Narcismus a sebehodnocení

Ostravská univerzita v Ostravě
Filozofická fakulta
Katedra psychologie
Narcismus a sebehodnocení:
Dvě tváře narcistní sebe(ne)lásky
Karel Rečka, Vladěna Jaremová
Vedoucí práce: Prof. PhDr. Karel Paulík, CSc.
Soutěžní kategorie: Bc.
Ostrava
2014
Anotace
Tento výzkum vztahem mezi zranitelným a velkolepým narcismem na jedné
straně a sebehodnocením a jeho dimenzemi na straně druhé. Výsledky ukázaly, že: (1) patologický narcismus a zejména jeho zranitelná komponenta
má celkově negativní vztah k sebehodnocení, zvláště k sebepřijetí; (2) negativní vztah velkolepé komponenty patologického narcismu a sebehodnocení
se změní na kladný, pokud kontrolujeme vliv zranitelného narcismu; a (3)
„adaptivní“ velkolepý narcismus je pozitivně spjat s úrovní sebehodnocení,
nejsilněji pak s kompetencí. Zdá se, že zranitelný narcismus vede vždy k negativním výsledkům (tj. k nižšímu sebehodnocení), zatímco velkolepý narcismus pouze tehdy, je-li doprovázen zranitelným narcismem.
Klíčová slova: narcismus, sebehodnocení, sebepřijetí, kompetence,
PNI, NPI, SLCS-R.
Annotation
The present study examined the relation between vulnerable and grandiose narcissism and two domains of self-esteem (self-liking, self-competence). The results showed that: (1) pathological narcissism, and its vulnerable component in particular, related negatively to self-esteem, especially to
self-liking; (2) the negative relation between the pathological grandiose narcissism and self-esteem disappeared when vulnerable narcissism was controlled for; and (3) “adaptive” grandiose narcissism had a positive relation to
self-esteem, and self-competence in particular. It seems that vulnerable narcissism always leads to negative outcomes (i.e. lower self-esteem), whereas
grandiose narcissism leads to negative outcomes only if it is accompanied by
vulnerable narcissism.
Keywords: narcissism, self-esteem, self-liking, self-competence, PNI,
NPI, SLCS-R.
1
Teoretický úvod
Narcismus
Narcismus může být definován jako schopnost jedince udržet si relativně pozitivní sebehodnocení a sebeobraz skrze různorodé seberegulační,
emočně regulační a interpersonální procesy; jako takový pak narcismus tvoří
základ individuálních potřeb přijetí a uznání, ale také motivace otevřeně
i skrytě vyhledávat v sociálním prostředí ty příležitosti, které by vedly k podpoře sebehodnocení a pozitivního sebecitu (Pincus, a další, 2009). Tyto potřeby a motivy jsou součástí každé osobnosti – přinejmenším podle některých autorů (Maslow, 1968; Rogers, 1961). Pokud jsou přítomny a uspokojovány přiměřeně, lze hovořit o tzv. adaptivním (normálním) narcismu, který
se pojí s následujícími znaky: zdravé ambice, tvořivost, pocit životní síly
(vitality), přiměřená interpersonální senzitivita, zdravé sebevědomí, asertivita, empatie atd. (Pincus & Lukowitsky, 2010; Russ, Shedler, Bradleyová,
& Westen, 2008; Wink, 1992). Většina lidí potřeby přijetí a uznání dokáže
vhodně a efektivně uspokojovat: umí zvolit vhodné způsoby jejich uspokojení v závislosti na situaci, udržovat si přiměřené sebehodnocení, zvládat své
negativní emoce a regulovat své interpersonální chování i navzdory neúspěchům. Patologickým se narcismus stává tehdy, když jedinec nedokáže zvládat a přiměřeně uspokojovat tyto potřeby, takže ustavičně usiluje o to, aby
se mohl vnímat více pozitivně, a to navíc nepřiměřeným způsobem a za nevhodných okolností (Pincus & Roche, 2011).
Narcismus má, obrazně řečeno, dvě tváře – velkolepou a zranitelnou.
Velkolepý narcismus se vyznačuje otevřeným vyjádřením vlastní velkoleposti, okázalým sebevědomím, povýšeností, pocitem vlastní výjimečnosti,
nadřazenosti a důležitosti, velikášskými představami, dominancí, extraverzí,
exhibicionismem, intenzivní touhou po uznání a obdivu, manipulativním
chováním a využíváním ostatních, nedostatkem náhledu na nevhodnost
2
svého chování, závistivostí, soupeřivostí a agresivitou, úsilím o moc, kontrolu a převahu nad ostatními; v extrémních případech antisociálním chováním, výbuchy vzteku v případě negativní zpětné vazby, sadistickými tendencemi a nedostatkem empatie a výčitek svědomí (Wink, 1991; Wink, 1992;
Raskin & Novaceková, 1989; Zeigler-Hill, Clark, & Pickardová, 2008;
Ronningstamová, 2010; Pincus & Roche, 2011).
Naopak pro zranitelný narcismus je příznačná přecitlivělost vůči
všem náznakům přehlížení, odmítnutí, nesouhlasu, skryté velikášské představy, trvalé pocity méněcennosti, neschopnosti, odmítání, ponížení, zostuzení, bezmoci a prázdnoty; sociální inhibice, negativní sebehodnocení, malé
sebevědomí, vyhýbání se sociálním vztahům, sebevražedné chování (v krajních případech), úzkostnost a depresivita (Wink, 1991; Zeigler-Hill, Clark,
& Pickardová, 2008; Pincus & Roche, 2011). Bylo by ovšem mylné chápat
narcistní velkolepost a zranitelnost jako dva naprosto samostatné a oddělené
jevy; u jedné a téže osoby se mohou vyskytovat obě složky současně a v průběhu času se jejich poměr může měnit (Pincus & Roche, 2011; Pincus
& Lukowitsky, 2010).
Vznik a vývoj narcismu a sebehodnocení.
S. Freud (2002) se domníval, že sebeláska je znakem normálního vývoje dítěte, ale může přerůst a stát se patologickou. Primární narcismus je
tedy přirozenou součástí lidské psychiky od narození a pohání a řídí lidský
pud sebezáchovy. Toto období se vyznačuje přesvědčením o vlastní všemocnosti a orientací na sebe. Dítě však postupně poznává, že není všemocné, že
je závislé na rodičích. Při patologickém vývoji jedinec „odepírá“ své libido
„objektům“ vnějšího světa (zejména matce) a nasměřuje veškeré své libido
pouze vůči vlastní osobě. Tento stav, který je v podstatě krajní formou primárního narcismu, Freud nazval narcismem sekundárním (někdy také hovoří o „megalomanii“ nebo „velikášství“).
3
Podle Kohuta (1966; Kohut & Wolf, 1978) a Kernberga (1975; 1970)
však okázalá velkolepost a velikášství, kterou dávají narcistní osoby najevo,
zakrývá vnitřní pocit méněcennosti a nízkou sebeúctu, které jsou způsobeny
nevhodným a necitlivým chováním rodičů v dětství. Hypotéza, že okázalý
výraz vlastní velkoleposti skrývá (maskuje) vnitřní nejistotu a negativní hodnocení vlastní osoby, se označuje také jako psychodynamický model narcismu jako masky (Bossonová, Brown, Zeigler-Hill, & Swann, 2003). Předpokládá se, že toto rozporné vnímání a hodnocení vlastní osoby, které se
u narcistů objevuje, je příčinou jejich „defenzivního“ chování a toho, že se
starají pouze o své vlastní potřeby, nedbají zájmů ostatních a mají sklon se
nad ně povyšovat. Z tohoto pojetí vychází i dynamický autoregulační model
narcismu C. Morfové a F. Rhodewalta (2001), podle kterého mají narcisté
sice velkolepé, ale velmi křehké a zranitelné sebepojetí.
