokostní předloktí
Zálešák B.1, Kebrle R.2, Lysák R.1
1 - Oddělení plastické a estetické chirurgie FN Olomouc
Autoři prezentují kasuistiku 6 letého chlapce, u něhož byla v časném dětství diagnostikována fibrosně castická dysplasie radia.
Stav se manifestoval v jednom roce života jako nebolestivé zduření radia abyl původně považován za neoplastický proces.
Po stanovení diagnosy podstoupil 5 neúspěšných operací na ortopedickém pracovišti. Výsledkem byl pakloub obou kostí
a devastované předloktí.
3
Před plánovanou 6. operací (nevaskularizovaný kostní štěp) byl pacient vyšetřen ve Vysokém ad Jizerou a byl doporučen přenos
vaskularizované fibuly.
Byla provedena radikální resekce postižené tkáně a rekonstrukce kostního defektu vaskularizovaným kostním štěpem z levé fibuly
interponovaným mezi proximální ulnu a distální radius.
Rok po výkonu je pacient zhojen, má téměř normální rozsah hybnosti, plnou funkci a věnuje se karate.
15. Možnosti protetické léčby ztrátových poranění prstů ruky
Vronský R., Krejčí I.
FN Ostrava, Oddělení centrálního příjmu
FN Ostrava, Klinika léčebné rehabilitace
Ruka, jeden z nejdokonalejších nástrojů člověka je často vystavena poranění. Téměř 30% připadá na poranění ruky. Poranění prstů
se prstů se podílí až 50% na těchto poraněních. K nejzávažnějším typům poranění patří poranění ztrátová.
Přes pokroky v replantační mikrochirurgii existují stavy, které neumožňují replantaci amputátu a to buď pro jejich poškození
samotným úrazovým mechanismem, případně nevhodnou manipulací s amputáty. Je sice možný přenos prstů z nohy. Výsledky
nemusí být uspokojivé, jak funkcí, tak i esteticky. Nezanedbatelnou skutečností je rovněž větší či menší stupeň funkční nestability
nohy.
Pokroky současné protetiky představují určitou alternativu v řešení těchto poúrazových stavů.
Podmínkou je kvalitní amputační pahýl, dobrá funkce zachovalých kloubů a šlachového aparátu.
Kazuistika: Uvádíme 23 letého pacienta, který při pracovním úraze utrpěl amputaci 2-4 prstu levé (dominantní) ruky. Končetina
mu byla přimáčknuta lisem. Mechanismus úrazu byl sám pro případnou replantaci nepříznivý, navíc amputáty byly uloženy na led
– byly zmrazeny. Plastický chirurg vzhledem k výše uvedeným skutečnostem replantaci kontraindikoval. Prsty byly amputovány
v základních článcích se zachováním funkčních MCP kloubů. Po zhojení pahýlu zahájena intenzivní rehabilitace, bandážování
a modelování pahýlů s následnou aplikací pasivní prstové protézy.
Závěr: Naším sdělením jsme chtěli upozornit na tuto alternativu v ošetřování ztrátových poranění.
16. Hluboko uložené tumory měkkých tkání ruky
Bayer J., Schwarzmannová K., Dušková M., Sukop A.
Klinika plastické chirurgie 3. LF UK a FNKV Praha
Hluboko uložené nádory měkkých tkání ruky představují nesourodou skupinu onemocnění, které se v klinické praxi mohou značně
lišit nejen svými symptomy, ale i prognózou.
Obsahem sdělení je souhrnný přehled klasifikace těchto nádorů, dále diagnostické a terapeutické metody.
Druhá část přednášky je věnována benigním tumorům měkkých tkání ruky. Formou čtyř kazuistik je prezentována rozdílná
symptomatologie, diagnostika a léčba těchto tumorů.
17. Přínos jednotlivých zobrazovacích metod pro chirurgii ruky
Brtková J.
Radiologická klinika, FN Hradec Králové
Přednáška přináší informaci o výtěžnosti jednotlivých běžně dostupných zobrazovacích metod (RTG, UZ, CT a MR) při diagnostice
onemocnění ruky. Objasňuje indikaci metod jednak ve vztahu k etiologii onemocnění (úrazy, záněty, nádory, úžinové syndromy),
jednak k postižené anatomické struktuře (skelet, šlachy, vazy, svaly, nervy) a jednak k diagnostické otázce (detekce fraktury nebo
komplikace jejího hojení, detekce nádoru nebo posouzení jeho vztahu k okolním strukturám při zvažování operability apod.).
Krátce je zmíněn vliv technického vybavení radiodiagnostického pracoviště a vliv spolupráce pacienta na výtěžnost některých
metod, a tedy nutnost indikovat vyšetřovací metodu s ohledem na fyzické a psychické možnosti a věk pacienta.
Při indikaci RTG a zejména CT vyšetření je třeba zvažovat přínos vyšetření proti radiační zátěži.
Na závěr je zdůrazněna nutnost dialogu mezi klinickým lékařem a rentgenologem – zejména položení konkrétní diagnostické
otázky, krátké ale výstižné sdělení epikrízy, uvedení přibližného termínu prodělaného úrazu či operace a obsah operace, informace
o předchozích onemocněních v dané anatomické oblasti, které mohou současný obraz ovlivňovat, o systémových onemocněních a
eventuelním dlouhodobém přetěžování vyšetřovaných struktur. Nejjednodušším způsobem uskutečnění tohoto dialogu je dobře
vyplněná žádanka k vyšetření, ideálně s telefonním nebo E-mailovým kontaktem na indikujícího, pokud by bylo třeba informace
ještě upřesnit, nebo indikaci po vzájemné domluvě zkorigovat. Bude zmíněn i přínos zpětné vazby.
18. Demografický vývoj zlomenin distálního radia
Pacovský V.
Ortopedicko-traumatologické oddělení FN KV Praha
Zlomeniny distálního radia patří k nejčastějším zlomeninám. Náš rozsáhlý soubor tvoří 5 359 pacientů se zlomeninou distálního
radia ošetřených v letech 1998-2013. Během tohoto období došlo ke změně některých demografických ukazatelů. Došlo k nárůstu
četnosti zlomenin distálního radia o 19,7 %, zvýšila se rovněž incidence těchto zlomenin ve vyšších věkových kategoriích a to
nejenom u žen. Četnost zlomenin u žen je zhruba 3x častější, jejich průměrný věk byl o 16 let vyšší než u mužů se stejnou diagnózou.
Zhruba 20 % zlomenin distálního radia je indikováno k operačnímu řešení. Během sledovaného období se postupně měnilo
spektrum použitých operačních výkonů. V současné době je u více než 95 % operovaných zlomenina stabilizována LCP dlahou.
4
19. Zlomeniny radiálního pilíře distálního radia – úskalí diagnostiky a terapie
Toufar P.
Oddělení úrazové a plastické chirurgie Nemocnice České Budějovice
Zlomeniny oblasti radiálního pilíře jsou občas mylně z RTG snímků prezentovány jako jednoduché zlomeniny proc. styloideus radii.
Nezřídka však zjišťujeme, že se jedná o skeletální poranění při radiokarpální luxaci, zlomeninu, jejíž součástí je imprese na kloubní
ploše nebo zlomeninu radiálního pilíře s extenzí do intermediálního sloupce. Velmi vhodné je u zlomenin styloidního výběžku radia
zhotovení CT vyšetření, které nás poté vede k vhodnému operačnímu přístupu a způsobu fixace zlomeniny.
20. Chyby v ošetření distální metadiafýzy radia
Mannová Z., Křivohlávek M.
Traumatologicko-ortopedické centrum KN Liberec
Zavřená fraktura diafýzy radia primárně ošetřená intramedulární fixací K drátem doplněná sádrou. Pro nedostatečnou kvalitu
repozice a stability provedena reosteosyntéza dlahou 4,5mm šrouby 2T od primární OP. Peroperačně vylomen mezifragment.
S odstupem 2 měsíců se objevily bolesti a laboratorně vysoké zánětlivé markery. Došlo k infektu v ráně s nutností vyjmutí dlahy,
sanací infekčního ložiska a vyhojení na zevním fixatéru. Pac. vyléčena s dobrým funkčním výsledkem.
21. Volární dlaha na distální radius nové generace (Medin) – naše zkušenosti
Bialy L., Vrbka J., Pleva L.
Traumatologické centrum FN Ostrava
Zlomeniny distálního radia patří k nejčastějším zlomeninám na lidském skeletu. S prodlužováním lidského věku a současně
rostoucí incidencí vysokoenergetických úrazů se mění poměr jednotlivých typů zlomenin distálního radia od jednodušších
stabilních ke tříštivým a nestabilním typům. S nástupem uhlově stabilních dlah se zlepšily podmínky pro léčbu úrazů distálního
radia. Na našem pracovišti máme od února 2013 v portfoliu novou LCP dlahu firmy Medin- IV generace / ošetřeno 61 pacientů/.
Od prosince 2014 klinicky testujeme LCP dlahu V generace /ošetřeno 17 pacientů/. V daném souboru hodnotíme výhody, výsledky
a komplikace léčby ve vztahu k LCP volárním distálním dlahám jiné providence. Podpořeno projektem TAČR TA03010804
22. 3D planning and specific instrumentation for forearm malunions
Kebrle R.1, Verstreken F.2
2 - Monica Hospital Deurne, Belgie
Deformity v oblasti předloktí u dětí a dospělých jsou 3-rozměrné deformity, které v některých případech není možné dobře popsat
za použití konvenčních vyšetření rtg a ev. CT i v případě použití 3D vizualizace. Až při použití postprocesingu a tzv. zrcadlení proti
druhé - zdravé straně, je možné si představit a popsat rozsah deformity. Počítačové zpracování nám dále umožňuje provést celé
virtuální naplánování korekčního výkonu a díky možnostem 3D tisku i vytištění specifických "custom made" řezacích a vrtacích
pouzder. Pomocí nich je následně možné i provést přesnou korekci předloktí. Autoři představují celý systém a na několika
případech ukazují jeho možnosti.
23. Poranění ruky u dětí
Dočekalová Š., Preis J.
Oddělení dětské chirurgie a traumatologie FN Hradec Králové
Úvod: Úraz ruky patří k častým dětským úrazům. Většinou se jedná o nekomplikovaná poranění hojící se bez funkčních následků,
nicméně některé úrazy mohou být závažné, vyžadují cílenou odbornou péči, a i přes veškerou snahu mohou zanechat trvalé
následky.
Materiál a metodika: Zpracován byl soubor za rok 2013, kdy bylo na našem pracovišti ošetřeno celkem 3814 pacientů s úrazem.
Z tohoto množství bylo 944 pacientů s poraněním ruky, což je téměř 25% z celkového počtu úrazů. Převažují zlomeniny a tupá
poranění, následují distorse, časté jsou i popáleniny ruky.
Výsledky: Z celkového počtu pacientů s poraněním ruky jsme 40 dětí ošetřili na operačním sále. Jednalo se především o repozice
zlomenin a též revize některých řezných ran a částečných nebo úplných amputací a převazy popálenin. Prezentace je doplněna
ukázkami jednotlivých typů poranění.
Závěr: Velkou většinu poranění na ruce zvládneme ošetřit sami. U komplikovaných poranění ruky spolupracujeme s kolegy jiných
specializací. Jedná se zejména o plastické chirurgy, máme vazby na Ústav plastické chirurgie a chirurgie ruky ve Vysokém nad
Jizerou. Též využíváme služeb rehabilitačních pracovníků a protetiků. Nutností je také zkušený dětský anesteziolog.
5
24. Poranění periferních nervů u dětí
Humhej I., Sameš M.
Neurochirurgická klinika UJEP, Masarykova nemocnice Ústí nad Labem
25. Palmární popáleniny v dětském věku
Grossová I., Kubok R., Palčuga I., Zajíček R.
FNKV Klinika popáleninové medicíny
Úvod: Ruka patří k místům nejčastěji postiženým při popálení. Léčba hlubokých popálenin na ruce spadá do kompetence
popáleninových center. Vzhledem k růstu a vysokému riziku rozvoje flekčních kontraktur patří kontaktní palmární popálení
v dětském věku k nejkomplikovanějším zraněním.
