Muž na Spielbergově seznamu - CZ

filmové
08
pátek 2. 8. 2013
39. Letní filmová škola Uherské Hradiště
26. 7. – 3. 8. 2013
Málokdo z filmových profesionálů má tak naplněnou
kariéru jako filmový architekt Allan Starski. Rodák
z Varšavy se podílel na řadě snímků polského klasika Andrzeje Wajdy včetně Člověka z mramoru nebo Dantona. Na radu
polského kameramana Janusze Kamińského si ho pozval
ke spolupráci Steven Spielberg, za perfektní evokaci Krakova
za druhé světové války v Schindlerově seznamu pak získal
Starski Oscara. Mezi jeho další šťastné momenty patří setkání s Romanem Polanskim, s nímž natočil filmy Pianista
a Oliver Twist. Nejen o svých vzpomínkách na slavné tvůrce
jsme si s Allanem Starským povídali na nádvoří Reduty, kam
si přišel technicky připravit svou dnešní lekci filmu.
Muž na Spielbergově
seznamu
pokračování na straně 4
Oliver Twist
1
hlas Hradiště
stane se dnes
Filmové listy se pro letošek loučí, děkují
za přízeň čtenářů a přejí veselý závěr festivalu!
Celá Letní filmová škola vyhlašuje prázdniny až
v sobotu, na Facebooku a na Twitteru bude
ale přítomná i přes rok, kdybyste jí chtěli něco
vyřídit.
2. 8.
@Radim_H
Překvapení Best of 2012 studenti, Velkej
Honza, režie Marek Ciccotti. Mělo to vtip
a spád. Doufám že natočí celovečerák. #LfsUH
@lfskola
@markoscz
Jdu delat rozhovor s Pedrem Costou a on mi
cestou rekne: “Mel byste radej tocit ptaky.
Ti jsou mnohem zajimavejsi, nez lide.” #lfs
@peky913
“Rozhodl jsem se v tom filmu ztratit” A taky to
tak vypadalo. Režisér Costa a jeho Dům z Lávy
#lfskola
@KaPowMonkey
Hledá se černé pouzdro s filtry na objektivy, 1x
CPL Hoya 67mm, 1x CPL Marumi 52mm, 1x UV
Marumi 52mm. Nálezci odměna! #lfs #lfsuh
@lfskola
@tynqa
maximální těšení na zítřejší Cestu hlubokým
lesem s českým Marcellem Mastroiannim. Ga
ga. #lfs
Bil ančně-rozlučkový
slovník
Tak zase za rok!
Návrat oživlých mrtvol
Co se stalo v Hradišti, zůstane v Hradišti
Tabu
Tys stíhal jenom šest filmů denně?
Jsem větší a lepší
Máte ještě volné místenky na sobotní vlak?
Člověk proti zkáze
Mé vznášedlo je plné úhořů
Romantický příběh od řeky Sumida
Protože Pedro Costa musí z Hradiště bohužel odjet dříve, dochází k drobným úpravám
v programu. Opravte si tedy následující: v 17:30
ve Slováckém divadle uvede dramaturg
Jan Jílek Costův film Nic neměnit namísto
Pianisty. Ten poběží až od 20:00 na Hvězdě,
kde se půl hodiny předtím odehraje Slavnostní
zakončení, na kterém bude Výroční cenou AČFK
oceněn Allan Starski, scénograf Polanského
oscarového filmu. Povídkové Staré město,
původně plánované jako slavnostní zakončovací film, ve Hvězdě poběží až ve 23:30 (tedy
namísto titulu Nic neměnit) a uvede ho dramaturg Jílek.
22:00
Na kvalitní jazz zajděte dnes večer do Míru.
Vystoupí tu Dan Bárta, výrazná to osobnost
české hudební scény se širokým rejstříkem
všech možných žánrů. V Hradišti představí letošní novinku – akustický projekt Theyories,
na kterém své síly spojil s formací Trio Roberta
Balzara.
3. 8.
Komu utekli zombiové, může se na ně přijít
podívat na Masarykovo náměstí. V sobotu
ve 21:30 se proženou tamním letním kinem
v rámci přidané projekce komedie Zombieland
ze sekce Půlnoční delikatesy: Zombie horory.
Odborný program
Filmový publicista Kamil Fila se bude od půl
druhé v Redutě 2 v rámci své přednášky
Odpad kino smrt zamýšlet nad fenoménem
amatérských diletantských filmů, které se zázrakem dostaly i do distribuce. Viděli jste omylem Magnuskovy Bastardy (jedničku, dvojku či
trojku jedno jest) a dodnes z toho máte cukání
v oku? Přijďte se poradit s doktorem přes film.
Umělec nebo řemeslník? Toť otázka v názvu
Lekce filmu o scénografii světoznámého filmového architekta Allana Starského, který
za svou práci obdržel řadu významných
ocenění. Na LFŠ k nim v pátek večer při slavnostním zakončení přidá Výroční cenu AČFK.
