Vladimír Novotn

Transkript

Vladimír Novotn
Vladimír Novotn˘
O D
K
P U C H M A J E R A
PÁ R A L O V I
Praha 2001
Vychází za pfiispûní Ministerstva kultury âR,
Nadaãního fondu Obce spisovatelÛ
a Nadace âeského literárního fondu
moto:
K fieãnickému pultu se prodral
drobn˘ muÏík s tatarsky stfiiÏen˘m knírkem. Na ple‰i se mu
leskly krÛpûje potu. Pfiijel teprve pfied chvílí. Spletl si totiÏ
tuto konferenci s jinou, ale jiÏ
s e h l á s i l o s l ovo. N owo t n y, z n a lec literatury. Obávan˘ kritik.
Václav Vokolek,
Okolím Bábelu
© Vladimír Novotn˘, 2001
© Cherm, 2001
ISBN 80-86370-06-2
I
„ D r o b n é , a l e v ˘ z n a m n é d í l k o . . .“
„DROBNÉ, ALE V¯ZNAMNÉ
DÍLKO...“
Otazníky nad Puchmajerov˘mi pfieklady
z Kouzelné flétny
Na‰e klasická literárnûvûdná a literárnûhistorická puchmajeriana
po prvních, pfieváÏnû kulturnûhistorick˘ch a osvûtov˘ch statích
pfiedminulého vûku, vyvrcholila na pfielomu 19. a 20. století v pfiíslu‰n˘ch pasáÏích fundamentální studie Jaroslava Vlãka První
novoãeská ‰kola básnická (kniÏnû vydané roku 1896),1 nadmíru
dÛkladnû se zab˘vající rovnûÏ tvorbou Antonína Jaroslava Puchmajera a jeho postavením v kontextu tehdej‰ího ãeského písemnictví. Badatelova rozsáhlá úvaha pfiitom hned na poãátku
vychází ze základního konstatování, Ïe rok 1795 se podle jeho
mínûní stal v˘razn˘m ãasov˘m pfiedûlem ve v˘voji novodobé
tuzemské literární produkce. Právû tenkrát, dne 10. dubna 1795,
totiÏ u praÏského vydavatele Jana Josefa Diesbacha vy‰lo „povûstné Sebránj Básnj a ZpûwÛ wydané od Antonjna Puchmayera“.2
Podle Vlãkova soudu „kníÏka tato poesii na‰í pfiinesla jaro“3 –
a uãencÛv názor, opírající se o skuteãnost, Ïe zásluhou této kniÏní publikace a jejím prostfiednictvím do‰lo k obnovení ãeského
ver‰e, se od té doby v interpretacích na‰eho písemnictví obecnû
pfiijímá. Posléze literární historik podrobnû analyzuje Puchmajerovo dílo (vãetnû autorovy pfiekladatelské práce) v prvé fiadû
z hlediska geneze fieãené první novoãeské ‰koly básnické, tj. prá-
1 Jaroslav Vlãek: První novoãeská ‰kola básnická. In t˘Ï: Kapitoly z dûjin ãeské literatury.
Praha 1952, s. 5-86. Tvorbou Antonína Jaroslava Puchmajera a jeho úlohou v ãeském
písemnictví se badatel zab˘vá zejména v oddílech IV-VI (s. 18-59).
2 TamtéÏ, s. 5.
3 TamtéÏ.
11
Vladimír Novotn˘ / PROBLÉMY A P¤ÍBùHY /
„ D r o b n é , a l e v ˘ z n a m n é d í l k o . . .“
vû onoho kruhu Puchmajerova, a zdÛrazÀuje, Ïe zde jiÏ ne‰lo
pouze o „nahodilé sdruÏení ver‰ovcÛ star‰ích-mlad‰ích“, n˘brÏ
o „uvûdomûl˘ básnick˘ spolek vrstevníkÛ, k jehoÏ organizaci vnûj‰ím vzorem byla cizina“.4 Proto také Jaroslav Vlãek klade ve své
dÛkladné monografii takov˘ dÛraz na pozdûj‰í Puchmajerovy
pfiekladatelské poãiny, aÈ jiÏ hovofií o jeho pfievodech z polské
literatury, anebo zvlá‰È z literatury nûmecké, pfiedev‰ím ov‰em
pí‰e o pfiekladech textÛ, v nichÏ tehdy podle badatele vládla
„módní poÏitkáfiská filozofie“ a jejichÏ pfietlumoãením na‰i buditelé pfiispívali ke zrození ãeského literárního rokoka. Jeho smyslem, podot˘ká vûhlasn˘ uãenec, bylo pfiece taktéÏ povznesení,
estetizace a kultivování nové básnické tvorby.5
Jedním závaÏn˘m Puchmajerov˘m pfiekladatelsk˘m poãinem
se v‰ak Jaroslav Vlãek nezab˘val, ponûvadÏ si ho v dobû, kdy
pracoval na své inspirativní kniÏní studii, s nejvût‰í pravdûpodobností nikterak nespojoval s básníkov˘m jménem. Také proto
se ve svém dÛkladném rozboru ãeské anakreontiky ze sklonku
18. století a obecnû tvÛrãí praxe Puchmajerovy básnické druÏiny
ni slÛvkem nezmínil (stejnû jako dal‰í literární historikové
z Vlãkov˘ch ãasÛ) o Puchmajerovû „drobném, ale v˘znamném
dílku“, které spatfiilo svûtlo svûta uÏ v roce 1794, tedy je‰tû
v letech básníkov˘ch praÏsk˘ch bohosloveck˘ch studií, a které
tenkrát vy‰lo pod anonymní ‰ifrou.6 Máme na mysli vÛbec
první ãeské kniÏní pfiebásnûní proslulého libreta Emanuela
Schikanedera (event. i jeho spoluautora Johanna Georga Karla
Gieseckeho) k zednáfiské opefie Wolfganga Amadea Mozarta
Kouzelná flétna,7 tj. libreta, které bylo v pfiekladu do ãe‰tiny
a v ãtenáfiském prÛfiezu, odpovídajícímu dobovému vkusu, onoho roku 1794 vydáno jako kniÏní aktualita sui generis pod názvem „Zpûwy z âarodûgné Fletny wybrané. W âesstinu vwedené od B. R. A.“
To znamená, Ïe osoba pfiekladatele se v dobû vydání ukryla
pod uveden˘mi iniciálami. JenomÏe tyhle relativnû prÛhledné,
Ïertovnû kamuflující signatury se podafiilo rozlu‰tit nebo spí‰e
pfiesvûdãivû a uspokojivû vysvûtlit teprve v 20. století! Do‰lo
k tomu aÏ v fiíjnu 1929 pfiiãinûním renomovaného knihovníka
a bibliofila Josefa Volfa (1878-1937), ostatnû taktéÏ erudovaného historika ãeského osvícenského svobodného zednáfiství a rosenkruciánství 18. století8 (v kontextu plzeÀské kniÏní kultury
známého mj. sv˘m pokusem o vydávání bibliofilské edice Pils-
4 TamtéÏ, s. 7.
5 TamtéÏ, s. 9.
6 Srov. Jaroslav Vlãek: Dûjiny ãeské literatury 2 (Od století XVIII. k letÛm ãtyfiicát˘m století
XIX.). 3. vyd., Praha 1940. Hlava ‰está – Rokoko v ãeské poesii, zvlá‰tû s. 218-225. O uvedení Mozartovy a Schikanederovy Kouzelné flétny v Praze se Vlãek v souvislosti s Puchmajerem nebo Hnûvkovsk˘m vÛbec nezmiÀuje, pouze v následující kapitolce o tehdej‰ím
ãeském dramatu a divadelní Ïivotû s mírn˘m despektem pí‰e o „éfie Schikanederovû ve
Vídni“ (s. 246) – a praví, Ïe autofii, které v té dobû pfiekládal Václav Thám, „v‰ichni nebyli
vkusu právû klasického. Jen po jednom kusu z Molièra a Kleista – ostatní samí Iffland,
Schikaneder, Schröder, Engel, Weidmann atd. /.../, to jest v˘pravné nebo fra‰kové zboÏí
módní v˘roby továrnické, pouhá pastva pro oãi a u‰i, pro srdce a ducha nic.“ (S. 248.)
12
7 Toto skladatelovo dílo bylo poprvé provedeno 30. záfií 1791 v C. k. priv. VídeÀském divadle. V Praze mûla nová Mozartova zpûvohra premiéru v nûmeckém jazyce rok nato, tj.
25. fiíjna 1792: „V Praze dáváno po prvé nûmecky v Nostitzovû Národním divadle,“ jak se
tvrdí v závûreãném faktografickém shrnutí v‰ech pfiekladÛ libreta a závaÏn˘ch inscenací
Mozartovy opery, pravdûpodobnû sestavené Pavlem Eisnerem (skr˘vajícím se v dobû protektorátu pod pseudonymem Jan Ort) a oti‰tûné v závûru kniÏní publikace libreta E.
Schikaneder – J. G. K. Giesecke: Kouzelná flétna. Praha 1939, nepaginováno. Rakouská
historiãka Brigitte Hamannová oproti tomu uvádí, Ïe vídeÀská premiéra se konala
v Theater auf der Wieden, ãili v pfiedmûstském Divadle na volném prostranství. Srov. B.
Hamannová: Hlava plná hudby. Îivot Wolfganga Amadea Mozarta. Z nûmeckého originálu Nichts als Musik in Kopf. Das Leben von Wolfgang Amadeus Mozart, vydaného ve
Vídni 1990, pfiel. Ivana Vízdalová. Praha 1998, s. 194. V˘slovnû se tu konstatuje: „Publikum vídeÀského pfiedmûstí bylo Kouzelnou flétnou okouzleno, jak hudbou, tak i pohádkov˘m dûjem – a také nápadn˘mi kulisami a ve‰kerou tou divadelní technikou, kterou Schikaneder mistrovsky vyuÏíval.“ (TamtéÏ, s. 212.)
8 Josef Volf: J. R. B. A. = B. R. A. = B(P)uchmajer Antonín. Rozpravy Aventina, 5, 1929-1930,
ã. 2, 3. 10. 1929, s. 19-20. Z Volfov˘ch zednáfisk˘ch a rosenkruciánsk˘ch studií pfiipomeÀme napfiíklad publikaci Bratfii rÛÏového kfiíÏe (Rosae Crucis) v zemích ãesk˘ch a proroctví jejich na rok 1622 (Praha 1908; jde o samostatn˘ kniÏní otisk studie uvefiejnûné v âeském lidu XVII) a Domnûl˘ pokus svob. zednáfiÛ o vzpouru v Praze 16. V. r. 1766 (Praha