Cíle: Zhodnocení délky, způsobu léčby a následků palmárních popálenin u dětí přijatých na KPM FNKV.
Metody: Do retrospektivní studie jsme zařadili 51 dětských pacientů ve věku 0 – 5 let s izolovanou kontaktní popáleninou palmární
strany dlaně hospitalizovaných na KPM FNKV v roce 2008 – 2012. Statisticky jsme hodnotili pohlaví, lateralitu, mechanizmus
úrazů, délku hojení, průměrný věk, způsob terapie, počet kontraktur a rekonstrukčních operací.
Výsledky: Konzervativní terapií bylo zhojeno 27 pacientů (52,9%), operační léčbu si vyžádalo 24 případů (47,1%). U všech
operovaných pacientů bylo metodou volby použití tenkého DE štěpu. Průměrná doba trvání léčby u konzervativně zhojených byla
14,3 dnů, u operovaných 18,4. Kontraktura se vyvinula u 7 pacientů - v 5 případech (20,8%) u pacientů po autotransplantaci,
v 2 u konzervativně léčených (7,4%). 5 případů si vyžádalo rekonstrukční operaci s využitím transplantátu v plné síle.
Závěr: Strategie terapie palmárních popálenin u dětí na naší klinice je založena na primárně konzervativním přístupu s využitím
antibakteriálního krému v prvních dvou týdnech terapie. V případě absence epitelizace u plochy po 14 dnech je metodou volby
použití tenkého DE štěpu s následnou agresivní multimodální rehabilitační terapií. Transplantát v plné síle využíváme po vyzrání
jizev u rekonstrukčních operací.
26. Operační léčba zlomenin článků prstů ruky v dětském věku
Bibrová Š., Bartl V., Plánka L., Hnilička B.
Klinika dětské chirurgie, ortopedie a traumatologie, PDM FN Brno a LF MU Brno
Poranění článků prstů ruky patří společně s poraněním předloktí mezi jedno z nejčastějších poranění dětského věku. Incidence
zlomenin článků prstů ruky u dětí je přibližně 20 poranění článků prstů / 100 000 dětských zlomenin. Dětský traumatolog se
s ošetřováním těchto zlomenin setkává denně a přesto, nebo snad právě proto, jsou tyto zlomeniny často podceňovány, a mnohdy
i neadekvátně léčeny.
Při diagnostice a léčbě těchto poranění je důležité nejen správně diagnostikovat vzniklé poranění skeletu článků prstů, ale vždy je
nutné současně posoudit vztah poraněného článku ke šlachovému aparátu a ostatním měkkým tkáním prstu ruky.
Převážná většina zlomenin článků prstů ruky je u dětí úspěšně léčena konzervativně a operační způsob terapie se využívá pouze
u závažnějších typů poranění či v případech, kdy dojde k redislokaci fragmentů zlomeniny a k selhání konzervativního způsobu
léčby. Při operační léčbě jsou využívány postupy miniinvazivní osteosyntézy.
V krátkém příspěvku autoři předkládají své zkušenosti s operační léčbou zlomenin článků prstů ruky
v dětském věku. U souboru pacientů, kteří byli v letech 2000 – 2014 se zlomeninou článku prstu ruky hospitalizováni na KDCHOT
a byl u nich zvolen operační způsob léčby, jsou retrospektivně a prospektivně analyzovány etiologické faktory vzniklého poranění,
klasifikace zlomeniny, zvolený způsob a délka terapie, rehabilitace a případně vzniklé komplikace. Výsledky jsou demonstrovány
na několika kazuistikách.
Při léčbě zlomenin článků prstů v dětském věku je nutné podrobně znát specifika dětských zlomenin (zejména schopnost
remodelace dětského skeletu a poranění v oblasti růstové ploténky). I v dětském věku je v těžších případech u poranění článků
prstů ruky vysoké riziko trvalých následků. V případě špatného zhojení zlomeniny může být výrazně změněn a ovlivněn další
způsob života poraněného dítěte i jeho okolí.
27. Naše zkušenosti s léčbou zlomenin prstů ruky u dětí
Matoušková E., Faltusová E., Havránek P.
Klinika dětské chirurgie a traumatologie 3 LF UK Thomayerova nemocnice Praha Krč
Představujeme soubor 3025 pacientů ošetřených za období 6-ti let pro zlomeninu článků prstů ruky. Hospitalizováno bylo
191 pacientů, 68 bylo reponováno, u 123 pacientů byl proveden některý typ osteosyntézy. Komentujeme různorodou skupinu typů
zlomenin a léčebných postupů s důrazem na funkci ruky.
28. Osteotomy in the treatment of malunion of metacarpals and phalanges in children
Kebrle R., Schmoranzová A.
Ústav chirurgie ruky a plastická chirurgie Vysoké nad Jizerou
Objectives: Malunion of the phalanges and metacarpals in the hand cause malposition, pain and functional impairment. In case of
symptomatic malunion, good bone stock and good soft tissue quality osteotomy of the bone is indicated. Posttraumatic malunion
in child hand is a rare condition.
Growing bone and its small size need „special“ approach to the problem. Procedure must preserve growing ability, osteosynthetic
material must be fine and postoperative care has to be aimed not only on deformity correction but also on preserving range of
6
motion. Authors present a group of 12 children patients treated by osteotomy of the phalanx or metacarpal. They describe specifics
of the technique used, present results and discuss complications.
Patient and methods: 12 consecutive patients and 13 osteotomies with “virgin” – nonoperated posttraumatic malunion of
phalanges and metacarpals were performed by senior author between 2001 and 2014. 4 intraarticular corrections and
7 extraarticular corrections were used for various malunions. Authors used different approaches to reflect bone from dorsal,
dorsolateral or lateral side, according to type of deformity and type of osteotomy. 8 cases were corrections of proximal phalanx in
PIP region, 2 at the base of proximal falanx, 1 at the base of middle phalanx, 1 at the head of middle phalanx and 1 at the base of Ist
metacarpal. 1 patient was treated by sequential osteotomy repeated after 3 years due to growth disturbance at the base of middle
phalanx. In 3 patients bone graft from distal radius was used to fill the gap in open wedge osteotomy. Removal of osteosynthetic
material was performed in 4 cases. In 3 patients and 4 osteotomies no osteosynthetic material was used. All patients had a cast for
1-2 weeks after surgery followed by protected mobilization until X ray healing of the bone.
Results: All patients healed uneventfully. Deformity was fully reconstructed in 9 patients, 3 had some residual deformity with
functionally and aesthetically much better result. Range of motion was preserved or reconstructed in all. Functional impairmants
like triggering or scissoring of the fingers were relieved. Pain subsided to zero in all.
Discussion: Symptomatic malunion in fingers and metacarpals causing functional impairment is indicated to surgical treatment
and osteotomy of malunited bone. Soft tissue coverage and small size of the bone put great requirements to the operating surgeon
due to risk of breakage of the bone, necrosis of small bony fragments, loosening or interference of osteosynthetic material,
malposition of the bone and functionally risk of loosing range of motion after correction. Malunion in children enhance these
requirements by risk of growth distiurbance and smaller size of the operated bone. Anyway if functional impairment is present,
osteotomy is indicated. With individualised approach to osteotomy, osteosynthesis and postoperative care, it leads to a good
functional result as shown in this presentation.
29. Semiamputační poranění prstu ruky dítěte a výhody mezioborové spolupráce – kasuistika
Kučerová M., Pešl T., Sukop A.
Klinika dětské chirurgie a traumatologie 3 LF UK a TN
Klinika plastické chirurgie FN KV Praha
Kazuistika představuje 9letého pacienta, který si sekyrou semiamputoval 4. prst levé ruky. Komplexní poranění druhého článku
zahrnovalo jak kostní poranění, tak poranění extenzorového aparátu prstu. Primárně byla na naší klinice traumatologem ošetřena
otevřená zlomenina, poté byl předán k další operační léčbě poranění měkkých tkání na Kliniku plastické chirurgie ve FN KV. Další
doléčení probíhalo souběžně.
Chtěli bychom ilustrovat nutnost interdisciplinární spolupráce u komplikovaných komplexních poranění skeletu ruky u dětí.
30. Zavřená drtivá poranění ruky u dvou batolat – kasuistika
Preis J., Holická L.
V práci je prezentována léčba dvou chlapců s obdobným drtivým poraněním ruky, která si v obou případech vyžádala uvolnění
kompartmentů ruky s evakuací hematomů dermo-fasciotomií, teprve poté byla možná léčba vícečetných zlomenin metakarpů
pomocí zevní fixace v kombinaci s nitrodřeňovou adaptační osteosyntézou K-dráty.
Hojení měkkých tkání bylo u obou chlapců nekomplikované. Hojení kostí u prvního z nich bylo poměrně rychlé, zatímco u druhého
velmi opožděné a provázené obavami z tvorby pakloubu, k prohojení došlo až s výrazným časovým odstupem.
Léčba distrahovaných zlomenin drobných metakarpů u drtivých poranění u batolat může být svízelná. Zevní fixace minifixátorem
Synthes zde přinesla dostatečnou zejména délkovou stabilitu a umožnila opakované převazy a postupné uzávěry defektů, zatímco
perkutánní nitrodřeňová osteosyntéza pomohla k udržení osového postavení úlomků.
31. Léčba hluboké popáleniny prstu ruky elektrickým proudem u 2,5 letého chlapce a následná rekonstrukce
dvířkovým lalůčkem - kasuistika
Bartošková J.1,2, Mager R.2, Hromaníková M.1,2, Vokurková J.1,2, Suchánek I.2, Fiala M.1,2
1 - Klinika dětské chirurgie, ortopedie a traumatologie FN Brno
2 – Klinika popálenin a rekonstrukční chirurgie FN Brno
Ruce jsou velmi komplikovanou anatomickou částí lidského těla s mnoha důležitými funkcemi, jimiž člověk vstupuje do interakce
s okolím. Mezi funkce ruky patří funkce manipulační, smyslová, komunikační a opěrná. U dítěte cvičí především smysly, rozvíjí
paměť, fantazii, myšlení, řeč, působí i na city a pomáhají vytvářet povahu dítěte. Ruce používáme většinou automaticky
a bezmyšlenkovitě, ale i vědomě k sebeobsluze, k práci, k potěšení sebe i druhých. Ještě důležitější jsou ruce u neslyšících
a hluchoněmých, u nichž jsou, kromě písma, jediným komunikačním prostředkem. Zvláštní je, že si ruce a jejich funkci
uvědomujeme, teprve až když nás bolí, nebo když jim něco schází.
Touto kazuistikou bychom chtěli připomenout význam ruky u dítěte a seznámit vás s naší zkušeností s rekonstrukcí ruky po
hluboké popálenině dvířkovým lalokem v raném dětském věku.
7
32. Bilaterální komplexní poranění obou zápěstí - akutní a následná péče
Pešl T.1, Zídka M.2
1 - Klinika dětské chirurgie a traumatologie 3. LF UK Thomayerova nemocnice, Praha Krč
2 - Centrum léčby pohybového aparátu, Praha Vysočany
Autoři představují kazuistiku 14 leté pacientky s komplexním poraněním distálního předloktí obou HK: oboustranná hrubě
dislokovaná separace distální epifýzy radia s tříštivou zónou metafýzy a luxační zlomeninou distální metafýzy ulny (Galeazziho
léze). V obou případech šlo o otevřenou zlomeninu Tscherne 03 s postupným rozvojem compartment syndromu. Postupnými
léčebnými kroky se podařilo obě končetiny vyléčit téměř ad integrum s minimálními následky.
Jednotlivé kroky mohou vyvolat diskusi, ale výsledný stav je více než uspokojivý a dokazuje, že zvolená cesta je jednou z reálných
možností, jak podobné případy řešit.
33. Cizí těleso v ruce
Dočekalová Š.
Úvod: Úraz, kdy zůstává cizí těleso v měkkých tkáních, nebývá častý. Pokud se jedná o těleso viditelné či rentgenkontrastní, jeho
odstranění většinou nečiní potíže. Jedná-li se o těleso nekontrastní, uložené v podkoží či hlubších strukturách, jeho identifikace
může být velmi obtížná.
