Starověký Egypt - Základní Škola Nová Bystřice

Základní škola a Mateřská škola Nová Bystřice, Hradecká 390, 378 33 Nová Bystřice
Absolventská práce
Starověký Egypt
Zpracovala :
Michaela Hošková, 9. B
Vedoucí práce :
Mgr. Jitka Zíková
Školní rok : 2010 / 2011
Starověký Egypt
Prohlášení autora :
Prohlašuji, ţe předloţená absolventská práce je mým
původním autorským dílem, které jsem vypracovala samostatně. Veškerou literaturu a další
zdroje, z nichţ jsem při zpracování čerpala, jsou uvedeny v seznamu pouţité literatury,
V Nové Bystřici dne : 19. 3. 2010
Jméno autorky : Michaela Hošková
Starověký Egypt
Poděkování :
Chtěla bych poděkovat paní učitelce Jitce Zíkové za odborné
vedení, za pomoc a rady při zpracování této práce.
Starověký Egypt
Anotace :
Tato práce s názvem Starověký Egypt byla zpracována jako
absolventská práce při ukončení základního vzdělávání na ZŠ a MŠ Nová Bystřice.
Práce je zaměřena na dva nejznámější vládce ve starověkém Egyptě, z informací na
internetu a z mé četby knih. Má práce pojednává o jejich narození, dětství, vládě a smrti.
Starověký Egypt
Obsah
1. Úvod
-5-
2. Tutanchamon
2.1. Ţivot
-6-
2.2. Hrobka
-8-
3. Kleopatra
3.1. Ţivot
- 11 -
4. Závěr
- 18 -
5. Seznam literatury
6. Seznam příloh
Starověký Egypt
Úvod
Absolventskou práci s názvem Starověký Egypt jsem si zvolila proto, ţe mě tato
země vţdy velice zajímala. Hodiny dějepisu, kdy jsme tuto látku probírali, jsem hltala
všemi smysly. Stále a stále jsem se chtěla dozvídat víc a víc.Čím víc jsem věděla, tím víc
fascinovaná jsem byla. Ve volném čase jsem hledala informace na internetu o všem
egyptském:o vládcích, pyramidách,kultuře,způsobu jejich ţivota... Filmy, které se
zmiňovaly, třeba jen vzdáleně, o této problematice, jako jsou Asterix a Obelix – Mise
Kleopatra, Mumie a spousta dokumentárních filmů, u kterých si bohuţel nepamatuji název,
jsem vidět prostě musela. A pokud to šlo, klidně i několikrát.
Jako téma své absolventské práce jsem si zvolila dva nejznámější vládce
Starověkého Egypta. Prvním z nich je faraón Tutanchamon, momentálně nejspíše
nejznámější faraón. Stal se jím díky objevu své hrobky, která byla téměř neporušena.
Mnoţství pokladů, které zde byli nalezeny, pouţili jako exponáty v muzeích po celém
světě. Vybrala jsem si jej, protoţe o tomto faraonovi toho vím nejvíce. znám jej nejdéle a
lze o něm nalézt četné informace, coţ je u dalších egyptských faraónů dost těţké.
Druhým významným panovníkem je v tomto případě panovnice Kleopatra. Slávu jí
vynesla nejen její vláda, ale také četné zpracování ve filmech. Ve své době milovaná či
proklínaná panovnice, matka, milenkou dvou nejvýznamnějších muţu Říma a moţná i
manţelka jednoho z nich – Julia Caesara. Vybrala jsem si ji, protoţe mě jako panovnice
velmi udivuje a já sama jsem se toho o ni chtěla dozvědět víc.
-5-
Starověký Egypt
Tutanchamon
Ţivot
Vládce Tutanchamon byl krátkodobě faraónem ve Starém Egyptě. Doba jeho vlády
není přesně známa, avšak většina vědců se shoduje přibliţně na roky 1333 – 1323 př. n. l.
Jeho hrobka byla objevena roku 1922 vědcem Howardem Carterem, avšak jeho mumii
objevili aţ o tři roky později. To znamená, ţe tajemství této hrobky bylo před očima lidstva
skryto neuvěřitelných 3 245 let.
Díky objevu této hrobky je Tutanchamon jedním z nejznámějších faraónů.
Paradoxem ovšem zůstává, ţe jeho hrobka a on sám je pro vědce jedním z nejméně
významných faraónů. Bohuţel spoustu informací o něm stále ještě neznáme, buďto je to
způsobeno jeho příliš krátkou vládou, nebo jeho slavnějšími následovníky, kteří zastínili
tohoto vládce.
Jeho původní jméno bylo Tutanchaton. Jeho původ je velmi sloţitý a zapeklitý,
kvůli malému počtu informací je o něm více teorií. Avšak díky nejnovějším technologiím,
především kvůli testům DNA, se však zjistila teorie nejvíce pravděpodobná. Tato teorie
označuje za Tutanchamonova otce významného vládce Achnatona. Za jeho matku je
povaţována otcova vlastní sestra a jeho vedlejší manţelka, coţ nejvíce sedí na Satamon,
která však byla po Tutanchamonově narození násilně odstraněna z vlády. Její
mumifikované tělo bylo nalezeno v hrobce její matky Teje, Tutanchamonovi babičky.