1935).
13
Vladimír Novotn˘ / PROBLÉMY A P¤ÍBùHY /
„ D r o b n é , a l e v ˘ z n a m n é d í l k o . . .“
nensia9). Ten sv˘m zji‰tûním samozfiejmû vstoupil do vûcné polemiky s jiÏ zapomenut˘mi a opomíjen˘mi, byÈ pau‰álnû vesmûs
nezpochybÀovan˘mi informacemi dávného data, obsaÏen˘mi
zprvu v lexikografické práci premonstrátského bibliotékáfie Bohumíra Jana Dlabaãe, posléze podpofien˘mi a pfiipomenut˘mi
pfiedev‰ím ve fundamentální faktografické Historii literatury
ãeské z pera Josefu Jungmanna.10 Jeho stanovisko je ov‰em ponûkud zdrÏenlivé: odvolává se zde v˘luãnû na cizí svûdectví –
a i kdyÏ se Jungmann s Puchmajerem dÛvûrnû pfiátelil, pfiípadné
spolupfiekladatele zde uvádí znaãnû nesoustavnû.11
Od Volfova objevu, zvefiejnûného sice v periodiku s relativnû
nízk˘m nákladem, nicménû dobfie známého v odborn˘ch kruzích, uplynulo uÏ víc neÏ sedmdesát let, v jejichÏ prÛbûhu se k této autorské kauze Ïádn˘ badatel nevrátil. Nakolik se v‰ak jeho zji‰tûní nebo uvedení záleÏitosti autorství na pravou míru
promítlo do nynûj‰ích kodifikujících soudÛ na‰í literární historie a literární lexikografie? Napfiíklad v druhém dílu Lexikonu ãeské literatury (vydaném v roce 1993) ‰ifra mo, pod níÏ
psal svá hesla renomovan˘ badatel Mojmír Otruba, konstatuje
v slovníkovém hesle o ·ebestiánu Hnûvkovském, Puchmajerovû celoÏivotnímu básnickém druhovi a pfiíteli, Ïe pr˘ „KníÏka
pfiekladÛ Zpûvy z âarodûjné flétny vybrané, v ãe‰tinu uvedené
od B. R. A. (1794), která nûkdy b˘vá v odborné literatufie (podle
údaje B. J. Dlabaãe) uvádûna jako spoleãné dílo H., Puchmajera
a V. Nejedlého, je nepochybnû dílem jen /podtrhl V. N./ Puchmajerov˘m.“12
KdyÏ Otruba posléze vypoãítává pfiíslu‰nou odbornou literaturu, t˘kající se Ïivota a díla ·. Hnûvkovského, opût v podobné
souvislosti nepfiímo odkazuje na inkriminovan˘ ãlánek Josefa
Volfa v Rozpravách Aventina. Témûfi naprosto protichÛdné tvrzení v‰ak ve srovnání s formulací z citovaného hesla o ·ebestiánu Hnûvkovském pfiekvapivû obsahuje tfietí díl akademického
Lexikonu ãeské literatury. V hesle o Antonínu Jaroslavu Puchmajerovi totiÏ pfiichází Mojmír Otruba (znovu pí‰ící pod ‰ifrou
mo) v závûru své rekapitulace nepfiíli‰ obsáhlé autorovy pfiekladatelské ãinnosti tentokrát s mnohem obezfietnûj‰í a zdrÏenlivûj‰í sentencí, která v kontextu slovníkového hesla zní: „KniÏnû
vydan˘ pfieklad básnick˘ch textÛ z Mozartovy opery Kouzelná flét-
9 Srov. Volfovo bibliofilské vydání titulu Bernard Guldener: Vybrané básnû. Pilsnensia, sv.
1, PlzeÀ 1927 (jde o publikaci ver‰Û z pozÛstalosti zapomenutého vrstevníka a pfiítele Jana
Nerudy).
10 Mínûno je zde rozsáhlé dílo premonstrátského knûze, posléze strahovského knihovníka
(od 1787) a klá‰terního archiváfie a letopisce Bohumíra Jana Dlabaãe (1758-1820) Allgemeines historisches Künstlerlexikon für Böhmen in zum Teil auch für Mähren und Schlesien (I-III), které vy‰lo ve tfiech dílech v roce 1815 nákladem ãesk˘ch stavÛ pod zá‰titou
hrabûte Franti‰ka Kolowrata na doporuãení Ignáce Cornovy. Petr Kfiivsk˘, kter˘ v publikaci Bohumír Jan Dlabaã (Literární archiv Písemníku národního písemnictví, Praha 1971)
zpracoval knihovníkovu listinnou pozÛstalost, konstatoval, Ïe se tímto dílem Dlabaã „ve
vûdecké spoleãnosti nejvíce proslavil“ a Ïe ‰lo o „v˘sledek témûfi tfiicetileté práce Dlabaãovy. DlabaãÛv slovník pfiiná‰í obdivuhodné mnoÏství zpráv o hudebnících a v˘tvarn˘ch
umûlcích s peãliv˘m v˘poãtem pramenÛ, s podrobn˘mi Ïivotopisn˘mi daty a autor v nûm
upozorÀuje na fiadu umûlcÛ, jejichÏ jména by bez jeho pilné práce byla dávno zapomenuta.“ (TamtéÏ, s. 4.) Stojí za zmínku, Ïe Dlabaã se jiÏ roku 1796 stal ãlenem Královské ãeské
spoleãnosti nauk a v letech 1813-1818 byl jejím fieditelem. Kfiivsk˘ dále uvádí, Ïe v dubnu
1816 udûlil Dlabaãovi „Zemsk˘ stavovsk˘ v˘bor v Praze odmûnu 1500 zl. za jeho dílo
Künstlerlexikon“ a Ïe v˘bor téÏ „odkoupí 12 svazkÛ tohoto díla“. Dal‰ích 500 zlat˘ch za
své dílo obdrÏel Dlabaã z domestikálního fondu. (Srov. P. Kfiivsk˘, tamtéÏ, s. 12.)
11 Josef Jungmann: Historie literatury ãeské aneb Soustavn˘ pfiehled spisÛ ãesk˘ch s krátkou
historií národu, osvícení a jazyka. Druhé vydání. Praha 1849, oddíl VI, pol. 628 (s. 409).
Ve svém rejstfiíku k soupisu pÛvodních prací v ãe‰tinû a pfiekladÛ do ãe‰tiny Jungmann
pfiipojuje poznámku, Ïe „pfiel. od Puchmajera, W. Nejedlého a Hnûvkovského“ (s. 765).
Zpûvy potom v Jungmannovû publikaci figurují jako souãást autorova díla téÏ u V. Nejedlého (bez dal‰ích spolupfiekladatelÛ! – s. 602) a Hnûvkovského (s poznámkou „pfiel.
spolu s Puchmajerem a Nejedl˘m“), zatímco u Puchmajera uãenec jiÏ Ïádné dal‰í spolupfiekladatele neuvádí! (S. 616.) Zato na zmínûné s. 409 se doãteme za údajem „Zpûwy
z ãarodûjné fletny vybrané, w ãe‰tinu uwedené od R. B. A. W Praze u Ant. Zimy v 8. 1794
str. 42.“ inkriminovanou informaci, uvedenou ov‰em aÏ v závorce: „(Boh. Dlabaã ve
swém v˘tisku poznamenal, Ïe pfiekladatelé jsou vlastnû Puchmajer, W. Nejedl˘ a Hnûvkovsk˘, a která ãást od kterého z nich pfieloÏena).“ (TamtéÏ.)
14
12 mo (= Mojmír Otruba): ·ebestián Hnûvkovsk˘. Lexikon ãeské literatury. Díl 2, sv. I, H-J.
Academia, Praha 1993, s. 213.
15
Vladimír Novotn˘ / PROBLÉMY A P¤ÍBùHY /
„ D r o b n é , a l e v ˘ z n a m n é d í l k o . . .“
na (E. Schikaneder) je snad spoleãnou prací /podtrhl V. N./ P., ·.
Hnûvkovského a V. Nejedlého.“13
Zde badatel uvádí a charakterizuje zmínûnou pfiekladatelskou
publikaci jako jeden ze tfií kniÏních pfievodÛ Puchmajerov˘ch,
ov‰em bez udání pfiípadn˘ch spoluautorÛ, pfiiãemÏ si je vûdom
skuteãnosti (jiÏ uvádí v oddíle bibliografie), Ïe tyto „Zpûvy“ vy‰ly v novém vydání bibliofilsky roku 1931 z iniciativy a v péãi
dal‰í tehdej‰í vûhlasné knihovnické veliãiny, totiÏ Jana Thona.
V textu uvedeném na malém lístku, vloÏeném do této bibliofilie,
se konstatuje toto: „V Praze âs. Spoleãnost Knihovûdní na podnût
ãlena svého v˘boru Dr. Jana Thona, klade jako ãlenskou premii na
rok 1931 do rukou ãesk˘ch milovníkÛ knih drobné, ale v˘znamné
dílko spojené s dûjinami na‰í hudby i na‰eho písemnictví. Je to ãesk˘ pfieklad textu Mozartovy ,Kouzelné flétny’, která byla od chvíle
prvního svého provedení tak na‰enû pfiijata hudební Prahou. âesk˘
pfieklad, pofiízen˘ – jak nedávno zji‰tûno Dr. Josefem Volfem (Rozpravy Aventina Roã. V., 19.) – zakladatelem novoãeského básnictví,
Antonínem Puchmajerem (1759-1820), ,aby tak zalíbenou operu
téÏ i dobfií âechové v svém matefiském jazyku ãísti mohli’, stal se
hrou kniÏních osudÛ dílkem velmi vzácn˘m. Vy‰el s názvem ,Zpûvy
z âarodûjné flétny vybrané, v ãe‰tinu uvedené od B. R. A. (1794)’.“
V bibliofilském vydání se dále praví, Ïe „dnes v‰ak jest znám˘
jen jedin˘, dosti chatrn˘ v˘tisk tohoto textu, opatrovan˘ v Ústfiední
knihovnû hlav. mûsta Prahy. Vydávajíc proto nyní tyto ,Zpûvy’ ve
vûrné reprodukci, domnívá se âeskoslovenská Spoleãnost Knihovûdní, Ïe tento poãin rádi uvítají v‰ichni pfiátelé na‰eho písemnictví
i Mozartova umûní. Pfiipojuje se pfiitom k oãekávání, které vyslovil
1794 i první vydavatel ,ZpûvÛ z âarodûjné flétny’, Antonín Zima,
kdyÏ oznamoval, Ïe kníÏku ,s velikou chutí sem vytiskl, jsa té na-