Materiál a metodika: Prezentujeme kazuistiku pacientky, která si vrazila klacek do pravé ruky. Po první chirurgické revizi došlo
k recidivě zánětlivých projevů ve dlani a omezení funkce ruky. Přínosem bylo provedení magnetické rezonance, díky které jsme
detekovali další 2 cizí tělesa ve dlani a při následné revizi jsme je odstranili.
Výsledky: Po druhé revizi se pacientka zhojila bez komplikací a došlo i k plnému obnovení funkce pravé ruky.
Závěr: Magnetickou rezonanci považujeme za přínosnou diagnostickou metodu při detekci nekontrastních cizích těles v měkkých
tkáních tam, kde po první chirurgické revizi došlo k recidivě potíží.
34. Aplikace myoelektrických protéz ruky u dětí
Krawczyk P.1, Spišáková J.2, Sýkora A.1, Princ V.3
1 - Proteor CZ Ostrava
2 - Specializovaná ambulance ortopedické protetiky UNLP Košice
3 - Otto Bock CR Plzeň
Autoři ve svém sdělení přibližují problematiku a své zkušenosti s aplikací myoelektrických protéz u velmi malých dětí. Dlouhodobě
byla aplikace tohoto typu protéz u dětí kontraindikována, především z důvodu příliš velkých a těžkých stavebních součástí
jednotlivých protéz. Příčinou nejasných názorů na tuto problematiku byl rovněž nedostatek zkušeností s aplikací myoelektrických
protéz u dětí v útlém věku.
I z těchto výše uvedených důvodů byla aplikace myoelektrických protéz celosvětově umožněna především dospívajícím
a dospělým pacientům, nejčastěji s oboustrannou ztrátou úchopu. S pokračující miniaturizací bylo v průběhu 90. let zejména ve
skandinávských zemích přistoupeno k aplikaci myoelektrických protéz u menších dětí. Výsledky Egermanovy studie publikované
v roce 2009, která retrospektivně zpracovávala vybavení 41 dětí ve věku 2 - 5 let, vedly autory sdělení ke zmapování současné
situace s aplikací myoelektrických protéz u dětí ve věku 3 - 10 let v České republice a Slovenské republice.
V souboru 10 dětských pacientů, jejichž vybavení proběhlo v posledních pěti letech, je hodnocen věk dětí s ohledem na první
aplikaci protézy (prvovybavení) a následného vybavení myoelektrickou protézou. Dalším posuzovaným hlediskem byla výška
amputace horní končetiny a průměrná doba používání protézy v průběhu dne v závislosti na věku dítě při první aplikaci
myoelektrické protézy.
Základním předpokladem pro indikaci myoelektrické protézy u dítěte ve věku tří let je především jeho komunikativnost
a schopnost poslouchat a řídit se pokyny cizích lidí (ošetřujícího personálu). Další důležitou podmínkou je motivace dítěte
a tendence k oboustrannému používání horních končetin. Nejdůležitější je však podpora rodičů, kteří jsou schopni dítě
povzbuzovat a zajistit následný edukační program i mimo rehabilitační zařízení.
Indikace a samotná realizace protetického vybavení myoelektrickou protézou zahrnuje důležité rozhodnutí týkající se preskripce
pomůcky specialistou a následné schválení pomůcky zdravotní pojišťovnou, případně zajištění úhrady pomůcky z jiných zdrojů.
Podmínkou pro úspěšnou výrobu, aplikaci a využití pomůcky dítětem je zajištění profesionálního mezioborového týmu, který je
schopen velmi rychle reagovat na potřeby dítěte. Mezioborový tým zahrnuje lékaře, ergoterapeuta, fyzioterapeuta, ortotika –
protetika a samozřejmě i malého pacienta s rodiči. U malého dítěte se musí zajistit technická podpora s poskytnutím velmi rychlé
a efektivní údržby nebo opravy protézy.
Zjištění autorů je v souladu s výsledky dříve publikovaných zahraničních studií, které uvádějí, že tříleté dítě je vývojově připraveno
k aplikaci myoelektrické protézy. Jsou rovněž popisovány měnící se nároky na protézu v průběhu růstu dítěte i s ohledem na
převládající aktivity malých uživatelů. U dospívajících může dojít i k dočasnému odmítnutí protetického vybavení. Závažným
zjištěním je skutečnost, že velmi malé děti jsou schopny používat myoelektrickou protézu v jakékoliv situaci, přičemž konstrukce
dílů myoelektrické protézy některé fyzické aktivity neumožňuje. I z tohoto důvodu může dojít k relativně rychlému opotřebení
protézy a nutnosti četnějších oprav, což zvyšuje finanční náročnost protetického vybavení. Autoři doporučují vybavení dítěte
druhou pasívní protézou, která umožní dítěti provádět aktivity, které by mohly vést k výraznějšímu opotřebení myoelektrické
protézy.
Na základě zjištěných skutečností autoři doporučují vytvořit metodiku pro racionální preskripci myoelektrických protéz u dětí od
3 let věku.
8
35. Revisní operace TEP CMC
Trtík L.
Ortopedie a traumatologie Havlíčkův Brod
36. Možnost řešení selhání TEP kořenového kloubu palce, po úraze, kasuistika
Jurča J.
Ortopedické oddělení Masarykovy nemocnice Ústí nad Labem
Problematikou pokročilé rhisartrosy a možnostmi jejího operačního řešení se na našem pracovišti zabýváme řadu let. Vedle metod
řešení jako déza, závěsná či interpoziční artroplastika I.CMC kl. již třetím rokem při bolestivé rhisartróze III.st. provádíme totální
náhradu kořen.kl.
U 51-ti leté pacientky jsme se setkali s poúrazovou komplikací, pozdně diagnostikovanou liberací jamky a selháním TEP kořen.kl.
Pro rozsáhlý defekt trapezia a nemožnost reimplantace jamky jsme zvolili 2dobý výkon – extrakci TEP s nutností OT I.MTC k
uvolnění dříku a v druhé době interpoziční artroplastiku silikonovou náhradou Medin s fixací šl. m.flexor carpi radialis. Nyní je
pac. rok od výkonu s plným bezbolestným rozsahem hybnosti. Vnímá jen, s ohledem na svou práci, lehce oslabenou sílu stisku
oproti druhé ruce a předchozímu stavu s TEP kořenového kloubu. Závěrem tedy můžeme říci, že jsme i přes počáteční obavy
z výsledku při nutnosti trapeziektomie a řízeného rozlomení I.MTC dosáhli velmi dobrého výsledku a spokojenosti pacienta.
37. Úskalí léčby rizartrosy a pantrapeziální artrosy
Dobiáš J., Pech J.
Ortopedická klinika 1. LFUK FN Motol
Autoři hodnotí možné strategie léčby onemocnění kořenového kloubu palce ruky i přilehlých kloubů. Na základě letitých
zkušeností hodnotí jednotlivé metody operační léčby (artrodéza, hemiartroplastika, interpoziční plastika, trapeziektomie
s rekonstrukcí vazů…). Autoři uvádí různé komplikace operační léčby a jejich možná řešení.
38. Komplikace náhrady zápěstního kloubu
Veigl D., Pech J., Zatrapa T.
Ortopedická klinika 1. LFUK FN Motol
Autoři ve své práci hodnotí zkušenosti a výsledky implantace náhrady Medin a Universal 2 na souboru 86 pacientů s průměrnou
dobou sledování 5 let. Jsou prezentovány výsledky, hodnocení DASH a Mayo skore, typy komplikací a technika jejich řešení.
Na základě získaných dat jsou upřesněny vhodné indikace k implantaci náhrady zápěstního kloubu.
39. Kloubní silikonové náhrady PIP a jejich komplikace
Kašpárek R.
Ortopedické oddělení FN Ostrava
V letech 1999-2011 jsme implantovali celkem 46 silikonových implantátů PIP u 23 pacientů převážně s diagnosou revmatoidní
artritidy, 4x u psoriatická artropatie, 2x u osteoartrozy.
Bylo dosaženo výrazné snížení bolesti a zlepšení funkce zejména v extenzi. Průměrný pohyb po operaci S 0-5-45., před
operací S 0-10-30.
Nezaznamenali jsme infekt v oblasti PIP.
Desaxace osy prstů byla u 4 pacientů, kde byla rtg diagnostikována destrukce implantátu s nutností reimplantace event. dezy PIP.
Silikonové implantáty jsou indikovány především u biologicky starších revmatických pacientů.
Pro implantaci u starších pacientů používáme implantáty domácí provenience, a u mladších pacientů a u reimplantací využíváme
možnosti zahraničních firem. Nemáme zatím srovnání s výsledky pyrokarbonových endoprotéz.
Pro výsledek léčby je důležitá jak technika operace, tak i pooperační rehabilitační péče.
40. Tenodesy a šlachové transpozice v oblasti revmatické ruky
Pech J., Hromádka R., Veigl D., Dobiáš J., Popelka S., Zatrapa T.
1. Ortopedická klinika 1. LF UK FN Motol
Tenodezy a šlachové transposice v oblasti ruky postižené revmatickým procesem mají především za úkol zachytit a zpomalit rozvoj
typické kolapsové deformity. Jedná se o výkony, které jsou součástí zejména dorzální synovektomie karpu event. synovektomie
MCP kloubů. Typickým příkladem je Claytonova transposice uponu šlachy m. ext. carpi rad. longus do dist. uponu m. ext. carpi
ulnaris k zachycení počínající ulnární transposice karpu či Straubova transposice společných uponů mm. lumbicales et interosei
z ulnární strany základního článku prstu a radiální stranu prstu vedlejšího k úpravě ulnární deviace v MCP kloubech.
9
Dále jsou tyto výkony prováděny jako součást některých osteotomií a implantací kloubních náhrad zápěstního kloubu a kloubů
prstů ruky. Příkladem je stabilizace pahýlu po Darrachově resekci hlavice ulny či tenodeza radiálního kolat.vazu po náhradě MCP
kloubu. Samostatnou kapitolou je využití těchto výkonů při řešení spontánních ruptur šlachového aparátu, které do
symptomatologie revmatické ruky patří.
41. Konzervativní léčba poranění úponu dorzální aponeurosy na KPECH Brno
Z. Dvořák 1,2, P. Novák 1, J. Vojtová 3, M. Bradáčová 3, L. Dražan 1,2, P. Hýža 1,2, L. Kučerová 1, T. Kubek 1,2, Š. Stiborová 1,2, L. Streit 1,2, I. Stupka 1, P.
Šín 1, T. Výška 1, J. Veselý 1,2
1 - Klinika plastické a estetické chirurgie FN U sv. Anny v Brně
2 - Lékařská fakulta Masarykovy univerzity v Brně
3 - Klinika tělovýchovného lékařství a rehabilitace při KPECH FN U sv. Anny v Brně
Cíl: Představit protokol konzervativní léčby poraněného úponu dorzální aponeurózy brněnské školy a zhodnotit dosažené
terapeutické výsledky ve srovnání s jinými protokoly léčby.
Metoda: V období od 1.1.2012 do 30.6.2015 bylo na KPECH Brno léčeno 90 pacientů pro kladívkový prst. Ze studie bylo vyřazeno
13 pacientů (8x pro jiný protokol, 2x pro další nepřítomnost a 3x pro odmítnutí dodržování navrženého léčebného režimu).
Zařazeno bylo 77 pacientů (41 žen a 36 mužů), kteří byli konzervativně léčeni podle klasického brněnského schématu pro poranění
úponu dorzální aponeurózy tříčlánkových prstů, tj. 5 – 6 týdnů dlahování na dlouhé dlaze a následná rehabilitace s použitím krátké
dlahy mezi cvičeními s postupným vysazováním. V uvedeném souboru byl zhodnocen dosažený funkční výsledek extenze
a sledována doba léčby, komplikace, recidivy a stupeň ztuhlosti malých ručních kloubů.
Výsledky: Medián doby imobilizace na dlouhé dlažce byl 6 týdnů (5 - 10 t), dlahování krátkou dlažkou s vysazováním dalších
6 týdnů (2 - 37 t), celková doba léčby trvala 12 týdnů (7 - 41 t). Dosažený medián hybnosti PIP kloubu byl 0°- 0°- 95° u DIP kloubu
0° - 0° - 65°. Plné extenze prstu bylo dosaženo u 58 % pacientů (Excellent dle Crawforda), 20 % pacientů mělo pokles v DIP do 5°,
15 % do 10° (35 % pacientů Good dle Crawforda), 6% do 20° a jeden pacient měl pokles 25° (7 % pacientů Fair dle Crawforda).
