doctroje umění pod jednou střechou
download 
Stížnost Transkript
troje umění pod jednou střechou
eny založ 1883 1/2014 ročník 117 7. leden učitelské noviny týdeník pro učitele a přátele školy TROJE UMĚNÍ POD JEDNOU STŘECHOU Brněnské soukromé gymnázium je svého druhu ojedinělé 4 8 19 20 PATŘÍ MUSLIMSKÝ ŠÁTEK DO ČESKÉ ŠKOLY? ŠKOLSKÝ ROZPOČET 2014: MILIARDA DO PLATŮ OPRAVDU AGRESIVITA RODIČŮ STOUPÁ? ČŠI: MATEŘINEK HODNOCENÝCH NA VÝBORNOU UBYLO cena 39 Kč www.ucitelskenoviny.cz Úvodník OBSAH 4–6 Téma týdne PATŘÍ MUSLIMSKÝ ŠÁTEK DO ČESKÉ ŠKOLY? Islám by letos mohl získat v našem vzdělávacím systému větší vliv. 7 Analýza ŘEDITEL ŠKOLY VERSUS JEJÍ ZŘIZOVATEL Názory nejen od kulatého stolu. 8–9 Zeptali jsme se ŠKOLSKÝ ROZPOČET 2014 Miliarda do platů, 100 milionů na dostavby škol. 10–11 Profil TROJE UMĚNÍ POD JEDNOU STŘECHOU Brněnské soukromé gymnázium je svého druhu ojedinělé. 12 Jak to vidí Libor Mikulášek: DEJTE NÁM ŠACHOVÉ HODINY! 13 Odborníci radí Vladislava Coufalová: K ČEMU JE (NEJEN) ŘEDITELI ŠKOLY NEBO ŠKOLSKÉHO ZAŘÍZENÍ INSPEKČNÍ ZPRÁVA? 14–16 Reflexe BŘIDLICOVÝ PLYN – NADĚJE, NEBO ZHOUBA Změní převratná inovace v energetice českou ekonomiku? 18 Sonda PES POD LAVICÍ Mají školy podmínky pro integraci žáků? 19 Sonda OPRAVDU AGRESIVITA RODIČŮ STOUPÁ? Dobrá a špatná zpráva Mám pro vás dvě zprávy – a jak to tak bývá, jedna je dobrá a druhá špatná. Kterou byste chtěli slyšet dřív? Odhaduji, že dobrou, do nového roku se má vcházet s pozitivní myslí. Tak tedy – dobrou zprávou je, že rozpočet pro letošní rok nebude horší než loňský. Dokonce by mělo být pár korun navíc na platy, nic moc, ale každá koruna dobrá. Ani peněz na ONIVy by nemělo ubýt, je dobře, že ředitelé nebudou muset čtyřikrát obracet každou korunu jako třeba přede dvěma lety. Když se navíc podíváme na výhledy do dalších dvou let (i když, jsou to jen výhledy, věřit se jim může pouze do určité míry), zdá se, že stabilita by mohla mít trochu delší trvání. Jak pro rok 2015, tak pro rok další by objem prostředků na platy měl růst o procento. Dr. Z. Matušková z MŠMT, s níž jsme o letošním rozpočtu školství hovořili, upozorňuje, že pro rok 2015 se sice plánuje částka nižší, ale je to způsobeno započítáním snížení sociálního a zdravotního pojištění o dvě procenta, které vyplývá z jiných právních předpisů. Takže stabilita, tedy „nepokles“ v absolutních číslech, to byla ta zpráva dobrá. Tato stabilita a „nerůst“ může být ovšem i zprávou špatnou. Když totiž porovnáme vývoj školského rozpočtu s vývojem hrubého domácího produktu, zjistíme, že náš podíl na HDP mírně klesá. Nezbývá, než v této souvislosti připomenout dnes už fousatý slib ministryně školství za ČSSD Petry Buzkové, že se přiblížíme šesti procentům, jak je tomu ve státech, se kterými bychom se chtěli srovnávat. Je otázka, jestli se současná opět částečně sociálně demokratická vláda pokusí tuto vizi resuscitovat. V koaliční dohodě se dnešní triumvirát stran pokoušejících se o vládní angažmá (tedy ČSSD, ANO a KDU-ČSL) se třemi slovy („všestranná podpora vzdělání…“) ve svých prioritách zmiňuje i o školství. A pak v ní najdeme další prohlášení, která se dobře čtou. Třeba: „Vzdělávání nesmějí být do cesty stavěny žádné institucionální, zákonné nebo sociální bariéry.“ Ekonomické bariéry, které leckdy a leckde dosahují mohutnosti čínském věže, autoři cudně nezmínili. Nebo: „Poslední rok předškolního vzdělávání zavedeme v zásadě jako povinný.“ V rozpočtu se na to zatím nepamatuje – zaplatí to obce jako zřizovatelé mateřinek nebo pomůže nový plánovaný rozvojový program? Když se v koaliční dohodě říká: „Posílíme kontrolu úrovně vzdělávání…,“ jak to koresponduje s třímilionovým škrtem v rozpočtu ČŠI, který se zřejmě projeví ve snížení financí na cestovné? Ještě dvě věty stojí zato citovat: „Podle ekonomických možností státu se zasadíme o zvyšování mezd zaměstnanců ve školství včetně nepedagogických pracovníků… Zavedeme efektivní kariérní řád pro učitele, který bude propojen s motivačním ohodnocením učitelů.“ Ano, kariérní řád se připravuje. Je ale dobré připomenout, že jeho zavedení nutně potřebuje víc peněz na platy. Ani výhled na rok 2015, ani na rok 2016 s takovou změnou ale nepočítá. Peníze jsou určitě důležité, ale přiznejme si, že nejsou všechno. Proto třeba v Tématu týdne najdete rozbor situace, se kterou se může vyrovnávat každá škola – patří muslimský šátek, hidžáb, do třídy a do vyučování? A jaká pravidla mohou a mají školy nastavit? Učitelé chemie, fyziky nebo třeba biologie by zase mohli přivítat informace o aktuální situaci při těžbě břidlicových plynů. Konečně, tímto tématem v Reflexi UN se kruhem vracíme zase k penězům, protože tato těžba a používané postupy proti sobě staví jednak investory, kteří pochopitelně očekávají zisk, a lidi, kteří v místě plánované těžby bydlí a bojují o zachování přírody a čistého životního prostředí. Radmil Švancar ar 20–21 Sonda ZA ODKLADY ŠKOLNÍ DOCHÁZKY STOJÍ ZEJMÉNA LOGOPEDICKÉ VADY Výroční zpráva ČŠI: mateřinek hodnocených na výbornou ubylo. 22 Zrcadlo praxe PŘI SAUNOVÁNÍ V MATEŘINCE JE POTŘEBA, ABY DĚTI DODRŽOVALY DŮLEŽITÁ PRAVIDLA 23–25 Kaleidoskop 26–27 Dopisy Kresba: Václav Hradecký Učitelské noviny, týdeník pro učitele a přátele školy Založeny Josefem Králem v Praze roku 1883 Uzávěrka čísla 3. 1. 2014 3 Téma týdne TEXT: LUKÁŠ DOUBRAVA PATŘÍ MUSLIMSKÝ ŠÁTEK DO ČESKÉ ŠKOLY? Islám by letos mohl získat v našem vzdělávacím systému větší vliv V minulém roce se v regionálním školství objevily dva případy, v nichž jako kontroverzní prvek figurovalo nošení muslimského šátku, respektive islám. Jakkoliv obě kauzy spojuje stejný problém, samotná jejich povaha je už ale zásadně odlišná. Před rokem se Iva Špírková, učitelka mateřské školy v jihočeském Lišově, rozhodla i mezi děti nosit jeden z typů muslimských šátků, takzvaný hidžáb (viz box). Začala být označována za muslimskou fundamentalistku, která svým malým svěřencům vnucuje islám. Škola proto byla atakována i výhružnými telefonáty, maily a SMS. Avšak většina rodičů dětí se za učitelku postavila s tím, že jim, ani jejich ratolestem pokrývka hlavy nepřekáží. Vyšlo najevo, že I. Špírková patří už sedm let k nejoblíbenějším učitelkám této mateřinky, což neovlivnila ani změna v jejím odívání. A především: mladá učitelka o svém záměru přestoupit na islám řekla vedení školy i rodičům ještě před tím, než si hlavu zahalila do hidžábu. Navíc se prý neobjevil ani nejmenší náznak toho, že by čerstvá konvertitka snad chtěla někoho z předškoláků nábožensky ovlivňovat. Zanedlouho po zahájení studia na Střední zdravotnické škole v Praze v Ruské ulici ho dvě zahraniční muslimky (Somálka a Afghánka) ukončily údajně proto, že jim ředitelka této školy Ivanka Kohoutová zakázala do školy nosit hidžáb. Dívky případ medializovaly s tím, že jsou omezována jejich práva, a to na náboženské vyznání a vzdělání. I. Kohoutová zveřejnila na webových stránkách školy (viz box) své vyjádření k dané kauze. V něm mimo jiné uvádí, že ještě před nástupem obou dívek ke studiu s nimi podrobně probírala hygienické předpisy ve zdravotnictví, včetně nošení pokrývek hlavy, které řeší i školní řád dané školy. Nastávající studentky s těmito požadavky souhlasily, a to i s vyjádřením, že jim v rámci studia nečiní žádný problém zdržet se nošení jakéhokoliv šátku zakrývajícího vlasy a že jim postačí, když jej budou moci mít na ramenou. (Studentky v Událostech ČT tvrdily, že ředitelce řekly, že šátky si sundají jen při praxi v nemocnici.) Hned v prvních dnech školního roku však obě dívky pravidla porušily – šátky měly na hlavách. Reakcí jedné ze studentek na dotaz ředitelky, proč vzájemnou dohodu nedodržela, bylo pouze předání žádosti o ukončení studia. Foto: Petr Husník 4 Bronislav Ostřanský Druhá ze studentek začala poté předpisy respektovat a ve studiu pokračovala. I ona však po dvou měsících studium ukončila. Rozhodující je školní řád O vyjádření k danému problému a vůbec k tématu užívání s náboženstvím spjatých symbolů jsme požádali tiskový odbor ministerstva školství, jehož odpověď v plném znění předkládáme: „Provoz a vnitřní režim školy nebo školského zařízení upravuje školní řád každé školy. Školní řád vydává ředitel školy, a kromě jiného také v souladu se školským zákonem upravuje podrobnosti k výkonu práv a povinností dětí, žáků, studentů a jejich zákonných zástupců ve škole nebo školském zařízení a podrobnosti o pravidlech vzájemných vztahů s pedagogickými pracovníky. Na vyjádření názoru týkajícího se provozu školy, obsahu a formy vzdělávání a dalších podrobností má právo také zákonný zástupce. Co se týče pedagogů – všichni zaměstnanci školy jsou povinni dodržovat školní řád a další vnitřní předpisy školy, které můžou stanovit další podrobnosti ohledně výuky a s ní souvisejících záležitostí.“ S danými kauzami a vůbec s problematikou islámu v naší společnosti, zvláště pak ve školách jsme se obrátili na jednoho z našich předních odborníků v této věci, a to islamologa z Orientálního ústavu Akademie věd ČR Bronislava Ostřanského: „Vyjádření zveřejněné na webových stránkách školy mi přijde jako naprosto korektní. Jestliže si daná instituce stanoví nějaká pravidla, má právo očekávat, že budou dodržována a na jejich dodržování také trvat. Něco jiného by však bylo, pokud by škola takováto pravidla stanovena neměla a teprve ve chvíli, kdy by se problém s praktikováním určitého náboženského zvyku objevil, snažila by se daného studenta nějak omezit. Nepřijatelné by také bylo, kdyby na veřejné škole bez udání racionálního důvodu bylo třeba dovoleno nosit židovskou jarmulku, ale muslimský šátek již ne.“ Koneckonců jde jen o strategii, která je v muslimských zemích vůči jinověrcům běžně praktikována, a to většinou ještě mnohem přísněji, byť v obráceném gardu. V některých muslimských zemích musejí i ženy, které nevyznávají islám, respektovat právě třeba požadavek na zakrytí vlasů. Problém okomentovala také Klára Popovová, koordinátorka výzkumného a vzdělávacího projektu Muslimové očima českých školáků, která studuje religionistiku a učitelství pro střední školy na Filozofické fakultě UK: „Myslím si, že pravidla stanovená ve školním řádu by se měla respektovat. Nicméně otázkou je, jestli by daná škola postupovala stejně, pokud by na ní chtěla studovat jeptiška… Myslím si, že by se tedy mělo vždy alespoň zvážit, zdali není možné učinit výjimku v situaci, kdy zakrytí vlasů je součástí identity daného člověka. V každém případě chápu, že prakticky žádná škola nemůže vyjít vstříc studentce, která by chtěla studovat v nikábu (viz box).“ Potřebujeme právní úpravu? „V médiích se v souvislosti s oběma kauzami objevila řada nepřesností i nesmyslů. Je paradoxní, že islám je v našich médiích na jednu stranu marginálním tématem, na druhou stranu veřejnost prokazatelně přitahuje, což je patrné především z diskuzí na internetu. V některých médiích se například uvádělo, že hidžáb je znamením islámského radikalismu, což je pomýlené,“ říká B. Ostřanský. Zdroj: muslimove.cz, foto: Martin Pokorný Téma týdne 5 muslimy. Myslím si ale, že obdobná právní úprava není v České republice nutná, a to nejen proto, že kauz, jež souvisejí s muslimským zahalováním, bylo u nás poměrně málo, ale i kvůli tomu, že náš právní systém je v oblasti náboženských svobod liberální. A pokud snad některý muslim žijící v naší zemi tvrdí, že zdejší právní řád mu znemožňuje naplno praktikovat islám, jde o naprosto nesmyslné tvrzení,“ míní B. Ostřanský. Jedno náboženství – řada výkladů burka – zahaluje celé tělo i obličej, a to včetně očí, přes něž je průhledná mřížka (Pákistán, Afghánistán, Bangladéš, Spojené arabské emiráty, Indie) „Chápu Francouze, že přijali zákaz nošení burky i nikábu na veřejnosti. Jako krajnost je toto zahalení vnímáno i mezi mnohými nikáb – kromě úzké obdélníkové mezery na úrovni očí zakrývá celou tvář a dosahuje na hruď nebo až na úroveň lýtek (Sýrie, Egypt, Saudská Arábie a státy kolem Perského zálivu) Přestože spolu se Slovenskem u náš žije nejméně muslimů v Evropě, odpor vůči nim je zde poměrně velký. B. Ostřanský příčinu spatřuje ve zkresleném obrazu, jejž podávají média: „Vůbec se nedivím, čádor – dlouhý, často černý oděv, který kromě vlasů, krku a hrudníku zakrývá i další části těla až po kotníky (Írán, Afghánistán) burkini – koupací oděv zahalující kromě obličeje a dolní části nohou celé tělo Foto: Christiaan Briggs Foto: Steve Evans Foto: Steve Evans I v některých muslimských zemích mohou být veřejné instituce, které se brání proti tomu, aby ženy nosily nikáb, protože daná osoba je v něm samozřejmě prakticky ne- Nejznámějším případem nošení muslimských šátků, a to jakéhokoliv druhu, je situace ve Francii. Jsou však i další evropské země, které zakazují nebo jinak legislativně upravují (rozhodnutí je většinou na dané instituci) nošení nikábu nebo burky na veřejnosti, a to Itálie (už od roku 1975), Holandsko, Dánsko, Německo nebo Velká Británie. U nás žádná takováto právní úprava neexistuje. „Podle mých informací má velká část muslimů žijících na našem území poměrně zdrženlivý vztah k oficiální muslimské reprezentaci. Zahraniční finanční podpora v současné době totiž plyne zejména ze Saudské Arábie a tam je výklad islámu spíše rigidnější. To ale neznamená, že s takovýmto výkladem musí souhlasit většina muslimů v České republice,“ uvádí B. Ostřanský. Foto: Giorgio Montersino „V Koránu se doslova píše, aby ženy zahalovaly své ozdoby a aby se chovaly cudně. A protože toto vyjádření je vágní, muslimové se přou, jak má vypadat optimální zahalení muslimské ženy. Existuje tedy pestrá škála výkladů od nejpřísnější varianty, kterou je burka, až po liberální a zároveň nejrozšířenější pojetí, jímž je hidžáb. A existuje i islámská menšina, jež dokonce tvrdí, že muslimka vůbec žádný šátek mít nemusí. V každém případě však platí, že pokud se muslimská žena nechová cudně, jakékoliv zahalení postrádá smysl,“ vysvětluje B. Ostřanský. identifikovatelná. Takováto situace nastala například před patnácti lety v Egyptě. „Univerzita zakázala studentkám v nikábu vstup na akademickou půdu. Tyto studentky se bouřily a nařízení označovaly za protislámské. Naopak škola zase tvrdila, že protislámské je nošení nikábu. Nakonec to dopadlo tak, že zahalené studentky mohly na univerzitu vstupovat jen zvláštním vchodem, kde procházely policejní kontrolou, kterou tvořily výhradně ženy,“ ilustruje B. Ostřanský. Foto: Khashayar Elyassi Otázkou také je, jestli zahalování žen v islámu je především náboženskou nebo spíše kulturní či sociální záležitostí. Podle doktora Ostřanského nelze oddělit jedno od druhého a obecně formulovaný náboženský imperativ je předmětem nejrůznějších interpretací. Podle posledního sčítání lidu, domů a bytů z roku 2011 se k Ústředí muslimských obcí přihlásilo téměř 1500 lidí, další bezmála 2000 napsaly do kolonky náboženství islám. Ve skutečnosti tu ale muslimů žije podstatně víc. Islámská nadace v Brně odhaduje jejich počet na 20 až 30 tisíc. Většina z nich pochází z arabských zemí a velká část k nám doputovala za dob socialismu (v rámci pomoci tehdejším spřáteleným režimům) ze Sýrie, Iráku, Egypta nebo Libye. Typickým muslimem žijícím v ČR je Arab mající medicínský diplom nebo titul inženýra. Brno je u nás hlavním duchovním centrem muslimů především proto, že v nedalekém Vyškově kdysi mnozí z nich studovali armádní vysokou školu. Po roce 1990 pak následoval příchod muslimů ze zemí bývalého SSSR a někdejší Jugoslávie. hidžáb – vyjma tváře zakrývá celou hlavu i krk, někdy také hruď (Indonésie, Turecko) a bývá součástí školních uniforem Zdroj: Wikimedia Commons Zdroj: muslimove.cz, foto: Martin Pokorný Téma týdne že lidé, kteří mají představu o islámu jen na základě zpravodajství a amerických filmů, islám nesnášejí nebo se ho bojí. Na základě svého studia i pobytu v islámských zemích však vím, že většina muslimů o sobě hovoří jako o lidech středu – islámská etika doporučuje zlatou střední cestu, nikoliv krajnosti.