díl první - kirpalsingh.cz

KORUNA ŽIVOTA
KORUNA ŽIVOTA
1. A 2. DÍL
2
KORUNA ŽIVOTA
V roce 1997 přeloženo z originálu
THE CROWN OF LIFE
A Study in Yoga
Dillí 1961
3
KORUNA ŽIVOTA
KORUNA ŽIVOTA
Studie jógy
KIRPAL SINGH

4
KORUNA ŽIVOTA
5
O AUTOROVI
Kirpal Singh (1894 - 1974) ze severoindického Dillí začal již
v mladém věku s intenzivním hledáním opravdového duchovního Mistra. Po léta zkoumal tvrzení jogínů a světců jako
zástupců mnohých duchovních a filozofických škol. Jeho
hledání vyvrcholilo Iniciací od velkého Světce z Bjásu, Báby
Sawana Singha. Čtyřiadvacet let příkladně následoval vedení
svého Mistra, a byl jím vyvolen jako jeho nástupce v duchovní
posloupnosti. Poté sloužil po 26 let jako duchovní Mistr
a inicioval více než 120.000 žáků po celém světě. Je autorem
více než dvaceti knih pojednávajících o různých aspektech
duchovnosti. Kromě toho sloužil jako prezident Světového
společenství náboženství a byl organizátorem Světové
konference o jednotě člověka.
KORUNA ŽIVOTA
SANT KIRPAL SINGH
6
KORUNA ŽIVOTA
Doporučujeme ctěnému čtenáři
věnovat se před popisnou částí dílu prvního
nejprve druhé části knihy.
Stěžejní představení Surat Šabd jógy
je působivou symfonií ducha i jazyka.
7
KORUNA ŽIVOTA
8
Předmluva
TATO studie srovnávací jógy byla původně vyvolána
nejrůznějšími otázkami na toto téma, které neustále proudily
od uchazečů a žáků na Západě. Avšak ve snaze zodpovědět
je systematickým a zevrubným způsobem narostla kniha
do něčeho mnohem širšího, než byl původní záměr. Jak se nyní
vyvinula, poslouží doufám nejenom těm, jejichž otázky vedly
zprvu k jejímu napsání, ale všeobecně všem hledajícím, kteří
chtějí pochopit, co jóga je, poznat množství jejích forem,
jejich jednotlivé techniky a jejich duchovní účinnost.
V tomto věku tisku není o knihy o józe nouze. Avšak
zkoumáme-li je pečlivě, zjišťujeme, že většina z nich v nějakém
směru nedostačuje. Buďto jógu pokládají v první řadě za systém
ásan a fyzických cvičení, anebo za abstraktní a vysoce
monistický systém myšlení postulující jednotu veškeré existence
a konečné sjednocení jednotlivé duše s Nadduší. V každém
případě je pohled na jógu, který tak získáváme, neúplný,
omezující ji z praktické cesty duchovní dokonalosti a jednoty
s Absolutnem v systém fyzické kultury či na školu (příp.
skupinu škol) filozofie.
Abychom se vyvarovali možnosti takového omylu, byl
pro všechna pojednání v této studii vždy na zřeteli udržován
konečný cíl všech jóg, jednota s Nejvyšším Pánem. Postupně
jsou probírány všechny důležité staré i novodobé jógické formy,
jsou vysvětlována a posuzována jejich cvičení a je zhodnocena
míra, do jaké nás mohou vést ke konečnému cíli. Poslední
řečené je snad ponejvíce nepochopeným a nejčastěji mylně
pojímaným aspektem srovnávací studie jógy. Je příznačným
rysem mystického zážitku, že jak duše vystupuje do úrovně
KORUNA ŽIVOTA
9
vyšší, než kde je zvyklá, projevuje tendenci (za nepřítomnosti
nejvyššího vedení) považovat mylně tuto vyšší úroveň za samotnou úroveň nejvyšší, za Absolutní Říši. A tak zjišťujeme,
že většina jóg, zatímco nás na vnitřní cestě vede vzhůru
k určitému bodu, mylně tento pokládá za její cíl a přisuzuje si
při relativní hodnotě hodnotu absolutní.
Jediný způsob, jak můžeme účinně ohodnotit poměrnou
duchovní hodnotu každé formy jógy, a tak vyjít ze současného
dezorientovaného stavu, je přijmout jako měřítko samotnou
nejvyšší formu jógy, jejíž účinnost je absolutní, a nikoli pouze
relativní. Toto měřítko poskytuje Surat Šabd jóga, též známá
jako Sant Mat (cesta Santů či Mistrů této mystické školy),
opravdová Koruna života. Konáním jejích cvičení pod náležitým vedením dosáhli její znalci říší jiným mystickým školám
neznámých, a konečně splynuli s Nejvyšším Pánem v Jeho
Absolutním a Bezejmenném stavu Bezpodoby. Ve svých
skladbách tito Světci opakovaně potvrzovali neporovnatelnou
nadřazenost této jógy Zvukového proudu, a zatímco prostřednictvím přímého vnitřního vnímání popisovali různý duchovní
dosah jóg ostatních, objasňovali nadále absolutní povahu jógy
jim vlastní.
Jak se jen uchazeči podaří proniknout principy srovnávacího
mysticismu, jaké poskytuje Sant Mat, bude se mu, jak věřím,
tato nanejvýš složitá věc stávat postupně jasnější. Uvidí,
že protiklady, které znepokojují tolik jiných, když se poprvé
setkávají se srovnávací studií mysticismu, nejsou vlastní mystické zkušenosti samotné, nýbrž jsou výsledkem záměny pravdy
relativní za pravdu absolutní; omylu, jenž neexistuje pro ty,
kdo následováním nejvyšší cesty zažili bezprostředně všechny
vnitřní stavy a znají místa, kam může každá jóga vést. Otázka
duchovnosti pak pro něho nezůstane jen zbytkem staré pověry
a černé magie, nýbrž začne ji vidět jako jistou času nepodřízenou vnitřní vědu s jejími vlastními neměnnými zákony
a různými mechanismy působení; s poznáním, jež není statické,
KORUNA ŽIVOTA
10
ale vyvíjelo se, jak člověk vystupoval od nižších k vyšším
formám jóg. A především, jak doufám, zjistí, že splynutí
s Nejvyšším Pánem není jen pouhým snem či hypotetickým
postulátem monistické školy filozofie, nýbrž živou možností,
jejíž uskutečnění je opravdovým cílem lidské existence a jejíž
dosažení, za pravého vedení, pravé metody a pravého úsilí,
leží v dosahu všech, bez ohledu na věk, pohlaví, rasu
či vyznání.
Sawan ášram, Dillí
6. června 1961
KIRPAL SINGH
KORUNA ŽIVOTA
11
Obsah
DÍL PRVNÍ
Jógické nauky
I. JÓGA : ÚVOD
15
Vrtti : Co jsou
Duše a Nadduše
Prakrti neboli hmota
Vztah mezi třemi těly a pěti kóšemi
Rozdělení stvoření podle kóší
II. JÓGA VIDJÁ A JÓGA SÁDHNA
Cesta jógy v teorii a praxi
19
21
23
27
27
31
1. ZÁKLAD STARÉ JÓGY
Původ a technika jógového systému
Základní pojmy
31
31
33
2. CESTA A VĚTVE AŠTÁNGA
34
35
41
43
44
49
50
50
53
54
54
57
58
59
60
61
JÓGY
I - II. JAMY A NIJAMY
III. ÁSANY
Ásana jako forma jógy
Přínos ásan
Dokonalost v ásanách
Potrava
IV. PRÁNÁJÁMA NEBOLI JÓGICKÉ DÝCHÁNÍ
Plexy a čakry
Pránájáma : Základní cvičení
Sukh púrvak pránájáma
Pránájáma jako forma jógy
Pránický výcvik
Přínos Prána jógy
V. PRATJÁHÁRA NEBOLI KONTROLA SMYSLŮ
VI. DHÁRANA NEBOLI SANJAMA
KORUNA ŽIVOTA
Dhárana jako forma jógy
VII. DHJÁNA NEBOLI KONTEMPLACE
Dhjána jako systém jógy
Přínos Dhjána jógy
VIII. SAMÁDHI
Samádhi jóga
3. AŠTÁNGA JÓGA A MODERNÍ ČLOVĚK
III. FORMY JÓGY
1. MANTRA JÓGA NEBOLI JÓGA VYSLOVOVÁNÍ
Technika v Mantra józe
2. HATHA JÓGA
3. LAJA JÓGA
4. RÁDŽA JÓGA
5. DŽŇÁNA JÓGA NEBOLI JÓGA POZNÁNÍ
6. BHAKTI JÓGA NEBOLI JÓGA ODDANOSTI
7. KARMA JÓGA NEBOLI JÓGA ČINU
8. JINÉ JÓGY ZMÍNĚNÉ V GÍTĚ
Jóga meditace
Jóga duchovní zkušenosti
Jóga mysticismu
9. JÓGA V ZOROASTRIJSKÝCH PÍSMECH
10. JÓGA A VNĚJŠÍ VĚDY
IV. ADVAITISMUS
Vlastní Já—základna vědomého života
Povaha stvoření
Vlastní Já neboli átman
Povaha vlastního Já
Individuální poznání a vědomí
Poznání a jeho zdroje
Povaha Brahmanu
12
67
76
78
79
80
84
87
92
91
93
95
102
104
109
111
114
116
116
117
117
118
123
125
125
127
128
128
129
129
131
KORUNA ŽIVOTA
13
DÍL DRUHÝ
Studie Surat Šabd jógy
V. SURAT ŠABD JÓGA
Jóga nebeského Zvukového proudu
Zvukový proud
Základní kameny
Dokonalá věda
Mistr
VI. PODSTATA NÁBOŽENSTVÍ
136
142
146
159
165
184
1. STARÉ NÁBOŽENSKÉ SMĚRY :
INDICKÉ, ČÍNSKÉ A ÍRÁNSKÉ
Hinduismus
Buddhismus
Taoismus
Zoroastrismus
2. KŘESŤANSTVÍ
3. ISLÁM
4. SIKHISMUS
VII. NĚKTERÁ NOVÁ HNUTÍ
Rosenkrucianismus, teosofie
a "Já jsem" aktivita
Křesťanská věda a subud
Spiritismus a spiritualismus
Hypnóza a mesmerismus
185
185
192
195
198
199
207
214
223
223
225
226
228
VIII. ZÁVĚR
229
Rejstřík
238
Tabulky
Některé jamy a nijamy
Hathajógická potrava
Plexy a čakry
37
51
73
KORUNA ŽIVOTA
DÍL PRVNÍ
Jógické nauky
14
KORUNA ŽIVOTA
15
KAPITOLA JEDNA
Jóga : Úvod
VŠICHNI velcí učitelé lidstva, v každé době a v každé zemi,
védičtí ršiové, Zoroaster, Mahávíra, Buddha, Kristus, Mohamed, Nának, Kabír, Bába Faríd, Hazrat Bahá, Šams Tabrízí,
Mauláná Rúmí, Tulsí Sáhib, Svámidží, a mnoho jiných, dávali
světu jedinou sádhanu, jedno duchovní cvičení. Jako Bůh
je jeden, i Cesta k Bohu nemůže být než jedna. Opravdové
náboženství, cesta zpět k Bohu, je Jeho vlastního provedení,
a je proto nejstarší a také nejpřirozenější cestou, na níž
neshledáme umělosti či strojenosti. Pro své praktické působení
systém vyžaduje vedení učitele, zkušeného znalce zběhlého
v teorii i praxi Para vidjá, vědy Onoho světa, jak je nazývána,
neboť věc spočívá mimo dosah mysli a smyslového vnímání.
Kde filozofie světa končí, opravdové náboženství začíná. Texty
písem nám nanejvýš podávají jakousi zprávu z Cesty, kolik
se dá jenom vložit do nedokonalých slov, nemohou nás však
na Cestu vzít, aniž nás po ní vést.
Duchovní Cesta je ve své podstatě Cestou praktickou.
Kráčet po ní může pouze duch - odpoutaný a odosobnělý.
Vnitřní člověk, duše v člověku, musí předně vystoupit
nad tělesné vědomí, aby mohla přestoupit do vědomí vyššího,
do vědomí kosmu a onoho světa. To všechno a ještě více stává
se možností prostřednictvím Surat Šabd jógy, t.j. sjednocením
pociťovaného "já" v člověku (Surat, vědomí) se Šabd neboli
Zvukovým principem, skrze milost nějaké Mistrovské duše.
Máme-li si učinit jasnou představu o učení Mistrů od pradávné minulosti až po dobu současnou, bude zde vhodné
prostudovat charakter a rozsah Surat Šabd jógy a jejího
učení v souvislosti s různými jógovými systémy, jak byly
KORUNA ŽIVOTA
16
vyučovány za starých časů, a také s principy advaitismu,
jak je objasňuje Šankaráčárja.
Slovo jóga je odvozeno ze sanskrtského kořene judž, který
znamená setkání, sjednocení, přijímání, naplnění, abstrakce,
realizace, pohlcení, anebo metafyzické hloubání nejvyššího
druhu, jež je příslibem těsné blízkosti duše a Nadduše (džívaátmanu a Paramátmanu neboli Brahmanu). Pataňdžali, považovaný za otce jógového systému, definuje po vzoru svého předka
Gaudapády jógu jako odstranění vrttů neboli vzruchů, které
neustále probíhají v náplni mysli (čitu) v podobě jemného
vlnění. Nazývá jógu čit vrtti niródha, neboli potlačení vrttů,
t.j. očištění mysli od mentálních oscilací. Podle Jádžňavalkji
znamená jóga způsobení a realizaci jednobytí individuální duše
s Íšvarou neboli Brahmanem. Jogíni často jógu definují jako
odhalení a rozvinutí ducha z jeho nesčíslných halících pouzder,
ve kterých je ve své fyzické existenci uzavřen. Sant Mat,
Cesta Mistrů, daleko od popírání jakýchkoli z těchto úkolů
jógy, plně přijímá a potvrzuje všechno výše uvedené, a do jisté
míry souhlasí i s vytčenými cíli, ty však považuje nanejvýš
za pouhé ukazatele směrem ke konečnému určení. S tím se
však nespokojí, nýbrž vede nás dále a říká nám o "Východu"
z ohromného bludiště vesmíru a "Vchodu" do Nebeského
domova Otce, o duchovní cestě, na kterou se musí duch vydat
ze smrti do života nesmrtelného (z Faná do Baqá). To se děje
vystoupením nad tělesné vědomí prostřednictvím systému
sebeanalýzy a odtažením duchovních proudů z těla jejich
soustředěním v sídle duše (Tisra til), která nadále postupně
prochází mezicentry za Bunk-nálem, dovnitř obráceným
tunelovitým průchodem, až dosáhne konečného stavu naplnění
a dosahuje jednobytí se svým Zdrojem.
Zde by se mohl někdo ptát na potřebu sjednocení duše
s Nadduší, jsou-li v podstatě obě to samé a jsou již založeny
jedna v druhé. Teoreticky vzato je taková otázka v pořádku,
kolik z nás si to však také skutečně uvědomuje a působí
KORUNA ŽIVOTA
17
prakticky ve světle a životě tohoto poznání a vědomí? Na druhé
straně se duše vždy řídí vedením mysli, mysl vedením smyslů,
a smysly smyslových objektů, až duše svým neustálým, po věky
a věky trvajícím spojením s myslí a smysly naprosto ztratila
svou individuální (nerozdělenou) existenci, a stala se pro všechny praktické účely ztotožněnou s myslí. Má-li si duše uvědomit
sama sebe, poznat svou vrozenou povahu, a potom hledat svůj
skutečný domov a dojít života věčného, je nezbytné tento nyní
závoj nevědomí, který vstoupil mezi duši a Nadduši, odstranit.
Všechna náboženství byla původně člověkem stvořena pouze
s tímto cílem na paměti, člověk je však naneštěstí s postupem
času unášen od skutečnosti a stává se otrokem své vlastní
vynalézavosti a náboženství, jež upadají v institucionalizované
kostely a chrámy, strnulé zákoníky morálního a sociálního
chování postrádající živoucí dotek a pronikavý životní impulz
jejich zakladatelů.
"Neznám jinou nemoc duše než nevědomost," říká Ben
Jonson. Jak odstranit oponu nevědomí je problém problémů.
Nechali jsme ji narůst v neprostupnou skálu až příliš tvrdou
na odstřel. Mudrci přesto uváděli nejrůznější prostředky
k rozštípení této jinak neprůchodné clony, jako Džňána jógu,
Bhakti jógu a Karma jógu, a jiné metody. Světlo pravého
poznání, jak je v představách Džňána jógy, může být s to
rozptýlit temnotu nevědomosti, tak jako rozžatá svíce vyhání
temnotu z tmavé místnosti. Bhakti jógou se může člověku
podařit proměnit vlastnost nenávisti, odcizení a duality v lásku
ke všem, jednotu se všemi živými tvory, a tak být založen
ve všeobjímající univerzální lásce. Konečně, prostřednictvím
Karma jógy je možné dokázat vykořenit pocity sobectví,
egoismu, povýšenosti a sebelásky, a věnovat se dobročinným
skutkům lidumilnosti a podobným činnostem, jež mohou být
prospěšné pro lidstvo jako celek, a docílit soucítění s bližním,
a lásky pro všechny, vidět odraz vesmíru uvnitř sebe
samotného a odraz sebe samotného ve všech ostatních,
18
KORUNA ŽIVOTA
a nakonec prakticky poznat Otcovství Boha a bratrství člověka.
To jsou v principu tři cesty, či spíše tři aspekty integrované
cesty hlavy, srdce a ruky, kterou se dá dosáhnout vytouženého
cíle, sjednocení duše s Nadduší. Mohou být příhodně nazvány
metodami sebeovládnutí, sebezušlechtění a sebeobětování,
které vedou postupně ke "Kosmickému vědomí," neboli
uvědomění si všepronikající Skutečnosti jako základu všeho,
co existuje.
Cíl je ve všech případech stejný, a všechny snahy míří
na stejný terč, i když v počátečních a základních stádiích
začíná každý z dualistických úvah. Z dualismu vše začíná,
a v ne-dualismu (advaitismu) končí; a k tomu je možno přijmout cestu božského poznání, univerzální lásky a oddanosti,
nebo nezištné služby lidstvu.
Terč zůstává povždy stejný,
ač tolik je lukostřelců na něj mířících.
RÁDŽAB
V Džňána józe například musí člověk vyvinout schopnost
rozlišování, aby dokázal vidět rozdíl mezi agjánem a gjánem,
t.j. nevědomostí a opravdovým poznáním, klamnou povahou
Máji a skutečností Brahmanu. Je-li kdo o této skutečnosti
přesvědčen, nesetkává se s ničím jiným než se všude
pronikajícím Brahmanem, který shledává v Jeho nekonečné
podstatě přítomné ve všech tvarech a barvách, jejichž vzor
a odstín povstává pouze z této podstaty samotné. Takové
vnímání je znakem rozbřesku opravdového poznání a božské
moudrosti.
Podobně i v Bhakti józe začínáme se dvěma principy, jimiž
jsou Bhagat a Bhagvant, oddaný a božstvo, a oddaný postupně
ztrácí své malé já a vidí své božstvo jako všeprostupující, a jeho
vlastní já se rozšiřuje, aby mohlo obejmout veškerenstvo tak,
jako to činí jeho Išt-déva. "Kdo vstupuje do solného dolu,
neodepře slané chuti." Staneš se tím, jaké jsou tvé myšlenky.
KORUNA ŽIVOTA
19
Opět, v Karma józe může člověk vejít v Karma kšétru neboli
v pole konání zpočátku pod nějakou motivující silou, avšak
v průběhu doby poznává hodnotu nezištné Karmy. Jsou-li
Karmy prováděny pro ně samotné bez jakékoli vazby k jejich
výsledkům, přestávají být spoutávajícími, a silou zvyku se
člověk postupně stává Néh karmou (nekonajícím v konání),
nehybným bodem na stále se otáčejícím kole života. Když tak
někdo z obvodu svého bytí dospěje až do samotného středu,
dosahuje nekonání v konání, a je zbaven svazujícího účinku
Karem.
Vrtti: Co jsou
Když proud vyzařující z ducha naráží na jakýkoli objekt,
jako fyzickou věc, psychický pocit, myšlenku či smyslový vjem,
a navrací se ke svému zdroji, nazývá se to vrtti. Vrtti vytvářejí
vzruchy v obsahu mysli. Všechno naše poznání světa vně
i uvnitř pochází z vrttů neboli paprsků myšlenky. Paprsek světla
odražený či vyzářený předmětem prochází očima do mozku,
kde je transformován do myšlenkových dojmů, které vedou
k uvědomění si předmětu.
Vrtti jsou pěti druhů:
(i) Parman: Vztah mezi čistou duší a Prakrti neboli Přírodou
se nazývá Parman. V každém projevení nachází čistá duše
v jádru svou vlastní podstatu a nic od ní není odděleno
či rozdílné.
(ii) Vipréh: Vztah mezi poznávající duší a Prakrti neboli
Přírodním objektem se nazývá Vipréh. Zde duše bere a přijímá
projevenou podobu tak, jak je, zůstává však skeptickou vůči
jedinému a aktivnímu životnímu principu v jejím jádru.
(iii) Vikalpa: To je vztah, který má s objekty myslí ovládaná
duše, vztah uvádějící klam a pochybnosti o objektu samotném,
o jeho existenci, jeho vnitřní povaze a životní podstatě v jeho
jádru.
20
KORUNA ŽIVOTA
(iv) Nidra: To je vztah, který má s předměty pránou pokrytá
duše. Zahrnuje v sobě dvojí stav snu a hluboké dřímoty,
bez ohledu na existující okolí.
(v) Smrti: To je vztah vtělené duše s objekty světa na fyzické
úrovni.
Všechny tyto vrtti představují tolik překážek na cestě duše
usilující se pochopit svou pravou a základní povahu, která
ve skutečnosti není ničím jiným než povahou Boha. Proto
Kabír říká: "Duše je stejné podstaty jako Bůh."
Také muslimští duchovní vyjadřují stejnou myšlenku, když
hovoří o duši jako o Amr-i Rabb neboli o Božím výnosu.
Kdo by jen dokázal očistit čit od vrttů (čit vrtti niródha),
nezbylo by nic než čistá podstata Božství. Odtud pocházejí
často opakované proslulé výroky o józe, jako:
Čit vrtti niródha (očištění mysli od mentálních oscilací)
je podstatou jógy.
PATAŇDŽALI
Jedno-bytí duše a Nadduše je jóga.
JÁDŽŇAVALKJA
Vymanění duše z jednotlivých hmot života jejím odstrojením ze zahalujících obalů je jóga.
MAČHÉNDRA NÁTH A GÓRAKH NÁTH
Nejsnazší, nejstarší a nejpřirozenější cestou k docílení plodů
jógy, jak učil Kabír, Nának a jiní před nimi a po nich, je Šabd
jóga neboli Sahadž jóga, jak ji od nepaměti představovali
všichni Mistři světci. Je-li duch schopen cvičením duchovní
sádhany odložit postupně jeden za druhým své rozličné pokryvy,
stává se čistým duchem, úplným samým v sobě, vědomým
bytím, samojsoucím a samosvětelným, povždy stejným a věčně
svobodným. Podle světců je jóga spojením duše se svatým
Slovem (Bůh v projevu), Boží mocí či Božím duchem, jak jej
KORUNA ŽIVOTA
21
ve svých vlastních dobách označovali různí mudrci různými
jmény: Šruti, Sraoša, Kalima, Nám, nebo Duch Svatý.
Duše a Nadduše
1. Duše je Skutečnost a Podstata. Je jedna stejně jako celek.
V jednom vždy spočívá klam mnoha, a celek zahrnuje existenci
tolika součástí. Myšlenky části a celku jdou ruku v ruce,
a pro část i celek je příznačná podobnost jejich základní
podstaty.
2. Podstata každé věci má svou vlastní příznakovou povahu,
a tyto dva jevy se od sebe nedají oddělit. Tak jako podstata je
jedna i mnoho, je tomu tak i s její příznakovou povahou.
3. Podstata věci je její Džóhar, její samotný dech života. Je to
jediný prvotní princip, který se prostírá všude a je skutečností
za všemi tvary a barvami. Tento aktivní životní princip je
samotným zdrojem stvoření a je znám různě pod jmény Prakrti
v jemném, Pradhán v kauzálním, a Mája neboli hmota
ve fyzickém světě.
4. Příznaková povaha věci je její nedílnou součástí, v níž se
zračí její charakter. Vezměme jen případ světla. Můžeme
o světle uvažovat jako o odděleném od slunce, či o zářící vitalitě
jako oddělené od nádherné zdravé osobnosti? Jedno neexistuje
bez druhého, neboť oboje je neoddělitelné a plně založeno
jedno v druhém.
5. Jakýkoli pokus považovat povahu a její podstatu
za oddělené, byť jen v představách, nutně přináší myšlenku
duality. Pouze v rámci této duality je možno uvažovat
o stvoření jako o rozdílném od tvořivého principu, jako
o výsledku vnější souhry dvojích sil ducha, zvaných hmota
a duše. I vědecké výzkumy nyní přicházejí k neodolatelnému
závěru, že všechen život je jedna souvislá existence na různých
úrovních, a co nazýváme nečinnou hmotou, není než energie
v jejím nejnižším stavu.
KORUNA ŽIVOTA
22
V Přírodě samotné, na jemných i kauzálních úrovních, jsou
tyto dva principy v neustálé činnosti: Bůh a Prakrti v jemném,
Bůh a Pradhán v kauzálním, a duše a hmota ve fyzickém
vesmíru. Stvoření je všude jen výslednicí jejich vzájemného
působení.
6. Duše je tedy životním principem a základní příčinou
v jádru všech věcí, neboť bez ní nemůže nic přijít v projev.
Má oživující účinek, a spojením se zdánlivě nečinnou hmotou
jí uděluje svůj životní impulz. Díky životu a světlu oživujícího
impulzu duše získává hmota tolik tvarů a barev s jejich
různorodostí vzoru a podoby, které ve Vesmíru vidíme.
7. Tento životní proud neboli duše je nanejvýš jemnou,
sebezářnou jiskrou Božského Světla, kapkou Oceánu Vědomí,
beze všeho počátku i každého konce, věčně stejným neměnným
trváním, bez hranic, úplným samým v sobě, stálejsoucí
a vševnímající bytostí přítomnou v každé formě, viditelné
i neviditelné, neboť všechny věci se projevují díky Ní. Nic
nepovstalo, co nepovstalo skrze Ni.
Jeden zůstává,
mnohé mění se a mizí do dálky,
život, jak dóm z barevné mozaiky,
poskvrňuje bílou zář Věčnosti.
SHELLEY
8. Tak jako slunce rozšiřuje své paprsky ve světě, jako oceán
po hladině ponáší bublinky, čeření a vlny, příliv, odliv a proudy,
a jako les je tvořen nesčetnými stromy, tak i Nadduše či Bůh,
pozorujeme-li Jej skrze Jeho stvoření, zdá se být rozdělen
v množství podob předvádějících a odrážejících světlo a život
Boží v bohaté přehlídce rozmanitých barev. Zatímco však Jeho
duch prochází všemi nerozdílně, jako nit tolika korálky, zůstává
On, nezaujat, stranou všeho ve své vlastní plnosti.
9. První sestupná projekce duchovního proudu, jak se
vynořil z Boha, způsobila projevení éteru (ákáš), který je
KORUNA ŽIVOTA
23
nejjemnějším z prvků a je rozšířen všude v prostoru. Má dva
aspekty. Jeden je aspektem ducha neboli duše, která v éteru
zůstává neprojevena, a druhý je aspektem projeveného éteru,
ve kterém se negativní a pozitivní síly v něm obsažené nadále
slučovaly a způsobily projev vzduchu (váju), a přesně stejným
způsobem projevený vzduch zrodil oheň (agni), a projevený
oheň vytvořil vodu (džala), a projevená voda vedla ke stvoření
země (prthiví), zatímco duch každého z prvků, který je ve své
podstatě tentýž, zůstal veskrze neprojeven.
Stejným způsobem i to, co nazýváme Bohem, zahrnuje
podstatu Božství, absolutní a neuchopitelnou, život a ducha
Vesmíru, a zároveň Vesmír samotný s jeho nejrůznějším
stvořením plným tolika projevených tvarů a barev objevujících
se a mizejících jako vlnky na oceánu života. Neprojevený
a neosobní Bůh je prost všech příznačností, zatímco Jeho
individualizované paprsky, jak jsou projeveny v nesčíslných
barvách a tvarech neustálým spojením s Májou, Prakrti
a Pradhánem (fyzickým, jemným a kauzálním), pociťují se díky
neznalosti své pravé podstaty jako omezené a navzájem
oddělené, a jsou tak taženy ve sféru působení neúprosného
Karmického zákona neboli Zákona příčiny a následku, jenž
znamená důsledek každého činu, každého slova a každé
myšlenky. Co není naplněno v jednom životě, naplní se
v druhém, a obrovské kolo života a smrti jednou uvedené
do pohybu se bez ustání otáčí silou své vlastní nevyčerpatelné
hybnosti. Zde spočívá rozdíl mezi jednotlivou duší na jedné
straně, a Velkou Duší Vesmíru (zvanou Bůh) na straně druhé,
první spoutaná a omezená, druhá bez pout a všeho omezení.
Prakrti neboli hmota
Slovo Prakrti je složeným výrazem odvozeným ze sanskrtského kořene pra značícího "první," a kar s významem "činit,"
a Prakrti tak znamená "původní hmota" (latentní energie),
KORUNA ŽIVOTA
24
která, působí-li na ni pozitivní duchovní síla, přivádí v bytí
množství podob, vzorů a tvarů v nezměrném stvoření Velkého
Stvořitele. To se nazývá Mája, a všechno, co je možno vidět
nebo pociťovat jakýmkoli smyslem, spadá do kategorie hmoty
neboli Prakrti. Hmota, jak bylo již vysvětleno, je latentní
energie na své nejnižší úrovni, která je podněcována k činnosti
(aktivována) a nucena přijímat mnoho různých podob,
které vnímáme jako zjevné. Tato přeměna energie z pasivity
v aktivitu vede ke stvoření, neboli k projevení dosud
neprojevené duchovní síly.
Brahman, duchovní síla, přichází v bytí pouze skrze hrubý
obal (kája).
Tak jako celek zdánlivě jednotlivých duší vytváří Nadduši
(Boha), nazývá se ohromné bludiště stvořených bytostí a věcí
různých barev a tvarů v jejich celistvosti Prakrti.
Prakrti sama o sobě se nedá ani pociťovat smysly, ani nemá
žádnou vlastní existenci, nýbrž přichází v projev pouze,
působí-li na ni duchovní síla. Tak jako sluneční paprsky nemají
žádnou existenci odděleně od slunce a objevují se pouze,
když slunce vychází na horizontu, stejně si Prakrti ve spojení
s životním impulzem osvojuje nesčíslné tvary a podoby
přesahující lidské chápání, a Jedna neviditelná duše se zdá být
rozmělněna v jednotlivé části různých jmen a všemožných
druhů existence, které se vymykají popisu a vysvětlení. Jogíni
přesto popsali pět kóší neboli zahalujících pouzder, v nichž
je duchovní proud na své sestupné cestě uzavírán, a předložili
a formulovali praktické způsoby k jejich odstranění. Tyto kóše
či obaly mohou být ve stručnosti popsány následovně:
1. Vidžňán-maj kóš: Obal mentálního aparátu neboli
intelektu s jeho dvěma fázemi: jedna zabývající se poznáním
(džňána) na fyzické úrovni, a druhá osvícením (vidžňána)
na duchovních úrovních. Je to první obal, do kterého je duch
zavinován, když přichází do styku s jemnou hmotou zvanou
Prakrti. Jak je světlo duše odráženo v intelektuálním centru,
KORUNA ŽIVOTA
25
uvádí do pohybu to, co je běžně známo jako intelekt, jenž
sestává z vnitřního duchovního vnímání a vnějšího poznávání.
Duše společně s touto odraženou intelektuální schopností
se stává poznávající a vnímavou.
2. Manó-maj kóš: To je druhý obal či pouzdro, které kolem
sebe intelektualizovaná, poznávající duše ovinuje dalším
intenzivním stykem s Prakrti. Ten nyní začíná odrážet i kvalitu
mysli, a s touto přidanou schopností se duše začíná přiklánět
směrem k mysli, a postupně schází zcela pod její vládu.
3. Pran-maj kóš: Třetí pouzdro duše vytváří obal pran
(vitálních ovzduší). Jak se myslící (poznávající) a myslí spoutaná
duše zatlačuje stále hlouběji do Prakrti (hmoty), začíná vibrovat
pránami, jež jsou deseti druhů podle svých různých funkcí.
To činí poznávající a myslí spoutanou duši pran-maj, neboli
hnanou s urychlujícím účinkem.
4. Anna-maj kóš: Když poznávající, myslí spoutaná a impulzívní duše působí na Prakrti, vytváří v ní ještě další druh obalu,
anna-maj. To je poslední z pěti pouzder, a k jeho zachování
začíná duše pociťovat neustálou potřebu anna neboli potravy
a jiných smyslových objektů.
Tento anna-maj obal je jakoby vnitřní podšívkou fyzického
těla (hrubé hmoty), které je ve skutečnosti jeho vnějším
projevem; a tento obal stále zavinuje duši, i když jeho vnější
podoba, t.j. tělo, schází, hroutí se a rozpadá.
Existence tohoto hrubého těla závisí na zdravém stavu
anna-maj kóše z jeho vnitřní strany.
Některé z duší, i když odloží vnější fyzické tělo, stále kvůli
anna-maj kóši baží po jídle, shánějí se po požitcích světa
a nadále navštěvují lidská obydlí ve svém bloudění za uspokojením svých niterných tužeb. Právě k uspokojení těchto
tužeb vyvtělených duší hinduisté vykonávají pind dán a šráddhy,
a konají usmiřovací oběti za manes neboli duše zemřelých,
aby mohly najít mír a odpočinutí.
KORUNA ŽIVOTA
26
5. Avšak první a nejpřednější z těchto kóší či obalů je
Ánand-maj kóš (Blaženost). Je to téměř nedílná součást duše
samotné. Je to ten nejjemnější záhal, jako tenká clona přes
rozžatý svícen. Dá se poněkud zakusit při hluboké a bezesné
dřímotě (sušupti), neboť při probuzení se stále udržuje jakási
mlhavá představa ánandu, blaženosti, kterou jsme v tom zcela
nerušeném stavu odpočinku zažívali.
To je tedy pět kóší neboli hidžábů, jak je nazývají muslimové
(clon či zakrývajících plášťů), a ty zakrývají duši, vloženy jedna
v druhé. Cílem a smyslem všech jóg je postupně vyplést duši
z těchto obalů, z jednoho po druhém, až jich bude všech
konečně zbavena a bude znovu uvedena ve svůj původní a ryzí
nádherný stav vlastní světelnosti (Svajam džjóti), která není
o nic menší než zář několika sluncí dohromady. To je stav
Aham Brahm Ásmi neboli "Já jsem Brahm," kterého je-li
dosaženo, nepociťuje se člověk pouze v jednotě s Bohem,
nýbrž vskutku pozdravuje Boha slovy—Ajam Átmá Brahma—
"Ó Bože! Jsem s Tebou stejné podstaty." Většina jógových
systémů pokládá toto za konec a vrchol všech duchovních
snažení. Je to ve skutečnosti nejvyšší a poslední stádium
seberealizace, přesto však jen jakési přechodné útočiště
na duchovní cestě - stádium nikoli podřadného významu,
neboť právě odsud nemnohá duše začíná k vytouženému cíli
dokonalé realizace Boha, neboť Khud šanasí (sebepoznání) vede
postupně dále ke Khuda šanasí (poznání Boha).
Sebepoznání a skutečná seberealizace je vrcholným bodem
v procesu sebeanalýzy, bez kterého člověk nemůže postoupit
k Bohu a vejít do Božího Království. V tomto procesu obrácení
se dovnitř a odtažení ducha prostřednictvím vystoupení
nad tělesné vědomí a jeho osvobozením z chapadel těla a mysli
je nejsnazší, nejrychlejší a nejjistější postup skrze spojení se
Šabd neboli Zvukovým proudem (Svatým Slovem), a to je
jediný prostředek k realizaci Boha. Je to nejstarší cesta, jakou
svět znal, počínající od samého rozbřesku stvoření.
KORUNA ŽIVOTA
27
Je současníkem Člověka ode dne, kdy se oddělil od svého Otce
v Nebesích. Všichni velcí Mistři lidstva udělovali toto Slovo
svým žákům. To je křest Duchem Svatým, jak říkal Ježíš.
Vztah mezi třemi těly a pěti kóšemi
Lidské tělo se skládá ze tří oděvů: fyzického, astrálního
neboli jemného, a kauzálního čili těla setby.
Ve fyzickém těle máme všech pět kóší neboli obalů, a proto
se nám v bdělém stavu dostává jakéhosi poznání a zážitku
všech pěti věcí: blaha, poznávání (vnitřního i vnějšího), kvality
mysli (čitu a jeho vrttů neboli mentálních vzruchů), pránických
vibrací i fyzického systému.
Jak člověk vystupuje v astrální, jemné tělo, ztrácí vědomí
fyzické existence, a duše mentálně zažívá zbývající čtyři stavy,
totiž blaho, poznávání, kvalitu mysli a pránické vibrace.
Jak duch cestuje dále výše v kauzální tělo, odpadá i mentální
aparát samotný, a zůstává pouze schopnost smrti (vzpomínky),
a ta svědčí a vypovídá o blahu v tom stavu zažívaném.
Rozdělení stvoření podle kóší
Všechny bytosti od bohů až k člověku, stejně jako ostatní
formy života, včetně rostlin, jsou zařazeny do pěti kategorií
podle svých převažujících schopností:
1. Čistě poznávající (kognitivní) bytosti, jako Brahma,
Višnu, Mahéš, atd.
2. Bytosti vybavené stupněm mysli: Indra a ostatní božstva,
bozi a bohyně, atd.
3. Bytosti vybavené pránickými vibracemi: Jakšové, Gandharvové a jiní duchové, atd.
4. Fyzické bytosti: Lidé, zvířata, ptáci, plazi a hmyz, atd.
Stvoření vybavená fyzickými těly v sobě mají na různém
stupni hustoty všech pět kóší neboli obalů (Ánand-maj,
28
KORUNA ŽIVOTA
Vidžňán-maj, Manó-maj, Pran-maj a Anna-maj), zatímco
stvoření vybavená pránickými vibracemi mají pouze čtyři kóše,
když odpadá Anna-maj. Podobně, stvoření vybavená myslí
mají pouze tři, odpadá i Pran-maj, a dále poznávající bytosti
mají jen dva, totiž Ánand-maj a Vidžňán-maj, neboť jsou
zbaveny pout mysli, pran a potřeby anna čili potravy.
Je tak velice úzká souvislost mezi pěti základními prvky
(země, voda, oheň, vzduch a éter), ze kterých jsou těla stvořena,
a kóšemi neboli obaly. Kóše samy jsou ve skutečnosti více méně
výsledkem působení těchto pěti prvků a udělují stvoření pět
výše jmenovaných schopností.
5. Osvobozená duše (džívan mukta) má pouze průhledný
závoj Ánand-maj kóše. Duch ve své čisté a ryzí podobě je
stvořitel, neboť z něho povstává všechno stvoření, a je někdy
znám jako Šabd Brahm. Je to sebezářné světlo, samojsoucí,
a bezpříčinná příčina všeho viditelného i neviditelného. Duch
i Bůh jsou oba ve své povaze a podstatě stejní, t.j. v jemnosti a blahu. Tato blaženost je skutečně prvním potomkem
vzájemného působení duše a Prakrti, a protože je prvotním
projevením Božství v duši, zůstává ze všech nejdéle až do konce
ve své úplnosti, narozdíl od čtyř ostatních duši zakrývajících
obálek, které zamlžují její lesk. Blaženost, jakožto základní
a neoddělitelná kvalita duše, je vlastní samotné její přirozenosti. Proto je hledající duše neustále v nepokoji a hrozným
způsobem pociťuje ztrátu vlastní existence v mohutném víru
světa. Proto Kristus důrazně prohlašoval:
Dbej, ať to světlo, které je v tobě, není tmou.
SV. LUKÁŠ
Zatímco vnitřní blaho jsme takto ztratili z dohledu, snažíme
se najít štěstí ve světských objektech a chvilkové požitky
pokládáme za synonymum opravdového štěstí, avšak velmi
brzo přicházíme o iluze. To nás přivádí k bytostnému
KORUNA ŽIVOTA
29
hledání skutečného štěstí. Je to věčná touha v lidském srdci,
a z vnějšku, z prchavých a pomíjivých požitků je člověk nucen
obracet se dovnitř hledaje štěstí skutečné. To vede až k počátku
všech různých jógových systémů odpovídajících potřebám
jednotlivých uchazečů.
1. Lidé s hrubými sklony, zvířecími instinkty, a zajímající se
pouze o tělesně kultivační procesy a rozvíjející Anna-maj átma
se s úspěchem věnují Hatha józe.
2. Lidé postižení dýchacími či žaludečními potížemi, způsobenými pran váju v jejich systému, mohou s nimi bojovat pomocí
Prána jógy.
3. Lidé s vystupujícím Manó-maj átmanem a trpící malou,
ávaranou a vikšépou, t.j. mentálními nečistotami, nevědomostí
a vzruchy mysli, si mohou pomocí Rádža jógy podrobit
Manó-maj obal a proniknout jím.
4. Lidé nadaní silnými rozumovými sklony mysli se vždy
snaží nacházet proč a nač věcí. Takoví uchazeči se vydávají
cestou Vidžňánu neboli Džňána jógy.
5. Pro ty, kdo dychtí po úniku ze světa a všeho, co je světské,
a hledají blaho jen pro ně samotné, je cesta Ánand jógy, jógy
Opravdového štěstí, zvané Sahadž jóga.
V Sahadž józe nemusí uchazeč podstupovat žádná z tuhých
a přísných cvičení typických pro ostatní jógy. Musí mít
upřímnou a neutuchající touhu po cíli všech cílů, vrcholu
všech vrcholů, neuspokojen pouhým ovládnutím fyzických
či mentálních sil. A kde je taková touha, najde hledající dříve
nebo později, jako Rámakršna našel Tótapurího, nějakého
praktického znalce, který ho uvede ve spojení s vnitřním
aktivním životním proudem, a tento proud ho svou vlastní
silou a přitažlivostí vytáhne vzhůru bez přílišné námahy a úsilí
z jeho strany. To právě činí tuto cestu v jistém smyslu nejsnazší
ze všech jóg, a proto je často označována jako Sahadž jóga
KORUNA ŽIVOTA
30
(jóga bez úsilí). Se stejnou snadností ji může cvičit dítě i stařec,
žena i muž, rozumově nadaný a duchaplný stejně jako ti
jednoduchého srdce, sannjásin stejně jako hospodář. Spočívá
v naladění duše na uvnitř neustále vibrující duchovní proud,
a proto je známa jako Surat Šabd jóga, jóga Zvukového
proudu.
S těmito přípravnými poznámkami jsme nyní s to pojednat
na téma jógy s jejími různými opěrnými pilíři, jak je vyučoval
Pataňdžali, porozumět úloze, kterou každý z nich sehrává,
technikám užívaným v jednotlivých případech, působnosti
každého kroku, a můžeme poznat, jak dalece tato jógická
cvičení prakticky pomáhají k dosažení vytouženého výsledku—
osvobození duše z pout mysli a hmoty—aby tak poznala svou
vlastní skrytou a přirozenou povahu narozdíl od tělesného
vědomí, a potom vystoupila do Kosmického vědomí a dále
do Nadkosmického vědomí. Jenom osvobozená duše může
zažívat bdělost a vědomí na různých úrovních, od realizace
vlastního "já" ke "Kosmickému" a konečně "Nadkosmickému,"
neboli Bohu.
KORUNA ŽIVOTA
31
KAPITOLA DVA
Jóga vidjá a Jóga sádhna
Cesta jógy v teorii a praxi
I. Základ staré jógy
Původ a technika jógového systému
Z Jádžňavalkja smrti se dozvídáme, že původním učitelem
jógy byl Hiranjagarbha (Brahma). Jógový systém jako systém
však poprvé objasnil v době někdy před křesťanskou érou velký
myslitel a filozof Pataňdžali ve svých Jóga sútrách. Jógický
systém je jedna ze šesti škol indické filozofie (khat šáster),
které byly propracovány a rozvíjeny k uspořádání indických
představ o kosmu, jednotlivé duši a o jejich vzájemném vztahu.
Tyto filozofie byly výsledkem pokusu o reformu a obnovení
starých klasických představ o psychologických a metafyzických
záležitostech.
Slovo jóga v běžném významu znamená "metoda." Ve svém
užším smyslu má současně význam "spřažení" či "sjednocení"
jednotlivé duše s Nadduší neboli Bohem. Slovo "spřažení"
značící "spojovat," "slučovat" má však i význam "být pod zápřahem" (disciplíny). Jógový systém v této souvislosti utváří
"metodickou disciplínu," která na jedné straně směřuje k vijógu
(odpřažení) neboli oddělení individualizované duše od mysli
a hmoty, a na druhé straně k jógu neboli jejímu spojení
s Brahmanem. Představuje tak hledání transcendentního
a božského v člověku, nalezení společného základu mnoha
činitelů prostřednictvím převedení fyzických a metafyzických
stavů na jejich nejpodstatnější společný faktor, na základnu
a podklad všeho, co existuje, viditelného i neviditelného. Jako
KORUNA ŽIVOTA
32
takové jsou jógické metody systémem mocného úsilí, nanejvýš
vytrvalé a houževnaté snahy a těžkého zápasu za dosažení
dokonalosti prostřednictvím ovládnutí fyzického těla, vždy
aktivní mysli, sebeprosazujícího se ega či vůle, pátravého
a tázavého rozumu, pránických vibrací, nepokojných vnějších
schopností a mocných smyslů. Současný stav individualizované
duše je alegoricky popisován jako její jízda v kočáru těla
se zmámeným rozumem jako kočím, zaslepenou myslí jako
otěžemi, a se smysly jako mocnými oři, již se ženou střemhlav
v pole smyslových objektů a smyslových požitků. To všechno
pak ukazuje, že student jógové disciplíny musí podstoupit
výcvik s neobyčejně přísnou a pevně stanovenou činností,
která může napomoci odosobnit duši a osvobodit ji ode všech
omezujících přídavných životních činitelů - fyzického,
mentálního a nadmentálního, a poté ji spojit s Boží mocí
a přivést ji k jednotě s Bohem.
Slovo jóga by však nemělo být zaměňováno s jógamájou
a "jógickými silami," neboť první značí Nejvyšší Boží moc samu
o sobě (tvořící, ovládající a udržující celé stvoření), a druhá
psychické síly (rddhi a siddhi), kterých je možno na cestě jógy
dosáhnout. Dále, jóga vidjá neboli jógická věda má dvě stránky:
fyzickou a duchovní. V prvním případě jí připadl význam
systému fyzické kultivace směřujícího ke všeobecnému rozvoji
různých součástí lidského těla. Zde se však zabýváme duchovní
stránkou jógy, jejímž cílem je zdar a blaho ducha či duše,
skutečného životního principu v člověku, nyní zanedbávaného
a opomíjeného. Termín jóga se proto musí v této souvislosti
přísně omezovat na jeden ze systémů filozofického myšlení,
původem odvozený z Véd, a zaobírá se jediným předmětem:
jak znovunabýt duše (prostřednictvím duchovního výcviku),
nyní ztracené v činnosti mysli a hmoty, se kterými se svým
neustálým, po věky trvajícím spojením ztotožnila. Jóga značí
v krátkosti techniku přeorientování a opětovné integrace ducha
v člověku, ztraceného kontinentu jeho opravdového já.
KORUNA ŽIVOTA
33
Základní pojmy
Jóga předpokládá dva činitele, kteří se podílejí na stvoření
světa: (1) Íšvara neboli Bůh a (2) Avidjá neboli Mája. Zatímco
první je vše-inteligentní, druhý je zcela neinteligentní. I člověk
je kombinací těchto dvou hlavních principů. Džíva neboli
jednotlivá duše, ač vnitřně stejné podstaty jako Bůh, je uzavřena v mysli a hmotě. Duše podmíněná časo-prostoro-příčinným
světem se vyznačuje pouze nedokonalým vnímáním a nemůže
vidět skutečnost: átman neboli Božský Základ, ve kterém
spočívá a ze kterého se jí dostává její světelnosti. Zatímco
antahkaran neboli mysl je odrazným zrcadlem, je átman samotným osvětlovačem, jehož světlo je odráženo prostřednictvím
smyslů, které vnímají svět. Svět je tedy kombinací a spojením
"vidícího" a "viděného." Oddělení tohoto spojení znamená
únik, a dokonalý vhled je prostředkem k úniku. Spása proto
spočívá v odloučení vidícího od viděného, v naprostém
odtažení subjektivního ode všeho, co je objektivní: fyzické,
mentální a příčinné; aby tak "Já," které je vidící, mohlo
uvidět samo sebe ve své světelnosti neboli "Světle prázdnoty,"
jak je nazýváno.
Pro osvobození jednotlivé duše z pout mysli a hmoty klade
jóga důraz na (1) koncentraci, (2) aktivní snahu a úsilí,
které zahrnuje provádění oddaných cvičení a mentální kázeň.
Nejvyšší formou hmoty je čit, nezměřitelné jezero dojmů
podprahové intenzity, a jóga si klade za cíl osvobození
vnitřního člověka neboli ducha z těchto okovů. Čit, malé já
(ego) v člověku, je utvářeno nejjemnějším a nejzředěnějším
principem hmoty. Ačkoli samo v podstatě není vědomé,
podléhá proměnám vlivem působením tří gun. Má také schopnost smršťovat se či rozpínat podle charakteru těla, do kterého
je čas od času ukládáno, nebo podle vnějších okolností.
Čit neboli mysl, ač zdánlivě upoutaná v každém jednotlivci,
je ve skutečnosti částí všepronikající všeobecné mysli. Jógové
KORUNA ŽIVOTA
34
systémy směřují k transformaci omezené a podmíněné mysli
v neomezenou a nepodmíněnou Všeobecnou mysl prostřednictvím rozvíjení sattva (čistých) a podrobením si radžas
(aktivních) a tamas (nevědomých) gun. V tomto stavu jednoty
se Všeobecnou myslí (Brahmándi neboli Nidž manas) dosahují
jogíni vševědoucnosti. Čit je odrazným zrcadlem pro duši,
a existuje díky čaitanmáje, hmotě oživované duší, která je
samosvětelná a v jejímž duchovním světle se odehrává všechno
vnímání včetně světla poznání, mentálního i nadmentálního.
Podprahové dojmy v čitu způsobují touhy a zájem, které dále
utvářejí různé schopnosti, a ty vedou k osobnosti, čímž uvádějí
kolo světa do neustávajícího pohybu. Jak je jednou duše
zbavena čitu, manasu, buddhi, a ahankáru, uvědomuje si sama
sebe a stává se nežádostivou a odosobnělou. To je ono velké
osvobození, které jóga slibuje jogínům. Tímto oddělením
od čtverých pout mysli se vtělená duše (džíva) stává
osvobozenou duší (átmanem), odjednotlivělou, samosvětelnou,
a jako taková dosahuje realizace. "Seberealiace" je tedy
nejvyšším cílem jógy.
2. Cesta a větve Aštánga jógy
Jógické umění vyžaduje svůj čas, je zdlouhavé a namáhavé.
Skutečnost vlastního já leží pohřbena pod troskami mysli
tvořenými malou, ávaranou a vikšépou, t.j. špínou a nečistotou,
neznalostí pravých životních hodnot a neustálým kolísáním
a vzruchy v čitu. Chceme-li nalézt božskou podstatu vlastního
já neboli átmanu, je nezbytné mentální vrstvu ode všeho
takového oprostit, a posléze ji prorazit a proniknout jí
naveskrz. K tomu je třeba přemoci touhy, vyvinout stálost
v myšlence, pěstovat ctnosti, jako střídmost, zdrženlivost,
umírněnost, spravedlnost, atd., a rozvinout vairágju, neboli
odpoutanost.
Pro překonání překážek a poznání vlastního já podává
Pataňdžali propracovaný výklad toho, co nazývá Aštánga jógou.
KORUNA ŽIVOTA
35
Předepisuje osmerou cestu, již tvoří: (1) Jama, (2) Nijama,
(3) Ásana, (4) Pránájáma, (5) Pratjáhára, (6) Dhárana, (7) Dhjána
a (8) Samádhi.
I - II. JAMY
A
NIJAMY
Jama: Termín jama znamená doslova vyhánět, vypuzovat,
vyhazovat či odstranit. Znamená zdržení se nectností a všech
špatných myšlenek, jakož i přijímání jakýchkoli negativních
dojmů, které by mohly oslabovat mysl a vůli.
Nijama: Termín nijama znamená naopak přijímání, pěstování, zachovávání a rozvoj pozitivních vlastností, udržování
dobrých pocitů mysli, a vstřebávání těchto ctností do vlastního
systému.
Tato dvě slova tedy označují současné odmítání zlého,
a vytrvalé pěstování a přijímání dobrého. Pataňdžali podává
výčet těchto příkazů ke zdrženlivosti a zachovávání jako: ahinsa
(neubližování), satja (nelhaní), astéja (nekradení), brahmačárja
(nesexualita) a aparigraha (nežádostivost, nepřivlastňování).
Ohledně zdrženlivostí se říká:
(i) Kdo je zakořeněn v ahinse, nemá nepřátel.
(ii) Kdo je zakotven v satje, jeho slova se jen potvrzují
a naplňují.
(iii) Kdo je založen v astéje, je opravdovým přítelem přírody,
a ta mu odhaluje všechna svá bohatství.
(iv) Kdo praktikuje brahmačárju, dosahuje absolutní moci.
(v) Kdo praktikuje aparigrahu, vyřeší záhadu života;
a minulost, současnost i budoucnost jeví se mu jako
z otevřené knihy.
Pět příkazů k zachovávání je: Šauča (čistota těla i mysli),
Santóša (spokojenost), Tapas (odříkání), Svádhjája (studium
písem včetně džapy, atd.) a Prasádhna neboli Íšvara pranidhána
(myšlenky sladěné s Bohem a úplná závislost na Bohu).
KORUNA ŽIVOTA
36
(a)Šauča přináší čistotu a nechuť ke sparše (kontakt s tělem
druhého).
(b)Santóša činí člověka spokojeným, a tak mentálně
bohatým.
(c)Tapas zbavuje člověka všech nečistot a uděluje nadpřirozené síly (např. atomizovat se, ztratit všechnu váhu,
nabýt vší rychlosti, získat okamžitý přístup na jakékoli
místo, naplňovat všechna přání, stát se všepronikajícím,
získat božské moci, ovládat všechny bytosti a přírodní
živly, atd.). To vše přichází samo o sobě kontemplací
a koncentrací zaměřenou na protiklad toho, než po čem
člověk skutečně touží.
(d)Svádhjája personifikuje uctívané božstvo.
(e)Íšvara pranidhána s sebou přináší nasycení a nežádostivost.
V upanišadách však každý z těchto výčtů sestává z deseti
příkazů ke zdrženlivosti a k zachovávání. Tak aparigraha
v první kategorii přenechala místo laskavosti, spravedlnosti,
odpuštění, vytrvalosti, umírněnosti a čistotě. Podobně byla
ve druhém výčtu šauča nahrazena vírou, dobročinností,
skromností, inteligencí, džapou a půsty. Avšak cílem v každém
případě je sadáčár neboli pravé žití, které připravuje cestu
pro vnitřní duchovní rozvoj. Seznam ctností, které je třeba
si vštěpovat, a nectností, které je třeba odložit, se může
od jednoho učitele k druhému lišit, smysl je však vždy stejný.
Manu, například, vysvětluje principy sadáčáru neboli dharmy
v rámci svých vlastních kategorií.
Praktikování jam a nijam—zdržení se zlého a zachovávání
dobrého—utváří sadáčár neboli pravé chování, jež představuje
základní kámen všech světových náboženství. Manu nám
podává podstatu dharmy v termínech ahinsa, satja, stéjam,
šaučam a indrija nigraha (neškodnost, pravdivost, čistota, pravé
žití a kontrola smyslů).
37
KORUNA ŽIVOTA
Některé Jamy a Nijamy
JAMY
Zdržení se
NIJAMY
Přijímání a dodržování
1
Popírání Boha.
Víra v Boha a Božskou moc.
2
Sebeuspokojování.
Sebekontrola a cudnost
(Brahmačárja neboli čistota
v myšlenkách, slovech
a skutcích).
3
Nepoctivé a podvodné
živobytí.
Získávání živobytí poctivými
a čestnými prostředky.
4
Nehygienické a nečisté
životní podmínky,
uvnitř i vně.
Čistota: vnitřní, vyplavováním vodou, okysličováním,
atd., a vnější, pravidelnými
koupelemi, sedacími lázněmi,
sluněním a provětráváním,
atd., a hygienickými životními podmínkami ve zdravém
prostředí.
5
Ubližování druhým
myšlenkami, slovy
a skutky (hinsa).
Neubližování myšlenkami,
slovy a skutky (ahinsa).
6
Lhaní, podvodnost
a žádostivost.
Pěstování pravdivosti,
upřímnosti a dobročinnosti.
7
Netrpělivost, hrabivost
a sobeckost.
Trpělivost, spokojenost
a nezištná služba.
8
Sebeprosazování se
a egocentrismus.
Pokora a sebeodevzdání.
KORUNA ŽIVOTA
38
Podle Sandalja Ršiho seznam obsahuje:
(a)Šauča (vnější tělesná čistota společně s čistotou místa
i směru, vnitřní čistota myšlenek, pocitů a emocí).
(b)Daja (milosrdenství a soucit se všemi žijícími tvory
za všech okolností).
(c)Árdžava (vyrovnaná a stálá mysl ve všech činnostech
a za všech podmínek).
(d)Dhrti (pevnost a vytrvalost za všech okolností).
(e)Mit-áhára (ukázněný život střídmosti všeobecně, a v jídle a
pití zvláště).
Také v Bhagavad Gítě klade Pán Kršna velký důraz
na praktikování jam a nijam.
Soucitný Buddha také svým žákům předepisoval vznešenou
Osmerou cestu pravého žití, která zahrnovala pravé názory
(poznání), pravé záměry (rozhodnutí), pravou řeč, pravé
jednání (chování), pravé živobytí, pravou snahu (vhodné úsilí),
pravé myšlení a vnímání, a pravé rozjímání (pohlcení), a především kladl velký důraz na pravé sdružování čili společnost
svatých, "dobyvatelů Pravdy a buditelů víry," kteří procesem
osmózy (infiltrace) vštěpují víru a zbožnost do myslí uchazečů.
Bikkhu Buddharakkita při výkladu Madždžhima patipady
(Střední cesty, neboli Zlatého středu mezi dvěma extrémy sebeuspokojování a sebeumrtvování) podává modernímu čtenáři
buddhistický kurz rozvoje a disciplíny prostřednictvím bhávy:
1. Šíla bhávna: Etická čistota.
2. Čita bhávna: Mentální čistota.
3. Pragna bhávna: Intuitivní vhled.
Stejný autor zdůrazňuje potřebu rozvoje šíly, t.j. morálního
očišťování, jako základu všeho ostatního, ať ve světském životě,
či v duchovním rozvoji. Buddha prohlašoval, že vpravdě
ctnostným vzejde paterý prospěch: šťastný osud prostřednictvím píle, široko známé dobré jméno, úcta při každém
shromáždění, čisté svědomí až do konce, a znovuzrození
se šťastným osudem.
KORUNA ŽIVOTA
39
Základním minimem buddhistického laika je pět pravidel,
neboli Paňča šíla, která směřují k utvoření pravého jednání,
jednoho z důležitých kroků osmeré cesty, jak již byla popsána.
Jsou to: zdržení se zabíjení, kradení, závadného sexuálního
chování, lhaní a pití opojných nápojů, a zároveň s tím
zachovávání pozitivních vlastností: maitrí (přátelskost ke všem),
dán (dobročinnost), brahmačárja (cudnost), věrnost pravdě,
a umírněnost. V Buddhově Paňča šíle nacházíme přesnou
paralelu s jamami a nijamami, jak byly předepisovány
od starých časů.
Šíla, neboli proces očišťování, spočívá na dvou základech:
hiri, svědomí, a ottapa, studu; neboť jednak ze sebeúcty a svědomitosti odporujeme zlu a zachováváme úctu k ostatním,
zatímco jiní se obávají ostudy a kritiky. Výsledkem je rozvíjení
umírněnosti společně s ctností a slušností. Co je pravdou
o buddhismu, je platné i pro učení džinismu, které ukládá
pět velkých příslibů neubližování, nekradení, nežádostivosti,
pravdivosti a cudnosti.
Tento dvojí důraz na jamy a nijamy není jenom příznačností
starých indických škol. Je třeba je zachovávat mezi všemi lidmi,
kdykoli je aktivně vyhledáván náboženský zážitek. Nahlížíme-li
v tomto smyslu na vývoj židovského a křesťanského učení,
setkáváme se se stejným jevem. Mojžíš ustanovil desatero
přikázání, jež vytýkala slabosti, kterým je se třeba vyhýbat,
totiž uctívání bohů a božstev, stváření obrazů ke zpodobnění
Boha, braní Božích jmen nadarmo, znesvěcování sabbatu,
neúctě k vlastním rodičům, páchání ohavných zločinů, jako
vraždy, cizoložství a krádeže, a posledně sociálním špatnostem,
jako podání křivého svědectví a žádostivosti po domu, ženě
či majetku bližního (Exodus 20 : 4-17). Na Ježíšovi zůstalo,
aby dokončil obraz, když ve svých deseti blahoslaveních
zdůrazňoval ctnosti, které je třeba rozvíjet: prostotu ducha,
truchlivost, pokoru, hlad a žízeň po spravedlnosti, milosrdenství, čistotu srdce, mírumilovnost, strpění pronásledování
40
KORUNA ŽIVOTA
pro spravedlnost a tichou snášenlivost ke všem druhům spílání
a pomlouvání (Matouš 5 : 1-11). Ne bez opodstatnění Ježíš
tvrdil: "Nepřišel jsem zákon zrušit, nýbrž naplnit." Učení
islámu klade důraz na šaríu (morální příkazy), taubu (pokání),
faqr (odříkání), tazkijat-i nafs (podrobení smyslů), tawakul (víru
v Boha), tauhíd (jednotu) a zikr (duchovní cvičení), a i mnohem
později přicházející sikhští Guruové (kteří předepisují pěstování
základních ctností, jako cudnosti, trpělivosti, porozumění,
poznání, bázně Boží, prostoty, lásky a soucitu) představují
obdobný přístup. Guru Nának v několika málo slovech staví
pravdivé žití nade všechno ostatní:
Pravda je výše všeho,
však ještě výše je pravdivé žití.
ŠRÍ RÁG
Proč by tomu tak mělo být, není těžké pochopit. Chceme-li
duchovně postupovat, je mír a harmonie mysli naprostou
nezbytností. Dokud je člověk otrokem té či oné žádosti,
je taková harmonie nemožná. Je proto třeba vykořenit všechny
touhy, které lidské já od této harmonie odvádějí. Příroda
se však příčí vakuu; a co je pravdou ve věcech fyzických,
je pravdou i ve věcech psychologických. Jediný způsob,
jak očistit mysl od jejích negativních a rozptylujících pohnutek,
je nahradit je pozitivními a stmelujícími. Avšak při pěstování
sadáčáru musí mít hledající pravdy na paměti, že je to pouze
prostředek, nikoli cíl, a s tímto vědomím musí vyjít dále za něj
ke svému duchovnímu cíli. Svámí Vivékánanda, který tento
proces analyzoval s průzračnou jasností ve svém Tajemství
práce, ozřejmuje nám jej takto:
Musíme mít na paměti, že cílem všech jóg je svoboda
duše . . . Zlatý řetěz je řetězem stejně jako železný.
