Roverský kmen č. 80

06/13
ročník 16, číslo 80
červen 2013
PRÁCE
Když se mi nezdá kosmonaut, princezna ani popelář
Jak na to při hledání práce
Rok v Indii
Jak jsem přežil rok v anglických skautských centrech
časopis pro rovery a rangers
ROVERSKÝ
KMEN
O
B
S
A
H
OBSAH
ÚVODNÍK
Hněteme si budoucnost
(J.)
3
TÉMA
26
Práce
26
28
30
3
ROVERING
4
Když se mi nezdá kosmonaut,
princezna ani popelář
(K.)
RFOR – rovering na Olomoucku
(Roy)
4
Jak na to při hledání práce
(Janka)
Minulost nezměníš, budoucnost můžeš
(Ifanka)
6
Kulturní střípky
(lad, jpp)
33
Druhá šance starých hadrů
(Adam Štemberk)
8
Rok v Indii
(M.)
34
Zahraniční výzvy
(Niki)
11
Rovering na síti/Rovering při ruce
(Dick)
12
Zážitkové výukové programy
(K.)
13
Hluboko do kapsy
(tým SpV)
14
38
Naboso bez cíle
(Libor P.)
23
42
44
44
Leností k efektivnosti
(Stenli)
46
24
Fórum mladších členů
(Ondra P.)
25
Šéfredaktorka
Dominika Potůčková – Julča (J.)
Petra Poncarová – Veve (jpp),
Veronika Ušáková – Kostka (K.),
Alex Bernadová – Šuměnka (Šum),
Lada Matyášová – Laduš (lad),
Markéta Těthalová – Maki (M.),
Renáta Farkašová – Renča (ref)
Bára Kučerová – Bagu (B.),
Jana Klímová (korektury)
Jakub Pejcal – Boby (foto)
a autoři článků a fotografií
Foto na obálce
Jakub Pejcal – Boby
48
49
Imagemakers – Jitka Turbáková
e-mail: [email protected]
www.imagemakers.cz
Tisk
POLYGRAF, s.r.o.
Škidovci a jejich Vedem
(Lotty)
POZVÁNKY
Co otřásá skautským světem
(lad)
Redakce
Grafická úprava a zlom
HYDE PARK
24
Vydavatel
Tiskové a distribuční centrum Junáka
Senovážné nám. 24, 116 47 Praha 1
IČ: 64934926
tel.: 234 621 223, fax: 234 621 399
e-mail: [email protected]
web: www.skaut.cz/tdc
www.skaut.cz/obchod
Na tomto čísle spolupracovali
Zarputilá krajina Máchova kraje
(Šum)
Nákup, to je věda!
(M.)
20
číslo 80, ročník XVI
vychází 5× ročně
registrační číslo MK ČR E 10199,
ISSN 1213-0664
Předplatné zajišťuje SEND Předplatné s.r.o.
Pro registrované členy Junáka je předplatné
nově řešeno v rámci nové on-line registrace.
Více na www.skaut.cz/casopisy.
Tiskové a distribuční centrum Junáka
Senovážné nám. 24, 116 47 Praha 1
e-mail: [email protected]
web: www.skaut.cz/kmen
19
Jak pracovat s tématem šikany
(K.)
AKTUALITY
Josef Kostohryz: básník, spisovatel,
odsouzenec na smrt
(jpp)
KOLEM NÁS
Lednicko-valtický areál, Mikulov a okolí
(Hanča H.)
16
Jak na táborové zdobení textilu
(ref )
Jak jsem přežil pobyt
na skautských základnách
(Vlk)
ROVERSKÝ KMEN
časopis pro rovery a rangers
49
50
Předplatné
SEND předplatné s. r. o.
www.send.cz/skaut
tel.: 225 985 225, 777 333 370
SMS: 605 202 115
Uzávěrka čísla 81 bude 20. 8. 2013.
Zaslané materiály se vracejí na vyžádání,
redakce si vyhrazuje právo
na úpravu příspěvků.
Ú
V
O
D
N
Í
K
ÚVODNÍK
Hněteme si budoucnost
Práce je jistě jednou z nejdůležitějších
oblastí většiny z nás – ať už se na ni
teprve připravujeme anebo již tvoří
nemalou část našeho všedního dne.
V rámci příprav studujeme vše možné i nemožné, učíme se novým dovednostem, brousíme své schopnosti,
a neděláme tak jenom ve škole. I při
přípravě tábora či pravidelném vedení
skautských schůzek se učíme něco, co
můžeme později i mimo Junáka zhodnotit. To, že v Junáku děláme tak různorodé činnosti, při kterých se mnohé
můžeme naučit, je jednou z jeho velkých devíz. V rámci práce samotné pak
celý ten proces učení pokračuje. Někdy
je to radost, jindy méně, ale určitě je
výzvou, aby nás rozvíjela, obohacovala
a těšila nás.
Náš fokus v oblasti práce dopadl hlavně na oblast příprav na práci. Na ob-
last, ve které si hněteme svou budoucnost. V koláži (Práce) můžete najít
inspiraci, kde se dá v létě pracovat.
V dalším článku přinášíme náměty
pro ty z vás, kteří teprve hledají své
vysněné povolání nebo pracují s těmi,
kteří ho hledají (Když se mi nezdá kosmonaut, princezna ani popelář). Jsteli již ve fázi, kdy hledáte zaměstnání,
mohl by se vám hodit článek Jak na to
při hledání práce.
V dnešní době přibývají možnosti, jak
vyjet do zahraničí jako dobrovolník,
což může být v mnoha ohledech výborná zkušenost, kterou můžete zaznamenat do svého CV, a která vám může
pomoci ve vašem seberozvoji. Podívali
jsme se do dvou kontinentů – Evropy
a Asie. V Anglii trávil Vlk delší dobu
jako dobrovolník na skautských základnách, E.T. zase jako učitelka angličtiny
v salesiánském centru v Indii. Co všechno se jim tam přihodilo, se dočtete v je-
jich poutavých vyprávěních (Jak jsem
přežil pobyt v anglických skautských
centrech, Rok v Indii).
V dalších článcích jsme se věnovali trochu tomu, co by se také dalo dělat v létě
na táboře (Jak na táborové barvení textilu), co se aktuálně děje v rámci Roverského programu (Rovering na síti/
Rovering při ruce) nebo třeba také
tomu, jak se my mladší můžeme zapojit
do střediskových sněmů, které někde již
probíhají, většinou ale teprve proběhnou (Fórum mladších členů).
Moc doufám, že se vám předprázdninové číslo s tématem Práce bude líbit
a novému šéfredaktorovi přeji spokojené čtenáře, radost z práce a dostatek
nadšených spolupracovníků.
J.
Foto: Jakub Pejcal – Boby
3
R
O
V
E
R
I
N
G
RFOR – ROVERING NA OLOMOUCKU
ANEB V ČEM MŮŽE BÝT REGIONÁLNÍ ROVERING PRO VÁS PŘÍNOSNÝ
Páteční odpoledne. Zvuk zvonů nedalekého
kostela rezonuje ve zdech tradiční usedlosti
a každý správný Hanák se chystá na poklidný víkend. Přesto je ve vzduchu cítit
napětí; něco neznámého láká hanáckou
mládež ven ze dveří jejich soukromého království. „Mamo, co to s těma děckama je?
Deť v chajdě majó bôchtê, tvargle a stejnak
někam lítajó,“ říká Pepin a přemýšlí, co
jeho potomci vidí na tom světě za dvorkem.
Luďa s Honzou se právě chystají na horolezeckou expedici do rakouských Alp. Petr
vytahuje balón ze skříně a čeká, až ho vyzvedne Vašek na fotbal. Anička s Kubou
vcházejí do dveří vyhlášené restaurace,
aby spolu oslavili výročí svého seznámení.
Holky ze sídliště vyráží na film a v parku
potkají další partu, která hraje frisbee.
Slovo dá slovo a zítřejší hraní na kytaru
v jedné z kluboven je domluveno.
4
ROVERSKÉ SKUPINY
Regionální rovering –
budování komunity
Ptáte se, co mají zmíněné osoby společného a proč se tady o nich mluví? Tito
lidé se před několika lety sotva znali,
a přestože jsou všichni roveři a rangers
ze stejného regionu a mají řadu společných zájmů, nenapadlo by je oslovit se
navzájem a jít podnikat jejich oblíbené
aktivity, když jejich tradiční parťáci
nemají zrovna čas. Jednoduše proto, že
patří každý do jiných středisek, oddílů
nebo měst a pokud měli to štěstí, že
zrovna jejich roverský kmen funguje,
sporadicky se účastnili pouze vlastních
akcí, kde ale naráželi na nedostatek lidí
a zájmu. Nevěděli, že jiné rovery zajímá to, co je a chtěli by také smysluplně
trávit volný čas, kdyby měli s kým. Nevěděli, že by mohli spolu vyrazit spor-
tovat, do kina, na výpravu, expedici či
si jen tak zahrát na hudební nástroje.
Co tedy změnilo tuto množinu navzájem neznámých skautů v komunitu,
která navzájem sdílí starosti a radosti,
vytváří nové zážitky a přátelství, půjčuje si vybavení a nabízí psychickou
podporu?
RFOR a jeho cíle
Jedním z důvodů je bezesporu RFOR.
Rok For Olomoucký Rovering, jak
vyplývá z názvu, začal původně jako
časově omezený projekt v roce 2005.
Myšlenka byla jednoduchá: vytvořit
platformu pro setkávání roverů z více
než deseti středisek v regionu. Místo,
kde se bude moct člověk seznámit se
svými vrstevníky, které spojuje rovering
R
O
V
E
R
I
N
G
a trávit aktivně svůj volný čas. Nadšení
olomouckých roverů a rangers předčilo
očekávání a RFOR se tak mohl i musel
rozvíjet dále. Pro ty, kteří něco znamenají v českém roveringu, není překvapením, že iniciátorem a duchovním otcem byl, je a bude Jirka Tvrdoň – Cézi,
někdejší spolutvůrce řady celostátních
akcí a kníže Svatopluk (na RLK Svatoplukovy pruty). Protože již před několika lety přesídlil do Prahy, RFOR
se částečně proměnil a svými nápady
a myšlenkami jej tlačí dál řada jiných
olomouckých osobností.
Kam se olomoucký rovering posunul
za těch necelých 8 let? Cílem RFORu je
• nabízet mladým lidem, pracujícím
u oddílů, prostor pro seberealizaci i aktivní odpočinek,
• roverům a rangers, kteří nemají svůj
vlastní kmen, nabízet smysluplnou činnost tak, aby zůstali ve skautském hnutí
a mohli v rámci něho být formováni
i v období největší zranitelnosti,
• propojovat fungující kmeny a izolované
rovery, nabízet aktivity s přesahem do komunity a společnosti, ve které žijeme.
Zvídavého čtenáře jistě zajímá, co konkrétně se skrývá pod těmito vznešenými
pojmy. Nejsou to jenom akce a aktivity,
které připravuje tým RFORu, ale taky
ty, které vznikly zprostředkovaně díky
navázaným kontaktům. Jsou to i události, které organizují jednotlivé skupiny roverů a které se rozšiřují mezi další
kmeny a rovery na Olomoucku. Není
zkrátka důležité, kdo je pořadatelem,
do jaké míry je akce oficiální či kolik lidí
se sejde. Podstatné je, že každý bez ohledu na svůj status má možnost se účastnit
roverského programu, který dává smysl.
A to je podstatné, jestli mi rozumíte.
Aktivity olomouckých
roverů
Co všechno vás může čekat, pokud
jste olomouckým roverem? Čtyřdenní olomoucký roverský sraz, který se
koná každé dva roky. Stovka roverů
a rangers na jednom místě, témata
jako totalita, western, Tibet či zakládání nové civilizace. Diskuze, workshopy, velké hry, táboráky, sportovní
aktivity a kultura. Frisbee, fotbal,
lezení, florbal, hokej: sportovní relax
i turnaje dle vašeho výběru. Pravidelná tematická setkání v klubovnách: cestování, hudební nástroje,
seznamování, tanec či exotické ovoce.
Služba jako pomoc lidem s leukémií,
životnímu prostředí i etiopským dětem. Horolezecké expedice, zimní
táboření, divadelní improvizace, happeningy, mistrovství světa ve schovce, čajovny, dlouhé diskusní večery
a mnoho dalšího.
Rovering není snadnou skautskou disciplínou. Lidé odcházejí jak na straně
organizátorů tak i účastníků, ale ti noví
přicházejí. Snahou RFORu je preferovat
kvalitu akcí před jejich kvantitou, zapojit
co nejvíce lidí z různých středisek a dlouhodobě informovat místní rovery a rangers o tom, co se děje. Zmíněné aktivity
přináší budování komunity, rozšiřování
sítí, spontánní akce a multiplikaci výsledků: to, co se děje za pomyslnými zdmi
RFORu, je příjemné sledovat a nezbývá
než doufat, že svou troškou do mlýna
přispěla i snaha každého z nás.
Jan Říkovský – Roy (27 let), Olomouc
Foto: archiv RFORu, David Pohanka
ROVERSKÉ SKUPINY
5
R
O
V
E
R
I
N
G
MINULOST NEZMĚNÍŠ,
BUDOUCNOST MŮŽEŠ
O ZÁŽITKOVÉ AKCI PRO ROVERY A RANGERS S NÁZVEM HUSTĚ
NAPRUZENÉ PRASÁTKO
„Filippo! No tak, Filippo! Pojď mi pomoct uklízet!“ „Ano, mami, už běžím.
A můžu se jít poté podívat do kláštera?“
„Vždyť neumíš číst, ani psát. Pro tebe život v klášteře nikdy nebude.“ Z venkovského kluka Filippa Bruna se i přes veškeré překážky stává člen dominikánského
řádu, přijímá zde své nové jméno Giordano a o sedm let později je vysvěcen
na kněze. Jeho teze, že Slunce ani Země
nejsou středem vesmíru, neboť ten je
nekonečný, z něj však udělaly vyhnance,
kacíře a byl odsouzen k smrti upálením.
Atmosféra Nového hradu
Tento příběh prožívalo čtyřicet R&R
druhý dubnový víkend na místě více
6
REPORTÁŽ
než příhodném. Uchýlili jsme se na
Nový hrad u Blanska, kde na nás dobová atmosféra dýchala takřka ze všech
stran. Již sedmý ročník roverské akce,
nesoucí název Hustě napruzené prasátko, byl tedy i díky netradičnímu zázemí
velice vypečený.
Než jsme se ale v pátek vůbec dostali
na hrad, cestovali jsme časem skrz různá
stanoviště až do 16. století. Dále nás kroky vedly do hradní mučírny, kde byl nebohý Giordano připoután na mučidle.
Svým tvrdošíjným postojem, kdy odmítal odvolat své myšlenky, si tak vysloužil
odsouzení k trestu smrti. Na začátku akce
jsme se tedy dozvěděli o Giordanově
konci. Avšak jaký měl život a co předcházelo jeho odsouzení? Tyto informace
jsme po střípkách získávali následující
den. Putovali jsme po stopách našeho
hrdiny, navštěvovali města jeho pobytu
a plnili zde úkoly typické pro daná města tak, jak je známe dnes. V Praze jsme
po vzoru Staroměstského orloje stavěli
věž. V Ženevě jsme návštěvu autosalónu
spojili s výměnou kola na autě. O výrobu krému a pokrývky hlavy jsme se
pokoušeli v Paříži. Na lodích jsme propluli Benátkami. Celé naše snažení jsme
zakončili v Neapoli přípravou moučníku
a jeho prezentací.
Lze zvrátit osud?
Večer nás pak čekala hra Brechtovo
divadlo, která spočívala v možnosti za-
R
O
V
E
R
I
N
G
sáhnout do děje odehrávaného příběhu.
Jednoduše jsme se snažili zvrátit osud
Giordana a zkoušeli jsme pozměnit
jeho osudová rozhodnutí. Neúspěšně,
jak jinak, neboť minulost nezměníme,
ale budoucnost můžeme – svými skutky, příkladem a působením na své okolí. Důležité je držet se mravních zásad
a názorů, stejně tak, jak to dělal Giordano. Divadlem vyvrcholil víkendový
příběh a hlavní myšlenka Prasátka „Minulost nezměníš, budoucnost můžeš!“
byla tedy předvedena v praxi.
Šenk, placky i mše
Na Prasátku nechybělo večerní zpívání a hraní v šenku u praskajícího krbu.
Jídlo bylo jako obvykle luxusní, jedna
snídaně ve formě rautu z vlastnoručně
upečených buchet a dobrot. Na hradní věži byla při západu slunce odsloužena mše. Některé z nás poté věž
zlákala i k přespání. Jako upomínkové
předměty jsme si odvezli pomalovaná
trička a originální placky s motivem
Prasátka či jinými vlastnoručními
výtvory.
A že vás teď mrzí, jelikož jste se akce nemohli zúčastnit? Nezoufejte. Příští ročník Hustě napruzeného prasátka bude
již tradičně za rok opět na začátku dubna, avšak na jiném místě a samozřejmě
s novými nápady.
A že za rok je už moc pozdě a chtěli byste vyrazit na nějakou podobnou
roverskou akci? I pro vás máme uspokojivé řešení. Na Novém hradě nás
mimo jiné navštívily tři stařenky, které začaly vzpomínat na svá mladá léta.
Rozpovídaly se o tom, jak jezdívaly
na tábory a hlavně ty roverské jak je bavily! S oslovením „hřebečci a kočenky“
začaly babičky bavit všechny účastníky
a informovaly nás o roverském letním
táboře Roveriáda. Tábor s desetiletou
tradicí se letos uskuteční v Humpolci od 4. do 11. srpna. Jak název akce
„Na hraně“ napovídá, můžete zde zažít
momenty, které posouvají a na které se
jen tak nezapomíná. Najít tu prostor,
kde není bláznivých nápadů, které by
nešly realizovat. Čekají vás hravé, tvořivé aktivity, odtržení od každodenních
povinností a čas strávený v přírodě
v okolí Humpolce, kam se odstěhoval
onen legendární Hliník.
Ivana Kučerová – Ifanka (22 let),
Jedovnice
Foto: archiv akce Hustě napruzené
prasátko
Info o akcích:
http://prasatko.skauting.cz – Zážitková akce Hustě napruzené prasátko
www.roveriada.cz – Letní tábor Roveriáda
REPORTÁŽ
7
R
O
V
E
R
I
N
G
DRUHÁ ŠANCE STARÝCH ŠATŮ
V BROUMOVĚ TŘÍDÍ STARÉ OBLEČENÍ A HADRY Z CELÉ REPUBLIKY
PRO DALŠÍ VYUŽITÍ
Ze dvora továrny vyjíždí vysokozdvižný vozík, veze velké modré igelitové balíky a najíždí
na rampu za kamionem. Přidává další kostku do modré zdi z balíků. Denně tu kamiony naplní
až třiceti tunami takových balíků plných látek a starého oblečení. Vítejte v Diakonii Broumov,
místě, kam se sváží staré oblečení z celé republiky.
Do kontejnerů i roztrhané
Vcházíme do nově postavené haly, kam
se přiváží v kamionech oblečení. Jde
o oblečení, které lidé dávají do sbírek
a kontejnerů takzvaně „na charitu“. Vidíme sklad, kam se vozí oblečení do zásoby. „Ty budovy jsme si postavili sami,
svépomocně. Pracovali na tom někteří
naši pracovníci a klienti,“ vítá nás paní
Wienerová. Pracuje v Diakonii téměř
od jejího založení. V současnosti má
8
REPORTÁŽ
na starost propagaci firmy a sbírek a sociální služby, které Diakonie zajišťuje.
Vstupujeme do velké haly, kde probíhá
třídění šatstva podle různých kategorií,
barev nebo použitelnosti. Je to opravdu
velká prostora, jsou tu desítky kovových
klecí s různými typy textilu. Na hromadách leží oblečení všech druhů a barev,
ale i různé domácí potřeby, hračky, boty
a různé další drobnosti. I ty se vybírají
při různých sbírkách a dávají pak chudým. Potkáváme spoustu pracovníků –
celkem jich zde pracuje 130. V podstatě jediným ziskem, kterým v Diakonii
financují zaměstnance i provoz firmy,
je prodej vytříděného oblečení a textilu, který nejde do výdejen pro chudé.
Vyrábí se z něj koberce, lepenky a další
zboží, hadry se používají na čištění strojů v továrnách. „Do kontejnerů na oblečení tedy můžete směle dávat i roztrhané nebo jinak poškozené oblečení.
Nám to pomáhá, abychom se uživili,“
říká paní Wienerová.
