docDětskétábory - Charita Česká republika
download 
Stížnost Transkript
Dětskétábory - Charita Česká republika
Sdružení Česká katolická charita CENA 10 Kč (7) Ponožky na internetu Markéta Hofmanová: Ženy o ženách v Charitě (10) Povodně rok poté (8) (3) Téma: Dětské tábory Kalendář Slovo do vlastních řad Podle chasidských příběhů Martina Bubera šel jednou večer rabbi Naftali domů a potkal chudého Žida, který pracoval jako noční hlídač domu a zahrady bohatého souvěrce. „U koho sloužíš?,“ zeptal se. A když slyšel odpověď, zamyslel se a nabídl mu, že ho sám vezme do služby a dá mu za úkol, aby se ho pravidelně ptal, komu slouží on jako rabbi. Měl by oddaně sloužit Hospodinu, ale dělá to? Nepřevažují spíše jeho osobní zájmy, aby vynikl a byl bohatý? V Charitě se v denní práci pohybujeme mezi dvěma póly: mezi nutností být dobrými manažery, kteří jsou profesně zdatní, respektují zákony trhu a požadavky kvality, reagují pohotově na situaci, nebojí se soutěže a vyznají se v ekonomice – a ve veškeré činnosti se inspirují evangeliem, především podobenstvím o milosrdném Samaritánu (Lk 10) a Ježíšovou řečí o konci časů (Mt 25): „Co jste udělali pro jednoho z mých nejmenších bratří…“ Teologicky jde u nezbytného zákona milosrdenství vždy o konkrétní pomoc, o mezilidský vztah, který se projevuje jednotlivým činem. Motivace k tomu vychází z našeho základního postoje jako věřících, pro něž je naplňování Božích zákonů (milosrdné lásky, solidarity…) základní povinností. Nejde nám nebo nemá jít jen o vnější skutky, o statistická čísla či finanční objem pomoci nebo jen o naplnění litery zákona – o to šlo především farizeům. Nechceme přece ulpět na liteře, záleží nám na duchu, s nímž svou práci děláme. Naši současnou situaci můžeme vyjádřit i jinak: jde o (životodárné) napětí mezi ekonomií a etikou, mezi orientací trhu a mravních hodnot. Při každé sebejednodušší úvaze nebo skutku se pohybujeme mezi těmito dvěma póly; oba jsou nejvýš potřebné, ovšem nikoli tak, aby jeden převládal nad druhým (obvykle to bývá tlak tržních mechanismů, který chce „vytěsnit“ milosrdnou lásku). Náš obecný problém je v tom, že jako pracovníci křesťanské humanitární organizace máme respektovat jak vnější podmínky, tak i Magnu chartu veškeré naší činnosti, tj. Ježíšovo evangelium vzájemné solidarity, lásky a všestranné pomoci. Charita, která by zapomněla na zákon milosrdenství a postrádala dobrý management, by velmi brzy ztratila svou nejvlastnější identitu a byla by zbytečná. To bychom měli mít stále na paměti, ať pracujeme na kterémkoli stupni řízení nebo faktické pomoci potřebným. Stále platí ono biblické: „Podle skutků je poznáte.“ P. Ing. Miloslav Fiala, Opraem. autor je prezidentem SČKCH 2 Stalo se... • V pražské galerii Ecce terra na přelomu května a června představovali svoji národní kulturu žadatelé o azyl z Arménie, Srbska, Moldávie a dalších zemí, kteří žijí v Pobytovém středisku v Kostelci nad Orlicí. • Pracovnice Oblastní charity Kutná Hora připravily Koláčovou slavnost pro obyvatele nájemního domu v Čáslavské ulici, obývaného převážně romskými rodinami. • Sportovní odpoledne v Pobytovém středisku Zastávka u Brna u příležitosti Mezinárodního dne uprchlíků ve spolupráci s dobrovolníky z Vysokoškolského katolického centra v Brně uspořádala 20. června brněnská diecézní Charita. • Výročí Denního stacionáře pro děti a mládež s kombinovaným postižením Petrklíč v Ledči nad Sázavou připomněla v ledečské synagoze výstava Roční Petrklíč. • Po přestávce způsobené loňskou povodní byl v červenci obnoven provoz ubytovny pro cizince s vízem za účelem strpění pobytu, kterou provozuje Diecézní charita Litoměřice. • Studenti Biskupského gymnázia Bohuslava Balbína v Hradci Králové za pomoci místní diecézní Charity v červnu již podruhé odcestovali na týdenní výměnný pobyt v Bádensku-Württembersku. • Nadace VIZE 97 manželů Havlových věnovala Diecézní charitě Plzeň 25 invalidních vozíků v hodnotě kolem jednoho sta tisíce korun. • Značný zájem vzbudilo nové centrum pro lidi bez domova, které v srpnu otevřela Oblastní charita Hodonín. Počet registrovaných uchazečů záhy dvojnásobně překročil plánovanou kapacitu dvaceti míst. • Charitní dům svaté Veroniky v Paskově u Frýdku-Místku oslavil 9. září desetiletí svého trvání. Po bohoslužbě biskupa Františka Václava Lobkowicze si mohli návštěvníci prohlédnout pokoje léčebného zařízení, které pečuje o třináct onkologicky nemocných pacientů. • Studenti nového oboru Sociální a humanitární práce na Vyšší odborné škole sociální Caritas v Olomouci zahájili 10. září studijní rok. • Benefičním prodejem burčáku na tradičním Znojemském vinobraní získala místní Charita 40 000 Kč na podporu své činnosti. • Na kávu a kus řeči pozvala 16. září, ve svátek své patronky svaté Ludmily, Diecézní charita ostravsko-opavská veřejnost do svého střediska v Kratochvílově ulici v Ostravě. • Charita Kojetín otevřela 19. září v nových prostorách v Kroměřížské ulici Romský klub. • Agentura Art 3000 uspořádala 20. září v Hrušovanech nad Jevišovkou dětský den, jehož výtěžek poputoval na potřeby Oblastní charity Znojmo. • Částku 22 127 Kč, kterou vynesl prodej obřího dortu v plzeňském hypermarketu Carrefour, rozdělilo nákupní středisko mezi Diecézní charitu Plzeň a občanské sdružení Porozumění – Sdružení nevidomých a slabozrakých ČR Plzeň. • Zdravotně postižení z Chráněné dílny Charity sv. Alexandra z Ostravy-Kunčiček 2. a 3. října představili před prodejnou Siloe v centru Ostravy kolemjdoucím výrobu polštářků, záhlavců, kuchyňských chňapek a utěrek. • Simulačního cvičení pro krizové složky města Znojma s názvem Voda pro Znojmo 2003 se ve dnech 7. a 8. října zúčastnila také Diecézní charita Brno a oblastní Charity Jihomoravského kraje. • Ředitelem Oblastní charity Brno byl ze čtyř kandidátů výběrovou komisí vybrán Stanislav Vlach. • Fotograf Daniel Šperl vystavuje v olomoucké galerii U mloka cyklus Bez hranic, který vznikl v denním stacionáři Rozkvět Charity Šternberk. • Arcidiecézní charita Praha pořádala 23. října svůj Charitní den. • Pěvecký spolek Dvořák uspořádal 28. října v bazilice Panny Marie na Sv. Kopečku u Olomouce benefiční koncert duchovní hudby pro místní charitní Hospic. • Diecézní charita Plzeň otevřela 29. října v mázhauzu plzeňské radnice výstavu věnovanou deseti letům své činnosti. • Součástí brněnského veletrhu Rehaprotex – Mefa, byla i letos výstava chráněných dílen a neziskových organizací Pro Váš úsměv. Od 4. do 7. listopadu se jí zúčastnily všechny oblastní Charity brněnské diecéze s prodejní výstavu ručních výrobků svých klientů. Dětské tábory SKONČILO LÉTO A S NÍM I OBLÍBENÉ PRÁZDNINOVÉ TÁBORY. NĚKTERÉ Z NICH SI PŘIBLÍŽÍME. CHARITA DĚTEM Světlušky ve Stebně Na zahradě za farou v severočeské obci Stebno posedává hlouček dětí. „Nám je zima, nám je strašná zima,“ křičí chlapec a děvče, přestože letní louku zalévají zlaté sluneční paprsky a rtuť teploměru šplhá ke 30 stupňům. Děti totiž nacvičují na farní zahradě pohádku O zmrzlém králi, kterou si ovšem upravily tak, že k monarchovi přidaly ještě královnu. Zatím pod širým nebem zkoušejí bez kulis a kostýmů. Lokaj marně přikládá do neexistujícího krbu polena, králi s královnou je to ale stále málo. Nechají rozhlásit, že komu se podaří je zahřát, toho bohatá odměna nemine. V tom vtrhne na louku Janek, drobný snědý klučina, padne před králem na kolena a prosí za odpuštění, usnul na stráži a kdosi mezitím odnesl královský poklad. „Cože?,“ vyhrknou obě korunované hlavy, „náš královský poklad?“ Po krátké honičce Janek veličenstvům prozradí svou malou lest: královský poklad zůstal, kde byl, jenže běháním se všichni zahřáli a Janka nemine odměna tisíc dukátů. Poté instruktorka Marie Zárubová zadrnká na kytaru a klubko vesměs hudebně nadaných dětí zpívá U stánků na levnou krásu a Vymyslel jsem spoustu nápadů. Pak se z fary ozve „svačinááááá“ a děti běží pro jogurt. Fara ve Stebně je obyčejný otlučený dům s velkým hospodářským dvorem a zahradou. O letošních prázdninách se již podruhé proměnila v letní tábor pro malé klienty Komunitního centra pro děti Světluška z Ústí nad Labem-Střekova. Tento projekt ústecké oblastní Charity pomáhá dětem ze sociálně znevýhodněného prostředí zvládnout úskalí školní docházky. Dopolední klub je určen pro předškoláky. Odpoledne patří dětem školního věku, kterým tu zkušené instruktorky pomohou zvládnout probranou látku a zejména jim pomáhá smysluplně prožít volný čas. Kdo chce, vyžije se v pohybové, výtvarné, hudební nebo dramatické aktivitě. Světluška začala pracovat loni a za tu dobu má na kontě pěknou řádku akcí. Jen namátkou: výlet do Pak se z fary ozve „svačinááááá“... foto: archiv ZOO a na výstavu betlémů, karneval, Mikulášskou besídku i oblíbenou módní přehlídku. Na srpnovém táboře nacvičí tucet dětí od osmi do třinácti let pásmo od zpívání po divadlo, básničky a tancování. „Můžeme navštívit domovy důchodců a na různých akcích ukázat, co jsme se naučili,“ plánuje vedoucí centra Šárka Jírová. Co by s dětmi bylo, kdyby nejeli na tábor? „Asi by zůstaly doma, nebo si hrály před barákem,“ krčí rameny Jírová. Týdenní pobyt ve Stebně pro většinu dětí představuje jediný výlet za hranice města za celé prázdniny. Dětský tábor podpořila Evropská Unie, nadace Pomozte dětem a Ústecký magistrát. Jan Oulík Tančící