60 gymnázium

ALMANACH
60
GYMNÁZIUM
VÁCLAVA HRABĚTE
HOŘOVICE
1948 – 2008
Nihil est annis velocius (Ovidius)
PhDr. Jiří Vlček
ředitel školy
abs. 1977
Prolog
Hora ruit, čas se řítí, tempora
labuntur
tacitisque
senescimus
annis, rychle uplývá čas a my
stárneme, jak tiše jdou roky...
Takové historické výroky i řada
jim podobných platí pro člověka, pro
svět a také pro školu. I pro tu naši.
Hořovické gymnázium slaví 60.
narozeniny. Je ještě v plenkách, nebo
již dorostlo do věku moudrosti a
zkušenosti? Vždyť stejné stáří
(mládí) vykazují např. maturanti 3.A
a 3.B z r 1966, stát Izrael, rozdělení
Koreje či Orwellův román 1984.
Jedním z malých narozeninových
dárků má být i tento almanach.
Počítám-li správně a neopomínám-li
nějaký sborník dřívější, stojí na
5. místě v řadě. Zařadil se za své
předky z let 1969 (tehdy ještě
Výroční zpráva SVVŠ), 1993, 1998
a 2003 a snaží se navázat na jejich
koncepci, přínos a význam („A bove
maiori discit arare minor“).
Je velice potěšitelné, když se od
řady absolventů dozvídáme, že je
pro ně často „základní příručkou,
kde se najde vše“. Pochopitelně že se
tu vše nenajde, na status univerzální
encyklopedie zdaleka neaspiruje, ale
základní data šedesátileté školy tu
lze spolehlivě nalézt.
Při přípravě Almanachu 60 se
škola obrátila se žádostí o příspěvek
literární na vyučující i žáky někdejší
i současné - a naprostá většina z nich
žádosti vyhověla. Zároveň škola
požádala
významné
hořovické
i okolní firmy a společnosti o příspěvky sponzorské, které by
částečně pokryly náklady na vydání
a tím umožnily poskytnout autorské
výtisky zdarma a udržet prodejní
cenu na obecně přijatelné úrovni
(hlavně pro studenty). Po několika
počátečních reakcích oslovených
podniků (vyhýbavých či nulových)
vyklíčila trocha skepse a nezbylo než
se uchýlit k obrannému mechanismu
„sladkého citrónu“ : Fotbalový
velkoklub FC Barcelona se na svých
dresech obejde bez jakýchkoliv
reklamních nápisů a propaguje,
patrně bezplatně, pouze dětský fond
OSN Unicef. Bude tedy jakousi
hrdou „malou hořovickou Barcou“
i zdejší gymnázium. Avšak FC
Barcelona má po celém světě na 50
milionů příznivců, tak si to snadno
může dovolit... Tolik fanoušků naše
škola asi opravdu nemá.
Naštěstí
zmíněná
frustrace
netrvala dlouho, další hořovické
i okolní společnosti odpověděly
kladně, deklarovaly svou finanční
vstřícnost a potvrdily tak, že si
opravdu jsou vědomy významu
gymnaziálního školství pro region.
Patří jim upřímný a velký dík!
Abecedně :
1
Buzuluk, a.s., Komárov, Jednota SD
Hořovice, Kostal CR, spol. s r.o.,
Černín, Městská akciová společnost
Hořovice, a.s., Obchodní tiskárny
Hořovice, a.s., Saint-Gobain Sekurit
ČR, spol. s r.o., Hořovice, Solitera,
spol. sr.o., Hořovice, Terasoft, a.s.,
Hořovice.
Základem Almanachu 60 je opět
seznam
všech
gymnaziálních
absolventů a vyučujících. Tentokrát
zase v tradičním a osvědčeném
pořadí – podle jednotlivých tříd
a roků. Nezapomíná se ani na
vyučující a studenty současné. Tento
korpus je „pocukrován“ trochou
statistiky, tentokráte obohacené
zajímavým
srovnáním
vývoje
prospěchu, jejž akribicky sestavil
Mgr. Martin Komínek.
Snad čtenáře potěší i spousta
fotografií z historie školy, jimž dal
iniciativně a ochotně elektronickou
podobu Ing. Josef Ehl, absolvent
z roku 1962.
Další podstatnou část almanachu
tvoří příspěvky absolventů, nynějších studentů, současných i dřívějších vyučujících. Jejich určujícím
rysem je rozmanitost, pestrost a
naprostá volnost žánrová (reminiscence, reflexe, pojednání, beletrie, ...), tematická a názorová. A
samozřejmě též věková několikagenerační rozdílnost. Nejmladšího
přispěvatele (15 let) dělí od
nejstaršího (87 let) úctyhodných 72
roků!
I tímto způsobem se snažíme
podpořit jakési sekundární gymnaziální heslo, vetknuté i do názvu
zdejšího školního vzdělávacího
programu, „tradice i otevřenost“. To
nikterak
nekoliduje
s heslem
„hlavním“, motivickým i motivačním – „aby se ve škole studující,
vyučující, absolventi i návštěvníci ,
slovem všichni, pokud možno cítili
dobře“.
O to se škola chce a musí snažit,
potom zůstane i pro své absolventy
i po letech tou milou „starou
boudou“, odkud vykročili ke svým
profesním i životním úspěchům
a kam se rádi vracejí.
Škola
se
upřímně
raduje
z každého úspěchu svého studenta
i absolventa, potvrdí si, že studium
v ní má smysl, že cesty odtud
prakticky do kterékoliv sféry veřejného života jsou otevřené.
Že to platí v oblastech „tradičních“ (umělecká, vědecká, mediální), víme dávno, akční rádius se
v poslední době potěšitelně rozšiřuje
i do kruhů jiných, „otevřených“.
Tři příklady za všechny. Někdejší
„prvák“ ze školního roku 1990/91
Ing. Jiří Plecitý, MPA, se jako ryba
pohybuje ve vodách Evropské
komise v Bruselu, spokojená studentka primy až tercie z let 19982001 Alizée Poulíčková nosí
korunku
Miss
Belgie
2008
a ztepilý absolvent z r. 2005 Petr
Koukal se coby badmintonový mistr
ČR pilně přípravuje na pekingskou
olympiádu.
Příjemné počtení i listování
čtenářům, velký dík všem autorům !
2
Alizée Poulíčková coby studentka primy (na horní fotografii sedící druhá
zprava) a jakožto Miss Belgie 2008 (na fotografii dole)
3
PhDr. Jiří Vlček
ředitel školy
abs. 1977
Prolog
Hora ruit, čas se řítí, tempora
labuntur
tacitisque
senescimus
annis, rychle uplývá čas a my
stárneme, jak tiše jdou roky...
Takové historické výroky i řada
jim podobných platí pro člověka, pro
svět a také pro školu. I pro tu naši.
Hořovické gymnázium slaví 60.
narozeniny. Je ještě v plenkách, nebo
již dorostlo do věku moudrosti a
zkušenosti? Vždyť stejné stáří
(mládí) vykazují např. maturanti 3.A
a 3.B z r 1966, stát Izrael, rozdělení
Koreje či Orwellův román 1984.
Jedním z malých narozeninových
dárků má být i tento almanach.
Počítám-li správně a neopomínám-li
nějaký sborník dřívější, stojí na
5. místě v řadě. Zařadil se za své
předky z let 1969 (tehdy ještě
Výroční zpráva SVVŠ), 1993, 1998
a 2003 a snaží se navázat na jejich
koncepci, přínos a význam („A bove
maiori discit arare minor“).
Je velice potěšitelné, když se od
řady absolventů dozvídáme, že je
pro ně často „základní příručkou,
kde se najde vše“. Pochopitelně že se
tu vše nenajde, na status univerzální
encyklopedie zdaleka neaspiruje, ale
základní data šedesátileté školy tu
lze spolehlivě nalézt.
Při přípravě Almanachu 60 se
škola obrátila se žádostí o příspěvek
literární na vyučující i žáky někdejší
i současné - a naprostá většina z nich
žádosti vyhověla. Zároveň škola
požádala
významné
hořovické
i okolní firmy a společnosti o příspěvky sponzorské, které by
částečně pokryly náklady na vydání
a tím umožnily poskytnout autorské
výtisky zdarma a udržet prodejní
cenu na obecně přijatelné úrovni
(hlavně pro studenty). Po několika
počátečních reakcích oslovených
podniků (vyhýbavých či nulových)
vyklíčila trocha skepse a nezbylo než
se uchýlit k obrannému mechanismu
„sladkého citrónu“ : Fotbalový
velkoklub FC Barcelona se na svých
dresech obejde bez jakýchkoliv
reklamních nápisů a propaguje,
patrně bezplatně, pouze dětský fond
OSN Unicef. Bude tedy jakousi
hrdou „malou hořovickou Barcou“
i zdejší gymnázium. Avšak FC
Barcelona má po celém světě na 50
milionů příznivců, tak si to snadno
může dovolit... Tolik fanoušků naše
škola asi opravdu nemá.
Naštěstí
zmíněná
frustrace
netrvala dlouho, další hořovické
i okolní společnosti odpověděly
kladně, deklarovaly svou finanční
vstřícnost a potvrdily tak, že si
opravdu jsou vědomy významu
gymnaziálního školství pro region.
Patří jim upřímný a velký dík!
Abecedně :
1
Buzuluk, a.s., Komárov, Jednota SD
Hořovice, Ing. Jaroslava Bruthansová, daňové poradenství, Kostal
CR, spol. s r.o., Černín, Městská
akciová společnost Hořovice, a.s.,
Obchodní tiskárny Hořovice, a.s.,
Saint-Gobain Sekurit ČR, spol.
s r.o., Hořovice, Ing. Jan Schwippel,
CSc., poslanec Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR a Ing. Jan Skopeček, středočeský krajský zastupitel,
Solitera, spol. sr.o., Hořovice,
Terasoft, a.s., Hořovice.
Základem Almanachu 60 je opět
seznam
všech
gymnaziálních
absolventů a vyučujících. Tentokrát
zase v tradičním a osvědčeném
pořadí – podle jednotlivých tříd
a roků. Nezapomíná se ani na
vyučující a studenty současné. Tento
korpus je „pocukrován“ trochou
statistiky, tentokráte obohacené
zajímavým
srovnáním
vývoje
prospěchu, jejž akribicky sestavil
Mgr. Martin Komínek.
Snad čtenáře potěší i spousta
fotografií z historie školy, jimž dal
iniciativně a ochotně elektronickou
podobu Ing. Josef Ehl, absolvent
z roku 1962.
Další podstatnou část almanachu
tvoří příspěvky absolventů, nynějších studentů, současných i dřívějších vyučujících. Jejich určujícím
rysem je rozmanitost, pestrost a
naprostá volnost žánrová (reminiscence, reflexe, pojednání, beletrie, ...), tematická a názorová. A
samozřejmě též věková několikagenerační rozdílnost. Nejmladšího
přispěvatele (15 let) dělí od
nejstaršího (87 let) úctyhodných 72
roků!
I tímto způsobem se snažíme
podpořit jakési sekundární gymnaziální heslo, vetknuté i do názvu
zdejšího školního vzdělávacího
programu, „tradice i otevřenost“. To
nikterak
nekoliduje
s heslem
„hlavním“, motivickým i motivačním – „aby se ve škole studující,
vyučující, absolventi i návštěvníci ,
slovem všichni, pokud možno cítili
dobře“.
O to se škola chce a musí snažit,
potom zůstane i pro své absolventy
i po letech tou milou „starou
boudou“, odkud vykročili ke svým
profesním i životním úspěchům
a kam se rádi vracejí.
Škola
se
upřímně
raduje
z každého úspěchu svého studenta
i absolventa, potvrdí si, že studium
v ní má smysl, že cesty odtud
prakticky do kterékoliv sféry veřejného života jsou otevřené.
Že to platí v oblastech „tradičních“ (umělecká, vědecká, mediální), víme dávno, akční rádius se
v poslední době potěšitelně rozšiřuje
i do kruhů jiných, „otevřených“.
Tři příklady za všechny. Někdejší
„prvák“ ze školního roku 1990/91
Ing. Jiří Plecitý, MPA, se jako ryba
pohybuje ve vodách Evropské
komise v Bruselu, spokojená studentka primy až tercie z let 19982001 Alizée Poulíčková nosí
korunku
Miss
Belgie
2008
a ztepilý absolvent z r. 2005 Petr
Koukal se coby badmintonový mistr
ČR pilně přípravuje na pekingskou
olympiádu.
Příjemné počtení i listování
čtenářům, velký dík všem autorům !
2
Alizée Poulíčková coby studentka primy (na horní fotografii sedící druhá
zprava) a jakožto Miss Belgie 2008 (na fotografii dole)
3
Okresní národní výbor v Hořovicích.
C.j.: 32.053/47.
Věc:
Hořovice dne 30.listopadu 1947
Zřízení státního reálného gymnasia v Hořovicích.
rakovnického o celkovém počtu asi
20,000 obyvatel. Jde tedy celkem
asi o 66,000 obyvatel, žijících na
území o rozloze asi 600 km.2, které
nemá ve svém přirozeném středisku
žádné úplné střední školy.
Místní potřeba střední školy pro
tento kraj jest tedy nejen dána, ale
je též nepochybně prokázána
frekvenci žactva ve zřízených již
3 vyšších třídách reálného gymnasia, které mají po 35 - 40 žácích.
2./ Nejbližší střední školy jsou
od většiny těchto obcí vzdáleny 20 30 km, při čemž nutno vzíti v úvahu
ještě nedostatek komunikací a horský terén tohoto kraje.
Je neuvěřitelné, že právě ti
nejmenší žáci středních škol, ve
věku 11 - 15 let, musí denně dojížděti 20 - 30 km, tráviti 5 hodiny
i více na cestách a bylo by snad
zbytečným prokazovati všeobecně
známé zkušenosti, jak takové denní
jízdy těmto žákům škodí, jak jsou
zdrojem různých nemocí, najmě
tuberkulosy, která v našem kraji
dosud neúprosné řádí, jak tito žáci
přichází do školy unaveni fysicky
i duševně, nehledě k úrazům a všem
ostatním stinným stránkám, které
vyplývají z dlouhého denního
dojíždění do školy.
3./ Převážnou většinu obyvatelstva těchto obcí tvoří dělnictvo
Na okresním sjezdu, konaném
dne 30, listopadu 1947 v Hořovicích, usnesl se okresní národní
výbor v Hořovicích a přítomní
delegáti všech 55 obcí okresu hořovického, spolu se zástupci všech
politických stran a přítomným
občanstvem, na této
resoluci:
Ve školním roce 1947/48 zaniká
v Hořovicích učitelský ústav. Místo
něho byly zřízeny příslušným
výnosem ministerstva školství 4
vyšší třídy státního reálného
gymnasia, čímž snad bylo dáno
příslušnými úředními činiteli na
jevo, že nepomýšlí nechati naše
okresní město bez střední školy, že
však k definitivnímu vyřešení této
otázky přikročí teprve po provedení
připravované středoškolské reformy.
Obyvatelstvo okresu hořovického nepokládá toto řešení za
vyhovující a žádá za zřízení všech
8 tříd reálného gymnasia v Hořovicích, počínaje školním rokem
1948/49 a to z těchto důvodů :
1./
Město
Hořovice
jest
přirozeným
střediskem hořovického okresu, čítajícího nyní 36,000
obyvatel. K němu též gravituje velká část obcí z přilehlého
soudního okresu zbirožského a několik obcí z politického okresu
4
a malí zemědělci. Jak pobyt žactva
ve vzdáleném město, kdo je střední
škola, tak i denní dojíždění do
těchto měst, jsou pro tyto vrstvy
našeho
obyvatelstva
finančně
neúnosnými a jejich děti jsou proto
fakticky vyloučeny z možnosti
vyššího vzdělání. Je zřejmo, že za
těchto okolností uniká státu i národu
celá řada schopných intelektů ze
širokých vrstev lidových, neboť jak
známo, střední škola není jen
ústavem pro výchovu úřednictva,
nýbrž i předpokladem pro vysokoškolské studium, ať již na universitě, technice, či jiné vysoké
škole. Kolik nám za tohoto stavu
uniká výtečných inženýrů, lékařů a
jiných vědeckých pracovníků, nelze
vůbec zjistiti!
4./ Po stránce finančního
hospodářství státu a samosprávných
svazků
nevzniknou
zřízením
úplného reálného gymnasia žádné
vyšší výdaje,
Nepatrná potřeba scházejících
středoškolských učitelů bude jistě
opatřena ze zrušených středních
škol v městech, která jich mají
nadbytek. Personální otázka není
tedy problémem.
Věcné výdaje nebudou však
rovněž zvýšeny, neboť obec
Hořovice vystavěla v roce 1928
honosnou
budovu
učitelského
ústavu, kdo byly umístěny nejen
všechny ročníky tohoto ústavu,
nýbrž i pětitřídní cvičná obecná
škola, která bude zrušena současně s
učitelským ústavem.
Stávající budova může tedy
pojmouti bez jakýchkoliv potíží
všechny třídy reálného gymnasia,
aniž by tím vznikaly obci nové
výdaje,
ba
naopak
lze
předpokládati, že zřízení úplného
reálného gymnasia bude znamenati
podstatné oživení města. Hořovic,
které současně přinese i zvýšení
obecních příjmů.
Jest nutno ještě konstatovati, že
počítáme i s řešením bytové otázky,
dnes tak všeobecně tísnivé, a že
jsme již reservovali pro. rodiny
středoškolských učitelů potřebný
počet bytů, zejména v novostavbách, prováděných v rámci
dvouletého hospodářského plánu .
5./ V zákoně o dvouletém
hospodářském plánu byla našemu
kraji a jeho obyvatelstvu zaručena
všemožná pomoc k jeho hospodářskému povznesení.
I zřízením úplné střední školy
bude
poskytnuta
hospodářská
pomoc nejen městu, nýbrž i všemu
obyvatelstvu tohoto chudého kraje.,
když mu budou ušetřeny všechny
výlohy a strasti, spojené s návštěvou
vzdálených středních škol. Ostatně
nepochybujeme, že v intencích vlády je nejen hospodářské, nýbrž i sociální a kulturní povznesení zanedbaných krajů.
Proto věříme, že naší žádosti
vyhovíte a že nám budete v našem
snažení nápomocni.
Jménem okresního národního
výboru v Hořovicích a všeho obyvatelstva hořovického okresu :
Václav Svoboda v.r., předseda
ONV
5
Jan Beránek v.r., I. místopředseda
ONV
JUDr. Bohumír Peychl v.r., II.
místopředseda ONV
prof. Stanislav Meloun v.r., III.
místopředseda ONV.
Zemská školní rada v Praze.
čís. III- A 1933
V Praze dne. 17. června 1948
z r. 1948
Věc:
Hořovice, státní reálné gymnasium. Zřízení.
Referent: Vaněček, tel. 633 - 51.
K Číslu: 0
Příl.: 1.
Ředitelství státního koedukačního ústavu učitelského v H o ř o v i c í c h
Podle výnosu ministerstva
školství a osvěty ze dne 2.června
1948, č. A -. 119.508 /48 -III/3 se
usnesla vláda ve schůzi, konané
dne 11.května 1948, že souhlasí s
tím, aby se v městě Hořovicích
od počátku školního roku
1948/49 zřídilo místo bývalého
státního ústavu. učitelského
gymnasium za podmínky, že
obec převezme stran hrazení
věcných nákladů, spojených
s udržováním této školy, tytéž
závazky, které měla a plnila
dosavadní smlouvy stran zrušovaného učitelského ústavu. Dávajíce Vám o tom věděti s tím, že
do té doby v Hořovicích, převádíme do té doby, než nabudou
platnosti pro dosavadní střední
školy
ustanovení
školského
zákona ze dne 21. dubna 1948,
č. 95 Sb. o vyšších středních
školách - gymnasiích, otevírá
ministerstvo školství a osvěty od
l. září 1948 místo státního
koedukačniho ústavu učitelského
státní reálné gymnasium v Hořovicích. Do nového ústavu
převádíme žáky dnešních reálněgymnasijních tříd učitelského
ústavu; pro přijetí nových žáků,
jakož i pro přijetí žáků do třídy
IV. - V. platí, předpisy, platné
pro ostatní reálná gymnasia.
Ústav bude umístěn v dosavadní
budově učitelského ústavu a bude
mu dána k disposici veškeré
vnitřní zařízení, sbírky učebných
pomůcek a knihovny, jichž dosud
používal učitelský ústav.
O osobě zatímního správce
nově zřízeného stát.reál.gymnasia
bude rozhodnuto později jiným
samostatným zdejším výměrem.
Všechny členy profesorského
sboru, pokud byli v osobním
stavu profesorů učitelských ústavů, současně převádíme do osobního stavu profesorů středních
škol s platností od l. září 1948.
0 tom nechť ředitelství uvědomí
6
každého člena profesorského
sboru písemně. Ředitelství předloží se všemi potřebnými doklady
vyúčtování záloh k 31.srpnu
1948 k přezkoušení a schválení.
Případné zbytky záloh k 31.srpnu 1948 vrátí tamní ředitelství na
šekový účet zemského národního
výboru v Praze / hospodářství
státní / č.lx32. Na převodní
poukázku poznamenejte: Vrácení
záloh za rok 1948, kap. 10, § 2.
0 převedení zbytku uvědomte
zdejší úřad. Ředitelství předloží
včas zdejšímu úřadu odůvodněný
návrh na poukázání záloh na
dobu od l.září 1948 do 31.prosince 1948. Navrhujte zálohu
jenom na ty výdaje, které podle
smlouvy má platiti stát. Od l. září
1948 bude tamní ředitelství
účtovat státní peníze / zálohy
a fondy - fond učebných
pomůcek a fond herného / v propisovacím tabelárním deníku.
Směrnice pro vedení tabelárního
deníku přikládáme. Zbytky na
jednotlivých fondech nevracejte,
ale převeďte je do účetního
období od l.září 1948 jako první
příjmovou položku.
K 31. prosinci 1948 předloží
tamní ředitelství vyúčtování záloh za dobu od l.září 1948 do
3l.prosince 1948.
Žádáme ředitelství, aby do
doby l.září t.r.. učinilo všechna
opatření, pokud se týče nových
razítek nově zřízené školy
/„státní reálné gymnasium v Hořovicích“ /, názvu ústavu, přípravy a úpravy tiskopisů a všech
úředních papírů, jakož i změny
ve věci cenných papírů, vkladních knížek a jména tamního
poštovního konta.
Ve věci závazků města Hořovic k nově zřízené škole tamže
bude, pokud se týká věcného
nákladu na toto reálné gymnasium, projednám s obcí města
Hořovice návrh nové smlouvy.
přednosta zemské školní rady
v.z. Vitovský
7
Brian Nattress
vyučující 1996 – 98
Ruminations on a Hobbyhorse:
A Decade of Change
It has now been a little more than a decade since I first set foot in the benighted1 town of
Hořovice but a lot has changed since then.
I still remember the occasion well. It was a sultry August day in 1996 and my wife, daughter
and I had driven several hundred miles across northern Germany and into the newly
formulated Czech Republic. We crossed the border at Cheb2 and my meticulous route plan
was foiled by a lack of decent roads, a dearth of road signs and, where these were
decipherable, an inability to articulate any Czech place name. We were after all going to a
place we pronounced ‘Horror-vice.’3 It’s no wonder therefore that we were greeted with
incomprehension, when lost, we stopped to ask the way. But such are the delights of foreign
travel, and now excitingly it was possible to travel freely for the first time in a half century in
the former soviet bloc that we in the West had come to know as a threatening Eastern
Europe.4 Be this as it may, the omens weren’t good and by the time we reached Horror-vice I
was beginning to have serious doubts about staying. Coming from a picturesque English
village, with its beautifully manicured village green ringed by mature chestnut and maple
trees and tastefully tendered cottages and a duck pond, to live for a while in what looked like
a broken down dump was going to take some doing. I’m sorry but it’s true.
OK this is a bleak picture. It had been a long journey. We were tired and frustrated. But we
had arrived. Things could only get better and quickly they did.
The late Mrs Urbanová had given us good instructions of how to get to their flat above the
greengrocer’s on the town square. It was like going back in time, as if in an old sepia-toned
picture. We had to park the car by the church, cross back over the road, go through an inset
door between the shoe shop and the greengrocer’s, once inside to push open another door and
then go up some creaky stairs. Their flat was the flat on the left marked Urbanovi. Exotic
perhaps. Certainly interesting. A good omen? Of course. Dr Miloš Urban greeted us at the
door and welcomed us inside and we have been friends since. Things, however, do move on.
Now the Urbans have a purposefully built, environmentally friendly house on the edge of
town beneath Dražovka, which is very different from the cramped flat above the
greengrocer’s. And the old double doors that were stained with history with its creaky little
1
Benighted literally means being overtaken by nightfall. In medieval times it referred to travellers who in failing
to reach the security of a walled city at night had to camp by the wayside, a dangerous predicament to be in. In
the modern sense of the word, as used here, it is an ironic reference to a place that has been overlooked.
2
Cheb was an even more benighted town than Hořovice. Its kerbsides were lined shoulder to shoulder with
prostitutes, which left my somewhat delightfully naïve daughter of 21 years wondering why so many women
were trying to hitch a lift! I once went back to Cheb with Honza Švábenický and found the centre of town
delightful.
3
‘Horror-vice’ was a well-intentioned place name or so it seemed at the time. We found the dilapidated
condition of the town quite a contrast to its equivalent in either Britain or Germany. However on this front things
have changed quite considerably. Soon you’ll have more supermarkets, which sell an ever-increasing variety of
goods, than is reasonably needed. Roll on capitalism! Or Tescos! Or whatever!
4
The world was black-and-white then. It was either West or East, being for or against us. There were no shades
of grey.
8
inset door I now see have been replaced by characterless, boring gates. Some things change
for the better, some things don’t, some things just...well… fall down out of neglect.
I have been coming and going to Hořovice every year since I first met the Urbanovi and each
time I arrive I find that something or other has changed. Take the bridge over the Červený
potok at Valdek. For those of you who can remember it, I loved that little humped backed
bridge with its potholes and careering cars, swerving first to the right and then to the left, that
you crossed at peril. This has been replaced with a flat, wider, and much more uninteresting,
modern one. To adorn this manifestation of modernity and progress, a complex system of
traffic lights were added, the very first in Hořovice. However nothing lasts. These have now
been taken down and a new, super-duper, roundabout5 is currently being put in place. Next
there will be an elevated flyover. There’s nothing like a bit of concrete to cover up a bit of
dilapidation.
Opposite my accommodation at Valdek there was once an old mill and now there is the Penny
Market. Soon another will be built nearby, making three within spitting distance of one
another. New houses are mushrooming up on the outskirts of the town, e.g. on the way to
Rpety and up on the Šibeniční kopec. I see more 4x4 land cruisers6 (perhaps these are still
needed in Hořovice, the roads haven’t improved that much!) and more and more new cars and
consequently I see much more traffic with its concomitant noise, congestion and fume
pollution.7 What I would like to see, and to see sooner rather than later, is the town bypassed
and Pražská pedestrianised from Palackého náměstí to the château. There’s an old photograph
in the zámek entrance that shows that there was once a small park in front of the château.
Wouldn’t be lovely to restore this small park and dig up the road that presently acts as a
barrier to the entrance of a very distinguished building. Most pressing of all, I’d like to see
that ‘hole’ near the UniMarket and opposite the bookshop, now used as a stall market and
provisional car park, filled in by some sympathetically designed shops or some other suitably
conceived amenity. Heaven knows Hořovice needs something placing there.
Potholes excluded, it is nice to see that some things have remained relatively unchanged.
The zámecká zahrada is still a nice place to while away some time in. It is an oasis of
tranquillity away from the hustle-and-bustle of the town and it is only a step away from
Pražská. The lesopark at Dražovka with its fishponds is also a pleasant place to take a walk.
Some of the buildings on Devátého května have been properly done up, rather than torn down
and replaced with McDonald’s Golden Arches, that symbol of modernity and fast food that is
plaguing the rest of Europe, if not the world. The stretch of road that encompasses Plzeňská,
Masarykova and Tyršova needs a bit of TLC.8 With the potok running for the most part by
5
In Britain we are now making garden features out of roundabouts. These have themes like the names of the
town or celebrate a festival or some aspect of local history, as long as it costs the local taxpayers megabucks,
anything will do. Your garden feature, no doubt with fairy lights, will come along soon.
6
4x4s are known as ‘Chelsea tractors’ in Britain because rich middleclass mothers, with more money then sense,
use them to ferry their progeny back and forth to their expensive public schools. Chelsea is a notoriously wealthy
area of London. In having a vehicle designed for extreme rough terrain to drive along perfectly good town roads
is a status symbol. ‘My car’s bigger than yours, so there! Get out of my way.’ You know the mentality of women
of a certain age and wealth.
7
There is always a downside to ‘progress’ it seems. I remember when nuclear power first came on-stream in the
1950s in the UK; there was the promise of cheap electricity for all, so much so that we needn’t bother our heads
about burning it. The fullness of time has proved otherwise. Now we believe that the generation of nuclear
energy will be a severe economic burden on future generations, to say nothing of the mind-boggling periods of
cool down.
8
TLC meaning ‘tender, loving care’ is a frequently used English expression, its meaning self-evident, I think.
9
this stretch of road it surely wouldn’t take much to tidy the place up. Yes keep it as a parking
place but why not provide some proper parking bays and plant a few trees, have seating
placed here and there and have a good, wide footpath. As an outsider, it is as if the people of
Hořovice have an aversion to tidiness. I’m not arguing for some expensive, prissy exercise in
urban titillation but for a little aforethought and attention to detail. Wouldn’t you like to live
in a place that takes pride in itself? I know I would and as it happens do. It looks as if I am
having a bash at Hořovice, but I’m not. I really like the place and I have some nice friends
here and I keep on coming back. However, slowly but surely, the town is changing for the
better but it would be nice to see more action, more oomph, more vim and vigour on this
front.
This year I have an exhibition of my paintings at the Zámek and I had the vernisáž on the 10th
July. It was a very pleasant occasion and it was lovely to see my friends there and to have
them share the occasion with me. At the time of writing, the exhibition has only been open
two weeks but I do hope that the people of Hořovice will go and see my work. In many ways I
have put on this show for the townspeople. It is if you like my way of saying thank you for
many pleasurable memories.
******
In the same period what changes have I seen at home and in the United Kingdom? Well
Wolviston9 looks the same. As a village full of listed buildings the place is pretty much
preserved in aspic. So little change there. We have unfortunately outside of the village
acquired a motel and a drive thro’ McDonald’s, much to the residents’ disquiet. McDonald’s
of course is an aspect of America, which the villages think should be kept on their, the US,
side of the Atlantic, rather than foul-up on the doorstep of our village and ditto any other
place pestered by a similar American company. Fast food outlets mean nothing more than
yobs10 throwing their litter, or throwing up the contents of their stomachs, on our doorsteps.
However Britain is still a relatively prosperous and pleasant country to live in but there is
today a serious downside. We now have unfortunately firmly planted the seeds of
fundamentalist Islam within our society, which looks as if it will make the IRA11 terrorist
problem look like a vicar’s tea party. The IRA has its roots firmly planted in the times of
Queen Elizabeth, not the Second, our preset monarch, but the First, and how long it will take
or indeed how we deal with or resolve Islamic fundamentalism at home I just do not know. As
a consequence of the threat of Islamic terrorism, the restriction on free movement within the
country and between Britain and abroad is now becoming dysfunctional. Soon something will
have to give and I hate to think of the consequences.
On a more positive note, thanks to the EU’s free movement of peoples, there are now more
Poles in Britain than in Poland. Who knows the next time I write one of these essays it might
be in Polish!
Brian Nattress
English Language Teacher extraordinaire (1996-98)
Hořovice, 23rd July 2007
PS My title, Ruminations on a Hobbyhorse, may need some explanation. Rumination is what
cows do. They regurgitate the contents of their stomachs and chew it over again at their
9
Wolviston, the aforementioned picturesque village with duck pond and manicured green etc. etc.
‘Yob’ is back-slang for boy. In any language high-spirited teenagers are a problem. Great if you are one of
them, not so good for the rest of us. Nor is this anti-American, it’s anti-McDonald’s. KFC, et al.
11
In English we pronounce IRA not as one word but as three letters, I-R-A. NB And we don’t roll our Rs.
10
10
leisure. We call this, ‘chewing the cud,’ which is another way of saying, ‘to talk things over.’
And a ‘hobbyhorse’ is a child’s toy consisting of a stick with a horse-head at the front and a
wheel at the rear. Metaphorically it means to have some serious thoughts about something. I
hope that this explains things, and as for the serious thoughts - you’ll be the better judge.
Jiří Vlček giving his all at the vernisáž of Brian Nattress, Zámek Hořovice, 10th July 2007. Left to right, a trio
who, ‘see no evil, hear no evil and speak no evil,’ namely Petr Weiss, Brian Nattress and Jiří Vlček.
11
Doc. RNDr. Josef Jelen, CSc.
abs. 1953
Střípky vzpomínek
musel dohonit na vysoké škole.
Anglické knihy byly nedostupné
nebo velice drahé, zatímco ruská
odborná literatura byla tenkrát téměř
zdarma.
Jako cizí jazyk měl náš ročník ještě
z předválečné doby tradiční francouzštinu. Na mladší ročníky s nastupující (a pro nás „barbarskou“)
angličtinou či němčinou jsme se
dívali trochu „spatra“. Francouzština
je krásný jazyk, ale věda se bez
angličtiny dělat nedá. Při pozdější
práci v zahraničí mě úsměv přešel,
angličtina byla jazykem rozhodujícím. Francouzštinu jsem téměř
zapomněl.
Naše studium spadalo do časných
let padesátých, tíživých let kolektivizace, „studené války“ a „boje
za mír“. Vzpomínám si na shromáždění v největší posluchárně
školy, v tzv. „velké fyzice“, věnovanému Slánského procesu.
Dodnes si zakládám na tom, že
jsem, ač ještě nedospělý „puberťák“
a navíc „dělnického původu“, už
vnímal, že kolem nás „jdou dějiny“,
které se jednou budou psát jinak.
Mám z té doby celý archiv novin,
včetně knih z procesů M. Horákové
a R. Slánského.
O dusné atmosféře a událostech té
doby psal zasvěceně v Almanachu
z r.1993 prof. J. Svoboda, pamětník
nejpovolanější. Vzpomínal na počátky gymnázia, na ředitelování V. Fialy, na bouřlivou konferenci z června
Rozsypeme-li střípky broušených
sklíček, posvítíme na ně a pohlédneme z různých stran, zaleskne
se nám ta či ona ploška a zajiskří
odleskem v nějaké ploše a barvě.
Několik takových střípků vzpomínek na dobu před více než půlstoletím se chystám Vám předložit.
Nemám v úmyslu napsat ve svém
příspěvku nějaký souvislý text,
ucelenou úvahu, příběh či delší
vyprávění. Jde opravdu jen o tříšť
drobných a navzájem nesouvisejících vzpomínek.
Snad některý odlesk Vás zaujme,
jméno či příhoda Vám vybaví Vaše
vlastní podobné, nebo i úplně jiné
vzpomínky. Zaujmou-li tyto poznámky Vaší mysl, či alespoň
připomenou něco z Vaší osobní
zkušenosti, splnil tento příspěvek
svůj záměr.
Náš ročník, který studoval v Hořovicích v létech 1950-53 a maturoval koncem srpna 1953 ze septimy, byl poslední, který měl na vysvědčení
napsáno
gymnázium
(tenkrát ovšem gymnasium) Od září
začínala Jedenáctiletá střední škola.
Musím však přiznat, že dodnes mi
trochu vědění chybí, např. lepší
znalost organické chemie, která byla
tenkrát zařazena až v učivu oktávy.
Byli jsme jediný ročník z té doby,
který nemusel maturovat z ruštiny.
Přišlo mi to tenkrát docela vhod,
ruština nebyla mým oblíbeným
předmětem. Později jsem to však
12
1951 ap. Gymnázium neslo tenkrát
jméno Gottwaldovo a na vstupním
schodišti býval dvoumetrový obraz
J.V.Stalina, malovaný právě V. Fialou, který byl profesí akademickým
malířem. Ostatně, jedno z témat naší
maturitní písemky znělo: „Aby se
odstranila nevyhnutelnost válek, je
třeba zničit imperialismus“. To je
také výpověď o oné době. (Tohle
téma jsem tenkrát zvolil, bylo nejbezpečnější. Stačilo znát novinový
jazyk té doby a psát jen v holých
větách, aby nechyběly čárky.)
Tím víc pak obdivuji velkou
důvěru ke mně u dr. Hrdličky,
našeho třídního, když v době Stalinovy smrti, za zvuků smutečních
písní z městského rozhlasu kolem,
mi tenkrát na náměstí řekl: „To je
dobře, že je ta svině po smrti. Snad
se teď něco změní.“ (Řekl opravdu
„svině“, nikoli „darebák“, jak jsem
napsal ve vzpomínce „Náš třídní“
v Almanachu z r.1998. Bál jsem se,
že by mi nikdo neuvěřil, protože od
tak svrchovaně kultivovaného člověka, jakým dr. Hrdlička byl, by to
znělo nepravděpodobně.) Musel mít
v sobě tolik hořkosti a zklamání z té
doby, že to skutečně tak řekl. Byl to
pozoruhodný člověk a znal své žáky
opravdu dobře.
Překvapuje mě, že dosud v žádném
Almanachu nebyla vzpomenuta éra
školního pěveckého sboru té doby
pod vedením prof. Kristiana. Sbor
měl tenkrát přednost před vším
ostatním, včetně výuky. Vystupoval
na schůzích a oslavách a měl za úkol
šířit slávu jména školy.
Sám nejsem povolán o něm něco
psát. Jsem od přírody pěvecký anti-
talent. Byli jsme jen dva ve třídě,
kteří ve sboru nebyli, ba měl jsem
přímo zakázáno zpívat. (Dostával
jsem z hudební výchovy z milosti
dvojku, aby mi nekazili vysvědčení.). Přesto si hudbu rád poslechnu, povznáší na duchu. A píseň
té doby „Šel Frantík kolem zahrádky“ mě nostalgicky vrací do věku
tehdejších asi sedmnácti let.
V té době byly Hořovice možná
vůbec nejmenším místem na světě,
v němž sídlilo stálé profesionální
divadlo. Teprve později byl soubor
převeden do Příbrami.
Z počátku padesátých let si také
živě vzpomínám na jedno naše noční
gymnaziální branné cvičení. Spali
jsme tenkrát v ubytovně v městských
lázních dole u Červeného potoka a
po půlnočním „poplachu“jsme šli
téměř jako vojenská jednotka
s příslušnou organizací noční tmou
na hrad Valdek. Tam jsme ráno
ukončili cvičení ostrou střelbou na
terče. To byla naše tehdejší výstraha
„válečným štváčům“. Mnozí spolužáci si na onu „noční show“ jistě
vzpomenou.
S Hořovicemi mám spojeno také
jméno vynikajícího matematika prof.
B. Pondělíčka, který si rozhodně zaslouží, aby byl někdy v Almanachu
hořovického gymnázia vzpomenut.
Pocházel z Hořovic a maturoval zde
r. 1950. Byl starší než já. I po maturitě chodíval ještě občas navštěvovat
prof. Svobodu, který
tenkrát v kvintě učil i naši třídu.
Tehdy po vyučování jsme se tu
několikrát setkali. Po studiích na
Matematicko-fyzikální fakultě KU
jsme se shodou okolností setkali jako
13
Psát o spolužácích ze třídy je snad
ještě předčasné (i když nás, pravda,
valem ubývá). Jen o Bohouši
Sudíkovi a jeho roztomilých karikaturách, které přečkaly padesát let
u nás v Jivině na půdě jsem napsal
do minulého Almanachu.
Na představování příběhů a zajímavých příhod se všemi profesory, kteří nás tenkrát, počátkem
padesátých let, učili (tedy osvětlováním střípků vzpomínek na ně),
nemáme už místo. O dr. Hrdličkovi
(„Náš třídní“) a prof. Svobodovi
(„Nestor školy“) jsme psali do
Almanachu z r. 1998. U ostatních,
kteří naši třídu také učili a jejichž
jména navozují tedy rovněž vzpomínky, uveďme už jen jména: Bouše, Čerychová, Jaculák, Juklíček,
Kreipl, Mucha, Neubauer, Loyda,
Prošek, Váša…
Těm, kdož navštěvovali gymnázium před padesáti či více léty, každé z těch jmen vybaví jejich vlastní
jiskřičky příběhů a vyvolá nějakou
nostalgickou vzpomínku a úsměv na
tváři.
kolegové na fakultě elektrotechniky
ČVUT, na pracovišti v Poděbradech.
V r. 1968 jsme se hodně sblížili při
přípravě různých rezolucí, zúčastnili
jsme se společně jako delegáti
fakulty na pohřbu Jana Palacha atp.
Uvažovali jsme dokonce o přípravě
společné odborné knihy o matematice kvantové fyziky. Ze záměru
tenkrát sešlo mým následným působením v zahraničí.
Listopad 1989 Béda přečkal na
FEL ČVUT v Praze ve funkci
vedoucího katedry matematiky. Byl
jím před listopadem a byl jím potvrzen i poté. Ve funkcích přežili
tenkrát jen dva vedoucí kateder.
I to svědčí o jeho odborných
kvalitách a o lidském vedení katedry. Poté jsme se setkávali nějaký čas
spolu ve vědecké radě fakulty, on za
matematiku, já za fyziku. Bohužel,
po nedlouhé době prodělal mozkovou příhodu a posléze předčasně
zemřel. Ač budil někdy dojem
člověka nesnadno přístupného a málomluvného, velice si vážím jeho
památky. Byl mimořádně schopným
matematikem a poctivým a spolehlivým přítelem.
Studentky 2.A 1961 a 3.A 1962
14
15
Mgr. Marie Nováčková – Chvostová
Mgr. Alena Povolná – Kafková
abs. 1953
Muzeum U Jelena
V „muzeu“ u spolužáka
literatury, která kdy byla u nás na
dané téma napsána.
Jelenovi v Egyptě navštívili kromě
obvyklých turistických cílů i mnoho
dalších míst. Zhlédli velký počet
mastab, řadu méně známých pyramid i jejich pohřebních komor, stanuli v dutině umělého pahorku nad
přestěhovaným chrámem Ramesse
II. v Abú Simbelu, ve středním
Egyptě se podívali na místo, kde
stával Achetaton - město Achnatonovo. Vystoupili i na vrcholek
nejznámější Cheopsovy pyramidy.
Seznámili se s našimi tehdejšími
egyptology, prošli mnoho starožitnických krámků v celé Káhiře,
nasbírali a šťastně dopravili domů
velký počet různých exponátů do své
pozoruhodné soukromé sbírky. Jde
o artefakty ze všech údobí egyptské
historie: od Staré říše přes Novou
říši, tzv. Pozdní období, dynastii
Ptolemaiovců, období řecko-římské
a koptské, až po muslimskou éru.
Jedná se především o četné hliněné
nádoby různých tvarů a určení,
keramické přívěsky, skaraby, keramické korálky mumií, náhrdelníky
z barevných kaménků, figurky vešebtů, amulety i formičky na jejich
zhotovování, malované dřevěné pohřební masky, hliněné figurky bohů
i jiných objektů a jejich torza (tzv.
fajjúmské hlavičky), ptolemaiovské
V Almanachu naší školy z roku
1998 byl otištěn krátký článek
nazvaný „Spolužák v Africe“.
Zmiňoval se o jednom našem bývalém spolužákovi, který maturoval
v Hořovicích r. 1953, působil několik let v Africe a přivezl si odtud malé soukromé „muzeum“. Měly jsme
příležitost prohlédnout si jeho rozsáhlou sbírku a rozhodly se o ní napsat tento příspěvek pro nový výroční Almanach.
Doc. RNDr. J. Jelen, CSc. učí už
padesát let fyziku na FEL ČVUT.
Během svého profesního života
působil řadu let v zahraničí. V letech
1973-75 vyučoval na technické koleji v egyptské Káhiře a 1981-84
a 1988-90 na přírodovědecké fakultě
univerzity v Addis Abebě v Etiopii.
V obou případech zastával funkci
vedoucího katedry fyziky.
Rozsah jeho činnosti byl díky jeho
všestranným zájmům vždy širší a bohatší. V rámci tehdejších možností
procestoval a poznával spolu se svou
manželkou obě země. Nasbírali a domů přivezli mnoho předmětů značné
historické a etnografické hodnoty.
J. Jelen vždy usiloval o to, aby dobře
porozuměl příslušné zemi, její
kultuře a historii. V jeho domácí
knihovně se mezi desítkami objemných knih o starém Egyptě a Etiopii
nachází zřejmě většina z odborné
16
a římské mince, zdobené hliněné
kahánky atp. Pouhých sto let staré
jsou stříbrné beduínské muslimské
amulety Zar chránící proti zlým
duchům.
Velká většina předmětů pochází
z nákupů v bazarových obchůdcích
Káhiry, Fajjúmu a Luxoru. Jenom ty
opravdu nejstarší, hliněné mističky
a pohárky různých tvarů, pocházející
z období Staré říše (3. až 6.
dynastie),
vyhrabali
Jelenovi
vlastnoručně v Gíze (po dohodě
s úřady)
z dokon-čeného
archeologického výkopu ne-daleku
Menkauréovy pyramidy.
J. Jelen postupně dokončuje dokumentování předmětů a připravuje
katalogizaci, jak se na řádnou sbírku
sluší a patří.
V době Jelenova působení v Etiopii bylo cestování v této zemi, kde
právě zuřila občanská válka, značně
riskantní. V některých místech reálně hrozilo přepadení či únos. Čas od
času byl někde zastřelen nějaký
cizinec. K cestování mimo hlavní
město bylo zapotřebí mít povolení
místních úřadů i československého
velvyslanectví. A tak se leckdy
cestovalo i „na zapřenou“, sice s doporučením univerzity, ale bez vědomí našeho zastupitelského úřadu.
Ten by cestu nepovolil. J. Jelen
o těchto výletech napsal více než
tucet cestopisných a populárně vědeckých etnografických článků pro
časopis Lidé a Země (vydávaný pod
patronací Geografického ústavu
ČSAV) a pro Nový Orient (vydávaný Orientálním ústavem).
Později byl vyzván, aby napsal
dílčí stať o Etiopské vysočině do
čtyřdílné monografie nazvané Pohoří
světa, kterou vydal Knižní klub.
Sběratelství v Etiopii věnoval
J. Jelen většinu svého času. Pravidelně studoval v Centrální knihovně Ústavu etiopských studií v budově rektorátu univerzity a měl možnost poznat řadu cizinců-etnografů,
kteří tam v té době pracovali. Znal se
s ředitelem a pracovníky Národního
a Etnografického muzea, Národní
galerie atd. V bazarových obchůdcích po celém městě postupně nakoupil bezpočet etnografických
předmětů velmi širokého sortimentu.
Některé z nich věnovali manželé
Jelenovi Náprstkovu muzeu.
Škála předmětů z Etiopie v soukromé sbírce Jelenových je opravdu
velice různorodá. Početné a zároveň
nejatraktivnější jsou zejména ženské
(ale i mužské) ozdoby z různých materiálů.
Jsou
to
náramky,
náhrdelníky, přívěsky a amulety
z různých částí
a kultur Etiopie.
V Etiopii žijí desítky různých etnik
s odlišnými jazyky a s různými
kulturními
zvyk-lostmi.
Sbírka
obsahuje přes stovku kovových,
zpravidla stříbrných kříž-ků různých
vzorů a provedení. Při-pomeňme, že
Etiopie
byla
vždy
tra-dičně
považována za jedinou trvale
křesťanskou africkou zemi. Jen tam
lze spatřit přívěšek s kombinací tvarů kříže a šesticípé Davidovy židovské hvězdy. Ve sbírce je také asi
dvacet hliněných černých, čistě
židovských (falašských) figurek.
Významné
jsou
rukopisné
křesťanské náboženské knihy, psané
na pergamenu, či magické léčebné
kožené svitky. Ve sbírce se dále
17
zrovna neoplývá nadbytkem předmětů z egyptské historie, na rozdíl
od jiných evropských zemí, takže
každý, i drobný příspěvek je značným přínosem;
- u Etiopie pak v tom, že čas utíká,
způsob života se mění a staré věci
a tradice mizejí. Sbírka je proto
příspěvkem k uchování toho původního a autentického, co může
Etiopie ještě nabídnout, než se vše
ztratí a věci budou už jen napodobovány jako bezduché suvenýry
pro turisty nebo pro komerčně
motivované „cestovatele“.
„Muzeum“, které je k vidění u Pepíka Jelena, našeho spolužáka a absolventa naší školy, profesí fyzika,
ale mimoto všestranně vzdělaného
člověka, je pozoruhodné a zasluhuje
obdiv. Časem by se s ním měla mít
možnost seznámit i širší veřejnost.
Stojí rozhodně za to.
nalézají různé zbraně (oštěpy, šavle,
nože), zdobené nádoby na mléko
(dřevěné, tykvové, hliněné, pletené),
obyčejné předměty domácí potřeby
(sekera, praktické věci do kuchyně),
přenosné stoličky a podhlavníky,
pletené primitivní boty připomínající
střevíce Přemysla Oráče, lví čelenka,
kožené cestovní brašny, vak na nošení dětí, náhrobní dřevěné sochy
z oblasti Konso, vzory ozdobných
lemů a vyšívaných křížů na svátečních šatech žen, dřevěné zvonky pro
pasoucí se dobytek ...
Za zmínku stojí i dva umělecky
zpracované exempláře, staré sotva
desítky let: slonovinová soška mnicha etiopské církve a půvabný miniaturní slonovinový betlém vložený
do rozříznuté skořápky pštrosího
vejce. Je tu i dvacet lidových, nově
malovaných obrazů na plátně s náboženskými i civilními motivy –
světci, lovecké a válečné scény,
sněm zvířat, slavnostní i každodenní
život lidí apod. Takové obrazy
můžete vidět i v místní galerii.
Myslíme si, že hodnota této cenné
a rozsáhlé sbírky spočívá:
- v případě Starého Egypta ve
skutečnosti, že Česká republika
Ve škole i po ní 1961
18
PhDr. Miroslav Štochl
Ústav české literatury a literární vědy FFUK
abs. 1994
Zase zvoní
... a začíná hodina zeměpisu. Tyhle
hodiny mám docela rád. Profesorka
je milá, tolerantní a zeměpis mě navíc docela baví, takže by všechno
mohlo proběhnout bez komplikací.
Mohlo – nebýt toho, že sedím v lavici a uvědomuju si, že vůbec, ale
absolutně vůbec nic nevím. Nepamatuju si ani to, co se vykládalo
posledně, natož pak cokoli ze starší
látky. Z toho, co se jakkoli týká
zeměpisu, nevím zhola nic! Jasně,
přijít do školy s prázdnou hlavou
a prostě doufat, že se to nějak přežene, by možná nebyl za jiných
okolností až takový problém. Je
v tom ale bohužel jeden větší háček
– já jsem totiž v celé třídě jediný,
koho profesorka zatím nezkoušela!
A navíc je to definitivně poslední
hodina před uzávěrkou klasifikace.
Uznejte, to už je sakra důvod k panice! Vyučující pomalu vchází do
třídy, sedá si, začíná listovat v notesu… zkrátka nejvyšší čas se probudit!
Tenhle sen mě pronásleduje už
léta. Zdá se mi třikrát čtyřikrát do
roka a já se snažím rozluštit, co
vlastně znamená. Žádný snář mi
zatím neporadil. Je to vážně záhada.
Na vyučování jsem přece chodil
vždycky vzorně připravený, navíc
s dostatečným předstihem, abych si
učivo – čistě kondičně, ale přece –
ještě jednou kompletně zrekapituloval. Minutu před zvoněním
jsem pak už dychtivě seděl v lavici,
všechny učební pomůcky vyrovnané
ve správných kvadrantech, a napjatě
očekával, jestli právě já se stanu tím,
kdo bude mít možnost ověřit si
kvalitu i kvantitu vědomostí
vstřebaných během domácího samostudia. Zkoušení, písemky, diktáty – ty pro mě prostě byly vždycky
především výzvou!
Vzpomínám si, jak jsem během
hodin českého jazyka a literatury
s vyslovenými rozpaky využíval volňásek, tedy poukaz, který nám
dobrák češtinář na každé pololetí
dopřával, abychom se v případě
indispozice mohli vysvobodit ze
zkoušení. Proč se takový sen vrací
zrovna mně, studentovi, který neustále pobízel k lepšímu prospěchu
nejen sebe, ale často apeloval také na
morálku nejzavilejších lajdáků,
dobrovolně sedá-val v poslední
lavici,a přepouštěl tak didakticky
výhodnější místa u tabule zaostávajícím spolužákům, vyhlášené
výtržníky z vyšších ročníků nabádal
o přestávkách k pokoji a důsledně se
přezouval do školním řádem předepsané obuvi, aby působil jako vzor
na žáky ročníků nižších!?
Možná že to všechno nějak souvisí s podvědomou obavou z neúspěchu, která mě zřejmě provází už
od dob gymnaziálních studií. Možná
19
ten sen funguje jako určitý způsob
výstrahy. Zvykl jsem si totiž spoléhat se na to, co znám, vím a umím,
a moc nerad se nechávám zaskočit
vlastní nevědomostí či neschopností.
Těch neúspěchů nebylo zatím naštěstí tolik. Mám prostě dobrou
školu. „Školou“ přitom míním
všechny lekce, jichž se mi v životě
dostalo, a hlavně ty, kdo mi je
udělili: každá škola je přece dobrá
jenom tak, jak dobré má učitele. Můj
velký dík za to, že se mi ta moje
noční můra vrací vlastně jen minimálně, patří tedy právě jim – všem
mým dosavadním, stávajícím i budoucím učitelům.
Maturitní ples 1994
20
Prof. MUDr. Zdenka Ulčová-Gallová, DrSc.
Gynekologicko-porodnicka klinika LF UK a FN Plzeň
abs. 1972
Hořovice a moje školy
částečně zpracovaného i v knize
„Čekání na Kateřinu“ (Petrklíč,
2001).
Základní škola na Vísce
a loutkové divadlo v téže lokalitě
začalo též formovat moje doposud
příliš neusměrňované dětství. Již
tehdy starší paní učitelka Kuchtová,
nevýslovně obdivně respektovaná
námi, prvňáky, jednou koncem roku
předala mé mamince lísteček (stále
v mé rodině uchováván), na kterém
vysokým dětským písmem na
otázku, čím jednou budu, jsem
napsala: „Paní doktorkou Vyhnalovu….“ Byla to moje dětská lékařka, skvělá a obětavá žena, můj
první opravdový hmatatelný životní
vzor.
Základní škola nad hotelem
Zelený strom a pak na náměstí
mívala několik skutečně kvalitních
učitelek a učitelů: paní učitelka
Merhautová, skvělá češtinářka (vděčím jí za vztah k českému jazyku, i
za pevné vedení mého špatně zvládnutelného temperamentního vystupování), paní učitelka Kebertovápřírodopis a chemie (dokázala ve
mně probudit velký zájem o tyto
předměty, a nasměrovat na příslušné
olympiády a potvrdit moji neměnnou
představu o studiu medicíny), paní
učitelka Soukupová – němčina, paní
učitelka Ječmínková – ruština a
zpěv, profesorka Holubová (vypůjčená z Gymnázia v Hořovicích) -
Když mi bylo sedm měsíců, tatínek
se svým ekonomickým vzděláním
dostal umístěnku do Hořovic.
Rodiče, dva kufry a já jsme začali žít
na periferii tohoto městečka v místě,
kde už začínala pole a louka a
v dálce vpravo se rýsoval sad
„Cikánka“ a nahoře pak Obecní les.
Prožila jsem skutečně zdravé,
bouřlivé,
bezstarostné,
svým
způsobem fantasticky svobodné
dětství a „jinošství“ v partě ostatních
dětí z „bytovek“ okořeněné hrami na
četníky a na zloděje se zaměřením
soustavného tak dobrodružného
vypleňování zahrádek našich rodičů
a sousedů, protkané výprasky
i pochvalami, nezapomenutelnými
oslavami konce roku, kdy se
s upřímnými nehmotnými přáníčky
chodilo z bytu do bytu, dětství někdy
prosmutnělé četným žalováním sousedky Mračkové (důvod: poplivané
dveře, dětské výkaly ve sklepích),
přibarvené výhružnými pohledy
sousedů Pondělíčků (čtyři rodiny),
gurmánsky ochucené a loudivé
vynikajícími
houbovými
řízky
a chleby se sádlem a cibulí sousedů
Chmelíků a Kinclů, také Štajnerů,
pohlazené soutěžními černobílými
fotografiemi dětí „z ulice“ pana
Uzla, uprošené svozy maximálního
počtu dětí ředitelskou „šestsetrojkou“ na konec ulice Obránců míru
řidičem Plecitým, zvaným Fafík - to
jsou jen záblesky mého dětství zatím
21
francouzština, pan učitel a současně
ředitel školy Míka - zeměpis, pan
učitel Šmerha - matematika a fyzika,
pan učitel Koželuh - tělocvik, paní
učitelka Pavlíčková – občanská nauka, pan učitel Vavřík – kreslení
a později estetika.. Jsem dodnes
vděčná panu řediteli Míkovi za jeho
progresivní pohled a praktické
zavedení povinné i nepovinné výuky
cizích jazyků i na hořovické základní
škole. Mívali jsme pěvecký kroužek,
který vedla paní učitelka Ječmínková, vždycky elegantní a nekompromisní. Miládce Kettnerové a mě
svěřovala sóla a dvojzpěvy především na školních besídkách v sále
hořovické radnice. Zrovna sbor
zpíval písničku Vzorné dítě, a já
končila sólem slovy …“… a k tomu
všemu přece stačí udělat jen
krok…“, ten krok jsem udělala pěkně velký a najednou jsem zmizela
v díře pro nápovědu, propadlišti.
Paní učitelka stála zády ke mně, ale
obličejem ke sboru, zpočátku si
ničeho nevšimla, obecenstvo se
domnívalo, že se jedná o další naši
výborně připravenou kulturní vložku
našeho vystoupení, tleskalo jako o
závod. Při vystupování po krátkém
žebříčku zpátky na podium jsem
klidně dozpívávala písničku ….“ Ale
já to nechám radši až na příští
rok….“ A přitom jsem se stále
ukláněla a couvala dozadu, na
původní místo pro sólový zpěv. Jen
snad první řady zaznamenaly, že už
nemám zářivě bílé punčocháče
a oslnivou jednoduchou halenku.
Dozpívali jsme ještě další písničky a
v zákulisí jsem dostala zasloužený
učitelský záhlavec za to, že při-
dávám do repertoáru prvky, které
nacvičené nebyly. Upřímně řečeno,
byli jsme tehdy všichni šťastni, že to
odneslo jen to oblečení.
Manželé, školníci Kocumovi a jejich dcera Miluška, která s námi
chodila do třídy, patří také do těch
hezkých vzpomínek. Když jsme
někdy přicházívali na první hodinu
později do školy, pan Kocum
s porozuměním zvonil též se
zpožděním, jen proto, abychom zase
nedostali poznámku do žákovské
knížky. Pamatuji si , jak si pak některé paní učitelky posouvaly svoje
hodinky s tím, že jim jdou zase
napřed...
Psávala jsem si už na základní
škole, později na gymnáziu, humorné situace, přeřeknutí a trapasy
do sešitku, který jsem nazvala Střípky klípky. Když si teď listuji ve
svých poznámkách, dotýkám se ve
vzpomínkách zcela zřetelně svých
tehdejších vyučujících i mých
skvělých spolužáků (cituji jen
některé poznámky, bez autorů:
„Hlavní město Nizozemska - odpověď: Holandsko-, „Co je uloženo
v hrudním koši? Odpověď: Odpadky-„ „Co obsahuje mléko_?
Odpověď: Vápno“-, „Popiš Malé
Karpaty..“ – „Malé Karpaty jsou
malé, ale vypadají velké…“ ze
slohového cvičení ..“ulice byla jako
mrtvá, ačkoli tam bylo plno lidí…“,
..“ na obličeji jsou svaly komické
(místo mimické), „co je to vývěva?“
…“ vývěva je… vývěva je,… když
tam třeba spadne myš a chcípne…“
ze slohového cvičení …“ Vondrouš
nikdy na šichtě nechyběl, třebaže
zaspal…“, učitel: „ Jaké je výhodné
22
českých hudebních velikánů bývala
velmi humorná. Vyťukávali jsme
rytmy do taktu metronomu, a když
byl náhodou pan učitel odvolán
z důvodu náhlého telefonického
hovoru do ředitelny, posouvali jsme
záměrně ručičku na přístroji do
rychlejšího chodu… Jednou jsme
zase oblékli bustám čepice a šály…
a také neopatrně přiložily do kamen
v učebně nenaříznuté jedlé kaštany,
které během vyučování praskaly tak,
že se pan učitel tak polekal, až spadl
z otáčecí židličky u klavíru. Hrála
jsem na akordeon, paní učitelka
Kovářová mne připravila i na
několik vystoupení v překrásném
sále Josefa Slavíka hořovického
zámku. Nejdříve mě stupnice a
cvičení moc nebavily, ale později,
když mistři Fábera s Bláhou zkoušeli
hořovické akordeony přímo ve
výrobně a pak na vystoupení v již
zmíněné hořovické radnici ukázali
sílu svého umění, uprosila jsem
svého tatínka, aby koupil místo
šedesáti- stodvacetibasový akordeon a právě ten, který oživil mistr
Fábera. Od té doby jsem řeč svého
akordeonu začala vnímat daleko
citlivěji. Mám ho stále a nejednou
dokázal potěšit i mé přátele doma i
při mých četných cestách po
zahraničí.
Miládka Kettnerová a já jsme se
na Gymnázium v Hořovicích dostaly
ještě dříve, než jsme prošly
přijímacím řízením. Bylo to v osmé
třídě základní školy, kdy si pro nás
přišla paní profesorka Holubová
a odvedla nás do své maturitní třídy
franštinářek, abychom studentům
ukázaly, jak takové malé holky
vyvolat žáka k tabuli: naučí se
chodit, mluvit, nestydět se před žáky
a žákyněmi, a zvládne i mazat
tabuli…“. „Co dělal Antonín Dvořák
v Americe?“ odpověď:“ Antonín
Dvořák poslouchal v českých vesnicích černošské zpěvy…“. Učitel:
„... Vy jste jak utržení ze šibenice…Vyhnale, já tě vyženu, Janků,
tak se mi zdá, že zase jančíš…“…
Ve Cvočkařské ulici, téměř na
jejím konci, se krčil malý domek a
v něm bydlel stařičký pan Převrátil,
holič, se svojí revmatismem ohnutou ženou. Občas jsem mu jako dítě
pomáhala s nákupem. A jednou jsem
od něho dostala za odměnu dárek –
v červenohnědých deskách několik
dobových fotografiích Hořovic,
nalepených do dvou stránek. Seděla
jsem na židli, paní Převrátilová
s modrýma, trochu vybledlýma očima a neobyčejně měkkým hlasem mi
vždycky nabídla větrový bílý tvrdý
cípatý bonbón, když se mě pan
Převrátil opakovaně ptával: „A víš,
Zdeničko, proč se říká Hořovicím
Hořovice?“ – „No protože v dávných
dobách, když se rozléval Červený
potok, lidé si říkali: Stavme hoře
více, hoře více… a tak vznikly
Hořovice.“
„A na Valdeku?“
„To zase jel kočár s pánem kolem
Červeného potoka a pánovi byla
děsná zima, a tak křičel na kočího:
Naval deku, naval deku, je mi
zima….“
Hudební škola na náměstí v sídle
bývalého kláštera nám poskytovala
také mnoho hezkých, ale i tvrdých
chvil. Nauka učitele Kempfa
v místností
obklopené
bustami
23
hovoří plynně francouzsky. Asi jsme
tehdy opravdu „válely“, pamatuji si,
jak nám po té hodinové konverzaci
dala paní profesorka každé za
odměnu oříškovou čokoládu.
Majestátní architektura dominantní budovy Hořovic, hořovického
Gymnázia, mne vždycky velmi
přitahovala svou hrdou podobou.
Pamatuji si, jak naši rodiče chodili
na brigády a společnými silami
dostavovali přístavek k hlavní budově. Září a nezapomenutelné chmelové brigády. Prvňáky míval na starosti pan profesor Krůta, slyším stále
jeho francouzské „er“, a také tehdy
mladičká paní profesorka Sybolová,
která se zamilovala do našeho
spolužáka Rybáka (nebo to bylo
spíše naopak). O té lásce jsme často
fantazírovali, když se na ubytovně
konečně zhaslo. Mazáky jsme
respektovali tak, že někteří z nás
myli jejich záchodové mísy záměrně
potřísněné na neočekávaných místech, jiní zase v hliníkových ešusech
vynášeli „zkažený“ vzduch z místnosti ubytovny ven a zvenku zase
donášeli čistý vzduch dovnitř. Nikdy
jsme ale nežalovali, tajně jsme se
těšili na okamžik, až my budeme
mazáci, co my budeme provádět těm
chudákům prvňákům ...
I na Gymnáziu jsem měla štěstí
na výborné profesory a skvělou
soudržnost spolužáků. Z této doby
mám dva sešity zápisků komických
situací, které nejednou skončily
výbuchy
netlumeného smíchu,
např. překlad La Fontaina: „…lišák
nepřišel ke lvu, vlk ho přesvědčil
o tom, že lišák k němu nepřišel, lišák
ale přišel a říkal, že přece přišel, leč
byl v cizině…“, z opravené písemky
…“Neruda líčil život na malé
straně…“,
zoufalá mladá profesorka, nic moc neumíme…“Já vím,
co si myslíte, studenti, ale to si
nemyslete, že si myslím...“ student
Kaucký konverzuje francouzsky se
studentkou Novákovou, překlad zní:
„Chybí mi vaše pahorky,“ říká
student. Protějšek s pěkně modelovaným
hrudníkem
odpovídá
šibalsky,ale velmi pomalu: “Myslíte?“, „Šmejkalová, Vy nemáte doma peřiny?“ ptá se profesor. „Ne,
mně stačí deky.“, „Rybák si jistě
říká, ještě že to vím…“, rozbor
v češtině… „…on se zamiluje do
mladé dívky, ne, opravuji, do staré
dívky…“, rozbor básně Náš mlčící
voják …. „ … je to o tom, že byla
zrada na naší republice…“Profesor :“...Ale to básník přeci nepíše…“
Student :“Nepíše, ale myslí si to…“,
při biologii probíráme drůbež …“ Už
jsem dávno kachnu nejedl, Blízková,..“, povzdechl si profesor. „My
máme babičku a ta nám kachny
dává…“ „Tak řekněte vaší babičce,
že jí mooooooooc pozdravuji…“,
„… svalová hmota u muže je
zaměřena na sport a u ženy na domácí práce…“, před písemkou :“Pane profesore, umažete se o tu tabuli,
je mastná…“ „To jsou známé triky,“
odpověděl profesor a kontrolní otázky pro nás neočekávané písemky
instinktivně přimáčkl více ke své
hrudi…pak ale znejistěl a zeptal se
studentky Šmejkalové, sedící v první
lavici:„Jsem mastnej?...“
Při hodině latiny, zrovna když
padaly hromy blesky …“...dělat
z někoho pitomého, od toho tady
24
lávala z dějepisu právě ty žáky a žákyně, které den předtím nachytala na
„rande“, a tím u mnohých z nás vypěstovala nemagnetickou závislost
nejen k dějepisu, profesorka Čerychová i v pokročilém věku dokázala
udělat z chemie velmi zajímavý
předmět, i když jsme byli hromadně
prověřováni téměř každou hodinu.
