Koktejl - Tomáš Hájek

Jedni o nich tvrdí, že jsou to cvičené opice, kterým jde hlavně o velký byznys. Pro mnohé jsou naopak jejich výkony
zážitkem s nádechem tajemna a exotiky. Jedno odpoledne,
strávené s buddhistickými mnichy z legendárního šaolinského kláštera, mi pravdu o celé této „mašinérii“ odhalit
nemohlo. Nechalo mě však alespoň nahlédnout za kulisy.
Bojov ní mniši
2
Koktejl 1/2009
bez příkras
Koktejl 1/2009
3
Text a foto Tomáš Hájek
M
istři bojového umění kung-fu
z čínského kláštera Šaolin jezdí
po světě od roku 1995. Letos
v listopadu vystoupili s programem
Svatý vrch také ve Zlíně a v Brně. Kolik jich vlastně přijelo, se dalo spočítat
jen těžko, pro Evropana jsou všichni
stejní. Ale je to vlastně jedno, při přes
dvě hodiny trvajícím představení, jsem
měl pocit, že by to klidně, nebýt hromadných scén, mohl zvládnout i jediný z nich. Jejich schopnosti jsou prostě
neuvěřitelné.
JAKO MALÍ KLUCI
Byl to bizarní pohled, když se skupinka mužů v šafránových hábitech,
černých zimních bundách a bílých teniskách vydala na oficiality na brněnské
radnici, kde nejstarší a nejmladší mnich
s primátorem vyměnili šaolinský meč
za knihu o Brně. Zatímco při návštěvě
měli všichni mniši kamenné obličeje,
jakmile za nimi zaklapla vrata radnice,
stali se z nich normální kluci. „Věkový
průměr mnichů, kteří jedou tohle turné,
je kolem dvaceti pěti let. Nejstaršímu ze
skupiny, mistru Zhang Jishengovi, je
ale šestasedmdesát. Nejmladší žák Zhai
Bin má teprve devět,” prozradil mi Vladimír Hemerka z agentury LaROS profi, která v České republice vystoupení
mnichů už čtyři roky zajišťuje. To už se
mniši rozeběhli mezi auta zaparkovaná
před radnicí, fotili se, vtipkovali. Když
se vydali k čínské restauraci, zastavovali se nejen lidé na chodnících, ale ani
řidiči aut úplně nevěděli, co se děje.
Pod takzvaným Brněnským drakem –
krokodýlem se mniši rozesmáli na celé
kolo. V restauraci se pak někteří z nich
s nadšením pustili do skládání puzzle
s vyobrazení brněnského Petrova, které dostali na radnici Přemýšlel jsem,
jak je to s tím jídlem. Někde jsem četl,
a pak dokonce slyšel při jejich vystoupení, že poslední jídlo dne by mělo být
před polednem. Nyní bylo kolem třetí
odpoledne a mniši se s vervou pustili
do oběda, který jim servíroval personál
čínské restaurace, zjevně potěšený, že
může pohostit tak vzácnou návštěvu
a ještě si poklábosit v rodném jazyce.
„Sehnat dobrou restauraci, kde by vařili opravdové čínské jídlo, je při cestování s takovou skupinou někdy velký
problém. Chlapci mají rádi čínskou kuchyni a navíc jsou na cestách i několik
měsíců. A tak je opravdu někdy potřeba
spravit si žaludek,“ vysvětlil mi Michael
Ge, který zastupuje čínskou firmu, jež
má celou show na starosti. Kterýsi z pořadatelů mi později tlumočil stížnost
Rusko
Mongolsko
Korejská LDR
Peking
Pákistán
ČÍNA
Korejská
republika
Šaolin
Nepál Bhútán
Taiwan
Indie
Bangladéš
Vietnam
Japonsko
Myanmar Laos
4
KOKTEJL 1/2009
Víte, odkud přišlo bojové umění kalaripayattu, nejstarší bojová technika na světě, z níž se odvíjela další umění jako kung-fu a karate
?
Nejstarší z mnichů
Zhang Jisheng před
čínskou restaurací
Mandarín.
Některé kousky doma
nezkoušejte, vyžadují
léta příprav a cvičení.
Mnichy z daleké
Číny čekala v Brně
jediná oficialita
- přijetí na radnici.
VŠE ODPUŠTĚNO
Hala se pomalu začala plnit lidmi -
nedají tak úplně dodržovat. „Přes den
většinou chlapci spí, jedí, cvičí a ráno
mají meditaci. Ven chodí občas, pokud
jim stačí energie. Pokud jde o meditaci, tihle mniši jsou orientováni spíše na
bojová umění než na duchovní život,
● mimo Čínu se tímto výrazem
označují čínská bojová umění se
zbraní i beze zbraně.