šíp a Dobré srdce Další dětskou aktivitou ústecké Charity byl letní tábor pro děti z rodin postižených loňskou povodní, pořádaný letos v červenci u řeky Mže nedaleko obce Černošína u Stříbra. Děti si tu i zkusily žít jako indiáni. Večery trávily u táborového ohně pod hvězdnatou střechou nebo u ohně pod střechou týpí. Plněním úkolů se děti naučily indiánským dovednostem, jako je korálkování či drhání, střelbě z luku či hodu kopím, umění příTančící šíp a Dobré srdce, foto: archiv pravy a rozdělání ohně a dokonce i vaření. Dovedností děti přesvědčily šamana, že patří ke ztracenému národu Slunečných Indiánů a na důkaz toho je poslední den obdaroval indiánským náhrdelníkem a náčelník kmene prozradil každému jeho indiánské jméno. Své jméno dostali také Tančící šíp, Dobré srdce či zapomnětlivé Ztracené pírko. A jak zhodnotily tábor děti? Vykopaly válečnou sekeru a cestou domů v železném oři přepadly táborové vedoucí a zlochtaly je. Vedoucí se vykoupili sladkou svačinou. Martin Trousil 3 >> Dětské tábory TŘI OTÁZKY PRO Dr. Jaroslava Šturmu dětského psychologa Jezdil jste jako dítě také na tábory? Na tábory jsem jako dítě jezdil spíše výjimečně, což bylo dáno i dobou. Součástí nabídky byly tábory pionýrské a my jsme s bratrem byli jediní na škole, kteří pionýry nebyli. Padaly v úvahu i tábory se sportovním či turistickým zaměřením, ale nebyl jsem sportovní typ. Hrála tu roli pochopitelná obava rodičů, abychom nebyli mimo rodinu vystaveni nějakým převýchovným tlakům. Mohu dnes říci, že spíše výjimečnou zkušenost s pobytem na táboře považuji pro mne za pozitivní, „užili jsme si“ s ostatními dětmi a v něčem mi ta častější zkušenost možná i chyběla. Jaký je váš názor, jako dětského psychologa, na prázdninové tábory? Jako otec a psycholog shledávám dobře vedený dětský tábor jako cenné obohacení a zpestření programu a příležitost k sociálnímu zrání a novým zkušenostem. Je jen důležité vyčkat času, kdy děti pro přece jen vícedenní odloučení od domova dozrají, nemělo by se tak dít „lámáním přes koleno“. To se týká zejména dětí mladšího školního věku. U dětí, které se tábora obávají, by se mělo postupovat citlivě, dát jim příležitost děti a vedoucí, s nimiž by měly jet, předem dostatečně poznat. Co může dát pobyt na prázdninovém táboře dětem ze sociálně slabších rodin nebo dětem uprchlíků? Pro tyto děti může být dobře vedený tábor cenným krokem na cestě integrace do společnosti vrstevníků, zkušeností přijetí, poznáním nových činností a zájmů, vytvářením nových dovedností. Pro děti uprchlíků může být účast na táboře významným krokem na cestě adaptace v novém kulturním a jazykovém prostředí. Tyto děti bývají někdy novým pozitivním zkušenostem otevřenější než jiné. S narůstajícím věkem může účast na táboře znamenat pokrok v procesu socializace, kdy se dítě odpoutává od bezprostřední závislosti na rodině a vytváří si bohaté kontakty s vrstevníky. Zvláštní význam tu mají tábory zaměřené určitým směrem, spjaté společným jou úsilím a činností a rozvíjením zájmů. 4 >> Maják se rozsvítil na Vysočině Letní tábory pořádané Oblastní charitou Kutná Hora mají již několikaletou tradici. Staly se součástí programů Komunitního centra Maják, které organizuje volnočasové aktivity pro děti a mládež ze sociálně slabších rodin zejména romských, a Nízkoprahového centra Domek, určeného dětem a mladým lidem žijícím na sídlištích. Letošní tábor proběhl v Rohozné u Jihlavy a oproti předešlým rokům se tu setkaly děti od 6 do 15 let z Majáku a Domku, tj. děti z romské komunity a ze sídlišť. První úspěch se dostavil hned při odjezdu. Až na jednoho chlapce přišly k autobusu všechny děti. V minulosti totiž romští rodiče děti na tábor nechtěli pustit. A když už se je přeci jen podařilo přemluvit, nakonec děti v den odjezdu stejně nedorazily. Většina dětí přijela na tábor poprvé, některé se vůbec prvně v životě dostaly mimo své město. Naše původní obava z velkého věkového rozpětí se brzy rozplynula. Nejstarší děti, z nichž většina s námi byla na táboře již podruhé nebo potřetí, pomáhaly s nejmladšími caparty. U nejmenších dětí, z nichž některé byly poprvé bez rodičů, zabíral skvěle kouzelný „jogurt proti stýskání“. Nádherná krajina Vysočiny byla příležitostí k výletům a poznávání nových míst. Nechyběly hry, soutěže a výlety. Nejúspěšnější byla celodenní návštěva ZOO v Jihlavě. Podařilo se nám také sjednat návštěvu rom- ského centra Charity Jihlava. Pro děti to byl velký zážitek, zejména ty „majákové“ měly co porovnávat. A hned zaznívaly hlasy: „Paní učitelko, my bychom chtěli v Majáku taky počítače.“ Ale nakonec se všechny děti shodly na tom, že Maják je nejlepší, protože je náš. Jihlavský výlet nebyl jediný. Ani náročnější trasa nebyla pro děti problémem. Vystoupali jsme na rozhlednu na vrchu Čeřínek. Po cestě jsme doplňovali energii borůvkami. Ani tento rok na prázdninovém táboře nechyběly výtvarné činnosti. Děti si tak mohly domů odvézt obrázky, které namalovaly na sklo nebo masky ozdobené vším, co našly v lese. Protože náš tým byl výtvarnický, dostávaly děti denně za své výkony ručně malované diplomy. Bez diplomu neodjeli ani vedoucí. Tábor však nepřinesl jen nové kamarády, spoustu zážitků, výlety a legraci. Mnohé děti se s příchodem do nového prostředí uvolnily a potřebovaly se svěřit s problémy a traumaty. I to je součástí naší práce. Smyslem našich aktivit totiž není pouze vyplnění volného času dětí, ale také poskytnutí včasné pomoci v případě problému a nasměrování dítěte k odborníkovi. A tak hodnotím letní tábor Rohozná 2003 jako jeden z nejnáročnějších. V nečekaných situacích se rozkryly problémy, o kterých jsme neměli ani tušení. Smysl našich aktivit se zde dokonale naplnil. Iva Vencovská Kočovníci se Sněhurkou Za horama, za dolama… Tak začínala pohádka dětí z centra Jakub Klub v Přelouči. Toto nízkoprahové centrum pro děti a mládež bylo založeno loni v dubnu a od té doby uspořádalo již řadu akcí i pro veřejnost. Loni slavili mladí herci největší úspěch s muzikálem Andělíček Stříbrovlásek. Vyvrcholením letošních letních prázdnin pro děti byl kočovný tábor na přelomu července a srpna. A jako při každém kočování ani u nás nechybělo divadelní představení a také kočovnické „cikánské“ ustrojení. Děti již půl roku nacvičovaly pohádku Sněhurka, se kterou poté putovaly po vesnicích v okolí Přelouče. Premiéra se uskutečnila 27. července na farní zahradě římskokatolické farnosti v Přelouči. Na další představení se mladí kočovníci přesunuli do sousední vesnice Břehy. Byli jsme překvapeni hojnou účastí. Přišlo se na nás podívat na 200 lidí. Jejich potlesk byl krásnou odměnou pro naše malé herce. Dalším cílem byl Strášov a poté Voleč. Z jednoho místa na další se celý ansámbl přesouval „po svých“ a jako správní kočovníci jsme přespávali pod širým nebem. Ti méně odvážní nocovali ve stanu, ale přišli o krásné noci s hvězdami nad hlavou a také rána, kdy nás probouzelo slunce. Doprovázeli nás také dva koně, na kterých se mohly děti po představení svést. Přálo nám i počasí. Slunce se stále usmívalo a nám se šlo hned veseleji. Publikum bylo vždy úžasné, odměnilo nás velikým potleskem, a to v nás navždy zůstane. Lucie Pavelková Aktualita I stáří lze prožít důstojně Domov důchodců sv. Jiří v Plzni je toho dokladem Poslední ze sedmi desítek obyvatel se v těchto dnech stěhují do nového, moderního Domova důchodců sv. Jiří v Plzni-Doubravce. Stavbu financovalo město, důvěru provozovatele si vysloužila Městská charita. Život pana Karla byl pohnutý – zejména za války. Dvakrát prožil nucené nasazení v říši, kárný tábor v Mirošově, půl roku se skrýval v brdských lesích. „Byli tam se mnou i Rusové, kteří utekli z německého zajetí,“ vypráví pan Karel. „Pak nás ale někdo prozradil. Byli jsme zatčeni a vyslýcháni na gestapu v Klatovech. Mlátili nás a vyhrožovali. Nic jsem neřekl, věděl jsem, že by za to někdo trpěl, tak jsem tvrdil, že jsem jídlo kradl a spal v senících tajně. Jednou v noci se mi zdál zvláštní sen: viděl jsem horu porostlou palmovými Nekonvenční, ale účelné a pohledné. Foto: autorka Křesílko jako doma „Pro obyvatele je přestěhování přece jen velký životní zlom, proto je důležitý individuální přístup,“ připomíná vedoucí domova Jitka Koskubová. „Od prvních okamžiků dbáme na to, aby se tu cítili jako doma.“ Tomu jsou uzpůsobeny i prostory. Pro klienty je připraveno 20 jednolůžkových a 25 dvoulůžkových pokojů, které si obyvatelé mohou doplnit oblíbeným nábytkem. „Někdo si přiveze křesílko, jiný stůl, židle či knihovničku. Často také televizi a ledničku, i když ty jsou k dispozici ve společných prostorách,“ doplňuje mladá žena, kterou vedení nového zařízení zcela pohltilo. Každý pokoj je standardně vybaven polohovací postelí a skříní, obyvatelé mohou získat i další nábytek – stůl, židle, poličky. K dispozici mají také kuchyňku, která je na každém patře, kulturní a společenskou místnost, tělocvičnu, rehabilitační zařízení, dílnu na ergoterapii. V domově je ordinace lékařky, pravidelně sem přichází kadeřnice i pedikérka. Zájemcům z domova i okolního sídliště slouží zdejší kaple. O klienty pečuje 35 zaměstnanců, převážně pečovatelek a zdravotních sester. Samozřejmostí je výborná kuchyně, která připravuje jídlo pětkrát denně. Na konec chodby nevidíš Nekonvenční stavba ve tvaru jakéhosi šneka neměla jednoduchý vývoj. Před několika lety – když se ve městě výrazně projevil nedostatek míst pro seniory – požádal městský Klientky domova Věra Haklová a Blažena Toušová. Foto: autorka Z oblých chodeb je krásný výhled do okolí. Foto: autorka obvod Doubravka Charitu, aby vypracovala návrh, jak by mohl takový důstojný domov pro seniory vypadat. Zpracování se tehdy ujal ředitel Diecézní charity Plzeň Jiří Lodr s pracovníky sociálního odboru obvodu. „Po zkušenostech z Německa a Rakouska jsem věděl,“ vzpomíná Jiří Lodr, „že chodby, které tvoří osu domu, by neměly být krátké a rovné. Pro mnohé obyvatele budou znamenat jednu z mála možností procházek, a proto jsme volili oblé tvary.