Pitr Tomáš - 221-361

Tomáš Pitr
Tomáš Pitr (* 25. února 1971) je český podnikatel v potravinářském průmyslu. Je
pravomocně odsouzen pro krácení daní spolu s Miroslavem Provodem a dalšími.
První velké peníze vydělal počátkem 90. let 20. století na obchodech s tuzexovým rumem.
Firma TUZEX jako jediná nemusela platit daň z obratu a Pitr nakupoval laciný rum v Tuzexu
a se značným ziskem ho prodával státním i soukromým velkoobchodům. Později jeho firma
skupovala budovy obchodních středisek a vydělávala pronájmem velkým řetězcům jako
Delvita či Julius Meinl. Další jeho firma rozjela balení kávy Marila, značku si koupil v
konkurzu. Podobně i velkou část majetku konzerváren Seliko.
V roce 2005 tehdejší premiér Jiří Paroubek na základě zprávy tajných služeb obvinil Pitra z
rozpoutání aféry kolem privatizace Unipetrolu.
Kauza Setuza
Ministr zemědělství Jaroslav Palas (ČSSD) posvětil prodej společnosti Setuza firmě Český
olej ovládané Pitrem. Schválil opci na prodej státního podílu akcií firmy Setuza společnosti
Český olej která oládla Setuzu poté, co na něj PGRLF musel převést 38 % akcií firmy za 100
milionů korun. Následně bylo podáno trestní oznámení proti managementu Podpůrného a
garančního rolnického a lesnického fondu (PGRLF), který měl majetek Setuzy
obhospodařovat, a na policii se obrátil i Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových.
Trestní oznámení bylo založeno na tom, že šlo o cenu pro stát nevýhodnou.
5 let vězení za daňové podvody
V červnu 2006 byl Pitr odsouzen na pět let odnětí svobody za rozsáhlé daňové podvody.
Vrchní soud v Praze mu zmírnil o tři a půl roku původní trest Městského soudu v Praze, který
ho za daňové úniky ve výši 51 milionů korun odsoudil na 8,5 roku vězení. Ve stejném
procesu byli odsouzeni i Pitrovi spolupracovníci Jiří Syrovátko a Milan Jungr.
6 let vězení za obchod s akciemi firem Setuza a Milo Surovárny
Městský soud v Praze odsoudil Pitra na 6 let odnětí svobody za obchody s akciemi Setuza a
Milo Surovárny z roku 2000. Podle soudu Pirt s pomoci kompliců vyvedli akcie firem ze
společnosti Agrocredit a způsobili škodu přesahující 700 milionů korun. Pitrův advokát
Daniel Tetzeli se proti rozsudku odvolal.
zdroj: wikipedia
Kdo je Tomáš Pitr
Praha - Premiér Jiří Paroubek jej označuje za strůjce české větve aféry Unipetrol, nechává
prošetřit všechny jeho trestní kauzy zahrané do autu, ministerstvo zemědělství připravuje
kroky, jak "jeho" Český olej zbavit vlády nad potravinářským gigantem Setuzou a soud ho
koncem loňského listopadu poslal na osm a půl roku za mříže.
Čtyřiatřicetiletý podnikatel si ale dosud žádné starosti nepřipouštěl. Ostatně jeho minulost i
okolí jsou dost pestré na to, aby se choval v duchu hesla: Jedna prohraná bitva nemusí
znamenat prohranou válku.
I na první pohled dramatické okolnosti ze sklonku loňského roku, kdy na něj soud vydal
zatykač, nakonec Pitr bez větších obtíží ustál. Tým jeho advokátů, který na poslední chvíli
posílil renomovaný právník Tomáš Sokol, vyjednal se soudcem takové podmínky, že nakonec
podnikatel mohl bez potíží opustit Rakousko a z dovolené se vrátit domů. Stačilo složit kauci
patnáct milionů a odevzdat pas. Tomáš Pitr může na definitivní soudní verdikt, zda půjde za
mříže kvůli daňovému deliktu, čekat na svobodě.
Platit dluhy? Proč?
Pitr "podniká" už od roku 1991, kdy si otevřel obchod s potravinami. Rok na to se pustil podle
týdeníku Respekt do obchodů s nezdaněným rumem a na tom podle svých slov vydělal stovky
milionů.
"Také má ale od té doby sedmimilionový dluh na daních a finanční úřad mu ho sráží z platu.
Pitr to vyřešil po svém. Nechává si vyplácet jen dvacetitisícovou gáži, z níž mu berňák
strhává čtvrtinu; při tomto tempu by mu úhrada trvala sto let. Na otázku, proč prostě dluh
nezaplatí, jeden z nejbohatších Čechů vysvětlil: "Je to už osm let a já už si na to zvykl,"
napsal o něm týdeník Respekt, který jej zařadil do "Party bývalých veksláků a překupníků"
spolu s Miroslavem Provodem a hlavou celé skupiny Františkem Mrázkem.