Mám v prstu trn, a použiji druhý, abych ho vytáhl;
a když jsem jej vytáhl, odhazuji oba dva . . . takže
špatné sklony je třeba překonávat dobrými, a špatné
KORUNA ŽIVOTA
41
dojmy mysli je třeba odstranit čerstvým přílivem dojmů
dobrých, až vše, co je zlé, zmizí či se podrobí. Tak se
"připoutaný" stává "nepřipoutaným".
III. ÁSANY
Termín ásana označuje sed a pozici, postoj či držení těla
při praktickém konání jógického výcviku. Je to další vnější
pomůcka v jógové praxi. Ásana by měla být stabilní, pevná,
příjemná a pohodlná, aby udržovala tělo během jógického
cvičení v klidu, avšak v bdělosti.
Ve Švétášvatara upanišadě II:8 se říká:
Udržuj horní části: hruď, šíji a hlavu vzpřímeně, a zklidni
uvnitř srdce, a smysly společně s myslí. Moudrý se na pramici Brahmanu přeplaví přes všechny dravé proudy světa.
Podobně je tento proces popisován v Bhagavad Gítě VI:11-14:
Na čistém místě zřídí si posed, ani příliš vysoký, ani příliš
nízký, a přes něho látku položí, jelení kůži a trávu kuša.
Se zaměřenou pozorností se na této pohovce posadí,
a působení mysli a smyslových nástrojů maje pod kontrolou,
pro očištění ducha pracovati bude na Pravidle.
Pevně, drže tělo, hlavu i krk v nehybné rovnováze,
upřeně hledě na konec nosu, neohlížeje se na nic kolem,
s klidným duchem, beze strachu, jsa věren slibu cudnosti,
s myslí zkrocenou a myšlenkou na mně ustanovenou,
tak bude seděti ten, kdo je pod Pravidlem a mně odevzdán.
Termín ásana doslovně znamená snadný a pohodlný.
Pataňdžali předepisoval pozici jednoduchou a zároveň příjemnou (Jóga daršana II : 46). Nejlepší je taková pozice, která
umožňuje adeptu jógy zůstat po dlouhou dobu—dvě až tři
hodiny v kuse—bez hnutí, pohodlně a bez úsilí, aby tak byly
vyloučeny tělesné popudy a mysl se rozpustila v kontemplaci.
Ustálenost v ásaně poskytuje ustálenost tělu, a tak potažmo
KORUNA ŽIVOTA
42
mysli. Teoreticky vzato nám tradice říká, že je tolik ásan,
kolik je ve světě životních druhů, a jako takové zabíhají
do 8.400.000. Z těch je však jen 84 důležitých, a čtyři jsou
všeobecně uznávány jako základní a velké hodnoty:
(i) Sukh ásana: Znamená snadná a pohodlná, neboť se příjemně provádí. Je to jednoduše sed se zkříženýma nohama, přičemž
levé chodidlo je vsunuto pod stehno pravé nohy a otevřené
dlaně spočívají volně na kolenou, s kruhem utvořeným
špičkami palce a ukazováčku.
(ii) Siddh ásana: Tento termín označuje ukázněnou pozici,
pozici dokonalosti či dosažení. Spočívá v sedu se zkříženýma
nohama, kde navíc k předešlému se pravé chodidlo pokládá
na levou holeň s kotníky oproti stydkým kostem, přičemž se
žádný tlak nevyvíjí na genitálie, a dlaně jsou vloženy jedna
v druhé. Tato pozice je velice užitečná k dosažení siddhi neboli
jógických sil, a odtud název siddh ásana. Zásobováním čerstvou
krví očišťuje tepny a žíly. Posiluje srdce a plíce, prohlubuje
a zpomaluje dech, reguluje zažívací systém, a léčí nemoci jako
nachlazení, horečky a srdeční poruchy.
(iii) Padma ásana: To je lotosová pozice, jak sám název říká.
V této pozici tvoří chodidla položená křížem přes sebe okvětní
lístky lotosu. Je to poněkud obtížná pozice pro ty, kdo mají
ztuhlé klouby, je však velice nezbytná pro cvičení Hatha jógy.
Je také známa jako Ánand ásana, neboť poskytuje předchuť
míru a blaha a přivádí ke kontemplaci. Člověka, který ji cvičí,
léčí ode všech nemocí a oslabení a zbavuje systém poruch
z otrav a toxinů. Odstraňuje lenost, malátnost a mentální
slabost.
(iv) Svastika ásana (šťastná, příznivá pozice): Má všechny
přednosti svého jména.
Pro účely duchovního rozvoje jsou obzvláště vhodné Sukha
či Siddha ásana.
Některé ze známých ásan kromě těchto jsou: Gó ásana
(pozice krávy), Sinha ásana (pozice lva), Vadžra ásana (pozice
KORUNA ŽIVOTA
43
blesku), Hal ásana (pozice pluhu), Šírš ásana (pozice ve stoji
na hlavě), Sarváng ásana (pozice ve stoji na ramenou), Dhanur
ásana (pozice luku), Šava ásana (pozice mrtvého), Markat ásana
(pozice opice), Majúr ásana (pozice páva), Kukkuta ásana
(pozice kohouta), Garud ásana (pozice orla), Uštr ásana
(pozice velblouda), Vatján ásana (pozice koně), Bhudžang
ásana (pozice kobry), Šalabh ásana (pozice kobylky), Padahast ásana, Trikón ásana a Vrkš ásana (pozice stromu), atd.
To ukazuje na všestrannost lidské mysli, která se učí i od zvířat
a jiných předmětů.
Ásana jako forma jógy
Někteří zastávají názor, že ásany samy o sobě utvářejí jógu,
a nazvali ji ásana jóga. Ta by se však neměla používat
čistě k předvádění fyzických výkonů a dovedností jako
v gymnastice, ani jako prostředek k získávání živobytí.
Je to jóga v tom smyslu, že bez ukázněné ásany nemůže člověk
pozorovat, vykořenit a odstranit vrtti neboli mentální proudy,
které neustále povstávají v nezměřitelném jezeře mysli (čitu).
Jógový systém se většinou rozděluje na dvě části: Pran-kala,
Cesta pran, a Čit-kala, Cesta čitu. Hatha jóga se zaobírá Prankalou, zatímco Rádža jóga se zabývá Čit-kalou. V obou těchto
jógických systémech zaujímá ásana své nezastupitelné místo,
a je ve skutečnosti nezbytnou sádhanou ve všech druzích jógy.
Pro svou důležitost byly ásany vyčleněny jako jóga sama o sobě,
stejně jako jsou Dhárana a Dhjána pro svou důležitou roli
v jógické praxi často označovány jako Dhárana jóga a Dhjána
jóga. Tělo musí být nezbytně po značný čas—t.j. po tři hodiny—
usazeno v jednom sedu či pozici, neboť při neustálé proměně
pozice se není možné úspěšně věnovat jógickému cvičení.
S každou změnou pozice se vrtti uvádějí do pohybu, a mysl se
nikdy neztiší a nezklidní. Odtud tedy potřeba pevné a stálé
pozice, avšak která se vyznačuje lehkostí a pohodlností, aby se
cvičící během času, kdy je posazen k čit-vrtti-niródze (odstranění
mentálních vzruchů), necítil unaven a vyčerpán.
KORUNA ŽIVOTA
Přínos ásan
Kromě toho, že jsou pomůckou k ovládnutí mysli, značí
stabilní ásana mnohé přínosy, které se dají popsat následovně:
1. Fyzické přínosy:
(a) Uvádí se do pořádku svalový a oběhový systém.
(b) Celé tělo je prosyceno zdravím, silou a zářící vitalitou.
(c) Pupeční centrum těla je plně zásobováno žárem,
což pomáhá při trávení.
(d) Prány neboli vitální ovzduší v těle začínají fungovat
pravidelným a rytmickým chodem.
(e) Nebojácnost, odvaha a síla vůle přicházejí samy
od sebe.
(f) Člověk získává vládu nad tělem a nikdy necítí
únavu, depresi a sklíčenost.
(g) Pociťovaná vnitřní radost a lehkost ducha se projevuje ve zdravé záři tváře.
2. Psychické přínosy:
(a) Mysl se ustaluje a orientuje ve správném směru,
vyvíjí se zvyk pracovat se zaměřenou pozorností.
(b) Mentální svěžest.
(c) Rychlé chápání a jasnost vhledu.
(d) Rozvíjí představivost a napomáhá v soustředění
pozornosti neboli dhjáně.
(e) Přináší zvyk hlubokého a soustředěného uvažování
o jinak těžko pochopitelných duchovních problémech.
3. Duchovní přínosy:
(a) Poklesem fyzického vědomí díky tělesné stabilitě
člověk postupně vystupuje nad páry protikladů
a stav duality, t.j. nad hlad a žízeň, teplo a zimu,
připoutanost a odpoutanost, atd.
44
KORUNA ŽIVOTA
45
(b) Člověk snadno překonává stav tamogunu (nečinnosti) a radžogunu (nepokojnosti) a nabývá stavu
satogunu (míru a rovnováhy).
(c) Neochvějně postupuje ve své sádhaně neboli
duchovním cvičení bez jakékoli únavy.
K zabezpečení sádhaka před možnými negativními účinky
a překážkami se většinou doporučují jistá opatření. Ásany by
měl vždy cvičit o samotě, aby se mu nikdy nestaly prostředkem
k předvádění svých dovedností před aplaudujícím publikem.
Je také záhodno, aby se vyhýbal blízkosti ohně, společnosti žen,
nežádoucích známostí nebo čehokoli podobného, co by mohlo
představovat nebezpečí pro jeho tělo a duševní rovnováhu.
Musí se také vystříhat přílišné záliby v jídle a pití, stejně jako
v půstech, neboť první zatěžuje tělo a rozptyluje energie,
a druhé podkopává vitalitu. Proto Buddha učil své žáky střední
cestu, neboť, jak se vyslovil ve svém prvním kázání:
Smyslnost je vysilující; sebeuspokojující se člověk je
otrokem svých vášní, a vyhledávání požitků je degradující
a nízké.
A—
utrpením se vyzáblému oddanému v mysli tvoří zmatek
a neduživé myšlenky. Umrtvování nepomáhá ani
k světskému poznání, čím méně k vítězství nad smysly.
Pravidlo zlatého středu, které se vztahuje na všechno,
vztahuje se i na cvičení. Rozumný sádhak nebude ani plýtvat
svými energiemi v přepínavých cvičeních, jako je vzpírání,
běžecké závody, skok dlouhý či vysoký, ani je nebude
umrtvovat strnulostí. Krátce, umírněnost a jednoduchost
musejí být heslem jeho života. Ti, kdo se zaměřují na Hatha
jógu nebo Prána jógu, uvádějí dokonce následující podmínky
pro každodenní život:
(a) Osamělé místo středního stupně.
KORUNA ŽIVOTA
46
(b) Chalupa s doškovou střechou, nejlépe čtvercového tvaru,
uprostřed přírodní scenérie a zeleně.
(c) Měla by být opatřena cihlovým nebo dřevěným takhatem
(vyvýšenou terasou) k sezení.
(d) Sedadlo by mělo být pokryto palmovými listy nebo
suchou trávou, vlněným překryvem nebo jelení kůží.
(e) Místo by mělo být vybráno tak, aby mělo jednotně
mírné a stálé podnebí po celý rok.
Všechny tyto věci by měly být zváženy, i jestliže si někdo
pro duchovní sádhanu vybírá jeskyni (skalní či podzemní).
(f) Je nezbytné držet se svědomitě umírněnosti v jídle a pití,
nejlépe s jednou porcí ovesné kaše denně.
(g) Žádnému nezasvěcenci by do této svatyně neměl být
dovolen přístup.
Grhanda sanhita, známé dílo o józe, poskytuje podrobný
přehled ásan a cvičení s nimi spojených, jimiž jsou mudry
a bandhy. Mudry jsou uzamčené pozice, zatímco bandhy jsou
fixované pozice. První, ve své povaze psychofyzické, jsou
většinou nazývány "gesta," a druhé, povahou čistě fyzické,
jsou pouze "svalovými stahy" a používají se jako uchopovače
k zadržení pran na jednotlivých místech.
Zatímco muder je celá řada, bandh je jen několik. Známé
mudry neboli gesta jsou (1) Mahá mudra (velké gesto), (2) Mahá
bandha, (3) Mahá védha, (4) Urgján, (5) Khéčarí (pohyb v prázdnotě), (6) Vadžróli, (7) Džalandhára, (8) Mulvant, (9) Viparíta
karaní (sarváng), (10) Šakti šálana, či Prthiví, Ambhaví,
Vaišvánarí, Vájaví a Ákáší, což odpovídá postupně pěti prvkům:
země, voda, oheň, vzduch a éter. Kromě těchto jsou ještě další,
jako Nábhó mudra, Jóní, Mandúkí, Kákí, Matangí, Bhudžanginí,
Ašviní, atd. Ostatní nevyjmenované se považují za jejich
modifikace.
O některých z nich se můžeme letmo zmínit:
(i) Ašviní mudra: Jak jméno napovídá, spočívá ve střídavém
rozšiřování a vtahování svalů konečníku spolu s hlubokými
KORUNA ŽIVOTA
47
vdechy a výdechy, jak to po vypuštění výkalů činí ašviní
neboli kobyla. Pomáhá čistit střeva, tračník a stěny, a vypudit
jedovaté plyny.
(ii) Vadžróli mudra: Spočívá ve vnitřní očistě genitálií. Hlavní
průchody se proplachují nejprve vzduchem, t.j. okysličují se
pomocí cévky, a poté promývají vodou smíchanou s mírným
antiseptikem. To se provádí procesem nauli, nebo pomocí
rozprašovače či výplachu. V nejvyšší technice se musí zadržet
výron pohlavních sekretů a vstřebat je zpět do systému.
(iii) Khéčarí mudra (pohyb v prázdnotě): Spočívá v obrácení
jazyka vzad a jeho vtlačení hluboko do krku. Cvičící si jazyk
rozdvojí do podoby vidličky po vzoru hadů. Tento rozdvojený
jazyk se potom omývá roztokem mléka, přepuštěného másla
a popela, a poté se s pránickým cvičením konci vidlicovitého
jazyka ucpávají zadní nosní průduchy, a člověk zůstává v tomto
stavu pohlcen nakonec až po dny, a jako had či želva může
pokračovat v nevědomém stavu až do takové míry, že nemůže
sám od sebe znovu nabýt vědomí bez vnější dopomoci. Celý
proces je velice složitý a nemůže ho beztrestně cvičit laik
bez pomoci dokonalého jogína. Jak jméno naznačuje, mysl
zůstává pohlcena v khe neboli prázdnotě, stejně jako jazyk
v prostoru hltanu.
Tento typ samádhi však není skutečným samádhi s probuzením do kosmického řádu a nadvědomého stavu, nýbrž je
druhem tranzu, ve kterém člověk naprosto ztrácí vědomí
samotné. To není účelem opravdové jógy, která směřuje
k Čaitanja samádhi narozdíl od Džada samádhi. Hatha jógin
se může díky cvičení této mudry, když stáhne své prány
do Sahasráru, uzavřít do bedny, kterou je možno na měsíce
pohřbít pod zemí. Tento druh Džada samádhi nepřináší žádné
nadsmyslové poznání, moudrost a vědomí, které jsou příznačné
pro plně probuzené neboli Čaitanja samádhi, kterého člověk
dosahuje, je-li moc vědomí založena ve své vlastní pravé
přirozenosti, a které může být na přání přerušeno. To je
KORUNA ŽIVOTA
48
Kaivalja neboli stav dokonalého souznění s kosmickým a nadkosmickým životem, oproti nečinnému, jakoby kamennému
stavu.
K rozvinutí koncentrace je možno cvičit následující:
(i) Agóčarí mudra (nepostřehnutelné gesto): Zde se má sedět
v ásaně s koncentrací zaměřenou na špičku nosu.
(ii) Bhóčarí mudra (gesto prázdnoty): Zde má být pozornost
zaměřena na prázdnotu, místo nacházející se ve vzdálenosti čtyř
prstů pod špičkou nosu, kam až proudí dech.
(iii) Čačarí mudra: Nazývá se gestem černého brouka, neboť
v něm má být mysl zaměřena na černý bod za očima.
Při kontrole dechu neboli pránájámě se může cvičit Unmaní
mudra nebo Kavala kumbhak. Druhé je stavem zmámeného
opojení, první klidného spočinutí.
Dále se při provádění některých ásan musejí vykonávat
určité svalové kontrakce (stahy) se zřetelem na ovládání vitální
energie. Tyto kontrakce neboli stahy se odborně nazývají
bandhy. Jsou zvláště potřeba pro ty, kdo se věnují pránájámě.
Z nich nejdůležitější jsou:
(a) Múla bandha (stah bazálního plexu): Apána váju neboli
vylučovací energie je jím uzavřena a tažena dovnitř a vzhůru
do oblasti prány, a tak způsobuje sjednocení prány a apány,
dýchacích a vylučovacích energií. To je prováděno tlakem paty
na konečník a silným vtahováním dechu.
(b) Džalandhára bandha: kontrakce krčního plexu, kde se
setkávají všechny tepny. Je prováděna tlakem brady oproti
jamce klíčních kostí v hrudníku. Tím se zabraňuje pohlcení
nektaru sestupujícího ze Sahasráru v ohni pupeční oblasti.
(c) Uddíjána bandha: Spočívá ve stahu pupečních svalů
k podpoře plic a žaludku během nádechu a výdechu. Jejím
působením také životní dech plyne skrze jemný nerv, a proto je
také známa pod jménem létající stah.
KORUNA ŽIVOTA
49
Dokonalost v ásanách (Ásana siddhi)
Jsou tři znaky dokonalosti v Ásana siddhi:
1. V průběhu ásany by mělo být tělo ve stavu dokonalého
odpočinku a uvolnění, beze všech pohybů v jakékoli jeho části.
2. Člověk by měl vystoupit nad tělesné vědomí a vůbec
nevnímat smyslové a hnací proudy, jež mají být ponechány
samy sobě, aniž bychom na ně vůbec pomysleli.
3. A v neposlední řadě by uvnitř mělo být pociťováno
a skutečně zažíváno štěstí a blaho.
Ásana siddhi může být dosaženo při pravidelném cvičení
po jednu až šest hodin denně v průběhu jednoho roku.
Než však postoupíme v našem přehledu Pataňdžaliho
Aštánga jógy dále, musíme si připomenout, že ovládnutí ásan
a umírněnost v životě je třeba považovat za prostředek, a nikoli
za cíl. Sádhak nesmí zapomenout, že fyzická kultivace je
přípravou. Jako užíval etiku s jejími jamami a nijamami
k očištění mysli pro vnitřní cestu, musí také ukáznit tělo
a denní život, a poté směřovat ke konečnému cíli: jednobytí
s Brahmanem. Tuto věc je nutné zdůraznit, neboť taková je
lidská přirozenost, že při provádění namáhavého výcviku často
zapomíná na konečné určení, a prostředky si staví jako cíl.
Nemálo jogínů bere rozvoj fyzické kultury, jako by to byl
počátek a konec jógy. V takových případech s sebou úspěch
ve cvičení ásan a v umírněnosti potřeb namísto přípravy
k dalšímu postupu přináší pocit pýchy a marnivosti vedoucí
k sebeuspokojení a duchovní ochablosti. Rozlišující sádhak se
z této větve jógy naučí její základní podstatu - tajemství zdraví
a nejlepší pozici pro meditaci - nebude se však pokoušet na ni
zaměřovat či zvládat všechny její jemnosti, neboť bude vědět,
že být pohlcen v prostředcích znamená zapomenout cíl.
50
KORUNA ŽIVOTA
Potrava
"Jaká potrava, taková mysl," je staré rčení, v němž spočívá
nesporná pravda, neboť právě potrava utváří tělo a mozek.
Sattvická potrava sehrává důležitou roli v ovládnutí těla,
jak je záměrem Hatha jógy, a napomáhá při konání jakékoli
sádhany neboli jógického výcviku bez únavy, malátnosti,
otupělosti či ospalosti. Tabulka na protější straně ukazuje
některé z potravin, které jsou v jógické sádhaně prospěšné,
a které jsou neprospívající.
Krátce, ideální potravou pro každého člověka je zelená
čerstvá zelenina, listová zelenina, ovoce a ořechy, mléko, máslo
a ghí. Tři jídla denně se považují za více než potřeba. Můžeme
podotknout, že bychom se měli vyhýbat potravě, která je stará
a zvětralá, vysoce kořeněná, polovařená či převařená, ovoci,
které je přezrálé, nedozrálé nebo leží dlouho utržené, jakož
i sladkostem a bonbónům. Podobně bychom neměli užívat ani
bublinkové nápoje, stimulátory, jako čaj a káva, a opojné
nápoje všech druhů.
IV. PRÁNÁJÁMA
NEBOLI JÓGICKÉ DÝCHÁNÍ
Kdo zná pránu, zná Védy.
ŠÁNTI
Než se budeme zabývat pránájámou, je nezbytné, abychom
věděli, co to prány (vitální ovzduší) jsou, jak působí, znali jejich
rozdělení a funkce v těle, a věci, které se s nimi pojí. Prána je
úhrnem vší energie, která je ve Vesmíru projevena, úhrnem
všech sil v Přírodě. Teplo, světlo, elektřina, magnetismus,
gravitace, atd., jsou všechno projevy prány. Všechny síly,
všechno působení, a dokonce prány samotné pramení
z jednoho a téhož počátku - zdroje átmanu. Pran tattva je
mnohem nadřazenější nežli manas tattva neboli princip mysli,
o kterém Nának říká:
Kdo přemůže mysl, přemůže svět.
KORUNA ŽIVOTA
51
Hathajógická potrava
Potrava prospěšná
v jógické sádhaně
Potrava neprospívající
v jógické sádhaně
1
Ječmen, černý grám, celý Móth, máš, masúr (čočka),
múng (zelený grám), til hrách, neloupaný grám,
(sezamové semínko), rý- mouka, oleje a tuky, kyselé
že, šakar (palmový cukr),
mléko a kyselý tvaroh,
mléko a mléčné výrobky,
zkažené ghí, maso ve
všech
máslo a přepuštěné máslo
podobách, ryby, drůbež
—vše s mírou.
a vejce, atd.
2
Černý pepř, mandle,
zázvor, rybíz, citrón—
s mírou.
3
Mango, hroznové víno, Vodní meloun a kakarí.
guava, jablka, angrešt,
pomeranče, fíky, datle,
broskve, atd.—s mírou.
4
Meloun, okurka—v ma- Turí (hadovitá tykev), kášílém množství.
phal (červená dýně), briňdžal (baklažán), úročník
a čuláí (laskavec
či špenátu
podobné rostliny).
5
Dýně, hladký turí, ghia
turí (láhvovité tykve),
špenát, parval (coecinia
indica) a listy svaranu—
v malém množství.
Ananas, červené ředkvičky
Koření, pfeferony, pepř,
omáčky a jiné kyselinotvorné stimulátory a věci ostré,
kyselé a hořké.
KORUNA ŽIVOTA
52
Hnací síla za kvalitou mysli, jak bylo již řečeno, je pranická,
a regulace a kontrola prány, prvotní síly ve Vesmíru, je proto
prvořadé důležitosti a vysoko nad ostatními psycho-fyzickými
cvičeními. V Górakh sanhitě se říká, že kdo zná tajemství prány,
zná tajemství jógy, neboť v rytmické regulaci prány spočívá
praktický aspekt vyššího jógového umění.
Prány se rozdělují do pěti důležitých tříd podle povahy své
funkce:
(a) Prána se vztahuje k dýchacímu systému. Je to dech
života, a jako pták v kleci uděluje vitalitu lidskému systému.
Za její sídlo se považuje oblast ležící mezi obočími, zvaná
čid-ákáš, a k tomuto místu vystupuje pole její činnosti.
(b) Apána svou tendencí proudit dolů napomáhá vylučovacímu systému. Působí v oblasti pod pupkem.
(c) Samána podporuje trávicí orgány. Svůj název dostává
od toho, že rozvádí rovnoměrně potravu do celého systému.
Její sídlo je v pupku, rozšiřuje se na všechny strany a vyživuje
tělo jako celek.
(d) Udána je spojená s polykáním; je pojmenována podle
toho, že zajišťuje vzestup, tažení a vedení dechu. Její pohyb je
znatelný mezi pupkem a hlavou. Její sídlo je v krku, a má
tendenci plynout vzhůru.
(e) Vjána pomáhá udržovat oběhový systém v celém těle.
Ovlivňuje vnitřní dělení a difúzi živin, a za svůj název vděčí té
skutečnosti, že prostupuje (vjápati) tělem jako éterický prvek.
Kromě těchto základních pran je ještě dalších pět druhů
menšího významu, a to:
(i) Nága, která napomáhá říhání.
(ii) Kúrma je spojená s očima a napomáhá procesu mrkání
a navozuje spánek.
(iii) Krikára prostupuje obličejovým svalstvem a rozšiřuje se
při aktu kýchání.
(iv) Déva-datta způsobuje zívání a uvádí člověka do lehkého
spánku.
KORUNA ŽIVOTA
53
(v) Dhanan-džaj je spojená s asimilací či přeměnou látek.
Tato vitální ovzduší prostupují kůží, kostmi, svaly, šlachami,
vazivem, atd.
Plexy a čakry
Kdekoli se vzájemně proplétá několik nervů, tepen nebo žil,
nazývá se takové centrum pleteň či plexus. Podobně jsou plexy
a centra vitálních sil v Súkšma neboli jemných nádí, a ty se
nazývají čakry anebo padmy. Nádí jsou astrální trubice tvořené
astrální hmotou a slouží jako průchody pro jemné prány,
které skrze ně působí v jemném těle tak, jako nervy, tepny
a žíly působí v hrubém těle fyzickém. Všechny tyto
jemnohmotné trubice neboli nádí vycházejí z centra zvaného
Kanda, kde se Sušumna nádí setkává s Múladhára čakrou,
na spodním konci páteře. Z těchto nádí jsou nejdůležitější Ida,
Pingala a Sušumna. Všechny tři nádí jsou uvnitř míchy. Ida
a Pingala jsou nalevo resp. napravo od Sušumny či Sukhmany.
Ida (Čandra kanál) prochází vpravo. Dech jimi většinou plyne
střídavě vždy asi po dvou hodinách. Když však plyne skrze
Sušumna (Agni kanál), zklidňuje se mysl. Tato zklidněnost
čili Unmaní avastha, jak je nazývána, je nejvyšším stavem Rádža
jógy, neboť v tomto stavu je nádherná meditace. Cvičení
Pránájámy je nezbytné k pročištění nádí, neboť jsou-li v nich
nečistoty, nemůže dech procházet střední nádí.
Hrubá prána cestuje nervy fyzického těla, jemná prána se
však pohybuje astrálními trubicemi (nádí). Dech je vnějším
projevem působení hrubé prány.
Mezi hrubou a jemnou pránou je velice úzký a těsný vztah.
Přestanou-li se mysl a prána chvět, nepovstávají žádné myšlenkové vibrace.
Mysl působí skrze pránu,
a z prány (života) všechno povstává.
ČHÁNDÓGJA UPANIŠAD
KORUNA ŽIVOTA
54
Když se prána oddělí od těla, všechny orgány přestávají
fungovat, neboť v těle není větší síly než bioenergie (prány).
Pránájáma: Základní cvičení
Hatha jóga pradípika klade velký důraz na jógické dýchání,
neboť "všechen život existuje jenom od jednoho dechu k druhému," a říká, že "kdo napolo dýchá, jen napolo žije." Musíme
proto vyvinout hlad po vzduchu. "Vitální ovzduší," říká
Hippokrates, "je skutečným pabulum vitae." Hluboké dýchání
je nesporně velkou pomůckou v seberozvoji a napomáhá udržet
zdraví, mládí a dlouhověkost. Návyk vědomého hlubokého
dechu poskytuje dobré cvičení dýchacím orgánům a zajišťuje
volný oběh krve. Dýchání se skládá ze střídavého rozpínání
a kontrakce, jak je vzduch vtahován dovnitř a z plic opět
vypuzován ven, což se nazývá nádech a výdech. Každá z těchto
fází je následována časovou prodlevou. Pránájáma tak zahrnuje
čtyři procesy: Púraka neboli nádech, Antar kumbhak neboli
zádrž uvnitř, a Réčaka neboli výdech, po němž následuje
Váhja kumbhak či Šúnjaka, t.j. výdechová pauza. To může být
prováděno velice, velice pomalu skrze obě nosní dírky, a mělo
by být opakováno deset- až dvacetkrát každé ráno a večer asi
po tři měsíce. Je možné začít Púrakou a Réčakou, a za nějaký
čas přidat dva další cviky několikasekundových prodlev
(Antar a Váhja kumbhaka). Cvičením a vytrvalostí je posléze
možné v jógickém dýchání dosáhnout zdatnosti. Volní
zastavení dechu po vdechu či výdechu se nazývá Kévala
kumbhaka.
Sukh púrvak pránájáma
(Snadná a pohodlná forma pránájámy)
V sedu v Padma či Sukh ásaně se má palcem pravé ruky
uzavřít pravá nosní dírka a vzduch pomalu a rytmicky
v jednom dlouhém a nepřerušeném tahu vydechovat levou
nosní dírkou. Nyní se také malíčkem či prsteníčkem pravé
KORUNA ŽIVOTA
55
ruky uzavře levá nosní dírka, a co nejdéle, jak je to možné
bez sebemenšího nepohodlí, se provádí Váhja kumbhak. Potom
následuje po uvolnění pravého palce velice, velice pomalý
nádech pravou nosní dírkou, po kterém přichází Antar
kumbhak. Pak se pořadí obrací. Všech těchto osm činností
tvoří jednu pránájámu. Mělo by se začínat pěti až deseti
pránájámami ráno a večer na lačný žaludek, a postupně
zvyšovat počet na dvacet společně s větší Kumbhakou čili
zádrží, aniž by se tím působily jakékoli obtíže. Při provádění
pránájámy má člověk pomýšlet na to, že Divja sampradí
(Nijamy), jako milosrdenství, soucit, láska, mír a radost se
do systému vstřebávají, a Asurája sampradí (Jamy), jako zloba,
žádost, chamtivost a sobeckost jsou ze systému vylučovány
a vypuzovány. Je též možné a bylo by dobré během pránájámy
provádět Simran.
Ve vyšších stádiích Pránájámy vitální dech vystupuje
v Sušumna nádí a plyne k Sahasráru. Jeho pohyb je zprvu
pociťován jako lezení mravence, a postupně narůstá v pocit
lezoucí žáby, až s pročištěním nádí vytrvalou praxí začíná prána
létat jako pták.
Jsou různé druhy kontroly dechu, např.:
(i) Vydechování a vdechování skrze oba nosní kanály
spojené s Kumbhakou.
(ii) Vydechování a vdechování skrze jeden z nosních kanálů
spojené s Kumbhakou. To se nazývá Súrja bhédana a Čandra
bhédana, provádí-li se pravou, resp. levou stranou.
(iii) Vdechování skrze oba a vydechování skrze jeden
z nosních průchodů.
(iv) Sítkárí a Šítalí: To jsou dvě formy srkání a nasávání
vzduchu našpulenými ústy podél jazyka (po uzavření obou
nosních průchodů), a po poněkud hlouběji provedené zádrži
se vzduch vypouští nosem. Je to jakoby pití vitálního dechu
vraním zobákem.
KORUNA ŽIVOTA
56
(v) Bhastrika: Spočívá v rychlém sledu dechů vždy skrze
jeden kanál, a poslední dech se potom pomalu vypouští
druhým kanálem, a obráceně. Je to jakoby práce s měchy,
a tento způsob je proto nazýván dýcháním kovářských měchů
neboli Bhastrika.
Pránájámu neboli jógické dýchání je možno s prospěchem
a úspěšně cvičit pod vedením Guru, zkušeného znalce této
metody, a uspívají v ní ti, kdo zachovávají pravdivost,
zdrženlivost, střídmost, umírněnost ve stravě, pokoru
a trpělivost, nejsou oddáni jakýmkoli škodlivým návykům,
a především, nejsou postiženi srdečními a plicními chorobami
a vrozenými poruchami.
Velkým úspěchem pránájámy je probuzení a plné využití
svinuté hadí energie Kundaliní, která leží v latentním stavu
ve spodním páteřním centru. Jak vystupuje v Sukhmaně výše
a výše, jsou osvětlována různá jemná centra v jemných nádí,
až dosáhne Sahasráru, pramene světla. Jak je zničen závoj
kolem Záře Věčnosti, je mysl rychle pohlcena a soustředění
přichází samo od sebe.
Svalová a nervová kontrola pomocí cvičení ásan je pouze
přípravným stádiem, a skutečná technika v józe začíná
s využitím vitálních pran, deseti motorů v těle.
Pránájáma přináší Čit šuddhi, Manas šuddhi a Nádí šuddhi,
čímž uklidňuje mysl a napomáhá koncentraci a odbourávání
obalů neboli kóší kolem duše. Odstraňuje všechny touhy,
zdokonaluje odhodlání a napomáhá v zachovávání brahmačárji
(zdrženlivosti) a dosažení ékágraty (jednobodovosti) a kumbhaky
(stavu míru), a to s púrakou a réčakou (nádechovými a výdechovými procesy), anebo bez nich.
Pránájáma by měla být cvičena po provedení tělesných
potřeb a po důkladném pročištění nares neboli nosních kanálů
čistou vlažnou vodou, a po vykloktání krku.
Měla by být prováděna o naprosté samotě, v pozici vsedě,
v místnosti s otevřenými okny pro přístup čerstvého vzduchu,
KORUNA ŽIVOTA
57
a se zavřenými ústy. Po patnácti minutách cvičení prospěje
šálek mléka. Bezprostředně po takových cvičeních je třeba se
vyhýbat koupelím.
Cílem pránájámy je udržet vrtti mysli pod kontrolou a mysl
ustálenou, jako plamen lampy za bezvětří. Veškerá abhjás
neboli cvičení jsou namířena k řízení a pohánění mysli směrem
k jejímu zdroji—Hrdja guha—a k jejímu pohlcení v átmanu.
Negativní vrtti mysli mohou být odstraněny pěstováním
vrttů pozitivních, které nahradí žádost (káma) zdrženlivostí
(brahmačárja), pýchu (mada) pokorou (nimrta), chamtivost
(lóbha) spokojením se (santóša), lakotu velkodušností, klam
rozlišováním, nepoctivost poctivostí, vrtkavost rozhodností,
aroganci zdvořilostí, žárlivost šlechetností, připoutanost
odpoutaností, nepřátelství vlídností, a tak dále.
Védántická metoda spočívá v odsekání větví sankalpy
ze stromu mysli (manas), a poté ve zničení tohoto stromu
samotného odsekáním kořenů v egu.
Pránájáma jako forma jógy
(Prána jóga)
Důležitost pránájámy jako nedílné součásti Hatha jógy
a Rádža jógy je tak veliká, že ji někteří začali považovat
za nezávislou formu jógy samu o sobě a pojmenovali ji Prána
jóga.
Jak bylo již vysvětleno, Ida a Pingala nádí se počínaje
od svádhišthána čakry, centra dechu života, táhnou spirálovitě
kolem centrální nádí, Sukhmany, a končí v levém, resp. pravém
nosním kanálu. Ida je ovlivněna měsícem, Pingala sluncem.
Ida obsahuje hojně vláhy měsíce a představuje ženský princip,
zatímco Pingala obsahuje energii slunce a zastupuje mužský
princip v přírodě. Obě tyto nádí, negativní a pozitivní, působí
pod vlivem prakrti a puruši, t.j. vzájemného slučování hmoty
a duše.
KORUNA ŽIVOTA
58
Je-li v aktivním pohybu Pingala nádí, ovlivněná energií
slunce, je požívaná potrava snadno a rychle strávena. Když
začíná Ida nádí, přináší sílu a vitalitu systému a napomáhá
rozvoji těla a tělesných svalů, atd. Pod aktivním vlivem
těchto dvou nebeských těles působících skrze uvedené nádí
se odehrává další růst v přírodě i v lidských druzích, ženském
a mužském. Vlhkost měsíce pomáhá utvářet rádž v ženách,
a životodárná energie slunce virádž neboli semeno v mužích.
Během dne působí po většinu času sluneční nádí (Pingala),
a jíst bychom proto měli, dokud je živoucí energie slunce
v aktivním pohybu, aby se potrava v soustavě snadno rozpustila, a stala se tak zdrojem síly. Potrava přijímaná v noci a večer
po západu slunce nejspíše jen zvětšuje tělesný objem a podíl
tuků a vytváří zažívací poruchy, jako kaf (hlen), safra (horkost),
sauda (plynové pochody), atd., které mohou vést k narušení
rovnováhy základních složek v těle.
Pránický výcvik
Tento výcvik v krátkosti spočívá v následujícím:
(a) Vytyčení nějakého centra uvnitř těla, řekněme v srdečním plexu nebo v oblasti vitálních ovzduší, kde se
zdržuje manó-maj-átman.
(b) Vytyčení nějakého centra mimo tělo.
(c) Je třeba působit v obou těchto centrech, vnějším
i vnitřním, a provádět mezi nimi pránájámu.
(d) Cvičení trátaku neboli výcviku pohledu (zraku) postupným přenesením pozornosti z vnějšku dovnitř, a jejím
upřením na jedno z těchto vnitřních center po jistý čas.
Při vytyčování center mimo tělo by měl člověk sedět o samotě a vytvořit žlutý bod na bílém papíře, který se má umístit
na stůl nebo zavěsit na stěnu v úrovni očí. Poté se na toto
místo, za působení pingala nádí, provádí trátak neboli upření
pohledu. Pozornost má být také upřena na Anáhat Zvuk,
KORUNA ŽIVOTA
59
a postupně v něm má být pohlcena. Po takovém několikadenním cvičení se má žlutý bod zaměnit za modrý, červený,
modravě bílý, a nakonec za zářivě bílou barvu, když na každém
barevném bodě se cvičení provádí po několik dní. Cílem cvičení trátaku je mít jasné vidění základních barev, jež postupně
představují barvy země, vody, ohně, vzduchu a éteru.
Pro rychlejší výsledky se má provádět alespoň dvě nebo tři
hodiny denně. Zdokonaluje zrak a slouží jako velká pomůcka
k ovlivňování druhých.
Dále je třeba dbát na vzdálenost mezi daným bodem a zrakovým orgánem. Zpočátku má být bod umístěn do vzdálenosti
asi šedesáti centimetrů; po několikadenním cvičení se má
vzdálenost zkracovat na padesát až třicet centimetrů, a posléze
na patnáct centimetrů. Když se trátak vyvine do jakéhosi
povzneseného pohlcení, může být bod přitažen ještě blíže,
až ke špičce nosu. Tehdy začíná opravdová sádhana, a pozornost se má postupně uvádět ke kořeni nosu, mezi obočí.
Význam tohoto cvičení tkví v tom, že rozptýlené vrtti bloudící
vně se musejí dostat pod kontrolu, sebrat v nehybném místě
v těle neboli v sídle mysli, a obrátit dovnitř, aby mohly
dosáhnout spojení s Anáhat Zvukem. To s sebou také automaticky přináší rytmus v pránách, a vrtti a prány se samy
regulují a upravují. Procesem trátaku dochází k harmonizaci
mysli a prány, a duše uniká skrze manó-maj a pran-maj kóše,
neboli zahalující pouzdra.
Přínosy Prána jógy
Cvičení Prána jógy napomáhá v rozvoji všech smyslových
schopností, t.j. pohledu, poslechu, čichu, hmatu a chuti. Jogín
dokáže silou myšlenky přitáhnout z atmosféry ve svůj prospěch
všechny energie, jaké si přeje, když je spojí se svou myšlenkou.
V mrazivé zimě může sádhak sedět v siddh ásaně s bradou
opřenou o hrudník, myslet na slunce, a začít cvičení s pingala,
solární nádí. Automaticky se vytvoří horko a oblije ho potem.
60
KORUNA ŽIVOTA
Stejně může mít za letního horka prožitek chladu. Vše závisí
na síle myšlenky, samozřejmě za předpokladu, že jogín ví,
jak upřít pozornost v sídle duše. To je vrchol Prána jógy.
Všechny tyto schopnosti se dají vyvinout přivedením mysli
a pran na jednu společnou roveň. Síla myšlenky pramení
z mysli, a Prána jóga se zabývá tím, jak uvést pránu v soulad
s myslí na úrovni duše či božského vědomí.
V. PRATJÁHÁRA NEBOLI KONTROLA
(ODTAŽENÍ A ABSTRAKCE)
SMYSLŮ
To značí odtažení smyslů od smyslových objektů. Zatímco
provádění jam, nijam a pránájámy přivádí mysl k čistotě,
pratjáhára uděluje dokonalou vládu nad smysly. Kontrola
smyslů je tak v jógické vědě prvořadým faktorem. Dokud
nejsou oři smyslů ovládnuti a zadrženi ve svém šíleném chvatu
do oblasti požitků a radostí, nemůže být mysl nikdy zklidněna.
Smysly proto musejí být staženy ze smyslové úrovně a uchráněny přijímání všech vnějších vlivů a dojmů. Zrakové vnímání
a poslech jsou dva hlavní vstupy, z nichž získáváme celých
88 až 95 % z našich dojmů; zbývajících asi pět procent přichází
skrze ostatní smysly. Proto je nanejvýš důležité, abychom
uzavřeli stavidla očí a uší, a zabránili vnějším přívalům
ve vstupu a v zaplavení jezera mysli. Chce-li adept jógy
rozhodně uzavřít svou mysl vůči útokům smyslů, je nezbytné,
aby se každý den odebral na nějaký čas v "klášterní celu" svého
srdce, neboť je běžnou zkušeností, že i kalná voda se sama
vyčistí, necháme-li ji na nějaký čas odstát.
Pratjáhára (kontrola smyslů jakožto příprava k dosažení
stavu smyslového odtažení či pocitu snění za bdění) se dá cvičit
prostřednictvím rozlišování a pravého vnímání. S poznáním
pravých životních hodnot začíná člověk přehlížet nezdravou
a nehodnotnou stravu, ve které si jinak smysly libují, a tak
přivádí svou mysl pod kontrolu. To se rovná odklonu smyslového provozu ve světě ostřelováním pole klamných požitků
KORUNA ŽIVOTA
61
mocí rozlišování. Pratjáhára je pro dosažení úspěchu v józe
velice nezbytná. Jen s dovnitř obrácenými smysly může jogín
pracovat na svém vnitřním vědomí. Praxí pratjáháry se mysl
očišťuje, posiluje se její sebedůvěra, a je schopna vést život
přísné kázně a prostoty.
V Bhagavad Gítě stojí:
Nechť je všechny (smysly) drží na uzdě a soustředí se
na mne; neboť pevně je založená moudrost toho, kdo má
smyslové nástroje pod svou vládou.
Pět výše uvedených činitelů—jamy, nijamy, ásany, pránájáma
a pratjáhára—jsou přípravou pro jógický postup. Jsou pouze
příslušenstvím, nikoli hlavními součástmi jógického systému.
Napomáhají v očistě těla, pran, mysli a indrijí.
Nyní přicházíme k přímým vnitřním jógovým pomůckám.
Jsou počtem tři, a to dhárana, dhjána a samádhi, které tvoří
Antarang sádhnu, neboli vnitřní výcvik.
VI. DHÁRANA NEBOLI SANJAMA
(POHLCENÍ, KONCENTRACE)
Když adept jógy ovládl prány prostřednictvím pránájámy
a smysly prostřednictvím pratjáháry, musí nyní na něco upřít
svou mysl. Mysl může být upřena na něco vně, jako je modla,
obraz nebo jakýkoli jiný druh zpodobnění; anebo může být
upřena na něco uvnitř, na jakékoli tělesné centrum v pindu,
na jakoukoli myšlenku, či na jakékoli astrální centrum v andu.
Dhárana tedy spočívá v upření mysli na určité místo, předmět,
myšlenku nebo centrum, co komu více vyhovuje. Každý druh
dhárany napomáhá v ustálení mysli, a je svým vlastním
způsobem přínosný.
(i) Dhárana na jakékoli smyslové vjemy poskytuje stálost
mysli, když jsou bloudící smysly sebrány v ohnisku soustředění:
(a)na špičku nosu uděluje zážitek divja gandhy, božské
vůně, a nazývá se varta siddhi.
KORUNA ŽIVOTA
62
(b)
na špičku jazyka uděluje zážitek chuti divja
esence či božskosti; many a nektaru. Božské poznání
chutě je známo jako ásvádan.
(c) na střed jazyka uděluje prožitek divja doteku
neboli blízkosti božské vznešené přítomnosti. Božské
poznání doteku je známo jako vidána.
(d)
na kořen jazyka poskytuje prožitek divja
zvuků neboli svaté harmonie. Nazývá se šravana.
(e) na ústní patro poskytuje prožitek divja barev
neboli záře živlů. Toto božské poznání zraku je
nazýváno ádarša.
(ii) Dhárana na světelný duševní stav v sídle mysli:
Je prováděna nejdříve nádechy a výdechy, když se zároveň
v představách vzhůru obrací osmilistý lotos pod srdcem,
jenž v současném stavu směřuje dolů, a poté se upírá pozornost
na zářné světlo v tomto lotosu, kterým prochází Sušumna
neboli Brahm nádí.
(iii) Dhárana na Mistrovské duše, jako Buddhu, Krista,
či ještě lépe na žijícího Mistra, kteří jsou zbaveni všech tužeb,
zbavuje také cvičícího všech tužeb, připoutaností a pout mysli
a hmoty.
(iv) Dhárana neboli sanjama na vnější předměty: Dhárana
na nebeská tělesa, jako slunce, měsíc, planety, atd., poskytuje
zážitek vyššího vnímání, např.:
(a)na Slunce uděluje poznání Brahmándu skládajícího se ze čtrnácti bhavanů neboli oblastí; sedmi
vyšších světů neboli lók (bhúr, bhúvar, svar, mahar,
džanar, tapar a satjam), a sedmi nižších lók (sutala,
vitala, talátala, mahátala, rasátala, atala, a pátála).
(b)
na Měsíc uděluje poznání hvězd.
(c) na Polárku uděluje poznání pohybu hvězd.
(d)
na slona nebo hanumana uděluje sílu a
chrabrost.
KORUNA ŽIVOTA
63
(e) na tělesnou podobu způsobuje zmizení těla samotného, když je zastavena síla chápání a přerušuje se
spojení mezi světlem a očima.
(v) Sanjama na vnitřní centra, vlastní já, a indrije: Dhárana
neboli sanjama se dá cvičit na cokoli, jako ctnosti, vnitřní
centra, čakry a nádí, např.:
(a)na nábhi neboli pupek (manipúra čakra) uděluje
poznání tělesné stavby.
(b)
na krční dolík (višuddhi čakra) zbavuje hladu
a žízně.
(c) na Sahasrár uděluje božská vidění a daršan siddhů.
Postup v posledním řečeném spočívá v koncentraci na Brahmarandhru, Brahmovu noru, což je otvor v mundhu neboli
hlavě, ze kterého božské světlo plyne směrem dolů. Na toto
centrum, které je také známo jako Sahasrár, provádějí svou
abstraktní meditaci Nirgun upásakové.
(d) na anáhat čakru v srdci uděluje poznání mysli.
(e) na kúrma nádí (astrální trubici ležící v hrudníku
pod krkem, skrze kterou sub-prána kúrma řídí chod
očních víček) uděluje uklidněnost těla.
(f) na vnitřní světlo srdce uděluje poznání jemného
(jasnovidnost), neznámého (v zemi skryté poklady)
a vzdáleného.
(vi) Je možno provádět sanjamu na vlastní já. To uděluje
jasnovidnost, jasnoslyšnost, a jiné transcendentní síly, také
vyšší vnímání doteku, chuti, vůně, atd., vše prostřednictvím
intuice neboli prátibhy, a to bez jakýchkoli jiných specializovaných sanjam.
Sanjamou na svou vlastní základní podstatu (na schopnosti
vnímání) se dosahuje schopnosti čistého vnímání bez vnějších
pomůcek smyslů a smyslových orgánů. Jsou-li indrije v latentním stavu v jejich příslušných centrech, je zažíváno nevýslovné
blaho (ánand) ve stavu zvaném Sánand samádhi.
KORUNA ŽIVOTA
64
(vii) Sanjamou neboli dháranou na určité význačné rysy těla,
jako je pleť, hlas, nebo na jakoukoli jinou věc, začíná člověk
chápat stav a povahu myslí druhých.
(viii) Sanjamou:
(a)na mysl (její myšlenky) poznává člověk obsah
mysli.
(b)
na čas se dosahuje poznání o všem.
(c) na vzduch a éter či na vztah mezi nimi je člověk
nadán božským sluchem (šabd), a dokáže slyšet
jakýkoli jemný zvuk z jakékoli dálky jednoduše
projevením přání. Spojením s adhišthána-bhúta (váju
tédžas a prthiví, atd.) je podobně možno v plný rozsah
rozvinout i schopnosti ostatních orgánů.
(d)
na vztah mezi éterem a tělem, nebo na
lehkost bavlny přichází schopnost létat éterem nebo
vzduchem, neboť tělo se stává neobyčejně lehkým,
a je možno se pohybovat kdekoli v prostoru jako
pták, a dokonce je možno cestovat na paprscích
slunce.
Jogín, který dosáhl siddhi v Khéčarí mudře, může také létat
vzduchem. (Kdo zná Sammóhan vidjá nebo Indra džála se také
může pohybovat vzduchem, to je však džála neboli pouze trik,
nic skutečného, neboť takový vlastně zůstává na zemi,
a kdybyste ho vyfotografovali, žádný člověk létající vzduchem
na snímku nebude.)
(e) na tři změny mysli přichází poznání minulosti
a budoucnosti.
(f) na vidéhu je možné vyjít z těla na přání a působit
bez těla, pociťovat svůj všepronikající charakter
v jeho plné všudypřítomnosti a je možné provádět
kája pravéš, t.j. vejít do těla jakékoli jiné lidské
bytosti a působit skrze její tělo a mysl.
(g)na sanskáry (dojmy mysli) přichází poznání
minulých zrození.
KORUNA ŽIVOTA
65
(ix) Ovládnutím:
(a)Udána váju přestává mít člověk jakýkoli kontakt
s vodou, blátem či trním a může zakončit svou
existenci na přání, neboť prostřednictvím udány
dokáže oddělit astrální tělo od fyzického těla
a cestovat prostorem.
(b)
Samána váju přichází zář a je možné vytvořit
oheň a záblesky světla vycházející z vlastního těla.
(x) Sanjamou na ctnosti:
(a)na přátelskost a jiné přednosti přichází moc
přenášet stejné na ostatní.
(b)
na rozlišování (na charakteristický vztah
mezi sattvou neboli čistotou a purušou neboli duší)
přichází schopnost všemocnosti a vševědoucnosti.
(c) na šabdu přichází poznání zvuků všech živých
bytostí (včetně zvířat a ptáků).
(d)
na karmy se člověku dostává poznání času
jeho smrti.
Když se mysl stává neobyčejně čistou a je od samotného
základu veskrze naplněna sattvou, dostavuje se spontánní
osvícení. Mysl má pět stavů:
(a)Kšipta, neboli bloudící mysl ve stavu neustálého
rozptýlení.
(b)
Múdha, neboli mysl, která je tupá a
zapomnětlivá a neví téměř nic. V něm je mysl ve
stavu zmatku a stupidity.
(c) Vikšipta, mysl, která se na chvíli sebírá a soustředí,
a potom ochabuje. To je stav nedokonalé stálosti.
(d)
Ékágrata, mysl nadaná jednobodovou
pozorností a pevností záměru.
(e) Niródha, neboli mysl, která je ukázněná, pod kontrolou a dobře ovládaná.
V prvních třech stavech není žádná jóga možná. Je umožněna pouze ve čtvrtém a pátém stavu.
KORUNA ŽIVOTA
66
K tomu navíc existuje osm druhů siddhi neboli schopností,
které většinou siddhové, vyšší bytosti, předvádějí:
(a)Anima — schopnost proniknout do všech věcí,
dokonce i do anu (atomu), takže je vidět do jeho
vnitřní stavby.
(b)
Laghima — schopnost nabýt lehkosti, že je
možné cestovat i na paprscích slunce. To se většinou
využívá při levitaci a translevitaci, působení proti
zákonům gravitace.
(c) Garima — schopnost stát se těžkým jako ocel
a učinit jakýkoli předmět neuzvednutelným.
(d)
Mahima — schopnost dosáhnout rozsáhlé
všepronikající velikosti jako prostor, a vidět působení
vesmírného řádu a vzdálených věcí, jako slunečních
systémů.
(e) Prápti — schopnost dostat se kamkoli, dokonce
i na měsíc. Uděluje člověku pocit všepronikavosti.
(f) Prákámja — schopnost vyplnit všechna přání.
(g)Vašitva — schopnost řídit a ovládat všechna
stvoření a živelné síly, jako vítr a déšť, atd.
(h)
Íšitva — schopnost hrát roli tvořitele, udržovatele a ničitele.
Kromě toho je ještě množství vedlejších schopností, kterých
se dá dosáhnout prostým postupem sebekontroly a koncentrace, kterým se také říká sanjamy, např.:
(i) Rozumět jazyku ptáků a zvířat.
(ii) Znát svá dřívější zrození a dozvědět se předem o své
smrti.
(iii) Číst nejvnitřnější myšlenky druhých lidí.
(iv) Vědět o skrytých a tajemných věcech na dálku, jako
o planetách a hvězdách.
(v) Předpovídat budoucí události.
(vi) Přemisťovat se na jakékoli místo na zemi.
67
KORUNA ŽIVOTA
(vii) Léčit dotekem.
(viii) Získat tělesné dokonalosti rúpy (podoby), rangy (pleti),
baly (síly a odvahy), sanhanamu (vytrvalosti), a lávanji
(fyzického půvabu), atd.
V souvislosti s rddhi a siddhi zde musí nutně zaznít výstraha.
Těmto nadpřirozeným silám, které je možno velice často získat
při provádění jóga sádhny či jógického výcviku, je třeba se
pečlivě vyhýbat, neboť jsou to nesporné překážky na cestě
opravdového duchovního postupu a dosažení seberealizace
a realizace Boha, což je cílem a smyslem jógového systému.
Dévtové velice často pojímají závist vůči lidské duši, která
cestuje po Duchovní Cestě. S úsměvem vycházejí vítat jogíny,
kteří nacházejí přístup do vyšších úrovní, lákají je sladkými
a proradnými slovy, a snaží se přivodit jejich pád. I velký
jogín Višvámitra byl sveden krásou nebeské bytosti, dívkou,
již poslal Indra, aby ho pokoušel. Nevědomky padl do léčky
a sešel z Cesty. V druhé fázi poutě zaútočí na člověka takováto
pokušení, však nic nezmohou proti tomu, kdo je věren Cestě,
a pevný a vytrvalý ve své sádhaně.
Zanech siddhi a znič zárodek otroctví,
a dosáhni Kaivalji, stavu dokonalé přirozenosti a nezávislosti.
Opět:
Nenech se zlákat půvabnými úsměvy nebešťanů,
a vyhni se kontaktu se vším, co je nežádoucí.
PATAŇDŽALI
Dhárana jako forma jógy (Mansik jóga)
Zaměřenost pozornosti je základní nezbytnou součástí
vnitřní jógové sádhany, a její důležitost se nedá nikdy docenit.
"Když jsou smysly ztišeny, mysl klidně spočívá, a intelekt se
nevzdouvá—to, praví moudrý, je nejvyšší stav." (Katha
KORUNA ŽIVOTA
68
upanišad II : iii-10). Pro tento fakt, že zastává ústřední místo
v systému, ji někteří považují za formu jógy sama o sobě, a je
nazývána Mansik neboli mentální jóga (jóga sebepohlcení).
Většina uchazečů se věnuje zcela a pouze přísnému zachovávání jam a nijam, a jako takoví těžko učiní na Cestě jógy
nějaký znatelný pokrok, jenž směřuje k seberealizaci a realizaci
Boha. Ti, kdo již poněkud postoupí, nedostanou se dále než
k jógickým pozicím (ásanám, mudrám a bandhám) a jsou
předně zaujati procesy tělesné výstavby a svalového rozvoje,
které činí jediným cílem celého svého snažení. Omezují se
na tělesně kultivační aspekt jógy, aby dokázali vzdorovat
nemoci, stárnutí a pozemské smrti. Nemnoho šťastných duší,
které postoupí k pránájámě, ji učiní počátkem a koncem
veškeré jógické sádhany, nacházejí zalíbení ve stahování pran
do Brahmarandhry, a jako želva v krunýři stráví většinu času
v jóga nidře, považujíce netečnost za nejvyšší formu samádhi.
To vše je pouze prostředkem k vyšším cílům jógy, a jen jako
takové by se mělo provádět. Konečný cíl jógy je seberealizace
pomocí náležitého procesu sebeanalýzy a odtažení, který má
člověku umožnit vystoupení nad tělesné vědomí do vyššího
kosmického a nadkosmického vědomí.
Opravdová jóga je přirozený proces beze vší strojenosti.
Měla by být bez potíží srozumitelná a snadno praktikovatelná.
Avšak z nedostatku kompetentních učitelů zkušených a zběhlých v jógové teorii a praxi se stala tíživou záležitostí a spletitou
věcí, příliš obtížnou k chápání, a ještě obtížnější k provádění.
Život se dnes stal příliš složitým na to, aby poskytoval
jakémukoli člověku čas a příležitost k dokonalému ovládnutí
všech větví jógy (z nichž každá se postupem času jen více specializovala), a poté mu dovolil pokračovat dále ke konečnému
určení. Výsledkem je, že uchazeči začínají tu či onu větev jógy
mylně považovat za poslední a konečnou, a vyplýtvávají své
energie k jejich provádění, spokojeni pouze s dosažením
fyzických či magických sil.
KORUNA ŽIVOTA
69
Vlastní zkušenost ukazuje, že i mysl ve stavu sušupti
(hlubokého spánku) se do určité míry překrývá s nižší úrovní
blaženosti (ánand) a s nižší úrovní vnímání (vidžňán), neboť
při probuzení si s sebou do vědomí přinášíme jakýsi dojem
z oné nerušené a ryzí blaženosti, které jsme za hlubokého
spánku požívali. To je však vůlí neovládaný zážitek v pindu,
neboli na smyslové úrovni, a nikoli vědomě dosažený na přání.
Při správném pochopení a konání pravé sádhany je možno
směle pozvednout oponu a zakusit koupel ve fontáně blaha
na duchovní úrovni, kdykoli chceme, a můžeme vnitřně
zůstávat ve spojení se životním proudem samotným, jenž je
skutečným zdrojem pravého blaha a štěstí. Jako je při pránájámě možné spojit prány s myslí, je také možno v pratjáháře
a dháraně spojit ve vyšších duchovních centrech úroveň mysli
s úrovní poznávání.
Slovo pratjáhára znamená "zadržení," a značí proto zadržení
mysli a smyslů od jejich plynutí vně do světa a od shonu
po smyslových požitcích ze smyslových objektů. To je však jen
stěží možné, dokud smyslům a mysli neposkytneme něco
světským objektům blízkého či příjemnějšího než vnější věci,
co by mohlo sloužit jako kotva, která by smysly a mysl udržela
upoutané uvnitř. Takové upoutání se nazývá dhárana, což znamená "přijímat" a "být pohlcen" v objektu koncentrace.
Pratjáhára a dhárana jdou ruku v ruce, neboť na jedné straně
je třeba mysl odstavit od vnějších světských požitků,
a na druhé straně je jí potřeba poskytnout něco přitažlivějšího
uvnitř.
Usazeni v některé z ásan ovládají jogíni nejdříve pupeční
plexus, poté táhnou prány k srdečnímu plexu a přivádí je
na roveň s úrovní mysli, načež se nejrůznějšími cviky, jako
trátakem na nějaké vyšší centrum, snaží obrátit mysl dovnitř
a přimět ji k ústupu. První část se nazývá pratjáhára, a druhá,
ustoupení a pohlcení ve vyšším centru, se nazývá dhárana.
KORUNA ŽIVOTA
70
Pouhou silou zvyku přetrvávajícího již od věků vyvinul se
v mysli sklon k honbě za požitky. Požitky světa se dají rozdělit
do pěti kategorií:
(a) Rúpa a ranga, krásné tvary, vzory a barvy, které
přitahují oko.
(b) Šabda neboli zvuky, melodické a okouzlující,
které uchvacují ucho.
(c) Rasa neboli lahodné potraviny a pokrmy, které
upoutávají chuť.
(d) Gandha neboli libé vůně, které přímo působí
na čichový smysl.
(e) Sparša, fyzicky příjemné vjemy, které přicházejí
z doteku.
V bdělém stavu s aktivovanými smysly si člověk užívá
fyzického aspektu těchto požitků. Ve stavu snů, který je více
méně odrazem astrálního neboli jemného, si nejvíce užíváme
zvuku, neboť v tomto stavu má přímou působivost na mysl.
V bezesném stavu a hlubokém spánku, který je odrazem
kauzálního stavu, se nám dostává vjemu hlubokého pohlcení.
Je tedy třeba přivést se uvnitř do srdečního centra prostřednictvím trátaku na barvy různých živlů, spojené s éterem,
vzduchem, ohněm, vodou a zemí, a ty se vyvinou v okouzlující
zář. Pravidelným cvičením dosahují jogíni nadpřirozených sil
a schopností, kterými mohou zakoušet všech pět výše zmíněných požitků v jejich jemné podobě a na velkou dálku. Tyto
síly přicházejí přirozeně samy od sebe, jsou-li prány přivedeny
na jednu roveň s myslí.
Cvičení pratjáháry a dhárany se dá pomocí trátaku ještě dále
rozvinout, až člověk dokáže ustoupit a vyjít dovnitř a vzhůru
ze srdečního centra do centra štítného neboli krčního (kanth
čakry), a dosáhnout tak spojení s úrovní poznávání. Tento
pohyb z nižšího centra do vyššího je výsledkem pratjáháry,
která umožňuje opustit nižší centrum, a zároveň dhárany,
kterou se člověk zmocňuje dalšího vyššího centra a je v něm
KORUNA ŽIVOTA
71
pohlcen. Tento proces pokračuje, až je dosaženo ágja čakry,
která se nachází mezi a za obočími, v ústředí duše, odkud
životní proud za bdělého stavu působí ve fyzickém světě.
Když se smyslové proudy seberou a shromáždí v tomto
centru a člověk v zapomnění sama sebe vystoupí nad tělesné
vědomí, zde v něm postupně zasvítá vnitřní duchovní světlo,
které s větším pohlcením neboli dháranou narůstá ve větší zář.
Při dokonalosti v dháraně, t.j. při úplném pohlcení v tomto
místě, jsou prosvětlena všechna centra směrem dolů až k múla
či guda čakře v konečníku.
