Amatérská radiotechnika a elektronika - 1. díl

Josef Daneš a kolektiv
AMATÉRSKÁ
RADIOTECHNIKA
A ELEKTRONIKA
1 011p*
j : i
.
naše voisko
E d ito r © J o s e f D aneš, 1984
A u to rsk ý k o lek tiv : Jo s e f S edláček, d r. V áclav V šete čk a , R a y m o n d J e ž d ík ,
In g . A lek M yslík, P e tr H a v liš, V la d im ír H a d ač , In g . Z den ěk P ro sek ,
J U D r. J o s e f P e trá n e k , V lad im ír K o tt, Ing. F ra n tiš e k J a n d a , O n d ře j O rav ee,
In g . O ta k a r P e trá č e k , doc. d r. In g . M iroslav Jo a c h im , S ta n is la v A n to š,
Ing. K a rel J o rd á n , Ing. Ja ro s la v E rb e n , In g . Z den ěk P ro c h á z k a , In g . M iloš
P ro ste c k ý , dr. In g . Jo s e f D aneš. O b rázk y kreslil K arel T u rek .
L ek to ro v ali: J i ř í B lá h a , In g . Ja ro s la v H o d ík , R a y m o n d Je ž d ík ,
doc. In g . J i ř í V a c k á ř, CSe.
Úvodem
Význam pojm u „radioam atér1' nebyl nikdy zcela jasný a jednoznač­
ný. Původně byl tím to slovem m íněn kdokoliv, kdo pěstuje radio­
techniku z jiných pohnutek než služebních. Podle úředního názoru
m inisterstva pošt a telegrafů z poloviny dvacátých let je radioam a­
térem pouze osoba, k te rá si sam a postaví přijím ač; nikoliv tedy
posluchač, k terý si koupil hotový přístroj. Podle nyní platných
právních předpisů se považují za radioam atéry ti, kdož se ze záliby,
pro sebevzdělání, zabývají am atérským vysíláním .
N ěkteří dom ýšliví profesionálové si pletou pojm y a označují slo­
vem ,,am atérský“ výrobek pochybných kvalit. P řístroje zhotovené
am atéry bývají často spolehlivější i vzhlednější než výrobky tovární.
A m atéři pracují s láskou a nadšením . Z jejich řad vycházejí pracov­
níci, k teří své znalosti u p latňují v prům yslu, v arm ádě, na rad io sta­
nicích všeho druhu, včetně nám ořních lodí a letadel.
T ato publikace je určena zájem cům o zkoušky operatérů a m atér­
ských a profesionálních rádiových stanic i široké veřejnosti. Kdo
udělá zkoušku a získá osvědčení, může konat službu na radiostani­
ci. Pro službu na letadlech se však vyžaduje ještě další kvalifikace
a speciální příprava, k terá překračuje rám ec naší příručky a proto
jsm e letecké radiotechnice — i když neradi — nevěnovali pozornost,
jakou by si zasluhovala.
Původním záměrem autorů bylo postupovat od základních pojm ů
k věcem složitějším. Takové logické uspořádání obsahu se však ne­
podařilo. Z ekonom ických důVodů nebylo možno v y d a t celou příruč­
ku najednou. Od podání n ávrhu na vydání uplynuly čtyři roky. Nic
se nedělo, a už jsm e nepředpokládali, že by se návrh vůbec uskuteč­
nil. K našem u překvapení však byl nám ět schválen a bylo potřeba
urychleně d á t dohrom ady první díl. Proto jsme ho sestavili z m ate­
riálů nejsnáze dostupných i za cenu nelogického uspořádání obsahu.
5
Naším vzorem byla — všem dobře znám á — Sedláčkova „A m a­
térsk á rad iotechnika11. Obávám e se však, že se nepodařilo v y tv o řit
dílo, které by ve stejných dim enzích odpovídalo současném u rozvoji
radiotechniky a elektroniky. Nicm éně doufám e, že bude radioam a­
térů m Svazarm u v jejich činnosti užitečná.
Za k o le k tiv a u to rů
D r. I n g . J o s e f D a n e š , O K I Y G
6
Josef Sedláček, O K1SE, vzpomíná:
Z litera tu ry pro am atéry vysílače je nutno uvést na prvém místě
knížečku prof. Vopičky: N a krátk ý ch vlnách (1933, 1935), vydanou
v Mladé Boleslavi.
U prostřed třicátý ch let vyšla cyklostylovaná skripta „Základy
radiotechniky pro am atéry vysílače" od Jindřicha F orejta, O K lR V .
K niha je psána svěže a zajím avě. Za str. 113 zůstala technickým
nedopatřením jedna strán k a nepotištěná. N ajdem e na ní razítko
s textem znám ým z biografů té doby:
„P řestávka. O bčerstvení v bu fetu .“ V dubnu 1938 vyšlo tře tí v y ­
dání za spolupráce Josefa Dršťáka, O K 1D J.
Stěžejním dílem v období před II. světovou válkou byla kniha
a u to rů D ršťák-F orejt-Š evčík, k terá vznikla doplněním a rozšířením
F orejtových skript.
Po válce vyšlo AVPZ, „A m atérské vysílání pro začátečníky".
Publikace byla rychle rozebrána. Tehdejší výbor ČAV se rozhodl
v y d a t něco podobného, ale v rozšířenější form ě a já jsem to dostal
za úkol. P rvním krokem bylo sehnat spolupracovníky (autory) a než
se to podařilo, měl jsem notně zam otanou hlavu. Protože to však
byli spolupracovníci dobří, podařilo se d á t dohrom ady „A m atérskou
radiotechniku", dvoudílnou knížku, k terá byla řadu let užitečná.
H lavní práce se dostala do období, kdy došlo k základním změnám
s tru k tu ry radioam atérského hnutí. U kázala se nutn o st některé a u to ­
ry vym ěnit, protože to co dodali, bylo pro „A m atérskou radiotech­
n ik u " neupotřebitelné. Jin í, kteří byli požádáni, měli strach, aby
jejich prestiž neutrpěla tím , že píší do publikace am atérské. Všichni
dostali hrubou osnovu a když přinesli své příspěvky, nastaly pro ­
blém y: té m a ta se prolínala, jeden zasahoval do kapitoly druhého,
pro stejné technické pojm y používali různých výrazů a odlišných
sym bolů. U p rav it celý te x t byla úm orná práce. Další patálie nestaly
7
s „profesionálním i jazykobrusiči“ v nakladatelství. Dokonale po­
češtili celou knihu, ale její obsah se stal nesrozum itelným . Byly to
dva roky pilné práce, kdy jsem neměl sobotu, neděli, dovolenou —
ani chvilku času pro sebe a pro rodinu. P a k nastala další kalvárie,
když přišly korektury.
Všichni jsm e byli zam ěstnáni a psaní „A m atérské radiotechniky”
jsm e se mohli věnovat jen v našem krátkém volném čase. To je
velký rozdíl proti spisovatelům , kteří m ohou ty o řit svá díla v rám ci
pracovní náplně nebo na „volné noze“ .
V ysílač In g . M iloslava Š v e jn y , O K 3A L (ex. O K 2 A L ), K ošice, z ro k u 1931
R adiotechnika prodělává bouřlivý vývoj. K dyž se A. S. Popovovi
podařilo překlenout rádiovým i vlnam i vzdálenost 250 m, nikdo ne­
tušil, jaký p řev ra tn ý vynález se zrodil. N a začátku našeho století
se podařilo M arconimu přijím at v Americe jiskrové signály vysílané
ze západní Evropy. Vynález de Forestovy vakuové triody umožnil
dokonalý přenos řeči, takže cesta byla otevřená. Rozvíjelo se i am a­
térské vysílání, ušlechtilá <éinnost podporující technickou tvořivost,
prospěšná obraně vlasti a propagující m ezinárodní dorozumění.
8
Snažili jsm e se tehdy zpracovat knihu tak , aby jí porozum ěl k a ž ­
dý, kdo m á základní vědom osti a praktické zkušenosti v oboru sdě­
lovací techniky, aby učila čtenáře sam ostatně přem ýšlet a tv o řit
tak , aby cítil uspokojení ze své práce. S tejný cíl sleduje i „A m atér­
ská radiotechnika a elektronika".
9
D r. Václav Všetečka, OK1ADM
D X Z N A M EN Á V ELK Á V Z D Á L E N O S T .
Chcete m ít přátele n a celém světě a povídat si s nimi?
T outo sugestivní otázkou uvádí zahraniční výrobce vysílacích za­
řízení pro am atéry svou novou nabídku. A vystihuje dva důležité
aspekty: kom unikace, m ožnost vým ěny myšlenek, při které vzdále­
nost není překážkou (a to vlastním i prostředky, vesměs vlastnoručně
vyrobeným i nebo alespoň upraveným i) a přátelství, k teré účastníky
té to kom unikace váže. Soudržnost a kam arádství, jakého je jinde
málo. Slovo „rad io am atér” uvedl do českého jazyka inženýr Fr. Ště­
pánek někdy v roce 1922. J e to pojem , k terý se kryje s ruským v ý ­
razem radioljubitěl: člověk, k terý m á ten to obor rád. Obor i lidi
kolem něj. J e to obor rozsáhlý, plný napětí, překvapení a vzrušení,
jenž vyžaduje m noho píle, inteligence i úsilí a vše bohatě vrací ve
form ě jedinečných zážitků. A m atér je projektantem , konstruktérem ,
operátorem , ředitelem , údržbářem i adm inistrativním úředníkem své
stanice. Pracuje s telegrafním klíčem a mikrofonem i s páječkou,
povídá si se sousedy v m ěstě i s kolegy z jiných kontinentů, k pře­
nosu svých signálů používá i družic; Měsíce a ionizovaných částí
atm osféry kolem zeměkoule.
S radioam atérstvím související otázky geografické vedou člověka
k hlubším u poznání problém ů jednotlivých oblastí ke sledování vzni­
ku nových státn ích ú tv arů , i když m ají někdy tře b a jen přechodnou
existenci. Mnoho lidí ani neví o geografických zm ěnách, které pro­
bíh ají v Africe a v Asii, nezná m ístopis tichom ořských ostrovů.
K vým ěně inform ací si am atér volí vhodné kom unikační prostřed­
ky. Telegrafní provoz používá v určitém rozsahu kódů a zkratek.
V telefonii se up latn í znalost cizích řečí, především základních svě­
tových jazyků.
Za jí m ává je interakce elektrom agnetických vln s okolním prosto­
rem ve formě různých způsobů šíření.
10
A m atéry vždy vedla to u h a poznávat zákonitosti v elektrotechni­
ce a v přírodních vědách.
P o třeb a kom unikace přivádí člověka k širším u pochopení fyzikál­
ních kontextů, které se odehrávají ve vysoké ionosféře a v m agne­
tickém poli a jsou ovlivněny především sluneční činností.
N utí ho k dalším činnostem, které by jinak nedělal. Studuje špič­
kovou techniku, sbírá poznatky a v mezích možností je aplikuje
i v oblasti am atérské radiotechniky.
R adioam atérství je cesta k sebevzdělání, ať už na poli geografie,
ekonom ických i politických znalostí a techniky.
J e to technická záliba, která se rozrůstá do různých větví.
J e jasné, že každý nemůže dělat všechno. V ětšina am atérů se nějak
specializuje, a v ša k ip ři této specializaci je jejich záliba časově náročná.
Lze samozřejmě nalézt uspokojení i v práci s jednoduchým i pro­
středky.
P ostupně se však obzory rozšiřují a nakonec se zdají sam ozřejm ý­
mi i spojení na m axim ální možnou vzdálenost, třeb a na 20 000 km.
J e v tom i kus rom antiky, kterou si člověk navenek nepřizná a tváří
se, jakoby šlo o běžnou, banální věc. Spojení například s Novým
Zélandem se stává záležitostí víceméně technickou: zvolit vhodný
čas a km itočet s přihlédnutím ke stavu sluneční činnosti — po určité
době m á člověk takové věci již zautom atizované. Do spojení vždy
zasahuje pravděpodobnostní faktor. Spojení s nějakou oblastí se na
řad u hodin nebo i dní může s tá t kom plikovanou záležitostí.
Ja k o horolezce přitah u jí neslezené hory, ta k v našem oboru je
přitažlivé spojení se zeměmi, ze kterých se obvykle nevysílá. J e sna­
hou dosáhnout spojení s m axim álním m ožným počtem zemí. Ze ste j­
ných důvodů, pro které se vystupuje na Mt. Everest, se v provozu
D X považuje za konečný cíl navázat spojení se všemi zeměmi světa.
K dyž člověk začíná, navazuje spojení se stanicem i z jiných konti­
nentů. Zjistí, že stanice z některých zemí jsou naprosto běžné.
V
dalším přesedlá na stanice, které pracují z ostrovů a menších
lokalit a nakonec začne lovit expedice radioam atérů do vzácných
a vzdálených zemí apod., které jsou nejvyšším stadiem provozu DX
a které vyžadují více provozních zkušeností. Protože jde vždy o k r á t­
kodobou záležitost, dostává se do popředí potřeba dobrých inforňia11
S tanice O K 2B M H ,
B ru n o M íeszczak,
O s tra v a
* ' i
...'l-V'
im iPium iiíM
" , : , 1 '•
j
*
J.é
A
*L.
A. *
*
'
. I.
. > > . | b
cí a volba vhodných kanálů, kterým i lze ty to inform ace o p atřit. Je
zapotřebí i dobrého zařízení, protože v případě vzácnějších stanic,
které vysílají jen k rátk o u dobu, bývá konkurence velm i silná. Při
spojení jé důležitá i volba určité tak tik y , k terá se p řípad od případu
mění. Takové zkušenosti lze získat jen vlastní dlouhodobou prací,
stykem s am atéry a vým ěnou zkušeností s nimi. T ak tik a telefonního
a telegrafního provozu se od sebe liší. Především to vyplývá z toho,
že vzhledem k velkém u m nožství stanic, které chtějí n av ázat spoje­
ní, je nemožné p racovat na tém že km itočtu jako expedice; nastává
oddělení km itočtu stanice expediční od km itočtu stanic volajících.
Zbývající taktické postupy záleží na zkušenosti operátora. N a expe­
dičních stanicích bý v ají operátoři velm i dobří, až prvotřídní. N a
spojení s takovou expedicí se dlouho vzpom íná.
Výsledkem je uspokojení, radost, k te rá je odm ěnou za vynaložené
investice časové i finanční a práci na stavbě zařízení. Další konkrétní
odm ěnou jsou ,,QSL lístk y “ a diplomy.
12
Z v ý b a v y sta n ic e 0 K 1 T J , J o s e f Seidl, S k u h ro v n a d B ělou
Úloha písem ných potvrzení form ou lístku QSL vystupuje do po­
předí k účelům registrace, co se v provozu D X událo, na jakých
pásm ech apod. Člověk v žádném druhu činnosti nezapom íná na p r­
vek soutěže nebo srovnávání, proto byla k využití těchto písem ných
potvrzení vym yšlena celá řad a soutěží, které um ožňují srovnávat
výsledky práce stanic z jednoho m ěsta, z jedné oblasti, z jedné země
a jsou soutěže, které um ožňují srovnávání výsledků i v celosvětovém
m ěřítku.
P rv n í soutěží toho druhu byl WAC diplom (W orked all Continents), k terý pochází z dvacátých let. Takovou kom unikaci um ož­
ňují krátk é vlny, které am atéři objevili a učinili upotřebitelným i.
Dnes jsou už tisíce diplom ů, které se od sebe liší především nároč­
ností. H odnota diplom u je tím vyšší, čím víc práce musí b ý t v y n a ­
loženo na jeho získání. N ejobtížněji se získávají diplom y, které m ají
globální rozsah, protože jejich obtížnost se zvyšuje velkým m nož­
stvím pravděpodobnostních faktorů.
Raymond Ježdík, O K 1V C W
N A VELM I KR Á TK ÝCH V L N Á C H
R ok 1983 byl pro československé radioam atéry rokem 60. výročí or­
ganizované radioam atérské činnosti u nás. Spolu s technickým po­
krokem se radioam atérské h nutí rozvíjelo jako i jiné technické spor­
ty v několika směrech a v létech před druhou světovou válkou se
začaly ko n at i u nás první pokusy s velmi k rátkým i vlnam i (VKV),
tj. s km itočty nad 30 MHz s použitím velmi jednoduchých a z dneš­
ního hlediska snad i trochu prim itivních vysílačů a přijím ačů. Sku­
tečný rozvoj činnosti našich am atérů n a VKV nastal až po válce,
a to s m odernějším i součástkam i, ale stále ještě na úrovni superreakčních přijím ačů a jednoduchých vysílačů. Zájemci o provoz na
VKV se vyznačují tím , že záliba v technické tvůrčí činnosti je u nich
vždy alespoň rovnocenná zálibě v provozu a ta k pomocí součástko­
vé základny, k terá byla teh d y k dispozici, i am atérská pásm a VKV
se brzy stala m ístem , kde se používaly stabilní vysílače, přijím ače
se superhetovým principem a složitější směrové anténní systém y.
To tak é byla doba, kdy vznikl nejstarší závod na VKV v Evropě
a není vyloučeno, že i na světě, a sice Československý polní den na
VKV, který v již zm íněném jubilejním roce měl svůj X X X V . ročník.
Jedním z průkopníků nových technických směrů na VKV u nás
se stal na začátku padesátých let radioklub O K lO R C ve Výzkum ném
ú stav u pro sdělovací techniku A. S. Popova (se značkou později
zm ěněnou na O K 1K R C a stále dodnes existující), k terý díky povo­
lání svých členů a pochopení vedení ú stav u mohl propagovat a na
pásm ech používat zařízení na tehdejší dobu se špičkovou technickou
úrovní. J e pochopitelné, že dobré technické vybavení i řad a dobrých
operátorů kolem něj byl pádný důvod, proč padesátá léta byla ve
znam ení m nohých soutěžních vítězství zm íněného radioklubu.
Rozvoj techniky dále pokračoval, zájem ců o práci na VKV p ři­
bývalo a bylo n u tn é učinit i něco v organizování jejich činnosti.
14
N aštěstí v čele odboru pro VKV tehdejší ústřední sekce rádia Svazarm u stál Jin d ra Macoun, O K lV R , kterém u se spolu s dalšími
členy odboru podařilo v y tv o řit do r. 1965 takovou soutěžní a zá­
vodní stru k tu ru na VKV, jak á jen s drobným i úpravam i existuje
dosud a je odpovídající dění na VKV v celé Evropě. P rv n í polovina
šedesátých let tak é byla dobou, kdy se uskutečnily dvě celosvětové
akce. Byly to M ezinárodní geofyzikální rok (IGY) a M ezinárodní rok
klidného Slunce (IQSY), na nichž se i naši am atéři vysílači i poslu­
chači podíleli registrací dálkového šíření VKV, za což sklidili m nohá
m ezinárodní uznání a jejich činnost opět organizoval Jin d ra Macoun,
O K lV R . Dalším důležitým činitelem rozvoje radioam atérství na
VKV u nás bylo až tém ěř neskutečné pochopení povolovacího orgá­
nu koncem padesátých let pro potřeby radioam atérů, které se pro ­
jevilo pružnou reakcí na situaci tím způsobem , že naši am atéři jako
jedni z prvních na světě mohli získávat zvláštní povolení k provozu
na VKV, pro něž se nevyžadovala znalost telegrafie a kladl se větší
důraz na technické vědomosti. Tom u všem u ještě předcházelo ob­
dobí, kdy radioam atéři v Evropě i u nás přestávali používat pásm a
50 a 220 MHz, k terá získala televize a k rá tk ý čas bylo u nás pro
am atéry uvolněno pásmo 86 MHz. R ok 1954 přinesl tak é okamžik,
kdy se československé stanice O K lK A X a O K lK R C zapsaly do svě­
tové radioam atérské historie vytvořením světového rekordu v pás­
mu 1296 MHz svým spojením na vzdálenost 200 km.
To byla jen velmi stručná historie poválečných dvaceti let a jak
vypadá am atérská činnost na VKV v posledních létech? Stále doko­
nalejší součástky, stoupající technické znalosti a zvětšující se počet
am atérských stanic spolu s organizováním jejich činnosti přispěly
k tom u, že např. v závodech pořádaných I. oblastí IA R U n a území
E vropy, Afriky a části Asie tém ěř pravidelně některou ze soutěž­
ních kategorií Vyhrávají českoslovenští radioam atéři a není řídkým
jevem , že se naše stanice stane vítězem závodu s význam em převy­
šujícím m istrovství E vropy i v souhrnném hodnocení. Bez problé­
m ů jsm e zvládli kom unikaci přes převáděče speciálních a m a tér­
ských družic zásluhou organizátorské činnosti ing. K arla Jo rd a n a ,
O K lB M W a O ndřeje Oravce, OK3AU (ex-OK3CDI), spojení o d ra ­
zem signálů od m eteorických stop, spojení odrazem signálů od po15
Ze se tk á n í zájem ců o V K V v roce 1970 n a P u s te v n á c h
lární záře a v posledních létech i spojení odrazem signálů od měsíč­
ního povrchu (EME). Bylo to v kv ětn u 1976, kdy se operátorům
radioklubu O K lK IR podařilo n av ázat první spojení u nás i v so­
cialistických zemích odrazem signálů od měsíčního povrchu spoje­
ním s kalifornskou stanicí W A6LET v pásm u 433 MHz, stejná mezi­
národní p rvenství získali o několik let později Stanislav Blažka,
OK1MBS, v pásm u 145 MHz a opět radioklub O K lK IR na 1296—
2320 MHz. V předcházejících řádcích zm íněný radioklub O K lK IR
dosáhl do poloviny roku 1982 u nás i v socialistických zemích prven­
ství v navázání spojení na VKV odrazem signálů od měsíčního po­
vrchu se všemi světadíly.
V
poslední době došlo u nás k další k v alitativní změně, kterou
představuje stále ještě pokračující v ý stav b a sítě převáděčů, které
dokáží zabezpečit dokonalejší spojení n a území našeho stá tu s red u ­
kováním om ezujícího vlivu terénních překážek. U vedený technický
pokrok však v některých případech m írně degraduje sportovní hod­
n o tu am atérské činnosti. Ve světle předcházejících výsledků může
16
Jodon z .prvních
Československých
převáděčů OKOB
pro 146 MHz
f
^
někom u dnes p řip a d a t až neskutečné, že koncem padesátých let
operátoři m nohých pražských stanic třeb a celou noc očekávali k r á t­
kodobé zlepšení troposférických podm ínek šíření, aby během něho
např. navázali telegrafní spojení s gottw aldovskou stanicí O K 2B JH
v pásm u 145 MHz na vzdálenost necelých 260 km.
Československým radioam atérům nemusel nikdo dlouho a opako­
vaně řík at, že v organizačních záležitostech se m ají zam ěřit i na
práci s mládeží, k terá je základem úspěšného pokračování činnosti
organizace. Světovou výjim ečnost m ají naše závody pro m ládež,
z nichž Československý polní den mládeže na VKV měl v roce 1983
svůj X . ročník a závod VKV k M ezinárodním u dni dětí je jen ne­
pa trn ě mladší. K oběm a je nutné poznam enat, že jsou vyhlašovány
výhradně pro operátorky a operátory m ladší 18 let.
Přehled československých rekordů na VKV není zdaleka jediným
kritériem , podle něhož se posuzuje úroveň činnosti našeho provozu
na VKV, ale protože určitě tak é není nezajím avý, nebude ke škodě
věci, když do jedné z úvodních kapitol k práci na VKV jej uvedem e
podle stav u těsně před korekturam i publikace:
145 M Hz:
-
troposférické šíření O K lID K /p 1978, 1813 km ;
SM2GHI 8. 11.
17
P o ln í d e n 1977 u sta n ic e O K 1 K T L /P n a K línovci
— meteorické stopy O K 2K ZR /p — UA9FAD 11. 8.
1981, 2741 km ;
— polární záře OL7BDQ — GI8YDZ 24. 11. 1982,
1811 km;
— sporadická vrstv a E : 0 K 2 B F H — EA8XS 16. 7.
1983, 3757 km ;
'
— odraz od měsíčního povrchu O K I MBS — VK5MC
15. 5. 1981, 15 490 km ;
433 MHz:
— troposférické šíření 0 K 2S T K /p — G3AUS 30. 10­
1982, 1577 km ;
— polární záře OK1BMW — SM6FHZ 25. 7. 1981,
743 km;
— odraz od měsíčního povrchu O K lK IR /p —
— ZL3AAD 10. 9. 1982, 18 220 km;
1296 MHz:
— troposférické šíření O K 2B FH /p — G3AUS 30. 10.
1982, 1577 km ;
18
2320 MHz:
5,66 GHz:
10,3 GHz:
24 GHz:
— odraz od měsíčního povrchu O K lK IR — ZL3AAD
26. 11. 1983, 18 220 km ;
— troposférické šíření O K lA IY /p — G4BYV 30. 10.
1982, 1028 km;
— odraz od měsíčního povrchu O K lK IR — O E 9X X I
5. 5. 1984, 440 km ;
— troposférické šíření O K lV A M /p — O K lW F E /p
31. 10. 1982, 303 km;
— troposférické šíření O K lK D O /p — D L 8R A H /p
31. 10. 1982, 358 km;
— troposférické šíření O K lK D O /p — D J4 Y J / p 24. 10.
1982, 73 km.
Je n velmi stručnou zm ínku o práci československých radioam a­
té rů lze snad ukončit tím , že navazují oboustranná spojení i v p á s­
mech 5,66 a 10 GHz a že se snad brzy dočkáme i prvních spojení
v nových pásm ech, k te rá am atérům dala k dispozici světová sp rá v ­
ní rádiová konference (WARC) v roce 1979, tj. v pásm ech 47, 75,
143 a 249 GHz.
19
Ing. Alek Myslík, O K1AM Y
T ELEG R A FIE
Telegrafie stála u kolébky radioam atérského sportu. P ra v d a — ne­
stála ještě jako sam ostatný sport, ale jako teh d y jediný způsob
dorozum ívání radioam atérů na vlnách éteru. Znalost vysílání a p ří­
jm u telegrafních značek byla vždy základní znalostí každého radio­
am atéra. A protože soutěživost, snaha dokázat více než druzí, p atří
mezi základní lidské vlastnosti, uplatnila se brzy i v telegrafii, k terá
svojí prom ěnnou rychlostí je pro závody jako stvořená.
P rv n í radioam atérské závody v telegrafii se pořádaly po vstupu
radioam atérů do Svazarm u. D ržitelem m noha rekordů v té době byl
R N D r. J iří Mrázek, CSc., OK lG M . Po roce 1960, když předtím všem
evropským závodníkům znepříjem nili ten to sport výrazně lepší te ­
legrafisté z Cíny a K oreje, se po dobu asi deseti let omezilo dění na
jedinou soutěž v roce — m istrovství ČSSR. V té době byl m noho­
násobným m istrem ČSSR z. m. s. Tom áš Mikeska, O K 2BFN , později
pak m. s. M ária F arbiaková, OK1DM F.
P rvním m ezinárodním závodem po více než 10 letech byl v roce
1970 D unajský pohár, m ezinárodní soutěž pořádaná R um unskou fe­
derací radiosportu. Byl pro nás velm i úspěšný a pohár přivezlo naše
družstvo ve složení Farbiaková, Sýkora, Myslík do Československa
a A. Myslík, OK1AMY, získal dvě ze tří zlatých m edailí v soutěžích
jednotlivců. Od té doby se D unajský pohár v R um unsku pořádal
pravidelně. Tradičně v něm vítězí sovětští reprezentanti; naši te ­
legrafisté každoročně bojují většinou úspěšně o druhé m ísto s dom á­
cími R um uny.
Od roku 1971 byla zahájena system atická příprava reprezentan­
tů — zprvu pod vedením m. s. ing. J . V ondráčka, OK1ADS, od
roku 1973 pod vedením m. s. ing. A. Myslíka, OK1AMY. Od roku
1973 se začaly nepravidelně u sk u tečňovat i přebory ČSR a SSR a od
roku 1975 krajské přebory. Trvalou obětavou prací komise telegra­
20
fie Ú R R A a později i republikových kom isí telegrafie byl systém
soutěží rozvinut tak , že v současné době se pravidelně každoročně
pořádají všechny krajské přebory, přebor ČSR, SSR a m istrovství
ČSSR. K rom ě toho se uskuteční větší počet okresních přeborů. V k a ­
tegoriích m užů, žen, juniorů a žáků je evidováno asi 300 držitelů
výkonnostních tříd a p ět m istrů sportu (OK2BFN, O K lD M F,
O K lP F M , O K 2BH Y a OK1AMY).
V roce 1982 byly ěs. rekordy v příjm u písmen 250 PA R IS, v příjm u
číslic 360 PA R IS, v klíčování písm en 231 PA R IS a v klíčování
číslic 260 PA RIS.
Svoji podstatou a náročností není sportovní telegrafie předurčena
k tom u, aby se stala m asovým sportem . Trénink je — přiznejm e
si — poněkud suchopárný. Dlouhé hodiny proseděné se sluchátky
n a uších u m agnetofonu a klíče není ochoten a schopen věnovat to ­
m uto sportu každý radioam atér. Přesto úroveň výsledků a organi­
zace soutěží v telegrafii p atří v ČSSR mezi nejlepší na světě.
Ale sportovní telegrafie nejsou jen špičkové soutěže a rekordy. Na
okresních a krajských přeborech je to příležitost pro všechny radio­
am atéry, aby se sešli, změřili si navzájem svoje schopnosti získané
radioam atérským provozem (nikoli ted y sam ostatným tréninkem ),
vym ěnili si zkušenosti, poznali se navzájem . A aby udržovali tr a ­
dici telegrafie, k terá stála u kolébky radioam atérského sportu.
P ravidla sportovní telegrafie, stejně jako všech ostatních sportů,
podléhají během času drobným zm ěnám a úpravám vyplývajícím
z potřeb systém u soutěží, počtu závodníků, získaných zkušeností
atp. P roto by nebylo vhodné uveřejňovat je v doslovném přesném
současném znění. Následující stručný v ý tah vystihuje p o d statu a po­
nechává prostor pro drobné úpravy.
1. Typy soutěží
Základem jsou výkonnostní a vrcholové soutěže. J e to celý po­
stupový systém soutěží, k terý začíná m ístním i a okresními přebory,
pokračuje přebory krajským i i republikovým i a vrcholí m istrovstvím
ČSSR. K rom ě toho se občas pořádají soutěže příležitostné, např.
s m ezinárodní účastí a soutěže propagační i náborové. Všechny ty p y
21
soutěží probíhají podle jednotných pravidel a je zpřesněno propozi­
cemi, kdo se jich může zúčastnit.
2. Kategorie
U stálené věkové kategorie pro všechny svazarm ovské sporty jsou
do 15 let, od 16 do 18 let a od 19 let výše. Ženy (zatím pro jejich
m alý počet) s ta rtu jí v jediné kategorii bez rozdílu věku, dívky do
15 let soutěží společně s chlapci. Závodník sta rtu je ve své věkové
kategorii po celý rok, kdy dosáhl její věkové hranice. Soutěží se
i v kategorii družstev.
3. Nom inace
U postupových soutěží je předpokladem účasti závodníka n a sou­
těži účast na soutěži předchozího stupně a splnění předepsaného v ý ­
konnostního lim itu. Další podm ínky bývají stanoveny každou spor­
tovní sezónu podle m om entální situace.
4. Soutěžní disciplíny
Soutěží se v disciplínách příjem na rychlost, klíčování n a ry ch ­
lost a klíčování a příjem na přesnost. Závodník je povinen zúčastnit
se všech tří disciplín. Pořadí se vyhlašuje v celkových výsledcích.
5. Společná základní ustanovení
P řijím ají a klíčují se te x ty složené z pětim ístných skupin znaků.
V příjm u a klíčování na rychlost se přijím ají a klíčují zvlášť te x ty
z písmen a zvlášť te x ty z číslic. V klíčování a příjm u n a přesnost se
používá sm íšený te x t z písmen, číslic a interpunkčních znam ének
(. , ? = /). N ula se vysílá zásadně jako pět čárek. Tem po se ud áv á
m etodou P A R IS (u písmen je to přibližně l,2násobek počtu znaků
za m inutu, u číslic 1,8, u smíšeného te x tu 1,4). H odnocen může b ý t
jen tex t, ve kterém nebylo více než 5 neopravených chyb. U m íst­
ních a okresních přeborů není počet chyb omezen. K zachycení nebo
vyslání te x tu m á závodník zásadně pouze jeden pokus (u příjm u
pro každé tem po).
22
6. Příjem na rychlost
T ex ty se přijím ají zásadně se zápisem rukou. Po ukončení příjm u
m á závodník vyhrazen čas k přepisu vybraných te x tů velkým i tis­
kacím i písm eny do form ulářů dodaných pořadatelem . T ext se p ři­
jím á 60 sekund.
7. Klíčování na rychlost
Závodník může použít libovolný klíč. K líčuje po dobu 180 sekund.
Z nak pro opravu je m inim álně 6 teček. Po něm je zapotřebí klíčovat
znovu od začátku skupiny, ve které se závodník dopustil chyby.
8. Klíčování a příjem na přesnost
Závodník klíčuje po dobu 180 sekund smíšený te x t. Po krátké
přestávce přijím á z m agnetofonu záznam svého klíčování stejným
tem pem . P řija tý te x t opět přepisuje velkým i tiskacím i písm eny.
9. Hodnocení
Za každý p řija tý nebo vyslaný te x t obdrží závodník tolik bodů,
kolik činilo tem po P A R IS tohoto tex tu . Za každou chybu se odečí­
ta jí 2 body, v klíčování a příjm u na přesnost 5 bodů. K líčování na
rychlost hodnotí skupina rozhodčích koeficienty 0,8 až 1 podle k v a ­
lity. Tím se pak násobí dosažený výsledek. V příjm u na rychlost se
hodnotí nej vyšší přijaté tem po písm en i číslic. Celkový výsledek se
získá sečtením bodů ze všech tří disciplín. V soutěži družstev jsou
zvýhodněni mladší závodníci (do 15 let X 1,6, do 18 let x l ,3 ) .
10. Závěrečná ustanovení
Závodník je povinen se říd it všemi platným i dokum enty a pokyny
rozhodčích a pořadatelů. Porušuje-li pravidla, může b ý t diskvalifi­
kován. P ro test pro ti hodnocení nebo průběhu soutěže předkládá
hlavním u rozhodčím u.
P O Z N Á M K A O M E T O D Ě P A R IS :
Z rodila se z p o tře b y u p ře s n it ry c h lo st klíčo v án í.
Z a časo v o u je d n o tk u je m ožno ste jn o u ry c h lo s tí v y sla t více k rá tk ý c h z n ač ek ja k o
E nebo I než d lo u h ý ch , ja k o n a p řík la d n u la. P ísm e n o E se sk lá d á ze č ty ř, n u la
23
z 23 e le m en tárn íc h im p u lsů v č etn ě tříim p u lso v é m ez ery za p ísm enem n eb o číslicí.
S ou těžn í te x t je se sta v e n t a k , a b y m ěl s te jn ý p o č e t e le m e n tá rn íc h im p u lsů , ja k o
k d y b y se slovo P A R IS o p ak o v alo podle sta n o v en é h o p o č tu zn aček za m in u tu .
i
24
Petr Havliš, OK1PFM
RO B — MVT — HIFI
R adioam atérská konstrukční činnost a radioam atérské vysílání jsou
záliby sam y o sobě natolik přínosné, záslužné, zajím avé a hlavně
náročné na čas i peníze, že se většina vyznavačů radioam atérského
sportu dom nívá, že není tře b a je dále rozšiřovat nebo doplňovat
o jiné, s radioam atérským vysíláním přím o nesouvisející prvky. A r­
gum ent jistě pádný. Skalní radioam atér-konstruktér a vysílač si
ted y časem postaví nebo pořídí dobré technické vybavení a z a k rá t­
ko se u tv rd í v názoru, že nezbytným i součástm i ham -shacku jsou
tak é pohodlné křeslo, župan a teplé bačkory. P raktickým důsled­
kem této teorie pak je například skutečnost, že mnozí lovci D X po
několika letech intenzivního provozu n a krátkých vlnách zjistí, že
m ají m álem více kilogram ů živé váhy než potvrzených zemí DXCC
ve své kartotéce.
Počátkem 60. let se ve Svazarm u objevila dvě nová odvětví
radioam atérského sportu, přispívající k dobré tělesné kondici a pro­
vozovaná v tom nejkrásnějším a nejzdravějším prostředí, totiž ve
volné přírodě. Obě si získala postupem času díky svému specifickému
kouzlu mezi radioam atéry m noho nadšených vyznavačů. Jso u to
ROB (rádiový orientační běh neboli A R D F — A m ateur R adi
Direetion Finding) a MVT (moderní víceboj telegrafistů).
Rádiový orientační běh
R O B je branný radioam atérský sport mezi starším i radioam atéry
i v současném radioam atérském slangu znám ý spíše pod názvem
„hon n a lišku“ . ,,Lišku“ reprezentuje třeb a doslova v liščí noře
u k ry tý vysílač, „honcem “ je radioam atér vybavený přijím ačem (pra­
25
cujícím ve stejném km itočtovém rozsahu jako u k ry tý vysílač), jehož
úkolem je „lišku“ zam ěřit a vyhledat (přesněji řečeno závodník v y ­
hledává zdroj elektrom agnetického záření, ted y anténu). Není to
ta k docela snadné, protože vysílače i jejich an tén y jsou u k ry ty a za­
m askovány často velm i dům yslně — v dutině strom u, zahrabány
v listí, v dětském kočárku pod peřinkou atd ., případně jsou an tén y
různě upraveny, aby síla signálu m átla ,,lovce“ (závodníky), a navíc
pracují autom aticky, ted y bez lidské obsluhy, k terá by m ohla svou
přítom ností hledání usnadnit, a jejich velikost zpravidla nepřesahuje
několik stovek čtverečních centim etrů.
Vysílačů je v terénu rozm ístěno několik (tři, p ět i více) ta k , aby
jejich pom yslná spojnice — trať závodu — m ěřila p ě t až sedm kilo­
m etrů. Pracují telegrafním provozem v některém z radioam atérských
pásem (2 m nebo 80 m) a pravidelně se stříd ají ve vysílání v jednom inutových intervalech, což dále kom plikuje jejich přesné zaměření.
A ntény v pásm u 2 m m ají horizontální polarizaci, an tén y v pásm u
80 m polarizaci vertikální, výkon vysílače je v pásm u 2 m do je d ­
noho w attu , v pásm u 80 m do pěti w a ttů . Vysílané signály — pokud
jde o jejich dekódování — jsou zcela jednoduché a netřeba se te d y obá­
v a t přílišných nároků n a znalosti telegrafie. K aždá ,,liška“ vysílá
opakovaně pouze svůj identifikační znak, tvořený standardně písm e­
ny MO (— , ----- ) a skupinou teček, jejichž počet označuje pořadové
číslo ,,lišky“ . N apříklad MOI (— ----- • •) je identifikačním znakem
vysílače číslo 2.
Částečným usnadněním pro závodníka při zam ěřování i při dohledávce je m apa prostoru závodu, kterou m á při každé význam nější
soutěži závodník k dispozici, případně busola. K do by snad ty to
pom ůcky podceňoval, pozná jejich cenu, až když při pádu nebo při
dešti ,,odejde" přijím ač.
M ateriální vybavení závodníka pro soutěž v ROB je následující:
stačí dobrý přijím ač, sluchátka, busola a sportovní oděv i obuv,
což jsou věci dostupné každém u radioam atérovi. N avíc velmi
dobré přijím ače určené svým i technickým i param etry, konstrukcí
i designem speciálně pro ROB jsou v ČSSR (z produkce podniku
R adiotechnika ÚV Svazarm u) i v zahraničí běžně n a trh u . RO B je
sport perspektivní, ja k dokazuje stále rostoucí počet jeho příznivců.
26
N a s ta r tu R O B . V p ra v o K a re l S ouček, O K 2V H , k te r ý z asv ětil rád io v é m u
o rie n ta č n ím u b ě h u ja k o z á v o d n ík a později ja k o tre n é r celý sv ů j ž iv o t. V levo čs.
re p re z e n ta n tk a M a rta Ď u rc o v á z ra d io k lu b u O K 3K S Q (K ysueké N ové Mesťo)
Od roku 1980 pořádá IA R U pravidelně m istrovství světa a o úrov h
R O B u nás svědčí nejlépe skutečnost, že naši reprezentanti získali
n a prvním m istrovství světa zlaté medaile. Výkony našich prvních
radioam atérských m istrů světa z roku 1980: ing. M ojmír Sukeník
z radioklubu Svazarm u O K 2K PD (Krnov) potřeboval k překonání
tr a ti dlouhé 6,5 km s pěti vysílači v lesnatém terénu 39 m inut
a 36 sekund, ing. Zdeněk Jeřábek z radioklubu Svazarm u O K 3K X I
(Nižná nad Oravou) 47 m inut a 10 sekund. (Je tře b a si uvědom it, že
délka tra ti není totéž-, co skutečně u b ěh n u tá vzdálenost.) Za vynika­
jícím i výsledky našich reprezentantů je tře b a také vidět dlouholetou
práci trenérského tý m u ve složení Ing. Z. H erm ann, O K lS H L ,
27
E . K ubeš, O K I AU H, Ing. B. M agnusek, OK2 B FG , M. Popelík,
O K I D TW , K . Souček, OK2 V H a O. Zděnovec.
Zvláštním i modifikacemi RO B jsou N R O B (noční rádiový orien­
ta č n í běh) a AROS (autom obilová rádiová orientační soutěž), které
jsou doposud ještě málo rozšířené, přesto však oblíbené. N R O B se
liší od klasického RO B tím , že závodníci sta rtu jí za tm y (v noci).
P ro to jsou vybaveni navíc reflektory nebo svítilnam i. AROS probí­
h á ve dne a ja k její název napovídá, ,,honci“ jsou m otorizováni.
N esoutěží jednotlivci, nýbrž posádky autom obilů tvořené řidičem
a běžcem, a proto jsou AROS většinou pořádány ve spolupráci radioklubů s autom otokluby Svazarm u.
Pravidla rádiového orientačního běhu
RO B je branným sportem , v němž je účelně spojena technika rádio­
vého zam ěřování s orientací a fyzicky náročným pohybem v nezná­
mém terénu. H lavním i ty p y soutěží v ROB u nás jsou soutěže m is­
trovské i nem istrovšké. M istrovské soutěže probíhají ve třech k v a ­
litativních stupních — I II . stupeň (okresní a m ístní přebory),
II. stupeň (krajské přebory) a I. stupeň (přebory ČSR, SSR a m is­
tro v stv í ČSSR). Mezi nem istrovské soutěže p a tří soutěže pohárové,
kontrolní (zpravidla pro reprezentační výběr) a náborové.
V ROB se soutěží v kategoriích: kategorie A — m uži nad 19 let,
kategorie A — ženy nad 19 let, kategorie B — junioři 16 až 18 let,
kategorie B — juniorky 16 až 18 let, kategorie Cl — starší žáci
a žákyně 13 až 15 let a kategorie C2 — m ladší žáci a žákyně 10 až
12 let.
Technická ustanovení: soutěže probíhají v pásm ech 3,5 MHz a
145 MHz. D élky tra tí a počty kontrolních vysílačů se řídí podle
stupně soutěže a podle jednotlivých kategorií: P ři soutěžích I. stu p ­
ně měří trať závodu vzdušnou čarou pro kategorii A 6 až 7 km při
5 vysílačích, pro kategorii B 5 až 6 km (4 vysílače) a pro kategorie C
4 až 5 km (3 až 4 vysílače); při soutěžích II. stupně měří trať pro
kategorii A 5 až 7 km (5 vysílačů), pro kategorii B 4 až 6 km (4 v y ­
28
sílače) a pro kategorie C 3 až 5 km (3 až 4 vysílače); při soutěžích
I I I . stupně m ěří tra ť pro kategorii A 3 až 6 km (3 až 5 vysílačů),
pro kategorii B 3 až 5 km (3 až 4 vysílače) a pro kategorie C 2 až
4 km (2 až 4 vysílače). Trať může b ý t libovolná, může procházet
lesem, křovím , vodou, ale musí b ý t překonatelná bez jakýchkoliv
pom ůcek. Nebezpečným m ístům se stavitelé tra tí vyhýbají. P ři sou­
těžích I I. a I II . stupně jsou závodníci s terénem seznám eni před
závodem pomocí m apy v m ěřítku 1 : 20 000 nebo 1 : 15 000. N a
soutěžích I. stupně je pořadatel povinen zajistit m apu terénu soutěže
pro každého závodníka (ve stejném m ěřítku jako u soutěží I I . a I II .
stupně). M aximální povolený výškový rozdíl na tra ti je 400 m.
S ta rtu je se na pokyn sta rté ra jednotlivě nebo ve skupinách, časo­
vý interval mezi jednotlivým i s ta rty (závodníky) musí b ý t m ini­
m álně 5 m inut. Závodníci jednotlivých kategorií sta rtu jí do sam o­
statn ý ch startovacích koridorů. Jejich délka je taková, aby z konce
startovacího koridoru nebylo vidět n a startovací čáru. Ve s ta rto v ­
ním koridoru je závodníkům zakázáno vracet se a zastav o v at se.
Všechny vysílače může závodník vyhledávat v libovolném pořadí.
Použije-li závodník během soutěže cizí pomoci, dopravního prostřed­
ku nebo ,,zavěšuje-li se“ prokazatelně za jiného závodníka, je dis­
kvalifikován.
K ontrolní vysílače v terénu um ísťuje a m askuje hlavní rozhodčí
nebo vedoucí tra tě . Vysílače nesm ějí b ý t um ístěny v soukrom ých
objektech nebo v blízkosti nebezpečných m íst a pracují v pásm u
3,5 MHz provozem A I, v pásm u 145 MHz provozem A2. Vysílají
rychlostí 40 až 60 zn/m in střídavě své identifikační znaky: MOE
(první vysílač), MOI (druhý vysílač), MOS (třetí vysílač), MOH
(čtv rtý vysílač) a M 05 (pátý vysílač). Cílový vysílač, tzv. m aják,
vysílá nepřetržitě buď znaky MO, nebo sérii teček či sérii čárek (po
celou dobu závodu). Došlo-li při vysílání kontrolního vysílače k v y ­
nechání některé relace (technická závada), je možno odečíst závod­
níkům , kteří v té době byli prokazatelně na tra ti k tom uto vysílači,
u rčitý čas z jejich výsledného času v cíli. Vysílání všech vysílačů
a m ajáku musí b ý t slyšitelné n a koncích všech startovních koridorů
n a kontrolním přijím ači s citlivostí odpovídající prům ěrné citlivosti
přijím ačů přítom ných závodníků.
29
A ntény v pásm u 3,5 MHz m ají vertikální polarizaci, antény v pás­
m u 145 MHz m ají horizontální polarizaci. Jednou nastavené nasm ě­
rování antény nesmí b ý t během soutěže měněno. Výkon vysílačů
v pásm u 3,5 MHz je do 5 W , v pásm u 145 MHz do 1 W. Závodník
vyhledává zdroj elektrom agnetického záření, tj. an tén u kontrolního
vysílače. A by mohl prokázat, že kontrolní vysílače (jejich antény)
nalezl, zajišťuje pořadatel vhodný způsob značení průchodu k o ntro­
lou (např. potvrzení rozhodčího, značkovacím zařízením apod.) do
startovního průkazu závodníka.
O rganizátor stanovuje časový lim it soutěže, což jé m axim ální po­
volený čas, během kterého závodník musí soutěž ukončit. A by zá­
vodník mohl dodržet ten to časový lim it, může vynechat některý
z kontrolních vysílačů. Základem pro výpočet časového lim itu je
15 m inut n a každý kilom etr tra tě (měřené vzdušnou čarou) a ten to
základní lim it se zvyšuje v závislosti na některých okolnostech (výš­
kový rozdíl n a tra ti, tep lo ta vzduchu, déšť, sníh, m lha atd.).
K aždý závodník ROB musí b y t vybaven zam ěřovacím přijím a­
čem, hodinkam i a kontrolním průkazem . O statní pom ůcky jako b u ­
solu, m apu, tužku, náhradní díly k přijím ači atd. si může vzít na
trať podle vlastního uvážení. Přijím ací zam ěřovači zařízení může b ý t
v lastn í výroby, zapůjčené nebo tovární výroby.
V
soutěži jsou hodnoceni pouze závodníci, jejichž výsledný čas
spadá do časového lim itu závodu. K ritérii pro určení celkového po­
řadí jsou a) počet nalezených kontrolních vysílačů, b) výsledný čas
závodníka v cíli.
Moderní víceboj telegrafistů
MVT má u nás přibližně stejně dlouhou tradici jako RO B. Prodělal
ve své dosavadní historii ze všech radioam atérských sportů snad
nejvíce změn. P ři prvním m istrovství naší republiky ve víceboji
v roce 1960 se závodilo pouze ve dvou disciplínách a pouze v soutěži
krajských družstev. P rv n í disciplínou byla práce s radiostanicí (teh­
d y ty p u RF11), při níž si členové d ru žstv a vzájem ně vym ěnili devět
30
M oderní víceboj tele g ra fistů , d isciplína práce n a sta n ic i (M artin Z a b ra n sk ý ,
OL1AZM ). T ran sce iv ry p ro M VT v y rá b í (stejně ja k o přijím ače pro R O B )
R a d io te c h n ik a , p o d n ik Ú V S v azarm u
telegram ů, druhou disciplínou byl orientační pochod podle m apy
bez zakreslených kontrolních bodů, pouze s udáním azim utů a vzdá­
leností mezi jednotlivým i kontrolam i.
N ejvětšího rozkvětu zaznam enal víceboj na přelom u šedesátých
a sedm desátých let pod názvem RTO contest (radioam atérský pro­
voz —telegrafie—orientační běh nebo tak é Receiving—Trařfic—Orientation). Tři disciplíny, z nichž se ta to modifikace víceboje sklá­
dala, jsou p a trn y z názvu soutěže.
V roce 1974 byl RTO contest zrušen a nahradil ho m oderní víceboj
telegrafistů. Dnešní MVT m á s původní form ou víceboje už jen málo
společného. Tvoří jej šest disciplín: vysílání ručním telegrafním klí­
čem, příjem telegrafních značek se zápisem rukou (rychlosti v obou
těchto disciplínách jsou lim itovány podle věku a pohlaví závodníka),
31
práce s radiostanicí v terénu (formou běžného radioam atérského zá­
vodu n a KV), orientační běh (nikoliv RO B, nýbrž orientační běh,
ja k jej známe z ČSTV s busolou a m apou a se zakresleným i kon­
trolním i body), střelba ze vzduchovky a hod granátem na cíl. Nelze
však předpokládat, že ta to skladba radioam atérského víceboje je
definitivní. V SSSR například v současné době zkoušejí radioam a­
térsk ý trojboj, tvořený jednohodinovým radioam atérským závodem
n a KV, orientačním během a střelbou z m alorážky.
Nicméně je n a první pohled zřejmé, že MVT (ať už bude jeho slo­
žení v budoucnu jakkoliv upravováno) je sportem pro všestranně
talentované radioam atéry. V yžaduje vedle radiotechnických znalos­
tí a operátorské zručnosti tak é fyzickou zdatnost, znalosti telegrafie,
topografie, um ění orientovat se a pevné nervy. Nejlepší českosloven­
ský vícebojař sedm desátých a osm desátých let ing. J iří H ruška,
OKlM M W , pracuje jako vývojový pracovník v podniku R ad io te­
chnika tJV Svazarm u. V roce 1981 obsadil s kolektivem OK5TLG p rv ­
ní m ísto v celosvětovém hodnocení stanic s více operátory v závodě
CQ W W 160 m D X contest, v roce 1978 se stal m istrem ČSSR
ve sportovní telegrafii a v roce 1982 se probojoval do finále ČSR v
nočním orientačním běhu.
M ateriální vybavení závodníka MVT je trochu nákladnější než
u ROB: transceiver (v roce 1982 ještě pro pásmo 80 m s p a ra ­
m etry: telegrafní provoz, napájecí napětí celého zařízení 14 V,
kolektorová z trá ta koncového tran zisto ru při ideálním chlazení ne­
smí přesahovat 2,6 W , avšak v nejbližší době se očekává zm ěna
radioam atérského pásm a na 160 m), vzduchovka, g ran áty atd.
Všechno však m ohou zajistit svým závodníkům základní organizace
Svazarm u a radiokluby.
MVT i RO B stejně jako většina ostatních radioam atérských sva­
zarm ovských soutěží m á vypracován celostátní klasifikační a postu­
pový systém od m ístních přeborů až po m istrovství ČSSR, takže
každý m á m ožnost si některý z těchto sportů zcela nezávazně v y ­
zkoušet n apříklad n a m ístním nebo okresním přeboru ve společnosti
svých dobrých přátel. Potom zjistíte, že pohyb na čerstvém vzduchu
a ve volné přírodě je skutečně nejvhodnějším doplňkem někdy za­
kouřeného ham -shacku.
32
Soutěžní kategorie: A — muži 19 let a více; B — junioři 16 až
18 let; C — žáci a žákyně do 15 let; D — ženy od 16 let.
Pravidla j e d n o t l i v ý c h di sci pl ín
1. Příjem telegrafních znaků
P řijím ají se dva druhy tex tů : a) písmenové, tex ty , složené z 26
znaků latinské abecedy; b) číslicové tex ty , složené rovnom ěrně z čís­
lic od 0 do 9. K aždý te x t je složen z 50 pětim ístných skupin. Z ávod­
níci zapisují rukou. K aždý p řija tý te x t se přepisuje na určený blan­
ket. K v alita přepisu musí b ý t taková, aby sbor rozhodčíqh mohl
jednoznačně identifikovat všechny napsané znaky. P řed každým
soutěžním textem je vysílán stejnou rychlostí cvičný te x t po dobu
1 m inuty. J e možno zapisovat na libovolný papír a používat k zá­
pisu libovolných sam oznaků. Pokusí-li se závodník při soutěži opi­
sovat, je veřejně rozhodčím napom enut a při opakovaném opisování
je diskvalifikován.
P řijím ají se tem pa: při soutěžích I I I . stupně (okresní a m ístní
přebory) kategorie A 90 znaků za m inutu, kategorie B a D 70 zn/m in
a kategorie C tem po 50 zn/m in; při soutěžích II. stupně (krajské
přebory) kategorie A 110 zn/m in, kategorie B a D 100 zn/m in, k a ­
tegorie C 70 zn/m in; při soutěži I. stupně (přebory ČSR, SSR a mis­
tro v stv í ČSSR) kategorie A 130 a 140 zn/m in, kategorie B a D 100
a 110 zn/m in, kategorie C 70 a 80 zn/m in.
P ři soutěžích I I. a I I I . stupně je ve všech kategoriích zisk 50 bodů
za bezchybný příjem jednoho tex tu . K aždá chyba znam ená z trá tu
jednoho bodu, nulový zisk je tedy při 50 chybách. P ři soutěžích
I. stupně je za bezchybný příjem vyššího tem pa 50 bodů a za bez­
chybný příjem nižšího tem pa 40 bodů. Do soutěže se započítává
jeden písm enový a jeden číslicový te x t, vždy s lepším bodovým
ziskem. Chyba v te x tu při soutěži I. stupně znam ená z trá tu dvou
bodů.
2. Vysílání telegrafních znaků
-Závodníci vysílají ručním i telegrafním i klíči, u nichž nesm ějí b ý t
žádné elektrické ani mechanické prvky, které by m ohly vysílání
33
ovlivnit. K aždý závodník vysílá jeden písm enový a jeden číslicový
te x t z pětim ístných skupin.
V soutěži I. stupně vysílají závodníci jednotlivé te x ty vždy po
dobu 3 m inut těm ito předepsaným i rychlostm i: kategorie A 130 zn/
/m in písmen a 90 zn/m in číslic, kategorie B a D 110 zn/m in písm en
a 80 zn/m in číslic a kategorie C 80 zn/m in písm en a 60 zn/m in číslic;
v soutěži II. stupně vysílají závodníci po dobu 2 m inut rychlostm i:
kategorie A 110 zn/m in písmen a 80 zn/m in číslic, kategorie B a D
100 zn/m in písm en a 70 zn/m in číslic a kategorie C 70 zn/m in pís­
m en a 50 zn/m in číslic; v soutěži I II . stupně vysílají závodníci po
dobu 1 m in u ty rychlostm i: kategorie A 90 zn/m in písm en a 60 zn/
Imin číslic, kategorie B a D 70 zn/m in písm en a 50 zn/m in číslic
a kategorie C 50 zn/m in písm en a 40 zn/m in číslic. T ext vysílání
kontroluje rozhodčí a hodnotí jej koeficientem za kvalitu, k terý je
dvojího druhu: koeficient základní (0,5; 0,45; 0,4; 0) a koeficient
srážkový odečítaný od základního koeficientu (0,05 za neopravenou
chybu, 0,01 za opravenou chybu ve vysílání). Výsledný koeficient
za kvalitu vysílání se získá odečtením srážkových koeficientů od
koeficientu základního. Celkový bodový zisk závodníka stanovím e
ze vzorce
100 . K . X
celkový bodový zisk = ; ------- -------- ,
_Zv *
kde 100 je konstanta, K výsledný koeficient, X skutečně vyslané
prům ěrné m inutové tem po, L lim it (požadované m inutové tem po
podle kategorie a stupně soutěže).
3. Telegrafní provoz
Úkolem závodníka je navázat během jedné hodiny co největší
počet spojení a při nich předat a přijm out soutěžní kód. V této dis­
ciplíně se používají stanice, splňující podm ínky: koncový stupeň
osazen jedním tranzistorem s kolektorovou ztrá to u m axim álně
2,6 W, m axim ální napájecí n a p ě tí celého zařízení 14 V (nikoliv však
z elektrovodné sítě nebo z akum ulátorů). Je d n u hodinu před začát­
kem závodu rozhodčí seznámí všechny závodníky pomocí m apy
s prostorem závodu a dvacet m inut před začátkem závodu dostane
každý závodník obálku s provozním i údaji (s volacím znakem do
34
závodu, se soutěžními kódy, km itočtovým rozsahem a časem zah á­
jení a ukončení provozu); 15 m inut před zahájením telegrafního zá­
vodu jsou závodníci hrom adně odstartováni do terénu.
Při každém spojení se předávají dvě pětim ístné skupiny: a) první
skupina tvořená RST a pořadovým číslem spojení (např. 59901).
b) druhá skupina tvořená pěti pořadatelem určeným i libovolným i
písm eny (např. ABCDE). V přijatém kódu může b ý t pouze jedna
chyba, k terá znam ená srážku jednoho bodu z výsledku. Závodník,
k terý navázal nejvíce spojení, obdrží za svůj výsledek 100 bodů.
O statním závodníkům se bodový zisk vypočte podle vzorce:
100 . P
celkový bodový zisk = — — — N ,
kde 100 je konstanta, P počet spojení, k terá navázal hodnocený zá­
vodník, M počet spojení, k terá navázal nejlepší závodník, N počet
chyb v p řijatých kódech.
4. Orientační běh
Při té to disciplíně je úkolem závodníka vyhledat v určeném po­
řadí podle m apy kontrolní značky um ístěné v terénu. Počet kontrol­
ních bodů na tra ti je dán podílem celkové délky tra tě a ko n stan ty 0,7.
Trať vede převážně lesnatým terénem a součet všech převýšení může
b ý t m axim álně 400 m etrů. K ontrolní body jsou označeny červeno­
bílým i lam pióny (terči) o rozměrech přibližně 0,3 X 0,3 m.
N a s ta rtu orientačního závodu obdrží závodník m apu, do níž si
zakreslí trať závodu podle vzorové m apy. J e možné (z některých
hledisek i lepší), aby závodníci dostali m apy s již zakreslenou tra tí.
K ontroly jsou na m apě vyznačeny kroužky, v jejichž středu se kon­
troly nacházejí. Jednotlivé kontroly jsou na m apě propojeny šipka­
mi, které určují, v jakém pořadí je závodník musí nalézt. Dokladem
závodníka je starto v n í průkaz, do něhož závodník značí průchod,
kontrolou (např. kleštěm i, razítkem atd., jim iž je kontrolní bod v y ­
baven). Závodníci s ta rtu jí na trať v pravidelných několikam inuto­
vých intervalech jednotlivě, aby se zamezilo jejich spolupráci. P o ­
k u d závodník neprojde všemi kontrolam i ve stanoveném pořadí nebo
zjistí-li rozhodčí, že spolupracoval s jiným závodníkem či použil do­
pravní prostředek atd ., je diskvalifikován.
35
Délky tratí: v závodě I II . stupně pro kategorii A 3,2 až 4 km ,
pro kategorii B a D 2,3 až 3,2 km a pro kategorii C 1,2 až 1,8 km,
v závodě II. stupně pro kategorii A 4,8 až 5,6 km , pro kategorii B
a D 3,2 až 4 km a pro kategorii C 1,8 až 2,4 km a v závodě I. stupně
7 až 9 km pro kategorii A, 4 až 6 km pro kategorii B a D a 2,4 až
4 km pro kategorii C.
Bodování orientačního běhu: za nejlepší čas získá závodník 100
bodů. Všem dalším závodníkům se odečítá jeden bod za každou
m inutu, o kterou je jejich čas horší než čas vítěze.
5. Střelba ze vzduchovky
Střílí se vzduchovkou na vzdálenost 10 m etrů u všech věkových
kategorií do terče o rozměrech 8 0 x 5 5 mm vleže bez opory. K aždý
závodník střílí p ět soutěžních ran, bodový zisk je dán součtem hod­
not jednotlivých zásahů, m axim álně m ožný bodový zisk je 50 bodů.
6. Hod granátem
Hází se granátem na cíl ve tv a ru čtverce o rozm ěrech 1,5 X 1,5 m
ze vzdáleností: kategorie A na 25 m, kategorie B na 20 m a k a te ­
gorie C a D na vzdálenost 15 m. N a soutěžích do II. stupně se po­
užívá gum ový granát o hm otnosti 350 g, na soutěžích I. stupně ko­
vový g ran á t 600 g. Za jeden zásah je 10 bodů, každý závodník hází
p ět soutěžních hodů.
Celkový bodový zisk závodníka v soutěži MVT se získá sečtením
bodů, jež závodník získal ve všech šesti disciplínách.
Hifi
V souvislosti s tím , jak se elektronika rozšiřovala do nej různějších
oborů lidské činnosti, začali se v radioklubech objevovat zájemci
o radiotechniku a elektroniku aplikovanou nejen v telekom unikacích,
ale i jinde.
Z nich nejpočetnější skupinou byli od počátku šedesátých let zá­
jemci o využití elektroniky při reprodukci zvuku a obrazu, ,,hifisté“
36
(term ín sice nespisovný, avšak všeobecně vžitý, utvořený ze zkratky
anglických slov high fidelity, čímž je m íněna vysoká věrnost zázna­
mu a reprodukce). Dlužno říci, že ve svých rodinách i ve svém okolí
se hned od počátku setkávali s mnohem větším pochopením než
am atéři vysílači, rušící sousedům televizory a neustále šplhající po
okolních strom ech a střechách.
Od šedesátých let vznikají ve Svazarm u první základní organiza­
ce, sdružující výhradně hifisty a nazývající se hifikluby Svazarm u.
a na konci šedesátých let se elektroakustika a videotechnika staly
sam ostatnou odborností Svazarm u.
H lavní předm ět činnosti hifistů je soustředěn na kvalitní repro­
dukci a záznam zvuku a obrazu a na jejich praktické využití. To
vše však nejen pro vlastní potřeby členů hifiklubů a Svazarm u.
nýbrž i ve prospěch veřejnosti („ozvučování" veřejných vystoupení,
poradenské služby pro veřejnost aj.). Z technických elektronických
prostředků je tedy zájem hifiklubů soustředěn na konstrukce pří­
strojů gramofonové, m agnetofonové, rozhlasové a televizní techni­
ky, na nízkofrekvenční zesilovací techniku, na techniku elektroakustických měničů, na způsoby dálkového přenosu informací, na tech ­
nologie elektroakustických a videotechnických zařízení a v souvis­
losti s tím vším tak é na dálkové ovládání přístrojů, výpočetní tech­
niku, elektroniku v dom ácnosti atd.
B ranný charakter činnosti hifiklubů vyplývá z toho, že v CSLA
se stále více využívá audiovizuální techniky při výcviku vojáků
a při jejich politické přípravě, a díky hifiklubům přichází každoroč­
ně do arm ády několik tisíc m ladých lidí, kteří ta to zařízení um ějí
obsluhovat a udržovat. Stejným přínosem pro službu v arm ádě jsou
praktické i teoretické technické znalosti m ladých členů hifiklubů.
Pro hifikluby a jejich členy jsou každoročně pořádány pravidelné
soutěže, jež jsou jedním z hlavních m otivů rozvoje jejich činnosti.
Z nich jsou nejznám ější soutěžní přehlídky Hifi-Ama, zam ěřené na
konstruktérskou činnost hifiklubů a festivaly audiovizuální tvorby,
jejichž cílem je podporovat a hodnotit uplatnění audiovizuálních
prostředků při kulturním a výchovném působení na členskou zá­
kladnu Svazarm u a na veřejnost. Oba ty p y soutěží jsou organizo­
vány postupovým systém em od okresních až po celostátní kola.
37
Vladim ír Hadač
RÁDIO A M O D ELÁ ŘSTVÍ
R adiotechnika zasáhla výrazně i do m odelářství. Rádiovým i sou­
pravam i (nejčastěji označovaným i zkratkou RC z anglického R ádio
Control) jsou ovládány modely letadel, lodí, raketoplánů, autom obilů
a v poslední době i lokom otiv.
RC soupravy původně um ožňovaly přenos pouze jediné inform a­
ce (přenášené tónovou modulací), později byl počet m odulačních
km itočtů rozšiřován až na čtrnáct. Tónová modulace um ožňovala
jen nespojité ovládání; například korm idlo bylo z neutrální polohy
vychylováno skokem do jedné z krajních poloh. V druhé polovině
šedesátých let se objevily první tzv. proporcionální soupravy, v y ­
užívající am plitudové modulace. V nich je ovládací p ák a vysílače
spojena s potenciom etrem , připojeným ke kodéru; poloze běžce potenciom etru pak odpovídá šířka příslušného kanálového impulsu
(jehož střední šířka je zpravidla 1,5 jjls ). V přijím ači jsou jednotlivé
pulsy přiřazeny příslušným servosystém ům , v nichž jsou porovnává­
ny s pulsy, jejichž šířka je dána polohou běžce potenciom etru, spoje­
ného s výstupním hřídelem serva. Tím je umožněno plynulé vychylování ovládaných prvků, jejichž počet prakticky není omezen. Pro
zajištění větší bezpečnosti a odolnosti vůči rušivým signálům se od
sedm desátých let používá stále častěji km itočtové modulace. V roce
1981 byly uvedeny na trh první RC soupravy s pulsne kódovou m o­
dulací (PCM), využívající m ikroprocesorů k p aritní kontrole přená­
šených inform ací.
Použití m oderních krystalových filtrů pro vstupní části přijím ačů
a km itočtové modulace umožnilo zúžit ra str odstupu jednotlivých
kanálů (přesněji používaných km itočtů) až n a 10 kH z, takže n a ­
příklad v nejrozšířenějším pásm u 27,120 MHz lze najednou provo­
zovat až 32 soupravy. Oscilátory vysílačů i přijím ačů jsou řízeny
k rystaly (zpravidla vým ěnným i), nabroušeným i pro patřičný km i­
38
to če t (m f km itočet je většinou 455 kHz). V ČSSR jsou pro řízení
m odelů vyhrazena pásm a 27,120 a 40,680 MHz (nižší pásm a se
z praktických důvodů nevyužívají), v zahraničí se pak používají
i pásm a 35 MHz, 72 MHz a v posledních letech i 433 MHz.
Ing. Zdeněk Prosek, OK1PG
C O SE SMÍ A C O SE NESMÍ
Podobně jako v silničním provozu je i v radiokom unikačním provo­
zu n utno zachovávat určitá pravidla, aby nedocházelo ke kolizím.
M ezinárodní telekom unikační unie (ITU) je nejstarší m ezinárodní
vládní organizací (založena 17. května 1865 v Paříži). A právě ta
řídí radiokom unikace \ celém světě. Přiděluje km itočty jednotlivým
službám , předepisuje radiokom unikační postupy, doporučuje kom u­
nikační systém y. To vše je obsaženo v R adiokom unikačním řádu
a v příslušných doporučeních.
V Československu byl 5. června 1964 vydán zákon č. 110/1964 Sb.,
o telekom unikacích a 12. června 1964 vyhláška č. 111/1964 Sb.,
které mimo jiné stanoví:
Telekom unikace slouží jako prostředek dorozum ění na dálku pro
přenos zpráv a informací.
J e nutno telekom unikace zřizovat a provozovat účelně, plánovitě
s nejvyšší možnou úsporou společenské práce, chránit je před ruše­
ním a poškozováním a zabránit jejich zneužívání.
Telekom unikačním i zařízeními jsou zařízení k dopravě zpráv,
údajů (dat), obrazů a návěští pomocí elektrické energie, zejm éna
drátový telegraf a telefon, radiotelegraf a radiotelefon, vysílací a při­
jím ací zařízení rozhlasová a televizní a jiná vysílací a přijím ací r á ­
diová, popřípadě světelná zařízení.
K uspokojování potřeb obyvatelstva a socialistických organizací
v oboru telekom unikací je určena jednotná telekom unikační síť,
o jejíž v ý stav b u , provoz a rozvoj pečuje Ú střední správa spojů.
Do jednotné telekom unikační sítě náleží zejm éna:
— m ístní a m eziměstské telefonní sítě se zesilovacími stanicem i,
telefonním i ústřednam i, hovornam i, příslušným i vedením i a ú čast­
nickým i stanicem i, telegrafní síť včetně dálnopisné účastnické sítě
s příslušným i ústřednam i, okruhy (vedeními) a stanicem i;
40
— zařízení (přístroje, okruhy, sítě) pro přenos dat, zpracovaných
nebo určených pro zpracování m atem atickým i a podobným i stroji,
radiotelegrafní a radiotelefonní vysílací a přijím ací zařízení;
— vysílací a přenosová technická zařízení rozhlasová a televizní,
zařízení (síť, zesilovací stanice) rozhlasu po drátě (kromě účastnic­
kých reproduktorů);
— sítě m ístního rozhlasu, signální, hodinová a jiná vyrozum ívací
zařízení, jestliže jsou ve správě organizací spojů.
Ú střední správa spojů stanoví podm ínky pro užívání jednotné te ­
lekom unikační sítě k telekom unikačním u styku, pro zřizování a uží­
vání telefonních a dálnopisných účastnických stanic a účastnických
stanic rozhlasu po drátě, podm ínky pro svěřování jiných telekom u­
nikačních zařízení (pobočkových ústředen, okruhů apod.) k užívání
účastníkům a podm ínky jiných výkonů poskytovaných organizace­
mi spojů prostřednictvím jednotné telekom unikační sítě.
V ýstavba a provoz vysílacích a přenosových rozhlasových a tele­
vizních zařízení a zařízení rozhlasu po drátě náleží Ú střední správě
spojů a organizacím spojů, jež jsou povinny d b á t o účelné rozšiřo­
vání možnosti příjm u rozhlasových a televizních pořadů, přejím a­
ných od organizací pověřených jejich tvorbou.
Ú střední správa spojů může om ezit provoz jednotné telekom uni­
kační sítě z důležitého obecného zájm u.
Zprávy, jejichž obsah může ohrozit bezpečnost státu , nebo jeho
důležité hospodářské zájm y nebo které jinak odporují zákonům ,
jsou z dopravy vyloučeny.
Organizace i obyvatelstvo používají k telekom unikačním u styku
zásadně jednotné telekom unikační sítě. Pouze v případech, kdy bude
vyloučeno dosáhnout sledovaného cíle zařízeními a výkony této sítě,
je možno zřídit a provozovat telekom unikační zařízení mimo tu to
síť, a to jen po předchozím povolení Ú střední správy spojů nebo
orgánů jí pověřených (dále jen povolující orgán), pokud není dále
stanoveno jinak.
Povolení může b ý t zrušeno, vyžaduje-li to bezpečnost s tá tu nebo
závažné hospodářské nebo jiné důvody. Důvodem zrušení daného
povolení může b ý t též m ožnost účelného začlenění povoleného zaří­
zení do jednotné telekom unikační sítě.
41
Povolení ke zřízení a provozování vysílacích rádiových stanic lze
udělit, jde-li o
a) uspokojení odůvodněných potřeb pohyblivých služeb, jejichž za­
bezpečení nelze řešit jinak než rádiovým spojením,
b) rádiové vysílací stanice sloužící rozvoji vědy a techniky (tzv. po­
kusné stanice),
c) rádiové vysílací stanice sloužící technickém u sebevzdělání a stu ­
diu (tzv. am atérské stanice).
J in a k lze povolit zřízení a provozování vysílacích rádiových stanic
jen zcela výjim ečně, když nelze sledovaného cíle dosáhnout použitím
zařízení jednotné telekom unikační sítě, především zařízení d ráto ­
vého, a když zvláštní okolnosti odůvodňují použití rádiového spo­
jení. Zastupitelským úřadům cizích stá tů lze udělit povolení ke zří­
zení a provozování vysílacích rádiových stanic jen za předpokladu
vzájem nosti a se souhlasem m inisterstva zahraničních věcí.
Povolení ke zřizování a provozování vysílacích rádiových stanic
uděluje povolující orgán (§ 4 odst. 1); výjim ku tvo ří am atérské v y ­
sílací rádiové stanice, k jejichž zřízení a provozování uděluje povo­
lení m inisterstvo v n itra nebo orgán jím pověřený. (Vyhláškou č. 92/
/1974 Sb. byly to u to pravom ocí pověřeny:
a) Správa radiokom unikací P ra h a pro území ČSR,
b) Správa radiokom unikací B ratislava pro území SSR.)
Ú střední správa spojů stanoví, kdy je tře b a k obsluze vysílacích
rádiových stanic zvláštní způsobilosti a jaké, jakož i jakým způso- *
bem se ta to způsobilost nabývá, prokazuje a osvědčuje.
Vysílací rádiové stanice, a to i neúplné, pokud k jejich zřízení a pro­
vozování nebylo vydáno platné povolení nebo pokud nejsou v držení
organizací nebo osob oprávněných podle tohoto zákona k jejich zři­
zování a provozování bez povolení, lze přechovávat jen s povolením
m inisterstva v n itra nebo orgánů jím pověřených. Tohoto povolení
není třeb a pro vysílací rádiové stanice, které přechovávají oprávnění
výrobci.
Zřízení a provozování telekom unikačních zařízení mimo jed n o t­
nou telekom unikační síť povoluje S práva radiokom unikací P raha.
R adiotelegrafní stanice m ohou obsluhovat jen operátoři, kteří pro42
kázali svou odbornou způsobilost složením předepsané radiotelegrafní zkoušky a m ají platné vysvědčení palubního, popř. pozemního
radiotelegrafisty.
R adiotelefonní stanice na palubě československých letadel a lodí
m ohou obsluhovat operátoři, kteří prokázali svou odbornou způso­
bilost úspěšným složením předepsané zkoušky a m ají p latn á v y ­
svědčení palubního radiotelefonisty nebo palubního radiotelegrafisty.
V jejich přítom nosti m ohou palubní radiotelefonní stanice obsluho­
v a t i pověřené osoby, které nem ají vysvědčení, jestliže je operátor
s vysvědčením předem řádně poučí.
O statní radiotelefonní stanice mohou obsluhovat operátoři, kteří
prokázali svou odbornou způsobilost úspěšným složením předepsané
zkoušky a m ají platné vysvědčení pozemního nebo palubního radiooperátora. S jejich souhlasem mohou ty to stanice obsluhovat i po­
věřené osoby, které operátor s vysvědčením předem řádně poučí.
P ro každou stanici musí b ý t určen alespoň jeden operátor s platným
vysvědčením , který za řádnou obsluhu stanice odpovídá.
Vysvědčení operátorů podle předchozích odstavců vydává Ú střed­
ní správa spojů nebo z jejího pověření Správa radiokom unikací
v Praze na základě zkoušek složených podle předpisů vydaných
Ú střední správou spojů.
A m atérské vysílací stanice mohou obsluhovat jen osoby, které
prokázaly svou odbornou způsobilost a m ají platné vysvědčení podle
předpisů o zkouškách operátorů am atérských stanic, které vydává
federální m inisterstvo spojů.
Bez povolení podle tohoto zákona mohou zřizovat a provozovat
telekom unikační zařízení mimo jednotnou telekom unikační síť
a) vojenská správa k vojenským účelům,
b) m inisterstvo v n itra k bezpečnostním účelům,
c) Československé stá tn í dráhy pro účely železničního provozu na
podkladě plánů rozvoje telekom unikací v železniční dopravě pro­
jednaných s Ú střední správou spojů,
d) správa civilního letectví pro zabezpečovací a sdělovací rádiovou
leteckou službu s výjim kou rádiových stanic na letadlech,
e) organizace energetiky k řízení, zabezpečování a autom atizaci
elektrizační soustavy, a to při použití zařízení s nosným i proudy
43
po silnoproudých vedeních, při použití sdělovacích vedení využí­
vajících v převážné části tra sy podpěr silnoproudých vedení a při
použití kabelových vedení a rádiových zařízení na velm i k r á t­
kých vlnách, pokud neslouží převážně k účelům dorozum ívacím .
. Telekom unikačním i zařízeními drah nebo letecké správy mohou
b ý t v dohodě s organizacem i spojů o b staráv án y též výkony pro ve­
řejnost ve stanicích drah, ve vlacích a na letadlech.
Povolení není tře b a ke zřízení a provozování drátových telegrafů,
telefonů a elektrických návěštních zařízení u v n itř budov nebo na
souvislých pozemcích téhož provozovatele, které nejsou používány
k veřejné dopravě. T aková telekom unikační zařízení m ohou b ý t po­
drobena dozoru orgánů určených Ú střední správou spojů. Povolení
je však třeba, m ají-li b ý t tak o v á zařízení připojena na jednotnou
telekom unikační síť nebo na telekom unikační zařízení jiného provo­
zovatele anebo m ají-li překračovat stá tn í hranice.
Povolení není tře b a ke zřízení a provozování:
a) rádiových zařízení o velmi nízkém výkonu k řízení m odelů a h ra ­
ček, lékařských radiosond a podobných zařízení,
b) zařízení prům yslové televize s přenosem modulace po kabelu,
ikdyž se při tom dočasně použije veřejné cesty nebo cizího po­
zemku.
Ú střední správa spojů stanoví, kterých zařízení a za jakých pod­
m ínek se to to ustanovení týká.
Vysílací rádiová zařízení k řízení m odelů a hraček, jin á zařízení,
určená k přenosu ovládacích nebo měřicích signálů pomocí elektro­
m agnetického pole, vytvořeného smyčkou, jejichž výkon nepřesa­
huje 0,1 W , m ohou b ý t zřizována a provozována bez povolení s pod­
m ínkou, že je jejich provozovatel přihlásí k evidenci u odbočky
In sp ek to rátu radiokom unikací ve svém kraji a bude dodržovat km i­
točet, výkon a d ruh vysílání. Bez povolení mohou b ý t zřízena a pro ­
vozována i zařízení s vyšším výkonem , jestliže byla sériově vyrobe­
na podle p ro to ty p u schváleného nebo uznaného Správou radiokom u­
nikací v Praze. Rovněž ta to zařízení musí b ý t evidována u příslušné
odbočky In sp ek to rátu radiokom unikací a provozovatel nesmí pro­
vádět n a zařízení žádné změny.
44
K užívání rozhlasových a televizních přijím ačů není tře b a povo­
lení. Vlastníci, popřípadě uživatelé jsou však povinni ohlásit ty to
přijím ače k evidenci u organizací spojů, určených Ú střední správou
spojů, říd it se podm ínkam i stanoveným i v prováděcích předpisech
a p la tit stanovené poplatky.
V lastník, popřípadě uživatel přijím ače odhlášeného z evidence je
povinen uvést přijím ač do stavu vylučujícího další jeho používání;
neučiní-li tak , může provést potřebné opatření organizace spojů na
jeho náklad.
Je d n o tn á telekom unikační síť, její zařízení a provoz jsou chráně­
ny proti ohrožování, poškozování a škodlivému rušení jiným i zaří­
zením i nebo činností.
V šechna telekom unikační zařízení mimo jednotnou telekom uni­
kační síť musí b ý t zřizována a provozována tak , aby škodlivě neru­
šila zařízení této sítě, zejm éna zařízení radiokom unikační.
Rovněž stroje, přístroje a zařízení, jejichž používáním vzniká v y ­
sokofrekvenční energie, je nutno vyrábět, popřípadě u p rav it a pro­
vozovat tak, aby nerušily provoz jednotné telekom unikační sítě. V ý­
robci, odběratelé z dovozu, popřípadě vlastníci a uživatelé těchto
strojů, přístrojů a zařízení jsou povinni, pokud je to proveditelné,
pořídit na svůj náklad potřebná odrušovací zařízení.
Provozovatelé všech vysokofrekvenčních účelových zařízení jsou
povinni evidovat ta to zařízení u organizací spojů určených Ú střední
správou spojů. M inisterstvo v n itra a m inisterstvo národní obrany
evidují vysokofrekvenční účelová zařízení, k terá provozují, sam o­
sta tn ě a v jednotlivých případech sdělují potřebné údaje Ú střední
správě spojů.
Dojde-li k ohrožení, k rušení provozu nebo poškození jednotné
telekom unikační sítě, je vlastník (uživatel) škodlivého zařízení nebo
provozovatel škodlivé činnosti povinen učinit vhodná ochranná opa­
tření. Není-li to proveditelné nebo je-li hospodárnější nebo účelnější
provést ochranná opatření na ohroženém zařízení telekom unikač­
ním, provede je jeho provozovatel. Vznikla-li závada nedodržením
podm ínek stanovených pro zřízení nebo provoz škodlivého zařízení,
nese náklady ochranných opatření provozovatel tohoto zařízení; ji­
n ak nese náklady vlastník (uživatel) zařízení později zřízeného nebo
45
změněného, pokud z předpisů o plánování nevyplývá jiný postup.
N eodstraní-li se v dané přim ěřené lh ů tě ohrožení, rušení nebo po­
škozování, může Ú střední správa spojů nebo jí pověřený orgán n a ­
řídit, aby bylo závadné zařízení vyřazeno z provozu, nebo zakázat
škodlivou činnost. K vyřazení nebo zastavení činnosti zařízení d ů ­
ležitého pro národní hospodářství nebo bezpečnost s tá tu je tře b a
souhlasu příslušného nadřízeného státn íh o orgánu.
Organizace, které jsou odpovědny za poškození zařízení jednotné
telekom unikační sítě, zejm éna podzem ních kabelů, jsou povinny kro ­
mě n áh rad y způsobené škody zap latit pokutu stanovenou v prová­
děcích předpisech.
Orgány pověřené Ú střední správou spojů zjišťují zdroje ohrožo­
vání, poškozování nebo rušení provozu jednotné telekom unikační
sítě, popřípadě jiných telekom unikačních zařízení (zejména rozhla­
sového a televizního příjm u) a vy d áv ají závazné příkazy k o d stra­
nění závad. Za tím účelem jsou jejich pracovníci, kteří se řádně
prokáží, oprávněni vstu p o v at na cizí nem ovitosti, do závodů a b u ­
dov, požadovat zprávy a přezkušovat zařízení, jež m ohou působit
závady;, přitom musí zachovávat provozní a bezpečnostní předpisy
platné pro ta to zařízení.
U stanovení předchozích odstavců platí přim ěřeně pro telekom u­
nikační zařízení provozovaná mimo jednotnou telekom unikační síť
podle § 6 odst. 1, pro telekom unikační zařízení povolená podle § 4
a 5, pro rozhlasové a televizní přijím ače a pro technická zařízení
potřebná k vytvoření vysílaného signálu v rozhlasových a televiz­
ních střediscích anebo na přenosových místech.
Zdroje rušení zjišťuje a závazné pokyny k jejich odstranění v y ­
dává Správa radiokom unikací. S práva radiokom unikací může, v do­
hodě s provozovatelem rušícího nebo rušeného zařízení, za náhradu
použitého m ateriálu, provést dodatečné odrušení, pokud ho lze do­
sáhnout použitím běžných odrušovacích prostředků.
Nevyhoví-li provozovatel rušícího zařízení příkazu k odstranění
rušení, zašle m u Správa radiokom unikací písem nou výzvu, v níž
stanoví zároveň lhůtu (nejméně 15 dnů) k odstranění závady. N e­
vyhoví-li provozovatel rušícího zařízení ani této písem né výzvě,
může S práva radiokom unikací v y d a t příkaz k vyřazení závadného
46
zařízení z provozu. Jde-li o zařízení socialistické organizace nebo
státn íh o orgánu, v y d á příkaz po projednání případu s příslušným
státn ím orgánem nadřízeným provozovateli rušícího zařízení.
Provozovatelé veškerých vysokofrekvenčních účelových zařízení
krom ě vojenské správy a m inisterstva v n itra jsou povinni hlásit
ta to zařízení k evidenci Správě radiokom unikací v Praze. Správa
radiokom unikací provede podle potřeby n a náklad provozovatele
p otřebné zkoušky zařízení a rozhodne o opatřeních, nutných k tom u,
ab y zařízení nerušilo.
P ro stavbu venkovních přijím acích rozhlasových a televizních a n ­
tén , pokud jsou dodrženy technické norm y, popřípadě jiné obecné
technické předpisy a an tén a nekřižuje pozemní kom unikace nebo
vedení, není tře b a stavebního povolení ani souhlasu vlastníka (uži­
vatele) nem ovitosti, um ístí-li se an téna na téže nem ovitosti, kde je
rozhlasový nebo televizní přijím ač. V lastníka (správce) nem ovitosti
je tře b a o zamýšlené stavbě antény včas vyrozum ět. Není dovoleno
zřizovat individuální venkovní přijím ací antény n a objektech, kde
již byla zřízena společná an téna vhodná pro požadovaný příjem .
Stavební úřad při státn ím stavebním dohledu může n ařídit přeložení
nebo úpravu antén, které ohrožují stavební sta v nem ovitostí nebo
bezpečnost okolí nebo ruší jeho vzhled.
\
Rozhlasové a televizní antény nebo jejich části nesmějí křižovat'
pozemní kom unikace nebo vedení, je-li možno anténu p o stavit jinak.
Nelze-li se v yhnout křižování, je tře b a povolení, které vydá stavební
úřad na základě předloženého náčrtk u a písemného souhlasu provo­
zovatelů křižovaných vedení, popřípadě správy pozemní kom unikace.
Ú střední správa spojů a orgány jí pověřené vykonávají stá tn í in ­
spekci telekom unikací, přičemž kontrolují:
a) zda jsou dodržována ustanovení tohoto zákona a předpisů v y d a ­
ných k jeho provedení, zejm éna též, zda telekom unikační zařízení
jsou zřizována a užívána účelně a hospodárně,
b) zda rozhodující telekom unikační zařízení a m ateriály potřebné
pro obnovu a údržbu telekom unikačních sítí a zařízení druhých
resortů jsou požadovány v přim ěřeném druhu a rozsahu.
K tom u účelu jsou pověření pracovníci oprávněni v stu p o v at do
objektů a m ístností, v nichž jsou um ístěna telekom unikační zařízení,
47
nahlížet do dokladů týkajících se těchto zařízení a činit opatření
k zamezení nehospodárného provozu zařízení.
Ú střední správa spojů řídí využívání km itočtového spektra zaříT
zením i všech odvětví národního hospodářství a resortů. P ři tom
zejm éna:
a) přiděluje k m itočty nebo km itočtová pásm a v dohodě s m inister­
stvem národní obrany a m inisterstvem vnitra, a to i pro teleko­
m unikační zařízení, jejichž zřízení a provozování nevyžaduje po­
volení (§ 6 odst. 1 a odst. 4 písm. a),
b) vykonává stá tn í dozor nad dodržováním přidělených km itočtů
nebo km itočtových pásem.
Ú střední správa spojů pečuje o koordinaci projednávání m eziná­
rodních telekom unikačních záležitostí a o provádění m ezinárodních
dohod a ujednání.
Organizace obstarávající provoz jednotné telekom unikační sítě
a jejich pracovníci i jiné osoby pověřené úkoly v tom to provozu
jsou povinni zachovávat tajem ství ja k o obsahu p řijatý ch a zpro­
středkovaných zpráv, ta k i o jm énech korespondujících stran a čís­
lech rozm louvajících účastnických stanic a nesmějí vyzrazovat ja ­
kékoliv údaje týkající se dopravovaných nebo zprostředkovaných
zpráv.
Ú daje o dopravovaných nebo zprostředkovaných zprávách mo­
hou b ý t sděleny jen odesílateli a adresátu nebo jejich oprávněným
zástupcům (právním zástupcům ). Soudům a jiným státn ím orgánům
m ohou b ý t vydány dopravované a zprostředkované zprávy, sděleny
ú daje o nich nebo dovoleno nahlížení do provozních dokladů jen
v případech stanovených zákonem .
U stanovení předchozích odstavců platí přim ěřeně i pro ostatní
provozovatele telekom unikačních zařízení a jejich pracovníky, jakož
i pro uživatele jednotné telekom unikační sítě, kteří se byť i náho­
dou při svém telekom unikačním sty k u dovědí o skutečnostech, jež
m ají b ý t podle předchozích odstavců utajeny.
O chranu telekom unikačního tajem stv í nelze požadovat pro tele­
fonní hovory, konané z veřejných telefonních a u to m atů nebo veřej­
ných telefonních stanic, pokud jde o m ožnost vyslechnutí hovoru
tře tím i osobam i v blízkosti a u to m a tu nebo stanice.
48
Z dalších vyhlášek je nutno citovat vyhlášku č. 23/1966 o vym e­
zení pojm u vysílacích rádiových stanic a o jejich přechovávání.
Vysílací rádiové stanice jsou telekom unikační zařízení k dopravě
zpráv, údajů, obrazů a návěští na principu vyzařování elektrom ag­
netických vln o km itočtech vyšších než 10 kHz.
Vydáním povolení k přechovávání vysílacích rádiových stanic se
pověřují organizace spojů oprávněné povolovat zřízení a provozová­
ní příslušného druhu vysílacích stanic podle § 3 odst. 1 vyhlášky
č. 111/1964 Sb., kterou se provádí zákon o telekom unikacích.
Povolení k přechovávání je třeb a i pro vysílací rádiové stanice
neúplné, které by po jednoduché úpravě, zejm éna po doplnění chy­
bějících nebo po opravě vadných součástí byly schopny provozu.
V pochybnostech je přechovávatel stanice povinen v y žádat si roz­
hodnutí příslušného povolujícího orgánu.
Povolení k přechovávání není tře b a pi'o vysílací stanice, které
jsou uvedeny jako záložní v povolení ke zřízení a provozování vysí­
lacích rádiových stanic.
Federální m inisterstvo spojů pak vydalo podle §22 zák. č. 110/
/64 Sb., o telekom unikacích další právní norm y.
Předpis o volacích značkách stanovuje systém přidělování vola­
cích značek v ČSSR.
Předpis o povolování a evidování povelových a telem etrických
stanic upravuje povolování této služby a stanoví povolovací pod­
mínky. Zahrnuje i stanice pro řízení modelů letadel a lodí.
Předpis o povolování vysílacích rádiových stanic pohyblivé po­
zemní služby a pevné služby upravuje povolování těchto stanic
a stanovuje i příslušné povolovací podm ínky.
Jso u vydány i předpisy o vysílacích stanicích na letadlech, o ob­
čanských radiostanicích, o radiostanicích pohyblivé plavební služby.
Jin é předpisy se tý k ají odborné způsobilosti operátorů. Jsou to
např. předpisy o zkouškách pozemních operátorů a palubních ope­
rátorů.
Předpis o zkouškách
T ento předpis se vztahuje na operátory radiotelegrafních a radio­
telefonních stanic n a československých letadlech a lodích (palubní
s
49
stanice letadlové a lodní), jakož i na operátory radiotelegrafních
a radiotelefonních pozemních stanic pohyblivé letecké a pohyblivé
plavební služby (letecké stanice a pobřežní stanice). K obsluze uve­
dených stanic je tře b a vysvědčení podle tohoto předpisu.
E xistují ty to d ruhy vysvědčení:
a) vysvědčení radiotelegrafisty.l. tříd y ;
b) vysvědčení radiotelegrafisty 2. tříd y ;
c) zvláštní vysvědčení radiotelegrafisty;
d) všeobecné vysvědčení radiotelefonisty.
Vysvědčení radiotelegrafisty 1. tříd y opravňuje — s výhradou
ustanovení § 3 odst. 2 — k výkonu služby radiotelegrafisty nebo
radiotelefonisty u kterékoli stanice letadlové, lodní, letecké nebo
pobřežní. M ajitel tohoto vysvědčení může b ý t též vedoucím lodní
stanice zařazené do tře tí kategorie a má-li nejm éně šestiměsíční
praxi jako operátor lodní nebo pobřežní stanice, může se s tá t ve­
doucím lodní stanice druhé kategorie. Vedoucím lodní stanice první
kategorie se může s tá t m ajitel vysvědčení radiotelegrafisty 1. třídy,
má-li nejm éně jednoroční praxi jako operátor lodní nebo pobřežní
stanice.
\
Vysvědčení radiotelegrafisty 2. tříd y opravňuje — s výhradou
ustanovení § 3 odst. 2 — k výkonu služby radiotelegrafisty nebo
radiotelefonisty u kterékoli stanice letadlové, lodní, letecké nebo
pobřežní. M ajitel tohoto vysvědčení může b ý t též vedoucím lodní
stanice zařazené do tře tí kategorie a má-li nejm éně jednoroční praxi
jako operátor lodní nebo pobřežní stanice, může se s tá t též vedoucím
lodní stanice druhé kategorie.
Z vláštní vysvědčení radiotelegrafisty opravňuje m ajitele vykoná­
v a t radiotelegrafní a radiotelefonní službu na lodích, pro které není
m ezinárodním i dohodam i předepsáno radiotelegrafní zařízení.
Všeobecné vysvědčení radiotelefonisty opravňuje — s výhradou
ustanovení § 3 odst. 2 — k výkonu radiotelefonní služby u kterékoli
stanice letadlové, lodní, letecké nebo pobřežní.
Uchazeč, k terý úspěšně vykonal zkoušku, musí před vydáním v y ­
svědčení složit slib, že bude zachovávat telekom unikační tajem ství.
50
Zkušební osnovy pro vysvědčení radiotelegrafisty 2. třídy
Radiokomunikační předpisy
Znalost všeobecných ustanovení o telekom unikacích a zvláštních
ustanovení a radiokom unikacích, obsažených v M ezinárodní úm lu­
vě o telekom unikacích. Podrobná znalost ustanovení R adiokom uni­
kačního řádu, týkajících se pohyblivých radiokom unikačních služeb.
Podrobná znalost ustanovení M ezinárodní úm luvy o bezpečnosti lid­
ského života n a moři, týkajících se radiokom unikací. Znalost zásad­
ních ustanovení jiných m ezinárodních předpisů a dohod, týkajících
se radiokom unikací v letecké a plavební službě.
Znalost nej důležitějších československých předpisů z oboru tele­
kom unikací, zejm éna zákona o telekom unikacích a prováděcích před­
pisů k něm u vydaných n a úseku radiokom unikací, znalost trestních
ustanovení o nedovoleném zřízení, provozování a přechovávání v y ­
sílacích rádiových stanic, o porušení telekom unikačního tajem ství
a ustanovení o přestupcích v oboru spojů.
Z nalost předpisů vydaných k provedení zákona o telekom unika­
cích n a úseku radiokom unikací, zejm éna předpisů o zkouškách p a ­
lubních a pozemních radiooperátorů, o letecké a plavební radioko­
m unikační službě, o volacích značkách vysílacích rádiových stanic,
o poplatcích za povolení vysílacích rádiových stanic, o rozhlasových
a télevizních přijím ačích.
Všeobecná znalost světového zeměpisu (státy, jejich hranice, horstv a, vodní toky, hlavní m ěsta, důležité p řístav y a letiště, hlavní
letecké a plavební tra ti a nej důležitější telekom unikační cesty).
Znalost anglického jazyka (schopnost správného vyjadřování ú st­
ně i písemně).
Radiokomunikační provoz
i
Praktická část
Schopnost ručně vysílat v Morseově abecedě a správně sluchem
přijím at a zapsat kódové skupiny (směs písm en, číslic a rozdělova­
čích znam ének) rychlostí 16 (šestnáct) skupin za m inutu a tex t
51
v jasné řeči rychlostí 20 (dvacet) slov za m inutu. P řitom každá kó­
dová skupina obsahuje p ět značek a za prům ěrné slovo te x tu v jasné
řeči se bere slovo o pěti písmenech. K aždá číslice nebo rozdělovači
znam énko se počítají za dvě značky. Zkouška z vysílání a zkouška
z příjm u trv a jí každá zpravidla p ět m inut.
Správné radiotelefonní vysílání a 1příjem radiotelegram u o 30 (tři­
ceti) slovech nebo kódových skupinách.
Vypočtení poplatků za jeden radiotelegram .
Teoretická část
Z nalost ustanovení R adiokom unikačního řád u o radiotelegrafních
a radiotelefonních postupech v pohyblivé nám ořní a pohyblivé letecké
službě, včetně postupů při vysílání tísňových, pilnostních a bezpeč­
nostních signálů a zpráv. Znalost ustanovení a používání km itočtů.
Z nalost ustanovení Radiokom unikačního řádu, D odatkového r a ­
diokom unikačního řádu, Telegrafního řádu a Telefonního řádu
o radiotelegram ech a radiotelefonních hovorech. Znalost služebních
pom ůcek pro radiokom unikační služby, vydávaných Mezinárodní
telekom unikační unií a pom ůcek pro stanovení poplatků za radiotelegram y a radiotelefonní hovory.
Znalost kódu Q a různých zkratek a značek používaných v radiotelegrafním a radiotelefonním provozu.
Elektrotechnika a radiotechnika
Ucelené znalosti všeobecných základů elektrotechniky a teorie ra ­
diotechniky, včetně šíření rádiových vln.
Teoretická znalost vysílačů, přijím ačů a anténních soustav použí­
vaných v radiotelegrafní a radiotelefonní pohyblivé službě plavební
a letecké, znalost sam očinných poplachových přístrojů, rádiových
zařízení n a záchranných člunech a jiných záchranných plavidlech,
znalost přístrojů pro rádiové zam ěření a veškerých pom ocných za­
řízení (m otorů, alternátorů, generátorů, měničů, usm ěrňovačů, aku­
m ulátorů aj.), zejm éna z hlediska jejich údržby.
P rak tick á znalost činnosti, nastavování a údržby přístrojů a za­
řízení používaných v radiotelegrafní a radiotelefonní pohyblivé služ­
bě plavební a letecké (odst. 2).
52
P ra k tic k á znalost rádiového zam ěřování a znalost zásad cejcho­
vání rádiových zam ěřovačů.
P raktické znalosti a schopnosti potřebné ke zjištění a odstranění
závad, jež se m ohou během plavby nebo letu vyskytnout na p řístro­
jích a zařízeních uvedených v odst. 2, pomocí prostředků, které jsou
na palubě k dispozici.
Všeobecné vysvědčení radiotelefonisty
Radiokomunikační předpisy
Znalost ustanovení M ezinárodní úm luvy o telekom unikacích, t ý ­
kajících se radiokom unikací. Znalost ustanovení Radiokom unikač­
ního řádu, týkajících se pohyblivé nám ořní a pohyblivé letecké služ­
by. Znalost ustanovení M ezinárodní úm luvy o bezpečnosti lidského
života n a moři, týkajících se radiokom unikací.
Povšechná znalost nej důležitějších československých předpisů
v oboru telekom unikací, zejm éna zákona o telekom unikacích a pro­
váděcích předpisů k něm u vydaných na úseku radiokom unikací,
znalost trestních ustanovení o nedovoleném zřízení, provozování
a přechovávání vysílacích rádiových stanic, o porušení telekom uni­
kačního tajem ství a ustanovení o přestupcích v oboru spojů.
Všeobecná znalost světového zeměpisu (státy, jejich hlavní města,
horstva, vodní toky, důležitá letiště a přístavy).
Z ákladní znalost anglického jazyka (schopnost přečíst a přeložit
jednoduchý te x t z angličtiny do m ateřského jazyka a naopak).
Radiokomunikační provoz
Praktická část
Správné radiotelefonní vysílání a příjem radiotelegram u o 30 (tři­
ceti) slovech nebo kódových skupinách.
Vypočtení poplatku za jednoduchý radiotelegram .
53
Teoretická část
Znalost ustanovení Radiokom unikačního řádu o radiotelefonních
postupech v pohyblivé letecké a pohyblivé nám ořní službě, včetně
postupů při vysílání tísňových, pilnostních a bezpečnostních signá­
lů a zpráv.
Z nalost základních ustanovení o radiotelegram ech a radiotelefon­
ních hovorech, včetně ustanovení o poplatcích.
R ůzné zk ratk y a značky používané v radiotelefonním provozu.
Elektrotechnika a radiotechnika
Základní teoretické a praktické znalosti z elektrotechniky a radio­
techniky.
Znalost nastavování a praktické činnosti radiotelefonních p řístro­
jů a zařízení, používaných v pohyblivé letecké a v pohyblivé pla­
vební službě.
Co je důležité pro amatéry?
Předpis o zřizování, provozování a přechovávání am atérských rá ­
diových stanic;
Povolovací podm ínky pro zřizování, provozování a přechovávání
am atérských rádiových stanic;
Předpis o odborné způsobilosti operátorů am atérských rádiových
stanic.
P rv n í předpis stanovuje podm ínky, za nichž lze zřizovat, provo­
zovat a přechovávat am atérské rádiové stanice, jakož i postup při
řízení o uděleni povolení.
Povolení vydává na základě žádosti (doporučené Svazarm em j
S práva radiokom unikací P ra h a pro žadatele z ČSR a Správa radio­
kom unikací B ratislava pro žadatele z SSR. Povolení se uděluje
zpravidla na p ět let.
č esk ý ústřední výbor a Slovenský ústřední výbor Svazarm u v y ­
dává osvědčení k provozu am atérských rádiových stanic (kolektiv54
nich), osvědčení pro am atérské rádiové stanice pro mládež, pro
branné sporty a pro am atérské rádiové přijím ací stanice (RP).
K ontrolu dodržování předpisů vykonávají povolovací orgány nebo
orgány jim i pověřené. D ržitelé povolení a osvědčení jsou povinni
zajistit kontrolním orgánům kdykoli přístup k vysílací stanici, umož­
n it prohlídku zařízení, změření technických param etrů a pravdivě
odpovídat na jejich dotazy.
Přílohou povolovací listiny jsou „Povolovací podm ínky", které
obsahují bližší podrobnosti o provozu am atérských stanic.
Předpis ó odborné způsobilosti operátorů am atérských rádiových
stanic rozlišuje p ět skupin: rádiový posluchač, operátor, sam ostatný
operátor, operátor rádiových stanic pro mládež, operátor zařízení
pro branné sporty.
Posluchači musí úspěšně absolvovat kurs radioam atérského m i­
nim a.
O perátorům tříd y C a D musí b ý t nejm éně 10 let; skládají základní
zkoušku z všeobecných znalostí o společnosti, základů elektrotech­
niky a radiotechniky, provozních pravidel, znalosti předpisů a ope­
ráto ři tříd y C navíc zkoušku znalosti telegrafní abecedy tem pem
40 zn/m in. O perátoři tř. B a A skládají podobné zkoušky. O peráto­
rům tř. B musí b ý t nejm éně 14 let a operátorům tř. A 18 let. P o ­
chopitelně se zvyšují i tem pa telegrafních značek. U tř. B to je
60 zn/m in a u tř. A 100 zn/m in.
Sam ostatní operátoři jsou též rozděleni do čtyř tříd:
T řída C a D m á předepsáno ukončené základní vzdělání a věk n ej­
méně 18 let. Pro tříd u C je stanovena znalost telegrafie 60 zn/min.
T řída B má předepsán věk 19 let a znalost telegrafie 80 zn/min.
tř. A věk 21 let a znalost telegrafie tem pem 120 zn/m in.
Zkoušky operátorů tř. B —D vykonávají okresní zkušební komise,
zkoušky operátorů tříd y A a všech sam ostatných operátorů vykoná­
vají republikové zkušební komise.
Požadavky n a jednotlivé tříd y lze shrnout tak to :
D
požadovaný věk
Morse (písmen za m inutu)
18
—
C
18
60
B
19
80
A
21
120
55
požadovaná praxe (měsíců)
zařazení
počet spojení
3
RO /D
50
3
RO/C
100
12
SO/C
500
36
SO/B
3000
R adioam atéři se organizují v základních organizacích Svazarm u,
p ři kterých jsou zřizovány kolektivní stanice, radiokluby, případně
začátečnické radioam atérské kroužky. Zde je vítán každý zájemce
již ve věku od 10 let. K aždý okresní výbor Svazarm u ochotně po­
skytne bližší inform ace.
Literatura
[1] JU D r. Jo sef P etránek: P říp rav a na radiotelefonní zkoušku po­
zemních rádiooperátorů. H utnický in stitu t, odbor m etodiky po­
dnikové výchovy, O strava, 1982.
[2] Z á k o n ě . 110/1964 Sb. (o telekom unikacích).
[3] V yhláška č. 111/1964 Sb. (prováděcí v y h lášk a).
[4] V yhláška č. 23/1966 Sb. (pojem vysílacích stanic).
[5] J iří Bláha: Základní dokum enty radioam atérské činnosti Sva­
zarm u. Ú střední výbor Svazu pro spolupráci s arm ádou v Praze,
1982.
[6] V yhláška č. 13/1974 Sb. (rozhlasový a televizní ř á d ) .
[7] Předpis o volacích značkách vysílacích rádiových stanic (příloha
k opatření č. 14/1972 V ěstníku FM S).
[8] Předpis o rádiových stanicích pohyblivé plavební služby (přílo­
ha k opatření č. 87/1972 V ěstníku FM S).
[9] T restní zákon č. 140/1961 Sb. § 182, 184, 186, 239, 240.
D r. Ing. Josef Daneš, O K 1YG
N ĚCO O PROVOZU
Rozdělení spektra elektrom agnetických vln bývalo jednoduché a ve
3. čísle R adioam atéra z roku 1923 se vešlo na několik řádků:
nad 6000 m
6000 m —3000 m
2650 m —3300 m
2050 m —2650 m
1550 m —2050 m
■275 m — 285 m
pod 275 m
přesoceánská služba,
pevninová služba,
lodní služba,
vládní rozesílání (dnes řeknem e
'„rozhlas11),
letecká služba,
policie,
am atéři.
Vlny k ratší než 275 m byly zemí nikoho; považovaly se za neupotřebitelné. 0 několik let později se za neupotřebitelné považova­
ly k m itočty vyšší než 60 MHz. Přehled přidělených km itočtů zabral
jednu stránku.
N yní platné rozdělení je výstižným přehledem rozvoje radiotech­
niky za období 60 až 70 roků. Inform uje o hlavních oborech jejího
uplatnění a naznačuje, jakým směrem se asi bude u b írat další vývoj.
P ředkládám e jen ustanovení p latn á v naší zeměpisné oblasti a ne­
uvádím e výjim ky a odchylky, dohodnuté mezi jednotlivým i státy .
Zájemce, k terý by si přál seznám it se s Radiokom unikačním řádem
podrobněji, si může úplný te x t zakoupit v prodejně N akladatelství
dopravy a spojů v Praze, H ybernská 5.
P řehled začíná u nejnižších km itočtů, u kilom etrových vln, na
k terý ch poslouchali první am atéři — průkopníci — kolem dvacátých
let. B yly přeplněny stanicem i, které bývaly slyšet bez úniku ve dne
v noci stále stejně a vyskytovaly se tu i stanice ze vzdálených kon­
tin e n tů . P okračuje přes důvěrně nám znám é vlny rozhlasové od
dlouhých po k rátk é a velm i k rátk é a zahrnuje sta rá i nová a m atér­
57
ská pásm a. U rčuje pracovní k m itočty lodím a letadlům , pro které
rádio znam ená jediné spojení se světem , a vyúsťuje do nej větší v y ­
moženosti našeho věku, do techniky družicové a kosmické.
kH z
o d 10
'
1 4 - 1 9 ,9 5
1 9 ,9 5 -2 0 ,0 5
2 0 ,0 6 - 7 0
7 0 -7 2
7 2 -8 4
8 4 -8 6
8 6 -9 0
9 0 -1 1 0
1 1 0 -1 1 2
1 1 2 -1 1 5
1 1 5 -1 2 6
1 2 6 -1 2 9
1 2 9 -1 3 0
1 3 0 - 1 4 8 ,5
1 4 8 ,5 -2 5 5
2 5 5 - 2 8 3 ,5
2 8 3 ,5 -3 1 5
3 1 5 -3 2 5
3 2 5 -4 0 5
4 0 5 -4 1 5
4 1 5 -4 3 5
4 3 5 -4 9 5
4 9 5 -5 0 5
5 0 5 - 5 2 6 ,5
5 2 6 ,5 -1 6 0 6 ,5
1 6 3 5 -1 8 0 0
1 8 0 0 -2 0 0 0
2 0 0 0 -2 0 2 5
2 0 0 0 -2 1 7 0
2 1 7 0 -2 1 7 3 ,5
2 1-1 3 ,5 -2 1 9 0 ,5
2 1 9 0 ,5 -2 1 9 4
2 1 9 4 -2 3 0 0
2 3 0 0 -2 4 9 8
2 4 9 8 -2 5 0 2
2 5 0 2 -2 6 2 5
58
ra d io n a v ig a c e, radiolokace
p e v n á , p o h y b liv á n á m o řn í
k m ito č to v ý n o rm ál
p e v n á , p o h y b liv á n á m o řn í
rad io n av ig ace
p e v n á , p o h y b liv á n á m o řn í, rad io n av ig ace
rad io n av ig ace
p e v n á , p o h y b liv á n á m o řn í, ra d io n a v ig a c e
p e v n á , p o h y b liv á n á m o řn í, ra d io n a v ig a c e
p e v n á , p o h y b liv á n á m o řn í, rad io n av ig ace
radio n av ig ace
p e v n á , p o h y b liv á n á m o řn í, ra d io n av ig ace
rad io n av ig ace
p e v n á , p o h y b liv á n á m o řn í, rad io n av ig ace
p o h y b liv á n ám o řn í
ro zh las
ro zh las, le te c k á ra d io n av ig ace
n á m o řn í ra d io n a v ig a c e (rádiové m a já k y ), le te c k á rad io n av ig ace
lete ck á rad io n av ig ace
lete ck á ra d io n a v ig a c e
ra d io n a v ig a c e
le te c k á ra d io n a v ig a c e
p o h y b liv á n á m o řn í
p o h y b liv á (tíseň a volání)
p o h y b liv á n á m o řn í, le te c k á ra d io n a v ig a c e
rozhlas
p o h y b liv á n á m o řn í
a m a té rsk á , p e v n á , p o h y b liv á , ra d io n a v ig a c e
p e v n á , p o h y b liv á k ro m ě p o h y b liv é leteck é
p e v n á , p o h y b liv á
p o h y b liv á n á m o řn í
p o h y b liv á (tíseň a volání)
p o h y b liv á n á m o řn í
p e v n á , p o h y b liv á kro m ě p o h y b liv é lete ck é
p e v n á , p o h y b liv á k ro m ě p o h y b liv é lete ck é , ro zh las
k m ito č to v ý n o rm á l
p e v n á , p o h y b liv á k rom ě p o h y b liv é lete ck é
2 6 2 5 -2 6 5 0
2 6 5 0 -2 8 5 0
2 8 5 0 -3 0 2 5
3 0 2 5 -3 1 5 5
3 1 5 5 -3 2 0 0
3 2 0 0 -3 2 3 0
3 2 3 0 - 3400
3 4 0 0 -3 5 0 0
3 5 0 0 -3 8 0 0
3 8 0 0 -3 9 0 0
3 9 0 0 -3 9 5 0
3 9 5 0 -4 0 0 0
4 0 0 0 -4 0 6 3
4 0 6 3 -4 4 3 8
4 4 3 8 -4 6 5 0
4 6 5 0 -4 7 0 0
4 7 0 0 -4 7 5 0
4 7 5 0 -4 8 5 0
4 8 5 0 -4 9 9 5
4 9 9 5 -5 0 0 5
5 0 0 3 -5 0 0 5
5 0 0 5 -5 0 6 0
5 0 6 0 -5 2 5 0
5 2 5 0 -5 4 5 0
5 4 5 0 -5 4 8 0
5 4 8 0 -5 6 8 0
5 6 8 0 -5 7 3 0
5 7 3 0 -5 9 5 0
5 9 5 0 -6 2 0 0
6 2 0 0 -6 5 2 5
6 5 2 5 -6 6 8 5
6 6 8 5 -6 7 6 5
6 7 6 5 -7 0 0 0
7 0 0 0 -7 1 0 0
7 1 0 0 -7 3 0 0
7 3 0 0 -8 1 0 0
8 1 0 0 -8 1 9 5
8 1 9 5 -8 8 1 5
8 8 1 5 -8 9 6 5
8 9 6 5 -9 0 4 0
9 0 4 0 -9 5 0 0
p o h y b liv á n á m o řn í, n á m o řn í ra d io n a v ig a e e
p e v n á , p o h y b liv á k ro m ě p o h y b liv é lete ck é
p o h y b liv á lete ck á
p o h y b liv á le te c k á
p e v n á , p o h y b liv á k ro m ě p o h y b liv é leteck é
p e v n á , p o h y b liv á k ro m ě p o h y b liv é lete ck é , ro zh las
p e v n á , p o h y b liv á k ro m ě p o h y b liv é lete ck é , ro z h la s
p o h y b liv á le te c k á
a m a té rs k á , p e v n á , p o h y b liv á k ro m ě p o h y b liv é lete ck é
p e v n á , p o h y b liv á le te c k á , p o h y b liv á pozem ní
p o h y b liv á le te c k á
p e v n á , ro zh las
pevná
p o h y b liv á n á p io řn í
p e v n á , p o h y b liv á k ro m ě p o h y b liv é leteck é
p o h y b liv á le te c k á
p o h y b liv á le te c k á
p e v n á , p o h y b liv á le te c k á , p o h y b liv á pozem ní, ro z h la s
p e v n á , p o h y b liv á pozem ní, ro z h la s
k m ito č to v ý n o rm ál
k o sm ick ý v ý z k u m
p e v n á , ro z h la s
pevná
p e v n á , p o h y b liv á p ozem ní
p e v n á , p o h y b liv á le te c k á , p o h y b liv á pozem ní
p o h y b liv á le te c k á
p o h y b liv á le te c k á
pevná
ro z h la s
p o h y b liv á n á m o řn í
p o h y b liv á le te c k á
p o h y b liv á le te c k á
pevná
a m a té rs k á , a m a té rs k á d ru ž ic o v á
ro z h la s
pevná
p e v n á a p o h y b liv á n á m o řn í
p o h y b liv á n á m o řn í
p o h y b liv á le te c k á
p o h y b liv á le te c k á
9 5 0 0 -9 9 0 0
9 9 0 0 -9 9 9 5
ro z h la s
pevná
pevná
9 9 9 5 - 1 0 005
10 0 0 3 - 1 0 005
10 0 0 5 - 1 0 100
10 1 0 0 - 1 0 150
10 1 5 0 - 1 1 175
11 1 7 5 - 1 1 275
11 2 7 5 - 1 1 400
11 4 0 0 - 1 1 650
11 6 5 0 - 1 2 050
12 0 5 0 - 1 2 230
12 2 3 0 - 1 3 200
13 2 0 0 - 1 3 260
13 2 6 0 - 1 3 360
13 3 6 0 - 1 3 410
13 4 1 0 - 1 3 600
13 6 0 0 - 1 3 800
13 800 - 1 4 000
14 0 0 0 - 1 4 250
14 2 5 0 - 1 4 350
14 3 5 0 - 1 4 990
14 9 9 0 - 1 5 010
15 0 1 0 - 1 5 100
15 1 0 0 - 1 5 600
15 6 0 0 - 1 6 360
16 3 6 0 - 1 7 410
17 4 1 0 - 1 7 550
17 5 5 0 - 1 7 900
17 9 0 0 - 1 7 970
17 9 7 0 - 1 8 030
18 0 3 0 - 1 8 052
18 0 5 2 - 1 8 068
18 0 6 8 - 1 8 168
18 1 6 8 - 1 8 780
18 7 8 0 - 1 8 900
18 9 0 0 - 1 9 680
19 6 8 0 - 1 9 800
19 8 0 0 - 1 9 990
19 9 9 0 - 2 0 010
20 0 1 0 - 2 1 000
21 0 0 0 - 2 1 450
21 4 5 0 - 2 1 850
k m ito č to v ý n o rm ál
ko sm ick ý v ý z k u m
p o h y b liv á lete ck á
p e v n á , a m a té rsk á
pevná
p o h y b liv á lete ck á
p o h y b liv á lete ck á
pevná
ro z h la s
pevná
p o h y b liv á n á m o řn í
p o h y b liv á lete ck á
p o h y b liv á lete ck á
p e v n á , rad io a stro n o m ie
pevná
*
ro zh las
pevná
a m a té rsk á , a m a té rs k á d ru žico v á
a m a té rsk á , do 14 250 i a m a té rs k á p řes družice
pevná
21 8 5 0 - 2 1 870
21 8 7 0 - 2 1 924
pevná
60
k m ito č to v ý n o rm ál, časové signály, ko sm ick ý v ý z k u m
p o h y b liv á leteck á
rozhlas
pevná
p o h y b liv á n á m o řn í
pevná
ro zh las
p o h y b liv á le te c k á
p o h y b liv á lete ck á
pevná
pevná
a m a té rsk á , a m a té rs k á p ře s družice
pevná
p o h y b liv á n á m o řn í
pevná
p o h y b liv á n á m o řn í
pevná
k m ito č to v ý n o rm á l, ko sm ick ý v ý z k u m , časové sig n ály
pevná
a m a té rsk á , a m a té rs k á d ru žico v á
rozhlas
p e v n á letecká-
21
22
22
23
23
24
24
25
25
25
25
25
26
26
9 2 4 -2 2
0 0 0 -2 2
8 5 5 -2 3
2 0 0 -2 3
3 5 0 -2 4
8 9 0 -2 4
9 9 0 -2 5
0 1 0 -2 5
0 7 0 -2 5
2 1 0 -2 5
5 5 0 -2 5
6 7 0 -2 6
1 0 0 -2 6
1 7 5 -2 7
000
855
200
350
890
990
010
070
210
550
670
100
175
500
p o h y b liv á lete ck á
p o h y b liv á n á m o ře n í
pevná
p e v n á lete ck á , p o h y b liv á le te c k á
p e v n á , p o h y b liv á pozem ní
a m a té rs k á , a m a té rs k á p řes družice
k m ito č to v ý n o rm ál, časové signály
p e v n á , p o h y b liv á k rom ě p o h y b liv é letecké
p o h y b liv á n á m o řn í
p e v n á , p o h y b liv á k rom ě p o h y b liv é letecké
ra d io a stro n o m ie
ro zh las
p o h y b liv á n á m o řn í
p e v n á , p o h y b liv á k rom ě p o h y b liv é letecké
MHz
2 7 .5 - 2 8
2 8 - 2 9 ,7
2 9 .7 -3 0 ,0 0 5
3 0 .0 0 5 -3 0 ,0 1
3 0 .0 1 -3 7 ,5
3 7 .5 -3 8 ,2 5
3 8 ,2 5 -4 1
4 1 -4 7
4 7 -6 8
6 8 - 7 4 ,8
7 4 .8 - 7 5 ,2
7 5 .2 - 8 7 ,5
8 7 .5 - 1 0 0
1 0 0 -1 0 8
1 0 8 -1 1 7 ,9 7 5
1 1 7 ,9 7 5 -1 3 2
1 3 2 -1 3 7
1 3 7 -1 3 8
1 3 8 - 1 4 3 ,6
1 4 3 ,6 -1 4 3 ,6 5
1 4 3 ,6 5 -1 4 4
1 4 4 -1 4 6
1 4 6 -1 4 9 ,9
1 4 9 ,9 -1 5 0 ,0 5
1 5 0 .0 5 -1 5 1
pom ocná m eteorologie, p e v n á , p o h y b liv á
a m a té rs k á , a m a té rsk á d ru žico v á
p e v n á , p o h y b liv á
ko sm ick ý pro v o z (zjišťování to to ž n o sti d ružic), p e v n á , p o h y b li­
v á , ko sm ick ý v ý z k u m
p e v n á , p o h y b liv á
p e v n á , p o h y b liv á , ra d io a stro n o m ie
p e v n á , p o h y b liv á , ko sm ick ý v ý z k u m
ro z h la s, p e v n á , p o h y b liv á
ro zh las
p e v n á , p o h y b liv á k rom ě p o h y b liv é letecké
le te c k á ra d io n av ig ace
p e v n á , p o h y b liv á k rom ě p o h y b liv é letecké
ro zh las
ro zh las
le te c k á rad io n av ig ace
p o h y b liv á lete ck á
p o h y b liv á lete ck á
k o sm ick ý pro v o z (dálkové m ěřen í a sledování), m eteorologie
p ře s d ru ž ic e, ko sm ick ý v ý z k u m (K o sm o s—Země)
p o h y b liv á lete ck á
p o h y b liv á lete ck á , kosm ický v ý z k u m (K o sm o s—Zem ě)
p o h y b liv á lete ck á
a m a té rs k á , a m a té rsk á d ru žico v á
p e v n á , p o h y b liv á k ro m ě p o h y b liv é letecké
ra d io n a v ig a c e p řes družice
p e v n á , p o h y b liv á k ro m ě p o h y b liv é lete ck é , rad io a stro n o m ie
61
1 5 1 -1 6 3
1 6 3 -1 5 4
1 5 4 -1 5 8 ,7 6 2 5
1 5 6 ,7 6 2 5 -1 5 6 ,8 3 7 5
1 5 6 ,8 3 7 5 -1 7 4
1 7 4 -2 2 3
2 2 3 -2 3 0
2 3 0 -2 3 5
2 3 5 -2 6 7
2 6 7 -2 7 2
2 7 2 -2 7 3
2 7 3 - 3 2 8 ,6
3 2 8 ,6 -3 3 5 ,4
3 3 5 .4 -3 9 9 ,9
399,9 400,05
4 0 0 .0 5 -4 0 0 ,1 5
4 0 0 ,1 5 -4 0 1
4 0 1 -4 0 2
4 0 2 -4 0 3
4 0 3 -4 0 6
4 0 6 - 4 0 6 ,1
4 0 6 ,1 - 4 1 0
4 1 0 -4 2 0
4 2 0 -4 3 0
4 3 0 -4 4 0
4 4 0 -4 5 0
4 5 0 -4 6 0
4 6 0 -4 7 0
4 7 0 -7 9 0
7 9 0 -8 9 0
890 - 942
9 4 2 -9 8 0
9 8 0 -1 2 1 5
1 2 1 5 -1 2 4 0
1 2 4 0 -1 3 0 0
1 3 0 0 -1 3 5 0
62
p e v n á , p o h y b liv á k ro m ě p o h y b liv é lete ck é , ra d io a stro n o m ie , p o ­
m o c n á m eteorologie
p e v n á , p o h y b liv á k ro m ě p o h y b liv é lete ck é , p o m o cn á m e te o ro ­
logie
p e v n á , p o h y b liv á k ro m ě p o h y b liv é leteck é
n á m o řn í p o h y b liv á (volání a tís ň o v ý provoz)
p e v n á , p o h y b liv á k ro m ě p o h y b liv é lete ck é
ro z h la s
le te c k á ra d io n a v ig a c e, ro zh las
p e v n á , p o h y b liv á
p e v n á , p o h y b liv á
p e v n á , p o h y b liv á , k o sm ick ý pro v o z (dálkové m ěření)
ko sm ick ý pro v o z (d álkové m ěřen í, p e v n á , p o h y b liv á )
p e v n á , p o h y b liv á , ra d io a stro n o m ie
le te c k á ra d io n a v ig a c e
p e v n á , p o h y b liv á
ra d io n a v ig a c e p ře s družice
k m ito ě to v ý n o rm á l p ře s družice
p o m o cn á m eteorologie, m eteorologie p ře s d ružice (d álkové m ě ­
ře n í ú d rž b y ), k o sm ick ý v ý z k u m (d álkové m ěře n í a sledování)
p o m o cn á m eteorologie, ko sm ick ý p ro v o z (d álkové m ěře n í), p e v ­
n á , m eteorologie p ře s d ružice (Z em ě—K o sm o s), p o h y b liv á k r o ­
m ě p o h y b liv é leteck é
p om ocná m eteorologie, p e v n á , m eteorologie p ře s družice (Z em ě—
— K osm os), p o h y b liv á k ro m ě p o h y b liv é leteck é
p o m o cn á m eteorologie, p e v n á , p o h y b liv á k ro m ě p o h y b liv é le ­
teck é
p o h y b liv á d ru ž ic o v á (Z em ě—K osm os)
p e v n á , p o h y b liv á k ro m ě p o h y b liv é lete ck é , ra d io a stro n o m ie
p e v n á , p o h y b liv á k ro m ě p o h y b liv é lete ck é
p e v n á , p o h y b liv á kro m ě p o h y b liv é lete ck é , radiolokace
a m a té rs k á , rad io lo k ace
p e v n á , p o h y b liv á kro m ě p o h y b liv é lete ck é , rad io lo k ace
p e v n á , p o h y b liv á
p e v n á , p o h y b liv á , m eteorologie p ře s d ru žice (K o sm o s—Země)
ro zh las
p e v n á , ro z h la s, p o h y b liv á
.