dûje, Ïe vdûãní âechové v hojnûj‰ím odkoupení exempláfiÛ mnû napomocni budou, tak abych tudy podnût dostal k budoucímu vydávání podstatnûj‰ích vûcí.’ – V Praze dne 10. prosince r. 1931. –
V˘bor âs. Spoleãnosti Knihovûdné v Praze XVIII ãp. 730.“14
Stojí ov‰em za zmínku, Ïe v jiném novûj‰ím, dnes jiÏ klasickém
díle na‰í literární lexikografie, v tzv. Modrém slovníku – ãili ve
Slovníku ãesk˘ch spisovatelÛ, vydaném v roce 1964 – se v hesle
Antonín Jaroslav Puchmajer jeho autor, v˘znamn˘ literární historik a lexikograf Vladimír Forst nejenÏe vÛbec nezmiÀuje ve
v˘kladové ãásti hesla o moÏné existenci spisovatelova pfiekladu
Schikanederova libreta Kouzelné flétny, aã jinak vyzvedává buditelovu ãilou ãinnost pfiekladatelskou jako velice závaÏnou
a vûnuje jí relativnû rozsáhlou pasáÏ, nicménû (na rozdíl od
následující shrnující interpretace Mojmíra Otruby) neuvádí toto
pfietlumoãení, pocházející z pera budoucího radnického kaplana,
aÈ jiÏ pfiiznané, nebo nepfiiznané, ani v oddílu bibliografickém.
Zdá se, Ïe Forst s nejvût‰í pravdûpodobností zámûrnû ponechal
dostateãnû otevfien˘ prostor pro celou puchmajerovskou kauzu
jako pro doposud je‰tû neuzavfienou a nevyfie‰enou lexikografickou záleÏitost.15
13 mo (= Mojmír Otruba): Antonín Jaroslav Puchmajer. Lexikon ãeské literatury. Díl 2,
sv. II, P-¤. Academia, Praha 2000, s. 1161.
14 Puchmajerovy pfieklady ze Schikanederova libreta pod názvem Zpûvy z âarodûjné fletny
vybrané znovu vydal Jan Thon v roce 1931 jako ãlenskou prémii âeskoslovenské
Spoleãnosti Knihovûdné. Zatímco dochované pÛvodní v˘tisky se nyní nalézají v oddûlení
rukopisÛ Národní knihovny v Praze (mj. signatura 54 J 1767), publikace pofiízená Janem
Thonem jako bibliofilsk˘ tisk je pfiístupna mj. v Knihovnû Národního musea v Praze (signatura 173 G 310). Z tohoto textu pfiebíráme rovnûÏ pojmenování námi pfiedkládané
úvahy: „Drobné, ale v˘znamné dílko...“
15 vf (= Vladimír Forst): Antonín Jaroslav Puchmajer. Slovník ãesk˘ch spisovatelÛ. Eds.
Rudolf Havel a Jifií Opelík. Praha 1964, s. 408-409. – Lexikograf se problému tehdej‰ího
pfiekladatelského autorství libreta Kouzelné flétny nakonec vyhnul, ponûvadÏ v bibliografii hesla dal pfiednost formulaci „Z pfiekladÛ“ a soustfiedil se na kniÏní tituly z let 18041817 (tamtéÏ, s. 409), pfiiãemÏ ov‰em uváÏlivû ponechal zmínûnou otázku Puchmajerova
autorství jakoby zcela stranou a pfiipustil i pfiípadné doplnûní. Na druhé stranû zde slovník v hesle Václav Thám uvádí ve v˘bûrové bibliografii dramatikov˘ch pfiekladÛ rovnûÏ
údaj „Kouzelná pí‰Èala (ze Schikanedra), prem. 1795“. (TamtéÏ, s. 513, autorem hesla je
Miroslav Hefiman – ‰ifra mh.)
16
17
Vladimír Novotn˘ / PROBLÉMY A P¤ÍBùHY /
„ D r o b n é , a l e v ˘ z n a m n é d í l k o . . .“
Mezi letopoãty vydání obou svazkÛ Lexikonu ãeské literatury
je rozdíl pouh˘ch sedmi rokÛ, coÏ není nikterak dlouhá doba,
zejména ve srovnání s tím, Ïe od kniÏního vydání prvního pfiekladu Schikanederova (snad ov‰em pocházejícího téÏ z pera Gieseckeho, coÏ kupfiíkladu Pavel Eisner nejprve zcela akceptoval,
posléze jednoznaãnû popfiel16) libreta Kouzelné flétny uplynulo
jiÏ 206 let. Pfiesto v‰ak byla v kontextu na‰í literární lexikografie
v pfiípadû A. J. Puchmajera zformulována tato dvû vzájemnû se
vyluãující hodnocení a posuzování jednoho „drobného, ale v˘znamného“ pfiekladatelského autorství. Pfiitom jde o nemálo
podstatn˘ moment ve v˘voji ãeského básnictví a kniÏní kultury,
ponûvadÏ pfiedmûtem tûchto sporÛ a úvah se stalo „dílko“, které
je star‰ího data neÏ zakladatelské Puchmajerovo „Sebránj Básnj
a ZpûwÛ“. Ve dvou rozporupln˘ch a protichÛdn˘ch formulacích
jsme tudíÏ svûdky sice decentního, pfiece jen ale pfiímého zpochybnûní dfiíve zdánlivû nepochybného Puchmajerova autorství,
t˘kajícího se anonymního kniÏního pfietlumoãení vybran˘ch árií
a v˘stupÛ ze Schikanederova libreta populární Mozartovy zpûvohry.
Pro úplnost je ov‰em zapotfiebí konstatovat, Ïe v dlouho oãekávaném tfietím dílu Lexikonu ãeské literatury je badatelsky
zpracováno (opût Mojmírem Otrubou) rovnûÏ heslo o Vojtûchu
Nejedlém, v nûmÏ jiÏ o pfiípadné alternativû jakékoli moÏné ãi
pfiedpokládané pfiekladatelské spoluúãasti Puchmajerova pfiítele
Vojtûcha Nejedlého (resp. téÏ ·ebestiána Hnûvkovského) na
dávném pfievodu ZpûvÛ z âarodûjné flétny uÏ nenajdeme sebemen‰í zmínku, a to ani v lexikografické interpretaci autorovy
osobnosti, ani v bibliografii jeho díla nebo v oddílu odborné
literatury, zab˘vající se Ïivotem a tvorbou V. Nejedlého. V˘sledná podoba tohoto encyklopedického hesla (zejména pfiíslu‰n˘ch
partií, t˘kajících se osvícencovy pfiekladatelské ãinnosti) tudíÏ
vyznívá jako pádn˘ argument na podporu obhájcÛ Puchmajerova autorství, vztahovaného na tehdej‰í pohotové pfietlumoãení
praktického ãtenáfiského v˘tahu ze Schikanederova operního
libreta.17
Navíc Mojmír Otruba uÏ neodkazuje v této souvislosti v Ïádném ze tfií zmínûn˘ch slovníkov˘ch hesel na jakoukoli novou
odbornou literaturu, která by se problematice fieãeného autorství dÛkladnû nebo aspoÀ okrajovû vûnovala. VÏdyÈ ani on sám
se ostatnû v jubilejním puchmajerovském zamy‰lení z roku
1969, uvefiejnûném v bohemistickém periodiku âesk˘ jazyk a literatura u pfiíleÏitosti 200. v˘roãí umûlcova narození, nezastavuje nad v˘znamem umûlcov˘ch pfiekladÛ pfii konstituování novo-
16 Srov. Pavel Eisner: Kouzelná flétna. In Wolfgang Amadeus Mozart: Kouzelná flétna.
Opera o dvou jednáních (10 obrazech) na text Emanuela Schikanedera. Praha 1957, s. 527. V zevrubné pfiedmluvû k novému vydání pfiepracované verze jeho star‰ího pfiekladu
libreta k Mozartovû opefie se jiÏ Eisner kategoricky rozchází s tím, co hájil je‰tû v dobû
prvního kniÏního vydání svého pfiekladu zjara 1939: srov. Jan Ort (= Pavel Eisner): K novému ãeskému znûní Kouzelné flétny. In E. Schikaneder – J. G. K. Giesecke: Kouzelná
flétna. Praha 1939, s. 5-6. TéÏ tenkrát sice zdÛrazÀoval autorství Schikanederovo, pfiesto
ale nadvakrát pfiipomenul i podíl GieseckeÛv a dokonce ho uvedl jako spoluautora pfiímo
na titulním listû pod jménem Johann Georg Karl Giesecke. Ve své esejisticky ladûné pfiedmluvû z roku 1957 v‰ak Eisner pokládá Emanuela Schikanedera za jediného autora libreta
a konstatuje, Ïe „SchikanederÛv herec Karl Ludwig Gieseke /sic! pozn. V. N./ napsal libreto Oberon, král vil. Text zhudebnil nበrodák Pavel Vranick˘. Z Giesekova libreta si
Schikaneder vypÛjãil to a ono.“ (S. 12-13.) Pak ov‰em pfiekladatel libreta v poznámce
podot˘ká: „Schikanederovi nepfiátelé pak houÏevnatû tvrdili, Ïe Kouzelnou flétnu napsal
Gieseke a Ïe Schikaneder je plagiátor. Je to tvrzení klevetné jako v‰elicos jiného, co se
o Schikanederovi roztru‰ovalo.“ (TamtéÏ, s. 13.)
Svého ãasu Václav Juda Novotn˘ tvrdil v pfiedmluvû ke kniÏnímu vydání svého pfiekladu Kouzelné flétny, Ïe „nyní v‰ak jiÏ jest zji‰tûno, Ïe vlastním pÛvodcem textu jest Ludvík
Giesecke“ (!) (Srov. V. J. Novotn˘: Pfiedmluva. In W. A. Mozart: Kouzelná flétna. Praha
1878, s. 6.) NeÏ pfiekladatel dále uvádí, Ïe pr˘ bylo zapotfiebí od základu zmûnit pÛvodní
SchikanederÛv text: „Zmûna dûje byla nutna. Kdo zmûnu tu provedl, nelze urãitû doloÏiti,
ale ze v‰eho moÏno souditi, Ïe bystr˘ Giesecke, jemuÏ z historick˘ch studií pfiedstava
o v‰emocné kastû staroegyptsk˘ch knûÏí v pamûti uvázla a jenÏ byl tehda ãlenem zapovûzené jednoty svobodn˘ch zednáfiÛ, pfiipadl na my‰lénku, aby v pfiíznivé svûtlo postavil