V této souvislosti se zde můžeme zmínit o fyziologii jógového
systému. Mozkomíšní systém je hlavní oporou těla. Páteř se
v jógické terminologii nazývá Méru či Brahm danda. Podle Šiva
sanhity je v lidské soustavě na 350.000 nádí, a následujících
deset z nich hraje důležitou roli:
(i)Ida: Začíná z nejnižšího plexu (guda čakry) na pravé straně
páteře, táhne se spirálovitě kolem sušumny a vychází do levého
nosního průchodu.
(ii)Pingala: Začíná ve stejné čakře na levé straně páteře,
táhne se spirálovitě do pravého nosního průchodu.
(iii)Sušumna či Sukhmana: To je centrální nádí mezi idou
a pingalou a vede páteří z guda čakry do Velkého otvoru
známého jako Brahmarandhra, mezi a za obočími.
(iv)Gandharí: Vchází do levého oka, vystupuje z přední
strany centrální nádí.
(v)Hastidžívha: Vchází do pravého oka, vystupuje ze zadní
strany centrální nádí.
(vi)Pušpa: Vchází z centrální nádí do pravého ucha.
(vii)Jašviní: Vchází z centrální nádí do levého ucha.
(viii)Alambuša: Táhne se do podpaždí.
(ix)Kuhu neboli Šubha: Schází dolů na konec rozmnožovacího orgánu.
(x)Šankhiní: Schází dolů ke konečníku.
72
KORUNA ŽIVOTA
První tři, ida, pingala a sušumna, jsou nejdůležitější. Než ida
a pingala nádí vstupují do ústí nosních průduchů, vzájemně se
překřižují, a jsou známy jako uzlovité struny.
Třetí z nich, sušumna neboli sukhmana, centrální nádí, vede
páteří a prochází šesti plexy či centry:
(a)Múladhára (bazální plexus) se čtyřlistým* lotosem rozšiřujícím se do čtyř stran.
(b)
Svádhišthána (podbřiškový plexus) se šestilistým
lotosem rozšiřujícím se do čtyř stran, a navíc nahoru a
dolů.
(c) Manipúraka (solární plexus) s osmilistým lotosem,
v němž jsou mezi čtyřmi původními stranami další čtyři.
(d)
Anáhata (srdeční plexus) s dvanáctilistým lotosem.
Je to lotos nehraného zvuku, jak jméno naznačuje.
(e) Višuddha (hltanový plexus) se šestnáctilistým lotosem,
což je všepronikající nebeský lotos. Jak jméno říká, je to
centrum velké čistoty.
(f) Ágja (dutinný plexus) s dvoulistým lotosem, také zvaný
Ádžňa čakra, což značí příkazové centrum.
Kromě těchto uvedených plexů je ještě Antahkaran
(sestávající z čitu, manas, buddhi a ahankáru) s lotosem se čtyřmi
lístky, což dohromady dává padesát dva lístků, a odpovídá tak
padesáti dvěma písmenům abecedy sanskrtu, matky všech
jazyků. My však musíme vystoupit nade všechny Akšary
do stavu prostírajícího se dále za nimi, zvaného Néh-akšara
para, jenž je věčný a nepomíjející, a o kterém Kabír říká:
Tři lóky a padesát dva písmen
jsou všechny nerozdílně podřízeny rozkladu,
však věčné a nekonečné svaté Slovo
od nich naprosto je rozdílné.
KABÍR
*
Vztahuje se k okvětním lístkům. Pozn. překl.
KORUNA ŽIVOTA
74
Dva sousední plexy (viz tabulka na předcházející straně)
spolu vždy tvoří granthi neboli svazek, jimiž jsou: Brahma
granthi, Višnu granthi a Šiva granthi.
Popisovaná cesta jogínů se zaobírá meditací na těchto
šest center, počínaje od nejnižšího, s následným postupem
z každého jednoho do dalšího vyššího prostřednictvím
pratjáháry a dhárany, jak bylo již vysvětleno. V tomto procesu
je též na pomoc volána kundaliní šakti, velká hadí síla ležící
v latentním stavu ve třech a půl závitech v bloudivém nervu,
ve stočené pozici jako had. Tato latentní energie či síla se
probouzí pomocí pránájámy. Jogín se snaží shromáždit všechna
vitální ovzduší v těle v centru pupečního plexu a při tomto
procesu probudí i latentní sílu. Od Ádžňa čakry se zachytí
anáhat zvuku a dosahuje Sahasráru, nejvyššího nebe jogínů.
Je to velmi dlouhá, únavná a obtížná cesta. V každém z center
je třeba po léta tvrdě pracovat, než je možno úspěšně si jej
podrobit a proniknout jím, a vystoupit do dalšího centra
vyššího. Do tak pracného výcviku se není možné pouštět
bez silné a statné tělesné konstituce, která by dokázala vydržet
vytrvalé a houževnaté úsilí po značně dlouhou dobu.
Jako přípravný krok musí jogín s herkulovským úsilím
vyčistit svůj Augiášův chlév, a k tomu je třeba se uchýlit
k hathajógovým krijím, neboli cvičením jako dhauti, basti, nauli,
gadž karma a vadžróli, atd., s přísným omezením stravy.
Pro kontrolu mysli je dále potřeba věnovat se pránájámě,
t.j. cvičením regulace dechu, jako jsou púraka, kumbhaka,
réčaka a šúnjaka, které všechny vyžadují velikou péči, pozornost
a dovednost pod vedením zkušeného znalce.
V popisovaném jógovém procesu se zračí nespočet obtíží.
Je to proces podobný kontrolované smrti, násilné vytažení
nejenom duchovního proudu z jednoho centra do druhého,
nýbrž i pran, což je tím obtížnější. Ve skutečnosti je tak
kopírován proces umírání - je to jakoby obrácený postup
životního proudu, když v procesu stvoření sestupuje z jednoho
KORUNA ŽIVOTA
75
centra do druhého. Při procesu smrti vystupuje prvek země
z guda čakry do indri čakry, rozpouští se v tamější vodě,
při čemž jsou ruce a nohy zanechány bez života. Když prvek
vody vystupuje do nábhi čakry, přeměňuje se ohněm v pupeční
oblasti do stavu páry, a je ochromen rozmnožovací orgán;
dále se vyčerpává i sám prvek ohně v srdečním plexu v prvku
vzduchu, čímž zanechává oblast pod srdcem zcela chladnou.
Když se prvek vzduchu éterizuje v kanth, sídle éteru, zastavuje
se srdce a puls. (Můžeme podotknout, že v tomto ohledu
srdeční selhání neznamená konec života, nýbrž mu pouze
předchází.) I při praxi Sahadž jógického systému je třeba
postupovat a projít přesně stejným procesem, až na to,
že postup sahadže je přirozený, zatímco výše popsaný je
kalkulovaný a manipulovaný, a proto se nesmírně obtížně
provádí. Každá z tattev je postupně pohlcena ve svém zdroji:
anna v pránách, prány v manas, manas ve vidžňánu, a vidžňán
v kanth plexu. (Můžeme poznamenat, že vaišnavité a Kabír
pánthíové nosí kolem krku lístky tulsí a šivaisté šiva-lingam;
to jako upomínku na kanth čakru, kterou si stavějí jako svůj
cíl.) Namísto tohoto obtížného obráceného postupu jógy
ze základního plexu zpět a vzhůru do Sahasráru, oblasti
tisícilistých světel, nakolik snazší by bylo nevšímat si pran
(jako to činíme ve všedním životě), sebrat smyslový proud
v sídle duše v ádžňa čakře, kde v bdělém stavu vždy jsme,
a bez meškání vystupovat výše za pomoci Zvukového proudu
(k němuž jogíni získávají přístup až po těžce vybojované bitvě
nad šesti ganglionickými centry v pindu neboli těle) a dosáhnout Sahasráru. Zvukový proud má magnetický vliv, kterému
je příliš těžko odolat, když duše vystoupí nad tělesné vědomí
pod vedením nějakého schopného a plně kompetentního
žijícího Mistra, který dokáže probudit životní impuls v nás
uvnitř.
76
KORUNA ŽIVOTA
VII. DHJÁNA (KONTEMPLACE,
MEDITACE)
Z vytrvalé koncentrace, jak je představována dháranou,
vychází souvislý tok vnímání, který se nazývá dhjána neboli
kontemplace (meditace). Dhjána neboli meditace je dvou
druhů: hrubá a jemná. Přistoupit ihned k jemné meditaci je
téměř nemožné. Před cvičením jemné meditace je proto nejprve
třeba začít s hrubou meditací. Hrubá neboli předmětná
meditace spočívá v meditaci na osobní aspekt Boha - Išt,
Bohočlověka či Guru (žijícího Mistra-světce).
Při jemné meditaci je pozornost upřena v bindu, jednoduchém oku, v nehybném bodu v těle mezi a za obočími.
Je to průsečík času a bezčasovosti, kde se Neprojevený stává
projeveným. Jeho odraz je v pindu, nižší oblasti těla, t.j. v guda
čakře, kde leží svinutá energie v uzamčeném stavu. Po nějakém
cvičení v bindu se temné místo prosvětluje a vnitřní světlo
postupně zaujímá Zářící podobu Mistra. Odtud začíná to, co je
nazýváno světelnou kontemplací.
Když se uvnitř v meditaci objeví Bohočlověk,
tajemství Věčnosti jsou vidět jako z otevřené knihy.
RÚMÍ
Zatímco při hrubé kontemplaci probíhá meditace na vnímatelnou podobu (svarúp) Išt-dévy anebo Guru, při jemné
kontemplaci probíhá meditace na arúp (bez podoby), neboli
na temný bod koncentrace mezi obočími, který postupně
prokvétá v zář.
Zde je na místě vyslovit uchazečům o Pravdu jedno
varování. Nemůžeme mít žádné patrnější výsledky meditací
na podoby minulých Mistrů, kteří poté, co vykonali své
božské poslání na zemi, když udělovali spojení džívám (duším)
své vlastní doby, nejsou již ve spojení s fyzickým světem.
Musíme se také mít při svém hledání dokonalého Mistra
na pozoru, neboť jakákoli meditace na podobu nedokonalého
KORUNA ŽIVOTA
77
mistra nepřinese výsledky. Chceme-li se vyhnout všem nástrahám, je mnohem bezpečnější meditaci na jakoukoli podobu
Mistra, ať minulého či současného, odložit stranou. Je lépe
provádět sádhanu podle daných instrukcí, a je-li to dokonalý
Mistr, objeví se uvnitř jeho Zářící podoba sama od sebe a ujme
se péče o individuální duši, jakmile jen vystoupí nad tělesné
vědomí. Bůh sám se uvnitř zjevuje v podobě Gurudévy,
samozřejmě za předpokladu, že Guru je skutečně založen v Boží
moci. Tyto poznámky se obdobně vztahují i na meditaci
na Išt-dévy, jak se většinou provádí. Meditovat na to, co je
bez podoby, je mimo lidské představy, neboť člověk nedokáže
pojmout Skutečnost, která je mimo všechno chápání.
V takovém případě je možno zahlédnout jemné živly, které
nás samy o sobě nikam nedovedou.
Čtení písem a jiných posvátných knih, kromě toho, že vzbuzuje náš zájem, není na této Cestě k velkému užitku. Největším
učitelem lidstva je člověk. Stačí, když víme, jak otevřít stránky
velké živoucí knihy lidského srdce ("srdcem" je zde míněno
sídlo duše, t.j. ágja či ádžňa čakra), která je jedinou nevyčerpatelnou pokladnicí všeho poznání a vší moudrosti. Člověk musí
jednoduše zavřít oči, odtáhnout smysly, vstoupit do svatyně
svého srdce a vnořit své samotné bytí do Svrchované Duše
ve svých nejvnitřnějších hlubinách. Pán, Stálejsoucí Sebezářné
Světlo, dokonalý sám v sobě, a věčně stejný, přebývá v chrámu
lidského těla, a kdo Jej chce poznat a dosáhnout, bude muset
hledat hluboko v sobě samém, a všechno mu bude bezpochyby
zjeveno. "Klepejte, a bude vám otevřeno," je rčení mudrců
a světců všech dob a všech zemí. Takové vnoření se dovnitř
poskytuje duši souhrnný zážitek všeho, co existuje, viditelného
i neviditelného, přímé intuitivní poznání a božskou moudrost,
což jsou všechno dary, které přicházejí samy o sobě, zdarma
a v hojnosti, zapomene-li kdo svět, zapomene své přátele
a příbuzné, zapomene své okolí, ba zapomene své samotné
tělesné bytí. Zapomenutí na přání je největší duchovní
78
KORUNA ŽIVOTA
sádhanou. Zapomenutím všeho ostatního musíme vystoupit
nad tělesné vědomí, neboť to je základní podmínkou pravé
meditace.
Miluj Pána Boha svého z celého srdce svého, a z celé
duše své, a z celé mysli své, a ze všech svých sil.
KRISTUS
Hlubokou a klidnou meditací je třeba vnořit své samotné
bytí do sladké kontemplace na Milovaného uvnitř, a být
pohlcen ve Velké Duši Vesmíru. To je nejvyšší kontemplace,
a vede k vytouženému cíli samádhi.
Dhjána jako systém jógy
(Jóga kontemplace)
Po zvážení základních rysů dhjány jsme nyní s to posoudit
dhjánu jako formu jógy samu o sobě. Mysl je všepronikající.
Kabír říká, že manas sídlí v každém srdci, a zaujímá tak právě
středovou pozici v lidském systému. Mentální proud si neustále
buduje své vlastní sféry, a činí tak zvláště na svém sestupu.
Tato centrální pozice manó-maj obalu mu uděluje zvláštní
důležitost. Má dvě pouzdra nad sebou, Vidžňán-maj a Ánandmaj, a dvě pod sebou, Pran-maj a Anna-maj. Obrátí-li se
vzhůru, dostává se mu poznání moudrosti (osvícení) a blaha.
Obrátí-li se dolů, poznání pránického a fyzického světa.
(i) Ádžňa čakra, oblast třetího oka, mezi obočími, je spojena
s ánand-maj kóší.
(ii) Kantha čakra, oblast mezi třetím okem a hrdaj, je střediskem vidžňán-maj kóše.
(iii) Hrdaja čakra je oblast hrdaja (srdce), kde panují a převládají prány neboli vitální ovzduší. To je centrum manó-maj
kóše.
(iv) Nábhi čakra je ta část oblasti hrdaj, která se rozšiřuje dolů
k pupku, je střediskem pran-maj kóše.
(v) Indri čakra je oblast pupku prostírající se dolů ke gudě,
je střediskem anna-maj kóše.
KORUNA ŽIVOTA
79
(vi) Guda čakra je bazální plexus neboli základ, ze kterého
vycházejí všechny jemné trubice (nádí).
Všech pět pouzder (kóší) představuje různá sídla, z nichž je
možno působit na různých úrovních; dvě vyšší jsou duchovní,
a dvě nižší kóše jsou smyslové úrovně.
Ánand-maj obal je káran neboli kauzální tělo (tělo setby),
ze kterého všechno další nižší povstává, totiž jemné a hrubé
úrovně. Vidžňán-maj s ním těsně souvisí a je mu nejblíže.
Tři pouzdra, vidžňán-maj, manó-maj a pran-maj dohromady
vytvářejí súkšam neboli jemné tělo člověka, které je spojovacím
článkem mezi ostatními dvěma těly, výše stojícím ánand-maj
a nižším anna-maj, neboli kauzálním a fyzickým.
Anna-maj kóš je jakoby vnitřní podšívkou fyzického těla
a těsně souvisí s pran-maj kóší.
Ve všech třech tělech je mysl aktivním činitelem aktivovaným životní silou duše, v jejímž životě a světle působí.
Z praktického hlediska to zdánlivě vypadá, jako by mysl sama
byla silou, která působí a udržuje všechny čtyři ostatní kóše
v náležitém pořádku. Ve fyzickém těle je mysl sídlem, odkud
pět smyslových a pět pohonných sil vykonává svou činnost
na fyzické úrovni. Deset jemných (pránických) sil společně
s mentálními silami čitu, manas, buddhi a ahankáru odsud
(t.j. z mysli) obdobně vykonává svou činnost na jemné úrovni.
A je-li mysl zklidněna, nese s sebou i všechny skryté a nezjevné
dojmy a odráží světlo a zvuk ducha. To je tedy nesmírně rozsáhlá vláda mysli, která se prostírá od fyzických až ke kauzálním
úrovním, a proto se jí často říká Trilókí Náth, Pán třech světů.
Na kauzální úrovni slouží jako stříbrné plátno, které přijímá
a odráží duchovní vibrace ve formě Světla a Zvuku.
Přínosy Dhjána jógy
Přínosy jógy kontemplace neboli dhjány jsou nesčíslné.
Kdo se zabývá touto formou jógy, dokáže pouhou koncentrací
naplnit všechny své touhy. "Staneš se tím, jaké jsou tvé
KORUNA ŽIVOTA
80
myšlenky," je známý výrok. Kontemplací na Boží vlastnosti
může člověk vyvinout takové vlastnosti i sám v sobě a být
svědkem Nebeského Světla, neboť jeho smysly získávají
transcendentní síly. Mysl také zakouší blaha vidžňánu, jsou-li
čit vrtti, neboli mentální vzruchy, zklidněny.
Tato jóga zbavuje všech hříchů, a člověk pociťuje vnitřní
blaho a pokojnou stálost. Všechny druhy duševních neduhů,
jako strach, stud, váhavost a sebeprosazování, se postupně
vytrácejí a přenechávají místo nebojácnosti, sebedůvěře,
rozhodnosti a spokojenosti, a člověk dosahuje stálosti nálady
ve všech proměnlivých životních podmínkách. Není posedlý
ani připoutaností, ani odpoutaností, a jako lotosový květ se
vznáší nad bahnem běžné existence. S poznáním pravých
životních hodnot je upevněn ve svém přesvědčení, a není již
obětí bezdůvodných obav a náhodných větrů, které kolem
něho zavanou. Nemá důvod ke chvále ani haně, a jako takový
málo mluví a mnoho koná; všechny jeho činy motivuje
laskavost a dobrá vůle vůči všem. Jeho slova jsou sladká jako
med a mají svou váhu. Není sužován pýchou ani předsudky,
nýbrž vede život dokonalé umírněnosti a spravedlnosti.
Přemáhá lenost a nečinnost; málo jí a málo spí, a stěží je nějaký
rozdíl mezi jeho stavem bdělosti a spánku. Je vždy zcela stejný,
s jasnou a zářící tváří, která vypovídá o jeho vnitřní slávě.
Kabír říká:
Svět je pouze přízračným otroctvím,
a Kabír, založený v Nám, je navždy svobodný.
VIII. SAMÁDHI
Slovo Samádhi je odvozeno ze dvou sanskrtských kořenů:
sam s jeho českým ekvivalentem "sou-" značícím "společně s,"
a ádhi (Původní Bytí) se svým hebrejským ekvivalentem Adon
či Adonaj, což znamená Pán. Dohromady tak sam plus ádhi
označuje stav, ve kterém všechny omezující formy odpadají,
KORUNA ŽIVOTA
81
a jednotlivec, se svou individualitou zcela rozpuštěnou, zažívá
velkou pravdu—Ajam Átmá Brahma—"Já jsem Ty."
To je poslední a vrcholná fáze předlouhého procesu
experimentální jógy, a dá se tak o ní říci, že je dobou květu
jógického systému. Dhjána se sama postupně vyvíjí v samádhi,
když meditující ztrácí každé pomyšlení na sebe, a mysl se stává
dhjá-rúpou, samotnou podobou jeho myšlenky. V tomto stavu
si není uchazeč vědom žádného vnějšího objektu kromě
Vědomí samotného, stav všeho Blaha a dokonalého štěstí.
Jsou dva prostředky, jimiž se dá stavu samádhi dosáhnout.
Védéhové (kdo vystupují nad tělesní vědomí) jej dosahují zničením samotné podstaty mysli, která neustále běhá za hmotnými
objekty, když ji přesměrují do jednobodové pozornosti
zaměřené dovnitř. Jiní rozvíjejí tento stav zprvu cvičením
rozlišování prostřednictvím víry, energie a paměti. Jsou i jiné
variace samádhi.
V dhjáně (meditaci, jednobodové pozornosti) se zachovává
rozdíl mezi kontemplujícím a objektem kontemplace, avšak
v samádhi, neboli ztotožnění se s veškerenstvem, mizí i to,
když vlastní individualita je takřka vyhlazena. Takové pohlcení
v Nekonečném uděluje osvobození ode všech omezujících
přídavků, neboť potom se člověku dostává vhledu do samotné
podstaty věcí a má zážitek jemného (ádhi-dévaka) a abstraktního
(ádhi-átmik) aspektu všeho, co existuje.
Samádhi, neboli ztotožnění se s Absolutnem, může být
doprovázeno vědomím vlastní individuality, a v takovém
případě je nazýváno savikalpa, anebo nemusí být doprovázeno
žádným takovým vědomím, a pak je známo jako nirvikalpa.
První z nich přirovnával Šrí Rámakršna k bavlněné panence,
která se při vložení do vody vodou prosákne, a druhou k panence ze soli, která se ponořena ve vodě rozpouští a rozplývá.
Z těchto je nirvikalpa samozřejmě vyšší, neboť savikalpa,
ač velice rozšiřuje pohled, je přesto pouze přípravným krokem
k nepodmíněnému stavu. Ne všichni jogíni dokáží docílit
82
KORUNA ŽIVOTA
nirvikalpy, a těm, kdo toho dosáhnou, podaří se to většinou jen
jednou za život. Tím konečně unikají z říše jména a podoby,
a stávají se osvobozenými dušemi. Jejich nevypůsobené minulé
i současné karmy (sančit a krijaman) je již nemohou svazovat,
avšak hybnost jejich současného života (pralabdha) musí být
vyčerpána a musí být prožita až do samého konce. Po návratu
z nirvikalpy, neboli nepodmíněného stavu, do každodenního
lidského vědomí žijí a chovají se jako jiné lidské bytosti.
Avšak zatímco jsou zaměstnáni ve světských povinnostech,
jsou navždy založeni v Božském, a nejsou od Něho nikdy
odděleni. Tento stav normální činnosti na úrovni smyslů,
avšak napojený realizací Boha se označuje jako Sahadž samádhi
neboli stav Přirozené Jednoty.
Ať vsedě, vstoje či při chůzi,
zůstávají vždy ve stavu věčné rovnováhy.
KABÍR
Můžeme se ještě zmínit o jiné formě samádhi, zvané Bháva
samádhi, v níž oddaný, pohlcen v náboženské hudbě a zpěvu,
ztrácí veškeré pomyšlení na sebe a svět kolem. Této formy
mohou lehce dosáhnout ti, kdo jsou emocionální povahy,
a poskytuje chvilkovou extázi a vnitřní duševní úlevu, avšak
neposkytuje jednobytí s Božským a nerozšiřuje vědomí. Termín
samádhi se tedy na tuto formu vztahuje jen velice volně
a nepřesně, neboť nevykazuje žádný z podstatných znaků
nadvědomého stavu, a proto ani na vnitřní duchovní cestě
není přílišnou pomocí.
Stav samádhi není jakýsi kamenný, netečný stav, ani stav
odtažení podobný stavu želvy stažené do svého krunýře. Každý
z nás je nadán bohatým vnitřním životem, plným nesčíslných
duchovních drahokamů, kterých si běžně v našem současném
všedním životě smyslů, jaký obyčejně vedeme, nejsme vědomi.
Můžeme se obrátit dovnitř a rozšířit naše vidění do takové
míry, že ve svém záběru obejme nejenom kosmický život,
KORUNA ŽIVOTA
83
ale i život nadkosmický, který se prostírá k horizontům mimo
lidské chápání. Je to stav bytí, přímé vnímání, všezahrnující
prožitek duše, bezprostřední a přímé poznání duchovní
anubhavy (vnitřního uskutečnění), jak je většinou nazýváno.
Profesor Bergson, velký filozof, věřil a pociťoval, že je vyšší
zdroj poznání nežli rozum, který je odkázán na uvažování
a proces myšlení. Nazýval jej intuice, avšak tento stav bytí
vychází ještě za intuici k přímému a bezprostřednímu poznání,
neboť intuice je pouze jiné jméno pro souhrn všech našich
minulých zkušeností. Běžný člověk nemusí rozumovat ani
intuitivně usuzovat o slunci, aby uvěřil v jeho existenci.
Vždyť je tu dříve než on, je pratjakša, a to činí každý důkaz
zbytečným. "Všechno opravdové poznání existuje samo o sobě,
a je zcela nezávislé na smyslech. Je to počin duše, a je dokonalé
beze smyslů . . ." říká Ben Jonson. "Nejjistější cesta k Pravdě,"
říká Henri Bergson, "je skrze vnímání, intuici, skrze uvažování
do jistého bodu; pak nadchází smrtelný skok." Je to divja dršti
neboli džňána čakšu (t.j. přímá zkušenost duše, zážitek
Skutečnosti samotné). Prostřednictvím duchovních záblesků
a prosvítajících paprsků z onoho světa získává člověk jakousi
představu o Pravdě v podobě duchovního vhledu, vnuknutí
a zjevení. Duchovní zážitek, ačkoli spočívá sám v sobě a je
mimo nejzazší meze rozumu, rozum nepopírá, nýbrž činí jej
dokonalým.
Samádhi je dále čaitanja, neboli vševědomí, rozlišované
od džada samádhi. Hatha jogín odtáhne cvičením Khéčarí
mudry prány do Sahasrára čakry, sídla džíva-átmanu neboli
duše, a může v tomto stavu prázdnoty sedět ve skalní jeskyni
či v podzemní dutině po měsíce a roky. Je to jakási jóga nidra,
jógický spánek, a neposkytuje žádné nadsmyslové poznání
či duchovní zkušenost. Ten, kdo je naproti tomu ve stavu
čaitanja samádhi, je ve stavu dokonalé bdělosti a může z něho
vyjít na přání s novou nadmentální zkušeností a duchovní
moudrostí. Při džada samádhi není možné samádhi přerušit
KORUNA ŽIVOTA
84
z vlastní vůle, a musejí to učinit jiní složitým procesem masáží,
atd. Rádža jogín, Bhakta či Džňána jogín je snadno probuzen
někým, kdo pouze zatřese jeho tělem, či zatroubením na lasturu, nebo rozezněním gongu. Takového čaitanja samádhi je
dosaženo, když se guny, zbaveny pohybu, uvádějí ve stav
latence a moc vědomí se usazuje ve své vlastní přirozenosti;
proto se často nazývá kaivalja samádhi, neboli samádhi
dokonalé snadnosti a nezávislosti.
Samádhi jóga
Jóga, jak již bylo řečeno, znamená ustálení mysli jakožto
výsledek čit-vrtti-niródhy (anulování mysli čili vyloučení všech
mentálních vibrací), a termín samádhi, složený ze dvou
sanskrtských kořenů sam a ádhi, označuje přijetí, pohlcení,
stálost v kontemplaci, či hlubokou vnitřní koncentraci.
Každý člověk vstupuje do světa se svým vlastním životním
pozadím, které ho uzpůsobuje pro určitý druh jógy. Měl by se
proto zabývat takovými jógickými cvičeními, která mu budou
nejvíce vyhovovat. Samádhi jóga je nejvyšší formou jógy.
Přirozený sklon k ní mají některé děti, a někteří lidé se jí
mohou věnovat i přímo, aniž by podstupovali tvrdý výcvik
obyčejně předepisovaný pro většinu běžných lidí. V takových
případech se těm, kdo jsou pro ni zralí díky minulým
sanskárám, dá její cvičení doporučit bez jakýchkoli rozpaků.
Mysl dosahuje vidžňánu neboli džňány v krčním plexu
(Kanth čakře), který těsně souvisí se sídlem vědomí v bdělém
stavu. Vidžňán a ánand neboli vědomí blaženosti zasvítá pouze
v Sahasráru neboli v Sahas-dal-Kanvalu, tisícilistém lotosu
za obočími, a Samádhi jóga usiluje o realizaci tohoto stavu,
v němž je možno vědomě pociťovat vrozenou blaženost duše.
Samádhi je tedy stavem čistého blaha, které je přímým zdrojem
všeho ostatního: vidžňánu (džňány), manas (kvality mysli), pran
(vitálních ovzduší), a anny (fyzického světa smyslových objektů).
Ánand, blaženost, je vlastním a základním podložím všeho,
KORUNA ŽIVOTA
85
co existuje, a proto je ve všech tvorech vrozená touha
po naplnění, štěstí a blahu. Nemluvě o člověku, i zvířata, hmyz,
a ve skutečnosti všechny stvořené bytosti jej neustále v různé
míře a podobě vyhledávají, každá podle své vlastní povahy.
Avšak jeho pravý význam a uvědomění se objevuje pouze
v člověku, je-li ve stavu samádhi. Je to postupný proces
vystupování z jedné úrovně do druhé, až se džňána sjednotí
s blažeností na úrovni samádhi, a člověk vědomě a plně zažívá
tento blažený stav. To je jediný cíl a smysl Samádhi jógy.
Základní vlastnost blaženosti je charakteristickým rysem
duše neboli átmanu. Její blažený stav zakrývá clona vidžňánu
či džňány. V okamžiku, kdy je tato clona odstraněna a člověk
vystupuje nad vyšší úroveň intelektu (sebeuvědomování),
poznává opravdové štěstí a blažený oceán átmanu prostírající se
v něm i kolem něho v nezměrných hloubkách a nezměřitelných
výškách. Všechny čtyři mezilehlé kóše: anna, prána, manas
i vidžňán jsou pouze zastávkami podél duchovní cesty, jimiž je
třeba se jógickou sádhanou krok za krokem propracovat
až k jejímu plnému rozkvětu neboli džňáně, a zabezpečují výživu
vědomí, jak sestupuje stále níže. Jakmile se však džíva jednou
stává uklidněnou a dosáhne spojení s duchovní blažeností,
uvědomuje si pravé a vyšší životní hodnoty, přestává se zajímat
o pomíjivé a stinné požitky světa, a usiluje o pohlcení
v Absolutním Blahu. To je vrcholné místo v duchovní
sádhaně, a je-li ho dosaženo, nezbývá již nic, co činit dále.
Potíž u většiny z nás však je, že často považujeme džňánu či gján
za konečný cíl všech lidských snažení, a proto se nepokoušíme
proniknout skrze její clonu a vyjít nad ni do vědomí vlastního
já a ochutnávat z blaženého zdroje duše prostírajícího se
před námi. Výsledkem je, že bez spojení s vědomím blaha
a bez jeho předchuti stáváme se váčak džňániny - džňániny pouze
podle jména - neustálou obětí bezdůvodných strachů a depresivních stavů mysli, pochyb a úzkostí, které nás ve všedním
životě světa mohou přepadnout. Proto se správně říká:
KORUNA ŽIVOTA
86
"Opravdový džňánin je ten, kdo je ve spojení se Slovem."
Vidžňán je konec konců stav nižší nežli ánand neboli
Skutečné blaho. Jako uctívači fyzického těla zůstávají zapleteni
v pavučině anna-maj kóše, oddaní smyslových požitků v síti
pran-maj kóše, a myslí ovládaní v manó-maj kóši, zůstávají mnozí
takzvaní džňáninové zachyceni v bažině vidžňán-maj kóše,
aniž by věděli, že je ještě další a vyšší stádium, a to daleko větší
důležitosti. Čtyři halící pouzdra jsou velice tlustá a těžká, jedno
vloženo v druhém, a zakrývají korunní klenot dokonalé
blaženosti (ánandu). Velký klenotník Bůh uchoval ánand skryt
v nejvnitřnější a úchvatné kazetě vidžňánu, která svým pestrobarevným kouzlem udržuje i takzvaného džňánina upoutaného
k tělesnému vědomí.
Zápasníci, kulturisté a čárvákové neboli epikurejci, kteří
považují fyzické dobro a požitek za konečný cíl života, náleží
do třídy anna-maj džív, které žijí a umírají jen pro tuto věc
samotnou. Dále jsou lidé, kteří jsou poněkud smělí, odvážní
a podnikaví. Ti živí vedle tělesné podoby i své ideje, principy
a přesvědčení, a jsou vždy ochotni při nich stát, někdy
i na úkor tělesného pohodlí. Takoví lidé jsou pran-maj džívy,
neboť jsou ovládáni pránami, na kterých všechen život závisí,
a mají v sobě převahu prvku vody, neboť prána znamená život,
a život je výsledkem vody. V Čhándógja upanišadě se říká,
že voda, a nikoli potrava je zdrojem života, a že na vodě život
závisí. Lidé nadaní silnými emocemi a cítěním zůstávají
neustále připoutáni více k manas nežli k čemu jinému, neboť
v nich převládá prvek ohně. Všichni básníci, spisovatelé,
vynálezci, návrháři a architekti spadají do kategorie manó-maj
džív. Všechna jejich energie je vedena ve směru mysli a zabývají
se činnostmi blízkými svému srdci. Jsou to mučedníci na cestě
mysli. Dále je třída lidí, kteří, zatímco rozumně pečují o své
tělesné pohodlí i o své myšlenky a víry a duševní činnosti,
jsou oddáni především intelektuálnímu usuzování a rozumování ve svém pátrání po proč a nač věcí. Ti se řadí mezi
KORUNA ŽIVOTA
87
vidžňán-maj džívy a z největší části jsou ovládáni prvkem
vzduchu. Nejvyššími na stupnici lidského stvoření jsou ánandmaj džívy, které přede vším ostatním dávají přednost Blahu
a opravdovému štěstí, neustále se po něm shánějí, a nepoleví,
dokud ho nenajdou a neučiní jej svým životem. Jsou to nebeské
bytosti a žijí ve všepronikajícím éteru beze všech omezení.
Je to ten nejjemnější z pokrývajících záhalů, za nímž spočívá
samotný stav Nirvány, nekonečné blaho nezatížené jakýmikoli
kóšemi, nevýslovně jasné, velebný stav vědomého spočinutí
ve Vševědoucnosti.
3. Aštánga jóga a moderní člověk
To je tedy pohled na jógový systém, jak byl původně navržen
Hiranjagarbhou a světu vyložen známými filozofy a mysliteli
Gaudapádou a Pataňdžalim. Na těchto několika stránkách jsme
se pokusili podat krátké vysvětlení jógové filozofie, jak k nám
přichází z dávné minulosti, a která je stále považována
za základní kámen staroindické moudrosti.
Jógový systém je výcvik zahrnující intenzivní a osamělou
meditaci spojenou s fyzickými cvičeními a pozicemi k ukáznění
a kontrole mysli a pran, aby byly přiměny k činnosti určitým
způsobem, který by mohl napomoci v podrobení smyslů. Jako
taková je jóga zamýšlena k očištění těla a mysli, a připravuje
cestu k blahoslavenému prozření. Oddanost k Bohu neboli
Íšvarovi sehrává v jógické realizaci též svou důležitou roli.
Osobní Bůh jógové filozofie stojí v jógovém systému stranou,
neboť konečným cílem je pro některé jogíny oddělení átmanu
od mysli, a ne jednota s Bohem. Tento systém tedy vždy působí
ve sféře dualismu. Jeho hlavním záměrem je oddělení zapouzdřené džívy od vtěleného stavu, aby se stala átmanem a byla
zbavena podmíněného stavu mysli a hmoty. Rozumná vůle
a oscilující mysl potom končí své individuální působení
a zůstávají zklidněnými, a tak propouštějí duši ze své moci,
aby mohla zazářit ve svém pravém a přirozeném světle.
KORUNA ŽIVOTA
88
Jógická cvičení většinou udělují zdraví, sílu a dlouhověkost,
a do jisté míry pomáhají vzdorovat nemoci, úpadku a pozemské
smrti. Je též možno dosáhnout psychických a nadpřirozených
sil ovládáním Přírody a přírodních zákonů. Zvýšenou schopností smyslů dokáží jogíni slyšet a vidět na velkou dálku,
proniknout do minulosti, současnosti, a dokonce do budoucnosti, přenášet myšlenky a provádět zázraky.
Mnozí novodobí učenci, zvláště ti se západním způsobem
myšlení, jógu při prvním seznámení často mylně pokládali
za nic než propracovaný prostředek sebehypnózy. Takový
přístup je zcela nevědecký, i když se často představuje
ve vědeckém hávu. Je to většinou výsledek předsudků
pramenících z nevědomosti či z povrchního poznání věci.
Je pro nás příznačné, že se snažíme do říše pověr vykázat jevy,
se kterými nejsme obeznámeni a které se příčí našim obvyklým
způsobům uvažování o životě, neboť je studovat, pochopit,
prověřit a přijmout by vyžadovalo úsilí a vytrvalost, kterých
většina z nás není schopna. Někteří takzvaní jogíni mohou
pravděpodobně nálepku "sebehypnotiků" i potvrzovat. Avšak
ti nemnozí, kteří si jméno jogína opravdově zaslouží, jsou příliš
pokorní na to, aby se ucházeli o veřejný zájem, a není na nich
nic, co by ukazovalo na neurotické escapisty, či před skutečností uhýbající jedince. Projevují vždy pozoruhodně vnímavé
vědomí k životu ve vší jeho složitosti a různorodosti, a toto
vědomí společně s jejich pokorou odsunuje všechny představy
o sebeklamu jako zcela nevhodné, nemístné, a dokonce směšné.
Hledat Neměnné za měnícím se, Skutečné za zjevným není totiž
jistě "hypnotizovat se." Jestliže nic více, projevuje se tak duch
zkoumání, který je výjimečný svou opravdovostí a pevností,
která se nespokojí s ničím menším než s absolutní pravdou,
a požadovaný druh sebezapření je nanejvýš obtížné dodržet.
Proto, jak čas běží, jak poznání podkopává nevědomost, dřívější
úzkoprsost postupně zaniká. Nový rozvoj fyzikálních věd se
na tomto procesu také svou nemalou měrou podílel, neboť
KORUNA ŽIVOTA
89
prokázáním, že všechno v tomto fyzickém vesmíru je relativní a
že hmota není hmotou sama o sobě, nýbrž že je konec konců
formou energie, se potvrdilo - alespoň na nižší úrovni jógických
představ - pojetí světa vlastní jógovému systému, a je mu tak
udělována vědecká platnost, která byla dříve zpochybňována.
Přesto, i když přijmeme základnu Aštánga jógy, jak k nám
přichází od Pataňdžaliho, musíme uznat, že má daleko ke snadnému provádění. I Gaudapáda připustil, že ji praktikovat je
jako pokoušet se vyprázdnit moře kapku po kapce stéblem
trávy. To znamená, že i v době, kdy byla původně vyvinuta,
vyžadovala vysoce přísnou životní disciplínu, a jako nevyhnutelný důsledek se dostavil ideál čtyřech ášramů. Kdo měl
dosáhnout skutečně něčeho podstatného, musel začínat již
od samého dětství. Prvních pětadvacet let brahmačárji mělo být
využito k náležitému rozvoji těla a mysli, k vybudování
fyzického a duchovního zdraví schopného odolat životním
těžkostem. Dalších pětadvacet let, grhastja, mělo být prožíváno
v životě hospodáře, jako hlava rodiny, opora starým, živitel
ženy, a řádný učitel dětí. Když tak povinnosti ke společnosti
byly naplněny, smrt se přiblížila, a život již člověk zakusil
v jeho plnosti, mohl svobodně vyjít hledat jeho vnitřní význam
a dospěl pro jeho pochopení. A tak následujících pětadvacet
let mělo být prožito ve vánaprastě v osamělosti hor a pralesa,
až prostřednictvím nejrůznějších sádhan a usilovné meditace
dosáhl člověk osvícení. Nyní mohl být nakonec nazýván
sannjásinem a schopen věnovat poslední čtvrtinu ze sta let,
jak se pro dokonalý život uvažovalo, službě a pomoci svým
bližním v jejich hledání duchovní svobody.
Ani za starých časů nebyl ideál čtyř ášramů snadný. Není
proto divu, že jóga byla omezena na několik vyvolených,
nebyla propagována jako cesta k následování pro běžné lidi,
a přetrvávala pouze jako tajná škola, jejíž pochodeň se
předávala z guru na čéla (sádhaka) v omezené posloupnosti.
Novodobé podmínky učinily její praxi v této podobě na každý
KORUNA ŽIVOTA
90
pád ještě obtížnější a téměř nemožnou. Jak se život stává
stále složitějším a nejrůznější profese se stále více specializují,
nezdá se již lidem možné věnovat prvních dvacet pět let života
výhradně kultivaci těla a mysli jako přípravě na závěrečné
hledání. Musejí tento čas trávit ve školách a univerzitách, které
zaměstnávají většinu jejich pozornosti v přípravě na povolání.
Se stále narůstající populací se také nedá očekávat, že jedna
čtvrtina členů společnosti - grhasthové - budou moci poskytovat
prostředky fyzické obživy zbývajícím třem čtvrtinám, jak to
snad jednou bylo možné.
Jako by to nestačilo, zdá se, že Pataňdžaliho integrovaná
osmerá jóga narostla během času do větší specializace a složitosti. Každá z jejích větví se vyvinula do stádia, kdy se téměř
jeví jako kompletní předmět sám o sobě. Není proto divu,
že když člověk praktikuje do nejrůznějších jejich detailů
rozličné jamy a nijamy, či zvládá nejrůznější ásany nebo se učí
ovládat pránické a mansické (mentální) energie, začíná se
domnívat, že jeho určitá oblast specializace není, jak předpokládal Pataňdžali, pouze příčlem žebříku integrované jógy,
nýbrž jóga sama. Bezpochyby získává nějaký druh prospěchu
ze všeho, co cvičí, často nabývá tajuplných psychických
a fyzických sil; tyto dary samotné však odvádějí jeho pozornost
od konečného cíle, a stávají se tak nespornou překážkou
skutečnému postupu, namísto aby mu napomáhaly. V naší
době mohou Pataňdžaliho Aštánga jógu k jejímu logickému
závěru a nejvyššímu cíli - jednobytí s Brahmanem - následovat
pouze velice nemnozí lidé výjimečné fyzické odolnosti,
dlouhého života a mimořádné schopnosti nezapomenout
vzdálený cíl. Pro ostatní musí zůstávat buďto příliš prakticky
obtížnou, anebo jakožto proces, který tím, že svádí k záměně
postupného za konečné, prostředku za cíl, maří svůj vlastní
účel.
KORUNA ŽIVOTA
91
Jestliže duchovnost nezbytně přináší pomalý výstup po všech
stupních tohoto spletitého a komplikovaného jógového žebříku, musí potom nutně pro lidstvo všeobecně zůstat uzavřeným
tajemstvím. Jestliže se však má stát volně poskytovaným darem
Přírody, jako slunce, vzduch a voda, musí se stát přístupnou
prostřednictvím techniky, která ji staví na dosah každému,
dítěti o nic méně než dospělému, slabému neméně než silnému,
hospodáři o nic méně než sannjásinovi. Právě na takovou
techniku nám dávali naději Kabír a Nának a budeme o ní
pojednávat později.
92
KORUNA ŽIVOTA
KAPITOLA TŘI
Formy jógy
KDYŽ JSME pojednali o jógovém systému všeobecně, jak ho
objasňoval Pataňdžali, postoupíme nyní ke studiu různých
forem jóg, které následně vznikaly. Začínáme-li u tradičních,
dozvídáme se o čtyřech různých druzích: (1) Mantra józe,
(2) Hatha józe, (3) Laja józe a (4) Rádža józe. Většina z nich
z Pataňdžaliho silně čerpá a předkládá formulace jeho základního učení, když každá se zaměřuje na nějaké jeho hledisko.
Jistá míra opakování je proto nevyhnutelná, chceme-li však
dojít k jasnějšímu pohledu na široký předmět jógy, musíme toto
riziko podstoupit.
I. MANTRA
JÓGA NEBOLI JÓGA VYSLOVOVÁNÍ
Zapomínají dokonce, že všechna božstva
přebývají v lidském nitru.
WILLIAM BLAKE
Mantra jóga se zajímá převážně o získání nějaké materiální
či mentální síly anebo sil, a to prostřednictvím neustálého
opakování určité mantry - ústní formule - s úmyslem přivábit
předsedající mocnost či božstvo, se kterým je mantra spojena,
a poté tuto moc přinutit ke službě, prospěšné či škodlivé,
podle vůle a přání provádějícího. Kdo tyto síly užívá
k působení škody a zla druhým, podstupuje často riziko
sebezáhuby a obyčejně se stává obětí hněvu dotyčného božstva.
Ti, kdo takové síly využívají pro sobecké pohnutky s cílem
hmotného zisku pro sebe samotné a na úkor druhých, velice
brzo svou moc ztratí, a nakonec se sami zničí. Tyto síly však
mohou být využity i ku prospěchu ostatních, což není příliš
škodlivé, i když po každém takovém úkonu to může znamenat
KORUNA ŽIVOTA
93
ztrátu nějaké vitální energie. Do této kategorie spadají všechny
zázraky nejnižšího řádu, jako čtení a přenášení myšlenek, léčení
vírou, zvláště v případech nervových a duševních nemocí, atd.
Je proto mnohem lépe se takovým věcem vyhýbat, zachovat si
všechny získané psychické síly a použít je, v duchu nesobecké
oddanosti, alespoň k dosažení nižších duchovních úrovní
a oblastí, které jsou sídlem dotyčných božstev. Pak budou
všechny psychické síly působit samy o sobě, aniž bychom si
přiváděli jakoukoli ztrátu jejich podmaňováním vlastní vůlí.
Měli bychom však mít stále na paměti, že opakování manter
samo o sobě nepřináší žádné výsledky, dokud není prováděno
s plnou pozorností zaměřenou na tyto zvláštní formule,
a s takovou intenzivní oddaností, jaká by dokázala navodit
příslušné vibrace s nimi spojené. Mantra jóga však sama o sobě
nemá žádnou hodnotu v seberealizaci, a ti, kdo tuto formu jógy
cvičí, zůstávají neustále zapleteni ve zmíněných neužitečných
činnostech toho či onoho druhu, a nezískávají žádný větší
prospěch k povznesení vlastního já neboli duše.
Co se týče užívání mantra siddhi, neboli nadpřirozených sil
získaných díky působení meditace na mantry, zaznívá
od Pataňdžaliho v jeho Jóga sútrách jasný varovný tón:
Jsou překážkou k samádhi, síly jen světského rázu.
Technika v Mantra józe
Mantra jóga je jóga rytmického opakování hermeticky
uzavřených formulí - posvátných a tajných - vytvořených starými mantrakary (znalci fonetiky a moci zvuků, včetně supersonických čili zvuků mimo lidské chápání), z nichž každá zvlášť
je určena k dosažení moci nad nějakým jednotlivým bohem
či bohyní zastupujícími určitou Přírodní sílu. Může být prováděna s pomocí nebo bez pomoci růžence Rudrákhša, jak to činí
šivaisté, anebo Tulsí korálí, jaké užívají vaišnavité.
KORUNA ŽIVOTA
94
Mantry představují vibrace. Nejposvátnější z védských
manter je Gájatrí. Je to múl mantra véd, a považuje se proto
za mantru přední důležitosti. Její moc je pokládána za velkou,
a její džapa neboli opakování je nařizováno všem hinduistům
od velice raného věku. Nejsnazší a nejúčinnější je posvátná
slabika ÓM, symbolizující tvořivý životní princip samotný,
a většina manter touto posvátnou slabikou také začíná.
Advaitové, kteří vidí Boží moc přítomnou ve všech podobách
a jako všepronikající, věří v mantru ztotožnění átmanu
s Paramátmanem: Aham Brahm Ásmi (Já jsem Brahman),
a Ajam Átmá Brahma (Já jsem Ty); což je často zkracováno
v Sóham či Sóhang, a Hansa anebo Aham-sah, kde první
znamená "Já jsem On" a druhé "On je já." Védántisté opakují
Óm Tat Sat (Óm je Pravda a Skutečnost) a buddhisté Óm Mani
Padmé Húm. Další na žebříčku jsou mantry zasvěcené
a věnované určitému božstvu k uctění, chvále, za usmíření,
či v prosbě o dary.
Účinnost mantry závisí na její správné výslovnosti,
správném chápání jejího významu, který je často velice
hluboký, na správném vnitřním postoji člověka, který se
Mantra jógou zabývá, a na kompetenci učitele, Guru, který
zvládl dokonale nejenom techniku, nýbrž dokázal v sobě také
úspěšně projevit onu semennou moc spočívající skrytě v jádru
mantry, a může ji žákovi poskytnout jako prasád, dar milosti.
Některé mantry přinášejí rychlé výsledky, některé vzcházejí
ve svůj náležitý čas, a některé přinášejí ovoce podle zásluh
dotyčného jedince. Některé jsou však zakázaného druhu,
a proto povahou nepřátelské, a mívají škodlivý účinek.
Účinek mantry závisí též na tom, jak je džapa prováděna.
Džapa prováděná šeptem je považována za záslužnější nežli
vyslovovaná nahlas, a džapa prováděná tichým mumláním je
ještě lepší, zatímco najzáslužnější je mansik džapa, prováděná
jazykem myšlenky.
KORUNA ŽIVOTA
95
Džapy jsou též různých druhů podle příležitosti, období
a úmyslů konatele. Nitja džapy například mají být prováděny
denně jako pravidelný úkon. Naimittika jsou pro určité obřadní
příležitosti. Prájasčitta jsou džapy prováděné jako pokání
za odčinění poklesků na cestě spravedlnosti. Dále jsou čala
a ačala džapy, jež mohou být prováděny kdykoli, kdekoli
a za jakýchkoli okolností, v jakémkoli stavu či pozici. Jiné
vyžadují určitou ásanu, místo, čas a směr, atd., společně s náležitým a propracovaným obřadem, jako např. oběti květin,
vonných látek, kadidla, mávání světly a cinkání zvonků, havan
a tarpan (obřady ohně a vody), s různými očistnými úkony.
Pro úspěch v Mantra józe je nezbytné, aby sádhak
zachovával vnitřní i vnější čistotu, byl oddán věci celým srdcem
a měl příkladný charakter a jednání, neboť jenom tehdy může
mít jakýkoli stupeň koncentrace a kontemplace.
Podobná cvičení pozorujeme i u muslimských faqírů, kteří
provádějí vird, opakování posvátných slov, jako Hú, Haq,
Análhaq, k čemuž používají tasbíh (růženec). Křesťanští mniši se
také modlí růženec a zpívají hymny a žalmy.
II. HATHA
JÓGA
Tato forma jógy se zabývá kontrolou těla a tělesných činností
jako prostředkem ke zklidnění mysli. Jejím cílem je učinit lidské
tělo silným a schopným přestát i nejtvrdší a nejdrsnější
podmínky, a učinit ho, nakolik je to možné, imunním vůči
fyzickým nemocem a potížím. Avšak kromě statné fyzické
konstituce a možné dlouhověkosti prostřednictvím pránájámy
neboli habs-i dam, jak ji nazývají muslimové (kontrola a řízení
dechu), není sama o sobě přílišnou pomocí k seberealizaci,
i když může do jisté míry připravovat půdu pro vyšší druh
duchovního cvičení, které k tomuto cíli vede. V jistém smyslu
je to "žebřík k Rádža józe." Nedokáže dokonce mysli
poskytnout ani nijak vysoký stupeň kontroly, jak se u ní má
většinou za to. Cvičením Hatha jógy může člověk nabýt
KORUNA ŽIVOTA
96
některých siddhi, t.j. psychických sil, prostřednictvím
vykonávání určitých ásan, muder a bandh, neboli fyzických
pozic a držení těla, a cvičením pránájámy. Systém zahrnuje
dodržování řady pokání a asketických odříkání, jako půstu
a bdění, mauny neboli slibu mlčení na měsíce a roky,
paňč agni tapas (sezení mezi ohni zapálenými ze čtyř stran
a se sluncem nad hlavou), stání na jedné noze, vis hlavou dolů,
atd. Někteří z křesťanských světců zacházeli do velkých
krajností, jako je nošení hřeby podbitých tunik, košil
z koňských žíní, sebemrskačství a sebetrýznění, vše k napodobení utrpení Krista. I mezi muslimskými šíity nacházíme stopy
sebemučení, když se během dní Muharramu bijí v prsa a do zad
noži připevněnými k železným řetězům na památku strašných
utrpení, která museli při obraně své víry na hořících planinách
Kerbely podstoupit Hasan a Husajn, Prorokovi vnukové,
spolu s hrstkou svých věrných stoupenců v rukách skupiny
svých souvěrců vedených Jazídem. Ale všechno takové hrozné
sebetrestání, jakkoli samo o sobě hrdinské, stěží přináší nějaký
duchovní prospěch. K čemu je dobré mučit a trápit tělo,
když zrádný had mysli spočívá bezpečně ukryt v hloubce
pod povrchem, a nadále prospívá zcela nezraněn?
Pomineme-li takové formy sebemučení, je cílem vlastní
Hatha jógy zdokonalení těla jakožto nástroje pro vyšší druhy
jóg, a jako taková může mít nějakou hodnotu, totiž umožnit
tělu vydržet vypětí a zátěž, které jsou s těmito jógami spojeny. Avšak i běžný systém hathajógových Krijí je příliš ve své
praxi obtížný, a vede často k vnitřním komplikacím, které se
někdy ukazují vážnými a nevyléčitelnými a ohrožují život.
Tyto krije jsou míněny k očištění tepen a jiných kanálů
v těle ode všech druhů nashromážděných minerálních usazenin, jako křídy, vápence a soli, atd., které zatěžují systém a jsou
původní příčinou úpadku a nemoci. Tento proces zbavení se
toxických látek a omlazení je prováděn pomocí očistných
úkonů zvaných Šat karma (značící šest úkonů), jimiž jsou:
KORUNA ŽIVOTA
97
(i) Néti karma (pročištění nosu): Kus tenkého, asi sedmdesát
centimetrů dlouhého mušelínu se zkroutí do tvaru provázku
a pokryje voskovým povlakem. Postupně se prostrkává oběma
nosními průchody a po malém drhnutí se vytahuje ven ústy,
aby se nosní průchody vyčistily od hlenu, atd. Provádění
napomáhá při léčení nemocí nosu a krku. Udržuje hlavu svěží,
a zdokonaluje zrak. Kdo trpí nosními a očními poruchami
nebo kyselostí, může toto nahradit džala néti neboli proplachováním nosních kanálů čistou vodou.
(ii) Dhauti karma (promývání žaludku): Dlouhý kus látky,
na tři palce široký a asi šest a půl metru dlouhý, se namočí
do vlažné vody o poté mírně zkroutí. Postupně se s pomocí
teplé vody polyká hltanem dolů až do žaludku, když přes půl
metru se na druhém konci ponechává v ruce. Po několikaminutové zádrži a protřásání žaludku se velice, velice pomalu
vytahuje. Čistí se tím zažívací trakt od nečistot, jako slizu, žluče
a hlenu, a léčí rozšířená slezina a kašel, atd. Toto cvičení
vyžaduje krajní opatrnost a pozornost, aby se látka nezapletla
ve střevech s následkem vážných komplikací, které by se mohly
dokonce ukázat osudnými. Nemělo by se vykonávat při zánětu
krku a bronchitických poruchách, podráždění žaludku nebo
při kašli, atd.
(iii) Basti karma (promývání střev): Je to jakýsi klystýr,
při němž se konečníkem vtahuje voda do tlustého střeva.
Po chvilkové zádrži se voda stranovými pohyby protřepe a poté
vypustí. Odstraňuje zácpu a vypuzuje vnitřní ztvrdlou odpadní
hmotu, která většinou ulpívá na stěnách. Přidá-li se do vlažné
vody trochu glycerínu, je proces tím prospěšnější. Používá se
na onemocnění spojená s mužským orgánem a konečníkem
a léčí plynové poruchy žlučového či mízního původu, a nemoci
sleziny a jater. Denní provádění Basti oslabuje choulostivá
střeva a může způsobit zápal vnitřního povrchu, a proto je
v takových věcech vždy potřeba opatrného vedení. V případě
nutnosti může být postup nahrazen pročišťováním vzduchem,
KORUNA ŽIVOTA
98
nasáváním a vypouštěním vzduchu namísto vody.
(iv) Gadža karní neboli Kundž karma: Je také známa jako
Šankha pašala. Cvičení spočívá v naplnění břicha vodou, jeho
následném propláchnutí svalovou aktivitou a vyvržení vody
ven ústy, jak to svým chobotem činí gadža neboli slon. Tímto
způsobem jsou požity a vyzvráceny dva tři litry teplé vody,
když předtím krouživým pohybem břišního svalstva omývaly
vnitřní soustavu. Zvláště užitečné cvičení pro ty, kdo trpí
žlučovými problémy nebo kyselostí.
(v) Nauli karma (protřásání břicha): Provádí se ve vzpřímeném sedu v siddha nebo padma ásaně s rukama položenýma
na kolenou. Horní část těla společně se střevy se potom prudce
protřásá zprava doleva, aby se tak odstranily všechny vnitřní
nečistoty, které se udržují na vnitřních stěnách. Cvičení je
užitečné pro odstranění břišních potíží žaludečního a plynového charakteru, když dochází k uvolnění trávicích sekretů.
Pomáhá ve svalových stazích, což naopak podporuje jógické
dýchání, pránájámu.
(vi) Trátak karma (upření pohledu): To je dršti sádhana
a spočívá v upření pohledu nejdříve na vnější centra, a poté
postupně na vnitřní, jak bylo s jistou důkladností vysvětleno
na předešlých stránkách pojednávajících o Jóga vidjá a Jóga
sádhna v části o "pránájámě." Schopnost pohledu se tím
ustaluje, a obrátí-li se dovnitř, začíná člověk spatřovat divy
vnitřního světa Trikúti, nejvyššího nebe takových jogínů.*
* Baba Garíb Dás nám říká, že jogíni považují Til za Kšar, Sahansdal Kamal
neboli Sahasrár za Akšar, a Trikúti za Néh-Akšar. Jógíšvarové jdou o krok dále
a počínaje v Sahasráru vcházejí do Dasvan Dváru, zatímco názvosloví světců
v tomto ohledu je Trikúti pro Kšar, Dasvan Dvár pro Akšar, a Bhanvar Gupha
pro Néh-Akšar, a poté konečně stav za těmito oblastmi, t.j. Sat Lók.
V písmech znamená Akšar tvořivý životní princip, a říká se, že ten, kdo
pozná a uskuteční jeho podstatu, je oprávněn pro cestu k Bohu. Akšar Puruš je
za pomoci Anhadu, neustávajícího životního principu, zodpovědný za stvoření
KORUNA ŽIVOTA
99
Kromě výše uvedených jsou ještě dvě další cvičení:
(i) Kapála dhauti (prudké vdechování a vydechování)
pro očištění plic. Může vhodně zastoupit Néti, nemělo by se
však provádět za deštivého období a při zdravotním oslabení.
Dýchání by mělo být svižné, ne však příliš rychlé, aby
nepoškodilo plíce a dýchací systém.
(ii) Šankha pašali: Spočívá v požívání vody ústy a po krátkém
protřesení břicha jejím okamžitém vypuštění konečníkem.
Pročišťuje celý zažívací systém vyplavováním všech nečistot.
Pokud nejsou všechny tyto procesy prováděny podle pokynů
a pod kontrolou a vedením znalce jógických sádhan, nadělají
často více škody než užitku. Musíme uznat, že je v nich něco
umělého a nepřirozeného, a jsou zaznamenány případy,
kdy jejich prováděním trpěli i zkušení. Je proto lépe obrátit se
k přirozeným způsobům jednoduché, zdravé a čerstvé vegetariánské stravy v přírodním stavu, něco kravího mléka a ghí,
pramenité vody, pravidelných, avšak neunavujících cvičení,
hlubokého dýchání, atd., což je vše bez jakýchkoli nebezpečí,
jaká provázejí hathajógová cvičení.
Zde vidíme, že v Hatha józe je především třeba dát
do pořádku fyzický dům, a že je to prováděno pomocí Šat
karem, šesti popsaných přípravných cvičení. Poté je se třeba
pro úspěšný postup v této józe a k dosažení náležitých výsledků
věnovat následujícímu:
(a) pečlivému pěstování jam a nijam.
astrálních a fyzických úrovní níže Trikúti. Ty jsou podřízeny zániku, a jsou
známy jako Kšar narozdíl od Akšaru, nezničitelného jako Kútastha a Avjakta
(mimo rozklad a zánik). Za Kšarem a Akšarem je Puršóttam neboli Paramátma
(Nadduše Bůh). Srov. Bhagavad Gíta 12:3-4 a 15:16-17.
Duchovní oblasti výše Trikúti udržuje Sat-Šabda (Sphóta, Slovo-podstata)
a pánem těchto oddílů je Néh Akšar, ale ani on nemůže přežít velký zánik. První
Velkou oblastí, která leží za hraniční čarou zániku a je věčně stejná (Néh-AkšarPara), je Sat Lók neboli Maqám-i Haq, a ten je ve skutečnosti příbytkem světců,
jejich rodnou vlastí.
KORUNA ŽIVOTA
100
(b) zachovávání sanjamy neboli umírněnosti a kázně
ve všech fázích života, a zvláště v myšlenkách, slovech
a skutcích.
(c) fyzickým pozicím: ásanám, mudrám a bandhám.
(d) pránájámě neboli kontrole a řízení dýchacího systému,
což bylo vše již popsáno v Aštánga józe.
Nyní můžeme posoudit, co o místě Hatha jógy na duchovní
cestě říkali někteří spisovatelé. Šrí Jógéndra v úvodu ke svému
Hatha jóga (zjednodušená) hovoří o Hatha józe takto:
Nezbytnost této jógy byla jistě pociťována v dávné
minulosti, kdy se cvičení a výchova fyzického stalo
základní formou cvičení a řízení mentální, morální
i psychické stránky. V tomto ohledu by Hatha jóga měla
být, a je, považována za metodický přístup k dosažení
toho nejvyššího v józe. Protože působí předně s fyzickým
lidským tělem ve vztahu k mentálnímu, byla příhodně
nazvána fyziologickou jógou neboli Ghatasja jógou.
Autor Alain Danielou ve své knize Jóga: metoda reintegrace,
popisuje metodu Hatha jógy jako reintegraci prostřednictvím
síly, neboť "vlastní já není v dosahu slabých," a ve svém
pojednání o jejím předmětu a metodě říká:
Hatha jóga je jméno udělované technikám a cvičením,
jimiž se dá přivést pod kontrolu tělo a vitální energie.
Ačkoli je to jeden z prostředků jógy, je první přípravou
k cestě reintegrace, nezbytný pro další realizaci.
Všechna pojednání o józe s určitostí tvrdí, že jediným
smyslem fyzických cvičení Hatha jógy je překlenout fyzické
překážky na duchovní či královské cestě reintegrace - cestě
Rádža jógy.
"Hatha" znamená doslovně "síla vůle," nezkrotná vůle něco
učinit a dosáhnout cíle, i kdyby se jevil sebevíc vzdálen
běžnému oboru působnosti. Význam slova "Hatha" Danielou
dále objasňuje z Górakša sanhity:
KORUNA ŽIVOTA
101
Slabika "Ha" představuje slunce, a slabika "tha" představuje měsíc, a spojení (jóga) slunce a měsíce je proto Hatha
jóga.
Kosmické principy, které se v planetárním světě
projevují jako slunce a měsíc, nacházíme v každém
aspektu existence. V člověku vystupují předně ve dvou
podobách, v jemném těle, a v hrubém těle. V jemném těle
vystupují jako dva kanály, podél nichž naše vjemy cestují
mezi jemnohmotným centrem na spodním konci míchy
a centrem na vrcholu hlavy. Tyto dva kanály jsou zvány
ida a pingala; první odpovídá chladnému aspektu měsíce,
a druhý teplému aspektu slunce.
