RAD360 - test

RAD 360 OM5 + OM3, OM6 a OM7
Bezdrátový set
V současnosti se na trhu jakoby roztrhl pytel s levnými bezdrátovými systémy. Chrlí je Shure, chrlí je
Sennheiser, chrlí je AKG a to raději nepočítám záplavu bezejmenných asijských výrobců. Přitom často jedinou
výhodou těchto zařízení, samozřejmě vedle ceny, je samotná jejich bezdrátovost, zatímco zvukové vlastnosti
zůstávají coby nepodstatné a pominutelné v pozadí. Jaké možnosti má však příznivce nevázaného pohybu, pro
kterého je kvalitní zvuk tím prvotním a nejvyšším kritériem?
Jako zvukař s poměrně širokým záběrem, od mluveného slova, přes folk, jazz až po tvrdý metal jsem si
jako ideál vždy představoval takový bezdrátový systém, který by kombinoval odolnou a trvanlivou mechanickou
konstrukci, progresivně řešenou technologii bezdrátového přenosu a zejména zvukově kvalitní mikrofonní kapsle,
při současně dostupné ceně. Popravdě řečeno, žádný z předních světových výrobců zatím nedokázal tyto moje
představy stoprocentně splnit a proto jsem rád, že se do soutěže „O nejlepšího radistu“, zapojili i američtí mistři
směrových charakteristik Audix a vrhli na trh svůj bezdrátový set RAD-360, kterýžto se tedy stal předmětem
dnešního testování. Aby radosti na mojí straně nebylo málo, je tento set doplněn celou plejádou unikátních a
špičkových mikrofonních „bambulí“, jež mohou být tímto v našich končinách konečně trochu podrobněji
představeny. Doufám tedy, že tento můj skromný elaborát přinese záblesk osvíceného ducha do našich krajů,
kde jest v prostém lidu hudebním stále zakořeněna temná víra v jediné božstvo zvané krkolomným latinským
názvem „Esempadesátvosum“.
Vrhněme se tedy bez dlouhých okolků rovnou na popis uvedeného zařízení.
Přijímač
Podobně jako většina konkurentů, i Audix používá pro umístění přijímače kovovou škatulku půlrackového
formátu a výšce 1 HU. Její hloubka je 135 mm a uchycení samostatné jednotky v rackovém stojanu běžné 19“
šířky umožňují dvě montážní křídla, která jsou standardní součástí dodávky. To je první bod k dobru proti
konkurenci, kde je rackové úchyty nutno často dokoupit zvlášť, druhdy za ne zcela zanedbatelné peníze. Spodní
strana přijímače je vybavena čtyřmi protiskluzovými gumovými nožkami z čehož přirozeně vyplývá, že výrobce
moudře předjímá i samostatné použití setu mimo zvukařský rack.
Zadní strana obsahuje konektor pro DC adaptér 12-18 V/600 mA, který je pochopitelně rovněž součástí
dodávky, a který věren svým recenzentským zásadám, odmítám z důvodu ztráty času blíže popisovat. Kabel
adaptéru je možno zachytit pojistným háčkem, nicméně neznám ve svém okolí nikoho kdo by jím kdy kabel
pojišťoval.
Vedle napájecího vstupu jsou umístěny konektory výstupu TRS a XLR známější spíše coby „Velký Jack“
a „Kanón“. Drobné negativum spatřuji ve faktu, že „Velký Jack“ nabízí pouze nesymetrický formát, ale takový už
je zkrátka život a kdo chce symetrii, nechť ráčí použít „Kanóna“. Zadní strana rovněž hostí dva konektory BNC,
určené pro připojení mohutných a relativně flexibilních ¾-vlnových antén. Flexibilita antény je pro mě další bodík
k dobru, neb z ní lze usuzovat na dlouhodobější trvanlivost této součástky, např. oproti tuhým teleskopickým
anténám Sennheiseru, kteréžto bývají co chvíli „vejpůl“ (vlastní smutná zkušenost).
Poslední pozoruhodností zadní strany je informační tabulka, jež uživatele zpravuje o sériovém čísle
produktu a také o tom, že konkrétně testovaný set využívá pásmo 782 – 806 MHz, tedy pásmo červené (ještě
existuje pásmo žluté 692 – 716 MHz a černé 638 – 662 MHz).