Byl vychováván Kijou, která byla jednou z mnoha Achnatonových manţelek, avšak
po smrti Satamon se stala jeho nejoblíbenější druţkou, proto se předpokládá, ţe
vychovávala děti od všech jeho manţelek, i kdyţ nebyla jejich genetickou matkou.
Současně s Kijou jej dále vychovávala jeho babička, která se ho stejně jako Kija snaţila
vést k nezávislému myšlení. Nejspíše proto neuctíval svého otce jako boha, coţ v té době
bylo naprosto neobvyklé. Z jeho dětství bohuţel není příliš informací známo, neboť se ví,
ţe ţil v ústraní a jen velmi málo dokumentů zmiňuje jeho jméno.
Na trůn nastoupil v neuvěřitelných 9-ti letech jako dítě. Jelikoţ v tomto věku neměl
s vládnutím ţádné zkušenosti, většinu rozhodnutí za něj dělali jeho rádci,nebo
zástupce. Brzy po udělení moci se Tutanchamon také oţenil. Jeho věk není přesně
-6–
Starověký Egypt
známý, ví se však, ţe v té době byl stále ještě dítětem stejně jako jeho manţelka. V době
svatby jí bylo pouhých 14 let. Další zajímavostí tohoto sňatku je jejich příbuzenský vztah.
Byli nevlastní sourozenci díky otci, kterého měli společného, pouze matku měli kaţdý
jinou. Ancheseneamonina matka byla jednou z dalších velmi známých vládkyň, královna
Nefertity.
Tutanchatonovým prvním významným krokem po nástupu k moci, se stalo zrušení
dřívějšího náboţenství a následné vyhlášení náboţenské svobody, díky němuţ se většina
obyvatel Egypta, včetně jeho, vrátila k uctívání tradičních egyptských bohů. Hned po
tomto kroku se on a jeho manţelka Achesenpaaton rozhodli přijmout nová jména, pod
kterými je známe dodnes – Tutanchamon a Anchesenpaamon.
Tutanchamon se ve většině případů nechal zvěčňovat klasicky jako faraón, který
poráţí své nepřátele. Skutečnost však byla opačná. Pokud je známo, nikdy se nezúčastnil
ţádného vojenského taţení, proto se za jeho vlády hranice království moc nezměnily.
Pokud však byl napaden Egypt jiným státem, válku za něj vţdy řešil jeho zástupce, nebo
rádci.
Smrt čeká kaţdého z nás a v případě Tutanchamona jej zasáhla příliš brzy. Zemřel
na začátku svého ţivota, v pouhých 19-ti letech. Místo jeho věčného odpočinku mu vybral
jeho následník Aje II., sám si přivlastnil jeho nedokončenou hrobku v Údolí opic. Dělníci
měli 70 dnů na to, aby hrobku připravili. V těchto dnech v zemi zavládlo období smutku.
Ţádné radovánky nepřicházely v úvahu, muţi blízcí zemřelému faraonovi se dokonce do
jeho pohřbu nesměli holit. Stráţci, střeţící faraonovo mrtvé tělo, se po hodině střídali aţ do
dne pohřbu.
V den pohřbu však vypukly radovánky. Egypťané brali smrt jako přechod do
zaslíbené země, kde mrtvé čekají jen dobré věci. Radovánky vypukly po celé zemi, lidé
oslavovali, pili a záviděli faraonovi. Jedinými smutnícími lidmi v tento den byla královská
rodina. Ta i přes tento rozšířený mýtus pociťovala spíše smutek z věčného odloučení neţ
radost. Ta však netrvalo dlouho, neboť nedlouho po Tutanchomoně smrti se jeho manţelka
provdala za nového následníka trůnu.
Příčina brzkého skonu panovníka však dlouhou dobu nebyla známá. Aţ nedávné
testy dokázaly, ţe Tutanchamon zemřel nejspíše na malárii nebo na gangrénu po zlomenině
stehenní kosti, kterou si způsobil nejspíše pádem z vozu. Testy také vyvrátili další
-7–
Starověký Egypt
doměnku týkající se jeho smrti. Bylo prokázáno, ţe jeho smrt nebyla způsobena cizím
zaviněním, jak si někteří vědci mysleli. Nejčastěji se přemýšlelo nad otravou jedem.
Testy však přinesli mnoho dalších objevů. Bylo zjištěno, ţe faraón měl malý
rozštěp rtu a levou nohu kratší neţ pravou, díky čemuţ viditelně kulhal a byl nucen se při
chůzi opírat o dřevěnné hůlky. Kromě těchto vad měl spoustu dalších zdravotních
problémů, které zapříčinila genetika. Jelikoţ byla jeho matka o otec sourozenci, dalo se
předpokládat, ţe malý faraón bude mít spoustu problémů, které mu po celý jeho ţivot
působily velkou bolest.
Hrobka
Nyní se budeme více zabývat objevením jeho hrobky, neţ ţivotem panovníka.