Již v 15:30 však v Redutě anglicky pohovoří
o správných zásadách scénografie.
V 17:30 se pak rozpovídá profesor na téma
filmové výpravy a filmové scénografie Ian
Christie. Ve svém příspěvku s názvem Vyrobené světy (filmová výprava) naznačí historický vývoj hollywoodské i evropské výpravy
velkých blockbusterů. Věnovat se bude i práci
Allana Starského. Přednáška bude přednesena v angličtině, k dispozici bude český překlad
nebo shrnutí.
anketa: Jaký filmový kostým byste chtěl mít
ve svém šatníku a proč?
Petr Prokop, herec
„No, já bych chtěl mít asi brnění. Pravda, špatně se to skladuje v šatníku,
ale já jsem chtěl vždycky hrát v nějakém filmu rytíře v brnění. To je ten
důvod, proč bych zvolil tento kostým. Úplně nejradši bych si zahrál od hlavy
až po paty oplechovaného rytíře ve středověkém brnění.“
Filip Koneček, student
„Nejspíš bych chtěl mít tu železnou kroužkovou košili z filmu Údolí včel. Tento film mám hodně rád. Zaujalo mě, že s oblékáním a vysvlékáním košile
jim musel vždycky někdo pomáhat. A navíc myšlenka kovového oblečení je
zkrátka velmi zajímavá.“
2
Vzájemná d$věra (aneb rozhovor)
Pedro Costa: „Dejme šanci lidem, kteří
nemají film v lásce“
Jak se pracuje režisérovi, který otevřeně říká,
že nesnáší peníze?
Každý podle mě někdy peníze nemá rád.
Pokud jste normální člověk, určitě vás jednoho
dne napadne: nebylo by to bez peněz lepší?
Nemám rád, jak se peníze používají. Dříve jsem
sledoval spousty filmů, což už teď nedělám,
a viděl jsem, kde se během natáčení prostředky
utrácejí. Film je zpátečnické umění, bez peněz
fungovat nemůže. Za důležité a revoluční tvůrce
Ve Vandině pokoji je součástí vaší pomyslné trilogie z lisabonského slumu Fontainhas,
v němž jste pracovně strávil několik let.
Jak jste se seznámil s jeho obyvateli?
V roce 1994 jsem s profesionálními herci
natáčel snímek Dům z lávy na kapverdských
ostrovech. Co začalo jako klasický film, skončilo
jako malý dokument. Štáb na mě čekal v hotelu a já točil děti na ulici. Tam jsem se vydal
naproti věcem, které jsem chtěl dělat a ještě
Říkal jste, že dnes už se na filmy nedíváte.
Proč?
Lidi si myslí, že filmař musí mít rád filmy. Podle
mě film dneska už neexistuje. Tím myslím velké
americké klasiky. Dneska nejsou žádné hvězdy,
žádná pořádná dobrodružství. Ani ti zombíci
a Brad Pitt – pro mě už to nefunguje. Nejsem
ale fetišista, nechci ty staré filmy natáčet
znovu. A tak dělám, co dělám. S přáteli
a s malým vybavením. Nedokážu si představit,
Výjimečný a skromný portugalský režisér
s uhrančivým pohledem je letošním laureátem Výroční ceny AČFK. Čtyřiapadesátiletý rodák z Lisabonu Pedro Costa stojí
mimo velkou produkční politiku a patří
k nejuznávanějším autorům současnosti.
V rámci jeho retrospektivy Filmovka uvedla šestici jeho celovečerních filmů a jeden
povídkový snímek (o něm více na str. 5).
Výraznou část jeho filmografie tvoří trojice děl natočených v lisabonském slumu.
Poslední z tria, obrazově strhující snímek
na pomezí dokumentu a hraného filmu
Mládí vpřed, se před sedmi lety ucházel
o Zlatou palmu na festivalu v Cannes.
„Netočím filmy za víc než dvě stě tisíc eur,
chci se držet zpátky od určitých problémů.
Čím víc peněz máte, tím víc se může vaše
samotná práce zkomplikovat,“ vysvětluje svůj nezávislý styl práce Pedro Costa.
osobně považuju ty, kteří dokážou najít nový
a jiný způsob jak s financemi zacházet. Teprve
změny v produkci způsobí změny na plátně –
ne to, jak jsou filmaři umělecky schopní. Proto preferuji práci upřímnou, pravdivou a jednoduchou.
Máte pocit, že právě malé produkce s levnými
digitálními kamerami mění umění? Na LFŠ se
diskutuje o prorůstání dokumentárního filmu
do hraného, zvlášť v případě portugalské kinematografie.