Mnohem zajímavější z hlediska uživatele je čelní panel přístroje, jemuž vévodí rozměrný (63x22 mm),
zeleně podsvícený displej, informující o zvolené frekvenci, úrovni přijímaného vysokofrekvenčního i analogového
signálu, aktuálně činném kanálu diverzitního příjmu a stavu nabití baterie na vysílači. Malinký zápor spatřuji
v tom, že displej nemá nastavitelný kontrast a tak je při určitém osvětlení a úhlu pohledu hůře čitelný. Vedle
displeje mají své místo tři do kruhu rozmístěná ovládací tlačítka. Prvním z nich: „Set“ zvolíme činnost, kterou
chceme provést a dvěma zbývajícími nastavíme patřičné hodnoty. Povolených operací není mnoho, můžeme
buďto ručně nastavit přijímací frekvenci, nebo necháme přijímač, aby vyhledal aktivně vysílající frekvenci sám zcela automaticky (v tomto případě musí být pochopitelně zapnut také vysílač). Přijímač lze dlouhým stiskem
horní šipky také uzamknout a nečekaně tímtéž postupem posléze i odemknout.
Otočným potenciometrem „Gain“ lze upravit úroveň výstupního signálu a podržením tlačítka Power celé
zařízení zapneme či vypneme.
Bezdrátový přenos pracuje v dnes povinném pásmu UHF, nabízí až 193 využitelných frekvencí a využívá
sytému „True Diversity“, se dvěma naprosto nezávislými interními přijímači, který oproti levnějšímu řešení
s přepínáním příjmu ze dvou antén, zajišťuje větší stabilitu přenosu i v členitějším prostředí. Frekvenční rozsah
přenášeného signálu se pochopitelně liší v závislosti na použité mikrofonní vložce, ale samotné zařízení je
schopno přenést rozsah 40 Hz – 18 kHz při nadstandardním dynamickém rozsahu 110 dB a harmonickém
zkreslení menším než 1%.
Kromě bezproblémově fungujícího kompandéru HDX, jehož vliv na zvuk je naštěstí prakticky neznatelný, nabízí
RAD-360 ještě další lahůdku a tou je synchronizace funkce „Squelch“ (vysokofrekvenční gate bránící průniku
nežádoucích rušivých signálů) prostřednictvím pilotního tónu na frekvenci cca 33 kHz.
Zatímco standardní bezdrátové systémy této cenové třídy spoléhají na Squelch analyzující zpravidla
pouze úroveň přicházejícího vysokofrekvenčního signálu, a nechají se tedy snadno obelstít dostatečně silným
rušivým zdrojem vysokofrekvenčního vlnění, přijímač RAD-360 dostává pomocí pilotního tónu trvale informaci o
tom, že původcem přijímaného signálu je opravdu „jeho“ určený vysílač a pokud tuto dodatečnou informaci
neobdrží, automaticky výstup zamutuje. Nutno dodat, že např. Shure nabízí tuto vymoženost až u bezdrátových
systémů profi série „U“, která je oproti RAD-360 až 2,5x dražší.
Vysílač
V designu vokálních bezdrátových vysílačů ani Audix nepřináší žádnou revoluci a nabízí nám 17 cm
dlouhý válec o průměru 33 mm na jehož konci je našroubována vyměnitelná mikrofonní vložka standardního
tvaru. Zde bych si hned dovolil další malou výtku směřující k upevňovacímu závitu, jenž je nečekaně krátký (cca 2
otočky). Pokud s tím nepočítáte, můžete se při záměně bambulí dočkat nepříjemného překvapení v horším
případě třeba i pádu drahé kapsle na zem, což se málem podařilo mě.
Z valné části kovový korpus je ve spodní části zakončen plastovým krytem, který skrývá prostor pro dvě
tužkové baterie. Výrobce udává jejich životnost na 12 hodin, mě osobně se zdála snad i o něco delší, ale neměřil
jsem to se stopkami v ruce, takže ruku do ohně za to vsunout nehodlám.
Na samotném dně vysílače je umístěn miniaturní posuvný vypínač, který celé zařízení uvádí do chodu.