;
p e v n á , ro z h la s, radiolokace
p e v n á , ro z h la s
le te c k á ra d io n a v ig a c e
ra d io lo k ac e , n a v ig a ce p ře s d ružice
ra d io lo k ac e , n a v ig a ce p ře s družiee, a m a té rs k á
lete ck á ra d io n a v ig a c e, rad io lo k ace
«;
1 3 5 0 - 1400
1 4 0 0 - 1427
1 4 2 7 - 1429
1 4 2 9 - 1525
lf>25 — 1535
1 5 3 5 - 1545
1 5 4 5 - 1559
1 5 5 9 - 1610
1610— 1625,5
1625.5 — 1645,5
1645.5 — 1646,5
1646.5 —1660
1 6 6 0 - 1670
1 6 7 0 - 1690
1 6 9 0 - 1700
1 7 0 0 - 1710
1710—2290
2 2 9 0 - 2300
2 3 0 0 - 2450
2 4 5 0 - 2500
2 5 0 0 - 2655
2 6 5 5 - 2690
2 6 9 0 - 2700
2 7 0 0 - 2900
2 9 0 0 - 3100
3100 3300
3300 3400
3400 3600
p e v n á , p o h y b liv á , rad io lo k ace
k o sm ick ý v ý z k u m , ra d io a stro n o m ie
k o sm ick ý p ro v o z (dálkové o v lád á n í), p e v n á , p o h y b liv á k rom ě
p o h y b liv é lete ck é
p e v n á , p o h y b liv á k ro m ě p o h y b liv é leteck é
k o sm ick ý p ro v o z (dálkové m ěře n í), p e v n á , p rů z k u m Z em ě p řes
družice, p o h y b liv á krom ě p o h y b liv é leteck é
p o h y b liv á n á m o řn í p řes družice
p o h y b liv á le te c k é p ře s družice
le te c k á ra d io n a v ig a c e, n avigace p ře s družice
le te c k á ra d io n a v ig a c e
p o h y b liv á n á m o řn í p ře s družice
p o h y b liv á p ře s družice
p o h y b liv á le te c k á p ře s družice
p o m o cn á m eteorologie, ra d io a stro n o m ie , ko sm ick ý v ý z k u m
p o m o cn á m eteorologie, p e v n á , m eteorologie p řes d ružice (K os­
m o s —Zem ě), p o h y b liv á k ro m ě p o h y b liv é leteck é
p o m o cn á m eteorologie, m eteorologie p ře s družice (K o sm o s—
—Zem ě), p e v n á , p o h y b liv á k ro m ě p o h y b liv é letecké
p e v n á , p o h y b liv á k ro m ě leteck é
x p e v n á , p o h y b liv á
p e v n á , k o sm ick ý v ý z k u m (K osm os —Z em ě), p o h y b liv á
p e v n á , a m a té rs k á , p o h y b liv á , rad io lo k ace
pevná,
p o h y b liv á , radiolokace
p e v n á , p o h y b liv á k ro m ě p o h y b liv é leteck é, ro zh las p ře s družice
p e v n á , p o h y b liv á k ro m ě p o h y b liv é lete ck é , ro zh las p ře s družice
ra d io a stro n o m ie , v ý z k u m
le te c k á ra d io n a v ig a c e, rad io lo k ace
ra d io n a v ig a c e, radiolokace
rad io lo k ace
rad io lo k ace
p e v n á , p e v n á d ru žico v á (K o sm o s—Z em ě), p o h y b liv á , ra d io lo ­
k ace
p e v n á , p e v n á d ru ž ic o v á (K osm os —Z em ě), p o h y b liv á
le te c k á rad io n a v ig a c e
p e v n á , p o h y b liv á
pevná,
p e v n á p ře s družice, p o h y b liv á
pevná,
p o h y b liv á , ra d io a stro n o m ie
lete ck á rad io n a v ig a c e
ra d io lo k ac e , k o sm ick ý v ý z k u m
rad io lo k ace
3600
4200
4400
4500
4800
5000
5250
5255
4200
4400
4500
4800
5000
5250
5255
5350
5350
5460
le te c k á ra d io n a v ig a c e, rad io lo k ace
5460
5470
ra d io n a v ig a c e , rad io lo k ace
63
5 4 7 0 -5 6 5 0
5 6 5 0 -5 7 2 5
5 7 2 5 -5 8 5 0
5 8 5 0 -5 9 2 5
5 9 2 5 -7 0 7 5
7 0 7 5 -7 2 5 0
7 2 5 0 -7 3 0 0
7 3 0 0 -7 4 5 0
7 4 5 0 -7 5 5 0
7 5 5 0 -7 7 5 0
7 7 5 0 -7 9 0 0
7 9 0 0 -7 9 7 5
7 9 7 5 -8 0 2 5
8 0 2 5 -8 1 7 5
8 1 7 5 -8 2 1 5
8 2 1 5 -8 4 0 0
8 4 0 0 -8 5 0 0
8 5 0 0 -8 7 5 0
8 7 5 0 -8 8 5 0
8 8 5 0 -9 0 0 0
9 0 0 0 -9 2 0 0
9 2 0 0 -9 3 0 0
9 3 0 0 -9 5 0 0
9 5 0 0 -9 8 0 0
9 8 0 0 - 1 0 000
10 0 0 0 - 1 0 500
n á m o řn í ra d io n a v ig a c e, rad io lo k ace
rad io lo k ace, a m a té rs k á , k o sm ick ý v ý z k u m (v zd álen ý K osm os)
p e v n á dru žico v á (Zem ě —K o sm o s), ra d io lo k ac e , a m a té rsk á
p e v n á , p e v n á d ru ž ic o v á (Z em ě—K o sm o s), p o h y b liv á
p e v n á , p e v n á d ru ž ic o v á (Zem ě —K osm os), p o h y b liv á
p e v n á , p o h y b liv á
p e v n á , p e v n á d ru ž ic o v á (K o sm o s—Zem ě)
p e v n á , p e v n á d ru ž ic o v á (K o sm o s—Z em ě), p o h y b liv á
p e v n á , p e v n á d ru ž ic o v á (K o sm o s—Z em ě), m eteorologie p řes
družice (K osm os —Z em ě), p o h y b liv á
p e v n á , p e v n á d ru ž ic o v á (K osm os —Z em ě), p o h y b liv á
p e v n á , p o h y b liv á
p e v n á , p e v n á d ru ž ic o v á (Z em ě—K osm os)
p e v n á , p e v n á d ru ž ic o v á (Z em ě—K osm os), p o h y b liv á
p e v n á , p e v n á d ru ž ic o v á (Z em ě—K o sm o s), p o h y b liv á , p rů z k u m
Zem ě p řes d ružice (K osm os —Zem ě)
p e v n á , p e v n á d ru ž ic o v á (Z em ě—K o sm o s), m eteorologie p řes
družice (Z em ě—K osm os); p o h y b liv á , p rů z k u m Z em ě p ře s d r u ­
žice (K o sm o s—Zem ě)
p e v n á , p e v n á d ru ž ic o v á (Z em ě—K osm os), p o h y b liv á , p rů z k u m
Z em ě p řes družice (K o sm o s—Zem ě)
p e v n á , p o h y b liv á , k osm ický v ý z k u m (K o sm o s—Země)
radiolokace
ra d io lo k ac e , le te c k á ra d io n a v ig a c e
ra d io lo k ac e , n á m o řn í rad io n a v ig a c e
le te c k á ra d io n a v ig a c e, rad io lo k ace
ra d io lo k ace, n á m o řn í ra d io n av ig ace
ra d io n a v ig a c e, rad io lo k ace
ra d io lo k ac e , ra d io n a v ig a c e
ra d io lo k ac e , p e v n á
p e v n á , p o h y b liv á , ra d io lo k ace, a m a té rs k á , a m a té rs k á d ru žico v á
GHz
1 0 .5 - 1 0 ,5 5
1 0 ,5 5 -1 0 ,6
10 .6 - 10,68
1 0 ,6 8 -1 0 ,7
1 1 ,2 -1 1 ,4 5
1 0 .7 -1 1 ,7
1 1 .7 - 1 2 ,5
12 ,5 - 12,75
12,75 - 13,25
64
p e v n á , p o h y b liv á , rad io lo k ace
p e v n á , p o h y b liv á , radiolokace
p e v n á , p o h y b liv á , ra d io a stro n o m ie , rad io lo k ace
v ý z k u m , ra d io a stro n o m ie
p e v n á , p o h y b liv á
p e v n á , p e v n á d ru ž ic o v á (K osm os —Z em ě), p o h y b liv á
p e v n é , p o h y b liv á k ro m ě p o h y b liv é lete ck é , ro z h la s, ro zh las přes
družice
p e v n á d ru ž ic o v á (K osm os —Zem ě), (Z em ě—K osm os)
p e v n á , p o h y b liv á
13.25—13,4
13.4—14
14— 14,25
14.25—14,3
14.3 — 14,5
14.5—15,35
15,35 — 15,4
15,4—15,7
15.7 — 17,3
17,3— 17,7
17.7 — 22
22 —22,5
22.5 —23
23 —23,55
23,55 —23,6
23.6—24
24 — 24,05
24.05 —24,25
24.25 —25,25
25.25 —27,5
27.5 — 29,5
29.5 —31
31 —31,3
31.3 —31,5
31.5 —31,8
31.8 — 32,3
32.3 —33
33 — 33,4
33.4 —34,2
34.2 — 35,2
35.2 —36
36 —40,5
54.25 —58,2
le te c k á radiolokace
radiolokace
p e v n á d ru ž ic o v á (Z em ě—K o sm o s), ra d io n a v ig a c e
p e v n á d ru ž ic o v á (Z em ě—K osm os), ra d io n a v ig a c e p ře s družice
p e v n á , p e v n á d ru ž ic o v á (Z em ě—K osm os), p o h y b liv á , v ý z k u m
p e v n á , p o h y b liv á , v ý z k u m
ra d io a stro n o m ie
le te c k á ra d io n av ig ace
radiolokace
p e v n á d ru žico v á
p e v n á , p e v n á d ru ž ic o v á (K o sm o s—Zem ě), p o h y b liv á , v ý z k u m
p e v n á , p o h y b liv á , ra d io a stro n o m ie , v ý z k u m
p e v n á , p o h y b liv á
p e v n á , p o h y b liv á , m ezid ru žico v á
p e v n á , p o h y b liv á
ra d io a stro n o m ie , v ý z k u m
a m a té rs k á , a m a té rs k á d ru ž ic o v á
ra d io lo k ac e , a m a té rs k á , v ý z k u m
ra d io n a v ig a c e
p e v n á , p o h y b liv á
p e v n á , p e v n á d ru ž ic o v á (Zem ě —K osm os)
p e v n á d ru žico v á (Zem ě —K o sm o s), p o h y b liv á d ru žico v á
p o h y b liv á , p e v n á , ko sm ick ý v ý z k u m
ra d io a stro n o m ie , v ý z k u m
ko sm ick ý v ý z k u m , p e v n á , p o h y b liv á
ra d io n a v ig a c e, ko sm ick ý v ý z k u m , m ezidružicová
ra d io n av ig ace
ra d io n a v ig a c e
radiolokace
ra d io lo k ace, ko sm ick ý v ý z k u m
ra d io lo k ac e , p o m o cn á p ro m eteorologii
v ý z k u m , p e v n á , p o h y b liv á , p e v n á d ru ž ic o v á, p o h y b liv á d ru ž i­
cová
rozhlas p řes družice
p e v n á p ře s družice, ra d io a stro n o m ie , p o h y b liv á le te c k á p ře s d ru ­
žice, p o h y b liv á n á m o řn í p ře s družice, lete ck á ra d io n a v ig a c e
přes družice, n á m o řn í ra d io n a v ig a c e p ře s družice
a m a té rs k á , a m a té rs k á p řes družice
p e v n á , p o h y b liv á , p e v n á d ru ž ic o v á
p e v n á , p o h y b liv á , p e v n á d ru ž ic o v á (Z em ě—K osm os), p rů z k u m
Zem ě p ře s družice, k osm ický v ý z k u m (pasivní)
p e v n á , v ý z k u m , p o h y b liv á , m ezid ru žico v á
58 ,2 —59
k o sm ick ý v ý z k u m (pasívní)
40.5 —42,5
42.5 —47
47 —47,2
47.2 —50,2
50.2 —54,25
65
5 9 —64
6 4 -6 5
6 5 -6 6
6 6 -7 1
7 1 - 7 5 ,5
7 5 ,5 - 7 6
7 6 -8 1
8 1 -8 4
8 4 -8 6
8 6 -9 2
9 2 -9 5
9 5 -1 0 0
100-102
1 0 2 -1 0 5
1 0 5 -1 3 0
1 3 0 -1 4 0
1 4 0 -1 4 2
1 4 2 -1 4 9
1 4 9 -1 5 1
1 5 1 -1 7 0
1 7 0 -1 8 2
1 8 2 -1 8 5
1 8 5 -1 9 0
1 9 0 -2 0 0
2 0 0-2 20
2 2 0 -2 3 1
2 3 1 -2 4 1
2 4 1 -2 5 0
2 5 0 -2 5 2
2 5 2 -2 6 5
,
p e v n á , p o h y b liv á , m ezid ru žico v á, rad io lo k ace
ko sm ick ý v ý z k u m (pasívní)
p rů z k u m Z em ě p ře s dru žice, ko sm ick ý v ý z k u m
p o h y b liv á , le te c k á p ře s družice, p o h y b liv á n á m o řn í p ře s d ru ž i­
ce, lete ck á ra d io n a v ig a c e p řes d ru žice, n á m o řn í rad io n av ig ace
p ře s družice
p e v n á , p e v n á d ru ž ic o v á, p o h y b liv á
a m a té rsk á , a m a té rs k á d ru žico v á
a m a té rsk á , rad io lo k ace
p e v n á , p o h y b liv á , d ru ž ic o v á p e v n á i p o h y b liv á
ro z h la s p řes d ru žice, p e v n á , p o h y b liv á
ra d io a stro n o m ie , k o sm ick ý v ý z k u m (pasívní)
p e v n á , p o h y b liv á , p e v n á d ru ž ic o v á (Z em ě—K o sm o s), rad io lo k ace
p o h y b liv á le te c k á p ře s družice, p o h y b liv á n á m o řn í p řes družice,
le te c k á ra d io n a v ig a c e p ře s družice, n á m o řn í ra d io n a v ig a c e p řes
družice
k o sm ick ý v ý z k u m (pasívní)
p e v n á , p o h y b liv á , p e v n á d ru ž ic o v á (K o sm o s—Zem ě)
v ý z k u m , m ezid ru žico v á, p e v n á , p o h y b liv á
ra d io a stro n o m ie , k o sm ick ý v ý z k u m (pasívní)
ra d ionavigaco, d ru ž ic o v á ra d io n a v ig a c e, p e v n á dru žico v á
(Zem ě —K osm os)
a m a té rsk á , a m a té rs k á dru žico v á
p o h y b liv á le te c k á p řes d ru žice, p o h y b liv á n á m o řn í p řes družice,
le te c k á ra d io n av ig ace p řes d ru žice, n á m o řn í ra d io n a v ig a c e p řes
družice, p e v n á dru žico v á
p e v n á , p e v n á d ru ž ic o v á, v ý z k u m ra d io a stro n o m ie
m ezid ru žico v á, p e v n á , p o h y b liv á , v ý z k u m
k o sm ick ý v ý z k u m (pasívní), rad io a stro n o m ie
m ezid ru žico v á, p e v n á , p o h y b liv á
p o h y b liv á le te c k á p řes družice, p o h y b liv á n á m o řn í p řes družice,
le te c k á rad io n av ig ace p řes družice, n á m o řn í ra d io n av ig ace přes
družice
p o h y b liv á , p e v n á , v ý z k u m , rad io a stro n o m ie
p e v n á d ru žico v á
p o h y b liv á , p e v n á , ra d io a stro n o m ie , ko sm ick ý v ý z k u m (pasívní)
rad io lo k ace, a m a té rsk á
vý zk u m
p o h y b liv á le te c k á p řes družice, p o h y b liv á n á m o řn í p řes družice,
le te c k á ra d io n a v ig a c e p řes družice, n á m o řn í ra d io n a v ig a c e p řes
družice
2 6 5 -2 7 5
p e v n á , p o h y b liv á , p e v n á d ru ž ic o v á, rad io a stro n o m ie
n a d 275
(nepřiděleno)
66
K m ito č to v é p říd ěly p ro rů z n é služby, n a p ř. p ro a m a té rsk o u , se m o h o u v je d n o tli­
v ý ch o b la ste c h a zem ích do u rč ité m íry lišit. P o d ro b n o sti jso u u v e d e n y v R a d io k o m u ­
n ik ač n ím řá d u a sv ý m ro zsah em se v y m y k a jí z rám ce té to p ublikace. K m ito č to v á
p á sm a , p řid ělen á p ro pro v o z a m a té rsk ý c h vysílacích rá d io v ý c h sta n ic v Č SS R , n a ­
jd em e v P ovolovacích p o d m ín k ách .
Kmitočtová pásma pro lodní provoz:
A 1A , A 2A , A 2 B , H 2A , S 2 B
A 3E, H 3 E , R 3 E , J3 E
telegrafie
fonie
sta n ic e p o b řežn í
spo jen í lodí s p o břežním i stan icem i
spo jen í lo d í m ezi sebou
spojení lodí s pobřežím
v o lán í lo d í p o břežním i sta n ic em i a d ů le ž itá sdělení
pásm o kolem tísň o v é a v olací frek v en ce 2182 k H z
v o lán í p o b ře žn ích sta n ic lodním i
spojení lo d í m ezi sebou
v y sílán í z lo d í k pobřeží
p o b ře žn í sta n ic e
v y sílán í z lo d í k pobřeží
sp o je n í lo d í m ezi sebou
spo jen í lodí m ezi sebou
sta n ic e p o b řežn í
lodní sta n ic e , telefonie d u p lex
p o b ře žn í sta n ic e , telefonie d u p le x
sta n ic e lo d n í i po b řežn í, telefonie sim plex
kH z
4 0 5 -5 3 5
1 6 0 5 -2 8 5 0
1 6 0 5 -1 6 2 5
1 6 2 5 -1 6 7 0
1 6 7 0 -1 9 5 0
1 9 5 0 -2 0 5 3
2 0 5 3 -2 0 6 5
2 0 6 5 -2 1 7 0
2 1 7 0 -2 1 7 3 ,5
2 1 7 3 .5 -2 1 9 0 ,5
2 1 9 0 .5 -2 1 9 4
2 1 9 4 -2 4 4 0
2 4 4 0 -2 5 7 8
2 5 7 8 -2 8 5 0
3 1 5 5 -3 3 4 0
3 3 4 0 -3 4 0 0
3 5 0 0 -3 6 0 0
3 6 0 0 -3 8 0 0
4 0 6 3 -4 1 4 3 ,6
6 2 0 0 -6 2 1 8 ,6
8 1 9 5 -8 2 9 1 ,1
12 3 3 0 - 1 2 489 2
16 4<53—16 587,1
22 0 0 0 - 2 2 124
4 3 5 7 .4 -4 4 3 8
6 5 0 6 .4 -6 5 2 5
8 7 1 8 ,9 -8 8 1 5
13 1 0 0 ,8 - 1 3 206
17 2 3 2 ,9 - 1 7 360
22 5 9 6 - 2 2 720
4 1 4 3 .6 -4 1 4 6 ,6
6 2 1 8 .6 -6 2 2 4 ,6
8 2 9 1 ,1 -8 2 9 7 ,3
12 4 2 9 ,2 - 1 2 439,5
16 5 8 7 ,1 - 1 6 596,4
67
lo d n í sta n ic e , facsim ile a z v lá štn í d ru h y telegrafie
lo d n í sta n ic e , p řen o s oceánografických d a t
lo d n í sta n ic e , širo k o p á sm o v á telegrafie, p ře n o s d a t
(ry ch lo st m o dulace n e p ře sa h u je 100 b a u d ů ), k m ito ­
č ty sp á ro v a n é s tě m ito k m ito č ty p o b ře žn ích s ta n ic :
4 3 4 9 .4 -4 3 5 6 ,7 5 k H z
6 4 9 3 ,9 -6 5 0 5 ,7 5
8 7 0 4 .4 -8 7 1 8 ,2 5
13 0 7 0 ,8 - 1 3 099,75
17 1 6 9 ,9 - 1 7 231,75
2 2 5 6 1 -2 2 5 9 4 ,7 5
lo d n í sta n ic e , širo k o p á sm o v á teleg rafie, přen o s d a t
(ry ch lo st m o dulace p o d 100 b a u d ů ), k m ito č ty nesp á ro v a n é
lo d n í sta n ic e , telegrafie A I A , v o lán í
68
22 1 2 4 - 2 2 139,5
4 1 4 6 .6 -4 1 6 2 ,5
4 1 6 6 -4 1 7 0
6 2 2 4 .6 -6 2 4 4 ,5
6 2 4 8 -6 2 5 6
8 3 0 0 -8 3 2 8
8 3 3 1 .5 -8 3 4 1 ,5
12 4 3 9 ,5 - 1 2 479,5
12 4 8 3 - 1 2 491
16 5 9 6 ,4 - 1 6 636,5
16 6 4 0 - 1 6 600
22 1 3 9 ,5 - 2 2 160,5
22 1 6 4 - 2 2 192
4 1 6 2 .5 -4 1 6 6
6 2 4 4 .5 -6 2 4 8
8 3 2 8 - 8 3 3 1 ,5
12 4 7 9 ,5 - 1 2 483
16 6 3 6 ,5 - 1 6 640
22 1 6 0 ,5 - 2 2 164
4 1 7 0 -4 1 7 7 ,2 5
6 2 5 6 -6 2 6 7 ,7 5
8 3 4 3 ,5 -8 3 5 7 ,2 5
12 4 9 1 - 1 2 519,75
16 6 6 0 - 1 6 694,75
22 1 9 2 - 2 2 225,75
4177.25—4179,75
6 2 6 7 .7 5 -6 2 6 9 ,7 5
8 2 9 7 ,3 -8 3 0 0
8 3 5 7 .2 5 -8 3 5 7 ,7 5
12 5 1 9 ,7 5 -1 2 526,73
16 6 9 4 ,7 5 -1 6 705,8
22 2 2 5 ,7 5 -2 2 227
25 0 7 6 - 2 5 090,1
4 1 7 9 .7 5 -4 1 8 7 ,2
6 2 6 9 .7 5 -6 2 8 0 ,8
8 3 5 9 .7 5 -8 3 7 4 ,4
12 5 3 9 ,6 - 1 2 561,6
16 7 1 9 ,8 - 1 6 748,8
22 2 2 7 - 2 2 247
25 0 7 0 - 2 5 076
lodní sta n ic e , číselné selek tiv n í v o lán í
lo d n í sta n ic e , telegrafie A 1A , provoz
p o b řežn í stn ic e , selek tiv n í číselné volání
p o b ře žn í sta n ic e , telegrafie A I A , širo k o p ásm o v á,
facsim ile, p řen o s d a t
4187,2 —4188
6 2 8 0 ,8 -6 2 8 2
8 3 7 4 .4 -8 3 7 6
1 2 5 6 1 ,6 -1 2 5 6 4
16 7 4 8 ,8 - 1 6 752
22 2 4 7 - 2 2 250
4188 —4219,4
1
6 2 9 2 -6 3 2 5 ,4
8 3 5 7 .7 5 -8 3 5 9 ,7 5
8 3 7 6 -8 4 3 5 ,4
12 5 2 6 ,7 5 -1 2 539,6
12 5 6 4 - 1 2 652,5
16 7 0 5 ,8 - 1 6 719,8
16 7 5 2 - 1 6 859,4
22 2 5 0 - 2 2 310,5
25 0 9 0 ,1 - 2 5 110
4356,75 —4357,4
6 5 0 5 .7 5 -6 5 0 6 ,4
8 7 1 8 ,2 5 -8 7 1 8 ,9
13 0 9 9 ,7 5 - 1 3 100,8
17 2 3 1 ,7 5 - 1 7 232,9
22 5 9 4 ,7 5 - 2 2 596
4219,4 —4349,4
6 3 2 5 .4 -6 4 9 3 ,9
8 4 3 5 .4 -8 7 0 4 ,4
1 2 6 5 2 ,3 -1 3 0 7 0 ,8
16 8 5 9 ,4 - 1 7 196,9
22 3 1 0 ,5 - 2 2 561
Inform ace o přidělených km itočtech a o vysílacích stanicích jsou
obsaženy v takzvaných „služebních pom ůckách", které vydává Me­
zinárodní telekom unikační unie (l’Union internationale des télécomm unications) v Ženevě. Jsou to:
(I) Seznam I. Mezinárodní seznam kmitočtů,
O bsahuje:
a) údaje o km itočtových přídělech zapsaných v „M ezinárodní
základní km itočtové k artotéce";
69
b) k m itočty předepsané ftádem pro společné užívání v n ě k te ­
rých službách;
c) skupinová přidělení uvedená v Plánech skupinových přidělení.
(II) Seznam I I . Jmenný seznam pevných stanic, které obstarávají me­
zinárodní spojení
(III) Seznam I I I . Vychází podle potřeby
(IV) Seznam IV. Jmenný seznam pobřežních stanic
K seznam u jsou připojeny tab u lk a a m apa, k teré vyznačují podle
pásem služební hodiny lodí, jejichž stanice jsou zařazeny do druhé
a tře tí kategorie a přehled telegrafních poplatků ve sty k u vnitřním
a ve styku se sousedním i zeměmi atd.
(V) Seznam V. Jmenný seznam lodních stanic
O bsahuje údaje:
a) o lodních stanicích vybavených radiotelegrafním zařízením;
b) o lodních stanicích vybavených radiotelegrafním a radiotele­
fonním zařízením ;
c) o lodních stanicích vybavených pouze radiotelefonním zaří­
zením, pokud tyto, stanice pracují i s jiným i stanicem i n á ­
m ořní pohyblivé služby než se stanicem i vlastní země, nebo
pokud ty to lodi konají m ezinárodní plavby;
d) o lodních stanicích vybavených pozemním m obilním zaří­
zením.
T ento seznam je doplněn tabulkou a m apou, které podle pásem
vyznačují služební hodiny lodí, jejichž stanice jsou zařazeny do
druhé a tře tí kategorie.
(VI) Seznam VI. Jmenný seznam stanic pro rádiové rozpoznávání
a stanic pro zvláštní služby
O bsahuje údaje o rádiových zam ěřovačích stanicích a rádiových
m ajácích nám ořní navigační služby, včetně rádiových m ajáků le­
tecké radionavigační služby, jichž lze použít v nám ořní navigaci,
o oceánských stanicích-lodích, o stanicích vysílajících signály pro
cejchování zam ěřovačů, jakož i o stanicích vysílajících časové sig­
nály, pravidelné m eteorologické zprávy, návěští navigátorům , lé-
TT
Swedcn
4262 *«)
6372.5 »)
8498 “ )
12880.5 “ )
17079.2 w)
SAG9
22413 «)
SAG25 25461 !•)
SAB2
4268 «)
6460 w)
SAB3
8646 1B)
SAB4
SAB42 8694 «)
SAB6
12755.5 M)
SAB62 12818 «)
450 18) 500
SAG
[4377,4»•)
4374,2(4375,6) 4377,4(4378,8)
4415.8 *•)
4412,6(4414) 4415,8(4417,2)
5727.5 “ )
8744.8 ’•)
8741,6(8743) 8744,8(8746,2)
8783.2 <*)
8780(8781,4) 8783,2(8784,6)
11120 “ )
13126.5 i«)
13123(13124,4) 13126,5(13127,9)
13161.5 1B)
13158(13159,4) 13161,5(13162,9)
17272.5 M)
172C9 (17270,4) 17272,5 (17273,9)
17307.5 1#)
17304(17305,4) 17307,5(17308,9)
22643 '«)
22639,5(22640,9) 22643(22644,4)
22678 *«)
22674,5(22675,9) 22678(22679,4)
2182 a6)
c. I ») 1785 **)
c. II 1904
(continued)
SAG2
SAG3
SAG4
SAG6
SAG8
GOteborfi Radlo SAG1) FC
AI F1
AI A2
A3
A3A A3J
A3
A3A A3J
A3
Á3
A3A A3J
A3
A3A A3J
A3
A3
A3A A3J
A3
A3A A3.I
A3
A3A A3J
A3
A3A A3.J
A3
A3A A3J
A3
A3A A3J
1a 3
A3
5
2
TF Kuiigsbacka
(0300) 60685
TLX 9290 (9290
GBGRDO S)
conunutatcur automatiquc/
automatic switching/
conmutador automátíco
CP»)
5
1Mj0)
**)
2306 *») 2716 »»)
161,90 M (c. 26) ” ) M)
A3
F3
1124
Lundl-Vendredl*:
0700-2100
Samedi*: 0700-1400*)
2 CP*)
HX s»)
H24
0,05 CP»)
161,80 M (c. 24) M) »)
F3
0,05 CP»)
2
2
CP*)
OP*)
* Monday-Friday /
Lunes-vlcmes
+ Saturday/Sábado
))
**)**)
**)
40'°)
kařské rady, km itočtové norm ály, epidemiologické zprávy a ursigram y. V tom to seznam u je věnován každém u druhu stanic zvláštní
oddíl.
(VII) Seznam VII. Abecední seznam volacích značek z mezinárodních
sérií, přidělených stanicím uvedeným v seznamech
a) Seznam VIIA. Abecední seznam volacích značek stanic použí­
vaných v nám ořní pohyblivé službě (pobřežní stanice, lodní stanice,
stanice pro rádiové rozpoznávání a stanice pro zvláštní služby), čísel
nebo signálů pro selektivní volání lodních stanic a poznávacích sig­
nálů nebo čísel pobřežních stanic.
b) Seznam VIIB. Abecední seznam volacích značek jiných než
am atérských stanic, pokusných stanic a stanic pohyblivé nám ořní
služby.
(V III) Seznam VIII. Jmenný seznam stanic mezinárodní kontroly
vysílání
71
(V IIIA ) Seznam VI I I A. Jmenný seznam stanic kosmické a radioastronomické služby
(IX ) M apa pobřežních stanic otevřených pro veřejnou korespondenci
nebo podílejících se na přístavních operacích
(X) Barevný graf znázorňující rozdělení kmitočtových pásem
(X I) Příručka pro námořní pohyblivou službu a námořní pohyblivou
službu družicovou (obsahuje i přehled platných ustanovení a doporučení)
Ve služebních pom ůckách následují za jm ény pobřežních stanic,
rádiových zam ěřovačích stanic a rádiových m ajáků ta to slova:
— R Á D IO u pobřežních stanic; — GONIO u nám ořních rádiových
zam ěřovačích stanic; — P H A R E u nám ořních rádiových m ajáků;
— A E R O P H A R E u leteckých rádiových m ajáků (viz tab u lk a na
str. 71).
P okud jde o služební pom ůcky, rozum í se pod slovem ,,země“
území, v jehož hranicích se stanice nachází. í území, jež nem á plnou
odpovědnost za své m ezinárodní vztahy, se považuje ^ a zemi.
Druhy služeb
R adiokom unikační řád rozeznává různé druhy služeb jako službu
rozhlasovou, pohyblivou pozemní, pohyblivou nám ořní, leteckou,
službu rádiového rozpoznávání aj. K aždý am atér vysílač by měl
vědět, že mezi těm ito službam i je uvedena a m ezinárodně uznávána
i služba am atérská, jejím ž účelem je individuální vzdělávání, vzá­
jem ná kom unikace a technická studia uskutečňovaná am atéry, tj.
řádně oprávněným i osobami, zabývajícím i se radioam atérstvím
z osobní záliby jako činností nevýdělečnou. A m atérské vysílání je
te d y jednou z rádiových služeb. V ztahují se na ně veškerá příslušná
ustanovení R adiokom unikačního řádu, obecné zásady a zásady pro ­
vozní; jednotlivosti jsou pak upraveny vnitrostátním i právním i
norm am i, zákony, vládním i nařízením i, povolovacími podm ínkam i
a pokyny povolovacích orgánů.
72
Radiokom unikační služba mezi pevným i body se nazývá službou
pevnou. P okud pevné stanice zprostředkují mezi sebou zprávy, po­
třebné k zajištění leteckého provozu, nazývá se tak o v á služba pev­
nou službou leteckou. Služba mezi pohyblivým i a pozemními stanicem i
nebo mezi pohyblivým i stanicem i navzájem se nazývá službou po­
hyblivou. Může b ý t pozemní, letecká nebo nám ořní. Pozem ní stanici
pohyblivé letecké služby se říká letecká, stanici um ístěné v letadle
letadlová. Ú častníky pohyblivé služby nám ořní jsou stanice pobřežní
a stanice n a plavidlech. T y zprostředkují i veřejnou korespondenci
n a rozdíl od služby přístavní, k terá se sta rá jen o navádění a pohyb
lodí. Pohyblivá služba pozemní má stanice základnové a pozemní sta­
nice pohyblivé. Do rádiového rozpoznávání se zařazují radary, pokud
slouží k jiným účelům než k radionavigaci, stanice radiogoniometrické a radiom ajáky.
Činnost veškerých služeb klade velké nároky na hospodaření s km i­
to čty . Vzájem né rušení n a přeplněných pásm ech je problém , jímž se
stále zabývají m ezinárodní porady a konference. R adiokom unikační
řád výslovně zakazuje neúčelná vysílání a zbytečné vysílání signálů
a korespondence. U am atérských stanic je takovým zbytečným
a škodlivým vysíláním především ladění, zejm éna jiné než tiché la ­
dění na km itočet protistanice, které je a bude kontrolním i orgány
stíháno. Jestliže stanice konají pokusy nebo si m ají co říci, nejsou
žádné n ám itky proti spojení, ať je jakkoliv dlouhé. Rozvláčné k lá­
bosení o ničem, ať ,,fonicky“ nebo telegraficky, nepřidává však ni­
kom u na cti. Výslovně je Radiokom unikačním řádem zakázáno v y ­
sílání bez uvedení totožnosti, tj. především bez volacích značek.
Označování totožnosti stanic
Ž ádná stanice nesmí vysílat bez poznávacího označení nebo s klam ­
ným poznávacím označením.
Svou totožnost však nem usí označovat stanice na záchranných
plavidlech, které vysílají autom aticky tísňový signál, ani rádiová
návěstidla pro určení m ísta katastrofy.
73
Totožnost stanice se označuje b u d volací značkou nebo jakým koli
jiným uznaným způsobem označování totožnosti. T ak se může k ú p l­
ném u označení totožnosti použít jednoho nebo několika z údajů:
jm éna stanice, stanoviště stanice, jm éna provozovatele úřední imatrikulační značky, čísla letu, čísla nebo signálu pro selektivní volání
lodní stanice, poznávacího signálu pobřežní stanice pro selektivní
volání, nějakého charakteristického signálu, charakteristických zna­
k ů vysílání nebo různých jiných rozlišovacích znaků, jež lze snadno
m ezinárodně rozpoznat.
K dyž kosm ická stanice nem ůže vysílat poznávací signály, zjišťuje
se její totožnost z úhlu sklonu oběžné dráhy, z periody kosmického
předm ětu, jakož i z výšek apogea a perigea vyjádřených v kilom e­
trech. Jde-li o kosmickou stanici um ístěnou na palubě stacionární
družice, m á se uvést střední zeměpisná délka p rům ětu polohy d ru ­
žice na povrch Země.
Aby se totožnost stanice dala snadno zjistit, musí každá stanice
uv ád ět své poznávací označení během vysílání ta k často, ja k jen je
to p rakticky možné, a to i při vysílání na zkoušku, při nastavování
vysílače anebo při pokusném vysílání. V těchto případech je však
n u tn o u v ádět poznávací označení aspoň jednou za hodinu, a to n e j­
lépe během posledních nebo prvních deseti m inut kolem každé celé
hodiny (podle greenwichského času), pokud to nezpůsobí nepřípust­
né přerušení provozu.
Používá-li se superponovaného poznávacího označení, musí mu
předcházet značka QTT.
K tvoření volacích značek lze použít dvaceti šesti písm en abecedy,
jakož i číslic. Písm ena s rozlišovacími znam énky jsou vyloučena.
Pozemní stanice a 'pevné stanice: tři písm ena nebo tři písm ena, za
nimiž následují nejvýše tři číslice (číslice, k terá následuje přím o za
písm eny, nesmí však b ý t 0 ani 1). D oporučuje se však, aby pokud
možno: a) volací značky pobřežních stanic a leteckých stanic byly
tvořeny: ze tří písmen, nebo ze tří písmen, za nimiž následuje jedna
nebo dvě číslice (číslice, k te rá následuje přím o za písm eny nesmí
však b ý t 0 ani 1); b) volací značky pevných stanic byly tvořeny ze
tří písm en, za nimiž následují dvě číslice (číslice, k te rá následuje
přím o za písm eny nesm í však b ý t 0 ani 1).
74
Lodní stanice: čtyři písmena.
L odní stanice pracující radiotelefonicky m ohou však p oužívat také
volací značku ze dvou nebo tří písmen, za nimiž následují čtyři čís­
lice (číslice, k terá následuje přím o za písm eny nesmí však b ý t 0
ani I).
Letadlové stanice: pět písmen.
Stanice lodních záchranných prostředků používají volací značku
m ateřské lodi,, za níž následují dvě číslice (číslice, k terá následuje
přím o za písm eny nesmí však b ý t 0 ani 1).
Stanice rádiových návěstidel pro určení místa katastrofy: písmeno B
v kódu Morseovy abecedy nebo volací značka lodi, k níž rádiové
návěstidlo p atří nebo oba ty to údaje.
Stanice letadlových záchranných prostředků,: úplná volací značka
m ateřského letadla, za níž následuje jedna číslice, jiná než 0 nebo 1.
Pohyblivé pozemní stanice: čtyři písm ena, za nimiž následuje je ­
diná číslice, jiná než 0 nebo 1.
_
Pohyblivé pozemní stanice pracující radiotelefonicky m ohou však
používat tak é volací značku ze dvou nebo tří písmen, za nimiž n á­
sledují čtyři číslice (číslice, k terá následuje přím o za písm eny, nesmí
nesm í b ý t 0 ani 1).
Amatérské stanice a stanice pokusné: jedno nebo dvě písm ena a čís­
lice. N ásleduje skupina nejvýše tří písmen.
Stanice kosmické služby. Používají-li kosmické stanice volacích
značek, doporučuje se, aby byly ze dvou písmen, za nimiž následují
dvě nebo tři číslice (číslice, k terá následuje přím o za písm eny, však
nesm í b ý t 0 ani 1).
Označování totožnosti stanic pracujících radiotelefonicky
Pobřežní stanice: buď volací značkou nebo zeměpisným označením
m ísta, jak je uvedeno ve jm enném seznam u pobřežních stanic, za
nímž se doporučuje uvést slovo RÁ D IO nebo jiné vhodné označení.
Lodní stanice: buď volací značkou nebo úředně zapsaným názvem
lodi, před nímž se uvede, je-li třeba, jm éno vlastníka lodi, přičemž
75
je nutno vyloučit m ožnost zám ěny s tísňovým , pilnostním nebo bez­
pečnostním signálem, anebo svým číslem nebo signálem pro selek­
tivní volání.
Stanice lodních záchranných prostředků: buď volací značkou, nebo
poznávacím označením utvořeným ze jm éna m ateřské lodi, za nímž
následují dvě číslice.
Stanice rádiových návěstidel pro určení místa katastrofy. Vysílají-li
m luvenou řeč: jm énem nebo volací značkou lodi, k níž rádiové n á ­
věstidlo p a tří nebo oběm a těm ito údaji.
Letecké stanice: jm énem letiště nebo zeměpisným označením mís­
ta , za nímž následuje, je-li třeba, vhodné slovo, které blíže určuje
druh stanice.
Letadlové stanice: buď volací značkou, před níž může b ý t slovo
označující vlastníka nebo ty p letadla, popřípadě kom binací znaků
odpovídajících im atrikulační značce úředně přidělené letadlu, anebo
slovem označujícím letecký podnik, za nímž následuje číslo letu.
V pásm ech, k terá jsou přidělena výlučně letecké pohyblivé službě,
m ohou letadlové stanice pracující radiotelefonicky používat na zá­
kladě zvláštní dohody mezi vládam i, jiných způsobů označení to to ž­
nosti, pokud jsou m ezinárodně znám y.
Stanice letadlových záchranných prostředků: volací značkou.
Základnové stanice: buď volací značkou nebo zeměpisným ozna­
čením, za nímž následuje, je-li třeba, jiné vhodné označení.
Čísla pro selektivní volání lodních stanic: pět číslic.
Předem určené skupiny lodních stanic: p ět číslic sestavených; buď
z téže číslice p ě tk rá t opakované nebo ze dvou různých číslic střídavě
opakovaných.
V letecké pohyblivé službě může letadlová stanice po navázání spo­
jení pomocí volací značky a je-li vyloučeno jakékoli nebezpečí zá­
m ěny, používat zkrácené volací značky nebo zkráceného poznáva­
cího označení, jež se tvoří:
—v radiotelegrafii z prvního znaku a z posledních dvou písm en ú p l­
né pětipísm enné volací značky;
— v radiotelefonii buď z prvního znaku úplné pětipísm enné volací
značky nebo ze zkráceného jm éna vlastníka letadla (společnosti nebo
jednotlivce) nebo z typového označení letadla; za ním následují po­
76
slední dvě písm ena úplné pětipísm enné volací značky nebo poslední
dva znaky im atrikulační značky.
Pohyblivé pozemní stanice: buď volací značkou nebo poznávací
značkou vozidla anebo jakým koli jiným vhodným označením.
K tvoření čísel pro selektivní volání se používá deseti číslic od 0
do 9 včetně.
P ro tvoření poznávacích čísel pobřežních stanic se však nesmí
používat kom binací začínajících číslicemi 00 (nula, nula).
Poznávací čísla pobřežních stanic: čtyři číslice.
Rozdělení mezinárodních sérií volacích značek
Série
volacích
značek
P řidělena
A A A -A LZ
AM A-AOZ
A PA -A SZ
A T A -A W Z
A X A -A X Z
AY A -A ZZ
A2A -A 2Z
A3A -A3Z
A4A -A4Z
A5A -A5Z
A6A -A6Z
A7A -A7Z
A8A -A8Z
A9A -A9Z
B A A -B ZZ
CAA-CEZ
C FA -C K Z
CLA-CMZ
CNA-CNZ
COA-COZ
CPA -C PZ
CQA-CRZ
CSA-CUZ
S pojené s t á ty am erické
Š panělsko
P á k is tá n
In d ie
A u strá lie
A rg e n tin a
B o tsw a n a
Tógo
O m án
B h ú tá n
S pojené a ra b sk é e m irá ty
K a ta r
L ibérie
B a h ra jn
Cl r
Chile
K anada
K uba
M aroko
K uba
B olívie
P o rtu g a lsk o
P o rtu g a lsk o
Série
volacích
značek
CVA-CXZ
CYA-CZZ
C2A-C2Z
C3A-C3Z
C4A-C4Z
C5A-C5Z
C6A-C6Z
C7A-C7Z
C8A-C8Z
D A A -D R Z
D SA -D T Z
D U A -D Z Z
D 2A -D 3Z
D 4A -D 4Z
D 5A -D 5Z
D 6A -D 6Z
D 7A -D 9Z
E A A -E H Z
E IA -E J Z
E K A -E K Z
P řidělen a
U ru g u a y
K anada
N a u ru
A n d o rra
K ypr
G am bie (Senegam bie)
B aham y
S v ě to v á m eteorologická
organizace
M osam bik
N ěm eck á sp o lk o v á
re p u b lik a
J iž n í K orea
F ilip ín y
A ngola
K a p v e rd y
L ibérie
K o m o ry
J iž n í K o re a
Španělsko
Irsk o
S vaz so v ě tsk ý c h socialis­
tic k ý c h re p u b lik
77
Série
volacích
zn alek
E L A -E L Z
E M A -E O Z
E P A -E Q Z
E R A -E S Z
E T A -E T Z
E U A -E W Z
E X A -E Z Z
FA A -F Z Z
GAA-GZZ
H A A -H A Z
H B A -H B Z
H C A -H D Z
H E A -H E Z
H F A -H F Z
H G A -H G Z
H H A -H H Z
H IA -H IZ
H J A -H K Z
H L A -H L Z
H M A -H M Z
H N A -H N Z
H O A -H P Z
H Q A -H R Z
H S A -H S Z
H T A -H T Z
H U A -H U Z
H V A -H V Z
H W A -H Y Z
H Z A -H Z Z
H 2 A -H 2 Z
H 3 A -H 3 Z
78
P řidělen a
L ibérie
S vaz so v ě tsk ý c h socialis­
tic k ý c h re p u b lik
Írán
S vaz so v ě tsk ý c h socialis­
tic k ý c h re p u b lik
E tio p ie
B ě lo ru sk á so v ě tsk á so cia­
lis tic k á re p u b lik a
Svaz so v ě tsk ý c h socialis­
tic k ý c h re p u b lik
F ra n c ie
V elká B ritá n ie
M LR
Š výcarsko
E kvádor
Š v ýcarsko
PLR
M LR
H a iti
D o m in ik á n sk á re p u b lik a
K olu m b ie
J iž n í K o re a
K o re jsk á lidově d e m o k ra ­
tic k á re p u b lik a
Ir á k
Panam a
H o n d u ra s
T h ajsk o
N ik a ra g u a
S alv ad o r
V a tik á n
F ra n c ie , z ám o řsk é s t á ty
F ra n c o u zsk é h o sp o lečen ­
s tv í a fra n c o u z sk á z á m o ř­
s k á územ í
S a ú d sk á A rá b ie
K ypr
Panam a
Série
volacích
zn aíek
H 4A -H 4Z
H 6A -H 7Z
H 8A -H 8Z
IA A -IZ Z
JA A -JS Z
JT A -J V Z
J W A -J X Z
J Y Z -J Y Z
JZ A -JZ Z
J2 A -J2 Z
J3 A -J3 Z
J4 A -J4 Z
J6 A -J5 Z
J 6 A -J6 Z
J7 A -J7 Z
K A A -K Z Z
L A A -L N Z
L O A -L W Z
L X A -L X Z
L Y A -L Y Z
LZA -LZZ
L2A -L9Z
MAA-MZZ
N A A -N ZZ
OAA-OCZ
O D A-OD Z
O E A -O E Z
O F A -O JZ
OKA-OM Z
O N A -O TZ
OUA-OZZ
P A A -P IZ
P J A -P J Z
P K A -P O Z
P P A -P Y Z
PZ A -P Z Z
P2A -P 2Z
P3A -P 3Z
P řid ělen a
Š a lam o u n o v y o stro v y
N ik a ra g u a
Panam a
Itá lie
Ja p o n sk o
M oL R
N orsko
J o rd á n sk o
In d o n é sie
D žib u tsk o
G re n ad a
Ř ecko
G uin ea-B issau
S v a tá L ucie
D o m in ik a
S pojené s t á ty am erické
N orsko
A rg e n tin a
L u ce m b u rsk o
S vaz so v ě tsk ý c h socialis­
tic k ý c h re p u b lik
BLR
A rg e n tin a
V e lk á B ritá n ie
S pojené s t á ty am erické
P e ru
L ib a n o n
R a k o u sk o
F in sk o
ČSSR
B elgie
D án sk o
N izozem í
N izozem ské A n tily
In d o n é sie .
B razílie
S u rin a m
P a p u a — N o v á G uinea
K ypr
Série
volacích
znctiek
P 4A -P 4Z
P 5 A -P 6 Z
R A A -R Z Z
SAA-SM Z
SN A -SR Z
SSA-SSM
S A N -ST Z
SU A -SU Z
SVA-SZZ
S2A-S3Z
S4A-S6Z
S7A -S7Z
S9A -S9Z
TA A -TCZ
T D A -T D Z
T E A -T E Z
T F A -T F Z
T G A -T G Z
T H A -T H Z
T IA -T IZ
T J A -T JZ
T K A -T K Z
T L A -T L Z
T M A -TM Z
T N A -T N Z
T O A -T Q Z
T R A -T R Z
T SA -T SM
T T A -T T Z
T U A -T U Z
T V A -T X Z
P řidělen a
N izozem ské A n tily
K o re jsk á lidově d e m o k ra ­
tic k á re p u b lik a
Svaz so v ě tsk ý c h socialis­
tic k ý c h re p u b lik
Švédsko
PLR
E gypt
Súdán
Egypt
Ř ecko
B an g lad éš
S in g ap u r
S eychely
S v a tý T om áš
T urecko
G u a tem ala
K o s ta rik a
> Is la n d
G u a tem ala
F ra n c ie , zám ořské s tá ty
F ra n c o u zsk é h o společen­
s tv í a fran c o u z sk á z á m o ř­
s k á územ í
K o s ta rik a
K a m e ru n
F ra n c ie , z ám o řsk é s tá ty
F ra n c o u zsk é h o společen­
s tv í a fran c o u z sk á z á m o ř­
s k á územ í
S tře d o a fric k á re p u b lik a
F ra n c ie
K ongo
F ra n c ie
G ab u n
T unisko
čad
P o b ře ž í slon o v in y
F ra n c ie
Série
volacích
značek
T Y A -T Y Z
TZA -TZZ
T2A -T2Z
T 3A -T3Z
T4A -T4Z
T5A -T5Z
T6A -T6Z
UA A -U Q Z
U R A -U T Z
U U A -U Z Z
YAA-VGZ
V H A -V N Z
VOA-VOZ
V PA -V SZ
V TA -V W Z
V X A -V Y Z
VZA-VZZ
W A A -W ZZ
X A A -X IZ
X JA -X O Z
X P A -X P Z
X Q A -X R Z
X SA -X S Z
X T A -X T Z
X U A -X U Z
X V A -X V Z
X W A -X W Z
X X A -X X Z
X Y A -X Z Z
Y A A-YA Z
Y B A -Y H Z
P řidělena
B e n in
M ali
T u v a lu
K irib a ti
K uba
Som álsko
A fg á n istán
S vaz so v ě tsk ý c h socialis­
tic k ý c h re p u b lik
U k ra jin s k á so v ě tsk á socia­
listic k á re p u b lik a
Svaz so v ě tsk ý c h socialis­
tic k ý c h re p u b lik
K anada
A u strálie
K anada
Z ám o řsk á územ í, jejichž
m ezin áro d n í s ty k y o b s ta ­
rá v á v lá d a S pojeného k r á ­
lo v stv í V elké B ritá n ie
a S everního Irsk a
In d ie
K anada
A u strá lie
S pojené s tá ty am erické
M exiko
K anada
D ánsko
Chile
ČLR
H o rn í V o lta
K a m b o d ža
V SR
L aos
P o rtu g a ls k á z ám o řsk á
územ í
B a rm a
A fg á n istán
In d o n é sie
79
Série
volacích
značek
Y IA -Y IZ
Y J A -Y J Z
Y K A -Y K Z
Y L A -Y L Z
YM A-YM Z
Y N A -Y N Z
Y A O -Y R Z
Y SA -Y SZ
Y T A -Y U Z
Y V A -Y Y Z
Y Z A -Y ZZ
ZAA-ZAZ
Z B A -Z JZ
ZK A -ZM Z
ZN A -ZO Z
Z PA -Z P Z
ZQA-ZQZ
Z R A -Z U Z
ZVA-ZZZ
2AA-2ZZ
3AA-3AZ
3BA -3BZ
3CA-3CZ
3D A -3D M
3D N -3D Z
P řidělen a
Ir á k
V a n u a tu
Sýrie
S vaz so v ě tsk ý c h socialis­
tic k ý c h re p u b lik
T u reck o
N ik a ra g u a
RSR
S a lv ad o r
J ugoslávie
V enezuela
Ju g o slá v ie , N ěm eck á d e ­
m o k ra tic k á re p u b lik a
A lbánie
Z ám o řsk á územ í, jejichž
m ezin áro d n í s ty k y o b s ta ­
rá v á v lá d a S pojeného k r á ­
lo v stv í V elké B ritá n ie
a S overního Irs k a
N o v ý Z éland
Z ám o řsk á územ í, jejichž
m ez in áro d n í s ty k y o b s ta ­
r á v á v lá d a S pojeného k r á ­
lo v stv í V elké B ritá n ie
a S ev ern íh o I r s k a
P a ra g u a y
Z ám o řsk á územ í, jejichž
m ez in áro d n í s ty k y o b s ta ­
r á v á v lá d a S pojeného krá•lo v atv í V elké B ritá n ie
a S ev ern íh o Ir s k a
J ih o a fric k á re p u b lik a
B razílie
V e lk á B ritá n ie
M onský s t á t (B arm a)
M a u ritiu s
R o v n ík o v á G uinea
S v a z ijsk o
F id ž i
Série
volacích
znaíek
3GA-3GZ
3H A -3U Z
3VA-3VZ
3W A -3W Z
3X A -3X Z
3YA -3AZ
3ZA-3ZZ
4AA-4CZ
4D A -4IZ
4JA -4L Z
4MA-4MZ
4N A -40Z
4PA -4SZ
4T A -4T Z
4U A -4U Z
4VA-4VZ
4W A -4W Z
4X A -4X Z
4Y A -4Y Z
4ZA-4ZZ
5AA-6AZ
5BA -5BZ
5CA-5GZ
5H A -5IZ
5JA -5K Z
5LA-5M Z
5NA-SOZ
5PA -5Q Z
5RA -5V Z
5TA -5TZ
5U A -5U Z
5VA -5VZ
6W A -5W Z
5X A -5X Z
5Y A -5ZZ
6AA -6BZ
P řidělen a
Chile
ČLR
T u n isk o
VSR
G u in ea
N o rsko
PLR
M exiko
F ilip ín y
S vaz so v ě tsk ý c h socialis­
tic k ý c h re p u b lik
V enezuela
Ju g o slá v ie
Srí L a n k a
P e ru
O rganizace sp o je n ý ch n á ­
ro d ů (OSN)
H a iti
Je m e n
Iz ra e l
M ezinárodní organizace c i­
v iln íh o le te c tv í (CAO)
Iz ra e l
L ib y e
K ypr
M aroko
T an z an ie
K o lu m b ie
L ibérie
N igérie
D án sk o
M a d a g ask a r
M a u retá n ie
N iger
T ogo
S am oa
U ganda
K eňa
E gypt
S érie
volacích
značek
6CA-6CZ
6D A -6JZ
6K A -6N Z
6O A -6OZ
6PA -6SZ
6T A -6U Z
6V A -6W Z
6X A -6X Z
6Y A -6Y Z
6ZA-6ZZ
7A A -7IZ
7JA -7N Z
7 0 A -7 0 Z
7PA -7PZ
7QA-7QZ
7R A -7R Z
7SA-7SZ
7TA -7Y Z
7ZA-7ZZ
8A A -8IZ
8JA -8N Z
P řidělena
Série
volacích
značek
P řidělena
Sýrie
M exiko
J iž n í K o rea
Som álsko
P á k is tá n
Súdán
Senegal (Senegam bie)
M adagaskar
J a m a jk a
L ibérie
In d o n ésie
J a p o n sk o
Je m e n
L eso th o
M alaw i
A lžírsko
Švédsko
A lžírsko
S a ú d sk á A ráb ie
In d o n ésie
J a p o n sk o
8O A -8OZ
8P A -8P Z
8QA-8QZ
8R A -8R Z
8SA-8SZ
8TA -8Y Z
8ZA-8ZZ
9AA-9AZ
9BA -9D Z
9E A -9F Z
9GA-9GZ
9H A -9H Z
9 IA -9JZ
9 K A -9K Z
9LA -9LZ
9MA-9MZ
9N A -9N Z
90A -9T Z
9TJA-9VZ
9X A -9X Z
9YA -9ZZ
B o tsw a n a
B a rb a d o s
M aledivy
G u a y an a
Švédsko
In d ie
S a ú d sk á A ráb ie
S a n M arino
Irá n
E tio p ie
G hana
M a lta
Z am bie
K u v a jt
S ie rra L eone
M alajsie
N ep ál
Z air
S in g a p u r
R w anda
T rin id a d a T obago
Stanice nem usí b ý t identifikována jen volací značkou, podle okol­
ností může b ý t určena názvem , stanovištěm , jm énem provozovatele,
im atrikulační značkou, pořadovým označením letu, číslem nebo sig­
nálem selektivní volby nebo jinou vhodnou, snadno rozeznatelnou
charakteristikou. Stanice se m á hlásit co nejčastěji vzhledem k je ­
jím u provozu, nejm éně jednou za hodinu — pokud možno v posled­
ních a prvních pěti m inutách; u stanic am atérských je interval h lá­
šení stanoven povolovacím i podm ínkam i.
Zvlášť přísná jsou ustanovení pro případ ladění a zkoušek vysílačů.
Jestliže pohyblivá stanice potřebuje vysílat značky pro zkoušky
a nastavení, jež m ohou ru šit práci sousedních pobřežních nebo le­
teckých stanic, musí před uskutečněním takových vysílání získat
souhlas těchto stanic.
P otřebuje-li stanice pohyblivé služby vysílat zkušební značky bud
pro nastavení vysílače před uskutečněním volání nebo pro naladění
81
přijím ače, nesmějí značky tr v a t déle než deset sekund. Musejí sestá­
v a t z jedné série YVV, za níž následuje volací značka stanice, k terá
zkušebně vysílá.
Zkušební vysílání se m usejí om ezit na nejm enší m íru, zejm éna:
— n a k m itočtu 2182 kH z;
— n a km itočtu 156,80 MHz;
— n a k m itočtu 4136,3 kH z v oblasti mezi rovnoběžkami 33° se­
verní šířky a 57° jižní šířky;
— na km itočtu 6204 kH z v části oblasti 1 a 3 mezi rovnoběžkam i
33° severní šířky a 57° jižní šířky.
Veškeré zkoušky a ladění vysílačů je nutno k o n at do umělé a n ­
tén y . I ta k je nutno zachovávat opatrnost. Zkušební signály se často
naindukují do an tén y a jsou vyzářeny i do vzdálenosti několika ki­
lom etrů. A m atérům se někdy stáv á, že při pokusech s Vyladěním
an tén y zapom enou n a volací značku. To je chyba. J e samozřejmé,
že volací značku dávám e pro identifikaci své stanice úplnou. V ysí­
lání nesprávných a klam ných volacích značek je R adiokom unikač­
ním řádem přísně zakázáno.
Z volací značky okam žitě poznávám e, odkud k terá stanice vysílá.
(Výjim ku tvo ří stanice vojenské.)
R ádio se u p latň u je ve všech oborech lidské činnosti od spojů, do­
p rav y , kosm ických letů až k jeřábníkům , tra k to ristů m a k přenosu
d a t a regulačních signálů. T ak p estrý a rozm anitý je i obsah p řen á­
šených informací. Věnujm e pozornost pevné a pohyblivé službě a s ta ­
nicím am atérským . K om unikace Se v těchto případech děje jednak
neform álním sdělením (radiotelegrafickým nebo radiotelefonickým ),
případně s použitím zk ratek a kódů, nebo prostřednictvím telegram ů.
Telegramem se nazývá písem nost, určená k přenosu pomocí tele­
grafie za účelem předání adresátovi. Telegram , pocházející z pohyb­
livé stanice nebo jí určený a d o p ravovaný zcela nebo zčásti po ra ­
diokom unikačních cestách pohyblivé služby, se nazývá radiotelegram.
(Slovo ,,radio“ naznačuje, že se jed n á o pohyblivou nám ořní služ­
bu, resp. o pozem ní stanici pohyblivé nám ořní služby, např. Růgen
R ádio DHS, L yngby R ádio O.XT.) Telegram , ja k snadno zjistím e
pohledem na telegrafní blanket, obsahuje záhlaví, případné placené
údaje, adresu, te x t a podpis (který tam ani b ý t nemusí).
82
Z áhlaví obsahuje druhovou značku, jm éno podacího telegrafního
ú řadu (je-li to lod, napíše se její jm éno, zlom ková čárka a volací
značka), podací číslo telegram u podle deníku telegrafních poplatků,
případně podle seznam u služebních telegram ů, počet slov, den
(u poštovních telegram ů bez udání měsíce), hodina podání telegra­
m u v UTC a případné bezplatné údaje způsobu přepravy, např.
F IL = dopravit po drátě, A N T É N = d opravit rádiem , VIA = do­
p rav it prostřednictvím ... J e nutno vědět, že za telegram y zpro­
středkované podle pokynu VIA se zprostředkovateli platí. Jestliže
požádám e o zprostředkování telegram u zkratkou QSP? a je nám
vyhověno, pak je takové předání telegram u zdarm a.
U radiotelegram ů se vysk y tu jí placené údaje: OBS = m eteorolo­
gický telegram , U R G E N T = pilný, J s označením počtu dní, po
k terý m á m ít pobřežní stanice telegram pohotově k dopravě na loď,
TC = kolacionovat (tj. protistanice ho musí odesílající stanici zopa­
kovat), R P = zaplacená odpověď, TM = několik adres, M P = do
vlastních rukou, G P = uložit u pošty, T R = uložit u telegrafu.
A dresa radiotelegram ů musí obsahovat jm éno adresáta, jméno
a volací značku lodi nebo volací značku letadla a jm éno pozemní
stanice, k terá m á radiotelegram vyslat stanici pohyblivé, např. Scheveningen R ádio (pro loď), Berlin Aeradio (pro letadlo).
Počet slov (CK) zahrnuje všechno, co je na blanketu ohraničeno
tlu sto u čarou. N epočítá se záhlaví telegram u (PBL) a rozdělovači
znam énka v tex tu , pokud se nemusí odtelegrafovat.
Za jedno slovo se počítá každé přirozené slovo do 15 písmen,
um ěle vytvořené slovo do 5 písmen, zk ratky, akadem ické titu ly ,
každé o sam otě stojící písm eno, uvozovka, závorka, zlom ková čára.
P oplatek za radiotelegram sestává z telegrafního poplatku, z palu b ­
ního pop latk u náležejícího pohyblivé stanici, z pozemního poplatku
náležejícího pobřežní stanici, k terá se účastní dopravy (to všechno
podle počtu slov) a z poplatk ů za zvláštní služby, které si odesilatel
přeje. P o p latk y se vypočítávají ve švýcarských francích a každý p a ­
lubní radiotelegrafista m usí výpočet um ět. P roto se, než půjdem e
ke zkoušce, stavím e n a poště a nechám e si vysvětlit jak se poplatky
počítají.
A m atérské sítě dopravují též depeše podle doporučení A R R L ,
83
např.: „N R 24 R 0K 1Y G 14 P R A H A 0700 S E P 8 = O K 2PA F =
(text o 14 slovech) + .“ N R je pořadové číslo, R znam ená, že tele­
gram je obyčejný. V tísňovém provozu se R nahrazuje slovem
EM ERGEN CY. N ásleduje volací značka odesílající stanice, počet
slov, m ísto, čas, datum podání, adresa a te x t. T ohoto způsobu po­
užívá něm ecká D L N ET a sítě skandinávské.
Přednostní pořadí zpráv v pohyblivé službě
Výraz ,,zpráva“ se v ztahuje ja k na radiotelegram y, ta k i na r a ­
diotelefonní hovory. V pohyblivé službě platí toto, přednostní pořadí
z p rá v :
1. Tísňová volání, tísňové zprávy a tísňová korespondence.
2. Z právy, jim ž předchází pilnostní signál.
3. Z právy, jim ž předchází bezpečnostní signál.
4. Z právy tý k ající se rádiových zam ěřování.
5. Z právy týkající se navigace a bezpečného pohybu letadel.
6. Z právy týkající se navigace, pohybu a potřeb lodí a zprávy
s povětrnostním i pozorováními, určené pro úřední m eteorolo­
gickou službu.
7. S tátn í radiotelegram y: P rioritě N ations.
8. S tátn í zprávy, pro které byla vyžádána přednost.
9. Služební zprávy týkající se výkonu radiokom unikační služby
nebo zpráv dříve dopravených.
10. Jin é státn í zprávy než ty, které jsou uvedeny v bodech 7 a 8,
jakož i všechny o statn í zprávy.
Služba u pohyblivé stanice podléhá nej vyšší pravom oci velitele
nebo osoby, k te rá je odpovědna za loď, letadlo nebo jakýkoli jiný
dopravní prostředek, na němž je pohyblivá stanice um ístěna.
Ten, kom u náleží ta to pravomoc, musí požadovat, aby každý ope­
rá to r zachovával Radiokom unikační řád a aby se pohyblivá stanice,
za niž operátor zodpovídá, chovala vždy podle ustanovení tohoto
řádu.
Velitel nebo odpovědná osoba, jakož i všechny osoby, které m o­
hou zn át obsah nebo vědět pouze o existenci radiotelegram ů nebo
jakékoli jiné inform ace, získané pomocí radiokom unikační služby,
jsou povinny zachovávat a zabezpečit telekom unikační tajem ství.
84
Aby bylo možno zachovávat ustanovení o hodinách bdění, musí
m ít každá stanice pohyblivé služby nám ořní nebo letecké přesné
hodiny, správně nařízené na UTC (střední greenwichský čas).
UTC (střední greenw ichský čas), k terý se počítá od 00.01 do
24.00 hodin počínaje půlnocí, se musí používat při všech zápisech
do deníku rádiové služby a do všech ostatních podobných dokladů,
které vedou lodě povinně vybavené rádiovým zařízením n a zkladě
m ezinárodní dohody. Podle m ožnosti to platí i pro ostatní lodě.
Pobřežní stanice, které nem ají nepřetržitou službu, nem ohou ukon­
čit svou práci, dokud:
a) neukončily všechny operace, které byly vyvolány tísňovým vo­
láním nebo pilnostním či bezpečnostním signálem ;
b) neodbavily veškerou korespondenci pocházející od pohyblivých
stanic nebo určenou pro pohyblivé stanice, které jsou v oblasti je ­
jich dosahu a které se ohlásily před skutečným ukončením práce.
L etecká stanice koná službu nepřetržitě po celou dobu, kdy je
odpovědna za rádiový sty k s letadly ve vzduchu.
Pro m ezinárodní službu veřejné korespondence se lodní stanice
zařazují do čtyř kategorií :
— Stanice první kategorie: ty to stanice m ají službu nepřetržitou.
— Stanice druhé kategorie m ají službu 16 hodin denně: 00.00 až
04.00, 08.00—12.00, 16.00—18.00, 20.00—22.00 m ístního času.
— Stanice tře tí kategorie m ají službu 8 hodin denně: 08.00— 12.00
a dvě hodiny mezi 18.00—22.00 m ístního času.
— Stanice č tv rté kategorie m ají službu po k ratší dobu než stanice
tře tí kategorie nebq službu, jejíž trv á n í není tím to řádem s ta ­
noveno.
K aždá správa stanoví sam a podle jakých pravidel se lodní sta n i­
ce, které podléhají její pravom oci, zařazují do výše uvedených čtyř
kategorií.
,
Lodním stanicím č tv rté kategorie se doporučuje v y konávat služ­
bu od 08.30 do 09.30 m ístního času.
Lodní stanice, které nem ají nepřetržitou službu, nem ohou ukončit
práci, dokud:
a) neukončily všechny operace, které byly vyvolány tísňovým vo­
láním nebo pilnostním či bezpečnostním signálem;
85
b) neodbavily, pokud je to p rak tick y možné, veškerou koresponden­
ci pocházející od pobřežních stanic, jež jsou v oblasti jejich do­
sahu, nebo pro ty to stanice určenou a korespondenci od pohybli­
vých stanic nebo pro pohyblivé stanice, které jsou v oblasti je ­
jich dosahu a ohlásily se před skutečným ukončením práce.
Lodní stanice, k terá nem á stanoveny služební hodiny, musí infor­
m ovat pobřežní stanici nebo pobřežní stanice, s nimiž je ve spojení,
v kolik hodin končí a znovu zahajuje službu.
K aždá pohyblivá stanice vjíždějící do přístavu, jejíž služba m á
proto skončit,
a) m usí o tom inform ovat nejbližší pobřežní stanici a je-li to účelné,
i o statn í pobřežní stanice, s nimiž obvykle koresponduje;
b) nesmí ukončit službu dříve než odbaví všechnu započatou kores­
pondenci, ledaže by to odporovalo předpisům platným v zemi,
kde přistává.
K dyž lodní stanice opouští přístav, m á uvědom it pobřežní stanici
nebo pobřežní stanice, jichž se to tý k á, o opětném zahájení služby,
jakm ile může podle předpisů platných v zemi, v níž je přístav, k terý
opouští, službu opět zahájit. Lodní stanice, pro kterou řád služební
hodiny nestanoví, může však o tom inform ovat příslušnou pobřežní
stanici nebo pobřežní stanice po opuštění přístavu až před skuteč­
ným znovuzahájením služby.
Volání v rad iotel eg rafii
Z ahájit spojení s pozem ní stanicí náleží zpravidla stanici pohyblivé.
Za tím účelem může pohyblivá stanice volat pozemní stanici až po
příchodu do jejího služebního obvodu.
A však pozemní stanice, k terá m á pro pohyblivou stanici nějaké
zprávy, může sam a tu to stanici zavolat, jestliže se důvodně dom ní­
vá, že pohyblivá stanice je v jejím služebním obvodu a že naslouchá.
K rom ě toho m á každá pobřežní stanice, pokud je to prakticky
možné, vysílat svá volání jako „souborná volání“ sestavená z abe­
cedně seřazených volacích značek pohyblivých stanic, pro které m á
86
právě korespondenci. Souborná volání se vysílají v přesně stanove­
ných dobách.
J e nutno, aby se pobřežní stanice vyhnuly stálém u nebo častém u
opakování své volací značky nebo signálu CQ.
Pobřežní stanice však může v pásm ech mezi 4000 a 27 500 kH z
vysílat svou volací značku v určitých časových intervalech při po­
užití vysílání ty p u A l, ab y se pohyblivým stanicím umožnil pro vo­
lání výběr pásm a, jehož km itočty m ají z hlediska šíření nejpřízni­
vější vlastnosti pro zřízení uspokojivého rádiového spojení.
H odiny, kdy pobřežní stanice vysílají svá souborná volání, jakož
i k m ito čty a druhy vysílání, jichž k tom u používají, musejí b ý t uve­
deny v „Seznam u pobřežních stanic“ .
Pohyblivé stanice m ají v rám ci m ožností poslouchat souborná vo­
lání vysílaná pobřežním i stanicem i. Zachyti-li v souborném volání
svou volací značku, m usí odpovědět ihned, jakm ile mohou.
Z achytí-li některá pozemní stanice prak tick y současně volání ně­
kolika pohyblivých stanic, rozhodne o pořadí, ve kterém ji ty to s ta ­
nice m ohou p řed áv at své zprávy. Je jí rozhodnutí se řídí zásadou
přednosti radiotelegram ů nebo radiotelefonních hovorů v daném
okam žiku u pohyblivých stanic a potřebou um ožnit každé volající
stanici, aby odbavila co možno největší počet zpráv.
Neodpoví-li volaná stanice na volání vyslané třik rá t s dvoum inutovým i přestávkam i, m usí volání u s ta t a nesm í se obnovit dříve než
po p a tn á c ti m inutách.
Jde-li však o spojení mezi stanicí pohyblivé nám ořní služby a le­
tadlovou stanicí, lze volání obnovit po pěti m inutách.
P řed obnovením volání m usí se volající stanice přesvědčit, že vo­
lan á stanice není právě ve spojení s jinou stanicí.
Pohyblivé stanice nesm ějí mezi voláním i vysílat nosnou vlnu.
Pozem ní stanice může zkratkou T R požadovat od pohyblivé s ta ­
nice, aby jí poskytla ty to informace:
a) polohu a pokud možno i kurs a rychlost;
b) m ísto nej bližšího přistání.
R ozeznávám e dva druhy*volacích návěští ,,všem “ :
a) volání CQ, za nímž následuje písm eno K ;
b) volání CQ, za nímž písm eno K nenásleduje.
87
Stanice, které si přejí n a v á za t spojení se stanicem i pohyblivé služ­
by, ale neznají jm éna stanic,' jež jsou v jejich služebním obvodu,
m ohou užít vyhledávací značky CQ, k terá ve volání nahrazuje vo­
lací značku volané stanice. Za voláním pak musí následovat písm e­
no K (všeobecné volání určené všem stanicím pohyblivé služby se
žádostí o odpověd).
V
pohyblivé nám ořní službě je volání CQ, za nímž následuje pís­
meno K , zakázáno v oblastech se silným provozem. Výjimečně se
ho může použít s pilnostním i signály.
Volání CQ, za kterým písm eno K nenásleduje (všeobecné volání
určené všem stanicím bez žádosti o odpověď), se užívá před vysílá­
ním inform ací všeho druhu, určených k tom u, aby byly čteny nebo
použity kým koliv, kdo je může zachytit.
Volání CP, za nímž následují dvě nebo několik volacích značek
nebo sm luvené slovo (volání určené určitým přijím acím stanicím bez
žádosti o odpověď), se užívá jen k vysílání inform ací všeho druhu,
určených k tom u, aby byly čteny nebo použity oprávněným i oso­
bam i (zejména tiskovým i agenturam i, které m ají předplaceny in ­
formace).
Všeobecný radiotelegrafní postup v pohyblivé námořní
a letecké službě
V pohyblivé nám ořní a letecké službě je závazný postup, k terý je
zde popsán, krom ě případů tísně, pilnosti a bezpečnosti.
V
pohyblivé letecké službě se ta k postupuje, není-li mezi zúčast­
něným i vládam i zvláštních ujednání, obsahujících odchylná u s ta ­
novení.
>
Pracují-li letadlové stanice se stanicem i pohyblivé nám ořní služ­
by, musí tento p o stu p zachovávat.
P řed vysíláním provede stanice vhodná opatření, aby se přesvěd­
čila, že její vysílání nebudou ru šit právě probíhající vysílání jiné
stanice; je-li tak o v é rušení pravděpodobné, vyčká stanice příhodné
přestávky ve vysílání, jež by mohla rušit.
88
' Jestliže však i při tom to postupu začne vysílání této stanice rušit
nějaké již započaté vysílání, je nutno se říd it těm ito pravidly:
a) Pohyblivá stanice, jejíž vysílání ruší spojení mezi pohyblivou s ta ­
nicí na jedné straně a pobřežní nebo leteckou stanicí na druhé
straně, musí zastavit vysílání na první žádost příslušné pobřežní
nebo letecké stanice.
b) P ohyblivá stanice, jejíž vysílání ruší spojení mezi pohyblivým i
stanicem i, musí z astav it vysílání na první žádost kterékoli z těch ­
to stanic.
c) Stanice, k terá žádá, aby vysílání bylo zastaveno, musí sdělit p ři­
bližnou dobu čekání, na kterou přikazuje zastavit vysílání.
J a n D o b e jv al, O K 1A O R , n a lodi S itn o /O L G F
Volá se takto: nejvýše třik rá t volací značka volané stanice; slovo
DE; nejvýše třik rá t volací značka volající stanice.
Jsou-li však podm ínky pro navázání spojení obtížné, m ohou se
volací značky v y sílat více než třik rá t, nejvýše však desetkrát. V tom ­
to případě se však m usejí volací značky volané a volající stanice
vy sílat po sobě (například: ABC ABC de W X Y Z W XY Z ... nebo
ABC ABC ABC de W X Y Z W X Y Z W XY Z) až do celkového počtu ^
nejvýše dvaceti značek. Toto volání se může vysílat třik rá t s dvou89
m inutovým i přestávkam i. O pakovat se může až po p a tn á c ti m i­
nutách.
V
pásm ech pohyblivé nám ořní služby mezi 4000 a 27 500 k H z :
nejvýše třik rá t volací značka volané stanice; slovo D E ; nejvýše
třik rá t volací značka volající stanice; z n a č k a ------- (rozdělovači
znam énko); jednou volací značka volané stanice; písm eno K.
Jsou-li podm ínky pro navázání spojení obtížné, může se volací
značka volané stanice vysílat nejvýše desetkrát za sebou. Volá se
p ak tak to : nejvýše d esetkrát volací značka volané stanice; slovo
D E ; nejvýše třik rá t volací značka volající stanice; z n a č k a ------(rozdělovači znam énko); jednou volací značka volané stanice; pís­
meno K.
Jestliže je to nutné, může se volání vyslat podruhé. Volání nebo
soubor dvou postupných volání se může opakovat třik rá t s dvoum inutovým i přestávkam i. Nesmí b ý t obnoveno dříve než po deseti
m inutách.
Jestliže lodní stanice volají pobřežní stanici, k te rá oznámila, že
bdí na zvláštních volacích km itočtech 4186,5 kH z, 6279,75 kHz,
8373 kH z, 12 559,5 kH z, 16 746 kH z a 22 262,5 kH z, volá se tak to :
jen jednou volací značka volané stanice; slovo D E ; jen jednou vo­
lací značka volající stanice.
Toto volání se může opakovat třik rá t s jednom inutovým i pře­
stávkam i; nesmí se p ak obnovit dříve než po třech m inutách.
P ro volání, jakož i pro vysílání přípravných značek použije vola­
jící stanice km itočtu, na němž bdí volaná stanice.
Lodní stanice, volající pobřežní stanici v některém km itočto­
vém pásm u, přiděleném pohyblivé nám ořní službě mezi 4000 až
27 500 kH z, musí použít některého km itočtu z pásm a pro volání,
které je pro ten to účel zvlášť vyhrazeno.
Avšak při použití telegrafních soustav s přím ým tiskem nebo ji­
ných podobných soustav, může se volání po předchozí dohodě v y ­
sílat na pracovním km itočtu v pásm ech vyhrazených těm to sou­
stavám .
Za voláním m usí následovat předepsaná zkratka, udávající p ra ­
covní km itočet a je-li třeba, i druh vysílání, jehož volající stanice
hodlá použít pro vyslání své korespondence.
90
V pohyblivé letecké službě, jestliže nenásleduje za voláním ozná­
m ení km itočtu pro korespondenci, znam ená to:
a) je-li volající stanicí stanice pozemní, že hodlá použít pro kores­
pondenci svého norm álního pracovního km itočtu, uvedeného
v příslušném seznam u;
b) je-li volající stanicí stanice pohyblivá, že km itočet pro korespon­
denci m á volaná stanice zvolit z km itočtů, na nichž volající s ta ­
nice může vysílat.
V pohyblivé nám ořní službě, jestliže nenásleduje za voláním po­
břežní stanice oznámení km itočtu pro korespondenci, znam ená to,
že volající pobřežní stanice hodlá použít pro korespondenci svého
norm álního pracovního km itočtu, uvedeného v „Seznam u pobřež­
ních stanic1'.
Má-li volající stanice vy p rav it do volané stanice více než jeden
radiotelegram , vyšle se po předcházejících přípravných značkách
předepsaná zk ratk a a číslo uvádějící počet radiotelegram ů.
Přeje-li si kromě toho volající stanice vysílat své radiotelegram y
v sériích, oznámí to a připojí předepsanou zkratku, aby si vyžádala
souhlas volané stanice.
Odpověď na volání se dává tak to : nejvýše třik rá t volací značka
volající stanice; slovo D E; volací značka volané stanice.
Souhlasí-li volaná stanice s volající stanicí, vyšle:
a) odpověď na volání;
b) předepsanou zkratku, kterou ohlásí, že od tohoto okam žiku n a ­
slouchá na pracovním km itočtu oznámeném volající stanicí;
c) písm eno K, je-li volaná stanice připravena přijím at koresponden­
ci od volající stanice;
d) jestliže je to účelné, i předepsanou zkratku a číslici udávající sílu
nebo čitelnost přijím aných značek.
Nesouhlasí-li volaná stanice s volající stanicí, pokud jde o pracovní
km itočet, jehož se m á použít, vyšle:
a) odpověď na volání;
b) předepsanou zk ratk u k označení pracovního km itočtu, jehož má
použít volající stanice a je-li třeba, i požadovaného druhu vy­
sílání;
91
c) popřípadě i údaje o počtu telegram ů a budou-li vysílány v sérii
nebo každý zvlášť.
Jakm ile došlo k dohodě o pracovním km itočtu, jehož m á použít
volající stanice pro svou korespondenci, vyšle volaná stanice za ú d a ­
ji obsaženým i v odpovědi písm eno K.
Odpověď na žádost o vysílání v sériích
K dyž volaná stanice odpovídá volající stanici, k terá si přála v y ­
sílat své radiotelegram y v sériích, sdělí předepsanou zkratkou svůj
souhlas nebo nesouhlas. V prvním případě uvede, je-li třeba, i počet
radiotelegram ů, jež je ochotna p řijím a t v jedné sérii.
Nemůže-li stanice p řijím at ihned korespondenci, odpoví n a volá­
ní, avšak písmeno K nahradí z n a č k o u ------(čekejte), za níž násle­
duje číslo uvádějící pravděpodobnou dobu čekání v m inutách. Přesahuje-li pravděpodobná doba čekání deset m inut (pět m inut, jde-li
o letadlovou stanici korespondující se stanicí pohyblivé nám ořní
služby), musí b ý t čekání odůvodněno.
Zachytí-li stanice volání a není si jista, že je určeno jí, nesm í od­
povědět dříve, dokud toto volání nebylo opakováno a dokud mu
neporozum ěla. Jestliže naopak stanice zachytí volání, které je jí u r ­
čeno, ale m á pohybnosti o volací značce volající stanice, musí odpo­
vědět ihned, m ísto volací značky volající stanice však použije p ře­
depsané služební zk ratk y QRZ ?
Průběh korespondence
Stanice pohyblivé služby vysílá svou korespondenci zpravidla na
některém ze svých pracovních k m itočtů z pásm a, ve kterém se usku­
tečnilo volání.
K aždá pobřežní stanice může m im o svůj norm ální pracovní km i­
točet, vytištěný v ,,Seznamu pobřežních stanic“ tučným i číslicemi,
použít jednoho nebo několika dalších km itočtů z téhož pásm a.
S výjim kou tísňové korespondenoe se zakazuje používat pro ko­
respondenci k m ito čtů vyhrazených pro volání.
92
Jestliže se radiotelegram vysílá na jiném km itočtu anebo jiným
druhem vysílání, než kterého bylo použito pro volání, vyšle se před
radiotelegram em nejvýše třik rá t volací značka volané stanice; slovo
D E ; nejvýše třik rá t volací značka volající stanice.
Jestliže se vysílá n a stejných km itočtech a tým ž druhem vysílání
jako volání, dá sě, je-li třeba, před vysláním radiotelegram u: volací
značka volané stanice (jednou); slovo D E ; volací značka volající
stanice (jednou).
R adiotelegram y všech druhů vysílané lodním i stanicem i a radiotelegram y veřejné korespondence vysílané letadlovým i stanicem i se
zpravidla číslují v denních sériích, přičemž číslo 1 obdrží každý den
vždy p rv ý telegram vypravený do každé stanice.
V sérii čísel započaté v radiotelegrafii je tře b a pokračovat v radio­
telefonu a naopak.
Jsou-li obě stanice zařízeny tak , že m ohou přecházet z vysílání na
příjem bez přepínání, může vysílací stanice pokračovat ve svém vy­
sílání až do konce telegram u nebo dokud ji přijím ací stanice nepře­
ruší předepsanou zkratkou BK . O takovém postupu se obě stanice
obvykle předem dohodnou předepsanou zkratkou QSK.
Nelze-li použít tohoto pracovního postupu, vysílají se dlouhé ra ­
diotelegram y v řeči jasné nebo tajn é zpravidla po částech, přičemž
každá část m á padesát slov jde-li o řeč jasnou a dvacet slov nebo
skupin, jde-li o řeč tajnou.
N a konci každé části se vyšle z n a č k a --------(?) značící „P řijal
jste radiotelegram dobře až sem ?“ . Byla-li část p řija ta správně, od­
poví přijím ací stanice vysláním písm ena K a ve vysílání radiotele­
gram u se pokračuje.
Vysílá-li stanice pohyblivé služby n a pracovním km itočtu pozem ­
ní stanice a ruší-li její vysílání, musí přerušit práci na první žádost
uvedené pozemní stanice zkratkou QRT.
Vysílání radiotelegram u se ukončí z n a č k o u ------ (konec vysílání),
za níž následuje písm eno K.
Vysílá-li se v sériích, označí se konec každého radiotelegram u
z n a č k o u ------ a konec každé série písm enem K.
Potvrzení příjm u radiotelegram u nebo série radiotelegram ů se
učiní ta k , že se vyšle: volací značka vysílající stanice; slovo D E;
93
volací značka přijím ací stanice; písm eno R, za nímž následuje číslo
radiotelegram ů nebo písm eno R, za nímž následuje číslo posledního
radiotelegram ů přijatého v sérii.
P otvrzení příjm u vysílá přijím ací stanice na km itočtu pro ko­
respondenci.
K onec práce mezi dvěm a stanicem i ohlásí každá z nich znač­
kou -------- (konec práce).
Z n a č k a --------(konec práce) se používá také: n a konci každého
vysílání všeobecně inform ačních radiotelegram ů, všeobecných bez­
pečnostních sdělení a m eteorologických informací; na konci vysílání
v radiokom unikační službě na velké vzdálenosti, když bylo p o tv r­
zení příjm u odloženo nebo příjem nebyl potvrzen.
Všeobecný radiotelefonní postup v pohyblivé námořní službě
Radiotelefonní služba otevřená pro veřejnou korespondenci na p a ­
lubách lodí se má, pokud možno, provozovat jako duplexní.
V
radiotelefonní pohyblivé nám ořní službě lze použít sam očin­
ných zařízení pro volání a rozpoznávání, jakož i zařízení pro vysí­
lání signálů, které ohlašují, že kanál je obsazen s podm ínkou, že
nebiide působeno škodlivé rušení službě obstarávané pobřežními
stanicem i.
Dříve než začne stanice vysílat, přesvědčí se, nebude-li její vysí­
lání rušit vysílání, které již probíhá; je-li takové rušení pravděpo­
dobné, stanice vyčká vhodné přestávky ve vysílání, jež by m ohla rušit.
K dyby přesto vysílání této stanice rušilo nějaké již probíhající
vysílání, platí pravidla:
a) Pohyblivá stanice, jejím ž vysíláním je rušeno spojení mezi po­
hyblivou stanicí n a jedné straně a pobřežní nebo leteckou stanicí
na straně druhé, musí p řestat vysílat, jakm ile ji o to požádá
příslušná pobřežní nebo letecká stanice.
b) Pohyblivá stanice, jejím ž vysíláním je rušeno spojení mezi po­
hyblivým i stanicem i, musí p řestat vysílat, jakm ile ji o to požádá
kterákoli z těch to stanic.
94
c) Stanice, k terá o takové přerušení požádá, musí sdělit stanici, je ­
jíž vysílání m á b ý t přerušeno, přibližnou dobu uloženého čekání.
Všeobecná výzva pro všechny stanice, oznam ující souborné volá­
ní, se může vysílat na volacím km itočtu tak to : nejvýše třik rá t
„výzva pro všechny lodě“ nebo CQ (hláskované pomocí kódových
slov C H A R L IE QUEBEC); slovo ZD E (nebo D E hláskované pom o­
cí kódových slov D ELTA ECHO při jazykových potížích); nejvýše
třik rá t ,,... R ádio"; „Poslouchejte mé souborné volání na ... kH z".
T ento úvod se nesmí v žádném případě opakovat.
Volá se takto: nejvýše třik rá t volací značka nebo kterýkoli jiný
poznávací signál volané stanice; slovo ZD E (nebo DE, které se při
jazykových potížích hláskuje kódovým i slovy D ELTA ECHO);
nejvýše třik rá t volací značka nebo kterýkoli jiný rozpoznávací
signál volající stanice.
Po navázání spojení se může volací značka nebo kterýkoliv jiný
poznávací signál vyslat jen jednou.
Je-li pobřežní stanice vybavena zařízením pro selektivní volání
a má-li lodní stanice zařízení pro příjem selektivních volání, volá
pobřežní stanice loď vysíláním příslušných kódových signálů.
P ři navazování vnitřního spojení na palubách lodí, které jsou
v teritoriálních vodách, se volá tak to :
a) hlavní stanice volá: nejvýše třik rá t jm éno lodi, za nímž následuje
jedno písmeno (ALFA, BRAVO, C H A R L IE atd.), označující ve­
dlejší stanici; slovo ZD E; jm éno lodi, za nímž následuje slovo
CONTROLE;
b) vedlejší stanice volá: nejvýše třik rá t jm éno lodi, za nímž násle­
duje slovo CONTROLE; slovo ZD E; jm éno lodi, za nímž násle­
duje jedno písmeno (ALFA, BRAVO, C H A R L IE atd.) označu­
jící vedlejší stanici.
Volá-li lodní radiotelefonní stanice, m á pro volání použít:
a) nosného km itočtu 2182 kH z;
b) některého pracovního km itočtu;
c) v oblastech 1 a 3 a v Grónsku nosného km itočtu 2191,0 kHz
(přidělený km itočet 2192,4 kHz), je-li nosného km itočtu 2182 kHz
použito pro tíseň.
95
P ásm a mezi 4000 a 23 000 kH z:
Jestliže lodní stanice volá radiotelefonicky pobřežní stanici nebo
naopak, použije buď jednoho z volacích km itočtů, anebo pracovního
km itočtu, k te rý je přidružen ke km itočtu pobřežní stanice.
V
pásm ech mezi 156 a 174 MHz, používaných pro pohyblivou n á ­
m ořní službu, m ají pobřežní stanice a lodní stanice volat zpravidla
na km itočtu 156,80 MHz. Volání lze však též provést na některém
pracovním kanálu nebo na některém dvoukm itočtovém kanálu u r­
čeném pro volání.
Jestliže je km itočet 156,80 MHz použit pro tísňovou, pilnostní
nebo bezpečnostní korespondenci, může lodní stanice, která chce
použít služby přístavního provozu, nav ázat spojení na km itočtu
156,60 MHz nebo na některém km itočtu služby přístavních operací,
vytištěném tučným písmenem v „Seznam u pobřežních stanic“ .
Bylo-Ii spojení navázáno na km itočtu 2182 kH z, musejí pobřežní
stanice pro odbavení korespondence p řejít na pracovní km itočty.
Po navázání spojení lodní stanice s pobřežní stanicí nebo s jinou
lodní stanicí na volacím km itočtu zvoleného pásm a, musí se korespon­
dence odbavit na příslušných pracovních km itočtech těchto stanic.
Jakm ile bylo navázáno spojení mezi pobřežní stanicí pro veřejnou
korespondenci a lodní stanicí na km itočtu 156,80 MHz, popřípadě
na dvoukm itočtovém volacím kanálu, přejdou obě stanice pro od­
bavení korespondence na některou dvojici svých norm álních p ra ­
covních km itočtů. Volající stanice m á uvést kanál, na který n a v rh u ­
je přejít, a to tak , že jej uvede buď km itočtem v MHz, nebo lépe
číslem, kterým se kanál označuje.
Jakm ile bylo n a km itočtu 156,80 MHz navázáno spojení mezi po­
břežní stanicí pro službu přístavních operací a lodní stanicí, m á lodní
stanice uvést, jakou službu vyžaduje (plavební inform ace, pokyny
pro pohyb ve vnitřním přístavu atd.); pobřežní stanice poté sdělí,
kterého kanálu se m á pro odbavení korespondence použít, a to tak,
že jej uvede buď km itočtem v MHz, nebo lépe číslem, kterým se
kanál označuje.
Jakm ile lodní stanice navázala spojení s jinou lodní stanicí na
km itočtu 156,80 MHz, m á oznám it, kterého kanálu pro spojení mezi
loďmi navrhuje použít pro odbavení korespondence, a to tak , že jej
96
uvede buď km itočtem v MHz, nebo lépe číslem, kterým se kanál
označuje.
K rá tk o u vým ěnu korespondence, týkající se bezpečnosti plavby,
není však nutno odbavovat na pracovním km itočtu, jestliže záleží
na tom , aby vysílání přijaly všechny lodě, které jsou ve služebním
obvodu.
Stanice, které zachytí vysílání, týkající se bezpečnosti plavby,
m usejí poslouchat sdělení ta k dlouho, dokud nenabudou jisto ty , že
se jich sdělení netýká. Nesmějí provádět žádné vysílání, které by
mohlo rušit sdělení.
Není-li volaná stanice s to přijím at korespondenci ihned, m á od­
povědět na volání, potom m á za odpovědí následovat výzva „če­
kejte ... m in u t“ (nebo AS hláskované při jazykových potížích slovy
ALFA S IE R R A ... /m inut), přičemž se uvede pravděpodobná čeka­
cí doba v m inutách. Jestliže ta to pravděpodobná čekací doba pře­
sahuje deset m inut, musí se čekání odůvodnit. Místo tohoto postupu
může volaná stanice jakým koli vhodnjrm způsobem oznám it, že není
připravena přijím at korespondenci ihned.
Zachytí-li stanice volání, aniž si je jista, že je určeno jí, nesmí na
ně odpovědět, dokud volání nebylo opakováno a dokud mu nepo­
rozuměla.
Zachytí-li stanice volání, které je jí určeno, ale m á však pochyb­
nosti o totožnosti volající stanice, musí odpovědět ihned, přičemž ji
požádá o opakování její volací značky nebo jakéhokoli jiného roz­
poznávacího signálu, jehož používá.
Vyřizování radiotelefonních hovorů:
Aby se odbavila radiotelefonní korespondence, m á pobřežní s ta ­
nice nav ázat co nejrychleji spojení s telefonní sítí. Pohyblivá stanice
m á zatím z ů sta t na poslechu na pracovním km itočtu udaném po­
břežní stanicí.
Není-li však možno spojení rychle navázat, musí o tom pobřežní
stanice uvědom it pohyblivou stanici. T a pak může:
a) buď z ů sta t na poslechu n a vhodném km itočtu do doby, kdy bude
možno spojení navázat;
b) nebo v dohodnuté době znovu nav ázat spojení s pobřežní stanicí.
97
Potvrzení příjmu:
P říjem radiotelegram ů nebo série radiotelegram ů se potvrzuje
tím to způsobem : volací značka nebo jakýkoli jiný rozpoznávací sig­
nál vysílací stanice; slovo ZD E (nebo D E , které se při jazykových
potížích hláskuje kódovým i slovy D ELTA ECHO); volací značka
nebo jakýkoli jiný rozpoznávací signál přijím ací stanice; „Vaše čís­
lo ... přijato, konec“ nebo R hláskované kódovým slovem ROMEO
... (číslo), K hláskované při jazykových potížích slovem K IL O ; nebo
„Vaše čísla ... až ... p řijata, konec“ nebo R hláskované kódovým
slovem ROMEO ... (čísla), K hláskované při jazykových potížích
slovem K ILO .
U radiotelegram ů nebo série radiotelegram ů se vysílání nesmí
považovat za skončené, dokud potvrzení příjm u nebylo náležitě
přijato.
K onec práce mezi dvěm a stanicem i ohlásí každá z nich slovem
„skončeno" (nebo VA hláskované při jazykových potížích kódový­
mi slovy VICTOR ALFA).
Tísňový provoz
N ejdříve několik příkladů ze staničního deníku:
7.
prosince 1959 jsou izobary nad Severním mořem, nad kanálem
L a Manche a přilehlou částí A tlantického oceánu nahuštěny. Tlak
vzduchu m á velký gradient, prochází cyklóna, doprovázená vichřicí.
K dyž chvíli sledujem e km itočet 500 kHz, víme, co se děje na
moři. Je určen pro volání a tísňový provoz a všechny pobřežní a vel­
ké lodní stanice zde nepřetržitě poslouchají. Stanice, které si m ají co
říci, se po navázání spojení přelaďují. V patn ácté a čtyřicáté m inutě
každé hodiny všechny signály na tři m inuty zm lknou a je slyšet jen
šum přijím ače. Lodě i pobřežní stanice poslouchají, jestli nějaká
slabá stanice nevolá o pomoc. T ři m inuty uplynou a čilý ruch ožívá.
Ve 20 hodin 44 m inuty zaznívá do klubka signálů výzva norské
pobřežní stanice F arsu n d Rádio:
20.44 SOS CQ CQ CQ LGZ S H IP S A R E R E Q U E ST E D STAND BY
98
SOS — všem — volá F arsund R ádio — žádám e lodi, aby
byly n a příjm u a dávaly pozor.
20.45 SOS T F X B D E LGZ.
F arsu n d volá islandskou loď T FX B .
SOS LGZ D E T F X B K.
F a rsu n d Rádio, loď T F X B je pro vás na příjm u, vysílejte:
20.46 SOS T F X B LGZ PL E A S E SEA RCH FO R M E R K U R /
D JD D STBY 500
T F X B , zde Farsund, prosím hledejte M erkura, volací značka
D JD D , buďte na příjm u n a 500 kH z.
20.48 LGZ T F X B QSL TU STBY 500.
F arsund, zde islandská loď T F X B , potvrzuji příjem vaší
zprávy a děkuji; zůstávám n a příjm u na km itočtu 500 kH z
LGZ TU.
F arsu n d R ádio děkuje.
20.52 SOS LGZ T F X B K.
Farsund, volá vás T FX B .
LGZ.
F arsund Rádio na příjm u.
LGZ T F X B DISTA N C E A PPR O X ?
Farsund, zde T F X B , jak á je přibližná vzdálenost?
SOS T F X B LGZ R TU.
T F X B , zde Farsund, přijal jsem Váš dotaz, děkuji.
20.58 SOS D E LGQ 2035 GMT F U R T H E R MYDAY ON 2033
KC/S IN PSN 58 N 04 30 E A R EA PL E A SE K E E P SH A R P
LOOK OUT AND R E P O R T TO LGQ - 072035 GMT.
SOS z pobřežní stanice Stavanger — ve 20 h 35 m in green­
wichského času bylo zachyceno další radiotelefonické volání
o
pomoc na km itočtu 2033 kH z z polohy 58°00' severní šířky
0°30' východní délky. Prosím e, dávejte dobrý pozor n a tu to
oblast a podávejte zprávy stanici Stavanger Rádio.
Ve F arsu n d u m ezitím zjistili, že v blízkosti M erkura je ještě švéd­
ská loď SJO A a žádají, aby plula na pomoc M erkuru:
21.03 SOS SJOA LGZ P S E PR O C E E D TO D JD D .
N a k m itočtu se objevila dánská loď OYW B a švédská loď SIUA,
k te rá volá libanonskou ODC8. F arsund R ádio zakročuje:
99
21.10
21.20
Q R T D ISTR ESS.
Z astavte vysílání! R ušíte tísňový provoz.
SOS D E LGZ - FO LLO W IN G R E C E IV E D FROM
GERM AN S H IP M E R K U R D JD D V IA DAN POS
58 00 N 00 03 E AT 2048 GMT N E E D S IM M ED IA TE
ASSISTANGE ALL S H IP S IN V IC IN IT Y R E Q U E ST E D
TO R E P O R T T H E IR PO SIT IO N
SOS, zde F arsund R ádio — Byla zachycena ta to zpráva
z německé lodi M erkur prostřednictvím něm ecké pobřežní
stanice Norddeich, volací značka DAN — ve 20 hodin 48
m inut měla polohu 58°00' severní šířky, 0°03' východní dél­
ky a potřebuje okam žitou pomoc. Všechny lodě v jejím sou­
sedství se žádají, aby hlásily svou polohu.
P o několika m inutách se hlásí anglická loď G JTQ , kterou však ne­
slyším. F arsund jí odpovídá:
21.31
21.41
G JTQ D E LGZ R OK T U BU T TOO FA R O F F OK TU
GJTQ , zde F arsund, přijato, rozum ím, děkuji, avšak jstepříliš daleko. Děkuji.
SOS T F X B D E LGZ SJOA D E LGZ - PS E CAN U TA K E
B E A R IN G ON T FN 3161 KC? K
SOS T F X B a SJOA, zde F arsund. Můžete zam ěřovat podle
telefonického vysílání na km itočtu 3161 kH z ?
M erkur je m alá nákladní loď, vysílá pouze radiotelefonicky. J e jí vy­
sílač může pracovat jen v rozsahu 1605 až 4000 kH z. N a 500 kHz
nemůže pracovat. Islandskou loď T F X B ani švédskou loď SJOA
neslyším. F arsu n d Rádio jim odpovídá:
21.45
SOS SJOA LGZ OK TU
SOS T F X B D E LGZ R OK U N D ER STA N D U R
SITU A TIO N TU
SOS SJOA, T FX B , zde F arsund, přijato, rozum ím vaší si­
tuaci, děkuji.
Hlásí se norská loď LN Y E. F arsund R ádio se ptá:
22.20
100
SOS L N Y E D E LGZ - P S E A R E YOU PR O C E E D IN G
F O R M E R K U R ? AND P S E R E P T U R POSN?
L N Y E , zde Farsund. Prosím , jedete k M erkuru? A prosím,
podali byste zprávu o Vaší poloze?
D alší loď se hlásí:
22.22 SOS LGZ D E SDMR - SW E D ISH M O TO RSH IP INGA
GO RTH ON 3500 DW TONS BOUND L IV E R PO O L
PO SIT IO N N 58 10 E 03 31 AT 2200 HO URS - M ASTER
HW
*
SOS Farsund, zde SDMR, švédská m otorová loď Inga Gorthon 3500 tu n . Jedem e do Liverpoolu a ve 22 hodin 20 m i­
n u t jsm e měli polohu 58°10' severní šířky, 3°31' východní
délky. K apitán.
SDMR D E LGZ R AS
Inga Gorthon, zde F arsund, čekejte!
22.34 SDMR LGZ - ACORDING TO U N C ER TA IN PO SN OF
T H E M ERCUR AND S H IP D R IF T IN G W ESTW A RD
CAN U PL E A SE PR O C E E D POSN?
Inga G orthon, zde F arsund. Můžete se přibližovat k M erku­
ru i vzhledem k jeho nejisté poloze- a unášení západním
směrem ?
C
Ano.
SOS SDMR LGZ R OK F IN E TK S AND STB 500 PS E
CAN YOU T A K E B E A R IN G ON R F T ? ON 3161 KC/S?
SOS Inga Gorthon, zde F arsund. Rozum ím , jsm e dohodnuti,
výborně, děkuji. Buďte na příjm u na km itočtu 500 kHz.
Prosím , m ůžete zam ěřovat n a radiotelefonii na km itočtu
3161 kHz?
22.35 SOS LGZ SDMR R AS
SOS Farsund, odpovídá Inga G orthon, rozum ím, čekejte.
22.37 SOS LGZ D E SDMR B E A R IN G OK
Farsund, zde Inga Gorthon. Se zam ěřováním je to v pořádku.
SOS SDMR LGZ R OK - PS E STB FO R B E A R IN G NW
SS M E R K U R W IL L SEN D ON 3161 K.C/S T R I N W OK?
SOS Inga G orthon, zde Farsund, rozum ím, jsm e dohodnuti.
Prosím buďte připraven k zam ěřování. Teď bude M erkur v y ­
sílat na k m itočtu 3161 kHz. Zkuste to teď, ano?
101
In g a G orthon je velká loď. Je jí vysílací stanice může pracovat te ­
legraficky v pásm ech 405 až 535 kH z a 4000 až 25 110 kHz, telefo­
nicky od 1615 do 23 000 kH z a na VKV v pásm u 156—174 MHz.
22.47
22.50
23.07
SOS SDMR D E LGZ P S E T E L L US W H E N U A R E
R E A D Y FO R TA K E B EA R IN G ?
SOS Inga G orthon, zde F arsund. Prosím , řekněte nám , až
fm dete připraveni k zam ěřování?
SOS LGZ D E SDMR R OK R E A D Y NW
SOS F arsund, zde In g a G orthon, rozum ím, v pořádku, jsm e
připraveni.
SOS SDMR LGZ NW OK NW SEN D IN G 3161 NW
SOS In s a G orthon, odpovídá F arsund, v pořádku, nyní v y ­
sílá na 3161 kHz.
SOS SDMR D E LGZ CAN U GVE US ANY R E SU L T OF
BEA R IN G ?
SOS In g a Gorthon, zde F arsund, m ůžete nám d á t nějaké
výsledky ze zam ěřování ?
Istam bulská p řístav n í stanice TA H pracuje na 500 kH z a v Praze
znem ožňuje příjem ostatních signálů. F arsund R ádio volá loď Inga
G o rth o n :
23.08
23.14
23.15
23.16
102
SOS SDMR LGZ 500 K.
SOS SDM R LGZ 500 K.
Inga G orthon, vysílejte n a km itočtu 500 k H z !
SOS LGZ SDMR NO R E SU LT S
SOS Farsund, zde Inga G orthon, žádné výsledky.
SOS SDMR D E LGZ R OK W IL L T R Y IN ABT 30 MINS
AGN - B E A R IN G T A K E N OF F R E D R IK LANGAARD
SEEM S
TO
TH A T
M ERKUR
IS
D R IF T IN G
N O R TH W ESTW A R D Inga Gorthon, rozum ím, ano, zkuste
zase asi za 30 m inut. Podle měření lodi Fredrik L angaard
se zdá, že M erkur je unášen k severozápadu (Fredrik
L angaard = L K JN ).
SOS LGZ D E SDMR OK R TU
SOS F arsund, odpovídá In g a Gorthon, v pořádku, rozumím,
děkuji.
23.32
SOS LGZ SJO A A P PR O X 11 M ILES GO COURSE 200
DEGS REACH H IM PSN ABT ONE H O U R
SOS F aarsund, zde je švédská loď SJOA. Jsm e vzdáleni při­
bližně 11 mil. Jedem e kursem 200 stupňů a dostanem e se
k něm u na jeho polohu asi za hodinu.
SOS SJOA LGZ R OK TU.
SOS SJOA, zde F arsund, rozum ím, v pořádku, děkuji.
23.45
SOS SDMR D E LGZ T R Y A N EW B E A R IN G F R
M E R K U R NOW IN 2216 KC/S.
SOS Inga Gorthon, zde F arsund, zkuste znovu zam ěřit Mer­
kura, k terý teď vysílá na km itočtu 2216 kHz.
LGZ SDMR R
Farsund, zde Inga Gorthon, rozumím.
SDMR LGZ TU.
23.55 SOS SDMR D E LGZ D ID U G ET H IM NW ?
SOS Inga G orthon, zde F arsund, zachytil jste ho?
’ SOS LGZ SDMR S R I NO
SOS F arsund, odpovídá Inga Gorthon, bohužel ne.
SOS SDMR D E LGZ R OK S R I NW T R Y LA TER QRX 500
SOS Inga G orthon, zde F arsund, ano, rozum ím, škoda, že to
nejde, pokuste se později, čekejte na km itočtu 500 kHz.
23.56 SOS SJOA LGZ H E IS LSN 1750 F R LGZ BUT CAN
CHANGE I F U W ANT? SEN DS ON 2216 KC
SOS R aunala, zde F arsund, přijím á naši stanici LGZ na
km itočtu 1750 kH z, avšak je možno přeladit, jestliže si pře­
jete? Vysílá na 2216 kHz.
Blíží se půlnoc. Z toho, co bylo až dosud zachyceno, je možno u tv o řit
si následující obrázek:
V
Severním moři východně od Skotska došlo v prudké bouři k po­
škození lodi M erkur, zřejm ě k poruše korm idla. Loď je unášena se­
verozápadním směrem. Řízení záchranných prací se ujala norská
pobřežní stanice F arsu n d R ádio na jižním cípu Norska. N a pomoc
M erkuru jedou švédské lodě Inga G orthon SDMR a R aunala SJOA.
Protože M erkur je unášen vlnam i, není jeho poloha přesně známa.
M erkur vysílá radiotelefonicky a všechny okolní stanice se snaží za­
103
m ěřit jeho polohu. Jeho stanice je slabá a zam ěřování se příliš ne­
daří. N orská lod F redrik L angaard L K JN svým goniom etrem zjiš­
ťuje směr, kterým se M erkur pohybuje. Nejblíže k M erkuru je nyní
R au n ala SJOA, k terá by k něm u měla dorazit po půlnoci, 8. pro­
since 1959.
00.08
SOS SJOA AND SDMR D E LGZ NW M E R K U R W IL L
SEN D A R O C K ET K E E P SH A R P LO OK OUT
SOS, zde F arsu n d Rádio, voláme R aunalu a In g a Gorthon,
M erkur vystřelí raketu, dávejte dobrý pozor!
Obě lodi jsou již ta k blízko, že začínají hledat M erkura pomocí op­
tických signálů. Záchranné práce vstupují do rozhodujícího stadia.
21. k v ě tn a 1972, n a km itočtu 500 kH z:
20.40
SOS DD D D E GLV (Anglesey Rádio):
„Přibližně ve 20.30 bylo zachyceno volání MAYDAY z n e­
známé jach ty , snad z ostrova Man z pozice 17 mil jihový­
chodně až jižně od Carlingford Lough. Z práva byla zachy­
cena radioam atérem v D ublinu a ověřena irskou policií v D u­
blinu. Z áchranný člun v Clogherhead byl inform ován a za­
k rátko vyjede. M ajáky v Bailey a Rockabill inform ovány.“
20.54 Irsk á loď H erb ert D, volací značka E IW N , se vydává smě­
rem mezi Rockabill a St. Johns. ETA SEA RCH A R EA
23.30 — pravděpodobný příjezd do oblasti p átrán í ve 23.30.
21.00 D E G W JQ , Esso Brixham , 10 mil východo-jiho-východně
vyjíždí do oblasti pátrání. ETA za hodinu.
21.03 D E GM IR, Sir Lam elot, n a cestě do Carlingford Lough,
vzdálená 20 mil východně, ETA 23.20.
21.10 D E D K A R , Athene, ETA 22.40.
21.14 V yjíždí záchranný člun z Clogherhead.
SOS SOS D D D D E GLV = 212 306 Z = (Anglesey Rádio
opakuje zprávy. K akci se přidala loď H ull Gate, volací
značka GN AJ).
22. května 1972:
00.40
104
3B 3B D D D D E GLV = Od H ull Gate GN AJ. V 00.29 vza­
la do vleku jac h tu Royle F ifer v poloze 53 45 N O R T H 05 20
/
W EST se čtyřm i osobami, nyní na palubě H ull G ate stop
sm ěřuje do D ublinu a potvrzuje původní volání MAYDAY
počínaje 18.00 hodinou. GMT z ja c h ty Royle Fifer stop QUM
QUM = GLY 2200 Z = 3B D E GLV TK S SK.
QUM = konec tísňového provozu. Zachráněním č ty ř osob
z bezmocné ja c h ty v rozbouřeném Irském moři skončila zá­
chranná akce zahájená tím , že am atér sledoval tísňovou
frekvenci 2182 kH z, zachytil tísňové volání, které žádná úřed­
ní stanice neslyšela a inform oval policii. Snad se někdy ještě
podaří zjistit jeho jméno.
25. listopadu 1973, 500 kH z:
21.00 TTT CQ D E DH S GALE W NG TFC LIST QSW 432 +
Rugen Rádio oznam uje, že bude vysílat v ý stra h u před v i­
chřicí a seznam lodních stanic, pro které došly do Růgenu
telegram y. Přeladí na 432 kHz. Vzápětí vysílá na 432 kH z:
GALE W A R N IN G 252000 GMT = (zpráva z 20 hodin dne
25. 11.) = vichřice severozápadní, síla 8 —9 bezprostředně
hrozí v západním a středním B altu. NW TFC L IST EK X A ,
EW OO, H N G R atd. Loď E K X A zavolá pak DH S na km i­
to čtu 500 kH z a dostane pokyn k přeladění na 425 kHz.
Spojení je navázáno, volací km itočet uvolněn a na 425 kHz
se vyřídí korespondence.
Signálu TTT se používá nejen k hlášení vichřic, ale i jiných,
pro bezpečnost plavby důležitých informací. Znovu se na
km itočtu 500 kH z ozývá R úgen Rádio:
21.39 „T T T D E DHS N X QSW 434 + “ N a 434 kH z slyšíme:
„TTT CQ D E DH S NAVW NG NO 77 252120 GMT =
BA LTIC SW IN O U JSC IE W E ST E R N EN TRA N CE BUOY
4C E X T IN G U IS H E D + “
(Je zavedeno, že se všeobecně důležité informace — v tom to
případě v ý strah a pro plavbu — navigation w arning — vysí­
lají anglicky. P ro to je zkouška z angličtiny součástí zkoušky
palubních rádio telegrafistů.) Dovídám e se, že bóje 4C u zá­
padního vjezdu do Svinoústí zhasla. Přelaďujem e zpět na
500 kHz.
105
21.51
X X X CQ D E OXB QSW 429
Toto bude zpráva, k terá se tý k á lidských životů. K m itočet
429 kHz:
X X X CQ D E OXB = 5 červených ra k e t bylo pozorováno
v 25 1700 GMT západně od Svenderhostop, lodě v sousedství
se žádají, aby dávaly dobrý pozor a inform ovaly B laavand
Rádio +-
2. prosince 1972, 500 kH z:
16.15 zpráva z F F U (Brest-Le Conquet): M AY DA Y/RELA Y ze
španělské lodi Ignacioferrer, EDQD, zachycená v 16.10 na
frekvenci 2182 kHz. Požár.
18.02 K ohrožené lodi připlula Palaš, PGQP, a pom ohla oheň u h a ­
sit. QUM.
18.18 X X X CQ D E TCYP = N a 36 02 N 08 15 W hoří pobřežní
loď. Pokouším e se přiblížit, -f- Další požár, k terý zpozoro­
vala tu reck á loď M ithat Pasa/TC Y P.
19.31 TC Y P D E TA H U P.
Istam bul volá loď M ithat Pasa. Odlaďují se z 500 kHz.
19.31 Někdo se p tá: S H IP IN F IR E ? H oří loď? N a km itočtu
500 kH z je čilý ruch, volání.
19.45 AS SP.
Počkejte! Silence period! Všechno na tři m inuty utichne.
19.54 SOS DD D B rest oznam uje, že v 19.40 se L eninabad/U Y D P
přiblížil k hořící lodi. Ta nevysílá žádné signály a není zatím
známo ani její jméno ani národnost.
20.24 Z práva z L eninabadu/U Y D P: ,,'Vzali jsm e na palubu 16 mužů
posádky z m otorové lodi Nigoco, 3 muže převzala jiná loď.
K a p itá n říká, že dva muži byli zabiti ve strojovně stop díky
všem sousedním lodím za pomoc m aster ( = kapitán). QUM .“
Konec tísňového provozu.
3. prosince 1972:
V ranních rozhlasových zprávách se praví, že paraguayská loď N i­
goco stále ještě hoří. Výbuch ve strojovně zřejmě vyřadil z provozu
i její radiostanici.
106
6. prosince 1973:
18.41 „ X X X CQ D E DAN (Norddeich Rádio): 18.16 bylo zachy­
ceno na 5. kanálu V H F z pobřežní lodi Grete H arschildt/
/DNCX, poloha 53°50' s. š„ 07°05' v. d., že je v nebezpečí,
v bouři z tra tila i víko palubního průlezu a potřebuje pomoc
stop lodě v udané oblasti, hlaste se + “
N a VKV je tísňovým km itočtem 156,8 MHz; letecké tísňové fre­
kvence jsou 121,5 MHz a 123,1 MHz. K dyž se letadla zúčastní zá­
chranných akcí na moři, pracují s m obilním i stanicem i na 3023 kHz.
Vedle 2182 kH z je v 1. a 2. oblasti (pomocným) tísňovým k m ito­
čtem 4125 kHz a v 3. oblasti 6215,5 kHz. O veškerých případech
tísňové korespondence, i když se odehrávají na krátkých nébo vel­
mi k rátk ý ch vlnách, se dovíme na tradičním tísňovém km itočtu
500 kH z. Spojení mezi pohyblivým i stanicem i, resp. tak é s pozem ­
ními, které se zúčastňují koordinovaných p átrán í a záchranných
operací, se může konat na 5680 kHz.
K aždá pobřežní stanice m ezinárodní radiotelefonní pohyblivé n á­
mořní služby v pásm u 156—174 MHz má, podle možností, po dobu
svých služebních hodin zajistit v tom to pásm u sluchovým i pro ­
středky účinné bdění na km itočtu 156,8 MHz.
K m itočet 2182 kHz je m ezinárodním tísňovým km itočtem v radiotelefonii; používá se pro tísňová volání a tísňovou koresponden­
ci, pro signály rádiových návěstidel pro určení m ísta katastrofy, pro
pilnostní signály a pilnostní zprávy, jakož i pro bezpečnostní signály.
B ezpečnostní zprávy se vysílají, pokud je to prakticky možné, na
pracovním km itočtu po předchozím ohlášení na km itočtu 2182 kHz.
P řesto však lodní a letadlové stanice, které nem ohou vysílat na
km itočtu 2182 kH z, smí použít jakéhokoli jiného km itočtu, k terý je
k dispozici a n a němž m ohou u p o u tat pozornost.
S Výjimkou oprávněných vysílání na nosném km itočtu 2182 kHz
je jakékoli vysílání n a km itočtech mezi 2173,5 a 2190,5 kH z za­
kázáno.
Dříve, než stanice pohyblivé služby zahájí vysílání na km itočtu
2182 kH z, přesvědčí se nejprve poslechem na tom to km itočtu po do­
statečně dlouhou dobu, že na něm neprobíhá žádný tísňový provoz.
Všechny pobřežní stanice, které jsou otevřeny pro veřejnou ko­
107
respondenci a které ve své oblasti tvo ří hlavní ochranný článek
v případě tísně, musí v době svých služebních hodin zajistit bdění
n a km itočtu 2182 kHz.
T yto stanice zajišťují bdění operátorem , k terý používá sluchátko,
dvojité sluchátko nebo reproduktor.
K rom ě toho m ají lodní stanice zajišťovat co nej rozsáhlejší bdění
na km itočtu 2182 kH z, aby m ohly přijím at všemi vhodným i pro­
středky poplachový radiotelefonní signál, jakož i tísňové, pilnostní
a bezpečnostní signály.
Lodní stanice otevřené pro veřejnou korespondenci m ají po dobu
svých služebních hodin zajišťovat podle m ožností bdění na km ito­
čtu 2182 kHz.
Žádné ustanovení Radiokom unikačního řádu nem ůže b rán it po­
hyblivé stanici, k terá je v tísni, použít všech prostředků, které m á
k dispozici, aby na sebe upozornila, oznámila své postavení a ob­
držela pomoc.
Žádné ustanovení Radiokom unikačního řádu nem ůže b rán it po­
zemní stanici použít za m im ořádných okolností všech prostředků,
které m á k dispozici, aby pom ohla pohyblivé stanici v tísni.
Tísňové volání a tísňová zpráva se vysílají jen na rozkaz velitele
nebo osoby odpovědné za loď, letadlo nebo jakýkoli jiný dopravní
prostředek, na němž je pohyblivá stanice.
V případech tísně, pilnosti nebo bezpečnosti:
a) v radiotelegrafii nesmí rychlost vysílání překročit zpravidla šest­
n áct slov za m inutu;
b) v radiotelefonii se musí vysílat pom alu a zřetelně, přičemž se
každé slovo m usí jasně vyslovit, aby se usnadnilo jeho zapsání.
Má se popřípadě používat zkratek a značek, jakož i hláskovacích
tabulek pro písm ena a číslice; při jazykových potížích se krom ě toho
doporučuje používat M ezinárodního značkového kódu.
Radiotelegrafním tísňovým signálem je s k u p in a ------------ , sym boli­
zovaná písm eny SOS, která se vysílá jako jediná značka, v níž se
čárky dávají ta k zřetelně, aby se jasně odlišily od teček.
Radiotelefonním tísňovým signálem je slovo MAYDAY, jež se vy­
slovuje jako francouzský výraz ,,m ’aider“ (vyslov: ,,m édé“ ).
Tísňové volání vysílané radiotelegraficky obsahuje: tísňový signál
108
SOS (vyslaný třik rá t); slovo D E ; volací značku pohyblivé stanice
v tísni (vyslanou třik rát).
Tísňové volání vysílané radiotelefoniclcy obsahuje: tísňový signál
MAYDAY (vyslovený třik rá t); slovo ZDE (nebo při jazykových po­
tížích D E, jež se hláskuje pomocí kódových slov D ELTA ECHO);
volací značku nebo jakýkoli jiný způsob označení totožnosti pohyb­
livé stanice v tísni (vysloví se třik rá t).
Tísňové volání m á naprostou přednost před každým jiným vysí­
láním . Všechny stanice, které je zaslechnou, musejí okam žitě pře­
s ta t s vysíláním , které by mohlo rušit tísňovou korespondenci a m u­
sejí dále poslouchat na km itočtu, na kterém se vysílá tísňové volání.
Toto volání nesmí b ý t adresováno žádné určité stanici a jeho příjem
se nesm í p o tv rd it dokud nebyla vyslána tísňová zpráva, k terá za
ním následuje.
Radiotelegrafní tísňová zpráva obsahuje: tísňový signál SOS; jm é­
no nebo jakýkoli jiný způsob označení totožnosti pohyblivé stanice
v tísni; údaje o její poloze; povahu tísně a druh žádané pomoci;
jakékoli jiné sdělení, které by mohlo tu to pomoc usnadnit.
Radiotelefonní tísňová zpráva obsahuje: tísňový signál MAYDAY;
jm éno nebo jakýkoli jin ý způsob označení totožnosti pohyblivé s ta ­
nice v tísni; údaje o její poloze; povahu tísně a druh žádané pomoci;
jakékoli jiné sdělení, jež by mohlo tu to pomoc usnadnit.
Lod označuje zpravidla svou polohu zeměpisnou šířkou a délkou
(podle Greenwiche), přičemž použije pro stupně a m inuty číslic, do­
plněných buď slovem N O R T H (sever) nebo SOUTH (jih) a slovem
EAST (východ) nebo W EST (západ). V radiotelegrafii se oddělí
stupně o3 m inut z n a č k o u ---------. Je-li to p rakticky možné, lze d át
správné zam ěření a vzdálenost v nám ořních mílích od některého zná­
mého zeměpisného bodu.
Letadlo ohlásí ve své tísňové zprávě, pokud na to m á čas, zpra­
vidla ty to údaje: předpokládanou polohu a dobu, kdy byla předpo­
kládána; kurs ve stupních (přitom se uvede, zda jde o kurs m agne­
tick ý či o kurs pravý); rychlost na ukazateli s ohledem na vítr;
výšku; ty p letadla; povahu tísně a druh žádané pomoci; jakékoli
jiné údaje, jež by m ohly usnadnit záchranu (zejména úm ysl velitele
letadla provést např. nouzové přistání n a moři nebo na zemi).
109
L etadlo za letu udává svou polohu v radiotelefonii nebo v radiotelegrafii zpravidla: buď svou zeměpisnou šířkou a délkou (podle
Greenwiche), přičemž použije pro stupně a m inuty číslic, doplně­
ných buď slovem N O R T H (sever) nebo SOUTH (jih) a EA ST (vý­
chod) nebo WE^ST (západ); anebo jm énem nejbližšího m ísta a svou
přibližnou vzdáleností od tohoto m ísta, k čemuž se podle okolností
připojí některé ze slov N O R TH (sever), SOUTH (jih), EAST (vý­
chod) nebo W EST (západ), popřípadě, je-li to p rak tick y možné,
slova označující mezilehlé směry.
V
radiotelegrafii m ohou b ý t však slova N O R T H (sever) nebo
SO UTH (jih) a EAST (východ) nebo W EST (západ), nahrazena
písm eny N nebo S a E nebo W«
Radiotelegrafní tísňový -postup obsahuje: poplachový signál, za
nímž následují v pořadí: tísňové volání a dvoum inutová přestávka;
tísňové volání; tísňová zpráva; dvě čárky, každá v trv á n í deseti až
p a tn á c ti sekund; volací značka stanice v tísni.
Je-li však čas životně důležitý, lze druhou část tohoto postupu,
popřípadě první a druhou část, vynechat nebo zk rátit. P rv n í a d ru ­
hou část lze vynechat tak é za takových okolností, kdy se vysílání
poplachového signálu nepovažuje za nutné.
Tísňová zpráva v 15. a 45. m inutě, jíž předchází tísňové volání,
se s přestávkam i opakuje, zejm éna (pro radiotelegrafii), dokud se
nezachytí odpověď.
P řestáv k y však musejí b ý t dostatečně dlouhé, aby stanice, které se
připravují odpovědět, měly čas uvést do provozu svá vysílací zařízení.
Je-li to nutné, lze opakovat i poplachový signál.
Vysílání, jež m ají rádiovým zam ěřovačim stanicím um ožnit urče­
ní polohy stanice v tísni, lze v případě nutnosti častěji opakovat.
N edostane-li pohyblivá stanice v tísni odpověď n a tísňovou zprá­
vu vysílanou n a tísňovém km itočtu, může zprávu opakovat n a k te ­
rémkoli jiném km itočtu, k terý m á k dispozici, na němž by bylo
možno u p o u ta t pozornost.
B ezprostředně před havarijním přistáním letadla nebo před jeho
nouzovým přistáním na zemi nebo n a moři, jakož i před úplným
opuštěním lodi nebo letadla, m ají b ý t rádiové přístroje, jeví-li se to
nutným a dovolují-li to okolnosti, nařízeny n a trv alé vysílání.
110
Radiotelefonní tísňový jpostup obsahuje: poplachový signál (vždy,
když je to možné), za nímž postupně následují: tísňové volání; tís­
ňová zpráva.
Po radiotelefonním vysílání tísňové zprávy lze pohyblivou stanici
vyzvat, aby vysílala vhodné signály doplněné její volací značkou
nebo jakým koli jiným způsobem označení totožnosti, které by um ož­
nily rádiovým zaměřovačim stanicím určit její polohu. V případě
nutn o sti je možno tu to žádost častěji opakovat.
Tísňová zpráva, jíž předchází tísňové volání, se s přestávkam i
opakuje, zejm éna během pom lk ve 30. a 00. m inutě (pro radiotele­
fonu), dokud se nezachytí odpověď. Další pokyny platné pro radiotelegrafii platí i pro radiotelefonii.
Stanice pohyblivé služby, které zachytí tísňovou zprávu pohybli­
vé stanice, jež je nepochybně v jejich sousedství, musejí okam žitě
p o tv rd it její příjem .
V
pásm ech, kde lze navazovat spolehlivá spojení s jednou nebo
několika pobřežními stanicem i, m ají však stanice p o tv rd it příjem
až po k rátk é přestávce, aby potvrzení příjm u mohla vyslat po­
břežní stanice.
Stanice pohyblivé služby, které zachytí tísňovou zprávu pohybli­
vé stanice, jež bezpochyby není v jejich sousedství, musejí s p o tv r­
zením jejího příjm u k rátkou dobu vyčkat, aby umožnily stanicím ,
které jsou ve větší blízkosti pohyblivé stanice v tísni, nerušeně pří­
jem p o tvrdit.
Příjem tísňové zprávy se potvrzuje tak to :
a) v radiotelegrafii: volací značka stanice vysílající tísňovou zprávu
(vyšle se třik rá t); slovo D E; volací značka stanice potvrzující
příjem (vyšle se třik rá t); skupina R R R ; tísňový signál.
b) v radiotelefonii: volací značka nebo jiné označení totožnosti s ta ­
nice vysílající tísňovou zprávu (vysloví se třik rát); slov© ZDE
(nebo při jazykových potížích DE, jež se hláskuje pomocí kódo­
vých slov DELTA , ECHO); volací značka nebo jakékoli jiné
označení totožnosti stanice potvrzující příjem (vysloví se třik rát);
slovo P Ř IJA T O (nebo R R R , jež se při jazykových potížích hlás­
kuje pomocí kódových slov ROMEO, ROMEO, ROMEO); tísňo­
vý signál.