“ Známým faktem však je, že přímo v Koránu nalezneme několik formulací, které jasně inspirují k nenávisti a šíření džihádu, tedy svaté války. „Korán není teologickou sumou, ani právním manuálem, a proto se vždy vyžaduje interpretace. Lidé, kteří tíhnou k extremismu, argumentují vybranými pasážemi Koránu, liberální muslimští intelektuálové ho ale vykládají v širším kontextu. Například na jednom místě v Koránu se píše o ozbrojeném boji proti nevěřícím, ale na jiném se uvádí, že boj připadá v úvahu až tehdy, pokud muslimům bylo ukřivděno. Pravdou tedy je, že nelze jednoznačně prohlásit, která interpretace islámu je ta správná. Avšak pro každého stoupence daného směru je jím přijaté podání absolutní,“ analyzuje doktor Ostřanský. Islám v našem školství V tomto roce se bude jednat o státní přiznání takzvaných rozšířených práv, a to právě pro muslimskou komunitu. Islám je v České republice sice registrovaným náboženstvím od roku 2004, avšak na rozdíl od tradičních náboženských subjektů, zejména pochopitelně křesťanských církví, nemá rozšířená práva. Mezi ně patří i právo vyučovat danou věrouku na veřejných školách nebo právo zřizovat školy církevní. A možná je jen náhodou, že právě od ledna se rozjíždí již zmíněný projekt Muslimové očima českých školáků. „Projekt jsme v základní části orientovali do výuky průřezových témat, dále pak nabízíme pracovní listy pro hodiny češtiny, případně cizích jazyků. Školy si vyučovací hodinu na základě našich podkladů mohou připravit buď samy, nebo ji mohou zrealizovat naše lektorky. Další úrovní je dvouhodinový program založený především na didaktických hrách na tři vybraná témata: Ženy v islámu, Muslimové v Čechách a Kritické čtení. Ve třetí úrovni projektu nabízíme rozšiřující programy ve spolupráci s Městkou knihovnou v Praze. Témata budou ještě konkretizována, ale půjde například o problematiku zahalování žen nebo besedu s konvertitkou k islámu. Účast na těchto doplňujících programech však již předpokládá základní znalost toho, co představuje muslimská kultura. Naše nabídka je určena především pro žáky středních škol, ale ministerstvo školství, s nímž jednáme o záštitě, nás požádalo, abychom projekt nabídli i žákům vyšších ročníků základní školy,“ informuje K. Popovová. Osvětové fázi projektu předcházel výzkum. Do další fáze se K. Popovová pustila zejména v důsledku svého zklamání z podoby výuky o islámu na některých gymnáziích, včetně nekvalitních informací uváděných v učebnicích: „Naším cílem není přesvědčit žáky, že náš obraz o islámu je bližší realitě než informace předkládané médii. Jde nám jen o to, aby žáci nad předloženými informacemi kriticky přemýšleli a názor si pak vytvořili sami. Chceme, aby se například zamysleli nad tím, že mnoho muslimů také odsuzuje představu o islámu, jakou jsme si vytvořili my na základě informací o terorismu, zneužívání žen a agresivitě, a pokud by islám takový byl, ani sami muslimové by s ním nechtěli mít nic společného.“ ● Vyjádření ředitelky SZŠ Ruská k odchodu muslimských studentek: www.szs-ruska.cz/aktuality2 Muslimové očima českých školáků: muslimove.cz Zdroj: Wikimedia Commons 6 Rozšíření islámu (více než 10 %). Tmavě zelená barva znázorňuje oblasti s většinovým zastoupením sunnitů a červená šíitů. TEXT: JAROSLAVA ŠTEFFLOVÁ ILUSTRACE: VÁCLAV JOHANUS Analýza ŘEDITEL ŠKOLY VERSUS JEJÍ ZŘIZOVATEL Názory nejen od kulatého stolu Bylo to před lety až příliš jednoduché řešení. Odvětvové řízení sice ředitelé vítali, však si ho taky klíči vycinkali, ale stěžovali si, že ministerstvo nedokáže dohlédnout na to, aby všechny školské úřady pracovaly, jak mají. Oceňovali práci jen několika z desítek existujících. Není nic snazšího, padlo tehdy rozhodnutí „shora“, tak školské úřady zrušíme. Ředitelé nebudou mít co kritizovat a ještě si zavážeme obce, které by rády dostaly školy do svého hájemství. Stalo se. Kritika ale nezmizela. Jen jejím cílem už nebylo ministerstvo školství. Že si zastupitelé leckdy nevědí se svými školami rady, že jejich informova-nost o potřebách rezortu se případ ad od případu liší, se ví už dlouho. O rozdílném přístupu jednotlivých h radnic ke školám nemluvě. Někde e si je hýčkají, jak mohou. Jinde si hrají na všemocné vládce, pro které se školy změnily ve vazaly. Už proto se dalo předpokládat, že e kulatý stůl SKAV vyvolá velký zájem em nejen n pedagogické veřejnosti. Jako téma ma prosincového setkání organizátoři stanovili anovili výmluvné: „Ředitel školy versus zřizovařizovatel. Vidí kvalitu školy stejně?“ A p přišlo ř lo řiš překvapení. Navzdory naléhavostii otá o otázky zky i signálům z terénu, které se nastavením avením šestiletého funkčního období ředitelů itelů zněkolikanásobily, byla účast oproti oti předcházejícím setkáním poměrně nízká. ká. Jako by zainteresovaní ztráceli víru, že se jejich c starostmi začnou odpovědní konečně ečně zabývat. A tak se nakonec do debaty vešlo skoro všechno, co dnes leží ředitelům škol na srdci. Zejména těm zřizovaným obcemi, protože čím užší je zastupitelstvo, tím menší je naděje na to, že v něm bude člověk, který školství rozumí. Nekompetentní zásahy do chodu školy pak mohou mít (a leckdy i mají) nepříjemné následky. Jen to – zdá se – asi nikoho kromě pedagogů nebolí. Kvalita z různých stran O čem to mluvíte? Copak byl dodnes někdo schopný říct, co to kvalita vůbec je? A rázem jsme u prvního problému. I tam, kde vztahy mezi základní školou a radnicí fungují dobře, kvalitu obvykle každý hledá někde jinde. Učitelé v počtu úspěšných absolventů, zřizovatelé ze všeho nejdřív hodnotí, jestli jim škola přidělává nebo nepřidělává starosti. Zajímá je častěji, jak ředitel pečuje o školní budovu, než aby Po dvou vlnách konkurzů Dodnes se vedou spory o to, jestli impuls k zavedení šestiletého funkčního období ředitelů vzešel z ministerstva školství nebo to byl výsledek tlaku zřizovatelů. Fakt je, že byl kolem nich velký rozruch, a ačkoli ČŠI tvrdí, že neobstála jen malá část ředitelů, nepříjemností přinesla první i druhá vlna dost. Důvod? Kromě výše zmíněného nedostatku informací (popřípadě osobních antipatií) je to konkurzní vyhláška umožňující úhybné manévry. Říká sice, že zřizovatel jmenuje ředitele na základě výsledků konkurzu, ale nezavazuje ho, aby vvybral nejúspěšnějšího uchazeče. Prostor pro dohady (ale i jánabráchismus) se otevvírá dokořán. Ne vždycky usedne do ředittelského křesla člověk, kterého konkurzní komise ocenila jako nejschopnějšího. Existují i případy, kdy zřizovatel jmenoval do čela školy pedagoga, který se konkurzu vůbec nezúčastnil. „Kdyby vyhláška nařizovala zřizovateli, který odmítne jmenovat kandidáta z prvního místa, aby své rozhodnutí zdůvodnil, byly by i konkurzy vvěrohodnější,“ jsou přesvědčeni ředitelé. A jedním dechem připomínají chybějící kritéria pro výběr uchazečů. Obloukem sse tak vracíme ke kvalitě, která je dodnes nepojmenovaná. Šest let nestačí byli zvědaví, jak pod jeho vedením roste pedagogický sbor. Podle toho také své ředitele hodnotí. V asociaci se okamžitě vybaví rozhovory, které jste na toto téma kdy vyslechli. „Hodnotí to, čemu rozumějí. Když nevidí do školské problematiky, přece se do ní nebudou navážet,“ ozývají se námitky. Oprávněně, protože odbor věnující se výhradně školství si může dovolit jen radnice ve větším městě. „Buďte rádi, že vám mluví jen do toho, čemu rozumějí, nám se montují i do toho, o čem nemají ani páru,“ přihodí svoji trošku do mlýna méně šťastní ředitelé. „Když se nedovedete se zřizovatelem domluvit, nemáte ve své funkci co dělat,“ opáčí jiný šéf školy. Od pohledu na kvalitu jsme sice o něco dál, ale i tady všechno souvisí se vším. T Také na to ředitelé upozorňují. Za takovou dobu není možné odpovědně říct, jestli se řediteli podařilo posunout školu dopředu. Minimálně dva roky se ve své funkci orienttuje, aby mohl nastavit vizi odpovídající realitě. Do života ji také neuvede za rok. Vzdělávat se musí on i pedagogický sbor... Šest let uběhne, sotva se stačí otočit. „Aby mohl dotáhnout své představy co nejdál, snaží se být vůči svému zřizovateli loajální,“ bývá slyšet z řad ředitelů. Zároveň připomínají, že například v severských zemích ředitele ke konkurzům nikdo nezve, ale vědí, že je čeká cyklické hodnocení. Jeho účelem není ředitele vyděsit, ale poradit, jak kvalitu školy dál zlepšovat. ● Názorů na téma, které kulatý stůl předložil, je stejně jako zkušeností, jež přináší praxe. Každý si hledá svůj kousek pravdy. Když se snažíte dobrat té objektivní, zjistíte, že za střety se obvykle skrývají narušené osobní vztahy, ještě častěji možná nedostatek informací. Tohle je velký námět na debatu. V každém případě i na legislativní doladění. ● 7 8 TEXT: RADMIL ŠVANCAR FOTO: PETR HUSNÍK TABULKA: MŠMT Zeptali jsme se ŠKOLSKÝ ROZPOČET 2014 Miliarda do platů, 100 milionů na dostavby škol Schválení státního rozpočtu těsně před Vánoci vyřešilo nebezpečí rozpočtového provizoria. Co by tento stav pro školy znamenal? „Na začátku roku by školství nic vlastně nepoznalo, jen by subjekty v regionálním školství dostávaly finanční prostředky každý měsíc, protože standardní dvouměsíční financování provizorium nepovoluje,“ vysvětluje vrchní ředitelka sekce financování MŠMT Zuzana Matušková. Proto MŠMT jednalo s kraji, jejichž prostřednictvím peníze do škol jdou, aby také byly připraveny přijmout mimořádná opatření pro distribuci těchto peněz. Pokud by ale provizorium bylo delší než dva tři měsíce, mohl by nastat problém ve financování například operačních programů, vysokých škol… K tomu naštěstí nedošlo. tomu se odečítá skoro 18 milionů korun, které se musí škrtnout v tzv. organizačních složkách státu – tedy v samotném ministerstvu školství, v rozpočtu ČŠI a Vysokoškolského sportovního centra. Není to mnoho, v některých jiných kapitolách státního rozpočtu to byly až stovky milionů korun. Po opakovaných úsporách předchozích let to přesto nebude v napjatých rozpočtech našich organizací jednoduché. Kolik z této úspory připadá na inspekci? V její kapitole se musí najít přes 3 miliony korun. I když to není rozhodující částka, musí se najít v provozních prostředcích, v nichž jsme velmi přísně šetřili už v minulých letech. Problém může být, že bude třeba méně peněz na cestovné a zajištění některých informačních a ekonomických systémů. Porovnejte rozpočet 2014 s roky předchozími… Když jsme o rozpočtu hovořili před rokem, hodnotila jsem ho i v porovnání s rozpočty předcházejícími jako stabilní. A letos bych mohla tato slova zopakovat. V loňském roce nedošlo k žádnému vázání rozpočtových prostředků ani k omezení čerpání nároků, tedy nevyčerpaných finančních prostředků z předchozího roku. Letošní rozpočet školství se snaží od prvního návrhu, který připravovala již vláda premiéra Petra Nečase, tuto stabilitu držet. Stala se prioritní filozofií vlády. Dobré je, že stabilní je nejen rozpočet, ale stabilní je i vyrovnanost mezi jednotlivými úseky školského rozpočtu. Tato věc nebyla v letech 2011 a 2012 samozřejmostí. Tehdy se v některých položkách přidávalo, ale v jiných se muselo krátit, protože podstatná byla celková částka. Tak se stávalo, že v jednotlivých částech rozpočtu se otevíraly nůžky, dokonce se taková diference prohlubovala v rámci jedné části – vzpomeňme několikaletý propad ostatních neinvestičních výdajů v regionálním školství na úkor poněkud se zvyšujících platů pedagogů, úroveň ONIV se tak dostala na kritickou míru. Loňský rok byl i z tohoto hlediska stabilizační a letos se podařilo hladinu rozpočtu udržet. Rozpočet připravila Nečasova vláda, úřednická vláda ho trochu změnila, pak dostala návrh poslanecká sněmovna. Jak se tedy rozpočet měnil? Nečasova vláda poněkud posílila rozpočet pro vědu a výzkum. Nejedná se o velikou částku, jde zhruba o 750 milionů korun, z toho přes 420 milionů korun bylo navýšeno v rámci rozpočtu a zbytek se přesunul z rozpočtu ministerstva zahraničních věcí. Jde o peníze na vklady a příspěvky mezinárodním organizacím, tato změna je pouze organizační, ve financování koncových uživatelů se neprojeví. Vláda Jiřího Rusnoka přidala dvě procenta na posílení objemu prostředků na platy (včetně sociálního a zdravotního pojištění). V parlamentu pak byla načtena řada návrhů na změny školského rozpočtu, školským výborem třeba úspěšně prošly dva návrhy na navýšení objemu prostředků na platy o 1,5 miliardy korun, rozpočtový výbor je ale neschválil. A tak v rámci těchto poslaneckých návrhů bylo přijato pouze navýšení objemu finančních prostředků na platy v regionálním školství o 50 milionů korun, oproti Které položky může šetření ještě zasáhnout? Počítá se s tím, že se uspoří například v nákladech na energie. Jestliže tedy v předchozích letech nebyly vytvořeny podmínky pro toto šetření například preventivními úspornými opatřeními, mohou nastat problémy. Bude víc peněz pro regionální školství? Pokud porovnáme srovnatelné výdaje očištěné o finanční prostředky z programů Evropské unie, rozpočet regionálního školství je meziročně navýšen asi o jeden a půl miliardy korun. Je to přibližně 1,7 % celkového rozpočtu regionálního školství. Protože je v této částce i tzv. příslušenství, přímo do platů půjde něco málo přes miliardu korun. Průměrný rozpočtovaný plat v celém školství by měl být zhruba 22 500 korun. Kolik se tedy dostane zaměstnancům na pásku? Půjde přibližně o 400 až 500 korun, ovšem bude to částka nenároková, bude skryta v mimotarifních částech platu, záviset bude i na tom, jakým způsobem budou kraje rozpočet jednotlivým školám rozepisovat. A rozpis rozpočtu by měl být z ministerstva školství připraven v průběhu ledna. V tomto okamžiku také není zřejmé, Zeptali jsme se Srovnání rozpočtu kapitoly 333 MŠMT v letech 2012-2014 Výdaje celkem 1. vysoké školy v tom: výdaje mimo EDS/SMVS výdaje na EDS/SMVS 2. výzkum, vývoj a inovace 3. výdaje regionálního školství a přímo řízených organizací v tom: mzdové výdaje včetně příslušenství – pedagogové*) mzdové výdaje včetně příslušenství – nepedagogové*) 4. podpora činnosti v obl. mládeže 5. podpora činnosti v obl. sportu 6. výdaje na programy spolufinancované z rozpočtu EU a FM mimo výzkum vývoj a inovace 7. ostatní výdaje na zabezpečení úkolů resortu včetně EDS/SMVS *) ROK 2012 Schv. rozpočet Schv. rozpočet vč. bez podílu EU/FM podílu EU/FM 1 2 122 790 910,000 137 851 240,000 21 221 802,000 21 221 802,000 18 858 772,000 18 858 772,000 2 363 030,000 2 363 030,000 10 129 052,000 21 055 099,000 9 (údaje v tis. Kč) ROK 2013 ROK 2014 z toho vázání Schv. rozpočet Schv. rozpočet vč. Návrh rozpočtu Návrh rozpočtu výdajů bez podílu EU/FM podílu EU/FM bez podílu EU/FM vč. podílu EU/FM 3 4 5 6 7 -2 445 336,000 122 659 880,000 140 411 693,000 124 993 681,236 137 301 155,903 -568 000,000 21 803 802,000 21 803 802,000 21 770 802,000 21 770 802,000 19 808 772,000 19 808 772,000 19 907 272,000 19 907 272,000 -568 000,000 1 995 030,000 1 995 030,000 1 863 530,000 1 863 530,000 9 779 203,000 21 757 254,000 10 532 515,100 16 525 561,100 85 520 347,000 85 520 347,000 -1 798 000,000 85 232 526,000 85 232 526,000 64 362 070,000 64 362 070,000 -1 371 700,000 63 583 735,000 63 583 735,000 14 852 174,000 14 852 174,000 -317 701,000 14 534 473,000 14 534 473,000 