Žadatelky o azyl a obchod s lidmi

Žadatelky o azyl a obchod s lidmi
Výzkumná zpráva pro úřad Vysokého komisaře OSN pro uprchlíky,
oddělení pro Českou republiku
Autoři textu:
Zdeněk Uherek
Klára Skřivánková
Renata Weinerová
Spolupracovníci při výzkumu:
Kateřina Plochová
Bronislava Cesnaková
Recenzentka:
Džana - Nidžar Popović
Praha
Etnologický ústav Akademie věd České republiky
Úvod1
Obchod se ženami a dětmi se stává rozsáhlým a dynamicky se rozvíjejícím
nebezpečným jevem. V celosvětovém měřítku se Financial Times z 17. 3. 2001
pokusily o následující odhad: "Obchod s lidmi za posledních pět let vzrostl téměř o
50% a výnosy z nezákonného obchodování se odhadují na 10 bilionů dolarů ročně.
Každý rok se na světě prodá přibližně 700 000 žen a dětí a z nich přibližně 120 000
v západní Evropě" (EU Toughens Line 2001: 6).
Rozšíření obchodu s lidmi v Evropě posledních let se dává často do souvislosti se
specifickou migrační situací, která se vytvořila po rozpadu komunistického bloku a
po ratifikaci Schengenské dohody. Možnost volného pohybu přes hranice velké
části zemí Evropské unie vytváří velký a špatně kontrolovatelný prostor, který
skýtá nové možnosti skupinám organizovaného zločinu. Hranice mezi státy
Evropské unie a jejími sousedy jsou střeženy, ale jejich prostupnost je mnohem
větší než před rokem 1989 (EU Toughens Line 2001). Také větší prostupnost
hranic mezi zeměmi bývalého komunistického bloku dává možnosti k velkému
pohybu osob, zboží, peněz.2 Soukromé podnikání vytváří příležitosti nejenom
poctivým výrobcům, ale umožňuje vznik kapitálově velmi silných skupin
operujících za hranicí zákona.
V rozmachu obchodu s lidmi hrají důležitou úlohu také média globalizovaného
světa. Pozitivní fakt dostupnosti důležitých informací na celém světě současně
způsobuje, že obrazy způsobu života v západních zemích denně pronikají
prostřednictvím televizních obrazovek, plakátů, obchodní reklamy i do těch
nejchudších oblastí planety a i ty nejméně majetné konfrontují s bohatstvím,
přepychem, pohodlím, ale i dalšími sociálními a kulturními vymoženostmi
nejbohatších zemí světa. Velká část lidí se s těmito ikonami ztotožňuje a snaží se
jejich poselství naplňovat. V řadě zemí světa je však naplňování těchto poselství
nesmírně obtížné, nákladné, vysilující a někdy také nemožné. Nejedná se jen o
ikony luxusního spotřebního zboží, ale také o ikony zdraví, štěstí nebo života
v míru. Vedle motivačních faktorů, které zahrnujeme pod název survival migration
(Foreign Direct Investment 1996: 5-6) a pracovní migrace, jsou právě tyto motivace
jednou z příčin zvýšeného migračního toku.3 Změny v geopolitické situaci se
1
Statistická data byla shromážděna s pomocí české nevládní organizace OPU - Organizace pro pomoc uprchlíkům.
Zvláště za pomoc děkujeme paní Džaně - Nidžar Popović.
2
Více o postkomunistických migracích viz Wallace-Stola 2001.
3
Migrační chování studovali v Rusku a Kazachstánu Zdeněk Uherek, Naďa Valášková, Stanislav Kužel, Pavel
Hroch 1998, na jižní Ukrajině Zdeněk Uherek, Naďa Valášková, Petr Lozoviuk, Dagmar Havránková 1999,
v Bosně a Hercegovině Zdeněk Uherek, Kateřina Plochová 2000 a 2001 a na Zakarpatské Ukrajině Zdeněk
Uherek, Naďa Valášková, Kateřina Plochová, Mikuláš Mušinka 2001.
promítly i do provenience žadatelů o azyl v západních zemích. Počet žádostí o azyl
obyvatel bývalého východního bloku vzrostl z necelých 60 000 v roce 1987 na
více než 150 000 v roce 1990 (Suhrke 1998: 294). V roce 1990 se například ve
srovnání s rokem 1989 zdvojnásobil počet žadatelů o azyl z Rumunska (z 47,000
na 78,100) a prudce vzrostl také počet migrantů z bývalé Jugoslávie (z 26,000 na
31,700), z Bulharska (z 8,000 na 12,500). Počty žadatelů o azyl z bývalého
Sovětského svazu začaly stoupat mnohonásobně (Shurke 1998: 294). Státy
západního bloku i státy, které s nimi sousedí, jsou cílovými zeměmi lidí
s minimální schopností se v těchto státech pohybovat a s minimální zkušeností
pravidel a norem chování v těchto zemích. Tito migranti se snadno mohou stát
předmětem obchodu s lidmi.
Další příčinou rostoucího obchodování s lidmi je sice relativní prostupnost, ale stálá
existence státních hranic. Hranice lze překonat, ale často velmi obtížně bez pomoci
další osoby. Specializované skupiny najímané k překonání těchto překážek
přijímají od migrantů peníze a ti se jim pak vydávají zcela do rukou a mohou být
jimi obchodováni. Skupiny převaděčů jako součást řetězce obchodu s lidmi sami
zvyšují poptávku po migraci inzercí a rozšiřováním nepravdivých zpráv.4 Cizinecká
a pohraniční policie zadrží každý měsíc v průměru 2 500 osob při nelegálním
přechodu hranice České republiky. V roce 2000 bylo zaznamenáno celkem 32 720
osob, z toho 30 761 cizinců. 6 963 osob se pokusilo překročit hranice za asistence
třetí osoby. V roce 2000 se podařilo ustanovit 1 260 osob, které nějakým způsobem
asistovaly u nelegálního přechodu hranic.
Na nelegálních přechodech hranice se velkou mírou podílejí také osoby, které
v České republice žádají o azyl. V roce 2000 se na nelegálních přechodech podílely
z 8,6%. Při nelegálním přechodu hranice bylo zjištěno 2 805 žadatelů o azyl.
Dominovaly osoby z Afghánistánu (1 300), Indie (536), Srí Lanky (322), Číny
(236), Ruska (195), Moldávie (165), Vietnamu (163) a Rumunska (115).5
Obchod s lidmi tedy vytváří řetězec, jehož součástí jsou nábor, přeprava, koupě,
prodej, poskytnutí ubytování nebo převzetí dané osoby (Human rights in practice:
1998; Janes Information Group Ltd: 2001).
Závěrečným článkem tohoto řetězce, na který se často zapomíná, je neukázněný
spotřebitel, obyvatel států střední a západní Evropy, který služby lidí, jež jsou
obchodovány, vyhledává a přijímá. Podporuje tím skupiny, které tento
protizákonný obchod uskutečňují.
4
5
Bylo zaznamenáno také při výzkumu EÚ AV ČR na Zakarpatské Ukrajině. Viz též Kholová 2001.
Zdroj dat: Ministerstvo vnitra České republiky. Viz: http://www.mvr.cz/index.html.
Obchod se ženami je dnes pravděpodobně nejpodstatnější komponentní složkou
obchodu s lidmi. Mezi faktory, které na toto postavení působí, je individualizace a
feminizace migrace. Mezinárodní organizace práce ukazuje, že feminizace migrace
je charakteristická zvětšujícím se podílem žen, migrantek na migračních tocích.