Závěr: Konzervativní léčba zavřeného poranění dorzální aponeurózy v úrovni I dlahováním představuje spolehlivý a univerzální
způsob léčby. Většina pracovišť užívá dlahování DIP kloub v plné extenzi po dobu 6 až 8 týdnů, které je následováno postupným
vysazováním dlažky. I zastaralá poranění se daří úspěšně touto technikou ošetřit. Při použití dlouhé dlahy s imobilizaci PIP i DIP
v extenzi po minimálně 5 týdnů nebylo pozorováno obávané ztuhnutí PIP kloubu a dosažené výsledky korekce kladívkového prstu
jsou srovnatelné s výsledky uváděnými v literatuře.
42. Chirurgická rekonstrukce ruptury dorzální aponeurosy
Veigl D., Zatrapa T.
1. Ortopedická klinika 1. LF UK FN Motol
Pohled na chirurgickou intervenci v případě ruptury dorzální aponeurozy je stále kontroverzním tematem. Autoři ve své práci
hodnotí indikace, operační techniku a výsledky chirurgické rekonstrukce ruptury dorzální aponeurozy u 32 pacientů operovaných
v posledních dvou letech. Jsou hodnoceny výsledky časné a pozdní rekonstrukce ruptury dorzální aponeurozy.
43. Výsledky dvoudobé rekonstrukce hlubokého flexoru IV a V při dobré funkci povrchního flexoru
Smrčková L., Schmoranzová A. a kolektiv
Dvoudobá rekonstrukce FDP při zachované plné funkci PIP kloubu je indikačně problematická. Výsledky našeho pracoviště
odpovídají výsledkům publikovaným ve světě.
Rekonstrukce pohybu DIP kloubu není vždy úspěšná. Největším rizikem je omezení pohybu PIP kloubu, který byl před
rekonstrukcí zcela normální. Nutné je tedy vždy, ve spolupráci s pacientem, pečlivě zvážit všechna rizika, délku léčby a přínosy
takové rekonstrukce.
44. Indication for needle operations of the hand
Cigaňák J., Cigaňák T., Kozár E., Konečný J.
MANUS-MED Prievidza, Slovakia
45. Zobrazování periferních nervů pomocí moderních metod magnetické rezonance (DTI, neurografie)
Humhej I.1,2, Ibrahim I.2,3, Hájek M.3, Sameš M.1, Hořínek D.1,2
1 - Neurochirurgická klinika UJEP, Masarykova nemocnice v Ústí nad Labem o.z., Krajská zdravotní a.s.
2 - ICRC Brno
3 - IKEM Praha
10
46. Rekonstrukce poranění brachiálního plexu - chirurgické možnosti
Humhej I.
Neurochirurgická klinika UJEP, Masarykova nemocnice v Ústí nad Labem o.z., Krajská zdravotní a.s.
47. Alternativní neurotizační techniky při rekonstrukci plexus brachialis
Kaiser R.
Neurochirurgická a neuroonkologická klinika 1. LF UK a ÚVN Praha
48. Problematika léčby TOS
Kanta M., Hanáček R.
Neurochirurgická klinika FN HK
TOS – tato klinická jednotka se v české literatuře označuje jako syndrom horní hrudní apertury, skalenový syndrom, syndrom
krčního žebra, hyperabdukční syndrom…. Jde o poměrně vzácně diagnostikovanou klinickou jednotku, u které dochází ke kompresi
struktur brachiální pleteně nebo cévních struktur (a. a v. subclavia) v úrovni horní hrudní apertury. Podle toho se TOS rozděluje
na neurogenní či cévní TOS, event. i TOS smíšený. Neurogenní TOS se dále dělí na tzv. pravé (true) a nespecifické (nonspecific,
disputed) TOS. Je také nutné uvést poúrazové formy.
Pacienti s TOS mají příznaky podobné CB syndromu, častěji se vyskytují bolesti a parestezie v inervační zóně kořenů C8 a Th1,
případně i motorické léze, méně často se objevuje symptomatologie v teritoriu C6-7. Někteří z našich pacientů měli i jiné bizardní,
zdánlivě nesouvisející obtíže - jako dechové obtíže, hemikranie, hemihypestezie ap., které po dekompresi většinou ustoupily.
Autoři rozebírají algoritmus vyšetřování, diferenciální diagnostiku a možnosti léčby na základě vlastních zkušeností při léčbě více
než 70 pacientů. Úspěšnost chirurgické léčby se pohybuje okolo 80%.
49. Léze n. suprascapularis
Kanta M., Hanáček R.
Mezi velmi vzácně diagnostikované úžinové syndromy periferních nervů na horní končetině patří léze n. suprascapularis. Obvykle
je patologie lokalizovaná do oblasti tzv. supraskapulárního zářezu, méně často v oblasti spinoglenoidního zářezu.
Nejčastější je traumatický původ obtíží, jsou ale i možné komprese nervu rezistencemi z okolí (např. kloubní pseudocysty). Vzácně
byl popsán i tumor (schwannom) tohoto nervu. Ke kompresi nervu mají zvláštní tendenci některá sportovní odvětví (volejbal,
tenis, vzpěrači ap). Komprese či jiné postižení se může objevit i u tzv. syndromu rotátorové manžety jde pak o kombinaci
neurogenního a ortopedického postižení. Byly popsány i oboustranné syndromy.
Autoři uvádějí zkušenosti s chirurgickou léčbou 12 případů.
50. Traumatické léze periferních nervů horní končetiny
Janiga M., Kharisov A., Brož T., Kaiser M.
Neurochirurgické oddělení, Pardubická krajská nemocnice, a.s.
Nástup nových operačních technik ruka v ruce se skvalitněním diagnostických metod napomohl lepším výsledkům chirurgické
intervence u poranění periferních nervů, nadále však i v současné době představuje tahle problematika velkou výzvu. Při
manažmentu traumatických lézí periférních nervů se nelze obejít bez znalostí patofyziologických mechanizmů nervové
regenerace. Kvalitní diagnostika a vhodná indikace zobrazovacích metód umožňuje lokalizaci a posouzení stupně poškození, na
druhou stranu etiologické faktory a mechanizmus poškození jsou rozhodujúcí z hlediska časování a aplikace vhodné chirurgické
techniky a s tým souvisejícím dobrým funkčním výsledkem. Následní kvalitní rehabilitace je v následném pooperačním průběhu
esenciální.
Náš soubor za období 2010-2014 dosud obsahuje celkově 33 pacientů (22 mužů, 11 žen), s průměrným věkem 41 let. Z hlediska
distribuce poranění se jednalo o léze n. ulnaris 8, n. medianus 16, n. radialis 4, n. digitorum (ulnaris, radialis, medianus) 7, n. radialis
superficialis 1, n. axillaris 1, dominantní končetina byla postižena v 77% případů. Stran mechanizmu poranění dominují úrazy
(82%). V den poranění bylo zoperováno 39% pacientů, do 1 měsíce 44%, zbytek případů - 17% dospělo k operativě za období více
než 2 měsíce. Použití autologního štěpu bylo indikováno úhrně ve 6 případech.
Postoperační outcome je hodnocen na podkladě kontrolního elektrofyziologického vyšetření, klinického obrazu a subjektivních
obtíží pacienta. V našem souboru došlo k motorickému či senzorickému zlepšení různého stupně celkově v 85% případů.
Celkový výsledek operačního řešení traumatického poranění periférních nervů je podmíněn věkem pacienta, časovým faktorem,
mezerou mezi distálním a proximálním koncem nervu, lokalizací poranění, zkušenosti chirurga a následní rehabilitační péči.
11
51. Neobvyklé příčiny poškození nervů horní končetiny v perioperačním období
Habalová J., Kanta M., Hanáček R.
Perioperační období je pro vznik iatrogenního poškození nervů horní končetiny velmi rizikové. V průběhu perioperační intenzivní
péče, zejména pak celkové anestézie a umělého spánku, je možný vznik léze periferního nervu různé lokalizace i rozsahu. Autoři
vybrali kazuistiky, na kterých demonstrují méně obvyklé příčiny lézí, spojené s diagnostickými rozpaky. Vzhledem
k charakteristikám perioperačního období (ovlivnění stavu vědomí, množství manipulací s pacientem, polohování, různé
monitorovací techniky apod.) vyžaduje diagnostika, zjištění úrovně léze a určení etiologie poškození pečlivé klinické vyšetření,
znalost anamnézy a také určité klinické zkušenosti. Pokud se podaří noxu včas odstranit, je podle našich zkušeností dlouhodobá
prognóza léze periferních nervů na horní končetině dobrá.
52. Rekonstrukce vysoké lese n. ulnaris pomocí neurotizace z n. medianus - kazuistika
Humhej I.
Neurochirurgická klinika UJEP, Masarykova nemocnice v Ústí nad Labem o.z., Krajská zdravotní a.s.
53. Tumory periferních nervů na horní končetině
Hanáček R., Kanta M.
54. Možnosti rekonstrukce ruky u onemocnění Charcot-Marie-Tooth
Fialová L.
Onemocnění C-M-T je hereditární polyneuropatie s projevy paréz nejprve na dolních, později i na horních končetinách. Typická je
široká variabilita klinického obrazu i v rámci jedné rodiny. Je možná pouze symptomatická léčba medikamentosní, rehabilitace
s adekvátním posilováním a využitím protetických pomůcek a při rozvoj deformit a těžkých paréz chirurgická rekonstrukce.
Na ruce jde nejčastěji o kombinované postižení s převahou parézy n.ulnaris a medianus, n. radialis bývá postižen méně často.
Indikace chirurgických výkonů závisí na klinickém obrazu, metody se částečně liší od běžných potraumatických paréz vzhledem
k celkovému oslabení svalové síly. Nejdůležitější je rekonstrukce drápovité ruky a posílení oposice palce s cílem umožnit úchop.
55. Frikční neuropatie ulnárního nervu v oblasti loketního kloubu
Hellmuth T., Kebrle R., Schmoranzová A.
56. Management léčby zlomenin člunkové kosti
Křiváček A., Pešl M., Kopačka P.
Oddělení úrazové chirurgie Nemocnice České Budějovice
Autoři se ve svém sdělení zabývají současnou strategií léčby zlomenin člunkové kosti, indikacemi a kontraindikacemi
miniinvazivního operačního přístupu. Na vlastním souboru pacientů hodnotí úspěchy a selhání léčby a předkládají možnosti další
terapie.
57. Scaphoid plating in the treatment od failed scaphoid surgery with nonunion, bone defekt and loose
Kebrle R., Hellmuth T.
Objectives: Scaphoid fracture and scaphoid nonunion disconnects ulnar and radial side of proximal carpal row leading to
instabilty, malposition, incongruency of the joint and as end result increased cartilage wear, arthrosis and collapse of the wrist.
Aim of treatment is to reconstruct size, shape and unity of the scaphoid. This is performed by reposition, bone grafting and
stabilization. Headless bone screws inserted intramedullary are used to stabilize the scaphoid in most of cases. In case of failing of
primary or secondary procedure with persistent scaphoid nonunion with loose screw in the bone, the problem increases. Bone
stock is in worse condition, bone defect is not just between proximal and distal fragments but also around loose screw within these
fragments. Stable intramedullary screw fixation is seldom possible. In these cases stable fixation maybe performed by using
scaphoid plate and angular stable screws.
12
Patient and methods:10 consecutive patients with persistent scaphoid nonunion after primary osteosynthesis for fracture
treatment or after secondary treatment for scaphoid nonunion were within the group. Size of the fragments and bone defect within
proximal and distal fragments did not allow operating surgeon to use headless screw for stabilization. All patients were treated by
screw removal, nonunion resection, bone grafting by autograft from iliac crest and stabilization by 1,5 mm scaphoid plate with
angular stable screws through volar approach. Surgery was followed by 6 weeks of casting and 6 weeks of protected mobilization.