vzne‰en˘ úãel jednoty, jíÏto náleÏel, v obraze moudré a dobrodûjné kasty knûÏí staroegyptsk˘ch. Ze zlého ãarodûje stal se tedy dobrodûj lidstva, v˘kvût v‰í ‰lechetnosti a dobroty, Sarastro, representant svobodn˘ch zednáfiÛ v rou‰e staroegyptského veleknûze.“
(TamtéÏ, s. 7.)
18
17 mo (= Mojmír Otruba): Vojtûch Nejedl˘. Lexikon ãeské literatury. Díl 3, sv. I, M-O.
Academia, Praha 2000, s. 461-463.
19
Vladimír Novotn˘ / PROBLÉMY A P¤ÍBùHY /
„ D r o b n é , a l e v ˘ z n a m n é d í l k o . . .“
ãeské básnické ‰koly a nezmiÀuje se ani o (rozlu‰tûném?) tajemství ‰ifry B. R. A. Ostatnû podle jeho tehdy zformulovaného názoru jen „tûÏko mÛÏeme operovat s pfiedstavou, Ïe v druhé tfietinû
18. století byl ãesk˘ literární v˘voj totálnû pfieru‰en, Ïe dosavadní
literární produkce klesla aÏ nûkam k nulovému stupni a nová poetická tvorba musela zaãínat takfiíkajíc z niãeho, znovu“.
Z Otrubov˘ch soudÛ, vysloven˘ch v této citované úvaze, posléze vypl˘vá, Ïe „radikální zásah do v˘vojové struktury ãeské poezie nastává – zhruba v 80. letech 18. stol. – nikoli tím, Ïe se snad
obnovuje básnûní v ãeské fieãi nebo Ïe se odtud stává poãetnû bohat‰í, ani tím, Ïe je tematicky jinak orientováno nebo umûlecky
dokonalej‰í, n˘brÏ v prvé fiadû tím, Ïe je ãeská literární produkce
zámûrnû a pfiednostnû vytváfiena jako umûlecká literatura, Ïe se
znovu vytváfií sumarizující pfiedstava ãeské literatury.“18 Pro takto
interpretovan˘ v˘vojov˘ posun tuzemského písemnictví mûly
mimo ve‰kerou pochybnost v ‰ir‰ím kulturním kontextu nesmírnû velk˘ v˘znam rovnûÏ poãetné a aktuální pfieklady nejnovûj‰ích a nejrozmanitûj‰ích slovesn˘ch textÛ vãetnû populárních
operních libret, nabízejících nezvykle pestré a ‰iroké spektrum
moÏností literární komunikace.
Nበrenomovan˘ literární historik tedy v jedné své lexikografické interpretaci de facto podpofiil stanovisko Volfovo nebo
Thonovo, v jiném pfiípadû se ov‰em ponûkud pfiiklonil spí‰e
k citovanému vyjádfiení Dlabaãovû z roku 1815, pfievzatému, jak
jiÏ bylo fieãeno, s urãitou obezfietností rovnûÏ Josefem Jungmannem, podle nûhoÏ jde o spoleãnou práci tfií pfiekladatelÛ, a to
·ebestiána Hnûvkovského, Vojtûcha Nejedlého a Antonína Puchmajera. Toto „dlabaãovské“ stanovisko je v‰ak v pfiíkrém rozporu s novûj‰ími postoji a názory na‰í literární historie po roce
1918, zejména v období meziváleãném, ale také v následujících
letech. Z toho vypl˘vá, Ïe Mojmír Otruba zaujal pfiinejmen‰ím
v jednom ze sv˘ch slovníkov˘ch hesel zfietelnû zdrÏenlivou badatelskou pozici zvlá‰tû ve vztahu k názorÛm takov˘ch kritick˘ch
osobností jako zmínûného Josefa Volfa, ale rovnûÏ literárního
historika Arna Nováka19 – nebo filologa, pfiekladatele a esejisty
Pavla Eisnera.
Co ale tenkrát Josef Volf konkrétnû vyloÏil ve svém inkriminovaném ãlánku, uvefiejnûném v Rozpravách Aventina v fiíjnu
1929? Po ponûkud rozvláãném pfiipomenutí, Ïe on sám rád lu‰tí
pseudonymy a anonymy v literatufie, uãenec kvitoval, Ïe „nyní se
mi podafiilo rozlu‰titi opût jeden pseudonym, na jehoÏ vysvûtlení
se dosud nikdo netroufal. Jungmann zaznamenává totiÏ v Historii
lit. ãeské, 2. vyd., VI., s. 628, ãesk˘ pfieklad textu k Mozartovû Kouzelné flétnû, kter˘ napsal Schikaneder v duchu svobodn˘ch zednáfiÛ, takto: ,Zpûvy z ãarodûjné flétny vybrané, v ãe‰tinu uvedené, od
R. B. A. V Praze, u Ant. Zimy v 80, 1794, s. 42’. A v závorce praví:
,Boh. Dlabaã ve svém v˘tisku poznamenal, Ïe pfiekladatelé jsou
vlastnû Puchmajer, V. Nejedl˘ a Hnûvkovsk˘ a která ãást od kterého z nich byla pfieloÏena.’ Literární historie u nás si ZpûvÛ pfiíli‰
nev‰ímala: nemilovala je snad pro jejich zednáfiskou tendenci.“
Josef Volf tu dále pí‰e, Ïe („tfiem pfiekladatelÛm odpovídají
zdánlivû tfii poãáteãní písmena R. B. A., aã nemají s uveden˘mi
básníky na‰eho obrození nic spoleãného. Literárním kritikÛm staãilo svûdectví Dlabaãovo, prÛkazné souãasností bibliotékáfie na Strahovû, a knihovníci si také hlavy pfii katalogisaci nelámali, ponûvadÏ
ZpûvÛ v knihovnách nemûli.“)20 Potom badatel rekapituluje, jak
vzácn˘ tisk shánûl, dlouho pr˘ marnû, protoÏe i na Strahovû byly
Zpûvy nezvûstny, jak pí‰e, pak v‰ak koneãnû narazil na jejich
18 Mojmír Otruba: Antonín Jaroslav Puchmajer (1769-1820). âesk˘ jazyk a literatura, 19,
1968-1969, ã. 4, s. 145-150; citovaná pasáÏ je na s. 146. Badatel se v této stati (asi i vzhledem k limitovanému rozsahu jeho úvahy) sice nezab˘vá Puchmajerovou pfiekladatelskou
tvorbou, pfiipomíná v‰ak i rÛzné jiné závaÏné okolnosti, související s umûlcov˘m dílem.
19 Arne Novák: Vzácné libreto. Lidové noviny, 43, ã. 175, 6. 4. 1932, s. 9, ranní vydání, ‰ifra: ne.
20 Josef Volf: R. B. A. = B. R. A. = B(P)uchmajer Antonín. TamtéÏ, s. 19.
20
21
Vladimír Novotn˘ / PROBLÉMY A P¤ÍBùHY /
„ D r o b n é , a l e v ˘ z n a m n é d í l k o . . .“
stopu a po del‰í korespondenci zjistil, Ïe se toto vydání dostalo
jako dar antikváfie Taussiga do vlastnictví hudebního oddûlení
Ústfiední knihovny mûsta Prahy. KdyÏ ale Zpûvy nakonec pfiece
jen leÏely pfied Volfov˘ma oãima, nezbylo mu neÏ nad nimi zahofiekovat: „Jsou vypraveny chudiãce a uboze, od pouÏívání jsou
‰pinavé a trochu po‰kozené – tak vypadá jedin˘ dnes znám˘ v˘tisk
ãeského textu Kouzelné flétny, uloÏen˘ mezi vzácn˘mi knihami
Ústfiední knihovny mûsta Prahy, kamÏ se také nejlépe hodí. Na
tûchto Zpûvech jsem se setkal se jmény pfiekladatelÛ, jenomÏe v jiném pofiádku neÏ u Jungmanna. Zpûvy z âarodûjné flétny byly
pfieloÏeny od B. R. A. a nikoli od R. B. A. a tato písmena si snadno
vysvûtlíme, víme-li, Ïe se Puchmajer je‰tû r. 1794, kdy Zpûvy byly
vydány, psal Buchmajer nebo Buchmajeroviã: jsou to zaãáteãní
a koneãná písmena jeho jména B(uchmaje)R A(ntonín). Na titulním listu nejsou tedy uvedeni tfii pfiekladatelé, n˘brÏ pouze jedin˘,
Ant. Puchmajer.“
V ãlánku uvefiejnûném v Rozpravách Aventina vzápûtí Josef
Volf pfiechází k dal‰ím argumentÛm a odvolává se i na dobové
názory. Tvrdí, „Ïe Zpûvy pfievedl do ãe‰tiny jedin˘ muÏ, praví také
nakladatel a tiskafi jejich Ant. J. Z˘ma,“ naãeÏ Volf v souvislosti
s aktivitou buditelského tiskafie v˘slovnû konstatuje, Ïe pfiece ten
„v oznámení ZpûvÛ praví v˘slovnû, Ïe nalezna muÏe, kter˘Ï je
v ãisté ãe‰tinû a dle hudby co nejlépe uspofiádal, pfiikroãil k jich
tisku. Netfieba sice svûdectví Dlabaãovo znehodnocovati, Ïe na pfiekladu pracovali Puchmajer, Nejedl˘ a Hnûvkovsk˘, ale dluÏno zdÛrazniti, Ïe Puchmajer mûl pfii tom hlavní podíl, takÏe jest na titulním listu jako jedin˘ autor uveden.“21
Zanedlouho v‰ak jménem akademické obce literárních historikÛ vyslovila naprost˘ souhlas s tímto pfiekvapujícím Volfov˘m
zji‰tûním dokonce i taková kritická autorita, jakou byl tehdy jiÏ
v Brnû pÛsobící literární kritik a historik Arne Novák. Ve své la-
pidární glose v Lidov˘ch novinách vysoce ocenil ediãní poãin
âeskoslovenské Spoleãnosti Knihovûdné, která vydala jako svou
první kniÏní prémii „vûrnou a spanilou reprodukci ZpûvÛ z ãarodûjné flétny“.22 Po struãné informaci o pradávném praÏském
vydání libreta v ãasech osvícenství Novák pfiipomíná ‰ir‰í vefiejnosti, Ïe „jako pfiekladatel se uvádí na titulním listû B. R. A., kterouÏto zkratku rozlu‰til Josef Volf jakoÏto ‰ifru A. J. Puchmajera