Jejich postavení může být charakterizováno silnou subordinací na možném
zaměstnavateli. Migrující ženy jsou najímány na různé typy prací, ale často právě
na práce v prostředí obchodu se sexem a zábavou.
Ženy, jejichž rodiny jsou v obtížné situaci dané politickými, ekonomickými a
společenskými podmínkami v zemi původu, jsou často v postavení hlavního
živitele rodiny. Problematická situace v zemi původu nutí ženy hledat prostředky
k živobytí někde jinde a vstoupit do migračního proudu. Migrace na "Západ" je pro
ně většinou jedinou možností jak změnit jejich vlastní kritickou situaci. V takové
situaci člověk často přijme jakoukoli nabídku pomoci; což dostává ženu do velmi
zranitelné pozice. S touto situací také souvisí skutečnost, že práce, která je jim
nabízena v cílových zemích, je často pololegální nebo se týká tak zvané
"nechráněné" práce, na niž nelze uplatnit pracovní právo (například práce
v domácnostech bez řádné smlouvy).
Zranitelné postavení je také spjato s nedostatečnými znalostmi o prostředí, do
kterého ženy migrují. V této souvislosti se mohou stát snáze cílem zájmu osob
zapojených do sítě obchodu se ženami. Lidé zapojení do tohoto obchodu velmi
dobře vědí o kritické a bezmocné situaci těchto žen a umějí ji využít. Mezi
klientkami La Strady o. p. s.6 jsou také migrantky. La Strada má zkušenost s prací
s migrantkami, ví o situaci žadatelek o azyl a o právním postupu v České republice.
Jestliže počítáme se skutečností, že některé žadatelky o azyl stahují své žádosti bez
udání důvodu a odcházejí nebo mizí neznámo kam, můžeme předpokládat, že tyto
ženy v určité míře tvoří skupinu, která je obchodována. Zástupce kriminální policie
Ministerstva vnitra Ukrajiny, Michail Adamovič Lebeď uvedl, že: "podle údajů
ukrajinské národní ústředny INTERPOL se počet žen exportovaných každý rok do
(západní) Evropy pohybuje přibližně kolem 50 - 100 tisíc. Převážná většina z nich
přichází ze střední a východní Evropy" (Lebed 1997).
6
La Strada o. p. s. je česká nezisková organizace registrovaná jako veřejně prospěšná organizace. Zaměřuje se na
prevenci obchodu se ženami, podporuje oběti tohoto obchodu a ovlivňuje tvorbu relevantních zákonů. La Strada o.
p. s. je součástí mezinárodního programu La Strada - prevence obchodu se ženami, který je rozšířen také
v Bělorusku, Bosně a Hercegovině, Bulharsku, Makedonii, Moldávii, Nizozemí, Polsku a na Ukrajině. La Strada
začala působit v České republice v roce 1995 jako projekt ProFem Foundation (Středoevropské konzultační
centrum pro ženské projekty) a byla registrována jako nezávislá organizace v roce 1998.
Šetření problematiky žen - uprchlic v České republice se v této studii soustředilo na
otázku, zda se žadatelky o azyl mohou dostat do nebezpečí obchodování s lidmi, za
jakých podmínek a jak se takovým situacím dá předcházet. Zároveň jsme se
pokusili naznačit mezinárodní kontext tohoto nebezpečí a ověřit, jak jsou takové
případy řešeny ve vybraných západních zemích.
Informace, na jejichž základě byla sestavena tato studie, byly získány
prostřednictvím rozhovorů nebo vyjádření pracovníků pobytových středisek pro
uprchlíky Ministerstva vnitra (9 respondentů), na základě rozhovorů s dalšími
pracovníky MV v Praze, včetně člena útvaru pro boj s organizovaným zločinem (4
respondenti), a na základě konzultací s pracovníky Českého helsinského výboru,
humanitární organizace Charitas, La Strada a Organizace pro pomoc uprchlíkům (8
respondentů). Informace byla získávána také prostřednictvím rozhovorů s uprchlíky
(12 respondentů).
Součástí studie je též výsledek dotazníkového šetření provedeného pro účely této
studie mezi zahraničními nevládními organizacemi a dalšími institucemi
zabývajícími se problematikou uprchlíků v zemích Evropské unie.
Základní charakteristické rysy obchodu se ženami
Ženy, které jsou předmětem obchodu, většinou nepřicházejí do České republiky
s úmyslem žádat o azyl. Velmi často se jedná o ekonomickou migraci ze zemí
s hospodářskými problémy, jako je Ukrajina, Rusko, Moldávie, Rumunsko,
Bulharsko, ale též ze vzdálenějších zemí, pro které jsou státy Společenství
nezávislých států tranzitním územím.7 Státní občanky těchto zemí mají v České
republice velký podíl mezi cizinkami s trvalým bydlištěm a s pobytovými vízy na
dobu delší než 90 dní stejně jako mezi žadatelkami o azyl.8 Tabulka 1 ukazuje, že
nejvíce cizinců v České republice s trvalým pobytem nebo s vízy nad 90 dní jsou
ukrajinští státní občané. Ukrajinci, včetně žen, jsou také nejpočetnější skupinou
žadatelů o azyl v České republice.
7
Podrobněji např. Transit migrants and trafficking. Refugees Magazine. 1. 5. 1996. http://www.unhcr.ch/cgibin/texis/vtx/home.
8
Velké množství cizinek v České republice je původem také ze států, jež jsme nejmenovali, jako Vietnam,
Slovensko, Polsko, Čína. Rovněž ženy z těchto států mohou být ohroženy obchodováním. Dále jsou zde ženy
z bohatých států jako Německo, USA a Velká Británie. Domníváme se, že tyto ženy nejsou obchodem s lidmi
v České republice ohroženy.
Tabulka 1
Počet cizinců s trvalým a dlouhodobým pobytem v České republice k 31. 12. 2000.
Občanství
Celkem
Ukrajina
Vietnam
Slovensko
Polsko
Rusko
Německo
Bulharsko
Jugoslávie
Čína
USA
Bělorusko
Rumunsko
Kazachstán
Chorvatsko
Moldávie
Rakousko
Bosna a Hercegovina
Velká Británie
Itálie
Arménie
Ostatní
Celkem
Žen % Žen
180261 68300
37,9
50407 17653
23782
8712
23381
7258
16790
9669
13269
6668
4966
1518
4131
1403
3814
1205
3772
1550
3141
1174
2631
1235
2336
939
2186
1228
1985
598
1879
579
1830
456
1612
647
1394
367
1171
226
1071
486
14713
4729
35
36,6
31
57,6
50,3
30,6
34
31,6
41,1
37,4
46,9
40,2
56,2
30,1
30,8
24,9
40,1
26,3
19,3
45,4
32,1
Zdroj: Ředitelství cizinecké a pohraniční policie Ministerstva vnitra České
republiky.
Citováno z: Cizinci v České republice. Český statistický úřad, Praha 2001.
Cílem těchto žen je většinou zlepšit vlastní životní standard a životní standard
rodiny buď přestěhováním do České republiky nebo prostřednictvím výdělku a jeho
převezení rodinám na Ukrajinu nebo do jiných zmiňovaných států. Proto Ukrajinci
figurují také na nejvyšších příčkách pracovní migrace. Ale zařídit víza, pracovní
povolení a bydlení v České republice není snadné. Nezkušení, chudí lidé potřebují
pomoci. Pracovní migrace v 90. letech 20. století dala vzniknout celé řadě bohatých
a mocných sítí zprostředkovatelů práce, které najímají pracovní sílu a přivádějí ji
do České republiky a dalších států. Zprostředkovatelé, na Zakarpatské Ukrajině se
jim například říká "klienti", obcházejí města i vesnice a slibují, že všechny úřední
záležitosti za zájemce o práci vyřídí. Lidé jim svěřují peníze a pasy a oni jim
zařizují práci. Zájemci o práci zpravidla přesně nevědí ani co budou v zahraničí
dělat, ani neznají přesné místo zaměstnání (podrobněji: Uherek - Plochová 2002).