V hrubohmotném těle odpovídají lunární a solární
principy dýchacím - chladným - a zažívacím - teplým vitálním energiím, a jsou zvány prána a apána. Právě
koordinací těchto dvou nejsilnějších vitálních impulzů
dosahuje jogín svého cíle. Ve vztahu k dechu se
o chladném vdechovaném vzduchu hovoří jako o prána
váju, a o teplém vydechovaném vzduchu jako o apána
váju.
Hatha jóga má jisté nepopiratelné přínosy, z nichž mnohé
byly již popsány v předchozí kapitole, když jsme hovořili
o ásanách, pránájámě a pratjáháře. Pokládá základ zdravého
života schopného přestát mnohá fyzická vypětí, neboť odstraňuje toxické látky a nečistoty zevnitř tělesného systému.
K jogínovi smrt nepřichází jako mučivé zakončení dlouhého
procesu úpadku, nýbrž podobá se podzimnímu listu či ovocnému plodu, který se přirozeně oddělí, dosáhne-li vnitřní zralosti.
Získání kontroly nad různými fyzickými funkcemi s sebou
samozřejmě přináší i jistý stupeň mentální kontroly, neboť
jakákoli tuhá kázeň těla je nemožná bez kázně vůle, a rozvoj
jednoho podněcuje druhé.
Fyzické a psychické síly, které Hatha jóga úspěšnému
sádhakovi zajišťuje, nejsou nicméně beze svých úskalí
a nebezpečenství. Místo, aby byly zachovávány v přísném
KORUNA ŽIVOTA
102
soukromí pro další duchovní rozvoj nebo byly použity
k nejhumanitárnějším účelům, jsou často používány k získání
veřejného uznání a bohatství. Není náhodou, že běžný člověk
spojuje tuto jógu s lidmi, kteří chodí po žhavém uhlí, polykají
střepy a žiletky, jedí hadí hlavy a hlodavce, zadržují jedoucí
automobily a nechávají se přejet vozy a slony. Vidí-li opravdový a vážný zájemce o jógu takový zlořád, musí tato cvičení
užívat výhradně jako úvodní stupně k Rádža józe, anebo je
v jiném případě zcela vyloučit jako další odvádění pozornosti
od cíle, další prostředek k přecpávání ega, které se vydává
ovládnout. Huston Smith v knize Náboženství člověka vyjádřil
věc výstižně:
Někteří se zajímají především o koordinaci těla. Netřeba
připomínat, že mají svůj indický protějšek - lidi, pro něž
je ovládnutí těla základním zájmem. . . . Zatímco Západ
hledal sílu a krásu, zajímala se Indie o přesnost a kontrolu,
ideálně
dokonalou
vládu
nade všemi
tělesnými
funkcemi . . . Julian Huxley se odvážil opatrně tvrdit, že
Indie, jak se zdá, objevila něco o tom, co může být tělo
přiměno vykonat, o čem Západ nemá jakékoli tušení.
Tato rozsáhlá soustava pokynů utváří autentickou jógu,
Hatha jógu. Původně byla cvičena jako příprava k józe
duchovní, protože však toto spojení do značné míry
ztratila, nemusí nás zde zajímat. Můžeme se též ztotožnit
s úsudkem hindských mudrců na toto téma: tělem dají se
vykonat neuvěřitelné věci, je-li to pak tím, o co se člověk
zajímá, a je ochoten tomu věnovat život. Tyto věci však
mají máloco společného s osvícením. Ve skutečnosti
povstávají z touhy stavět se na odiv, jejich ovládnutí
přivádí k pýše, a je tak opakem k duchovnímu postupu.
III. LAJA
JÓGA
To je jóga pohlcení či splynutí. Laja doslova znamená ztratit
se v nějaké podmaňující myšlence či převládající žádosti.
Hlubokým a neustálým pohlcením prostřednictvím koncen-
KORUNA ŽIVOTA
103
trace je člověk postupně veden do stavu zapomnění všeho
ostatního, včetně tělesného já, až v jeho mysli zůstává jako
nejvyšší jediná myšlenka, kterou je před ním cíl realizace. Tato
posedlost může být upřena jakýmkoli směrem, pro světský zisk,
moc a peníze, jméno a pověst, jakož i k získání rddhi a siddhi
neboli nadpřirozených sil, anebo, a to především, k dosažení
Konečné Skutečnosti, již nazýváme Bohem. Má tak Laja jóga
různé formy a stupně, z nichž nejvyšší je samozřejmě pohlcení
v kontemplaci o Bohu - když představou jogínů v tomto směru
je astrální světlo a prostředky k němu vedoucí spočívají
v cvičení muder neboli uzamčených pozic, z nichž mnohé
byly již popsány v předchozí kapitole; neboť Laja jóga má
blízkou souvislost s Pataňdžaliho představami o dhjáně.
Nejvyšší druh kontemplace v Laja józe vede člověka nad tělesné
vědomí, přivádí v Božské území lidské duše - do Sahasráru,
ústředí jemných oblastí, s tisícilistým květem lotosu plným
světel v pyramidální formaci. Zapomnění všeho kromě
předmětu neustálé meditace je v této formě jógy klíčem
k úspěchu. Je to přirozený výsledek pratjáháry a dhárany
vedoucí k dhjáně, které všechny dohromady utvářejí základ
Laja jógy.
Jogíni věří ve dvojí princip Puruši a Prakrti, v pozitivní
princip mužský a negativní ženský, které působí v Člověku
i v Přírodě. V Člověku je tato Přírodní energie uložena stočená
v bazálním centru v těle, a proces Laja jógy spočívá v jejím
probuzení k činnosti prováděním ásan a cvičením jógického
dýchání a v jejím vedení vzhůru skrze centrální nádí sukhmanu - až dosáhne nejvyššího centra, Puruši v Sahasráru,
a je v něm pohlcena; a odtud také název jóga pohlcení.
Pro úspěch v Laja józe se musí člověk spoléhat na světla
různých živlů, které převládají v čakrách neboli centrech
v pindu, fyzickém těle. Tato cesta vnoření mysli do čid-ákáše
není bez rizik, a je proto nezbytné podstupovat ji pod přísným
vedením zkušeného znalce v oboru.
KORUNA ŽIVOTA
104
Laja jóga se zásadně odlišuje od ostatních jóg, které uplatňují
většinou pozitivní přístup prostřednictvím koncentrace a kontemplace na nějaký určitý předmět. Přístup v Laja józe je
negativního druhu. Namísto ovládnutí mysli, jak se většinou
v jógových systémech provádí, se soustřeďuje na ovládnutí
Kundaliní, vitální energie, která se nachází v skryté a latentní
formě, a snad proto, že se zabývá latencí, je nazývána Laja
jógou.
IV. RÁDŽA
JÓGA
Jak jméno napovídá, znamená "královskou cestu k reintegraci,"
k opětovnému sjednocení duše, která je nyní ve stavu dezintegrace, když ztratila svou soudržnost díky rozptylujícímu vlivu
mysli proudící tolika vnějšími kanály. Tato cesta nabízí věděcký
postup směrem k Bohu, a je nejvhodnější pro lidi nadané
vědeckou myslí a vědeckým nazíráním uvnitř i vně, a pro ty,
kdo jsou oddáni experimentování. Je založena na předpokladu,
že opravdové já v člověku je zcela jiné a nádhernější, než za co
je běžně považujeme a jak se jeví ve všedním životě, kde je
vystaveno omezením, která na ně doléhají ze všech stran,
a pro všechny praktické účely jej nutí vyhlížet jako konečný
prvek, a ne jako nekonečnou skutečnost, jakou opravdu je.
Experimenty v Rádža józe se musejí provádět na vlastním já,
narozdíl od experimentů v jiných vědách, kde se celý proces
odehrává na vnější přírodě. Od Rádža jogína se neočekává,
že bude brát věci za jednou dané anebo slepě uznávat nějakou
autoritu, ať již posvátných písem či jinou. Jeho cesta je
v podstatě sebe-experimentem v laboratoři mysli, a postupuje
krok za krokem pomalu ale vytrvale, a nikdy se nezastaví,
dokud nedosáhne cíle.
Člověk je podle Rádža jógy "vrstvenou bytostí" a je uzavřen
v tolika v sobě navzájem vložených záhalech, jako např. tělo,
tělesné dispozice, způsob života - zděděný i nabytý - smysly
a jejich návyky, vitální ovzduší, nepokojná mysl s nesčetnými
KORUNA ŽIVOTA
105
mentálními vibracemi, vždy aktivní vůle a egocentrismus, atd.,
jež všechny utvářejí kóše neboli závoje pokrývající átman.
Pod nimi uvnitř spočívá samotný korunní klenot Bytí,
nepomíjející vlastní Já pod zjevnou osobností. Dokonalé
osvobození (mukti) tak spočívá v dokonalém oproštění bytosti
od nesčíslných omezujících aktivit obklopujících nekonečný
oceán Tvořivého Životního principu, abychom tak dosáhli vší
moci, všeho života, vší moudrosti, vší radosti, všeho blaha,
a všeho ostatního v plnosti. Jinými slovy to znamená odosobnění duše a doslova strhání osobnosti a masky, již herec obléká,
když na jeviště vychází hrát svou roli. Úkolem Rádža jogína je
tedy odmaskovat skutečnost uvnitř sebe samého tím, že sejme
nespočetné masky klamných totožností, a tak oddělí velké
vlastní Já od zahalujících pouzder, kterými je zatíženo.
Aštánga jóga neboli Pataňdžaliho osmerá cesta vede k tomu,
co je běžně nazýváno Rádža jógou. Je to žebřík, kterým člověk
dosahuje Nirbídža samádhi, Unmaní, Sahadž-avasthy či Turíja
padu, což je korunou všech jógových systémů a výkvětem
jógického umění. Zaobírá se výcvikem mysli a jejích
psychických sil v rozsahu, jaký může vést k Osvícení, jímž je
dosaženo pravého vnímání a člověk nabývá rovnováhy, stavu
bdělého tranzu. I když může být zjevně zabrán ve světských
činnostech jako zbytek lidstva, je jeho duše vnitřně neochvějně
zasazena ve svém centru - sam. Tento stav je vrcholem všech
jógických snah a cvičení, a jak ho jednou jogín dosáhne,
i zatímco žije ve světě, není již přesto z tohoto světa. Takto
Rádža Rši Džanaka i Pán Kršna, král jogínů, žili ve světě,
stále zaměstnáni vprostřed světských dějů a činností, udržujíce
kolo světa ve svých rukou v neustálém pohybu, přesto však
s nehybným středem upevněným v Božském Záměru. Všechny
jejich činy se vyznačovaly konáním v nekonání. Takové je
vyvrcholení jógového systému, stav, ve kterém smysly, mysl
a rozum přicházejí ke klidu. V Katha upanišadě čteme:
KORUNA ŽIVOTA
106
Když jsou všechny smysly ztišeny, když mysl klidně
spočívá, když se rozum nevzdouvá - to, praví moudrý,
je nejvyšší stav - Kaivalja pad (stav nejvyšší realizace).
Cílem je zde samádhi (konečný krok v Pataňdžaliho jógovém
systému), jímž je jednotlivec zbaven individuality a vnímá
v sobě celé jsoucno, nespoutané a nevtělené, nekonečné
a svobodné, všepronikající jako éter. Je to zření všech věcí
v aspektu věčnosti.
O stavu samádhi zde snad ještě můžeme uvést několik slov.
Samádhi může být vědomé, nebo nadvědomé. V prvním
případě si mysl zůstává vědoma objektu, kdežto ve druhém je
vnitřní klid, v němž se člověku dostává, jakoby v záblesku,
pravého vhledu, a vidí objekt, jak skutečně je. To je vidění duší
(vnitřním duchovním zrakem), když naše tělesné oči jsou
zavřené. Je to okamžité a přímé vnímané poznání narozdíl
od poznání zprostředkovaného, t.j. skrze prostředek kouřových
brýlí smyslů, mysli a rozumu. Je to stav "nehybného ticha,"
daleko od třeštícího světa vně. Je to mystický stav, ve kterém
všechen čit, manas, buddhi i ahankár ztrácejí své příslušné
funkce, a pouze samotné oproštěné a individuality zbavené Já
září ve své vlastní světelnosti. A právě o tomto stavu nám
Vjása říká: "Jógu lze nejlépe poznat pouze skrze jógu, neboť
jóga se projevuje skrze jógu" (Jóga bhasjá iii:6).
Nejposvátnější slabikou Rádža jogínů je Óm. V Mandukja
upanišadě nacházíme podrobné vysvětlení tohoto slova. Je to
totéž co svaté Slovo v evangeliu sv. Jana. Je to Kalima či Bang-i
Qadím muslimů, Ákáš Bání a Vák Déví starých ršiů, Udgítha
či Náda Upanišad, Sraoša Zoroastera, a Nám či Šabd Mistrů.
Svět i Védy, vše pochází z této slabiky Óm. V Gítě se praví:
"Brahmín, jenž za recitace Óm a rozjímání o něm vykročí dále
a zanechává těla, vchází na nejvyšší cestu." Pán Kršna o sobě
říkal: "Jsem Ómkár, jsem Pranava ve všech védách, v řeči jsem
Ék-Akšara (Jedna Slabika)." V Upanišadách se uvádí: "Óm je
KORUNA ŽIVOTA
107
luk, mysl šíp; Brahman je cíl. Poznej Brahman koncentrací,
zasáhni cíl jednobodovostí pohledu (Ékágrat), a potom, jako šíp
se stává jedno se svým cílem, ztotožní se jednotlivá duše
s Brahmanem."
Jediná vibrace v Brahmanu (Ékó ’ham Bahusjám) zapříčinila
všechny lóky, a s nimi uvedla v bytí všechny úrovně,
duchovní, kauzální, astrální i fyzickou, s jejich nesčetnými
oddíly a pododdíly. Fyzické vibrace v člověku odpovídají této
jedné původní vibraci, která vedla k projekci Sršti neboli
Vesmíru se všemi jeho trojicemi, jako Brahma, Višnu a Šiva;
Sattva, Radžas a Tamas; Džagrat, Svapna a Sušupti, které jsou
všechny obsaženy v Óm, pánu třech světů.
Pán Jama, bůh Smrti, napomínaje Načikétu, pravil: "Cíl,
který jednotně vyzvedávají celé Védy, a ke kterému se lidé
usilují se všemi svými tapas, je, krátce, Óm."
Podobně i termín pranava znamená něco stále nového
a čerstvého, neměnného a věčného (kútastha nitja), jako vztah
mezi Šabd a jeho významem, narozdíl od parináma nitja, jenž se
věčně mění.
Z výše uvedeného vyplývá, že každá ze čtyř klasických forem
jógy je pouze nedílnou součástí jógového systému jako celku,
jak ho podává Pataňdžali, se zvláštním důrazem na jeden
či druhý aspekt systému, a že tyto formy představují postupný
rozvoj od Mantra siddhi k Rádža józe, kde každý krok je
přípravou pro další vyšší stupeň na jógické cestě.
Aby se jóga stala snáze uskutečnitelnou, bylo v pozdějších
dobách provedeno její rozdělení vzhledem k různým typům lidí,
podle jejich jednotlivých povah a charakteru jejich povolání.
Zatímco lidé, kteří byli vysoce intelektuální a všechno vždy
promýšleli, se velice často obraceli k Džňána józe neboli "Józe
poznání," lidem s emocionální povahou byla nabízena Bhakti
jóga neboli "Jóga oddanosti," spočívající ve zbožných cvičeních,
jako je zpěv hymnů, žalmů a chvalozpěvů (jako u princezny
KORUNA ŽIVOTA
108
Míry a Čaitanji Maháprabhu). Dále ti, kdo byli převážně
zabráni ve vnějších činnostech světa, byli považováni za nejvíce
vhodné pro Karma jógu neboli "Jógu činu," spočívající
v odříkání, jako jsou půsty a bdění, provádění jadžen a jiných
dobročinných skutků a záslužných činností, jako jsou poutě
na svatá místa a čtení písem, atd., a především v cestě nezištné
služby. Tak vznikly tři druhy "populárních jóg," totiž jóga
hlavy, srdce a ruky, čímž označujeme Džňána jógu, Bhakti jógu
a Karma jógu. Tyto jógy nacházejí svůj první jasný popis
v Bhagavat Gítě, a Pán Kršna k nim zaujímá stejný vztah,
jako Pataňdžali ke čtyřem zmíněným typům tradičním.
Avšak musíme si povšimnout, že tyto tři druhy se nedají
rozdělit do vzájemně nepropustných oddělení. Kterýkoli z nich
se dá jen stěží provádět sám o sobě za naprostého vyloučení
ostatních. Naznačují se jimi prostě převládající a vrozené
povahové rysy uchazečů. Pouhá teoretická znalost jógy bez oddanosti a činu - je jak strom bez ovoce a bez listí, vhodný
jen pro drvoštěpovu sekyru. Opět, oddanost sama o sobě
postrádá smyslu, dokud člověk nemá rozumové pochopení
a faktický zážitek věci a aktivně se o ni nesnaží. Skutky samy
o sobě, bez oddanosti a poznání, ať již dobré či špatné, udržují
člověka v neustálém zajetí jako pouta ze zlata nebo z oceli,
neboť oba druhy mají stejnou svazující sílu a schopnosti. Tento
svět je Karma kšétra, pole konání, a všechny činy vykonané
na úrovni smyslů bez rozlišujícího poznání a milující oddanosti
přinášejí své plody, které bude muset konající nutně sežnout,
ať si to přeje, nebo ne. Svobodu může přinést pouze činnost
vykonávaná bez připoutanosti a bez touhy po jejích výsledcích.
Chce-li člověk uniknout z kola Karmického otroctví v této
Karma bhúmi, musí se stát Néh karmou. Zákon karmy je přísný
a neúprosný, a neměli bychom jen stále do nekonečna
provádět nepotřebné Karmy, a zůstávat ve věčném područenství.
109
KORUNA ŽIVOTA
Pouze ten je zbaven svazujícího účinku Karem,
kdo je ve spojení se svatým Slovem.
GURU AMAR DÁS
Jógový systém je tak v podstatě jedním nedílným celkem,
a nedá se rozdělit do žádných umělých tříd. V Bhagavad Gítě,
Nebeském zpěvu, který je předně jóga sútrou, podává král
jogínů, Pán Kršna, jasné vysvětlení různých druhů jóg
kšátrijskému princi Ardžunovi, aby ho přesvědčil o důležitosti
Svadharmy neboli Cesty povinnosti, jak ji definoval z různých
pohledů, neboť práce není nic jiného než bohoslužba v pravém
smyslu slova, jestliže ji člověk tak skutečně vnímá a poznává,
a koná bez připoutanosti k jejím výsledkům.
V. DŽŇÁNA JÓGA NEBOLI JÓGA
( PRAVÉ ROZLIŠOVÁNÍ )
POZNÁNÍ
Cesta Džňány je pro ty, kdo jsou nadáni silným rozumem
a duševní chápavostí a mají bystrý vhled schopný proniknout
v proč a nač věcí, aby tak mohli dospět v jádro skutečnosti.
To znamená pravé rozlišování a poznání, což je samotná první
nezbytnost osmeré cesty pravého žití, jak ji vyhlašoval Buddha.
Z pravého pochopení skutečných životních hodnot vychází
ve správném směru i všechno ostatní, neboť bez pravého
a správného poznání Pravdy se všechny snahy i při nejlepším
záměru nejspíše minou účinkem, a dříve nebo později nás
uvedou do potíží.
Důležitost správného poznání je ve skutečnosti pociťována
ve všech aspektech jógického života, u Karma jógy i Bhakti
jógy. V Karma józe je potřeba, aby člověk poznal a byl si
vědom, že má právo na čin (konání), a nikoli na jeho výsledek.
Protože člověk nemůže jinak než konat, měla by být činnost
prováděna v opravdovém duchu povinnosti, jako věnování
a oběť Pánu, a s myslí na Něho upřenou. Vzdání se
připoutanosti na výsledcích přináší vyrovnanost nálady,
KORUNA ŽIVOTA
110
a v klidu sebeodevzdání spočívá pravá jóga kontemplace,
dokonalý mír vyvěrající z naprostého odevzdání vlastního
života Bohu.
V Bhakti józe musí bhakta či oddaný také jako úvodní krok
pochopit pravý význam bhakti, oddanosti k Pánu, a potom
v sobě rozvíjet správný pohled, který by mu umožnil vidět
světlo jeho Išt-Dévy nejenom v lidských bytostech, ale v každé
formě života.
Krátce, Džňána jóga klade důraz na pravé poznání samotné
nejvnitřnější Skutečnosti, která existuje, neboli pravé povahy
átmanu. "Sebe-kontemplace," základní metoda opravdového
džňánina, se s pomocí cvičení pravého rozlišování pokouší
oddělit zdánlivě obrovské malé já (vnějšího člověka) od malého
velkého Já uvnitř (vnitřního člověka), neboť já je nepřítelem Já,
a já, je-li náležitě cvičeno, stává se přítelem Já. Cílem této jógy
je rozptýlit temnotu nevědomosti pochodní poznání. Je to cesta
hlubokého rozboru, a pro její úspěšné působení se musí člověk
pečlivě přidržovat tří věcí:
(i) Šravana neboli naslouchání: naslouchání písmům,
filozofickým rozmluvám, a především žijícím učitelům
duchovnosti s bezprostředním zážitkem Skutečnosti, kteří
dokáží přenést svůj vlastní životní impuls na ty, kdo se s nimi
setkávají, neboť ve společnosti opravdově probuzené duše se i
ostatní probouzejí ze svého dlouhého spánku.
(ii) Manana neboli uvažování: Spočívá v intenzivní a přemýšlivé kontemplaci o tom, co člověk slyšel a pochopil, aby tak
dovedl abstraktní ke konkrétnímu, a rozumové představy učinil
samotným pulzem každodenního života prostřednictvím
pečlivého cvičení rozlišování, které na každém kroku rozeznává
pravé od nepravého. To se rovná vymanění duše ze smrtelné
smyčky egoismu všemi možnými a dostupnými prostředky.
(iii) Nidhjásana neboli praxe: Ta spočívá v přesunutí těžiště
z prchavého a měnícího se já do trvajícího a věčného Já,
z obvodu do středu vlastního bytí. To s sebou postupně přináší
KORUNA ŽIVOTA
111
odpoutání od párů protikladů - bohatství a chudoby, zdraví
a nemoci, slávy a potupy, radosti a bolesti, atd. - jimiž jsou
všichni při normálním běhu existence většinou ovládáni.
Cesta Džňány je v józe zkratkou, avšak strašlivě strmou,
a velice nemnozí se jí mohou vydat. Vyžaduje velice vzácnou
kombinaci rozumu ostrého jako břitva a silné duchovní touhy,
kterou vlastní pouze nemnozí, jako Buddha a Šankara.
Tato cesta by se však stala lehkou, kdyby hledající, při notně
velkém štěstí, potkal Mistrovskou duši. Sant Satguru dokáže
svou dlouhou a silnou paží přímo vytáhnout uchazeče
z bezedného víru života smyslů, aniž by musel vykonat
přespříliš sádhany.
VI. BHAKTI
JÓGA NEBOLI JÓGA MILUJÍCÍ ODDANOSTI
Kdo s neochvějnou oddaností (Bhakti jóga)
koná službu Bohu, ten překročil břehy,
a je hoden spásy.
BHAGAVAD GÍTA
To je jóga bohoslužby s milující a živoucí vírou, absolutní
a vytrvalou vírou ve svého Išt-Dévu, objekt nábožného
uctívání. Je to velice oblíbená cesta, nejvhodnější pro ty,
kdo jsou obdařeni emocionálním sklonem mysli. K dosažení
úspěchu na této cestě sehrává zásadní roli nezištná oddanost.
Bhakta neboli oddaný nachází potěšení v úchvatných
nápěvech, a stále se zabývá zpěvem hymnů ke chvále svého
Pána, a nikdy se jimi neunaví. Liší se většinou od džňánina
jak ve svém náhledu na život, tak v přístupu k Bohu, neboť
namísto, aby hledal vlastní pravé Já, které je také Brahmanem,
staví mezi sebe a svého Boha dualismus, když Jej uctívá jako
oddělenou a nadřazenou bytost. Tento dualismus však není
nezbytně konečný; bhaktovi je známo tajemství, že člověk se
stává tím, co uctívá.
Kult bhakti zaujímá důležité a nezastupitelné místo ve všech
jógických sádhanách. Džňáninovi slouží jako mocná opora
KORUNA ŽIVOTA
112
v podobě oddanosti věci sebepoznání. U Karma jogína se
dostavuje jako výsledný účinek, a dochází plného rozkvětu
v činech milující oddanosti pro společné dobro všech bytostí,
neboť jsou Božím stvořením.
Pro cestu bhakti jsou příznačné tři charakteristické rysy:
džapa, préma a symbolické zastoupení objektu uctívání.
(i) Džapa: Značí mimo jiné neustálou vzpomínku a opakování Božího jména; zpočátku ústně, prostřednictvím jazyka,
a posléze mentálně. Tímto cvičením se zabývají všichni oddaní
bez ohledu na své náboženské řády. Praxe modlitby s růžencem
je ve světě široce rozšířená. Hinduisté ji nazývají mála, křesťané
"růženec," a muslimové tasbíh. Pokud není prováděna s oddaností a soustředěním, ztrácí svůj smysl, neboť vzniká nebezpečí,
že se stane mechanickou. Tak se v některých zemích celé
cvičení rozplynulo v pouhé roztáčení kola, na němž jsou
zapsány nejrůznější modlitby, při čemž se jen ruka neustále
zaměstnává, zatímco mysl, namísto, aby byla upřena k Bohu,
je ponechána ve svém bloudění u světských myšlenek.
(ii) Préma bháva neboli postoj lásky zaujímá u bhakty velké
množství podob. Oddaný někdy přijímá úlohu dítěte, a lne
k Bohu jako ke svému otci či matce, a jindy vztah zcela obrací,
a hraje si s Ním jako se svým děckem. Někdy zaujímá podobu
přítele a společníka (sákhja-bháva), milence toužícího po milované choti, oddaného otroka svého Mistra, či popíječe Sáqí,
jak čteme ve čtyřverších Omara Chajjáma. Vše záleží na jeho
různých náladách a zálibách. Kristus vždy o Bohu hovořil jako
o "Otci;" Paramhansa Rámakršna Jej uctíval jako "Matku;"
Ardžuna, princ válečník, a Míra, radžputská princezna, Jej vždy
ctili jako Sákhju neboli přítele a společníka, zatímco Gópí pěly
písně hoře a soužení, jak by pro svého milence činila jakákoli
láskou stižená dívka.
(iii) Dále přichází vyvolený symbol Pána. Každý má svou
vlastní představu o inkarnacích a Božích projeveních. Jako
přijímá Bezejmenný mnoho jmen, zjevuje se Bezpodobný
KORUNA ŽIVOTA
113
v mnoha podobách dle přání svých oddaných. Jeden Jej může,
tak jako Sadana, nalézat v kamenu, druhý v jiném zpodobnění,
neboť Pán je přítomný ve všech formách a odpovídá na prosby
všech svých upřímných bhaktů a nikdy je nezklame. Je samozřejmě možné sloužit Pánu, když se objeví jako Bohočlověk,
učitel lidstva, jako Buddha, Kristus, Kabír, Guru Nának, kteří
svou samotnou přítomností osvěcují svět.
Proces bhakti postupně rozšiřuje bhaktovo nazírání, až vidí
světlo svého vyvoleného božstva jako prostupující jím samotným i vším kolem něho, a začíná pociťovat, jak se rozpíná
láskou, až obejme celé Boží stvoření. To je vrchol, kam ho láska
uvádí. Tento proces byl v naší vlastní době působivě objasněn
životem Šrí Rámakršny. Zpočátku uctíval Božskou Matku
jako modlu a božstvo v dakšinéšvárském chrámu, potom jako
princip, který se projevil ve všechny věci dobré a svaté,
a nakonec jako ducha, jenž prostupuje vším, zlým stejně jako
dobrým, a i kurtizánu považoval za jeho projev. Stádia vývoje
opravdového bhakty od dualismu k monoismu, od omezené
individuality k univerzálnosti se tradičně nazývají:
(a) Salókja: Stav, kdy oddaný touží přebývat ve stejné
oblasti jako jeho Milovaný.
(b) Samprija: Stav, kdy si nejenom přeje přebývat ve stejné
oblasti, nýbrž také v těsné blízkosti svého Milovaného.
(c) Sárúp: Stav, kdy si oddaný pro sebe přeje stejnou
podobu, jakou má jeho Milovaný.
(d) Sájudžja: Konečný stav, kdy se oddaný nespokojí s ničím
menším než stát se jedno se svým božstvem.
Když bhakta dosáhne cíle své cesty, nevidí již žádnou
dualitu, nýbrž shledává své jedno Božstvo jako všude a vším
prostupující. Může o Něm nadále hovořit způsobem, jako to
činíval, jako o Otci nebo Matce, nezná však již žádný rozdíl
mezi onou Bytostí a sebou samým, a tak se o Kristovi dočítáme,
že říkal: "Já a Otec jsme Jedno."
KORUNA ŽIVOTA
VII. KARMA
114
JÓGA NEBOLI JÓGA ČINU
Karma je podstatou existence, a to člověka i Boha, Pána
Karmy. Karmy správně prováděné, v duchu služby Božskému,
mohou vést k duchovnímu osvobození. Karmy neboli činy jsou
dvou druhů: dobré a špatné. Dobré skutky jsou takové, které
nás k našemu duchovnímu cíli spíše přibližují, špatné jsou ty,
které nás od něho dále vzdalují. Není žádného vyššího
a trvalejšího požitku, nežli toho, který pochází ze znovuobjevení našeho opravdového Já, což je skutečně shledání vlastní
identity s okolním světem.
Život ve všech svých podobách se vyznačuje aktivitou;
a změna je zákonem života. Žádný člověk se bez činnosti
neobejde ani na zlomek sekundy. Wordsworth popsal tento
stav neustálé aktivity takto:
Oko nemůže se vyhnout vidění,
ucho neodkážem k tichu na chvíli,
naše těla cítí, ať jsou kdekoli,
silni jsme, a přece bez síly.
Je-li tomu tak, co musíme potom učinit, je odshora až dolů
zušlechtit způsob našeho konání, abychom jej očistili od smetí
nízkých a podřadných tužeb a smyslových vztahů. Nezištná
služba lidstvu je nejvyšší předností. "Služba jiným výše sebe"
by tedy měla být určující zásadou našeho života. Protože
všechen život povstává z Boha, pramene života a světla, musí
Mu být také život v každý moment odevzdán bez jakékoli
žádosti po výsledku našich činností. Brahmasthiti neboli založení
v Brahmanu nepřichází zřeknutím se práce (saivjás), nýbrž
vzdáním se touhy po jejích plodech (tjága). Nikoliv práce,
nýbrž motivační síla za prací nás svazuje a povyšuje ego.
Aby byla Karma prostředkem k mókše neboli osvobození
od mysli a hmoty, musí splňovat tři podmínky:
115
KORUNA ŽIVOTA
(i)Pravé poznání vyšších životních hodnot: Život sám je
nepřetržitým principem přítomným ve všech formách stvoření,
a je proto hoden vážnosti a úcty. To je realistický aspekt
Karmy.
(ii) Upřímný a láskyplný vztah ke všem živým tvorům
od takzvaně nejnižších až po nejvyšší. To je emocionální aspekt
Karmy.
(iii) Karma musí být prováděna s aktivní vůlí, beze strachu
z trestu a bez naděje na odplatu. Jinými slovy by měla být
spontánní, vyplývající automaticky z vlastní přirozenosti
(svadharma), t.j. z vědomí povinnosti - práce pro práci
samotnou, bez jakéhokoli nátlaku či donucení. Člověk není
pouhým výtvorem okolností, nýbrž má vůli, kterou může měnit
své prostředí a směrovat vlastní osud. To je volní aspekt
Karmy.
Člověk, který žije zcela pro ostatní, nežije již sám pro sebe,
a nikdy by svému egu nedovolil, aby se nadouvalo myšlenkami
na vlastnictví. S dokonalým odtažením ducha žije tak Karma
jogín v naprostém odloučení od svého obyčejného já.
Kdo koná úkol uložený povinností,
nečiní nic pro výsledek konání,
to je jogín.
BHAGAVAD GÍTA
Krátce, "nezištná oddanost povinnosti" je klíčem k úspěchu
na cestě činu. Při konání povinnosti musí člověk vystoupit
nad smyslové objekty, smysly, mysl i rozumnou vůli, aby cokoli
tak vykoná z plnosti svého bytí, bylo spontánním činem
ve světle átmanu a činem spravedlnosti; a to mu umožní
spatřovat konání v nekonání a nekonání v konání, a být
nehybným bodem na stále se otáčejícím kole života, který je
zároveň v konání i v nekonání. Tímto způsobem vedou oba
způsoby, "činnost pravě vykonaná" i "činnost pravě odřek-
KORUNA ŽIVOTA
116
nutá" ke stejnému cíli, neboť jógickou kvalitu přináší pravé
pochopení povahy konání.
To jsou tedy tři druhy jógy navržené a vytvořené podle
charakteru lidské povahy. Každý přijímá mystickou výzvu tak,
jak je povahově vybaven. K přemýšlivému filozofovi nadanému
logickou myslí přichází jako—"Zanech vše ostatní, a poznej
mne." Duchovní uchazeč vybavený emocionální myslí ji vnímá
jako—"Zanech vše ostatní, a ztrať se v mé lásce," zatímco
vysoce praktická a aktivní mysl výzvu přijímá jako—"Zanech
vše ostatní, a služ mi."
Jak bylo již řečeno, tyto tři přístupy se většinou překrývají
a nedají se zcela oddělit. Něco z bhakty a Karma jogína je
přítomno i v pravém džňáninovi; něco z džňánina a Karma
jogína v pravém bhaktovi; a něco z džňánina a bhakty
v pravém Karma jogínovi. Věc nemá povahu výlučnosti,
nýbrž převládající tendence.
VIII. JINÉ
JÓGY ZMÍNĚNÉ V GÍTĚ
Kromě těchto známých a oblíbených forem nám Pán Kršna
předkládá i několik dalších druhů, s různým stupněm
vzájemného odlišení.
Jóga meditace
To je jóga jednobodové pozornosti, stálé jako "světlo
lampy za bezvětří." Je pro sebeukázněné, kdo dovedou tvrdě
zápasit. S myslí neustále zaměřenou na átman se člověk
s pomocí rozumné vůle postupně odtahuje z rozptylujících
tendencí mysli, a shledává se živou a samo-světelnou duší,
a poté postupuje směrem k dokonalosti. K tomu se musí zbavit
všech tužeb, žádostí, nadějí a vlastnictví, a odebrat se
na opuštěné místo ke cvičení kontroly a vlády nad myslí
a tělem.
KORUNA ŽIVOTA
117
Jóga duchovní zkušenosti
Tuto zkušenost člověk získává, unikne-li z trojrozměrného
principu gun: sattva, radžas a tamas, a překoná-li fyzické
a mentální stavy. To přichází s pochopením pravé povahy věcí,
t.j. s vivékou neboli rozlišováním. Přínos této zkušenosti je větší,
než může být z vykonávání obřadů a rituálů, obětí a ceremonií,
studia písem a zpěvu žalmů, cvičení odříkání, darování almužen
a konání jiných dobročinných skutků, které jsou všechny chtě
nechtě prováděny na úrovni smyslů, kde také spočívá jejich
zájem, a nemohou člověka uvést mimo oblast mysli a hmoty.
Jóga mysticismu
Představuje útočiště v Pánu prostřednictvím naprostého
sebeodevzdání do Jeho rukou. To přichází z poznání pravé Boží
povahy a z přímé vize. Tak se člověk zbavuje dobrých
i špatných účinků svých činů, jež všechny provádí jako
obětování u Lotosových nohou Pána.
Bhagavad Gíta je vskutku souhrnem jógových systémů
rozšířených v době jejího výkladu, a ve skutečnosti jich zmiňuje
právě osmnáct: Vikhad jóga (Kap. I), Sánkhja jóga (Kap. II),
Karma jóga (Kap. III), Džňán-Karma-Sannjás jóga (Kap. IV),
Karma-Sannjás jóga (Kap. V), Atam Sanjam jóga neboli Dhjána
jóga (Kap. VI), Džňán-Vidžňán jóga (Kap. VII), Akšara-Brahma
jóga (Kap. VIII), Rádža Vidja Rádž Guhja jóga (Kap. IX), Vibhúti
jóga (Kap. X), Višva-Rúp Daršana (Kap. XI), Bhakti jóga
(Kap. XII), Kšétra Kšétradžňa Vibhág jóga (Kap. XIII), Gun Trají
Vibhág jóga (Kap. XIV), Puršóttam jóga (Kap. XV), Dévasúra
Sampad Vibhág jóga (Kap. XVI), Šráddha Trají Vibhág jóga
(Kap. XVII), a Mókšar Sannjás jóga (Kap. XVIII).
Z výše uvedeného rozboru je jasné, že rozdíly mezi různými
aspekty jógového systému vypovídají spíše o zvyklosti lidské
myli pohlížet na stejnou věc různými způsoby nežli o nějaké
skutečné rozdílnosti mezi jednotlivými druhy. Jsou to prostě
KORUNA ŽIVOTA
118
různé tváře stejné skutečnosti, a často se navzájem pronikají
a překrývají. Studujeme-li Gítu s dostatečnou pozorností,
zjišťujeme, že zatímco Pán Kršna hovoří o různých jógách,
aby vycházel vstříc odlišným lidským přístupům k Božskému,
je praktické ezoterické cvičení, které je doprovází, stejné. Když
do mystické vědy zasvětil Ardžunu, otevřel jeho Divja čakšu,
neboli třetí oko, a pouze následně jej princ mohl uzřít v jeho
Univerzální podobě neboli Višva rúpa (Kap. XI). Nakonec, jako
Guru, vznešený královský jogín, mu sdělil, aby zanechal vše
ostatní a zcela se mu odevzdal; Sarva Dharmán paritjadžja mám
ékam šaranam vradža (Kap. XVIII). V Gítě nechybí ani další
poukazy na vnitřní cestu; tak v Kapitole I se dozvídáme,
že na úplném počátku Pán rozezněl pětimelodickou lasturu.
Avšak v nepřítomnosti praktického učitele, který sám je v této
vědě dokonalým znalcem, zacházíme s ní buďto na úrovni
intelektuální rozpravy, či rituálních chvalozpěvů, a tak přicházíme o vnitřní význam.
Můžeme poznamenat, že dualistický předpoklad charakterizuje nejenom první stádia Bhakti jógy, ale i ostatních druhů
jóg. Začínají rozlišováním džívy od Brahmanu; džíva
nedokonalá, konečná a omezená, a Brahman Dokonalý,
Nekonečný a Neomezený. Stvoření samotné je výsledkem
působení dvou principů, pozitivního a negativního: Sat a Sató
v čistě duchovním světě, Puruša a Prakrti ve vyšších oblastech
Brahmándu, Brahma a Šakti ve středním Brahmándu, ještě níže
Kál a Mája, a Džjóti a Niraňdžan na dolním konci Brahmándu.
Jejich spojení v každém ze stádií přivádí v projev nejrůznější
podoby, od nepatrného atomu až po nejrozsáhlejší Vesmír.
Samotné slovo Brahman pochází ze dvou kořenů: viréh, značící
růst a rozpínání, a manan, což mimo jiné znamená poznávání.
Proces tvoření je postup, při němž se Jednota promítá
v dualistické a pluralistické podoby, a cesta zpět vede obráceným procesem od duality a plurality k Jednotě. Dokud však
člověk zůstává v těle, nemůže být podle jogínů vždy ve stavu
KORUNA ŽIVOTA
119
samádhi neboli jednoty s Ádi Puruš, Původním Bytím. Jógový
systém proto věří ve vidéh mukti neboli konečné osvobození
až po smrti. Opět, nejvyšším nebem jogínů je Sahasrár, oblast
tisícilistých světel, a nejvýše u Jógíšvarů je Trikúti, ústředí
Brahmándu, původ a zárodek Brahmanu samotného. Většina
Proroků světa sestupuje z této oblasti, která je přechodným
útočištěm mezi fyzickými a čistě duchovními říšemi, a tito
někdy hovoří o konečném východisku pouze jako o Par
Brahmu. Cesta Světců a Mistrů vychází však dále, neboť
ti hovoří výslovně o Sat Lók, příbytku Opravdového, říši
čistého ducha, a o oblastech dokonce za tímto: Alakh, Agam
a Anámí.
IX. JÓGA
V ZOROASTRIJSKÝCH PÍSMECH
Bude zajímavé vědět, že v Zoroasterových Gáthách nacházíme
paterý systém Blahoslaveného sjednocení s Ahurou Mazdou,
který těsně souvisí s jógickými systémy, jako Džňána, Bhakti,
Karma, Rádža jógou, atd., které jsme rozebírali. V dalším
citujeme z Praktické metafyziky zoroastrijců vedoucího zoroastrijského učence Minóčéhr Hormusdží Tút.
(i) Gátha Ahura vaití — Cesta Božského poznání:
Hleď dovnitř s pronikavou osvícenou myslí a vypátrej
pravdu sám za své vlastní já, abys přemohl nízké já
a hrubý fyzický sobecký egoismus, akín, vývojem lepšího
a vyššího já, vahja, a konečně poznal to nejlepší,
Absolutní Bytí (Vahišt Ahura), a nejvyšší já Ahura Mazdy
neboli Konečné Skutečnosti Vesmíru, Aša Vahišta.
Polarita mezi "Lepším a Nízkým," původní duchovní živoucí
jemností a nejhrubší netečností, je tvořena dvěma duchovními
silami: rozvinující (spenta) a omezující (angra), které vycházejí
z Mazdy. Život i Hmota vytvářené harmonickým slučováním
těchto dvou duchovních sil se vyvíjejí svou společnou aktivitou
k dokonalosti.
KORUNA ŽIVOTA
120
Výše uvedené je metafyzickou cestou duchovního poznání,
jak ji podává gátha Ahura vaití (srov. Džňána jóga).
(ii) Gátha Ušta vaití — Cesta lásky a oddanosti:
Cesta Ármaiti, Božské lásky a oddanosti dosažené
vytrvalým láskyplným poutem k Pravdivému milovanému
Mistru Ratu Zarathuštrovi. Považuje-li oddaný Milovaného Mistra spojeného se Všepronikající a Nekonečnou
Skutečností za všechno v sobě, za alfu i omegu, zůstává
odpoután a nezapleten ve světských připoutanostech,
a získává božskou lásku, která s nadějí touží po Blaženém
sjednocení se Všepronikající Skutečností Stvořitele Ahura
Mazdy, a usiluje o ně.
Tak praví Ratu Zarathuštra v této gátze:
Tak vyjevuji Slovo, které mne naučil Nejrozvinutější,
Slovo, které pro smrtelníky nejlepší je poslouchat.
Kdokoli mi bude poslušen a vytrvalou pozorností Mne
obdaří, dosáhne i pro sebe samotného Všeobjímajícího
Neporušeného Bytí a nesmrtelnosti;
A skrze službu Svatému Božskému Duchu uskuteční
Mazdu Ahuru.
(Ha. 45-8 — srov. Bhakti jóga)
(iii) Gátha Spenta mainjú — Cesta nezištné služby:
Nezištná služba je poskytována k podpoře a růstu celého
Vesmíru a jako dobročinnost pro všechny živé bytosti
v něm existující:
Sjednocující poznání je od narození pro člověka nejlepší,
poskytuj nezištnou službu Veškerenstvu,
tento Vesmír musí vzkvétat z našeho zušlechtění.
(Ha. 8 : 5)
Musíme obětovat konečné já, ego neboli individualitu
na oltář dobročinné a lidumilné služby celému Vesmíru,
KORUNA ŽIVOTA
121
abychom dosáhli Nekonečné vize jednoty Života a všudypřítomnosti Všepronikající Skutečnosti prostřednictvím uctívání
Ahura Mazdy, Stvořitele, Zdroje, a Konečného Cíle všech.
Tato gátha končí duši podněcující zásadou života:
Nejvíce povyšující a ušlechtilou vůlí a úmyslem je vůle
pravé služby,
již Stvořitel jednotlivé lidské existence završuje Osvícenou
Skvostnou Myslí.
(srov. Karma jóga)
(iv) Gátha Vohu chšathrá — neboli Cesta sebeovládání:
Kontrolou nízkých mentálních sklonů a podřadných
tendencí fyzické povahy prostřednictvím zušlechtění volní
síly, v touze po Božském Království ve spojení se Všemilujícím a Všepronikajícím Ahura Mazdou, dosahuje člověk
s klidnou a sebranou myslí sebeovládnutí.
Svaté Sebeovládnutí je nejpevnější absolutní svrchovaností.
Je vnitřně získáváno ve vlastním nitru skrze
Všepronikající Skutečnost prostřednictvím zbožné služby,
Ó Mazdo, kéž nyní toho nejlepšího dosáhneme!
(Ha. 51 : 1 — viz Rádža jóga)
(v) Další je gátha Vahišto iští, která pojednává o Cestě
sebezušlechtění. Spočívá ve fyzické, duševní a duchovní
kultivaci, které se dosahuje pěstováním vyšších a vznešenějších
kvalit hlavy i srdce ve snaze o uskutečnění svého pravého já
ve vztahu k Nejvyššímu Já Ahura Mazdy, a věnováním
konečného já a relativního bytí Ahura Mazdovi.
Život na zemi je jedna velká oběť, Jadžňa—dobrovolné
obětování vlastního já pro dobro bližních bytostí.
Sebezušlechtění je místem, kde veškeré lidské snahy posléze
končí, a ve skutečnosti je cílem, ke kterému vedou všechny
cesty zde uvedené. Bez pravého poznání dvojí duchovní síly,
122
KORUNA ŽIVOTA
lepší a nízké, bez milující oddanosti uchazeče ke vznešené
věci, a bez nezištné služby nemůže člověk ovládnout své
sebeprosazující se já, aby mohl vystoupit nad tělesné
vědomí, a tak se připravit na duchovní cestu, která před ním
spočívá.
V zoroastrijské filozofii je dvojí princip "Lepší a Nízké
duchovní síly" základním zákonem relativní existence projevené ve Vesmíru. Tato polarita je nezbytná pro vývoj života
od nejhrubších nízkých k lepším a vyšším stádiím duchovnosti,
až k poznání nekonečné dobroty a svrchované laskavosti
Absolutního Bytí existujícího nad nimi. Bez této polarity
Lepšího a Nízkého nemůže být nikdy dosaženo nejlepšího
bytí Absolutního, aniž se dá pochopit Neosobní Svrchované
Bytí:
Vpravdě, vlastní já, jako nejlepší ze všeho,
obdaří Sebezářný člověk Sebeosvícením,
abys tak sám sebe, ó vševědoucí Mazdo,
vyjevil skrze svého Nejlaskavějšího ducha,
a udělil Blaženou moudrost Božské Mysli
skrze Všepronikající Skutečnost.
GÁTHA UŠTAVAITÍ
Ve Vendidádu nás Svrchovaný Ahura Mazda ujišťuje:
Nedovolím vskutku dvěma protikladným duchovním
podobám stavět se proti nadčlověku, který postupuje
k Nejlepšímu Absolutnímu Bytí.
Hvězdy, měsíc i slunce, ó Zarathuštro, velebí takového
člověka;
i Já ho velebím, Já Stvořitel Ahura Mazda,
pozdrav Blahoslavenství tobě, ó Člověče!
tobě, kdos přišel z místa pomíjejícího v Nehynoucí.
VENDIDÁD
KORUNA ŽIVOTA
X. JÓGA
123
A VNĚJŠÍ VĚDY
Poté, co jsme se s jistou podrobností věnovali různým metodám
jógy, můžeme si na závěr připomenout jedno skutečné varování, které nám vyslovil Šankara:
Trojí cesta: cesta světa, cesta tužeb, a cesta písem nevede
ani zdaleka k poznání Skutečnosti, a udržuje člověka
neustále spoutaného ve věznici Vesmíru. Osvobození
přichází pouze, zbavíme-li se tohoto železného řetězu.
Osvobození se nedá dosáhnout jinak, nežli skutečným
vnímáním totožnosti jednotlivého ducha s duchem
Univerzálním. Toho se nedá dosáhnout ani jógou,
ani Sánkhjou, ani prováděním náboženských ceremonií,
ani pouhou učeností.
ŠANKARÁČÁRJA
Chceme-li Šankarovo poselství o tom, že Opravdové Poznání
je věcí přímého vnímání, a nikoli pouhé ceremonie, obřadu
či dedukce, dovést do přítomnosti, můžeme dodat, že nepřichází ani skrze vnější vědy. Objevy moderních fyzikálních věd
byly skutečně okázalé a potvrdily mnohé názory na povahu
vesmíru a existence vyjadřované jógovými systémy. Nepochybně ukázaly, že všechno ve vesmíru je relativní, a že všechny
formy jsou v jádru utvářeny souhrou pozitivních a negativních
energií. Tyto objevy vedly některé lidi k domněnce, že fyzikální
vědy nás dokáží přivést, a přivedou, ke stejnému poznání, jaké
v minulosti jogíni hledali prostřednictvím jógy; že věda zastoupí
jógu a vykáže ji jako nepatřičnost.
Slepý člověk, ačkoli nevidí slunce, může přesto pociťovat
jeho teplo a žár. Jeho povědomí o nějakém jevu, který nemůže
přímo pozorovat, jej možná povede k navržení a provedení
řady experimentů, aby poznal jeho podstatu. Tyto experimenty
mu mohou poskytnout množství cenných dat. Bude snad
dokonce schopen zmapovat dráhu slunce, její změny v různých
obdobích a různé intenzity jeho záření přesněji než normální
člověk. Může však všechno toto poznání, které nashromáždil,
KORUNA ŽIVOTA
124
byť na jediný moment zastoupit možnost pohlédnout na slunce
přímo, sám za sebe?
Jako je tomu se slepcem a s člověkem normálního zraku,
je tomu i s vědcem a jogínem. Fyzikální vědy nám mohou
poskytnout množství cenného nepřímého poznání o Vesmíru
a jeho podstatě, toto poznání však nemůže nikdy zaujmout
místo přímého vnímání, neboť tak jako se slepcovo odvozené
poznání nemůže dozvědět o hlavní vlastnosti slunce, jíž je
světlo, nemůže se ani vědec ve své laboratoři dozvědět o hlavní
vlastnosti kosmické energie, jíž je Vědomí. Může o vesmíru
vědět hodně, vesmírné vědomí však jeho poznání nikdy
nepřinese. Tohoto vědomí může být dosaženo pouze prostřednictvím vnitřní vědy, vědy jógy, která nás otevřením vnitřního
zraku přivádí tváří v tvář ke Kosmické Skutečnosti. Ten, jehož
vnitřní zrak byl otevřen, není již závislý na duchovnosti z doslechu, tvrzení svého učitele, či na pouhé filozofické a vědecké
dedukci. Vidí Boha sám za sebe, což předčí všechny důkazy.
Může s Kristem říci: "Patřete na Pána!" a s Guru Nánakem:
"Nánakův Pán je vidět všude," nebo se Šrí Rámakršnou:
"Vidím Ho tak, jako vidím tebe—jenomže mnohem
jasněji" (jako odpověď Narénovi, jak byl tehdy znám
Vivékánanda, při jejich prvním setkání, když ten se zeptal:
"Mistře, viděl jsi Boha?").
KORUNA ŽIVOTA
125
KAPITOLA ČTYŘI
Advaitismus
JÓGA je tak věčná jako Brahman sám. S každým novým
cyklem si člověk uvědomuje existenci Všepronikajícího, a snaží
se tak objevit prostředek k Jeho dosažení. První, jak se
dozvídáme, učil jógu neboli Božskou Cestu Hiranjagarbha,
ale v řádný systém ji rozvinuli až jeho následníci Gaudapáda
a Pataňdžali. Jak jsme již viděli v předcházející kapitole, začíná
každá opravdová jóga s dualistickým předpokladem, avšak
končí v nedualistickém. Není proto divu, že mnozí z adeptů
vnitřní vědy, byli tímto paradoxem zmateni. Jak čas běžel,
vedl zmatek ke sporům, a poloviční pravda byla často
zaměňována za pravdu celou. A právě v této době povstal
Šankara, zázračné dítě z jižní Indie, aby kázal pravou filozofii
advaitismu.
Byl to člověk nadaný nezměrnou silou rozumu, logiky
a vhledu, a jen málokteří dosáhli hloubky, pronikavosti
a konzistence názoru, jakou nacházíme v jeho dílech. Šankara
vzal všechna velká písma, jak přicházela z minulosti, jasně
vyložil jejich význam a potvrdil totožnost jejich podstaty.
Ukázal, že Skutečnost je Jedna, a ve svém konečném rozboru
se nesnáší s žádnou pluralitou či dualitou. Jednotlivá džíva
může začínat jako od Brahmanu rozdílná, avšak v době,
kdy dosahuje plné realizace, prakticky uskutečňuje a poznává
svou jednotu s Absolutním, Všepronikajícím. Vyzbrojen
jasnozřivou intelektuální silou očistil indické myšlení ode všech
zdánlivých rozporů, které zadržovaly jeho volný rozvoj.
Nyní pohlédněme na některé základní představy, které učil.
Vlastní Já - základna vědomého života
Šankara považoval empirický život individuálního vědomí
za nic nežli stav bdělého snu, a jako je tomu s každým jiným
KORUNA ŽIVOTA
126
snem, za něco neskutečné podstaty. Jeho neskutečnost vychází
najevo, cestujeme-li z omezeného do kosmického vědomí,
nebo pozorujeme relativní povahu fyzického vědomí, jak se
mění z bdění (džagrat) v sen (svapna), a ze snu v bezesnost
(sušupti). Jestliže je empirická existence relativního charakteru,
v čem spočívá její skutečnost? Šankarovou odpovědí je, že ji
musíme hledat v myslící Mysli, která opět jen odráží světlo
Átmanu, Věčného Já, neproměnného, absolutního, skutečného
svědectví (sákši).
Princip kauzality je pouze stavem poznání. Předměty se jeví
jako skutečné, dokud působíme v mezích příčiny a následku.
V okamžiku, kdy vystoupíme nad tato omezení, ztrácejí se
všechny objekty v prchavé nic. V pravé podstatě skutečnosti
není místa pro příčinné závislosti, neboť kauzální výklady jsou
vždy neúplné a nakonec nikam nevedou. Předměty se na chvilku
objevují jako bubliny a vlnky na povrchu vody, a v dalším
momentu mizejí ve vodě a končí. Jenom voda samotná zůstává
skutečnou podstatou celého jevu. Přesně stejným způsobem
Skutečné obsahuje a překonává zjevné, a je nespoutáno všemi
vztahy času, prostoru a příčiny. Celý svět žije v mysli člověka,
a jen pohyb vědomé mysli utváří rozdíly vnímání, vnímajícího
a vnímaného, staví rozdělení tam, kde ve skutečnosti žádné
není, neboť vše je součástí širokého oceánu jednoty. Tento stav
nevnímá rozdíl mezi poznávajícím, poznávaným a poznáním,
což jsou všechno pouze relativní pojmy bez jakéhokoli pevného
ohraničení. Podobně jsou neskutečné i tři stavy lidského
vědomí (bdělý, snový a bezesný), neboť žádný z nich příliš
dlouho netrvá, a jak mysl prochází z jednoho stavu
do druhého, vzájemně si předávají místo. Každý z nich má
počátek a konec, a existuje pouze v nepřítomnosti ostatních.
Slovo "relativita" přináší samo v sobě i svůj protiklad,
"Realita," a za třemi výše uvedenými stavy spočívá átman,
jako základ každého z nich. Ten jediný je a stále zůstává,
na pozadí stále se měnícího kaleidoskopu života, vždy
KORUNA ŽIVOTA
127
nezrozený, věčně bdělý, bezesný a sebeosvícený, ze své samotné
podstaty čisté vnímání, narozdíl od nevnímání stavu spánku.
Povaha stvoření
Stvoření jako takové samo o sobě neexistuje. Skutečnost je
povždy stejná a nepodřízená změnám. Nepodmíněné nemůže
být podmíněno, jako nemůže být nekonečnost ukončena.
Všechno, co je, je Brahman, a nemůže být nic mimo Absolutní
Jednotu. Ta se promítá v rozličné podoby, které jsou
projevením Její moci; avšak vnímáme-li je v rámci plurality
či duality a omezení, to neznamená, že takové vlastnosti jsou
vlastní Absolutnímu, nýbrž že naše vlastní vnímání je omezeno
úzkým každodenním lidským vědomím. Kdo prošel z avidjá
do vidjá, z nevědomosti k poznání, zná svět relativního
pouze jako máju čili iluzi, a vidí Absolutního ve všem, tak jako
ten, kdo zná pravou povahu ledu, vidí jej jenom jako jinou
podobu vody. Moc Absolutního, všeobecně známá jako Íšvar
a zvaná Stvořitel, je základní příčinou všeho vědomí. Svět
plurality a duality je pouhá mája (nástroj k poměřování
věcí na úrovni rozumu), zatímco Skutečný je neduální, a je tedy
zároveň nezměrný i neměřitelný. Užijeme-li známého
přirovnání, pak "Mnohotvárnost existuje v átmanu, tak jako
had v provazu a duch v pahýlu stromu." Empirická zkušenost
není ani s átmanem totožná, ani nestojí mimo či nezávisle
na átmanu, proto i svět není ani s átmanem jedno, ani od něho
oddělen.
Átman je jeden a univerzální, nepodmíněný a nekonečný
jako prostor, je-li však podmíněn myslí a hmotou, vypadá jako
Ghat-ákáš neboli prostor uzavřený v džbánu, když se ale džbán
rozbije, stává se jedno s univerzálním prostorem. Všechny
rozdílnosti jsou potom pouze ve jménu, objemu a tvaru. Džíva
a átman jsou jedno a stejné podstaty. Kabír, když pojednává
o této skutečnosti, říká, že duch je nedílnou součástí Rám,
všepronikající Boží Moci. Muslimští duchovní jej (rúh) také
KORUNA ŽIVOTA
128
popisují jako Amr-i Rabb, Boží výnos. Zatímco džíva je
podmíněná a omezená svými omezujícími přídavky, fyzickým,
mentálním a kauzálním, je átman neboli vyvtělená džíva
zbavená těchto přídavků, nekonečný a nepodmíněný.
Vlastní Já neboli Átman
Základ pravdy spočívá v Sebe-ujištění. Vlastní Já předchází
všemu ostatnímu ve světě. Přichází dokonce ještě před proudem
vědomí a všemi pojmy pravdy a nepravdy, skutečnosti
a neskutečnosti, a přede všemi úvahami, fyzickými, morálními
i metafyzickými. Vědomí, poznání, moudrost a porozumění
předpokládají jakousi energii známou jako "vlastní Já," jemuž
je všechno toto v službě podřízeno, a ve skutečnosti z něho
vyvěrá. Všechny fyzické a mentální schopnosti, i vitální
ovzduší a empirické zkušenosti se objevují ve světle tohoto
zářícího Já, sebeosvíceného átmanu. Všechny mají účel a smysl,
který spočívá mnohem hlouběji než ony samy, a který je
odrazovým můstkem pro všechny druhy aktivit, ať fyzické,
mentální či nadmentální. Žádná z těchto schopností však
nedokáže pochopit pravou povahu vlastního Já, neboť jsou
samy ve stavu neustálého toku. Vlastní Já, jako základ každé
zkoušky a existující před zkouškou, nemůže být zkoušeno. Jak
může být poznávající znám, a kým? Vlastní Já je ve skutečnosti
původní podstatou každého, i ateisty. Toto Já je tedy věčné,
neměnné a úplné, a ve své povaze je stále stejné ve všech
dobách, za všech okolností a ve všech stavech.
Povaha vlastního Já
Ačkoli víme, že vlastní Já existuje, přesto nevíme, co to je,
neboť poznání samotné po tomto původním Já pouze následuje
a je skrze ně a díky němu. Pravou povahu vlastního Já může
však pochopit vlastní Já, kdyby mohlo být zbaveno zahalujících
pouzder smyslů, mysli, chápání a vůle, ve kterých je oděno
a zahaleno. Co poté zbývá, je nazýváno různě jako "Nerozli-
KORUNA ŽIVOTA
129
šené vědomí," "Čisté vědomí" nebo "Věčné poznání," a je
charakteristické Světlem Velké prázdnoty. Je to nejvyšší
princip, jehož základní vlastností je sebezář. Je nekonečný,
transcendentní a je podstatou absolutního poznání. Má tři
znaky: Sat, Čit a Ánand, t.j. čistá existence, čisté poznání a čistá
blaženost. Protože je vlastní Já samo v sobě a samo ze sebe
úplné, nemá žádnou vlastní aktivitu, aniž k ní má jakoukoli
potřebu, aniž by vyžadovalo jakoukoli vnější sílu. Všeprostupující a samojsoucí, nezná žádné meze a žádné pohnutky.
Individuální poznání a vědomí
I když konečná skutečnost je neduální duch, přesto jasně
vymezené poznání a empirická zkušenost předpokládá existenci:
(i) Poznávajícího, neboli subjektu, který zná, a který existuje
odděleně od vnitřního orgánu působícího za smysly i od poznávaného objektu. Poznávající mysl je pouhým zrcadlem, které
odráží světelnost átmanu, v němž se poznání utváří. (ii) Proces
poznávání je určen změnami ve vnitřním orgánu: vrtty neboli
čeřením vytvářejícím vlnky a bublinky v proudu vědomí.
Tyto vrtti jsou čtyř druhů: Neurčité (manas, kvalita mysli),
určité (buddhi, rozumná vůle), sebepociťování (ahankár, sebeprosazující se ego), a podvědomí (čit, hluboké a skryté potence).
(iii) Objekt poznávaný prostřednictvím světla átmanu, jak je
odráženo vnitřním orgánem (antahkaranem).
Poznání a jeho zdroje
Poznání je dvou druhů: nejvyšší a konečné, anebo empirické
a relativní. Poznání ve své konečné skutečnosti je stavem bytí,
a nikdy nenarůstá. Je tak, jak je, a je zjevováno světlem
átmanu, který překonává zároveň poznávající subjekt i poznávaný objekt, a za kterým již nic není.
Opravdové poznání je čistě počinem duše a je dokonalé
samo v sobě a nezávislé na smyslech a smyslových orgánech.
KORUNA ŽIVOTA
130
"Vševědoucí mysl," říká profesor J. M. Murray, "objímá celost
bytí pod aspektem věčnosti. Získáme-li vstup do světa bytí,
nabýváme všezahrnujícího pohledu." Podle Šankary je nejvyšší
poznání "bezprostřední svědectví skutečnosti samotné," neboť
potom se poznávající a poznávané stává jednou skutečností.
Avšak skutečné vlastní Já, které je čistým vědomím, nemůže
být předmětem poznání.
Empirické poznání vnějšího světa je jako poznání zvířecí.
Je založeno na smyslových orgánech, je z nich odvozeno, a jako
takové užívá způsoby a metody, které jsou všechny pravému
poznání nápadně vzdáleny. Nic se však nezdá skutečným,
dokud to člověk sám nezakusí. Ani přísloví není přísloví,
dokud se nepotvrdí ve vlastním životě.