Co se týče pocitů méněcennosti, zasetých hluboko uvnitř, které tvoří
klíčový prvek modelu narcismu jako masky, platí, že tyto pocity buď
zcela chybí (Freud), jsou proměnlivé a nestálé (Kohut), anebo jsou jednoznačně přítomné a negativní (Kernberg). (Bossonová, a další, 2008,
str. 1417)
Sebehodnocení a jeho dimenze
Sebehodnocením se rozumí celkový pocit a celkové přesvědčení
o vlastní osobní hodnotě, ocenění a úctě. Často se považuje za osobnostní
rys – tedy za poměrně stálé a trvalé. Sebehodnocení může zahrnovat řadu
přesvědčení o sobě samém, jako například posouzení vlastního vzhledu,
schopností, přesvědčení, emocí a chování.
Nejjednodušší modely sebehodnocení předpokládají, že se sebehodnocení skládá pouze z jedné dimenze. Z této myšlenky vychází například
Rosenbergova škála sebehodnocení (Rosenberg, 1965), která obsahuje položky jako například: „Celkově jsem se sebou spokojený/á“. Existují však
i složitější modely sebehodnocení.
4
Jeden z dvojdimenzionálních přístupů k výzkumu sebehodnocení vychází z práce Ch. Osgooda (1952) a D. Bakana (1966). Podle Osgooda
(1952) přikládají lidé objektům, včetně sociálních, význam na základě tří
aspektů: hodnotící dimenze (posouzení někoho nebo něčeho jako „špatného“ nebo „dobrého“, „zlého“, nebo „dobrého“, „cenného“ nebo „bezcenného“ apod.), dimenze potence neboli síly („silný“ – „slabý“, „schopný“ –
„neschopný“) a dimenze aktivity (rychlý – pomalý, aktivní – pasivní). Tyto
dimenze představují pomyslné osy „sémantického prostoru“. Tak jako můžeme vymezit fyzikální objekty různými dimenzemi, jako je šířka, výška
a délka, tak také můžeme vymezit sociální objekty, pojmy a slova.
Podle D. Bakana (1966) tvoří jádro lidské existence dva protiklady:
sebeprosazení (agency) a pospolitost či sounáležitost (communion). Sebeprosazení souvisí se snahou získat vládu nad prostředím a ostatními lidmi,
s prosazením vlastní vůle, s pocity vlastní kompetence, moci, úspěchu a síly.
Naopak pospolitost souvisí s touhou navázat blízké vztahy s ostatními, spolupracovat s nimi a spojit se. Sebeprosazení doprovází určitý tlak na vlastní
individualitu a pocit zadostiučinění s vlastní samostatností, soběstačností
a odlišností od ostatních. Hlavním tématem sebeprosazení je odloučenost,
výlučnost, nadřazenost a moc. Pospolitost představuje jakousi „ztrátu“ vlastního já a provázanost a splynutí s ostatními lidmi a se světem, například když
se člověk stává součástí většího sociálního celku a cítí, že je ve spojení
a styku s ostatními.
Zůstává však otázka: je sebehodnocení vůbec významné pro život člověka? Někteří autoři tvrdí, že nikoli. Například R. Baumeister a kol.
(Baumeister, Campbellová, Krueger, & Vohsová, 2003) se domnívají, že výhodou vyššího sebehodnocení je „pouze“ vyšší iniciativa (jedinec např. více
přispívá do skupinové diskuze a nebojí se kritizovat práci a „směrování“ skupiny) a častější výskyt pozitivních emocí. Podle W. Swanna a kol. (Swann,
5
Chang-Schneiderová, & McClartyová, 2007) se však mnohé přehledové studie pojednávající o důsledcích nízkého a vysokého sebehodnocení (včetně
výše uvedené) prohřešily proti principu shodné specifičnosti, protože se zaměřily na to, zda pomocí globálního sebehodnocení lze předpovědět specifické důsledky (např. „je globální sebehodnocením dobrým prediktorem
školních známek z matematiky?“). Výzkumy, které tento princip dodržely,
přisuzují sebehodnocení poměrně velkou důležitost: na základě sebehodnocení lze předpovědět agresivní, antisociální a jiné problémové chování
(Donnellan, Trzesniewskiová, Robins, Moffittová, & Caspi, 2005), výskyt
depresivních příznaků, úzkostných poruch, kouření a závislost na nikotinu,
tělesné zdraví, výskyt nemocí srdce a cév, nadváhy a obezity, trestnou činnost, školní prospěch, nedokončení studia a finanční (chudoba, špatné hospodaření s penězi) a pracovní problémy (nezaměstnanost, časté střídání zaměstnání) (Trzesniewskiová, a další, 2006). Jak vidno, sebehodnocení ovlivňuje mnoho důležitých oblastí života.
Hypotézy
Na základě předchozích výzkumů jsme očekávali, že:
(1) „Adaptivní“ velkolepý narcismus bude pozitivně spjat se sebehodnocením (Sedikides, Rudich, Gregg, Kumashirová, & Rusbultová,
2004), nejsilněji pak s dimenzí kompetence, protože velkolepí narcisté se vnímají jako schopní, inteligentní, samostatní, sebejistí, nezávislí, dominantní, výkonní apod., ale nikoli nutně jako pečující,
šlechetní, laskaví, zásadoví, morální, vřelí atd. (Campbell, Rudich,
& Sedikides, 2002).
(2) Patologický zranitelný narcismus bude negativně korelovat se sebehodnocením, protože se vyznačuje trvalými pocity méněcennosti, neschopnosti, odmítání, ponížení, zostuzení, bezmoci
a prázdnoty, sociální inhibicí, malým sebevědomím, úzkostností
6
a sklonem k depresi (Wink, 1991; Zeigler-Hill, Clark,
& Pickardová, 2008; Pincus & Roche, 2011; Dickinsonová
& Pincus, 2003).
(3) Velkolepý patologický narcismus se bude pojit s nižším sebehodnocením proto, že jej doprovází zranitelný narcismus – čili velkolepý patologický narcismus je „patologický“ do té míry, v jaké jej
doprovází zranitelný narcismus (Pincus, a další, 2009).
Velkolepý narcismus jsme rozdělili na „patologický“ a „adaptivní“
z toho důvodu, že Inventář narcistické osobnosti (Raskin & Hall, 1979; Raskin & Terry, 1988) zachycuje narcistní velkolepost relativně prostou zranitelnosti, a tudíž měří poměrně „adaptivnější“ stránku narcismu, zatímco Inventář patologického narcismu (Pincus, a další, 2009) měří velkolepý narcismus úzce provázaný s narcistní zranitelností, která je s patologií spjata daleko těsněji než samotný velkolepý narcismus (Wink, 1991; Zeigler-Hill,
Clark, & Pickardová, 2008; Pincus & Roche, 2011; Dickinsonová & Pincus,
2003).
Metody
Výzkumný soubor
První výzkumný soubor tvořilo 452 vysokoškolských studentů Ostravské univerzity v Ostravě z různých fakult a oborů; z toho 95 bylo mužského pohlaví a 357 bylo pohlaví ženského. Věk účastníků se pohyboval
v rozmezí 19 až 53 let; průměrný věk byl 23,70 let (SD = 5,94). Tito respondenti vyplnili Inventář patologického narcismu (Pincus, a další, 2009) a Revidovanou škálu sebepřijetí a kompetence (Tafarodi & Swann, 2001).
Druhý výzkumný soubor tvořilo 62 vysokoškolských studentů Ostravské univerzity v Ostravě z různých fakult a oborů; z toho 53 bylo ženského
pohlaví a 9 bylo pohlaví mužského. Věk osob se pohyboval v rozmezí 19 až
7
33 let; průměrný věk byl 22,11 let (SD = 1,98). Tito respondenti vyplnili
Inventář narcistické osobnosti (Raskin & Hall, 1979; Raskin & Terry, 1988)
a Revidovanou škálu sebepřijetí a kompetence – SLCS-R (Tafarodi
& Swann, 2001).