Po celém světe je velmi rozšířené tvrzení, ţe faraónova hrobka byla nalezena
nevykradena. To je ovšem omyl. Je vědecky dokázené, ţe ve středověku hrobku navštívili
vykradači, ti si však z hrobky neodnesli téměř nic kromě pár maličkostí. Důkazem jejich
vstupu byli i předměty poničené lidskou rukou. Proč si lupiči vzali tak málo věcí, kdyţ
bohatství které tato hrobka ukrývala jim mohla zajistit doţivotní komfort? To se uţ
nejspíše nikdy nedozvíme.
Co však víme je, proč byla hrobka objevena tak pozdě. Kdyţ se začala stavět
hrobka pro jednoho z jeho následníků, faraóna Ramesse VI., sutiny, které při hloubení do
skály vznikly, zahrabaly vstup do této hrobky a znemoţnily vstup všem dalším
návštěvníkům aţ do roku 1922. Tento rok se stal pro hrobku významým, neboť po několika
tisíciletích do ní vkročila lidská noha, přesněji noha Howarda Cartera, mladého archeologa,
kterému tento objev přinesl neuvěřitelnou slávu a úctu archeologů po celém světě.
První místností, kterou Carter zpřístupnil, byla předsíň vedoucí do pohřební
komory. Podle egyptských tradicí byla tato místnost přeplněná poklady. Cenností bylo 650
a byli navršeny na sebe do výšky aţ 4 metrů. Takové bohatství si neumím představit, avšak
v té době, to bylo normální. Uţ jen tohle svědčí o bohatství Egypta. Tato země musela být
jednou z nejbohatších na světě, kdyţ si mohla dovolit kaţdému zemřelému faraónovi dát
takové mnoţství darů. V této místnosti se našli vozy, vykládaná lehátka, sochy v ţivotní
velikosti a nádherným trůnem pro mrtvého vládce. V předsíni bylo nalezeno nesčetné
mnoţství dalších předmětů, všechny z nich musel Carter a jeho lidé opatrně vyjmout,
-8-
Starověký Egypt
očistit a připravit na export do muzeí. Mezi všemi těmito poklady byli však nalezeny i
památky, které i po tolika letech dojímají a vypráví o dětství vládce. Mezi tyto věci lze
počítat hry, pera, vějíře, ţidličky a stoličky, které byli nalezeny uschované ve velkých
truhlách, na nichţ byl vyrytý nápis : " Truhla pro jeho veličenstvo, kdyţ bylo ještě téměř
dítě. "
17. února 1923 Carter konečně vstoupil do pohřební komory. Hned první věcí, která
ho okouzlila bylo něco, vypadající jako zlatá stěna. Ve skutečnosti však šlo o pozlacený
plášť velikánské skříně. Po jejím otevření zde byli nalezeny 3 menší sarkofágy a jeden
velký kamenný sarkofág. Uvnitř sarkofágu nalezl Carter tři rakve, vytvarované do podoby
mrtvého krále. První dvě vnější byly ze dřeva a pokrýval je zlatý plech. Třetí byla z
čistého, dvaadvacetikarátového zlata a svou krásou vzala Carterovi dech. Po odklopení
posledního víka zde Carter nalezl mumifikované tělo mrtvého krále. Jeho obličej
překrývala maska ze zlata, pokryta spoustou drahých kamenů. Kolem krku měl faraon
věnec z lotosů, lilií a chrp – nejspíše poslední dar od jeho manţelky. V této místnosti bylo
nalezeno všechno, co by mohl faraón potřebovat ke svému ţivotu v záhrobí - léky, psací
potřeby, suroviny k přípravě jídla a repliky tisíců nástrojů pouţívaných v řemeslech
známých ve starém Egyptě.
Mimo spousty pokladů, které v jeho hrobce byli nalezeny, našli se také dvě malá
mumifikovaná těla. Vědci odhadují, ţe se nejspíše jednalo o jeho 2 předčasně narozené
dcery, které zemřeli jiţ před jeho smrtí. Osobně si myslím, ţe děvčátka zemřela nejspíše
kvůli mládí obou rodičů a také kvůli špatným genům, která dostala především od svého
otce.
V několika příštích letech, následujícíh po odkrytí Tutanchamonova hrobu zemřelo
násilnou nebo neobvyklou smrtí několik lidí, jiţ se na této práci nějakým způsobem
podíleli. Jeden byl zavraţděn, několik jich spáchalo sebevraţdu. další zemřel na zápal plic
poté, co nastydl během výkopových prací. Byly to snad důkazy kletby, která měla hrobku
střeţit? Říká se, ţe kdyţ se Carter prolamoval do předsíně, venku se náhle spustila písečná
bouře a na obloze byl spatřen sokol, královský symbol starého Egypta - na znamení
pomsty mrtvého panovníka. Jedním z lidí, kteří jakoukoli moţnost prokletí popírali, byl
sám Howard Carter. Zemřel přirozenou smrtí ve věku šedesáti čtyř let. Jeden věštec uvedl,
ţe Carter objevil kletbu vyrytou v hieroglyfech na kameni u vchodu do hrobky. Potom
údajně
-9-
Starověký Egypt
přečetl: "Ať zhyne ruka vztaţená proti mé podobě! Ať jsou zničeni ti, kdo napadnou mé
jméno, můj základ, mé sochy a mé podobizny".