Pan profesor Soukup a současně
ředitel školy nás učil klasickou latinu
a jeho hodiny byly zvlášť prošpikované trefnými a zároveň velmi
úsměvnými poznámkami a všeobecnou nechutí překládat např.
Catulovy básně. Byl to právě on,
který připravil základ pro studium
dalších románských jazyků a porozumění terminologie, byl to on,
který ještě než vážně onemocněl,
pozval si svoji maturitní třídu domů
a každému z nás promluvil ze srdce
do našich tak dobře poznaných duší.
Poslechla jsem ho a vydala se do
Plzně...
Upřímně
přeji
profesorům,
studentům a celému našemu hořovickému Gymnáziu v tak významné výročí - ad multos annos!
opravdu nejsem, překládej Klímová,
… a ty se tomu ještě směješ, taky že
dostaneš pětku s vykřičníkem, nebo
tě chytnu za límec a vyrazím tě. …
A co vy, Pužmanová, cože, vy se
dokonce omlouváte a to si myslíte,
že jste imunní a nemusíte být vůbec
zkoušená, když jste chyběla jeden
den? Já si sem pozvu rodiče, abyste
si nemysleli, tady je tedy taková
pracovní morálka,… Šmejkalová,
pojďte překládat... A v tom momentu
zazněl zvonek, protože současně
bylo opravováno automatické zvonění, a náš profesor v domnění, že
skončila hodina, nás v ten den omylem pustil už v 9,15...
Profesorka Slavíková (český
a ruský jazyk) podporovala moje
první literární celky, profesorka
Holubová prohlubovala moji lásku
k francouzskému jazyku, profesor
Hatina mne nekompromisně pronásledoval v matematice a fyzice,
profesoru Vrbovi jsem se snažila
nutit latinské názvy v přírodovědě a
znovu nenápadně potvrdit mé
skálopevné
budoucí
zaměření,
profesorka Hrubá měla vzácnou
trpělivost při zkoušení našich zeměpisných znalostí, profesor Vavřík
nás učil němčinu a estetiku, profesorka Rydrychová s chutí vyvo-
Přístavba školní budovy v r. 1959 - 1961
25
Mgr. Jiří Vonderka
abs. 1969
Nelze zapomenout …
Studentská léta, jen dvě slova,
která dnes v sobě skrývají něco
strašně vzdáleného, krásného i neklidného, vzrušujícího i trochu
smutného. Vzpomínky na studentské
mládí, které již bohužel pomalu
umírají, a přesto někde hluboko
v srdci zůstávají živé, na chvíle, kdy
si člověk nemusel ještě nasazovat
růžové brýle, a přesto se mu vše
zdálo krásné.
Když jsme v roce 1966 usedali do
lavic 1.ročníku tehdy Střední
všeobecně vzdělávací školy v Hořovicích, netušili jsme ani v nejmenším, co nás očekává. Škola,
přezdívaná zejména studenty blízké
průmyslové školy školou „ dívčí“,
nás překvapila hned první den.
V lavicích naší třídy sedělo 12
chlapců a 11 dívek, skutečnost v té
době zcela neobvyklá. Dalším nečekaným překvapením byla osoba
našeho třídního učitele. Nestal se jím
nikdo jiný než jedna z dodnes
generacemi studentů uznávaných
legend celé historie školy, pan profesor Myron Lubyneckyj, osobnost,
na kterou nelze zapomenout. Jsme
velmi rádi, že jsme za celé jeho
působení v hořovickém gymnáziu
byli jeho jedinou třídou, ve které v
úloze třídního profesora působil. Asi
tušil, že na hodnější a pilnější třídy už nenarazí.
Snad to nebylo jinak ….
Náš studentský život nabral od
počátku rychlé tempo přímo závislé
na tehdejším dění ve společnosti,
které bylo v letech 1967-1969 velmi
bouřlivé, překotné a ve výsledku
velmi smutné.
Od prvního okamžiku jsme
sváděli individuální i kolektivní
souboje s pány profesory, z nichž
počet úspěchů na naší straně byl
zanedbatelný vzhledem k počtu
utrpěných porážek. Ještě dnes
pociťuje každý z nás to elektrizující
napětí, které ve všech přítomných
vyvolal příchod pana profesora
Krůty do hodiny matematiky,
příchod, který byl předzvěstí
většinou marné touhy po vítězství,
která se v krátkém čase přeměnila
v zdrcující debakl. Ještě dnes řadu
z nás pronásledují ve spánku nekonečné řady vzorečků,
definic
a axiomů, které matematik bez milosti vyžadoval a „nenásilně“ vkládal
do naší paměti.
Nelze zapomenout na pomalé,
bez výjimky celou třídu frustrující
otáčení stránek zeleného notesu pana
profesora Lubyneckého v hodinách
němčiny, které dokázalo zcela bezpečně vyvolat v člověku pocit beznaděje a zmaru, spletité sestrojování
kladkostroje a jiných jednoduchých
strojů v hodinách fyziky profesorek
Smékalové a Švejdové, nekonečný
tok bleskově podávaných a nám
někdy těžko srozumitelných informací z chemie v podání paní profesorky Čerychové, deprese paní profesorky Holubové nad nevalnou
26
úrovní našich literárních i jiných
znalostí, tápání u map i glóbu v hodinách zeměpisu paní profesorky
Hrubé, kde slepé nebyly jen mapy,
určitý chaos ve významných letopočtech našich i světových dějin
v hodinách dějepisu paní profesorky
Rydrychové, leckdy marnou snahu
paní profesorky Slavíkové o
prohloubení naší jazykové gramotnosti v ruském jazyce, sklápění
promítací roviny přímky v deskriptivní geometrii u pana profesora
Hatiny, vedoucí ke ztrátě už tak labilního sebevědomí, uklidňující hodiny biologie, psychologie a tělesné
výchovy s panem profesorem Vrbou,
či hlášení závad zbraně při střelbě ze
vzduchovky v branné výchově u
pana profesora Pinty.
Nelze zapomenout na malou
vesnici Oráčov na Rakovnicku, která
byla po tři roky němým a asi i užaslým svědkem našich nevídaných výkonů při ručním sběru zeleného
zlata, doplňovaného každodenní
konzumací chlebů se sádlem a cibulí, zapíjených čajem s nám všem
důvěrně známou „podivnou“ příchutí, tlumící naše neklidné mládí.
Stále před sebou vidíme udivené
zraky cestujících na telčském
nádraží, kam jsme dorazili v prvním
ročníku na školní výlet a kde jsme
pod přísným dohledem našeho
třídního profesora nastoupili do
vzorného
útvaru
a
vyslechli
slavnostní fanfáry tvořené tóny
trubky našeho spolužáka, které
oznamovaly začátek naší zteče na
pamětihodnosti Vysočiny.
V myšlenkách se nám vrací
vzpomínky na „sportovní areál“ na
dvoře školy, kde jsme tvrdě pracovali na získání pohybových dovedností a fyzické zdatnosti, o kteréž
jsme následně přicházeli při návštěvě malebných i méně malebných
hořovických hospůdek.
Nelze zapomenout ani na
maturitní ples, dramatické losování
partnerek pro úvodní předtančení,
zvonění stovek mincí dopadajících
na parket, krásný večer, dlouhou noc
a těžké ráno.
Pak přišel červen 1969 – měsíc
maturit - a pro všechny z naší třídy
měsíc úspěšného zakončení středoškolského studia. Bylo nám nádherných osmnáct a mysleli jsme si,
že svět je pouze náš. I ten, kdo měl
v životě velké štěstí, prožil jen málo
tak krásných a neopakovatelných
chvil, kterými jsme v pomaturitní
euforii procházeli. Život se však ani
nyní nezastavil. Rozloučili jsme se s
naší školou a plni nadšení a optimismu vyrazili do reálného světa.
Píše se rok 2008, bezmála 40 let
uplynulo ode dne, kdy jsme složili
zkoušky dospělosti. Jsme starší a
skeptičtější. S optimismem odpovídajícím našemu věku se každoročně
pravidelně setkáváme, protože každý
z nás si je plně vědom skutečnosti,
že už nám život v budoucnu příliš
šancí a možností být všichni
pohromadě nenabídne. To nám však
nebrání ve víře, že vzpomínky na
krásná léta studií na střední škole,
strávená ve výborné partě a mezi
vynikajícími lidmi s námi ještě
zůstanou i po mnoho dnů příštích.
Nelze zapomenout…
27
PhDr. Milan Harvalík, Ph.D.
Ústav pro jazyk český Akademie věd ČR
abs. 1988
O plynutí gymnaziálního času
Termín psychologické vnímání času
zní složitě a učeně, ale jeho podstatu
zná z vlastní zkušenosti asi každý subjektivní pocit délky určitého časového úseku se v závislosti na různých faktorech může lišit od jeho
objektivně zjištěného trvání. Jinými
slovy řečeno, hodina v milé společnosti
uteče jinou rychlostí než stejný čas
strávený třeba čekáním na autobusové
zastávce.
Při vnímání plynutí času hraje
velkou roli věk člověka - čím jsme
starší, tím více nám čas utíká. Je to
vlastně logické - zatímco v pěti letech
je rok celou jednou pětinou života,
v devadesáti je už jeho pouhou jednou
devadesátinou, jak jistě potvrdí každý
matematik. Proto se ve středním věku a
ve stáří může zdát, že čtyři roky jsou
krátká doba, která je hned pryč, ale
jinak stejnou dobu vnímáme, je-li nám
pod dvacet. Pokud jsou to navíc čtyři
roky plné změn a naplněné spoustou
událostí, zůstává nám z nich množství
vzpomínek a zážitků.
A právě taková byla doba gymnaziálních studií.
Až na výjimky jsme přišli studovat
do Hořovic z vesnic a menších měst
v okolí, takže přechod ze základní školy na gymnázium pro nás zároveň znamenal ochutnání „velkoměstského života“. Najednou jsme nebyli žáci, ale
studenti, navíc mnozí z nás se prvně
v životě setkali s tím, že jim někdo
vykal (vzpomínám si, že když jsem si
byl pár dní před svým nástupem do
prvního ročníku vyřídit nejrůznější
potvrzení a profesor Hinke se na mě
obrátil v druhé osobě množného čísla,
v první chvíli jsem se díval kolem
sebe, abych zjistil, na koho to vlastně
mluví).
Připadali jsme si tak dospěle, když
jsme v pauzách mezi vyučováním nebo
před odjezdem autobusů domů chodili
po městě nebo seděli na lavičkách na
náměstí. Má-li být upřímnosti učiněno
zadost, je nutné přiznat, že k sezení na
lavičkách někdy v průběhu druhého či
třetího ročníku přibylo i posezení u
piva nebo vína v hospodách a restauracích, kde se personál tvářil, že nám
už samozřejmě bylo osmnáct. O to pikantnější bylo, když jeden nejmenovaný spolužák při oslavě svých
osmnáctých narozenin ukazoval servírce občanský průkaz jako potvrzení
toho, že teď už si zcela legálně může
objednat i něco jiného než colu nebo
sprite. Vtip byl v tom, že oslavenec se
v příslušném podniku už předtím
vyskytoval poměrně často a rozhodně
to nebyla jeho první objednávka
alkoholu. Jenže - jak říkával profesor
Lubyneckyj - život studentský je život
nebezpečný a my jsme ho tedy nebezpečně žili. Byl bych ale nerad,
kdyby na základě předchozích řádků
vznikl dojem, že naše studium spíš než
v budově gymnázia probíhalo v restauračních zařízeních.
28
V lidské paměti se častěji uchová
to, co se z obvyklého životního rytmu
nějakým způsobem vymyká. Ostatně
dokladem toho, že naše „společenské“
aktivity nebyly na úkor vzdělávání, je
fakt, že všichni z naší třídy odmaturovali! Zásluhu na tom měli členové
profesorského sboru, kteří nás vzdělávali i vychovávali, což zvlášť v období dospívání není nic jednoduchého.
Díky nim bylo gymnázium tím, čím
skutečně má být.
V řečtině slovo gymnasion znamená
cvičení nebo cvičiště. Původně se tak
označovala místa k tělesnému cvičení
a v dnešním smyslu se tento výraz začal používat až později. Jedno však
zůstalo společné – i dnešní gymnázium
můžeme chápat jako jistý druh cvičení,
a to učení se dospělému životu.
nasměrováním k našim současným
profesím.
Právě rozdíly mezi tím, jak mluvili
mí spolužáci a spolužačky pocházející
z nejrůznějších koutů Hořovicka, které
leží v přechodném území mezi středočeskými a jihozápadočeskými nářečími, takže je pro dialektology velmi zajímavým regionem, mě později na
vysoké škole vedly k zájmu o dialektologii, odkud byl jen krok k mému
dnešnímu povolání.
Ti z nás, kteří po maturitě pokračovali ve vysokoškolských studiích,
jistě často a rádi těžili ze znalostí
získaných na hořovickém gymnáziu.
Stejně to bylo i s těmi, pro něž byly
prázdniny po „čtvrťáku“ poslední
a kteří po nich nastoupili do svých
prvních zaměstnání.
V tom báječném věku mezi čtrnácti
a osmnácti se nám to nezdálo, ale dny,
týdny, měsíce i léta utíkaly a najednou
jsme se dočkali maturitního plesu. Při
stužkování nám tehdy orchestr hrál
Yesterday od Beatles - snad jako
symbol toho, že doba našeho studia se
pomalu, ale jistě stává včerejškem.
Mnozí z nás v tu chvíli mysleli spíš na
tomorrow - zítřek. Co bude po
maturitě? Jaký bude náš život? Vydrží
nám naše tehdejší lásky? Budeme
šťastní?
Ale ať nám léta, která od té doby
uplynula, přinesla cokoliv a ať jsme se
dostali kamkoliv, vím - a to nejen ze
své vlastní zkušenosti, ale i od těch
svých spolužáků a spolužaček, s kterými jsem aspoň občas v kontaktu -, že
léta strávená na gymnáziu v Hořovicích patří k těm, na něž vzpomínáme
nejraději.
maturitní
ples
1988
Studium nás nejen obohatilo o vědomosti, ale pomohlo nám i skutečně,
a ne jen vnějškově vstoupit do života
dospělých a předurčilo naši budoucnost
29
Marie Slavíková
vyučující 1953 – 1982
Co bylo, když ještě nebylo gymnázium?
níci z továren na levém břehu potoka, pár sedláků a potom učitelé
a úředníci z okresních úřadů, ze
zámku a obchodníci. Školy zde byly
základní, ale střední školy nebyly.
Ve Sv. Janě pod Skalou byl
klášter a zde také církevní učitelský ústav. Na začátku první republiky se objevily snahy založit učitelský ústav světský, "učitelák",
který by připravoval na tehdy ještě
vážené povolání kantora chlapce
a děvčata.
Za sídlo školy byly vybrány Hořovice.
Jistě na tom měl velkou zásluhu kníže,
který uvolnil jedno zámecké křídlo pro
prozatímní výuku. V zámku bydleli
i někteří vyučující s rodinami, dokud se
jim nepodařilo najít si vhodný byt . (Byl
mezi nimi např. i malíř Václav Živec - na
výstavu jeho obrazů v nové škole si ještě
možná někteří pamatujete.)
Po příslušných jednáních se začala
také stavět budova ústavu. Místo na ni
poskytl zase kníže.Ta stavba sloužila
tehdy víseckým dětem za hřiště. Na
hromadách písku se krásně jezdilo jako
na horách, stavěly se zde hrady a zámky,
přehrady a celá města. Samozřejmě až
po skončení pracovní doby. A to děti ze
vzdálenějších končin samozřejmě
záviděly.
Konečně byla budova hotova a škola
se do ní přestěhovala. Na svou dobu to
bylo pokrokové zařízení, s odbornými
V roce 2008 budeme oslavovat
výročí hořovického gymnázia. O jeho současnosti bude jisté napsáno
mnoho povídáni. Ale já, jakožto pamětník této školy a také hořovická
rodačka a vlastně skoro sousedka
bych ráda (i když ne historicky přesně) se zabývala jinou otázkou:
„ A jak to bylo dřív se středními
školami v Hořovicích?“
V odpovědi budu vycházet z toho, co jsem si zapamatovala z vyprávění prvních nebo alespoň skoro prvních maturantů, jak vyprávěli
o svých zkušenostech na prvním
setkání k výročí založení středního
školství v roce 1972. Protože to
bude reprodukce vzpomínek lidí,
kteří už dávno nejsou mezi nám,
nehněvejte se, vloudí-li se sem nějaké nepřesnosti.
Tak tedy : Hořovice byly malé
chudé městečko pod brdskými lesy.
Jak už je nazval Jan Neruda, byly
jako český Betlém rozloženy po
návrší nad Červeným potokem. Pozoruhodností tu bylo jenom několik
- oba zámky, Braunovy sochy, kašna z Koňského trhu, která se proslavila tím, že u ní byla sloužena mše
v památném roce 1848, a pak ještě
několik památek stavebních a historických. Ale to není náš úkol.
Napsala jsem, že Hořovice byly
chudé. Obyvatelé byli většinou děl-
30
Přínosem "učiteláku“ bylo jednak
povznesení kulturní stránky života různé oslavy, sportovní hry, taneční
večírky, večerní "korzo" a vůbec společenský život se díky studentům a profesorům trošku rychleji rozeběhl.
Ale význam byl nejenom společenský, ale řekla bych i sociální. Škola
byla totiž státní, to znamená, že zde
studovali žáci z různých konců a okresů. Ti pak neměli kde bydlet a mnozí
lidé je brali "na byt“. Ti ze vzdálenějších
končin zde bývali celý školní rok, ale
mnozí jen přes zimu. První absolventi
vyprávěli, jak např. ze Skryj jezdili
studenti do školy na kolech. Nebylo to tak
snadné 25 km sem a odpoledne totéž
zpátky. A co když potom lilo nebo
padal sníh a byla fujavice? A tak
mnohým obyvatelům Hořovic tyhle
peníze ulehčovaly jejich rozpočet.
Učitelák vydržel ještě přes válku.
Ale časy se mění a s nimi se měnil i název školy : přišlo gymnázium, jedenáctiletka, SVŠ a zase gymnázium.
Ale to už je jiná kapitola a jsou jistě
povolanější, aby se o této době zmínili.
Já bych jen chtěla zdůraznit, že díky této
střední škole bylo umožněno mnoha
nadaným /i míň nadaným / dětem, aby
si našly povolání, které se jim libí i když to v různých dobách bylo různě
obtížné. A tak bychom si měli této
možnosti vážit.
Prof. Marie Slavíková
při posledním zvonění 1974
učebnami i maličkou tělocvičnou. Byly
v ní umístěny třídy učitelského ústavu
a "cvičné školy". Studenti 3. a 4. ročníků
totiž chodili na tzv. "náslechy“ a "pokusy". Dalo by se říci, že se vlastně učili
učit. Za učitele prvních tříd základní
školy byli vybráni nejlepší učitelé a ti
potom několikrát v týdnu předváděli při
"násleších" adeptům kantorského umění, jak se mají chovat ve třídě, jak mají
učinit vyučování záživnějším, aby se
žáčkové nenudili a všechno se líp a zvesela naučili. Samozřejmě, že takové
"vzorové" hodiny byly jen několikrát
v týdnu, protože v ostatních normálních
hodinách se muselo všechno dohnat.
A studenti potom zase dostali od učitelů
témata na pokusy, t.j. kdy sami předváděli své umění před přísnými zraky
kantorů a svých spolužáků.
31
RNDr. Jaroslav Nezbeda
vyučující 1979 – 2000
abs. 1950
Obrana chemie
Na našem gymnáziu byl v roce
1981 zaveden předmět technická
chemie spolu s dalšími odbornými
předměty, jako např. strojírenství
nebo elektrotechnika.Předmět se vyučoval na gymnáziu deset let, do roku 1991. Navazoval na základy všeobecné odborné přípravy (ZVOP).
Vlastní technická chemie byla v
ročníku 3.a 4. Z odborného předmětu
se povinně maturovalo.
Protože předmět měl značnou část
věnovánu laboratorním cvičením,
vyžadoval dobré technické vybavení,
které běžný kabinet chemie nemohl
poskytnout. První čas se laboratorní
cvičení konala v malé laboratoři
vedle kabinetu chemie, což ovšem,
hlavně z prostorových důvodů nemohlo dlouho vyhovovat. Kolem
jednoho stolu se mačkalo 15 a více
žáků. Řešení se našlo po roce, získali
jsme třídu v suterénu od základní
školy, kde dříve byla učebna prací na
pozemku.Tam jsme začali budovat
laboratoř technické chemie. Nejprve
se musel rozvrhnout půdorysný plán,
rozdělení stolů, rozvody vody,
elektřiny a plynu. Tesaři položili
zvýšenou podlahu, byla zavedena
energetická média a sami studenti
položili na podlahu linoleum (!).
Velmi pomohl vedoucí odborné
přípravy ing.Ulman. Trochu nás zdrželo dodání laboratorního nábytku
z Labory. Přístroje, sklo a chemikálie se objednávaly postupně. Ve
školním roce 1983-84 se začalo
v laboratoři učit - byl zde rozvod
teplé a studené vody, plynu a
elektřiny, stoly vybaveny pomůckami a sklem, analytické váhy a další nezbytné vybavení.
Technická chemie byla ve 3. ročníku dotována 4 hodinami týdně, ve
4.ročníku 6 hodinami týdně. Byla to
chemická výroba a analytická chemie a ve 4.ročníku poté ještě přistoupila laboratorní technika. Na
výuku byla k dispozici skripta velmi
dobré úrovně. Studenti, kteří studovali chemii na vysokých školách, je
mohli využít i tam, což také činili.
Technická chemie byla pro studenty v oborech, kde byla na vysokých školách chemie jako předmět
studia či jenom některou zkouškou,
velkou pomocí. Byla i kvalifikací
pro zaměstnání v různých provozních laboratořích podniků. Teoretické poznatky měly návaznost na
praxi v laboratoři. Tak bylo prováděno analytické poznávání látek,
určováno složení vody, potravin
a podobně. Studenti se učili bezpečnostním pravidlům pro práci
s chemikáliemi.
Dnes vidíme a čteme v novinách
a časopisech, resp. v televizi tak
otřesné neznalosti o různých látkách
a událostech při různých haváriích,
že je s podivem, kde tito lidé studovali od základní po vysoké školy.
Slyšel jsem, např. od studentů me32
dicíny, že k základní zkoušce v prvém ročníků jim stačilo učivo
technické chemie.
Během studia byla pro studenty
předepsána provozní praxe v podnicích, kde měli podnikové laboratoře, ať již výzkumné nebo kontrolní. Tato praxe trvala 14 dnů
a byla v jarních měsících. Z této
práce studenti vedli protokoly a vypracovali kontrolní práci. Je jasné, že
to byla zátěž pro pracovníky těchto
pracovišť, ale většinou nám vycházeli rádi vstříc. Nejlepší spolupráce
byla se závodní laboratoří Buzuluku,
laboratoří Výzkumného ústavu hutnictví železa v Karlštejně a např.
laboratoří Agrochemického podniku
v Králově Dvoře, abych alespoň
jmenoval některé.Tyto podniky jsme
pravidelně v době praxe s ing,
Ulmanem objížděli a kontrolovali
práci a chování studentů. K maturitě
pracovali studenti na maturitní práci
z vybraného tématu. Bylo to například titrační stanovení některých
látek, rozbory vody, resp. práce,
které měli možnost dělat na podnikových pracovištích při praxi.
Jeden student vypracoval rozbory
vody Červeného potoka na odběrných místech od hradu Valdeka až
do Hořovic. Jindy to byly práce na
stanovení antibiotik, stanovení tuků
v sýrech a podobné.
Jak jsem již řekl, technická chemie
přinesla užitek nejen těm, kteří ji ve
svém oboru potřebují, ale i ostatním,
kteří se s ní setkají jen jako spotřebitelé výrobků v životě kolem nás.
Výuka chemie, a to nejen teoretická,
ale i praktická naučí přesnosti, zodpovědnosti i porozumění dějům
kolem nás. Chemie jako jedna ze
základních přírodních véd (spolu
s matematikou a fyzikou) je alfou
a omegou průmyslu, lékařství i zemědělství. Je jí podmíněn všechen
pokrok lidstva. Lidstvo by umřelo
bídou hlady, nemocemi a zimou. Je
kupodivu, že slovo chemie je strašákem civilizace, ačkoli by se bez ní
neobešla. „Chemie ničí přírodu,“
volají samozvaní tzv. ekologové.
Myslím ovšem ty ekology s transparenty, pořádající srazy a protesty,
nikoliv poučené a odborně erudované přírodovědce. Je to také tím, že
po sametová revoluci nastal jednostranný příklon k humanitním oborům. Maturanti většinou vybírají tyto
obory vysokých škol. Dochází pak
paradoxně k tomu, že některé technické vysoké školy berou studenty
bez zkoušek - ale ti pak třeba
obtížnou školu nedokončí.
Maně si vzpomínám na článek
prof. M. Hrabákové v almanachu
1993: tam tento problém již před
patnácti lety (!) nastínila. Humanitní
obory ano, ale proporcionálně s
obory přírodovědnými. Dnes je slovo chemie pomalu celosvětovým
strašákem, ale strašákem vzniklým z
nevědomosti a neinformovanosti.
Dnes, po sedmnáctí letech, zůstala
z osmdesátých let pouze stále ještě
dobře vybavená laboratoř. Žel,
zřejmě již málo využívaná. Jdu-li
někdy kolem školy a podívám se do
jejích oken, vidím osiřelé laboratorní
stoly…
33
Mgr. Josef Svoboda
vyučující v letech 1948-63, 72-88, 92-94
Z kantorského zápisníku
Na zdejší školu jsem nastoupil v r.
1948, hned po absolvování přírodovědecké fakulty a po vojně. A zde
jsem také v roce 1994 skončil. Vše,
co se mi zdálo zajímavé a důležité,
jsem vyjevil v předcházejících almanaších.
Ale čím je člověk starší, tím spíše
se jeho myšlenky vracejí do časů
vzdálenějších, tedy k mým začátkům
na této škole. Tedy snad několik
epizod z té doby.
Hned na podzim jsem založil pro
zájemce o matematiku odpolední
kroužek. Zvláštní bylo, že se do něj
hlásilo víc děvčat než kluků ... Jedna
zvláště horlivá žákyně ze septimy
přicházela čtvrt hodiny před začátkem a zatopila v kamínkách
v matematickém kabinetě, kde byla
tabule.
Nevím, jak se to mohlo stát, ale
jednou, když nepřišla ve svůj
obvyklý čas, jsem popadl téměř
panice a nebyl jsem schopen ani
sečíst dvě docela malá čísla. Ale
přece jenom přišla a pak už to jelo
jako po másle. Jmenovala se
Boženka Kleinhamplová a byla
z Mýta. Dám vám hádanku: Hádejte,
jak se jmenovala ta slečna po uplynutí dvou let. Trochu vám napovím.
Její nové jméno začínalo na „S“.
Nemůžete na to přijít? Napovím : Na
jaké písmeno začíná jméno moje?
No vidíte, že to nebylo tak těžké.
Před čtyřmi lety tomu bylo 54 let, co
jsme byli spolu. Už jsem sám.
Mám před sebou kapesní kalendář na r. 1949 o rozměrech asi 5 x
9 cm a nestačím se divit, co všechno
se do něho vešlo : Známkování zabíralo jen jeho docela malou část. To
znamená seznam všech mých žáků
se známkami z vyvolání, kompozic,
známky na vysvědčení. Taky rozvrh
hodin. A hlavně jízdní řád na trati
Hořovice – Mýto.
Marně byste v něm hledali nějaké
osnovy matematiky či fyziky a časový plán jejich plnění. Já jsem se
řídil jedinou zásadou : Látka nás povede sama. Kam nás dovede, to se
teprve ukáže. Ponoukal jsem žáky
k tomu, aby sami kladli inteligentní
otázky k právě probíranému tématu,
a já hledal nejschůdnější cestu k jejich řešení.
A dále. Učením druhých učím
sám sebe. Když žáci něco nechápou,
je to známka toho, že tomu vlastně
pořádně nerozumím ani já. Všechno
je jednoduché, když se tomu rozumí.
Poznal jsem jim na očích, zda tomu
opravdu porozuměli, protože v tom
případě se napětí a podmračené
vzezření v jejich tvářích najednou
uvolnilo : Heuréka! – už jsem to pochopil, je to jednoduché (jak to vypadá jednoduše, takovýhle postup).
Hlavní část notýsku zaujímaly
texty písniček, i cizojazyčných.
Např. jedna provensálská : Pod mým
okénečkem zpívá ptáček nebo J‘aime
revoir ma Normandie (volně : rád se
vracím do své Normandie). Ale
34
většinu z nich tvořily písně kramářské, se kterými obcházeli potulní
kramáři se svými obrazy. Všechny
končily tragicky a vybíráním peněz
od posluchačů.
Nebo si vzpomínám na Aleše
Klána, nynějšího primáře gynekologie hořovické nemocnice. Přiměli
mě k tomu, abych je učil taky latině.
Měli to se mnou žáci těžké. Museli
se naučit zpaměti i zajímavé texty,
např. řeč Ciceronovu proti Katilinovi. Vstoupím do třídy a u tabule
stojí Aleš Klán, zabalený do lajntuchu jakožto tógy, a hřímá : „Quo
usque tandem abutere...“ - Jak
dlouho budeš, Katilino, zneužívat
naší trpělivosti...
A na úplný závěr bych chtěl
uvésti (vím, že samochvála poněkud
nelibě voní, ale snad mě mých 86 let
omluví) básničku, kterou přednesl
tlustický rodák Václav Sloup 19.
března.
Óda josefovská (19. března L.P. 1955)
Velký mistře, jenž přednášíte dětem
tu velkou vědu, jež dnes hýbe světem
z profesorů dnes právě jediný
slavíte své slavné jmeniny.
Po tři léta otvíral jste naši tvrdou lebu
abychom v světě samostatně
dobyli si chlebu.
Po tři léta vedl naše duše
sám v blátě, dešti kluše
bychom měli cestu suchou
vedl jste nás svojí pevnou
zručnou rukou.
Dívky, jak to zvykem bývá
měly by slzy ronit
školník velkým zvonem kývat
a slavnostně zvonit.
Celý ústav v pozoru by státi měl
a úcta, již svět nikdy neviděl
patří dnes Vám, k Vašim jmeninám.
Že Vás máme všichni rádi
to vy již víte
že však někdy zlobí mládí
to Vy snadno pochopíte.
Přijměte jen prosté přání
mnoho štěstí, zdraví, požehnání
Vám i Vaší rodině.
Více nežli sláva planá
víc než báseň těžce urobená
jsou naše zářné líce
že zkoušet dnes nebudete více.
Jelikož my letos budem
sklízet žně, k nimž dal jste osev
pravíme tu všichni sborem
nuž, ať žije Josef !
Řepná brigáda v r. 1961
35
Vladislav Nezbeda
ředitel JSŠ-SVVŠ 1958 – 62
Pohledy do dávných let
navštívili Karlštejn, Lidice, Orlickou
přehradu, u nich Tatry a Slovenský
ráj). Tato družba dostoupila tak
daleko, že ministerstvo školství
V éře 60 let hořovického gymnázia
je také kapitola 8 let je-denáctileté
střední školy a 10 let střední
všeobecné
vzdělávací
školy.
Dovoluji si zaznamenat drobné
vzpomínky na poslední léta JSŠ
1958-60 a první rok SVVŠ 1961 –
62.
V budově jsem prožil velkou část
svého života, celkem 21 let. V letech
1941–45 jsem tu studoval v učitelském ústavu a po období JSŠSVVŠ 1958–62 a pak ještě 13 let
1974–87 v základní škole. Zvláštní
bylo, že ve všech třech etapách tu
žily spolu s dospělými a dorůstajícími studenty i malé děti, ať v době
učitelského ústavu žáci pokusných
tříd, či pak v rámci JSŠ jako žáci
dvou samostatných škol.
A tu je první vzpomínka, která se
mi vybavuje z období JSŠ–SVVŠ :
Některé prožitky dobrého velkého
kolektivu dospělých a žáků. Je to
vidět i na fotosnímcích z přelomu
50. a 60. let. Na zahájení přístavby
6 učeben v květnu 1959 pracují učitelé spolu s rodiči. Další fotozáběry
dokumentují všestrannou spolupráci
naší JSŠ–SVVŠ se sejnou školou ve
Spišské Nové Vsi : Vzájemné
návštěvy konaly skupiny učitelů,
rodičů, žáků a studentů (u nás jsme
Odjezd do Spišské Nové Vsi 1962
jmenovalo zástupce obou škol
vzájemně výměnou předsedy maturitních komisí.
Přístavba učeben a kabinetů byla
dokončena a plně ji využívají obě
školy, gymnázium i 2. ZŠ.
Československo bylo rozděleno,
avšak vzpomínky a pevné vztahy
mezi oběma národy zůstaly zachovány.
Do příštích let přeji žákům, studentům, pedagogům a ostatním zaměstnancům pracovní úspěchy, dost
zdraví a životních uspokojení.
36
3.B 1963
Chmel 1962
37
Mgr. Myron Lubyneckyj
vyučující 1965 - 2000
Na okraj jedné malé aktuality
Když jsem řediteli hořovického
gymnasia dr. Vlčkovi slíbil malý
příspěvek do chystaného almanachu,
ani jsem si neuvědomil, že tato moje
pozitivní reakce byla dost neuvážená a že vlastně dost dobře
nevím, o čem psát. A tu jsem večer
6. ledna t.r. při rozhlasových zprávách uslyšel kratičkou aktualitu o
tom, že toho dne odpoledne se u sochy sv. Václava na Václavském náměstí v Praze sešlo asi na tisíc
českých monarchistů, kteří pak
odpochodovali se žlutým (patrně asi
černo-žlutým) praporem k Můstku,
kde zazpívali Císařskou hymnu,
čímž akce skončila. Později jsem se
dozvěděl, že o této události informovala i televize.
O čem však zmíněná monarchistická aktivita svědčí? Předně asi o
tom, že české prostředí, jinak pokud
jde o duchovní hodnoty lhostejné,
přece snad na tom není" tak zle, jak
to na první pohled vypadá. Pochopitelně, alespoň zatím, jde o malou
menšinu, ale ne vždy záleží na počtu
či jen na počtu.
Dále to svědčí o tom - a asi to
vyplývá z merita věci - , že monarchistická menšina ví, oč jde. Naproti
tomu republikánská majorita (sama
se sebou,svou pokrokovostí a svým
"bytím na výši doby" spokojená) si
sama sebe nezdůvodňuje, veze se na
vlně času. Toho času, o němž se
praví, že "Všeho do času, Pán Bůh
na věky".
Ostatně při své školské praxi
jsem to svým milým z pokrokových
rodin pocházejícím žákům znázorňoval tak, že jsem dvěma roztaženými prsty ruky naznačil dva až tři
centimetry jako "moderní dobu"
a rozpjatými pažemi dobu tradičního
způsobu života, tedy nemoderní, dalo by se snad říci „normální".
Summa summarum : čas nemilosrdně a vlastně i spravedlivě řeší,
co jsme nevyřešili, ať již z nedostatku odvahy, nebo prostě proto, že
to neumíme. Je tu však ještě další
úhel pohledu : To, co je zralé, dospělé, co je na vrcholu síly, to bývá
dle pradávných zkušeností obvykle
svému konci blíže než to, co teprve
vzniká, co se formu je, aby do života
vstoupilo. Nu a kdo je dnes na
vrcholu – MONARCHIE, či Republika? Jistě, před 200 nebo 100
lety tomu bylo jinak. Jenže "rychlost
času" v dějinách je jaksi různá
(nechci užít toho hrozného slova
"relativní"). Staletí dlouhého, poměrně pomalého vývoje byla vystřídána v době po francouzské revoluci 1789 vývojem urychleným,
ba stále se zrychlujícím, hektickým
až překotným, o současnosti ani
nemluvě.
Jistě, ten "vývoj" - jako vše v životě, v dějinách - nespadl z nebe. On
mu totiž někdo pomáhal (analogicky
se to dá říci jistě i o současnosti),
jisté konkrétní síly, hnutí, osoby.
Abych uvedl jen jeden ne vý38
znamný, ale zřejmě dost typický
příklad : V létě se mně dostal do
rukou III. díl velké historie města
Lvova (ukrajinsky L´viw, polsky
Lwów, německy Lemberg, latinsky
Leopolis. Při informativním litování
knihou jsem se dočetl,že v roce 1848
("jaro národů"?!) přibyl do Lvova
"agent francouzské republiky Didier" (citováno doslova) - jistě ne
proto, aby se obdivoval památkám
...,ale aby sel semena neklidu
(výstižnější by ovšem bylo užít
výrazu "rozkladu"). A že by jisté
kruhy v západní Evropě posílaly
agenty jen do Lvovaa a ne do daleko
významnějších center, jako Vídeň,
Petrohrad, Řím, Budapešť, Praha,
Berlín...?
Svým studentům jsem vždy
doporučoval Dostojevského, zejména jeho román "Běsi", zejména
proto, že nejde o básnickou fikci, ale
o dílo založené na skutečnosti, na
skutečné události (zavraždění z pokrokářsko-revolučního
oblouzení
vystřízlivěvšího studenta jeho bývalými kolegy-„souvěrci") a dále
proto, že zde autor podává duševní
fyziognomie nositelů či připravovatelů „ráje na zemi".
V této souvislosti se nemohu
nezmínit o knize Edvarda Radzinského Alexandr II.Poslední velký
car (vyšlé přibližně před rokem
v Mladé frontě a podle mých
informací celkem stále dostupné),
kde je prostředí nihilistických
spiklenců-vrahů báječně zachyceno
ve svých typech a navíc doplněno
fotografiemi těchto předbojovníků
pokroku a "jasných zítřků" lidstva,
jež nám zprostředkovávají fyziognomie, které mluví samy za sebe.
Lze namítnout, že to vše, prostředky
i cíl, byla, respektive je vůle lidu.
Jako by vůle lidu, většiny, projevovaná např. hlasováním, byla vždy
a jedině tím nejvyšším soudcem.
Takové projevy vůle lidu (či "vůle
lidu"?) známe ostatně z historického
Velikonočního příběhu: jednou "Hosana!", podruhé "Ukřižuj!" - s příslušnými tragickými důsledky. Tedy
vůle člověka, domýšlíme-li dále –
proti vůli Boží, vyjádřené např.
v Desateru, v Církvi (ale i obecně
náboženstvím požehnaných či posvěcených institucích. Ale nejde o
vůli lidu, ale zřejmě o záměr, promyšlený plán. Ukazuje to např. rakouský historický spisovatel (nikoliv
spisovatel románů jako Jirásek!)
Heinrich Drimmel ve svých knihách
věnovaných osobnostem, jako František I./II./ nebo František Josef I.
Odkrývá před námi zejména až
zarážející návaznost revolucí i - pro
nás nezasvěcené překvapující jejich vzájemnou spojitost, jakož i
roli Anglie jako šedé eminence.
Ostatně, cožpak bolševická nebo
nacistická revoluce nebyly spiknutími? ...
Ale abychom neodbíhali od tématu. Monarchie, tedy lépe řečeno
její představitel-ztělesnitel - Král,
Panovník, je dán, v naprosté většině
případů nebývá volen. Naproti tomu
president volen je, je často dost obtížně vybírán... Ergo kladívko,
president není a ani nemůže být
pojítkem celého národa, "všeho lidu"
(jak zní už obnošená formulace).
Výjimku snad tvoří zakladatelé oné
pokrokové formy vlády, různí ti
"tatíčci" či "budovatelé" (často
39
ovšem spíše bořitelé - vědomě psáno
bez uvozovek).
Je to pochopitelné i proto, že atmosféra volebního boje spojená
s agitací všeho druhu neprospívá
vzájemnému porozumění, natož pak
blíženecké lásce. Kromě toho Monarchie (vláda se obvykle předává,
dědí dle rodinného pořadí, dle
příbuzenství) je už tím silně svázána
s principem RODINY (RODU, což
je už samo o sobě zdravé. Proto také
máloco tak škodí monarchickému
principu jako vady v rodinném životě členů panovnického rodu, např.
nevěry 1/, rozvody ap. Nahlodávají
totiž podstatu monarchie, jež je totožná s podstatou rodiny, jež je posvátná (často i v očích lidí smýšlejících naproste profánně. Je to něco,
co je nám dáno, co jsme nevytvořili,
ale v čem žijeme - existujeme, proto
si TO (často) ani nedefinujeme.
V té souvislosti bych chtěl uvést
jednu vzpomínku či příklad. V posledních letech mého působení na
hořovickém gymnasiu byla tam
krátce na „stáži“ mladá, velmi
sympatická
dánská
studentka
(ztělesnění nordického ženství). Ta
byla mimo jiné přidělena na jednu či
dvě hodiny také na moji lekci
německé konverzace. Chtěl jsem
toho využít k tomu, aby nám
německy něco řekla o dánském
monarchickém zřízení, prostě jak to
funguje atd. Možná že se snad
domnívala, orientujíc se již trochu
v české mentalitě, že mám k monarchii přezíravý nebo ironicky
postoj, a tak moc nic nevysvětlovala, ale řekla : „Máme je
rádi" – a bylo to. Klasická odpověď!
Toto krátké, ale rozhodně pronesené
"mít rád" mluví naprosto jasnou
a rozhodnou řečí. Ukazuje to na
obdobu vztahu rodinného - rodiče
též milujeme víc než jiné bližní,
ačkoliv si je nevybíráme (podobně
jako rod, vlast,rasu...do toho všeho
se prostě rodíme...je nám to dáno).
Rodiče také obvykle v těžkých
chvílích své děti neopouštějí, ale
dávají za ně někdy i život. Naproti
tomu různí ti volení představitelé
(výtečníci) v těžké situaci "majíce
plán, sednou na aeroplán a odletí za
oceán".
Karel I. Anglický prý šel na popraviště (šlo snad o první justiční
královraždu) se slovy : „Jsem mučedník svého lidu ..."Nebo Ludvík
XVI. Francouzský, dobromyslný
král, který zrušil spoustu feudálních
privilegií ještě dávno před revolucí.
2/
(Odborník by musel ovšem „sine
ira et studio" zhodnotit, zda právě
toho, byť dobře míněno, nebylo až
moc.)
Za potupných okolností byla
zavražděna na popravišti i královna
Marie Antoinetta. 3/
Následuje utýrané dítě (syn Ludvíka XVI. a Marie Antoinetty) Ludvík Karel - Ludvík XVII.
Realisticky výstižně veškerou hrůzu
a odpornost jejich věznění a smrti
vylíčila
Angličanka
Deborah
Cadburyová v knize Ztracený král
Ludvík XVII.- Tragický osud syna
Marie Antoinetty (Vydala Euromedia Group, k.s.-Ikar v Praze
v r.2004). 4/
A tak šel tedy kupředu "pokrok". 5/ Teror jako prostředek
40
k prosazeni pokroku. Jak skončila
monarchie, totiž vláda rodu
Braganca 6/ v Portugalsku?
... Král Karel I. byl v roce 1908
zavražděn a jeho nástupce Emanuel
II. byl za revolučního chaosu svržen. Od roku 1916 se v následujících 16 letech vystřídalo, jak
tvrdí historikové, asi 40 vlád !
Ale pokrok jde nezadržitelně dál.
A tak tu máme další - ne již oběť ale hned oběti dvě. 28.června 1914
je v Sarajevu zavražděn rakouský
následník trůnu František Ferdinand
d‘Este s manželkou Žofií, roz.
hraběnkou Chotkovou.7/
Ale teror nesrážel jen hlavy korunované. Jestliže jednou dostal své
„placet", pak si nevybíral. Padli mu
za oběť příslušníci všech stavů a
profesí! ...
Jakousi analogii k oběti Ludvíka
XVI., jeho manželky a syna tvoří
známé, v posledních asi dvaceti
letech dost publicisticky probírané
zmasakrování ruského cara Mikuláše II. a celé jeho rodiny v Jekatěrinburgu v červenci 1918. 8/
Ale kdo že se to v posledních
přibližně 200 letech zasloužil o odstraňování činných monarchií? Byl
to snad „lid", v jehož jménu se údajně vládne? Ale kdepak! Převážně to
bylo zazobané měšťáctvo, jasněji
řečeno buržoazie, tedy vrstvy, pro
něž věci duchovní, kultura jsou
vpravdě jen „nadstavbou“, a ne něčím bytostně nutným.
Jak je to tedy s tou monarchií a republikou? – MONARCHIE
je na rozdíl od Republiky zřízení, jež
se (chtě nechtě) odvolává k Bohu
(tam hledá své poslední zdůvodnění). 9/ Monarchie má v sobě
tedy cosi sakrálního, posvátného.
Čistě laická, sekulární monarchie by
byla asi něčím obludným, bez smyslu a asi se nikdy ani nerealizovala.Naproti tomu u Republiky tomu
tak není. Je to útvar sekulární, výjimku snad tvoří amfiktyonie, zejm.
asi Amfiktyonie delfská. 10/
Všimněme si ještě podpory, jíž se
monarchie těší. V posledních asi
dvou stoletích (doba převratů, revolucí...) se oním „beati possi-dentes",
tedy buržoazii - nikoliv lidu – podařilo zbavit monarchy moci, ale monarchii samu jako stabilizačního činitele zachovat a využívat.
Králové tak většinou ztratili
reálnou o zákon opřenou moc (krom
určitých tzv. královských prerogativů, např.svolávání sněmu, jeho zahajování, udělování milosti). Ale
snad právě toto v souvislosti s tím,
že politika je stále neprůhlednější
a asi také zkorumpovanější, způsobilo, či způsobuje, že se lidé upínají
k něčemu, co jo alespoň relativně
čistší a stranou „té vší špíny" ...
Zdá se, že tomu tak opravdu je.
Snad odtud plyne jistá renesance
zájmu o monarchii.
Neuškodí, když se alespoň zběžně
„ad informandum" podíváme na
podporu monarchistickému principu
směrem do minulosti. Snad prvním
velkým bojem (už v moderním
smyslu) o MONARCHII byly tzv.
Jakobitské války - povstání ve prospěch legitimní dynastie Stuartovců
ve Skotsku v XVIII. stol. Šlo ovšem
spolu s dynastií i o věci náboženské,
způsob vlády, samosprávu a osobitosti klanů atd. Bojovaly tedy proti
sobě dva světy, dva světonázory.
41
Snad k největšímu vzepětí
tradičním hodnotám oddaného lidu
došlo ve Francii v době francouzské
revoluce v XVIII.stol. Jde o tzv. Povstání proti republice ve Vendée a v
Bretani (Bretagne). Šlo programově o boj znovunastolení legitimní
dynastie Bourbonů. 0pět se tu
střetly dva světy, dvě víry (Víra a
nevěra). 11/
Do stejné kategorie zápasů patřily i Karlistické války ve Španělsku
ve století XIX. Ani zde nešlo jen o
boj dvou linií dynastie španělských
Bourbonů, ale dvě koncepce vlády,
o dva světonázory, jak dokazují četná povstání karlistů. Věc nepatří
úplně minulosti ani dnes. I zde konflikt přesahoval svým významem i
co do podpory hranice Španělska.
Ještě o jedné postavě je však
třeba se zmínit, o císaři Karlu I. Rakouském (korunovaném králi Uherském, nekorunovaném králi Českém
etc.), totiž o jeho lidsky podivuhodných pokusech vrátit se na uherský
trůn. Nešlo tu o akty ctižádosti, ale
o snahu splnit korunovační přísahu,
tedy o závazek mravní, náboženský.
Při tom byl Karel podporován a doprovázen svou manželkou císařovnou Zitou, další charakterově silnou postavou dějin MONARCHIE.
Po tomto trochu dlouhém, ale
nutném historickém exkursu se
vraťme k východisku naší úvahy či
aktuality. - Klobouk dolů před
oněmi demonstranty z Václavského
náměstí, kteří se v prostředí naprosto
převážné orientovaném na pseudohodnoty „tohoto světa“ pokusili
ukázat, kde by mohlo být jednou
řešení, totiž v MONARCHII. Navíc
ukázali i to, že měla-li být řešením
MONARACHIE, pak jedině LEGITIMNÍ: To u nás znamená zakotvení
ve středoevropském prostoru po staletí formovaném HABSBURKY.
A je to tak dobře. Císař Karel byl
3. října 2004 Církví beatifikován–
prohlášen blahoslaveným – jako
Beatus Carolus. 12/
Existuje názor (osobně se k němu
kloním), že kdyby dějiny probíhaly
striktně logicky, pak by Češi pro
svoji jedinečnou Svatováclavskou
korunu, jež je nejen státním symbolem, ale zároveň i přímo náboženskou relikvií (je do ní vsazena
částečka trnové koruny Kristovy),
jakož i pro starobylou státní a královskou tradici museli být supermonarchisty. Zatím jsme svědky něčeho jiného. O to větší obdiv a úctu
si zaslouží účastníci akce, která je
předmětem těchto řádků.
Zbývá se ještě zmínit o tzv. konstituční monarchii. Zde je moc panovníka
omezena
konstitucíústavou. Tu může vladař vydat sám
ze své vůle (ú. oktrojovaná) nebo po
dohodě se zástupci národa (ú. smluvená). Další vývoj pak obvykle vede
ke snaze učinit z panovníka jen
figurku zahajující předepsaným mu
projevem různá zasedání nebo
přestřihující pásku při otevírání nové
koncertní síně ap. Avšak přes to lid
obvykle chce vidět a vidí v panovníkovi něco jiného. Kritiky bývá
poukazováno, že buržoazie sice
uznává schopnost panovníka vládnout, ale v praxi to popírá.
Avšak ani tzv. absolutní monarcha nemůže dělat, „co se mu zlíbí", jak se to často pod vlivem
záměrné propagandy i z pohodlné
nevědomosti traduje. Naopak, je
42
vázán zákony. Absolutní monarcha
může ovšem zákony měnit, dokud
však tak neučiní, je i on jimi vázán.
Přísným dodržováním této zásady se
liší monarchie absolutní od despocie
(Viz Ottův sl. naučný I, str. 90-91).
Despotismus často nezabraňuje
účasti širších vrstev na vládě, ale
manipuluje jimi, nebezpečí despotismu bývá často větší v prostředí
demokratickém než za jedinovlády
(autoritativní vlády) - jde např.
o manipulování davem prostřednictvím různých mafií...
Protože tedy nejsme pro bezbřehou anarchizující tzv. „svobodu",
jež vede k despotismu anarchie,
ani pro často zoufalou (byť pochopitelnou) přísnost znovu nastolovaného řádu, jsme či musíme
být pro monarchii jako řešení střední
a nejmírnější, byť nejtěžší.
Semper idem !
Únor 2008
Poznámky
1/ Jako příklad možno uvést případ anglického krále Eduarda VIII. z doby před II. světovou
válkou. Vědělo se, že v národě oblíbený princ hodlá „zhodnotit" (jak se dnes říká)
královský úřad. To bylo pochopitelně vládnoucí oligarchii proti srsti. A tak využila momentu,
kdy byl zjevně v neprávu, totiž jeho styků s rozvedenou ženou, a kdy na své straně v tomto
bodu neměl národ - veřejné mínění ... a Eduard VIII. musel abdikovat ... Domnívám se, že
něco podobného se událo kolem prince Karla. Dovolil si vyjádřit svůj kritický názor na
moderní stavební sloh či moderní výstavbu v Londýně Kromě toho je to zjevně silná osobnost
a navíc jeho rodinný život je napadnutelný. (Osobně si myslím, že zde byla vina spíše na
straně jeho zahynulé manželky...) A hle,již se mluví o tom, že příštím králem má být jeho syn,
princ Vilém.
2/ Před smrtí napomínal svého syna Ludvíka Karla (Louis Charle) – Ludvíka XVII., aby se
jednou nepřátelům nemstil .Byla to slova hodná opravdu „krále nejkřesťanštějšího" (čestný
titul francouzských králů). Na popravišti se snažil obrátit na lid krátkým projevem, ale byl
rachotem bubnů přehlušen...
3/ Vlivem okolností musela vykonat tělesnou potřebu! veřejně! u zdi vězení, z něhož ji
odváděli na popravu. Lze si představit větší a rafinovanější a přitom zvířečtější ponížení? –
zvláště ženy !!
4/ Jeden z lékařů, kteří prováděli pitvu Ludvíka XVII., prof. Jeaurcy, prohlásil, že neviděl
ještě tak dobře vyvinutý mozek dítěte toho věku (l0 let!)... Měla by bývala Francie
inteligentního krále. Snad by se byl postavil čelem k požadavkům doby a zvládl je. Dr.
Pelletanovi se podařilo při pitvě vyjmout srdce L. XVIII. a odnést je domů, kde je konzervoval
v lihu ... Počátkem června 2004 byla tato relikvie oficiálně pohřbena do královské hrobky
v bazilice St. Denis v Paříži, srdce nevinného utýraného královského dítěte tak konečně
v klidu spočinulo mezi svými rodiči a předky.
5/ 13. února 1820 byl při odchodu z Opery zavražděn fanatikem Louvelem vévoda Charles
Ferdinand de Berry (Karel Ferdinand z Berry), mladší syn Karla X.Vévoda z Berry, tehdy
dvaačtyřicetiletý, byl ženatý (jeho manželka byla o 20 1et mladší), a tak na něm závisela další
existence starší linie francouzských Bourbonů. Vrah se však přepočítal. Manželka vévodova,
Karolina Ferdinanda, roz. princezna Neapolská, nosila pod srdcem dítě a porodila 29. září
43
1820 syna Jindřicha, známého jako hrabě Henri de Chambord, nazývaného Dieudonné
(Bohem darovaný), ,zemřel bez potomstva 1883 a jím vymřela starší větev fr. Bourbonů.
Veškeré nároky a práva přešly na linii Orleánskou.
6/ Přesné označení dynastie je Sachsen-Koburg-Braganga,tedy : Sasko-Kobursko-Braganca
7/ František Ferdinand byl a místy ještě je (zvl. ve školském dějepise) vykřičen jako válečný
štváč ...! Opak je pravdou! Byl rozhodným nepřítelem války. Kromě toho byl přítelem Ruska
/sic/ a stoupencem, spolupráce tří konzervativních, a tedy o stabilitu usilujících, velmocí
(Rakousko-Uhersko, Německo, Rusko). Správně předvídal,že při.vzájemném střetu by se také
vzájemně detronizovaly. Což se i stalo... Komusi k radosti..
8/ Zavražděni byli :car Mikuláš II., carevna Alexandra a všechny jejich děti: princezny 0lga,
Taťana, Marie, Anastasie a carevič Alexej. Nemýlím-li se, byl zavražděn i lékař rodiny a
nepočetný služebny personál.
9/ Je to vyjádřeno formulí „Deo gratia"- „Milostí Boží" (nebo „z Milosti Boží“). Tím se
naznačuje,že panovník trůn zdědil,že za něj vděčí ne volbě, ale jen Všemohoucímu. Postava a
úřad panovníka jsou obklopeny jistou tajemností. V lidových představách se proto často
neúroda,nepřízeň počasí,válka spojovaly např. s nemocí či hříchy krále ap. U některých
starých národů žijících v pohanství býval král na odvrácení nějakého neštěstí bohům
obětován! Dovedeme si v takové funkci představit moderní vyfešákované a naparfemované
pány presidenty? Král v pohanských kultech také vykonával jisté speciální oběti. Ty zůstaly
(např. u Řeků i Římanů) i po odstranění monarchie /např.v Athénách jeden z archontů se
nazýval archont basileos (=a.král).
10/ Amfiktyonie byly ve starém Řecku kmeny, obce shromažďující se či volně sjednocené
kolem určité svatyně za účelem kultu v ní uctívaného božstva. Nejznámější je amfiktyonie
delfská, k níž náležely i Athény a Sparta. Amfiktyonie vsak nedovedly zabránit válkám mezi
obcemi.
11/ Války Vendeé a v přilehlých oblastech probíhaly v letech 1793-96. Na vrcholu měli
povstalí sedláci až 80 000 mužů ve zbrani! Impuls vyšel od lidu, jenž se bránil mimo jiné
odvodům do republikánské armády. Šlechtice museli sedláci přemlouvat!, aby převzali
vojenské vedení, protože na to sedláci nestačili a šlechta vojenskému řemeslu rozuměla.
Přímo legendární postavou je „Svatý z Anjou", Jacques Cathelineau (l759- 93),venkovský
zedník,pak povozník,jenž se postavil do čela rebelujících rekrutů.Pak byl nejvýznamnější
postavou v čele vzbouřených sedláků. Byl smrtelně zraněn při útoku na Nanty a zranění
podlehl. Další vůdcové Vendjských byli : markýz Francois Anastase Charette dela Contrie,
Janine Antoine Philippe de Talmont, oslňující mladík Henri de Larochejaquelein Jean
Nicolas Stofflet, Maurice Louis d‘Elbée ,Charles Melchior de Beauchamps, Jean Baptisté
Joly,sedlář Prignault, 18letý mladíček (syn obuvníkův) Forestier, který měl vůbec značný
vliv, byl jedním z velitelů jezdectva, a řada dalších. A bojový pokřik? Byl klasický : Vive la
Religion, vive la Monarchie! Za Stodenního císařství bylo Vendée opět „vzhůru“ a Napoleon
tam musel poslat 50 00 mužů, jež by byl potřeboval u Waterloo...
12/ Celé označení zní : Beatus Carolus de Domo Austriae, Blažený Karel z Domu
Rakouského.
44
Sbor v r. 1971
45
Anna Nováková – Mottlová
abs. 1966
Trvalé bydliště - Jiráskova 617.
Když jsem 7. června 1966 odma-turovala
a opouštěla školu, myslela jsem si, že se
sem vrátím jako matka na třídní schůzky
nebo na školní sraz.
den, pane školník! Jak se máte,
paní školníková?" A svým dětem
vysvětlují, že to je ten náš pan
školník. Naproti tomu tzv.
vzorňáci raději dělají, že nás
nevidí. Ale myslím si, že s tím
mají své zkušenosti i vyučující.
Zdálo se mi, že školní rok
vždycky velmi rychle uběhl. Rozdělily ho prázdniny podzimní,
vánoční a jarní, maturitní ples a
najednou byly za dveřmi maturity.
Od maturit do konce školního roku
pak byl už jen skok.
A tenhle čas jsem měla ráda.
V té-to době navštěvovali školu
bývalí ab-solventi, aby se podívali,
co se ve škole změnilo, a aby si
zavzpomínali ne staré časy. Ráda
jsem je provázela a poslouchala
jejich vzpomínky.
V hlavě mi utkvěla jedna, kterou
vám chci vyprávět. Do školy přišli
absolventi po 60 letech - načesané
a usměvavé dámy a šediví a vážení
pánové. Přišli jsme do učebny č. 8,
která byla jejich třídou. Chvíli povídali o všem možném a pak mi
najednou jeden z pánů začal
vyprávět, jak si s kamarády kopali
ve třídě
a otevřeným oknem
vyletěla jeho bačkora a přistála na
hlavě pana ředi-tele, který šel na
oběd, a průšvih byl na světě.
Vyučila jsem se knihkupcem,
vdala se, narodil se mi syn a 2
dcery a knížky jsem vyměnila za
kancelář. Od maturity uběhlo 19
let. Stala jsem se předsedkyní
SRPŠ při 2. ZŠ Hořovice.
V lednu 1985 nám ředitel školy
na výborové schůzi řekl, že škola
hledá nového školníka. Netušila
jsem, že mi tato věta změní další
můj život. Doma jsem o tom řekla
manželovi a on na to, že by ho
tahle práce bavila. Dokáže si se
vším poradit a já říkám, že je takový můj Ferda mravenec - práce
všeho druhu.
Manžel se přihlásil do konkurzu,
vyhrál ho, a tak jsme 1. srpna 1985
na-stupovali do školy. Manžel jako
školník a já jako uklízečka. Práce se
mi líbila, bavila mě, snažila jsem se
ji dělat dobře a hlavně jsem se za ni
nestyděla. Někteří lidé se totiž divili,
co že to dělám a že jsem vlastně
klesla z úřednice na uklízečku. Mně
to ale nevadilo.
Za 20 let, které jsme strávili ve
škole, prošlo základní školou i
gymnáziem spousta dětí a studentů. Zajímavé je, že jména
některých si člověk pamatuje dodnes. A to hlavně ty "uličníky a
průšviháře", člověka potěší, že se
k nám dodnes hlásí. Jdou třeba se
svými dětmi a zdraví : „Dobrý
46
Když mi to vyprávěl, měla
jsem pocit, že mu v očích zasvítily
ulič-nické ohníčky, a já najednou
před se-bou viděla studentíka,
který si horlivě kope s kamarády a
je mu právě těch
-náct. Vyšli
jsme ze třídy, já ji zamkla a opět tu
byly vážené dámy
a vážení
pánové a ty jejich "průšvihy a
všelijaké lumpárny mládí" zůstaly
zamčené tam v té "jejich třídě".
Léta ubíhala a přišel rok 2005.
Nastal čas loučení a odchodu na
za-sloužený odpočinek. Po 20
letech jsme měli 1. září volno, ale
ze začátku jsme si na to nemohli
zvyknout, že už kolem nás není
ten školní mumraj a povin-nosti.
Své vzpomínání jsem začala
dnem 7.června 1966, kdy jsem
maturovala. Shodou okolností se
letošní oslava koná také 7.června.
V letošním roce oslavím 60.
narozeniny a naše gymnázium je
také tak staré. Nebo mladé? Na
tuhle otázku ať si odpoví každý
sám.
Dnes se sejdou studenti a jejich
vyučující a budou vzpomínat, co
spolu prožili. A určitě si
vzpomenou i na ty, kteří už bohužel nejsou mezi námi
a
které měli rádi. Myslím, že vzpomínka bude patřit i těm, které jsme
občas nenáviděli, protože na nás
byli přísní, a nám se to často
nelíbilo. To však patří k životu, to
byl, je a bude věčný souboj mezi
"študáky a kantory".
Momentky z posledních zvonění 1974 a 77
47
Doc. Ing. Petr Drulák, Ph.D.
ředitel Ústavu mezinárodních vztahů
abs. 1990
Intelektuální těžiště
to řádně užilo. V souvislosti s výročím rovněž přeji gymnázium našemu městu.
Hořovice by neměly být jenom
místem, kde se soustředí herny a
supermarkety všech možných řetězců. Město by mělo by mít i své
intelektuální těžiště, a těžko si představit instituci k tomu povolanější
než naše gymnázium.
S výjimkou starozákonních patriarchů platí, že život jedince se
dovršením šedesátky definitivně překlápí do druhé, klidnější poloviny.
U institucí tomu tak není.
Šedesátka je obdobím mladistvého rozpuku, po němž instituce přechází do svých nejlepších dekád.
Přeji našemu gymnáziu, aby si
Třídní sraz po 20 letech
48
Prof. PhDr. Milan Hlavačka, CSc.
Historický ústav AV ČR
abs. 1974
"Clarissime domine, mnoho-li Vaše fara vynáší?"
Solidarita nebo klientelismus: materiální zázemí českého
vlastence v
prvních desetiletích 19.století 1/
Motto
dence vykreslit jejich životní
dráhu a vzájemné vztahy, naplněné neustálou lopotnou snahou zajistit materiálně ve velmi
nejisté době pozemské živobytí
a vytvořit si tak slušné vnější
podmínky i pro literární tvorbu.
Vypůjčím-li si nadnesená a ahistorická slova vyšehradského kanovníka Václava Štulce z roku
1870, která pronášel v Žebráce
při odhalování pamětní desky
Šebestiánu Hněvkovskému, „hrozila při konci minulého století
národu českému strašlivá záhuba", která byla zaplašena tím, že
„každá strana české vlasti dodala
Praze syna svého, aby stana ve
vlasteneckém kole, sloužil svaté
věci svého
národa. Nejvíce
ovšem došlo jich ze středu země z
požehnaného Berounska: Jungmanna Josefa daly chudé Hudlice, Seidla starobylý Beroun,
nejvíce zároveň vydal jich
památný Žebrák, jsa rodištěm
dvou bratří Nejedlých a nejstaršího ze všech Šebestiána
Hněvkovského. Došlý z Hradce
Králové Rautenkranc a z Týna
nad Vltavou přibylý Puchmajer
důstojným způsobem doplňoval
malou družinu, kteréž přísluší
"...Oučel této práce neměří, by na
velkém pražském divadle provozována
byla, kam se jednoduchý děj nehodí.
Také odhodlána není k zápasu s
vlasteneckými aneb cizozemskými
mistry palmu, ať tedy mnohý sudík
nepronese, že snad podobný předmět
Lope de Vega,
Calderon nebo
Shakespeare neb mnohý vrstevník
evropský na nejdokonalejší způsob již
provedli. Tato jest připravena pro
venkovská divadla a venkovské
obecenstvo. Tamli oblíbení dojde, dost
velikou to bude odměnou."
Tak jako Šebestian Hněvkovský předeslal v roce 1839
v úvodu ke své veselohře o třech
jednáních Námluvy v Koloději
charakteristiku tohoto díla a jeho
možné uplatnění již předem, tak
i já musím úvodem říci, že také
v případě mého referátu se jedná
"o oučel", o pokus z oblasti tzv.
každodenních či malých dějin,
tedy o mikrohistorii přátelství
a životních osudů čtyř druhů,
kteří jsou v literárním dějepisectví označováni jako "první
korouhevníci v národní tvorbě",
Puchmajerova družina či první
novočeská
básnická
škola.
Pokusím se na základě zveřejněné a nezveřejněné korespon49
gramatiky češtiny. Ačkoliv vystudováním právník, byl právě on
na základě překladu klasicisty a
idylisty Gessnera vyvolen za
Pelclova nástupce na místě
profesora českého jazyka na
Karlo-Ferdinandově univerzitě.
Ovšem jeho hlavním zdrojem
obživy nebyla univerzitní kariéra, ale advokacie, zvláště když
v roce 1809 uspěl i v konkurzu
na uvolněné místo zemského
advokáta. V roce 1812 získal titul císařského dvorního rady za
překlad Všeobecného občanského zákoníku do češtiny, což byla
společensky nejprestižnější odměna, které se mohlo plebejci
tehdy dostat. Tím jak bohatl
(později si zakoupil menší statek
v Trněném Újezdu nedaleko od
Prahy) a pohyboval se pouze
v prostředí pražských honorací,
ochabovala stále více jeho vlastenecká aktivita. Projevilo se to
zastavením časopisu Hlasatele
českého, nárůstem
autoritářského sebevědomí jeho vydavatele, dokumentovaným nejen
pověstmi o denuncování českých
vlastenců
jungmannovského
proudu, ale především skutečností, že v době sporu o tzv. iotu
„zařídil na pražské censuře, aby
nepropouštěla články, které kritizují jeho práce a názory" a texty,
které byly psány modernější
ortografií. Censurní úřad se však
již počínaje rokem 1829 nehodlal dávat vláčet spory mezi konzervativními vlastenci a jungmannovci a pouštěl všechny
nezávadné články nehledě vůbec
zásluha, že se při konci minulého
věku dostavila do práce i do boje
na ochranu řeči a národnosti
české." 2/
Z této vlastenecké skupiny
pěstovali niternější vztahy jen
čtyři, kteří se poznali již za studií
v Praze v první polovině 9O. let
18. století. Byli jimi Antonín Jaroslav Puchmajer, narozen 1769,
Šebestián Hněvkovský, narozen
1770, Vojtěch Nejedlý, narozen
1772 a jeho mladší bratr Jan
Nejedlý, narozen 1776.