“ Všechny požadavky akceptovalo architektonické Studio Hysek a projekt pak realizovalo Studio AIP. Neobvyklý tvar sice vzbuzoval zprvu nedůvěru a obavy, že se stavba prodraží, postupně si získával stále více příznivců. Dnes jeho ladnost doceňují zejména obyvatelé, kteří chodeb a krásného výhledu využívají ke společnému posezení i odpočinku. Sen mi přinesl naději Osudy některých klientů by mohly posloužit za námět ke knize. Například jedenaosmdesátiletý pan Karel. „Tady je krásný výhled. Támhle je Chlum, Krkavec a tam Lochotín… Ještě pamatuju, když tu byli sedláci a pole,“ kochá se pohledem z okna. háji. Nahoře stál kříž s Ježíšem. Po cestě šlo k němu procesí a zpívalo. Ráno jsem si řekl: To je naděje, všechno vydržíš! A taky jsem to vydržel.“ Sedm lidí tehdy německý zvláštní soud poslal na popraviště, několik zbylých, mezi nimi i pan Karel, dostalo káznici. Vězňové prošli Pankrácí, káznicí ve Straubingu a nakonec skončili v koncentračním táboře Dachau. „Tam už byl chaos,“ vypráví pan Karel. „Už se nezplyňovalo, ale všude leželi lidé, kteří zemřeli hladem a vysílením. Ráno přijel vůz, navlékli jim na palce provázky s čísly a odvezli je. Po dvou měsících nás osvobodili Američané.“ Pan Karel se po válce oženil a začal v Plzni pracovat jako pošťák. Před 11 lety ovdověl. Dosud se o něj starala dcera s rodinou, dnes celodenní péči převzal domov. Jako čerstvý obyvatel se těší, že tu najde kamarády, kteří budou stejně vášnivě jako on hrát šachy. V koutě čeká také harmonika a on už plánuje, jak vyzkouší zdejší akustiku. Ostatně, dobrovolná aktivita obyvatel je vítaná. Uplatní se také při úpravě zimní zahrady nebo třeba výzdobě místností pro ergoterapii. Důstojně prožít stáří je možné. Charitní zařízení jsou toho důkazem. Irena Kastnerová 5 Kauza § Charita Lipník uspěla u Ústavního soudu Boj Davida proti ministerskému Goliáši pokračuje V prvním letošním čísle časopisu Caritas jsme informovali o tom, že v lednu loňského roku vstoupil v platnost zákon č. 3/2002 Sb. o svobodě náboženského vyznání a postavení církví a náboženských společností. Zákon vzbudil v církvích oprávněné obavy a nespokojenost. Některé jeho paragrafy a ustanovení totiž nutily charity a diakonie, aby bez zjevného důvodu měnily právní postavení, a tím zeslabovaly vazbu těchto organizací na církev. Zmíněný zákon sice poskytoval charitám a diakoniím roční přechodné období pro přeregistraci na jiný typ právnické osoby, ale uvedení těchto ustanovení v praxi by vedlo k řadě komplikací, finančních ztrát a v některých případech možná i k ukončení činnosti. Ještě v době přípravy zákona Ekumenická rada církví, Česká biskupská konference a několik tehdy opozičních senátorů vyjadřovalo svůj nesouhlas s jeho posledním zněním Brzy po přijetí zákona se obrátila skupina jedenadvaceti senátorů především z KDU-ČSL a členy tehdejší Čtyřkoalice na Ústavní soud s požadavkem sporný zákon zrušit. Senátory u Ústavního soudu zastupovala JUDr. Kateřina Šimáčková, podle níž bylo z dílčích ustanovení zákona nejhorší to, které zakazovalo církevním právnickým osobám vykonávat po svém jakoukoliv činnost kromě výkonu kultu. „Pro člověka, který se na právo dívá z ústavního pohledu, je naprosto nepřijatelné srovnání původního zákona z roku 1991 a zmíněné právní úpravy z počátku roku 2002. Původní norma poskytovala mnohem větší standard lidských práv, v podstatě církvím říkala: máte určitá práva a stát se zaručuje pomáhat vám v jejich uplatnění. Z ducha nového zákona vyplývá: máte sice určitá práva, ale zároveň toho musíte hodně dodržovat,“ vyjádřila svůj právní názor loni na podzim doktorka Šimáčková. Pro neústupnost úřadu Loni 27. listopadu Ústavní soud svým rozhodnutím zrušil sporná ustanovení zákona č. 3/2002 Sb. O svobodě náboženského vyznání a postavení církví a náboženských společností a u části jiných ustanovení uvedl, že upřednostňuje ústavně konformní výklad těchto ustanovení. Pro charity a diakonie z verdiktu vyplývá, že mohou fungovat 6 i nadále tak, jako doposud. Už tehdy však JUDr. Šimáčková předvídala, že úředníci ministerstva kultury, do jehož kompetence církve a jejich organizace spadají, budou dělat charitám a diakoniím nadále problémy, protože: „…verdikt Ústavního soudu bohužel nechápou jako radu, jak zákon vykládat, ale jako osobní porážku.“ V Lipníku už mohou sloužit lidem Nejkřiklavější případ, kdy odbor církví ministerstva kultury jednal podle vlastního výkladu nového církevního zákona, je případ Oblastní charity Lipník nad Bečvou v olomoucké arcidiecézi. Ředitelka odboru církví RNDr. Jana Řepová, která je v této věci kompetentní, odmítla na počátku letošního roku evidovat o Oblastní charitu Lipník nad Bečvou jako právnickou osobu, přestože je ministerstvo kultury podle zákona jedinou kompetentní institucí pro tento akt. Odmítnutí evidence ministerstvo zdůvodnilo tím, že ve stanovách Arcidiecézní charity Olomouc, kterými se řídí také Oblastní charita Lipník nad Bečvou, je jako jeden z cílů uvedeno zřizování a provozování zdravotnických zařízení. „Takovýto subjekt nelze evidovat podle zákona 3/2002 Sb., o církvích a náboženských společnostech. Ministerstvo nemůže nést odpovědnost za jejich činnost, která spadá do pravomocí §§§ jiných ministerstev,“ zněla odpověď ředitelky Řepové. Pro „neústupnost“ ministerstva skončila také tato causa u Ústavního soudu. Ke stížnosti Charity se přidal její zřizovatel, olomoucký arcibiskup Jan Graubner. A Ústavní soud dal letos 1. října opět zapravdu JUDr. Kateřině Šimáčkové, která Charitu a arcibiskupa ve sporu zastupovala. Soud zakázal ministerstvu kultury, aby pokračovalo v porušování práva zakotveného v čl. 15 a 16 Listiny základních práv a svobod, spočívajícím v neprovedení evidence Oblastní charity Lipník nad Bečvou. „Ústavní soud se naší ústavní stížností zabýval, i když jsme nevyčerpali všechny procesní prostředky a obrátili jsme se na Ústavní soud přímo, neboť konstatoval, že se v dané věci týká o stížnost, která svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele a že je třeba provést ústavně konformní výklad zákona o církvích,“ píše JUDr. Šimáčková a verdiktu soudu. „Ústavní soud ČR stávající zákonnou úpravu interpretoval opakovaně tak, že evidence ministerstva kultury není konstitutivní akt, který by poskytoval církevní právnické osobě právní subjektivitu, ale že má pouze deklaratorní povahu, a že je to církev, která církevní právnické osobě právní osobě uděluje.“ S rozsudkem Ústavního soudu je spokojena JUDr. Kateřina Šimáčková i ředitel Arcidiecézní charity Olomouc Václav Keprt: „Jsem rád, že Charity budou moci dělat to, co je jejich posláním, tedy sloužit potřebným.“ Že však ještě není „všem dnům konec“, naznačují podle doktorky Šimáčkové snahy ministerstva kultury, které připravuje návrh změny církevního zákona. Návrh se zmiňuje o tom, že církevní organizace mají nabýt právní subjektivitu až po registraci ministerstvem a ne v okamžiku rozhodnutí příslušné církve. Zpracovala -mik- Událost Před deseti lety začínali z ničeho, dnes pečují o zástup seniorů, matek s dětmi v tísni a sociálně potřebných. Výtěžkem Tříkrálové sbírky hravě předstihnou zalidněná velkoměsta. Jejich chráněné dílny dávají potřebnou náplň života lidem s postižením a výrobky uspokojí i velmi náročná chodidla. Řeč je o Oblastní charitě Uherský Brod a jejich pletacích strojích na výrobu ponožek. „S pletením ponožek jsme začali teprve loni,“ říká ředitelka uherskobrodské Oblastní charity Jarmila Tomancová. Charitní dílny sídlí v ulici U Olšavy, v areálu bývalého komunálu, ale část dílen se přestěhuje do společné budovy v centru města v sousedPolotovar ponožky je nutno dokončit (zaměstnanec Luboš). Ponožky na internetu Uherskobrodská Charita vykročila do třetího tisíciletí ství azylového domu. Objekt se teprve staví a s jeho kolaudací se počítá příští rok. Chráněná dílna sv. Josefa se skládá ze dvou částí s odlišným posláním: z terapeutické dílny a chráněné dílny. V terapeutické dílně pracují osoby se závažnějším zdravotním či mentálním postižením. Sebeuplatnění na trhu práce bez této pomoci je pro ně těžké, až nemožné. Jan Priessnitz. Foto: autor Někdo plete, jiný podřimuje V prostorné místnosti sedí kolem stolu do tvaru podkovy osm klientů, vedle některých se vrší hromady hadříků. „Více už se nás sem nevejde,“ říká Lenka Surá, vedoucí terapeutické dílny. Klientům se věnují dvě pracovnice. „Začínáme o půl sedmé, nachystáme materiál, rozstříháme a rozkreslíme co je potřeba,“ říká paní Surá. O hodinu později začnou chodit klienti. Jen Naďa je také „půlsedmák“, ale Ivanka přijde až v devět. „Práci klienti dělají podle toho, jak se ten den