Carnarvon, který celou akci platil a tím z velké části patří dík jemu za objevení
hrobky, má hned dvě teorie na jeho smrt. Při měl dopravní nehodu a od té doby byl
oslabený, dále byl také vyčerpán okolnostmi týkajícími se objevení Tutanchamónovy
hrobky. Náhodou se při holení řízl do štípance od moskyta, rána se mu zanítila a dostal
vysokou horečku. V tomto ještě více zeslabeném stavu padl za oběť zápalu plic. Některé
noviny uváděly moţnost, ţe se Carnarvon píchl v hrobce o ostrý předmět otrávený jedem
tak silným, ţe byl účinný i po 3000 letech. Jiné články v tisku uváděly, ţe Carnarvon byl
infikován smrtelným mikroorganismem, který byl po tisíciletí nečinný.Zvěsti se šířily jako
nekontrovatelný oheň.
Druhá z nich zní jinak. Carnarvon krátce po svém vstupu do hrobky údajně dostal
horečku a trpěl těţkými zimnicemi. Podle této teorie byl údajně odvezen do káhirské
hotelu, kde měl údajně upadnout do kómatu a začít blouznit. Z bolestí a horeček údajně
vykřikoval stále jednu a tu samou větu : " Pták mi drásá obličej," coţ je nejspíše na této
teorii nejpozoruhodnější. Tato slova naprosto přesně odpovídají staroegyptské formuli,
která vypráví, ţe supice Nechbet, ochránkyně mrtvých králů a faraónů, rozdrásá obličej
kaţdému, kdo vstoupí a znesvětí hrobku mrtvých vládců. Ani to však nebyl konec
pozoruhodných událostí předcházejících jeho nečekanému skonu. Při posledním
vydechnutí slavného lorda v celé Káhiře na celých 5 minut vypadla elektřina. Světla
záhadně zhasla a po uplynulé době se opět sama od sebe rozsvítila. Do dnes se neví, proč k
tomuto výpadku došlo. Zároveň ve stejnou dobu, kdy měl lord zemřít, v tisíce kilometrů
vzdálené Anglie, měla jeho milovaná fena Susan naposledy zavýt a zemřít tak jako její
majitel.
Pak se začalo psát o jiných úmrtích. Ţelezniční magnát George Jay Goulda, který
navštívil hrobku, ale onemocněl a opustil Egypt, o smrti mimořádného kurátota Britského
muzea, který označoval etiketami předměty z hrobky, o smrti francouzského egyptologa
Georga Bénédita, který zemřel na následky pádu kdyţ vyšel ven po návštěve hrobky.
Lidé, nevěřící záhadám, se ohánějí ruznými argumenty, například tím, ţe větu o
- 10 -
Starověký Egypt
ptákovi roztrhávajícímu obličej, mohl slyšet od svého přítele Cartera a jeho pomatená
mysl, neschopná v horečkách třídit informace jej prostě nutila tuto větu vykřikovat. Ano, i
takto by se dala vysvětlit smrt lorda Carnarvona. Ale lidé věřící v nadpřirozeno přijdou s
jinými argumenty. A co ta další nevysvětlitelná úmrtí? Jako příklad jich můţeme uvést
hned několik – brzké úmrtí dvou káhirských archeologů, dalšího amerického archeologa,
britského rentgenologa, miliardáře, který hrobku pouze navštívil, coţ mu přineslo pouze
horečky a náhlou smrt, úmrtí Carterova tajemníka, kterému údajně selhal krevní oběh,
profesora Whita, který si v záchvatu tropického šílenství a halucinací ustřelil ruku.
Avšak i tato úmrtí lze vědecky vysvětlit. Zemědělské akademie tvrdí, ţe vrahem
není kletba, ale naprosto miniaturní plíseň, která se v hrobkách nachází. Je smrtelně
jedovatá a způsobuje halucinace, horečky a bohuţel i náhlé a velmi rychlé umrtí.
Myslíte si, ţe lidé věřící v nadpřirozeno nemají nyní čím argumentovat? Omyl!
Jsou další úmrtí, která nelze přiřknout ţádné nemoci. Jako příklad zde uvedu několik z nich
– egyptolog Aaron, který uhořel při poţáru, vzniklém z neznámých příčin, smrt stráţce
muzea nalezeného mrtvého před vitrínou, kde měla být umístina podoba jedné z kněţek,
preparátor Morrise, jehoţ zabila obyčejná pálená taška, která svým pádem z budovy přímo
na profesora zapříčinila jeho smrt, tři další osoby otrávil škorpión či jiný jedovatý hmyz a
nejzajímavějším důkazem nadpřirozena jsou jiná umrtí. Několik desítek lidí, jenţe
navštívili, nebo se nějak podíleli na objevu Tutanchamonovi hrobky zahynuli při
autonehodách při nichţ jejich spolujezdec pokaţdé přeţil.
Je tu také další nadpřirozené vyprávění tentokráte o ostatcích jiného panovníka.