111
K aždá pohyblivá stanice, k terá potvrzuje příjem tísňové zprávy,
musí na rozkaz velitele nebo osoby odpovědné za lod, letadlo nebo
dopravní prostředek oznám it pokud možno nejdříve níže uvedené
údaje v pořadí: své jm éno; svou polohu; rychlost, jíž se přibližuje
k pohyblivé stanici v tísni a přibližnou dobu, kterou potřebuje, aby
se k ní dostala; krom ě toho, jestliže se zdá b ý t poloha lodi v tísni
pochybná, m ají lodňí stanice rovněž vysílat, pokud je znají, pravé
zam ěření lodi v tísni, před nímž se uvede zk ratk a QTE.
Než stanice vyšle zprávu, musí se přesvědčit, že nebude rušit vy-1
sílání stanic, které m ají pro p o sk ytnutí okam žité pomoci stanici
v tísni lepší polohu.
Tísňový provoz je souhrn všech zpráv o okam žité pomoci, kterou
potřebuje pohyblivá stanice v tísni.
Při tísňovém provozu se vysílá před voláním a na začátku záhlaví
každého radiotelegram ů tísňový signál.
Řízení tísňového provozu přísluší pohyblivé stanici v tísni nebo
stanici, k terá vyslala tísňovou zprávu. Tyto stanice však mohou
postoupit řízení tísňového provozu jiné stanici.
Stanice v tísni nebo stanice, k te rá řídí tísňový provoz, může uložit
mlčení buď všem stanicím pohyblivé služby příslušné oblasti nebo
stanici, k terá by tísňovou korespondenci rušila. Podle toho pak a d ­
resuje své pokyny buď ,,všem “ (CQ) nebo jen některé stanici. V obou
případech použije: v radiotelegrafii zkratk y QRT, za níž následuje
tísňový signál SOS; v radiotelefonii signálu SILEN C E MAYDAY,
k terý se vysloví jako francouzská slova: „silence, m ’aider“ (vyslov:
„siláns, m édé“ ).
Považuje-li to za nutné, může mlčení uložit tak é každá stanice
pohyblivé služby, k terá je blízko lodi, letadla nebo vozidla v tísni.
K tom u použije:
a) v radiotelegrafii zkratk y QRT, za níž následuje slovo D É T R E S SE
(anglicky D ISTR ESS) a její vlastní volací značka;
b) v radiotelefonii slovo SILEN C E, které se vysloví jako francouz­
ské slovo ,,silence“ (vyslov: ,,siláns“ ), za nímž následuje slovo
D É T R E S S E a její vlastní volací značka.
V
radiotelegrafii musí b ý t použití signálu QRT SOS vyhrazeno
pohyblivé stanici v tísni a stanici, k te rá řídí tísňový provoz.
112
V radiotelefonii je používání signálu SILEN C E MAYDAY v y h ra ­
zeno pohyblivé stanici v tísni a stanici, k terá řídí tísňový provoz.
K aždá stanice pohyblivé služby, k te rá ví o tísňovém provozu
a k terá nem ůže stanici v tísni sam a pomoci, musí přesto tísňový
provoz sledovat, dokud si není jista, že je pomoc zajištěna.
Ž ádná stanice, k terá ví o tísňovém provozu, ale k terá se jej ne­
zúčastní, nesmí vysílat na km itočtech, na nichž tísňový provoz pro ­
bíhá, dokud nedostane zprávu, že může obnovit svou norm ální
činnost.
Stanice pohyblivé služby, k terá je i při plném sledování tísňového
provozu schopna pokračovat ve své pravidelné službě, může v ní
pokračovat, jakm ile je tísňový provoz dobře zajištěn s podm ínkou,
že nebude tísňový provoz rušit.
Ve zcela výjim ečných případech a s podm ínkou, že tím nedojde
k žádném u rušení nebo ke zdržení v průběhu tísňového provozu,
m ohou v době klidu tísňového provozu především pobřežní stanice
ohlásit na tísňovém km itočtu vysílání pilnostních a bezpečnostních
zpráv. V oznámení musí b ý t uveden pracovní km itočet, n a kterém
se bude pilnostní nebo bezpečnostní zpráva vysílat; v tom to případě
se m ají vysílat signály jen jednou (například: X X X D E AVC
QSW ...).
Pozem ní stanice, k terá přijm e tísňovou zprávu, musí učinit ihned
potřebná opatření, aby byli inform ováni příslušní činitelé, kteří od­
povídají za nasazení záchranných prostředků
Je-li tísňový provoz ukončen, nebo není-li třeb a zachovávat na
některém km itočtu, jehož se použilo pro tísňový provoz, mlčení,
vyšle stanice, k terá ten to provoz řídila, právě na tom to km itočtu
zprávu adresovanou ,,všem “ (CQ), že může b ý t obnoven norm ální
provoz.
V radiotelegrafii vypadá ta to zpráva tak to : tísňový signál SOS:
volání ,,všem “ CQ (vysílá se třik rá t); slovo D E; volací značka s ta ­
nice, k terá zprávu vysílá; hodina podání zprávy; jm éno a volací
značka pohyblivé stanice, k te rá byla v tísni; předepsaná z k ra t­
ka QUM.
V radiotelefonii zní ta to zpráva tak to : tísňový signál MAYDAY :
volání ,,všem “ nebo CQ (hláskuje se pomocí kódových slov CH A R 113
L IE , QUEBEC), jež se vysloví třik rá t; slovo ZDE (nebo D E, hlás­
kované za jazykových obtíží pomocí kódových slov D ELTA , ECHO);
volací značka nebo jakékoli jiné označení totožnosti stanice, která
zprávu vysílá; hodina podání zprávy; jméno a volací značka po­
hyblivé stanice, k terá byla v tísni; slova SILEN C E F IN I, vyslovená
jako francouzská slova „silence fini“ (vyslov: „siláns fini“).
Jestliže osoba odpovědná za stanici v tísni, k terá předala řízení
tísňového provozu jiné stanici, se dom nívá, že již není tře b a zacho­
v áv at mlčení, musí o tom ihned inform ovat stanici, k terá řídí tísňo­
vou korespondenci.
Pohyblivá stanice nebo pozemní stanice, k terá se dozví, že nějaká
pohyblivá stanice je v tísni, musí vyslat tísňovou zprávu v těchto
příp ad ech :
a) stanice v tísni není sam a s to tísňovou zprávu vyslat;
b) velitel nebo osoba odpovědná za loď, letadlo nebo jakýkoli jiný
dopravní prostředek, který není v tísni, popřípadě osoba odpo­
vědná za pozemní stanici, usoudí, že je třeb a další pomoci;
c) pohyblivá stanice sam a nemůže poskytnout pomoc a zaslechla
tísňovou zprávu, jejíž příjem nebyl potvrzen.
Za těchto podm ínek se vyšle tísňová zpráva na jednom ze dvou
m ezinárodních tísňových km itočtů (500 kHz, 2182 kH z) nebo na
obou těchto km itočtech, anebo tak é na kterém koli jiném km itočtu,
jehož lze v tísni použít.
Před tísňovou zprávou se vždy vyšle ďále uvedené volání. Kdykoli
je to možné, vyšle se před tím to voláním ještě radiotelegrafní nebo
radiotelefonní poplachový signál.
Toto volání obsahuje:
a) v radiotelegrafii: signál DDD SOS SOS SOS DD D; slovo D E; vo­
lací značku stanice, k terá vysílá (vyšle se třik rát);
b) v radiotelefonii: signál MAYDAY RELA Y , k terý se vyslovuje
jako francouzský výraz „ m ’aider reřais“ (vyslov: „m édé relé“ ),
(vysloví se třik rá t); slovo ZD E (nebo DE, hláskované při jazyko­
vých potížích pomocí kódových slov DELTA, ECHO); volací
značku nebo jakékoli jiné označení totožnosti stanice, k terá vy­
sílá (vysloví se třik rát).
114
Použije-li se radiotelegrafního poplachového signálu a považuje-li
se to za nutné, oddělí se poplachový signál od volání dvoum inutovou přestávkou.
Vyšle-li stanice pohyblivé služby tísňovou zprávu, musí provést
všechna opatření, aby o tom byli inform ováni činitelé, kteří mohou
poskytnout pomoc.
Lodní stanice nesmí p o tv rd it příjem tísňové zprávy vyslané po­
břežní stanicí, dokud velitel nebo odpovědná osoba nepotvrdí, že
ta to lodní stanice je s to poskytnout pomoc.
Radiotelegrafní poplachový signál je řad a dvanácti čárek vysla­
ných v jedné m inutě; každá čárka trv á čtyři sekundy a přestávka
mezi čárkam i jednu sekundu. Lze jej vysílat ručně, ale doporučuje
se d á v a t jej samočinným přístrojem .
K aždá lodní stanice pracující v pásm u 405 až 535 kHz, která
nem á samočinný přístroj k vyslání radiotelegrafního poplachového
signálu, musí b ý t trvale vybavena nástěnným i hodinam i, které zře­
telně ukazují sekundy (se sekundovou ručičkou vykonávající jeden
oběh za m inutu). T yto hodiny musejí být na místě, které je dobře
viditelné od pracovního stolu, aby operátor sledující hodiny pohle­
dem mohl bez obtíží vysílat jednotlivé základní značky poplachového
signálu o správné délce.
Radiotelefonní poplachový signál sestává ze dvou výrazně sinuso­
vých signálů o akustickém km itočtu, jež se vysílají střídavě. Jeden
z těchto signálů má km itočet 2200 Hz, km itočet druhého je 1300 Hz.
K aždý trv á 250 ms.
Dává-li se radiotelefonní poplachový signál pomocí samočinného
zařízení, musí se vysílat nepřetržitě nejm éně po dobu třiceti sekund
a nejdéle jednu m inutu; vysílá-li se signál jiným způsobem, musí se
d á v a t rovněž nepřetržitě, jak jen je to prakticky možné, a to po
dobu asi jedné m inuty.
Účelem těchto zvláštních signálů je:
a) v radiotelegrafii uvést v činnost sam očinná poplachová zařízení,
k te rá m ají upozornit operátora v době, kdy na tísňovém km ito­
čtu není zajištěn poslech;
b) v radiotelefonii upozornit osobu, k terá zajišťuje bdění nebo
uvést v činnost sam očinná zařízení ohlašující poplach.
115
Těchto signálů se smí použít jen k tom u, aby ohlásily:
a) buď že po nich bude následovat tísňové volání nebo tísňová
zpráva;
b) nebo vysílání naléhavého hlášení o cyklónu, jem už musí před­
cházet bezpečnostní signál. V tom případě jich m ohou použít jen
pobřežní stanice, které jsou k tom u svou vládou řádně zmocněny;
c) anebo, že jedna osoba nebo několik osob spadlo přes palubu.
V takovém případě se jich smí použít jen, je-li pomoc jiných lodí
n u tn á a není-li ji možno dostatečně z a jistit pomocí sam otného
pilnostního signálu; poplachový signál nesmějí ale opakovat jiné
stanice. Před zprávou se musí vyslat pilnostní signál.
Radiotelefonního poplachového signálu mohou používat rádiová
návěstidla pro určení m ísta katastrofy.
H lášení nebo zpráva se má začít vysílat pokud možno teprve za
dvě m inuty po ukončení radiotelegrafního poplachového signálu.
Signálem rádiového návěstidla pro určení m ísta k atastro fy je:
1. vysílání m odulované akustickým km itočtem 1300 Hz, klíčo­
vané tak , aby pom ěr mezi dobou vysílání a dobou pom lky se
rovnal jedné nebo byl větší než jedna; délka vysílání má b ý t
jedna až pět sekund;
2. radiotelefonní poplachový signál, za nímž následuje písm e­
no B v kódu Morseovy abecedy nebo volací značka lodi, které
rádiové návěstidlo patří, anebo oba ty to údaje, vysílané klíčo­
váním nosné vlny m odulované akustickým km itočtem 1300 Hz
nebo 2200 Hz.
R ádiová návěstidla malého výkonu vysílají nepřetržitě.
R ádiová návěstidla velkého výkonu (typu H) m ohou vysílat sig­
nál tak , že se cyklicky střídá klíčový signál v trv á n í asi třiceti až
padesáti sekund, s pomlkou v trv á n í třiceti až šedesáti sekund.
Jestliže si to však správy přejí, lze klíčovací cykly přerušit, áby
se umožnilo m luvené vysílání.
Signály rádiových návěstidel pro určení m ísta k atastro fy m ají při
pátracích a záchranných operacích hlavně usnadnit zjištění m ísta,
kde jsou trosečníci a znam enají, že nějaká osoba nebo několik osob
je v tísni, že už nejsou asi na palubě lodi nebo letadla a pravděpo­
dobně už asi nem ají přijím ací zařízení.
116
V radiotelegrafii je pilnostním signálem třik rá t opakovaná skupi­
na X X X , k terá se vyšle tak , že se od sebe zřetelně oddělí písmena
každé skupiny i jednotlivé skupiny navzájem . V ysílá se před voláním.
V radiotelefonii je pilnostním signálem třik rá t opakované slovo
PA N, jež se vyslovuje jako francouzské slovo ,,panne“ (vyslov:
,,p an “ ). Vysílá se před voláním.
Pilnostní signál ohlašuje, že volající stanice hodlá vysílat nějakou
velmi pilnou, zprávu, k terá se tý k á bezpečnosti lodi, letadla nebo
jiného dopravního prostředku nebo nějaké osoby.
Pilnostní signál i zpráva, k terá za ním následuje, se vysílají
na jednom z m ezinárodních tísňových km itočtů (500 kH z nebo
2182 kHz) nebo na některém km itočtu, jehož lze použít v případě
tísně.
V pohyblivé nám ořní službě, jde-li o dlouhé zprávy nebo o lékař­
ské rady, se však musí v pásmech se silným provozem tak o v á zprá­
va vysílat na některém pracovním km itočtu. Příslušné označení se
musí proto uvést na konci volání.
Pilnostní signál má přednost před každým jiným spojením s vý­
jim kou spojení tísňových. Všechny pohyblivé nebo pozemní stanice,
které jej zaslechnou, m usejí d b át, aby nerušily vysílání zprávy, k te ­
rá za pilnostním signálem následuje.
V pohyblivé nám ořní službě mohou b ý t pilnostní zprávy adreso­
vány buď všem stanicím nebo některé určité stanici.
Z právy, před kterým i se dává pilnostní signál, se m ají vysílat
zpravidla v jasné řeči.
Pohyblivé stanice, které zaslechnou pilnostní signál, musejí zů­
s ta t na poslechu alespoň tři m inuty. Nezaslechnou-li žádnou pilnost­
ní zprávu, musejí po uplynutí této doby, je-li to možné, uvědom it
o příjm u pilnostního signálu pozemní stanici. Potom m ohou pokra­
čovat ve své pravidelné službě.
Pozem ní a pohyblivé stanice, které právě pracují na jiných km i­
točtech než těch, jichž se používá pro vysílání pilnostního signálu
a volání, které za ním následuje, mohou však pokračovat ve své
norm ální činnosti bez přerušení, pokud nejde o zprávu ,,všem “ (CQ).
Jestliže se použilo pilnostního signálu před vysíláním zprávy, k te ­
rá je určena ,,všem “ (CQ) a obsahuje pokyny o tom , jak á opatření
117
m ají učinit stanice, které zprávu přijaly, musí ji stanice odpovědná
za vyslání zprávy zrušit ihned, jakm ile zjistí, že již není tře b a ji
vyřizovat. Zrušovací zpráva se vysílá rovněž jako zpráva ,,všem “
(CQ).
V radiotelegrafii je bezpečnostním signálem třik rá t opakovaná sku­
pina TTT. Písm ena každé skupiny a jednotlivé skupiny jsou od sebe
navzájem jasně odděleny. Bezpečnostní signál se vysílá před vo­
láním .
V radiotelefonii je bezpečnostním signálem třik rá t opakované slovo
,,S É C U R IT É “ , které se vysloví zřetelně jako ve francouzštině (vy­
slov: ,,sékyrité“ ). Vysílá se před voláním.
Bezpečnostní signál ohlašuje, že stanice bude ihned vysílat zprávu
tý k ající se bezpečnosti plavby nebo letu nebo zprávu s důležitým i
m eteorologickým i výstraham i.
Bezpečnostní signál a volání se vysílají na tísňovém km itočtu
nebo na některém km itočtu, jehož se může v tísni použít.
Vždy, kdy je to možné, m á se bezpečnostní zpráva, k terá násle­
duje za voláním , vysílat na některém pracovním km itočtu, zejm éna
v pásm ech silného provozu; příslušný údaj o tom je n u tn o uvést na
konci vysílání.
V pohyblivé nám ořní službě se bezpečnostní zprávy adresují zp ra­
vidla všem stanicím . V některých případech m ohou však b ý t adre­
sovány jen určité stanici.
S výjim kou zpráv vysílaných v přesně stanovenou hodinu, musí
se bezpečnostní signál v nám ořní pohyblivé službě vysílat ke konci
nejbližší pom lky, zpráva se vysílá ihned po pomlce.
K aždá stanice, k terá zachytí bezpečnostní signál, musí poslou­
chat bezpečnostní zprávu, pokud si není jista, že se jí zpráva n e tý ­
ká. Rozhodně však nesmí vysílat nic, co by mohlo zprávu rušit.
P alubní radiotelegrafista musí tísňový provoz znát. Ale am atér?
Že ho to nezajím á? Že je to zbytečné? Vzpomeňme na událost,
k terá svého času vzrušila nejen am atérskou ale i širokou veřejnost
a dostala se na první strán k y našeho denního tisku.
Dne 23. listopadu 1973 mezi 4. a 5. hodinou ranní zazvonil v re­
zidenci norského velvyslanectví v Praze telefon. Chargé ďaffaires,
pan Oeystein B rathen, vysoký, štíhlý muž s knírem , sáhl po slu118
ch atk u . Volalo československé m inisterstvo zahraničních věcí. N e­
bývá zvykem obracet se na diplom aty v ta k časnou hodinu, stává
se to jen za n ap jatých a dram atických situací. Ú řadující šéf norské­
ho velvyslanectví (pan velvyslanec před několika dny odcestoval)
se po rozhovoru s m inisterstvem spojil se svým hlavním m ěstem ,
a to ta k rychle, jak jen bylo možno.
6. prosiiice vyšel na první straně Mladé fronty článek s červeně
vysázeným nadpisem : „D ram a, které šťasně skončilo". Dočteme se
tam , že Jo sef S traka z Malacek, OK3UL, uslyšel „tísňové volání
norské lodi Fram m Carina, k terá vysílala do nekonečného prostoru
SOS. R ychlým a pohotovým zásahem zachránil ze samého středu
E v ro p y lidský život a loď v dalekém moři. Článek končí slovy:
„L istopadová noc, kdy se teplom ěr sešplhal na m inus 12 stupňů
a většina lidí klidně spala ve svých domovech, přinesla své dram a.
D ram a, které šťastně skončilo díky pohotovosti muže, jenž svému
koníčku věnuje noci. Sám otec sotva desetileté dcery zachránil ži­
vot otců jiných,dětí v dalekém N orsku.“
M ladý svět píše o Strakovi v celostránkové reportáži „Corina
QTH ?- 2. ledna 1976:
„ N e m á tu še n í, že d v a tisíce k ilo m e trů od z ápadoslovenského m ě sta , n e d alek o n o r­
ského N a rv ik u se o d e h rá v á je d n o z n e sč etn ý ch d r a m a t, lod a m oře. N a zoufalé volání
p o sá d k y n ik d o neod p o v íd á. A te n , kdo p ře la d í v y sílač k u n a a m a té rsk é p ásm o , n em á
p o c h o p ite ln ě ta k é tu še n í o Jo s e fu S tra k o v i v M alackách. P ře la d u je v poslední n a d ěji:
Co k d y b y ...
J s o u 3 h o d in y 2 m in u ty . N a frek v en ci 7002 k H z v y sílá kd o si řa d u písm en V -V -V -V ...
Z a p ísm en y V letí SOS. A z n o v u n ě k o lik rá t:
SO S!
Slyší je z é te ru p o p rv é v živ o tě. S to p ro c en tn ě čitelně.
S O S ! F R O M m /m C O R IN A A L O S T S H I P ... S O S ... v y sílá zou falý tele g ra fista
z lodě v N o rsk ém m oři.
Z L O D I C O R IN A , Z T R A C E N Á L O Ď ... p ře k lá d á si J o s e f S tr a k a , je d n o u ru k o u
z ap isu je z p rá v u , d ru h o u z a p ín á v y sílač, obě se m u třeso u . V olání o pom oc p o strá d á
volací z n a k a p ře sn o u p o lo h u lodi.
C O R IN A Q T H ? v y ť u k á v á p ro to klíč je h o sta n ic e . C orino, k d e jsi? V é te ru je tic h o .
Vysílání trvalo 16 m inut pom alým tem pem . P ak se na tom to
km itočtu objevila stanice E P 2 0 D a začala navazovat spojení se
Sibiří. OK3UL má dobrý přijím ač, MWEC s konvertorem , ale je
119
zvyklý jen na am atérský provoz: stereotypní štam pilková a sou­
těžní spojení, nějaký ten rag-chewing a provozní zkratk y deform o­
vané am atérskou hantýrkou. Poslouchá jen am atérská pásma, a pro­
to ještě neslyšel tísňový provoz. Ví, že pásmo 7 MHz není určeno
pro takové signály, ale že by tam m ohly b ý t vysílány, kdyby to
situace vyžadovala. Slyší, že nikdo nereaguje. P ředstavuje si, co
všechno se snad mohlo přihodit a považuje za svou povinnost něco
podniknout, nezůstat netečným a lhostejným .
Vytáčí B ratislavu. Volá D unajskou plavbu. Tam to nikdo nebere.
Zkouší Dům nám ořníků, pak bratislavské letiště. N edaří se zprávu
před at. Ve 3 hodiny 36 m inut zavolá m ístní vojenský útvar, který
zprávu přijím á a předává do Prahy.
T ext se zkomolí a z FROM CORINA se stane FRAM CORINA.
Slovo FRAM vede k domněnce, že loď je norská. O případu se do­
vídá tiskové oddělení Svazarm u a v bulletinu ČTK se 3. prosince
objevuje hlášení:
„ Z á c h ra n a lodi. Č eskoslovenský sv a z a rm o v sk ý ra d io a m a té r J o s e f S tr a k a z M alacek
(volací z n a k O K 3U L ) z ac h y til d n e 23. listo p a d u tísň o v é v o lán í n o rsk é lodi. P r o ­
stře d n ic tv ím československých in s titu c í o to m neprodlené vyrozum ěl n orskou n á ­
m o řn í službu, k te r á zorganizovala z ác h ra n n o u ak ci a lod s celou p o sá d k o u b y la z a ­
ch rán ěn a.
V
h isto rii S v a z arm u , k te rý p ř íš tí ro k o sla v í 25 le t svého trv á n í, to není p rv n
p říp a d , k d y sv a z a rm o v sk ý ra d io a m a té r z a c h y til tísň o v é v o lán í a pom ohl z ac h rán it
lidské ž iv o ty v situ a c i, k d y p o b ře žn í slu ž b a n e m o h la z a c h y tit v o lán í vlivem z v lá š t­
n ích p o d m ín e k v é te r u ."
T ato zpráva proběhla novinam i, které si ji libovolně a podle své
fantazie přikrášlily. ,,Sm ena“ přinesla na první straně fotografii s ta ­
nice OK3UL a jejího operátora a sním ek staničního deníku. V člán­
ku „Corina volá SOS“ píše: „Loď i posádku se podařilo zachránit.“
N ovináři volají norské velvyslanectví a žádají bližší podrobnosti.
Je d n a slovenská redakce se om louvá, že se nemůže zúčastnit tiskové
konference. Přijede rozhlas a chce natáčet.
Norové však žádnou tiskovou konferenci nesvolávají a natáčet
není co. N orské úřady naopak zjistily, že v tu noc žádná norská loď
nebyla v tísni a žádná nevolala o pomoc. Ze tří plavidel se jménem
Corina žádná není norská. Ovšem — dom něnka, že by mohlo jít
o norskou loď, nevznikla v M alackách. V úvahu m ohla přicházet
120
jen Corina s volací značkou PPB O , tedy brazilská, nebo Corina/
/OPVK , belgická. U zkoušky se musí um ět hledat v seznam u lod­
ních stanic. V prvním sloupci je jm éno lodi, ve druhém volací znač­
ka, ve třetím národnost. Č tvrtý sloupec zaznam enává počet zá­
chranných člunů vybavených rádiem a km itočty m ajáků um ístě­
ných na záchranných člunech: A = 2182 kHz, B = 121,5 MHz,
C = 243 MHz. Ani jedna ani druhá Corina nic takového nem á. V p á­
tém sloupci je u brazilské Coriny poznám ka MM (obchodní loď,
m erchant ship) a Ca (loď nákladní). Corina belgická, OPVK, m á
poznám ky FV a Ph, které obě znam enají, že je to loď rybářská. Jin é
v tom to sloupci používané značky jsou GV (vládní loď), NS (nám oř­
ní vojenská loď), P L (zábavní), SV (záchranná). Poznám ka ve sloupci
šestém : O PV K — CP znam ená, že stanice je otevřená pro veřejnou
korespondenci, PPO B m á poznám ku CV, tj. stanice je otevřena jen
pro soukrom ou korespondenci nám ořní společnosti. Z kratka H X ve
sloupci 7 říká, že nem ají přesně stanovené úřední hodiny (jinak by
to mohlo b ý t H8 = 8 hodin apod.). Ve sloupci 8 je uvedeno u b ra­
zilské Coriny, že může pracovat telegraficky v rozsazích X, Y a Z,
tj. 405 —535, 1605 —3800 a 4000 —25 110 kHz. K dyby měla zařízení
i pro 110—1150 kHz, byla by poznám ka doplněna písmenem W. Bel­
gická Corina má tu to rubriku prázdnou, což znam ená, že na tele­
grafii nepracuje vůbec. Ve sloupci 9 m á poznám ku T, tj. telefonie
od 1605 do 4000 kHz. U brazilské Coriny je v rubrice 9 poznam e­
náno TUV, tj. kromě telegrafie i radiotelefonní rozsahy 4000 až
23 000 kH z a 156—174 MHz. Ve sloupci 10 se dočteme, že poplatek
za 1 slovo činí 40 centim ů (u OPVK nic, protože je CV a ne OP).
Sloupec 11 udává m inim ální sazbu. Do sloupce 12 se píše vlastník
lodi, když dvě lodi stejné národnosti m ají stejné jméno, (viz tabulku
n a s tr . 122).
Polohu lodi je možno zjistit z její korespondence, povětrnostních
zpráv, které vysílá, z hlášení o zamýšleném vjezdu do přístavů a rám ­
cově z jízdních řádů a z tištěných m ateriálů, které zájem cům roze­
sílají rejdaři. T yto informace se sbírají a evidují. T akový pram en,
Lloyd Shipping Index, cituje Svět práce z 21. ledna 1976 v repor­
táži ,,SOS“ . A dovídá se, že brazilská Corina/PPBO vyplula 20. listo­
padu z T erstu, 23. listopadu připlula do Splitu a odtud odjela 2. pro121
1
2
3
4
5APP0R0 MARU
j
JJPL
SARA COSTAS
EEKA
E
SARASUA
É
SARDINEN
NOR
AI
LLHY
SARENNES
AI
FSBC
F
GRC
S«ARTEMÍS
ŠitfPK
MCO
SARYMA
3AJD
S.ASIMI
5MCJ
LBR Cl 3 .....
SASKÍA 2
* DA7324
D
J
SATSUMA KARU
JQDM
SATSU MARU NO. 5
jhr)
t
.J......
SATSU MARU NO. 7
JNQP
SATSU MARU NO. 6
JMNA
J
SATSU MARU NO.15
J
JMTA
SATSU MARU NO.16
JHHX
J
SATSU MARU NO.17
8LZT
J
SATSU MARU NO.36
JCWQ
J
G
SAtUCKEt
gpeg
SATURN/SQAX
POL
POL Cl 3 .....
5ATURN-SDY 326
SQAX
SAUÉRLANĎ
D
NOR
SAVANNAH/LCBQ
LCBO
SAVANNAH MARU
JMCX
J
SAVONEttA
LBR
BC1
SAVONITA
NOR
JXON
SAYANDRA
*
FJI
SAYAT NOVA 5
F
sul
HBY2005
SAZANAMI
NOR
SCANOIA FALCON
LMFY
43542 s
SCANDÍC
SGAK
SCANIA/SINC
S
FNL C13
SCANIA EXPRESS
OGZT
GRC
scaproaD
SVIP
S.CARLOS/JGSQ
JGSQ
J
DNK
SCAW PROCTOR
OWQO
S.CĚLlA
EÉVW
E
SCHARHOERN/DBZF
DBZF
D
SCHARNHORST
DBSV
D
SCHlEBOŘO
HOL
SCHLEI/DSGF
DSGF
D
D
SC HLESW1G-HOLSTEIN
UBZL
/OBZL
SCHLESWIG-HOLSTEIN
D
DLVX
/DL VX
HOL
SCH0UWEN8ANK
D
SCHUETZĚ
DBXU
SCHWALBE/DA7169
DA7169
0
SCHWALBE/DJHS
DJHS
D
SCHWARZWALO
DBZT
D
S.CORENTIN/THVT
F
AI
THVT
LBR Cl 3
SCORPI0/6ZIL
6ZIL
SCOTLANO MARU
J
JJNO
POR C13
S.CRISTINA
CUFE
CTI
SCUD
S.OEVOTE
F05358
F
HKG
SE A AM*JER
ZELI
NOR
SEA b r e e z e /l g s e
L6SE
HKG
SEA CORAL
ZCSW
$ÉA QOUPHIN
6ZIR
UBR Cl 3
s e a d r a k e /l k q g
NOR
LKGG
SEA EMPRESS
G
DNK
SEA EXPLORER 2
* OXJN
SEA ffEVER/MUVR
G
MUVR
D
SEA GlRL
DGZG
SfcAGULL/LDLS
NOR
BČl
NOR
SEAHAWK/LAKL
LAKL
SEAHEROM
NOR
LNNP
POR
SEA HORSE/CUBV
C U B V ..
NOR ...BČl...
SEAHORSE/OXMZ
JXMZ
BAH
SEALANE/ZFSM
BAH
SEALANE/.ZF.SN
ZFSN
SEALI0N/5MCH
5MCH
LBR C13
POR
SEA LION/CUAN
CUAN
G
SEALJON/MUNZ
MUNZ
NOR
SEA LORD
LEEJ
38422 D
SEAMARK
DLBF
5EAMERCHANT
LBR
BAH
SEA PAL
ŽFH2021
BCl
NOR
SEA PEARL
JXWT
SOM
60IP
SEA PI0NEER/60IP
S
SEA SCOUT/SFNA
s
SEA SERPENT/SDWE
SDWE
CY3326
CAN
SEASPAN 0OOSTER
CAN
CY8261
SEASPAN CHIEF
CAN
SEASPAN DARING
CY3372
CAN
SEASPAN ESCORT
CY6530
CY8358
CAN
SEASPAN MASTER
CAN
CY7447
SEASPAN PLANET
CY7403
CAN
SEASPAN PRINCE
CAN
SEASPAN QUEĚN
čm4*f
CAN
CY4440
SEASPAN RASCAL
CY7036
SEASPAN SENTRY
SEASPAN STAR
CY7445
CAN
CAN
SEASPAN TEMPEST
CY6089
CAN
SEASPAN VALIANT
CY9526
CAN
SEASPAN VĚŇTÚŘE
CÝ9428
SEATRADE
LBR Cl 3
6ZRA
SEATRAPER
LBR
SEATŘANSPORT
LBR C13
ÉLYL...
SEATTLE/LKKI
NOR
LKKI
SEATTLE MARU
JCHX
J
SEA VALIANT
LBR C13
éžóx
..
122
5
6
7
MM CA
FS PH
CP
CP
H8
HX
MM CA
FS PH
...CA
PL VDO
BLK
PL YAT
MM CA
MM PH
MM ř»H
MM PH
MM PH
MM PH
PH
PH
CIT
CR
CV
OT
CP
CP
CP
CP
CP
CP
CP
CP
CP
CP
CP
CP
HX
HX
H8
HX
H8
HX
H8
HX
HX
HX
HX
HX
HX
H8
Há
40
40
xz
40
40
XYZ
XY2
T ... 40
40
XYZ
XYZ
40
40
XVZ
XZ
40
40
XYZ
40
x ... TV
FS CHR CR
H8
MM CA
MM CA
CP
CP
MM CA
MM PA
9
10
TV
TUV
40 1
40 i
AI
A2
T
TV
TUV
V
TUV
V
TV
40 1
- 3
HO 3
400 3
XZ
TUV
40 1
AB1
HX
H8
XZ
XYZ
TUV
TV
40 1
“0
AI...
CP
CP
HX
HX
xz
TUV
TU
40 1
20 15
PL YAT CP
MM CA CP
m M ČA
CP
HX
HX
HX
XZ
TV
V
TV
40 1
MM a PA
CA
MM CIT
CA
FS PH
NS
NS
CP
OT
CP
CR
CP
CR6
CR6
HB
H8
HB
HX
HX
HX
HX
X
xYz
XZ
TV
T
XYZ
TV
TUV
V
TUV
NS
NS
CR6 HX
CR6 HX
YZ
XYZ
TU
TUV
40 1
40 1
Cl
Cl,
V
40 1
Cl
OBERFINANZDIREKTION.KIEL
40
40
40
40
40
40
40
1
1
1
1
3
Ž6
1
4
Cl
Cl
Cl
Cl
FRITZ TIEMANN^HALLI® HOOGE
KAPT,SIMON PAULSEN»BUESUM
3
49
1
49
16
1
GV INS CP
8
xz
z
X2
XZ
HX
26
1
1
1
i
1
1
1
1
1
64
1
CR6
CP
CP
CR6
CV
CP
CP
CP
HX
HX
HX
HX
HX
H8
H8
K8
XZ
XZ
XZ
TUV
V
TV
TUV
TV
TU
TUV
TUV
PL YAT
CA
MM CA
CA
DRY
MM CA
CV
CP
CP
CP
CP
CP
HX
H8
HX
H8
H8
HX
xz
xz
xz
xz
xz
T
TUV
TUV
TUV
TV
TUV
40
40
40
40
40
CAP CR
YAT CP
MM CA CP
HX
HX
HX
T
TU
TUV
- 1
40 5
40 2
MM CA
MM CA
PL....
MM CA
CP
CP
CP
CP
HX
HX
HX
HX
TUV
TUV
T
TUV
40
40
40
1
1
48
1
... CA..
CIT
PL
YAT
FS
MM CIT
T... CV... HX..
'xž... TUV 40
CP H8
T
T
40
CP HX
T
40
CR HX
TUV 40
CP HX
5
26
5
1
2
PA
MM CA
.MM CA
CV
CR
CP
HX
HX
H8
MM
MM
MM
MM
MM
MM
MM
MM
MM
MM
MM
MM
MM
MM
MM
CP
CV
CV
CV
CV
CV
CV
CV
CV
CV
CV
CV
CV
XYZ
xz
xz
xz
xz
CA
CA
CA
CA
TUG
TUG
TU®
TUG
TÚ®
TUS
TUG
TUG
CA
TU®
TUG
BLK
CP
xz
HX
H24
HX
H2«t
HX
HX
HX
HX
HX.
H2U
HX
HX
H24
HX
HX
H8
xz
BLK
FS
MM CA
OIL
CP
CR
CP
CP
H8
HX
H8
H8
XYZ
xz
xz
N26
Cl
AI
A64
*SASKIA II
ACT.SATURN-GDY 326
EX SATURN/SOAX
♦SAYANDRA
AI
15 1
AI
40 4
400 4
40 1
- .1 .. H1
AŽ
40 1
Cl
40 1
Cl
NS
MM PA
FS CTR
NS
FS CHR
CIT
MM CA
FS PH
YZ
12
11
N26
AI
A4
A4?
A49
R16
H1
Á5
C2
30 1
40 21
TUV
T
V
TUV
40
40
40
40
21
1
1
26
•SEA EXPLORER II
ACT.SAM b y A....................
ÉX SUNSÉAHÓŘSĚ
ACT.SEALANE/ZFSN
EX.SEALANE/ZFSM
US...
A5...
C2
T
40 1
TV
T ... ...25
TUV
TU
TU
TU
TUV
TO
TUV
TUV
TUV
TUV
TUV
TUV
TUV
TU
TUV
TUV
ÉX ÓŘÍĚNT CAp Ta In
EX ŽBZQ
AI
A2
A2
A2
A3
A2...
A2
A2
ÁŽ...
A3
A3
A2
A2
A?
AŽ
K21
EX ISLAND BOOSTER
e x Is l a n d čHiĚF/cÝ826i
EX ANNA GORE
EX LA PORTE
EX ISLAND MASfÉŘ
EX LA BELLE
EX LE PRINCE
ÉX LA ŘélNĚ................
EX LA BETTE
EX LA BONNE
EX LA DÉNĚ
EX LA FILLE
EX ISLAND VALIANT
ÉX LA SALLÉ/CY9428
K21
AI
N26
EX CÓŘÁL SĚA/6Ž0X <SUP *11)
EJNAR THORSENdO ED>
ÉX
since do Rio de Janeira. T yto záznam y jsou ověřené. Corina byla
skutečně v evropských vodách. OK3EA píše v R adioam atérském
zpravodaji ě. 4/1976, str. 1, že měla poruchu na navigačních přístro­
jích, které pak ve Splitu opravovala. V kritickou dobu se buďto
blížila k p řístavu nebo stála na rejdě. Vysílala SOS?
Ve výjim ečném případě se skutečně může stá t, že lod volá o po­
moc n a jiném než tísňovém km itočtu. Liber^jská loď M exičan Trader, volací značka 6ZTN, vysílala 19. prosince 1973 v 19 hodin
50 m inut SOS signál na km itočtu 6297 kH z. Hlásila polohu 49°48' s. š.,
17°22' z. d. a oznámila, že zastavuje stroje pro poškození tří ventilá­
torů. Voda vniká do kabin posádky, nefunguje ovládání korm idla
a jeden nám ořník m á zlomenou nohu. Výslovně uvedla, že nefun­
guje vysílač na 500 kH z ani vysílač náhradní. Avšak i km itočet, ne
kterém vyslal svůj tísňový signál Mexičan Trader, p atří do spektra
lodních frekvencí. Co by se muselo stát, aby si Corina vybrala zrov­
na 7002 kH z, km itočet, k terý nám ořní pohyblivá služba nesledu­
je?!! K d yby měla porouchaný středovlnný i krátkovlnný vysílač,
v Jaderském moři by se i v tísni dom luvila na VKV.
Způsobem, jak ý S traka zachytil, by mohl vysílat jen naprostý
laik. J e vyloučeno, aby si ta k to počínal telegrafista, kapitán, první
nebo druhý důstojník. ,,Z tracená lo ď ‘ klidně dojela do Splitu. N ikdo
nemusel její posádku zachraňovat. V takové situaci se tísňový signál
nevysílá. K dyby ano, vědělo by se o něm. Dobře inform ovanou in ­
stitucí je M erchant N avy Studio BBC, které v několika relacích
M erchant N avy Program m e ve dnech 15. a 16. dubna 1976 p o tv r­
dilo, že v souladu se záznam y XJoydu Corina byla v kritickou noc
ve Splitu a žádnou tísňovou korespondenci nevedla. Stejně vyzněla
informace z brazilského velvyslanectví v Praze.
A ještě do třetice: J irk a Bílek, OK4IZ/MM, přijel na Třinci do
B akaru. Zdržel se v B akaru a v loděnici M artinuščici 4 tý d n y . J e to
u R ijeky, měl čas a vypravil se na radiostanici. J e zkušený nám oř­
ník, m á tam známé. Prohledali deníky včetně VKV i zachycené
zprávy jiných stanic. Prostudovali záznam y provozního oddělení,
které sleduje pohyb lodí. Výsledek negativní. J e vyloučeno, aby ve
Rijece o takovém tísňovém případu nevěděli, kdyby k něm u opra­
vdu došlo...
123
V reportáži ,,SOS“ ve Světě práce (21. 1. 1976) se píše: „Pobřežní
služba ve Středozem ním moři zachytila i to to volání o pom oc.“
K dyž jsem se au to ra reportáže zeptal, k terá stanice a co zachytila
a odkud m á tu to informaci, zůstal mně odpověď dlužen. Výsledek
p átrání je jednoznačný: Tísňové volání Coriny se nekonalo.
Žádným vyptáváním na pásmech se nepodařilo n ajít někoho, kdo
ještě by zaslechl ono podezřelé vysílání na 7002 kHz. Toto k o n sta­
tování ovšem neznam ená, že bychom chtěli uvádět v pochybnost, co
Jo sef S traka, OK3UL, v M alackách slyšel. K dyž radioam atér
Schm idt zachytil v Archangelsku 3. června 1928 signály trosečníků
Nobilovy výpravy z ledové kry, byl jediný na celém světě. Souhla­
síme s tím , co napsal OK lA M Y, ing. Alek Myslík v Am atérském
rádiu 4/1976, str. 123: „H odnota činu OK3UL spočívá v tom , že si
Joko uvědomil svoji morální povinnost a rychle se rozhodl podle ní
jednat. “
A signály na 7002 kHz? Asi m ají pravdu radiotelegrafisté z po­
břežní stanice Portishead Rádio, kteří kom entovali případ Corina
těm ito slovy: „Takové žertíky se čas od času vyskytují a vždycky
se nepodaří viníky dopadnout (BBC’, M erchant N avy Program m e
15. a 16. dubna 1976)“ .
Závěr í Snad by bylo užitečné, kdyby am atéři znali nejen své věci,
ale i techniku profesionálního provozu, včetně provozu tísňového.
V am atérském provozu se signálu SOS používat nesmí. Nesmí ho
používat ani pevné stanice profesionální i když zprostředkovaná ko­
respondence je důležitá pro záchranu lidského života nebo pro od­
vrácení nebezpečí. Američané vymysleli pro takové případy signál
QRR, který časem změnili na Q R R R , protože Q R R m á svůj vlastní
význam .
V padesátých letech i v první polovině let šedesátých se pod vli­
vem rom ánu Jacquese Rom yho „K dyby všichni chlapi sv ě ta “
a hlavně jeho filmového přepisu (Christian Jaque) pořádaly am a­
térské tísňové provozy za účelem dodání nějakého léku. Lékařská
hodnota těchto akcí bývala problem atická, spojařská stránka někdy
dobrá, jin d y až-ostudná.
Ve státech s častým výskytem živelních pohrom , především
v USA, se am atéři vysílači m nohokrát osvědčili. Ú spěchy zaznam e­
124
nala i francouzská Résean ďurgence, k terá pořádá pravidelná tré ­
ninková setkání na pásmech.
Pěstování elitní telegrafie (s ohledem na případné použití při ži­
velních pohromách) si vzala za cíl síť něm ecká D L N E T a další
podobné sítě. Jejich služební hodiny a km itočty se čas od času
mění, proto je neuvádím e. Mají pevně stanovené relace a předávají
si telegram y předpisovým způsobem. Že si hrají na profesionály?
N a co si hrajem e m y ostatní?
Ú řední stanice m á na zřeteli především účel, pro k te rý byla zří­
zena: zprostředkování depeší, vysílání program ů, přenos d a t, zajiš­
tění dopravy. A m atér se spíše podobá inženýru, k terý stanici p o sta­
vil a zahájil zkušební provoz. N a prvním m ístě nebývá obsah, nýbrž
spojení samo o sobě, jako technický fakt. Tím je dána jeho všeobec­
ná form a: pozdrav GM = dobré ráno, GD = dobrý den, B J R =
dobrý den (francouzský), D D E N (česky), GT (německy), těší mě —
GLD nebo PSE D , zpráva o kvalitě příjm u RST, představení: QTH
P ra h a, NAME Jo sef a jak mě bereš? H W ? + značky a vysílej ty ! K.
P rotistanice potvrdí příjem , podá report, představí se, poskytne
informace o svém zařízení a o počasí, víc už nem á: QRU a požádá
o staniční lístek QSL nebo QSL SU R E = určitě pošlu a pokud bylo
dobře slyšet a není potřeba něco opakovat spojení je skončeno. Této
základní formě se pro její stále se opakující stereotypnost říká „rubber
stam p QSO“ , česky „spojení štam pilkové“ .
J e výhodné zejm éna při spojení se zeměmi, jejichž jazyk neum í­
me. Při dalších spojeních s toutéž stanicí se už nepředstavujem e
(pokud operátor protistanice není zapom nětlivý) a zpravidla se rozpřede d ebata o technických problém ech, o počasí a zajím avostech
z pásem . Takovém u telegrafickém u popovídání se říká ,,rag-chewing“ .
Dobří operátoři s výhodou používají provozních zkratek. Obsah t a ­
kových rozhovorů, m nožství vým ěněných inform ací, bý v á vedlejší.
A m atérská spojení se často uskutečňují ne pro konkrétní informace,
ale pro rad o st i pro požitek z rychlosti, kterou um ožňují elektronické
klíče. N ěkdy se do toho vžívají tak , že vyťukávají i slova „ 110 ,
nu, inu, h m “ — to je možno udělat „z recese“ jako špatný vtip,
ale tak o v ý návyk působí trapně. Principem telegrafie je telegrafický
styl: stručnost a věcnost.
125
Pravým opakem rag-chewingu je provoz závodní. V něm jde o co
největší počet spojení v co nejkratším čase. P roto nedávám e zby­
tečně ani tečku, o nějakých zdvořilostních frázích, děkování a roz­
loučení se na konci spojení ani nemluvě. Soutěže vyhovují vášním
loveckým a sběratelským . Předpokladem úspěchu je perfektní zaří­
zení, zejm éna anténní systém i přijím ač a provozní zručnost, jaká
se získává za léta praxe. Vysokou hodnotu m ají zejm éna soutěže
na velmi krátk ý ch vlnách, které přinášejí cenné poznatky. Závody
a soutěže přispívají ke zdokonalení technické i provozní úrovně
a oživují pásm a. Mají však tak é stinnou stránku. Rodí se z nich
i prim adony, které se nesnižují ke spojení s obyčejným i am atéry.
S távají se dokonce arogantním i a chtěli by si vyhrazovat monopol
n a pásm a, když oni se rozhodli závodit. A neuvědom ují si, že není
tém ěř víkendu, kdy by am atéři, kterých se to netýká, nebyli n u ­
ceni do omrzení poslouchat RST a pořadové číslo spojení.
S tru k tu ra závodů a soutěží doznala v průběhu několika desetiletí
jistých změn. N apříklad v závodě RCC na podzim roku 1932 šlo
nejen o počet spojení, nýbrž i o správnost depeše. Alois W eirauch,
OK1AW, vyslal v tom to závodě řadu depeší tohoto druhu: RCC
ACC CONTEST NOVEM BER 7 N R 9 D E OK1AW VIA D4UAN
TO CONTEST COMMITTEE RCC = ZPETN A VAZBA R IZEN A
ODPOREM N E N I TAK STA B ILN Í JA K O K A PA C ITN Í. O BTIZE
BYLY ZEJM EN A PRT P Ř IJM U T E L E F O N IE . TYTO O D PA ­
D A JÍ P R I PO U Ž IT I REA K C E K A PA C IT N Í = +
Podobné telegram y vysílaly do závodu i jiné stanice a soutěžní
te x ty z N orska, Švédská, D ánska a Finska se jen hemžily přehlaso­
vaným i písm eny. W eirauch přijal od G2ZQ 7 depeší. První zněla:
RCC ACC CONTEST N O VEM BER 5 N R 3 DE G2ZQ. TO CON­
TEST COM MITTEE RCC = A GOOD BUT C H EA P WAY TO
B R IN G IN T H E AN TEN NA LEA D IS TO D R IL L A H O LE IN
T H E W IN D O W PA N E = + QSL? (Dobrý, ale levný způsob jak
přivést anténní přívod dovnitř, je v y v rta t díru v okenní tabulce ...)
Hi! O K l A W ji předal stanici HB9AD.
Časem se soutěžní te x ty ustálily na reportu R ST a pořadovém
čísle spojení. P ak se přišlo na to, že report RST je vlastně pouhá
form alita a te x t se zjednodušil n a 599001, 599002 atd . Ve věku m i­
126
kroprocesorů a počítačů není žádný problém takovou číselnou řádu
naprogram ovat. K om unikační počítač 0-9OOOE japonské firmy Tono
převádí m orseovku (i dálnopisnou abecedu a ASCII) na latinku. Po
propojení s transceivrem a tiskárnou se celé závodění redukuje na
ladění a sledování obrazovky, na které se ukazují přijím ané i vysí­
lané tex ty . Po skončení závodu máme vytištěný úplný deník, pří­
padně s vyhodnoceným i násobiči a vypočítaným i body.
R eport se v první polovině třicátých let dával odděleně, n ap ří­
klad: U R SIGS QSA 4 R4 T9 nebo W5 R4 T8. Am eričané ty to
údaje shrnuli v jedno číslo a vzniklo konvenční RST. R znam ená
čitelnost signálu od nečitelných (1) do výborně čitelných (5) a sho­
duje se Q R K . I silný signál může b ý t nečitelný v důsledku rušení
nebo špatného klíčování. S znam ená sílu signálu. Profesionálům
stačí pět stupňů od QSA 1 (signál sotva slyšitelný) do QSA 5 (signál
výborný). A m atéři si rozdělili sílu signálu do devíti stupňů a hlásí
podle své volné úvahy. H odnota takových subjektivních informací
je problem atická. N a konferenci I. oblasti IA R U v dubnu 1978 byl
učiněn pokus o objektivizaci reportů pomocí S-m etrů. Měří se dvo­
jím způsobem . Jeden platí pro f < 30 MHz, druhý pro f > 30 MHz.
O dstup mezi jednotlivým i stupni je 6 dBm. Tónová stupnice je v ů ­
bec pochybná. Slyšel někdy někdo (vyjm a našich praotců s jiskro­
vou telegrafií) tóny T l —T5? Ani tóny T6 a T7 se už nevyskytují
a i když m á někdo T8, dostane (bohužel) od většiny stanic T9. P ři­
tom tak o v ý jev jako kuňkání se vyjadřuje písmenem C, které se
k reportu připojuje. Stále se říká a píše, dávejte reporty poctivé
a p ra v d iv é ! Ja k o u cenu má, když mně někdo dá 599 a přitom chce,
abych m u opakoval QTH a jm éno a neodpovídá ani na jedinou z mých
otázek ?
Pro kv alitu tónu je v Q-kodexu zk ratk a Q R I ( J a k ý je můj tón?
Odpověď zní Q R Il = váš tón je dobrý nebo QR I2 = váš tón se
mění nebo QR I3 = váš tón je špatný. Mnozí am atéři nedovedou
té to z k ra tk y používat a když řeknou MÁM Q R I?, zna,mená to v je ­
jich představě: ,,Je můj tón šp a tn ý ? “ a odpovídají Q R I = „Váš
tón je š p a tn ý ,“ což je nesm ysl.
V rozhlasovém a v radiotelefonním provozu se poslechové zprávy
podávají v kódech SIO a SIN PO :
127
1
2
3
4
5
s
Signál
so tv a sly ši­
te ln ý
sla b ý
p o sta ču jící
d o b rý
v ý b o rn ý
I
In te rfe re n c e
n e ú n o sn á
silná
p ro stře d n í
sla b á
ž ád n á
o
O becné h o d n o c e ­
ní sig n á lu
n e u p o tře b ite ln ý
sla b ý
p o u ž ite ln ý
d o b rý
v ý b o rn ý
S
I
N
P
O
Síla sig n álu
In te rfe re n c e
P o ru c h y
QRN
P o ru c h y
šíření
Celkové h o d n o ­
cení signálů
5
v ý b o rn á
ž ád n á
ž ád n é
žádné
v ý b o rn é
4
d o b rá
sla b á
slabé
slabé
d o b ré
3
d o sta te č n á
m írn á
m írn é
m írn é
d o sta te č n é
2
sla b á
silné
silné
slabé
1
signál s o tv a sly ­
šite ln ý
velm i silné
velm i silné
nepo u žiteln é
, silná
velm i siln á
A m atérským stanicím stačí v radiotelefonním provozu poslechová
zpráva dvoum ístná: RS.
N ěkteré společenské skupiny si v ytvářejí vlastní hantýrku. Znetv o řu jí a pokroutí určitá slova a pojm y a zavádějí svérázné analogie.
Ja k o si ,,študáci“ udělali z ředitele ,,říďu“ a někteří m ladí lidé z n a ­
dávky ,,vole“ kolegiální oslovení, ta k si am atéři vytvořili ze z k ra ­
tek Q-kódu p o d statn á jm éna: Vyjel jsem na něho s qrpem, ale
měl qsb.“ Zvlášť ,,dobře“ se to vyjím á, když m á někdo ,,fonii“ .
Že jeden m á dobré QTH a d ru h ý špatné QTH, na to jsm e si už
zvykli. J e však potřeba řík a t ,,MY QTH H R IS PR ČICE, když
128
úplně stačí QTH PRČICE ? P tá t se PS E U R QTH ? je špatně. Podle
Radiokom unikačního řádu by bylo správné (když už chceme být
ta k zdvořilí) PSE QTH? Chybné je používat QRZ? ve smyslu CQ.
QRZ? mohu vyslat teprve, když skutečně slyším, že mě někdo volá,
ale nezachytil jsem pořádně značku volající stanice.
Výzva všem je dvojí: CQ a CP. Volání CQ uvozuje zprávu, která
je určena veřejnosti.
K dyž za CQ a značkou volající stanice následuje K, znam ená to,
že volající stanice je připravena nav ázat spojení s libovolnou s ta ­
nicí, k terá se jí ozve. CP uvozuje vysílání, určené jen omezenému
počtu vybraných stanic. T akto volají například tiskové agentury,
které vysílají zprávy pro gYé předplatitele. Nikdo jiný nesmí takové
zprávy zachycovat a z nich těžit.
V ýzva CQ může být v určitém smyslu upřesněna, specializována.
K dyž mám telegram pro některou brněnskou stanici, volám CQ
BRNO a doufám , že se ozve někdo, kdo telegram předá. V takovém
případě je chybné, když mě bude volat někdo z Plzně jen proto,
aby si se mnou udělal štam pilkové spojení. K dyž někdo pracuje na
určitém diplom u a potřebuje některé země, volá směrovou výzvu.
N a takovou smí odpovědět jen stanice ž požadovaného směru a žád­
ná jiná. Nesmím volat maďarskou stanici, k terá vysílá CQ DX. To
by byla nevychovanost a projev nízké operátorské úrovně. Něco
takového by mohl udělat jen PU N K = packal. K dyž nějaký E vro­
p an volá CQ DX, očekává odezvu z jiného kontinentu a ne ze sou­
sední země. V ýjim ka je možná jen jediná: že bych měl pro tu to
maďarskou stanici MSG (telegram) nebo jinou naléhavou a opravdu
důležitou zprávu. V takovém případě ji zavolat mohu, ale musím
d á t zk ratk u QTC, případně QTCl nebo QTC2, podle toho jestli mám
jeden nebo dva telegram y.
Substantivizace zkratek Q-kódu a z ní vznikající h a n tý rk a je
zjevem celosvětovým a trvalým . Málokdo si uvědomí, že QSO? zna­
m ená: M áte spojení s ... ? T ato zk ratk a zakotvila v povědomí am a­
térů jako podstatné jm éno ,,spojení“ a jako s takovou se s ní zachází.
Podobně i QSL (potvrzuji příjem ) je uložena v myslích am atérů ne
ve svém pravém význam u, ale jako představa staničního lístku. P o ­
dobně je tom u i se zkratkou QRL. Tu slyšíme často na lodních
129
Když jsem byl mladý, tak jsme si říkali: ,,volc-vole...“
pásm ech: CQ D E SVA QRL + Jsm e plně zam ěstnáni provozem na
jiných pásmech, zatím nás nevolejte. Na am atérských pásmech m ů­
žeme slyšet: NW QRL QRT. Je-li to míněno ve sm yslu „teď jdu do
práce, zastavuji vysílání," je to h antýrka, protože QRT znam ená
„zastav te vysílání" a nic jiného. Lépe se tam hodí QPW ( = v y p í­
nám nebo vypínám do ...).
Než začne am atérská stanice pracovat, přesvědčí se otázkou
QRL? jestli je vybraný km itočet volný. Buďto se m u ozve QRL
P S E QSY nebo QSO PS E QSY, nebo se neozve nikdo. V tom to
případě může začít vysílat.
Ladím e se na km itočet stanice, kterou chceme volat (při DX pro ­
vozu a zejm éna při expedicích m ohou p la tit zásady jiné). K dyž jsme
130
skončili spojení, je naší povinností odladit se na volný km itočet.
Může se však s tá t, že m ezitím už někdo volá nás. Musíme ho tedy
požádat, aby se odladil s nám i. Učiním e ta k zkratkou QSY, např.
QSY 543, tj. na 3543 kHz. (Podle, Radiokom unikačního řád u se při
přelaďování u v n itř pásm a tisíce kH z vynechávají; musíme je ovšem
uvést, když žádám e o přeladění na jiné pásmo.) T aké je možno říci
QSY 6 U P nebo QSY 6 DW N; přelaďte o 6 kH z výše (na f + 6 kHz)
nebo o 6 kH z níže (f — 6 kHz) a stačí i 4 U P nebo 6 DW N. N apros­
tou přednost při obsazování km itočtů m á provoz tísňový. Další
v pořadí jsou stanice pracující v provozních sítích (na stálém k m i­
to čtu a ve stejnou dobu) a předem sjednané skedy. Nezapoměňme,
že n ěk terá pásm a sdílíme společně s jiným i službam i a že m ají před
nám i přednost. Pásm a výlučně am atérská si budem e proti vetřel­
cům h á jit všemi prostředky. R espektujem e i doporučení IA R U
o km itočtech, vyhrazených pro provoz D X (obvykle na nejnižším
okraji pásem).
P ři práci v sítích je důležité, aby všechny zúčastněné stanice byly
naladěny na km itočet stanice řídící. T a je může v y zvat zkratkou
QZF = nalaďte se přesně na můj km itočet. J e možno se zeptat:
QZU O K lN B ? J s te naladěn na km itočet stanice O K lN B ? T atáž
z k ra tk a bez otazníku znam ená příkaz: QZU O K lN B = nalaďte se
na km itočet stanice O K lN B ! To nemusí b ý t vždy snadné, zejm éna
když je jeho signál slabý a rušený. Z eptá se ted y někdo: QZW
O K lN B ? Jsem naladěn n a km itočet O K lN B ? Bez otazníku: QZW
O K lN B = naladím se na km itočet O K lN B . Pro doladění se osvěd­
čily dvě zkratky: QOX — snižte poněkud frekvenci a QOY = zvyš­
te poněkud frekvenci. K dyž se jedná jen o nepatrnou km itočtovou
korekturu, nutnou při rušení, používá se zkratek QPH = snižte
maličko km itočet, abyste odstranil rušení a Q P J = zvyšte maličko
km itočet, abyste odstranil rušení. Stanici, jejíž frekvence není s ta ­
bilní, je možno sdělit: QPB1 = vaše frekvence se zvýšila, nebo
QPB2 = vaše frekvence se snížila. Stanice, k terá vysílá výzvu CQ,
může zkratkou QSX o znám it, na kterém km itočtu nebo na kterém
pásm u poslouchá. Má-li v úm yslu pak vysílat na jiném než volacím
km itočtu (např. zprávy, buletiny nebo i navazovat spojení), ohlásí
to zkratkou QSS s údajem km itočtu. Výhodné jsou zkratky QSU =
131
= vysílejte n a km itočtu ... (já zůstávám na svém) a QSW = budu
vysílat n a km itočtu ... (a vy zůstaňte tam , kde jste). K dyž hlídám
nějakou stanici, ale musím n a chvíli odejít, požádám přítele, aby
to vzal za mě, než se vrátím . U činím ta k zkratkou QTV 3522 =
= bděte za mě n a km itočtu 3522 kH z (případně ještě do ... hodin.)
A m atérské sdělovací prostředky nevěnovaly v posledních několi­
k a desetiletích pozornost technice spojení, neinform ovaly am atéry
o zkratkách a kódech, o m ožnostech a výhodách, které skýtají. J e ­
den od druhého se učíme chybám a při nedostatku inform ací jsme
přesvědčeni, že je všechno v naprostém pořádku. P říklad: P ři poloduplexním provozu (QSK) se používá zkratky BK . N ěkterá stanice
neustále dává na konci B K m ísto K, nemůže však při svém vysílání
zároveň poslouchat a nelze ji přerušit. K dyž na to operátora upo­
zorníte, ta k se s vámi ještě hádá ... A nebylo by lépe používat zkratek
Q O Fl = vaše signály jsou nepoužitelné, QOF2 = vaše signály jsou
stěží použitelné, QOF3 = vaše signály jsou plně použitelné než ne­
poctivého reportu RST?
Telegrafické spojení (nebo zpráva všem) končí značkou SK, v y sí­
lanou bez m ezery jako jedno písmeno. Značkou SK je spojení ukon­
čeno a pokud stanice neoznám í CL (uzavírám ), je k dispozici dalším
zájemcům.
Pokračování téhož spojení po značce SK je chybné a je prohřeš­
kem proti R adiokom unikačním u řádu. Profesionální a vojenské s ta ­
nice nepěstují ani takové to „ tu k sem — tu k ta m “ , jaké po skončení
korespondence (SK) občas slýchám e od am atérských stanic.
A m atéři několika generací (až n a malé výjim ky) ignorovali Z kód.
Jeho některé zkratky jsou význam ově totožné s odpovídajícím i
zkratkam i Q-kódu: ZAL = QSY, ZLS = CJAZ, ZSS = QRS, ZNN =
Q PU , ZUB = QSI aj. T ohoto kódu používají profesionální stanice,
které pracují s perforátory a rychlotelegrafy, s dálnopisy a facsimile.
O bsahuje zkratky, které by m ohly b ý t obecně použitelné, např.
ZCK = prověřte si klíčování, ZDM = vynecháváte tečky, ZHS =
vysílejte velkou rychlostí ... slov/m in, ZSV = vaše rychlost kolísá,
ZTA = vysílejte autom atem , ZTH = vysílejte ručně apod. Jin é se
hodí jen pro dálnopisný provoz: Z P F = m otor se otáčí příliš rychle,
ZPS = m otor se otáčí příliš pom alu, ZFC = prověřte si FSK ,
132
ZPC = nepřijali jsm e signál „ n á v ra t válce“ a pro obrazovou tele­
grafii Z X J = nejste ve fázi, Z X K = je vaše synchronizace sp ráv ­
ná? apod.
Z bývají zkratk y mimo Q-kód a Z-kód, uveřejněné v R adiokom u­
nikačním řádu, podle potřeby používané všemi službam i a zkratky
am atérské. Ty jsou odvozeny z angličtiny, francouzštiny, ruštiny
a něm činy ponejvíce vynecháním sam ohlásek a krácením slov. Vzni­
kají a zanikají spontánně, jejich používání je volné a neform ální,
urychlují provoz a usnadňují kom unikaci.
E xistuje ještě m ezinárodní signální kniha Interco pro nám ořní
pohyblivou službu a postupové zkratky ICAO pro službu leteckou.
Ty není potřeba znát, stačí o nich vědět a um ět je vyhledat.
D obrý telegrafista vyniká tím , že zná zkratk y a kódy a vydatně
jich používá. V provozu radiotelefonním platí pravý opak. R ychlost
a pohotovost mluveného slova činí zk ratk y a kódy zbytečným i a je ­
jich používání nepůsobí dobrým dojmem. Musíme um ět dobře hlás­
kovat ve všech jazycích, ve kterých hovořím e. Není potřeba se b á t
jazykových potíží. U stálené slovní o b raty nám pom ohou navazovat
základní form y spojení. V yplatí se n asb írat zkušenosti system atic­
kým poslechem, n a táčet spojení na pásek, vyhledat a v ypsat si d ů ­
ležité v ěty a pomocí m agnetofonu si osvojit jejich dobrou výslov­
nost. Cenné informace, zejm éna o expedicích a provozu D X vůbec,
získávám e v organizovaných sítích. Než do nich vstoupím e, odposlouchám e pozorně jejich provozní zvyklosti a získáme si o nich
přehled. Řídící stanici se říká NCS (N et Control Station). Ohlásíme
se volací značkou a slovy „check in “ . NCS nás přijm e: „O K . Please,
stan d by. Any other statio n calling?“ Nebo si vyžádá opakování
naší značky: „W ho is th e co ntact?“ a případně se zeptá: „W hat
can I do for Y ou?“ Vyžádám e si inform aci nebo požádám e o zpro­
středkování spojení se stanicí, k terá v síti pracuje a kterou p o tře­
bujem e: „ I should like to m ake a contact w ith ... Please, give us
a frequency.“ Po n á v ra tu se hlásíme značkou a slovy „check back“ ,
odchod ze sítě „check o u t“ .
V ariací takových spojení je mnoho.
Telefonie sk ý tá m ožnost vým ěny inform ací a m yšlenek v kratším
čase než telegrafie. Slyšíme hlas svého p artnera, náš rozhovor je
133
osobní a bezprostřední. Deník z telegrafního a dálnopisného provozu
v šak m á (pokud nedělám e jen štam pilkové a závodní spojení) tr v a ­
lou cenu, zejm éna pro člověka, k te rý se rád někdy v rá tí do m ladých
let, když už m á větší část života za sebou. Z deníků stanic zabýva­
jících se výlučně telefonií můžeme zjistit jen datu m a protistanici,
ale z obsahu nezbylo nic než n epatrné útržky. A „S taniční deník“
není jen pouhou papírovou form alitou, kterou nám ukládá R adio­
kom unikační řád a povolovací podm ínky. Doprovází nás naším ži­
votem . N ěk teří z prvních průkopníků si do staničního deníku za­
znam enávali i důležité osobní a rodinné události, narození dětí,
ú m rtí svých drahých.
Nové způsoby provozu si vyžadují i nové pracovní postupy odliš­
né od tradičních forem. P ři spojení odrazem od stop m eteoritů v y ­
nechávám e při volání D E. R eport je stručný, dvojm ístný:
1. číslice
2
3
4
5
b u rst
b u rst
b u rst
b urstů
do
do
do
přes
síla signálu
odpovídá
6
odpovídá
7
odpovídá
8
odpovídá
9
5
5— 20
20-^120
120
sekund
sekund
sekund
sekund
S 2 -S 3
S 4 -S 6
S 6 -S 7
S8-—S9
Jso u zavedeny některé speciální kódy:
BBB
MMM
YYY
SSS
000
Chybí obě volací značky,
moje volačka chybí,
vaše volačka chybí,
chybí report,
žádná inform ace není úplná.
Důležité zprávy poskytují provozní sítě, např. E uropean V H F N et
na 14,345 MHz. D álnopisný provoz se uvádí signálem R Y R Y RY.
J e n u tn o p a m a to v at n a n á v ra t válce a řádkový posuv (viz OK 1DR —
ex O K lW E Q — Jiří H old: Z radiodálnopisné praxe, R adioam atér­
ský zpravodaj č. 10/1979, str. 14).
134
Stanice pohyblivé služby letecké jsou podřízeny veliteli letadla a m o­
hou b ý t obsluhovaný jen kvalifikovaným i osobami. Stanice jsou po­
vinny, stejně jako je tom u u jiných služeb, volit km itočtová pásm a
a použít výkon z hlediska optim álních podm ínek šíření a co nej m en­
šího vzájem ného rušení. O m anipulaci (telegrafní i telefonní) platí
vše, co již bylo řečeno u pohyblivé služby nám ořní. Letecká stanice
si může od letadlové zkratkou T R (telefonicky Tango Romeo) v y ­
žád at inform ace o pozici, letové rychlosti a nejbližším m ístě přistá- ,
ní. Pohyblivá letecká služba pracuje převážně na velmi krátk ý ch
vlnách a používá ustálených rčení pro zabezpečení letového provozu,
daných pracovním i postupy při řízení letadla a zabezpečování letu.
Inspekce pohyblivých stanic
V lády nebo příslušné správy zemí, které pohyblivá stanice navštíví,
m ohou požadovat, aby jim bylo předloženo její povolení k prohléd­
nutí. O perátor pohyblivé stanice nebo osoba za stanici odpovědná
musí žádostí vyhovět. Povolení musí b ý t uloženo tak , aby mohlo
b ý t na požádání předloženo. Pokud je to možné, m á b ý t povolení
(nebo jeho opis), ověřeno orgánem , k terý je vydala, trvale vyvěšeno
u stanice.
Inspekční orgány musí m ít u sebe průkaz nebo odznak prokazu­
jící jejich totožnost, vydaný příslušným i orgány, jímž se musejí
p ro k ázat na žádost velitele nebo osoby odpovědné za loď, letadlo
nebo jakýkoli jiný dopravní prostředek, na němž je pohyblivá s ta ­
nice um ístěna.
Nem ůže-li b ý t povolení předloženo nebo jsou-li zjištěny zřejm é
nesrovnalosti, m ohou vlády nebo správy d á t rádiová zařízení pro­
hlédnout, aby se přesvědčily, zda odpovídají ustanovením ,,R ád u “ .
J e n u tn o inform ovat o tom ihned vládu nebo správu, jíž příslušná
pohyblivá stanice podléhá.
Inspekční orgány m ají právo žádat, aby jim byla předložena v y ­
svědčení operátorů, nem ohou však vyžadovat přezkoušení odborných
znalostí.
135
Dříve než inspekční orgán opustí loď, letadlo nebo kterýkoli jiný
dopravní prostředek, na němž je pohyblivá stanice um ístěna, musí
veliteli nebo odpovědné osobě oznám it co zjistil. Zjistí-li, že byla
porušena ustanovení ,,Ř ádu“ , předloží inspekční orgán svou zprávu
písemně.
Ještě jednou o telegrafním tajemství
R adiokom unikační řád stanoví:
Správy spojů se zavazují, že učiní potřebná opatření, aby zaká­
zaly a zabránily
a) zachycovat bez povolení rádiové vysílání, které není určeno pro
všeobecnou p otřebu veřejnosti,
b) rozšiřovat zprávy o obsahu nebo jen o pouhé existenci takového
rádiového vysílání, zveřejňovat je nebo jakkoli jin a k bez povo­
lení vy u žív at inform ací všeho druhu, získaných zachycením t a ­
kového vysílání.
Zachovávání tajem stv í je otázka, k terá leží poštám na srdci již
od sam ého vzniku poštovních spojů a byla hlavním argum entem
p ošt pro ti povolování soukrom ých přijím acích stanic začátkem d v a ­
cátých le t dvacátého století. T ehdy ještě nebyl rozhlas a radioam a­
tér mohl, krom ě sporadických pokusů broadcastingových (ani slovo
,,rozhlas" neexistovalo), c h y ta t jen signály stanic pevné a nám ořní
pohyblivé služby. Velkou část obsahu vysílání tvořily telegram y po­
dané nějakou osobou nebo organizací, dopravené bezdrátovou ces­
tou a jiné osobě nebo nějaké organizaci doručené. T yto telegram y,
případně sdělení učiněná jin ak než form ou telegram u a dopravovaná
bezdrátovou cestou, byly, jsou a budou předm ětem telegrafního t a ­
jem ství. Nesm ějí se zachycovat a není dovoleno sdělit nikom u (s v ý ­
jim kou uvedenou v kapitole o předpisech), že takové informace,
telegram y nebo hovory byly rádiem vůbec vyslány.
Z pam ětí starých am atérů, z archivních a jiných m ateriálů jednpznačně vyplývá, že zachovávání telegrafního tajem stv í nečinilo
am atérům nikdy žádných potíží. Poslech tajem stvím chráněné ko­
136
respondence je navíc věcí nezáživnou a nezajím avou. P o k u d byl
někdo pro tre stn ý čin pro ti telegrafním u tajem ství vůbec stíhán,
pak to nebyli am atéři, nýbrž burzovní spekulanti a podobné živly.
Telegrafní tajem stv í neplatí pro vlády a stá tn í zpravodajské služby.
T y pečlivě sledují, registrují a vyhodnocují vše, co se z území sou­
sedních stá tů na všech m ožných vlnách vysílá. (Píše o tom např.
V. A. V artanesjan v knize R adioelektronnaja rozvědka.)
Předm ětem telegrafního tajem ství nejsou inform ace vysílané všem
(CQ), především zprávy m eteorologické a tiskové, dále časové signá­
ly, bezpečnostní signály a tísňový provoz. K dyby se na takové vysí­
lání vztahovalo telegrafní tajem ství, museli by zahynout všichni
trosečníci vzducholodi Ita lia i osádka jac h ty Royle Fifer.
\ Z hlediska telegrafního tajem ství není důvodu, proč by am atér
za účelem studia podm ínek šíření nemohl sledovat volání, ladění
a pokusná vysílání-stanic uvedených v publikacích v této kapitole
citovaných. T yto příručky a údaje v nich obsažené jsou veřejné.
Ve starých am atérských knížkách a časopisech najdem e informace
o profesionálních stanicích, jejich volací značky a km itočty; m ívaly
význam pro orientaci ve vlnových rozsazích, pro cejchování p řijí­
m ačů a vlnom ěrů.
Koncese na am atérské vysílací stanice se u nás dávají od roku
1930. K aždý dostal u zkoušky otázku o telegrafním tajem ství. K až­
dý radiotelegrafista a radiotelefonista podepisuje prohlášení, že je
bude zachovávat. Z achovávání telegrafního tajem ství je i záležitostí
stavovské cti.
JU D r. Josef Petránek
M EZIN Á R O D N Í Ú M LU V A O B EZ P EČ N O ST I
LID SK ÉH O Ž IV O T A NA MOŘI
M ezinárodní úm luva o bezpečnosti lidského života n a m oři (z a n ­
glického názvu In tern atio n al Convention for the Safety of Life a t
Sea je odvozena často používaná z k ra tk a SOLAS) byla podepsána
1. listopadu 1974 v Londýně na konferenci svolané M ezivládní n á ­
m ořní poradní organizací — IMCO (poznám ka: z té to organizace
vznikla 22. 5. 1982 M ezinárodní nám ořní organizace — IMO). Ú m lu­
va byla schválena usnesením vlády ČSSR ze dne 29. 5. 1980 a po
uložení schvalovací listiny u generálního tajem níka IMCO vstoupila
pro ČSSR v p latn o st dnem 18. 11. 1980.
Ú m luva SOLAS 1974 nahradila předchozí úm luvu stejného názvu
z r. 1960, včetně pozdějších změn a doplňků. J e to základní a nej­
důležitější m ezinárodně p latn ý předpis, upravující bezpečnost p lav ­
by a ochranu lidských životů a m ajetk u na moři.
Ú m luva m á osm kapitol (I — Všeobecná ustanovení, I I — K on­
strukce lodí, I I I — Záchranné prostředky, IV —■ Radiotelegrafie
a radiotelefonie, V — Bezpečnost nám ořní plavby, VI — D oprava
obilí, V II — D oprava nebezpečných nákladů, V III — Atom ové
lodě) a přílohu obsahující vzory osvědčení o bezpečnosti lodí a osvěd­
čení o povolení výjim ky z ustanovení Ú m luvy.
N a uchazečích o vysvědčení palubních radiooperátorů (s výjim ­
kou uchazečů o omezené vysvědčení radiotelefonisty) se vyžaduje
znalost těch ustanovení Ú m luvy, k terá se tý k a jí radiokom unikací,
tj. zejm éna kapitol IV a V. Uchazeči o vyšší druhy vysvědčení (radiotelegrafisty 1. tříd y a 2. třídy) si však musí dále uvedené základní
údaje doplnit podrobným studiem příslušných ustanovení Úm luvy.
138
Z kapitoly I
Všeobecná ustanovení
Vymezení pojmů
Výraz „sp rá v a “ označuje vládu stá tu , pod jehož vlajkou je loď
oprávněna plout.
V ýraz „m ezinárodní plav b a“ znam ená plavbu ze země, v níž platí
ta to úm luva, do přístavu mimo tu to zemi nebo naopak.
„C estující" je každá osoba na lodi krom ě velitele lodi a členů lodní
posádky. Za „cestující" se nepovažují děti mladší jednoho roku.
„Osobní loď“ je loď, jež přepravuje více než 12 cestujících.
„N ákladní loď“ je každá loď, jež není osobní lodí.
\
„N ová loď“ znam ená loď, jejíž kýl byl položen v den nebo po dni,
kdy ta to úm luva vstoupila v platnost.
„N ám ořní m íle“ se rovná 1852 m etrům nebo 6080 stopám .
Z kapitoly IV
Rad iotel eg rafie a radiotelefonie
Žádné ustanovení této kapitoly nebrání tom u, aby loď nebo zá­
chranné plavidlo, které je v tísni, použily jakýchkoli prostředků, jež
m ají k dispozici, k upoutání pozornosti, oznámení své polohy a při­
volání pomoci.
Radiotelegrafní stanice
Osobní lodě bez ohledu n a velikost a nákladní lodě od hrubé pro­
stornosti 1600 tu n a více musí b ý t vybaveny radiotelegrafní stanicí.
Radiotelefonní stanice
N ákladní lodě od hrubé prostornosti 300 tu n a více, ale menší
než 1600 tu n , pokud nejsou vybaveny radiotelegrafní stanicí, musí
b ý t vybaveny radiotelefonní stanicí.
139
Radiotelegrafní hlídky
K aždá loď, k te rá je vybavena radiotelegrafní stanicí, musí m ít,
pokud je na moři, nejm éně jednoho radiodůstojníka, a nem á-li r a ­
diotelegrafní autoalarm , musí b ý t trv ale na poslechu n a radiotelegrafním tísňovém km itočtu, přičemž radiodůstojník používá sluchá­
tek nebo reproduktoru.
K aždá osobní loď, k terá je vybavena radiotelegrafní stanicí a má-li
radiotelegrafní autoalarm , musí bý t, pokud je na moři, n a poslechu
n a radiotelegrafním tísňovém km itočtu, přičemž radiodůstojník po­
užívá sluchátek nebo reproduktoru, a to:
— po dobu osmi hodin poslechu denně dohrom ady je-li n a lodi, nebo
je-li loď určena pro 250 cestujících nebo méně;
— po dobu nejm éně šestnácti hodin poslechu denně dohrom ady, je-li
na lodi, nebo je-li loď určena pro více než 250 cestujících a trvá-li
plavba mezi dvěm a p řístav y déle než 16 hodin;
— po dobu nejm éně osmi hodin poslechu denně je-li na lodi, nebo
je-li loď určena pro více než 250 cestujících a trv á-li plavba mezi
dvěm a p řístav y méně než 16 hodin.
K aždá nákladní loď, k terá je vybavena radiotelegrafní stanicí
a m á radiotelegrafní autoalarm , musí b ý t, pokud je na moři, na po­
slechu n a radiotelegrafním tísňovém km itočtu nejm éně po dobu
osmi hodin, přičem ž radiodůstojník používá sluchátek nebo rep ro ­
duktoru.
N a všech lodích vybavených radiotelegrafním autoalarm em musí
b ý t to to zařízení v provozu, pokud je loď na moři, kdykoli se nepro­
vádí poslech, a to pokud možno i při rádiovém zam ěřování.
Radiotelefonní hlídky
K ažd á loď, k terá je vybavena radiotelefonní stanicí, musí m ít
k zajištění bezpečnosti nejm éně jednoho radiotelefonního operátora
(může to b ý t k ap itán lodi, důstojník nebo člen posádky mající v y ­
svědčení pro radiotelefonii) a musí, pokud je loď na moři, udržovat
nepřetržitou poslechovou hlídku n a radiotelefonním km itočtu, k terý
je určen pro tísňové volání, na tom m ístě na palubě lodi, odkud je
loď řízena,- a to pomocí reproduktoru nebo radiotelefonního autoalarm u.
140
K aždá loď, k terá je vybavena radiotelegrafní stanicí, musí, pokud
je na moři, udržovat nepřetržitou poslechovou hlídku na radiotele­
fonním tísňovém km itočtu na m ístě určeném správou pomocí re ­
produktoru nebo radiotelefonního autoalarm u.
Hlídky na VKV radiotelefonu
K aždá loď vybavená VKV radiotelefonní stanicí musí udržovat
poslechovou hlídku na m ůstku lodě v intervalech a na kanálech po­
žadovaných správam i.
Technické požadavky
Radiotelegrafní stanice
R adiotelegrafní stanice musí b ý t um ístěna tak, aby škodlivé ru ­
šení od vnějších m echanických nebo jiných zvuků nemělo vliv na
správný příjem rádiových signálů. Stanice musí b ý t um ístěna ta k
vysoko, jak je to na lodi proveditelné, aby byl zajištěn nejvyšší
m ožný stupeň bezpečnosti.
R adiotelegrafní kabina musí m ít dostatečné rozm ěry a přim ěřené
větrání, aby se dosáhlo účinné obsluhy hlavního a náhradního radiotelegrafního zařízení a nesm í se používat pro jakékoli účely, které by
rušily obsluhu radiotelegrafní stanice.
Mezi radiotelegrafní kabinou a velitelským m ůstkem a případně
dalším m ístem , odkud je loď řízena, musí b ý t zajištěno spolehlivé
spojení, nezávislé na hlavních lodních spojovacích systém ech.
R adiotelegrafní zařízení musí b ý t um ístěno n a takovém místě,
kde je chráněno pro ti škodlivým účinkům vody a extrém ních teplot.
Musí b ý t snadno přístupné jak pro okam žité použití v případech
tísně, ta k i pro opravy.
N a lodi musí b ý t spolehlivé hodiny s ciferníkem o prům ěru n ej­
méně 12,5 cm (5 palců) a se středovou sekundovou ručičkou. N a ci­
ferníku musí b ý t vyznačena období tich a předepsaná pro radiotele­
grafní službu R adiokom unikačním řádem .
141
Radiotelegrafní stanice musí b ý t vybavena náhradním i díly, n á ­
řadím a zkoušecím zařízením, které um ožní udržovat radiotelegrafní
zařízení v dobrém provozuschopném stav u během plavby n a moři.
Zkoušecí zařízení musí zahrnovat přístroje pro m ěření střídavého
a stejnosm ěrného proudu a odporů.
R adiotelegrafní stanice musí zah rn o v at hlavní zařízení a náhradní
zařízení, k terá jsou po stránce elektrické oddělena a n a sobě nezá­
vislá.
H lavní zařízení musí zahrnovat hlavní vysílač, hlavní přijím ač
a hlavní zdroj energie.
N áhradní zařízení musí zahrnovat náhradní vysílač, náhradní při­
jím ač a náhradní zdroj energie.
Musí b ý t instalována hlavní a náh rad n í anténa.
\ H lavní a náhradní vysílač musí b ý t schopen v y sílat na radiotele­
grafním tísňovém km itočtu. K rom ě toho musí b ý t hlavní vysílač
schopen vysílat nejm éně na dvou km itočtech v přidělených pásmech
mezi 405 kH z a 535 kH z. N áhradním vysílačem může b ý t lodní nou­
zový Vysílač.
H lavní a náh rad n í vysílač, je-li napojen na hlavní anténu, musí
m ít norm ální m inim ální dosah (v nám ořních mílích):
V šechny osobní lodě a n á k la d n í lodě o h ru b é
p ro sto rn o sti 1600 tu n a více
N á k la d n í lodě o h ru b é p ro sto rn o sti m enší než
1600 tu n
H la v n í
v y sílač
N á h ra d n í
vy sílač
150
100
100
75
H lavní a náhradní přijím ač musí b ý t schopny přijím at na radio­
telegrafním tísňovém km itočtu.
K rom ě toho musí hlavní přijím ač um ožňovat p řijím at ty k m ito ­
čty, jichž se běžně používá pro vysílání časových znam ení, zprávy
o počasí a jiných sdělení, týkajících se bezpečnosti plavby.
Radiotelefonní přijím ač pro tísňový km itočet musí b ý t na tento
km itočet předem nastaven. Musí m ít filtrovací jednotku nebo m ož­
142
nost v y p n u tí reproduktoru, pokud je n a m ůstku a právě nepřijím á
radiotelefonní poplachový signál.
R adiotelefonní vysílač, je-li instalován, musí b ý t vybaven a u to ­
m atickým zařízením pro vysílání radiotelefonního poplachového
signálu.
N áhradní přijím ač musí b ý t napájen zdrojem energie nezávislým
na energii k lodním u pohonu a n a lodní elektrické síti.
P okud je loď na móři, musí se akum ulátorové baterie denně do­
b íjet na plný norm ální stav, ať už jsou součástí hlavního zařízení
nebo zařízení náhradního.
N epoužívá-li se na moři náhradní vysílač k podávání zpráv, musí
b ý t denně přezkušován s použitím umělé antény. T aké náhradní
zdroj energie musí b ý t denně zkoušen.
Radiotelegrafní autoalarmy
N evyskytují-li se rušení jakéhokoli druhu, musí b ý t autoalarm
schopen uvedení v činnost bez ručního nastavení jakým koli popla­
chovým signálem, vysílaným n a radiotelegrafním tísňovém km ito­
čtu kteroukoli pobřežní stanicí, lodním nouzovým vysílačem nebo
vysílačem záchranných plavidel, které pracují podle R adiokom uni­
kačního řádu; musí b ý t uveden v činnost buď třem i nebo čtyřm i po
sobě následujícím i čárkam i rádio telegrafního poplachového signálu.
Nesm í b ý t uveden v činnost atm osférickým i porucham i nebo jakým ikoli jiným i signály, než je radiotelegrafní poplachový signál.
P okud je to p rakticky možné, musí se radiotelegrafní autoalarm
při v ý sk y tu atm osférických poruch nebo rušivých signálů sam očin­
ně n a sta v it tak , aby v co nejk ratší době mohl rozlišit radiotelegrafní
poplachový signál.
Jakm ile je radiotelegrafní autoalarm uveden v činnost radiotele­
grafním poplachovým signálem nebo v případě poruchy přístroje,
m usí začít v y d áv at trv a lý v ýstražný zvukový signál slyšitelný v radiokabině, v ložnici radiodůstojníka a na velitelském m ůstku. Je-li
to proveditelné, m á b ý t v ý stražn ý signál dáván v případě poruchy
kterékoli části nebo celé přijím ací poplachové soustavy. K zasta­
vení výstražného signálu smí b ý t instalován jen jeden vypínač, k te ­
rý musí b ý t um ístěn v radiokabině.
143
Pokud je loď n a moři, musí radiodůstojník zkoušet provozuschop­
nost radiotelegrafního autoalarm u nejm éně jednou za 24 hodin.
Není-li v provozuschopném stavu, mtisí to radiodůstojník hlásit
k ap itán u lodi nebo důstojníku konajícím u službu na velitelském
m ůstku.
Rádiové zaměřovače
Zam ěřovači přístroj musí b ý t účinný a schopný přijím at signály
s m inim álním i vlastním i šum y v přijím ači a musí pro v ád ět zaměření,
ze kterého lze určit správné zam ěření a směr.
Musí b ý t schopen přijím at signály na radiotelegrafních km ito­
čtech určených R adiokom unikačním řádem pro účely tísně a rádio­
vého zam ěřování a pro nám ořní radiom ajáky.
Radiotelegrafní zařízení v motorových záchranných člunech
Radiotelegrafní zařízení musí zahrnovat vysílač, přijím ač a zdroj
energie. Musí b ý t konstruováno tak , aby je m ohla v případě nutnosti
obsluhovat i nevycvičená osoba.
Vysílač musí b ý t schopen vysílat na radiotelegrafním tísňovém
km itočtu třídou vysílání určenou R adiokom unikačním řádem pro
ten to km itočet a třídou vysílání určenou Radiokom unikačním řá ­
dem pro použití na záchranných plavidlech v pásm ech mezi 4000 kHz
a 27 500 kHz.
K rom ě klíče pro ruční vysílání musí b ý t vysílač vybaven a u to m a­
tickým klíčem pro vysílání radiotelegrafních poplachových a tísňo­
vých signálů.
N a radiotelegrafním tísňovém km itočtu musí m ít vysílač m ini­
m ální norm ální dosah 25 mil při použití pevné antény.
Během plavby lodi na moři musí radiodůstojník přezkoušet každý
tý d en vysílač za použití vhodné umělé an tén y a musí dobíjet baterii
na plný stav.
Přenosná radiostanice pro záchranná plavidla
R adiostanice musí zahrnovat vysílač, přijím ač, an tén u a zdroje
energie. Musí b ý t konstruována tak , aby ji. m ohla obsluhovat v p ří­
padě n u tnosti i nevycvičená osoba.
144
Přístroj m usí b ý t snadno přenosný, vodotěsný, schopný p lav at
v m ořské vodě a schopný shození do moře bez poškození. Nové za­
řízení m usí b ý t ta k lehkého a celistvého provedení, ja k je to jen
možné a musí b ý t pokud možno schopno používání ja k v záchran­
ných člunech, ta k i na záchranných vorech.
K rom ě klíče pro ruční vysílání musí b ý t vysílač vybaven a u to m a­
tickým klíčem pro vysílání radiotelegrstfních poplachových a tísňo­
vých signálů. Je-li vysílač schopen vysílat na radiotelefonním tís­
ňovém km itočtu, musí b ý t vybaven autom atickým zařízením pro
vysílání radiotelefonních poplachových signálů.
Během plavby lodi na moři musí radiodůstojník nebo radiotele­
fonní operátor každý tý d en přezkoušet vysílače s použitím vhodné
umělé an tén y a dobíjet baterii na plný stav.
Radiotelefonní stanice
Radiotelefonní stanice m usí b ý t um ístěna v horní části lodě tak,
aby byla co nejvíce chráněna před hlukem , k terý by mohl narušo­
v a t správný příjem zpráv a signálů.
Mezi radiotelefonní stanicí a velitelským m ůstkem m usí b ý t spo­
lehlivé spojení.
Z m ísta radiotelefonisty musí b ý t dobře viditelná instrukční t a ­
bulka s jasným návodem pro radiotelefonní postup v případě tísně.
Radiotelefonní zařízení
R adiotelefonní zařízení se musí skládat z vysílače, přijím ače a od­
povídajícího zdroje energie.
Vysílač musí b ý t schopen vysílat na radiotelefonním tísňovém
k m itočtu a nejm éně n a jednom dalším km itočtu v pásm u mezi
1605 kH z a 2850 kHz.
U nákladních lodí hrubé prostornosti 500 tu n a více, ale méně
než 1600 tu n , m usí m ít vysílač m inim ální norm ální dosah 150 mil,
tj. musí b ý t schopen vysílat jasně slyšitelné signály z lodě na loď
ve dne a za norm álních podm ínek na tu to vzdálenost.
Vysílač musí b ý t vybaven pro vysílání radiotelefonního popla­
chového signálu autom atickým zařízením konstruovaným tak , aby
byla vyloučena m ožnost omylu.
145
Rádiové deníky
R ádiový deník (deník rádiové služby), požadovaný R adiokom uni­
kačním řádem pro loď vybavenou radiotelegrafní stanicí, m usí b ý t
uložen během plavby v radiokabině. K aždý radiodůstojník musí za­
p sat do deníku své jméno, dobu, kdy nastoupil a ukončil hlídku
a všechny události související s rádiovou službou, které se staly bě­
hem jeho hlídky a které m ohou b ý t důležité pro bezpečnost lidského
života n a moři.
R ádiový deník (deník rádiové služby), požadovaný R adiokom uni­
kačním řádem pro loď vybavenou radiotelefonní stanicí, musí b ý t
uložen na místě, kde se drží poslechová hlídka. K aždý kvalifikovaný
operátor a každý k ap itán lodi, důstojník nebo člen posádky držící
poslechovou hlídku, musí zapsat do deníku spolu se svým jm énem
podrobnosti všech událostí souvisejících s rádiovou službou, které
se stanou během jeho hlídky a které m ohou b ý t důležité pro bezpeč­
nost lidského života na moři.
R ádiový deník musí b ý t k dispozici ke kontrole osobám pověře­
ným Správou k provádění kontrol.
Bezpečnost námořní plavby
Zprávy o nebezpečí
K a p itá n každé lodi, k terá se setká s nebezpečným i ledy, nebez­
pečným i plovoucími předm ěty nebo jiným přím ým nebezpečím pro
plavbu, nebo tropickou bouří, nebo m razivým vzduchem , k terý vane
silou bouře a způsobuje vážné nám razy na nástavbách, nebo větry
vanoucím i silou stupně 10 nebo více podle B eaufortovy stupnice,
pro které nebyla zachycena bouřková výstraha, je povinen podat
o tom inform aci všemi prostředky, které m á k dispozici, lodím n a ­
cházejícím se v blízkosti a též kom petentním úřadům na prvním
pobřežním místě, se kterým se může spojit. Způsob, jakým se in ­
form ace vyšle, není závazný. Může b ý t vyslána rádiem běžnou řečí,
pokud možno anglicky, nebo pomocí m ezinárodního signálního kódu.
146
Musí b ý t vyslána rádiem všem lodím v blízkosti a prvním u m ístu
na pobřeží, se kterým je možno dosáhnout spojení, s žádostí, aby
byla předána příslušným úřadům .
K aždá sm luvní vláda musí podniknout všechny nezbytné kroky
k zajištění toho, aby po přijetí zprávy o jakém koli nebezpečí byla
ta to zpráva okam žitě dána na vědomí těm , kterých se tý k á a sdě­
lena ostatním zainteresovaným vládám .
Sdělení zpráv týkajících se uvedených nebezpečí je pro lodi, k te ­
rých se tý k ají, bezplatné.
Všem rádiovým zprávám o nebezpečí musí předcházet bezpeč­
nostní signál v postupu předepsaném Radiokom unikačním řádem .
Zneužití tísňových signáiů
Použití m ezinárodního tísňového signálu k jiným účelům než
k ohlášení, že loď nebo letadlo je v tísni a použití jakéhokoli signá­
lu, k terý by mohl b ý t zam ěněn za m ezinárodní tísňový signál, je
každé lodi nebo letadlu zakázáno.
Lodní navigační vybavení
Všechny lodě o tonáži 1600 tu n a větší musí b ý t vybaveny rad a ­
rem ty p u schváleného Správou.
Všechny lodě o tonáži 1600 tu n a výše, pokud plují na m eziná­
rodních cestách, musí b ý t opatřeny rádiovým zaměřovačem.
Všechny nové lodě o tonáži 1600 tu n a více, pokud jsou na mezi­
národních plavbách, musí b ý t vybaveny rádiovým zaměřovačem
pracujícím ňa radiotelefonním tísňovém km itočtu.
147
Vladimír Kott, O K1FF, D r. Ing. Josef Daneš, O K 1 Y G
AM ATÉRSKÉ Z N A Č K Y A K Ó D Y
Základem seznam u am atérských prefixů je seznam zemí pro DXCC,
k terý byl doplněn některým i prefixy dalšími. Zeměpisné názvy
jsou uvedeny v angličtině, ta k ja k bývají uveřejňovány v am atér­
ských časopisech a publikacích. A m atérské značky zemí jsou odvo­
zeny od systém u, uveřejněného v Radiokom unikačním řádě, jsou
však podrobovány neustálým zm ěnám .
Mění a vyvíjí se i soustava kódů a zkratek. Část Q-kódů je za­
kotvena v Radiokom unikačním řád u (QO, QR, QS, QT, QU). K ódy
QO a QU jsou určeny pro nám ořní pohyblivou službu, QR, QS a QT
m ají obecnou platnost. K ódy QA—QN se používají převážně v po­
hyblivé službě letecké, ztrácejí však již svou důležitost. Z kratky
QA—QN platné a úředně zavedené jsou vytištěn y tučně. V plném
rozsahu platí zk ratk y QO, QR, QS, QT a QU. O statní pocházejí
z různých příruček a časopisů. N ěkteré z nich jsou použitelné pro
am atérský provoz a bývaly slyšet v prvních letech po druhé světové
válce. Mnohé z nich od té doby pozbyly platnosti a různé služby si
ty to části Q-kódu upravily po svém. Z k ratk y QN, uvedené v zá­
vorce, zavedla — bez ohledu n a jejich správný význam — A R R L
pro kom unikaci v sítích a převzala je i něm ecká D L N E T . Ty se
používají bez otazníku i v případě, že znam enají otázku. Z-kód se
používá zejm éna na stanicích pevných služeb.
E xistuje tak é několik neúspěšných dávno zapom enutých pokusů
o vytvoření am atérských kódů, například „univerzální am atérský
jazy k S IR E L A “ propagovaný ve třic átý c h letech časopisem Rádio
News („počasí bylo dobré“ by se řeklo ,,R E B O B O D O “ ). Neosvědčil
se ani číslicový kód A R R L , ve kterém 1 = vše zdrávo, 55 = veselé
vánoce a šťastný N ový rok, 70 = šťastnou cestu atd . Zůstalo ně­
kolik číslicových zkratek, jejichž smysl je už jiný:
33 = pozdrav (děvčata mezi sebou),
148
55 = m noho zdarn (používají am atéři Německé dem okratické re­
publiky a Německé spolkové republiky),
73 = pozdrav (tradiční, používaný i v pohyblivé službě nám ořní),
77 = pozdrav DIG,
88 = polibky,
99 = zmiz! (nezdvořilé).
Různé zkratky a značky uvedené v Radiokomunikačním řádu
AA
AB
ADS
AR
AS
BK
BN
BQ
CFM
CL
COL
CP
CQ
CS
DDD
DE
DF
DO
E
ETA
IT P
K
KTS
M IN
MSG
N
N IL
NO
NW
V šechno za ... (d á v á se za o taz n ík em , a b y bylo v y ž á d á n o op ak o v án í).
V šechno p ře d ... (d á v á se za o táz n ík em , a b y bylo v y ž á d á n o op ak o v án í).
A drhsa (d á v á se za o ta z n ík e m , a b y b ylo v y ž á d á n o op ak o v án í).
K onec v y sílán í (------- d á v á se ja k o je d in á značka).
Č ekejte (------- d á v á se ja k o je d in á značka).
Z n ač k a, k te ré se u ž ív á , a b y b ylo p ře ru šen o p rá v ě p ro b íh ající v ysílání.
V šechno m e z i ... a ... (d á v á se za o taz n ík em , a b y b y lo v y ž á d á n o op ak o v án í).
O d p o v ěd n a R Q
P o tv r d te (nebo p o tv rzu ji).
Z av írá m svou stan ici.
K o la cio n u jte (p ro v ěřte p o ro v n á n ím s m ý m te x te m ).
V šeobecné v o lán í ke d v ě m a nebo k něk o lik a jm e n o v itý m sta n ic ím .
V šeobecná volání k e všem stan icím .
V olací z n ač k a (užívá se, je-li ž á d á n a volací značka).
U ž ív á se, a b y se označilo v y sílán í tísň o v é z p rá v y sta n ic í, k te r á sa m a není
v tísn i.
Z (užívá se p ře d volací zn ač k o u volající stan ice).
V aše zam ěření v ... h o d in b ylo ... s tu p ň ů , v p o ch y b n ém ú se k u té to stan ice,
s m ožnou c h y b o u ... stu p ň ů .
Z am ěřen í nespolehlivé. Ž ád e jte o zam ěření později (nebo v ... hodin).
V ý ch o d (sv ě to v á stra n a ).
O d h a d o v a n á h o d in a p říje zd u .
R ozdělovači z n ač k y se počítají.
V ý z v a k v ysílání.
N á m o řn íc h m il za h o d in u (uzlů)
M in u ta (nebo m in u ty ).
O značení z p rá v y , k te r á je u rč e n a v eliteli lodě nebo k te r á od něho pochází
a tý k á se p ro v o z u lodi nebo je jí p lav b y .
S ev er (svě.tová stra n a ).
N e m ám n ic, co b y c h v á m vysílal.
N e (zápor).
N y n í.
149
OK
OL
P
PBL
R
REF
RPT
RQ
S
S IG
SLT
SOS
SS
SVC
SY S
TFC
TR
TTT
TU
TXT
YA
W
WA
WB
WD
XQ
YZ
QA A
QAB
QAC
QAD
QAE
QAF
QAG
Q AH
QAI
QAJ
QAK
J s m e d o h o d n u ti (nebo je to sp rá v n é).
Z ám o řsk é p sa n í.
O značení sou k ro m éh o ra d io tele g ram u .
Z áh lav í (u žív á se za o taz n ík em , a b y b y lo v y ž ád á n o o p a k o v án í).
P řija to .
Se z řetele m k ... (nebo p řih lé d n ě te k ...).
O p a k u jte (nebo o p a k u ji . .. , o p a k u jte ...).
O značehí d o ta z u .
J i h (sv ě to v á stra n a ).
P o d p is (u žív á se za o taz n ík em , a b y b ylo v y ž ád á n o o p a k o v án í).
R á d io v é n á m o řn í psaní.
T ísň o v ý signál (--------- •••), v y sílá se ja k o je d in á z n ačk a.
O značení, k te ré se u v á d í p ře d jm é n e m lo d n í stanice.
O značení slu žeb n íh o telegram u.
P řih lé d n ě te k sv ém u slu žeb n ím u tele g ra m u .
K o respondence.
U ž ív á p ozem ní sta n ic e, a b y si v y ž á d a la p o lo h u a p říští p řís ta v , v něm ž
p o h y b liv á sta n ic e z a sta v u je ; u ž ív á se ro v n ě ž ja k o označení odpovědi.
T a to sk u p in a v y sla n á t ř ik r á t, tv o ří b e zp e čn o stn í signál.
D ě k u ji v á m .
T e x t (užívá se za o taz n ík em , a b y b y lo v y ž á d á n o o p a k o v án í).
K onec p rá ce (---------), vysílá se ja k o je d in á značka.
Z á p a d (sv ě to v á stra n a ).
Slovo za ... (užívá se za o taz n ík em , a b y b ylo v y ž á d á n o op ak o v án í).
Slovo p ře d ... (užívá se za o taz n ík em , a b y b ylo v y ž á d á n o o p a k o v án í).
Slovo(a) n e b o sk u p in a(y ).
V y šlu služební inform aci.
N á sle d u jí slo v a v o tev ře n é řeči.
K d y m y slíte , že d o le títe d o ... ?
M ůžem e d o s ta t povo len í n a le t (pro ...) z ... (m ísto) d o ... (m ísto) v letové
h lad in ě (výšce ...? ) M áte povolení (anebo m á povoleno) o d (koho) ... n a
le t z ... (m ísto) do ... (m ísto) v leto v é h la d in ě (výšce ...).
V ra cíte se? V racím se. V raťte se!
K d y jste odletěl z ... ? O dletěl jsem z ... v ...
h od.
M áte z p rá v y o ... ? N e m ám z p rá v y o ...
K d y js te m in u l ... ? M inul jse m ... v ... hod*
Z a řid te le t ta k , a b y s te p řile těl d o ... v ... hod.
J a k jste vy so k o ?
B ylo hlášeno le ta d lo v m é blízk o sti ? N ení hlášeno ...
M ám h le d a t le to u n ... v so u sed stv í n e b o ...? H le d e jte ...
■ L etí n a b líz k u jin ý le to u n (je nebezpečí srá žk y ) ? L e tí blízko v á s ...
QAL
C hcete p ř is tá t v ... ? P ř is ta n u ... P ř is ta ň te ...
QAM
P o sled n í p o v ě trn o s tn í z p rá v a ...
150
QAN
QAO
QAP
QAQ
QAR
QAS
QA T
QAU
QAV
QAW
QAX
QAÝ
QAZ
QBA
QBB
QBC
QBD
QBE
QBF
QBG
QBH
QBI
QBJ
QBK
QBL
QBM
QBN
P říz e m n í v itr ...
V ý šk o v ý v ítr ...
M ám dále p o slo u c h at p ro v á s n a ... k H z ? P o slo u c h e jte ...
J s e m blízko z a k á za n éh o , om ezeného a n e b o n ebezpečného p ro sto ru ? anebo
Js e m blízko p ro sto ru ... (označení p ro sto ru )? J s te ... 1. blízk o , 2. le títe
v p ro sto ru ... (označení p ro sto ru ).
M ohu p ře ru š it poslech n a ... m in ? M ůžete p ře ru š it poslech ...
L e títe n a d z a k á za n ý m pásm em .
M ám v y síla t d ále? P o slo u c h e jte p ře d v y sílán ím ; ru šíte ...
K d e m ůžem e v y p u s tit palivo? H o d lá m v y p u s tit palivo a n eb o V y p o u štím
p aliv o v ... (prostor).
V olám v á s (volám ...).
H o d lá m p o sto u p it po n e zd a řen é m přiblížení.
Z a c h y til jsem signál p iln o sti ...
Z a c h y til jsem tís ň o v ý signál ...
N e m o h u p řijím a t, z a s ta v u ji p ro b o u řk u .
V id ite ln o st.
J a k á je v ý šk a sp o d n í z á k la d n y m ra k ů ?
M ůžete m i d á t posled n í m eteo ro lo g ick á po zo ro v án í, k te r á jste učin il z le ­
ta d la ?
J a k é m n o žstv í p o h o n n ý c h h m o t v á m z b ý v á (v y jád ře n o v h o d in ác h aneb o
m in u tá c h sp o tře b y ) ? Z b ý v á m i p o h o n n ý c h h m o t n a ... (hodin a n eb o m in u t).
S v in u ji a n té n u .
L e títe v m rac íc h ? L e tím v m rac íc h v e výšce ... m .
L e títe n a d m ra k y ? L e tím n a d m ra k y .
L e títe p o d m ra k y ? L etím p o d m ra k y .
M usí se d o d rž o v a t p ra v id la p ro le t podle p řís tro jů (IF R ) v ... (m ísto) anebo
z ... do ... (m ísto) ? P ra v id la p ro le t p odle p řís tro jů (IF R ) v ... (m ísto)
an eb o z ... do ... (m ísto) se m u sí d o d rž o v a t.
J a k vysoko je v rc h n í o k raj m ra k ů ?
L e títe v b ezo b lačn ém p ro stře d í? L e tím v b ezoblačn ém p ro stře d í v letové
h la d in ě (výšce ...) .
J s e m n u c en p ř is tá t v ...
V y s la l ... p ro m n e z p rá v u ? Z de je z p rá v a od ... V yslaná v ... hodin.
L e títe m ezi d v ě m a v rs tv a m i m ra k ů ? L etím m ezi d v ě m a v rs tv a m i m rak ů .
QBO
K te ré je nejbližší le tiště , k d e se p o v o lu je le t podle p ra v id e l le tu za v id ite l­
n o sti (V F R ) a k te ré b y b ylo v h o d n é k m ém u p řistá n í? L e t p odle p ra v id e l
le tu za v id ite ln o s ti (V F R ) se p o v o lu je v ... (m ísto). T o to le tiště b y bylo
v h o d n é p ro vaše p řistá n í.
QBP
L e títe stříd a v ě v o b lacích a m im o o b la k a ? L etím stříd a v ě v o blacích a m im o
o b la k a v leto v é h la d in ě (výšce ...).
QBR
QBS
N e m o h u p ře d a t z p rá v u ... v té to form ě.
S to u p e jte (anebo klesejte) d o v ý š k y ... (číselný ú d a j a je d n o tk y )
n a d ...
151
QBT
QBU
QBV
QBW
Q BX
Q BZ
Q CA
QCB
QCC
QCE
Q CF
QCG
QCH
QCI
QCJ
QCK
QCL
QCM
QCO
QCP
QCQ
Q CR
QCS
(ú d a j), d řív e než se s tře tn e te s p o d m ín k a m i le tu podle p řís tro jů an eb o j a k ­
m ile d o h led n o st klesne p o d ... (číselný ú d a j pro v z d á le n o st a jed n o tk y )
a p o d e jte z p ráv u .
J a k á je d rá h o v á d o h led n o st v ... (m ísto)? D rá h o v á d o h le d n o st v ... (m ísto)
v ... (hodin) je ... P o z n á m k a : P o k u d není sta n ic e, k te ré se p tá m e , v y b a ­
v e n a p ro v y k o n á n i z v lá štn íh o p o ž ad o v a n éh o po zo ro v án í, odp o v í n a Q BT?
z k ra tk o u QN O.
J s te si jis t, že tele g ra m je p ře sn ý ? T elegram ... není jasn ý .
D osáhli js te leto v o u h la d in u (v ý šk u ...) aneb o ... (p ro sto r nebo m ísto)?
D osáhl jsem leto v o u h la d in u (v ý šk u ...) nebo ... (p ro sto r nebo m ísto) nebo
H la ste d osažení letové h la d in y (v ý šk y ...) nebo ... (p ro sto r nebo m ísto).
D o sta l jste tlg , p oslaný v ... h o d .? T lg ... jsem n ed o stal.
O pustil js te leto v o u h la d in u (v ý šk u ...) nebo (p ro sto r nebo m ísto ...)?
O pustil jsem leto v o u h la d in u (v ý šk u ...) nebo ... (p ro sto r nebo m ísto) nebo
H la ste o p u ště n í letové h la d in y (v ý šk y ...) nebo ... (p ro sto r nebo m ísto).
O znam te své p o d m ín k y lo tu vzh led em k o blačnosti. V odp o v ěd i n a QBZ?
se uvede je d n a ze z k ra te k Q B F , Q B G , Q B H , Q B K , Q B N , nebo Q B P .
M ůžem e z m ě n it leto v o u h la d in u /v ý šk u z ... n a ...? M ůžete z m ě n it letovou
h la d in u /v ý šk u z ... n a ... nebo M ěním leto v o u h la d in u /v ý šk u z ... n a ...
Z p ů so b u jete zdržení tím , že ... 1. v y sílá te , k d y ž ,n a v á s n e n í řa d a , 2. o d p o ­
v íd á te pozdě, 3. n eo d p o v íd á te n a m é ...
J a k á je volací zn ač k a SO FA nebo (OTC)?
K d y m ůžem e o č e k á v a t povolení n a přiblížení? P ovolení n a přiblížení oče­
k á v e jte o ... ho d in ě an eb o Z držení se neo ček áv á.
D o b a zdržení n e u rč itá . P ovolení n a přib lížen í o č ek á v ejte n e jd řív e do ...
hodin.
M ám p ře v z ít p ro v á s poslech n a ... k H z ? P ře v e zm ěte ...
M ůžem e ro lo v a t n a ... (m ísto) ? M ůžete ro lo v a t n a ... (m ísto) (m ísto se
u v á d í v o te v ře n é řeči).
U d ě lejte ih n ed 360° z a tá č k u (sm ěrem do ...) n ebo: D ělám ih n éd 360° z a ­
tá č k u (sm ěrem do ...).
v
v
^
M ůj p říje m je n a m o m e n t p řeru šen .
M oje p řístro je jso u v p o řá d k u .
M ám p o ru c h u v p říjm u .
Z dá se, že m á te p o ru c h u v e vysílání.
J a k zní m ů j signál? (N em ohu p řijím a t.) V áš signál zní: 1. d o b ře , 2. šp a tn ě ,
3. m ění se.
V áš tó n je šp a tn ý .
V áš tó n je čistý .
V áš tó n se m ění.
M ůj p říje m je p o ro u c h án .
QCT
M ůj p říje m k rá tk ý c h v ln je p o ro u ch án .
QCW
V aše z n ač k y se z trá ce jí.
152
Q CX
Q CY
QDB
QDC
QD D
QDF
QDH
QDK
QDL
QDM
QDO
ODP
QDR
QDS
QDT
QDU
QDV
QDX
QDY
Q EA
QEB
QEC
QED
QEF
©EG
QEH
J a k á je vaše ú p ln á volací zn ač k a? M oje ú p ln á volací z n ač k a je ... nebo:
A ž do dalšíh o oznám ení p o u ž ív e jte ú p ln o u volací značku.
P ra c u ji (p rac u jte ) s v lečnou a n té n o u .
P o sla l jste z p rá v u ... p říje m ci ... ? N em ohl jsem d o p ra v it ...
T eleg ram ... b y l p o slán d rá te m .
T eleg ram č. ... b y l o d m ítn u t.
J a k á je vaše h o d n o ta D v ... (poloha)? n ebo: J a k á je h o d n o ta D v ...
(m ísto anebo poloha) (o ... hodině) pro h la d in u ... m ilib a rů ? M oje h o d n o ta
D v ... (poloha) ve výšce ... (číselný ú d a j a je d n o tk y ) n a d h lad in o u
1013,2 m ilib arů je ... (uved D h o d n o tu v číselném ú d a ji a je d n o tk á ch ) ...
(u v ed plu s nebo m inus) neb o : H o d n o ta D v ... (m ísto nebo poloha)
o ... hodině p ro h la d in u ... m ilib a rů je ... (D h o d n o ta v číselném ú d a ji
a jed n o tk á ch ) ... (uved p lu s nebo m inus). P o z n á m k a : K d y ž je sk u te čn á
v ý šk a le tu (podle rad io v ý šk o m ěru ) v ě tší než tla k o v á v ý šk a , uvede se
z k ra tk a PS (plus), k d y ž je m enší než tla k o v á v ý šk a , u v e d e se z k ra tk a
MS (m inus).
Co je p říčin o u to h o to rušení ?
O d p o v íd e jte v a b ec ed n ím p o řá d k u v olacích značek!
H o d lá te ž á d a t o řa d u zam ěření ? H o d lá m ...
J a k ý m a g n e tic k ý k u rs m ám sle d o v at do ... ?
M ůžete p o ž á d a t sta n ic i X , a b y v y sílala svou volací z n ač k u a n e p ře trž ito u
č á rk u po ... m in u t, n a ... k H z , a b y c h m ohl u ž ít gonio? P o ž á d á m ...
C hcete p řijm o u t rád io telegrafickou k o n tro lu ...? P řijm u ...
Moje m ag n e tic k é zam ěře n í vzhledem k vám (k ...) ?
N em o h u te d p řijm o u t ra d io tele g rafick o u k o n tro lu ...
L e títe z a dobré h o riz o n tá ln í v id ite ln o sti ? L etím ...
Z ru šte m ů j le to v ý p lá n I F R nebo le to v ý p lá n I F R z ru šen ý o ... (čas).
L etím za v o d o ro v n é v id ite ln o sti m éně než 1000 m .
P řija l jse m ra d io tele g rafick o u k o n tro lu (koho).
M ag n e tick ý k u rs za b e z v ě tří k ... je ... s tu p ň ů v ... hod.
M ůžem e p ře jít d rá h u p ře d sebou? M ůžete p ře jít d rá h u p ře d sebou.
M ůžem e o to č it n a k řiž o v a tc e ? N a k řiž o v a tc e ro lu jte ta k to : ... (točte v le ­
vo — L E F T , to č te v p ra v o — R IG H T ).
M ůžem e se o to č it o 180° a v r á ti t se p o dráze? M ůžete se o to č it o 180° a v r á ­
t i t se po dráze.
M ám sle d o v a t n a v á d ě c í a u to m o b il? S le d u jte n a v ád ě cí a u to m o b il.
J s e m n a p a rk o v iš ti? n ebo: J s te n a p a rk o v iš ti? J s te n a p a rk o v iš ti nebo:
J s e m n a p a rk o v iš ti.
M ůžem e o p u s tit p a rk o v iš tě ? neb o : O pu stili jste p a rk o v iště ? M ůžete o p u stit
p a rk o v iš tě n ebo: O p u stil jsem p a rk o v iště .
M ůžem e ro lo v a t n a v y č k á v a c í sta n o v iš tě d rá h y číslo ...? n ebo: J s te n a
v y č k á v a c ím s ta n o v iš ti d rá h y číslo ... ? M ůžete ro lo v a t n a v y č k á v a c í s ta n o ­
v iš tě d rá h y číslo ... n ebo: Js e m n a v y č k á v a c ím sta n o v iš ti d rá h y číslo ...
153
QEJ
CtEK
Q EL
QEM
QEN
QEO
QES
Q FA
QFB
QFC
©FD
QFE
Q FF
QFG
QFH
Q FI
QFK
QFL
QFM
QFN
QFO
154
M ůžem e ro lo v a t n a m ísto v z le tu ? n ebo: J s te n a m ístě v z le tu ? M ůžete r o ­
lo v a t n a m ísto v zletu n a d rá ze číslo ... a č e k a t n e b o : J s e m n a m ístě v z le tu
n a d rá ze ... a čekám .
J s te p řip ra v e n n a o k a m ž itý v z le t? J s e m p řip ra v e n n a o k a m ž itý vzlet.
M ůžem e v z lé tn o u t (a po v z le tu u d ě la t z a tá č k u do ...)? M ůžete v z lé tn o u t
(a po v z le tu to č te do ...).
J a k ý je s ta v poVrchu p řistá v a c í p lo ch y v ... (m ísto)? S ta v p o v rc h u p ř is tá ­
v a cí plo ch y v ... (m ísto) je ... P o z n á m k a : In fo rm ace se p o d á v a jí v y slán ím
p říslu šn ý c h sk u p in NO TÁ M .
M ám č e k a t n a svém m ístě ? Č ekejte n a svém m ístě.
M ám u v o ln it d rá h u (nebo p řistá v a c í plochu)? nebo: .Uvolnili jste d rá h u
(nebo p řistá v a c í plochu)? U v o ln ě te d rá h u (nebo p řis tá v a c í plochu) nebo:
U volnil jse m d rá h u (nebo p řistá v a c í plochu).
J e v p la tn o s ti p ra v ý o k ru h v ... (m ísto)? V ... (m ísto) je v p la tn o sti p ra v ý
o k ru h .
P o v ě trn o s tn í s ta v n a ú seku od ... do ...
S v ě tla : 1. přib ližo v ací, 2. d rá h o v á , 3. p řibližovací a d ru h o v á jso u m im o
provoz.
J a k é je m n o žstv í, d ru h a v ý šk a z á k la d n í o b lačn o sti n a d ... (údaj) v ....
(m ísto, p o lo h a nobo o b last)? V ... (m ísto , poloha nebo ob last) je zák lad n a
o b lačn o sti ... osm in, d ru h . .. , ve výšce ... (číselný ú d a j a je d n o tk y ) n a d ...
(údaj). P o z n á m k a : K d y ž se v y sk y tu je n ěkolik v rste v nebo sk u p in o b la č ­
n o sti, o z n am u je se nejnižší z nich n a p rv n ím m ístě.
1. J e ... sv ě te ln ý m a já k ... (v ...) v pro v o zu ? 2. M ůžete ro z s v ítit ... sv ě te l­
n ý m a já k (v ...) ? 3. M ůžete z h a s n o u t le tištn í sv ě te ln ý m a já k v ... do doby,
k d y p řista n e m e ? 1. ... sv ě te ln ý m a já k (v ...) je v p ro v o zu . 3. D o doby,
k d y p řis ta n e te , zhasnem e le tištn í sv ě te ln ý m a já k (v ...).
J a k m ám n a s ta v it tla k o v o u stu p n ici svého v ý šk o m ě ru , a b y p řístro j indikoval
v ý šk u n a d p o u ž ív a n o u v z ta ž n o u ú ro v n í? K d y ž n a s ta v íte tla k o v o u s tu p ­
nici sv éh o v ý šk o m ě ru n a ... m ilib a rů , b u d e p řístro j in d ik o v a t v aší v ý šk u
n a d ú ro v n í le tiště (n a d p ra h em d rá h y číslo ...).
J a k ý je (v ...) so u časn ý a tm o sfé ric k ý tla k , p ře p o č íta n ý n a stře d n í h lad in u
m oře podle m eteorologických p o stu p ů ? A tm o sférick ý tla k v ... p ře p o čí­
ta n ý n a stře d ili h la d in u m oře podle m eteorologických p o stu p ů je (nebo
v ... hod in ě b y l sta n o v e n ) ... h P a .
Js e m n a d v á m i? J s t e n a d e m nou.
M ohu se sto u p it p o d m ra k y ? M ůžete ...
L e tiště je osvětleno.
V ypusťte ra k e ty ru d o h n ě d é b a rv y .
V y p u sťte b a re v n é ra k e ty .
V ja k é vý šce m á m le tě t?
N e sv in u jte a n té n u , d o k u d n ed ám zn am en í „ K o n e c vysílání*1.
M ohu p ř is tá t p řím o z k u rsu ? M ůžete ...
QFP
QFQ
QFR
Q FS
QFT
QFU
O FV
Q FW
Q FX
QFY
Q FZ
QGA
QG B
Q GC
QGD
QGE
QGF
QGG
QGH
QGX
QGJ
QGK
QGL
QGM
M ůžete m i d á t poslední inform ace o ... zařízení (v ...)? P o sle d n í inform ace
o ... z ařízení (v ...) jso u ... P o z n á m k a : In fo rm ac e se p o sk y tn e v y slán ím
p říslu šn ý c h sk u p in N O TÁ M .
J s o u přibližovací a d rá h o v á sv ě tla rozsv ícen á? P řib ližo v ací a d rá h o v á s v ě t­
la sv ítí n ebo: R ozsviťte přibližovací a d rá h o v á sv ětla.
J e m ů j po d v o zek poškozený? V áš pod v o zek je poškozený.
J e rá d io v é z ařízení ... v ... v pro v o zu ? R á d io v é zařízení ... v ... je v p ro ­
vozu (nebo b u d e v pro v o zu o ... hodině) nebo: U v e d te do pro v o zu ... r á ­
diové z ařízení v ...
Mezi k te rý m i v ý šk a m i n a d ... se p o zorovalo tv o ře n í n á m ra z y (v ...) ? T v o ­
řen í n á m ra z y se pozo ro v alo v . .. , d ru h ... s ry c h lo stí tv o ře n í . . . , m ezi
v ý šk a m i ... n a d ...
J a k ý je m a g n e tic k ý sm ěr (nebo číslo) d rá h y v p o u ž ív á n í? M ag n etick ý sm ěr
(nebo' číslo) d rá h y v p o u žív án í je ... P o z n á m k a : Číslo d rá h y se v y ja d řu je
sk u p in o u d v o u číslic a m a g n e tic k ý sm ěr sk u p in o u tř í číslic.
R a d a p řistá v a c íc h sv ě tlo m e tů je rozsvícena.
J a k á je d é lk a d rá h y v použív án í v ... ? D é lk a p o u žív an é d rá h y je ...
P ra c u je m e (nebo b u d e m e p ra c o v a t) s p e v n o u a n té n o u n e b o : P ra c u jte s p e v ­
n o u a n té n o u .
O z n am te prosím n y n ě jš í p o v ě trn o s tn í p o d m ín k y p ro p ř is tá n í (v ...). N y ­
n ější p o v ě trn o s tn í p o d m ín k y p ro p řis tá n i v ... jso u ... P o z n á m k a : K d y ž
se p o sk y tu jí in form ace ve z k ra tk á c h Q k ó d u , v y sílají se v to m to p o řa d í:
Q A N , Q B A , Q N Y , Q B B , Q N H nebo Q F E a podle p o tře b y QM U, Q N T ,
Q B J. Z a n o rm áln ích o k olností není p o tře b a , a b y ty to z k ra tk y Q k o d u
p ře d ch á ze ly in fo rm acím u v e d e n ý m v QA N, Q B A , Q N Y a Q B B , av ša k
podle p o tře b y je m ožno t a k u č in it.
P ře d p o v ě d p očasí p ro o b la st ...
■
M ohu p ř is tá t o k a m ž itě podle sig n á lu m a já k u ? M ůžete ...
N e m ů že te p ř is tá t v ... podle sig n á lu rá d io v é h o m a já k u .
,
... (vlevo n eb o v p ra v o ) od d rá h y číslo ... jso u p ře k áž k y .
Ve v ašem sm ě ru le tu jso u p ře k á ž k y ve vý ši ... m.
J a k á je m oje v z d á le n o st k v a ší sta n ic i (nebo k ...)? V aše v z d álen o st k m é
sta n ic i (nebo k ...) je ... (číselný ú d a j a je d n o tk y ). P o z n á m k a : T a to z k r a t­
k a se n o rm áln ě p o u ž ív á ve sp o je n í s je d n o u ze z k ra te k : Q IM , Q D R , Q T E
nebo Q U J.
V aše p o lo h a vzhledem k e m ně ...
J a k ry ch le chcete se sto u p it?
M ohu p ř is tá t podle p ra v id e l o ...
N e m ů žete p ř is tá t podle p ra v id e l o se stu p u m rak y .
O m ezte sv á sdělení n a a b so lu tn í m inim um .
L e tím ta k , a b y m oje zem ěpisné zam ěřen í vzhledem k ... b y lo n a ... stupnici.
M ohu v lé tn o u t d o k o n tro lo v a n é h o p á sm a? M ůžete ...
N esm íte v lé tn o u t do k o n tro lo v a n é h o p á sm a (opusťte k o n tro l, p á s m o )!
155
QGN
QGO
QGP
QGQ
QGR
QGS
QGT
QGU
QGV
QGW
QGY
QGX
QGZ
QHA
QHB
QHC
QHD
QHE
QHF
QHG
QHH
QHI
QHK
QHL
QH M
QHN
QHO
QHQ
QHR
QHS
QHT
QHY
QHZ
M ohu p ř is tá t v ... ? M ůžete ...
N e m ů že te p ř is tá t v ...
K d y jse m n a řa d ě s p řistá n ím ?
Č ekejte n a in stru k c e a z ů s ta ň te v e v ý ši ... m .
M ohu p ř is tá t v ... bez o k ru h u n a le v o ? M ůžete ...
N e m ů že te p ř is tá t bez o k ru h u n a le v o .
L eťte ... m in u t o p a čn ý m sm ěrem n e ž dosud.
L eťte ... m in u t m ag n e tic k ý m k u rse m ...
V id íte m ě? V idím v á s n a ...
J e m ů j p o d v o z ek d obře v y s u n u tý ?
N e m ů že te p ř is tá t podle m e to d y ,,Z Z “ !
M ohu p ř is tá t p odle m e to d y ,,Z Z “ ? M ůžete ...
U d rž u jte sm ě r n a ...
U ž ív á te p o z n áv a cíh o h esla n e sp ráv n ě .
U p o z o rň u ji d ů ra z n ě p ro ... n a z p rá v u . .. , k te ro u m á te v e sbírce.
V olám (volal jse m , volá) v á s n a ... k H z .
Co je p říčin o u z d ržen í (šp a tn é h o vysílán í) ?
O z n am te, až b u d e te n a ... ú se k u p řib líž en í (1, 2, 3 n eb o 4). Js e m ... 1. n a ­
p říč v ě tr u , 2. p o v ě tru , 3. v p o sled n í z atáč c e, 4. n a k o n e čn é m p řiblížení.