cítí, snažíme se přizpůsobit každému z nich,“ říká paní Surá. Naďu baví plést na pletacím stroji, tak plete. Vyrábí polotovar, ze kterého vzniknou pletené panenky a hračky. Lada vycpává hračky ve tvaru zvířátek, Péťa si maluje nebo také vycpává. Někdy se jí nechce ani to, tak podřimuje. Ostatní tkají koberečky, látkové koláže, prostřihávané obrázky, zdobí květináče, vyrábějí obrázky ubrouskovou technikou. V poledne si klienti přinesou oběd. „Chceme, aby se snažili sami, nenosíme jim nic pod nos,“ zní zásada. Kolem třetí hodiny se klienti loučí. „Téměř veškerý materiál, tedy látky, vlny, nůžky, fixy, lepidla, krabičky a přepravky jsme získali darem od firem z města a okolí,“ chválí si paní Surá dobrou spolupráci s podnikateli. Výrobky jsou určeny nemocným dětem nebo jsou zpeněžovány na prodejních akcích a výstavách. Výtěžek z prodeje jde na finanční podporu dílny. „Hlavním cílem chráněné dílny je bořit bariéry mezi světem zdravých a handicapovaných,“ říká Jarmila Tomancová. Dalším cílem je podle ní snaha zařadit postižené lidi do normální společnosti, posílit jejich sebevědomí a umožnit jim, aby zůstali ve svém přirozeném prostředí. Foto: autor Díky, mám práci! Hned vedle terapeutické dílny se nachází chráněná dílna. V jedné místnosti vrčí pletací stroje, vedle je sklad a expedice. Z mašinky právě odpadl polotovar šedivé ponožky. „Zas je deset korun vydělaných,“ řekne věčně usměvavý Jan Priessnitz, muž devatera řemesel a duše celé dílny. Ale vzápětí vzdychne „kdyby to tak byla pravda!“. Výrobky chráněné dílny – od froté ponožek až po dámské silonky, odpovídají státním normám. Ve spolupráci s úřadem práce dílna zaměstnává osm lidí s různým postižením. „Jsem rád, že jsme sehnal práci. Nikde nebyla, nechtěli brát,“ říká David, jeden ze zaměstnanců. Charita jezdí s výrobky na prodejní výstavy a pouti po okolí. Na brodském jarmarku mají pravidelně svůj stánek, ale se zbožím jezdí i do Brna a do Prahy. Od června nabízí výrobky chráněné dílny v jihozápadním rohu brodského náměstí obchůdek U Marie a od letošního podzimu chtějí zprovoznit elektronický obchod na internetu. Pro svoji unikátnost byl projekt chráněné dílny vybrán do letošní jarní charitní mediální kampaně s názvem „Žijí mezi námi“ pořádané k letošnímu Roku handicapovaných. Kampaní chce Charita upozornit veřejnost na problémy lidí se zdravotním postižením a vzbudit zájem o jejich osudy. Ke čtyřem pletacím strojům přibyly dva nové. Na nákup přispěl svým darem generální partner Sdružení Česká katolická charita Česká spořitelna. Asistent ředitele Oblastní pobočky Zlín Jiří Vyleťal, potvrdil, že kampaň, kterou podporují, je zcela v duchu hesla České spoJan Oulík řitelny „Jsme vám blíž“. 7 ně – rok poté d o v o P velká voda h ale také něc o odně vzala, d a l a . .. Od ničivých záplav uplynulo více než dvanáct měsíců, stále se však najdou lidé, kteří potřebují a vyhledávají pomoc. Na Charitu se obracejí s důvěrou a někteří také s poslední nadějí, že jim pomůže. Ve čtyřech českých diecézích ještě stále pracují charitní povodňové štáby stejně jako povodňová linka pomoci. Přišlo to loni v červenci. Obcí Crhov, kde lidé desetiletí procházeli kolem klidného potůčku, se prohnala dvoumetrová vlna. Hodina přívalového deště a poryvů větru v oblastech, kde povodeň nepamatuje ani nejstarší generace, připravila tříhodinové peklo. Klády unášené kalnými proudy bortily zdi, rozbíjely okna, strhávaly auta. „Stalo se to tak rychle, že jsme se vůbec nemohli připravit,“ vzpomíná starosta Crhova Miloš Boček. „Většina z nás utíkala do kopců a bezmocně přihlížela, jak naší vesnicí prostupuje obrovská zeď hlíny a kmenů tlačená nepopsatelně vysokou vlnou vody,“ vzpomíná starosta. Povodeň na Blanensku si vzala životy dvou lidí. Podobné drama se odehrávalo také pod Vranovskou přehradou ve městě Znojmo. Další sled událostí je známý: oblastní Charity v brněnské diecézi začaly pomáhat všude, kde bylo potřeba. Po dodávkách potravin a materiálu do terénu nastoupili povodňoví asistenti, dobrovolníci a sociální pracovníci. Později byla v Blansku zřízena bezplatná Linka důvěry Povodeň (800 100 108) s platností po celé republice. Diecézní charita Brno se stala jedinou, která byla sama postižena povodní a zároveň pomáhala jiné – Diecézní charitě Litoměřice. O měsíc později se apokalypsa opakovala: V polovině srpna se vlivem dlouhotrvajících dešťů poklidné potoky, říčky a řeky proměnily ve valící se ničivý živel. Povodňová vlna prošla Čechami od Šumavy k Děčínu. Charita začala okamžitě jednat, na diecézních střediscích začaly organizovat pomoc krizové štáby. Sbírají a rozvážejí do zasažených míst balené potraviny, úklidové prostředky, organizují pomoc dobrovolníků. Následuje šetření v terénu, zjišťování situace a následné cílené poskytování pomoci těm, kdo ji nejvíce potřebují. Charita nakupuje a zapůjčuje několik set vysoušečů, rozváží darovaný nábytek, ledničky, pračky, proplácí faktury za služby, pomáhá skutkem i dobrou radou a vlídným slovem. 8 Školák bez aktovky Dnes, rok poté, lidé již bydlí, z větší části obnovili své domy a snad i překonali největší obavy. Život se pozvolna navrátil do starých kolejí. Charita na Znojemsku a Blanensku navštívila více než dvě stě postižených domácností a přímo pomohla přibližně stovce rodin. Díky štědrosti dárců podpořila oběti povodní částkou 4 miliony korun. Pro potřeby lidí, kterým povodeň zničila dům, zakoupila rovněž jeden byt a buduje další dvě bytové jednotky. Na pracoviště štábu povodňové pomoci Diecézní charity Litoměřice klienti přicházejí stále. Někteří si stěžují, pláčí, jiní děkují i za dobré slovo. Někdo se již se vším vyrovnal a jiný se stále trápí. Jeden příběh za všechny: Obdivuji rodinu pana Z., přišli o dům se vším všudy. Co zůstalo, je odsouzeno k demolici. Vychovávají dvě malé děti. Mladší chlapeček měl nastoupit do první třídy. Voda mu vzala novou školní aktovku a všechny nakoupené pomůcky. Pán je po čtyřech infarktech a čeká na transplantaci srdce. Zůstává v plném invalidním důchodu, takže finanční příjmy rodiny jsou malé, a navíc se nesmí vůbec namáhat. Po povodni se pustili do stavby nového domu. Dům už stojí, ale musejí splácet velké dluhy. Aby zvládli půjčky, přivydělávají si roznášením letáků. Pan Z. vypráví, jak si lidé závidí, že ten dostal pračku a proč on nedostal chladničku. Říká: „Já si to s vámi klidně vyměním a pro pračku si zajdu do bazaru - vždyť je to jedno, buďme rádi za to, že něco dostaneme.“ Zvířata a Ottův slovník „Už to tu celkem vypadá k světu,“ otevírá dveře čerstvě omítnutého obývacího pokoje paní Zviklová a ukazuje právě dovezené a smontované skříně. Staří manželé Zviklovi z plzeňské čtvrti Roudná byli první rodinou, která svou zničenou domácnost nahodila omítkami od Charity. Těch nakoupili pracovníci povodňového štábu pro postižené povodněmi deset plných kamionů. Z velké vody zachránili Zviklovi před rokem pouze domácí zvířectvo a velký Ottův slovník naučný. Jako většina lidí si mysleli, že do Vánoc budou bydlet v novém, ale teprve díky letnímu sluníčku letos dům vyschl natolik, že se firma, zaplacená rovněž Charitou, mohla pustit do práce. Poradenství a zprostředkování pomoci při opravách domů zaměstnávalo pracovníky plzeňského povodňového štábu v posledních měsících nejvíce. Věnovali se přitom především těm, jimž voda napáchala největší škody a nedostává se jim přitom prostředků na uvedení do původního stavu. Diecézní charita Plzeň nakoupila proto sanační omítky pro omítnutí všech zasažených obytných místností celkem pro 60 domácností v západních Čechách za více než milion korun. Už loni na podzim však povodňoví asistenti rozvezli do 230 domácností nové sporáky, ledničky a pračky za 2 miliony korun. Celkem 9 milionů korun pak rozdali postiženým jako přímou finanční pomoc – šest milionů před Vánocemi a zbylé tři během jara a léta těm, kdo měli po zimě nejhlouběji do kapsy nebo objevili nová poškození, způsobená mrazy. Peníze mohou lidé použít na opravy, zakoupení nového vybavení nebo na úhradu nákladů na nutné vysoušení a topení, a způsob využití musí pak pracovníkům Charity zpětně dokladovat. Ne každý měl však na Plzeňsku takové „štěstí“, že mohl svůj dům či byt opravit. Řada rodin přišla o střechu nad hlavou v důsledku demolice, jiní, zvláště ti starší, nenašli dost sil a prostředků k nákladným rekonstrukcím. Jedenácti domácnostem, které se rozhodly, že si dům znovu postaví, Charita přispívá celkem 3,5 milionem korun. Ostatním nabídne během příštího roku trvalé sociální bydlení ve dvou domovech, jejichž otevření se připravuje. V Hlavanově ulici v Plzni vyrůstá několikapatrový dům, který poskytne útočiště 15 rodinám či jednotlivcům. V Klatovech pokračuje rekonstrukce bývalého kláštera na domov pokojného stáří pro seniory z města a okolí. Na sklonku letošního roku by měly být dokončeny první krizové byty v objektu statku ve Vochově u Plzně. Tyto projekty by plzeňská diecézní Charita nemohla uskutečnit bez výrazné podpory zahraničních partnerských Charit – zejména německé, švýcarské a polské, ale také mnoha tuzemských dárců, kteří svou solidaritu s potřebnými vyjádřili v letošní Tříkrálové sbírce. spění Charity byly zrekonstruovány základní školy ve Velké Chuchli, Veselá škola v Praze 1 a křesťansko-psychologická poradna v Karlíně. Příspěvek z pražské