(BuchmajeR Antonín), popfiev zároveÀ, Ïe se pfiekladatelské práce
patrnûji zúãastnili Puchmajerovi pfiátelé V. Nejedl˘ a ·eb. Hnûvkovsk˘.“
„Spisek má znaãn˘ v˘znam literární,“ zdÛrazÀuje ve své hutné
novinové replice Arne Novák, „neboÈ pfiedchází je‰tû pfied Puchmajerov˘m památn˘m prvním almanachem literárním Sebrání
písní a zpûvÛ z roku 1795 a obsahuje zdafiil˘ pokus o rokokovou
zpûvnou lyriku, k ãemuÏ na‰emu rozmarnému a vtipnému anakreontikovi dodával mozartovsk˘ tekst v Praze tehdy oblíben˘ mnoho
podnûtÛ.“ Svou glosu literární historik uzavírá tûmito slovy: „Je‰tû památnûj‰í je v‰ak ona kníÏeãka bibliotékafisky, neboÈ se z ní
zachoval jedin˘ exempláfi, a to chatrn˘, v Ústfiední knihovnû hl.
mûsta Prahy. I pfiichází úpravn˘ novotisk v‰em knihomilÛm vhod
a âs. Spol. Knihovûdná mÛÏe opakovati nadûje prvního jeho vydavatele A. J. Zimy, Ïe ,vdûãní âechové v hojnûj‰ím odkoupení
exempláfiÛ mnû napomocni budou, tak abych tudy podnût dostal
k budoucímu vydávání podstatnûj‰ích vûcí’“.23
Víc neÏ sto ãtyfiicet let po Puchmajerovû obdivuhodném pfiekladatelském ãinu, tj. teprve na konci tfiicát˘ch let 20. století do-
21 TamtéÏ.
22
22 Srov. Arne Novák, tamtéÏ, s. 9. Badatel dále konstatuje, Ïe praωtí knihovníci vydali „ãesk˘ to pfieklad Schikanederova textu k proslulé opefie Mozartovû Kouzelná flétna. Pfieklad
vy‰el r. 1794, tedy tfii roky po praÏské premiéfie Flétny a tfii léta po Mozartovû smrti,
a vydal jej znám˘ buditelsk˘ horlivec pro ãeskou knihu a ãeské divadlo: A. J. Zima.“ Ná‰
vûhlasn˘ literární historik se ov‰em v jedné vûci zm˘lil: dotyãn˘ ãesk˘ pfieklad ZpûvÛ
z âarodûjné flétny vy‰el dva, nikoli tfii roky po praÏské premiéfie Mozartovy opery.
23 TamtéÏ.
23
Vladimír Novotn˘ / PROBLÉMY A P¤ÍBùHY /
„ D r o b n é , a l e v ˘ z n a m n é d í l k o . . .“
konãil dal‰í pfievod Schikanederova libreta Mozartovy Kouzelné
flétny ãesko-nûmeck˘ literát Pavel Eisner, kter˘ pak svÛj pfiekladatelsk˘ opus mohl kvÛli Ïidovské národnosti kniÏnû vydat v roce 1939, ãili uÏ za protektorátu, jedinû pod pseudonymem nebo
spí‰e „skryt˘m jménem“ Jan Ort. Zde také v kratiãkém dovûtku
ke knize odkazuje pfiímo na Antonína Jaroslava Puchmajera
jako na nûkdej‰ího pfiekladatele „ZpûvÛ“ a na prokázanou fakticitu jeho pfiekladatelského autorství, které bylo podle jeho tvrzení pouze „nedávno zji‰tûno“. Na tomto místû se Pavel Eisner
odvolává pfiímo na pregnantnû zformulované stanovisko Volfovo a pozdûji Thonovo, jakoÏ i na následující, uvefiejnûné o nûco
pozdûji, o to v‰ak jiÏ jednoznaãnûji vyznívající odborné vûdecké
dobrozdání z pera Arna Nováka.24
Po necel˘ch dvaceti letech Eisner v pojednání o Mozartovû
opefie a o ãesk˘ch pfiekladech jejího libreta podot˘ká, Ïe zpoãátku se tato zpûvohra v Praze uvádûla rovnûÏ pod alternativními
názvy Kouzelná pí‰Èala nebo Pí‰Èala kouzedlná („ãe‰tí herci zjednali zpûvní hru novou, to Pí‰Èalu kouzedlnou“), a to v prÛkopnickém pfiekladu jiného na‰eho národního obrozence Václava
Tháma (jeho pfietlumoãení do ãe‰tiny mûlo ov‰em premiéru aÏ
roku 1795, a to právû pod názvem Kouzelná pí‰Èala).25 Hned
nato, s prÛkaznou znalostí zásadní Volfovy stati a jistûÏe téÏ následujícího Thonova editorského poãinu z roku 1931, Eisner
prohla‰uje s naprostou urãitostí: „TéhoÏ roku 1794 vydal Puchmajer své Zpûvy z âarodûjné flétny vybrané. Opera rychle zlidovûla, a nejen pro svou hudbu: byla sv˘m humanistick˘m duchem pro
ãeské prostfiedí jako pfiedurãena. MozartÛv Ïivotopisec Fr. Nûmeãek
ji naz˘vá ,na‰í národní operou’ (napsal tato slova ov‰em pfied vy-
stoupením Smetanov˘m!). V tehdej‰í malé Praze se dílo provozovalo v trojím znûní – nûmecky, ãesky, italsky (Il flauto magico).
Nûkteré nápûvy zlidovûly aÏ do prostfiedí písní kramáfisk˘ch.“
V tomto svém zamy‰lení pfiekladatel pfiipomíná dÛleÏitou okolnost, Ïe je‰tû v roce 1794, tj. právû v dobû vydání ZpûvÛ z âarodûjné flétny vybran˘ch, se v praÏském Nosticovû divadle uvádûla
Kouzelná flétna taktéÏ v italském pfiekladu, a Ïe náv‰tûvníci, ktefií
v metropoli âech shlédli nastudování Mozartova díla v ital‰tinû,
mohli obdivovat nové dekorace i nové kost˘my. Poté Eisner zdÛrazÀuje dal‰í závaÏnou kulturnûhistorickou okolnost: „S ostatními Mozartov˘mi operami se Kouzelná flétna podílela o v˘znamnou
funkci pfii vytváfiení jevi‰tní a operní ãe‰tiny. BuditelÛm nesmírnû
záleÏelo na divadle a zvlá‰tû na divadle zpívaném. KaÏdá opera
ãesky provedená mûla národní poslání, aby v‰em zlobiv˘m nactiutrhaãÛm, ale i pochybovaãÛm ve vlastním tábofie dokázala zpûvnost, hudebnost, estetickou nosnost ãe‰tiny.“26
JiÏ na sklonku tzv. první republiky se totiÏ Pavel Eisner pod
pseudonymem Jan Ort dÛkladnû zab˘val (pfiedev‰ím s pfiihlédnutím ke specifick˘m momentÛm poetiky a estetiky operního
libreta) Puchmajerov˘m pfiekladem Kouzelné flétny (aniÏ by
pfiitom na okamÏik zapochyboval, zda jde o pfievod PuchmajerÛv) ve srovnání s následujícím, o tfii desetiletí pozdûji vznikl˘m
romantizujícím pfietlumoãením Schikanederova libreta z pera
buditele Josefa Krasoslava Chmelenského z roku 1825. Ten pak
z estetického hlediska plnû preferuje, neboÈ aÏ v éfie preromantismu a zejména romantismu, tedy za ãasÛ, kdy se Chmelensk˘ pustil do pfiekládání Kouzelné flétny, docházelo k postupnému konstituování ãeské operní dikce.
Ve své studii oti‰tûné v Kritickém mûsíãníku Eisner upfiesnil,
Ïe ono vydání s pfiekladatelsk˘mi iniciálami B. R. A. vypou‰tí
z libreta „spojovací dûjové prózy“ a Ïe v komparaci s opusy Puch-
24 Srov. Jan Ort (= Pavel Eisner): K novému ãeskému znûní Kouzelné flétny. In
E. Schikaneder – J. G. K. Giesecke: Kouzelná flétna. Praha 1939, nepaginováno / = s. 70/;
viz téÏ pozn. 16.
25 Srov. Pavel Eisner: Kouzelná flétna. In Wolfgang Amadeus Mozart: Kouzelná flétna.
Praha 1957, s. 21. Viz téÏ pozn. 16.
24
26 TamtéÏ, s. 22.
25
Vladimír Novotn˘ / PROBLÉMY A P¤ÍBùHY /
„ D r o b n é , a l e v ˘ z n a m n é d í l k o . . .“
majera a Chmelenského „máme tedy vzácnou pfiíleÏitost srovnat
úkolovû shodn˘ v˘kon dvou buditelsk˘ch generací po sobû jdoucích.
Z dÛvodÛ, jeÏ vysvitnou pozdûji, má Chmelensk˘ nesrovnatelnou
pfiednost co do v˘znamu své práce, a to pfies to, Ïe v˘kon PuchmajerÛv se zdá po mnohé stránce daleko lep‰í.“ – A na jiném místû
badatel hodnotí Puchmajerovo pfietlumoãení takto: „To je hezké,
jenÏe to není Mozart. /.../ Je to anakreontika, poesie past˘fiská, je to
rokoko. /.../ Puchmajer byl nitrnû o pÛl století star‰í neÏ Mozartova
,Kouzelná flétna’, byl je‰tû a také zÛstal v rokuku. Proto dal novotáfiské, tragick˘mi akcenty opl˘vající árii v g-moll slovní tóninu
poesie past˘fiské, která pro MozartÛv proÏitkov˘ a v˘razov˘ svût byla plusquamperfektem.“27
K srovnání dvou nejstar‰ích poãe‰tûní libreta k Mozartovû
opefie se Eisner (jiÏ jako vûhlasn˘ tvÛrce a nanejv˘‰ renomovan˘
pfiekladatel germanista) vrátil nûkolika lapidárními slovy i v eseji
z roku 1957, v nûmÏ se vÛbec poprvé zmiÀuje taktéÏ o pfievodech Václava Tháma, v závûru svého textu v‰ak konstatuje:
„Právû ke Kouzelné flétnû se poutá jeden z posmû‰kÛ, kter˘m byli
buditelé ãastováni pfii svém heroickém usilování, aby národní jazyk
tak zoufale poklesl˘ povznesli a vytfiíbili. Mezi odpÛrci ãeské národní vûci se ujalo tvrzení, Ïe Sarastrovu velkou arii ã. 15, jeÏ je
