III. Římská republika (500 – 27 př.nl)

III. Římská republika (500 – 27 př.n.l.)
Bezprostředně po vyhnání Tarquinia Superba z města se proti někdejšímu králi vzbouřilo i vojsko obléhající město Ardeu. Vzniku republiky tedy nestálo nic v cestě. Lucius Iunius Brutus se zhostil organizace ve městě, doplnil čistkami prořídlý senát a udělil mu mnoho pravomocí, čímž si naklonil nejen patricije, ale i početné plebejské obyvatelstvo. Proti němu se stavěli pouze Etruskové, kteří však ve většině nebyli. Za své zásluhy se tedy Brutus stal prvním římským konzulem. Druhým se měl stát Lucius Tarquinius, ale jeho příbuzenský vztah a podobné jméno
s tyranem mu nepřinesly žádnou popularitu, proto se konzulem místo něj stal Publius Valerius Publicola (přítel lidu). Zákonodárnou složkou se stal senát, který byl původně poradním sborem starších. (senex = stařec). Ve vyhrocených dobách mohl být volen diktátor na dobu ½ roku.
Svržený Tarquinius Superbus proti Římu vytáhl s armádou z Tarquinií a Vejí, ale boj skončil nerozhodně.
Roku 507 př.n.l. však město napadl a na čas dobyl etruský král Porsenna z Clusia (jeho vítězství bylo mnohými římskými historiky zpochybňováno).
Podle centurií v armádě se scházel výbor zvaný comitia centuriata = lidové shromáždění.
Roku 449 př.n.l. bylo sepsáno první římské republikánské právo Zákon dvanácti desek. Sepsalo ho deset mužů s diktátorskými pravomocemi, tzv. decemvirové. Ti takto však učinili až na popud pobouřeného obyvatelstva, jelikož si pravomoci stále prodlužovali a nic se nedělo.
Na přelomu 5. a 4. stol. př.n.l. vpád Keltů do Itálie. Těm se podařilo vyplenit větší část města Říma, ale z okolních měst přispěchaly posily a navíc Římané po celou dobu bránili Capitolinus. Roku 265 př.n.l. dobyli Římané poslední město Etrusků, Veje.
I. Punská válka (264 – 241 př.n.l.)
­ spor vznikl kvůli městě Messina (Messinský průliv = průliv mezi Itálií a Sicílií)
­ Syrakusy ( v čele s Heirónem II. ) se přidaly na stranu Kartága
­ Kartaginci kontrolovali všechny ostrovy v Tyrrhénském moři a část území Ibérie (= severovýchod Španělska)
­ roku 241 př.n.l. poráží římský vojevůdce Lutatius Catullus Kartagince v bitvě u Aegatských ostrovů (porazil vojevůdce Barka)
­ Kartaginci museli vyklidit ostrovy Sardinii, Korsiku a zbytek Sicílie
II. Punská válka ( 218 – 201 př.n.l.)
­ Kartaginci získali stříbrné doly v Hispánii, avšak snažili se vyvarovat se konfliktu
­ vojevůdce Hannibal se po smrti otce Hamilkara Barky zhostil velení a dobyl město Saguntum, jež mělo spojeneckou smlouvu s Římem a vytáhl přes Alpy s pověstnými válečnými slony, porazil Kelty (někteří se k němu ale přidali) a přešel přes Alpy; po přechodu mu z ohromné armády zbyla pouhá čtvrtina
­ bitva u Rhedonu (porazil Publia Cornelia Scipiona prvého)
bitva u Clastidia (opět porazil Publia Cornelia Scipiona prvého)
bitva u Terbie (potřetí porazil Publia Cornelia Scipiona prvého a Tiberia Longina)
bitva u Trasimenského jezera (dostal do léčky a porazil Gaia Flaminia roku 217 př.n.l.)