Tento systém samozřejmě vytváří prostor také k obchodu s lidmi. Frekventovaným
scénářem je, že žena odpoví na inzerát nebo se kontaktuje se zprostředkovatelem
práce, který jí slíbí "lukrativní" zaměstnání jako barmanka, hlídání dětí, uklízečka,
prodavačka atd. Často jí zprostředkuje i dopravu do cílové země. Po příjezdu do
západní země (včetně České republiky) jsou ženě odebrány doklady a je "prodána".
Zpravidla se tento prodej uskuteční do erotického klubu, nočního podniku nebo
jiného zařízení, kde se provozuje prostituce. Modelový případ tohoto typu popsala
např. Soňa Lundová v časopisu Azyl (Lundová 2001: 5).
Majitel podniku za takovou ženu platí zprostředkovatelům penězi a stává se pro
něho tudíž věcí, výrobním prostředkem, který má jasně definovaného majitele.
Cena ženy se v Čechách na podzim roku 2001 pohybovala kolem 3 000,- DM.9
Majitel podniku samozřejmě usiluje o to, aby se mu zaplacená cena co nejdříve
vrátila. Proto takto získané ženě nechává větší provizi nebo i větší volnost teprve po
té, co splatí náklady, které do ní byly investovány.
Jedním z posledních medializovaných případů obchodu se ženami je tzv. akce
HOKR. Scénář této kauzy je typický pro ostatní podobné příběhy odehrávající se
na území České republiky. Čtyřiadvacetičlenný gang obchodníků se ženami
nalákal celkem sedmdesát dívek z Ruska, Moldávie a Ukrajiny na práci švadlen
v České Republice. Po příjezdu uchazeček o práci na pražské nádraží jim fiktivní
zástupce textilní továrny odebral pasy a po transportu do západočeských nočních
podniků byly mladé ženy seznámeny se skutečnou "náplní práce". Těm, které
odmítly pracovat jako prostitutky, bylo řečeno, ať zaplatí pět set marek za
zprostředkování práce a můžou odejít. Dívky z východu byly bez prostředků,
musely si tedy na cenu za zprostředkování "práce" vydělat způsobem, který jim byl
vnucen. V listopadu 2001 byl gang kuplířů úspěšně zadržen policií České
republiky. Útvar pro odhalování organizovaného zločinu si není jistý, zda zadržel
všechny špičky gangu. Osvobozené dívky se proto cítí být nadále ohroženy, mají
strach, že si je obchodníci s lidmi najdou (srv. Kohlová 2001).
9
Sdělení policejního důstojníka zabývajícího se touto trestnou činností.
Další možností, jak se mohou stát ženy předmětem obchodu, je při ilegální migraci
do západní Evropy. V tomto případě nereagují na nabídku zaměstnání, ale požádají
za převoz do zahraničí, za který zaplatí. Většinou cestují do států Evropské unie
nebo do jiných států s nejvyšší životní úrovní. V tomto případě mnohdy
předpokládají, že v západních evropských státech požádají o azyl. Převaděči s
uprchlíky jednají velmi často jako s vlastním majetkem. Do České republiky se
dostávají klienti převaděčů často ve velmi špatném stavu. Pracovníci Ministerstva
vnitra dokladují, že uprchlíci jsou často fyzicky vyčerpáni, obzvláště v zimě jsou
podchlazení, někdy mají omrzliny, někdy i známky po týrání převaděči. V Čechách
jsou tranzitní migranti často ponecháni v domnění, že jsou již v Německu. Prodej
transportovaných žen zvyšuje zisk převaděčů, aniž by se zvyšovalo jejich riziko a
náklady.
Spojení tranzitní migrace se sexuálním průmyslem je Útvaru pro odhalování
organizovaného zločinu známé. Dotazovaní předpokládali, že obchod s lidmi a
organizování nelegální migrace jsou v České republice lukrativnější než obchod
s drogami. Do západních zemí se pokouší ročně nelegálně přes Českou republiku
dostat přibližně 40 - 50 tisíc osob (informace MV) a za převedení zaplatí každý
člověk alespoň 130 USD. Díky velkým ziskům se z převaděčů a obchodníků se
ženami stal kapitálově velmi silný protivník, který, pokud se jeho bohatnutí
nezpomalí obstavováním kont a jinými zásahy, bude díky disponibilitě s velkými
částkami stále nebezpečnější. Někteří pracovníci Ministerstva vnitra (zaměstnanci
pobytového střediska Zastávka u Brna a Správy uprchlických zařízení)
upozorňovali, že v souvislosti s uprchlíky je velmi často užívána banka Western
Union.10
Parazitování na tranzitní migraci, převádění uprchlíků přes hranice státu a obchod
se ženami je mnohem bezpečnější druh obchodování než např. obchod s drogami.
Jsou za něj menší trestní sazby a zisk je srovnatelný nebo vyšší. Proto se některé
skupiny obchodující s drogami nyní soustředily především na obchod s lidmi
(informace pracovníka Útvaru pro boj s organizovaným zločinem).
Další variantou, jak se žena může stát předmětem obchodu, je, že individuálně
přicestuje do České republiky, kde se rozhodne setrvat, a na tento obchod přistoupí,
protože nenajde jiné východisko, jak jinak realizovat pobyt na území státu, to jest,
zabezpečit si bydlení a finanční hotovost.
Uvedené scénáře nejsou typické pouze pro Českou republiku, ale mají mezinárodní
dosah. Pro účely této studie provedla nevládní organizace La Strada, která se
10
Společnost Western Union (Praha 1, Václavské náměstí 15) se soustřeďuje na převody peněz do zahraničí. Podle
vlastních www stránek (http://www.westernunion.cz/; http://www.DOMANO-WesternUnion.htm) lze jejích služeb
využít na více než 26 tisících místech ve 100 zemích světa.
zabývá obchodem se ženami, šetření, jež naznačuje mezinárodní propojenost celé
problematiky.
Mezinárodní institucionální kontext obchodu se ženami a ochrana
obětí
Metodika šetření
Šetření bylo rozděleno do dvou částí. První část byla cílena na informace na
migrantky, oběti obchodování v zahraničí, které nejsou státními příslušnicemi
České republiky a které jsou v péči humanitárních organizací v západní Evropě.
Tato část šetření byla uskutečněna pomocí dotazníku.
Druhá část šetření byla koncipována k vytvoření stručného přehledu právních
možností obětí obchodu s lidmi v cílových zemích. Právní možnosti zde
symbolizují možnosti získat některý z typů povolení k pobytu, sociální podpory,
pracovního povolení atd. Metodou šetření bylo dotazování prostřednictvím
dotazníku a sekundární analýza relevantní literatury.
Šetření bylo uskutečněno:
Část I.
mezi zaměstnanci humanitárních středisek a nevládních organizací zaměřených na
pomoc cizím státním příslušnicím, které se staly oběťmi obchodu se ženami.