● v Číně se názvem kung-fu
označuje jakékoliv umění mistrovské úrovně.
● první záznamy o systemizování kung-fu se nacházejí v knize
kung-fu z roku 2698 př.n.l.
● bojové umění Šaolin kung-fu je
1500 let starý styl.
● šaolinské kung-fu není jen
jeden z řady stylů kung-fu v Číně, je
to rozhodně elitní styl.
! Kalaripayattu se zrodilo před tisíci lety v Indii a má za cíl ovládnutí těla myslí.
foto: www.youngforestspirit.com
KUNG-FU
mnichů na špatnou kvalitu jídla například při vystoupeních na Ukrajině.
Skupina z Šaolinu má trochu jiný režim
než v samotném klášteře. Přísná pravidla, kterými je stará škola bojového
umění kung-fu známa, se při cestování
● Huang Wei Hua 25 let, mnich
kláštera Šaolin
● Učí se kung-fu také ženy?
Vedle Šaolinu je nějaká škola, kam
se i ženy mohou přihlásit učit naše
bojové umění. A pokud vím, existuje
také klášter, kde se tohle umění učí
pouze ženy. K nám do kláštera ale
mají ženy vstup zakázán.
● Jak se vám líbí úroveň filmů s tématikou kung-fu ? Podle
mne je docela dobrá. Samozřejmě
však upřednostňuji čínské filmy
s tématikou bojových umění před
snímky natočenými v Americe.
● Stalo se někdy, že se při nácviku vašich představení někdo
zranil? Ano, párkrát se to stalo.
Nikdy to však nebylo nic vážného,
šlo spíše o drobná zranění. Nikdy
to ovšem nebylo tím, že by některý
z nás neuměl nějaký trik správně.
Spíše šlo o nešťastnou náhodu.
rodiny s dětmi, malí chlapci, tatínkové, všichni s podobnou jiskrou v oku.
Těšili se. Pak se zhaslo a na pódiu se
začaly dít věci. Rázem jsem se ocitl ve
MINIROZHOVOR
bavit diváky, důležité je důkladně se na
show připravit. Chceme propagovat kulturu Šaolinu, chceme taky lidem říci, jak
správně cvičit,“ vysvětloval Michael Ge.
Nový program vzniká tak, že firma pana
Ge řekne, jaký příběh by chtěla, a mistr
z šaolinského kláštera sestaví tým, který program nacvičí. „Na cestě se Svatým
vrchem jsme už od dubna. Nacvičovat
jsme začali v lednu,“ říká jeden z mnichů, pětadvacetiletý Huang Wei Hua,
podle nějž však není problém připravit
takový program za týden. Mladý mnich
vstoupil do kláštera Šaolin v osmi letech.
„Na žádné rituály si nevzpomínám. Co
ale vím jistě, že není lehké se do Šaolinu
dostat. Je třeba už v útlém věku poznat,
zda má dítě pro kung-fu vlohy, jestli je
na tohle bojové umění připraveno nejen
fyzicky, ale také psychicky. Když se dívám zpět, tak se mi to tak těžké nezdá,
ale jako osmiletému chlapci mi vstup
do kláštera těžký rozhodně připadal,“
zavzpomínal Huang Wei Hua. On sám
kung-fu nikdy v běžném životě použít
nemusel. „Máme povoleno jej použít, ale
pouze k sebeobraně,“ vysvětlil.
filmu Tygr a drak. Dospělí muži létali vzduchem, jejich těla se ohýbala do
těch nejneuvěřitelnějších pozic. Mniši
si lehali na ostré nože, lámali o sebe
takže se ve volném čase věnují spíše
cvičení,” dodal Michael Ge.
MEDITACE SE NEKONÁ
Většina mnichů se po obědě vydala
udělat si ještě pár snímků města, aby se
na pátou hodinu, tedy dvě hodiny před
představením, nechali přivézt do sportovní haly ve Vodově ulici, kde již stálo
velké pódium. Žádná koncentrace a meditace, nic takového. Dvouhodinovku
před vystoupením strávili pozvolným vybíráním pomůcek, které při show používají, občas se protáhli. Spíše ale posedávali na pódiu, vtipkovali s prodavačkou
šaolinských triček, čajů, mikin, mečů
a DVD s nahraným programem. Největší aktivitu předvedl nejmladší Zhai Bin,
pro kterého je v jeho devíti letech za pohybem spíše nutkavá nutnost, než snaha
připravit se. Na pódiu se párkrát prošel
po rukou, udělal šňůru... „Hlavním cílem
cest šaolinských mnichů po světě je po-
Jako malí kluci blbli mniši na pódiu před začátkem představení.