bitva u Cann roku 216 př.n.l. (porazil konzuly Lucia Aemilia Paula a Terentia Varrona)
­ v Římě byl zvolen diktátorem Quintus Fabius, který s pomocí malých mobilních oddílů působil Hannibalovi ztráty
­ ten se snažil fingovaným tažením na město Řím vylákat jeho obyvatele a svést je k bitvě, Římané se ale vyprovokovat nenechali
­ protože měl už beztak velké ztráty, musel se obrátit se na ústup do Kartága přes Sicilii
­ Římané, kteří zůstali ve městě Římě, ho začali pronásledovat a roku 212 př.n.l. dobyli Syrakusy, které se přidaly ke Kartágu
­ během oněch deseti let Scipio neustále pronásledoval Kartagince a po Fabiově vzoru jim působil ztráty; došlo k několika menším
výhrám nad Kartaginci
­ bitva u Zamy ­ roku 202 př.n.l. definitivně porazil Publius Cornelius Scipio Africanus (druhý) Hannibala
­ Kartaginský senát kapituloval a následovaly velké reparace Římu (Kartágo smělo provozovat vojenské operace pouze na území Afriky
a i to pouze se souhlasem Říma)
III. Punská válka (149 – 146 př.n.l.)
­ defacto odvetná výprava na Kartágo
­ vedena byla Publiem Corneliem Scipionem (třetím)
­ Římané měli jasnou převahu a Kartágo dobyli, vyplenili, obyvatele prodali do otroctví a na
území bývalého města rozsypali sůl, aby místo prokleli a nemohlo zde nic vyrůst
Krize Římské republiky (133 – 31 př.n.l.)
­ roku 133 př.n.l. navrhuje Tiberius Sempronius Gracchus pozemkovou reformu (max. 125 ha půdy, zbytek konfiskován). Je však zavražděn latifundisty (majitelé velkostatků) … 125 ha = 500 jiter
­ roku 123 př.n.l. jeho bratr Gaius Sempronius Gracchus navrhuje rozdělování obilí a přidělo­
vání půdy v provinciích bezzemkům. Je však také zavražděn
­ spory populárů (= zastánci lidu) a optimátů (= konzervativní zastánci senátu, kteří
nechtěli změny)
­ roku 107 př.n.l. zvolen Gaius Marius konsulem
­ roku 105 př.n.l. poráží númidského krále Jughurtu
­ v letech 104 – 100 př.n.l. byl nepřetržitě volen konsulem, i když tento úřad mohl zastávat¨
podle zákona pouze po dobu 1 roku. To svědčí o jeho popularitě
­ v letech 102 – 101 př.n.l. poráží Germány díky provedené reformě o profesionálním vojsku, kterou sám provedl
­ v letech 90 – 88 př.n.l. občanská válka v Itálii. Ostatní obyvatelé Itálie požadovali římské
občanství i se všemi jeho výhodami. Byla jich většina, proto nakonec privilegia dostávají všichni svobodní obyvatelé Itálie jižně od řeky Pádu
Diktatura Lucia Cornelia Sully (88 – 79 př.n.l.)
­ roku 88 př.n.l. se konsul Lucius Cornelius Sulla dostává násilím do Říma a upevňuje si moc
vyhnáním Mariových přívrženců
I. válka proti Mithridatovi VI. (87 – 85 př.n.l.)
­ Lucius Cornelius Sulla vytahuje do války proti králi Pontu. Tím byl v té době Mithridates VI.
­ Sullovy nepřítomnosti v Římě využívá Marius a vrací se, aby se chopil moci
­ roku 85 př.n.l. Sulla poráží Mithridata VI. a roku 82 př.n.l. se vrací do Říma, kterého se
opět zmocní násilím, posléze sepsal Proskripci (soupis nepohodlných lidí, kteří mají
být odstraněni a jejich majetek zkonfiskován)
­ rozšiřuje senát na 600 členů a omezuje moc Tribunů lidu, stává se diktátorem
­ roku 79 př.n.l. se dobrovolně vzdává vlády a rok na to umírá
­ jeho dílo je následně odstraněno
Spartakovo povstání (73 – 71 př.n.l.)