Část II.
mezi zástupci vládních institucí (především vybraných zahraničních zastupitelství);
vybrané instituce obdržely dotazník, jehož prostřednictvím se zjišťovaly možnosti
migrantek, které se staly oběťmi obchodu a jejich vyhlídky v případě, že požádají o
azyl v cílové zemi; tato informace byla rozšířena o data z dostupné literatury.
Část I.
Dotazované nevládní organizace byly z následujících zemí:
Rakousko, Belgie, Francie, Německo, Itálie, Holandsko, Velká Británie. Pro účely
našeho šetření tyto země reprezentují cílové země obchodu s lidmi z východní a
střední Evropy na Západ. V každé z těchto zemí jsme požádali o vyplnění
dotazníku jednu až dvě organizace, které se zabývají obchodem se ženami.
Dotazník předložený organizacím obsahoval následující otázky:
1. Jaké informace migrantkám, klientkám Vašich organizací z východní Evropy
obvykle chybí?
2. Setkali jste se někdy s klientkou, obětí obchodu se ženami, která se k vám
dostala přes Českou republiku nebo byla v České republice kontaktována a
nebyla státní občankou České republiky? Jestliže ano, kolikrát.
3. Jaké byla (byly) státní příslušnosti?
4. Byla (byly) tranzitním migrantem procházejícím Českou republikou?
5. Požádala (požádaly) v České republice o azyl?
6. Sdělila (sdělily), proč opustila(ly) Českou republiku?
7. Získala (získaly) při pobytu v České republice nabídku práce v západní Evropě?
8. Sdělila(ly), jaký druh práce jí (jim) byl nabídnut?
Informace poskytly následující organizace:
Payoke (Belgie)
Autres regards (Francie)
Lule (Itálie)
Kobra (Německo)
ONA shelter flar (Německo)
Ban-Ying (Německo)
SRTV (Nizozemí)
Tampep International (Nizozemí)
Vyhodnocení odpovědí
Z odpovědí poskytnutých do dotazníků je možné udělat závěr, že migrantky, které
se staly oběťmi obchodu se ženami, většinou postrádaly následující okruhy
informací:
-
informace o podmínkách legálního zaměstnávání
informace o cizineckých zákonech v daných zemích
informace o svých právech a povinnostech v daných zemích
informace o právním postavení obětí obchodu s lidmi v daných zemích
kontakty na střediska pomoci, zastupitelské úřady, konzuláty, zdravotní pomoc.
Organizace z Belgie, Francie a Německa uvedly, že poskytly pomoc migrantkám,
obětem obchodu se ženami, které procházely Českou republikou nebo byly v České
republice kontaktovány. Počet těchto obětí však neuvedly. Omluvily se, že mají
velký počet klientů, o které se starají a statistiku tohoto druhu nevedou.
Jako státní příslušnost obětí obchodu se ženami, které procházely Českou
republikou nebo které byly v České republice získány pracovníci tázaných institucí
uváděli: běloruská, bulharská, litevská, moldavská, rumunská, ruská, slovenská a
ukrajinská.
Organizace z dalších zemí sdělily, že nemají informace o ženách, které se staly
předmětem obchodu s lidmi v nějaké souvislosti s Českou republikou. Některé
organizace tento typ informací od klientek neshromažďují nebo pracují příliš
krátkou dobu, aby nějaké získaly.
Co se týče získávání obětí, byla jim většinou nabízena práce v restauracích nebo
hlídání dětí, uklízečky, pomocnice v domácnosti a také prostituce. V případě
prostituce však oběti uvádějí, že nebyly informovány o podmínkách, kterým budou
vystaveny.
Žádná z oslovených organizací nevěděla, zda některá z obětí obchodu se ženami
žádala v České republice o azyl.
Některé organizace odpovídaly, že takový typ otázek svým klientkám nikdy
nepokládaly a toto téma je pro ně tudíž zcela nové. Nicméně podle názoru
některých sociálních pracovníků oběti obchodu se ženami pravděpodobně nebudou
ochotné podávat takový typ informací.
Část II.
Dotazník pro odpovídající zahraniční vládní instituce nebo zahraniční
zastupitelské úřady.
Dotazník obsahoval následující otázky:
1. Setkali jste se někdy s oběťmi obchodu se ženami?
2. Pokud ano, jak jste v daném případě postupovali? Byly oběti vyhoštěny do země
původu? Prosím popište celou proceduru.
3. Žádaly tyto ženy před tím, než překročily hranice vaší země, o azyl v České
republice?
4. Jestliže by se oběť obchodu se ženami, žadatelka o azyl v České republice,
obrátila na instituce ve vaší zemi, jak by probíhala procedura?
• Oběť by byla vrácena zpět na území České republiky.
• Bylo by uplatněno jiné řešení (prosím popište).
Vzhledem k tomu, že některé oslovené instituce se v době šetření nevyslovily nebo
odpověděly jen částečně, byla jako doplňkový zdroj použita literatura.
Nejpřehlednějším zdrojem informací v dané oblasti je kniha Frauenhandel in
Europa od E. Niesner a Ch. Jones-Pauly (Niesner - Pauly 2001), ze které jsou
použity doplňující údaje zejména pro otázky obchodu s lidmi v Belgii a Itálii.
Odpovědi představitelů oslovených institucí byly následující:
Stejně jako v části I. byly otázky týkající se azylu v České republice shledány jako
nové. Často zůstaly nezodpovězeny nebo byly zodpovídány hypoteticky.
Pracovníci vládních institucí však několikrát zdůraznili, že se jedná o závažné téma
a je mu třeba věnovat více pozornosti.
Belgie
Rozhodování o povolení pobytu je centralizováno; rozhodnutí spočívá na Foreign
Nationals Office (Úřad pro cizince). Policie nebo sociální pracovníci, kteří zjistí
cizí státní příslušnici, jejíž pobyt je nelegální, popíší okolnosti jejího zjištění. Pokud
je zde důvodné podezření, že je obětí obchodu se ženami, jsou povinni informovat
sociální centrum zabývající se obchodem se ženami. Policie je povinna možným
obětem předat informaci o jejich sociálním zabezpečení. Současně je informován
Foreign Nationals Office. Oběti obchodu se ženami jsou povinny opustit stát do 45
dní. Dobu mají k dispozici na případné zahájení soudního řízení. V této době
přijímají podporu a radu sociálního centra.
V případě, že oběť během 45 denní lhůty podá žalobu nebo učiní výpověď u policie
nebo soudce, je jí vystaveno povolení k setrvání ve státě na 3 měsíce, včetně
vystavení dočasného pracovního povolení. V případě, že řízení není do tří měsíců
ukončeno, může oběť požádat o povolení k pobytu na 6 měsíců.
Itálie
V Itálii není stanovena lhůta, do které je oběť povinna podat žalobu a rozhodnout
se, zda bude vypovídat. Imigrační zákon z roku 1998 stanoví podmínky, za jakých
je udělováno povolení k pobytu z humanitárních důvodů a ten také umožňuje
poskytnout obětem relativně rozsáhlou sociální podporu. Pokud je cizinka obětí
obchodování nebo jiného krutého vykořisťování, poskytuje se jí ubytování
z humanitárních důvodů. Ubytování z humanitárních důvodů by ji mělo osvobodit
od kontaktů s kriminálními živly a umožnit jí participovat na sociálně integračních
programech. Udělení povolení k pobytu není striktně závislé na tom, zda dotyčná
relevantně přispěla k boji se zločinem. Jednou z podmínek však je, že se zapojí do
integračních programů. V případě, že participaci na nich přeruší, nebo v případě, že
bude pokračovat v prostituci, hrozí jí odejmutí ubytování. Ubytování je
poskytováno zpravidla na 6 měsíců, ale může být prodlouženo, včetně
odpovídajících sociálních dávek.