Všechno empirické poznání je nám projevováno buďto
vnímáním, anebo svědectvím písem. Lidské vnímání nebylo
nikdy považováno za pravé, přesné a dokonalé. Uvidíme hada
v provazu a ducha v pahýlu stromu. Věci většinou nejsou tím,
čím se zdají. Barvy věcí, které pozorujeme, jsou ty, které
předměty nepohlcují, nýbrž odmítají a vyvrhují. Rudost růže
není součástí růže, nýbrž něco jí cizího. Dedukce a svědectví
písem nejsou také vůbec neomylné. Zdrojem dedukce je dřívější
zkušenost, která je sama omylná, a i kdyby nebyla, nemusí
situace v současnosti zcela odpovídat poznání získanému
v minulosti. Tak je tomu i s intuicí, která je souhrnem všech
zkušeností v podvědomí. Oblak kouře na vrcholku vzdálené
hory může být příznakem ohně, a může to být jen cár mlhy.
Podobně i svědectví písem, ač je uznáváno za neomylný a jistý
zdroj poznání, se nedá vždy za takové pokládat. Védy,
představující Božské poznání, se objevují a ztrácejí s příchodem
a zánikem každého z časových cyklů. Jsou považovány
za nevyčerpatelný důl univerzálního a ideálního poznání.
Avšak termín "poznání" značí záznam duchovních zkušeností
získaných na nadsmyslových úrovních. Jakmile jsou takto
získané zkušenosti přeloženy do lidského jazyka a redukovány
KORUNA ŽIVOTA
131
do psané podoby, nabývají formy a metody, a jakmile nabývají
formy a metody, ztrácejí svou svěžest a život a povahu
nekonečného bytí. S tím, co se nedá omezit a definovat,
začínáme zacházet jako s něčím definovaným a omezeným,
a namísto, aby nám písma poskytovala živoucí poznání,
spíše nás od něho odvádějí, když nabízejí pouze abstrakce.
Přinejlepším mohou pouze poukazovat směrem k Pravdě,
nemohou ji však nikdy udělit. Představy o Univerzálním, které
obsahují, zůstávají pouhými představami, neboť nemohou být
přijaty, vyvozeny, ani správně sděleny; začínají mít význam,
jenom když se člověk naučí vystupovat nad empirickou úroveň
a zažívá Pravdu sám za sebe.
Z výše uvedeného přicházíme neodolatelně k závěru,
že "vidění" neboli přímé a bezprostřední vnímání je nade
všechny důkazy a svědectví. Je to vidění v čistém světle
átmanu, které je prosto i toho nejmenšího stínu vzájemných
souvztažností. Není to nic jiného než přímý a celistvý zážitek
duše. Šruti, neboli zjevené písmo, bez vlastního bezprostředního
vnitřního zážitku je zvukem beze smyslu. Všechny vzlety
myšlenek, představ a fantazií a všechno empirické poznání jsou
nedostatečné a nedokáží pojmout Pravdu, Konečnou skutečnost. Opravdovým a absolutním poznáním je pouze
Anubhava, a je poznáním Absolutního. Jen sebestvrzující
zkušenost duše osvědčuje zaznamenané zkušenosti mudrců,
jak jsou podávány ve šruti.
Povaha Brahmanu
Samotná myšlenka na konečnost přináší v sobě i předpoklad
existence Nekonečnosti, tak jako slovo "neskutečný" předpokládá něco skutečného, základ vší inteligence a představivosti.
Máme také ohromné svědectví textů písem, která hovoří
o náboženských zkušenostech všech věštců ve všech dobách
a všech zemích.
KORUNA ŽIVOTA
132
Podstata Brahmanu se nedá vyjádřit slovy. Je to základ
všeho, co existuje. Prostírá se všude, a zároveň není nikde
ve vztahu k čemukoli jednotlivému. Je to paradox bytí
a zároveň nebytí. Jsou dva způsoby, jak na tento problém
pohlížet: způsob negativní a pozitivní. Existuje Bůh jako
Nepostižitelné Absolutno; a Bůh, který skutečně tvoří, působí,
a je Prvotní příčinou, a je znám různě jako Logos neboli Svatý
Duch, Kalima či Bang-i Qadím, Náda anebo Udgítha, Nám
či Šabd. Tyto termíny označují životní princip, Slovo či Moc
Boží, která je všudypřítomná a vibruje všude ve Vesmíru,
od nejvyššího k nejnižšímu. Je to hmotná i účinná příčina
světa. Je to princip Pravdy a duch Boží (Bůh v činnosti—
Ékánkár). O této Boží Moci nám evangelia říkají, že "Světlo
svítí v temnotě, a tma ho nepojala." Tato moc Brahmanu
(Íšvara) neboli Božství je prostředníkem mezi Brahmanem
a Vesmírem, a sdílí něco z povahy obou z nich. Jeho jednota
však není ovlivněna jeho sebeprojevením v mnoho—Ékó ’ham
bahusjám. Brahman a Vesmír existují jako skutečnost
a zjevnost, a rozdíl vzniká z omezeného lidského nazírání.
Pro shrnutí, Nejvyšší skutečnost je základnou světa, jak ho
známe, vidíme, a mluvíme o něm. Pluralita a rozmanitost
v jednotě je výsledkem chybného úsudku. Svět je neskutečný,
nikoli však subjektivní iluzí. Absolutní je ve světě, svět však
není Absolutní, neboť stín nemůže zastoupit svou podstatu.
Věc založená na skutečném, nemůže být sama "skutečná." Svět
je pouze zjevná pravda, nikoli vlastní pravda Skutečnosti dostředivé síly v jeho jádru.
Jednotlivé já je velkou složitostí zálib a nechutí, sklonů
a předsudků, záměrů a plánů, vzpomínek a souvislostí.
Podmíněná džíva je v podstatě nepodmíněným átmanem. Toto
empirické já neboli individuální chápání se díky neznalosti své
skutečné povahy stává aktivním konatelem, radujícím se
a trpícím v čistém světle átmanu, kterého nemá žádné poznání
KORUNA ŽIVOTA
133
ani praktickou zkušenost. Ve fyzickém těle, skládajícím se z pěti
prvků (éter, vzduch, oheň, voda a země), je uzavřeno jemné
tělo, sestávající ze sedmnácti prvků (pět orgánů vnímání: oči,
uši, nos, jazyk a kůže; pět orgánů činnosti: zrak, sluch, čich,
chuť a hmat; pět vitálních ovzduší, a manas a buddhi), a také
kauzální tělo neboli tělo setby. Já v bytosti je řízeno neúprosným zákonem karmy, a stěhuje se z jednoho těla do druhého
na obrovském Kole života. Tyto omezující přídavky (fyzický,
mentální a kauzální) přivádějí átman na úroveň džívy
(individuálního vědomí), a určují její osud, který zabíhá
v nekonečné spirály. V jádru džívy je Svědčící Já, které pouze
pozoruje a ozařuje celé jeviště, a zatímco osvěcuje ego, mysl,
smysly a smyslové objekty, září nadále ve svém vlastním světle,
i když je jeviště prázdné. Proti tomuto osvětlenému stříbrnému
plátnu se odehrává celé představení.
Dosažení stavu, kdy átman poznává sám sebe jako to, co je,
a uvědomuje si, že není nic než Brahman, je cílem advaitismu.
Tento stav je přímým zážitkem, a jak Šankara velice jasně
ozřejmil, nedá se dosáhnout jen rozumováním, čtením písem
či prováděním rituálů. Může se dostavit pouze postupem jógy,
a jako základní věc zde musíme mít na paměti, že advaitismus
není jógou sám o sobě, nýbrž přesně řečeno představuje filozofii
jógy v její nejpronikavější a nejhlubší podobě. Šankara, jak sám
vysvětloval, nemluvil o něčem novém. Zabýval se úkolem,
jak přeformulovat to, co bylo již vyjádřeno v Upanišadách
a v Gítě. Nadán výjimečným rozumem a ohromujícím smyslem
pro logiku vyložil v soudržné a systematické podobě způsob
nazírání, jak byl obsažen v písmech, a jenž byl v dalších dobách
zatemněn a vedl ke mnoha zbytečným sporům. Jednou provždy
ukázal, že jakékoli pojetí Brahmanu, které nehlásá nepluralistickou a nedualistickou skutečnost, je ve své samotné
podstatě nelogické, a že advaitismus je ve skutečnosti logickým
závěrem jógického uvažování. Toto pojetí v sobě samozřejmě
zahrnovalo názor, že ze všech stavů samádhi je ten nejvyšší,
KORUNA ŽIVOTA
134
ve kterém jednotlivý átman ztrácí svou totožnost v Brahmanu
(zvaný Nirvikalpa samádhi). Tohoto stavu mělo být dosaženo
zde a nyní, a člověk měl být osvobozen v tomto životě (džívan
mukta). Kdo se doměřil všech hloubek skrze zjevné až k Absolutnímu, nemá být již nikdy klamán vnějším vzezřením. Je to
osvobozený duch žijící ve světle Opravdového poznání. Minulé
činy jej mohou nadále unášet fyzickou existencí, jak budou
však jednou vyčerpány, stane zcela pohlcen v Brahmanu,
čistém vnímání.
Šankara byl skutečně člověk pozoruhodný svou učeností
a vhledem, a jeho příspěvek k indickému myšlení je trvalý.
Přivedl je k logickému závěru a dodal mu lesk konzistentní
průzračnosti. Avšak jako rituály a písma nemohou být
náhražkou přímého vnitřního zážitku, stejně tak pouze vědět,
že vlastní Já a Brahman jsou Jedno, nemůže být zastoupením
skutečného prožitku této jednoty. Filozofie jógy není totéž co
jóga. Může přinejlepším pouze vymanit naše uvažování
ze současného stavu chaosu a poukázat na konečný cíl, kterého
je třeba dosáhnout, ostatní však musí zůstat věcí praktické
a osobní realizace skrze jógu.
KORUNA ŽIVOTA
DÍL DRUHÝ
Studie Surat Šabd jógy
135
KORUNA ŽIVOTA
136
KAPITOLA PĚT
Surat Šabd jóga
Jóga nebeského Zvukového proudu
VE TŘECH předcházejících oddílech této studie jsme viděli,
jak indičtí mudrci od nepaměti učili, že za běžným a zjevným já,
kterého jsme si v každodenní existenci vědomi, které se vyhýbá
bolesti a vyhledává potěšení, mění se každým okamžikem
a je podřízeno vlivu času a prostoru, je trvalé "Já," Átman.
Tento Átman tvoří základní skutečnost, konečnou substanci,
podstatu všech podstat, a ve světle tohoto bytí dostává význam
všechno ostatní. Podobně jsme viděli, jak indičtí mystikové
rozebírali vlastnosti Vesmíru. Při povrchním pohledu se náš
svět jeví jako roztodivná složenina protikladných prvků.
Člověk postaven těmto protikladům je nucen hledat Stvořitele,
který udržuje odpudivé síly v rovnováze a představuje stálost
za neustálým tokem existence. Pronikáme-li však hlouběji
a ještě hlouběji, zjišťujeme, že tyto protiklady jsou pouze
zdánlivé, nikoli skutečné: že daleko od jejich protichůdnosti
v přírodě jsou to jen různorodé projevy stejné Moci, a že to
nejsou přesně řečeno ani "projevy," nýbrž klam nevědomé
mysli, který je rozptýlen ve světle realizace, když poznáváme,
že oceán bytí zůstává neměnný, ačkoli se zdá, že se mění.
Tyto dva pohledy tvoří základ indického myšlení, a při bližším zkoumání se nebudou jevit jako oddělené, nýbrž jako
jeden. Poznání absolutní povahy vnitřního Já, Átmanu,
v sobě přináší i poznání pravé povahy existence Paramátmanu, Brahmanu; zatímco pochopení povahy Paramátmanu
neboli Brahmanu v sobě zahrnuje pochopení Átmanu. Je-li
za měnícím se a času podřízeném já nějaké věčné, neměnné
a bezčasové Já, a je-li za tokem proměnlivosti stvoření, jak ho
KORUNA ŽIVOTA
137
běžně známe, nějaká Absolutní neproměnlivá Skutečnost,
pak musejí být ti dva příbuzní, a musejí být vlastně totožní.
Jak mohou být dvě Absolutna? Jak může být Átman odlišný
od Brahmanu, když všechno, co je, je pouze projekcí
Brahmanu?
Ve chvíli, kdy poznáváme tyto pravdy o povaze Já a Nadjá,
neboli Jedinou pravdu o povaze Skutečnosti, nevyhnutelně
sám vyvstává problém: Proč ve své každodenní existenci
zažíváme svět v rámci duality a plurality, cítíme se odděleni
navzájem, a od života vůbec, a jaký může být prostředek
k překonání tohoto našeho zbytečného sevření a ke splynutí
s Oceánem vědomí, který je naším původním stavem? Jako
odpověď na první část otázky jsme uváděli, že duch na sebe
na svém sestupu nabaluje jednotlivé závity mentálního
a hmotného aparátu, které jej nutí zažívat život v rámci svých
omezení, až se duše ve stavu zapomnění vlastní přirozené
povahy ztotožní s jejich říší času a prostoru — náma-rúpaprapaňča. Odpovědí na druhou část otázky bylo, že duše může
mít zážitek sama sebe za předpokladu, že se dokáže odvrátit
ode svých omezujících přídavků. Mnohé formy a variace jógy,
které jsme probírali, nejsou ničím jiným než různými metodami
rozvinutými k realizaci tohoto procesu rozpletení duchovního
zámotku.
Z učení všech velkých ršiů a mystiků se opakovaně
dozvídáme, že jejich pohled není založen na zděděných
vědomostech, filozofické spekulaci či na logickém usuzování,
nýbrž na bezprostředním vnitřním zážitku zvaném anubhava,
což je termín, který se pro jasnost svého sdělení příčí překladu.
Mudrci vysvětlují, že zdánlivé rozdíly neexistují díky rozporu,
který by spočíval v tom, co říkají, nýbrž důvodem je, že se lidé
velice liší v povaze, a co je možné pro člověka pěstěné
a vytříbené vzdělanosti, není možné pro jednoduchého rolníka,
a naopak. Různé řeky se mohou ubírat každá jinou nížinou,
všechny však dosáhnou moře. Pataňdžaliho Osmerá cesta je
KORUNA ŽIVOTA
138
prvním větším pokusem přivést mnohé skýtající se přístupy
v jediný soudržný systém opětovného duchovního sjednocení.
Pozdější ršiové a učitelé na něho v mnohém navazovali,
jejich učení však nepřímo ztělesňují poznání, že jeho systém je
ve svých požadavcích nadmíru přísný a projevuje sklon upírat
dosažení duchovního cíle průměrnému člověku. Navíc je tak
složitý, že pro většinu sádhaků (uchazečů) se může stát nejspíše
bludištěm, ve kterém ztratí svůj směr a zamění postupné
cíle za místo konečného určení. A tak zatímco jsou Mantra
jóga, Laja jóga, Hatha jóga, a zvláště Rádža jóga nadále
v modifikovaných podobách nositeli Pataňdžaliho tradice,
vynořují se další tři hlavní formy, které oproti Aštánga márgu
představují velké zjednodušení a specializaci. Džňána jogín,
Karma jogín či bhakta již nemusí odcházet ze světa do ústraní
ani podstupovat přísný psychofyzický výcvik. Každý se k cíli
přibližuje ze svého vlastního úhlu a dosahuje jej pouhou
záměrnou koncentrací.
Cílem všech jóg, jak objasnil Šankara, je pohlcení
v Brahmanu. Všechny cesty proto směřují ke stavu samádhi,
v němž se dá této zkušenosti dosáhnout. Avšak mají-li Pataňdžaliho systém a jeho odvozeniny jisté závažné nedostatky,
je otázkou, zda tyto tři další hlavní formy jsou zcela bez nich.
Jestliže pro Karma jogína svoboda spočívá v nepřipoutanosti
a nežádostivosti, je pro něho možné, aby byl naprosto
svobodný? Nehledá osvobození v následování své cesty, a není
to pak samo o sobě formou žádosti? Kromě toho, je pro lidskou
mysl psychologicky možné, aby se úplně stáhla ze svého běžného pole působnosti, aniž by se nejdříve zakotvila v nějakém
jiném a vyšším? Je všeobecnou vlastností člověka, že vyhledává
příbuzenství s něčím jiným, než je on sám. Je to zákonem jeho
života a zdrojem všech jeho velkých úspěchů. Dítě je svázáno
se svými hračkami, a dospělý s rodinou a společností. Jako není
v případě dítěte možné připravit jej bez úhony o jeho hračky,
dokud jim psychologicky neodroste, podobně očekávat
KORUNA ŽIVOTA
139
od sádhaka, že se vzdá svých společenských a rodinných vazeb,
aniž by jim nejdříve odrostl, neboť objevil něco většího
a lepšího, je jako tít na kořen života. To nepřinese postup,
nýbrž krok zpět, neboť člověk, který takovou věc podstupuje jako nucené cvičení, dosáhne pouze potlačení svých
přirozených žádostí. Výsledkem není vzestup vědomí, nýbrž
jeho znecitlivění a zakrnění, ne nepřipoutanost, ale lhostejnost.
Takoví, jak podotýká T. S. Eliot, vyvinuli "něco zcela jiného,"
ani "připoutanost," ani "nepřipoutanost," podobni
. . . . ostatním, jako smrt podobá se životu, jsouce mezi
dvěma životy — bez květu, mezi žíhající a mrtvou
kopřivou.
Cvičení Karma jógy je nezbytné, má-li se však naplnit její cíl,
musí být doplněna jinou disciplínou ezoterického druhu,
bez níž se zpravidla redukuje v neúčinný pokus uzvednout
se za tkaničky od bot.
Co se týče Džňána jogína, může ho džňána uvést vskutku
velice daleko. Může ho vyzvednout za hrubou fyzickou úroveň
do úrovní duchovních. Může ho ale džňána převést za sebe
samu? A jestliže džňána, jak jsme viděli, vytváří jednu z kóší,
které uzavírají átman, ač velice zjemněnou, jak potom může dát
duši absolutní svobodu? Džňána je pomocí, a přece se může
ukázat překážkou. Má nepochybně moc zbavit duši všech
břemen hrubších, než je sama, je-li však toho dosaženo, spíše
zabraňuje dalšímu pokroku. A jelikož není pravé podstaty duše,
Absolutna, nemůže být plně z dosahu Kál neboli Času. Mystici
rozlišují mezi dvěma říšemi času: Kál a Mahákál, kde první se
rozkládá nad fyzickým světem a méně hrubými oblastmi
bezprostředně nad ním, a druhý se prostírá do všech úrovní
vyšších, které nejsou čistě duchovními. Proto výsledky, které
dosahuje džňánin, mohou být mimo dosah času, jak jej běžně
chápeme (kál), nejsou však zcela mimo dosah velkého času
(mahákál). Stěží je třeba podotýkat, že co je pravdivé o Džňána
KORUNA ŽIVOTA
140
józe, je pravdou také o těch formách jógy, které závisejí
na pránických energiích. Ty také nejsou pravé podstaty
Átmanu, a jako takové nemohou ducha přivést do stavu
Absolutní čistoty, za říší relativity.
Kromě neschopnosti zajistit absolutní svobodu není Džňána
jóga ani cestou přístupnou průměrnému člověku. Vyžaduje
neobyčejné intelektuální síly a životní energii, kterou vlastní
málokdo. Jako reakce na tento problém, stejně jako na ten,
jenž představuje Karma jóga, provádí-li se sama o sobě,
vystoupila na přední místo Bhakti jóga. Kdo by se normálně
nebyl schopen odloučit od světa ani neměl mentální síly
k rozboru pravého Já od nepravého, mohl silou lásky přeskočit
oddělující propast a dosáhnout cíle. Jak ale může člověk
milovat to, co nemá žádný tvar ani podobu? Tak se bhakta
zakotví v lásce k nějakému Išt-dévovi, nějaké určité Boží manifestace. Ale tím, jak překonává tuto praktickou potíž, vystavuje
se stejným omezením jako džňánin. Vyvolený Išt-déva
představuje již svou vlastní podstatou omezení pro Bezejmenné
a Bezpodobné Absolutno. A i když bhakta dosáhne úrovně
této manifestace, může ho taková omezená bytost přivést
za sebe samu až k tomu, co nemá žádné omezení? Studium
života předních představitelů tohoto systému vnáší do věci
jasno. Rámánudža, známý mystik středověku, nedokázal plně
pojmout učení svého předchůdce Šankary. Byl stoupencem
učení, které je v indické filozofii známo jako škola vasišt
advaita, t.j. že Átman může dosáhnout Íšvary (Boha jako
projeveného Svořitele Vesmíru) a může být nasycen kosmickým
vědomím, nemůže se s Ním však nikdy stát jedno. Co potom
říci o dosažení Boha jako Neprojeveného, Bezejmenného
Brahmanu? V naší vlastní době vypovídá o tomto omezení
znovu zkušenost Šrí Rámakršny. Byl vždy uctívačem Božské
Matky, a ta ho často obdařovala svými vizemi. Vždy ji však
vnímal jako něco od sebe rozdílného, jako moc vně jeho
samotného, pro jejíž působení se často stával prostředníkem,
KORUNA ŽIVOTA
141
s kterou však nedokázal splynout. Když následně potkal
Tótapurího, advaita sannjásina, pochopil, že se musí dostat
za tento stav a projít tam, kde není žádné jméno ani podoba, a
kde se Já a Nadjá stávají jedním. Když se pokoušel vejít
do takového stavu, zjistil, že se mu jeho dřívější dosažení, přese
všechny jeho snahy, staly překážkou. Říká nám:
Nemohl jsem překročit říši jména a podoby a uvést svou
mysl do nepodmíněného stavu. Nečinilo mi potíže
odtáhnout ji ode všech předmětů, kromě jednoho, a to
byla ona až příliš dobře známá podoba Blažené Matky zářící, a povahy čistého vědomí - která se přede mnou
zjevovala jako živá skutečnost a nedovolovala mi projít
říší jména a podoby. Znovu a znovu jsem se snažil
soustředit mysl na advaitské učení, ale podoba Matky mi
vždy
stála
v cestě.
V
zoufalství
jsem
říkal
"nahému" (jeho Mistru Tótapurímu): "Je to beznadějné. Já
nedokáži pozvednout mysl do nepodmíněného stavu
a setkat se tváří v tvář s Átmanem." On se rozohnil a řekl
úsečně: "Co! Že nedokážeš? Ale to musíš." Rozhlédl se
kolem sebe po něčem, sebral kus skla a přitlačil mi ho
špičkou mezi obočí a řekl: "Soustřeď svou mysl na tento
bod." Pak jsem se s pevným odhodláním opět posadil
k meditaci, a jak se přede mnou objevila milostivá podoba
Božské Matky, použil jsem svého rozlišování jako meče
a rozťal ji jím vedví. Mé mysli nezbyla již žádná překážka
a ihned se vznesla nad relativní úroveň, a já jsem byl
pohlcen v Samádhi.
Je tedy jasné, že bhakta může jít duchovně velice daleko, může
významně rozšířit své vědomí, získat zázračné síly, a pevně
založen ve vyšší lásce vystoupit nad lásku tohoto světa,
je pro něho však přesto nemožné dostat se nad úroveň "jména
a podoby," a proto relativity. Může být pohlcen v kontemplaci
o Božství s Jeho úžasnými atributy a přívlastky, nemůže ho
však zažít v jeho Nirguna a jeho Anámí, jeho "Nepodmíněném"
a "Bezejmenném" stavu. Může se cítit nasycen Kosmickým
KORUNA ŽIVOTA
142
vědomím, to k němu však přichází jako něco mimo něho
samotného, jako dar milosti, a není schopen v Něm být
pohlcen a stát se jedno s Oceánem Bytí. Usiluje-li se dosáhnout
tohoto stavu, spíše mu jeho dosažení jako bhakty překážejí
a brání, než aby mu pomáhala dále.
Z rozboru oblíbených forem jógy, které se vyvinuly
po Pataňdžalim, vycházejí najevo dvě věci: zaprvé, že duše může
vystoupit nad tělesné vědomí, dostane-li se jí prostředku,
jak soustředit své energie, a není přitom nutné přistupovat
k obtížné kontrole pran; a zadruhé, že plné duchovní
uskutečnění či opravdové samádhi není jen věcí překonání
fyzického (ačkoli to je nezbytné jako první krok), nýbrž je
výsledkem komplexní vnitřní cesty, na které je mnoho
mezistupňů, jejichž dosažení může být, za jistých okolností,
považováno mylně za konečný cíl a může tak vylučovat další
postup. Problém, který za takové situace před opravdově
hledajícím vyvstává, je objevit prostředek jiný, nežli jsou
prány, džňána nebo bhakti k nějakému Išt-dévovi, aby tak
nejenom umožnil duchovním proudům zbavit se současného
fyzického otroctví, nýbrž zároveň umožnil duši, aby mohla být
bez zábrany tažena vzhůru z jedné duchovní úrovně do druhé,
až dokud nepřekoná zcela všechny říše relativity, kde vládne
nám a rúp, kál a mahákál, a nedosáhne cíle: jednobytí s Bezejmenným a Bezpodobným.
Zvukový proud
Právě v souvislosti s tímto problémem nabývá jedinečné
důležitosti Surat Šabd jóga, jóga nebeského Zvukového
proudu. Znalci této jógy učí, že Absolutno, ač ve svém
původním stavu bez příznaků, se promítá v podobu a přijímá
dva prvotní příznaky: Světlo a Zvuk. Není pouhou náhodou,
podotýkají, že ve zjevené literatuře všech hlavních náboženství
nacházíme časté zmínky o "Slově," které v jejich systému
zaujímá centrální místo. V evangeliích stojí:
143
KORUNA ŽIVOTA
Na počátku bylo Slovo, a Slovo bylo u Boha, a Bůh bylo
Slovo.
SV. JAN
Ve starých indických písmech se opakovaně dočítáme o Óm,
posvátném Slově pronikajícím třemi říšemi: bhúr, bhuva
a svaha (t.j. fyzickou, astrální a kauzální).
Opět, Nának říká:
Země a nebe nejsou nic než Šabd (Slovo).
Z Šabd samotného se světlo zrodilo,
z Šabd samotného vyšlo stvoření,
Šabd je základním jádrem všeho.
Šabd je Boží výkonná moc, příčina všeho stvoření.
PRABHATÍ
Muslimští súfiové prohlašují:
Stvoření přišlo v bytí skrze Saut (Zvuk, Slovo) a ze Saut
vyšlo všechno světlo.
ŠAMS TABRÍZÍ
To Velké Jméno je samotnou podstatou a životem všech
jmen a podob.
Jeho projevená podoba udržuje stvoření;
Je velkým mořem, kterého my jsme pouze vlnami,
jenom ten to dokáže pochopit, kdo dokonale zvládl naše
cvičení.
ABDUL RAZZÁQ KÁŠÍ
Mojžíš slyšel Boží přikázání uprostřed hřmění a plamenů,
zatímco v zoroastrijském a taoistickém učení jsou obdobné
zmínky o "Tvořivém Slově," "Božském Světle," a "Nevýslovném Slově," mlčícím Slově.
Někteří z učených a teologů v následujících dobách vykládali
tyto popisy pro svou omezenou zkušenost jako metaforické
poukazy na intuitivní či intelektuální osvícení. Takový názor
se však při bližším zkoumání ukáže neudržitelným. Termíny
144
KORUNA ŽIVOTA
"Slovo" či Logos, jak je užívali Řekové, Židé a Evropané,
mohou být překrucovány ve význam "důvod" či "řád;"
a "světlo" může být dokonce umenšeno ve význam pouhého
mentálního osvícení, avšak jejich ekvivalenty v ostatní
náboženské literatuře—náda, udgítha, ákáš-bání, šabd, nám, saut,
bang-i Iláhí, nidá-ji asmání, sraoša, tao, a džjóti, prakáš, tadžallí,
núr-i jazdání, atd., se s takovou směšnou imitací svého
původního mystického významu nesnášejí. Co více, někteří
mystici vyjadřovali jejich skutečný význam takovým způsobem,
že nezbývá místa pro dvojsmyslnost či jakoukoli pochybnost,
že o čem se hovoří, není obrazné vyjádření obyčejného
duševního zážitku, nýbrž transcendentní vnitřní vnímání.
Tak ve Zjevení Sv. Jana čteme:
Jeho oči byly jako plamen ohně . . . jeho hlas jako zvuk
mnoha vod . . . Jeho vzhled, jako když slunce září ve své
síle . . .
A slyšel jsem hlas z nebe, jako hlas mnoha vod, a jako
hlas velkého hromu: a slyšel jsem hlas harfeníků na svých
harfách hrajících.
Zatímco v Upanišadách nám říkají:
Zprvu se ozývá hučení podobné zvuku mořských vln,
padajícího deště a poté zurčícího potůčku, po kterém
bude slyšet bhérí, smíšený se zvuky zvonů a lastur.
NÁD BIND UPANIŠAD
Prorok Mohamed slyšel nebeskou hudbu, která postupně
zaujímala podobu Gabriela a měnila se ve slova; zatímco Bahá'
U’lláh uvádí:
Myriády mystických jazyků promlouvají v jedné řeči,
a myriády Jeho skrytých tajemství odhaleny stojí v jediné
melodii; však běda, není tu ucha k slyšení ni srdce
chápajícího!
KORUNA ŽIVOTA
145
Zaslep si oči, ať můžeš patřit na Mou Krásu, a zacpi uši
své, bys mohl naslouchat sladké melodii Mého Hlasu.
Tyto zmínky o Světle a Zvuku, říkají Mistři Surat Šabd
jógy, nejsou obrazné, nýbrž doslovné. Nepoukazují na vnější
osvětlení či zvuky tohoto světa, nýbrž na jevy vnitřní a transcendentní. Transcendentní Zvuk a Světlo jsou původními
projevy Boha, když se promítne do stvoření. Ve svém
Bezejmenném stavu není ani světlem ani tmou, ani zvukem ani
tichem, když si však osvojí tvar a podobu, vynořují se jako Jeho
prvotní vlastnosti Světlo a Zvuk.
Tato duchovní síla, Slovo, Nám, Kalima či Bůh v činnosti,
je zodpovědná za všechno, co je, a fyzické vesmíry, které
známe, nejsou jediné, které stvořila. Přivedla v bytí nespočet
oblastí a nespočet stvoření nad tímto fyzickým. Tento celek
je vskutku nezměřitelným a neomezeným tělesem, ve kterém
Pozitivní pól (Sač Khand či Sat Lók) je úrovní čistého ryzího
ducha, zatímco Negativní pól (Pind) je úrovní hrubé fyzické
hmoty, se kterou jsme v tomto světě dobře obeznámeni. Mezi
nimi jsou nesčetné oblasti, které ti, kdo procestovali z jednoho
konce na druhý, často rozdělují do tří různých úrovní podle
poměru Pozitivních-duchovních a Negativních-hmotných sil.
Mistři učí, že oním jedním neměnným principem, který
spojuje všechny tyto úrovně od čistého ducha až k hrubé
hmotě, je princip planoucího zvuku či zvučícího plamene.
Jak Slovo neboli Šabd sestupuje stále níže, nabývá různé
hustoty duchovně-materiálních sil. Mystici hovoří o nachovém
světle a o světle poledního či zapadajícího slunce, a zmiňují se
o zvuku flétny, harfy, houslí, lastur, hromu, zvonů, tekoucí
vody, atd., avšak přestože se na různých úrovních projevuje
rozdílně, zůstává Šabd samo v sobě i nadále neměnné.
Jako řeka pramenící na zasněženém vrcholku vysoké hory
protéká směrem k moři, prochází mnoha změnami prostředí,
tvaru, pohybu a vzhledu, a přesto její vody zůstávají stejné.
KORUNA ŽIVOTA
146
Kdo by dokázal uvnitř sebe samého objevit tento slyšitelný
životní proud, kdo by dokázal objevit jeho nižší část, mohl by
jej užít jako cesty nevyhnutelně vedoucí k jeho prameni.
Proudy mohou místy ústit v peřeje a strže, jsou však přesto
nejjistějším směrem cesty vzhůru. Při každé nepřekonatelné
vzdálenosti si vody protesají průchod a prorazí průsmyk, a ten,
kdo využije jejich vedení, neztratí nikdy směr. A protože Nám
neboli Proud Slova vyvěrá z Anám neboli Bezeslovného, pak
ten, kdo se Ho drží pevně, nevyhnutně dospívá do výchozího
bodu, když dokáže překonat jednu úroveň relativity za druhou,
až dospěje k samotnému zdroji jména a podoby; odkud nadále
splyne s Tím, jenž nemá žádné jméno ani podobu.
Základní kameny
Zvukový Proud se nepochybně nabízí jako nejjistější cesta,
jak dosáhnout od podoby k Bezpodobnému, vyvstává však
otázka, jak k Němu může člověk získat přístup, a tak uskutečnit
vnitřní cestu? Zkušení na této stezce vždy tvrdí, že jsou tři
podmínky, které musejí být nejdříve splněny, než se v této
nejopravdovější ze všech jóg dá dosáhnout úspěchu:
Satguru: První podmínka spočívá v nalezení Satguru neboli
opravdového učitele, který je skutečným znalcem této mystické
vědy. Předmět duchovnosti je věcí praktické seberealizace,
nikoli filozofické dizertace či intuitivního pocitu. Jestliže by
mělo zůstat u pouhé teorie, byly by nám pro náš účel knihy
a písma stačily, a má-li zůstat u pouhých pocitů, mohl by se
každý spolehnout na hnutí vlastní mysli. Avšak otázka
před námi má charakter odemčení "šestého" smyslu přímého
transcendentního vnímání, vnitřního slyšení a vidění. Kdo se
narodil hluchý a slepý, může se s pomocí Brailleho písma
naučit nejpodrobnějším výkladům bohatých lidských audiovizuálních zážitků, přesto mu však jeho studium nepřinese
nikdy přímou zkušenost. Co může nanejvýš získat z knih,
KORUNA ŽIVOTA
147
je uvědomění si rozsáhlé roviny zkušenosti zcela mimo jeho
dosah, a to v něm může vyvolat touhu po objevení prostředku,
jakým by dokázal své fyzické omezení překonat. Léčebný zásah
(je-li jeho nemoc léčitelná) může provést pouze lékař, chirurg
odborník. A padne-li do rukou šarlatána, jeho stav se jenom
zhorší a více zkomplikuje.
Stejně musí i uchazeč, který hledá vnitřní duchovní
dokonalost, hledat pomoc někoho, kdo sám již cestu dokonale
zvládl. Všechno jeho čtení písem, všechno jeho myšlení může
vést přinejlepším k jedinému závěru, je-li k věci dostatečně
vnímavý: k potřebě žijícího Mistra. Bez takového Mistra
nemůže pochopit ani opravdový význam prorockých písem.
Ta hovoří o zážitcích mimo jeho úroveň zkušenosti, a i v jeho
vlastním jazyce mohou promlouvat pouze v metaforách
a podobenstvích, neboť jak mohou rozmluvy slepců vypovídat přímo o zkušenosti vidících? Pokoušet se vykládat bohaté
duchovní dědictví v naší náboženské literatuře zcela v rámci
naší vlastní omezené zkušenosti by mohlo vést ke zkreslení
pravého významu. Mohli bychom nashromáždit množství
psychologické moudrosti, avšak vnitřní význam by se nás
nedotkl, a se vším intelektuálním teoretizováním bychom
skončili jen v nekonečných teologických rozporech, jakými
jsou dnes zatížena institucionalizovaná náboženství.
Pouze ten, kdo sám zažil, co velká písma popisují, nás může
přivést k jejich skutečnému významu. Avšak úkol duchovního
učitele zde nekončí. Objasnění pravého smyslu náboženství
není více nežli první krok. Pochopí-li uchazeč povahu svého
cíle, musí se za ním vydat a prakticky a racionálně jej
následovat. Vědět je jedna věc, a vykonat je zcela jiná. Když
uchazeči vysvětlí, jakého cíle se má dosáhnout, opravdový úkol
Mistra zde teprve začíná. Nestačí, když lékař určí příčinu
slepcovy nemoci, musí také provést operaci. Proto i duchovní
průvodce poskytuje v čase iniciace žákovi bezprostřední zážitek
vnitřního Světla a Zvuku. Uvede ho ve spojení s Božským
KORUNA ŽIVOTA
148
Proudem, byť na Jeho nejnižší úrovni, a instruuje žáka
do sádhan, které má provádět k upevnění a rozvinutí této
duchovní zkušenosti do jejího plného rozkvětu.
Kdo najde takového učitele, je vskutku požehnán. Někoho
takového objevit a být jím iniciován však nestačí. Zárodečný
duchovní zážitek, který poskytuje, musí být vyživován
a rozvíjen k vrcholu plného duchovního osvícení. Abychom
toho mohli dosáhnout, musíme také přijímat to, co se učíme,
a snažit se to uvádět v praxi. Znát takového člověka je milovat
ho, a milovat ho je být poslušen jeho přikázání. Dokud tak
člověk neumí milovat a být poslušen, a tak přeměnit svůj život,
zůstává dar Guru jako semeno uzamčené v ocelovém trezoru,
kde nemůže vypučet a dojít naplnění.
Sadáčár: Nezbytnost sebekázně činí sadáčár druhým základním kamenem systému. Slovo sadáčár není lehké přeložit.
Můžeme nalézt mnoho doslovných překladů, žádný z nich však
skutečně nevyjadřuje jeho rozsáhlý a mnohostranný význam.
V krátkosti znamená dobrý a čistý život. Neopírá se o žádný
strnulý zákoník či dané morální předpisy, ale doporučuje
čistotu a jednoduchost, která vyzařuje zevnitř a šíří se vně,
která prostupuje každým činem, každým slovem, každou
myšlenkou. Dotýká se jak osobních návyků, dobrých a hygienických, tak i individuální a sociální etiky. A ze své etické
stránky se nezajímá pouze o vztahy s bližním člověkem, nýbrž
se všemi žijícími bytostmi, t.j. o všeobecný soulad, který je
výsledkem poznání, že všechny věci jsou ze stejné Podstaty,
a tak červ je stejně tak součástí Brahmanu jako nejmocnější
z bohů, Indra.
První lekce, kterou Guru učí, je o "identitě podstaty,"
a kdo pochopil tuto pravdu, ukázní podle toho svůj život.
Nebude obětí nezřízených žádostí, a jeho jediným cílem bude
dosáhnout onoho nehybného bodu, který v sobě zahrnuje
všechnu aktivitu; bodu, kde nemít nic je vlastnit všechno. Bude
vědět, že jediná cesta k naplnění vede skrze odříkání, a jediná
149
KORUNA ŽIVOTA
cesta k dosažení Všemohoucího vede skrze zbavení se všech
ostatních připoutaností:
Abys mohl mít požitek ve všem, přej si mít požitek
v ničem.
Abys mohl vlastnit všechno, přej si nemít nic.
Abys mohl být vším, přej si být ničím.
SV. JAN Z KŘÍŽE
Očisti komnatu svého srdce,
ať může vstoupit tvůj Milovaný.
TULSÍ SÁHIB
Kde není nic, tam je Bůh.
W. B. YEATS
Zbaven démona touhy (kámy), bude zbaven démona hněvu
(kródhy), který po zmařené touze následuje. Osvobozen od těchto, bude zbaven také chamtivosti (lóbhy), připoutanosti (móhy)
a pýchy (ahankáru), které jsou jen prodlouženou rukou žádosti.
Život takového člověka se bude skvět nepřipoutaností neboli
niškámou. Nepřipoutanost pro něho však neznamená život
lhostejnosti a asketického odříkání. Poznat všechen život je
objevit nový svazek mezi sebou samým a zbytkem stvoření.
Komu je dáno toto vědomí, nemůže být prostě "lhostejným."
Musí být nutně naplněn oplývajícím soucitem ke všemu, s čím
se setkává, a soucit k celku nezbytně značí i jistou svatou
netečnost k části. Nebude již svázán s vlastními úzkými
osobními zájmy, nýbrž bude se dělit o svou lásku a prostředky
se všemi. Vyvine v sobě, pomalu ale jistě, něco ze soucitu
Buddhy a lásky Ježíše. Nebude též pociťovat volání
k odchodu ze světa do samoty pralesa, hor či pusté jeskyně.
Odpoutanost musí být vnitřní, a kdo jí nedokáže dosáhnout
doma, nedosáhne jí v lese. Pozná zároveň velkou užitečnost
příležitostných pobytů v zátiší mimo světské záležitosti
a starosti, v tichu osamělé meditace a koncentrace, nebude však
150
KORUNA ŽIVOTA
usilovat o únik ze života a životních zodpovědností. Bude
milujícím manželem a dobrým otcem, ale zatímco bude tím
vším, nezapomene nikdy na konečný cíl a smysl života, vždy
dobře pamětliv, jak dávat císařovi, co je císařovo, a co je
Božího, uchovat Bohu. Cesta k zakončení touhy, bude vědět,
nespočívá v jejím potlačování, nýbrž schopnosti rovně se jí
postavit a překonat ji. Sannjása pro něho není prostředkem
vnějšího úniku a uhýbání skutečnosti, nýbrž věcí vnitřní
svobody. Nának tuto myšlenku dobře vyjádřil takto:
Ať spokojení bez žádosti je tvými náušnicemi,
a úsilí k Božskému a úcta k vyššímu Já tvou mošnou,
a neustálá meditace na Něho tvým popelem,
ať připravenost na smrt je tvým pláštěm,
a tvé tělo je jak cudná panna.
Ať učení Mistra je ti podpůrnou holí.
DŽAP DŽÍ
Dvě zásadní ctnosti, které bude takový člověk pěstovat, jsou
dobročinnost a cudnost. Bude štědrého a velkomyslného srdce,
starat se více o utrpení druhých než o své vlastní, a lehko bude
odpouštět i těm, kdo ho tupí a urážejí. Bude prostý a zdrženlivý
ve svých zvyklostech. Jeho potřeb bude málo, a snadno
uspokojených, neboť kdo má příliš mnoho tužeb a pout,
nemůže být čistého srdce. Cudnost a čistota pro něho povede
až ke vzdání se masa a alkoholu. Je-li všechen život jeden, živit
se masem jiných živých bytostí znamenalo by pak poskvrňovat
se. A je-li naším cílem dosáhnout právě vyšších říší vědomí,
obracet se k narkotikům a opojným nápojům znamená volat
po kroku zpět. Není jenom zvláštností u indických mystiků,
že vyloučení masa a alkoholu pro ně mělo být nezbytnou
součástí duchovní disciplíny. Podobné příkazy nacházíme
v Koránu i Svaté Bibli. Tak v Příslovích 23:20 stojí:
Nebývej mezi popíječi vína, mezi žrouty masa.
KORUNA ŽIVOTA
151
A v Listě Římanům 14:21 :
Je dobře nejíst maso a nepít víno, ani cokoli, nad čím se
tvůj bratr pohoršuje, nebo uráží, nebo čím je oslaben.
A v I. listě Korintským 6:13 :
Maso pro břicho, a břicho pro maso; ale Bůh zničí to
i ono. Tělo teď není pro smilství, ale pro Pána; a Pán
pro tělo.
V Janově essejském evangeliu (přímý překlad čistě původních Ježíšových slov z aramejštiny*) čteme:
Ale oni Mu odpověděli: "Kam bychom měli jít, Mistře, . . .
vždyť s tebou jsou slova života věčného. Pověz nám,
jakých hříchů se musíme varovat, abychom už nikdy
nepoznali nemoci?"
Ježíš odpověděl: "Budiž to podle víry vaší," a posadil se
mezi ně a pravil:
"Za starých časů bylo člověku řečeno, 'Cti Nebeského
Otce svého a Pozemskou Matku svou, a konej jejich
přikázání, ať jsou dlouhé tvé dny na zemi.' A další pak
bylo dáno toto přikázání: 'Nezabiješ,' neboť život všem
dává Bůh, a co Bůh dal, člověk neodnímej. Neboť
vpravdě pravím vám, že z jedné Matky všechno povstává,
co žije na zemi. Proto, kdo zabíjí, zabíjí svého bratra.
A od toho se Pozemská Matka odvrátí, a odtrhne od něho
své živící prsy. A její andělé se mu budou vyhýbat, a v
jeho těle bude mít Satan svoje obydlí. A maso zabitých
zvířat v jeho těle stane se jeho vlastním hrobem. Neboť
vpravdě pravím vám, kdo zabíjí, zabíjí sám sebe, a kdo jí
maso zabitých zvířat, jí z těla smrti. A jejich smrt stane se
jeho smrtí. Neboť mzdou hříchu je smrt. Nezabíjej,
ani nejez maso své nevinné oběti, aby ses nestal otrokem
Satanovým. Neboť to je cesta utrpení a vede ke smrti.
*
Vztahuje se k originálnímu anglickému vydání této knihy. Český text je
překladem anglického překladu (Pozn. př.)
KORUNA ŽIVOTA
152
Ale konejte Vůli Boží, ať vám Jeho andělé slouží na cestě
života. Zachovejte proto slova Boží: 'Hle, dal jsem ti
všelikou bylinu símě nesoucí, po tváři celé země, a každý
strom, na němž ovoce je se semeny; to ti bude za pokrm.
A každému zvířeti zemskému, a každému ptáku
ve vzduchu, a všemu, co se plazí po zemi, v čem je dechu
života, za pokrm dávám každou zelenou bylinu.' Také
mléko všeho, co se hýbe a co žije na zemi, ti bude
potravou; jako zelenou bylinu dal jsem jim, dávám tobě
jejich mléko. Ale maso, a krev, která ho oživuje, jíst
nebudeš."
A Ježíš pokračoval. "Bůh přikazoval vašim otcům:
'Nezabiješ.' Ale jejich srdce bylo zatvrzelé, a oni zabíjeli.
Potom si Mojžíš přál, alespoň aby nezabíjeli člověka,
a dovolil jim zabíjet zvířata. A srdce vašich otců se pak
zatvrdilo ještě více, a oni zabíjeli stejně lidi i zvířata. Ale já
vám pravím: Nezabíjejte ani lidi, ani zvířata, ani potravu,
která vchází do vašich úst. Neboť jíte-li živou potravu,
bude vás živit, jestliže však svou potravu zabíjíte, zabije ta
mrtvá potrava i vás. Neboť život vzchází pouze ze života,
a smrt vzchází vždycky ze smrti. Neboť všechno, co zabíjí
vaši potravu, zabíjí i vaše těla. A všechno, co zabíjí vaše
těla, zabíjí i vaši duši. A vaše těla stanou se tím, čím je
vaše potrava, stejně jako se váš duch stane tím, jaké jsou
vaše myšlenky."
S cudností v jídle a pití půjde i jiný druh cudnosti, vztahující
se k pohlaví. Člověk nepotlačí všechnu sexuální touhu, neboť
potlačování může vypěstovat pouze neurózu a být nakonec
příčinou pádu, ale vždy se bude snažit ji zušlechtit. Bude
chápat, že přírodní účel za tímto instinktem je zachování
druhu, a k naplnění tohoto smyslu ho bude usměrňovat;
nebude ho nikdy činit cílem samým o sobě či zdrojem fyzického
potěšení, neboť stává-li se takovým, obrací se v drogu, která
umrtvuje ducha a začíná mařit přírodní účel plození, když
podporuje vynález a užívání antikoncepce.
153
KORUNA ŽIVOTA
Krátce, opravdový a svědomitý uchazeč přeorientuje celý
svůj způsob života: jedení a pití, myšlení, konání, cítění, atd.
Postupně ze své mysli vykoření všechny nemístné a nezdravé
touhy, až dosáhne postupně stavu čistoty a jednoduchosti,
která je vlastní dítěti.
Vpravdě pravím vám, neobrátíte-li se a nebudete jako
malé děti, nevstoupíte do Království Božího.
SV. MATOUŠ
Všichni náboženští učitelé na celém světě kladli velký důraz
na vyšší morální hodnoty, a ty ve skutečnosti představují
základnu pro jejich učení. Opravdový Mistr vždy trvá
na vedení záznamů denních poklesků v myšlence, slově a činu zanedbání v oblasti neubližování, pravdy, cudnosti, univerzální
lásky a nezištné služby pro všechny, což je pět hlavních ctností,
které dláždí cestu k duchovnosti. Pouze známe-li své chyby,
můžeme je vykořenit a usilovat se ve správném směru.
Během celého tohoto procesu opětovného sjednocení
a scelení osobnosti bude člověku inspirací příklad jeho Mistra
a vnitřní zážitek, který poskytuje. Život jeho Mistra bude živým
svědectvím vybízejícím k ideálu sadáčáru, a zážitek Slova, který
má žák uvnitř, bude důkazem o pravdivosti toho, co jeho Mistr
učí. Sadáčár není žádná suchá kázeň, které je možno
dosáhnout plněním nějakých stanovených předpisů. Je to
způsob života, a o takových věcech může promlouvat jen přímo
srdce k srdci. Proto je Satsangu, společenství s opravdovým
Mistrem, přisuzována taková důležitost. Nejenomže uchazeči
slouží jako neustálá připomínka cíle, který před ním spočívá,
nýbrž magickým dotekem osobního kontaktu postupně
přetváří celý jeho způsob myšlení a cítění. Jak se srdce a mysl
člověka pod tímto blahodárným vlivem postupně očišťují,
zůstává jeho život stále plněji zasazen v božském. V krátkosti,
jak stále více v praxi uskutečňuje ideál sadáčáru, docházejí jeho
myšlenky, nyní roztroušené a rozptýlené, rovnováhy a celist-
KORUNA ŽIVOTA
154
vosti, až budou uvedeny v takové ostré ohnisko, že závoje
vnitřní temnoty mizí spáleny na popel, a vnitřní sláva stane
odhalena.
Sádhana: A nyní přicházíme ke třetímu základnímu kamenu
duchovní budovy, duchovní sádhaně neboli cvičení. Opakujícím se tématem púran guru neboli dokonalého učitele je,
že dobrý život, ač vysoce žádoucí a nepostradatelný, není cílem
sám o sobě. Cíl života je něco vnitřního a jiného. Je to výstup
z úrovně relativity a fyzické existence do úrovně Absolutního
Bytí. Kdo toto poznává, bude podle toho formovat svůj život;
zaprvé proto, že takové poznání nutně vede ke stavu mysli,
který se, zbaven ega a připoutanosti, projeví ve chvályhodné
a tvořivé činnosti; a zadruhé proto, že bez pěstování takového
stavu mysli a života nemůže člověk dosáhnout soustředění
a rovnováhy potřebné pro vnitřní výstup.
Takže základní důraz klade vždy osvícený učitel na transcendentní cíl. Učí, že pránické a vidžňánické energie nejsou
podstaty Átmanu, nýbrž původí na úrovních nižších, než je
úroveň čistého ducha. Kdo by jich užíval jako žebříku, může
překonat tělesné vědomí, může dosáhnout úrovní, ze kterých
vycházejí, za tyto stavy však vyjít nemůže. Jako je duch stejný
ve všech, měl by být i prostředek k duchovnímu osvícení
přístupný všem. Jak jsme však již dříve viděli, předkládají
takové formy jógy, které jsou založeny na pránách či džňáně,
takové speciální požadavky, které nejsou všichni s to vyplnit.
Pránické systémy jsou mimo dosah starých i příliš raného věku,
a také těch, kdo trpí jakýmikoli dýchacími či zažívacími poruchami. Džňána předpokládá duševní a rozumové schopnosti,
které Příroda uděluje jen nemnohým. Kdyby tyto přístupy
byly vskutku přirozené a pro nás, bylo by pak logickým
závěrem, že Příroda je ve svých požehnáních velice stranická
a rozlišuje mezi člověkem a člověkem. Proč, když slunce svítí
na všechny, a vítr vane na všechny, proč by měly být vnitřní
KORUNA ŽIVOTA
155
poklady přístupné pouze několika málo vyvoleným? Jsou stejně
pro učeného i neučeného.
Jógy, které tak rozlišují ve výběru svých praktikantů a jsou
ve své praxi natolik zatěžující a přísné, nemohou být zcela
přirozené. Metoda, kterou učí Mistři Surat Šabd jógy, je zcela
rozdílná. Jak bylo již dříve uvedeno, je uchazeči vysvětlena
povaha stvoření a cesta k původnímu zdroji života. V čase
iniciace je mu poskytnut bezprostřední vnitřní zážitek, který má
dále rozvíjet. Sídlo duše je mezi a za obočími. To přinejmenším
uznávají všechny jógy. Právě o tomto bodu se mystici zmiňují,
když užívají označení šiv nétra, divja čakšu, tisra til, Brahmarandhra, trjambaka, trilóčana, nuqta-i sawdá, kúh-i tóra, třetí oko,
jednoduché oko, obrazně zvané nehybný, klidný bod, hora
proměnění, atd. V tomto bodě musí sádhak se zavřenýma
očima soustředit svou pozornost, avšak snaha o koncentraci
musí být bez úsilí a bez jakékoli stopy fyzického či mentálního
napětí. K podpoře tohoto úsilí poskytuje učitel žákovi mantru,
neboli nabitou slovní formuli, která symbolicky vyjadřuje jeho
cestu vpřed. Tato formule, opakovaná pomalu a láskyplně
jazykem myšlenky, pomáhá žákovi sebrat postupně roztroušené
myšlenky na jednom místě. Co této mantře dává její sílu, není
žádné kouzlo, které by spočívalo ve slovech samotných, nýbrž
skutečnost, že jsou předávána někým, kdo je díky vlastní
duchovní praxi a dokonalosti nabil vnitřní mocí. Když uchazeč
vnitřním soustředěním a mentálním opakováním nabitých slov
přivede svůj vnitřní pohled v ostré a ustálené ohnisko, zjišťuje,
že vnitřní temnota, se kterou se nejdříve setkával, se začíná
postupně prosvětlovat proměnlivými body světla. Jak se jeho
schopnost koncentrace zvětšuje, přestávají se světla míhat
a vyvíjejí se v jeden zářící bod.
Tento proces koncentrace neboli sebrání a shromáždění
surat automaticky přitahuje duchovní proudy - normálně
rozptýlené po celém těle - k duchovnímu centru. Toto odtažení
je velice podporováno simranem neboli opakováním nabité
156
KORUNA ŽIVOTA
mantry, a vnímání vnitřního světla vedoucí k dhjáně,
jednobodové koncentraci, podněcuje proces stále více. Je-li
dhjána plně rozvinuta, vede dále k bhadžanu neboli vnitřnímu
slyšení. Vnitřní světlo začíná rezonovat zvukem.
Je v tobě Světlo, a v tom Světle Zvuk,
a to tě bude udržovat ve spojení s Opravdovým.
GURBÁNÍ
Když cvičící zavře své fyzické uši, je v této hudbě rychle
pohlcen. Je běžnou zkušeností, že i když světlo dokáže zachytit
zrak, není s to jej udržet na dlouho a nemá žádnou zvláštní
magnetickou schopnost. Jiné je to však s hudbou. Kdo jí
v tichu a klidu naslouchá, je nezadržitelně tažen do jiného
světa, v jinou říši vnímání. A tak je proces odtažení, který
začíná simranem, dále povzbuzován dhjánou, a prudce se
rozvíjí s bhadžanem. Duchovní proudy, které se již daly pomalu
do pohybu, jsou přivedeny vzhůru, kde jsou konečně sebrány
v třetím oku - v sídle duše. Duchovního překonání fyzického
vědomí, neboli smrti v životě, je tak dosaženo s minimálním
vypětím a úsilím.
Když studenti ostatních forem jógy dosáhnou po dlouhém
a přísném výcviku pro zvládnutí nižších čaker stavu plného
překonání fyzického vědomí, mají většinou za to, že dosáhli cíle
cesty. Vnitřní úroveň, na které se nalézají - říše zvaná Sahasrár
neboli Sahasdal Kamal, často symbolizovaná slunečním
kotoučem - je vskutku neporovnatelně krásnější než cokoli
na zemi, a v tomto srovnání se jeví věčnou. Když ale cvičící
Surat Šabd jógy dosáhne úspěšně vystoupení nad tělesné
vědomí, nachází Zářící podobu svého Mistra, která ho již sama
bez žádání očekává, aby ho přijala. To je místo, kde je vpravdě
ustanoven skutečný vztah Guru-šišja, učitel-žák. Až do tohoto
stádia byl Guru jen něco málo více než lidský učitel, nyní je
však viděn jako božský průvodce neboli Gurudév, jenž ukazuje
vnitřní cestu:
157
KORUNA ŽIVOTA
Nohy mého Mistra byly projeveny v mém čele,
a všechno mé bloudění a strasti skončily.
GURU ARDŽAN
Jak se objeví Zářící podoba Mistra uvnitř,
žádné tajemství nezůstane skryto v lůně času.
Kristus také hovoří ve stejném vyznění:
Není nic skryto, co nebude odkryto,
a nic zahaleno, co nebude známo.
SV. MATOUŠ
Pod vedením tohoto Nebeského průvodce se duše učí
překonat první nápor radosti a zjišťuje, že její cíl je ještě stále
daleko. Provázena Zářící podobou a tažena slyšitelným
Životním proudem překračuje z jedné oblasti do druhé,
z úrovně do úrovně, odkládá jednu kóš za druhou, až konečně
stane zcela zbavena všeho, co není její pravé povahy. Takto
vyproštěna a očištěna může nakonec vstoupit do říše, kde vidí,
že je stejné podstaty jako Svrchované Bytí, že Mistr ve své
Zářící podobě a duše nejsou odděleni, nýbrž Jedno, a že neexistuje nic jiného než velký Oceán Vědomí, Lásky, a Blaha
nevýslovného. Kdo popíše nádheru této říše?
Jen srdce k srdci může mluvit o blahu znalců mystiků:
Co žádný posel nedokáže vyslovit a žádný dopis unést.
HÁFIZ
Když pero vydalo se zlíčit toho místa,
tu zlámalo se na kusy a roztrhla se stránka.
PERSKÝ MYSTIK
Dosáhne-li konce cesty, splyne i hledající se Slovem a vstupuje do společnosti Osvobozených. Bude možná pokračovat
v životě jako jiní lidé v tomto světě lidských bytostí, jeho duch
však nezná žádných omezení a je tak nekonečný jako Bůh sám.
Kolo věčného stěhování se ho již nemůže dotknout a jeho
158
KORUNA ŽIVOTA
vědomí nezná překážek. Jako jeho Mistr před ním, stal se i on
Vědomým spolupracovníkem na Božském Záměru. Nečiní nic
sám pro sebe, nýbrž působí v Božím jménu. Je-li vskutku nějaký
Néh-karmí (kdo je osvobozen z pout konání), je to on, neboť
není mocnějšího prostředku ke svobodě nežli Moci Slova.
Jenom ten je zbaven konání, kdo je ve spojení se Slovem.
GURBÁNÍ
Svoboda pro něho není něčím, co přichází po smrti (vidéh
mukti); je to něco získaného v životě samotném. Je džívan-mukta
(svobodný v životě), a jako květ šířící vůni rozšiřuje poselství
svobody, kamkoli jde.
Ti, kdo byli ve spojení se Slovem, jejich plahočení končí.
A jejich tváře zaplanou slávou.
Nejenom oni budou míti vykoupení, ó Nánaku,
ale mnozí další s nimi najdou svobodu.
DŽAP DŽÍ
Ve vlastní duchovní praxi je kladen důraz na Simran, Dhjánu
a Bhadžan, když každé sehrává v odhalení vlastního Já svou
specifickou roli. Mistr uděluje Simran, mentální opakování
nabitých slov, která pomáhají shromáždit bloudící smysly
cvičícího v nehybném bodu duše - mezi a za obočími ke kterému se stahují smyslové proudy, nyní prostupující
celým systémem odshora až dolů, a člověk pozbývá vědomí
těla. Úspěšné naplnění tohoto procesu vede automaticky
k dhjáně neboli koncentraci. Dhjána je odvozena ze sanskrtského kořene dhi, značícího "uvázat" a "vytrvat." S otevřeným
vnitřním zrakem vidí v sobě nyní uchazeč třpytivé proužky
nebeského světla, a to udržuje jeho pozornost zakotvenou.
Světlo s další sádhanou postupně nabývá na stálosti, a působí
jako nouzová kotva duše. Dhjána neboli koncentrace
přivedená k dokonalosti vede dále k Bhadžanu, t.j. naladění se
na hudbu, která zprostřed svatého světla vychází. Tato
KORUNA ŽIVOTA
159
okouzlující svatá melodie má neodolatelný magnetický účinek,
a duši nezbývá než ji následovat do duchovního zdroje,
z kterého se hudba vynořuje. Tento trojí proces duši napomáhá
vyklouznout z pout těla, a tak se stává pevně založenou
v nebeské záři svého vlastního Já (átmanu), a je vedena dále
do nebeského domova Otce.
Celý proces podněcují Sat Nám, Satguru a Satsang, což jsou
ve skutečnosti synonyma pro působící Mistrovu Moc. Sat Nám
je Moc Absolutního pohnutá k soucitu, a když se odívá v tělo,
přijímá podobu Guru (Slovo učiněno tělem), a působí skrze
něho prostřednictvím Satsangu, vnějšího a vnitřního, který
džívám napomáhá uzrávat k duchovnímu obrození. Tato Moc
působí na všech úrovních zároveň podle potřeb každého
jednotlivce; slovem úst jako Guru v lidské podobě, účastna
všech radostí a strastí lidských bytostí; vnitřním vedením jako
Gurudéva ve své astrální, světelné či zářící podobě; a konečně
jako Satguru - skutečný Mistr Pravdy.
Jsou tak uvnitř dvě cesty: džóti márg a šruti márg (cesta
světla a cesta zvuku). Svaté Světlo udržuje duši zakotvenou
a pohlcenou, a do určité míry i duši vede, svaté Slovo ji však
táhne vzhůru a převádí z jedné úrovně do druhé i přes nejrůznější překážky na Cestě, jako oslepující a matoucí světla,
hustou neprostupnou temnotu, atd., dokud duše nedosáhne
cíle.
Dokonalá věda
I předcházející zběžný pohled na charakter a vlastnosti Surat
Šabd jógy odhaluje některé z jejích jedinečných rysů. Kdo ji
studuje v porovnání s ostatními formami jógy, nemůže si
nevšimnout dokonalosti, s jakou řeší všechny problémy,
se kterými se hledající setkává, následuje-li jiné systémy.
Na úrovni vnější činnosti není postavena na žádné suché
a tvrdé disciplíně, která s sebou často přináší důsledky
160
KORUNA ŽIVOTA
psychologické represe. Potvrzuje, že jistá disciplína je nezbytná,
avšak dodává, že musí být konec konců inspirována vnitřní
duchovní zkušeností a mít povahu nenuceného života, a nikoli
přísného asketismu a příliš záměrného sebezřeknutí. Uchazeč
musí směřovat ke stavu rovnováhy, a musí proto v myšlence
i činu pěstovat přednost umírněnosti. Sebrání a scelení vlastní
osobnosti, kterého takto dosahuje, mu napomáhá dojít větší
koncentrace, a tak vyšší vnitřní zkušenosti, a tento vnitřní
zážitek se musí opět odrazit na jeho vnějším uvažování
a konání. Vztah sadáčáru a vnitřní sádhany je oboustranný
a vzájemný; jeden dává smysl a život druhému, a jeden
bez druhého je jako pták s jedním křídlem. Jak může být duch
přiveden do stavu dokonalé jednobodovosti bez čistoty mysli
a těla, a jak může duše překonat všechny lidské připoutanosti
a nedokonalosti, dokud není založena v lásce k Božskému?
Když skutečnost Dne Odvěkého stanula odhalena,
tu skutečnost věcí pozemských spálil Mojžíš na popel.