R
O
V
E
R
I
N
G
Čtyři tisíce v kabátu
Procházíme dalšími prostorami. U lisu
se vytříděné a nastříhané oblečení balí
do modrých balíků na export. Pracuje
u něj klient Láďa. „Jednou našel v kabátě čtyři tisíce korun. Přinesl nám je
a odevzdal jako nález vedoucímu,“
vypráví paní Wienerová. Další místností je střižna. Tady se oblečení stříhá
na kousky a odřezávají se zipy, knoflíky
a podobně. Hned vedle výrobní haly
jsou dveře prodejny, ve které si lidé bez
domova i ostatní obyvatelé Broumova
mohou za symbolickou cenu kolem
dvaceti korun kupovat oblečení, knížky a domácí potřeby, které byly v dobrém stavu. Takové výdejny provozuje
Diakonie ve větších městech po celé
republice. „Musíme za ty věci alespoň
minimální částku chtít, aby si jich lidé
víc vážili,“ vysvětluje paní Wienerová.
Řadu zaměstnanců Diakonie tvoří sociálně slabší lidé, kteří dlouhodobě
nemohli najít práci, obzvlášť na Broumovsku. Pracují zde lidé bez domova,
lidé po rozvodu, kteří tím přišli o bydlení, propuštění po výkonu trestu, lidé
s exekucemi nebo mladí přicházející
z dětských domovů. Těm, kteří mají
problémy s bydlením, nabízí Diakonie
možnost ubytování v ubytovně, která je
součástí podniku. Jsou tu jednolůžkové
i vícelůžkové pokoje, ale i pokoje pro
páry. „Je to tady můj domov, nemám
kam jinam jít a jsem tu spokojená,“ říká
uprostřed pokoje plného plyšových zvířat paní Valerie. Na této ubytovně bydlí
už dvanáct let.
Uspořádejte sbírku
Diakonie Broumov si za 20 let svého
fungování získala slušné jméno a stále
rozšiřuje své kontejnery do dalších měst
a zvyšuje počet materiálu, který se zde
zpracuje. Není to ale vždy jednoduché.
V posledních letech vzrůstá konkurence
i v oblasti, kde bychom ji možná nečekali, jakou může být sběr starého oblečení.
„Pronikají sem konkurenční firmy ze
zahraničí. Ty pod hlavičkou charitativní
činnosti prodávají oblečení do second-handů nebo na další zpracování. Jde
jim ale především o zisk. Na charitativní nebo sociální účely dávají jen zlomek
toho, co vydělají,“ vysvětluje paní Wienerová. Firma Potex, která umisťuje do
větších měst oranžové kontejnery na textil, na nich uvádí, že jde o sběr šatstva na
charitativní účely. Na jejich webu však
zjistíte, že na tyto účely firma dává jen
půl procenta ze svého zisku. Sběr starých
oděvů začali využívat i některé charitativní organizace jako Charita nebo Červený
kříž, které ze zisku financují své dal-
O Diakonii Broumov
Diakonie Broumov je organizace zabývající se zpracováním a prodejem použitého textilu. Ze zisku financuje různé sociální
služby pro lidi na okraji společnosti, které i zaměstnává ve svém provozu. Její součástí je i ubytovna pro tyto lidi. Provozuje
několik výdejen oblečení pro bezdomovce a chudší občany. Vznikla v roce 1993 pod Církví československou husitskou. Později
se od církve odpojila kvůli snazšímu fungování provozu, ale stále si zachovává původní křesťanský charitní a sociální ráz.
V současnosti má 130 zaměstnanců, z nichž je téměř polovina sociálně slabších. Může zpracovat denně až 30 tun oblečení, které
sváží téměř z celé republiky i ze Slovenska.
Více informací a kontakty najdete na stránkách www.diakoniebroumov.org.
Roverská služba na Safíru
Do Diakonie Broumov jsme se vypravili v rámci programu věnovaného službě na roverském lesním kurzu Safír. Program věnovaný službě je pravidelnou součástí kurzu. Letos jsme se kromě vyrábění hmatových knížek pro nevidomé seznámili i s fungováním Diakonie
Broumov. Budeme jim pomáhat s propagací jejich činnosti a s pořádáním sbírky starého textilu mezi kmeny a oddíly z celé republiky.
Velká sbírka se bude konat i na celostátním setkání roverů a rangers Obrok 2013.
REPORTÁŽ
9
R
O
V
E
R
I
N
G
ší projekty a sociální služby. Konkurenční boj probíhá i v jednotlivých městech,
školách a podobně, které se rozhodují,
komu povolí starý textil sbírat.
Broumovská třídírna přitom má kapacitu zpracovávat ještě více textilu, nedaří
se ho však tolik z celé republiky sehnat.
„Po Vánocích a na jaře, kdy lidi třídí
šatníky, je to dobré. Ve zbytku roku
o dost horší,“ říká paní Wienerová.
„Mohli byste nám pomoct i vy, skauti. Můžete uspořádat sbírku ve vašem
městě nebo ve vaší škole. S námi se stačí
jen domluvit na odvozu nebo na přistavení kontejneru. Zbavíte se starých
hadrů a pomůžete dobré věci,“ dodává
na závěr naší návštěvy v Diakonii paní
Wienerová.
Adam Šternberk (23 let), Rudná
Foto: archiv RLK Safír
Zapojit se můžete i vy!
Nejjednodušším způsobem, jak se zapojit, je uspořádat sbírku oblečení a látek
ve vašem středisku nebo třeba v celé vesnici či městě. V menším rozsahu je
možné vyhledat nejbližší kontejner Diakonie Broumov ve vašem okolí a nasbíraný textil do něj odvézt (seznam míst najdete na webu Diakonie). Pokud byste si
troufli na větší sbírku, je možné se obrátit na Mgr. Lenku Wienerovou
([email protected], 603 411 229), která vám pomůže sbírku zajistit,
především pak svoz do jejich prostor v Broumově.
-.-. / --- / -.-. / -.- / ..- // .- / .-.. / . / ... / .--. / --- / -. // - / .-. / .. // .... / --- / -.. / .. / -. / -.-- // .--. / .-. / . / -.. / . / -- //
-. / .- / -- / --- / -.-. / .. / -- / . // -.. / --- // ... / - / ..- / -.. / . / -. / . // ...- / --- / -.. / -.-- /// -. / .- / .--- / . / -- / -. / --- //
-. / .- / -.- / .-. / .- / .--- / . / -. / --- / ..- // -.-. / .. / -... / ..- / .-.. / .. // --- / ... / -- / .- / --.. / .. / -- / . // -. / .- // --- /
.-.. / . / .--- / .. // .--. / .-. / .. / -.. / .- / -- / . // -- / .-. / -.- / . / ...- // .- // .--. / . / - / .-. / --.. / . / .-.. // .- // -. / . / ---- /
.- / -- / . // -. / . / -.- / --- / .-.. / .. / -.- // -- / .. / -. / ..- / - // -.. / ..- / ... / .. / - /// .--. / .-. / .. / .-.. / .. / .--- / . / -- / . //
-. / .- / -- / --- / -.-. / . / -. / --- / ..- // -.-. / --- / -.-. / -.- / ..- // .- // --.. / .- // --- / -... / -.-. / .- / ... / -. / . / .... / --- //
-- / .. / ---- / .- / -. / .. // ...- / .- / .-. / .. / -- / . / --..-- // -.. / --- / -.- / ..- / -.. // -.-. / --- / -.-. / -.- / .- // -. / . / --.. / -- /
. / -.- / -. / . / .-.-.-. /// -.. / --- / ---- / ..- / - / .. / -- / . // ..- / - / .-. / . / -. / -.-- / -- // -.-. / . / ... / -. / . / -.- / . / -- ///
10
REPORTÁŽ
R
O
V
E
R
I
N
G
ZAHRANIČNÍ VÝZVY
MEZINÁRODNÍ INICIATIVA, KTERÁ MŮŽE INSPIROVAT I VÁS
Neznámá teritoria jsou pro badatele
lákavá věc – jsou prvními, kteří mají
možnost je prozkoumat, aniž by jim do
toho někdo mluvil. Nejde jen o oblasti
na mapě, ale i o neprozkoumaná místa
v lidské duši. Každý z nás máme spoustu
„bílých míst“, něco, co o sobě nevíme –
a právě tato bílá místa si žádají podrobný
výzkum. K tomu nám slouží výzvy: nejen, že se o sobě učíme nové věci, ale je to
i příležitost pro seberozvoj. Každá výzva
je osobní záležitostí, protože co někdo
udělá bez mrknutí oka, může být pro jiného věc dlouhodobého překonávání se.
Velkou výzvou pro rovery je zahraničí.
Cestování je dnes snadné, když se vyznáte a domluvíte, ale dokázali byste
sami projet cizí zemi? Člověk se bojí
toho, co je mu neznámé, je tedy pochopitelné, že se spousta lidí bojí překročit
hranice své země. Připočtěme strach,
že se nedomluvíte, nedostatek financí
či nedostatečnou podporu ze strany
rodiny – opravdu pak není divu, že se
někomu nechce vyjet ven.
Dejme tomu, že jste se ale rozhodli překonat se a navštívit zahraničí. Můžete se rozhodnout, zda pojedete sami nebo se vypravit s kmenem. Obojí má své výhody.
Vyjet sám
Když jede člověk sám, musí se spolehnout jen sám na sebe, odpovídá pouze
za sebe, má spoustu času na přemýšlení,
a cesta se rázem stane třeba až duchovním zážitkem – zvláště pokud jdete přírodou a za celý den potkáte jen pár lidí.
Je to skvělý způsob, jak se stát víc samostatným a jak se učit být sám se sebou.
Tipy, jak vyjet sám, je-li mi víc jak
osmnáct
• můžeš cestovat i sám – před pár lety
jsem v létě potkala jednu Australanku,
která vyjela na cestu kolem světa. Začala
v Africe na Mootu, pokračovala Evropou, a zůstala zde téměř do Vánoc, než
zase odjela. Využila ubytování na skautských základnách i v hostelech. Pokud
hledáte levnější ubytování a chcete vyzkoušet něco nového, můžete zkusit
couchsurfing – po domluvě vás někdo
nechá přespat u něj doma na pohovce.
Jak cestování o samotě, tak i couchsurfing má ovšem svá rizika, se kterými
se vyplatí počítat. O couchsurfingu se
kromě na oficiálních stránkách projektu můžeš dozvědět něco i v článcích na
webu – např. http://tinyurl.com/cpjm5ko.
• můžeš poznat cizí zemi prostřednictvím dobrovolnictví – EVS (Evropská
dobrovolná služba), EVSP (Evropský
skautský dobrovolnický systém), nebo
vyjeď do Ameriky pracovat na jeden
z mnoha táborů Boy Scouts of America.
Centra WAGGGS také nabízí spoustu
možností, jak spojit cestování s dobrovolnou prací.
Vyrazit s kmenem
Větší zábava může být vyjet s partou
lidí, které znáte a o kterých víte, že je
na ně spolehnutí. Můžete se vzájemně
hecovat a hlavně více navzájem poznávat. Když se rozhodnete naplánovat expedici s kmenem, vězte, že je za tím víc
práce a zodpovědnosti, a že je to svým
způsobem větší výzva. To proto, že se
kromě sebe musíte potýkat s dalšími
lidmi. S každou cestou do zahraničí vyjdou najevo ty lepší, ale také ty temnější lidské stránky, a s každým prožitým
průšvihem zkoušíte pevnost přátelství.
Tipy, jak vyjet s kmenem:
• Zahraniční akce: Jamboree, Roverway, Moot: http://krizovatka.skaut.cz/
mezinarodni-skauting/zahranicni-akce
• Výměna se zahraničním oddílem:
http://krizovatka.skaut.cz/mezinarodniskauting/chci-vyrazit-do-zahranici/jaknajit-partnersky-oddil
• Expedice: naplánujte si společně vlastní cestu do zahraničí! Osobně se mi vždy
vyplatilo čerpat z webové stránky Hedvábná Stezka – www.hedvabnastezka.cz
Jako skauti výzvy hledáme a vycházíme
jim vstříc. Je ovšem třeba dávat pozor
a nepřeceňovat se – výzva vás má obohatit, ne vás připravit o všechny síly! Ne
nadarmo se říká: „Pokud se někam potřebuješ dostat rychle, jdi sám. Pokud
se chceš dostat daleko, jdi s přáteli.“
Nicole Hovorková (21 let),
České Budějovice
Další tipy:
• Evropský skautský dobrovolnický systém –
http://rovernet.eu/eurovers/roveropportunities-mainmenu-92/esvp-mainmenu-151
• Tábory Boy Scouts od America – http://krizovatka.skaut.cz/
mezinarodni-skauting/dobrovolnictvi/tabory-boy-scouts-of-america
• Centra WAGGGS – www.wagggs.org/en/world/centres
• Centra WOSM – www.scout.org/en/around_the_world/scout_centres
• Couchsurfing – www.couchsurfing.com
• Pokud hledáte inspiraci pro výzvu, můžete hledat i na neskautských anglických
stránkách, které se věnují výzvám: www.the-challenge.org, www.hitchallenge.com
ROVERING ZA OBZOREM
11
R
O
V
E
R
I
N
G
ROVERING NA SÍTI /
ROVERING PŘI RUCE…
Kdybychom měli vyjmenovat několik slov, která by popisovala život roverů a rangers v dnešní
době, tak si troufám tvrdit, že mezi nimi nebudou chybět slova jako „online“ a „net“ nebo
„nestíhám“ a „nemám čas“. Mimo jiné i z těchto důvodů přicházíme se dvěma novinkami podporujícími roverský program – s novým RoverNetem a s Roverským diářem.
RoverNet
RoverNet není sice v českém roveringu
novým pojmem, ale již mnoho let nebyl tím, čím by měl být, tedy centrem
roverského dění na Internetu, kde je
možné najít akce, inspiraci, přátele či
jen být v kontaktu. Proto přichází nový
RoverNet, který převzal staré jméno
a smysl, ale vše ostatní je zbrusu nové
a moderní. Můžete se přesvědčit sami,
pokud se podíváte na adresu www.rovernet.cz, kde naleznete moderní web
v atraktivní „responsivní“ grafice (která se umí přizpůsobit různě velkému
monitoru či tabletu) a s velkým množstvím funkcí. Z těch hlavních můžeme vypíchnout články, fotky, diskuse,
hodnocení, nejrůznější databáze akcí,
12
roverských skupin, projektů, výzev…
Propojení se skautISem a ostatními
nově připravovanými weby Junáka je
samozřejmostí. Přihlaste se tedy na
NOVÝ ROVERSKÝ PROGRAM
RoverNet svými údaji ze skautISu,
upravte si profil a začněte RoverNet
naplno používat k vašim roverským
aktivitám.
Jak takový skautský web vzniká
Je to poměrně náročný proces, protože RoverNet je mnohem složitější web než
jen webové stránky nějakého střediska či akce. Úplně na začátku se zpracovalo
zadání RoverNetu, které popisovalo, co od nového RoverNetu očekáváme. Následně se objevil projekt „Rozvoj skautských webů“, jehož cílem bylo postupně
převést všechny skautské weby provozované na technicky zastaralém systému
do moderní podoby. Než se tedy vyjasnilo, zda se do toho půjde a v jakém systému, tak se práce na RoverNetu nemohly pohnout kupředu. Když tato překážka
pominula, mohl se zadání chopit Petr Jung – Tulák, který zadání dále rozpracoval
do podrobné funkční specifikace. Ta dále pokračovala k manažerovi skautských
webů Ondřejovi Peřinovi – Jerrymu, který koordinoval usilovnou práci programátorů. Díky tomu mohla být představena v dubnu 2013 beta-verze, kterou začali
zkoušet první roveři a rangers.
Roverský diář
Roverský diář je malý sešitek, který
vedle běžné funkce diáře (tj. kalendáře
k zapisování) obsahuje i další věci pro
roverskou inspiraci – návrhy na nové
výzvy, projekty či akce a pomáhá při výběru a konání roverských aktivit. Diář
bude vycházet jednou ročně (ideálně
jako příloha Roverského kmene, ale to
nemáme ještě potvrzeno) a bude tak
„fyzickým“ průvodcem roverským programem během skautského roku (to vše
samozřejmě v propojení s RoverNetem,
který bude ovšem online). Je jasné, že
ne každému R&R bude diář v nabízené
podobě vyhovovat. Proto také budeme
dále pracovat na dalších verzích diáře,
který by byl atraktivní i pro ostatní
(ať již v jiném formátu a vazbě nebo
v elektronické podobě jako aplikace
do smartphonu nebo tabletu).
Konečně spouštíme
Roverský program
Letošní červen je důležitým
momentem pro český rovering.
Na Obroku, který se koná v červnu,
bude představen roverský program,
který se připravoval několik
posledních let a o kterém již bylo
popsáno mnoho listů papíru.
Roverský program se následně vydá
do středisek, oddílů a kmenů, aby
tam pomalu mohl zapouštět kořeny
a mohl se tak stát užitečným vodítkem a inspirací pro roverskou činnost. Každý tak bude moct roverský
program začít naplno využívat
a přispět tak k jeho úspěšnému
rozšíření do celé organizace.
R
O
V
E
R
I
N
G
Ondřej Kupka – Dick (33 let), Písek
NOVÝ ROVERSKÝ PROGRAM
ZÁŽITKOVÉ VÝUKOVÉ PROGRAMY
Kniha Radka Pelánka ukazuje,
jak lze sloučit prvky hry a učení do programů pro starší děti
i dospělé.
V první části knihy autor čtenáře seznamuje s metodikou
vytváření programů. Pak už
následuje zpracování 7 konkrétních programů. Tematicky se
všechny týkají složitosti světa,
většina z nich je z oblasti globální výchovy, jeden program
se týká zamyšlení nad složitostí
vnitřního světa každého z nás.
Programy jsou zpracovány komplexně a velmi podrobně (od popisu aktivity až k jejímu ukončení), ukazují využití různých
prostředků, od zážitkových po
výukové, a jejich kombinování
do celku. Je škoda, že kniha ne-
představuje tematicky rozmanitější složení programů (tzn. nejen z oblasti globální výchovy).
Na druhou stranu cílem knihy
není jen nabídnutí hotových
programů, ale vybízí k vytváření vlastních aktivit, pro které by
měla být kniha spíš inspirací.
Představené programy jsou
vhodné pro starší skauty a skautky a zejména pro roverské kmeny. Kniha bude užitečná jak pro
zkušené rádce a vedoucí, tak
i pro začátečníky, kteří se chtějí
dozvědět něco víc o vytváření zážitkových výukových programů.
PELÁNEK, Radek. Zážitkové výukové programy. Praha:
Portál, 2010.
(K.)
RECENZE
13
R
O
V
E
R
I
N
G
HLUBOKO DO KAPSY
JAK V ODDÍLE PODPOŘIT DÍTĚ ZE SOCIÁLNĚ SLABŠÍ RODINY
Abychom mohli být nejen na táboře spolu...
Máme ve středisku jedno vlče, říkejme
mu třeba Honzík. Vyrůstá odmalička
s matkou, jejím starším bratrem, babičkou a dědou ve starém domě, který
je ve velmi špatném technickém stavu.
Otec se k němu od narození nehlásí.
Nikdo z rodiny nepracuje, pobírají sociální dávky, jen v létě chodí občas na
brigády. Na schůzky často přichází bez
věcí a ušmudlaný.
Do našeho střediska chodí již druhým
rokem, začal chodit společně s předškoláky a letos nastoupil do první třídy. Jeho
složitější situace se projevuje ve chvíli,
kdy máme jet na výpravu, která stojí
peníze. Těch u nich v rodině nikdy není
moc nazbyt. Letos na podzim se nám
ale i přesto podařilo dostat Honzíka
na jeho první výpravu s přespáním. Jeho
maminka se před odjezdem několikrát
14
ODDÍL PRO VŠECHNY
ptala, jaké všechny věci s sebou Honzík
bude potřebovat. Nabízeli jsme jí, že
některé z nich můžeme Honzíkovi půjčit nebo dát. Ona to ale odmítla s tím,
že všechno sežene. Ráno přišel Honzík
hrdě v určený čas ke klubovně. Věci měl
sbalené ve starém batohu, kterému nefungovaly žádné zipy. Všechny věci měl
pro jistotu ještě v igelitových sáčkách,
kdyby pršelo. Jako spacák měl několik let nevětraný dekáč a na nohou měl
místo pohorek o tři čísla větší kecky zděděné po strejdovi. Zimní bundu neměl,
protože prý bude stačit mikina a čepice.