Jeho hrob měl být vykraden a poté prodán na černém trhu, kde si pár sošek, váz a mumií
koupil skotský velkostatkář Alexandr Seton. Ovšem nedlouho poté, co si tyto vzácné věci
dovezl domů, jeho domem se začal šířit strach a panika. Na jeho zámku vypuklo několik
poţárů, u kterých nebyla nalezena příčina. Jeho rodinu i sluţebnictvo potkali horečky,
nevolnosti a u některých se objevilo dokonce i bezvědomí. Skříňka, kde měla být mumie
uloţena se z nevysvětlitelných důvodů neustále převracela, při čemţ ostatky vypadly.
Snaţil se snad mrtvý neboţtík utéct ze svého vězení? Po hradu se však začala šířit jiná
historka. Několik sluţebníků i členů rodiny spatřilo na chodbách postavu, zářící jako
- 11 -
Starověký Egypt
měsíční svit. Seton nevydrţel tíhu těchto událostí a rozhodl se poklady vrátit zpět
do Egypta. Po navrácení ostatků na zámku z ničeho nic zavládl klid. Společně s mumií měl
Seton odvézt i zlé duchy a nadpřirozené výjevy.
Byli to všechno náhody, nebo důkaz síly mocné kletby? V této otázce se kaţdý z
nás můţe přiklonit k jiné straně. Někteří z nás se začnou bát a věřit, ţe se v hrobce mohlo
odehrát opravdu něco nadpţirozeného, jiní nad tím však jen mávnou rukou, řeknou, ţe
něco takového není moţné a půjdou dál. Já osobně se nepřikláním ani k jedné z těchto
moţností. Věřím, ţe v této době museli kněţí a dělnící připravující hrob, nastraţit nějaké
nástrahy, které by zničily ţivot případným lupičům. Zněsvěcení hrobky v té době byl
ohromný zločin, za který mohla následovat i veřejná poprava. Ale myslím si, ţe čáry a
kouzla zde neměli velkou roli, a ţe jen proto, ţe před tisíci lety někdo vyřkl nějaká slova
jako modlitbu, nezahynuli lidé o několik tisíciletí později. Co však nemůţu popřít, je, ţe
při čtení těchto událostí se ve mně probouzí mírný strach a citím, jak mi běhá mráz po
zádech. Ať uţ je to jakkoliv, já osobně, bych si s těmito věcmi nerada zahrávala.
Kleopatra
Ţivot
Celé jméno této panovnice je Kleopatra VII. Filopátor. Avšak ve všech pramenech
je uváděna pouze jako Kleopatra. Ţila v období 69 – 30 př. n. l. Největší slávu jí přinesl
nejspíše románek s největším římským panovníkem Caesarem a následně další s dalším
významným muţem Říma – Marcem Antoniem. Kleopatra byla známá jako po všech
stránkách velmi vzdělaná Řekyně, hovořila plynule několika jazyky, včetně afrických. Jako
první z Ptolemaiovců hovořiila egyptsky! Měla zásluhu na vzniku několika nádherných
staveb – např. proslulý maják na ostrově Faru- a všeobecném rozkvětu Egypta.
- 12 -
Starověký Egypt
O dětství této panovnice nevíme téměř vůbec nic. Jejím otcem byl Ptolemaia XII.
Kdo byla její matka se nám aţ dodnes nedaří zjistit, je však velmi pravděpodobné a po
celém světě velmi uznávané tvrzení, ţe to byla sestra jejího otce. Jméno bohuţel není v
ţádných pramenech uváděno.
Její otec ji v jejích 17 letech jmenoval svou spoluvladařkou. Podle egyptského
zákona jiţ v tomto věku byla plnoletá. Z toho je jasné, ţe uţ od mládí byla vedená k
myšlence, ţe bude vládnout, ať uţ s ,nebo bez muţe po svém boku. Spoluvláda však
neměla dlouhého trvání. Trvala pouze pár měsíců, v květnu téhoţ roku, kdy byla
jmenována, otec zemřel. Podle jeho závěti se Kleopatra stala novou vládkyní, avšak nebyla
sama. V závěti však také stálo, ţe jejím spoluvládcem bude její bratr Ptolemaios XIII. To
však nebylo vše. V té době spoluvláda znamenala sňatek. Jelikoţ král byl nezletilý (v době
otcovi smrti mu bylo 10 let ) vznikl triumvirát, který vytvořil poručnickou radu a převzal
moc v Egyptě. S tímto stavem se však Kleopatra nesmířila a docílila zrušení poručnictví
nad sebou, avšak ne nad svým bratrem, nad ním poručnictví trvalo ještě několik let.
Vládě se však její rozhodnutí nelíbilo. Vztahy se vyhrotily přibliţně roku 51 př. n. l.
