cestopis - Superto.cz

Za menhiry
na konec světa
Ornamenty uvnitř dolmenu, tumulus na Pierres plates u města Locmariquer.
Nikon F80, Sigma 20 mm F1,8 EX DG Aspherical RF, Fuji Provia
Bretaň
Ivo Prümmer
Na západním konci Evropy na
vás čeká nádherná krajina plná
tajuplných míst a úchvatných
přírodních scenerií. Mentalita
Bretonců se odlišuje od
mentality obyvatel zbytku
Francie, protože jsou pokrevně
svázáni s Angličany, Iry a díky
keltským předkům možná
i s námi.
Ať si vyberete Bretaň jako cíl rodinné dovolené nebo fotoexpedice, nezklame vás. Nejzápadnější francouzský poloostrov je plný
krásných míst. Pobřeží tvoří písčité pláže
i bizarní útesy, které vymodeloval čas a vlny
oceánu. Na pevnině najdete mnoho tajemných megalitických staveb a malebná
městečka se zachovalou středověkou architekturou. Bretaň je zdrojem mnoha legend.
Bájeslovný Ar-goat ve vnitrozemí byl rodištěm krále Artuše, kouzelníka Merlina a víly
Viviany. Při večerní procházce po pobřeží,
kdy slyšíte pouze vlastní kroky, hvízdání větru a burácení moře, vrhají světla majáků
podivné stíny. Někde za nimi možná spatříte
elfa, gnóma nebo korrigan.
Co nevynechat
Památek, přírodních úkazů či jiných cestovatelských lákadel je v Bretani přehršle a knižní
průvodce vás zvou na nejznámější místa. Na
cestopis
jedny z těch nejkrásnějších a hlavně nejfotogeničtějších vás zavedu i na následujících
stranách. Poměrně kvalitním zdrojem inspirace může být také internetová aplikace
Google Earth – elektronický atlas zeměkoule tvořený ze satelitních snímků. Turisticky exponovaná místa jsou doslova poseta
odkazy na fotografie, které tam pořídili uživatelé internetu.
V Bretani jsem byl dvakrát a pokaždé
jsem byl nadšen. Měl jsem to štěstí, že jsem
vyzkoušel dva způsoby cestování – automobil a kolo. Při první návštěvě v srpnu 2004
jsem společně se dvěma fotografy cestoval autem a naším cílem bylo vidět a především vyfotografovat nejznámější místa.
Díky autu jsme se mohli rychle přesouvat,
ale bylo nám dovoleno parkovat pouze na
vyhrazených místech. Fotografoval jsem
na film a podle toho lehce poznáte snímky
z první cesty.
Kamenné pařáty
u Saint-Guénolé
O obrovském vlivu počasí a světla na výslednou fotografii
jsem se přesvědčil při opakované návštěvě Carnacu nebo
skalních útesů u města Saint-Guénolé. Krása granitových
útesů vynikne ve večerním osvětlení.
Nikon D200, AF-S Nikkor 18–70 mm F3,5–4,5G ED-IF DX, 1/2000 s, F4,5
Nikon F80, Sigma 28–70 mm F2,8 EX DG Aspherical IF, Fuji Provia
digiarena.cz
5 2009
71
cestopis
Bretaň
Svítání nad největším menhirovým polem u města Carnac
Ke kamenným řadám jsme přijeli za tmy. Unaveni cestou jsme zvládli akorát rozbalit spacáky, ustlat si pod borovicemi a nastavit budík
na šestou ranní. Předpověď počasí na ráno
byla nejistá. V pět padesát devět nás neprobudilo pípání budíku, ale záblesk a ohlušující
rána přicházející bouřky. V momentě jsem byl
na nohou. Naštěstí to byl jediný rozmar počasí a na východě mezi mraky vyšlo slunce.
Kamenné řady byly zahaleny v oparu a mraky
se barvily dočervena. Liduprázdno. Ranní
kouzlo mizelo až příliš rychle a mlha se vytratila. Nízké slunce zvýraznilo strukturu balvanů
a rozsvítilo fialové květy vřesů. Obcházeli jsme
menhirové řady za častých zastávek na fotografování. Oblast se pomalu zaplnila turisty.