All patients were followed clinically and radiologically at 2, 6, 12 and 24 weeks after surgery until clear signs of healing or non
healing of he scaphoid. In case of doubts about the healing process, CT scan was used for confirmation and patients were followed
up to 18 months after surgery. In 2 patients with screw inserted from proximal pole second approach was used with stabilization
through volar approach. In 2 patients removal of the screw was impossible so it was decided to leave the screw within the bone
with grafting around it and aplying adjacent plate stabilization on top.
Results: 8 patients healed the scaphoid. Wrist synovitis disappeared with scaphoid stabilization. Pain subsided to 0 in 6 with
return of full wrist motion and function. In 2 cases residual motion limitation of 20 and 30 degrees with residual pain at the end of
motion arc in heavy load persisted. 2 patients
that failed to heal have persistent wrist synovitis, motion limitation and pain with function restriction. One of the persistent
nonunions was 9 years old nonunion and second had small proximal fragment with difficulty to fix proximal fragment with screws.
In 4 patients plate was removed in second setting.
Discussion: Persistent scaphoid nonunion after previous attempts to heal it with headless screw loose within the bone mean
structural problem for operating surgeon due to necessity to recontsruct shape of the bone and stabilize it by osteosynthesis.
Intramedullary screws can´t be used in this occasion. Extramedullary stabilization by scaphoid plate and angular stable screws
maybe treatment of choice as shown in this presentation.
58. Poranění scapho-lunátního vazu a jeho léčba
Hebelka F., Formanová I., Višňa P.
Ortopedicko-traumatologické oddělení Oblastní nemocnice Příbram
59. Řešení scapholunátní nestability kostním štěpem – arthroskopická technika
Čižmář I.
FN Olomouc
IC Klinika Brno
Úvod: Chronická scapholunátní (SL) nestabilita způsobuje klinické obtíže při běžných aktivitách denního života. Extenzivní,
otevřené výkony řešící rekonstrukci SL vazu způsobují poměrně výrazné omezení pohybu. Cílem miniinvazivních technik je
vytvořit dostatečnou stabilitu SL kloubu a zároveň minimalizovat omezení pohybu.
Metodologie: Zhodnoceno bylo 25 pacientů (věkový průměr 32 roků) s chronickou dynamickou nestabilitou SL kloubu (Gaissler
klasifikace II-III) s klinickými obtížemi charakteru bolestí, omezení síly stisku. Tito pacienti byli indikováni k artroskopické
technice stabilizace SL kloubu za pomocí kostního štěpu. Hodnotící kritéria byly rozsah pohybu, svalová síla stisku a Mayo wrist
score.
Výsledky: Podle Mayo wrist score byl výsledek z 24 hodnocených pacientů posouzen jako výborný u 10 pacientů, 13 dobrý
a 1 špatný.
Závěr: Artroskopická stabilizace SL kloubu s kostním štěpem dává možnost vytvořit pevné spojení mezi scaphoideem a lunatem
s limitním omezením rozsahu pohybu zápěstí. Práce je podpořena grantem IGA NT14587-3/2013
60. Radio-scapho-lunátní arthrodesa
Vodička Z., Krejčí F., Stehlík J.
Ortopedické oddělení Nemocnice České Budějovice
Autoři hodnotí soubor 15 pacientů po radiscapholunátní artrodéze, které odoperovali v roce 2008 až 2014. Operace byla
indikována pro diagnózu radiokarpální artróza,revmatoidní artritida a radiokarpální nestabilita.Operace provedli z dorzálního
přístupu s resekcí distální třetiny scaphoidu a extirpaci os triquetrum ve 13 případech Ve 2 případech operovali z volárního
přístupu s resekci distální třetiny scaphoidu. K fixaci artrodézy použili Kirschnerovy dráty,skobky,a TriLock dlahu. Při použití
TriLock dlahy došlo k prohojení artrodézy ve všech případech. U hodnoceného souboru 10 pacientů dosáhly zlepšení DASH skore
při celkově menším rozsahu oblouku pohybu a částečném ústupu bolesti. U třech případů museli konvertovat stav na totální
artrodézu.
61. 4 rohá desa karpu, zhodnocení našeho souboru pacientů
Zatrapa T.,Veigl D.,Pech J.
1. ortopedická klinika 1. LF UK a FN Motol
Dlouhodobě neřešená nestabilita karpu na podkladě neléčeného či nediagnostikovaného poranění SL vazu či pakloubu člunkové
kosti může vyústit v pokročilé sekundární artrotické změny označované jako SLAC/SNAC. Při těžších stádiích je řešením tohoto
postižení ve většině případů již pouze limitovaná déza karpu. Na našem pracovišti je nejčastějším výkonem v těchto indikacích tzv.
4-rohá déza karpu. V letech 2005-2014 jsme provedli celkem 64 těchto výkonů u 62 pacientů. Retrospektivně se podařilo
13
zkontrolovat a zhodnotit soubor 35 pacientů (37 zápěstí), jehož výsledky chceme prezentovat. Po výkonu udává většina
operovaných pacientů prakticky kompletní ústup bolestí a možnost návratu k práci i rekreačním činnostem bez výraznějších
omezení. Nevýhodou pak je částečné omezení rozsahu hybnosti operovaného zápěstí, které nicméně pro pacienty nepředstavuje
vzhledem k benefitům závažnější problém.
62. Oboustranná transradiotransscaphoperilunátní luxace karpu s oboustrannou zadní luxací loktu kasuistika
Pilný J., Vodová H.
Ortopedie nemocnice Nové město na Moravě
Ortopedie nemocnice Rychnov nad Kněžnou
63. Tyčový mixer - příčina raritního poranění ruky
Nejedlý A., Leamerová E.
Klinika plastické chirurgie FN KV Praha
Autoři předkládají 2 kazuistiky naprosto neobvyklého poranění ruky tyčovým mixérem. Úraz se stal při přípravě jídla. Identické
případy se opakovaly v intervalu několika let. Neobvyklost úrazu nespočívala ve způsobu ošetření vlastního poranění, ale
v nemožnosti vymanit poraněný prst z pracovní části tyčového mixéru. V obou případech je uveden způsob uvolnění prstu
z tyčového mixéru, bez toho, aby se dále prohloubilo poranění prstu. Samotná jedna kazuistika by byla pouhou raritou. Vzhledem
tomu, že se identický mechanizmus poranění prstu tyčovým mixérem opakoval, jsou autoři přesvědčeni, že se jedná o typické
poranění a považují za vhodné tento neobvyklý úraz prezentovat.
64. Role intermetakarpální fixace v terapii Bennettovy zlomeniny
Indráková P., Chochola A.
Klinika ortopedie 1. LF UK a ÚVN Praha
Úvod: Bennettova zlomenina je definována jako intraartikulární zlomenina baze I. metakarpu s jediným ulnovolárním fragmentem
různé velikosti. Jde o poměrně vzácnou zlomeninu s nejednotným názorem na léčbu.
Materiál a metodika: V období 2009-2013 bylo na našem pracovišti ošetřeno 14 pacientů s Bennettovou zlomeninou. Jednalo
o muže v průměrném věku v době úrazu 31 roků (20-50 roků). V 6 případech byla postižena dominantní končetina. Jako příčinu
úrazu uvedlo 5 pacientů prostý pád na ulici, ve 3 případech se jednalo o úraz při zimních sportech, z toho 2krát na lyžích a 1krát
na snowboardu. Nárazem na překážku se zranili 4 pacienti (1krát do stromu, 2krát na mantinel při hokeji a 1krát při potyčce).
Průměrná doba mezi úrazem a operací byla 5 dnů (0-18 dnů). Ve 12 případech jsme provedli zavřenou repozici a intermetakarpální
fixaci (I.-II. MCP) Kirschnerovými dráty s následnou sádrovou fixací trvající v průměru 6 týdnů (4-8 týdnů). Kirschnerovy dráty
byly odstraněny průměrně po 39 dnech (28-64 dnech). Ve dvou případech jsme Bennettovu zlomeninu řešili otevřenou repozicí a
osteosyntézou, z toho v jednom případě 2 tahovými šrouby a v druhém pak transfokální fixací 2 Kirschnerovými dráty.
Retrospektivně jsme hodnotili typ Bennettovy zlomeniny dle Geddovy klasifikace, velikost ulnovolárního fragmentu, kongruenci
kloubní plochy po repozici, celkovou dobu intermetakarpální fixace Kirschnerovými dráty a přidružené sádrové fixace, komplikace
a krátkodobé funkční výsledky pomocí DASH skóre.
Výsledky: Hodnoceno dle Geddovy klasifikace se jednalo v 5 případech o zlomeninu baze I. metakarpu se subluxací
v karpometakarpálním (dále jen CMC) kloubu, 7krát o zlomeninu baze I. metakarpu s impakcí bez subluxace v CMC kloubu a 2krát
o avulzní zlomeninu baze s luxací v CMC skloubení. Z pooperačních komplikací jsme 1krát zaznamenali únavovou zlomeninu
II.metakarpu, 3krát perikanalikulární sekreci a 1krát hypersenzitivní jizvu. Ve 2 případech došlo ke zhojení v subluxačním
postavení kořenového kloubu palce, vždy právě u avulzní zlomeniny s luxací v CMC skloubení. V obou případech měli pacienti
oslabený úchop palce cca. o 50% a bolestivost kořenového kloubu palce. Asymptomatickou inkongruenci kloubní plochy 1-2 mm
jsme zaznamenali 3krát.
Závěr: Intermetakarpální fixace (I.-II. MCP) je jednoduchá, miniinvazivní a levná metoda pro ošetření všech typů Bennettovy
zlomeniny dle Geddovy klasifikace za předpokladu zvládnutí repoziční techniky a dodržení timingu úraz-operace s ohledem na
reponibilitu zlomeniny. Inkongruence kloubní plochy do 2 mm při zachování stability CMC kloubu je dobře tolerována.
Problematické je pak výsledné subluxační postavení v kořenovém kloubu palce, jelikož vede k bolestivému oslabení úchopu palce.
65. Fracture dislocations of the PIP joint
Bencúr J., Hájek A., Chamrád J.
Chirurgicko-traumatologické oddělení nemocnice ve Frýdku-Místku
14
66. Vývoj klasifikace končetinových vad horní končetiny
Mařík I.1, Maříková A.2, Hudáková O.2, Zemková D.2,3
1 - Západočeská Univerzita v Plzni, Katedra fysioterapie a ergoterapie fakulty zdravotnických studiíí Plzeň
2 - Ambulantní centrum pro vady pohybového aparátu Praha
3 - Pediatrická klinika FN Motol
Do poloviny 20. století se používaly pro jednotlivé vrozené vady končetin historické řecké a latinské termíny jako acheirie, apodie,
tetrafokomelie aj. Objev rentgenových paprsků v roce 1896 se stal základem pro anatomickou diagnostiku a rozvoj morfologických
klasifikací. K vypracování systematické klasifikace přispěla thalidomidová tragédie v 60 letech 20. století. Hlavní zásluhu
o klasifikaci měli R.O´Rahilly, Ch. Frantz, S. Temtamy & V.A. McKusick.
V roce 1969 H. G. Willert a H. L. Henkel publikovali práci “Klinik und Pathologie der Dysmelie“ na základě pozorování malformací
horních a dolních končetin u konterganových dětí.
V letech 1964, 1966, 1968, 1976 Alfred B. Swanson et al. publikovali klasifikační systém založený na specifické embryologické
poruše, tato klasifikace eliminovala matoucí řecké a latinské termíny a eponyma.
Model nomenklatury podle Swansona et al, který byl v roce 1978 přijat WHO:
1. Chybný vývoj částí končetiny (transverzální & longitudinální defekty)
2. Chybná diferenciace (separace) částí končetiny
3. Zdvojení
4. Nadměrný růst – hyperplazie - gigantismus
5. Nedostatečný růst - hypoplazie
6. Syndrom vrozených amniotických konstrikcí
7. Malformace končetin u generalizovaných kostních abnormalit (kostní dysplazie, dysmorfické vady, genetické syndromy)
V roce 1986 Toshihiko Ogino modifikoval Swansonovu klasifikaci, na základě experimentálního výzkumu zařadil nově IV. kategorii
s názvem: Porušená nebo abnormální indukce paprsků prstů. O 10 let později – v roce 1996 - byla jeho modifikace přijata Japonskou
společností pro chirurgii ruky. V roce 2000 byla modifikovaná japonská klasifikace podle Ogino přijata Mezinárodní federací
společností pro chirurgii ruky.