Přiznám se, že bych si u takto profesionálně pojatého přístroje dokázal představit i nějaký důstojnější,
sofistikovanější, masivnější a spolehlivější způsob zapínání, na druhou stranu ani s tímto systémem žádné potíže
nevznikly.
Podobně jako přijímač, tak i vysílač je vybaven informačním displejem a třemi ovládacími tlačítky, jejichž
funkce, krom nastavení frekvence a uzamčení systému je rozšířena o možnost nastavení útlumu po krocích 0, -6,
-12 a –24 dB, což oceníte mimo jiné v případě, kdy střídáte jednotlivé mikrofonní kapsle, tak jako já. I u přijímače
se mi displej zdál z určitého úhlu relativně špatně čitelný.
Poněkud překvapivá se mi u bezdrátového systému této jeví absence vypínače „Mute“, což je
pravděpodobně největší nedostatek testovaného setu. Předpokládám, že obzvláště při moderování a podobných
činnostech spojených s mluveným slovem může uživatel tuto funkci dosti postrádat, ale zřejmě u Audixu usoudili,
že jejich mikrofony budou sloužit převážně pro zpěv a jiné vysoce hodnotné účely, při nichž jsou jakékoli pauzy
nežádoucí.
Výkon vysílače je max. 50 mW. Bezdrátový dosah jsem nezkoušel a neměřil, ale ani v členitém prostředí
stánků brněnského strojírenského veletrhu, kde jsem v rámci tiskové konference RAD-360 také zkoušel, jsem
nezaznamenal žádné problémy s výpadky signálu. Ostatně, kdo chce mít kontakt na půl kilometru, ať si ráčí u
Vietnamců koupit PMR radiostanici.
Mikrofonní kapsle
Nyní se konečně dostáváme k tomu, co dělá mikrofon mikrofonem a v čem firma Audix obzvláště vyniká –
tedy ke speciálně laděným mikrofonním vložkám. Předem přiznám, že patřím mezi dlouholeté a velmi spokojené
uživatele mikrofonů Audix a jejich skvělé vokální OM2 a OM11 používám kvůli jejich výborným vlastnostem
rozhodně častěji a raději, než třeba Shure Beta 58 nebo AKG D3800, byť i tyto jsou v hojném počtu součástí
mého mikrofonního kufříku.
Nyní se pokusím postupně představit výhody a nevýhody všech čtyř dodaných mikrofonních bambulí.
OM3
Je nejlevnější ze všech testovaných kapslí, ale rozhodně se nedá automaticky považovat za zvukově
nejslabší. Naopak se mi při prvním letmém „jedna, jedna, dva“ ozkoušení (než jsem objevil skryté půvaby
ostatních tří kapslí) zdála být tou nejvíce zajímavou. Svým moderním, ostrým a brilantním charakterem se dosti
podobá populárnímu mikrofonu Shure Beta 58. Vzhledem k užší hyperkardioidní směrové charakteristice je při
správném způsobu použití oproti své asi nejbližší konkurentce od Shure odolnější vůči zpětné vazbě.
Ono správné použití zahrnuje:
1) Umístění odposlechu v úhlu cca 120 stupňů, tedy v místě, kde má hyperkardioida nejnižší citlivost.
2) Zpěv přímo v ose mikrofonu, protože útlum při snímání mimo osu je až 25 dB
Tyto dvě zásady jsou společné prakticky všem mikrofonům Audix od OM2 až po OM11 a jejich dodržení vám
ušetří spoustu peněz za zbytečné eliminátory zpětné vazby, ekvalizéry a podobné przniče zvuku umístěné
v odposlechových cestách. Potlačení okolních ruchů a z toho plynoucí vypíchnutí vokalisty (což nemá nic
společného s žádným násilím na vokalistech, byť by si to pěvci často za svou práci s mikrofonem docela
zasloužili), je dalším milým bonusem, který zvukař ocení zejména v rockových klubech s malým pódiem a
hlučnou kapelou.
Zvukově je tento mikrofon dosti neutrální s jemně zvýrazněným pásmem srozumitelnosti (byť to tak podle grafu
zrovna nevypadá). Lehká membrána vyrobená technologií VLM – Very Low Mass zajišťuje mikrofonu
nadprůměrnou citlivost a tedy i věrnost zvukového detailu.