197 573,000 2 982 784,000 197 573,000 2 982 784,000 206 073,000 2 982 784,000 1 057 985,000 5 192 268,000 1 681 367,000 1 681 367,000 -79 336,000 86 773 439,015 86 773 439,015 79 470 786,000 79 470 786,000 206 073,000 2 982 784,000 206 073,000 2 979 541,397 206 073,000 2 979 541,397 1 055 787,000 6 829 549,000 1 155 183,250 7 469 611,917 1 599 705,000 1 599 705,000 1 576 127,474 1 576 127,474 Mzdové výdaje vč. příslušenství zvlášť na pedagogy a nepedagogy se sledovaly v závazném ukazateli pouze v letech 2012 a 2013. jestli nebude na tuto částku nebo na její část vypsán nějaký rozvojový program. ných výdajů za rok 2013, které budou činit více než 5 miliard korun. Bolavým místem v regionálním školství jsou nejen platy, ale i už zmiňované ONIVy. Loni dostaly školy na tuto položku miliardu korun navíc a dostaly se tak na úroveň roku 2007 – problém je ale v tom, že se z nich platí nemocenská. S čím mohou školy počítat letos? V ONIV je stejná částka jako loni, tedy trochu přes miliardu a půl korun. Nemocenská se z nich opravdu platí, pozitivní je ale to, že meziročně nespotřebovává více peněz, každý nárůst v celkové částce na ONIVy se tedy projeví v jejich skutečném zvýšení. Vnímám jako dobrou věc, že ONIVy neklesají, že se udržely na loňské úrovni. Na položku „mládež a sport“ bude víc peněz než loni? Pro mládež bylo drobné zvýšení loni a v letošním rozpočtu je uchováno. Co se sportu týká, tato položka byla loni zvýšena poslaneckou iniciativou o 800 milionů korun a tato výše pro letošní rok zůstává. Pozorný čtenář tabulek ale v této položce najde třímilionové snížení – jedná se ovšem o sumu, o které jsem už mluvila, o povinné snížení rozpočtu z titulu krácení běžných výdajů státních organizací, v tomto případě Vysokoškolského sportovního centra. Je to však problém, který bude nutné v průběhu roku řešit, snížení je směrováno na úřady a Vysokoškolské sportovní centrum není skutečným úřadem a scházející peníze například na cestovné by mohly mít pro některé sportovce fatální dopad. Je stabilizovaná i položka výdajů na vysoké školy? V podstatě ano, tato částka je sice o něco málo nižší, protože bylo potřeba zajistit spolufinancování operačního programu Vzdělávání pro konkurenceschopnost. Je to ale v podstatě „půjčka“, spolufinancování se využije v letošním roce a právě v rámci prioritní osy pro vysoké školy. Ty by naopak díky tomu mohly získat více než 280 milionů korun navíc. A oněch „půjčených“ 50 milionů korun bude v roce 2015 zase do rozpočtu vysokých škol vráceno. V rozpočtu je ale meziročně částka pro vysoké školy při započtení financí z evropských programů nižší o 5 miliard korun… Těchto pět miliard korun souvisí především s operačním programem Výzkum a vývoj pro inovace, je to podíl EU na tomto programu. Je to částka, která může být souvztažně navýšena ministerstvem financí i v průběhu roku 2014. Pro zahájení financování v tomto roce jsou vytvořeny zdroje v profilujících nárocích z nespotřebova- Počítá se letos s rozvojovými programy? V rozvojových programech MŠMT zachovává podporu inkluzivního vzdělávání a vzdělávání zdravotně postižených, myslí se zejména na zajištění asistentů pedagoga. Snažíme se podpořit i odborné vzdělávání zejména ve vybraných oblastech s ohledem na potřeby trhu práce, např. stáží a praxí apod. Novinkou je vyčlenění 100 milionů korun v rozpočtu kapitoly MŠMT na pomoc školám a obcím, které mají problém s umístěním žáků v souvislosti s demografickými změnami. Jde hlavně o mateřské školy a o základní školy. Je třeba ale ještě teď na začátku roku schválit pravidla pro tento investiční program, aby školy mohly tyto peníze použít například na dostavbu potřebných tříd i pro jejich dovybavení. Není to běžný titul, investiční výdaje jsou dnes záležitostí zřizovatele, ale podle situace v některých školách je zřejmé, že reforma veřejné správy zřejmě dostatečně tuto oblast neošetřila, že se zcela nepovedla. Předpoklad, že územní samosprávní celky budou mít dostatek prostředků na zafinancování reprodukce majetku, se nenaplnil. Chceme vytvořit předpolí zejména pro spolupráci obcí při zajišťování předškolního a základního vzdělávání. Jde v podstatě o podporu vzniku svazkových škol. Sto milionů korun… Pro celou republiku to zase není tak velká částka. Tato částka má být pro letošní rok podle mě motivační, abychom zjistili zájem škol a obcí o tento program. Tím se získají informace o potřebě takové podpory, takového programu a v příštím rozpočtu se mohou hledat další prostředky na jeho zafinancování. Kdy bude program vypsán? Jde o investiční program, musí být schválen vládou, odhaduji, že bude vypsán v průběhu druhého čtvrtletí a obce a školy budou moci své projekty přihlašovat ve druhé polovině roku. Hovoří se o změnách, které by mohly letošní rozpočet ještě ohrozit? Nepříjemné by mohlo být omezení čerpání nároků z nespotřebovaných výdajů, tedy nevyčerpaných finančních prostředků z předchozích let. Ministerstvo financí nepředpokládá, že by je uvolnilo už v lednu jako loni, měly by se uvolňovat až po schválení účetní závěrky. Jenže rozpočet školství s těmito nároky počítá například pro operační programy i pro regionální školství. Ale nechci předjímat. Doufám, že je budeme po závěrce moci v případě dobře zdůvodněných titulů alespoň částečně využít a že toto opatření významně naši kapitolu neovlivní. ● Profil TEXT: PETR HUSNÍK TROJE UMĚNÍ POD JEDNOU STŘECHOU Brněnské soukromé gymnázium je svého druhu ojedinělé Dvacáté výročí Zakladatelem soukromého Gymnázia P. Křížkovského s uměleckou profilací, které sídlí ve vlastní budově v poklidné okrajové brněnské čtvrti Komín, je František Pospíšil. Jeho blízcí o něm vědí, jak moc se mu kdysi zajídalo marnit čas vyplňováním třídních knih a katalogových výkazů – chtěl hlavně učit a třeba i učit trochu jinak. Východisko mu nabídl až pád komunismu, a tak jakmile to bylo možné, dal výpověď a založil si školu vlastní. Jak sám dnes s úsměvem říká, tehdy ani trochu netušil, že se právě tímto rozhodnutím vrhá do náruče úředničiny mnohonásobně objemnější... „V roce 1991 jsem dostal velkou chuť otevřít školu, jejíž ideou bude vzdělávání pod jednou střechou, tedy přesněji vzdělávání všeobecné a zároveň umělecké. Nejprve Foto: Petr Husník Je gymnáziem a současně uměleckou školou. Už první dojem nenechá na pochybách – chodby plné nádherných obrazů a výtvarných děl rozličných žánrů, všudypřítomné stojany s plakáty zvou na divadelní představení a koncerty, v každé třídě stojí klavír... Aby tohle všechno do sebe zapadalo, dá pořádně zabrat. – téhož roku – vznikla základní umělecká škola, abychom měli základ, z něhož budeme později růst. Gymnázium jsme otevřeli o dva roky později,“ vzpomíná F. Pospíšil, který jako absolvent konzervatoře měl pocit, že se mu na ni dostalo v jistém ohledu omezeného vzdělání. Proto chtěl pro sebe a později pro děti, které přijímal do své školy, něco víc. Komplexnost hodnocení Gymnázium se od ostatních lišilo už před dvaceti lety a svou jedinečnost si zachovává dosud; je určeno dětem ve věku od 11 do 19 let, které musejí zvládat nároky studia všeobecného gymnázia, výrazně rozšířeného o humanitní a umělecké obory – hudební, výtvarný a divadelní. Zakladatel školy František Pospíšil „Na pedagogické radě žáka hodnotí fyzikář či češtinář spolu s hornistou nebo klaFoto: Petr Husník 10 víristkou. Dítě vidíme z různých úhlů, které už z principu systematicky ostatní školy tolik nezajímají – to ale prosím neberte jako negativní vyjádření vůči kolegům z jiných škol. A právě komplexnost v hodnocení osobnosti žáka je jedním z důvodů, proč jsme takovou raritou. Musím zdůraznit, že naším cílem není konkurovat konzervatořím nebo výtvarným středním školám, tedy přímo vychovávat hudebníky, výtvarníky nebo divadelníky. My se snažíme připravit osobnosti, které se mohou uplatnit prakticky kdekoli. Důležitější než současný plod je pro nás strom: dnešní nadějný klavírista, který je současně nadaným biologem, jenž vystuduje medicínu – to je jeden příklad uplatnění našich absolventů, z nichž se stávají profesionální umělci, právníci, učitelé. Lidé s širokým rozhledem a záběrem. Tak to má podle mě být,“ konstatuje F. Pospíšil. Odhaduje, že na dráhu profesionálního umělce se vydá kolem patnácti procent absolventů, ostatní úspěšně pokračují ve studiu na vysokých školách rozličných typů (hodně z nich prý vystuduje pedagogickou fakultu). Navzdory umělecké tváři školy ale pořád platí, že jde především o humanitní gymnázium, jehož výsledky v pohodě obstojí konkurenci jiných gymnázií, což mimo jiné dokazují i výsledky zdejších žáků u státních maturit. Profil Foto: archiv školy 11 Úskalí Napasovat hlubší uměleckou profilaci na rámcové vzdělávací programy není podle slov zřizovatele samozřejmě úplně jednoduché. Nicméně škole coby gymnáziu s uměleckou profilací se daří plnit základní normy RVP. Ani po finanční stránce to prý nemá zrovna jednoduché, protože normativ pro gymnázia je obecně nízký a prakticky nezohledňuje vysoké náklady, které škola s osmi třídami (žáci se dělí podle zaměření) vydává na pokrytí potřeb svých unikátních zaměření. A známým faktem je, že právě umělecké středoškolské obory patří k těm nejnákladnějším. Proto musí vybírat školné, které se pohybuje kolem 24 tisíc korun ročně, přičemž škola uděluje různá stipendia a slevy na školném pro sociálně slabší studenty. Trojlístek Ale zpátky k profilaci, kterou zdobí fakt, že nemine ve školním roce měsíc, aby v jeho průběhu několik žáků nezískalo nějakou cenu v prestižní národní či mezinárodní soutěži nebo olympiádě. A začněme třeba hudbou. Jak říká F. Pospíšil, toto zaměření zahrnuje hudební nauku a hru na hudební nástroj. Obé garantují nejen Z divadelního představení Osm žen interní učitelé, ale i pedagogové brněnské konzervatoře či Janáčkovy akademie múzických umění a také úspěšní sóloví hráči. Žáci se účastní interpretačních seminářů a velmi často také koncertují. Vrcholem snažení školy je vlastní komorní soubor Scholastici musici, v jehož repertoáru najdete skladby gotiky, renesance, baroka, klasické vokální a instrumentální, díla současných skladatelů i sbírku lidových písní. Studenti se s nimi dostali až do rozhlasu i televize. Tradicí výtvarníků jsou „aukce“ jejich děl, které se pořádají zhruba každé dva roky. Obrazy prý nekupují jen nadšení rodiče, ale i veřejnost, která si je vědoma umělecké dospělosti mnoha vystavených kousků. Tyto prodejní výstavy jsou součástí školních koncertů, které se konají v několika prestižních místech Brna, například v Místodržitelském paláci, Besedním domě anebo v barokním sále Domu pánů z Kunštátu. Výtvarné zaměření samozřejmě cílí k estetické kultivaci žáků, kteří by měli pěstovat výtvarné myšlení a výtvarný projev. Hlavní náplň výuky doplňují povinně volitelné předměty, které dál prohlubují individuální zájem žáků o ten který výtvarný obor. Od sexty jsou výtvarníci vzděláváni v semináři z dějin výtvarného umění. Žáci se ve škole aktivně věnují keramice, kresbě, malbě, počítačové grafice, textilní tvorbě či plastice. Foto: Petr Husník Gymnázium P. Křížkovského patří ke školám, jimž rozhodně nechybí to, čemu se říká genius loci. Potkávají se tu kantoři, kteří by se jinde minuli, žáci žijí divadlem, festivaly, koncerty, výstavami. Souznění a harmonii cítíte na každém kroku, ani není třeba umělých evropských projektů zlepšujících klima ve třídě. Tady to klape takříkajíc samo. Asi ne nadarmo získal F. Pospíšil v listopadu z rukou hejtmana Michala Haška Cenu Jihomoravského kraje za práci s mládeží. V Brně se říká, že ocenění zřizovatele soukromé školy může znamenat jistý průlom v politickém nahlížení krajských středolevicových stran na existenci soukromých škol, které byly doposud spíše trpěny, než podporovány. No uvidíme. A konečně divadelníci, kteří se věnují oboru buď v literárně-dramatickém, nebo hudebně-dramatickém zaměření. Co se prvního směru týče, jeho jedinečnost se odvozuje od umělecké výchovy a vzdělávání amatérského i profesionálního divadelního tvůrce. „Literárně-dramatický obor se v kontextu gymnázia značně vyvíjel a proměňoval. Současná koncepce se orientuje – spolu s prohlubováním komunikačních a tvůrčích dovedností studentů – k rozvíjení osobité divadelní – herecké, interpretační, scénické – tvorby,“ uvedl F. Pospíšil. Druhý směr v podstatě dává žákům základy muzikálového herectví, které stojí a padá na tanci a zpěvu. Tím vším si žáci během studia projdou, aby mohli uspět třeba v přijímacím řízení na nějakou z hereckých fakult. Škola pečuje jak o růst jejich herecké osobnosti (jevištní projev a řeč), tak o rozvoj pěvecké techniky (výuka probíhá v individuálních lekcích, v ansámblech, ve sboru a v dalších předmětech souvisejících s oborem) a do třetice o pohybové schopnosti v taneční výchově. Třešinkou na dortu je pak školní Divadlo Na dlažbě, na jehož pódium se sbíhají nitky ze všech tří zaměření gymnázia – žáci současní i ti bývalí, s nimiž vystupují jako hosté i profesionální herci. ● 12 Jak to vidí DEJTE NÁM ŠACHOVÉ HODINY! Na Poradenském dni Asociace pracovníků pedagogickopsychologických poraden v Praze na konci listopadu (ale i na dalších jednáních v poslední době) zaznívají komentáře a výklady k přímé činnosti pracovníků PPP, která prakticky není nikde specifikována. Platná „poradenská vyhláška“ (72/2005 Sb.) jen v úvodu říká, že „…poradenské služby jsou poskytovány dětem, žákům, studentům, jejich zákonným zástupcům, školám a školským zařízením“. Až do doby účinnosti nového školského zákona (564/2004 Sb.) a zákona o pedagogických pracovnících (563/2004 Sb.) nebyli pracovníci PPP „pedagogickými pracovníky“. Podle zákoníku práce měli klasickou dovolenou 5 týdnů a neřešili přímou a nepřímou činnost. Stáli v rámci školské pracovněprávní legislativy poněkud stranou a až snahy o jejich zrovnoprávnění vedly k začlenění poradenských profesí psychologa a speciálního pedagoga do příslušných paragrafů zákona o pedagogických pracovnících v roce 2004. Konkrétně šlo o § 2 zákona 563/2004 Sb., odst. 1: „Pedagogickým pracovníkem je ten, kdo koná přímou vyučovací, přímou výchovnou, přímou speciálněpedagogickou nebo přímou pedagogicko-psychologickou činnost přímým působením na vzdělávaného… Pedagogickým pracovníkem je též zaměstnanec, který vykonává přímou pedagogickou činnost v zařízeních sociálních služeb.