Nejsem si jistý. Obraz z klasické a digitální
kamery je rozdílný fyzicky, ale jinak by měl být
stejný. Teď používám malé vybavení, ale ne
proto, že bych se chtěl nějak vyhraňovat, jen
chci mít práci co nejjednodušší. Principiálně
v tom rozdíl nevidím. Problém stále tkví
v tom, kam kameru postavit, na co se dívat,
jak dlouho, kdy začít a kdy skončit. Když jsem
dělal Ve Vandině pokoji, chtěl jsem vlastně natočit velký hollywoodský biják. Já vím, že to
tak asi nevypadá, ale to byl můj záměr. Natočit
něco jako Titanic, velký film s jednou ženou
v jednom pokoji. Neměl to být dokument
z prostředí slumu. Kamerka byla maličká, aby
se s ní dalo běhat po ulicích a točit realitu. A já
udělal úplný opak. Nehýbal jsem s ní, jako
kdyby to byla těžká kamera. Přistupoval jsem
k tomu, jako kdyby šlo o normální hraný snímek.
Každý film by podle mě měl být prototyp.
jsem o tom ani nevěděl. Nakonec jsem byl víc
s domorodci než s herci. Poslední den mi dali
dárečky a dopisy pro svoje příbuzné, co žili
ve Fontainhas. Věděl jsem, kde to je, ale nikdy jsem tam nebyl. Zjistil jsem, že mi tam jede
přímá linka autobusu z domova, čtyřicet pět
minut až na konečnou. Zní to metaforicky, ale
vážně to byla poslední zastávka. Bylo to tam
trochu nebezpečné, ale měl jsem „vstupenku“ a přijali mě rychle. To místo se mi líbilo,
nebo jsem byl možná příliš líný odejít, tak jsem
zůstal. Nakonec jsem tam natočil tři snímky.
že bych vyrazil jen tak do kina. Filmy mě vlastně
nudí. Samozřejmě existují výjimky, ale obyčejně je to pořád to samé dokola, příběh, který
už jsem viděl. Filmař prostě nemá povinnost
mít rád film. Možná je lepší, když ho nenávidí.
Může mu to pomáhat při tvorbě, která pak
může být lepší. Tolik lidí toho ví tolik o kinematografii a pořád o ní mluví, ale dejme šanci
lidem, kteří filmy prostě v lásce nemají. Třeba
ještě uvidíme.
Kristýna Pleskotová
soutěž!
Redakce Filmových listů si pro vás na každý
den připravila soutěž o roztomilé propagační
předměty AČFK. Budete potřebovat speciální
znalosti? Nikoliv. Stačí chodit do kina! Jelikož
se na cestě do sálů budete pohybovat
po Hradišti, sestává soutěž ze dvou otázek:
prověříme vaše znalosti místní geografie či
folklóru a zároveň vaši diváckou bdělost.
V redakci z odpovědí došlých na e-mail
[email protected] v pátek vylosujeme tři vítěze, které poté kontaktujeme. Svou výhru si
budou moci vyzvednout v sobotu na hlavním
štábu v kině Hvězda do 18 hodin.
3
1) Zajděte dnes od 20:00 do Hvězdy na Pianistu a všimněte si:
Kdo je autorem skladby, která zachrání život
Władysławu Szpilmanovi v okamžiku, kdy se
setká s nacistickým vojákem?
2) Jak se jmenuje film Jaromila Jireše, který se
natáčel v ulicích Uherského Hradiště?
a) Valerie a týden divů
b) Žert
c) Učitel tance
Allan Starski: „Nikdo neodmítne pracovat se Spielbergem“
Říkáte často, že Vaším ideálním spolupracovníkem byl Andrzej Wajda. Proč?
Byl první velký režisér, s nímž jsem pracoval.
Ještě než jsme se seznámili, obdivoval jsem
jeho citlivý přístup k obrazu. Někdy se mě ptají, z jakého období točím filmy nejraději, a já
vždycky odpovídám, že nejpodstatnější je pro
mě osoba režiséra. Diskuze s Wajdou se nejdřív
týkala scénáře, pak vzal sešitek a začal mi předkreslovat scény. Dával mi prostor, abych k jeho
vizi přidal své nápady.
Pracoval jste naopak někdy s režisérem, který
postrádal vizuální cítění?
Každý režisér má jiný přístup, ale smysl pro
vizuální stránku mají obecně všichni. Za celou svou dobu u filmu jsem ovšem potkal tři
režiséry, kteří představují milníky v mé kariéře.
Ne, vlastně čtyři – ještě Alana Pakulu. Připravovali jsme spolu Sophiinu volbu. Škoda, že když
ten film začal natáčet, byl jsem už zaháčkovaný
na Wajdově Dantonovi.
způsob natáčení, zvlášť když jsme skoro každý
den byli na jiné lokaci, ale nese skvělé ovoce. Je
to odlišná spolupráce než s Wajdou. V Polsku se
hodně věcí vymýšlí společně, Steven každému
absolutně důvěřuje a pak s ním diskutuje už jen
o jeho práci.
Tím druhým milníkem bude předpokládám
Steven Spielberg.