Od této doby vládla Kleopatra sama, na všech listinách je podepisovaná pouze ona. Proč se
nekonala vzpoura? Hlavním důvodem byly nejspíše dobré vztahy, které si Kleopatra
vytvořila s Římskou říší. Avšak její nadvláda neměla dlouhé trvání. Podle tradice její
rodiny měl vládnout král, připočítejme k tomuto stavu ještě neúrodu, kterou způsobilo
nedostatečné zaplavování Nilu a vzpoura je na světě. Jelikoţ v Římě vypukla občanská
válka, Kleopatra se nemohla spolehnout ani na římské vojáky, proto byla roku 49 př. n. l.
donucena utéct z Egypta.
Kleopatře se podařilo bez úhony uniknout z Egypta, avšak kam uprchla není
známo. Avšak víme, ţe si s sebou vzala tolik zlata, aby mohla dál přemýšlet o návratu a
hlavně – o pokusu o znovuzískání své moci. Nejpravděpodobnější je, ţe s Egypta utekla do
Arábie, kde získala podporu a poté pokračovala do Sýrie. Zde postavila armádu, se kterou
chtěla obsadit Egypt. Proti její armádě vytáhl Achillás s králem. Avšak osud tomu takto
nechtěl. Dříve, neţ se mohli armády střetnout, Pompeius uprchl do Egypta. Poručnická
rada nevěděla co dělat, jakékoliv jejich rozhodnutí by mělo špatný následek, proto se
rozhodla
- 13 -
Starověký Egypt
Pompeie popravit. Dva dny po Pompeiově příjezdu dorazil do Egypta i Julius Caesar,
který ho pronásledoval a Ptolemaios mu jako dar předloţil Pompeiovu hlavu a doufal, ţe si
tím získá jeho přízeň, to se však nestalo . Caesara to rozzlobilo a prohlásil, ţe zavraţdili
římského konzula a jeho zetě a ţe tato smrt je potupou Říma. Vzniklé situace ovšem vyuţil
ve svůj prospěch a s jednou polovinou vojáků, s níţ do Egypta přišel, zůstal a začal situaci
v Egyptě řešit – tím, ţe dosadil Kleopatru na trůn.
Do této situace se velmi rychle podařilo vloţit Kleopatře. V zásadě existují dvě
verze, jak se tam Kleopatra ocitla. Podle první z nich si ji nechal Caesar předvolat, podle
druhé mu nabídla setkání. Plútarchos uvádí literárně nejoblíbenější verzi, totiţ ţe se do
paláce dostala zabalená v koberci. Za této situace se Caesar rozhodl uznat Kleopatřin nárok
na trůn a jako spoluvládce určil Ptolemaia XIII. Toto rozhodnutí bývá často připisováno
Kleopatřině kráse, ale ačkoliv Caesar měl slabost pro ţeny, tímto rozhodnutím pouze
naplnil vůli Ptolemaia XII. Můţeme se proto pouze dohadovat, co zapříčinilo jeho
rozhodnutí. Proti tomu se však vzbouřili Egypťané, Ptolemaios XIII. odmítl rozpustit své
vojsko a Achillás zaútočil na římské vojsko. Za této situace se Kleopatřina mladší sestra
Arsinoé přidala na stranu povstalců a prohlásila se královnou. Brzy na to se na stranu
povstalců přidal i král Ptolemaios XIII. Přestoţe měl Caesar o mnoho méně vojáku neţ
Ptolemaios XIII., dokázal bránit královský palác aţ do příjezdu posil. Poté uţ neměl ţádný
problém s potlačením vzpoury. Ve vítězné bitvě se Ptolemaios XIII. utopil a Arsinoé byla
zajata.
Po tomto vítězství uţ Kleopatřině cestě ke trůnu nic nebránilo, proto byla nedlouho
poté Caesarem prohlášena za právoplatnou královnu Egypta. Protoţe Ptolemaios XIII.
zahynul, přidělil jí jako spoluvládce jejího ještě mladšího bratra Ptolemaia XIV., kterému
bylo při jmenování deset let, stejně jako přecházejícímu vládci. Vliv Ptolemaia XIV. na
vládu byl však nepatrný.
Po všech úspěších Caesar pozval Kleopatru k plavbě po Nilu. Tato cesta po Egyptě
trvala dva měsíce a někdy bývá v literatuře označována jako svatební. Přestoţe nejsou
ţádné dokumenty dokazující sňatek, můţeme říci, ţe fakticky byli něco jako
- 14 -
Starověký Egypt
manţelé. Podle egyptských zvyklostí byla Kleopatra povaţována také za manţelku
Ptolemaia XIV. Po této cestě musel Caesar opustit Egypt, ale zanechal v něm spoustu
svých vojáků, kteří měli Kleopatře pomoci udrţet občany na její straně. Krátce po
Caesarově odjezdu se Kleopatře narodil syn, za jehoţ otce označila Caesara. Ten toto
tvrzení nikdy nepopřel a
historici se shodují v názoru, ţe skutečně šlo o Caesarova syna. Tento syn sice dostal
jméno
Ptolemaios (XV.) Filopatór Filométór (milující otce a matku), ale je známější pod
přezdívkou Kaisarión nebo Caesarion, coţ znamená malý Caesar.
Potom, co Caesar opustil Egypt, moc svírala ve svých rukou Kleopatra a
neočekávaly se ţádné další vzpoury.