Nástroje sběru dat
Měření patologického velkolepého a zranitelného narcismus. K měření patologického velkolepého a zranitelného narcismu byl použit Inventář
patologického narcismu – PNI (Pincus, a další, 2009), který sestává z 52 položek hodnocených na 6bodové stupnici od 0 (vůbec se mi nepodobá) do 5
(velmi se mi podobá) a který má celkem 7 subškál. Čtyři z nich zachycují
velkolepou stránku narcismu a zbývající tři subškály zachycují jeho zranitelnou stránku. Skóre velkolepého patologického narcismu se pohybovalo od
0,00 do 4,38 (M = 2,10, SD = 0,73, α = 0,88), skóre zranitelného patologického narcismu se pohybovalo od 0,15 do 3,96 (M = 2,00, SD = 0,79,
α = 0,91). Uvedené údaje jsou přepočteny na jednu položku, aby bylo možno
obě škály snáze porovnat, neboť obsahují rozdílný počet položek.
Měření adaptivního velkolepého narcismus. K měření adaptivního
velkolepého narcismu byly použity škály autority, soběstačnosti, nadřazenost Inventáře narcistické osobnosti – NPI (Raskin & Hall, 1979; Raskin &
Terry, 1988), tak jak je vymezili R. Raskin a H. Terry (1988). Dotazník sestával z 19 položek. Každou položku tvořila dvě protichůdná tvrzení a respondenti měli pomocí šestibodové škály (od „1 = silně souhlasím s tvrzením
nalevo“ po „6 = silně souhlasím s tvrzením napravo“) zaznačit, zda souhlasí
spíše s tvrzením nalevo, nebo napravo (například: „Nejsem o nic horší, či
lepší než většina lidí.“ – „Myslím, že jsem výjimečný/á“). Předpokládá se,
že jedno z tvrzení svědčí o vyšší míře adaptivního narcismu, zatímco druhé
tvrzení z každé dvojice svědčí o menší míře adaptivního narcismu. Skóre
tohoto dotazníku se pohybovalo od 30 do 91 s průměrem 62,03 (SD = 14,15,
α = 0,88)
8
Měření sebehodnocení. Revidovaná škála sebepřijetí a kompetence –
SLCS-R (Tafarodi & Swann, 2001) je 16položký dotazník k měření dvou
dimenzí globálního sebehodnocení: sebepřijetí a kompetence. Položky jsou
posuzovány na škále od 1 (silně nesouhlasím) do 5 (silně souhlasím).
Kompetence (self-competence) je hodnotící prožitek sebe sama jakožto kauzálního činitele – tedy jako bytosti, která je schopná vlastním volní
snahou dospět k žádoucím výsledkům. Jedná se tedy v podstatě o odpověď
na otázku: „Jak mocný, schopný, silný jsem?“ U prvního výzkumného
vzorku se skóre kompetence pohybovalo od 13 do 37 (M = 24,32, SD = 4,39,
α = 0,77). U druhého vzorku se skóre kompetence pohybovalo od 14 do 36,
aritmetický průměr činil 24,30 (SD = 4,60, α = 0,82)
Sebepřijetí, sebezalíbení (self-liking) je hodnotící prožitek sebe sama
jakožto „sociálního objektu“. Jedná se tedy v podstatě o odpověď na otázky:
„Jsem dobrý, nebo špatný člověk? Jsem hoden lásky a přijetí (od ostatních
i sebe sama)? Mám se rád?“ U prvního souboru se skóre sebepřijetí pohybovalo od 10 do 40 (M = 26,61, SD = 6,95, α = 0,89). U druhého souboru se
skóre sebepřijetí pohybovalo od 11 do 39, průměr činil 22,00 (SD = 6,67,
α = 0,91)
Procedura
Data byla sbírána v průběhu ledna 2014. Respondenti – studenti Ostravské univerzity v Ostravě – byli požádáni o vyplnění dotazníků prostřednictvím školního e-mailu a prostřednictvím sociální sítě facebook.com. Respondenti vyplňovali dotazníky elektronicky prostřednictvím webové služby
SurveyGizmo (http://www.surveygizmo.com/). Pořadí položek i dotazníků
bylo znáhodněno. Všechny osoby byly informovány, že účast na výzkumu
je zcela dobrovolná a anonymní, že vyplňování dotazníku mohou kdykoli
přerušit nebo ukončit a že mohou kdykoli kontaktovat autory výzkumu v případě jakýchkoli dotazů. Všechny osoby, které se rozhodly výzkumu zúčast-
9
nit, rovněž před vyplněním dotazníků udělili informovaný souhlas zaškrtnutím příslušného políčka („ano, přečetl/a jsem si uvedené informace a souhlasím s vyplněním dotazníku“).
Výsledky
Tabulka 1: Korelace narcismu a sebehodnocení
Legenda: tučně – korelace je signifikantní na úrovni p < 0,001; tučně a kurzivou – korelace je signifikantní na
úrovni p < 0,01; kurzivou – korelace je signifikantní na úrovni p < 0,05; * při statistické kontrole vlivu zranitelného
narcismu, respektive patologického velkolepého narcismu.
Korelace nultého řádu
Sebepřijetí
Kompetence
Velkolepý
–,256
–,168
Zranitelný
–,472
–,320
Adaptivní velkolepý
narcismus
,666
,780
Patologický
narcismus
Parciální* korelace
Velkolepý
narcismus
,723
Sebepřijetí
Kompetence
,139
,097
–,429
–,292
Z výsledků je patrné, že nejsilnější záporný vztah má k sebepřijetí
(r = –0,472, p < 0,001) i ke kompetenci (r = –0,320) narcismus zranitelný.
Vztah velkolepého narcismu k sebehodnocení je rovněž záporný (r = –0,256,
resp. –,168, p < 0,001), i když v menší míře. Avšak po statistickém odečtení
vlivu zranitelného narcismu se tento vztah obrátil (r = 0,139, p < 0,01;
r = 0,097, p < 0,05), z čehož lze soudit, že předchozí záporná korelace velkolepého narcismu je výsledkem vlivu zranitelného narcismu, nikoli samotného velkolepého narcismu. Patologický velkolepý a zranitelný narcismus
spolu totiž velmi úzce souvisejí (r = 0,723, p < 0,001).
Dále jsme pomocí Steigerova Z-testu (Steiger, 1980; Hoerger, 2013),
zda existuje statisticky významný rozdíl mezi korelacemi zranitelného narcismu se sebepřijetím a kompetencí a mezi korelacemi adaptivního velkolepého narcismu se sebepřijetím a kompetencí. Tento test prokázal, že korelace
mezi zranitelným narcismem a sebepřijetím je signifikantně vyšší (tj. zápornější) než korelace mezi zranitelným narcismem a kompetencí (ZH = 4.03,
10
p < 0,001) a že korelace mezi adaptivním velkolepým narcismem a kompetencí je signifikantně vyšší (tj. kladnější) než korelace mezi adaptivním velkolepým narcismem a sebepřijetím (ZH = 2.06, p < 0.05). Pro zranitelný narcismus je tedy nejpříznačnější nízké sebepřijetí (r = –0,472, p < 0,001), zatímco pro „adaptivní“ velkolepý narcismus vysoká kompetence (r = 0,780,
p < 0,001).
Diskuse
Výsledky výzkumu potvrdily všechny tři hypotézy a naznačují, že:
1. patologický narcismus a zejména jeho zranitelná komponenta má
celkově negativní vztah k sebehodnocení, a zvláště k sebepřijetí;
2. negativní vztah velkolepé komponenty patologického narcismu
a sebehodnocení se změní na kladný, pokud kontrolujeme vliv zranitelného narcismu;
3. adaptivní velkolepý narcismus je pozitivně spjat s úrovní sebehodnocení, nejsilněji pak s kompetencí.
To dokládá, že je účelné rozlišovat mezi patologickým a adaptivním
narcismem. Zdá se, že zranitelný narcismus vede vždy k negativním výsledkům, zatímco velkolepý narcismus pouze tehdy, je-li doprovázen zranitelným narcismem (Sedikides, Rudich, Gregg, Kumashirová, & Rusbultová,
2004; Pincus, a další, 2009). Vztahy mezi jednotlivými druhy narcismu a sebehodnocením jsou naznačeny na Obrázek 11.