V áš k m ito č e t je p říliš v y so k ý (... k H z).
M ůžem e se z a řa d it do p ro v o zn íh o o k ru h u v leto v é h lad in ě /v ý šce ...? M ů ­
žete se z a řa d it do pro v o zn íh o o k ru h u v leto v é h lad in ě /v ý šce ...
N ouzově p ř is tá v á te ? N ouzově p řis tá v á m n ebo: N ouzově p řis tá v á m v ...
(m ísto). V šec h n a le ta d la p o d le to v o u h lad in o u /v ý šk o u ... a ve v z d álen o s­
t i ... o p u stíte ... (m ísto nebo k u rsy ).
J s t e (nebo je ...) ...? 1. n a vodě? 2. n a zem i? O ... h o d in ě jsem (nebo
...
j e ) '... 1. n a v o d ě , 2. n a zemi.
V y síle jte p ře d b ě ž n o u v ý z v u , než z a č n e te s d o p ra v o u .
Od ... do ...
P B L ja k b y la p ř ija ta . O v ě řte, je-li tře b a , od sta n . o d k u d pochází a R P T .
P ře v e zm ete g o n io h líd k u n a ... k H z.
N em o h u (nebo X Y nem ůže) u ž ív a t ...
M ůžem e p ře v é st ... p řiblížení (v ...) ? P řib liž u je te se ...? M ůžete se ... p ř i­
b líž it (...) n ebo: P řib liž u jem e se ...
S dělte m i až (tu to ) z p rá v u ... o bdrží příjem ce.
V y p n ě te p řístro je I F F n a 10 m in u t, v y jm a le ta d lo ...
U v e d en á sta n ic e nechť p ře d á a u to m a tic k y z p rá v u o s ta tn ím , k te rý m o b ­
v ykle p ře d á v á .
U p o zo rň u jem e v á s n a ...
Q IA
M ám k ro u ž it n a d le tiště m (nebo u d ě la t o k ru h )? K ru ž te n a d le tiště m (nebo
u d ě le jte o k ru h ).
O věřte p o z n áv a cí heslo posledního v y sílán í (z p rá v y ...).
Q IB
V olací z n a č k a le to u n u , k te rý vás sled u je, je ...
156
QIC
Q ID
Q IE
Q IF
Q IG
Q IH
Q II
Q IJ
Q IN
Q IO
Q IP
Q IR
Q IS
Q IT
Q IU
Q IW
Q IZ
Q JA
QJB
Q JC
QJD
OJE
Q jF
QJG
QJH
QJI
QJK
S p o jte se rá d ie m s ... n a ... k H z v ... h od.
J e v á š ... v a d n ý ? M ůj ... je v a d n ý .
J a k é h o k m ito č tu u ž ív á te (u žív á ...)?
N a ja k é m k m ito č tu p ra c u je ... ? ... p ra c u je n a ... k H z (nebo
M H z).
Z jistě te poslech a h la s te se n a ... k H z p ro d ru h é spojení.
P ře p n ě te (n a řid te ať X Y p ře p n e) n a p říje m n a ...
k H z.
U ry c h le te o d p o v ě d n a ...
J e d e n či více v y sílač ů , současně z a p o jen ý c h do to h o to v y sílá n í, m á p o ru ­
c h u , ale v y sílán í p o k ra č u je n a z b ý v ajících v ysílačích. T a k to v y sílan é z p rá ­
v y b u d o u o p a k o v á n y po o d stra n ě n í z áv a d y .
P ře p n ě te n a k m ito č e t ... a č e k e jte n a v olací z n ač k u le to u n u
...
R u šíte (X Y ruší) tím , že js te neuposlechl p řík a z u p o č k a t.
S pusťte (1. volací z aříz., 2. zkuš. p á sk u , 3. sy n c h ro n , p á sk u , 4. d o p r. pásku).
D epeše p ro z ák la d n u .
V y sílá te te d s n e jv y šší en erg ií? V y sílám ...
N á sled u jící z p rá v a b y la a u to m a tic k y p ře d á n a sta n ic i ... (příjem ci).
J e to vaše ... (1., 2., 3.) ž á d o s t (odpověd)? T o je m oje ...
Co p ře k áž í a u to m a tic k é m u p řijím á n í?
U ž ijte m žikového sv ě tla !
1. J e m oje p á sk a p ře v rá c e n á ? 2. J s o u m oje zn ač k y a m ez ery p ře v rá c en é ?
1. V aše p á sk a je p ře v rá c e n á , 2. V aše z n a č k y a m ezery jso u p ře v rá c en é .
P o u ž ije te : 1. rá d io ? 2. k a b el? 3. tele g ra f? 4. dáln o p is? 5. tele fo n ? 6. p řijí­
m ač? 7. v ysílač? 8. re p e r fo r á to r ? P o u žijem e: 1. rá d io , 2. k a b el, 3. tele g ra f,
4. d á ln o p is, 5. tele fo n , 6. p řijím a č , 7. v y sílač , 8. re p e rfo rá to r.
P ře z k o u šíte sv ů j: 1. rozdělovač vysílače? 2. a u to m a tic k ý d á v a ě ? 3. perfor á to r ? 4. re p e rfo rá to r? 5. p řijím a č d á ln o p isu ? 6. m o to r p řijím ač e d á ln o p i­
su? 7. k láv esn ici? 8. a n té n o v ý sy sté m ? P ře z k o u ším sv ů j: 1. ro zd ělo v ač v y ­
sílače, 2. a u to m a tic k ý d á v a č , 3. p e rfo rá to r, 4. re p e rfo rá to r, 6. p řijím ač
d á ln o p isu , 6. m o to r p řijím ač e d á ln o p isu , 7. kláv esn ici, 8. a n té n o v ý sy stém .
V y sílám ... 1. p ísm en a ? 2. čísla? V y sílá te ... 1. p ísm en a, 2. čísla.
J e m ů j frek v e n č n í p o su n ... 1. p říliš v e lk ý ? 2. p říliš m a lý ? 3. sp rá v n ý ?
V áš frek v e n č n í p o su n je ... 1. p říliš v e lk ý , 2. p říliš m a lý , 3. sp rá v n ý .
M ůj signál p ři p ře zk o u še n í m o n ito re m (k o n tro ln ím zařízením ) ... je v y h o ­
v u jíc í ... 1. m ístn ě , 2. p ři v y z a řo v á n í.
M ám p ře jít z p ět n a a u to m a tic k é v y sílán í? P ře jd ě te z p ě t n a a u to m a tic k é
vysílání.
M ám v y s íla t ... 1. sv o u z k u šeb n í p á sk u ? 2. z k u šeb n í te x t? V y síle jte 1. svou
zk u še b n í p á sk u , 2. z k u šeb n í te x t.
B u d e te tr v a le v y s íla t ... 1. z n ač k u ? 2. m ezeru ? B u d em e trv a le v y síla t ...
1. z n a č k u , 2. m ezeru.
P řijím á te ... 1. tr v a lo u z n ač k u ? 2. trv a lo u m ezeru ? 3. p ře d p ě tí p ro znaěk u ? 4. p ře d p ě tí p ro m ez eru ? P řijím á m ... 1. trv a lo u z n ač k u , 2. trv a lo u
m ez eru , 3. p ře d p ě tí p ro z n a č k u , 4'. p ře d p ě tí p ro m ezeru.
157
Q JL
Q JM
Q JN
Q JQ
Q JP
Q JO
Q JR
Q JS
Q JT
Q JW
Q JY
Q JZ
QK A
QKB
QKC
QKD
OKF
QKG
QKH
QKI
QKJ
QKK
P ře d e jte je n p ro inform aci.
Z k o n tro lu jte šifro v á n í z p rá v y ... a o p a k u jte .
P ře jd ě te n a rá m o v o u a n té n u g o n io m e tru n a ... k H z (a v ra ť te se n a z á ­
k la d n u ) .
P o šle te m i (1. depeši; 2. d e p eši; 3. depeši a td . (u v ed en o u v ...).
M ůj ... p řístro j p řech o d n ě n e fu n g u je .
T a to z p r á v a (z p rá v a X ) b y la p ře d á n a m im o p o řa d í b ě žn ý c h čísel z p ráv .
Z p rá v a ... b y la p ř ija ta a d re s á te m v ... hod.
J a k á je č ite ln o s t m ý c h sig n álů ?
R a d a r nefu n g u je.
N e u s ta ň te v n e p ře trž ité m p o slech u (n a ... k H z ), d o k u d n e d o sta n e te jin ý
rozkaz.
... lze sp o jit radio teleg rafick y .
B u d te p řip ra v e n .
P o z n á v a c í heslo té to z p rá v y (z p rá v y ...) je ...
M a ják o v é p řib liž o v ac í z ařízení je m im o provoz.
S ta v m o ře (v ...) 1. dovo lu je p řis tá n í n a v o d u , ale ne v z le t, 2. činí p řistá n í
n a v o d u k r a jn ě n ebezpečné.
Z d á se, že v a še relais v ázne.
M ůžem e b ý t v y s tříd á n i o (... h o d in ě)? M ůžete o č e k á v a t, že b u d e te v y s tř í­
d á n i o ... h o d in ě (kým ...) 1. le ta d le m ... (poznávací z n ač k a), (ty p . .. ) ,
2. p lav id lem , k te ré h o volací z n a č k a je ... (jm éno ...).
V y s tříd á n í se u sk u te č n í, n a v áž e ... (p o zn áv ací značka) 1. v izu á ln í, 2. k o ­
m u n ik a č n í s ty k s tro se čn ík y ? V y s tříd á n í se u sk u te č n í, k d y ž n a v áž e ...
(p o zn áv ací z n ač k a) 1. v izu á ln í, 2. k o m u n ik a č n í s ty k s tro se čn ík y .
O h lásíte p o d ro b n o sti p á tr á n í po so u b ěžn ý ch tr a tíc h n e b o : J a k ý je p ři p á ­
tr á n í p o so u b ěžn ý ch tr a tíc h 1. sm ě r p á trá n í? 2. v z d álen o st m ezi je d n o tli­
v ý m i so u b ě ž n ý m i tra tě m i? 3. le to v á h la d in a /v ý š k a ... p o u ž ív a n á p ři p á ­
tr á n í? P á tr á n í po souběžných tr a tíc h se k o n á (nebo se m á k o n a t( ... 1. po
tr a tíc h ve sm ě ru ... s tu p ň ů (zem ěpisných n eb o m a g n e tic k ý c h ), 2. ve v z d á ­
lenosti ... m ezi je d n o tliv ý m i so u b ěžn ý m i tra tě m i, 3. v leto v é h lad in ě / v ý š ­
ce ...
N e m ů žete p ř is tá t podle m ajá k o v é h o p řib ližo v ačíh o zařízení.
M ohu se p řib líž it podle m ajá k o v é h o přibliž, zaříz.? M ůžete ...
H la v n í m a já k p r., m a j. zař. p ra c u je , ale v n itřn í n á v ě š tn í m a já k je m im o
provoz.
QKL
M ůžete p ř is tá t podle m a já k o v éh o p řib liž o v ač íh o zařízení.
QK M
M aják o v é p řib liž , zařízen í v ... je v eh o d u .
QKN
L e ta d lo z jiště n o v poloze ... k u rs . . . v ...
QKO
K te ré jin é slo žk y se z ú ča stn í (nebo b u d o u z ú ča stn ěn y ) operace ... ? O perace
se z ú č a stn í t y to složky ... nebo: S lo ž k a ... se z ú ča stn í operace (od ... hodin).
QKP
J a k ý m z p ů so b e m se p á trá ? P á tr á n í se k o n á 1. po so u b ěžn ý ch t r a tíc h ,
158
QKZ
Q LA
QLB
QLC
QLD
Q LG
QLH
QLI
QLJ
QLM
QLN
QLO
QLP
QLQ
QLR
QLS
QLT
QLU
Q LV
QLW
QLX
QLZ
QMA
QM B
QMC
QM D
QM E
QM F
QM G
QMH
QMI
2. ve č tv e rcíc h , 3. po soub ěžn ý ch p ro tile h lý c h tr a tíc h , 4. po kolm o lom e­
n ý c h tr a tíc h , 5. o b ry so v é, 6. společně leta d le m a lodí, 7. ...
H la v n í m a já k p řív o d n éh o rá d io v é h o z ařízení p ra c u je , ale v y šší signální
m a já k n e p ra c u je .
S d ělte p o z n áv a cí heslo své poslední z p rá v y .
M ůžete p ře z k o u še t v y sílán í sta n ic e ... a h lá s it d o sah , k v a litu a td . jejíh o
sig n á lu ? P ře z k o u šel jsem v y sílán í sta n ic e ... a hlásím t y to ú d a je ...
U ž ijte k ó d o v é z n ačk y .
K d y b u d e n u tn á z m ě n a k m ito č tu ? V ... hod.
S ta n ic e do časn ě (na ... m in) o p u stí síť (aby se sp o jila ...) (b u d e n a ...).
B u d e te v y síla t současně n a k m ito č tu ... a k m ito č tu ... ? B u d e m e současně
v y s íla t n a k m ito č tu ... a k m ito č tu ...
Js e m p řip ra v e n v y s íla t v olací značku.
U v e d e n ý le to u n se v ra c í n a zák lad n u .
Z a d rž te m ou z p rá v u . .. , p o k u d n e b u d e p o tv rz e n a její sp rá v n o st.
Z am ěřen í n e zn á m é sta n ic e , vysílající n a ... k H z ...
hod.
M ám p o u ž ít ... ? P o u ž ijte ...
P ře d e jte ... je n p ro v y sílán í BAM S.
V aše zam ěřen í b y lo ...
N e p o d n ik e jte už nic k p ře d á n í z p rá v y ...
<
B ěžné číslo poslední z p rá v y od (vás) ... je ...
P ře d á n o p o što u
N e m o h u z jis tit v aši polohu. V aše zam ěření ... bylo
...
P o tře b u je te je š tě rá d io v é zařízení .... ? R ád io v é zařízení je ště p o třeb u jem e .
Z a jistím poslech n a ... k H z ... 1) 5',35, 2) 15',45.
P o u ž ijte z k rácen éh o g o n io m etrick éh o p o stu p u .
Z ač n ěte v y sílán í o tá č iv ý m m ajá k em .
S d ělte p o zn áv ací heslo p ro v y sílán í
N em ohl jsem p ř e d a t z p ráv u .
M ěním s ta n o v iš tě a b u d u u d rž o v a t spo jen í b ěhem přem ísťování.
(Moje) a n té n a b y la poškozena.
J s e m p řip ra v e n p ř ijm o u t vaše z am ěřen í n a ... kH z.
V á š k m ito č e t je sp rá v n ý .
S ta n ic e se h lásí do sítě.
P ře jd ě te s v y sílán ím a p říjm e m n a ... N ebude-li spo jen í do ... m in , v ra ťte
se n a d o sa v a d n í k m ito č e t.
O zn am te v e rtik á ln í ro z v rstv e n í o b lač n o sti (v ...) p o zorované z vašeh o le ­
ta d la . V e rtik á ln í ro z v rstv e n í o b lačn o sti p ozorované z m ého le ta d la o ... h o ­
dině v ... je ... N ejnižší p o z o ro v an á v rstv a * ... osm in (druh) se z á k lad n o u
v ... a h o rn í h ra n ic í ve výšce ...
* Stejn ým způsobem uveďte údaje o kaídé pozorované vrstvě nad ... P řiklad:
Q M I 1400 11 2 C U 300 M 800 M 6 S C 2000 M 3000 M 5 A C 4000 M
4500 M A L T .
159
\
QM J
QMK
QM L
QMM
QM N
QMO
QMP
QMQ
QM R
QMS
QM T
QMU
QMW
QMX
QM Y
QMZ
QNA
QNB
QNC
QND
QNE
QNF
QNG
QNH
QNI
QNJ
QNK
QNL
160
Z p rá v u nelze d e šifro v at. Z k o n tro lu jte u k a z a te le zařízen í p řístro je .
V e lite lstv í ... jso u v y ň a ta .
S ig n a liz u jte p řib ližn ě u rčen é zam ěření.
J a k é p ře d n o sti a pro koho jso u vaše z p ráv y ?
Z am ěře n í v a še ...
O p a k u jte z p rá v u ... (část).
S tá h n ě te p á sk u o ...
Z a m ě řte p odle o táč iv ý c h m a já k ů .
V y sílejte z n o v u z p rá v u ...
B ěžné číslo z p rá v y ... d o su d nedošlo.
Z ám ěn o u b ěžného p o stu p u z a jis tí sta n ic e ...
p ře d á n í z p rá v y ...
J a k á je p řízem n í te p lo ta a ro sn ý b o d v ... ? P říz em n í te p lo ta v ... o ... h o ­
dině je ... s tu p ň ů a te p lo ta ro sn éh o b o d u je ... stu p ň ů .
V ja k é le to v é h lad in ě /v ý šce je n u lo v á izo te rm a Celsia v ... ? V ... je n u lo v á
iz o te rm a C elsia v leto v é h lad in ě /v ý šce ...
J a k á je te p lo ta v en k o v n íh o v z d u c h u v ... (o ... hodině) v leto v é h la d i­
n ě/v ý šce ...? V ... o ... hod in ě je te p lo ta v en k o v n íh o v z d u c h u ... v letové
h lad in ě /v ý šce ... P o z n á m k a : L e ta d la ozn am u jící Q M X v y sílají h o d n o ty
te p lo ty o p ra v e n é vzhledem k ry c h lo s ti letu .
Z am ěřte a z ak re slete polohu podle o táč iv éh o m a já k u .
M áte n ě ja k é d o d a tk y k leto v é p ře d p o v ě d i p ro le to v ý ú sek , k te r ý m ám e
je š tě p ře le tě t? K letové p ře d p o v ěd i jso u n á sled u jící d o d a tk y ... (K d y ž n e ­
jso u žád n é d o d a tk y , v y sílá se QMZ N IL .)
J s e m p řip ra v e n n a v elk o u ry c h lo st. V y sílejte ... slov/m in.
M oje p o lo h a podle o táč iv éh o m a já k u ...
Z av o lejte m ě zase ... n a ... k H z .
N a slo u c h ám (naslouchá) pro sta n ic i ... n a ... kH z.
J a k o u v ý šk u b u d e in d ik o v a t m ů j v ý šk o m ě r p ři p řis tá n í v ... (m ísto)
o ... h o d in ě, k d y ž m ám tla k o v o u stu p n ic i n a sta v e n o u n a 1013,2 m b. P ři
p řistá n í v ... (m ísto) o , „ ho d in ě b u d e v á š vý šk o m ěr, n a s ta v e n ý n a 1013,2 m b
in d ik o v a t ... (číselný ú d a j a je d n o tk y ).
P ře p n ě te n a n o rm á ln í k m ito č e t ... k H z.
O b n o v te n o rm á ln í ra d io tele g r. sp o je n í (v ... hod.).
J a k o u h o d n o tu m ám n a s ta v it n a tla k o v é stu p n ic i svého v ý šk o m ě ru , a b y
in d ik o v a l n a d m o řs k o u v ý šk u le tiště , jak m ile b u d em e n a zem i ve v aší s t a ­
nici? K d y ž n a s ta v íte tla k o v o u stu p n ic i svého v ý šk o m ě ru n a ... m b . b u d e
in d ik o v a t v a ší n a d m o řsk o u v ý šk u , k d y ž b u d e te n a zem i v m é sta n ic i
o ... hodině.
Mezi k te rý m i v ý šk a m i n a d ... se p o z o ro v ala tu rb u le n c e v ...? T u rb u le n ce
se p o z o ro v ala v ... o in te n z itě ... m ezi v ý šk a m i ... a ... n a d ...
Š ifru jete ... n e sp rá v n ě (1. služební sig n á ly ; 2. volací značky).
T o to je slu ž eb n í depeše.
V o lan á sta n ic e p ře d á tu to z p rá v u p říje m c ů m , za něž je o d p o v ěd n á.
QNM
QNN
ONO
QNP
QNQ
Q NR
QNS
QNT
QNV
QNW
QNX
QNY
N e m o h u n a jít z p rá v u ... D e jte další id en tifik a čn í ú daje.
Z am ěřen í je vzhledem k n e p říz n iv ý m o k o ln o stem je n přib ližn é.
N em ůžem e p o sk y tn o u t p o ž ad o v a n é in fo rm ace (nebo z a jis tit p o ž ad o v a n é
služby).
P ře ru š te a z ačn ěte z n o v u s n o v o u páskou.
P o lo h a podle k řížové m a p y (D /F eross bearings).
P řib liž u je m e se k m ezn ím u b o d u n á v ra tu .
N e ro zu m ím , co řík á te .
J a k á je m a x im á ln í ry c h lo st n á ra z ů přízem n íh o v ě tru v ... M axim ální r y c h ­
lo st n á ra z ů p říze m n íh o v ě tru v ... o ... h o d in ě je ...
B y la v á m a d re so v á n a n á sled u jící d o p ra v a podle ro z v rh u , ,F “ .
M ůžete u s t a t v p oslechu do ... hod.
U žijte lepšího pozadí.
J a k é jso u m o m e n tá ln í p o v ě trn o s tn í p o d m ín k y a jejich in te n z ita v ...'í
M om entální p o v ě trn o s tn í p o d m ín k y a je jic h in te n z ita v ... o ... hodině
jso u ... (viz pozn. -a, -b). P o z n á m k a a) K d y ž se inform ace o m o m e n tá ln íc h
p o v ě trn o s tn íc h p o d m ín k á c h v y síla jí pozem ní sta n ic í, m u sí se u v é s t podle
p la tn é p o v ě trn o s tn í ta b u lk y I I I v P A N S -M E T (Doc 7605-M E T 526). K d y ž
se n e v y s k y tu je ž á d n á z tě c h to p o d m ín e k , o d p o v ě d je Q N Y N IL . b) K d y ž
se in form ace o m o m e n táln ích p o v ě trn o s tn íc h p o d m ín k á c h v y sílá leta d le m ,
m usí se u v é st podle b o d ů 10 až 12 A IR E P . K d y ž se n e v y sk y tu je ž ád n á
z tě c h to p o d m ín e k , o d p o v ě d je Q N Y N IL aneb o p říslu šn á o d p o v ě d se
u vede pom ocí z k ra te k Q k ó d u Q B F , Q B G , Q B H , Q B K , Q B N , Q B P . T en to
d ru h hlášen í m ožno p o u ž ít ja k o d o d a te k , k d y ž p ře v lá d á je d n a a n eb o víc
p o d m ín e k podle b o d u 10 až 12.
(QN A —QNZ neoficiální k ó d A R R L ):
QN A
QNB
QNC
QND
QNE
QNF
QNG
QNH
QNT
QNJ
QNK
QNL
QNM
QNN
QNO
O d p o v íd e jte ve sta n o v e n é m p o řa d í (d á v á je n říd íc í stan ice).
Z p ro s tře d k u jte m ezi ... a ...
M ám z p rá v u všem .
Síť je říz e n a (d á v á jen říd íc í sta n ic e).
Z a s ta v te v y s ílá n í a p řijím e jte (d á v á je n říd íc í s ta n ic e ).
Síť n e m á říd íc í sta n ic i.
P ře v e zm ěte ja k o říd ící stanice.
J s te p říliš vysoko.
H lá sím se do sítě. H la ste s e !
M ůžete m ě p řijím a t? M ůžete p řijím a t ...?
D á v e jte p ro ... (d á v á je n řídící stan ice).
J s te p říliš nízko. »
R u šíte síť. Z a s ta v te v y sílán í (d á v á je n řídící stanice).
Ř íd ící sta n ic e je ...
S ta n ic e o p o u ští síť.
k
161
QNP
QN Q
QNR
QNS
QNT
QNU
QNV
QNW
QNX
QNY
QNZ
QOA
QOM
QON
QOP
QOQ
QOR
QO U
N e m o h u v á s (nebo X Y ) b rá t.
P ře la d te n a ... D á v e jte p ro ... (d á v á je n říd ící sta n ic e).
O d p o v ězte ... (d á v á je n říd ící stan ice).
S ítě sě z ú č a stň u jí ...
N a n ěk o lik m in u t se vzd álím .
Z ů sta ň te n a p říjm u (d á v á je n říd íc í stanice).
S p o jte se s ... a z p ro stře d k u jte ... (d á v á je n řídící stan ice).
J a k říd íte dále provoz pro ...
M ůžete o p u s tit síť. Sm ím o p u s tit síť (d á v á se bez o taz n ík u ).
P ře la d te n a ... a d okončete s ... (d á v á řídící stan ice).
N a la d te se n a m ůj k m ito č e t.
M ůžete p ra c o v a t rad io tele g rafií (500 k H z ) ? M ohu p ra c o v a t rad io teleg rafií
(500 k H z ).'
M ůžete p ra c o v a t ra d io tele fo n ii (2182 k H z )? M ohu p ra c o v a t ra d io tele fo n ii
(2182 k H z ).
M ůžete p ra c o v a t ra d io tele fo n ii (k a n á l 16 — k m ito č e t 156,80 M H z)? M ohu
p ra c o v a t ra d io tele fo n ii (k a n ál 16 — k m ito č e t 156,80 M H z).
M ůžete se m n o u p ra c o v a t: 0. h o la n d sk ý , 1. an g lick y , 2. fran c o u z sk ý , 3. n ě ­
m ecky, 4. ře ck ý , 5. italsky-, 6. ja p o n s k y , 7. n o rsk ý , 8. ru sk ý , 9. Španělsky?
M ohu s v á m i p ra c o v a t: 0. h o la n d sk ý , 1. an g lick y , 2. fran c o u z sk ý , 3. n ě ­
m ecky, 4. ře ck ý , 5. ita lsk y , 6. ja p o n s k y , 7. n o rsk ý , 8. ru sk ý , 9 ..Španělsky.
P řija l jste b e zp e čn o stn í signál, v y síla n ý ...? P řija l jsem b e zp e čn o stn í sig­
n á l, v y síla n ý ...
J a k á je ja k o s t m ý ch značek z h led isk a p o u ž ite ln o sti? J a k o s t vašich zrtaček
je: 1. n e p o u ž ite ln á , 2. s o tv a p o u ž ite ln á , 3. pou žiteln á.
K o lik z áz n am ů m á te k v y sílán í? M ám k v y sílán í ... z áz n am ů .
M ám v y s íla t signál pro fá zo v á n í po d o b u ... se k u n d ? V y sílejte signál pro
fá zo v á n í po d o b u ... sekund.
M ám v y s íla t sv ů j z áz n am ? V y síle jte sv ů j záznam .
C htěl b y ste p o slo u c h at n a k m ito č tu ... k H z (nebo M Hz) sig n á ly rá d io v ý c h
n á v ě stid e l p ro označení m ís ta n e ště s tí ? P o slo u c h á m n a k m ito č tu ... k H z
(nebo M H z) sig n ály rá d io v ý c h n á v ě s tid e l p ro označení m ís ta n e štěstí.
P řija l jste n a k m ito č tu ... k H z (nebo M H z) sig n ály rá d io v ý c h n á v ěstid el
p ro označení m ís ta n e ště stí? P řija l jsem n a k m ito č tu ... k H z (nebo MHz)
signály rá d io v ý c h n á v ěstid el p ro označení m ís ta n e štěstí.
V y sílejte je n z p rá v y násled u jící a v y šší p ře d n o sti.
N em o h u z jis tit v a ši polohu.
N e d o d rž u je te síťovou kázeň.
M aják b u d e v c h o d u od ... do ...
P ře d e jte t u to z p rá v u ... (p ro stře d n ic tv ím ...).
M aják t e d n em ů že b ý t u v e d en v chod.
QOW
Z avolám v á s z n o v u , jak m ile to b u d e m ožné.
QOX
Snižte p o n ě k u d k m ito č e t, n a n o v é m v y síle jte 5 k rá t volací značku.
QO B
QOC
QO D
QO E
QOF
QOG
QOH
QOI
QOJ
QOK
I
162
QOY
QOZ
Q PA
Q PB
QPC
Q PD
QPE
QPF
Q PG
Q PH
QPJ
Q PK
QPL
Q PO
QPP
QPR
Q PS
QPT
Q PV
Q PW
Q PX
QPY
QQA
QQC
QQF
QQH
QQI
QQJ
QQK
QQL
QQM
QQ N
QQO
QQP
QQR
QQS
QQT '
QQU
Z v y šte p o n ě k u d k m ito č e t, n a novém v y sílejte 5 k rá t volací zn ačk u .
M a já k u ... u ž není z ap o třeb í.
P o z n á v a c í heslo je ...
V aše frek v en ce se 1. zv ý šila; 2. snížila.
O d p o v íd e jte za m ě n a v ý z v y n a k m ito č tu ... k H z.
M a ják je v c h o d u n a ... kH z.
T o to je o p e rač n í z p ráv a .
B u d u v y síla t v o lací z n ač k u n a (to m to ) k m ito č tu ...
P ře v e zm ěte k o n tro lu sítě (pro ...) (do ...).
S nižte o m aličko k m ito č e t, a b y ste o d stra n il rušení.
Z v y šte o m aličko k m ito č e t, a b y ste o d stra n il rušení.
P ře sn o s t n á sled u jící z p rá v y je p o ch y b n á.
T a to z p rá v a se p ře d á v á se zkom olenou volací značkou.
N á sle d u jící o p a k o v á n í (odpověd n a QMO).
V aše kolace je 1. od lišn á, 2. v y n e ch á n a.
P ře d e jte t u to z p rá v u p říje m ci ... p ři n á v r a tu n a
Z m ěň te běžné číslo z p rá v y n a ...
L od už ív a jíc í volací z n ač k u ... sp o lu p ra cu je s nám i.
V y sílejte z p rá v u p ro ... n a ... k H z .
V y p ín á m do ...
Z k o n tro lu jte sp rá v n o st posledního QDM.
P ro v á d ě cí signál b y l d á n ...
O p a k u jte číslo ...
... b u d e za m ě (za ...) o d p o v íd a t n a v ý z v y .
^
S lyším v á s nejlépe n a ... k H z.
Z p rá v a ... b y la p ře d á n a n a ...
V y sílejte volací z n a č k y ... m in u t.
Z p rá v a ... b y la p ř ija ta v ... hod.
S d ělte, co se sta lo se z p ráv o u .
... z p rá v a se o p a k u je p ro (vaši) inform aci.
P ře sn ý d u p lik á t.
S n ažte se d o s ta t zam ěření od ...
T a to z p rá v a b y la p ře d á n a ... k pro v ed en í.
Z k o n tro lu jte sp rá v n o st posledního Q D R .
V y sílejte p ro m ě m e to d o u ,,F “ .
Síla sig n álů sk u p in y je
M áte o d p o v ě d n a z p rá v u ... ? N em ám ...
D e jte m n ě v a ši z p rá v u . P o s ta rá m se o v yřízení.
V y síle jte volací z n a č k y zřeteln ěji.
N á sled u jící sta n ic e jso u n a poslechu.
QQV
QQ W
QQX
T a to z p rá v a se m ů že p o sla t k te rý m k o liv z působem k ro m ě rá d ia .
QQY
T a to z p rá v a se m u sí šifro v a t.
QRA
J a k é je jm é n o v a ší sta n ic e? Jm é n o m é sta n ic e je ...
163
QRB
QRC
QRD
QRE
QRF
QRG
QRH
QRI
QRJ
QRK
QRL
QRM
QRN
QRO
QRP
QRQ
QRR
QRS
QRT
QRU
QRV
QRW
QRX
V ja k é p řib ližn é v z d álen o sti js te o d m é sta n ic e? P řib liž n á v z d álen o st m ezi
n a šim i sta n ic em i je ...
K te rý so u k ro m ý p o d n ik (nebo k te r á s tá tn í sp rá v a) v y ro v n á v á p o p la tk o v é
ú č ty v a ší sta n ic e? P o p la tk o v é ú č ty m é sta n ic e v y ro v n á v á so u k ro m ý p o d ­
n ik ... (nebo s tá tn í s p rá v a ...).
K a m p lu je te (letíte) a o d k u d p řich á zíte? P lu ji (letím ) d o ... a p řich á zím
z ...
K te ro u h o d in u p o č ítá te , že se d o sta n e te do ... (nebo n a d ...) ? P o č ítá m , že
se d o sta n u do ... (nebo n a d ...) v ... hodin.
V ra cíte se do ... ? V racím se do ... n ebo: V raťte se do ...
C htěl b y ste m i sd ělit m ů j p ře sn ý k m ito č e t (nebo p ře sn ý k m ito č e t ...) ?
V áš p ře sn ý k m ito č e t (nebo p ře sn ý k m ito č e t ...) je ... k H z (nebo M H z).
K o lísá m ů j k m ito č e t? V áš k m ito č e t kolísá.
J a k ý je tó n m ého vysílání? T ó n v a še h o v y sílán í je ... 1. d o b rý , 2. p ro m ě n ­
liv ý , 3. šp a tn ý .
K o lik m á te p řip ra v e n o ra d io tele fo n n íc h v o lán í ? M ám t u ... ra d io te le fo n ­
n ích volání.
J a k á je č ite ln o st m ý ch zn aček (nebo zn aček ...)? Č ite ln o st v a šich značek
(nebo zn ač ek ...) je ... 1. š p a tn á , 2. p ro stře d n í, 3. d o sti d o b rá , 4. d o b rá ,
5. v ý b o rn á .
J s te z am ě s tn á n ? Js e m z a m ě s tn á n (nebo: Js e m z a m ě s tn á n s ...). P ro sím ,
n e ru šte.
J s te ru še n in terferen cí? Js e m ru še n in te rfere n c í. (1. n e jsem v ů b ec ru še n ,
2. slabě, 3. m írn ě , 4. silně, 5. velm i silně.)
J s te ru še n p rů m y slo v ý m nebo a tm o sfé ric k ý m ru še n ím ? J s e m ru še n p r ů ­
m y slo v ý m n eb o a tm o sfé ric k ý m ru šen ím . (1. nejsem v ů b e c ru še n , 2. slabě,
3. m írně, 4. silně, 5. velm i silně.)
M ám z v ý šit v y sílací v ý k o n ? Z v y šte v y sílací výk o n .
M ám sn íž it v y sílací v ý k o n ? S nižte v y sílací výk o n .
M ám v y síla t ry ch leji? V ysílejte ry c h le ji (... slov za m in u tu ).
J s te p řip ra v e n p o u ž ív a t a u to m a tic k ý c h p řístro jů ? Js e m p řip ra v e n p o u ž ív a t
a u to m a tic k ý c h p řístro jů . V ysílejte ry c h lo stí ... slov za m in u tu .
M ám v y síla t pom aleji? V ysílejte p o m ale ji (... slov za m in u tu ).
M ám p ř e s ta t v y síla t? P ře s ta ň te v y síla t.
M áte něco p ro m ě? N em ám pro v á s nic.
J s te p řip ra v e n ? J s e m p řip ra v e n .
M ám u v ě d o m it . .. , že ho v o láte n a ... k H z (nebo M H z)? P ro sím , u v ě d o m ­
te ..., že ho v o lám n a ... k H z (nebo M H z).
K d y m ě z n o v u z a v o lá te ? Z avolám v á s v ... h o d in (na ... k H z nebo ... M H z).
QRY
J a k é m ám p o řa d í? (tý k á se n a v a z o v a n ý c h spojení). Číslo vašeh o p o řa d í
je ... (nebo po d le jak é h o k o liv jin é h o označení).
QRZ
K d o m ě v o lá? V olá v á s ... (na ... k H z n eb o M H z).
J a k á je síla m ý c h značek (nebo_ zn ač ek ...) ? Síla v a šich zn aček (nebo z n a ­
QSA
164
QSB
QSC
QSD
Q SE
Q SF
QSG
Q SH
Q SI
QSJ
Q SK
QSL
QSM
QSN
QSO
Q SP
QSQ
Q SR
QSS
Q SU
QSV
Q SW
QSX
QSY
ček ...) je ... 1. so tv a z a c h y tite ln á , 2. sla b á, 3. d o sti d o b rá , 4. d o b rá , 5. velm i
d o b rá .
K o lísá síla m ých značek? Síla vašich zn aček kolísá.
J s te n á k la d n í lod? Js e m n á k la d n í loď.
J e m á m an ip u lac e v a d n á ? V aše m an ip u lac e je v a d n á .
J a k é je o d h a d o v an é snesení z á c h ran n é h o zařízení? O d h ad o v an é snesení z á ­
ch ra n n é h o zařízen í je ...
V ykonal jste z á c h ra n n é p ráce? V yk o n al jsem z ác h ran n é p rá ce a sm ěřuji
n a z á k la d n u ... (s ... ra n ě n ý m i, k te ří p o tře b u jí ošetření).
M ám v y s la t ... tele g ra m ů n a je d n o u ? V yšlete ... tele g ra m ů n a je d n o u .
M ůžete p ro v é st cílový le t s pom ocí vaší zam ěřovači sta n ic e? M ohu p ro v é st
cílový le t s pom ocí zam ěřovači stan ice (cílový let n a sta n ic i ...).
N em ohl jsem p ře ru š it vaše vysílání n ebo: In fo rm u jte , prosím ... (volací
z n ač k a), že jsem nem ohl p ře ru š it jeh o v y sílán í (na ... k H z nebo M H z).
K o lik činí p o p la te k do . .. , v četn ě vašeh o vn itro zem sk éh o p o p la tk u ? P o ­
p la te k do ... činí ... fra n k ů , v č etn ě m ého v n itro z em sk éh o p o p la tk u .
M ůžete m ě p o slo u c h at m ezi svým i z n ač k am i? M ohu v k lad n é m p říp a d ě
p ře ru š it vaše v y sílán í? M ohu vás p o slo u c h at m ezi m ým i z n a č k a m i; m ů žete
p ře ru š it m é vysílání.
M ůžete m i d á t p o tv rz e n í p říjm u ? D á v á m v á m p o tv rz e n í p říjm u .
M ám o p a k o v a t poslední tele g ra m , k te rý jsem v á m vyslal (nebo teleg ram
před ch ázející)? O p a k u jte poslední tele g ra m , k te rý jste m i v y sla l (nebo tele g ra m /y / číslo/a/ ...).
Slyšel jste m ě (nebo slyšel jste ...) (volací z načka) n a ... k H z (nebo M H z)?
Slyšel jsem v á s (nebo slyšel jsem ... n a ... k H z nebo M Hz).
M ůžete p ra c o v a t s ... přím o nebo p ro stře d n ic tv ím jin é sta n ic e? M ohu p r a ­
c o v a t s ... p řím o (nebo p ro stře d n ic tv ím ...).
C htěl b y ste d o p ra v it dále ... z d arm a? M ohu d o p ra v it dále z d arm a.
M áte n a p a lu b ě lék aře (nebo ...)? M ám n a p a lu b ě lék aře (nebo .,.).
M ám z n o v u v o la t n a v o lacím k m ito č tu ? V olejte z n o v u n a v olacím k m ito ­
č tu . N eslyšel jsem vás.
K te ré h o p ra co v n íh o k m ito č tu p o u ž ije te ? P o u ž iji p ra co v n íh o k m ito č tu
... k H z (z p ra v id la sta č í u v é s t tři poslední číslice k m ito č tu ).
M ám v y síla t nebo o d p o v íd a t n a n y n ě jším k m ito č tu (nebo n a ... k H z)?
V ysílejte nebo o d p o v íd ejte n a n y n ě jším k m ito č tu (nebo n a ... k H z ).
M ám v y s íla t řa d u V n a to m to k m ito č tu (nebo n a ... k H z ? V y sílejte řa d u V
n a to m to k m ito č tu (nebo n a ... kH z).
C h těl b y ste v y síla t n a n y n ě jším k m ito č tu (nebo n a ... k H z)? B u d u v y síla t
n a n y n ě jším k m ito č tu (nebo n a ... kH z).
C htěl b y ste p o slo u c h at ... n a ... k H z (nebo M Hz) ? P o slo u c h á m ... na'
... k H z (nebo M H z).
M ám p ře jít k v y sílán í n a jin ém k m ito č tu ? P ře jd ě te k v y sílán í n a jin ém
k m ito č tu (nebo n a ... k H z).
165
QSZ
Q TA
QTB
QTC
QTD
QTE
QTF
Q TG
QTH
QTI
QTJ
QTK
M ám v y s íla t k ažd é slovo n e b o k a ž d o u sk u p in u n ě k o lik rá t? V y sílejte každ é
slovo nebo k a žd o u sk u p in u d v a k r á t (nebo ... k r á t) .
M ám z ru šit teleg ram číslo ... ? Z ru šte tele g ra m číslo ...
S o u h lasíte s m ý m p o č ítá n ím slov? N esouhlasím s v a ším p o č ítá n ím slov.
B u d u o p a k o v a t p rv é p ísm eno k a ž d é h o slova a p rv o u číslici k a žd é h o čísla.
K o lik te le g ra m ů m á te k v y slá n í? M ám p ro v á s (nebo p ro ...) ... tele g ra m ů .
Co v ylovilo zác h ran n é p lav id lo n eb o z ác h ran n é le ta d lo ? ... (označení t o ­
to žn o sti) vylovilo 1........ (počet) osob, k te ré přežily k a ta s tro fu , 2. tro sk y ,
3. ... (počet) m rtv o l.
J a k é je P R A V É zam ěřen í vzh led em k v á m ? V aše P R A V É zam ěřen í v z h le ­
dem k e m n ě je ... s tu p ň ů v . .. hodin,
nebo
J a k é je m é P R A V É zam ěření vzh led em k ... (volací značka) ? V aše P R A V É
zam ěření vzhledem k ... (volací z n ač k a) b ylo ... s tu p ň ů v ... hodin,
nebo
J a k é je P R A V É zam ěření (koho) ... (volací značka) vzh led em k ... (volací
z n ačk a)? P R A V É zam ěření ... (volací značka) vzh led em k ... (volací z n a č ­
k a) b y lo ... stu p ň ů v ... hodin.
C htěl b y s te m i sd ě lit m ou polo h u v y p lý v a jíc í ze zam ěřen í p ro v e d en ý c h
v á m i říze n ý m i rá d io v ý m i zam ěřo v a č i? P o lo h a v a ší sta n ic e , v y p lý v a jíc í ze
zam ěřen í p ro v e d en ý c h m n o u říze n ý m i rá d io v ý m i z am ěřo v a č i, b y la ... šířk y ,
... d é lk y (nebo jak é k o liv jin é označení p o lohy), tř íd y ... v ... hodin.
V yšlete d v ě č árk y , k a žd o u o d e se ti se k u n d á c h a za n im i sv o u volací zn ač k u
(o p ak o v án o ... k rá t) (na ... k H z ). V y šlu d v ě č á rk y k a ž d o u o d e se ti se k u n ­
d á c h a za n im i svou volací z n a č k u (o p ak o v án o ... k r á t n a ... k H z nebo
M H z); n eb o
P o ž á d e jte . . . , a b y v y slal d v ě č á rk y o d e se ti se k u n d á ch a z a n im i svou volací
z n ač k u (o p ak o v án o ... k rá t) n a ... k H z nebo M H z. P o ž á d a l jsem . .. , a b y
v y sla l d v ě č á rk y o d e se ti se k u n d á c h a za nim i svou volací z n ač k u (o p a k o ­
v á n o ... k rá t) n a ... k H z n e b o M H z.
J a k á je v a še polo h a v zem ěpisné šířce a délce (nebo podle jak é h o k o liv j i ­
n ého označení)? M á poloha je ... šířk y , ... délk y (nebo podle jak é h o k o liv
jiného označení).
J a k ý je v á š P R A V Ý k u rs? M ůj P R A V Ý k u rs je ... stu p ň ů .
J a k á je v a še c esto v n í ry c h lo s t? M á c esto v n í ry c h lo st je ... uzlů (nebo k ilo ­
m e trů za h o d in u n eb o p ozem ních m il za h o d in u ). (Ž ád á se o ry c h lo s t lodi
nebo le ta d la vzhledem k vodě n e b o v z d u ch u .) (U d á v á se ry c h lo s t lodi nebo
le ta d la vzh led em k vodě nebo v z d u ch u .)
QTL
J a k á je ry c h lo s t vašeh o le ta d la v z h le d em k zem ském u p o v rc h u ? R y c h lo st
m ého le ta d la vzhledem k z em sk ém u p o v rc h u je ... u z lů (nebo ... k ilo m e trů
za h o d in u , n eb o ... pozem ních m il za h o dinu).
J A K Ý je v á š P R A V Ý k u rs? M ůj P R A V Ý k u rs je ... stu p ň ů .
QTM
J a k ý je v á š M A G N E T IC K Ý k u rs? M ůj M A G N E T IC K Ý k u rs je ... stu p ň ů .
166
Q TN
QTO
QTP
QTQ
QTR
QTS
QTT
QTU
QTV
Q TW
QTX
QTY
QTZ
QU A
QUB
QUC
QUD
V k o lik h o d in jste o p u stil ... ? O pustil jsem ... v ... hodin.
V yp lu l jste z v n itřn íh o p řís ta v u (nebo z p řísta v u ) ? V yp lu l jsem z v n itřn íh o
p řís ta v u (nebo z p řísta v u ); nebo
O drazil js te od zem ě? O drazil jsem o d zem ě.
V p lu je te do v n itřn íh o p řís ta v u (nebo do p řísta v u )? V p lu ji do v n itřn íh o
p řís ta v u (nebo do p řísta v u );
nebo
C h y stá te se p ř is tá t n a m oři (nebo n a zem i) ? P řis ta n u n a m oři (nebo n a zemi).
M ůžete k o re sp o n d o v a t s m ou sta n ic í podle M ezinárodní sig n á ln í k n ih y ?
B u d u k o re sp o n d o v a t s vaší sta n ic í podle M ezinárodní signální k n ih y .
K o lik je p řesn ě ho d in ? J e p řesn ě ... hodin.
V ysílejte svou volací z n ač k u pro n a la d ě n í nebo a b y ste um o žn il zm ěření
v ašeh o k m ito č tu , n y n í (nebo v ... hodin) n a ... k H z nebo M H z. B u d u ihned
v y síla t svou volací zn ač k u p ro n a la d ě n í n eb o a b y ch um ožnil m ěře n í svého
k m ito č tu , n y n í (nebo v ... hodin) n a ... k H z nebo M H z.
Z n ač k a to to ž n o sti, k te r á n á sled u je, jo p ře lo ž en a n a jiné vysílání.
Sdělil b y ste m i, pro k te ré h o d in y je vaše sta n ic e o te v ře n a ? M á sta n ic e je
o te v ře n a od ... do ... hodin.
M ám z a v á s b d ít n a k m ito č tu ... k H z nebo M H z (od ... do ... hodin)?
B d ě te z a m ě n a k m ito č tu ... k H z nebo M H z (od ... do ... h odin).
J a k ý je s ta v osob, k te ré přežily k a ta s tro fu ? O soby, k te ré přežily k a ta s tr o ­
fu , jso u v ... s ta v u a n u tn ě p o tře b u jí
M ůžete n e c h a t svou sta n ic i o tev ře n o u , a b y ste byl se m n o u v e spojení až
d o .n o v é h o p o k y n u z m é s tra n y (nebo až d o ... hodin)? M á sta n ic e z ů s tá v á
o te v ře n a , a b y b y la s v á m i ve spojení až do nového p o k y n u z v a ší s tra n y
(nebo až do ... hodin).
S m ě řu je te k m ís tu n e h o d y a v k lad n é m p říp a d ě , k d y m y slíte , že se la m
d o sta n e te ? S m ě řu jí k m ís tu n e h o d y a m y slím , že se ta m d o sta n u v ... hodin.
P o k ra č u je te v p á trá n í? P o k ra č u ji v p á tr á n í p o (... le ta d le , lodi, z á c h ra n ­
n é m zařízení, osobách, k te ré p řežily k a ta s tro fu , tro sk á ch ).
M áte z p rá v y o ... ? Z de jso u z p rá v y o ...
M ůžete m i d á t po řa d ě ú d a je o: P R A V É M sm ěru a ry c h lo sti p řízem ního
v ě tru ; v id ite ln o sti, počasí, d ů lež ito sti, ty p u a výšce spodních m ra k ů v ... ?
Zde jso u ž á d a n é ú d ajo : ... (Jo tře b a p ře sn ě o z n ač it je d n o tk y p o u ž ité pro
ry c h lo sti a vzdálen o sti.)
J a k é je číslo (nebo jin é označení) p o sle d n íh o tele g ra m u , k te rý js te p řija l
ode m ě n eb o od ... ? Číslo (nebo jiné označení) posledního te le g ra m u , k te rý
jsem p řija l od v á s nebo od ... je ...
Z a c h y til jste p iln o stn í signál v y sla n ý . .. ? Z ac h y til jsem p iln o stn í signál
v y sla n ý ... v ... hodin.
QUE
M ůžete te le fo n o v a t v ... (řeč), je-li tř e b a s tlu m o č n ík e m ; v k la d n é m p říp ad ě ,
n a k te rý c h k m ito č te c h ? M ohu tele fo n o v a t v (řeč) n a ... k H z (nebo M Hz).
QUF
Z a c h y til jste tís ň o v ý signál v y sla n ý ... (volací z n ač k a p o h y b liv é stan ice)?
167
QL’G
QUH
QUI
QUJ
QUK
QUL
QUM
QUN
QUO
QUP
QUQ
QUR
QUS
Z ac h y til jsem tís ň o v ý signál vyslaný.
(volací z n a č k a p o h y b liv é stanice)
v ... h o d in .
B u d e te n u c en sn é st bo n a m oře (nebo n a zem )'i J s e m n u c e n sn é st se ih n ed
n a m o ře (nebo n a zem ). B u d u n u c en sn é st se n a m oře (n a zem ) v ... (poloha
nebo m ísto) v ... hodin.
Sdělte m i n y n ě jší b a ro m e tric k ý tla k p ře p o č te n ý n a h la d in u m oře? N y n ě jší
b a ro m e tric k ý tla k p ře p o č te n ý n a h la d in u m oře je ...
J s o u vaše n a v ig a č n í sv ě tla ro zsv ícen a? M á n a v ig a čn í sv ě tla jso u rozsvícena.
S dělte m i P R A V Ý k u rs, k te rý b y ch m ěl sle d o v at, a b y c h k v á m dospěl
(nebo a b y c h dospěl k ...)? P R A V Ý k u rs, k te rý m á te sle d o v a t, a b y ste ke
m n ě dospěl (nebo a b y ste dospěl k ...) j e ..........s tu p ň ů v ... hodin.
Sdělte m i s ta v m oře podle p o zo ro v án í v ... (místo- n eb o sou řad n ice) ? M oře
v ... (m ísto n eb o souřadnice) je ...
Sdělte m i s ta v h lad in y m oře podle p o zo ro v án í v ... (m ísto n eb o souřadnice) ?
S ta v h la d in y m oře v ... (m ísto n eb o souřadnice) je ...
M ohu o p ět z ap o čít s n o rm áln í p rací? S n o rm áln í p ra c í lze z n o v u započít.
P ro s b a k lo d ím v m ém přím ém so u sed stv í (nebo v so u sed stv í ... šířk a,
... délk a n eb o v so u sed stv í ,..) , a b y u d a ly své p olohy, P R A V Ý k u rs a ry c h ­
lost. M á p o lo h a, m ů j P R A V Ý k u rs a m á ry ch lo st jso u ...
M ám p á tr a t po ... 1. leta d le , 2. lodi, 3. zách ran n ém zařízen í v so u sed stv í
... šířk a , ... d élk a (nebo podle jak é h o k o liv jin éh o o z n ač en í)?-.P á tr e jte , p ro ­
sím , po ... 1. leta d le , 2. lodi, 3. zác h ran n é m zařízení v so u sed stv í ... šířk a,
... d élk a (nebo podle jak éh o k o liv jin éh o označení).
Sdělte m i sv o u polo h u ... 1. sv ě tlo m e te m , 2. čern ý m k o u ře m , 3. sv ěteln ý m i
ra k etam i. M á polo h a se sděluje ... 1. sv ětlo m etem , 2. čern ý m k o u ře m , 3. sv ě­
teln ý m i ra k e ta m i.
M ám sv ů j sv ě tlo m e t říd it kolm o n a m ra k , m ožno-li p řeru šo v an ě , a p a k —
až u v id ím nebo uslyším vaše leta d lo — n a říd it p ro u d sv ě tla n a v o d u (nebo
n a zem) p ro ti v ě tru , a b y se v á m u sn a d n ilo sn é st se n a m o ře (nebo n a zem) ?
ítid te , p ro sím , v á š sv ětlo m et kolm o n a m ra k , m ožno-li p ře ru šo v an ě ; až
p a k u v id íte n e b o u sly šíte m é le ta d lo , n a rid te p ro u d sv ě tla n a v o d u (nebo
n a zem) p ro ti v ě tru , a b y ste m i u sn a d n il sn é st se n a m o ře (nebo n a zem ).
T i, k te ří p řežili k a ta s tro fu ... 1. ob d rželi zách ran n o u v ý stro j, 2. b y li p řija ti
n a lod, 3. b y li d o stižen i z á c h ran n o u četo u n a zem i?
Z pozoroval jste osoby, k teré p řežily k a ta s tro fu nebo p o z ů sta tk y ? Je stliž e
a n o , n a k te ré m m ístě? Z pozoroval jsem ... 1. ve v o d ě osoby, k te ré p řežily
k a ta s tro fu , 2. n a p rám ech osoby, k te ré p řežily k a ta s tro fu , 3. p o z ů s ta tk y
nebo tro sk y n a ... šířk y , ... délk y (nebo podle jak éh o k o liv jin éh o označení).
QUT
J e m ísto n e ště s tí označeno? M ísto n e ště s tí je označeno ... 1. oh n ěm n a lodi
nebo k o u řo v o u bójí, 2. v ý stra ž n ý m n á m o řn ím zn am en ím , 3. b a rv ic ím p ro ­
střed k em , 4. ... (jiným p ro stře d k em , k te rý je tře b a p o d ro b n ě p o p sat).
QUU
M ám říd it lo d nebo letad lo ve sm ě ru n a m ou po lo h u ? ftid te lod nebo le­
tad lo ... (volací značka) 1. ve sm ěru n a v a ši polo h u ta k , že b u d e te v y sílat
168
QUW
QU Y
QVA
QVC
QVH
QVJ
QVO
QVT
QV U
QVZ
, QW A
QW B
QW F
QW H
QW I
QW L
QW M
QW N
QW O
QW P
QW Q
QW B
QW S
QW W
QWX
QW Ý
QW Z
QXA
QXB
QX C
QXD
QXF
QXJ
QXK
QXL
svou volací z n ač k u a p ro d lu žo v a n é č á rk y n a ... k H z (nebo M H z), 2. ta k ,
že b u d e te v y síla t n a ... k H z (nebo ... M H z) P R A V Ý k u rs , a b y ste b y l
dosažen.
J s te v o b lasti p á tr á n í ... (označení n eb o šířk a a délka)? J s e m v ob lasti
p á t r á n í . . . (označení).
B ylo u p o zo rn ěn o n a u m ístě n í z á c h ran n é h o zařízení? N a z á c h ra n n é zařízení
bylo u p o zo rn ěn o v ... h o d in ... 1. ohněm n a lodi nebo k o u řo v o u b ó jí, 2. n á ­
m o řn ím v ý s tra ž n ý m z n am en ím , 3. b a rv ic ím p ro stře d k e m , 4. ... (jiným
p ro stře d k e m , k te r ý je tře b a p o d ro b n ě p o p sa t).
U ž ijte ru č n íh o klíče.
H la ste , až n a v á ž e te spojení s ...
P o č k e jte v e v z d á le n o sti ... m il.
R a d a r 1. v cho d u ; 2. m im o provoz.
O p a k u ji, co jsem v y sílal v ... hodin.
V ysílejte p ro m ě n a ... a n e če k ejte n a p o tv rze n í. P o tv rd y n později n a
... kH z.
C vičná z p ráv a .
N e m o h u v y h o v ě t.
V áš p e rfo rá to r je v a d n ý .
Moje zem ěpisné z am ěřen í od v á s je ... s tu p ň ů ... m il.
B u d u v y síla t ladicí signál n a ... kH z.
M ůžete se v r á ti t n a z á k la d n u podle ra d a ru .
U k a za tele z p rá v y ... z n ějí sp rá v n ě.
O d p o v íd á te p o m a lu n a m é ž ád o sti o o p ra v y .
N ep o sílejte t u to z p rá v u rádiem .
Z am ěření je spolehlivé.
N a slo u c h ejte u rad io telefo n u .
V aše v y sílán í m á silné p ře b y te č n é v y z ařo v á n í.
M ůžete se p řib líž it podle ra d a ru n a ...
P rv n í ra d io sta n ice , k te ro u b y la p ře d á n a ta to z p rá v a , b y la ...
N epoužil jsem b ěžného čísla z p rá v y ...
S dělte, k d y a k te ro u sta n ic í b y la p ře d á n a z p ráv a .
L e tiště ... se n e h o d í k p řis tá n í pro ...
Z ap n ě te , , I F F “ .
U ž ív ám ...
S p o jte m ě v ... S p u stím volací p ásk u .
N e m o h u v á s te d z a m ě řit, z av o lejte za ... m in.
K d y js te m ě slyšel n a p o sled y ? N eslyšel jsem v á s od ... hod.
P řib liž o v a c í m a já k r a d a ru je m im o provoz.
1. z a p n ě te , 2. v y p n ě te ra d a r.
P o k ra č u jte v z am ěřo v á n í ...
P ře p n ě te n a gonio.
P o šle te tele g ra fick y p oštou.
169
QXN
QXO
QXP
QXQ
QXR
QXV
QXW
QXY
QYA
QYB
QYC
QYD
QYF
QYG
QYH
QYI
QYM
QYN
QY O
QYR
QY Q
QYT
QYY
QYZ
QZA
QZC
QZF
QZM
QZO
QZQ
QZU
Q ZU 1
Q ZW ?
Q ZW
QZY
QZZ
ZAC
ZAL
ZAN
ZAO
J a k é je m é g o niom etrické zam ěře n í z ... ‘í
N a slo u c h ejte p ro n o v o u v y sílač k u ...
V aše te č k y jso u p říliš 1. silné, 2. slabé.
M odulace.
Z p rá v u p ů v o d n ě šifro v al ...
B u d u v y síla t so u časn ý m klíčem n a ... k H z a ... kH z.
P o síle jte d o p ra v u pro ... p řes ... (n a ... k H z).
N a slo u c h ejte n a g o n io m e tru n a ... k H z .
P řip ra v u ji z p rá v y (p erfo račn í p á sk u ) k v ysílání.
Z a řa d te t u to z p rá v u do ro z v rh u vašeho ...
Js e m (... je) ve spojení ...
V y sílejte 12 p a lc ů p rá zd n é p á sk y ry c h lo stí ...
P ře p ín á m p řijím a č n a ... kH z.
P ra c u jte 1. sim p lex , 2. d uplex.
V olací z n a č k a blížící se lodi je ...
V y síláte n e p ře trž ito u značku.
T a to z p r á v a se m ůže p o sla t k te rý m k o liv p o jítk e m .
Z am ěřen í v a še ... a jem u o d p o v íd ající m oje ...
P oslední slovo od vás b ylo ...
P ře d e jte t u to z p rá v u ...
O p a k u jte v še c h n y z p rá v y o n e p říteli.
Ž ád ám o časo v ý signál.
S ignál k o n tro lo v a n ý m o n ito rem .
V aše sv ě tlo je nečiteln é,
P ra c u ji s le to u n e m v letu.
Js e m ve sp o je n í s ... n a ... kH z.
N a la d te sv ů j vy sílač n a m ů j (...) k m ito č e t.
P o tv rz u ji z p rá v u .
P o sle d n í slovo v á m i v ysílané b ylo
...
N em o h u p ře d a t v aši z p rá v u ... do ... h od.
N a la d te 89 n a ...
J s te n a la d ě n n a ... ?
Js e m n a la d ě n n a ... ?
N a lad ím se n a ...
N eslyším v á s.
V áš služební sig n á l ... hod. 1. je n e sro z u m ite ln ý , 2. nem ám e.
Sdělte s ta n ic i . .. , n a k te ré m k m ito č tu p o slo u ch áte.
Z m ěňte k m ito č e t.
N em o h u p ř ijím a t ...
T elefonii n e m o h u p ř ijím a t; p ře jd ě te n a telegrafii.
ZAP
ZAR
P o tv rd te p říje m .
V raťte se n a a u to m a tic k é relé.
ZBN
P ře ru šte a p a k p o k ra č u jte s n o v o u p á sk o u .
170
ZB O
ZBR
ZBS
ZBY
ZCA
ZCB
zcc
ZCD
ZCE
ZCI
ZCK
ZCL
ZCO
ZCP
ZCR
zcs
ZCT
ZCW
ZDC
ZDD
ZDF
ZDH
ZDL
ZDM
ZDT
ZDV
ZED
ZEF
ZEG
ZFA
ZFB
ZFC
ZFD
Z FO
ZFQ
ZFR
Z FS
ZFT
.
J s e m ve spojení s ...
P ře ru š te o k ru h ; b u d em e p ře la d o v a t.
V aše sig n ály jso u ro zm azan é (zm atené).
P ře ru š te a z ačn ěte 1 m z p ět.
V šech n y sig n ály (nebo k a n ály ) jso u nečiteln é. Z k u ste n á m v y síla t čiteln ý
signál n a jin é m k m ito č tu , a b y ch o m u d rž eli spojení.
O k ru h p ře ru še n , sig n á ly n e jso u sly še t; pro sím e, z ů sta ň te n a p říjm u a in ­
fo rm u jte n á s o zach y ce n ý ch ...
K o la c io n u jte kód y .
V aše k o lac io n o v án í nesouhlasí.
P ro sím , o v ě řte stře d n í k m ito č et.
O k ru h p ře ru še n ; z ů s ta ň te n a p říjm u a d e jte n á m p rv n í signál, k te r ý bude
p o u žiteln ý .
P ro v ě řte si k líčování.
V y sílejte čiteln ě v a ši volací značku.
Schází vaše kolacionování.
M ám e n e v aln é p o d m ín k y p říjm u ; zesilte n a m ax im u m .
P o u ž ív ám e k o n c e n trá to ru ; prosim e, u p o z o rn ěte nás.
Z a s ta v te vysíláni.
O p a k u jte d v a k rá t.
M áte přím é sp o je n í s ... ?
H le d ám e z á v a d u n a o k ru h u ; podám e z p rá v u .
D e jte řa d u teček.
K m ito č e t v á m ujížd í.
D ě láte p říliš dlo u h é teč k y .
V aše te č k y jso u p říliš k rá tk é .
V aše te č k y u n ik a jí (m izí).
N á sle d u jící v y sílače je d o u „ d v o jm o " .
D é lk a v a šich te č e k k olísá; u p ra v te je.
K o n s ta tu je m e v ý p a d k y podle u d a n éh o stu p n ě .
K o n s ta tu je m e p ře m íru činnosti.
K o n s ta tu je m e zkreslení podle u d a n é h o stu p n ě .
A u to m a tic k ý v y sílač je v a d n ý .
Silný ún ik .
O v ě řte si F S K .
M áte silný ú n ik .
S ig n ály vym izely .
K m ito č to v ý p o su v vašeho signálu je ...
R y c h lo s t ú n ik u vašeh o sig n á lu podle stu p n ic e je ta k o v á , ja k b y lo oznám eno.
ZGF
M áte slab ý ú n ik .
J a k é jso u p o d m ín k y p ro d u p lex ?
S ignál je d o b rý p ro ry c h lo s t ... slov/m in.
ZGP
D e jte p ře d n o st ...
171
ZGS
ZGW
ZHA
ZHC
ZHS
ZHY
ZIM
Z IP
Z IS
Z JF
ZKQ
ZKW
ZLB
ZLD
Z LL
ZI j P
ZLS
ZMG
ZMO
ZM P
ZMQ
ZM R
ZMXJ
ZNB
ZNC
ZNG
ZNI
ZNN
ZNO
ZNR
ZNS
ZOA
ZOD
V aše sig n á ly se zesilují.
V aše sig n á ly sláb n o u .
J a k é jso u p o d m ín k y p ro a u to m a tic k ý p říje m ?
J a k n á s p řijím á te ?
V y sílejte v e lk o u ry c h lo s tí (... slov/m in).
D ržím e v á š te le g ra m ...
R u še n í p rů m y slo v ý m i nebo lé k a řsk ý m i p řístro ji.
Z v y šte v ý k o n .
M ám a tm o sfé ric k é p o ru c h y ...
V áš k m ito č e t p o sk a k u je.
O z n am te, k d y zase z a h á jíte .
Z kreslení vašeh o sig n á lu je ... % .
D ě lejte delší m ezery.
D o s tá v á m e o d v á s dlo u h o u č áru .
Z kreslení zn ač ek je p ra v d ě p o d o b n ě z působeno in d u k cí z o v lád a cí lin k y .
M alý v ý k o n .
M ám e b o u řk u .
M a g n e tick á a k tiv ita .
P o č k e jte .
C h y b a p e rfo rá to ru .
Č ekejte n a ...
V aše sig n á ly jso u je ště čitelné.
M n o h o n á so b n á tra s a zp ů so b u je ... (% ).
V ysílám e d v a k r á t k a žd o u depeši.
N em ám e sp o je n í s ...
P o d m ín k y n e sta č í p ro p říje m šifer.
N eslyšeli jsm e volací značku.
U ž n e m ám e nic p ro vás.
Z a sta v u je m e v y sílán í.
N e p řija to .
'
M ám e zde n o v o u p ásk u .
O věřili jsm e ... a zjistili, že v y síla n í je v p o řá d k u .
P o z o ru je m e ... a ud ělám e z m ě n u , je s tli p o d m ín k y b u d o u ste jn ě d o b ré nebo
lepší.
Co m á te k v y sílán í?
S lyším d o b ře .
P o d m ín k y n a lince jso u dobré.
V y síle jte je n sm yčku.
N e d o stá v á m e sig n á l řá d k o v á zm ěn a.
N e d o sta li jsm e signál n á v ra t válce.
ZOH
ZOK
ZO L
ZOR
ZPA
Z PC
ZPE
V šechno p e rfo ru jte .
ZPF
M otor b ěží p říliš rychle.
ZPO
T e x t in c la ris v y síle jte jed n o u .
172
ZPR
Z PS
ZPT
ZRA
ZRB
ZRC
ZRK
ZRL
ZRM
ZRN
ZRO
ZRR
ZRS
ZRT
ZRY
ZSA
Z SF
ZSG
ZSH
zsx
ZSM
ZSN
ZSO
ZSR
zss
Z ST
ZSU
zsv
zsw
zsx
Z TA
ZTF
ZTH
ZTI
ZTV
ZTJA
ZUB
zuc
ZV B
ZVF
ZVP
zvs
zwc
Z o p a k u jte p á sk u , k te r á p rá v ě běží.
M otor je p říliš p o m alý .
T e x t in claris v y síle jte d v a k rá t.
V aše p á sk a jd e obráceně.
V á š re lá tk o v a n ý signál je š p a tn ý ; n a la d te lépe p řijím a n é signály.
M ůžete p řijím a t šifry? A no.
O brácené k líčování.
O p a k u jte p ře d ešlo u p á sk u .
O d stra ň to m o d u la c i, pocházející z ...
T ó n n ečistý.
D obře p řijím ám e i n e jv y šší rychlostí.
V y sílejte obráceně.
O p a k u jte depeši ...
O bnovto p ro v o z .
P u sť te z k u šeb n í p á sk u .
Z a s ta v te a u to m a tic k ý provoz.
D á v e jte ry ch leji.
O p ra v te si p říjem .
R u ší m ě silné atm o sfé ric k é p o ru ch y .
S dělte in te n z itu sig n á lu ... v [j.V/m n a v s tu p u přijím ače
I n te n z ita sig n álu ... je ... jiV /m
D e jte re p o rt S IN P O .
D á v e jte p á sk y jed n o u .
V aše sig n ály jso u silné, čisté a do b ře čitelné.
V y sílejte pom aleji.
V y sílejte p á sk y d v a k rá t.
V aše sig n ály jso u n e čitelné.
V aše ry c h lo st kolísá.
V aše sig n á ly jso u slabé.
Z a s ta v te a u to m a tik u p ro atm o sférick é signály.
V ysílejte a u to m a te m .
V y síle jte ry ch le a d v a k rá t.
V y sílejte ručně.
V y sílán í p ro z a tím n ě p řeru šen o .
D á v e jte n a b u g u .
N em ám e p o d m ín k y p ro p říje m n a ...
N em ůžem e v á s p ře ru š it.
N em ůžem e v á m v y h o v ě t; učiním e t a k až ...
P o la riz ac e se m ění.
V áš k m ito č e t kolísá.
D e jte řa d u VV V.
S íla v ašich sig n á lů kolísá.
J s o u kliksy.
V y šlete slo v a ...
D á v e jte všech n o je n jed n o u .
V aše sig n á ly jso u slab é, ale čitelné.
D á v e jte k a ž d é slovo d v a k rá t.
V aše te m p o je n e ro v n o m ěrn é.
J a k o u ry c h lo s tí v y síláte ?
Z k u ste je š tě jed n o u .
ZW D
ZW O
ZW K
ZW T
ZXU
ZYS
ZZH
Hláskovací tabulka pro písmena a číslice
1.
K dyž je tře b a hláskovat volací značky, předpisové zkratk y
nebo slova, používá se té to hláskovací tabulky:
P ísm en o , jež
se m á v y s la t
A
B
C
D
E
F
G
H
I
J
K
L
M
N
0
P
Q
R
S
T
U
V
w
X
Y
Z
174
K ó d o v é slovo
A lfa
B ra v o
C harlie
D e lta
E cho
F o x tr o t
G olf
H o te l
I n d ia
J u lie tt
K ilo
L im a
M ike
N o v e m b er
O scar
Papa
Q uebec
R o m eo
S ie rra
T an g o
U n ifo rm
V ic to r
W h isk ey
X -r a y
Y ankee
Z oulou
V ý slo v n o st k ó d o v éh o slova*
A L FA
B R A VO
CÁ L I nebo SÁ R L I
D E L TA
É KO
FO X TROT
GOLF
HO TEL
I N D IA
DŽU L I ÉT
K I LO
L I MA
MA I K
NO VÉM B E R
l
OS K A R
PA PA
K É BEK
R O M IO
SI E RA
T A N GO
J U N Y F O R M nebo
U N Y FO RM
V IK T A R
V IS K I
EKS RÉ
JA N K I
ZU LU
2.
K dyž je tře b a hláskovat čísla nebo znam énka, používá se této
ta b u lk y :
Číslice nebo
zn am én k o , jež
se m á v y s la t
0
1
2
3’
4
5
6
7
8
9
D e se tin n á č árk a
T ečka
K ó d o v é slovo
NADAZERO
UNAONE
B IS S O T W O
TERRATHREE
K A RTEFO U R
P A N T A F IV E
S O X IS IX
SET TE SE V E N
O K T O E IG H T
N O V E N IN E
D E C IM A L
STO P
V ý slo v h o st k ó d o v éh o slova*
N A -D A -Z E -R O
U -N A iV A N
B IS -S O -T U
T É -R A -T R I
K A R -T E -F Ó R
P A N -T A -F A -IF
S O K -S I-S IK S
S E -T E -S E V N
O K -T O -E JT
N O -V E -N A J-N E
D E -S I-M A L
STO P
* V šechny sla b ik y m a jí s te jn ý p řízv u k .
Hláskovací tabulka
P ís ­
m eno
A .
B
C
Č
D
E
F
G
H
CH
I
J
Č esky
AD A M
BOŽENA
C Y R IL
ČENĚK
D A V ID
E M IL
F R A N T IŠ E K
G U ST A V
HELENA
C H R U D IM
IV A N
JO S E F
N ěm ecky
AN TO N
BERTA
C A E SA R
—
DORA
E M IL
F R IE D R IC H
G U ST A V
H E IN R IC H
CHARLOTTE
ID A
J U L IU S
P ís ­
m eno
A
B
C
Č
D
JE
F
G
—
CH
I
J
R u sk y
ANNA
B O R IS
C A P L JA
ČELOVĚK
D M IT R IJ
JE L E N A
FJO D O R
G R IG O R IJ
—
C H A R IT O N
IV A N
IV A N K R A T K I J
175
,
Cesky
K
L
M
N
O
P
Q
R
R
s
š
T
U
V
W
X
Y
Z
Ž
A
0
tr
KAREL
L U D V ÍK
M A R IE
NERUDA
OTAKAR
PETR
/
Q U ID O
RUDOLF
Reh o R
SV A TO PLU K
ŠÁ R K A
TOMÁŠ
URBAN
VÁCLAV
D V O J IT É W
XAVER
Y P S IL O N
ZUZANA
Ž O F IE
Písm ěno
N ěm eck y
KONRÁD
L U D W IG
M ARTHA
N O RD PO L
O TTO
PA U LA
QU ELLE
R IC H A R D
\
—
K O N S T A N T IN
L E O N ID
M IC H A IL
N IK O L A J
O LGA
PA V EL
0
P
—
—
R
ROM AN
—
—
—
S IE G F R E ID
S
S
T
U '
V
S E M JO N
SU RA
T AŤJA N A
U L JA N A
V A S IL IJ
-
THEODOR
U L R IC H
V IK T O R
W IL H E L M
X A N T H IP P E
Y P S IL O N
Z E P P E L IN
_
^
A f Íg e r
Od ip u s
Ub el
—
—
K
L
M
N
R u sk y
—
—
-
—
Y
Z
Ž
Sč
E
JA
JE R Y
Z IN A JD A
Ž E ÍÍA
SČ U K A
ECHO
JA K O V
M J A G K IJ Z N A K
T V JO R D Y JZ N A K
Amatérské zkratky
AA
AB
ABT
AC
ADR
AER
AGN
ALL
AM
176
v še c h n o za
(po), o p a ­
k u jte vše, co b ylo za ...
vše p ře d
asi, o , okolo, kolem , u (po­
k u d jd e o)
s tř íd a v ý p ro u d
a d re sa
a n té n a
o p ě t, zase
vše, v še c h n o
a m p litu d o v á m odulace
AM
ANI
ANS
ANT
AS
AT
AVC
AW ARD
AW H
AW DH
BA
dopoledne
k te rý k o li, n ě ja k ý
odpo v ěd
a n té n a
č ek e jte (okam žik)
v (... hodin)
sam očinné řízení
přiřčen í (ceny), diplom
n a sly šen o u (s něm eckým i
a m a téry )
lirad icí stu p e ň
t
BAND
BC
BCI
BCL.
BCNU
BCOS
BC U S
BCP
BD
BEST
BF
BFO
B F R (E )
B I (BY)
B.TR
BK
BKG
BN
BN
BOTTLE
BOX
BSR
BTR
BUG
BUREAU
BUT
BU ZZ
C
CA LL
CA L L B O O K
CAN (CN)
CANS
C A N T (CNT)
p ásm o
ro zh las
ru še n í ro z h la su
poslu ch ač ro z h la su
p o d ív ám se po V ás, z n o v u
(opět)
p ro to že , p o n ě v ad ž
CLEA R
(CLR)
CLG
C L IC K
(C L IX )
CLOUD Y
CO
CODE
COLD
CO N D S
CONDX
ja s n ý (i o počasí), z ře te ln ý
vo lající
c v a k n u tí, k lik s
z ac h m u ře n ý , o b lač n ý (o)
k ry sta lo v ý osc ilá to r
kód
stu d e n ý , c h la d n ý , chladno
p o d m ín k y (spojení)
p o d m ín k y p ro d álkové
spojení
b la h o p řá n í
p e v n in a
záv o d
c h la d n ý (o), stu d e n ý
z a p s a t; p o ro z u m ě t
CFM
hod n ě, m n o h o (franc.)
š p a tn ý , šp a tn ě
nej lepší
h ra d íc í stu p e ň
z á z n ě jo v ý osciláto r
d řív e
u , p ři, n a b líz k u
d o b rý d e n (franc.)
p ře ru š it; d u p lex n í provoz
p ře ru šen í, p o ru c h a
vše m ezi
d o b ro u noc (franc.)
e le k tro n k a
sc h rá n k a (poštovní)
d o b rý večer (franc.)
lepší, lépe
p o lo a u to m a tic k ý klíč
ú řa d
a le, v ša k
k rá tk é zav o lán í
ano
v o lán í, z av o lán í
a d re sá ř a m a té rů
m ohu
slu c h á tk a
nem o h u
k ry sta le m řízen ý
p o tv rd it
DP
d ě k u ji (ČSSR)
CHANEL
k a n á l, v y sílací k m ito č e t
DPE
z p rá v a
CHAT
p o p o v íd án í
DR
d ra h ý , m ilý
C H E E R IO
n a z d a r, b u d z d rá v
DSB
C H IR P
c v rlik a v ý tó n
v y sílán í d v ě m a p o s tra n n í­
m i p á sm y
j
CL
u z a v írá m sta n ic i
DSW
n a sh le d an o u (SSSR)
CLD
v o lal, v o lán
D U R IN G
b ěh em , za (časově)
cc
CONGRATS
CO N T
CON TEST
COOL
COPI
(C O P Y ,C Y )
CRD
CU
CUA (GN)
CUD
CUDNT
CUL
CW
lístek
n a sh le d an o u
n a sh le d an o u z novu
m ohl jsem , m o h l b y ch
nem o h l jsem
n a sh le d an o u později
n e tlu m e n á v ln a (provoz
D A (Y )
DB
DC
DD
D IP Ó L E
D IR E C T
D K (DS)
DO
DWN
A I)
den
decibel
ste jn o sm ě rn ý p ro u d
d o b rý d e n (ČSSR)
dipól, p ů l v in n á a n té n a
p řím ý (o)
d ě k u ji (s n ěm . a m a t.)
d ě la t, k o n a t
do lů , dole
177
ECO
END
E R E (E R )
ES
EX
FA R
FB
FD
F E R (F R )
F IN Á L
F IN E
F IR S T
FM
FO N E
F O R (F R )
FRD
FREQ
(FR Q )
F R O M (FM)
FU LL
GA
GA
GB
GD
GE
GES
G (E )T
G LD
GM
GMT
GN
GND
GO
GOT
GT
GUD
GUHOR
G V E (GV)
HAM
e le k tro n k o v ě v á z a n ý osci­
lá to r
konec
zde, zde je
a
d řív ější, b ý v a lý
d a le k ý
v ý b o rn ě (ý)
zd v o jo v a č k m ito č tu
p ro , za
k o n ečn ý , poslední
p ě k n ý (ě), k rá sn ý
p rv n í
k m ito č to v á m o d u lace, z
fonie
p ro , za
p říte l (něm .)
k m ito č e t, frekvence
od, z, ze
p ln ý
p o k ra č u je , v y sílejte
d o b ré odpoledne
sb o h em , b u d te z d rá v
d o b rý d e n
d o b rý večer
o d h a d u ji, m yslím si
o b d rž e t, d o s ta t
rá d , p o těšen
d o b ré jitro
g reen w ic h sk ý čas
d o b ro u noc
zem ě, u z e m n it
jít , je t
o b d ržel jsem , d o sta l jsem
d o b rý d e n (něm .)
d o b rý
n esly ším V ás
d á t, d á v a t
a m a té r vysílač
H A M SH A C K ra d io a m a té rs k ý k o u te k
H A M S P I R I T p řá te ls k ý d u c h m ezi am até r y
178
HANDLE
HD
HEAR
HF
HI
HOM E
B U IL T
(M A D E)
HO PE
(H P E )
H O U R (H)
HPY
HR
HRD
HRX
HT
H V E (HV)
HVNT
H V I (H V Y )
HW ?
HW SA T?
I
IC I
IC W
IN
IN D O O R
IN F O
IN P T
IR P T
IS
IS L E
K E Y (K Y )
KNOW
(K N W )
KW
LAST
L ID
L IL , L T L
L IS
LOCAL
LOG
LONG
L (0 )W
jm éno
m ěl, m ěl jsem
slyšet
v y so k ý k m ito č e t
v ý ra z sm ích u
d o m a p o sta v e n o , vyrol:
d o u fá m , v ěřím
h o d in a
šťastn ý
zde, tu , t a d y
slyšel, slyšeno
šťa stn ý (franc.)
vyso k é n a p ě tí
m ít, m ám
n e m ít, n e m á m
silný
ja k ? ja k m ě sly šíte?
jak é je to ?
já
zde, t u (franc.)
m o d u lo v a n á telegrafie
v
d om ácí, v n itřn í
in form ace
p řík o n
opakuj i
je
o stro v
klíč
z n á t, v ě d ě t
k ilo w a tt
ppslední, n aposled
š p a tn ý o p e rá to r
tro c h u , m álo
koncese, k o n c eso v an ý
m ís tn í, v m ístě
d e n ík (staniční)
d élk a, d lo u h ý
nízk ý
LSN
LSN R
LTR
LTR
LUCK
LUCKY
M A N I (M NI)
MB
MBR
M CI
M EET
M ERRY
(M RI)
M ET
M EZ
*
MF
MGR
MHZ
MI
M IK E
M IL E S
M IN (M)
M IS T
MK
M N I (MNY)
MO
MOD
MOST
MSG
M SK
M ST
M U CH
MUF
MY
N
NAME
N E A R (N R)
p o s lo u c h á
p osluchač
.
písm eno; d o p is
pozdější, poslední
ště stí
šťa stn ý
m noho, m nohý
o draz od m ěsíce
člen
d ě k u ji (franc.)
p o tk a t, s tře tn o u t
veselý, ra d o s tn ý
stře d o e v ro p sk ý čas
stře d o e v ro p sk ý čas (s n ě ­
m eck ý m i a m a té ry )
stře d n í k m ito č et
m an a žé r
m eg a h ertz
m ů j, m oje
m ikrofon
m íle
m in u ta
m žení, m rholení
d ě la t, k o n a t
m noho, hodně
řídicí osciláto r
m odulace
n ejv íce, n e jv ě tší, v ě tšin o u
tele g ra m
m o sk ev sk ý čas
m u sím
m noho
n e jv y šší p o u ž ite ln ý k m ito ­
čet
m ů j, m oje
ne, nic
jm én o
blízko, u
NEXT
další, p říští
NEW
nový
NFM .
ů z k o p ásm o v á k m ito č to v á
m odulace
NG
N IC E
N IL
N IT Ě
N IX
NO
NR
N SL
NSHL
NW
NZ
OB
OC
OCT
OFTEN
OK
O LO
OM
ON
O N L I (Y)
OP
OPEN
OR
ose
OT
OUTPT
O VER
OW
OW N
PA
PA RT
PBL
PEP
P IR Á T E
PLATE
PM
POOR
PPA
PR
PSE
n e d o b rý , n e d o b ře
m ilý, p ě k n ý , p říje m n ý
nic
noc
nic (něm .)
ne
číslo, po čet
n a slyčenou (ČSSR)
n a sh le d an o u (ČSSR)
te d , n y n í
n a z d a r ČSSR)
s ta r ý b ra c h u
s ta r ý (d ů v ěrn ý ) k a m a rá d o
říje n
č a s tý (o)
v p o řá d k u , p rim a
, s ta rý
p říte l
n a (pásm o); d n e , v
je n , p o u ze, tolik o
o p e rá to r
o te v ře n ý
nebo
osciláto r
z k u še n ý a m a té r
v ý k o n (v ý stu p n í)
přes
m an ž elk a , p říte lk y n ě
v la s tn it, m ít
zesilovač v ý k o n u (koncový
stupeň)
č ást
z á h la v í (telegram )
šp ičk o v ý v ý k o n
p irá t
d e sk a , a n o d a
odpoledne
c h u d ý , sla b ý , n e p a trn ý ,
c h ab ý
d v o jčin n ý zesilovač v ý ­
konu
p ro (franc.)
prosím
179
PSED
PU N K
PU R
PX
PW R
PZDR
QUERRY
Q U IT E
QSLL
p o těšen , jse m p o těšen
š p a tn ý a m a té r, p a c k a l
č istý
tisk o v é z p rá v y
síla, v ý k o n
b la h o p ře ji (SSSR)
o tá z k a
docela, zcela
v z á je m n á v ý m ě n a s ta n ič ­
ních lís tk ů
R
označení d e se tin n é č árk y
(A I)
R
sp rá v n ě p řija to
RAC .
u sm ě rn ě n ý s tříd a v ý p ro u d
RACK
s to ja n , p a n el
R A IN
déšť, p r š e t
RCD
p řija l, p řija to
RCV
p řijím a t, o b d rž e t
RCVR
p řijím a č
R IG
z ařízen í, v y sílač
RMKS
poznám ky
ROTARY
o to č n ý
ROUND
kolem
RP
rá d io v ý poslu ch ač (ČSSR)
RQ
o tá z k a
RPRT
z p rá v a o poslechu
RPT
opakovat
RX
p řijím a č
SA
říci, já ř k u , n o ne!
SE C
sekunda
SE C
stře d o e v ro p sk ý čas (ČSSR)
SEN D
p o sla t, z a s la t
SEN T
p o slá n , z aslán
S E P (S E P T ) září
SEZ
řík á
SH A C K
v y sílací k o u t
SH O R T
k r á tk ý
SIG
p o d p is
SIG S
sig n á ly , z n ač k y
SK
SK ED
SN
18 0
k o n e c v y sílán í
se z n am , p ro g ram ; d o m lu ­
vené spojení
brzo
SN
SN O W
S O L ID
SO M E
SPELL
SPK
SRI
STD I
STN
STRO N G
SU M
SU N N Y
SU RE
SV P
sw
SW L
ro zu m ím (A I)
sn íh
d ů k la d n ý , solidní
n ě ja k ý , n ě k te rý , tr o c h u
h lá s k o v a t
m lu v it
litu ji, b o h u žel
p e v n ý , s tá lý
sta n ic e
silný(ě)
n ě ja k ý , n ě k o lik , něco
slu n e čn ý (o)
u rč itě , jis tě
p ro sím (franc.)
k r á tk á v ln a
k rá tk o v ln n ý p o slu c h ač , r á
d io v ý p o slu c h ač (R P )
TELL
říci
TEN
d e se t, d e se tim e tro v é
pásm o
TFC
provoz
TEST
po k u s, z k o u šk a
THEN
p o to m , t a k
THERE
ta m
THRU
skrz
THUNDER
h ro m , h řm ěn í
T IL
až do, d o k u d n e , než
T IM E
čas
T JR
stá le , p o řá d (franc.)
TK
b rá t
TKS
d ík y , d ě k u ji
TKU
d ě k u ji V ám
T M R (TMW ) z ítra
věc, p ře d m ě t, fa k t
TNG
TNX
d ík y , d ě k u ji
k , d o , v , až
TO
T O D I (Y)
d n e s, dn ešek
TONE
tó n , z v u k
T O N IT E
dnes v ečer, v noci
TO O
příliš, v elm i, tu ze
TOP
v rc h , ho rn í
TOW
so u d ru h (SSSR )
TRUB
(T R B )
TRX
T R Ý (T R I)
TU
TUBE
TV
TVI
TW ENTY
TX
TXT
U
UFB
UNKN
U N L IS
U N STD I
UP
UR
URS
usw
VAR
VFO
VHF
V IA
V IS IT
VL
V O IC E
vx
vxo
VY
W
w
W ANT
W ARM
W AVE
p o ru c h a , p o tiž
tra n s c e iv e r
z k o u še t, sn a ž it se
d ě k u ji V ám
e le k tro n k a
televize
ru šen í televize
d v a c e t; d v a c e tim e tro v é
pásm o
. v ysilač
te x t, s ta ť
Vy
v ý b o rn ý , skvělý(e)
n e zn á m ý
no k o n ceso v an ý , černý
a m a té r
n e stá lý , kolísav ý
n a h o ru , v z h ů ru
V áš
V aše (m nožné číslo)
velm i k r á tk á v ln a
p ro m ěn n ý
p ro m ě n n ý o sc ilá to r
velm i v y so k ý k m ito č e t
c esta : p řes, p ro stře d n ic ­
tv ím
n á v š tě v a , n a v š tív it
m n o h o , h o d n ě (něm .)
h las, řeč
s ta r ý p říte l (franc.)
p ro m ě n n ý k ry sta lo v ý
o sc ilá to r
v elm i, velice
slovo
w a tt
p řá l si, p o tře b o v a t
teplý(o)
v ln a
WD
W EAK
W E N (W N)
WHY
W ID
W ID E
W IN D
W IR E
W IS H E S
W IT H
WK
W KD
W KD
W L (W LL )
W LD
W ORD
W PM
W R IT E
(R IT E )
W RK
slovo
slabý
když, kdy
proč
s
široký, ro z sáh lý
v ítr
d rá t
p řá n í
s
p ráce
p ra c o v a l, p ra c o v á n o
pracu jící
chci, b u d u
c h tě l bych
slovo
slov za m in u tu
p sá t
W RLS
W RONG
W ŮD
WX
X C U S (E)
XM AS
XM TR
XPECT
XPER
XTAL
XYL
Y D A (Y )
YEAR
p rá ce , p ra c o v a t
b e z d rá to v ý
n e sp rá v n ý , m y ln ý
c h těl bych
počasí
p ro m iň te
vánoce
v ysílač
o č e k á v a t, č e k a t
pokus
k ry sta l
m an ž elk a
v č e ra
ro k
YES
ano
YL
p říte lk y n ě , slečna
ZDR
b u d te z d rá v (SSSR)
ZERO
n u la
ZONE
p á sm o , o b last
181
Seznam amatérských prefixů a zemí (v angličtině)
A2
A3
A4
A5
A6
B o tsw a n a
R e p . o f T onga
O m an *
B h u ta n
U n ite d A rab
E m ira te s
Q a ta r
B a h ra in
A7
A9
AA (viz K )
P á k istá n ,
AP
In d ia
AU
T aiw an
BV
BY
C hina
R e p . o f N a u ru
C2
A n d o rra
C3
T h e G am bia
C5
B a h am s
C6
M ozam bique
C9
Chile
CE
C E 9, F B 8 Y , K C4, L A , A n ta rc tic a
L U -Z , 0 R 4 U A 1,
D P ,U K 1 , V K 0,
V P 8 , Z L5, ZS1, 3Y ,
4K , 8J
CE9 (viz V P8)
E a s te r Is.
CE0A
S an Felix
C E 0X
, J u a n F ern a n d ez
CE0Z
CM, CO
C uba
M orocco
CN
B olivia
CP
M acao
CR9
CT
P o rtu g a l
CT2
A zores
CT3
M adeira Is.
CX
U ru g u a y
D 2, 3
A ngola
D4
R e p . o f Cape
V ejde
D6
182
Com oros
DA, D F, D J, D K , DL
DU
EA
EA6
EA8
EA9
El
EL
EP
ET
EZ
F
FB 8W
FB 8X
F B 8 Ý (viz CE9)
FB 8Z
F e d . R e p . of
G erm an y
R e p . o f P h ilip pines
Sp ain
B a le aric Is.
C a n ary Is.
C e u ta a n d M elilla
R e p . o f Ire la n d
L ib e ria
Ira n
E th io p ia
U SSR
F ra n c e
C rozet
K e rg u e le n Is.
FY
G
GD
A m ste rd a m a n d
S t. P a u l Is.
Corsica
G uadeloupe
S a in t M a rtin
M a y o tte
N ew C aledonia
M a rtin iq u e
C lip p e rto n I.
F r. P o ly n esia
S t. P ie rre a n d
and-M iq u elo n
G lorioso Is.
J u a n de N o v a ,
E u ro p a
R e union
T rom elin
W allis a n d F u tu n a Is.
F r. G u ia n a
E n g la n d
Isle o f M an
GI
N o rth e rn Ire la n d
G J , GC
J e rs e y
FC
FG
F G , FS
FH
FK
FM
FO
FO
FP
FR
FR
FR
FR
FW
GM
G U , GC
S c o tla n d
G u e rn se y a n d
D e p en d en cies
W ales
Solom on Is.
H u n g a ry
S w itz erlan d
L ie c h te n ste in
E cuador
G alapagos Is.
H a iti
D o m in iean R ep.
C olom bia
B a jo N u e v o
M alpelo I.
S an A n d re s a n d
P ro v id e n c ia
GW
H 4, VR4
HA
HB
HB0
HO
HC8
HH
HI
HK
HK0
HK0
HK0
H K 0 (viz K S4)
H L , HM
HP
HR
HS
HV
H Z , 7Z
I, IT
IS
J2 , FL8
J 3 , V P 2G
t
J 4 (viz SV)
J 5 , CR3
J6 , V P2L
J 7 , V P 2D
J 8 (viz V P2S)
JA -JR
K o re a
Panam a
H o n d u ra s
T h a ila n d
V a tic a n
S a u d i A ra b ia
I ta ly
S a rd in ia
D jib o u ti
G re n a d a a n d
D ep en d en cies
J D , KA 1
J D , KA1
JT
JW
JX
JY
K, W, N, A
K l/W l
K 2/W 2
K 3/W 3
K 4/W 4
G u in ea-B issau
S t. L u cia
D o m in ic a
*
Japan
1
2
3
4
5
6
7
8
K ar, to
T o k ai
K a n sa i
C hugoku
S hikoko
K yushu
Tohoku
H o k k a id o
K 5/W 5
K 6/W 6
K 7/W 7
9 H o rik u
0 S h ig e tsu
K A p říslu šn íci
a rm á d y
USA
M inam i T orish im a
O gasaw ara
M ongolia
S v a lb a rd
J a n M ayen
Jo rd á n
U n ite d S ta te s o f
A m erica
C onnecticut
M aine
M a ssach u setts
N ew H a m sh ire
R h o d e Isla n d
V e rm o n t
N ew J e rse y
N ew Y o rk
D elaw are
D is tric t o f Co­
lu m b ia nebo
M a ry lan d
P e n n sy lv a n ia
A la b am a
F lo rid a
G eorgia
K e n tu c k y
N o rtli C arolina
S o u th C arolina
T ennessee
V irginia
A rk a n sa s
L o u isian a
M ississippi
N ew M exico
O klahom a
T ex as
C alifornia
A rizona
183
K 8/W 8
K 9/W 9
K 0 /W 0
K B , KH1
K C 4 (viz CE9)
K C 4, K P 1
K C6
Id a h o
M o n ta n a
N evada
O regon
U ta h
W a sh in g to n
W y o m in g
M ichigan
O hio
W e st V irginia
Illinois
In d ia n a
W isconsin
C olorado
Io w a
K a n sa s
M innesota
M issouri
N e b ra sk a
N o rth D a k o ta
S o u th D a k o ta
B a k e r, H o w lan d
a n d A m erican
P h o e n ix Is.
N a v a ssa I.
E a s te rn C aroline
K H 9, KW
Is.
W e ste rn Caroline
Is.
G u a n ta n a m o
B ay
G uam
H a w a iia n Is.
K u re I .
A m erican
S am oa
W ak e I.
KL7
K P 1 , KC4
K P2, KV
N a v assa I.
V irgin Is.
KP4
P u e rto Rico
KP4
D esecheo Is.
KC6 KG4
K G 6, K H 2
KH6
KH7
K H 8 , K S6
184
A laska
K P6, K H 5K
K P6, KH 5
K S4, K P 3 , H K 0
K S6, K H 8
KV, KP2
K W ,K H 9
KX
L A , L B , L F , LG , L J
L A (viz CE9)
LU
L U -Z viz C E 9, V P 8
LX
LZ
M l (viz 9A)
N (viz K )
OA
OD
OE
OH
OH0
O J0
O K , OL
ON
0 R 4 (viz CE9)
OX, X P
OY
OZ
P2
PA , PD , PE , P I
PJ
K in g m a n R e e f
P a lm y ra , J a r v is
Is.
S e rra n a B a n k
a n d R oncador
C ay
A m e ric an
S am o a
V irg in Is.
W ak e I.
M arshall Is.
N o rw ay
A rg e n tin a
L u x o m b o u rg
B u lg aria
P e ru
L eb a n o n
A u s tria
F in la n d
A la n d Is.
M a rk ét
C zechoslovakia
B elgium
G reen lan d
F a ro e Is.
D e n m a rk
P a p u a N ew
G uinea
N e th e rla n d s
N e th . A ntilles
PJ
S t. M a a rte n ,
S a b a , S t. E u sta tiu s
PY
PY 0
B razil
PY 0
f
F e rn a n d o de
N o ro n h a
S t. P e te r a n d St.
P a u l’s R ocks
TN
TR
TT
TU
T rin d a d e a n d
M a rtin V az Is.
S u rin a m
USSR V H F
B an g la d esh
Seychelles
Sao T om e a n d
P rin c ip e
C iskei (ex —
ZS)
Sw eden
P o la n d
Sudan
S o u th e rn S u d an
Egypt
G reece
C rete
D odecanese
M o u n t A th o s
T u v a lu
C ent. K irib a ti
(B rit. P h o e n ix
Is.)
W e st K irib a ti
(G ilb ert a n d
O ceán Is.)
E a s t K irib a ti
(L ine Is.)
T u rk e y
Ic e la n d
G u a te m a la
C osta R ica
Cocos I.
C am eroon
C e n tra l A fričan
R ep .
Congo
G abon
C had
Iv o r y C oast
TY
TZ
B e n in
Mali
U K 1 UA1 AAA-ZZZ
L e n in g ra d c ity
PY 0
PZ
R
S2
S7
S9, C R5
S42
S K , SL , SM
SN , SP
ST
ST 0
su
sv
SV9 (0 U .S . stn)
SV5
SV
T 2, VR8
T 3, VR1
T 3, VR1
T 3, V R 3
TA
TF
TG
TI
T19
TJ
TL
U K 1 UA1 BA A -BZZ
L e n in g ra d c ity
U K 1 UA 1 CAA-CZZ
L e n in g ra d (obl.)
U K 1 UA 1 FA A -FZ Z
L e n in g ra d (obl.)
U K 1 U A 1N A A -N Z Z
K a re lia
U K 1 UA1 OAA-OZZ
A rchangel
U K 1 UA1 PA A -PZ Z
N e n ets
U K 1 UA 1 QAA-QZZ
V ologda
U K 1U A 1 TA A -TZZ
N o v g o ro d
U K 1 UA1 W A A -W ZZ P sk o v
U K 1 UA 1 ZAA-ZZZ
M u rm a n sk
U K 2 UC2 AAA-AZZ
M insk c ity
U K 2 U P 2 BA A -BZZ
L ith u a n ia
U K 2 UC2 CAA-CZZ
M insk (obl.)
U K 2 U A 2 FA A -FZ Z
K a lin in g ra d
U K 2 U Q 2 GAA-GZZ
L a tv ia
U K 2 UC2 IA A -IZ Z
G rodno
U K 2 UC2 LA A -LZZ
B re st
U K 2 UC2 OAA-OZZ
Gom el
U K 2 U P 2 PA A -PZ Z
L ith u a n ia
U K 2 U Q 2 QAA-QZZ
L a tiv ia
U K 2 U R 2 R A A -R Z Z E s to n ia
U K 2 UC2 SAA-SZZ
M ogilev
U K 2 U R 2 TA A -TZZ
E s to n ia
U K 2 UC2 W AA-W ZZ V itebsk
M oscow c ity
U K 3 U A 3 AAA-AZZ
M ó sc o w c ity
U K 3 U A 3 BAA -AZZ
U K 3 U A 3 D A A -BZZ
Moscow (obl.)
O rlov
U K 3 U A 3 E A A -E Z Z
M oscow (obl.)
U K 3 UA 3 FA A -FZ Z
L ip e tsk
U K 3 U A 3 GAA-GZZ
K a lin in sk
U K 3 U A 3 IA A -IZ Z
Sm olensk
U K 3 UA 3 LA A -LZZ
U K 3 UA3 MAA-MZZ Y a ro slav l
K o s tro m a
U K 3 UA 3 N A A -N ZZ
T ulsk
U K 3 U A 3 PA A -PZ Z
V oronezh
U K 3 U A 3 QAA-QZZ
T am b o v
U K 3 UA 3 R A A -R Z Z
R ia z a n
U K 3 UA 3 SAA-SZZ'
G o rk k y
U K 3 U A 3 T A A -T ZZ
U K 3 U A 3 U A A -U ZZ Iv a n o v sk
V ladim ír
U K 3 UA 3 VAA-VZZ
U K 3 U A 3 W A A -W ZZ
U K 3 U A 3 X A A -X Z Z
K u rs k
K a lu g a
185
U K 3 U A 3 Y A A -Y ZZ
U K 3 U A 3 ZAA-ZZZ
U K 4 U A 4 AAA-AZZ
U K 4 U A 4 CAA-CZZ
U K 4 U A 4 FA A -FZ Z
U K 4 U A 4 H A A -H Z Z
U K 4 TJA4 LA A -LZZ
U K 4 U A 4 N A A -N ZZ
U K 4 XJA4 PA A -PZ Z
U K 4 U A 4 SAA-SZZ
U K 4 U A 4 U A A -W ZZ
U K 4 U A 4 W A A -W ZZ
U K 4 U A 4 Y A A -Y ZZ
U K 5 XJB5 AAA-AZZ
U K 5 U B 5 BA A -BZZ
U K 5 U B 5 CAA-CZZ
U K 5 U B 5 DA A -D ZZ
U K 5 U B 5 E A A -E Z Z
U K 5 U B 5 FA A -FZ Z
U K 5 U B 5 GAA-GZZ
U K 5 UB5 H A A -H Z Z
U K 5 U B 5 IA A -IZ Z
U K 5 U B 5 JA A -JZ Z
U K 5 U B 5 K A A -K Z Z
U K 5 U B 5 LA A -LZZ
U K 5 U B 5 MAA-MZZ
U K 5 U B 5 N A A -N Z Z
U K 5 U B 5 OAA-OZZ
U K ,5 U B 5 PA A -PZ Z
U K 5 U B 5 QAA-QZZ
U K 5 U B 5 R A A -R Z Z
U K 5 U B 5 SAA-SZZ
U K 5 U B 5 T A A -T ZZ
U K 5 U B 5 U A A -U Z Z
U K 5 U B 5 VAA-VZZ
U K 5 U B 5 W A A -E W Z
U K 5 U B 5 X A A -X Z Z
U K 5 U B 5 Y A A -Y Z Z
U K 5 U B 5 ZAA-ZZZ
U K 6 U A 6 AA A -A ZZ
U K 6 U D 6 CAA-CZZ
U K 6 U D 6 D A A -D Z Z
B ria n sk
B ielgorod
V olgograd
S a ra to v
Penza
K u ib y sh e v
U ly a n o v
K iro v
T a ta r
M ari
M ordovia
U d rn u rt
C hu v ash
Sum y
T ern o p o l
C herkassy
Z h a rk a m y s
D n e p ro p o tro v
O dessa
K h e rso n
P o lta v a
D o n e tsk
K ry m sk
R o v e n sk
K h a rk o v
Luga
V in n itsa
M oldavia
V olsk
Z aporozhe
C hernogov
Iv a n a -F ra n k o
K h m e ln itsk ly
K iev
K iro v o g rad
Lvov
Z h ito m ir
C h ern o v tsy
N ik o lay ev
K ra sn o d a rsk
N a k h ite h e v a n
A zerb aijan
U K 6 UA 6 E A A -E Z Z
K arach ai-C h erk es
186
UK6
UK6
UK6
UK6
UK6
UK6
UF6
UG6
UA6
UA6
UA6
UD6
FA A -FZ Z
GAA-GZZ
H A A -H Z Z
IA A -IZ Z
JA A -JZ Z
K A A -K Z Z
G eorgia
A rm e n la
S ta v ro p o l
K a lm y k
N o rth O setian
N agorno-K a ra b a sh
U K 6 U A 6 L A A -L ZZ
R o sto v
UKQ U F 6 OA A-OZZ
S o u th O setian
U K 6 U A 6 PA A -PZ Z
C h ech en o -In g n sh
U K 6 U F 6 QA A-UZZ
A d ja ria
U K 6 U A 6 VAA-VZZ
A a tra k h a n
U K 6 U F 6 W A A -W ZZ A b k h a zia
U K 6 U A 6 W A A -W ZZ D a g e sta n
U K 6 U A 6 X A A -X Z Z K a b a rd in o -B a lk a r
A dygel
U K 6 U A 6 Y A A -Y Z Z
U K 7 U L 7 BAA-feZZ
C helinograd
U K 7 U L 7 CAA-CZZ
N o rth K h a z a k h
U K 7 U L 7 D A A -D Z Z
S e m ip a latin sk
U K 7 U L 7 E A A -E Z Z
K o k e h e ta v
U K 7 U L 7 FA A -FZ Z
P a v lo d a rs k
U K 7 U L 7 GAA-GZZ
A lm a A ta
U K 7 U L 7 IA A -IZ Z
A k h tu b in sk
U K 7 U L 7 JA A -JZ Z
V ik o d o k azak h s ta n
U K 7 U L 7 K A A -K Z Z
K z y l-O rd in sk
U K 7 U L 7 LA A -LZZ
K u s ta n á y
U ra l
U K 7 U L 7 MAA-MZZ
U K 7 U L 7 NAA-M ZZ
C h im k e n t
U K 7 U L 7 OAA-OZZ
G u ry ev
U K 7 U L 7 PA A -PZ Z
K a ra g a n d a
D z h am b u l
U K 7 U L 7 TA A -TZZ
U K 7 U L 7 VAA-VZZ
T a ld y -K u rg a n
T ashkent
U K 8 U I 8 AAA-AZZ
K a sh g a d a ry i
U K 8 U I 8 CAA-CZZ
U K 8 U I 8 D A A -D ZZ
S y r D a rin sk iy
U K 8 U I 8 FA A -FZ Z
A n d iz h a n
U K 8 U I 8 GAA-GZZ
F e rg a n
U K 8 U H 8 H A A -H Z Z
T u rk m e n
U K 8 U I 8 IA A -IZ Z
S a m a rk a n d
U K 8 U J 8 JA A -JZ Z
T a d z h ik
U K 8 U I8 LA A -LZZ
B o k h a ra
U K 8 U M 8 MAA-MZZ
U K 8 UM 8 NA A -N ZZ
U K 8 U I 8 OAA-OZZ
U K 8 U J 8 R A A -R Z Z
U K 8 U I8 TA A -TZZ
U K 8 U I 8 UA A -U ZZ
U K 8 U I 8 ZAA-ZZZ
U K 9 U A 9 AAA-AZZ
U K 9 U A 9 CAA-CZZ
U K 9 U A 9 FA A -FZ Z
U K 9 U A 9 GAA-GZZ
U K 9 U A 9 H A A -H Z Z
U K 9 U A 9 JA A -JZ Z
U K 9 U A 9 K A A -K Z Z
U K 9 U A 9 LA A -LZZ
U K 9 U A 9 MAA-MZZ
U K 9 U A 9 OAA-OZZ
U K 9 U A 9 QAA-QZZ
U K 9 U A 9 SAA-SZZ
U K 9 U A 9 U A A -U ZZ
U K 9 U A 9 W A A -W ZZ
U K 9 U A 9 X A A -X Z Z
U K 9 U A 9 Y A A -Y ZZ
U K 9 U A 9 ZAA-ZZZ
U K 0 U A 0 A AA-AZZ
U K 0 U A 0 BA A -BZZ
U K 0 U A 0 CAA-CZZ
U K 0 U A 0 D A A -D ZZ
U K 0 U A 0 FA A -FZ Z
U K 0 U A 0 H A A -H Z Z
U K 0 U A 0 IA A -IZ Z
U K 0 U A 0 JA A -JZ Z
U K 0 U A 0 K A A -K Z Z
U K 0 U A 0 L A A -L ZZ
U K 0 U A 0 OAA-OZZ
U K 0 U A 0 QAA-QZZ
U K 0 U A 0 SAA-SZZ
U K 0 U A 0 TA A -T ZZ
U K 0 U A 0 U A A -U ZZ
U K 0 U A 0 V A A -U ZZ
K irg iz
O shk
N am angan
G o rn o b a d ak h
s ta n
S u rk h a n d a ria
K h o rin sk
K a ru k u l
C h ely ab in sk
S v erd lo v sk
P e rm
K o m i-P e rm
T o m sk
K h a n ty -M a n .
Y am alo -N en .
T um en
O m sk
N o v o sib irsk
K u rg b n
O re n b u rg
K em ero v
K a sh k ir
K om i
A ltai
G orno-A ltai
K ra sn o y a rsk
T a im y r
K h a b a ro v s k
Z h id o v sk
S a k h a lin
E vensk
M ag ad an
A m ur
C h u k o tsk
P rim o rsk
B u ry a t
Y a k u ts k
I r k u ts k
U e t-O rd in sk
C h ita
A g in sk -B u r
U K 0 U A 0 YA A-YZZ
U K 0 U A 0 ZAA-ZZZ
V 2-9 (ex V P2)
V E , V O , VY 1
VE1
V E1
VK
VK
VK9
VK9
VK9
VK9
VK9
VK® (viz CE9)
VK0
VK0
VO (viz V E)
V P 1 , V3
V P 2 A , V2
V P2E
V P2K
V P2M
V P 2S , J 8
V P 2V
V P5
U K 0 U A 0 W A A -W ZZ
C hak ash
V P 8 (viz CE9)
VP8
V P 8 , L U -Z
V P 8 , LU -Z
V P 8 , L U -Z
V P 8 , L U -Z , CE9,
H F 0 , 4K
VP9
VQ9
VR6
VS5
VS6
VS9 (viz 8Q)
U K 0 U A 0 X A A -X Z Z
K o ry a ts k
vu
T udava
K a m e h a tk a
A n tig u a
C an ad a
Sable I.
S t. P a u l 1.
A u s tra lia
L ord H ow e I.
W illis I.
C h ristm as I.
C ocos-K eeling
Is.
Mellish R eof
N o rfo lk I.
H e a rd I.
M aequarie I.
BelizeA n tig u a , B arbuda
A ng u illa
S t. K itts , N evis
M o n tse rra t
S t. V in c en t a n d
D ependencies
B rit. V irgin Is.
T u rk s a n d Caicos Is.
F a lk la n d Is.
So. G eorgia Is.
So. O rk n ey Is.
So. S andw ieh Is.
So. S h e tla n d Is.
B e rm u d a
Chagos
P itc a irn I.
B ru n e i
H ong K ong
In d ia
187
VUT
VU 7
W (viz K )
XE
XF4
X P (viz OX)
XT
xu
XV
IW
xz
Y 2 -Y 9
YA
Y B , YC
YI
YJ
YK
YN, HT
YO
YS
Y U , YZ
YV
YV 0
Z2
ZA
ZB
ZC (viz 5B)
ZD7
ZD8
ZD9
ZE
ZF
Z K 1 (R aro to n g a)
Z K 1 (M anihiki)
ZK2
ZL
ZL
ZL
188
A n d a m a n and
N ic o b a r Is.
L aocadive Is.
M exico
R e v illa Gigedo
U p p e r V o lta
C am bodia
V ietn am
L ao P eo p Ie’s
D em . R ep.
B u rm a
G orm an Dem oc ra tic R ep.
A fg h á n istán
In d o n e sia
Ir a q
N ew H eb rid es
S y ria
N ica rag u a
R u m a n ia
S alv ad o r
Y ugoslavia
»
V enezuela
A ves I.
Z im babw e
A lbania
G ib ra lta r
ZL
Z L 5 (viz CE9)
ZM7
ZP
Z S1, 2, 4 / 5 , 6, H 5,
S8,- T4
ZS1 (viz CE9)
ZS2
ZS3
1A0
IS
3A
3B6, 7
3B8
3B9
3C
3C0
3D2
3D6
3V
3X
3Y
3Y (viz CE9)
4 K (viz CE9)
4S
4U
4U
S t. H elen a
A scension I.
T ris ta n d a C unha
a n d Gougli I.
Z im babw e
C ay m an Is.
Co. Cook Is.
N o. Cook. Is.
N iue
N ew Z ealand
A u c k lan d I. a n d
C am pbell I.
4W
4 X , 4Z
5A
5B , ZC
5H
5N
5R
5T
5U
5V
C h a th a m Is.
5W
K e rm ad e c Is.
T ok elau s
P a ra g u a y
R e p . o f S o u th
A frica
P rin c e E d w a rd
a n d M arion Is.
(N am ibia)
S o u th w e st A frica
O rder of M alta
S p ra tly Is.
M onaeo
A galega a n d S t.
B ra n d o n
M a u ritiu s
R o d rig u es Is.
E q u a to ria l
G uinea
A nnobon
F iji Is.
S w aziland
T u n isia
R e p . o f G uinea
B ouvet
Sri L a n k a
l.T .U . G eneva
H q ., U n ite d
N a tio n s
Y em en
Isra e l
L ib y a
C yprus
T a n z a n ia
N igeria
M alagasy R ep.
M a u rita n ia
N iger
T ógo
W este rn S am oa
5X
5Z
6D5
60
6W
6Y
70
7P
7Q
7X
7Z (viz HZ)
U ganda
K enya
Mexico
Som al
Senegal
J a m a ic a
P eo p Ie's Dem .
R e p . o f Y em en
L esotho
M alaw i
A lgeria
8 J (viz CE9)
8P
B a rb ad o s
8Q, VS9
M aldive Is.
8R
G uyana
8Z4
S audi A ra b ia /
9A , (M l)
9G
9H
91, 9 J
9K
9L
9M2
9M6, 8
9N
9Q
9U
9V
9X
9Y
/I r a q , N e u trá l
Zone
S a n M arino
G hana
M a lta
Z am b ia
K u w a it
'
S ie rra L eone
W est *MaIaysia
E a s t M alaysiá
N e p al
R ep. o f Zaire
B u ru n d i
S ingapore
R w anda
T rin id a d a n d To
bag o , A b u Ail,
J a b a la t T aio
(S o v ětsk é prefix y b y ly b ěhem tis k u zm ěněny.)
Literatura
[1] Procházka a kol.: R adioam atérský provoz; Naše vojsko 1965.
[2] Hanáček—Ehyna—S ýpal/P říručka pro telegrafisty; Naše v o j­
sko 1979.
[3] Rakous: Učebnice Morseových značek a příručka k rá tk o v ln ­
ných am atérů; nákladem vlastním , Brno 1935.
[4] Havlíček a kol.: Cvičebnice telegrafních značek a rádiového pro­
vozu; Naše vojsko 1953.
[5] Ships-Issler: Taschenbuch fiir den K urzw ellen-A m ateur; W.
K órner, S tu ttg a rt 1948.
[6] Wiesner a kol.: CW — M anual; DARC Verlag, B aunatal 1982.
[7] R adiokom unikační řád: Ženeva.
[8] Z k ratk y a kódy (NADAS, slovenské znění), 1971.
[9] Joachim: L etecká radiotechnika; ESČ P ra h a 1945.
[10] Petráček: Znám e Q kodex? A m atérské rádio 2/1955, str. 60.
[11] Sedláček a kol.: A m atérská radiotechnika; Naše vojsko 1954.
[12] Ing. J iří Peček z. m. s.: M etodika radioam atérského provozu na
k rátk ý ch vlnách; účelová edice ÚV Svazarm u 1982.
189
Ing. František Janda, OK1H H
Z Á K LA D Y PŘED PO VĚD Í IO N O S F É R IC K É H O ŠÍŘ EN Í
ELEK T R O M A G N ET IC K Ý C H VLN
A JEJICH P O U Ž ÍV Á N Í
K tom u, abychom si mohli dovolit předpovídat, ja k se budou šířit
elektrom agnetické vlny i k tom u, abychom uměli předpovědi po­
užívat, musíme něco vědět o tom , kudy a proč ty to vlny prochází
a co všechno m á vliv na vlastnosti zúčastněného prostředí. P roto si
zpočátku řeknem e něco o Slunci jakožto prvním , hlavním a n e jd ů ­
ležitějším článku celého řetězu. K d y a jak se děje na Slunci projeví
na Zemi, závisí na param etrech m eziplanetárního prostředí a in te r­
akci se zemskou m agnetosférou, k terá přím o a intenzívně ovlivňuje
ionosféru. Tento vliv začíná a je nej silnější v polárních oblastech,
a proto musíme velkou pozornost věnovat i polárním zářím . Dalo
by se říci, že v polárních a zejm éna subpolárních oblastech leží klíč
k rozluštění příčin většiny vlivů, význam ných z hlediska ionosférického šíření elektrom agnetických vln.
N ejednoduchá stru k tu ra ionosféry um ožňuje šíření m noha růz­
ným i způsoby. P ři šíření na velké vzdálenosti dochází k velkým
rozdílům ve velikosti útlum u v závislosti na způsobu šíření. M nohdy
se s m inim álním útlum em šíří elektrom agnetická vlna způsobem,
k terý nelze jednoduše vysvětlit nebo popsat. P roto bude řeč i o ionosférických vlnovodech a o rozm anitosti změn, jež lze pozorovat.
K vlastním předpovědím se dostanem e n a závěr a celou kapitolu
doplníme inform acem i, kde a kdy lze získat potřebné informace,
abychom mohli zm ěny podm ínek šíření spolu s jejich příčinam i sle­
dovat, nebo se případně pokusit o vlastní předpověď či alespoň od­
had dalšího vývoje. V praxi se nám znalosti tohoto d ruhu m ohou
v y p latit n apříklad při hledání signálů expedic clo vzácných a v zd á­
lených zemí, nebo mohou pomoci ke zvýšení bodového zisku v r a ­
dioam atérských soutěžích.
190
Slunce
Slunce je pro nás hlavním a nej význam nějším zdrojem energie o v ý ­
konu 3,8 . 1026 W. Ve skutečnosti zdrojem energie je převážně jen
sluneční nitro, kde při dostatečné teplotě a tlak u probíhá jaderná
syntéza. (E xistují sice dom něnky, že tom u ta k přinejm enším právě
nyní není, ale to jsou otázky patřící jiným oborům.)
To, co ze Slunce vidím e a označujeme za sluneční povrch, je fotosféra, jejíž každý čtvereční m etr je pro nás zdrojem energie o vý­
konu 63,5 MW. Z n itra ke slunečnímu povrchu postupuje energie
nesrovnatelně pom aleji než dále m eziplanetárním prostorem . Jev y
sluneční ak tiv ity jsou výrazem proudění plazm atu (různých druhů)
v různě intenzivních m agnetických polích a jejich konfiguracích.
N abité částice slunečního plazm atu m ají tendenci nevnikat do m ag­
netických silotrubic, kde je h u sto ta siločar větší než v okolí. Prou-
j r
Obr. 1.1 Snímek sluneční erupce
191
dění v trubicích je pom ěrně oddělené a vým ěna energie s okolím
je menší. Je-li plazm a u v n itř chladnější, vidím e při vyústění trubice
n a povrch (v důsledku konvekčního proudu sm ěřují částice ze spod­
ních oblastí k povrchu) tm avší plochu — sluneční skvrnu, V m agne­
tických polích je koncentrována obrovská energie a m nožství a tv a r
seskupení slunečních skvrn je proto pom ěrně dobrý in d ik áto r d al­
ších druhů sluneční ak tiv ity (např. erupční) a zároveň je hrubou
inform ací o tv a ru a energii m agnetických polí.
Ze Slunce se k nám energie dostává jednak ve form ě energie zá­
řivé a jednak ve form ě slunečního větru, což je n ep řetržitý proud
plazm y z expandující sluneční atm osféry (koroný), k te rá se k nám
od Slunce po drahách prom ěnlivého tv a ru šíří různým i rychlostm i
(200—700 km .s-1 ). P řitom Slunce ztrácí zářením 4,3 . 106 tu n hm oty
za sekundu a navíc slunečním větrem další milión tu n (energie slu­
nečního v ětru je 3 . 1020 W). Zdánlivě velké z trá ty si ovšem Slunce
může dovolit, jeho hm ota je 1,989 . 1027 tu n , takže by za současného
tem p a výdaje ztratilo za deset m iliard let méně než jedno prom ile
celkové hm oty.
P ro děje v ionosféře m ají největší význam i prom ěnlivé u ltrafia­
lové a rentgenové záření, které se šíří rychlostí světla, protony (jádra
atom ů vodíku) a částice alfa (jádra atom ů hélia) ze slunečního větru
a hlavně z rychlých výronů od slunečních erupcí. V ultrafialovém
záření (o vlnové délce 2 až 400 nm ) přichází čtrn áct procent slu­
neční energie, z toho ale jen m alá část (7 X 10-5 %) je schopna způ­
sobit ionizaci kyslíku a dusíku v zemské atm osféře. R elativní podíl
korpuskulárního záření na ionizaci činí až padesát procent příspěv­
ku záření vlnového.
In te n z ita obou složek (vlnové i korpuskulární) podléhá silným
zm ěnám podle toho, jak kolísá celková sluneční a k tiv ita a nej v ý ­
razněji a náhle se zvyšuje při sluneční erupci. P ři vhodné konfigu­
raci m agnetických polí jsou přitom do m eziplanetárního prostoru
vym ršťována oblaka plazm atu, jehož význam nou vlastností je, že
s sebou nese tak é m agnetická pole slunečního původu (říkáme, že
jsou v plazm atu ,,zam rzlá“ ) .. Jso u to jevy z hlediska pozem ských
důsledků m im ořádně důležité.
A nalýza seskupení slunečních skvrn je jednou z m etod, jak sta192
O br. 1.2. S luneční fo to sfé ra
n ovit pravděpodobnost vzniku sluneční erupce a analýzou vývoje
skupin skvrn na viditelné části Slunce (slunečního disku) můžeme
stanovit i tren d vývoje celkové sluneční aktivity. Obojí m á význam
a je i u nás pravidelně využíváno pro krátkodobou předpověď slu­
neční ak tiv ity . Celkový počet skvrn, nebo lépe řečeno z něj odvoze­
né relativní číslo slunečních skvrn (zvané Wolfovo) lze použít jen
jako h ru b ý indikátor úrovně, a to ještě po m atem atické úpravě (vy­
hlazení).
N aproti tom u m nohem lépe lze k posouzení úrovně sluneční a k ti­
v ity použít výsledků m ěření úrovně radiového šum u v oblasti centi­
m etrových a decim etrových vln. R adiový šum odpovídá určité tep193
jotě plazm atu a m agnetickým polím a náhlá vzplanutí vznikají při
rychlých dějích v plazm atu, přičemž km itočet radiové emise stoupá
s hustotou plazm atu.. Nejlepším indikátorem jevů na úrovni fotosféry je intenzita šum u na vlnové délce kolem deseti centim etrů
(která odpovídá vzniku těsně nad fotosférou), nižší k m itočty odpo­
vídají dějům ve vyšších vrstvách sluneční atm osféry, m etrové vlny
jsou generovány až vysoko ve sluneční koroně. Proto může b ý t n a ­
příklad zvýšení šum u při erupci v pásm u dvou m etrů indikátorem
průniku rychlých částic plazm y nebo nárazové vlny sluneční atm o ­
sférou směrem k Zemi.
Z hlediska působení na Zemi m á velký význam ještě jeden ú tv ar: .
je jím koronální proluka, nazývaná též méně výstižně koronální
díra (z angl. „coronal hole“ ). J e d n á se o oblast s velmi sníženou
emisí v oboru rentgenová záření, pod níž nejsou na slunečním po­
vrchu aktivní oblasti se skvrnam i; plazm a tam snadněji uniká do
prostoru po m agnetických siločárách, které jsou v této oblasti orien­
továny tém ěř radiálně a sm ěřují volně do prostoru. Efekt proluk
stoupá zejm éna v případě, je-li v sousedství aktivní oblast, která
proluku na svém okraji zásobuje plazmou. N ásleduje význam né
zvýšení rychlosti slunečního v ětru (500 až 700 km .s-1), jehož zdroj
bychom mohli podle všeho nejspíše lokalizovat do rozhraní mezi
skupinou skvrn a prolukou. Ojediněle bývají zaznam enány rychlosti
slunečního v ětru přes 1000 km .s-1; ten to velmi rychlý v ítr pochází
ze skupin skvrn, kde vznikají m ohutné tzv. protonové erupce.
Meziplanetární prostředí
Zm íněný prostor není prázdný, do značné vzdálenosti od Slunce jej
vyplňuje horní část sluneční atm osféry — korona (a podle n ě k te ­
rých a u to rů je i Země ještě v oblasti tzv. superkorony). K rom ě tém ěř
přím očaře se šířící zářivé energie Slunce k nám p u tu jí částice slu­
nečního větru. Jejich dráhy jsou prom ěnlivé a velmi zhruba zacho­
vávají tv a r spirál podle m agnetických silokřivek, které jsou defor­
m ovány důsledkem otáčení Slunce. To způsobuje, že se k Zemi do­
194
stanou v podstatě s větší, pravděpodobností částice, vyvržené ze stře d ­
ní á západní části slunečního disku. P otřebná doba k tom u, aby se
například po erupci dostaly pomalejší částice (korpuskule) až na
úroveň dráhy Země, činí zhruba 20 až 80 hodin.
Zajím avou a prakticky velmi význam nou a použitelnou závislost
ukazují obr. 1.3 a 1.4, na nichž je znázorněna závislost uvedené
doby na vzájem né poloze sluneční erupce a Země vůči Slunci a na
fázi jedenáctiletého slunečního cyklu. První z nich byl získán a n a ­
lýzou důsledků slunečních erupcí, resp. změřením zpoždění jimi v y ­
volaných geom agnetických poruch v letech 1957 až 1970, ve druhém
byl tentýž interval rozdělen na období nízké (1960 až 1966) a vyso­
ké (1957 až 1959 a 1968 až 1970) sluneční ak tiv ity . K aždý rok byl
ještě rozdělen na intervaly, v nichž sm ěr ze Slunce na Zemi pro­
chází oblastí slunečního rovníku (22. 5. až 22. (i. a 22. 11. až 22. 12.),
severnějším i heliografickým i šířkam i (23. 6. až 21. 11.) nebo jižněj­
šími (23. 12. až 21. 5). Jednotlivé efekty byly v obr. 1.3 rozděleny
•
-
z e m ě a e ru p c e v o b la s t i ste jn é p o lo k o u le slu n c e
x
-
ze m ě a e ru p c e
o
-
z e m ě v o b l a s t i s lu n e č n íh o r o v n ík u
v o p a č n ý c h p o lo k o u líc h
(±2 ° slu n e č n í š íř k y )
í _1
i
I
1
I
T
—5
*
! ' ] --
'
'I f i
T
c
f
K
X
I
1
1
i
I•
!T
•1
•
J
í
1
J
•I
1
'
'
J
J
1
30*
z á p .s l. š ířk a
30*
60*
90*
v ý c h . s l. š íř k a
Obr 1.3. Zpoždění počátku geomagnetické poruchy
195
na tři skupiny podle toho, byla-li erupce a sm ěr ze Slunce na Zemi
ve stejné (severní nebo jižní) polokouli, na opačných polokoulích,
anebo byla-li Země nad rovníkovou oblastí Slunce, tj. mezi druhým
stupněm severní a druhým stupněm jižní sluneční šířky, jiným i slo­
vy: procházela-li pravděpodobně Země oblastí proudové m ezivrstvy.