Honzík přesto odjel na výpravu spolu
s námi a myslím, že si ji náramně užil.
Zjišťovali jsme si také možnosti, jak pro
některé náklady spojené se skautováním využít některé ze sociálních dávek.
Honzík měl také v minulém roce úplně odpuštěnou registraci, letos jsme se
s jeho maminkou domluvili na tom,
že může zaplatit o dva měsíce později.
a) snížit dítěti členský příspěvek – středisková rada může na vaši žádost rozhodnout o snížení členského příspěvku
pro konkrétní dítě nebo děti z chudších
Takhle nám Pú z Kolína nedávno popsala příběh jednoho vlčete z jejich
oddílu. Možná jste se také dostali
do podobné situace, kdy do vašeho oddílu začalo chodit nebo už delší dobu
chodí dítě z chudší rodiny. Jak můžete
přispět k tomu, aby takové dítě mohlo
i přes finanční obtíže do oddílu chodit?
Máte před sebou celou řadu možností,
některé z nich již představil Honzíkův
příběh. Můžete například:
R
O
V
E
R
I
N
G
rodin, tyto prostředky můžou nahradit
dary nebo sponzorské příspěvky od rodičů z bohatších rodin.
b) snížit účastenský poplatek na výpravy nebo na tábor – vedoucí oddílu či
tábora, který rozhoduje o ceně výpravy
nebo tábora, může rozhodnout o snížení ceny akce pro dítě nebo děti se znevýhodněním (včetně sociálního). Může
také umožnit platbu ve splátkách
c) pomoc se získáním vybavení na výpravy a tábor – nákup tábornického vybavení může být pro méně bohaté rodiny velkým problémem. Velmi jim proto
pomůže, pokud jim nabídnete některé
starší vybavení, které někdo z oddílu
už nepoužívá, nebo uspořádáte burzu
takového vybavení
d) získat prostředky z dotací či grantů
– v rámci grantových výzev můžete připravit žádost o podporu práce s dětmi se
sociálním znevýhodněním. Podmínky
dotačních titulů jsou uvedeny například
na webové stránce www.neziskovky.cz
e) pomoct zákonným zástupcům čerpat
dávky hmotné nouze – hmotná nouze je
podle oficiálních dokumentů stav, kdy
jednotlivec nebo rodina nemá dostatečné
příjmy a její celkové sociální a majetkové
poměry neumožňují uspokojování základních životních potřeb na společensky
přijatelné úrovni. Ti, kteří tato kritéria
splňují, se mohou hlásit na pověřeném
obecním úřadu, ten rozhodne o přiznání těchto dávek a následně je i vyplácí.
Jednou z nich je i „mimořádná okamžitá
pomoc“. Tu mohou čerpat ti, kdo nemají
„dostatek prostředků k nákupu nebo opravě
předmětů dlouhodobé potřeby nebo k uhrazení odůvodněných nákladů vznikajících
v souvislosti se vzděláním nebo se zájmovou
činností nezaopatřených dětí. Dávku lze
poskytnout až do výše těchto výdajů, maximálně však v průběhu kalendářního roku
do výše 10násobku částky životního minima jednotlivce, tj. až do částky 31 260 Kč.“
Takto mohou být podpořeny i náklady na účast dítěte ve skautském oddíle
(včetně například nákupu obyčejného
batohu nebo spacáku). Musí o ni zažá-
... a zažívat spolu radost.
dat zákonný zástupce. Vy pak budete
zákonným zástupcům dávat doklady
za účastenské poplatky a potvrzovat
účast dítěte na akcích. Dávka může
být proplácena měsíčně i ročně, záleží
na konkrétním úřadu.
Dávka mimořádné okamžité pomoci je
účelově vázaná, musí být tedy využita
pouze k účelu, na který byla poskytnuta. Odpovědnost je plně na příjemci této dávky, tzn. zákonném zástupci
dítěte. Pokud by došlo ke zneužití této
dávky, zahájí příslušný obecní úřad
správní řízení, ve kterém může oddílového vůdce oslovit s žádostí o poskytnutí informací, zda dítě do oddílu skutečně chodí, účastnilo se tábora apod.
Pokud byste potřebovali jakoukoli jinou
radu ohledně toho, jak v oddíle podpořit dítě ze sociálně slabší rodiny, ozvěte
se do Poradny Skautingu pro všechny
na email [email protected].
Tým odboru Skauting pro všechny
Foto: Jakub Pejcal – Boby
ODDÍL PRO VŠECHNY
15
R
O
V
E
R
I
N
G
LEDNICKO-VALTICKÝ AREÁL,
MIKULOV A OKOLÍ
TIP NEJEN NA LETNÍ VÝLET NA JIŽNÍ MORAVU
Zámek Valtice
Lednice, dominanta kraje
Jméno tohoto zámku je opravdu příznačné, po návštěvě jižní Moravy sami
uznáte, že právě Lednice je nejchladnější místo, které jste zde navštívili! Je
tomu tak kvůli prohlubině, ve které se
nachází, a nemalý vliv na chladné počasí mají jistě i Dyje a okolní rybníky.
První zmínka o Lednici (tehdy osada
„Izgruobi“) je ze 13. století, původní tvrz patřila rodu Sirotků, ale ne
na dlouho. Jelikož nebyli moc hospodární, přenechali panství schopnějším
Lichtenštejnům. Že byli dobrými obchodníky, dokazuje fakt, že svůj skrovný majetek dokázali rozšířit na majestátné zámky, letní sídla a ohromné
parky a zahrady.
16
NA CESTÁCH
Zámek v dnešní podobě sloužil Lichtenštejnům jako letní rekreační chata.
Na vlastní kůži pochopíte proč, až ho
navštívíte, jelikož obývat ho za zimních
měsíců je takřka nemožné. Leda byste
byli opravdu otužilí!
Až Lednici navštívíte, vyhraďte si na ni
minimálně celý jeden den. Je zde totiž
opravdu mnoho věcí k vidění. Samotný
zámek má 4 prohlídkové okruhy a stálou výstavu obrazů, okolí zámku tvoří rozsáhlý park s překrásně tvořeným
skleníkem plným tropických rostlin
(který nadchne i lidi, co se o botaniku
nijak nezajímají) a minaretem. Ve staré
barokní jízdárně ještě najdete akvárium
Malawi. Jak už napovídá název, v této
stálé expozici na vás zpoza skla koukají
ryby z afrických jezer Malawi a Tanga-
nika, také ale například jihoamerický
sumec, dravé pirani, murény, rejnoci…
i smrtelně jedovaté perutýnky. Všechny
tyto „mořské potvory“ plavou v akváriích, které pojmou až 40 000 litrů vody!
Bude-li se vám překrásná Lednice těžko
opouštět, navštivte ještě nedaleký Janův
hrad. Co je na něm tak zajímavého?
Na první pohled je neobyvatelný, ale když
vstoupíte dovnitř, najdete lovecký zámek
s rytířským sálem i dámskými salónky,
který ještě v celkem nedávné době někdo
využíval k pobytu. A jak je to možné? Důvod je ten, že jde pouze o umělou zříceninu, postavenou na přelomu 18. a 19. století. V době romantismu totiž bylo velmi
moderní, aby každý zámožný pán vlastnil
svoji vlastní zříceninu. A Lichtenštejnové
přeci nemohli být pozadu!
R
O
V
E
R
I
N
G
Ke zhlédnutí se nám nabízí letové
ukázky dravců. Málokde k vidění je,
že někteří dravci zde od rána létají zcela volně, krouží ve výškách několika
set metrů, a pak se střemhlav vrhají
na kořist. Lednický park můžete projet kočárem či rovnou na jezdeckém
koni, okolní vodní systém lze splavovat
na loďkách. Aktivnější roveři mohou
plavby spojit s cyklovýlety po okolí,
nebo ho prostě projít po svých.
Valtice
Dominantou tohoto hlavního města vína
je barokní zámek a kostel Nanebevzetí
Panny Marie. Sídlí zde Národní vinařské
centrum, které řídí veškerou veřejnou
prezentaci vín v ČR (soutěže, degustační expozice, semináře, apod…). Dospělým roverům doporučuji navštívit toto
místo v den otevřených sklepů (který se
koná v dubnu), kdy si koupíte v jednom
ze sklepů skleničku a chodíte od jednoho
k druhému, kde ochutnáváte různá vína.
V ulicích Valtic je ten večer veselo :-). Ani
mladší roveři se v tento den nebudou nudit, jelikož jej doprovází bohatý kulturní
program plný vystoupení v krojích, stánků s tradičními českými jídly… a v loňském roce se tento den konal dokonce
i cyklistický závod Okolo Valtic.
Valtický zámek sloužil narozdíl od Lednice Lichtenštejnům jako „rodinný
domek“. Původně na jeho místě stával
hrad, který neměl velké štěstí na majitele.
Často se dělil mezi několik dětí, jednou
dokonce mezi šest sester. Jde o „domek“
značné velikosti – i když nejsou zpřístupněné všechny místnosti, je dobré si
na prohlídku zámku a okolí rezervovat
celé odpoledne. Jen procházka přilehlým
parkem je na dlouho, především proto, že
je velice krásný a návštěvníci sami v něm
stráví mnoho času a poté, co se nadýchají
zhluboka místa plného historie, se jim ani
nechce zpět do současnosti.
Aktivnější skupinky roverů mohou
do těchto míst vyrazit v září, kdy se zde
koná Valtické cyklobraní. Doprovází je
soutěž ve šlapání hroznů, soutěž v tahání
koštýře (= skleněná nádobka používaná
Tropická fauna v Lednickém skleníku
k ochutnávce a přelévání vína z jedné nádobky do druhé, víno se do ní dostává tak,
že nasávací trubičkou vinař vysaje vzduch,
a to vůbec není jednoduché!), množství
lokálních specialit, cimbálová muzika, bohatá tombola pro děti i dospělé. Jde o cyklistický závod a koná se na cyklostezkách
ve Valticích a okolí. Tato akce je určitě zajímavá a netradiční a stojí za účast!
Asi 10 km od Mikulova se nachází
všem známé Dolní Věstonice. Už jen
kvůli Věstonické Venuši doporučuji
se sem vydat. Najdete ji v míst-
Tipy:
www.rmm.cz – Mikulovský zámek
(expozice)
www.lednice.cz – Lednice
Mikulov a další
zajímavá místa
V Mikulově nás čeká opět zámek. Je sice
už třetí v řadě, ale každý z nich je tak rozdílný, že se všude dozvíme něco nového
:-). Konkrétně zde jsou asi nejzajímavější:
podzemí s archeologickými nálezy z dob
Římanů a Germánů, renesanční obří sud
na víno z roku 1643 a zámecká knihovna.
Dámy jistě ocení galerii Dietrichsteinů,
kde je vystavený unikátní oděv Markéty
Františky Dietrichsteinové.
Po návštěvách zámků se trochu víc rozhýbeme a vydáme se na nějakou túru.
Možností je hned několik, a jako první se nabízí Svatý Kopeček, který je
od zámku kousek, ale cesta nahoru už
je delší. Můžete si zazávodit o to, kdo
rychleji kopec zdolá, nebo kdo uskuteční nejdelší výšlap. Okolí Lednicko-valtického areálu se přímo nabízí k podnikání různých závodů a „odrhovaček“!
www.valtice.cz – Valtice
www.obecdolnivestonice.cz/obec/oobci – Dolní Věstonice
http://divci-hrad.ceskehory.cz –
Dívčí hrady
Ubytování
www.skautmikulov.org – skautské
klubovny v Mikulově
Akce:
http://www.zamek-lednice.com/
kalendar-akci/open-air-operala-traviata-16_29cs.html – Open Air
opera La Traviata
http://www.zamek-lednice.com/
kalendar-akci/ondrej-havelka-a-jehomelody-makershazeji-davaji-perly-swingu-18_31cs.
html – Ondřej Havelka a jeho Melody
Makers
www.kolopro.cz/zav/cyklobrani –
Valtické cyklobraní
www.skautbk.cz/plesy – Skautský
ples v Blansku
NA CESTÁCH
17
R
O
V
E
R
I
N
G
vrchů je to dokonce ten nejvyšší),
a to Děvín se zříceninou Dívčí hrady na vrcholu. Místo jako dělané pro
noční bojovku!
Na jakou akci se vydat
Město Valtice pořádá kromě zmíněných i mnoho dalších akcí: různé
výstavy ve zdejším Národním zemědělském muzeu, přednášky o rodu
Lichtensteinů, závody na kolech, zakončené většinou večerní degustací,
hudební akademie… V Lednici jsou
zas časté hudební akce, jako například koncert Ondřeje Havelky a Melody Makers, nebo Open Air opera
La Traviata…
ním muzeu, ale pozor! Na ty, kteří se
na ni už od malička těší, čeká zklamání. Vystavená je zde pouze replika.
Určitě to ale muzeu nijak na zajíma-
INZERCE
18
vosti neubírá. A opět by bylo vhodné
Věstonicím věnovat alespoň jeden
den. Jelikož nedaleko je právě jeden
z těch vyšších kopců (z Pavlovských
Hana Hanigerová (18 let),
Klatovy/Západní Čechy
Foto: archiv autorky
JAK NA TÁBOROVÉ ZDOBENÍ TEXTILU
NĚKOLIK VÝTVARNÝCH TECHNIK, KDE NEPŘÍTOMNOST ŽEHLIČKY A ELEKTŘINY
VŮBEC NEVADÍ
Každoročně se táhne naším táborem
nějaké téma. Tématem se pak snažíme
prodchnout každičký kousek následujících dvou týdnů. Nástup pak šéfuje
třeba faraon a večer se scházíme v pyramidě. Táborovou atmosféru dokreslují
tematické kostýmy, které si děti vyrábějí samy před táborem nebo v jeho prvních dnech.
Táborový kostým?
• Každá družina může mít svou barvu. Kromě posílení družinové identity
usnadníte rozlišení družin navzájem
i vedoucími během akčních her.
• Kostým lze vylepšovat přidáváním „frček“ za splněné zkoušky. Z více „frček“
může plynout hráči nějaká výhoda,
v konkrétní hře či dlouhodobě.
• Pokud si děti kostým vlastnoručně
šijí, kromě zlepšení šicích dovedností také uvidí, že být pečlivý se vyplatí.
Kdo dělal lajdácké stehy, bude na konci
tábora vypadat jako strašák do zelí.
Jaké techniky jsou
na tábor vhodné?
Barvení a batika
Barvami na textil – za tepla nebo za studena, barvy pro barvení za tepla jsou
výrazně levnější.
Přírodními barvami – dobře barví červená řepa, červené zelí, šlupky od cibule, borůvky, listí ořechu nebo třezalka.
Barvidla je dobré opatřit ve velkém
množství, nakrájet na malé kousky nebo
rozmělnit na kaši, přidat trochu soli
a za občasného míchání dlouho vařit.
Ať už barvíme přírodními nebo syntetickými barvami, po vymáchání ve stu-
dené vodě pomáhá pro fixaci barev
alespoň tříhodinové odležení ve vodě
s octem.
Kresba
Existují různé fixy a voskovky na textil,
kterými se dají snadno a suchou cestou
vytvářet různé obrázky. Moje zkušenost
s nimi je taková, že i při praní na nízké
teploty rychle ztrácí barvu, výjimkou
jsou snad jen foukací fixy na textil. Výhodou zůstává jednoduchost, bezpečnost a nenáročnost na podmínky. Není
třeba mýt štětce, nosit ochranné rukavice ani hlídat, jestli není od barvy upatlaná lavička – tuto techniku lze tedy bez
obav doporučit i mladším dětem.
Malba
Pro malbu na textil v táborových podmínkách vybírejte takové barvy, které
není potřeba fixovat zažehlením. Pokud
malujete na tričko, nezapomeňte mezi
přední a zadní díl vložit karton nebo
igelit, aby se barvy nepropustily na druhou stranu. Pro nanášení barvy můžeme kromě štětce využít třeba tiskátka
z houbičky na nádobí.
Savování a barvy ve spreji
Pokud chcete na tmavý textil dostat jednoduchý motiv, savování je dobrá volba. Stačí si vystřihnout z kartonu nebo
lépe ze samolepicí tapety a přestříkat
rozprašovačem s roztokem sava a vody
v poměru 1:4. Výhodou je cenová dostupnost, nevýhodou to, že při aplikaci
většího množství sava mohou v textilu
vznikat díry. Savem se dá i dobře malovat, místo štětců, které savo rychle ničí,
lze použít špejli s chuchvalcem vaty
na konci.
Barvy na textil ve spreji se používají podobně, akorát inverzně – na světlý textil
uděláme tmavší symbol. Autosprej nedoporučuji, nejprve nepříjemně páchne
a po vyprání ztrácí barva rychle sytost.
R
O
V
E
R
I
N
G
Zvláštním typem barev ve spreji jsou
sluneční barvy – na posprejovanou
část dáte šablonku s kýženým motivem a necháte „vyvolat“ na slunci.
Oblasti zakryté šablonkou budou výrazně světlejší.
Sítotisk a linoryt
Poslední dvě techniky – sítotisk a linoryt – jsou náročnější na materiál
i čas, výsledek ale stojí zato. Výhodou
je, že síto i linorytové razítko lze použít opakovaně.
Při sítotisku protlačujete poměrně
hustou barvu přes jemné síto se šablonou. Nejjednodušší formou je napnout na rám pomocí sponkovačky
jemnou síťovinu, vyřezat na voskovaný papír o velikosti vnitřního rozměru
síta váš motiv. Zkušební tisk uděláme
na čtvrtku: nakydneme lžíci barvy na
vrch síta a rozprostřeme ji gumovou
stěrkou přes všechny díry v šabloně,
tedy místa, kde barva projde sítem
a obtiskne se na papír. Jednou rukou
přidržíme šablonu na čistém místě,
aby se nesmekla, a druhou přitlačíme a setřeme všechnu přebytečnou
barvu ke kraji síta. Opatrně sejmeme
síto a podle výsledku uděláme případně několik dalších zkušebních tisků.
Když je šablona na sítu fixována (nehýbe se ani při stírání) a jsme spokojeni s výsledkem, tiskneme naostro
na napnutý textil.
Podrobné postupy naleznete na webu:
• http://tinyurl.com/linoryt
• http://tinyurl.com/sitotisk1 podrobný
návod na profi sítotisk
• http://tinyurl.com/sitotisk2
na tisk z kupovaných šablon
návod
(ref )
TVOŘENÍ
19
R
O
V
E
R
I
N
G
JAK PRACOVAT S TÉMATEM ŠIKANY
Bohužel poměrně často se děti setkávají v dětských kolektivech se šikanou. Štěstím v neštěstí
je, že se se šikanou děti setkávají spíše ve škole než ve skautských oddílech. To ale neznamená, že bychom se tomuto tématu neměli v oddíle věnovat – jednak kvůli prevenci výskytu
šikany v samotném oddíle a také můžeme děti naučit, jak k ní přistupovat v životě mimo oddíl.
Co už je a co ještě
není šikana
Šikana je úmyslné a opakované ubližování slabšímu. Obyčejné škádlení bývá
zábavou pro obě strany, kdežto u šikany se činnost líbí jen agresorovi (tomu,
kdo způsobuje ubližování) a oběti se to
nelíbí, cítí se ponížená.
Agresoři se obvykle snaží ovládat okolí, být v centru pozornosti – ti často
šikanují „veřejně“, mnohdy pro pobavení ostatních, někteří agresoři naopak
šikanují skrytě, beze svědků. Oběťmi
se často stávají děti nějakým způsobem
odlišné – fyzicky, socio-ekonomicky
(většinou děti z chudších rodin, které si nemohou dovolit takové věci,
20
ODDÍL
jako mají vrstevníci) a psychicky (děti
s menší sebedůvěrou, přecitlivělé, ale
třeba také děti s nižší nebo naopak
vyšší inteligencí).
Když se šikana mezi dětmi objeví, tak
zpravidla prochází určitým vývojem –
s délkou šikanování obvykle roste její
frekvence, intenzita a zapojení dalších
dětí a postoj k ní – zapojují se i děti,
které původně do šikanování zapojené
nebyly.
Jak šikanu poznat
Oběť šikany se ji často z řady důvodů snaží skrývat (ze strachu z odplaty,
ze studu…), ale existují různé ukazate-
le, které mohou pomoci šikanu odhalit.
Mezi nepřímé patří například jiné chování nebo vzhled dítěte, bolesti hlavy
a břicha, nesoustředění, modřiny bez
uspokojivého vysvětlení, ztráta věcí,
smutná nálada, apatie, potíže s usínáním… Mezi přímé ukazatele patří
například chování okolí vůči dítěti –
od zesměšňování a ponižování, přes poškozování jeho věcí, po fyzické napadání (ale u toho zpravidla nejsme).