“ Ve druhém odstavci stanovuje, že pedagogickým pracovníkem je vedle učitele i speciální pedagog (odst. d), psycholog (e) a nyní už i metodik prevence v PPP (i). Odhlédneme-li od toho, že činnosti prováděné pracovníky poraden a definované ve vyhlášce č. 72/2005 Sb., o poskytování poradenských služeb ve školství…, nenazýváme výchovou a vzděláváním, a také od faktu, že PPP není škola, ani zařízení sociálních služeb, ale školské poradenské zařízení, lze si znění ustanovení § 2 volněji vyložit jako přímou práci s dítětem, žákem nebo studentem, v případě nezletilého jedince také s jeho zákonným zástupcem, protože je nedílnou součástí poskytované poradenské služby. Na rozdíl od škol nemají sice poradny školní prázdniny a jsou školským zařízením s celoročním provozem, ale pro odborné pracovníky PPP – kromě jiného – znamenaly tyto změny sjednocení platových tabulek a dovolené ve stejné délce, jaká náležela pedagogům ve školách (§ 213 ZP). Nikoho však nenapadlo, že nedůsledně provedené změny mohou přinést v budoucnu komplikace. Týká se to zejména Hlavy III – Pracovní doba a přímá pedagogická činnost. Podle § 22 (1) Pedagogičtí pracovníci vykonávají v pracovní době a) přímou pedagogickou činnost, b) práce související s přímou pedagogickou činností. V době přímé práce je pracovník povinen být na pracovišti, místo a čas výkonu tzv. nepřímé práce si může určit sám (odstavec 3). Ředitelé poraden ve smyslu nařízení vlády č. 75/2005 Sb., o stanovení rozsahu přímé vyučovací a přímé výchovné, přímé speciálněpedagogické a přímé pedagogicko-psychologické činnosti vedoucích pracovníků, stanovili svým pracovníkům z daného rozpětí 20–24 hodin zpravidla horní hranici. Řídili se přitom zdravým rozumem a v dobré víře i úmyslem zákonodárce ve věci, která nebrala v potaz povahu práce poradenských pracovníků. Je samozřejmostí, že se v poradnách ustanovení odstavce 3, týkající se odlišného místa výkonu (nepřímé práce) neuplatňuje. Brání v tom povaha poradenské práce – práce s osobními a citlivými údaji (zákon 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů). Písemné výstupy (doporučení podpůrných a vzdělávacích opatření, zápisy do evidence a matriky školského poradenského zařízení atd.) jsou tedy vykonávány v rámci pracovní doby na pracovišti jako nepřímá práce. Jak je tedy ve skutečnosti chápána přímá práce poradenského pracovníka? A kdo je jeho objektem? Od samého vzniku PPP se o těch, kteří vyhledají poradenskou pomoc, mluví jako o klientech. Klientem se pak rozumí dítě, žák či student, o němž je v poradně vedena dokumentace. Těm je poskytována psychologická nebo speciálně pedagogická péče (specifikovaná v „poradenské“ vyhlášce č. 72/2005 Sb.). Jedná se o komplex činností počínaje projednáním a podepsáním informovaného souhlasu, přes vstupní pohovor, získávání anamnestických údajů, aplikaci testových metod a seznámením s jejich výsledky. Součástí je samozřejmě vyhodnocení a vypracování zprávy a doporučení, popř. navazující poradenská intervence, reedukace, metodická činnost apod. Problém je, že při práci s klientem nelze dost dobře oddělit část, kdy pracovník PPP hovoří s dítětem, žákem, studentem a kdy se zákonnými zástupci, zpravidla rodiči, popř. s oběma zároveň. Jak známo, v poradně nezvoní jako ve škole a pokud bychom skutečně chtěli oddělit „přímé působení na vzdělávaného, kterým se uskutečňuje výchova a vzdělávání“, potřebovali bychom šachové hodiny, kterými bychom odměřovali dobu „přímého působení na vzdělávaného“. Mnohem více by duchu poradenské práce prospělo, kdyby přímá práce byla vymezena obecněji a zahrnovala veškerou přímou poradenskou práci, tedy jak aplikaci diagnostických nástrojů, tak i komunikaci s rodiči nebo pedagogy v rámci intervence. Další otázkou je časové vymezení přímé práce. V manuálech testů jsou uvedeny limity zpravidla v časovém rozpětí. Závisí pak na schopnostech dítěte, v jakém čase splní ten který úkol. I kdyby si odborný pracovník přesně naplánoval sezení s klientem např. od 8 do 12:48 (tj. denní část ředitelem stanoveného rozsahu 24 hodin přímé práce), zřejmě nikdy se mu nepodaří stanovený čas dodržet. Ale prakticky to ani není nutné. Ředitel může plnění přímé činnosti kontrolovat (a také to dělá) podle počtu klientů a délky činností s nimi prováděných tak, jak jsou nastaveny v manuálech testů a činností. Požadavek, aby přímá činnost zahrnovala výhradně práci s dítětem, žákem nebo studentem, nejenže není v souladu s praxí, ale není ani dost dobře technicky proveditelný. Mechanická a nelogická aplikace právního předpisu na fungující praxi by přinesla více škody než užitku. Úprava legislativy v tomto smyslu je více než žádoucí. Libor Mikulášek, ředitel PPP Brno Názory v této rubrice nemusejí vyjadřovat stanovisko redakce. Odborníci radí K ČEMU JE (NEJEN) ŘEDITELI ŠKOLY NEBO ŠKOLSKÉHO ZAŘÍZENÍ INSPEKČNÍ ZPRÁVA? Inspekční zpráva je kolektivním dílem. Na samotném počátku procesu stojí celý tým inspektorů, jenž se snaží co možná nepřesněji a nejobjektivněji popsat aktuální situaci, v níž se daná škola či školské zařízení zrovna nachází. Příjemci zprávy jsou všichni ti, kteří jsou se školou nějak spjati – zejména rodiče, zřizovatel, její učitelé, a samozřejmě především ředitel. Jakkoliv je inspekční zpráva pro něj určujícím dokumentem, nikdo mu nemůže přesně nařídit, jak s ní má naložit. Činnost a kompetence České školní inspekce jsou stanoveny § 174 zákona č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon), ve znění pozdějších předpisů. V souladu s § 174 odst. 4 školského zákona se inspekční činnost vykonává na základě plánu hlavních úkolů na příslušný školní rok, který schvaluje ministr školství, mládeže a tělovýchovy na návrh ústředního školního inspektora. Inspekční činnost se dále provádí na základě podnětů, stížností a petic (§ 174 odst. 5 školského zákona). ČŠI dále provádí inspekční činnost na žádost právnických osob za účelem přiznání dotací (více § 174 odst. 6 školského zákona). Inspekční zjištění musejí být využita k podpoře žáka Při hodnocení podmínek, průběhu a výsledků vzdělávání a školských služeb vychází Česká školní inspekce ze zásad a cílů vzdělávání stanovených školským zákonem, přičemž základním kritériem hodnocení je zejména účinnost podpory rozvoje osobnosti dítěte, žáka a studenta a dosahování cílů vzdělávání ze strany škol a školských zařízení. Kritéria hodnocení předkládá inspekce ke schválení ministerstvu školství. Inspekční zjištění jsou průběžně konzultována s vedením školy, případně s pedagogickými pracovníky již v samotném průběhu inspekční činnosti. Po skončení inspekční činnosti na místě pak inspekční tým předběžné závěry z inspekce projedná komplexně s ředitelem školy/ školského zařízení, případně s širším vedením podle rozhodnutí ředitele. Řediteli školy/školského zařízení je oznámeno, že k inspekčním výstupům může podat ve stanovené lhůtě připomínky (inspekční zpráva) a námitky (protokol o kontrole). Ředitel školy/školského zařízení by měl s inspekčními zjištěními pracovat tak, aby opatření, která přijme, vedla ke zlepšení činnosti školy/školského zařízení. Právě při projednávání závěrů dochází ve spolupráci s vedením školy/školského zařízení ke společnému analyzování stavu, vyhodnocení inspekčních zjištění a „hledání“ nejvhodnějších a nejefektivnějších cest k nápravě, ke zlepšení a zdokonalení vzdělávacího procesu. Proto je v závěrech inspekční zprávy po zhodnocení podmínek, průběhu a výsledků vzdělávání uváděno, jaká má škola slabá místa, jaké jsou její příležitosti ke zlepšení, jaké jsou její přednosti, v čem je příkladem dobré praxe apod. Inspekční zjištění musejí být zaměřena a vztažena na podporu úspěšnosti žáka při vzdělávání. Ředitel školy by měl využívat závěry z inspekčních zjištění například na úrovni managementu školy (kompetence jeho zástupců a kompetence metodických orgánů). Projednání inspekčních závěrů a doporučení s dalšími zaměstnanci školy/školského zařízení se zpravidla odvíjí od charakteru a závažnosti inspekčních zjištění, místních specifik a od způsobu řízení školy. Zpráva má sloužit k přijetí účinných podpůrných opatření Inspekční výstupy mohou být v rámci procesu autoevaluace využívány jako zdroj zjištění z vnějšího hodnocení, nicméně stále jsou školy, které po přijetí nezbytných požadovaných opatření již s inspekčními výstupy dále nepracují. Jde většinou o školy, které takto postupují i v jiných oblastech hodnocení. Typické pro ně je, že například práci s výsledky žáků omezují na pouhou sumarizaci výsledků bez přijímání účinných podpůrných opatření. Inspekční výstupy jsou rovněž předávány zřizovateli. Pokud s nimi zřizovatel efektivně pracuje, na jejich základě hodnotí i manažerskou práci ředitele, pak v těchto případech mají zjištění uvedená v inspekčních zprávách a protokolech zpravidla velký vliv na zlepšení procesu vzdělávání. Řediteli nemůže nikdo přesně stanovit, jak s výstupy ČŠI pracovat Ředitel školy/školského zařízení je podle § 164 odst. 1 písm. d) školského zákona povinen přijímat následná opatření ke zjištěním České školní inspekce. Další využití inspekčních zjištění je, při přihlédnutí k jeho zodpovědnosti za poskytování vzdělávání a školských služeb v souladu se školským zákonem a vzdělávacími programy a zodpovědnosti za úroveň vzdělávání a poskytovaných školských služeb (§ 164 odst. 1 písm. b) a c), školského zákona), zcela v jeho kompetenci, a není tudíž možné řediteli školy přesně určovat, jakým způsobem s inspekčními výstupy pracovat. V rámci metodické činnosti České školní inspekce, která spočívá zejména v provádění vzdělávacího auditu s definováním silných i slabých stránek, včetně návrhů a doporučení ke zlepšení, však dochází k průběžné partnerské diskuzi inspekčního týmu a vedení školy s cílem stanovit společně nejvhodnější formy další práce. Zde totiž nelze opomíjet, že hodnotící činnost není možné zúžit jen za zjištění uvedená v inspekční zprávě, ale je třeba celý proces chápat komplexně, tedy včetně méně formálních metodických konzultací a diskuzí prováděných v průběhu inspekční činnosti. Vladislava Coufalová, ředitelka odboru inspekční činnosti ČŠI 13 Reflexe TEXT: PETR HUSNÍK BŘIDLICOVÝ PLYN – NADĚJE, NEBO ZHOUBA Změní převratná inovace v energetice českou ekonomiku? Aniž si to možná uvědomujeme, břidlicový plyn jako poměrně nový světový energetický fenomén přímo, každodenně a stále silněji ovlivňuje náš život, potažmo celou ekonomiku. Sice se v Česku ještě nevytěžil ani kubík, přesto nám díky břidlicovému plynu zlevnila elektřina – jeho těžba zejména v USA totiž významně ovlivnila globální pokles ceny uhlí. Opačnou stranou mince této příjemné zprávy je ale například avizovaný konec dolu Paskov a s ním spojená ztráta tisíců pracovních míst. Odborníci – energetici, geologové a ekonomové – se zatím přou, jestli jsme svědky počátku energetické revoluce, nebo překotné expanze bubliny, která zakrátko zase velmi rychle splaskne. Minulý týden se v hlavních zprávách objevila informace o končících zátěžových zkouškách nedávno dostavěné paroplynové elektrárny v Počeradech. Elektřiny se však prý od tohoto výkonného zařízení jen tak nedočkáme, protože při stávajících vysokých cenách zemního plynu, s nimž jdou ruku v roce klesající ceny uhlí, se jeho uvedení do provozu prostě nevyplatí. Možná se rozjede tak za šest sedm let a zatím bude sloužit jako záložní zdroj hlavně pro případ, že by došlo k odstávce či úplnému zastavení výroby v nějaké z dosluhujících uhelných elektráren. Původní představy elektrárenské společnosti ČEZ, majitele paroplynových Počerad, totiž překopal právě světový boom břidlicového plynu... Ale od začátku. Pionýři z USA Břidlicovou revoluci zahájila před několika lety v USA nová technologie tzv. frakování, která umožňuje těžbu zemního plynu (a ropy) z dosud nepřístupných neboli Environmentální rizika potenciální těžby břidlicového plynu Základní faktory, které potenciálně ovlivňují životní prostředí (při nedodržení technologických postupů či v případě havárií) při těžbě: ● Vysoká spotřeba vody ve fázi štěpení (přeprava cisternami) a její přeprava na místo vrtů a jejich hydraulického štěpení – zvýšené emise výfukových plynů. ● Ukládání vyčerpané vody s gely a propantovým pískem po hydraulickém štěpení v utěsněných odkalištích – je potřeba zajistit monitoring hermetičnosti, zamezit průsakům. ● Používání výplachových a štěpících chemikálií (většina z nich je běžně používána při hloubení naftových vrtů). ● Zvýšená zátěž na dopravní komunikace (těžkotonážní auta, četnost jejich jízd, dopad na kvalitu komunikací, emise a kvalita ovzduší). těžko prostupných ložisek. Počátky dobývání zemního plynu z břidlic však sahají mnohem hlouběji do historie, a to opět do Spojených států, kde se první vrt objevil roku podle některých pramenů roku 1821 ve státu New York. S průmyslovou těžbou se v Americe začalo až v 70. letech minulého století, doslova boom však nastal asi před deseti lety. Hlavně čistě! Ale zpátky ke zmíněnému frakování. A začněme, možná poněkud nečekaně, v Česku, které má k tématu břidlicového plynu také co říct. V uplynulých dvou letech totiž u nás o tomto způsobu těžby proběhly dosti bouřlivé diskuze zejména mezi zástupci obcí ležících v lokalitách, které byly několika zahraničními těžařskými skupinami vytipovány jako vhodné minimálně ke geologickému průzkumu (na Berounsku, Trutnovsku a Valašsku dokonce kvůli tomu vzniklo silné občanské uskupení STOP HF). Zdroj: Česká geologická služba Zdroj Česká televize 14 Nejznámnější ložiska břidlicového plynu v ČR. Podle České geologické služby má těžba břidlicového plynu většinu postupů shodných s vrtnou činností klasického průzkumu a těžby ropy a plynu, liší se však technologií hydraulického štěpení (tedy frakování) nepropustných jílovcových vrstev, při kterém se využívá velké množství směsi písku a vody s příměsí chemikálií (asi 1 procento) vháněné pod velkým tlakem do dlouhých horizontálních vrtů. Jde tedy o poměrně masivní technologie – měli bychom se proto obávat devastace české přírody, pokud by se i u nás v budoucnu začalo s těžbou? Geologové ve zprávě pro ministerstvo životního prostředí z roku 2011 uklidňují: „Při dodržení technologické kázně lze provádět průzkum i těžbu NZPB (nekonvenční zemní plny z břidlic) bez poškození krajiny a po ukončení vrtných prací vrátit přírodní prostředí do původního stavu. Vlastní těžba pak může probíhat několik desítiletí bez konfliktu s ekologickými hledisky. Důležité je provádět projekty NZPB s důkladnou přípravou ekologických Reflexe Zdroj Česká televize opatření zohledňující lokální geologickou stavbu a aplikaci monitoringu.“ Tuto zprávu však kritici případného průzkumu a těžby zemního plynu z břidlic v Česku odmítli. O rok později přichází geologická služba s druhou, revidovanou zprávou, která detailně analyzuje možnosti i rizika těžby v lokalitách kolem Berounky (Český kras), na Trutnovsku, severní Moravě a jinde v Čechách. V této zprávě se můžeme dozvědět něco víc o konkrétních rizicích těžby, například: „Vzhledem k tomu, že v rámci geologických prací při průzkumu ložisek tzv. nekonvenčního zemního plynu z břidlic může docházet podobně jako při průzkumu ložisek ropy a zemního plynu k nebezpečným jevům, jako je erupce kapalných médií, neplánované úniky plynů s nebezpečím výbuchu, kontaminace zvodněných horizontů apod., je při stanovení průzkumného území na tzv. nekonvenční zemní plyn z břidlic nutno klást důraz na speciální opatření, která musí žadatel o udělení průzkumného území na tzv. nekonvenční zemní plyn z břidlic, podobně jako u průzkumného území na ropu a zemní plyn, splnit...