Asi deset tisíc balvanů do pravidelných řad
a přímých linií vztyčili lidé před sedmi tisíci
lety. Jedná se o stavbu starší než Stonehenge.
V průběhu věků byla několikakilometrová řada
přerušena cestami a poli. Neporušené úseky,
které zbyly, se nazývají Alignements (řady) du
Ménec, Alignements de Kermario a Alignements de Kerlescan a před turisty je chrání
plot. Podíváte-li se na staré fotografie otevřeného Carnacu, uvidíte majestátné kameny
čnící z hlíny udusané od tisíců párů bot. Díky
oplocení se mezi menhiry vrátila původní vegetace – fialové vřesy a žlutozelené kapradiny.
Plot je naštěstí nevysoký, a pokud chcete fotografovat z podhledu, objektiv prostrčíte dostatečně širokými oky.
Najít takový záběr, který nebudou narušovat všudypřítomní turisté u plotu, silnice
s parkujícími auty nebo budovy, je složité. Doporučuji navštívit Carnac za svítání, nejen kvůli
dobrému světlu, ale také pro liduprázdnost.
Fotografické orgie v Carnacu.
Nikon F80, Sigma 70–300 mm F4,0–5,6
APO DG Macro, Fuji Provia
Menhiry v Carnacu.
Nikon F80, Sigma 20 mm F1,8 EX DG Aspherical RF,
Fuji Provia, neutrální přechodový filtr Cokin
Čím se fotilo
Základ technického vybavení tvořila kinofilmová zrcadlovka Nikon F80 s objektivy
Sigma 28–70 mm F2,8 EX DG Aspherical
IF, Sigma 20 mm F1,8 EX DG Aspherical RF
a Sigma 70–300 mm F4,0–5,6 APO DG
Macro, jež doplňovaly přechodové filtry
Cokin. Při mé další cestě jsem již kinofilm
vyměnil za digitál, a sice model Nikon
D200 s objektivem AF-S Nikkor 18–70 mm
F3,5–4,5G ED-IF DX.
72
5 2009
Bretaň
cestopis
Čelní zeď kaple v Beuzecu prozrazuje, že se původně
jednalo o mnohem větší stavbu.
Nikon D200, AF-S Nikkor 18–70 mm F3,5–4,5G
ED-IF DX, 1/640 s, F5
Starobylé kostely a kalvárie se všemi svatými
Kostely v Bretani jsou jiné než u nás už pro ten fakt, že téměř vždy mají otevřená vrata a nenajdete na nich cedulku „Zákaz fotografování“. V klidu si můžete roztáhnout stativ, zkoušet kompozici a nikdo, ani místní průvodce, se na
vás nebude dívat přísně. Ve Francii se staré stavby nerekonstruují, ale restaurují. Vše, na co koukáte, má stovky let – mobiliář kostela i červotoči prolezlé trámoví na stropě.
Oltáře přikrývají nebesa z rybářských sítí a na stěnách visí modely plachetnic, protože moře je pro Bretonce vším – zdrojem obživy, života i smrti. V Bretani se říká, že muži se rodí jako námořníci a jejich srdce omývá moře. Ženy za
bouří obracely pohledy ke krutému živlu a modlily se za své manžely.
U některých kostelů stojí kalvárie – vysoké mnohoramenné kříže na podstavcích zdobené soškami svatých. Pro vesničany, kteří neuměli číst, byly tyto
výjevy ze života a utrpení Ježíše Krista biblí i katechizmem. Bretaň má stovky
patronů a Bretoncům je úplně jedno, jestli byli svatořečeni Vatikánem. Jejich
kompetence souvisejí s problémy běžného života: jeden opatří ženicha, druhý
zbaví bolesti břicha a třetí vám pomůže zahnat nudu. Kamenné tvářičky poznamenal čas a obyčejní lidé, kteří byli bezejmenným kameníkům modelem,
už dávno odpočívají na hřbitovech.
Právě v malých vesnických kostelech najdete klid a ten pravý fotografický
poklad. Nejraději vzpomínám na kapli v Beuzecu, která je pozůstatkem mnohem větší katedrály, kostel Notre-Dame de Tronoan s krásnou kalvárií a nakonec kostelík Sainte-Marie du Ménes Hom, ve kterém je bohatě zdobený oltář
a k jeho prohlídce zní stále stejná hudba, snad hraná smyčcem na pilu.