Šikanování pak může mít následky jak
fyzické (úrazy, vyčerpání apod.), psychické (malé sebehodnocení, problémy
s navazováním vztahů, smutek…), tak
sociální (členství v různých partičkách
nebo naopak izolace, nižší ambice, ztráta iluzí, narušení morálních hodnot…).
Co když se šikana objeví
Je třeba odhadnout její závažnost, vést
rozhovory s oběťmi, eventuálně svědky
nebo těmi, kdo na šikanu upozorní.
Dále je potřeba ochránit oběť a vést
rozhovory s agresory – zkrátka zjistit
co nejvíce informací o situaci. Nikdy
bychom ale neměli přímo konfrontovat oběť a agresora a chtít po nich, aby
si to vyříkali, agresor se omluvil apod.
Zvlášť pro oběť by to byla velmi náročná, zátěžová situace. Nakonec budeme muset informovat o situaci rodiče
a hlavně také pracovat s celým kolektivem dětí, aby se zabránilo pokračování
šikany. K tomu můžeme využít podobné aktivity jako pro prevenci šikany, ale
již s nimi musíme pracovat více cíleně,
zaměřeně na konkrétní situaci. Pokud
se opravdu s šikanou setkáme, je dobré se o dalším postupu poradit s odborníkem (práci se šikanou se věnuje
řada neziskových organizací, jistotou
pak jsou pedagogicko-psychologické
poradny). Pokud zjistíme, že se šikana
objevuje již delší dobu (neobjevíme ji
tedy v samém počátku), je dobré neotálet a vyhledat pomoc odborníka hned
od počátku.
Aby nás situace objevení šikany nezaskočila, je dobré se na ni připravit dopředu a vypracovat si plán, postup, co
se bude dít, kdyby se šikana přeci jen
objevila. Čím bude plán podrobnější,
tím bude pak zvládnutí situace jednodušší. Plán může obsahovat např. rozdělení úkolů (kdo se postará o oběť,
agresora, kdo kontaktuje rodiče, školu),
kontakty na odborníky, tipy na zdroje
informací o šikaně…
Prevence šikany
Proč se ve skautských oddílech šikana
neobjevuje tak často jako ve školách?
Domnívám se, že je to způsobené dvěma důvody:
• celkový vliv skautského prostředí
a vedení dětí ke skautským principům
a určitým hodnotám, které hodnotám
agresorů moc neodpovídají
• důraz na vztahy mezi dětmi a systematické věnování se dětem, jak jednotlivě tak jako skupině (družině, oddílu)
Prevenci šikany se vlastně v činnosti oddílu věnujeme neustále tím, že posilujeme kvalitní vztahy mezi dětmi.
Dalším krokem, jak můžeme působit
preventivně, jsou různé psychosociální hry zaměřené na spolupráci, posilování soudržnosti družiny a oddílu,
lepší poznání sebe i druhých. Cílem
těchto her není samozřejmě jen prevence šikany, ale celkově rozvoj jednotlivých dětí, jejich sociálních dovedností, rozvoj vztahů obecně. Hry
mají navíc výhodu, že jsou přirozenou
součástí skautské činnosti, jsou užitečné a nenásilné. Tipy na různé knížky
s psychosociálními hrami jsou uvedené v rámečku.
Třetím prostředkem, jak můžeme působit preventivně proti šikaně jsou různé
programy zaměřené vyloženě na problematiku šikany – může jít o různé
besedy, diskuze, můžete také zhlédnout
společně nějaký tematicky zaměřený
film, po kterém bude následovat krátká
diskuze a reflexe apod.
Příklady některých her
zaměřených na spolupráci
a lepší sebepoznání
Bombardování
nostmi
pozitivními
vlast-
Abeceda
Potřeby: čtvrtky, pastelky, fixy, seznam
vlastností
Cíl: uvědomění si vlastních kvalit a vnímání kvalit ostatních se zaměřením na
shody a rozdíly
R
O
V
E
R
I
N
G
Popis: Každý si vezme čtvrtku a po jedné
straně svisle napíše své jméno. Ke každému písmenu pak bude mít za úkol vymyslet jednu svou vlastnost nebo jinou
osobnostní charakteristiku začínající na
dané písmeno. Pokud to dětem nepůjde
dobře, mohou dostat na pomoc seznam
nejrůznějších vlastností. Pokud někomu
zbude čas, bude moci obrázek dotvořit
i jinak. Potom může následovat výstavka
obrázků a zpětná vazba.
Čtyři rohy
Potřeby: seznam otázek a odpovědí,
čtyři očíslované čtvrtky
Cíl: uvědomění si rozdílných názorů,
postojů…, shod a rozdílů mezi sebou
Popis: V každém rohu místnosti bude
jedna čtvrtka s číslem od jedné do čtyř.
Dětem vždy přečteme otázku zkoumající
jejich názor, postoj k něčemu a čtyři možné odpovědi. Děti si vyberou možnost,
která je jim nejbližší a stoupnou si k danému číslu. Protože ne vždy budou s odpovědí zcela souhlasit, dostanou prostor
pro krátkou diskuzi o daném tématu. Po
celé hře by měla následovat zpětná vazba.
Potřeby: seznam vlastností
Kočkodům
Cíl: povzbuzení, ocenění druhého, vyjadřování se
Potřeby: papíry, tužky, fixy
Cíl: podpora komunikace, spolupráce
Popis: Vždy bude vybraný jeden hráč
a ostatní ho budou „bombardovat“
jeho pozitivními vlastnostmi. Jeden ze
skupiny bude zmíněné vlastnosti psát
na papír. Ten, o kterém je řeč, je celou
dobu potichu. Postupně se vystřídají
všichni. Pro inspiraci bude na tabuli napsán seznam různých vlastností, který si
zpočátku společně přečtěte. Následovat
by měla krátká zpětná vazba.
Popis: Děti se rozdělí do dvojic a vždy jeden z dvojice jde za dveře a druhý zůstane
ve třídě. Děti ve třídě obdrží informaci, že
mají společně s druhým z dvojice nakreslit
kočku. Žáci za dveřmi obdrží informaci,
že mají nakreslit dům. U kreslení nesmí
mluvit a doba pro kreslení je zhruba jedna minuta. Po dotvoření obrázku by měla
následovat společná zpětná vazba.
ODDÍL
21
R
O
V
E
R
I
N
G
kterou nadepíše slovem Já a úkolem bude
nalepit na ni předem připravené a přinesené obrázky, které vypovídají o vlastním
Já. Pak se obrázky vyberou a všichni společně pak budou hádat, kdo co vytvořil.
Pak by měla následovat zpětná vazba.
Závěrem
Kromě preventivního působení je snad
ze všeho nejdůležitější naučit děti umět
vyhledat pomoc a svěřit se, pokud je
to potřeba a pokud se šikana v oddíle
nebo ve třídě některého z našich dětí
objeví, tak se nebát problém pojmenovat a hlavně ho začít řešit.
Důležité je posilovat kvalitní vztahy v oddíle
Gordický uzel
Potřeby: žádné
Cíl: podpora spolupráce a komunikace
Popis: Děti si stoupnou do chumlu
a zavřou oči. Nejprve zvednou pravou
ruku a chytnou za zvednutou ruku někoho jiného, totéž poté s levou rukou.
Pak otevřou oči a jejich úkolem je se
rozmotat, aniž by se pustily.
Klubíčko
Tipy na knihy o šikaně
Sluníčko
KOLÁŘ M. Bolest šikanování.
Praha: Portál 2008.
Potřeby: žluté čtvrtky formátu A5, lepící páska, fixy
Cíl: vnímání kladných stránek druhých, schopnost ocenění, podpora sebehodnocení
Potřeby: klubíčko vlny
Cíl: podpora pocitu vzájemnosti, vzájemného uznání
Popis: Všichni si sednou do těsného kruhu
a budou si kutálet klubíčko vlny a vytvářet
tak síť. S každým kutálením vysílající řekne, komu klubko posílá a čeho si na něm
cení. Pak by měla následovat zpětná vazba.
Popis: Každý dostane čtvrtku a jeho
úkolem bude nakreslit do její horní části
sluníčko. Až budou všichni hotovi, tak
si nalepí čtvrtku na záda. Pak následuje
prostor pro to, napsat ostatním na jejich
čtvrtku pozitivní vzkaz, pochvalu, ocenění apod. Když bude dopsáno, budou děti
vyzvány, aby si papír sundaly, přehnuly
a schovaly někam s tím, aby si ho později,
až budou mít klidnou chvilku, přečetly.
Chůze důvěry
Koláž mého Já
Potřeby: šátky
Potřeby: čtvrtky, obrázky, lepidlo
Cíl: prohloubení vzájemné důvěry,
smyslového vnímání
Popis: Děti utvoří dvojice. Jeden z nich
bude mít zavázené oči, druhý bude jeho
průvodcem. Průvodce se stará o bezpečí
partnera. Úkolem průvodce je provádět
22
ODDÍL
(K.)
kamaráda co nejzajímavější cestou po
místnosti, krajině a zprostředkovávat
mu různé smyslové vjemy (hmatové,
zvukové). Během procházky oba mlčí.
Na smluvený signál se role vymění. Pak
by měla následovat zpětná vazba.
Cíl: uvědomění si vlastních kvalit, zájmů, silných stránek, společných zájmů
s ostatními i vlastní individuality
Popis: Každý si najde nějaké místo, kde
bude nikým nerušen. Dostane čtvrtku,
Foto: Jakub Pejcal – Boby
KOLÁŘ M. Nová cesta k léčbě šikany.
Praha: Portál 2011.
ŘÍČAN P., JANOŠOVÁ P.
Jak na šikanu. Praha: Grada 2010.
…a další
Tipy na knihy
s psychosociálními hrami
CANFIELD J. Hry pro zlepšení motivace a sebepojetí žáků.
Praha: Portál, 1997.
HERMOCHOVÁ S. Hry pro život:
sociálně psychologické hry pro děti
a mládež. Praha: Portál, 1994.
KŘÍŽ P. Kdo jsem, jaký jsem:
aktivity pro osobnostní a sociální
výchovu k podpoře sebepoznání
a sebepojetí. Kladno: AISIS, 2005.
LOKŠOVÁ I. Pozornost, motivace,
relaxace a tvořivost dětí ve škole.
Praha: Portál, 1999.
VOPEL K. W. Skupinové hry pro život I,
II, III a IV. Praha: Portál, 2007–2009.
ZAJÍC J. et al. Kdo jsem?.
Praha: Junák – svaz skautů
a skautek ČR, 2008.
…a další
R
O
V
E
R
I
N
G
NABOSO BEZ CÍLE
Ten pocit vítězství, pocit, že jsem dokázal předběhnout jiné závodníky a že
jsem dokázal překonat je i sebe, je opojný. Znám jej dobře. Možná i proto jsou
závody v běhání v současné době masovou záležitostí. S rostoucím počtem
běžců roste touha po srovnávání se
s jinými (notně podpořená sociálními
a běžecko-sociálními sítěmi). Je to logické u sólového sportu, jakým běh je.
Člověk jednoduše díky této paradoxní
komunitě sólistů pociťuje potřebu hlídat výkon, poměřovat se, měřit, zvyšovat, zrychlovat a prezentovat své výsledky. Proto je každý víkend roku nabitý
závody. Každý chce závodit, být lepší
než jiní! Mě to však neláká. Proč?
Účelem je proces
Protože by bylo nutné, abych mnohem
více trénoval, pokud bych chtěl obstát
v silné konkurenci, ale já nechci trénovat – chci jen běhat, lépe řečeno chci se
nechat nést. Účelem onoho plynutí pro
mě tedy nemůže být vynikající výsledek
v závodě, dosažený čas v maratonu či
úspěch obecně. Hlavním smyslem běhu
je proces. Nemyslím to rázné střídání
nohou a divoký dech, ten proces se děje
spíš ve mně – spojení záměrné nejistoty
a nutnosti přizpůsobení se neustále novým podmínkám ústí v plynutí běhu.
čata a rozhlédni se. Nechtěj se hned
vyrovnat Mauglímu. Vyber si pěknou
stezku a jen si pomalu cupitej. Vybírej
si cestu a nejdi tvrdě přes všechny překážky. Nechtěl bych, abys cítil zklamání, že jsi něco nezvládl, chtěl bych, abys
cítil volnost. Pasáž s ostrými kameny
oběhni, nehraj si na hrdinu, stejně by
to byl zas jen jeden z cílů. Na žádném
cíli nezáleží (všechny jsou dobré). Každý krok na stezce se stává jeden z dalších cílů a je právě tím jediným správným místem, kde máš v tuto chvíli být.
O nic jiného se nemusíš snažit.
Přestaň soutěžit
Boty jsou (jen) nástrojem
Celá společnost se zaměřuje na zhodnotitelné cíle, výstupy a následné
feedbacky. Copak ty krucinál nevíš,
kam směřuješ? Tak se pak nediv, že tě
někdo předběhne, když jsi takhle zásadně pozadu. Téměř všechno v životě je
soutěž – neustálá potřeba snažit se, se
kterou se každý vypořádává, jak může.
Zalíbí-li se ti přirozený běh, nenech se
spoutat „must-have“ minimalismem,
protože tajemné slovo marketing zasáhlo i bosý běh. Minimální a barefoot boty
považuji rozhodně za pokrok. Minimalismus má představovat okleštění na
nejnutnější základy, ale některé ceny výrobků jsou celkem maximalistické. Minimální boty představují dobrou ochranu před zbytečnými poraněními, pokud
si chceme zachovat pocit kontaktu se
zemí. Za prázdnou peněženku však ne-
Pokus se na chvíli vyváznout z toho kolotoče ambiciózních cílů a zpětných vazeb. Až budeš u lesa, zuj si svoje bagan-
stojí, jsou jen nástrojem, který se bez nás
nepohne z místa. Dokonalým nástrojem
pro běh můžeme být my sami.
Libor Pospíšil (24 let), Olomouc
Foto: archiv autora
Tipy:
Inspirativní literatura:
McDOUGALL, Christopher. Born to
Run – Zrozeni k běhu. Praha: Mladá
fronta, 2011.
KATOVSKY Bill – LARSON Peter.
Tread Lightly: Form, Footwear, and
the Quest for Injury-Free Running.
Skyhorse Publishing (United States), 2012.
FINN, Adharanand. Běhání s Keňany. Praha: Mladá fronta, 2012.
DREYER, Danny. Chi Running. Praha:
Mladá fronta, 2013.
Doporučené weby:
www.runfree.cz
http://zenhabits.net/journey
http://barefootrunninguniversity.com
www.behej.com
V POHYBU
23
A
K
T
U
A
L
I
T
Y
CO OTŘÁSÁ SKAUTSKÝM SVĚTEM
Testování
RoverNetu
RoverNet – hlavní podpůrný nástroj
roverského programu vstoupil do závěrečné fáze svého vývoje. Buď u toho
a pomoz nám ho pořádně vyladit, aby
roverům a rangers sloužil co nejlépe.
Více informací hledej v článku
na Křižovatce http://krizovatka.
skaut.cz/zpravodajstvi/8178-pripravujeme-novy-rovernet-zapojtese-do-testovani
Junák hledal a našel
nového redaktora interní
komunikace TDC a šéfredaktora Roverského kmene
V dubnu bylo vyhlášeno výběrové řízení hned na dvě pozice v rámci Junáka:
redaktora interní komunikace Tiskového a distribučního centra a šéfredaktora
časopisu Roverský kmen. A kdo že vyhrál? To se jistě brzy dozvíte… :-)
osloveni pomocí speciálního e-mailu
s prosbou o zkvalitnění služeb webu. Připojit se na základě výzvy na samotných
internetových stránkách mohl kdokoli.
Všechny návrhy na zlepšení či změnu budou v následujících měsících zpracovány
a vznikne tak úplně nový a snad většině
vyhovující internetový portál pro všechny skauty a skautky jakéhokoli věku.
Všechny tituly jsou zdarma
ke stažení ve skautském e-obchodu
TDC http://obchod.skaut.cz v sekci
„eknihy ZDARMA“.
Skautské e-knihy
od TDC zdarma
TDC si dalo závazek, každý týden zpracovat a vydat alespoň jednu e-knihu pro elektronické čtečky. Pokud tedy nevíte, co číst
ve vašem novém přístroji, doporučujeme
studovat skautskou literaturu elektronicky.
Nové vydání knížek
Petra Hájka – Balúa
V dubnu se opět sešlo
Náčelnictvo Junáka
Změna webu
krizovatka.skaut.cz
24
CO OTŘÁSÁ SKAUTSKÝM SVĚTEM
Členské karty
První várka členských karet již byla
vyrobena a distribuována. Na několik
tisíc skautů se jimi tedy může od začátku dubna identifikovat. Pokud ji ještě
nemáte a chtěli byste ji, je možné si ji
za 40 Kč doobjednat přes SkautIS.
E-learning v Junáku
Junák připravuje nový vzdělávací
nástroj – prostředí pro tvorbu a absolvování online e-learningových kurzů. Postupně by měly vznikat kurzy
otevřené všem a zároveň bude systém
umožňovat vytváření e-kurzů v samostatných sekcích jednotlivých vzdělávacích akcí a kurzy otevírat jen pro
vybrané uživatele.
V současnosti jsou vytvořeny tři kurzy
z projektu Finanční gramotnost. Pro
skauty je nejzajímavějším z nich asi
kurz Hospodaření pro vedoucí. Jsou
dostupné na adrese http://el.skaut.cz/cs/
rozumimefinancim. (Nezapomeňte se
vpravo nahoře přihlásit.) Další kurzy
se připravují (zdravotník zotavovacích
akcí, skauting pro všechny) a budou
spuštěny nejpozději během května.
Další setkání Náčelnictva se neslo v duchu velkých změn. Jednalo se o návrhu
nových stanov, diskutovalo o logu a názvu organizace, o podobě skautského
kroje, a také o časopisech nebo třeba
rozhodovalo o udělení vyznamenání
Medaile sv. Jiří. Výsledky si můžete přečíst ve zprávě z jednání…
V rámci rozsáhlých změn, které se dělají
v celé výchovné struktuře Junáka, bylo
též rozhodnuto o změně hlavního interního webu krizovatka.skaut.cz. Všichni
registrovaní činovníci na Křižovatce byli
a Od stromu mládí k dospělosti od skautského spisovatele a instruktora Petra
Hájka – Balúa. Obě knížky zakoupíte za 25 Kč na setkáních ČLK Corda
(www.corda.cz), skautských seminářích nebo ve skautské prodejně JUN
(i v e-shopu).
ČLK CORDA u příležitosti svého
15. ročníku vydává v edici Corda
nová upravená vydání knížek Oheň
Od roku 2014 bude systém el.skaut.cz
otevřený všem vzdělávacím akcím. Pokud se chcete do pilotního testování
zapojit již teď a nabídnout vašim frekventantům část vzdělávacího obsahu online, napište na [email protected].
(lad)
A
K
T
U
A
L
I
T
Y
FÓRUM MLADŠÍCH ČLENŮ
ZAPOJ SE DO ROZHODOVÁNÍ O STŘEDISKU I CELÉM JUNÁKU!
Blíží se střediskové sněmy. Podpoř,
aby před ním tvé středisko uspořádalo
Fórum mladších členů, na kterém se
i ty budeš moct vyjádřit k tomu, jakým směrem se má tvé středisko dále
ubírat.
Na otázku – Co je Fórum mladších
členů? – by se dalo suše odpovědět:
Pokud příslušná organizační jednotka
(OJ) svolává před sněmem OJ fórum
mladších členů, je jeden delegát starší
12 let zvolený tímto fórem delegátem sněmu OJ. Fórum mladších členů je setkání
mladších členů Junáka, které se vyjadřuje
k problémům činnosti Junáka a vznáší doporučení orgánům Junáka. Pro svolávání
a jednání fór se přiměřeně použijí předpisy pro svolávání a jednání sněmů OJ.
(Organizační řád Junáka)
Fórum mladších: I tvůj
hlas bude slyšet…
CO TO JE?
Setkání všech skautů a skautek, kterým
už bylo 12 a ještě nebylo 18. Setkání,
na kterém se probere, co vás na středisku pálí, a které může středisko ovlivnit
na několik let. Pokud máte ve středisku
víc oddílů, je to možnost se setkat se
skauty z ostatních oddílů ze střediska.
A nakonec je to taky volba zástupce,
který vaše názory bude reprezentovat
na střediskovém sněmu.