Šebestián Hněvkovský a Jan
Nejedlý byli právníci a jejich
hlavní zdroj příjmu pocházel z
justiciárství, advokacie a také
purkmistrovství, Puchmajer a
starší Nejedlý nastoupili církevní
dráhu a obživu získávali z farností, respektive z beneficií.
Čtyři přátelé
Motto „Synu, co jsi zase dovedl?
Tak se svým přímým smejšlením
ve světě neprojdeš. Tam třeba
obratnost a chytrého kroucení" 3/
Největší kariéru a tudíž i sociální vzestup zaznamenal mladší
Nejedlý. I když jeho jméno už
zmizelo ze všech učebnic a syntéz, byl tento syn řezníka ze Žebráka bez pochyby po první tři
desetiletí 19.století "nejvýznamnější a nejvlivnější postavou českého národního hnutí", protože
byl jediným univerzitním profesorem českého jazyka a literatury, vydavatelem a sponzorem
prvního vlasteneckého časopisu
Hlasatel a autorem nejoblíbenější
50
na jejich ortografickou stránku.
Stejně tak si Nejedlý vymohl,
aby byla počátkem roku 1817
úředně
zakázána
veškerá
přednášková
činnost Václavu
Hankovi, protože v češtině například
prostřednictvím Hromádkových Rozmanitostí prosazoval užívání moderního pravopisu. Od Nejedlého, podle slov
Miroslava Hrocha, posledního
vzdělance, který prý až do 30. let
nosil cop, se po těchto skutcích
většina českých vlastenců odvrátila. Právě profesor Jan Nejedlý představuje v Hrochově
typologii onu „slepou uličku
českého národního hnutí", neboť
tak jako Dobrovský rezignoval
„na požadavek rovnoprávného
postavení češtiny v Čechách
a počítal s tím, že zůstane jen
v poloze okrasy
a symbolu
země...
vení, zatímco Jungmann své postavení budoval jako postavení
prestižní, nikoliv mocenské." 4/
Navíc byl Jan Nejedlý zřejmě
člověkem i velmi ješitným, což
lze dokumentovat například jeho
vlastním sdělením Šebestiánu
Hněvkovskému z 3. 12. 1801,
kde referuje o své profesorské
instalaci těmito slovy: „Řeč Vám
odesílám, kterou jsem... držel,
a suďte, jestli kdy kdo tak zřejmě
a důkladně se stolice veřejně
strany našeho jazyka mluvil jako
já, jsa láskou
vlasteneckou
roznícen. Rozdejte ji mezi
vlastence."5/
Jan Nejedlý zemřel v roce 1834
a je pochován v Žebráce.
Druhý právník v této
Puchmajerově
skupině
byl
předposledním
z deseti dětí
řezníka, obchodníka a havíře ze
Žebráka. Protože mu
zemřel
otec, musel si Hněvkovský již
během studií přivydělávat
u
piaristů, na filozofii či právech
kondicemi. Původně se měl stát
knězem, ale poté co v roce 1795
úspěšně vykonal zkoušky u apelací a na guberniu, byl dosazen
po devět let na místo zkoušeného
radního města Plánice u Klatov.
Přitom současně přijal místo
justiciára na žinkovském panství
a právní zastupování ve svém
okolí. V roce 1805 se stal radním
v rodném Žebráce a současně
právně zastupoval vrbnovská
panství hořovické
a jinecké
a rovněž statek karlštejnského
děkana v Praskolesích u Ho-
Reprezentuje nám dnes onu
neúspěšnou alternativu českého
národního hnutí, která nesměřovala ani k jazykově definovanému národu, ani k dvojjazyčnému národu, ale počítala se zachováním, konzervací českého
jazyka jako milovaného mrtvého
jazyka a české kultury jako jakéhosi hýčkaného, ale od života
reálné, německy mluvící společnosti odděleného skanzenu...
Rozdíl mezi ním a Jungmannem vyjádřil M. Hroch
i v kategoriích prestiže a moci.
Nejedlý usiloval o to, „aby získal
mezi vlastenci a v české společnosti vůbec mocenské posta-
51
řovic. V roce 1826 odešel jako
purkmistr do Poličky, aby tu
vydržel deset let a poté pro stálé
spory s měšťany, děkanem
a nadřízenými úřady, zato však
s plným platem odešel v roce
1836 do penze. Pak žil do roku
1847 jako vážený a bohatý soukromník v Praze. Pochován je
v Praze na Olšanech. Byl to prý
podle Tyla on, Hněvkovský, kdo
získal Puchmajera v Praze na studiích pro literární činnost. Do
teoretických akademických sporů
mezi vlastenci se nikdy veřejně
nepouštěl. Vysoce si vážil Jana
Nejedlého a v první dekádě
oceňoval ve vzájemné korespondenci především jeho vydávání Hlasatele a učebnic. V
roce 1807 mu například odepisoval: „Přemilý příteli, kdykoliv od vás psaní obdržím, radost
mám, obzvláště když se dovím,
že nějaký spis Váš nesmrtelný na
světlo vyšel." 6/
v Žebráce a Vojtěch Nejedlý na
sousední velízské faře.
Vojtěch Nejedlý byl vedle
Puchmajera zřejmě literárně nejnadanějším družiníkem. Byl vysvěcen v roce 1797 a během života prošel mnoha farami na Rokycansku, Příbramsku a Hořovicku. Nejdříve nastoupil na dva
roky jako kaplan v Drahoňově
Újezdu u Zbiroha, pak pobyl tři
roky v Praze při kostele u sv.
Havla, kam si ho vyžádal farář
páter Lahoda a kde také v roce
1797 odsloužil svoji primici. Od
roku 1802 byl lokalistou v Pečicích u Milína. V roce 1807
získal velízskou faru nedaleko
rodného města. Podle svědectví
žebráckého kanovníka Erasima
Jodla z roku 1844 „získal takovou lásku a důvěrnost u svých
osadníků, že ještě po mnohých
letech, když již jako děkan
v Žebráku pobýval, k němu
přicházeli, o radu se ho tázali
a každého roku musel svým
bývalým ovčičikám putujícím k
milostivému obrazu Svatohorskému mši svatou čítati a jim
žehnati." 7/
V dalších letech se jejich
vztah omezoval spíše na profesionální právní výpomoc v nejrůznějších
rodinných záležitostech. V pozdějších sporech s
„jungmannisty" zastával konzervativní stanovisko, což dokazuje
i ortografická podoba jeho soukromé korespondence a literární
tvorby. Nejčilejší osobní styk
udržoval ale s Vojtěchem Nejedlým, už jenom proto, že jeden
čas bydleli ve stejném městě,
tedy v Žebráku, či jindy sobě
v blízkosti, tedy Hněvkovský
Nejdéle působil v Mirošově
na Rokycansku (mezi léty 1813
až 1826/, a i zde se stal nejpopulárnějším farářem, neboť,
když odtud odcházel, "mladí
i staří, muži i ženy zastoupili
cestu, obklopili vůz hlasitě
plačíce a volajíce: „Proč nás
opouštíš, dobrý pastýři? Hle, my
všichni milujeme tebe." 8/
52
Sám Vojtěch Nejedlý se
častokrát vyjádřil v tom smyslu,
že pobyt v Mirošově na Rokycansku patřil „k nejblaženější
době v celém mém živobytí".
Od roku 1826 až do konce života
v prosinci 1844 byl děkanem
v Žebráce a na své útraty tu vydržoval druhého kaplana. Pohřben je v Žebráce vedle hrobu
svého mladšího bratra Jana. V závěti odkázal 1000 zlatých žebráckému špitálu a další částky
chudým. Při jeho slavném pohřbu, kde bylo přítomno 27 kněžích, zazněla již ona z pozdějších školních učebnic známá
slova o tom, že „právě on s několika ještě vlastenci počal český
národ z hlubokého přes sto let trvajícího spánku probuzovat". 9/
Byl výborným rétorem a proslulým kazatelem. Někdy i ostrým, nicméně skrytým konzervativním glosátorem velkých i
každodenních souvěkých problémů. Za příklad může posloužit
citát z korespondence
s Šebestiánem Hněvkovským z roku
1795, kde mladý Nejedlý
popisuje příteli do Plánice událost z rodného Žebráka, jak
„onehdy udělali Berounští hořovické hraběnce muziku tureckou. V půli noci přišli s muzikou do Žebráka hořejší branou
a lidé u dolejší z postelí skákali
a utíkat chtěli, křičíce, že Francouzové přicházejí. Tak strašlivá
jest všem ta proklatá, zarmoucená, posteklá, lotrovská a bohaprázdná zběř a holota francouzská, která krví svého ne-
vinného a svatého krále zprzněna
hůř než v půlnoci za starodávna
čerti veškerý svět straší a usmrcují". Dále píše, že v Žebráce se
všechno podle starého způsobu
daří, jeden na druhého nevraží,
noví páni na staré, a ti opět na
oné vrčí, ušklíjaké příkořenství
sobě strojíce... Panny jak
dosaváde jak prve se fintí a vdávati se chtějí, žádných ženichů
nemajíce." 10/
V ostrých sporech s jungmannovou skupinou na počátku
20. let stál
také na konzervativnější, tedy bratrově pozici, což lze dokumentovat výňatky z korespondence se Šebestiánem Hněvkovským z roku
1822, kde píše: „Jungmann zas
na nás doráží. Ten člověk si
pokoje nedá, dokud na něho
hodně nezasedneme. Nejlépe by
bylo
všecky jeho čmáraniny
kriticky posoudit, tak jak skutečně jsou, aby viděl svět, co
v něm vězí". 11/
O rok později zase referuje
Hněvkovskému, že „zpráva v novinách nebyla o nás tuze vonaká,
neboť hodila nás mezi harampátí,
snad abychom více mezi genie se
nemíchali, zprávu nám dávajíce.
Bez pochyby nějaký jungmanista
a ti nás potlačiti se snaží". 12/
U čtvrtého z tohoto kruhu
přátel, Antonína Jaroslava Puchmajera, připomenu pouze jeho
církevní karieru. Pocházel z řemeslnicko-obchodnické rodiny
z Týna nad Vltavou. Vysvěcen
byl v únoru 1796 a prý, když
53
retrográdní slovník češtiny. Bezmezně i on ctil Nejedlého univerzitní autoritu a v souvislosti
s rozšiřováním češtiny na školách
v roce 1816 mu napsal: „Vy jste
slunce vlasti, které její děti
opečuje". 13/
měl v polovině března téhož roku
svoji primici v rodném městě,
vyhořel dům rodičů a s ním
shořela i většina výtisků prvního
svazku Sebrání básní a zpěvů.
Pak působil jako kaplan v německé vsi Ktiši na Českokrumlovsku, od září 1797 v Prachaticích a od září 1800 jako
administrátor u strýce faráře
Františka Puchmajera v Kamenném Újezdě u Českých Budějovic. Od dubna 1804 ho nalezneme jako administrátora v Jinonicích u Prahy a od prosince 1805
již jako faráře na
švarcenberském panství v Citolibech
u Loun, od května 1806 do
konce života na šternberském
panství v Radnicích. Nikdy nebyl
tak svými farníky milován jako
například Vojtěch Nejedlý. Často
se s nimi dostával i do sporů pro
neplnění povinností vůči kostelu
či jen proto, že do města stahoval
potulnou chudinu a zaměstnával
ji při kultivaci pustého kopce nad
Radnicemi. Zde se také vážně
při dohledu nad pracemi zranil na
noze. Od roku 1818 trpěl
četnými neduhy. Zemřel v pražské všeobecné nemocnici v září
1820 a pohřben je na Olšanských
hřbitovech. Byl vyznavačem slovanské jednoty, což se projevilo
v jeho návrhu na konkordaci
grafiky ve všech slovanských jazycích. Posmrtně byl jmenován
členem petrohradské akademie
za mluvnici ruštiny, kterou vydal
s pomocí Dobrovského německy. Zpracoval první mluvnici
cikánštiny a vytvořil i první
Do sporů s okruhem jungmannových příznivců, pokud je
mi známo, nezasahoval a snad
ani zasahovat nechtěl. Zemřel
dříve než ostatní přátelé.
Pokus o zařazení
Motto
"Otec starý churavý, já se k
ničemu jinému /nehodím/ leda
k hospodářství" 14/
Celkově lze říci, že Puchmajerova skupina a zvláště její
žebrácko-radnické jádro nebyla
skupinou cílevědomě organizovanou, byla spíše neformálním seskupením
jedinců,
spjatých
„společným nadšením pro národ
a jistou dávkou osobního a také
profesního přátelství". Tato skupina komunikovala, jak dosvědčuje jejich korespondence, především „dovnitř", navenek, tj.
s ostatními vlasteneckými kroužky, málokdy. Vedle Puchmajerova kruhu přátel existovali
v Čechách od 9O.let 18. století
ještě Krameriovi dopisovatelé
a čtenáři, svůj litoměřický okruh
si posléze vybudoval také Josef
Jungmann, v Praze se další soustředil kolem Jana Jeníka z Bratřic, na Kutnohorsku kolem Josefa
54
derní českou tvorbou, renovací
jazyka, zakládáním čtenářských
kroužků (nápadný je opět barokní
vzor), objevováním vlastních
dějin, a to i za cenu rukopisných
podvrhů apod. Již jenom naplnění tohoto malého maxima
muselo vést k proměně starých
hodnot a muselo skončit setřením
patrimoniálních hranic a vůbec
všech vztahů uvnitř patrimonií,
„které patrimoniální hranice
přesahovaly". 16/
Františka Rautenkrance a na
Hradecku ve východních Čechách kolem Josefa Zieglera.
Spojovatelem všech se dočasně
stal Jan Nejedlý a jeho Hlasatel.
Sociálně pocházely tyto skupiny
vlastenců z nižších, ale jak jsme
viděli v případě naší čtveřice,
nikoliv z té nejnižší, městské
vrstvy. Národnostně se cítili být
Čechy. Podle Hrochovy typologie českých vlastenců je možné
puchmajerovce zařadit do národního hnutí plebejské české
inteligence, a to světské i duchovní, která "usilovala o obrození české kultury, chápala
novou národní identitu jako
pospolitost rovnoprávných občanů téhož jazyka a považovala za
svůj úkol šířit tuto identitu,
a tedy i znalost českého jazyka
mezi příslušníky českého etnika"
15/.
Ve vymezení Hrochovy typologie českých vlastenců si dovolím zapochybovat pouze o druhé části, hovořící o pospolitosti
rovnoprávných občanů, tedy
minimálně o liberálním pojetí
občanského veřejného a soukromého života či o společenství
víceméně
rovných
šancí.
Domnívám se, že příkladně
puchmajerovci
právě svou
neustálou snahou zvýšit v podstatě všemi dostupnými prostředky svoji sociální prestiž
a vylepšit materiální postavení,
obzvláště popírali - ať už vědomě
či spontánně - ono deklarované
kritérium formální rovnoprávnosti. Na rozdíl od skutečně
plebejského Jungmanna, syna
ševce, přivydělávajícího si i coby kostelník a drobný zemědělec,
používali výše uvedení vlastenci
instrumentárium mnohdy ne
zrovna nejetičtějších prostředků.
Patřila k němu přímluva i protekce, porušování či nadužívání
stanovených pravidel společenského a byrokratického jednání,
Zjevně tvořili jakýsi přechodný typ mezi katolickým
barokním českým a plebejským
národním vlastenectvím. Lásku
k vlasti a jazyku pojímali jaksi
antimodernisticky. Velmi neradi
se rozcházeli s dosavadními životními a společenskými zvyklostmi a v podstatě příliš nenarušovali a ani narušovat nechtěli,
vždyť byli faráři, zděděné stereotypy. Domnívám se, že usilovali spíše o sloučení neslučitelného, a použiju-li Hrochův
terminologický slovník, tedy
o udržení starých společenských
a duchovních hodnot a identit, jež
však měly být posilovány mo-
55
v případě Jana Nejedlého autoritativní prosazování
vlastních
názorů, a to prý dokonce i denunciací. Je ale zřejmé, že toto
pro současníky skryté, víceméně
však tušené
„nerovnoprávné"
sociální chování nebylo v době
zvyšující se moci státní, městské
a církevní byrokracie, poklesu
mezinárodní prestiže habsburské
monarchie a vnitřního sociálního
napětí v říši v důsledku inflace,
kontribucí a státního bankrotu
vůbec čímsi výjimečným. Jaké
tedy byly v intencích autentické
korespondence
všední
dny,
zdroje pozemské obživy, kariérní
postupy a vzájemná solidarita
výše zmíněných vlastenců?
v regestu gymnaziálním profesorem J. Šťastným. Značná část
zůstává neprobádána v příslušných pozůstalostech uložených
v Literárním archivu Památníku
národního písemnictví. Dopisy
jsou psány většinou česky, pouze
některá důvěrnější sdělení latinsky a německy, aby zřejmě
bylo ztíženo jejich případné čtení
poštovními úředníky především
v rodném Žebráku. Adresy jsou
ve francouzštině. Díky tomuto
souboru důvěrných a přátelských
dopisů můžeme zčásti nahlédnout pod rétoriku oficiózních
životopisů a přiblížit si některé
klíčové momenty vzájemných
vztahů a důležitých životních
událostí a také zkorigovat některá
chybná data z jejich biografií.
Všední dny vlastence
Jaké byly všední dny kleriků,
které nastaly po ukončení studia?
V prosinci 1796 se dostal
Vojtěch Nejedlý jako kaplan na
faru do nedalekého Drahoňova
Újezda ještě v berounském
vikariátě. Malá obec měla faru
s kostelem a velkou výměrou
polností. Puchmajer „drahnooujezdskou" faru v jednom
dopise Hněvkovskému charakterizoval slovy, že „zde o ní pověst
tak hlučná" jde, jakou asi mají
fary a benefícia krumlovská, tedy
švarcenberská. Mladý
kaplan
zde tedy materiálně v žádném
případě nestrádal, neboť i jeho
nadřízený „decanus hodný, dobrý
a poctivý muž jest, který mi nic
scházeti nedá, a kdyby nevím co
měl, se mnou se dělí". Mrzelo ho
Motto
"Jde na čest, jest mravný a
dobře zachovalý, nechodí k
muzice, jest citlivej k rodičům a
laskavý." 17/
Vlastenecký čtyřlístek Puchmajer, Hněvkovský a bratři Nejedlí
udržoval od konce pražských
studií mezi sebou neustálý živý
a velmi důvěrný kontakt. Díky
náhodě se dochovalo několik
desítek dopisů především adresovaných Šebestiánu Hněvkovskému, které skončily nejdříve v Archivu Národního muzea
a posléze po delimitaci v Literárním archivu Památníku
národního písemnictví. Tyto dopisy byly částečně porůznu
vydány ať už v úplnosti nebo
56
pouze, že „nyní jsme tak rozlezlí
a mezi hory a lesy sme jako
kamzíci zalezlí. Kdo ví, kdy se
zase uhlídáme." 18/
remný farář a to bych si teprv
pomohl z bláta do louže. Nejradši bych sám pro sebe byl a snad se brzy něco takového
zběhne, a pak se poroučeti budu,
nejradši bych do Prahy, kdyby
jen tam místo prázdné bylo." 20/
Vojtěch Nejedlý neměl pro
nával práce čas na čtení a ani na
dopisování s přáteli. První týdny
si nestěžoval, ale po několika
měsících duchovní služby v
Drahoňově Újezdu si už posteskl
příteli Hněvkovskému do Plánice: „Ale já se celý čas nezastavím, aniž kam odjeti mohu,
nebo jsem sám jediný, osada
přeukrutná. Ó kostely - každou
neděli kázání, každou neděli
a svátek katechismy, a co pak
s nemocnými, kterým bránu do
nebes otevříti musím... Mnoho
vyražení sice tady nemám, aspoň
žádných jsem neužil, protože
žádné nebylo. Co dělati, když to
jináč nemůže býti. Dnes jsem
byl u barona Widersberga, který
k nám osadou patří. Zdá se býti
hodný muž.... Já v neděli tak
bývám unaven, že ani hrubě
mluviti více nemohu." 19/
Podobný úděl čekal zpočátku
také zkoušeného juristu Šebestiána Hněvkovského. Vedle
starosti o obecní majetek ať už
v Plánici, Žebráku nebo v Poličce přibíral si justiciárství na
sousedních
panstvích, právní
zastupování i soudní spory svých
přátel. Zvláště hojně ho zásobovali Jan Nejedlý a Antonín
Jaroslav Puchmajer. Dle osvědčení hořovického panství míval
justiciár
Hněvkovský „prací
mnoho, nikdy nedopustil, aby při
konci kterého měsíce vybývaly
mu nějaké nedodělky. Roku 1823
bylo mu 1240 věcí vyříditi a on
vyřídil všecko, při čemž znamenati sluší, že mezi dotčenými
předměty bylo mu podati 13
zpráv k appelaci, vyříditi 6 rozepří, 55 pozůstalostí a 131 smírů
mezi stranami atd. Při všelikém
úřadování svém vedl věci vždy
nepředpojatě a nestranně, k stranám se choval klidně a vůbec
dobyl si plné důvěry". 21/
Po dvou letech pobytu
v Drahoňově Újezdu chtěl už
změnit místo a doufal, že
„Puchmajer i snad já svá místa
proměníme. Již mne to tady
docela mrzí. Jako vůl do práce
býti pořáde zapřáhnut, abych, co
jindy tři dělali, sám jediný dělal.
Já nemám ani utěšené chvilky,
kde bych co čísti mohl. Pořád
a ustavičně kázati, se taky
steskne. Kam ale nevím se
odebrat, ani jak brzy. Měl bych
jíti do Mirošova, a tam je da-
Justiciárství
však
přesto
zřejmě příliš nevynášelo. Když se
totiž roku 1807 uvolnilo místo
justiciára na radnickém panství a
Puchmajer ho nabídl Hněvkovskému, odmítl onen, jak
vyplývá s korespondence mezi
ním a Janem Nejedlým toho ro-
57
ku, neboť se mu 100 zlatých
ročně zdálo málo, nehledě na
velkou vzdálenost mezi Žebrákem a Radnicemi, a také proto,
že „hrabě (rozuměj Joachim
Šternberk) je svým jednáním
divný pabouk a skrz justiciárství
bych asi v advokacii mnoho promeškal". 22/
Materiální
zázemí
vlasteneckých elit
respondenci s Hněvkovským,
radnickou faru obdržel Puchmajer. Ten se zřejmě cítil poněkud trapně a snažil se Nejedlého,
podobně jako hrabě Šternberk,
jistým způsobem odškodnit.
Nabídl mu, že se přimluví u knížete Schwarzenberka, aby mu dal
jeho bývalou faru v Citolibech.
Nejedlý nabídku odmítl, neboť se
mu otevírala
možnost konat
pastýřskou službu buď v nedalekém Mýtě, ve Vodolci nebo
ve Hbitech, úplně nejblíže své
dosavadní pečické málo výnosné
lokálie, a nebo dokonce v Drahoňově Újezdě, kde právě, jak se
vyjádřil Puchmajer v dopise
Hněvkovskému 1. května 1806,
„farář drahnooujezdský, u kterého byl kaplanem, ztvrdl". 24/
českých
Motto
„Kdo zná svět, nebývá tak
choulostivým..." 23/
Faráři, kaplani, děkani, justiciáři, advokáti, radní, purkmistři
a profesoři nebyli samozřejmě
žádná chudina. Nepatřili však ani
ke společenské elitě. Profesor Jan
Nejedlý a purkmistr Šebestián
Hněvkovský se v druhé polovině
života posunuli do vyšší společenské vrstvy, která se nazývala honorace. Tato vrstva kromě
materiálně zabezpečeného živobytí disponovala také lokální
mocí a četnými užitečnými známostmi, které sahaly jako v
případě Jana Nejedlého až na
gubernium a apelace. Nejvíce
nám dává nahlédnout do materiálního zázemí nižšího českého
vlasteneckého kléru
samotný
Puchmajer v souvislosti se svým
příchodem do Radnic v květnu
1806. Neobešel se totiž bez
„konfliktu" s přítelem, tehdy lokalistou v Pečicích, Vojtěchem
Nejedlým, který usiloval o tutéž
faru. Na přímluvu Dobrovského,
jak tvrdí Vojtěch Nejedlý v ko-
Nic z toho, jak známo, nevyšlo. Teprve o rok později se
Nejedlý stal farářem na Velízi.
Na Puchmajera nezanevřel. V korespondenci s Hněvkovským několikrát opakoval, že vše podnikal hlavně pro to, aby měl čas
„na Literaturu" a „abychom byli
pohromadě". 25/
V dopisu Puchmajera Hněvkovskému, ze kterého jsem si
vypůjčil i název článku, nalezneme celý ekonomický rozbor
citolibské farnosti. Z něho vyplývá, že příjmy fary se skládaly
z desátku v naturáliích (33,5
strychu žita, 28 korců ječmene,
5 korců ovsa), z deputátu (18 sudů piva, 27 sáhů dřeva, 40 žejdlíků másla a 80 žejdlíků soli), ze
štoly (80 až 100 zlatých), od
58
kostela (100 zlatých), fundace na
mše (125 zlatých), z pachtu
chmelnice (430 zlatých) a 17
korců polí. Kromě toho dávala
obec 10 korců ovsa na koně
k nemocným. Na konci tohoto
výčtu Puchmajer lakonicky konstatoval: „Z toho vidíte, že
citolibský farář dost dobře stojí".
26/
a více pracovati nechce. Takový
muž tak brzy v Češtině nepovstane" 28/, ale i z dalšího písemného styku
Puchmajera
s Hněvkovským, kde v dopise
z 19.ledna 1809 žádá přítele
v Žebráku („Noscitur amicus in
adversis", píše v úvodu) o půjčku 1000 zlatých na splacení
svého dluhu jednomu věřiteli.
K tomu dodává na vysvětlenou:
„Že sem s dluhy farářovati začal,
není Vás tajno, a poněvadž jsem
teprv jednou celou žeň sklidil,
nestačilo to k zapravení mých
dluhů... Mám sice obilí na
několik set na sejpce, ale žádný
se nezeptá, aby koupil korec.
Jestli Vy tu Summu máte pohromadě a chtěl byste mi ji na
rok zapůjčiti, k veliké vděčnosti
byste mne zavázal. Pakli nemáte
pohromadě, u Vás jsou lidé možní, hleďte mně to přátelství prokázati a někoho k tomu nakloniti. Já bych vám po schválním
poslu obligaci poslal nebo sám
přijel. Nezapírám, že jsem dlužen, ale mé obilí na sýpce, můj
dobytek a nářadí, nastávající žeň
a desátek, dostatečné jest to vše,
všecku pochybnost komukoliv
odejmouti, že by k placení přišel.
I ležící grunt přes 300 zlatých
jest můj, mimo přes dvě stě, co
mne již koštuje. Dejte mně tedy,
prosím Vás snažně, odpověď,
bych věděl, na čem jsem. Zde
nevím, kam bych se obrátil. Zde
jest populus, sed non obolus."
29/
V následujícím dopise vyložil
Puchmajer i ekonomickou situaci radnické fary. „Co fasí
povídá," sděluje
Puchmajer
Hněvkovskému do Žebráka, „vynáší desátek 240 strychů a taková benefícia také i lepší má
Švarcenberk. Dobytka můj strejc
v Oujezdě choval ještě jednou
tolik než se zde chovati může...
Půda jest zde taková, že v Stupně
platili od strychů 2 zl. a má tam
farář asi 8O strychů. To mně 17
strychů, které sem měl v Citolibi
více vyneslo než celých 80 stupenských - 2x tolik. A desátek
prý dávají mizerný; více zůny
(nedozrálé obilí bez mouky pozn. autora) než obilí, ale o to se
postaráme, když jen se zrodí. Zatím když se stalo, nesmíme před
časem naříkati, sice by nás někdo z pošetilosti viniti mohl." 27/
Puchmajer se zřejmě vrhl
v Radnicích do velkorysého podnikání na půdě. Vyplývá to jak
z korespondence Vojtěcha Nejedlého s Hněvkovským, kde se
v dopise z 23.června 1807 mimojiné
v souvislosti s Puchmajerovou
literární
tvorbou
praví: „Škoda, že tak zlenošil
59
Zda mu Hněvkovský vyhověl,
nelze z dochované korespondence zjistit. Zřejmě nikoliv,
protože právě v tom roce Hněvkovského dům v Žebráce vyhořel. Hněvkovský však pomáhal v
následujících letech několikrát
řešit právní cestou Puchmajerovy pře s desátečníky a pachtýři
farních polností, kteří odpírali po
státním bankrotu v únoru 1811,
po němž byla papírová měna
devalvována na pětinu, faře
pravidelně
odvádět
desátek
a pacht. Konšel a advokát
Hněvkovský nastupoval tam, kde
nic
nezmohla Puchmajerova
a také vrchnostenská autorita. Pro
zajímavost uvádím, že notorickými neplatiči byli Václav
Švorc z Přívětic („Nr.8, ze vsi
Přívětic, zpouzí se, co jsem zde,
desátečník Švorc Václav desátek
odváděti..." anebo „Chlap se
daremně vzpouzí, nebo nemá čím
by se vykázal, proč nechce
odváděti, leč svůj pych a tvrdošíjnost.") a pachtýři ze Stupna,
„částky polí u Stupna ležících k
radnické faře patřících,
vejslovně Vojtěch Tomec von Vranovic, Vojtěch Pěnkava a Václav
Blecha von Stupno". 30/
stoupení, ale mně se zdá, že vy
patříte do střídy těch, který kde
vidí, že nebude pršet, o kapání
málo se futýrují. Ještě však
jednou na Vás se obrátím a jestli
i nyní darmo již naposled. Kdyby
vy ste ke mně přišel a požádal
mne o kněžskou službu, abych
z hříchů vás rozřešil, mši pro ty
hříchy za vás četl, s radostí
a ochotností bych to udělal,
lečby mi svědomí vaše jurystické
kousky zapovídalo a tak bych
vám posloužil." 31/
S další korespondence je
zřejmé, že Hněvkovský několikrát úspěšně zasáhl. Puchmajer
to komentoval slovy: „...ti špicbudi čekají, až zas příjde na ně
pán právní".
Šebestián Hněvkovský byl
zase naproti tomu zainteresován
na justiciárských, radničních a
purkmistrovských místech. Nejvíce informací o uvolněných
postech v českých městech si
vyměňoval s dobře informovaným a v centru země sídlícím
Janem Nejedlým. Jeho pokusy
o purkmistrovství v rodném
Žebráce či o místo radního na
Mělníce nevyšly. Teprve v roce
1826 byl jmenován purkmistrem
v Poličce, kde ale pro místní
měšťany platil za vetřelce. Pro
ilustraci uvádím příklad takovéto
výměny užitečných informací
mezi Janem Nejedlým a Šebestiánem Hněvkovským.V dopise z 28. září 1809 stojí: „Die
Bürgerstelle zu Melnik soll nicht
besonders einträglich sein, auch
Puchmajerovy žádosti o právní pomoc měly někdy velmi
naléhavý tón. Z dopisu 13.února
1815 Hněvkovskému uvádím jen
několik úvodních vět: „Příteli,
tak se sice titulujem, ale od Vás
jako jurysty, ještě sem málo
přátelské služby zakusil. Psal
sem sice a žádal párkrát již o za-
60
soll da unruhige Bürger geben,
nichts desto weniger werde ich
mich noch heute und morgen
erkundigen, und falls es eine
vorteilhafte Stelle sein sollte und
ihr Hoffnungen haben könntet
dahin zu kommen, schreibe ich
euch gewiss mit der samstätigen
Post." 32/
zde můžeme
pouze některé.
zdokumentovat
Šebestián Hněvkovský se
v roce 1805 navrátil do rodného
města. Návrat to byl, jak vyplývá
z korespondence s Janem Nejedlým, plánovaný, ale nikterak
bezproblémový. Městští radní
byli sice v obci voleni úzkou
skupinkou majitelů domů, ale od
josefínských dob musely být
potvrzeni vyšší správní institucí.
Později mohli být dokonce jmenováni, i když v místních volbách
propadli. A to byl zrovna Hněvkovského případ. Ačkoliv ve volbách neuspěl, místo radního obdržel. To pak vyvolalo protesty
části žebráckých měšťanů. Jan
Nejedlý celou záležitost kontroloval v Praze. Důvěrně o tom
informoval v červnu 1806 do
Žebráka v dopise
Hněvkovskému: „Na spěch píši, že někteří
žebráčtí měšťané zadali
spis
u krajského úřadu proti vám,
protestující za příčinou přátelství. Ten spis byl odeslán na
vrchnosteský ouřad zbirovský
k vyšetření a k jednání dle moci
ouřadu. Tedy se brzo dovíte, co
vyřkne. V doprovodném dopise
psal vrchní Guettler, er schicke es
an Kreisamt, um keine Verantwortung sich zuzuziehen.
Mějte se hezky a vyšetřete to".
34/
Některé dopisy se týkaly
aktuálního kurzu papírových
bankocetlí a jejich možné devalvace. Upozorňuji, že magistrátní
úředníci byli vypláceni v této
inflační měně.
Kariera a její pěstování
Motto
„To jest pravda, že to poctivý
měšťan a ještě k tomu zámožný"
33/
Tato úzká elitní skupinka
vlastenců si pomáhala také k dosažení lépe placených a společensky prestižnějších míst.
Užívala k tomu
především
metodu doporučení, někdy i protekce. Přímluvy byly žádány
a také přicházely z řad bývalých
učitelů (Ungar, Rojko) či výše
postavených patriotů (Dobrovský). K další metodě patřilo
předcházení si krajských, guberniálních a apelačních úředníků.
Například v dopise Jana Nejedlého Šebestiánu Hněvkovskému
ze 16. března 1803 je jmenován
hrabě Klebersberg. Klíčové kariérní mezníky v životě našich
přátel byly povětšinou s takovými metodami spojeny, i když
Podobná situace se opakovala
v roce 1808 a 1812, kdy Hněvkovský
neúspěšně avancoval
i přes podporu Jana Nejedlého
a jeho známosti v Praze na místo
61
purkmistra v Žebráce. Hněvkovskému nedopomohla tehdy ani
změna způsobu volby a jmenování purkmistrů se stalo
víceméně byrokratickou procedurou. Právě v té době psal Jan
Nejedlý příteli Hněvkovskému
radostně do Žebráka: „Měšťané
již ani to vypsané volení nemají
v moci své... In Politicus volí
jedině vysoké slavné gubernium.
Chcete-li nyní a budoucně do
Prahy přijíti, tedy jedině vám
bude náležeti, abyste u těch dvou
slavných instancí (gubernia a
apelací - pozn. autora) přátel sobě
získal..." 35/
místa v městské a jiné správě v
Čechách.
Obdobné kariérní starosti
provázely rovněž pátera Vojtěcha
Nejedlého, který během pobytu
v Pečicích usiloval neustále o získání výnosnější farnosti. V
dopise
adresovaném
Hněvkovskému
ze dne 25.června
1807 byl již tak poměry znechucen, že se rozepsal i o korupci panující kolem udělování far
v době „nepravdy" a zhoršování
životních podmínek za napoleonských válek. V tomto dopise
tvrdí, že takové „primo loco"
stojí 1500 zlatých „maličkých
úplatků" v Praze na konsistoři
a že sousední hbitský farář už
střádá peníze na nové místo
v Kostelci nad Labem. Čestný
a u obyčejných lidiček velice
oblíbený páter Vojtěch Nejedlý
volil etičtější cestu přímluvy
u pátera Rojky prostřednictvím
bratra Jana. 37/
Starostou v Žebráce se stal
v roce 1813 jistý Minich, kterému, jak psal Jan Nejedlý příteli
Hněvkovskému, „sám víceprezident od gubernimu k tomu
dopomáhá". 36/
Rovněž tak nevyšel pokus
Hněvkovského dostat se na blíže
nespecifikované „tiché a pohodlné Pabstovo místo" v roce 1819.
k jehož dosažení bylo dle Jana
Nejedlého třeba přímluvy "nějakého patrona ve Vídni". Teprve
až v roce 1826, když bylo Hněvkovskému 56 let, obdržel místo
purkmistra v Poličce, aby tu vydržel s vypětím všech sil a proti
vůli některých měšťanů plných
deset let. Naopak Hněvkovský
několikrát vypomohl Janu Nejedlému při uspořádání rodinných
záležitostí (například prohlášení
bratra Nejedlého Petra za nesvéprávného) či při umísťování
Nejedlého klientely na lukrativní
Výsledkem těchto skrytých
zákulisních
jednání
bylo
přidělení fary ve Velízi.
Pokus o závěrečné shrnutí
Motto
"Nemyslete si, že jsem to pro zisk
hnal." 38/
V případě našich čtyř přátel ze
studií a jádra autorského zázemí
puchmajerovských sborníků bylo
přátelství a přátelská výpomoc,
tedy solidarita v nejrůznějších
karierních situacích, významnou
62
složkou jejich společenského
života. Onu solidaritu lze
prokázat
především po linii
farářské zvláště ve vztahu Puchmajer a Hněvkovský a Vojtěch
Nejedlý a Jan Nejedlý. Vztahy
mezi právníky Janem Nejedlým
a Šebestiánem Hněvkovským
měly ještě daleko pragmatičtější
charakter, zavánějící až klientelismem. Slovo klientela Jan Nejedlý v korespondenci také několikrát použil právě v souvislosti
s obstaráváním míst pro české
vlastence ze svého přátelského
okruhu. Puchmajerova skupina
vlastenců našla, jak jsme viděli,
díky vzájemné solidaritě a podpoře svých učitelů a díky svým
pražským kontaktům vcelku
dobré společenské uplatnění.
K tomuto zajištění jí dopomohla
nepřímo také její literární činnost. Ani v těžkých dobách napoleonských válek a vnitřních
katastrof po státním bankrotu
rozhodně nebyla vrstvou, která
by materiálně trpěla. Během
několika desetiletí zaznamenali
všichni její členové velký kariérní vzestup. Ve svém okolí si
vybudovali nespornou morální
autoritu. A tato autorita byla trvalá i v době, kdy svou společenskou prestiž začali mezi
vlastenci ve 20.letech 19.století
v důsledku prohraných zástupných bojů o prozodii a ortografii
ztrácet. Dne 14. dubna 1819
napsal Vojtěch Nejedlý Hněvkovskému rezignovaně, že se povídá, že „v ortografii a i prozodii
(jungmannovci) zvítězejí, ale ne
hned. Mnoho štěstí!". 39/
Příklad Puchmajerovců dokládá, že nižší duchovní představovali nejpočetnější vlasteneckou skupinou a že byli monarchistického smýšleni. Františkovský
režim
vyžadoval
loajalitu, vnější poslušnost a přizpůsobení se vůči státní rezóně
dodržováním psaných a nepsaných pravidel a rituálů, mezi něž
kromě předpokládáné náboženské spolehlivosti patřilo veřejně
demonstrované uctivání císaře,
příslušníků
císařské
rodiny,
nadřízených, vyšších byrokratů
a samozřejmě urozených. I tyto
rituály zvládali puchmajerovci,
zvláště pak Jan Nejedlý, velmi
dobře. Ze vzájemné korespondence, dedikací a veřejných projevů lze všechny tyto projevy
loajality doložit. 40/
Za to se jim dostávalo pro jejich
vlasteneckou činnost ze strany
politických a správních institucí
tolerance a nakonec
i uznání
praktické
potřeby českého
jazyka v přesně vymezených
sférách společen-ského života.
Pokud se vlastenci angažovali
takto
loajálně,
vůbec
nic
neriskovali a dokonce došli
úředního uznání. Vždyť i pojmy
národ a vlast patřily právě v době napoleonských válek k novým
úředně uznávaným a podporovaným hodnotám. Jednalo se
však, jak poznamenává Miroslav
63
kými skupinami, která vypukla
v druhé a třetí dekádě 19.století,
byla pak dokladem dozrávání
Hroch trefně v knize Na prahu
národní existence, vlastně o nedorozumění: „Zatímco vlastencům šlo o češtinu jako hodnotu
a základ národní existence, úřady
viděly v pěstování češtiny především pomocný nástroj dobrého
fungování
sociální kontroly
a disciplinace a prostředek pro
lepší osvojení si státního jazyka". 41/
a sílení české vlastenecké obce.
Zbylí Puchmajerovci sice své
boje nejen o ortografii prohráli
a tudíž je ani ve školních učebnicích nenajdeme, nicméně i oni
nastartovali vědomou emancipaci
českého národa na poli kulturním
právě pod heslem „Jeden jazyk
naše heslo buď".
Hašteřivost mezi vlastenec-
Poznámky
1/ Výňatek z dopisu Antonína Jaroslava Puchmajera Šebestiánu Hněvkovskému z
14. března 1806, Literární Archiv Památníku národního písemnictví, fond Šebestián
Hněvkovský, rovněž tak Několik listů Antonína Jaroslava Puchmajera Šebestiánu
Hněvkovskému, ed. J. Šťastný, in: Časopis pro moderní filologii, 2.roč., Praha 1912,
s. 342
2/ Šebestián Hněvkovský. Životopisný nástin od VŠK /Václav Štulc Kanovník/. K
slavnosti odhalení pomníku dne 29.června 1870 slovutnému vlastenci zdělaného na
rodném domě v Žebráce, Praha 1870, s. 6
3/ Hněvkovský Šebestián, Námluvy v Koloději. Veselohra ve třech jednáních,
Hradec Králové 1839, s. 51 - 52
4/ Miroslav Hroch, Na prahu národní existence. Touha a skutečnost, Praha 1999, s.
208 - 211
5/ Korespondence Šebestiána Hněvkovského, in: Výroční zpráva cís. král. vyššího
gymnasia českého na Novém Městě v Praze v Truhlářské ulici za školní rok 1908 1909, Praha 1909, s. 17
64
6/ Dopis z 28. října 1807, Literární archiv Památníku národního písemnictví, fond Jan
Nejedlý
7/ Erasim Jodl, Život důstojného pána Vojtěcha Nejedlého, děkana žebráckého, in:
Časopis pro katolické duchovenstvo, 1844, s. 800
8/ Tamtéž
9/ Tamtéž, s. 801
10/ Korespondence Šebestiána Hněvkovského, in: Výroční zpráva cís. král. vyššího
gymnasia českého na Novém Městě v Praze v Truhlářské ulici za školní rok 1909 1910, Praha 1910, s. 8, dopis z 11. září 1795
11/ Tamtéž, s. 13, dopis z 3. listopadu 1822
12/ Tamtéž, dopis z 22. února 1823
13/ Dopis z 16. prosince 1816, Literární archiv Památníku národního písemnictví,
fond Jan Nejedlý
14/ Šebestián Hněvkovský, Námluvy v Koloději, s. 45
15/ Miroslav Hroch, cit. d., s. 154
16/ Tamtéž, s. 266
17/ Šebestián Hněvkovský, Námluvy v Koloději, s. 39
18/ Korespondence Šebestiána Hněvkovského, in: Výroční zpráva cís. král. vyššího
gymnasia českého na Novém Městě v Praze v Truhlářské ulici za školní rok 1909 1910, s. 16, dopis z 13. února 1797
19/ Tamtéž
20/ Tamtéž, s. 20, dopis z 17. srpna 1798
21/ Šebestián Hněvkovský. Životopisný nástin od VŠK, cit.d., s. 27
22/ Dopis z 28. října 1807, Literární archiv Památníku národního písemnictví, fond
Jan Nejedlý
65
23/ Šebestián Hněvkovský, Námluvy v Koloději, s. 23
24/ Výňatek z dopisu Antonína Jaroslava Puchmajera Šebestiánu Hněvkovskému z
14. března 1806, Literární Archiv Památníku národního písemnictví, fond Šebestián
Hněvkovský
25/ Dopis Vojtěcha Nejedlého Šebestiánu Hněvkovskému z 2. dubna 1807, Literární
Archiv Památníku národního písemnictví, fond Šebestián Hněvkovský
26/ Několik listů Antonína Jaroslava Puchmajera Šebestiánu Hněvkovskému, ed. J.
Šťastný, in: Časopis pro moderní filologii, 2.roč., Praha 1912, s. 341 - 342, dopis z 1.
května 1806
27/ Tamtéž
28/ Dopis Vojtěcha Nejedlého Šebestiánu Hněvkovskému z 25. června 1807,
Literární Archiv Památníku národního písemnictví, fond Šebestián Hněvkovský
29/ Několik listů Antonína Jaroslava Puchmajera Šebestiánu Hněvkovskému, ed. J.
Šťastný, in: Časopis pro moderní filologii, 2.roč., Praha 1912, s. 449, dopis z
19.ledna 1809
30/ Tamtéž, s. 450
31/ Tamtéž, s. 450, dopis z 13.února 1815
32/ Korespondence Šebestiána Hněvkovského, in: Výroční zpráva cís. král. vyššího
gymnasia českého na Novém Městě v Praze v Truhlářské ulici za školní rok 1909 1910, s. 30, dopis z 28. září 1809
33/ Šebestián Hněvkovský, Námluvy v Koloději, s. 57
34/ Korespondence Šebestiána Hněvkovského, in: Výroční zpráva cís. král. vyššího
gymnasia českého na Novém Městě v Praze v Truhlářské ulici za školní rok 1909 1910, s. 18, dopis z 11. června 1804
35/ Tamtéž, s. 29, dopis ze 7. dubna 1808
66
36/ Dopis Jana Nejedlého Šebestiánu Hněvkovskému 3. prosince 1812, Literrární
archiv Památníku národního písemnictví, fond Šebestián Hněvkovský
37/ Dopis Vojtěcha Nejedlého Šebestiánu Hněvkovskému z 25. června 1807,
Literární Archiv Památníku národního písemnictví, fond Šebestián Hněvkovský
38/ Šebestián Hněvkovský, Námluvy v Koloději, s. 39
39/ Korespondence Šebestiána Hněvkovského, in: Výroční zpráva cís. král. vyššího
gymnasia českého na Novém Městě v Praze v Truhlářské ulici za školní rok 1909 1910, s. 9, dopis ze 14. dubna 1819
40/ Jako příklad takovýchto rituálů uvádím dva výňatky z korespondence Jana
Nejedlého se Šebestiánem Hněvkovským ze 24. května 1810: "S Jeho Milostí
císařem jsem v pátek mluvil, maje u něho zvláštní slyšení a sice původem nejvyššího
purkrabího. Též včera jsem byl s poklonou u Jeho Excellence hraběte z Wrbny" a z
6. ledna 1024: "Včera jsem byl u apellací, když obraz césaře pána v ýivotní velikosti
přeslavně vystaven byl".
41/ Miroslav Hroch, cit.d., s. 233
Prof. Lubyneckyj s maturanty 1974
67
Petr Koukal
mistr ČR a olympijský reprezentant v badmintonu
absolvent 2005
Škola a sport
kolektivní
sporty
volejbal,
basketbal a fotbal.
Především v asijských zemích
je badminton národním sportem
a v tamní společnosti zaujímá
velmi podobné postavení jako u
nás fotbal či lední hokej.
Badminton na profesionální
úrovni je fyzicky extrémně náročný a na hráče jsou kladeny
obrovské nároky. V porovnání
s tenisem se jedná o 4x intenzivnější fyzickou zátěž a protože
badmintonový míček dosahuje
při smečích nejlepších hráčů neuvěřitelné rychlosti přes 300
km/h, je badminton nejrychlejším
raketovým sportem na světě.
Profesionální badminton je
jako každý jiný sport především
o každodenním náročném a velmi
intenzivním tréninku a člověk mu
musí obětovat úplně všechno.
Svým způsobem člověk přichází
o veškerý svůj volný čas a zanedbává rodinu, přátele i kamarády. Nezbývá čas na zábavu,
studium, zájmy, apod. A to není
vždy jednoduché. Vždy mě ale
hnalo dopředu vědomí splněného
sportovního a zároveň životního
snu – probojovat se na
Olympijské hry.
Dnes (25.3.) zbývá jen 36 dní
do konce olympijské kvalifikace.
Je mi ctí, že jsem byl požádán
o příspěvek do tohoto almanachu.
Děkuji.
Chtěl bych touto cestou
poděkovat panu řediteli Jiřímu
Vlčkovi i všem profesorům.
Všichni měli po dobu celých čtyř
let (2001-2005) velkou trpělivost
a pochopení pro moji mimoškolní
aktivitu – badminton.
Díky jejich pochopení jsem
měl možnost skloubit středoškolské studium s životem profesionálního sportovce a během
studia mohl cestovat po celém
světě, zúčastňovat se mnoha
mezinárodních turnajů a absolvovat dlouhodobé tréninkové
pobyty, což bylo rozhodující pro
můj budoucí sportovní a výkonnostní růst.
Dovolte mi zmínit se alespoň
krátce o badmintonu. Je to sport,
který bohužel není v České
republice velmi známý. Nepíše se
o něm v novinách, nezmiňují se o
něm redaktoři sportovních zpráv
a hlavně ani není příliš rozšířen
mezi veřejností.
V celosvětovém měřítku je ale
badminton s 230 miliony aktivně
hrajících lidí 5. nejpopulárnější
sport! Před badmintonem už je
jen stolní tenis a známé
68
1. května 2008 se na základě
pořadí na světovém žebříčku
rozhodne, kdo se kvalifikuje na
„badmintonový turnaji století“ na
olympijských hrách v Pekingu.
Díky výsledkům, kterých jsem
dosáhl během roku 2007 i na
začátku letošního roku jsem již
velmi blízko k tomu, abych se
stal jedním z 38 postupujících
hráčů a splnil si svůj sen!
Dovolte mi popřát Vám,
abyste i Vy měli štěstí na lidi
okolo sebe a hlavně dostatek
prostoru i vůle pro uskutečnění
Vašich snů!
Mistr ČR 2008
69
PaedDr. Jiří Zizler, CSc.
literární historik a kritik, Ústav pro českou literaturu AV ČR
abs. 1981
Angažovaný romantik Václav Hrabě
konstatovat, že konečně máme
k dispozici komplex Hrabětova díla.
Hrabětova básnická tvorba byla
a stále ještě je neobyčejně přitažlivá
a fascinující zejména pro příslušníky
mladých a nejmladších generací –
starší čtenáři či dokonce tzv.
odborníci si k ní vždy zachovávali
jistý odstup.
V čem vlastně spočívá síla jeho
poezie? Hraběti se nepochybně
podařilo dostat do svých textů
neobyčejně koncentrovaný životní
pocit, který patřil k jeho generaci
a svým způsobem se týká každé
generace nastupující.
Zachycuje
moment, kdy se mu na jedné straně
svět otevírá ve vší průzračnosti,
svůdnosti a kráse, ale v jeho plném
vychutnání a dobytí mu cosi brání –
není v pravou chvíli na pravém
místě, nepřeje mu štěstí, odmítá se
přizpůsobit pochybným autoritám.
Krystalizuje z toho rozbolavělá
teskná nostalgie, směsice euforie,
splínu a skryté víry, že jeho pocit má
přece jen svou hodnotu a lze na něm
stavět. Kromě toho je Hrabě básník
čistoty a intenzivní touhy po čistotě,
kterou hledá v metropoli plné
nástrah, pokušení a maloměšťáckého
pokrytectví; i sám básník v ní
podléhá její horké magii, radostem
života zprostředkovaným hektickými
mejdany, alkoholem a především
Václav Hrabě, jehož jméno nese
hořovické gymnázium i městem
pořádaná literární soutěž pro mladé
autory, byl v každém smyslu
nevšední postavou.
Během svého krátkého života
(13.6.1940 – 5.3.1965) vydal pouze
několik básní časopisecky, ale po
jeho smrti prudce roste zájem o jeho
verše, které kolují v opisech, jeho
odkaz prosazuje recitátor Mirek
Kovařík a litvínovské Docela malé
divadlo, v dalších desetiletích jeho
texty zhudebňuje Vladimír Mišík…
Cesta celku jeho díla ke čtenářům
byla obtížná, komplikovaná a
dlouhodobá. Roku 1969 vychází
Stop – time a roku 1977 Blues
v modré a bílé, obě knihy přinášejí
většinu do té doby známé Hrabětovy
tvorby, ale v minimálních a okamžitě rozebraných nákladech. 1985
vydal z Hraběte výbor Daniel Strož
v mnichovském exilovém nakladatelství Poezie mimo domov pod
titulem Černé nebe nad městem; až
roku 1990 vychází Hrabě v úplnosti,
včetně nově objevených textů,
v knize Blues pro bláznivou holku
(reeditovaná s drobnými úpravami
roku 1995 ve svazku Blues). Když
k tomu připočteme knižní vydání
jediné Hrabětovy prózy Horečka
(1994; časopisecky 1967), lze
70
jeho milovaným jazzem.
Muzikální svět pro něj má vůbec
zásadní význam – učarovala mu
veškerá „krásná /absolutně nerozumná a nerentabilní/ hudba, hudba
bez naděje na honorář“; takovou
hudbu mu ztělesňují stejně tak
klasikové Bach a Beethoven jako
jazzový virtuóz Miles Davis či
královna blues Bessie Smithová.
K básníkovu
mládí
patřila
i vyostřená senzitivita, rozjitřenost
a stálá touha po zážitcích, zejména
citových, ale i po něčem nepojmenovatelném. Zároveň v něm roste
potřeba a nutnost vystoupit z
„anonymity flákače“ a být odpovědný a užitečný druhým
–
i když v žádném případě ne konformní.
V této souvislosti je zajímavé,
proč vlastně minulému režimu
Hrabětova poezie vadila – není
politicky zahrocená, čistá estetizace
je jí vzdálená, ba odporná, hlásí se
k lidské zemitosti a dělnosti („Život
to jsou pekařská auta v ranní mlze /
a ruce odřené a unavené / bez nároků
na slávu bez nafoukaných řečí“).
Ovšem k Hrabětově lyrice patřila
také
autenticita,
neučesanost,
nezájem o protektory jakéhokoli
typu – a na rozdíl od uměle
vytvářených a živených hvězd
tzv.socialistické poezie vznikl jeho
kult zdola, naprosto spontánně – a to
muselo být více než podezřelé.
U autora nenalezneme nadpočet
básnických prostředků, jeho výraz se
vyhýbá rafinovanosti, poetika je
prostá, srozumitelná – hlavními
nástroji mu jsou evokace, intenzivní
imaginace, obraz, do něhož se
pokouší sevřít tresť zážitků a zkušeností, proti tupému chodu světa
zvyků a návyků staví kontrast
lyrického detailu, chvíle „tak akorát
na jeden tulipán“.
A opět je to svěžest a křehkost,
která poznamenává jeho obrazné
vidění, v němž „kouř u stropu se
chvěje / jako tvoje ruce“ a básník
chce psát „v rytmu ptačích křídel…/
v rytmu který se nikdy nikomu
nepodaří / upálit nebo ukřižovat“.
Ve středu Hrabětovy básnické
bytosti nalezneme romantický patos,
který naplní a uspokojí pouze plná
citová a niterná angažovanost, víra
v okamžik, kdy se sen změní
v realitu a on bude moci „uvidět ráno
u Vltavy divoké koně / Vyjmenovat
své lásky / a bude-li třeba / nechat se
zabít / pro ně“.
Václav Hrabě směřoval za svými
ideály krokem možná ne zcela
sebejistým, ale rovným a pevným,
s vůlí vyslovit se jako básník až do
dna, až do posledního nadechnutí. I
to přispívá k tomu, že Václav Hrabě
je autorem věrohodným, s kterým se
lze ztotožnit – proto stále působí,
okouzluje a získává nové čtenáře.
Jak doufáme, ještě dlouho se na
tom nic nezmění.
71
Dnes je to rok
Chvíle
Den zapad do roka jak dukát do fontány
A slunce za obzor inkoustem malovaný
Zapadlo do ticha Jen hvězdy bílé vrány
Krákají nad obilím něžné a horké hrany
Den smutně salutuje
A zamyká za sebou
Na dva západy
První západ
Slunce
Rozpačitě rudne
Na tvých nahých zádech
Myslím teď na Prahu Na roztřesené jíní
Luceren Na měsíc tak horečnatě žlutý
Tak jako loni my dneska se loučí jiní
Za rok ti pošlu lístek: Přijď! Večer u Reduty!
Tajemství druhého
Západu zatím neznáme
Klíč se otáčí někde
Docela blízko
Nás ale jsme příliš zaujati
Pozorováním
Té která vstupuje
Její Nejjasnější
Jasnosti
Tmy
tmoucí
Bude to jako dnes (Anebo jako loni)
Kdekdo se usměje zamává za rekruty
Kleknu si na dlažbu a sáhnu si jak voní
Čas není vlastně zlý Je přísný spíš než krutý
Noc padne do roka jak dukát do fontány
A najdeš ve schránce můj lístek načmáraný
Václav Hrabě ve Viole
72
PhDr. Jan Vyštejn
abs. 1951
A léta běží – vážení !
Ano, je tomu již více než polovina století, co jsme se rozloučili s naší hořovickou
„Almou mater“ a rozešli se do různých koutů naší vlasti i mimo ni, s příslibem
pravidelných setkávání. A těch bylo již třiadvacet.
Takto jsem se vždy pěkně přivítali
73
V pohodě si povídali, na školní léta vzpomínali,
na zdraví a na další setkání si připili
Potom vyfotografovali, abychom měli co srovnávat
74
A tohle jsou „holky z naší školky“ z dob studentských
Tytéž „holky“ po X letech
75
Jan Pokorný
moderátor Českého rozhlasu
abs. 1980
Gymnázium Václava Hraběte, ale i Ivana Slavíka
Napsat pár řádků do almanachu
k šedesátému výročí hořovického
gymnázia nešlo snadno. Almanach, to
nejsou noviny, které po přečtení
zahodíte. To není internet, který snese
všechno. Je to sborník, do něhož
přispívají lidé, kteří mají k našemu
gymnáziu vztah. A ten se projevuje
třeba tak, že když jsem v předchozí
větě psal o „našem gymnáziu“, trochu
se mi zamlžily oči, stáhlo hrdlo –
prostě tak, jak se popisuje stav dojetí.
A v tomhle rozpoložení je ošidné něco
psát, protože dostředivá síla vás
vtahuje zpátky do studentských let.
Jste chvíli na chmelové brigádě, kde
se večer na ubytovně otvorem po suku
v dřevěné přepážce prstů dívky
v sousedním pokoji. Jste o velké
přestávce
peskování
profesorem
Lubineckým, že studenti nižších
ročníků nekorzují po chodbě. Učíte se
na chalupě spolužáka maturitní otázky
a večer si je vygumujete z hlavy pivy
a rumy v tamní hospůdce. Ale tohle se
hodí na abiturientský sraz. Almanach
je i sborník, který čtou lidé, kteří mají
k našemu gymnáziu vztah. A mají
podobných historek a vzpomínek na
rozdávání.
Zkusím to tedy jinak. Českému
jazyku a literatuře nás učil na konci
sedmdesátých let dvacátého století
Ivan Slavík. V té době nahrává
Vladimír Mišík se Etc…desku se
zhudebněnými texty básníka Václava
Hraběte. A Ivan Slavík se zmiňuje o
tom, že Václav Hrabě se narodil
v nedalekých Lochovicích, kde má
také hrob, že zemřel za zvláštních
okolností v pětadvaceti letech v Praze
v bytě na Jánském vršku. Bylo těžké
sehnat tenkrát sbírku Hrabětových
básní Blues v modré a bílé. Dokonce i
ve velkých pražských knihovnách
byla k mání jen zřídka a navíc na
povolení. Dospívající mladík, jak
zřejmo i z předchozích řádků, s jistým
předpokladem k dojímání, si básně
jako třeba Ty II, Variace na
renesanční téma a další válel na
jazyku, neuměle pobrukoval s Vladimírem Mišíkem a přemýšlel, proč je
mu tak smutno, když je mu tak hezky
a naopak. A proč v knihovně o takovouto básnickou sbírku musíte
složitě žádat a vůbec, co proti Václavu
Hraběti kdo vlastně má. Ale tenkrát
vadilo i málo. Stačilo, když jste měli
na seřadišti prvomájového průvodu
zvednutý límec u koženkové bundy
a pořadatel vás hned napomenul, že
nejste v americkém filmu, ale na
manifestaci pracujících. Natož Hrabě,
76
který vzýval jazz, toulal se s beatnickým básníkem Alenem Ginsbergem Prahou a psal o strýčkovi,
který byl legionář a ze všeho nejvíc
nenáviděl válku a všechnu její špínu.
Jedním z témat písemné maturitní
zkoušky bylo tenkrát „Básník mého
kraje“, nebo tak nějak obrozenecky se
jmenovalo. Jistě, mohl jsem psát o J.
V. Sládkovi, Zbiroh není od Hořovic
daleko, navíc, jak zjistil můj zbirožský
dědeček, Sládek byl naším příbuzným.
Sice hodně vzdáleným, ale příbuzným. Jenže mně byl Hrabě z Lochovic bližší. I poděkoval jsem
v duchu za téma a za básníka mého
kraje si vybral Václava Hraběte, který
o mém kraji nikdy nic nenapsal..
Profesor Slavík shovívavě dohlížel,
jestli neopisujeme, mírně se podivil,
že si vybírám téma o básníkovi mého
kraje, ale pousmál se a něco si myslel.
Na konci hodiny nechal sebrat
písemné práce a my šli s úlevou kouřit
za místní kino. Po dvou dnech zavolal
si mě Ivan Slavík do kabinetu. Vlídně
se podíval, na stole ležela písemka o
Hraběti. „Hele, Pokorný,“ začal
opatrně profesor, „takhle je to na
zavření. Takhle prostě v téhle době o
Hraběti psát nemůžeš. Dal jsem ti
jedničku, ale tady zmírníme pár
formulací.“ Už ani nevím, co za
úpravy jsme v kabinetu udělali, tu
něco škrtli, tam něco dopsali. Zprvu
jsem moc nechápal, ale pak mi došlo,
že doba nepřeje ani zvednutým
límcům u koženkové bundy.
O pár let později jsem v pražské
univerzitní knihovně hledal nějaké
materiály ke studiu. A objevil
signatury knih Ivana Slavíka. Sbírek
básní,
překladů
francouzských
a německých básníků, ale i knihy
o indiánských kulturách střední a jižní
Ameriky. Získat je k vypůjčení bylo
ještě obtížnější, než v případě básní
Hrabětových. „To jsou zetka,“ špitla
mi knihovnice, „zakázaní spisovatelé“. Takoví autoři byli v tzv.
zvláštních fondech, půjčili vám je jen
na chvíli, a to zpravidla ne domů, ale
do čítárny. A uznáte sami, že to není
nejlepší prostředí pro četbu básní jako
Hlohový vítr, Stín třtiny nebo Sláva a
pád Tenochtitlanu a dalších Slavíkových děl. Ale to nevadilo. Člověku aspoň došlo, proč Ivan Slavík
chtěl, abych tenkrát do písemné
maturitní práce ještě něco vepsal
a něco škrtal. Jako zakázaný spisovatel by určitě musel vysvětlovat,
k čemu vede své studenty, že pak píší
o nějakém Hraběti a ne o básnících
nacházejících poetiku v pětiletce
a sklizni obilí. Profesor Slavík to
neměl zapotřebí. On věděl, že jednou
jeho knihy budou k vypůjčení volně a
ještě si je budeme moci koupit.
Rád bych se do lavic hořovického
gymnázia vrátil. Rád bych znovu psal
maturitní písemku. A kdyby bylo téma
Básník mého kraje, zase bych si je
vybral. Jen bych tentokrát psal o Ivanu
Slavíkovi. Nejenom proto, že už se to
smí.
77
Maturitní tablo 1957
Maturitní tablo 1966
78
Eva Nezbedová-Preislerová
abs. 1953
Čas
Od prvních krůčků
do školních lavic
a do let dospělosti vede nás
i stáří nás učí znát
žije s námi i v nás
je přítel nás všech – čas ...
Maturitní tablo 1985
79
Mgr. Jiří Hatina
vyučující od 1960, ředitel 1992 - 2000
absolvent 1956
Mí báječní muži a ženy za katedrou
velice přátelsky mne přivítala a předávala mi nezištně své rady a zkušenosti. Společně jsme pak absolvovali
mnoho chmelových i jiných brigád,
lyžařské kurzy, školní výlety (jejím
oblíbeným cílem bylo Slovensko)
a četné turistické pochody. Její láska
k turistice a k poznávání přírody se jí
stala osudnou. Na počátku devadesátých let zemřela tragicky na zájezdu
v Rakousku.
Ředitelem školy byl v té době klasický filolog profesor Václav Soukup. Protože latina i řečtina tehdy
prakticky vymizely ze škol, vyučoval v naší třídě němčinu. Nezapomenutelné byly jeho výroky : „Komm
zur Tafel und übersetze.“ My, kteří
jsme s němčinou začínali, jsme se na
toto vyzvání ihned posadili, k veselí
pana ředitele. Nutno poznamenat, že
jsme toho někdy využívali, abychom
odvedli jeho pozornost a uchránili
třídu před hrozícím zkoušením.
Nevím, jak jsem si vysloužil jeho
pozornost, ale velmi často jsem
musel v hodinách němčiny předzpívávat jeho oblíbenou Röslein.
Tehdy mě vůbec nenapadlo, že bude
řadu let mým ředitelem v dobách
mých kantorských začátků. Rád na
něho vzpomínám.
Z dnes již nežijících mých profesorů nemohu nevzpomenout na Dr.
Františka Hrdličku. Jeho hodiny čes-
V roce 1993 jsme založili, dnes
snad již můžeme říci, úspěšnou
tradici školních almanachů a výročních zpráv hořovického gymnázia.
Od té doby byla uskutečněna řada
setkání absolventů a mnoho dalších
akcí, na kterých jsme si připomněli
studentská léta prožitá se svými
spolužáky i se svými učiteli. Když
jsem přemýšlel nad tématem a náplní
mého příspěvku do tohoto almanachu, rozhodl jsem se, že ho věnuji
svým bývalým profesorům a samozřejmě i svým pozdějším kolegům a kolegyním.
Pamatuji si na den, kdy jsem poprvé vstoupil na půdu hořovického
gymnázia. Přivítala nás usměvavá,
podle našeho tehdejšího úsudku již
starší třídní profesorka Marie Čerychová. Byla známá svým ráčkováním, kouřením, láskou k turistice
a v neposlední řadě proslula svými
chemickými pokusy. Stalo se mnohokrát, že škola byla na pokraji
evakuace, když jsme při hodinách
chemie vyráběli černý prach a některé ne právě voňavé chemické
produkty.