Matematicko-fyzikální hodnoty výrobce udává takto:
Frekvenční rozsah: 50 Hz – 18 kHz (bez bližší tolerance)
Impedance: 250 Ohm
Citlivost: 2,3 mV/Pascal
Max SPL bez zkreslení: 144 dB
Společně se specialistou OM7 jsem OM3 používal při testu nejčastěji, jelikož svým charakterem asi
nejvíce splňoval mou představu o přirozeně a brilantně znějícím rockovém mikrofonu a navíc byl poměrně
univerzálně použitelný, vhodný k jakémukoli stylu zpěvu či hlasu.
OM5
Předesílám, že tato hlavice je standardní součástí dodávky celého systému. V zásadě vychází z OM3 a
jeho základní vlastnosti jsou podobné, proto se zaměříme především na ty, jimiž se odlišuje. Jeho nejvýraznější
vlastností je velmi uzounká hyperkardioida s útlumem až 30 dB při snímání mimo osu. Inženýrům či kouzelníkům
Audixu se u něj (a také u OM7) podařilo téměř zlikvidovat krátký „ocásek“ na odvrácené straně směrové
charakteristiky, jenž je pro úzké super a hyper kardioidní mikrofony typický. Díky tomu nabízí ještě výraznější
odolnost vůči zpětné vazbě než OM3 a navíc není tak háklivý na umístění odposlechu, což je u bezdrátového
mikrofonu u nějž se předpokládá, že bude neustále v pohybu na jevišti obzvláště chvályhodné.
Naproti tomu vyžaduje vytříbenou techniku práce s mikrofonem a zpěvákovi neodpustí ani sebemenší
úhyb hlavou mimo osu snímání.
Technické parametry OM5 jsou zde:
Frekvenční rozsah: 48 Hz – 19 kHz (bez bližší tolerance)
Impedance: 200 Ohm
Citlivost: 2,4 mV/Pascal
Max SPL bez zkreslení: 144 dB
Poslechově tento mikrofon vykazoval lehký útlum v nižších kmitočtech a rovněž se jevil jako nepatrně
méně brilantní a detailní než OM3 (byť to opět odporuje výrobcem zveřejněnému grafu), což bude ovšem spíše
dáno tím, že na OM5 se opravdu musí umět zpívat. Tento mikrofon není asi úplně ideální pro nájemné zvukaře,
obzvlášť pro takové, kteří občas zvučí i nějaké ty hudební amatéry jako já. Domnívám se, že s charakteristikou
OM5 se zpěvák musí napřed dokonale sžít, aby dokázal vytáhnout na povrch a zužitkovat ve svůj prospěch
všechny jeho kvality a tak bude tento model vhodnou volbou spíše v případě, kdy si mistr pěvec pořizuje špičkový
mikrofon sám pro sebe.
OM6
Oproti dvěma uvedeným sourozencům poskytuje OM6 zcela jiný přístup. Z pohledu směrové
charakteristiky nabízí tzv. širokou hyperkardioidu, která ve výsledku představuje „něco mezi směrovostí
ledvinovou a téměř půlkulovou“. Přednosti tohoto řešení jsou nasnadě – je malinko tolerantnější vůči nevhodným
návykům při zpěvu na mikrofon. Na druhou stranu neposkytuje tak výraznou separaci vokálu od ruchů v pozadí
jako oba předchozí typy. Přestože jeho útlum mimo osu snímání je stejně jako u OM3 až 25 dB, úhel v němž tato
hodnota platí je podstatně menší. Tento útlum je patrný hlavně na „protilehlé straně“ což dovoluje opět volnější
rozmístění monitorů na pódiu a tím pádem také svobodnější pohyb vokalisty.