Imigrační zákon neumožňuje deportaci oběti obchodu se ženami do státu, kde by
mohla být jakkoli perzekuovaná. Ochrana proti společenské perzekuci je důležitá
zvláště pro ty cizinky, které by mohly po návratu do země původu strádat kvůli
ztrátě společenského postavení.
Německo
Cizinecké úřady, které se v Německu zabývají migranty, řídí vlády jednotlivých
spolkových republik. Ministerstva vnitra spolkových republik jsou oprávněna
vystavit povolení k pobytu i příkaz k deportaci z území Německa. Ochrana obětí a
svědků obchodování s lidmi s cizí státní příslušností je závislá na rozhodnutí
vládních orgánů jednotlivých spolkových republik. Také centra sociální pomoci
pracují jen v některých spolkových zemích.
Cizinec nesmí být vyhoštěn, pokud to odporuje principům zákona o azylu a
ochraně uprchlíků. Tyto normy mohou být použity také k individuální ochraně
obětí obchodu se ženami.
Německé federální ministerstvo vnitra poskytlo v rámci dotazníkového šetření
velmi detailní informaci především k otázce č. 3:
a) Osoba, která vlastní platný cestovní dokument, resp. cestovní pas a je
žadatelem o azyl v České republice, není oprávněná žádat o azyl v Německu.
Podle německého azylového zákona cizinci, kteří cestují přes bezpečnou třetí
zemi (a to je případ České republiky) nemohou požádat o azyl v Německu a
azyl zde nemohou dostat. Výjimka je přiznávána osobám, které před
vstupem do bezpečné třetí země měly uděleno německé vstupní vízum, nebo
je výjimka přiznávána z humanitárních důvodů nebo mezinárodních závazků,
které zabraňují Německu navrátit danou osobu do bezpečné třetí země.
Jestliže není důvodu k udělení výjimky, daná osoba musí být navrácena do
České republiky.
b) Zamítnutí žádosti o azyl v České republice
Jestliže žádost o azyl v České republice je zamítnuta, je osoba podle
mezinárodních smluv, jejímiž signatáři jsou jak Česká republika, tak i Německo,
oprávněna žádat o azyl v Německu.
Francie
Na otázky poskytl odpověď francouzský policejní přidělenec.
Ve Francii není přesně určen termín, do kdy musí oběť obchodování se ženami
podat žalobu nebo se rozhodnout vznést obvinění. Status oběti závisí na legalitě
nebo ilegalitě jejího pobytu. Obvyklý postup pro cizince, který pobývá v zemi
nelegálně, je vyhoštění. V individuálních případech může být nicméně
vystaveno povolení ke krátkodobému pobytu. Této možnosti se však využívá
zřídka. Postup, který bude zvolen, závisí ve velké míře na referenci policie,
která je s obětí v bezprostředním kontaktu. V případě, že je oběť v zemi legálně,
je zde několik institucí, na které se lze obrátit, dvě policie, justice a také
nevládní organizace. Oběti dostanou o centrech, která pomáhají obětem,
informace od policie. Je však na jejich vlastním rozhodnutí, zda s nimi vstoupí
do kontaktu.
K otázce číslo 3.
Procedura by pravděpodobně vyústila v navrácení žadatele o azyl do České
republiky.
Nizozemí
Postup je shodný jako v Belgii.
Velká Británie
Podle informací Anti-Slavery International je většina úřady zjištěných obětí
obchodu se ženami vyhoštěna ze země. Z tohoto důvodu je také nemožné o nich
získat dostatek informací. Informace z příslušných vládních institucí nebyly
k dispozici.
Výsledky šetření
Ze získaných dat vyplývá, že existují migrantky, které jako oběti obchodu
s lidmi procházely Českou republikou nebo v České republice byly do tohoto
obchodu vtaženy. Sociální centra stejně jako vládní instituce přiznávají, že s tak
specifickou otázkou, jako jsou žadatelky o azyl v souvislosti s obchodem
s lidmi, doposud nebyli konfrontováni. Vzhledem k nedostatku informací k této
specifické otázce nemohly v mnoha případech odpovědné osoby některé otázky
zodpovědět. V souvislosti s tím mnohé z nich navrhovaly, aby se této oblasti
věnovala větší pozornost.
V odpovědích center sociální pomoci opakovaně zaznívalo, že migranti mají
nedostatek informací. Vzhledem k tomu, že možnosti migrantů se v jednotlivých
zemích liší, měli by mít migranti dostupné informace v zemích cílových,
v zemích původu i v tranzitních zemích. Nedostatek informací je však na obou
stranách, na straně obětí i na straně těch, kteří se s nimi dostávají do kontaktu.
Aby bylo možné zmocnit odpovědné osoby k rozšiřování informací, bude nutné
shromáždit více dat jak o azylovém procesu, tak i o obchodu s lidmi. Tyto
informace by měly být cíleny přímo k migrantům, žadatelům o azyl.
Z výsledků šetření vyplývá, že obchod se ženami v České republice není
privátní otázkou České republiky, ale je třeba mu věnovat pozornost
v mezinárodních souvislostech nejen českými úřady, ale též organizacemi
západní a východní Evropy a rozšířit tak znalosti o přímých rizicích žen
žádajících o azyl. Česká republika zde působí jako zdrojová, tranzitní i cílová
země. Údaje o vývoji obchodování s lidmi by měly být sledovány dlouhodobě,
abychom byli schopni zachytit změny a vývoj tohoto jevu. Užitečné by bylo
vytvořit soupis základních otázek, které by sledovaly nevládní organizace u žen,
kterým poskytují asistenci. Odpovědi by jednotlivé organizace uchovávaly a
vytvářely databáze obvyklých případů. Data by si bylo možné průběžně
vyměňovat a vyhodnocovat je tak, abychom lépe rozuměli procesům, které
právě probíhají a zvažovat úspěchy a nedostatky lokálních strategií. Tomuto
tématu by bylo třeba věnovat samostatný projekt, založený na kooperaci
vědecké instituce a nevládních organizací, jehož součástí by měla být odpověď
na otázku, zda je pomoc obětem obchodu dostačující.
Souvislosti mezi obchodem se ženami a žadatelkami o azyl v České
republice
Souvislosti obchodu se ženami a žadatelkami o azyl byly zjišťovány jednak pomocí
rozhovorů s pracovníky státních a nevládních institucí v České republice, kteří se
zabývají žadateli o azyl a azylanty, a jednak pomocí rozhovorů a pozorování
žadatelů o azyl a azylantů.
Z analýzy statistik, které se týkají azylového řízení, vyplývá, že mezi žadateli o
azyl a azylanty jsou skupiny osob, které mohou být obchodem se ženami ohroženy.
Mezi žadateli o azyl sice převládají muži (viz. tabulka 2), a podle sdělení
pracovníků pobytových středisek Ministerstva vnitra České republiky je počet žen
bez doprovodu relativně nízký, ale i zde sledujeme mírný trend feminizace migrace
(viz diagram 1).
Tabulka 2.