K ČEMU JE TO DOBRÉ?
Můžeš se tak zapojit do řízení střediska. Můžeš navrhnout, co by mělo středisko dělat, jaké akce pořádat nebo co
by se mohlo změnit ve vaší klubovně.
Na fóru se můžeš vyjádřit i k tomu,
koho by delegáti sněmu měli zvolit
za vedoucího střediska. Můžeš se zde
vyjádřit i k tématum, která se týkají
celého Junáka. Můžeš říct, co si myslíš
třeba o podobě a vhodných příležitostech k nošení skautského kroje, o tom,
Pomoci k lepšímu můžeš i ty. Fórum je pro to dobrá příležitost.
jaký by měl být nový název organizace,
nebo o tom, jaké charitativní akce má
Junák pořádat.
JAK SE TO TÝKÁ TEBE?
Pokud ti je mezi 12 a 18, můžeš se
fóra zúčastnit. Můžeš být zvolen jako
delegát, který bude fórum zastupovat
na střediskovém sněmu. Pokud ti je víc
než 18, můžeš ho na středisku uspořádat, třeba spolu se svým kmenem.
PROČ O TOM PÍŠU TEĎ?
Protože aby to, co proberete na fóru,
mělo nějaký dopad, musíte to říct střediskovému sněmu. A protože střediskové sněmy proběhnou ve většině středisek v následujícím půlroce, tak je teď ta
nejlepší doba.
CO POTŘEBUJEŠ K TOMU, ABY SES
MOHL FÓRA ZÚČASTNIT?
V první řadě ho musí středisková rada svolat. A pak už je to jednoduché – stačí přijít.
JAK MÁ SPRÁVNÉ FÓRUM VYPADAT?
Fórum musí někdo řídit. Na tom,
kdo to bude, byste se měli na začátku shodnout. Někdo z něj také musí
napsat stručný zápis, aby bylo jasné,
k čemu jste dospěli. A nakonec na něm
má proběhnout volba delegáta sněmu.
Delegát musí být zvolený tajně pomocí
hlasovacích lístků vložených do urny,
které pak sečte nejlépe tříčlenná komise. Se svým zvolením musí delegát
samozřejmě souhlasit.
POKUD BUDEŠ FÓRUM ORGANIZOVAT,
NA CO BY SIS MĚL DÁT POZOR?
Je dobré, když má fórum něco, od čeho
se může odrazit, například konkrétní
otázky, na které má odpovědět. Hodit
se může i moderátor, který by měl vědět,
o čem se mluví. Může být buď přímo
z vašich řad nebo můžete požádat někoho ze starších na středisku, aby vám s tím
pomohl. Na konci fóra musí být jasné,
na čem se fórum shodlo. Všichni by také
měli vědět, co se s těmi závěry bude dál
dít. Po nějaké době bys měl účastníky
fóra informovat o tom, jak s jejich návrhy
a závěry naložila středisková rada.
Ondřej Pytela (28 let),
Kralupy nad Vltavou
Foto: Jakub Pejcal – Boby
25
T
É
M
A
PRÁCE
Poštolka
i na
t zdravotnic
podruhé děla
let
už
11
du
do
bu
4
s
Leto
ti od
táboře pro dě
u lidí
rt
pa
ou
příměstském
br
do
Těším se na
inkám těžkou
v Praze 10.
ulehčit mam
h.
–
l
cí
ný
eč
o prázdninác
e
a spol
az
Pr
v
í školky
přído
e
ím
od
úlohu hledán
ch
,
o děti výlety
e brigáda je
Pořádáme pr
stu her. Tahl
ou
sp
e
em
proto
aj
rody a hr
y náročná, a
y i psychick
o mě
ck
pr
zi
fy
že
,
ě
m
ám
o
uf
pr
dva týdny. Do
k
na
ro
e
ý
uz
ul
po
jedu
jako min
bude stejně
y
ck
dy
tato brigáda
vž
ě
otože děti m
,
inspirací, pr
t a rozesmát
pi
va
ek
př
u
i.
m
dokážo
ni
s
“
ěji „pracuji
proto nejrad
Tomáš
Letošní letn
í brigádu mám
naplánovanou
dopředu. Te
hdy mi kam
téměř rok
arád ze stře
práci bazéno
dní povypráv
vého plavčíka
ěl o jeho
v USA. A tak
zkusit také.
Po absolvov
to jdu tedy
le
ání kurzu am
jsem už douf
erického plav tos
ám plně přip
číka
raven tuto pr
Od pobytu v
ác
USA očekávám
i vy
vých zážitků,
poznání nové konávat.
zlepšení mýc
kultury, plno
h jazykových
v hezkém pr
noostředí. Sam
schopností a
oz
práci
řejmě také ně
přilepšení, kt
jaké to fina
eré však u té
nční
to br
důvod. Trochu
se obávám ve igády neberu jako hlav
ní
byl upozorňo
lké humidit
y,
ván. Během
na kterou js
volného času
em
nějaký větší
bych rád navš
galavečer ve
tívi
sm
(MMA), kter
é mají teď na íšených bojových sporte l
ch
zá
Zašel bych i
padní poloko
na nějaký tr
uli velký bo
énink, to se
om.
ještě uvidí po
však
dle mých služ
eb a náročn
práce. Po sk
osti
ončení pracov
ního víza m
také vyhrazen
ám
ý nějaký ten
čas na cestov
ání.
ouské
m na rak
nce stráví
e
n
rv
lý
M
če
v
u
ůlk
Kaprálů
Druhou p
of (takový se tam starat
h
ll
e
Z
ě
n
Budu
základ
voměřítku).
y a připra
í základn
ve větším
n
ě
tů
u
št
o
ji
k
za
ých
lní
o materiá pro družiny z různ u a nové
m
rod
vat progra se na krásnou pří vylepšil
rád
ším
si
Tě
.
ch
ta
y
ě
b
sv
é
ičí lidi, tak
od zahran k
inspirativn u. Doufám, že se
to pa
u
d
u
n
b
či
a
m
svoji ně
u přiučím a kmeni
tů lecčem
e
ních skau i při práci v oddíl
žít
moci pou
Prófa
26
T
É
M
A
Kde budou roveři a rangers v létě pracovat?
Nechte se inspirovat.
Šíša
Ivča
dná brigáda.
ká první pořá
če
ě
m
tě
ko
lé
Letos v
c nevleze ja
do toho už ni
t u tety
la
dě
ch
Doufám, že
by
tech. Měla
le
h
íc
tování
oz
on
ch
m
v před
nějaké
robě – snad
Prý nay.
ěn
sm
v práci, ve vý
na
t
to,
ělo by to bý
krabiček. M
se těším na
áce. Nejvíc
pr
urná
m
čí
id
kl
ně
prosto
let nad
třeba přemýš
ách
že nebude po si moci hloubat v hlubin
du
ní
bu
ón
e
al
ot
,
on
m
čitý
této m
. Snad si po
svého mozku
c:-).
ni
eb
uč
t
ži
práci budu vá
Budu pracov
at necelé tři
měsíce jako
instruktor ho
rolezectví a
vodáctví na
plovárně na
Žluté
Malé Skále v
Českém ráji
Pro tuto brig
.
ádu jsem mus
el
víkendový ku
absolvovat
rz.
kolektivu, po Těším se na práci v mla
dém
znávání nový
ch lidí a získ
ní nových zk
áváušeností. Zá
ro
veň se zdok
lím v oblast
onai těchto spor
tů a také si
přivydělám.
i dobře
Zkrátka skvě
lé využití le
prázdnin.
tních
Šmudla
Na brig
ádu pů
jdu ke
dobré
své
zk
zámečn ušenosti a on mu sousedov
i, se kt
ík, tak
že bud se mnou dou
všechn
em
fám ta erým mám
o
ky. Je
plechy práce s kovov e dělat záme
to
č
nebo t
ěžkým ým materiále nické práce.
i
Je
m
o
, ať už
celovým
Těším
s nerez to
se
i nosník
ovými
chlapi, na jeho spolu
y.
se kter
pracov
ýma je
níky, p
dělá. J
rot
et
sra
a těším am taky jede nda a ta prá ože to jsou s
ce
pr
n
s
a podo e, až spolu z kluk, který je se potom lé ávní
pe
ase bu
bné ak
m
ů
j
v
d
c
r
e
e
s
mě zas
e nach . Všichni jsou me chodit na tevník,
ystají n
p
ějakou „srandysti“ a ing-pong
Určitě
lumpár
nejspíš
se tam
nu.
si na
n
téměř
vše a m aučím nové v
ěci, pro
usel by
abych
tož
ch
pa
Doufám k mohl říct, ž tam být něk e s kovem dě
olik le
e už um
lají
, že se
t,
naučím
čitý úk
ím vše
ch
ol
v
se vším vyřešit, a ne íc přemýšlet no.
,
budu s
radit.
i muse jak urt necha
t
27
T
É
M
A
KDYŽ SE MI NEZDÁ KOSMONAUT,
PRINCEZNA ANI POPELÁŘ
O VOLBĚ POVOLÁNÍ
„Ten umí to a ten zas tohle a všichni dohromady udělají moc…“ zpívá Jan Werich ve známé
pohádce. Jenže co bych měl dělat zrovna já? Na co se hodím? Co mě bude bavit?
Kostky jsou vrženy?
Volba povolání je jedním z nejzávažnějších rozhodnutí v životě a v roverském věku nás může toto rozhodování
potkat dokonce čtyřikrát. Poprvé je
to hned na počátku roverského věku,
kdy se rozhodujeme o střední škole
nebo vyučení. Podruhé se rozhodujeme
na konci střední školy, zda jít do práce
či na vysokou, případně na jakou. Potřetí to může být na konci bakalářského
studia, zda pokračovat ve studiu a kde,
nebo jít do práce a nakonec počtvrté
na konci vysoké školy, kdy volíme, kam
jít do práce či zda dále směřovat do vědeckého bádání na doktorském studiu.
Je to tedy téma pro nás všechny aktuální, často dokonce opakovaně. Teď se ale
budeme věnovat hlavně prvním dvěma
případům, ty totiž bývají nejnáročněj28
PSYCHÉ
ší. Později již jsme nějak nasměrováni
a volba bývá jasnější.
jistě neměli přeskočit než podnikneme
další kroky.
Začít u sebe!
Co když pořád nevím?
Zvolit si vhodné povolání může být
na počátku dospívání až moc obtížné
a zodpovědné rozhodnutí, se kterým si
řada z nás neví rady. Nejprve bychom
s přemýšlením měli začít u sebe, u svých
zájmů, hodnot, oblíbených předmětů
ve škole… Jako podněty k přemýšlení
mohou sloužit otázky v rámečku. Při
rozhodování o budoucím směřování
bychom měli zvažovat jak své zájmy tak
známky ve škole, co nás vlastně motivuje k učení a budoucí profesi, zda nás
baví se učit… Je to fáze, kterou bychom
Když stále nevíme co dál, může nám
pomoct naše nejbližší okolí – rodina,
kamarádi a další lidé, kteří nám mohou
poradit, říct svůj názor. Můžeme se také
obrátit ve škole na výchovného poradce
nebo školního psychologa, pokud jej
škola má. Výchovný poradce nám hlavně může poradit, jaké jsou další možnosti, jaké jsou školy v regionu apod.
Se školním psychologem můžeme probrat celou situaci, on může využít různé
dotazníky, které nám mohou usnadnit
to, jakým směrem se ve volbě povolá-
T
É
M
A
ní obrátit. Dále se můžeme objednat
do pedagogicko-psychologické poradny
nebo zajít do informačního a poradenského střediska na úřadu práce.
V informačním a poradenském středisku poskytují hlavně informace o samotných povoláních (co obnáší, jaké vzdělání je k nim potřeba aj.) a školách. Někde
si lze také udělat test zájmů, který nám
může pomoct zúžit pole, kam zamířit.
V pedagogicko-psychologické poradně
lze absolvovat psychologické vyšetření
k volbě povolání. Zpravidla takové vyšetření začíná úvodním rozhovorem, aby
psycholog co nejlépe poznal, proč přicházíme a co od vyšetření očekáváme. Součástí vyšetření pak bývá testování inteligence, kdy nebývá podstatné zjistit jen
IQ, ale i schopnosti v různých oblastech
(zjednodušeně, jestli například máme
lepší schopnosti jazykové než matematické). Dostaneme tak jakýsi profil našich
schopností (co nám jde lépe a co hůře),
který nám pomůže v dalším rozhodování. Někdy taky vyšetření může obsahovat
i zájmový dotazník, který zase pomůže
odhalit strukturu našich zájmů (co by
nás asi tak bavilo). Dohromady to již dá
poměrně plastický obrázek napovídající,
kam bychom mohli směřovat dál. Celé
vyšetření končí rozhovorem nad výsledky a nad možnostmi dalšího směřování.
Tip na aktivitu s kmenem
Diskutujte o volbě povolání v kmeni – o povoláních, která by vás lákala, o jejich
přednostech i slabinách, o tom, co vás baví, k čemu si myslíte, že byste se
hodili. Sdílejte své názory a nápady. Starší roveři mohou s mladšími sdílet své
zkušenosti ze studií a s hledáním práce. Také si společně můžete domluvit
návštěvu v informačním a poradenském středisku na úřadu práce.
Podněty k zamyšlení
• Chtěl bych v budoucnu jít na vysokou školu nebo se věnovat spíše nějakému
řemeslu? Jaké mají obě možnosti výhody a nevýhody?
• Baví mě se učit nebo si chci raději hned všechno prakticky vyzkoušet?
• Z čeho mám lepší a z čeho horší známky?
• Baví mě spíše humanitní předměty, přírodovědné, technické, …?
• Jak daleko jsem ochoten dojíždět do školy (nebo bydlet v místě školy)?
• Jaké mám koníčky?
Skončit u sebe!
• Chci pracovat spíše s lidmi nebo ne?
Ať už se s žádostí o pomoc obrátíme
na kohokoli, vždycky musíme mít
na paměti, že volba povolání je především naše rozhodnutí, které ovlivní
především náš budoucí život a za které
máme především my zodpovědnost.
Ale také to nemusí být volba definitivní. Kdybychom časem zjistili, že jsme si
nevybrali dobře, je vždycky možnost to
změnit a směřovat k jinému povolání,
jen ta cesta k němu bude trochu delší,
ale nikdy není pozdě na nové začátky.
(K.)
• Chci pracovat sám nebo v týmu?
•…
Kde hledat další informace
Atlas školství – přehled středních škol podle krajů – www.atlasskolstvi.cz
Národní soustava povolání – obsahuje charakteristiky různých povolání – www.nsp.cz
Učitelské noviny – vždy na podzim vychází speciální číslo se seznamem vysokých
škol, otvíraných studijních oborů a s informacemi o přijímacím řízení
Průvodce světem povolání – web věnující se volbě povolání –
www.occupationsguide.cz/cz/main/default.aspx
Webové stránky informačních a poradenských středisek při úřadech práce –
http://portal.mpsv.cz/sz/obcane/poradstrediska
Kontakty na pedagogicko-psychologické poradny –
www.nuv.cz/uploads/poradenstvi/kontakty/ppp.htm
Webové stránky jednotlivých škol
Foto: Jakub Pejcal – Boby
PSYCHÉ
29
T
É
M
A
JAK NA TO PŘI HLEDÁNÍ PRÁCE
Asi to znáte. Hledáte práci, možná ani nevíte pořádně jakou, najdete zajímavý inzerát,
ale požadují praxi. Jak si s tím poradit? A i když už nějaké zkušenosti máte, víte, jak nejlépe
zaměstnavatele zaujmout, co zdůraznit v životopise a jak se připravit na přijímací pohovor?
Kudy se vydat?
Možná jste právě dokončili školu a hledáte první zaměstnání, možná ale ještě studujete a už uvažujete o tom, jak
se bude rozvíjet vaše profesní kariéra.
Čím dřív začnete přemýšlet, jaká práce
je pro vás ta pravá, tím lépe. V dnešní
době, kdy je v České republice bez práce téměř 600 tisíc lidí, si zaměstnavatelé
mohou dovolit zaměstnance pečlivě vybírat. A tak jsou často absolventi, kandidáti bez pracovních zkušeností, anebo
ti, kteří nemají jasnou představu o tom,
co chtějí dělat, rovnou vyřazováni z výběrových řízení.
30
Jak začít
Prvním krokem k nalezení práce podle
vašich představ je tedy rozhodnutí, co
vlastně hledáte. Protože přesně na to se
vás budou ptát. Hledáte práci v administrativě, kde poznáte prostředí mezinárodní firmy a využijete cizí jazyk?
Nebo byste rádi pracovali v neziskové
sféře a je pro vás důležité renomé a zaměření organizace? Chcete uplatnit
svoje organizační dovednosti, pracovat
s dětmi, bádat v laboratoři, nebo využít
nějaký svůj kreativní potenciál? Ujasně-
te si, co jsou vaše silné stránky, co vás
baví a co rádi děláte. Přemýšlejte, jestli
preferujete státní podnik s větší jistotou dlouhodobého zaměstnání, menší firmu nebo velkou organizaci. Jak
je pro vás důležitý pracovní kolektiv.
Jestli budete radši pracovat v kanceláři
nebo v terénu. Zeptejte se známých,
v čem jste podle nich dobří, co vám jde.
A jaké jsou vaše praktické požadavky?
Práce na plný úvazek, poloviční, nebo
nějaká nepravidelná spolupráce? Práce
z domova nebo časté služební cesty?
Buďte realističtí, například po částeč-
T
É
M
A
ných pracovních úvazcích je na trhu
ze strany uchazečů velká poptávka
a není snadné je získat. Sepište si svoje
představy, doplňte vaše vzdělání a zkušenosti, a až budete mít jasno, pusťte se
do hledání práce.
Kde hledat
Nejsnazší cestou hledání práce jsou určitě pracovní portály na internetu. Také
zkontaktujte přátele a příbuzné, jestli
někdo neví o pracovní pozici, která by
pro vás mohla být zajímavá. Zašlete životopis do několika personálních agentur, nebo přímo do firem, kde byste
rádi pracovali. Některé firmy organizují
přímo pro absolventy speciální Trainee programy, během kterých vybraní
absolventi poznávají různá oddělení
ve firmě a následně v této firmě mohou
získat zaměstnání na plný úvazek. Dále
můžete navštívit pracovní nebo studentské veletrhy práce nebo se zeptat ve
škole a na úřadech práce. Můžete také
využít sociální sítě, například profesně
zaměřený LinkedIn.
„
Ze skautského oddílu
a táborů máte jistě zkušenosti s prací v týmu, s organizací
oddílových aktivit, s řešením
problémů, s vedením skupiny
lidí, s komunikací s dětmi
i rodiči. Využijte toho.
“
Až shromáždíte inzeráty, které vás něčím zaujmou, reálně zvažujte, jestli
splňujete podmínky, které inzeráty
kladou. Nemá cenu se hlásit na pozice,
které předpokládají plynulou znalost
francouzštiny, pokud umíte základní
fráze. Na druhou stranu, požadovanou
praxi v administrativě možná máte
ze skautského oddílu, hospodaření táborů, školních projektů nebo nějakých
dobrovolnických roverských programů.
Ze skautského oddílu a táborů jistě
máte zkušenosti s prací v týmu, s organizací oddílových aktivit, s řešením problémů, s vedením skupiny lidí, s komunikací s dětmi i rodiči. Využijte toho.
Zkušenost z tábora se může hodit
Organizovali jste sobě i jiným čas, vedli
jste projekty – to všechno vašeho budoucího zaměstnavatele bude zajímat.
Než zašlete životopis a půjdete na pracovní pohovor, přemýšlejte, s jakými
situacemi jste se setkali ve svých volnočasových aktivitách a jak by tyto situace mohly souviset s pozicí, na kterou
se hlásíte. Užitečným nástrojem, který
vám pomůže přeložit zkušenosti a dovednosti získané ve skautském oddíle
do jazyka zaměstnavatelů, je materiál
“Zhodnoť své kompetence” – najdete
ho na Skautské křižovatce.
organizací, které působí na vaší škole.
Pokud máte opravdu zájem o konkrétní obor, i drobné různorodé zkušenosti mohou přesvědčit potenciálního
zaměstnavatele, k jaké práci profesně
směřujete a že jste ochotní se ledacos
v daném oboru naučit.
Máte praxi?
Co do životopisu
Mnohé pracovní pozice vyžadují praxi
v oboru. I když daný obor studujete,
často není snadné se k takové práci
dostat. Nečekejte, až dokončíte školu,
a hledejte si praxi už během studia.