Technické údaje OM6 jsou následující:
Frekvenční rozsah: 40 Hz – 19 kHz (bez bližší tolerance)
Impedance: 150 Ohm
Citlivost: 2,3 mV/Pascal
Max SPL bez zkreslení: 144 dB
Při testu jsem OM6 používal hlavně při ozvučování mluveného slova a méně razantních hudebních stylů,
jako je ethno a folk, kde se velmi osvědčil jeho příjemný, neřezavý a plný zvuk, obsahující i basovou složku, na
první poslech podobný např. AKG D3800 (přímo jsem je spolu nesrovnával). I zde byla patrná značná citlivost na
zvukový detail, daná lehkou VLM membránou což dodávalo hlasu lehkost a vzdušnost byť ne v takové úrovni
jakou běžně poskytují kondenzátorové mikrofony.
OM7
Poslední z testované čtveřice jakoby technicky přímo vycházel z OM5, k jehož úzkému charakteru
přidává ještě záměrně !!!NÍZKOU!!! citlivost. Mikrofon je cíleně určen pro kvalitní a výkonné PA systémy a
profesionální mixážní pulty se špičkovými mikrofonními předzesilovači, které mu dokáží bez ztráty kytičky přidat
těch chybějících cca 10 dB gainu. Bonusem, který z uvedeného přímo vyplývá je ještě výraznější separace vokálu
a praktická indiferentnost vůči vzdálenějším i bližším ruchům v pozadí. Ruku v ruce s touto výhodou jde rovněž
vysoká odolnost vůči zpětné vazbě.
Zde jsou parametry OM7:
Frekvenční rozsah: 45 Hz – 19 kHz (bez bližší tolerance)
Impedance: 150 Ohm
Citlivost: 0,9 mV/Pascal
Max SPL bez zkreslení: 144 dB
OM7 tvoří skvělého partnera zejména pro hlasité rockové, metalové a hardcoreové křiklouny, jejichž hlas
dokáže prosadit i v hlučné zvukové stěně kytar a bubnů. Zvukově se o něm dá zhruba říct totéž co o OM5 s tím,
že se mi jevil mírně tolerantnější z hlediska správné techniky zpěvu. Pokud jej budete testovat, nenechte se
zmást prvotním poněkud „mdlým“ dojmem, kterým bude působit např. ve srovnání s Betou 58 nebo OM3. Tento
mikrofon skutečně vyžaduje otočit potenciometr Gain na mixu více doprava a pořádnou sílu v plicích Orfeových.
Teprve poté a zejména ve spojení s říznou kapelou za zády, ukáže všechny své přednosti. Může být ideální
volbou pro zpívajícího bubeníka, pokud se onen u zpěvu příliš nevrtí.
Použil jsem jej mimo jiné u kapely Annie´s Trip, kterou zvučím poměrně pravidelně a u níž bývá díky
hlučnosti bicmena a kytaristy obtížnější najít v kompletní zvukové stěně jakýkoli hlas a hle... pěvec se objevil jako
duha nad krajem a žádné přeslechy nerušily jeho monumentální výkon. Nutno přiznat, že pokusný králík Bob,
zřejmě pod dojmem muk pekelných, jimiž jsem mu hrozil, opravdu pilně dodržoval všechny instrukce a nařízení,
která jsem mu v souvislosti s OM7 dal. Tudíž zpíval zblízka, zpříma a nahlas.
Závěrem
Mikrofony Audix můžeme snad až na čestnou výjimku OM6 označit za čistě rockové a rockovým muzikantům je
tedy doporučit. Jejich bezdrátová verze nijak slyšitelně nemění zvuk a i po průchodu éterem jsem nepozoroval
prakticky žádný slyšitelný rozdíl v dynamice či frekvenčním spektru proti běžným kabelovým verzím. To svědčí o
vysoké úrovni použitého kompandingu HDX a celkově vyspělém řešení bezdrátového přenosu. Uživatel si navíc
může vybrat ze široké nabídky mikrofonních vložek, z nichž každá je svým způsobem špičková a jedinečná, což
mu konkurence (zejména AKG a Sennheiser) poskytnout nemůže. V cenové kategorii „kolem 20 000,- Kč“
zůstává tedy jediným vážnějším konkurentem Shure s řadami SLX a ULX, nad nimiž však Audix boduje
minimálně kovovým šasi svých výrobků a dokonalým řešením funkce squelch. Já v tomto boji Audixu nepokrytě
fandím.
Howgh
PS: Nechápu proč všichni zpěváci mají neustále potřebu držet mikrofon za kouli...
Jiří „Rolf“ Randula