Vidíme, že nejdříve (a mimochodem i nejčastěji) se do oblasti Země
dostanou sluneční korpuskule tehdy, byly-li vyvrženy z oblasti 10
až 40 stupňů západně od centrálního m eridiánu, zvláště byla-li
Země nad stejnou sluneční polokoulí. Pozoruhodná je tém ěř kon­
sta n tn í hodnota zpoždění (okolo 60 hodin), je-li Země v proudové
m ezivrstvě. Logicky poněkud rychlejší je příchod poruchy, je-li slu­
neční a k tiv ita vyšší. N aopak déle k nám pu tu je sluneční plazm a při
a k tiv itě nižší, a vůbec nejdéle jí to trv á ze západního okraje sluneč­
ního disku.
Z uvedeného si lze učinit p ředstavu o vlastnostech m eziplanetární­
ho prostředí, pozorovatelných ostatně zejm éna nepřím ým i m etoda­
mi. Pro účely předpovědí počátků poruch v zemské m agnetosféře
X
-
o b d o b í m in im a s l u n e č n í a k t iv it y
-
o b d o b í m a x im a s l u n e č n í a k t i v i t y
80
í
xí
•
í
<
í
c
o
T
í "
705o
>
nf
<
60 j
ii
J~ i
50
iO
30
90*
z á p .s l. š íř k a
60*
30"
30*
-
O br. 1.4. Z p o žd ěn í p o č á tk u geo m ag n etick é p o ru c h y
196
60*
90*
výeh. sl. šířka
(O
/
lze tedy brát v úvahu ty to tři param etry: heliografickou délku a šíř­
ku a datum ; navíc můžeme z dalších pozorování (např. slunečního
rádiového šumu a optické i m agnetické konfigurace erupce a jejího
okolí) stanovit, zda a jak m ohutný plazm ový oblak byl do kosm u
vyvržen.
Zemská magnetosféra a polární záře
Oblast, kam zasahuje působení m agnetického pole Země nazývám e
m agnetosférou. Jejím setkáním se slunečním větrem vzniká tém ěř
stacionární rázová vlna, na opačné straně ve stínu Země se nachází
plazm ová vlečka, zemský ohon. Okolo Země jsou pásy zadržených
částic slunečního větru, skládajícího se převážně z elektronů
a z protonů (jader vodíku), v malé míře částic alfa (jader hélia)
a v nepatrné míře i z těžších prvků. Částice vnikají do atm osféry
N
čelo stacionární' nárazové vlny
.^m agnetosférický obal
korpuskulární záření polárních září
^ _________________
sluneční
vftr
magnetické žitokřivky
plazmova vlečka
*7—
^ (zemský
----------------ohon)
zachycené
částice
s
magnetopauza
0
10
I------1-------1—
20
1____l
zemské poloměry
O br. 1.5. P rů ře z m ag n e to sféro u Zem ě
197
především v tzv. aurorálních pásech — pásm ech polárních září, n a ­
cházejících se okolo 67 stupňů m agnetické šířky, širokých stovky
kilom etrů. V pásm ech polárních září existují podélné proudy (podél
m agnetických silokřivek). V denní době tekou ve vyšších, v noční
v nižších šířkách (viz obr. 1.6). Částice slunečního větru, zejm éna
ted y elektrony, jsou ve velkých výškách nad zem ským povrchem
(řádově 10 000 km ) urychlovány, ta m existujícím elektrickým po­
lem, jejich průnik do atm osféry narušuje m agnetické pole a při do­
statečné energii vybudí polární záři. V znikají m agnetické subbouře,
provázené posuvem aurorálních oválů do nižších šířek. P ři silných
subbouřích obvykle vznikajících po velkých slunečních erupcích je
posuv směrem k rovníku největší a může dosahovat do šířek 50 až
60°, výjim ečně i ke 40°. Velikost posuvu je velm i silně závislá na
polaritě podélné složky m eziplanetárního m agnetického pole — při
sm ěru od Slunce k posuvu nedochází, rozm ěr oválu je menší a v ý ­
sledné efekty jsou hlavně optické. N aopak při sm ěru ke Slunci se
aurorální ovál rozšíří na obě stran y — na sever i n a jih a podstatně
vzroste v ý sk y t nehom ogenit, na nichž dochází k rozptylu elektťo-
06 hod.
198
m agnetických vln, ted y přesně k tom u, co potřebujem e pro ionosférické šíření VKV. Nejlépe se rozptylují km itočty okolo 30 až
40 MHz (závislost na rozm ěrech nehom ogenit a vlnové délce), s rosroucím km itočtem citelně roste útlum . To je též důvod, proč při
spojení „via au ro ra“ m ají podstatně větší šance výkonnější sta n i­
ce — tře b a na rozdíl od šíření pomocí sporadické v rstvy E, kde se
uplatní i stanice s m alým výkonem . O tázka, zda aurora při právě se
rozvíjející m agnetické bouři dosáhne až do střední E vropy, závisí
tedy na m eziplanetárním m agnetickém poli. To má směr určený
přítom ností Země v sudém nebo lichém sektoru m agnetického pole
Slunce. K podstatným zm ěnám intenzity a polarity dochází s pří­
chodem oblaků sluneční plazm y vyvržených velkým i a zejm éna
protonovým i erupcemi, k te rá s sebou nesou silná m agnetická pole
(říkáme, že jsou v plazm ě „zam rzlá") a dále s příchodem slunečního
v ětru ze starých aktivních oblastí na Slunci, jejichž ak tiv ita před­
tím značná již končí. Ve druhém případě jsou silná m agnetická pole
slunečním větrem „ v y tah o v án a". J e tedy do velké m íry věcí náho­
dy, do jaké pozice vůči vytaženém u slunečním u m agnetickém u poli
se dostane naše planeta a zda m agnetická bouře bude provázena
aurorou optickou, radiovou, případně oběm a druhy nebo žádným .
Lze proto s pom ěrně velkou spolehlivostí předpovídat příchod po­
lárních září např. pro oblast Skandinávie, dost často souhlasí p řed ­
pověď pro takové země jako severní část Velké B ritánie, H olandsko,
sever N D R. NSR, P L R a pobaltské republiky SSSR, ale pro naši
oblast lze nanejvýš označit několik term ínů, kdy by aurora m ohla
přijít (kdy jsou pro její vznik splněny všechny sledované podm ínky).
Pro zlepšení situace by bylo potřeba řad y měření v kosmickém
prostoru.
Polární záře je vybuzena tokem energetických elektronů srážejí­
cích se s neutrálním i atom y atm osféry. A tom y se vracejí do norm ál­
ního stavu vyzářením k v a n ta energie ve své charakteristické spek­
tráln í čáře. A právě na nehomogenních útvarech zvýšené ionizace
vzniká rozptyl radiových vln. (Pro zajím avost — podobné, ale ne­
srovnatelně intenzivnější jevy probíhají na Ju p iteru .) L ety výzkum ­
ných družic oblastm i, v nichž současně probíhaly polární záře, zá­
roveň s lety výzkum ných balistických raket, um ožnily poznat struk199
tu ru dějů v té to oblasti. Řez výškam i 100 až 200 km vidím e na
obr. 1.7. Výsledkem tekoucích proudů a působících i vytvářených
m agnetických a elektrických polí jsou vertikální ú tv a ry připom ína­
jící opony, na nichž vzniká emise, absorpce a hlavně — zpětný roz­
p ty l elektrom agnetických vln. Zdrojem energie jsou vpády částic
z vnějšího radiačního pásu. Ú tv a ry vznikají pod zrcadlovým i body
částic o malém úhlu náklonu. Jejich v ý sk y t a tv a r je do značné
m íry dán i konfigurací cirkum polárních proudů a zpětně je ovliv­
ňuje (obr. 1.8).
12 h m í s t n í h o č a s u
Obr. 1.8. Z n ázo rn ěn í p ro u d o v ý c h sy sté m ů v ionosféře
200
M etody předpovídání se opírají ve značné míře o statistické zp ra­
cování velkého m nožství údajů o ionosféře za několik slunečních cyk­
lů. N ezbytným doplňkem je ovšem předpověď krátkodobá, na nejbližší
hodiny až dny, k terá popisuje pravděpodobnost odchylek. Vychází ze
situace na Slunci a pozorovaných dějů — zejm éna erupcí a z n epří­
mých inform ací o vlastnostech m eziplanetárního m agnetického pole,
též získaných z větší části během m inulých otoček Slunce. Z toho v y ­
vozuje pravděpodobnost setkání zemské m agnetosféry s vlivy, jež ji
narušují a extrapoluje možné důsledky zm íněných poruch, zejm éna
ted y vznik nárazových vln, které celou m agnetosféru rozkm itají, m ag­
netických polí, k terá ji deform ují a změn koncentrace a energie částic
slunečního větru zaplňujících radiační pásy. Poruchy začínají vždy
v polárních oblastech a postupně se stěhují do nižších šířek, p ři­
čemž se jejich účinek mění. Právě v polární oblasti a z ní především
v zóně polárních září leží klíč k pochopení toho, co se s ionosférou
v globálním m ěřítku děje a právě při polárních zářích lze následné
děje pozorovat nejsnáze, neboť jsou nejintenzívnější. Přitom je tře ­
ba uvažovat i vliv vnitřních radiačních pásů ovlivňujících hlavně
ionosféru subtropických oblastí. Zdá se, že jsou s tím v přím é sou­
vislosti i výsk y ty transekvatoriálnílio šíření VKV.
Transekvat.oriální šíření radiovln, zejm éna VKV, by si pro svou
výjim ečnost zasloužilo zvláštní kapitolu. Jeho objev byl překvapivý
a lze říci i „ryze am atérsk ý ” . Dodnes neexistuje dostatečně věro­
hodná teorie, která by je vysvětlovala, a to je i jeden z důvodů,
proč se m inula úspěchem většina dosavadní snahy je předpovědět.
Zatím jen víme, že se vyskytuje v letech vysoké sluneční aktivity,
hlavně v březnu, dubnu, září a říjnu. N a základě dosavadních zku­
šeností se zdá, že se tý k á rozsahu zhruba 25 až 500 MHz. Síření
probíhá na trasách o délce 5 až 9 tisíc kilom etrů bez toho, že by
signál dosáhl zemského povrchu mezi koncovými body. Koncové
body jsou rozloženy přibližně sym etricky vůči čáře nulové m agne­
tické inklinace. Podívám e-li se na m apu světa, najdem e lehce tři
nejvhodnější oblasti pro využití transekvatoriálního šíření — a sku­
tečně ve všech třech byla existence tohoto šíření potvrzena. Je d n á
se o trasy : Střední A m erika—Jižní Am erika a jižní A tlantik (ostrov
sv. Heleny), Japonsko —severní Austrálie, a konečně pro nás n ejza­
201
jím avější: střední a jižní šířky E vropy a severní A frika—jih Afriky.
Zdá se, že Československo leží na severní hranici oblasti, z níž lze
tohoto druhu šíření byť výjim ečně, ale přece jen využít. Svědčí
o tom signály z jižní Afriky, zachycené vícekrát stanicí OK1MBS
v pásm u dvou m etrů, stanicí OK 1A IY dokonce v pásm u 70 centi­
m etrů (na jaře roku 1981). Signály přijím ané u O K lA IY byly ne­
jen překvapivě silné, ale zcela jistě pravé. Že nebylo navázáno spo­
jení lze přičíst tom u, že jihoafrický operátor nevěnoval dostatečnou
pozornost přijím ači.
P ro volbu odpovídajícího vybavení stanice lze vycházet z těchto
dosavadních výsledků: útlum šířící se vlny bývá značný, např. nejmenší dosud zm ěřený (mezi Zimbabwe a K yprem ) činil v pásm u
dvou m etrů 40 dB vůči volnému prostoru. Šum bývá vyšší, než při
jiných druzích šíření VKV. Směrový rozptyl přicházejících signálů
klesá & rostoucí vzdáleností od čáry nulové m agnetické deklinace.
K m itočtový rozptyl může b ý t značný. Z toho vyplývá nutn o st po­
užití vysílačů o výkonu nejm éně 100 a raději několik set w attů,
přijím ačů s šum ovým číslem asi 2 dB a prom ěnnou selektivitou,
antén s dostatečným ziskem, ale na druhé straně nepříliš úzkým
vyzařovacím diagram em , i když díky poloze Československa na se­
verní hranici oblasti možného spojení ten to poslední požadavek
ztrácí důležitost. N a rozdíl od jiných druhů šíření není správné kal­
kulovat s hodnotou efektivního vyzářeného výkonu — při součas­
ném šíření po více drahách s prom ěnným zpožděním se jeho hodnota
neustále mění.
V ýskyt transekvatoriálního šíření bude v nej lepším případě řídký
a proto se vyplatí hlídat je pokud možno každý večer. Nevýhodou
je pom ěrně m alý počet stanic s odpovídajícím vybavením .
Lepší situace je v případě výskytu polárních září, jež zasahují
p odstatně větší území a k jejichž registraci je vhodné i prům ěrné
zařízení. P roto existuje celá řad a sítí národních i m ezinárodních,
propojených nejčastěji telefonicky a často pomocí převáděčů v p ás­
mech VKV. Velmi účelným se ukázalo sledování km itočtu 14345 kHz,
který používá tzv. European V H F N et, kde se v ý sk y t polární záře
m nohdy oznam uje. Po vypuštění první družice n a eliptické dráze,
schopné zprostředkovat provoz D X , se ale zm íněný km itočet značně
202
uprázdnil, neboť aktivní stanice VKV začaly přednostně využívat
převáděč OSCAR 10. N ejvětší cenu pro nás m ají informace z východ­
ních směrů, kde jev obvykle začíná. K valitativně nejlepší infor­
mací je sdělení, že lze pracovat „via au ro ra “ i na 70 cm (třeba od
UA3LBO), což znam ená vysokou pravděpodobnost, že bude možno
pracovat z nižších zeměpisných šířek na 2 m. Při intenzivnější PZ,
kdy je naděje na dlouhá spojení DX, se oblast zdánlivého odrazu
pohybuje od východu na západ (viz obr. 1.9), a to několikrát a kaž­
dá další dráha probíhá jižněji.
počátek
O br. 1.9. S p irá lo v ý d rift
203
Hranice dosahu při popisovaném druhu šíření v ČSSR leží na
jih u v Jugoslávii, střední Itálii a Sardinii, na západě v Irsku a na
východě za Uralem . T ak intenzivních polárních září ovšem nebude
nikdy více než nejvýše několik za sluneční cykl, při nízkém m axim u
cyklu žádná. Lze se dom nívat, že příští velké polární záře budou
až po roce 2000, v našem století již vysoký sluneční cykl nečekáme.
Pravděpodobnost výskytu polární záře v různých obdobích roku
se během jedenáctiletého slunečního cyklu mění. Jednou z příčin by
mohlo b ý t i postupné přem ísťování aktivních oblastí na Slunci
k rovníku. Před m axim em slunečního cyklu se objevují četné sku­
piny skvrn v heliografických šířkách několika desítek stupňů, v m a­
xim u je jich nejvíce do 15° šířky a při následujícím poklesu sluneční
ak tiv ity ještě níže. O dtud předpokládané zm ěny složení slunečního
v ě tru by měly b ý t zpočátku nej větší od oblastí vzdálenějších od ro ­
viny rovníku a postupně se jí přiblížit. R ovina oběžné dráhy Země
není rovnoběžná s rovinou slunečního rovníku, protíná ji začátkem
června a prosince, nejvíce se od ní vzdaluje v březnu a září. P roto
lze očekávat poněkud častější výskyty polárních září v době do m a­
xim a cyklu spíše okolo rovnodennosti a s vývojem slunečního cyklu
by se m axim a zásahů a tím i poruch šíření a polárních září m ohla
vzdalovat z podzim ů a ja r směrem k létům a zimám. V oblasti slu­
nečního rovníku, v tzv. „královském p ásu“ se skupiny skvrn tém ěř
nevyskytují a ta k by při slunovratech pravděpodobnost auror
klesala.
Ve snaze zjistit, nakolik je uvedený názor oprávněný, vznikl dia­
gram na obr. 1.10. Jsou v něm vyznačeny polární záře — optické
z let 1745 až 1960 a radiové z let 1970 až 1981. Vidíme, že největší
aurory vznikají okolo m axim a jedenáctiletého cyklu, zejm éna na
podzim a naopak zhruba o dva roky později při sekundárním m a­
xim u zejm éna na jaře (a nevíme, proč tom u ta k je). A urora však
může vzniknout ve kterém koli měsíci roku a ve kterém koli roce
včetně slunečního m inima. Ale objeví-li se silná aurora v roce slu­
nečního m inima, znam ená to, že příští jedenáctiletý cykl bude v y ­
soký a ted y i auror bude dost. E xistují dvě m inim a výskytu auror
a posouvají se. H lavní, letní m inimum (prohloubené term ickým i
zm ěnam i v ionosféře) je na počátku jedenáctiletého cyklu v červenci
204
O br. 1.10. Závislost, p o lárn ích září n a fázi jed e n á c tile té h o cyklu
a srpnu, na konci v kv ětn u a červnu. Podružné minimum je z p o č át-'
ku v březnu a dubnu, na konci v im oru až březnu. Posuv maxim
výskytů auror je k posuvům minim doplňkový. R ok m axim a jede­
náctiletého slunečního cyklu se od ostatních liší tím , že se v něm
aurory vyskytují rovnom ěrněji.
R adiová aurora sice nemusí b ý t provázena optickou a optická
radiovou, ale při nejsilnějších jevech jde často o oba úkazy zároveň
nebo po sobě. Inform ace o obou druzích jevů uvítají sluneční astro ­
nomové a neméně zajím avé jsou i z hlediska geofyziky.
K výčtu působení slunečních korpuskulí p atří ještě informace
o ději, zvaném Forbushův jev. Může b ý t registrován observatoří,
nacházející se v polární oblasti, pod tzv. polární čapkou. N a re ­
gistrované hladině kosmického záření se objevují poklesy o 2 % až
30 % s trváním od několika desítek hodin do několika dnů. D ů­
vod: Kosmické záření, přicházející ze všech směrů do m eziplanetár­
ního prostoru z galaxie, je v určitém oboru vůči Zemi zastiňováno
v době, kdy je okolí Země zaplňováno sluneční plasm ou větší husto­
ty než obvykle, spolu s m agnetickým i poli slunečního původu. K os­
mické záření je pak odráženo do prostoru nebo pohlcováno v ob­
lasti m agnetických diskontinuit oblaků sluneční plazm y. Před po­
klesem se někdy objevuje krátkodobý vzestup, vyvolaný přím ým
slunečním zářením v příslušném oboru, pocházejícím od velké slu­
neční erupce, stejně jako vyvržený a pom aleji postupující oblak
plazm y. Zprávu o něm občas podávají polární observatoře, nejčas­
těji je to Thule v Grónsku.
Ionosféra
Ionosféra sestává z několika oblastí, v nichž je h u sto ta ionizace
(hustota ionizovaných atom ů nebo volných elektronů) zvýšena.
K tom u jsou nej příznivější podm ínky ve výškách s m inimální te p ­
lotou, tedy i m axim álním tlakem a proto i největším počtem vol­
ných elektronů a tak é s menšími rychlostm i pohybu částeček plynu.
Rozeznávám e dva druhy ionizace: fotoionizaci, kdy elektron opustí
svou ,,dráhu“ okolo jád ra atom u (je z ní vytržen) následkem po­
hlcení k v a n ta záření a nárazovou (srážkovou) ionizaci při setkání
elektronu s rychle se pohybující částicí. Při form ování ionosférických vrstev hraje svou roli i stru k tu ra zemského m agnetického
pole, zejm éna v noční době.
R adioam atéři m ají světové prvenství ve využívání nej vyšší ob­
lasti (často ne zcela výstižně iv r s tv y “ ) ionosféry — oblasti F, která
má rozhodující význam pro šíření krátkých vln. Ve dne v létě se
dělí na oblasti dvě, a to F1 ve výšce 130 až 250 km a F2 nad 250 km.
Atm osféru nad 300 km lze považovat tém ěř za plně ionizovanou.
R ádiové km itočty, které ještě ionosféra vrátí k Zemi při kolmém
vyzařování, označujeme jako kritické km itočty a stoupají s druhou
mocninou m axim ální elektronové hustoty. Pro oblast F1 je to n e j­
výše zhruba 5,5 MHz, pro F2 ve dne zhruba do 13 MHz a v noci
kolem 5 MHz (nikdy však ne méně než 1,5 MHz). Skutečné hodnoty
jsou závislé na m noha param etrech od geografických a m agnetic­
206
kých souřadnic přes denní a noční dobu po sluneční a geom agnetic­
kou aktivitu. H lavním činitelem ionizace oblastí F je ultrafialové
záření čar hélia (58,4 nm a 30,4 nm), jehož intenzita v době m axim a
cyklu sluneční ak tiv ity bývá zhruba sedm krát větší než v době m i­
nima, K m itočty, které ionosféra v rátí k Zemi při šikmém vyzařo­
vání, jsou zhruba až trojnásobně větší než km itočty kritické. P ra k ­
tickým důsledkem kolísání sluneční ak tiv ity je, že zatím co v době
slunečního m inima jsm e rádi, je-li použitelné pro dálkové šíření
alespoň ve dne pásmo 14 MHz, je v době m axim a na 14 MHz
a m nohdy i na 21 MHz živo i v noci a ve dne lze navazovat spojení
postupně s celým světem v pásm u 28 MHz. Situace je vždy horší
v letním období, kdy v denní době vzhledem k delší době ozáření
dostoupí energie infračerveného slunečního záření takové úrovně,
že je příčinou nadm ěrného tepelného ohřevu a tím i expanze a tudíž
zředění plynů zejm éna v oblasti F. E lektronová hustota a s ní výška
použitelných km itočtů pak klesají. Dalším důsledkem jevu jsou dvě
m axim a křivky denního průběhu použitelných km itočtů — před
polednem, než začne expanze a večer, kdy vrcholí komprese a zá­
roveň končí rozdělení oblasti F na dvě (obr. 1.11). V posledních
O br. 1.11. Z áv islo st k ritic k ý c h k m ito č tů o b lasti F 2 n a sluneční a k tiv itě (denní
m axim a)
207
letech je rozdělení oblasti F na dvě vysvětlováno spíše vertikálním i
pohyby plynů než term ickou expanzí. N a výsledku to ovšem nic
nemění.
Nejmenší h u stota nejvyšší v rstvy ionosféry má za následek po­
m ěrně pomalou rekom binaci elektronů s ionty a z ní plynoucí znač­
nou hysterezi vůči změnám sluneční radiace. V intervalech poklesu
sluneční radiace, ať již každý den při západu Slunce nebo v delších
(typických vícedenních) obdobích poklesu celkové sluneční aktivity,
začíná převládat rekom binace nad ionizací. Na nově vznikající
stru k tu ru ionosféry má výrazný vliv m agnetické pole Země, které
je v globálním m ěřítku značně nestejnorodé. H odnoty stavu ioni­
zace se proto od sebe ve větších vzdálenostech začínají podstatněji
lišit a tím se zhoršují převážně podm ínky pro šíření rádiových vln
na velké vzdálenosti v době, kdy sluneční radiace klesá. N aopak
při rů stu radiace je její působení dále závislé jen na zeměpisné šířce
a denní i roční době a tím je do stru k tu ry ionosféry vnášen určitý
řád, právě pro možnosti spojení DX ta k potřebný. Velmi názorným
příkladem je skutečnost, že nejlepší podm ínky šíření nastávají p ra ­
videlně na trasách podél hranice světla a stínu (při západu Slunce
spíše již poněkud ve stínu, pokud se tam netvoří turbulence, v nichž
je menší útlum v nižších oblastech ionosféry).
Pod oblastm i F jsou ještě oblasti E (ve výši 90 až 130 km) a D
(ve výši 50 až 90 km). H ustoty plynů jsou tam podstatně větší, re­
kom binace rychlejší a h u stota elektronů (v oblasti D iontů) menší.
Proto jsou nižší i kritické i použitelné km itočty. Velmi rozdílné od
vyšších vrstev jsou vlastnosti oblasti D, která zanikne rekom binaci
prakticky ihned po západu Slunce a nadto m á spíše vlastnost polo­
vodiče (zatímco vyšší oblasti se chovají jako dielektrikum ). Pro ší­
ření krátk ý ch vln je oblast D příčinou značného útlum u, který ale
klesá s druhou mocninou km itočtu. U oblasti E si povšimneme ze­
jm éna jejího stabilního chování — denní chod je pravidelný .a hod­
n o ty kritických i použitelných km itočtů dosti přesně sledují úroveň
celkové sluneční aktivity i výšku Slunce nad obzorem.
Poněkud zvláštní místo zaujím á sporadická vrstva E (Es), která
m á s oblastí E společnou jen výšku. Rozeznávám e tři druhy vrs­
tev E s: tropickou, jejíž v ý skyt je nejspíše závislý na m eteorologic­
208
kých vlivech, polární, kterou má na svědom í přenos energie z pásů
zadržených částic a středněšířkovou, k te rá se u nás vyskytuje po­
nejvíce od května do srpna ve tv a ru silně ionizovaných plochých
oblaků. J e jí m echanism us vzniku není zatím dostatečně prozkou­
m án. Pravděpodobně se na něm podílejí současně jevy atm osféricko-cirkulační, m eteorická a k tiv ita a vliv stočení větrů s výškou, elek­
trických proudů a m agnetických polí v ionosféře. Atm osférická
a m eteorická ak tiv ita by mohly d o dávat potřebné „stavební kam e­
n y ", ostatní vlivy by pak vrstvu form ovaly.
O br. 1.12. P rů b ě h y ionosférickýeh c h a ra k te ris tik p ro rů z n é v y z ařo v a cí ú h ly
O brovská elektronová h u stota ve vrstvě E s um ožňuje šíření rá ­
diových vln až do oblasti VKV, občas přes 100 MHz a výjim ečně
i přes 150 MHz na vzdálenost tisíců kilom etrů.
209
Zemský povrch
Zem ský povrch se pro dlouhé vlny a na k ratší vzdálenosti i pro stře d ­
ní vlny chová jako tém ěř rovný, lépe řečeno vlny se podél něj ohýbají.
U krátkých vln to neplatí, dosah pozemní vlny je m alý; tím menší,
čím k ratší je délka vlny a úloha zemského povrchu je jiná — působí
při šíření jako odrazná plocha. Z trá ty při odrazu jsou silně závislé
na jeho vodivosti a perm itivitě — nej menší na plochách moří a oceá­
nů, nej větší na pustých a případně ještě zasněžených skalnatých m a­
sívech a kupodivu (následkem malé vodivosti) značné i na sladko­
vodních plochách. E lektrické vlastnosti povrchu a jeho reliéf m ají
vliv i na šíření dlouhých a velmi dlouhých vln.
Způsoby šíření rádiových vln
Šíření je závislé na délce vlny a stru k tu ře prostředí, kterým vlna
prochází. P aram etry prostředí se mění v širokých mezích se vzdále­
ností i časem a i když řada změn probíhá pravidelně, zůstává dost
takových, které m ají náhodný charakter. Pro šíření rádiových vln
platí obdobné zákony jako pro vlny světelné. I rádiová vlna se šíří
210
přím očaře a změny p aram etrů prostředí působí, její lom, odraz, ohyb
nebo rozptyl a přitom přirozeně i útlum .
Lom a odraz n astáv á při změně perm itivity prostředí, se kterou
se mění i skupinová a fázová rychlost šíření, zatímco ohyb a rozptyl
vzniká na vodivých překážkách podle toho, zda je jejich rozm ěr ve
srovnání s délkou vlny velký nebo malý. Takovou konfiguraci pro­
středí, k terá umožní šíření rádiových vln mezi dvěm a m ísty, m ůže­
me obecněji nazvat vlnovodem. Uvědomíme-li si, že stěnou vlno­
vodu může b ý t některá z ionosférických vrstev nebo zemský povrch
(na VKV k tom u přistupuje i zvrstvení troposféry v závislosti na
teplotě a vlhkosti) a víme-li dále, že vůbec není nutné, aby mezi
anténam i vysílače i přijím ače existoval po celé délce spoje jen vlno­
vod jednoho ty p u a navíc, že vlnovod může b ý t napájen i zakončen
různě (pomocí lomu, odrazu, rozptylu, ale i prolínáním nižšími v rst­
vam i), vynikne jak rozm anité a četné možnosti spojení z toho ply­
nou, ale k tom u se ještě vrátím e.
Vraťme se zpět ke způsobům šíření rádiových vln, a to v závis­
losti na jejich délce. Pom ěrně jednoduchá a příznivá je situace u vln
dlouhých a velmi dlouhých, které se mohou ohýbat podél relativně
málo zakřiveného zemského povrchu. Ve dne se šíří vlnovodem , je ­
hož stěny tvoří Země a ionosférická oblast D. Tím je dána i příčina
dalšího zajím avého jevu: při sluneční erupci provázené intenzívní
O br. 1.14. Š íření m ezi d v ě m a d ružicem i pod m ax im em elek tro n o v é
k o n c e n tra c e ob lasti
211-
radiací se zvětší ionizace oblasti D, vlnovod m á pak jiné param etry
a výsledkem je náhlá anom álie pole, pozorovatelná jako náhlá změna
hladiny signálu dlouhovlnných vysilačů a tuktéž zm ěna hladiny
atm osfériků na velmi dlouhých vlnách (nejlépe na km itočtu 27 kHz,
kde hladina výrazně stoupne). V noci v rstv a D neexistuje a dlouhé
vlny se šíří vlnovodem mezi Zemí a oblastí E, k terá je výše, má
vetší úroveň ionizace a nastávají v ní menší z trá ty , čímž dosah pod­
sta tn ě vzroste.
Ve dne tvoří oblast E stěnu vlnovodu i pro vlny krátké, v našem
případě jde o pásmo 160 a 80 m etrů. Oblast E je níže než F a proto
je nutné používat an tén s nižším vyzařovacím úhlem — takové
antény jsou optim em při spojení na malé vzdálenosti v poledních
hodinách právě ta k jako pro spojení D X ve zbývající části dne.
V yužití oblasti E přináší hned dvě výhody: odpadá průchod vlny
zm íněnou oblastí, a o to se zmenší útlum , a navíc síla signálu díky
menší am plitudě změn vlastností oblasti E proti F méně kolísá.
N a ostatních krátkovlnných pásm ech ve dne a n a všech v noci
(na 160 m ale třeb a jen kolem půlnoci) dom inuje v šíření vlnovod
mezi zemí a oblastí F2, v teplejší polovině roku se na šíření výrazně
podílí v denní době ještě oblast F l. To se však netý k á nej kratších
pásem KV, kde jsou dom inantním i v rstvy F2 a E s.
D ráha, po které prochází radiový paprsek ionosférickou oblastí
s prom ěnnou hustotou i ionizací (čímž se mění i skupinová rychlost
šíření), je následkem postupného lomu křivá. T var dráhy je závislý
na úhlu, před nímž paprsek do ionosféry vstupuje. N avíc následkem
působení m agnetického pole Země se paprsek štěpí na dva (řádný
a m im ořádný) šířící se po různých drahách. U m im ořádného p a ­
prsku (který by v prostředí s nulovou intenzitou m agnetického pole
nevznikl) k tom u přistupuje ještě stáčení roviny polarizace (jev se
nazývá Faradayovou rotací). Praktickým důsledkem je, že bez po­
tíží nebo dokonce ještě výhodněji mezi sebou navazují spojení s ta ­
nice, jejichž antény m ají roviny polarizace na sebe kolmé (obr. 1.15).
Šíření vlnovodem mezi zemí a oblastí F2 (tzv. skokové) je hlavním
druhem šíření pouze na vzdálenosti do 5000, případně do 7000 km.
Při spojení na větší vzdálenosti se výrazně u platňují vlivem menšího
celkového útlum u výhodnější další, druhy vlnovodů vznikajících
212
max. elektron, koncentrace
mezi jednotlivým i oblastm i, případně i u v n itř oblasti F2 (jedná se
o případ, kdy se poloměr ohybu paprsku v ionosféře rovná poloměru
Země nebo kdy paprsek kolem této kruhové dráhy osciluje).
Pro šíření kratší části dekam etrových vln (zejména nad 20 MHz)
a nepravidelně i při šíření VKV m á velký význam v rstv a E s. Nejvýraznější je její působení při spojení na vzdálenosti do 2000 km.
M echanismy dálkového šíření můžeme rozdělit na skokový, sklou­
závající a využívající ionosférických vlnovodů neboli ionosférických
vlnových kanálů. Ionosférický vlnovod se nachází v ionosféře a elek­
trom agnetické vlnění se musí d o stat do něj a z něj — je tedy nutné
jej nějak n apájet a zakončit.
E xistuje řad a m echanism ů napájení a zakončení vlnovodu, je ž .
můžeme rozdělit do dvou hlavních skupin: na m echanism y refrakční, využívající lomu a na difrakční, využívající ohybu. Z refrakčních
se zmiňme o vlivu silných horizontálních gradientů elektronové kon­
centrace, lomu na velkých nestejnorodostech a lomu na lokalizova­
ných nestejnorodostech, difúzi paprsků v náhodně nestejnorodé
ionosféře a roli sklouzávajícího šíření. Z difrakčních m echanismů
jsou zajím avé zejm éna podbariérové prosakování pole stěnou vlno­
vodu (tunelový jev v ionosféře) a rozptyl na náhodných nestejnoro213
dostech m alých rozm ěrů. Zvláštní avšak nikoli význam ný odstavec
tvo ří polarizační m echanism us zachycení vln ve vlnovodu. Stále
stoupající význam m ají proti tom u možnosti napájení ionosférických vlnovodů za pomoci umělých ionosfěrických poruch — jde
opět o rozptyl na m alorozm ěrových nestejnorodostech, vznikajících
pod vlivem m ohutného rádiového signálu, dále o vytváření umělého
horizontálního gradientu elektronové koncentrace, o průnik m ohut­
ného paprsku do ionosférického vlnovodu a o rozptyl na difrakční
mřížce vznikající pod vlivem stojatého vlnění.
sk lo u zá v a jící pap rsk y
(prakt.význam m ají
v okolí m axim a oblasti)
Nfz)
O br. 1.16. S k louzávající p a p rsk y
Společným průvodním znakem šíření ionosférickými vlnovody b ý ­
vají velké rozdíly signálů i od vzájem ně relativně blízkých stanic.
Stejný důsledek m ohou m ít i jiné příčiny, jako například fokusace
ionosféry.
O brázky jsou zjednodušeny tak , aby v nich bylo možno sp a třit
principy^ k jejichž přiblížení byly nakresleny. Situace v ionosféře je
vždy rozm anitější. Snad nejvíce je zjednodušením postižen obr. 1.16
ilustrující sklouzávající šíření radiovln. I jeho princip je pom ěrně
jednoduchý — jeden z paprsků vysílačem vyzářeného vlnění se
asym ptoticky přibližuje oblasti m axim a elektronové koncentrace
a ostatní paprsky, které se zpočátku šíří v. jeho těsné blízkosti, se
postupně ,,odvalují“ na obě strany, chovají se ted y opačně než ve
214
vlnovodu a proto se zm íněný způsob šíření nazývá též „antivlnovodovým “ . V okolí paprsku je útlum nižší než v nižších oblastech
ionosféry, nicméně rozbíhání paprsků způsobuje exponenciální po­
kles am plitudy se vzdáleností. Ještě větší roli hrává silný vliv náhod­
ných nestejnorodostí, jež mohou paprsek z antivlnovodu odchýlit.
V praxi m á uvedený druh šíření význam jednak pro spojení do vzdá­
lenosti 5000 až 6000 km a pro napájení ionosférických vlnovodů.
N ejvýhodnější a nejčastější podm ínky pro jeho vznik jsou v ionosférické oblasti E, takže m á větší význam pro šíření nižších km i­
to č tů KV.
O br. 1.17. K a n á ly pod m ax im em ionizace E a F
Ionosférický vlnovod je oblast, v-níž se rádiová vlna šíří podél
zemského povrchu, aniž by opouštěla ionosféru. Příčina je v průběhu
elektronové koncentrace v závislosti na výšce a vlnovody můžeme
rozdělit na vlnovody pod m aximem koncentrace a vlnovody mezi
m axim y koncentrace a lze je nazývat i kanály. N a obr. 1.17 vidíme
dva takové kanály — pod maximem elektronové koncentrace v ob­
lasti P a pod m aximem v oblasti E. Oba kanály jsou co do p a ra ­
m etrů nej stabilnější a jejich role v šíření je velká: Z vlnovodů mezi
m axim y koncentrace m ají nej větší význam kanál E F (označený po­
dle toho, že vzniká mezi m axim y koncentrace oblastí E a F) a dále
v létě na osvětlené části zeměkoule kanál F 1 F 2 . K análů se běžně
v y tv áří více současně a mohou přecházet jeden ve druhý — n a p ří­
klad zvýšení elektronové koncentrace v oblasti F způsobí přechod
kanálu E F na F. Zvláštnosti vlnovodného m echanism u (malý útlum
a schopnost vést elektrom agnetické vlnění o km itočtech značně pře­
vyšujících MUF) m ají nejen velký praktický význam pro spojení,
zvláště spojení D X na' horních pásm ech KV, ale i leccos vysvětlují,
například možnost šíření signálů několikrát okolo zeměkoule. P o ­
m ěrně nejm éně význam ným je kanál pod maximem ionizace ob­
lasti E, neboť zasahuje do oblasti D, jež způsobuje značný útlum .
Jeho opakem jsou ted y kanály E F a F ve výškách 110 až 140 km,
u nichž je navíc nej větší pravděpodobnost existence v rozměru celé
planety. Šíře spektra km itočtů, jež se v kanálech F a E F běžně šíří,
je od 5 až 7 do 20 MHz v oblastech středních šířek a nezřídka jsou
vedeny i km itočty podstatně vyšší — do 50 MHz.
den
noc
O br. 1.18. y i iv zvýšeného
h o rizo n táln íh o g ra d ie n tu ionizace
K tom u, aby ionosférickó vlnovody měly praktický význam , musí
existovat možnosti jejich napájení a zakončení, jiným i slovy pře­
chod na druhy šíření dosahující zemského povrchu. Mezi nimi m á
častý v ý sk y t existence silných horizontálních gradientů (stále exis­
tující např. na rozhraní dne a noci) dosahující hodnot až 0,5 MHz
na 100 km. K rom ě délkového gradientu existují i šířkové. Připočteme-li k tom u, že se mění i výška ionosféry, bude se u p latňovat
i sklon přechodové oblasti, jak je nakresleno na obr. 1.18, na němž
se paprsek po příchodu na noční stranu atm osféry již nevrací k Zemi.
Další pohled poskytuje obr. 1.19, na němž je paprsek šířící se v ho­
rizontálně stejnorodé ionosféře, zachycený do vlnovodu E F , a izokřivky elektronové koncentrace. Silné horizontální gradienty mohou
odklonit paprsek až o několik stupňů. Vliv horizontálních gradientů
sice nevysvětluje dostatečný počet případů napájení ionosférických
vlnovodů, ale pouze on současně způsobuje jak napájení vlnovodu,
ta k i stabilní šíření k protistanici, vzdálené! několik tisíc km.
podobně jako na obr. 1.19 vypadá vliv ionosférických nestejnorodostí velkých rozměrů, tj. 1000 km i více. K nim p atří především
velké přemísťující se ú tv ary v soum rakové zóně. V ionosféře existují
216
i nestejnorodosti o rozměrech 100 až 500 km jako velké přemísťující
se poruchy a oblaka sporadické vrstv y E s. Koeficient lomu radiové­
ho paprsku v ionosféře závisí nejen na koncentraci elektronů, ale
i n a km itočtu jejich srážek a na m agnetickém poli. Vliv zm ěny kon­
centrace volných elektronů je zpravidla největší, ale v některých
situacích může b ý t rozhodující i zm ěna intenzity m agnetického pole
Země, např. podél poledníků.
O br. 1.19. N a p á je n í ionosférického
v ln o v o d u lom em
Krom ě nestejnorodosti velkých (100 km a více) se v ionosféře v y ­
sk y tu jí i menší. N a tom , v jaké výšce se vytvoří, závisí, který z k a ­
nálů se vybudí (na obr. 1.17 je nakresleno vybuzení kanálů F a E).
Je ště menší nestejnorodosti, ale stále ješte velké ve srovnání
s Fresnelovou zónou, tj. velké alespoň několik km , se v ionosféře
vy sk y tu jí náhodně a jsou-li jejich počet nebo h u sto ta dostatečně
velké, dojde k dostatečně intenzivním u rozptylu radiovln. j d e o běž­
ný a proto význam ný jev (nejběžnější v zóně polárních září a velm i
běžný ve větších výškách subtropické ionosféry), znázorněný na
obr. 1.20.
z
O br. 1.20. N a p á je n í ionosférického
v ln o v o d u ro z p ty le m „
X
Z ajím avý obrázek (obr. 1.21) dostanem e, nakreslím e-li si situaci,
kdy se elektronová koncentrace podél tra sy paprsku zmenšuje (ve
tv a ru nakreslených izolinií) — přitom jsou vybuzeny jak vlnovod
pod m aximem elektronové koncentrace, ta k i vlnovod mezi ionosférickým i oblastm i. N evýhodou je, že se do vlnovodu dostane malá
217
část signálu, čímž vzniká přídavný útlum , obvykle okolo 20 až
30 dB. I přes zmíněné z trá ty šíření ionosférickými vlnovody spolu
se sklouzávajícím mechanismem úspěšně konkuruje skokovém u ší­
ření.
K ucelení pohledu je nutné se zmínit ještě o m echanism ech difrakčních, zejména o tunelovém jevu v ionosféře. Elektrom agnetické vl­
nění stěnou vlnovodu jakoby „prosakuje" a může se ta k d ít oběma
sm ěry po drahách znázorněných na obr. 1.22. U tlum při prosako­
vání je vykoupen dalším šířením s m inimálním i ztrátam i, nejčastěji
ztrátam i v kanálu E F , ale i tak je jev obvykle méně výhodný než
refrakční mechanismy.
t
t
1000
» i\ i » i
^
2000 3000
4000
O br. 1.21. V lnovod n a d a pod
m axim em ionizace o b lastí
x fk m l
K difrakčním m echanism em p atří ještě rozptyl n a velmi m alých
nestejnorodostech, menších než Fresnelova zpna. Pro km itočty 10
až 20 MHz je optim ální velikost nestejnorodostí zhruba 50 až. 100
m etrů. Větší ú tv ary o rozměrech nad 0,5 až 1 km mohou zpfisobit
týž efekt, ale to již jde o m nohonásobný rozptyl v silně rozrušené
ionosféře, často se projevující v ionosféře polárních oblastí.
Polarizační m echanism us zachycení vln ve vlnovodu nepatří ani
k refrakčním , ani k difrakčním a navíc je pro praxi málo význam ný.
J a k víme, rádiový paprsek se vlivem m agnetického pole Země dělí
na dva — řádný a m im ořádný s rovinam i polarizace na sebe kolm ý­
mi. Pro m im ořádný paprsek šířící se vlnovodem mezi dvěm a iono­
sférickým i oblastm i je spodní stěna vlnovodu výše než pro řádný.
Ř ádný paprsek vyzařovaný s povrchu Země pod úhlem blízkým
kritickém u se může transform ovat v m im ořádný i ve výškách,
218
O br. 1.22. V lnovod pod m ax im em
ionizace ob lasti F
z
N(z)
x
v nichž existuje ionosférický vlnovod a m im ořádný paprsek se již
šíří vlnovodem.
V poslední době sílí zájem o zkoum ání ionosféry, jež je pod vli­
vem m ohutného rádiového vyzařování. N ěkteré nelineární jevy lze
použít pro umělé napájení nebo zakončení ionosférického vlnovodu.
V první řadě je to vytvoření nestejnorodosti velkých rozm ěrů, pro­
táhlých podél siločar m agnetického pole, dále vytvoření umělého
horizontálního gradientu elektronové koncentrace a také průnik
m ohutného rádiového paprsku oblastí velkého útlum u v dostatečné
intenzitě až do vlnovodu. Zajím avý je rozptyl na difrakční mřížce
vytvořené sto jatý m vlněním. V závislosti na délce stojaté vlny je
tře b a ozařovat m řížku pod určitým úhlem . Ten lze vypočíst obdobně
jako při lomu světla na mřížce vytvořené ultrazvukem . Poslední
m echanism us ilustruje obr.. 1.23.
V každém okam žiku existuje mezi dvěm a body na zeměkouli
více možných drah rádiových vln lišících se od sebe útlum em . P ři­
jím ač zpracuje vlnu, k terá se šíří po dráze s útlum em nej menším.
Běžně se vlny šíří kom binací několika druhů šíření, například: vy­
sílač — skok prostorové vlny — rozptyl — ionosférický vlnovod —■
sklouzávající m echanism us — přijím ač.
O br. 1.23. R o z p ty l n a d ifrak č n í
m řížce
X
V
reálné ionosféře se současně uplatňuje velké m nožství vlivů,
z nichž jen některé lze m ěřit nebo alespoň registrovat v rozumné
míře, velký počet jevů m á náhodný charakter.
Zm ěny v šíření rádiových vln
Zm ěny v šíření rádiových vln byly již částečně popsány v předcho­
zích^ odstavcích. Všechny oblasti ionosféry podléhají řadě dlouhoi krátkoperiodických změn,, takže se neustále mění p aram etry a pod­
m ínky vzniku vlnovodů. N ejvětší am plituda změn navíc s nejmenší
pravidelností (nepočítáme-li E s) postihuje oblast F2, k terá je pro
šíření krátkých vln v každém ohledu nejdůležitější. Mimoto se dále
uvedené vlivy u p latňují s menší intenzitou i v nižších vrstvách.
Kolísání sluneční radiace má za následek zm ěny elektronové nebo
iontové hu sto ty v rozmezí krátk ý ch intervalů při slunečních eru p ­
cích, v rozmezí dne vlivem střídání osvitu (otáčením Země), v roz­
mezí několikadenních až několikatýdenních intervalů kolísáním cel­
kové sluneční radiace, v rozmezí desítek dnů následkem otáčení
Slunce, v jedenáctiletých, dvaadvacetiletých a pravděpodobně i del­
ších (např. několikasetletých) obdobích vlivem velmi výrazného
kvaziperiodického kolísání celkové sluneční ak tiv ity .
Ve sféře krátkodobých změn jsou pro vyšší v rstvy ionosféry vůbec
nejvýznam nější následky změn rychlosti, hustoty a stru k tu ry slu­
nečního větru. Zejména oblaka nabitých částic vyvržená při erup­
cích, k terá s sebou nesou m agnetická pole slunečního původu, rozkm itávají a deform ují zemskou magnetosféru, částice sklouzávají
po jejích siločárách přes m agnetosférickou vlečku na noční straně
zejm éna do polárních oblastí, kde působí přídavnou ionizací a in­
dukcí elektrických proudů v ionosféře. S tru k tu ra ionosféry se mění,
zejm éna v dalších fázích popsaného jevu, kdjr se porušuje její ho­
m ogenita. R ůst počtu nehom ogenit je příčinou růstu útlum u a roz­
p tylu rádiových vln a velké rozdíly v param etrech ionosférických
vlnovodů v závislosti na vzdálenosti způsobí jejich podstatné zkrá­
cení a tím znemožní spojení na velké vzdálenosti.
220
H u sto ta toku m agnetického pole Země, k terá běžně kolísá o jed ­
n o tk y nT (nanotesla) se při poruše mění o desítky nT a v polárních
oblastech ještě o řád více. Říkám e, že probíhá m agnetická bouře
nebo tzv. subbouře. Počátek takovéto poruchy může přinést i k r á t­
kodobé (typicky několikahodinové) zlepšení podm ínek šíření — díky
přídavné ionizaci — a pak mluvíme o kladné fázi poruchy. Pokud
ale porucha dále trv á , dojde v dalším vývoji tém ěř vždy k fázi
záporné, provázené citelným vzrůstem útlum u a podstatným sníže­
ním kritických a ještě více použitelných km itočtů, v největší míře
u oblasti F2. Spojení může znesnadnit i zvýšení hladiny přirozeného
šum u, který vzniká v pásmech polárních září.
Uvedené jevy, které můžeme dobře pozorovat ve středních šíř­
kách, probíhají podstatně intezívněji v polárních oblastech. N aopak
v oblasti nízkých šířek a zejména v rovníkové oblasti je často si­
tuace opačná (m agnetosféra je vysoko a proudy částic daleko) a běž­
ně se stává, že silná, porucha, která vyřadí transpolární a tém ěř vy­
řadí i středněšířkové trasy, je provázena zvýšením použitelných
k m itočtů v m alých šířkách, a to i o několik desítek procent.
T ak například v období m axim a slunečního cyklu je celkem běž­
ně možno při geomagnetické poruše pozorovat zlepšení nočních pod­
m ínek šíření v pásm u 20 (případně i 15) m etrů a denních podm ínek
v pásm u 10 m etrů ve směru na Jižní Am eriku a v pásm u 6 m etrů
bývají v Evropě při mírném zvýšení geomagnetické ak tiv ity zachy­
covány signály z jihu Afriky.
P ravidelná a obvykle déletrvající zlepšení podm ínek šíření v glo­
bálním m ěřítku jsou průvodním jevem vzestupu celkové sluneční
ak tivity. To má však za následek současně zvýšení pravděpodob­
nosti vzniku erupcí, po nichž často následují geomagnetické poruchy,
a tím dobré podm ínky (po případném dalším krátkém zlepšení) pro
šíření přechodně končívají.
Ve fázi vzestupu sluneční radiace stoupá logicky i pravděpodob^
nost vzniku různých druhů ionosférických vlnovodů o dostatečné
délce, které jsou pro am atérskou potřebu mnohem význam nější než
pro ostatní uživatele krátkovlnných pásem. Zatím co am atéři hle­
dají spíše optim ální dobu pro spojení určitým směrem, zajím á p ra ­
videlné spojové služby často spíše m ožnost výsk ytu špatných pod­
221
m ínek šíření, které m ohou plánované spojení znesnadnit až znem ož­
nit. K ritéria pro hodnocení podm ínek šíření dekam etrových vln
m ohou b ý t tedy velmi různá a výsledky případného hodnocení ú rov­
ně podm ínek mohou b ý t protichůdné.
Typický průběh kvaziperiodických změn podm ínek šíření vypa­
d á v souhrnu asi tak to : pokud sluneční radiace pozvolna stoupá,
bývá ionosféra vcelku klidná, denní chod změn jejích param etrů je
pravidelný, podm ínky šíření se zlepšují a přesouvají k vyšším km i­
točtům . Vzestup sluneční radiace (pomalu prom ěnné složky) bývá
provázen zvýšením pravděpodobnosti vzniku erupcí, které v přízni­
vém případě vyvolají jen krátkodobou náhlou ionosférickou poruchu
na denní straně Země. P řitom ve vyšších vrstvách ionosféry ještě
stoupne ionizace. Po větších erupcích se vzestup tý k á polárních ob­
lastí a dochází k něm u se zpožděním řádově obvykle několika desí­
tek m inut až několika hodin. V ideálním případě vzrostou použitel­
né km itočty na transpolární tra se až nad 30 MHz (ovšem pouze
v letech vysokého slunečního m axim a) a ta k nastanou možnosti
praco v at v desetim etrovém pásm u s Aljaškou, H avají, ba i s dalšími
oblastm i Tichomoří. V ýhradně po silné sluneční erupci byl dosud
pozorován vznik podm ínek pro spojení s Tichomořím na deseti m e­
trech dlouhou cestou přes jih. Další vývoj důsledků erupce je způ­
soben následujícím hlavním zvýšením přílivu částic od erupčního
korpuskulárního oblaku do celých polárních oblastí, kde způsobí
m ark an tn í vzrůst absorpce po dobu několika hodin až desítek hodin
v tzv. polárních čapkách. Poté se m axim um jevu soustředí na pás
okolo (57° geomagnetické šířky, kde při dostatečné energii a koncen­
traci částic vznikne polární záře, tvořená vertikálním i plošným i
ú tv a ry zvýšené ionizace, jimiž protékají proudy značných hustot.
K rom ě emise záření v optickém a rádiovém spektru je pro nás d ů ­
ležitá skutečnost, že na zm íněných útvarech dochází k rozptylu do­
padajících rádiových vln. N ejvhodnější jsou k tom u km itočty okolo
30 až 40 MHz, při zvyšování km itočtu roste útlum , takže pro do­
statečnou intenzitu odraženého signálu v pásm u 145 MHz již musí
jít o silný jev, pro 430 MHz o zvláště silný a teoreticky jsou spojení
„via aurora “ možná ještě výše. To se již pohybujem e v hlavní fázi
vývoje geomagnetické poruchy; další fáze se projevují pouze ú tlu ­
222
\
mem a celkovým zhoršením podm ínek šíření ve středních a zejm éna
vyšších šířkách. Teprve pokračující vývoj někdy postihne i rovní­
kové oblasti, kde až do této doby bývají podm ínky šíření naopak
zlepšené. V nejhorším případě je m ožnost spojení na krátkých vl­
nách od nás omezena v uvedené době nejdále na severní Afriku
a Blízký východ.
Zvýšený příliv slunečních částic nejdříve po několika hodinách
nebo nejpozději po několika dnech skončí a situace se různě rychle
(i v závislosti na ročním období) vrací do norm álu. Denní chod km i­
to č tů se vrací ke svém u obvyklém u tv a ru a hodnotám , výskyt nehom ogenit v ionosféře a s ním i útlum procházejících rádiových vln
klesá. Rychlejší je proces regenerace v denních hodinách, kdy slu ­
neční ultrafialové záření vnáší do stru k tu ry ionosféry přece jen ja ­
kýsi řád.
N aznačený průběh m ívá řadu variací, některé fáze m ohou chybět
nebo se i opakovat — zvláště při sérii velkých slunečních erupcí.
Vývoj podm ínek šíření se proto nikdy ve všech podrobnostech ne­
opakuje (podobně jako počasí). Není výjim kou, že při tém ěř ste j­
ném nebo podobném vývoji sledovaných param etrů sluneční i geo­
m agnetické ak tiv ity ve stejném období roku se ionosféra chová po­
každé úplně jinak. Většinou se však naštěstí vývoj drží alespoň
v hrubých rysech postupů, které známe a do určité m íry i chápeme,
což dává možnost většinou správně předvídat.
Předpovědi podmínek šíření
Lze je uskutečnit, pokud v praxi postačí různě velká a kolísající
úroveň přesnosti. V předpovědích na různě dlouhé intervaly se dosa­
hovaná přesnost podstatně liší, stejně jako m etoda jejich sestavování.
Kolísající úspěšnost a tém ěř žádná záruka mohou b ý t důvodem,
proč nejsou tvořeny předpovědi všude tam , kde by to bylo možné
a užitečné.
Do kategorie dlouhodobých předpovědí řadím e i předpovědi mě­
síční, v nichž se bere v úvahu vyhlazená hodnota sm ěrodatných
223
p aram etrů s úplným vyloučením změn při krátkodobých poruchách.
Měsíční předpověď použitelných km itočtů pro šíření krátk ý ch vln
n a určité trase je modelová situace pro střed příslušného měsíce za
předpokladů, že m agnetosféra bude v klidu a intenzita sluneční r a ­
diace bude m ít právě hodnotu předpokládaného prům ěru a ještě
navíc, že se význam ně neuplatní jiné m echanism y šíření než vlnovod
mezi zemí a ionosférickou vrstvou F2. K onstatování uměle om ezu­
jících podm ínek v žádném případě nesnižuje význam měsíční před­
povědi jako nej racionálnější existující základní inform ace i pro s ta ­
novení toho, zda m á smysl se o to které spojení pokoušet. V dalším
vývoji předpovědních m etod bude v blízké době zlepšena přesnost
měsíčních předpovědí dokonce až na 5 až 7 % hodnoty stanovených
km itočtových údajů. J e to až extrém ně velká přesnost, uvážíme-li,
že běžné odchylky km itočtových údajů od prům ěru, které ještě hod­
notím e jako klid, jsou do 15 %, dále do 25 % jde o m írnou, do 35 %
o střední a teprve přes 35 % o silnou poruchu.
V
této situaci vystupuje do popředí význam předpovědi k rá tk o ­
dobé, k terá se směr a velikost takových odchylek pokouší předvídat.
Veličiny používané v předpovědích
Již přes 230 let jsou pravidelně pozorovány sluneční skvrny a z je ­
jich počtu určováno relativní číslo R = k(l0g + / ) , kde g je počet
skupin, / počet jednotlivých skvrn a k přístrojová ko n stan ta (v sou­
časné době se hodnoty k v dobře vybavených observatořích pohy­
bují mezi 0,52 až 0,8). Pro posouzení celkové úrovně sluneční a k ti­
vit y se křivka R (s použitím třin ácti po sobě jdoucích měsíčních
prům ěrů) m atem aticky vyhlazuje. Nevýhodou vyhlazené hodnoty
je, že je znám a až po uplynutí půl roku.
R ychlé a velké fluktuace počtu skvrn (např. při východech a zá­
padech skupin) navíc znesnadňují využití čísla R i pro posouzení
úrovně sluneční ak tiv ity v kratším období.
Od roku 1947 je v trvalém provozu radioteleskop o prům ěru
1,7 m v Ottaw ě, který měří hustotu výkonového toku slunečního
224
radiového šumu na km itočtu 2800 MHz neboli vlnové délce 10,7 cm.
K m itočet byl zvolen proto, že am plituda šum u v něm nejlépe sou­
hlasí s celkovou úrovní intenzity sluneční radiace. Za denní hodnotu
je považován výsledek měření v 17.00 UTC, kdy je v O ttaw ě po­
ledne. Velkou výhodou přitom je, že pouhé aritm etické prům ěry
nam ěřených hodnot v měsíci prokáží prakticky stejnou službu jako
dvanáctim ěsíční vyhlazené hodnoty fí. N avíc rozdíly v denních
hodnotách pom ěrně věrně dokum entují krátkodobé variace vývoje
celkové sluneční aktivity. N áhlá zvýšení šum u při sluneční erupci
um ožňují stanovit s prakticky využitelnou přesností i intenzitu
erupce. Používaná jed n o tk a má rozm ěr 10~22 W .m -2.H z-1 a ozna­
čuje se obvykle sfu (solar fiux unit). V odborném tex tu se můžeme
se tk a t i s jednodušším i názvy jako ,,point“ nebo pouze ,,u n it“ , při­
čemž je ze souvislosti jasné, o jakou jednotku jde. V astronom ii se
pro výkonovou hustotu radiového toku ještě používá názvu Ján sk ý
(zkratka 1 Jy ). Je jí používání doporučila m ezinárodní astronom ická
unie IAU a protože je deseti tisíckrát menší než sfu, hodí se zejm éna
pro použití ve hnězdné radioastronom ii.
Zm ěny a k tiv ity m agnetického pole Země nebo jinak řečeno m íra
jeho porušenosti se měří m agnetom etry um ístěným i v geom agne­
tických observatořích — jsou to objekty vzdálené od rušivých vlivů
a postavené z nem agnetických m ateriálů. V ČSSR je to např. Buclkov na Šum avě (ČSAV) a H urbanovo (SAV). Lineární m írou geo­
m agnetické ak tiv ity je index o, a z něj se určuje 24hodinový in ­
dex A k i tříhodinový logaritm ický index K , nabývající hodnot
od 0 do 9.
Z param etrů ionosféry se lze v předpovědi setk at zejm éna s hod­
notou kritického km itočtu oblasti F2 ( / 0 F 2 ) ; kolmo sm ěrovaný p a ­
prsek o uvedeném km itočtu se ještě od ionosféry vrátí, při vyšším
km itočtu již ne. Při jiném než kolmém vyzařování m luvím e o nejvyšším použitelném km itočtu pro odpovídající vzdálenost, MUF.
Jeho nejvyšší hodnota odpovídá vyzařovacím u úhlu jen několik
m álo stupňů nad obzor při tzv. délce skoku 3000 až 4000 km. V ro v ­
níkových oblastech je geomagnetické pole v atm osféře slabší, tloušť­
ka atm osféry i výška ionosféry je větší a tom u odpovídá i delší
skok při stejném vyzařovacím úhlu proti jiným oblastem Země.
225
P řitom se nám jedná pochopitelně o základní druh šíření vlnovodem
mezi zemským povrchem a oblastí F2. Délka skoku je vzdálenost
mezi dvěm a po sobě následujícím i odrazy od země.
Minimální použitelný km itočet (LU F nebo L U H F) je na rozdíl
od MUF závislý i n a param etrech přijím ače a antény, na m ístních
podm ínkách rušení, výkonu vysílače a druhu provozu i na v last­
nostech zemského povrchu v místech odrazu a pro am atérské s ta ­
nice je tře b a jej uvažovat vyšší, než pro dobře vybavené stanice
pevné služby.
Typické změny M UF a L U F při záporné fázi poruchy jsou: MUF
klesá, LU F stoupá. Je-li LU F vyšší než MUF, nelze spojení v p ás­
mech dekam etrových vln uskutečnit (ale mohlo by to tře b a snadno
jít v pásm u dlouhých vln). Při kladné fázi poruchy stoupá zejm éna
MUF, při šíření ionosférickými vlnovody na větší vzdálenosti může
výrazně klesnout pro příslušnou trasu hodnota LU F. Při sluneční
erupci provázené výrazným zvýšením intenzity ultrafialového zá­
ření stoupne extrém ně rychle — běžně během několika m inut —
hodnota LU F a vzestup se označuje jako Dellingerův jev, p říp ad ­
ně jako Mógel-Dellingerův (v něm. MDE) a m ezinárodně jako k rá t­
kovlnný únik — SW F (short-wawe-fadeout), k terý p atří mezi n á h ­
lé ionosférické poruchy — SID (sudden-ionospheric-disturbance).
O statní druhy SID jsou: náhlé zvýšení hladiny atm osfériků na VDV
(SEA), náhlé anomálie pole vysílačů DV — (SFA, dříve SES) a n á h ­
lé fázové anomálie (SPA). Poslední z nich jsou nyní velmi význam ­
né, protože zhoršují přesnost dlouhovlnných radionavigačních sou­
stav, které system aticky slouží potřebám dálkové letecké i nám ořní
dopravy. N apříklad přijím ače systém u OMEGA pracující na km ito­
čtech 10,2, 11,3 a 14,6 kH z m ají na svých palubách i 11-62 létající
v ČSA. Registrace náhlých ionosférických poruch p atří vedle sledo­
vání slunečního šum u od 18 MHz až do desítek GHz mezi m etody
sluneční radioastronom ie.
K ritériem pro sestavování jednotlivých druhů předpovědí šíření
je jejich použitelnost, k terá může být dostatečná již při m alých n á ­
rocích na přesnost. Dokud se podstatně nezlepší naše znalosti o zú­
častněných jevech, nebudou moci ani předpovědi být podstatně
přesnější a proto ještě dlouho budeme z velké části využívat m etod
226
m atem atické statistik y a v yjadřovat se v term ínech počtu p rav d ě­
podobnosti. P odstatné zm ěny se dostaví až s vytvořením dostateč­
ně dokonalého a úplného modelu celé složité soustavy Slunce —Země.
S ohledem na zmíněné možnosti a na specifiku radioam atérské
činnosti jsou koncipovány zejm éna naše krátkodobé předpovědi,
založené na předpovědi sluneční aktivity. Současná form a zpráv,
vysílaných jak z 0K 3K A B , ta k i v rám ci kroužku O K -D X je násle­
dující: celý te x t je dělen do šesti částí, z nichž první tři jsou kom en­
tářem k jevům uplynulých dnů, druhé tři obsahují vlastní předpo­
věď. V obou'trojicích se vždy jedna část tý k á dějů na Slunci, druhá
a k tiv ity m agnetického pole Země a výskytu radiových polárních
září a tře tí jevů v ionosféře z hlediska šíření krátkých vln, zejm éna
dálkového. Ti radioam atéři, které zajím á výhradně jen a jen před­
pověď podm ínek, ji tedy najdou až na konci zprávy.
Co se týče geom agnetické, aktiv ity jsou využívány podle mož­
ností i předpovědi RN D r. Borise Valníčka, CSc., z AsÚ ČSAV, v y ­
dávané zhruba na měsíční období.
Pravidelně uveřejňované měsíční předpovědi m axim álních použi­
telných km itočtů jsou sice dobrým praktickým vodítkem , nicméně
některé denní odchylky mohou b ýt značné. Proto může b ý t k užitku
jejich aktualizace. Vychází z rozdílu mezi skutečnou a předpokláda­
nou hodnotou sluneční radiace a skutečného a předpokládaného vy­
zařovacího úhlu anténjr ve vertikální rovině. To znam ená, že neur­
čuje ty změny, jež vznikají vlivem zvýšené aktiv ity m agnetického
pole Země, nebo dokonce při poruše (kdy dochází obecně k defor­
maci chodů a většinou k poklesu hodnot proti předpovězeným ).
Z předpovědi tedy vyčtem e přeclpovězenou hodnotu m axim álního
použitelného km itočtu M U F P. Jeho skutečnou hodnotu dostanem e
ze vztahu:
M U-Fa = M U F P . m B . m A .
H odnotu korekčního faktoru m s vyčtem e z grafu na obr. 1.24. Na
vodorovné ose najdem e hodnotu, z níž bylo vycházeno při tvorbě
předpovědi (R 1 2 nebo @v), na svislé pak hodnotu, vyjadřující sku­
tečnou m íru sluneční ak tiv ity — hodnotu výkonového toku slunečního radiového šum u na km itočtu 2800 MHz &s v jednotkách
227
O br. 1.24. G ra f p ro sta n o v e n í k o rekčního fa k to ru ms
IO - 2 2 \V.m ~2.Hz"1. Z jistit ji můžeme třeb a poslechem geoalertu, kde
ji najdem e jako hodnotu F F F za skupinou TENCM.
V ětšina stanic nejspíše nepoužívá anténu s m aximem vyzařování
pod elevačním úhlem p ět stupňů (z čehož vycházejí obvykle p řed ­
povědi) a proto si v grafu na obr. 1.25 najdem e další korekční fak ­
to r niA■ H odnotu vyzařovacího úhlu « a najdem e v literatuře o a n ­
tén ách a pokud ne, lze případně použít přibližného vztahu
sin #a = 1j ih ,
228
kde h je efektivní výška antény, například výška horizontální a n ­
tén y nad zemí, nejsou-li v okolí vodivé překážky, a to ve vlnových
délkách. N apříklad v případě antény ve výši 20 m etrů a pracovním
km itočtu 21,2 MHz bude h = 1,413, sin
= 0,177, oca = 10,2°
a m \ — 0,89. T atáž an téna ve výši 10 m etrů bude m ít h = 0,707,
sin oía = 0,354, «a = 20,7° a Ota = 0,75. Bude-li tedy pro anténu
s m a = 1 (a tedy h = 2,867 a pro km itočet 21,2 MHz v relativní
výšce přes 40 m etrů) hodnota M UFS = 26 MHz, vychází při výšce
20 m etrů M U F S = 23,14 MHz a bude-li táž an téna v pouhých de­
seti m etrech, bude M U F S = 19,5 MHz a pro jejího m ajitele bude
patnáctim etrové pásmo v příslušném sm ěru beznadějně zavřeno.
A to ještě nebereme v úvahu vliv zvýšeného útlum u a tedy i hod­
noty L U F při větším počtu skoků (při skokovém šíření) a výrazně
m enší šance zasáhnout oblast vstupu do některého z ionosférických
vlnovodů.
O br. 1.25. G ra f p ro sta n o v e n í
k o rek čn íh o fa k to ru
I to je tře b a si alespoň uvědom it při používání předpovědí. Mimo­
to se m ajitelé jednoduchých nebo dokonce náhražkových antén ne­
musí d ivit těm , kteří používají promyšleně instalované, nejlépe
ovšem směrové antény, díky jimž shledávají po většinu dnů otevře­
ným i horní pásm a KV, řekněm e o dvě hodiny déle, o silnějším sig­
nálu ve větších vzdálenostech nemluvě.
V yskytují se ovšem i takové situace, při nichž signály přicházejí
229
i z velkých vzdáleností pod velkým i elevačními úhly; pak se m ohou
dokonce i lépe u p latn it an tén y nízké a všesměrové, ale to je spíše
výjim ka potvrzující pravidlo, na níž jejich m ajitelé obvykle ještě
dlouho vzpom ínají.
Sledujeme ionosféru
Pokusili jsm e se o stručný výklad podm ínek šíření elektrom agnetic­
kých vln. J e to vlastně jen letm ý nástin problem atiky. O dborná li­
te ra tu ra je velm i rozsáhlá a neustále jsou publikovány nové a nové
poznatky.
Chcete-li se p rakticky hlouběji seznám it s tím to zajím avým věd­
ním oborem, m áte možnost denně získávat informace o sluneční
činnosti, o zemském m agnetickém poli, o slunečních skvrnách, o r a ­
diovém šumu vyzařovaném ze Slunce, o protonových erupcích a ji­
ných jevech. P roto uvádím e seznam relací, ve kterých jsou zprávy
uvedeného druhu Vysílány a šifrovací klíč, podle něhož jsou zakódo­
vány. Porovnávání ta k získaných inform ací s poznatkj^ učiněnými
při poslechu i při spojeních je zajím avé a m nohdy napínavé (nehledě
k tom u, že sluneční činnost a zm ěny v zemském m agnetickém poli
nejsou bez dalších vlivů na člověka).
Riskujem e, že se dříve či později mohou zm ěnit km itočty nebo
šifrovací klíče. Inform ace tohoto druhu se však uveřeňují v radio­
am atérských publikacích již od poloviny dvacátých let našeho sto ­
letí a uvedené principy platí v hrubých rysech stále.
Z obsahu ursigram u m á k podm ínkám šíření zajím avý vztah in ­
form ace o geom agnetické aktivitě reprezentovaná indexem A k, ozna­
čovaným též A , m ěřená observatoří ve střední šířce. Pro geoalert
W W A je to Fredericksburg ve Virginii (souřadnice 38° s. š., 77° z. d.),
pro geoalert M EU je to W ingst v N SR (54° s. š., 9° v. d.) a v ionosférické zprávě REM 4 Moskva (55° s. š., 37° v. cl.). REM 4 kromě toho
vysílá i sérii osmi tříhodinových indexů K (jednou za 24 hodin v po­
ledním vysílání) a ta k je pro nás nejryohlejším zdrojem informace.
J e ště rychlejší je ovšem WWA, jež v osm nácté m inutě každé hodiny
230
vyšle údaje o výkonovém toku slunečního radiového šum u na 2800
MHz, indexy A a K a 24hodinovou předpověď. Jak o názorný příklad
je užitečné uvést te x t, p řija tý stanicí OK2-19518 dne 17. 3. 1982
v 02.18 UTC: ,,At th e tone, two hours, 18 m inutes, Coordinated
U niversal Tim e.“ „The Boulder K -index a t 00.00 UTC on 17 m arch
1982 was 2, repeat, 2. Solar-terrestrial conditions for 16 m arch were:
solar flux 230 and A-index 4. Solar activ ity was low; the geomagnetic field was quiet. The forecast for next 24 hours: solar activity
will be m oderate; the geom agnetic field will be unsettled.“ V ursigram ech jsou obsaženy další informace a značná pozornost je věno­
vána slunečním erupcím. U těch je na prvním místě klasifikován
výskyt paprsků V ultrafialovém oboru a význačnost záblesku ve
spektrální čáře H a, a to ve formě zlomku, např. J í 4/16. Písm eno M
znam ená násobitel 10~5 W /m 2. Místo písm ena M se u největších
erupcí vyskytuje o řád větší X nebo o řád menší G. Jm enovatel
zlom ku pochází z optického pozorování a na místě číslice může S, 1,
2, 3 nebo 4 podle rozm ěru svítící plochy do 2, 2 —5,1, 5,2—12,4
12,5—24,7 a nad 24,7 čtverečních stupňů. Na místě písmene může být
F (faint — slabý, mdlý), častěji B (brilliant — jasný, zářivý) a n ej­
častěji N (normál). Dále následují: heliografická šířka a délka (vůči
centrálním u m eridiánu), čas počátku nebo m axim a jevu a intenzita
záblesku na 2800 MHz. U velkých erupcí bývá i poznám ka o in te n ­
zitě vyvolané náhlé ionosférické poruchy. Doprovázející radiový
šum bývá charakterizován typem : I — šum ová bouře, I I — pom alu
se měnící im pulsy (přesněji: bursty), I I I — rychle se měnící bursty,
IV — širokopásmové vyhlazené trvající bursty, V — krátce trvající
bursty, obyčejně spojené s typem IV.
Mezi různým i indexy geomagnetické ak tiv ity existuje přesně de­
finovaný vztah. Míra narušenosti m agnetického pole Země je re­
gistrována m agnetom etrem jako křivka a z ní se určuje pro tříhodi­
nové intervaly lineárně index-a. Ten se nepublikuje, ale převádí na
logaritm ický index-if podle tabulky:
A'
0
1
2
a
0
3’ 7
3
4
15
27
5
48
6
7
80
140
8
240
9
400
231
T ak vznikne osm tříhodinových in d ex ů -ii. Index
se vypočte
jako aritm etický prům ěr osmi příslušných indexů-a. Dále se p u b li­
kují indexy planetární: index-ap je aritm etický prům ěr indexů-a v y ­
braných observatoří z celosvětové sítě a aritm etický prům ěr z osmi
hodnot je 24hodinový planetární index-^lp.
V zájem ný vztah sluneční a geom agnetické a k tiv ity na jedné a pod­
m ínek šíření KV na druhé straně udává z litera tu ry již znám ý a v
prům ěru spolehlivý g raf (obr. 1.26).
O br. 1.26. Z áv islo st p rů m ě rn ý c h pod m ín ek šíření n a g eom agnetické
a k tiv itě
K hlubším u a prak tick y použitelném u pochopení vývoje podm í­
nek ionosférického šíření je nutné zň át jednak příčiny vývoje a za
druhé dostatečně podrobně vývoj sám. Hlavním i příčinam i jsou
zm ěny sluneční a k tiv ity , jak celkové ta k i výkyvů při slunečních
erupcích. Velký význam má i zjištění, co z důsledků sluneční a k ti­
vit}’ se dostalo konkrétně do okolí Země, zejm éna ve form ě korpuskulí. To indikují zejm éna změny geom agnetické ak tiv ity . Tím
se již dostávám e k vývoji dějů v ionosféře, které lze pom ěrně nej­
objektivněji popsat hlavně výsledky vertikální sondáže ionosféry,
ted y změřeným i hodnotam i kritických km itočtů ionosférické ob­
lasti F2. Další důležité param etry jsou hodnoty m axim álních po­
užitelných km itočtů, a to bud' pro délku skoku 3000 nebo 350,0 km,
232
a hodnoty útlum u a rozptylu v polární a subpolární oblasti. K om ­
plex všech uvedených údajů lze u nás nejsnáze získat pravidelným
poslechem stanic FTA83, FTH 42, FTK 77, FTN87 a REM4.
Týdenní přehledy hlavních údajů a kom entář k nim lze slyšet
spolu s předpovědí ve zpravodajských vysíláních pro radioam atéry.
Jsou to (od r. 1979) zejm éna OK 3K A B od 17.30 m ístního času ve
čtv rtek SSB na 3765 kHz a v pondělí R T T Y na 3595 kHz a kroužek
O K -D X v neděli od 07,30 na 3710 kHz. Dále u nás přichází v úvahu
W lA W , jejíž „Propagation Forecast Bulletin" lze v Evropě nejsná­
ze přijím at v pondělí a ve středu od 15.00 UTC v zimě a od 14.00
UTG v létě na km itočtu 21 080 kHz, případně i na 28 080 kHz
a v letech slunečního m inim a na 14 080 kHz a mim oto i na km i­
točtech převáděče OSCAR 10.
M ezinárodní vým ěnu informací zajišťuje IU W D S (International
Ursigram and W orld D ays Service), jež je stálou službou U R SI
(Union Radio-Scientifique Internationale), Mezinárodní vědecké unie
pro radiotechniku se sídlem v Bruselu. U R SI slouží k rozvoji mezi­
národní vědecké spolupráce v radiotechnice, především v oboru ší­
ření rádiových vln a ve vztahu ke geofyzikálnímu výzkum u a je
přidružena k IA U (International Astronom ical Union) a IUGG (In ­
ternational Union of Geodesy and Geophysics) v návaznosti na řadu
dalších organizací. IU W D S v dnešní podobě byla form ována v roce
1962 jako kom binace dřívější IW D S (International W orld Daýs
Service), založené v roce 1959. Do značné m íry byla pokračováním
Světových dnů M ezinárodního geofyzikálního roku (IGY) a dřívěj­
šího Ú středního výboru pro U rsigram y, organizujícího vým ěnu ry ch ­
lých informací, s tradicí od roku 1930.
Služba je založena na vým ěně informací mezi jednotlivým i tzv.
centry v ýstrah (W arning Centers), a to světovým v Boulderu
(WWA), regionálními (RWC Boulder, Paříž, Moskva, Tokio, Syd­
ney a D arm stadt), přidruženým i regionálními (ARWC Stockholm,
P rah a, Dillí, Irk u tsk a Varšava) a národním i (NWC). Naše centrum
je v Geofyzikálním ú stav u ČSAV.
V ým ěna informací se děje pravidelně vydávaným i vědeckým i te ­
legram y, tzv. ursigram y, předávaným i zpravidla dálnopisem. N ě­
která centra předávají údaje ještě pro vysílání rádiem ; konkrétně
233
to jsou: W W A Boulder každou hodinu do W W V (vysíláno v 18. m i­
nutě) a do W W VH (vysíláno v 45. m inutě), RW C Paříž do FTA83,
FTH 42, FTK 77 a FTN87, RW C Moskva do REM 4 a RWC Tokio
do J J D , J J D 2 a J J Y .
Přepravované a vysílané inform ace se tý k ají projevů sluneční a k ­
tiv ity a jejích důsledků v m agnetosféře a ionosféře. Účelem je za­
bezpečení m ateriálu pro vědecké zpracování a potřebných inform a­
cí pro praktické použití v různých oborech, zejm éna v šíření radiovln.
Přehled, vysílacích časů,, kmitočtů a klíčů pro 'dekódování iiifot. '<cí
o sluneční a geomagnetické aktivitě a stavu ionosféry u stanic,, které lze.
denně přijím at v ČSSR.
U rsig ra m y z F ra n c ie : (denně k ro m ě neděle, tříd a vys. A1A)
Čas UTC
Z načku
K m ito č e t (kH z)
1208
FT A 83
FTK 77
F T A 83
FTN 87
F T A 83
FTK 77
F T A 83
FTH 42
83
10 775
83
13 873
83
10 775
83
7 428
1308
2008
2108
U rsig ra m y z J a p o n s k a : (donně, tř íd a vys. A1A)
Čas U TC
0800
Z n ač k a
JJ1>
JJD 2
K m ito č e t, (kH z)
10 415
15 950
lo n o s fe rn a ja sv o d k a: (donně n a konci m eteorologické z p rá v y , tříd a vys. A 3E ,
p řip ra v u jí H y d ro m e te o ro lo g ic k ý in s titu t a I n s t i tu t u ž ité geofyziky, M oskva, vys.
ruský)
Č as M SK
Z načka
K m ito č e t (kH z)
0 7 4 0 -0 8 1 0
REM 4
1 3 2 5 -1 4 0 0
REM 4
10 Ž75
3 417
5 71íj
6 700
6 700
7 450
234
1. 3 . - 3 0 . 9.
1 .1 0 .- 2 9 .2 .
0 1 3 0 -0 2 0 0
10
13
3
4
5
6
REM 4
275
300
417
747
715
700
D e k ó d o v á n í u ršíg ra m ú :
F o rm a :
g e o alert SSS CC'C D D H H M M
9H H D D
1W W W G
KLLSS
EECM X
8H H D D
7777U
b ra n é sk u p in y
AFRED
AAADD
TEN CM
FFFD D
2FFFV
3AAAM
4T T T C
5M M X X
(K L IS S E E C M X ...) p ro v še c h n y sk u p in y
K LLSS
TYP
(K L L S S T Y P ...) p ro v y AAADD
FFFD D
AAADD
FFFD D
F IN
V y sv ětliv k y — klíč:
SSS:
WWA
W orld W a rn in g A gency, B o u ld er, C olorado, U SA
M E U M eudon, F ra n c ie
MOS = M oskva
T O K = T okio /
SY D = S yd n ey
D A R = D a rm s ta d t
CCC:
číslo z p rá v y
DD:
d a tu m
T ÍH :
h o d in a (UTC)
MM:
m in u ta
9:
konec 24hodinového o b d o b í u v á d ě n ý c h lio d n o t
W W W : W olfovo re la tiv n í číslo slunečních sk v rn
G:
počet n o v ý c h sk u p in
FFF:
v ý k o n o v ý to k slu n ečn íh o ra d io v é h o šu m u n a k m ito č tu 2800 M H z, m ěře n ý
d enně v 1700 U T C (1200 LT) v O ttaw ě, K a n a d a
V:
p o č et v z p la n u tí n a 2800 MHz
AAA:
Ajj index geo m ag n etick é a k tiv ity , m ěře n ý o b se rv a to ří n a s tře d n í šířce (re­
p re z e n tu je m íru p o ru še n o sti zem ského m ag n e tic k éh o pole b ěhem 24hodinového in te rv alu )
M:
0 =- ž ád n ý ú kaz
1 = konec m ag n e tic k é bouře
2 = p o k ra čo v á n í m ag n e tic k é bo u ře
6 = p o zvolný z a č á te k m ag n e tic k é bouře
7 '= n á h lý z a č á te k m ag n e tic k é bouře
8 = velm i v ý ra z n ý z a č á te k m ag n e tic k é bouře
235
TTT:
C:
MM:
XX:
h la d in a kosm ického záření
0 = ž á d n ý ú k az
1 = z v ý šen í h lad in y p ře d F o rb u s o v ý m jevem
2 = z a č á te k F o rb u so v a je v u
3 = trv á n í F o rb u so v a je v u
4 = konec F o rb u s o v a je v u
5 = zvýšení p o č tu č ástic slunečního p ů v o d u
p o č e t slunečních
e ru p cí tř íd y M
p o č e t slunečních e ru p cí tř íd y X — tříd ě n o podle in te n z ity z áb lesk u re n tg e ­
n o v á z áře n í, m ezi tříd a m i M a X je ro z d íl jed e n řá d , eru p ce tř íd y X jo často
p ro v á z e n á v ý ro n em p ro to n ů á v ž d y silnou n á h lo u ionosférickou p o ru c h o u
(Sin)
K:
LL:
SS:
EE:
C:
M:
X:
8:
7777:
U:
Typ:
sk u p in a slunečních sk v rn v k v a d r a n tu :
1 — sev ero v ý ch o d n ím
2
jih o v ý c h o d n ím
3 ~ jih o z á p ad n ím
4
se v ero záp ad n ím (pozice v 0000 U T C d n e z p ráv y )
v z d álen o st od c en trá ln íh o m e rid ia n u (stupně)
h eliografická šířk a (stupně)
P o č ty erupcí v p říslu šn é sk u p in ě podle in te n z ity R T G zářen í:
n e v ý zn a m n ý c h
s n e v ý raz n o u p ro d u k cí R T G z ářen í a m alo u ionosférickou p o ru c h o u
s v ý ra z n o u p ro d u k cí R T G záření a v ý z n ač n o u ionosférickou p o ru c h o u
s velkou p ro d u k c í R T G a v elkou ionosférickou p o ru c h o u
p o č á te k o bdobí, pro k te ré p la tí p ře d p o v ě d
o ček áv an é ú k a zy
0 = žádné
1
ra d io v é
2 = jen o p tick é
3 = oba d ru h y
4
v šechny d ru h y v č e tn ě m ag n e tic k éh o pole slunečního p ů v o d u
e ru p tiv e = n e jm é n ě je d e n
k ý c h ú k a zů za
a ctiv e
= n e jm é n ě je d e n
ú k a z ů (10 cm)
p ro to n = n e jm é n ě je d e n
ra d io v ý z áb lesk (10 cm) a n ě k o lik chrom osféricden (CLASS C)
g eofyzikální ú k a z nebo něk o lik v ě tšíc h ra d io v ý c h
za den (CLASS M F L A R E )
ú k a z s v y so k o u energií (CLASS X F L A R E ) •
G e o ale rt: sym bol p ro k o m b in o v a n á d a ta a p ře d p o v ě d i
S olnil, m agnil: konec a k tiv n í p e rio d y nebo z a č á te k p e rio d y s velm i n ízk o u a k tiv ito u
S o lq u iet: n a disk u není ž á d n á a k tiv n í o b last nebo se n e o če k áv á
M a g q u iet: oček áv á se je n sp o ra d ic k y sla b á g e o m a g n etick á a k tiv ita
S o la le rt, M agalert: z v ý še n á a k tiv ita m ezi d n y X X /Y Y
M ajo r F la re A lert: o č e k á v á se v e lk á erupce (CLASS X ) v o b la sti K L L S S
236
P ro to n F la re A le rt: o č ek á v ají se p ro to n y v okolí zem ě od eru p ce v K L L S S
C au tio n : nelze p ře d p o v ě d ě t p ře sn ěji v ý v o j sk u p in y
D o u b tfu l: není m ožné d e fin itiv n ě u rč it sk u te čn ý d ru h a k tiv ity
P iag en il: disk beze sk v rn i bez caleium -plage (oblasti se zv ý še n ý m v y z a řo v á n ím ve
sp e k trá ln í čáře Ca)
S p o tn il: disk beze sk v rn
SSC: S u d d e n S to rm C om m eneem ent — n á h lý p o č á te k bo u ře
GSC: G ra d u a lly S to rm C o m m eneem ent — p o zvolný (p o stu p n ý ) p o č á te k bo u ře
S ID : S u d d e n lo n o sp h e ric D istu rb a n c e — n á h lá ionosférická p o ru c h a
S o lterw arn : W o rld C en ter A — B o u ld er, C olorado, U S A
'
D e k ó d o v án í z p rá v y : „ Io n o s fe rn a ja sv o d k a 11:
F o rm a :
IO N D A
M AGHA
V N IV O
V SPSO
DD X SS
IO N H A
(PR O G N O Z
D D V SS
DDKNN
DDUNN
IF F K K
ABFGH
FFFFF
AAKKK
THHM M
KLLSS
IF F K K
ABEGH
EEEEE
KKKKK
IL L U F
RHHM M
... (p ro m ěn n ý počet)
ABPGH
ABDGH
DDDDD)
PPPPP
(P R O G N O Z CCCCC)
(M TTTT)
SPPPI
K líčo v á slova:
IO N D A
ion o sfern y je d a n n y je
IO N H A
io n o sfe rn aja c h a ra k te ris tik a
MAGHA
m a g n itn a ja c h a ra k te ris tik a
PR O G N O Z - předpověď n a 5 (6) dní d o p ře d u
z p rá v a o sluneční e ru p ci
V SPSO
V N IV O
= z p rá v a o n á h lé ionosférieké poruše
K líč:
DD:
d e n v m ěsíci
sta n ic e:
SS:
33
79
81
82
84
87
-
B o u ld er (W4)
M oskva (UA3)
M u rm an sk (UA1Z)
D ru ž n a ja (U A 1P)
J a k u ts k (UAOQ)
A lm a-A ta (UL7G)
20401
34502
33702
36901
43601'
38401
P o z n .: O ček áv á se p ře ch o d n a p ě tim ístn é označení stan ice
I:
d v o u h o d in o v ý in te rv a l, číslovaný od 0000 M SK (0, 1, 2, 3, 4, 5, 6, 7, 8, 9,
0, 1 p ro 0000- 2200)
FF:
FO F2
KK:
M (3000)F2,
237
X a
XO
XI
X2
X3
X4
X6
X6
X7
X8
X9
číslice = proč n eb y lo m ěřeno:
— o s ta tn í příčiny
— znem ožněno sp o ra d ick o u v rs tv o u E
— ú p ln á absorpce
— tec h n ick é p říčin y
— F v ě tší než lim it zařízení
— F m enší než lim it zařízení
— rozšířené o d razy , difúze
— F O F 1 v ě tší nebo ro v e n F O F 2
— n e p ra v id e ln á a b so rp ce v okolí F O F 2
— o vlivněno nebo znem ožněno ú tlu m e m okolo F O F 2 , nebo p říliš n ízk á
ionizace
A , G:
in te rv a l: 1
2
3
4
= 0 7 -1 9
= 1 9 -0 7
— 0 0 —12
= 1 2 -2 4
M SK
M SK
M SK
M SK
B, H:
h o dnocení za posledních 24 h odin a d v a n á c tih o d in o v á p ře d p o v ěd
p ro F : 0 = k lid , tj. o d c h y lk y
do 15 p ro c e n t (příp. do
10 p rocent)
1 = m alý pokles — o
— 10 až — 25 p ro c e n t
(nebo o d —11% )
2 = m írn ý pokles — o —26 až —35 p ro c en t
3 = silný pokles — p řes —35 p ro c e n t
4 = m alý v z estu p — o + 1 6 až + 2 5 p ro c e n t-(n e b o n a d + 1 1
%)
5 = m írn ý v z e s tu p —o + 26 až + 35 p rocent
6 = siln ý v z e stu p — o více než + 3 5 p ro c e n t
p ro E : 0 = F E S m enší než dolní h ra n ic e ionosférické
sta n ic e
1 = F E S m enší než 4 M H z po d o b u m éně než 6 h o d in z 24
2 = F E S m en ší než 4 M H z po d o b u 6 — 12 h o d in (n e p ře tržitě nebo
s n e v elk ý m i přerušením i)
3 = F ES
m enší než 4
M H z p ře s 12 h o d in z 24
4 = F ES
nad
4 M Hz
po d o b u m én ě než 6hod in z 24
5 = F ES
nad
4 MHz
6 —12 h o d in z 24
6 = F ES
nad
4 M Hz
přes 12 h o d in z 24
p ro ť : 0 = n e n í a n o m á ln í absorpce
1 = p ln á a b so rp ce m éně než 6 hod in nebo zv ý šen á p řes 3 hod in y
2 = p ln á a b so rp ce 6 —12 h o d in z 24
3 = p ln á a b so rp ce přes 12 h o d in z 24
p ro D : 0 — difúze n e b y la p o z o ro v an á b ěh em 24 hod in
1 = difúze p o z o ro v an á m éně než 6 h o d in z 24
2 = difúze p o zo ro v an á 6 — 12 h o d in z 24
3 = difúze p o zo ro v an á přes 12 h o d in z 24
P o z n á m k a : ú d a je p la tí p ro d e n n í p ře d p o v ěd i, p ro d v a n á c tih o d in o v á p ře d p o v ěd i
i h o dnocení se časové ú d a je dělí dvěm a,
238
/
M A G H A — m a g n itn a ja c h a ra k te ristik a :
V — p o řa d í tříh o d in o v é h o in te rv a lu v M SK pro p rv n í h o d n o tu k in d ex u geom ag­
n e tic k é a k tiv ity
A A : den n í h o d n o ta A ^ in d e x u geom agnetické a k tiv ity
K —> osm tříh o d in o v ý c h k in d ex u , počínaje in te rv ale m V
P R O G N O Z — p ě tid e n n í p ře d p o v ě d — stu p n ice jak o B , H
C:
M:
TTTT:
0
1
2
3
—
—
—
—
k lid , su m a K p o d 23, K pod 3 a do 3
sla b á a k tiv ita , su m a K m ezi (24, 27), jed e n nebo d v a K =
4
m írn á a k tiv ita , su m a K (28, 31), d v a K = 5 nebo je d e n K = 6
silná a k tiv ita (porucha), su m a K přes 31, K max ro vno nebo n a d 6,
p ra v d ě p o d o b n o st ra d io a u ro ry
ste jn ě ja k o ve sk u p in ě 3 g eo alertu
čas v M SK
H lá še n í o náh lé ionosférické p o ru še :
F o rm a :
V N IV O
DDKNN
THHM M
IL L U F
K líč:
DD:
K:
NN:
T:
d a tu m p o zorování
p o čet jev ů
o b se rv a to ř
ty p jev u
1 — S W F , ry c h lý z án ik a pom alý v zestu p
2 — S W F , p o m alý z án ik (5 —10 m in) a p o stu p n ý v z estu p
3 — S W F , p o m alý z á n ik s n e p rav id eln ý m i flu k tu a ce m i síly pole b ěh em jeho
p oklesu
$
4 - SEA
^
5 - SPA
6 - PCA
7 — více m eto d
H H M M : čas v M SK
I:
im p o rta n ce : 0 = 1 - 1= 1
2 = 2 3 = 3
7 = 1 + 8= 2 +
LL:
d é lk a v m in u tá c h
U:
spolehlivost ú d a je
5 — p o č á te k n e u rče n
6 — p řib liž n ý čas p o č á tk u
7 — 1. re g istra ce
8 — čas p o č á tk u z n á m s p ře sn o stí od 2 m in
9 — čas p o č á tk u zn ám s přesností n a d 2 m in
F:
v ž d y n u la
H lá še n í o sluneční erupci:
F o rm a : V SPSO D D U N Ň K L L S S R H H M M
SPPPI
239
U:
K:
LL:
SS:
R:
pozo ro v ací p o d m ín k y : 1 = v e lm i šp a tn é , 5 = velm i d o b ré
k v a d r a n t slunečního disku: 1 = N W
2= SW
3 = SE 4 = N E
heliografická délka
heliografická šířk a
časo v ý ú d a j je 1 ) z a č á te k e ru p ce, jejíž konec b y l p o z o ro v án
2) z a č á te k e ru p c e , jejíž konec n e b y l p o z o ro v án
3)
4)
5)
6)
7)
8)
S:
PPP:
I:
p rv n í p o z o ro v an á e ru p ce , do poč. p o zo ro v án í
d tto , konec n e b y l p o zorován
n á sled u jící 4 čísla jso u d é lk a a im p o rta n c e erupce
čas m ax im a
čas d ru h o tn é h o m a x im a erupce
čas tře tíh o m a x im a
vždy 5
d é lk a je v u v m in u tá c h (000 = nebylo m ožno p ozorovat)
im p o rta n ce
P ře h le d ra d io a m a té rs k ý c h m a já k ů v p á sm u deseti m e tr ů — s ta v k 1 . 4. 1984
28175
28200
28202,5
28205
28207,5
28209,5
28210
28210
28211
28212,5
28215
28217,5
28220
28222,5
28225
28227,5
28230
28232,5
28235
28237,5
28240
240
V E 3 T E N , Q T H O tta w a
společný k m ito č e t, v 0. —5. a 30 —35. m in. D L O IG I
Z S 5 V H F , Q T H N a ta l, 10 w a ttů , a n t. inv. V, Q SL Z S5T R
D L O IG I, Q T H M t. P re d ig stu h l vých. od M nichova, 100 w a ttů ,
a n t. dip ó l, op. D J 1 E I
W 4, Q T H E nglew ood, F la , 20 w a ttů (W D 4 H E S , W 4E S Y , N 4 R D ,
N 4 E H O — č a s tá zm ěna značky)
W A 1 IO B /B
3B8M S, Q T H Signál M t., a n t. G P
W B 2 Y O F , 20 w a ttů
re z e rv o v á n o p ro VE1
Z D 9 G I, Q T H G ough Isla n d , tó n T7
G B 3 S X , Q T H C row borough, S ussex, 10 w a ttů , a n t. dipól
V E 2 T E N , Q T H C hicoutim i, Q uebec, 4 w a tty (QSL 50 w a ttů ,
a n t. G P - V E 2 F IT )
5B 4C Y , Q T H Z y y i, 26 w a ttů , a n t, G P
H G 2 B H A , Q T H T ap o lca , 10 w a ttů , a n t. G P
V E 8A A , Q T H L ak e C o n tw o y to , N . W . T.
E A 6A U , Q T H B aleáry
Z L 2 M H F , Q T H M t. Clim ie, U p p e r H u t t , 5 w a ttů , a n t. v e rt. dipól
Z S 3 H L , Q T H T sum eb, 6 w a ttů , a n t. 6/8 X
V P 9 B A , Q T H S o u th a m p to n , 10 w a ttů , a n t. G P p ro 27 M H z, Q SL
V P9K G
L A 5 T E N , Q T H poblíž O slo, 10 w a ttů , a n t. 5/8 X
O A 4C K , Q T H L im a, 10 w a ttů
28240
28242.5
28245
28247.5
28247.5
28250
28252.5
28252.5
28252.5
28255
28257.5
28260
28262.5
28264
28265
28265
28265.5
28266
28270
28270
28272.5
28275
28277.5
P Y 1C K
K A 4R S Z , Q T H D ecat.ur, GA
A92C, Q T H H a m a la , a n t. dipól N W /S E , QSL A 92B W
E A 2 H B , E A 2 0 IZ , Q T H S an S e b a stia n . 3 w a tty , a n t. G P ,v p ro v o z u
nep rav id eln ě
ZS1CTB, Q T H Cape T ow n, 20 w a ttů , a n t. G P
Z 21A N B , Q T H B u law ay o , 40 w a ttů , a n t. 2 el. q u a d N
V E 7 T E N , Q T H V an co u v er, 4 w a tty
PA O RN I
O H 2B
L U 1U G , Q T H G ra n Pieo, 5 w a ttů , a n t. G P
D K O T E , Q T H K o stn ic e, 40 w a ttů , a n t. G P
V K 5 W I. Q T H A delaide, 100 w a ttů , a n t. v e rt. 0,64 X
V K 2 R S Y , Q T H D u ra l, N . S. W ., 25 w a ttů , a n t. v e rt. X/2
V K 6R W A , Q T H P e rth
P Y 2 E X D , Q T H Sao P a u lo , 5 w a ttů
E A 7A T E
T R 8D X
V K 6R T W
Z S6P W , Q T H P re to ria , 10 w a ttů , a n t. 3 Y n a z áp a d
V K 4 R T L , Q T H T ow nsville
9 L 1 F T N , Q T H F re e to w n
V E 3 T E N , Q T H O tta w a , n y n í je ště n a 28175 p ře d QSY
28292.5
28295
28296.5
28300
28300
28302.5
D F O A A B , Q T H L u e tje n b u rg poblíž K ielu, 15 w a ttů , a n t. G P ,
op. D L 6T W
Y V 5A Y V , Q T H C aracas, 20 w a ttů , a n t. T H 6 sm ě ro v án a stříd a v ě
do E u , W , V K
.....................
W 9 (rezerv o v án o p ro Q R P )
K A 1 Y E /B , Q T H H e n rie tta , N . Y ., 4 w a tty , a n t. v e rt. dipól
V P 8A D E , Q T H A delaidin o stro v , G ra h am o v a zem ě, a n t. V -beam ,
sm ě ro v an ý n a G
H 4 4 S I, Q T H Š a lam o u n o v y o stro v y
W 8 0 A V , Q T H T uckasegee, N . C., 15 w a ttů , a n t. G P
V S 6T E N , Q T H Cape ď A rg u ila r — M t. M a tild a , 10 w a ttů , a n t.
v e rtik á ln í
JA 2 IG Y , Q T H M t. A sam a
V U 2B C N , Q T H B angalore, 10 w a ttů , a n t. G P
W 3V D /B C N , Q T H L au re l, M D, 10 w a ttů , a n t. v e rt. dipól
P Y 2A M I, Q T H poblíž C am pinas, 10 w a ttů , a n t. G P
E A 7A M L
*
Z S IS T B , Q T H S till B a y , C ape P ro v in c e, 2 w a tty , a n t. d ip ó l N /S
28302.5
28315
PA OETE
ZS6D N , Q T H T ra n s v a a l, 1 w a tt
28280
28282.5
28284
28285
28287.5
28287.5
28290
241
28335
28888
28894
28992
V K 5A W I
W 6I R T , Q T H poblíž H o lly w o o d u , 7 w a ttů , a n t. G P
W D QG OE, Q T H F re e b u rg , 111
D LO N F, QTH F J47a
C elosvětová síť m ajá k íi v p á sm u d v a c e ti m e trů p ra cu je n e p ře trž itě 24 hodin denně
(s v ý jim k o u říd k éh o v y p n u tí) n a k m ito č tu 14 100 k H z. O rg a n izá to re m i sponzorem je
N C D X F — N o rth e rn C alifornia D X F o u n d a tio n . K a žd ý c h d e se t m in u t se v y s tříd a jí
v še c h n y m a já k y v p o řa d í:
0
1
2
3
4
5
G
—
—
—
—
—
7 -
4 U 1 U N /B
W 6W X /B
K H 6 0 /B
JA 2 IG Y
A X 6T U
O H 2B
CT3B
Z S6D N /B
- O SN N ew Y o rk
— S ta n fo rd U n iv e rsity
— C o m m u n ity College, H on o lu lu
- J A R L , Ise C ity
— T el A viv U n iv e rsity
— E sp o o , H elsinkí T echnical U n iv e rsity
— A R R M , F u n c h a l, o stro v M adeira
- T ra n sv a a l
K a ž d ý z m a já k ů v y sílá po d o b u asi 58 sek u n d . P ři č ty ře ch d e v ítise k u n d o v ý ch č árk á ch
p o stu p n ě snižuje v ý k o n : 100 — 10 — 1 — 0,1 w a ttů . Síť je velm i u ž ite č n á a z našeh o
h led isk a b y b y la d o k o n a lá , b y la-li b y d o p ln ěn a je š tě m a já k y v J iž n í A m erice a buď
v o b la sti A u strá lie n e b o jižn íh o P acifiku. R e p o rty jso u p o tv rz o v á n y QSL lís tk y k o ­
o rd in á to re m , jím ž je AI L o tze, W 6RQ.
V p á sm u 30 m e trů p ra c u je m a já k D K O W C Y n a k m ito č tu 10 144 k H z . V ysílá i inform aci
o zvýšené geom agnetické a k tiv itě a v ý sk y te c h p o lá rn í záře. Q T H N o rd e n n a severu
NSR.
Literatura
[1] Janda, F .: Možnosti a realita krátkodobých předpovědí iono­
sférického šíření. R adioam atérský zpravodaj 5/1979, str. 4 až 12.
[2] Janda, F .: QTR? R adioam atérský zpravodaj 2/1979, str. 16.
[3] K řivský, L .: Solar proton flares and th eir prediction. Academia,
P raha 1977.
[4] JRothammel, K . a kol.: Taschenbuch der A m ateurfunkpraxis. Militárverlag der D D R 1978, str. 20 až 53.
[5] Prokop, J ., Vokurka, J .: Šíření elektrom agnetických vln a a n ­
tény. SN TL/A LFA P raha 1980, str. 51 až 134 a 173 až 181.
242
[6] Chvojková, E .: A prediction form ula for th e critical frequency
F-layer. Bulletin of th e Astronom ical In stitu tes of Czechoslovakia (BAC) sv. 13 (1962), č. 5.
[7] Woyk, E. (Chvojková, E .): Méthode de prévision rapide de la
propagation. Jo u rn al des télécom m unications, sv. 29, č. 4
(1962), str. 113 až 116.
[8] Jones, W. B., Gallet, R . M .: La représentation p ar des méthodes num ériques des variations journaliéres et géographiques
des données ionosphériques. Journal des télécom m unications,
sv. 29, č. 5 (květen 1962), str. 129 až 149.
[9] Šlionskij, A .: Svěrchdalnyje QSO: optim alnyje napravljenija
i periody. Rádio (SSSR) 6/1980, str. 16 až 18.
[10] K aněvskij, V.: Snová svěrchdalnyje QSO. R ádio (SSSR) 3/1979,
str. 9 až 10.
[11] Bubennikov, 8., L japin, G.: K ogda an tén y napr^vleny na sever.
Rádio (SSSR) 3/1977, str. 17 až 18.
[12] Zajcev, A .: A vrora: vozmožnosti i perspektivy. Rádio (SSSR)
3/1967, str. 10 až 12.
[13 ] Joachim, M .: Souěasný pokrok v oboru dlouhodobých předpo­
vědí ionosférického šíření dekam etrových vln. AR-A2/1977,
str. 70 až 71 a 3/1977, str. l i l a 112.
[14] Mrázek, J K naší předpovědi. Šíření vln na rozhraní dvou
roků. A R -A l2/1978, str. 476 až 478.
[15] Kravcov, J . A ., T in in , M . V., Gerkasin, J . N .: O vozmožnych
m echanizm ach vozbužděnija ionosfernych volnovych kanalov.
Geomagnetizm a aerom ija, sv. X IX , č. 5 (září—říjen 1979),
str. 769 až 787.
[16[ Dieminger, W.: Der F elstárkeverlauf am R ande und innerhalb
der Toten Zone. cq-DL, č. 10/73.
[17] Kochan, H .: Einfluss der solar-terrestrichen Beziehungen au f
die R ůckstrektreuausbreitung im 2-m- und 10-m-Band. cq-DL,
č. 6/1974 a 7/1974.
[18] Hunsucker, D. I I . : Morphofogy and phenm enology of th e hing-latitude E- and F-regions. Geophys. In st. Univ. of. Alaska,
Fairbanks 1979.
[19] Joachiw,, M .: Sovrem ennyje m etody ionosfernych predskazanij. Sborník prací VÚS r. 1978, vydán X I/1 a X I/2 — (pro­
gram v jazyce F ortran).
[20] Woyk, E. (Chvojková): M ultiple propagation p ath s betw een
satelite situ ated in th e ionosphere below th e F-layer peak.
Jo rn al of A tm ospheric and T errestrial Physics, sv. 38 (1976),
str. 329 až 331.
243
[21] Slunce ve zdraví a nemoci. Sborník referátů, O strava 24. 10„
1978; Valašské Meziříčí, hvězdárna 1979.
[22] O K 1 A O J : Šíření rádiových vln, jeho zm ěny a předpovědi.
AR-A11/1981, str. 28 až 29, AR-A12/1981, str. 27 až 28, AR-Al/1982, str. 31—32.
[23] Astronom ičeskij kalendar 1981. Moskva, N auka 1980, str. 208
až 224.
[24] Antonova, E. E .: Prodolnyje polja i toki v věčerněm sektore
avroralnoj magnitosfery. Geomagnetizm i aeronom ija 5/1979,
str. 871 až 876.
[25] Hakura, Y.: M apping of th e Polar Cap Ionosphere by Solar
and M agnetospheric Particles. Jou rn al of The Franklin In s ti­
tu te , sv. 290, ě. 3, září 1970, str. 263 až 280.
[26] Fritz, Hermann: Verzeichnis beobachteter Polarlichter. Wien
1973.
[27] Ré,tlily, A ., Berkes, Z.: N ordlichtbeobachtungen in U ngarn
(1523— 1960). Akadém iai K iadó, B udapest 1963.
[28] Kolesnikow, A ., U I8 A B I), ex. O K 1 K W : Polární záře. AR2/
1962, str. 51 až 56.
[29] Gzechowsky, Peter: R ueckstreuung von Radio-W ellen an Polarlichtern. cq-DL 10/1974, 11/1974.
[30] Janda, F ., O IÍIH H : Od slunečního v ětru k polární záři. R adio­
am atérský zpravodaj č. 7—8/1982, str. 15 až 27.
[31] Janda, F ., O K 1H H : Šíření krátk ý ch vln ionosférickými vlno­
vody. R adioam atérský zpravodaj č. 11—12/1982.
[32] Sartori, Howard J .: U pdate Y our H F MUF Predictions Daily.
QST Septem ber 1977, str. 35 až 37.
[33] Ivanov, O. U.: K onfiguracija udarnogo fronta vspyšečnogo po­
toka. M agnitosfernyje issledovanija No. 1, Moskva „R ádio
i svjaz“ 1982, str. 17 až 23.
[34] Kuzněcov, B . M ., Bakulin J u . /., Vasiljev, E. P ., Tro.šičev,
O. A .: Issledovanije avroralnych elektrodžetov s pom oščju cepoček m agnitovariacionnych stancij, tam též, str. 50 až 59.
[35] Cyganěnko, N . A ., Suslikov, D. G.: K rupnom acštabnyje magnitnyje effekty prodolnych tokov v m agnitosfere, tam též,
stp. 60 až 64.
244
Ondřej Oravec, O K 3 A U
ŠÍRENIE VKV ODRAZOM OD SPORADICKEJ VRSTVY E
Inform ácie o prvých spojeniach uskutočnených rádioam atérrni na
VKV v pásme 50 MHz za pomoci šírenia odrazom od sporadickej
ionosférickej vrstvy E (v dalšom len E s) siahajú až do 30. rokov, clo
doby, keď sa začali robit prvé experim enty na pásm ach VKV. Prvé
spojenia dosiahnuté uvedeným druhom šírenia na pásme 145 MHz
v E urópe boli zaznam enané až začiatkom šestdesiatich rokov. Skutočnosť, že na ta k vysokých km itočtoch boli běžnými radioam atér­
skými prostriedkam i překlenuté extrém ne vzdialenosti, bola až neuveritelná a vyvolala rozruch nielen medzi rádioam atérrni, ale aj
medzi profesionálnymi odborníkm i v oblasti šírenia elektrom agne­
tických vln. O tom to druhu šírenia chýbali základné poznatky a všeobecne sa usudzovalo, že je to jav náhodný, ktorého opakovanie je
len málo pravděpodobné. Příčina vzniku vrstvy s abnorm álně v y ­
sokou ionizáciou v oblasti v rstvy E bola prisudzovaná zvýšenej slnečnej činnosti; chýbali elem entárne poznatky o fyzikálnej mechanike vzniku tohoto javu. Tieto spojenia boli skór dielom náhody ako
cielavedomej system atickej práce na VKV. J e viac ako pravděpo­
dobné, že výskyt E s sa v letných mesiacoch opakoval častejšie, ale
všetky tieto příležitosti ostali nevyužité. V tej dobe sa na európskom
kontinente věnovalo práci na VKV len pom ěrně malé percento ra ­
dioam atérských stanic, ktorých tazisko práce bolo v neskorých ve­
černých a nočných hodinách, keď výskyt E s je už len zriedkavý.
V yužit šírenie ty p u E s vo váčšom m eradle sa podařilo až 4. 7.
1965, keď počas PD 65 a súčasne s ním prebiehajúceho I II . subregionálneho závodu pracovalo na dvoj m etrovom pásme pom ěrně v el­
ké m nožstvo stanic, ktoré nadviazali tejto účasti zodpovedajúce
m nožstvo spojení. I keď tieto spojenia je možné v prevažnej miere
charakterizovat tiež ako náhodné, skutočnostou ale ostalo, že operátori m nohých stanic získali základné informácie o možnosti kom u­
nik o v at uvedeným druhom šírenia na vel’ké vzdialenosti na VKV
pásm e 145 MHz.
245
Po r. 1965 sa podobné situácie ta k často neopakovali, správy
o využití šírenia ty p u E s boli len ojedinelé. P řípady výskytu šírenia E s však dali podnět k pravidelném u sledovaniu výskytu tohoto
jav u a sústredili tiež pozornost vedeckých pracovníkov v obore ší­
renia elektrom agnetických vín a ionosféry na ten to druh šírenia.
Koncom šesťdesiatich rokov vznikla v rám ci I. oblasti TARU sku­
pina, k to rú vedie F8SH Dr. Serge Canivec, ktorej úlohou je zhromažďovať a vyhodnocovat správy o výskyte sporadickej vrstvy E.
System atickém u sledovaniu vý sk y tu Eg sa začalo věnovat mnoho
nadšencov z radov rádioam atérov, ktorí pravidelne sledujú a využí­
vají! v ý skyt E s k nadvázovaniu super D X spojení na VKV. Rádioam atéri sa svojimi početným i pozorovaniam i výskytu E s zapojili do
vedeckovýskum nej práce i na tom to úseku. Počet spojení uskuteč­
ňovaných tý m to druhom šírenia dosahuje každoročně niekolkých
tisícoviek.
Súhrn základných poznatkov o sporadickej vrstvě E
V ýskům abnorm álně vysokej ionizácie v oblasti ionosférickej v rs t­
vy E je system aticky uskutočňovaný už viac ako 30 rokov a je
predm etom záujm u m nohých vedeckých pracovísk na celom svete,
ale len počas posledných 20 rokov boli doplněné a čiastočne overené
základné poznatky týkajúce sa m echanizm u vzniku a povahy spo­
radickej vrstvy E. Výskům je realizovaný rádioelektrickým i meraniam i, ionosférickými radarm i, m eraniam i elektrónovej koncentrácie v rstvy vertikálnou sondážou prostředníctvom výškových rakiet
a umělých družíc Zeme. Fyzikálna m echanika vzniku E s nie je však
doposial’ úplné objasněná.
V
súčasnej dobe jestvuje niekolko teorií, ktoré sa problem atikou
vzniku E s zaoberajú a ktoré sa vzájom ne viac alebo menej zhodujú,
či rozchádzajú. R ozdiely v prejave E s v róznych zemepisných šíř­
kách dali hlavný podnět k tom u, aby sa hladali rózne teorie vznike E s, ktoré v y sv etlu jú příčinu vzniku v róznych pásm ach zeme­
pisných šírok — rovníkové, středné, polárné (aurorálne) — na zá246
R 120
J
100
1975
(15 .2 / 2 2 .1)
80
Es
60
LQ
20
0'
/° 1 /“
-----------
m
á
(9 .0 )
-
j --------- 31 ----------
j
0
o
o“ °-®^
/' V? o'
°A f
.. W
1
1
■
ú n -------- 3 0 ---------- j
(1 U )
f\
ú
I
( 2 8 .2 )
---------
i
3 1 --------- a
ug
-•»
u s t ----------- 31
( 3 9 ,7 )
O b r. 1.27. P rie b e h re la tiv n é h o čísla slnečných s k v rn a v ý s k y t sp oradického
šíre n ia E V. —V I I I . 1975 a 1978
klade odlišných podstat. Sporadická vrstva E vyskytujúca sa v p á s­
me středných šírok bude jediná, k to ro u sa budem e v ďalsom za
oberať.
P o v o d n ě sa usudzovalo, že vznik abnorm álně vysokej ionizácie je
zapříčiněný zvýšenou slnečnou činnosťou, ale ako ukázali početné
pozorovania, nem á v ý sk y t E s priam u súvislosť so slnečnou aktivitou
(viď. napr. obr. 1.27) na rozdiel od pravidelnej ionosférickej v rst­
vy E, ktorej stupeň ionizácie je silné závislý právě od slnečnej čin­
nosti. V případe výskytu E s bola pozorovaná súvislosť s niektorým i
m eteorologickým i javm i, ale tiež súvislosť s dalším i příčinam i, ktoré
ovplyvňujú ionosféru, napr. s m eteorickou činnosťou. O výskyte E s
vieme, že sa vyskytuje najčastejšie v letných mesiacoch máj až august, boli však zaznam enané případy v ý sk y tu i v jarných či zim247
ných mesiacoch. V každom případe ide o jav sezónny a doposia!
neboli vypozorované konkrétné zákonitosti k takej spokojnosti, ako
by sa to dalo očakávať. Sporadická vrstv a E sa objavuje v oblasti
pravidelnej ionosférickej v rstv y E vo výške 90 až 140 km. Obecne
možno povedať, že to nie je v rstv a súvislá, ale polopriepustná. Sklá­
dá sa z oblakov rózného tv a ru a velkosti. H rú b k a tý ch to oblakov
je od niekolkýoh desiatok m etrov až niekolko kilpm etrov pri rozlohe
asi 100 m až 120 km. Oblaky sú unášané výškovým i vetram i prevažne z východu na západ. Ionizácia oblakov sa v závislosti s časom
velm i mení a často dosahuje vysokej hodnoty ekvivalentnej elektrónovej koncentrácie až 2 . 1014 e.m ~3, črf korešponduje s hodnotou
ekvivalentného kritického km itočtu vrstv y až 45 MHz. Počas dňa
sa vyskytuje od ranných až do neskorých večerných hodin, často
i niekol'kokrát denne. Trvanie výskytu šírenia E s závisí na intenzite
ionizácie a na polohe oblakov E s. Začiatok a koniec n astáv a poměrně
velm i rýchle a m axim álny použitelný km itočet (MUF) sa rýchle
mení.
V
ďalsom nechceme posudzovať platnost tej ktorej teorie týkajúc e j. sa fyzikálnej m echaniky vzniku E s, ale bude dobré, keď sa
oboznámime s názorm i autorov jednotlivých teorií, ktoré sa zdajú
byť najpravdepodobnejšie:
A utoři prác [1], [2], [3j prisudzujú vznik oblaku s vysokou ionizáciou vzájom ném u spolupósobeniu zemského m agnetického po la
a výškových střihových vetrov, ktoré vejú v relatívne výškové
málo rozdielných hladinách v pom ěrně tenkých vrstvách v smere
východ—západ vo výške asi 100 km a v smere sever—juh vo výške
okolo 140 km. P ri súčasnom vplyve m agnetického pola Zeme bude
pohyb nabitých častíc (prevažne kovových iónov Fe+, Mg+ a Si+)
pochádzajúcich zo zbytkov m eteorického prachu, obm edzený, a tieto budťi výškovým i vetram i stlačované (nahušťované) a form ované
do tenkej, velm i silné ionizovanej vrstvy.
Ako už bolo skór spomenuté, najvyššie m axim um výskytu E s
bolo zaznam enané v letných m esiacoch v dňoch okolo letného slnov ra tu (viď. obr. 1.28), najm a v dňoch s intenzívnou búrkovou činnosťou. N a tu to skutočnosť doposia! nebolo nájdené spolahlivé vysvetlenie, hoci boli zistené korelácie s niektorým i m eteorologickým i
248
S e z ó n n e r o z d e le n ie v ý s k y t u sp o r . - E
I
slabé šíreme v pasme 1U MHz
středné silné
silné
| silné s dlhým trváním
šíre n ia
Í
s M O F > 1 4 4 M H z v ro ko ch :
1974
1975
1
1976
1
.<
'I1
1
,111
1
i
,
T i ,
1978
1
1
,1
m
i
1 i
ii
i
i
,
iT
I
20
- má j —
10
—
20
j ú n
mfři
i
i
—
30
i
— —
10
T
,i
i
i
.... ... *. -----i.
...........■ .
10
,T ÍT
i T, T
1,1 1 1 II li 1
1977
1979
,
í!
20
- j ú l —
•»
-10
20
31
a u g u s t ----------- 1
m e s ía c / d e ř i
O br. 1.28. Sezónne rozdelenie v ý s k y tu sp o rad ick éh o šíre n ia E s M U F 144 M H z
úkazm i [1], napr. teplotně rozhranie na studenom fronte v oblasti
cyklóny, doprevádzané intenzívnou búrkovou činnosťou s veTkou
vertikálnou m ohutnosťou dávajúcim póvod tlakovým (rázovým) vl­
nám [4] s tzv. výbuchm i turbulencie. Rázové vlny móžu za istých
fyzikálnych podm ienok dosiahnuť až výšky ionosférickej vrstv y E
a v y tv árajú c určité tlakové změny v istých lokalizovaných miestach vrstvy, narušiť jej ionizáciu. Výsledkom je přídavné zvýšenie
ionizácie v tý ch to m iestach. Pretože v rstv a je stabilizovaná kovo­
vým i iónam i, bude rekom binačný proces prebiehať podstatné pomalšie ako po ionizácii plynov.
N iektorí autoři [5] a [6] prisudzujú vznik vysokej ionizácie vyžarovaniu búrkového elektrostatického póla do ionosféry, čo v konečnom dósledku spósobuje vznik oblakov s vysokou ionizáciou.
249
Využitie vrstvy Es pre spojenie na V KV
Ako bolo už skór spom enuté a ako to potvrdili početné pozorovaňia
i rádioelektrické m erania či už vedeckým i pracoviskam i alebo rádio am atérm i, kritický km itočet v rstv y E s často dosahuje hodnoty až
40 MHz, čopri m alých elevačných uhloch, pod ktorým sa javí oblak,
a optim álnej polohe tohoto oblaku, um ožňuje dosiahnut spojenie na
najvyššoin použiteínom km itočte (M U F ) až 200 MHz. Za předpo­
kladu, že výška vrstv y bude asi 100 km, potofri m axim álnym dosahom odrazov od tak ejto vrstvy, k to rá sa bude nachádzať u pro­
střed, na spojnici medzi korespondujúcim i stanicem i A a B (obr. 1.29),
bude okolo 2200 km. Ako vyplývá z form uly (1) pre stanovenie k ri­
tického km itočtu v rstv y — / o e s z M U F a m edzného elevačného
a)
O br. 1.29. S ch e m a tic k ý n á k re s šírenia V K V za pom oci o d ra zu o d sporadickej
v r s tv y E
250
O br. 1.30. G ra f pre sta n o v en ie
k ritic k éh o , k m ito č tu v rs tv y
z m ed zn éh o elevačného u h la
a M U F (yi — úhol d o p a d u /
o d ra z u , / o e s — k ritic k ý k m ito č e t
o d razo v ej v rs tv y , / — m a x im á ln y
p o u ž ite ln ý k m ito č e t — M U F,
i?E — p olom ěr Zem e — 6367 k m ,
h — v ý šk a v rs tv y — asi 100 k m ,
(] — e lev ačn ý u hol — 90 - yj)
uhla /? alebo z grafu (obr. 1.30), pre použitelná frekvenciu 145 MHz
musí byť kritický km itočet v rstvy najm enej 25 MHz a výška ob­
zoru v bodoch oboch korešpondujúcich stanic v smere na protistnicu čo najnižšia — blízka 0. Závislost optim álneho elevačného
uhla od vzdialenosti protistanice pri šíření E s je možné vidieť na
grafe (obr. 1.31). Vyššie uvedený případ je optim álny. K ratšie
vzdialenosti vyžadujú vyšší kritický km itočet v rstvy a sú menej
časté. Využitie nízkého elevačného uhla vyžaduje velm i dobré, obzorom nezakryté QTH. Súčasne stú p ajú .p o žiad av k y na výšku an-
251
tény, k to rá m á byť čo najvyššie nad zemou, aby bol dosiahnutý
nízký vyzařovací uhol. A nténa um iestnená v malej výške nad zemou
vykazuje vo vertikálnej rovině úplné odlišný vyzařovací diagram ,
ako an tén a um iestnená vo volnom priestore. H lavný lalok sa rozštiepi n a m nožstvo úzkých lalokov oddelených ostrým i ininimami,
pričom m axim um vyžarovania n a stá v a pod istým uhlom, váčším
ako 0°. Pod nulovým vyzařovacím uhlom an tén a tak m er nevyza­
řuje. Vo váčšine prípadov bude horizont, k to rý určuje najnižší elevačný uhol, okolo 1,5 až 2,5°. Následkom tejto skutočnosti pravdě­
podobnost využitia E s klesá a súčasne s ňou aj m ožnost dosiahnuť
spojenie na m axim álnu teoretickú vzdialenosť. N adm ořská výška
nehrá p o dstatnú rolu, výškoyý rozdiel asi 2 km (max.) pri výške
vrstv y 110 km nemóže podstatné ovplyvniť dosah. V ýška je ideálná
preto, že převyšuje okolitý horizont, k to rý sa potom javí ako nízký,
dokonca niekedy so záporným i hodnotam i uhlov; to um ožňuje čas-
2°blgsf p
Vobto^£s
>d
a)
oblaky Es
b)
O br. 1.32. Z výšenie d o sa h u šíre n ia E s
252
tejšie využiť E s a dosiahnuť spojenie na m axim álnu vzdialenosť.
Ako vyplývá z [2] oblaky E s často, ale hlavně na začiatku výskytu,
sa nachádzajú vo výške až 140 km, čo um ožňuje překlenut vzdia­
lenosť až 2500 km. Ako tom u nasvedčujú doterajšie pozorovania,
sú tieto případy dosť zriedkavé.
Za istých podm ienok móže dójsť k šíreniu dvom i skokmi. Taký
případ (obr. 1.29) je na vyšších km itočtoch (145 MHz) zriedkavý,
i ked na stredne vysokých km itočtoch (50 MHz) je dosť častý.
Um ožňuje ho ideálny případ výskytu dvoch oblastí E s s optim álnou
polohou na spojnici korespondujúcich stanic a súčasný výskyt pre
odraz vhodného prostredia uprostred trasy (napr. povrch Zeme,
vodná hladina apod.). P řeklenutá vzdialenosť je v takom případe
až dvojnásobná. N a uvedených stredne vysokých km itočtoch boli
50
40
30
25
20
15
10
f0 kritický km itočet v r s t v y
?
5
0
[M H z ]
400
800
1200
1600
v z d á le n o s t
2400
[k m ]
S-
h
V
'1 ,
2000
d
'2
/
f0
'n
d ,d 2
O br. 1.33. G ra f pre sta n o v en ie M U F p ri E s
253
O br. 1.34. S ú časn ý v ý s k y t E s 4. 6. 1978 17.00— 18.00
zaznam enané případy šírenia dokonoa 3 resp. 4 skokmi. T akéto p ří­
pady sú na vyšších km itočtoch málo pravděpodobné. Všeobecne
možno povedať, že percento v ý sk y tu šírenia E s n a vyšších km ito­
čtoch v porovnaní so stredne vysokým i (50 MHz) je asi 10 až 15 %
na 100 MHz-a len asi 3 až 4 % na 145 MHz.
Skúsenosti ukazujú, že tieto druhy šírenia sa zváčša nesprávajú
podlá zákonov geom etrickej optiky. V případe výsk y tu dvoch oblakov s vysokým elektronovým gradientom a optim álnou polohou,
dochádza k šíreniu na velm i velké vzdialenosti bez středového od­
razového bodu. n a povrchu Zeme (obi1. 1.32). Takém u druhu šírenia
hovořím e — anizotrópne šírenie, ktoré je velm i úzko směrové a do­
chádza k nem u len vo velm i úzko vym edzenom azim utálnom sek­
tore. V yskytuje sa obvykle v prípadoch, keď vel’ké m nožstvo obla254
O br. 1.35. S ú č a sn ý v ý s k y t E s 2. 7. 1978 1 5 .0 0 -1 6 .3 0
kov E s vysokej ionizácie um ožňuje šírenie na běžné vzdialenosti
v pom ěrně širokom azim utálnom sektore.
Zvýšenie dosahu um ožňuje aj súčasný v ý skyt extrém ne vodivého
troposférického kanálu (duet) alebo troposférický lom. Časť spojovej
tra sy prebieha troposférickým kanálom a dlhšia časť šířením E s
(obr. 1.32).