Charity putoval rovněž na stavbu nové mateřské školy v Letech. Charita zůstává nadále s postiženými lidmi. To ji také odlišuje od ostatních neziskových organizací pomáhajících po povodních. Pracovníci Charity setrvávají od prvních dnů po živelné katastrofě v pravidelném osobním kontaktu s postiženými. Pomáhají materiálně i psychicky. Dokazují bezradným obětem, že sami zvládnou opět se postavit na vlastní nohy, že má někdo zájem naslouchat jejich vyprávění a sdílí s nimi nelehké chvíle. přímé pomoci jsou důležité především informace a rozvoj místních komunit. Lidé nejsou na povodně připraveni, nevědí, s čím mají po záplavách začít a jak se s událostí vyrovnat. Jak vštípit do povědomí, že obyvatelé nesou spoluodpovědnost za místo, kde žijí a že nezištná pomoc je občanská ctnost? „Jsem ráda, že povodně letos nenastaly, protože máme šanci zhodnotit naši práci a odpovědět si na otázky, které vyvstaly. Většina si uvědomila důležitost vzájemné spolupráce. Nesmíme nikdy zapomínat, že na prvním místě stojí člověk, kterému pomáháme. Mnohému jsme se naučili,“ prohlásila ředitelka blanenské oblastní Charity Jana Sedláková. Zůstáváme s vámi Po odklizení nejhorších následků začali pracovníci Arcidiecézní charity Praha na doporučení místních úřadů provádět sociální šetření mezi občany, kterým do domovů vtrhla velká voda. Z výsledků šetření vznikla databáze 1500 zaplavených domácností. Sociálně nejpotřebnějším začala Charita neprodleně pomáhat - opravila několik rodinných domků na Neratovicku, v Kralupech nad Vltavou a v Praze 5 – Lahovičkách. Další povodňové byty ve Vraném nad Vltavou, Kralupech nad Vltavou, v Třeboradicích a v Libiši jsou ve výstavbě a postupně jsou vybíráni zájemci o ubytování. Do konce roku by měla být většina staveb zkolaudovaná. Šest nových bytů (za Mnohému nás naučili Raději už nikdy Rok se s rokem sešel, a ti, kdo během celého roku pomoc zprostředkovávali, i ti, kdo ji přijímali, se pomalu loučí. „Jakmile začne víc pršet, nic se mnou není,“ posteskne si ještě paní Zviklová z plzeňské Roudné, ale přece jen už vrchu nabývají spíše všední starosti: o zahradu, děti a vnoučata a také o to, jak si s manželem nově vybaví svůj přízemní domek. Ale co bude dál? Letošní lokální záplavy ve Sloupu už nevzbudily zájem veřejnosti. Stanou se povodně běžnou součástí každodenního života a časem s jejich obětmi ztratíme jakýkoli soucit? I tyto otázky si položila konference na téma pomoci při hromadných neštěs- Do budoucnosti nehledí ale jen lidé, kterým velká voda tolik „zatopila“, ale také pomáhající. Každý, koho se velká voda nějak dotkla, potvrdí, že zažít povodeň je velká lidská i profesní zkušenost. Ale neměly by to být jen rozsáhlé přírodní katastrofy, které nás upamatují na lidské neštěstí, způsobené mimořádnými událostmi. Proto pracovníci plzeňské Charity nadále rozvíjejí činnost humanitárního skladu a ve spolupráci s Hasičským záchranným sborem připravují také nový projekt psychosociální a humanitární pomoci obětem mimořádných událostí. Jím chtějí pomoci lidem v Plzeňském kraji vypořádat se s následky materiálních škod i psychických traumat, způsobených požáry, zátopami, vichřicí, dopravními nehodami nebo násilnými činy. Činnost charitních štábů povodňové pomoci do konce roku skončí, dále ale potrvají projekty výstavby nových obydlí. „Pohledy na trochu zesláblé a zároveň tím vším, co dokázali, posílené lidi, kterým pomáháme, nás naplňují nepopsatelnými dojmy,“ říká povodňový asistent Martin Trousil z Oblastní charity Ústí nad Labem, která před Vánoci a před Velikonocemi uspořádala benefiční koncerty na pomoc obětem povodně. Přiznává, že se mu v očích občas objeví slzy. „Prý správní muži slzu neuroní. Hloupost! Tahle práce je pro nás po duševní stránce obohacující,“ tvrdí Trousil. Letos v prosinci však ústecký projekt Popovodňové asistenční pomoci, podporovaný Evropskou unií z fondu Phare, skončí. „Povodně nám daly práci,“ uvažuje Martin Trousil, „je to možná zvláštní, ale přejeme si, aby se to již nikdy více neopakovalo.“ Charita organizovala také dobrovolníky. Foto: Archiv OCH Znojmo přibližně 8 milionů) bylo 22. září slavnostně otevřeno ve Vraném nad Vltavou. Charita velkou měrou přispívá občanům, jejichž domy byly určeny k demolici. Díky finančnímu daru z Německa může 15 lidem přispět celkem 3 350 000 Kč na stavbu nového domu. Za při- tích velkého a katastrofického rozsahu, kterou Charita svolala 19. září do Blanska. Přítomní zástupci neziskových organizací, hasičských sborů, psychologů, zástupců obcí a Jihomoravského kraje se shodli: do budoucna je nutné se na podobné situace co nejlépe připravit. Kromě Karel Fišer, Martina Haufová, Karel Šimr, Diana Tuyet-Lan Kosinová 9 Rozhovor Ženy o ženách v Charitě S Markétou Hofmanovou o světovém setkání ve Vatikánu Markéta Hofmanová (třetí zprava) na vatikánském shromáždění. Foto: archiv Ve dnech 7. –12. července se po čtyřech letech konalo ve Vatikánu Generální shromáždění Caritas Internationalis (CI), nejvyššího výkonného orgánu Konfederace. Zástupci všech Charit světa se zde sešli, aby se zabývali hlavním tématem setkání – globalizující solidaritou. Kromě procedurálních postupů, jako jsou volba prezidenta CI, generálního sekretáře, schválení strategického plánu na roky 2003-7 a rozpočtu, všechna další jednání a workshopy souvisely s tématem globalizace. Sdružení Česká katolická charita reprezentoval ve Vatikánu generální sekretář SČKCH Jaroslav Kopřiva. Na Foru žen, které Generálnímu shromáždění předcházelo, českou Charitu zastupovala MUDr. Markéta Hofmanová, koordinátorka zdravotnických projektů sekretariátu SČKCH. Jak jste se připravovala na toto světové setkání? V období příprav, přibližně od května, dostali všichni delegáti dokumenty, s nimiž se seznámili: základní dokument o globalizaci a jejích dopadech na světové dění, negativa i pozitiva tohoto jevu, výzvy pro Charitu. Dostali jsme také koncept plánu práce na další čtyři roky. Během této doby jsem se také seznámila s výsledky práce jednotlivých pracovních skupin, mezi nimiž zaujímá důležité místo skupina, zabývající se problémy žen v Charitě a vztahy mezi muži a ženami vůbec. Nezmínila jste se o jednom z bodů příprav – vyrobit a prezentovat vlastní vlajku pro Forum žen… Jaký měla vlajka význam? S precizností sobě vlastní pořadatelé Fora žen uložili všem účastnicím vyrobit vlajku, která znázorňuje téma solidarity a je symbolem národní Charity. Nápaditou vlajku navrhlo a nechalo zhotovit naše tiskové oddělení. Vlajky byly spojeny v jeden celek a vyvěšeny v jednacím sále – mistrná ukázka globální solidarity. Mimochodem – naše vlajka byla nejkrásnější. Jaký byl program Fora žen? Kolik delegátek přijelo do Vatikánu? Fora žen se zúčastnilo přibližně 110 delegátek z celého světa. Nejpočetnější zastoupení měly ženy z afrických států. Evropanek 10 bylo jen sedmnáct. Pracovní skupina, v níž jsem měla možnost se podílet na této práci, byla složena z delegátek z Nepálu, Slovinska, Moldávie, Austrálie, Ukrajiny a Filipín. Během jednoho dne jsme se snažily ve skupinách zodpovídat na základní otázky: Jak konkrétně žije Charita solidaritou, kde všude je solidarity třeba a jaké jsou cesty k jejímu dosažení. Probíraly jsme, jak prohlubovat solidaritu mezi muži a ženami v Charitě, jak může napomoci CI globalizaci solidarity. Další část Fora byla věnována podrobnostem ve zmíněném čtyřletém pracovním plánu a jeho úpravám z hlediska ženské otázky. Uvedla bych to na příkladu: v případě živelných katastrof zabezpečit nejen základní potřeby, ale též specifické potřeby žen. Z tohoto hlediska jsme v malých pracovních skupinách probíraly jednotlivé články plánu práce. Jedním z výstupů Fora žen byl také návrh na změnu Stanov CI ve smyslu stejného poměrného zastoupení žen a mužů ve Výkonném výboru CI. S ostatními delegátkami z Evropy jsme se shodly, že ženská otázka v Evropě není stěžejním charitním tématem. Problémy by se jistě také našly, ale oproti našim kolegyním z Afriky nebo Asie, máme v našich Charitách podmínky srovnatelné s muži. Jak hodnotíte toto celosvětové charitní setkání? Velmi si cením dokonalé organizace. Na letišti nás čekali dobrovolníci, byla zajištěna bezproblémová doprava z letiště do hotelu, který byl v blízkosti auditoria. My z Evropy jsme byli ubytováni společně. Vlastního shromáždění se zúčastnilo přes 400 delegátů a hostů, což bylo ohromující. Úvodní projev, který pronesl honduraský arcibiskup, byl velice emotivní. Poukázal v něm na skutečnost, že bohatství světa se soustřeďuje do stále méně rukou a my žijeme ve světě, který je rozdělen na ty, kdo mohou příležitostí globalizace využívat, a ty, kteří zůstávají na okraji. Závěrem zaznělo, že globalizace bude úspěšná, když všichni budou moci využívat jejího přínosu. Myslím, že je to velká výzva pro práci Charity - podílet se na globalizaci solidarity. Co Vám osobně účast na shromáždění a Foru přinesla? Během těch několika dnů jsem si intenzívně uvědomovala, jak je Charita obrovská celosvětová organizace a my jsme její součástí. Toto uvědomění si sounáležitosti na chvíli dalo zapomenout na drobné denní potíže, na pracovní neúspěchy…. Ty pocity lze těžko vyjádřit, ale cítila jsem velkou sílu pro budoucí práci. A snažím se tento pocit přenést ke každému člověku, který poslání Charity Marta Fišerová