RÚMÍ
Surat Šabd jóga neposkytuje pouze prostředek k praktickému dosažení obtížného ideálu sadáčáru, poskytuje také způsob
života, který, zatímco pozvedá člověka nad tento fyzický svět,
nečiní jej otrokem říše Jména a Podoby. Mistři této cesty vědí
až příliš dobře, že abstraktní teorie o bezpřívlastkovém aspektu
Absolutního nás k Němu nemohou dovést. Jak může být
člověk, podmíněný jménem a podobou, tažen přímo k tomu, co
je mimo jméno a podobu? Láska vyhledává něco, co může
pochopit a k čemu se může upoutat, a má-li Bůh potkat
člověka, musí přijmout nějaké jméno a podobu. Toto poznání
pak ispiruje oddanost bhakty k Šivovi, Višnuovi, Kršnovi,
nebo Kálí, Božské Matce. Tyto božské bytosti však představují
již určité Boží projevy, a jak oddaný dosáhne jejich úrovně,
zabraňuje mu, jak jsme viděli, právě tato jejich určitost v dalším
postupu. Mistři Surat Šabd jógy toto omezení plně překo-
KORUNA ŽIVOTA
161
návají tím, že spojují uchazeče nikoli s jedním určitým,
nýbrž se všepronikajícím Božím projevením: Zářícím zvukovým
Proudem. Toto anáhat a anhad Nám, neutichající a nezměřitelné Slovo, udržuje nejrůznější úrovně stvoření prostírající se
od čistého ducha až po hrubou hmotu. Jeho melodie prostupují
každou říší, každou oblastí, a procházejí jimi jako řeka,
jež protéká údolími, která stvořila. Jako řeka, která existuje
v tekutém stavu, mění se na každé úrovni, a přesto zůstává
vždy stejná. Hledající, který je inspirován láskou k řece Slova,
je vskutku požehnán, neboť nepoznává žádná omezení, jaká
zažívají ti, kdo uctívají Boha v jiných podobách. Jak je člověk
tažen vzhůru Její blahoslavenou mocí, vidí, jak se proměňuje
její tvář, stává se ještě silnější a čistší, vybízí jej ke stále vyššímu
a vyššímu úsilí, nenechá jej polevovat ani váhat, nýbrž vede ho
jen dál z úrovně do úrovně, z údolí do údolí, až je přiveden
k samotnému zdroji, odkud Neprojevený vchází v projev,
Bezpodobný přijímá podobu, a Bezejmenný jméno. Dokonalost
a úplnost vnitřní cesty, již umožňuje jóga Zvukového proudu,
vedla Kabíra k výroku:
Všichni svatí jsou hodni úcty,
však já se klaním pouze tomu, kdo je mistrem Slova.
Surat Šabd jóga není pouze nejdokonalejší z nejrůznějších
jóg, je však i poměrně snadná ve své praxi a všem přístupná.
Nejenomže ti, kdo následují tuto cestu, dosáhnou konečného
cíle, ale bude to i s větší hospodárností úsilí, než umožňují
ostatní metody. Překonání fyzického vědomí, kterého jogín
věrný cestě pran dosáhne jen po dlouhém a namáhavém
cvičení, je zasvěcenými do Surat Šabd jógy dosahováno někdy
při prvním sezení v čase iniciace. Že by tomu tak mělo být, není
pouhou náhodou. Skutečností je, že Surat Šabd jóga zaujímá
vědečtější a přirozenější přístup k duchovním problémům
člověka. Proč by mělo být nutné, prohlašuje, přichází-li
duchovní proud k tělesným čakrám nikoli zespoda, nýbrž
162
KORUNA ŽIVOTA
shora, zabývat se postupně každou z těchto čaker? Chce-li
člověk stojící v nitru údolí dosáhnout pramene řeky, nemusí
cestovat až dolů k ústí, a potom nazpět překonávat celou
vzdálenost. Surat Šabd jóga dále tvrdí, že jestliže prána a mysl
nejsou (ani při svém nejvyšším zjemnění) pravé podstaty ducha,
jak potom mohou být tím nejlepším prostředkem, který jej má
vyprostit z jeho svírajících krunýřů? Kdyby se mu jen mohlo
dostat spojení s tím, co je jeho vlastní a základní podstaty,
stejné by přitahovalo stejné, a vytouženého cíle by bylo
dosaženo s minimálním úsilím. Z bodu tisra-til, třetího oka, se
duchovní proud rozšiřuje do těla. Vše, co je potřeba, je pomocí
kontroly smyslů na tomto místě zadržet jeho tok dolů, a proud
ducha by se pak svou vlastní mocí sebral a soustředil, a plynul
zpět ke svému zdroji.
Sklapni svůj ret, ucho, a zrak,
a jestli nezahlédneš Pravdu,
můžeš se mnou pohrdat.
HÁFIZ
Hledajícímu není zapotřebí začínat od samého dna; všechno,
co musí učinit, je obrátit směr duchovního proudu, a ostatní
bude následovat.
V čem to vězí, dosáhnout Pána?
Jenom je ti potřeba transplantace srdce.
INÁJAT ŠÁH
Tato jednoduchost přístupu spojená s hospodárností úsilí
přiměla mnohé k tomu, že nazývají Surat Šabd jógu Sahadž
márgem neboli Snadnou cestou. Ta začíná tam, kde ostatní jógy
normálně spíše již končí. Sahasrár, oblast tisícilistých světel,
jež značí konec běžné jogínovy cesty po překonání mnohých
tělesných čaker, je téměř prvním krokem, který má stoupenec
Surat Šabd jógy učinit. Dále tato jóga tím, že odmítá zasahovat
do pránických či kundalinických energií, velice umenšuje
KORUNA ŽIVOTA
163
námahu nutnou k fyzické transcendenci. Spojením se Zvukovým principem jsou smyslové proudy automaticky taženy
vzhůru, aniž by se cvičící vědomě usiloval tohoto cíle dosáhnout, a pohonné proudy zůstávají nedotčeny. To zjednodušuje
nejenom proces vstoupení do stavu samádhi, ale i proces
opětovného návratu. Zkušený na této cestě nepotřebuje žádnou
vnější dopomoc k návratu do fyzického vědomí, jak je tomu u
některých jiných forem jóg. Duchovní výstup a sestup jsou
zcela z vlastní vůle a jejich dosažení je možné rychlostí
myšlenky.
Postup transcendentního slyšení je pouze rozšířením naší
běžné každodenní zkušenosti. Stojíme-li před nějakým spletitým
problémem, projevují všechny naše mentální energie tendenci
shromažďovat se v jednom bodě - v sídle duše - aniž by
docházelo k ovlivnění pohonných pránických energií, které
v těle působí automaticky. Cvičící Surat Šabd jógy dosáhne
tohoto soustředění na přání, plně kontrolovaným procesem
za pomoci simranu a dhjány, a jak je spojen se zvučícím
Slovem, je smyslový duchovní proud, který je stále ještě v těle,
nezadržitelně tažen vzhůru a je dosaženo dokonalé fyzické
transcendence.
Tato vlastnost sahadže, snadnosti a přirozenosti, činí Surat
Šabd jógu přístupnou všem. Hudba Božského Slova zní
ve všech stejně, a na toho, kdo následuje Její cestu, nejsou
kladeny žádné zvláštní požadavky, fyzické ani intelektuální.
Tato jóga je otevřená stejně starým i mladým, hříšníkům
i světcům, jednoduchým i učeným, ženám a dětem stejně jako
mužům. Vpravdě, ženy, děti, a světa neznalí učiní s touto
metodou díky svému jednoduššímu způsobu myšlení a spontánní důvěře často rychlejší úvodní pokrok nežli jejich
intelektuálně znalejší bratří. Avšak plné dosažení v této oblasti
vyžaduje neochvějnou vytrvalost a úsilí, kterého se vždy nemusí
dostávat. Protože není třeba žádné přísné a dalekosáhlé
disciplíny v jídle, fyzických cvičeních, atd., není vyžadována
KORUNA ŽIVOTA
164
sannjása neboli naprosté zřeknutí se světa, a cesta je stejně
přístupná grhasthům, žijícím v manželství, jako brahmačárjům,
kdo jsou pod slibem celibátu. Jestliže by pránické a vidžňánické
systémy měly být těmi nejpřirozenějšími možnými, museli
bychom dojít k závěru, že Příroda je stranická, neboť fyzické
a mentální schopnosti, které vyžadují, jsou mezi lidmi
rozdělovány nestejně. Jsou-li slunce a vzduch přístupné všem,
proč by měly být duchovní dary určeny pouze několika málo
vyvoleným? Kromě toho, prána a vidžňána mohou přinejlepším
vést do úrovně svého původu, a protože nejsou čistě duchovními, jak nás mohou vést do říše čistého ducha?
Avšak říkáme-li, že Surat Šabd jóga je nejdokonalejší
a nejpřirozenější jógickou vědou, neznamená to, že nevyžaduje
žádné úsilí a že kdokoli se jí může prostě chopit a uspět. Kdyby
tomu tak bylo, nepotácelo by se lidstvo tak, jako je tomu dnes.
Faktem je, že kompetentní učitelé této koruny všech věd jsou
vzácní, a i když je učitel nalezen, nemnozí jsou ochotni
podstoupit požadovaný druh disciplíny. Duch byl by ochoten,
však tělo slabé. Většina lidí je tak hluboce upoutána láskou
světa, že i když zahlédnou nějaké vnitřní poklady, zdráhají se
vzdát svých světských způsobů a soustředit se na ovládnutí
toho, co činí člověka pánem všeho. Protože důraz je v této józe
vždy na vnitřním, a nikdy ne na vnějším, není jistým způsobem
pro lidi běžného typu cesty přísnější. Mnozí dovedou strávit
celý život ve vnějších obřadech a ceremoniích, nemnozí však
dokáží, byť na malou chvíli, dosáhnout dokonalé vnitřní
koncentrace nerušené světskými myšlenkami. Proto Kabír
přirovnával cestu k chůzi po obnaženém meči, zatímco súfiové
o ní hovoří jako o ráh-i mustaqím - tenčí než vlas a ostřejší než
ostří břitvy. Kristus ji popisoval jako "těsnou a úzkou cestu,"
po které jen nemnozí kdy kráčeli. Pro toho však, koho svět
nevábí, a kdo je naplněn vášnivou láskou k Bohu, nemůže být
nic snazšího a rychlejšího. Není mu třeba žádné další síly než
jeho vnitřního impulzu, a opravdovou a silnou touhou očištěn
KORUNA ŽIVOTA
165
od pozemských připoutaností, vznese se jeho duše k domovu,
unášena v proudu Šabd k Jeho samotnému zdroji, k zátočině
blaha a míru. Kde za letu domů potkávají duši jakékoli
překážky, je při ní stále její Zářící Přítel, aby ji za ně převedl
a ochránil ode všech nástrah.
Trasa skrze vyšší úrovně spočívá před duší tak dokonale
zmapována, jako před Hatha jogínem cesta skrze nižší tělesné
čakry, a s takovou Mocí, jíž je nesena, a s takovým Přítelem,
jímž je vedena, nemůže nic ji odstrašit či chytit do léčky,
nic narušit neochvějnou stálost její cesty. "Drž se šatu toho,
ó statečná duše, kdo zná dobře všechna místa, fyzická, mentální, nadmentální i duchovní, neboť ten zůstane tvým přítelem
v životě, stejně jako ve smrti, v tomto světě, i ve světech
dalších," nabádal nás Džalálud-dín Rúmí.
A Nának zpíval:
Kdo našel Pravého Mistra a následuje dokonalou cestu
Svatého Slova, s úsměvem a za života ve světě, najde
plnou svobodu.
Opět:
Jako lotos pozvedne se bez poskvrny nad bahništěm
světa, a jak labuť vyrazí vpřed z kalných vod, nedotčen
a nespoután.
Mistr
Kromě svého vědeckého přístupu, poměrně snadné dostupnosti, vlastnosti přirozenosti a vedle své nezatíženosti nevýhodami ostatních jógických forem, je dalším význačným rysem
jógy Zvukového proudu její jedinečný a pronikavý důraz,
jaký klade na potřebu Satguru, Pír-e ráh či Muršid-i Kámila
(kompetentního, žijícího Mistra), a to na každém kroku cesty.
Ačkoli něco z tohoto tématu bylo již zmíněno v části "Základní
kameny," mnohé ještě zbývá k dalšímu rozboru.
166
KORUNA ŽIVOTA
Vztah Guru-šiš či Guru-sikh je důležitý ve všech formách
praktické jógy, zde je však určující v jedinečném smyslu. Guru
v Surat Šabd józe je totiž nejenom bytostí, která nám vysvětluje
skutečnou povahu existence, poučuje nás o vyšších životních
hodnotách a říká nám o sádhanách, které je třeba pro vnitřní
pokrok provádět, je tím vším a ještě více. Je zároveň vnitřním
průvodcem vedoucím duši z jedné úrovně do druhé k jejímu
konečnému určení, průvodcem, bez jehož pomoci by duše
postupné mezistavy mylně považovala za konečný cíl a setkávala by se s překážkami, které by nebyla schopna překonat.
Při roli, jakou tak Mistr sehrává, není příliš divu, že všichni
mystici, kteří následovali tuto cestu, pěli o něm s největší úctou
a vážností. Od Kabíra se dočítáme:
Ze všeho toužím jen po prachu jeho nohou - prachu, který
stvořil vesmír;
Jeho lotosové nohy jsou opravdovým bohatstvím a útočištěm míru.
Udělují nevýslovnou moudrost a vedou na cestě k Bohu.
A sikhská písma pějí:
Jak sladké jsou lotosové nohy Mistra;
Z Božího pověření je možno je uvidět;
A nesmírné je požehnání, jež z takového zření pochází.
GURU ARDŽAN
U súfiů nalézáme:
Kdybych měl pět chvalozpěvy o nesčíslných jeho požehnáních na věčnost,
stěží mohl bych o nich co říci.
DŽALÁLUD-DÍN RÚMÍ
Někteří mystici jdou dokonce tak daleko, že jeho postavení
stavějí výše Boha:
Mistr je větší než Bůh.
KABÍR
167
KORUNA ŽIVOTA
Guru i Bůh stojí projeveni, koho mám uctít a vzdát mu
hold?
Nádherný je vskutku Guru, jenž zjevil uvnitř Boží moc.
SAHDŽÓ BÁÍ
To vše může skeptika přivádět k podezření z uctívání
lidských model. Může se ptát: "Proč takové zbožňování lidské
bytosti? Proč se kupí tolik chvály kolem toho, kdo je smrtelný?"
Mystici čas od času odpovídali na tuto otázku se svatou
netečností:
Lidé jenom spílají, že Chusrou stal se modlářem;
Vskutku, je to tak, však co má se mnou svět co dělat?
AMÍR CHUSROU
Někdy ji však sami zodpovídají v plnosti:
Bez velkodušnosti Mistra nedosáhne člověk ničeho,
i kdyby se zabýval milionem chvályhodných činů.
GURBÁNÍ
Oddanost k Bohu drží člověka zapleteného v tomto
(fyzickém) životě - jen to považ vážně,
oddanost k Mistrovi však přivádí zpět k Bohu.
KABÍR
Vstup dovnitř a ověř si sám,
Kdo z těch dvou je větší: Bůh anebo Guru.
GURBÁNÍ
Bůh vyvrhl mne do pustiny světa, Mistr však přeťal nekonečný řetěz mého stěhování.
SAHDŽÓ BÁÍ
Všichni velcí duchovní učitelé tvrdili, že bez pomoci žijícího
Mistra je duchovní cesta obtížná, a není možno projít až
k samotnému cíli. Džalálud-dín Rúmí, perský mystik, na to
silně upozorňuje, když říká:
168
KORUNA ŽIVOTA
Upřeno to bylo Mojžíšovi,
ač silou a světlem vzkvétal,
pak ty, co nemáš křídel nijakých,
se nepokoušej létat.
A na jiném místě svou myšlenku ještě dále objasňuje:
Najdi Mistrovského ducha, neboť bez jeho aktivní
pomoci a vedení je tato cesta plná nebezpečí, hrozeb a
strachů.
V evangeliích zaznívá Ježíšovými výroky stejný duch:
Nikdo nepřichází k Otci, nežli skrze mne.
SV. JAN
Nikdo neví, kdo je Otec, nežli Syn; a komu by Ho chtěl
Syn zjeviti.
SV. LUKÁŠ A SV. MATOUŠ
Nikdo za mnou nemůže přijíti, nepřitáhne-li ho Otec,
který mne poslal; a já ho povýším v den poslední.
SV. JAN
Při udělování apoštolství svým dvanácti učedníkům k nim
Ježíš pravil:
Kdo přijímá vás, přijímá mne, a kdo přijímá mne,
přijímá Toho, kdo mne poslal.
A tak byl schopen udělit nejvyšší spásu těm, kdo přicházeli
k Bohu skrze něho, hledě vždy žít, aby za ně učinil přímluvu.
Mistr je vpravdě takový "Přímluvce" či Rasúl, kdo se
pohybuje mezi námi a Bohem, spojuje nás se svatým Slovem,
a bez něho byla by jen malá naděje na spásu. Žádné přátelství
nemůže být větší než jeho přátelství, žádná láska opravdovější
než jeho láska, žádný dar větší než jeho milost. Náhodné větry
mohou odvát vše ostatní, a smrt přichází rozdělit i nejvěrnější
milence, on jediný neselhává v životě ani po smrti:
169
KORUNA ŽIVOTA
. . . přikazoval jsem vám; a hle! Jsem s vámi povždy,
až do konce světa.
SV. MATOUŠ
Jenom ten je přítelem, kdo mne doprovází na poslední
cestě,
a chrání mne před soudnou stolicí Boží.
GURBÁNÍ
Ostatní dary mohou uvadat a hynout, však jeho dar, dar
Božího Slova, je nehynoucí, nezničitelný, povždy zářící, povždy
čerstvý, povždy nový, velké dobrodiní v životě, větší dobrodiní
ve smrti.
Odkud se Mistrovi dostává této jedinečné a nadlidské moci,
která ho činí téměř rovným Bohu, a v očích jeho žáků ho staví
dokonce nad Boha? Může smrtelné tělo soutěžit s Nesmrtelným
a konečné předčit Nekonečného? To se může zdát světu jistě
paradoxem, avšak ti, kdo s otevřenýma očima vkročili do vnitřního Království, v tom nevidí žádný rozpor, jen tajemství Boží
velikosti. Opravdový Mistr je ten, kdo se pod příkazy
a vedením vlastního učitele naučil rozlišovat duši od těla, prošel
vnitřní cestu do samého konce, a spatřil zdroj všeho světla
a života, a splynul s Bezejmenným. Když splynul s Bezejmenným, stává se jedno s Ním a jedno se vším, co je. Na lidské
úrovni se může jevit omezený jako kdokoli z nás, na úrovni
duchovní je však Neomezený a Nekonečný, jako Bůh sám:
Buď mi, sluho můj, poslušen, a já tě učiním jako sebe
samého. Já říkám: "Buď," a je; a ty řekneš: "Buď,"
a bude.
BAHÁ’U’LLÁH — ČTYŘI ÚDOLÍ
Slovo se stalo tělem, a přebývalo mezi námi.
SV. JAN
Slovo je Mistr a Prorok, plné moudrosti, hluboké a jasné.
GURU NÁNAK
170
KORUNA ŽIVOTA
Když jsem stloukl oceán těla, najevo vyšla podivná věc,
Bůh byl zpoznán v Mistrovi a rozdílu žádného Nának
neshledal.
GURU RÁM DÁS
Guru je Brahma, Guru je Višnu, Guru je Šiva, a Guru
je skutečný Par-Brahm, a Jemu poctu vzdáváme.
Vztah Guru-šiš je velice často opisován slovy:
Kdo je pravý Guru pro žáka?
Šabd je vskutku Guru, a Surat je žákem Dhunu (Zvuku).
GURU NÁNAK
Šabd-Guru je navýsost hluboký a nezměřitelný, bez (vládnoucí moci) Šabd byl by svět jen pouhou pustinou.
GURU NÁNAK
Mistrovo Slovo je vskutku Mistr, plné životodárné vody,
kdo následuje Jeho Slovo, překročí jistě břehy času.
GURU RÁM DÁS
Žák-Surat může zdolat cestu pouze se Šabd-Guru,
rozluští nebeské záhady a spočinutí najde v obrácené
studni (hlavy).
TULSÍ SÁHIB
Budiž ti jistotou, že Šabd-Guru je skutečný Guru,
Surat se může stát opravdovým žákem Dhunu, je-li
Gurmukhem (nádobou pro Slovo).
BHÁÍ GURDÁS
Guru sídlí v gaganu (vyšší duchovní říši) a žák v ghatu
(mezi obočími).
Když se ti dva, Surat a Šabd, setkají, jsou sjednoceni
na věčnost.
KABÍR
Je zcela přímý a nedělitelný vztah mezi Bohem a Bohočlověkem, který slouží jako lidský pól, v němž Boží moc působí
171
KORUNA ŽIVOTA
a sehrává svou pomocnou roli v duchovním znovuzrození džív.
Je zbytečné rozlišovat mezi magnetem a magnetickým polem,
a proto se říká:
Oddanost k Satguru je oddaností k Pánu,
Satguru poskytuje spásu udělením spojení s Nám (Boží
mocí).
Nežádostiv světského bohatství, může se zdát chudým,
je však bohat v Božské Nekonečnosti, a jak jednou smrtelné
rámce odpadnou, je znovu pohlcen v nehybném středu,
nepodřízen jakýmkoli omezením. Co je jeho jedinečnou
předností, je právě toto duchovní jednobytí s Absolutním,
a posuzovat ho na lidské úrovni znamená, že jsme jej
nedokázali pochopit. Rúmí dobře řekl: "Nikdy neber
Boho-člověka za obyčejnou lidskou bytost, neboť ačkoli tak
vypadá, je přesto mnohem více." Pro tuto přednost nadlidské
moci se stává Mistrem. Pohlcen v Božském Vědomí se ve své
lidské podobě stává Jeho zástupcem, a nemluví ze svého
postavení jako jednotlivce, nýbrž jako mluvčí Boha:
Jeho ruka je rukou Boží
a moc Pána skrze něho působí.
RÚMÍ
Ó příteli, já nemluvím nic sám od sebe,
já pouze vyslovím, co v má ústa vkládá můj Milovaný.
GURU NÁNAK
Já sám od sebe nečiním nic; ale jak mne naučil Otec,
to mluvím.
SV. JAN
Je-li tedy Mistr tím, čím je, nepřekvapuje, že by měl být
chován v takové vážnosti. Je nástrojem Božského, a pět chválu
jemu je jen jiný způsob pění chvály Bohu, a vyvyšovat ho
nad Boha neznamená stavět rozpor mezi konečné a Nekonečné,
nýbrž tvrdit, že z lidského hlediska je Boží aspekt, který
KORUNA ŽIVOTA
172
se shýbá dolů k člověku, aby ho pozvedl k sobě samotnému
(t.j. dostředivý), vyšší nežli ten, který mu nedovoluje více než
procházet světem relativity od zrodu ke zrodu (t.j. odstředivý),
ačkoli na nadlidské úrovni jsou oba shledávány jediným
a nedílným.
Systém, ve kterém je učitel natolik stěžejním činitelem
v každém aspektu žákovy vnější i vnitřní praxe a pokroku,
a bez jehož pokynů a vedení by se nic nedalo učinit, musí klást
velký důraz na princip Milosti, a v mystické literatuře netřeba
toto hledisko zdůrazňovat a podtrhávat. Avšak jestliže
z jednoho pohledu vidíme Mistra, jak uděluje všechno svému
žáku, nesmíme zapomínat, že při tom pouze splácí dluh svému
vlastnímu Guru, neboť dar, který uděluje, on sám obdržel, když
byl ve stádiu žáka, a tak obyčejně nic neprohlašuje za své,
nýbrž přisuzuje svou moc milosti svého vlastního učitele.
Kromě toho, z jiného pohledu je všechno v žákovi samotném,
a Mistr z vnějšku již nic nepřidává. I když život může vypučet
pouze, zalévá-li zahradník půdu a pečuje o zasetou setbu,
tajemství života je přesto v semenu samotném, a zahradník
nemůže činit více, než zajistit podmínky k jeho růstu. Takový
je vskutku úkol Guru.
Tento aspekt vztahu Mistr-žák jasně vysvětluje staré indické
podobenství. Vypráví, že jednou pastýř chytil do pasti lví
mládě a vychovával jej se zbytkem stáda. Protože se lvíče
posuzovalo podle těch, jež vidělo kolem sebe, žilo a chovalo se
jako ovce a jehňata, spokojeno s trávou, kterou okusovaly,
a slabým mečením, které vydávaly. A tak šel čas, až jednoho
dne rostoucí lvíče na pastvě se zbytkem stáda zpozoroval jiný
lev. Vytušil, co se stalo, slitoval se nad nešťastným osudem
lvíčete, přišel za ním, odvedl jej k břehu čisté říčky, nechal ho
spatřit vlastní odraz, i odraz sebe samého, a když se obrátil
nazpět, mocně zařval. Mladý lev nyní pochopil svou pravou
povahu a učinil totéž, a jeho dřívější společníci před ním
KORUNA ŽIVOTA
173
uprchli. Nakonec si mohl svobodně užívat svého oprávněného
postavení, a nadále se potuloval jako král pralesa.
Mistr je vskutku takový lev. Přichází vytrhnout duši z její
dřímoty, podává jí zrcadlo, a nechává ji uzřít její vlastní
vrozenou slávu, které by si byla bez jeho doteku zcela
nevědomá. Nebýt však sama podstaty života, nic by ji nemohlo
pozvednout k duchovnímu vědomí. Guru je pouze rozžatá
svíce, jež zapaluje ostatní nerozžaté. Palivo i knot je připraveno,
Mistr předá jen dar plamene, aniž by sám o cokoli přicházel.
Stejné se dotkne stejného, jiskra přeskočí, a svíce, jež zůstává
temná, je osvícena, a jež byla mrtvá, povstává v život. A jako je
tomu s rozžatou svící, jejíž přednost nespočívá v tom, že je
individuální svíčkou, nýbrž že je sídlem neindividuálního
plamene, který není ani z této svíce, ani z jiné, nýbrž je
samotné podstaty všeho ohně, tak je to také s opravdovým
Mistrem. Je Mistrem ne pro svou moc individuálního
mistrovství jako kdokoli jiný, nýbrž je Mistrem, který v sobě
nosí Univerzální Boží Světlo. A stejně jako pouze svíce,
která ještě hoří, může rozsvěcovat svíce ostatní—ne ta, co již
dohořela—může též jen žijící Mistr předat potřebný oživující
dotek; ne někdo, kdo již odešel z tohoto světa. Ti, kdo odešli,
byli vskutku velcí a hodni vší úcty, byli však předně pro svou
vlastní dobu, a úkol, který vyplnili pro všechny kolem sebe,
musí být pro nás vykonán někým, kdo žije a přebývá mezi
námi. Jejich památka je posvátným pokladem, trvalým
zdrojem inspirace, však jedna věc, kterou jejich památka učí,
je, že máme sami hledat ve světě žijících to, čím oni sami byli.
Pouze polibek žijícího Prince (Mistra) dokázal přivést spící
Princeznu (Duši) opět do života, a pouze dotek dýchající Krásky
dokázal navrátit Zvíře zpět do jeho vlastní původní nádhery.
Kde je vedení kompetentního žijícího Mistra takovou zcela
zásadní nezbytností, nabývá nyní nejvyšší důležitosti úkol
nalezení a rozpoznání takové ryzí duše. Není nouze o falešné
proroky a vlky v ovčím rouše. Samotné slovo Satguru, neboli
174
KORUNA ŽIVOTA
opravdový Mistr, naznačuje i existenci opaku, a s falší se náš
pohled setkává na každém kroku. Jakkoli obtížné může být
Boho-člověka najít (neboť takové bytosti jsou vzácné, ve své
pokoře se nepodbízejí a nejsou ochotny ohlašovat se okázalými
zázraky či ucházet se o místo na výsluní veřejného zájmu), není
přesto nemožné jej od ostatních odlišit. Je živým ztělesněním
toho, co učí, a ač vypadá nuzně, je ve své chudobě bohat:
Můžeme zdát se žebráky, však naše činy jsou více než
královské.
ŠAMS TABRÍZÍ
Je nepřipoután k světským předmětům a není nikdy
žádostiv. Podává své učení jako bezplatný dar přírody, nikdy
nic nežádá v odplatu, živí se vlastní prací, a nežije nikdy z darů
druhých:
Neskláněj se před někým, kdo si říká Mistr, ale žije
z milodarů ostatních.
Jenom ten je pravé cesty, kdo si vydělává na živobytí
a pomáhá potřebným.
GURU RÁM DÁS
Pravá Mistrovská duše nevyvolá také v naší mysli nikdy
žádné rozpory; všechny rozdíly mezi vírou a vírou, vyznáním
a vyznáním pod jeho dotekem mizí, a jednota vnitřního
zážitku, jak je ztělesňována v různých písmech, stojí jasně
odhalena:
Jenom klenotníkův zrak rozezná na pohled rubín.
BHÁÍ NAND LÁL
Jedním opakujícím se tématem v učení takového Mistra je,
že přese všechny vnější rozdílnosti, kterými jsme zavedeni
a spleteni, je vnitřní duchovní podstata všech náboženských
učení stejná. Mistři tak nepřicházejí propagovat nové víry
a dogmata, nýbrž naplnit existující Zákon:
175
KORUNA ŽIVOTA
Ó Nánaku, poznej jako dokonalého Mistra, kdo spojuje
všechny v jeden zástup.
GURU NÁNAK
Snaží-li se něco měnit, pak to není vnější jméno a forma,
o co by usiloval, ale křest ducha uvnitř. Pro něho je vnitřní
život vědou, která je otevřena lidem všech vyznání a národů,
a kdokoli přijme její kurz a cvičení, tomu bude všechno
přidáno.
V učení skutečného Mistra zůstává tak vnitřní poselství vždy
na místě nejvyšším. Mistr dokáže nejlépe vyložit opravdový
význam písem, avšak nehovoří jako někdo, kdo je v těchto
věcech učený, nýbrž jako někdo, kdo sám prakticky zažil,
co je v těchto spisech zaznamenáno. Může používat písma,
aby přesvědčil své posluchače, že to, co učí, je nejstarší
pravdou, přesto sám písmům není nikdy podřízen, a jeho
poselství se pohybuje výše nežli na pouhé intelektuální úrovni;
je inspirováno živostí a silou přímého a bezprostředního
zážitku. "Jak se můžeme shodnout," říkal Kabír teoretickým
panditům, "když já mluvím z vnitřní zkušenosti, a vy pouze
z knižní učenosti." Vždy vede uchazeče k obrácení se dovnitř
a hovoří k němu o bohatých vnitřních pokladech:
Máš se za maličkou podobu,
když je v tobě Vesmír zahalen?
ALÍ
Království Boží nepřichází s pozorováním,
Království Boží je ve vás.
SV. MATOUŠ
Vyzývá ho a přesvědčuje k praktickému nastoupení cesty,
která tuto pokladnici odmyká, a říká:
Vyčisti z hlavy své rýmy mnoho,
a dýchej Boží světlo místo toho.
RÚMÍ
176
KORUNA ŽIVOTA
A tato disciplína, je-li to vskutku dokonalý učitel, se nebude
zaměřovat na Hatha jógu nebo jiná taková extrémní cvičení,
nýbrž na transcendentní slyšení a vidění doprovázené neustálým vnějším očišťováním myšlenek a skutků prostřednictvím
umírněnosti a introspektivní sebekritiky, spíše nežli mučením,
odříkáním a askezí. Avšak nejdůležitějším a nejméně selhávajícím znamením Satguru je, že jeho učení bude nejenom vždy
soustředěno na tuto vnitřní vědu, nýbrž v čase iniciace bude
schopen žákovi předat skutečný zážitek vnitřního Světla
a Zvuku—ať již sebevíce základní—a když se žák naučí
vystupovat nad tělesné vědomí, objeví se sama bez žádání
Mistrova Zářící podoba, která ho na dlouhé cestě vede dále.
Nádhernou světelnou podobu Mistra jenom opravdový
Mistr dokáže duchu projevit.
GURU NÁNAK
Kdo nedokáže obrátit temnotu (gu) ve světlo (rúh), je Mistrem nadarmo. Nának pravil: "Nevezmu svého Mistra za slovo,
dokud neuvidím svýma vlastníma očima." Je-li to pravý učitel,
nebude nikdy slibovat spásu, která přichází pouze po smrti.
Pro něho je to vždy otázkou tady a teď. Kdo nedosáhl
osvobození v životě, nemůže doufat, že je dosáhne po smrti.
Ježíš také vždy nabádal své žáky, aby se naučili umění,
jak umírat denně. Mistr bude dále tvrdit, že duchovnost je
věda, ačkoli subjektivní, a že každý si může, a musí ověřovat
její pravdu v laboratoři vlastního těla, samozřejmě za předpokladu, že dovede vytvořit požadované podmínky, což je
jednobodová koncentrace. Život je jeden neustálý proces, který
nezná konce, i když může na různých úrovních existence
přijímat různé podoby. Jak bezmocně procházíme z jedné
úrovně do druhé, máme za to, že jsme zemřeli na úrovni,
kterou duše opouští; neboť ještě nemáme poznání, a tím méně
praktickou zkušenost života na jiných úrovních, kam je člověk
veden hnací silou karmických vibrací. Mistr džívě připravuje
177
KORUNA ŽIVOTA
cestu k vysvobození z tohoto otroctví a vynucených příchodů a
odchodů v tomto životě samotném, když ji spojuje s věčnými
životními proudy prostupujícími neustále stvořením, a uděluje
skutečnou předchuť vyšších duchovních oblastí, ovšemže, je-li
kdo připraven pro ducha tělo opustiti. "Naučte se umírat,
abyste mohli začít žít," vybízel Mistr Křesťan. Požehnán je ten,
kdo se denně připravuje na smrt.
Ti, v nichž promlouvá věčné Slovo, jsou zbaveni nejistoty,
a takový je vskutku úkol Mistra, učinit Slovo v člověku
slyšitelným.
Ó Nánaku! rozlom všechna pouta světa,
služ pravému Mistrovi, a On tě obdaruje pravým bohatstvím.
GURBÁNÍ
Kdo má takového učitele, je vpravdě požehnán, neboť se
skutečně spřátelil s Bohem samotným a našel společníka, který
jej neopustí až do konce světa, v tomto životě, ani po smrti,
a kdo jej nepřestane vést, dokud nedosáhne konečného určení
a nestane se tak velkým a nekonečným jako on sám.
Kámen mudrců dokáže nanejvýš obrátit základní kov
ve zlato,
Však sláva Mistrovi, jenž dokáže žáka přetvořit ke svému
nebeskému vzoru.
Cokoli člověka tíží, v jeho společnosti najde mír a útěchu,
a přebývat s ním dává sílu a povzbuzuje vnitřní úsilí; a odtud
naléhavá potřeba Satsangu (společenství s Opravdovým) pro ty,
kdo se ještě nenaučili být s ním ve spojení na vnitřních
úrovních.
Uchazeč musí být jistě v tomto hledání dokonalého Mistra
kritický a musí umět rozlišovat, avšak najde-li ho (a kdo je
pravý uchazeč, se nikdy nezmýlí, takový je Božský výnos),
čím se bude vyznačovat jeho vztah k Mistrovi? Bude i nadále
178
KORUNA ŽIVOTA
kritický k tomu, co je mu sdělováno a čím se řídí? Bude
i nadále zkoumat každý krok svého učitele pod mikroskopem
svého rozlišování? Zachovávat takový postoj i poté, co jsme již
prve shledali opravdovost Dokonalého, znamená nedocenit
jeho velikost a nedokázat na ni patřičně zareagovat. Potkat
takovou duši je potkat někoho nekonečně většího, než jsme my
sami, a víme-li, že je jedno s Bohem, značí to být v pokoře
a plným bázně. Posuzovat jej našimi omezenými schopnostmi je
pokoušet se přelít moře do zkumavky, neboť takový je veden
důvody, které nemůžeme nikdy pochopit.
Kdo dokáže docenit to požehnání, je-li uveden v zástup
Satguru neboli muršid-i kámila, bude navždy pět o jeho Milosti,
kráse a dokonalé lásce:
Kdyby můj Překrásný duši mou bloudící chtěl vzít pod
své křídlo,
obětoval bych všechny říše pro líbezné mateřské
znaménko na jeho tváři.
HÁFIZ
Nebude brát nikdy v pochybnost činy svého Mistra, i když
je nedokáže pochopit, neboť ví, že:
I kdyby Chizr ztroskotal s lodí na moři,
přesto je v té chybě tisíc správností.
RÚMÍ
Bude muset vyvinout důvěru dítěte, které se svěřilo milující
ruce, a chodí, jak je směrováno, nikdy se na nic neptaje:
. . . kdo nepřijme Království Boží jako malé dítě,
nevstoupí do něho.
SV. LUKÁŠ
I když tě požádá oblít místo bohoslužby vínem,
nepohoršuj se, a učiň to,
neboť ten, kdo je tvým Průvodcem, zná dobře cestu i její
zastávky.
RÚMÍ
179
KORUNA ŽIVOTA
Tajemná slova Bohočlověka velice často unikají lidskému
chápání. Jeho nařízení se mohou občas zdát zjevně v rozporu
s texty písem či etickými příkazy, ve skutečnosti však takovými
nejsou. Člověk by se jimi měl řídit v plné důvěře, a v náležitý
čas bude odhalen jejich pravý význam.
A jako láska dítěte, měla by být i láska oddaného plná
pokory a prostoty. Pouze čistota jejího plamene spálí smetí
světa:
Zažehni oheň lásky a spal všechny věci,
a vykroč pak do země milenců.
BAHÁ’U’LLÁH
Stmel v jedno nádobu, jež je nyní rozbita na tisíc částí,
aby se v ní mohlo udržet Boží Světlo. To Světlo je spojením
mezi uchazečem a jeho Přítelem, a skrze Něho, mezi uchazečem
a Absolutním. Jak může někdo milovat Bezejmenného
a Bezpodobného, než skrze toho, kdo je Jeho opravdovým
ztělesněním, neboť jak Pán vyjevil Mohamedovi:
Já nepřebývám ani vysoko ani nízko, ani na nebi ani
na zemi, ba dokonce ani v ráji,
ó můj milý, věř mi, kupodivu, jak se zdá,
já přebývám v srdci věrných, a tam mne člověk nalézá.
RÚMÍ
Na této mystické cestě je rozum pomocí, a rozum je také
překážkou. Pouze láska může přemostit záliv oddělení, a spojit
konečné s Nekonečným, smrtelné s Nesmrtelným, relativní
s Absolutním. Taková láska není z tohoto světa či tělesnosti.
Je to volání duše k duši, stejného k stejnému, očistec a ráj.
Kdo popíše její extázi?
Nemluv o hoři Lajly nebo Madžnua,
tvá láska zahanbuje lásky časů pradávných.
SA’DÍ
180
KORUNA ŽIVOTA
Neměj lásku, vždyť i v jejím pokoji jest trýzeň.
ARABSKÁ BÁSEŇ
Milióny mluví o lásce, jak málo jich však ví,
pravá láska značí neztratit bez vzpomínky ani okamžik.
KABÍR
Vskutku, vlastnost neustálé vzpomínky je podstaty lásky.
Kdo vzpomíná takovým způsobem, musí nutně žít v neustálé
vzpomínce na přikázání svého Milovaného a v neustálé poslušnosti. Taková láska ve svém ohni spaluje smetí ega; malé já je
zapomenuto a milující odevzdá svou individualitu na oltář
svého Milovaného:
Kdybys chtěl putovat cestou lásky,
nauč se nejdřív pokořit se do prachu.
ANSÁRÍ Z HERÁTU
Láska neroste na poli, a nekoupí se na trhu,
a kdo by ji chtěl, ať král či žebrák,
platit musí vlastním životem.
Nes svou hlavu v dlani za oběť,
chceš-li vkročit v lásky vytouženou zem.
KABÍR
Opět:
Prokletý je život, kde není vidět lásky k Pánu;
Odevzdej své srdce Jeho sluhovi, neboť on tě za Ním
dovede.
Takové sebeodevzdání je pouze předehrou k získání širšího
a čistšího Já, než jaké jinak známe, neboť takovou moc má
kouzlo lásky, že kdokoli zaklepe na její dveře, bude proměněn
v její vlastní barvu:
Milující stává se Milovaným - taková je alchymie jeho
lásky;
Bůh sám žárlí na takového Milovaného.
DÁDÚ
181
KORUNA ŽIVOTA
Volaje na Raňdžhu, sám stávám se s ním jedno.
BULLEH ŠÁH
O takové lásce promlouval Pán Kršna v Gítě, a o takové
lásce kázal Sv. Pavel svým posluchačům:
Jsem ukřižován s Kristem; přesto žiji; však ne já, nýbrž
Kristus žije ve mně: a život, kterým nyní žiji v těle,
žiji ve víře v Syna Božího, který mne miloval, a sám sebe
za mne vydal.
SV. PAVEL
O tomto mluví súfiové, když hovoří o faná fí-šejch (sebezahlazení v Mistrovi):
Celá hloubka mého já tak přetéká naplněna vůní Pána,
že samotná myšlenka na sebe naprosto zmizela.
O tomto svědčí prohlášení křesťanských mystiků, když
zdůrazňují potřebu "Smrti v Kristu." Bez takového sebeodevzdání může být učenost sama o sobě jen k malému užitku:
Učenost je pouze dítko písem,
však láska jejich matkou jest.
PERSKÁ BÁSEŇ
Svět je ztracen v čtení písem, přesto nikdy nepřichází
k poznání,
kdo zná však jenom špetku lásky, všechno je mu zjeveno.
KABÍR
Pouze taková láska je klíčem k vnitřnímu království:
Kdo nemiluje, nezná Boha, neboť Bůh je láska.
SV. JAN
Tajemstvím Božích záhad je láska.
RÚMÍ
Láskou můžeš Ho pojmout a uchopit, myšlenkou však
nikdy.
OBLAK NEVĚDOMÍ
182
KORUNA ŽIVOTA
Vpravdě, vpravdě pravím vám, jenom ti, kdo milovali,
dosáhli Pána.
GÓBIND SINGH
A my jsme poznali a uvěřili v lásku, jakou k nám Bůh
má. Bůh je láska; a kdo zůstává v lásce, zůstává v Bohu,
a Bůh v něm.
SV. JAN
Milujeme ho, neboť on prve miloval nás.
SV. JAN
Tento vztah lásky mezi Satguru a jeho šišja, Bohočlověkem
a jeho žákem, zahrnuje mnoho fází a mnoho dalšího vývoje.
Začíná vážností k někomu, kdo zná více než my sami. Jak si žák
začíná uvědomovat hodnotu Mistrovy nezaujaté péče o jeho
zdar a postup, začíná se jeho cítění obměkčovat rosou lásky
a začíná rozvíjet víru, poslušnost a úctu. S větší poslušností
a vírou přichází větší úsilí, a s větším úsilím přichází větší
požehnání od Mistra. Snaha a milost jdou ruku v ruce a jedno
pomáhá rozvíjet druhé. Jako láska matky ke svým dětem,
taková je i láska božského pastýře ke svému zástupu.
Nerozlišuje, kdo zasluhuje či nezasluhuje, ale stejně jako
u matky jsou hlubiny a poklady jeho lásky odemčeny pouze
těm, kdo na ni reagují a lásku opětují:
Je ke všem stejný, a přesto každý svůj díl dostává podle
svých vlastních zásluh.
GURU AMAR DÁS
S větším vlastním úsilím, a tím větší milostí od Mistra, činí
žák stále větší pokrok ve vnitřních sádhanách, který vede
konečně k dokonalému překonání tělesného vědomí. Jak
dosáhne této transcendence, uzří svého Guru, jenž ho ve své
Zářící podobě očekává, aby přijal a vedl jeho ducha
na vnitřních úrovních. Nyní ho poprvé spatřuje v jeho
skutečné slávě a poznává nezměřitelný rozsah jeho velikosti.
Od té doby o něm ví, že je více než člověk, a jeho srdce přetéká
183
KORUNA ŽIVOTA
písněmi chvály a pokorné oddanosti. Čím výše na své
duchovní cestě vystoupí, tím naléhavěji jeho chvála zaznívá,
neboť tím jasněji poznává, že ten, koho jednou považoval
za přítele, není jen přítelem, nýbrž Bohem samotným, který
sešel dolů, aby jej pozvedl k sobě samému. Svým vývojem
po jednotlivých stupních se tak pouto lásky stává zrcadlem
vnitřního postupu, jenž se ubírá od konečného k Nekonečnému:
Láska začíná v těle, a končí v duchu.
SV. BERNARD
Ve své počáteční fázi může nacházet analogii v pozemské
lásce, mezi rodičem a dítětem, přítelem a přítelem, milujícím
a milovaným, učitelem a žákem, jakmile však dosáhne bodu,
kdy žák objevuje svého učitele v jeho světelné slávě uvnitř
sebe samotného, jsou všechny analogie smeteny, a všechna
přirovnání navždy zapomenuta; vše, co zůstává, je gesto,
a potom mlčení:
Pišme nějak jinak
Tajemství lásky — takto raději.
Zanech krev a hluk a všechno to,
a nemluv už o Šamsi Tabrízí.
RÚMÍ
KORUNA ŽIVOTA
184
KAPITOLA ŠEST
Podstata náboženství
V PŘEDCHÁZEJÍCÍ kapitole jsme nastínili hlavní obrysy Surat
Šabd jógy a v krátkosti se seznámili s jejími význačnými
vlastnostmi. Viděli jsme, jak postuluje, že Bůh, když se
promítl v projev, přijal podobu jakožto Slovo, Nám, Šabd,
Udgítha, Kalima, Saut či Sraoša, a že tyto termíny nepoukazují
na abstraktní představy Božské Vůle či Rozumu, nýbrž na něco
více; na duchovní proud nebeské harmonie zářící svým jasem.
Tento proud je v centru celého stvoření, přivádí v bytí jeho
rozličné úrovně, oživuje je a udržuje. Kdo pod vedením
někoho, kdo je sám na Cestě dokonalým znalcem, dokáže být
uvnitř spojen s tímto Proudem, může překonat fyzický svět
a s jistotou vystupovat nade všechny úrovně relativity, a když
se s Ním stává jedno, dosahuje zpět k Jeho samotnému zdroji,
unikaje tak z říší omezení do říše Nekonečného Vědomí
a Absolutního Bytí.
Abychom naznačili, že toto učení není omezeno na jakýkoli
jeden národ či na jakýkoli jeden věk, nýbrž má univerzální
použitelnost, byl každý důležitý aspekt krátce podložen výroky
mystiků, které byly vybírány z různých náboženských tradic:
indické, islámské a křesťanské. Tato rčení zde však vystupují
pouze jako dovysvětlující citáty. Jsou-li zásady Surat Šabd jógy
vskutku univerzální, ukazují-li skutečně k absolutní pravdě
a jsou-li založeny nikoli na dogmatech, nýbrž na "faktech,"
ač nadfyzické povahy, avšak na faktech, které si může ověřit
každý, kdo je připraven podstoupit disciplínu požadovanou
k jejich studiu, potom se bude dotazující uchazeč jistě domáhat,
aby tyto zásady byly v té či oné podobě v jádru všech velkých
náboženství, a přál by si systematičtější prokázání této
KORUNA ŽIVOTA
185
skutečnosti, než nakolik to bylo možné v předcházejícím popisu
Surat Šabd jógy. Širší a podrobné pojednání na toto téma
je nad rámec možností této knihy, a přinejlepším můžeme
pouze doporučit vhodné směry pátrání, jimiž se mohou ti,
kdo chtějí pokračovat dále, vydat. Beztak je neustálým
námětem všech velkých Mistrů, že ačkoli je jejich učení ve své
povaze univerzální a může být ověřeno z rozsáhlé literatury
písem světa, přesto omezovat se pouze na učené výklady je
naprosto minout opravdový význam jejich učení. Vše, co je
hledajícímu třeba učinit, je zjistit z minulých záznamů, že to,
co je mu sdělováno, je nejstarší z pravd, aby tak mohl přijmout
požadovanou disciplínu s plnou důvěrou a bez výhrad.
Konečné ověření musí být věcí přímé a bezprostřední vnitřní
zkušenosti, a nikoli knižní učenosti, která, zachází-li za svou
náležitou mez a je učiněna cílem sama o sobě, maří svůj vlastní
smysl a stává se závažnou překážkou odvracející pozornost
od cíle.
I. STARÉ
NÁBOŽENSKÉ SMĚRY :
INDICKÉ, ČÍNSKÉ A ÍRÁNSKÉ
Hinduismus
Hinduistické náboženství je nezměrným oceánem náboženských představ vyvěrajících z dřívějších dob, dlouho před rozbřeskem historie. Jak vyrůstalo v lidské mysli, zahrnuje ve své
pestrobarevné struktuře, odstín po odstínu, nekonečnou
rozmanitost vzoru a podoby: od animismu k uctívání Přírody,
od Přírodních sil v abstrakci k zosobněným a konkretizovaným
přírodním podobám, od bohů a bohyň k jednomu Nejvyššímu
Bohu, nejdříve osobnímu, a poté neosobnímu; od podoby
k Bezpodobnému. Zvědavému oku, které proniká mlžným
oparem šedavé minulosti, skýtá hinduistický panteon pohledy
na nespočetný dav.
Sluneční kult, uctívání Slunce čili Hélia, byl u lidí světa
běžnou praxí. Sol - Slunce - bylo vždy místem, kam se upíraly
KORUNA ŽIVOTA
186
lidské zraky, a bylo od nepaměti uctíváno po celém světě.
Staří Řekové a Římané stavěli chrámy Apollovi a Phoebovi,
jak ve své době slunečního boha nazývali. Ve všech jejich
chrámech zaujímal obraz či zpodobení slunečního boha
hierarchicky důležité místo. Známý sluneční chrám je v Konáraku v jižní Indii, a v historickém městě Multán, neboli zemi
slunce, v části severní. Džóg-majskými či Džót-majskými chrámy
je navíc poset celý indický subkontinent.
Staří Řekové také hovořili o Šabd. O Sokratovi je napsáno,
že v sobě slyšel zvláštní zvuk, který jej nezadržitelně táhl
do vyšších duchovních říší. Pythagoras také hovořil o Šabd,
neboť popisoval Boha jako "Nejvyšší hudbu harmonické
povahy." Bůh pro něho byl "Absolutní Pravdou oděnou
ve světlo." Když poručil orlu, aby k němu slétl dolů,
a medvědovi, aby přestal hubit Apuleia, tázal se ho udivený
dav na zdroj, ze kterého k němu takové síly přicházejí.
Odpověděl, že za to vše vděčí "Vědě Světla."
V řečtině také nacházíme mystické slovo Logos. Pochází
z kořene lego, který znamená říci, a z něho máme běžné výrazy
monolog, dialog, prolog, epilog, atd. Logos znamená "Slovo"
anebo "Důvod." Termín Logos se také vyskytuje v židovské
a křesťanské filozofii a teologii, a užívají jej, v jeho mystickém
významu, helénští a novoplatonští filozofové. Křesťané jej
užívají k označení druhé osoby Trojice.
Staří obyvatelé Západu zdědili tuto představu po svých
předcích, kteří, tisíce let před křesťanskou érou, nabyli velké
lásky a úcty k Súrjovi, jehož považovali za nejvyšší vrchol všech
lidských snah při hledání mocné Boží moci, a za její viditelné
zastoupení pro tuto zem. Tuto představu s sebou také nosili,
kamkoli vycházeli, na východ či na západ, a skládali hymny
a pěli žalmy ke chvále zářného tělesa, zdroje všeho života
na této sluneční planetě. Ti, kdo se usadili v Íránu (Persii)
a vešli následně ve známost jako pársové, stále uctívají toto
velké božstvo, ač v jiné podobě - ohně - který nechávají
KORUNA ŽIVOTA
187
neustále hořet ve svých chrámech jako symbol připomínající
posvátný plamen, jenž hořel v lidských srdcích a vždy se tyčil
směrem k nebi. Ratu Zoroaster, íránský prorok života a světla,
zpíval v milující a živé víře o velikosti Boha Světla, a tak učil
lidi.
Agni, oheň, byl skrytým tajemstvím bohů, kteří tuto
tajemnou sílu střežili velice žárlivě. Podle řecké legendy ji
ukradl a člověku předal Prometheus, za což ho Jupiter, otec
bůh, přikoval k věčným mukám. V kapitole VI Čhándógja
upanišady se o ohni hovoří jako o "prvotním prvku, jehož
stvoření umožnilo stvoření prvků ostatních, vody, země," atd.
Druhá větev Árijců, která se obrátila na východ do Indoganžské nížiny, se také s láskou zmiňovala o Áditjovi;
a ve Védách jsou hymny věnované Hiranjagarbhovi, Savitaru
a Uše, což všechno značí onu Jednu životodárnou moc, Slunce.
Ctihodní Mistři védského věku byli všichni do jednoho
obdivovatelé očistného a léčivého aspektu slunečního boha,
a tak není divu, že ve védské literatuře nacházíme mnohé
hymny deifikující slunce. V Knize X, 121 čteme:
Na počátku povstal Hiranjagarbha, zrozen jako jediný
pán všech stvořených bytostí;
Ten ustanovil a podpírá tuto zemi a nebe;
Jakého boha obětí naší máme uctívat? . . .
Když mohutná voda se přivalila, v níž obsažen byl
Univerzální zárodek, plodící Agni,
odtud vyšel v bytí Jeden Boží Duch:
Jakého boha obětí naší máme uctívat? . . .
V jiném hymnu je zmiňován jako "sebezářný moudrý
Áditja."
V Knize I, 113 nacházíme hymnus Rozbřesku, a v něm čteme
mimo jiné tyto řádky:
A vzešlo světlo, mezi všemi světly nejkrásnější; zrozen jest
zářný, daleko sahající jas.
KORUNA ŽIVOTA
188
Noc, zahnána výstupem Savitaru, svolila k zrození
rána…
Povstaňte! dech, život nás opět potkává: temnota odešla,
a světlo se přiblížilo.
Tma ustoupila z cesty slunci; dospíváme tam, kde lidé
přetrvají v existenci.
To vše by mohlo být na doslovné úrovni považováno
za něco málo více než uctívání Přírody, obdiv slunci, pochopitelný u lidu, jehož existence závisela na zemědělství. Avšak
stará indická literatura má v sobě stěží postižitelnou kvalitu.
Zdá se, že nás učí na jedné úrovni, a když jsme jí přivykli,
náhle nás převeze na úroveň jinou. Kdo dokáže porozumět
jejím tajům a jemnostem, spatřuje v ní bohatost nacházenou
zřídkakde jinde. Je zde násobnost významů sahajících od fyzického až ke kosmickému a duchovnímu, a od doslovného
k symbolickému a ezoterickému; významů, které nás vyzývají
na mnoha úrovních vnímání a skýtají odměnu, jež stojí za to.
A tak když začneme zkoumat tyto časté zmínky o slunci,
začínáme vidět, že zmiňované "slunce" není vždy středem
našeho fyzického Vesmíru, jak jsme se původně domnívali.
Tak v Iša upanišadě nám říkají:
Dveře Opravdového jsou zakryty zlatým diskem.
Otevři jej, ó Púšane, ať vidíme povahu Opravdového.
Jsme-li seznámeni s takovými výroky, čteme-li pak o Brahmanu neboli Nejvyšším, jako že je Džótisvat, plný světla,
a Prakášvat, nadán oslnivým jasem, začínáme v takových
termínech objevovat ezoterický význam, který jsme dříve
přehlíželi. To se projevuje, čteme-li Gájatrí, desátou mantru
šestnácté sútry ve třetí mandale Rg védy:
Za mumlání posvátné slabiky "Óm" vystup nade tři oblasti,
a obrať svou pozornost ke Všepohlcujícímu Slunci uvnitř.
Přijmi jeho vliv a buď v tom Slunci pohlcen,
a ono po svém vlastním způsobu učiní tě Vše-Světelným.
KORUNA ŽIVOTA
189
Tato mantra je považována za nejposvátnější, je múl mantrou
mezi védskými texty, a hinduisté se ji učí k recitaci již
od raného věku. Zde se vnitřní duchovní význam "Slunce"
stává zcela zřetelným. Předmětem úcty není slunce, které nám
poskytuje světlo ve vnějším světě, nýbrž je to princip, který
přesahuje tři úrovně existence, fyzickou, astrální i kauzální,
a je zdrojem vnitřního osvícení. Tento princip je zmiňován
jako Óm (Aum), slovo, jehož tři písmena naznačují tři fáze
lidského vnímání: "A" se vztahuje k bdělému stavu (džagrat),
"U" ke stavu snění (svapna) a "M" ke stavu hlubokého spánku
(sušupti). Konečná skutečnost zahrnuje všechny tři úrovně a tři
fáze lidského vnímání, jde však ještě dále. Ticho, které
následuje po přednesu každého slova Óm, naznačuje stav
Turíji, Absolutního Bytí, které je nepopsatelným zdrojem
a cílem všeho. Je to Brahman, vše-překonávající, jehož prvotní
vlastností je zář, který sám v sobě je však dokonce za touto září.
Má tak tato mantra ve své původní rgvédické podobě ještě
o jednu úroveň více, která je projevena pouze sannjásinům
a vybraným žákům—Paró rádž-asal savad Óm: Kdo přesahuje
tuto zář, je Óm.
Gájatrí neobjasňuje pouze význam ve Védách obvyklých
zmínek o slunci, nýbrž do popředí vystupuje i jiné časté téma
v hinduistickém myšlení. Široká známost a popularita Gájatrí
nás přivádí k otázce manter a jejich místa v indické náboženské
praxi. Mantry neboli slovní formule v sanskrtském verši
či próze se dělí na dva druhy: ty, které jsou určeny k prosté
recitaci a není třeba jim rozumět; a ty, které jsou božskými
invokacemi a jejichž smysl musí být znám, aby oddanému
umožnil udržet pozornost soustředěnou na božský cíl. Každá
z manter má svůj zvláštní užitek. Jsou takové, jejichž dokonalé
ovládnutí (siddhi) poskytuje člověku spojení s magickými silami
nižšího stupně (tamsické); jsou jiné, které udělují sílu a odvahu
a energii (radžasické); a konečně takové, jejichž jediným cílem je
KORUNA ŽIVOTA
190
duchovní pozvednutí (sattvické). Mezi posledními, jak jsme již
viděli, je nejvíce uctívanou Gájatrí.
Technika manter od nepaměti zdůrazňuje duchovní
důležitost Zvuku. Jestliže monotónní zpěv určité slovní formule
přináší magický potenciál a napomáhá duchovnímu rozvoji,
musí být ve Zvuku samotném skryta jakási ezoterická síla.
Proto byla Vák Déví, bohyně řeči, chována ve velké úctě.
Každé slovo má své jedinečné postavení a místo, avšak ze všech
slov je Óm nejposvátnější. Některé z jeho symbolických
významů jsme již rozebírali. K nim můžeme přidat ještě další.
Není to pouze termín, jenž označuje vlastnosti Absolutního
Brahmanu, nýbrž který značí Brahman samotný. Ve Rg védě
nalézáme:
Pradžápati vai idam agré ásít
tasja vág dvitíja ásít,
Vág vai paramam Brahma.
(Na počátku byl Pradžápati, Brahman, s nímž bylo Slovo,
a to Slovo bylo vpravdě Nejvyšší Brahman.) Tento text
nápadně souhlasí s úvodem evangelia podle Sv. Jana:
Na počátku bylo Slovo, a Slovo bylo u Boha, a Bůh bylo
Slovo.
Óm je tak Brahman, jak se projevuje ve Slově, a v Taittiríja
upanišadě se o Něm hovoří jako o "Pochvě Brahmanu," jako
o něčem, co z Brahmanu získává život a obsahuje Jej. Tento
aspekt je ještě zřetelněji objasněn v Sám védě:
Brahman je Šabd i Ašabd zároveň,
a Brahman samotný vibruje v prostoru.
Jinými slovy je Absolutní nejenom vnitřní září, ale i něco
za ní, jak naznačuje Gájatrí. Je se Slovem (Šabd, Óm), a přesto
ještě za ním. O Zvuku a Světle se vlastně hovoří jako o Jeho
původních projeveních. Gájatrí doporučuje, abychom při sou-
KORUNA ŽIVOTA
191
středění na Božské Slovo Óm zaměřovali pozornost na vnitřní
Slunce, zatímco v Čhándógja upanišadě nám říkají, že Náda,
neboli božská hudba, vyvěrá z Univerzálního Slunce
(Brahmándu) - tajemství, které Kršnovi, milovanému synu
Dévakí, předal Angris Rši (III : 17-6 a 93). Tento mystický vhled
nalézaný ve šruti, písmech zjevených prostřednictvím vnitřního
slyšení, vedl k rozvinutí toho, co bylo nazváno Sphóta-váda
neboli filozofie Slova. Učitelé této cesty kázali, že Absolutní je
bezeslovný, nepředstavitelný, nepopsatelný a nepodmíněný.
Když přišel v projev, promítl se jako Sphóta neboli Slovo, zářící
Světlem a znějící nepopsatelnou Hudbou. Hledající toužící
přesáhnout relativní úroveň ve Věčnou a Neměnnou se musí
spojit se Sphótou neboli Mocí Slova, prostřednictvím které může
vystoupit do Brahmanu, který je za Šabd či Sphótou. Cesta
realizace Boha není jistě snadná. Je obtížné získat k ní přístup,
obtížné ji poznat, obtížné se jí řídit a obtížné ji projít; přesto je
to jediná možná Cesta pro toho, kdo je opravdový ke svému
Guru a Jeho věci.
Takové jsou vskutku pravdy, které učili a praktikovali lesní
mudrci staré Indie. Ale kolik z těchto pravd od té doby také
přežilo? Většinou se setkáváme s rituály, jako troubení
na lastury, zvonění zvonů, mávání světly, a uctívání slunce.
To vše svědčí o těchto vnitřních tajemstvích, ale jak málokteří
jsou si vědomi jejich skutečného významu? I přes mocný
a trvalý vliv Pána Kršny, jenž nejlepší z védántického učení
uvedl do srdce obyčejného člověka, náboženství v Indii, jako
i kde jinde, degenerovalo v pouhé kasty a obřadnost. Světlo
a hudba vně jsou uctívány, avšak planoucí a znějící Slovo
uvnitř, na které poukazují, zůstává nepovšimnuto; "světlo volá
ve tmě, a tma ho nepojala."
KORUNA ŽIVOTA
192
Buddhismus
Učení Buddhy představuje v mnohém reakci na zčásti
pokroucené náboženské tradice Véd, a přesto potvrzují mnohé
ze základních zásad, kterými jsme se již zabývali. Život Buddhy
samotného se stal legendou ztělesňující působivým a impozantním způsobem potřebu člověka odvrácení se od zjevného,
vnějšího světa, k podstatnému, vnitřnímu. Při jeho královském
původu a se vším, co mohlo jeho život doma učinit šťastným,
byl Buddhův odchod z paláce do pustiny nevídanou obětí. Bylo
to z jeho strany vskutku heroické úsilí, když po šest dlouhých
let bloudil jako žebravý mnich hledající Pravdu pralesem,
a uchýlil se ke všem druhům odříkání a fyzického utrpení, při
čemž se stal pouhou kostrou, a to vzbuzuje hlubokou a trvalou
úctu a obdiv. Avšak ani domácí život přepychu, ani život
věnovaný tapas v džungli mu nepomohl vyřešit problém
neštěstí, soužení, nemoci a smrti, jež shledával obvyklým
údělem lidského života ve fyzickém světě. Bylo jeho osudovým
rozhodnutím opustit asketický život, stejně jako to předtím
učinil s životem přepychu. Posazen v klidné kontemplaci
pod stromem Bódhi v Gáje, odevzdal se božské autoritě, která
působí sama od sebe a svým vlastním způsobem, když člověk
zcela odevzdá své já tomu nejsvatějšímu a nejvyššímu v Přírodě,
když tu náhle zablesklo se přes jeho vnitřní zrak ono tolik
kýžené řešení největšího problému života, a to v postupném
řetězu příčiny a následku: (1) nepopiratelný fakt utrpení,
(2) příčina utrpení, (3) možnost odstranit utrpení, a konečně
(4) cesta, jež vede k osvobození od utrpení. Byla to cesta
Zlatého středu mezi sebeuspokojováním a sebeumrtvováním,
což bylo v hledání pravdy oboje stejně bolestné a nepřínosné.