V červnu roku 46 př. n. l. se Kleopatra rozhodla odjet do Říma, na tuto cestu vzala
svého syna i bratra spoluvládce Ptolemaia XIV. Oficiálním důvodem k návštěvě bylo
uzavření stálé spojenecké smlouvy mezi Římem a Egyptem. Po celém městě se ale šířily
řeči, ţe je to jen záminka k setkání milenců, coţ byla nejspíše pravda. Avšak v Římě si
Kleopatra moc sympatií nezískala, zvlášť těţkým soustem pro ně bylo, kdyţ Caesar její
sochu nechal vystavit ve Venušině chrámu, čímţ ji prakticky vyzvedl na úroveň bohů.
Společně s Caesarem prý začala Kleopatra vymýšlet velmi ambiciózní plány na
vybudování velkého světového impéria, moţná aţ příliš ambiciózní. Jejich sny a představy
se však zhroutily 15. března 44 př. n. l., kdy byl Caesar zavraţděn.
Nikdo nám jiţ nejspíše neřekne jak smrt milence a nejspíše i manţela Kleopatra
nesla. Kaţdopádně zůstala v Římě do přečtení závěti J. Caesara, krátce po jeho zavraţdění.
V této závěti však její syn nebyl ustanoven Caesarovým dědicem. Jelikoţ si během svého
pobytu udělala v Římě řadu nepřátel a na mnoho významných osobností zapůsobila
vyloţeně nepříznivě, rozhodla se raději pro návrat do Egypta. Z její politiky je patrné, ţe si
uvědomovala, ţe v Římě dojde k občanské válce, proto se snaţila nepřiklánět se ani na
jednu stranu, aby ochránila Egypt od velkého strašáka v podobě války.
Krátce po návratu z Říma zemřel její bratr, spoluvládce a manţel Ptolemaios XIV.
Podle mnoha dobových autorů ho nechala otrávit, coţ není nepravděpodobné, ale
- 15 -
Starověký Egypt
důkazy pro toto tvrzení nejsou. Místo Ptolemaia XIV. dosadila na trůn jako spoluvládce
svého syna s Caesarem – Caesariona.
V této době vypukla v Římě jiţ očekávaná občanská válka, jejímiţ hlavními aktéry
byli Marcus Antonius a Octavianus. Kleopatra se ze všech sil snaţila nezatahovat Egypt do
této války, to však bylo téměř nemoţné. Jelikoţ kvůli občanské válce byli římští vojáci
stáhnuti z Egypta, Kleopatra byla nucena hledat podporu u Egypťanů. Jiţ v roce 44 př. n.
l. poskytla římské egyptské jednotky k dispozici Dolabelovi, ten však byl velmi brzy
poraţen, stejnou pomoc pak odmítla poskytnout jeho přemoţiteli, čímţ se nuceně dostala
na stranu Octaviana. V roce 43 př. n. l. byla v Egyptě opět neúroda a Kleopatra poskytla
zdarma
příděly mouky chudým, tím získala značnou popularitu, kterou ještě posílila podporou
obnovy chrámů. Těmito kroky si zajistila podporu prakticky všech skupin obyvatelstva,
coţ byl v této nejisté době velmi rozumný krok.
Po bitvě u Filipp byl jedním z vítězů Marcus Antonius, proto byl také pověřen, aby
urovnal spory v Římské říši. Avšak v této době uţ byla Kleopatra zručnou panovnicí
naprosto nezávislou na Římu. Antonius se toto její postavení rozhodl akceptovat a dále se
rozhodl k usktečnění schůzky s Kleopatrou, která byla zcela v její reţii. V této nejisté době
se tak vystavil ohromnému riziku, naštěstí pro něj, měl štěstí. Kleopatra se do něj hned
zamilovala a on do ní nejspíše také. Zdálo se, ţe jejich vztahu nemá co zabránit, to však
byl omyl. Antonius jiţ ţenatý byl. To ho však nezastavilo, rozhodl se pro rozchod a svatbu
s Kleopatrou. Společně měli několik dětí, a to dvojčata - dceru Kleopatru Seléné a syna
Alexandra Hélia a poté ještě syna Ptolemaia Filadelfa.
Avšak Egypt neměl moc šancí na další trvání. Konec Egypta i její se nenapravitelně
blíţil. Po námořní bitvě u Actia, v níţ Antonius podlehl Octavianovu loďstvu, Kleopatra
věděla , ţe je s Egyptem konec. Antonius, nemaje kam prchnout, spáchal sebevraţdu,
probodl se mečem v mylné domněnce, ţe Kleopatra jiţ spáchala rovněţ sebevraţdu. Kdyţ
se dověděl, ţe Kleopatra je stále naţivu, přátelé jej přenesli do Kleopatřiny svatyně, kde se
skrývala, a Antonius zemřel v jejím náručí. Romantická, avšak moţná i zbytečná smrt.