Každá známost přijde vhod
Právě spolu s Mrázkem stojí Pitr v pozadí miliardového uskupení desítek firem, které v
posledních letech podnikatelé skupovali. Hlavním "klenotem" je pak ústecká Setuza, kterou
několika spornými operacemi ovládli po pádu IPB. Plnou kontrolu nad Setuzou jim později
zaručily dobré kontakty s bývalým ministrem zemědělství Jaroslavem Palasem.
Mrázek ani Provod se nikdy netajili, že mají podobné vztahy s politiky napříč politickým
spektrem. Veřejně ale dosud jmenovali jen poslance ČSSD Josefa Hojdara
Pitr si už roky stěžuje na šikanu ze strany policie, ta ho však před soud dostala jen v jediném dnes odsouzeném - případě daňových úniků. Proč mu úřady nebyly schopny prokázat i další
údajné zločiny, však nikdo z policie ani státního zastupitelství veřejně nevysvětlil. V
neoficiálních rozhovorech policisté pouze tvrdili, že pro skupinu pracují už roky jejich úplatní
kolegové. Tuto teorii však dodnes k soudu nedostali.
Tomáše Pitra pojí přátelské i obchodní vazby i s uprchlým miliardářem Radovanem
Krejčířem. Po Krejčířově útěku na Seychelské ostrovy byl také Pitr mezi prvními, kdo jej
navštívil a označil jej za oběť policejní manipulace.
zdroj: aktuálně.cz 2006, Sabina Slonková
Utrpení muže v červeném
Pitr je nový typ podnikatele: má absolutně všechno, ale nic na sebe,“svoje“. Nic se mu nedá
zabavit. Jeho kontakty jsou mnohdy podezřelé až děsivé, kolem něho kolují pověsti o korupci,
tunelech, daňových únicích. Ale působí sympaticky: dobře vypadá, lyžuje, stará se o děti,
vzdoruje premiérovi. Téměř dokonalou charakteristiku Tomáše Pitra napsal před pár lety
kolega Martin Fendrych.
Dnes osmatřicetiletý Pitr uměl vždy přitáhnout pozornost médií. Po roce 2000 byl rozhodně
nejsledovanějším byznysmenem. Příští týden začíná soudní řízení, v němž měl být hlavním
aktérem. Nebude, je na útěku. Schovává se neznámo kde. Soud bude posuzovat téměř
desetiletí staré transakce, na jejichž konci převzal kontrolu nad ústeckou Setuzou. Údajně
přitom měly vzniknout stamilionové škody.
Potravinářsko-drogistická firma se nakonec stala jeho podnikatelským hrobem. Setuza dlužila
státu, závazek postupně narostl až na více než čtyři miliardy korun. Spory nabíraly na razanci.
Jiří Paroubek Pitra v době, kdy byl premiérem, označil za nepřítele státu. Pitr se zbytečně
zasekl a nestal se velkým investorem. Přitom mohl, ještě lépe měl, Setuzu prodat a investovat
jinde. Zájem měli zejména Andrej Babiš a slovenská skupina J&T. Pitr chtěl dvě a půl
miliardy. Částka ale byla mimo realitu. Mohl dostat polovinu, možná o něco víc a mít po
problémech.
Místo toho byl v roce 2006 odsouzen na osm a půl let za dvanáct let starý daňový delikt.
„Tady v té zemi se pravda trestá a já o tom něco vím,“ řekl Pitr v létě roku 2006. Později byl
trest snížen na pět let. V červnu roku 2007 měl definitivně nastoupit do vězení. Rozhodl se
jinak a od té doby se skrývá. Původně počítal, že si za katrem dodělá maturitu. Rozhodnutí
soudu ukončilo jeho velké plány. Za pět miliard korun chtěl postavit lihovar, teplárnu a
továrnu na výrobu metylesteru řepkového oleje.
Pitr oficiálně nic nevlastnil. Tedy až na malý motocykl, známý pod jménem pionýr.
Nemajetnost pochází z devadesátých let, kdy mu finanční úřad doměřil daň. Odmítl se
podřídit. Byl přesvědčen, že se mu stala nespravedlnost. Aby nemusel platit, vzdal se
veškerého majetku. Peníze neměl na účtech, raději je nosil po kapsách. Stejně jako některé
politiky. Například Vlastimil Tlustý dělal ještě z pozice předsedy dozorčí rady České
konsolidační agentury všechno možné, aby Pitrovi přihrál dluh Setuzy za pakatel*.