Tak dostala jméno Střední cesta, spočívající v pravém žití
v osmi aspektech života, jak byly již popsány v dřívější části
této knihy.
To byl v krátkosti obsah Mistrova prvního kázání v Sárnáthu, které pronesl k prvním pěti Bhikkhům. Jednoduché a přímé
KORUNA ŽIVOTA
193
učení, zbavené intelektuálních složitostí kněžského řádu Bráhmanů - kteří učinili obřady a rituály počátkem a koncem
lidské spásy, mělo ohromný vliv na lid jako celek. Není proto
divu, že na novou víru přestupoval velký počet lidí
od vládnoucích vrstev až po laiky, kteří se všichni dychtivě
chápali žluté róby.
To je vnější hledisko, jako i ve všech ostatních náboženstvích světa před Buddhovou dobou a po ní, které dobře
působilo na masy, neboť jim dávalo jasnou perspektivu života
a životního způsobu. Jedním rázem byly pominuty spletité
védické problémy, védický panteon i védický způsob
bohoslužby, a lidé byli žádáni, aby rozvíjeli a povýšili své
jednání, a všechno ostatní mělo následovat. Bylo to jistým
způsobem přísné zachovávání jam a nijam, které přivádí
k Sadáčáru (pravému jednání), prvnímu a nejpřednějšímu
kroku ve správném směru.
To neznamená, že Buddha popíral existenci ať již Boha,
či kroků k Němu na duchovní cestě vedoucích. Pouhé veřejné
neprohlášení něčeho o vyšší hodnotě a o životním zájmu
daleko vpředu své doby, co ještě běžný člověk nebyl připraven
a schopen přijmout, neznamená popření téhož. Vyšší cesta
byla samozřejmě svěřena několika vybraným a zachována
pro vyvolené, kteří byli hodni mystického učení spojeného
s transcendentním slyšením, jak čteme Surangama sútře,
kde jsou popisovány duchovní zážitky nejvyšších Bódhisattvů
a Mahásattvů a velkých Arhatů, jako byli Mahá Kašjapa,
Šáriputra, Samanta Bhadra, Metaluníputra, Maudgaljána,
Akšóbhja, Védžurija, Maitréja, Mahástháma-Prápta, a jiní.
Tito všichni ve svých opisech v jedné či druhé formě potvrzují
s oslnivou jasností nekonečnost a nesmírnost čisté kvality
mysli, transcendentního vnímání, transcendentního slyšení
prožívaného vnitřní myslí, vedoucího v nepopsatelný
a mysteriózní Zvuk Dharmy, jako mocný řev lva či bití bubnů;
svědčí o pronikavé moci živlu ohně, který činí intuitivní
KORUNA ŽIVOTA
194
vhled zářivě jasným a umožňuje spatřovat všechny Déva říše
a konečně Buddhovu Zemi nehybnosti, jež spočívá do základu
odhalena v samotném srdci vyvážených a rytmických
nebeských vibrací. Také hovoří o "Nejvyšším, nádherném
a dokonalém samádhi Transcendentního Vědomí" zvaném
"Diamantové samádhi," které je dosažitelné prostřednictvím
"Esenciálního slyšení," je-li mysl, zbavená mentálních nečistot,
ztracena v "Božském proudu."
Po vyslechnutí různých osobností vyslovil se Maňdžušrí,
kníže Dharmy, s velkým důrazem pro dosažení "nejvyšší čistoty
mysli a jejího vrozeného jasu zářícího samovolně ve všech
směrech," a vyzýval Velké shromáždění k "obrácení vnějšího
sluchového vnímání, a k vnitřnímu poslouchání dokonale
sjednoceného a esenciálního Zvuku kvality mysli." Poté věc
shrnul v následujících památných slovech:
To je jediná cesta k Nirváně, a tu následovali všichni velcí
Tathágatové minulosti. Navíc je také pro všechny Bódhisattvy a Mahásattvy současnosti a pro všechny v budoucnosti, mají-li doufat v dokonalé osvícení. Nejenomže Avalókitéšvara touto Zlatou cestou dosáhl dokonalého
osvícení v dobách dávno minulých, ale v současnosti i já
jsem jedním z nich . . . osvědčuji, že prostředek, který
používal Avalókitéšvara, je nejvhodnějším prostředkem
pro všechny.
Kontemplující v hínajánské škole buddhismu byli také zváni
Šrávaky, což znamená "posluchači," t.j. posluchači vnitřního
Zvukového principu.
Ale po odchodu Pána se tajné učení, jak je podával svým
několika vyvoleným, postupně vytratilo, a buddhismus, stejně
jako všechna ostatní náboženství, když posloužila velké potřebě
doby, zůstává nyní pouze sbírkou dogmat a věr a nabízí
uchazeči o Pravdu pramálo útěchy, která přichází od v Pravdě
realizované duše, opravdového světce s duchovním završením
a vnitřním zážitkem Skutečnosti.
KORUNA ŽIVOTA
195
Taoismus
Při pohledu do Číny zjišťujeme, že to nejlepší z buddhistických myšlenek přechází do náboženských tradic Číňanů.
Avšak zároveň s tím si můžeme povšimnout poselství, jak je
učil nezávisle Lao-c’, otec čínského mysticismu (süan-ťiao) neboli
taoismu. Termín Tao, jenž znamená "cesta," označuje skrytý
"princip vesmíru."
Lao-c’ hovoří o Tau jako o "Absolutním Tau," které je
"Esencí" a "Kvintesencí" (duchovní pravdou), zcela oddělenou
od svých projevů, a přesto v nich přítomnou. Tak jako indičtí
mystikové rozlišovali mezi Óm, které zpíváme, a Óm, které je
Nepopsatelným, Nevyjádřitelným, Nevýslovným Slovem, stejně
nám i Lao-c’ říká:
Tao, o kterém se dá mluvit,
není Absolutní Tao;
jména, jimiž se dá jmenovat,
nejsou Absolutní Jména.
O povaze Taa se dále říká:
Tao je všepronikající
a Jeho užívání je nevyčerpatelné!
Nezměřitelné!
Jako zdroj všech věcí.
Opět:
Velké Tao proudí všude (jako příval),
může jít napravo i nalevo.
Nespočet věcí z Něho bere život,
a Ono je neodmítá.
A opět:
Tao nikdy nekoná,
přec skrze Ně všechno vykonáno jest.
KORUNA ŽIVOTA
196
V Knize II, když pojednává o užití Taa, popisuje Princip
obrácení:
Obrácení je počinem Taa,
mírnost je působení Taa,
Věci tohoto světa pocházejí z Bytí,
a Bytí pochází z Nebytí.
Tao je zdrojem všeho poznání:
Aniž by vkročil za dveře,
ví, co se děje ve světě.
Aniž by se z okna podíval,
vidí Tao Nebes.
Čím kdo vzdálenější vlastní poznání,
tím méně ví.
Proto moudrý ví, aniž by se sháněl,
rozumí, aniž by viděl,
dosahuje, aniž by konal.
Velká Harmonie Taa, záhadné tajemství vesmíru, se stává
zjevným, když:
Když se mystická schopnost stává jasnou,
dalekosáhlou,
a věci se obracejí zpět (ke svému zdroji),
potom a jenom pak se vynořuje Velká Harmonie.
O svém vlastním učení (jako o učení velkých mudrců) říkal:
Mé učení je velice snadné pochopit a velice snadné
konat,
ale nikdo je nedokáže pochopit a nikdo je nedokáže
konat.
V mých slovech je princip,
v lidských záležitostech je systém,
protože tyto neznají,
neznají ani mne.
KORUNA ŽIVOTA
197
Jeť nemnoho těch, kdo mne znají,
proto vynikám.
Proto moudrý obléká hrubou houni,
avšak nefrit nosí ve svém nitru.
A nakonec, když promlouvá o Cestě do Nebe, říká:
Věrná slova nejsou pěkná,
pěkná slova nejsou věrná.
Dobrý člověk se nepře;
Kdo se pře, není dobrý člověk.
Moudrý nezná mnoho věcí;
Kdo zná mnoho věcí, není moudrý.
Moudrý člověk neshromažďuje.
Žije pro ostatní, a sám bohatne;
Dává ostatním, a má tím větší hojnost.
Tao Nebes žehná, ale neškodí.
Cesta moudrého
dokonává, ale nezápolí.
Z výše uvedeného by mělo být jasné, že Tao je Cesta; Cesta
ke Skutečnosti, nevýslovné a transcendentní, samotnému
základu vší existence, k lůnu, ze kterého vchází v bytí všechen
život. Dá se ho dosáhnout pouze pěstováním zklidnění, neboli
zbavením mysli její náplně; zklidnění, které jen nemnozí dokáží
v praxi provádět, prožívat a vyzařovat k druhým. Proces
přístupu k niternosti spočívá v obrácení se a v očištění ducha,
když je "já" odloženo stranou. "Zůstávej v tichosti, a zář ducha
dostaví se a zřídí si příbytek." Bdělá metoda "vyčkávání" je
prostředkem, jak se mysl stává uprázdněnou a zklidněnou.
Takové mysli Příroda postoupí své tajemství. K uskutečnění
Taa je proto životně důležitý We Wei, neboli "Tvořivý klid,"
který v sobě zahrnuje zároveň "nejvyšší aktivitu" i "nejvyšší
uvolnění." Jako magické kouzlo zde působí "život žitý
beze všeho napětí." Tao koná bez práce a nedá se nikdy
naučit, a tak "rozumný člověk dává přednost oku vnitřnímu
KORUNA ŽIVOTA
198
před vnějším." Cesta k Tau je vždy v souladu s přírodou
a přichází v podobě popudu k jednoduchosti. Je to způsob
života, jehož žití přináší všezahrnující kontinuitu Taa.
Taoismus bez Lao-c’ však nyní ztratil svůj původní hluboký
význam, a dostal význam druhotný, značící pouze cestu
vesmíru, anebo cestu, podle které může člověk uspořádat svůj
život, a těžko vidět, jak dalece může někdo sám přijít k Tau
uspořádáním svého života bez Mistrovské duše, která by jej
uvedla na Cestu.
Zoroastrismus
O čem se hinduisté zmiňují jako o Óm, Náda, Šabd,
co buddhisté popisují jako Lví řev Dharmy a Lao-c’ jako
Tao, nazývá Ratu Zarathuštra, staroperský mudrc, jménem
Sraoša, neboli to, co je slyšet:
Vzývám Božské Sraoša (t.j. Slovo), jež největším je
ze všech božských darů k duchovní pomoci.
Ha 33 : 35
Tvořivé Verbum;
pohlcuje rozvíjející se já člověka svou všeprostupující
Skutečností;
Vševědoucí, Samojsoucí Dárce života uzavřel toto
mystické Verbum a jeho melodický rytmus v rámec
Božského Nařízení osobní sebeoběti Vesmíru pro duše
na cestě sebezušlechtění.
To je ten člověk, jenž s Osvícenou Skvostnou Myslí
dokáže dát skrze svá milostivá ústa smrtelníkům toto
oboje (Mystické Verbum a Božské Nařízení).
Ha 29 : 7
V gátze Uštavaití Zoroaster prohlašuje:
Tak vyjevuji Slovo, které mne naučil Nejrozvinutější,
Slovo, jež pro smrtelníky nejlepší je poslouchat.
KORUNA ŽIVOTA
199
Kdokoli mi bude poslušen a vytrvalou pozorností Mne
obdaří, dosáhne i pro sebe samotného Všeobjímajícího
Neporušeného Bytí a nesmrtelnosti;
A skrze službu Svatému Božskému Duchu uskuteční
Mazdu Ahuru (Božství).
Ha 35 : 8
Dnes však vidíme pouze symbolický oheň hořící neustále
v pársických chrámech a domácnostech a zpěv hymnů a žalmů,
aniž by si kdo vzpomněl na živoucí Sraošu neboli Tvořivé
Verbum, které vznešený Íránec sám cvičil po řadu let na hoře
Elbrus a o kterém učil lidi, narozdíl od uctívání starých bohů
Babylónu a Ninive. Avšak upoutáni k ohňovému symbolu
původní Sraoši, není divu, že jsou nyní pársové známi jako
"uctívači ohně."
Tak vidíme, že každý světec či mudrc ve své době světu
podával to, co sám zažil; v podobě, která byla lidmi snadno
pochopitelná a přijatelná ve všeobecném měřítku. Každý z nich
je hoden nejvyšší úcty pro svůj příspěvek k celkovému součtu
duchovního poznání, které vlastníme, avšak skutečný vhled
do tohoto poznání a vlastní prožitek duchovních pravd
nemůžeme získat od minulých Mistrů, neboť ti nyní nemohou
sejít na fyzickou úroveň a předávat lidem živoucí kontakt
svatého Slova a ustanovit jejich spojení s Duchem Svatým,
ať již jej nazýváme jakkoli. K tomu je třeba dotek žijícího
Mistra, který je, tak jako minulí Mistři, sám v neustálém
spojení se Slovem, neboť všechen život vzchází ze života,
a světlo ze světla.
II. KŘESŤANSTVÍ
Ježíš Kristus byl v podstatě člověkem Východu, a jeho učení
je prostoupeno orientálním mysticismem. Vedou se dokonce
úvahy o tom, že mnohé ze svých raných let (o kterých
evangelia mlčí) strávil v Indii, a za svého putování z místa
na místo se naučil mnoho od jogínů a buddhistických mnichů.
KORUNA ŽIVOTA
200
Své učení začal dokonce snad právě v Indii, a pro univerzálnost
svého pohledu zažil jakousi předchuť pronásledování od bráhmanského řádu a takzvaných vysokých sociálních kruhů,
neboť nevěřil v třídní bariéry a kázal rovnost člověka.*
Jeho příspěvek k náboženskému myšlení světa může být
spatřován v důrazu, jaký kladl na potřebu Univerzální lásky,
a Království Božího uvnitř člověka; na dva zásadní principy
od starých časů již dlouho známé, avšak zapomenuté a v praxi
opomíjené.
Nedomnívejte se, že jsem přišel zrušit Zákon nebo
Proroky; nepřišel jsem zrušit, nýbrž naplnit.
MATOUŠ 5 : 17
Posuďme některé z dotyčných výroků, které odhalují,
že Ježíš byl obeznámen se starými náboženskými myšlenkami
a následoval Cestu Mistrů Slyšitelného životního proudu;
výroky, jež jsou těmi, kdo studují jeho učení dnes, často
opomíjeny a mylně vykládány:
Světlem těla jest oko; bude-li tedy tvé oko jednoduché,
celé tvé tělo bude plné světla. Ale bude-li tvé oko špatné,
celé tvé tělo bude plné temnoty. Je-li tedy to světlo, které
je v tobě, temnotou, jak velká je to temnota.
MATOUŠ 6 : 22-23
Je zřejmé, že "oko" se vztahuje na ono "jednoduché oko,"
a slova "je-li tvé oko jednoduché" značí vědomí soustředěné
uvnitř v centru mezi obočími a zezadu očí. Opět, slova "je-li tvé
oko špatné" poukazují na stav mentálního rozptýlení směrem
vně, jako opak k soustředění uvnitř, a výsledkem bude jistě
"temnota" - temnota zrozená z neznalosti pravých a skutečných
životních hodnot, neboť to je největší nemocí duše.
*
Srov. Nicholas Notovitch, Neznámý život Krista (The Unknown Life of Christ,
Chicago: Indo-American Book Co., 1894)
KORUNA ŽIVOTA
201
Od Sv. Lukáše potom zaznívá varování, když říká:
Dbej tedy, ať to světlo, které je v tobě, není temnotou.
LUKÁŠ 11 : 35
Co vám pravím ve tmě, povězte na světle; a co slyšíte
v ucho, hlásejte se střech.
MATOUŠ 10 : 27
Zde jsou slova Ježíšových rad k jeho vyvoleným, několika
málo vybraným, totiž aby sdělovali lidem otevřeně (na světle)
význam toho, co slyšeli "ve tmě," to jest v tajné meditaci,
a svědčili o božské melodii, kterou slyšeli v ucho prostřednictvím transcendentního slyšení.
Ale slyšíce budete slyšet, a nebudete rozumět; a vidíce
budete vidět, a nepoznáte.
MATOUŠ 13 : 14
Myšlenka zde sdělovaná je ezoterické povahy duchovní vědy,
jež může být prakticky zažita v hlubinách duše v lidské
laboratoři těla, a nedá se pochopit na rozumové úrovni
či na úrovni smyslů.
Sv. Matouš potom dále objasňuje:
Neboť vpravdě pravím vám, mnozí spravedliví a proroci
toužili uzříti, co vy vidíte, a neuviděli; a uslyšeti, co vy
slyšíte, a neuslyšeli.
MATOUŠ 13 : 17; LUKÁŠ 10 : 24
Jasnými a jednoznačnými slovy je zde poukazováno
na vnitřní duchovní zážitek, uskutečnění Království Světla
a Harmonie, které opravdový Mistr jako Ježíš dokázal projevit
svým žákům.
Jako i jiní světci, poskytoval Ježíš svým upřímným žákům
mystický prožitek. K zástupům vždy mluvil v podobenstvích,
jako o hořčičném zrnu, fíkovníku, o deseti družičkách, atd.,
jimiž evangelia oplývají.
KORUNA ŽIVOTA
202
Na barvitém podobenství vysvětluje setí Slova v srdcích lidí,
a říká nám, že Slovo zaseté na okraji cesty většinou ze srdce
ukradne Satan; Slovo zaseté na kamenité zemi nezakoření,
vydrží chvíli, a je smeteno strádáním a pronásledováním,
jež pro Slovo nastává; Slovo zaseté mezi trní je zadušeno
světskými starostmi, klamem a žádostmi těla; a konečně Slovo
zaseté na dobrou půdu, jako je tomu u těch, kdo Slovo
poslouchají a přijímají, vzejde a ponese plody (Marek 4 : 14-20 ).
Cesta, kterou Ježíš učil, je cestou sebezřeknutí a vystoupení
nad tělesné vědomí, což je proces, který se rovná zážitku smrti
v životě.
Poté Ježíš řekl svým učedníkům: Chce-li kdo za mnou
přijíti, zapři sám sebe, vezmi kříž svůj a následuj mne.
Neboť kdo by chtěl svůj život zachovati, ztratí jej; a kdo
ztratí svůj život pro mne, nalezne jej. Neboť co prospěje
člověku, získá-li celý svět, a ztratí svou duši? neb jakou
dá za svou duši výměnu?
MATOUŠ 16 : 24-26
To znamená, že je potřeba obětovat vnějšího člověka sestávajícího z těla a smyslné mysli pro Vnitřního člověka neboli duši.
Jinými slovy je nutné zaměnit život smyslů za život ducha.
Láska k Bohu se tak musí stát vládnoucí žádostí v životě:
Milovati budeš Pána Boha svého z celého srdce svého,
a z celé duše své, a z celé mysli své.
MATOUŠ 22 : 37
Sv. Marek pokračuje a dodává, "a ze vší síly své" (Mk 12 : 30).
To je první a největší přikázání. A druhé je pak jemu
podobno: Milovati budeš bližního svého jako sebe
samého. Na těchto dvou přikázáních záleží celý zákon
i proroci.
MATOUŠ 22 : 37-40; MAREK 12 : 30-31; LUKÁŠ 10 : 27
203
KORUNA ŽIVOTA
Princip lásky je ještě dále rozváděn následovně:
Milujte své nepřátele, žehnejte těm, kdo vás proklínají,
čiňte dobré těm, kdo vás nenávidí, a modlete se za ty,
kdo vás zlomyslně využívají a pronásledují.
MATOUŠ 5 : 44
A proč to všechno? - k získání dokonalosti podle obrazu
Božího:
Buďte tedy dokonalí, jako je dokonalý váš Otec, který je
v nebesích.
MATOUŠ 5 : 48
Ve Sv. Lukášovi, kap. 3, nám říkají, že "Slovo Boží sešlo
k Janovi, synu Zachariášovu, na poušti," a Jan při kázání křtu
ku pokání za odpuštění hříchů mluvil k udivenému davu:
"Já křtím vás vodou; přichází však někdo mocnější nežli já . . .
ten bude vás křtíti Duchem svatým a ohněm" (Lukáš 3:2-3, 16).
Musíme si pečlivě povšimnout slov "křtít Duchem svatým"
a "ohněm," neboť první poukazuje na nebeskou hudbu (Svaté
Slovo) a druhé symbolizuje nebeské Světlo, a to jsou dva
nerozlučné principy Zvuku a Světla, Původní projevy Božství
neboli Boží moci za celým stvořením.
Cesta do Božího království může být otevřena tomu, kdo ví,
jak o ně "žádat," jak je "hledat," a jak "klepat" na bránu.
Těmito třemi jednoduchými slovy shrnuli Sv. Matouš
v kapitole 7 a Sv. Lukáš v kapitole 11 všechno, co musí uchazeč
učinit. My bohužel ještě nevíme, kde leží brána, na kterou je
třeba klepat. Guru Nának také důrazně prohlašuje:
Ó vy slepí, brány neznáte.
O této bráně nám Sv. Matouš říká:
Vcházejte těsnou branou . . . Neboť těsná je brána a
úzká je cesta, která vede do života, a málokdo ji nalézá.
MATOUŠ 7 : 13-14
KORUNA ŽIVOTA
204
Je to předně cesta obrácení se, neboť nikdo nemůže vstoupit
do Království Božího, dokud se neobrátí a nestane se jakoby
malým děckem (Matouš 18 : 3), t.j. zanechá svých marnivostí,
stane se mírným, čistým, jednoduchým a nevinným jako malé
dítě. Sv. Lukáš pojednává na toto téma v kapitole 18 : 15-17,
neboť když učedníci kárali ty, kdo s sebou brali děti, zavolal je
Ježíš k sobě a řekl: "Nechte dítek přicházeti ke mně a nebraňte
jim, neboť takovým (takového ducha) patří Království Boží.
Vpravdě pravím vám, nepřijme-li kdo Království Boží jako dítě,
nevstoupí do něho."
Ve Sv. Janovi, kap. 1, nacházíme podrobné vysvětlení
Kristova učení. Své evangelium začíná Jan památnými slovy,
jejichž vnitřní skutečný význam jen málokteří dbali pochopit:
Na počátku bylo Slovo, a Slovo bylo u Boha, a Bůh bylo
Slovo.
To bylo na počátku u Boha.
Skrze Ně všechno povstalo, a bez Něho nepovstalo nic
z toho, co povstalo.
V Něm byl život, a ten život bylo světlo lidí.
A Světlo ve tmě svítí, a tma ho nepojala. . . .
To bylo to skutečné Světlo, které ozařuje každého
člověka, který přichází na tento svět.
Na světě byl, a svět skrze Něj povstal, a svět Ho
nepoznal. . . .
A Slovo se stalo tělem, a přebývalo mezi námi.
Z výše uvedeného výroku Sv. Jana nemůže být pochyb
o povaze Slova. Je to skutečně světlo a život světa, tvořivý
Životní princip, ve kterém žijeme, pohybujeme se a jsme.
Je to Boží Duch, samotná podstata duše, nyní však ztracená
v mocném víru světa a všeho světského. Pouze spojení
s Duchem ukazuje cestu zpět k Bohu, a je tak opravdovým
náboženstvím. Toto spojení se nazývá různě jako druhé
KORUNA ŽIVOTA
205
narození, vzkříšení či opětovný příchod do života. Při rozhovoru s Nikodémem, farizeem a vládcem Židů, Ježíš pravil:
Vpravdě, vpravdě pravím tobě, nenarodí-li se kdo znovu,
nemůže viděti Království Božího . . . .
(Povšimněme si slova "viděti.")
Vpravdě, vpravdě pravím tobě, nenarodí-li se kdo z vody
a z ducha, nemůže vejíti do Království Božího . . . .
(Povšimněme si slova "vejíti.") Nediv se, že jsem ti
řekl: Musíš se narodit znovu.
JAN 3 : 3, 5, 7
Ježíš srovnává člověka narozeného z ducha s větrem, který
"vane, kam se skloní, neboť ty slyšíš jeho hlas, ale nemůžeš říci,
odkud přichází, a kam jde" (Jan 3 : 8).
Na jiném místě hovoří o svatém Slově jako o "živé vodě;"
vodě, která tryská do "života věčného" (Jan 4 : 10, 14).
Ježíš o sobě mluví jako o "chlebu života," o "chlebu živém,"
jenž s nebe sestoupil; a žádá své žáky, aby "jedli tělo syna
člověka, a pili jeho krev," neboť bez nich, "nemáte v sobě
života" (Jan 6).
To je v krátkosti učení Krista, Mistra Křesťana, nikoli však
institucionálního křesťanství. Většina z křesťanských doktrín
nebyla formulována Ježíšem, nýbrž Sv. Pavlem, který obrátil
Krista v obětního beránka, který odčiňuje hříchy světa,
a kolem této centrální myšlenky, jakoby vypůjčené z židovství
a kultů vzkvétajících v té době ve středomoří, narostlo spoustu
obřadů a rituálů.
Kristovy zásady zůstávají jako znamenité morální poučky
a bezpochyby ukazují cestu k vnitřnímu uskutečnění, nemohou
však samy o sobě uchazeče na Cestu uskutečnění uvést, neboť
nyní postrádají životní impulz a živoucí dotek učitele, který
po završení práce, která mu byla v jeho době přidělena,
nemůže nyní iniciovat a vést lidi a přivádět je tváří v tvář
ke Skutečnosti, čímž se Pravda naplňuje. Z celého Kristova
KORUNA ŽIVOTA
206
mystického učení nalézáme nyní jen symbolické zapalování
svíček v kostelích a obřadné zvonění velkého zvonu v čase
bohoslužby. Málokdo, jestli vůbec někdo, zná skutečný význam
spočívající za těmito obřady, které jsou vnějším zastoupením
dvojího principu Světla a Zvuku, neboli původních projevů
Božství zodpovědných za všechno, co ve Vesmíru existuje,
viditelného i neviditelného. Někteří z vysokých církevních
hodnostářů na dotaz k tomuto odpovídají, že na zvon se
vyzvání jednoduše proto, aby se lidé svolali k modlitbě,
a hovoří-li se o Bohu jako o Otci Světel (Jakub 1:17), že je to
pouze obrazný způsob vyjádření, který poukazuje na Jeho
největší dary (světla intelektu a rozumu). Se stěží jakoukoli
praktickou zkušeností vnitřních pravd berou významy doslovně
a snaží se věci vysvětlovat na teoretické úrovni.
Ježíš sám jednoznačnými slovy prohlašoval:
JÁ JSEM SVĚTLO SVĚTA: kdo mne následuje, nebude
choditi v temnotě, nýbrž bude míti světlo života.
JAN 8 : 12
Hovořit o sobě jako o "světle života" nemůže mít žádný
vztah ke světlu slunce, ačkoli ve fyzickém světě může být
sluneční světlo zdrojem životodárné energie. V Matoušovi 13 :
14 Ježíš věc dále objasňuje a varuje před doslovným výkladem
svých slov, když klade rozdíl mezi "slyšení" a "porozumění,"
a mezi "vidění" a "poznání." Pouze probuzené duše, Mistři
Pravdy v živém spojení se Skutečností, vlastní klíče ke Království Ducha a mohou na cestě vpřed táhnout toho, kdo je nyní
zcela ztracen v životě smyslů, a znovu pro něho objevit velké
dědictví VšehoŽivota a VšehoSvětla, neboť potom, jak je řečeno,
"Otevřou se oči slepých a uši hluchých proslechnou. Pak bude
chromý skákat jako jelen, a jazyk němého zazpívá; neboť
provalí se vody v pustině, a řeky na poušti" (Izajáš 35 : 5, 6).
Jak málo z nás skutečně chápe a uvědomuje si vnitřní význam Ježíšových slov. Jsme uspokojeni pouze etickou stránkou
KORUNA ŽIVOTA
207
jeho učení, která byla samozřejmě nezbytným doprovodem
ke stránce duchovní. Etické zásady byly široce propagovány,
a jsou dokonce dosud pečlivě udržovány při životě, neboť
vskutku značí velký pokrok na morální stupnici lidských hodnot od časů Mojžíšových. Avšak samy o sobě nedokáží vysvětlit
takové výroky jako o "Soudném dnu," nebo "Čiňte pokání,
Království nebeské je nadosah," nebo "Bůh je Duch, a ti,
kdo Ho uctívají, uctívat Ho musí v Duchu a v Pravdě." Kdyby
taková rčení měla být brána v doslovném významu, znamenalo
by to z nich učinit nesmyslnou věc. "Soudný den" i přes proroctví své blízkosti nepřišel, a buďto Kristus mluvil v nevědomosti, anebo my jsme nedokázali pochopit jeho pravý význam.
Za vším, co řekl, je vždy vnitřní význam, který je jasný těm,
kdo měli stejné mystické zážitky, je však jen zmatením pro ty,
kdo se je snaží vykládat v rámci rozumu, nebo dokonce intuice.
Bez vnitřního přímého vnímání (neplést s filozofickou spekulací či intuitivním vhledem) se snažíme vykládat význam nám
zanechaného učení v rámci své vlastní omezené zkušenosti.
Co bylo míněno jako metafora, bereme doslovně, a nadvědomé popisy redukujeme na metafory. Snadno zapomínáme,
že říkal-li Ježíš, že je "světlem světa," "Synem Božím," a tím,
kdo neopustí aniž zanechá své žáky až do konce světa, že to
nemluvil ze svého smrtelného postavení, ale jako všichni
ostatní velcí Mistři jako ten, kdo splynul se Slovem a stal se
s Ním jedno. Toho nejsme pamětlivi, a namísto, abychom jej
následovali na duchovní cestě, kterou ukazoval, považujeme
jej za obětního beránka, který má snášet naše hříchy, a za prostředek k tomu, abychom se vyhnuli vnitřní duchovní výzvě.
III. ISLÁM
Jak jméno naznačuje, je islám náboženstvím míru a dobré vůle
pro všechny, kdo věří v Proroka a řídí se jeho přikázáními.
Každé vznikající náboženství naplňuje Boží záměr, potřebu
doby, a zaplňuje mezeru v náboženské historii člověka. Také
KORUNA ŽIVOTA
208
prorok Mohamed přišel v době a v místě, jež zapáchalo
smrdutou pověrou, modlářstvím, společenskou degradací
a morálním úpadkem mužné arabské rasy, značně znehodnocené, jak tomu jednou bylo i s jejich bratry - Židy, a jinými
rasami. Arabové i Židé jsou semitského původu a jsou potomky
Abrahamovými: jedni z Izmaela, vypovězeného na východ,
a druzí z jeho bratra Izáka, který zůstal na hlavním území
Palestiny. Drsné a statné beduínské pouštní kmeny vázané
věrností jen k Mamonu a Bakchusovi byly promáčeny
naprostou nevědomostí a tělem i duší oddány válčení mezi
sebou navzájem. Právě k záchraně takových lidí byl jako Jeho
Vyvolený vybrán Nejvyšším Mohamed, hluboce nábožensky
založený pasáček, aby přivedl nařízení Nejmilosrdnějšího mezi
Jeho stvoření. Povolání do Božského úřadu k němu přišlo
pouze potom, co po několik let prováděl intenzivní duchovní
cvičení v drsné a pusté jeskyni—Ghár-i Hirá—na předměstí
Mekky.
Své poslání začal v pravém duchu pokory, ne činit divy
a předvádět zázraky, čehož se vždy varoval a co odsuzoval,
nýbrž jako prostý kazatel Božích slov, běžný člověk jako
kdokoli jiný. Jeho poselství bylo v základě poselstvím o Jednom
Bohu, neboť důrazně prohlašoval:
Není Boha kromě Boha a Alláh je Jeho Jméno.
Mohamed je jen jeho posel či hlasatel.
Na této základní bázi monoteismu vystavěl svůj systém
etického učení a demokratického bratrství. To bylo vskutku
potřebou doby, kterou obdivuhodně splnil. Barbarské, surové
a rozumově polovyvinuté rase mohl stěží nabízet k úvaze
metafyzické postuláty, zvláště když i jeho jednoduché učení
u lidí vyvolávalo posměch a pohrdání, až divoké hanobení
vedoucí časem k otevřenému nepřátelství, které ho i s jeho
stoupenci donutilo uprchnout za bezpečím do Medíny. V roce
622 n.l. skupina věrných odtáhla z Mekky, následována
KORUNA ŽIVOTA
209
obdobím tvrdých zápasů za nově zrozenou víru, pro jejíž
zachování a rozšíření musel Prorok v sebeobraně tasit meč.
Proces upevnění znamenal kolem sta let neúnavných bojů,
během kterých byla vytesána mocná říše od východu na západ,
s Indickým oceánem na straně jedné a s Atlantským oceánem
na druhé.
Korán neboli islámská bible je velký div a obdivuhodný
zázrak, který předčil všechno ostatní své doby. Má sto čtyřicet
čtyři súr či kapitol, každá s různým počtem veršů od dvou set
osmdesáti šesti do šesti, když jejich počet se postupně snižuje.
Je to elegantní a uhlazená arabština a byla negramotnému
Prorokovi vyjevena po částech ve chvílích intenzivní meditace
Božím archandělem Gabrielem, jehož hlas, vycházející z
hlaholu zvonů, se postupně utvářel ve zvuk a přijímal tvar
a podobu.
Jednoduché učení Koránu se soustřeďuje kolem Alláha
(Boha), Jeho Machlúqu neboli stvořeného světa, Insánu
(Člověka) a Qijámy neboli soudného dne. Protože je Alláh
skutečný a v základě dobrý, je takové i všechno ostatní,
co stvořil. Poněvadž je všechen život individuální, musí každý
vydávat účet svých životních skutků, neboť kdo schází z cesty,
musí nést plnou zodpovědnost za takové odchýlení v posmrtném životě, v den zúčtování neboli qijámy.
Cesta míru a spravedlnosti pro Člověka je definována jako
cesta zasvěcená (i) Alláhovi, t.j. Bohu; (ii) Namázu neboli
modlitbě, která je nařizována alespoň pětkrát denně, ať vstoje,
vsedě, vkleče či vleže na zemi (na znak neustálé vzpomínky),
a která může být prováděna kdekoli prostě prostřením
modlitebního koberce (Sadždžády) a obrácením se k Mekce,
společnému centru náboženské úcty věrných; (iii) Zakátu neboli
dobročinnému darování čtvrtiny vlastního jmění jednou ročně
pro chudé a potřebné, aby se tak mohli všichni společně dělit
jako členové stejné lidské rodiny; (iv) Róze neboli půstu během
měsíce ramadánu, aby věrní věděli, co je hlad, a učili se mírnit
KORUNA ŽIVOTA
210
utrpení hladových, a také pro duchovní kázeň, lásku k Bohu,
a soucit se svými bratry, a konečně (v) Hadždži neboli vykonání
poutě do Mekky, Jeruzaléma věrných, alespoň jednou za život,
a to v jednoduchém a u všech stejném přehozu, čímž se alespoň
pro daný čas bohatí a chudí stávají rovnostejnými.
To je v krátkosti sociální učení islámu vytvořené ke zdokonalení arabské společnosti. V Koránu však není příliš zmínek
o duchovních cvičeních Proroka samotného, které přetvořily
prostého honáka velbloudů v Proroka-kazatele a politika
vysokého řádu. Zde nám opět na pomoc přichází starý
osvědčený recept, že je jakési poznání, jehož poznáním se
všechno ostatní stává známým, které s sebou přináší dokonalé
ztotožnění se srdcem Vesmíru ve stavu muráqaby neboli
meditace. Mistři-Světci nám říkají, že cvičení v osamělé Ghár-i
Hiře (Hirské jeskyni) nebylo žádné jiné než cvičení Šughl-i
Násirí, Zvuku, jenž působí jako sezame, otevři se do Království
Alláha.
Šejch Mohd. Akram Sábrí nám říká, že než začal Prorok
přijímat poselství od Boha, praktikoval po patnáct let spojení
s Awaz-i mustaqím. Také se dozvídáme, že Prorok dosáhl Šaq alqamaru, t.j. že rozťal měsíc vedví sedě obkročmo na mléčně
bílém koni búráq, což obrazně i doslovně znamená blesk.
To jsou jasné náznaky vnitřních duchovních zážitků těch,
kdo kráčejí Cestou Zvukového proudu a kteří vědí, že na svém
postupu musejí překročit hvězdu a měsíc. Dnes vidíme jejich
symbolická znázornění ve hvězdě a půlměsíci na muslimských
zástavách, muslimských mincích a poštovních známkách, atd.
Východ měsíce ve dnech Ídu je také vždy pozdravován veselím
a provoláváním, a lidé mohamedánského náboženství všude
s dychtivostí čekají a vyhlížejí se střech, až na horizontu
zahlédnou úsvit nového měsíce; málo přitom vědí o vnitřním
smyslu, který je tak sdělován. Upoutáni ke Knize, jsou pravě
nazýváni Kitábí, lidé Knihy. Mohamed může být posledním
z řetězu Proroků, kteří přišli, avšak Korán nabádá člověka
KORUNA ŽIVOTA
211
k tomu, aby pro spojení s Bohem hledal nějakého prostředníka.
Kromě těchto zmínek máme nezvratné svědectví muslimských mystiků, súfiů, kteří neomylnými slovy uznale hovořili
o spásném životním spojení, Kalám-i Qadím, Bang-i Iláhí, Nidáji Asmání, Saut-i Samad, což vše označuje Abstraktní Zvuk (Ismi Azam), jeden životní princip v celé přírodě - Kalima, jenž
stvořil čtrnáct Tabaqů neboli Oblastí. Do této třídy mystiků
patří Šams Tabrízí, Mauláná Rúmí, Háfiz Šírází, Abdul Razzáq
Káší, Inájat Chán, Baba Faríd, Bulleh Šáh, Šáh Nijáz, Hazrat
Abdul Qadar, Hazrat Mijan Mír, Hazrat Bahá, Hazrat
Nizámud-dín, a mnozí další, kteří všichni praktikovali Sultán alAzkar (nejvyšší Zvukový Princip). Fukra-i Kámilové, cestovatelé
územím Marfat neboli opravdové moudrosti, obcházejí Šaríu
i Taríqu, cesty písma, stejně jako cestu Hadís neboli tradice.
Hazrat Inájat Chán ve své knize Mysticismus zvuku hovoří
o stvoření jako o "Boží hudbě," a říká nám, že Saut-i Samad je
opojným mokem z Boží zahrady.
Celý prostor, říká, je naplněn Saut-i Samad neboli
Abstraktním Zvukem. Vibrace tohoto zvuku jsou příliš
jemné na to, aby byly slyšitelné či viditelné hmotnýma
ušima a očima, neboť pro oči je těžké vidět i podobu
a barvu éterických vibrací na vnější úrovni. Saut-i Samad
slyšel Mohamed v hirské jeskyni, když byl ztracen
ve svém ideálu. Korán o něm hovoří jako o Kun fa-jakún—
Buď, a všechno se stalo. Mojžíš slyšel právě tento Zvuk
na Kúh-i Tóře, hoře Sinaj, když byl ve spojení s Bohem.
Stejné Slovo bylo slyšitelné Kristovi, když byl v pustině
pohlcen ve svém nebeském Otci. Šiva slyšel stejný AnhadNád v Himálajích. Kršnova flétna alegoricky symbolizuje
stejný Zvuk. Tento Zvuk je zdrojem všech zjevení všem
Mistrům, kterým se zjevuje zevnitř, a ti proto znají a učí
jednu a tutéž Pravdu, neboť tato abstraktní skutečnost
sjednocuje všechny Boží blahoslavené.
Tento Zvuk Abstraktního neustále probíhá uvnitř,
kolem i vně člověka. Ti, kdo jsou schopni jej slyšet
212
KORUNA ŽIVOTA
a meditovat na něj, jsou zbaveni všech obav, úzkostí, žalu,
strachů a nemocí, a duše je vymaněna ze zajetí smyslů
a fyzického těla, a stává se součástí Všepronikajícího
Vědomí.
Tento Zvuk se vyvíjí skrze deset různých aspektů,
jak se projevuje skrze různé tělesné dráhy (nádí), a zní jako
hromobití, hučení moře, zvonění rolniček, bzučení včel,
cvrlikání vrabců, víná, flétna, zvuk Šankhy (lastury), až se
konečně stává Hú, nejposvátnějším ze všech zvuků,
lidských, ptačích, zvířecích či jiných.
V jednom ze svých proslovů Abdu’l-Bahá řekl:
Musíme děkovat Bohu, že pro nás stvořil jak hmotná
požehnání, tak duchovní dary. Dává nám hmotné dary
i duchovní milost; vnější zrak, aby pohlížel na světlo
slunce, a vnitřní vidění, kterým můžeme vnímat Slávu
Boží. Vytvořil vnější ucho, aby si užívalo melodií zvuku,
a vnitřní slyšení, kterým můžeme slyšet Hlas našeho
Stvořitele.
Ve Skrytých slovech Bahá’u’lláha, mystického světce Persie,
čteme:
Ó synu prachu! naslouchej mystickému hlasu volajícímu
z říše Neviditelného . . . vystup vzhůru ze svého vězení
v nádherné louky nad hlavou, a ze své smrtelné klece
vznes se do ráje Bezmístného.
Mnozí jiní súfističtí mystici pěli podobným způsobem:
Z nebeské vížky tě Bůh pobízí domů,
Běda! ty neposloucháš božské volání,
příbytku Milovaného nikdo nezná,
buď si jisto jist, to vyzvánění zvonů odtud přichází.
CHVÁDŽA HÁFIZ
Vystup nad horizont a naslouchej božské melodii,
prorok se Jí věnoval, jako každé jiné práci.
213
KORUNA ŽIVOTA
MAULÁNÁ RÚMÍ
Ó Bože, veď mne na místo, odkud proudí nevýslovná
Kalima beze slov.
ŠÁH NIJÁZ
Všichni opakují Kalima slovy úst,
vzácná duše dokáže to jazykem myšlenky,
kdo je s Ní spojen mentálně,
stěží to může popsat slovy.
HAZRAT BAHÁ
V Tazkrat Ghausíja (str.332) podává Amír Chusrou, velký
mystický básník a ctěný učenec, výčet deseti druhů zvuků,
které jsou uvnitř slyšet, a zakončuje krásně následujícími
řádkami:
Takový je vskutku Nebeský Orchestr, ó Chusrou,
v těchto deseti melodiích je jogín pohlcen.
Se zklidněnými smysly a uvolněnou myslí, tak praví
Chusrou,
s fanfárou nekonečného vnitřního akordu
všechny chtíče těla a smrtelné hříchy odletí;
Mistr má též svůj vlastní nádherný svět,
a Chusrou je teď hluboce zabrán uvnitř sebe samého.
Z výše uvedeného je velice jasné, že vnitřní duchovní
zkušenost Zvukového proudu je v dosahu člověka, a to
za předpokladu, že je zde kompetentní Mistr, který je schopen
předat svůj vlastní životní impulz, a který dokáže vzít vědomí
v člověku do středu jeho bytí a potom jej uvést ve spojení
s Božím Světlem a Zvukem otevřením vnitřního zraku
a odpečetěním vnitřního sluchu.
Stopy Světla a Zvuku můžeme nyní nalézt v Qavális neboli
vnější hudbě, a ráq neboli tancích se zvonícími rolničkami
kolem kotníků, kterými se někteří muslimové zabývají,
aby navodili Vadžd, stav zapomnění, jako prostředek k vyšší
KORUNA ŽIVOTA
214
vnitřní cestě.
IV. SIKHISMUS
Sikhismus je nejmladším ze světových náboženství a svůj původ
odvozuje od Guru Nánaka, prvního z posloupnosti deseti
velkých Guruů. Jako ostatní víry, došel i sikhismus v následujících dobách pouze povahy vyhraněného náboženství. Jeho
Mistři si však nikdy, co se týče svého učení, nečinili nárok
na jakékoli novoty. Ve skutečnosti na ně kladli důraz právě
jako na pravdy sdělované od nepaměti. K podtržení
univerzálnosti duchovního poselství čerpal Guru Ardžan Dév
(pátý Guru) při sestavování Šrí Ádi Granthu - svatého písma
sikhů, hymny a náboženské skladby z mystických písemností
světců všech kast a vyznání, včetně muslimského tkalce Kabíra,
džáta Dhanny, ševce Ravi Dáse, řezníka Sadany, atd.
Sikhská písma zaujímají v náboženské historii jedinečné
místo. Představují nejen první záměrný pokus ukázat na jednotu všech náboženství, nýbrž jsou také sepsána v jazyce, který je
stále velice živý, nikoli jen věcí minulosti. Proto neztratila nic
ze své původní svěžesti a nebyla zcela pohřbena pod troskami
teologických interpretací. Tato písma existují převážně
ve formě náboženské lyriky, a jejich působivost není proto
pouze výkladová. Hovoří o celém člověku, pějí o jeho
problémech, jeho slabostech, marnosti světa a věčnosti
Absolutního, a pobízejí jej tak k většímu a ještě většímu úsilí
směrem k jeho božskému domovu. Užívaný jazyk se poddává
zhuštění - obchází se volně beze spojek - a tak s velkým účinem
umožňuje využití svých poetických a hudebních prvků. Bádavá
filozofie a hluboká metafyzika jsou neústupné v každém výroku,
tyto texty však oslovují přímo srdce lidí v jazyce, který sami
užívají, jehož významy jsou nevyčerpatelné, a který na všech
zanechává dojem.
Navíc, sikhská víra pocházející z učení ne jednoho,
nýbrž posloupnosti velkých Mistrů, pokrývá téměř všechny
KORUNA ŽIVOTA
215
hlavní aspekty duchovního hledání člověka. Jestliže Buddha
zdůrazňoval potřebu umírněnosti a nepřipoutanosti, Kristus
lásky, sikhskému učení se daří zdůrazňovat všechny stránky.
Kromě toho se díky tomu, že je relativně novodobého původu,
zachovaly záznamy osobních životů těchto deseti velkých
Guruů, a dozvídáme se mnoho o jejich cestách a působení.
Nic podobného není známo o Mistrovských duších, které daly
hinduismu jeho Upanišady. Ti jsou jakoby vzdálenými hlasy,
jež k nám promlouvají z dávné doby mytologie. Vnitřní cesta je
cestou praktickou, a člověk nepotřebuje jenom filozofii,
nýbrž i ukázku nějakého života, který ji objasňuje. Ať čteme
o Guru Nánakovi, jak procházel pěšky z místa na místo
a ponášel duchovní pochodeň, anebo o Góbindu Singhovi,
posledním z deseti Guruů, jak jezdil z jednoho konce země
na druhý a organizoval své stoupence v bratrstvo, které by se
mohlo postavit a úspěšně odolat hrozbě fyzického vyhlazení
od fanatického císaře Aurangzéba, znovu a znovu si uvědomujeme, že život Boha je vnitřní dokonalost, způsob bytí,
sebenaplnění, které by se nemělo plést s intelektuální filozofií
a metafyzickými hádankami. Kdo získal toto duchovní
osvobození, nemůže být dotčen a poskvrněn vnějším činem,
neboť učinil Vůli Boží svou vlastní a nekoná nic sám od sebe.
A tak když vedl své bojovníky do války proti Mogulům, mohl
Guru Góbind Singh ještě zpívat:
Sač kahun, sun léjo sabhaj
džin prém kíjo, tin hé Prabh pájo.
Vpravdě, vpravdě pravím vám,
ti, kdo milovali, nalezli Pána.
Pokoušet se nastínit mystické poselství velkých sikhských
Guruů by bylo opakovat většinu z toho, co jsme již řekli
v předchozí kapitole, neboť učení Nánaka a Kabíra (jeho
současníka) představuje konečný vývoj mysticismu vnitřního
vidění a slyšení v Surat Šabd jógu. Oba velcí Mistři - Nának,
216
KORUNA ŽIVOTA
první z linie sikhských Guruů, a Kabír, tkadlec z Váránasí
(dříve Banáras) - byli neúnavní ve zdůrazňování neúčinnosti
vnějšího rituálu, intelektuálních složitostí a jógických drsných
praktik:
Sant mat kučh aur hai. Čhódó čaturáí.
Cesta Mistrů je jiná;
Zanech svých intelektuálních důvtipností.
KABÍR
Jeho nedokážeš pochopit rozumem, i kdybys rozumoval
věky;
Vnitřního míru nedá se dosáhnout vnějším mlčením,
i kdybys po věky seděl němý;
Uspokojení nekoupíš si se vším bohatstvím světa, aniž
Ho dosáhneš se vší mentální duchaplností.
NÁNAK
Oba světci odmítali kastovní rozdíly a stejně zdůrazňovali
jednotu všeho života, jednotu ducha, který všechno udržuje,
a oba opakovaně prohlašovali, že nejvyšší a nejvhodnější cestu
k jednobytí s Bohem poskytuje cesta Nám neboli Šabd.
Vskutku, žádná jiná písma nekladou takový důraz na všepronikající aspekt Slova, jako písma sikhská či díla Kabírova,
jejichž výběr, jak jsme již zmínili, Guru Ardžan Dév začlenil
do Šrí Ádi Granthu. Vnitřní světlo—antar džjóti—a vnitřní
hudba—paňč šabd neboli pětimelodické Slovo, jehož hudba
je nekonečná (anhad bání), jsou stálým námětem téměř ve všech
skladbách obsažených v Granth Sáhibu.
Džap Dží Guru Nánaka, jež vystupuje jako prolog ke Granth
Sáhibu, nám může posloužit jako doklad o duchovním
bohatství, jež v sikhských písmech spočívá. Je to nádherná
lyrická skladba znamenitá pro svou poetickou krásu, a ještě
znamenitější pro božské výšky, jichž dosahuje. V úvodu se
věnuje líčení povahy Absolutní Skutečnosti, rozlišované
217
KORUNA ŽIVOTA
od zjevné:
Je jedna Skutečnost, ten Bezprojevu Projevený;
Stálejsoucí, on je Nám (Vědomý Duch);
Stvořitel, vším prostupující;
beze strachu, bez nepřátelství;
Bezčasový, Nezrozený a Samojsoucí,
dokonalý sám v sobě.
PROLOG
Tato skutečnost je mimo lidský rozum a chápání:
Rozumem se nedá pochopit, i kdyby kdo rozumoval věky.
STROFA I
A přesto se dá dosáhnout, a cesta k Němu vedoucí je prostá:
Je jedna Cesta, ó Nánaku: učinit Jeho Vůli naší vlastní,
Jeho Vůli, která je již vetkána v naši existenci.
STROFA I
Není to něco nás vně, nýbrž uvnitř; je to součást našeho
bytí, naše samotná podstata, a všechno, co je potřeba, je se
na Ni naladit, neboť být s Ní sladěn znamená být zbaven
otroctví ega, a proto máji:
Všechno existuje pod Jeho Vůlí,
a nic nestojí vně,
Kdo je sladěn s Jeho Vůlí, ó Nánaku, je zcela zbaven
ega.
STROFA II
Jak se může člověk sladit s Božskou Vůlí? Na odpověď je
poukazováno již v samotném úvodu:
Skrze přízeň Jeho opravdového sluhy, Guru,
můžeš Ho poznat.
Na toto téma navazuje s větší podrobností Strofa XVI:
218
KORUNA ŽIVOTA
Světec (zosobněné Slovo) je přijímán na Jeho dvoře
a je tam nejvyšším vyvoleným;
Světec zdobí Boží práh a je ctěn i králi;
Světec žije Jedním Slovem a o Něm medituje.
Dar opravdového Mistra je dar Nám, jehož on sám má
dokonalou praktickou zkušenost. Toto Slovo je projevením
Boží Vůle a Božího Nařízení a je v jádru všech Jeho stvoření:
Jeho jedním Slovem toto širé stvoření rozkvetlo se v bytí,
a tisíc proudů života povstalo tu v existenci.
STROFA XVI
Cesta k jednobytí s Boží Vůlí vede skrze sladění se
se Slovem:
Ve spojení se Slovem stává se člověk příbytkem všech
ctností;
Ve spojení se Slovem stává se z něho Šejch, Pír a opravdový duchovní král;
Ve spojení se Slovem duchovně slepí nacházejí cestu
k Uskutečnění;
Ve spojení se Slovem překročí člověk Nekonečný Oceán
klamné hmoty;
Ó Nánaku, Jeho oddaní žijí v neustálé extázi, neboť
Slovo smývá všechen hřích a zármutek.
STROFA XI
A proto Nának prohlašuje:
Blahoslavený je Pán, a blahoslavený Jeho příbytek;
ještě blahoslavenější Jeho Svaté Slovo.
STROFA XXIV
Po vylíčení povahy Absolutního a způsobu vedoucího
ke splynutí s Ním, říká nám dále Nának, co je potřeba
k úspěšnému následování cesty. Není nutné, podotýká, obracet
se ve vnějšího sannjásina; co musí člověk učinit, je sannjásin
219
KORUNA ŽIVOTA
duchem, zbavit se vnějších obřadností, a namísto nich si
vštěpovat vnitřní ctnosti:
Ať spokojení bez žádosti je tvými náušnicemi;
a úsilí k Božskému a úcta k Vyššímu Já tvou mošnou;
a neustálá meditace na Něho tvým popelem;
ať připravenost na smrt je tvým pláštěm,
a tvé tělo ať je jako cudná panna;
Ať učení Mistra je ti podpůrnou holí.
Nejvyšším náboženstvím je povstat v Univerzální Bratrství,
ba považovat všechna stvoření za sobě rovná.
Podrob si svou mysl, neboť vítězství nad vlastním já je
vítězství nad světem.
Vzdávej úctu jen Jemu samotnému,
Původnímu, Čistému, Věčnému, Nesmrtelnému a Neměnnému po všechny věky.
STROFA XXVIII
Nakonec nám Guru Nának v závěrečné části Džap Dží
poskytuje shrnující pohled na duchovní pouť. První říší, kterou
je třeba překonat, je úroveň Dharm khand - Říše konání, neboli
svět dobrých a špatných skutků, jak jej známe. Dále přichází
Gján khand neboli Říše poznání, první z vnitřních nebí, plná
bohů a polobohů:
Nesčetně jejích prvků, vzduch, voda a oheň,
a nesčetně Kršnů a Šivů,
a nesčetně Brahmů utvářejících nejrůznější stvoření
nesčetných tvarů a nesčetných barev.
Nesčetná pole konání, nesčetné hory zlata . . .
Nesčetně zdrojů stvoření, nesčetně harmonií, nesčetně
těch, kdo jim naslouchají.
A nesčetně oddaných Slova,
Nekonečná a nekončící, ó Nánaku, tato Říše!
STROFA XXXV
220
KORUNA ŽIVOTA
Je-li vládnoucí silou této oblasti rozum, je extáze charakteristikou oblasti další, zvané Sarm khand, Říše blaha. Tato úroveň
je nade všechny popisy, a kdo se ji snaží popsat, musí uznat
svou bláhovost. Zde je duše zbavena svých mentálních
přídavků a přichází konečně sama k sobě:
Zde mysl, rozum a chápání jsou velice zjemněny,
vlastní já přichází k sobě, a rozvinuje pronikavost bohů
a mudrců.
STROFA XXXVI
Ale ještě výše stojí Karm khand, Říše milosti—milosti získané
pravým jednáním a meditací.
Zde je Slovo všechno ve všem a jediné zde převládá,
zde přebývají nejstatečnější ze statečných, vítězové
nad myslí, napojeni Božskou láskou . . .
Všechna srdce naplněna Bohem žijí mimo dosah smrti
a klamu.
STROFA XXXVII
To je úroveň, kde duše konečně uniká z omezujících závitů
relativity; pouta času, smrti a změny na ni již nemají vliv.
Ale i když přebývá v neustálé přítomnosti Pána, může přesídlit
ještě dále, aby splynula s Jeho stavem Bez podoby:
Sač Khand, Říše Pravdy, je sídlem Bezpodobného;
zde tvoří všechna stvoření, raduje se z tvoření.
Je zde mnoho oblastí, nebeských systémů a vesmírů,
jež posčítat by bylo sčítat nespočetné.
Zde, z Bezpodobného,
v podobu vešly nebeské výšiny i vše ostatní,
vše předurčeno k pohybu podle Jeho Vůle.
Kdo požehnán je touto vizí, raduje se v její kontemplaci.
Však taková je její krása, ó Nánaku,
že snažit se ji popsat, je pokoušet se o nemožné.
STROFA XXXVII
221
KORUNA ŽIVOTA
Svět půjde dál po kolejích dobrých a špatných skutků,
svázán omezeními Karmy, však:
Ti, kdo byli ve spojení se Slovem, jejich plahočení končí;
a jejich tváře zaplanou slávou,
ne pouze oni budou míti vykoupení, ó Nánaku!
Ale mnozí další s nimi najdou svobodu.
FINÁLE
Takové bylo vznešené poselství nejenom Guru Nánaka,
ale i jeho následníků. Jejich slovo vzplanulo jak letní požár
a šířilo se planinami Paňdžábu a smetalo všechny falešné rozdíly
kasty, jež vytvořil upadající bráhmanismus. V době, kdy mezi
hinduisty a vládnoucími muslimy vzrůstal náboženský fanatismus, demonstrovalo toto poselství jednotu všech opravdových
náboženství, očišťovalo hinduismus od jeho otrocké oddanosti
vnějšímu rituálu, a před islám stavělo vyšší vnitřní ideál, jenž
byl zapomínán ve vnějších jménech a formách. Není náhodou,
že súfistická tradice a sikhské náboženské hnutí vzkvétaly
ve stejné době. Historie mezi nimi na mnoha místech skutečně
též naznačuje aktivní spolupráci. Někteří ze sikhských Guruů,
zvláště Guru Nának a Guru Góbind Singh, a jejich
následovníci, jako Bháí Nand Lál, ovládali mistrně perštinu
a zanechali v tomto jazyce některé ze svých skvělých skladeb.
O Guru Nánakovi se říká, že podnikl cestu do Mekky a měl,
stejně jako jeho pokračovatelé, mnoho muslimských žáků,
zatímco súfističtí mystikové, jako Hazrat Mijan Mír, byli
v důvěrném vztahu s Guru Ardžanem. Súfističtí ani sikhští
Mistři nebyli vázáni na dogmata, a učili lekci univerzálního
bratrství. Působili vzájemně jedni na druhé, a je příznačné,
že Surat Šabd jóga neboli jóga Zvukového Proudu byla
stejně zdůrazňována v dílech největších súfiů i v sikhských
písmech—skutečnost, kterou Inájat Chán shrnul v již citované
pasáži své knihy Mysticismus zvuku.
222
KORUNA ŽIVOTA
Avšak poté, co všichni takoví velcí Mistři opustí tento svět,
vytrácí se jejich učení v instituce. Učení sikhských Guruů
nebylo výjimkou z pravidla. Zatímco má stále hluboce mravně
povyšující vliv na masy, již je nevybízí k mystickým snahám,
jak tomu jednou jistě bylo. To, co se jednou usilovalo překonat
všechna náboženská rozdělení, se stalo samo náboženstvím.
Co se usilovalo kritizovat kasty a kastovní způsoby, vyvinulo
postupně určité kastovní vědomí. Co se usilovalo proniknout
všemi vnějšími formami a rituály, vypěstovalo si formy a rituály
své vlastní. Při každém náboženském obřadu slyší lidé zpívané
verše pějící chválu vnitřní nádheře:
Všechno poznání a meditace povstala z Dhunu (Zvukového Principu),
ale co To je, se příčí definici.
GURU NÁNAK
Pravé Bání (Slovo) je darem Guru,
a ozývá se v Sukhmaně.
GURU ARDŽAN
Nehraná Hudba je slyšet skrze Milost Bohočlověka,
však málo je těch, kdo se jí věnují.
GURU NÁNAK
Dokonalé je Anhad Bání (Nekonečná Píseň),
a klíč k Ní je u Světců.
GURU ARDŽAN
A přesto jsou tyto verše prozpěvovány, aniž by kdo chápal
hluboký duchovní význam, který se v nich ukrývá.
KORUNA ŽIVOTA
223
KAPITOLA SEDM
Některá nová hnutí
ZDÁ SE, že první nápor vědy na Západě podkopal pozici
náboženství. Křesťanství, jež se vyvinulo ve složitou a strnulou
instituci s dogmatickým rámcem, nebylo s to se přizpůsobit
požadavkům, jaké uvádělo nové poznání představované vědou.
Výsledek byl nevyhnutelný - jejich čelní srážka, jež zanechala
náboženství otřesené, a vědu pevně založenou. Jak jsme však již
naznačili v jedné z dřívějších kapitol, fyzické vědy samy o sobě
nemohou vysvětlit život zcela, ani ne dostatečně. Kde se
dostávají ke slovu vnější vědy, zůstávají jisté neznámé problémy
bytí, které neustále sužují a trápí lidskou mysl. Minulé století
bylo svědkem vzniku mnohých hnutí, která se svým způsobem
snažila poukazovat směrem k vnitřnímu životu, na který věda,
přinejmenším do určité míry, nebrala ohled. Moderní Indie
byla rodištěm mnoha náboženských hnutí, která však většinou
vystupovala jako obrození toho, co bylo již za starých dob
známo, ať je to védántismus Šrí Rámakršny, Šrí Aurobinda
či Ramana Maharšiho, nebo, jak jsme již viděli poněkud
podrobněji, různé indické jógové systémy. Bude však možná
vhodné ohlédnout se zběžně za některými hnutími rozšířenými
na Západě, která také často inklinují k východním tradicím
a jsou jimi ovlivněna.
Rosenkruciánství, teosofie a "Já jsem" aktivita
I v době, kdy křesťanství v Evropě nesporně vládlo,
vzkvétaly s ním zároveň v malém měřítku i jisté nepravověrné školy mysticismu, z nichž jednou z nejranějších byl
rosenkrucianismus. Tyto školy však přetrvávaly jako tajné
společnosti, na které široká veřejnost hleděla s podezřením.
KORUNA ŽIVOTA
224
Když však institucionální křesťanství začalo trpět v rukách
vědy, nabyly náhle na důležitosti, kterou nikdy předtím
neměly. Lidé, jejichž víra v křesťanství byla otřesena Darwinem
a Huxleyem, avšak kteří nedokázali přijmout mechanistický
pohled na Vesmír, obraceli se k těmto společnostem v naději,
že dospějí k uspokojivějšímu vysvětlení života. Mnozí přijali
principy rosenkruciánství, zatímco jiní, kteří se nechali inspirovat na Východě, založili teosofické hnutí. Ještě jiní, kdo tvrdili,
že jsou vedeni Sv. Germainou, rozvinuli to, čemu se říká
"Já jsem" aktivita. Tato hnutí se nepovažují za náboženství
v tradičním smyslu, ačkoli mají své vlastní kodexy. Jsou to spíše
okultní společnosti, které společně požívají víry, že lidský život
je veden a usměrňován neviditelnými Kosmickými bytostmi
či mystickými Bratrstvy. S těmito Bytostmi není možno se
setkat přímo v tomto fyzickém světě; žijí buďto na odlehlých
horských masivech, nebo působí z úrovně vyšší nežli pozemské.