11
Vysoký velkolepý
narcismus
„Adaptivní“
velkolepý
narcismus
(NPI)
Nízký
zranitelný
narcismus
Patologický
narcismus
(PNI)
Vysoký
zranitelný
narcismus
„Nenarcista“
Nízký velkolepý
narcismus
Obrázek 1: Vztahy mezi jednotlivými druhy narcismu a sebehodnocením.
Dále se potvrdilo, že velkolepý adaptivní narcismus souvisí především
se sebeprosazením a pocitem vlastní kompetence, méně pak se sounáležitostí
a sebepřijetím, což je v souladu s výsledky jiných výzkumů (Campbell,
Rudich, & Sedikides, 2002). Soupeření a úsilí o nadřazenost je strategií, kterou si volí velkolepí narcisté; afiliace a úsilí o začlenění, přijetí, integraci si
volí zvláště osoby, u kterých je potřeba přijetí nadměrná – zranitelní narcisté
(Raskin, Novaceková, & Hogan, 1991). Chybou těchto strategií je to, že
v konečném důsledku mohou vést k selhání v mezilidských vztazích, ačkoli
z krátkodobého hlediska mohou člověku poskytnout obdiv, uznání, přízeň
a moc, po kterých touží (Raskin, Novaceková, & Hogan, 1991).
I vysoké sebehodnocení však může být v některých případech „nezdravé“; sebehodnocení má totiž i jiné vlastnosti než jen svou „míru“. Navíc
nemusí nutně platit, že by osoby s nízkým sebehodnocením měly vůči sobě
12
negativní postoj nebo že by nutně samy sebou opovrhovaly; spíše se hodnotí
neutrálně a jsou si samy sebou méně jisté (Kernis, 2003) – na škálách měřících sebehodnocení se obvykle „pohybují“ kolem průměrné absolutní hodnoty (Baumeister, Ticeová, & Huttonová, 1989). Jedinci s nízkým sebehodnocením mají spíše neujasněné sebepojetí, což znamená, že jejich sebepojetí
postrádá soudržnost a stabilitu v čase a nejsou si jisti tím, zda jr „obhájí“
(před sebou samými i ostatními) (Campbellová, 1990).
Ačkoli může být sebehodnocení některých narcistů vysoké, může být
zároveň křehké, zranitelné. Podle modelu ohroženého egotismu (threatened egotism model) (Baumeister, Smartová, & Boden, 1996) lidé, jejichž
sebepojetí a sebehodnocení je zranitelné, reagují nepřátelsky na jakékoli
známky ohrožení vlastního ega, protože jejich sebehodnocení je nadměrně
vysoké a protože odmítají skutečnost, která svědčí o opaku. Jedinci s vysokým, ale zranitelným sebehodnocením mají kladný pocit sebeúcty, ale tento
pocit je velmi zranitelný; s nadměrnou bdělostí „odrážejí“ každou „hrozbu“,
která by mohla jejich sebehodnocení narušit, a tak uplatňují mnoho strategií
pro vlastní sebeidealizaci a sebepovýšení (Baumeister, Smartová, & Boden,
1996; Horneyová, 2000; Kernis, 2003).
Sebehodnocení narcistů může být taktéž příliš „kontingentní“. Kontingentní sebehodnocení je výsledkem toho, když lidé zakládají své sebehodnocení na tom, zda jsou schopni dosáhnout úspěchu v určité oblasti nebo
dodržet určitá vlastní předsevzetí, očekávání, požadavky na sebe sama. Kontingentní sebehodnocení je takové, které závisí na dosažení určitých vnitřních nebo vnějších kritérií. Jedinec s kontingentním sebehodnocením se domnívá, že musí něčeho dosáhnout nebo se někým stát, aby si mohl sám sebe
vážit (Crockerová & Wolfeová, 2001; Deci & Ryan, 1995). Zjistilo se, že
narcismus je pozitivně spjat s kontingentním sebehodnocením v oblasti soupeření, sebeprosazení, ale negativně v oblasti afiliace, spolupráce, sounáležitosti (Crockerová, Luhtanenová, Cooperová, & Bouvretteová, 2003).
13
Dále výzkumy hovoří o tzv. diskrepantním sebehodnocení. Diskrepantní (inkongruentní) vysoké sebehodnocení je jednou z forem zranitelného sebehodnocení. Může mít dvě podoby: vyznačuje se buďto kombinací
vysokého explicitního a nízkého implicitního sebehodnocení, anebo nízkým
explicitním sebehodnocením a vysokým explicitním sebehodnocením
(Zeigler-Hill, 2006). Opakem diskrepantního sebehodnocení je kongruentní
sebehodnocení, kdy se úroveň explicitního i implicitního sebehodnocení
shodují. Explicitní sebehodnocení je záměrné, lze jej do určité míry vědomě
ovlivnit a také jej lze snáze vyjádřit slovy. Implicitní sebehodnocení je
mimo vědomou kontrolu, je nezáměrné a lze jej obtížně slovy vyjádřit.
A. Greenwald a M. Banaji (Greenwald & Banaji, 1995) jej definují jako „introspekcí nerozpoznatelný (nebo nepřesně rozpoznaný) vliv postojů vůči
vlastní osobě na hodnocení objektů, které se týkají vlastního ‚já‘, a těch,
které se vlastního ‚já‘ netýkají“ (str. 11). Jordan a kol. (Jordan, Spencer,
Zanna, Hoshino-Browne, & Correll, 2003) však tvrdí, že implicitní sebehodnocení může představovat spíše předvědomou kognitivní strukturu, která
může v určitých případech vstoupit do vědomí; nemusí se nutně projevovat
pouze mimo vědomí, a proto si lidé mohou občas uvědomit své implicitní
sebehodnocení. Pokud je mezi implicitním a explicitním sebehodnocením
rozpor, může to vyvolat negativní emoce, což vede daného jedince k tomu,
aby popíral své negativní pocity a snažil se ochránit pozitivní explicitní pohled na sebe sama (ibid.). To velmi úzce souvisí s narcismem, neboť bylo
zjištěno, že osoby s diskrepantním vysokým sebehodnocením (vysoké explicitní, nízké implicitní sebehodnocení) vykazovaly nejvyšší míru narcismu,
zatímco osoby s vysokým explicitním i implicitním sebehodnocením vykazovaly nestabilnější sebehodnocení a nejnižší míru narcismu (Zeigler-Hill,
2006).
14
Posledním typem „nezdravého“ sebehodnocení defenzivní sebehodnocení. Pokud se jedinec „ve skrytu duše“ hodnotí velmi negativně, ale „navenek“ projevuje pozitivní sebehodnocení, pak se tento stav označuje jako
„defenzivní sebehodnocení“ (Horneyová, 2000). To souvisí se zvýšeným
úsilím odrazit všechny ohrožující informace, které by mohly podrýt sebeúctu
jedince, a zveličit své silné stránky, ačkoli tyto nijak nesouvisejí s podstatou
vnímané „hrozby“ („on sice vydělává více než já, ale na rozdíl ode mě nemá
ani vysokou školu“) (Schneider & Turkat, 1975). Velkolepí narcisté pak usilují především o získání obdivu, a nikoli o to, aby je ostatní přijímali (na
rozdíl od zranitelných narcistů); rádi se před ostatními předvádějí a usilují
o obdiv i tehdy, když jim to může uškodit (Raskin, Novaceková, & Hogan,
1991). Narcisté se snaží manipulovat svým sociálním prostředím, aby si vytvořili a udrželi velkolepý obraz sebe sama; tento proces zahrnuje vzájemnou
souhru mezi sebepojetím, interpersonálními strategiemi a sociálními vztahy
(Morfová & Rhodewalt, 2001; Morfová, Torchettiová, & Schürchová,
2011). Avšak narcisté si nejsou schopni zajistit neustálou pozitivní zpětnou
vazbu od druhých osob, a to právě proto, že je druzí lidé jako takoví nezajímají (Fukushima & Hosoe, 2011). Kromě okázalé velkoleposti a demonstrativní povýšenosti představuje další strategii sloužící obraně sebehodnocení sociální žádoucnost. Ta souvisí s vnitřní potřebou být ostatními přijímán a uznáván. Jedinci s vysokou potřebou přejetí regulují své sebehodnocení tím, že se chovají takovým způsobem, aby u ostatních vyvolávali kladné
reakce. Velmi se tedy zajímají o to, jaký dojem na ostatní činí, usilují o to,
aby ostatní potěšili a získali jejich přízeň a uznání a tím potvrdili své sebepojetí. Mají obavy, aby ostatní neurazili, a proto ostatním nic nevytýkají
a nevyjadřují svou zášť ani názory, kvůli kterým by je mohl někdo odmítnout, zavrhnout nebo které by jednoduše ohrozily jejich postavení (Crowne
& Marlowe, 1960). Tyto znaky se velice blíží popisu zranitelného narcismu.