Jak naplánovat trasu
Při plánování fotovýletu mějte na paměti proměnlivost počasí. Noste deštníky nebo pláštěnky nejen pro sebe, ale i pro své megapixelové (či filmové) miláčky. Mějte vždy v záloze
fotografický „plán B“ nebo i „C“ a rozhodujte se až podle počasí. Bretaň není pro cestování
autem tak velká a nějaké to euro navíc za projetý benzin vám vynahradí radostný pocit být
ve správný čas na správném místě.
Interiér kaple v Beuzecu.
Nikon D200, AF-S Nikkor 18–70 mm F3,5–4,5G ED-IF DX, 1/8 s, F4,5
digiarena.cz
5 2009
73
cestopis
Bretaň
Podruhé jsme s přítelkyní odjeli do Bretaně v srpnu 2006 s cestovní kanceláří.
Hlavní trasa byla pochopitelně předem
daná, ale mezi kempy jsme přejížděli na kolech a bylo čistě na nás, jakou cestu si zvolíme, jaká místa navštívíme a jak dlouho se
tam zdržíme. Jízda na kole je asi nejlepší
způsob, jak poznat krajinu i památky. Silnice
jsou úzké, ale řidiči ohleduplní, protože na
kole jedoucí Bretonec odbočuje vlevo bez
jakéhokoli signálu a zásadně se neohlíží. Fotografie z této cesty jsou pořízeny digitálním fotoaparátem.
Fotografické nádobíčko
S nadsázkou lze říci, že byste s sebou měli
vzít vše, co máte. Rozhodující bude způsob,
jakým se budete po Bretani pohybovat. Automobil uveze podstatně víc než vaše záda
nebo nosič kola. Na počtu objektivů nešetřete. Širokoúhlá ohniska oceníte v blízkosti
menhirů, v interiérech kostelů nebo ve stísněných uličkách měst. Teleobjektiv vám naopak přiblíží skalnaté útesy, kroužící racky
i vzdálené majáky v moři. Dostatečně stabilní a lehký stativ bude oporou při dlouhých časech závěrky v temnotách tumulů
a dolmenů. Přechodové filtry srovnají jas
oblohy se světlem odraženým od krajiny,
polarizační vykreslí mraky a neutrální šedé
filtry vykouzlí snové snímky mořských vln.
Nezapomeňte na akumulátory a dostatek
datového prostoru. Fotografie pravidelně
zálohujte, byla by škoda o Bretaň přijít.
Neustálá hrozba deště
Noční ulička v Auray
Nikon F80, Sigma 28–70 mm F2,8 EX DG Aspherical IF, Fuji Provia
Neopakovatelnou atmosféru mají i bretonská města. Křivolaké
uličky s kočičími hlavami, hrázděné domy, jejichž zdi se naklánějí
do všech stran, jako by jim někdo šlápl na střechu. V historických
centrech jsou ulice lemovány obchůdky se suvenýry, kavárnami
i restauracemi a všude je plno květin.
I když je Bretaň v letním období poměrně
teplá, počasí je nestálé a proměnlivé. Silné
větry od moře přinášejí časté deště. Nebylo
výjimkou, že jsme zmokli i třikrát za den. Pokud se probudíte do slunečného dne, je to
z fotografického hlediska špatně. Během
dopoledne stoupne opar a zhorší se viditelnost. Může se stát, že přijdou i dešťové
mraky. Máte-li tu možnost, běžte fotografovat interiéry kostelů nebo si zajděte do kavárny na cidre, což je osvěžující a chmury
zahánějící zkvašený mošt. Ranní deštík
předznamenává slunečný den s bělostnými
mraky na modré obloze. Oblaka se pravděpodobně několikrát zatáhnou a vyprší, ale
to jen proto, aby déšť vyčistil vzduch a obloha byla ještě blankytnější.