Počet dospělých žen žádajících o azyl (starších 18 let)
Občanství
Ukrajina
Moldávie
Rumunsko
Vietnam
Indie
Gruzie
Arménie
Rusko
Bělorusko
Slovensko
Afghánistán
Čína
Irák
Celkový počet
žadatelů
Dospělých
žen
4416
2459
1848
1525
1304
1290
1021
644
437
388
356
317
296
1282
696
391
453
0
325
320
211
112
106
33
80
31
% dospělých žen
29
28
21
30
0
25
31
33
26
27
9
25
10
Bulharsko
Srí Lanka
Mongolsko
Kazachstán
Alžírsko
Ostatní státy
Celkem
290
146
134
131
126
959
18087
62
6
55
50
3
155
4371
21
4
52
38
2
16
24
Zdroj: Ministerstvo vnitra České republiky; Organizace pro pomoc uprchlíkům.
Diagram 1
Počet žadatelů o azyl podle pohlaví
14000
12000
10000
8000
6000
4000
muži
ženy
2000
1999
2000
2001
0
Zdroj dat: Ministerstvo vnitra ČR a Český statistický úřad.
Navíc proporce mužů a žen není u různých skupin žadatelů o azyl rovnoměrná.
Vysoký podíl samostatných žen je například mezi žadateli o azyl z Běloruska,
Gruzie, Číny, Moldávie, Ruska a Ukrajiny.
Podíl žen mezi žadateli o azyl se mění v různých věkových kategoriích. Zatímco
ženy v rozmezí let 18 - 40 let jsou zastoupeny méně než muži, v nižších a vyšších
věkových kategoriích jsou jejich počty vyrovnány. Zejména v nižších věkových
kategoriích to souvisí s pobytem rodin s dětmi (viz diagram 2). Přesto i ženy ve
věku 15 - 17 let mohou být ohroženy.
Graf 2.
Počty žen a mužů v jednotlivých věkových kategoriích v roce 2001
6000
5000
4000
Muži
3000
Ženy
2000
1000
0
O-14
15-17
18-25
26-40
41-60
61+
Tabulka 3. Žadatelé o azyl podle pohlaví a věku v roce 2001
Věkové
kategorie
0 - 14
15 - 17
18 - 25
26 - 40
41 - 60
60 +
Muži Ženy Celkem
912
774
1686
255
147
402
4944 1467
6411
5487 1870
7357
1373
767
2140
41
50
91
Zdroj: Ministerstvo vnitra České republiky, Organizace pro pomoc uprchlíkům
Podíl žen a mužů se vyrovnává u uznaných azylantů. Zde je také patrná postupná
feminizace, která směřuje k úplnému vyrovnání počtu mužů a žen (viz tabulka 4).
Přibližně vyrovnané počty mužů a žen však neznamenají, že se vždy jedná o
partnerské páry. Z terénní praxe víme, že mezi uznanými azylanty jsou i samostatní
muži a ženy.
Tabulka 4. Udělení azylu podle pohlaví
Rok, kdy byl azyl
udělen
Muži Ženy Celkem % žen
1990
27
1991
527
1992
173
1993
155
1994
65
1995
35
1996
96
1997
58
1998
40
1999
41
2000
74
2001
40
Celkem 1331
3
249
78
96
51
24
66
38
38
38
59
43
783
30
776
251
251
116
59
162
96
78
79
133
83
2114
10
32
31
38
44
41
41
40
49
48
44
52
37
Zdroj dat: Ministerstvo vnitra České republiky, Organizace pro pomoc uprchlíkům.
Tabulka vytvořena pro potřeby této studie autorem textu.
Ve vztahu k lokalizované potenciálně ohrožené skupině jsme se ji snažili dále
charakterizovat a zjistit možné varianty ohrožení. Z rozhovorů se zástupci policie
České republiky a zejména s pracovníky pobytových a azylových středisek, kde
jsou žadatelé o azyl a azylanti ubytováni, jsme sestavili několik scénářů, které jsme
dále s dotazovanými ověřovali. Dotazovaní scénáře označili za reálné a dokonce
uvedli konkrétní příklady, které se v praxi odehrály.
První variantou, jak souvisí obchod se ženami s žádostmi o azyl je, že dojde k
zatčení a k vyšetřování "majitele" obchodované ženy, které hrozí jako nelegálnímu
imigrantovi vyhoštění. Žena požádá o azyl a tím oddálí odchod ze země a návrat do
země původu, který by za daných okolností pro ni mohl být společensky neúnosný
nebo problematický. Ženy, které jsou předmětem obchodování, jsou navíc často
v neuspokojivém fyzickém a psychickém stavu a zde se jim nabízí prostor k určité
rekonvalescenci a promýšlení, jak si život dále uspořádat.
Druhou variantou je, že žena se z vlastní iniciativy z obchodu se ženami vyváže a
požádá o udělení azylu. Většinou se jedná o určitou formu útěku, po které žena
hledá bezpečné útočiště před obchodníky s lidmi, kteří by ji mohli pronásledovat.
Pracovníci pobytových středisek se s touto formou také setkávají, ale poměrně
zřídka. Spíše upozorňují, že v některých případech se jedná o podvod. Příběhy o
ženách, na jejichž ochranu byla podniknuta bezpečnostní opatření - to znamená
utajený převoz, utajené bydlení, přičemž se posléze samy vrátily k prostituci,
nejsou časté, ale existují (pobytové středisko Červený Újezd). Tyto případy by však
neměly vyvolat dojem, že reálné útěky obchodovaných osob a následné žádání o
azyl neexistují a že se tyto osoby nedostávají ze strany obchodníků s lidmi do
vážného nebezpečí.
Třetí variantou je, že prostřednictvím žádosti obchodované ženy o azyl si sami
"majitelé" zabezpečují legalizaci pobytu prostitutky. Zejména pracovníci
Ministerstva vnitra (včetně pracovníků azylových zařízení) se domnívají, že právě
tato forma je poměrně častá. Majitelé nočních klubů vědí, že při policejních
kontrolách o prostitutky nelegálně pobývající na území České republiky
pravděpodobně přijdou. Proto je v jejich zájmu, aby obchodovaná žena svůj pobyt
legalizovala. Žádost o azyl je jedním z východisek. V pobytových střediscích vědí
o osobách, které by mohly být potenciálně obchodovány, ale nemají pro to důkazy
a pokud se ženy samy nebudou chtít přihlásit, lze celou věc obtížně dokazovat.
Čtvrtou variantou je, že žena obchodovaná v západní Evropě je do České republiky
vrácena jako do bezpečné třetí země a zde žádá o udělení azylu.
V pobytových zařízeních také existuje prostituce, která již s obchodem s lidmi
nesouvisí,11 ale hranice obou těchto činností nejsou vždy zcela ostré.
Nesetkali jsme se s tím, že by obchodovala rodina žadatelů o azyl se ženou nebo
dcerou, ale zcela vyloučit se takové případy nedají. Respondenti se shodovali
v názoru, že obchod s lidmi bude vázán spíše na žadatelky o azyl ubytované mimo
pobytová střediska. Již právě nabídnutí ubytování může s tímto obchodem souviset.
Nutno však brát v úvahu, že samostatných žadatelek o azyl jak v pobytových
střediscích, tak i na privátních adresách, je mnohem méně než mužů a z těchto žen
jen menší část připadá v úvahu, že by s nimi mohlo být obchodováno.
Rozsah, v jakém jsou žadatelky o azyl v České republice oběťmi obchodu se
ženami, je obtížně zjistitelný. Nejsnáze lze kvantifikovat oběti obchodu se ženami,
které požádaly o azylové řízení po té, co byly zadrženy policií a dostaly se do
pobytového střediska. Pracovníci pobytových středisek mají s těmito případy
zkušenosti, ale počet takových obětí nepovažují za vysoký. Jedná se řádově o
jednotlivé případy ročně.12
11
Vedle rozhovorů s našimi respondenty se o prostituci tohoto typu můžeme dočíst v knize bývalého žadatele o
azyl v České republice Vladimira Borody (Boroda 1999).