dennodenně naplňuje. Z DOMOVA – Co se děje v Charitě Indický biskup Moras opět děkoval českým dárcům V druhém prázdninovém týdnu Diecézní charita Hradec Králové již potřetí hostila biskupa Bernarda Morase z indické diecéze Belgaum, který je garantem společného projektu Adopce na dálku. Biskup Moras přijel především povzbudit a poděkovat všem českým sponzorským rodičům za jejich podporu, bez které by děti z chudých rodin v indickém státě Severní Karnataka nemohly navštěvovat školu a vzdělávat se. Kromě setkání s dárci v Hradci Králové navštívil biskup Dům pokojného stáří v Kerharticích, skautský tábor na Vrchní Orlici u Neratova, kde ho vítaly krojované dívky chlebem a solí, charitní Lékárnu sv. Lukáše ve Veselí nad Moravou a projekty v Havlíčkově Brodě a v Humpolci. Za pouhé tři roky existence královéhradeckého projektu se podařilo do českých „adoptivních rodin“ umístit již téměř sedm stovek chudých indických dětí z diecéze Belgaum. Všechny sponzorované děti v současné době chodí pravidelně do školy, což nebývá v Indii vůbec samozřejmostí. Ke studiu přistupují sponzorované děti zodpovědněji než v minulosti a jejich výsledky ve škole jsou mnohem lepší. Všechny sponzorované děti mají opravdový zájem dokončit povinnou školní docházku a některé z nich by rády pokračovaly v profesním vzdělávání. Poté si chtějí najít dobrou práci a pomáhat svým rodinám. Většina dívek by se ráda stala zdravotní sestřičkou nebo učitelkou, -jakachlapci preferují technické obory. Biskup Bernard Moras. Foto: Jiří Kopáč Ředitel DCHO-O Jiří Hořínek (vlevo) předává pohár. Bezdomovci z Ostravy získali pohár Putovní pohár turnaje Samaritán Open ozdobí po klání bezdomovců na celý rok vitrínku trofejí ostravského charitního domu sv. Františka. O titul nejlepšího fotbalového mužstva se v malé kopané utkali v konkurenci dvanácti azylových domů z celé České republiky. Zelený trávník hřiště TJ Svinov přivítal týmy ubytoven Armády spásy, Charit, Slezské diakonie a dalších institucí 13. září. Při hře se nejvíce dařilo vítěznému mužstvu Charitního domu sv. Františka z Ostravy a týmu azylového domu Armády spásy Opava. Třetí místo vybojovali klienti azylového domu Bethel Karviná nad kolegy z azylového domu v Řepčíně u Olomouce, kteří tak přišli o pohár z loňské soutěže. V týmu charitního domu Samaritán Olomouc hrála dokonce i žena. „Našim vybuchli Foto: František Kufa dva hráči, tak jsme tady do počtu. Bereme to trochu jako výlet,“ říká Ivana Krásová, která přijela podpořit tým svého přítele Ladislava Sedláčka. Ten patří ke klientům azylového domu a jedné z opor mužstva. „Celý život jsem dělal atletiku a sportovní parašutismus pod Duklou Prostějov,“ říká prošedivělý muž sportovní postavy. Na hřišti s ním měli co dělat i o dvacet let mladší soupeři. Svérázný pár nemá na Olomoucku obdoby. Vzhledem k tomu, že není možné, aby mužská ubytovna umožnila azyl také ženě, žijí společně v lese. Život ve stanu kousek za Svatým Kopečkem jim vyhovuje téměř celý rok. Na turnaji startovali oba v barvách charitního domu také s vděčností za pomoc v jejich spartanském životě. „Charitní dům nám vychází vstříc. Můžeme tam přespat, když uhodí silné mrazy a především nám pomáhají udržovat hygienu.“ -psivysvětluje Ivana Krásová. Domovu v Libošovicích je deset let Slavnostní bohoslužbou, vztyčení charitní vlajky a koncertem dechové hudby oslavili 10. srpna své desetileté výročí v Domově pokojného stáří v Libošovicích u Sobotky. Mši v kostele sv. Prokopa byl přítomen převor břevnovského kláštera P. Prokop Siostrzonek a zástupce hejtmana Královéhradeckého kraje Vladimír Derner. Poté krojovaný průvod soboteckých baráčníků za tónů fanfár vztyčil vlajku České katolické charity na prostranství před charitním domem. Během deseti let se podařilo v objektu vybudovat zařízení na vysoké úrovni. O sedmadvacet obyvatel zde pečuje několik zdravotních sester, kuchařek a čtyři chlapci na -mapecivilní službě. Nejstaršímu klientovi je devadesát tři let. Žirečtí rozezněli zvonkohru V rámci Svatoanenských slavností v Domově sv. Josefa v Žirči u Dvora Králové se po mnoha letech rozezněla unikátní zvonkohra, kterou kdysi věnoval žirečským jezuitům hrabě Špork ze sousedního Kuksu. Na varhany a zmíněnou zvonkohru koncertovali Václav Uhlíř a Vít Havlíček. Nádvoří bývalého jezuitského kláštera, kde dnes Domov sídlí, patřilo písničkářkám Evě Henychové a Janě Bauerové, která posluchačům předvedla hru na kantele a sopránovou lyru. Atmosféru svatoanenské pouti korunovali Vladimír Merta a Jana Lewitová s písněmi sefardských Židů. V srpnu do Žirče zavítal v rámci festivalu ba- rokního divadla Theatrum Kuks flétnista Jiří Stivín, kterého doprovodil na zvonkohru varhanní mistr Václav Uhlíř. Vrcholem kulturní sezóny byl zářijový benefiční koncert skupiny Hradišťan s Jiřím Pavlicou na nádvoří barokního areálu Kuks. Výtěžek tohoto koncertu (207 tisíc Kč) je určen na zřízení výtahu pro -kronové třetí oddělení Domov sv. Josefa. 11 Z DOMOVA – Co se děje v Charitě Vesnička soužití se má k světu Zvítězili jsme nad skeptiky! Radují se lidé z Diecézní charity ostravsko-opavské a občanského sdružení Vzájemné soužití, kteří se po katastrofické povodni v roce 1997 pustili do projektu společného bydlení českých a romských rodin. „Před rokem jsem si přečetla v novinách katastrofické scénáře, že do roka a do dne Vesnička soužití padne. Nic z toho se nenaplnilo. Projekt se rozvíjí velmi slibně,“ uvedla romská poradkyně Magistrátu města Ostravy Lýdie Poláčková. Její slova potvrdil i ředitel Diecézní charity ostravsko-opavské, která vesničku před rokem předala do užívání třiceti rodinám. „S jedním člověkem jsem se dokonce vsadil o karton šampaňského. Před několika dny přišel a donesl kartony dva. Úspěch Vesničky Romové popáté na Svatém Kopečku V pořadí již 5. Romská pouť se konala 13. září na Svatém Kopečku u Olomouce. Charita Olomouc, tradiční pořadatel pouti, na ni pozval Romy z farností celé olomoucké arcidiecéze. Na tři sta účastníků putovalo od úpatí poutní aleje v Samotíškách k bazilice Navštívení Panny Marie. Při liturgii tradičně zazněly romské zpěvy. Po skončení mše svaté následoval kulturní a zábavný program, v němž vystoupily romské skupiny a pro děti byl připraven skákací hrad. -got- Vesnička soužití dnes. soužití jsme hned oslavili,“ dodal s úsměvem ředitel Jiří Hořínek. Od slavnostního otevření uplynul 17. září jeden rok. Vesnička soužití v Ostravě-Muglinově je unikátní projekt soužití romského a neromského obyvatelstva na -psiobčanských principech. V Plzni oslavili desáté jubileum Diecézní charita Plzeň (DCHP)si 17. října připomněla 10. výročí svého založení. Součástí oslav byla prezentace činnosti jednotlivých Charit v plzeňské diecézi v konferenčním sále Západočeského muzea. Po slavnostní mši v katedrále sv. Bartoloměje předal Nadační fond Most naděje zástupcům pěti domovů pro matky s dětmi v tísni šeky na 50 tisíc korun. Oslavy vyvrcholily v prostorách učebny plzeňského biskupství. Diecézní charita plní na území Plzeňského a Karlovarského kraje roli řídícího, servisního Chráněný byt na Třebíčsku Denní stacionář pro osoby mentálně a kombinovaně postižené v Třebíči zprovoznil pro své klienty první chráněný byt. Na jeho vybavení a také na podporu zaměstnání osobních asistentů přispěla Tříkrálová sbírka. Pro rodiče, kteří bydlí se svými dětmi celý život, může být náhlé odloučení velkým šokem. Ilustrační foto Pavel Siuda. Někteří klienti si proto nejdříve vyzkoušejí týdenní samostatný pobyt. „Je třeba rodičům ukázat, že to může dobře fungovat,“ říká ředitel třebíčské Oblastní charity Petr Jašek a dodává: „Program chráněného bydlení jsme teprve nastartovali, je to první byt, který máme. Věřím, že -dtkv budoucnu získáme ubytování s většími prostorami.“ 12 Foto: Pavel Siuda a koordinačního centra. Řídí činnost dvaceti tří farních a oblastních Charit a Městské charity Plzeň. V rámci DCHP působí už dvacet pět profesionálních zařízení a řada samostatných projektů - domovy pro matky s dětmi v tísni, domovy a buňky napůl cesty pro mladé lidi opouštějící dětské domovy, azylové domy pro bezdomovce, domovy pokojného stáří pro seniory a zdravotně postižené, stacionáře pro seniory a zdravotně postižené, charitní šatníky atd. -ik- iN Z E R C E Charita Javorník hledá zdravotní sestry pro DPS Požadujeme: Minimálně 1 rok odborné praxe. Nabízíme: Samostatnou tvůrčí práci. Ubytování. Plat dohodou. Kontakt: Petr Kučerka, tel: 604 645 350, 584 440 217. Adresa: Charita Javorník, Lidická 89, 790 70 Javorník E-mail: [email protected]. Z DOMOVA – Co se děje v Charitě Sen vstává z popela Tříkrálová sbírka pomohla rodině po požáru Horké květnové slunce rozpalovalo střechy stavení, roztroušených v malebných údolích Valašska. Krajinu náhle ohlušily sirény hasičských aut. Kamenitá cesta ze Zubří do obce Zašová hasiče spíše zdržovala, když pospíchali k hořícímu stavení. Dům byl téměř celý v plamenech. Jeho obyvatelé, zaujatí prací na zahradě, totiž zpozorovali oheň až ve chvíli, kdy bylo na hašení pozdě. Nejprve odváděli koně, ovce, prasata. Hasiči strhli střechu a hospodářskou budovu, ale plameny už přeskočily na obytnou část domu. Proudy vody řádění ohně konečně zastavily. Rodina Hegerových – rodiče a pět dětí – se snažili zachránit, co se dalo. V bezpečné vzdálenosti od doutnajícího