Když jsem s ním točil Pianistu, někteří lidé si
z nás dělali legraci, že natáčíme Schindlerův
seznam, jen barevně. Ale byla to absolutně
odlišná zkušenost. Roman tu dobu osobně
zažil. Pak taky točí raději v ateliérech než v exteriérech. Má tak přesnou představu o tom, jak
by měla každá scéna a prostředí vypadat, že ho
v podstatě žádná lokace neuspokojí. Zářným
příkladem tohoto přístupu je Oliver Twist.
Ano. Steven je fantastický. Natáčení opravdu
miluje. Může si dovolit vybrat k sobě ty nejlepší, protože nikdo neodmítne práci, když
mu zavolá Spielberg. A když už se pro někoho rozhodne, dá mu neuvěřitelnou svobodu.
Před natáčením Schindlerova seznamu jsme se
viděli jen na třídenních obhlídkách v Krakově
a jednou jsem mu do Los Angeles přijel odprezentovat model lágru. Je to možná víc stresující
A jakým typem režiséra je Roman Polanski?
Ten byl, pokud se nemýlím, celý natočen
v barrandovských studiích.
Všechny lokace, ať už ulice viktoriánského
Londýna nebo malá vesnička, byly postaveny
v Praze. Pro mne to byla výzva i úžasná
zkušenost. Dnes už v Evropě není zvykem
stavět tak rozsáhlé dekorace.
Vy preferujete práci v exteriérech nebo
v ateliérech?
Záleží na režisérovi. Když musíme využívat lokací a nemůžeme si dovolit všechno postavit,
říkávám: pojďme na nějaké opravdu zanedbané místo, které můžu dotvořit, změnit barvy,
přidat nějaké prvky atd. Jsem totiž dost posedlý laděním barev ve filmech. Jako v barrandovských ateliérech při natáčení filmu Hannibal
– Zrození. V první části filmu z Lotyšska jsem
použil úplně jinou škálu barev než v druhé části
z Paříže, kde byly barvy mnohem sytější.
Jan Gregor
Ian Christie: „Evropský film se stal příliš předvídatelným“
Na Letní filmovou školu přijel letos přednášet
i skutečný profesor (londýnské univerzity), filmový vědec a historik Ian Christie. Šarmantního
Brita s otevřeným přístupem k filmu i novým
technologiím (občas sleduje filmy na mobilu
a je i na Twitteru) k jeho profesi nasměrovala doba. Filmy začal pozorněji sledovat v období nových vln. „Zajímaly mě hlavně švédské
a francouzské, těmi domácími jsem trochu snobsky pohrdal. Pak jsem ale propadl
filmům Michaela Powella, tehdy téměř
zapomenutého režiséra,“ vyprávěl Christie.
Se spoluautorem Červených střevíčků se později setkal, uspořádal mu retrospektivu a napsal
o něm, Emericu Pressburgerovi a jejich filmech
knihu. „Martin Scorsese si koupil pět výtisků,
aby ji mohl mít všude, kde bydlí,“ zmínil host
LFŠ oscarového režiséra, s nímž spolupracoval
na knize rozhovorů.
Mnoho užitečného Christie udělal i pro
seznámení britského publika se sovětskou
kinematografií 60. a 70. let: „V té době se jí
v Británii nikdo nevěnoval. Já jsem se s těmi filmaři setkával, pořádal různé přehlídky a snažil
se pochopit jejich dílo i zevnitř.“ Leccos o životě
za železnou oponou mu objasnily návštěvy
Moskvy, kde byl na každém kroku sledován.
Podobné problémy měl ale i doma: „Tehdy
určitě měli moji složku jak na MI6, tak na MI5,
protože jsem byl v 60. letech politickým aktivistou. Jsem si jistý, že tenkrát mi četli i poštu.“
Na LFŠ prof. Christie přednášel mj. o polském
filmu Rukopis nalezený v Zaragoze. „Když
jsem objevil polský surrealismus, byl jsem
velmi překvapen, že se za železnou oponou
mohou dělat tak úžasné filmy.“ Mohl by podle něj podobně originální snímek vzniknout
i dnes? „Celý evropský film se oproti 60. letům
4
stal mnohem předvídatelnějším, možná za
to můžou filmové školy.“ On sám své studenty prostřednictvím historie filmu učí, že stále
existují možnosti, jak publikum udivit, jak
nebýt rutinní.
Kromě své pedagogické činnosti pracoval
17 let v Britském filmovém institutu, stal se
prvním filmovým vědcem v Britské akademii
a dobrovolně slouží jako viceprezident Europa Cinemas, organizace, kterou před dvaceti
lety spoluzakládal. „Jejím cílem je přesvědčit
důležité lidi z Evropské komise, že je třeba
podporovat evropský film a kina. Asi znáte náš
spot, kde běhají různé názvy měst. Když tohle
lidi vidí, vědí, že kino dostalo peníze od Bruselu, že jim Evropa přináší do života nějaké kulturní hodnoty. Myslím, že jí tím děláme dobrou
‚propagandu‘.“
Jakkoli klesá počet návštěvníků kin, podle Christieho prožíváme dobu plnou nových možností.