15
Je tedy velmi nepravděpodobné, že se sebehodnocení narcistů blíží sebehodnocení „optimálnímu“, tak jak jej popsal například M. Kernis (2003):
Lidé s optimálním sebehodnocením mají sami sebe rádi, cení si sami sebe,
přijímají sami sebe i se všemi slabinami a nedokonalostmi. Podstatou optimálního sebehodnocení je autenticita, chápána jako otevřené sebevyjádření,
jednání v souladu s vlastními hodnotami.
Možná že nejdůležitějším faktorem tedy není samotná úroveň sebehodnocení, ale to, jakým způsobem lidé zvyšují své sebehodnocení a zda je
pro ně posílení, zvýšení nebo potvrzení vlastního sebehodnocení hlavním cílem, který určuje jejich jednání, anebo – naopak – zda je vyšší sebehodnocení
pouhým vedlejším výsledkem činnosti, která přesahuje člověka samotného,
která překračuje egocentrické a poněkud sobecké zaměření na vlastní já
(Crockerová & Parková, 2004).
16
Citovaná literatura
Bakan, D. (1966). The duality of human existence: Isolation and
communion in Western man. Boston: Beacon Press.
Baumeister, R. E., Smartová, L., & Boden, J. M. (1996). Relation of
threatened egotism to violence and aggression: The dark side of high
self-esteem. Psychological Review, 103(1), 5-33. Načteno
z http://www.emotionalcompetency.com/
Baumeister, R. F., Campbellová, J. D., Krueger, J. I., & Vohsová, K. D.
(2003). Does high self-esteem cause better performance,
interpersonal success, happiness, or healthier lifestyles?
Psychological Science in the Public Interest, 4(1), 1-44. Načteno
z http://www.carlsonschool.umn.edu/
Baumeister, R. F., Ticeová, D. M., & Huttonová, D. G. (1989).
Self-presentational motivations and personality differences in
self-esteem. Journal of Personality, 57(3), 547-579.
doi:10.1111/j.1467-6494.1989.tb02384.x
Bossonová, J. K., Brown, R. P., Zeigler-Hill, V., & Swann, W. B. (2003).
Self-enhancement tendencies among people with high explicit
self-esteem: The moderating role of implicit selfesteem. Self and
Identity, 2, 169-187. Načteno z http://homepage.psy.utexas.edu
Bossonová, J. K., Lakey, C. E., Campbell, W. K., Zeigler-Hill, V., Jordan,
C. H., & Kernis, M. H. (2008). Untangling the links between
narcissism and self-esteem: A theoretical and empirical review.
Social and Personality Psychology Compass, 2(3), 1415-1439.
doi:10.1111/j.1751-9004.2008.00089.x
Campbell, W., Rudich, E. A., & Sedikides, C. (2002). Narcissism,
self-esteem, and the positivity of self-views: Two portraits of
17
self-love. Personality and Social Psychology Bulletin, 28, 358-368.
Načteno z http://www.southampton.ac.uk
Campbellová, J. D. (1990). Self-esteem and clarity of the self-concept.
Journal Of Personality And Social Psychology, 59(3), 538-549.
doi:10.1037/0022-3514.59.3.538
Crockerová, J., & Parková, L. E. (2004). The costly pursuit of selfeJennifer. Psychological Bulletin, 130(3), 392-414. Načteno
z http://rcgd.isr.umich.edu/
Crockerová, J., & Wolfeová, C. T. (2001). Contingencies of self-worth.
Psychological Review, 108(3), 593-623. doi:10.1037/0033295X.108.3.593
Crockerová, J., Luhtanenová, R. K., Cooperová, M., & Bouvretteová.
(2003). Contingencies of self-worth in college students: Theory and
measurement. Journal Of Personality And Social Psychology,
894-908.
Crowne, D. P., & Marlowe, D. (1960). A new scale of social desirability
independent of psychopathology. Journal of Consulting Psychology,
24(4), 349-354. Načteno z http://www.academia.edu/
Deci, E. L., & Ryan, R. M. (1995). Human autonomy: The basis for true
self-esteem. In M. H. Kernis, Efficacy, Agency, and Self-Esteem
(stránky 31-49). New York: Plenum. Načteno
z http://link.springer.com/
Dickinsonová, K. A., & Pincus, A. L. (2003). Interpersonal analysis of
grandiose and vulnerable narcissism. Journal of Personality
Disorders, 17(3), 188-207. Načteno z http://www.researchgate.net/
Donnellan, M. B., Trzesniewskiová, K. H., Robins, R. W., Moffittová, T.
E., & Caspi, A. (2005). Low self-esteem is related to aggression,
antisocial behavior, and delinquency. Psychological Science, 16(4),
328-335. Načteno z http://www.psy.miami.edu/
18
Freud, S. (2002). K zavedení narcismu. In Sebrané spisy (Sv. 10, stránky
127-151). Praha: Psychoanalytické nakladatelství.
Fukushima, O., & Hosoe, T. (2011). Narcissism, variability in self-concept,
and well-being. Journal of Research in Personality, 568-575.
Načteno z http://www.sciencedirect.com/
Greenwald, A. G., & Banaji, M. R. (1995). Implicit social cognition:
Attitudes, self-esteem, and stereotypes. Psychological Review,
102(1), 4-27. Načteno z http://faculty.smu.edu/
Hoerger, M. (2013). ZH: An updated version of Steiger's Z and web-based
calculator for testing the statistical significance of the difference
between dependent correlations. Načteno z PsychMike:
http://www.psychmike.com/dependent_correlations.php
Horneyová, K. (2000). Neuróza a lidský růst: Zápas o seberealizaci. Praha:
Triton.
Jordan, C. H., Spencer, S. J., Zanna, M. P., Hoshino-Browne, E., & Correll,
J. (2003). Secure and defensive high self-esteem. Journal Of
Personality And Social Psychology, 85(5), 969-978.
doi:10.1037/0022-3514.85.5.969
Kernberg, O. F. (1970). Factors in the psychoanalytic treatment of
narcissistic personalities. Journal of the American Psychoanalytic
Association, 18(1), 51-85. Načteno z http://apa.sagepub.com/
Kernberg, O. F. (1975). Borderline conditions and pathological narcissism.
New York: Jason Aronson.
Kernis, M. H. (2003). Toward a conceptualization of optimal self-esteem.
Psychological Inquiry, 14(1), 1-26. Načteno
z http://academic.udayton.edu/
Kohut, H. (1966). Forms and transformations of narcissism. Journal of the
American Psychoanalytic Association, 14(2), 243-272. Načteno
z http://apa.sagepub.com/content/14/2/243.long
19
Kohut, H., & Wolf, E. S. (1978). The disorders of the self and their
treatment: An outline. International Journal of Psycho-Analysis, 59,
413-425. Načteno z http://icpla.edu/
Maslow, A. H. (1968). Motivation and personality. New York: Harper &
Row.
Morfová, C. C., & Rhodewalt, F. (2001). Unraveling the paradoxes of
narcissism: Adynamic selfregulatory processing model.
Psychological Inquiry, 12(4), 177-196. Načteno
z http://www.sakkyndig.com/
Morfová, C. C., Torchettiová, L., & Schürchová, E. (2011). Narcissism
from the perspective of the dynamic self-regulatory processing
model. In W. K. Campbell, & J. D. Miller, The Handbook of
Narcissism and Narcissistic Personality Disorder: Theoretical
Approaches, Empirical Findings, and Treatments (stránky 56-70).