Orientace s klasickou
mapou je problematická
Mám zkušenost, že i ta největší a nejpodrobnější
„plachta“ Bretaně neobsahuje všechny silničky
a zkratky. Vyznat se v místních názvech je pro
našince velmi složité. Ukazatele jsou dvojjazyčné,
každé jméno je uvedeno francouzsky a v bretonštině. Názvy vesnic jsou si velice podobné
a nezapamatovatelné. Posuďte sami: Kerguelen,
Kergurun, Kerguivit, Kérégart, Kervereret,
Kerelec, Kergalec, Kervellec, Keleguer. Bretonci
prý cedule otáčejí, aby Francouzi zabloudili. Když
jsme cestovali na kolech, ztratili jsme směr i několikrát za den. Používejte satelitní GPS navigaci
a snad se neztratíte.
74
Tumulus Kercado.
Nikon D200, AF-S Nikkor 18–70 mm F3,5–4,5G ED-IF DX, 1/80 s, F3,5
5 2009
Nedaleko řady menhirů Alignements du Ménec můžete
nalézt tři zajímavé objekty. Prvním z nich je vyhlídka z ruiny
větrného mlýna. Z jeho ochozu vynikne rozsáhlost megalitické
stavby. V hledáčku fotoaparátu jsem kromě řad viděl i silnici
s auty a jeden dům, a tak jsem raději nefotografoval a jen
se kochal. Druhým prehistorickým objektem je tumulus
Kercado. Najdete jej na soukromém pozemku stejnojmenného
zámečku. Naštěstí je volně přístupný za symbolické vstupné.
Uvnitř se vám bude hodit svítilna. Třetím zajímavým objektem je obrovský menhir Le Géant du Manio.
Bretaň
cestopis
Le Mont-Saint-Michel, tento zázrak gotiky,
katedrála na ostrově ležícím na rozhraní Bretaně
a Normandie, patří k povinným cílům. Jste-li
už v Bretani a vidíte pohlednice Le Mont-Saint-Michel na panelech před obchody se suvenýry,
těšíte se, že tohle místo bude zlatým fotografickým hřebem vaší cesty. Opak je pravdou. Davy
lidí tísnící se v uličkách, kýčovité suvenýry a všudypřítomný shon vám dokonale zkazí náladu.
Není místa, které byste si přáli vyfotit a kde by
nestál aspoň jeden nechápající turista. A tak
vám zbývá jediné – smířit se s faktem, že takové
záběry, jako jste viděli na pohlednicích, prostě
mít nebudete. Přesto je Hora svatého Michala
nezapomenutelným místem.
Nikon D200, AF-S Nikkor 18–70 mm F3,5–4,5G
ED-IF DX, 1/500 s, F4,5
Pointe du Raz
a dál je už jen voda
Nejzápadnější cíp pevniny kraje Finistérre
(Konec světa) Pointe du Raz je hojně navštěvovaný turisty. Spolu s Carnacem a Le
Mont-Saint-Michel patří k bretonským
„mekkám“.
Vzpomínám si velice přesně na mou
první návštěvu Konce světa. Ten den se
měl splnit můj sen – vidět západ slunce
nad Atlantikem. Bylo nádherné počasí
a my se na předchozím místě zdrželi fotografováním víc, než jsme chtěli. Uháněli
digiarena.cz
jsme po silnici, jak nejrychleji to šlo. Slunce
se již sklánělo k obzoru a říkalo nám: „Pánové, to nestihnete.“ Jeli jsme neustále za
ním a netrpělivě se rozhlíželi střídavě napravo i nalevo, doufajíce, že konečně uvidíme moře.
Z parkoviště je to na útesy ještě několik kilometrů chůze. Slunce na nás nečekalo a zapadlo. Byli jsme jediní, kdo šel
k moři za purpurovým obzorem. Proti
dám šly davy lidí. Na jejich spokojených
tvářích jsme četli, že dnes to stálo za to.
Obzvláště rozzářeni byli fotografové. Za
chůze koukali na displeje digitálů, div že
nezakopli. Chtělo se mi brečet nebo aspoň nahlas nadávat.
Soumrak na Pointe du Raz měl také
své kouzlo. Nešlo o fotografování, ale
o osobní prožitek a o společné završení cesty se dvěma fotografy a velkými
přáteli. Kameny ještě hřály, ale od moře
foukal studený vítr. Otevřeli jsme si láhev vína a vychutnávali ty okamžiky. Na
tmavě modrém obzoru svítily majáky, do
burácení příboje zněly táhlé zvuky sirén
lodí bojujících s proudy vod kanálu La
Manche.
5 2009
75