Zkuste postupovat pomalu – částečným úvazkem v daném oddělení menší
firmy, účastí na školním projektu, krátkou neplacenou stáží. Čtěte odborné
časopisy, sledujte novinky v oboru
na webu. Zúčastněte se odborných
konferencí, některé jsou pro studenty zdarma. Sledujte nástěnky ve škole
a případné programy pro studenty.
Některé praxe nebo pracovní úvazky
můžete najít i s pomocí studentských
Dalším důležitým krokem v hledání
práce je dobře napsaný životopis. Personalisté věnují často jen pár vteřin
prohlédnutí životopisu, a první dojem
je podstatný. Na některé inzeráty se hlásí desítky lidí a na pracovní pohovor je
pozváno jen několik z nich. Samozřejmostí je profesionální vzhled a formát
životopisu, inspirujte se na internetu
například na pracovních portálech.
Životopis poskytněte v požadovaných
jazycích a případně i s motivačním dopisem, a pište ho na míru konkrétnímu
inzerátu. Nezapomeňte zdůraznit ty
vaše znalosti a dovednosti, které daná
firma a pozice požaduje. Nebojte se
Kromě praxe je dnes velmi důležitá
i znalost cizích jazyků. Třeba takový prázdninový pobyt na zahraniční
skautské základně můžete klidně uvést
jako příklad rozvoje svých jazykových
znalostí.
31
T
É
M
A
konkrétní firmy? Co od práce očekáváte? Jaké jsou vaše znalosti/zkušenosti/
dovednosti/ největší úspěchy relevantní
k nabízené pracovní pozici? Kdy jste
ochoten nastoupit, a jaká jsou vaše
mzdová očekávání? Zjistěte si obvyklé
mzdové rozmezí v oboru a nechte zaměstnavatele, ať zmíní plat/mzdu jako
první z vás – nepůsobilo by dobře, kdyby to byl váš první a případně jediný
dotaz. Mějte připravené i další otázky,
co vás na dané pracovní pozici zajímá.
Na každém interview je prostor pro
dotazy kandidáta a neuděláte dobrý dojem, když žádné mít nebudete.
Nepřešlapuj na místě a na pohovor se dobře připrav
vypsat svoje zajímavé koníčky a volnočasové aktivity – pokud budou v životopise v rozumné míře, budete originální.
Uveďte vzdělání včetně krátkodobých
kurzů – značí chuť učit se něco nového.
V sekci profesních zkušeností nezapomeňte shrnout předchozí pracovní náplň a klíčové projekty, které jste měli na
starosti nebo se jich účastnili. Rozveďte,
co konkrétního jste právě vy dokázali,
jaká byla přesně vaše úloha – na to se
zaměstnavatel zaměří. Názvy pozic nestačí, důležité jsou reálné zkušenosti.
Můžete přiložit fotku, ale raději civilní,
fotka od moře v plavkách moc profesionálně nepůsobí.
ré firmy reagují velmi rychle a ozvou
se například již druhý den, někde trvá
výběrové řízení i několik týdnů. Buďte
však připraveni, protože u některých
pozic je kandidátů hodně a odkládat
pracovní pohovor se nevyplácí. I první telefonický kontakt může probíhat
v cizím jazyce nebo obsahovat nějaké
otázky, přichystejte se na to.
Na úvod životopisu nebo do motivačního dopisu shrňte, proč se hlásíte na danou pozici a proč se považujete za vhodného kandidáta. Vyzdvihněte svoje silné
stránky a zkušenosti a uveďte, jak tyto
zkušenosti mohou být uplatnitelné
v práci a firmě, do které se hlásíte. A nakonec – dejte svůj životopis někomu
přečíst, může vám odhalit gramatické
chyby i dát jiný pohled na to, jak vaše
sebeprezentace působí navenek.
Než půjdete na interview, zjistěte si co
nejvíc informací o firmě, včetně tak
zvaného dress codu (jiné oblečení je
vhodné na pohovor do banky a jiné do
malé kreativní firmy). Nebojte se zeptat
personalisty nebo personální agentury,
která pohovor zajišťuje. Zeptejte se, kdo
bude na pohovoru přítomen, jestli jenom personalista, potenciální nadřízený, nebo více lidí. Zeptejte se, v jakém
jazyce bude pohovor probíhat a kolik
bude mít kol.
Připravte se na interview
Samozřejmostí je přijít na pohovor
včas. Mějte připraveny odpovědi na základní otázky, jako jsou: Proč jste se přihlásil na toto konkrétní místo a do této
Po rozeslání životopisů se začněte
chystat na pracovní pohovory. Někte32
„
Nezapomeňte, že i vy
si vybíráte firmu, nejen
firma vás.
“
Pokud jste zaslali interview do personálních agentur, je možné, že budete
pozváni na obecný pohovor, ještě bez
informace o volné pozici v konkrétní
firmě. Pracovník agentury vám předloží
nějaké nabídky, až vás lépe pozná.
V některých firmách probíhá výběrové řízení i jinak než pouze s využitím
pracovních pohovorů. Můžete se setkat
s testy, ať už profesních dovedností,
jazykových znalostí, nebo s testy osobnosti, anebo třeba s tzv. Assessment
centrem, tedy metodou výběru zaměstnanců, kdy více kandidátů plní současně určité úkoly a jsou při tom sledováni a hodnoceni. Takováto Assessment
centra mohou trvat i půl dne nebo
celý den, v závislosti na pracovní pozici, o kterou se jedná. Využívají se více
u manažerských pozic.
Ať už probíhá výběrové řízení jakkoli, buďte upřímní a snažte se působit
přirozeně, mějte zdravé sebevědomí,
snažte se vždy zmínit něco, co umíte
dobře, a hlavně nezapomeňte, že i vy si
vybíráte firmu, nejen firma vás. A když
se výběr práce nepodaří tak, jak jste si
představovali, ještě je tu (obvykle tříměsíční) zkušební doba, během které můžete pracovní poměr ukončit a hledat
dál. Protože v práci budete trávit pravděpodobně osm hodin denně, vybírejte
dobře. Tak hodně štěstí.
Hana Králová – Janka (29 let), Praha
Foto: Jakub Pejcal – Boby
T
É
M
A
KULTURNÍ STŘÍPKY
3× o volbě povolání,
prakticky, teoreticky
i metodicky
silné i slabé stránky, což je pro tento
proces obzvlášť důležité. Oba tituly jsou
primárně cíleny na školní výuku v klasických třídách, ale kreativní a přizpůsobiví skautští vedoucí si s tímto jistě
dokáží hravě poradit.
Kniha Antonína Mezery Pro jaké povolání se hodím se více zaměřuje na samotné děti, které stojí na prahu dospělosti
a mají před sebou důležitá rozhodnutí
ohledně svého budoucího života. Jejím
základem jsou osobnostní testy a techniky sebehodnocení. Pomůže dětem nejen
získat obecný přehled o možnostech povolání zohledňujících jejich schopnosti,
ale také vytvořit si představu o středních
a vyšších odborných školách s množstvím tipů a rad k přijímacím zkouškám
i úspěšnému absolvování.
Volba povolání I. Praha: Raabe, 2011.
Volba povolání II. Praha: Raabe, 2011.
MEZERA, Antonín.
Pro jaké povolání se hodím. Brno:
Computer Press, 2008.
ŽELEZNÝ, David. Advokát nebo
zedník?. Praha: Albatros, 2006.
Publikace Volba povolání I. a Volba
povolání II. obsahují nejen teoretické
informace o tom, jak dětem pomoct
vybrat takové povolání, které pro ně
bude to pravé, ale také nespočet praktických aktivit (včetně metodik) právě
o volbě povolání nebo třeba o tvorbě
životopisu. Nalezneme zde ucelený
návod na to, jak aktivně napomoct dětem, které navštěvují 2. stupeň základní
školy, při výběru jejich budoucí profese, a to včetně osvědčených tipů a triků,
které každému pomohou odhalit jeho
V těžkém rozhodování o budoucí kariéře
může pomoct i přehled třiceti devíti základních profesí s jejich charakteristikami i praktickými náležitostmi, který přináší David Železný ve své knize Advokát
nebo zedník?. U každé profese jsou navíc
vysvětleny konkrétní nároky na vzdělání
a vlastnosti člověka, který chce tu či onu
práci vykonávat. V příloze pak lze nalézt
užitečný přehled středních a vybraných
vysokých škol podle lokalit, takže kniha
usnadňuje volbu povolání také z hlediska dostupnosti z místa bydliště.
(lad)
Ať žije Bělorusko!
Snímek Ať žije Bělorusko! názorně ilustruje, že ke svému životnímu poslání
se člověk může dostat náhodou a de facto i proti své vůli. Student Miron žije
v současném Bělorusku, jemuž vládne
autoritativní režim Alexandra Lukašenka, a zpívá v populární kapele. Navzdory tomu, že se snaží od protirežimních aktivit svých kolegů distancovat,
nakonec je to on, kdo je za politickou
provokaci na koncertě poslán na vojnu.
V úděsných podmínkách běloruské armády se z Mirona postupně stává přesvědčený bojovník proti Lukašenkovu
režimu a díky svému přesvědčení se
ocitne na kandidátní listině místních
voleb, v samovazbě i na jednotce intenzivní péče. Film, který neúprosně líčí
armádní šikanu, mučení i bezútěšnou
situaci politické opozice v Bělorusku,
byl částečně inspirován skutečným životním příběhem mladého běloruského
aktivisty Franaka Viachorky.
(jpp)
Ať žije Bělorusko! Krzysztof Lukaszewicz: Polsko, 2012.
200 poťouchlých mývalů vážilo gramů pět kočky nebo čočky. Každý pumpoval svůj litr, opájel se tekutinou a nestačil vlak
v půl desáté z Odolena vody. Protože se zdržel, petržel musel za smíchu cibule přeměnit v zelenou mrkev. Kdo má rád česnek?
KULTURNÍ STŘÍPKY
33
T
É
M
A
ROK V INDII
DOBROVOLNIČENÍ JAKO NEOCENITELNÁ PŘÍPRAVA PRO BUDOUCÍ PRÁCI
I ŽIVOT VŮBEC
Eva Těthalová je studentka sociální práce, vůdkyně oddílu vlčat, prostě normální holka
do nepohody. Teď ale místo skautské přezdívky E. T. slyší každý den „hántí Java“, a to hned
od 50 dětí. Odjela totiž na rok dobrovolničit do Indie. Nová výslovnost jejího jména ale není
jedinou věcí, na kterou si musela zvyknout…
Efka s dětmi
I přesto, že se na odlet připravovala skoro rok, byl to pro ni trochu šok. Nejen kvůli naprosto odlišné kultuře, ale
i kvůli nepochopení místních úřadů
a počátečním problémům s vízem. Přesto se jí ale povedlo usadit a ve „vesnici“
Hospetu (má asi 200 000 obyvatel, ale
na indické poměry je to stále vesnice) ve
státě Karnataka pracuje jako dobrovolnice v salesiánském středisku. „Máme
to tu rozdělené na několik částí. Hostel
pro starší kluky, kteří navštěvují salesiánskou technickou školu, ubytování
mladších kluků, ‚school boys‘ (cca 26),
kteří u nás bydlí a mají tu jídlo i pro34
DOBROVOLNICTVÍ
gram, ale do školy chodí do města,
a nakonec tu máme velkou budovu MakalaMane, kde je 50 nejmenších děti,
pro které tu je vše – výuka, volnočasové
aktivity, jídlo… S posledně jmenovanými trávím nejvíce času. Učím všechny
třídy základy angličtiny, připravuji pro
ně velké společné aktivity, pomáhám
jim s úklidem a trávím s nimi skoro
všechen volný čas. Ony mě na oplátku
učí svůj rodný jazyk, kannadu.“ Vesměs
jde o „děti z ulice“ – většina z nich má
zkušenost s dětskou prací, jiné jsou
z chudých rozpadlých rodin a některé
ani rodiny nemají.
Výuka v proutěném
přístřešku na dvoře
Eva zde pracuje za byt a stravu, veškeré
další náklady jako je letenka, očkování,
víza a podobně si hradí sama a s pomocí
rodiny a přátel. Jelikož místo sehnala prostřednictvím programu Adopce nablízko,
mohli si ji přátelé „adoptovat“ a tak přispět
buď finančně, nebo morální podporou.
Den v Hospetu má jasně danou strukturu. Ráno se ještě před snídaní jde na mši,
uklidí celý areál, zamete se, případně vytře, uklidí se odpadky (které Indové há-
T
É
M
A
zejí na zem). Potom je snídaně a příprava
do školy. Oblékají se uniformy, čistí se
zuby, češou se vlasy. Následuje cca hodina studia, kdy si opakují a dělají domácí
úkoly. Pak začíná výuka. Ta i s pauzou
na oběd trvá do 14.30. Následuje opět
úklid areálu (Indové jsou zvyklí odhazovat odpadky všude, takže je opravdu
co dělat), a případně, když Eva něco
připraví, tak nějaká větší hra nebo vyrábění, opět úklid, koupání a praní, večerní studium, půlhodinka televize, večeře
a slůvko na dobrou noc. Eva často vypráví různé příběhy a pohádky – indické
děti tak díky ní například znají Čapkova
Pejska a kočičku a vědí, jak to dopadlo,
když pekli dort.
Jak již bylo řečeno, do náplně Eviny
práce patří i výuka – to přináší řadu pro
nás úsměvných situací, protože hodiny
se odehrávají v proutěném přístřešku
na dvoře. Občas je tedy potřeba přerušit výuku, protože se dovnitř plazí metr
a půl dlouhý had, nebo když děti vracející se ze záchodu najdou kravskou lebku,
přidělají ji na strom a tančí okolo ní…
Ne všechny zážitky jsou
ale radostné
Do střediska MakalaMane, kde Eva
pracuje, přivedli tři nové děti: „Byly
šest, čtyři a dva roky staré, sourozenci.
Hlavně ze začátku byly hodně zamlklé
a nejmladší z nich pořád plakalo. Pak
jsem se dozvěděla jejich příběh – tatínek alkoholik je nechal s mámou
na ulici. A maminka už dlouho předtím
také hodně pila. Když byla střízlivá, nebyl s ní nijaký velký problém, ale když
se jednou opila, pokusila se svoje děti
zabít. Nejmladší z nich mělo pohmožděný krk od škrcení. Sociální pracovníci místních salesiánů děti našli v kanále,
kam je mimo jiné poslala právě ona,
a přivedli k nám. Druhý den, kdy u nás
byly, je přišla navštívit. Naštěstí střízlivá. Bylo pro mě velmi těžké zaujmout
k ní nějaký postoj. Na jednu stranu
jsem věděla, co udělala, ale na druhou
stranu na ní bylo vidět, že už sama zažila špatného víc než dost. Radši jsem nedělala žádné vlastní závěry. Jen mě fas-
Český Krteček v dálné Indii
cinovalo, že ji její děti pořád mají rády
a plakaly, když odcházela. Je to pořád
jejich máma. Nevím, co se s ní nakonec
stalo, ale děti se dostaly do jiného salesiánského zařízení pro mladší děti. Je to
pro mě drsné vidět, co se tu může dít,
ale jsem ráda, když vidím, že projekty
indických salesiánů tak dobře fungují
a dokážou se o takové děti postarat.“
v dětském domově v Čechách, ale tady,
i když to funguje na podobném principu, je to úplně jiné díky vztahu, který
mezi sebou děti a salesiáni mají. Místní
komunita se jasně řídí slovy Dona Boska, že když děti máme rádi, tak to nestačí – musíme jim to dávat najevo. Je
to tu doslova jako jedna velká rodina.“
A to není jediná věc, která Evu na místních salesiánech fascinuje: „I když je tu
opravdu hodně dětí na málo pracovníků a podmínky tu zdaleka nedosahují
těch evropských, Evropu tu podle mě
značně předčíme. Byla jsem na praxi
Druhý domov
Jeden z posledních projektů, který
Eva sama rozjela, je dětská knihovna.
Projekt místních salesiánů i přes problémy s financováním skvěle fun-
DOBROVOLNICTVÍ
35
T
É
M
A
Děcka z MakalaMane na výletě v chrámovém městečku Hampi
KŘÍŽOVKA
1. Felis silvestris f. catus
2. Dřevěný nýtek k upevňování podešví
3. Klamerka
4. Experiment
5. Občanka sousedního státu / tanec
6. Rozkaz
7. Zbytečnost / obchod
8. Kapka
9. Diagonála
10. Velký kámen
11. 21. 6.–23. 9.
12. Lano
13. Zlepšení
14. Červenolící opička
36
DOBROVOLNICTVÍ
T
É
M
A
guje a dohromady pečuje o více než
200 dětí. O děti je základně materiálně
postaráno a s pracovníky vychází hezky.
„Je to tu pro ně opravdu jako druhý domov, ale já si myslím, že pro zdravý rozvoj každého dítěte je důležité, aby mělo
přístup ke knížkám, i kdyby to mělo
být jen obrázkové leporelo. To knize
nejpodobnější, co většina ‚mých‘ dětí
kdy držela v ruce, je učebnice.“ Proto
Eva prostřednictvím Facebooku oslovila své přátele a podařilo se jí získat celou
řadu obrázkových knih, o které je veliký
zájem i mezi staršími dětmi.
I když Eva nemá moc volného času, tak
si na pobyt v Indii nestěžuje, ba naopak – vždy když volá nebo píše domů
do Čech, je z ní cítit tolik pozitivní
energie, kolik si my v uspěchané civilizaci neumíme pomalu ani představit.
(M.)
Efka a bratr Deveraj (hlavní bos MakalaMane)
O možnosti vyjet jako dobrovolník přes Adopci nablízko
www.adopcenablizko.cz/a/stat-se-dobrovolnikem
Foto: archiv Evy Těthalové
INZERCE
9 kostek,
54 obrázků,
10 miliónů
kombinací,
nekonečné
příběhy...
Jedinečná společenská hra, která rozvíjí
představivost a fantazii dětí i dospělých.
Hoďte kostkami a vyprávějte příběh.
Pohádku, horor, nebo jakýkoli jiný.
Podívejte na obrázky a příběh se sám
začne rozvíjet!
Chcete hry na svůj letní tábor?
Ozvěte se na mail [email protected].
37
T
É
M
A
JAK JSEM PŘEŽIL
POBYT V ANGLICKÝCH
SKAUTSKÝCH CENTRECH
Hledáte-li práci, někteří zaměstnavatelé dnes již považují pokročilé jazykové znalosti a zkušenost
s pobytem v cizí zemi za samozřejmost. Tuto zkušenost může člověk získat díky studiu na zahraniční univerzitě nebo během pracovního pobytu kdekoliv za hranicemi našeho státu. Nejdůležitějším jazykem je samozřejmě angličtina, a i proto jsem se vypravil na rok do Anglie…
Instruktorem zážitkových
aktivit
Po završení studia jsem se chtěl vydat
na Evropskou dobrovolnou službu
(EVS) do Anglie. Reakce hostujících organizací, jež jsem obeslal, však
byly pouze dvojího druhu – záporné
a žádné. Poté jsem se proklikal na
weby o evropských skautských zá38
DOBROVOLNICTVÍ
kladnách a poslal e-mail vedoucímu
skautského střediska zážitkových
aktivit Belchamps v městečku Hockley (asi 50 km východně od Londýna). Po několika měsících tréninku a kurzů se ze mě skutečně stal
kvalifikovaný instruktor lezení na
stěnu, vysokých lanových aktivit, slaňování, lukostřelby, šermu či střelby
ze vzduchovky.
Hned od prvních dnů svého pobytu
jsem se začal zaučovat, abych se mohl
stát instruktorem lanových aktivit.
Musel jsem se naučit příslušné výrazy
a slovní spojení: smyčka, sedák, uvázat dvojitou osmu, slaňovat, jistit atd.
Postupně jsem se při hodinách začal zapojovat do pomocných prací – pomáhat dětem utahovat sedáky a helmy či
zavazovat a rozvazovat osmy. Po něko-
T
É
M
A
lika měsících tréninku a kurzů se ze mě
skutečně stal kvalifikovaný instruktor
lezení na stěnu, vysokých i nízkých
lanových aktivit, lukostřelby, šermu či
střelby ze vzduchovky.
Mimo hlavní sezonu ožívalo centrum
příjezdy návštěvníků většinou jen o víkendech. Ve všední dny jsme se věnovali převážně údržbě sportovišť, ubytoven
a rozlehlého tábořiště. Na řadu proto
přicházelo hrabání, zametání, házení
lopatou, přibíjení hřebíků, natírání,
vybírání mechu a listí z okapů či sběr
odpadků.