ideov˘m jádrem celého díla: – In diesen heilgen Hallen / kennt
man die Rache nicht – Ïe tuto hudební deklaraci humanity nelze
po ãesku tlumoãit jinak neÏ slovy: Na tomhle konku se nefackuje.
NuÏe – nebyla fieã o fackách na konku ani v textu Václava Tháma
z roku 1794, tím ménû pozdûji; ale kaÏd˘ âech by si mûl pfii poslechu Kouzelné flétny pfiipomenout, kde národ byl v dobû jejího vzni-
ku a kam aÏ se za tûch sto padesát let dopjal prací a vûdûním.“28
V‰echny Eisnerovy úvahy, v rÛzné mífie se vztahující k Puchmajerovû pfiekladu Kouzelné flétny, samozfiejmû vypl˘vají z dobré obeznámenosti s ãlánkem Josefa Volfa, zab˘vajícím se problematikou autorství nebo pfiípadného spolu- nebo víceautorství
prvního kniÏního pfievodu Schikanederova libreta. Nበhistorik
a knihovník si poloÏil rovnûÏ zcela pochopitelnou a pfiirozenou
otázku, „proã se Puchmajer pln˘m jménem nepodepsal“, – a odpovídá na ni stejnû upfiímnû jako nanejv˘‰ uváÏlivû: „Nevíme.“
A potom v této souvislosti vyzvedává z dávnovûkého zapomnûní
dal‰í závaÏn˘ fenomén tehdej‰ího spoleãenského Ïivota: „KdyÏ
Zpûvy roku 1794 vy‰ly, zapadalo jiÏ nádherné slunce praÏského
zednáfiství a mnozí jeho stoupenci, jichÏ miláãkem svobodn˘ zednáfi Mozart byl, poãali se obávati noãních stínÛ nastávající reakce.
Puchmajer ov‰em svobodn˘m zednáfiem nebyl a tudíÏ z pohnutek
zednáfisk˘ch text nepfiekládal. Vedla jej pfii pfiekladu pouze snaha,
,aby tak zalíbenou operu téÏ i dobfií âechové v svém matefiském
jazyku ãísti mohli’. Milovníci pfiekladatele znali: chlubíÈ se Puchmajer Hnûvkovskému r. 1794, Ïe i na venkovû mu k pfiekladu gratulovali, zpívajíce úryvky ze ZpûvÛ. Snad to bylo skromnost poãáteãníka, jeÏ ho ponoukala, aby své jméno tajil, snad i jeho duchovní
povolání, aã byl jinak zcela svobodomysln˘: napsalÈ 13. srpna 1818
jako faráfi v Radnicích svému pfiíteli Hnûvkovskému na ten ãas ne-
27 Jan Ort (= Pavel Eisner): Zrození ãeské dikce operní. Kritick˘ mûsíãník, 2, 1939, ã. 4, s.
147-157. Eisner se ve svém v˘ãtu pfiekladÛ, v nûmÏ pfiipomíná i pfietlumoãení Jindfiicha
Böhma (z roku 1875) – vydané s podtitulem „velká opera ve dvou jednáních. Slova od
Em. Schikanedera“ – a potom Václava Judy Novotného (viz téÏ pozn. 16), uveden˘ podtitulem „Zpûvohra o 4 jednáních“ s pfiípisem „nov˘ text napsal a scénu upravil“ (tj. VJN) –
na konci tfiicát˘ch let vÛbec nezmiÀuje o prÛkopnick˘ch pfiekladech Václava Tháma.
28 Pavel Eisner: Kouzelná flétna. TamtéÏ, s. 23. – ale zde v pfiípadû ãeské libretistiky ‰lo
o v˘voj kfiivolak˘ a trnit˘. Je‰tû v závûru 19. století si totiÏ poloanonymní divadelník st˘ská a nafiíká, Ïe do libret pronikají tuze neãeské prvky, aãkoli „ver‰ libreta musí b˘t co
moÏná plastick˘, snadn˘, lehkonosn˘“. A prohla‰uje: „Libreto operní je podfiízen˘ druh.
Libretem nikdo nebude jazykov˘m formám raziti cestu. Skladba libreta zpravidla pfiedpokládá uÏ jist˘ v˘voj ostatních druhÛ písemnick˘ch: básnictví, prosy, praktického i spoleãenského jazyka. Toho v‰eho za doby ·tûpánkovy nebylo. /Zde mínûn rok 1825 – pozn.
V. N./ Odtud obtíÏe, s jak˘mi zápasil, obtíÏe v nejjednodu‰‰ích vûcech, ona nejapnost,
která v dne‰ních vy‰kolen˘ch pomûrech dojímá tak naivnû.“ (Srov. Staré libreto. In J.
Kuffner: Scéna za scénou. Volné listy z kroniky rozvoje na‰eho divadla. 1883-1898. Psal ·.
Praha 1900, s. 127-128.) Svou úvahu pisatel v euforii uzavírá slovy: „Jak zámoÏni jsme
dnes proti sv˘m otcÛm z let tfiicát˘ch!“ (TamtéÏ, s. 133.)
26
27
Vladimír Novotn˘ / PROBLÉMY A P¤ÍBùHY /
„ D r o b n é , a l e v ˘ z n a m n é d í l k o . . .“
obvykle znûjící vûtu: ,Îe mi /sic! V. N./ âe‰i dosavad nemáme Ïádn˘ch smû‰n˘ch humoristick˘ch kusÛ a povídaãek jak Boccacio a j.,
coÏ âe‰i pfiedce nejradûji ãítati touÏí.’“29
Na konci dvacát˘ch let vyrukoval Josef Volf ve sv˘ch úvahách
nad Puchmajerov˘m pfiekladatelsk˘m poãinem je‰tû s jedním
pádn˘m argumentem, prokazujícím básníkovo autorství. Ve studii o umûlcovû skladbû Veãír v létû, uvefiejnûné v Listech filologick˘ch, badatel v úplnosti cituje latinskou pasáÏ z Puchmajerova dopisu Hnûvkovskému, která podle historikova mínûní
jednoznaãnû potvrzuje básníkovo pfiekladatelské autorství ZpûvÛ z âarodûjné flétny vybran˘ch. Své stanovisko ov‰em Josef
Volf formuluje zpoãátku velmi obezfietnû. Praví, Ïe Puchmajer
„pí‰e tu o zpûvech (cantilenae), vydan˘ch jím, V. Nejedl˘m a ·eb.
Hnûvkovsk˘m u Ant. Z˘my r. 1794: Zpûvy z âarodûjné flétny vybrané a v ãe‰tinu uvedené od B. R. A. Zpûvy ty pocházejí podle
Dlabaãe (viz Jungmann VI, 628) od tûchto tfií jmenovan˘ch muÏÛ
(viz Rozpravy Aventina 1929). S druhé strany vypl˘vá z dopisu, Ïe
byl psán pfied vydáním Sebrání básní a zpûvÛ (I, 1795), takÏe jej
mÛÏeme poloÏiti pfiesnû do r. 1794, t. j. krátce po vydání ZpûvÛ.“30
Josef Volf navenek respektuje tradovanou Dlabaãovu a Jungmannovu verzi o trojici pfiekladatelÛ libreta Kouzelné flétny, dává
v‰ak mezi fiádky zfietelnû najevo, Ïe s interpretací nesouhlasí,
a proto také upozorÀuje na tento moment, svûdãící o Puchmajerovû jediném autorství. Tolik hypotéza Volfova, ani potvrzená,
ani vyvrácená dal‰ími pokoleními na‰ich literárních a kulturních historikÛ, nicménû pfiijímaná jako víceménû definitivní
a legitimní – leã zfiejmû pouze do nynûj‰ího vydání tfietího svazku Lexikonu ãeské literatury.
Stojí za pfiipomenutí, co v ‰ir‰ím kulturním a literárním kontextu tehdej‰í epochy soudí o v˘znamu inkriminovaného autorova „drobného, ale v˘znamného dílka“ znám˘ literární historik
Albert PraÏák: „Puchmajer, odchovanec PelclÛv, se pokou‰el se sv˘mi druhy Hnûvkovsk˘m, Nejedl˘m, Zieglerem, Rautenkranzem,
Jungmannem a j. podati ãeskému vzdûlanectvu, a zejména studentstvu, nûco podobného, jako byly Die Erstlinge, ale chtûl se tu
cele vybavit z nûmecké Seibtovy sféry a vÛãi nûmecké básnické skupinû vytvofiiti ãesk˘ protiklad. JestliÏe je‰tû r. 1794 sv˘mi Zpûvy z ãarodûjné flétny vybran˘mi vûzel jednou nohou v nûmeckém ver‰ovnickém tábofie,31 nyní se chtûl sv˘mi almanachy navÏdy s ním
rozejíti a tvofiiti ãesky a slovansky.“32 NaãeÏ má badatel za to, Ïe
29 Josef Volf: J. R. B. A. = B. R. A. = B(P)uchmajer Antonín. TamtéÏ, s. 20. V poznámce
k tomuto citátu Josef Volf pfiipojil Ïivotopisn˘ pfiípis, v nûmÏ konstatoval, Ïe Puchmajer
„zemfiel 50 let stár 30. záfií 1820 na Novém Mûstû PraÏském v ã. 499. na vodnatelnost“.
(TamtéÏ, s. 20.) Toto datum básníkovy smrti pak bylo opraveno: Puchmajer vydechl naposledy jiÏ o den dfiíve, tj. 29. záfií. Srov. pozn. ã. 16.
30 Josef Volf: J. PuchmajerÛv „Veãír v létû“. Listy filologické, 57, 1930, se‰it II/III, s. 171.
Latinsk˘ text, na nûjÏ autor stati odkazuje, zní: „Ceterum magno mihi est solatio atque
gaudio, quod Zyma omnia exemplaria vendiderit, denovoque impresirit. Jam mihi foris,
ubi passim cantileneae decantatur, gratulati fuerunt. Unde resciverunt nos fecisse, ignoro.
/.../ Tuus Amicus Buchmayerowicz.“ (TamtéÏ, s. 172.)
31 Brigitte Hamannová (viz téÏ pozn. 7) ve své mozartovské biografii v rámci zamy‰lení nad
umûlcovou koncepcí Kouzelné flétny zdÛrazÀuje, Ïe tehdy byly ve Vídni kouzelnické hry
velkou módou a Ïe konkurent Schikanederova pfiedmûstského divadla právû s velk˘m úspûchem uvádûl hru „Ka‰par fagotista aneb Kouzelná citera“ a Ïe Emanuel Schikaneder pro