V roce 2010 Kerby Oberg et al. aktualizovali schéma klasifikace anomálií horní končetiny, které zahrnuje současné molekulární
perspektivy vývoje končetin a patogenetický základ pro malformace. Používají dysmorfologickou terminologii. Předpokládají, že
toto schéma vylepší přínos klasifikace jako základu pro diagnostiku, léčení a výzkum.
Dysmorfologická terminologie nabízí soustavu - rámec pro vyjádření etiologie vrozených anomálií končetin.
MALFORMACE mají genetický původ, jde o abnormální formaci části těla nebo komplexu tkání. Dělí se podle osy vývoje, která je
hlavně postižená a zda defekt zahrnuje celou končetinu nebo je primárně omezen na ruku.
DEFORMACE je mechanická komprese vlivem malpozice. Liší se od malformace tím, že poškození se vyskytuje až po normální
formaci.
DYSPLASIE je abnormalita velikosti, tvaru a organizace buněk v tkáni.
DISRUPCE (narušení) – amniální pruhy. Jde o proces, který způsobuje změny tkáně již formované – lze je považovat za deformace.
Navržená klasifikace
1. MALFORMACE
A. Porucha formace/diferenciace osy – celá HK
1. Proximálně - distální růst (brachymelie s brachydaktylií, symbrachydaktylie, transversální defekty, intersegmentální defekty)
2. Radio-ulnární/AP osa (radiální longitudinální defekty, ulnární longitudinální deffekty, ulnární dimelie, radioulnární synostóza,
humero-radiální synostóza)
3. Dorsoventrální osa (nail-patella syndrom)
B. Porucha formace/diferenciace osy - růstová ploténka ruky
1. Radio-ulnární/AP osa (radiální polydaktylie, trifalangeální palec, ulnární polydaktylie)
2. dorso-ventrální osa (dorsální dimelie /palmární nehet/, hypoplasie/aplasie nehtu
C. Porucha formace/diferenciace růstové ploténky ruky - nespecifikovaná osa
1. Měkké tkáně (syndaktylie, kamptodaktylie)
2. Skeletální defekty (brachydaktylie, klinodaktylie, Kirnerova deformita, metakarpální a karpální synostóza)
3. Komplexní – složený (rozštěp ruky, synpolydaktylie, Apertova ruka)
2. DEFORMACE
A. Konstrikční prstencová sekvence, B. Arthrogrypóza, C. „Trigger“ prsty
D. nespecifikované
3. DYSPLASIE
A. Hypertrofie 1. Makrodaktylie 2. Horní končetina, 3. HK a makrodaktylie
B. Tumorosní onemocnění
Závěr: Nedostatkem uvedených klasifikací je, že nebyly specifikovány tzv. generalizované skeletální abnormality, tj. 7. skupina dle
Swansona, 8. kategorie podle Ogino a skupina „Dysplasie“ uvedená Obergem et al.
Mezi obory a specialisty, zabývajícími se vrozenými vadami horních nebo dolních končetin, je třeba najít "společnou" (v praxi
akceptovatelnou) klasifikaci, která poskytne racionální pravidla i pro komplexní léčení malformací horních a dolních končetin
s ohledem na skutečnost zda jde pouze o izolovaný výskyt VKV anebo o končetinovou vadu či malformaci, která se vyskytuje jako
15
průvodní (často patognomonický) symptom u vad kombinovaných (s abnormální morfogenezou více systémů) a u kostních
dysplazií (porušený vývoj celé kostry), kde se jedná o problematiku mnohem složitější. Ani
Klasifikace Generalizovaných skeletálních abnormalit končetin jako součást syndromu bude zřejmě racionálně řešena v rámci
dalších versí Nosologie a klasifikace genetických kostních chorob (Warman et al. 2011) s dalším rozvojem molekulární biologie
a diagnostiky.
Literatura: Mařík I. Končetinové vady. In: Mařík I. Systémové, končetinové a kombinované vady skeletu – 1. část: diagnostické,
terapeutické a biomechanické aspekty. Pohybové ústrojí, 7, 2000, č. 2-3, s. 111 - 130.
Oberg KC, Feenstra JM, Manske PR, Tonkin MA. Developmental Biology and Classification of Congenital Anomalies of the Hand and
Upper Extremity. J Hand Surg 2010;35A:2066–2076. © 2010 Published by Elsevier Inc. on behalf of the American Society for
Surgery of the Hand.
Ogino T. Current classification of congenital hand deformities based on experimental research. In: Saffar P, Amadio PC, Foucher G.
Current Practice in Hand Surgery. London: Martin Dunitz, 1997, 431 s.
Ogino T. Teratogenic mechanisms of congenital absence of digits. Pohybové ústrojí, 18, 2011, č. 3-4, s. 173 – 194.
Ogino T. Classification of congenital differences of the upper extremity. Pohybové ústrojí, 19, 2012, č. 1-2, s. 13 - 47.
Swanson AB. A classification for congenital limb malformation. J Hand Surg, 1A, 1976, p. 8-22.
Warman ML, Cormier-Daire V, Hall Ch, Krakow D, Lachman R, Lemerrer M. et al. Nosology and Classification of Genetic Skeletal
Disorders – 2010 Revision&. Am J Med Genet A. 2011 May ; 155A(5): 943–968.
67. Split FPL-DA transfer pro stabilizaci IP kloubu palce
Fialová L.
Jednoducha metoda transferu radialní poloviny FPL mobilizovane k bazi zakladního clanku palce podkozním tunelem na dorsum
do DA. Stabilizuje IP kloub palce s cílem zabranit hyperfexi IP a umoznit vytvorení „spetky“ pri uchopu.
Nejcasteji se uzíva pri rekonstrukci tetraplegicke ruky, ale v indikovanych prípadech je vhodna i u centralní spasticity.
68. Principy korekčních operací rukou u dětí a vrozenými vadami v rámci syndromů
Vokurková J., Košková O., Fiala M., Bartošková J.
Oddělení dětské plastické chirurgie KDCHOT nemocnice Brno
Úvod: Vrozené vývojové vady na rukou se vyskytují buď izolovaně nebo v kombinaci s dalšími vadami v rámci syndromu. Mezi
závažné syndromy patří např. Apertův syndrom, EEC syndrom, di Georgeův syndrom, Polandův syndrom a mnoho dalších. V rámci
operačních řešení jednotlivých vad je nutné určit priority léčby a časové rozvržení jednotlivých zákroků na rukou, hlavě, obličeji,
eventuálně na srdci.
Metodika: Z databáze pacientů hospitalizovaných v letech 2004-2014 na Oddělení dětské plastické chirurgie (ODPCH ) FN Brno
pro vrozenou vývojovou vadu (VVV) končetin a obličeje byli vybráni pacienti, u nichž tato vada byla geneticky diagnostikována
v rámci syndromu a posléze chirurgicky léčena. U pacientů byl sledován počet operací, možnosti rozsahu operace během jedné
etapy a správné načasování zákroku vzhledem k vývoji dítěte.
Výsledky: Ze souboru 2168 pacientů hospitalizovaných v letech 2004-2014 na ODPCH FN Brno, kteří podstoupili operaci v celkové
anestezii, bylo 138 pacientů operováno pro VVV rukou. Z toho 3% dětí mělo zvlášť závažnou VVV v rámci geneticky
diagnostikovaného syndromu – u 3 dětí byl diagnostikován Apertův syndrom, u jednoho dítěte EEC syndrom a u jednoho vzácná
kombinace EEC syndromu s di Georgeovým syndromem. Od narození do začátku školní docházky podstoupili tito pacienti
průměrně 5 korekčních zákroků v závislosti na tíži postižení. Jednotlivé etapy rekonstrukce jsou vysoce individuální a budou
prezentovány v rámci kazuistických sdělení.
Závěr: Kombinace vrozené vývojové vady ruky/rukou a dalších částí těla nebo orgánu v rámci syndromu vyžaduje důslednou
koordinaci léčby v rámci jak plastické chirurgie, tak i mezi jednotlivými léčebnými obory navzájem. Jen optimálním naplánováním
jednotlivých zákroků u konkrétních pacientů lze dosáhnout dobrého výsledku ještě před zahájením školní docházky.
69. Vrodené chyby končatin a rúk
Kluka T., Guzanin Š.
Klinika plastickej chirurgie Košice
Úvod: Autori v práci popisujú rôzne druhy vývojových chýb na horných končatinách a rukách., indikácie a časový faktor na
korekcie, metodický postup, priebeh liečby a výsledky. Jedná sa o ochorenia, ktoré sú veľmi veľkým problémom tak ako pre
ošetrujúci zdravotnícky personál, ako aj pre samotných rodičov. Erudovanosťou lekára sa dá rodičom doporučiť čo možno najlepší
funkčný výsledok, čo však mnohí rodičia neakceptujú a snažia sa docieliť korekciu takmer zhodnú s neporušenou rukou, čo však
nie je stále možné.
Metodika: V práci sú použíté materiály Kliniky Plastickej chirurgie v Košiciach.
Jedná sa o riešenie porúch horných končatín v zmysle plus, aj v zmysle mínus. Vychádzame jednak z literatúrnych zdrojov, ktoré
sme doplnili vlastnými skúsenosťami. Snažíme sa docieliť jednak dobrý estetický výsledok, ale väčší dôraz kladieme na funkčnosť
ruky ako celku. Robíme celé spektrum výkonov od rozdelovania prstov, lalokov, distrakcií, transpozícií a naopak skracovania,
zúženia prstov a končatín
16
Výsledky: závisia samozrejme od typu poškodenia. Snažíme sa minimálne o zachovanie trojbodového úchopu ruky, z čoho jeden
musí byť palec, ale ak sa dá tak samozrejmä zachovávame všetky prsty, snažíme sa o zlepšenie funkcie drobných kĺbov ruky
opakovanými arthrolýzami.
Záver: Pacienti s vrodenými vývojovými chybami končatín sú veľmi vďační pacienti. Niekedy aj malé zlepšenie ich stavu
a funkčnosti ruky má pre nich obrovský význam a skvalitňuje im ich každodenný život.
70. Syndacytlie a rovná jizva
Schmoranzová A.
71. Silikonové náhrady u vrozených vývojových vad horní končetiny
Kaleta E.1, Rosický J.2, Schmoranzová A.3
1 - Ortopedická protetika Frýdek Místek, s.r.o.
2 - ING Corporation, s.r.o
Cíl: Cílem přednášky je ukázat možnosti propojení kosmetického protézování se zachováním opory a pasivního úchopu pro různé
věkové skupiny. Cílem včasného protézování u dětí v batolecím věku je dosažení opěrné funkce o postiženou končetinu, vnímání
stejné délky končetin, správný psychomotorický vývoj a přidržovací funkce. V předškolním a školním věku jsou kladeny požadavky
především na kosmetický vzhled pomůcky a pomocný úchop. V dospělosti se požadavky liší podle typu zaměstnání, zájmů pacienta
a v neposlední řadě také pohlaví.
Metody: Provedení pomůcky se liší v závislosti na věku pacienta. U nejmladších dětí se používají sériové komponenty pro výrobu.
U dětí v předškolním a školním věku se jedná nejen o funkčnost, ale také o kosmetický vzhled pomůcky, který má velmi dobrý vliv
především na psychiku dítěte. Zde aplikujeme individuálně zhotovené silikonové protézy s nastavitelným úchopem. Pro návrh
a zhotovení těchto protéz využíváme digitální technologie (3D skenování, počítačové modelování a 3D tisk formy protézy).
V dospělosti se aplikují kosmetické silikonové protézy s 3D tištěným jádrem a pasivním přizpůsobitelným úchopem, jehož
principem je předpružený úchop.
Závěr: Cílem silikonových protéz je dosáhnout přirozeného vzhledu protézy a integrované funkce (pasivní úchop – přizpůsobitelný
nebo nastavitelný). Díky digitálním technologiím jsme schopni tyto požadavky splnit mnohem lépe než při použití klasických
manuálních postupů.
1. RHB + dlahování zlomenin prstů a metakarpů
Kukačková M.