Kleopatra teprve několik týdnů po jeho smrti spáchala sebevraţdu a nechala se po
- 16 -
Starověký Egypt
egyptském způsobu uštknout hadem. Byla poslední panovnicí starověkého Egypta, po její
smrti připojil Octavianus drţavy Ptolemaiovců k římské říši. Podle některých názorů je
skoro nemoţné, aby byla tak rychle otrávena – není vyloučeno, ţe ji zabil Octavianus a
postaral se, aby se to nikdo nedozvěděl. Společně s Kleopatrou však umírá i samostatnost
Egypta.
Co se týče Kleopatřiných dětí o jejich budoucnost se postaral právě
Octavianus.Caesarova syna Ptolemaia-Caesariona nechal popravit, na rozdíl od dětí ze
vztahu s Marcem Antoniem, které svěřil do opatrování své sestře, Antoniově první
manţelce Octavii. Tak skončila velká láska a velký a pestrý ţivot panovnice, která si
zaslouţila ještě několik dalších let. Moţná kdyby je získala, mohli jsme o ní nyní slýchat
více, mohla hodně věcí změnit, vybudovaty napravit. Avšak k tomu nedostala příleţitost.
Smrt si zvolila sama a to dobrovolně. Mě osobně udivuje, jak se mohla matka tolika dětí
zabít a nemyslet na ně. Čekala snad, ţe jim bude odpuštěno? Nebo na ně nemyslela vůbec?
Odpověd na své otázky se nejspíš nikdy nedozvím. Avšak i přesto pro mě zůstává jednou z
nejvýznamnějších panovnic starověkého Egypta.
- 17 -
Starověký Egypt
Závěr
Na závěr mé absolventské práce, bych chtěla říct, ţe bych za ni moţná měla
poděkovat. Sama od sebe bych se asi nikdy nerozhodla pídit se po osudech dávno mrtvých
lidí. Absolventská práce mě vlastně donutila se o to zajímat a já jsme za to ráda. Dozvěděla
jsem se spoustu nových věcí. Sice sama nevím, jestli je někdy vyuţiju, ale jako znalosti
navíc je určitě uplatním, protoţe jsem se jistá, ţe kvůli času který jsem do tohoto projektu
investovala mi nedovolí zapomenout veškeré informace.
V průběhu zpracovávání této práce, jsem se sama sebe ptala, jaká situace musela v
té době být? Jaké by to bylo zaţít jejich ţivot? Jaké měli pocity, kdyţ se vdávali / ţenili,
jak se cítili, kdyţ umírali? Jak by oni sami ohodnotili svůj ţivot? Zdál se jim naplněný,
nebo prázdný? Chtěli být takto slavní, nebo by raději ţili v ústranní kdyby jim to etika
dovolovala? Milovali své partnery? Moc dobře vím, ţe nikdy nedostanu šanci poznat
odpovědi na tyto otázky. Moţná za několik sto let, aţ lidé vynaleznou cestování časem, se
dozvíme to co nyní nevíme. Třeba si jednou budou moct popovídat s Kleopatrou o dětech,
situaci v Egyptě, či jejím milostném ţivotě, nebo mluvit s Tutanchamonem o jeho ţivotě,
bolestech. Moţná se za několik set let dovíme, jestli své děti hubovali za skvrny na
koberci, zda je museli nutit do úkolů jako naše rodiče nás. Moţná, moţná.. jité však je, ţe
ani já, se toho nejspíše nedoţiji.
Ale kdybych měla někam cestovat v čase, cestovala bych tam. Chtěla byh vědět,
jestli pyramidy opravdu postavili Egypťané, či to byl váţně zásah mimozemšťanů?
Nejspíše by se mi, ale nakonec rozklepala kolena a já bych byla schopná jen zírat. Avšak i
to by mi stačilo. Prohlédnout si je, vědět jací byli. Co my víme, třeba byli stejní jako my.
- 18 -
Starověký Egypt
Seznam literatury
Knihy :
Vandenberg,P. ,B. Zapomenutý faraón. 1. vydání. Praha
Vyšehrad, 1987
2:
Bauer,J. - Frais,J. - Volná,K. - Volný,Z. , Toulky
minulostí
světa. 1. vydání. Praha : Baronet, Via
Facti, 1999
Internetové stránky :
http://www.egyptia-d-
m.estranky.cz/stranka/tutanchamon-
a-kletba-faraonu
http://www.egyptminulost.estranky.cz/clanky/tutanchamon
http://www.panovnici.cz/tutanchamon
http://egyptske-hieroglyfy.blog.cz/rubrika/tutanchamon
http://cs.wikipedia.org/wiki/Tutanchamon
http://cs.wikipedia.org/wiki/Kleopatra_VII.
http://cs.wikipedia.org/wiki/Marcus_Antonius
http://www.panovnici.cz/kleopatra-VII
Starověký Egypt
Seznam příloh
I. Tutanchamonův trůn
Posmrtný náhrdelník
II.
III.
Schránka na vnitřnosti
IV.
Naušnice
V.
Vyobrazení vládce Tutanchamona
VI.
Sošky Tutanchamona
VII.
Rakev Tutanchamona
VIII.
Zdobená truhlice
Příloha číslo I.
Příloha číslo II.
Příloha číslo III.
Příloha číslo IV.
Příloha číslo V.
Příloha číslo VI.
Příloha číslo VII.
Příloha číslo VIII.