repertoár svého divadla nutnû potfieboval podobn˘ „kouzelnick˘ kousek“, a to se je‰tû kouzelná citera musela zmûnit v kouzelnou flétnu, protoÏe tenorista vyhlédnut˘ pro hlavní
roli byl také vynikající flétnista. JenomÏe Mozart pr˘ váhal: „Tak rád by oÏivil své staré salcburské téma o Thamosovi, pfiíbûh u‰lechtilého egyptského krále a jeho knûÏí zasvûcen˘ch
,Isidû a Osirisovi‘, kter˘ vychvaloval my‰lenku svobodn˘ch zednáfiÛ. Také Schikaneder
byl svobodn˘ zednáfi. Pochopil, co má Mozart na mysli, a zaãlenil ThamosÛv pfiíbûh do
Kouzelné flétny. Z Thama se stal Tamino, kter˘ s pomocí flétny obstojí ve v‰ech zkou‰kách a je pfiijat ,zasvûcen˘mi knûÏími’ – a dostane i svou Paminu. A tak byla hra zároveÀ
kouzelnickou operou, komedií se ‰a‰kem, mechanizovan˘m kouskem, chvalozpûvem na
svobodné zednáfie a je‰tû lecãím jin˘m.“ Srov. B. Hamannová, tamtéÏ, s. 204-205. – Stojí
za zmínku, Ïe v této kníÏce v‰echny citáty z opery Kouzelná flétna pocházejí ze star‰ího
pfiekladu Václava Judy Novotného, navíc jsou pfievzaté aÏ z jeho pozdního, posmrtnû
upraveného pfievodu Kouzelné flétny, vydaného v Praze roku 1932, nikoli z novûj‰ího
pfietlumoãení Pavla Eisnera, existujícího ve dvou redakcích ze tfiicát˘ch a padesát˘ch let.
Napfi.: „Zvonku, ãarnou silou, kéÏ bys nyní znûl, abych svoji milou zase uvidûl“ (tamtéÏ,
s. 206). – Badatelka tuto pasáÏ uzavírá konstatováním, Ïe „ze skromné obyãejné hry pro
pfiedmûstské divadlo se stává hudební zázrak, kter˘ kaÏd˘ proÏívá a chápe jinak a kter˘
vyz˘vá ke stále nov˘m v˘kladÛm – a pfiece zÛstává tajupln˘.“ (TamtéÏ, s. 207.)
32 Albert PraÏák: Duch na‰í obrozenecké literatury. In t˘Ï: âeské obrození. Praha 1948, s. 43.
28
29
Vladimír Novotn˘ / PROBLÉMY A P¤ÍBùHY /
„ D r o b n é , a l e v ˘ z n a m n é d í l k o . . .“
v pfiípadû puchmajerovcÛ sice ‰lo o napodobitele a parafrastiky,
o drancovatele svûtového Parnasu, nicménû rovnûÏ tito napodobitelé a parafrastikové „mûli své velké zásluhy, protoÏe sv˘mi ohlasy a napodobeninami vyplnili mezery, jeÏ se rozevfiely v ãeském
písemnictví v dobû úpadku a básnického odmlãení“.33
Jin˘mi slovy ani v˘znamn˘ literární historik Albert PraÏák ve
svém analytickém zamy‰lení, vznikajícím nikoli náhodou právû
v polovinû tfiicát˘ch let, uÏ ani v nejmen‰ím nepochyboval o pfiekladatelském autorství Puchmajera, jeÏ si nespojoval ani s Hnûvkovsk˘m, ani s Nejedl˘m, a v pfiípadû prvního ãeského pfietlumoãení libreta Kouzelné flétny spatfioval v˘razn˘ v˘vojov˘ pfiedûl ve
v˘voji na‰eho písemnictví. ZároveÀ v‰ak znovu pfiipomnûl bytostné sepûtí rané obrozenecké ãeské literatury se svûtovou literaturou, jejíÏ novodobou, moÏná rokokovou, moÏná nastupující
preromantickou, moÏná tenkrát v prvé fiadû ze v‰eho nejvíc svobodozednáfiskou podobu reprezentovala v ãeském kulturním
kontextu na pfielomu 18. a 19. století Schikanederova a Mozartova Kouzelná flétna – a posléze i Puchmajerova âarodûjná flétna a vzápûtí taktéÏ Thámova Kouzelná pí‰Èala.34
Pfiesvûdãení o Puchmajarovû pfiekladatelství nûkter˘ch arií
z Kouzelné flétny ov‰em od dob Volfov˘ch nebo Eisnerov˘ch jiÏ
zaznûlo v ãeské kulturní historii vícekrát. Podpofiil je kupfiíkladu
i na slovo vzat˘ teatrolog a znalec na‰eho divadelního Ïivota Jan
Vondráãek, kter˘ ve sv˘ch Dûjinách ãeského divadla v˘slovnû
konstatoval ve spojitosti s osudy Mozartova díla ve stfiedoevopském regionu, Ïe pr˘ tato zpûvohra „i ãeské kruhy upoutala a roku 1794 vy‰el ãásteãn˘ její pfieklad. Pofiídil jej A. J. Puchmajer:
Zpûvy z âarodûjné flétny vybrané. A téhoÏ roku (1794) uvedl Vasbach tuto operu na jevi‰tû divadla u HybernÛ v pfiekladu Václava
Tháma.“35
V souzvuku s Albertem PraÏákem taktéÏ Jaroslav Vlãek pohlíÏí
na Puchmajera pfiedev‰ím jako na básníka rokokového ãi jako
na anakreontika, tfiebaÏe si jeho tvorbu spojuje pfiedev‰ím s ver‰i
thámovsk˘mi, a hovofií o poezii nûmecké severní i jiÏní, o Blumaerovû ‰kole vídeÀské, nebo o ver‰ích francouzsk˘ch, jichÏ byl
pr˘ A. J. Puchmajer piln˘m ãtenáfiem, ale i o souãasném básnictví polském, kter˘m se umûlec zevrubnû obíral. Posléze Vlãek
zdÛrazÀuje: v Puchmajerov˘ch lyrick˘ch básních nás ovívá podobné ovzdu‰í jako u tehdej‰ích sousedních básníkÛ nûmeck˘ch
a stejnû jako v jejich skladbách je tu „cel˘ harém milenek, ov‰em
jen na papífie. /.../ La‰kování s nimi je vrcholem moudrosti Ïivotní,“ konstatuje uãenec zámûrnû sarkasticky.36
Nakonec literární historik Jaroslav Vlãek ve svém pojednání
pfiipomíná nejednou od té doby citované dobovû rozkochané
33 TamtéÏ, s. 45.
34 Právû kvÛli ãasovému sousedství dvou nejstar‰ích pfietlumoãení se doposud udrÏují rÛzné
nejasnosti, pfiedkládané vefiejnosti. Od dubna 1993 si náv‰tûvníci pfiedstavení Kouzelné
flétny v opefie Národního divadla mohou v programu, pfiipraveném Helenou Havlíkovou,
doãíst, Ïe odpovûdná redaktorka tohoto programu Alena Val‰ubová v kapitolce nazvané
Kouzelná flétna na ãeském jevi‰ti (podepsané ‰ifrou AV) odkazuje (srov. s. 61) na publikaci Zpûvy z nejv˘bornûj‰ích zpûvoher ãesk˘ch (aÏ z roku 1799), mezi nimiÏ najdeme
i ThámÛv pfievod Schikanederova libreta. Inscenace Kouzelné flétny (s titulem Kouzedlná
pí‰Èala, pfiesnûji fieãeno dokonce Zpûvy z Kouzedlné pí‰Èaly: srov. tehdej‰í „divadelní
ceduli“) se v divadle U HybernÛ uskuteãnila poprvé dne 1. listopadu 1794, ãili nûkolik
mûsícÛ po vydání Puchmajerov˘ch ZpûvÛ z âarodûjné flétny vybran˘ch. Vzápûtí
Val‰ubová pfiipomíná tento první kniÏní pfieklad Mozartova a Schikanederova díla
v âechách a konstatuje bez jakéhokoli doplÀujícího komentáfie, Ïe ono B. R. A. pfiedstavuje „pseudonym pfiekladatelÛ A. Puchmajer, V. Nejedl˘, ·. Hnûvkovsk˘“ (tamtéÏ, s. 62).
30
Tuto informaci pravdûpodobnû autorka s dÛvûrou v lexikografickou akribii pfievzala
z právû vydaného druhého dílu Lexikonu ãeské literatury; viz téÏ pozn. 12.
Pfiípadného spoluautora libreta v tomto divadelním programu uvádí ‰ifra hah (=
Helena Havlíková) jako „Karl Ludwig Giesecke“ (tamtéÏ, s. 39, viz rovnûÏ pozn. 16), pfiesvûdãivû se tu ov‰em vyslovuje pro Schikanederovo autorství. JenÏe event. spolutvÛrce
libreta nemá v âechách ‰tûstí na správnou podobu svého jména! Lexikon ãeské literatury
jej v hesle Pavel Eisner (‰ifra vk = Viktor Kudûlka) uvádí jako „J. G. Giesecke“ (srov.
Lexikon ãeské literatury. Díl 1, A-G. Praha 1985, s. 652), zatímco heslo o Eisnerovi ve
Slovníku ãesk˘ch spisovatelÛ od roku 1945 (Praha 1998), podepsané ‰ifrou bsv (= Blanka
Svadbová) pfiichází zniãehonic s dal‰í variantou, tj. „K. J. G. Giesecke“ (s. 161).
35 Jan Vondráãek: Dûjiny ãeského divadla. Doba obrozenská 1771-1824. Praha 1956, s. 227.
36 Jaroslav Vlãek: Dûjiny ãeské literatury 2 (Od století XVIII. k letÛm ãtyfiicát˘m století
XIX.). Hlava ‰está – Rokoko v ãeské poesii. TamtéÏ, s. 221.
31
Vladimír Novotn˘ / PROBLÉMY A P¤ÍBùHY /
básníkovy sloky, adresované v roce 1797 ·ebestiánu Hnûvkovskému, které i z odstupu ãasu prozrazují nebo aspoÀ naznaãují,
proã se právû Antonín Jaroslav Puchmajer nûkolik málo rokÛ
pfiedtím s takov˘m gustem a potû‰ením pustil do pfiekládání
vybran˘ch zpûvÛ z âarodûjné ãili Kouzelné flétny, pozdûji chápan˘ch jako souãasné dílo nebo spí‰e dílko evropské rokokové
zpûvné lyriky: „Nyní hleì, neÏ tobû zbûlí vlasy, hudbou, tanci vesel˘mi, hrami lásky milostn˘mi, v radostech své mladé trávit ãasy,
veãír ti‰e kradmo bleptat, s k˘m ti nejmileji ‰eptat.“37
37 TamtéÏ.
32