Rehabilitace ruky a fyzioterapie, Praha
Správné dlahování ruky po frakturách a dislokacích je zásadní pro urychlení hojení a časný návrat k plné funkci ruky. Přehled
základních technik a postupů při dlahování po operacích a frakturách metakarpů a falangů a luxacích kloubů ruk, základní pravidla
dlahování, správné použití materiálů při výrobě dlah a jejich rozsah a velikost v návaznosti na individuální poranění.
2. Autorehabilitace po nejčastějších elektivních výkonech v chirurgii ruky
Fibír A.
Chirurgie a léčby popálenin chirurgické kliniky LF UK a FN Hradec Králové
Mezi nejčastější elektivní chirurgické výkony v chirurgii ruky patří operace syndromu karpálního tunelu, stenozující
tendovaginitidy, ganglia a Dupuytrenovy kontraktury. Výsledkem správně provedené operace nemá být jen odstranění symptomů,
ale i funkčně schopná ruka s plnou extenzí a flexí všech kloubů ruky. Toho lze docílit nejen správně a šetrně provedeným výkonem,
ale také včasnou a dostatečnou rehabilitací po operaci ruky. Není organizačně ani kapacitně možné zajistit, aby každý pacient ihned
po těchto výkonech absolvoval fyzioterapeutickou péči u specialisty. Proto je nezbytné pacienty po těchto výkonech správně
edukovat a naučit je provádět jednoduché fyzioterapeutické postupy již v prvních dnech po operačním výkonu. Správným
prováděním těchto autorehabilitačních cvičení lze velmi efektivně snížit riziko reziduálních funkčních omezení po těchto
elektivních výkonech. Konsezus na konkrétní formě a četnosti těchto autorehabilitačních cvičení je však vhodné diskutovat
a případně modifikovat podle současné úrovně poznání.
17
3. Systém pracovní rehabilitace v ČR a jeho možnosti při rehabilitaci ruky
Rücker P.
Katedra právních oborů, řízení a ekonomiky, Zdravotně sociální fakulta, Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích
Vzdělávací společnost EDOST s.r.o. Chomutov
Cílem příspěvku (přednáška) je představit systém pracovní rehabilitaci v České republice, tak jak je po 10 letech vývoje aktuálně
nastaven. Dne 13. května 2004 vstoupil v platnost zákon č. 435/2004 Sb., zákon o zaměstnanosti, v kterém je pracovní rehabilitace
vymezena, od zmíněného roku beze změn, především v 6 paragrafech (§69–§74) ve třetím díle zákona. Zákon o zaměstnanosti se
provádí Vyhláškou č. 518/2004 Sb., kde je pracovní rehabilitaci věnován §1 až §5. Pracovní rehabilitace je v ČR tímto ze všech
složek rehabilitace (léčebné, sociální, vzdělávací) nejlépe legislativně zakotvena. Zákon ji definuje jako souvislou činnost
zaměřenou na získání a udržení vhodného zaměstnání osoby se zdravotním postižením (OZP). Uskutečňuje se na základě
Individuálního plánu pracovní rehabilitace, který v součinnosti s OZP sestavuje Úřad práce České republiky (dále jen úřad práce).
Individuální plán pracovní rehabilitace (IPPR) obsahuje mimo jiné i jednotlivé formy pracovní rehabilitace a je ve své podstatě
harmonogramem naplňování dohodnutého postupu vedoucího k pracovnímu uplatnění. Před uzavřením IPPR posuzuje vhodnost
navržených forem odborná pracovní skupina složená ze zástupců zdravotnictví, úřadu práce, organizací pracující s lidmi se
zdravotním postižením a zaměstnavatelů.
Pracovní rehabilitaci, na základě podané žádosti OZP, zabezpečuje krajská pobočka Úřadu práce místně příslušná podle bydliště
OZP ve spolupráci s pracovně rehabilitačními středisky nebo může na základě písemné dohody pověřit zabezpečením pracovní
rehabilitace jinou právnickou nebo fyzickou osobu. Náklady spojené s pracovní rehabilitací hradí úřad práce. Pracovní rehabilitace
zahrnuje zejména poradenskou činnost zaměřenou na volbu povolání, volbu zaměstnání nebo jiné výdělečné činnosti; teoretickou
a praktickou přípravu pro zaměstnání nebo jinou výdělečnou činnost; činnost zaměřenou na zprostředkování, udržení a změnu
zaměstnání nebo změnu povolání a vytváření vhodných podmínek pro výkon zaměstnání nebo jiné výdělečné činnosti. Mezi formy
pracovní rehabilitace patří také nejčastěji zabezpečovaná příprava k práci (příprava k práci na pracovištích zaměstnavatele OZP,
příprava k práci prováděná na chráněných pracovních místech právnické nebo fyzické osoby nebo ve vzdělávacích zařízeních)
a specializované rekvalifikační kurzy.
Každý člověk se statusem osoby se zdravotním postižením má v ČR právo na pracovní rehabilitaci. Na pracovní rehabilitaci může
být na základě doporučení ošetřujícího lékaře zařazena i fyzická osoba, která je uznána za dočasně neschopnou práce. Na
doporučení okresní správy sociálního zabezpečení vydaného v rámci kontrolní lékařské prohlídky též fyzická osoba, která přestala
být na invalidní. A také osoba, která byla orgánem sociálního zabezpečení posouzena, že již není invalidní, a to po dobu 12 měsíců
ode dne tohoto posouzení.
V české realitě je absence tzv. pracovně rehabilitačních středisek, jak udává příslušný zákon (viz výše). Alternativou realizace
pracovní rehabilitace v ČR je regionální síť spolupráce mezi poskytovateli pracovně rehabilitačních služeb, kteří ve spolupráci
s úřady práce realizuji vybrané formy pracovní rehabilitace dle individuálního plánu. V této síti, kde v ústředí je člověk se
zdravotním postižením či zdravotním postižením ohrožený se kolem něho vytváří síť poskytovatelů "pracovně rehabilitační
pomoci" složená zpravidla z: zdravotně rehabilitační instituce (v ČR mám aktuálně např. 13 tzv. Ergodiagnostických center), úřadu
práce (aktuálně došlo k personálnímu posílení a vznikly pozice jako Koordinátor zaměstnávání OZP či Poradce pro pracovní
rehabilitaci), vzdělávací a poradenská organizace (které zajišťuji aktivaci, rekvalifikaci účastníka pracovní rehabilitace
i komunikaci se zaměstnavatelem či spolupráci při ergonomické úpravě pracoviště), okresní správy sociálního zabezpečení, resp.
Lékařská posudková služba (stanovují míru poklesu pracovní schopnosti, a tím uznávají status osoby se zdravotním postižením,
kam od 1.8. 2014 spadá opět i status osoby zdravotně znevýhodněné), zaměstnavatelé (z otevřeného i chráněného trhu),
poskytovatelé pracovně lékařských služeb (stanovují zdravotní způsobilost pro výkon konkrétní pracovní pozice, mají povinnost
ze zákona se podílet na úpravě pracoviště apod.) a i další subjekty (např. i sociální odbory magistrátů).
V rámci rehabilitace ruky je pro užitečnost legislativně vymezené pracovní rehabilitace v ČR akcentovat min. 2 aspekty. 1. formy
pracovní rehabilitace: udržení a změnu zaměstnání nebo změnu povolání a vytváření vhodných podmínek pro výkon zaměstnání
nebo jiné výdělečné činnosti, 2. na pracovní rehabilitaci může být na základě doporučení ošetřujícího lékaře zařazena i fyzická
osoba, která je uznána za dočasně neschopnou práce.
Rehabilitace ruky má svá specifika. Inovativním přístupem v pracovní rehabilitaci je tzv. cílená pracovní rehabilitace, která se
zaměřuje na pomoc při návratu do práce lidí s určitým zdravotním problémem, omezením. Výše zmíněné legislativní nastavení
pracovní rehabilitace umožňuje podpořit vývoj konceptu pracovní rehabilitace ruky, popř. např. pracovní rehabilitace karpálního
tunelu.
4. Funkční stabilizace prostřednictvím castu
Syrovátková L.
Praha
Funkční stabilizace prostřednictvím castu je moderní způsob fixace zlomenin a dislokaci. Funkční stabilizace předchází
zbytečnému zatuhnuti kloubu a ochabnutí svalu. Cast - nepodložená lehká laminátová fixace umožňuje dynamicky rozložený tlak
a požadovanou stabilitu fixace. Pro pacienta to následně znamená rychlejší rekonvalescenci.
5. Radiální epikondylitida humeru
Tošovská M.
18
6. Komplexní psychosomatický přístup v léčbě KRBC: Léčba pacientky se Sudeckovým syndromem v týmu
lékařka, fyzioterapeut, psycholožka a pohybový terapeut
Zahradník P., Sušická L., Lebedová M.
Centrum komplexní péče Dobřichovice
Komplexní regionální bolestivý syndrom (KRBS; dříve Sudeckův algodystrofický syndrom) je onemocnění nejčastěji postihující
horní končetiny vzniklý následně a během hojení zranění fixací, chirurgickým zásahem, bolestivým stavem anebo bez známé
vyvolávající příčiny. Typickým klinickým obrazem je otok, změny trofiky kůže, změny v cévním zásobení, sudomotorické změny,
alodynie, hyperalgezie a může být přítomno poškození periferního i centrálního nervového systému.
Z pohledu navrácení pacienta do plného zdraví zde vidíme určitou problematiku v časnosti zahájení a druhu rehabilitační či spíše
komplexní léčby.
Náš vstup se nesnaží hledat lepší a horší postupy léčení. Rádi bychom na tomto konkrétním případu ukázali, jaký mohou mít
některé nemoci individuální a vztahový kontext, který se na jejich vzniku a trvání zásadním způsobem podílí. Z naší zkušenosti
víme, že pokud se s tím kontextem začne pracovat včas, může to průběh léčení zásadně ovlivnit
Rádi bychom přiblížili kazuistiku pacientky (34 let), která onemocněla KRBS, jejíž počáteční léčba nebyla zcela efektivní. Z pohledu
klasické medicíny bez jasného původu nemoci, začala trpět silnými bolestmi ruky. Rádi bychom přednesli příběh této pacientky
a strategii léčby v celostním pojetí, kde se léčby účastní lékař, fyzioterapeut, psychoterapeut a pohybový terapeut. V CKPD se léčila
v rozmezí 1/2014 – 9/2015.
7. Nestability proximální řady karpu – naše terapie
Žváčková M., Čižmář I.
IC klinika Brno s.r.o.
Nestability proximální řady kapru jsou častým problémem po pádu na na extendované zápěstí. Projevují se bolestí při opoře
o extendované zápěstí a později oslabeným úchopem. Při neřešení tohoto stavu vzniká do několika let v důsledku sklopeného
postavení os scaphoideum artróza.Výzkumy prokázaly pozitivní vliv síly volárních stabilizátorů zápěstí a m. extenzor carpi ulnaris
na stabilitu zápěstí a ústup bolestí, pokud není těžké poškození vazů nebo úplná ruptura. Jako metodu první volby u nás zavádíme
konzervativní terapii zaměřenou na posílení volárních stabilizátorů zápěstí a celkově svalů předloktí s důrazem na správné
postavení ramenních kloubů. Pokud tato terapie selže, přikračujeme k operačnímu řešení.
8. Neurální manipulace jako součást komplexní fyzioterapie při bolesti loketního kloubu
Novotná Sajnerová D.