Hoboken, New Jersey: John Wiley & Sons.
Osgood, C. E. (1952). The nature and measurement of meaning,
Psychological Bulletin, 43(3), 197-237. doi:10.1037/h0055737
Pincus, A. L., & Lukowitsky, M. R. (2010). Pathological narcissism and
Narcissistic personality disorder. Annual Review of Clinical
Psychology, 6, 421-446.
Pincus, A. L., & Roche, M. J. (2011). Narcissistic grandiosity and
narcissistic vulnerability. In W. K. Campbell, & J. D. Miller, The
handbook of narcissism and Narcissistic personality disorder:
Theoretical approaches, empirical findings, and treatments (stránky
31-40). New Jersey: John Wiley & Sons.
Pincus, A. L., Ansellová, E. B., Pimentelová, C., Cainová, N., Wright, A.,
& Levy, K. (2009). Initial construction and validation of the
Pathological Narcissism Inventory. Psychological Assessment, 21(3),
365-379.
20
Raskin, R., & Hall, C. S. (1979). A Narcissistic personality inventory.
Psychological Reports, 45(2), 590.
Raskin, R., & Novaceková, J. (1989). An MMPI Description of the
Narcissistic Personality. Journal of Personality Assessment, 53(1),
66-80.
Raskin, R., & Terry, H. (1988). A principal-components analysis of the
Narcissistic Personality Inventory and further evidence of its
construct Validity. Journal of personality and social psychology,
54(5), 890-902.
Raskin, R., Novaceková, J., & Hogan, R. (1991). Narcissism, self-esteem,
and defensive self-enhancement. Journal of Personality, 59(1),
19-38. doi:10.1111/1467-6494.ep9106030312
Rogers, C. R. (1961). On becoming a person. Boston: Houghton Mifflin.
Načteno z http://faculty.spokanefalls.edu/
Ronningstamová, E. (2010). Narcissistic personality disorder: A current
review. Current Psychiatry Reports, 12(1), 68-75.
Rosenberg, M. (1965). Society and the adolescent self-image. Princeton,
NJ: Princeton University Press. doi:10.1126/science.148.3671.804
Russ, E., Shedler, J., Bradleyová, R., & Westen, D. (2008). Refining the
construct of Narcissistic personality disorder: Diagnostic criteria and
subtypes. The American Journal of Psychiatry, 165(11), 1473-1481.
Sedikides, C., Rudich, E. A., Gregg, A. P., Kumashirová, M., &
Rusbultová, C. (2004). Are normal narcissists psychologically
healthy? Self-esteem matters. Journal of Personality and Social
Psychology, 87(3), 400-416. Načteno z http://persweb.wabash.edu/
Schneider, D. J., & Turkat, D. (1975). Self-presentation following success
or failure: Defensive self-esteem models. Journal Of Personality,
43(1), 127-135. doi:10.1111/j.1467-6494.1975.tb00576.x
21
Steiger, J. H. (1980). Tests for comparing elements of a correlation matrix.
Psychological Bulletin, 87(2), 245-251. Načteno
z http://www.statpower.net/
Swann, W. B., Chang-Schneiderová, C., & McClartyová, K. L. (2007). Do
people's self-views matter? Self-concept and self-esteem in everyday
life. American Psychologist, 62(2), 84-94. Načteno
z http://homepage.psy.utexas.edu/
Tafarodi, R. W., & Swann, W. B. (2001). Two-dimensional self-esteem:
Theory and measurement. Personality and Individual Differences,
31(5), 653–673. Načteno z http://www.researchgate.net/
Trzesniewskiová, K. H., Donnellan, M. B., Moffittová, T. E., Robins, R.
W., Poulton, R., & Caspi, A. (2006). Low self-esteem during
adolescence predicts poor health, criminal behavior, and limited
economic prospects during adulthood. Developmental Psychology,
42(2), 381-390. Načteno z http://www.apa.org/pubs/journals/
Wink, P. (1991). Two faces of narcissism. Journal of Personality and
Social Psychology, 61(4), 590-597.
Wink, P. (1992). Three narcissism scales for the California Q-set. Journal
of Personality Assessment, 58(1), 51-66.
Zeigler-Hill, V. (2006). Discrepancies between implicit and explicit selfesteem: Implications for narcissism and self-esteem instability.
Journal of Personality, 74(1), 119-144.
Zeigler-Hill, V., Clark, C. B., & Pickardová, J. D. (2008). Narcissistic
subtypes and contingent self-esteem: Do all narcissists base their
self-esteem on the same domains? Journal of Personality, 76(4),
753-774.
22
Přílohy
Inventář patologického narcismu (Pincus, a další, 2009)
Níže je uvedena řada výroků, které mohou, ale nemusí, popisovat Vás,
Vaše pocity nebo chování. Pečlivě si, prosím, přečtěte každý výrok a míru
svého souhlasu/nesouhlasu zaznačte na škále od 1 (vůbec se mi nepodobá)
do 6 (velmi se mi podobá). Žádná z odpovědí není správná nebo špatná. Odpovídejte, prosím, podle pravdy.
1.
Mám ze sebe špatný pocit, pokud mi ostatní lidé
nedávají najevo, že mě mají rádi.
1
2
3
4
5
6
2.
Mám ze sebe špatný pocit, pokud mi ostatní lidé
nedávají najevo svůj obdiv.
1
2
3
4
5
6
3.
Pokud mi lidé nevěnují pozornost, začnu se cítit,
jako bych byl(a) bezcenný/á.
1
2
3
4
5
6
4.
Pokud mi lidé nevěnují pozornost, mám ze sebe
špatný pocit.
1
2
3
4
5
6
5.
Jsem zklamaný/á, pokud mi lidé nevěnují pozornost.
1
2
3
4
5
6
6.
Potřebuji, aby mě ostatní uznávali.
1
2
3
4
5
6
7.
Pokud se ostatní vůči mně chovají jinak, než jak
bych si představoval(a), nejsem se sebou
spokojený/á.
1
2
3
4
5
6
8.
Často mě trápí myšlenky či obavy, že jsem ostatním
lhostejný/á.
1
2
3
4
5
6
9.
Od lidí, kteří jsou pro mě důležití, někdy potřebuji
ujištění, že si mě váží.
1
2
3
4
5
6
10. Často ostatním závidím jejich úspěchy.
1
2
3
4
5
6
11. Abych ze sebe měl(a) dobrý pocit, potřebuji být ve
společnosti jiných lidí.
1
2
3
4
5
6
12. Mé sebehodnocení dost kolísá.
1
2
3
4
5
6
13. Umím každého přesvědčit, o čemkoli chci.
1
2
3
4
5
6
14. Manipulovat s lidmi mi nedělá potíže.
1
2
3
4
5
6
15. Obvykle se ze všeho dokážu vymluvit.
1
2
3
4
5
6
16. V lidech umím číst jako v knize.
1
2
3
4
5
6
17. Každý si mě rád poslechne, když o něčem vyprávím.
1
2
3
4
5
6
23
18. Snažím se ukázat ostatním, že jsem dobrý člověk,
tím, že se pro ně obětuji.
1
2
3
4
5
6
19. Snažím se pomáhat ostatním, abych jim dokázal(a),
že jsem dobrý člověk.
1
2
3
4
5
6
20. Přináší mi potěšení, když po mně moji přátelé něco
potřebují, protože mi to dává pocit důležitosti.
1
2
3
4
5
6
21. Když ode mě ostatní něco potřebují, připadám si
důležitější.
1
2
3
4
5
6
22. To, že se pro ostatní obětuji, ze mě dělá lepšího
člověka, než jsou ostatní.
1
2
3
4
5
6
23. Často se rozhodnu udělat pro někoho nějakou
laskavost hlavně proto, abych ze sebe měl(a) lepší
pocit.
1
2
3
4
5
6
24. Pokud ostatní odhalí, jaká jsou moje skutečná přání
nebo potřeby, zneklidní mě to a stydím se.
1
2
3
4
5
6
25. Snažím se nedávat najevo své potřeby, aby mě
ostatní nevnímali jako někoho, kdo potřebuje
pomoc nebo spoléhá na druhé.