„Když budu chtít vidět nějaký film Pedra Costy
a nestihnu ho tady, můžu si ho sehnat online
nebo na DVD. Francois Truffaut kdysi říkal,
že by bylo báječné, kdybychom mohli mít
doma na poličce filmy, stejně jako máme knihy.
A měl pravdu, je to vzrušující změna. Tohle je
skutečně demokratický přístup k filmu.“
ivp, on
malý okruh pozornosti (aneb tipy redakce)
Staré město
2. 8. 23:30 Kino Hvězda
Cesta hlubokým
lesem
2. 8. 15:30 Klub kultury
Nejen kvůli provedení v širokoúhlém formátu
si zajděte na film Štěpána Skalského z roku
1963. Nepříliš známý snímek se vrací do poúnorového Československa, kdy probíhal složitý
proces kolektivizace. V prostředí šumavského
pohraničí padesátých let dochází mezi dvěma
dávnými přáteli komunisty k zásadnímu ideovému rozkolu. Jeden se stane funkcionářem,
druhý zůstane v obci jako agitátor. Názorově
vyhrocená situace mezi muži později skončí
pro jednoho z nich tragédií… Snímek vznikal podle svědectví pamětníků a skutečných
případů diverzí, ke kterým docházelo během
budování socialismu. Pro scenáristu Jaroslava
Dietla byla práce na tomto filmu vůbec první
na poli vážného dramatického žánru. V kontextu doby svého vzniku Cesta představuje
mimořádně odvážnou revizi minulosti, vyniká
i řadou formálních ozvláštnění. V jedné
z hlavních rolí se objeví Jan Kačer, host letošní
LFŠ.
dh
Téměř na závěr Filmovky se dočkáte zajímavého spojení velkých portugalských tvůrců
Pedra Costy a Manoela de Oliveiry. Tito dva
významní představitelé jihoevropské kinematografie se sešli při natáčení povídkového
snímku, který vznikl k příležitosti vyhlášení Guimarãese Evropským hlavním městem kultury
pro rok 2012. Jejich dva samostatné příspěvky
k poctě obce doplnili svými příběhy Fin Aki Kaurismäki, který sezónně pobývá v Portugalsku,
a španělský tvůrce Víctor Erice (např. Duch úlu,
Dalších deset minut). Nemusíte se bát prvoplánové reklamy, vztahu města a turismu se
ve své anekdotě šibalsky věnuje pouze Manoel
de Oliveira. Pedro Costa přizval Venturu, svého
„starého známého“ z dramatu z roku 2006
Mládí vpřed, a nechal ho potulovat se mezi
minulostí a budoucností. Aki Kaurismäki ani
na slunném jihu neztratil nic ze své šedivé, minimalistické a severské noty a Víctor Erice si vzal
na starost dokumentární pohled na obyvatele
městečka.
plesk
Zázrak
2. 8. 21:00 Klub kultury
Slovenský dokumentarista Juraj Lehotský
(autor cenami ověnčeného snímku Slepé
lásky o vztazích mezi nevidomými) se po více
než deseti letech dokumentární praxe rozhodl
vstoupit na pole hraného filmu. Jeho debutový
Zázrak soutěžil letos v Karlových Varech v sekci Na východ od Západu a získal tam zvláštní
uznání poroty. Syrově a realisticky (jak by taky
člověk od dokumentaristy čekal) vypráví příběh
patnáctileté Ely vyrůstající v problematickém
domově bez rodičovských vzorů. Osud ji zavane
do polepšovny, dívka ale navzdory všem trudným zkušenostem stále touží po lepším životě.
Představitelku hlavní role hledal Lehotský
přes dva roky a nakonec ji našel ve skutečném
nápravném zařízení. Výkon Michaely Bendulové je i díky tomu strhující. Prozatím není
známo, jestli se bude nadále věnovat práci
herečky, ale my bychom jí to zaručeně doporučovali a přáli. Lehotský natočil realistické
umělecké drama evropského střihu.
plesk
Štvanice
2. 8. 23:59 Reduta 1
Paní Miniverová
2. 8. 23:30 Slovácké divadlo
Žila byla krásná a milá paní Miniverová, v jedné
malebné anglické vesnici na pobřeží, s milovanou středostavovskou rodinou. V létě 1939
bylo její největší starostí, jak říct manželovi,
že si koupila drahý klobouk. Pak přišla válka,
bomby, strach. Paní Miniverová jim čelí se
svou typickou optimistickou odhodlaností.
Ale zlí Němci neušetří ani děti, ženy nebo staré.