Na ruku mu šly i sociální demokraté Jaroslav Palas a Josef Hojdar. Pitr se výborně doplňoval
s Petrem Sisákem, další barvitou postavou českého byznysu. V tandemu ovládali průmysl v
Ústí nad Labem. První měl Setuzu a její někdejší energetiku, druhý zase Spolek pro
chemickou a hutní výrobu. A taky politiky, které Pitr „neuměl“. Podle dostupných informací
propojení potrvá dodnes. Pochopitelně v poněkud modifikované podobě.
Plat Pitr roky pobíral od Moravského Lihovaru Kojetín, kde pracoval za dvacet pět tisíc korun
hrubého jako poradce. Zaměstnavatel si ho považoval. K volnému užívání mu přidělil několik
automobilů. Šlo například o Ferrari F430 za 7,85 milionů korun nebo o Porsche Cayenne za
4,4 milionů. Částky u obou vozů představují součet leasingových splátek. „Jedno auto mám
na zimu a druhé na léto. Mám čtyři děti, takže model Cayenne je ideální. V případě Ferrari jde
o nejlevnější model,“ nechal se Pitr slyšet v roce 2005. Dva synové pocházejí z prvního
manželství, dvě dcery vyženil později. V roce 2006 mu přítelkyně Pavla Činátlová porodila
syna Vojtěcha.
První velké peníze podle vlastní verze vydělal na počátku devadesátých let, kdy ve velkém
obchodoval s tuzexovým rumem a dalším potravinářským sortimentem. Později získal za
poměrně nečitelných okolností rozsáhlé portfolio nemovitostí po celé České republice.
Vlastnil také Marilu, výrobce kávy, vody Ondrášovka nebo pečiva. Zhruba před deseti lety se
objevil v Setuze. Podílel se na financování bulvárního deníku Super. Zajímal se o TV Nova.
Čile investoval do akcií Gazpromu nebo bývalé energetické společnosti JES.
V roce 2003 se aktivně zúčastnil dění kolem zkrachovalé Union banky. Přestože banka padla,
disponovala řadou zajímavých aktiv. Například měla volných 800 milionů na dealingu nebo
200 milionů z harvardských fondů. „Když jsem odcházel z Union banky, bylo mi řečeno, že
mě chce vidět někdo, kdo bude banku řídit. Myslel jsem, že přijde nový generální ředitel
Roman Mentlík. Přišel ale Tomáš Pitr,“ vzpomíná na konec svého působení v Union bance
Radovan Vávra. Pitr nakonec v padlém peněžním domě nic zajímavého neulovil.
V roce 2005 začala policie stíhat Pitrovu tehdejší přítelkyni Pavlu Činátlovou. S dalšími třemi
členy představenstva Setuzy byla obviněna z toho, že firmu připravila o stovky milionů korun.
Čtveřice měla v prosinci 2001 rozhodnout o nákupu takzvané Nemethovy pohledávky od
americké firmy Goldfund Financial. Vymyšlenou pohledávkou chtěla Setuza nárokovat po
státu zhruba 1,7 miliardy korun. Během několika let bylo z ústecké firmy vypumpováno
neznámo kam kolem 600 milionů korun. Další peníze odešly na účty Ewington Investments v
americkém Cheyenne. Desítky milionů byly vybrány přímo z pokladny Setuzy. Pitr několik
let bydlel s Činátlovou na pražském Barrandově, v sousedství rodiny bývalého ministra vnitra
a expremiéra Stanislava Grosse. Činátlová se sblížila s Šárkou Grossovou.
Pitr je zapálený lyžař-sjezdař. „Jezdím tak rychle, že mě nikdo ani nevidí“. Mezi jeho
oblíbená střediska patří rakouský ledovec Hintertux. Občas se ubytoval v Sport &
Wellnesshotelu Stock ve Finkenbergu. Tradiční tyrolský rustikální hotel si oblíbila i rodina
Andreje Babiše. Dalším hojně navštěvovaným místem uprchlíka je Silvretta Arena. Příjemné
středisko leží mezi rakouským Ischglem a švýcarským Samnaunem.
Občas zavítal do Špindlerova Mlýna. V hotelu Esplanade byl například viděn ve společnosti
rodiny Martina Romana, šéfa polostátního energetického holdingu ČEZ. Pitr se jednou nechal
slyšet, že to byl právě on, kdo Romanovi poradil, aby rozdělil plzeňskou Škodu na zdravou
část (Škoda Holding) a zbytek poslal do konkursu. Bylo to v době, kdy Roman ve strojírnách
řediteloval.