12
Na základě provedených rozhovorů odhadujeme, že by se mohlo jednat o jeden až tři případy ročně.
Respondenti, kteří o těchto případech hovořili, si však nebyli nikdy zcela jisti, zda se jedná skutečně o kategorii,
Pro oběti obchodu s lidmi ve spojitosti s azylovou procedurou nejsou organizovány
samostatné programy. Oběti však mohou využít pomoc celé řady institucí, které
jsou podporovány Ministerstvem vnitra České republiky, UNHCR a dalšími
sponzory. Instituce Charitas a La Strada jsou schopny zajistit bezpečné utajené
ubytování, sociální asistenci a právní pomoc.
Organizace pro pomoc uprchlíkům, která kooperuje s UNHCR, poskytuje právní
poradenství při jednání s českými úřady, poskytuje pro žadatele o azyl informace o
České republice, o českých zákonech a o právním systému. Pro ženy pořádá
důvěrné sociální poradenství a psychologickou pomoc, při které jsou identifikovány
problémy žen žádajících o azyl.13 Organizace pro pomoc uprchlíkům pro zájemce
připravuje individuální i skupinovou psychoterapii. Důležitou aktivitou jsou také
řemeslné dílny, které opět působí na jedné straně terapeuticky a na druhé straně
zvyšují kvalifikaci žadatelek o azyl.
Poradna pro uprchlíky Českého helsinského výboru, partner UNHCR a Open
Society Fund poskytuje právní poradenství, zařizuje rekvalifikační kursy a pořádá
pravidelné dámské kluby v pobytových centrech pro žadatele o azyl, na kterých
ženy získávají vědomosti o prostředí České republiky, mohou se navzájem
setkávat, diskutovat, předávat si zkušenosti. V pobytových střediscích v Červeném
Újezdu a v Bělé pod Bezdězem provozuje ženský klub Poradna pro integraci
Českého helsinského výboru za pomoci studentek sociální práce, které tuto aktivitu
před dvěma lety samy iniciovaly.14 Programy těchto setkání mají přispět zejména
k posílení individuality azylantek a k jejich lepší duševní rovnováze. Ženy v
pobytových střediscích nemají možnost realizovat mnohé specificky ženské role
(např. hostitelka, matka) za normálních životních podmínek uspokojované v rámci
rodinného kruhu. V klubu se zpravidla sejde 12 až 15 žen různých národností.
Setkání bývají zaměřena k "ženským" tématům, jako je např. mateřství, péče o
rodiče, vztahy s tchyní, oslava rodinných svátků, emancipace apod. Téma
nebezpečí zneužívání žen a obchodu s ženami nebylo doposud otevřeno. Poradna
pro uprchlíky organizuje také jazykové kurzy.
na kterou se ptáme.
Psychologická poradna je v Bělé pod Bezdězem, v Červeném Újezdě a v Seči.
14
Zúčastnili jsme se setkání ženské uprchlické skupiny dne 29.11.2001 v pobytovém středisku Červený Újezd.
V klubu převažovaly zralé ženy ve věku nad čtyřicet let.
Z rozhovoru s dvacetiletou dcerou jedné z nich, mladou Arménkou, bylo patrné, že matka s dcerou (otec
nezvěstný) v ČR pro sebe těžko hledají nějakou perspektivu. Ženy byly dobře informované o tom, jak obtížné je
získat v ČR azyl. Dívka neměla zájem učit se česky. Z toho můžeme vyvodit, že obě ženy by pravděpodobně rády
emigrovaly dále na západ. Jiné Arménky se zajímaly o možnosti práce ve svém oboru mimo azylové zařízení.
Bylo patrné, že jsou z dlouhého čekání na azyl frustrované a hledají možnost přilepšení pro rodinu.
Setkání probíhalo v příjemné atmosféře. Ženy se učily aranžovat slaměné květiny. Své výtvory prezentovaly za
potlesku ostatních na konci setkání. Kytice si odnesly s sebou na pokoje. Dorozumívacím jazykem byla ruština. Ve
skupině byl převaha Armének, jednotlivě se vyskytovaly ženy z Ázerbajdžánu, Afghánistánu, Ghany a Ukrajiny.
13
Ženské kluby také provozuje Poradna pro integraci, kterou podporuje UNHCR,
Evropská unie, Komunitní cetra Leviho Strausse a další instituce. Byly otevřeny
v Brně a v Ústí nad Labem a hlavní klientelou jsou zde ženy z Arménie, Běloruska,
z Afriky a Ruska. Ženy se navzájem seznamují tak, že si předávají zkušenosti při
vaření. Učí se zvláštnosti různých národních kuchyní, hovoří o svých problémech
atd. Setkání mají opět terapeutický efekt.
Právní poradenství a další pomoc poskytuje také Česká katolická charita a několik
dalších institucí.
Závěr
Obchod se ženami a jeho rozšíření v oblasti Evropy bezprostředně souvisí
s charakterem změn, které zde proběhly jak z hlediska prostupnosti hranic, tak i z h
lediska ekonomických možností a je jednou ze stinných stránek pozitivního vývoje
po pádu železné opony. Zároveň je součástí obecnějšího jevu feminizace chudoby a
feminizace migrace. Počet žen migrujících samostatně, bez rodin, i v české
republice mírně stoupá.
Mezi žadatelkami o azyl v České republice však samostatně migrující ženy
nepřevládají a tvoří jen malou část této kategorie. Ženy většinou žádají o azyl spolu
s dalšími rodinnými příslušníky, kteří snižují nebezpečí obchodování, nebo se jedná
o ženy, které do nejohroženějších skupin nespadají. Podle informací, které jsme
získali v uprchlických zařízeních na území České republiky, však můžeme
konstatovat, že ve druhé polovině devadesátých let dochází k mírnému nárůstu
tohoto fenoménu. Vedle tíživé ekonomické situace v zemi původu zde svoji roli
bezpochyby hraje i zvyšující se míra emancipace žen.
V předchozím textu jsme objasnili, že azylová procedura v České republice
vystupuje v souvislosti s ženami, které jsou předmětem obchodu, v několika
úlohách:
1. je využívána migrujícími ženami, které pokračují do zemí Evropské Unie jako
záchytný bod na jejich cestě, kterou se snaží vyřešit své ekonomické problémy;
2. je institucí, ke které se ženy někdy obracejí v případě, že jejich majitel je chycen
a hrozí jim vyhoštění ze země a společensky nepřijatelná forma návratu do země
původu;
3. je institucí, kterou zneužívají sami obchodníci se ženami k legalizaci pobytu
svých pracovnic z cizích zemí;
4. je institucí, která může pomoci vytvořit situaci, aby žena, které se podařilo
uniknout těm, co s ní obchodovali, získala bezpečný úkryt a čas k tomu, aby se
mohla vrátit do normálního života.
Se všemi těmito variantami se setkali pracovníci pobytových středisek Ministerstva
vnitra České republiky, ale shodně prohlašují, že pokud aktéři obchodování se
ženami hledají v azylové proceduře nějaké zázemí, většinou tak činí skrytě, včetně
toho, že nepobývají v pobytových střediscích, ale v soukromí.