Podobné dokumenty

Ke stažení zde

Ke stažení zde Sotva si stačím odložit a pořádně se rozhlédnout, stojíme před obrazem a já poslouchám příběh barvami hýřícího plátna. Jan Merta ho začal malovat před devíti lety se svými syny. Starší do něj zakom...

Více

Emisní plán 2014

Emisní plán 2014 jezdit současně povrchově, jako tramvaje nebo příměstské vlaky. V této době však již bylo rozhodnuto o tom, že v Praze budou jezdit zastaralé a hlavně těžké sovětské soupravy ze třicátých let: Ečs....

Více

zde - Typografia

zde - Typografia SoutûÏ vyhla‰ují odborn˘ ãasopis Typografia a spoleãnost M.I.P. Group a.s. SoutûÏ b˘vá pfiirovnávána k souboji Davida s Goliá‰em, protoÏe ‰anci vyhrát mají nejen velké firmy ale i neziskové organiza...

Více

Jižní kurýr 2/2003

Jižní kurýr 2/2003 stavbû je na místû podûkovat obãanÛm nejenom z ulice Sokolova, ale i obãanÛm pfiilehl˘ch ulic, zvlá‰tû pak ulic Bednáfiova a Záhumenice, pfies které dochází k dopravní obsluze Horních Her‰pic. A nyní ...

Více

Jižní kurýr 3/2003

Jižní kurýr 3/2003 - 2 Ïádosti o pronájem ãásti pozemkÛ pod garáÏemi (p.ã. 1097 k.ú. Komárov; p.ã. 129/3 o ãást pozemku id. 1/27 p.ã. 129/1 k.ú. Pfiízfienice). - Îádost o vyjádfiení k územnímu fiízení o povolení k uloÏen...

Více

PDF - 5.99 MB - Arthouse Hejtmánek

PDF - 5.99 MB - Arthouse Hejtmánek V téže době zaujal českou pozornost donedávna ještě nezvěstný olej Jakuba Schikanedera Zákoutí Prahy, který se nyní objevil v aukci evropského malířství 19. století u londýnské Sotheby`s (více zde)...

Více