“ Problém je, že například Český kras nejsou neobydlené pláně o tisících hektarech, kde může do výše čnět les vrtných souprav jako ve Spojených státech. Něco takového si lze v české krajině jen těžko představit. A upozorňují na to ostatně i odborníci z České geologické služby. Loni v květnu tehdejší premiér Petr Nečas prozatím utnul vážnější debaty o průzkumu a těžbě, když po energetickém summitu EU prohlásil, že tato otázka není na pořadu dne. Předpokladem pro případný průzkum a těžbu z břidlic prý musí být přijetí odpovídající legislativy a zároveň dohoda s dotčenými obcemi. Dodejme, že moratorium Nečasovy vlády na průzkum bude platit ještě letos. Spor o nehody Princip těžby břidlicového plynu. Aktuální zpráva ze Spojených států říká, že tamní rekordní těžba ropy (nejvyšší za posledních 22 let) a plynu z břidlic začíná stále víc poškozovat rentabilitu výroby energií z jádra a uhlí (účty za elektřinu a vytápění Američanům klesají). V zámoří se ale ekonomicky přitažlivé břidlice rozpínají ještě dál. Firmy, které se specializují na nákladní dopravu nebo používají velké flotily nákladních automobilů, začínají přecházet z dieselu na zemní plyn (UPS, FedEx, PepsiCo, dokonce už 60 procent popelářských vozů v celé zemi atd.). Levný a dostupný plyn prý výrazně ovlivní poptávku po surové ropě a navíc jeho spalování v motorech je ekologičtější, poněvadž se při něm produkuje méně oxidu uhličitého a uhelnatého i siřičitanů. kladních automobilů (jen vybudování jednoho vrtu znamená přejezd asi tisícovky náklaďáků, samotný provoz zhruba jeden vůz denně). A taky na klesající hodnotu svých nemovitostí, případně na zhoršující se kvalitu podzemní vody. Na druhé straně některé expertní informace zveřejňované v médiích uvádějí, že dosud nedošlo k žádným velkým haváriím, které by nějak významně zasáhly životní prostředí. A vzhledem k tomu, že ve Spojených státech funguje zhruba 40 tisíc vrtů a ani v jednom případě nebyla podle některých expertů přímo potvrzena kontaminace podzemní vody, by mohlo jít o jeden z nejčistších způsobů dobývání nerostných surovin. Zdroj: Wikimedia Commons, foto: Ruhrfisch Přestože jsou výhodou Spojených států, jak bylo řečeno, velká a řídce osídlená území, i tak si Američané žijící na dohled od vrtů stěžují hlavně na hluk a zápach z výfukových plynů od projíždějících ná- 15 Věž pro horizontální vrtání Marcellus Shale v Pennsylvánii. S tím však nesouhlasí nejen ekologové, ale zcela ani Evropská unie, která před časem vydala zprávu, v níž upozorňuje hned na několik rizikových faktorů. Předně na velký zábor půdy, pak na emise z činnosti důlních zařízení, na znečištění podzemích i povrchových vod v důsledku výbuchů nebo jejich rozlití, průsaky těžební kapaliny a konečně na nekontrolované vypouštění odpadních vod. „Zkušenosti z USA ukazují, že dochází k mnoha nehodám, které mohou poškozovat životní prostředí a lidské zdraví. Porušení právních požadavků jsou zaznamenána u 1–2 procent veškerých povolení k těžbě. Řada těchto nehod je způsobena nesprávným používáním zařízení nebo jeho prosakováním. V blízkosti plynových vrtů je navíc zaznamenáno znečištění podzemních vod metanem, jež vede v krajních případech k výbuchům obytných budov, a chloridem draselným, což vede k salinizaci pitné vody,“ uvádí se ve zprávě Evropského parlamentu... Budeme v Evropě někdy soběstační? A teď z jiného úhlu pohledu. Z první zprávy České geologické služby plynou i jiná fakta, jež by mohla mít pro případné ano či ne těžbě rozhodující vliv – ekonomický i geopolitický zisk. Geologové totiž uvedli, že případná těžba břidlicového plynu v Evropě, byť jeho zásoby nebyly dosud vrtným průzkumem ověřeny, by mohla starému kontinentu zajistit do značné Reflexe míry soběstačnost v oblasti spotřeby zemního plynu na dalších zhruba 60 let. Průzkumné území Berounka je umístěno do vysoce rizikového území s mimořádně faciálně rozrůzněným horninovým prostředím, výrazným a doposud ne zcela jasným tektonickým porušením a intenzivním zvrásněním, které je extrémně zranitelné antropogenními zásahy. Přírodní charakter území (paleontologie, stratigrafie, flóra, fauna) je v celosvětovém měřítku unikátem a jeho narušením by vznikly nevyčíslitelné ztráty nejen pro Českou republiku. Organickou hmotou bohaté břidlice mají prokazatelně zvýšené obsahy uranu a těžkých kovů. Území má členitou morfologii, je intenzivně zkrasovělé, s předpokládaným oběhem podzemní vody zasahujícím do hloubek minimálně 500 m pod terénem, s řadou tektonických poruch zasahujících podstatně hlouběji. Chování takto extrémně variabilního a komplikovaného horninového prostředí při sebemenším negativním antropogenním zatížení nelze spolehlivě predikovat. (zdroj: Česká geologická služba) „Evropa by tak získala kvalitní domácí zdroj zemního plynu, který by mohl být dodáván do existující sítě plynovodů bez nutnosti stavby dalších plynovodů, jako jsou například plynovody Nabucco, South Stream a v každém případě tak zabezpečila nepřetržité dodávky zemního plynu bez ohledu na politickou situaci a umělé zvyšování cen dodavateli či transportéry zemního plynu.“ Lídrem mezi evropskými zeměmi v přípravách na rozsáhlou těžbu břidlicového plynu je Polsko, které tímto krokem hodlá výrazně zmírnit svou energetickou závislost na Rusku a omezit spotřebu uhlí. Pře třemi roky Poláci hovořili o obřích zásobách zemního plynu z břidlic, dnes jsou jejich odhady střízlivější. Přesto je jich dost, aby na břidlicích postavili svou státní energetickou vizi. Nyní urychlují průzkumy (dosud do nich investovali v přepočtu asi 12 miliard korun) a plánují co nejdřív začít s těžbou. Také Ukrajina se snaží zmírnit energetickou závislost na sousedním Rusku. Loni uzavřela dva velké kontrakty na průzkum a využití tamních zásob plynu z břidlic. Ten první s firmou Shell představoval pro zemi dosud největší zahraniční investici a pro Evropu největší kontrakt na těžbu z břidlic. Do pěti let by oba kontrakty měly Ukrajině, která má podle odhadů třetí největší zásoby břidlicového plynu v Evropě, zajistit až 16 miliard kubíků plynu ročně, tedy zhruba třetinu její momentální spotřeby. Zdroj: Wikimedia Commons, foto: Laurie Barr 16 Roulette, Pennsylvánie Dodejme, že těžbu povolili už ve Velké Británii, Rumunsku, Litvě a Turecku. bude někdy zázračným receptem, který Evropě pomůže překonat krizi. Přímo zlaté zítřky břidlici vykreslila nedávno zveřejněná studie pro Mezinárodní sdružení producentů ropy a plynu. Podle ní by těžba zemního plynu z evropských břidlic mohla zvýšit ekonomickou produkci osmadvacítky do roku 2050 o 1,7 až 3,8 bilionu eur, navíc by prý do roku 2035 v souvislosti s těžbou mohlo vzniknout až 800 tisíc pracovních a do roku 2050 až 1,1 milionu míst. Pokud by se ale nechyl plyn ležet ladem, Evropa by tvrdě pocítila dopad až čtyřnásobně vyšší ceny energií oproti Spojených státům, což by vedlo ke dramatickému snížení konkurenceschopnosti starého kontinentů. Otázkou je, jestli budou Evropané schopni následovat Američany, jejichž ekonomický výkon předloni díky břidlicím vzrostl téměř o 2 procenta a příjmy domácností stouply o 2,5 procenta. Nicméně podle některých odborníků vysoká těžba z břidlic v USA i Kanadě možná zabrání tomu, aby Rusko a země Perského zálivu uměle zvyšovaly ceny dodávaného plynu. Někteří ekonomové navíc upozorňují na to, že nízké ceny amerického břidlicového plynu jsou dlouhodobě neudržitelné. Podle investičního bankéře Dietera Goldscheidera se jako první vždy otevírají nejdostupnější, a tudíž nejrentabilnější ložiska. Až se vyčerpají, bublina prý splaskne. Už 36 procent aktuálních vrtů hlásí pokles těžby. Jsme tedy svědky jen další zlaté horečky? Splaskne bublina? Celé to však může být jen pouhá chiméra. Podle jiné skupiny odborníků se Evropa nikdy nemůže Spojeným státům vyrovnat, i kdyby těžba zemního plynu z břidlic byla sebeekologičtější. Zaprvé, zatím nikdo neví, jakými zásobami Evropa disponuje, respektive není známo, kolik se pod zemí skrývá vytěžitelného plynu za ziskovou cenu. Podle francouzského listu Les Echos takové zásoby jen zřídka přesahují míru návratnosti několika procent. „I kdyby šlo průměrně o 10 procent – což je spíše optimistická úroveň – potenciální výroba břidlicového plynu v Evropě by nepřesáhla dohromady 1,3 bilionu krychlových metrů. V Evropě tak na 25 let výroby připadá necelých 5 procent roční spotřeby. Je to sice pouze velmi teoretický výpočet, ale má tu výhodu, že připomíná řádovou velikost. Podíl nekonvenčních plynů ve Spojených státech v roce 2012 tvořil 56 procent celkové spotřeby,“ píše Les Echos a dodává, že náklady evropských zemí na těžbu jsou a zřejmě i budou oproti USA velmi vysoké, a proto nelze očekávat, že břidlicový plyn Co dál Zatím se Evropa a spolu s ní i Česko musejí vypořádat s faktem, že Spojené státy díky rostoucí těžbě z břidlic vykazují přebytek uhlí, které pak za velmi nízkou cenu vyvážejí. Někteří experti tvrdí, že břidlicového plynu skýtá české podzemí maximálně 3 procenta naší spotřeby, a to prý za riziko ekologických škod snad ani nestojí. Těžba na vlastním území nám tedy trn z paty zřejmě nevytrhne. Naopak podle ekonomů budeme svědky problémů v českém důlním průmyslu. Objevují se sice zprávy, že ani ve Spojených státech nemá ještě plyn nad uhlím vyhráno, protože se plánuje přesun jeho těžby z podhorských oblastí do povrchových dolů, kde se prý těží až šestkrát levněji a může díky tomu plynu konkurovat, i tak ale budou USA vyvážet do Evropy dost laciného černého zlata na to, aby se smutný případ moravskoslezského dolu OKD Paskov anebo severočeských Počerad neopakoval i jinde v Česku. Na druhé straně ale také není zanedbatelný argument, který říká, že nižší ceny elektřiny, za něž můžeme zčásti poděkovat břidlicím, mohou české ekonomice postavené na průmyslu, a tudíž na vysoké spotřebě elektřiny, efektivně pomoci. Globální energetický vývoj v malé české kotlině asi těžko ovlivníme. Nicméně bude zajímavé sledovat, jak se s jeho dopady vypořádá nová vláda, která by měla letos schválit státní energetickou koncepci na následující čtvrtstoletí. Snad se tedy brzy dozvíme, jak dalece naši ekonomiku břidlicový plyn skutečně promění. ● 18 TEXT: RADMIL ŠVANCAR FOTO: TEREZA DUDÍKOVÁ Sonda PES POD LAVICÍ Mají školy podmínky pro integraci žáků? Může vodicí pes do školy? Je to dilema mezi požadavky hygieny, bezpečností a potřebou konkrétního žáka. I to byla situace, kterou řešili účastnici dvouletého projektu zaměřeného na podporu integrativního vzdělávání, který byl ukončen v závěru loňského roku v Praze. Miroslava Štréblová z Magistrátu hl. m. Prahy, odborná garantka projektu, připomíná zvyšující se požadavky na společné vzdělávání všech dětí na straně jedné, s tím související rostoucí počet žádostí o pedagogické asistenty ze škol a vedle toho existující funkční systém speciálního školství s pracovníky s vysokou odborností. O současném stavu této oblasti v Praze jsme hovořili s ředitelem VOŠ pedagogické a sociální, SOŠ pedagogické a gymnázia v Evropské v Praze 6 Pavlem Drtinou. „Absolventi se nestali speciálními pedagogy, tuto kvalifikaci může poskytovat pouze vysokoškolské vzdělání. Naprostá většina účastníků kurzu se dostala do speciální školy poprvé. Získali obrovské kvantum nových informací, které jim zatím scházely, navázali komunikaci s pracovníky z SPC i ze škol, dostali i metodické materiály. Udělali si minimálně představu o náročnosti práce s dětmi se speciálními vzdělávacími potřebami a snad odhadnou, kdy je dobré obrátit se na odborníky,“ vysvětluje P. Drtina. „Projekt neřešil cestu ke společnému vzdělávání ‚běžných‘ dětí s žáky ze sociálně znevýhodňujícího prostředí, s problémy ve vzdělávání nebo v chování, ani s dětmi nadanými. Chtěli jsme pomoci pedagogům s integrací dětí se zdravotním postižením s vědomím toho, že možnosti integrace těchto dětí se liší nejen podle druhu příslušného postižení, ale dítě od dítěte,“ říká P. Drtina. Upozorňuje, že je zásadní rozdíl mezi integrací dítěte s mentálním a třeba s tělesným postižením. V obou případech je nutné vytvořit pro tuto integraci podmínky, ale ty jsou velmi odlišné. Jistě, vždy je nutné naplnit podmínky personální (odbornost učitele a jeho podporu), ale i technické (na jedné straně bezbariérovost, na straně druhé například speciální pomůcky) a ekonomické (schodolezy nebo výtahy jsou finančně náročná zařízení, bývá nutné zajistit i asistenta pedagoga, což je dlouhodobá ekonomická zátěž pro školu i pro krajský úřad, který většinou peníze na plat tohoto člověka schvaluje a alespoň částečně poskytuje). „U nás v Praze 6 již dříve několik základních škol integrovalo děti například s tělesným postižením a muselo se ve spolupráci se zřizovatelem o bezbariérovost školy postarat, podobně i některé střední školy (třeba Gymnázium Jana Keplera) už mají tuto fázi za sebou,“ konstatuje P. Drtina. V Praze už pro rodiče není takový problém najít školu, která je schopna dítě se speciálními vzdělávacími potřebami integrovat, v menších městech a vesnicích ovšem může být situace podstatně horší. Zvlášť když je problematická dopravní dostupnost jiných škol. Někde to může být pro integraci i limitující. gram zaměřený na individuální integraci žáků se speciálními vzdělávacími potřebami do běžných základních a středních škol. Zájem byl jak mezi pedagogy, tak mezi asistenty pedagoga,“ říká P. Drtina. Kromě teorie se účastníci seznámili s konkrétní prací s dětmi v poradně, speciálněpedagogických centrech i ve speciálních školách. Šlo z hlediska zaměření o různá SPC i různé speciální školy, účastníci tak získali rámcovou informaci nejen o práci s dítětem, které sami vyučovali, ale také o práci s žáky s jinými druhy zdravotního postižení. Pokus a omyl je chybou Ředitel Pavel Drtina Méně od státu, víc z magistrátu Zájem Prahy a jejího vedení o to, aby školy měly k žákům, kteří to potřebují, asistenty pedagoga, je dlouhodobě velký. Ale jako všude to omezuje nedostatek finančních prostředků. Před několika lety byla ale zpracována koncepce speciálního školství v hlavním městě a magistrát pak poskytoval skutečně hodně peněz na tuto péči, ke snižujícímu se státnímu příspěvku z MŠMT to bylo až 50 milionů korun ročně. Zřejmě právě proto se hlavní město do tohoto projektu pustilo. Byl připraven zejména pro běžné pedagogy, kteří prošli pregraduální přípravou již dříve, v době, kdy se na oblast speciální pedagogiky nekladl takový důraz. Ani o dysporuchách mnoho neslýchali, pokud se speciální pedagogice nevěnovali. „Získali jsme v roce 2011 akreditaci MŠMT na program pro vzdělávání pedagogů v rozsahu 250 hodin. Šlo o vzdělávací pro- „Dnes už se učitelé se základy speciální pedagogiky setkávají při studiu, jiní se vzdělávají v rámci projektů, jako byl ten náš. V každém případě je ale pro tyto žáky i pro jejich učitele výhodou, když ve škole funguje speciální pedagog, který může při vhodně sestaveném rozvrhu individuálně či ve skupině pracovat například s dětmi se specifickými poruchami učení. Ostatní hodiny děti tráví v kmenové třídě se svými spolužáky,“ říká a dodává, že je vždy třeba zvažovat míru postižení a vhodnost toho kterého postupu pro to které dítě. Je přesvědčen, že speciální školství je potřebné zachovat i do budoucna pro žáky s těžším postižením. A bylo by dobře, kdyby se okolo těchto škol podařilo vytvořit jakási odborná konzultační centra, která by pomáhala v integraci i ostatním školám. „Integrace musí být prospěšná jak pro dítě se speciálními vzdělávacími potřebami, tak i pro děti ostatní. Musí být přijata i jejich rodiči, všemi. Musí to pochopit, musí vidět, že podmínky, které jsou vytvořeny pro práci s dětmi ve třídě, jsou dostatečné. Přijetí dítěte závisí i na klimatu třídy a školy. Integrace dítěte nemůže být pokus, jestli to vyjde, nebo ne. Protože v případě neúspěchu to dítě velmi často vnímá jako svoje selhání, což velmi nepříznivě ovlivňuje jeho vztah ke škole, k učitelům i konečně k sobě samému,“ varuje P. Drtina. ● TEXT: JAROSLAVA ŠTEFFLOVÁ ILUSTRAČNÍ FOTO ZE ZŠ V PRAZE-KUNRATICÍCCH: ROBERT KLEJCH Sonda OPRAVDU AGRESIVITA RODIČŮ STOUPÁ? Možná to byla shoda náhod. V poměrně krátkém časovém úseku, kdykoli jsem se dostala do debaty s učiteli, stočila se řeč na problematické jednání s rodiči. Jsou agresivnější než dřív, učitel pro ně není autorita, jenom proto, že kdysi chodili do školy, všemu rozumějí... Kde byla v tu chvíli proklamovaná spolupráce s rodinou? Že nic není černobílé, ukázala namátková anketa UN mezi řediteli základních škol. Z pochopitelných důvodů pod příslibem anonymity. Názory v ní jsou v širokém spektru, ale určitě není možné nad nimi mávnout rukou. Do nějakých mimořádných konfliktů se při jednání s rodiči nedostávám. Jistě že jsou mezi nimi ti, kteří mají pocit, že