zbořeniště kupily na hromadu vodou slité haldy oblečení a promáčené knihy. První noc, naštěstí teplou, strávila rodina pod nebeskou klenbou. Manželé Hegerovi jsou vysokoškoláci – Pavel je klinický psycholog. Do Zašové se přistěhovali před časem. S jedním vlastním a čtyřmi osvojenými mentálně postiženými dětmi tu klopotnou prací uskutečňovali svoji myšlenku – soběstačný život v přírodě ve společenství zdravých a postižených lidí. Na každodenní život si vydělávali prací na farmě. Teď jejich sen ležel v troskách. Při všem neštěstí je potěšilo alespoň živé a nezraněné prasátko, které objevili při prohledávání doutnajících trosek. Bůh však miluje své děti, a tak ani Hegerovy nenechal bez pomoci. Charita Rožnov jim okamžitě darovala 30 tisíc korun, od místostarosty obce Zašová dostali maringotku. Obec uspořádala sbírku, která vynesla sto tisíc korun. Sbíralo se i v kostele. „Jednu kasičku nám ukradli,“ povzdechl si ředitel Charity Rožnov Vít Kalman. Do dalších kasiček se sbíralo v okolních obcích. Rokovali zastupitelé Zašové a Zubří, o možnost pomoci se zajímaly Diakonie, Adra a Charity z Rožnova a Valašského Meziříčí, které pomoc koordinovaly. Po několika schůzkách padlo rozhodnutí: je třeba postavit nové obydlí. Kvůli rychlému provedení byl zvolen dřevěný typ konstrukce a přihlédlo se také k možnosti levnější dodávky dřeva. Na koordinaci stavby byl dokonce rodině přidělen odborník. Hegerovi zatím svépomocí opravují to, co po požáru zbylo z domu. Zrenovovali obvodové zdivo a objekt zastřešili. Zateplením půdy vznikly prostory, v nichž rodina může přespávat. Podařilo se zajistit celkem 1 366 486 Kč na krytí výstavby domu. Nyní se připravují základy a hrubá stavba s kuchyní a sociálním zařízením. Rozpočet této fáze je stanoven na celkem 1,8 mil Kč. Na jeho pokrytí se podílí Sdružení Česká katolická charita z krizového fondu Tříkrálové sbírky, Církev českobratrská evangelická, Adra, Charity v olomoucké arcidiecézi, obce Prevence migrace z Moldavska poradenské centrum, anonymní telefonní linka a informační stránka na internetu. Důležitou součástí projektu byla spolupráce se zastupitelským úřadem ČR v Bukurešti. V následujících třech letech bude projekt pokračovat informační kampaní. Stabilizační část projektu tvoří tříletý zemědělský program a vzdělávací a výchovný program pro děti a mládež. Na programech spolupracují Charita, místní správa a farnosti. Zemědělský program je určen pro 15 mladých rodin s dětmi z obcí Raškov a Katerinovka. Charita jim zakoupí traktor, pluh a vlečku, s nimiž sklidí rodiny letošní úrodu. Pro parkování strojů vybudují rodiny vlastními silami garáž. Příští rok Charita uhradí rodinám nákup osiva a další stroje, v roce 2005 se bude částečně podílet na nákupu osiva. Od Předcházet nelegální migraci z Moldavska a stabilizovat vnější migraci je hlavním cílem projektu, který Sdružení Česká katolická charita provozuje již třetí rok v Moldavsku. Projekt je financován z prostředků rozvojové zahraniční pomoci, gestorským resortem je české ministerstvo vnitra. Podle Květy Princové, vedoucí humanitárního oddělení, se projekt v uplynulých dvou letech soustředil na prevenci migrace. „Ve spolupráci s IOM jsme vypracovali materiál, který v rumunštině a ruštině informuje občany Moldavska o migrační situaci u nás, o legálních možnostech pobytu i rizicích nelegálního pobytu,“ dodala Princová. V Kišiněvě bylo zřízeno Zubří a Zašová a Výbor Dobré vůle Olgy Havlové. Počítá se se spoluúčastí rodiny. Nyní jsou rozjednané žádosti na Zlínském kraji a ve společnosti Člověk v tísni. Dva lidé se kdysi rozhodli opustit pohodlí městského života. Přijali za své děti s mentálním postižením, na dluh zakoupili hospodářství, na němž již po šest let denně uvádějí v život svůj „soukromý miniprojekt“. Osvojené děti vychovávají v křesťanském duchu, sami je učí všem dovednostem potřebným k životu na farmě. Ta by dětem měla nabídnout nejen domov, ale v dospě- Rekonstrukce hospodářské části. Foto: autorka losti také obživu. „I sám pro sebe jsem si musel uvědomit všechny souvislosti, proč této rodině pomáháme více než ostatním, kteří kdy vyhořeli. V podstatě jsou naší konkurencí, ale my přece nejsme podnikatelé, abychom museli takto přemýšlet,“ zdůvodnil ředitel rožnovské Charity Vít Kalman. Horké léto uplynulo jako voda, ale Hegerovi ještě nebydlí. Stále je potřeba pomoci štědrých lidí při zaplňování mezer v rozIvana Jeništová počtu celého projektu. roku 2005 budou částí výnosů zásobovány jídelny školek a jídelen mládeže v místě charitního projektu v Rybnici a Raškově. Vzdělávací a výchovný program je určen pro 15 dětí z nejchudších rodin a dětí z ulice, které se budou vzdělávat v Charitě Rybnica, stotisícovém městě v Podněstří. Letos bude zřízena učebna s knihovnou, počítačem a videem a místnost pro osobní hygienu s pračkou. Příští rok naváže na tento program provoz šicí dílny, která bude sloužit také jako nabídka kurzů pro ženy a dívky. Dřevařská dílna bude vybudována v obci Raškov, kde je charitní dětský domov pro chlapce. V roce 2005 se projekt zaměří na vybudování několika samostatných dílen, které by měly zajistit samofinancování vzdělávacího projektu -mikpro děti z ulice a chudé děti. 13 Humanitární pomoc DO ZAHRANIČÍ Léky pro Irák Jindřich Štreit fotografoval na Kavkaze „Jsem hrdý na to, že jsem Čech. Způsob, jakým v Čečensku a v Ingušsku pracuje Česká katolická charita a jiné humanitární organizace, mne naplnil hrdostí. Ať jsme přišli kamkoli, všude nás vítali a děkovali za českou pomoc.“ Těmito slovy vylíčil své první dojmy z cesty po severním Kavkazu fotograf Jindřich Štreit. Ten v doprovodu humanitárního pracovníka Sdružení ČKCH Martina Váně cestoval v srpnu a v září po severním Kavkaze, aby zde dokumentoval každodenní život ve městech a na vesnicích, v uprchlických táborech a charitních dětských centrech. Jindřich Štreit již procestoval řadu zemí světa. Svůj pobyt na Kavkaze označil za jedem z nejsilnějších zážitků. Ze sto osmdesáti nafocených filmů Štreit připravuje -jou-, foto: Jindřich Štreit knihu s názvem: Tak blízko, tak daleko. Jeden a půl tuny antibiotik a vitamínů pro děti v celkové hodnotě jeden milion korun vypravilo Sdružení Česká katolická charita do Iráku. S humanitární zásilkou z Prahy do irácké Basry odletělo v polovině července letadlo ministerstva obrany. „Získali jsme léky od českých dárců a díky penězům ze sbírkového konta SČKCH a spolupráci s ministerstvem obrany jsme je dopravili do Iráku,“ uvedla vedoucí humanitárního oddělení Květa Princová. Zásilka směřovala do Basry, kde pracuje česká polní nemocnice. Náklad doprovázel pracovník humanitárního oddělení SČKCH Martin Váně. Ten spolupracoval s lékaři z české nemocnice při výběru tří iráckých nemocnic a zajistil předání zásilky přímo v nemocnicích. Česká charita poslala letos na jaře své sesterské organizaci v Iráku jeden tisíc dolarů na vybavení mobilních zdravotnických center. Charita vyhlásila v březnu sbírku na pomoc obětem iráckého válečného konfliktu, na kterém se do poloviny července sešlo více než sto tisíc korun od -mikčeských dárců. Znovu v romské osadě v Kojaticích V romské osadě Kojatice na východním Slovensku o letních prázdninách probíhal již podruhé humanitární projekt na pomoc dětem. Prostřednictvím volnočasových, vzdělávacích, výchovných a sportovních aktivit jim chtěl zprostředkovat nové zkušenosti, dovednosti a návyky a posílit jejich sebevědomí. Projekt zajišťovaly dva dobrovolnické týmy pod vedením koordinátora z litoměřické Diecézní charity. Prostředky na realizaci byly uvolněny z výtěžku letošní Tříkrálové sbírky, určeného na humanitární pomoc do zahraničí. Navíc se podařilo rozšířit projekt o opravu příjezdové cesty k osadě, a vyslat další dobrovolnický tým do romských komunit ve městě Stropkov, který v místě působil v rámci komunitního centra Arcidiecézní -rscharity Košice. Novinky z nakladatelství Portál M. Drlík Z. Vybíral J. Jandourek Český lékař v srdci Afriky Lži, polopravdy a pravda v lidské komunikaci Úvod do sociologie Autor popisuje své dobrovolnické působení ve Středoafrické republice, kde zakládal ambulance, v primitivním prostředí léčil a operoval, dělal porodníka, šamana i vychovatele současně. Odvezl si množství nevšedních zážitků, které poutavě přibližuje čtenářům. brož., 152 s., 149 Kč Proč nás druzí v komunikaci často klamou a jaké prostředky k tomu používají? Poprvé v češtině vychází knížka, která se těmto otázkám systematicky věnuje. brož., 176 s., 229 Kč Stručný úvod poslouží dobře každému, kdo potřebuje získat rychlou orientaci v sociálním dění a společenských problémech současnosti z hlediska sociologie (sociální jednání, socializace, skupina a společnost, politika, ekonomie, náboženství, kultura aj.). brož., 232 s., 235 Kč Portál, s.r.o. Klapkova 2, 182 00 Praha 8, telefon: 283 028 202, fax: 283 028 208 e-mail: [email protected], www.portal.cz 14 Postřehy z pobytu na Slovensku Skryté bohatství romské kultury Vloni jsme začali navštěvovat romské lokality v okrese Prešov a připravili jsme projekt zaměřený na výchovu a vzdělávání romské mládeže v osadě Kojatice, která se nachází asi sto metrů za posledními domy stejnojmenné obce. Podle údajů z posledního sčítání lidu žije v osadě 130 Romů, ale číslo se neustále mění. Na první pohled působí osada