V prípadoch šírenia E g nad teoretický dosah je velm i ťažké určiť,
o k to rý druh spom enutých šíření sa jedná. Do te jto kategorie možno
z a řad it například spojenie medzi 4X41X a EA 3LL uskutočnené na
pásm e 145 MHz dňa 9. 7. 1978 s překlenutou vzdialenostou okolo
3400 km , alebo OD5MR s C T lW W 28. 6. 1979 na 3800 km.
Doposia! sme uvažovali o úplnom odraze s m inim álnym ionosférickým útlm om . Dosiahnuť spojenie je však m ožné aj pri nižšom
kritickom km itočte vrstvy. V rstva potom neodrazí celú energiu, ale
25 5
O br. 1.36. S ú č a sn ý v ý s k y t E s 2. 7. 1978 16.35 — 17.50
len jej časť. T ento efekt je možné přirovnat k ciastočném u odrazu
od okenného skla, cez ktoré sice vidíme, ale aj slabý odraz okolia
pred oknom — zo stran y pozorovateTa. V takom případe bude spojenie závisiet prevážne od vyžiareného efektívneho výkonu, schopného
preklenúť ionosférický útlum spojovej trasy. S tanovit M U F pre
ta k ý případ je možné podlá grafu (obr. 1.33). Pre vysvetlenie: iono­
sférický útlm asi 120 dB v pásme 145 MHz je schopná preklenúť
stanica so špičkovým vybavením (EM E). Ú tlm asi 50 dB móže p re­
klenúť stanica s priem erným vybavením , tzn. výkon vysielača asi
35 W, an téna so ziskom 10 dB, přijím ač so šířkou prepúšťaného
pásm a asi 2 kH z a mierou šumu 8 dB, pre odstup signál/šum viac
ako 6 dB. Ú tlm 10 dB (úplný odraz) překoná už přenosná stanipa
o výkone asi 1 W, štvrťvlnnou bičovou anténou a přijím ačem so
šířkou pásm a 10 kH z při velm i dobrej zrozum itelnosti. Přibližné
256
i
úrovně- signálov TV alebo rozhlasových stanic, řna základe ktorých
je možné stanovit úroveň ionosférického útlm u sú tieto: velm i silné
signály — 10 dB, stredne silné signály — 30 dB, slabé signály —
60 dB. Pomocou uvedeného grafu sa dá stanovit m ožnost spojenia
v pásm e 145 MHz na základe příjm u napr. rozhlasovej stanice v pásme FM — CCIR (obr. 1.34 až 1.36).
Geografické rozdelenie hustoty výskytu vrstvy Es v Európe
N a základe pozorovaní z posledných rokov bolo možné stanovil
oblasti s orograíickými vplyvm i a oblasti s kondenzačným oteplo­
váním , v ktorých sa E s s kritickým km itočtom vyšším ako 25 MHz
vy skytuje častejšie. Ako je možné vidiet z grafického prehladu niektorých prípadov výskytu E s, najznúm ejšou je oblast alpská. Velmi
často sa E s vyskytuje tiež nad Bavorskom, Šum avou a nad Stredozem m ným morom. N askýtá sa otázka: je tá to skutočnosť pravdivá,
O br. 1.37. R ozdelenie v ý s k y tu šíre n ia E s v alpskej o b lasti 10. 7. 1978
257
MOF
C M H zl .
(záznam
O K3AU)
? «?
100
60
4 0 1—
00
nesledované
ne sle do va né
_1__l__i__I__I__I__[_
i
J-------------------- 1-1--------------1-------------- L_
02
04
06
08
10
12
14
20
—
—i____ i____ i
22
24
hod. CUTCa
O br. 1.38. R ozdelenie v ý s k y tu E s v alp sk ej o b la s ti 21. 5. 1979
alebo je skreslená tým , že váčšina spojových trá s medzi európskym i
stanicam i prechádza tým ito m iestam i ako středovou odrazovou oblasťou, takže^ výskyt E s je spoíahlivo indikovaný, alebo sa jedná
o častý výskyt vyvolaný intenzívnou cirkulačnou činnosťou v týchto oblastiach (obr. 1.37. a 1.38.)?
V šetky předpokládané spojové trasy, prechádzajúce tým ito oblasťami, sú vo výhodě a rádioam atéri na koncových bodoch týchto
trá s móžu vy u žív at šírenie E s častejšie ako rádioam atéri žijúci
v iných častiach Európy.
Praktické skúsenosti z využívania šírenia cez vrstvu E3
Pre indikáciu v ý sk y tu a identifikáciu sm ěru šírenia E s je vhodné
súčasne sledovat kanály TV v I. pásm e (55 MHz) a rozhlasové p ás­
mo FM CCIR (88 až 100 MHz). Šírenie začína obvykle tým , že
otvorí I. pásm o TV. N a obrazovke TV P sa objaví obraz jednej
258
stanice, k to rý je postupné vytláčaný dalším, podlá toho, ako sa
oblak E s presúva. Keď sa obrazovka úplné zatem ní, to je znainenie,
že oblast výskytu E s sa rozrástla a ionizácia stúpa. P ri súčasnom
sledovaní pásm a FM CCIR sa aj tam postupné objavia stanice z ob­
lastí, odkal’ šírenie prichádza. Stanice je počuť najprv na nižších
a potom , keď M U F narastá, aj na vyšších km itočtoch tohoto pás­
ma. Pre příjem rozhlasu FM VKV je vhodné mať anténu na otočnom stožiari s dialkovým ovládáním a přijím ač mať doplněný indikátorom sily přijím aného signálu. O ptim álnym nasm erovaním na
najsilnejší signál je možné stanovit smer, z ktorého šírenie prichádza.
Stanovovat smer z obsahu přijím aného vysielania, či podlá toho
v akej řeči sa vysielanie koná, je velm i nepřesné a vedie k velkým
omylom.
Dobrou a velmi účinnou pomocou je sledovanie leteckých navigačných všesm ěrových m ajákov VOR. Tie vysielajú v pásm e 108
až 118 MHz, okrem mqdulácie 30 Hz a 9960 Hz (inform áeia o azim utálnom směrníku) je rýchlosťou asi 50 zn./m in m oduláciou A 2
1020 Hz vysielaný identifikačný znak m ajáka zložený z 3 resp. 2 pís­
men. Výkon m ajákov VOR sa pohybuje podlá určenia od 25 až do
300 W. P oužitá polarizácia antén je vertikálna. Z km itočtu, na ktorom
je signál m ajáka přijím aný a podlá identifikačného znaku sa v zozname dá rýchle orientovat a stanovit oblast, z ktorej šírenie prebieha.
Isto u nevýhodou to h to spósobu sledovania výsk y tu šírenia je, že
keď je zachytené vysielanie niektorého m ajáka, je zpravidla možné
už v pásm e 145 MHz kom unikovat. V ysvětlit sa to dá tým , že
pokial výkon m ajáka VOR je obvykle asi 100 W a pre příjem m a­
jákov sa používá běžný přijím ač s anténou GP, ta k lepšie vybavená
rádioam atérska stanica používá výkon vysielača asi 250 W v y n á­
sobený anténovým systém om až na 1 kW E R P a citlivý přijím ač
s nízkým šumom, připojený k anténě so ziskom okolo 16 dB na
druhom konci trasy. V porovnaní s pom eram i VOR je to, ako keby
výkon vysielača VOR bol vyšší ako 200 kW E R P .
Sledovat výskyt E s podlá radioam atérských m ajákov v pásme
145 MHz nie je spolahlivé jednak preto, že ich počet je malý, ale aj
preto, že ich výkon obvykle nepřekročí 50 W E R P . P řípadný zá­
znam takého m ajáku však móže dokreslit obraz o výskyte šírenia
259
y smere, kde je pom ěrně m alá a k tiv ita a jedinou činnou radio­
am atérskou stanicou je právě rádioam atersky m aják.
Po objavení sa E s šírenia’ v pásme OCIR alebo v pásme VOR je
vhodné v krátkých intervaloch volať výzvu CW na 144 050 alebo
SSB na 144 300 kHz. N a týchto km itočtoch m ajú obvykle naladěné
přijím ače záujem ci o D X spojenia. Medzi vysielacími intervalm i je
potřebné počúvať okolo svojho km itočtu. V ýzva m á byť krátk á, najviac 30 sekund.
Z praxe sú známe případy krátkodobého šírenia, keď trvalo menej ako 1 m inutu, ale i počas te jto pom ěrně krátkej doby sa spojenie
podařilo úspěšně nadviazať a kom pletne dokončit. Spojenie m á byť
krátké, stručné bez zbytočných prieťahov. Obvykle sa vym ieňa RS,
resp. RST, štvorec QTH a potvrdenie o příjm e. Po vým ene informácií sa spojenie ukončí. P rotistanicu třeb a uvolnit, lebo na spoje­
nie s ňou možno čakajú ďalšie stanice. K m itočty určené na volanie
výzvy nem ajú byť obsadzované a po prvom spojení je potřebné sa
odladit na niektorý volný km itočet pásm a.
Po určitom čase obvykle velm i rýchlo šírenie zaniká, ale nemalí
by sme od zariadenia odchadzať a p řesta t v sledovaní. P rax p o tv r­
dila, že podm ienky sa obyčajne objavujú znova v niekolkých m a­
xim ách. Viď případy výskj^tu šírenia 10. 7. 1978 a 21. 5. 1979
(obr. 1.37. a 1;.38.).
Sm erovanie na protistanicu pri šíření E s spravidla súhlasí so smerom určeným z azim utálnej m apy, ale ta k ako u iných druhov iono­
sférického šírenia jestv u jú náklony vrstiev (E alebo F), móžu sa
vyskytnúť náklony v rstv y E &, ktoré potom spósobujú odchjdku
v sm ěrovaní na protistanicu. Zdá sa, akoby an téna ,,škúlila“ vpravo
či vlavo. H odnota odchylky móže činiť až 15°. V případe použitých
systém ov anténových s úzkým vyžarovacím diagram om móže spósobiť pokles in ten zity signálu či dokonca výpadok spojenia.
E lektrom agnetické vlny pri rozptyle na E s prechádzajú róznorodým prostředím s neznám ou hodnotou m agnetickej indukcie, čo m á
za následok stáčanie polarizačnej roviny — F aradayova rotácia.
Signál vyslaný ako horizontálně polarizovaný po p řechode, tý m to
prostředím m ení svoju polarizáciu a dopadá na prijím aciu anténu
s istým , predom nedefinovatelným stočením polarizačnej roviny,
260
k toré sa naviac móže s časom meniť a spósobiť zoslabenie signálu,
či rýchle úniky. / toho dóvodu je velijni účelné používat an tén y
alebo anténové systém y s kruhovou poliarizáciou. Zníži sa ta k nepriaznivý vplyv zm ěny polarizácie a zýýši sa spolahlivosť spoje­
ni a.
Koordinácia sledovania výskytu a pohybu vrstvy Es
Skúsenosti získané počas posledných rokov potvrdili, že je účelné,
aby rádioam atéri z róznych častí E urópy navzájom spolupracovali
a vvm ieňali si informácie o výskyte a pohybe E s vrstvy. E urópska
sieť v ý stra h pracuje na km itočte 28,333 MHz, kde je súčasne indi­
kovaná přítom nost E s šířením short.-skip na krátké vzdialenosti.
Velmi dobrým prostriedkom pre vým ěnu informácií o počutých staniciach, uskutočnených spojeniach či očakávanýeh výskytoch E s
šírenia sú radioam atérské prevádzače. Československá sieť „ v ý ­
strah E s“ pracuje na km itočte 144,450 MHz SSB alebo OW. Podlá
toho, čo je tou ktorou stanicou přijím ané, sa dá zistiť poloha odrazovej v rstvy a určiť m ožnost spojenia z iného m iesta. P odlá zakres1'ovanej polohy vždy po určitom čase je jmožné určiť smer a rýchlosť
pohybu oblakov E s a predpovedať míožnosť výskytu šírenia pre
dalšie stanice.
i*
■
Závěr
V rám ci I. oblasti IA R U bola vytvořená koordinačná skupina pre
sledovanie tohto výskytu. Do sledovania sa zapojili mnohí rádioam atéři i rádioam atérske organizácie a československí rádioam atéri
tiež přispěli svojou troškou. K oordináciou sledovania E s šírenia
v rám ci ČSSR bol poverený autor to h to příspěvku. Žiadam e všetkých rádioam atérov, ktorí sa tom uto d ruhu šírenia budú věnovat,
aby si robili pravidelné záznam y só všetkým i podrobnosťami o vý/
261
skyte E s šírenia, či už na l i pásme TV, rozhlasových VKV pásm ach,
VOR alebo iných pásm ach jVKV, ta k na pásme 145 MHz.
Spojenia dosiahnuté odrazom či rozptylom od E s sú svojím spósobom stále ešte unikátně, ísú prínosom pre vedecký výskům v tejto
oblasti.
Z vládnutie otázok šírenia E s na VKV umožní cielovedome využit
tak é to šírenie k překlenut™ rekordných vzdialenosti a pom áhá rozširo v a t základné poznatky o šíření VKV.
1
Literatura
[1] F8SH , S. Canivec: Se o/50 Doc. Reg. I lA R U , The p a rt of the
rádio am ateu r scientific observation of th e V H F - sporadic E
propagation, 1976.
|
[2] Sporadic E-cleaning ujp natu re: RSGB R ádio Com m unication
č. 3/78.
[3] D J2 R E , Dr. Walter Eichenauer: Sporadisch E in Stichw orten,
DUBUS č. 4/78. ,
[4] T. E . Damon: In terrelatio n of Ionospberic Sporadic-E w ith
T hunderstorm s and J e t Stream s, J . Geophys. Res., č. 5/66.
[5] C. G. P a rk, M . D ejndkárintra: P en etratio n of Thundercloud
Electrical Fields into the Ionosphere and M agnetosphere — '
Middle and Subaurora! Latit.udes, J . Geophys. Res., sv. 78,
č. 28, 1. október 1973.
[6] J . D. Whitehead: lo n isatio n D isturbances Ca-used by G ravity
W aves in th e Presence o f a n E lectrostatic Field and Bacltground W ind, J . Geophys. Res., sv. 76, č. 1, 1. jan. 1971.
[7] WA4MVI, Poznám ka v rubrike „W orld Above 50 M 0“ QST
č. 5/78.
:
[8] HG5FN, Béla Kertész: Az E s és az URH terjedés, R T č. 4/78.
[9] F8SH , 8 . Canivec: Analysis of th e vhf-long distance sporadic E
opening of 24 May 197ll, Reg. I IA R U , Dec. 1973.
[10] SM5AGM, Calculating M U F for Sporadic-E, DUBUS č. 1/77.
[11] Technical Propagation R ep o rt of 9 J u ly 1974 F8SH N° IA R U /
/SE PN 03.
262
Ing. O takar Petráček, O K 1 N B
CO SE DĚJE V TROPOSFÉŘE?
Pro lepší porozum ění šíření elektrom agnetického záření v troposféře
uveďme několik základních vztahů, kterým i se řídí vývoj a průběh
pom ěrů v troposféře, tedy ve vzduchové vrstvě, obklopující naši
planetu od povrchu do výšky přibližně 10 km.
Vzduchová hm ota v přízemní vrstvě se skládá přibližně z 21 ob­
jem ových procent kyslíku a 78 objem ových procent dusíku. Z bý­
vající 1 procento doplňují inertní plyny, zejm éna argon a dále oxid
uhličitý. Pokud nebudem e přihlížet k plynným součástem , které
se do této vzduchové směsi dostávají činností člověka jakožto od­
padní prům yslové exhalace, představovala by vzduchová hm ota
směs, chovající se přibližně jako plyn s konstantním i term o d y n a­
mickými param etry, přičemž bychom nacházeli jejich různé hodno­
ty pro různé výšky nad zemským povrchem a pro celou troposféru
bychom mohli vcélku snadno stanovit p aram etry prům ěrné. V t a ­
kové troposféře by však existovalo počasí, které si vůbec nedovede­
me p ředstavit. Pravděpodobně by se blížilo tom u, které známe ze
suchých tlakových výší přicházejících zejm éna na jaře, se silným
prouděním na osvětlené části zemského povrchu a klidným i jasným i
nocemi, kdy za bezvětří povrch rychle vyzařuje nahrom aděné teplo
a přízem ní v rstvy vzduchu prochládají až dost hhiboko pod bod
m razu.
Tom u by ta k bylo, kdyby — kdyby se ve vzduchu nerozpouštěla
další velm i význam ná složka — vodní pára. Obsah vodní páry ve
vzduchu kolísá podle dané situace a i v rozmezích, které pozoru­
jem e, je překvapivě velký. Tak např. při teplotě 20 °C a relativní
vlhkosti 91 %, což je hodnota blízko nasycení, je v krychlovém m e­
tru vzduchové hm oty rozpuštěno přibližně 17 gram ů vodní páry.
Jin ý m i slovy, kdyby se povedlo tu to vodní páru rychle zkondenzo­
v at, vytěžili bychom z každého krychlového m etru vzduchu 17 g ra­
m ů vody, což představuje zhruba 17 ml objem u, ted y m alou liké­
rovou skleničku.
263
V odní pára, fáze plynná, se však v troposféře uplatň u je daleko
výrazněji jednak svým parciálním tlakem , jednak svým tepelným
obsahem . Při uvedeném příkladu se podílí vodní p ára na celkovém
tla k u svým parciálním tlakem přibližně 2,25 h P a (hektopascalů,
tj. 22,5 m ilibaru, resp. 17 torrů). Jestliže by panoval právě tlak
vzduchu 1022 hPa, pxisobila by vodní pára ve vzduchové hm otě
rozpuštěná tlakem asi 2,2 kP a, zbytek 1000 h P a by představoval
tla k suchého vzduchu. Vzduch nasycený vodní párou má podstatně
větší tepelný obsah — entalpii — než vzduch suchý. Vlhký vzduch
proto potřebuje k svému ohřátí tnnohem více tepla, které, zmizí-li
podm ínky pro udržení vodního obsahu v plynné fázi, tj. když vodní
p á ra zkondenzuje a výsráží se, se vybaví a obvykle rychle vyzáří
do okolního prostoru. Tyto term odynam ické pochody způsobují vý­
razné nehom ogenity vzduchových hm ot, které podporují i jejich
vzájem nou nem ísitelnost a tím v podstatě vzniká to, co jsm e od­
jakživa pojm enovali počasím.
Ze stavojevné rovnice ideálního plynu (p . v = n . R . T , kde p je
tlak, v objem, T teplota, n a R konstanty) vychází, že hlavním i
param etry budou tlak a teplota, zatím co objem budem e považovat
za hodnotu nem ěnnou, vym ezenou určitou oblastí, v níž budem e
sta tik u i dynam iku ovzduší sledovat.
Tlak vzduchové hm oty, k terý m ěříme buď na povrchu nebo v u r­
čitých výškách je tlakem , v němž je sečten parciální tlak suchého
vzduchu, tj. bez vodní páry a tla k vodní páry právě v tom to vzdu­
chu obsažené, resp. rozpuštěné. N am ěřený tlak vzduchu je tedy tla ­
kem vzduchu vlhkého a jeho pom ěrem k vzduchu suchém u vlastně
měříme jeho vlhkost, pokud ovšem známe hodnotu, při které te p ­
lotě by právě ve vzduchu obsažená vodní pára kondenzovala. Mu­
síme znát i teplotu pozorovaného vzduchu. Tím se dostávám e k po­
jm u vlhkosti vzduchu a rosného bodu. Tlak měříme obecně v kilopascalech (kPa); zatím se (v r. 1983) v meteorologii používá
jednotka m ilibar (mbar), která se rovná jednotce hektopascal (hPa),
zavedené už v literatuře. Původní vyjadřování tlak u v m ilim etrech
(mm) nebo torrech (torr) neodpovídá již m ezinárodní soustavě je d ­
notek. Pokud jsou údaje ve starší literatuře ještě v těchto jed n o t­
kách, pak platí vztahy: 1 hP a = 1 m bar = 1,333 to rr = 1,333 mm,
264
nebo t to rr = 1 mní = 0,75 hP a = 0,75 m bar, 10 hP a = 1 kPa.
V
konkrétních podm ínkách je tedy m ěřený tlak vzduchu tlakem
vzduchu vlhkého, k terý se zejm éna od sousedící vzduchové hm oty
odlišuje nejen velikostí tlaku, ale i vlhkostí a v neposlední řadě
i teplotou. Z hlediska rozdílu tlaku hovořím e o barických útvarech,
tj. o vzduchových masách, lišících se od sebe hlavně svým tlakem ,
ať už ten to rozdíl je vyvolán rozdílnou vlhkostí nebo teplotou, nebo
rozdílnou vlhkostí i teplotou.
H lavním i barickým i ú tv ary jsou tlaková níže — cyklóna a tlak o ­
vá výše — anticyklona. V přízemní situaci mohou ty to základní
ú tv ary n a b ý v a t různých forem. Hovoříme například o hřebenu vyš­
šího tlak u , tlakovém sedle nebo plochém, nevýrazném tlakovém
poli, výběžku vyššího tlak u apod. T yto tv a ry jsou dány průběhem
izobar. Jestliže — pokud ovšem máme nam ěřené hodnoty — za­
kreslím e do m apy izobary, získáme přehled o tlakové situaci v pří­
zemní vrstvě. (První tak o v á m apa byla nakreslena v r. 1816.) Z p rů ­
běhu izobar lze snadno určit polohu středů tlakových níží i výší
a získat ta k přehled o rozdělení tlaku vzduchu v povrchových v rst­
vách.' Totéž lze zakreslit i ve vyšších hladinách, např. v hladině
800 h P a a 500 hP a (tzv. absolutní topografie).
Vznik základních tlakových ú tv arů se obvykle vysvětluje teorií
tzv. polární fronty, i když v novější době je po ruce řada dalších
interpretací. Pro pochopení si představm e dvě vzduchové hm oty,
z nichž chladnější a sušší leží nehybně na sever, řekněme od 50° se­
verní šířky a teplejší a vlhčí se prostírá na jih od této čáry. Rozhraní
obou hm ot si představm e jako rovinu, k terá je ve zvoleném bodu
50° rovnoběžky kolm á k rovině poledníkové kružnice procházející
tím to bodem. Chladný a suchý polární vzduch, k terý se projevuje
vyšším tlakem než jižně uložený vzduch teplejší a vlhčí, má také
v důsledku svého term odynam ického stav u větší hm otnost. Proto
se snaží v y těsnit teplejší vzduch z příslušného prostoru, a to tak,
že nejprve jeho hm ota klesá z větších výšek k povrchu, kde sm ýkavým pohybem vedeným ve směru poledníků k jihu zvedá teplou
vzduchovou hm otu do výše, což je podporováno i sam otnou v last­
ností vytěsňované hm oty, vystoupit nad vzduch o větší m ěrné hm o­
tě. N astáv á elem entární cirkulace,'v níž chladnější a sušší vzduch
265
proudí při zemi od severu k jihu a naopak nad ním ve výšce proudí
teplejší a vlhčí vzduch od jihu k severu.
Vlivem tzv. Corriolisových sil, tj. vlivem zemské rotace, nastáv á
n a severní polokouli stáčení proudnic tak , že studený vzduch se
vkliňuje pod teplý zhruba od severozápadu a teplý vzduch se do­
stáv á nad studený přibližně od jihovýchodu. Vzniká jakýsi vír,
v jehož středu znam enám e nejnižší tlak. Zbylé okolní m asy vzduchu,
které se této cirkulace nezúčastní, si představm e jako stacionární
vzduchové hm oty o rozdílném tlaku, teplotě a vlhkosti. Zejména
oblast studeného vzduchu je nápadná svým vysokým tlakem , takže
uprostřed této oblasti znam enám e tla k v podstatě nej vyšší. Z toho
vyplývá, že kruhově, cyklicky se stáčející proudění představuje po­
ruchu stav u dvou vzduchových hm ot oddělených od sebe rozhra­
ním — polární frontou. Tento cyklický, spíše spirálovitý vír tvoří
hlavní tlakový ú tv ar, cyklónu, tlakovou níži nebo jiným názvem
tlakovou poruchu (obr. 1.39.).
Pro cirkulaci vzduchu v přízem ních vrstvách odvodil v r. 1860
holandský meteorolog C. H. D. B uys-Ballot důležité tzv. větrné
pravidlo, které, lze form ulovat zjednodušeně tak to : V tlakové níži
proudí při zemi vzduch okolo středu níže v kladném smyslu, tj.
proti chodu hodinových ručiček a naopak, okolo středu tlakové výše
proudí v přízem ní vrstvě vzduch ve smyslu zájaorném, ted y ve směru
chodu hodinových ručiček. Toto pravidlo je důležité zejm éna pro
předpovídání vývoje dané synoptické situace. Lze podle něho však
i přibližně lokalizovat polohu tlakové níže i výše vůči pozorovacímu
m ístu z pouhého směru větru. T ak například při silném a trvalém
severozápadním větru lze odhadnout polohu výše přibližně nad b rit­
skými ostrovy a polohu středu tlakové níže v oblasti B altiku apod.
V
souvislosti s výkladem o polární frontě a vzniku tlakových níží
jejím porušením — zvlněním — si znovu povšim něme sm ěru stáčení
obou zúčastněných vzduchových hm ot. Teplý a vlhký vzduch, le­
žící jižně od frontálního rozhraní, je při zemi podtékán studeným
a suchým vzduchem od severu se stáčením k severozápadu a je od­
sunován postupně nejprve krátce k jihu a dále k jihovýchodu a ko­
nečně k východu a severovýchodu. Současně je podtékaným stu d e­
ným vzduchem zvedán do výše nad zbývající studený vzduch
266
v severní a severovýchodní oblasti poruchy. T akto vlastně odtržená
část teplého vzduchu tvoří jakýsi teplejší klín v okolním vzduchu
studenějším , přičemž hraniční plochy to h o to klínu vybíhají od země
šikmo vzhůru na obě stran y a sbíhají se ve středu klínu — tlakové
mze.
Styčná plocha na přední straně níže, tj. na čele směru jejího po­
hybu, představuje jakousi nakloněnou rovinu vybíhající do výše,
po které je klouzavým pohybem tlačen teplejší vzduch nad stude-
_C ’v->í
E
A C u íle n t
studeno
CD
<
/)
O
'''.Jí
wSPs _
asi TÓkm 200km
asi 300km
asi 500 km
A2
O br. 1.39. S ch e m a tic k é z n áz o rn ěn í p o stu p u jíc í tla k o v ý níže
267
ný. T oto rozhraní jm enujem e teplou frontou. Styčná plocha na zadní
stran ě níže vybíhá od zeimě do výše směrem vzad a je v podstatě
tlačnou plochou, jíž je tep lý a vlhký vzduch odtlačován vzduchem
studeným a suchým ve sm ěru cyklonální cirkulace. Toto rozhraní
nazývám e studenou frontou. N a teplé i studené frontě n astáv á vli­
vem náhlého stavojevného střihu vzduchových hm ot vždy konden­
zace vodní páry, k te rá se viditelně projeví oblačností. Protože d y ­
nam ické pom ěry na teplé a studené frontě jsou rozdílné (pohyb
vzduchu na teplé frontě jé klouzavý, její plocha je ted y spíše kluzná,
studená fro n ta je plochou spíše tlačnou), jsou i rozdílně tv a ry oblaků
tvořící se na frontách.
Oblačnost teplé fronty je charakteristická především vysokou ob­
lačností, kterou se projejvuje její nástup. T ato oblačnost se tvoří
v nejvyšších hladinách troposféry, resp. tam , kam až teplý a vlhčí
vzduch klouzavě stačil vystoupit. Obvykle vzniká ve výši okolo
8000 m a protože v této výšce je tep lo ta vždy hluboko pod bodem
m razu, je kondenzát z Jedových krystalků, tvořících charakteris­
tické řasy — cirry. T y směrem sklonu teplé fronty houstnou
v cirrostratus, souvislý povlak, jím ž ještě stačí p ro sv ítat slunce nebo
měsíc, k te rý však dále houstne v oblačnost ve středních výškách,
asi okolo 4000 až 5000; m. Při přechodu výrazně vyvinuté teplé
fronty znam enám e další houstnutí oblačnosti, objevuje se altostratu s a altocum ulus, k te rý dále přechází v hustou nízkou oblačnost
ty p u stra tu s a nim bostratus se spodní hranicí těsně nad zemí (okolo
300 m, často i méně). P od to u to oblačností jsou již pozorovány t r ­
valé srážky, jejichž trv á n í se řídí rozsahem fronty, rychlostí jejího
pohybu i její orientací vjůči sm ěru pohybu a vůči určitém u pozoro­
vacím u m ístu.
Za teplou frontou pozorujem e obvykle zřetelné zvýšení teploty
a projasňování, neboť v těchto m ístech tlakové níže dosahuje teplý
vzduch již k zemi a v té to oblasti je tedy vzduchová hm ota hom o­
genní. T uto oblast níže nazývám e obvykle teplý sektor, někdy teplý
výběžek. V něm nepozorujem e výraznější oblačnost, někdy bývá
v teplém sektoru jasno á teplota rychle vystoupí vlivem slunečního
záření.
Oblačnost studené frototy n astu p u je záhy za teplým sektorem . Je
268
charakteristická kupovitým i oblaky ty p u cumulus, které podle te p ­
lotních a vlhkostních pom ěrů zejm éna v teplém sektoru a v podtékajícím studeném vzduchu a v neposlední řadě podle term odynam ic­
kých pom ěrů na studené frontě samé, mohou m ít nejen rychlý vývoj,
ale i značnou m ohutnost, zejm éna tvoří-li se věžovité ií tv a ry ty p u
cum ulonim bus, jejichž vrcholy dosahují někdy až k horní hranici
troposféry.
Za studenou frontou zaznam enám e nutně vzestup tlak u a pokles
teploty a vlhkosti, jelikož k zemi pronikl již okolní vzduch těchto
vlastností.
Obvykle se za studenou frontou vyvine situace charakteristická
pro výběžek vyššího tlaku, s málo oblačným , chladnějším počasím.
Vývoj se ovšem řídí i podle toho, jak byla porucha vy v in u tá a jak
se deform ovala nad kontinentem . Většina poruch se totiž tvoří nad
A tlantikem převážně mezi 40° až 70° severní šířky, pokud do úvahy
zahrnujem e jednak jen severní polokouli a evropský kontinent, jed­
nak oblast Středozem ního moře a severní břehy afrického kontinen­
tu. Z dlouholetých pozorování bylo odvozeno, že cyklonální poruchy
se tvoří nad oceánem v určitých oblastech zejm éna u jižního cípu
G rónska (Cap Farvel) nebo u Islandu, v neposlední řadě ve středním
A tlantiku a odtud postupují východním směrem nad evropský kon­
tin e n t po tém ěř zákonitě vym ezených drahách. Souvisí to především
se situací v polárních oblastech a s podm ínkam i pro vytvoření
alespoň přibližně definované polární fronty, což je ve většině přípa­
dů podm íněno skluzy polárního vzduchu k jihu, resp. k jihovýchodu.
Zmíněné dráhy jsou například: 1. střední A tlantik —■Island — již­
ní Skandinávie — B altik — oblast Leningradu, 2. Cap Farvel —- b rit­
ské ostrovy — Francie — střední E vropa — U krajina, 3. střední A t­
lantik — jižní Francie — severní Itálie — Jugoslávie — U krajina
a podobně. T ato klasifikace-cyklón je z předpovědního hlediska v ý ­
znam ná, O pohybu zejm éna jižních cyklón značnou měrou rozhoduje
i orografický vliv výrazných pohoří, jako jsou Pyreneje a Alpy;
u nás, ač nevysoké, m ají značný vliv české pohraniční hory včetně
Českomoravské vrchoviny, které často dovedou zm ěnit i nejlépe
vypracovanou předpověď na-základě všech m oderních analytických
prostředků.
269
R ychlost pohybu cyklón z oceánu nad kontinent je mimo jiné
d á n a tlakovým gradientem , tj. spádem tla k u na jednotku vzdále­
nosti. N a synoptické m apě se jeví velký tlakový gradient zhuštěním
izobar, naopak izobary řídké signalizují gradient m alý. Cyklóna,
k jejím už středu tla k rychle klesá, je vždy aktivnější proti cyklóně
s malým tlakovým spádem . A ktivita še projevuje zejm éna velmi
rychlou cirkulací vzduchu kolem středu cyklóny, což vyvolává i její
rychlý postup nad pevninu. Postupem ak tiv ity ubývá a zejm éna
nad pevninou se vlivem zm ěny term odynam ických podm ínek pro­
jevy cyklóny mírní. Vír teplého vzduchu podporovaný případně
i teplým povrchem pevniny se zvedá do výše a porucha okluduje —
uzavírá se. V yvinutá teplá a studená fronta v přízemní vrstvě vzá­
jem ně splývají ve frontální útvar,, mající vlastnosti jak teplé, tak
studené fronty. V tom případě hovoříme o frontě okluzní. Okluze
je v přízem ní vrstvě v podstatě posledním stadiem vývoje cyklony
a signalizuje její brzký zánik.
Pro troposférické šíření elektrom agnetických vln je tedy přede­
vším rozhodující morfologie a a k tiv ita rozhraní dvou, někdy i více
vzájem ně obtížně m ísitelných vzduchových hm ot. Existenci těchto
rozhraní i jejich přibližnou polohu v prostoru prozrazuje především
oblačnost, v jiných případech náhlé změny hlavních meteorologic­
kých prvků, tj. tlaku, teploty a-vlhkosti i směru a síly větru.
Em piricky je odvozeno několik pravidel, z nichž lze usuzovat na
pravděpodobnou možnost výraznějšího troposférického šíření.
Troposférický odraz, tj. troposférické vedení elektrom agnetického
záření řád u desítek a stovek MHz je pravděpodobné, když:
1. Za studenou frontou nastalo rychlé stoupání tlak u a je přitom
bezvětří.
.
2. Je-li jasná obloha, nápadně m odrá, zvláště v zimním období.
3. Zvětšila-li se za studenou frontou nápadně horizontální dohled­
nost.
4. Mají-li cum ulonim by studené fronty přerušený vertikální vývoj
tím , že se jejich věžovité tv ary na horním okraji prostírají do
stran, aniž by šlo o tzv. „kovadlinu" ve velké výšce, typickou
pro cum ulonim bus capillatus.
5. Přichází-li tep lá fronta jen zvolna, zvláště v zimních měsících.
270
N aopak troposférické šíření je málo pravděpodobné, jestliže:
1. N astupující cyklóna je aktivní vzhledem k rychlosti pohybu
a rychlosti cirkulace kolem ní.
2. Je-li za studenou frontou zbytková oblačnost, zejm éna čočkovitého tv a ru (cumulus lenticularis).
3. Je-li zřetelný suchý zákal nebo kouřmo.
4. Tvoří-li se přes den tzv. oblačnost z mlh.
5. Je-li za studenou frontou s bouřkam i dusné m lhavé počasí.
K aždý může pozorovat počasí. Stačí několik prostých přístrojů:
tlakom ěr (naučíme se přepočítat jeho údaje na hladinu moře), teplo­
m ěr (dáme pozor, abychom měřili teplotu vzduchu a ne zdi, u které
je připevněn a k terá má tepelnou setrvačnost), naučíme se rozezná­
vat druhy m raků, zjišťovat směr větru a odhadovat jeho rychlost.
Můžeme sledovat meteorologické faktory a z jejich změn si učinit
představu o m ístní situaci a dalším vývoji.
Synoptickou m apu známe z televize. Můžeme ji nakreslit podle
rozhlasového hlášení v 08.30 hodin a doplnit údaji, které během dne
odposloucháme z rozhlasu a z korespondence am atérských stanic.
Jednotlivé body front a izobar jsou udány pětim ístným i číslicovými
skupinam i, v nichž první číslice označuje, jestli je dot^^čný bod
západně od nultého poledníku (0) nebo východně (3). Další dvě
číslice znam enají rovnoběžku a poslední dvě poledník. M apa zahr­
nuje západní a střední Evropu.
Pobřežní stanice poskytují povětrnostní informace z jejich ob­
lastí. N apříklad Quickborn, DDH47, vysílá telegraficky na km itočtu
147,3 kHz v 09.48, 10.18, 21.55 a 22.25 GMT zprávy o počasí nad
A tlantským oceánem: v ý strahy před bouřemi, výklad povětrnostní
situace a údaje pro nakreslení synopťické m apy. Současně se vysílá
n a 11 039 kHz (DDJ9) a na dalších km itočtech, které se během roku
mění.
Z právy o situaci n a d ' A tlantským oceánem vysílá tak é i Saint
Lys, FFT 4, na 8550 kH z v 08.50 a 17.50, i jiné stanice. T akto je mož­
no získávat povětrnostní informace z důležitých oblastí.
DD H47 a D D J9 rozšiřují v 08.30, 09.05, 20.30 a 21.05 podrobné
zprávy d pozorování ve vybraných m eteorologických stanicích s ú d a­
ji zakódovaným i do pětim ístných skupin. H istorický vývoj m eteo­
271
rologických kódů můžeme sledovat v lit. [1], [2] a [4], kódy nyní p la t­
né jsou vysvětleny v [5] a [7], Souborné zprávy z jednotlivých stá tů
se už přestaly vysílat radiotelegraficky a předávají se dálnopisem.
K dyby si jednotlivec chtěl z takových zpráv nakreslit synoptickou
m apu, trvalo by m u to několik hodin. T uto práci za nás udělají
m eteorologické ústavy, které vydávají hotové synoptické m apy. Ty se
vysílají způsobem F4, tzv. facsimile. Přijím ací přístroj za č tv rt až
půl hodiny nakreslí m apu na papír. K dyž je m apa hotova, sejmeme
ji a můžeme začít stu d o v a t rozložení jednotlivých ú tv arů a uvažo­
v a t, jak se bude počasí vyvíjet v příštích dnech i jak ý bude m ít vliv
na šíření velmi krátkých vln [8], Dlouhovlnné stanice, vysílající
facsimile (např. československá OLT21 na km itočtu 100,75 kHz), po­
užívají km itočtového zdvihu ± 1 5 0 H z , stanice krátkovlnné ;£400H z,
některé americké stanice ± 5 0 0 Hz.
Facsimile. slouží k přenosu map, výkresů a jiných grafických m a­
teriálů, které zůstávají v p řijaté formě trvale uchovány. Znalost povětrnosti je důležitá pro nám ořní plavbu a m oderní lodní rad io sta­
nice jsou vybaveny zařízením pro příjem facsimile. A m atéři se věnují
tom uto druhu kom unikace zatím jen v některých státech. N apříklad
JA FA (japonská organizace am atérů pěstujících facsimile) měla za­
čátkem roku 1982 154 členů, z toho 4 zahraniční. P ořádá soutěže
a z technických problém ů věnuje velkou pozornost barevném u pře­
nosu. Českoslovenští radioam atéři se zabývali příjm em obrázků v po­
lovině třicátý ch let. Karel K oksa z Přerova, ex-O K 2K P, vystavoval
vlastnoručně zhotovený přijím ač a zachycené obrázky na výstavě
u příležitosti 50 let Čs. rozhlasu v r. 1973 v Praze. Povětrnostní
synoptické m apy, které před několika desítkam i let zachycoval,
byly stále ještě dobře čitelné.
Literatura
[ 1 ] R udolf Schneider: Předpovídání povětrnosti. Je d n o ta čs. m a­
tem a tik ů a fyziků, P rah a 1928.
[2] A . V. K unic: Sinoptičeskaja m eteorologija. G idrom eteoizdat,
M oskva 1947.
272
[3] Korolkov: Počasí a jeho předpovídání. Naše vojsko, P ra h a 1950.
[4] Linkes meteorologisches Taschenbuch. Akademische Verlagsgesellschaft Geest & Portig. Leipzig 1951.
[5] The A dm irality List of R ádio Signals, vol. I II . a vol. IV .; H ydrographer of the N avy 1980.
[6] Bin-D atton: Radiom eteorologija. Gidrometeorologičeskoje izdatělstvo, Leningrad 1971.
[7] K ódovací příručka. Sborník předpisů, sv. 12. H ydrom eteoro­
logický ústav, P ra h a 1978.
[8] O K IP G , O K 1QI: Super DX podm ínky — říjen 1977. R adio­
am atérský zpravodaj, 6/1978, str. 14.
[9 ] S. Chromov: Meteorologie a klimatologie. Alfa, B ratislava 1968.
[10] M . Schmidt: M eteorológia pre každého. Alfa, B ratislava 1980.
[11]' Pavel Sír, OK 1AIY: M imořádné způsoby šíření VKV v tro p o ­
sféře; R adioam atérský zpravodaj, 4/1977, str. 11 a 5/1977,
str. 12.
[12] Ing. Jan Klabal: Vliv meteorologické situace na šíření VKV;
A m atérské rádio 6/1973, str. 233, 7/1973, str. 273 a 8/1973,
str. 309.
[13] Pavel Šír, OK 1AIY: M imořádné způsoby šíření VKV v tro p o ­
sféře; Sem inář lektorů techniky VKV Českého radioklubu Sva­
zarm u, Pardubice, 14.—15. července 1979.
Ondřej Oravec, O K 3 A U
TROPOSFÉRA A VKV
Základným prvkom , ktorý určuje elektrické vlastnosti prostredia,
je dielektrická k o n štan ta (perm itivita) daného prostredia. S tou je
sp átá, priam o závislá, hodnota indexu lomu — N , kto rú móžeme
stan o v it podl’a vztahu N = \ c. N aopak, hodnota dielektrickej konšta n ty prostredia — troposféry, je závislá od základných m eteoro­
logických prvkov, ktoré tu h rajú prvotnú úlohu — od teploty, atm o­
sférického tlak u a od vlhkosti vzduchu. Pretože dielektrická kon­
š ta n ta vzduchu-pri povrchu Zeme je len o málo váčšia ako 1, bude
sa líšiť index lom u len o hodnotu velm i m alú proti jednotke — řá ­
dové až o tri desaťtisíciny a vertikálny gradient indexu lomu, kto rý
273
charakterizuje zm ěnu indexu lomu v závislosti od zm ěny výšky,
bude mať hodnotu: g — — 4,3 . 10-8 . m -1.
V
ňorm álnej troposfére index lomu plynule klesá s narastajúcou
výškou. Tak ako klesá teplota, tla k a vlhkost vzduchu s pribúdajúcou výškou, bude sa tiež m enií v závislosti od zm ěny teploty, tla ­
ku a vlhkosti vzduchu dielektrická ko n stan ta daného prostredia
a v dósledku toho meniť — zm enšovat aj index lomu.
Ako sa V K V ohýbajú v troposfére
1. Keď index lomu v závislosti od výšky bude hodnota stála, bude
vertikálny gradient indexu lomu g = 0, v takom případe pojde
o hom ogénne prostredie, lom nenastáva a VKV sa budú šířit
priam očiare (vid obr. 1.40. křivka A ).
2. V případe, že index lomu sa s pribúdajúcou výškou zváčšuje, po­
tom vertikálny gradient indexu lomu g > 0. Móžeme hovořit
o zápornom troposférickom lome, kto rý spósobuje, že dráha VKV
sa uchyluje smerom hore, papršleky sa oddialujú od povrchu
Zeme. To spósobuje pokles možnej vzdialenosti pre spojenie (viď
obr. 1.40. křivka B ).
J
O br. 1.40. O h y b v ln v troposfére
274
3. Keď zmenšovanie indexu lomu bude prebiehať lineárne, potom
gradient indexu lomu g = dN/dh bude hodnotou zápornou a s tá ­
lou pre všetky v rstv y vzduchovej hm oty. V takom případe bude
rychlost šírenia sa VKV rovnom ěrně s tu p a t so zvyšuj úcou sa
vzdialenostou od Zeine. Dósledkom toho sa bude ich d ráh a ohý­
b a t k zemskému povrchu; hovořím e o kladnom lome — o kladnej refrakcii.
K ladný troposférický lom, obecne povedané, nastáva, keď je ver­
tik á ln y gradient indexu lomu menší ako nula (g < 0). D ráha papršlekov VKV v troposfére sa pri kladnej refrakcii uchyluje smerom
k povrchu Zeme.
K ladná refrakcia može byť podlá svojej velkosti rozdelená na:
a) štan d ard n ú — ta k ý to případ n astáv a v dobré prem iešanej tropo­
sfére pri adiabatickom priebehu tep lo ty v závislosti na výške
a vertikálny gradient indexu lomu m á hodnotu neprem ennú g
= 4,3 . 10-8 . m ~x. Šírenie v takom případe přesahuje optický do­
sah. E kvivalentný poloměr Zeme činí Mek\ = 8500 km (obr. 1.40);
b) kritičku refrakciu — index lomu klesá s výškou rýchlejšie ako
pri strednom stave troposféry. P ri hodnotě vertikálneho gradien­
ta indexu lomu g = dN/ dh = —1,57 . 10“ 7. m~] nastanú podmienky, pri ktorých zakrívanie papršlekov VKV je také, že prebieha
rovnoběžně se zem ským povrchom , t. j. ekvivalentný poloměr zakrívenia dráhy VKV je zhodný s polomerom Zeme (viď obr. 1.40);
c) nadkritický lom — superrefrakcia — vznik vlnovodného kanálu
vzniká v případe, keď klesá index lom u s narastujúcou výškou
velm i rýchle a keď vertikálny gradient indexu lomu dosahuje
hodnoty menšej ako —1,57 . 10~7 . m -1. V takom případe je
polom ěr zakrívenia d ráhy papršlekov VKV menší ako poloměr
Zeme — vlny sa vracajú spát k zemskému povrchu. Niekol’konásobné odrazy (předpoklad — ro v in atý terén alebo vodná hla­
dina) spósobujú, že sa v y tv ára troposférický vlnovod a VKV sa
šíria na velké vzdialenosti (obr. 1.40.).
Z hladiska diaíkového a superdialkového troposférického šírenia
V K V m á najváčší význam kritický a nadkritický lom. Schem atický
nákres spósobu, akým sa šíria VKV v případe nadkritického lomu,
připom íná proces, akým sa šíria elektrom agnetické vlny v dielektric275
kom či kovovom vlnovode. Spodnú stenu takého vlnovodu nahradzuje zemský povrch alebo vodná hladina a hornú stenu hranica
troposférickej vrstvy, v ktorej dochádza k nadkritickém u lomu. Rozdiel je len v tom , že v dielektrickom či kovovom vlnovode sú elmag.
vlny odrážené od pravidelnej rovnej steny takm er bez strá t, kým
vlny v troposférickom prízemnom vlnovode sledujú zakrivenie a ne­
rovnosti zemského povrchu, k to rý je pre tieto km itočty nie příliš
ideálnym vodičom, čo spósobuje značný útlm v šíření VKV.
Spojenie medzi korešpondujúcim i stanicam i je možné, pokial sa
obe stanice nachádzajú na koncoch takéhoto vlnovodu, alebo jedna
stanica vo vlnovode a druhá na konci resp. obe stanice sú vo vl­
novode.
Analógia s vlnovodom je příčinou, že oblast superrefrakcií v tro ­
posféro je často nazývaná troposférickým vlnovodom a šírenie v podmienkach superrefrakcií sa nazýva vlnovodným . T akéto vlnovody
móžu vznikat okrem prízemnej vrstvy aj vo vyšších vrstvách ovzdušia, keď následkom vhodnej meteorologickej situácie dojde k pří­
padu výskytu dvoch výškovo rozdielnych vrstiev spósobujúcich superrefrakciu. Medzi tým ito vrstvam i sa bude šířit signál VKV ako
vo vlnovode s velm i malým útlm om . Výškový vlnovod sa nazýva
tiež ,,d u ct“ . Přitom také ,,vlnovody“ sa móžu objavovať po celej
trase šírenia alebo len v niektorých jej čiastiach (úsekoch — viď
obr. 1.41.).
Ú činný troposférický vlnovod móže vzniknút len v případe, keď
hrúbka steny ,,vlnovodu“ bude váčšia ako kritická vo v ztah u k po-
v ý šk o v ý vlnovod
exťremne vodivý tropo kanál - „dukt"
A 900
Obr. 1.41. Schematický rez troposférou
276
užitéj vlnovej dížke. P odlá em pirických vzťahov bude potřebná
hrťibka vlnovodu nasledovná:
~
2,5 . 10-3. | / j ř ’
kde b
— hrubka steny v m,
X
— použitá vlnová dížka,
M — am plituda ,,ductu“ (najváčšia pozorovaná bola 40).
P ri našich výpočtoch sme použili M ~ 30.
H odnoty stanovené výpočtom sú nasledovné:
Pre pásmo 144 MHz h rúbka steny musí byť najm enej 160 m, pre
pásm o 432 MHz aspoň 50 m, kým pre pásm o 1296 MHz postačí len
15 m. T ejto skutočnosti využívajú rádioam atéri žijuci na okraji m oř­
ských zálivov k spojeniam na pásm ach uhf a shf (10 GHZ — kde
hrúbka steny postačí len asi 0,3 m a výskyt takéhoto šírenia nad
vodnou hladinou je častý). Meteorologické pozorovania ukázali, že
-steny troposférických vlnovodov sú hrubé od niekolkých m etrov až
do niekolkých desiatok m etrov a občas v případe extrém nych podmienok prevyšujú aj 200 m.
Aké sú předpoklady pre vytvorenie superrefrakcií
V ytvorenie troposférických vlnovodov je spósobené predovšetkým
teplotnou inverziou s velm i suchým vzduchom alebo silným poklesom vlhkosti. Priebeh tlak u vzduchu v závislosti na výške nem á
p o d sta tn ý vplyv na proces vzniku tak e jto oblasti, pretože so zm ě­
nou tla k u pri povrchu Zeme sa úm erne mení tlak v róznych výškách.
H lavným činitelom ostává priebeh teploty a vlhkosti vzduchu v zá­
vislosti n a výške.
Teplotnou inverziou nazývam e jav, pri ktorom tep lo ta vzduchu
nam iesto toho, aby klesala s narastujúcou výškou, ako v případe
norm álnej troposféry, tá to neklesá, ale naopak relatívne prudko
vzrastá.
*' ■
277
Teplotná inverzia móže vzniknut obecne z troch příčin:
— teplá advekcia: vzniká pri horizontálnem přenose teplých až horúcich vzduchových más, keď sa tieto nasunú n ad vychladený
zem ský povrch či vodnú hladinu. T akéto inverzie sa v y skytujú
počas zim y alebo začiatkom jari, keď povrch Zeme je ešte po­
k ry tý sněhovou pokrývkou, n ad k to rý sa přesunu m asy teplého
vzduchu tropického či subtropického póvodu, alebo v případe,
že sa nad vodné hladiny prenesie teplá vzduchová hm ota zo
súše. T u však musia byť zachované isté meteorologické předpo­
klady, napr. keď sa teplý vzduch následkom v ětra prenáša ponad
vodné hladiny, ten to sa rýchlo ochladzuje a naberá vlhkost,
v takom případe nie sú vytvořené předpoklady pre pokles v lh ­
kosti s výškou (obr. 1.42.);
— radiačné ochladenie: intenzívnym slnečným žiarením sa počas
v ýška
n.rn.
5 000
v th k o sť l
Cm3
teplota vzduchu
------- - teplota ro sn éh o
b od u
i 000
o b la s t ' extrém ne vodivého
tro p o sfé ric k é h o kan álu
3000
2000
s p o d n á ínv.
vrstv a
1000
---709
-2 0
-10
Obr. 1.42. Vertikálny rez troposférou
2 78
0
10
20
te p lo ta [°C]
dňa póda ohřeje a nahrom aděné teplo odovzdá počas noci spáť
vzduchovým vrstvám , ktoré sú blízko Zeme. Teplejšia vzducho­
vá hm ota vystupuje smerom hore. Súčasne s vyžarovaním tepla
do priestoru sa zemský povrch ochladzuje. Inverzia to h to druhu
je výrazná najm a v ranných hodinách tesne pred východom
Slnka, keď sa prechladí aj přízem ná v rstv a ovzdušia. J a v vzniká
často v jesenných či zim ných mesiacoch a jeho výška sa pohy­
buje od 300 do 800 m nad zemským povrchom ;
— inverzia pokleso-vá: klesajúce v rstvy v oblasti anticyklony sa následkom stláčania ohrievajú. T ak sa móže stať, že sú teplejšie
ako po nimi ležiaca přízem ná vzduchová vrstva.
V m nohých prípadoch pósobia tu spom enuté příčiny súčasne.
279
Postupuj úca frontálna porucha v y tv ára tiež rozhranie vzducho­
vých hm ot, ktoré spósobuje odraz či lom VKV. Využijúc te jto p ří­
činy vzniku iňverzie je možné kom unikovat pozdíž frontálnej po­
ruchy až na vzdialenosť okolo 700 km (obr. 1.43.).
Literátů ra
[1]
[2]
[3]
[4]
[5]
Rambousek, A .: A m atérská technika VKV, P ra h a 1961.
V H P Com m unication 1/1973.
A . T . Starr: R adiotechnika VKV, SN TL 1962.
Fechtel, K .: Troposfernoe prochoždenie, R ádio SSSR 1/1976.
Kovařík, M .: P říručka rádiového spojení, P ra h a 1965.
Doc. Ing. dr. Miroslav Joachim, O K 1 W I
POUŽITÍ „VĚČNÉ" PŘEDPOVĚDI IONOSFÉRICKÉHO ŠÍŘENÍ
P ředpovídání ionosférického šíření dekam etrových vln m á u nás dlou­
hodobou tradici, ja k o tom svědčí literatu ra [1, 2, 3, 4] vydaná již
před druhou světovou válkou. Velkým pokrokem byla v roce 1958
práce [5], které se dostalo ocenění na m ezinárodním poli. Současný
stav předpovědí ionosférického šíření a výhled do budoucnosti u v á ­
dí ve své knize M. Joachim [6],
K vypracování předpovědi je především nutno z n á t předpokláda­
ný ionosférický index 0^2, uváděný v jednotkách 10~22 W .m ~2.H z_1.
Jeho podrobná definice je uvedena v lit. [6], Stručně řečeno, je zalo­
žen na nelineární korelaci mezi kritickým i km itočty fo ¥ 2 ve třinácti
osvědčených ionosférických stanicích a tokem slunečního šumu 0
na km itočtu 2800 MHz. V ýhodou tohoto indexu pro ti dříve použí­
vaném u dvanáctim ěsíčním u klouzavém u prům ěru čísla slunečních
skvrn R iz je lepší korelace s hodnotam i fo F 2 a okolnost, že hodnota
Í>f2 je znám a již v měsíci následujícím za pozorováním i hodnot 0
280
i
i 1
'/£'
'/
//
/
<v
o
•' \
( v
o
v S
i
_
00
'
C
Ji
o
——
X
■y\
—iUi
v, (i
o
o
fzHw] iaooiiwx
.
Obr. 1 . 4 4 .- 1.55.
281
Únor
\
V\
X ------- 2X
Z /
( k.
'J
*n
//
X
2
Z
^
/
282
/.
.
—
A;
o
o
ZE
(
— ■jíS^-
\
l
)')
// .
/
f .
t 1
1
co
rj
O)
o
o
■g
c
<
1
}
1
)
f
» f
)) \1,
jd
g
i
}
\
i
/
'
1
\
o
v x,
n
H
>
a
co
m
J
>
y
/
•
i
1
1
1 Í4.
li
/
c
a
X
1
(N
i
/
/
/
\
'" 'i
" 'i
yh
X
//
M
(/>
N
t
■-...
...... i
<
in
o
s
)
N
X
) i
(<
ť
/ /
)
1
3,5 MHz
o
-
285
[UTC]——
ČAS
K
\
:O <?
>s*l
}
...
7^ "
(
>
^
(/)
OJ
a)
O)
/ /'
(■
^
ČAS
'/
ř.
■>
_v
c
.CD
5
o
_)
\ 'v
»
<
}
o
— o
c
<
\l
>
----
/;
v
a
>
(w
1)
\
3
■
4-
O
^
m
íM
Ir /
\\\
/ i
l
[ZHW] 13001IWX
286
1
\
TJ
C
y
ZJ
_1
S ^
.u
Fl
L í M
i
1
. V
Yi %
i
■
i
I X
s
Y
1
ČAS
---- k —---0) ---- ---o>
[UTC] ----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
ČAS
//
/
<
'
[UTC] ------------ —
1/)' «
0)
287
i 5
J<
V
g
,n
o
c
(<
X
>
/
V!
o
/y
----o -------- -d
o
c
c
o
r/
<-
v(
N
J
✓
__ >
<
'v
1
v,
~s
*.../
\Í
cn
O
O
•g
c
<
ji
\
288
té
//
p
'
<
j
V
--tn~—~
~
c
---CrjQ
r r' \
<u
O
>/
?
(rO
cl 1'
"c \
<
/
y'
y-'"
2 "'j
3
-»
289
Říjen
_
o
c
o
_____
*
f^J
V
5 —.rS'"
//
o
>
—cO —
) /1
/
;
>
__\\
—-
'• > 1
— ---- 1ZHW]
290
1BD01IW>)
c
_
o
^
§
Ji
§
CO
O
O
X
rs
(
r ;?■
/
l5 i
J ÍT". v
v ->
'--k
í
ť r r
---- - i - -
w
-
s;ZJ
<f'
^Sv
/i / i
o
-o
—3
o--/r
.<^C--
//
/
-\
-V-
! \s
>
-r
r
291
Prosinec
c
>
\ / r --_<_____
ů J
...Slí.?.
r
—
-c----I €
$
?r
--bjtN
ir
a foF2, zatím °o hodnota R \z je znám a až za 7 měsíců. Tím je přes­
nost předpovědi Ri% značně snížena.
P řipojených 12 diagram ů pro 12 měsíců roku um ožňuje vypraco­
v at předpověď pťo „klidnou11 ionosféru, pro kterýkoli den v roce,
pro 1<S tra s vycházejících z Prahy. K dyby se projevil zájem o ně­
kterou další trasu, je možno diagram y doplnit. Plně vytažené křiv­
ky na diagram ech platí pro 0 f -2 = 200, dlouze čárkované pro 0 V2 =
160 a tečkované pro <?f2 = 75. Mezi nimi můžeme inťerpolovat,
případně v malých mezích mimo uvedený rozsah extrapolovat. P o ­
třebnou hodnotu předpovědi indexu <Z>F2 najdem e v literatuře nebo
ji vyslechneme ve vysílání O K lC R A . Pokud se spokojím e s menší
přesností předpovědi, můžem e použít také dříve používaného d v a ­
náctim ěsíčního klouzavého prům ěru čísla slunečních skvrn Ri>.
j\ tom případě plně vytažené křivky na diagram ech odpovídají asi
n i 2 ~ř 160, čárkované K 12 — 110 a tečkované R 12 — 10. Korelace
rísla R 12 s ionosférickými hodnotam i je menší než u
2 a hlavně,
číslo R 1 2 se může určit až se sedmiměsíčmm zpožděním, což pod­
statn ě snižuje přesnost jeho předpovědi (musíme překlenout sedmiměsíční mezeru). H odnota čísla slunečních skvrn (nevyhlazená, tj.
R m ísto Rvi), tj. běžné číslo slunečních skvrn, jak je m ůžem e zjistit
např. dotazem na hvězdárně, se k ionosférické předpovědi nehodí.
Pokud tedy znám e předpověď R 1 2 , učiníme interpolaci (nebo e x tra ­
polaci) mezi hodnotam i Rvi = 10, 110 nebo 160 stejně jako při p o ­
užití <2>F2 .,
K aždý z diagram ů uvádí křivku MUF, tj. křivku s p ravděpodob­
ností výskytu spojení 50 %, a to pro 15. den každého měsíce. Je-li
hodnota předpokládaného ionosférického indexu jin á než 200, 160
nebo 75, musíme mezi křivkam i interpolovat (případně m im o ně
extrapolovat). Můžeme to udělat graficky (od oka) nebo vynést hod­
noty M UF pro 200, 160 a 75 jednotek pro určitou hodinu UTC na
m ilim etrový papír a ta k to nalezené body spojit plynulou čarou.
U hodnoty předpovídaného indexu najdem e MUF pro tu to h o d ­
notu UTC. Postup pak opakujem e pro o statní hodiny UTC a do­
stanem e křivku M UF pro předpovídaný index <Pf2 - M ůžeme také
interpolaci (nebo extrapolaci) řešit kapesním počítačem , pokud
um ožňuje křivoěarou interpolaci (např. polynom em 3. s tu p n ě ).
293
P okud hledám e předpověď pro jiný den než 15. každého měsíce,
musíme provést interpolaci mezi křivkam i předcházejícího, a daného
měsíce (od 1. do 15.) nebo následujícího a daného měsíce (od 16.
do 31.). Nejlépe k tom u použijeme pauzovacího papíru, na k terý
překreslím e křivky pro jednotlivé měsíce a mezi nim i „od oka“
interpolujem e.
Z křivek M UF můžeme ještě odvodit křivky nej vyšší ho pravdě­
podobného k m itočtu H P F (s pravděpodobností 10 %), když hod­
n o ty M UF násobím e 1,15, a optim álního provozního km itočtu FOT
(s pravděpodobností 90 %), když hodnoty M UF násobím e 0,85. Také
ten to úkon můžeme udělat kapesním počítačem nebo graficky s po­
mocí z geometrie znám ých redukčních úhlů.
U diagram ů pro šíření na velké vzdálenosti je sice výpočet přesný
pro uvedené koncové body, avšak se stejnou přesností platí předpo­
věď pro body v okruhu zhruba o polom ěru 500 km kolem uvede­
ných bodů.
N a diagram ech šíření pro menší vzdálenosti najdem e ještě dolní
soustavu křivek uvádějící nejnižší použitelný km itočet (LUF) při
výkonu vysílače 1 kW .
N a diagram ech jsou vyznačena dosavadní km itočtová pásm a. Do­
plnění „novým i'1 km itočtovým i pásm y, schváleným i na SSRK-79,
nečiní potíže.
V
souvislosti s tím , že ve vysílání OK1CRA se uvádí předpověď
pro měsíc následující za poslední znám ou hodnotou <Z>F2 , je přesnost
předpovědi podstatně vyšší, než tom u bylo u křivek uveřejňovaných
měsíčně v A m atérském rádiu. V souvislosti s dlouhou výrobní lhůto u časopisu bylo n u tn o předpovídat až o rok dopředu.
S použitím diagram ů můžeme řešit dva druhy úloh:
1. Známe pásmo, na kterém chceme pracovat a hledám e hodinu,
k d y v dá,ném sm ěru můžeme navázat spojení. H odinu UTC najdem e
v průsečíku vodorovné přím ky vyznačující pásmo s křivkou MUF
(nebo H P F či FOT) pro předpokládaný ionosférický index.
2. Známe hodinu UTC a hledáme pásmo, na kterém můžeme spo­
jení navázat. K m itočet pásm a najdem e v průsečíku svislé přím ky
vyznačující UTC s křivkou MUF (nebo H P F či FOT) pro předpo­
kládaný ionosférický index. Protože am atérská pásm a na sebe ne­
294
navazují, bude nutno skutečně použitou hodinu UTC u p rav it tak ,
aby průsečík byl v blízkosti některého z povolených km itočtových
pásem.
Okolnost, že v určitou hodinu je některý směr ,,otevřen", nezna­
m ená ještě, že v něm za všech okolností můžeme n avázat spojení.
D álková pásm a mohou b ý t rušena blízkým i stanicem i, např. evrop­
ských zemí.
K rom ě toho jsou diagram y založeny na pravděpodobných hodno­
tách km itočtů pro ,,klidnou'1, tj. nenarušenou ionosféru. Nemůžeme
proto od nich očekávat takovou přesnost, s jakou se např. určuje
doba východu nebo západu slunce.
Při správném používání diagram ů je však jejich přesnost na nej> vyšší v současné době dosažitelné úrovni.
Literatura
[1] V opička, V.: P raktické využití dosavadních poznatků o šíření
k rátk ý ch vln; KVAČ, duben 1931, str. 116—117.
[2] Krakeš, V.: J a k se šíří elektrom agnetické vlny H ertzovy, zvláště
k rátk é a u ltra k rá tk é ionosférou, stratosférou, troposférou. Plzeň
(1935).
[3] Kostelecký, F .: K dy mám poslouchat DX. K rátk é vlny 2 (1936),
str. 56—57.
[4] Lhotský, V.: Zvláštnosti šíření elektrom agnetických vln. K rátk é
vlny 2 (1936), str. 60—61.
[5] Chvojková, E . : J a k určím e frekvenci pro krátkovlnné spoje na
velké vzdálenosti. Slaboproudý obzor 19.(1958), str. 811—816.
[6] Joachim, M .: Pokroky v oboru dlouhodobých předpovědí dálko­
vého šíření dekam etrových vln. Academia, P raha 1978.
Práce doc. dr. Ing. Miroslava Joachima, O K 1W I, k tématu ,,Využití
výpočetní techniky pro výpočty Mření elektromagnetických vln“
— K přesnosti dlouhodobých předpovědí dálkového šíření dekam e­
trových vln. A m atérské rádio 7, červen 1958, str. 189—190.
295
— Předpovědi šíření rádiových vln a radioam atéři. A m atérské r á ­
dio 8, květen 1959, str. 142—143.
— Srovnávací studie předpovědí MUF. Jou rn al des télécom m unica­
tions 29, srpen 1962, str. 239 —246.
— Technické výsledky X. valného shrom áždění CCIR. Jo u rn al des
télécom m unications 30, srpen 1963, str. 235 — 250.
— Čs. p a te n t č ..111428: (1964) Přístroj k určování elektrických cha­
rakteristik půdy.
— K problém u zvýšení přesnosti dlouhodobých předpovědí ionsférického šíření dekam etrových vln. Slaboproudý obzor 27 — září
1966, str. 569—572.
— Studie korelace základních indexů ionosférického šíření: K ja,
/ F2, <P. N ature 210, 16. 4. 1966, str. 2 8 9 -2 9 0 .
— Je v ionosférické hysterese. C. R. Acad. Sci., Paris, B, 263, 1966,
str. 9 2 -9 4 .
— Ionosférický index $ F2 - Jo u rn al des télécom m unications 34,
str. 354—356. Předpovědi ionosférického indexu
Jo u rn al des
télécom m unications 35, červenec 1967, str. 328 —333 (společně
s Ch. Glinzem).
— 0p2, ionosférický index definovaný počítačem . Jo u rn al des télé­
com m unications 35, prosinec 1968, str. 678—679.
— Ionosférické předpovědi připravované v reálném čase. Colloque
international sur la téléinformatique> Paris, březen 1969.
— Předpovědi úplného cyklu ionosférického indexu (P fž ( s . ing. F.
Králíkem). Jo u rn al des télécom m unications 37, srpen 1970, str.
5 8 7 -5 9 1 .
— Výpočetní program k předpovědi dlouhodobých provozních p a ­
ram etrů pro radioslužby na dekam etrových vlnách, Jo u rn a l des
telécom unications 37, říjen 1970, str. 696—703 (s. J . W. H erbstreitem a Ch. Glinzem).
— Výpočetní program k určení Fresnelových odrazových součini­
telů pro svisle a vodorovně polarizovanou elektrom agnetickou
vlnu. Proceeding of the fourth colloquium on Microwave comm unication, sv. I I I ., 1970, str. ET-14/1-ET-14/21, Akadém iai
Kiadó, B udapest.
296
— Program pro výpočet ionosférických předpovědí. A m atérské r á ­
dio 19, (1971), str. 432—433.
— V ýpočetní program y pro určování Brewsterových úhlů a Fresnelových součinitelů rádiové vlny. Jo u rn al des télécom m unications 39, leden 1972.
— Výpočetní program k určení pole přízem ní vlny (s. dr. Y, Y. Mao
a W. Boylem). Jou rn al des télécom m unications, 40, 1973, str. 596
až 602,
— O „stab ilitě” ionosférického indexu &F2 - K leinheubacher Berichte 16, 1973, str. 333 — 338.
— K řivky šíření přízem ní vlny vypracované počítačem U IT . Rádio
et Télévision O IR T , č. 1/1974.
— Korelace hodnot slunečního indexu íř> a ionosférického indexu
5>F2. K leinheubacher Berichte 17, 1974, str. 369—374.
— Korelace hodnot foF 2 v různých částech světa. Výroční zasedá­
ní společnosti A. S. Popova, Moskva, 7. 5. 1974; R adiotechni­
ka 30, 197)4, str. 40 —42.
— Korelace hodnot Í>f2 a fo F 2 v různých světadílech. K leinheu­
bacher Berichte 16, 1975, str. 171— 178.
— Grafy pro definici ionosférického indexu <Pp>. Jo u rn al des télé­
com m unications 42, 1975, str. 284—290.
— Dlouhodobá periodičnost ionosférické činnosti. Jo u rn al des télé­
com m unications 42, 1975, str. 168— 170.
— Disperse hodnot fo F 2 v různých světadílech. K leinheubacher
Berichte 19, 1976. str. 573—576.
— Předpovědi dvou příštích cyklů ionosférického indexu $ f 2 K leinbenbacher Berichte 21, 1977, str. 165—166.
— Pokroky v oboru dlouhodobých předpovědí dálkového šíření dekam etrových vln, Academia ČSAV, 1978.
— Současné m etody ionosférických předpovědí. Sborník prací VUS,
NADAS (ruský).
297
Stanislav Antoš, OK4FCA/MM
N ÁM OŘN Í
e l e k t r o n ic k á
n a v ig a c e
Úvod
Pod pojem rádiová orientace můžeme zahrnout i elektronické navi­
gační systém y sloužící potřebám nám ořní navigace. P ři jejich v ý ­
čtu si jednotlivé systém y seřadíme podle dosahu od družicové navi­
gace a systém u Omega, které pokrývají celý svět, přes Loran C
a Decca N avigator, použitelné jen v určitých nám ořních oblastech,
V
O br. 2.1. Č eskoslovenská n á m o řn í lod! K la d n o v p řís ta v u .Jo k o liam a
298
až po rádiové zaměřovače a radiolokátory, dávající přehled o n av i­
gační situaci v okolí lodě v rozmezí zhruba od 300 m do 150 km ,
a hloubkom ěry měřící hloubku moře. Funkce některých z nich je
podm íněna spoluprací s lodním gyrokom pasem , jiné potřebují i ú d a ­
je o pohybu lodě z rychlom ěru. K aždý navigační přístroj má speci­
fické vlastnosti, ze kterých plyne jeho použitelnost. Obsluhují jej
palubní důstojníci, údržbu m á na starost radiodůstojník a elektrodůstojník (gyrokom pas a rychlom ěr). Většina navigačních přistrojil
nebo jejich zobrazovačů je instalováná na lodním m ůstku a um ož­
ňují (spolu s optickým i) s větší či menší přesností následující n av i­
gační činnosti:
1. určování polohy (fixing); výsledkem měření je poloha (position
fix) v zeměpisných souřadnicích;
2. aktualizaci známé polohy; výpočet současné polohy z předešlé
známé polohy s uvážením rychlosti lodě, síly a směru v ě tru
a m ořských proudů (dead-reckoning);
3. řízení lodě tak , aby se kurs, kterým lod jede, nelišil od plánova­
ného kursu, přičem ž se vychází z výsledků činností v 1. a 2.,
4. vplouvání do přístavu a m anévrování lodí při uvazování k nábřeží.
Základní navigační pojmy
Všechny navigační operace vycházejí z analýzy navigační m apy
a průběžně se do ní zakreslují. M apy jsou kresleny v M ercatorově
projekci vznikající tak , že si Zemi představím e uprostřed válce,
k terý se jí dotýká na rovníku a jejichž osy splývají. Obraz bodu
zemského povrchu leží v průsečíku válcové plochy s přím kou urče­
nou daným bodem a středem Země. M apu získám e rozvinutím v ál­
cové plochy do roviny. Zmíněnou projekcí nelze d o stat m apy polár­
ních oblastí. Výhodou je, že poledníky a rovnoběžky se zobrazí ja k o ’
přím ky a že jsou přesně znázorněny úhly.
Rovnoběžky a poledníky představují nejen pom yslnou síť čar sy­
m etricky rozložených na zemském povrchu, ale především spektrum
úhlů vycházejících ze středu zeměkoule (obr. 2.2. a 2.3.). Polohy se
v y jad řu jí ve stupních, m inutách a sekundách zeměpisné šířky (latitiide — lat) a zeměpisné délky (longitude — long). Pro navigační
účely stačí většinou polohu vy jád řit s přesností na desetiny m in u ty >
299
O br. 2.2. Z em ěpisné d élk y
např. poloha m ajáku San Sebastian: 43°23,2'N , 01°47,6'W . Pro
výpočet korekcí při zam ěřování vystačím e s přesností na desetiny
stupně (poloha m ajáku 43,4° N, 01,8° W).
Délka jedné m inuty oblouku zemského poledníku se mění se zm ě­
nou zeměpisné šířky jen nepatrně a je jednotkou vzdálenosti. N a­
zývá se nám ořní míle (nautical mile — NM) a 1 NM = 1852 m.
K odm ěřování vzdáleností na m apě jsou použitelné stupnice země­
pisné šířky na jejím levěm a pravém okraji. P roti tom u délka jedné
O br. 2.3. Z em ěpisné šířk y
300
N
Obr. 2.4. Velká kružnice na zeměkouli
m inuty oblouku zemské rovnoběžky (tedy jedné m inuty zeměpisnédélky) se spojitě mění vlivem sbíhavosti poledníků od nuly na p ó ­
lech do m axim a na rovníku.
Zatím co nejkratší vzdáleností mezi dvěm a body v rovině je přím ­
ka, k terá je spojuje, na povrchu Země je nejkratší vzdáleností mezi
dvěm a body oblouk tzv. velké kružnice. Velkou kružnici (great
circle — GC) je možno definovat jako průsečík zemského povrchu
s rovinou obsahující střed zeměkoule. Libovolná GC, s výjim kou
rovníku, protíná poledníky souřadnicové sítě pod různým i úhly
(obr. 2.4.). Potřebujem e-li zakreslit do m apy GC- mezi body A , B
(obr. 2.5.), postupujem e např. tak, že vypočítám e průsečíky GC
- C
A
y
K
O br. 2.5. V elká k ru ž n ic e z ob r. 2.4
n a m ap ě
A
✓
10
S
10
15
20
301
s jednotlivým i poledníky a získaným i body proložíme křivku. Úseč­
k a A B je alternativní trasou (k GC) mezi body A, B. Je jí zvláštností
je to, že p rotíná poledníky pod stejným i úhly. K aždá přím ka s to uto
vlastností se nazývá linie stálého kursu (rhum b line
RL).
Pro vzdálenosti do 100 NM jsou GC a R L prakticky totožné, při
větších vzdálenostech se rychle rozcházejí. R L a GC se používají
jako kursové linie lodí. R L se volí při krátkých cestách, GC při
oceánských přejezdech, kdy přináší úsporu času a pohonných hm ot.
P řed vyplutím z přístavu zakreslí 2. palubní důstojník do generální
m apy trasu cesty do dalšího přístavu a na detailní m apy vynese
kursové linie, kterým i loď pojede v příslušných oblastech. Pro ob­
lasti otevřeného moře se k navigační práci používá zvláštní m apy
s univerzální stupnicí šířek a délek, které se říká ,,plotting“ .
K urs (course) je směr pohybu, vyjádřený jako úhel v horizontální
rovině, k terý svírá podélná osa lodi orientovaná k přídi (heading)
s referenční přím kou. N ám ěr (bearing) v referenčním bodě je směr
vyjádřený jako úhel (v horizontální rovině) mezi referenční přím kou
a spojnicí referenčního bodu s bodem, na k terý dělám e nám ěr. Ú hly
vyjadřující kursy a nám ěry se měří na stupnici se 360 stupni ve
směru hodinových ručiček od referenční přím ky. V nám ořní n a v i­
gaci byl za referenční přím ku zvolen zemský poledník, směřující
k pravém u severu. Jak o indikátor referenčního sm ěru slouží na lodi
m agnetický kom pas a gyroskopický kompas.
Základní navigační přístroje
Magnetický kompas je tvořen soustavou navzájem spojených m ag­
netických jehel otočných mezi hroty. N ěkdy jsou jehly nadnášeny
plovákem v tekutině, která je směsí 53 % lihu a 47 % vody. Mag­
netický kom pas m á b ý t um ístěn v ose lodi a co nejdál od železných
předm ětů (instaluje se nad lodní m ůstek). Směr pravého severu zís­
kám e, přidám e-li k údaji m agnetického kom pasu m agnetickou de­
viaci a m agnetickou deklinaci.
M agnetická deviace je chyba údaje m agnetického kom pasu způ­
sobená železem n a lodi. Na m ůstku je tab u lk a deviací (pořizuje se
minimálně jednou do roka při kalibraci m agnetického kom pasu),
podle níž se kom pas koriguje. D alší korekce, m agnetická deklinace,
302
je vyznačena na m apě i s roční změnou. T ato odchylka je způsobená
faktem , že m agnetické póly nejsou shodné se zemskými póly.
N yní již není těžké definovat další navigační pojm y: kurs pravý
je kurs vztažený k pravém u severu, kurs m agnetický se vztahuje
k severu m agnetickém u. Směr pravého severu ukazuje gyroskopický
kompas (gyrokompas — gyro). Jeho základem je rychle se otáčející
setrvačník uložený tak , že má vůli ve všech třech vzájem ně kolmých
souřadnicových osách. Osa rotace setrvačníku se vlivem přitažli­
vosti a rotace Země staví do polohy rovnoběžné se zemskou osou.
Ú daje gyrokompr.su se elektricky přenášejí na opakovače (repeater)
sloužící pro korm idlování, rádiové zaměřování, radiolokaci, braní
nám ěrů (opticky) a kontrolu kursu (opakovač je i v kabině kapitána).
Jeden z výstupů dodává d a ta pro autopilota (tvoří s ručním ovlá­
dáním korm idla jeden celek um ístěný uprostřed rmistku), což je
zařízení ovládající autom aticky kormidlo. Moderní autopiloty udr­
žují pevně nastavený kurs s přesností, které člověk není schopen
dosáhnout. Dále pomocí informací z dvouosového rychlom ěru kom ­
penzují snos lodě m ořským i proudy a větrem . Dokáží rovněž kor­
m idlovat zadaným poloměrem otáčení, kdy zařízení vyhodnocuje
a samo udržuje potřebné kursy.
Ultrazvukové navigační přístroje
Hloubkomlr (echosounder) měří hloubky pomocí ultrazvukových
im pulsů vysílaných měničem ze dna lodi kolmo dolů a přijím ač in­
dikuje okamžik n á v ra tu impulsu (zachyceného stejným měničem) <
odraženého od dna. Protože rychlost šíření ultrazvuku ve vodě (asi
1,5 km .s-1 — závisí na teplotě a slanosti vody a atm osférickém tla ­
ku) je znám a, časový interval mezi vysláním a příjm em impulsu
odpovídá hloubce. Okam žité hodnoty hloubek (v m etrech, dříve ve
fathom ech) zaznam enané na registrační papír jsou obrazem profilu
dna moře nebo řeky. Vlnění o km itočtech 25 až 80 kHz bylo vy­
bráno px»to, že není vodou příliš tlum eno. Základem hloubkom ěru
je m agnetostrikční neb.o piezoelektrický měnič (transducer) elek­
trických k m itů na ultrazvukové a haopak. Pro úplnější informaci
v mělkých vodách m ají velká plavidla ultrazvukové měniče na dně
vpředu, vzadu i po stranách.
303
N ová generace rychloměrů (log) využívá m ěření km itočtového po­
suvu mezi vyslaným a odraženým ultrazvukovým impulsem (vli­
vem Dopplerova jevu) k určení rychlosti lodě [jednotkou rychlosti
je 1 uzel (knot — kt) == 1 NM za hodinu] a k registraci ujetých
mil. Pracuje na km itočtu kolem 100 kHz, k terý je kom prom isem
mezi rozm ěry měničů (podobných jako u liloubkoměrů) a z trá ta m i
absorpcí ve vodě (vyzářený výkon 30 W), jež rostou se čtvercem
km itočtu. Pro kompenzaci chyb vznikajících příčným i a podélným i
výkyvy lodě se používá m nohonásobný měnič, jehož elem enty jsou
O br. 2.6. S e sta v a m ěn ič ů dvounosového ry c h lo m ě ru (p rů m ěr 0,6 m , h m o tn o s t 160 kg)
304
vhodně fázovány. R ychlost se m ěří vzhledem k mořskému dnu (do
400 m) nebo vůči vodním vrstvám v hloubce asi 30 m. Jsou-li od­
razy od dna slabé (hloubka větší než 400 m nebo nevhodné dno),
rychlom ěr se sám přepne a vyhodnocuje signály vznikající ozvěnou
ve vodě. U vedený princip měření rychlosti, jehož digitální v ý stu p
dává informace o rychlosti s přesností ± 0 ,2 %, byl rozpracován
pro antikolizní radiolokátory, pro které jsou ostatní ty p y rychlom ě­
rů (přesnost více než o řád horší) nevyhovující. Dvouosový rychlo­
měr na bázi D opplerova jevu m á čtyři měniče (obr. 2.6) orientované
v obou osách lodi (odtud jeho název) za účelem měření rychlosti
podélné (1. analogový zobrazovač, rozsah —5 až + 2 5 kt), a ry ch ­
losti příčné (2. analogový zobrazovač, rozsah —5 až + 5 kt). V ýstup
pro radiolokátor a autopilot je číslicový.
Radiolokace
R adiolokátor (radar) je založen na schopnosti elektrom agnetic­
kých vln odrážet se od předm ětů, se kterým i se setkají. Po rozsáh­
lých výzkumech vlastností vln různých délek centim etrového spek­
tra byly vybrány vlny 3 cm (nejlépe definovaný obraz při klidném
moři a bez deště nebo vodní tříště ve vzduchu) a 10 cm (nejlepší
rozlišení cílů při těžkém moři a při dešti). Vzhledem k důležitosti
radiolokátoru pro bezpečnost lodě jsou pro případ poruchy n a každé
lodi dva, přičemž je ideální, je-li jeden 3 cm a druhý 10 cm. A nténa
radiolokátoru (na stožáru — nejvyšší m ísto lodě) vysílá k rátk é im ­
pulsy velkého výkonu (řádově desítky kW ) soustředěné do úz­
kých paprsků (vertikální vyzařovací úhel 20°, horizontální 0,6° na
9375 MHz, 2° na 3050 MHz), a očekává n á v ra t odražených signálů.
Čas mezi vysláním im pulsu a návratem je funkcí vzdálenosti cíle.
Zbývá připojit údaj o nám ěru cíle a obě informace vhodně in te rp re ­
to v at. N ejužívanější je přehledové zobrazení (pian position indicato r — P P I) na stín ítk u obrazovky (obr. 2.7.). Časová základna je
radiální (ze středu stín ítk a do okraje), otáčející se synchronně s a n ­
ténou. Obrazy cílů se objevují jako svítící body na úsečce časové
základny, k terá ta k během jedné otáčky „zm apuje11 okolní situaci.
Skupinové schém a obr. 2.8. vyjasní činnost jednotlivých částí ra ­
diolokátoru.
305
O br. 2.7. P ře h led o v é zo b razen í n a obrazovce ra d io lo k á to ru . O v ládacím i p rv k y
n a sta v e n y funkce: re la tiv n í p o h y b o rie n to v a n ý k p říd i lodě, ro zsah 3 N M , pevné
k a lib rač n í k ru h y p o 0,5 N M , e le k tro n ic k ý n á m ě r
Budeme-li otáčení vychylovacích cívek prostorově stabilizovat po­
mocí opakovače gyrokom pasu, ,,m apa“ na stínítku se bude sam o­
činně orientovat podle pravého severu. K alibrační jednotka vyrábí
pomocné průběhy vytvářející n a stín ítk u pevné kalibrační kruhy
a pohyblivý kalibrační kruh pro přesné měření vzdáleností. V dal­
ších obvodech vznikají napětí, pro zobrazení referenční přím ky (buď
směr pravého severu nebo lodní přídě), otočného paprsku (electronic
cursor) pro braní nám ěrů cílů atd.
Způsob zobrazení, při němž je obraz vztažen k vlastní lodi, k terá
zůstává stabilně ve středu stínítka, takže cíle se jeví jako pohyblivé.
306
O br. 2.8. Z jednodušené sk u p in o v é schém a ra d io lo k á to ru
např. pobřeží se přibližuje recipročním kursem k lodi, se nazývá re­
lativní pohyb (relative m otion). Přidám e-li ještě informaci o rychlosti
lodě, vznikne zobrazení představující absolutní pohyb (true motion),
kdy obraz břehu se nehýbe a střed zobrazení, vlastně loď, se pohybuje
svým kursem po stínítku jako po m apě (přiblíží-li se např. levému
dolním u okraji, v rátí se skokem do pravého horního okraje stínítka).
N ová generace počítačem řízených radiolokátorů přináší další
podstatné zhodnocení jejich funkce. Přesné informace o rychlosti
z dvouosového rychlom ěru umožnily v y tv o řit spolehlivé antikolizní
systém y a očekává se, že v polovině 80. let budou autom atické a n ti­
kolizní radiolokátory (autom aied radar plotting aid — ARPA) po­
vinným vybavením plavidel o nosnosti přes 1600 tun. Základem
činnosti radiolokátorů A R PA je digitální zpracování obrazového
signálu počítačem . Výsledkem je mimo jiné:
— autom atické vyhodnocování chování všech cílů; pokud se něk te­
rý přiblíží do nebezpečné vzdálenosti, zařízení spustí poplach;
— zobrazování pohybu cílů za uplynulých 12 m inut nebo pro b u ­
doucích až 30 m inut (délka vektoru nastavitelná);
307
O br. 2.9. V jezd d o p řís ta v u L a n d s k ro n a n a obrazovce ra d io lo k á to ru
— ve zvolených časových odstupech znázorní, ja k by se vyvíjela
situace, kdyby byl proveden u rčitý m anévr;
— počítač neustále m onitoruje všechny důležité funkce radioloká­
toru, případnou závadu okam žitě indikuje ve form ě kódu na
obrazovce;
— zkušebním i program y lze krom ě toho prověřit 250 obvodů.
Pro dokreslení uvedeme několik technických d at. Typické rozsa­
hy: přepínatelné 0,3 —0,6—1,5 — 3 — 6— 12—24 —48—96 NM s odpo­
vídajícím i kalibračním i kruhy. N a nejdelším rozsahu je délka vysí­
laného im pulsu 1,3 fis, výkon 25 kW a opakovači km itočet 500 Hz
(obr. 2.9.).
308
Hyperbolická navigace
I ta to skupina navigačních přístrojů využívá stejný základní p rin ­
cip — zpoždění elektrom agnetické vlny mezi jejím zdrojem a místem
příjm u je funkcí vzdálenosti a polohy m ísta příjm u. Princip hyper­
bolických navigačních systém ů, mezi něž počítám e tak é dnes nejpoužívanější systém y Loran C, Decca a Omega, je znázorněn na
obr. 2.10. V bodech M, S a jsou vysílače synchronně řízené vysoce
přesným i norm ály. GC spojující body S A a M se u hyperbolických
systém ů nazývá základnou. V m ístě příjm u se vyhodnocuje čas,
k terý uplyne mezi zaregistrováním signálu z vysílače M a z vysí­
lače S a - Pro pozorovatele v ose s}rstém u (obr. 2.10.) oba signály
309
O br. 2.10. M nožina b o d ů p ro At = 0
z á k la d n a
splývají, ale ve všech ostatních m ístech je určitý rozdíl v časech
příchodu obou signálů. Geometrické místo bodů vykazujících stejný
časový rozdíl At je hyperbola (obr. 2.11.) s ohnisky M a S a - Sousta­
va hyperbol (obr. 2.12a) tedy znázorňuje polohové čáry (line of position — LOP) pro řadu konstantních At daného páru vysílačů. D ruhá
soustava polohových čar (obr. 2.12b), nezbytná pro konstrukci polo­
__základna
SA '
(
í
1
O br. 2.11. M nožina b o d ů pro At = 1
310
hy, vznikne jako m nožina příslušných At druhého páru vysílacích
stanic. Soustavy hyperbol všech vysílačů pokrývajících určitou n á ­
m ořní oblast se natisknou do m apy té to oblasti, která pak slouží
k určování polohy. M apy a korekční tabulky se dodávají spolu s n a ­
vigačními zařízeními. Polohu zjistíme na m apě jako průsečík m ěře­
ním At identifikovaných polohových čar 7. minimálně dvou soustav
hyperbol.
/
O br. 2.12. S o u sta v a h y p e rb o l (vlevo), polohové čáry dvou p á rů vysílacích sta n ic
(společná M ) — (vpravo)
Moderní přijím ače hyperbolické navigace se obejdou bez m ap
a korekčních tabulek, s jejichž pomocí se kom penzují vlivy ano­
málií v šíření vln. Vhodné digitální zpracování signáhi m ikroproce­
sory za použití vložených d at (rychlost šíření, zeměpisné polohy
vysílacích stanic, korekce) um ožňuje m ít na zobrazovači přím o dél­
kové a šířkové koordináty uživatele přijímače. Z grafického znázor­
nění soustavy hyperbol plyne, že největší přesnosti lze dosáhnout,
nachází-li se přijím ač v okolí základny soustavy, kde jsou jednotlivé
polohové čáry nejblíže u sebe. Přesnost závisí tak é na úhlu, pod
kterým se protínají. V ýskyt anomálií, výpadky vysílačů a další
311
okolnosti snižující spolehlivost navigačních systém ů oznam ují po­
břežní radiostanice v pravidelných relacích.
Loran-A
Loran-A byl postupně nahrazován přesnějším systém em Loran-C.
K dyž byl Loran-C uveden do provozu, byl jeho předchůdce zrušen
(31. 12. 1980). Za zmínku, stojí, že se používaly km itočty 1,85; 1,9
a 1,95 MHz; v provozu bylo 70 vysílačů a 75 000 přijím ačů.
Loran-C
Loran-C (L/C) je hyperbolický navigační systém schválený vlá­
dou USA jako povinný pro lodě vjíždějící do am erických pobřežních
vod (loď vybavená družicovým navigačním zařízením nemusí m ít
ještě L/C).
Vysílače systém u L/C jsou organizovány v sítích, každá z nich
m á řídicí (master) stanici M a nejm éně jednu podřízenou (slavě)
stanici S, obvyklejší jsou 3 až 4 stanice (Sa , S b, S c, Sy). K aždá síť
(chain), pokrývá jistou oblast (obr. 2.1B.). Všechny vysílače všech
sítí pracují na km itočtu 100 kHz. Stanice M v y tv áří postupně se
stanicem i S dvojice potřebné ke vzniku polohových čar. Rozvrh
vysílání sítě je na obr. 2.13. Stanice M se pozná podle vysílání de­
víti im pulsů, stanice S se rozlišují podle pořadí (A, B, C ...), v j a ­
kém jejich vysílání následuje po stanici M . K aždá síť má přidělen
specifický opakovači interval (v rozmezí 0,03 —0,1 s), přijím ač tpdy
zpoždění začátku v y sílá n í stanic SA a S B za vysílá n ím stanice M dané sítě
Obr. 2.13. Sled impulsů v síti L/C (dvě stanice S)
312
O br. 2.14. Im p u ls L /C
10;us
-2t
průběh obálky:t e 65
snadno rozezná, kterou síť přijím á, jestliže do oblasti zasahuje více
sítí.
Kvůli snadném u měření At by měly mít im pulsy strm ý náběh.
P ak by se však nevystačilo s přiděleným km itočtovým pásmem (90
až 110 kHz). Kompromisem je za daných podm ínek tv a r impulsu
podle obr. 2.14. Měření At se provádí mezi vztažným i body 30 ;xs
(3. km it nosné) od začátku im pulsů stanic M a *S'. T řetí km it byl
zvolen proto, že další km it už může b ý t ovlivněn prostorovou vlnou,
k terá dorazí nejdříve za 35 fxs.
Přesnost a reprodukovatelnost At závisí na spolehlivosti, se k te ­
rou dokáže přijím ač v ybírat správné vztažné body (volba druhého
nebo čtvrtého km itu znam ená chybu 1 NM). Z m nožství m etod vy­
hledávání 3. km itu uvádím e tzv. lineární zpracování průběhu, při
kterém je impuls am plitudově vzorkován v intervalech 5 fzs. Vzorky
jdou přes převodník A/Č do ústředního procesoru vytvářejícího po­
m ěry am plitud absolutních hodnot po sobě jdoucích vzorků (Z?n+i/
O br. 2.15. S kupinové schém a p řijím ač e L o ran C
313
/E n) pro každý krok a čekajícího na pom ěr 1,29; po něm následuje
hledaný 3. km it. Skupinové schéma přijím ače L/C takového ty p u
je na obr. 2.15.
Dosah L/C je 800 NM s přesností 0,25 NM (povrchová vlna), v y ­
sílače jsou synchronizovány s přesností ± 0 ,2 jxs, autom atická syn­
chronizace přijím ače (výběr sítě, výběr nejlepších stanic S) trv á asi
4 m inuty po zapnutí.
Decca Navigator
Decca N avigator (DX) je b ritský hyperbolický navigační systém
pracující v pásm u 70 až 130 kHz, určený pro pobřežní navigaci.
Systém je organizován v sítích (v polovině roku 1982 jich bylo
v provozu tém ěř 50, viz obr. 2.16.), které m ají stanici M a obvykle
tři stanice S, vzdálené 80 až 120 NM od stanice M . Stanice S (a s nimi
souvisící soustavy hyperbol vytištěné na m apách, ale i indikátory
O br. 2.16. P o k ry tí po v rch o v o u v ln o u sig n álů L /C a D N . P ro s to ro v á v ln a m á z h ru b a
d v o jn á so b n ý d osah se sníženou p ře sn o stí určení polohy
314
rozdílu fází atd.) jsou rozlišeny přiřazením barev. Stanice jsou fá­
zově synchronizovány a vysílají na km itočtech, které jsou v násle­
dujícím haťmonickém vztahu: k m ito če t/m (stanice M ) = 6 /, km i­
točet f c (červená 8 ) — 8 /, km itočet. f z (zelená S) — 9 /, km itočet f p
(fialová S) = 5 /. Za příklad poslouží údaje dánské sítě (chain 7 B):
'L okalitu
SA M S0
M 0EN
E 0 JE R
H JO R R 1N G
S tanice
QTH
M
červ e n á S
zelená S
fialová (S1
55,9“ K , 10,6° E
54,9° N , 12,5° E
55,0° N, 8,7° E
57,4° N , 10,0° E
P ra c o v n í
k m ito č e t
[kH z]
85,365
113,820
128,047
71,138
S ro v n á v a cí
Š ířk a
k m ito č e t p á su n a
[kH z]
z ák lad n ě
[m ]
341,46
256,094
426,826
439,3
585,7
351,4
V
přijím ači DN se uvedené km itočty násobí tak , aby výsledný
k m itočet páru M -f červená 8 byl 2 4 /; pro pár M -f- zelená 8 18 /
a 3 0 / pro pár M + fialová 8 . Na výsledných km itočtech se měří At,
což se u systém u T)N děje porovnáváním fází obou přijím aných sig­
nálů páru 31
S. Bude-li se přijím ač pohybovat po základně s}rstém u, bude se At m ěnit periodicky od nuly do m axim ální hodnoty
s periodickou změnou fáze od 0° do 360°. Body 0° a 360° (obr. 2.17.)
se v y sk y tu jí na základě v intervalech A/2 (přiblížení o A/2 k M zna­
m ená současně vzdálení o stejnou délku od 8 a , tedy relativní pohyb
A/ 2
O br. 2.17. U rč e n í At z ro z d ílu fáze signálů
315'
rovný délce vlny A). Hyperboly jsou množinami nulového fázového
rozdílu a oblast ohraničená dvěm a sousedními se nazývá pás (decca
lane). Fázové rozdíly měřené na srovnávacích km itočtech indikují
tři fázoměry, pro každý pár J / -f- S je jeden. Ovšem tím to měrenírh
nezjistím e skutečnou polohu přijím ače, nýbrž jen relativní, která'
může spadat do kteréhokoliv pásu. Pro identifikaci konkrétního
pásu (lane identification — L I ) se dělá další srovnávání fází na zá­
kladním km itočtu sítě / , který se odvodí v přijím ači DN z tzv.
m ultipulsu (MP). Ten vysílá 0,5 s v daném pořadí každá stanice
sítě. Jsou to současně vysílané všechny čtyři km itočty přidělené
O br. 2.18. „ Z e le n á ” so u sta v a h y p erb o l v y tv o ře n á sta n ic em i S am s0
a E 0 je r (chain 7B). P ři z ák lad n ě 157,(5 km v y ch ází 14 zón p lu s 17,09 p á sů
316
O br. 2.19. S k u p in o v é sch ém a p řijím ač e D N
317
síti (proto m ultipuls). V každé periodě trvající 20 s je procesu L I
vyhrazeno 2,5 s. Tím se pomocí čtvrtého fázom ěru rozpozná pás
♦uvnitř zón, jež reprezentují 24 červených, 18 zelených a 30 fialo­
vých pásů. Zóny se značí písm eny a pásy čísly ve směru od sta n i­
ce M (obr. 2.18.). K aždé skupině deseti zón je přiřazeno písmeno odA
do J a pásy jsou číslovány: červené od 0 do 23, zelené od 30 do 47
a fialové od 50 do 79.
Ke skupinovém u schém atu (obr. 2.19.) dodejm e — přijím ač je superhet, srovnávání fází probíhá na m ezifrekvenčním km itočtu. V ý­
stu p y diskrim inátorů zpracovávají fázom ěry, jejichž kruhová s tu p ­
nice se sto dílky odpovídá 360° fázového rozdílu (jeden pás). P o ­
mocí převodů se inform ace přenášejí na indikátory pásů a zón
(obr. 2.20.).
Přesnost 1)N je ±51) m (95% pravděpodobnost) do 100 NM od
stanice M , při příznivých podm ínkách (bez vlivu prostorové vlny
a různých nepravidelností v šíření).
O br. 2.20. „ Z e le n ý " fázo m ěr in d ik u je
zelenou po lo h o v o u č á ru E 32.63
318
O mega
V
USA vyvinutý navigační
soustav hyperbol se základnou
vln. Osm vysílačů, označených
10 kW a vertikálním i anténním i
Stanice
A
B
G
D
E
F
G
H
systém Omega využívá
5000 až 6000 NM velmi
A až H, s vyzářeným
soustavam i stačí pokrýt
U m ístění
Norsko
Libérie
Havaj
USA
Reunion
A rgentina
Austrálie
Japonsko
k vytvoření
dlouhých
výkonem
celý svět.
Poloha
66,4°
6,3°
21,4°
46,4°
21,0°
43,0°
38,5°
34,6°
N
N
N
N
S
S
S
N
13,1°
10,7°
157,8°
98,3°
55,3°
65,3°
146,9°
129,4°
E
W
W
W
E
W
E
E
Omega pracuje podobně jako DN na principu porovnávání fází.
Polohové čáry o nulovém fázovém rozdílu protínají základnu v in ­
tervalech 1/2', tj. 8 NM. Polohová čára splývající s osou systém u
má číslo 900, číslování dalších je zřejmé z obr. 2.21. K aždý pás
(lane) je rozdělen na 100 dílů, odpovídajících 3,6° fázového rozdílu,
k terým se říká centilane, zk ratk a cel. Obecná polohová čára se v y ­
jad řu je ve tv aru např. 897.34 (číslo pásu a cel).
Základní km itočet systém u je 10,2 kHz. Jednotlivé stanice zde
vysílají im pulsy trvající 0,9 až 1,2 s (obr. 2.22). Stanice se rozezná­
v a jí jednak podle délky im pulsu a jednak podle pořadí, v němž v y ­
sílají (jedna sekvence im pulsů trv á přesně 10 s a kryje se s celými
desítkam i sekund světového času). Pro identifikaci pásu (LI) vysílá
každá stanice ještě další km itočty. J e to zařízeno tak, že např. za­
tím co stanice A vysílá 0,9 s na km itočtu 10,2 kHz, stanice D v y ­
sílá 11',05 kH z; 11,33 kH z se vysílá ze stanice G a 13,6 kH z ze s ta ­
nice H (a ostatní mlčí). Stanice se během časových úseků rozvrhu
(obr. 2.22) střídají podle stanového plánu, přičemž ještě zbývá pro ­
stor pro další frekvence pro speciální účely. N a rozdílovém km ito­
čtu 13,6 — 10,2 == 3,4 kH z přijím ač vyhodnotí fáze a vzniklé polo319
O br. 2.21. P olohové č áry a p rů b ě h fáze m ezi nim i
hové čáry jsou identické s každou tře tí polohovou čárou km itočtu
10,2 kHz. To znam ená, že vznikne pás široký 24 NM, plně vyhovu­
jící L I pro nám ořní navigaci. Rozdílový km itočet 11,33 — 10,2 =
= 1,13 kHz poskytuje pásy široké 72 NM a 11,05 kH z lze použít
k vytvoření pásů o šířce 288 NM, které jsou užitečné v letecké
navigaci.
A B C
D
E
Obr. 2.22. Časový průběh impulsů na 10,2 kHz
320
F
G
H
A
O br. 2.23. S k u p in o v é sch ém a p řijím a č e O m ega (10,2 a 13,6 kH z)
Protože vysílání systém u Omega je sekvenční, porovnává se fáze
každého přijatého im pulsu nejprve se signálem referenčního oscilá­
toru přijím ače. Ze srovnání se pak odvozuje fázový rozdíl jak ý c h ­
koliv dvou im pulsů. P řijím ač (pokud nejde o autom atický přijím ač
s přím ým zobrazením koordinát polohy) má dva zobrazovače, jeden
pro indikaci polohových čar, druhý indikuje pás (skupinové schém a
viz obr. 2.23). Přesnost je + 1 N M ve dne a ± 2 NM v noci (95%
pravděpodobnost) za předpokladu správně provedených korekcí.
Družicové navigační systémy (SN )
P řed stav u jí ideální navigační prostředek pro nám ořní lod. J e d i­
nou jejich nevýhodou je pořizovací cena. D íky rozvoji m ikroelektro­
niky se cena lodního přijím ače SN začíná přibližovat (1982) celkové
sumě za přijím ače L/C, DN a Omega, které vzhledem k funkci n a ­
hrazuje a co do přesnosti převyšuje, takže začíná b ý t předm ětem
širšího zájm u rejdařů.
321
Transit SN
Tento systém , znám ý též pod názvem N avy N avigation Satellite
System (NNSS), původně vy v in u tý pro am erické ponorky Polaris
(od roku 1967 uvolněný pro civilní použití) sk ý tá m ožnost kdekoliv
n a zemském povrchu zjistit polohu s přesností i 100 m. S uvedenou
přesností pracují jednokanálové (400 MHz) přijím ače NNSS určené
pro obchodní lodě, které používají gyrokom pas a rychlom ěr (data
pro přijím ač) adekvátní přesnosti. D voukanálové přijím ače (150 MHz
a 400 MHz) s dvojnásobnou přesností jsou k dispozici pro oceánografické a vojenské aplikace.
K m itočet signálu družice přijím aný přijím ačem vykazuje vlivem
D opplerova jevu změnu, k terá je nositelem inform ace o relativním
O br. 2.24. S k u p in o v é sch ém a p řijím a č e N N SS 400 MHz
(P řík la d ú d a jů n a obrazovce p řijím a č e N N SS
LAT
N
51
43.41
LON
E
00
27.13
GM T
14
42
00
H E A D G 72.3
S P E E D 12.7
SA T
14
L O C K E D ON
LA ST
F I X 13
54
00)
322
referenční vkmítočet
přijímače
vysílací kmitočet družíc©
přijímaný kmitočet
O br. 2.25. D v o u m in u to v ó in te rv a ly n a d ráze d ružice a o d p o v íd ající n a m ě ře n é A /
Slbvo
V ý zn am d e k ó d o v an ý c h slov n a v ig a čn í z p rá v y
K o n ec před ch o zí sekvence
1
§
Si
2
3
8
14
20
26
32
38
44
50
56
62
68
74
80
86
92
98
104
110
116
122
128
134
157
M ěření AJ
P a ra m e tr y d rá h y pro to —6 m in
P a r a m e try d rá h y p ro to —4 m in
P a ra m e try d rá h y p ro to — 2 m in
P a r a m e try d rá h y p ro to
P a ra m e try d rá h y p ro to + 2 m in
P a r a m e try d rá h y pro to + 4 m in
P a ra m e try d rá h y p ro to + 6 m in
P a ra m e try d rá h y p ro to -f 8 m in
Čas perigea
P rů m ě rn ý p o h y b družice
Ú hel perigea
R y c h lo st stá č e n í p řím k y apsid
E x c e n tric ita
S tře d n í d é lk a velké poloosy
D élk a v ý stu p n íh o uzlu
i
R y c h lo s t stá če n í uzlu
K osinus in k lin ačn íh o ú hlu
Z em ěpisná d é lk a podle G reenw iche
Číslo družice
Čas poslední a k tu a liz a c e z p rá v y
P lá n o v a n ý čas d alší a k tu alizace
K m ito č to v á o d c h y lk a od 400 H z
Z ač áte k n á sled u jící sekvence
O s ta tn í slo v a o b sa h u jí vojenské inform ace a nelze je n a v ig a čn ím
p řijím ač em d e k ó d o v a t
O br. 2.26. Z p rá v a v y síla n á družicí N N SS
323
p ře dbíhání
fáze o 60°
—
fáze 0 ° —
fáz.
zpoždění 60°
.{ln i1
O br. 2.27. Z působ m o d u lo v á n í
sig n álu družice
-= log 1
předbíhání
fáze o 60°
fáze 60° —
fáz.
_______
zpožděni’ 60°
pohybu družice, země a lodě. Posuv km itočtu se měří porovnáváním
km itočtu přijím aného signálu (/,,) s referenčním km itočtem (fr) v p ři­
jím ači (obr. 2.24.). K m itočtový rozdíl A f — /,. — f s se měří ve dvoum inutových intervalech po dobu, kdy je družice pro loď nad hori­
zontem (obr. 2.25.). Povelem k měření je vždy začátek třetího digi­
tálního slova každé dvoum inutové zprávy o 6103 bitech vysílané
z družice (obr. 2.26.). Aby nebylo měření A f ovlivněno vysíláním
zprávy, je použito fázové m odulace s kódem podle obr. 2.27. P rů ­
běh A f (obr. 2.25.) vyjadřuje zeměpisnou délku a bod nulového po­
suvu zeměpisnou šířku přijím ače.
Počítač přijím acího zařízení řeší polohu použitím znalosti dráhy
družice (z přijaté zprávy) a odhadované m om entální polohy lodě
(z interní aktualizace poslední nam ěřené polohy — v době mezi p ře­
lety je průběžně na zobrazovači přijím ače), což vyjádří ve form ě
II
324
O br. 2.28. E le v a č n í úhel
„vějíře" úseček R q— R n (obr. 2.25). Konečnjhn úkolem počítače je
um ístit loď do polohy, ve které jsou změny délek vypočtených úse­
ček shodné s nam ěřeným i změnami odpovídajících vzdáleností od­
vozenými z Af. Polohy určené z družicových drah o elevačních
úhlech (obr. 2.28.) pod 15° a nad 75° jsou zatížené velkou chybou,
proto program počítače takové oběhy ignoruje. U NNSS je na k ru ­
hových polárních (rovina proložená dráhou obsahuje oba zemjské
póly) drahách ve výšce 1000 km v provozu 5 družic (další jsou
v záloze) s dobou oběhu 107 m inut. K aždá vysílá nepřetržitě své
dvoum inutové zprávy, jejichž začátek souhlasí se začátkem sudých
m inut světového času. K dyby byly orbity přesně polární, budou
v prostoru neměnné (stacionární) a zachovají sym etrické rozložení
(obr. 2.29.). Vlivem posouvání drah, způsobeném vypuštěním družic
na dráhy, které nejsou ideálně polární, dochází k nesym etrii. K o n ­
figurace k 1. 8. 1981 je na obr. 2.30. Z uvedeného plyne, že interval,
kdy není k dispozici poloha, v nejlepším případě ležící v rozmezí od
0,5 h (na pólech) do 1,5 h (na rovníku), v praxi může b ý t větší a vý­
jim ečně může dosáhnout 4 i 7 hodin. Obsah zpráv družic je každých
12 hodin obnovován vysíláním čtyř družicových naváděcích stanic
ve čtyřech státech USA.
NS NAVSTAR — světový polohový systém (GPS)
Global positioning systém — GPS je celosvětový navigační sjetém
poskytující polohy nepřetržitě s přesností řádově 10 m -(dvoukaná-
O br. 2.29. T eo re tic k é rozložení d ra h družic
N N SS
325
O br. 2.30. S k u te č n ý s ta v
o rb itá ln íc h ro v in N N SS 1. 8. 1981.
V edle čísla d ru ž ic e je u v e d e n je jí
ro čn í p o h y b . U d ru ž ic e č. 30480
v y p u ště n é v k v ě tn u 1981 není
je ště roční p o h y b sta n o v e n
O br. 2.31. R o zm ístěn í
d ružic G PS
326
lové zařízení). Jednokanálová v a ria n ta m á přesnost 100 m. Podobně
jako u NNSS jde o vojenský systém . Předpokládalo se. že bude pro
civilní použití am erickým i úřady uvolněn v roce 1983. Koncem roku
1981 bylo nečekaně oznámeno, že toto rozhodnutí je na 10 leť po­
zastaveno. Dále došlo ke skluzu term ínů, a ta k konečná podoba GPS
bude schválena v roce 1986. Zkoušky probíhají zatím se sedmi druži­
cemi (červen 1982). Při uvedení do provozu se má používat 18 až 24
družic ve třech orbitálních rovinách (obr. 2.31). O rbity jsou kruhové,
vzdálené 20 183 km od Země, doba obletu je 12 hodin. K dekoliv na
světě bude tedy neustále v dosahu m inimálně 4 až 6 družic.
Poloha se určuje ze vzdálenosti přijím ače od dvou zvolených d ru ­
žic, zjištěné m etodou m ěření času, během něhož signál urazí vzdále­
nost družice - přijím ač. N avigační d a ta inform ující nepřetržitě o přes­
né poloze družice v prostoru jsou zakódována v její třicetisekundové relaci obsahující 1500 bitů. Vysílací km itočty jsou 1227 MHz
a 1575 MHz. N ezbytná vysoká přesnost vysílacích km itočtů vysí­
lačů družic a synchronizace jejich vysílání je zajištěna atom ovým i
norm ály km itočtu a času.
Rádiový zaměřovač směru (direction finder — DF)
Vynecháme-li navigační systém Consol (pro omezenou použitel­
nost a hlavně m alou přesnost nem á pro obchodní loďstvo p raktický
O br. 2.32. S m y č k o v á a n té n a
327
význam ) a integrované navigační systém y (např. přijím ače NNSS
a Omega tvoří jeden m ikropočítačem řízený celek), které jsou kom ­
binacem i již popsaných systém ů, zbývá z kom pletního seznam u
lodních radionavigačních zařízení rádiový zam ěřovač směru.
Ten sestává z an tén y s výrazně vyjádřenou sm ěrovostí a z k v a ­
litního přijím ače. Zjišťujeme jím pravý nám ěr zdroje elektrom agne­
tických vln. Jeho schopnost určit nám ěr i jiné lodě z jejího rádio­
vého vysílání je důležitá v tísňových situacích pro bezpečnost lid­
ského života na moři, proto bude zam ěřování a zam ěřovačům věno­
váno více m ísta. Polohu vlastní lodě určíme z nám ěrů nejm éně dvou
m ajáků.
Přijím ač potřebuje ke své funkci vhodnou směrovou anténu. Teo­
reticky je použitelná každá sm ěrová anténa, na lodích se osvědčila
a n té n a sm yčková (rám ová). .Její předností je, že při velmi jednodu­
ché konstrukci m á tém ěř ideální diagram záření. Tvoří ji několik
závitů d rátu navinutých na kruhovém nebo čtvercovém rám u, k te ­
rým je možno otáčet kolem svislé osy. Pro výklad teorie smyčkové
an tén y je nej výhodnější čtvercový tv a r smyčky (obr. 2.32.), tvořený
svislými (a, b) a vodorovným i prvky. Všechny ostatní tv a ry lze na
svislé a vodorovné prvky rozložit.
Přichází-li na smyčkovou anténu vertikálně polarizovaná elmag.
vysíLač
Ea
-Es=0
Eb
-Eb
Obr. 2.33. Smyčka kolmo ke směru šíření vlny
328
vektor.
součet
vlna (na jejích vlastnostech je rádiové zam ěřování založeno), indu­
kují se ve vertikálních prvcích elektrom otorické síly E a a Eb, z a tím ­
co na horizontální prvky nem á žádný vliv. N apětí E s na svorkách
sm yčky je rovno rozdílu obou indukovaných napětí, k terá působí
na protilehlých stranách uzavřené sm yčky, proto m ají opačný sm ysl:
E s = E a - - E b. Je-li plocha sm yčky kolm á ke směru postupu vlny
(obr. 2.33.), jsou obě indukovaná napětí shodná co do am plitudy
i fáze: E s = E a — Eb = 0. Pootoěím e-li sm yčku o 90°, setká se p ři­
cházející vlna nejdříve se stranou a a napětí E a fázově předběhne EbVlivem m axim álně možného fázového rozdílu nabude E s v tom to
případě m axim ální hodnoty. Během jedné kom pletní otáčky sm yč­
ky p rojde E s d v a k rá t nulovou i m axim ální hodnotou. O kam žitá
hodnota E s = E smax • cos 0 . Diagram záření sm yčky je dán funkcí
cos 0 a m á tv a r osmičky (obr. 2.34.). Průběh am plitudy přijím aného
signálu vykazuje nejrychlejší změnu pro úhly kolem 0
90° a 0 =
= 270° (vyhledání m inim a je přesnější než vyhledání m axim a).
O br. 2.34. D ia g ram z ářen í sm y č k y
Sm ěr vysílače lze ted y z jistit otočením sm yčky na m inimum p řijí­
m aného signálu a odečíst úhel 0 mezi rovinou sm yčky a zvoleným
referenčním sm ěrem . Protože diagram má dvě m inima, je nutné
ještě stanovit, který z úhlů (liší se o 180°) udává skutečný sm ěr
vysílače. Pro zm íněný úkon nazývaný zjišťování smyslu nám ěru se
používá signálu z vertikální prutové antény. J e jí svorkové napětí
329
a > Ev = E s max.
b) E v < E s max.
c ) E-V^^-Smax.
O br. 2.35. K a rd io id a
představované kruhovým diagram em záření, am plitudově sečtené
se svorkovým napětím sm yčky s osmičkovým diagram em dá dia­
gram s jedním minimem (otočeným o 90° proti m inim ům smyčkové
antény). T ento průběh je popsán funkcí 1 + cos 0 ; její grafická
interpretace se nazývá kardioida.
V ertikální anténu um ístím e v ose sm yčky a zajistím e, aby se její
výstupní napětí E v rovnalo m axim ální hodnotě E s (obr. 2.35). P ři
E v ^ E smax může dojít k chybě kvůli nezřetelném u nebo dvojznač­
ném u minimu. Protože okam žité svorkové napětí sm yčky je dáno
rozdílem napětí ve dvou vertikálních vodičích, je o 90° posunuto
proti okam žitém u napětí, které se indukuje v pom ocné vertikální
anténě. Signály z obou an tén je možno sloučit např. v obvodu podle
k přijím ací
330
O br. 2.36. S lu čo v ací o b vod
obr. 2.36. Odpor li zajišťuje, že proud v L \ je ve fázi s napětím in­
dukovaným ve vertikální anténě. N apětí na L \ je o 90° posunuto.
N apětí indukované v L% je buď ve fázi nebo o 180° posunuté vůči
napětí na L \ (závisí na smyslu vinutí). Tím je splněna podm ínka
pro vznik kardioidy: napětí na L-> je o 90° posunuto proti proudu
v L i — napětí obou antén jsou tedy ve fázi a jejich algebraický
součet bude zpracován dalšími stupni přijím ače.
Skupinové schéma nejjednoduššího systému s otočnou smyčkovou
anténou je na obr. 2.37. N apětí E s, které je mnohem menší než E v,
se m usí zesílit. Shodnost obou napětí se snadno nastaví pomocí pro ­
měnného zeslabovače. Spínači S± a S 2 se volí funkce přijím ače:
1 . S i sepnut, S-i rozepnut
zam ěřování — otáčím e sm yčkovou
anténou a v m omentě, kdy je am plituda signálu nulová, odečteme
nám ěr (nula stupnice nám ěrů odpovídá referenčním u směru), ovšem
otočíme-li anténu o 180°, nalezneme druhou nulu; 2 . Oba spínače
sepnuty — určování smyslu nám ěru — otáčením smyčky nastavím e
postupně ukazatel sm yslu (sense pointer) na oba možné nám ěry.
S právný nám ěr poznám e podle menší am plitudy signálu. Protože
nula kardioidy je posunuta o 90° proti nulám osmičkového diagra­
mu, je mezi oběma ukazateli fixní úhel 90°; 3. Sepnut pouze Sz — za^
řízení pracuje jako kom unikační přijím ač s vertikální anténou.
ve rf. a n t é n a
O br. 2.37. Z am ěřo v ač s o to čn o u sm y č k o v o u a n té n o u
331
N evýhody otočné smyčkové an tén y jsou zřejmé:
— omezená velikost a tím i am plituda E s,
— n u tn o st mechanického spřažení antény s ukazatelem nám ěru (slo­
žitost mechanické konstrukce),
— anténu nelze z elektrického hlediska um ístit do optim ální polohy.
Systém Bellini-Tosi (B-T) uvedené nevýhody překonává použitím
pevných zkřížených smyček (obr. 2.38), které se instalují na vhod­
ném m ístě nad lodní nástavbou. Přitom jedna ze sm yček se orientu­
je tak , aby byla v podélné ose lodi, tj. ve směru příď —záď (fore—aft,
označuje se FA). Kolmo na ní je sm yčka P S (p o rt—starboard), mezi
Ý
í
O br. 2.38. A n té n a B -T
pravým a levým bokem lodě. Dopadá-li na anténu B-T signál ve
sm ěru příď —záď, bude napětí indukované ve smyčce F A m axim ální
a ve smyčce P S nulové. Přesně naopak tom u bude, když signál při­
jde kolmo na osu lodě. Pro signál obecného směru (polohová přím ka
svírá s rovinou sm yčky F A úhel 0 ) jsou indukovaná napětí ve
sm yčkách dána vztahy: E f a = E cos 0 ; E p s = E cos (90° — 0 ) =
= E sin 0 . N apětí se kabely přivádějí do budicích cívek goniom etru
navinutých kolmo k sobě na izolované kostře, uvnitř je otočná hle-
sb ě ra c í
k ro u ž k y
vývody
u kazatel
nám ěru
O br. 2.39. G oniom etr
dací cívka (obr.2.39.). Budicí cívky jsou identické a naladěné
na
km itočet přijím aného signálu, m ají ted y stejnou čistě ohm ickou
složku R. Proudy, které jim i protékají, můžeme v y jád řit výrazy:
E
E
I FA =
C O S 0 = J m a x cos 0 \ I Pš = — sin 0 = / mas sin 0 . Ty vyR
R
budí m agnetické pole, jež je reprodukcí vnějšího elektrom agnetic­
kého pole působícího n a smyčky F A a P S (obr. 2.40.). Hledači cívka
333
je přesnou analogií smyčkové antény (včetně používané m etody u r ­
čování smyslu nám ěru). N a bázi goniom etru s anténou B-T pracují
dodnes používané m anuální přijím ače D F (Sdělovací technika ě. 9/
/1980, str. 347).
Další ty p (vizuální) používá obrazovkový goniom etr. Signály sm y­
ček F A a P S anténní soustavy B-T jdou přes separátní zesilovací
kan ály na vertikální a horizontální vychylovací destičky obrazovky.
m a g n e t i c k é p o le
g o n io m e t r u
1
fA
O br. 2.40. P rin c ip g o n io m e tru
O br. 2.41. O b ra zo v k o v ý
g o n io m e tr
334 .
Z toho, co bylo řečeno o induktivním goniom etru, si není těžké před­
stav it, jak vznikne na stín ítk u světelná stopa (jako vizuální obdoba
hledači cívky), jejíž orientace vyjadřuje úhel dopadu elektrom agne­
tické vlny. N ám ěry odečítám e na stupnici um ístěné soustředně oko­
lo stín ítk a pomocí ukazatele (cursor), který nastavím e tak , aby se
kryl se stopou. Čárkované úsečky N S a W E (obr. 2.41.) p řed sta v u ­
jí dráhy světelného bodu způsobené signály přicházejícím i ze směrů
totožných s rovinam i smyček. Pro signál ze severovýchodu (nám ěr
45°) budou v obou sm yčkách stejná napětí a ted y stejné potenciály
mezi oběm a páry vychylovacích destiček a vzniklá stopa bude ležet
na přím ce odkloněné o úhel cp = 45° od svislé osy (Y ). Abychom
dokázali identitu úhlu y na stín ítk u a úhlu 0 , pod kterým dopadá
přijím aný signál na an tén u B-T, vyjádřím e funkci tangens úhlu y.
X
tg cp = — , kde výchylky X , Y jsou úm ěrné napětí smyček P S
a F A , k terá způsobila vychýlení paprsku do bodu P. Dosadíme-li
,
v. ,
v
X
e sin 0
za A a Y okam žité hodnoty napětí smyček: tg <p — — = --------— ==
Y
e cos 0
= tg 0 , ted y 9? = 0 .
U vedené v ztah y platí, jestliže je během zpracovávání signálů
udržen ko n stan tn í v z ta h mezi fázemi a am plitudam i sm yčkových
napětí. 0 jak přísné požadavky jde, se přesvědčím e následující úva-
-90°
O br. 2.42. F á z o v á c h y b a
335
hou. Chyba nám ěru způsobená zaměřovačem by nem ěla b ý t větší
než ± 0,5°, tj. pro nám ěr z obr. 2.41. platí: 45° 5S <p :g 45,5°. P ro ­
tože tg 45° = 1 a tg 45,5° = 1,0176, musí pom ěr výstupních napětí
e sin 0 . A i
zesilovačů sm yčkových napětí A = ~~( 0 , (p—j splňovat nerovnost
1 ríS A íg 1,0176. Zesílení obou zesilovačů se může lišit o 1,76 %.
Fázové chyby způsobí mezi destičkam i rotující elektrické pole,
takže přím ková stopa přejde v eliptickou (obr. 2.42.), jejíž hlavní osa
indikuje správný nám ěr (vlastnost užitečná při zam ěřování za pří­
tom nosti prostorové vlny). Proto a pro lepší reprodukovatelnost n á ­
m ěru (proti vyhodnocování sluchem nebo na S-m etru u m anuálních
T)F s goniom etrem B-T) se popisovaný ty p v praxi osvědčil.
Jelikož fázi ani zesílení nelze dlouhodobě udržet v potřebných to ­
lerancích, vkládají se do zesilovačích kanálů obvody umožňující k a ­
nály vyvážit. Problém dvojznačnosti nám ěru se řeší pomocí v e rti­
kální antény. Zesilovací řetězce vizuálního systém u (obr. 2.43.) jsou
dva sam ostatné přijím ače s dvojím směšováním, které m ají společný
1 . laditelný oscilátor a 2 . pevný oscilátor. Společný
1 . oscilátor
um ožňuje ladění obou kanálů jedním ovládacím prvkem — šestinásobným otočným kondenzátorem , kterým se krom ě toho ladí ještě
O br. 2.43. S k u p in o v é sch ém a v iz u á ln íh o zam ěřovače
336
obvod LO, s nímž je vázána pom ocná vertikální anténa, vstupní
a výstupní obvody předzesilovačů v f obou kanálů. Jak o prom ěnný
vazební člen mezi zesilovacími stupni m f 804 kHz i (52 kHz je použit
diferenciální otočný kondenzátor o čtyřech sekcích na jedné ose.
Tím se dosahuje velmi dobré shody regulace zisku obou kanálů
v rozsahu 80 dB. Fázový posuv (45°) signálů určených pro zesílení
n f se zavádí proto, aby se signály obou kanálů (pro určité úhly do­
padu elmag. vlny) nem ohly navzájem vyrušit. Přepínač funkcí má
proti zam ěřovači s indukčním goniom etrem dvě polohy navíc. Obě
slouží pro vyvažování kanálů před vlastním zam ěřováním . D oporu­
čuje se zvolit tu, která d áv á silnější signál. Při vyvažování se při­
pojí signál z jedné sm yčkové antény na paralelně spojené vstu p y
obou kanálů (např. spínače aS'i a »V> sepnuty, >S'3 rozepnut) a korekč­
ními prvky v kanálu P S (srovnávací zesilovač) se vyváží fáze
(z elipsy vznikne vyvážením přím ka) a zesílení (právě získanou
přím ku otočíme do předepsaného směru, k terý je vygravírován na
masce stín ítk a obrazovky). Chyby vzniklé sekundárním vyzařová­
ním předm ětů poblíž antény B-T se kom penzují v kanálu F A . K o­
rekční a kom penzační p rvky jsou ovládány prostřednictvím m agne­
tických spojek, které zabraňují ,,rozbalancování“ zam ěřovače even­
tuální chybnou m anipulací při zam ěřování (spínače S i a S 3 sepnuty,
S 2 rozepnut). Při určování smyslu nám ěru je navíc sepnut S i. Ke
sloučení signálů dochází v indukčním goniom etru. Technická speci­
fikace: rozsahy 70 až 140 kHz, 130 až 260 kHz, 250 až 630 kHz,
1500 až 3500 kH z; potlačení zrcadlových km itočtů > 100 dB v roz­
sahu 70 až 530 kH z, > 8 0 dB v rozsahu 1,5 až 2,85 MHz; potlače­
ní f mf > 75 dB; citlivost 0,3 fxV na 3 MHz při s/š = 20 dB; příkon
95 VA; osazení: 14 elektronek, 15 tranzistorů, 12 diod.
Automatický zaměřovač směru (ADF) je zam ěřovač, jehož přijím ač
stačí naladit na km itočet žádaného vysílače a nám ěr lze odečíst bez
jakékoliv další m anipulace. Definici uvádím e proto, že se během
vývoje zam ěřovačů setkávám e s pojm em autom atický tém ěř u všech
ty p ů D F, které následovaly po systém u B-T. K aždý vývojový s tu ­
peň přinesl zautom atizování určitých úkonů. Skutečným i a u to m aty
lze však n azvat až systém y využívající m odulačních principů a sy­
stém y číslicové. P rvně jm enované se uplatnily hlavně v letectví (raí
337
diokompas). S jednou variantou číslicových AD F se můžeme setkat
n a některých čs. nám ořních lodích. Ze skupinového schém a (obr.