Fyzioterapie Dita Sajnerová, DiS., Tanvald
Chronické i akutní bolesti (entezopatie) v oblasti loketních kloubů jsou jednou z častých příčin proč pacient vyhledá ordinaci
chirurga, ortopeda, rehabilitačního lékaře a nakonec je někdy i odeslán k fyzioterapeutovi. Léčba těchto bolestí bývá svízelná ať už
vzhledem k nesnadnému určení zdroje či příčiny těchto bolestí a pacientových obtíží, nebo i proto, že za těmito nesnázemi může
být, a nezřídka bývá, i emoční a psychosociální pozadí. V současné době existuje široká škála fyzioterapeutických postupů jak
pacientům s bolestí v oblasti loketního kloubu pomoci, od fyzikální terapie v podobě rázové vlny, ultrazvuku, přes funkční taping,
manuální lymfodrenáž, PNF, DNS, cvičení s propriomedem, therabandy, mobilizace, techniky měkkých tkání,... až po ergonomii
a psychoterapeutické postupy. Jedním z postupů, avšak málo známým a používaným v naší republice, je metoda viscerální
manipulace. Tato metoda vychází z osteopatického konceptu založeného na konci 19. století v Americe Dr. A. T. Stillem, a do
současné podoby vyvinuté a pojmenované francouzským doktorem osteopatie Jean Pierre Barralem, který ve spolupráci s týmem
radiologů, anatomů a histologů hledal spojitosti mezi embryologií, anatomií a viscerálními poruchami. Na zjištěných poznatcích
pak začal postupně rozvíjet svůj koncept viscerální terapie založený na principu jemných osteopatických fasciálních technik.
Postupně zjistil, že je možné pracovat nejen s fasciemi vnitřních orgánů, ale také s nervovou a cévní soustavou, a tak je metoda
rozšířená o techniky neurální manipulace či viscerovaskulární manipulace. Cílem této prezentace je poskytnout jiný náhled na
problematiku bolestí a funkčních obtíží horních končetin a poskytnout základní informace o těchto technikách, které je také možné
zahrnout do komplexní fyzioterapie.
Ke sdělení jsou připojeny kazuistiky.
9. Stiffness of the PIPJ
Goldsmith N.
N.E.S. Hand Therapy Training, Anglie
10. Algoritmus terapie po operacích TFCC komplexu
Kukačková M.
Rehabilitace ruky a fyzioterapie, Praha
Poranění či léze komplexu TFCC je poměrně častým důvodem bolestí na ulnární straně zápěstí. Rekonstrukce v této oblasti
podléhají poměrně dlouhodobému dlahování s velmi důležitou terapií, která plně respektuje jak buněčné hojení, tak i potřebu
reedukace propricepce, stabilizace a cvičení, které vede k časnému návratu hybnosti a funkce.
19
11. Zásady kinezioterapie po frakturách proximálního humeru
Jančíková V.
Rehabilitační oddělení, FN Olomouc
Fraktury proximálního humeru postihují především starší populaci. Většina zlomenin vzniká v pozdním věku v osteoporotickém
terénu.
U mladších nemocných je zlomenina vždy spojena s větším násilím. Mechanismus poranění je spíše nepřímý s pádem na horní
končetinu. Samotná léčba u všech věkových kategorií není jednoduchá. Tato poranění jsou vždy doprovázena obavami ze vzniku
retrakčních změn. Proto současné trendy směřují k maximálnímu zkrácení doby imobilizace. I přesto mohou být tato poranění
příčinou funkčního handicapu pro poraněného.
Přednáška nastíní aspekty, které mohou mít vliv na výsledný funkční výsledek rehabilitace. Dále toto sdělení nabízí principy
kinezioterapie zaměřené na obnovu hybnosti poraněného ramenního kloubu.
12. Rekonstrukce PIP kloubu ruky přenosem z chodidla
Calabová N. 1, Zálešák B. 2
1 - Oddělení rehabilitace FN Olomouc
2 - Oddělení plastické a estetické chirurgie FN Olomouc
13. Ischemie končetin způsobené drážděním sympatiku
Tichý M.
Fakulta zdravotnických studií, Univerzita J. E. Purkyně, Ústí nad Labem
Úvod: Autonomní nervový systém výrazně ovlivňuje prokrvení končetin. Do horních i dolních končetin se propaguje výhradně
sympatikus, který se šíří po povrchu tepen. Cílem tohoto sdělení je vysvětlit mechanismy, které mohou vést k jeho dráždění a tím
k ischemii v příslušné oblasti.
Anatomické poznámky: Anatomové rozdělují lidské tělo na část somatickou (kůže, podkoží, pohybový aparát) a část viscerální
(vnitřní orgány, žlázy, cévy). Obě části mají svůj nervový systém (somatický a autonomní). Proto existují dvojí senzitivní nervová
vlákna (somatosenzitivní a viscerosenzitivní) a dvojí motorická nervová vlákna (jedna pro kosterní, druhá pro útrobní svalovinu).
Reflexní propojení obou částí těla zajišťují interneurony v CNS.
Stavba autonomního nervového systému ve vztahu ke končetinám: do končetin se šíří po tepnách výhradně sympatikus. Jeho
centra v CNS se nacházejí v celé délce hrudní míchy (Th 1-12) a v horní bederní míše (L 1-3). Do horní končetiny se dle
neuroanatomů sympatikus šíří z míšních segmentů Th 2 – 7. Dle naší vlastní klinické zkušenosti lze tuto oblast ještě podrozdělit.
Pro pletenec ramenní a paži jsou to míšní segmenty Th 2 a Th 3, pro loket, předloktí a ruku segmenty Th 4 – 7. Sympatikus pro
dolní končetinu pochází s míšních segmentů Th 10 – L2. Tuto oblast lze opět podrozdělit na míšní segmenty pro pánev, stehno
a kolena z přední strany (Th 10 – 12) a segmenty pro kolena z mediální strany, bérce a nohy (L1 – 2).
Příčiny dráždění sympatiku: Z výše uvedeného vyplývá, že tyto příčiny lze v podstatě rozdělit do dvou skupin a) vertebrogenní
a b) viscerální.
Ad a) Vertebrogenní příčiny zahrnují tzv. blokády páteře původu svalového nebo z důvodu poškození kloubů, kostí a vaziva.
Ad b) Viscerálními příčinami jsou různá funkční, stavební, nebo zánětlivá onemocnění vnitřních orgánů. Zvláštní roli hrají infekční
záněty, ať virové nebo bakteriální, které mohou být latentní a tudíž laboratorně nepoznané. Vnitřní orgány jsou cestou sympatiku
propojeny se svými míšními segmenty, resp. obratli páteře a tudíž s určitou oblastí končetin.
Závěr: Závažnost dráždění sympatiku, ať z příčiny vertebrogenní nebo viscerální, spočívá v oblasti končetin v tom, že dochází
k ischemizaci tkání. V důsledku toho lze předpokládat zhoršenou hojivost ran. Latentní infekční záněty také potencují lokální,
původem neinfekční, záněty, jako jsou záněty tíhových váčků (bursitis) nebo záněty šlachových pochev (tendovaginitis).
14. Využití M-MLD u Komplexního Regionálního Bolestivého Syndromu
Prokešová M., Navrátilová D.
Poliklinika Barrandov, Praha
Cíl: Cílem sdělení je informovat odbornou veřejnost o důležitosti aplikace Myofasciální-Manuální lymfatické drenáže dle Loskotové
(M-MLD) v případě 1. fáze „Komplexního Regionálního Bolestivého Syndromu“ (KRBS). V rámci KRBS dochází k poruchám
mikrocirkulace a nastává zpomalení průtoku krve a vzniku místního otoku. V důsledku toho jsou tkáně hůře prokrvené, což vede
k poruchám v měkkých tkáních (kůže, podkoží, fascie, svaly, vazy) a kostech. První fáze KRBS je charakteristická zvýšeným
prokrvením, teplotou kůže, potivostí končetiny. Kůže je napjatá, lesklá, se zrychleným růstem ochlupení a nehtů, dochází k omezení
mobility postiženého pohybového segmentu.
Při KRBS vznikají četné reflexní změny na všech tkáňových úrovních (kůže, podkoží, fascie, sval, kloub) ve strukturách funkčně
nebo anatomicky se vztahujících k postiženému pohybovému segmentu. Reflexní změny ovlivní mikro- i makrocirkulaci lymfy ve
smyslu snížení průtoku lymfy v postižené oblasti. Za této situace je důležité provést manuální lymfatickou drenáž postižené oblasti,
a také je nezbytné ošetřit měkké tkáně a klouby vhodnými myofasciálními technikami a přístupy manuální medicíny.
Z pohledu lymfoterapie je v případě KRBS zásadní provést manuální lymfatickou drenáž postižených lymfatik a vyprázdnit
centrální uzliny v oblasti hlavy a krku. Pro dlouhodobější efekt lymfoterapie využíváme lymfotaping otokem postižené oblasti
a pacient je zainstruován k autoterapii v rámci „lymfatického dýchání“.
20
Součástí léčby KRBS je také farmakologická léčba, kdy se snažíme potlačit bolest pomocí NSA a kostikosteroidů. Usilujeme
o ovlivnění vazomotorických změn, obnovení spánku a inhibování kostní resorpce, kde dlouhodobě aplikujeme kalcitonin
a bifosfonáty. Do terapie zařazujeme i tricyklická antidepresiva (Prothiaden) a sympatolytika (Secatoxin).
Metoda: M-MLD (dle Loskotové), Lymfotaping, „Lymfatické dýchání“, Přístupy v manuální medicíně
Závěr: Kombinace M-MLD a Přístupů manuální medicíny v počáteční fázi KRBS zamezí přechodu nemoci do dalších fází a urychlí
léčbu.
PANEL XIAPEX
1. Rok s Xiapexem
Indráková P.
Klinika ortopedie 1. LF UK a ÚVN Praha
Úvod: Dupuytrénova nemoc tvorbou kontraktur metakarpofalangeálních a interfalangeálních kloubů omezuje funkci ruky
a snižuje kvalitu života. Od roku 2012 lze i v České republice vedle standardních operačních metod nabídnout postiženým
pacientům injekci kolagenázy Clostridium histolyticum.
Soubor a metodika: V období 9/2014-9/2015 bylo na našem pracovišti ošetřeno enzymovou fasciotomií preparátem Xiapex
6 mužů s Dupuytrénovou kontrakturou 9 MCP kloubů (III. prstu 2krát, IV. prstu 5krát a V. prstu 2krát) a jednoho PIP kloubu
V. prstu. Kontraktura MCP kloubu v době aplikace byla v průměru 49° (30°-75°) a kontraktura PIP kloubu byla 55°. U všech
pacientů se jednalo o primární ošetření Dupuytrénovy kontraktury. Jednodobou aplikací bylo ošetřeno 5 pacientů a dvoudobou
aplikací v odstupu 30 dnů pro vícečetné kontraktury 1 pacient. Průměrný věk pacientů v době aplikace byl 58 roků (33 – 72 roků).
Dominantní končetina byla postižena 4krát. Xiapex byl aplikován do jednopaprskového pruhu 5krát, do komisurálního pruhu Ytvaru 2krát a do laterálního pruhu při kontraktuře PIP kloubu 1krát. Manipulace do extenze následovala 24 hodin po aplikaci 1krát
v lokální anestézii a 6krát v zápěstním bloku. Manipulací bylo vždy dosaženo pasivní extenze 0°, následovalo extenční dlahování
3-4 měsíce v závislosti na tíži kontraktur. V prvních 2 týdnech byl nasazen antiedematózní režim /bandáže cobanem, Aescin,
lymfomasáže/. Pacienti byli sledováni 1 T, 2 T, 3 T, 6 T, 3 M, 6 M a 12 M po aplikaci Xiapexu s ohledem na výskyt časných komplikací,
rozsah pohybu, deficit plné extenze a spokojenost.
Výsledky: Z časných komplikací ustupujících v průběhu 1-2 týdnů po aplikaci byl vždy přítomen otok, hematomy v místě vpichu,
2krát se vyskytla ruptura kůže. Lymfadenopatie s bolestí v končetině ustupující do 48 hodin byla zjištěna 1krát. Do 30 dnů bylo
dosaženo aktivní extenze 0° ve všech ošetřených MCP kloubech. U ošetřeného PIP kloubu bylo pak pro dosažení aktivní extenze
s deficitem 5° nutné dynamické dlahování po dobu 4 měsíců.
Závěr: Na základě roční zkušenosti lze říci, že enzymová fasciotomie preparátem Xiapex je bezpečným způsobem terapie
Dupuytrénovy kontraktury při respektování doporučeného postupu aplikace a pečlivém výběru pacienta.
21

sborník abstrakt - Ústav chirurgie ruky a plastické chirurgie Vysoké

Transkript

Podobné dokumenty

sborník přednášek - Kurzy chirurgie ruky České společnosti

Co by měl ambulantní urolog vědět o robotické