Nepříjemnosti
Po celou dobu jsem bydlel – stejně jako
ostatní instruktoři – ve velkém obytném přívěsu s tenkými stěnami. V den
příjezdu se v mém pokoji povalovala
hromada harampádí, proto jsem musel
první noc přespat na gauči ve vedlejší místnosti. Měl jsem sice přislíbené
lůžkoviny i povlečení, vedoucí centra
si na to však vzpomněl až druhý den,
první noc jsem proto musel nouzově
přespat v cizím spacáku, který jsem náhodou našel ve své jednodenní ložnici.
Ani tato místnost na mě nepůsobila
nijak zvlášť přívětivě. Před ulehnutím
jsem ji alespoň trochu zútulnil vysmýčením všudypřítomných pavučin a setřením černé vrstvy prachu ze stolu.
„
Podruhé bych si
zřejmě takový pobyt hodně
rozmýšlel, ale zpětně nelituji, že jsem se rozhodl odjet
do Anglie a vydržet
tam celý rok.
“
Moji angličtí spolupracovníci rozhodně nebyli zlí. Naopak, když jsem se
v novém prostředí rozkoukával, hodně
mi pomohli a trpělivě mi vše vysvětlovali, i když jsem tomu někdy neporozuměl ani napotřetí. Ale jejich životní
styl se mi vyloženě protivil. Většinu
svého volného času totiž doslova zabí-
jeli sledováním televize – nekonečných
seriálů, přihlouplých reality-show a filmů na DVD. Několikrát jsem si všiml,
že u těch filmů usnuli a o týden později si je promítali znovu. U toho obvykle konzumovali přesolené brambůrky
a litry energetických nápojů. Prázdné
obaly se nerozpakovali házet na zem.
Udržovat společný obývací pokoj aspoň trochu uklizený nebylo reálné.
V květnu začaly do centra přijíždět
školní výpravy. Údržbářské práce
ustoupily hodinám lukostřelby a dal-
ších aktivit. Tato práce mě docela
bavila, leckdy však byla dost vyčerpávající. S pobytem škol bylo spojeno jejich stravování, proto jsem často
musel vypomáhat kuchařkám se servírováním jídla a umýváním nádobí.
Někdy jsem byl nucen pracovat kolem
dvanácti hodin denně. Jako dobrovolník jsem nedostával za přesčasové hodiny žádné odměny, opakovaně jsem
proto žádal o dny náhradního volna.
Argumentoval jsem tím, že práce instruktora lukostřelby či vysokých lan
je velmi zodpovědná – člověk
DOBROVOLNICTVÍ
39
T
É
M
A
musí být neustále ve střehu – a v případě přepracování nemohu garantovat
bezpečnost na svých hodinách. Moje
prosby byly částečně vyslyšeny až
v průběhu července.
Na přelomu června a července začali
přijíždět další dobrovolníci z různých
koutů Evropy. Jejich příjezdy byly chaotické, vedení centra nebylo na takový
příval nových pomocníků připravené. Zapojení nováčků do pracovního
procesu nebylo příliš organizované.
Šéfinstruktor o nich neměl pořádný
přehled, nepamatoval si jejich jména
a nebyl dostatek času na jejich zaškolení. Vedoucí centra vyžadoval od
dobrovolníků mimořádné pracovní
výkony, na druhé straně se neobtěžoval zajistit pro ně odpovídající zázemí.
Čtyři Španělé se proto po několika
dnech přežívání ve stísněných a nepříliš důstojných podmínkách rozhodli
vrátit do vlasti. Naši malou kuchyňku
v době největšího přelidnění sdílelo
21 strávníků!
40
DOBROVOLNICTVÍ
Stěhování do jiného
centra
Svůj roční pobyt v Anglii jsem bral
i jako trénink přežití v náročných podmínkách. Nezodpovědný přístup vedení centra mi však definitivně vzal chuť
zůstat na tomto místě celý rok, zvláště
když jsem se dozvěděl, že šéf konkurenčního skautského centra Thriftwood
je hodný a přátelský člověk. Po několikadenním zvažování jsem se rozhodl, že
se přestěhuji blíže k Londýnu do nedalekého města Brentwood.
Z chatrného karavanu jsem se přestěhoval do zděné budovy. Místo
miniaturní kuchyňky a stísněné společné místnosti jsem se mohl těšit
z prostorné kuchyně a obývacího pokoje s mnoha pohovkami. Na druhé
straně jsem přišel o část soukromí,
jelikož jsem nově musel sdílet pokoj
se dvěma spolubydlícími. V mnoha
ohledech se od sebe obě centra příliš
nelišila. V obou se to jen hemžilo ve-
verkami, vzduchem poletovaly straky
a červenky, vzácní nebyli ani jezevci
a lišky. Rovněž pracovní úkony byly
podobné – od vedení sportovních aktivit přes natírání až po uklízení záchodů a sběr odpadků.
„
Svůj roční pobyt
v Anglii jsem bral i jako
trénink přežití v náročných
podmínkách.
“
Srovnatelný byl i životní styl mých
nových spolupracovníků. Krev mi pily
neustále puštěná televize a nepořádek.
Místo kapesného jsem dostával jídlo, stravovali jsme se totiž společně.
Na jednu stranu to posilovalo týmového ducha, když jsme se střídali ve vaření pro ostatní, ale složení jídelníčku mě
netěšilo. Skoro každý den někdo smažil
klobásy, nejčastěji ke snídani, někdy
i k večeři. Jindy jsme místo klobás snídali pro změnu smažená vejce či sma-
T
É
M
A
ženou slaninu. K obědu obvykle bývaly
sendviče, burgry nebo hot-dogy.
pracovat v nuzných podmínkách a záleží na jejich schopnostech a úsilí, zda se
vypracují na vyšší úroveň.
Stálo to za to?
Během svého ročního pobytu v Anglii
jsem si chvílemi musel sáhnout skoro až na dno svých psychických i fyzických sil. Na druhé straně jsem měl
šanci poznat zblízka určitou část anglické společnosti, výrazně se zdokonalit v angličtině a najít několik opravdu
Jeden můj kamarád, který žije v Anglii
už sedm let, mi nedávno prozradil, že
způsob jednání s mladými lidmi, který jsem zažil na vlastní kůži, je v Anglii
celkem běžný. Mnoho lidí prý začíná
dobrých přátel. Podruhé bych si zřejmě
takový pobyt hodně rozmýšlel, ale zpětně svého rozhodnutí odjet do Anglie
a vydržet tam celý rok nelituji. Myslím,
že z konzervy zkušeností a inspirace,
kterou jsem si tam vyrobil, budu čerpat
možná celý život.
Vojtěch Homolka – Vlk (27 let), Hlinsko
Foto: archiv autora
Skautská centra fungují ve Velké Británii jinak než u nás. Kromě ubytování ve srubech, zděných budovách a na tábořištích
většinou nabízejí návštěvníkům (tj. převážně skautským skupinám) i širokou škálu zážitkových aktivit. Odhaduji, že v celé
zemi existuje zhruba 300 takových center různé velikosti. Významná část z nich je sdružená do asociace ASGC. Zřejmě ne
všechna jsou schopná přijímat dobrovolníky ze zahraničí.
Odkazy
Asociace skautských center ve Velké Británii: www.asgc.org.uk
Mezinárodní síť skautských základen: www.goosenetwork.org
Databáze skautských center v Evropě: http://rovernet.eu
Odkaz na můj anglický blog: http://dobrovolnikuv.blogspot.cz (sekce Anglie)
DOBROVOLNICTVÍ
41
T
É
M
A
JOSEF KOSTOHRYZ: BÁSNÍK, PŘEKLADATEL, ODSOUZENEC NA SMRT
„A JEDNOU JSEM PŘECE ZAHLÉDL MŘÍŽEMI HVĚZDU…“
Překladatel významných literárních děl z francouzštiny, angličtiny či italštiny, člen protinacistického odboje, odsouzenec na smrt a politický vězeň komunistického režimu, básník
a povídkář, intelektuál vybavený znalostí patnácti jazyků. Autor, jehož jméno v souvislosti
s moderní českou poezií zmiňujeme jen zřídka, pokud vůbec zazní. Člověk, který měl o svém
povolání jasno, ale téměř celý život jej nemohl kvůli politickým okolnostem vykonávat.
Josef Kostohryz (1907–1987) po sobě zanechal inspirativní, mnohostranné dílo a především
neméně podnětný životní příběh.
Osudů více jsem v životě prožil,
než smělo unést
a vydržet srdce.
A přece tepe a ještě se vznáší
od jitra milého k ponuré noci.
Snad ještě zítra.
A potom. Co potom?
Je samo v ukrutné prázdnotě stesku.
Josef Kostohryz se narodil roku 1907
do selské rodiny. Po maturitě vystudoval český jazyk, filozofii a francouzštinu na Filozofické fakultě Univerzity
Karlovy a následně složil státní zkoušky, které ho opravňovaly k vyučování
na středních školách. Díky stipendiu žil
nějaký čas v Itálii a učil češtinu v Římě
a Neapoli. Po návratu do Čech působil
jako pedagog na několika gymnáziích,
pracoval na ministerstvu informací
a od roku 1949 v administrativě Národní galerie. Už ve dvacátých letech
přispíval do několika časopisů a psal
úvahy i recenze.
Odvaha mluvit
Na podzim roku 1949 zformuloval
Kostohryz text nazvaný Memorandum
českých spisovatelů, v němž poukazoval na situaci lidských práv a kultury
v Československu po únorovém komunistickém převratu. Memorandum bylo zasláno osobnostem jako
papež Pius XII., Winston Churchill
či americký prezident Harry Truman.
Komunistický režim tyto aktivity sa42
VZORY
mozřejmě zaznamenal. Nedlouho poté
byl Kostohryz zatčen a vyslýchán, poté
strávil půl roku v psychiatrické léčebně
a předstíral duševní chorobu. Následovalo další zatčení a výslechy. Roku
1952 byl básník v jednom ze dvou
vykonstruovaných politických procesů
s takzvanou Zelenou internacionálou
odsouzen k trestu smrti za vlastizradu
a špionáž. V rámci stejného procesu
byli k dlouholetému žaláři odsouzeni
další příslušníci katolické inteligence,
například Kostohryzův blízký přítel,
básník Václav Renč, či Jan Zahradníček, další významná osobnost české
poezie 20. století.
Kostohryz strávil nějaký čas v cele smrti, avšak později mu byl trest zmírněn
na „pouhé“ doživotí. Básníkův pobyt
v komunistických žalářích – prošel například nechvalně proslulým Leopoldovem a Valdicemi – byl podle svědectví
manželky a spoluvězňů mimořádně
tvrdý, mimo jiné proto, že většinu času
strávil na samotkách. Své druhé ženě
Marii se svěřil, že první tři týdny vězení živořil v kobce, v níž svítilo prudké
světlo, dozorci jej nutili neustále chodit
sem a tam, a pokud omdléval, následovalo polévání studenou vodou. O nejhorších zážitcích, které jej po zbytek
života pronásledovaly ve snech, ale nemluvil a blízcí se o jejich povaze mohli
jen domýšlet.
Nezdolnost
Po propuštění čelil Kostohryz mimořádně obtížné osobní i finanční situaci:
„Ano, manžel byl odsouzen na doživotí, ale v roce 1963, těsně před Vánoci,
ho propustili na podmínku. Ovšem
krátce předtím – v té době byl v Leopoldově – jeho paní požádala o rozvod.
On si myslel, že se to všechno urovná,
ale po návratu zjistil, že to nepůjde a že
v Lysicích, kde tehdy jeho paní s dcerou
bydlely, nemůže zůstat. Problém byl
ovšem v tom, že tam měl hlášený trvalý pobyt a že se tam musel každý týden
hlásit na bezpečnosti. […] A samozřejmě byl bez zaměstnání, ta práce v Brně
byla jen na půl roku. Situace byla o to
komplikovanější, že neměl po propuštění žádné doklady: o pojištění, o studiu,
nic.“, vypráví jeho druhá žena Marie.
S pomocí Marie a přátel básník nakonec
našel nový domov a začal pracovat jako
překladatel a kritik. Poté, co příjezd sovětských tanků v srpnu 1968 zmrazil
demokratizační proces v Československu, však nemohl oficiálně pokračovat
ani v této činnosti, o vydávání vlastní
tvorby ani nemluvě. Některá jeho díla
a překlady tak vycházely, aniž by v nich
bylo Kostohryzovo jméno uvedeno, či
dokonce pod jmény ochotných kolegů.
Narozdíl od jiných básníků Kostohryz
nepsal přímo ve vězení a s traumatickými zkušenostmi se pomocí tvorby vyrovnával až na svobodě. Mezi texty inspirované pobytem v lágrech patří např.
v nadpisu článku citovaný „Předzpěv
k žalobě“, uhrančivá výpověď o emocionálním strádání uvězněného člověka
izolovaného od rodiny.
T
É
M
A
Kostohryzovo dílo a osobnost stále
čekají na zasloužené uznání, které si
lidský osud, v němž navzdory prožitému utrpení zvítězila kreativita a snaha
přijímat strasti jako dar a výzvu, nepochybně zaslouží. Josef Kostohryz působil v mnoha profesích a pohnutá doba
jej postavila do rozličných obtížných
situací. Přemýšlíme-li však o jeho životě
zpětně, zdá se, že se jím za všech okolností prolíná několik zásadních témat,
která jej spojují v celistvý příběh: láska k literatuře a kultuře psaného slova
a snaha bojovat za lidskou důstojnost
svoji i druhých.
(jpp)
Foto: archiv Marie Kostohryzové,
nakladatelství Kalina a Nová tiskárna
Pelhřimov
Zdroje a tipy na další čtení:
Tištěné:
KOSTOHRYZ, Josef. Básně. Putim: Kalina, 2009.
PUTNA, Martin C. Básník Josef Kostohryz. Souvislosti 2/2009.
V témže čísle vyšly i ukázky z básníkovy rané tvorby.
MED, Jaroslav. Spisovatelé ve stínu. Praha: Portál, 2004.
KOSTOHRYZOVÁ, Marie. Polární záře nad pastvištěm.
Svědectví o Josefu Kostohryzovi. Praha: Epocha, 2008.
Elektronické:
Josef Kostohryz – Slovník české literatury po roce 1945.
www.slovnikceskeliteratury.cz
Rozhovor Markéty Kořené s básníkovou manželkou Marií pro Lidové noviny
http://tinyurl.com/c9tgwsy
Josef Kostohryz: Strmá nenaděj, dokumentární snímek z cyklu České televize
Neznámí hrdinové – Pohnuté osudy. ČT 2011. Ke shlédnutí online v archivu ČT:
www.ceskatelevize.cz/porady/10204458965-neznami-hrdinove/
211452801390004-neznami-hrdinove-pohnute-osudy
VZORY
43
K
O
L
E
M
N
Á
S
ZARPUTILÁ KRAJINA
MÁCHOVA KRAJE
MÍSTA, KDE SE ZASTAVIL ČAS
Tetička bydlívala v Mimoni. Jako malá jsem se tam něco najezdila. Ať na jednodenní
rodinné oslavy a jiné sešlosti, tak na delší dobu o prázdninách, abych se dostala na „čerstvý
vzduch“. Ačkoliv jsem byla tehdy ještě přírodovědně neznalá, i tak jsem vnímala, že je
tam něco jinak.
Za prvé tam vždycky byla větší zima.
Zatímco v Teplicích nám vesele bujelo jaro, u tetičky teprve roztával sníh.
Při procházkách po lese byl nejčastější
strom borovice. Zatímco jinde jsem
byla zvyklá vídat smíšený listnatý les,
tady rostly jen ony, doplněné o břízu.
Na zemi byl povětšinou písek, anebo
bažina. Což je další velký rozdíl… všu44
KRAJINA A JEJÍ GENIUS LOCI
de sice bylo mokro a voda, ale nikde
žádná řeka, či větší potok.
Dokesko-Bezdězsko-Polomené hory…
Oblast o rozloze cca 400 km2, o které
je řeč, vlastně nemá ani ustálený název.
Kartograficky ji lze vymezit mezi městy
Česká Lípa, Doksy, Bakov nad Jizerou
a Hamr na Jezeře. Nasedá od západu
na České Středohoří a Kokořínsko,
na severu sousedí s Lužickými horami.
Nejznámější částí této oblasti je zcela
jistě Máchovo jezero a dominanta kraje,
hrad Bezděz. Kdo jste tam jednou byl,
určitě mi dáte za pravdu. V současné
době se jedná o připojení tohoto území
pod CHKO Kokořínsko, právě pro ony
souvislé borové lesy.
Borovice – přirozená,
či člověkem dosazená?
Borovice je takzvaná pionýrská dřevina.
Tedy takový druh, který jako první osidluje otevřená stanoviště, popř. taková, kde
nemohou žít jiné druhy dřevin – např.
skály, strmé svahy. Za normálních okolností je brzy nahrazena smíšeným listnatým lesem. Tak tomu v případě tohoto
území nebylo. Současná podoba lesů je
sice uměle vytvořená člověkem, nicméně
díky paleoekologicko-geobotanickému
průzkumu, který se tomuto území věnoval v posledních letech, bylo zjištěno,
že borový les se zde vyskytoval od konce
doby ledové. Podobně záhadný je i výskyt
smrku (jeho přirozený výskyt je obyčejně
až ve vyšších nadmořských výškách).
„
V každé správné tajze
také čas od času hoří.
Požár brání sukcesi listnatých
stromů, zatímco borovice
mu odolává dobře.
“
Tajga v srdci Evropy
Tento typ vegetace lze označit jako „nížinná tajga“. Nejbližší výskyt tajgy je daleko na severu (viz rámeček), a proto je
tento relikt pro naše území velmi unikátní. Tajga se zde vytvořila cca před 7–8 tisíci lety a přetrvala dodnes. Dalšími doklady o stabilitě území je velké procento
endemických druhů (tj. druhů, které se
nevyskytují nikde jinde – především jde
o několik druhů masožravých rostlin),
druhů, o kterých je známo, že se vyskytovaly již od konce doby ledové a několik druhů, které se vyskytují na tomto
území a pak až na dalekém severu.
V každé správné tajze také čas od času
hoří. Požár brání sukcesi listnatých stromů, zatímco borovice mu odolává dobře. Nejinak tomu bylo i v té naší, jak
dokládají vědecké rekonstrukce.
Není vody, není řemesel
Jak je tomu dnes…?
Celá oblast byla překvapivě i málo
osídlena. Kontinuita lidských sídlišť
je obvykle vcelku výrazná (tedy, pokud se někde nějaká skupina usadila,
snažila se tam více či méně udržet, co
to šlo). Ne však zde. Dle archeologických záznamů zde nebylo nalezeno trvalé osídlení. Vždy se tu a tam najde
několik stop po lidské aktivitě (např.
střepy, ohniště, doklady o pěstování
obilnin), nicméně rychle zas vymizí
a vliv na krajinu je nevelký. Částečně
za to mohly snad i požáry, ale ve větší
míře to, že žít v prostoru mezi suchým
kyselým borem anebo podmáčeným
rašeliništěm není úplně snadné. Takovéto prostředí nevytváří příhodné podmínky ani pro zemědělství.
Oblast Dokeska byla dlouhou dobou
vojenským prostorem a i díky tomu
byla na jednu stranu uchráněna před
velkými zemědělskými proměnami
posledních dob, zároveň však dostala
zabrat, co se kontaminace municí a pohonnými hmotami týče. V současné
době jsou však po většině území rozeseté přírodní rezervace. Míst k návštěvě je spousta, stačí otevřít jakéhokoliv
průvodce.
Krom řeky Ploučnice není v okolí žádný významnější vodní tok. Vody je sice
všude dostatek, ale vlastně není využitelná. Bez řeky nepostavíte mlýn. Z pískového podloží, které je všude kolem,
nepostavíte ani hráz. Bez mlýna neumelete mouku, nespustíte pilu a co víc, bez
dostupnosti listnáčů nemáte ani zdroj
měkkého(!) opracovatelného dřeva pro
výrobu nástrojů.
Snaha o změnu nastala ve středověku,
kdy se nepohostinnou krajinu snažili zkrotit výstavbou rybníků – z nichž
jako první bylo Máchovo jezero, které
si objednal sám Karel IV. Chov ryb
a lov zvěře nakonec dodal krajině potřebné hodnoty a také díky modernějším technologiím ji lidé dokázali snáze
zkrotit.