Melodrama z roku 1942, v němž nevyhnutelnou tragédii doprovází jemná komika, předvádí jednotu Angličanů proti krutému nepříteli
emotivně a idealizovaně. Odpůrce amerického
válečného izolacionismu William Wyler věděl,
jak efektně a dojemně natočit výzvu k solidaritě se spojenci a ke koupi válečných dluhopisů.
Šest Oscarů dokazuje, jak moc se trefil
do sentimentu doby. Ale ještě v roce 2006 se
snímek dostal na žebříček nejinspirativnějších
filmů Amerického filmového institutu. A ještě
nedávno od něj opisovalo Panství Downton.
ivp
I válečný film se dá natočit komorními prostředky. Tak to loni udělal i režisér Marcin Krzyształowicz, přestože je z Polska, kde mají sklon
k historickým spektáklům (jak názorně ukázala
letošní Filmovka). Čtyřiačtyřicetiletý tvůrce si
pro sebe napsal příběh z lesa. V něm na podzim
1943 přežívají polští partyzáni, včetně desátníka Vydry (oceněný Marcin Dorociński, známý
z Druhé strany mince) pověřeného likvidací
místních SSmanů a práskačů, známé a spolužáky nevyjímaje. Jeden zrádce se přitom vyskytuje i přímo v lesní komunitě. Smrt, která přijde
záhy, ale neznamená konec. Krzyształowicz své
sychravé psychologické drama o vině, výčitkách svědomí a loajalitě vypravuje přeházeně.
Charaktery čtyř hlavních postav, o něž tu jde
především, se tak skládají postupně. Film, který
se doma stal událostí, autor věnoval svému
otci. Ten za války působil v Zemské armádě
a jeho zážitky celý příběh inspirovaly.
ivp
5
Jak se Harry stal
stromem
3. 8. 11:00 Kino Hvězda
Když měl v roce 2001 v Irsku premiéru snímek
Jak se Harry stal stromem, místní kritici se
shodli, jak skvěle vystihuje duši irského národa. Což zní absurdně, když si uvědomíme,
že film o hrdinovi, který zastává životní filozofii, že každý muž potřebuje nepřítele, natočil
Srb podle čínské povídky. Archetypy lidského
jednání jsou asi univerzálně přenosné, přesto platí, že režisér Goran Paskaljević vykreslil
atmosféru irského venkova ve dvacátých letech
minulého století naprosto přesvědčivě. Pomohli mu k tomu i skvělí herci. Colm Meaney
hraje zarputilého farmáře Harryho a v roli jeho
syna mu sekunduje tehdy ještě začínající Cillian
Murphy. Z každého záběru kamery čiší lezavá
sychravost a příběh pomalu plyne k tragédii.
Tvůrce vidí paralely mezi svým hrdinou a Slobodanem Miloševićem, ale film funguje i jako
obecná výpověď o kořenech nenávisti.
jg
Tenkrát na Slovácku (aneb stalo se)
Ceny pro Starého
i Jasného
Čtvrtek byl zasvěcený letos padesátileté AČFK,
pročež večer Radana Korená před uvedením
rekonstruované verze Všech dobrých rodáků
nejprve připomněla její historii a pak předala
hned dvě Výroční ceny. Tu první si vyzvedl Jan
Starý, který plných třicet let působil ve filmovém klubu v Písku a na různé inkarnace LFŠ
vytrvale jezdí už od jejího druhého ročníku.
A pak přišla řada na skutečného klasika – jenže
jak známo, Vojtěch Jasný je v nemocnici, takže
dorazit nemohl. Cenu mu ale doveze herečka
z Rodáků Drahomíra Hofmanová a on sám poslal Hradišti láskyplný vztah prostřednictvím
videomedailonku. Když pak moderátor Jožka
Kubáník upozornil hlediště, že pan Jasný jeho
potlesk na dálku vidí i slyší, celá Hvězda jako
jeden muž na dvě minuty vstala.
vos
Ian Christie o proměnách
filmu i kina
Bývalý pankáč Costa
„Můj život byl hudba, měl jsem punk-rockovou kapelu, jenže jsem se svou kytarou dělal akorát tak hluk, nemám talent,“
vzpomínal na svoje umělecké začátky při
včerejší Lekci filmu Pedro Costa. „U přijímaček na filmovou školu jsem se choval
jako ignorant. Byl jsem pankáč a všechno
nesnášel. V komisi sedel António Reis, nejlepší portugalský režisér, který celou dobu
neřekl ani slovo. Mám pocit, že i díky němu
mě nakonec přijali,“ svěřil se Costa divákům. „Pak jsem se živil deset let jako asistent režiséra a byla to ta nejhorší práce
na světě. Viděl jsem mašinérii filmového
průmyslu v praxi, ten perverzní moment,
kdy se umění setkává s penězi. Věděl jsem,
že to nejsem já,“ popsal svůj úprk k nezávislému a zároveň velmi upřímnému stylu práce.
plesk
Viceprezident Europa Cinemas Ian Christie
pobesedoval v Redutě mj. o aktuálním stavu
kinařiny a kinematografie: „Doba je opravdu
zlá a mnoho lidí si pokládá otázku, jaké má film
v době krize místo. Mění se i kinematografie,
protože za posledních deset let jsme zažili větší
změny než za dlouhé období předtím. Dvě nejvýraznější jsou samozřejmě digitální projekce,
která se stala normou, a 3D. K tomu bych
ovšem dodal, že film se proměňoval celých
víc než 110 let své existence a tohle jsou jen
další kroky. 3D je starší než kinematografie.