1
2
3
4
5
6
26. Je pro mě těžké odhalit před ostatními své slabiny,
které vnitřně pociťuji.
1
2
3
4
5
6
27. Nerad spoléhám na jiné lidi, protože pak se cítím
jako slaboch.
1
2
3
4
5
6
28. Je pro mě důležité ukázat lidem, že umím věci
zvládnout sám/sama, i když vnitřně o sobě někdy
pochybuji.
1
2
3
4
5
6
29. Nesnáším, když mám někoho požádat o pomoc.
1
2
3
4
5
6
30. Se svými důvěrnými myšlenkami a pocity bych se
nesvěřil(a) někomu, kdo nezískal můj obdiv.
1
2
3
4
5
6
31. Často si představuji, jakého uznání nebo obdivu
bych mohl(a) svými úspěchy dosáhnout.
1
2
3
4
5
6
32. Často si představuji, jak by se mi ostatní za mou
snahu mohli odměnit.
1
2
3
4
5
6
33. Často si představuji, jaké by to bylo, kdybych
vykonal(a) něco hrdinského.
1
2
3
4
5
6
34. Často si představuji, jakého obdivu a úcty bych
mohl(a) dosáhnout.
1
2
3
4
5
6
35. Často si představuji, jaké by to bylo být někým
opravdu vlivným.
1
2
3
4
5
6
24
36. Často si představuji, jaké by to bylo uskutečnit věci,
které zřejmě přesahují mé možnosti.
1
2
3
4
5
6
37. Chci se ve světě něčím proslavit.
1
2
3
4
5
6
38. Pokud ostatní nesplní má očekávání, často se stydím
za to, co jsem od nich chtěl(a).
1
2
3
4
5
6
39. Někdy se vyhýbám určitým lidem proto, že si
myslím, že nedovedou ocenit to, co pro ně dělám.
1
2
3
4
5
6
40. Pokud mě někdo něčím zklame, často cítím vztek
sám/sama na sebe.
1
2
3
4
5
6
41. Někdy se vyhýbám určitým lidem proto, že si
myslím, že mě nějakým způsobem zklamou.
1
2
3
4
5
6
42. Někdy se vyhýbám určitým lidem proto, že si
myslím, že by neudělali to, co bych od nich chtěl(a).
1
2
3
4
5
6
43. Když mě ostatní v něčem zklamou, stydím se někdy
za to, co jsem od nich očekával(a).
1
2
3
4
5
6
44. Někdy je snadnější být sám/sama, než se muset
vyrovnat s tím, že od ostatních lidí nedostanu vždy
vše, co chci.
1
2
3
4
5
6
45. Rozčiluje mě, když si lidé neuvědomují, jak dobrý
jsem člověk.
1
2
3
4
5
6
46. Naštve mě, když si lidé neuvědomují, co všechno
pro ně dělám.
1
2
3
4
5
6
47. Lidé, které nezajímá to, co říkám nebo co dělám, mi
jdou na nervy.
1
2
3
4
5
6
48. Obvykle se hodně naštvu, pokud se mi od ostatních
nepovede dostat to, co chci.
1
2
3
4
5
6
49. Dokud nedostanu vše, co si zasloužím nebo na co
mám nárok, nikdy nejsem spokojený/á.
1
2
3
4
5
6
50. Když pro druhého člověka něco udělám, očekávám,
že on na oplátku udělá něco pro mě.
1
2
3
4
5
6
51. Když mě někdo za něco kritizuje, dostanu vztek.
1
2
3
4
5
6
52. Dokážu se docela naštvat, když se mnou ostatní v
něčem nesouhlasí.
1
2
3
4
5
6
Položky 1–12 tvoří subškálu kontingentního sebehodnocení, položky
13–17 subškálu kořistnictví, položky 18–23 subškálu sebepovýšení skrze sebeobětování, položky 24–30 subškálu skrývání pravého já, položky 31–37
25
subškálu velikášských představ, položky 38–44 subškálu znehodnocování,
položky 45–52 subškálu hněv privilegovaných. Čtyři subškály zachycují velkolepou stránku narcismu: kořistnictví (manipulace s ostatními, využívání
ostatních k naplnění vlastních cílů), sebepovýšení skrze sebeobětování (altruistické činy sloužící k podpoře vlastního sebepojetí či sebehodnocení), velikášské představy (kompenzace v podobě představ o úspěchu, obdivu,
uznání atd.) a hněv privilegovaných (emocionální reakce hněvu a vzteku
v případě, že ostatní nenaplní narcistní očekávání nebo nároky). Zbývající tři
subškály zachycují jeho zranitelnou stránku: kontingentní sebehodnocení
(prožitky značně kolísavé úrovně sebehodnocení a vědomí závislosti na obdivu, uznání a oblibě ostatních), skrývání pravého já (skrývání nedostatků
a chyb, skutečných i domnělých, skutečných přání a tužeb, aby člověka
ostatní vnímali jako bezchybného, soběstačného a na nikom nezávislého)
a znehodnocování (nezájem o ty lidi a znevažování či znehodnocování těch
osob, které neposkytly tolik žádaný obdiv; stud za to, že žádali od daných
osob, které je „zklamaly“, obdiv a uznání).
Inventář narcistické osobnosti (Raskin & Hall, 1979; Raskin & Terry, 1988)
Určete prosím, které tvrzení z dané dvojice Vás více vystihuje. Budeli se vám zdát, že vás vystihují obě tvrzení, zvolte variantu, která se více
shoduje s vaší osobností. Nevystihuje-li vás žádné z tvrzení, vyberte takové,
jež je alespoň trochu přijatelné nebo vzdáleně pravdivé. Jinými slovy,
přečtěte si každou dvojici tvrzení a poté zvolte to tvrzení, které je vám intuitivně či pocitově bližší, a to podle následující škály:
1 = silně souhlasím s tvrzením nalevo
2 = souhlasím s tvrzením nalevo
3 = spíše souhlasím s tvrzením nalevo
4 = spíše souhlasím s tvrzením napravo
5 = souhlasím s tvrzením napravo
6 = silně souhlasím s tvrzením napravo
26
1.
Mám přirozený talent působit na
lidi.
1
2
3
4
5
6
Neumím příliš působit na
lidi.
2.
Skromnost ke mně nepatří.
1
2
3
4
5
6
Jsem v podstatě skromný
člověk.
3.
Nechal(a) bych se „vyhecovat“
téměř k čemukoli.
1
2
3
4
5
6
Jsem spíše opatrný člověk.
4.
Někdy mě uvádí do rozpaků, když
mě lidé chválí.
1
2
3
4
5
6
Vím, že jsem dobrý/á,
protože mě o tom ostatní
neustále ujišťují.
5.
Představa, že bych vládl(a) světu,
mě děsí.
1
2
3
4
5
6
Kdybych vládl(a) světu, žilo
by se v něm lépe.
6.
Obvykle se ze všeho dokážu
vymluvit.
1
2
3
4
5
6
Snažím se přijmout
odpovědnost za důsledky
svého jednání.
7.
Raději splynu s davem.
1
2
3
4
5
6
Jsem rád(a) středem
pozornosti.
8.
Bubu úspěšný/á.
1
2
3
4
5
6
Na úspěchu mi moc
nezáleží.
9.
Nejsem o nic horší, či lepší než
většina lidí.
1
2
3
4
5
6
Myslím, že jsem
výjimečný/á.
10. Nevím, zda bych byl(a) dobrým
vůdcem.
1
2
3
4
5
6
Považuji se za dobrého
vůdce.
11. Dovedu se prosadit.
1
2
3
4
5
6
Přál(a) bych si umět se lépe
prosadit.
12. Líbí se mi, když lidé uznávají mou
autoritu.
1
2
3
4
5
6
Nevadí mi, když se mám
řídit pokyny ostatních.
13. Manipulovat s lidmi mi nedělá
potíže.
1
2
3
4
5
6
Nerad(a) s lidmi manipuluji.
14. Trvám na tom, aby se mi dostalo
náležitého uznání.