zbědovaným dojmem. Domky jsou postaveny z nepálených cihel a vybaveny nejnutnějším zařízením: stůl, kamna a postel. V některých se tísní až 18 lidí. Do všech je zavedena elektřina, ale v osadě jsou jen tři oficiální přípojky, do zbytku osady je zavedena načerno. Podle způsobu napojení se dá vysledovat příslušnost k rodinám i rozložení solidárních sítí. V osadě žijí tři rody – Giňovi, Kalejovi a Ferkovi. Je obtížné vyznat se v rodinných vazbách, ale je to nutný předpoklad pro jakékoliv působení v osadě. V osadě je stoprocentní nezaměstnanost, část obyvatel je zaměstnána na veřejně prospěšných pracích - od zavedení sociální reformy na Slovensku musí každý, kdo pobírá sociální dávky, odpracovat měsíčně 20 hodin ve prospěch obce. Generace třicátníků a čtyřicátníků ještě vlastní výuční listy, ale kvůli celkové míře nezaměstnanosti se jim nedaří získat zaměstnání, což odrazuje mladou generaci od touhy po vzdělání. Lidé tak pomalu ztrácejí pracovní návyky. Čas od času vyjede někdo za prací „na Čechy“, a vydatně tak pomůže rodinnému rozpočtu. Život v osadě plyne v neměnném koloběhu denních činností, občas narušeném mimořádnou událostí a především neustálým bojem o přežití období mezi dvěma sociálními dávkami. Den jejich výplaty je slavností. Šťastnější nezadlužené rodiny nemusejí vracet peníze s vysokými úroky „úžerníkům“ (lichvářům), a mohou tak zabezpečit rodinu na celý měsíc. Ten den jsou místní koloniály v obležení: nakupuje se mouka (až 100 kg na rodinu), brambory olej, cukr a káva. Děti šťastně pobíhají se sladkostmi v rukou. A samozřejmě se kupuje alkohol a cigarety. Přestože nás celý měsíc Romové žádali o půjčky a cigarety, jsou tento den štědří a půjčené peníze zpravidla poctivě vracejí. Do noci se pak pije a hýří a v opilosti dochází ke konfliktům a hádkám. Mnohdy jsme museli ošetřovat vážná zranění. To trvá asi deset dní. Poté muži celé dny polehávají a léčí se z kocoviny a ženy litují utracených peněz a přemýšlejí, co dětem uvařit. Bílí obyvatelé obce odsuzují Romy za to, že pijí, nepracují a pobírají dávky. Přesto oproti jiným lokalitám nejsou vztahy s majoritou v Kojaticích tak vyhrocené. Snad je to dáno relativně malým počtem Romů. Naší přítomnost lidé v obci tolerovali, měl jsem pocit, že nás vnímají jako někoho, kdo sice nic nezmůže, ale neublíží. Romové jsou pověrčiví, a přestože se téměř všichni hlásí k římskokatolickému vyznání, je jejich náboženský život svérázným souborem křesťanské víry a tradičních představ a pověr. Nejednou se stalo, že nás dospělí při jídle varovali před uhranutím, které se následně léčí rituálem „jagalo pani“ (uhlíková voda). Zajímavé jsou romské těhotenské pověry, podle kterých si těhotná žena nesmí nic odepřít, pokud chce mít zdravé dítě. Proto není výjimečné vidět kouřící či popíjející těhotnou ženu. Letos jsme v osadě působili šest týdnů a díky třídennímu táboru jsme se mohli více přiblížit způsobu a vnímání života lidí z osady. Přestože pracuji jako migrační asistent a denně se setkávám s lidmi z nejrůznějších koutů světa, stále více nabývám přesvědčení, že kultura romských osad je unikátní a jedinečná v evropských poměrech, a člověka, který se odhodlá přiblížit se lidem v osadě, překvapuje, kolik bohatství se skrývá pod zdánlivě jasným povrchem prvních dojmů. Roman Striženec, poradna pro uprchlíky a migranty DCH Litoměřice Generální partner Sdružení Česká katolická charita Adresy Sdružení Česká katolická charita prezident P. Ing. Miloslav Fiala, OPraem. Vladislavova 12, 110 00 Praha 1 tel.: 296 243 344, fax: 296 243 333 e-mail: [email protected], internet: www.charita.cz Diecézní charita Brno ředitel Ing. Bc. Oldřich Haičman, prezident P. Josef Zouhar Kpt. Jaroše 9, P. O. Box 635, 661 35 Brno tel.: 545 426 611, fax: 545 426 613 e-mail: [email protected], internet: www.dchbrno.caritas.cz č. konta 1583741-621/0100 KB Brno-město Diecézní charita České Budějovice ředitelka Mgr. Michaela Čermáková prezident P. Hugo Pitel, OPraem. Kanovnická 16, 370 01 České Budějovice tel.: 386 353 120, fax: 386 360 284 e-mail: [email protected], internet: www.charitacb.cz č. konta 1000039938/5500 Raiffeisenbank ČB Diecézní charita Hradec Králové ředitel RNDr. Jiří Stejskal, prezident Mons. Josef Suchár Velké nám. 32, 500 01 Hradec Králové tel.: 495 063 135, fax: 495 063 134 e-mail: [email protected], internet: www.hk.caritas.cz č. konta 1006016622/5500 u Raiffeisenbank Hradec Králové Diecézní charita Litoměřice ředitelka Růžena Kavková, prezident Mons. Milan Bezděk viceprezident P. Josef Szeliga Dómské nám. 10, 412 01 Litoměřice tel./fax: 416 731 452, tel.: 416 735 606 e-mail: [email protected], internet: www.dchltm.cz č. konta: 174441-471/0100 KB Litoměřice Arcidiecézní charita Olomouc ředitel Václav Keprt prezident Mons. Josef Šich Křížkovského 6, P. O. Box 27, 771 11 Olomouc tel.: 585 229 380, 585 229 390 fax: 585 229 254 (humanitární sklad) e-mail: [email protected], internet: www.acho.caritas.cz č. konta 681448-811/0100 KB Olomouc Diecézní charita ostravsko–opavská ředitel Ing. Jiří Hořínek, prezident P. Pavel Forgač Kratochvílova 3, 702 00 Moravská Ostrava tel./fax: 596 127 262-4 e-mail: [email protected], internet: www.dchoo.caritas.cz č. konta 196366370257/0100 KB Ostrava Diecézní charita Plzeň ředitel Ing. Jiří Lodr prezident P. Ludolf Josef Kazda, OPraem. Sady 5. května 8, 301 12 Plzeň tel.: 377 221 540, tel./fax: 377 223 861 e-mail: [email protected], www.charita.cz/plzen č. konta 2648062/0300 ČSOB Plzeň Arcidiecézní charita Praha časopis Sdružení Česká katolická charita číslo 3/2003 cena 10 Kč Redakce: Marta Fišerová (vedoucí redaktorka) • Adresa: Časopis Caritas, Vladislavova 12, 110 00 Praha 1, tel./fax: 296 243 341, e-mail [email protected] • Vydává: Sdružení Česká katolická charita, Vladislavova 12, 110 00 Praha 1 • Redakční rada: Miloslav Fiala, Irena Kastnerová, Diana Tuyet-Lan Kosinová (místopředseda), Ivana Jeništová, Jana Karasová, Jan Oulík (předseda), Blanka Pirnosová, Pavel Siuda, Jarmila Sýkorová, Ludmila Tahotná • Typografická úprava, sazba a osvit: Inverze, Podvinný mlýn 669, Praha 9 • Tisk: Zlínské tiskárny a. s. • Podávání novinových zásilek povoleno Českou poštou, s. p. OZJM ředitelství v Brně, č.j. P/ 2-870/97 ze dne 21. 2. 1997 • Registrace: MK ČR E 7670 • Vychází čtyřikrát ročně • Uzávěrka: 15. 9. 2003, vyšlo 27. 10. 2003 • Uzávěrka příštího čísla: 24. 11. 2003, vyjde 15. 12. 2003 Na první straně obálky: Děti ze stacionáře Světluška na letním táboře ve Stebně – foto: František Vlček ředitel Ing. Jaroslav Němec prezident P. Ing. Miloslav Fiala, OPraem. Londýnská 44, 120 00 Praha 2 tel.: 224 246 519, 224 246 573, fax: 222 522 352 e-mail: [email protected], internet: www.charita-adopce.cz č. konta 749-011/0100 KB Praha 2 Domovy duchovních a řeholnic ředitel Ing. Jaroslav Dufek Vladislavova 12, 110 00 Praha 1 tel.: 296 243 330, fax: 296 243 339 e-mail: [email protected] 15 © foto: Jindřich Štreit Generální partner Sdružení Česká katolická charita „Viděno rukama” Pomoc lidem se zrakovým postižením Vladislavova 12, 110 00 Praha 1, tel.: 296 243 344, www.charita.cz, číslo účtu: 369-369369369/0800, v. s. 9086, (platba složenkou: 3690369369369/0800, v. s. 9086), Česká spořitelna, a. s., Praha 1 Dům sv. Cyrila a Metoděje pro zrakově postižené ve Vlaštovičkách u Opavy Knihovna a tiskárna pro nevidomé Karla Emanuela Macana (KTN) – variabilní symbol 9086 – variabilní symbol 9087 Dům, jehož zřizovatelem je Charita Opava, je zatím jediným zařízením pro zrakově postižené lidi v republice, které poskytuje svým obyvatelům domov v duchu samostatnosti a individuality.Dům nabízí trvalé bydlení se zárukou soukromí v 15 samostaných bytových jednotkách s možností vlastního vybavení. Nevidomým a těžce zrakově postiženým občanům tato instituce zpřístupňuje informace i umělecké hodnoty prostřednictvím Braillova slepeckého písma, reliéfní grafiky a zvukových záznamů na magnetofonových kazetách. Největší zájem je o zvukové knihy. Ty mají téměř nenahraditelnou terapeutickou a rehabilitační hodnotu. Kontaktní adresa: Marie Dolenské 19, 746 01 Opava, telefon 553 793 459 Kontaktní adresa: Ve Smečkách 15, 115 17 Praha 1, telefon. 296 326 122 Dětské centrum pro zrakově postižené děti v Grozném Křesťanské sdružení zrakově postižených a jejich příznivců Ave – variabilní symbol 9085 – variabilní symbol 9088 Charitní zařízení je vůbec první mateřskou školkou s programem integrace zrakově handicapovaných dětí na severním Kavkaze. Je součástí dětské školky, kterou navštěvuje třicet dětí předškolního věku a sto zdravých dětí. O děti se starají speciální pedagogové, kteří každému dítěti od 3 do 7 let věnují individuální péči. Sdružení pomáhá slabozrakým a nevidomým při hledání životních jistot a při duchovní orientaci. Pořádá víkendová setkání a tuzemské i zahraniční poutní zájezdy, v létě pak týdenní pobyt s duchovním a kulturním programem. Poskytuje individuální pomoc v oblasti duchovní, případně i sociální a praktické. Součástí sdružení je komorní smíšený pěvecký sbor Ave. Kontaktní adresa: Kateřina Stejskalová, koordinátorka projektu, Sekretariát sdružení Česká katolická charita, Vladislavova 12, 110 00 Praha 1, telefon. 296243 354 Kontaktní adresa: RNDr. Dagmar Koutská, místopředsedkyně, Vladislavova 12, 110 00 Praha 1, telefon: 296243344