2.44) vidíme, že vychází z vizuálního ty p u . V stupní pásm ové pro­
pusti se přepínají pomocí přepínače rozsahů. P rvní vyvážené směšovače jsou osazeny tranzistory řízeným i polem. V zesilovačích 1. m f
jsou krystalové filtry 10,7 MHz. D ruhá m f 20 kH z je produktem
aditivního smísení 1. mf km itočtu a km itočtu 10 720 kHz ze syntezátoru. Nám ěr je na obrazovce znázorněn jako vektor vycházející
ze středu stínítka. Polovina stopy se zháší, vektor tedy vyjadřuje
nám ěr včetně smyslu. Navíc je nám ěr vyhodnocen číslicově a je
vidět na zobrazováči. P rav ý nám ěr se získá jako součet relativního
nám ěru s údajem číslicového opakovače gyrokom pasu, k terý d o stá­
vá d a ta přes příslušný obvod styku.
Z technické specifikace AD F: rozsahy 70 až 250 kHz, 250 až
370 kHz, 370 až 550 kH z, 1,6 až 3,5 MHz, 2182 kH z ± 5 0 kHz;
přesnost naladění km itočtu + 1 5 0 Hz; stab ilita naladěného km itočtu
+ 10 Hz; přesnost nám ěru > ± 0 , 5 ° pro signály 50 ;j.V/m až
50 mV/m; analogový zobrazovač: obrazovka se stupnicem i nám ěrů;
digitální zobrazovač: abecedně číslicový (7-segmentové číslovky),
tlačítkem lze zvolit jedno z následujících zobrazení:
1. údaj opakovače gyrokom pasu (kurs pravý) indikovaný na deseti­
ny stupně;
2. přijím aný km itočet (na jednotky kHz);
3. p rav ý nám ěr (desetiny stupně);
4. relativní nám ěr (desetiny stupně).
K m itočet se indikuje v jednotkách kHz záměrně, aby se na první
pohled poznalo, že jde o km itočet. Při přepínači v poloze „m anuální
obsluha" lze b rát nám ěry vysílačů navigačních systém ů L/C a Consol.
P okud je zam ěřovač v pohotovostní poloze (stand-by) na číslicovém
zobrazovači, je zobrazení čís. 1.
Zam ěřovači přijím ač je na lodi instalován na lodním m ůstku nebo
v přilehlé m ístnosti, tzv. m apovně, na speciálním stole, na kterém
se pracuje s m apam i. Poblíž přijím ače se umísťuje signalizační skříň­
k a izolace antén lodní radiostanice.
338
Zaměřování
P řed zam ěřováním je třeb a zkontrolovat, zda opakovač gyrokom ­
pasu v zaměřovacím přijím ači ukazuje stejný kurs jako gyrokom pas.
Přepínač vysílacích a přijím acích antén musí b ý t p řepnut do polohy
„ an tén y izolované“ (což indikuje signalizace); nejsou-li antény izo­
lovány, je zaměřovač blokován a nelze zam ěřovat. S uvedeným opa­
třením proti chybným nám ěrům se setkám e u většiny zam ěřovačů.
Po naladění km itočtu m ajáku, vyhledání m inima a sm yslu n á ­
m ěru (u m anuálních zam ěřovačů) se pravý nám ěr odečte na po­
hyblivé stupnici opakovače gyrokom pasu. N a pevné stupnici, k terá
je orientovaná k přídi lodě, lze odečíst relativní nám ěr, přičemž
, , v
[relativní] , [korigovaný údaj
} nní.0
p rav ý nam er = ■{ , v ř + í
í - t -i i
í —
1
^
[nam er J
[magnetického kom pasuj
(je-li výsledek >360°). T ak musíme postupovat např. při poruše
gyrokom pasu, jeho opakovače nebo při práci se zaměřovačem během
delších postojů v přístavech a při dokování (zhruba desetidenní
opravy v loděnicích, jednou za 12 až 18 měsíců), kdy se gyrokom pas
vypíná.
P řed vynesením do m apy se k nám ěru přičte korekce chyby zam ěřovacího zařízení z kalibrační křivky a případně korekce sbí­
havosti.
v
339
Kalibrace
K alibrační křivka zaměřovače vystavená při jeho instalaci se kaž­
doročně kalibrací obnovuje. Form ulář se zakreslenou kalibrační k řiv ­
kou bývá vyvěšen vedle zam ěřovacího přijím ače a p atří mezi oficiál­
ní lodní dokum enty. Před ukončením její platnosti je třeb a objednat
u autorizované firmy novou kalibraci. V zájm u bezpečnosti lodě
kontroluje radiodůstojník správnost všech čtyř fází uskutečňované
kalibrace:
1. K alibrace zaměřovače se většinou spojuje s kalibrací m agnetic­
kého kom pasu. A by proběhla rychle a uspokojivě, je n u tn á důklad­
ná příprava. Předem se musí prověřit funkce zaměřovače a k o ntro­
lovat, zda se v blízkosti antény B-T nevyskytují zjevné zdroje
sekundárního vyzařování, je-li na lodi vše uspořádáno jako při oceán­
ské plavbě, tedy jsou-li výložníky, jeřáby a ocelová lana na svých
místech, jsou-li izolovány radiokom unikační antény.
2. K alibrace by se měla odbývat během dne, vyhýbajíce se východu
a západu slunce nejm éně o 2 hodiny. U skutečňuje se na rejdách
přístavů, kde je dost m ísta k m anévrovářií. M ajik má být dobře
vidět, ale jeho vzdálenost nem á b ý t menší než 1 NM. Doporučuje
se, aby km itočet m ajáku byl v rozsahu 28S5 až 315 kHz (pásmo n á­
m ořních m ajáků). Loď se při tom otočí o celých 360° rychlostí asi
6° za m inutu. K alibraci dělají dvě osoby dom louvající se např. po­
mocí palubních kom unikačních stanic 450 MHz. Obsluha optického
nám ěrníku, kterým dělá vizuální nám ěry radiom ajáku, dává při
každém pátém stupni operátorovi zam ěřovacího přijím ače povel
k odečtení nám ěru.
3. Ze zapsaných nám ěrů se nakreslí kalibrační křivka. Pokud vyka­
zuje příliš velké chyby, usoudí se na základě analýzy průběhu k řiv ­
ky, jaká je jejich příčina a jaké zákroky vyžadují. O ptim ální kali­
brační křivka má sym etrický průběh korekcí s m axim álním i hodno­
tam i příliš nepřesahujícím i 1°.
4. Po odstranění a vykom penzování chyb, které se objevily při p rv ­
ní kalibraci, loď vykoná znovu proceduru podle bodu 2. Z výsledku
je nakreslena platn á kalibrační křivka. V praxi se většinou, pokud
nedošlo ke změnám n a nástavbě lodi, získá uspokojivá křivka již
340
při prvním měření. K alibrací ověřuje lodní registr provozuschopnost
zaměřovače.
Korekce sbíhavosti
Vraťme se nyní k obr. 2.5. a předpokládejm e, že povrchová vlna
z vysílače v bodě B postupuje k přijím ači v bodě A přím očaře nejkratším směrem, tedy po GC. Přijím ačem nam ěřený nám ěr je však
tečnou k GC v bodě A a bez korekce sbíhavosti umísťuje vysílač do
bodu C, asi 270 NM od správné polohy. Vzdálenost bodů A a B
činí zhruba 2000 NM.
Sbíhavost se musí korigovat u nám ěrů braných na vzdálenost
větší než 100 NM. K tom u slouží koeficient K, nazývaný poloviční
sbíhavost (half-convergency), který vypočtem e podle vzorce:
K = \{AD ) sin Š s ,
kde K je korekční činitel v m inutách, AD rozdíl mezi zeměpisným i
délkam i přijím ací a vysílací stanice v m inutách, $ s střední zeměpis­
ná šířka mezi stanicem i ve stupních. Navigační příručky obsahují
nom ogram y, kde je možno absolutní hodnotu K rychle odečíst.
Znam énko koeficientu závisí na vzájem né poloze obou stanic. Snad­
no jej odvodíme, když si uvědomíme, že GC je vůči rovníku vždy
konkávní. Vyskytne-li se potřeba převádět R L na GC, bude m ít K
opačná znam énka. Následující tab u lk a shrnuje všechny možnosti
pro převod pravého nám ěru (GC) na RL, kterou potřebujem e k za­
kreslení nám ěru do m apy:
S tře d n í zem ěpisná
šířk a v y ch ází n a
polokouli
P o lo h a lodi
v z h le d ám k v y ­
sílači
Z nam énko koeficientu K
L odní D F zam ě­
řu je m a já k
P o b řežn í stan ice
D F zam ěřu je lod
východně
-
+
zá p a d n ě
+
—
východně
+
-
západně
—'
+
S everní
J iž n í
341
Příklad výpočtu korekce sbíhavosti ukáže, jak velké chyby sb í­
h avost do zam ěřování zanáší. Loď plující Severním mořem dělá ve
14 hodin a v 18 hodin nám ěry m ajáku L išta v poloze 58°06'30" N,
06°34'24" E s publikovaným dosahem 100 NM:
"m
18.00 h
' 58,1° N
57,5° N
57,8° N
6,6° E
5,0° E
1,6° = 1
63,2 NM
57,5° = -+
K is = |9 6 sin 57,8° == + 0,7°
i-f<N
II
rH
!*!
S m ajáku
3 lodě
Šs
I) m ajáku
/) lodi
AD
vzdálenost lodě od m ajáku
poloviční sbíhavost pro
oba nám ěry
,
14.00 h
58,1° N
56,9° N
57,5° N
6,6° E
5,6° E
1,0° = 60'
79,5 NM
Majáky
""
Pod pojmem m aják ve smyslu rádiové vysílací zařízení v nám ořní
pohyblivé službě rozumíme nesměrové nám ořní radiom ajáky instalované na pobřeží nebo na m ajákových lodích a letecké radiom ajáky,
které se nacházejí poblíž pobřeží a hodí se pro potřeby nám ořní n a­
vigace. Radiokom unikačním řádem je pro ně vyčleněno km itočtové
pásm o 160 až 415 kHz. Pro urychlení procesu zam ěřování se často
m ajáky v určité oblasti sdružují do skupin, vysílajících na jednom
k m itočtu. Organizaci jedné takové skupiny znázorňuje obr. 2.45.
K aždý m aják vyšle nejdříve svůj volací znak v Morseově kódu, pak
následuje zaklíčování (čárka) pro zam ěřování. Po m inutě začne v y ­
sílat další m aják podle pořadového čísla ve skupině. Celý cyklus má
periodu 6 m inut a začíná vždy v celou hodinu (H) a dále v H - f 6
(m inut), H -f 12 atd.
P ři výběru radiom ajáků vhodných pro zjišťování polohy zam ěřo­
vačem směru bereme v úvahu jejich geografické rozložení vzhledem
k odhadované poloze lodě. Volbou nevhodných nám ěrů určujících
polohu (důležité je, aby se neprotínaly pod příliš ostrým úhlem),
případně leteckých m ajáků ovlivněných pobřežním lomem, bychom
získali nepoužitelné výsledky.
342
Chyby zaměřování
Z dosud uvedeného vyplývá, že přesnost nám ěrů je ovlivněna
řadou faktorů. K nim p řistupují ještě chyby způsobené přírodním i
vlivy, zaměřovacím zařízením a vlivem okolí antény.
U elektrom agnetických vln používaných pro nám ořní zaměřovače
O br. 2.45. S k u p in a m a já k ů v z á p a d n í č ásti p rů liv u L a M anche (sta v k 18. 5. 1982
P ra c o v n í k m ito č e t : 298,8 k H z ; pro v o z : A2A ; m o d u lačn í k m ito č e t : .545 H z
V olací
P o řa d í
L a titu d e
L o n g itu d e
S ta n o v iš tě
D o sah
NM
zn ak
P en lee P t.
S ta r t P t .
C a šq u ets
R o c h es D o u v res
IleV ierge
L iz a rd
v
PE
SP
QS
RD
VG
LZ
50
70
50
70
70
70
1
2
3
4
5
6
50
50
49
49
48
48
19
13
43
06
38
57
07
19
23
28
23
35
N
N
N
N
N
N
04
03
02
02
04
05
11
38
22
48
34
12
16
28
38
49
06
04
W
W
W
W
W
W)
343
se setkávám e s rozdílnými vlastnostm i ve dne a v noci. Za dne se
nám ěry dělají ze signálů stabilní vertikálně polarizované povrchové
vlny (prostorové vlny km itočtů pod 1,5 MHz jsou silně tlum eny
a lze je zanedbat). V noci je útlum menší a prostorová vlna, jejíž
p aram etry se vlivem nepravidelného kolísání vlastností ionosféry
mění s nepravidelnou časovou periodou, interferuje s povrchovou
vlnou. Vzniklá vlna má prom ěnnou am plitudu, fázi i polarizaci (jev
je znám jako noční chyba — night effect), takže zam ěřování je ne­
přesné. Působení prostorových vln je největší během západu a v ý ­
chodu slunce, kdy jsou am plitudy povrchové a odražené vlny při­
bližně stejné. Za tm y jsou podm ínky poněkud stabilnější, přesto se
na nám ěry nedá spoléhat. P řed stav u o rozptylu hodnot nám ěrů vli­
vem noční chyby dostanem e, uděláme-li několik nám ěrů stejného,
m ajáku rychle za sebou. Odborná literatu ra doporučuje nezam ěřo­
v a t v době + 1 hodina kolem východu a západu slunce, kdy se hus­
to ta ionosféry mění nejrychleji. V noci se musí u nám ěrů na vzdále- v
nost 70 NM (uvádí se jako mez použitelnosti) po čítat s chybou asi 2°.
Bez chyby jsou nám ěry asi do 20 NM.
Další fyzikální jev (změna sm ěru pohybu elmag. vln) n astáv á při
průchodu vln rozhraním mezi dvěm a prostředím i. Vysvětluje se
\
\
N
\
344
změnou rychlosti šíření vln způsobenou prudkou změnou vodivosti
prostředí (voda —země) a nazývá se 'pobřežní lom (obr. 2.46.). Stano­
viště nám ořních m ajáků jsou vybírána tak , aby nám ěry nebyly po­
břežním lomem ovlivněny. Ten se však může vyskytnout u nám ěrů
leteckých m ajáků, proto se vyhýbám e nám ěrům , při nichž vlny pře­
cházejí přes linii pobřeží v ostrém úhlu (do 30°). Chyba nám ěru činí
v takovém případě i více než 5° a nedá se předem odhadnout a ko­
rigovat.
O br. 2.47. V e rtik á ln í c h y b a :
a — c h ybové n a p ě tí otočeno
o 90°; b — chy b o v é n a p ě tí
ve fázi
Typickou chybou zam ěřovacího přijím ače je chyba vertikální. J e
způsobena kapacitní nevyvážeností vstupu přijím ače a vertikálních
p rvků smyčkové antény vůči zemi. Když je dokonale vyvážená sm yč­
ka v poloze kolmé na sm ěr přicházejícího signálu, napětí indukovaná
ve svislých elem entech se vyruší. Není-li sm yčka vyvážena, chová
se jako by v jejím obvodu byla zapojena m alá vertikální anténa,
jejíž vliv na tv a r osmičkového diagram u závisí na fázi obou napětí
(obr. 2.47.). V ertikální chyba se zmenší na přijatelnou hodnotu,
použijí-li se obvodové a konstrukční prvky: sym etrický vstup p ři­
jím ače, vyvažovači kondénzátor (diferenciální) na výstupu sm yč­
ky, transform átorová vazba mezi smyčkou a vstupem přijím ače
se sekundářem elektrostaticky odstíněným od prim áru, uzem něný
elektrický střed smyčky, ,,stíněná“ sm yčka —• smyčka um ístěná
v uzem něné kovové trubce. (Protože kapacity, které byly příčinou
vertikální chyby, jsou m nohem menší než kapacita mezi vinutím
sm yčky a jejím elektrostatickým stíněním , lze je zanedbat. Aby
nebyla sm yčka skutečně odstíněna a mohlo se do ní indukovat na345
pěti, je tru b k a v m ístě horního křížení smyček B-T přerušena a obě
její části jsou odděleny izolátorem .)
Chyby vlivem okolního prostředí jsou vyvolány přítom ností vo­
dičů poblíž sm yčkových antén. Jestliže se přicházející elmag. vlna
setká s takovým vodičem, indukuje v něm napětí, které způsobí, že
vodičem teče proud, jehož fáze vzhledem k přijím ané elmag. vlně
je dána polohou a tvarem vodiče a mříže n ab ý t libovolné hodnoty.
Vzniklé sekundární elmag. pole indukuje ve smyčkové anténě chy­
bové napětí, jehož fáze odpovídá proudu, kterým bylo pole vybuze­
no. Ve smyčkové anténě se tedy uplatňují chybová napětí induko­
vaná složkami kom plexního pole sekundárního vyzařování kovových
předm ětů obklopujících anténu. Složky, které jsou ve fázi s prim ár­
ním polem se s ním sčítají ve výsledné pole působící pom yslný od­
klon směru prim árního pole. N apříklad důsledkem sekundárního
vyzařování tru p u lodě je posun nám ěrů směrem k její podélné ose.
Typický průběh chyby je na obr. 2.48. (protože m á m axim um vždy
uprostřed k v ad ran tu , byl jí přisouzen název kvadrnntní). Za úče­
lem co nejvíce kvad ran tn í éhybu redukovat se an téna B-T instaluje
co nejvýše nad lodní nástavbu. Ze stejného důvodu se sm yčka F A
dělá o něco menší než sm yčka P S (jestli velikosti smyček korespon­
dují, lze vyzkoušet při nám ěru 45°, kdy musí oběm a budicími cív­
kam i goniom etru p ro ték at stejné proudy). O bdobný vliv m á pro-
O br. 2.48. K v a d ra n tn í c h y b a
346
m ěnná kom penzační indukčnost zapojená paralelně k výstupu sm yč­
ky F A (nastavuje se na m inimální kvad ran tn í chybu při nám ěru 45°).
Složka sekundárního elmag. pole fázově posunutá proti prim ární­
m u poli o 90° způsobí „rozm azání11 nuly osmičkového diagram u.
Pro „zaostření" nuly se do obvodu sm yčky naváže napětí stejné
am plitudy a opačné fáze. To se získá z vertikální antény používané
k zjištění smyslu nám ěru a jeho fáze a am plituda se nastaví pomocí
prom ěnného vazebního členu (na panelu zaměřovače bývá označen
„ostrost m inim a"). Protože průběh korekce v závislosti na relativ­
ním směru přicházejícího signálu má tv a r polokruhu, ujal se pro
tu to chybu název semicirJculární.
Služba QTG
Většina pobřežních radiostanic pracujících v pásm u středních vln
vysílá v rám ci služby QTG na požádání pro kontrolu lodních zam ě­
řovačů, při poruchách m ajáků atd. signály pro zaměření. R adio­
kom unikačním řádem je pro službu QTG přidělen km itočet 410 kH z
a stanoven radiotelegrafní, případně radiotelefonní postup pro její
organizování. K m itočet 410 kHz je přidělen i lodním stanicím pro
případ, kdy loď žádá nám ěr od pobřežní zam ěřovači stanice nebo
O br. 2.49. A n té n n í sy sté m A dcock
347
od jiné lodi. Zam ěřování lodě v tísni probíhá na telegrafním tísňo­
vém km itočtu 500 kH z nebo n a telefonním tísňovém km itočtu
2182 kH z (podle kategorie lodě) jako součást záchranných operací.
V této souvislosti poznám ka k dosahu: podle litera tu ry je síla pole
povrchové vlny v pásm u 410 až 512 kH z hlavního lodního vysílače
s výkonem 400 W dostatečná pro zaměření do vzdálenosti asi
170 NM, dosah nouzového vj^sílače (prům ěrný výkon 50 W) je asi
80 NM.
Pobřežní zaměřovači stanice používají anténního systému Adcock,
k terý do značné m íry eliminuje vliv noční chyby vynecháním hori­
zontálních elem entů smyček, takže horizontálně polarizované složky
prostorové vlny se nemohou uplatnit. A nténní soustavu Adcock
tvoří čtyři vertikální antény um ístěné v rozích čtverce o straně A/10
(obr. 2.49.). A ntény jsou spojeny stíněným i kabely s induktivním
goniometrem. Jeden pár antén leží v rovině N —S, druhý v rovi­
ně E —W.
Literatura
[1] Ridenour, L. N .: R ad ar System s Engineering, McGraw-Hill
Book Company, Inc., 1947.
[2] Skolnik, M . I .: In troduction to R ad ar System s, McGraw-Hill
Book Company, 1962.
[3] Saněnberg, G. D.: Radiolokacionnyje u navigacionnyje sistemy.
Sudostrojenie, Leningrad 1982.
[4J Keen, Ji.: Wireless D irection Finding, Iliffe and Sons, London
1947.
v
[5] A dm irality List of R ádio Signals, Volume 2, Volume 5, 1981,
T aunton, Som erset, England.,
[6] Recom endations and R eports of th e CCIR, 1978, Volume V III,
Mobile Services, G eneva 1978.
[7] Firem ní technická dokum entace navigačních přístrojů.
348
Ing. Karel Jordán, O K1BM W
ANTÉNY
Jak o vysílací či přijím ací anténa může v podstatě sloužit vodič ja ­
kéhokoliv tv a ru a délky, um ístěný v jisté výši nad zemí a spojený
vhodným způsobem s vysílačem nebo přijím ačem . K aždý anténní
zářič je charakterizován: směrovým účinkem, součinitelem sm ěro­
vosti, ziskem, vstupní im pedancí a účinným km itočtovým rozsahem.
Směrový účinek zářiče je schopnost zářiče vyzařovat (příp. přijí­
m at) elektrom agnetickou energii pouze do (příp. z) určitého prosto­
ru, definovaného prostorovým i úhly ve vodorovné a svislé rovině.
Sm ěrové účinky jsou důsledkem toho, že vyzářená energie je v pro ­
storu rozložena nerovnom ěrně — v jednom směru se pole zesiluje,
v jiném potlačuje. Abychom mohli navzájem různé antény srovná­
v a t, zavádím e pojem součinitel směrovosti, který udává, o co je
v m ístě příjm u elektrom agnetické pole silnější než polé, vzbuzené
v tém ž m ístě zářičem, k terý by stejný přiváděný v f výkon vyzařo­
val zcela rovnom ěrně do celého prostoru. T akový pom yslný a p rak ­
ticky nerealizovatelný vztažný zářič se nazývá izotropický (vše­
směrový).
V
praxi je účelnější posuzovat směrové vlastnosti různých a n té n ­
ních systém ů jejich srovnáním s půlvlnným dipólem, který je zá­
kladním typem anténního zářiče, navíc snadno a opakovatelně rea ­
lizovatelným . O-tom, zdali skutečně nastane v daném m ístě požado­
vané soustředění energie, rozhoduje i účinnost sam otného zářiče
nebo anténního systém u. V m noha případech (např. u půlvlnného
dipólu) je účinnost zářičů blízká 100 %, ale často je účinnost značně
menší vlivem z trá t sam otného zářiče a pohybuje se např. mezi 50
až 80 %. Skutečný zisk antény (zesílení pole ve směru m axim álního
vyzařování) je proto praktickým m ěřítkem výkonnosti antény a u d á­
v á prostým číslem nebo obvykleji v decibelech, kolikrát je pole sil­
nější než pole vztaženého zářiče, jímž je zpravidla půlvlnný dipól
349
a méně častěji izotropický zářič. Součinitel sm ěrovosti a tedy i zisk
je úm ěrný účinné geom etrické ploše anténního systém u a nepřím o
úm ěrný čtverci vlnové délky podle vztahů:
součinitel směrovosti
zisk proti izotropickém u zářiči
případně
kde P je účinná plocha v m 2, tj je
S = 4nP jX 2 [m 2, m]
Gi = rjS,
Gi = 10 log r]S ,
účinnost, příp. využití plochy.
N eexistuje proto žádný „kouzelný" ty p antény, k terý by měl
malé rozm ěry a přitom velký zisk. Mnoho nedorozum ění vzniká tím ,
že není udáno (mnohdy z reklam ních důvodů) k jakém u vztažném u
zářiči je inzerovaný anténní zisk udáván. Zisk vztahovaný k izotro
pickém u zářiči je totiž o 2,15 dB větší než zisk vztahovaný k půlvlnném u dipólu.
Úkolem zářiče je vyzářit do prostoru přiváděnou v f energii. Ta se
do zářiče přivádí obvykle napájecím vedením a z hlediska napáječe
se proto zářič jeví jako spotřebič. M aximální přenos energie nastává,
když je vstupní odpor zářiče ohm ický a rovný vnitřním u odporu
zdroje, tj. napáječe. Ve skutečnosti m á zářič často i reaktanční (ja­
lovou) složku a proto je správnější m luvit o vstupní impedanci zá­
řiče. V yjadřujem e ji obecně vztahem ^
Z = R±jX,
[Oj
což je sériové zapojení činného odporu R a induktance ( + ) nebo
kapacitance (—) X. Ja lo v á složka nespotřebuje sice žádný výkon,
ale způsobuje km itočtovou citlivost zářiče a zhoršuje přenos energie
z napájecího vedení do zářiče.
Účinný kmitočtový rozsah souvisí bezprostředně s im pedančním i
vlastnostm i zářiče. Čím v širším km itočtovém rozsahu anténa za­
chovává konstantní a pokud možno jen ohm ickou impedanci, tím
je širokopásmovější. U většiny rezonančních antén se šíře pásma,
v němž je možné účinně pracovat, pohybuje mezi 1—5 % středního
km itočtu a proto ty to an tén y jsou vhodné jen pro jednotlivá am a­
térsk á pásm a. R ůzným i a většinou kom prom isním i způsoby n a p á ­
jení lze i rezonanční an tén y provozovat na několika pásmech, p ři­
čemž se využívá harm onického vztahu mezi km itočty pásem KV.
350
N aproti tom u existují též antény vysloveně aperiodické, např. an^tény s postupnou vlnou, které zachovávají vhodné im pedanční
vlastnosti a dokonce i směrové vlastnosti, v km itočtovém rozsahu
až 1 : 3.
Půlvlnný dipól
Základním typem rezonanční antény (též antény se stojatou vlnou)
je zářič o půlvlnné délce. T akový zářič se chová v podstatě jako re­
zonanční obvod, jehož rezonanční km itočet nastavujem e délkou zá­
řiče. Při rezonanci vykazuje pouze ohm ickou složku vstupní im pe­
dance, mimo rezonanci je vstupní impedance kom plexní. Je-li délka
dipólu kratší než rezonanční, má vstupní im pedance kapacitní cha­
rak te r; při délce větší než rezonanční je charakter induktivní. Přesně
vzato, nekonečně tenký přím ý vodič ye volném prostoru o délce
přesně A/2 m á uprostřed vstupní im pedanci (73,1 -)-j‘43) O, takže
fyzická délka A/2 je poněkud delší než pro přesnou rezonanci. K do­
sažení rezonance musíme proto délku vodiče z k rá tit a koeficient
zkrácení pak udává, kolikrát je tře b a z k rá tit fyzickou délku 1/2,
aby bylo dosaženo rezonanční délky elektrické A/2.
Pro běžné drátové dipóly na pásmech KV je např. činitel zkrácení
l**A/2
ir
O br. 3.1. Z áv islo st činitele zk rácen í
a v s tu p n í im p ed an ce p ů lv ln n é h o
d ip ó lu n a p o m ěru l/d
351
proud
U ----------- i = m
nap ětí
O br. 3.2. R o zložení p ro u d u a n a p ě tí
n a p ů lv ln n é m d ip ó lu
------------
zhruba k
0,98. Čím je prům ěr anténního vodiče větší, tím je či­
nitel zkrácení menší a u antén VKV se běžně pohybuje mezi 0,90
až 0,95. Současně s rostoucí tloušťkou zářiče klesá i jeho vstupní
im pedance na hodnoty mezi 55 až 65 O. Průběh závislosti činitele
zkrácení a 'v stu p n í im pedance je na obr. 3.1. S klesajícím poměrem
Ijd se zlepšuje i širokopásm ovost zářiče.
Rozložení proudu a napětí na půlvlnném dipólu je znázorněno na
obr. 3.2. N a volném konci zářiče vždy vznikne napěťová km itná
a proudový uzel. V m ístě proudové km itný, k terá je uprostřed di­
pólu, je vstupní im pedance nejnižší, teoreticky 73 £2, prakticky ko­
lem 60 Í2. N a konci vyladěného půlvlnného zářiče je vstupní im pe­
dance tak é čistě ohm ická a pohybuje se v mezích 1000 až 5000 £2.
V stupní im pedance v jiných m ístech je vždy kom plexní a ohm ická
složka nabývá hodnoty mezi uvedeným i extrém y.
max.
V yzařovací diagram půlvlnného dipólu ve vodorovné a svislé ro ­
vině je zkonstruován jako průsek těchto rovin s rotačním prstenco­
vým tělesem (obr. 3.3.). Ve směru osy zářiče je vyzařování nulové,
m axim ální je ve směrech kolmých k zářiči. H orizontální sm ěrový
diagram je sym etrického osmičkového tvaru. Délka průvodiče např.
OB udává relativní velikost vyzařování vůči m axim álním u směru
O A. M ěřítkem směrovosti je úhel, v němž neklesne výkon elektro­
m agnetického pole více než o polovinu, tj. o 3 dB a tento úhel, n a ­
zývaný též šířka hlavního svazku (laloku) nebo lépe úhel příjm u, se
u půlvlnného dipólu rovná «e = 78°. V rovině kolmé na osu dipólu
má sm ěrový diagram tv a r kružnice, vyzařování je tedy v této rovi­
ně všesměrové (obr. 3.4.). Ve skutečnosti je tv a r vertikálního sm ěro­
vého diagram u značně ovlivněn zemními odrazy.
« e = 78°
0°
9b°
90°
0°
O br. 3.4. V y zařo v ací d ia g ra m p ů lv ln n éh o
d ipólu v ro v in ě zářiče a v ro v in ě kolm é
90“
353
A n té n y s postupnou vlnou
A ntény s postupnou vlnou m ají výrazně odlišné vlastnosti od antén
rezonančních, a to jak vzhledem k tv aru směrového diagram u, ta k
i k im pedančním vlastnostem . Základním prvkem je dlouhý vodič
p ro ték an ý proudem vf a zakončený vhodným odporem , takže se
energie na konci vodiče neodráží a na anténě se nevytvoří sto ja tá
vlna proudu a napětí. T yto veličiny pouze plynule, podle exponen­
ciálního průběhu, snižují své hodnoty podél zářiče směrem k zakončovacímu odporu. Typický vyzařovací diagram vodiče s postupnou
vlnou je na obr. 3.5. Vyzařování je výrazně sm ěrové ve směru po­
stu p u vlny s m nožstvím postranních laloků. V ose zářiče je vyzařo­
vání nulové a hlavní lalok se tím více přim yká k ose zářiče, čím je
větší pom ěr délky k vlnové délce. A ntény s postupnou vlnou jsou
na rozdíl od rezonančních an tén málo km itočtově závislé a vyzařo­
vací diagram i vstupní im pedance zůstávají tém ěř ko n stan tn í i při
změně km itočtu v pom ěru 1 : 2 i větším . Typickým a nejznám ějším
představitelem antén s postupnou vlnou je kosoětverečná anténa,
k te rá sestává ze čtyř vodičů s postupnou vlnou, přičemž vzájem né
líhly sklonu vodičů jsou zvoleny tak , aby se hlavní laloky sčítaly
(obr. 3.6.). Výsledkem je potom ostře jednosm ěrný diagram ve směru
osy kosočtverce směrem k zatěžovacím u odporu. Vzhledem k tom u,
že se ‘část přiváděného v f výkonu pohltí v zakončovacím odporu,
m á kosoětverečná an téna nižší účinnost — asi 50 až 80 % podle
osa
vodiče
O br. 3.5. P ro s to ro v ý v y z ařo v a cí d iag ra m
p řím é h o vodiče s p o stu p n o u vln o u
354
R = 6 00 ň
výsledný v y za řo v a c í diagram
O br. 3.0. K o so čtv e re ě n á a n té n a
délky ram en kosočtverce. Minimální délka ram ene je alespoň 2 A
a k dosažení optim álního zisku musí b ý t zvolena i správná výška
nad zemí. Zisk proti dipólu A/2 je podle délky ram ena (2 až 6 A)
mezi 12—18 dB.
Vliv země
Ve skutečných pom ěrech (s výjim kou družicových antén) není a n ­
tén a um ístěna ve volném prostoru, ale nachází se v jisté výšce nad
zemí. Zem ský povrch v prvním přiblížení nahrazujem e dokonale
vodivou rovinou a ta podstatným způsobem ovlivňuje vyzařovací
diagram y antén ve vertikální rovině. N avíc pokud je a n tén a zavě­
šena v menší výšce než A/2,>mění se znatelně její vstupní im pedance
a při výšce menší než A/4 im pedance prudce klesá (obr. 3.7). Typické
tv a ry vertikálních sm ěrových diagram ů horizontálního dipólu v zá355
100
O br. 3.7. V liv v ý šk y n a d zem í n a v stu p n í
im pedanci h o riz o n tá ln íh o půlv ln n éh o
d ipólu
!
R rai
50
2,0
2,5
výška [X]
O br. 3.8. V e rtik á ln í v y z a řo v a c í d iag ra m y h o rizo n táln íh o p ů lv ln n é h o dipólu
v závislosti n a výšce n a d zem í
356
vislosti na jeho výšce nad zemí jsou naznačeny na obr. 3.8. V ýsled­
né pole složitého tv a ru vzniká tím , že se celá polovina energie v y ­
zářené směrem k zemi odráží nazpět směrem nahoru, interferuje
s přím ým vyzařováním ve stejném sm ěru a podle fázového rozdílu
přím é a odražené vlny se pole buď zesiluje nebo zeslabuje. P ři bezeztrátovém odrazu od dobře vodivé země je intenzita pole ve směru
m axim a hlavního laloku dvojnásobná proti hodnotě zářiče ve vol­
ném prostoru. Z uvedených diagram ů je zjevné, že vodorovný zářič
by měl b ý t zavěšen ve výšce nejm éně A/2 nad zemí, pokud je určen
k dálkovém u provozu.
Vliv vodivé roviny pod anténou si výhodně nahrazujem e zrcadlo­
vým obrazem antény a výsledné pole vzniká jako součet pole sku­
tečné antény a fiktivní zrcadlové antény. Zrcadlový účinek vodivé
roviny nám též um ožňuje konstruovat rezonanční svislé antény
o délce A/4, kde druhá polovina dipólu je nahrazena zemním odra­
zem. V stupní im pedance takové antény mezi patou a zemí je polovi­
na hodnoty im pedance půlvlnného dipólu, tj. asi 30 £2 (obr. 3.9.).
Zem ský povrch není zdaleka ideálně vodivý a jeho vodivost se
pohybuje v rozmezí čty ř řádů. Nejlepší vodivost má m ořská voda,
dále následuje úrodná ornice, bažinaté roviny, pastviny a lesy, hli­
n itá půda, písčitá půda, sladkovodní plochy, budovy a m ěstská zá­
stavba. H loubka vniku krátkých vln do země je přibližně 1,5 až
O br. 3.9. N á h ra d a zem ního o d ra z u z rca d lo v ý m o b ra ze m a n té n y
357
3 m. O dobré vodivosti rozhoduje především hladina spodní vody.
zatím co povrchová vláha má jen m alý význam.
D obrá vodivost země v blízkém okolí antény je hlavním předpo­
kladem její účinné funkce. U antén sym etrických vůči zemi (např.
horizontální dipól) i při horší půdě nedochází k větším ztrátám , po­
kud je an tén a zavěšena dostatečně vysoko. Zato u krátkých v erti­
kálních zářičů je země bezprostřední součástí antény a je-li špatná,
funkci antény zcela znehodnotí. Vodivost země se proto často uměle
zlepšuje pomocí soustavy vodičů spojených do zemnicí sítě (proti­
váha). Vodiče se umísťují přím o na zemský povrch nebo se mělce
(několik cm) zakopávají. Mají b ý t paprsčitě rozloženy do vzdále­
nosti asi A/2 a jejich počet m á být co nej větší. Teprve zvyšování
počtu zemnicích prvků nad 90 má již malý vliv na zlepšení účinnosti
antény. V am atérské praxi se za cenu snížení účinnosti používají
skrom nější zemnicí systém y.
Minimum představují čtyři prvky
o délce ŽI/4-.
Anténní napáječe
Vlastnosti vf vedení
Přenos v f energie z vysílače do anténního zářiče nebo z antény
na vstup přijím ače zprostředkovává napájecí vf vedení — anténní
napáječ. Výjim ku představují jen ty případy, kdy je anténa přive­
dena až bezprostředně k vysílači (např. antény přenosových radio­
stanic). K účinném u přenosu energie mezi zdrojem a spotřebičem ,
tj. mezi vysílačem a anténou, musí m ít vedení vf vhodné vlastnosti.
Především nás zajím á, jak á je im pedance na vstupu vedení v zá­
vislosti na im pedanci připojené zátěže, délce vedení a jeho m echa­
nické konstrukci. D ruhým důležitým činitelem jsou z trá ty při pře­
nosu, vyjadřované jako útlum vedení.
K dyby bylo vedení vf nekonečně dlouhé, vykazovalo by na svých
vstupních svorkách jistou impedanci, k terá závisí pouze na m echa­
nické konstrukci vedení, tj. na prům ěrech a rozteči vodičů a na
vlastnostech a způsobu um ístění izolačního dielektrika mezi vodiči.
358
T ato hodnota se nazývá charakteristická impedance a pro vf km ito­
čty je dostatečně přesně určena vztahem
Z 0 = j/Z /G \
[O, H, F j
kde L a C jsou indukčnost a kapacita vodičů vedení na jednotku
délky.
Následkem jistého ohmického odporu vodičů vedení, navíc zvý­
šeného povrchovým jevem a ztrátam i v dielektriku, vznikají při pře­
nosu energie ztráty . Další z trá ty vznikají i tím , že se část energie
ztrácí vyzařováním do prostoru. Z trá ty se v yjadřují jako pom ěr
vstupního a výstupního výkonu v logaritm ické míře a udávají se
proto jako útlum v decibelech na jednotku délky vedení (dB/m nebo
dB/I()0 m). Ú tlum všeobecně stoupá s rostoucím km itočtem .
Rychlost šíření a délka vlny na vedení
Přenos energie po vedení se děje v podobě elektrom agnetického vl­
nění a nosičem energie je prostor v nejbližším okolí vedení. Vlastní
vodiče vedení slouží jen k tom u, aby daly vf poli žádaný průběh
a směr. E lektrom agnetické vlnění na vedení se šíří pom aleji než ve
volném prostoru a v souhlasu s tím je délka vlny na vedení kratší
než ve volném prostoru. U vedení se vzduchovou izolací (např. dvojd rátové vedení s rozpěrkam i) je zkrácení jen asi 5 %, u plného poly­
etylénového dielektrika v koaxiálním kabelu asi 34 %, u pěnového
polyetylénu asi 18 %. Pro jednotlivé ty p y vedení se udává obvyk­
leji tzv. činitel zkrácení, což je pom ěr délky vlnv na vedení k délce
vlny ve volném prostoru
k = /lv/ Ao •
Pro uvedené ty p y vedení jsou činitele zkrácení k = 0,95, 0,66 a 0,82.
359
Konstrukce napáječů
V' praxi se nejčastěji používají vedení vf znázorněná na obr. 3.10.
Soum ěrné vedení se vzduchovou nebo polyetylénovou izolací (a, b)
vyhovuje pro km itočty do 1000 MHz, souosé (koaxiální) vedení pro
km itočty do 3000 MHz (c), vlnovody pro km itočty od 2000 MHz
výše {<{). Vedle těchto základních ty p ů existují různé obm ěny podle
tv a ru vodičů, napr. dvojdrátové sym etrické stínění vedení (e), jednodrátové vedení nad vodivou rovinou (/), pásková vedení (g, h).
U koaxiálního kabelu se elektrom agnetické pole rozprostírá mezi
vnitřním vodičem a pláštěm , složeným obvykle pro větší ohebnost
kabelu z měděného pletiva. Plášť stíní přenos energie uvnitř kabelu,
kabel nevyzařuje ani nepřijím á rušení. Případné „prosakování" vf
energie nastává pouze tehdy, jsou-li v stínícím pletivu mezery nebo
jsou-li některá vlákna pletiva přerušena. Pro náročnější aplikace se
proto vyrábějí kabely s dvojitým stínícím opletením nebo s pláštěm
zhotoveným z fólie. Plášť koaxiálního kabelu bývá chráněn obalem
z PV(Í. Povětrnostní vlivy a sluneční záření časem narušují ochran-
b
h
b
h
7Á777777777
f)
g)
O br. 3.10. N e jča stěji p o u ž ív a n é ty p y v f vedení
360
h)
ný povlak a kabel se potom korozí znehodnocuje — vzrůstá jeho
útlum a zhoršují se stínící vlastnosti.
N a útlum koaxiálního kabelu i jeho charakteristickou im pedanci
m á p o d sta tn ý vliv dielektrikum , které zajišťuje polohu vnitřního
vodiče vůči plášti. Pro vakuum a přibližně i vzduch je charakteris­
tická im pedance určena vztahem
Z 0 = 138 log (D/d) ,
[£ŽJ
kde d je prům ěr vnitřního a D prům ěr vnějšího vodiče. P lynné di­
elektrikum je pouze vhodné, nemá-li nadm ěrnou vlhkost. Při po­
užití dielektrika s perm itivitou (dielektrickou konstantou) e se cha­
rak teristická im pedance vedení o stejných rozměrech sníží podle
vztahu
Z = Z o lfe .
Ú tlum kabelu všeobecně klesá s rostoucím prům ěrem vodiče a sto u ­
pá se vzrůstajícím km itočtem . Běžně se vyrábějí koaxiální kabely
s charakteristickou im pedancí 75 a 50
(v N D R a NSR též 60 Í2),
jejichž dielektrikum bývá polyetylén, pěnový polyetylén, teflon nebo
polystyrénové kalíškovité distanční vložky.
D ruhým hlavním typem vedení vf pro anténní techniku je sym e­
trické dvojdrátové vedení. Jeho charakteristická im pedance při
vzduchovém dielektriku závisí na rozteči a prům ěru vodičů podle
vztahu
Zo — 276 log (D/d) ,
[O]
kde D je rozteč os vodičů a d je prům ěr vodičů. K onstantní vzdále­
nost mezi vodiči je udržována buď distančním i izolačními rozpěrka­
mi a napnutím vodičů, nebo jsou vodiče zalisovány do polyetyléno­
vého pásu, případně do oválného profilu z pěnového polyetylénu.
Protože to to dielektrikum nevyplňuje celý prostor mezi vodiči, má
menší vliv na charakteristickou im pedanci než tom u bylo u koaxiál­
ního kabelu. P roto též z trá ty dvojdrátového vedení jsou menší než
z trá ty koaxiálního kabelu s vnitřním vodičem stejného prům ěru
a pouze na nej vyšších km itočtech, kdy rozteč vodičů přest ává být
zanedbatelná vůči vlnové délce, se útlum dvojdrátového vedení zv ět­
361
šuje následkem vyzařování energie. Běžně vyráběné dvojdrátové
vedení je tzv. televizní dvoulinka s charakteristickou impedancí
300 Q.
D vojdrátové vedení má dobré vlastnosti jen pokud je jeho okolí
stejnorodé a tvořené převážně vzduchem. Vedení napáječe po střeše
nebo po zdi m á za následek zvýšení ztrá t, přiblížení vodivým před­
m ětům působí změnu charakteristické impedance, čímž vzniká ne­
přizpůsobení a další ztráty . Důležité je také zachování sym etrie n a ­
páječe vůči zemi. Jejím zhoršením vedení vyzařuje, případně přijím á
poruchy. Proto se např. doporučuje dvoulinku TV zkrucovat ;jusi
d v a k rá t na 1 m délky.
V
protikladu ke koaxiálním u kabelu je dvojdrátový napáječ citli­
vější i na atm osférické vlivy. Vadí především vodní srážky všeho
druhu, v městském prostředí pak hlavně spad nečistot, které se
usazují na dielektrickém m ateriálu a vydatně zvyšují útlum vedení.
Také sluneční záření zhoršuje vlastnosti polyetylénového dielektrika.
D voulinka TV oválného tv aru s pěnovým dielektrikem je proti tě m ­
to vlivům odolnější než páskové vedení pro T. program TV. N aproti
tom u am atérsky zhotovené dvojdrátové vedení s rozpěrkam i je pro
účely KV patrně nejvhodnějším typem anténního napáječe pro malé
z trá ty , malou hm otnost a nízkou cenu. Snadno se vyrobí s p o tře b ­
nou charakteristickou im pedancí v rozmezí 200 až 800 O. Utlum t a ­
kového napáječe závisí především na prům ěru použitých vodičů, vliv
distančních rozpěrek zhotovených i z méně jakostního dielektrika
(např. proužky sklolam inátu) je tém ěř zanedbatelný.
Nepřizpůsobené vedení a stojaté vlny
Pro přenos m axim álního výkonu mezi zdrojem s vnitřním odpo­
rem Rj a zatěžovacím odporem (anténou) R z prostřednictvím ve­
dení o charakteristické im pedanci Zo je zapotřebí, aby byla splněna
podm ínka vzájem ného přizpůsobení impedancí
Ri = Z q — R z .
362
V takovém případě je průběh napětí a proudu podél vedení tém ěř
ko n stan tn í a jen m írně klesá následkem z trá t vedení (viz obr. 3.11.).
P ři nepřizpůsobení im pedancí na začátku vedení nedojde k m ax i­
m álním u přenosu výkonu ze zdroje do vedení. Zavedeme-li pojem
činitel nepřizpůsobení jako podíl hodnot dvou odporů větší než 1,
a — R i/ Z q pro
i? i >
Z0,
a — Z q/ R i
pro
Z» > Ri ,
pak pom ěr výkonu m axim álního, tj. přenášeného při a = 1, ke sku­
tečně přeneseném u při <r > 1 je určen vztahem
P
1
or2 +
2a
+
1
<r + — - f 2
O br. 3.11. P řizp ů so b en é v edení
N apříklad pro činitel nepřizpůsobení a = 2 je pom ěr výkonů 0,89,
což znam ená, že soustava vedení—a n téna odebere z vysílače jen
89 % m axim álně možného výkonu a při přenosu tudíž vzniká z trá ta
asi 0,5 dB.
Složitější situace vzniká, když není přizpůsoben zatěžovací odpor
(tj. anténa) charakteristické impedanci napájecího vedení. Zm en­
šení přeneseného výkonu je popsáno stejným vztahem jako při ne­
363
přizpůsobení na začátku vedení, navíc vzniká na vedení tzv. stojaté
vlnění. Část energie přím é vlny, postupující na vedení od zdroje
k zátěži R z, se na nepřizpůsobeném konci odráží a jako vlna odra­
žená postupuje na vedení zpět ke zdroji. Pom ěr vlny odražené a p ů ­
vodní závisí na míře nepřizpůsobení, k terá se udává jako tzv. činitel
odrazu q. Činitel odrazu je obecně kom plexní číslo, protože zatěžovací im pedance nemusí b ý t pouze odporová, ale m ívá i jalovou slož­
ku. Absolutní hodnota činitele odrazu se pohybuje mezi q = 0 (do­
konalé přizpůsobení zátěže) a g = 1 (totální odraz na zkratovaném
nebo otevřeném konci vedení).
Obr. 3.12. Vznik sto jatý ch vln při im pedančním nepřizpůsobení n a konci vedení
Odražená vlna se skládá s vlnou přím ou a na vedení vzniknou
m axim a i m inim a (km itný a uzly) napětí a proudu (obr. 3.12.). Jejich
poloha závisí na charakteru zatěžovací impedance. Vzdálenost dvou
sousedních m axim nebo minim odpovídá poloviční délce vlny na
vedení. Pom ěr napěťového m axim a a m inim a stojaté vlny se nazývá
činitel stojatého vlnění — ČSV (dříve pom ěr stojatých vln) a je roven
dříve definovaném u činiteli nepřizpůsobení
ČSV = ř7max/t^min = &■
364
Mezi ČSV a činitelem odrazu g platí vztahy
1+ Q
0=ST = 7 -
,
a — 1
e ~ T + T -
Z hlediska zdroje signálu se jeví na konci nepřizpůsobené vedení
i na začátku jako nepřizpůsobené. V stupní im pedance vedení, za­
končeného jinou im pedancí než čistým odporem rovným ch arak te­
ristické impedanci, je obecně kom plexní a její činná i jalová složka
závisí kromě zátěže i na délce vedení.
Stojaté vlny na vedení zvyšují z trá ty přenosu, protože v km itnách napětí a proudu jsou větší hodnoty než v přizpůsobeném stavu.
Tím vzrůstá vyzařování vedení, tepelné z trá ty a nam áhání dielek­
trik a a v extrém ních případech se může koaxiální kabel nebo dvou­
linka i prorazit. Na krátkých vlnách se považuje za ještě přijatelnou
hodnotu ČSV = 3, kdy dochází k přenosové ztrá tě 1,25 dB (mini­
málně). Ale většina běžných výstupních obvodů vysílačů není ob­
vykle při takovém ČSV schopna zprostředkovat náležité zatížení
koncového stupně. N a pásmech VKV se vždy snažím e o dosažení
co nej lepšího přizpůsobení antény k napáječi, protože přídavný
iitlum způsobený stojatým i vlnam i se uplatňuje po d statn ě více. Za
ještě přijatelnou hodnotu se považuje ČSV = 2, zlepšování přizpůsobení pod ČSV = 1 , 2 již bývá zbytečné.
Vedení nakrátko a naprázdno
V anténní technice často využívám e stojatých vln na 1vedení ke konstrukci přizpůsobovacích a transform ačních obvodů. E xtrém ní p ří­
pady nastáv ají u vedení na konci nakrátko (Rz = 0) a naprázdno
(R* = oo), kdy ČSV se blíží nekonečnu.
U vedení nakrátko vzniká na konci vedení km itn á proudu a uzel
napětí. V stupní im pedance m á různou velikost a ch arak ter podle
délky vedení. Je-li vedení k ratší než A/4, je vstupní im pedance čistě
induktivní, vedení o délce A/4 se chová jako paralelní rezonanční
365
okruh v rezonanci a vykazuje nekonečně velký vstupní odpor. Mezi
délkam i 1/4 a 1/2 je vstupní im pedance čistě kapacitní a při délce
přesně 1/2 odpovídá sériovému rezonančním u okruhu v rezonanci,
tj. jeví se jako zkrat. T yto hodnoty vstupní im pedance se opakují
vždy po délce 1/2. Dékou vlny se rozum í skutečná délka vlny na
vedení. Přehledně jsou vlastnosti vedení nakrátko znázorněny na
obr. 3.13.
O br. 3.13. V la stn o sti v ed en í n a k rá tk o
N a vedení naprázdno jsou pom ěry opačné. N a otevřeném konci
vedení vzniká k m itn á napětí a uzel proudu. V stupní im pedance je
při délce k ratší než 1/4 kapacitní, pro délku 1/4 se chová vedení
jako zkrat, při délce mezi 1/4 a 1/2 jako indukčnost a při délce 1/2
jako paralelní rezonanční obvod (obr. 3.14.).
366
O
...............
........ - —
■
■ - ............. -
— ..................-o
O br. 3.14. V la stn o sti vedení n a p rá z d n o
Vedení jako impedanční transformátor
Z-teorie vedení vyplývá jednoduchý vztah, že vstupní im pedance Z v
vedení s charakteristickou im pedancí Z o dlouhého A/4 a zakončeného
im pedancí Z z se rovná
Z v = Zl/Zz .
D va různé odpory B v a i?z lze proto přizpůsobit čtvrtvlnným vede­
ním o charakteristické im pedanci
Z o = j/fíyižz •
Protože se pom ěry na vedení periodicky opakují vždy po půlvlnné
délce, může b ý t m ísto čtvrtvlnného úseku mezi odpory zapojen
367
i jiný lichý násobek 1/4. Transform ace a tedy i přizpůsobení je tím
úzkopásm o věj ší, čím jsou odpory Hv a JRZ navzájem rozdílnější. Při
větším transform ačním pom ěru než 1 : 4 je výhodnější transform á­
to r dvojstupňový (příklad na obr. 3.16.). Vedení o délce l = A/2
působí jako „transform átor" im pedance v pom ěru 1 : 1. To znam e­
ná, že při této délce vedení bude vstupní im pedance rovna zatěžo-
-7o
-
^ Rv Rz
O br. 3.15. P řiz p ů so b e n í d v o u rů z n ý ch o d p o rů č tv rt vinným vedením
O br. 3.16. D v o jstu p ň o v ý č tv rtv ln n ý tra n s fo rm á to r p ro v ětší tra n s fo rm a č n í p om ěry
O br. 3.17. T ran sfo rm a ce im p e d a n cí 1 : 1 p ů lv ln n ý m vedením
368
vací impedanci, a to bez ohledu na to, jak á je charakteristická im ­
pedance vedení (obr. 3.17.). Místo půlvlnné délky lze použít libovolný
celý násobek A/2, neboli sudý násobek A/4.
Laděné a neladěné napáječe
Podle způsobu využívání, případně podle průběhu proudového ěi
napěťového obložení, mohou b ý t napájecí vedení laděná (rezonanč­
ní) nebo neladěná (aperiodická).
r
X/2
?i/2
l = n .X / 2
l = (2 n -m / 4
.
.
i
n íz k á i m p e d a n c e
II
vysoká
vysoká
im p e d a n c e
im p e d a n c e
O br. 3.18. R ů z n é zp ů so b y n a p á je n í p ú lvlnnóho d ip ó lu lad ěn ý m n a p áječ e m
369
U laděných napáječů musí b ý t jejich délka celistvým násobkem
2/4 a na napáječi existují výrazné stojaté vlny, protože zatěžovací
im pedance není přizpůsobena charakteristické im pedanci napáječe.
Podle toho, je-li délka napáječe sudým nebo lichým násobkem čtvrtvlny, nedochází nebo dochází k transform aci impedance. N apříklad
půlvlnný dipól lze n apájet uprostřed v m ístě nízké im pedance (60
až 70 0 ), nebo na konci v m ístě vysoké impedance (2000 —5000 0 )
obvody podle obr. 3.18. Vhodnou délkou napáječe o libovolné im pe­
danci Zp se na vstupu napáječe získá vysoká nebo nízká impedance
tak , jak potřebujem e k navázání na vysílač nebo přijím ač. Výhodou
laděných napáječů je sna,dná přizpůsobitelnost na harm onických
km itočtech a proto se jich využívá u vícepásmových antén pro KV.
Nevýhodou je jejich úzkopásm ovost a na vyšších km itočtech zna­
telné vyzařování. Laděné napáječe se konstruují výhradně jako ve­
dení se vzduchovým dielektrikem .
Neladěné napáječe pracují za podm ínky přizpůsobení anténní im ­
pedance k charakteristické im pedanci napájecího vedení. N a n ap á­
ječi v ideálním případě neexistují stojaté vlny — ČSV se blíží 1.
Délka napáječe nemusí b ý t v žádném vztahu k vlnové délce a ši~
rokopásm ovost závisí pouze na vstupní impedanci antény. A nténní
systém se však kom plikuje potřebou přizpůsobovacích nebo i sym etrizačních obvodů.
Přizpůsobování a symetrizace
Krom ě čtvrtvlnnélio vedení existuje celá řada jiných způsobů, jak
přizpůsobit neladěný napáječ k im pedanci antény. Většinou jsou
založeny na vlastnostech vedení nak rátk o a naprázdno. Několik
typických ukázek je na obr. 3.19. v aplikaci k napájení dipólu.
Dokonalé přizpůsobení (minimum ČSV) se nastaví posunováním
přípojného m ísta na im pedančním transform átoru. Složitější při­
způsobovací obvody se skládají- z jednoho nebo dvou n astav itel­
ných úseků vedení (pahýlů) a přizpůsobení se nastavuje jejich
délkou a polohou (obr. 3.20.). N a K V je populární přizpůsobení
370
dipól A/2
dipól XI 2
O br. 3.19. K o n co v é a stře d o v é n a p á je n í p ů lv ln n é h o d ipólu pom ocí č tv rtv ln n é h o
ú se k u (pahýlu)
Část vedení
s e stojatými vlnami
3 71
,,delta“ pro středové napájení půlvlnných dipólů (obr. 3.21.) a pro
zářiče sm ěrových anfén přizpůsobovací obvod ,,gam a“ a ,,T“ (obr.
3.22.), které m ají charakter bočníku. Zvláštním případem boěníkového přizpůsobení je skládaný dipól A/2, k terý se používá hlavně
na VKV při konstrukci směrových antén (obr. 3.23.). .Je-li zhotoven
z vodičů stejného prům ěru, pak transform uje im pedanci dipólu na
čtyřnásobek a nezáleží přitom na rozteči ram en. Zm ěnou pom ěru
prům ěrů a rozteče ram en, případně zvětšením jejich počtu, lze získat
transform ační pom ěr od 1 : 2 až do 1 : 30 i více. Skládaný dipól
m á navíc proti prostém u dipólu výhodu v podstatně větší širokopásmovosti.
P
O br. 3.21. P řiz p ů so b e n í
,,d e lta "
ZT
a)
O
Zo
b)
O br. 3.22. B očníkové přizp ů so b en í
-A/2-
pro Di =D2 je S libo
volné (<0.05X) a
Zvsl i250fi
ZVst
372
Obr. 3.23. Skládaný dipól
O br. 3.24. C hybné n a p á je n í sy m e tric k éh o
zářiče n e sy m etrick ý m n a p áječ e m
povrchový
proud
V
anténní technice se často vyskytuje požadavek přechodu z nesoum ěrného (koaxiálního) napáječe na sym etrickou anténu. Přím é
připojení koaxiálního kabelu na půlvlnný dipól podle obr. 3.24. je
nesprávné, i když z hlediska im pedančního přizpůsobení se zdá
všechno v pořádku. Plášť koaxiálního kabelu m á vůči zemi pod­
statn ě větší kapacitu než jeho vnitřní vodič. P roto i každá polovina
původně souměrného dipólu bude po připojení kabelu vůči zemi
různá. Povrchem pláště kabelu pak protékají povrchové proudy vf,
b)
"i
I
X/4
I
1
Obr. 3.25. Různé způsoby symetrizacu souosého vedení
373
napáječ se tím stane součástí antény a sám bude vyzařovat a p řijí­
m at. Tím se zkresluje vyzařovací diagram antény, mění se rezonanč­
ní km itočet zářiče, zvyšitjí se z trá ty v napáječi.
K odstranění popsaných nesnází se mezi koaxiální napáječ a sou­
m ěrnou anténu zapojují symetrizační členy. Nejběžnější způsoby sym etrizaee jsou naznačeny na obr. 3.25. N ejčastější je sym etrizátor
podle obr. 3.25a, který současně transform uje im pedanci v poměru
1 : 4 a je proto vhodný k napájení skládaného dipólu koaxiálním
kabelem 75 Q. Také bočníkové přizpůsobení ,,gam a“ (podle obr. 3.22)
splňuje současně funkci sym etrizátoru a transform átoru impedance.
Z0
O br. 3.26. Š iro k o p ásm o v é sy m e triz a č n í-tra n s fo rm á to ry
Uvedené sym etrizační členy jsou úzkopásm ové a pracují podle ty p u
obvodu v km itočtovém pásm u 3 —15 % středního km itočtu. Na
KV jsou běžné i sym etrizační členy „se soustředěným i param etry*1,
využívající širokopásm ových transform átorů vf na feritových já d ­
rech. Několik zapojení je uvedeno na obr. 3.26. Dobře konstruovaný
transform átor vyhoví v km itočtovém pásm u 1 : 10 i více.
374
Vazba napáječů s vysílačem
V ýstupní obvod vysílačů KV se obvykle konstruuje v podobě
článku-jr nebo yr-Lčlánku prozatěžovací impedanci 50—100 Q, takže
je možné přím ě připojení koaxiálního kabelu. Pokud není anténa
dobře přizpůsobena a ČSV na napáječi je větší než 2, mohou nastat
potíže s tím , že nelze laděním 71-článku dobře zatížit koncový s tu ­
peň. Nedá-li se z praktických důvodů snížit ČSV lepším přizpůso­
bením antény k napáječi (což je jediné správné řešení), je jedinou
pomocí zařadit mezi vysílač a vstup koaxiálního vedení pom ocný
im pedanční transform átor z kondenzátorů a cívek. U niverzálně po­
užitelným i obvody jsou články tv aru T podle obr. 3.27. O ptim ální
pomocný
transform átor
___
TX
špatné
přizpůsobený
napáječ
—fa)
°— li
i JT
Í_ I
y-
O br. 3.27. Z lepšeni ČSV po m o cn ý m přizp ů so b o v acím obvodem u m ožní sp rá v n ě
z a tíž it k o n c o v ý stu p e ň
PA
1M
\r\
r
PA'
M
Zo
0
r- S Z !
i
0 = 5
Cv 4-
I
XL= 2 xf Lv i Z0
XL=XC=U)LV * 1 /w C y = p* 5 ) Z0
O br. 3.28. T y p ic k é v azeb n í o b v o d y .pro vysílače V K V
375
nastavení pomocného transform átoru se dosáhne pomocí reflektom etru zařazeného mezi vysílač a pom ocný transform átor.
U vysílačů VKV se výstupní obvod zpravidla řeší vazební sm yč­
kou a správné zatížení koncového stupně se nastavuje vhodnou
vazbou. Dva možné způsoby jsou spolu s podm ínkam i pro správné
dim enzování vazebních obvodů na obr. 3.28.
Jestliže je anténní systém KV napájen dvoudrátovým laděným
napáječem , je nutno vstup vedení n apájet z laděného okruhu, k terý
respektuje vstupní im pedanci napáječe. Přídavný ladicí okruh sice
XI2
csv
<= 0
I = ( 2 n - 1) A/4
1
n = 1,2,3 /
v y s o k á im p e d a n c e
xi2
csv
\ y
b)
1
Obr. 3.29. Vazební obvody pro laděné napáječe
/
i = n.A/2
nízká impedance
kom plikuje obsluhu stanice při přepínání pásem, ale pom áhá účinně
filtrovat harm onické km itočty. Pro nízkou vstupní im pedanci n a ­
páječe se zvolí sériový rezonanční okruh, pro vysokou im pedanci
paralelní. Typický případ pro napájení půlvlnného dipólu je znázor­
něn na obr. 3.29. Sm ěrná hodnota kapacity ladicího kondenzátoru
pro 3,5 MHz je asi 200 pF. O ptim ální vazba mezi cívkami se n a sta ­
vuje na m aximum údaje indikátorů proudu vf v obou vodičích n a­
páječe nebo lépe nastavením m inim a ČSV na přiváděcím koaxiálním
napáječi.
Antény pro KV
Pracovní km itočet je jen jedním z možných hledisek pro roztřídění
antén a není to dělítko právě přfesné, protože v podstatě všechny
antény m ohou pracovat na nízkých i vysokých km itočtech, záleží
jen na rozměrech. Přesto bylo zvoleno toto rozdělení, aby bylo mož-^
né v y b rat alespoň typické představitele antén pro dekam etrové
a m etrové vlny z nepřeberného m nožství antén, jejichž pouhý výčet
by přesáhl únosný rozsah kapitoly.
Základní požadavky
P ři stavbě antény je nutno uvážit: rozsah pracovních km itočtů,
směrové vlastnosti, konstrukční možnosti a místní podm ínky reali­
zace, způsob šíření vln. Pro pásm a KV je základním typem šíření
pro dálkový provoz ionosférická vlna odražená od vrstvy F ve výši
asi 400 km. Pro dálkový provoz musí b ý t energie vf vyzařována
pod nízkým i elevačními úhly, *což vyžaduje zavěsit horizontální a n ­
ténu co nejvýše, nebo dobrý zemnicí systém pro anténu vertikální.
Nejlepších výsledků se dosahuje s individuálním i anténam i pro kaž­
dé pásmo, ale prostorové omezení většinou nutí ke stavbě více méně
kom prom isních anténních systém ů schopných pracovat na více pás­
377
mech. V yužívá se přitom toho, že km itočty am atérských pásem KV
jsou vzájem ně v harm onickém vztahu. N a nižších pásm ech KV jsou
schůdné i jednoduché směrové systém y, buď pevně nasm ěrované do
žádaného směru nebo systém y, jejichž sm ěrování lze přepínat zm ě­
nou napájení zářičů. Otočné směrové antény pro pásm a DX již
dávno přestaly b ý t raritou a možnosti i odvaha k onstruktérů po­
kročily natolik, že se dnes stavějí sm ěrovky i pro 40 m. IJ antén
KV existuje nepřehlednost v názvech jednotlivých anténních systé­
mů, které nesou obvykle jm éno svého tvůrce a rozdíl mezi různým i
ty p y se tý k á především způsobu napájení zářiče. V následujících
odstavcích budou proto popsány jen hlavní principy některých zá­
kladních ty p ů antén KV.
Dipólové antény
Základním typem je vodorovný dipól o délce 2/2. Je-li zhotoven
z tenkého vodiče (např. d rá t 0 2 (mm), má na jeho elektrickou dél­
ku prakticky vliv jen kapacita závěsných izolátorů a rezonanční
délka je přibližně určena vzorcem
l = 142,5//
[m, MHz] .
Takový zářič je poměrně úzkopásm ový a vhodné im pedanční vlast­
nosti pro napájení neladěným napáječem má v rozmezí m ax. ± 3 %.
N apříklad dipól „ustřižený” pro telegrafní úsek pásm a 80 m bude
na km itočtu 3,8 MHz vykazovat ČSV kolem 3. Širokopásm ovost
^
4
O br. 3.30. Š iro k o p á sm o v ý dipól
378
\I2
ÓÓ
dipólu lze zlepšit zvětšením jeho tloušťky, což se dosahuje složením
zářiče z několika paralelně spojených vodičů (obr. 3.30.). Vhodnější
obm ěnou je skládaný dipól (viz 3.31.). Činitel zkrácení je poněkud
menší než u prostého dipólu a délku zářiče ve smyslu obr. 3.31. lze
počítat ze vzorce
l = 147//
[m, MHz] .
. = 147/f
i
S<0,05X
“ I
3.31. S k lá d a n ý dipól
0,98 A/2
0,82 XI2
zk ratovací
m ůstek
300 Q
O br. 3.32. D ipól z h o to v e n ý z d v o u lin k y TV
R ozteč vodičů není kritická, postačí, je-li menší než 0,05 A. Pro
práci z přechodného stanoviště lze celou anténu včetně napáječe
zhotovit z dvoulinky TV. Správné přizpůsobení k napáječi se do­
sáhne zapojením zkratovacích m ůstků podle obr. 3.32. Popsané di­
póly napájené v m ístě proudové km itný neladěným napáječem jsou
vhodné jen pro základní km itočet. N a vyšších harm onických je
uprostřed dipólu km itná napětí a vzniká naprosté nepřizpůsobení.
Zato napájení laděným napáječem práci na vyšších pásm ech um ož­
ňuje; pro druhou harm onickou je dipól celovlnný, napájený v k m it­
ně napětí. P ro ti půlvlnném u dipólu m á větší šířku pásm a a užší
379
vyzařovací diagram (60° pro —3 dB). T ato konfigurace představuje
již nejjednodušší soufázovou kolineární soustavu, protože v p odsta­
tě jde o dva půlvlnné dipóly napájené ve fázi. Zisk pro ti půlvlnném u
dipólu je 1,8 dB. Celovlnný dipól lze nap ájet i neladěným napáječem
za pomoci přizpůsobení podle obr. 3.33., stáv á se pak ovšem jen
jednopásm ovou anténou.
O br. 3.33. C elovlnný dipól s v y z n ačen ý m p rů b ě h e m pro u d o v éh o a napěťovéh
obložení
O br. 3.34. V íeepásm oyý k om prom isní dipól
Pro práci na více pásmech se též používá kom prom isní vícedipólový systém podle obr. 3.34., vzniklý propojením napájecích bodů
několika dipólů pro jednotlivá pásm a. Vzájem ná vzdálenost vodičů
u konců jednotlivých zářičů by měla b ý t několik desítek centim etrů.
CSV tohoto systém u stěží dosáhne na všech pásmech hodnoty nižší
než 2.
Jiným typem vícepásmového dipólu je uspořádání podle W3DZZ,
u něhož jsou v obou ram enech dipólu zapojeny paralelní odladovací
rezonanční okruhy (tzv. ,,tra p y “ ) s vhodně voleným i param etry.
S rozměry uvedeným i na obr. 3.35. anténa pracuje na 80 m jako
.380
dipól 2/2, neboť induktivní charakter rezonančních obvodů prodlu­
žuje elektrickou délku zářiče na rezonanční. Rezonanční okruhy
jsou naladěny na 7,05 MHz a proto na tom to pásm u svou vysokou
im pedancí oddělují koncové úseky zářiče od napájené střední části
a an téna opět funguje jako dipól 2/2. N a vyšších pásm ech m ají re­
zonanční okruhy kapacitní charakter a zkracují elektrickou délku
zářiče, takže má na 20 m délku 1,5 2, na 15 m 2,5 2, na 10 m 3,5 2.
5080 mm
3200
A.7/Jh
- o -
a
27 pF
O br. 3.35. V ícepásm ový dipól podlo W 3D ZZ
celovlnný dipól
O br. 3.36. V yzařovací d ia g ra m y „ z a h n u tý c h " dipólů
I
381
N apájecí bod je vždy v proudové km itně, ale tv a r vyzařovacího
diagram u odpovídá dlouhodrátové anténě. N a 80 a 40 m lze dosáh­
nout velmi dobrého přizpůsobení (na 80 m v úseku asi 100 kHz),
pro vyšší pásm a je systém opět jen kom prom isní, s ČSV kolem 3
(napáječ 75 Í2). Možné je i uspořádání s více odlaďovači, nebo s odladovači zhotoveným i z úseků vedení, či kom binace s více dipólovým uspořádáním .
O br. 3.37. A n té n a „ o b rá c e n é V “
R am ena dipólu nemusí b ý t n a p ja ta v jedné přímce. Vychýlením
ram en ve vodorovné rovině se dosáhne změny vyzařovacího diagra­
mu podle obr. 3.3(5. Může se ta k o d stran it ostrá nula vyzařování
ve směru osy dipólu a získá se tém ěř všesm ěrový diagram .
S ohledem na účinné vyzařování je důležité, aby alespoň úsek zá­
řiče v okolí proudové km itný byl um ístěn co nejvýše a ve volném
prostoru. Ť ak vznikne anténa „obrácené V“ (inverted V), kde ke
konstrukci stačí jediná vysoká podpěra uprostřed, k terá současně
nese anténní napáječ. Jak o příklad slouží anténa pro 80 m na
obr. 3.37. Vrcholový úhel nem á b ý t menší než 60°. Při 90° je zisk
proti dipólu zavěšeném u ve stejné výšce menší o 3 dB, při vrcholo­
vém úhlu 120° menší o 1,5 dB. Vyzařovací diagram an tén y je tém ěř
všesměrový.
382
Dlouhé jednodrátové antény
P a trn ě dosud nejrozšířenějším univerzálním druhem antény pro KV
je dlouhý rezonující vodorovný zářič napájený na konci nebo
uprostřed. Délka zářiče se volí jako násobek A/2. Protože na zkráce­
ní zářiče m ají vliv pouze závěsné izolátory, vypočítá se rezonanční
délka zářiče ze vzorce
150(iV — 0,05)
l = — - — -------- [m, M Hzl
kde N je počet půlvln, připadajících na zářič pro daný km itočet.
-í------------- *-------------- <L-
1-5.X/2
O br. 3.38. R ozložení o k am ž itý c h p ro u d ů n a dlouhém zářiči
Rozložení okam žitých proudů na zářiči je takové, že v sousedních
půlvlnných úsecích jsou vždy v protifázi (obr. 3.38.). Výsledné pole
a vyzařovací diagram v horizontální rovině vznikne složením vyza­
řování dílčích dipólů. N a rozdíl od soufázové kolineární soustavy
(např. celovlnný dipól napájený uprostřed) se pole v některých sm ě­
rech zesiluje, v jiných potlačuje, případně vymizí. Výsledkem je
členitý vyzařovací diagram ; tím členitější, čím je zářič delší. Z ob­
rázku 3.39. je p atrno několik základních vlastností dlouhého zářiče:
a) vyzařovací diagram y jsou souměrné vůči ose zářiče a souměrné
v kolmém sm ěru;
b) směr m axim álního vyzařování se přiklání tím více k ose zářiče,
čím je zářič delší;
c) zářič o délce, k terá je lichým násobkem A/2 vyzařuje část energie
ve sm ěru kolmém na zářič, zářič se sudým počtem A/2 m á v tom ­
to směru nulové vyzařování;
383
d) celkový počet smyček horizontálního vyzařovacího diagramu
v polorovině (0°—180°) je roven počtu půlvln obsažených v délce
zářiče;
e) nejvíce energie je vyzařováno ve smyčkách nejpřilehlejších k ose
zářiče, pom ěrné zesílení výkonu proti půlvlnném u dipólu je tím
větší, čím je zářič delší.
1 = A/2
l =4.A/2
1= 5. A/2
1=6. A/2
O br. 3.39. V yzařovací d iag ra m y d lo u h ý ch zářičů
Z uvedeného vyplývá, že dlouhý zářič je vlastně směrovou a n té ­
nou se čtyřm i hlavním i a případně dalšími menšími laloky. P od­
statné zesílení nastává až u skutečně dlouhých zářičů. N apříklad
zářič dlouhý 4 X dává v hlavních lalocích zisk 3 dB proti půlvlnnému dipólu.
Dlouhé zářiče mohou b ý t z prostorových důvodů v určité své
části zalom eny, zavěšeny šikmo nebo um ístěny nad nerovným te ­
rénem. Všechny ty to změny tém ěř neovlivňují rezonanční km itočet,
ale mají vliv na tv a r vyzařovacího diagram u. Zářič nad svažující se
zemí vyzařuje pod menším vertikálním úhlem na tom konci, který
je výše nad zemí.
Délka dlouhého zářiče určeného pro vícepásmový provoz se musí
384
volit kom prom isně, protože zářič o správné rezonanční délce pro
nejnižší pásmo se stává krátkým pro vyšší pásm a. N apříklad dipól
A/2 pro km itočet 3,5 MHz rezonuje na 7,2—14,5 —21,9 —29,3 MHz.
Pro vícepásm ový provoz je nutné napájení laděným napáječem ;
výhodnější je napájení středové, u něhož napáječ s vazebním ob­
vodem lépe vyrovnává nepřesné rezonanční km itočty zářiče. Dopo-
O br. 3.40. S m ěrová a n té n a ,,V “
ručené délky jsou např.: zářič 41.15 m a napáječ 26,6 m. Délka n a­
páječe je volena tak, aby nebyla přesným násobkem A/2. Zabrání
se tím vzniku soufázových, proti zemi nesym etrických stojatých
vln na vedení. Ze dvou dlouhých zářičů,svírajících mezi sebou vhod­
ný úhel, lze získat účinnou směrovou soustavu (obr. 3.40.).
Buzené soustavy
.Jedním ze způsobů jak zvětšit směrovost a zisk antény je zmnožení
dipólových zářičů. Je-li energie vf přiváděna anténním napáječem
všem dílčím zářičům, jde o tzv. buzené (fázované) anténní soustavy.
Z ákladní ty p y jsou: řadová (kolineární), bočná (s příčným vyzařo­
váním ), koncová (s podélným vyzařováním ). A nténní soustava může
b ý t též vytvořena kom binací základních typů.
385
Dipólové prvky řadové soustavy leží na téže ose a jsou buzeny
ve fázi. Vyzařují podobně jako jednoduchý dipól A/2, jen směrový
diagram je užší, v rovině kolmé všesm ěrovj' (obr. 3.41). S rostoucím
počtem prvků roste sm ěrovost a zisk. Pro dvouprvkovou soustavu
je zisk 1,8 dB, pro tři prvky 3,3 dB, pro 4 prvky 4,5 dB atd. Soufázové napájení lze např. zajistit uspořádáním podle obr. 3.42, kde
mezi jednotlivé půlvlnné prvky zářiče jsou zařazeny čtvrtvlnné úse­
ky vedení nakrátko.
Bočné soustavy mají dipólové prvky uspořádány paralelně a v y ­
zařují nejvíce kolmo k rovině prvků. V případě horizontální polari-
O br. 3.41. V y zařo v á n í řad o v é so u sta v y
~ r
Á/4
T
XH
O br. 3.42. Soufázové n a p á je n í č ty řp rv k o v é řa d o v é so u sta v y pom ocí č tv rtv ln n ý c h
pah ý lů
386
zace jsou prvky nad,sebou a získává se sm ěrovost ve svislé rovině,
zatím co v horizontální rovině je vyzařovací diagram shodný s d ia­
gramem prostého dipólu (obr. 3.43). Rozteč prvků v soustavě se volí
obvykle pňlvlnná, což usnadňuje řešení napájecího systém u, i když
m axim ální zisk nastává při rozteči 5/8 A. D va prvky s půlvlnnou
roztečí dávají zi.sk 4 dB, tři prvky 5,5 dB, čtyři prvky 7 dB atd.
Způsob napájení je p a trn ý z obr. 3.44, kde je anténa „ležaté H “ ,
představující kombinaci řádové a bočné soustavy.
O br. 3.44. A n té n a ,,ležaté H “
s v y zn ač en ý m rozložením o k am žitý ch
p ro u d ů a p o la rit n a p ě tí
^
O br. 3.43. B o čn á so u sta v a
Koncové soustavy mají prvky také rovnoběžné, ale napájené
s rozdílnou fází. Vhodnou volbou rozteče a fázového rozdílu lze zís­
k at vyzařovací diagram y různého tvaru. M aximum vyzařování n a­
stává v rovině prvků a kolmo k nim, takže soustava soustřeďuje
energii v obou rovinách. S ohledem na snadné napájení se nejvíce
používá fázového rozdílu 180° (obr. 3.45). Zisk soustavy s dvěm a
prvky napájeným i v protifázi je při rozteči A/4 3,8 dB, při rozteči
A/8 4,3 dB. Při rozteči A/4 a fázovém rozdílu 90° se získává dokonce
387
max.
Obr. 3.45. Koncová soustava
max.
O br. 3.46. S m ěrová a n té n a H B9CV
388
jednosm ěrný vyzařovací diagram , m aximum záření bude ve směru
prvku, jehož proud se fázově opožďuje. Nevýhodou koncových sou­
stav je m alý vstupní odpor, což znesnadňuje napájení.
H orizontální buzené soustavy pro KV vycházejí značně rozm ěrné
a byly postupně překonány otočným i směrovými anténam i. Zato
jsou velmi vhodné ve vertikální verzi pro nižší pásm a KV, kde lze
v y tv o řit soustavy s přepínáním směrového diagram u pouhou zm ě­
nou fázování v napájecím systém u.
V
posledních letech se značně rozšířila sm ěrová anténa HB9CV,
kterou pro způsob napájení m ůžem e.zařadit mezi buzené soustavy.
Sestává ze dvou prvků, z nichž jeden je o trochu kratší než správná
rezonanční délka A/2, druhý o trochu delší. Prvky m ají rozteč A/8
a delší prvek je napájen s fázovým zpožděním 225°. Rozm ěry pro
sym etrické napájení 300 Q vedením jsou na obr. 3.4ti. Zisk směrové
antény HB9CV je asi 5,5 dB.
Soustavy s pasívními prvky
Pasivním nazývám e prvek, který je buzen pouze elektrom agnetic­
kým polem napájeného zářiče, v jehož blízkosti se nachází a má vliv­
ná sm ěrový diagram . Směrové antény založené na tom to principu
jsou nejrozšířenějším typem směrovek a jde-li o přímé prvky dél­
ky A/2, nazývají se ty to antény podle svého objevitele Yagi (správ­
něji Yagi-Uda).
Funkce pasívního prvku spočívá v tom , že zachytí část energie
vyzářené aktivním zářičem a protože není připojen k žádné zátěži,
opět ji vyzáří. Vyzařování pasívního prvku se sčítá s energií vyzařo­
vanou zářičem a podle vzájem ného fázového rozdílu proudů v obou
prvcích dochází v některých směrech k zesilování a v jiných k ze­
slabování celkového pole této dvouprvkové soustavy. S hodný fá­
zový rozdíl lze n a sta v it jednak roztečí prvků, jednak reaktančním i
vlastnostm i pasívního prvku. Ty se dají n astavit vřazením indukčnosti nebo kapacity do pasívního vodiče, popřípadě daleko příhod­
něji, prodloužením nebo zkrácením pasívního prvku. Pasívní prvek
389
může pracovat jako reflektor a energie je sm ěrňována směrem od
pasívního prvku k aktivním u nebo jako direktor, kdy m axim um
vyzařování nastává ve směru od aktivního prvku k pasívnímií
(obr. 3.47). Aby přídavný pasívní prvek působil jako reflektor, musí
v něm proud v f předbíhat proud vlastního zářiče a tom u odpovídá
induktivní charakter, tj. přídavný prvek musí být delší než 1/2.
U direktoru je tom u naopak: fázové zpoždění — kapacitní charak­
te r — kratší délka než 1/2. V praxi se volí délka pasivních prvků
o 4-—6 % odlišná od délky aktivního zářiče.
m ax
O br. 3.47. D v o u p rv k o v é so u sta v y s p asiv n ím i p rv k y
N ejvětší zesílení pole (asi 5,5 dB) se dosáhne použitím pasívního
prvku ve funkci direktoru při optim ální vzdálenosti od zářiče 0,1 1.
Dodržení optim ální vzdálenosti i správné délky prvku je dost kri­
tické. Reflektor dává největší zisk při vzdálenosti 0,18 1 (asi 5 dB)
při podstatně plošším průběhu optim ální rozteče. A nténa ze tří
prvků — reflektoru, zářiče a direktoru — může dosáhnout zisku
7 —8 dB. M axim ální zisk se dosáhne větší roztečí prvků: Z-R 0,251,
Z-D 0,15 1. V yzařovací diagram tříprvkové antény je již výrazně
směrový. Vyzařovací úhel v rovině prvků je asi 60°, v rovině kolmé
asi 100°. Činitel zpětného příjm u (nesprávně předozadní poměr) je
15 —25 dB. N astavení rozteče a délky prvků pro m axim ální zisk
nesouhlasí s nastavením pro největší činitel zpětného příjm u. Z pro­
vozních důvodů se spíše dává přednost nastavení optim a činitele
zpětného příjm u. Zvýšení zisku základního uspořádání antény Yagi
je možné dosáhnout přidáváním dalších direktorů se vzájem nou roz­
tečí nejm éně 0,1 1.
Předností an té n ty p u Yagi je konstrukční jednoduchost a velký
390
zisk při m além počtu prvků. H lavním i nedostatky jsou m alá širokopásm ovost, nejednoznačnost a obtížnost seřízení na nej větší zisk.
Obtíže vzrůstají při m alých roztečích prvků, protože pasívní prvky,
um ístěné blízko zářiče, výrazně snižují jeho vstupní impedanci, k te ­
rá pak klesá na méně než 10 O a dosahuje se obtížně účinné přizpů­
sobení k napáječi.
O br. 3.48. V ícoprvková a n té n a Y agi
Byla též popsána celá řada kom prom isních systém ů, schopných
pracovat na více pásmech nebo systém ů se zmenšenými rozm ěry.
Využívají většinou prvky doplněné rezonančním i okruhy (princip
W3DZZ) nebo prodlužovacím i indukčnostm i. Jejich seřizování je
obtížné a zisk i ostatní vlastnosti se nemohou vyrovnat jednopásm ovým anténám s plným i rozm ěry.
Princip pasívního reflektoru se velmi často používá i u jiných
směrových systém ů pro přem ěnu dvojsm ěrného vyzařovacího dia­
gram u na jednosm ěrný. Typickým příkladem je soustava p říd av ­
ných reflektorů u kolineární nebo bočné soustavy nebo u smyčkové
antény. Reflektorem se zvýší zisk an tén y podle jejího ty p u o 3 —5 dB.
Smyčkové antény
Sm yčková an téna je v podstatě cívka s libovolným tvarem , kterou
protéká proud vf. Velmi znám é je použití sm yčky jako tzv. rám ové
antény pro zaměřovači přijím ače. Pokud je její rozm ěr m alý vzhle­
dem k vlnové délce, má proud stejnou velikost i fázi v celé smyčce
a vyzařovací diagram je osmičkový, s m axim y v rovině smyčky.
391
Obr. 3.49. M alé sm yčkové a n té n y
a)
i - ----X/8----- H
Pro vysílací účely se používá jednozá.vitových smyček b rozměry,
které jsou násobky A/2. Nejmenší m ožná anténa m á délku obvo­
du A/2 a vyzařuje nejvíce ve vyznačeném směru se ziskem asi 0,7 dB
(obr. 3.49). J e to vlastně dipól A/2 s d v a k rá t zahnutým i ram eny.
P odstatně jiné vlastnosti má sm yčka o délce obvodu 1 A. Vyzařuje
m axim álně kolmo k rovině sm yčky se ziskem 0,9 dB a vstupní im ­
pedance je asi 130 0 . Podle toho, kde je um ístěn napájecí bod, lze
získat horizontální nebo vertikální polarizaci (obr. 3.50). Z rozložení
proudu na obr. 3.50 je vidět, že jde vlastně o dvojprvkovou soufá- — m — -i
zvstii3on
Q)
392
b)
O br. 3.50., C elovlnná sm y č k a
O br. 3.51. K u b ic k á a n té n a (,,q u a d “ )
zovou soustavu s příčným vyzařováním , kde prvky jsou zahnuty
v délce J I 8.
Celovlnná sm yčka je základem velmi oblíbené kubické antény
(,,quad“ ), k terá má proti anténě ty p u Yagi konstrukční výhody. Po
doplnění sm yčky pasívním reflektorem stejného tv aru se získá sm ě­
rový systém se ziskem 5,9 dB. O ptim ální vzdálenost reflektoru od
zářiče je asi 0,13 A a při ní klesne vstupní im pedance zářiče zhruba
n a 75 O. K onstrukce a seřízení kubické antény je podstatně snazší
než u an tén y Yagi. P rvky se zhotovují z d rátu upevněného izolo­
vaně na zkřížená nosná ram ena. Správná délka zářiče je o něco
delší než 1 A, délka jedné stran y čtverce má b ýt 0,257 A. Reflekto-
Obr. 3.52. A n té n a „ d e lta loop1'
393
rová sm yčka se zpravidla volí stejně rozm ěrná, ale doplňuje se úse­
kem prodlužovacího vedení nakrátko, kterým se získá potřebný
induktivní charakter pasívního prvku pro funkci reflektoru. O pti­
m ální nastavení (obvykle pro optim ální potlačení zpětného vyzařo­
vání) se dosáhne posouváním zkratovacího m ůstku na prodlužova—
d m vedení (obr. 3.51).
Vícepásm ová kubická anténa se konstruuje tak, že čtvercové p rv ­
ky pro jednotlivá pásm a jsou um ístěny koncentricky. Vzájemné
ovlivňování antén je malé. Základní ty p kubické antény je možno
různě obm ěňovat. T ak např. anténu lze pro zvýšení zisku doplnit
dalšími prvky ve funkci direktorů, reflektor může b ý t aktivní a n a ­
pájen jako u sm ěrovky HB9CV. Také tv a r základního prvku nemusí
být čtvercový a an téna s trojúhelníkovým i prvky („delta loop“ ) se
může konstruovat jako samonosná (obr. 3.52).
Vertikální antény
V ertikální antény jsou výhodné pro malé prostorové požadavky,
výhodný vyzařovací diagram ve svislé rovině i všesm ěrovost v hori­
zontální rovině. N ejkratší rezonanční délka zářiče je A/4, kdy d ru ­
hou polovinu půlvlnné délky nahrazuje zemní odraz (viz obr. 3.9).
Do rezonance se dají přivést i k ratší zářiče zapojením prodlužovací
indukčnosti v blízkosti km itný proudu nebo zatěžovací kapacitou
n a vrcholu zářiče. Vyzařovací diagram ve svislé rovině závisí na
délce (výšce) zářiče. Několik typických příkladů je n a obr. 3.53,
z něhož je patrno, že se zvětšováním výšky zářiče se vyzařování
soustřeďuje podél obzoru ta k dlouho, pokud výška nepřeááhne A/2.
Při větších výškách se objevují a vzrůstají laloky pod velkým i elevačními úhly; při výšce 1 X se energie podél obzoru vůbec nevyzařuje.
'Následkem nedokonalé vodivosti skutečné země v okolí antény
vznikají z trá ty , které m ají mj. za následek, že vyzařování pod úhly
menšími než 5° je potlačováno. Přesto je vyzařovací diagram stále
velmi příznivý pro dálkový- provoz a svislá anténa je proto velmi
vhodná pro nižší pásm a KV, kde by vodorovný zářič k dosažení
394
podobných vlastností musel b ý t zavěšen neúnosně vysoko. Z áklad­
ním předpokladem účinné funkce vertikální antény je dostatečná
výška zářiče a hlavně dobrý zemnicí systém , pokud je p a ta zářiče
um ístěna přím o na zemi. Potřebnou výšku zářiče lze snížit zavede­
ním kapacitní zátěže na vrcholu. K ap acita je vytvořena např. vodo­
rovným i vodiči (anténa T) nebo vodiči ve tv a ru kruhu či m nohoúhel­
níku (obr. 3.54). Prodlužování elektrické délky pomocí indukčnosti
zapojené blízko napájené p a ty vede k značném u poklesu účinnosti
a k velmi ostrém u ladění přizpůsobovacích obvodů.
h=Á/4
h = A/8
O br. 3.53. V e rtik á ln í v y z ařo v a cí d ia g ra m y rů z n ě v y so k ý c h v e rtik á ln íc h zářičů
O br. 3.54. P ro d lo u ž en í
e le k tric k é d é lk y k a p a c itn í
z á tě ž í v rc h o lu v e rtik á ln íh o
zářiče
395
O br. 3.55. A n té n a „ g ro u n d p la n e “ (GP)
V4
N a vyšších km itočtech se svislá an téna výhodně konstruuje jako
zářič s umělou zemnicí rovinou (“ground plane” ). V ýška zářiče nad
skutečnou zemí pak není pro funkci příliš podstatná. Nejběžnější
ty p je na obr. 3.55, kde zem nahrazují čtyři vodiče o délce A/4, tzv.
radiály. V stupní impedance antény GP lze přizpůsobit impedanci
O br. 3.56. R ů z n é zp ů so b y přizp ů so b en í v s tu p n í im pedance a n té n y G P
396
i
napáječe různým i obvody (obr. 3.56), které tak é um ožní galvanické
uzemnění zářiče. K oaxiální napáječ m á b ý t pokud možno vyveden
kolmo pod rovinu radiálů v délce alespoň A/4. Zářič m ůže b ý t pro­
vozován i na více pásm ech. Buď je doplněn odlaďovacími rezonanč­
ními okruhy (princip W3DZZ) nebo se využívá celé délky zářiče
(např. na 10 m 0,5A, na 15 m 0,38A, na 20 m 0,25/1) a p ak je přizpů-
A/8
0°
N
O 45°
>
n
-a
M—
O br. 3.58. T y p ic k é
v y z ařo v a cí d ia g ra m y dvou
svislých z ářičů v závislosti
n a jejich ro zteči a fázovém
ro zd ílu n a p á je c íc h p ro u d ů
90°
135°
180°
0
O
0
0
o o
r Dzteč svis lých zářič ů
X/A
A/2
3/8 X
0 0 8
0 G 0
0 a 0
a
'
0 °
o o
o o
O
o o
397
sobovací obvod složitější. Je-li zářič půlvlnný, je v m ístě p a ty velmi
vysoká impedance a p a tn í izolátor musí b ý t proto kvalitní. V ýhodný
způsob napájení půlvlnného zářiče představuje „ an tén a J “ , kde
funkci „izolátoru" i přizpůsobovacího transform átoru zastává čtvrtvlnný úsek vedení nakrátko (obr. 3.57).
Dva, případně i více vertikálních zářičů napájených s různou fází,
mohou v y tvořit účinný směrový systém s přepínatelným směrováním
dosahovaným jen změnou fázového rozdílu (např. přepínáním délky
anténního napáječe). Několik typických vyzařovacích diagram ů pro
dvojprvkový systém s roztečí A/2 je na obr. 3.58. Podobně lze v y ­
tv o řit vertikální směrové systém y i s pasívními prvky.
Dodatkem ke stručné kapitole o anténní technice uvádím e ně
kolik informací převzatých z různých časopisů.
Výpočet antény ground plane se skládaným zářičem
Vypočteme elektrickou délku půlvlny. Tu vydělíme prům ěrem
vodiče, k terý použijeme na zářič a dostanem e pom ěr M:
150 000
M = —— --— .
[MHz, mm]
Pro vypočtené M zjistíme z grafu (obr. 3.59) zkracovací činitel K&
a dosazením do vzorce
75 . iva
L r = ---- j ----
[m, MHz]
obdržíme délku zářiče L rStejným postupem zjistíme skutečnou délku radiálů — vodorov­
ných paprsků (měří se od osy radiátoru ke konci paprsku) L v;
použijeme-li na paprsky vodičů jiného prům ěru, dosazujem e do
vzorce pro délku individuální zkracovací činitel A"a, pro nějž zvlášť
vypočtem e pom ěr M ' . S použitím M vyhledám e hodnotu vyzařo­
vacího odporu Z b. i obr. 3.60.
V yzařovací odpor antény Z r závisí opět na pom ěru M ; pohybuje
398
se zhruba mezi 28 a 32 £2. Tak nízkou hodnotu musíme přizpůsobit (
im pedanci napájecího vedení, pro něž používám e koaxiálních kabelů
zpravidla o im pedanci Z s = 75 Q.
Dělením Zv/Zr určím e žádaný transform ační pom ěr n. Z grafu na
<>br. 3.(51 určíme potřebný prům ěr vodiče vnějšího (nenapájeného)
Obr. 3.69. Č initel zkráceni ra d iá to ru
O br. 3.60. V y zařo v ací o d p o r G P
399
, ram ena skládaného zářiče a vzájem nou rozteč os obou vodičů pro
zvolený prům ěr nenapájeného ram ena.
P říklad pro / = 14,2 MHz:
Pro napájené ram eno zářiče je zvolena duralová tru b k a 0 di ■
40 mm:
M == 264
L t ■ 5,113 m
K a - 0,968
Z R = 30,5 Í2
Pro vodorovné čtvrtvlnné paprsky použijeme d rát
M'
Lj,
. 5282
0
2 mm:
K'a = 0,978
5,165 m
Transform ační pom ěr pro koaxiální napáječ Z y — 75 £2:
Z y / Z k = 2,46 = 2,5
-----— S 1 d 2
400
sk ládaného d ip ó lu
Pro vnější (nenapájené) ram eno můžeme použít trubky:
d'2 = 20 při rozteči
c?2 — 18
di = 16
S =
S =
S =
54
63
72
nebo
nebo
atd.
Přizpůsobení skládaným zářičem je výhodné pro svou širokopásm ovost a navíc poskytuje dokonalou ochranu proti účinkům
atm osférické elektřiny. Důležité je dobré propojení obou ram en zá­
řiče a kvalitní spojení vodorovných paprsků s patou nenapájeného
ram ena a pláštěm koaxiálního kabelu. Stálou rozteč mezi ram eny
zářiče vym ezuje několik rozpěrek z kvalitního vf izolantu (poly­
etylén, teflon). Vrchol zářiče je ukotven alespoň třem i silonovými
šňůram i, vodorovné paprsky, pokud jsou z drátu, jsou zavěšeny na
vhodné podpěry s úhlovou roztečí blízkou 90° Jejich skloněním lze
mírně zvýšit vstupní im pedanci antény. Pro správnou funkci umělé
zemní roviny vytvořené čtyřm i radiály je důležité, aby anténa byla
um ístěna dostatečně vysoko nad zemí. Za minimální výšku paty
zářiče nad zemí se považuje výška A/4, ale správněji se minimální
výška ureí jako vzdálenost mezi koncovými body sousedících radiálů. Pro 4 radiály vychází pak minimální výška nad zemí hmin — 0,25.
. \/2 . X ~ 0,35 X, pro 6 rádiálů hmin == 0,25 X, pro 8 radiálů 0,19 X.
N apájecí koaxiální kabel má být sveden svisle pod rovinu radiálů,
aby se nestal součástí vyzařovacího systém u. Výhodně se vede uv n itř
trubkového stožárku.
Vícepásmové vertikální antény
N a obr. 3.62 je znázorněna dvoupásm ová anténa 80/40 m podle
G3YVF. J e to vlastně polovina dipólu W3DZZ, zahnutá do tv a ­
ru „ L “ .
V yužití na více než dvou pásm ech přináší zpravidla potřebu p ře­
p ín at přizpůsobovací a dolaďovací členy. Typickým představitelem
je např. a n tén a podle DL2EO, obr. 3.63. Je to dvoudrátový svislý
zářič nahoře kapacitně zatížený vodorovným úsekem. V stupní im ­
401
pedance na pásmech 10 —40 m se pohybuje mezi 600—1500 Q, takže
k uzemnění koaxiálního napáječe stačí jen zemnicí kolík. S přizpů­
sobovacím článkem pro 20m pásmo lze systém vybudit i v pásmu
80 m. Tam je ovšem vstupní im pedance velmi nízká a zemnicí sy­
stém je nul no zlepšit několika radiály o délce 2/4.
f— 6A - 6,7 m — - j
'res = 7'05 MHz
t^
r-
so pF
9.75-10.05 m
Z0 = 50fl
Obr. :).62. A nténa G2YVF
Pásmo
L [,* H |
C fpFj
40 m
0
80
20 m
2,3
50
15 m
1,4
40
10 m
1,0
30
Anténa T2FD
Kom promisní širokopásmovou anténu T2FD vyvinul koncem pade­
sátých let W 3HH. Název T2FD vznikl jako zk ratk a názvu Term inated Tiled Folded Dipóle (zakončený skloněný skládaný dipól).
Odporové zakončení zářiče má za následek, že anténa je tém ěř aperiodická a pracuje uspokojivě v km itočtovém rozsahu 1 : 5. Je jí
délka se volí tak, aby na nejnižším pracovním km itočtu byla A/3,
optim ální sklon je 30°, přičemž dolní konec je nad zemí jen asi 2 m.
Vyzařovací sm ěrový diagram nem á vyjádřen vjřrazně ani m axim a
ani m inima, takže anténa se chová více méně jako všesměrová.
Typické uspořádání pro km itočtový rozsah 7 až 35 MHz je na
obr. 3.64. Se sníženou účinností lze antény používat i pro pásmo
3,5 MHz. Uhel sklonu není příliš kritický — může b ý t v rozmezí
20 —40°.
402
Im pedance sym etrického naladěného napáječe se volí v rozmezí
300 až 600 Q, přitom optim ální hodnota zakončovacího odporu je
o něco vyšší než charakteristická im pedance napáječe:
Tj o vedení [Q]
600
450
300
Zakoněovací odpor [121
650
500
390
10,07 m ----- JL ------- 10,07m
+
0.5m
9m
Zo =50Q
Obr. 3.63. A nténa DL2EO
O br. 3.64. A n té n a T 2 F D
403
Nižší im pedance vedení než 300 Q se nedoporučuje, protože pak
je hodnota zakončovacího odporu velmi kritická. Výhodné je vedení
o im pedanci 300 Í2 (lze použít televizní dvoulinky), které lze široko­
pásm ovým sym etrizačním členem přetransform ovat na 75 Í2 pro ko­
axiální kabel.
N ejobtížnějším prvkem antény T2FD je zakončovací odpor, který
musí b ý t pokud možno bezinduktivní a bezkapacitní. N avíc musí
rozptýlit asi 35^% vysílané energie a snést povětrnostní vlivy. Jin a k
konstrukce antény není kritická a protože na zářiči nejsou v y jád ře­
na napěťová m axim a, m ohou b ý t rozpěrky mezi ram eny dipólu v y ­
robeny i z méně kvalitního izolantu (im pregnované dřevo apod.).
0i25m
7,15 m
-
0,j m
/
/
vedení
7
°00«
w sto ž á r
/ 1«-’
Obr. 3.65. A nténa VTFD
A nténa ty p u T2FD může b ý t tak é postavena jako vertikální po­
dle obr. 3.65 — správný název by pak byl VTFD. S uvedenými
rozm ěry je vhodná pro pásm a 14 až 28 MHz a vzhledem k aperiodickému charakteru vstupní im pedance ji lze v ybudit i v pásm u
10,7 a 3,5 MHz. Vyzařovací účinnost na nižších pásmech již bude
404
špatná a zakončovací odpor musí absorbovat více než polovinu vf
výkonu.
Ing. Jaroslav Erben, O K 1 A Y Y
VERTIKÁLNÍ ANTÉNY
V ertikální antény (VA) jsou náročnější na umíštění. než an tén y hori­
zontální. V rovinatém území s nízkou zástavbou a dobře vodivou
zemí se jeví jako vděčný ty p antény.
D oporučuje se sta v ě t VA pouze v pásmech 10 až 3,5 MHz. V pás­
mu 1,8 MHz je výška VA, při které se zpravidla dosalm je srovna­
telných výsledků s anténou horizontální, asi lfi m.
Pro 14 MHz lze doporučit výšku 5/8 X (0,625 X), kdy se dosahuje
m axim ální síly pole v nízkých vyzařovacích úhlech, potřebných pro
DX práci.
N a 28 a 21 MHz mimo všesměrc-vosti nepřináší VA žádné výhody.
Ideální horizontální vyzařovací diagram je kružnice. Ve skuteč­
nosti členitost teré n u 'a nehom ogenita půdy v různých směrech, p ří­
padně elektrické neoddělení napáječe a nemožnost realizovat sym e­
trický zemní systém degraduje ideální kružnici na nepravidelnou
křivku.
V ertikální vyzařovací diagram :
Do výšky 0,5 X se objevuje pouze jeden lalok s maximem vyzařování
souběžně s povrchem země. Od výšky 0,5 X se začíná objevovat
druhý lalok s ťihlem od země kolem 60°. M axim ální vyzařování při
zemském povrchu nastáv á při výšce antény 0,625 X (5/8 X). Při této
výšce antény je druhý lalok s velkým vyzařovacím úhlem již větší,<
proto volíme výšku VA mezi 0,54 —0,6 X.
Se zvětšováním výšky antény nad 0,5 X se druhý lalok postupně
zvětšuje, jeho vyzařovací úhel klesá ke 30° při výšce antény 1 X,
kdy lalok nabude m axim ální hodnoty a vyzařování při zemi ustává.
V yzařování VA souběžně se zemí v závislosti na výšce antény je
znázorněno na obr. 3.66. Vidíme, že při nízkých vyzařovacích úhlech
405
vyzařuje vertikální an téna o výšce 5/8 A o 3 dB více než anténa
čtvrtvlnná.
Toho lze využít p rakticky pouze na 14 MHz, kdy potřebná výška
vychází kolem 13 m. Z již uvedených důvodů stavím e však an tén u
o výšce pouze 11,5—12,5 m.
—
h/ A
O br. 3.66. V y zařo v á n í V A v n ízkých úhlech
Z obr. 3.66 též vidím e, že sebekratší anténa teoreticky vyzařuje
do nízkých úhlů jen nepatrné méně než anténa čtvrtvlnná. Ve sku­
tečnosti čím nižší anténa, tím více se uplatňují z trá ty . P roto je
p rakticky využitelná VA výšky 0,08 —0,1 A nebo VA s kapacitním
kloboukem výšky alespoň 0,04 —0,06 A. Při dobré zemi a kvalitní
cívce v přizpůsobení dávají i ty to nízké antény dobré výsledky.
Vzhledem k tom u, že v reálných podm ínkách je vlivem z trá t po­
tlačeno vyzařování do nejnižších úhlů, uvádí se někdy, že lze u v a­
žovat m axim um vyzařování u antén výšky 0,25 A v úhlu asi 30°,
u výšky 0,5 A v úhlu 15°, u výšky VA 0,625 A v úhlu 12°. V stupní
im pedance VA vztažená ke vstupním svorkám antény, tj. mezi p a ­
tou a zemním systém em (obr. 3.67), se skládá ze vstupního odpo­
ru Rvst a vstupní reaktance Avst. Ta je v oblasti lichých násobků
čtv rtv ln výšky antény záporná — kapacitní, v oblasti sudých násooků čtv rtv ln kladná — induktivní. V stupní odpor je součtem od406
porů vyzařovacího ižvyz a ztrátového i?ztr- H odnoty R vyz, Rztr, Zvgt
zpravidla uvažujem e v sériovém náhradním schém atu antény.
Z tráto v ý odpor R ztr představují zejm éna z trá ty v zemi. U níz­
kých an tén se též výrazně projeví ztrá ty v přizpůsobení.
Má-li nízká anténa např. R ztr = 9 ohm ů a R vyz = 1 ohm, znam e­
n á to, že 90 % energie dodané vysílačem se přem ění v teplo a v y ­
září se pouze 10 % energie.
'v yz
T
R v st
'z tr
Wst
-vst
<
o R v st-X v st
O br. 3.67. N á h ra d n í sch ém a v e rtik á ln í a n té n y
H odnotu vstupního odporu a vstupní reaktance je nutno znát,
abychom mohli stano vit přizpůsobení antény k napáječi. Vstupní
reaktance X vst a vyzařovací odpor R vyz jsou závislé na výšce a n té ­
ny hjX a jejím prům ěru d. V am atérské praxi se používají zářiče
s poměrem výšky antény k jejím u prům ěru (h/d) kolem 300. To
znam ená, že anténa výšky 3 m má prům ěr 1 cm, výšky 12 m p rů ­
měr 4 cm atd.
H odnota R yyz a X vst pro hjd = 300 za zjednodušujících předpo­
kladů je uvedena na obr. 3.68. V stupní odpor dostanem e přičtením
7?ztr k ižvyz- To však m á význam , je-li výška antény taková, že
R v yz je nižší než 100 ohm ů; jinak lze R zti v návrzích zanedbat. Jin ý
pom ěr h/d. antény se projeví, nejvíce v m axim álních hodnotách R vy7
a X vst. Čím štíhlejší anténa, tím budou ty to hodnoty vyšší.
.lit 7
O br. 3768. V y zařo v ací o d p o r a v stu p n í re a k ta n c e VA
s~
lO becně je n utno mezi napáječ a vstupní svorky antény vložit
přizpůsobovací člen. Nejjednodušším a v praxi vyhovujícím typem
přizpůsobení je L článek.
Přehled ty p ů přizpůsobovacích L článků je na obr. 3. 69 a 3.72.
Zvláštním případem je výška antény 0,25 A, kdy je možné přím é
připojení koaxiálního kabelu, neboť X vst = 0 a vstupní odpor iřvst
se ztrátam i bývá 40 —50 ohm ů. P ři koaxiálním kabelu 75 ohm ů je
ČSV lepší než 2.
Podobně u an tén výšky 0,27 —0,3 A je vstupní odpor kolem 70
ohmů, stačí tedy jen vykom penzovat induktivní složku vstupní re­
aktance an tén y kondenzátorem .
408
O br. 3.69. P řiz p ů so b e n í VA
k n a p á je č i (L články)
Zemní systémy
V ertikální antény um ístěné ve volném prostoru (GP antény) vystačí
se dvěm a, případně třem i čtvrtvlnným i zemními radiály. GP antény
v KV am atérských pásmech jsou um ístěny ve výškách 0,1 až 1 A
nad zemí, tedy nikoliv ve volném prostoru. P roto je nutné zvětšit
počet radiálů na 6—12 pro každé pásm o, na kterém chceme GP
provozovat. Č tvrtvlnné radiály je tře b a vyladit pomocí GDO do
rezonance. Z tráto v ý odpor takové vyladěné zemní roviny bývá 8 až
4 ohm y. N evyladěná zemní rovina představuje ztráto v ý odpor až
20 ohm ů. U antén um ístěných na zemi se zemní radiály chovají
aperiodicky, a to ať jsou zakopané, izolované nebo holé, položené
na zemi, či natažené nízko nad zemí. Nejlépe využijem e v pásm u
např. 3.5 MHz vodič délky 240 m, tj. 3 lam bda tak , že z něj n a stří­
hám e 24 radiálů délky 0, 125 lam bda, to je 10 m. Podobně platí
při 16 radiálech délka 0,1 lam bda, 24 radiálech — 0,125 lam bda,
36 radiálech — 0,15 lam bda, 60 radiálech — 0,2 lam bda, 90 radiálech
— 0,25 lam bda, 120 radiálech —0,4 lam bda. Pro radiály GP antén
a radiály položené na zemi nebo natažené*nízko nad zemí stačí
Cu vodič o prům ěru od 0,8 mm.
P ro zakopané radiály je vhodný FeZn vodič o prům ěru 8—10 mm,
FeZ n pásek 30 x 4 nebo 20 X 3 mm.
Za postačující kom prom is mezi pracností a výsledky můžeme po­
važovat 6—10 zakopaných radiálů délky 6— 15 m z pásku FeZn
3 0 x 4 mm. T akový zemní systém m á ztráto v ý odpor R zir = 15 —
— 5 ohmů.
Klasické vertikální antény
\
Z důvodu snadné realizace, provozní spolehlivosti, životnosti a mož­
nosti dokonalého nastavení jsou pro am atérskou stavbu nejjedno­
dušší antény, jejichž obvody pro přizpůsobení k napáječi jsou sou­
středěny v anténním dom ku u p a ty antény.
U klasických vícepásm ových antén vycházím e z nej vyššího km i­
točtového pásm a. Zde se volí výška antény něco pod 5/8 lam bda.
N a nižším pásm u s polovičním km itočtem je pak výška 0,27 —0,3
lam bda, což představuje vstupní odpor 50 —85 ohmů. Přizpůsobení
k napáječi se v tom to případě omezuje jen na vykom penzování
kladné vstupní reaktance antény vhodným sériovým kondenzátorem . N a dalším nižším pásm u představuje VA asi 0,14 —0,15 X. P ři
dobré zemi není ta to a n tén a horší více než 3 dB proti anténě
čtvrtvlnné.
Z uvedených úvah vyplývá výška antény asi 12 m pro pásm a
14 MHz až 3,5 MHz, viz obr. 3.70, a anténa výšky asi 23 —24 m
pro pásm a 7 MHz až 1,8 MHz, viz obr. 3.71b.
S tavební výšku antény lze snížit kapacitním kloboukem , aniž by
se příliš zhoršily vlastnosti antény. M aximálně lze z k rá tit prvou
anténu na 8,5 m, druhou na 10,5 m, další na 14,5 m.
Při použití kapacitního klobouku se u antény podle obr. 3.70
v pásm u 7 MHz a u antény podle obr. 3.71b v pásm u 3,5 MHz zhorší
poněkud ČSV, neboť R vst klesne na 30—40 ohmů. Můžeme však
zm ěnit přizpůsobení na ty p podle obr. 3.72c a doladit na ČSV == 1.
I an tén u z obr. 3.70 lze vyladit pro pásmo 1,8 MHz a naopak
410
O br. 3.70. VA 5/8 X p ro 14 M Hz
všechny antény i pro vyšší pásm a s tím , že na nich ztrácím e výhodu
vyzařování do nízkých úhlů.
U uvedených antén je jedno, zda jsou použity jako G P na střeše
dom u, či jako VA na zemi. Přizpůsobovací články um ístím e do ple­
chové skříňky v p atě antény. Skříňku je nutno spojit se zemním
systém em .
Protože stykače, kterým i dálkově přepínám e pásm a, m ají jistou
k a p a citu při rozepnutých kontaktech a rovněž prvky LC m ají jistou
411
klobouk - A v o d i č e
po obvodu propojené
<?V
d =3crm
h [m]
d =4
ť
6 cm
d=4
ť
8 cm
R Cm]
18
3,5
16
4.8
14.5
6,1
O br. 3.71. VA 5/8 A p ro 7 M Hz
nežádoucí kapacitu vůči sobě, je vhodné om ezit se pro pohodlné
doladění antény jen n a 4 pásm a. U dolaďování vyšších pásem ne­
smíme zapom enout, že propojovací vodiče mohou m ít větší indukčnost, než je požadovaná indukčnost L článku pro přizpůsobení.
P ři dolaďování se neobejdem e bez reflektom etru, GDO a antenaskopu.
,
Číin je an téna nižší, tím je úzkopásm ovější. P roto u an tén y podle
obr. 3.70 je třeb a zvlášť p řep ín a t telegrafní a fonickou část p ás­
m a 80 m.
VA můžeme provozovat jen na jednom (odpadá potřeb a dálko­
vého přepínání) či dvou pásmech. Rovněž máme-li k dispozici jinou
výšku an tén y mezi m axim álně zkrácenou a plnou výškou, je možno
aproxim ací určit rozm ěr klobouku.
4 12
Nízké vertikální antény a jejich účinnost
Problém y s účinností nastávají u antén nižších než 0,25 X.
Se snižováním výšky antény klesá R vyz a zároveň roste X vst- P ro ­
tože vyzařovací odpor je podstatně menší než ztráto v ý zemní odpor
a ty to odpory jsou v sérii, z tra tí se větší díl energie v zemi a jen
m alá část se vyzáří. Zároveň velká hodnota X vst znam ená velkou
indukčnost cívky v přizpůsobení a ted y i její velký ztráto v ý odpor
i při vysoké kvalitě Q, což dále výrazně snižuje účinnost antény.
N apř. při výšce antény 0,04 lam bda se z tra tí v cívce v přizpůsobení
s jakostí Q = 300 asi 90 % energie, při výšce antény 0,08 lam bda
asi 50 % energie.
0,25 X
0,25 - 0,27 X
Rn
H hr
b)
0,27- 0,3 A
Xs
Rn
H H =
X
R"
C)
0.3 - 0.A6 A
^
Rn
Xp
:
O br. 3.72. P ře h led p řizp ů so b en í v e rtik á ln íc h a n té n
Cívku vineme zásadně s mezerou buď samonosně Cu vodičem
o prům ěru 1,6 — 2 mm nebo na novodurové trubce větších prům ěrů
vodičem CuL o d = 1 až 1,6 mm. Mezeru vytvořím e tak , že cívku
vineme zároveň se silonem přibližně stejného prům ěru jako Cu vo­
dič. Takové cívky m ají Q kolem 400 a vyhoví i v pásm u 1,8 MHz.
V pásm u 3,5 MHz může b ýt cívka již rozměrově menší i při vyšších
výkonech.
413
Čím nižší anténa, tím více přispívá kapacitní zakončení ke zvý­
šení účinnosti. Zároveň kapacitní klobouk příznivě zvětšuje šířku
pásm a antény. Dalšího zvýšení účinnosti lze dosáhnout na úkor šíře
pásm a voložením vhodné cívky ,,tra p u “ mezi vrchol antény a k a p a ­
citní klobouk.
N a příspěvek cívky se lze dívat tak to : m alá reaktance cívky v t r a ­
pu znam ená jen malé zvětšení R vyz a ted y m alý příspěvek v síle
pole. Příliš velká cívka však představuje značné z trá ty a síla pole
opět klesá.
Protože tra p používám e zejm éna u velmi krátkých antén, hraje
značnou roli i šíře pásm a. Abychom ji udrželi na přijatelné mezi,
volíme tra p tak, aby vstupní reaktance antény byla ještě záporná,
nanejvýš nulová. Nelze doporučit snahu dosáhnout vstupního od­
poru antény 50 nebo 75 Q, neboť šířka pásm a by byla příliš m alá
a zároveň bychom již byli daleko za oblastí, kdy se dosahuje m axi­
mální síly pole.
Jak vysoká má být vertikální anténa?
U nízké VA s kapacitním kloboukem neexistuje žádná kouzelná
výška, při níž by byla an téna optim ální. Pravidlo je jen jediné; čím
vyšší anténa, tím lépe.
J e tře b a volit takovou výšku, k terá není více než 3 dB, tj. 0,5 8
pod úrovní S 9 — ted y pod úrovní, kterou dává č tv rtv ln n á VA při
stejném zemním systém u. Z toho plyne výška VA s kloboukem asi
0,12 X.
Nejnižší použitelná a n tén a je kolem 0,04—0,06 X. D X spojení se
s ta k k rátk o u anténou zpravidla dosahuje jen při velmi dobrých
podm ínkách šíření.
Ž ádná VA výšky 0,25—0,3 X není v pásm u 3,5 a 1,8 MHz na DX
spojení lepší než horizontální dipól ve směru svého m axim álního
414
vyzařování, um ístěný 0,5 X nad zemí. To je 40, resp. 80 m. J in á
zkušenost je již v pásm u 7 a 14 MHz, kdy VA nebo GP jeví větši­
nou lepší vlastnosti na D X spojení vůěi dipólu 0,5 X nad zemí i ve
sm ěru m axim álního vyzařování dipólu.
Zářič' (podle obr. 3.73a) lze n a h ra d it zářičem nižším, na k terý
um ístím e vhodný kapacitní klobouk.
a)
b]
O b r. 3.73. V e rtik á ln í zářič
O br. 3.74. V A s klo b o u k em ^
O bvyklý kruhový klobouk b je buď z plechu nebo pletiva, po­
případě z několika duralových trubek, na konci případně spojených
vodičem . K ruhový klobouk není použitelný pro pásm a 1,8 a 3,5 MHz,
neboť jeho rozm ěry jsou příliš velké, než aby se tak o v á an téna dala
v am atérských podm ínkách realizovat. P ro stožáry proto použije­
me ty p klobouku ze tří až šesti vodičů, případně na konci propoje­
ných. V praxi se pro dobrou m echanickou realizaci osvědčují nejlépe;
klobouky se čtyřm i vodiči, případně na konci propojeným i. N ení na
závadu, nepodaří-li se nám délku propojů dobře odhadnout a jsou-li pak poněkud prověšené.
Pro kotvení klobouku vyhovuje dobře silon o d = 1,1 až 1,3 mm,
k terý dostanem e v potřebách pro rybáře. N epříjem ná je pružnost
a vytahování silonu. P roto je nutné v intervalu asi 14 dnů silonové
kotvy jednou nebo d v a k rá t u táhnout. P ak se již kotvy neprotahují.
Pro zavěšené antény, které dávají o něco lepší výsledky vlivem
menšího stínícího účinku klobouku, lze nejjednoduššeji klobouk r e ­
alizovat podle obr. 3.75. Jd e o známou anténu T. K apacitu klobou­
415
ku lze zvětšit natažením a vodivým spojením dalších tenkých vo­
dičů. Pro kotvení klobouku zavěšené VA již silon pro dlouhodobější
použití nevyhovuje, neboť bjr nesl celou hm otnost antény. K otvy
děláme z vodičů oddělených izolátory nebo použijeme žluté prádlo­
vé šňůry s povlakem umělé hm oty. T ato šňůra se též dobře osvěd­
čuje pro kotvení lehkých duralových stožárů do 16 m. Vodiče pro
k ap acitní klobouky volíme zpravidla měděné o prům ěrech 0,8 až
2 mm. Tenčí vodiče nejsou dostatečně pevné, silnější nepříjem ně
zvětšují hm otnost na vrcholu antény.
O br. 3.75. A n té n a T
Zásadním kritériem volby rozm ěru klobouku bude snaha dosáh­
nout m axim álního vyzařování do nízkých vyzařovacích úhlů, bez
ohledu na šířku pásm a a hodnoty vstupního odporu E vst a vstupní
reaktance X Vst v patě antény. O ptim ální velikost klobouku závisí
zejm éna na výšce antény, délce vlny, ztrátovém zemním odporu R ztr
a kvalitě cívky v přizpůsobení antény k napáječi. Malý klobouk
znam ená jen malé zvětšení vyzařovacího odporu a tedy i účinnosti.
Příliš velký klobouk m á značný stínicí účinek a intenzita pole v m a­
lých vyzařovacích'úhlech začne klesat. P roto existuje mezi těm ito
sta v y optim um , při kterém dosáhnem e m axim a intenzity pole. V zá­
sadě jsou však rozm ěry klobouku v širokých mezích nekritické.
Z měření síly pole vyšel diagram na obr. 3.76. Diagram platí pro
416
čty řd ráto v ý klobouk při xihlu tx mezi vodiči klobouku a stožárem
45°. Měřeno bylo při zakopaném zemním systém u 6 x 1 0 m. Čárko­
vaný průběh vym ezuje toleranci rozm ěru klobouku R, při kterém
je pokles intenzity pole vůči optim u menší než 0,5 dB, tj. 1/12$.
Při změně úhlu a z 30° na 75° je rozdíl v optim álním rozm ěru klo­
bouku R p rakticky nem ěřitelný. Čím horší země, tím bude optim ální
klobouk nepatrně větší, čím lepší země, tím bude poněkud menší.
O br. 3.76. O p tim áln í ro zm ěry
k lo b o u k u
A/2
O br. 3.77. A n té n a s k a p a c itn ím
zakončením
Příklad 1.
Mějme k dispozici stožár výšky h — 9,8 m, na který chceme n a ­
v rhnout klobouk pro pásmo 160 m. Výška h/X — 9,8/164 = 0,06.
Pro 0,06 X platí pom ěr Rjh = 0,67. Délka jednoho vodiče k a p a cit­
ního klobouku bude: R = R/h . h = 0,67 . 9,8 = 6,6 m (při čtyřvodičovém klobouku).
417
Příklad 2.
Mějme anténu výšky 14 m. Ja k ý bude optim ální rozm ěr R čtyřvodičového klobouku v pásmu 1,8 a 3,5 MHz?
a) 1,83 MHz —> A — 164 m:
hjX = 14/164 = 0,085,
R/h = 0,57, II - 14 . 0,57 = 8 m.
b) 3,53 MHz -> A = .85 m:
A/A = 14/85 = 0,165,
R jh = 0, 23,
R = 14 . 0,23 = 3,2 m.
Hodnoty potřebné pro stavbu nízkých antén jsou uvedeny v n á ­
sledující tabulce.
Uhel mezi kapacitním i vodiči a stožárem volíme podle m ožnosti
kotvení (čím větší tím lépe). A nténu je vždy třeb a doladit. Čím
nižší anténa, tím kritičtější je nastavení cívky.
> Tabulka hodnot pro stavbu nízkých I A
V ýšku
a n té n y
h |ra ]
2
3
4
5
6
7
8
9
10
12
14
16
18
20
22
25
30
418
v
n
[m ]
1
1
1
2
2
2
3
3
3
3
4
4
4
5
5
6
8'
X 85 m
Á 164 m
P rů m ě r
a n té n y
rf [cm ]
'
4
4,6
5,2
5,8
6,2
6,6
7,5
8
8,3
8)5
8,4
7,9
7,5
5,4
L
I//H ]
54
47
41
35
31
27
22
20
17
16
14
10
8,7
6,7
C
i?
íp P ]
|m ]
3900
3800
3700
3600
3400
3200
3000
2700
2500
2200
2100
1870
1650
1380
2,4
2,8
3,4
3,8
4,1
4,2
4,3
4,3
4
3,4
2,4
—
A 42,5 m
L
I/í H ]
[p F ]
23
19
14
11
9,8
8,6
7,2
5,7
5,2
4,5
4,1
5
1980
1850
1680
1580
1380
1220
1170
1060
890
840
760
900
C
R
[m ]
L
L«H]
1,5
1,9
2,1
2,2
2
8,8
5,9
4,5
3
2,7
2
1,6
1,2
—
1,9
2,1
G
[p F ]
940
810
650
560'
500
440
390
470
■
VA s přímo připojeným napáječem
Teoreticky je možno vytvořit vícepásmovou anténu s několika tr a ­
py, k terá bude m ít na všech pásmech vstupní odpor 75 ohm ů a n u ­
lovou vstupní reaktanci, což um ožňuje přím é připojení napáječe.
Není však zřejmě možné při splnění uvedeného požadavku dosáh­
nout dostatečné šířky pásm a a účinnosti. P roto se i profesionální
výrobci omezují na an tén y nejvýše se dvěm a či třem i trapy.
Dr. Ing. Josef Daneš, O K 1 Y G
M IN IA T U R N Í A N T É N Y
Před dvaceti lety se doporučovaly a stavěly an tén y dlouhé (alespoň
2/2 nebo A/4) a možnost postavení dlouhé an tén y rozhodovala i při
hledání bytu. V šedesátých letech se objevily m iniantény, v zah ra­
ničí prodávané jako výhodný obchodní artikl. Zpočátku byly jednopásm ové; v letech sedm desátých se na zahraničních trzích obje­
vují m iniaturní antény několikapásm ové. N evyrovnají se anténám
půlvlnným . K dyž však není jiná možnost, pak jsou lepší než nějaký
k rátk ý d rá t obecných rozměrů, dolaďovaný například 7r-článkem.
E xistuje několik ty p ů m iniaturních antén, např. antény s vloženými
oscilačními obvody (trap) nebo reaktančním i prvky (cívkami, kondenzátory), an tén y spirálové (helical), antény s lineární zátěží (linear loading) a jiné.
Ú činnost antény je dána poměrem odporu vyzařovacího k odporu
ztrátovém u, který má činnou složku a složku reaktanční. Složka
činná záleží na měrném odporu, délce a průřezu vodiče a její hod­
nota bývá proti vyzařovacím u odporu malá. Ja lo v á složka je u miniantén zpravidla kapacitní. K dyž se podaří tu to jalovou složku
vykom penzovat induktivní reaktanci, je možno dosáhnout u m ini­
antény vysoké účinnosti.
V yzařovací odpor však je (nehledě ke vzdálenosti antény od vo419
divých předm ětů apod.) tím nižší, čím je anténa kratší než A/2.
Nízký vyzařovací odpor je důvodem , proč je zkrácená anténa horší
než pňlvlnná. V ztah mezi délkou prvků dipólu a činnou i jalovou
složkou kom plexní impedance je znázorněn na obr. 3.78.
H odnota / = délka jednoho prvku tedy polovina dipólu. Pro půlvlnný dipól l/Á = 0,25. Z průsečíku ,s křivkou R odečteme na levé
stupnici reálný odpor 73 O, z průsečíku s křivkou A' na pravé stu p ­
nici jalový odpor 42 £2. Tyto hodnoty odpovídají dipólu s obvyklým
j5 0 0 S? 5 c J5 °0S3
Q-200 A a=200
O br. 3.78. K om plexní im p e d a n ce dipólu
zkrácením asi o 4 — 5 % ; při
kom plexní im pedance měla
vlnný dipól l/X — 0,125 a Z
vykom penzujem e zařazením
přesném dodržení délka l/k = 0,25 by
hodnotu Z = 73 + j 42 £2. Pro čtvrt= 13 — j 1000 £2. Zápornou reaktanci
dvou indukčností po j 500 £2. Při Q =
1000
= 200 se ztráto v ý odpor redukuje na S t i é = 5 £2 a dosáhne ůčin200
13
nosti _ _ 1 1 _ = 0,72. S nízkým vyzařovacím odporem 13 £2 se v to m ­
to případě však už nic dělat nedá.