Jako podle pravítka. Nohu nad hlavu si nejmladší z mnichů Zhai Bin zvedl s naprostou samozřejmostí.
KOKTEJL 1/2009
7
Text a foto Kamil Souček
dřevěné tyče bez jediného hlesnutí,
předváděli skvělé bojové scény bez jediného zaváhání, ale také šrámu. Většinu
diváků show nadchla, nejvíce však tu
část, která měla jít druhý den do školy.
Už o přestávce se mnozí kluci snažili
vznést do vzduchu odrazem od schodiště. „Mami, já chci taky umět dát si
nohu za hlavu nebo chodit po rukou,“
líčil s upřímným nadšením mladé mamince její sotva pětiletý syn svá přání,
která v něm jeho noví hrdinové probudili. Pořád jsem nevěděl, co si mám
o celém projektu šaolinských mnichů,
cestujících po světě s velkolepou show,
vlastně myslet. Mohl bych je asi lehce
odsoudit. Vždyť za těch pár hodin, co
jsem s nimi byl, se hned několikrát zachovali jinak, než bych od nich očekával. Jejich vystoupení ale bylo plné neuvěřitelných kousků. Zjevně to musela
být obrovská síla vůle, která jednomu
z mnichů dovolila nechat se nabodnout
na několik oštěpů s ostrými hroty. Jinému zase stejná síla umožnila bez
zaváhání zlomit o hlavu kus kovové
pásoviny. Peníze to určitě nebyly, spíš
těžká dřina, hodiny cvičení a léta tréninku, která umožnila šestasedmdesátiletému Zhang Jishengovi zakousnout
se do vlastních prstů na noze a nechat
přitom propnuté koleno. U nejmladšího Zhai Bina zase touha dokázat to, co
ostatní, umožnila projít se po několika
železných břitech nebo si dát nohu za
hlavu. Ať už tedy jde v téhle show hlavně o peníze, o zábavu, nebo o cokoliv,
vystoupení mnichů šaolinského kláštera je především přehlídkou těžké dřiny,
roků odříkání, pevné vůle a také dětské
hravosti. A možná právě proto jsem jim
odpustil i jejich zálibu v hamburgrech
od McDonalda, kam se prý po vystoupení nechali odvézt.
Bc. Tomáš Hájek
*1978, fotograf, novinář
a cestovatel. Od práce
redaktora se dostal k fotografování. Spolupracoval
s nejrůznějšími periodiky, například s MF DNES,
Hospodářskými novinami, Nedělním světem.
Nyní pracuje jako fotoreportér Lidových novin.
Vystudoval žurnalistiku na FF UP v Olomouci.
8
KOKTEJL 1/2009
Chrám ukrytý
v lesích Shaoshi
V čínské historii existovalo více klášterů
jménem Šaolin. Dokonce i jiné asijské
státy měly nebo mají klášter podobného
názvu. Ten pravý Šaolin se však podle současných čínských autorit na bojové umění
nachází na úpatí hory Shaoshi v provincii
Che-nan, přibližně osm set kilometrů jihozápadně od hlavního města Pekingu.
Podle dochovaných dokumentů byl
původní chrám Šaolin postaven v roce 495 n. l. na objednávku císaře
Xiaowena z dynastie Wei. Chrám byl
vybudován pro indického buddhistického kněze Batua pro účely kázaní
a bohoslužeb. Batuo byl prý prvním
buddhistickým mnichem v čínských dějinách, který přišel do Číny jako kazatel, přezdívaný „Šťastný Buddha“. Jiná
verze však říká, že klášter vznikl již za
dynastie Západní Chan (206 před n.
l.- 24 n. l.) a za dynastie Wei byl pouze opraven a rozšířen.
Současná sláva kláštera začala příchodem
indického buddhistického mnicha Bodhidharmy, který mnichům ze Šaolinu předal
tělesná cvičení, ze kterých se vyvinulo kungfu. Nejstarší důkaz účasti šaolinů v boji nese deska z roku 728, která dokládá dvě
události: obranu kláštera před bandity z roku 610 a účast v bitvě Hulao z roku 621.
Během vlády dynastie Čching se mnoho
buddhistických mnichů angažovalo v politice a v boji za svržení dynastie samotné. Za
odvetu byl hlavní šaolinský klášter napaden
a vypálen čchingskými vojáky.