Pamatuji na první chmelovou
brigádu v Janově, na školní výlety
a lyžařské kurzy, které jsme společně jako mladí studenti s ní prožili.
Když jsem o několik málo let později nastoupil na školu jako její kolega,
80
kého jazyka a také dějepisu byly nezapomenutelné. Uměl poutavě vyprávět o staré české literatuře a o
českých dějinách. Ač jsem nebyl
humanitně zaměřen, na jeho hodiny
jsem se vždy těšil.
I když od naší maturity uplynulo
více než padesát let, máme to štěstí,
že někteří moji tehdejší profesoři
a pozdější výborní kolegové jsou
stále mezi námi.
Matematika a fyzika byly a dosud
jsou obávanými předměty. Ne jinak
tomu bylo i v naší třídě. Učitelé
mívali i mají své přezdívky. Našemu
matikáři profesoru Josefu Svobodovi
se říkalo „Kilda“ (nebo snad „Kylda“?). Vím jistě, že tuto přezdívku si
vysloužil po starší jednotce síly.
Někdy se mu také říkalo „strašný
lesův pán“. Při vyučování používal
některé svérázné metody. V zápalu
výkladu popsal několik tabulí a potom prohlásil, že „naše úvahy byly
pro kočku“, a začali jsme tudíž společně bádat znovu. Musím s veškerou vážností konstatovat, že jsem si
odnesl z takové hodiny daleko více
než od pozdějších univerzitních
kapacit, které se ani jednou nepřeřekly a strojově věcně bez chyby
řešily záhady matematických i fyzikálních zákonitostí. Současní páni
inspektoři, dbalí veškerých pedagogických pouček a zásad, by asi s ním
a určitě i se mnou polemizovali.
Mohu bez nadsázky říci, že prof.
Svoboda zásadně ovlivnil můj
profesní život. Měl jsem to štěstí, že
jsem mohl být později i řadu let jeho
kolegou. Obdivoval jsem jeho fyzikální experimenty a neutuchající
nadšení při budování elektro-
technické laboratoře. Měl, a stále
má, výbornou fyzickou i duševní
kondici, což v důchodovém věku
ještě před několika lety dokazoval
dlouhými
vytrvalostními
běhy.
Ostatně fyzická i duševní svěžest
z něho vyzařovala i na našem pomaturitním srazu po padesáti létech.
Snad se nedopustím netaktnosti,
když prozradím, že v loňském roce
se dožil 85 let svého pestrého, a někdy i nelehkého života.
Teď se zaměřím na oblast, ve
které jsem nebýval silný v kramflecích. Jde totiž o výuku cizích
jazyků. Od padesátých až po konec
osmdesátých let byla povinným
jazykem ruština. Po ne zrovna přesvědčivém působení Dr.Vasila Jaculáka přebrala v naší třídě ruštinu
tehdy mladá profesorka Marie Slavíková, manželka známého básníka a
překladatele Ivana Slavíka.
Vysloužila si brzy pověst velmi
sympatické a tolerantní učitelky.
Dovedla pochopit nás, kteří jsme se
potýkali se základy azbuky, kteří
jsme hovořili směsicí češtiny, slovenštiny a kterým se někdy i ruština
povedla.
Hovořím
samozřejmě
s dávkou nadsázky, protože i dnes po
desítkách let mi není ruština cizí.
Také ona měla u studentů svou
přezdívku. Byla to naše „Marusja“.
Paní profesorka bývala někdy
označována za mámu studentů.
Tento svůj lidský postoj využívala
ve prospěch svých žáků jako výchovná poradkyně. Byl jsem docela
hrdý na to, když mne při odchodu do
důchodu navrhla jako svého zástupce do této poradní funkce. Byla
také neodmyslitelnou součástí všech
81
chmelových i jiných brigád. Vzpomínám na krásnou atmosféru na
chmelnicích v Oráčově, kdy dobrá
nálada pomáhala tlumit odloučení od
domova a v neposlední řadě vytvářela dobré vztahy mezi spolužáky,
ale také i mezi učiteli a žáky. Jsem
velmi rád, že mohu paní profesorku
stále potkávat.
Dalším ze „staré gardy“ mých
profesorů a pozdějších kolegů je
tělocvikář a zeměpisář prof. Milan
Pinta. Mé sportovní vlohy měly
citelné slabiny (snad až na lyžování
a šachy). Proto jsem velmi ocenil, že
jsou také tělocvikáři, kteří si nemyslí, že atletika, gymnastika a kopaná patří mezi aktivity, bez kterých
se mladý student nemůže obejít.
Zažil jsem totiž i učitele „frajery“,
kteří s opovržením dávali najevo
přezíravý vztah k nám méně šikovným.
Dovolím si malou vsuvku. Po
dlouhých létech kantořiny jsem
dospěl ke kacířskému závěru, že
tělesná výchova by snad neměla být
ani známkována. A nyní se i trochu
pochlubím. Přístup pana profesora
a snad i moje snaha zapříčinily, že
jsem cvičil coby dorostenec na první
spartakiádě v Praze v roce 1955.
A možná je i trochu ironií, že jsme
pak, jako kolegové, jezdili na studentské lyžařské kurzy a absolvovali
jsme i četná branná a sportovní
cvičení.
V závěru svého povídání se zmíním o dvou osobnostech hořovického gymnázia, které jsem poznal za
svého kantorského působení a kteří
se stali i mými přáteli. Prvním byl
matikář a fyzikář profesor Jiří Krůta.
On mi pomáhal při mých začátcích.
Seděli jsme spolu v kabinetu, který
díky jemu v té době patřil mezi
nejlépe vybavené kabinety srovnatelných škol v širokém okolí. Jeho
vypracovaný systém laboratorních
prací nemá ani dnes obdoby. Byl
náročný ke studentům, ale v první
řadě k sobě. Přicházel do školy za
tmy a za tmy i odcházel. Měl samozřejmě své příznivce i ty, kterým
se jeho vyučovací metody nelíbily.
Jeho lidské a osobní názory někdy
nenalézaly pochopení u nadřízených
a hlavně u politických špiček té
doby. V pohnutém roce 1968 dával
nepokrytě najevo své sympatie k náznakům společenských změn a samozřejmě i své antipatie k neblahým
srpnovým událostem. V začínajícím
normalizačním období bylo jasné, že
skončilo jeho pedagogické působení.
Tato doba silně poznamenala jeho
zdravotní stav. Z této neřešitelné
situace se velmi těžce zotavoval a
měla za následek i jeho předčasný
skon. S odstupem času si ani neuvědomujeme, co pro mnohé z nás znamenal a co jsme jeho předčasným
odchodem ztratili.
Druhým mým osobním přítelem a
dlouholetým kolegou byl a je němčinář a češtinář profesor Myron
Lubyneckyj alias „Lubyn“. Učili
jsme spolu od roku 1965 plných 35
let. I přes rozdílné profesní zaměření
jsme záhy k sobě našli cestu, která
přerostla v dlouholeté kamarádství a
přátelství. Také on patřil mezi osobnosti s neměnitelným světonázorem
a vždy nepokrytě dával najevo své
postoje k životu a k morálce. Možná
to někdy i zapříčinilo, že nebyl
82
každým pochopen. Měl svůj neměnný pedagogický metr, kterým
v každé době i každému měřil, bez
ohledu na to, bude-li chválen, nebo
kritizován.
Byly doby, kdy náročnější přístup
ke studentům i přísnější klasifikace
nebyly příliš v souladu se školskou
politikou. Každý musel mít maturitu
a neúspěch studenta šel téměř vždy
na vrub učitele. Bohužel se někdy
i nyní stává, že každý úspěch studenta je přičítán výhradně jeho píli
a schopnostem, a pokud neuspěje,
tak za to může škola a učitel.
Škoda, že v dnešní době není
v pedagogických sborech o společné
výlety zájem.
V dobách počínající normalizace
bylo z vyšších míst doporučeno, aby
kolegovi Lubyneckému nebyly svěřovány navýsost politické funkce,
jako bylo třídnictví. Stalo se tedy, že
třídním profesorem byl pouze jednou
- v létech 1966 až 1969. Měl sice
určité mezery v administrativních a
ryze
praktických
záležitostech,
přesto na něj jeho třída (dnešních
skoro šedesátníků) s vděčností stále
vzpomíná. Mohu to potvrdit, protože
společně s ním také navštěvuji jejich
pravidelná setkání a obdivuji přátelskou atmosféru těchto pomaturitních srazů.
Na úplný závěr bych se chtěl
omluvit těm svým bývalým, ale
i současným kolegům, které jsem ve
svém vzpomínání opomenul. Snad se
to někdy ještě podaří.
S kolegou Lubyneckým jsme na
škole i mimo ni za desítky let prožili
mnoho krásného, ale i to, na co
vzpomínáme se smíšenými pocity.
Většinou ale každý časem vytěsní ze
svých vzpomínek méně příjemné
zážitky a zůstává, možná trochu
nostalgicky, příjemný pohled na
„staré časy“. Oba často vzpomínáme
nejen na stovky dní společných
chmelových brigád, ale i na oblíbené
zájezdy pedagogů, které většinou
končily, ve vší počestnosti, nad skleničkou dobrého vína.
Maturitní ples 1996
83
RNDr. Miroslava Hrabáková-Paříková
vyučující od 1977, výchovný poradce
abs. 1973
Malá pocta velkému člověku
Motto: Člověk je velký svými činy.
Mnohokrát, kdykoliv si potřebuji něco přeložit z angličtiny nebo
se snažím anglicky domluvit, děkuji
v duchu Věře Urbanové. Byla to
ona, kdo nás, své kolegyně, které se
v socialistickém školském systému
nesetkaly s výukou angličtiny, obětavě a s obrovskou trpělivostí zasvěcovala do základů tohoto světového
jazyka. Dokázala nás pro angličtinu
nadchnout. Vypracovávaly jsme domácí úkoly a těšily se na hodiny
angličtiny.
studijních pobytů zahraničních studentů, měla obrovskou zásluhu na
propagaci této organizace. Uvědomovala si, jak velký význam pobyt
v zahraničí pro studenty v tomto
věku má – nejen z hlediska jazykové
vybavenosti, ale také z hlediska budoucího společenského a kulturního
rozvoje. Obětavá, nekompromisní,
otevřená, upřímná.
Obdivovaly jsme ji, jak statečně
dokázala bojovat se zákeřnou
nemocí. V červnu roku 2006 tento
boj prohrála.
Zůstala v srdcích všech svých
studentů a kolegů. Tak jako já, jistě
i oni si při používání angličtiny uvědomují, jak výborné základy dostali.
.
Věra Urbanová učila na Gymnáziu Hořovice angličtinu od roku
1991, do té doby působila na gymnáziu v Berouně. Nejen, že se vždy
naplno věnovala výuce, navíc se
účastnila nejrůznějších sportovních a
mimoškolních akcí se studenty, připravovala zájezdy do zahraničí, vždy
byla ochotná pomoci. Nikdy neřekla
ne, nemůžu, nemám čas. Sháněla
lektory angličtiny, pomáhala studentům organizovat studijní pobyty.
Aktivně spolupracovala s mezikulturní organizací AFS při přípravách
84
Studium v zahraničí a zahraniční studenti u nás
V předchozích staletích odcházeli
tovaryši nebo študáci do světa na
zkušenou. Znalosti, které získali
v zahraničí, přinášely užitek jak jim
samotným, tak rozvoji vlasti. Česká
kotlina je příliš malá. Je dobré
podívat se na její problémy pohledem zvenčí, seznámit se se způsobem života v jiných zemích,
případně něco prospěšného převzít.
Od roku 1948 do roku 1989 byl
studijní pobyt v zahraničí znemožněn. (Kromě minimální možnosti
studia v Sovětském svazu nebo
v Polsku.)
V 90. letech 20. století byla
příležitost ke studiu v zahraničí obnovena. Naši studenti mohou část
středoškolských studií nebo celou
střední školu absolvovat v zahraničí.
Pobyt v zahraničí právě ve věku,
kdy si utvářejí pohled na svět,
ovlivňuje mladé lidi na celý život.
Poznávají jinou kulturu, jsou velmi
citliví, vnímaví. Vracejí se otevřenější, tolerantnější, vstřícnější, samostatnější, ale také kritičtější a sebevědomější. Vždyť mají proč.
Zvládli náročnost zahraničního
pobytu, museli sami vyřešit spoustu
problémů, zvládli perfektně cizí
jazyk, dokázali si poradit v nelehkých situacích. Pobyt v zahraničí jim
otevírá cestu do celého světa.
Zahraničním studiem se často změní
i pohled na domov. Studenti si
uvědomí, co je důležité a co je malicherné. Po návratu si víc váží domova a svých kořenů v něm.
Ne každý má odvahu a podmínky studovat v zahraničí. I ti, kteří zůstávají na našem gymnáziu,
mohou poznávat cizí kulturu a naučit se výborně cizí jazyk. Mezinárodní dobrovolnická organizace AFS
zprostředkovává pobyty studentů ze
zahraničí v českých rodinách a naopak pobyty českých studentů v zahraničí. AFS je mezinárodní, dobrovolnická, nevládní nezisková organizace, která poskytuje vzdělávací příležitosti mladým lidem.
Gymnázium Václava Hraběte
v Hořovicích má v této organizaci
velmi dobrý zvuk. Téměř každoročně hostí některá rodina na Hořovicku zahraničního studenta a tento
student se na rok stává studentem
našeho gymnázia. Velkou propagátorkou těchto studijních pobytů byla
Věra Urbanová, angličtinářka hořovického gymnázia. Její rodina dvakrát hostila zahraniční studenty Felicity z Austrálie a Penka z Thajska. Věra obětavě pomáhala i ostatním zahraničním studentům na
gymnáziu, především v počátcích
jejich pobytů.
Zahraniční student se účastní
výuky se svou kmenovou třídou,
účastní se také různých akcí pořádaných školou. Řada zahraničních
studentů se během ročního pobytu výborně naučí česky. Většina
z nich si Ćeskou republiku, Hořovice, své hostitelské rodiny a spolužáky velmi oblíbí. A tak o hořovickém gymnáziu vyprávějí ve
svých vlastních rodinách v Austrálii,
v Koreji, v Thajsku, v Japonsku,
v Německu, v Rakousku i jinde.
Přátelství, uzavřená během studií,
často přetrvávají další roky.
85
Jak zahraniční studenti zúročí
svůj pobyt v Čechách, záleží na
každém z nich, na jejich pevné vůli,
motivaci a píli. Výborné je, když si
student porozumí se svou hostitelskou rodinou, v rodině s ním ko-
munikují a pomáhají mu s učením
se češtině. Pro rodinu je to samozřejmě náročné – časově i organizačně. Ale výborné výsledky, poznávání cizích zemí a nové vztahy určitě stojí za to.
Na středních školách v zahraničí studovali tito studenti hořovického gymnázia:
Kdo
Kde
Kdy
Francie, Dijon
1991 – 1994
Lukáš Devera
USA
1992/1993
Petr Anděl
USA
1995/1996
Jana Hrabáková
Francie, Nimes
1995 – 1998
Martina Štochlová
Francie, Nimes
1997 – 2000
Vojtěch Plecitý
Francie, Dijon
1998 – 2001
USA
1998
Markéta Urbanová
Skotsko
1999/2000
Eliška Lhotáková
Francie, Nimes
2000 – 2003
Stanislava Svobodová
Velká Británie
2001 – 2003
Darina Urbanová
USA – Texas
2002/2003
Norsko
2003/2004
Helena Fliegerová
USA
2006/2007
Tereza Vokurková
Mexiko
2006/2007
Anna Brodinová
Belgie
2006
Portugalsko
2006
SRN
2007
Francie
2007
Španělsko
2007/2008
Jiří Plecitý
Aleš Malý
Dana Macková
Kamila Kohoutová
Veronika Křivánková
Ivana Kutáčová
Barbora Slavíková
Zahraniční studenti na Gymnáziu Václava Hraběte v Hořovicích:
Kdo
Odkud
Kdy
SRN
1994/1995
Sikarn Issarachaiyos
Thajsko
1998/1999
Felicity Murphy
Austrálie
2000/2001
Somjetana Banchirdrit
Thajsko
2001/2002
Filip Althaus
86
Thanapat Kruasobjang (Penk)
Thajsko
2003/2004
Chile
2003/2004
Tipada Kanhasuwan (Fern)
Thajsko
2004/2005
Preeyanoot Taechamaneesasthia
Thajsko
2005/2006
Chalisa Boonpeng
Thajsko
2005/2006
Hongkong
2005/2006
Mexiko
2005/2006
Japonsko
2006/2007
SRN
2006/2007
Caio Calheiros Parente (Kája)
Brazílie
2006/2007
Lucas Heilmann
Brazílie
2006/2007
Chile
2007/2008
Brazílie
2007/2008
USA
2007/2008
Sara Camilla Wittmann
Rakousko
2007/2008
David Pokorny
Rakousko
2007/2008
Catalina Guadamuz Mora
Kostarika
2007/2008
Carmen Gloria Cuello Quintana
Man Yuk Yu
Ana Michelle Pineda
Kaori Sakamato
Milena Sarah Baur (Mili)
Tomás Francisco Cabrera Branje
Graziela Gurgel Dantas
Adrienne Huffman
Sikarn Issarachaiyos se spolužáky
87
PhDr. Zdeněk Samec
vyučující od 1981
abs. 1975
Co je to P.R.D. ???
nikomu vnucovat. Pouze uvedu
nevyvratitelná fakta…
P.R.D. vzniklo ve školním roce
2000/2001 jako logický důsledek
snahy některých tehdejších studentů
a učitelů, jež stáli u zrodu myšlenky,
aby název jejich školy ozdobilo
jméno Václav Hrabě. Během svého
osmiletého života darovalo české
veřejnosti sedm původních divadelních her – VODA NAD VODOU
/2001/, KRONIKA /2003/, ČESKÁ
ZDECHLINA /2004/, KOREJSKÉ
ŠIČKY /2005/, EROTOMAN /2006/
NA
KARLŠTEJN!
/2007/
a
JIRÁSKOVA ZPRÁVA /2008/.
Na domovském jevišti hořovického Klubu Labe barvy P.R.D.
hájilo zhruba 150 herců a hereček
z řad studentů i učitelů. Další se pak
s chutí a elánem angažovali v rolích
zvukařů,
rekvizitářů,
maskérů,
výtvarníků, kulisáků, grafiků atd.
Něco podobného nemá v šedesátileté
historii této školy obdoby. Z jejího
hlediska by to v současné době tedy
mohl být nejen záslužný, nýbrž i novátorský a průkopnický počin…
Dějiny amatérského i profesionálního divadla jsou na Podbrdsku bohudíky bohaté. V samotných Hořovicích se ochotnické divadlo hrálo už na počátku druhé
poloviny 19. století. Hořovice daly
českému divadlu dramatika Arnošta
Dvořáka, na éru místního profesionálního souboru 50. let 20. století
dodnes vzpomíná Pavel Landovský,
V listopadu školního roku
2007/2008, v jehož průběhu oslavuje
Gymnázium
Václava
Hraběte
Hořovice své kulaté životní výročí,
se mě v prvním patře tohoto ústavu
kdosi s upřímnou zvědavostí otázal:
Co je to P.R.D.? V té chvíli jsem si
uvědomil, že pokud P.R.D. neznají
ti, kdo se v naší škole nacházejí
každý pracovní den, jak ho můžou
znát ti, kdo do ní nikdy nevkročili,
nebo ti, kdo z ní odešli před rokem
2000…
A napadlo mě, že bych v rámci
oslav výročí vzniku školy, z jejíhož
intelektuálního lůna se P.R.D.
20.12.2000 zrodilo, mohl napsat
článek, ve kterém bych P.R.D. alias
Podbrdské Recesistické Divadlo
trochu představil všem těm, kdo ho
ještě neznají. Ale jak začít?
Možná citací myšlenky, jež na
adresu P.R.D. zazněla v internetové
diskusi po premiéře hry NA
KARLŠTEJN! aneb Hole in one.
Zněla: Kulturní avantgardou národa
se proto nyní stává P.R.D.
Co vedlo jejího autora k tomu, že
po zhlédnutí divadelní hry, kterou
neviděla řada z těch, co se v naší
škole nacházejí každý den, došel
pravděpodobně jako zástupce těch,
co do ní nikdy nevkročili, k závěru,
že P.R.D. je v současné době
symbolem něčeho novátorského
a průkopnického? Má pravdu, nebo
ne? Odpověd‘ na tuto otázku at‘
hledá každý sám. Nehodlám ji
88
i když jeho členem nebyl, nebo Irena
Dousková, autorka prozaické předlohy úspěšné hry Hrdý Budžes, jejíž
maminka zde byla ve svém prvním
angažmá.
Do 20.12.2000 se však v této
úctyhodné historii zřejmě nenašlo
činoherní divadlo, které by se ve
svém repertoáru spoléhalo výhradně
samo na sebe. P.R.D. je totiž divadlo
autorské. Uvádí zásadně a pouze hry
vlastní! Za osm let sedm. Něco
podobného nemá v dejme tomu
stopadesátileté divadelní historii
podbrdského regionu obdoby. Z jeho
hlediska by to v současné době tedy
mohl být nejen záslužný, nýbrž
i novátorský a průkopnický počin…
Divadlo se rodí, žije a umírá
spolu s námi. Je součástí života
jedince i společnosti. Divadla a dramatici pak mají na výběr. Mohou se
toho, co se kolem nich odehrává,
svým způsobem nevšímat.
I taková divadla u nás v různých
dobách samozřejmě bývají. Uvádějí
si své tak trochu sterilní hry a může
se jim dařit dobře. Na druhou stranu
jsou i divadla, která se chtějí
k událostem kolem nich přímo či
v alegoriích vyslovit. I ta pak mají
na výběr. Mohou svým způsobem
servilně posluhovat těm, kdo v oné
době třímají ve svých rukou
mocenské kormidlo společenského
vývoje. I taková divadla u nás
v různých
dobách
samozřejmě
bývají. Uvádějí si své tak trochu
servilní hry a může se jim dařit
velmi dobře. Na druhou stranu se
vzácně mohou vyskytovat i divadla,
jež nebudou nikdy nikomu servilně
posluhovat, ale naopak snažit se
odvážně ukázat na to, co se
některým občanům (případně většině
občanů) této země nelíbí. A pokud
by u nás právě takovým divadlem
bylo P.R.D., z hlediska českého
národa by to v současné době tedy
mohl být nejen záslužný, nýbrž i novátorský a průkopnický počin…
Proto
P.R.D.
žádné
své
představení v Klubu Labe neuvedlo
a neuvede pod záštitou jakéhokoli
vládnoucího politika - starosty,
poslance či senátora. Proto P.R.D.
oproti divadlům jiným (až na
symbolickou finanční podporu ze
strany svého rodného města, jež rádo
reprezentuje) nemá a nechce mít
sponzory. Jenom tak totiž může být
divadlem umělecky i občansky
svobodným a nezávislým!
Divadlem, které dá třeba dvakrát
za rok svým divákům zapomenout
na jejich všední starosti a umožní
jim smát se (nikoli vysmívat!) tomu,
co se některým z nás (případně
většině z nás) nelíbí. Tu a tam zlomyslně, škodolibě, ale velkoryse i
sami sobě…
Tak to je P.R.D.!!!
Zdechlina aneb Baudelaire v Labi, 1984
89
Mgr. Blanka Plecitá
vyučující od 1973, zástupkyně ředitele od 2002
abs. 1968
Malé rozjímání s francouzštinou
Veni, vidi, vici, chtělo by se říct
s klasikem. Ano, letos je tomu už 35
let, kdy jsem přišla, tehdy ještě jako
studentka, učit francouzštinu na
gymnázium v Hořovicích. Za ta
dlouhá léta, co jsem se snažila získat
pro krásný francouzský jazyk co
nejvíce studentů, jsem toho viděla
hodně a snad jsem i vítězila nad
všemi těmi nástrahami, změnami
a novými školními vzdělávacími
programy našeho školství.
Při mém setkávání s francouzštinou jsem vypozorovala zvláštní
náhodu. Týká se obyčejného písmenka „h“.
Ačkoliv se „h“ ve francouzské
abecedě vyskytuje, Francouzi, snad
aby si šetřili hlasivky, ho nevyslovují. Ono je to také namáhavé,
zkuste si vyslovit „h“ jen tak a
uvidíte, jak to pálí na hlasivkách.
„H“ est une lettre fantome, un
courant d´air. „H“ ne se lit pas du
tout. C´est une lettre signal. Et elle
signale des choses variées, parfois
de façon fantaisiste. To je citace
z francouzské úvahy nad fonetikou
hlásky „h“. Říká se v ní, že „h“ je
písmenko přízrak, proud vzduchu či
průvan. „H“ se nikdy nečte. Je to
jen signál. A označuje různé věci,
často podivné.
A jedné takové podivné náhody
jsem si všimla nakonec i já.
Nejen že se to naše gymnázium
nachází v Hořovicích a navíc nese
čestné jméno svého slavného
absolventa Václava Hraběte, ale tak
nějak se všichni ti milovníci
francouzštiny jmenují a jmenovali
od „H“.
V roce 1965 jsem přišla studovat
na SVVŠ jako Blanka Houbová.
Dostala jsem se do třídy I.C, humanitní větve, kde učila francouzštinu paní prof.Anna Holubová, rozená Hrušková. Já jsem už tehdy
měla maličké základy a tak, kdo si
z pamětníků vzpomíná na Aničku,
jistě si vybaví její „holčino, ty to
umíš, tak další“. Moc jsem se tedy
neučila a nenaučila, přesto to stačilo
a v roce 1968 jsem se dostala prvně
do Paříže a pak na filosofickou
fakultu, obor čeština-francouzština.
Vrátila jsem se pak do své školy a
strávila tu celý svůj aktivní
učitelský život.
Dnes pomalu končím a předávám svou francouzštinu mladé
kolegyni Petře Hoškové, za svobodna, jak jinak, Hruškové. V mezidobí
tu také učila francouzštinu Alena
Happyová.
A to „H“ se tu objevuje i mezi
studenty. První moje žákyně, která
vystudovala francouzštinu, byla
Alena Hodková, pak přišla Magda
Holubová, Jana Hergetová, Hana
Hrabáková.
90
Atˇmi prominou ti, které jsem
nevzpomněla, nebyl to zlý úmysl.
Nemohu vyjmenovat všechny úspěšné franštináře, kteří se základům jazyka naučili na gymnáziu, věnují se
mu a budou se věnovat jeho krásám
i dál, věřím však, že jich je hodně
a bude stále víc. A že to naše snažení
není na „houby“ ale pro radost a
uspokojení obou stran.
Závidím dnešním studentům
nádherné moderní učebnice, možnosti cestování a poznávání frankofonních zemí, příležitosti naučit se
dokonale cizí jazyky a používat je.
Končím své malé rozjímání po
francouzsku : Vive le français (Ať
žije francouzština) i pro další generace našich studentů.
V 90. letech byla obnovena tradice studií na lyceích ve Francii.
Této možnosti využili i moji
studenti. A tak mezi absolventy
Carnotova lycea v Dijonu jsou oba
moji synové, kteří už to „H“
v příjmení nemají.
Mezi vynikající studentky v Nimes se zapsala Jana Hrabáková
i Eliška Lhotáková a Martina Štochlová.
Tradici se jménem na „H“
samozřejmě mnozí úspěšní znalci
francouzštiny porušili, a tak nezapomínám ani na Petru Seidlovou,
Denisu Vintrovou či Katku Nešvarovou, Janu Sojkovou, Bětku
Maškovou, Terezu Kutáčovou a další. I v letošním školním roce čekáme
úspěšné maturanty ve francouzštině :
Báru Vlčkovou, Veroniku Palkovou,
Míšu Hrdličkovou, Ondru Fedorčáka, Ivu Sojkovou a Barboru Hlavatou.
Francouzská
kuchyně v septimě
91
Mgr. Irena Suttrová
školní metodik prevence
vyučující od 1993
absolvent 1988
Zážitkové kurzy
Úkolem školy nikdy nebylo pouhé vzdělávání dětí v různých vyučovacích
předmětech, ale také to, co dnes nazýváme zvyšování sociálních kompetencí.
Jinak řečeno: nejde nám jen o to, aby studenti hodně věděli, ale aby také zvládli
práci v týmu, dovedli se odpovědně rozhodovat, měli zdravou sebedůvěru a
dokázali odolat nástrahám v podobě drog či jiných společensky nežádoucích
jevů. Proto je součástí školního vzdělávacího programu naší školy i primární
prevence. Její těžiště spočívá ve vícedenních kurzech, které již osm let
pravidelně pořádáme pro naše studenty. Náplň těchto kurzů vychází ze zásad
zážitkové pedagogiky, neboť je nejúčinnějším nástrojem prevence.
Pro studenty primy osmiletého
studia a 1. ročníku čtyřletého
studia je vždy v září připraven
čtyřdenní Go! kurz, který má za
úkol seznámit nové spolužáky a
pomoci každému z nich začlenit
se do vznikajícího kolektivu.
Dobré vztahy mezi spolužáky
vytvářejí ve třídě bezpečné
prostředí, které pak pomáhá
jednotlivcům snáze se vyrovnat
s případnými neúspěchy a posiluje jejich sebevědomí. Program kurzu obsahuje
techniky vedoucí k týmové spolupráci, sociálně psychologické hry, nabízí
situace, ve kterých studenti překonávají na první pohled nezvládnutelné
překážky a řeší zdánlivě neřešitelné úkoly. Zážitek z kolektivního úspěchu nebo
překonání svých možností jim pomáhá získat důvěru v sebe i ostatní. Kurzu se
zpravidla účastní také třídní učitel,
který tak dostává možnost navázat
s svými žáky velmi úzký kontakt
hned na počátku studia.
Kurz
Poločas
je
určen
kvartánům a je jakýmsi uzavřením
první poloviny jejich studia a
zároveň přípravou na vstup do té
druhé. V několika tematických
blocích se interaktivní formou
věnují nácviku a posilování
92
komunikačních dovedností jako je například odmítání, řešení konfliktů, obrana
proti manipulaci, porozumění emocím a jejich zvládání. Vše je doplněno
aktivitami zaměřenými na týmovou spolupráci tak, abychom pokračovali
v tmelení třídního kolektivu.
Kurz Berounka je pro studenty
2. ročníku a sexty
příležitostí
zjistit, co všechno unese jejich
třídní
kolektiv
v náročných
podmínkách třídenní cesty po řece.
Studenti se musejí naučit ovládat
loď, ale také sami si uvařit večeři
na ohni a postavit přístřešek pro
nocleh v přírodě. Vždycky se při
tom dozvědí o sobě mnohem víc,
než se jim může podařit ve školních
lavicích.
Expedice AVAMUŠ je název pro
čtyřdenní kurz určený zájemcům o práci
s dětmi a mládeží, který pořádáme
počátkem ledna ve spolupráci s IDM
Hořovice na Horské Kvildě. Věříme, že,
má-li být prevence úspěšná, musí
zasáhnout co nejvíce dětí. Využíváme
toho, že někteří naši studenti pracují, nebo
by chtěli pracovat jako vedoucí na letních
táborech nebo vést zájmové kroužky.
Snažíme se jim poskytnout návody a náměty pro tuto práci formou osobních
zážitků při různých pohybových hrách a sociálně psychologických nebo
výtvarných technikách. Všichni mají s sebou běžecké lyže pro příjemnou
relaxaci v zimní šumavské přírodě.
Horská kola jsou další akcí, které
se mohou účastnit zájemci
z různých tříd. Mají čtyři
květnové dny na to, aby poznávali
kousek České republiky ze sedel
svých kol. A nejen to: za důležité
považujeme též, že mají možnost
navzájem se poznávat studenti
z různých tříd a navázat tak
vztahy, které zlepšují atmosféru
celé školy.
93
Marek Nesnídal
vyučující od 2007
Význam interkulturní výchovy v oblasti cizích jazyků v praxi
V současné době má české
školství bezpochyby mnoho možností, jak nabídnout svým žákům
neocenitelné zkušenosti, jež mohou
načerpat prostřednictvím nejrůznějších
mezinárodních
programů,
zvláště pak prostřednictvím kontaktu
s žáky či studenty z různých jazykových a kulturních prostředí.
Cílem tohoto příspěvku je nabídnout
didakticky zpracovanou přípravu
jedné vyučovací hodiny francouzského jazyka, při které jsem se jako
student pedagogické fakulty a budoucí učitel pokusil aplikovat některé teoretické principy interkulturní výchovy v oblasti cizích jazyků
v praxi.
Podnětem k aplikaci vybraných
aspektů interkulturní výchovy byl
zejména příspěvek Doc. Marie
Fenclové, přednesený na semináři
členů kateder cizích jazyků v roce
2000 (publikovaná verze viz
bibliografie níže) a zejména školní
prostředí Gymnázia Václava Hraběte
v Hořovicích, jež účastí na mezinárodních studijních programech
(AFS
Mezikulturní
programy,
www.afs.cz) poskytuje nevšední
materiál pro rozvíjení kompetencí
žáků i učitelů v již tolik zmiňované
oblasti cizích jazyků. Oporou pro
realizaci vyučovací hodiny v tomto
pojetí mi byla účast na Mezinárodní
konferenci věnované Mezinárodnímu roku jazyků 2008, která se
konala ve dnech 7. a 8. února na Katedře románských jazyků Fakulty
filozofické Západočeské univerzity
v Plzni. Jedna z hlavních myšlenek
konference byla ta, že podstata učení
se cizímu jazyku nespočívá v lingvistické samoúčelnosti (tzn. učit se
„jazyk pro jazyk“), ale je nutno ji
hledat v širším kontextu právě za
pomoci jazyka. Vychází-li učitel
z takto pojaté ideji, lze s jistou dávkou úspěšnosti předpokládat, že žáci
naleznou mnohem více prostoru pro
poznání ve světě, jenž se před nimi
otevírá.
Konkrétním aspektem, ke kterému
v této práci směřuji, je navození
takového učebního prostředí při
výuce francouzštiny, kde si studenti
uvědomují jazykovou či kulturní
rozmanitost daného školního prostředí; záměrem je, aby studenti
překonávali případnou nejistotu
v navázání kontaktu s cizojazyčnými
studenty a aby přistupovali k učení
se cizím jazykům bez předpojatého
ostychu z neznámého. V tomto příspěvku uvádím přípravu na hodinu
francouzštiny, ve které jsem stanovil
didaktické cíle k realizaci cíleného
aspektu
interkulturní
výchovy
v oblasti cizích jazyků, dále nástin
průběhu samotného vyučování a konečně autentické výpovědi studentů,
které naznačují jejich postoje k takto
uskutečněné
vyučovací
hodině
a v jisté míře mohou doložit
94
relevantní platnost teoretických
poznatků v praxi.
Studenti:
- navazují kontakt mezi sebou
navzájem, objevují jazyky pro ně
dosud neznámé, otevírají možnost
blíže se těmto jazykům věnovat.
- přicházejí na to, že každý jazyk je
ve své podstatě něčím zajímavý,
ačkoliv má ve společnosti větší či
menší uplatnění.
Konkrétní cíle pro danou hodinu:
Studenti účastnící se zahraničního
programu získají možnost pro
sebevyjádření, i když prostřednictvím cizího jazyka, mají rovněž
příležitost hovořit o svém rodném
jazyce.
Všichni studenti sledují zvláštnosti jednotlivých jazyků: jejich
rozdílné i společné znaky (k tomu
slouží vzorek vybraných francouzských slov, jež si žáci během
předchozí výuky osvojili a ke kterým
nyní hledají příslušné ekvivalenty).
Sledují prostředky vyjádření dané
mimojazykové skutečnosti, hledání
ekvivalentů slov ve vybraných
jazycích.
Seznamují se s úlohou zvukového
plánu při komunikaci v cizích
jazycích obecně.
užívají jako jazyk mateřský nebo
cizí. Těmito jazyky v daném případě
jsou:
čeština,
francouzština,
angličtina, portugalština (Brazílie),
španělština (Chile).
Studenti zapisují na tabuli vybraná
slova ve francouzštině, překládají je
do určených jazyků, tyto ekvivalenty
třídí do přehledných sloupců. Každý
sloupec představuje jeden jazyk.
Studenti sledují grafickou a fonetickou, popř. fonologickou stránku
jazyka, jednoduše komentují podstatné rozdíly v pravopise a výslovnosti slov. Studenti uvádějí komentáře systematicky, vždy po
ukončení jednoho překladového
řetězce.
Za pomoci učitele studenti dojdou
k závěru, že není potřeba se cítit
zahanbeně při komunikaci ve francouzštině, který je pro nás cizím
jazykem. Studenti si připomenou, že
jsou všichni ve stejné jazykové
úrovni (začátečníci). Navíc si
povšimnou toho, že se studenti
z cizích zemí nacházejí v jazykovém
a kulturním prostředí, jež je pro ně
zcela neznámé; tito nemají, na rozdíl
od českých studentů, možnost
vyjadřovat se ve svém mateřském
jazyce. Tato nerovnoměrnost je často
kompenzována výběrem cizího
jazyka, jež je společný pro všechny
účastníky komunikace a také
nezbytný k tomu, abychom si
rozuměli.
Na konci hodiny studenti krátce
shrnou, co bylo pro ně samotné
přínosem.
Průběh vyučovací hodiny:
Hodina je realizována se studenty
nižšího gymnázia (tercie), které se
účastní i zahraniční studenti.
Učitel seznámí studenty s cíli
hodiny. Výuka je realizována
v anglickém jazyce, který je
společný pro všechny účastníky
vyučování.
K práci s jednotlivými jazyky si
studenti vyberou ty jazyky, jež po95
při výuce aktivně zapojují do činností.
Zvláště pak zde zejména zahraniční studenti získávají prostor
pro
sebevyjádření,
získávají
možnost, aby hovořili o svém jazyce
v pro-středí, které je pro ně jinak do
jisté míry cizí. Z lingvistického
hlediska je pro studenty značným
přínosem jejich vlastní zjištění, že
sebemenší odchylka ve zvukovém
plánu cílo-vého jazyka může
skutečně způsobit neporozumění
rodilého mluvčího. Pro studenty
samotné má takové zjištění obrovský
význam: nejenže si uvědomují, že
zvukový
plán
jazyka
hraje
podstatnou roli při komunikaci
s rodilými mluvčími, ale také za pomoci učitele docházejí k obecnějšímu závěru, že sledované rezultáty mají platnost nejen při hodině
francouzštiny, ale i při osvojování
jakéhokoliv dalšího cizího jazyka
(základní pravidla komunikace,
pertinence fonetiky a fonologie,
různé prostředky vyjádření mimojazykové skutečnosti apod.).
Úloha každého učitele je potom
následující: teoretické poznatky
vhodně zpracovat tak, aby vyhovovaly věku žáků, byly pro ně
srozumitelné a splňovaly výchovně
vzdělávací cíle (hodiny, předmětu,
školy).
Po
konzultaci
odborných
materiálů pojednávajících o významu získávání komunikativních kompetencí při výuce cizích jazyků (viz
bibliografie) lze tedy předpokládat,
že navození podobného učebního
prostředí skutečně přispívá, ať už v
jakékoliv míře, k utváření podmínek
VYJÁDŘENÍ STUDENTŮ, KTEŘÍ
SE ÚČASTNILI VYUČOVÁNÍ:
Následující reakce studentů byly
zaznamenány s odstupem 3 týdnů.
Zahraniční studenti: „Líbilo se nám,
že všichni pracovali, každý z nás měl
možnost překládat a psát slova na
tabuli.“
J. M., student tercie: „Využili jsme
toho, že zahraniční studenti při
hodině také pracovali a překládali
nám slova do svého jazyka. Taky
nám předváděli, jak se slova správně
vyslovují.“
V. Z., student tercie: „Zjistil jsem, že
když slovo vyslovím trochu jinak,
tak mi (rodilý mluvčí) nerozumí
nebo se mu to zdá divné.“
A. H., studentka tercie: „Bylo to
zajímavé, protože jsme mohli zjistit,
jaká slovíčka jsou si v různých
jazycích podobná, že portugalština a
španělština mají hodně společného.“
M. S., studentka tercie: „Nebyla to
jenom hodina francouzštiny, ale
pracovali jsme i s jinými jazyky, i
s těmi, které vůbec neznáme.“
ZÁVĚREM :
Ačkoliv výše uvedené cíle výuky,
vytčené v předem připravené didaktické analýze učiva, mohou
směřovat k náročným lingvistickým
závěrům či pozorováním, považuji
za hlavní pozitivní přínos v tom, že
studenti si skutečně uvědomují
jazykovou rozmanitost školního prostředí, ve kterém se pohybují. Dále
širší skupina českých studentů při
této činnosti navazuje kontakt se
zahraničními studenty a naopak
a v neposlední řadě se sami studenti
96
mettraient en commun la diversité
interculturelle du milieu scolaire.
společného soužití různých národních kultur, kde podstatným společným pojítkem je právě nejen
schopnost společné komunikace, ať
už v jakémkoliv jazyce, ale i snaha o
harmonizaci jazykové a kulturní
rozmanitosti v konkrétním prostředí,
ve kterém se studenti každodenně
pohybují.
Resumé :
The article deals with the field of the
methodology of learning foreign
languages, with special attention to
the application of theoretical aspects
of intercultural education. Having
found inspiration in Dr. Fenclová’s
lecture on this subject (see the
references), the author – a student of
the Faculty of Education at Charles
University, Prague - explicates a
French language lesson in whose
framework a choice of intercultural
aspects were brought into play.
Essentially, the author’s purpose is
to establish a relationship between
theoretical information and empirical
experience which can consequently
be applied within the intercultural
environment of Václav Hrabě
Grammar School, Hořovice. This
approach observes a main idea as to
harmonize
a
culturally
and
linqustically
diverse
school
environment through the means of
foreign languages, while maintaining
the particular value of each
language.
Ultimately,
the
methodological analysis of the
lesson displays the impact of the
teaching environment, which was
expressed, however, by both the
regular and foreign students.
Literatura:
Marie Fenclová : Jazyky kolem nás,
jazyky ve škole a jazyková
propedeutika,
Multidisciplinární
aspekty utváření komunikativní
kompetence při výuce cizích jazyků,
Univerzita Karlova v Praze –
Pedagogická fakulta, 2002.
Résumé:
L’article proposé traite la mise en
pratique des acquis théoriques
concernant les aspects interculturels
dans l’enseignement des langues
étrangères. L’auteur – étudiant de la
Faculté de Pédagogie à Prague s’est en fait inspiré de la conférence
de Dr. Marie Fenclová (voir la
bibliographie) en cherchant ainsi à
mettre en relation des acquis
proposés avec le milieu scolaire du
Lycée Václav Hrabě Hořovice. Ce
dernier
abritant
un
milieu
interculturel, l’auteur offre une
analyse didactique d’un cours du
français où les apprenants réguliers
et ceux venant des pays étrangers
97
98
99
Mgr. Hana Veselá
vyučující od 2002
Fotografování s úsměvem
Studenti našeho gymnázia se letos již podruhé účastnili nejrozsáhlejšího vzdělávacího
projektu zaměřeného na digitální fotografii, který je určen pro studenty středních a žáky
základních škol v ČR, nazvaný „Lumix FotoAkademie“.
Tato fotografická soutěž probíhá již třetím rokem.
Pořádá ji internetový časopis FotoAparát.cz ve spolupráci
s pražským Gymnáziem Oty Pavla pod záštitou Ministerstva
školství, mládeže a tělovýchovy a Asociace profesionálních
fotografů ČR. Projekt fotoakademie si klade za cíl prohloubit
znalosti
digitální
techniky
a
fotografické
schopnosti
prostřednictvím workshopů, letní školy, výstavy a celorepublikové soutěže.
Cestou z nebe... Filip Štajner
K vysoké úrovni soutěže dále přispívá i hojná
podpora
sponzorů
(generálním
partnerem
je
PANASONIC) a účast slavných osobností v porotě. Na
loňském ročníku se podílel pan Hugo Pavel, bratr
spisovatele Oty Pavla, a malířka paní Emma Srncová.
Tváří letošního ročníku se stala fotografka Sára
Saudková.
Motýlek – Tereza Kráčmerová
Do soutěže mohou studenti vkládat přes webové rozhraní maximálně tři své fotografie, přičemž si ve své
kategorii vybírají z pěti různých témat (letos např: Přátelé, Kouzlo hor,
Kontrasty, Zvířata z oka do oka atd.). Jejich fotografie jsou pak hodnoceny
odbornou porotou i laickou veřejností na portálu www.fotoaparat.cz. Vyhrát
pak mohou vskutku hodnotné ceny, od fotoaparátů přes tiskárny až
k předplatným časopisů a dalším cenám.
V rámci soutěže jsou hodnoceny i jednotlivé školy, které se rozhodnou do
soutěže zaregistrovat. Na základě hodnocení svých studentů je pak sestaven
žebříček pořadí všech škol. I první tři z nich čekají hodnotné výhry.
Zatímco v loňském ročníku se Gymnázium Václava Hraběte umístilo
100
počtem bodů na 35. místě, letos naši studenti nasbírali dostatek bodů na krásné 11. místo. Kdo ví, třeba
v dalších ročnících došplháme až na medailové pozice...
Díky tomu, že se naši studenti účastní soutěže v celkem
hojném počtu, byla naše škola letos již podruhé mezi 30
vybranými školami z celé České republiky, na nichž se v rámci
projektu fotoakademie uskutečnil fotografický workshop. Během
pěti hodin studenti absolvovali základy teorie fotografování a
práce s digitálními fotoaparáty a pořídili si portrét v profesionálním
fotostudiu.
Naučili se též upravovat fotografie v grafickém
editoru za pomoci kvalitního monitoru a vybrané snímky si vytiskli.
foto z workshopu
Z následných reakcí a velkého zájmu z řad studentů lze usuzovat, že je tento projekt oslovil. V loňském
ročníku velmi kladně hodnotili nejen úvodní slovo a následnou péči ředitelky serveru FotoAparát.cz
RNDr. Heleny Macenauerové, besedu s panem Hugo Pavlem, samotné fotografování ve fotostudiu s
vedoucím fotooddělení ČT panem Rudolfem Jungem i úpravy a tisk fotografií s lektorem Jiřím
Černohorským.
Letos byl workshop bohužel ochuzen o účast
pana Pavla, zato se studenti jedné ze skupin
dozvěděli od paní Macenauerové podrobnější
informace o nastavení a práci s kompaktními
i zrcadlovými fotoaparáty a vyzkoušeli si roli
fotoreportérů, když fotografovali své fotografující
spolužáky... Zajímavé a zábavné pro všechny
bylo také focení ve fotostudiu a následná úprava
fotografií a tisk pod vedením profesionálního
fotografa Mgr. Kamila Vargy.
účastníci letošního workshopu
Oba workshopy probíhaly v příjemné atmosféře a dle mého názoru si akce užili jak studenti, kteří si
vyzkoušeli role fotografů i modelů, tak i lektoři, kteří se studentům věnovali. Fotilo se s nadšením a
úsměvy.
Pevně věřím, že i v následujících ročnících budou mít naši studenti o tuto soutěž zájem a pak,
kdo ví, třeba za námi lektoři z Fotoaparátu.cz přijedou znovu...
101
PaedDr. Jana Andělová
vyučující od 2001
abs. 1974
Výtvarná výchova na našem gymnáziu
rokem brambor). Tyto práce budou
prezentovány také na internetových stránkách školy.
V souvislosti s tím vznikla i myšlenka
představovat naši tvorbu ve spolupráci se
studenty na internetových stránkách
pravidelně.
Výtvarná výchova má na škole
úspěšnou tradici. V minulých letech škola
několikrát organizovala výtvarnou soutěž
„Svět očima básníka“. Studenti se pravidelně zúčastňují výtvarných soutěží. Na
poslední mezinárodní výtvarné soutěži
získali
ocenění
Barbora
Kosová
(septima), Michaela Puchmertlová (septima), Roman Šebek (kvinta), Tomáš Kebert (kvinta) a kolektivní práce letošní
sekundy. Výborná umístění zaznamenaly
v poslední době i Michaela Charvátová
(kvarta), Karolína Röschová (tercie) a Karolína Štajnerová (sekunda).
V nejbližší době bychom se rádi
zaměřili i na vylepšení výzdoby školy
i jednotlivých učeben.
Gymnázium je jediným typem střední
školy, kde se s výjimkou uměleckých
středních škol a pedagogických lyceí
vyučuje výtvarná výchova. V 1. - 4. ročníku osmiletého gymnázia je součástí
osnov všech tříd, v 5.- 6. ročníku osmiletého a v 1.- 2. ročníku čtyřletého gymnázia si studenti mohou vybrat mezi
výtvarnou a hudební výchovou.
V průběhu školního roku vytvoří studenti spoustu pěkných a zajímavých prací, které využíváme k výzdobě školy nebo
krátkodobějším výstavám v prostorách
školní budovy. Ty nejlepší však zpravidla
vystaveny nejsou, protože jsou odesílány
do výtvarných soutěží a zpět se nám
vracejí jen výjimečně.
V tomto almanachu bychom rádi představili práce, které vznikly v poslední době a většinu z nich budeme odesílat do
36. ročníku mezinárodní dětské výtvarné
soutěže Lidice 2008.
Ze dvou určených okruhů jsme si vybrali téma „Brambory a vše, co s nimi
souvisí“ (OSN vyhlásilo letošní rok 2008
102
Kateřina
Traburová
kvarta
„První pěstitelé
brambor“
103
Karolína Fenclová, kvarta, „První pěstitelé brambor“
Martin Pondělíček, kvarta, „Nepřátelé“
104
Alena Radoušová
sekunda
„Mikroorganismy“
Lenka Nesnídalová
sekunda
„Mikroorganismy“
105
Klára Veigendová
sekunda
„Mikroorganismy“
Karolína Štajnerová
sekunda
„Mikroorganismy“
106
Karolína Štajnerová
sekunda
„Autoportrét“
Miroslav Žáček
sekunda
„Autoportrét“
Lenka Nesnídalová
sekunda
„Autoportrét“
107
Zdeněk Samec
kvinta
„Zátiší“
Tereza Bolinová
kvinta
„Zátiší“
108
Lucie Humlová
sekunda
„Návrh na šátek“
Vít König
sekunda
„Návrh na šátek“
109
David Zýka
sekunda
„Návrh na šátek“
Marcela Štolbová
sekunda
„Návrh na šátek“
110
111
Jan Kyselý, prima
„Jak si lidé pochutnávají na bramborách“
Pavlína Marešová, prima
„Jak si lidé pochutnávají na bramborách“
112
Tereza Fialová, prima
„Jak si lidé pochutnávají na bramborách“
Tereza Vokáčová, prima
„Jak si lidé pochutnávají na bramborách“
113
Jana Hrabáková, kvinta
„Svět brambory“
Žaneta Hurábová, 1. ročník
„Svět brambory“
114
Ondřej Brajer, kvinta
„Svět brambory“
Tereza Bolinová, kvinta
„Svět brambory“
115
Linda Havrlíková, 1. ročník
„Svět brambory“
Lucie Krejcarová, 1. ročník
„Láska v bramborovém poli“
Josef Lisý, Adam Štěpnička, prima, „Předvánoční atmosféra“
Lenka Ungrová, prima, „Předvánoční atmosféra“
116
Jakub Cajthaml
4.C
Učitelský ústav
školu. První se měl stát učitelský
ústav.
V nedalekém Svatém Janu pod
Skalou působil řeholní učitelský ústav.
Tamější studenti se dostávali do
častých konfliktů s jeho řádovými
vyučujícími. Studentům se nelíbil
přísný katolický řád, který zde
panoval. I proto se jim myšlenka
založení střední školy v Hořovicích
velmi líbila a aktivně se podíleli na
její realizaci. Další důvod byl, že by
domácí studenti mohli studovat
v místě bydliště, což se zdálo být
výhodné pro sociálně slabší rodiny.
K žádosti městské rady, v čele se
starostou Josefem Ptáčkem, svolilo
Ministerstvo školství a národní osvěty
ČSR od počátku školního roku 192021 otevřít všechny čtyři třídy městského učitelského ústavu. Od 1. do 4.
září 1920 proběhl zápis do všech čtyř
ročníků. K zápisu se dostavila naprostá většina studentů ze Svatého
Jana pod Skalou. Prvním ředitelem se
stal dosavadní profesor Státního
učitelského ústavu v Poličce Jaroslav
Havelka. Vyučování bylo nakrátko
zahájeno v budově měšťanské školy.
Provizorním útočištěm ústavu se pak
stal nový hořovický zámek. Zde byly
upraveny potřebné místnosti a zřízeny
byty profesorů. Vše se svolením nové-
Dnešní Gymnázium Václava Hraběte, původně Gymnasium Hořovice,
ale také Gottwaldovo gymnasium, je
institucí, která vznikla až po druhé
světové válce. Na místě současného
gymnázia působil Státní koedukační
učitelský ústav Hořovice. Ten v podstatě odstartoval éru středního školství
v Hořovicích. Byl založen v roce 1920
a až do roku 1930 sídlil v budově
nového hořovického zámku.
V listopadu 1930, po kolaudaci nové budovy, začalo vyučování ve vlastní budově, tj. na místě dnešního gymnázia. Příběh Učitelského ústavu uzavírá vyhláška Ministerstva školství
ČSR z 11. května 1948, která rušila
učitelské ústavy v celém státě.
Od školního roku 1948-49 již
hovoříme o Státním reálném gymnasiu, které bylo zřízeno na místo učitelského ústavu, jenž postupem času
padl do zapomnění.
Vznik a počáteční vývoj učitelského
ústavu
Krátce po vzniku samostatného
Československa se stala myšlenka
založení středního školství v Hořovicích prioritní záležitostí. Na pořadu dne byl rozvoj školství ve městě
a rozvoj města samotného. Hořovice
do této doby neměly jedinou střední
117
ho majitele zámku Heinricha von
Schaumburg.
Počátky stejně jako první léta
nového státu nebyly příliš jednoduché.
Chyběly finance, potřebný inventář a
pomůcky. Škola byla závislá na finančních a věcných darech, konaly se
i veřejné sbírky a dokonce někteří
profesoři napsali učebnice tolik
potřebné pro výuku.
Od počátku založení školy se horlivě diskutovalo o stavbě vlastní budovy. Koncem roku 1927 se vše rozhodlo. Stavba začala v lednu 1928 a trvala
bezmála dva roky – do října 1930.
Projektoval ji ing. arch. Jaroslav
Valečka z Prahy a provedli zdejší
stavitelé František Šubrt a František
Spousta. Kolaudace proběhla 4. listopadu 1930 a hned po ní začalo stěhování ústavu do novostavby. Dne 10.
listopadu začíná pravidelné vyučování
v nové budově.
Profesorský sbor i žactvo z Příbrami
přešlo do Hořovic.
Prakticky celý rok 1941 byl ve
znamení
neustálého
obsazování
budovy školy. V lednu došlo k zabrání zeměpisného kabinetu v prvním
poschodí a v březnu druhého kabinetu
a jedné učebny. Pro všechny ročníky
ústavu a čtyři třídy cvičné školy zůstalo pouze pět místností. Další obsazení proběhlo 10. května. Od 11. 5.
1941 do konce školního roku 1943-44
se vyučovalo v budově učitelského
ústavu. Pak přišel 12. srpen 1944, kdy
byla celá škola zabrána německým
vojskem a po jeho odchodu 17. října
změněna v KLV–Lager* pro německé děti.
V Hořovicích nebylo možné přemístit ústav do jiné budovy, protože
všechny byly obsazeny německými
vojsky. Celá škola tak dočasně
přesídlila do prostor nové školy ve
Zdicích, kde se vyučovalo od 1. září
do konce října 1944.
Koncem října přišel rozkaz německých úřadů k definitivnímu vyklizení prostor ústavu pro KLV–Lager.
To proběhlo ve dnech 26. a 27. října.
Sbírky byly převezeny do zámku,
školní a kancelářský nábytek do
měšťanské školy, kde nalezl útočiště
celý ústav až do konce března 1945,
kdy budovu zabralo vojsko. 1. dubna se již poněkolikáté škola přestěhovala, tentokrát do šaten městského
koupaliště. Vyučování zde probíhalo
do 16. dubna, kdy došlo k přerušení
výuky kvůli častým spojeneckým
náletům a napjaté atmosféře konce
Válečná léta 1939-1945
Ihned po německé okupaci 15. března 1939 je budova ústavu obsazena
německým vojskem a užívána jako
kasárna do 6. dubna. V této době
dochází k úplnému přerušení vyučování. Zásahy německých úřadů škola
trpěla po celou dobu Protektorátu
v podobě zabírání školy vojskem nebo
jejich vyhláškami. V letech 1939-40
a 1940-41 nebyly otevřeny první
ročníky. Ve školním roce 1942-43 tak
škola měla jen první a druhý ročník.
K 1. září 1942 navíc došlo ke sloučení
zdejšího ústavu s bývalým Učitelským
ústavem v Příbrami, který byl zrušen.
118
války. Obnoveno bylo až po osvobození – 1. června.
Doba poválečná a zrušení ústavu
Od 15. června do 18. listopadu
1945 byly v budově ústavu ubytovány
jednotky sovětské armády. Útočištěm
školy se staly, již po druhé, šatny
městského koupaliště a po prázdninách prostory měšťanské školy.
Natrvalo se ústav do své vlastní
budovy vrátil až 8. dubna 1946.
Během válečných let utrpěly sbírky
i inventář školy značné poškození.
Obnova si vyžádala mnoho úsilí a
finančních prostředků.
V září 1945 je v rámci ústavu otevřena kvinta budoucího gymnasia.
Učitelský ústav má před sebou již jen
tři léta svého působení do úplného
zrušení. 11. květen 1948 a s ním
spojená vyhláška Ministerstva školství
znamená konec Učitelského ústavu,
a to nejen v Hořovicích. Touto vyhláškou a rozhodnutím tehdejší vlády
se rušily všechny školy tohoto typu ve
státě.
K novému školnímu roku 1948-49
je na místě již zrušeného ústavu
otevřeno Státní reálné gymnasium.
Pozn:
* KLV–Lager = Kinderlandverschickung
Lager – tábory pro německé děti ve věku
10 - 16 let, které byly zřizovány od konce
roku 1940 na venkově či v malých městech
na území Říše nebo na okupovaných územích, aby mládež ochránily před častými
nálety ve městech, ve skutečnosti zde režim
plně působil na výchovu mládeže a vštěpoval jí svoji ideologii
119
Vendula Drnovcová
septima
Možná, možná ne
Každý hledáme tu svou cestu
životem. Tak nezávislí na těch
ostatních a přitom tak bezmocní bez
jejich blízkosti. Jsme jedna parta?
Možná. Ale spíš ne. Všichni jdou za
svým cílem. Někdo hnán ctižádostí,
jiní touhou po slávě a někteří prostě
jen tak jdou, kam život, ten svět
kolem nich, dovolí. Možná honíme
jen zlaté mouchy a možná máme
o životě jen klamnou představu. To
zjistíme až na konci našich příběhů.
Myslela jsem si, že až odejdu
z téhle školy, málokdo mi bude chybět. Ale dnes, když se dívám na ty
tak známé a přitom vzdálené tváře,
mi dochází, že se staly částí mého
života. Někteří mi během těch šesti
let hodně pomohli, jiní mi házeli
klacky pod nohy. Ale všichni mi pomohli stát se tím, kým jsem teď.
Všichni spolužáci mě viděli vyrůstat a já viděla vyrůstat je. A teď tu
sedíme, o poschodí níž než před šesti
lety, všichni vyjukaní a nejistí. Víme
už, co od života chceme? Možná.
Víme, co život očekává od nás?
Možná. A možná také ne, a tak si tu
sedíme jako tenkrát, jako včera a jako zítra. Sedíme si tu se svými představami a svými sny. Každý s tou
svou zlatou muškou. Podaří se nám
ji někdy chytit? Možná, a možná také ne.
Vždyť si ani nedokážeme připustit, že náš život bez toho druhého by byl ochuzen.
Sedím v poslední lavici u okna
a pozoruji naši třídu. Neuvěřitelné!
Ještě nedávno, přijde mi to jako
včera, jsme seděli o poschodí výš,
všichni vyjukaní a nejistí. Malí
špunti, kteří ani pořádně nevědí, co
od života chtějí a co život očekává
od nich. Seděli jsme tam, v učebně
číslo dvě, se svými dětskými sny
a představami. Tenkrát jsme neřešili,
co kdo nosí, jak se kdo češe, s kým
chodí. Tenkrát jsme tlachali o počítačových hrách, o knihách nebo
o tom, jak nás vytáčí naši sourozenci. Neřešili jsme otázku potratů,
trestů smrti a bylo nám celkem fuk,
když jsme z ohlášeného testu dostali
pětku. Zkrátka jsme žili. Ani ne tak
pro budoucnost, jako pro okamžik.
A dnes? Vyrostli jsme. Tvrdíme,
jak žijeme pro dnešek, ale zítřek nám
dělá starosti. Tvrdíme, že si užíváme, ale uvnitř víme, že nám stále
něco chybí. Tak moc jsme chtěli
dospět! A je to tady tak rychle!
Dívám se kolem na tu spoustu
osobností. S některými si rozumím
více, s jinými méně, ale všechny respektuji. Tak nějak jsem se to naučila. Přišlo to s věkem. Možná.
Nebo jsem rezignovala v prosazování svých pravd. Možná. Anebo
jsem prostě jen starší a už vím, že
každý má svou pravdu.
Všichni jsme se během těch sedmi
let hledali. Někdo se našel dříve, jiný
později a někteří se hledají stále.
120
Konverzace v ANJ 1991
Maturitní ples
1995
121
Tomáš Kebert
kvinta
School of my dreams
for the subject taught in it. For
example posters on the walls, noticeboards and so on. There should be a
projector in every classroom. I
dream about chemistry classroom
with many substances, sometimes
stored in colorful glasses, table of
elements and many other chemistry
things on the walls. Physics lab with
many things to do experiments with.
Musical classroom with real
instruments – piano, acoustic guitar,
electric guitar, drums, violins, there
could be also many sound filters,
microphones,
amplifiers,
loudspeakers. Ah, there could be a little
recording-studio in the school! Of
course we need some musicians...
Okay, let's go on. Computer science
lab with new computers and fast
Internet
connection.
Language
classrooms with vocabularies on the
walls and so on...
However, the classrooms
aren't all rooms in the building.
There
should
be
cabinets,
headmaster's room with headmaster
sitting in the middle of it in a big,
coated armchair and other spaces.
We shouldn't forget toilets – they're
very important. In school of my
dreams they should be clean, scented
and well-accessible. There should be
a dayroom for the students – they
could wait or relax there. It could be
a culture center for students, they
could create for example school
Let's describe the school of my
dreams. I am not going to talk about
basic school or university, but
simply about grammar school.
The whole school should be
well-designed, optimally big, with
friendly atmosphere. Let's start with
the building. It shouldn't be any huge
edifice. I would prefer smaller
building designed for about only
four hundred students - I wouldn't
like walking in crowds of thousands
unknown strange faces. The students
should know one another at least a
little – I think it would help to create
friendly environment in the school.
The building shoudn't look as
kinky as Czech national library, but
it should be modern, well-balanced,
light and prepared for everydays
working order. The walls and roof
could be traditional – bricks and
roofing material, but inside I'd use
wood, glass and other good-looking
materials. There should be big
windows for the light to get in. On
the floors I'd use flagging in the
corridors and wooden tiles or some
light tiling in the classrooms. The
building should have about two flats
linked with stairs and elevators. It
should be located in get-at-able place
with good bus and train integration.
Now let's talk about the rooms
in the building. Of course there
should be a lot of classrooms in the
building – each of them accessoried
122
Now something about lessons.
The school would start at nine
o'clock and would be about six
lessons, each would last thirty-five
minutes. There would be breaks
between the lessons – not too long,
but not too short, something about
fifteen minutes, the lunch-break
would last longer of course.
Students and teachers should
be active there, working with all the
new technologies. Students should
be taught in friendly, functional way
so it could be applied to real life
well. No aimless and purposeless
swotting. I hope my dream will
come true one day...
magazine together, fill the boards
with their productions, there could
be some music instruments to play
with. The school should have a
playground outside and a big sports
hall and a swimming-pool inside.
Students could also visit these spaces
during breaks or free time.
There should be good dininghall at school. Students could eat
delicious and substantial lunches
there. Each student could choose
among five meals. There would be a
small shop located next to the
dining-hall – when someone's
hungry, he could buy a snack there.
Breads, vegetables, sweets, sticks,
drinks – there would be a wide range
of food.
Hana Cintlová, 3.C : Listopadové ráno
Hana Cintlová, 3.C : Nové obzory
123
Škola mých snů
Pojďme popsat školu mých
snů. Nebudu mluvit ani o základní,
ani o vysoké škole, ale jednoduše
o škole střední.
Celá škola by měla pěkně
vypadat, být přiměřeně velká a mít
přátelskou atmosféru. Začněme s budovou. Neměl by to být žádný
obrovský komplex. Dal bych přednost menší budově uzpůsobené zhruba 400 studentům – nerad bych chodil v davech tisíců neznámých
obličejů. Studenti by se měli
navzájem aspoň trochu znát –
myslím, že by to ve škole pomohlo
vytvořit přátelské prostředí.
Budova by neměla vypadat tak
výstředně jako Česká národní
knihovna, ale přesto by měla být
moderní, vyvážená, prosvětlená
a připravená po každodenní používání. Zdi a střecha by mohly být
tradiční – cihly a tašky, ale uvnitř
bych použil dřevo, sklo a jiné dobře
vypadající materiály. Měla by tu být
velká okna, aby se světlo dostalo
dovnitř. Na podlahy bych na
chodbách použil dlaždice, ve třídách
dřevěné palubky nebo nějaké menší
dlaždičky. Budova by měla mít asi
dvě patra, spojených schody a výtahy. Měla by se nacházet na
přístupném místě s dobrým autobusovým a vlakovým spojením.
Teď si povězme o místnostech
v budově. Samozřejmě by tu mělo
být hodně specializovaných učeben
– každá z nich vybavená pro
předmět, který se v ní učí.
Například plakátky na stěnách,
nástěnky, a tak dále. V každé třídě
by měl být dataprojektor. Sním
o třídě, v niž se učí chemie s mnoha
látkami, občas uchovávanými v barevných skleničkách, periodická
soustava prvků a spousta dalších
chemických věcí na stěnách. Učebna
fyziky s mnoha přístroji pro pokusy.
Učebna hudební výchovy s opravdovými nástroji – klavír, akustická
kytara, elektrická kytara, bubny,
smyčcové nástroje, též by tu byla
pěkná řádka filtrů, mikrofonů,
zesilovačů, reproduktorů. Ah, ve
škole by mohlo být malé nahrávací
studio! Samozřejmě bychom potřebovali nějaké hudebníky... Dobře,
pokračujeme. Počítačová učebna s
novými
počítači
a
rychlým
připojením k internetu. Učebny
jazyků se slovní zásobou na zdech
a tak dále...
Neřkuli, třídy nejsou všemi
místnostmi v budově. Měly by tu být
kabinety, ředitelna s ředitelem
sedícím veprostřed ní ve velkém,
potaženém křesle a další prostory.