1
2
3
4
5
6
Obvykle dostávám uznání,
jaké si zasloužím.
15. Nedělá mi kdovíjaké potěšení
ukazovat své tělo.
1
2
3
4
5
6
Rád(a) ukazuji své tělo.
16. V lidech umím číst jako v knize.
1
2
3
4
5
6
Lidem je někdy těžké
porozumět.
17. Cítím-li se v něčem kompetentní,
jsem ochoten/na přijmout
zodpovědnost za rozhodování.
1
2
3
4
5
6
Rád(a) přijímám
zodpovědnost za
rozhodování.
18. Chci být šťastný, tak jako každý
jiný.
1
2
3
4
5
6
Chci se ve světě něčím
proslavit.
27
19. Nemám nijak zvláštní postavu.
1
2
3
4
5
6
Ráda se dívám na své tělo.
20. Snažím se nevytahovat se.
1
2
3
4
5
6
Je-li k tomu příležitost,
většinou se vytahuji před
ostatními.
21. Vždy vím, co dělám.
1
2
3
4
5
6
Někdy si nejsem jistý/á
v tom, co dělám.
22. Někdy spoléhám na druhé, když
se má něco udělat.
1
2
3
4
5
6
Jen výjimečně spoléhám na
druhé, když se má něco
udělat.
23. Někdy vyprávím zábavné
historky.
1
2
3
4
5
6
Každý si mě rád poslechne,
když o něčem vyprávím.
24. Na ostatní mám docela velké
nároky.
1
2
3
4
5
6
Rád(a) dělám věci pro
druhé.
25. Dokud nedostanu vše, co si
zasloužím nebo na co mám
nárok, nikdy nejsem
spokojený/á.
1
2
3
4
5
6
Většinou se spokojím s tím,
co dostanu.
26. Lichotky mě uvádějí do rozpaků.
1
2
3
4
5
6
Mám rád(a) lichotky.
27. Mám silnou touhu po moci.
1
2
3
4
5
6
Mít moc mi samo o sobě nic
neříká.
28. Nezajímají mě nové módní
trendy a výstřelky.
1
2
3
4
5
6
Jsem rád(a), když jako první
přijdu s novou módou.
29. Rád(a) se prohlížím před
zrcadlem.
1
2
3
4
5
6
Nijak zvlášť mě nebaví
prohlížet se před zrcadlem.
30. Jsem opravdu rád(a) středem
pozornosti.
1
2
3
4
5
6
Není mi příjemné být
středem pozornosti.
31. Mohu si žít svůj život tak,
jak chci.
1
2
3
4
5
6
Ne všichni mohou žít podle
svých představ.
32. Mít autoritu pro mě není příliš
důležité.
1
2
3
4
5
6
Připadá mi, že lidé vždy
uznávají mou autoritu.
33. Upřednostňuji pozici vůdce.
1
2
3
4
5
6
Není pro mě nijak zvlášť
důležité, zda zastávám
pozici vůdce, nebo ne.
34. Jednou budu velkou osobností.
1
2
3
4
5
6
Doufám, že budu úspěšný/á.
35. Lidé někdy věří tomu, co jim
říkám.
1
2
3
4
5
6
Umím každého přesvědčit,
o čemkoli chci.
36. Jsem rozený vůdce.
1
2
3
4
5
6
Schopnost vést druhé je
vlastnost, na které se musí
dlouho pracovat.
28
37. Přál(a) bych si, aby jednou někdo
napsal knihu o mém životě.
1
2
3
4
5
6
Nemám rád(a), když se
někdo z jakéhokoli důvodu
„šťourá“ v mém životě.
38. Rozčiluje mě, když jdu do
společnosti a ostatní si nevšímají
mého vzhledu.
1
2
3
4
5
6
Nevadí mi, když ve
společnosti „splynu
s davem“.
39. Jsem schopnější než ostatní.
1
2
3
4
5
6
Od ostatních se mohu
mnohému přiučit.
40. Jsem skoro jako každý jiný.
1
2
3
4
5
6
Jsem výjimečná osobnost.
Opačně se skórují tyto položky: 1, 2, 3, 6, 8, 11, 12, 13, 14, 16, 21, 24,
25, 27, 39, 30, 31, 33, 34, 36, 37, 38, 39.
Zde jsou uvedeny jednotlivé subškály a položky, které je tvoří:
 Autorita: 1, 8, 10, 11, 12, 32, 33, 36.
 Soběstačnost: 17, 21, 22, 31, 34, 39.
 Nadřazenost: 4, 9, 26, 37, 40.
 Exhibicionismus: 2, 3, 7, 20, 28, 30, 38.
 Kořistnictví: 6, 13, 16, 23, 35.
 Marnivost: 15, 19, 29.
 Privilegovanost: 5, 14, 18, 24, 25, 27.
Hlavními charakteristikami autority jsou dominance, asertivita, vůdcovství, kritičnost a sebejistota. Exhibicionismus se pojí s předváděním se,
vytahováním a vychloubáním se, s požitkářstvím, extroverzí a nedostatkem
sebekontroly. Kořistnictví vystihují charakteristiky jako rebelantství, vzdor,
nonkonformismus, hostilita, opomíjení potřeb druhých a nedostatek tolerance. Cílevědomost, touha po moci, dominance, hostilita, tvrdohlavost, nedostatek sebekontroly a tolerance vůči ostatním se vztahují k privilegovanosti. Soběstačnost souvisí s charakteristikami jako asertivita, nezávislost,
samostatnost, sebejistota a potřeba úspěšného výkonu. Osoby skórující vysoko na škále marnivosti považují samy sebe tělesně přitažlivé a domnívají
se, že i okolí je takto vnímá. Naopak nadřazenost se projevuje důrazem na
29
status, postavení a prestiž, schopností sebevyjádření a sebeprosazení, sebejistotou a zbytnělým pocitem vlastní důležitost.
Revidovaná škála sebepřijetí a kompetence (Tafarodi & Swann, 2001)
Lidé mohou sami o sobě smýšlet různě a prožívat rozdílné pocity. Následující tvrzení se týkají těchto myšlenek a pocitů. Prosím zaznačte, do jaké
míry souhlasíte s následujícími výroky, a to na škále od 1 (silně nesouhlasím)
do 5 (silně souhlasím). Odpovídejte, prosím, pravdivě.
1. Mám sklon sám/sama sebe znevažovat. (L-)
1
2
3
4
5
2.
V tom, co dělám, jsem velmi schopný. (C+)
1
2
3
4
5
3.
Jsem sám se sebou velmi spokojený/á. (L+)
1
2
3
4
5
4.
Téměř vždy jsem schopen/-na dosáhnout toho, o co
se snažím. (C+)
1
2
3
4
5
5.
Mám pevný pocit vlastní hodnoty. (L+)
1
2
3
4
5
6.
Někdy je pro mě nepříjemné přemýšlet o sobě a
svém životě (L-)
1
2
3
4
5
7.
Mám k sobě negativní postoj. (L-)
1
2
3
4
5
8.
Někdy mi připadá obtížné dosáhnout něčeho, co je
pro mě důležité. (C-)
1
2
3
4
5
9.
Mám skvělý pocit z toho, kým jsem. (L+)
1
2
3
4
5
10. Někdy špatně zvládám životní překážky a výzvy. (C-)
1
2
3
4
5
11. Nikdy nepochybuji o své osobní hodnotě. (L+)
1
2
3
4
5
12. Ve spoustě věcí podávám dobrý výkon. (C+)
1
2
3
4
5
13. Někdy se mi nedaří naplňovat své cíle. (C-)
1
2
3
4
5
14. Jsem velmi nadaný/á. (C+)
1
2
3
4
5
15. Dostatečně si sám(a) sebe nevážím. (L-)
1
2
3
4
5
16. Při některých činnostech cítím, že postrádám
dostatek dovedností nebo šikovnosti. (C-)
1
2
3
4
5
30
Poznámka: „C“ = kompetence (self-competence); „L“ = sebepřijetí
(sebezalíbení; self-liking); (–) = negativně skórovaná položka; (+) = pozitivní položka.
31