Některé problémové oblasti vznikající v souvislosti obchodu se ženami a azylovou
procedurou řeší novela zákona 325/1999 Sb., která vešla v platnost dne 1. února
2002. Zejména §82 limituje dobu, po kterou může žadatel o azyl pobývat mimo
pobytové středisko na 30 dní a tím omezuje možnost využívat azylovou proceduru
k legalizaci pobytu obchodovaných žen. §77 pak rozšiřuje množství údajů, které
jsou žadatelé o azyl povinni poskytovat o místě pobytu. Podle těchto údajů lze
snadněji identifikovat, v jakém prostředí se bude daná osoba nacházet a v případě
pochybností, že údaje jsou pravdivé nebo že žadatel nebude dosažitelný, neudělí
pracovníci Ministerstva vnitra souhlas se změnou místa pobytu. Cizinecká policie
takto může snadněji předcházet tomu, aby nebyla azylová procedura zneužívána
k nelegální činnosti. Podle zmíněné novely nebude po dobu 1 roku ode dne
zahájení řízení vydáno žadateli o udělení azylu pracovní povolení. I tato okolnost
snižuje zneužitelnost azylové procedury obchodníky s lidmi, neboť jejím
prostřednictvím nemohou své oběti legálně zaměstnávat. Teprve praxe však ukáže,
zda tyto regulativy budou mít žádoucí efekt.
Doporučení
Mezinárodní povaha obchodu se ženami předznamenává, že omezení tohoto
jevu lze dosáhnout pouze mezinárodní spoluprácí mezi institucemi v zemích
původu, v tranzitních zemích a v cílových zemích, kde se obchod realizuje.
Účinná prevence tohoto jevu je možná jen za předpokladu úzké mezinárodní
spolupráce na vládní i nevládní úrovni.
• Azylová procedura a pomoc hledaná v pobytových střediscích může problém
obchodovaných žen řešit jen krátkodobě. V této oblasti je třeba úzce
spolupracovat s orgány v trestním řízení a s nevládními institucemi, které se na
pomoc obětem obchodu s lidmi specializují. Vedle organizace La Strada zde
existuje Charitas, Organizace na pomoc uprchlíkům, Český helsinský výbor a
další organizace, které jsou schopny pomáhat na profesionální úrovni. Stejně je
třeba zmínit mezinárodní organizace jako UNHCR a IOM.
• Obchodem se ženami jsou ohroženy více žadatelky o azyl žijící v soukromí než
v pobytových střediscích. Do této sféry však mají obtížný přístup jak pracovníci
Ministerstva vnitra, tak i humanitárních organizací. Pozitivní změnu by v tomto
ohledu mohla přinést novela zákona o azylu platná od 1. února 2002. V každém
případě však doporučujeme zaměřit více pozornosti právě na sféru privátního
bydlení.
•
Obchod se ženami je závislý na poptávce po jejich službách. Zákazník však
zůstává stranou většiny systémových kroků. S ohledem na české prostředí
doporučujeme vést účinnou informační kampaň zaměřenou na tuzemské, ale
zejména zahraniční zákazníky, kteří většinou netuší, že neprovozují pouze sex
za peníze, ale že jsou posledním článkem obchodu se ženami. Doporučujeme
proto hledat formy, jak poskytnout dostatek informací o mechanismu
obchodování se ženami a vysvětlit podstatu násilí páchaném na dívkách
z východu. Je třeba zdůraznit, že obchodováním se ženami dochází k vážnému
porušování lidských práv. Oběť ztrácí nehumánním zacházením právo na
bezpečnost a důstojnost. Taková kampaň by měla proběhnout zejména
v sousedním Rakousku a Německu, ale i v České republice jako zemi, ve které
probíhá sexuální turistika. Média v této oblasti svoji úlohu neplní.
•
Dalším z falešných mýtů, který ovlivňuje veřejné mínění a měl by být zbořen, je
mýtus o prostituci "jako nejstarším ženském řemesle". Odborníci odhadují15, že
přibližně 75% žen v českých nevěstincích je v místě zavřeno nedobrovolně a
90% žen je k prostituci různými prostředky donuceno. Oběti sexuálního
průmyslu bývají fyzicky i psychicky zubožené. Ženy bývají poškozené hned
dvakrát: poprvé v momentě, kdy jsou "prodány" provozovateli nočního klubu,
podruhé ve chvíli, kdy jsou zadrženy cizineckou policií a poté vyhoštěny ze
země. Žena je potom stigmatizována svou minulostí i v domácím prostředí,
pokud se domů dokáže vrátit. Ženy, které přestály takovouto životní zkušenost,
však zpravidla potřebují specializovanou pomoc. Výše uvedený přehled
ukazuje, že možnosti pro oběti se v různých státech odlišují. Snad nejvstřícnější
se jeví italský model. Doporučujeme i nadále hledat legislativní i instrumentální
15
Informace podle rozhovoru s kriminalistou Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu v říjnu 2001.
nástroje, jak cizím státním příslušnicím za takové situace zajistit odpovídající
asistenci.
•
Pokud se jedná o žadatelky o azyl z ohrožených skupin v pobytových
zařízeních, doporučujeme věnovat zvýšenou pozornost jejich přípravě na život
mimo pobytová střediska. UNHCR může v této oblasti vyvíjet efektivní činnost
ve spolupráci s výše zmíněnými nevládními organizacemi.
Literatura
Boroda V. 1999: Bez hrdinů. Praha, Maťa.
Cizinci v České republice 2001. Praha, Český statistický úřad.
EU Toughens Line on Human Trafficking 2001: Financial Times, London Ed1 -03-17-01, s. 6. Citováno dle: http://www.unhcr.ch/cgi-bin/texis/vtx/home (20.
listopadu 2001).
Foreign Direct Investment, Trade, Aid and Migration. Geneva, United Nations
1996.
GAATW - Global Alliance ?.: Human rights in practice. A guide to assist trafficked
women and children.
Human Rights in Practice. A guide to assist trafficked women and children. The
Global Alliance Against Traffic in Women 1998.
Jane´s Information Group 2001: Europe Struggles to Deal With Human Trafficking
Implications. World News 26. 9. 2001. In: //www.unhcr.ch/cgibin/texis/vtx/home/++wwBm7ele_dwwww3ww/opendoc.ht. Převzato: 22.11. 2001.
Obchod s lidmi. Prevence obchodu s lidmi. Charitas. (Nedatováno)
Kholová L. 2001: Kouzlo ukrajinských švadlen. Policie zadržela gang
západočeských obchodníků se ženami. In: Respekt 48, 26. 11. - 2. 12: 4.
Lebed M. A. 1997: A Few Observations about Trafficking in Women by a
Criminologist. Referát přednesený na konferenci "Trafficking in Women in the
Post-communist Countries of Central and Eastern Europe" (Praha, 27. - 28. listopad
1997).
Lundová Soňa 2001: Obchod se ženami: závažné porušování lidských práv. Azyl
2001, 3-4: 5.
Nedělková Martina 2001: Uprchlické ženy v České republice. Nepublikovaná
absolventská práce. Praha, Evangelická akademie.
Niesner E., Jones-Pauly Ch. 2001: Frauenhandel in Europa (Trafficking in Women
in Europe). Germany, Kleineverlage.
Poradna pro integraci 2001: Studie žen - imigrantek v ČR. Nepublikovaný rukopis
prezentace výzkumu.
Suhrke Astri 1998: Safeguarding the Institution of Asylum. In: Population
Distribution and Migration. New York, United Nations.
Transit Migrants and Trafficking. Refugees
http://www.unhcr.ch/cgi-bin/texis/vtx/home.
Magazine.
Wallace C. - Stola D. (eds) 2001: Patterns of Migration in Central
Basingstoke, New York, Palgrave Publishers.
1.5.
Europe.
1996.