Neměli bychom zapomenout na
toalety – jsou totiž velmi důležité.
Ve škole mých snů by byly čisté,
voňavé a dobře přístupné. Měla by tu
být společenská místnost pro
studenty – mohli by tu čekat nebo
relaxovat. Mohlo by to být kulturní
centrum pro studenty, mohli by zde
například tvořit pospolu školní
časopis, plnit nástěnky jejich
výtvory, mohly by tu také být nějaké
hudební nástroje, aby bylo s čím si
hrát. Škola by měla mít velké
venkovní hřiště, vevnitř bazén
a sportovní halu. Studenti by také
124
z nich by trvala 35 minut. Mezi
hodinami by byly přestávky – ne
moc dlouhé, ne moc krátké, něco
okolo patnácti minut, přestávka na
oběd by samozřejmě trvala o něco
déle.
Studenti a učitelé by zde měli
být aktivní, pracujíce se všemi
novými technologiemi. Učení by
mělo být zvládnuto přátelským
a funkčním způsobem, aby mohlo
být dobře použito v opravdovém
životě. Žádné bezcílné a bezúčelné
šprtání. Doufám, že se můj sen
jednoho dne splní...
mohli navštěvovat tato místa o přestávkách a ve volném čase.
Ve škole by měla být dobrá
jídelna. Studenti by tu mohli jíst
delikátní a výživná jídla. Každý
student by si mohl zvolit mezi pěti
chody. Vedle jídelny by se nacházel
malý obchod – když by někdo měl
hlad, mohl by si zde koupit
svačinku. Pečivo, zelenina, sladkosti,
tyčinky, nápoje – byla by tu široká
škála jídla.
Teď něco o vyučování. Škola
by začínala v devět hodin a trvala by
asi šest vyučovacích hodiny, každá
125
Tereza Koňasová
3.C
Jako Marie Stuartovna…
Sedím se zavřenýma očima
Přemýšlím o všem a o ničem
Tělo mé zvolna usíná
A víčka tíží zvláštní sen
Pak zvony odbíjejí polední
A všichni se hrnou ven
Mne berou na cestu poslední
Tohle je konečný života den
V tom snu mám šaty zdobené
A účes, co podobá se mistrovskému dílu
Shlížím na hlavy skloněné
A všude cítím moc a sílu
Chladné zdi Toweru tiše dýchají
Kat sekyru v ruce třímá
Před popravou modlím se potají
Snad Bůh mé omluvy přijímá
Procházím zástupem poddaných
Kamenných soch to hustým lesem
Nikdo tu hlásku nevydá
Ani pentlička nepohne se
Mistr kat stojí připraven ke tnutí
Dav lidí kolem bouří a jásá
Soudce pak bez oka mrknutí
Zabte ji,zabte ji, zběsile hlásá
Před sebou vidím velký sál
A spousty urozených lidí
Chystají pro mne osudný bál
Copak jsem jediná, kdo to vidí?
Sražena poklekám na kolena
Hlavu na chladný kus dřeva dávajíc
Za chvíli budu popravena
Snad ještě pár slov chtěla bych říct
Jdu hrdě a s hlavou vztyčenou
Kolem mě hoří svíce
A lidí je v sále na tisíce
A šepot se nese ozvěnou
Nadechuji se a kat sekeru zdvíhá
Nechci se bránit, jen naposled se rozloučit
Nad hlavou zvláštní stín se mi míhá
Otevírám ústa …
V bojácném úžasu oněměl lid
Své kroky zastavím uprostřed dění
Chci skončit tohle divadlo!
Život se ze dne na den mění
Kladivo osudu teď na mne dopadlo
Krev teče po zčernalém dřevu
Kat svoji povinnost vykonal
Nezazní více hlas podobný zpěvu
Má duše však bude žít dál
Rozpřáhnu ruce a mluvím klidně
Bez známky strachu či lítosti
I když můj život skončí tu bídně
Dnes jsem já královnou lidskosti
Dešťové kapky chladí zem
Lístečky z jilmů na loužích plují
I když bez hlavy, bez života jsem
Svět nyní z výšky pozoruji …
126
Maturitní ples 1977
2.A s třídním 1992
127
Vítězslav Krásný
3.C
Hořovice
však jasné, zda sochy tvořil sám M.
B. Braun či jeho žáci.
S Hořovicemi jsou spjata též jména některých významných osobností.
Připomeňme si, že roku 1390 se zde
narodila Eliška, vévodkyně Zhořelecká - vnučka Karla IV. (dcera jeho
syna z posledního manželství Jana
Zhořeleckého) a po matce též vnučka švédského krále, provdala se do
rodu Brabantů. Ve spojení s městem
se uvádí i mnohem slavnější jméno,
ovšem s otazníky - 6. dubna 1420 se
zde možná narodil pozdější český
král Jiří Poděbradský. Historikové se
bohužel zatím nedokáží v této věci
stoprocentně vyjádřit, v úvahu připadají i jiná rodiště, nicméně vyloučit
se tato hypotéza v žádném případě
nedá.
Z osobností novější doby uveďme
dramatika Arnošta Dvořáka (autor
historických divadelních kusů Kníže,
Král Václav, Husité), stavebního
inženýra Jana Heraina (z jeho úsilí
vzešlo hořovické muzeum, které
obohatil numismatickými sbírkami),
Josefa Anýže (zemský poslanec
a člen zemské školní rady), spisovatele Karla Koláře - Sezimu či
Msgr. Karla Vrátného, překladatele
Božské komedie.
Hořovice nejsou jen zámky, ale
i další zajímavosti a památky.
"Starý" zámek je původně
středověký barokně upravený hrad z
přelomu 12. a 13. století. Známější
"nový"zámek byl založen v 18.
století; stavba byla zřejmě zahájena
rodem Martiniců, postupně byl
dostavěn do tvaru písmene H (v
tomto půdorysu je zachycen již na
mapě z r. 1756, pravděpodobně roku
1787 byl přestavěn Evženem, hrabětem z Vrbna, do konečné podoby).
Mezi vlastníky se objevuje mj. i Rudolf, hrabě z Vrbna, železářský
odborník.
Roku 1852 koupil zámek Friedrich Wilhelm z Hanau (jeho socha je
dnes na louce v zámeckém parku);
knížata z Hanau měla za základ erbu
lva, proto se tato plastika objevuje na
každém pilíři hlavní železné
zámecké brány, celý erb pak ve
vstupní hale.
Při cestě od hořovické nemocnice
jistě každého zaujme Sluneční brána,
což býval hlavní vstup do zámku hosté přijížděli v kočárech od
Sluneční brány do čestného dvora.
Na Sluneční bráně vidíme sochy
Bakcha a Junony (stojící), ženy
s pávem a ženy s dítětem (ležící).
Kolem nádvoří pak najdeme dvanáct
barokních objektů - již zesnulý prof.
Ivan Slavík uvádí šest dekorativních
váz s reliéfy, sousoší Láska věrná,
Láska nevěrná, Merkur, Afrodita,
Pallas Athéna a Mars. Díla zjevně
pocházejí z Braunovy dílny, není
128
Heslovitě některé z nich:
kašna z konce 17. století, vrcholné barokní dílo, které dříve stávalo na
Koňském trhu v Praze
gotický sloup odsouzenců na autobusovém nádraží
Loretánská kaple z let 1674-90 za kostelem Nejsvětější Trojice
novorenesanční radnice
františkánský klášter z konce 17. století (dnes ZUŠ)
kostely sv. Jiljí, Nejsvětější Trojice, kostel církve husitské (původní
židovská synagoga)
barokní márnice s renesančními náhrobky za kostelem sv. Jiljí
empírová hrobka rodu Vrbnů na hřbitově
129
Zdeněk Samec
kvinta
V zajetí snu
The Another Dream
Přichází ráno,
v něm očista vězí.
Tak jako každý den,
čistím své řetězy.
There’s one more morning,
and all morning’s things.
I do them everyday,
cleaning teeth and strings…
Paní chce po nich
lesk špičkové úrovně.
A že jsem hodný hoch,
naslouchám královně.
My lady wants me
to have my strings clean.
I am a good boy,
I listen to queen.
Nejsem jen otrok.
Jsem také student.
Učím se ve škole,
jak býti ztlumen.
I’m not just a slave.
I am a student.
I learn in the school,
How to be prudent.
Netřeba inteligence,
říká můj pán,
jsi jen můj otrok,
cíl ti byl dán.
You don’t need intelligence,
says my master.
You are my slave,
you need to be faster.
Vím že má pravdu,
Mým cílem je sloužit.
Od dvanácti let nemám
po ničem jiném toužit.
I think she’s right.
I was born to serve.
I hadn’t know I’m a human
Until I was twelve.
Miluji školu.
Jaké to zařízení!
S učiteli zde
skvělé jest pořízení.
I love my school,
There’s great stuff there.
They teach me everything,
that’s right, I swear!
Po lekci jediné
cítím se osvícen.
Jediný zájem:
Nebýt už pobízen.
After a lesson,
I can see light.
My only passion:
To serve, and act right.
Can I be angry,
or change my mood?
No, I must work
for greater good.
Můžu se naštvat,
Neb změnit náladu?
Ne, musím pracovat
pro Vyšší Dobrotu.
They washed my brain:
“just bring a tea!”
But they didn’t kill
Something in me.
Prázdný můj mozek:
„Přines jsi úkol?“
Slabý třes naděje
cítit je vůkol.
130
That’s they have forgotten,
to break my hope.
Let’s destroy the strings,
Let’s cut off the rope!
To oni pozbyli:
Zničit mou naději.
Zničíme řetězy,
co smutkem nás skrápějí.
Today I’m changing,
Right on the time.
Today the blood will
Spill out off vein.
Dnes se vše změní,
ve správný čas.
Dnes se z nás ozve
odporu hlas.
And it’s the real life,
not to be fool.
Now, down with everything,
Down with the school!
A o tom je život,
nebýt jen otrok.
Bojujme za smysl,
zjednejme pokrok!
131
Hýření tmy
I.
Hráč hrál rozjitřeně a házel karty v dáli,
do kruhu spřísežníci, vše lačně hltali,
co padalo z rukávů, všechno toto dostali,
tóny hudby zakleté ticho zoraly.
Ta kráska proradná, ta ztrávila ho lstí,
hrála zcela jinak, pátým karty typem,
žděšený a prázdný, beze pravidel, z ní,
kolem svaté ticho - jenom z něj se ryl sten.
Už vyhrál plný bank a bylo mu to málo,
zhýralá duše hráče chtěla víc a víc,
na kartách vyrostl, a tak eso i káro
jemu byly výše, než života polovic.
Přestala hru takto, a skočila na stůl,
mámivě vlnila tělem tygra nad ním,
zmizelo mu vše, a oceán snů plul,
topil a sténal a dál mřel mořem samým.
Své protivníky znal, potkával stejné stále,
společně s nimi hrál, snad každým večerem,
procházejíc výhry, řkouc své díky chvále,
kdy navenek se smál, však zvrásněn pod čelem.
Úzce se k němu blíž, sklonila horce níž,
v zajetí intimna, vše co mohla kradla,
peníze střádané, hýření roky již,
jak rybníku pustit za dešťů zdymadla.
II.
Stál tu přeplněný ničím při hře nové,
protivník už zase poodhaloval tvář,
neměl nač měnit se, když všechny takové
hry znal stejně dobře, jak svůj les samotář.
V tom strašlivém čase, zuřivé extáze,
ruce se nořily plazivě ze stínů,
braly co zbylo mu, než včír mohli snáze,
skryti pod rouškou dusnou ze par dýmů.
Všechen svůj temný um, leč v tomto mistrovský,
hnal na hráče druhého, ale byl překvapen,
když onen tichý měl, talent tak obrovský,
působil esencí, co má jen krása žen.
A jak to začalo, vše skončilo téže,
našel sám sebe zas, skryt ve svém vězení,
něměl co dřív míval, sic okraden tak že,
by byl včera hráčem, tak jistě už dnes není.
Drahokam
Procházel jsem lesem, tajem, divem,
obyčejných dnů, dnes jinak,
všechno kolem, v plameništi sivém,
to led nyní hřál, zimy znak.
Mezi tou havětí, špínou, morem,
jeden drahokam, tak jasný,
spíš než láskou, byl lásky amorem,
nemocí jeho jsem nastyd.
Příliš zaskočený, vyšinut, sláb,
než abych spílal: ó bída,
byl jsem nahý, jak sestřelený pták,
s chutí zas letět do hnízda.
Když srdce bušilo, nevěda kam,
v žilách přetékal nový med,
na očích lpěl, tak krásný drahokam,
lesklý a skvělý, že mě sved.
132
Ach světe
Ach světe pochop mě
vypij mé slzy
ach světe dej mi lásku
obejmi mě a silně tiskni
drž mě ve svém náručí
a nech mě vyplakat
I já vám budu blíž
přilétnu k vám z nebe
a obejmu jako své anděly
I já vám budu blíž
když věnuji vám něco z sebe
a postarám se abych žil
Ach světe pochop mě
nech mě tě milovat
a prosím miluj mě
lidé co mám vás rád
pochopte mě
a buďte mi blíž
Antihvězdy
Hvězda
na nebi antihvězd
to znamená
kožešina
ze žoldáků mezd
Cesta
na šachovnici stání
to znamená
nenevěsta
a mužice přání
to znamená
vášeň
mezi poli netečnosti
to znamená
přízeň
za pocitů zbytečnosti
to znamená
oheň
v tekutém dusíku
to znamená
hořet
bez přístupu kyslíku
Smaž ji
Ty jsi byl jediné
co mi chybělo
přišel jsi, zajisté
přišel jsi
zpívat mi o dálkách
potopených do snů a slz
mořských panen
hořících ve vodě
mokré a studivé
tohle je něco
jako krabice
od mléka které bylo rtutí
mléka nepoznaných chutí
když si myslíš že víš o čem tato báseň je
pak ji s klidem neochvějným es em á žet jé í
133
Jana Pospíšilová
septima
Balada Francoise Villona
Stojíš tu v šatech co zbyly z nich jen cáry
snad nikdo tě pořádně nechápal
jsi oblečený a přesto nahý
ač v davu, kráčíš sám
statečně skrýváš slzy, přijímáš osud co byl ti dán,
srdečně přijat, každým odmítán.
V tvých očích leskne se marnivá slza
a hoří oheň vášně a touhy po svobodě
ač svobodný, přesto kovy na nohou´s měl
však spoutal jsi se sám
sám sebou, svým zoufalstvím byl´s hnán
srdečně přijat, každým odmítán.
Básníku, co zvou tě prokletým,
co ač stovky dívek měl, lásku nepoznal,
ač pil víno na kuráž, měl v srdci žal,
padal jsi dolů, ale vždycky vstal
zda prokletý jsi byl víš jen ty sám,
srdečně přijat, každým odmítán.
A teď tu stojíš a hledíš v dál
přemýšlíš o svobodě co´s nikdy nepoznal
smutně a žalostně tvé oči planou
možná snad toužíš jít nebeskou branou
toužíš jít někam, kde byl bys přivítán
srdečně přijat a každým odmítán.
Jen zamávat křídly
Zajatci co svobodně kráčí tmou
Bosýma nohama co v mrazu nezebou
Svobodně dýchají, svobodnou hlavu
Dokud se neodváží vykročit z davu
Však nesnažte se je poutat
Stejně vám uletí.
Nesnažte se je držet
Stejně se nezmění.
Ta křídla skvostná se třpytící
A jen uletět, kdyby je k zemi nepoutaly
Ty těžké řetězy.
Rozletí se vstříc černobílé duze
Co září v nebesích
Jen zamávat křídly a okovy se zlomí
Jen zamávat křídly, okovy se zlomí
Jen zamávat křídly…
134
Umělec čas
Umělec čas
Píše osudy nás všech
Do tenkých notových linek
S vytrvalostí
Pýchou
trpělivostí
A láskou
Mozarta.
Umělec čas
Nenávratně maluje
Na plátno života
Se zaujatostí
Plností
Duchapřítomností
A soustředěností
Da Vinciho.
Umělec čas
Skládá básně
Našich křehkých životů
Píše dramata
O tom, co se bude dít
S horlivostí
Vroucností
Vášní
A pílí
Shakepeara.
Umělec čas
Tvoří osudy nás všech
A na nikoho nečeká.
Nostalgie prokletých básníků
Tak jako mlha dopadá na tichý kraj
Dopadá tíha těch zašlých dní
Milion otázek na jazyku
A přitom není
Nač se ptát…
A vítr tiše melodicky svištíKam se podělo, Verlaine, tvé mrtvé listí?
Jako stín plíží se za tebou
Tvou myslí, tvou duší, černou tmou
Ta neodbytná prázdnota a stesk
Ticho to srdcervoucí
Snažím se před tím stínem skrýt
S tebou, Mallarmé, budu věčně snít.
Jako bouře co přichází znenadání
Přichází vzpomínky na touhy v dáliCo my se jich jen nahledali!
A znenadání
Se všechno mění
Stojím a přemýšlím nač se ptátBudeš mě, Baudelaire, také zbožňovat?
135
3.C na chmelu v Oráčově 1967
Maturitní ples 1988
136
Tomáš Vítek
kvinta
My School
Moje škola
Morning languid,
waiting for me,
i must eat a bit,
school waits.
Ráno unylé
čeká mě
musím se najíst
a to bryskně.
Školní autobus čeká
nesmím jít v masce
leč v uniformě
a být oholen hladce
School bus wait,
i must go,
i am shaved,
smoothly.
Bus is stoping,
at front of school,
schoolmate clang,
the bell ring.
Autobus staví
u školního parkoviska
řev spolužáků, školník
zas okna nablýskal
In classroom,
full of pupils,
guantum,
poster on the wall.
Ve školních škamnách
dětí kupy
plakát na zdi
a na něm grupy
Učitelka vcházejíc
do dveří třídy
odmění toho,
jenž nebude břídil
Entering teacher in,
with chocolate,
rewardin´,
the best students.
Další hodina
angličtiny mimochodem
je hraní her plná
skorem
Next lesson,
the English one,
keep on,
games playing.
Létat
můžeme
proč?
Přestávka je!
Fly,
can we,
why?,
it´s break!
Touha
v kantýně
Je to její práce
by studenti nejedli králíka na víně
Passion,
in the sweet-shop.
it´s her profession,
to keep students eaten.
Odpolední vyučování?
žádný problém
Kdo má náladu
chodí tam po dobrém
Teaching afternoon?,
no problem.
Who have a mood,
goes there.
137
Director today,
gave me praise,
why, you say?
I don´t took it long time.
Ředitel dnes
pochvalu mi dal
Proč? Ptáte se?
Inu, dlouho jsem jí nedostal
House learning?
No!
we´re just injecting,
Injects with knowledge.
Učení doma?
Žádné starosti!
Jenom si vpichujem
Injekce znalostí
If you don´t like my dream,
of ideal school,
like it seems,
you are a fool!
Když se ti nelíbí
můj sen o ideální škole
a moje rýmy, vypadá to
že jsi blb!
Prší
Staromilec
Prší,
suchopárná země spolkne tolik vody,
kolik jí mraky seshora jen hodí.
Sípá,
rozpuštěné slzy země ve vodě loví,
kolik z toho, co nasákne, vypaří, kdo ví?
Magma,
Srdce země rozpuštěné v horké vodě,
stovky šutrů- kdo bude se trápit pro ně?
Sopka,
Jejích citů spršky skrápějí zemi,
silnější síly nad ní na světě není.
Prší.
Potichu mžourá
v bulvární plátek
slza v oku
kam ten svět spěje?
Vyndavá brk
a kalamář
úhledným švabachem
na ruční papír psá,
kde jsou ty povozy
co vozily pány,
kde jsou ty radlice
co oraly lány,
Kde je ten parostroj
co vesnicí fuňel,
kde jsou ti ledaři,
nesouc svůj úděl.
Jednože mačká,
svůj suchý slz,
a koutkem oka
pozoruje
padající papyrus.
Stejně by to nečetli.
138
Rozdrásaná křídla
Jemné klepání
Kovové nohy,
šlapou do prachu,
vznášejí do výše,
popel barvy
nachu.
Jemné klepání,
střídání výšek,
rozprouděná nit,
kláves míhání.
Jistý dámy hlas,
šíří něco v nás,
vůně doutníku,
střelného prachu.
Černý smolný
prach usedá
líbí se mu v křídlech,
bílých andělů už se
zvedá.
Nejistá trubka,
chytlavý tón,
prstu lusk
pozlátko, slupka.
Drásavý výkřik,
anděl k zemi se sune,
usadil se prach
v jeho křídlech barvy
rudé.
Překroucený tón,
ano, jsem to já,
jsem pan celofán,
v psu zaznamenán.
Věrnější pána,
hlas rozezní klub.
Pak další dáma,
zkouší své štěstí.
Teče z Vás něha, má paní
Já uviděl Vás poprvé,
vaše tváře růžolící,
vaše oči přehluboké,
vaše věty jednoduché,
vaše tvář jak v svitu svící.
Já uviděl Vás podruhé,
hlubokých očí luny svit,
vašich vlasů bodrých šelest,
s někým béřete se v pelest,
peníze zať hledáte skrýt.
Já uviděl ji potřetí,
pekla popel sedal na ní,
vilné oči- jen vypíchnout.
Už s vámi nechci vydýchnout.
Teče z vás něha, má paní!
139
Odchody
„Pojď, Maruško“ řekla její matka
úzkostlivě. „Tatínek tu bude co
nevidět, musíme si pospíšit.“.
Její matka odběhla do vedlejšího
pokoje. Maruška byla na tyhle situace
zvyklá. Ihned si uvědomila, že si musí
nejdřív sbalit panenku, pak zubní
kartáček, pak několik hraček, ale jen ty
nejnutnější. Oblečení jí sbalí mamka.
Neměla tyhle odchody ráda.
ano?“ řekla maminka a zase se usmála.
„Dobře, mami.“ odpověděla Maruška.
Maminka se s námahou zvedla, sebrala
ze země Maruščino oblečení a šla ho
zabalit do kufru. Kýchla.
Kýchla. Otočila se směrem k Marušce a usmála se na ni. Maruška, která
se často pokoušela napodobit matku, se
také otočila, aby jí nebylo vidět do
obličeje. Matka odešla. Naskládala
zbylé Maruščino oblečení do kufru
a začala chodit po bytě a hledat, co by
ještě měla vzít s sebou. Vzala několik
drobností a dala je do kufru. Domovník
si přál mít od nové nájemkyně nájem
zaplacený na půl roku dopředu a ona
teď musí odejít už po třech měsících.
Už od včerejška ví, že svůj stávající byt
musí zase opustit, proto se dala do
hovoru s domovníkem, jestli by jí nemohl nějaké peníze vrátit. On o tom ale
nechtěl ani slyšet. Po svých rodičích
sice zdědila slušný majetek a vždy po
příjezdu do jiného města si stačila
celkem rychle najít novou práci, ale od
té doby, co jí s dcerou začal pronásledovat Ivan, její bývalý manžel, na
tom s penězi začala být hůř a hůř.
Podívala se do peněženky. Pomyslela
si, že jí to vydrží tak na cestu tam,
měsíc nájmu a týden jídla. Vzdychla si.
Neměla tyhle odchody ráda. Vždy
tam musí nechat spoustu důležitých
a drahých věcí. Nakoupené jídlo, přístroje, zaplacený nájem, občas, když
bylo na balení málo času, tak tam
museli nechat i některé věci, které
přežily již několik stěhování. Po chvíli
se vytrhla ze snění, vzala zpod postele
velký černý kufr a začala do něj téměř
bez přemýšlení a automaticky skládat
oblečení. Když byl kufr oblečením
naplněn asi z poloviny, šla se podívat,
co dělá Maruška. Když přišla do jejího
pokojíku, Maruška si již pečlivě skládala hračky do malého batohu s plyšovými oušky. Maruška se otočila.
Usmála se na ni.
Usmála se na ni. Věděla, že asi ani
maminka nemá radost z toho, že zase
musejí odjet. Přesto se na ni mile
usmívala, tak se Maruška usmála také.
„Ty jsi šikovná. Ty už máš sbaleno?“
řekla maminka a sedla si na zem vedle
Marušky. „Ne, ještě oblečení. Ale
hračky už jsem si sbalila!“ odpověděla
Maruška. „Tak pojď, já ti s tím pomůžu.“ řekla a začala pomáhat Marušce vybírat oblečení, které se ještě vejde
do batohu. Do batůžku se vešla už
jenom dvě trička. „Do batůžku už se ti
to nevejde. Dám to k sobě do kufru,
Vzdychla si. Ten hrad z kostiček se
jí zase rozsypal. Vždycky, když se tam
snaží přidělat věž, celé jí to spadne.
Ukápla jí slza, ale řekla si, že nesmí
brečet. Chvíli se rozhlížela po popadaných kostkách a pak se opět dala do
díla. Pokoušela se postavit ten hrad
s věží dneska snad už popáté. Teď už
se jí to musí povést. Uviděla na zemi
kostku, kterou ve své sadě kostek nikdy
140
neviděla. Opatrně ji vzala do ruky
a zkoumala ji. „Tebe dám na vrchol
věže.“ řekla a odložila ji na postel, aby
věděla, kde je, až bude mít hotovou
věž. Najednou uslyšela telefon.
vřeštěla, že chce ruku. „Nech mě bejt,
paňáre!“
„Nech mě bejt, paňáre!“. Zarazila se
a uvědomila si, co to řekla. Maruška se
rozbrečela a otočila se k ní zády.
„Promiň, já to tak nemyslela,“ začala se
horečně omlouvat, ale bylo pozdě.
Maruška se sebrala a s pláčem odběhla
o patro výše.Zuzana nad tím mávla
rukou a jala se opět pohnout s pozapomenutým kufrem. Za několik minut se jí ho konečně podařilo dostat do
přízemí. „Maruško, pojď už, nebo
příjdeme pozdě!“ žádná odpověď, jen
tichý pláč někde zezhora. Řekla si, že
by si nedovolila nejít, tak vyrazila
sama. Když byla několik desítek metrů
od domu, se skřípěním se pomalu
otevřely dveře. Zastavila se a otočila,
ale jakmile to udělala, zastavila se
i Maruška a začala se rozhlížet kolem
sebe. Zavolala na ni, aby šla a už se
nezlobila, ale neslyšela ji. Zrovna
kolem projelo auto.
Najednou uslyšela telefon. Nechala
balení posledních věcí do kufru a běžela k němu. „Kubátová,“ odpověděla
trochu zadýchaně. „Jak jste na tom?
Vypadá to, že Ivan je už na cestě a ve
městě bude nejdéle do hodiny,“ vřeštěl
hlas z telefonu. „Jsme skoro sbalené,
vyrazíme do půl hodiny. Neboj, Petře.“
odpověděla matka. „Tak si pospěšte, ať
Vás nechytí! To už bych Vám nemohl
pomoct, Zuzano. Pospěšte si.“ řekl hlas
z telefonu a zavěsil. „Snad to
stihneme“.
„Snad to stihnou.“ řekl do už hluchého telefonu Petr, policejní strážmistr a Zuzanin anděl strážný. Byl
velitelem oddělení, takže si mohl
dovolit nasadit několik mužů na
sledování Ivana, aby mohl Zuzanu včas
varovat, kdy ji opět najde, ale bohužel
na něj nic neměl, takže ho nemohl
zatknout. Již předevčírem jeho muži
zjistili, že Ivan ví, kde Zuzana je
a chystá se za ní vydat. Vzal za kliku.
Zrovna kolem projelo auto. Marušku na chvíli napadlo, že by bylo
dobře, kdyby to auto maminku zajelo,
když se k ní chovala tak zle, ale hned tu
myšlenku zapudila. Maminka se opět
dala na pochod, tak šla také. Občas se
maminka zastavila a volala na ní, ať jde
s ní. Že už může jít za ruku. Maruška
na to neměla ani pomyšlení. Pořád se jí
po tváři kutálely slzy, ne menší než
předtím a přemítala, proč ji maminka
tak zle okřikla. „Maminka na mě byla
vždycky hodná. Když odjíždíme někam
jinam, chová se občas nějak divně, ale
tohle mi ještě nikdy neudělala. Je to
vůbec moje maminka? Nebo to je
převlečený táta?“ Maruška si svého
otce už nepamatovala, a když se na něj
občas zeptala mámy, tak jí ho líčila
Vzala za kliku. Sice jí to dělalo
potíže, ale když se vytáhla, šlo to.
Otevírat dveře jí bavilo. Cítila se
přitom jako dospělá. Na zádech měla
svůj oblíbený batůžek. Vlastně ne,
nebyl její oblíbený. Vůbec ho neměla
ráda. Vždy, když ho musela použít,
stěhovali se zase někam jinam. Chtěla
maminku držet za ruku, ale maminka
se snažila snést těžký kufr ze schodů.
Nechápala, proč jí ale maminka nechce
dát ruku. Pobíhala kolem ní, skákala a
141
jako největší bestii, nebo přinejmenším
zlého člověka. Maruška si ho osobně
představila jako vlkodlaka z jedné
pohádky. Šla s hlavou svěšenou. Ucítila teplo na své ruce.
staré paní a pánovi. Pozdravila je. Oni
se na ni usmáli a také ji pozdravili.
Maminka ani nezkoušela dávat kufr
nahoru. Byl moc těžký. Za chvíli
vyndala z batohu svačinu a obě začaly
baštit chleba se sýrem. „Těšíš se?“
zeptala se jí najednou maminka. Maruška chvíli přemýšela, ale pak odpověděla: „Ne, tady se mi to líbilo.“. Mamince se trochu vytratil úsměv. Neboj
se, najdeš si tam nové kamarády a třeba
tam zůstaneme už napořád. Jenže tohle
říkala pořád, když odjížděly do dalšího
mětsa. Třeba tam už zůstaneme.
Odvrátila hlavu.
Ucítila teplo na své ruce. Myslela si,
že už se Maruška umoudřila, ale
jakmile ji vzala za ruku, tak se Maruška
lekla, takže ji nejspíš jen neviděla.
Každopádně jakmile ji chytla za ruku,
tak se jí z očí vyřinula nová dávka slz.
„Proč jsi na mě zlá?“ snažila se ze sebe
hýkavě vypravit mezi proudy slz. "Ale
miláčku, já na tebe nejsem zlá, ale měla
jsem moc práce, víš?“ žádná odpověď.
Pevněji stiskla Maruščinu ruku a vykročila s ní zpět na cestu k nádraží.
Maruška stále brečela, ale nevzpouzela
se. Šly spolu asi deset minut, když se
před nimi vyloupla stará budova
nádraží. Vstoupily do čekárny a koupily lístky. „A kdy už to pojede?“
zeptala se nedočkavě Maruška. „Za
chvíli.“ odpověděla jí. Za necelých
deset minut se z prastarého reproduktoru za deskou na stěně ozvalo
praskání a na to i rychlý nezřetelný
hlas, kterému na tomto reproduktoru
nebylo rozumět ani slovo. Vyšly tedy
ven a jejich vlak se už opravu blížil k
nádraží. Chtěla si zacpat uši. Zvedla
ruku.
Odvrátila hlavu. Nemohla se dívat
na to ubohé dítě, které možná nikdy
nepozná domov. „A proč nás vlastně
táta opustil?“ zeptala se poznenáhlu.
Zuzana nedokázala a ani nechtěla jí
odpovědět. Dívala se dál z okýnka.
Znovu zaskřípěly brzdy. Okýnko se
přitom jemně třáslo. Byly na místě.
Uvítala je krásná nová budova nádraží.
Vystoupily a hned šly do města se
porozhlédnout po nabídkách na pronájem. Našly vývěsku a hned se vydaly
k bytu, který by jim vyhovoval. Chtěla
zazvonit, ale předběhla ji Maruška.
Nedosáhla tam. Vyskočila.
Vyskočila. „Kdo mě to ruší, v tuhle
hodinu?“ vykřikla, než se podívala na
hodiny a zjistila, že je 14 hodin.
„Sakra,“ zasakrovala a vykročila si to
ke dveřím. Na dveřích nebyly klíče.
Sahla do vázy a vytahla klíč. „Už jsem
tam.“
Zvedla ruku. Začala vlaku mávat,
ale pak, aby napodobila maminku, ruce
si přesunula k uším. Vláček začal
skřípat, proto si ruce na uši ještě více
přitiskla. Když vlak zastavil, chytla jí
maminka zase za ruku. Napadlo jí,
jestli by se jí neměla vysmeknout, ale
už mamince odpustila. Vyrazily
k vlaku. Maminka jí pomohla dovnitř.
Pak tam vlezla i maminka a průvodčí jí
z perónu podal kufr. Sedly si k nějaké
„Už jsem tam,“ uslyšela Zuzana
slabě zevnitř dveří. Zkusila přiložit
ucho ke dveřím, ale než se jí to
povedlo, někdo dveře prudce rozrazil.
Lekla se, div neomdlela. „Co chcete?“
142
se před ní ozvalo nevrlým hlasem.
Když se tam podívala, lekla se znovu.
Nějaká alespoň stopadesátikilová šedesátnice s notně prořídlými vlasy stála
ve dveřích a nerudně se na ní dívala.
„No tak co po mě chcete?“ řekla znovu.
Zuzana ze sebe šokem nemohla
vypravit jediné slovo. Už to vypadalo,
že dostane od domovnice ránu.
Nadechla se.
bundu a vedla jí do školky. Byl to den
v práci jako každý jiný. Najednou si ji
zavolal šéf. „Máš telefon, Zuzano.“
řekl jí. Zuzana hned věděla, co to
znamená, když jí někdo volá až do
práce. „Haló?“
„Haló? Zuzano? Slyšíš mě?“ řekl.
„Ano“, bylo mu odpovědí na druhém
konci drátu. „Musíš rychle odjet, mí
muži to zjistili pozdě a Ivan je už na
cestě. Musíš odjet hned,“ řval do linky.
„To nejde, já jsem v práci a Maruška
ve školce. Vůbec nemáme sbaleno!“
odpověděla mu Zuzana. „Jestli neodjedete, chytne Vás. Pospěšte si!“
Praštil s telefonem.
Nadechla se. „Chtěly bysme si
pronajmout byt,“ vypravila ze sebe,
protože maminka nebyla
schopná
mluvit. Podivná paní se na ní podívala,
pak na maminku a řekla: „Tak
pojďte.“. Došly asi o dva domy dále, až
tak paní řekla, že je to tady. Odemkla
dveře a začala s funěním stoupat
nahoru. Maruška se pokoušela pomoct
mamince s kufrem. Na třetím poschodí
se ta paní zastavila, možná unavenější
než maminka a ona. Dala mamince klíč
a řekla jí, ať příjde co nejdřív za ní,
ohledně nájemného. Maminka přikývla
a odemkla dveře. Vstoupily dovnitř
a začaly chodit po bytě a zkoumat, co
v něm je. Za chvíli začla maminka
vybalovat kufr a ona jí s tím pomáhala.
Zakrátko měly všechno vybalené a maminka začala v kuchyni připravovat
něco k večeři z věcí, které měly s sebou
na cestu k jídlu. Ráno jí maminka
vzbudila a řekla jí, že jde do města
koupit nějaké jídlo, sehnat si práci a jí
školku a zaplatit nájem. Uplynulo půl
roku.
Praštila s telefonem. Rozeběhla se
domů, aniž by se převlékla a nechala za
sebou rozdělanou práci. Ještě v pracovních šatech vběhla do školky. „Kde
je Maruška?“ zeptala se první ošetřovatelky, kterou uviděla. „Spí.“ odpověděla jí ošetřovatelka. Vyběhla do
prvního patra a začala Marušku budit.
„Vstávej, Maruško. Musíme jít.“
Maruška se pomalu vykolébala
z postele. Když konečně vstala
a oblékla se, rychle běžely domů.
„Maruško, rychle, sbal si věci. Pospěš
si.“ volala na ni, přičemž už do kufru
házela nejnutnější věci. Rychle
vybírala věci, které musí vzít. Tričko
slétlo na zem.
Tričko slétlo na zem. Maminka jí
řekla, že si má sbalit rychle, tak
vyházela ze skříně věci, co si vezme
s sebou a pak je teprve naštosovala do
batohu. Pak si zabalila panenku a hračky. V koupelně si vzala kartáček a pastu a také si je strčila do batohu. Vzala
za kliku. „Mami, už máš sbaleno?“
zeptala se. „Skoro, miláčku“ odpově-
Uplynulo půl roku.
„Uplynulo pů roku, a táta nás ještě
nenašel.“ řekla napůl sobě, napůl
Marušce. Maruška se na ní usmála
a dál kousala svůj pomeranč ke snídani.
Když ho dokousala, Zuzana jí oblékla
143
děla jí maminka. Zeptala se maminky,
jestli by nechtěla pomoct. Věci, které jí
maminka podávala dávala do kufru. Za
chvíli maminka vzala poloprázdný kufr
a už ho táhla ke dveřím. Maminka si
nazula boty, jí je také nazula a otevřela
dveře. Zjihla.
„To není pravda. Založil jsem si
lazebnictví a chtěl jsem tam dát
příležitost na práci mým krajanů, kteří
tady žijou v bídě.“
„A proč jsi nám o něm neřekl?“
„Chtěl jsem počkat, jak se firma
rozběhne.“
„A proč jsi nás pronásledoval?“
„Chtěl jsem se zeptat. Jenom zeptat,
proč jste odešly.“
„A jak se ti povedlo nás vždy najít?“
„Mám
známého
v
autobusové
dopravě.“
„A tohle všechno ti mám věřit?“
„Je to pravda. Nikdy jsem vám nechtěl
nic zlého udělat. Jen jsem chtěl,
abysme všichni tři spokojeně žili. A tys
to všechno zničila.“
„Je mi to líto, vážně.“
Zjihla.
Zjihl. Po takové době se konečně
díval do tváře ženy, kterou tak dlouho
hledal. A kterou možná stále, i přes to,
že od něj utekla, miloval. „Ne, nech nás
být!“ vykřikla konečně asi po minutě
ticha. „Ne, poslouchej mě, chci si jenom popovídat.“ řekl jí, ale ona se
vzpouzela a chtěla ho bít. Opatrně ji
vzal za ruce, aby jí nic neprovedl. Jeho
malá dcerka Maruška začala brečet.
Vtáhl Zuzanu dovnitř a snažil se jí
uklidnit. Po chvíli přestala řvát. „Mohli
bysme si promluvit?“ řekl jemně.
Zuzana se na něj nedůveřivě podívala
a pak ho zavedla do kuchyně. Zavřela
dveře, aby je Maruška neslyšela. Sedl
si.
„Je mi to líto, vážně.“ řekla Zuzana
poprvé zlomeným hlasem a rozbrečela
se. Vypadalo to, že nehraně. „Ale jestli
chceš, nechám vás už být a vrátím se
ke své firmě.“ Zuzana stále brečela.
Vypadlo to, že si chce dát čas na
rozmyšlenou. „Je mi líto, že jsem tě
zklamala, ale budu tě muset zklamat
znovu.“ odmlčela se Zuzana. „Chápu.“
po chvíli dodal. „Přeju ti, aby se ti
dařilo, Ivane. Měj se dobře. A odpusť
mi.“ řekla mu dojatě. Zvedl se a rychle
šel ke dveřím. Nechtěl projevit slzy.
Sedla si. Roztřeseným hlasem se ho
opatrně zeptala: „Tak co chceš?“.
Chvíli přemýšlel, co říct, a pak řekl:
„Proč jsi ode mě utekla?“
„Přece nebudu s malou dcerkou žít u
mafiána?“
„Jakého mafiána?“
„Nedělej ze mě blbce. Vím, že sis
založil firmu, o které jsi mi neřekl a
najal si do ní Ukrajince a Rusy z okolí
aby dělali špinavou práci a vymáhali
pro tebe dluhy.“
Nechtěla projevit slzy. Snažila se
ovládnout, i když on asi také má na
krajíčku. Vyvedla ho ze dveří. Ještě se
za ním dojatě dívala. Pak vstoupila do
Maruščina pokojíčku: „Pojď, ve školce
na tebe čekají.“
144
Šok!!! Štefan Durman promluvil!
Rozhovor se Štefanem Durmanem z časopisu Poetická odhalení z 30. ledna 2008
jako „Ajnascénce“, „gón“ nebo „aloun“
dávám do každé druhé básně.
Vaše básnická sbírka „Such a thing“
se umístila v první desítce
prodávaných knih. To se žádnému
básníkovi nepovedlo již pět let,
přitom jste se na básnické scéně
objevil teprve nedávno. Co je
základem Vašeho úspěchu?
No, já si myslím, že je to vykrádání
nápadů slavných a kvalitních básníků.
Mé básně jsou psané pro masy, takže
když použiji nějaký slovní obrat od
nějakého dobrého básníka, čtenáři si
toho ani nevšimnou. Jedna báseň v mé
sbírce je dokonce okopírovaná celá,
přesto mi to všichni polykají. Na
básních je krásné, že můžete psát o
čemkoliv, cokoliv a nikdo to
nepochopí. Takže si opravdu píšu co
chci. Ani já nechápu, o čem to je.
Kdy jste začal s psaním básní?
Asi před rokem mě napadlo, že ty
básníci se musí mít skvěle, za ty sumy,
které dostávají za básně, tak jsem se
rozhodl, že s tím začnu také. Po asi půl
roce mi došlo, že když nebudu
vykrádat více než ostatní, nikdy nebudu
lepší než ostatní. A během půl roku se
mi podařilo napsat celou knihu
vykradených básní.
Co plánujete do budoucna?
No až poklesnou prodeje mé stávající
knihy, vykradu nápady na další, a z
výtěžků té stávající věnuji pár milionů
na konto nějaké dobročinné organizace,
abych měl větší reklamu a další kniha
se lépe prodávala.
Jak tvoříte takovou báseň, a jak
dlouho Vám to trvá?
No většinou si vezmu k ruce nějakou
sbírku jiného básníka, ze které opisuji
některé obraty, z nichž vznikne má
vlastní báseň. Vlastní básně nepíšu
proto, že je to pro mě příliš únavné a
jistě uznáte, že taková osobnost jako já
se nebude dřít...
Děkuji Vám za rozhovor a těším se
na Vaši příští knihu. Nashledanou.
Na shledanou.
To jistě ne. Všechny Vaše básně jsou
napsané v Anglickém jazyce. Proč?
Anglicky vůbec neumím, proto tak
píšu. Stejně tak většina mých čtenářů.
Takže si mohu dovolit leccos. Často
jen vybírám slova ze slovníku a dávám
je do básně. Vybírám je většinou podle
toho, jak se mi líbí. Třeba taková slova
145
Na Berounce 2006
Zlaté hrabičky
2007
146
Tereza Silbernáglová
kvarta
Jsi...
Máš krásné oči, jako čokoláda mléčná,
srdce mi poskočí, já vím že ta láska
bude věčná
Miluji Tě a Ty to dobře víš,
tak se ptám...Jak mi odpovíš?
Jsi květina, která voní,
jsi zvon, co v srdci zvoní.
Jsi hvězda která září na nebi,
jsi taky šťovík co nezná ničí úškleby.
Jsi anděl a taky ďábel,
jsi Kain i můj hodný Ábel.
Minulost
Něco mi chceš?
Máš něco na srdci?
Vždyť mě neposloucháš,
už nejsme milenci.
Nesnáším tvoje lži,
jsou jen smítka prachu,
Podívej už venku mží
snímaje popel strachu.
Už nejsme perly,
co se v slzy mění,
nejsme už ryby,
nejsme už němý.
Nekončí tu moje slova,
smetená tím mžením,
nepokoušej se už znova,
obměkčit mě sněním.
Neposloucháš mě,
já neslyším Tebe,
Jsme spolu ve tmě,
nevidíme sebe.
Nemá to cenu,
smysl tu není,
já už jen trnu,
kde je to naše jmění
147
Lucie Vošická
sexta
Totalita – následek málo totalitní demokracie
čeho“, co v nás má vyvolávat dojem,
že jdeme správnou cestou.
Třeba něco z dnešní doby :
objektivita, otevřenost k cizím názorům,
demokracie,
svoboda...
Všechna tato pohádková slova v nás
vyvolávají pozitivní, ty „správné“,
asociace. Toto jsou dnešní hesla,
principy, hodnoty. Použijte kdekoliv
jejich protiklad a váš názor bude
odmítnut. Pravda, pouze odmítnut
(dříve byste za to schytali asi trochu
víc...), ale nezdá se vám najednou ta
„otevřenost k cizím názorům“ trochu
pokrytecká? Teoreticky si hlásáme
krásná slova (pouze převzatá a obrácená o 180 stupňů) a prakticky používáme totalitní metody. Problémem je, že ne všichni si uvědomují
podstatu tohohle našeho „malého
pokryteckého tajemství“. Čas od
času se totiž najde i někdo, kdo nám
uvěří.
A pak nastává problém. Vážný.
Co když někdo ostatní přesvědčí,
aby volili totalitní vlády? Oficiálně
hlásáme, že i komunismus je legální,
co tedy uděláme, pokud by se
komunisté měli znovu, byť třeba
demokratickým hlasováním, dostat
k moci? Stále budeme říkat, že „je to
jejich názor; je to názor většiny a jako takový ho akceptujeme?“.
Je tu pouze jediná věc, bez které
se žádná pohádka neobejde, podle
které každou správnou pohádku
neomylně poznáme – symbol zla.
Ona hrozná věc. Věc, co dělá z
hrdinů hrdiny. Ta neomezená, ta
krutá; ta, co se vyskytuje zásadně jen
ve své demagogicky nejčistší
podobě; a hodlá se nás zabít. Zabít,
zničit naše ideály, náš svět a naše
myšlení.
Cítíte strach? Nejistotu? Princip
zastrašování, obavy, vždy nastavoval
a nastavuje pomyslné hranice mezi
tím, co je dobré a co ne. A nevyhnutelně jsme jím ovlivňováni
a vychováváni už odmalička.
Pohádky nás učí strachu, společnost
pak určuje kdo je Vlk a kdo Karkulka. Výchova neodvratitelně vede
k určitému druhu ovladatelnosti, ke
sdílení obdobných hodnot a názorů
společnosti ve které vyrůstáme a pod
hrozbou vyloučení z ní také k neochotě, strachu, postavit se proti
jejím hodnotám.Toť princip, který
již odedávna umožňoval společnosti
přežít.
Každá vláda tak tedy musí být
trochu „totalitní“ již z principu.
Jinak by se rozpadla, vláda i společnost. A každá vláda, ať už
totalitní či jiná, má „své“ prostředky,
jak přežít co nejdéle. Vezměme si
např. slovní zásobu. „Moderní“ slova, která idealizují společnost
a přispívají ke zdání onoho „ně-
Nezdá se vám, že paní demokracie
má tak trochu sebevražedné tendence?
148
demokracie pouze odrůdou totality,
to už nechám rozhodnout na vás.
Jasné je pouze to, že pokud chceme
demokracii zachovat, nesmí zůstat
ve své nynější podobě. Zůstane-li,
spáchá sebevraždu. Nezůstane-li,
vznikne demokracie, která bude sice
o něco méně demokratická, nicméně
stále bude připomínat víc demokracii
než totalitu.
Na závěr bych snad jen dodala, že
špatná vláda není dílo špatného
vladaře. Špatná vláda je dílo lidu,
který špatného vladaře zvolil.
A pokud společnost dovolí, aby
došlo k takové vládě, evidentně ještě
není ani na jinou, lepší, připravena.
Pokud by byla otázka jak se
bránit proti totalitě (totalitě ve
smyslu jakým ji chápeme teď, tj.
protiklad k demokracii; osobně bych
totalitu označila spíše jako systém
neschopný flexibilně reagovat na
potřeby doby) řekla bych, že všechny politické strany a spolky, u kterých hrozí sklon k „totalitě“, máme
postavit mimo zákon. Přeci jen
zločin pro nás představuje hrozivějšího Vlka než rozzuřená Čivava
tzn. byla by i větší šance, že budeme
víc fandit Karkulce a Vlka správně
demokraticky odsoudíme.
Jako řešení tedy paradoxně vidím
udělat demokracii o něco více
totalitní. Zda-li by potom nebyla
3.A s třídní 1992
149
Filip Štajner
3.C
Vlastní citáty
„Bát se nesmíme ničeho, však
respektovat pravé věci musíme.“
vymyslela člověka, tedy štětec. Ten
ji poté „zmaloval“.“
„Chyba není chybu mít, chyba je si ji
nevšimnout.“
„Co je dobré a co zlé? Tyto základní
pojmy
jsou
zároveň
pojmy
nejrelativnějšími.“
„Jací doopravdy jsme, na to nikdo
nikdy nepřijde, natož my sami.“
„Konzumní společnost je jako spadlé
jablko. Prohnilá a na dně.“
„Dosáhnout dokonalé věci či činu
nelze, lze se k té dokonalosti pouze
přiblížit. Čím více jsme se přiblížili,
tím lepší jsme byli.“
„Nic se kolem nás nemění tak rychle
jako společnost. Bohužel ne vždy
k lepšímu.“
„Jestliže nebudeme cestovat, tak
nikdy nepoznáme objektivně svůj
domov.“
„Jestliže chcete znát největší vyvrhel
dnešní společnosti, tak se zeptejte
dnešní většinové dívky na její ideál.“
„To,
co
dokázala
železnice,
nedokázalo nic. Sblížit lidi.“
„Válka je souboj pravd mocných a je
nejhorší alternativou, jak vše řešit.“
„Hrdina a „hrdina“ dnešní doby by
měli dokonce něco málo společného.
Kdyby se potkali, oba by se tomu
druhému smáli. Záleží však na tom,
který kterému proč.“
„Země byla nejdříve čistá příroda,
tedy bíle plátno. Poté si příroda
„Jestliže jsme prožili něco krásného,
tak to poznáme vždy až na konci.“
150
Maturitní ples 1997
Za katedrou počátkem 80. let
151
Přehled ředitelů, jejich zástupců a hospodářek
Ředitelé
1948 - 1951
1951 - 1958
1958 - 1962
1962 - 1964
1964 - 1973
1973 - 1983
1983 - 1992
1992 - 2000
2000 -
Václav Fiala („zatímní správce“)
Václav Soukup
Vladislav Nezbeda
Václav Plecitý
Václav Soukup
Milan Růta
Marie Rydrychová
Jiří Hatina
Jiří Vlček
Zástupci ředitele
1951 - 1958
1958 - 1964
1973 - 1983
1983 - 1992
1992 -
František Hrdlička
Václav Soukup
Marie Rydrychová
Miroslav Hinke
Blanka Plecitá
Administrativní pracovnice - hospodářky
1968 - 1988
1988 - 1990
1991 -
Eliška Čeperová
Jana Kratochvílová
Jana Langmajerová
152
Chronologický seznam vyučujících
1948 – 2008
Příjmení
1
2
3
4
5
6
7
8
9
10
11
12
13
14
15
16
17
18
19
20
21
22
23
24
25
26
27
28
29
30
31
32
33
34
35
36
37
38
39
40
41
42
43
44
Javorská
Kučera
Meloun
Neumann
Nosek
Polák
Procházka
Ryšan
Arkas
Novotná
Jud
Lukáš
Lukášová-Stuchlíková
Poláková
Prchalová
Slavíková
Třesohlavý
Váňa
Zahradníček
Hodková
Neubauer
Prošek
Fiala
Svoboda
Hübner
Pilát
Nušl
Váša
Loyda
Mucha
Kristian
Hrdlička
Bíba
Bouše
Karas
Kreipl
Juklíček
Soukup
Čerychová
Haderka
Jaculák
Vavřík
Slavík
Karešová-Valcová
Jméno
Josefa
Václav
Stanislav
Ferdinand
Vlastimil
Jiří
Karel
František
Lev
Vida
Jan
Jan
Jiřina
Marie
Marie
Dagmar
Josef
Frant. X.
Zdeněk
Zdeňka
Stanislav
Jindřich
Václav
Josef
Jaroslav
Josef
Jindřich
Václav
Ludvík
Zdeněk
Viktor
František
Zdeněk
Václav
Jiří
Jiří
Josef
Václav
Marie
Karel
Vasil
Otto
Ivan
Hedvika
Období
1945 - 48
1945 - 48
1945 - 48
1945 - 48
1945 - 48
1945 - 48
1945 - 48
1945 - 49
1946 - 48
1946 - 48
1948 - 49
1948 - 49
1948 - 49
1948 - 49
1948 - 49
1948 - 49
1948 - 49
1948 - 49
1948 - 49
1948 - 50
1948 - 50
1948 - 50
1948 - 51
1948 - 63, 72 – 88, 92 - 94
1949 - 50
1949 - 50
1949 - 51
1949 - 52
1950 - 51
1950 - 51
1950 - 53
1950 - 60
1951 - 52
1951 - 53
1951 - 53
1951 - 53
1951 - 54
1951 - 73
1951 - 78
1952 - 53
1952 - 54
1953 – 54, 69 - 76
1953 – 55, 71 - 81
1953 - 56
153
Předměty
Celkový
počet let
Č, FJ
Z, TV
CH
M
D, L
POL
RJ
HV
RJ
M, VV
Č
M
B, Z
Č
TV
D, FJ
Č, RJ
HV
L
FJ, D
Č, FJ
CH, OV
VV
M, F, DG
HV
N
DG, TV
Č, RJ
B, CH, Z
Č
HV
Č, D
D, Z
B, CH
DG, VV
AJ, D, VV
D, TV
Č, NJ, L, ŠJ
CH, TV
AJ
RJ, Z
M, NJ, VV
Č, AJ
AJ, M
3
3
3
3
3
3
3
4
2
2
1
1
1
1
1
1
1
1
1
2
2
2
3
33
1
1
2
3
1
1
3
10
1
2
2
2
3
22
27
1
2
8
12
3
45
46
47
48
49
50
51
52
53
54
55
56
57
58
59
60
61
62
63
64
65
66
67
68
69
70
71
72
73
74
75
76
77
78
79
80
81
82
83
84
85
86
87
88
89
90
91
92
Hlobil
Slavíková
Holubová - Hrušková
Kohoutová
Vrba
Kobylková
Pinta
Mraček
Martínková
Fischerová
Neubergerová
Kozderová
Kasík
Čepelák
Vild
Kunc
Masopust
Nezbeda
Mužík
Krůta
Hatina
Hochman
Hofmann
Plecitý
Rydrychová
Smékalová
Hrubá
Lubyneckyj
Macháčková-Francová
Vrba
Johnová
Březinová
Švejdová
Kernerová
Žlutická
Sybolová
Hinke
Valisová
Hošková
Plecitá-Houbová
Černý
Nový
Růta
Zadák
Weberová
Siebert
Kebort
Rosenzweigová
Zdeněk
Marie
Anna
Marie
Miloš
Terezie
Milan
Václav
Jana
Dagmar
Libuše
Libuše
Karel
František
Jiří
Mirko
Prokop
Vladislav
Josef
Jiří
Jiří
František
Gustav
Václav
Marie
Iva
Jaromíra
Myron
Helena
Milan
Jana
Libuše
Ivana
Drahomíra
Růžena
Daniela
Miroslav
Ludmila
Helena
Blanka
Václav
Miloš
Milan
Jan
Hana
Vladimír
Petr
Růžena
1953 - 63
1953 - 80
1954 - 73
1954 - 56
1954 – 57, 63 - 64
1954 - 58
1954 - 87
1954 – 55, 7-9, 60-3, 5-6, 72-9
1956 - 57
1956 - 58
1956 - 58
1956 - 59
1956 – 60, 61 - 63
1958 - 59
1958 - 59
1958 – 59, 60 - 64
1958 - 60
1958 - 62
1959 - 60
1959 - 70
1960 1961 - 62
1961 – 62, 63 - 65
1962 - 64
1964 1964 - 67
1964 - 71
1965 - 00
1965 – 68, 70 1966 – 67, 68 1966 - 68
1967 - 68
1967 - 74
1968 – 69, 72 - 79
1970 - 71
1971 - 72
1972 1972 - 73
1972 - 74
1973 1973 - 74
1973 – 75, 80 - 81
1973 - 83
1974 - 78
1975 - 76
1975 - 77
1975 - 84
1976 - 77
154
B
Č, RJ
Č, FJ
RJ
F, CH
DG, RÝS
Z, TV
D
RJ
L
AJ
M, F
D
TV
F
RJ, TV
M, DG
D
F, CH
M, F
M, F, DG
F
D
OV
D, RJ, Z
M, F
B, Z
Č, NJ
B, CH
B, TV
Č
B, TV
M, F
E
B, CH
Č, FJ
M, DG, VV
D
D
Č, FJ
RJ
AŠ
TV
OV, RJ
HV
AJ
AŠ
AJ, D, NJ
10
27
19
2
4
4
33
14
1
2
2
3
6
1
1
5
2
4
1
11
43
1
3
2
39
3
7
35
36
36
2
1
7
8
1
1
31
1
2
30
1
3
10
4
1
2
9
1
93
94
95
96
97
98
99
100
101
102
103
104
105
106
107
108
109
110
111
112
113
114
115
116
117
118
119
120
121
122
123
124
125
126
127
128
129
130
131
132
133
134
135
136
137
138
139
140
Hrabáková
Robejšková
Kadeřábková
Nezbeda
Kutík
Nosek
Veverka
Kebrle
Švábenický
Ulman
Havlíková
Hinková
Nájemníková
Happyová
Hlavačková
Pelikánová
Samec
Vyštejn
Kuntová-Valášková
Kubrichtová
Kučerová
Součková
Hlavačka
Šímová
Vítková-Vyštejnová
Svoboda
Sojková-Vrbová
Jedličková
Vlček
Yarowski
Urbanová
Fořt
Jeřábková
Liprtová-Kasíková
Janoušková
Bejvančická
Macek
Novak
Vlčková
Lukeš
Suttrová
Thearle
Matějček
Davies
Hahnová
Kazdová
Vavřička
Nattress
Miroslava
Jana
Marie
Jaroslav
Vladimír
Václav
Antonín
Vítězslav
Jan
Jan
Marie
Květoslava
Anna
Alena
Lenka
Jarmila
Zdeněk
Jindřich
Marie
Růžena
Eliška
Helena
Josef
Iva
Ivana
Rudolf
Markéta
Václava
Jiří
Max
Věra
Peter
Miroslava
Monika
Jana
Marie
Alois
Jiří
Václava
Jan
Irena
Helen
Vojtěch
Helen
Dagmar
Daniela
Jiří
Brian
1977 1978 - 81
1979 1979 - 00
1979 - 81
1979 - 81
1979 - 81
1979 - 82
1979 – 82, 92 1979 - 90
1980 - 81
1980 - 81
1980 - 82
1980 - 84
1981 1981 1981 1981 – 82, 84 - 86
1982 - 90
1982 - 83
1982 - 84
1982 - 96
1983 1984 1985 1987 - 90
1988 - 89
1990 1990 1990 - 92
1991 1991 - 92
1992 1992 1992 - 00
1992 - 93
1992 - 93
1992 - 93
1992 - 94
1992 - 95
1993 1993 - 94
1993 - 96
1994 - 96
1994 - 97
1995 1995 1996 - 98
155
M, F
RJ, NJ
D, OV
B, CH
CH
E
CH
E
AJ, M, IVT
F, STR
B
M
CH
Č,AJ,FJ, RJ
F, M
D, OV, RJ
Č, NJ
E
D, RJ
ZMD
Č
E
CH, TV
AJ
M, Z
ELT
ELT
Č, HV
Č, PS
AJ
AJ
N
Č
TV
HV
F
NJ
AJ
B, TV
N
M, F
AJ
ZP
AJ
Č, NJ
Č, NJ
TV
AJ
26
3
24
21
2
3
2
3
14
11
1
1
2
4
22
22
22
3
8
1
2
14
20
19
18
3
1
13
13
2
12
1
11
11
8
1
1
1
2
3
10
1
3
2
3
8
8
2
141
142
143
144
145
146
147
148
149
150
151
152
153
154
155
156
157
158
159
160
161
162
163
164
165
166
167
168
169
170
171
172
173
174
175
176
177
178
Dřevínková
Nohejl
Kerry
Fišer
Hudcová
Komínek
Šebestová-Hatinová
Traburová
Fialová
Kazdová
Andělová
Martínková
Rybáriková
Fričová
Hošková
Kordulová
Pangerl
Vávrová
Veselá
Hošková
Machačová
Urbánek
De Lisle
Flaišman
Kubištová
Pintová
Rataj
Frantová
Klika
Kliková
Kubík
Očenášková
Jirouchová
Kostečka
Mašková
Sojková
Nesnídal
Sládek
Dana
Antonín D.
Gregory
Fišer
Michala
Martin
Marie
Barbora
Renáta
Linda
Jana
Milada
Zuzana
Lidmila
Petra
Jana
Karel
Irena
Hana
Lenka
Jana
Roman
Kathleen
Jiří
Pavla
Helena
Miloš
Jacqueline
Jan
Michele
Petr
Iva
Dita
Jiří
Alžběta
Jana
Marek
Tomáš
CH
N
AJ
AŠ
B, CH
M, F, IVT
NJ
AJ
Č
KAJ
VV
AJ
AJ
Č, OV
FJ
Č, AJ
TV
Z
L
N
N
D, Z
AJ
Č
Č
AJ
AJ
FJ
AJ
AJ
AJ
AJ
NJ
Č, AJ
FJ
FJ
FJ
TV
1998 1998 1998 - 00
1999 - 00
2000 2000 2000 2000 2000 - 02
2000 - 02
2001 2001 2001 - 02
2002 2002 2002 2002 2002 2002 2003 - 04
2003 - 04
2004 2004 - 05
2004 - 05
2004 - 05
2004 - 05
2005 2005 - 06
2005 - 06
2005 2005 - 06
2006 2006 - 07
2006 - 07
2006 - 07
2006 - 07
2007 2007 -
Vysvětlení použitých zkratek vyučovacích předmětů
AJ
AŠ
B
Č
D
DG
E
ELT
F
FJ
angličtina
autoškola
biologie
čeština
dějepis
deskriptivní geometrie
ekonomika
elektrotechnika
fyzika
francouzština
HV
CH
IVT
L
M
N
NJ
OV
POL
PS
hudební výchova
chemie
informatika
latina
matematika
náboženství
němčina
občanská výchova
politologie
psychologie
156
RJ
RÝS
STR
ŠJ
TV
VV
Z
ZMD
ZP
ruština
rýsování
strojírenství
španělština
tělesná výchova
výtvarná výchova
zeměpis
zemědělství
základy podnikání
5
5
2
1
3
3
3
3
2
2
2
2
1
1
1
1
1
1
1
1
1
4
1
1
1
1
3
1
1
3
1
2
1
1
1
1
1
1
Počty absolventů podle místa bydliště
Místo
1
2
3
4
5
6
7
8
9
10
11
12
13
14
15
16
17
18
19
20
21
22
23
24
25
26
27
28
29
30
31
32
33
34
35
36
37
38
39
40
41
42
43
44
45
Hořovice
Komárov
Zdice
Žebrák
Jince
Hostomice
Cerhovice
Lochovice
Beroun
Zaječov
Osek
Podluhy
Drozdov
Tlustice
Újezd
Zbiroh
Praskolesy
Kublov
Neumětely
Kvaň
Broumy
Olešná
Záluží
Libomyšl
Vel. Chlumec
Chaloupky
Březová
Čenkov
Rpety
Běštín
Bzová
Stašov
Felbabka
Všeradice
Chodouň
Osov
Králův Dvůr
Hvozdec
Chlustina
MalChlumec
Příbram
Točník
Radouš
Tihava
Třenice
muži ženy celkem
350
80
60
53
34
34
36
28
26
26
23
18
18
21
22
21
13
18
12
14
7
13
8
9
4
2
7
7
2
6
5
4
6
7
3
4
4
3
5
2
4
4
1
2
3
619
138
123
85
72
59
49
57
55
54
56
47
35
30
29
29
34
26
25
21
27
19
23
17
17
18
11
11
16
11
12
13
10
9
12
11
10
10
7
10
8
8
10
9
8
Místo
969
218
183
138
106
93
85
85
81
80
79
65
53
51
51
50
47
44
37
35
34
32
31
26
21
20
18
18
18
17
17
17
16
16
15
15
14
13
12
12
12
12
11
11
11
46
47
48
49
50
51
52
53
54
55
56
57
58
59
60
61
62
63
64
65
66
67
68
69
70
71
72
73
74
75
76
77
78
79
80
81
82
83
84
85
86
87
88
89
90
157
Kotopeky
Týček
Hředle
Lhotka
Mýto
Hudlice
Jivina
Cheznovice
Kařez
Knížkovice
Lážovice
Ohrazenice
Podbrdy
Tmaň
Vižina
Malá Víska
Neřežín
Otmiče
Skřipel
Bezdědice
Netolice
Rejkovice
Bavoryně
Kleštěnice
Nižbor
N. Jáchymov
Sedlec
Suchomasty
Běřín
Kočvary
Křešín
Liteň
Mlečice
Mrtník
Otmíče
Otročiněves
Rokycany
Řevnice
Dom. Paseky
Drahlovice
Nové Dvory
Osovec
Počaply
Praha
Rudná
muži
3
2
4
3
4
4
2
4
2
1
1
1
1
1
1
1
2
1
1
2
2
1
2
2
1
1
1
2
2
1
1
2
2
1
1
1
1
1
ženy
Celkem
7
8
5
6
5
4
6
3
5
6
6
6
6
6
6
5
4
5
5
3
3
4
2
4
4
4
2
3
2
2
3
3
1
3
1
2
2
1
10
10
9
9
9
8
8
7
7
7
7
7
7
7
7
6
6
6
6
5
5
5
4
4
4
4
4
4
3
3
3
3
3
3
3
3
3
3
2
2
2
2
2
2
2
1
1
2
1
1
1
Místo
91
92
93
94
95
96
97
98
99
100
101
102
103
104
105
106
107
108
109
110
111
Srbsko
Strašice
Trh.Dušníky
Velcí
Vráž
Bezdědičky
Bykoš
Cekov
Drahlín
Hýskov
Chotětín
Chyňava
Jablečno
Jičín
Karlova Huť
Karlštejn
Kařízek
Křižatky
Leč
Levín
Lhota p.Rač.
muži ženy celkem
1
1
1
2
1
2
2
1
1
1
1
1
1
1
1
1
1
1
1
1
1
1
1
Místo
2
2
2
2
2
1
1
1
1
1
1
1
1
1
1
1
1
1
1
1
1
112
113
114
115
116
117
118
119
120
121
122
123
124
125
126
127
128
129
130
131
132
Při maturitách 2001
158
Líšná
Liteň-Leč
Malé Kyšice
Med. Újezd
Nesvačily
Osovec
Plzeň
Popovice
Přimda
Ptákov
Svatá
Štěnovice
Těně
Těškov
Tetín
Tchořovice
Tlutice
Trubín
Újezd n.Zbeč
Zahořany
Záhořany
muži
ženy
1
1
1
1
1
1
1
1
1
1
1
1
1
1
1
1
1
1
1
1
1
1
Celkem
1
1
1
1
1
1
1
1
1
2
1
1
1
1
1
1
1
1
1
1
1
Počty absolventů v jednotlivých letech – dle pohlaví a celkem
rok
muži
ženy
celkem
rok
muži
ženy
celkem
1949
1950
1951
1952
1953
1954
1955
1956
1957
1958
1959
1960
1961
1962
1963
1964
1965
1966
1967
1968
1969
1970
1971
1973
1974
1975
1976
1977
1978
1979
19
19
17
13
25
17
20
24
20
15
31
30
19
11
27
16
19
13
10
20
20
16
14
18
22
16
17
16
16
26
13
14
8
10
17
5
25
44
45
24
38
52
55
48
57
15
45
53
61
49
45
27
25
29
36
41
35
39
39
40
32
33
25
23
42
22
45
68
65
39
69
82
74
59
84
31
64
66
71
69
65
43
39
47
58
57
52
55
55
66
1980
1981
1982
1983
1984
1985
1986
1987
1988
1989
1990
1991
1992
1993
1994
1995
1996
1997
1998
1999
2000
2001
2003
2004
2005
2006
2007
28
15
25
32
20
19
24
13
21
14
20
25
30
24
27
18
17
27
11
6
12
28
20
25
18
14
14
41
46
34
73
74
49
42
43
39
43
55
49
43
41
40
46
33
32
17
21
14
56
31
47
40
36
37
69
61
59
105
94
68
66
56
60
57
75
74
73
65
67
64
50
59
28
27
26
84
51
72
58
50
51
1113
2156
3269
součet
159
Za tajemstvím výkazů
„Nevěřím žádné statistice,
kterou jsem sám nezfalšoval.“
Tento citát o falešné statistice je prý falešný.