V létě dával přednost Bulharsku, občas chytil úpal. Komfortně se zřejmě cítí v Karibiku. Loni
na jaře proběhlo několik transakcí, při nichž došlo ke změnám vlastníků firem, které Pitr
ovládal. Noví majitelé mají sídlo na ostrovech Svatý Vincenc a Grenadiny, Anguilla a Britské
Panenské ostrovy. Pitr našel zvláštní zálibu v bílých italských kožených mokasínách a
červených svetrech.
zdroj: motejlek.com
Policie věděla, že Pitr tuneluje Setuzu. A
mlčela
Policie už v roce 2004 věděla, že skupina kolem později zavražděného podnikatele
Františka Mrázka a uprchlého podnikatele Tomáše Pitra tuneluje potravinářský
koncern Setuza, ale nic s tím nedělala. S odvoláním na policejní spis nazvaný Olej o tom
informuje deník Mladá fronta Dnes.
Policisté tehdy zjistili i kontakty mezi Pitrem a pozdějším ministrem dopravy Alešem
Řebíčkem (ODS). Řebíček to vysvětluje obchodním vztahem firem, které oba zastupovali.
Mrázka ale neznal a nikdy se s ním nesetkal, tvrdí dnes Řebíček.
Deník MfD s odvoláním na spis píše, že úřady už v roce 2004 věděly, kdo ze státní správy pro
skupinu kolem Mrázka a Pitra dělá, koho chtějí korumpovat či jaké další podvody chystají.
Tým, který spis zpracovával, byl ale po roce rozpuštěn a spis uložen do archivu. Údajně to
bylo buď kvůli snaze chránit Mrázkovy kontakty v politice, nebo šlo o neschopnost policistů,
kteří na spise pracovali. List uvádí, že se to stalo za ministra vnitra Stanislava Grosse (ČSSD),
který ale pochybnosti odmítá. "Dokud jsem měl sílu, tak vyšetřovatelé na kauze pracovali,"
řekl.
Tunelování Setuzy Pitrovou skupinou prý začalo už v roce 2002 - za tři měsíce vytáhli ze
Setuzy za podezřelých okolností přes 40 milionů korun, které šly na účet Pivovaru Eggenberg,
jehož spolumajitelem byl Mrázek. Jeho přítel pak 24 milionů z účtu pivovaru vybral. Další
částku, 15,7 milionu korun, převedli z pivovaru na konta společnosti, která patřila Pitrovi.
Protikorupční policie už v roce 2004 upozornila, že se touto věcí, v níž mohlo jít o praní
peněz, nikdo nezabýval. Podle policie vyvedli Mrázek a Pitr ze Setuzy zhruba jednu miliardu
korun.
Řebíčkovy kontakty
Policejní spis Olej zmiňuje i kontakty Pitra s tehdy ještě nepříliš známým regionálním
politikem ODS a šéfem stavební firmy Viamont Alešem Řebíčkem, který se později stal
ministrem dopravy. Ve spisu je napsáno, že "Řebíček je osoba, která skupině Pitr-Mrázek
zabezpečovala v ´ústeckém regionu kontakty na regionální politiky".
Řebíček vysvětluje kontakty s Pitrem vztahy Viamontu a Setuzy. Uvedl, že firma Viamont
zajišťovala provozování a údržbu dráhy a drážní dopravy v Setuze. "Jak se ale Setuza
dostávala do problémů, vznikl poměrně velký dluh Setuzy Viamontu a její management nás
odkázal na svého poradce Pitra," uvedl Řebíček. S Pitrem mluvil asi dvakrát, protože ho tím
jeho společníci pověřili. Podle Řebíčka šlo o čistě obchodní vztah dvou firem. "Žádné jiné
záležitosti ani vztahy jsem s Pitrem neměl," dodal s tím, že Mrázka neznal a nikdy se s ním
nesetkal.
Policie při vyhodnocování spisu Olej údajně uvedla Řebíčkův případ jako modelový příklad
toho, jak si organizovaný zločin postupně prošlapával cestičku do politiky a snažil se mít vliv
na všechny rozhodující strany ve státě. Policie například věděla, že Řebíček měl úzké vztahy s
tehdejším ústeckým hejtmanem Jiřím Šulcem (ODS) i jeho náměstkem Jaroslavem Foldynou
(ČSSD).
Mrázka, o němž média píší jako o někdejším vládci podsvětí, zastřelil dosud neznámý
pachatel v lednu 2006. Pitr byl spolu s dalšími muži odsouzen za daňové delikty k pětiletému
trestu, do vězení však nenastoupil. Již více než rok a půl se před českou justicí skrývá zřejmě
ve Švýcarsku.
zdroj: Týden.cz