Největší katastrofou však bylo jeho vypálení v období lokálních válek v roce
1928. Požáru padla za oběť většina
historických záznamů a klasické literatury. Ani Maova kulturní revoluce v roce
1966 šaolinský chrám nevynechala.
Mniši, kteří byli v klášteře, když ho červená armáda napadla, byli bičováni
a hnáni průvodem hanby.
KLÁŠTER ŠAOLIN
● „Šao“ v názvu Šaolin představuje horu Shaoshi, „Lin“ znamená
les. Ve volném překladu je tak
Šaolin „Chrám v lesích hory
Shaoshi“.
● Mimo vlastní areál kláštera
zůstal zachován hřbitov označovaný jako les pagod. Do
kamenných a cihlových pagod byli
pochováváni významní představitelé kláštera. Zachovalo se kolem
240 pagod. K vidění je i malý po-
čet kamenných desek, které sem
byly s úctou dodány zahraničními
K rozkvětu došlo až po roce 1979, kdy
začala Čína uplatňovat reformní politiku
a začala se otevírat světu. Začala se tak
i obnova kláštera Šaolin. Vláda ustanovila
speciální výzkumný tým, který se zabýval
studiem různých forem šaolinského kung-fu
a dalších čínských bojových stylů. Předmětem výzkumu bylo i léčitelství pomocí akupunktury a znalost léčivých rostlin.
Šaolinský revival se začal psát na počátku 80. let 20. století. Na úspěch filmů
Areál exhibičních vystoupení.
zůstávat v první škole, na kterou narazíte.
A zapomeňte také na to, že budete studovat kung-fu v historickém objektu Šaolinu.
Lákat nečínské, především západní studenty
do Šaolinu ale pořád není tak důležité, jako
lukrativní výjezdy šaolinských mnichů na Západ. Šaolinská exhibiční turné dokážou vydělat tolik, že samotná vláda miliardové Číny
nemohla stát stranou. Za posledních deset let
zbrázdil putovní šaolinský spektákl celý svět
křížem krážem a plní pokladnu jak svou, tak
státní. Mniši dnes udivují veřejnost až cirkusovým vystoupením na několika místech zároveň
a mysticky znějící jméno Šaolin tak proměnili
na obchodní značku a zboží.
Šaolinský chrám ze svahů Songshan.
školami bojového umění.
● Bodhidharma (470-543)
byl jihoindický princ, který se
tak jako Buddha vzdal světského
života. Sehrál významnou roli při
formování filozofie zenbuddhismu
a hlavně při tvorbě meditačních
a zdravotních cvičení, která se později stala základem nebo součástí
většiny čínských bojových umění.
Do Číny ho pozval kázat v roce
527 n. l. císař Wu.
komplex pro exhibiční vystoupení,
parkoviště a mraky
„turistických“ stánků.
Chrám je doslova
obklíčen městečkem
hemžícím se „mobilními“ stánkaři s jídlem,
dodavateli
všemožných propriet bojového umění a obchodníky, kteří mají nad
krámky anglické nápisy typu Enlightened Monk Clothing Co. (Oděvnictví
u osvíceného mnicha).
Před branami kláštera stojí nepočítané
množství škol bojového umění, které se
ucházejí o peníze několika tisíc studentů,
včetně cizinců disponujících dolary. Cena
za měsíční pobyt, trénink a stravu začíná
na 200 USD. Rozhodně se nedoporučuje
s Bruce Leem navázal film z hongkongské produkce Šaolinský chrám. Film líčí
třináct set let starou legendu o třinácti
mniších, kteří se díky Bodhidharmově filosofii zachrání před vládou prince z dynastie Tang. Svými heroickými bojovými
scénami i přes zjevně nízkorozpočtový
statut si došel pro pasování na kultovní
i na Západě. Od té doby se do Šaolinu začaly hrnout miliony turistů a tisíce
východních i západních aspirantů na
hvězdy kung-fu.
V minulosti mnoho lidí zkusilo vydělat na
Šaolinu postavením svých vlastních škol na
hoře Song. Nicméně tento způsob výdělku čínská vláda nepřipustila, proto mnoho
škol skončilo v okolních městech.
Zatímco před třiceti lety byl samotný klášter v údolí Songshan jedinou
známkou civilizace, dnes jej obklopuje
Ing. Kamil Souček
*1979, cestovatel, fotograf,
sportovec. Vystudoval České
vysoké učení technické a Vysokou školu ekonomickou. Zajímá se o země s největší odlišností od evropské
kulturní tradice, jako jsou Maroko, Kuba, Írán,
Čína a podobně. Zajímá se o sport v jakékoliv
podobě a čte současnou moderní literaturu.
KOKTEJL 1/2009
9