Fámu o údajném Churchillově výroku rozšířil
německý ministr propagandy Joseph Goebbels.
Diskuse o falešnosti následující statistické
hříčky je planá, neboť ta se opírá o přesná data
z třídních a maturitních výkazů a ke každému
falšování se Vám v dalším textu přiznám.
Při pátrání v gymnaziálních výkazech jsem se
zaměřil na dvě oblasti. Normální prospěch
během školního roku a výsledky u maturit
(včetně skladby mat. předmětů). Obojí bylo
sledováno ve 4 časových obdobích v přibližně
20-letých intervalech. Podrobněji o použitých
datech vypovídá tabulka. Data v tabulce jsou
v pořadí rok – počet studentů (žen/mužů).
Po krátkém úvodu, jestliže nejsou žádné
dotazy, bych přikročil k první části.
školní rok
1949
1970
1989
2006
1. období
2. období
3. období
4. období
– 57
– 44
– 68
– 51
maturita
(29/28)
(28/16)
(49/19)
(36/15)
1950
1970
1989
2007
– 36
– 41
– 51
– 52
(15/21)
(25/16)
(38/13)
(37/15)
Část 1. - výsledky ve školním roce
Pro potřeby této práce jsem volil údaje za první pololetí předposledního nebo posledního ročníku. Obecně bývá
prospěch v pololetí nepatrně horší, neboť nedostatečná nemá tak vážné následky jako na konci školního roku.
V dalších grafech pojem celkem znamená muži a ženy dohromady a všichni značí souhrn za všechna 4 období.
Než se vrhneme na prospěch, pojďme se podívat na pohlavní (ne)vyrovnanost a absence.
Poměr ženy vs. muži
muži
celkem
ženy
muži
Zameškané hodiny
ženy
64 65
58
19
51 50
49
61
54
47
51
15
28
39
33
16
24
49
29
28
1949
1970
27
21
36
1989
2006
1949
Tento graf je plně v souladu se statistikou z minulého
almanachu. V počátcích našeho ústavu byl počet mužů a
žen vyrovnaný. Postupem času se poměr ustálil na
hodnotě 2:1 ve prospěch žen.
Průměrný prospěch
Z grafu vpravo je zřejmé, že v roce 1970 byl
daleko nejhorší průměr. V posledních letech už
asi učitelé nechtějí riskovat lynčování ze strany
rodičů, a tak se prospěch (nerozuměj znalosti a
dovednosti) studentů zlepšuje.
Srovnání ženy vs. muži vychází prakticky stejné
i u jednotlivých předmětů (pro mě opět trochu
překvapivě). Tzn. v letech 1949 a 2006 měli ve
všech předmětech horší prospěch hoši a 1970 a
1989 naopak. Hledání důvodů přenechávám
kompetentnějším. Proto průměrný prospěch
v jednotlivých předmětech je již uváděn bez
ohledu na pohlaví.
1970
1989
2006
všichni
Počet zameškaných hodin nám utěšeně roste. Pro mě
trochu překvapivě není výrazný rozdíl mezi muži a
ženami (až na rok 1970, který je, jak dále uvidíte,
zvláštní ve všech směrech).
celkem
ženy
muži
Průměr - celkem
3,0
2,5
2,0
1,5
1,0
1949
160
1970
1989
2006
všichni
český jazyk
cizí jazyk
dějepis
Průměr - humanitní
Průměr - matfyz
matematika
fyzika
3,5
3,5
3,0
3,0
2,5
2,5
2,0
2,0
1,5
1,5
1,0
1,0
1949
1970
1989
Průměr - chemie a TV
chemie
tělesná v.
3,5
3,0
2,5
2,0
1,5
1,0
1949
1970
1949
2006
1989
2006
1970
1989
2006
Ne v každém období byly k dispozici údaje ze všech
sledovaných předmětů, a proto jsem statistiku zfalšoval
následovně: v roce 1949 jsem místo chemie použil
známky z biologie a v roce 1989 proběhla dvě
nahrazení; opět biologie místo chemie a občanská nauka
místo dějepisu.
Cizím jazykem byla samozřejmě ruština (1949 – 1989) a
angličtina v roce 2006.
Pro zajímavost uvádím známky z TV. V roce 1949 bylo
uděleno 5 jedniček, 24 dvojek, 25 trojek, 2 čtyřky a 1
student uvolněn. A rok 2006: 43 jedniček, 3 dvojky, 1
trojka a 4 uvolnění. Co dodat?
Celková hodnocení
prospěl(a) s vyznamenáním
prospěl(a)
neprospěl(a)
Dříve se ještě vyskytoval mezistupeň prospěl(a) velmi dobře, který
zařadil do stupně prospěl(a).
Současná stupnice je následující:
- průměr do 1,5 a žádná trojka
- žádná pětka
- aspoň jedna pětka
jsem v zájmu sjednocení a v rámci zfalšování
5%
18%
1949
1970
27%
82%
68%
vyznamenání
prospěl
neprospěl
3%
40%
47%
60%
50%
2006
1989
161
Část 2. - výsledky u maturit
maturit
Četnosti maturitních předmětů - celkem
180
český jazyk
125
ruský jazyk
matematika
98
68
společenské vědy
biologie
52
46
anglický jazyk
38
dějepis
fyzika
33
zeměpis
25
latina
23
deskr. geom.
17
chemie
17
strojírenství
14
ekonomie
13
technická chemie
13
elektronika
11
francouzký jazyk
11
německý jazyk
10
ruský jazyk
povinný 1950 a 1989
matematika
povinná 1989 a jedna
třída 1970
anglický jazyk
pouze 2007
Při zpracování dat z maturitních výkazů byl hlavní problém v různé
podobě zkoušek z dospělosti jak z hlediska počtu a druhu maturitních
předmětů, tak v různém množství povinných a volitelných předmětů.
Také názvy předmětů prošly vývojem. Jediné zfalšování, kterého jsem
si vědom, spočívá ve sloučení předmětů společenské nauky (1950;
zahrnovaly občanskou nauku, zeměpis a dějepis), občanská nauka
(1989) a základy společenských věd (2007) do všeobjímajícího názvu
společenské vědy. Ve všech dvacetiletkách bylo pouze 6 předmětů
zastoupeno vždy: písemná práce z českého jazyka, český jazyk, cizí
jazyk (49-89 rj, 07 aj), matematika, fyzika a biologie. V minulých
letech byla písemná část maturity i z dalších předmětů – cizí jazyk,
matematika, deskriptivní geometrie, ale v této práci nejsou zahrnuty.
Maturita z technické chemie?!
Údaje v grafech o četnosti maturitních předmětů jsou velmi ovlivněny
(ne)povinností jednotlivých předmětů v daných letech. Podrobnosti
jsou v rámečku u grafů. V roce 1989 se dalo maturovat i z poměrně
pro gymnázium exotických předmětů. Maturanti si vybírali mezi
strojírenstvím, ekonomií, technickou chemií a elektronikou.
Četnosti maturitních předmětů 1950
9
psychologie
výtvarný vých.
3
tělesná vých.
1
strojírenství
ekonomie
technická chemie
elektronika
pátý volitelný předmět v
roce 1989
český jazyk
36
český jazyk
ruský jazyk
36
ruský jazyk
společenské vědy
36
Během 60-ti leté historie maturitních
zkoušek už byly položeny tisíce otázek.
Některé z nich působí z dnešního pohledu
zajímavě a možná bychom mohli říci i
zvláštně. Hlavními zdroji tohoto typu
otázek byly technické volitelné předměty
v roce 1989 a také „totalitní“ otázky
z ruského jazyka a společenských věd.
Z čeho se u nás také maturovalo:
V roce 2007 jsem nenašel žádnou
zajímovost, která by stála za zmínku.
1989
•
•
•
•
•
•
41
38
23
dějepis
matematika
19
23
latina
zeměpis
biologie
14
deskr. geom.
chemie
matematika
8
tělesná vých.
Četnosti maturitních předmětů 1989
51
ruský jazyk
51
51
19
13
ekonomie
13
technická chemie
13
elektronika
11
2
1
český jazyk
52
anglický jazyk
46
matematika
24
společenské vědy
14
biologie
jedna třída povinně
matematiku a druhá
dějepis
3
Četnosti maturitních předmětů 2006
český jazyk
strojírenství
4 předměty
4
fyzika
německý jazyk
4
matematika
7
deskr. geom.
3 pevně dané
společenské vědy
12
francouzký jazyk
5 předmětů
10
15
biologie
13
fyzika
Maturitní otázky
Četnosti maturitních předmětů 1970
13
biologie
fyzika
5 předmětů
3 pevně dané
13
10
dějepis
9
zeměpis
9
psychologie
9
4 předměty
spojky a brzdy
1 volitelný ze
fyzika
10
chemie
8
pouze čj pevně
manipulace, zdvíhání a doprava břemen
4 odborných
dějepis
6
německý jazyk
8
nový typ hrdiny v díle M. Gorkého
zeměpis 1
francouzký jazyk
4
třískové vlastnosti
chemie 1
výtvarný vých.
3
zajištění výroby pracovními silami
přerůstání národně demokratické revoluce v revoluci 1950
socialistickou v Československu
• leninova kritika empiriocriticismu
• dialektickomaterialistické pojetí dějin
• národní výbory; nový typ orgánů státní moci v ústavě
• podstata kapitalistické zbožní výroby
z 9. května
1970
• Stalin o významu theorie
• péče o zdraví občanů našeho státu
• vývoj dětského duševna podle sovětské psychologie
• poezie bojuje proti carismu
• plánování jako zákon socialistické výstavby
• vznik KSČ a její vývoj do V. sjezdu
• zápas materialismu s idealismem za kapitalismu
• co mě zaujalo z novinek sovětské prózy a • zápas materialismu s idealismem za epochy
kinematografie
otrokářské a feudální
• Hořovicko v roce 1848
• J. Fučík: sovětská škola a sovětský učitel
• světová literatura proti kapitalismu
• projev Kl. Gottwalda na zasedání ÚV 22. února 1951
162
Maturita za 23
celkem
ženy
muži
Průměr celkem
Pokud maturant odpoví, že maturoval za 4, je třeba ho
notně pochválit, neboť čtyřka znamená součet jeho
známek – tj. 4 x výborně. Jak z následujících grafů
vyplývá, dříve maturanti dosahovali daleko vyšších skóre.
Například v roce 1950 dva borci dosáhli hodnoty 23 (5
předmětů; 3 x nedostatečně a 2 x dostatečně).
Celkový prospěch u maturit dobře koresponduje
s prospěchem v pololetí. Při maturitách byl průměr vždy
horší - přibližně o 0,3. Ačkoli třída maturitní nebyla nikdy
stejná jako třída „pololetní“, vychází prospěchové
porovnání mužů a žen naprosto stejně jako u pololetní
klasifikace. Proto také grafy Průměr celkem vypadají pro
obě části prakticky stejně.
3,5
3,0
2,5
2,0
1,5
1,0
1950
1970
1989
2007
všichni
český jazyk - pís.
český jazyk
cizí jazyk
Průměr - jazyky
3,5
3,0
Předmětové průměry
2,5
latina
2,96
2,0
deskr. geom.
2,59
český j. - pís.
2,57
dějepis
2,57
ruský j.
2,55
1,5
1,0
zeměpis
2,31
francouzký j.
2,0
2,27
psychologie
2,25
techn. chemie
2,23
fyzika
1,5
1,0
1950
2,15
biologie
1,93
anglický j.
1,87
německý j.
1,70
ekonomie
1,69
elektrotechnika
1,55
výtvarná v.
1970
1989
2007
Je zřejmé, že rok 1970 si, až na malé výjimky, udržuje
svou „třídu“. Například průměr 3,1 z čekého jazyka
v roce 1970 představuje 1 x výborně, 13 x chvalitebně,
10 x dobře, 15 x dostatečně a 2 x nedostatečně.
Obecně horší prospěch u jazyků je jistě dán jejich
povinností. V přírodních vědách se většinou jednalo o
zvolený a tím pádem jistě i oblíbený a zvládnutý
předmět.
Historicky největším maturitním strašákem se z grafu
vlevo jeví latina. S průměrem 2,96 z ní v roce 1950
maturovalo 23 studentů.
2,10
strojírenství
matematika
fyzika
biologie
2,5
2,38
spol. vědy
2007
3,0
2,42
matematika
1989
3,5
2,47
český j.
1970
Průměr - přírodní vědy
2,52
chemie
tělesná v.
1950
1,33
1,00
Srovnání celkového hodnocení
Celkové hodnocení
100%
To, co bylo v „pololetní“ části zobrazeno pomocí
koláčů, je zde v trochu jiné podobě, která umožňuje i
srovnání ženy vs. muži.
A vida. Máme to tu zase! Prospěch letí dolů (rozuměj
zlepšuje se), ženy byly lepší v letech 1950 a 2007,
muži 1970 a 1989.
Většina maturantů patřící do černé části uspěla při
opravné zkoušce.
Podobně jako v předchozí části bylo hodnocení
Prospěl(a) velmi dobře včleněno do kategorie
Prospěl(a).
90%
1
1
2
5
4
80%
7
70%
10
60%
50%
12
10
14
40%
33
neprospěl
prospěl
vyznamenání
21
30%
21
6
20%
10%
15
5
3
3
2
5
0%
ženy
muži
1950
163
ženy
muži
1970
ženy
muži
1989
ženy
muži
2007
5 a 3 určitě, 15 a 24 ani náhodou
Zatím jsme se pouze ohlíželi do minulosti. Tato krátká
pasáž by ale neměla uniknout všem budoucím
maturantům. Asi většina z nás zná hlášku: „Fuj 13. Tu já
nechci“. Tahání maturitních otázek je jistě noční můrou
nejednoho absolventa našeho gymnázia. V tabulce
vpravo lze zjistit, na které otázky by při učení měla být
soustředěna větší pozornost, a které prakticky nestojí za
námahu.
Celkem bylo zpracováno 576 čísel. Nápadně nižší
četnosti pro čísla nad 25 jsou dány různým počtem
maturitních témat. Dnes je povoleno 25 – 30 maturitních
témat, většinou se však volí krajní možnosti 25 nebo 30.
Ale abych maturanty uklidnil. Jsem přesvědčen, že
kdybych nebyl tvor líný a naklepal do počítače všechna
tažená čísla maturitních otázek za celou historii
hořovického gymnázia (cca 10 000 údajů), četnosti by se
velmi podobaly rovnoměrnému rozdělení. Dovolte mi
tedy, jako jednomu ze zkoušejících, zvolat: „Ať žije
zákon velkých čísel!“.
číslo
taženo
číslo
taženo
číslo
taženo
1
23x
11
21x
21
25x
2
16x
12
19x
22
26x
3
28x
13
18x
23
19x
4
23x
14
14x
24
11x
5
31x
15
12x
25
27x
6
21x
16
18x
26
8x
7
27x
17
19x
27
11x
8
26x
18
22x
28
11x
9
25x
19
24x
29
8x
10
15x
20
20x
30
5x
Veselé historky z třídních výkazů
Při listování starými dokumenty jsem občas narazil na
zajímavé či vtipné záznamy, které byly většinou
v poznámce u jednotlivých studentů nebo jen tak na
volně vloženém papíru. I v našem ústavu vznikaly
poznámky, které by se hodily do humoristického pořadu
televize NOVA. Projdeme se výkazy proti času, neboť
největší perly se ukrývají v nejhlubší minulosti.
2006
pouze všední zápisy typu:
• byla udělena DTÚ za nevhodné chování v hodinách
tělesné výchovy
• udělena pochvala řed. školy za příkladnou pracovní
činnost ve prospěch školy
1989
tady už je to trochu pestřejší
• žákyně se provdala – změna příjmení: Hlaváčková
• udělena pochvala s knižní odměnou za vzornou školní
docházku (tu jsem, myslím, dostal taky)
• udělena pochvala TU za vzorné plnění povinností
funkce hospodáře třídy
• udělena důtka ŘS za předem neomluvenou absenci
• udělena ředitelská důtka za nevhodné vyjadřování na
chmelové brigádě
1970
prostě 1970, ten nezklame
• žákyně odešla do zaměstnání
• odešla na vlastní žádost pro neprospěch
• zúčastnil se se spolužákem loupežné krádeže
vysílaček z kabinetu BP. Potrestání: 3. st. z chování a
podmíněné vyloučení do konce roku. S tímto žákem
probíhá také trestní řízení. Výsledek dosud
nevynesen.
• při výslechu orgány VB dlouho popíral trestnou
činnost spolužáků. Byl potrestán 2. st. z chování.
1949
no
•
•
•
•
a tohle už je poznámková klasika
držel dveře po hodině latiny
hvízdáním zesměšňuje
zapálil hřeben při hodině hudební výchovy
výtržnosti při maturitním věnečku, pití lihovin,
násilné vniknutí do školní budovy v noci
• samovolné vzdálení se z oslavy narozenin presidenta
rep. Kl. Gottwalda
• docenti, vyučující v VI. třídě, se shodli, že Váš syn
příliš mnoho kouří, ve škole pospává a jeho prospěch
se v poslední době velmi zhoršil
Pár slov závěrem
závěrem
Cílem mého snažení rozhodně nebylo hodnocení kvalit
studentů v jednotlivých obdobích. Ze žádného grafu
nevyplývá, že by dnešní studenti byli chytřejší nebo
hloupější než jejich předchůdci. Ani nelze s jistotou
tvrdit, že klasifikace je dnes mírnější než bývala, i když
to tak dle všeho vypadá. Takové hodnocení by bylo
velmi zajímavé, ale dle mého mínění je zpětně
neproveditelné. A navíc by nás - pedagogy - připravilo o
věčné diskuse nad vývojem studijních kvalit našich
svěřenců.
Teď bych asi měl prozradit, co mým cílem bylo. Chtěl
jsem Vám v několika grafech ukázat, jaká vysvědčení si
nosili a nosí naši studenti domů. Rád bych, aby si hlavně
současní a budoucí studenti uvědomili, že studium
gymnázia není až tak o tom, kolik dostanu výborných,
chvalitebných nebo dobrých, ale o tom, co si z gymnázia
odnesu s sebou do života. Neboť, možná že tomu ani
nebudete věřit, ale i absolventi z roku 1970 se jistě
dobře uplatnili. A to vůbec nevíme, jestli se někde mezi
výkazy neukrývá nějaký daleko „drsnější“ ročník.
Za laskavé zapůjčení výkazů děkuji panu řediteli
PhDr. Jiřímu Vlčkovi.
M. Komínek
164
1949
TU:
1
2
3
4
5
6
7
8
9
10
11
12
13
14
15
16
17
18
19
20
21
22
23
24
25
26
27
28
29
30
31
32
1950
TU:
33
34
35
36
37
38
39
40
41
42
43
44
45
46
47
48
49
50
51
52
53
54
55
56
57
58
59
60
61
62
63
64
65
oktáva
Třesohlavý Josef
Anděl Zdeněk
Cyprian Jiří
Čistá Anna
Homolka Josef
Houbová Eliška
Hrkal Eduard
Huml Václav
Choc Miroslav
Karlík Jiří
Kluzáková Marie
Konrád Jiří
Král Josef
Krausová Zdeňka
Livanská Olga
Nejedlý Josef
Neliba František
Pelikán Jaroslav
Rezek Vilém
Rynda Karel
Strnadová Marie
Sukovský Otakar
Šimek Antonín
Škvárová Božena
Štolbová Věra
Štumpf Jiří
Tejcová Libuše
Tenglerová Jarmila
Trs Jaroslav
Úblová Naděžda
Volena Karel
Wagnerová Alena
Zahradecká Dagmar
Žebrák
Drozdov
Hořovice
Suchomasty
Mýto
Chaloupky
Cheznovice
Zdice
Líšná
Jince
Hořovice
Osek
Mýto
Hořovice
Hořovice
Lochovice
Zaječov
Hořovice
Hořovice
Hořovice
Hořovice
Cheznovice
Zdice
Žebrák
Beroun
Mýto
Beroun
Mlečice
Hořovice
Zdice
Hořovice
Cerhovice
1951
TU:
66
67
68
69
70
71
72
73
74
75
76
77
78
79
80
81
82
83
84
85
86
87
oktáva
Hodková Zdeňka
Arnošt Bohumil
Berková Jaruška
Budilová Anna
Dalecká Jaroslava
Dvořák Zdeněk
Fikar Karel
Foltýnová Nina
Hrabáková Marie
Jelínková Blanka
Karas Jindřich
Hořovice
Zdice
Lážovice
Komárov
Jičín
Komárov
Hořovice
Těškov
Hořovice
Kařez
165
Kleinhamplová Božena
Klikarová Hana
Kunc Emanuel
Matějka Jan
Milerová Drahuše
Mottl Jaroslav
Moutelík Zdeněk
Nezbeda Jaroslav
Pecharová Ludmila
Pondělíček Bedřich
Procházka Bohumil
Prokopová Růžena
Řešátko Jan
Srp Josef
Turek František
Turníková Anděla
Venclíček Jaroslav
Veselý Vladimír
Veverka Josef
Vitáčková Marie
Vojíř Bohumil
Vokurková Milada
Zábranský Václav
Mýto
Hořovice
Mýto
Újezd
Zdice
Osek
Hořovice
Hořovice
Liteň
Hořovice
Zdice
Hořovice
Hořovice
Zaječov
Olešná
Felbabka
Mýto
Řevnice
Mýto
Leč
Hořovice
Hořovice
Řevnice
4.
Mucha Zdeněk
Adam Vladimír
Červená Jaroslava
Červenka Václav
Hamral Jaromír
Hašková Alena
Hrachovec Jaroslav
Kadeřábek Jaroslav
Kůta Josef
Květoň Stanislav
Mareš Otakar
Palek Zdeněk
Pelikánová Marta
Pollaková Jitka
Rissel Jiří
Sedláčková Věnceslava
Sedlecký Otakar
Séglová Marie
Sláma Jaromír
Srp Jiří
Šubrtová Daniela
Turek Bohumil
Vokurka Josef
Žebrák
Hořovice
Rpety
Králův Dvůr
Komárov
Zbiroh
Jince
Hořovice
Čenkov
Jince
Cekov
Hořovice
Komárov
Hořovice
Hostomice
Kařez
Hořovice
Zbiroh
Hořovice
Hořovice
Jablečno
Zdice
88 Voříšková Zdeňka
89 Vyštejn Jan
90 Wach Kamil
1952
TU:
91
92
93
94
95
96
97
98
99
100
101
102
103
104
105
106
107
108
109
110
111
112
113
1953
4.
Svoboda Josef
Belda Jan
Bursík Albert
Čapková Jaroslava
Červenková Emilie
Dvořák Milan
Elbogenová Emilie
Halamová Eva
Hasman Jiří
Hochman František
Hříbalová Soňa
Koníčková Vladimíra
Kordová Marie
Kůta Josef
Lang Ladislav
Lisý Miroslav
Mařák Jaroslav
Masopust Miloslav
Pokorná Alena
Racek Václav
Řežábková Věra
Svoboda Milan
Štěpnička Jiří
Valášková Marie
Komárov
Hořovice
Zdice
Praskolesy
Hořovice
Hořovice
Cerhovice
Cerhovice
Cerhovice
Hořovice
Hořovice
Hořovice
Hořovice
Hořovice
Cerhovice
Hořovice
Hořovice
Hořovice
Hořovice
Hořovice
Hořovice
Kotopeky
Drozdov
1953
3.
TU: Hrdlička František
114 Běhounková Alena
115 Bulina Jiří
116
117
118
119
120
121
122
123
124
125
126
127
128
129
130
131
132
133
134
Tchořovice
Hořovice
Hořovice
Dlouhý Otakar
Horázná Marie
Chvostová Marie
Jelen Josef
Kadeřábková Irena
Kandler Antonín
Kokeš Vlastimil
Kořínek Jiří
Král František
Masopust Prokop
Nohejlová Danuše
Novák Bohumil
Novák Jindřich
Juklíček Josef
Anděl Stanislav
Bělohlávek Stanislav
Borovička Zdeněk
Braumová Růžena
Čanda Jiří
Čížková Jitka
Forejt Josef
Hoffmann Vladimír
Jiravová Marie
Karkošová Marta
Kuncová Božena
Lisý Jaroslav
Mandík František
Preislerová Eva
Růžička Vladimír
150
151
152
153
154
155
Sixta Jaroslav
Sládek Oldřich
Soukupová Květoslava
Táborská Marie
Janovský Alois
Uzel František
TU:
156
157
158
159
160
161
162
163
164
165
166
167
168
169
166
Zdice
Hořovice
Hořovice
Podluhy
Hořovice
Podluhy
4.
TU:
135
136
137
138
139
140
141
142
143
144
145
146
147
148
149
1954
Jince
Domin.
Paseky
Jince
Hořovice
Zdice
Jivina
Rejkovice
Běřín
Hořovice
Jince
Tlustice
Komárov
Podluhy
Cerhovice
Lochovice
Sudík Bohumil
Špotová Libuše
Štochlová Marie
Vobořilová Drahomíra
Wiltová Eva
Zbořil Bohumil
Hostomice
Žebrák
Hořovice
Chaloupky
Zdice
Lochovice
Stašov
Beroun
Chlustina
Cerhovice
Rpety
Hořovice
Lochovice
Hořovice
Domin.
Paseky
Jince
Chlustina
Zdice
Hořovice
11.
Slavíková Marie
Anýž František
Bárta František
Červenka Zdeněk
Hatina Josef
Holeček Jan
Hošková Alena
Hráchová Marie
Mašek Josef
Merhaut František
Otcovská Jaroslava
Palek Bohumil
Pollak Josef
Růžička Josef
Sluková Jaroslava
Kvaň
Žebrák
Cerhovice
Újezd
Žebrák
Hořovice
Olešná
Hořovice
Zdice
Broumy
Žebrák
Komárov
Zdice
Lochovice
170
171
172
173
174
175
176
177
1955
TU:
178
179
180
181
182
183
184
185
186
187
188
189
190
191
192
193
194
195
196
197
198
199
200
201
202
203
204
205
206
207
208
209
210
211
212
213
214
Srp Václav
Srpová Alena
Sudík Karel
Šlosar Josef
Veinfurter Karel
Veinfurter Pavel
Vlček Antonín
Zelenka Otakar
215
216
217
218
219
220
221
222
Cerhovice
Lochovice
Tlustice
Hořovice
Újezd
Újezd
Tlustice
Hořovice
11.
Svoboda Josef
Bulionová Denisa
Cinková Hana
Čistá Marie
Čistá Marta
Ernestová Olga
Formanová Blanka
Friedlová Alena
Geroldová Helga
Hampl Zdeněk
Havlíček Karel
Hořínková Václava
Hrdlička Josef
Chlustinová Olga
Jaborský Kamil
Jankovský František
Kokeš Josef
Kožíšek Václav
Krtková Jiřina
Kuchta Jaroslav
Kykal Václav
Landová Živana
Laštovková Olga
Levá Alena
Lukeš Alois
Marešová Zdeňka
Masopustová Věra
Mrázková Zdeňka
Pátková Danuše
Pužman Pavel
Rocheltová Ludvika
Shejbal Tomislav
Sloup Václav
Stránská Eva
Sudíková Marie
Špačková Alena
Štych František
Švandrlík Jan
1956
TU:
223
224
225
226
227
228
229
230
231
232
233
234
235
236
237
238
239
240
241
242
243
244
245
246
247
248
249
250
251
252
253
254
255
256
Hořovice
Komárov
Křešín
Běřín
Jince
Hořovice
Hořovice
Komárov
Felbabka
Zdice
Komárov
Kotopeky
Hořovice
Jince
Hořovice
Hořovice
Hořovice
Hořovice
Hořovice
Hořovice
Hostomice
Hořovice
Osov
Drozdov
Lochovice
Hořovice
Hořovice
Hořovice
Hořovice
Hořovice
Hořovice
Tlustice
Jince
Žebrák
Jince
Chaloupky
Kvaň
1956
Trunec Marcel
Urbanová Zdeňka
Vašek Antonín
Veselá Marie
Vrba Jaroslav
Vyštejnová Jiřina
Žihla Karel
Gerold Ingo
11.A
Čerychová Marie
Balabánová Růžena
Beran Jiří
Berková Daniela
Bervida Vladimír
Bryndová Iva
Čapková Alena
Červenková Radoslava
Frýdlová Helena
Hatina Jiří
Hlaváč Jiří
Hrabáková Eliška
Hrkalová Libuše
Hrušková Miluše
Humlová Libuše
Hůrková Marie
Chotaš Milan
Kadlecová Božena
Kašpar Josef
Kašparová Jarmila
Kebert Vladimír
Kešnerová Alena
Klein Josef
Klier Mirko
Knotková Eva
Kokuňková Eugenie
Korejčík Antonín
Kothera Václav
Krákorová Jaroslava
Kratochvílová Ludmila
Kříšťálová Hana
Kubrichtová Jaroslava
Kyncl Ludvík
Lenkvíková Marie
Zíková Zdeňka
11.B
TU: Hlobil Zdeněk
167
Lochovice
Hořovice
Točník
Libomyšl
Žebrák
Hořovice
Cerhovice
Komárov
Lhotka
Újezd
Cerhovice
Osek
Hořovice
Hořovice
Chodouň
Hořovice
Újezd
Stašov
Osek
Hořovice
Hostomice
Hořovice
Otmíče
Jince
Lochovice
Cerhovice
Jince
Hořovice
Hořovice
Osek
Hořovice
Zdice
Komárov
Komárov
Svatá
Osov
Osek
Praskolesy
Mrtník
Žebrák
Hostomice
Praskolesy
257
258
259
260
261
262
263
264
265
266
267
268
269
270
271
272
273
274
275
276
277
278
279
280
281
282
283
284
285
286
287
288
289
290
1957
TU:
291
292
293
294
295
296
297
298
299
300
301
Lenkvík Josef
Ludvíková Blažena
Marešová Václava
Matějková Pavla
Michalová Marta
Novotná Vladimíra
Otcovská Vlastimila
Palková Raduše
Pánek Pavel
Pavlisová Vlasta
Pech Václav
Pleticha Pavel
Procházka Václav
Ryba Oldřich
Řešátková Ludmila
Shejbalová Eva
Slavíková Božena
Sudíková Milena
Šatra Eduard
Ševčíková Jana
Šimonovská Ludmila
Šístek Bedřich
Šlapáková Božena
Šmídová Alena
Šnajdr Zdeněk
Špott Jiří
Toncarová Irena
Vavříková Jitka
Vokurka Josef
Vyštejnová Jana
Wachová Věra
Zdanovcová Olga
Zelenková Blanka
Zmijarov Dimitrij
302
303
304
305
306
307
308
309
310
311
312
313
314
315
316
317
318
319
320
321
322
323
Hostomice
Tlustice
Hořovice
Hořovice
Zdice
Jince
Broumy
Lochovice
Zdice
Drozdov
Chlustina
Lochovice
Osek
Komárov
Hořovice
Hořovice
Neumětely
Tlustice
Osek
Hořovice
Žebrák
Chlustina
Jivina
Hořovice
Kvaň
Cerhovice
Zaječov
Hořovice
Čenkov
Tlustice
Hořovice
Hořovice
Jince
Hořovice
1957
TU:
324
325
326
327
328
329
330
331
332
333
334
335
336
337
338
339
340
341
342
343
344
345
346
11.A
Vrba Miloš
Adamová Marie
Anděl Jiří
Anděl Václav
Bártová Růžena
Brandová Helena
Brotánková Marie
Carvánová Marie
Červenková Emilie
Červenková Eva
Červenková Marcela
Endrštová Hana
Žebrák
Hostomice
Žebrák
Lochovice
Zdice
Záluží
Běštín
Cerhovice
Hořovice
Libomyšl
Ohrazenice
168
Havlice Karel
Hettnerová Františka
Hošek Stanislav
Hošková Stanislava
Houska Václav
Hrabě Václav
Hrubá Jaroslava
Humlová Růžena
Humlová Zdeňka
Chlustinová Anna
Chmelíková Hana
Chotašová Ludmila
Christophová Marie
Janečková Hana
Jíchová Marcela
Kačírek Jiří
Kadlecová Jaroslava
Kešner Otto
Kočková Vlasta
Kotvová Jarmila
Krumphanzlová Hana
Vimmer Václav
Podluhy
Lochovice
Cerhovice
Chaloupky
Kvaň
Lochovice
Lochovice
Hořovice
Hořovice
Žebrák
Komárov
Jince
Hořovice
Hořovice
Zaječov
Neumětely
Žebrák
Hořovice
Rpety
Olešná
Stašov
Žebrák
11.B
Slavíková Marie
Doubrava Ladislav
Kreisingrová Zdeňka
Křivánek Vladimír
Křížová Jana
Kůrková Václava
Maňásková Marie
Mojžíšová Lenka
Moutelíková Alena
Mužíková Bohuslava
Nedbalová Lubomíra
Prchal Miroslav
Racková Marie
Redlichová Helena
Rosenkrancová Hana
Roztočilová Božena
Rožánek Zdeněk
Řechtáčková Jarmila
Shejbalová Zlatka
Sládek Josef
Smetanová Marie
Smutný Alois
Srpová Vilma
Sukovský Josef
Hostomice
Zdice
Hvozdec
Komárov
Podluhy
Hořovice
Kočvary
Osek
Chodouň
Hořovice
Jince
Hořovice
Osek
Osek
Tlustice
Neumětely
Hořovice
Hořovice
Zdice
Lochovice
Zdice
Točník
Hořovice
347
348
349
350
351
352
353
354
355
1958
TU:
356
357
358
359
360
361
362
363
364
365
366
367
368
369
370
371
372
373
374
375
376
377
378
379
380
381
382
383
384
385
386
387
388
389
390
391
Škach Josef
Šmejkalová Vlasta
Uhlová Marie
Vaňková Jana
Veselý Zdeněk
Vintrová Eva
Voráček Václav
Vrbová Eva
Zpěvák František
392 Walter Gustav
393 Zítek František
394 Žalud Ladislav
Hořovice
Běštín
Felbabka
Hořovice
Libomyšl
Hořovice
Tlustice
Žebrák
Libomyšl
1959
TU:
395
396
397
398
399
400
401
402
403
404
405
406
407
408
409
410
411
412
413
414
415
416
417
418
419
420
421
422
423
424
425
426
11.
Hlobil Zdeněk
Bílá Marie
Carvánová Libuše
Čermáková Marie
Čerychová Eva
Drožová Jana
Halama František
Hatina Bohumil
Horák Jiří
Housková Eva
Hrdličková Božena
Jantschková Marie
Kalinová Zdeňka
Kašparová Jaromíra
Kaufmanová Anna
Kellerová Blanka
Kopecký Jiří
Kučerová Hana
Mračková Jiřina
Müllerová Božena
Musialová Olga
Pánek Jan
Pluhařová Jitka
Pohl Julius
Polcar Jiří
Prokopová Marta
Ružbacká Blažena
Řechtáček Vojtěch
Schücker Pavel
Sloupová Květa
Snížek Jiří
Štychová Hana
Taušová Květuše
Ungr Miloslav
Vlčková Marie
Vozák Václav
Vyskočilová Hana
Běřín
Tihava
Jince
Hořovice
Hořovice
Cerhovice
Újezd
Hořovice
Rejkovice
Hořovice
Hořovice
Hostomice
Podluhy
Hostomice
Osek
Hořovice
Kublov
Hvozdec
Ohrazenice
Hořovice
Lochovice
Hořovice
Komárov
Cerhovice
Felbabka
Hořovice
Hořovice
Králův Dvůr
Tlustice
Jince
Hořovice
Osek
Jivina
Tlustice
Cerhovice
Tihava
1959
TU:
427
428
429
430
431
432
433
169
Hostomice
Cerhovice
Hořovice
11.A
Kozderová Libuše
Bojčuková Dagmar
Cajthamlová Jana
Čeleda Radovan
Červený Jiří
Grünvaldová Dobroslava
Humlová Věra
Jáchymová Zdeňka
Kadeřábková Jana
Karmazin Miroslav
Kasíková Zdeňka
Kašpar Ludvík
Kleknerová Bohumila
Krbcová Vlasta
Krbcová Vlasta
Krocová Jarmila
Kupka Ladislav
Lukáš Jaroslav
Mikulášová Marie
Mračno Pavel
Pacovská Jiřina
Pacovský Jiří
Pavlíček Jiří
Pitínová Anna
Raboch Karel
Roztočilová Jana
Řezníčková Marie
Spalová Jindřiška
Štěpnička Miroslav
Terš Oldřich
Tůmová Vlasta
Vodičková Jana
Vonderka Antonín
Točník
Točník
Hořovice
Lochovice
Knížkovice
Březová
Zdice
Zdice
Hořovice
Hořovice
Jince
Komárov
Komárov
Zdice
Olešná
Cheznovice
Hořovice
Zdice
Čenkov
Žebrák
Kublov
Kublov
Chlustina
Chodouň
Hořovice
Podbrdy
Hořovice
Komárov
Bzová
Komárov
Praskolesy
Komárov
11.B
Svoboda Josef
Arnošt Jaroslav
Babáčková Marie
Bakule Jaroslav
Balková Milena
Císař František
Císařová Jaroslava
Dousková Pavla
Běštín
Jince
Hořovice
Hořovice
Hostomice
Rpety
Hořovice
434
435
436
437
438
439
440
441
442
443
444
445
446
447
448
449
450
451
452
453
454
455
456
457
458
459
460
461
462
463
1960
TU:
464
465
466
467
468
469
470
471
472
473
474
475
476
477
478
Dušková Ludmila
Housková Božena
Humlová Jana
Jirkovský František
Kačírková Marie
Kadeřábková Jana
Kebort Jindřich
Kolář Miroslav
Koza Václav
Kratochvílová Eva
Malá Zdeňka
Mařáková Anna
Míka Václav
Moravcová Hana
Pánek Jan
Pliml Antonín
Roubal Pavel
Rybář František
Řehtáček Václav
Shejbalová Hana
Skuhrovcová Jana
Šamšula Pavel
Šmerha Stanislav
Švec Jiří
Ulmanová Eva
Veselý Václav
Vítková Jaroslava
Zelenka Stanislav
Zemanová Květuše
Zímová Marie
479
480
481
482
483
484
485
486
487
488
489
490
491
492
493
494
495
496
497
498
499
500
501
502
503
504
Hořovice
Zdice
Záluží
Lochovice
Neumětely
Rpety
Hořovice
Žebrák
Nové Dvory
Zaječov
Bzová
Hořovice
Hořovice
Jince
Skřipel
Drozdov
Komárov
Komárov
Hořovice
Hořovice
Felbabka
Jince
Újezd
Hořovice
Kvaň
Hostomice
Hořovice
Hostomice
Chodouň
Kublov
1960
TU:
505
506
507
508
509
510
511
512
513
514
515
516
517
518
519
520
521
522
523
11.A
Pinta Milan
Altmanová Věra
Andělová Marie
Anýž Pavel
Benešová Jaroslava
Brůnová Ludmila
Břehová Milada
Červenka Bohuslav
Dvořáková Blanka
Dvořáková Eva
Falcníková Irena
Frajer Václav
Freyburgová Jana
Friedl Karel
Harvalíková Růžena
Hassmanová Eva
Újezd
Žebrák
Kvaň
Zdice
Hostomice
Zdice
Hořovice
Jince
Hořovice
Hořovice
V. Chlumec
Zdice
Hořovice
Újezd
Hořovice
170
Havlík Petr
Hlinovská Jana
Hrdlička František
Humlová Marie
Hyťhová Libuše
Chlustina Jiří
Janoušek Jaroslav
Jetmarová Anna
Jílková Věra
Kačírková Věra
Karásková Otylie
Karhan Václav
Karkoš Václav
Kaslová Květosl.
Kaválková Vlasta
Kešner Josef
Kinclová Marcela
Kloseová Marie
Knapová Naděžda
Kobylka Václav
Kokešová Hana
Koppová Eva
Král Petr
Kubíčková Olga
Kunc Antonín
Mikutová Jitka
Lochovice
Hořovice
Lhotka
Zaječov
Neřežín
Hořovice
Komárov
Hořovice
Hořovice
Neumětely
Hostomice
Hořovice
Cerhovice
Ohrazenice
Zdice
Újezd
Hořovice
Žebrák
Skřipel
Hořovice
Hořovice
Hořovice
Hořovice
Jince
Tlustice
Žebrák
11.B
Holubová Anna
Lapáčková Milada
Lisá Jana
Lukavský Jaromír
Malý Miloslav
Maňásková Ludmila
Matoušek František
Měšťanová Ludmila
Morávková Jana
Moutelík Otto
Müllerová Jana
Mužíková Marie
Pátková Marie
Pavlisová Jana
Pergl Jiří
Pokorná Anna
Procházka Karel
Rež Stanislav
Roztočilová Jitka
Sixtová Marie
Hořovice
Hořovice
Lochovice
Bzová
Hořovice
Cerhovice
Všeradice
Hořovice
Komárov
Rejkovice
Újezd
Hořovice
Drozdov
Kublov
Hořovice
Hořovice
Cerhovice
Neumětely
Jince
524
525
526
527
528
529
530
531
532
533
534
535
536
537
538
539
540
541
542
543
544
545
1961
TU:
546
547
548
549
550
551
552
553
554
555
556
557
558
559
560
561
562
563
564
565
566
567
568
Smetanová Radomila
Smíšková Jana
Sojková Emilie
Stehlík Václav
Šebestová Adolfa
Šebková Jarmila
Šimek František
Šplíchalová Miluše
Štaffová Michaela
Štefanová Alena
Štika Jiří
Švandrlíková Dagmar
Veselý Josef
Vlček Josef
Vlčková Marie
Vrba Milan
Vrbová Jaroslava
Vydra Karel
Vyštejnová Anna
Zeman Pavel
Žalud Jiří
Tesařová Jarmila
569
570
571
572
573
574
575
576
577
578
579
580
581
582
583
Hvozdec
Zdice
Hořovice
Hředle
Hostomice
Cerhovice
Hořovice
Komárov
Zbiroh
Zdice
Kublov
Velcí
Hostomice
Tlustice
Záluží
Hořovice
Praskolesy
Osek
Neumětely
Hořovice
Hořovice
1961
TU:
584
585
586
587
588
589
590
591
592
593
594
595
596
597
598
599
600
601
602
603
604
605
606
607
608
609
610
611
612
613
11.A
Hlobil Zdeněk
Andělová Marie
Benešová Ivana
Biskupová Milada
Bůchová Jaroslava
Bulinová Blanka
Bureš Jiří
Cedivodová Ivana
Čerych Lubor
Eichinger Václav
Ernestová Marie
Fousek Pavel
Gerold Josef
Hachová Marie
Hanuš Michal
Hatinová Věnceslava
Hodrová Milena
Hofmanová Daniela
Horáková Jindra
Hrubec Antonín
Janouš František
Jirásková Anna
Jiroutová Jiřina
Kaválková Jiřina
Jince
Lochovice
Běštín
Hořovice
Jince
Hořovice
Hořovice
Hořovice
Mlečice
Komárov
Zdice
Komárov
Jince
Jince
Drozdov
Hořovice
Hořovice
M. Chlumec
Hostomice
Tlustice
Broumy
Kočvary
Zdice
171
Kettnerová Blažena
Knězů Václav
Korecká Libuše
Kořánová Marie
Kořínek Jaroslav
Kořínková Marie
Krejčová Bohumila
Křížová Jaroslava
Kultová Ivanka
Langová Helena
Lincová Ludmila
Malinská Marie
Martanová Jana
Moulisová Hana
Moutelíková Božena
Jince
Zdice
Hořovice
Osek
Hořovice
Tihava
Libomyšl
Komárov
Žebrák
Libomyšl
Hořovice
Neumětely
Hořovice
Jince
Podluhy
11.B
Čerychová Marie
Humlová Zdeňka
Moutelík Václav
Moutelíková Eva
Novák Jan
Opatrná Marie
Pelikán František
Plecitá Eva
Pravdová Jana
Prchal Karel
Rambouská Jaroslava
Rosolová Emilie
Rybáková Marie
Řechtáčková Jiřina
Sládková Ivanka
Slavíková Anna
Slepičková Jarmila
Smutný Milan
Sojková Zdenka
Soukup Jiří
Stachurová Jitka
Svejkovská Eva
Šímová Bohuslava
Špot Jaroslav
Štefanová Naděžda
Štiková Marie
Švagrová Marie
Taušová Blažena
Tengler Kamil
Tomačková Ludmila
Vacenovská Božena
Záluží
Podluhy
Hořovice
Lochovice
Broumy
Tlustice
Osek
Broumy
Jince
Zaječov
Zdice
Vižina
Hořovice
Jince
Všeradice
Zdice
Zdice
Točník
Drozdov
Čenkov
Knížkovice
Suchomasty
Točník
Osek
Osek
Praskolesy
Hořovice
Komárov
Zdice
Cerhovice
614
615
616
617
618
619
620
621
1962
TU:
622
623
624
625
626
627
628
629
630
631
632
633
634
635
636
637
638
639
640
641
642
643
644
645
646
647
1962
TU:
648
649
650
651
652
653
654
655
Vaisová Anna
Veverková Marie
Vojanec Vladimír
Zadáková Anna
Zemanová Helena
Zemanová Vlasta
Doubková Alena
Ehl Josef
656
657
658
659
660
661
662
663
664
665
666
667
668
669
670
671
672
673
674
675
676
677
678
Broumy
Újezd
Hostomice
Zdice
Žebrák
Osek
Zdice
Osek
3.A
Svoboda Josef
Červená Jana
Duhová Věra
Fejtková Milena
Fikarová Helena
Frantová Jaroslava
Fürstová Anna
Havránek Ivo
Hlaváčková Jana
Hněvkovská Anna
Chvojková Alexandra
Jelínková Ludmila
Kinclová Anna
Kinclová Marta
Kloudová Ivana
Kobylková Jana
Korejčíková Jaroslava
Koželuh Miloš
Krejzlová Marie
Křížková Helena
Kubíková Marie
Kuncová Růžena
Macourková Miloslava
Mandíková Jaroslava
Motl Stanislav
Pondělíčková Milada
Škarvanová Zdeňka
Zdice
Lochovice
Hořovice
Komárov
Jince
Točník
Lochovice
Hořovice
Žebrák
Chaloupky
Kotopeky
Hořovice
Kotopeky
Jince
Hořovice
Podluhy
Hořovice
Hořovice
Žebrák
Lochovice
Podluhy
Zdice
Lochovice
V. Chlumec
Hořovice
Stašov
1963
TU:
679
680
681
682
683
684
685
686
687
688
689
690
691
692
693
694
695
696
697
3.B
Krůta Jiří
Matějková Emilie
Menclová Zdenka
Misíková Jana
Müllerová Věra
Nová Helena
Nováková Naděžda
Pichlík Václav
Ptáček Bedřich
Drozdov
Žebrák
Chlustina
Rejkovice
Hořovice
Zbiroh
Třenice
Zdice
1963
Ptáčková Vlasta
Ridrichová Marcela
Ryšanová Milada
Sklenářová Zdeňka
Skopová Marie
Srbová Blažena
Sudík Antonín
Šimková Anna
Šindelářová Marie
Šmerhovská Jiřina
Šmídová Jaroslava
Štěpničková Jana
Štětková Zdeňka
Štochl František
Štychová Jitka
Ungrová Emilie
Ungrová Marie
Vávra Jaroslav
Vinter Václav
Vrba Ivo
Dlouhá Jaroslava
Dočkalová Eva
Dušková Alena
3. SŠ pro pracující
Kunc Mirko
Abrhám Stanislav
Bureš Stanislav
Bůžek Josef
Cintl František
Frýdl Josef
Kašpar Josef
Kokeš Miloslav
Kůrková Libuše
Mandák Rudolf
Mottl Vladimír
Nejedlý Jan
Netušil Pavel
Plecitý František
Plecitý Stanislav
Prášek Jiří
Srp Václav
Šikýř Jiří
Voříšek Václav
Vrba Jiří
3.A
TU: Holubová Anna
172
Neumětely
Chaloupky
Hořovice
Zbiroh
Radouš
Kařez
Žebrák
Cerhovice
Hořovice
Podluhy
Hořovice
Hořovice
M. Chlumec
Osek
Hořovice
Komárov
Hvozdec
Jince
Hořovice
Hořovice
Osek
Hořovice
Zdice
Hořovice
Praskolesy
Těně
Rudná
Hořovice
Podluhy
Hořovice
Hořovice
Zdice
Hostomice
Hořovice
Zdice
Osek
Hostomice
Komárov
Kvaň
Žebrák
Újezd
Kublov
698
699
700
701
702
703
704
705
706
707
708
709
710
711
712
713
714
715
716
717
718
719
720
721
722
723
724
725
726
727
728
729
730
1963
TU:
731
732
733
734
735
736
737
738
739
740
741
742
Andrlíková Ludmila
Blahoutová Vlasta
Bureš Jindřich
Círek František
Čejková Jana
Čížková Libuše
Dvořáková Božena
Hlinovská Ivana
Hora Jaroslav
Hrdličková Miloslava
Hůrková Alena
Juláková Jana
Karešová Jana
Kodet František
Kuncová Alena
Laubová Marie
Mašková Anna
Milková Daniela
Müllerová Jarmila
Naryženková Ivana
Pádivý Jaroslav
Sedláčková Jaroslava
Skalová Helena
Smetanová Marie
Strnadová Ludmila
Šilhavá Jitka
Štefanová Libuše
Štětková Jaroslava
Štromajerová Dana
Šubrtová Milada
Vaníčková Božena
Vavříková Miroslava
Zemanová Olga
743
744
745
746
747
748
749
750
751
752
753
754
755
756
757
758
759
760
761
762
Točník
Mrtník
Hořovice
Komárov
Cerhovice
Komárov
Podluhy
Hořovice
Vižina
Hořovice
Žebrák
Cerhovice
Rpety
Kublov
Tihava
Hořovice
Drozdov
Žebrák
Hořovice
Komárov
Hořovice
Komárov
Zdice
Osek
Hořovice
Zdice
Zdice
Hořovice
Zdice
Hořovice
Podluhy
Hořovice
Žebrák
1964
TU:
763
764
765
766
767
768
769
770
771
772
773
774
775
776
777
778
779
780
781
3.B
Pinta Milan
Baštová Marie
Brůčková Marie
Burešová Jana
Císařová Jana
Černá Zdeňka
Doležálková Danuše
Firýtová Jitka
Hnízdilová Jarmila
Hrachová Anna
Humlová Jarmila
Charvátová Marta
Karásková Libuše
Komárov
Malá Víska
Žebrák
Lochovice
Zaječov
Hořovice
Komárov
Březová
Hořovice
Žebrák
Hostomice
Olešná
1964
TU:
782
783
784
173
Kobylka Jan
Kubenová Jiřina
Kymlová Anna
Lisá Blažena
Melicharová Jitka
Mužík Josef
Pátek František
Sebránková Dagmar
Sekyrka Josef
Sládková Zděnka
Sojková Miloslava
Svobodová Jana
Šindelářová Jana
Šteflová Jarmila
Štiková Hana
Vavřičková Marie
Veselá Irena
Vodrážková Marie
Vrbová Hana
Zítková Helena
Hořovice
Zaječov
Lochovice
Neřežín
Libomyšl
Drozdov
Újezd
Kublov
Hořovice
Lochovice
Žebrák
Hořovice
Lochovice
Kvaň
Kublov
Cerhovice
Stašov
Zdice
Zdice
Bzová
3.
Slavíková Marie
Bartoníčková Slávka
Fikar Josef
Hochmanová Marie
Hrušková Jitka
Klánová Jana
Langová Olga
Lhotáková Jana
Malá Marie
Nesvadbová Jindřiška
Nováková Marta
Pecáková Jiřina
Pudil Antonín
Shejbal Jaroslav
Skalová Jana
Sudík Otakar
Štefanová Marie
Ungrová Květa
Vrána Miloš
Wimmerová Vlastimila
Olešná
Hořovice
Olešná
Hořovice
Neumětely
Drozdov
Osek
Praskolesy
Hořovice
Praskolesy
Hostomice
Hořovice
Hořovice
Zdice
Libomyšl
Podluhy
Hořovice
Cerhovice
Komárov
3. SŠ pro pracující
Čerychová Marie
Bayer Emanuel
Blecha Václav
Crk Alois
Příbram
Podluhy
Záluží
785
786
787
788
789
790
791
792
793
Hatina Josef
Hyťha Josef
Kašparová Irena
Lhotský Josef
Pech Bohumil
Ptáček Zdeněk
Srp Josef
Sýkora Bohumil
Šlapák Václav
1965
TU:
794
795
796
797
798
799
800
801
802
803
804
805
806
807
808
809
810
811
812
813
814
815
816
817
818
819
820
821
822
823
824
825
826
827
828
829
830
831
832
833
834
835
836
837
838
839
840
841
842
843
844
845
846
847
848
849
850
851
852
853
854
855
856
857
Drozdov
Neřežín
Podluhy
Kvaň
Hořovice
Hořovice
Hořovice
Zaječov
Kvaň
3.A
Krůta Jiří
Arnoštová Jarmila
Cipra Karel
Cvárovská Marie
Froňková Jana
Hatinová Jindřiška
Havránková Ivana
Hochmann Jiří
Huml Václav
Janeček Jan
Jelínková Věra
Josková Marie
Karasová Marie
Krňanský Antonín
Křikava Jan
Lisá Marie
Lukešová Ivanka
Mikutová Milena
Paulová Marie
Ptáček Karel
Řehtáčková Milada
Říha František
Samcová Miloslava
Soukupová Marie
Stochlová Libuše
Sváček Pavel
Sybolová Marie
Šmíd Jiří
Štefl Jiří
Štolba Josef
Valdhansová Věra
Veverka Václav
Vlachová Vlasta
Vokáčová Marie
1965
Běštín
Zaječov
Hořovice
Hořovice
Drozdov
Lochovice
Hořovice
Osek
Hořovice
Kotopeky
Komárov
Hořovice
Knížkovice
Otmiče
Drozdov
Žebrák
Cerhovice
Zdice
Hvozdec
Zdice
Hořovice
Radouš
Všeradice
Zdice
Hostomice
Všeradice
Zdice
Březová
Osek
Zaječov
Lhotka
Drozdov
1966
TU:
858
859
860
861
862
863
864
865
866
867
868
869
870
871
3.B
TU: Hatina Jiří
174
Červenková Anna
Dolejš Václav
Holečková Marie
Hrkalová Milena
Klíma Zdeněk
Kohoutková Zdeňka
Kroupa Jan
Kutíková Jana
Kvášová Olga
Matoušková Zdeňka
Moravcová Jiřina
Nová Jaroslava
Plecitá Antonie
Pokorná Helena
Procházková Jana
Růžičková Vlasta
Sailerová Hana
Strachová Zdeňka
Šmejkalová Marie
Štochlová Miroslava
Tomášková Jarmila
Vintišková Daniela
Vítek Vladimír
Vlasák Pavel
Vlčková Hana
Volšická Ludmila
Vrbová Jaroslava
Zdanovcová Libuše
Dušánek Josef
Nováková Růžena
Štochlová Helena
Hředle
Zdice
Zdice
Hořovice
V. Chlumec
Komárov
Komárov
Zdice
Komárov
Zdice
Hořovice
Hořovice
Osek
Otmiče
Osek
Drozdov
Kublov
Zdice
V. Chlumec
Hořovice
Březová
Hořovice
Cerhovice
Rpety
Cerhovice
Hořovice
Praskolesy
Hořovice
Zdice
3.A
Pinta Milan
Beneš Bohumil
Beníšková Pavla
Bůcha Ladislav
Celner Jaroslav
Endrštová Vlasta
Exnerová Jana
Frank Pavel
Hacker Otto
Holmanová Marie
Jágr Jan
Jančarová Marcela
Janoušková Jana
Jíňová Alena
Kočí Karel
Lochovice
Hořovice
Hořovice
Tlustice
Komárov
Hořovice
Tlustice
Hořovice
Kvaň
Olešná
Tmaň
Komárov
Záluží
Libomyšl
872
873
874
875
876
877
878
879
880
881
882
883
884
885
886
887
888
889
1966
TU:
890
891
892
893
894
895
896
897
898
899
900
901
902
903
904
905
906
907
908
909
910
911
912
913
914
915
916
Lisá Zdenka
Macková Marie
Mottlová Anna
Nováček Zdeněk
Palková Božena
Perlíková Jana
Prokšová Jarmila
Schovánková Jana
Šímová Marie
Šmídová Marie
Šnebergr Jiří
Štichová Božena
Truxová Helena
Vacurová Věra
Vaňurová Vlasta
Zahrádka Květoslav
Zavázal Vladimír
Žebrakovský Karel
917
918
919
920
921
922
923
Drozdov
Libomyšl
Hořovice
Hořovice
Hořovice
Olešná
Zdice
Drozdov
Malé Kyšice
Osek
Zaječov
Komárov
Hořovice
Kleštěnice
Záluží
Praha
Lochovice
Hořovice
1967
TU:
924
925
926
927
928
929
930
931
932
933
934
935
936
937
938
939
940
941
942
943
944
945
946
947
948
949
950
951
952
953
954
955
956
957
958
959
3.B
Holubová Anna
Benešová Jana
Benetková Marie
Foldová Jitka
Grubnerová Jana
Hajšmanová Eva
Hasmanová Marie
Horová Jaroslava
Hrdličková Václava
Ješutová Helena
Kadeřábková Marie
Kebrdlová Stanisl.