Obrovskou módou bylo v polovině devatenáctého století, tudíž je rozhodně starší než
pohyblivé obrázky. Lidé se filmu snažili dodat prostorovost po celé století, ale teprve
v digitální éře to začalo být snadné.“
vos
Fotoreportáže v kavárně
Ve čtvrtek se v prostorách Cafe Portal
na Masarykově náměstí konala vernisáž prací
vzniklých během fotografického workshopu
Karla Cudlína, spojená s předáváním certifikátů
potvrzujících jeho absolvování. Pod vedením
známého českého fotografa se účastníci workshopu učili umění reportážní fotografie, její
přípravu, zásady a postupy. Jejich nejlepší výtvory můžete rovnou porovnat s fotkami z loňska, i ty jsou totiž v kavárně vystaveny. Obrázky zachycují prchavé okamžiky Filmovky, tváře
návštěvníků i dění v ulicích města a zákoutích
festivalu. „Tato akce se stává tradiční, vypadá
to, že bude i příští rok,“ nechal se slyšet František Petrák, dramaturg výstav LFŠ, a zároveň
vyzval k účasti na workshopu potenciální
zájemce pro následující ročník. Výstavu je možno navštívit až do konce srpna.
mb
V Redutě se zpívalo
a tančilo
Věroslav Hába pojal svou čtvrteční přednášku
Muzikál na hollywoodský způsob jako sérii ukázek, jimiž ilustroval vývoj a proudění
žánru ve třicátých a čtyřicátých letech. Aby
dostal sál do nálady, odstartoval dvojtancem
muzikálových ikon Freda Astaira a Genea Kellyho. Pak se ale vrátil do roku 1930. „Najít
tu správnou formu pro muzikál chvíli trvalo. Nejdřív byly po ruce různé druhy show,
především vaudevillových. Imaginativnější
tvůrci se snažili vytvořit specifickou formu
muzikálu z toho, co nabízel film jako takový.“
Závěr přednášky obstarala scéna z filmu
Stormy Weather, o níž sám Astaire řekl, že je
to „zřejmě nejlepší číslo, jaké kdy bylo zachyceno na filmu.“ O tom se můžete přesvědčit
sami, vyhledáte-li si na YouTube „Jumpin’ Jive“.
vos
6
Letošní Filmovku pro vás připravili:
Pořadatelé
Hlavní partneři
Hlavní mediální partneři
Finanční podpora
Mediální
partneři
Spolupráce
Oficiální
partneři
Filmové listy. Číslo osmé a poslední pro vás vytvořili: Iva Přivřelová (šéfredaktorka), Kristýna Pleskotová, Daniela Havránková, Ondřej Vosmík, Jan Gregor,
Ondřej Novák (redaktoři), Denisa Streublová (korektury), Klára Měsíčková, Martina Bubíková (asistentky), Marek Malůšek, David Kumermann
(fotografové) a Radim Měsíc (grafika a DTP). Tiskne: Agentura NP.
7
pátek 2. 8.
čas
místo
8:30
Kino Hvězda
(EF)
Slovácké divadlo
(EF)
Klub kultury
Kino Reduta 1
Kino Hvězda
Slovácké divadlo
(EF)
Kino Mír
(EF)
Klub kultury
(EF)
Kino Orlovna
(EF)
Kino Reduta 1
Kino Reduta 2
Kino Hvězda
Slovácké divadlo
Kino Mír
(EF)
Kino Orlovna
(EF)
Kino Reduta 1
(EF)
Kino Reduta 2
(EF)
Klub kultury
Kino Reduta 2
(EF)
Klub kultury
Slovácké divadlo
(EF)
Kino Mír
(EF)
Kino Mír
(EF)
Kino Mír
(EF)
Kino Orlovna
(EF)
Kino Reduta 1
Kino Hvězda
Kino Hvězda
(EF)
Chapiteaux Letní Poloha
Kino Orlovna
(EF)
Klub kultury
Kino Reduta 1
(EF)
Masarykovo náměstí (LK)
Slovácké divadlo
(EF)
Smetanovy sady (LK)
LFŠ Klub Mír
Masarykovo náměstí (LK) (EF)
Kabinet Múz
Kino Hvězda
(EF)
Slovácké divadlo
(EF)
Smetanovy sady (LK)
Kino Reduta 1
Klub kultury
(EF)
09:00
09:30
11:00
11:30
12:00
13:30
14:30
15:00
15:30
17:30
18:00
19:30
20:00
21:00
21:30
22:00
22:54
23:00
23:30
23:59
(EF) název
min. formát
Krev mojí krve/Sangue do Meu Sangue
Dáma s kaméliemi/Camille
Triumf vůle/Triumph des Willens
Děti Hirošimy/Gembaku no ko
Žaluji!/J’accuse!