Přesto se člověk může tím, že v ně věří a zachovává zvláštní
disciplínu, otevřít jejich vlivu a tak získat prospěch. Ačkoli
všichni tak či onak docházejí k závěru konečné jednoty života,
v praxi se zdá, že se jí dotýkají pouze na okraji. Vše, v co může
žák nanejvýš doufat, je, že se dostane do přímého spojení
s nějakou z těchto Kosmických bytostí, avšak stav, v němž se
duše stává jedno se zdrojem Času a Bezčasovosti, o kterém
hovořili velcí Mistři, se zřídkakdy pokládá za praktickou
možnost. A protože člověk nehledá pomoc lidské bytosti, jako
je on sám, která prakticky dosáhla Nekonečného, nýbrž
od přízračných bytostí, se kterými se člověk nemusí nikdy
setkat, postrádáme také onen druh detailního vedení,
instrukcemi i prakticky, krok za krokem v každé oblasti života,
což je zásadním rysem Surat Šabd jógy. Každé hnutí se však
svým vlastním způsobem snaží přivést lidský vývoj o krok dále,
a tento krok není jistě nízký. Tak paní Blavatská ve svém Hlasu
ticha hovoří při popisu vnitřního Zvuku o značně pokročilé
mystické zkušenosti:
KORUNA ŽIVOTA
225
Nejprve je slyšet sladký hlas slavíka pějícího své družce
píseň na rozloučenou. Druhý přichází zvuk stříbrných
činelů Dhjáninů probouzející mihotavou hvězdu. Další je
teskná melodie ducha oceánu uvězněného ve své ulitě.
A po něm následuje píseň víná. Pátý v uších pronikavě
zaznívá jakoby zvuk bambusové flétny. Ten se mění
v triumfální zatroubení. Naposled zní jakoby temné
dunění bouřkových mraků.
Křesťanská věda a subud
Hnutí křesťanské vědy je dalším nepravověrným západním
hnutím, liší se však od těch, které jsme již zmínili, v přesunutí
svého důrazu. Ačkoli v sobě zahrnuje mystický základ, v praxi
se o něho však příliš nezajímá. Snaží se vysvětlovat život Krista
ve svém vlastním světle, když svou pozornost zaměřuje pouze
na zázraky, které prováděl. Tvrdí, že Bůh neboli Pravda
je dobrý, a že všechno zlé i nemoc jsou jen výsledkem ztráty
spojení s touto Vnitřní Mocí. Kdo s ní dokáže být spojen, může
být vyléčen ode všech nemocí, a křesťanská věda soustředila
svou pozornost spíše na tento cíl. Výsledkem bylo, že se stala
více studiem zdraví než úsilím o duchovní vývoj, a hranici
mezi léčením autosugescí a hypnotickou sugescí, a léčením
(k jakému se hlásí křesťanská věda) mocí Pravdy, není vždy
snadné stanovit. Mnozí dokonce vyjadřují pochybnosti
o povaze motivů její zakladatelky, paní Mary Baker Eddyové.
Ale jednou věcí si můžeme být jisti: že i jestliže vyléčení
způsobené křesťanskou vědou pochází z duchovní síly, ta není
pod vědomou vládou jejích prostředníků, kteří s touto vyšší
mocí nejsou v přímém a vědomém spojení, nýbrž působí jako
její nevědomé nástroje.
I když by bylo poněkud nemístné přiřazovat ke křesťanské
vědě subud neboli Sóšiel Bódhi Dharm, založený indonéským
mystickým učitelem Pak Subéhem, a jenž nyní působí jako
mezinárodní hnutí, přesto si s jistým oprávněním všímáme
KORUNA ŽIVOTA
226
podobné tendence. Mystický základ v subudu je mnohem
významnější, než je tomu u křesťanské vědy, přesto se často
zaměřuje na stejný cíl. Prostřednictvím provádění určitého
postupu cvičení zvaného Latihan se snaží uvést své stoupence
do kontaktu se skrytými psychickými silami. Nezdá se, že by
to přímo zvyšovalo vědomí, ale obohacuje je nepřímo
prostřednictvím vzrůstu moci intuice. Ať pohlížíme na zkušenosti Mohammada Raufeho či Johna Benetta, zjišťujeme,
že v případě subudu může člověk sloužit jako médium pro vyšší
duchovní síly a léčit nemoci, aniž by se stal vědomým spolupracovníkem. Výsledkem je, že namísto postupu ve vyšší a ještě
vyšší úrovně vědomí, dokud člověk nesplyne s Nekonečným,
je pěstována spíše pasivní vnímavost k psychickým silám,
jež nemusejí být nutně vyššího druhu. Mnozí žáci během
Latihanu procházejí podivnými zvířecími zážitky—daleká to
ozvěna Nirvikalpa či Sahadž samádhi, o němž hovoří největší
mystikové.
Spiritismus a spiritualismus
V neposlední řadě musíme rozlišit duchovnost jako spiritualitu od spiritismu a spiritualismu, neboť duchovnost je od obou
z nich zcela rozdílná. Spiritismus vštěpuje víru v existenci
vyvtělených, od hmoty oddělených duchů, o kterých ti, kdo
věří ve spiritismus, mají za to, že buďto navštěvují oblasti
podsvětí jako strašidla a zlí duchové, nebo se i jako andělé
a dobří duchové nacházejí v nižších astrálních oblastech.
Občas se dokonce zaplétají i do osobních lidských záležitostí,
a pro splnění svých dlouhotrvajících nesplněných přání se snaží
najít uspokojení za pomoci všech druhů lstí a darebností, a ti,
kdo dělají do Černého umění, tvrdí a předstírají, že nad nimi
prostřednictvím magických zaklínání vykonávají vládu. Žádný
z Mistrových žáků se jich však nemusí obávat, neboť žádný
škodlivý vliv se nemůže přiblížit někomu, kdo je ve spojení
se svatým Slovem, neboť se říká:
KORUNA ŽIVOTA
227
Veliký Anděl smrti je nepřemožitelný nepřítel,
i on se však bojí přiblížit k někomu, kdo je ve spojení
se Slovem.
Odlétá daleko pryč vzdálen od zpěvu božské Harmonie,
by se nestal obětí Pánova hněvu.
Spiritualismus jde o krok dále než spiritismus. Je to víra
v přežití lidské osobnosti po fyzické smrti, a v možnost
komunikace mezi živými a mrtvými. Zastánci spiritualismu
velice často konají seance k navázání spojení s takzvanými
duchy. Jejich modus operandi je mediátorství, neboť působí
skrze nějaké médium, možná destičku pro zvláštní druh psaní,
stůl pro stolní vyťukávání, nebo dokonce skrze lidskou bytost,
která je uvedena do bezvědomí, aby vzývaný duch mohl užívat
její tělo a komunikovat skrze ně. Toto spojení obyčejně působí
pouze mezi fyzickou, pozemskou úrovní a nejnižšími sub-astrálními úrovněmi známými jako magnetická pole. Výsledky,
jež se z takových komunikací dostavují, jsou svým rozsahem
velice omezené, většinou nespolehlivé a nanejvýš škodlivé
pro médium, které občas trpí hrozným pocitem ztráty vlastní
inteligence. Mistři duchovnosti proto praktiky spiritualismu
silně zavrhují. Jejich kontakt a spojení s duchovními oblastmi
až k příbytku Pána (Sač Khand) jsou přímé, a světci vcházejí
a navracejí se podle své laskavé vůle a zalíbení bez jakékoli
překážky a nezávisle na subjektivním procesu mediátorství.
Zatímco jejich přístup je zcela normální, přirozený, přímý
a prospěšný, spiritualista na druhé straně působí subjektivně,
nepřímo a zprostředkovaně procesem, který je plný rizik
a nebezpečí jak pro něho samotného, tak pro médium.
Spiritualismus, kromě poznání o přežití ducha po fyzické smrti,
dodává k naší zkušenosti jen málo, a ve věci duchovnosti
nenabízí nic podstatného.
KORUNA ŽIVOTA
228
Hypnóza a mesmerismus
Výše uvedené poznámky se vztahují stejně i na hypnózu
a mesmerismus, kde se v obou případech člověk se silnější silou
vůle snaží ovlivnit druhé se slabší životní silou prostřednictvím pohybů rukou a gest společně s pozorností upřenou
na ovládanou osobu. Při určitých onemocněních, jako hysterii,
atd., tyto procesy využívají i někteří lékaři, a jsou schopni
dosáhnout dočasného vyléčení a zmírnění bolestí, na něž
nedokáží najít vhodný lék.
Duchovnost na druhé straně je vědou duše, a pojednává
tudíž o všech aspektech duše: kde v lidském těle přebývá,
o jejím vztahu k tělu a mysli, jak zjevně působí skrze smysly
a zpětně je ovlivňuje, o její skutečné povaze, a jak může být
oddělena ode všech svých omezujících přídavků. Popisuje
duchovní cestu s její bohatostí duchovních úrovní a podúrovní,
duchovních sil a možností, a jejich rozdílnou hodnotou.
Duchovnost odhaluje, co je svaté Slovo a jak s Ním být
ve spojení, říká nám, že konečný cíl je sebepoznání a poznání
Boha, neboli sjednocení duše s Nadduší, a učí, jak se toho
dá dosáhnout prostřednictvím Surat Šabd jógy neboli Cesty
Zvukového proudu, jak bylo popsáno na předcházejících
stránkách.
KORUNA ŽIVOTA
229
KAPITOLA OSM
Závěr
PŘEDCHÁZEJÍCÍ stručné ohlédnutí za hlavními náboženstvími
světa a některými jejich moderními odnožemi objasňuje velice
jasně všeobecnou tendenci k některým společným základním
představám a myšlenkám: (a) že fyzický vesmír není více než
malou součástí mnohem většího celku; (b) že stejně tak naše
každodenní lidská existence je pouze zlomkem rozsáhlého
a širokého systému života; (c) že za zjevným, fyzickým a lidským
světem je Absolutní Skutečnost neboli stav Dokonalého Bytí,
mimo změnu či záhubu, úplný sám v sobě, který je zodpovědný
za všechno, co je, a přesto spočívá nade svým vlastním
stvořením; (d) že této Skutečnosti a stavu Dokonalého Bytí
může člověk (pod způsobilým vedením) dosáhnout zprostředkující mocí Slova, Božského proudu vyzařujícího Světlo
a Harmonii, který představuje původní projevy Bezpodobného
v podobu, a na jehož sestupné cestě přišly v existenci všechny
říše a oblasti.
Jestliže všechna náboženská zkušenost ukazuje jedním
směrem, proč je potom, ptáme se, na půdě náboženství tolik
konfliktů a sporů? Proč oddaní každé víry považují tu jejich
za jedinou správnou a všechny ostatní za mylné? Proč tato
dogmatická víra v duchovní monopol, a kde se vzaly svaté
křížové výpravy, masakr bartolomějské noci, španělská
inkvizice či komunální násilí v Indii v roce 1947? Otázka je
oprávněná, a důvody, které je k jejímu zodpovězení třeba uvést,
jsou mnohé a rozsáhlé.
První věc, které si při srovnávací studii náboženství musíme
povšimnout, je jeho existence na různých úrovních. V jádru
každého z hlavních náboženství stojí praktická mystická
zkušenost nějakého velkého mudrce či posloupnosti mudrců.
KORUNA ŽIVOTA
230
Kolem tohoto středu se nahromadily přidané sociální kodexy,
obyčeje a rituály. Jádro tak může být mystikům různých
dob a zemí společné, sociální kontext, ve kterém je prožíváno
a sdělováno, se však musí nutně lišit. Obyvatel Západu na znak
úcty s hlavy smeká, zatímco v Orientu člověk hlavu pokrývá.
Hinduista, žijící v zemi, kde je množství řek a hojnost vody,
provádí před modlitbami koupel, zatímco jeho muslimský
protějšek, pocházející z arabských pouští, se spokojí suchou
koupelí pískem. Evropan, žijící v chladnějších oblastech,
nepociťuje žádnou z těchto nezbytností. Takové rozdílnosti
ve zvyklostech se rozšiřují i do ostatních sfér. Polygamie
může být zákonná pro muslima, je ale hříchem katolíkovi.
Uctívání model může být zcela přijatelné v hinduismu,
puritánovi se však protiví. Skutečností je, že všichni náboženští vůdci zdůrazňovali potřebu zachovávání vysokých
etických měřítek, jejich etika však nebyla nikdy povahy
absolutní. Brali v úvahu sociální podmínky převládající mezi
lidmi v dobách, kdy přicházeli, a snažili se je pozvednout
k tomu nejvyššímu možnému, když jejich cílem nebylo ani tak
znormování vnějších zvyklostí, jako vnitřní čistota srdce
a dobrá vůle vůči bližním lidským i mimolidským tvorům.
Ježíšovi bezprostřední posluchači možná nedokázali docenit
pravdu jeho tvrzení, že nepřišel Zákon "zrušit," nýbrž "naplnit,"
a přesto zatímco Mojžíš ohlašoval pravidlo "oko za oko, a zub
za zub," učil Ježíš své žáky milovat své nepřátele a nastavovat
pravou tvář, uhodí-li je v levou. Mojžíš promlouval podle
podmínek své doby, a Ježíš podle své vlastní, takže se etika
křesťanství odlišovala od židovské, ačkoli je to rozšíření starší
víry.
Vlivem působení činitelů, které se, jak jsme viděli, uplatňují
ve vývoji náboženství jako sociální instituce, vytváří kolem sebe
každé náboženství odlišný systém zvyklostí, dogmat a rituálů.
To, že se tento systém v každém případě liší, nutně vede
oddané každé víry k pocitu, že jsou odděleni od příslušníků
KORUNA ŽIVOTA
231
jiných věr, a to nejenom, co se týče oblečení a způsobů,
nýbrž i charakteru jejich sociálních představ a postojů.
Přesto životy velkých duchovních vůdců jako Ježíše a Buddhy
odhalují, že zatímco každý z nich přijal a rozšířil normy
chování svého vlastního lidu, přesto nikdy nezapomněli,
že všichni lidé jsou bratři, a chovali se ke členům jiných
společností se stejnou úctou a respektem, jaký prokazovali
vlastním. Za různými vnějšími podobami, jež charakterizují
život, viděli pulzovat stejnou Jednotu Bytí, a z této úrovně
pohlíželi na celé lidstvo.
Co bylo možné pro velké zakladatele náboženství, mělo by
být možné i pro ty, kdo tvrdí, že je následují. Avšak
pohlížíme-li na věci tak, jak jsou, zjišťujeme, že této možnosti
vzájemné komunikace, spolupráce a porozumění mezi různými
vírami bylo zřídka kdy, jestli vůbec kdy dosaženo. Mystik jako
Šrí Rámakršna může prakticky demonstrovat vnitřní jednotu
všech náboženství,* my ostatní však takovou věc pochopit
nedovedeme. Faktem je, že každé hlavní světové náboženství
po odchodu svého zakladatele narostlo v instituci se správou
svých záležitostí řízenou kněžstvem: pandity v Indii, mulláhy
a maulvíny v islámu, farizey a rabíny v židovství, a mnichy
a biskupy v křesťanství. Tento rozvoj umožnil rozšíření
poselství velkých zakladatelů k takovému množství lidí, které
oni sami nemohli nikdy instruovat. Buddha se osobně setkal
s mnoha lidmi, na něž měl přímo vliv, jaký byl však jejich počet
ve srovnání s těmi milióny, kteří uslyšeli doktrínu Dharmy,
když Ašóka vytvořil různé sanghy neboli řády buddhistických
mnichů, dvě století po Buddhově smrti? Kromě toho bylo
umožněno pokračování jeho poselství skrze následující věky.
Buddha přišel a odešel, Ježíš mohl být obětován na kříži,
*
Šrí Rámakršna, aby si ověřil pravdu, že všechna náboženství vedou ke stejnému
duchovnímu cíli, praktikoval postupně vnější i vnitřní cvičení hinduismu,
křesťanství a islámu, a ve všech případech zjistil, že dosažený cíl je stejný.
KORUNA ŽIVOTA
232
ale sangha a církev pokračují a udržují jejich učení při životě
v širokém rozsahu, což by nemohlo být uskutečněno, kdyby se
žádné takové instituce nevyvinuly.
Jestliže však institucionalizace učení velkých duchovních
vůdců umožnila jejich propagaci a pokračování, vedla také
k jejich proměně. Poselství Krista nebo Buddhy, jak je původně
každý z nich předával, je jedna věc, v rukách církve a sanghy
se však následně stalo druhou. Velcí duchovní vůdci byli
pohnuti a vedeni bezprostřední vnitřní zkušeností, a právě tato
opravdovost spočívá i v jádru jejich učení. Své učení také
viděli jako něco univerzálního, něco skrytého uvnitř v každém
člověku, a k tomu směrovali pozornost svých žáků, když
etickou stránku používali jako páku duchovního rozvoje.
Když jejich úkol po jejich odchodu převzaly prudce se
rozpínající organizace, které s časem narůstaly do větší
složitosti, nedá se ode všech jejích členů očekávat, že dosáhli
stejných výšek, nebo dokonce že vůbec kdy zahlédli vnitřní
mystické říše. Není potom divu, že s růstem církve, atd. se
zájem ve všech náboženstvích přesouval z mystického spíše
k etickému, obřadnímu a dogmatickému; krátce, od univerzálního k partikulárnímu. Pouze vzácná duše dokáže proniknout
skrze temný vnitřní závoj, avšak za každou takovou bytostí
může milion, ba miliarda lidí probírat problémy etiky, konat
vnější ceremonie a zastávat rezolutní názory na nejrůznější věci;
názory, jež nejsou inspirované a potvrzené osobním zážitkem,
nýbrž pochycené na tržišti života. A tak zatímco nenacházíme
žádný tuhý rámec rituálů, dogmat a vnějších předpisů v učení
Ježíše samotného - kde je vše pružné a poddajné, vždy
v pohotovém stavu, kdykoli k službě mystickému poselství s růstem křesťanské církve se tuhý rámec objevil. Jakmile se
odehrála tato změna, vyrůstaly mezi stoupenci Ježíše a jiných
věr nové bariéry - které nikdy předtím neexistovaly.
KORUNA ŽIVOTA
233
Co více, vzestup kněžstva zapůsobil ještě v jiném směru.
Církev musela ve své fázi růstu ve většině případů bojovat proti
silné převaze, jako se obyčejně všechno nové setkává se silným
odporem. Mohla nabízet jen kříž nebezpečí a hrozbu ztráty,
nikoli nárůst blahobytu. Kdo do ní vstupoval, vstupoval
z přesvědčení, ne pro lásku k moci. Jak byla však církev
jednou přijata, začala nad lidmi prosazovat značnou vládu.
Ti jí nabízeli dary a privilegia, a učinili ji konečným arbitrem
nejenom ve věcech duchovních, nýbrž i ve věcech světských.
Tak začal proces, kterým se kněžstvo obrátilo od vnitřního
k vnějšímu životu, od sebezapření k světské moci. Aby uchránila svou pozici, podporovala církev nárůst doktrín a tradic,
které upevňovaly její monopol moci. K vlastnímu posílení
vytvořila svatozář kolem oltáře, v jehož službě byla, a zatratila
oltáře, kde neměla podíl. Jestliže si samozvaní služebníci
Jehovovi, či sluhové nějakého jiného jména božstva, měli
zachovat a rozšířit své postavení a moc, bylo pak nutné,
aby všichni bohové filištínců a pohanů byli zatraceni.
Faktory, které jsme uvážili, působí v každém oboru lidské
činnosti. Historik je si až příliš dobře vědom osudu každého
nového hnutí, ať již náboženského či světského charakteru.
Vzniká s člověkem s vizí, prochází rychlým rozmachem v rukou
těch, koho jeho příklad přímo inspiroval, a poté vchází
v proces postupného odumírání a úpadku. Sestup od pulzující
vize k mechanickému dogmatu není vlastní pouze náboženství,
přesto však jsou v případě náboženství jisté příznačné rysy,
které se jinde nevyskytují.
Tyto jedinečné problémy pramení právě z mystické
zkušenosti v jádru každého náboženství. Mystická zkušenost,
jak jsme viděli, dosahuje úrovní existence, do nichž nemají
lidské bytosti normálně přístup. V jakémkoli věku si může jen
hrstka, ba méně než hrstka činit nárok na jejich dokonalé
poznání. Je to zkušenost ve své povaze jedinečná, neboť obsahuje takovou bohatost, nesmírnost a krásu, jež v pozemském
234
KORUNA ŽIVOTA
životě nenachází srovnání. My na pozemské úrovni však
můžeme pochopit její význam pouze v rámci naší vlastní
omezené světské zkušenosti. Chce-li nám mystik sdělit něco
ze svého jedinečného zážitku (ne pouze skončit v mlčení
či v negativistických výrocích védántisty nebo Sv. Jana z Kříže),
nemá na vybranou, a musí se uchýlit k metafoře a podobenství.
V Masnaví Maulány Rúmí čteme:
Nepatří se, abych vám řekl více,
neboť říční břehy moře nepojmou.
Ježíš se v této souvislosti vyjádřil zcela jasně, když mluvil
ke svým nejbližším žákům (kterým přímo předal bezprostřední
vnitřní zážitek):
Vám je dáno znáti tajemství Božího Království; ale těm,
kdo jsou vně, podává se všechno v podobenstvích.
SV. MAREK
Jestliže přímá výpověď bývá omezena posuzovatelnými kvalitami daného předmětu, obrazné vyjádření žádnou takovou
překážkou netrpí. Básníci popisují svou lásku k ženě slovy růže,
hvězda, melodie, plamen, měsíc, atd. Mystikové užívali stejnou
licenci, když hovořili o své lásce k Bohu. Avšak zatímco
posluchači básníka mluvícího o lidské lásce jsou si stále vědomi,
že se používá metafor, neboť dobře vědí, co je žena, nemají ti,
kdo poslouchají mystika, žádné takové srovnání, a často začínají zapomínat, že to, co říká, je pouze obrazné. Výroky člověka
duchovní vize jsou pak často brány doslovně, jsou-li míněny
pouze metaforicky, a metaforicky, jsou-li míněny doslovně.
A tak když Ježíš nebo Mohamed prohlašoval, že je syn či mesiáš
Boží (jako to říkaly všechny velké duše, které splynuly
s Božskou Vůlí), docházelo se v obou případech k závěru, že je
doslova jediným synem Všemohoucího. Nebo opět, když Ježíš
říkal, nemluvě ze svého postavení jako konečného jednotlivce,
nýbrž z pozice Věčného Božského principu, který ztělesňoval:
KORUNA ŽIVOTA
235
"Nikdy vás neopustím aniž vás zanechám až do konce světa,"
byl pochopen doslova. Takže hledat aktivní duchovní vedení
od žijícího učitele se po Ježíšově odchodu stalo znakem nevěry,
a bylo proto pasováno na kacířství. Ale když Ježíš zcela
doslovně hovořil o "jednoduchém oku" nebo o Bohu jako
o "Světle," mělo se za to, že poukazuje obrazně na neporušenost
svědomí a světlo rozumu.
Není tedy divu, že s každým takto mylně vykládaným výrokem se objevují významy, které mudrc, který jej vyslovil, neměl
nikdy na mysli, a v jeho jménu jsou předkládána dogmata
a doktríny, které mají máloco společného s univerzálními
vnitřními zážitky, které jej inspirovaly. Tak mezi jedním
a druhým vyznáním povstávaly rozdíly v doktrínách, které
nebyly nikdy v záměru jejich zakladatelů. Navíc, vnitřní říše
jsou tak nesmírně obsáhlé a různorodé, že žádný mystik
nemohl nikdy doufat, že poukáže na všechny aspekty vnitřní
existence. Přinejlepším může zmínit nějakou jejich část, a ta
nemusí být přesně stejná, jako ty, o kterých mluvili ostatní;
a to s tím výsledkem, že čtenáři, který sám nemá do vnitřních
říší přímý přístup, se mohou jevit určité rozpory ve spisech
jednoho a druhého mystika, které ve skutečnosti neexistují.
Dále, ne všichni mystici dosahují nejvyššího duchovního
cíle. Pouze nemnohým se podařilo zcela proniknout závojem
vnitřní temnoty, a z těch se většina nikdy nedostane za první
vnitřní duchovní úroveň. Ti, kdo dokáží projít dále, z většiny
nikdy nepřekročí druhou úroveň, atd. Každá z těchto úrovní
má své zvláštnosti a charakteristické vlastnosti, a zatímco vyšší
oblasti obsahují a udržují nižší, jsou si obyvatelé nižších úrovní
zřídka kdy vědomi existence rovin vyšších. Každá úroveň se
ve srovnání s předešlou jeví jako dokonalost sama, a každý
mystik, který hovořil o své božské zkušenosti, ji popisuje
jako vrchol a cíl duchovního postupu. Nevyhnutelným
důsledkem potom je, že se setkáváme s popisy Absolutního,
které, i s patřičným ohledem na rozdílnosti obrazného jazyka,
KORUNA ŽIVOTA
236
nesouhlasí. Ježíš hovoří o Božském v Jeho otcovském aspektu,
Šrí Rámakršna v Jeho aspektu mateřském. Sánkhja mystici
hovoří o Bohu, Prakrti a Átmanu jako o navždy oddělených;
Rámánudža jako o příbuzných, nikdy však nesplývajících
v jedno; zatímco Šankara je vidí jako jednostejné podstaty,
a jejich oddělení nikoli skutečné, nýbrž jako pouhý klam.
To vše do mysli běžného čtenáře vnáší mnoho nejasností.
Kdyby však potkal toho, kdo dosáhl nejvyšší říše a je
obeznámen se zážitky ze všech vnitřních úrovní, všechny
protiklady by zmizely, neboť takový může prokázat, že ačkoli
šest slepců učinilo zjevně nanejvýš protikladné výroky o povaze
slona, přesto je dokázal někdo, kdo viděl slona celého, nakonec
urovnat.
V této souvislosti nabývá učení Surat Šabd jógy ještě jiného
významu. Již jsme s jistou obsažností viděli, jak představuje
nejrychlejší, nejpraktičtější a nejvědečtější prostředek k duchovnímu cíli člověka. Nyní můžeme dodat, že tím, že jej vezme
do nejvyšší z duchovních úrovní, do místa, kde Bezpodobný
přichází v podobu, poskytuje mu zcela nejvýhodnější pozici,
ze které může nahlížet na široké pole duchovnosti. To, co by
druhé uvádělo ve zmatek, zanechává zkušeného znalce na této
Cestě klidným. Protiklady pod jeho dotekem mizí, a to,
co jednou mátlo, se po jeho výkladu urovnává v dokonalý řád.
Takový rozumí všem duchovním i pseudoduchovním hnutím,
se kterými se dnes setkáváme. Dokáže na přání vniknout
do vnitřního zážitku, který může každé z nich nabízet,
a je nejpovolanějším k posouzení jejich poměrné hodnoty.
Nezatracuje ani nenapadá; není pohnut nenávistí či odporem.
Viděl, co je Nejvyšší, a jeho cílem je vzít k Tomu své bližní
lidské bytosti tou nejhladší, nejhbitější cestou. Ví, že život
uvnitř se nesmí zaměňovat s životem vně, a zvěstuje své
poselství nikoli jako zákoník, nýbrž jako vědu: "Pokus se
uvnitř," říká nám, "a dívej se sám za sebe."
KORUNA ŽIVOTA
237
Věda, kterou učí, není nová. Je nejstarší z věd. Protože však
byla v minulosti často spojována s mnohým, co jí nebylo
vlastní, chce ji uchránit v jejím čistém stavu a původní
nádheře. Přivádí k logickému závěru mystické pravdy uložené
ve všech velkých písmech a zdůrazňuje, že jestliže Bůh je ve své
prvotní podobě Světlo a Hudba, pak kdo chce k Němu zpátky
přijít a splynout s Ním, musí právě k Nim se vnitřně obrátit,
a k žádnému jinému prostředku. Kde byl chaos, přináší řád,
kde bylo zoufalství, přináší naději, a každému z nás, ať jsme
jakéhokoli postavení, nabízí vždy nějakou útěchu, nějaké
osvícení.
KORUNA ŽIVOTA
238
REJSTŘÍK
Význam cizích názvů je většinou vysvětlen v textu, obvykle při jejich
prvním uvedení. Hvězdičkou *) jsou označeny podrobnější definice
a výklady.
REJSTŘÍK
Abdul Razzáq Káší, 132, 200
abhjás, 45
absolutní, 113, 115, 120, 122, 126,
149, 179, 180
abstraktní zvuk, 200
Ádi Granth, 203, 205*
Ádi Puruš, 107
Áditja, 176
Adonaj, 68
advaitismus, 4, 6, 113-122*
Ádžňa čakra, 60-63, 65,* 66
Agam, 107
Ágja čakra, viz ádžňa čakra
agni, 11,* 76
Aham-Brahm-Ásmi, 14, 82*
ahankár, 22, 60, 67, 94, 117,* 138
ahinsa, 23, 24, 25
Ahura Mazda, 107-110*
Ajam Átmá Brahma, 14, 69, 82
ákáš, 10, 11,* 34
Ákáš Bání, 94,* 133*
Akšar, 86-87 p.
Akšary, 60
Alakh, 107
Alláh, 197-199
Anáhata čakra, 51,* 60
Anám, 135*
Anámí, 107, 130*
Ánand jóga, 17
ánand-maj kóš, 14,* 66, 67, 75
džívy, 75
And(a), 49
Anhad, 86 p.
Anhad Bání, 205, 211
Anhad Nád(a), 200
anna, 63, 72,* 73
anna-maj kóš, 16, 66, 67, 74
džívy, 74
Antahkaran, 21, 60, 117
Antar kumbhaka, 42, 43
anubhava, 71,* 119,* 126
apána, 36, 89
aparigraha, 23, 25
Ardžan, Guru, 203, 205, 210
árdžava, 26
Ardžuna, 97, 100, 106
Ásana, 29-37*
239
astéja, 23
astrální, 15, 41, 58,* 132,* 148*
astrální světlo, 91
Ašabd, 179
ášramy, 77*
Aštánga jóga, 22-79,* 88
márga, 127
átman, 21,* 22,* 39,* 45, 73, 75, 93,
98, 103, 114-117, 119-121, 125,
143, 148
Aum, viz Óm
Aurobindo, 212
ávarana, 17, 22
avidjá, 21, 115
Avjakta, 87 p.
Baba Faríd, 3, 200
Baba Garíb Dás, 86 p.
Babylon, 188
Bahá'U'lláh, 133, 158, 201
Bakchus, 197
Bala, 55
Bandhy, 34-36,* 56, 84, 88
Bang-i Iláhí, 133, 200
Bang-i Qadím, 94, 120
Bání, 211
Basti, 62, 85
bdělý, 113, 114, 115, 178, 186
Bennett, John, 215
Bergson, 71
Bernard, Sv., 172
bezejmenný, 150, 158, 168
bezeslovné, 135, 180
bezpodobný, 150, 174,* 168, 209
Bhadžan, 145, 147
Bhagavad Gíta, 49, 97-99, 104-105,*
121
Bháí Nand Lál, 210
Bhakta, 72, 99-101, 127, 129, 130,
131, 149
Bhakti jóga, 5, 7, 95-97, 99, 106
Bhanvar Gupha, 86 p.
Bhúr, 50, 132
Bhuva, 50, 132
Bikkhu buddharakkita, 26
Bindu, 64
blaho, blaženost, 14,* 15,* 16,* 51,
57, 66, 68,* 72-75*
REJSTŘÍK
Blake, William, 80
Blavatská, 213
Bódhisattvové, 182, 183
Bohočlověk, 64, 101, 159, 160, 163,
168, 171
Božský Proud, 183, 218
Božská Vůle, 206, 233
Božství, 120
Brahma, 19, 95, 106, 159
Brahmačárja, 23, 24, 27, 45, 77
Brahman (Brahm), 4, 37, 78, 95, 106,
107, 113, 115,* 119-122,* 126,*
127, 177-179*
Brahmánd(a), 50, 106,* 107
Brahmándi (Nidž manas), 22
bráhmanismus, 210
Brahmarandhra, 51, 56, 59, 144
Buddha, 3, 26, 33, 50, 97, 99, 138,
180, 220,* 221
Buddhi, 22, 60, 67, 94, 117,* 121
buddhismus, 180-183*
Bůh, 64, 65, 74, 75, 91, 120,* 149,
150,* 153, 155, 156, 158, 160,*
166, 167, 169, 170, 171, 179, 182,
191,* 193,* 195, 196, 204, 223,
224, 226
Bulleh Šáh, 200
Cesta, 3, 92, 96, 97, 103, 106, 180,
182, 186, 199, 205-206
Mistrů, 4
jogínů, 62
Ježíše, 189, 191, 193
cudnost, 139, 141
cvičení, 45, 98, 100
Čaitanja, 71*
Čaitanja Maháprabhu, 96
Čaitanja samádhi, 35, 36, 71*
Čaitanmája, 22*
čakry, 41, 51, 60-63,* 66, 91
Čala (džapa), 83
Čandra bhédana, 43; kanál, 41
čas, 64, 114, 125, 128, 209
Čhándógja upanišad, 41, 74, 176, 180
Čid-ákáš, 40, 91
Čit, 4, 8, 21,* 22,* 31,* 60, 67, 94,
117*
Čit vrtti, 68
240
niródha, 4, 8, 32
Dádú, 169
Danielou, Alain, 88
Daršan, 51
Darwin, 213
Dasvan dvár, 86 p.
dedukce, 118
dech, 42,* 83
Dhanna, 203
Dhárana, 23, 49-54
Dharm khand, 208
Dharma, 24, 182, 183
Dhauti karma, 85
Dhjána, 23, 31, 49, 64,* 66-67
Dhjáninové, 214
Dhun, 159, 211
Diamantové samádhi, 183
disciplína, 148, 165
dokonalost, vnitřní, 204
dotek, 50, 55, 58
dualismus, 75, 99, 101, 106, 113
dualita, 9, 106, 113, 126
duch, 11
odosobnělý, 3
osvobozený, 122, 146-147
Duch Svatý, 9, 120
duchaplnost, 205
duchovní, centra, 57
cvičení, 33, 40
oblasti, 86-87 p., 91
proud, 10, 144, 145
úroveň, 55, 95
duchovnost, 79, 165, 215, 217
Duše, vnitřní člověk musí vystoupit
nad tělesné vědomí, 3
sídlo, 4
sjednocení s Nadduší, 6
životní princip a původní příčina,
10
životní proud, 10
osvobozená, 16
sídlo džívanátmanu, 71
základní kvalita blaha, 72
propustit d. ze své moci, 75
pravé poznání je počinem d., 117
vede d., 148
konečně uniká, 209
REJSTŘÍK
dýchací energie, 36
dýchání (také pránájáma), 42,* 44*
Džada samádhi, 35,* 71
Džagrat, 95, 114, 178
Džanaka, 93
Džap Dží, 205-210
Džapa, 23, 24, 82, 83, 100
džinismus, 27
Džíva, podmíněná duše, 21*
vtělená duše, 22*
spojená s minulými Mistry, 64
zbavena podmíněného stavu, 75
zdá se oddělená od Brahmanu, 106
uskutečňuje jednotu, 113
stejné podstaty jako átman, 115,*
120*
pomoc od Satguru, 148,* 160, 165
Džíva-átma, 71
Džívan-mukta, 16, 122, 147
Džjóti, 106, 133
márg, 148
Džňána (také viz Gján),
clona kolem duše, 73*
znemožňuje vyšší stav, 73
neposkytuje svobodu dále než je
sama, 128
v možnostech nemnohých, 129,
143
podřízená moci Šabd, 132
Džňána čakšu, 71
Džňána jóga, 5, 17, 96, 97-99*
Džňána jogín, 127, 128
Džňánin, 74, 99, 128, 129
Džóti, viz džjóti
Ego, 102, 103, 108, 117, 121, 169,
206
egoismus, 98, 107
Ék-Akšara, 94*
Ékágrata, 44, 53,* 95*
Ékánkár, 120
Ékó Aham Bahusjám, 95, 120
Eliot, T. S., 128
empirické poznání, 116-120
energie, 12
esenciální slyšení, 183
Essejské Janovo evangelium, 140-141
éter, 10-11, 16, 52, 120
241
etika; viz nijamy, sadáčár, jamy
evangelia, 120, 188-195
existence, 117
Exodus, 27
Filozofie jógy, 121, 122
flétna, 134, 200, 214
fyzický, 131
svět, 64, 66
Gabriel, 133
Gagan, 159
Gájatrí, 82, 177-179
Ganéša, 61
Gáthy, 107-110, 187
Gaudapáda, 4, 75, 77, 113
Ghár-i Hirá, 197, 199, 200
Gján, 5, 6, 12,* 74,* 128, 143
Gján khand, 208
Góbind Singh, 204, 210
Górakh (Górakša) sanhita, 40, 88
Grhanda sanhita, 34
Grhasthové, 78, 153
Grhastja, 77
Guda čakra, 59, 61, 63, 64, 67*
Guny, 21, 22,* 72, 105
Gurbání, 156
Gurmukh, 159
Guru, vedení G., 44
meditace na G., 64
opravdový G., 65, 154, 159*
vztah k čéla, 77
nařizoval Ardžunovi, 106
první lekce G., 137
jako vnitřní učitel, 145, 155
jako Slovo učiněné tělem, 148
jako skutečný Par-Brahm, 159
sikhů, 210
poskytuje opravdové Slovo, 211
rozžatá svíce, 162
učí zdarma, 163
živí se sám, 163
hovoří ze zkušenosti, 164
obrací temnotu ve světlo, 165
Guru-šiš, 155, 159, 171*
Háfiz Šírází, 200
harmonie, 173, 185
Haq, 83
Hatha jóga, 17, 30, 33, 45, 62, 80,
REJSTŘÍK
83-90,* 127
Hatha jóga pradípika, 42
Hatha jógin, 35, 154
hinduismus, 174-180,* 204, 210
hinduisté, 82, 100
Hiranjagarbha, 19, 75, 113, 176
hltanový plexus, 60
hora proměnění, 144
Hrdaja, 61, 66*
Hrdja čakra, 66
Süan-ťiao, 184
Hú, 83, 201
hudba, 200, 202, 205, 211
Huxley, Julian, 90, 213
hypnóza, 217
chamtivost, 45, 138
chléb, živý, 194
Chusrou (Chusrau), 156, 202
Ida, 41, 45, 59, 89
Inájat Chán, 200, 210
Inájat Šáh, 151
Indra, 15, 55, 137
Indri čakra, 63, 66
Indrije, 49, 51
iniciace (zasvěcení), 136, 144, 150,
165
Inkvizice, 218
instituce, 211, 212, 219-221
intelekt, 12, 55, 73, 195
intelektuální, 12, 136, 204
intuice, 51, 71, 118, 196, 215
islám, 196-202
Ism-i A’zam, 200
Iša upanišad, 177
Išt, 64
Išt-déva, 6, 64, 65, 98, 99, 129, 131
Íšvara, 115, 120, 129
Izajáš, 195
Izák, 197
"Já jsem" aktivita, 212-213
Jádžňavalkja, 4, 8
Jadžny, 96, 109
Jama, 95
Jamy a nijamy, 23-27,* 37, 43, 48, 56,
78, 87, 182
Jedna, 94, 113, 118
jednání, 182
242
jednobytí, 160*
jednoduché oko, 64, 144
jednoduchost, 137, 142, 151, 187
jednota, 120, 205, 210, 213, 220
Jehova, 222
jemné, tělo, 15, 41, 67, 89, 120
úrovně, 67
j. aspekt, 69
j. meditace, 64
Jeruzalém, 199
Ježíš, 140, 157, 165, 188-196
jméno, 150, 184
Jóga, 4,* 19-22*
viz Aštánga jóga, Surat Šabd jóga,
Bhakti jóga, atd., nebo také Obsah
Jóga nidra, 56, 71
Jógéndra, Šrí, 88
Jogín, 4, 47, 62, 69, 75, 86, 89, 91,
107, 150
jógíšvara, 86 p., 107
Jóni, 34
Jonson, Ben, 5, 71
Kabír, 60, 66, 68, 79, 115, 150, 153,
155, 203, 204
Kabír pánthíové, 63
Kaivalja, 36
Kaivalja samádhi, 72
Kál, 106
Kál a Mahákál, 128, 131
Kalám-i Qadím, 200
Kálí, 149
Kalima, 94, 120, 134, 173,* 200, 202
Kanth čakra, 58, 63, 72
Karm khand, 209
Karma,
zbaven svazujících účinků k., 7
poznání k., 53
druhy k., 70
důležitost a osvobození od k., 96
jako forma jógy, 102-104
čin svázané džívy vytváří ještě více
k., 121
říše za oblastí k., 209
Karma jóga, 5, 7, 102-104
Karma jogín, 103, 104, 127
Karma kšétra, 7, 96
Karmické vibrace, 165
REJSTŘÍK
kasta, 203, 210
Katha upanišad, 55, 93
kauzální tělo, 15, 21, 58, 67, 121*
kauzální úroveň, 67, 95
Khat šástry, 19
Khéčarí mudra, 34, 35,* 52, 71
klam, 125
konání, 96, 97, 102, 103
konání v nekonání, 7, 103*
koncentrace (soustředění), 49, 144,*
145,* 147, 153, 165
kontemplace, 64,* 66, 69,* 98, 181,
209
hrubá, 64
jemná, 64
nejvyšší, 66
jóga k., 66, 97
kontrola smyslů, 24
Korán, 198-200
Kóše, 12,* 13, 15, 44, 66-67, 73-74,
93, 128, 146
Krije, 62, 84
Kristus, Ježíš, 15, 27, 50, 84, 100,
101, 112, 138, 140, 157, 165,
188-196
Kršna, 26, 93, 94, 96, 97, 104, 106,
149, 170, 200
křest, 15, 164, 192
křesťanská, 83, 84, 170, 175
církev, 221, 222
Křesťanská věda, 214
křesťanství, 188-196,* 212, 213, 219,
220
Kšar, 86-87 p.
Kúh-i Tóra, 144, 200
Kumbhaka, 42, 43, 62
Kundaliní, 44, 92
Kundaliní šakti, 62
Kunadalinická energie, 151
Laja jóga, 80, 90-92,* 127
Lao-c’, 184
láska, 108, 129,* 149, 153, 157,
168*-172, 189, 191, 192
Latihan, 215
Lávanja, 55
léčení, 81, 214
lev, 161, 162
243
lóbha, 45, 138
Logos, 120,* 133,* 175
lotos, 50, 60
Lví řev Dharmy, 182
Madždžhima patipada, 26
Mahá bandha, 34
Mahá kál, 128, 131
Mahá mudra, 34
Mahásattvové, 182, 183
Mahávíra, 3
Mája, 6, 9, 11, 20, 106, 115, 206
Manan(a), 98, 106
Manas, 22, 38, 44, 45, 60, 66, 67,
72-74, 94, 117, 121
Mandukja upanišad, 94
Manipúra čakra, 51
Manipúraka, 60
Manó-maj átma, 46
Manó-maj kóš, 13, 16, 17, 46, 66-67,
74
Mansická energie, 78
Mansik jóga, 55
Mantra, 80-82, 144, 177-179
nabitá vnitřní mocí, 144
věnovaná vnitřní moci, 82
účinnost m., 82
zakázaný typ m., 82
nepřátelská m., 82
její síla, 144
opakování m., 80, 81
siddhi, 81, 95
Mantra jóga, 80-83,* 127
Manu, 24
Maqám-i Haq, 87 p.
Masnaví, 223
mediátorství, 216
Medína, 197
meditace, 41, 51, 62, 64,*-66, 139,
190, 198
jóga m., 104
Mekka, 197, 199, 210
melodie, 58, 133, 148, 150, 190, 201
mentální síly, 56, 67, 80
mesmerismus, 217
mícha, 41
milost, 161, 171
říše m., 209
REJSTŘÍK
Minóčéhr Hormusdží Tút, 107
Míra, 96
Mistři, 4, 94, 136, 147-150,* 154,*
157, 158, 160, 162, 202-203,
207, 21, 211
žijící, 50, 156, 162, 188
minulí, 64, 65
sebeovládnutí, 109
moc, 53, 80, 81, 115, 120
modla, 49, 101
Mohamed, 197, 199, 200
Mojžíš, 27, 132
Mókša, 102
moudrost, 35, 116, 155, 200
Mudry, 34-36, 52, 56, 84, 88, 91
Mukti, 93
Múla mantra, 82, 178
Múla čakra, 59
Múladhára, 60
Múladhára čakra, 41
Murray, prof. J. M., 117
Muršid-i kámil, 154, 167
muslimové, 83, 94, 100, 115, 202,
210, 219
muslimští, faqíři, 83
šíité, 84
mysl, 21,* 22, 41, 44, 47, 57-58, 6667, 83, 91-92, 114*-119
náplň m., 4, 7, 52, 186
kvalita m., 182
univerzální m., 21-22
pět stavů m., 53
mysticismus, 184, 200, 204, 212
mysticismus Zvuku, 200, 210
mystický, 190, 195, 203, 204, 211,
221
Nábhi, 51
čakra, 61, 63, 66
náboženství, 3, 5, 24, 180, 182, 193,
196, 203, 218
Nád(a), 94, 120, 180, 187
nadduše, 4, 10
Nádí, 41, 43-47, 50, 51, 59, 91, 201
jemné, 41
šuddhi, 44
negativní a pozitivní, 45, 91
sluneční, 46
244
Nám, Naam (Slovo), 9, 68, 94, 120,
134, 135, 148, 150, 160, 173,
205-207
Náma-rúpa-prapaňča, 126
Nának, Guru, 38, 79, 101, 112, 139,
159, 203-211
Narén (Vivékánanda), 112
narkotika, 139
naslouchání, 98
Nauli, 62
Nauli karma, 86
nebe jogínů, 62, 86
nebytí, 120, 185
nečistoty, mentální, 17, 22
nedualistický, 113, 121
Néh-Akšar, 86-87 p.
Néh-Akšara-Para, 60, 87 p.
Néh karma, 7, 96
Néh karmí, 147
nehraná hudba, 211
nehybný, střed, 160
bod, 7, 64, 137, 144, 147
n. ticho, 94
nepodmíněný, 180
nepřipoutanost, 99, 108, 127, 128,
138
nerv bloudivý, 62
nevýslovné, 143, 184, 186
Néti karma, 85, 87
Nidá-ji Asmání, 133, 200
Nidž manas, 22
Nijamy, 23-27, 56, 87, 182
Nirvána, 183
Nirvikalpa, 69, 70, 122
Nirvikalpa samádhi, 122, 215
Niškáma, 138
Notovitch, Nicholas, 189 p.
Novoplatonici, 175
Nuqta-i sawdá, 144
Oběť, 13, 83, 97, 105, 176, 169, 209
objekt, 7, 57, 117,* 121
Oblak nevědomí, 170
oddanost, 75, 96, 98-100, 108
odpoutanost, viz nepřipoutanost
odpřažení, 19
odříkání, 23, 28, 84, 96, 105, 137,
138, 165, 181
REJSTŘÍK
oheň, 176, 182, 188
ochablost, duchovní, 37
oko, 48, 189, 200
Óm, 82, 94, 95, 132, 178
Óm Mani Padmé Húm, 82
Óm Tat Sat, 82
Omar Chajjám, 100
Ómkár, 94
opakování, 81, 82, 83, 100, 144, 147
osvícení, 12, 66, 93,* 143
osvobozená duše, 16
osvobození, 69, 93, 102, 107, 111,
165, 204
ovládaná mysl, 53
Pabulum vitae, 42
Padma, 41
Padma ásana, 30, 86
Pak Subéh, 214
Paňč agni, 84
Paňč Šabd, 205
Paňč šíla, 27
Par Brahm, 107, 159
Para vidjá, 3
Param-Átma, 4, 82, 87 p., 125
Parman, 7
pársové, 175, 188
Pataňdžali, 4, 8, 19, 22, 23, 29, 78, 80,
81, 91, 95, 126, 127, 131
páteř, 59
Pavel, Sv., 194
Pind, 49, 57, 63, 64, 91, 134
Pingala, 41, 45, 46, 59, 89
Pír, 207; Pír-i ráh, 154
písma, 119, 121-122, 132, 135, 136,
164, 180, 200, 203
planoucí zvuk, 134
plexus, 41, 57, 60, 62, 63
pluralita, 113, 115, 120, 126
podobenství, 136, 190, 191, 223
podstata, 9
pohlaví, 141
pohlcení, 57-59, 69, 72, 73, 90, 91
pochopení, 98, 116
pochva Brahmanu, 179
pokání, 28, 83
pokora, 44, 168, 172, 197
poslušnost, 108, 169, 171
245
potrava, 38-39,* 139-141*
pouzdro, zakrývající duši, 12-16
povinnost, 97, 103
poznání, 12, 95, 96, 107, 108, 111,
112, 115-120
mysli, 51
říše p., 208
poznání Boha, 14
poznávací úroveň, 58
poznávající, 114, 116
poznávající mysl, 117*
poznávání (kognice, vnímání), 51, 57,
66, 115, 122
pozornost, 55, 64, 69, 104, 108, 144*
práce, 28, 102
Pradhán, 9, 10, 11
Pradžápati, 179
Pragna bhávna, 26
Prakrti, 7,* 9-13, 16, 45, 91, 106, 225
Pralabdha (karma), 70
pramen světla, 44
Pran tattva, 38
Pran-maj džívy, 74
Pran-maj kóš, 13, 47, 66, 67, 74
Prána, 35, 38,* 41
Prána jóga, 17, 34, 45, 47
Pránájáma, 23, 41-44, 47, 56, 57, 83,
131
Pránická energie, 42, 78, 129, 143
Pránické vibrace, 15
Pratjáhára, 23, 48, 49,* 57, 58, 62, 91
pravda, 116
prázdnota, 34, 35
Préma, 100
Préma bháva, 100
prostor, 114, 115,* 125126
Prthiví, 11, 34, 52
prvky (živly), 11, 16, 24, 50, 63, 120,
121, 176
překonání, 145, 150, 171
příčinnost, 114
připoutanost, 138*
Púraka, 42, 44
Púran Guru, 143
Puruš, 45, 53, 91, 106
pýcha, 37, 45, 68, 138
Pythagoras, 175
REJSTŘÍK
Qavális, 202
Qijáma, 198
Rádža jóga, 17, 31, 41, 45, 80, 83, 88,
90, 92-93
Rádža jogín, 72, 92-94
Radžas, 95, 105
Radžasický, 178
Radžogun, 33
Rám, 115
Rámakršna Paramhans, 69, 100, 101,
112, 129, 220, 225
Ramana Maharši, 212
Rámánudža, 129, 225
Ravi Dás, 203
realizace, 22, 91, 94, 113, 122
Réčaka, 42, 44, 62
Rddhi a siddhi, 20, 55, 91
Rgvéda, 177, 178, 179
rituál, 105, 121, 122, 180, 194, 205,
210, 219, 221
Rosenkruciánství, 212, 213
rovnováha, 93,* 142, 143, 149
rozlišování, 97-98, 105
rozum, 71, 94, 168, 173, 195, 196,
205, 206, 208
Ršiové, 94, 126
Rúmí, Mauláná Džalálud-dín, 64,
149, 154, 156, 160, 200, 223
růženec, 81, 83, 100
Řekové, staří, 133, 175
Římané, 140, 175
říše pravdy, 209
Sač Khand, 134,* 209, 216
Sadáčár, 24, 28, 137, 142, 149, 182
Sádhak, 33, 37, 47, 77, 83, 89, 127,
144
Sádhana, sádhna, 3, 31, 38, 47, 49,*
55, 65, 73, 77, 86, 99, 137, 143,
147, 149, 155, 171
Sahadž, 152
Sahadž jóga, 8, 17, 63
Sahadž márga, 151
Sahadž samádhi, 215
Sahasrár, stahuje prány do S., 35
zabraňuje nektaru scházet níže
ze S., 36
vitální dech plyne směrem k S., 43
246
pramen života, 44
sanjama na S., 51
s pomocí Anáhat Zvuku dosahuje
do S., 62
vzhůru do S., 63
čakra, její sídlo, 71
neboli Sahasdal-kanval, 72
ze S. do jiných oblastí, 86 p.
ústředí jemné oblasti, 91
oblast tisícilistých světel, 107, 145,
151
Sahdžó Báí, 156
Sákši, 114
Samádhi, 35, 49, 51, 56, 66, 68-75,
81, 94, 107, 121, 127, 130
Samána, 40, 53
samosvětelný, 8, 22, 104
Sámvéda, 179
Sánand samádhi, 51
Sančit karma, 70
Sanjama, 49-54
Sanjama (umírněnost), 88
Sánkhja jóga, 105, 111
Sánkhja mystici, 225
Sannjása, 139, 152
Sannjásin, 18, 77, 79, 178, 207
Sanskáry, 52, 72
Sanskrt, 60
Sant Mat, 4, 205
Sant Satguru, 99
Santóša, 23, 24, 45
Sarm khand, 208
Sat, 106, 117
Sat Lók, 86-87 p., 107, 134
Sat Nám, 148
Sat-čit-ánand, 117
Satan, 140, 191
Satguru, 135, 148, 154, 160, 165, 171
Satja, 23, 24
Satjam, 50
Sató, 106
Satsang, 142, 148, 166
Sattva, 22, 53,* 95, 105
Sattvická potrava, 38
Sattvický, 179
Saut, 132, 133, 173
Saut-i Samad, 200
REJSTŘÍK
Savikalpa, 69
sebekontemplace, 98
sebekritika, 165
sebeoběť, 108, 187
sebeodevzdání, 25, 97, 105, 169, 170
sebeosvícený átman, 116
sebepociťování, 117
sebeprosazující se ego, 110, 117
semeno, 46
sídlo duše, 4, 48, 63,* 65, 144, 145,
152
sídlo mysli, 47
Simran, 43, 144,* 145, 147, 152
sjednocení, 3, 4, 6, 107, 159, 217
Skutečnost, 65, 113*-115, 117-121,
125
sladěn, 206, 207
Slovo, svaté (Bůh v projevu), 8
být ve spojení se S., 14, 217
odlišné od zanikajících oblastí, 60
opravdový džňánin je ve spojení
se S., 74
podstata, 87 p.
ve srovnání s Óm, 94, 95
kdo je ve spojení se S., je zbaven
Karem, 97
k poslouchání pro smrtelníky, 108
duchovní síla, Bůh v činnosti, 134
vyvěrá z Anám, 135
kdo byli ve spojní se S., budou mít
spásu, 147
táhne duši vzhůru, 148
učiněno tělem (guru), 148
vztah k Sraoše, 187
žijící Mistr s neustálým spojením
se S., 188
setí S. v srdcích lidí, 191
sešlo k Janovi, 192
na počátku bylo S., 132, 193
jako živá voda, 194
Mistři splynuli se S., 196
bylo slyšitelné Kristovi, 200
všepronikající, 205
zosobněné (Světec), 206
projevení Boží Vůle, 207
naladění se na S., 207
ve spojení se S., 207
247
všechno ve všem, 209
poskytnuto guruem, 211
žádný negativní vliv se nemůže
přiblížit, 215
Božský proud vyzařující světlo
a harmonii, 218
slunce, 174, 175, 176
služba, 102, 108
nezištná, 6, 25, 96, 108, 110
slyšení, 135, 145, 152, 165, 180, 182,
183, 190
slyšitelný životní proud, 135
Smith, Huston, 90
smrt, 62, 209*
Smrt v Kristu, 170
Smrti, 8, 15, 19
smyslné žádosti, 45, 202
smyslová úroveň, 57, 67
smyslové proudy, 59, 63, 147, 152
smyslové vnímání, 3
smysly, 48, 55, 57, 116, 117
Snadná jóga, 150-152
Sóhang, 82
Sokrates, 175
Sóšiel Bódhi Dharm, 214
soustředění, viz koncentrace
souznění, 36
spánek, 40, 57, 68, 71, 98, 115, 178
Sparša, 24, 58
spása, 160, 165, 181, 200
Sphóta, 87, 180
spiritismus (spiritualismus), 215-216*
splynutí, 90, 158, 207
spojení (niterná komunikace)
se Slovem, 14, 207
spokojenost, 45
Sraoša, 9, 94, 133, 173, 187, 188
srdce, 51, 65-66
stálost, kontemplace, 72
mysli, 49, 53, 72
stav míru, 44
stvoření, 115,* 207
Stvořitel, 115, 125, 201
Subud, 214
súfiové, 153, 155, 170, 200, 201, 210
Sukh ásana, 30, 42
Sukh púrvak pránájáma, 42-43
REJSTŘÍK
Sukhmana, 41, 44, 45, 59, 60, 91, 211
Sultán al-Azkar, 200
Surangama sútra, 182
Surat, 3, 144, 159
Surat Šabd jóga (také Sahadž jóga,
Ánand jóga, Sant Mat), 3, 18,
131-173, 204, 210, 214, 225
súry, 198
Sušumna, 41, 43, 50, 59, 60
Sušupti, 14, 57, 95, 114, 178
Svádhišthána čakra, 45
Svádhjája, 23, 24
Svah, 50, 132
Svapna, 95, 114, 178
Svatá Germain [Žerména], 213
svatá harmonie, 50
svědčící Já, 121
svědectví, čisté, 115
skutečné, 114
světelná kontemplace, 64
světelnost, 14, 94, 117
světelný, 148, 165, 172, 183
světlo, 64, 65, 67, 114, 117, 119, 120,
131, 132, 134, 144, 145, 147-148,
162, 164-165, 168, 175, 176, 189,
190, 192, 193, 195
Šabda, 3, 14, 52, 53, 58, 94, 120, 132,
133, 154, 159, 173, 175, 179, 180,
187, 205
Šáh Nijáz, 200
Šakti, 106
Šams Tabrízí, 200
Šankara, 99, 111, 113, 118, 121, 122,
127, 225; —áčárja, 4
Šaría, 28, 200
Šat karma, 85
Šauča, 23, 24, 26
Šišja, 145, 155, 159
Šiv-nétra, 144
Šiva, 149, 159, 200, 208
Šiva sanhita, 59
Šivaisté, 63
Šruti, 9, 119, 180
Šruti márg, 148
štěstí, 69
Šúnjaka, 42, 62
Švétášvatara upanišad, 29
Taittiríja upanišad, 179
Tamas, 22, 95, 105
Tamogun, 33
Tamsický, 178
taoismus, 184-187
taoistický, 132
Tapa(s), 23, 24, 84, 181
Tasbíh, 83, 100
Tathágatové, 183
Tattvy, 38, 63
tělesné vědomí, 3, 165
tělo setby, viz kauzální tělo
teosofie, 212, 213
Tisra til, 4, 144, 151
Tótapurí, 17, 129, 130
touha, 136, 138, 139, 142
transcendentní, slyšení, 165, 182
vědomí, 183
Trátak, 47, 57, 58
Trátak karma, 86
Trikúti, 86, 86-87 p., 107
Trilókí Náth, 67
třetí oko, 106, 144
Turíja, 178
Turíja pad, 93
tvořivé slovo, 187, 188
Udána, 40, 53
Udgítha, 94, 120, 133, 173
univerzální bratrství, 208, 210
univerzálnost, 101, 189, 203
Upanišady, 94, 131, 204
Váčak džňání, 73
Vadžróli, 34, 35
Vairágja, 22
Vaišnaví mudra, 34
Vaišnavité, 63, 81
Váju, 11, 53
Vák Déví, 94, 179
Vánaprastha, 77
Vasišt advaita, 129
Věčné Já, 114
věda, 76, 92, 111
Védántismus, 48, 212
Védántisté, 82
vědět, 122
vědomí, 69-72, 112, 114-117
védské hymny, 176
248
REJSTŘÍK
védské mantry, 82,* 178, 179
védský panteon, 174
védský věk, 176
Védy, 82, 94, 95, 118, 176
vegetariánský, 87, 140-141
vhled, duchovní, 69, 71
vibrace, 72, 81, 93, 95, 165, 182, 200
Vidéh mukti, 107
Vidéha, 52, 69
vidění, 94, 102, 119
vidění, transcendentní, 165
Vidjá, 115
Vidžňán, 12, 17, 57, 68, 73, 153
Vidžňán-maj, 66, 67
džívy, 75
kóš, 12, 16, 66, 74
Vidžňánická energie, 143
Vidžňánický systém, 153
Vijóg, 19
víra, 163, 171
léčení vírou, 81
Višnu, 15, 95, 149, 159
Višuddhi čakra, 51
Višvámitra, 55
Vivéka, 105
Vivékánanda, Svámí, 28, 112
Vjása, 94
vlastní já, poznání v.j., 14, 22
světelnost v.j., 14
sanjama na v.j., 51
opravdovější, než jak se jeví, 92
zbaveno kóší uděluje osvobození,
93
zažívá samádhi, 94, 121
nízké a lepší, 107
Věčné, skutečné Svědectví, 114*
nedá se dokázat, 116
individuální, empirické, 120
svědčící, osvěcuje ego a mysl, 121
věčné v.j., átman, 125
absolutní povaha vnitřního já
a Nadjá, 126
nebeská záře v.j., 147
je zapomenuto, 169
voda života, 194
Vrtti, 4, 7,* 8,* 31,* 45, 47, 117
všeobecná mysl, 21
249
všepronikající, všeprostupující, 108,
109, 110, 115, 116, 117*
Vševědomí, 71
vzduch, 11,* 52, 58, 63
vzkříšení, 194
vzpomínka, 169
We Wei, 186
Yeats, W. B., 138
Zapomnění, dobrovolné, 65, 202
Zarathuštra, 108, 187
zář, 116, 173, 178, 179
zářící podoba, 64, 65, 145, 146, 148,
165, 171
zasvěcení, viz iniciace
zázraky, 76, 163
zdržení se, 23, 24, 27
Zikr, 28
zjevení, 71, 200
zklidněnost, 41, 68, 186, 202
zkušenost, 116-120
přímá, 71, 121, 126,* 164
znalec, 3, 62, 87, 91, 135
znovuzrození, 160, 194
Zoroaster, 94, 107, 176, 187
zoroastrismus, 132, 187-188*
zřeknutí se, 102, 103, 149, 152, 191
ztotožnění, 69, 82
zušlechtění, 6, 102, 108, 109
Zvuk, pohlcen v Anáhat Z., 46
divja zvuky čili svatá harmonie, 50
slyšení jemného, 51
jeho požitek uchvacuje ucho, 58
Anáhat, 46, 47, 150
zachytit se Anáhat Z., 62
mysl odráží z., 67
moc z., 81
pětimelodická lastura, 106
citace z písem, 132-135
zážitky vnitřního světla a z., 136
Dhjána vede k vnitřnímu slyšení,
145
hudba vychází zprostřed svatého
světla, 147
všepronikající Boží projevení, 150
spojení se Zvukovým principem,
152-153
duchovní důležitost z., 179
REJSTŘÍK
Slovo zářící a znějící hudbou, 180
abstraktní z., 200
Blavatská se zmiňuje o vnitřním z.,
213
Zvukový Princip, 3, 151, 183, 200
Zvukový Proud, 14, 18, 63, 131, 135,
150, 154, 199, 202, 210, 217
Židé, 133, 197
židovský, 27, 175
židovství, 194, 220
život, 63
život Boha, 204
životní proud, 10, 135, 174
250
Koruna života, vydaná minulý rok, je otevřeným
banketem Duchovnosti pojednávajícím o Vědě duše
ve všech aspektech. Mnohým z našich milých se z ní
dostalo prospěchu a oceňovali její majestátní
hodnotu.