­ Spartakus = uprchlý gladiátor
­ na jeho stranu se postupně dává až 60 000 vzbouřenců z řad otroků, chudiny a gladiátorů
­ zpočátku nepočetná republikánská vojska několikrát překvapili a porazili, ale pak se iniciativy
zhostil Marcus Licinius Crassus a další (v bojích se angažoval i Caesar) ­ mezi uprchlíky došlo k rozporům a toho republikáni využili, porazili je a 6000 jich pro výstrahu ukřižovali
II. válka proti Mithridatovi VI. + pirátům (67 př.n.l.)
­ potlačit je byl pověřen Gnaeus Pompeius Magnus
­ porazil piráty v Malé Asii a v Kilikii, připojil k Římu oslabenou Seleukovskou říši roku 64 př.n.l.
Catilinovo spiknutí (63 – 62 př.n.l.)
­ v době Pompeiovy nepřítomnosti v Římě jsou nepokoje
­ Lucius Sergius Catilina se svými stoupenci plánuje státní převrat (pocházel ze zchudlé
patricijské rodiny a toužil po moci)
­ je však odhalen roku 63 př.n.l. Marcem Tulliem Ciceronem
­ Catilina je nucen uprchnout
­ shromažďuje vojsko, avšak roku 62 př.n.l. je v boji proti senátní armádě poražen a zabit
I. Triumvirát (60 – 53 př.n.l.)
­ tři muži (Gnaeus Pompeius Magnus, Marcus Licinius Crassus a Gaius Iulius Caesar) uzavírají roku 60 př.n.l. tajnou dohodu o společné vládě nad republikou
­ Pompeius ­ správa Hispánie
Caesar ­ správa Gallie a Narbonské Gallie
Crassus ­ správa Sýrie a východních provincií
­ v letech 57­56 dobyl Caesar celou Gallii, následně vzniká povstání gallského vůdce Vercingetoriga, avšak roku 52 př.n.l. ho Caesar poráží v bitvě u Alaesie ­ roku 53 př.n.l. Crassus poražen Parthy v bitvě u Karrh (v Severní Mezopotámii)
= > rozpad triumvirátu a mocenský boj mezi Pompeiem a Caesarem
­ roku 49 př.n.l. překročil Caesar řeku Rubicon a roku 48 př.n.l. poráží Pompeia v bitvě u Farsálu, Pompeius utíká do Egypta, ale je úkladně zavražděn
­ Caesar se stává jediným vládcem Říma spolu se senátem, v Egyptě pomůže Kleopatře
v boji proti jejímu bratru Ptolemaiovi XIII. (roku 45 př.n.l.)
­ 15. března roku 44 př.n.l. je Caesar zavražděn stoupenci republiky
­ během své vlády však obnovuje zničený Korint, provádí reformu kalendáře, obnovuje Kartágo a dává půdu v provinciích vojenským veteránům
II. Triumvirát (43 – 32 př.n.l.)
­ tři muži (Marcus Antonius, Gaius Iulius Octavius a Marcus Aemilius Lepidus) roku 43 př.n.l.
uzavírají smlouvu
­ věnují se potrestání Caesarovy vraždy, stíhají Gaia Cassia Longina a Marca Iunia Bruta,
roku 42 př.n.l. je poráží v bitvě u Filipp
­ Lepidus ztrácí politický vliv => politické zápolení Antonia a Octavia
­ Antonius vytáhl proti Parthii, avšak zůstává v Egyptě a bere si Kleopatru, s kterou zosnují spiknutí proti Římu
­ Octavius je však roku 31 př.n.l. poráží v námořní bitvě u Actia a toku 29 př.n.l. slaví triumf
­ roku 27 př.n.l. legalizace jeho titulu princeps senatus (princes = prvý, přední)
­ získává titul Imperator Caesar Augustus Divifilius
­ dále ovládá funkce jako je kvestor (= kontrolor financí), pontifex maximus (= nejvyšší kněz), censor (= sčítání obyvatel, restrukturalizace senátu), tribun lidu (= nejvyšší zastánce lidu) atd … => neomezená moc