Epizodní herec/Sanmon yakusha
Fado/Fados
Schindlerův seznam/Schindler’s List
Gladys
Polská sibiriáda/Syberiada polska
Odpad kino smrt
Jako nikdy
Ulička, kde není radosti/Die Freudlose Gasse
Umění Amálie/A Arte de Amália
Vojtěch Jasný - Život a film/Life and Film (The Labyrinthine...)
Krize/Crisis
Lekce filmu podle Allana Starského
Cesta hlubokým lesem
Vyrobené světy (filmová výprava)
Quo vadis
Nic neměnit/Ne change rien
Aréna/Arena
Rafa
Černý vrch/Cerro Negro
Malý Caesar/Little Caesar
Děkuji, dobře/Ďakujem, dobre
Slavnostní zakončení
Pianista/The Pianist
Space Disco Nite - DJ Růžový Partner
Onibaba
Zázrak
Jen andělé mají křídla/Only Angels Have Wings
Šmejdi
Král Lear/King Lear
Údolí včel
Dan Bárta & Robert Balzar trio
Tygři ve městě/Tigre v meste
Zuzka ČOKOVOKO DJ set, PSJ + FIN (muah!), Bunny J
Staré město/Centro histórico
Paní Miniverová/Mrs. Miniver
Sněhurka: Jiný příběh/Blancanieves
Štvanice/Obława
Řbitov zviřátek/Pet Sematary
rok
jazyk/tit/el.tit.
host
PO/AJ/ČJ
AJ/-/ČJ
NE/-/ČJ
JA/-/ČJ
/-/FJ/ČJ
JA/AJ/ČJ
PO/AJ/ČJ
AJ/ČJ/AJ/-/ČJ
PO, RU/PL/ČJ
ČJ
ČJ
/-/NE/ČJ
PO, AJ/AJ/ČJ
AJ, ČJ, NE/AJ/ČJ
AJ
AJ
ČJ
AJ
PL/ČJ/FJ, AJ/AJ/ČJ
PO/AJ/ČJ
PO/AJ/ČJ
PO/AJ/ČJ
AJ/-/ČJ
SR, MA/SR/-
F. Nazareth
131
109
114
97
163
126
113
195
101
126
90
93
140
90
80
67
90
92
90
160
100
15
25
22
78
134
30
157
120
103
78
121
74
90
96
60
85
120
93
134
104
96
102
DCP
35 mm
35 mm
35 mm
DCP
35 mm
Blu-ray
Blu-ray
DVD
Blu-ray
2011
1936
1935
1952
1919
2000
2007
1993
1998
2013
DCP
35 mm
DVD
DVD
35 mm
2013
1925
1999
2009
1939
35 mm
1963
35 mm
35 mm
Blu-ray
Blu-ray
Blu-ray
Blu-ray
35 mm
2001
2009
2009
2012
2012
1931
2013
Blu-ray
2002
2013
1964
2013
1939
2013
1987
1967
101
99
88
Blu-ray
35 mm
35 mm
DVD
35 mm
35 mm
Blu-ray
AJ/ČJ/JA/AJ/ČJ
SR
AJ/-/ČJ
ČJ
AJ/FJ/ČJ
ČJ
DCP
35 mm
35 mm
35 mm
Blu-ray
2012
2013
2012
1942
2012
2012
1989
PO/AJ/ČJ
AJ/ČJ/ŠJ/ČJ/PL/-/ČJ
AJ/-/ČJ
35 mm
35 mm
Blu-ray
1963
2001
2009
ČJ
AJ/SB/ČJ
AJ/ČJ/-
A. Starski
K. Fila
Z. Tyc
hraje: KOCHLEA
A. Starski
I. Christie
F. Nazareth
M. Prikler
A. Starski
J. Lehotský
SR/AJ/-
sobota 3. 8.
08:30
11:00
21:30
Kino Hvězda
Až přijde kocour
Kino Hvězda
(EF) Jak se Harry stal stromem/How Harry Became a Tree
Masarykovo náměstí (LK) (EF) Zombieland
legenda: česky=ČJ, anglicky=AJ, francouzsky=FJ, německy=NE, polsky=PL, slovensky=SR, rusky=RU, portugalsky=PO, srbsky=SB, srbochorvatsky=SC, maďarsky=MA, estonsky=ET, japonsky=JA,
dánsky=DA, persky=PE, španělsky=ŠJ, overvoice=OV, english friendly=EF
tváře LFŠ 2013
8
autorka: Marie Petrmanová