by škola měla něco dělat jinak, ale v řádu roků jde o jednotlivce. Třeba když si někdo přijde postěžovat na učitelku, která učí jejich dítě. Když učila to starší, byla úplně jiná. Nenapadne je, že to může být i tím, že mladší dítě je jiné, než bylo to starší. Nechci stížnosti ani připomínky zlehčovat. Každý problém, který vyvstane, se snažíme řešit, minimálně o něm s rodiči hovoříme. Většinou dospějeme k vzájemné dohodě. no. Děti jsou nezletilé, případ se prostě odloží. Maximálně ho můžeme projednat za přítomnosti rodičů, což v některých případech nic neznamená. Jsem přesvědčen, že bychom potřebovali také legislativní pomoc, o kterou bychom se mohli opřít. Myslím, že ji budeme potřebovat. Naše radnice ve snaze zvýšit počet obyvatel, aby dosáhla na větší dotace, zřídila ubytovnu a nastěhovala do ní občany, kteří se našemu způsobu života odmítají přizpůsobit. Brzy stoupla kriminalita, problémy se objevují i ve škole. S tím se pak těžko pracuje. ■ ■ Když agresivita narůstá v celé společnosti, škola se jí těžko vyhne. Vždyť se podívejte, co se děje jenom na politické scéně. Jako by se tu vytvářel jakýsi zvláštní kodex chování. V našem regionu bohužel došlo už k několika případům fyzického napadení učitelů. Otec ve škole zkopal učitelku tak, že byla víc než dva měsíce v pracovní neschopnosti. To všechno děti vidí a některé bohužel i napodobují. Spolupracujeme s městskou i státní policií. Pokud nastane problém, na jehož vyřešení nestačíme, volám jim. Bohužel někdy nic nezmůžou ani oni. Když se žáci dopustí jakékoli trestné činnosti – ať už je to krádež nebo vážné ublížení – nic nemůže být trestně řeše- Řekla bych, že obecně je život dneska náročnější. Rodiče nemají na děti čas a myslí si, že škola jejich absenci zachrání. Vlastně si k nám přicházejí stěžovat na svoji vlastní neschopnost. Pokud s nimi nedokážeme komunikovat, nemáme v ruce dostatečné argumenty, je zle. Proto se snažíme mít všechno dostatečně podložené. Ale není to vždycky snadné. ■ Pravda je, že někdy jsou rodiče neústupní. Vidí jenom svoje dítě a odmítají, že by vina mohla být na jeho straně. Například když chtějí, abychom vyřešili rvačku, ke které došlo o přestávce. Učitel ve třídě nebyl, kluci mlčí. Ale rodiče chtějí disciplinární potrestání. Jsou ochotni kvůli tomu poslat do školy nejen školní inspekci, ale zřizovatele, kraj, finanční úřad. Kohokoli, kdo by to řediteli konečně „ukázal“. ■ Podle mého mohou za neshody s rodiči vždycky učitelé a v první řadě ředitel. Zvlášť když je to ten typ, který každý problém zamete pod koberec a nic neřeší. Co si pak mají rodiče myslet? Co se stane ve škole, musí řešit škola, učitel, který je přímo u věci. Pokud možno ihned. Je nesmysl pozvat si rodiče a vykládat jim, co Pepíček předevčírem udělal, když Pepíček si už nic nepamatuje, nebo zatlouká a stačil si vymyslet důvěryhodnou historku. Tvrdím jediné: doma ať si dítě srovnají rodiče a ve škole kantoři. ■ Obávám se, že to není jen otázka rodičů nebo učitelů, ale společnosti. Čech automaticky hledá negativa. Nedokážeme postavit svoje reakce, svoji činnost na tom, co se povedlo. Přiznávám, že jsem taky takový, ale vím o tom a snažím se s tím bojovat. Jdu na hospitaci a okamžitě vidím každou učitelovu chybu, místo abych v první řadě sledoval to dobré. Musím si v tu chvíli uvědomit, že učitel je normální člověk se svými plusy a minusy. Že jeho práce není jednoduchá. Po letech, co jsem ve funkci, si vážím každého, kdo je pečlivý, má k žákům dobrý vztah a snaží se pracovat co nejlépe. Po nikom nemohu chtít, aby byl ideální. Ale stejní jsou i rodiče. Ano, jsou daleko otevřenější, častěji se vyjadřují k práci školy. Jenže to jsme museli čekat, když jsme začali zdůrazňovat, že škola je službou. Dřív byla prostor netknutý, nic zvenku jsme si dovnitř nepouštěli, což asi dobře nebylo. Když chceme s rodiči víc spolupracovat, musíme si připustit, že i oni jsou rozdílní – vysoce inteligentní, i ti na opačném konci společenského žebříčku. Důležité je, aby byl učitel při jednání s rodiči schopen povznést se nad osobní sympatie nebo antipatie. Vím, je to hodně těžké. Když vidím, že učitel přišel z jednání s rodiči celý špatný, říkám mu: Uklidni se, vydýchej to, je to tvoje práce. Prostě s sebou nese jednání se vstřícnými i s negativně založenými dospělými. Rozeber si jednání po kouskách, co se ti podařilo a co můžeš příště vylepšit. Ano, rodiče a veřejnost vstupují do prostoru škol daleko víc, než jsme byli zvyklí. Náš problém je, že spokojený rodič nám své pocity nesdělí, nespokojený ano. Často proto žijeme v představě, že se práce nedaří. Ale ono to tak není, jen ti nespokojení jsou víc slyšet. ● 19 20 TEXT: LUKÁŠ DOUBRAVA GRAF: ČŠI FOTO ZE ZŠ NOVOBORSKÁ, PRAHA: ROBERT KLEJCH Sonda ZA ODKLADY ŠKOLNÍ DOCHÁZKY STOJÍ ZEJMÉNA LOGOPEDICKÉ VADY Výroční zpráva ČŠI: mateřinek hodnocených na výbornou ubylo Podle šetření České školní inspekce nedošlo v minulém školním roce v našem regionálním školství k nějakým kritickým změnám: Převážná část mateřských škol byla vyhodnocena jako školy dosahující alespoň požadovaného stavu. U základních škol došlo ve většině posuzovaných oblastí dokonce ke zlepšení. Také naprostá většina středních škol dosáhla ve všech hodnotících kritériích minimálně standardní úrovně. „Pohled společnosti na předškolní vzdělávání se mění – stává se zásadní prioritou. To je samozřejmě správné, musí ale být zajištěny potřebné zdroje, bez nichž k podstatnému zlepšení situace dojít nemůže. Celý tento sektor je podfinancovaný. Obecně známý je nedostatek prostorových kapacit, ale také třeba větší počet logopedů nebo asistentů logopeda by byl jistě žádoucí,“ sděluje Ondřej Andrys, náměstek ústředního školního inspektora pro inspekční činnost. Jedním z hlavních zjištění ČŠI v oblasti předškolního vzdělávání je totiž fakt, že narůstá počet dětí s různě těžkými vadami řeči a že v mateřských školách je zároveň nedostatečný počet školních logopedů a řečových preventistů. Pouze 15 procent sledovaných škol mělo k dispozici specialistu logopeda a ve 22 procentech mateřinek zajišťoval odbornou logopedickou péči externí pracovník. Celkem 76 procent školek uvádělo, že systematicky zařazují preventivní logopedická cvičení. Jejich činnost však nebyla v této oblasti natolik účinná, aby nárůst vad řeči snížila. vést ke snížení výskytu odkladů přijatá v souladu s Dlouhodobým záměrem vzdělávání a rozvoje vzdělávací soustavy České republiky na období 2011–2015 a úpravou školské legislativy významně neprojevila. V posledních čtyřech letech se podíl dětí s odloženou povinnou školní docházkou nachází kolem hranice dvaceti procent. I když tento podíl dlouhodobě velmi mírně klesá, je v porovnání s ostatními evropskými zeměmi stále poměrně vysoký. Nestačí jen číst Logopedické vady a poruchy řeči byly také nejčastější příčinou odkladů povinné školní docházky (34 %). V těsném závěsu následovaly poruchy pozornosti a soustředění (31 %). Poměrně vysoké procento dětí s odloženým nástupem do první třídy mělo celkový opožděný vývoj řeči (12 %) a nerozvinutou grafomotoriku (16 %). Zdá se ale, že problémy v logopedické a vůbec řečové oblasti nespočívají jen v nedostatku příslušných odborníků. Také samotné učitelky mateřských mají podle zjištění inspekce v oblasti rozvoje řečových dovedností jisté rezervy. Učitelky prý věnují méně pozornosti nejen rozvoji takzvaných produktivních jazykových dovedností, tedy správné výslovnosti, celkovému mluvnímu projevu a vyjadřování ve větách, ale i receptivním jazykovým dovednostem, zejména vnímání a porozumění vyslechnutého textu. Podle ČŠI si význam dovedností, které předcházejí čtení a psaní, pedagogičtí pracovníci mateřských škol ne vždy dostatečně uvědomují. Učitelky sice u dětí podporují zájem o knihy, zejména o encyklopedie (a ve většině škol se pravidelně čte na pokračování), ale pokud se toto čtení zařazuje v době odpoledního odpočinku, zpravidla chybí aktivity bezprostředně po čtení. Jde o činnosti, které vedou k reflexi vyslechnutého textu. Velmi málo se například vyskytuje motivace k domýšlení pokračování vyslechnutého textu či k hodnocení postav. ČŠI konstatuje, že v předškolním vzdělávání se dlouhodobě nedaří výrazněji snížit podíl dětí s odkladem povinné školní docházky. Prozatím se tedy opatření mající Také v rozvoji předmatematických dovedností odhalili inspektoři nedostatky. Učitelky se často stereotypně zaměřují na číselnou řadu a opomíjejí třídění, po- Počty odkladů se nedaří významněji snížit rovnávání počtu, rozlišování tvarů podobných předmětů zrakem či hmatem nebo porovnávání předmětů tvarově odlišných. V mateřských školách chybí i cílená podpora tělesné zdatnosti dětí, cvičení zaměřená na správné držení těla a jiné vady. Dostatečná pozornost není věnována ani správnému způsobu sezení dětí při jídle či kreslení. Problémy s učebními plány přetrvávají Jako hlavní problém v oblasti základního vzdělávání uvádí ČŠI nedostatky v řízení, a to zhruba u desetiny navštívených škol. (Analýza tohoto stavu se však ve výroční zprávě neobjevuje.) „Ředitel školy má složitou pozici. Je zodpovědný jak za pedagogický proces ve škole, tak za hospodářský a administrativní chod školy. K tomu všemu mu chybí adekvátní podpora. Riziko nedostatků v některém z těchto segmentů řízení je pak mnohem vyšší než v situaci, kdyby škola neměla právní subjektivitu,“ komentuje O. Andrys. Přestože se trvale zvyšuje úroveň zpracování ŠVP, stále přetrvává jako největší problém v této oblasti kvalita zpracovaných učebních plánů, a to zejména pro druhý stupeň. Školám stále také činí problémy přehledné sestavení poznámek k učebnímu plánu, který zejména na druhém stupni slouží k jednoznačné vzdělávací nabídce v oblasti volitelných předmětů (včetně nabídky výuky druhého cizího jazyka). „Částečně negativně se projevují snahy škol o profilaci tříd či skupin (tyto skutečnosti jsou v poznámkách k učebnímu plánu často nedostatečně vysvětleny nebo chybějí vůbec), problémem zůstává také nejasné a nepřehledné vyčíslení disponibilní časové dotace,“ uvádí se výroční zprávě ČŠI. Pestřejší nabídka předmětů je dána možnostmi učitelů Stejně jako v předešlých letech i v minulém školním roce přetrvávala snaha o navyšování základní časové dotace pro Sonda 21 jednotlivé vzdělávací obory z disponibilních hodin u klíčových předmětů. Na prvním i druhém stupni šlo o český jazyk a matematiku, na stupni druhém pak byla většina těchto hodin použita k navýšení časové dotace cizího jazyka, a to mimo jiné i v souvislosti se zavedením standardů pro základní vzdělávání. Postupně ale ubývá pestrosti v nabídce volitelných vyučovacích předmětů. Podle ČŠI je to pravděpodobně způsobeno zejména vlivem personálního složení pedagogických sborů spíše než nedostatkem zájmu žáků. Zajímavější nabídka volitelných vzdělávacích obsahů si také vyžaduje vyšší nároky na organizaci i financování. Inspektorům se také nelíbí, že ve školách stále dominuje frontální výuka. Tuto skupinovou formu nejčastěji zaznamenali u předmětů ve vzdělávací oblasti Člověk a jeho svět, a to na prvním stupni. Individualizovaná výuka naopak převažovala v českém jazyce a matematice, což koresponduje s individuálním přístupem k žákům se speciálními vzdělávacími potřebami (SVP), který je nejvíce patrný právě v hlavních předmětech kurikula. Použitým formám práce pak odpovídaly i metody výuky. Asistentů pedagoga i školních psychologů je nedostatek ČŠI se v minulém školním roce zaměřovala zvláště na rovný přístup ke vzdělávání a inkluzivní vzdělávání. Rizika v rovném přístupu byla zjištěna v necelých třech procentech škol navštívených v rámci běžné inspekční činnosti. Strategii naplňování rovných příležitostí nad rámec ŠVP má zpracovanou sedmina běžných základních škol zahrnutých do tematického šetření. V navštívených základních školách byla posuzována také dostupnost a financování specializovaných pozic zaměřených na podporu žáků s SVP. Například asistent pedagoga pro sociálně znevýhodněné je přítomen přibližně v deseti procentech běžných základních škol, které navštěvují takzvaně sociálně znevýhodnění žáci. Finanční prostředky na jeho zajištění pocházejí nejčastěji z rozvojových programů MŠMT a krajů. Asistent pedagoga pro zdravotně postižené je k dispozici přibližně v polovině škol, které mají žáky se SVP. Zde je většinou financován krajem, v menší míře školou nebo z rozvojových programů MŠMT. Hlavní příčiny odkladu povinné školní docházky (v %) Logopedické vady a poruchy řeči 33,6 Psychika – adaptace, soustředění 31,1 Sledované ukazatele Celkový opožděný vývoj řeči 12,4 Jiné 11,1 Pracovní návyky 7,9 Somatické problémy 5,9 Škola příčinu nezná 4,6 ADHD* 4,3 0 5 10 15 20 25 30 35 ŠVP jako hlavní problém ve středním školství Nejproblematičtější oblastí ve středním školství je kvalita ŠVP, zejména charakteristiky: obsahu a formy závěrečné zkoušky, maturitní zkoušky, realizace klíčových kompetencí, způsobů a kritérií hodnocení žáků a zabezpečení výuky žáků se SVP. Dále byly v nepořádku učební osnovy a učební plán, kde došlo oproti školnímu roku 2011/2012 k pětiprocentnímu nárůstu počtu škol, které mají tyto školní dokumenty v nepořádku. Naopak velmi dobře zpracované mají školy kromě formálních identifikačních údajů zejména uplatnění absolventa v praxi. Jako důvody nedostatků v ŠVP střední školy uvádějí zejména stálou absenci standardizovaného nástroje pro tvorbu a průběžnou modifikaci ŠVP, časté legislativní změny a obsah některých závazných kapitol (materiální podmínky, personální podmínky nebo spolupráce s partnery), které vyžadují pravidelnou aktualizaci. 15,7 Grafomotorika Ředitelé běžných škol uvádějí jako hlavní příčiny nedostatečné podpory inkluzivního vzdělávání kromě absence asistenta, psychologa nebo speciálního pedagoga materiální a architektonické nedostatky, například často chybějící bezbariérový přístup (přibližně v polovině případů). 