K
O
L
E
M
N
Á
S
Za návštěvu stojí rozhodně NPP
Swamp, jež je jednou ze zátok Máchova jezera a unikátním rašeliništěm
a krom výskytu vzácných druhů rostlin
též s výskytem zajímavé ornitofauny
(oblast Dokeska je např. známa hnízděním jeřábů popelavých). Odlišnosti
oproti severským rašeliništím byste
nepoznali.
PR Ralsko je vrchol tyčící se do výšky
696 m. n. m a předmětem ochrany jsou
tu především suťové lesy. Krom toho
nabízí výhled na meandry Ploučnice
a celou oblast Máchova kraje.
Letiště Hradčany je zajímavé především kulturně – jsou zde zachované
stavby (např. bombám odolné letecké
hangáry) z dob, kdy prostor sloužil
vojenským účelům. V témže prostoru
se natáčely filmy Tmavomodrý svět či
Stalingrad.
(Šum)
Foto: archiv autorky
Tajga čili Severský jehličnatý les
Tajga je biom, který se vyskytuje především v severních zeměpisných šířkách. Dominantními druhy stromového patra jsou jehličnaté lesy – především borovice na sušších místech a smrky ve vlhkém prostředí. Pro bylinné
patro jsou typické polokeře – brusinky, borůvky, vřes. Tajga se vyskytuje
především v severských oblastech – na Sibiři, v Kanadě a v severní Evropě.
Typické jsou pro tajgu bažiny, močály a rašeliniště. Díky srážkám a následné
chemické reakci se spadlým jehličím vznikají podzolové půdy, z nichž kyselá
voda vymývá sloučeniny železa z půdy. Ty klesají níže a tvoří nepropustnou
vrstvu, kde se hromadí voda.
KRAJINA A JEJÍ GENIUS LOCI
45
K
O
L
E
M
N
Á
S
LENOSTÍ K EFEKTIVNOSTI
VĚTŠÍ PRACOVNÍ NASAZENÍ NEZARUČUJE VĚTŠÍ VÝSLEDKY
Jedno lidové rčení praví: „Obtížné úkoly by se měly zadávat líným lidem. Zaručeně najdou
cestu, jak je zvládnout jednodušeji.“ Nutno dodat, že praxe toto rčení potvrzuje. Lenoši se
totiž stejně jako efektivní lidé snaží udělat práci tak, aby se na ní co nejméně nadřeli. Skoro
to vypadá, že lenost je pozitivní vlastnost. Je tomu skutečně tak?
Co to je efektivita?
Efektivita neboli efektivnost je podle webového slovníku jiným výrazem
pro účinnost. Souvisí se slovem efekt,
protože zabývat se efektivitou znamená
zkoumat, jak velký efekt má to, co děláme. Bylo by špatně zaměňovat efektivitu s produktivitou. Rozdíl mezi těmito
dvěma pojmy snad bude patrný z krátkého příběhu.
Turista prochází lesem a najednou vidí
dřevorubce, jak kácí strom. Chvíli ho
pozoruje a všimne si, že ačkoliv upocený
46
SOFT SKILLS
dřevorubec seká v plném nasazení, postupuje nějak pomalu. Bez větších obtíží si
domyslí, kde je problém a zeptá se: „Proč
si nenabrousíš sekeru?“ Dřevorubec jen
tak mimochodem mezi dvěma údery prohodí: „Na to já nemám čas, musím shodit
ještě pět stromů a brzy bude tma.“
Dřevorubec se v tomto případě snaží
být produktivní, tzn. chce udělat hodně
práce, což je naprosto v pořádku. Turista mu zase radí, jak by mohl být efektivnější neboli jak udělat stejné množství práce tak, aby byla hotová rychleji
a s menší námahou.
Potenciál
„civění do stropu“
Efektivnost má jeden důležitý předpoklad – dostatek času na přemýšlení.
Ne vždy je první nápad tím nejlepším
řešením. Pokud si myslíte, že jen tak
sedět a přemýšlet je ztráta času, pak
asi neznáte Sherlocka Holmese. Často bafal z dýmky, zíral do dáli a jaký
to byl detektiv! Udělal vždy víc práce
než celý Scotland Yard. Vraťme se k lenochům zmíněným na začátku. Jejich
„síla“ spočívá právě v dostatku času na
přemýšlení. Když potřebujeme něco
udělat, pracovitý člověk prostě jde
a udělá to. Lenoch si ale „dá tu práci“
a vymyslí, jak to udělat jednodušeji.
Sice mu to mnohdy trvá déle (někdy
přemýšlení trvá déle než samotná činnost), ale příště už bude mít výhodu
snazšího řešení.
Nyní malá odbočka. Rozhodně vás nechci nabádat k lenosti. Líný člověk je
totiž ten, kterému se nechce nic dělat.
Společnost složená ze samých lenochů
by brzy vymřela hladem. Na druhou
stranu často dochází k tomu, že přemýšliví lidé jsou označováni za lenochy
(předešlý odstavec byl v tomto směru
tak trochu hrou se slovy – lenochem
byl myšlen právě přemýšlivý člověk).
To je ovšem nesmysl. Přemýšliví lidé
se nechtějí vyhýbat práci, jenom se
jim nechce plýtvat silami, a proto se
snaží hledat méně náročné cesty k cíli,
což nějakou dobu trvá. Ovšem kdyby
všichni jen přemýšleli, nic by se neudělalo, takže buďme rádi, že někdo přemýšlí a někdo to pak i udělá. Potřební
jsou všichni.
Pár praktických tipů
• Ráno moudřejší večera. Nejde o denní dobu (často mám večer lepší nápady
než ráno), ale o to, že odpočatým lidem
to lépe myslí. Navíc míváme ve stresu
dojem neřešitelnosti situace, a když to
necháme uležet, dojde nám, jak je to
prosté.
• Některé úkoly vyžadují „správný čas“.
Vzpomínáte na minulý článek o prokrastinaci? Hledejte ty správné okamžiky, v nichž plníte úkoly s příjemnou
lehkostí (vlastně vás to baví).
„
Proč si
nenabrousíš sekeru?
Na to já nemám čas.
“
• Peter Drucker, autor knihy Efektivní
vedoucí, varuje – rozdělování úkolů na
příliš malé kousky je neefektivní. Pokud práci často přerušuji, trávím zbytečně moc času vzpomínáním, kde jsem
minule skončil.
lenky přicházejí nečekaně a ne vždy se
znovu vracejí.
• Přemýšlejte, co je v dané situaci
opravdu důležité. Užitečné je také zpětně se zamyslet nad tím, co bylo opravdu
důležité a co naopak vzalo hodně času,
ačkoliv to mělo malý význam – poučení
pro příště.
• Je-li to možné, věnujte své práci
100% pozornosti. Neustálé přerušování je únavné a navíc můžete ztratit nit
svých myšlenek, což je ideální způsob
jak zabít dobrý nápad.
K
O
L
E
M
N
Á
S
Existuje nějaký recept na dosažení efektivnosti? Ano. Jednoduše a prostě se
snažte být efektivní. Když na to budete
myslet, přijdete sami na spoustu věcí,
které děláte zbytečně nebo zbytečně
složitě. A pokud vás nic nenapadá, můžete zabrousit na internet nebo zapátrat
v knihovně.
• Vždy u sebe noste něco na poznámky
a všechny dobré nápady si okamžitě
poznamenejte (chce to mít v tom systém, ať se v tom pak vyznáte). Myš-
Martin Hlaváč – Stenli (25 let),
Veselí nad Moravou
Komiks: Kateřina Bartošová – Lotty
Kam dál?
DRUCKER, Peter F. Efektivní vedoucí. Praha: Management Press, 2008.
www.mitvsehotovo.cz
INZERCE
47
K
O
L
E
M
N
Á
S
NÁKUP, TO JE VĚDA!
„Keď sa dnes chcete vybrať do obchoďáku, mali by ste o ňom mať aspoň toľko informácií, koľko
má on o vás.“ Michal Hvorecký tak ve své povídce Prvé víťazstvo supermarketov popsal strategii, kterou bychom měli každý mít na paměti, když se vydáváme nakupovat. Jinak dopadneme
tak, jak si naplánoval hlavní hrdina povídky – polapí nás reklamní akce a pečlivě vypočítané
umístění produktů, které si koupíme, i když jsme pro ně původně vůbec nešli.
Big brother
zahrádce – tím budete mít
kontrolu i nad používanou
chemií. Ne každý ale tuhle
možnost má. Alternativou
je také nakupovat přímo
lokální suroviny – například na farmářských trzích,
v místní pekárně nebo
u blízkého řezníka.
Co bylo v roce 1999 sci-fi,
se dnes stává skutečností: valná většina z nás není
schopná odolat reklamním
lákadlům a nakupuje, jak
řetězec píská. Americký
kosmetický gigant Target
dokonce z nákupních zvykAno, můžete říct, že v oblostí zákaznic pozná, že je
choďáku jsou věci levnější,
žena těhotná dříve, než to
ale trochu bych pochybooznámí svému okolí – provala o jejich kvalitě – snaha
stě zapadá do vzorce náku- Odkud to jablko vlastně je?
srazit cenu a nalákat zákazpů, které uskutečňovaly jiné
je země původu. Z čím větší dálky je
níka se musí někde projevit. Buď likviženy v období několik měsíců před tím,
konkrétní výrobek dovezen, tím větší
duje výrobce nebo šidí zboží. Anebo
než začaly nakupovat pleny. I tohle na
za sebou nechává ekologickou stopu.
obojí. Podporujete-li malé obchodníky,
vás prozradí vaše věrnostní kartička.
Sice vytřídíte obal do plastů, ale letecký
neplatíte přepravu a máte i šanci získat
Schválně – kolik jich máte?
benzín je také zátěž. Jistě, pomeranče
něco lepšího. Dobrý pocit.
nerostou všude, ale například jablka
ano. Informace o zemi původu musí
být ze zákona u každého produktu uvePotřebuju to všechno?
(M.)
dená – stačí jen číst. Dalším řešením je
si třeba ovoce nebo zeleninu pěstovat na
Foto: Jakub Pejcal – Boby
Neuváženým nákupem neuškodíme jen
naší peněžence, ale i životnímu prostředí. Jen se zamyslete, kolik jídla se
vám v poslední době zkazilo v ledničce
Kam dál?
a museli jste ho vyhodit? A kolik obalů,
HVORECKÝ, Michal. Lovci & zberači. Bratislava: Marenčin PT, spol. s r.o., 2006.
které se nedají vytřídit, vyhazujete…
(povídka Prvé víťazstvo supermarketov)
ALTERNATIVA EXISTUJE
VÝSLEDKY:
48
Čočkovka
Další aspekt, který je dobré sledovat,
pokud chcete nakupovat ekologicky,
200 gramů čočky, litr a půl vody, petržel, cibule, mrkev, česnek
Mysli globálně, nakupuj
lokálně
Čočku alespoň tři hodiny předem namočíme do studené vody. Najemno nakrájenou cibuli osmažíme na oleji, přidáme mrkev a petržel a necháme několik minut
dusit. Přilijeme namočenou čočku a za občasného míchání vaříme, dokud čočka
nezměkne. Dochutíme utřeným česnekem.
Jak se nenechat nalákat? Důležité je
chodit nakupovat se seznamem věcí,
které potřebujete. A nad každou „výhodnou“ koupí uvažovat – ušetřím
opravdu? Nezkazí se mi ta dvě kila pomerančů, když bydlím sám a jedu na tři
dny pryč?
DUHIGG, Charles. Síla zvyku. Praha: Bizbooks, 2013.
H
Y
D
E
ŠKIDOVCI A JEJICH VEDEM
O NEOBYČEJNÉM ČASOPISE VYDÁVANÉM SKUPINOU CHLAPCŮ
V TEREZÍNSKÉM GHETTU
P
A
R
K
V Terezíně bylo za druhé světové války
vězněno mnoho tvořivých a nadaných
lidí, kteří se navzdory děsivým podmínkám nevzdali svého uměleckého vyjadřování. Zanechali nám po sobě mnoho
památek, převážně v podobě deníků,
jiných literárních, dramatických, výtvarných prací a také v podobě časopisů. Během války lidem umělecká tvorba
sloužila k reflexi všeho, co se odehrávalo okolo nich. Pomáhala jim vyjádřit
veškeré naléhavé a tíživé pocity. Jsou
to tedy díla myšlenkově závažná, plná
metafor a nad prostým bezstarostným
humorem převládá sarkasmus a ironie.
Republika Škid má
svůj časopis
K významným památkám té doby patří
i časopis Vedem. Byl vydáván chlapci
z Domova 1 v budově označované jako
L417, kde bývala škola a v současnosti
je zde muzeum ghetta. Hoši „z jedničky“ tu pod vedením Valtera Eisingera
vytvořili samosprávu nazývanou republika Škid. Krátce po vzniku samosprávy
začali chlapci vydávat časopis. Byl to
nápad Petra Ginze, který se již od malička věnoval výtvarné a literární tvorbě.
V museu Jad Vashem v Izraeli je velké
množství Petrových kreseb a před nedávnem byl vydán jeho jediný dokončený román Návštěva z pravěku, který
je parafrází verneovek a alegorií okupovaného Československa.
sebou a nějakou dobu byl vystavován
na nástěnkách v ubikacích. S veřejným
vyvěšováním však mladí redaktoři brzy
přestali ze strachu před sankcemi ze strany vedení ghetta. Časopis byl vydáván
po dobu dvou let (1943–1944) a dochovalo se přibližně 800 stran. V Terezíně
vycházely i další časopisy (např.: Kamarád, Domov, Bonaco, Rim Rim Rim), ale
ty nebyly vydávány s takovou pravidelností. Vedem si získalo svou jedinečnost
právě díky velkému rozsahu a periodicitě. Mezi rubriky časopisu patřily např.
Toulky Terezínem, kde byla popisována
různá místa ghetta, další se jmenovala
O jednom z nás a byla věnována popisu
některého ze „škidovců“, v rubrice Výrok týdne byly některé zajímavé hlášky
chlapců. Další rubriky nesly názvy Aktualita, Osud, Chvála a hana…
Co obnáší vydávání časopisu v koncentračním táboře
Tvorba hodná obdivu
Petrovi na Vedem velmi záleželo, a tak
byl ochoten za články platit jídlem. Časopis vycházel každý týden, vždy v pátek
a večer se konalo společné čtení. Jedno
číslo mělo většinou okolo pěti stran.
Chlapci si pak časopis půjčovali mezi
Články, které v časopise vycházely, měly
velkou obsahovou hodnotu a kvalitní
byly i po stylistické stránce. Poskytnou
nám nejen náhled na život v ghettu, ale
i mnoho jiných informací z velmi různých oborů, donutí nás zamyslet se nad
životem a ponoukají nás k tomu, abychom se změnili a přijali podobné ideály,
jako byly ideály těchto mladých autorů.
Kateřina Bartošová – Lotty (16 let),
Čelákovice
Foto: archiv Terezínské štafety
Časopis Vedem si můžete prohlédnout na internetových stránkách
http://vedem-terezin.cz. Jsou zde
texty, které v časopise vycházely,
a mnoho jiných zajímavých informací. Tyto webové stránky vytvořili
studenti gymnázia Přírodní škola
v rámci projektu Terezínská štafeta.
O projektu samotném se můžete
dočíst na http://terezinskastafeta.cz.
Zde naleznete i pracovní listy a jiné
náměty pro vlastní činnost. K tomuto tématu také vychází mnoho
publikací např. Je mojí vlastí hradby
ghett?, Tam v dáli bílá barva mráčků,
Transport za věčnost a mnohé další.
O republice Škid a o časopise byla
vytvořena i putovní výstava, která
již proběhla v Židovském muzeu
v Praze a v Brně. O dalších místech,
kde se výstava uskuteční, se dočtete
na internetu.
HYDE PARK
49
P
O
Z
V
Á
N
K
Y
POZVÁNKY
Společně proti leukémii
14.–16. června 2013 | celá ČR | www.skaut.cz/protileukemii | [email protected]
V polovině června proběhne nejen na všech benzínových pumpách, ale i v klubovnách, parcích a klubech řada akcí na podporu sbírky Společně proti leukémii. Celá koncepce sbírky se letos radikálně
mění, od fungování přes design až po propagační materiály, takže pokud chceš být u toho, hledej
Společně proti leukémii na webu nebo Facebooku.
Puťák 2013
4.–18. července 2013 | Vysočina | www.rozrazil.cz | [email protected]
Puťák je částečně putovní tábor, který prožíváme společně s dětmi s postižením. Budeš s námi
14 dní žít, účastnit se programu a pomáhat přitom těm, kteří mají nějakou potíž. Formálně tvoříme
občanské sdružení Rozrazil, reálně jsme skupina mladých lidí, které baví trávit čas právě takhle.
Roveriáda
4.–11. srpna 2013 | Humpolec | www.roveriada.cz | [email protected]
Roverský tábor s desetiletou tradicí se letos uskuteční v Humpolci od 4. do 11. srpna. Jak název
akce „Na hraně“ napovídá, nebude to jen tak nějaký odvárek. Cena 1 490 Kč.
SEALs lesní kurz přežití „SURVIVAL“
9.–18. srpna 2013, 20.–22. září 2013 | Sázava | https://seals.skauting.cz | [email protected]
Letní zážitkový kurz. Potřebuješ nakopnout dopředu? Chceš se naučit něco nového?
Chceš se naučit jak přežít? Chceš zkusit překonat vlastní hranice? Neváhej! Můžeš se těšit na aktivity na vodě, pod vodou i ve vzduchu, adrenalin, super partu a nové zážitky.
Příborská Klapka 2013
4.–5. října 2013 | Příbor | www.klapka.skauting.cz | [email protected]
Klapka je festival krátkých amatérských filmů, které vznikají v režii roverských kmenů nebo skautských vedoucích. Máte u vás ve středisku natočený nějaký krátký filmeček?
Ať už je to komedie, horor či telenovela tak jej přijeďte do Příbora představit.
Mikulášský víkend
6.–8. prosince 2013 | Praha | www.skaut.cz/mikulas | [email protected]
Největší každoroční akce pro rovery a rangers z celé České republiky. MiQuik nabízí účastníkům
prostor pro setkávání se, umělecké vyžití i rozšíření obzorů na zajímavých přednáškách. Přihlašování
na akci se tradičně spustí v průběhu října a již během září bude známo více podrobností.
50
... A
NATOČ
VIDEO!
ZÍSKEJ PRO SVŮJ ODDÍL
HRU PIATNIK ZDARMA!
Stačí natočit se svými kamarády z oddílu či
družiny video s návodem na hraní vybrané
deskové hry.
Jak? Je to snadné. Napiš na [email protected]
a vyber si ze seznamu hru, kterou bys chtěl
získat. My ti jí pošleme. Na oplátku je třeba
natočit krátký video návod, podle kterého
se hru naučí hrát ostatní.
Nemáš kameru nebo herecký kurz? Nevadí.
Spot lze natočit na mobilní telefon a
herecké nadání není rozhodující. Důležitá je
jednoduchost a nápaditost.
www.eshop-piatnik.cz
PŘEŽILI BYSTE V PRAVĚKU?
Možná jste šikovní a bystří, ale obstáli byste v době kamenné, kdy neexistovaly
dnešní technické vymoženosti? Život byl jedno velké putování krajinou a hledání
něčeho k snědku.
Naučte se s novou hrou vytvořit strategii přežití, odkázáni pouze na přírodu a
vlastní ruce. Každá hra od PIATNIK rozvíjí vaše dovednosti a výborně vás pobaví.
JUN SHOP.CZ 100% skautský obchod
DOPRAVNÉ již od 60 Kö
Produkty světového
skautského obchodu
od 45,-
Batoh Doldy
Pumori TR 65L
3.199,- Kč
Kč
Novø
ovøø mož
možnost on-line
platby
tbb na JUNshop.cz
s ælenskou kartou Junáka
Sleva 12% na veškeré HUSKY produkty
Prodejna: Haškova 7, Praha 7, [email protected] tel.: 773 294 840
Singing rock
Versa Packet
1.399,- Kč
;lhefia|aWhjWcb|
Z[[
European Youth
jméno příjmení |
Antonín ‘Starý Vlk’
datum narození
Card
ČLENSKÝ PRŮKAZ
name surname
| date of birth
ZCESTOVALÝ
platné do | valid till
12. 8. 1981
10. 12. 2013
organizace | organisatio
číslo karty | card
number
584 547 319
n
Junák – svaz skaut
ů a skautek ČR
středisko | unit
10. přístav vodní
www.skaut.cz
ch skautů a skaut
JUNÁK – SVAZ SKAUTŮ
A SKAUTEK ČR
ek Maják Liberec