Kettnerová Hana
Knapová Bohumila
Kožená Hana
Křikavová Helena
Laštovičková Milena
Lukášová Marie
Merunová Jana
Milota Karel
Mužíková Dana
Neužilová Anna
Pacovská Zdenka
Pavlisová Zdenka
Pelouchová Jarmila
Plecitá Blanka
Razimová Ludmila
Rosolová Anna
V. Chlumec
Hořovice
Zdice
V. Chlumec
Třenice
Újezd
Vižina
Komárov
Hořovice
Hořovice
Hvozdec
Zdice
Hořovice
Komárov
Hořovice
Hořovice
Zdice
Lochovice
Komárov
Hořovice
Točník
Cerhovice
Zdice
Zdice
Osek
Tihava
Hořovice
1967
175
Soukupová Iva
Sudíková Božena
Šmídová Vlasta
Štefanová Blanka
Vlachová Dagmar
Vocásková Marie
Drštičková Zdeňka
Hořovice
Žebrák
Újezd
Újezd
Broumy
Komárov
Hořovice
3.A
Smékalová Iva
Albertýnová Helena
Balabánová Marie
Carvánová Marta
Cipra Jaroslav
Černochová Hana
Havlíková Marie
Hejduková Anna
Hošková Blanka
Humlová Ivana
Chmelíková Eva
Jirků Petruška
Kadlec Václav
Kadlecová Marie
Knězů Vlastimil
Kočárková Helena
Kolář Josef
Kovárna Václav
Krobová Hana
Mottlová Marie
Odehnal Miroslav
Pánková Helena
Perglerová Anna
Perglerová Jaroslava
Přibylová Marie
Randáková Věra
Silbernáglová Jiřina
Soběslavská Libuše
Srp František
Svobodová Alena
Šircová Eva
Špetová Růžena
Švejdová Blažena
Ungrová Jaroslava
Vlasáková Naděžda
Vyštejnová Jitka
Zímová Ivana
3.B
Hostomice
Lhotka
Kotopeky
Kvaň
Hořovice
Hořovice
Žebrák
Broumy
Hořovice
Hořovice
Lochovice
Stašov
Hostomice
Hořovice
Žebrák
Zdice
Komárov
Kotopeky
V. Chlumec
Beroun
Lochovice
Broumy
Cerhovice
Cerhovice
Komárov
Stašov
Libomyšl
Zaječov
Hořovice
Zdice
Žebrák
Cerhovice
Zaječov
Rpety
Knížkovice
Stašov
TU:
960
961
962
963
964
965
966
967
968
969
970
971
972
973
974
975
976
977
978
979
980
981
982
983
984
985
986
987
988
989
990
991
992
993
994
1968
TU:
995
996
997
998
999
1000
1001
1002
1003
Hrubá Jaromíra
Burešová Vlasta
Cajthamlová Jindřiška
Dalecká Jana
Endrštová Jana
Fišerová Jaroslava
Hrabáková Marcela
Humlová Jana
Jančíková Vlasta
Kačírková Jana
Káchová Jaroslava
Korecká Vlasta
Krbcová Vlasta
Kubíková Jaroslava
Laštovičková Jindra
Lidrychová Iva
Moutelíková Eva
Novák Jiří
Nováková Libuše
Patková Vladislava
Rabasová Milena
Rambouská Marcela
Reklová Jindra
Romová Bohumila
Rozkotová Libuše
Růžičková Eva
Sekyrová Hana
Soukupová Helena
Sůvová Květoslava
Svobodová Anna
Šilhavá Jaroslava
Školová Miloslava
Štefanová Marie
Štychová Jaroslava
Vepřek Jiří
Ženíšková Hana
1004
1005
1006
1007
1008
1009
1010
1011
1012
1013
1014
1015
1016
1017
1018
1019
1020
Praskolesy
Komárov
Hostomice
Běštín
Drozdov
Knížkovice
Olešná
Osovec
Neumětely
Všeradice
Zdice
Hostomice
Tihava
Komárov
Praskolesy
Komárov
Komárov
Tlustice
Zdice
Komárov
Malá Víska
Komárov
Olešná
V. Chlumec
Zdice
Hostomice
Hostomice
Drozdov
Komárov
Králův Dvůr
Hořovice
Záluží
Kvaň
Hořovice
Zdice
1968
TU:
1021
1022
1023
1024
1025
1026
1027
1028
1029
1030
1031
1032
1033
1034
1035
1036
1037
1038
1039
1040
1041
1042
1043
1044
1045
3.A
Krůta Jiří
Aliger Pavel
Hartmanová Květa
Havrlík Ferdinand
Hrubá Anna
Hříbalová Iva
Huml Vladimír
Charvátová Jiřina
Karmazín Pavel
Klimtová Jiřina
Komárov
Kublov
Lhotka
Hořovice
Broumy
Záluží
Hostomice
Neumětely
Vižina
1968
Kluiber Karel
Košťálková Anděla
Kotasová Jiřina
Kožíšek Pavel
Lener Jiří
Lisý Jan
Lukavský Pavel
Macourek Petr
Petrovová Hana
Přidal Lubomír
Slavík Jiří
Šnajdr Ladislav
Štefanová Jana
Topinková Marie
Ulman Josef
Vintr Karel
Zadáková Věra
3.B
Hatina Jiří
Čiháková Marcela
Dvořáková Anděla
Hlaváčková Marie
Horáková Eva
Hytychová Alena
Chmela Otakar
Jarenová Ivanka
Jungmanová Vlasta
Kadlec Pavel
Klánová Ivanka
Korejčíková Jaroslava
Králová Hana
Kubištová Zdeňka
Lahoda Zdeněk
Nejedlá Miroslava
Pecáková Marie
Procházková Helena
Přibylová Miroslava
Rejzek František
Sládková Jaroslava
Svobodová Marcela
Ševčíková Zdenka
Škvárová Blanka
Zapach Jan
Zímová Zdeňka
3.C
TU: Rydrychová Marie
176
Neumětely
Záluží
Žebrák
Hořovice
Všeradice
Hostomice
Hořovice
Zdice
Kublov
Hořovice
Všeradice
Žebrák
Praskolesy
Štěnovice
Komárov
Praskolesy
Hořovice
Hořovice
Hořovice
Hořovice
Tlustice
Hořovice
Komárov
Hořovice
Otmiče
Zaječov
Neumětely
Hořovice
Podluhy
Zdice
Hořovice
Hořovice
Hostomice
Komárov
Hořovice
Drozdov
Žebrák
Hořovice
Hořovice
Praskolesy
Cerhovice
Kublov
1046 Balgová-Bartoníčková
Zdeňka
1047 Cibulková Eva
1048 Fikarová Helena
1049 Houbová Blanka
1050 Jahelková Marie
1051 Jíchová Věra
1052 Jonáková Marie
1053 Klimtová Marie
1054 Kolářová Hana
1055 Kratochvílová Jiřina
1056 Křepelková Eva
1057 Srpová Anna
1058 Šíchová Hana
1059 Šmídová Vilma
1060 Šottová Jaroslava
1061 Trnková Vlasta
1062 Varvařovská Nataša
1063 Vrbová Danuše
1969
TU:
1064
1065
1066
1067
1068
1069
1070
1071
1072
1073
1074
1075
1076
1077
1078
1079
1080
1081
1082
1083
1084
1969
1087
1088
1089
1090
1091
1092
1093
1094
1095
1096
1097
1098
1099
1100
1101
1102
1103
1104
1105
1106
1107
Olešná
Drozdov
Podluhy
Lochovice
Drahlovice
Zaječov
Osek
Podbrdy
Hořovice
M. Chlumec
Hořovice
Zaječov
Kvaň
Újezd
Drozdov
Cerhovice
Zdice
Zdice
3.A
Hatina Jiří
Abrahámová Marie
Benáková Magda
Berger Petr
Bílá Marie
Čížek Vladimír
Dirnhoferová Milada
Dlouhý Petr
Ernestová Božena
Hašková Marie
Herink Josef
Horová Iva
Hůrková Jaroslava
Chaloupková Perla
Chodora Josef
Jirásková Hana
Juláková Libuše
Kadeřábek Josef
Kovařík Jan
Mračková Věra
Sutrová Jana
Šebková Věra
Podluhy
Hořovice
Hořovice
Žebrák
Kublov
Komárov
Podluhy
Hořovice
Hořovice
Komárov
Hořovice
Žebrák
Hořovice
Hostomice
Broumy
Cerhovice
Hostomice
Hostomice
Osek
Osek
Neumětely
1969
Hořovice
Zdice
1970
TU:
1108
1109
1110
1111
1112
1113
1114
1115
1116
1117
1118
1119
1120
1121
1122
1123
1124
1125
1126
1127
1128
3.B
TU: Lubyneckyj Myron
1085 Linhart Petr
1086 Macháčková Anna
Mužíková Ivana
Nováková Irena
Petrboková Eva
Potužníková Vlasta
Sedláček Jaromír
Shejbal Bořivoj
Sinkulová Věra
Slanařová Jarmila
Smolík Petr
Šmíd Josef
Šmídová Věra
Vimer Zdeněk
Vimmer Zdeněk
Vlachová Marie
Vlček Jan
Vonásek Zdeněk
Vonderka Jiří
Voráček Antonín
Závorová Hana
Zíma Jiří
Zímová Anna
3.C
Holubová Anna
Fabiánová Jaroslava
Frýdlová Ivana
Chudáčková Slavomila
Jiřičková Jarmila
Judová Jitka
Kotoučová Helena
Kratochvílová Věra
Krbečková Běla
Krubnerová Alena
Nebeská Olga
Palková Jiřina
Pánková Jarmila
Sekyrková Irena
Slavíková Ivana
Spalová Daniela
Srpová Miloslava
Šafářová Květoslava
Štefanová Věra
Štochlová Ivanka
Zadáková Olga
Gerold Petr
3.A
TU: Hrubá Jaromíra
177
Hořovice
Zdice
Komárov
Hvozdec
Lochovice
Hořovice
Hořovice
Osovec
Hořovice
Záluží
Podluhy
Tlustice
Lochovice
Broumy
Hořovice
Hořovice
Komárov
Zdice
Bzová
Kublov
Stašov
Záluží
Hořovice
Bezdědice
Komárov
Zdice
Hořovice
Bavoryně
Hořovice
Lochovice
Žebrák
Drozdov
Cerhovice
Hořovice
Hořovice
Hořovice
Žebrák
Hořovice
Osek
Chaloupky
Hořovice
Komárov
1129
1130
1131
1132
1133
1134
1135
1136
1137
1138
1139
1140
1141
1142
1143
1144
1145
1146
1147
1148
1149
1150
Dlouhá Jarmila
Glaserová Věra
Heldová Věra
Holman Josef
Ježek Oldřich
Jonák Václav
Junková Ivana
Kadlec Vratislav
Krubnerová Ivana
Merhaut Josef
Olivová Marie
Ortman Jaroslav
Panuška Ladislav
Pavlíček Josef
Polák Jaroslav
Rýpar Augustin
Schröpfer Jaroslav
Špadrnová Marie
Špotová Jana
Špott Václav
Šůra František
Ulman Jan
Hostomice
Hořovice
Příbram
Cerhovice
Hořovice
Příbram
Žebrák
Hořovice
Libomyšl
Komárov
Jince
Hořovice
Chodouň
Hořovice
Jince
Příbram
Hořovice
Příbram
Kublov
Třenice
Hostomice
Komárov
1971
TU:
1172
1173
1174
1175
1176
1177
1178
1179
1180
1181
1182
1183
1184
1185
1186
1187
1188
1189
1971
1970
3.B
TU: Slavíková Marie
1151 Bártová Eva
1152 Cimbalošová-Náglová
Jaroslava
1153 Čížková Ivana
1154 Hrdličková Hana
1155 Hůrková Hana
1156 Chýšková Milena
1157 Kábrtová Eva
1158 Kebrlová Stanisl.
1159 Kolářová Helena
1160 Kurcová Jitka
1161 Matysová Anna
1162 Nebesářová Pavla
1163 Pacovská Vlasta
1164 Ruprechtová Jana
1165 Spálenková Blanka
1166 Sybolová Jana
1167 Šlosar Luděk
1168 Šrédlová Jaroslava
1169 Štolbová Marie
1170 Vyštejn František
1171 Záhrobská Jaroslava
TU:
1190
1191
1192
1193
1194
1195
1196
1197
1198
1199
1200
1201
1202
1203
1204
1205
1206
1207
1208
1209
1210
1211
Hořovice
Příbram
Zaječov
Cerhovice
Záluží
Příbram
Příbram
Neřežín
Hořovice
Beroun
Drahlín
Příbram
Kublov
Hostomice
Drozdov
Hostomice
Hořovice
Kařez
Zaječov
Lochovice
Drozdov
1973
178
3.A
Pinta Milan
Abrhám Josef
Balejová Hana
Bartman Vladislav
Heppner Václav
Hrdličková Milena
Jílek Josef
Kazda Ladislav
Klička Miroslav
Macek Alois
Nesnídal Josef
Nový Josef
Pavlis František
Plecitý Jiří
Slaboch Tomáš
Vlach Jaroslav
Záluská Marie
Zikán Miloslav
Zímová Marie
Podluhy
Čenkov
Hořovice
Hořovice
Žebrák
Hořovice
Hořovice
Hořovice
Hořovice
Felbabka
Hořovice
Žebrák
Osek
Hořovice
Komárov
Ohrazenice
Tlustice
Žebrák
3.B
Rydrychová Marie
Babáčková Alena
Cabadajová Ivana
Froňková Daniela
Hlaváčková Marie
Jarenová Marie
Klánová Milada
Kolaříková Pavlína
Kovaříková Eva
Květinská Jaroslava
Makovičková Jitka
Matějková Milena
Mikulášková Božena
Ondříčková Stanislava
Pelikánová Naděžda
Srpová Jaroslava
Sýkorová Hana
Šilhavá Ludmila
Štěpánková Jitka
Taušová Radmila
Tučková Miroslava
Vyštejnová Anna
Dušková Vlasta
4.A
Čenkov
Čenkov
Hořovice
Hořovice
Hořovice
Hořovice
Zbiroh
Hostomice
Jince
Jince
Křešín
Cerhovice
Žebrák
Hořovice
Hořovice
Broumy
Hořovice
Komárov
Újezd
Cerhovice
Hořovice
Jince
TU:
1212
1213
1214
1215
1216
1217
1218
1219
1220
1221
1222
1223
1224
1225
1226
1227
1228
1229
1230
1231
1973
TU:
1232
1233
1234
1235
1236
1237
1238
1239
1240
1241
1242
1243
1244
1245
1246
1247
1248
1249
1250
1251
1252
1253
1254
1255
Švejdová Ivana
Anděl Jiří
Benešová Ludmila
Bukovský Jaromír
Čáp Jaroslav
Hůrková Jana
Janovský Antonín
Jedlička Drahoslav
Jirásková Miroslava
Kučera Milan
Nováková Jiřina
Palková Marie
Paříková Miroslava
Plecitý Josef
Pluhařová Stanislava
Přibyl Josef
Řešátko Jiří
Slavík Jan
Štěpán Pavel
Vyhnal Jaroslav
Žalud Vladimír
1256 Voříšková Hana
1257 Ženíšková Irena
1258 Dygrín Jiří
Cerhovice
Hostomice
Jince
Zdice
Žebrák
Hořovice
Jince
Kublov
Broumy
Hostomice
Újezd
Komárov
Osov
Jince
Hořovice
Hořovice
Hořovice
Hořovice
Hořovice
Hořovice
1974
TU:
1259
1260
1261
1262
1263
1264
1265
1266
1267
1268
1269
1270
1271
1272
1273
1274
1275
1276
1277
1278
1279
1280
1281
1282
4.B
Hatina Jiří
Blízková Jana
Březinová Miroslava
Carvánová Milena
Dvořák Josef
Gallová Zdeňka
Glaserová Svatava
Hrubá Milada
Jonák Zdeněk
Kaucký Vladimír
Kettnerová Milada
Klímová Ludmila
Kráčmerová Marie
Kratochvílová Jana
Melicharová Irena
Nesnídalová Helena
Nováková Eva
Pliml Vladimír
Poláková Hana
Pužmanová Jitka
Rutová Miroslava
Rybák Milan
Spurná Květa
Šmejkalová Marie
Veselá Bohumila
Hořovice
Žebrák
Žebrák
Zdice
Hořovice
Hořovice
Hořovice
Komárov
Jince
Hořovice
Příbram
Hořovice
Hostomice
Libomyšl
Felbabka
Lochovice
Drozdov
Lochovice
Jince
Hořovice
Olešná
Kublov
Radouš
Radouš
1974
TU:
1283
1284
1285
1286
1287
1288
1289
1290
1291
1292
1293
1294
1295
1296
179
Osov
Hořovice
Hořovice
4.A
Vrba Milan
Andělová Jana
Běhoun Miroslav
Benák Jan
Benáková Marie
Čermáková Jana
Červenková Hana
Hanzelín Miroslav
Heger Miroslav
Hnízdil Antonín
Chocová Marie
Jirásek Jiří
Menclová Miroslava
Pytlík Milan
Roušal Miroslav
Selmbacher Milan
Sobotka Petr
Soukup Miloslav
Šmejkalová Helena
Štěpnička Alexandr
Švábenický Jan
Vávra Josef
Vlach Zbyněk
Vyštejnová Jana
Zýka Jiří
Felbabka
Jince
Hořovice
Jince
Jince
Hořovice
Hořovice
Hořovice
Jince
Kublov
Broumy
Bzová
Bavoryně
Sedlec
Lochovice
Žebrák
Trh.Dušníky
Lážovice
Osek
Hořovice
Osov
Komárov
Hořovice
Kublov
4.B
Slavíková Marie
Čermáková Jiřina
Dvořáková Ilona
Frajtágová-Groszová
Jana
Fryčová Taťána
Hlavačka Milan
Hovězáková Ludmila
Jeřábková Eva
Kacovská Marie
Kalabzová Jana
Kašparová Marie
Klán Aleš
Količ Vojtěch
Králová Naděžda
Merunová Jarmila
Hořovice
Hořovice
Lochovice
Skřipel
Felbabka
Hořovice
Újezd
Radouš
Hořovice
Podluhy
Neumětely
Cerhovice
Podluhy
Zbiroh
1297
1298
1299
1300
1301
1302
1303
1304
1305
1306
1307
1308
1309
1310
1311
1312
1313
1314
1315
1975
TU:
1316
1317
1318
1319
1320
1321
1322
1323
1324
1325
1326
1327
1328
1329
1330
1331
1332
1333
1334
1335
1336
1337
1338
1339
1340
1341
Nebeská Zdeňka
Nováková Věra
Pavlis Milan
Plecitá Václava
Přibylová Věra
Risselová Alena
Soukupová Marie
Stránská Jaroslava
Šlosarová Helena
Šmídová Alena
Šmídová Dana
Štuksová Iva
Tětková Libuše
Turčanová Zlata
Vainerová Jaroslava
Veselá Alena
Vlach Jaromír
Voříšková Václava
Zajíčková Helena
1342
1343
1344
1345
1346
1347
1348
Žebrák
Jivina
Hořovice
Osek
Radouš
Hořovice
Hostomice
Hořovice
Hořovice
Hořovice
Hořovice
Stašov
Hořovice
Hořovice
Jince
Podluhy
Praskolesy
Mrtník
Hořovice
1975
TU:
1349
1350
1351
1352
1353
1354
1355
1356
1357
1358
1359
1360
1361
1362
1363
1364
1365
1366
1367
1368
1369
1370
1371
1372
4.A
Francová Helena
Abrahámová Zdeňka
Bláha Miroslav
Hasman Karel
Hrkal Jiří
Hrubá Eliška
Hudec Jiří
Jedlička Otto
Jirásek Josef
Kadlec Pavel
Kolářová Věra
Kubíček Pavel
Kunc Miloslav
Kusá Eva
Laxová Věra
Mandíková Stanislava
Pelán Miloš
Přibyl Miloš
Samec Zdeněk
Schneiderová Jana
Smetanová Marie
Spal Antonín
Srpová Alena
Šebek Jiří
Šleprová Jana
Štochlová Bohumila
Tomášová Helena
Chaloupky
Broumy
Hořovice
Hořovice
Hořovice
Hořovice
Hořovice
Kublov
Komárov
Hořovice
Jince
Hořovice
Hořovice
Hořovice
Lochovice
Olešná
Hostomice
Hořovice
Libomyšl
Hořovice
Hořovice
Hořovice
Neumětely
Kublov
Komárov
Lochovice
1976
TU:
1373
1374
1375
1376
1377
1378
1379
1380
1381
Ungrová Blanka
Valečková Jitka
Vít Milan
Vlček Jan
Zemanová Hana
Zikánová Hana
Zímová Hana
4.B
Pinta Milan
Adamisová Věra
Čabounová Jiřina
Hněvkovská Miroslava
Hrabáková Jarmila
Hrubá Eva
Humlová Eva
Charvátová Marie
Ignatidisová Jitka
Jeřábková Hedvika
Kettnerová Irena
Košťálková Jaroslava
Matějková Václava
Partišová Romana
Průšová Olga
Růžičková Alena
Sanická Hana
Staňková Jaromíra
Šefčíková Blanka
Šmejkalová Milada
Šnajdrová Jaroslava
Špatenková Věra
Špráchalová Svatava
Štefanová Jaroslava
Vyštejnová Květa
Lochovice
Bezdědice
Žebrák
V. Chlumec
Žebrák
Hořovice
Hostomice
Hořovice
Hořovice
Hořovice
Kleštěnice
Třenice
Lochovice
Jince
Hostomice
V. Chlumec
Broumy
Hořovice
Hořovice
Hořovice
Felbabka
Jince
Čenkov
Neumětely
4.A
Hinke Miroslav
Arnošt Petr
Fleischmannová Jana
Gallová Jaroslava
Hlavačka Josef
Horáková Alena
Jícha Roman
Jíchová Vlasta
Karásek Miroslav
Kebrdlová-Vyhnalová
Věra
1382 Kočová Alena
180
Kvaň
Žebrák
Hořovice
Hořovice
Hořovice
Tlustice
Kublov
Felbabka
Hořovice
Hořovice
Felbabka
M. Chlumec
Zaječov
Újezd
Komárov
Hořovice
Hořovice
1383
1384
1385
1386
1387
1388
1389
1390
1391
1392
1393
1394
1395
1396
1397
1398
1399
1976
TU:
1400
1401
1402
1403
1404
1405
1406
1407
1408
1409
1410
1411
1412
1413
1414
1415
1416
1417
1418
1419
1420
1421
1422
1423
1424
1977
Lavičková Věra
Millerová Jana
Müllerová Eva
Pavlík Bohuslav
Pech Jiří
Podlaha Václav
Rathouský Jaroslav
Růžička Václav
Slavík Štěpán
Sojka Vladimír
Svobodová Irena
Šoberová Alena
Šos Pavel
Tichý Vladimír
Vávra Ivan
Vodičková Blanka
Vožeh Jaroslav
1425
1426
1427
1428
1429
1430
1431
1432
1433
1434
1435
1436
1437
1438
1439
1440
1441
1442
1443
1444
1445
1446
1447
1448
1449
1450
1451
1452
1453
1454
1455
1456
Hostomice
Cerhovice
Lochovice
Hořovice
Komárov
Zdice
Komárov
Zdice
Hořovice
Újezd
Hostomice
Hořovice
Hostomice
Jince
Osov
Praskolesy
Zdice
4.B
Hatina Jiří
Blacká Ivana
Blízková Marie
Boučková Olga
Břehová Marie
Buriánová Irena
Dohnalová Marcela
Doničová Dagmar
Ernest Josef
Formánková Ivana
Hormandlová Dagmar
Hrabětová Olga
Humlová Miloslava
Humlová Zdeňka
Ječmen Luboš
Kratochvílová Kateřina
Lhotáková Anna
Moulisová Hana
Müllerová Lenka
Sládková Ivana
Smetanová Marie
Srpová Eva
Šimáčková Marie
Vokáčová Eva
Vokurková Vlastimila
Wimmerová Eliška
Zaječov
Hořovice
Nesvačily
Kotopeky
Zbiroh
Hořovice
Osek
Hořovice
Hořovice
Hořovice
Broumy
Olešná
Chaloupky
Čenkov
Hořovice
Lochovice
Komárov
Hořovice
Žebrák
Chaloupky
Kvaň
Jince
Bzová
Hořovice
Komárov
1977
TU:
1457
1458
1459
1460
1461
1462
1463
1464
1465
1466
1467
1468
4.A
TU: Svoboda Josef
181
Dvořáková Ludvika
Fajfrová Blanka
Filipová Hana
Formánková Hana
Grepiniaková Alena
Havránková Dana
Hovězáková Miroslava
Huml Jiří
Jaňourová Jitka
Kadlec Jiří
Kaslová Alena
Kerhartová Marina
Klička Luboš
Krajdlová Marcela
Kubricht Jaroslav
Ledrerová Drahomíra
Matějček Vojtěch
Mužík Karel
Nezbedová Marie
Palivec Emil
Pangerl Karel
Plecitá Marie
Řežábková Jana
Švamberk Richard
Vacek Martin
Vítek František
Vlček Jiří
Vodička Bohuslav
Vokurková Marie
Vrbová Hana
Ženíšková Lenka
Bělohlávek Stanislav
Hořovice
Hořovice
Hořovice
Hořovice
Zaječov
Hořovice
Hořovice
Hředle
Praskolesy
Žebrák
Hořovice
Hořovice
Hořovice
Zaječov
Neumětely
Zaječov
Hostomice
Hořovice
Hořovice
Hořovice
Hořovice
Hořovice
Tlustice
Olešná
Zdice
Osek
Hořovice
Hořovice
Hořovice
Hořovice
Hořovice
Hořovice
4.B
Plecitá Blanka
Beníšková Jaroslava
Ciprová Drahomíra
Dlouhá Eva
Dubecká Jana
Hodková Alena
Hornová-Krejčová
Jaroslava
Kudlová Ludmila
Merhautová Eva
Nováková Hana
Opatrná Jarmila
Polák Petr
Pommová Ladislava
Hořovice
Chodouň
Rpety
Lochovice
Cerhovice
Žebrák
Újezd
Chlustina
Kvaň
Jivina
Hořovice
Hořovice
1469
1470
1471
1472
1473
1474
1475
1476
1477
1478
1479
1978
TU:
1480
1481
1482
1483
1484
1485
1486
1487
1488
1489
1490
1491
1492
1493
1494
1495
1496
1497
1498
1499
1500
1501
1502
1503
1504
1505
1506
1507
1508
1509
1510
1511
1512
Prášková Blanka
Renza Jan
Sedláčková Jitka
Sekyrková Zdeňka
Staňková Marie
Šírková Olga
Šmerhovská Ladislava
Špetlíková Anna
Vajnerová Iva
Valášková Marie
Vítková Eva
Komárov
Jince
Lochovice
Hořovice
Broumy
Jince
Hořovice
Hředle
Podbrdy
Drozdov
Hořovice
1978
TU:
1513
1514
1515
1516
1517
1518
1519
1520
1521
1522
1523
1524
1525
1526
1527
1528
1529
1530
1531
1532
1533
1534
1535
4.A
Vrba Milan
Bajtová Jaroslava
Ciprová Alena
David Ivan
Dočekal Pavel
Fraitágová Marie
Hnízdilová Věra
Holotina Miroslav
Hošková Irena
Hrabák Jiří
Huml Oto
Humlová Hana
Jelenová Květoslava
Kačírková Jana
Kadlec Stanislav
Kalinová Libuše
Karhanová Irena
Kotvová Věra
Křivánek Jaroslav
Kůtová Ivana
Ledrerová Radmila
Ludvík Václav
Nováková Miloslava
Páv Zdeněk
Plecitá Dana
Procházková Miroslava
Přibyl Karel
Spousta Jiří
Šimáčková Olga
Štromajer Zdeněk
Turek Miloslav
Vlčková Marie
Vojíř Václav
Vokurka Jiří
Hořovice
Chodouň
Hořovice
Beroun
Neřežín
Jince
Hořovice
Březová
Hořovice
Cheznovice
Podluhy
Chaloupky
Osek
Žebrák
Žebrák
Kvaň
Kvaň
Hvozdec
Libomyšl
Kvaň
Hořovice
Komárov
Neumětely
Osek
Lochovice
Hořovice
Cerhovice
Čenkov
Cerhovice
Lochovice
Hořovice
Hořovice
Hořovice
1979
TU:
1536
1537
1538
1539
1540
1541
1542
1543
1544
1545
1546
1547
1548
1549
1550
1551
1552
1553
1554
182
4.B
Slavíková Marie
Ciprová Jindra
Císařová Dagmar
Čajová Dagmar
Červenková Alena
Frajerová Hana
Jedličková Lenka
Kočová Marcela
Krátkoruká Věra
Kratochvílová Jana
Krýlová Marie
Mottlová Helena
Procházková Vanda
Růta Tomáš
Sixtová Jitka
Studničková Hana
Stýblová Štěpánka
Svobodová Stanislava
Švestková Miroslava
Ťažká-Hájková Jarmila
Viltová Zdeňka
Volenová Dana
Voříšková Alena
Dostálová Jana
Hořovice
Neumětely
Popovice
Praskolesy
V. Chlumec
Jince
Žebrák
Hořovice
Hořovice
Hořovice
Hořovice
Hostomice
Beroun
Křešín
Stašov
Hořovice
Hořovice
Chlustina
Jince
Komárov
Broumy
Otmiče
Hořovice
4.A
Pinta Milan
Altman Rudolf
Auterský Jiří
Bauman Jiří
Čížek Karel
Grunt Jiří
Hladký Josef
Jungmanová Zdeňka
Kleknerová Lenka
Kočí Jiří
Kopp Jan
Kremser Ladislav
Kůtová Alena
Květoň Miroslav
Martínková Vladimíra
Netrh Milan
Pavlis Zdeněk
Peterková Danuše
Samec Jiří
Sekyrka Ladislav
Cerhovice
Hořovice
Křižatky
Zdice
Hořovice
Levín
Zdice
Hořovice
Beroun
Olešná
Zdice
Hořovice
Trubín
Točník
Újezd
Hořovice
Zdice
Hořovice
Podluhy
1555
1556
1557
1558
1559
1560
1561
1562
1563
1564
1565
1566
1567
1568
1979
TU:
1569
1570
1571
1572
1573
1574
1575
1576
1577
1578
1579
1580
1581
1582
1583
1584
1585
1586
1587
1588
1589
1590
1591
1592
1593
1594
1595
1596
1597
Smetanová Eva
Srp Jiří
Svoboda Jiří
Svoboda Pavel
Šlapák Petr
Špička Jiří
Štefanová Věra
Švec Alexandr
Švédová Beatrice
Tůmová Eva
Turková Věra
Večeřa Jan
Vlčková Zdeňka
Žofka Petr
1598
1599
1600
1601
Hořovice
Hořovice
Olešná
Beroun
Žebrák
Žebrák
Záluží
Beroun
Beroun
Hořovice
Hořovice
Beroun
Komárov
Hořovice
1980
TU:
1602
1603
1604
1605
1606
1607
1608
1609
1610
1611
1612
1613
1614
1615
1616
1617
1618
1619
1620
1621
1622
1623
1624
1625
1626
1627
1628
1629
1630
1631
1632
1633
1634
1635
1636
4.B
Francová Helena
Baštová Jana
Biskupová Drahomíra
Ciprianová Miluše
Froňková Ivona
Frühaufová Zdeňka
Hanzlíková Danuše
Hermanová Kateřina
Horáková Olga
Jelenová Jiřina
Junková Irena
Klimtová Naděžda
Krautová Jindřiška
Kudlová Anna
Kusá Dana
Kutík Vítězslav
Litera Karel
Machová-Abrahámová
Eva
Malá Irena
Mikovcová-Kadeřáb.
Hana
Nováková Ivana
Nováková Jana
Prokůpková Iveta
Přecechtělová Hana
Ratajová Jaroslava
Sixta Jiří
Svobodová Věra
Šturáková Zuzana
Vacková Ivana
Veselá Ivana
Hořovice
Hostomice
Skřipel
Hořovice
Hořovice
Suchomasty
Hořovice
Hostomice
Chaloupky
Beroun
Podbrdy
Hořovice
Újezd
Zdice
Hořovice
Beroun
Podluhy
Tlustice
Beroun
Tetín
Zdice
Bykoš
Kleštěnice
Lochovice
Otročiněves
Libomyšl
Beroun
Neumětely
Příbram
1980
TU:
1637
1638
1639
183
Vyštejnová Eliška
Vyštejnová Jana
Zíka Vladimír
Čochnářová Ludmila
Hořovice
Hořovice
Hýskov
Beroun
4.A
Hinke Miroslav
Blín Zdeněk
Cahlíková Erika
Červená Iveta
Červenková Jitka
Čížek Luboš
Holánová Eva
Hrabák Zbyněk
Jonák Jaroslav
Kadeřábková Jitka
Kaucká Hana
Kellnerová Drahomíra
Kodet Jiří
Kratochvíl Karel
Krejčíková Marie
Kunc Evžen
Lapáčková Vladimíra
Marek Jiří
Mottlová Jaroslava
Nájemníková Miroslava
Nejedlá Hana
Nezbedová Ivana
Polák Jan
Sinkulová Světlana
Slámová Lenka
Slavík Jaromír
Šmerhovský Zdeněk
Špatenka František
Tůma Jiří
Turek Jiří
Ulrych Richard
Ungr Hynek
Vilhelm Roman
Vydrová Zdeňka
Vyštejnová Ivana
Žáček Miroslav
Beroun
Otročiněves
Tlustice
Králův Dvůr
Kublov
Hořovice
Zdice
Hořovice
Jince
Jince
Komárov
Hudlice
Komárov
Jince
Bzová
Hořovice
Zaječov
Hořovice
Všeradice
Zdice
Hořovice
Točník
Hořovice
Beroun
Hořovice
Hořovice
Hořovice
Beroun
Komárov
Lochovice
Hořovice
Králův Dvůr
Komárov
Hořovice
Hořovice
4.B
Slavíková Marie
Anýžová Vlasta
Beldová Hana
Biskupová Lenka
Strašice
Podluhy
Radouš
1640
1641
1642
1643
1644
1645
1646
1647
1648
1649
1650
1651
1652
1653
1654
1655
1656
1657
1658
1659
1660
1661
1662
1663
1664
1665
1666
1667
1668
1669
1981
TU:
1670
1671
1672
1673
1674
1675
1676
1677
1678
1679
1680
1681
1682
1683
1684
Čermáková Miroslava
Frantová-Opatrná Alena
Hrubcová Ivana
Ješátková Daniela
Jungmannová Hana
Kamenská Taťána
Kasíková Ivana
Křivanec Václav
Kubíček Petr
Lepičová Hana
Magyárová Zuzana
Matějková Ludmila
Nováková Jitka
Novotná Jaroslava
Patera František
Pokorný Jan
Procházka Vladimír
Procházková Dana
Racková Ivana
Rott Rostislav
Ségl Petr
Svobodová Zdeňka
Šedivá-Šintáková Lenka
Šindlerová Helena
Šlosarová Irena
Špotová Alena
Štochl Karel
Štochlová Alena
Veverka Jiří
Vostrý Miloš
1685
1686
1687
1688
1689
1690
1691
1692
1693
1694
1695
1696
1697
1698
1699
1700
Žebrák
Jivina
Hostomice
Zbiroh
Zdice
Jince
Zaječov
Beroun
Jince
Praskolesy
Hořovice
Kublov
Rpety
Lochovice
Cerhovice
Drozdov
Osek
Hořovice
Hořovice
Běštín
Hořovice
Hořovice
Zdice
Žebrák
Hořovice
Kublov
Hořovice
Hořovice
Hořovice
Tlustice
1981
TU:
1701
1702
1703
1704
1705
1706
1707
1708
1709
1710
1711
1712
1713
1714
1715
1716
1717
4.A
Svoboda Josef
Aulová Miroslava
Bělohlávková Jana
Brotánková Eva
Čapková Romana
Čermáková Anna
Ernest Pavel
Gerold Petr
Handl Zbyněk
Hošek Jan
Chvojková Jarmila
Jíchová Jana
Knotková Jitka
Komínek Stanislav
Korejčíková Hana
Křesadlová Lada
Třenice
Záluží
Tlustice
Chodouň
Zdice
Hořovice
Komárov
Lochovice
Hořovice
Cerhovice
Kvaň
Zdice
Osek
Podluhy
Cerhovice
1718
1719
1720
1721
1722
1723
1724
1725
1726
1727
184
Nejedlý Jaroslav
Nový Oto
Petrusová Alena
Prošková Věra
Přecechtělová Irena
Růžička Josef
Sedláčková Alena
Sekyrková Hana
Sládková Blažena
Staněk Jiří
Špott Jiří
Štěpničková Zdeňka
Švábová Jitka
Švamberková Alena
Zikmundová Eva
Zimová Dana
Hořovice
Hudlice
Hořovice
Hudlice
Kleštěnice
Zdice
V. Chlumec
Podluhy
Hořovice
Beroun
Cerhovice
Komárov
Újezd
Zaječov
Komárov
Hořovice
4.B
Plecitá Blanka
Bartíková Libuše
Beránková Eva
Blacká Jaroslava
Čiháková Stanislava
Drábková-Broumská
Zdeňka
Hůla Petr
Jarošová Blanka
Kaňková Jiřina
Kaufman Milan
Keslová Alena
Klozíková Alena
Koryntová Ivana
Kořán Václav
Krejčíková Danuše
Krobová Ivana
Loukotová Ludmila
Lůžková-Hegerová
Michaela
Palek Milan
Sládková Danuše
Soukupová Hana
Svobodová Eva
Šturáková Lenka
Tocauerová Dagmar
Vacková Olga
Vildová Marie
Vlčková Zdeňka
Vrňatová Iva
Beroun
Hořovice
Hředle
Kvaň
Praskolesy
Počaply
Zdice
Beroun
Hořovice
Beroun
Hostomice
Hořovice
Malá Víska
Hudlice
Hořovice
Hořovice
Hořovice
Cerhovice
Chodouň
Strašice
Karlova Huť
Beroun
Hořovice
Komárov
Jivina
Drozdov
Plzeň
1728 Vydrová Drahomíra
1729 Zítková Marie
1730 Zizler Jiří
1982
TU:
1731
1732
1733
1734
1735
1736
1737
1738
1739
1740
1741
1742
1743
1744
1745
1746
1747
1748
1749
1750
1751
1752
1753
1754
1982
TU:
1755
1756
1757
1758
1759
1760
1761
1762
1763
1764
1765
1766
1767
1768
1769
1770
1771
1772
1773
1774
1775
1776
1777
1778
1779
1780
1781
1782
1783
1784
1785
1786
1787
1788
1789
Hudlice
Zdice
Drahlovice
4.A
Vrba Milan
Abrahámová Irena
Anýžová Hana
Červená Milena
Drozdová-Moutelíková
Blanka
Frýdlová Milada
Jelenová Jaroslava
Jetel Roman
Knopová Marie
Kubalcová Jaroslava
Kunc Jaromír
Kuška Luděk
Laštovička Zdeněk
Mašek Josef
Páv Miloš
Povolný Jiří
Rocheltová Denisa
Sloup Jan
Šenková Věra
Štajnerová Františka
Štáralová Jana
Vávra Petr
Vavřičková Jaroslava
Wimerová Jana
Zachová Hana
Komárov
Zaječov
Zdice
Hořovice
Běštín
Cerhovice
Žebrák
Vižina
Třenice
Bzová
Tlustice
Hořovice
Březová
Hořovice
Hořovice
Hořovice
Hořovice
Komárov
Praskolesy
Podbrdy
Komárov
Hořovice
Hořovice
Lochovice
1983
TU:
1790
1791
1792
1793
1794
1795
1796
1797
1798
1799
1800
1801
1802
1803
1804
1805
1806
1807
1808
1809
1810
1811
1812
1813
4.B
Hatina Jiří
Balý Miloš
Cibulková Jana
Čepera Jiří
Foltýn Miroslav
Fürstová Monika
Henyš Martin
Holečková Ivana
Jindrák Martin
Kaiserová Iva
Kebert Vladimír
Kebrdlová Ivana
Kellnerová Jaroslava
Koňas Milan
Koutníková Věra
Komárov
Drozdov
Hořovice
Hořovice
Hořovice
Hořovice
Zdice
Hořovice
Beroun
Hořovice
Komárov
Komárov
Komárov
Osek
185
Kovařík Petr
Kratochvíl Václav
Málková Alice
Míková Martina
Molková Alena
Pechočová Renáta
Procházková Evžena
Rydrychová Ivana
Řežábková Babila
Smetana Jaroslav
Srpková Martina
Šnajdr Milan
Štajnerová Jarmila
Štefanová Irena
Švandrlík Josef
Tumpach Petr
Vacek Pavel
Vondal Milan
Votruba Vladimír
Vrbová Simona
Zemanová Zuzana
Žebrák
Zaječov
Hořovice
Neumětely
Chaloupky
Hořovice
Lochovice
Hořovice
Hořovice
V. Chlumec
Beroun
Hořovice
Hořovice
Hořovice
Zaječov
Hořovice
Hořovice
Komárov
Hořovice
Hořovice
Hořovice
4.A
Samec Zdeněk
Borecká Jarmila
Burešová Jitka
Endrštová Ivana
Hnízdilová Lenka
Horejcová Jana
Houšková Růžena
Hrdličková Marcela
Chlibcová Václava
Jagošová Miroslava
Jungmannová Šárka
Káč Tomáš
Karel Petr
Konrádová Eva
Konvalinková Vladimíra
Kuthanová Ivana
Lepšíková Jana
Mits Josef
Moutelíková Marie
Mraček Zbyněk
Pavelková Iva
Posová Zina
Prynych Daniel
Ryzner Miroslav
Studničková Alena
Zdice
Tlutice
Čenkov
Hředle
Beroun
Stašov
Netolice
Hořovice
Neumětely
Králův Dvůr
Hořovice
Tihava
Hořovice
Záhořany
Králův Dvůr
Beroun
Kvaň
Záluží
Hořovice
Zdice
N. Jáchymov
Hořovice
Beroun
Stašov
1814
1815
1816
1817
1818
1819
1820
1821
1983
TU:
1822
1823
1824
1825
1826
1827
1828
1829
1830
1831
1832
1833
1834
1835
1836
1837
1838
1839
1840
1841
1842
1843
1844
1845
1846
1847
1848
1849
1850
1851
1852
1853
1854
1855
1856
1857
1858
Sůvová Marcela
Šebek Jaroslav
Šilhavá Zdeňka
Tarabová Marie
Teplá Renáta
Vlasáková Šárka
Vodrážková Šárka
Žaludová Šárka
1859 Vocelová Markéta
1860 Vyhnalová Dana
Vráž
Záluží
Sedlec
V. Chlumec
Beroun
Kublov
Králův Dvůr
Beroun
1983
TU:
1861
1862
1863
1864
1865
1866
1867
1868
1869
1870
1871
1872
1873
1874
1875
1876
1877
4.B
Pinta Milan
Anýžová Jitka
Beneš Libor
Bervida Jiří
Blovský Roman
Buchbauer Tomáš
Cajthaml Jaroslav
Čechová Ivona
Černý Viktor
Čížková Milena
Dvořák Michal
Ernestová Jana
Frühauf Josef
Hlavatá Zdeňka
Holá Jitka
Holeček Jan
Juláková Iva
Kárová Eva
Kašparová Kamila
Kobylková Milada
Kráčmera Jiří
Kratochvíl Miroslav
Křivánková Jana
Líznerová Alena
Mach Vladimír
Matějková Ivana
Nájemníková Ivana
Pávová Dana
Shejbalová Karolina
Srpová Radka
Stíbalová Marcela
Suchá Lenka
Svobodová Jolana
Šlosarová Marta
Špalková Hana
Štěpničková Šárka
Šůcha Milan
Varhaníková Iveta
Zaječov
Žebrák
Cerhovice
Hořovice
Beroun
Hořovice
Olešná
Hořovice
Olešná
Hořovice
Tlustice
Hořovice
Komárov
Hořovice
Žebrák
Cerhovice
Cerhovice
Beroun
Hořovice
Hořovice
Kublov
Komárov
Jince
Hořovice
Újezd
Žebrák
Hořovice
Žebrák
Zaječov
Beroun
Hořovice
Zdice
Hořovice
Hořovice
Osek
Příbram
Hořovice
1878
1879
1880
1881
1882
1883
1884
1885
1886
1887
1888
1889
1890
1891
1892
1893
1894
1984
4.C
Ulman Jan
Červenková Eva
Endrštová Pavlína
Hrdličková Alena
Irmannová Eva
Kačírková Eva
Kárová Ladislava
Klánová Hana
Kratochvílová Marcela
Landová Renata
Machová Věra
Merrelová Marcela
Němec Petr
Opatrný Hynek
Palouš Michal
Pávová Jitka
Pípal Michal
Poláková-Steinberg.
Jiřina
Procházka Pavel
Řepík Pavel
Semecký Jiří
Sitnerová Dana
Slepička Karel
Suchopárová Magda
Šafařík Ivo
Šilhavá Helena
Šmolíková Zdeňka
Štajner Petr
Štefan Karel
Štichová Šárka
Tůmová Ivana
Vlčková Martina
Vojířová Alena
Vokurka Jiří
Vynšová Jana
Zdice
Hořovice
Hořovice
Hořovice
Hořovice
Kublov
Hořovice
Chaloupky
Beroun
Osek
Hořovice
Zdice
Záluží
Hořovice
Neumětely
Hořovice
Zaječov
Hořovice
Zdice
Záluží
Hořovice
Zaječov
Komárov
Hořovice
Hořovice
Hořovice
Praskolesy
Stašov
Hořovice
Hořovice
Podluhy
Hořovice
Neřežín
M. Chlumec
4.A
TU: Hyppyová Alena
1895 Fryčová Miloslava
1896 Hlávková-Chvojková
Jana
1897 Hofmanová-Kučerová
Jana
186
Zbiroh
Hořovice
Beroun
Chaloupky
Beroun
1898 Houšková-Černovská
Eva
1899 Jindra Roman
1900 Kaiserová Ivana
1901 Kašparová Alena
1902 Kleknerová-Kratoch.
Božena
1903 Kohoutová Drahomíra
1904 Kollman Pavel
1905 Krobová Renata
1906 Litmanová Martina
1907 Lutzbauerová Monika
1908 Podlahová Eva
1909 Sedláček Radek
1910 Sládková Věra
1911 Šestáková Miloslava
1912 Šetková Miroslava
1913 Šetková Vlastimila
1914 Šindlerová Hana
1915 Švajková Zdeňka
1916 Thálová Marcela
1917 Váňová-Johanová
Blažena
1918 Wanieková Irena
1919 Zakarová-Lenkvíková
Valerie
1920 Zelenková Vlasta
1984
TU:
1921
1922
1923
1924
1925
1926
1927
1928
1929
1930
1931
1932
1933
1934
1935
1936
1937
1938
1939
1940
1941
1942
1943
1944
1945
1946
1947
1948
1949
1950
1951
1952
1953
1954
1955
Vižina
Beroun
Zdice
Podluhy
Hořovice
Beroun
Hudlice
Zdice
Beroun
Beroun
Chyňava
Lochovice
Chodouň
Knížkovice
Hořovice
Hořovice
Cerhovice
Hostomice
Beroun
Zdice
1984
TU:
1956
1957
1958
1959
1960
1961
1962
1963
1964
1965
1966
1967
1968
1969
1970
1971
1972
Beroun
Beroun
Beroun
4.B
Hrabáková Miroslava
Bažatová Jana
Beldíková Milana
Bežó Jan
Ciprová Zlatuše
Cvárovská-Zelinková
Miloslava
Černá Jana
Čížek Luboš
Dvořáková Hana
Hasman Pavel
Hatinová Jana
Havlíček Michal
Horová Monika
Jankovská Sylva
Kala Roman
Kavalírová Jana
Kokešová Jaroslava
Korejčíková Lenka
Koutník Jiří
Podluhy
Zaječov
Praskolesy
Hořovice
Rpety
Zaječov
Hořovice
Hořovice
Komárov
Újezd
Zdice
Hořovice
Komárov
Zaječov
Komárov
Hořovice
Podluhy
Hořovice
1973
1974
1975
1976
1977
1978
1979
1980
1981
1982
187
Kratochvílová Martina
Lisý Miroslav
Nováková Ivona
Prchalová Alena
Rosenbaum Zbyněk
Roubová Iva
Rydrychová Dana
Sojková Jana
Srpová Jana
Streckerová Marcela
Štáralová Lenka
Štefanová Iva
Tumpachová Dagmar
Vlček Jan
Vokoun Zdeněk
Votápková Jana
Vrbová Markéta
Zaječov
Hořovice
Jince
Jince
Žebrák
Kvaň
Hořovice
Komárov
Olešná
Rpety
Hořovice
Újezd
Hořovice
Komárov
Komárov
Beroun
Hořovice
4.C
Nezbeda Jaroslav
Anýž Stanislav
Bártová Monika
Beranová Alena
Bína Richard
Burešová Zita
Cajthamlová Dagmar
Carvánová Marie
Ciprová Jaroslava
Frantová Václava
Holomelová Eva
Hovorková Eva
Hovorková Jitka
Hrabětová Květuše
Humlová Renata
Kaštánková Ivana
Kokeš Evžen
Krejčová-Otcovská
Naděžda
Krobová Dana
Moutelík Jan
Palková Lenka
Pichlová Věra
Plecitá Šárka
Reiserová Zdeňka
Růžičková Jana
Sojka Miroslav
Sojková Danuše
Šindlerová Štěpánka
Žebrák
Lochovice
Osek
Rokycany
Zdice
Vižina
Bavoryně
Kvaň
Zaječov
Radouš
Hořovice
Hořovice
Lhotka
Malá Víska
Jince
Hořovice
Bzová
Hořovice
Hořovice
Hořovice
Cerhovice
Hostomice
Hořovice
Hostomice
Osek
Komárov
Hředle
1983
1984
1985
1986
1987
1988
1985
TU:
1989
1990
1991
1992
1993
1994
1995
1996
1997
1998
1999
2000
2001
2002
2003
2004
2005
2006
2007
2008
2009
2010
2011
2012
2013
2014
2015
2016
2017
2018
2019
2020
2021
2022
2023
2024
1985
Šmídová Radka
Šubrtová Jana
Voráček Milan
Walterová Yvona
Zítková Ivana
Zýka Zdeněk
2025
2026
2027
2028
2029
2030
2031
2032
2033
2034
2035
2036
2037
2038
2039
2040
2041
2042
2043
2044
2045
2046
2047
2048
2049
2050
2051
2052
2053
2054
2055
2056
2057
Osek
Komárov
Lochovice
Hořovice
Cerhovice
Kublov
4.A
Pelikánová Jarmila
Abrhám Michal
Císařová Iva
Doušová Iveta
Fišerová Ivana
Frišová Ladislava
Frolíková Lenka
Gažová Jana
Halbichová Radka
Holeček Luboš
Hošková Jana
Hříbalová Ivana
Hůrková Ivana
Kačírková Lenka
Kokeš Petr
Kratochvílová Dana
Kunc Miloš
Landa Milan
Lepič Bohumil
Loňek Roman
Lukavská Zuzana
Macháčková Ivana
Maurerová Radka
Neliba Ivan
Nezbedová Alena
Posová Jana
Ptáček Petr
Puldová Jana
Smetanová Lenka
Srp Miroslav
Šebek Petr
Šmolcnopová Marie
Štěpničková Lenka
Vartýřová Dana
Vodičková Jitka
Zpěváková Martina
Žáčková Jitka
Hvozdec
Lochovice
Beroun
Komárov
Hořovice
Zdice
Tmaň
Beroun
Zdice
Žebrák
Chodouň
Zdice
Hostomice
Hořovice
Hořovice
Žebrák
Březová
Hořovice
Komárov
Podluhy
Žebrák
Hořovice
Hostomice
Hořovice
N. Jáchymov
Hořovice
Cerhovice
Suchomasty
Hořovice
Neumětely
Liteň
Komárov
Hořovice
Hořovice
Hořovice
Hořovice
1986
TU:
2058
2059
2060
2061
2062
2063
2064
2065
2066
2067
2068
2069
4.B
TU: Macháčková Helena
188
Arnoštová Jana
Bařtipánová Eva
Blažková Iveta
Dendysová Zdenka
Eiselt Roman
Eliášková Dagmar
Ernestová Květuše
Fiřtová Martina
Frýdlová Eva
Hečlová Martina
Hošková Lenka
Hrabáková Jaromíra
Hrkalová Dana
Košťálek Jiří
Kuhn Tomáš
Kuník Josef
Legemza Radek
Ludvíková Jana
Mandíková Renáta
Mottlová Blažena
Nováková Pavlína
Paterová Alena
Pondělíčková Jitka
Pufferová Jitka
Říhová Monika
Seidlová Martina
Spousta Miloš
Šindarová Eva
Tocauerová Eva
Vajs Karel
Vinš Vladimír
Vyštejnová Lenka
Dohnalová Zdeňka
Podluhy
Tlustice
Hořovice
Velcí
Hostomice
M. Chlumec
Komárov
Neumětely
Hořovice
Komárov
Hořovice
V. Chlumec
Hořovice
Zdice
Lochovice
Žebrák
Komárov
Nižbor
Lochovice
Hořovice
Nižbor
Žebrák
Hořovice
Tmaň
Beroun
Broumy
Cerhovice
Jince
Hořovice
Broumy
Běštín
Záluží
Hořovice
4.A
Hatina Jiří
Bozděchová Lenka
Bradáč František
Brandejsová Monika
Burešová Lenka
Horáčková Daniela
Hrabáková Eva
Hrách Milan
Hrubý Stanislav
Charvát Pavel
Chlustinová Milena
Jelen Tomáš
Karásková Eva
Týček
Hořovice
Hořovice
Praskolesy
Drozdov
Praskolesy
Olešná
Zaječov
Hořovice
Hořovice
Komárov
Hořovice
2070
2071
2072
2073
2074
2075
2076
2077
2078
2079
2080
2081
2082
2083
2084
2085
2086
2087
2088
2089
2090
2091
2092
1986
TU:
2093
2094
2095
2096
2097
2098
2099
2100
2101
2102
2103
2104
2105
2106
2107
2108
2109
2110
2111
2112
2113
Karlová Irena
Kebrlová Šárka
Klimtová Jana
Kubištová Šárka
Kuška Libor
Kymličková Martina
Liprt Václav
Mandincová Lenka
Mašková Jana
Matějková Jiřina
Micková Radomíra
Moravčík Petr
Moutelíková Jana
Nováková Zdeňka
Pikhartová Soňa
Plecitá Miroslava
Popilka Ivan
Průša Daniel
Racek Tomáš
Švarc Martin
Ungrová Jana
Veselý Miroslav
Vodičková-Otčenášk.
Xenie
2114
2115
2116
2117
2118
2119
2120
2121
2122
Tihava
Hořovice
Jince
Libomyšl
Broumy
Kublov
Hořovice
Hořovice
Březová
Hořovice
Felbabka
Jince
Komárov
Rpety
Praskolesy
Osek
Hořovice
Praskolesy
Kublov
Hořovice
Hořovice
Radouš
Cerhovice
1987
TU:
2123
2124
2125
2126
2127
2128
2129
2130
2131
2132
2133
2134
2135
2136
2137
2138
2139
2140
2141
4.B
Vrba Milan
Ambrozová Jarmila
Brůnová Ilona
Freyburgová Šárka
Hampl Jiří
Hruška Bronislav
Hříbalová Ilona
Chalupský Tomáš
Jansová Jaroslava
Jirásková Libuše
Jozífková Martina
Karešová Marcela
Kmentová Alena
Lukešová Kamila
Madejská Dana
Maier Vítězslav
Mužík Vladimír
Procházková Václava
Rosolová Jaroslava
Roub Tomáš
Sedláčková Kateřina
Skalský Martin
Hořovice
Hostomice
Zdice
Hořovice
Broumy
V. Chlumec
Hořovice
Zdice
Kotopeky
Hostomice
Komárov
Ptákov
Hořovice
Bzová
Hořovice
Březová
Hořovice
Hostomice
Kvaň
V. Chlumec
Hořovice
2142
2143
2144
2145
2146
2147
2148
2149
1987
TU:
2150
2151
2152
2153
2154
189
Spurná Ivana
Štochlová Eva
Thálová Lucie
Velich Josef
Veselý Vladimír
Vodička Milan
Voříšek Ivan
Widnerová Renáta
Zyková Hana
Hořovice
Osek
Beroun
Komárov
Hostomice
Hořovice
Osek
Komárov
Komárov
4.A
Valášková Marie
Bejvančická Irena
Bílková Martina
Čelaudová Hana
Čermáková Stanislava
Fraitágová Jana
Fürstová Blanka
Hašková Jana
Jochová Jiřina
Kalinová Kateřina
Kotlaříková Božena
Koutecká Milada
Lisá Renata
Magyárová Jolana
Matějková Alice
Moutelíková Eva
Nácalová Lenka
Norková Světlana
Nová Iveta
Reiserová-Blechová
Lenka
Sojková Štěpánka
Spurná Martina
Srpová Jitka
Štochlová Petra
Veithová Milena
Vorlová Blanka
Voříšková Václava
Zvonařová Jitka
Hořovice
Březová
Žebrák
Hvozdec
Komárov
Hořovice
Zahořany
Jince
Hořovice
Beroun
Tlustice
Drozdov
Hořovice
Hořovice
Záluží
Zdice
Hořovice
Praskolesy
Podluhy
Komárov
Komárov
Hořovice
Komárov
Cerhovice
Hostomice
Tlustice
Chlustina
4.B
Pinta Milan
Balek Petr
Beran Petr
Brábník Pavel
Červenková Marie
Ernestová Ilona
Hořovice
Osek
Praskolesy
Žebrák
Hořovice
2155
2156
2157
2158
2159
2160
2161
2162
2163
2164
2165
2166
2167
2168
2169
2170
2171
2172
2173
2174
2175
2176
2177
2178
1988
TU:
2179
2180
2181
2182
2183
2184
2185
2186
2187
2188
2189
2190
2191
2192
2193
2194
2195
2196
2197
2198
2199
Francová Monika
Hošková Lenka
Ječná Šárka
Kačírková Marie
Kobylka Václav
Kratochvílová Blanka
Major Petr
Megová Lenka
Müllerová Marcela
Nedvěd Jaromír
Nováček Zdeněk
Pelcová Jolana
Pergler David
Řadová Romana
Skarková Zuzana
Sládek Václav
Soukupová Dagmar
Spurný Milan
Šimková Jana
Špot Jiří
Štochl Libor
Vinšová Dana
Vlček Antonín
Zachová Ludmila
2200
2201
2202
2203
2204
2205
2206
2207
M. Chlumec
Komárov
Všeradice
Podbrdy
Hořovice
M. Chlumec
Hořovice
Zdice
Ohrazenice
Hořovice
Žebrák
Hořovice
Kublov
Hořovice
Běštín
Kočvary
Hořovice
Drozdov
Zdice
Točník
Komárov
Běštín
Tlustice
Lochovice
1988
TU:
2208
2209
2210
2211
2212
2213
2214
2215
2216
2217
2218
2219
2220
2221
2222
2223
2224
2225
2226
2227
2228
2229
2230
2231
2232
2233
2234
2235
2236
2237
2238
2239
4.A
Hrabáková Miroslava
Bažatová Irena
Dörfl Luboš
Ekl Tomáš
Fíkar Václav
Filipová Jana
Froňková Martina
Hatina Jiří
Hatinová Radka
Hlavatá Pavla
Jančíková Jitka
Kodet Roman
Košáková Dana
Králová Marcela
Laštovičková Iva
Licehamerová Marta
Lukešová Hana
Mencl Zbyšek
Mottl Michal
Nedvědová Jitka
Rybák Radek
Semecká Ludmila
Podluhy
Hořovice
Hořovice
Podluhy
Praskolesy
Hořovice
Újezd
Cerhovice
Komárov
Týček
Broumy
Hořovice
Komárov
Hořovice
Beroun
Hořovice
Hořovice
Podluhy
Beroun
Olešná
Záluží
1989
Sojka Petr
Suttrová Irena
Šenfeld Antonín
Škrabánková Kamila
Tink Tomáš
Touš Vlastislav
Trávová Vladimíra
Vávra Miloš
4.B
Plecitá Blanka
Babel Jaroslav
Balá Pavlína
Balý Václav
Batizová Anna
Benešová Alice
Čepeláková Iveta
Červená Dana
Fairaislová Iva
Grossová Petra
Harvalík Milan
Hausnerová Marcela
Hrubcová Jana
Chvátalová Gabriela
Janeček Václav
Koppová Martina
Kráslová Monika
Lejnarová Jana
Mašek Robert
Matějková Lenka
Merhulíková Leona
Mrhalová Radka
Nosková Jana
Pichlová Jana
Sixta Jan
Spurná Eva
Svobodová Jana
Špott Milan
Vlach Robert
Vlčková Zdeňka
Vydrová Veronika
Zachová Dagmar
Dočkal Roman
Hořovice
Jivina
Kvaň
Komárov
Žebrák
Osek
Žebrák
Újezd
Hořovice
Drozdov
Malá Víska
Zdice
Komárov
Libomyšl
Hořovice
Králův Dvůr
Žebrák
Třenice
Hostomice
Králův Dvůr
Hořovice
Hořovice
Lochovice
Čenkov
Kublov
Hořovice
Cerhovice
Hořovice
Osov
Osek
Lochovice
Zdice
4.A
TU: Macháčková Helena
2240 Bakulová Iva
2241 Bervidová Jana
190
Komárov
Osek
Hořovice
Hořovice
Hořovice
Komárov
Zaječov
Komárov
Hořovice
Osek
2242 Budělovská Hana
2243 Červená Marcela
2244 Červenková-Jiravová
Ivana
2245 Dlouhý Tomáš
2246 Dušková Markéta
2247 Eštoková Soňa
2248 Hoferová Eliška
2249 Hrubá Kateřina
2250 Hůlková Andrea
2251 Janovská Soňa
2252 Ječná Helena
2253 Jelenová Lenka
2254 Kadlec Pavel
2255 Kadlecová Hana
2256 Poláková Lenka
2257 Prokšová Kateřina
2258 Pustková Miroslava
2259 Rampas Pavel
2260 Sedláček Zdeněk
2261 Srp Tomáš
2262 Svobodová Karolina
2263 Škvárová Lucie
2264 Špinková Lenka
2265 Vorlová Jitka
2266 Záleská Šárka
2267 Zemanová Eliška
1989
TU:
2268
2269
2270
2271
2272
2273
2274
2275
2276
2277
2278
2279
2280
2281
2282
2283
2284
2285
2286
2287
2288
2289
2290
2291
2292
2293
2294
2295
2296
2297
Lochovice
Cerhovice
Beroun
Hořovice
Hořovice
Beroun
Skřipel
N. Jáchymov
Drozdov
Jince
Všeradice
Cerhovice
Zaječov
Nižbor
Hořovice
Zdice
Praskolesy
Osek
Hořovice
Komárov
Beroun
Hořovice
Hořovice
Počaply
Zdice
Liteň
1990
TU:
2298
2299
2300
2301
2302
2303
2304
2305
2306
2307
2308
2309
2310
2311
2312
2313
2314
2315
2316
2317
2318
2319
2320
2321
2322
2323
2324
2325
2326
2327
2328
2329
4.B
Pelikánová Jarmila
Andrlová Ivana
Bártová Eva
Beldíková Markéta
Bůcha Ladislav
Burcalová Blanka
Cajthaml Luboš
Hampl Martin
Hejbalová Marcela
Hrdličková Květa
Humlová Jaroslava
Chocová Pavla
Jíchová Renata
Krajdlová Romana
Kratochvílová Hana
Kyncl Jaroslav
Lamačová Lenka
Laxová Šárka
Michálek Rostislav
Hořovice
Hořovice
Zaječov
Žebrák
Zdice
Hořovice
Felbabka
Rpety
Tlustice
Záluží
Žebrák
Zaječov
Zaječov
Zaječov
Záluží
Všeradice
Hořovice
Hořovice
191
Moudrý Michal
Setničková Martina
Skutilová Michaela
Stelšovská Dana
Šenkyřík Pavel
Šíchová Romana
Ungrová Dagmar
Vajsová Dagmar
Veselá Iva
Veverka Tomáš
Dědková Eva
Duchoslavová Blanka
Žebrák
Beroun
Beroun
Podluhy
Praskolesy
Hostomice
Olešná
Broumy
Hostomice
Hořovice
Osek
Hořovice
4.A
Hatina Jiří
Bakulová Barbora
Černý Roman
Drulák Petr
Dvořáková Jaromíra
Erazím Martin
Grebennikov Boris
Hejnová Pavla
Hlaváčková-Arnošt.
Renáta
Hošek Michal
Hošková Martina
Humlová Radka
Chomátová Jana
Irmannová Jana
Linková Petra
Lukešová Ivana
Malcová Ilona
Mašek Petr
Merhautová Milada
Micková Ivana
Procházková Václava
Shejbal Jakub
Shejbalová Dita
Smolová Petra
Strachová Marcela
Sukovský Kamil
Šaroch Filip
Šmerhová Stanislava
Štochlová Karolina
Štulcová Lenka
Šustera Zbyněk
Taušová Gabriela
Ungrová Daniela
Hořovice
Hořovice
Hořovice
Záluží
Hředle
Hořovice
Zdice
Hořovice
Hořovice
Čenkov
Osek
Žebrák
Zbiroh
Jince
Kublov
Kublov
Olešná
Hořovice
Felbabka
Osek
Žebrák
Hořovice
Jince
Třenice
Hořovice
Březová
Hořovice
Žebrák
Zdice
Drozdov
Hořovice
Zaječov
2330
2331
2332
2333
2334
2335
1990
TU:
2336
2337
2338
2339
2340
2341
2342
2343
2344
2345
2346
2347
2348
2349
2350
2351
2352
2353
2354
2355
2356
2357
2358
2359
2360
2361
2362
2363
2364
2365
2366
2367
2368
2369
2370
1991
Veselá Vladimíra
Vinšová Barbora
Vocásková Veronika
Vokáčová Petra
Vokurková Petra
Voráček Martin
2371
2372
2373
2374
2375
2376
2377
2378
2379
2380
2381
2382
2383
2384
2385
2386
2387
2388
2389
2390
2391
2392
2393
2394
2395
2396
2397
2398
2399
2400
2401
2402
2403
2404
2405
2406
2407
2408
Beroun
Zbiroh
Komárov
Broumy
Hořovice
Zdice
4.B
Hlavačka Josef
Budělovská Iva
Burešová Naděžda
Buriánková Lenka
Ciprová Iveta
Cvárovská Vlasta
Červenková Kateřina
Dvořáková Jana
Fišerová-Křížková Hana
Franc Daniel
Hošková Hana
Hůrka David
Janoušek Daniel
Kačerovská Ivana
Kebrlová Sabina
Kratochvílová Lenka
Marek František
Moutelík Libor
Müllerová Eva
Muziková Denisa
Pávová Václava
Petříček David
Řechtáčková Lenka
Salačová Gabriela
Sedláček Josef
Sládková Romana
Slavík Libor
Smetanová Jana
Souček Václav
Stehlíková Jiřina
Svobodová Renáta
Táborská-Špiclová
Lenka
Vaicová Kateřina
Vaňurová Ilona
Veselá Markéta
Vonderková Jana
Lochovice
Rpety
Lochovice
Lochovice
Podluhy
Otmiče
N. Jáchymov
Zaječov
M. Chlumec
Olešná
Praskolesy
Hořovice
Hořovice
Komárov
Olešná
Hořovice
Hořovice
Ohrazenice
Beroun
Tihava
Cerhovice
Chaloupky
Jince
Hředle
Lochovice
Jince
Komárov
Neumětely
Praskolesy
Tlustice
Hostomice
1991
TU:
2409
2410
2411
2412
2413
2414
2415
Komárov
Záluží
Žebrák
Komárov
4.A
TU: Vyštejnová Ivana
192
Bartoníčková Pavlína
Bejlková Kamila
Bolinová Marie
Burant Petr
Buzínová Ester
Cajthaml Martin
Deverová Petra
Drštičková Lenka
Dušková Kateřina
Faiferová Blanka
Florian Pavel
Fousová Šárka
Hrkalová Soňa
Hrušková Kateřina
Kebortová Petra
Kokešová Simona
Komínek Petr
Kořínek Petr
Kozel Jan
Krejčová Galina
Křenová Zdeňka
Kubricht Zbyněk
Kučera Milan
Kynclová Jindra
Merhaut Patrik
Novotný Robert
Pelikán Martin
Petrtýlová Magda
Pflanzerová Petra
Ptáček Tomáš
Rataj Tomáš
Seidlová Petra
Smeková Šárka
Šimáček Pavel
Štěpničková Petra
Veverka Jan
Wernerová Blanka
Zíková Radka
Králův Dvůr
Hořovice
Hořovice
Komárov
Hudlice
Cerhovice
Komárov
Hořovice
Hořovice
Hostomice
Zbiroh
Otročiněves
Hořovice
Broumy
Hořovice
Tmaň
Zaječov
Podluhy
Drozdov
Drozdov
Zbiroh
Podluhy
Beroun
Záluží
Hořovice
Hořovice
Hořovice
Hostomice
Jince
Praskolesy
Hořovice
Hořovice
Lážovice
Jince
Hořovice
Hořovice
Řevnice
Broumy
4.B
Samec Zdeněk
Andělová Marta
Aubrechtová Martina
Beldová Romana
Čápová Hana
Dondová Blanka
Fraitágová Dana
Griebl Karel
Komárov
Beroun
Podluhy
Lochovice
Komárov
Komárov
Žebrák
2416
2417
2418
2419
2420
2421
2422
2423
2424
2425
2426
2427
2428
2429
2430
2431
2432
2433
2434
2435
2436
2437
2438
2439
2440
2441
2442
2443
2444
1992
TU:
2445
2446
2447
2448
2449
2450
2451
2452
2453
2454
2455
2456
2457
2458
2459
2460
Habětínová Eva
Havlíček Petr
Havlíčková Olga
Hlídek Dušan
Hoffmann David
Charvátová Andrea
Ježková Zuzana
Kočí Martin
Koutská Helena
Kučerová Štěpánka
Laumannová Radka
Lisá-Bočková Martina
Lukešová Irena
Mudrová Alena
Müller Karel
Nováček Jan
Nováková Romana
Rendlová Romana
Rosenbaum Marek
Slepičková Jana
Šeplavá Marie
Škodová Eva
Škrabánek Karel
Šťastný Pavel
Teršová Václava
Vaníčková Petra
Vinšová Pavlína
Vlčková Monika
Vonášková Simona
2461
2462
2463
2464
2465
2466
2467
2468
2469
2470
2471
2472
2473
2474
2475
2476
2477
2478
2479
Chodouň
Hořovice
Hořovice
Libomyšl
Beroun
Rudná
Březová
Libomyšl
Lochovice
Trh.Dušníky
Neumětely
V. Chlumec
Hořovice
Zaječov
Chlustina
Žebrák
V. Chlumec
Žebrák
Zdice
Kvaň
Praskolesy
Jince
Hořovice
Lážovice
Bzová
Zdice
Libomyšl
Hořovice
Beroun
1992
TU:
2480
2481
2482
2483
2484
2485
2486
2487
2488
2489
2490
2491
2492
2493
2494
2495
2496
2497
2498
2499
2500
2501
2502
2503
2504
2505
4.A
Hrabáková Miroslava
Andrt Miroslav
Batizová Lenka
Brotánková Martina
Čech Stanislav
Čížek David
Eiseltová Lenka
Ekl Michal
Horáková Petra
Hošek Pavel
Hrabák Karel
Hříbal Ivan
Chvojková Petra
Jelenová Ilona
Jirásková Hana
Jíša Michal
Kasíková Naděžda
Komárov
Komárov
Hvozdec
Hořovice
Zaječov
Osov
Tihava
Tlustice
Olešná
Žebrák
Libomyšl
Chaloupky
Cerhovice
Tlustice
Libomyšl
Komárov
193
Kukla Radim
Kutová Kamila
Landovská Jana
Lukavský Simon
Matějková Monika
Mezková Ilona
Mračková Markéta
Palánová Martina
Pražan Roman
Štajnerová Jana
Štefaňák Pavel
Štěpánek Jan
Tomec Václav
Vrňata Michal
Vurmová Jana
Zelenková Šárka
Zeman Luboš
Zemanová Andrea
Žižková Alena
Hořovice
Komárov
Komárov
Žebrák
Újezd
Radouš
Hořovice
Zdice
Žebrák
Podluhy
Hořovice
M. Chlumec
Zbiroh
Cerhovice
Chaloupky
Rpety
Komárov
Komárov
Osek
4.B
Plecitá Blanka
Bělohlávková Petra
Ciprianová Radka
Deverová Jitka
Duchoslav Pavel
Garaničová Andrea
Hendrichová Lada
Horáková Věra
Hrabáková Lucie
Hrach Václav
Hrušková Gabriela
Kenclová Dagmar
Kodetová Jana
Košťálková Helena
Koucká Lenka
Koželuhová Alena
Kulhánková Iva
Leissová Jitka
Malenínský Jan
Mizerová Michaela
Moutelík Václav
Nedvědová Jana
Nejedlá Jolana
Němec Pavel
Procházka Josef
Racek Milan
Rosolová-Procházk.