40 Obzvlášť složitou situaci mají velké sloučené subjekty vzniklé v rámci optimalizace sítě středních škol. Ty totiž musely sladit ŠVP vytvořené různými autorskými kolektivy pedagogických pracovníků za odlišných vzdělávacích podmínek. Vysoký počet ŠVP v těchto školách, které často integrují více než 10 oborů vzdělání (výjimečně i přes 30 oborů), komplikuje koordinátorům tvorby ŠVP a vedoucím pracovníkům účinnou kontrolu jejich souladu s příslušnými RVP. Podíl (v %) ADHD = hyperkinetická porucha (HKP) – porucha pozornosti s hyperaktivitou. ● Zrcadlo praxe 22 … Janeta Benešová, ředitelka MŠ Buková, Praha 3 PŘI SAUNOVÁNÍ V MATEŘINCE JE POTŘEBA, ABY DĚTI DODRŽOVALY DŮLEŽITÁ PRAVIDLA Mateřská škola Buková 26, jejímž zřizovatelem je Městská část Praha 3, má svoji vlastní saunu. Tradice saunování je v této škole velmi dlouhá, a tak si dovolujeme říci, že výchova malých saunařů zde má již tradici. Jít do sauny není jen tak. Víte třeba, že byste neměli jít bezprostředně po jídle? Že se během saunování nejí? Že minerály a tekutiny by tělo mělo doplnit až po saunování? Že se do sauny nechodí v plavkách? Že je nutné, aby došlo k důkladnému ochlazení organismu? Že je potom nutný odpočinek? Že se v sauně nehovoří nahlas a nesmíme se saunovat, pokud je naše nemoc v akutním stavu? Foto: z MŠ Buková, Praha 3 Na tyto a jiné otázky již umí odpovědět i děti z mateřské školy, kde pravidelné saunování probíhá pro každou třídu jednou týdně. Obranný mechanismus je totiž saunováním nastartován a tento stav vydrží sedm dní. Saunovat častěji proto není nutné. Nutná je ovšem pravidelnost, která udržuje imunitní systém ve stavu schopném vypořádat se s množstvím útočících nemocí. Při příchodu dětí do mateřské škol se zdravotní sestry přesvědčí, že děti nemají nemoc v akutním stadiu. Nesaunují se ani děti v chronicky těžkém stavu exematickém stejně jako rekonvalescenti. Hlídáme bradavice a moluska. Děti schopné saunování rozdělíme do čtyřčlenných až pětičlenných skupinek. Každé saunování začíná důkladným osprchováním. Se skupinkou vchází do prohřívací kabiny jedna zdravotní sestra, druhá drží dozor venku pro případ nevolnosti a nenadálé situace. Sauna je vyhřátá na 90°C a děti v ní setrvávají 5 až 7 minut podle věku, zkušeností Všechny tyto informace se snažíme zpracovávat a posléze na třídních schůzkách s nimi rodiče seznamovat. Záznamy prozrazují, že největší „saunař“ – dítě XY, které má největší účast na saunování, má téměř nulovou nemocnost. Naopak dítě s nejnižší docházkou do sauny, ať je to z důvodu chronické nemoci nebo nedochází do školy v den saunování, má nemocnost velice vysokou. Na první pohled je patrná mnohem menší nemocnost u dětí starších a mnohem větší počet odsaunovaných hodin. Snažíme se, aby se saunování dětem líbilo. Chceme, aby pro ně bylo zážitkem i relaxací. Nacházíme zde prostor pro jazykové hry, zpěv i povídání pohádek. Skupinka pěti dětí je po dobu jedné hodiny příjemnou změnou v jinak naplněné třídě. Děti v mateřské škole vědí, co se děje s tělem v prohřívárně. Povídají si o tom, jak reagují vnitřní orgány na teplo a chlad. Vědí, co přináší pravidelný pohyb, opakování této „gymnastiky“ vnitřních orgánů. My dospělí víme, jak důležité je „posilování“ dýchacích cest právě pro astmatiky, kterých je v mateřské škole padesát procent. Sledujeme, jak posilujeme obranyschopnost dětského organizmu. Zjišťujeme, že nemocnost dětí se stoupajícím věkem klesá. Je to tím, že děti rostou a své „malé“ nemoci si odbudou, nebo je saunováním opravdu otužujeme? Věříme že ano. Snižujeme nemocnost, vytváříme vztah k vodě, pěstujeme saunovací návyky. omluvě rodičů tak vždy žádáme, aby nám oznámili důvod nepřítomnosti. Pro co nejpřesnější výstupy je pro nás důležité vědět, zda dítě onemocnělo zánětem horních cest dýchacích, má zlomenou ruku či je nepřítomné z důvodu pobytu s babičkou na horách. a saunovací zralosti. Následuje ochlazení, které realizujeme formou sprchování nebo pobytu v bazénku. Voda by měla mít teplotu vodovodního řadu. Nejprve volíme teplejší a vzhledem k zlepšující se saunařské zkušenosti používáme vodu stále studenější. Cyklus opakujeme třikrát. Po každém saunování děti odpočívají na lehátkách při pohádce. Ven chodí děti za každého počasí a za každé situace. Tedy i po saunování. Je–li dítě po sauně a odpočinku, zůstává ještě půl hodiny ve třídě při klidové hře či kreslení a pak odchází za ostatními ven. O každém saunování vedou zdravotní sestry záznam do Saunařského deníku. Víme tak, kolikrát dítě saunovalo, kolik dní bylo nemocné, kolikrát nesaunovalo a kolik dní v mateřské škole nebylo. Při Školu navštěvuje 48 dětí. Téměř polovina má alergické problémy – atopický ekzém, astma, pylové alergie, potravinové alergie. Potravinové alergie respektuje kuchařka, dohlíží zdravotní personál. Jsme schopni vařit pro děti, které reagují na mléko, vejce, mouku a jiné potraviny. Do skladby jídelníčku zařazujeme co nejvíce ovoce a zeleniny, rozličné druhy potravin, jako je amarantová, žitná, celozrnná mouka, pohanka, jáhly. Děti si samy připravují svačinky a obsluhují se při nalévání pití. Zastáváme tak názor, že co si sám připravím, lépe mi chutná. Saunováním a zdravým stravováním se snažíme o budování zdravého základu pro další život. K lidskému zdraví se snažíme přistupovat komplexně a s rozmyslem. Uvědomujeme si dopad našeho chování na zdraví, na životní prostředí. A to všechno jsou otázky, které mají na paměti pedagogové, zdravotníci, kuchařka i uklízečka. Jsou to především děti, ale samozřejmě i rodiče, které svým konáním ovlivňujeme. Děkuji všem kolegům za společnou týmovou práci a rodičům, že je naše působení na děti těší. ● Kaleidoskop ŠKOLNÍ JÍDELNY FUNGUJÍ 50 LET Školní jídelny fungují v Česku 50 let, podobný systém žákovského stravování nemá podle ministerstva školství ani řada vyspělých zemí. Ve vývařovnách se stravuje 1,65 milionu žáků, v posledních letech ale sílí tlak na kvalitu jídla. Podle kontrol České školní inspekce mají školy problém hlavně s naplněním norem pro luštěniny, ovoce, mléčné výrobky a ryby. V roce 1963 vydalo ministerstvo školství první vyhlášku, která stanovila výživové normy pro školní stravování. V rámci spotřebního koše jsou stanovovány minimální a maximální hodnoty, kolik gramů masa, mléka, vajec, zeleniny nebo ovoce má dostat dítě příslušného věku. Takto propracovaný systém mají přitom málokde, podle ministerstva školství se například v Itálii či Holandsku žáci stravují většinou doma a systém školních jídelen nahrazují bufety. V Rakousku a Německu má vlastní jídelny pouze kolem 20 procent škol, ve většině vyspělých zemí jako Velká Británie, Norsko, USA, Španělsko, Portugalsko a státy Beneluxu celostátní systém školního stravování chybí. Zatímco na začátku fungovalo v Česku 3500 jídelen, loni jich ministerstvo evidovalo 8125. Za obědy pro jedno dítě rodiče platí měsíčně zhruba 500 korun, z těchto peněz se hradí pouze potraviny. Platy kuchařů platí ministerstvo, provoz jídelen pak zřizovatel, nejčastěji obec či kraj. Třeba ve Finsku a Švédsku mají děti obědy ve škole zdarma. V minulém školním roce nedodrželo podle školní inspekce 6,5 procenta jídelen výživové normy. Děti dostaly méně mléka, luštěnin, ovoce a ryb, než nařizují tabulky, naopak u cukru a tuků se normy překročily. Vyhlášku určující nutriční skladbu jídelníčku nedávno kritizovala iniciativa Skutečně zdravá škola, normy prý neodpovídají moderním stravovacím požadavkům. Pracovníci jídelen ale často říkají, že děti nejsou na zdravá jídla a méně obvyklé suroviny z domova zvyklé a pokrmy vracejí. Podle inspekce mají školáci ve více než 15 procentech jídelen na výběr z několika druhů jídel, 72 procent jídelen pak umožňuje dětem se speciálními dietami ohřev a výdej jídla doneseného z domova. Více než čtvrtina kontrolovaného vzorku vývařoven byla také zapojena do projektů Mléko do škol a Ovoce do škol. čtk 23 PŘED 440 LETY BYLY POLOŽENY ZÁKLADY UNIVERZITY V OLOMOUCI Před 440 lety, 22. prosince 1573, získala jezuitská kolej v Olomouci právo poskytovat univerzitní vzdělání a příslušné tituly. Tím byly položeny základy nejstaršího předchůdce současné Palackého univerzity v Olomouci, která je díky tomu nejstarší školou tohoto druhu na Moravě a po Univerzitě Karlově druhou nejstarší v celé zemi. Olomoucká kolej Tovaryšstva Ježíšova byla založena už v roce 1566. Po pouhých sedmi letech existence jí císař Maxmilián II. udělil promoční právo, čímž ji povýšil na univerzitu. První studenti se na školu zapsali v říjnu 1576. V 17. století potkaly univerzitu hned dvě velké nepříjemnosti. Nejprve byla přechodně uzavřena v důsledku stavovského povstání, načež během třicetileté války přišla o svou bohatou knihovnu. Po skončení tohoto vleklého celoevropského konfliktu ale škola zažila éru nebývalého rozvoje. Zrušením jezuitského řádu v roce 1773 přešlo olomoucké vysoké učení pod státní správu a nedlouho poté bylo přesunuto do Brna. Tento stav trval jen několik let, načež se škola sice vrátila zpět do Olomouce, ale už jako pouhé lyceum. Status univerzity si škola vydobyla zpět v roce 1827. Růžová budoucnost ji ale přesto nečekala. Postupné uzavírání jednotlivých částí vyvrcholilo roku 1860 opětovným zrušením univerzity, ze které zůstala pouze samostatná teologická fakulta. Znovuzrození, tentokrát snad již definitivního, se univerzita v Olomouci dočkala v únoru 1946. Od té doby také ve svém názvu nese jméno významného historika a politika předminulého století Františka Palackého. čtk MATURITU Z MATEMATIKY SI VYBRALO 36 % ŽÁKŮ Zkoušku z matematiky si pro jarní maturity vybralo 36 procent žáků, o čtyři procentní body méně než loni. Z cizího jazyka coby druhého volitelného předmětu tak bude skládat zkoušku 64 procent studentů, nejčastěji z angličtiny, sdělila Ivana Skočdopolová z centra pro přípravu maturit CERMAT. Centrum před časem studenty varovalo, že zkouška z matematiky je náročná. Studenti se mohli hlásit k maturitám do začátku loňského prosince, celkem jich na jaře půjde maturovat více než 89 000. Matematiku si vybralo téměř 33 000 mladých lidí. CERMAT ještě před podáváním přihlášek varoval, aby se studenti nehlásili na matematiku jen proto, že zkouška sestává pouze z jednoho testu, zatímco při zkoušce z cizího jazyka je třeba zvládnout i slohovou práci a ústní zkoušení. Z matematiky propadá nejvíc studentů, loni na jaře to byl každý čtvrtý. Navzdory tomu chce ministerstvo školství od jara testovat ještě náročnější maturity z matematiky, budou se ale konat ve školní části maturit a budou nepovinné. Vysoké školy a zaměstnavatelé totiž upozorňují, že v maturitě z matematiky část učiva chybí. Ministerstvo doufá, že by takzvanou Matematiku+ mohly uznávat vysoké školy při přijímání. U maturit z cizích jazyků je největší zájem tradičně o zkoušku z angličtiny, kterou si vybralo 86 procent maturujících z cizího jazyka. Z němčiny bude maturovat desetina zájemců o jazyk, tři procenta z ruštiny a 0,4 procenta z francouzštiny a španělštiny. Do pátku musejí školy budoucím maturantům předat výpis z přihlášky, kde si mohou žáci ještě všechny náležitosti zkontrolovat. čtk 24 Kaleidoskop ZLEPŠENÍM VZDĚLÁVÁNÍ BY HDP VZROSTL NA ŠESTINÁSOBEK Pokud by se zlepšil vzdělávací systém, hrubý domácí produkt by během příštích 80 let vzrostl proti roku 2012 na šestinásobek. Životní úroveň by se tak zvedla o více než polovinu. Tvrdí to studie Institutu pro demokracii a ekonomickou analýzu (IDEA). Ekonomové Daniel Münich a Tomáš Protivínský v ní vycházeli z výsledků mezinárodního srovnání znalostí žáků PISA v oblasti přírodovědné a matematické gramotnosti. Největší ekonomický přínos by podle autorů měly školské reformy a s nimi související zlepšení znalostí žáků, jaké se v posledních deseti letech uskutečnily v Polsku. Malí Poláci se díky zkvalitnění vzdělávacího systému v šetření PISA 2012 výrazně zlepšili. PIANA PRO NEVIDOMÉ V KOSOVU Člověk v tísni spolu s Českou rozvojovou agenturou (ČRA) dodaly do Kosova tři nové klavíry pro nevidomé. Dva nástroje zamířily z České republiky do školy pro nevidomé v kosovském městě Peja a jeden do hudební školy Prenk Jakova v Prištině. Do Kosova se zároveň vydali pedagogové z Konzervatoře Jana Deyla a střední školy pro zrakově postižené. Učitele a žáky učili především Braillův notopis a postupy při výuce nevidomých, ale věnovali se také psychologickému poradenství pro zrakově postižené a jejich rodiče. Do Kosova se vypravil také zkušený ladič a technik, který nová piana zprovoznil a ve školách naladil dalších 11 klavírů a jedno křídlo. Z dlouhodobé sbírky Skutečná pomoc Člověk v tísni podpořil práci učitelů pro nevidomé, pořídil 20 audioknih nebo připravil publikaci pro vzdělávání dětí s vadami zraku. Podpořil také kosovskou Asociaci nevidomých nebo zahájení činnosti agentury poskytující tlumočnické služby do znakového jazyka pro neslyšící. Vzhledem k tomu, že Člověk v tísni úzce spolupracoval se zastřešující organizací všech nevidomých v Kosovu, bude se síť poboček i školitelů Kosovské asociace nevidomých dále rozvíjet. A to i díky podpoře ze sbírky Skutečná pomoc, s jejíž pomocí se podařilo vybavit školu pro nevidomé v Peji profesionálním syntezátorem a zajistit tvorbu hlasové syntézy v albánštině, která nevidomým umožňuje využívat IT technologie, komunikující lidským hlasem v albánštině. „Například scénář ‚polská reforma‘ reprezentuje přínosy, které lze srovnat s navýšením HDP České republiky o 804 miliard korun v každém roce uvažovaného období 2015-2095,“ uvádí studie. To by znamenalo dvojnásobek současných ročních výdajů na důchody a šestinásobek ročních výdajů na školství. Výrazné zlepšení ekonomických ukazatelů by prý ale nastalo i v případě, že by se průměrné znalosti českých žáků posunuly alespoň na úroveň Prahy, která dopadla nejlépe z českých krajů. „Ukazujeme, co je ekonomicky v sázce při oddalovaní žádoucích změn vzdělávacího systému,“ dodali autoři. Brzdou pokroku v Česku prý není nedostatek reformních plánů, ale malý zájem veřejnosti a politiků o tuto problematiku. Chybí také všeobecná shoda na tom, jaké změny by se měly udělat. Mohou se týkat třeba kvality učitelů, velikosti škol a tříd, zaměření školních osnov nebo vybavenosti škol. Studie zároveň upozorňuje, že dopady vzdělávacích reforem na HDP a životní úroveň se projeví až v dlouhém časovém horizontu. Zhruba deset let totiž trvá zavedení reforem, které se pak nejvíc projeví na dětech nastupujících do školy. Další roky trvá, než tyto děti vstoupí na pracovní trh. Proto se také ve studii pracuje s dopadem v příštích 80 letech. Autoři upozornili, že vyčíslili jen ekonomické přínosy lepšího vzdělávání. Další plusy související se vzdělanější populací se týkají lepšího zdraví, životního prostředí a nižší kriminality. V šetření PISA 2012 se čeští žáci proti roku 2009 mírně zlepšili. Přesto jsou jejich výsledky ve srovnání s ostatními 64 státy zapojenými do testování spíš průměrné. Nadprůměrného výsledku dosáhli čeští patnáctiletí žáci jen v přírodovědné gramotnosti. Testy PISA připravuje Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj, která sdružuje 34 ekonomicky nejvyspělejších zemí světa. čtk ŘÍČANY ZÍSKALY DOTACI PRO MŠ Říčany u Prahy získaly dvacetimilionovou dotaci z regionálního operačního programu na výstavbu nové školky. Zařízení v Labské ulici, které letos město vybuduje, bude mít kapacitu až 112 míst. Dotace z EU pokryje dvě třetiny nákladů, celková investice včetně vybavení se odhaduje na 30 milionů korun, sdělila mluvčí říčanské radnice Adéla Michalová. Investiční záměr schválili městští zastupitelé loni v srpnu. Radnice připravila projektovou dokumentaci, získala stavební povolení a do konce září zažádala o finanční podporu. Na konci roku pak přišla pozitivní zpráva – rozhodnutí o poskytnutí dotace. „Náš projekt byl doporučen k financování a jsme mezi vybranými. Mám ohromnou radost, protože situace s veřejnými školkami je právě v Říčanech velmi kritická, stovky dětí spolu s rodiči čekají ve frontách,“ podotkl starosta Vladimír Kořen (Klidné město). Mateřinka vznikne blízko křižovatky ulic Labská – Otavská, kde město vlastní pozemek o velikosti 5000 metrů čtverečních. Výstavba by mohla začít již na jaře a skončit na podzim. V lednu roku 2015 by tak do školky mohly nastoupit první děti. V budově budou čtyři třídy po 28 dětech, celkem až 112 míst. Spolu s rozšířením prostor školky u Slunečních hodin pro dalších 49 dětí tak město získá pro předškolní děti celkem 161 nových míst. čtk Kaleidoskop VÝSTAVA MOJE CESTA BUDE MÍT POKRAČOVÁNÍ Výstava Moje cesta, která letos v červnu přibližovala školákům svět lidí se zdravotním postižením, byla jednoznačným úspěchem. Na výstaviště přivedla 7297 návštěvníků, z toho 3319 dětí ze 149 tříd. Ohlasy návštěvníků, novinářů i samotných dětí na výstavě vyzdvihovaly atraktivitu prostředí, sílu zážitků i kvalitu předávaných informací. Výstava si ale dávala mnohem náročnější cíle, než jen pobavit a poučit. „Usilujeme o trvalou změnu postoje a chování veřejnosti vůči lidem se zdravotním postižením. Proto nás těší výsledek průzkumu, který jsme provedli tři měsíce po ukončení výstavy mezi učiteli, kteří na výstavu přivedli své svěřence. Děti se po výstavě chovají jinak a lépe rozumí svým spolužákům s jakýmkoliv znevýhodněním, potvrzuje více než 80 % respondentů. A to je podle nás skutečný úspěch,“ zdůrazňuje Slávka Hocká z Nadace Sirius. Proto bude výstava pokračovat, tentokrát pod názvem Naše cesta, a to v Brně od 1. května do 30. června 2014 a v Praze od 1. října do 30. listopadu 2014. Vstup bude opět zdarma a celé dopoledne bude vyhrazeno dětem ze škol a zájmových organizací. Ty si budou moci prostor na výstavě zarezervovat v systému, který bude školám k dispozici od února 2014. „Rozhodně doporučujeme výlet na výstavu včas naplánovat a neváhat s registrací, protože letos v červnu jsme museli mnohé zájemce odmítat,“ varuje Slávka Hocká. Realizátoři výstavy Moje cesta vycházeli z toho, že nejlepším způsobem, jak překonat ostych, obavy a předsudky, je umožnit lidem setkání a přímou komuni- kaci v co nejpřirozenějších situacích. Proto prostory výstavy maximálně napodobovaly reálné prostředí – byt, ulici, sportoviště. Děti i dospělí si vyzkoušeli různé situace z běžného života, hry, aktivity a sporty pro lidi s různými druhy pohybových a smyslových omezení. Přitom velká část průvodců byli lidé se zdravotním postižením, všichni odborně vyškolení, připravení odpovídat na otázky, pomáhat při zkoušení různých pomůcek nebo aktivit. „Je úžasné sledovat, jak děti i dospělí rychle ztrácejí ostych, začínají otevřeně komunikovat a chovat se přirozeně v prostředí, kde je normální vozíček, bílá hůl, naslouchadlo nebo jiná odlišnost,“ vzpomíná Lenka Šrámková, ředitelka Nadace Sirius. Síla vlastního prožitku není v pedagogice žádnou novinkou. Na výstavě Moje cesta 2013 zážitky rozhodně nechyběly a v Naší cestě 2014 jich bude ještě víc. „Smyslem této interaktivní výstavy je ukázat, že při troše snahy, porozumění a účelné pomoci mohou být i lidé se zdravotním postižením normální součástí našeho života. Dokonce se od nich můžeme ledasčemu naučit,“ doplňuje Slávka Hocká. Jak výstavu Moje cesta 2013 hodnotili sami učitelé? ● Byla příjemným zpestřením školního roku – 95 % učitelů odpovědělo rozhodně ano, zbylých 5 % spíše ano ● Dobře podpořila naše vzdělávací cíle – 100 % rozhodně ano ● Přinesla dětem zkušenost, kterou by jinak těžko chápaly – 95 % rozhodně ano, 5% spíše ano ● Změnila pohled dětí na svět lidí se zdravotním postižením – 90 % rozhodně ano, 10 % spíše ano ● Děti se po výstavě chovají jinak, rozumí lépe spolužákům s jakýmkoliv znevýhodněním – 83 % ano nebo spíše ano. ● Některé informace a zážitky na výstavě byly zajímavé i pro mě – 95 % rozhodně ano nebo spíše ano. sns ZÁVISLOST, KTERÁ NEŠKODÍ Děti se odmítají hýbat, nejradši by trávily celé dny u počítače. Slyšíte to ze všech stran. Tělocvikáři přiznávají, že tolik omluvenek jako v posledních letech dřív nemívali. „Vždyť my už je nepřitáhneme ani na výlet!“ Ale co není, může být. Co kdyby učitelka vyrazila se svojí třídou za hranice? Do přírody, jakou u nás neznají, za cenu, která opravdu není divoká. Že atraktivní prostředí a kolektivní elán dokáže probrat i turistické lenochy, jsem se před lety přesvědčila na vlastní oči. Třídní učitelka vzala svoji devítku, která se už se školou rozloučila, na začátku prázdnin na zájezd s Jekou. Do Lechtalu v Rakousku, kde má mezinárodní nezisková organizace Jeka s českou pobočkou Jeka-cs (www. jekacs.cz) pronajaté domy ve městech a vesničkách, které vyrostly v dlouhém údolí řeky Lech. Kolem dokola se tyčí vysokohorské štíty, a když alpské louky rozkvetou, snad není nic krásnějšího. Dům, do kterého účastníky zájezdu Jeka odveze, má skupina turistů jenom pro sebe. Sama se o sebe stará, sama si vaří. Veškeré potraviny na tři jídla denně (dvě studená a jedno teplé) jsou k dispozici, často jako polotovary, takže přípravu jídel zvládnete sami. Přesto si s sebou skupiny často vozí kuchaře (ochotní pomocníci se vždycky najdou). Radu a pomoc poskytne správce Jeky dosažitelný po telefonu. Ubytování je skromné, ale co člověk potřebuje, když se vydá za turistikou? Střechu nad hlavou, sprchu s teplou vodou a dobrou postel. Že se spí na palandách zase není takový problém. Ráno stačí obout pevné boty, na záda hodit batoh, teleskopické hůlky do ruky a jde se na túru. První den se děti tvářily rozpačitě. Kolik že to půjdeme kilometrů? Ale nakazily se velice brzy. Krása kolem jako by je popoháněla. Teď už si navíc nemusíte dělat starosti s mnohými cenami, protože karty, které na dobu pobytu získáte, vás tady stejně jako v oblasti Schladmingu, kde má Jeka také své domy, opravňují například k cestování místní dopravou nebo k jízdě lanovkou zdarma. Se slevou můžete navštívit bazény a koupaliště stejně jako některá muzea. Tahle rakouská specialita je velikou výhodou. Ale vydat se můžete i do dalších zemí Evropy – do Francie, Španělska, Švýcarska, Chorvatska, Řecka, Maďarska, na Slovensko, nově také do Itálie. V ceně zájezdu je cesta autobusem Jeky (protože se skupinou na místě zůstává, tedy i denní výlety na 50 km), potraviny a nocleh. Je jenom na vás, jaký program pro svoji skupinu připravíte. Že navíc děti získají možnost ověřit si, jak zvládají cizí jazyk, ani není třeba dodávat. Na jedno si ale musíte dát pozor. Pokud nejste zasaženi přepychem, může se pro vás stát cestování s Jekou návykovou záležitostí. št 25 26 Dopisy SOBĚSLAVSKÁ ROLNIČKA SLAVILA ÚSPĚCH V PRAZE Diakonie Rolnička již po sedmé s pomocí svého patrona Jaroslava Duška představila v Praze své výrobky i svou divadelní invenci. V pátek 29. listopadu do Divadla Kampa přivezla muzikál Pomáda v provedení žáků speciálních škol, představila krátký film o Rolničce, animovaný film dobrovolníků z letního pobytu a zorganizovala veleúspěšnou dražbu pro Rolničku. Večer uzavřelo společné bubnování všech zúčastněných. Herec a moderátor Jaroslav Dušek nabídl Rolničce již po sedmé svou pomoc při provázení Večerem s Rolničkou v pražském Divadle Kampa. Diváky rozehřál muzikál Pomáda v provedení dětí speciálních škol Rolnička a pak už vše pokračovalo jako na drátku. Krátký film představil Rolničku při jejích denních činnostech, letní aktivity naznačil animovaný film, který natočili dobrovolníci Rolničky při svém prázdninovém pobytu s dětmi z Rolničky. Jak poté řekla Kateřina Melenová, jedna z dobrovolnic, jež pobyt připravovala: „Pro Rolničku pracuji dobrovolně již 6 let a baví mě to čím dál tím víc. Na dětech je vidět, jak jsou s námi šťastné, a mně to dává pocit smysluplně stráveného času. Děkuji Rolničce, že mi tuto možnost nabídla.“ Na dražbu bylo připraveno 13 věcí, které měly původ v Rolničce, nebo šlo o dary jejích příznivců. O všechny byl velký zájem, ale bezkonkurenčně nejúspěšnějším draženým předmětem byl obraz klientky Ivy Kokrmentové Paní Margo. Jeho cena se z původních 1 300 korun vyšplhala až na závratných 40 tisíc korun! Celkem se na tomto večeru podařilo při dražbě, prodeji výrobků, na vstupném a příspěvcích do kasičky získat báječných 116 tisíc korun! Závěrečné společné bubnování bylo báječnou tečkou za večerem prolnutým srdečností a sounáležitostí všech zúčastněných. DĚTI DĚTEM Herečka Markéta Hrubešová spolu se starostou města Louny Radoslavem Šabatou pokřtila 28. listopadu 2013 ve Vrchlického divadle v Lounech dvě knihy: Děti dětem a Děti dětem – hrajeme si. Knihy vytvořené dětmi pro děti vydala Základní umělecká škola Louny. Kniha Děti dětem se skládá z barevných obrázků, kreseb a básniček, jejichž autory jsou žáci naší školy. Svou autentickou hravostí a dětskou fantazií nezkreslenou zásahem dospělých se knížka snadno dokáže přiblížit duši dětského čtenáře a zároveň potěšit čtenáře starší. Přináší poutavý vhled do tvůrčí duše a světa dětí, zároveň jej reflektuje pro ostatní. S humorem, něhou a radostí. Knížka Děti dětem – hrajeme si učí děti poznávat barvy a počítat za pomoci obrázků, her a omalovánek, jejichž autory jsou také žáci ZUŠ Louny. Zároveň přináší na velkém barevném formátu celou škálu obrázků, které potěší jak samotné děti, tak dospělé. Knížka je doplněna milými texty a volně navazuje na knihu Děti dětem. Jindřiška Riedlová, ředitelka ZUŠ Louny „Chtěl bych jménem Rolničky poděkovat všem, kteří se na tomto krásném výsledku podíleli. Výtěžek je určen na rekonstrukci chráněného bytu v Soběslavi, ve kterém začátkem příštího roku najdou svůj domov 3 dospělé ženy s mentálním postižením. Pokud se chcete k této pomoci připojit, stačí odeslat dárcovskou SMS ve tvaru ROLNICKA na číslo 9777. Cena je 30 Kč, Rolnička obdrží 28,50 Kč. Každá pomoc je vítána!“ doplňuje ředitel Diakonie Rolnička Karel Novák. Kateřina Bláhová, Soběslav KLADENSKÁ VENKOVNÍ UČEBNA Základní škola Moskevská slavnostně otevřela za účasti náměstka ministra životního prostředí Vojtěcha Munzara a kladenského primátora Dana Jiránka novou venkovní učebnu. „Venkovní učebna umožňuje učit žáky v netradičním prostředí,“ uvedla ředitelka školy Hana Vocelková. Učebna bude sloužit pro venkovní výuku žáků nejen základní školy, ale také žákům základní umělecké školy pro výuku hudebních oborů a pro konání koncertů. Vyučují se zde a budou se vyučovat hlavně přírodověda a přírodopis, vlastivěda, výtvarná výchova, výtvarná dílna, hudební výchova, svět práce, ekologické projekty. „Učebna dává žákům možnost v průběhu teplejších měsíců trávit čas učení v příjemnějším prostředí, než je rozpálená a vydýchaná učebna,“ řekla ředitelka školy. Zvláštností učebny je, že na jejím budování (především na vzniku přilehlé skalky) se podíleli sami žáci školy. Sázeli rostliny a křoviny, vyrobili keramické ozdoby. V příštích měsících budou žáci druhého stupně vyrábět cedulky s názvy rostlin a stromů z okolí učebny, aby tyto poznatky mohli využívat i žáci prvního stupně v hodinách přírodovědy. „Věříme, že díky hodinám stráveným při budování skalky a jejího okolí si žáci budou více vážit přírody, rostlin a stromů,“ konstatovalo vedení školy. V odpoledních hodinách je učebna přístupna žákům školní družiny pro odpolední aktivity, popř. všem ostatním žákům školy k trávení volného času. Základní škola Moskevská mohla učebnu postavit díky získanému grantu Ministerstva životního prostředí, dotaci komise pro životní prostředí Rady města Kladna a zřizovateli školy – Magistrátu města Kladna. Hana Vocelková, ředitelka ZŠ Kladno, Moskevská Dopisy ÚSPĚCH NA MISTROVSTVÍ ČR OPEN BESEDA S PAMĚTNÍKEM Ve dnech 5.–7. prosince 2013 se uskutečnilo Mistrovství České republiky OPEN 2013 ve zpracování textů. Soutěžilo se v disciplínách: Wordprocessing, Korespondence a protokolování, Vícejazyčný těsnopis, Audiotranscription, Těsnopis C-B-A, Real-time-competition, královská disciplína – 30minutový opis, Korektura textu. Všechny disciplíny jsou vypsány pro tři věkové kategorie – žáci (do 16 let), junioři (17 až 20 let) a praktici (21 a více let). Soutěžní řád se řídí reglementem světové organizace INTERSTENO. V úterý 3. prosince byl devátý ročník naší školy poctěn návštěvou pamětníka 2. světové války pana Luďka Eliáše, který k nám přijel až z Ostravy. Očekávali jsme staršího pána, který bude mít potíže s pamětí, pohybem a řečí. Proto nás velmi překvapilo, když jsme spatřili usměvavého milého člověka, který i přes svůj úctyhodný věk 90 let sršel humorem, vyprávěl zajímavé příběhy i děsivé zážitky z koncentračních táborů. Žákyně ZŠ Šrámkova Klára Odehnalová a Tereza Tomanová se pyšní nejen rychlým písařským umem, ale rovněž širokou všestranností. Děvčata bodovala v psaní diktátů nejen ve své mateřštině, ale i v cizích jazycích – angličtině, slovenštině. Velmi úspěšné byly v královské disciplíně 30minutovém opise, ve kterém Klára Odehnalová získala zlatou medaili a Tereza Tomanová bronz. Velkým úspěchem bylo vítězství v disciplíně Korespondence a protokolování, ve které Klárka Odehnalová získala nejvyšší bodové ohodnocení. Celkem vystoupaly obě na stupně vítězů desetkrát. Klára si vybojovala 6 zlatých medailí, 1 stří- brnou, Tereza získala 1 stříbrnou medaili, 2 bronzové. Klára Odehnalová se stala absolutní vítězkou mistrovství, a to v kombinaci všech disciplín. „Zlato a pohár je o to cennější, že se stala Klárka nejvšestrannější písařkou v celé České republice,“ komentuje úspěch svých svěřenkyň trenérka Karin Solná. „Obě úspěšné písařky byly zároveň nominovány na mezinárodní soutěž Jugendtreffen Wien, která se bude konat v dubnu 2014. Byly nominovány jako jediné z ČR,“ doplňuje Karin Solná. Pan Eliáš byl deportován do ghetta v Terezíně a později byl převezen do polské Osvětimi. Jeden z mnoha zajímavých životních příběhů, které nám vyprávěl, byl o dívce, kterou poznal v Terezíně, po válce se s ní oženil a prožil s ní 60 let života ve šťastném manželství. Dověděli jsme se také, že jeho životní láskou bylo divadlo, že hrál v několika celovečerních filmech, například v Kletbě bratří Grimmů. Ve druhé části besedy dostal každý žák prostor na dotaz pro pana Eliáše. Nejčastěji se žáci ptali, jestli viděl vůdce nacistů Adolfa Hitlera. Dozvěděli jsme se také, že velmi dlouhou dobu o svém pobytu v koncentračním táboře nikomu nevyprávěl. Na vzpomínky došlo až v době, kdy jeho děti povyrostly. Především hochy zajímalo také vytetované číslo vězně koncentračního tábora na jeho levém předloktí. Všechny přítomné dojalo, když pan Eliáš procítěně recitoval báseň Jana Nerudy z knihy Balady a romance. Byl to opravdu umělecký zážitek. Všichni bychom mu mohli jeho životní optimismus a vitalitu závidět! Karin Solná, ZŠ Šrámkova, Opava Jakub Paseka, 9. A, ZŠ Zeyrova, Olomouc KDO NESE ODPOVĚDNOST? „Výchova a vzdělávání dětí se bez autority dospělého nedají efektivně uskutečňovat. Pro školu to platí ještě víc než pro rodinu.“ (Václav Mertin, Praha 2013) Společnost pro předškolní vzdělání a výchovu (SPV) uskutečnila, prostřednictvím Mateřské školy Strančice, další ze série seminářů v rámci dalšího vzdělávání pedagogických pracovníků. Tentokrát na stále aktuální téma Spolupráce školy s rodinou. Po určitou dobu své pedagogické kariéry, kdy se setkávám s myšlenkami psychologa Václava Mertina, mi v hlavě rezonují zejména následující dvě. První hovoří o tom, že primární, ničím a nikým nesmazatelnou odpovědnost za dítě nese rodič neboli zákonný zástupce. On dítěti vybírá školy, jejichž prostřednictvím se mu dostane vzdělání. A je také odpovědný za to, jak dítě na jednotlivých stupních škol prospívá. Svou odpovědnost má pochopitelně i učitel, potažmo škola. Nastavuje dětem pravidla a učí je je dodržovat. Ale jak má vypadat pedagog současnosti? Podle V. Mertina má být odvážný a sebejistý, protože má nejen své vlastní znalosti a zkušenosti, ale i ty, které nashromáždila pedagogická disciplína. Musí umět přesvědčit rodiče, že on je ten odborník, který jim naslouchá a s maximem informací pak hledá cesty, jak intervenovat ve prospěch jejich dítěte. Měl by mít stále na paměti, že rodiče jsou různí a ta různorodost je zajímavá. Neměl by zapomínat na to, že jako profesionál má povinnost rodiče pravdivě informovat o podstatných záležitostech vzdělávání a výchovy jejich dětí. Neměl by spoléhat na to, že zákonní zástupci informace přečtou nebo si je sami vyžádají. Měl by neustále vytvářet pozitivní obraz své pedagogické činnosti a pomocí něho prezentovat i školu. Prostřednictvím umění vyjednávat by měl přiblížit rodičům vzdělávací nabídku a přesvědčit je, že k tomu, aby ji mohl naplnit, potřebuje jejich podporu, spolupráci a dodržování pravidel. A druhá myšlenka? My, učitelky, stále přemýšlíme, jak okamžitě a účinně intervenovat ve prospěch dítěte. Často si s každou drobností děláme hlavu. Václav Mertin s oblibou říká: „Nic není v životě dítěte tak fatální…“ A já si dovoluji přidat: „…ani ve výchově a vzdělání.“ Pavla Petrů Kicková, MŠ Strančice 27