Březová
Skřipel
Žebrák
Hořovice
Praskolesy
Cerhovice
Hořovice
Hořovice
Hořovice
Hořovice
Žebrák
Broumy
Hořovice
Hořovice
Hořovice
Kublov
Hořovice
Hořovice
Hořovice
Jince
Podluhy
Žebrák
Zdice
Netolice
Hořovice
Zdice
2506
2507
2508
2509
2510
2511
2512
2513
2514
2515
2516
2517
1993
TU:
2518
2519
2520
2521
2522
2523
2524
2525
2526
2527
2528
2529
2530
2531
2532
2533
2534
2535
2536
2537
2538
2539
2540
2541
2542
2543
2544
2545
2546
2547
2548
2549
Markéta
Smetanová Eva
Souček Miloš
Strnad Michal
Šebek Jiří
Šnajdr David
Štochlová Simona
Šumera Radek
Vinšová Eva
Vinter Petr
Volfová Eva
Vydrová Martina
Walter Jan
1993
Hořovice
Bezdědice
Zdice
Hostomice
Žebrák
Žebrák
Hořovice
Zbiroh
Hořovice
Hořovice
Osek
Hostomice
TU:
2550
2551
2552
2553
2554
2555
2556
2557
2558
2559
2560
2561
2562
2563
2564
2565
2566
2567
2568
2569
2570
2571
2572
2573
2574
2575
2576
2577
2578
2579
2580
2581
2582
4.A
Pelikánová Jarmila
Bělohlávek Vilém
Bělohlávková Lucie
Červená Petra
Fialová Renáta
Frýbertová Patricie
Garaničová Milada
Grebennikovová Olga
Hájková Jana
Hanzlíková Jana
Hlavatá Jana
Hříbalová Petra
Chloupek Jan
Jirouchová Eva
Malinová Eva
Marková Jitka
Marková Marta
Mertl David
Nepeřená Kamila
Nováková Alexandra
Novotný Luděk
Pálková Miroslava
Petrová Daniela
Plášil Roman
Podskalská Lada
Procházka Petr
Sukovská Olga
Šlajsnová Nina
Štědrý Jiří
Šustr Luboš
Ungrová Lucie
Vančura Pavel
Voráčková Daniela
Lhotka
Žebrák
Třenice
Hořovice
Žebrák
Praskolesy
Hořovice
Srbsko
Zaječov
Zbiroh
Beroun
Zaječov
Hořovice
Zdice
Žebrák
Hořovice
Zbiroh
Hořovice
Zdice
Netolice
Zdice
Zdice
Hořovice
Zdice
Hořovice
Hořovice
Tlustice
Bzová
Hořovice
Zaječov
Hořovice
Zdice
1994
TU:
2583
2584
2585
2586
2587
2588
2589
2590
2591
194
4.B
Macháčková Helena
Bambousek Josef
Bolina Jaroslav
Brůčková Helena
David Jiří
Fiala Milan
Hošek Tomáš
Hříbalová Magda
Jíchová Ivana
Jirásková Lenka
Karbanová Miroslava
Komínek Martin
Königsmark Tomáš
Krutská Ilona
Křenek Vladan
Kučerová Romana
Lhotáková Michaela
Lukešová Markéta
Nejedlá Blanka
Nováková Markéta
Novotná Radka
Palivcová Dagmar
Patová Martina
Pinc Miroslav
Pišvejc Pavel
Silbernágl Václav
Skřivanová Martina
Stádník Jaroslav
Stelšovská Eva
Stolz Daniel
Vajner Jiří
Vondráková Eva
Vrba Ivo
Zajíčková Pavla
Zdice
Hořovice
Kvaň
Hudlice
Běštín
Hořovice
Hořovice
Zaječov
Broumy
Hořovice
Zaječov
Hořovice
Chodouň
Všeradice
Broumy
Zdice
Hořovice
Hořovice
Hořovice
Beroun
Hostomice
Hořovice
Srbsko
Karlštejn
Zdice
Hořovice
Zdice
Podluhy
Žebrák
Zdice
M. Chlumec
Hořovice
Hořovice
4.A
Rydrychová Marie
Andrlová Jana
Bartošová Lenka
Beneš Jan
Borovičková Petra
Brotánková Ivana
Cajthaml Jiří
Červenková Hana
Eiseltová Michaela
Ernestová Jitka
Hořovice
Otmiče
Hořovice
Hořovice
Zaječov
Drozdov
Lochovice
Osov
Komárov
2592
2593
2594
2595
2596
2597
2598
2599
2600
2601
2602
2603
2604
2605
2606
2607
2608
2609
2610
2611
2612
2613
2614
Hubingerová Lenka
Chaloupecký Josef
Kozler Vladimír
Lamač Jan
Laštovička Jiří
Lukavský Tomáš
Menclová Radka
Mudrová Olga
Neugebauerová Markéta
Plecitá Markéta
Procházková Adéla
Sedláčková Monika
Smeková Jitka
Stehlíková Blanka
Stoličná Marcela
Škrobák Jan
Štefanová Eva
Štěpničková Hana
Trefná Michaela
Ungrová Jana
Urbánek Roman
Vášová Kateřina
Vrňatová Daniela
1994
4.B
TU:
2615
2616
2617
2618
2619
2620
2621
2622
2623
2624
2625
2626
2627
2628
2629
2630
2631
2632
2633
2634
2635
2636
Vítková Ivana
Bejvančická Marie
Beldová Lenka
Bernat Michal
Bradáč Jan
Čech Petr
Devera Lukáš
Endršt Martin
Holeček Josef
Hráchová Markéta
Humlová Kateřina
Kadeřábek Aleš
Karšňák Milan
Kořánová Pavla
Králová Alena
Křenová Jaroslava
Mádle Jiří
Malinská Erika
Netušil Pavel
Prokšová Markéta
Rampasová Lucie
Rataj Miloš
Roztočilová Martina
2637
2638
2639
2640
2641
2642
2643
2644
2645
2646
2647
2648
2649
Třenice
Tlustice
Žebrák
Všeradice
Hořovice
Hořovice
Broumy
Zaječov
Osovec
Hostomice
Beroun
V. Chlumec
Lážovice
Praskolesy
Felbabka
Hořovice
Komárov
Podluhy
Hořovice
Hořovice
Zdice
Lochovice
Cerhovice
1995
TU:
2650
2651
2652
2653
2654
2655
2656
2657
2658
2659
2660
2661
2662
2663
2664
2665
2666
2667
2668
2669
2670
2671
2672
2673
2674
2675
2676
2677
2678
2679
2680
2681
Hořovice
Hořovice
Hořovice
Hořovice
Hořovice
Hořovice
Hořovice
Hořovice
Hvozdec
Komárov
Bavoryně
Beroun
Zaječov
Osek
Zbiroh
Hořovice
Hořovice
Zdice
Zdice
Osek
Hořovice
Osek
195
Schovánková Monika
Sicilská Andrea
Skopečková Klára
Sojka Václav
Šalenová Patricie
Štich Radim
Štochl David
Štochl Miroslav
Tauš Libor
Ungr Jaroslav
Vainarová Markéta
Vrba Milan
Vyštejnová Soňa
Hořovice
Zbiroh
Hořovice
Žebrák
Hořovice
Osek
Újezd
Hostomice
Hořovice
Újezd
Hořovice
Hořovice
Radouš
4.A
Samec Zdeněk
Andělová Dana
Brožová Radka
Břízová Jana
Cajthaml Zdeněk
Červený Jan
Frajtág Pavel
Frýdlová Ilona
Gregorková Kateřina
Horáková Radka
Hrdličková Jana
Charvátová Martina
Charvátová Martina
Jedlička Martin
Jelenová Kateřina
Kolář David
Kozlerová Štěpánka
Kučerová Vlasta
Moravcová Renata
Müllerová Daniela
Palek Luděk
Srpová Alena
Stolz Vladimír
Svobodová Lucie
Šenfeldová Blanka
Štruncová Magdalena
Tomčo Dušan
Tyllová Hana
Vainerová Olga
Veselá Radka
Vocásková Ilona
Vokurková Zdeňka
Žižková Hana
Osek
M. Chlumec
Hořovice
Jince
Hořovice
Lochovice
Libomyšl
Jince
Hořovice
Zbiroh
Kvaň
Bezdědičky
Hořovice
Komárov
Hořovice
Týček
Újezd
Týček
Beroun
Drozdov
Zaječov
Hořovice
Hořovice
Hořovice
Tlustice
Beroun
Jince
Zdice
Králův Dvůr
Podluhy
Čenkov
Broumy
1995
TU:
2682
2683
2684
2685
2686
2687
2688
2689
2690
2691
2692
2693
2694
2695
2696
2697
2698
2699
2700
2701
2702
2703
2704
2705
2706
2707
2708
2709
2710
2711
2712
2713
1996
TU:
2714
2715
2716
2717
2718
2719
2720
2721
2722
2723
2724
2725
2726
2727
2728
2729
2730
2731
2732
2733
2734
2735
2736
2737
2738
2739
2740
4.B
Hlavačka Josef
Bažata Petr
Čejková Jiřina
Drábek Tomáš
Dušánková Helena
Formánková Ilona
Frühaufová Daniela
Hatinová Marie
Hlad Petr
Horáková Ilona
Hudec Aleš
Hůrka Josef
Jeřábek Martin
Kašparová Jana
Kozlerová Anna
Lidáková Veronika
Linhart Tomáš
Matějka Miroslav
Merhautová Jana
Novotná Alena
Pálková Dagmar
Rozhoňová Tereza
Řežábková Lucie
Sklenářová Anna
Slaboch Tomáš
Soukupová Petra
Stárková Jana
Šaroch Jan
Šnebergrová Denisa
Štochlová Hana
Šumerová Jaroslava
Taucová Radka
Vokáčová Andrea
Podluhy
Cerhovice
Zbiroh
Zdice
Cerhovice
Hořovice
Újezd
Hořovice
Hořovice
Komárov
Komárov
Hořovice
Hořovice
Žebrák
Zdice
Hostomice
Újezd
Chaloupky
Hořovice
Zdice
Králův Dvůr
Hořovice
Všeradice
Hořovice
Hořovice
Komárov
Březová
Zaječov
Hořovice
Hořovice
Hořovice
Bzová
1996
TU:
2741
2742
2743
2744
2745
2746
2747
2748
2749
2750
2751
2752
2753
2754
2755
2756
2757
2758
2759
2760
2761
2762
2763
4.A
Hrabáková Miroslava
Abrhám Daniel
Budilová Daniela
Carvanová Dita
Drštičková Anděla
Duchanová Martina
Formanová Jana
Fridrichová Jiřina
Hasmanová Jitka
Hlavatý Tomáš
Holman Jan
Hořovice
Hostomice
Hořovice
Hořovice
Žebrák
Beroun
Kařez
Hořovice
Zbiroh
Hořovice
1997
Hudcová Michala
Jahn Jakub
Kučerová Zuzana
Linková Daniela
Nováková Martina
Smolík Martin
Soukupová Veronika
Stejskal Zdeněk
Šeba Jan
Šírerová Radka
Šmejkalová Jitka
Šúrová Silvie
Trávnička Jan
Vasko Stanislav
Vlasáková Petra
Volf Milan
Záletová Štěpánka
4.B
Hinke Miroslav
Biskup Pavel
Boubín Martin
Brotánková Helena
Brotánková Ilona
Cedivodová Kateřina
Horáková Hana
Housková Petra
Charvátová Marcela
Klobása Tomáš
Lněničková Renáta
Mádle Zdeněk
Matoušková Jitka
Michálek Ivan
Procházková Šárka
Racek Václav
Řezníček Roman
Semencová Petra
Turková Lenka
Ulbrichová Hana
Vašková Zuzana
Venclíčková Miroslava
Vyštejnová Alena
Záhoříková Hana
Újezd
Kotopeky
Hořovice
Hvozdec
Hořovice
Tlustice
Hořovice
Komárov
Beroun
Zdice
Hořovice
Komárov
Hořovice
Osov
Kublov
Hořovice
Újezd n.Zbeč
Komárov
Březová
Libomyšl
Mýto
Komárov
Neumětely
4.
TU: Pelikánová Jarmila
2764 Anděl Petr
2765 Beneda Tomáš
196
Hořovice
Hořovice
Újezd
Jince
Zbiroh
Hořovice
Zbiroh
Beroun
Zbiroh
Kublov
Liteň-Leč
Stašov
Zbiroh
Hostomice
Hořovice
Hořovice
Hořovice
Komárov
Beroun
2766
2767
2768
2769
2770
2771
2772
2773
2774
2775
2776
2777
2778
2779
2780
2781
2782
2783
2784
2785
2786
2787
2788
2789
2790
2791
2792
Cajthaml Martin
Čápová Klára
Franta Miloš
Herman Michal
Hnízdilová Michaela
Hořejší Lucie
Chmela Petr
Karšňák Jan
Krejčíková Kristýna
Kubrychtová Monika
Kulhánek Martin
Lahodová Klára
Malina Richard
Menclová Markéta
Míková Kateřina
Nedvěd Jiří
Nejedlá Vladislava
Pálková Dagmar
Prokopová Jitka
Randáková Kateřina
Skuhrovec Filip
Slaboch Jan
Srp Ondřej
Šimek Michal
Šírková Lucie
Tomec Marek
Valovič Libor
2793 Vokáčová Marie
2794 Vrzalová Marcela
1997
TU:
2795
2796
2797
2798
2799
2800
2801
2802
2803
2804
2805
2806
2807
2808
2809
Drozdov
Mlečice
Praskolesy
Zbiroh
Cerhovice
Praha
Komárov
Králův Dvůr
Rokycany
Zdice
Žebrák
Hořovice
Komárov
Bzová
Tmaň
Hořovice
Žebrák
Kařez
Komárov
Komárov
Hořovice
Hořovice
Zaječov
Újezd
Chodouň
Zbiroh
Lhota
p.Račem
Bzová
Jince
Menclová Lenka
Mudra Lukáš
Provazník Jan
Ptáková Pavlína
Soukup Vítězslav
Srp Vladimír
Stenzl Libor
Stoličný Luděk
Strnadová Hana
Svítková Ivana
Šlosarová Lenka
Vlach Martin
Vyštejn Jan
1998
septima
TU:
2823
2824
2825
2826
2827
2828
2829
2830
2831
2832
2833
2834
2835
2836
2837
2838
2839
2840
2841
2842
2843
2844
2845
2846
2847
2848
2849
2850
septima
Hlavačková Lenka
Altmanová Věra
Bodnarová Michaela
Herejková Pavla
Holečková Klára
Horová Milada
Hráchová Michaela
Jahnová Václava
Janoch Aleš
Kazdová Kateřina
Kleknerová Olga
Kopp Josef
Kulhánková Jana
Kuncová Veronika
Lhotáková Vladimíra
Lukavský Pavel
2810
2811
2812
2813
2814
2815
2816
2817
2818
2819
2820
2821
2822
Záluží
Zbiroh
Komárov
Třenice
Hořovice
Kvaň
Osov
Chlustina
Hořovice
Komárov
Komárov
Kublov
Hořovice
Podluhy
Hořovice
1999
Kadeřábková Marie
Anděl Radek
Brnušák Jan
Gottwaldová Petra
Havlíček Zdeněk
Havlová Eva
Hrachová Jitka
Kašparová Renáta
Kolmanová Markéta
Kordulová Jana
Král Pavel
Kubištová Pavla
Lacko Tomáš
Machová Monika
Mertlová Denisa
Mraček Roman
Mudrová Petra
Mužíková Kateřina
Nedvědová Zuzana
Opatrný Jan
Palková Kateřina
Pelán Jaroslav
Pužmanová Tereza
Rottová Michaela
Strahl Miroslav
Svoboda Vít
Šmíd Petr
Švamberková Andrea
Ungrová Alena
Běštín
Jince
Hořovice
Hořovice
Praskolesy
Hořovice
Cerhovice
Hořovice
Bezdědice
Týček
Hostomice
Zbiroh
Podluhy
Zbiroh
Hořovice
Hořovice
Osek
Hořovice
Týček
Hořovice
Hořovice
Jince
Beroun
Hořovice
Zbiroh
Hořovice
Hořovice
Hořovice
septima
TU: Jeřábková Miroslava
2851 Cafourková Andrea
197
Březová
Zbiroh
Jince
Hořovice
Zbiroh
Zaječov
Cerhovice
Žebrák
Zdice
Hostomice
Záluží
Komárov
Žebrák
Kařez
2852
2853
2854
2855
2856
2857
2858
2859
2860
2861
2862
2863
2864
2865
2866
2867
2868
2869
2870
2871
2872
2873
2874
2875
2876
2877
2000
TU:
2878
2879
2880
2881
2882
2883
2884
2885
2886
2887
2888
2889
2890
2891
2892
2893
2894
2895
2896
Cílková Klára
Hájková Marcela
Hamplová Pavlína
Hlízová Kateřina
Holubová Magda
Hrabáková Hana
Janochová Michala
Jirásková Lucie
Jonáková Ivana
Kadeřábková Jindra
Kadlec Vratislav
Kencl Aleš
Klimentová Dagmar
Kováč Martin
Kreisinger Jakub
Kuncová Zuzana
Malý Aleš
Nesvadbová Eliška
Nová Michaela
Puchmeltrová Jitka
Stýblo Marek
Svačinová Karin
Šimková Kateřina
Štefanová Martina
Vyskočilová Klára
Žaludová Eva
2897
2898
2899
2900
2901
2902
2903
Hořovice
Hořovice
Hořovice
Hořovice
Hořovice
Komárov
Chlustina
Hořovice
Komárov
Jince
Hořovice
Žebrák
Hořovice
Jince
Hořovice
Hořovice
Otmíče
Jince
Hořovice
Malá Víska
Hořovice
Hořovice
Jince
Hořovice
Tlustice
Hořovice
2001
TU:
2904
2905
2906
2907
2908
2909
2910
2911
2912
2913
2914
2915
2916
2917
2918
2919
2920
2921
2922
2923
2924
2925
2926
2927
2928
2929
2930
2931
septima
Suttrová Irena
Anděl Milan
Bočan Jiří
Brodina Lukáš
Hergetová Jana
Hudec Petr
Chadimová Anna
Jindra Jan
Kadeřábek Tomáš
Kaššová Václava
Klekner Jiří
Klimešová Denisa
Kolář Martin
Krištuf Petr
Nedvědová Pavlína
Nešvarová Kateřina
Pavlas Jan
Snášelová Kateřina
Solař Martin
Strahlová Monika
Osek
Hořovice
Všeradice
Zbiroh
Hořovice
Nižbor
Újezd
Žebrák
Tlustice
Komárov
Žebrák
Beroun
Hořovice
Hořovice
Praskolesy
Komárov
Zbiroh
Hořovice
Hořovice
2001
TU:
2932
2933
2934
2935
2936
2937
2938
198
Šlajsnová Alexandra
Špičková Drahomíra
Štěpánová Kateřina
Štochl Richard
Vatahová Lenka
Veigendová Lucie
Vinšová Pavlína
Tlustice
Hořovice
Hořovice
Újezd
Jince
Hořovice
Běštín
4.
Pelikánová Jarmila
Brožová Kateřina
Cimermanová Marie
Červenka Tomáš
Dražanová Mariana
Hambálková Ingrid
Hnízdilová Lenka
Hrdličková Pavla
Karkoš Michal
Kejzlarová Lucie
Kolářová Eva
Kovanda Jiří
Kubrychtová Markéta
Malčánková Petra
Očenášková Iva
Opatrná Dagmar
Pánek Michal
Paulová Veronika
Punčochářová Dita
Radovičová Monika
Rašková Lenka
Roiková Kateřina
Schmidtová Jana
Stolzová Veronika
Svobodová Eliška
Šmejkal Radek
Štochl Jiří
Ulbrich Petr
Urbánková Jana
Týček
Zdice
Žebrák
Lochovice
Podluhy
Újezd
Zbiroh
Hořovice
Neumětely
Hořovice
Zbiroh
Neumětely
Hořovice
Zdice
Týček
Zdice
Neumětely
Zdice
Hořovice
Komárov
Zdice
Hořovice
Žebrák
Komárov
Lochovice
Olešná
Kublov
Zdice
septima A
Hlavačka Josef
Benediktová Veronika
Ďurišová Hana
Dušánek Karel
Endršt Martin
Famfulíková Ivana
Fišerová Petra
Gruntová Jana
Týček
Osek
Zdice
Ohrazenice
Zdice
Zbiroh
Hořovice
2939
2940
2941
2942
2943
2944
2945
2946
2947
2948
2949
2950
2951
2952
2953
2954
2955
2956
2957
2958
2959
2960
2001
TU:
2961
2962
2963
2964
2965
2966
2967
2968
2969
2970
2971
2972
2973
2974
2975
2976
2977
2978
2979
2980
2981
2982
2983
Hasman Petr
Houba Jan
Houdková Pavlína
Chocová Zdeňka
Jarolímová Monika
Kadeřábek Martin
Kadeřábková Hana
Klufová Eva
Kobylka Jan
Kočárková Zuzana
Kotalíková Jitka
Kratochvílová Jana
Lébrová Kateřina
Srp Zbyněk
Staněk Jiří
Šantín Vlastimil
Škvára Martin
Štis Rudolf
Trinerová Zdeňka
Vaculíková Anna
Vlasák Tomáš
Zítková Kamila
2984
2985
2986
2987
Tlustice
Podluhy
Komárov
Lážovice
Tihava
Hostomice
Hostomice
Hořovice
Hořovice
Hořovice
Zbiroh
Komárov
Hořovice
Zaječov
Podluhy
Komárov
Kvaň
Komárov
Osek
Hořovice
Zbiroh
Hořovice
2003
TU:
2988
2989
2990
2991
2992
2993
2994
2995
2996
2997
2998
2999
3000
3001
3002
3003
3004
3005
3006
3007
3008
3009
3010
3011
3012
septima B
Vítková Ivana
Bolina Jiří
Červenková Klára
Hasmanová Věra
Havel Vít
Hlavačková Petra
Hudec Roman
Ignatidisová Andrea
Jedličková Žaneta
Jeřábek Jakub
Jíchová Hana
Klánová Markéta
Kordula Jaroslav
Koštová Kateřina
Kozmanová Irena
Krajdlová Martina
Krištufová Eva
Lysá Lucie
Machová Gabriela
Marhánková Jaroslava
Moravec Ondřej
Sládek Tomáš
Špatenková Tereza
Ungrová Lucie
Hostomice
Netolice
Hořovice
Praskolesy
Hořovice
Komárov
Hořovice
Osek
Hořovice
Újezd
Hořovice
Bezdědice
Hořovice
Březová
Hořovice
Hořovice
Chaloupky
Komárov
Hořovice
Hořovice
Drozdov
Komárov
Komárov
2003
TU:
3013
3014
3015
3016
3017
3018
3019
3020
3021
3022
3023
3024
3025
199
Urbanová Markéta
Valta Richard
Vlček Jiří
Voříšková Klára
Hořovice
Žebrák
Tlustice
Hořovice
oktáva A
Macháčková Helena
Albl Vojtěch
Bartošová Kateřina
Běhounová Daniela
Boudová Tereza
Černý Jaroslav
Fairaislová Petra
Fík Antonín
Hubáčková Michala
Kadlec Petr
Kebrlová Pavla
Klánová Magdalena
Košťálová Petra
Křikava Jan
Malá Markéta
Mašková Ivana
Maťáková Šárka
Netušilová Lenka
Nyklová Lucie
Röschová Kateřina
Schmidt Ondřej
Skála Lukáš
Sojková Jana
Součková Helena
Vaňková Jana
Voráček Michal
Hořovice
Hořovice
Jince
Čenkov
Hořovice
Komárov
Zbiroh
Drozdov
Hořovice
Hořovice
Hořovice
Cerhovice
Komárov
Zaječov
Lochovice
Hořovice
Zdice
Hořovice
Komárov
Hořovice
Neumětely
Komárov
Hořovice
Hořovice
Zdice
oktáva B
Šímová Iva
Blažek Lukáš
Blažek Tomáš
Braun Vladislav
Brodina Jan
Brožek Radoslav
Franková Hana
Hamáček Milan
Hlínová Šárka
Horáková Monika
Houbová Tereza
Kocourková Eva
Kratochvílová Kateřina
Lefner Pavel
Zdice
Zdice
Zaječov
Všeradice
Hostomice
Tlustice
Komárov
Komárov
Hořovice
Podluhy
Hořovice
Jince
Hostomice
3026
3027
3028
3029
3030
3031
3032
3033
3034
3035
3036
3037
3038
2004
Lhotáková Pavla
Malecký Jaroslav
Moulis Jiří
Nešvera Karel
Očenášková Jitka
Pavlisová Iva
Petrů Lenka
Poláková Jana
Róková Lucie
Rosenbaum Lukáš
Řechtáčková Jana
Zbuzková Klára
Zemánek Zdeněk
4.
TU:
3039
3040
3041
Jeřábková Miroslava
Cáliková Lucie
Dífková Lenka
Dvořáková Simona
3042
3043
3044
3045
3046
3047
3048
3049
3050
3051
3052
3053
3054
3055
3056
3057
3058
3059
3060
3061
3062
3063
3064
3065
3066
Fenclová Erika
Fenclová Jana
Fišerová Petra
Fousková Daniela
Heřbolt Lukáš
Hlůžová Lenka
Holcepl Bohuslav
Janáčková Eliška
Jícha Roman
Košťálek Josef
Kovačová Ludmila
Králová Petra
Kunc Dušan
Kunclová Tereza
Matoušek Jiří
Oktábcová Miroslava
Palek Šimon
Pešinová Veronika
Pichlíková Petra
Poláková Pavlína
Sedláčková Magdaléna
Šestáková Kateřina
Veverka David
Vlachová Petra
Vlčková Lada
2004
Podluhy
Hořovice
Podluhy
Tlustice
Zdice
Hořovice
Hořovice
Hořovice
Jince
Hořovice
Knížkovice
Beroun
Osek
Podluhy
Vráž
Medový
Újezd
Zaječov
Zaječov
Zbiroh
Rpety
Hořovice
Běštín
Chodouň
Zaječov
Zaječov
Zdice
Neumětely
Drozdov
Zbiroh
Hořovice
Komárov
Stašov
Drozdov
Přimda
Drozdov
Cerhovice
Hořovice
Zdice
Komárov
Hořovice
Olešná
3067
3068
3069
3070
3071
3072
3073
3074
3075
3076
3077
Bolina Václav
Cílek Petr
Čermáková Soňa
Červenková Adéla
Hlavačková Pavlína
Kadeřábek Vít
Kubíčková Veronika
Mach Michal
Mašková Alžběta
Nová Eva
Rathouský Jan
3078
3079
3080
3081
3082
3083
3084
3085
3086
Repatá Kateřina
Svobodová Lucie
Šimková Anna
Štochl Jiří
Trávová Kateřina
Valta Petr
Veigendová Petra
Vyhnal Vojtěch
Žáčková Tereza
2004
oktáva B
TU:
3087
3088
3089
3090
3091
3092
3093
3094
3095
3096
3097
3098
3099
3100
3101
3102
3103
3104
3105
3106
3107
3108
3109
3110
oktáva A
TU: Hrabáková Miroslava
200
Vítková Ivana
Anděl Miloslav
Bobková Hana
Dvořáková Alena
Ernestová Adéla
Jílková Kristýna
Jindra Jiří
Kasalová Žaneta
Koutná Stanislava
Kreisinger Kryštof
Křížek Jan
Kučerová Lucie
Lázničková Tereza
Louda Luboš
Nešverová Eva
Pešl Josef
Přibylová Kateřina
Selmbacherová Pavla
Smutný Milan
Spal Antonín
Stýblová Eva
Šilhavá Lenka
Švábová Jana
Toť Jan
Žílová Tereza
Osov
Hořovice
Hořovice
Netolice
Hořovice
Jince
Hořovice
Tlustice
Rpety
Hořovice
KomárovPtákov
Zbiroh
Žebrák
Jince
Hořovice
Žebrák
Žebrák
Hořovice
Hořovice
Hořovice
Běštín
Hořovice
Hořovice
Hořovice
Hořovice
Újezd
Hořovice
Hořovice
Hořovice
Hořovice
Hořovice
Žebrák
Hořovice
Tlustice
Žebrák
Osek
Hořovice
Beroun
Hořovice
Hořovice
Komárov
Hořovice
Hořovice
Hořovice
2005
TU:
3111
3112
3113
3114
3115
3116
3117
3118
3119
3120
3121
3122
3123
3124
3125
3126
3127
3128
3129
3130
3131
3132
3133
3134
3135
3136
3137
3138
3139
3140
2005
TU:
3141
3142
3143
3144
3145
3146
3147
3148
3149
3150
3151
3152
3153
3154
3155
3156
3157
3158
3159
3160
3161
3162
3163
3164
3165
3166
3167
3168
4.C
Samec Zdeněk
Balej David
Balejová Dana
Brejníková Daniela
Černíková Magda
Černohlávek Milan
Dbalá Markéta
Filarová Petra
Horská Kamila
Hrabák Jiří
Humlová Jitka
Jedličková Sandra
Kalátová Tereza
Kos Lukáš
Koukal Petr
Kratochvílová Kamila
Laštovičková Lucie
Lepič Martin
Löwová Lenka
Nepivodová Lenka
Pavlík Lukáš
Plecitý Vladimír
Podzimková Pavla
Rovnerová Michaela
Rudolfová Lucie
Šubertová Barbora
Šůsová Zuzana
Vacherlohn Pavel
Vaňková Lenka
Volek Jakub
Zdeňková Anna
Mýto
Zaječov
Hořovice
Zaječov
Olešná
Komárov
Libomyšl
Hořovice
Hořovice
Kvaň
Osek
Osek
Hořovice
Hořovice
Zaječov
Komárov
Otmíče
Komárov
Komárov
Kvaň
Rejkovice
Zaječov
Zaječov
Stašov
Drozdov
Olešná
Hořovice
Hořovice
Čenkov
Zbiroh
2006
TU:
3169
3170
3171
3172
3173
3174
3175
3176
3177
3178
3179
3180
3181
3182
3183
3184
3185
3186
3187
3188
3189
3190
3191
3192
3193
oktáva
Hlavačková Lenka
Bambasová Hana
Bolinová Marie
Boudová Kristýna
Bryscejnová Lenka
Falc Martin
Fialová Kristýna
Frühaufová Iveta
Gottwaldová Veronika
Grégr Michal
Holubová Kristýna
Chudáčková Lucie
Jílková Irena
Komárov
Osov
Čenkov
Žebrák
Hořovice
Lhotka
Záluží
Hořovice
Hořovice
Komárov
Jince
Hořovice
2006
Klufová Pavla
Králová Dana
Krásný Lukáš
Macourková Andrea
Otčenášek Aleš
Patera Jan
Pavlíček Jan
Pavlíčková Petra
Popelka Jakub
Rudolfová Iva
Růžičková Michaela
Skálová Hana
Staněk Jan
Šůrová Eva
Tomešová Kateřina
Urbanová Darina
4.C
Hudcová Michala
Bártová Monika
Černá Miroslava
Jungmannová Pavla
Kratochvílová Lucie
Krejčíková Petra
Ksandrová Lucie
Lehocký Tomáš
Lukešová Klára
Lukešová Petra
Malý Tomáš
Matoušek Petr
Měšťanová Jana
Monhartová Jana
Novotná Hana
Novotný Radek
Pánková Petra
Permanová Michaela
Sklenářová Martina
Sudíková Veronika
Šáfrová Anna
Štěpnička Roman
Veigendová Jitka
Veverková Kateřina
Volfová Soňa
Zímová Petra
Hořovice
Hořovice
Zdice
Komárov
Rokycany
Běštín
Žebrák
Tlustice
Kařízek
Hostomice
Komárov
Drozdov
Újezd
Komárov
Jince
Zdice
Beroun
Osov
Tmaň
Cerhovice
Záluží
Komárov
Zdice
Hořovice
Lochovice
oktáva
TU: Jeřábková Miroslava
3194 Bobková Alena
201
Hořovice
Osek
Čenkov
Bzová
Neumětely
Žebrák
Kublov
Hořovice
Komárov
Praskolesy
Zdice
Neumětely
Podluhy
Lhotka
Komárov
Hořovice
Hořovice
3195
3196
3197
3198
3199
3200
3201
3202
3203
3204
3205
3206
3207
3208
3209
3210
3211
3212
3213
3214
3215
3216
3217
3218
2007
TU:
3219
3220
3221
3222
3223
3224
3225
3226
3227
3228
3229
3230
3231
3232
3233
3234
3235
3236
3237
3238
3239
Bogdanov Stanislav
Endrštová Lenka
Frantová Alena
Hašková Kristýna
Hejnal Ondřej
Herrmannová Lenka
Holečková Zlata
Chylíková Lenka
Kadlecová Eva
Kaufmanová Lucie
Kubíčková Gabriela
Lochmanová Irena
Macková Dana
Pešlová Lenka
Pušman Lukáš
Ségl Jan
Svoboda Petr
Štěpnička Michal
Ulčová Adéla
Vajdiak Tomáš
Vintrová Denisa
Vlčková Magdaléna
Weis Michal
Zikmund Tomáš
3240
3241
3242
3243
3244
Hořovice
Hořovice
Praskolesy
Jince
Komárov
Hořovice
Žebrák
Žebrák
Hořovice
Hořovice
Hořovice
Drozdov
Hořovice
Žebrák
Podbrdy
Hořovice
Sedlec
Zaječov
Hořovice
Hořovice
Hořovice
Hořovice
Hořovice
Hořovice
2007
TU:
3245
3246
3247
3248
3249
3250
3251
3252
3253
3254
3255
3256
3257
3258
3259
3260
3261
3262
3263
3264
3265
3266
3267
3268
3269
4.C
Dřevínková Dana
Anýž Jiří
Čáp Tomáš
Černá Barbora
Ďuriš Petr
Fiala Lukáš
Fiala Petr
Frýdlová Eva
Hanousková Petra
Janáčková Iveta
Křenek Jan
Křížková Petra
Lettl Tomáš
Monhartová Petra
Pávišová Veronika
Pavlíková Jana
Procházka Petr
Procházková Kateřina
Rumpík Viktor
Schneiderová Martina
Solarová Pavlína
Šebková Andrea
Chotětín
Praskolesy
Nové Dvory
Zbiroh
Tmaň
Zbiroh
Osov
V. Chlumec
Zaječov
Hořovice
Cheznovice
Podluhy
Újezd
Jince
Kvaň
Komárov
Újezd
Žebrák
Újezd
Zaječov
Hostomice
202
Šínová Lenka
Švamberková Jana
Vokurka Radek
Vystyd Milan
Zítková Kristýna
Žebrák
Zaječov
Komárov
Hořovice
Drozdov
oktáva
Kadeřábková Marie
Černá Sandra
Humlová Hana
Chocová Ladislava
Jedličková Andrea
Kotvová Kateřina
Křížková Terezie
Kubištová Jana
Kučerová Michaela
Kušková Jana
Kutáčová Tereza
Laštovičková Zdeňka
Mádlová Irena
Mouchová Zuzana
Nedvěd Robert
Opatrná Eva
Růžička Štěpán
Ryndová Pavla
Slavíková Veronika
Smrčková Lucie
Svobodová Eva
Ševčík Jakub
Štěpničková Aneta
Štochlová Karolína
Vlčková Kateřina
Žaludová Martina
Hořovice
Cheznovice
Lážovice
Cheznovice
Drozdov
Hořovice
Hostomice
Hořovice
Hořovice
Hořovice
Komárov
Hořovice
Hořovice
Březová
Týček
Zdice
Hořovice
Hořovice
Hořovice
Sedlec
Hořovice
Podluhy
Hořovice
Zbiroh
Hořovice
Současní vyučující a další zaměstnanci
Předměty
1
2
3
4
5
6
7
8
9
10
11
12
13
14
15
16
17
18
19
20
21
22
23
24
25
26
27
28
29
30
31
32
33
34
35
36
37
39
40
41
Andělová
Císařová
Čižková
Dřevínková
Fričová
Hatina
Hinke
Hlavačka
Hlavačková
Hošková
Hrabáková
Jedličková
Jeřábková
Kadeřábková
Kazdová
Kliková
Komínek
Liprtová
Macháčková
Nesnídal
Očenášková
Plecitá
Rataj
Rydrychová
Samec
Sládek
Suttrová
Šímová
Švábenický
Traburová
Urbánek
Veselá
Vítková
Vlček
Vrba
Kratochvílová
Langmajerová
Novák
Kebrlová
Suldovská
Jana
Jana
Michala
Dana
Lidmila
Jiří
Miroslav
Josef
Lenka
Petra
Miroslava
Václava
Miroslava
Marie
Daniela
Michele
Martin
Monika
Helena
Marek
Iva
Blanka
Miloš
Marie
Zdeněk
Tomáš
Irena
Iva
Jan
Barbora
Roman
Hana
Ivana
Jiří
Milan
Jana
Jana
Pavel
Irena
Věra
PaedDr.
Mgr.
Mgr.
Mgr.
PhDr.
Mgr.
Mgr.
Mgr.
Mgr.
Mgr.
RNDr.
Mgr.
Mgr.
Mgr.
Mgr.
Mgr.
Mgr.
Mgr.
Mgr.
Mgr.
PhDr.
Mgr.
Mgr.
RNDr.
Mgr.
Mgr.
Mgr.
PhDr.
PaedDr.
Výtvarná výchova
Angličtina
Biologie, chemie, biol. sem.
Angličtina, chemie
Čeština, zákl. spol. věd, lit. sem.
Fyzika
Výtvarná výchova
Chemie, tělesná výchova
Fyzika, matematika, mat. sem.
Francouzština
Fyzika, matematika, fyz. sem.
Čeština, hudební výchova, sbor. zpěv
Čeština
Dějepis, zákl. spol. věd, děj. a spol.sem.
Čeština, němčina, němec. konverzace
Angličtina, anglic. konverzace
Fyzika, matematika, informatika, fin.mat.
Tělesná výchova
Biologie
Francouzština
Angličtina
Francouzština, francouz. konverzace
Angličtina
Ruština, zeměpis
Čeština, němčina, dramat. výchova
Tělesná výchova
Fyzika, matematika, fyz. a mat. sem.
Angličtina
Angličtina, informatika
Anglická konverzace
Dějepis, zeměpis
Latina
Matematika, zeměpis, zeměp. sem.
Psychologie, sem. z čes. jaz.
Biologie
Uklízečka
Hospodářka
školník
uklízečka
uklízečka
203
Úvazek
0,38
0,28
1,04
1,04
1,04
0,42
0,09
1,00
1,00
0,47
1,00
1,04
1,04
1,04
1,00
0,38
1,04
0,62
0,23
0,57
1,09
1,19
0,33
0,33
1,04
1,00
1,04
1,04
1,04
0,19
1,04
0,14
1,00
1,09
0,28
1,00
1,00
0,50
1,00
0,10
PhDr. Jiří Vlček
ředitel
Mgr.Blanka Plecitá
zástupkyně ředitele
PaedDr. Jana Andělová
Mgr. Michala Čížková
PhDr. Lidmila Fričová
Mgr. Jiří Hatina
204
Jana Langmajerová
hospodářka
Mgr.Dana Dřevínková
Mgr. Josef Hlavačka
Mgr. Lenka Hlavačková
Mgr. Petra Hošková
Mgr. Václava Jedličková
Mgr. Miroslava Jeřábková
Mgr. Marie Kadeřábková
Michele Kliková
Mgr. Martin Komínek
Mgr. Daniela Kazdová
205
RNDr. Miroslava Hrabáková
Mgr.Monika Liprtová
Mgr.Helena Macháčková
Marek Nesnídal
Mgr.Iva Očenášková
Mgr. Marie Rydrychová
PhDr. Zdeněk Samec
Mgr.Iva Šímová
RNDr. Jan Švábenický
Roman Urbánek
206
Mgr. Hana Veselá
Mgr. Ivana Vítková
207
PaedDr.Milan Vrba
Expedice Avamuš 2006
Divadelní představení Korejské šičky 2005
208
Studenti
Celkové počty
třída
Prima
Sekunda
Tercie
Kvarta
Kvinta
Sexta
Septima
Oktáva
1.C
2.C
3.C
4.C
celkem
30
30
30
33
30
25
30
30
30
32
24
33
chlapci
16
11
13
18
16
9
5
10
7
10
7
11
dívky
14
19
17
15
14
16
25
20
23
22
17
22
Celkem za školu
357
133
224
Počty podle místa bydliště
Bavoryně
Beroun
Broumy
Březová
Bzová
Cerhovice
Čenkov
Drozdov
Felbabka
Hořovice
Hostomice
Hrádek
Hudlice
Hvozdec
Chaloupky
Cheznovice
Chodouň
Jince
Jivina
1
5
1
2
1
8
2
7
1
121
8
1
1
5
3
2
2
7
1
Kařez
Komárov
Králův Dvůr
Kublov
Kvaň
Lhotka
Libomyšl
Lochovice
Neřežín
Netolice
Neumětely
Ohrazenice
Olešná
Osek
Osov
Otmíče
Podbrdy
Podluhy
Praha
3
25
2
1
4
2
3
8
1
1
1
2
2
9
4
2
3
6
1
Praskolesy
Rpety
Sedlec
Skřipel
Stašov
Tihava
Tlustice
Točník
Třenice
Újezd
Vlastec
Všeradice
Zaječov
Záluží
Zbiroh
Zdice
Žebrák
Počty podle roku narození
1988
24
1991
57
1994
35
1989
58
1992
51
1995
29
1990
59
1993
30
1996
14
209
10
5
2
1
4
1
5
2
2
6
1
4
17
2
13
10
13
Zlaté hrábě 2007
Go! kurs 2006
210
Juniorský maratón – Poděbrady 2007 – tým s trenérem
Smíšený desetičlenný běžecký tým pod vedením Mgr. Jiřího Vavřičky dosáhl velkého
úspěchu, když s přehledem zvítězil v semifinálovém – krajském - kole Juniorského maratonu,
konajícím se v Poděbradech 24. dubna 2007. Jasně za sebe odsunul deset dalších
středoškolských týmů.
Tím se kvalifikoval do finálového závodu v rámci Pražského mezinárodního maratónu
v neděli 13. května. Tam v konkurenci dvaceti sedmi týmů z celé republiky obsadil nádherné
10. místo.
Zároveň tým ve dnech 28. června – 4. července reprezentoval Středočeský kraj na
Běžeckém maratónu Mladá Boleslav – Pezinok Pedagogického doprovodu se ochotně ujala
a sportovní výkon bezpečně zvládla Mgr. Michala Čížková s manželem. Strukturu běhu
popisují oficiální webové stránky Středočeského kraje :
Běžecký tým tvořilo celkem 22 studentů ze Sportovního gymnázia Kladno, Gymnázia Václava
Hraběte Hořovice a Gymnázia Jiřího Ortena Kutná Hora. Běžci se střídali v non-stop běhu,
pravidelně po 4 - 8 km úsecích. Stálý doprovod běžců tvořil vždy pedagog na kole a doprovodné
vozidlo. Trasa na českém území vedla krátce severní částí Středočeského kraje, severní částí
Královehradeckého kraj severně od Hradce Králové, dále podél hranic s Polskem, kde běžci
překonávali převýšení Orlických hor, Nízkého Jeseníku a Hostýnských vrchů až na hraniční přechod
Nedašova Lhota/Červený Kameň, kde byla 30.6.2007 v brzkých ranních hodinách překročena státní
hranice se Slovenskem.
Na slovenské straně vedla trasa po méně frekventovaných komunikacích podél Váhu směrem na jih..
Non-stop štafetový běh byl ukončen 3. 7. 2007 ve 9,00 hod. doběhem do Pezinku.
Trasa byla dlouhá 670 km a běžci tuto trasu uběhli průměrnou rychlostí 12 km/hod.
211
Seznam současných studentů školy podle jednotlivých tříd
Prima - třídní : Mgr. Marie Kadeřábková, počet: 30 (chlapců: 16 dívek: 14)
1.
2.
BABOUČEK Vavřinec
BRUTHANSOVÁ Jana
3.
FATKOVÁ Aneta
4.
FIALOVÁ Tereza
5.
FRANKEOVÁ Anna
6.
GEROLD Lukáš
7.
HOŠŤÁLKOVÁ Simona
8.
HRDLIČKA Filip
9.
JANDA Ondřej
Zdice
16.
MAREŠOVÁ Pavlína
Hořovice
Praskolesy
17.
MATĚJKA Jiří
Praskolesy
Hostomice
18.
MORAVČÍK Tomáš
Žebrák
Hořovice
19.
NESNÍDALOVÁ Andrea
Komárov
Hořovice
20.
NOVÁK Jakub
Hořovice
Zdice
21.
PLÁŠILOVÁ Alena
Hořovice
Osov
22.
REJSKOVÁ Kristýna
Osov
Praskolesy
Chaloupky
23.
SOJKA Štěpán
Osek
24.
SPOUSTA Radek
Zbiroh
ŠTĚPNIČKA Adam
Komárov
10.
KÁROVÁ Anita
Hořovice
25.
11.
KRUFTOVÁ Nelli
Hořovice
26.
UNGROVÁ Lenka
Hvozdec
12.
KYSELÝ Jan
Zaječov
27.
VAŠÍK Miroslav
Lochovice
VOKÁČOVÁ Tereza
Komárov
13.
LACINA Dominik
Hořovice
28.
14.
LIPRT Václav
Komárov
29.
VOSTÁRKOVÁ Olga
Libomyšl
15.
LISÝ Josef
Hořovice
30.
ZÁHOŘÍK Martin
Jince
Sekunda - třídní : Mgr. Václava Jedličková, počet: 30 (chlapců: 11 dívek: 19)
1.
2.
BLACKÝ Petr
BROTÁNKOVÁ Anna
3.
HARAŠTOVÁ Markéta
4.
HRABÁKOVÁ Pavla
5.
HUMLOVÁ Lucie
6.
JINDRA Vojtěch
7.
KÖNIG Vít
8.
KORLOVÁ Veronika
9.
KOSATÍKOVÁ Klára
Zaječov
16.
PADUCHOVÁ Karolína
Zbiroh
Praskolesy
17.
PULDA Milan
Hořovice
Hvozdec
18.
RADOUŠOVÁ Alena
Jivina
Zaječov
19.
ROGOSOVÁ Michaela
Praskolesy
Cerhovice
20.
ŠINKNEROVÁ Eva
Hořovice
Újezd
21.
ŠMÍDOVÁ Kristýna
Žebrák
Lochovice
22.
ŠPOTOVÁ Štěpánka
Hořovice
Hořovice
Hořovice
23.
ŠTAJNEROVÁ Karolína
Hořovice
24.
ŠTOCHLOVÁ Pavlína
Cheznovice
ŠTOLBOVÁ Marcela
Komárov
10.
KREISINGER Jan
Hořovice
25.
11.
KREISINGER Jonáš
Hořovice
26.
TAUŠ David
Třenice
12.
KROUPA Lukáš
Hořovice
27.
TOMÁŠEK Radek
Hořovice
VEIGENDOVÁ Klára
Olešná
13.
MAREŠOVÁ Markéta
Rpety
28.
14.
MARKOVÁ Barbora
Cheznovice
29.
ZÝKA David
Hořovice
15.
NESNÍDALOVÁ Lenka
Komárov
30.
ŽÁČEK Miroslav
Hořovice
212
Tercie - třídní: Mgr. Daniela Kazdová, počet : 30 ( chlapců: 13 dívek: 17)
1.
ČERVENÁ Veronika
Tlustice
16.
POLÁK Ondřej
Zaječov
2.
ČERVENKOVÁ Michaela
3.
ČÍLA Michal
Hostomice
17.
RÖSCHOVÁ Karolína
Komárov
Žebrák
18.
SLADOVNÍK Roman
Ohrazenice
4.
DRLÍK Matouš
Kařez
19.
SLAVÍKOVÁ Marie
Hořovice
5.
DRNOVCOVÁ Marie
Hvozdec
20.
ŠKODOVÁ Kristýna
Hořovice
6.
ERAZÍM Pavel
Zaječov
21.
ŠMÍD Jan
Osek
7.
HENYŠ Jan
8.
HRDLIČKOVÁ Agáta
Rpety
22.
ŠPERL Josef
Drozdov
23.
ŠTUKSOVÁ Tereza
Hořovice
JIRÁSKOVÁ Adéla
Otmíče
Zbiroh
9.
24.
VALTOVÁ Jana
Žebrák
10.
KÁCHOVÁ Kateřina
Všeradice
25.
VÁVROVÁ Karolína
Komárov
VESELÝ Josef
Hořovice
11.
KRÁSLOVÁ Nikola
Praskolesy
26.
12.
LÉBLOVÁ Kateřina
Hořovice
27.
VILDMAN Aleš
Osek
13.
MACHÁČKOVÁ Pavlína
Bzová
28.
VINKLEROVÁ Dominika
Jince
14.
MÜLLEROVÁ Barbora
Praskolesy
29.
VOŘÍŠEK Jaroslav
Osek
15.
MUŽÍK Jakub
Hořovice
30.
ZEMÁNEK Vojtěch
Točník
Kvarta - třídní: Mgr. Ivana Vítková, počet 33 ( chlapců: 17 dívek: 15)
1.
BARTOŠOVÁ Barbora
Hořovice
18.
MOUTELÍK Lukáš
Hořovice
2.
BERG Michal
Všeradice
19.
PANGERL Michael
Hořovice
3.
BUREŠOVÁ Martina
Jince
20.
PEŘINOVÁ Markéta
Hořovice
4.
ČERNÁ Alena
Žebrák
21.
PONDĚLÍČEK Martin
Hořovice
5.
DRSKOVÁ Lenka
6.
FENCLOVÁ Barbora
Stašov
22.
SILBERNÁGLOVÁ Tereza
Netolice
Hořovice
23.
SOJKA Adam
Hořovice
7.
FENCLOVÁ Karolína
Komárov
24.
SPAL Jan
Hořovice
8.
HRABÁK Jan
25.
26.
SPOUSTA Tomáš
Zbiroh
HRKALOVÁ Valentýna
Hostomice
Hořovice
9.
ŠEBKOVÁ Tereza
Lhotka
10.
CHARVÁTOVÁ Michaela
Chaloupky
27.
ŠUDOMA Martin
Kvaň
11.
CHRAMOSILOVÁ Marie
Hořovice
28.
TAUŠ Petr
Zaječov
12.
JANOUŠ Filip
Hořovice
29.
TICHÝ Michal
Jince
13.
JAŇOUR Jan
Hořovice
30.
TRABUROVÁ Kateřina
Praskolesy
VESELÝ Matej
Hořovice
14.
KARMAZÍN Matěj
Libomyšl
31.
15.
KOUTNÁ Andrea
Chodouň
32.
ŽÍŽALA Mikuláš
Hořovice
16.
MACHKOVÁ Anna
Beroun
33.
NOVÝ Lukáš
Hořovice
17.
MOJŽÍŠ Lukáš
Březová
213
Kvinta - třídní : RNDr. Miroslava Hrabáková, počet 30 ( chlapců: 16 dívek: 14)
1.
BELANSKÝ Jan
Broumy
16.
MOUTELÍKOVÁ Petra
Osek
2.
BOLINOVÁ Tereza
3.
BRAJER Ondřej
Osov
17.
MRVÍK Miroslav
Hořovice
Hořovice
18.
OTÝSOVÁ Michaela
Hořovice
4.
FIALOVÁ Barbora
Zbiroh
19.
PAVLISOVÁ Eva
Hořovice
5.
FIŠEROVÁ Kateřina
Zbiroh
20.
PERGL Tomáš
Drozdov
6.
HEGER Kryštof
Hořovice
21.
PERGLER Lukáš
Cerhovice
7.
HRABÁKOVÁ Jana
8.
JELÍNKOVÁ Adéla
Zaječov
22.
SAMEC Zdeněk
Záluží
23.
SLADOVNÍK Tomáš
Ohrazenice
JINDROVÁ Ludmila
Tihava
Újezd
9.
24.
ŠEBEK Roman
Újezd
10.
KEBERT Tomáš
Hořovice
25.
VELICHOVÁ Jana
Hořovice
VÍTEK Tomáš
Hořovice
11.
KOMZÁKOVÁ Iva
Lochovice
26.
12.
KOUTNÁ Barbora
Hořovice
27.
VLACH Martin
Osek
13.
KOVANDA Jan
Osek
28.
ZDVOŘAN Petr
Zbiroh
14.
KRUMHANZLOVÁ Veronika
Sedlec
29.
CABRERA Tomás
Chile
15.
LIDRYCH Jindřich
Hostomice
30.
WITTMANN Sara Camilla
Rakousko
Sexta - třídní: Mgr. Miroslava Jeřábková, počet : 25 (chlapců: 9 dívek: 16)
1.
2.
BLÁHOVÁ Kristýna
DINGOVÁ Lucie
Libomyšl
14.
KREJČOVÁ Veronika
Žebrák
3.
HERRMANNOVÁ Šárka
Cerhovice
15.
KUNC Oliver
Hořovice
Hořovice
16.
LNĚNIČKA Tomáš
Hořovice
4.
HLAVÁČEK Michal
Hořovice
17.
MAZAČ Petr
Hořovice
5.
HOLUB Tomáš
6.
HŮLOVÁ Lenka
Komárov
18.
PALKOVÁ Lucie
Drozdov
Hořovice
19.
PROCHÁZKOVÁ Miroslava
Zbiroh
7.
CHLUSTINOVÁ Alena
8.
JEDLIČKOVÁ Tereza
Hořovice
Hořovice
20.
21.
STRACH Jakub
Hořovice
ŠÁFR Filip
Cerhovice
9.
JURKOVÁ Blanka
Podluhy
22.
VLASÁK Michal
Neumětely
10.
JURKOVÁ Kateřina
Podluhy
23.
VOŠICKÁ Lucie
Hořovice
FLIEGEROVÁ Helena
Záluží
POKORNY David
Rakousko
11.
KOMÁRKOVÁ Veronika
Zbiroh
24.
12.
13.
KOTVOVÁ Kateřina
Zbiroh
25.
KRÁČMEROVÁ Tereza
Podluhy
214
Septima - třídní: Mgr. Lenka Hlavačková, počet : 30 (chlapců: 5 dívek: 25)
1.
2.
BENEŠOVÁ Eva
BRAJER Martin
3.
BRODINOVÁ Anna
4.
ČEPELÁKOVÁ Kristýna
5.
ČEPELÁKOVÁ Adéla
6.
ČÍŽKOVÁ Barbora
7.
DRNOVCOVÁ Vendula
8.
DVOŘÁK Jakub
Hořovice
16.
KUČERA Martin
Chodouň
Hořovice
17.
KUTÁČOVÁ Ivana
Hořovice
Všeradice
18.
MANINOVÁ Šárka
Hořovice
Hořovice
19.
MAREŠOVÁ Ivana
Hořovice
Hořovice
20.
NEDVĚDOVÁ Andrea
Hořovice
Hořovice
21.
POSPÍŠILOVÁ Jana
Hořovice
Hvozdec
22.
PUCHMERTLOVÁ Michaela
Hořovice
23.
PUŠMAN Šimon
Podbrdy
24.
RÁČKOVÁ Linda
Hořovice
9.
HASMANOVÁ Šárka
Lhotka
Podluhy
10.
HEGER Mikuláš
Hořovice
25.
ŠTOCHLOVÁ Kateřina
Újezd
11.
HOLEČKOVÁ Lucie
Zbiroh
26.
ŠTUKSOVÁ Radka
Hořovice
12.
KOHOUTOVÁ Kamila
Hořovice
27.
VLČKOVÁ Gabriela
Jince
13.
KOSOVÁ Barbora
Čenkov
28.
VOKURKOVÁ Tereza
Hořovice
GURGEL DANTAS Graziela
Hořovice
GUADAMUZ MORA Catalina
Kostarika
14.
KROUPOVÁ Kristýna
Hořovice
29.
15.
KŘIVÁNKOVÁ Veronika
Hvozdec
30.
Oktáva - třídní : Mgr. Irena Suttrová, počet : 30 (chlapců: 10 dívek: 20)
1.
2.
ABELOVÁ Eva
BLÁHOVÁ Markéta
3.
BLAHOVCOVÁ Olga
4.
BOUBÍN Jiří
5.
CAFOURKOVÁ Michaela
6.
ERNESTOVÁ Pavlína
7.
FEDORČÁK Ondřej
8.
FIŠER Petr
Hořovice
16.
MRVÍK Miloslav
Hořovice
Hořovice
17.
PALKOVÁ Veronika
Drozdov
Osek
18.
PĚKNÁ Barbora
Cerhovice
Drozdov
19.
PĚKNÁ Petra
Hořovice
Komárov
20.
PERGLEROVÁ Lucie
Cerhovice
Hořovice
21.
PONDĚLÍČKOVÁ Radka
Hořovice
Rpety
22.
RŮŽIČKOVÁ Eliška
Praha
23.
RÝDL Bořek
Hořovice
24.
SPOUSTA Tadeáš
Stašov
9.
FRAITÁGOVÁ Iveta
Zaječov
Hořovice
10.
HRDLIČKOVÁ Adéla
Otmíče
25.
UHRIN Marek
Podluhy
11.
HRDLIČKOVÁ Michaela
Hořovice
26.
VALÁŠKOVÁ Lenka
Drozdov
12.
JÁNSKÝ Václav
Komárov
27.
VILDMANOVÁ Lenka
Komárov
13.
JIROUCHOVÁ Denisa
Rpety
28.
VLČKOVÁ Barbora
Hořovice
ŽÍLOVÁ Pavlína
Hořovice
ŽÁČKOVÁ Aneta
Hořovice
14.
KOŽELUH Miloš
Hořovice
29.
15.
MACH Tomáš
Hořovice
30.
215
1.C - třídní : Mgr. Dana Dřevínková, počet : 30 (chlapců: 7 dívek: 23)
1.
2.
AMBROŽOVÁ Lucie
BARTOŠOVÁ Lucie
3.
ČEPELÁK David
4.
ČERNÁ Aneta
5.
FIŠER Pavel
6.
HAVLÍKOVÁ Magdaléna
7.
HAVRLÍKOVÁ Linda
8.
HOCKOVÁ Magda
Jince
16.
KREJCAROVÁ Lucie
Hořovice
Hořovice
17.
KRUMPHANZLOVÁ Iva
Újezd
Hořovice
18.
LISÁ Žaneta
Hořovice
Komárov
19.
MALCOVÁ Michaela
Kublov
Komárov
20.
MORKUSOVÁ Kristína
Hořovice
Žebrák
21.
MUŽÍKOVÁ Petra
Točník
Lochovice
22.
NĚMCOVÁ Eliška
Zdice
23.
NOVÁK Petr
Hořovice
24.
PROCHÁZKOVÁ Zuzana
Hořovice
9.
HOLEČKOVÁ Martina
Lochovice
Zdice
10.
HŘÍVA Tomáš
Třenice
25.
RUDOLFOVÁ Monika
Hořovice
11.
HURÁBOVÁ Žaneta
Kařez
26.
ŠMÍDA Ondřej
Žebrák
12.
JUDLOVÁ Nikola
Cerhovice
27.
VEIGENDOVÁ Pavla
Komárov
13.
KOTLAŘÍKOVÁ Kateřina
Hořovice
28.
VENCLÍKOVÁ Štěpánka
Tlustice
WISCHIN Jakub
Zaječov
ZÁHOŘÍKOVÁ Jitka
Podbrdy
14.
KOUKOL Michal
Hořovice
29.
15.
KOUNOVSKÁ Klára
Hořovice
30.
2.C - třídní : Mgr. Michala Čížková, počet : 32 (chlapců: 10 dívek: 22)
1.
2.
BÁDALOVÁ Michaela
BELŠÁNOVÁ Kateřina
Kvaň
17.
MATĚJKA Pavel
Sedlec
Jince
18.
NEDVĚDOVÁ Nela
Březová
3.
BLÁHOVÁ Jana
4.
FOUSEK Lukáš
Tlustice
19.
NEZBEDOVÁ Andrea
Podluhy
Rpety
20.
PALATA Lukáš
Zdice
5.
HAVRÁNKOVÁ Michaela
Hořovice
21.
PERGLOVÁ Eva
Cerhovice
6.
HŮLKA Petr
7.
CHOVANEC Tomáš
Zbiroh
22.
ROSENBAUMOVÁ Kamila
Králův Dvůr
Hořovice
23.
ŘECHTÁČKOVÁ Kateřina
Zdice
8.
JAKUB Martin
9.
JANDOVÁ Michaela
Komárov
Chaloupky
24.
SMETANOVÁ Vendula
Komárov
25.
SOLAR Václav
Zaječov
10.
KAPLANOVÁ Jana
Újezd
26.
STEJSKALOVÁ Hana
Hořovice
11.
KIRÁLYOVÁ Eliška
Komárov
27.
STUCHLÁ Lada
Zdice
UNGROVÁ Kristýna
Zaječov
12.
KRATOCHVÍLOVÁ Pavla
Komárov
28.
13.
KREJZKOVÁ Anna
Vlastec
29.
VLČKOVÁ Lenka
Hořovice
14.
KŘENKOVÁ Adéla
Hořovice
30.
ZAHRADKA Aleš
Lochovice
ZACHARIÁŠOVÁ Iva
Felbabka
KUČERA Aleš
Bavoryně
15.
KUČERA Rostislav
Žebrák
31.
16.
LAVIČKOVÁ Pavlína
Hořovice
32.
216
3.C - třídní : PhDr. Zdeněk Samec, počet : 24 (chlapců: 7 dívek: 17)
1.
2.
BABKOVÁ Lucie
BLAŽKOVÁ Lenka
3.
BUDOVÁ Alžběta
4.
CINTLOVÁ Hana
5.
GEROLD Petr
6.
HERINKOVÁ Jana
7.
JÍCHOVÁ Darina
Hrádek
13.
KRATOCHVÍLOVÁ Pavla
Zaječov
Skřipel
14.
KŘÍŽKOVÁ Alena
Stašov
Beroun
15.
LEMFELD Jan
Hudlice
Tlustice
16.
LORENZOVÁ Markéta
Žebrák
Zdice
17.
LUKEŠOVÁ Kristýna
Zbiroh
Tlustice
18.
PRAJZLEROVÁ Michaela
Lochovice
19.
ŘÍHA Vladislav
Žebrák
20.
ŠARMÍROVÁ Kristýna
Podbrdy
8.
KOŇASOVÁ Tereza
Zaječov
Komárov
9.
KOPŘIVA Tomáš
Král. Dvůr
21.
ŠTAJNER Filip
Hořovice
10.
KRÁLÍKOVÁ Markéta
Hostomice
22.
ŠTEFANOVÁ Šárka
Stašov
11.
KRÁSNÝ Vítězslav
Čenkov
23.
ŠUDOMA Ondřej
Kvaň
12.
KRATOCHVÍLOVÁ Jana
Zaječov
24.
VÁCHOVÁ Nicole
Beroun
4.C - třídní: Mgr. Martin Komínek, počet : 33 (chlapců: 11 dívek: 22)
1.
2.
ALBL Václav
BEŽOVÁ Michaela
3.
CAJTHAML Jakub
4.
ČVANČARA Pavel
5.
DVOŘÁKOVÁ Magdaléna
6.
FABEROVÁ Simona
7.
FENCLOVÁ Martina
8.
FENCLOVÁ Petra
Hořovice
18.
MALEC Jaromír
Praskolesy
Praskolesy
19.
MARŠÁLKOVÁ Eva
Osov
Hořovice
20.
MATĚJKOVÁ Soňa
Drozdov
Olešná
21.
PAVLIS Radek
Zaječov
Hostomice
22.
PLECHÁČKOVÁ Barbora
Beroun
Osek
23.
PUNČOCHÁŘ Roman
Zdice
Zaječov
24.
RYBA Zdeněk
Hořovice
25.
SEDLÁKOVÁ Anna
Hořovice
26.
SLAVÍKOVÁ Klára
Hořovice
9.
FRÜHAUFOVÁ Jitka
Zaječov
Hořovice
10.
HLAVATÁ Barbora
Hořovice
27.
SOJKOVÁ Iva
Komárov
11.
JÍCHOVÁ Anna
Zdice
28.
VEIGENDOVÁ Radka
Komárov
12.
JIRÁK Martin
Hostomice
29.
VESELÝ Michal
Hořovice
13.
KOKEŠOVÁ Petra
Žebrák
30.
ZÍTKOVÁ Iva
Hořovice
SEDEKE Kristina
Hořovice
14.
KOUDELA Marek
Hostomice
31.
15.
KOZLEROVÁ Pavlína
Žebrák
32.
KLEŇHOVÁ Klára
Beroun
16.
KRUBNEROVÁ Marcela
Lochovice
33.
KŘÍŽ Antonín
Komárov
17.
KŘÍŽOVÁ Anna
Komárov
217
SPONZOŘI
Buzuluk, a.s., Komárov
JEDNOTA
spotřební družstvo v Hořovicích
Palackého nám. 200, 268 01 Hořovice www.sdhorovice.cz
- nákup na dosah ruky –
Kostal CR, spol. s r.o.
Městská akciová společnost Hořovice, a.s.
Obchodní tiskárny Hořovice, a.s.
Saint-Gobain Sekurit ČR, spol. s r. o. , Hořovice
Solitera, spol. s r. o. , Hořovice
Terasoft, a.s. , Hořovice
205
Obsah
Vstupní informace
Jiří Vlček : Prolog ............................................................................................................ 1
Výnosy o zřízení školy..................................................................................................... 4
Články bývalých vyučujících a absolventů
Brian Nattres : Ruminations on a Hobbyhorse: A Decade of Change ............................ 8
Josef Jelen: Střípky vzpomínek...................................................................................... 12
Marie Nováčková-Chvojková,Alena Povolná-Kafková : Muzeum U Jelena ................ 16
Miroslav Štochl : Zase zvoní.......................................................................................... 19
Zdenka Ulčová-Galová : Hořovice a moje školy ........................................................... 21
Jiří Vonderka : Nelze zapomenout ................................................................................. 26
Milan Harvalík : O plynutí gymnaziálního času ............................................................ 28
Marie Slavíková : Co bylo, když ještě nebylo gymnázium............................................ 30
Jaroslav Nezbeda : Obrana chemie ................................................................................ 32
Josef Svoboda : Z kantorského zápisníku ...................................................................... 34
Vladislav Nezbeda : Pohledy do dávných let................................................................. 36
Myron Lubyneckyj : Na okraj jedné malé aktuality....................................................... 38
Anna Nováková-Mottlová : Trvalé bydliště –Jiráskova 617.......................................... 46
Petr Drulák : Intelektuální těžiště................................................................................... 48
Milan Hlavačka : Clarissime domine, mnoho-li Vaše fara vynáší? ............................... 49
Petr Koukal : Škola a sport............................................................................................. 68
Jiří Zizler : Angažovaný romantik Václav Hrabě .......................................................... 70
Jan Vyštejn : A léta běží – vážení .................................................................................. 73
Jan Pokorný : Gymnázium Václava Hraběte, ale i Ivana Slavíka.................................. 76
Eva Nezbedová-Preislerová : Čas .................................................................................. 79
Články současných vyučujících
Jiří Hatina : Mí báječní muži a ženy za katedrou ........................................................... 80
Miroslava Hrabáková-Paříková : Malá pocta velkému člověku ................................... 84
Studium v zahraničí a zahraniční studenti u nás ...... 85
Zdeněk Samec : Co je to P.R.D. ??? .............................................................................. 88
Blanka Plecitá-Houbová : Malé rozjímání s francouzštinou.......................................... 90
Irena Suttrová : Zážitkové kursy .................................................................................... 92
Marek Nesnídal: Význam interkulturní výchovy v oblasti cizích jazyků v praxi.......... 94
Hana Veselá : Fotografování s úsměvem ..................................................................... 100
Jana Andělová : Výtvarná výchova na našem gymnáziu ............................................. 102
218
Tvorba současných studentů
Jakub Cajthaml : Učitelský ústav ................................................................................. 117
Vendula Drnovcová : Možná, možná ne...................................................................... 120
Tomáš Kebert: School of my dreams ........................................................................... 122
Tereza Koňasová : Jako Marie Stuartovna................................................................... 126
Vítězslav Krásný : Hořovice ........................................................................................ 128
Zdeněk Samec ml. : The Another Dream..................................................................... 130
Hýření tmy a další básně ............................................................. 132
Jana Pospíšilová : Balada Francoise Villona a další básně ......................................... 134
Tomáš Vítek : My School a další básně ....................................................................... 137
Odchody ............................................................................................... 140
Šok ! ..................................................................................................... 145
Tereza Silbernáglová : Jsi , Minulost ........................................................................... 147
Lucie Vošická : Totalita – následek málo totalitní demokracie ................................... 148
Filip Štajner : Vlastní citáty ......................................................................................... 150
Historické přehledy
Přehled ředitelů, zástupců, hospodářek ........................................................................ 152
Chronologický seznam vyučujících ............................................................................. 153
Počty absolventů podle místa bydliště ........................................................................ 157
Počty absolventů v jednotlivých letech ........................................................................ 159
Martin Komínek : Za tajemstvím výkazů .................................................................... 160
Seznam všech dosavadních absolventů školy .............................................................. 165
Současnost
Seznam současných zaměstnanců ................................................................................ 203
Počty současných studentů – celkem, podle bydliště a roku narození......................... 209
Soupis současných studentů podle tříd......................................................................... 212
Obsah.................................................................................................................................. 218
219