420
JA 7IC popisuje k rátkou anténu pro 1,9 MHz (japonský top band).
Prodlužovací indukčnosti by bylo možno zařadit u napáječe (obrá­
zek 3.70a nebo blízko koncových bodů zářiče (obr. 3.1%). D ruhý
způsob je z hlediska vyzářeného výkonu výhodnější. Doporučené
rozm ěry jsou p a trn y z náčrtku (obr. 3.79c). H odnoty indukčnosti
a délky koncových úseků je nutno vyexperim entovat. Výchozími
hodnotam i jsou indukčnosti asi 15 f 30 (j.H. Anténa je napájena
koaxiálem přes transform ační člen. Ke konečné úpravě poslouží sací
měřič a měřič stojatých vln. Vzhledem k vlivu okolních předm ětů se
nepředpokládá, že koncové úseky antény vyjdou stejně dlouhé.
Typickou anténou, krácenou vloženými rezonančním i obvody,
je W 3DZZ. Spokojíme-li se s pásm y 7 až 28 MHz, stačí rozm ěry uve­
dené na obr. 3.80. U antén W3DZZ se dosahuje ČSV 1,1 až 2,8.
Spirálových an tén se používá v mobilním provozu a v omeze­
n o fW
b)
a)
6500
10400 mm
10400
6250
n m
(H
O br. 3.70. D ipól pro 1,9 M H z
6,71 m
10.07 m
/Y Y |8,:,3/jH
— I I — 60pF
fres=7,1MHz
ůlů
O br. 3.80. W 3D Z Z
421
ných prostorových možnostech jako antén s rozměry 0,1 X. Anténu
pro 14 MHz podle W 8Y IN postavil a vyzkoušel Hiroaki Kogure,
JG 1U N E (obr. 3.81). Nosné ram eno je zhotoveno z tru b k y z umělé
hm oty o prům ěru 42 mm, nosiče anténních prvků m ají 0 32 mm.
K aždá ze čtyř cívek zářiče i direktoru m ají po osmi závitech z mě­
děného d rátu 0 4 mm (Rotham m el doporučuje 0 tt mm AI) o p rů ­
měru vinutí 230 mm. T ato vinutí jsou na zářiče i na direktoru spo­
jen a cívkami s 8 závity o prům ěru 30 mm, navinutým i na p lasto ­
vém tělísku.
1210 mm
8z
1
1210
130
8z
<J>2 3 0
8 z <t>30
O br. 3.81. S p irálo v á a n té n a
1M
_ J 4'2
CMHzlU'3
Obr. 3.82. ČSV spirálové antény
O br. 3.83. Z ygi (n, b, c.)
*9
1670
r
_a
I 120
. Ire
1600
120.
r
I
1570
-i
oJANTÉNA ZYGI
trubko z Izolantu <l>9
/
zářič <t12
držák „U"
'
rfh rft,-7
^ q ia ť = i
t= f a ] = t
J—^— w
—w
destička
le­
nošná trubka
b) PŘÍKLAD UPEVNĚNI ZÁŘIČŮ
c) ANTÉNA ZYGI
S REFLEKTOREM
[mm ]
MHz
a
b
C
d
e
f
fá zo v a c í
lin k a
?
3400
3040
3350
380
3200
3140
4370
14
1700
1520
1670
r 190^
1600
1570
2180
21
1270
1140
1260
12 5
1190
1180
1640
28
850
760
840
86
799
788
1090
O br. 3.84. Zygi pro rů z n á p á sm a
423
JG lU N E doporučuje experim entovat s tím to vinutím ; dospěl ke
dvaceti závitům a počet závitů cívek zářičů zvýšil na 28. Důležitý
je rezonanční km itočet, zjištěný pomocí GDO: zářič 14 100 kHz,
direktor 15 400 kHz. Vazební cívka na napájecí koaxiální kabel má
2 závity, 0 = 3,5. T ato vazební cívka ovlivňuje ČSV, jehož p rů ­
běh není dostatečně plochý, jak je žřejm o z obr. 3.82.
K m inianténám s lineární zátěží p atří mj. sm ěrovka Zygi a „m o­
tý lk o v á” sm ěrovka (Butterfly Beam) — obr. 3.85.
O br. 3.85. M otý lk o v á a n té n a
Anténa Zygi
A nténa má vyzařovací prvky um ístěny horizontálně a ohnuty do
pravého úhlu. Fázovací vedení, vyrobené z dvoulinky Zo = 300 O,
dlouhé 2180 mm, je překříženo podobně jako u antény HB9CV. Do­
sahuje se u ní čísla stojatých vln asi 1,7 a šířky pásm a 150 kHz.
N apáječ se připojí p ře j přizpůsobovací transform átor .1 : 1 (koaxiál­
ní kabel 50 O).
A nténa se ladí zasouváním částí o vnějším prům ěru 9 mm do
částí o vnějším prům ěru 12 mm. Pomocí sacího měniče se nastaví
vlastní km itočet napájeného prvku na 13,7 MHz, připojeného p rv ­
ku na 15,5 MHz. Další jem né úpravy se učiní podle měřiče ČSV.
G3UGV doplnil anténu reflektorem.
Do poslední skupiny by bylo možno zařadit antény různých bi­
zarních tvarů, jako an tén a 2 a ,,cik-cak“ anténa. Snahou k o n stru k ­
té rů těchto antén je vm ěstnat co nejvíce vyzařujícího vodiče do
m alého prostoru a optim álním přizpůsobením získat co nej přízni­
vější ČSV.
424
Dipól pro 10 MHz
Střední km itočet pásm a je 10 125 MHz; půlvlnná an téna má po
zkrácení koeficientem 0,96 délku 14,22 m, kterou je možno zařaze­
ním cívek z k rá tit asi na 60 %, a to — jak tvrd í JA lN V B — bez
patrné újm y na její použitelnosti.
Proud protékající anténou se až k cívkám rovná proudu, který
80 závitů <i>2mm smalt
r - p --------------- --------------------------------= T - - |
,
15
1 50
250
710
zk ra cova cí
tyč
220
a)
d
b
c
.
a
b)
[mm]
a
b
c
d
e
..... .........
■1 5 0 0
2000
*
25
20
16
12
12
s
2,0
1,5
1,5
1,0
1,0
3900
/
c ív k a
s .
v .
|
1700
4300
c)
d)
Obr. 3.86. D ipól p ro JO M H z
425
teče anténou nezkrácenou. Pro vyzářený výkon 100 W se anténa
m ontuje z tru b ek 1” , pro výkon 500 W z trubek 2".
A nténa je napájena uprostřed, a to koaxiálním kabelem 50 Li,
resp. 75 Li. K im pedančním u přizpůsobení slouží obvod gama. O toč­
ný kondenzátor k vykom penzování indukčnosti má kapacitu asi
250 pF a je pro napětí 1 kV. Pravou a levou stranu dipólu není nutno
od sebe izolovat.
Při slaďování nejprve zjistíme vlastní rezonanční km itočet a n té ­
ny, pak upravím e délku zářičů vně cívek, abychom dosáhli ČSV =
A nténu je možno konstruovat jako tříprvkovou. V takovém p ří­
padě se jednotlivé prvky dolaďují stejným postupem jako u jedno­
duchého dipólu.
.14/21/28 MHz Cubical quad (CQ )
T ento název pochází z označení Cubical Quadrangle.
Vícepásmovou kubickou anténu je možno konstruovat buď jako
koncentrickou s více smyčkam i nebo jako jednu vícepásmovou
smyčku. J A lE P Y popisuje anténu, k terá pracuje v pásm u 21 MHz
na své základní vlně. Pro 14 MHz je anténa k rátká, pro 28 MHz
dlouhá. Do antény je zařazen obvod, k terý působí buď jako indukčnost nebo jako kapacita a slouží k elektrickém u prodlužování ne­
bo zkracování antény. Schéma okruhu vidím e na obr. 3.87.
Cívky jsou vinuty izolovaným drátem 0 1,3 mm a mají L i pro
1
O br. 3.87. L adicí o b v o d q u a d ( J A lE P Y )
zářič 11 1/4 závitu, pro direktor 10 3/4 závitu a pro reflektor 12 zá­
v itů; L 2 pro zářič 6 závitů, pro direktor 5 1/8 závitu a pro reflektor
7 závitů. Přibližná délka koaxiálního kabelu pro G\ je 10 cm (di­
rek to r bude o něco delší, reflektor kratší) a pro G 2 46 cm.
K ondenzátor je tvořen koaxiálním kabelem , vinutí cívek je p a ­
trn o z obr. 3.88. D élka zářiče je 13 200 mm, reflektoru 13 920 mm
a direktoru 12 600 mm. T yto údaje jsou přibližné. K onečná délka
jednotlivých prvků se upraví při slaďování.
O br. 3.88. L ad icí o bvod
q u a d (konstrukce)
J A lE P Y doporučuje nejdříve n ajít oba rezonanční body L C ob­
vodu. Sledujeme měřič im pedance a změnou délky koaxiálního k a ­
belu měníme kapacitu kondenzátoru. Rezonanční km itočty reflek­
toru jsou nižší, direktoru vyšší než zářiče:
D irektor
LC
14,9 MHz
(17,6 MHz)
21,6 MHz
(28,4 MHz)
29,5 MHz
(39,8 MHz)
(64,0 MHz)
16,0 MHz
27,1 MHz
Zářič
14,25 MHz
(17,30 MHz)
21,15 MHz
(27,60 MHz)
(28,70 MHz
(39,50 MHz)
(63,00 MHz)
16,00 MHz
27,00 MHz
Reflektor
13,2 MHz
(16,1 MHz)
20,5 MHz
(26,4 MHz)
27,7 MHz
(39,6 MHz)
(64,0 MHz)
14,9 MHz
25,3 MHz
427
reflektor
z ářič
direktor
hliníková trubka $12/10
/
polyetylénová trubka
/
I<t>10/7
hliníková trubka
■-
-3.5 m
i-— '
2nrt -
^
J
4>6 /A
kryt proti vlhkosti
roztepano
b)
zkracovací' spojka
skříňka
trubka AI 4>6/A
-polyetylénová trubka $10/7
trubka AI $12/10
O br. 3.89. Quad ( J A lE P Y ) — (a, b, c)
H odnoty uvedené v závorce jsou inform ativní povahy. Sacím
měřičem zjistím e vlastní rezonanční km itočet každého prvku a po­
dle potřeby upravím e jeho délku, případně doladíme obvod L C .
ČSV na km itočtech od 14,0 MHz do 14,2 MHz klesá z 2,8 na 1,2
a ke km itočtu 14,35 MHz zase stoupá k 2,3. N a pásm ech 21 MHz,
28 MHz je ČSV příznivější a dosahuje hodnot mezi 1,1 a 1,5.
Příkladem koncentrického řešení kubické antény je třípásm ová
a n tén a pro 14, 21 a 28 MHz, kterou postavil JA7QM. A nténa má
pro každé pásmo dvě sm yčky: zářič a reflektor. Zářič je dlouhý 1 A,
reflektor o něco delší:
14 MHz
21 MHz
28 MHz
428
Zářič
Reflektor
21,20 m
14,12 m
10,80 m
21,50 m
14,32 m
10,75 m
Rozteč obou prvků je 2,75 m (neovlivňuje zisk an tén y v takové
míře jako u antény yagi). I u této antény bylo použito přizpůsobení
gam a s koaxiálním kondenzátorem .
Definitivní délka anténních prvků se upraví pomocí GĎO. P ři tom
se vstu p y ostatních sm yček přem ostí vrstvovým odporem 50 O až
100 Q, aby se zabránilo jejich vlivu na nastavovanou sm yčku. Sla­
dovaná sm yčka se naváže s GDO pomocí malé cívky, vložené na
vstup sm yčky (obr. 3.90), a změří se rezonanční km itočet. R eflektor
se ladí na nižší km itočet, a to na 14 MHz o 200 kHz, na 21 MHz
o 300 a na 28 MHz o 400 kHz
P ak upravím e napájení. Um ístíme měřič sto jatý ch vln blízko p ři­
způsobovacího členu tak , abychom na něj mohli vidět. K dybychom
v tom to případě zapojili měřič stojatých vln na stran u vysílače,
projeví se vliv napáječe a nam ěřené výsledky nám nebudou k niče­
mu. Sledujeme měřič ČSV a vytahováním nebo zasunováním ko­
axiálního kabelu u v n itř měděné tru b k y m ěníme kapacitu kondenzátoru tak , aby ČSV bylo co nejnižší. Několikerým opakováním se
snažím e dosáhnout ČSV 1,1. Po skončení této práce nezapom enem e
kondenzátor vodotěsně uzavřít.
429
Nakonec se zm ěnou délky reflektoru upraví činitel zpětného zá­
ření. T uto práci je nutno konat na střeše v definitivním postavení
an tén y za pomoci indikátoru síly pole.
HB9CV
H lavním problém em této antény je vedení, které spojuje přední
a zadní prvek a někdy může zavinit, že oba prvky nebudou konzu­
m ovat stejný výkon.
JA2DT přidal k anténě H B 90V tře tí prvek, a to nikoliv pasívní,
nýbrž buzený. Všechny tři prvky jsou napájeny uprostřed v bodě
o předpokládané im pedanci 75 Í2. N apáječe jsou na vstupní im pe­
danci dipólů přizpůsobeny členem gam a. N apáječ zadního prvku je
o A/4 (90°) delší než napáječ prvku předního. Zadní prvek předbíhá
fázově přední o 270° (obráceně vzato se o 90° opožďuje). K dyž do
bodu B (obr. 3.91) k napáječi o im pedanci 75 O, k terý napájí přední
a zadní prvek, připojím e paralelně kabel rovněž o im pedanci 75 O,
bude im pedance v tom to bodě 37,5 íž. Po přizpůsobení budou
přední i zadní napáječ napájeny vyváženou energií, k terá se
mezi ně rozdělí na poloviny. I střední prvek má im pedanci 75 O.
T ak se také jeví z bodu A . Bod B, viděný z bodu A , m á im pedanci
O br. 3.91. H B 9CV — sch ém a
430
150 O. Výkon se rozdělí v poměru 2 : 1 a na jednotlivých prvcích
v pom ěru 1 : 4 : 1. Délky jednotlivých úseků napáječe jsou zřejmé
z obrázku.
N apájecí bod středního prvku považujem e za základní. V bodě B '
n a stá v á zpoždění 45°, na předním prvku dalších 90° proti B ; zadní
prvek se proti B opožďuje o 180°. Im pedance v bodu A, viděná od
75 150
vysílače, se rovná -----’------- = 50 Í2, což je charakteristická impe75 + 150
dance použitého koaxiálního kabelu. Po pečlivém doladění přizpů­
sobovacího členu je možno dosáhnout ČSV 1.
-TA2DT zhotovil jednotlivé p rvky z trubek o prům ěru 27, 23
a 19 mm. Zasunováním nebo vysunováním poslední části se jednot-
O br. 3.92. H B 9C V -
1650
rozm ěry
1350
1750
I »23 T , áZLa
3 I N.
=? iri
♦19
,
900
*1 0
^ f ' 1440
X-
'O
n
o i ‘—-ti.1'"
♦
<t> 30
$25
<t>22
$19
lioo
130
200
1050
1250
10
500
Di
R o zm ě r x [m m ]
■« 3100 .1
_ 3070
|
D2
pro ■.
2
D,
Lz
Lr
300
470
750
980
d
600
if>iT
®I
3430
;
3660 r j -R
b )A N T É N N Í PRVEK
a] RO ZM ĚR Y ANTÉNY
43!
livé prvky dolaďují. Nosné ram eno a prvky jsou upevněny na desce
300 x 100 X 10 mm. Přizpůsobovací členy gam a se ladí otočným i kondenzátory 150 pF, um ístěným i v plastovém pouzdru. Ladí se po­
mocí měřiče ČSV. Přední prvek je asi o 10 % zkrácen, zadní o 5 %
prodloužen. K dyž se u každého jednotlivého prvku dosáhne ČSV 1,
an téna jako celek m á ČSV 1,2 (obr. 3.92).
A nténu HB9CV pro 21 MHz se dvěm a pasívním i p rv k y (reflek­
tory) postavili v radioklubu univerzity K anazaw a, JA9Y BA . R oz­
m ěry a um ístění jednotlivých prvků byly zhruba určeny výpočtem
a upřesněny experim entálně. Mechanické vyřešení bylo obtížnější
než elektrikářský návrh. Nosné ram eno se skládá z dílů o prům ěru
60 mm a 50 mm, anténní prvky z dílů o prům ěru od 30 do 19 mm,
spojených pružným i vložkami a upevněných šrouby. Délky konco­
vých dílů X jsou orientační. Definitivní nastavení se provádí při sla­
ďování antény. Ja k o fázovací linky mezi zářičem a reflektorem lze
při výkonu řádu 10 W použít televizní dvoulinky; při vyšších výko­
nech bylo nutno tu to linku zhotovit z měděného vodiče 0 2,2 mm,
o rozteči 13 mm, udržovaného izolačními rozpěrkam i. Takové ve­
dení m á im pedanci asi 300 O a překřížením se dosáhne zm ěny fáze.
N apájecí kabel je připojen přes přizpůsobovací člen gam a, laděný
otočným kondenzátorem .
Logaritmicko-periodická anténa
J e složena z prvků, jejichž elektrické vlastnosti se opakují na km i­
točtech
/n = f r ,
r je konstanta, nazývaná perioda antény; určuje i um ístění jednotli­
vých prvků:
R 2 — R it
;
Ra
=
R ix
... iž n+ i =
R-dX
■
Jestliže se odstupy km itočtů, resp. p rvků vynesou v logaritm ickém
m ěřítku, zůstávají stejné.
432
D élka zářičů je rovněž určena periodou antény r:
-^n+l
^n+1
T = ~ T in = ~ T T '
R ozm ěr nejdelšího p rvku h bývá 1/2, nejkratšího 1/3. P ro odstup
jednotlivých anténních prvků S n platí vzorec
S n = Hn
Rn+l — -^n(l-T) •
D ůležitou veličinou je vrcholový úhel <% trojúhelníka, opsaného
zářičem . Rozdělíme-li ten to trojúhelník na poloviny, p latí
ln
a
2
oc
« 7 = ‘b 2
ln
a
Mezi délkou zářičů a jejich roztečí existují vztahy
oc
l n — 2_Kn tg ^ ,
i n — Rn tg «
a
1
—
T
Zisk antény je tím větší, čím je úhel oc menší a perioda an tén y r
větší. Výhodou logaritm icko-periodické antény je její širokopásmovost a sm ěrovost. P roto je oblíbená v profesionálních službách
a uplatňuje se i na velmi krátk ý ch vlnách.
Podle JA 1ISN a W 4AEO se délka nejdelšího prvku stanoví tak ,
že 1/2 se zvětší o 5 %. Pro pásmo 14 MHz l — 11 m. Pro výpočet
nejkratšího elem entu se předpokládaný nejvyšší km itočet zvýší
o 50 % a vypočte se 1/2 (pro 30 MHz vyjde l asi 3 m). Dalším kro­
kem je stanovení délky nosného ram ene (což je vzdálenost mezi
nejdelším a nejkratším anténním prvkem ) a úhlu a. K dyž označíme
nejdelší anténní prvek jako úsečku A B , nejkratší jako úsečku CD,
spojím e body fíD a A C, spojnice prodloužím e a najdem e průsečík,
p ak úhel, který svírají, je a, vrcholový úhel opsaného trojúhelníka.
433
Když je nosné ram eno l,5 k rá t až 3krát delší než nejdelší anténní
prvek, je možno uvažovat km itočtový rozsah antény 2 : 1 (obr. 3.93).
Ze vzorce
1— r
7
= ‘« “
1—r
vyplývá činitel a = — —-— , který um ožňuje pomocí nom ogram u
(obr. 3.94) zvolit r a «. Jejich volbu ovlivní nejen požadavky na
širokopásm ovost a sm ěrovost vyzařovacího diagram u, nýbrž i pro ­
stor, který bude pro anténu k dispozici, a naše konstrukční možnosti.
O br. 3.93. P rin c ip logaritm ieko- periodické a n té n y
Pro délku nosného ram ene rovnou 1,9Zi, tj. asi 21 m, se vrcholový
úhel oc bude ro v n at 20°.
Doporučuje se volit a mezi 0,1 a 0,15 a r vyšší než 0,75. U sousta­
vy trapezoidálního tv a ru s plynule se m ěnícími rozm ěry (obr, 3.95)
se perioda antény volí nižší, r = 0,65
0,75, u ty p ů trubkových
a drátových je možno jít až na r = 0,95.
(Zvětšování úhlu a m á za následek zhoršování činitele zpětného
záření.) N a ose an tén y se na kótě 21 m nakreslí nejkratší anténní
prvek (3 m). Osa an tén y
ln
2 tg
ln
tg a
bude m ít délku asi 30 m.
Zvolíme r = 0,9 a spočítám e kóty i?i až Jfžn a délky anténních
p rv k ů h až ln.
434
K dyž prohlížím e logaritm icko-periodické antény, popsané v lite­
ratuře, zjistíme, že perioda r nebývá přesně dodržována a u jedné
a téže antény kolísá např. od 0,88 do 0,93.
Není-li zapotřebí, aby an téna měla v celém pásm u k o n stantní
zisk, je možno její vlastnosti ovlivnit zavedením určitých nepravi­
delností do zásady
,/n = f r .
Zm ěny tohoto druhu se nazývají m odulací param etrů antény. Dále
uvádím e některé příklady (míry v [m]). Byly postaveny logaritm icko-periodické an tén y pro jedno am atérské pásmo i pro více pásem.
T y to antény jsou a tra k tiv n í tím , že mohou obsáhnout pásm a 14,
18, 21, 24 a 28 MHz.
Šipky u jednotlivých anténních prvků na obr. 3.96 znázorňují
fázové pom ěry na logaritm icko-periodické anténě. N apájecí bod je
um ístěn vždy uprostřed nejkratšího anténního prvku. O dtud proud
T
h
—
—
—
—
—
0,70
0.72
0,74
0,76
0,78
0,80
0,82
-0,84
ď
1,6—
1,4—
1.2—
1.0—
0.80 —
•
0.60 0,40 —
— 0,86
0.30 —
— 0,88
— 0,90
— 0,91
0,20 —
— 0,92
_
— 093
0.10 -ž
0.09 —
0,08 —
0,07 —
0,06 —
0.05 —
0,04—
“
— 0,94
— 0,95
"
0.15 -5
;
003 —
-0,96
0.02—
-0 .9 ?
0.01 —
*
O br. 3.94. N o m o g ram
oC0
2.5 3—
4—
5—
67—
89—
10 —
“
12 —
-1 4 -
161820—
2224 —
2628 —
30-
-
40-Q 9 8
0,005“
45-
435
postupuje po napájecím vedení k jednotlivým prvkům . Prvkem , na
kterém n astáv á rezonance, teče největší proud a dochází na něm
k vyzařování. Fázové pom ěry na prVcích sousedních jsou opačné.
P rv k y antén, složených z tyčí nebo drátů , se napájejí dvo u d ráto ­
vým vedením o im pedanci asi 200 £}. Jednotlivé p rvky se ke stře d ­
ním u napáječi připojují střídavě (obr. 3.97).
Koaxiální kabel se k tom uto vedení připojuje přes přizpůsobovací
člen (pro 50 11 kabel balun s transform ačním poměrem 4 : 1). V ně­
kterých případech se mezi aiiténu a koaxiální kabel vkládá přizpů­
sobovací vedení (stuh), zakončené na straně koaxiálního kabelu p ři­
způsobovacím transform ačním členem.
O br. 3.95. Z ák lad n í t v a r
logaritm icko-periodické a n té n y
Obr. 3.96. F ázové p o m ěry n a lo g aritm ick o -periodické a n té n ě
O br. 3.97. N a p á je n í p rv k ů lo garitm icko- p erio d ick é a n té n y
436
Příklady logaritmicko-periodických antén (míry v [m ] ):
Pásm o 14 MHz a 21 MHz, 7 prvků
h
11
Si
2,44
h
h
h
h
9,76
8,54
7,32
6,56
5,5
4,96
s2
Ss
s5
Se
s7
2,2 1
1,91
1,68
1,3
1,83
h
P řiz p ů so b o v a cí v e d en í 7,02 m
Zisk (ve srovnání s dipólem) 8 dB, nosné ram eno 11,44 m,
14 a 21;MHz, 9 prvků, 10 dB
h
11
S\
3,05
h
h
h
h
h
h
h
h
9,76
8,85
7,93
6,86
6,1
5,5
4,88
4,2
S2
S3
Ss
^6
S7
Ss
2,75
2,52
1,74
1,63
1,46
2,2
2,1
P řiz p ů so b o v a cí v edení 11,29 m , nosné ram en o 17,45 m
14 a 21 MHz, 11 prvků, 12 dB
h
h
h
h
l«
h
h
h
ho
ln
10,37
9,46
8,85
8,08
7,32
6,71
6,1
5,64
5,19
4,86
St
S2
s3
Sa
s5
S6
S-,
Ss
S9
<Sio
3,51
3,05
2,75
2,29
2,14
1,98
1,9
1,68
1,52
h
11
2,6
N osné ram en o 22 m
7 MHz, 5 prvků
h
h
h
h
h
2 1,3
19,5
17,1
14,9
12,2
Si
S2
Ss
S4
4,3
4
3,7
2,7
14 MHz až 30 MHz, 17 prvků, 10 dB
437
t-
<N
CO
co
10
eo
>o
00
0 ,7 0
w
£
cO
1-^
m
co
CQ
T jí
CQ
T íi'
CQ
o
Ol
00
N
1"
00
00
o
0 ,9 2
CO
O
C>1
CQ
o
CQ
o
0 IS’
O
»o
o
o
CO
iO
co
O
SQ
Ol
00
CQ
co
1
C5
•-S"
cO
CQ
lO
eo
CQ.
»o
lO
co
**
CQ
l>
l>
in
oo
l>
-
00
m
»o
05
r-H
<0
o í
o
(M
ixS* '
o
pH
(M
O
fVi
CQ1
-
438
05
eo
CQ
o í
14 až 30 MHz, 14 prvků
h
h
h
h
h
h
h
h
1 1 ,0
9,9
9,0
8,1
7,5
6,7
6,1
5,6
5,1
Si
$2
Ss
Si
S5
Se
■1S7
2,7
2,5
2,2
2,0
1,8
1,7
1,5
ho
hi
4,6
4,2
3,8
3,5
Ss
s9 S 10
S 11
S 12
S 13
1,4
1,3
1,1
0,93
0,87
1,2
112
ll3
hi
3,2
14 až 30 MHz, 11 prvků
h
h
h
h
h
h
h
l«
h)
ho
hi
11 ,0
9,3
8,2
7,2
6,4
5,7
5,0
4,4
3,9
3,5
3,1
Si
S2
Ss
Ss
Si
S7
Ss
sa
S 10
3,6
3,1
2,7
2 ,1
1,9
1,6
1,4
1,3
0,96
2,4
Vrcholový úhel zůstává u všech tří posledních ty p ů stejný, « =
= 20°, nosné ram eno je rovněž stejné, 21 m. U antény se 17 prvky
se podařilo dosáhnout potlačení zpětného záření 10 dB. U následu­
jícího ty p u se 13 prvky, avšak s vrcholovým úhlem oc = 36° (délka
nosného ram ene 16,5 m) bylo dosaženo pouze 8 dB:
h
h
h
U
h
h
h
h
I9
11 ,0
9,9
8,9
8,1
7,4
6,7
6,1
5,5
5,0
4,5
4,1
3,7
Si
S2
Ss
Si
Ss
Se
Si
s9
<Sio
-Sn
S 12
2,2
2,0
1,8
1,6
1,4
1,3
1,2
0,96'
0,90
0,78 0,72
1 ,1
ho
hi
h2
h3
3,3
N ejpříznivější potlačení zpětného záření logaritm icko-periodické a n ­
tén y pro 14 —30 MHz bylo zjištěno u an tén y se 17 prvky, avšak
s Vrcholovým úhlem oc = 15° a nosným ram enem 30,48 m:
[>
IX.
eo
to
***'
co
»o
co
oo
cq
iO
CQ
m*
co
CQ
Tlí
CQ
co
J
IN
-3
o
0 ,9 4
O
co
.
lO
Cl
■'#
CQ
00
T lí
CQ
Tť
CO
O
rH
-
<N
CO
»o
o
T—1
CO
iq
05
00
f-
Cl
CQ
CO
CQ
oo
r—H
t-
i>
CQ
0
01
co
' eo
Uí
rr
co
eo
CQ
o í
05
l>
Uí
CQ
Tť
o i
iO
OO
-f
CQ
co
o í
o
CQ
oo
o í
o
o
CQ
co
o
o
F-H
440
Ol
l>
co
<N
I>
»o
co
CQ
co
P ětip rv k o v á logaritm icko-periodická a n tén a pro pásmo 3,8
4,0 MHz m á ty to rozm ěry [m]:
h
fa
h
fa
fa
42,87
40,84
35,36
30,48
23,77
Si
S2
S3
, $4
9,14
8,23
7,32
5,79
t
O br. 3.98. P řík la d logarítm icko-periodieké a n té n y
O br. 3.99. K o n stru k c e
lo g aritm icko-periodickó a n té n y
▼
S
n y lo n o v é
la n o
n a p á je cí v e d e n í
400C
I
c ) P O S T U P STAVBY
ro zp ě rk a
a ntén n í
p rvky
p ř íc h y t k a
1. u p e v n ě n í v o d o . ro v n é h o n a p a je če
h ■1m
n osný
o b lo u k
b ) KO N STRU KCE ANTÉNY
a) D R Z A K
ť) V O D O R O V N Ý
2 .n a p n u tí
o b lo u k ů
N O SN Y fH
O BLOUKU
3. n a p n u t i 'n o s ných
la n
V m o n td ž ro zp é rk y a a n té n ­
n íc h
N APAJEČ
e ) P Ř IP O J E N Í P Ř E K Ř ÍŽ E N É
p rvků
I
ta to anténa je napájena dvoudrátovým vedením (žebříčkem),
ke kterém u je koaxiální kabel připojen přes transform ační člen
(balun).
Základním u ty p u logaritm icko-periodické an tén y se říká „ple­
chový". S takovým se setkávám e na velmi krátk ý ch vlnách. A nté­
ny konstruované z tru b ek nebo z d rátů m ohou b ý t buď vodorovné
nebo svislé (je možná i kom binace) a při stavbě antén drátových
se anténní prvky zavěšují pomocí izolátorů na nylonová nosná lana
upevněná na stožárech.
O br. 3.100. U sp o řád á n í a n té n n íc h p rv k ů
JA 6H W upevnil anténu na dva nosné oblouky, na sebe kolmé,
tvarem připom ínající luk. K aždý se skládá ze dvou částí 5 m dlou­
hých, které jsou vloženy do kříže z tru b e k o vnitřním prům ěru
46 mm. V ertikální tru b k a tohoto držáku je zasazena do ro táto ru
(obr. 3.99).
Průřez vodičů horizontálního napáječe a jejich rozteč jsou voleny
tak , aby charakteristická impedance činila 400 Q. Po připojení a n ­
ténních prvků bude výsledná im pedance v bodě napájení asi 200 Q
442
a přizpůsobovacím transform ačním členem 4 : 1 se dosáhne přizpů­
sobení na koaxiální kabel o im pedanci 50 £2. Půlky anténních prvků
jsou na sebe kolmé. P rům ěr vodiče 1,8 mm (obr. 3.100):
h
12,4
1,24
h
h
11,1(5 10,04
S 2‘
S3
1,11
1,01
h
h
9,04
8,12
S4
0,9
h
ls
Ut
ha
7,32
6,58
5,92
5,32
4,8
4,32 3,88
Ss
se
S-,
S 10
Sn
0,81
0,74
0,65
0,48
0,43 0,09
0,6
0,53
hi
hz
I13
3,5
812
A nténa váží 35 kg.
ČSV = 1 ,1 -2 ,0 .
Literatura
[1] Ing. Karel Jordán, O K 1 B M W : A ntény. Přednášky z am atérské
radiotechniky, ÚV Svazu pro spolupráci s arm ádou, Ú střední
rada radioklubu Svazarm u, 1980.
12 ] Prokop— V okurka: Síření elektrom agnetických vln a antény,
SNTL 1980.
[3] Ing. Caha—Iru/. Procházka: A ntény, SNTL 1956.
[4] Korbanskij: A ntenny. Energija, Moskva 1973.
[5] Tarneckij—Osipov: A ntény sudovoj radiosvjazi. Sudpromgiz,
Leningrad 1960.
[6] A ntény. R adiový konstruktér, 1/1969.
[7] Ing. Milan Dlabač, O K I A W Z : Směrové an tén y yagi pro k r á t­
kovlnná pásma. II. Sem inář KV techniky, Ústí n. L. 1980.
[8] Ing. V. Křížek: V ertikální anténa pro pásmo 3,5 MHz. R adio­
am atérský zpravodaj č. 10/1973, str. 9.
[9] Ing. M ilan Dlabač, O K I A W Z : V ertikální antény pro pásm a
80 a 40 m. R adioam atérský zpravodaj ě. 9/1974, str. 3 a č. 10/
/1974, str. 15.
[10] Martin Kratožka, O K 1 D C W : KV antény, inverted V'. R adio­
am atérský zpravodaj č. 6/1975, str. 14.
[11] Imrich Ikrényi: A m atérské krátkovlnné antény. Slovenské v y ­
davatelstvo technickej literatury, B ratislava 1964.
[12] G. B. Belocerkovskij: A ntenny. Oborongiz, Moskva 1956.
443
[13] Rothammel: A ntennenbuch, Milit.árverlag der DD R, Berlin
1.975.
[14 A ntény am atérských vysílačů. CAV 1947.
[15 Hirociici Kogure, J G 1 U N E : H F mini anténa kenkyu; CQ Ham
R ádio 4/1982, str. 299, 5/1982, str. 300, 6/1982, str. 289, 7/1982,
str. 309.
[16 A Mra Sasaki, JA 3G Q K : W3DZZ anténa no jikken; CQ H .R.
5/1978, str, 164.
[17 Iiiroaki Kogure. J G I U X E : Tsuigí anténa; CQ H.R. 10/1979,
str. 255.
[18 Iiiroaki Kogure, J G 1 U N E : Yó chó minibímu; CQ H.R. 4/1977,
str. 236.
[19 N ijim a Susumu, J A 1 N V B : Shiu bando ni atak k u ; CQ H.R.
6/1982, str. 281.
[20 fíideo Yymagishi, J A 1 E P Y : I rúpú traib an d a 14/21/28 MHz
3 ere; CQ H.R. 7/1979. str. 243.
121 Hiróshitsugu Sugawara. J A 7 Q M : 14—28 traibando kyubikaru
kuw addo; CQ H .R. 4/1980. str. 243.
[22 Sukemasa Tesshi, J A 2 D I : 3 erem ento wo doji reishin shita
14 MHz endofaia aré; CQ H.R. 12/1979, str. 255.
[23 J A 9 Y B A , Kanazama daigaku amachua Icurabu: 4 ere HB9CV;
CQ H .R. 10/1979, str. 260.
[24 Sachihiro Yoshii, J A 3 S W E : ,21 MHz Delta Loop; CQ H .R .
2/1982, str. 298.
[25 Ing. V. Geryk: Mezi anténou a zemí ;• Am atérské rádio č. 7/1972
a č. 8/1972.'
[26 Ing. Jaroslav Erben. O K 1 A Y Y : V ertikální antény; A m atérské
rádio č. 12/1977 — č. 4/1978.
[27 Kazuoki Nishida, J A J I S N : 14 MHz taiyó koteikei roguperiodikku anténa; CQ H.R. 8/1974, str. 20.
[28 Kazuoki Nishida, J A 1 I S N : Taisushuki anténa no kyuden tekunikku; CQ H .R. 2/1975, str. 258.
[29 Ing. Zdeněk Krupka: Logaritm ickó-periodické antény; Sdělo­
vací technika č. 6/1963, str. 202.
[30 Kazuoki Nishida, J A I I S N : R oguperiodikku anténa no sekkei;
CQ H.R, 1/1976, str. 257.
[31 G'. E. Smith, W 4AEO: T hree-B and High Frequency Log-Periodic A ntennas; H am Rádio 9/1972, str. 28.
[32 Masahito Frejisua, JA 6 L Z G : 3,5/3,8 MHz faikyoyo roguperio­
dikku anténa no seisaku; CQ H .R . 1/1977, str. 237.
[33 Yoka Tsunoko, J A 6 H W : 18/24 MHz WARC shin bando taio
H F roguperi an téna; CQ H .R . 7/1982, str. 281.
444
Ing. Karel Jordán, OK1 BMW
D R U Ž IC E
Úvod
R adioam atérské družice na oběžné dráze kolem Země rozšiřují již
řadu let rádiový kom unikační obzor tisícům am atérů na celém světě.
Přechod do kosmu přináší význam ný podnět k rozšíření spektra
radioam atérské činnosti, k rozšíření vědomostí v příbuzných i vzdá­
lenějších oborech a zcela naplňuje pokusnický smysl radioam atérské
práce. Kom unikace pomocí družicových převáděčů i jejich kon­
strukce se bouřlivě rozvíjejí a budoucnost rádiové kom unikace patří
jim. Zatím jsm e na začátku této éry, ale lze očekávat, že v průběhu
deseti p atn ácti let bude vybudována celosvětová síť družic, která
um ožní spojení mezi libovolnými m ísty na Zemi se spolehlivostí ji­
nými způsoby šíření vln nedosažitelnou.
V následujících kapitolách jsou nastíněny základní principy a pro­
blém y kom unikace pomocí družicových převáděčů. Při rychlém roz­
voji oboru je obtížné napsat práci, která by vystihla současný stav
a přitom zůstala aktuální několik let. T ento problém se projevil i při
psaní této kapitoly.
Je věnováno více m ísta hlavním fyzikálním a technickým princi­
pům. které platí obecně a jejichž znalost lze využít při provozu přes
družice, které teprve přijdou. Právě pochopení zákonitostí, jim iž se
řídí pohyb družic, různých anom álií při šíření vln atp. je potřebné
k tom u, a by výsledky radioam atérské práce nebyly jen náhodné.
O bavy z přílišné kom plikovanosti oboru jsou zbytečné. Stále p ři­
bývá těch, kteří pracují pomocí družicových převáděčů. V ČSSR
si to to spojení do konce roku 1983 vyzkoušelo již asi 7 % radio­
am atérů a podobný tren d je p a trn ý na celém světě. Také celá filo­
zofie návrhu a vývoje nových radioam atérských družic sm ěřuje
445
k tom u, aby se družice staly běžným kom unikačním prostředkem
pro každého.
Stručná historie do konce roku 1983
Kosm ický věk začal 4. 10. 1957, kdy Sovětský svaz vyslal na oběž­
nou dráhu první družici v historii lidstva — Sputnik 1. Pípání m a­
jákového vysílače na 20,005 MHz tehdy přijím ala i řada radioam a­
térů po celém světě. A o čtyři léta později — 12.12. 1961 — byla na
oběžnou dráhu uvedena první radioam atérská družice OSCAR 1.
J e jí vysílač, pracující v pásm u 145 MHz a napájený z chemických
článků, vysílal tém ěř 7 tý d n ů charakteristickou skupinu „H1 H I “ .
Družice v podobě krychle vážila asi 5 kg a její stavba přišla na 65 doarů. Postavila ji skupina am erických radioam atérů z oblasti San
Francisca sdružených ve společnosti P roject OSCAR Inc. Z kratka
OSCAR vznikla z počátečních písmen názvu O rbiting Satellite Carrying A m ateur Rádio. Pro svou libozvučnost a přiléhavost se vžila
ta k , že všechny radioam atérské družice se nazývají OSCAR a iden­
tifikační skupina ,,H I“ se používá ve vysílání palubních m ajáko­
vých vysílačů dodnes.
Za uplynulé dvacetiletí radioam atérských družic zaznam enala kos­
m ická technika pozoruhodný rozm ach a každá další družice přinesla
něco nového. OSCAR 2 (2. 6. 1962) byl sice jen obdobou družice
OSCAR 1, zato OSCAR 3 (9. 3. 1965) nesl na palubě již lineární
převáděč 145/145 MHz o šířce pásm a 50 kHz. Byla to vůbec první
družice na světě pro vícenásobnou kom unikaci s libovolným p řístu ­
pem. OSCAR 3 byl v činnosti 15 dní a za tu to dobu bylo přes jeho
převáděč navázáno 176 spojení, z toho dvě tran satlantická. OSCAR 4
(21. 12. 1965) se následkem závady na raketě dostal na silně elip­
tickou dráhu. Byl vybaven převáděčem 145/145 MHz se šířkou
10 kHz. M ajákový vysílač pracoval několik měsíců, ale převáděč
přinesl zklamání. Bylo navázáno pouze 6 oboustranných spojení bě­
hem prvních dvanácti oběhů.
Australis OSCAR 5 (13. 1. 1970) uzavřel první generaci radioam a­
446
térských družic, jejichž společným znakem byla krátkodobá funkce
palubního zařízení, určená životností chemických napájecích článků.
N a družici OSCAR 5, vyvinuté australským i radioam atéry, byly
ověřovány některé nové principy v konstrukci palubního zařízení
a vhodnost pásm a 29 MHz pro družicové účely. Poprvé byl použit
systém dálkového ovládání ze Země pro zapínání m ajákových v y ­
sílačů, pracujících na 145,05 MHz (výkon 50 mW) a na 29,45 MHz
(výkon 180 mW). M ajáky vysílaly telegraficky sedm ikanálovou telem etrii důležitých palubních hodnot. Dále byl úspěšně ověřen p rin ­
cip pasívní m agnetické stabilizace polohy družice v prostoru za
účelem podstatného zpomalení vlastní rotace družice.
N a vypuštění družice OSCAR 5 se již podílela značnou měrou
organizace AMSAT (Rádio A m ateur Satellite Corporation), založená
v dubnu 1969 ve W ashingtonu. T ato nekomerční, m ezinárodní vě­
decká společnost si vytvořila úkol zajišťovat vývoj a výrobu družic
pro radioam atérské účely s cílem podpořit provoz na pásmech VKV,
usnadnit kom unikaci při živelních pohrom ách, rozšiřovat vědecké,
technické a provozní informace, přispět k rozvoji progresivní tech ­
niky při radioam atérské činnosti. AMSAT sdružuje nyní na 3000 čle­
nů z celého světa a kolektivním i členy jsou i vědecké a školské o r­
ganizace, za jejichž podpory se družicový program uskutečňuje.
Družice totiž slouží i jako učební pom ůcka na školách k dem onstro­
vání principů a možností družicové radiokom unikace. Z členských
příspěvků a z dobrovolných sbírek a darů je financován rozvoj
a stav b a družic.
Družicí AMSAT OSCAR 6 (A06) vypuštěnou 15. 10. 1972 začíná
d ruhá generace radioam atérských družic. A 06 byl vynesen spolu
s meteorologickou družicí NOAA-2 na polární, přibližně kruhovou
dráhu o výšce 1460 km, se sklonem 101,7° a oběžnou dobou zhruba
115 m inut. Družice o hm otnosti 20 kg má podobu kvádru 1 6 x 3 0 x
X 44 cm. Polovina povrchu je p okryta slunečními články,, které do­
dávaly na začátku života prům ěrný výkon 2 W a nabíjely ak u m u ­
látor 24 V/6 Ah. K palubní výzbroji náležel lineární převáděč 145,90
až 146,00 MHz/29,45 až 29,55 MHz, m ajákové vysílače 200 mW na
29,45 MHz a 300 mW na 435,1 MHz. Telem etrický systém přenášel
pomocí m ajákových vysílačů 24 údajů z palubního zařízení v po­
447
době tříčíslicových skupin Morseovy abecedy. M ajáky byly doplně­
ny pam ětí CODESTORE, posuvným registrem o kapacitě 896 bitů.
Pam ěť m ohla b ý t program ována ovládací stanicí ze Země, takže na
její povel mohly m ajákové vysílače vysílat k rátk é zprávy v otevřené
řeči Morseovou abecedou nebo R T TY . Povelová ovládací souprava
obsahovala celkem 21 zapínacích povelů k zapínání a vypínání pře­
váděče, m ajáků, pam ěti, rychlosti telem etrie atp. K ovládání d ru ­
žice A 06 bylo zřízeno na Zemi několik řídicích stanic. J e to přede­
vším jejich zásluha, že A 0 6 byl udržen při životě až do 15. 6. 1977
a překonal více než čtyřnásobně plánovanou délku života. N a p a ­
lubě A 06 se totiž již brzy po s ta rtu projevil nespolehlivý ko n tak t
jednoho panelu sluneční baterie a na životnost akum ulátorové b a­
terie působilo nepříznivě přetěžování převáděče silnými signály ko­
m unikujících stanip. Režim palubní elektroniky bylo proto nutné
neustále uprav o v at vypínáním a zapínáním převáděče, aby akum u­
látor vydržel co nejdéle. Ukončení funkce A 06 bylo nakonec způ­
sobeno zničením akum ulátorové baterie a družice zmlkla při svém
21 405. oběhu.
A 06 představoval ohrom ný kv alitativ n í skok proti dřívějším óscarům . Za dobu jeho činnosti pracovalo přes jeho převáděč tisíce
am atérů z více než stovky zemí po celém světě a byla uskutečněna
spojení všemi m ožnými způsoby provozu nevyjím aje R TTY a SSTV.
Dokonce jsou mezi nimi spojení z pohybujících se dopravních pro­
středků (autom obilů, lodí, letadel) a byl úspěšně dem onstrován pře­
nos dat pro lékařské účely (EKG, EEG). Pro čs. am atéry A 06
přinesl vůbec první družicové spojení v historii značky OK a pak
úspěšný rozvoj provozu, který nás řadil na přední místo na světě.
OSCAR 7 (A 07) byl zatím nejúspěšnější a nejdéle pracující d ru ­
žicí (15. 11. 1974—13. 6. 1981). Byl vypuštěn jako sekundární přítěž
s meteorologickou družicí ITOS G na dráhu podobnou dráze A 06.
N a palubě družice ve tvar.u osmibokého hranolu o rozměrech 0 42 X
X 36 cm a hm otnosti 29 kg se nacházely dva lineární převáděče:
převáděč m ódu A (podobný A 06) 145,85—144,95/29,40 —29,50 MHz
a převáděč m ódu B 432,175—432,125/145,925—145,975 MHz. Tele­
m etrický systém vysílal jednak 24kanálovou telem etrii Morse pro ­
vozem A I, jed n ak 60kanálovou R T T Y 45,5 Bd provozem F l . Pod448
statn é zlepšení kom unikace přinesla turn ik eto v á anténa pro k ruho­
vou polarizaci, používaná pro 432 i 145 MHz. Převáděč módu A
nebyl ta k úspěšný jako převáděč na A 0 6 následkem závady v m f
přijím ače a méně vhodného um ístění vysílacího dipólu pro 29 MHz.
Z ato převáděč módu B předčil veškeré očekávání a stal se zatím
nejlepším převáděčem v kosmickém prostoru, k provozu stačil u po­
zemní stanice výkon řádu jednoho w attu. Během společné dvouleté
činnosti družic A 06 a A 07 nastávala periodicky období vzájem ného
přiblížení družic, takže byly při přeletech současně nad obzorem. Při
současné funkci převáděče na A 06 a převáděče módu li na A 07
byla uskutečňována i spojení ,,crůss-satellite“ , tj. pomocí dvou kos­
mických převáděčů. A 07 ukončil svou činnost podobně jako A 06
zničením palubního akum ulátoru. P lánovaná tříletá doba života
družice byla ale stejně překročena více než o 100 %.
Další družicí byl OSCAR 8 vypuštěný dne 5. 3. 1978. Pracoval
až do června 1983, kdy přestal fungovat následkem poruchy a k u ­
m ulátoru. Družice m á podobu kvádru o rozm ěrech 380 x 380 X
330 mm, hm otnost asi 27 kg a obíhá na přibližně kruhové, polární,
retrográdní dráze s počáteční výškou 910 km a oběžnou dobou
103 m inuty. Na palubě pracovaly dva lineární převáděče — mód A:
145, 850— 145, 950 (29,400 —29,450 MHz á mód .1: 146,000-145,900)
435,100 —435,200 MHz. Převáděče byly doplněny m ajákovým i
vysílači o km itočtech 29,402 a 435,095 MHz. Oba vysílaly šestikanálovou telem etrii provozem AI s rychlostí 100 zn./m in. Převáděč
módu A pracoval stejně úspěšně jako převáděč družice A06, vysílač
převáděče ,,J “ měl následkem poruchy m alý výkon a signály na
435 MHz byly proto dost slabé.
V
tém ž roce dne 26. 10. byly uvedeny na oběžnou dráhu dvě
experim entální sovětské družice RÁDIO I a RÁ DIO 2 pod ozna­
čením R Sl a RS2 (Radioljubitelskij sputnik). Obě byly vypuštěny
současně jako sekundární přítěž s družicí Kosmos 1045 na kruhovou
dráhu o výšce asi 1700 km a sklonu 82,5°. Oběžná doba byla dvou­
hodinová. N a palubě družic ve tv a ru válce 0 42 x 39 cm o hm otnosti
40 kg byly shodné lineární převádeče 145,88—145,92/29,36 —29,40
MHz a m ajákové vysílače na 29,40 MHz. M ajáky vysílaly 30kanálovou telem etrii. Lineární převáděče měly velmi citlivé přijím ače,
*
449
k spojení stačil 1 W výkonu ria dipólu. O to byly větší potíže s p řetě­
žováním převáděčů silnými signály západoevropských stanic. D ruži­
ce měly experim entální charakter a činnost palubního zařízení
oficiálně skončila počátkem února 1979. M ajákový vysílač družice
R S l byl občas slyšitelný i během pozdějších let (1984).
Dne 23. 5. 1980 odstartovala rak eta Ariane, která měla vynést
jako sekundární zátěž i první družici AMSAT tře tí generace —
Phase 3A. N ěkolikaletý vývoj této družice byl nejnáročnější a nej­
nákladnější akcí organizace (náklady asi 200 000 dolarů). Družice
po vynesení na parkovací dráhu měla b ý t přídavným raketovým
m otorkem uvedena na silně eliptickou dráhu s výškou perigea
1500 km a výškou apogea 36 000 km s llhodinovou oběžnou dobou.
Lineární převáděč byl určen pro převod 435/145 MHz s šířkou k a ­
nálu 180 kHz. Družice měla zprostředkovat stanicím na severní po­
lokouli až osmihodinovou nepřetržitou kom unikaci na vzdálenost
až 18 000 km. P ři s ta rtu došlo k havárii prvního raketového stupně
Ariane a rak eta i s užitečnou zátěží se zřítila z výšky 10 km do moře.
Dne 6. 10. 1981 byla uvedena na oběžnou dráhu první vědecká
radioam atérská družice, konstruovaná britskou organizací AMSAT-UK, jm enovitě skupinou soustředěno^ kolem vysoké školy U niver­
sity of Surrey. O dtud též pram ení název družice — UOSAT. Družice
představuje svým vybavením i vědeckým zaměřením nový směr
v konstrukci radioam atérských družic a je o ní pojednáno v závěru
kapitoly.
Rok 1981 byl velmi plodný, protože dne 17. 12. 1981 byla v SSSR
vypuštěna série šesti radioam atérských družic — RS3 až RS8.
Čtyři z nich jsou vybaveny lineárním i převáděči 145/29 MHz a dvě
z nich navíc autom atickým telegrafním odpovídačem. Projekt je
podrobněji popsán v části o současných družicích.
Během roku 1982 byly uvedeny na oběžnou dráhu další dvě
sovětské družice, a to způsobem dosud neobvyklým — byly odvrženy
od orbitálního kom plexu Saljut 7 a Sojuz T5 během rekordně dlouhé­
ho letu kosm onautů A. Beregovoje a YT. Lebeděva. První družice —
— ISK R A 2 (RK02) — byla odhozena dne 17. 5. 1982. Měla oběžnou
dráhu blízkou dráze stanice S aljut 7 (dráha kruhová, přím á se
sklonem 51,6°, výška asi 350 km, oběžná doba 91,3 m inuty). Tele450
m etrický vysílač pracoval na km itočtu 29,57(i MHz. Palubní převáděč
21/29 MHz se nepodařilo uvést do provozu. ISK R A 2 zanikla
v hustých vrstvách atm osféry 8. 7. 1982 při svém 840. oběhu.
D ruhá družice — ISKRA 3 (RK03)
byla uvedena na tém ěř
shodnou dráhu o 0 měsíců později (22. i I. 1982). Palubní vybavení
bylo stejné, převáděč 21,230 21,270/ .29,580 29,020 MHz i tele­
m etrický m aják na 29,583 MHz pracovaly nepravidelně s čtyřdenním i
přestávkam i. Družice zanikla dne 2(i. 12. 1982.
Obě experim entální družice ISKRA o hm otnosti 28 kg a rozměrech
asi 330 x 530 nim (osmiboký hranol) byly dílem studentů Moskev­
ského leteckého institu tu S. Ordžodnikidzeho.
Dne 10. 0. 1983 proběhl úspěšně šestý s ta rt rakety Ariane, která
vynesla na oběžnou dráhu kromě kom unikační družice ECSl i první
radioam atérskou družici 3. generace (Phase 3) — AMSAT OSCAR 10
(AOlO). Družice s pracovním názvem Phase 3B je dílem rozsáhlé
m ezinárodní spolupráce a vznikla dalším propracováním a zdoko­
nalením družice Phase 3A, zničené při neúspěšném sta rtu Ariane
v r. 1980. AOIO nese na palubě dva lineární převáděče 435 145
a 1209/430 MHz, které díky značně protáhlé eliptické dráze umožňují
m nohahodinovou nepřetržitou komunikaci na vzdálenost až I 8 000 km.
Družice s předpokládanou pětiletou životností je podrobněji popsána
v závěrečné části o současných družicích.
Základní principy komunikace
Energetický rozpočet trasy
Družice obíhá zemi zpravidla ve výšce větší než 500 km. Rádiové
vlny na sestupné trase družice —Země procházejí ionosférickými
vrstvam i ve výškách 60 —500 km, u kom unikace přfes převáděč d v a ­
krát — na vzestupné a sestupné trase. V prvním přiblížení můžeme
vliv ionosféry na šíření VKV zanedbat a považovat ionosféru pro
VKV za zcela „průhlednou". E nergetický rozpočet přenosových
tra s můžeme proto popsat vztahy pro šíření elektrom agnetických
vln volným prostorem . Pro jednoduchost uvažujem e družici na k ru ­
451
hové dráze o výšce h (obr. 4.1). Družice
je nejblíže pozemní s ta ­
nici Q. když právě prochází jejím nadhlavníkem (poloha S 2 ) — vzdá­
lenost se rovná výšce dráhy. N ejvětší možná kom unikační vzdále­
nost odpovídá spojnici QS 1 = Q S 3 oři východu a západu družice
nad optický obzor pozemní stanice. Pro přenos na trase platí vztah
Pp/Pv = A v . A Pl(d* . A*) ,
(1)
kde P p je výkon přijím aného signálu, Pv je, výkon vysílaný, A v a A v
účinné plochy vysílací a přijím ací antény, d vzdálenost mezi vysí­
lačem a přijím ačem , A vlnová délka.
Pro praktické výpočty je vhodné vzorec (1) upravit pro praktické
jednotky a zlogaritm ovat, takže získám e vztah pro útlum trasy
mezi izotropickým i anténním i zářiči
bt =
23 + 20 log (dA) [dB;m, m]
(2)
20 log d
(3)
nebo
bt '= 33,5 -(-
- j-
20 log/ [dB; km, MHz] .
Celkový útlum tra sy je útlum šířen! bt snížený o zisky přijím ací'
a vysílací antény
btc = bt — gv — gv .
452
(4)
V následující tabulce 1 jsou vypočítány pro jednotlivá používaná
pásm a útlum y pro m inimální a m axim ální vzdálenost, pro typické
výšky oběžných drah a pro izotropické anténní zářiče. Uvažujem e-li
na obou stranách tra sy půlvlnné dipólové antény, útlum tra sy se
sníží o 2 x 2,15 = 4,3 d B.
Tabulka 1. Utlum trasy mezi izolropickými zářiči
f (M Hz)
(/min — tl
ftmux '
A()9
A()8
540
915
2679
3536
RS
P3B
1400
1000
36 000
km
4555
4891
41 895
km
AOG
153,9
dB
wt min
117,4
122,0
126,0
127,2
kt. rrtax
131,3
133,7
135,9
130,5
155,2
dB
t>tmin
131,4
130,0
140,0
141,1
167,9
<IB
^tmax
145,3
147,7
149,9
150,5
109,2
dB
frt miri
140,9
145,5
149,6
150,7
177,4
dB
bt inux
154,8
157,2
159,4
100,1
178,7
dB
frtmln
150,2
154,7
158,8
159,9
180,0
dB
vt max
104,1
100,5
♦108,7
109,3
188,0
d lí
^tulili
155,5
100,0
164,0
105,1
191,9
dB
bt max
109,3
171,7
173,9
174,5
, 193,2
(1B
bt min-
108,4
173,(1
177,0
178,2
204,9
dB
frtmax
182,3
184,7
180,9
187,5
206,2
<113
20
145
435
1 200
2 :!()(>
10 300
Přijím aný signál na vstupu přijím ače musí být natolik silný, aby
převýšil úroveň šum u. Pro přijatelný provoz telegi’afií je žádoucí
odstup alespoň o (i dB. Úroveň tepelného šumu na vstupu přijím ače
je dána znám ým vztahem
(
P% == k T B F p ,
[W; J /K , K, Hz]
(5)
v němž P ň je šum ový výkon, k Boltzm anova konstanta, T term ody­
nam ická teplota, B šum ová šířka pásm a přijím ače, F p šumové číslo
453
přijím ače. Pro norm ální teplotu T 0 = 17 °C = 290 K nabývá součin
t-T hodnotu 4 . 10~2> J.
Skutečná anténa připojená na vstup přijím ače se chová jako od­
por, jehož šum ová teplota závisí značné na přijím aném km itočtu
a na VKV i na směru, odkud přijím á. A nténa přijím á elektrom agne­
tické záření okolního kosmického prostoru’ — šum Slunce, (Jalaxie,
radiohvězd. Navíc v m ěstských aglomeracích přibývá civilizační
„radiový smog", který vydatně zvyšuje šumovou teplotu antény.
Šumovú teplota antény T a, zam ířené vzhůru „do nebe“ , klesá s ros­
toucím km itočtem . Na km itočtu 29 MHz je minimálně 15 000 K,
na 145 MHz 200 l\. na 438 MHz a výše 10 20 K.
(Vilkový štimový výkon na vstupu s připojenou anténou při za­
nedbání z trá t anténního napáječe je potom
Pň
4.
10
-a i(T A/To + F v) . li
4.
10
^ FB ,
(6)
kde výraz v závorce ( T a / T o + F p) je šumové číslo celé přijím a­
cí soustavy, tj. přijím ače\včetně „šum ící11 antény. Pokud anténní
vyzařovací diagram zabírá zemský povrch (např. sm ěrová anténa
v běžné horizontální poloze), an téna přijím á tepelné elektrom agne­
tické záření Země a její šum ová teplota nemůže ani na vysokých
km itočtech klesnout příliš pod teplotu zemského povrchu, tj. T A'==
7’o. Podobné vlastnosti fná i družicová an téna na nízké oběžné
dráze.
Zavedeme logaritm y a šum ový výkon vztáhnem e k úrovni 1 W:
ps =
204 + F aB + 10 . log B
[dB W ; dB, Hz ]
(7)
[dBm; dB, Hz] .
(8)
nebo k úrovni 1 mW
Pi = - 174 + F ůb + 10 . log fí
F (1 H je šumové číslo soustavy vyjádřené v dB.
N apříklad u ideální nešumící soustavy (F = 0 dB), s šířkou pás­
ma 1 Hz, je šum ová úroveň p* = — 174 dBm (tzv. mezní citlivost).
Známe-li toto teoretické m inimum, můžeme zkusit vypočítat roz­
počet sestupné tra sy : M ajákový vysílač A 08 o výkonu 250 mW m
dipólu, o km itočtu 29,4 MHz, je přijím án na dipólovou anténu s šu
movou teplotou 15 000 K připojenou k přijím ači se šumovým čís
454
lem 6 dB (Fp = 4) a šířkou pásm a 2 kHz. Předpokládám e m axim ál­
ní vzdálenost družice podle tab u lk y 1.
Ú roveň přijím aného signálu bude:
P
p
=
Pv
— bt + fiřp + gv
[dBm ; dBm , dB] ,
p v = 24 — 133,8 + 2,15 + 2,15 = — 105,5 dBm .
Ú roveň šumu na vstupu přijím ače při
F = 15 000/290 + 4 = 55,7 ... 17,5 dB ,
ps = — 174 + 17,5 + 10 . log 2000 = —123,5
dBm .
M ajákový vysílač budem e proto p řijím at s odstupem signál/šum :
D = p v. — p$ — 18 dB .
Výpočet platí jen v ideálním případě, kdy souhlasí polarizační
roviny dipólových antén. Při přenosu na 29 MHz je omezujícím či­
nitelem vysoká šum ová teplota antény a snížení šumového čísla
vlastního přijím ače na polovinu (Fv = 2 ... 3 dB) přinese zcela za­
nedbatelné zlepšení odstupu signálu od šumu (asi jen 0,1 dB).
Podobným postupem lze vypočítat celou spojovou trasu (Země—
— převáděč—Země) za předpokladu, že známe šumové číslo p alu b ­
ního přijím ače a výkonový zisk převáděče. Výpočtem bychom zjis­
tili výkon pozemní stanice, potřebný k provozu přes převáděč pro
daný odstup signál/šum . Autoři družicových převáděčů nám výpo­
čty ušetří, protože obvykle uvádějí požadavky na zařízení pozemní
stanice tak , že pro vysílací zařízení udávají potřebný
efektivní vy­
zářený výkon, který se označuje E R P (effektive radiated power)
a je to součin v f výkonu přivedeného na svorky antény a zisku a n ­
tény proti půlvlnném u dipólu. N apříklad vysílač o výkonu 5. W při­
pojený bezeztrátovým napáječem k anténě se ziskem (/a = 12 dB
(Ga = 16) má ve směru m axim a vyzařování E R P = 80 W. Má-li
anténní napáječ útlum 3 dB (G = 0,5), bude E R P poloviční —
40 W. N ěkdy se též vyskytují údaje označené E IR P . Je to efektivní
vyzářený výkon vztažený k izotropním u, zářiči, takže mezi E R P
a E I R P platí vztah
N
eirp
— 1,64A te r p .
455
Rušivé jevy a anomálie šíření vln
Rádiové signály probíhají jednou či d v ak rát kosmickým prostorem
a ionosférou a navíc má družice rychlý vlastní pohyb a vlastní ro­
taci. T yto děje snižují kvalitu spojení dvojím způsobem: kolísáním
síly signálu (únikem) a km itočtovým posuvem.
Síla signálu se mění především v závislosti na délce vzestupné
a sestupné trasy tak, jak je patrné z tab . 1. Při provozu přes pře­
váděč ř-e uplatní rozdíl btmax - • fttmin d v akrát. K rátce kolem v ý ­
chodu a západu družice, kdy se vlny šíří těsně podél zemského po­
vrchu, nastává dodatečný útlum o hodnotě (i až 17 dB. Je-li pozem­
ní a n tén a otočná pouze v horizontální rovině a nesleduje-li družici
i v elevaci, dochází k změnám intenzity signálu podle tv aru jejího
vertikálního vyzařovacího diagram u. A nténa v konečné výšce nad
zemí má vertikální diagram rozštěpen do řady laloků, jež jsou od­
děleny hlubokým i minimy (obr. 4.2).
O br. 4.2. V e rtik á ln í v y z ařo v a cí diag ram sm ěrové a n té n y n a d zemí
Pravidelně se opakující únik je způsoben vlastní rotací družíce.
Je-li družice i pozemní stanice vybavena jednoduchým i anténam i
s lineární polarizací, nastává hlavně na vyšších km itočtech únik
s hlubokými m inim y v okamžicích, kdy jsou polarizační roviny a n ­
tén na sebe kolmé. Zlepšení přináší použití antény s kruhovou po­
larizací alespoň na jednom konci tra sy a stabilizace polohy družice
vůči Zemi.
456
O
další nepravidelnosti příjm u se přičiňuje ionosféra. Při průcho­
du rádiové vlny ionizovaným prostředím dochází k tzv. F aradayově
rotaci, což je v podstatě stáčení původní polarizační roviny vlny
v závislosti na hustotěs ionizace podél trasy šíření a na délce trasy
ionosférou. Naříklad vlna vyslaná s horizontální polarizací se změní
na vlnu s vertikální polarizací. Následkem je opět únik s hlubokým
minimem. Je v je m arkantnější na nižších km itočtech a pomůže je ­
dině kruhová polarizace. Ionosféra není zdaleka, homogenní pro­
středí. J e v neustálém pohybu, zhušťuje se i zřeďuje a vytváří různé
obláčky. Na těchto, nepravidelnostech se rádiová vlna rozptyluje
nebo i zaostřuje. Úkaz se nazývá scintiface a je mnohem zjevnější
na km itočtech pod 145 MHz.
Všeobecně na 29,5 MHz se projevuje ionosféra nejvýrazněji. V růz­
ných denních a ročních dobách podle okam žitého stavu ionosféry,
ovlivněného sluneční činností a geom agnetickou aktivitou, se vysky­
tují různé zajím avé úkazy. Typická je např. prodloužená slyšitelnost
Obr. 4.3. Š íření v ln ionosférou n a 29 MHz
457
palubních vysílačů po teoretickém západu (nebo před východem)
pod optický obzor pozemní stanice. Dochází k tom u dvojnásobným
lomem v ionosféře (obr. 4.3 —Si). Ještě větší vzdálenosti může u ra ­
zit rádiová vlna při šíření ionosférickým kanálem (obr. 4.3—$ 2 ).
Často dochází i k vícecestném u šíření, případně i kom binovaném u
odrazem od zemského povrchu, takže přijím ané signály m ají ozvěnu
50 až 70 ms, což odpovídá délce tra sy 15 000 —21 000 km. Vý­
skyt m im ořádné vrstvy E 11a vhodném m ístě může naopak způ­
sobit, že při východu (nebo západu) družice oblaka E s odrážejí
rádiové vlny do kosmického prostoru a signály z družice lze p ři­
jím at, až když je družice dostatečně vysoko nad obzorem (obr.
4.3—S$).
N a km itočtech 145 MHz a vyšších se popsané úkazy tém ěř nevy­
skytují. K rátké prodloužení doby příjm u může být způsobeno tropo­
sférickým i podm ínkam i. Také byl zaznam enán vliv sporadické v rst­
vy E, potlačující signály při poloze družice nízko nad obzorem.
Výrazný vliv na charakter signálu a jeho zabarvení m ají aurorální
oblasti a podle kvality signálu při přeletech družice nad severními
oblastm i lze předpovídat možnost vzniku i již existující výskyt radioaurory. Je proto i pouhé sledování palubních m ajákových vysí­
lačů velmi užitečné.
Pro úplnost můžeme mezi rušivé vlivy projevující se 11a am plitudě
signálů zahrnout i nelineární přenosové vlastnosti převáděče. P ře ­
váděč je schopen lineárně zpracovat vstupní signály až do jistého
m axim álního výstupního výkonu. Aby nedocházelo k přebuzení pří­
liš silnými vstupním i signály, což by mělo za následek vznik neli­
neárního zkreslení (interm odulace, křížová modulace), je převáděčový řetěz vybaven účinným autom atickým řízením zisku — AGC.
Začne-li některý účastník provozu vysílat nepřim ěřeným výkonem,
autom atika zmenší citlivost přijím ače a signály všech ostatních s ta ­
nic poklesnou. Záleží pak na časové konstantě AGC!, jak se projeví
ten to rušivý efekt.
/
458
Dopplerův posuv kmitočtu
Plynulý posuv km itočtů signálů přijím aných z družicových objektů
na nízkých oběžných drahách je velmi charakteristickým rysem
kosmické kom unikace. Podle Dopplerova principu vním á pozorova­
tel, blíží-li se k něm u zdroj periodického vlnění, km itočet vyšší
a vzdaluje-li se, km itočet nižší, než je skutečný km itočet zdroje. P o ­
dobně je tom u při pohybu pozorovatele vůči zdroji, k terý stojí.
Jestliže je rychlost pohybu značně menší než rychlost šíření vln,
nemusíme oba případy rozlišovat a stačí uvažovat jen relativní
rychlost pohybu pozorovatele a zdroje, tj. vysílače a přijím ače.
T akto zjednodušený stav je popsán vztahy
/ d '==/
■(C
+ v)/c ,
v
[Hz; Hz, m .s-1]
A j = / D — f = f ■v/c = v/X, [kHz; k m . r 1, m]
(9)
(10)
kde / o je pozorovaný km itočet, / původní km itočet, c rychlost šíření
vln (3 . 108 m .s-1), v relativní rychlost pohybu — kladná rychlost
znam ená přibližování, A j změna km itočtu Dopplerovým posuvem,
X vlnová délka.
Oběžná rychlost družice na kruhové dráze závisí na výšce dráhy
(viz ta b . 2). Pro D opplerův posuv m á význam pouze složka ry ch ­
losti směřující ve směru družice—pozemní stanice. J a k vyplývá
z obr.4.4, je ta to složka při východu družice v - q= v . cos y, kde
cos y = Rj(R
h). N ejvětší odchylku km itočtu od skutečné hod­
noty zjistím e při východu a západu družice, nulovou odchylku při
vrcholení družice nad obzorem. R ychlost zm ěny účinné složky ry ch ­
losti se během přeletu mění, takže nejpom aleji se km itočet mění při
východu a západu družice, nejrychleji při průchodu nadhlavníkem .
Vliv rychlosti rotace Země (na 50° zem. šířky asi 0,3 km .s-1) zane­
dbávám e. N a obr. 4.5 je typický průběh zm ěny km itočtu 435,1 MHz
při nadhlavníkovém přeletu družice A 08. Při nižším přeletu než
nadhlavníkovém je změna km itočtu menší (čárkovaná křivka).
Při provozu přes lineární převáděč na družici, tj. na trase Zem ě——družice—Země se D opplerův posuv uplatní dvakrát. Družicový
459
Obr. 4.4. Účinná složka rychlosti pro D opplerův posuv km itočtu
Af IkHz]
Obr. 4.5. Časový průběh D opplerova posuvu k m itočtu při přeletu
460
převáděč může transponovat km itočty dvojím způsobem. Pro p ře­
váděč ty p u 146/29,5 MHz (mód A) je km itočtový plán:
vstup
146 — 116,5 == 29,5 MHz
145,9 — 116,5 = 29,4 MHz
t
i
t
výstup
|
Transposiční kmitočet je 116,5 MHz. Smysl změny kmitočtu se tedy
nemění a výsledný Dopplerův posuv je součtem posuvu na 146
a 29,5 MHz. Například pro dráhu li
920 km (A08) je posuv při
nadhlavníkovém přeletu Afn
J 3,2 ± 0,6 — £-3.8 kHz.
Druhý způsob trans pozice kmitočtu, tzv. inverzní, spočívá na
odečítání vstupního kmitočtu od kmitočtu transpozičního, např.
mód J na AD8:
vstup
581 — 146
435 MHz |výstup
j 58.1 — 145,9 == 435,1 MHz j,
t
Smysl změny km itočtu se mění a výsledný Dopplerův posuv je roz­
dílem posuvu na 146 a 435 MHz:
,'1/d = ± 3 ,2 - (± 9 ,2 ) J
± 6 ,0 kHz .
Na družici A()7 mód B bylo proti módu J zaměněno vstupní
a výstupní pásmo a km itočtový plán byl:
vstup
t 578,150 — 432,175 = 145,125 MHz
] 578,150 — 432,125 = 145,175 MHz
j výstup
•(,
takže Dopplerův posuv měl opačný smysl
4 /
d
=
± 8 ,3 — (± 2 ,8 ) = ± 5 ,5 kH z .
Přirozeným důsledkem inverzní transpozice je i obrácení smyslu
postranních pásem, takže signál SSB vyslaný s horním postranním
pásmem bude převeden a vyslán k Zemi s dolním postranním pás­
mem. Z předchozích příkladů je zřejm á výhodnost inverzní přem ěny,
protože vede k zmenšení D opplerova posuvu. U převáděčů ty p u
435/145 nebo 145/435 MHz přináší inverzní transpozice zmenšení
posuvu na jednu polovinu proti neinvertující'transpozici. Obdobné
pom ěry budou u převáděčů ty p u 1260/435 MHz, neboť i v tom to
případě je pom ěr vstupního a výstupního km itočtu 3 : 1 .
461
D opplerův posuv je při provozu nepříjem ný při příjm u signálů
SSB. Bohužel, cesta k jeho kom penzování není schůdná, protože
posuv je různě velký pro různé přelety a navíc i různý pro různé
stanice podle jejich okam žité polohy vůči družicovém u převáděči.
Situace je znázorněna na obr. 4.6, kde u stanice Qi se bude km itočet
stanice Q2 posouvat stejným směrem i přibližně stejným tem pem
jako její vlastní km itočet. Zato při spojení se stanicí Q3 bude posuv
km itočtu zcela jiný, neboť od stanice Q 1 se družice vzdaluje, ale
k stanici Q% se blíží.
S
Obr. 4.6. D opplerův posuv závisí na vzájem né poloze stanic
Logickým důsledkem D opplerova posuvu je i to, že přesné nala­
dění 11a protistanici je možné jen při současném poslechu vlastního
signálu z převáděče a nelze plně využívat „transceiverové“ m etody
souběžného ladění přijím ače a vysílače, tj. takového systém u, který
napodobuje km itočtový plán kosmického převáděče.
Dalším důsledkem je, že kolem km itočtů palubních m ajákových
vysílačů, které jsou um ístěny obvykle na okrajích převáděčového
pásm a, je nu tn é vyhradit jisté ochranné pásmo, aby nedocházelo
k jejich rušení provozem na převáděči. S Dopplerovým posuvem je
nutné počítat např. při kalibraci stupnice přijím ači palubním m a­
jákem . K m itočet přijím aného signálu je správný jen tehdy, když
družice právě vrcholí nad obzorem a je tedy nejblíže. N a druhé
straně můžeme D opplerova posuvu využít k. zpřesňování údajů
o dráze družice a tím i zpřesňovat referenční údaje.
462
Dráhy družic
Jakékoliv kosmické těleso se může pohybovat v gravitačním poli
Země pouze po některé z kuželoseček — po kružnici, elipse, p a ra ­
bole, hyperbole. Protože družice vykonávají periodický pohyb, může
jít jen o pohyb kruhový nebo eliptický. K ruhovou dráhu považuje­
me za zvláštní případ dráhy eliptické.
Přesněji řečeno, družice se pohybuje po eliptické spirále. N ásled­
kem brzdicího účinku prostředí se střední výška nad povrchem Země
neustále zmenšuje, družice se dostává do hustších vrstev atm osféry
a nakonec v nich zanikne. T ento proces jé dost pom alý a závisí mj.
i na tv a ru družice. Čím je počáteční dráha vyšší, tím má družice
delší život. N ahlédnutím do přehledu dosud vypuštěných družic
zjistím e, že družice s výškou dráhy 200 —300 km mají životnost
několik dnů až týdnů, při výšce 500 600 km již asi 8—10 let a při
výškách kolem 1000 km se družice dožije nejm éně 1000 let atd.
A ktivní délka života radioam atérských družic je proto určena pře­
devším trvanlivostí palubního zařízení.
Z hlediska potřeb radioam atérského provozu by bylo možné n a ­
v rh n o u t celou řadu zajím avých kruhových drah, kde by se přelety
pravidelně opakovaly ve stejnou denní dobu a družicový převáděč by
p lá n o v a n á d r á h a
p ro P H A S E 3 B
/
/
/
/
/
/
50 000 km
O br. 4.7. V an A llenovy ra d ia čn í pásy
463
pokrýval rozsáhlé území, ale v uskutečnění takových projektů stojí
dvě překážky. P rvní z nich je přírodního původu. Jd e o tzv. Van
Allenovy radiační pásy, které obklopují Zemi v podobě prstenců
(obr. 4.7). V nich se koncentrují vysokoenergetické částice (přede­
vším elektrony) vlivem geom agnetického pole. a delší p obyt družice
v této oblasti není žádoucí, protože její povrch je vystaven neustá­
lém u bom bardování částicemi. Tím se narušuje povrch družice —
zejm éna trp í sluneční články — a tak é jsou ohroženy polovodičové
součástky palubního zařízení. Možná je pouze pasivní ochrana stí­
něním a povrchová ochrana slunečních článků, k terá ale snižuje
jejich účinnost a zvyšuje hm otnost. Proto je třeb a volit dráhu, na
níž družice prodlévá ve Van Allenových pásech co nejkratší dobu
(dráha Phase 3 na obr. 4.7).
Druhá překážka je ekonomického rázu. R adioam atérské družice
jsou vypouštěny vždy jako tzv. sekundární přítěž nějakého jiného
profesionálního družicového program u. To znam ená, že družice je
přibalena k hlavním u přístrojovém u pouzdru a po dosažení oběžné
dráhy je od m ateřské družice nebo plošiny odvržena nějakým je d ­
noduchým způsobem (pružinou, malou pyrotechnickou náloží apod.).
Typickým příkladem jsou družice A 05 až A 08, které byly přibaleny
k meteorologickým družicím (ITOS, NOAA, LANDSAT). Teprve
u družic tře tí generace (Phase 3) se upravuje počáteční parkovací
dráha přídavným raketovým m otorkem .
Nízká kruhová dráha
N a nízké kruhové dráze se pohybují všechny družice druhé generace,
tj. A 06, A 07, RS1, 2, A 08, A 09, RS3 —RS8. K ruhová dráha je
zvláštní případ dráhy eliptické, při níž obě ohniska splynou v jeden
bod ve středu Země, výstřednost je nulová a družice obíhá Zemi
rovnom ěrnou rychlostí. Ve skutečnosti dráha není nikdy přesně k ru ­
hová. Jd e vždy o elipsu, v jejím ž jednom ohnisku je střed Země
a družice pak zaujím á různou výšku nad zemským povrchem . N ej­
blíže je v přízemí (v perigeu) — výška perigea hv, nejdále je v odzemí
464
(v apogeu) — výška apogea hx (obr. 4.8). Málo výstřednou elip ­
tickou dráhu můžeme bez velké chyby aproxim ovat kružnicí o po­
loměru r = (h,A + Ap)/2, kde výška dráhy je h = (h\ -\- hi>)/2. V dalších
výpočtech budem e uvažovat tv a r Země ideálně kulový, s polom ě­
rem R = 6378 km.
y
Obr. 4.8. K ruhová a eliptická d ráha
Z výšky h nad zemským povrchem družice ,,vidí“ kruhovou část
povrchu (vyšrafovaná ploška na obr. 4.9). T ento ,,obzor“ družice
určuje m axim ální kom unikační dosah převáděče — kom unikace je
možná jen mezi stanicem i nacházejícím i se v oblasti „ozářené“ d ru ­
žicovým vysílačem, tj. pro obě pozemní stanice musí být družice
stínová d rá ha
O br. 4.9. G eom etrie oběžné d rá h y
465
nad obzorem. Jednoduchý vztah pro dosah převáděče, m ěřený na
zemském povrchu, lze určit z obr. 4.9:
úhel ymax == arccos [R/R + h] ,
vzdálenost D max = 111,3 . ymax
[km ],.
(11)
Podobně lze z obr. 4.9 odvodit m axim ální možnou délku přeletu nad
pozemní stanicí, k terá nastává při dráze procházející nadhlavníkem :
7'max = ymax • T j 180 .
(12)
Délka oběžné doby (perioda) T družice je jednoznačně určena polo­
měrem dráhy, tj. i výškou dráhy nad Zemí a vypočítá se pomocí
3. K eplerova zákona doplněného Newtonovým gravitačním záko­
nem. Pro kruhovou dráhu platí:
T 2=
4;r2?.3/(Ze .
M) ,
kde T je oběžná doba, M hm otnost Země, r poloměr dráhy, k gravi­
tační konstanta. Po dosazení konstant a úpravě vzorce pro p rak ­
tické jednotky získáme vztah pro oběžnou dobu
T = 1,65844 . 10~4 |(6378 -f- h )3
[min; km ]
(13)
nebo při známé oběžné době pro výšku
:t___
h = 331,2838 . \ T 2 — 6378
[km; min] .
(14)
Vzorce (13) a (14) platí přesně pro tělesa obíhající Zemi ve velké
vzdálenosti (r > R). Při nízkých drahách nemůžeme uvažovat Zemi
jako hm otný bod a vztahy pro T a h se značně kom plikují. Přesto
jsou vzorce (13) a (14) použitelné s chybou asi 0,2 % — družice na
nízké dráze obíhá rychleji než podle vzorce (13). Typické hodnoty
pro dosavadní družice druhé generace jsou uvedeny v tab . J2. Vzorce
(11, 12, 13) jsou užitečné, když určujem e neznám é param etry nové
družice nebo když zpřesňujem e již částečně známé údaje.
Rovina d ráh y družice, která musí vždy procházet středem Země,
svírá s rovinou rovníku úhel i (obr. 4.9). Tento úhel se nazývá inklinace — sklon dráhy. Je-li i = 0°, m á družice rovníkovou dráhu,
při sklonu i < 90° dráha souhlasí se směrem otáčení Země — tzv.
466
přím á dráha. P ři sklonu blízkém 90° nazývám e dráhu polární. K dyž
je úhel i větší než 90°, pohyb družice sm ěřuje proti otáčení Země.
T aková d ráh a se nazývá retrográdní. Sklony drah družic druhé ge­
nerace jsou rovněž uvedeny v tabulce 2.
Tabulka 2. Parametry drah družic druhé generace
h
D ružice
AO.9
A 08
A 0 6 -7
R S 1 -8
[km ]
540
915
1400
1000
i
[deg]
97,40
99,00
101,60
83,00
T
rr
J- max
ymax
-Dmiix
[min]
[min]
[deg]
[km ]
v
[k m .* -1]
95,40
103,23
114,90
119,40
12,10
10,60
22,70
24,90
22,8
29,0
35,5
37,5
5073
0458
7911
8345
7,59
7,40
7,14
7,05
Výsledný pohyb družice vzhledem k pozemnímu pozorovateli
vzniká složením oběžného pohybu družice a rotace Země. Správná
před stav a je taková, že oběžná dráha družice je v kosmickém pro ­
storu stálá (alespoň v prvním přiblížení) a pod ní nezávisle rotuje
Země. Země se otočí o 360° přibližně za 24 hodin, za každou m inutu
se pootočí o 0,25°. Při oběžné době T = 120 m inut se Země pootočí
za jeden oběh družice o 30°.
•
„
Skutečné pom ěry jsou trochu složitější. Následkem nekalového
tv a ru Země (více hm oty je soustředěno v rovině rovníku) dochází
ke stáčení roviny dráhy družice. U přím é dráhy se rovina stáčí proti
sm ěru zemské rotace, tj. směrem na západ, u dráhy retrográdní n a ­
stá v á stáčení ve směru rotace Země. Velikost stáčení závisí na sklonu
dráhy a na polom ěru oběžné dráhy podle vzorce
dQ/dt = j— 10,043[iž/(iř -f h)\llž . cos i
[deg/den] ,
(15)
kde dQ/dt je rychlost stáčení výstupního uzlu (EQX). *
Velikost stáčení u družic na nízkých drahách je řádu l°/den.
Stáčení dráhy se využívá k tom u, aby vznikla tzv. dráha syn­
chronní se Sluncem potřebná pro meteorologické družice. U sy n ­
chronní d ráhy leží Slunce neustále v rovině družicové dráhy a d ru ­
žice v průběhu celého roku přelétává ve stejnou denní dobu nad
osvětlenou polovinou Země a může sním kovat oblačný příkrov (obr.
407
4.10). Navíc má družice po celý rok pravidelný sluneční režim — ■
během každého oběhu se střídá ,,den“ a ,,noc“ . Aby vznikla dráha
synchronní se Sluncem, musí se její rovina stočit za jeden rok o 360°,
tj. denní stáčení musí být 360°/365,25 = 0,9856°/den ve směru po­
hybu (a rotace) Země. To je právě důvod, proč se meteorologické
družice a tím i sekundární radioam atérské družice vypouštějí na retrográdní dráhy.
p od zim
z im a
léto
ja ro
O br. 4.10. D ráh u sy n ch ro n n í
se Sluncem
Znázorníme-li dráhu družice na m apě světa v rovníkové projekci,
zobrazí se d ráh a jako vlnovka (obr. 4.11). D ráhou družice myslíme
její středovou projekci na zemský povrch — tzv. stínovou dráhu.
J e to spojnice bodů nacházejících se postupně na zemském povrchu
právě pod družicí (body SSP — subsatellite point). Začátek oběhu
počítáme od okam žiku, kdy družice přechází z jižní polokoule na
severní, tj. kdy protíná rovinu proloženou rovníkem . V astronomii
se nazývá ten to bod výstupný uzel a u družic se ujalo označení EQ X
(equator Crossing) — česky křížení rovníku. V družicové geometrii
udáváme zeměpisnou délku jen jako západní v oboru 0 —360°. Vy468
O br. 4.11. K v ý k lad u sepa ra c e d ra h
hneme se tak potížím se změnou znam énka při přechodu ze západní
na východní polokouli.
N a obr. 1.11 vychází vlnovka dráhy z EQX na nultém poledníku.
K dyby se Země neotáčela, procházela by družice za dobu T /2 seatupným uzlem na ISO z. d. Za dobu např. T/2
HO min se Země
pootočí východním směrem o 15 , takže sestupný uzel bude na ze­
měpisné délce 195 z. d. EQX následujícího oběhu nastane na 30°z. d.,
další křížení budou na HO, 90" z. d. atd. Rozteč mezi jednotlivým i
EQ X je konstantní a nazývá se přírůstek zeměpisné délky za jeden
oběh nebo stručněji separace drah. Přibližně platí
separace s
7'/4
|deg záp./oběh; m in] .
(16)
Pro přesné určení separace drah musíme vzít v úvahu vliv stáčení
oběžné roviny (u retrográdní dráhy separaci zmenšuje) a skutečnou
rychlost zemské rotace, k terá je 360° za 23 h 56 min i s (jeden
hvězdný den).
K jednoznačné identifikaci se jednotlivé oběhy družice číslují
(Orbit No). P rvní oběh se počítá až od prvního EQ X a nikoliv od
m ísta s ta rtu rakety. Oasový údaj EQX a jeho zeměpisná délka spolu
se znalostí param etrů dráhy — T, i, s jsou údaje, z kterých lze určit
i
469
polohu družice v libovolném časovém okamžiku. T, i , s zůstávají
p rak tick y konstantní a údaje o EQ X jsou publikovány v časopisech,
hlášeny v zpravodajských relacích na KV pásmech nebo dokonce
přím o m ajákovým vysílačem z paluby družice.
Převáděče obíhající na nízké polární oběžné dráze m ají své v ý ­
hody i nevýhody. K výhodám p atří časté startovací příležitosti,
neboť meteorologické družice jsou pravidelně obnovovány. Vzhle­
dem k malé vzdálenosti od Země je útlum tra sy poměrně malý
a k provozu přes převáděč stačí nenáročné zařízení pozemní stanice
i m alý výkon převáděče. Omezený dosah a rychle se posunující ko­
m unikační zóna m ají za následek, že převáděč obsluhuje vždy jen
malou část radioam atérů. Proto je vzájem né rušení při provozu
ťinosné i při šířce převáděčového kanálu 40—50 kHz. K výhodám
dále p atří i snadná predikovatelnost polohy a plánování spojení
jednoduchým i predikčním i pom ůckam i.
Na druhé straně představuje pro uživatele rychlý pohyb řadu
nevýhod. P a tří k nim nepříjertíný Dopplerův posuv km itočtu, ome­
zení dosahu na vzdálenosti kolem 8000 km, přičemž podm ínky pro
uskutečnění nej vzdálenějších spojení trv a jí jen několik desítek se­
kund, nutnost neustálého směrování antény na družici. Přes všechny
ty to nevýhody družice na nízké oběžné dráze zřejmě neztratí svůj
význam ani v době, kdy budou v provozu m odernější a pokročilejší
projekty.
Vysoká eliptická dráha
Vysokou eliptickou dráhou rozumíme takovou dráhu, k terá má apogeum ve vzdálenosti řádu 10 000 km, takže oběžná doba družice je
srovnatelná s délkou dne. Taková dráha je plánována pro družice
tře tí generace (AMSAT Phase 3).
Značně protáhlá eliptická dráha představuje velký kvalitativní
skok v družicové kom unikaci, neboť dovolí pracovat nepřetržitě
až 10 hodin a umožní navazovat spojení tém ěř s protinožci. E lip­
tická dráha znam ená i mnoho nového v problem atice prediko470
vání polohy družice a sm ěrování antén. Zdánlivý pohyb družice po
obloze je složitější než ten, na nějž jsme byli zvyklí u dosavadních
družic na nízké kruhové dráze. Zato pohyb je pom alý a odpadne
většina nepříjem ností vyjm enovaných na konci předchozího od­
stavce. Problem atika eliptické dráhy je osvětlena na hypotetické,
plánované dráze družic P hase 3.
Základní principy a pojmy
Pohyb družice na oběžné dráze je v prvním přiblížení určen třem i
K eplerovým i zákony nebeské m echaniky, form ulovaným i pro slu­
neční soustavu již počátkem 17. století:
1. P lanety obíhají v elipsách, v jejichž jednom společném ohnisku
je Slunce.
2. Plochy opsané průvodičem Slunce —planeta jsou úm ěrné času.
3. Dvojmoce oběžných dob planet jsou úm ěrné trojm ocem velkých
poloos.
V našem případě je zapotřebí na místě centrálního tělesa uvažovat
Zemi a místo planet družice. H m ota družice je při tom zcela zane­
db ateln á proti hm otě Země.
N a obr. 4.12 je znázorněna plánovaná eliptická dráha družice
O br. 4.12. E lip tic k á
d rá h a P h a se 3
471
Phase 3 a označeny všechny důležité param etry popisující dráhu
v její rovině.
Význam symbolů:
a
b
e
P
rp
hp
r
—
—
—
—
velká poloosa
m alá poloosa
číselná výstřednost
perigeum
vzdálenost perigea
— výška perigea
— průvodič
O — střed elipsy
F — ohnisko = střed Země
R t- zemský poloměr
A — apogeum
rA — vzdálenost apogea
hA — výška apogea
*u — pravá anomálie
Délka oběžné doby T je podobně jako u kruhové dráhy určena
vztahem
T 2 ----- (2ji)2 . aZ/kM ,
T = 1,65844 . 10 4 [/a,3
[min; km ] (17)
T var elipsy je určen dvojicí param etrů, v astronom ii se obvykle
udává velká poloosa a výstřednost. Pro družici Phase 3 jsou pláno­
vány param etry: hp = 1500 km, h.\ = 35 786 km. Z toho vyplývají
ostatní — a = 25 014 km, b = 18 216 km, e. = 0,6853, T = 656,1 min.
Pro zjednodušení budeme předpokládat zaokrouhleně oběžnou dobu
jedenáctihodinovou, tj. T = 660 min.
Poloha družice S na orbitální elipse je jednoznačně určena délkou
průvodiče r a úhlem u, k terý svírá průvodič se směrem FP. Úhel u
se nazývá pravá anomálie. Pom ěrně složitými vztahy lze vypočítat
i časový údaj — časový interval od průchodu družice perigeem do
polohy S (r, u). Inverzní vztah v = F(t), který by byl pro praxi vý­
hodnější vede na transcedentní rovnici a musí se řešit iteračním i
m etodam i. Podrobnější poučení je v [lit. 2],
N a obr. 4.13 je nakreslena též elipsa příslušná oběžné době T
= 11 hodin a na ní jsou vyznačeny polohy družice v půlhodinových
intervalech. Pro názornost je též zakreslena geom etrická in te rp re ta ­
ce 2. K eplerova zákona. Obě plochy S l a S2, opsané průvodičem
za stejný časový interval 30 m inut, jsou stejné. Již na první pohled
je patrné, že pohyb v apogeu je velmi pomalý, zatím co v okolí
perigea je přibližně ta k rychlý, jako byl pohyb družic A 06 a A 07.
D osavadní výklad se omezil n a rovinu oběžné dráhy. K určení
472
polohy a orientace dráhy v prostoru vůči Zemi potřebujem e znát
další prvky dráhy. Jso u to: sklon dráhy i, délka výstupného uzlu Q,
argum ent perigea m . Význam těchto param etrů osvětluje obr. 4.14.
R ovina oběžné dráhy svírá s rovinou rovníku úhel i (sklon dráhy,
inklinace). P rotíná se s rovinou rovníku v tzv. uzlové přímce. V bodě
označeném EQ X (výstupný uzel) přechází družice rovník z jihu na
sever. Polohu výstupného uzlu v rovině rovníku určuje délka (rek-
,A>-vzestupný uzel
V - sestupný uzel
P-perigeum
A -a p o g e u m
R
- argument perigea
- cfélka výst.uzlu
O br. 4.14. P a r a m e try elip tic k é d rá h y v p ro sto ru
473
tascenze) výstupného uzlu Q. Je to úhlová vzdálenost m ěřená od
vztažného směru, kterým je v astronom ii směr k jarním u bodu.
Ja rn í bod je místo na nebeské sféře, kam se nám prom ítá Slunce
v okam žiku jarní rovnodennosti (v souhvězdí Berana). Poslední p r­
vek dráhy — argum ent perigea a> (úhlová vzdálenost) určuje po­
lohu osy elipsy v rovině dráhy vůči uzlové přímce. Osa elipsy, tj.
spojnice perigea s apogeem, se nazývá přím ka apsid. Úhel <» se měří
od kladného směru uzlové přím ky ve směru pohybu družice k polopřím ce FP. Několik drah s různým argum entem perigea je na ob­
rázku 4.15. Pro zjednodušení se uvažuje polární dráha (i — 90°).
K určení polohy družice na oběžné dráze potřebujem e ještě vztažný
časový údaj. Zpravidla je jím čas <p v okamžiku průchodu družice
perigeem .
Závěrem. K výpočtu polohy družice nebo jiného kosmického tě ­
lesa potřebujem e znát celkem pět údajů definujících tv a r a polohu
dráhy a jeden údaj časový (tzv. 6 elem entů dráhy): velká poloosa,
výstřednost, sklon dráhy, délka výstupného uzlu, argum ent perigea,
časový okam žik průchodu perigeem. U družic obvykle sdružujeme
časový údaj a délku výstupného uzlu do údaje o EQ X , kdy ud áv á­
me čas a zeměpisnou délku křížení rovníku.
474
Zpřesnění teorie pohybu
Ani u vysoké eliptické dráhy nemůžeme zanedbat různé rušivé vli­
vy — např. gravitaci Slunce, Měsíce, tlak slunečního záření a větru.
Ale nej větší vliv má nepravidelný tv a r Země společně se svým ne­
homogenním gravitačním polem. K rom ě stáčení roviny dráhy, a tedy
i uzlové přím ky ve směru (nebo proti směru) rotace Země, které
bylo popsáno u nízké kruhové dráhy, dochází navíc k stáčení přím ky
apsid v rovině dráhy družice. Zatím co stáčení uzlové přím ky lze
zahrnout do predikčních d at upravením hodnoty separace drah, s tá ­
čení přím ky apsid musíme p ro b rat trochu podrobněji.
O br. 4.16. S táčení p řím k y
apsid
Stáčení přím ky apsid je znázorněno na obr. 4.16. J e to postupné
otáčení apogea a perigea kolem ohniska elipsy a tudíž i postupná
změna argum entu perigea. R ychlost stáčení závisí na param etrech
orbitální elipsy a na sklonu dráhy a vyjadřuje se jako přírůstek a r­
gum entu perigea za jeden den:
dm/dt = 5,0° . ( K / a y !2 . (5 cos2 i -
1)/(1 - e*)* .
(18)
Závislost stáčení na sklonu dráhy i je význam ná. Podle velikosti
sklonu se totiž mění dokonce smysl stáčení. Při úhlu i < 63,43° je
smysl stáčení kladný a přím ka apsid se stáčí ve směru pohybu d ru ­
žice (na obr. 4.14 se argum ent perigea zvětšuje). Při úhlu i > 63,43°
je smysl stáčení opačný, sm ěřuje proti pohybu družice. Při inklinaci
přesně i = 63,43° je stáčení nulové a dráha je stabilní. Takového
sklonu dráhy používají např. sovětské spojové družice ty p u „Mol475
n ija “ , aby byla dlouhodobě zachována stejná kom unikační doba
i dosah. Jejich apogeum setrvává nad určitou zeměpisnou šířkou na
severní polokouli.
Stáčení přím ky apsid má za následek, že eliptická dráha v pro­
storu zaujm e postupně všechny konfigurace znázorněné na obr. 4.15.
Apogeum nacházející se pův o d n í nad severní polokoulí se postupně
přestěhuje nad rovník, pak nad jižní polokouli atd. Pro první d ru ­
žici Phase 3A byl plánován sklon dráhy i = 57". Stáčení přím ky
apsid by bylo dost pomalé
asi 0,07° za den, tj. asi 26° za rok.
Apogeum by si vyměnilo s perigeem místo zhruba za 7 let. Pro d ru ­
hou družici — Phase 3B
byla již plánována dráha ty p u ,,M olnija“ ,
aby odpadlo stáčení přím ky apsid a aby jednou navržené predikční
pom ůcky vyhovovaly trvale.
Pro úplnost uveďme i vztah pro stáčení uzlové přím ky pro elip­
tickou dráhu. J e podobný vztahu (15) i (18):
díijdt = -1 0 ,0 4 3 ° . ( Rf a) 7l 2 . cos i/(l - e2)'3 .
(19)
R ychlost stáčení dQ/dt se udává ve stupních za den, a je délka
velké poloosy, R je poloměr Země.
Geostacionární a geosynchronní dráha
Budoucnost radioam atérských družic p atří převáděčům na geosta­
cionární dráze. Takové projekty budou uskutečňovány v druhé po­
lovině osm desátých let jako družice čtv rté generace (Phase 4). P ro ­
fesionální spojové družice na geostacionární dráze jsou již zcela běžné
a v nej bližší době budou v provozu družice pro přímé televizní vy­
sílání nad evropským územím.
Geostacionární dráha je přesně kruhová dráha s oběžnou dobou
rovnou době jedné otočky Země. Souhlasí-li rovina dráhy s rovníko­
vou rovinou a je-li smysl pohybu družice shodný se smyslem rotace
Země, setrvává družice stále nad jedním rovníkovým místem zem­
ského povrchu. P ro ti jiným družicím má stacionární družice zjev­
nou výhodu v tom , že antény pozem ských stanic stačí trvale zam ířit
476
na družici, jejíž poloha se vůči pozemské- stanici s časem vůbec
nemění.
Aby stacionární družice měla správnou oběžnou dobu, souhlasící
s délkou hvězdného dne (23 h 56 min 4 s), musí obíhat ve výšce
35 786 km nad rovníkem . Z této výšky „vidí“ družice Zemi jako
kotouček s úhlovým rozměrem 17,24° a ozařuje na Zemi plochu
o polom ěru 9951 km (81,3 zeměpisných stupňů). Družicový p řev á­
děč může proto obsluhovat m axim álně 42,4 % zemského povrchu.
K pokrytí celé zeměkoule je zapotřebí tří stacionárních družic ,,zavěšených“ nad rovníkem s roztečí 120° (obr. 4.17). Ani tak o v ý d ru ­
žicový systém není zcela dokonalý. Družice nemohou obsluhovat
polární oblasti, protože v místech se zeměpisnou šířkou větší než
81,3° nejsou nad obzorem. Při poloze pozemské stanice uprostřed
mezi dvěm a stacionárním i družicemi je kritická zeměpisná šířka
ještě menší — 72,4°. Družice tak é neumožní navazovat spojení s pro­
tinožci. I v těch případech, kdy pozem ská stanice má nad svým ob­
zorem dvě stacionární družice, zůštává dost značné území na pro­
tější straně zeměkoule mimo kom unikační dosah převáděčů.
D opravení družice na geostacionární dráhu je náročné na přesnou
funkci raketových m otorů. Navíc jsou i po usazení družice potřebné
jem né korekce polohy, neboť dráhu družice ovlivňuje gravitační
pole Slunce a Měsíce; uplatňuje se též nekulový tv a r Země a neho120°
O br. 4.17. S o u s ta v a g e o stac io n á rn ích
družic
477
m ogenita jejího gravitačního pole i tla k slunečního záření. Družice
pak ,.oscilují“ kolem syé nom inální polohy, resp. opisují osmičkové
křivky. Proto se telekom unikační družice opatřují korekčním i try s ­
kam i na stlačený plyn, jimiž se poloha družice koriguje, případně
se opravuje sm ěrování palubních antén.
Pro radioam atérské družice se zatím nepředpokládá potřeba ta k
přesné stálosti polohy a připouští se jistý vlastní pohyb — drift.
Dokonce jeden z projektů uvažuje s jedinou driftující družicí na
dráze s výškou mírně podstacionární nebo nadstacionární. Taková
družice by pak např. během několika měsíců obkroužila Zemi a po­
stupně poskytovala v různých místech na Zemi výhody „tém ěř
stacionární" polohy. Veškeré projekty radioam atérských družic na
geostacionární dráze musí b ý t vypracovány a realizovány velmi od­
povědně. N ad rovníkem ve výšíce 35 786 km začíná být již těsno.
Na geostacionární dráze se již nachází mnyho profesionálních družic
a jenom pro rozhlasovou službu jsou plánovány polohy po 6° země­
pisné délky; obavy z případného vzájem ného rušení či kolize jsou
oprávněné.
Pro úplnost je třeba ještě vysvětlit pojem dráhy geosynchronní.
Geosynchronní dráha je pouze obecnějším případem d ráhy geosta­
cionární. Oběžná doba se rovná jednom u hvězdném u dni jako u d rá ­
hy geostacionární, ale sklon dráhy může b ý t libovolný. Družice pak
vždy za 23 h 56 min 4 s zaujm e na obloze stejnou polohu. Souhlasí-li
zeměpisná poloha pozorovatele se zeměpisnou délkou družice, bude
družice zdánlivě vykonávat pohyb jen ve vertikálním směru. Na
jiných místech bude družice opisovat složitější uzavřenou křivku.
Obecná geosynchronní dráha je proto pro kom unikační účely málo
vhodná.
Predikování polohy družice
K provozu potřebujem e znát dobu, kdy je družice nad naším obzo­
rem, v kterém směru a v jaké výšce, případně i to, zda je současně
nad obzorem žádané protistanice. Zejména u družic na nízké oběžné
478
dráze jsou to úlohy velmi potřebné, protože přelet družice trv á jen
několik m inut. Často nám postačí alespoň určit dobu východu d ru ­
žice nad obzor (označuje se AOS — Asquisition of signál) a dobir
západu družice (označujeme LOS — Loss of signál) — viz obr. 4.1
a obr. 4.9.
Velmi názorně lze úlohy řešit na rozm ěrnějším globusu. Kolem
stanoviště stanice Q nakreslím e obzorníkovou kružnici odpovídající
výšce dráhy; na kružnici lze vyznačit i azim utální stupnici. Těsně
nad povrch globusu upevním e d rá t nebo průhledný pás, ta k aby
jeho sklon k rovníku odpovídal inklinaci družicové dráhy, a vyzna­
číme na něm časovou stupnici odpovídající oběžné době. Natočením
globusu nastavím e bod křížení rovníku na udanou zeměpisnou délku
EQ X a sledujeme, zda d ráh a družice protne obzorníkovou kružnici
a kolikátou m inutu po křížení rovníku (obr. 4.9). Současně ale rnusíme n atáčet glóbus ve směru rotace Země (tj. východním směrem)
o 0,25° za každou m inutu od okamžiku křížení. Při plánování kom u­
nikace s žádanou stanicí (oblastí, zemí) zakreslíme obzorníkové kruž­
nice z obou stanovišť a hledám e odpovídající místo EQX, při němž
dráha prochází oblastí společné viditelnosti družice co nejdéle (obrá­
zek 4.18). Na časové stupnici odečítáme, za jak dlouhou dobu po
EQ X nastanou geometrické podm ínky pro uskutečnění spojení a jak
budou dlouho trv a t.
N ázornost modelování na globusu je vlastně jediná přednost této
m etody. U družic s nízkou dráhou je nevýhodné, že využívám e jen
malou část povrchu globusu. Další potíže nastanou, kdvž se mají
O br. 4.18. U rčen í goom otrickýcli
pod m ín ek p ro spojení m ezi d v ě m a
stan icem i
«
479
současně m odelovat oblety několika družic s různým i dráhovým i
p aram etry nebo dokonce oběžná dráha značně eliptická s nelineár­
ním časovým dělením. Proto v provozní praxi dávám e přednost ře­
šení navigačních úloh na m apách. Avšak žádná kartografická pro­
jekce nezobrazuje věrně všechny potřebné param etry — např. obzorníková kružnice se nezobrazí jako kružnice a její tv a r závisí na
zeměpisné šířce, azim utální stupnice (kom pasová růžice) je zobra­
zena nelineárně atp. Přesto jsou grafické predikční pom ůcky d o sta­
tečně přesné a názorné, a proto také velmi oblíbené. V následujících
odstavcích jsou popsány m etody predikce pro jednotlivé typy d ru ­
žicových drah včetně potřebných m atem atických vztahů.
Kruhová dráha
Základem je m apa severní polokoule v stereom etrické polární pro­
jekci s lineární stupnicí zeměpisné šířky. T ato m apa je používána
v meteorologii a letecké navigaci a pro naše účely je velmi vhodná,
protože kruhová dráha družice se v ní zobrazuje jako kruhový ob­
louk s lineárním časovým dělením. Také obzorník a jiná geometrická
m ísta bodů stejně vzdálených od stanoviště (tzv. ekvidistancionály)
se zobrazují jako křivky blížící se kružnici. Pouze kom pasová růžice
není lineární s výjim kou směru sever—jih.
Do polární m apy je třeb a vynést dráhu družice již korigovanou
vlivem otáčení Země. V ztahy pro určení zeměpisné polohy družice
(vlastně její projekce na zemský povrch — SSP) v čase t po křížení
rovníku se získají řešením vzorců sférické trigonom etrie podle ob­
rázku 4.19. Platí:
sin F = sin t . sin i
a
tg L = tg t . cos i ,
takže pro zeměpisnou polohu bodu S (L , F) v čase t m inut po EQ X
včetně vlivu zemské rotace platí
zem. šířka F = arcsin [sin i . gin (360/T ]),
(20)
zem. délka L = arctg [cos (180 — i) . tg (SfiOř/71) + </4 -f L x ;
(21)
kde i je sklon dráhy, T oběžná doba v m inutách, L x zeměpisná dél­
ka bodu EQ X . Ve vzorci (21) ělen í/4 odpovídá vlivu rotace Země.
Chyba vzniklá zanedbáním rozdílnosti délky hvězdného dne od
24 hodin a zanedbáním vlivu stáěení výstupného uzlu během je d ­
noho oběhu je zcela zanedbatelná.
O br. 4.19. K v ý p o č tu zem ěpisných
so u řa d n ic s tín u družice (SSP)
Vzorec (21) platí pro dráhu retrográdní (i > 90°), zeměpisná dél­
ka L vychází kladná směrem západním v souladu se smyslem mě­
ření zeměpisné délky družic (0—360° z. d.). Pro dráhu přím ou vychází
zpočátku L záporná a je tře b a přičíst 360°. Dále je nutné d át pozor
na zm ěnu znam énka funkce tg (360t/T). Po čtvrtině dráhy t/T = 1 / 4
je tg záporný a arctg vychází jako záporný úhel. Správná hodnota
zeměpisné délky v intervalu (t/T = 1/4, t/T — 1/2) je 180° -f L.
Uvedené vztahy jsou potřebné hlavně tehdy, když predikci po­
lohy řešíme na počítači. N a polární mapě můžeme využít toho, že
dráha m á tv a r kruhového oblouku a nemusíme ji počítat. Ke kon­
strukci kruhového oblouku postačí znát tři jeho body. Jeden bod
je výchozí EQ X = X i , druhý bod je sestupný uzel X 2 , k terý má
zeměpisnou délku EQ X + 180 + s/2 (s je separace drah), třetím
bodem je bod S$t, k terý leží na ose úsečky X i X í - Bod S n je bodem
dráhy s nejvyšší zeměpisnou šířkou, tzn. je bodem nejbližším sever­
ním u pólu (obr. 4.19). Jeho zeměpisná šířka se rovná sklonu dráhy i.
Je-li sklon dráhy větší než 90°, bude zem. šířka bodu Sn 180° — i
481
O br. 4.20. R e tro g rá d n í d rá h a
v p o lárn í pro jek ci a je jí k o n stru k c e
a bod se bude nacházet vlevo ód severního pólu (obr. 4.20). U dráhy
přím é leží bod $n vpravo od severního pólu (obr. 4.21). K ruhový
oblouk družicové dráhy je částí kružnice opsané trojúhelníku X í X z S n
a její střed získáme jako průsečík os stran trojúhelníka. N a kruho­
vém oblouku vyznačíme lineární časovou stupnici od 0 do T/2 m inut.
Do m apy je nutno dále zakreslit obzorníkovou „kružnici" kolem
stanoviště pozemní stanice. D va body na m ístním poledníku jsou
známé a jejich zeměpisné šířky jsou F q ±
ax- Úhel ymax je m a­
xim ální délka oblouku při nadhlavníkovém přeletu (viz obr. 4.1
a tab u lk a 2). O statní body ekvidistancionály je nutno získat po-
O br. 4.21. P řím á d rá h a
v p o lárn í projekci
482
četně. Stačí vypočítat jen jednu („východní” nebo „západní") po­
lovinu — ekvidistancionála je osově soum ěrná. Jednotlivé body
křivky m ají zeměpisné souřadnice F, L vyhovující vztahu
cos ymax = sin F . sin F q + cos F . cos F q . cos (L — L q ) ,
(22)
kde F Q a L q je zeměpisná šířka a délka stanoviště.
Chceme-li predikční pom ůckou určovat i výšku družice nad ob­
zorem (elevaci), musíme zakreslit do m apy další, menší soustředné
ekvidistancionální „kružnice" odpovídající zvoleným elevačním ú h ­
lům. V ztah mezi elevačním úhlem f} a vzdáleností vyjádřenou oblou­
kem y je popsán rovnicí
y = arccos [cos ^ . R/(R -f h) | — (i
(23)
nebo
(24)
kde R je poloměr Země (6378 km), h výška dráhy. Geometrie je
znázorněna na obr. 4.22, 4.23.
Posledním úkolem je vynést do polární m apy azim utální stupnici
(kompasovou růžici). S výjim kou směru S —J jsou sm ěry do jiných
světových stran zakřivené v závislosti na vzdálenosti od stanoviště.
Závislost azim utálního úhlu « na zeměpisných souřadnicích udává
v z ta h :
sin (L — Lq)
cos Fq . tg F — sin Fq . cos (L
(25)
— L q)
Výsledkem využití všech popsaných principů a vztahů je predikč­
ní pom ůcka navržená pro stanoviště se souřadnicem i 50° s. š., 15°
^O S
/
obzor
\
\
O br. 4.22. V ý p o č et elevačního
ú hlu
0
483
v. d. (tj. zhruba uprostřed českých zemí) pro družice A 08 a RS (obr.
4.24). Um ožňuje s přesností jedné m inuty určit využitelné přelety
družic, přičemž se může s postačující přesností určit azim ut a odha­
dovat elevace. V části m apy, kde to nepřekáží, jsou zakresleny vzorové
d ráhy družic s časovými stupnicem i. D ráhy i s m inutovým dělením
si překreslíme na průsvitku a připevním e otočně kolem severního
pólu. Nyní již jen potřebujem e zn át čas a místo křížení rovníku
(EQX). Na bod EQ X nástavím e počátek vzorové dráhy a odečítá­
me kolikátou m inutu po EQX družice vystoupí nad obzor (AOS),
O br. 4.23. P ro s to ro v é znázornění
p ro v ý p o čet elevačního
a a z im u tá ln íh o ú h lu
kdy zapadne (LOS) a současně na azim utální stupnici odečítám e
příslušné azim uty a během přeletu na ekvidistancionálách potřeb­
nou elevaci antény. Pro další oběh družice pootočím e dráhu smě­
rem západním o úhel separace drah a k předchozím u času EQX p ři­
čtem e dobu jednoho oběhu. Pro popsanou, velmi rozšířenou predikč­
ní pom ůcku se vžil název OSCARLOOATOR nebo zkráceně OSCARLA TOR a lze na ní řešit prakticky všechny úlohy jako na globusu.
Může se ještě různým i doplňky zlepšit, účelné je např. doplnit ekvidistancionálu pro max. kom unikační dosah (odpovídá úhlu 2ymax).
Ryze „počítačový" přístup k výpočtům predikcí je schůdný jen
s program ovatelným kalkulátorem nebo počítačem . Provozní zku484
0°
O br. 4.24. P re d ik čn í p o m ů ck a O S C A R L A T O R
šenosti ukázaly, že nejvhodnější je kom binace digitálního a analogo­
vého způsobu. Počítačem se vypočtou jednotlivé EQ X a případně
i doby AOS/LOS. O statní údaje se odečítají během přeletu na
OSCARLATORu. P ři zcela digitální predikci bez m apy schází „ze­
m ěpisný názor“ na kom unikační využitelnost družice. V budoucnu
bude určitě běžné využívat k zobrazení m apy i polohy družic do­
mácí televizor.
V ývojový diagram program u pro výpočet AOS/LOS, azim utu
a elevace je naznačen na obr. 4.25. Po zadání referenčního EQ X
(datum , číslo oběhu N, cas E Q X T x, zem. délka E Q X L x) se zadaným
485
krokem (obvykle 1 m inuta) mění čas a v jednotlivých časových
okamžicích se vypočítává zeměpisná poloha stínu družice vztahy
(20), (21) a jeho oblouková vzdálenost k stanovišti vztahem (22).
Jakm ile je vzdálenost menší 'než
vytiskne se čas AOS a pro­
gram zahájí výpočet azim utů a elevací vztahy (25) a (24). Jejich
výpočet pokračuje až do časového okam žiku, kdy družice „vystou
y „ > a x ,
vstupní data
O br. 4.25. V ývojový d iag ram p ro g ra m u p ro predikci polo h y družice n a kru h o v é
dráze
486
.
p í“ z plochy omezené obzorníkem, tj. vzdálenost y bude opět větší
než ymax- V ytiskne se čas LOS a časová sm yčka se ukončí. Po při­
čtení periody oběhu a separace drah se přechází na výpočet dalšího
oběhu. Součástí program u je i „kalendářní41 podprogram , který hlídá
přechod přes 24. hodinu, přes poslední den měsíce a roku. Protože
vztahy obsahují velké m nožství goniom etrických funkcí, probíhají
výpočty relativně pom alu. V yplatí se proto zabudovat do program u
různé zrychlovací obraty, a b y (se počet „zbytečně” počítaných sou­
řadnic a vzdáleností snížil.
Vysoká eliptická dráha
P roblem atika predikování polohy družice na značně excentrické d rá ­
ze je proti kruhové dráze podstatně složitější proto, že pohyb d ru ­
žice je nerovnom ěrný a tak é výška nad zemským povrchem a tedy
i kom unikační dosah se neustále mění. Moderní výpočetní technika
snadno zvládne potřebné výpočty a dokonce lze sestavit systém
pracující v reálném čase, který ovládá anténní rotátory. Nemá ale
zatím každý dom a m ikropočítač nebo program ovatelný kalkulátor.
P roto m ají stále význam jednoduché grafické predikční pom ůcky,
a to tím spíše, že pro sm ěrování běžných antén je přesnost 5° více
než dostatečná.
N a rozdíl od kruhových drah, s nimiž je dostatek zkušeností a kde
jsou m etody predikce bohatě prověřené praxí, u eliptické dráhy je
nutno použít složitější postupy. Uvedené příklady odpovídají dráze,
která byla plánována pro družici Phase 3A. Podobná dráha bude
realizována družicí Phase 3C, zatím co současná družice AOlO —
— Phase 3B nedosáhla předpokládaných dráhových param etrů
(menší sklon a vyšší perigeum). Proto uvedené obrázky a ú d a­
je m ají význam pouze inform ativní a ilustrují navrhovanou m etodu
predikce.
Podobně jako u družice na nízké kruhové dráze základní p řed ­
stavu o poloze, pohybu a kom unikačních možnostech skýtá okam ži­
tá zem ěpisná poloha stínu družice na povrchu Země (bod' SSP),
487
případně celá stínová dráha. Stínovou dráhu můžeme vynést spolu
s časovými údaji do m apy světa — nej vhodnějším zobrazením je
opět polární projekce, protože se na ní snadno a názorně modeluje
otáčení Země. To má, vzhledem k dlouhé době oběhu, na rozdíl od
nízké kruhové dráhy zcela zásadní vliv na tv a r stínové dráhy.
O br. 4.26. D rá h a družice
P h a se 3A v p o lárn í p rojekci
Na obr. 4.26 je schem aticky znázorněna polární m apa v rozsahu
od 60° jižní šířky s vyznačeným rovníkem. Do m apy je zakreslena
stínová dráha družice s param etry Phase 3A (i = 57°, T = 11 h,
o) = 206°). D ráha začíná v bodě P i — v perigeu na jižní polokouli
na zeměpisné šířce —21,6° v čase např. 00:00 UTC. Po 11 hodinách,
tj. po jednom oběhu, družice dospěje do „následujícího” perigea P*i.
Za 11 hodin se Země otočí o 165°, takže zeměpisná délka perigea P%
leží o 165° západněji než P\. Podél dráhy je vyznačena časová stu p ­
nice s intervalem 1 hod. a tak é je označena poloha družice v apogeu
bodem A. Křížení rovníku nastáv á přibližně 2 h 47 min po p rů ­
chodu perigeem. Další oběh družice začíná na m apě z bodu P 2 a po­
lohu dráhy získáme tak, že na průsvitce zakreslenou vzorovou d rá ­
hu pootočíme kolem severního pólu o 165° na západ, tj. tak , aby
bod P 1 vzorové dráhy se ztotožnil s bodem P 2 prvního oběhu.
488
Z dráhy znázorněné v polární projekci lze určit alespoň azim ut d ru ­
žice. K tom u účelu se použije síť křivek z obr. 4.27. Jsou v něm
v téže projekci zakresleny po 15° azim utály pro stanoviště v Čechách
(50° s. š., 15° v .d .). J e t o vlastně azim utální stupnice z predikční po­
m ůcky OS( ARLATOR rozšířená na tém ěř celou zeměkouli. Elevační
úhel nelze ani přibližně odhadovat a z popsané m apy ani spolehlivě
nevyčtem e, kdy je družice nad naším obzorem. U rčit se může pouze
průchod družice nadhlavníkem , když stínová dráha prochází právě
stanovištěm . U družice Phase 30 budou pom ěry příznivější. P h a ­
se 3C m á m ít inklinaci i = 63° a argum ent perigea o j = 240°. V tom
případě bude apogeum položeno vždy nad 50° severní šířky, což
znam ená, že v naší zemi bude při každém oběhu nad obzorem !
Ú plný přehled o azim utu a elevačním úhlu poskytuje počítačem
vyprácovaný katalog drah pro dané stanoviště v azim utálně elevač­
ním zobrazení pro po sobě následující dny. Při jedenáctihodinové
oběžné době se budou d ráh y družice po obloze opakovat po 24 dnech.
Stačí proto sestavit katalog obsahující 24 obrázků, z nichž dva uka489
O br. 4.28. P řík lad p o h y b u družice P h a se 3 n a obloze
zuje obr. 4.28. Azim ut odečítám e na obvodu kružnice, délka průvodiče udává zenitální vzdálenost, tzn. že na okraji stupnice je nulová
elevace, uprostřed je 90° — nadhlavník. V den ,,N“ družice vychází
v 1 h 50 min v azim utu 230°., P ak postupuje dalších 7 hodin k se­
verozápadu ve výšce m axim álně, 15°. V 9 h 30 min se směr pohybu
obrátí a družice rychle projde vysoko nad západním obzorem a za­
padne v 10 h 50 min přibližně na jihu. Téhož dne družice vyjde
podruhé na SV obzoru, kde se bude pohybovat od 17 h do 21 h
12 min. K rátce před půlnocí vyjde potřetí — v azim utu 199°. N á­
sledující den ,,AT -f 1“ dráha navazuje na dráhu dne „AT“ a má
trochu podobný tvar. Již jen z uvedených dvou příkladů je zřejmé,
že v příznivých dnech bude možný přístup k družici i přes 12 hodin,
z toho až 9 hodin nepřetržitě.
Během provozu potřebujem e znát alespoň přibližně oblast světa,
s kterou můžeme y daný okam žik kom unikovat. Z „katalogových"
obrázků nebeské dráhy můžeme situaci D X jen zhruba odhadovat.
490
M aximální dosah družicového převáděče je v apogeu a jeho okolí
( ± 2 h ) . N astává-li apogeum blízko našeho nadhlavníku, můžeme
pracovat v okruhu asi 9000 km. Je-li ale apogeum těsně nad obzo­
rem, můžeme pracovat na vzdálenost až dvojnásobnou, ovšem jen
v tom směru, k terý odpovídá azim utu apogea. Přesněji určit kom u­
nikační oblast můžeme jen kom binovaným způsobem pomocí glo­
busu a tabelované dráhy družice. V budoucnu bude možné všechny
navigační úlohy svěřit dom ácím u počítači, k terý s využitím barev­
ného televizoru jako zobrazovací jednotky vykreslí na stínítku m apu
i údaje, jaké si budeme přát.
Geostacionární družice
Predikce polohy geostacionární družice je na rozdíl od všech o sta t­
ních drah úloha jednorázová. Družice ,,visí“ neustále nad stejným
m ístem rovníku ve výšce 35 786 km a je proto pouze zapotřebí určit
její azim ut a elevaci.
V
prvním kroku výpočtu zjistím e délku oblouku na hlavní kruž­
nici mezi naším stanovištěm a stínem družice, tj. úhlovou vzdále­
nost y:
y = arccos [cos
Fq
. cos ( L q
— L)\,
(26)
kde F q, L qje zeměpisná šířka a délka stanoviště a L zeměpisná
délka družice. Přitom západní délku považujem e za zápornou, v ý ­
chodní za kladnou.
Je-li úhel y menší než 81,3°, je geostacionární družice nad naším
obzorem a má význam dále počítat azim ut a elevaci. Azim utální
úhel ze stanoviště na severní polokouli se počítá vztahem
«==. 180°
Pro
arctg [tg (Lq — L)/sin
.F q ]
.
elevační úhel platí vztah (24), který po dosázení
q = 1 5 ) se zjednoduší na
(27)
k o nstant
(F q = 5 0 , L
P
8 arctg
/. cos y — 0,1512661
I ---------- --------------| .
\
sin y
'
(28)
491
V tabulce 3 jsou pro stanoviště 50° s. š., 15° v. cl. vypočteny azjm uty
a elevace geostacionárních družic um ístěných v odstupu po 6° ze­
měpisné délky (plánované polohy pro rozhlasovou družicovou služ­
bu). Družice, které jsou nad obzorem níže než asi 5°, jsou nevy­
užitelné.
Tabulku ■]. Geostacionární družice
(Azim utální a elevační úhly pro stanoviště 50" s. š., 15 v. d.)
Z em ěpisná
délk a
v ýchodní
-C l
- 55
- 4!)
- 43
-3 7
-3 1
— 25
-1 !)
-1 3
- 7
-
1
5
11
17
23
29
35
41
47
53
59
65
71
77
83
89
492
A zim ut
E levace
279,2
271,4
263,5
255,7
247,9
240,11
232,2
224,4
216, ti
208,7
200,9
193,1
185,2
177,4
169,6
161,7
153,9
146,1
138,2
130,4
122,6
114,7
106,9
99,1
91,2
83,4
0,2
4,0
7,7
i 1,4
15,0
18,4
21,6
24,7
27,5
29,9
31,8
33,2
34,0
34,1
33,6
32,4
30,6
28,3
25,6
22,7
19,5
16,1
12,6
9,0
5,3
1,5
Palubní vybavení družic
S výjim kou prvních jednoduchých družic nese každá družice na
palubě celý soubor elektronických zařízení. Jeho skladba se s ros­
toucím pokrokem stává stále dům yslnější a složitější, navíc se mění
podle poslání družice. H lavní přístrojové bloky se však opakují
u všech družic. Jsou to:
— energetický a napájecí blok,
— m ajákový vysílač,
—- telem etrický systém ,
— povelový přijím ač a blok ovládací logiky,
— převáděč,
— anténní systém y.
K nim pak podle potřeby mohou přistupovat různé další přístroje
a obvody, např. pro vykonávání fyzikálních měření a pokusů, ob­
vody pasívní či aktivní stabilizace polohy, televizní kam ery atd.
V nejnovějších družicích se přechází na autonom ní řízení režimu
palubních zařízení, takže v palubní výbavě je i m ikropočítač.
Energetická soustava
E nergetický a napájecí blok rozhoduje o životnosti družice a o tom ,
jak složité a na spotřebu náročné zařízení lze na palubě um ístit. P o ­
čínaje družicem i druhé generace se jako prim árního zdroje používá
slunečních fotoelektrických článků. Dnešní účinnost přem ěny ener­
gie dosahuje až 11 % z teoretické hranice asi 25 %. Sdružením m no­
ha slunečních článků se vytvoří panel sluneční baterie. Požadované
napětí při dané výkonové úrovni se získává sérioparalelním zapoje­
ním m odulů z křem íkových článků. .Jednotlivé články jsou pokryty
tenkou ochrannou vrstvou spékaného křem íku proti protonové a
elektronové radiaci. O chranný povlak ale snižuje výkon článků.
Výkon slunečních baterií klesá s dobou jejich životnosti — řádově
o 20 —30 % za 5 let. U dosavadních radioam atérských družic je
493
spotřeba palubní elektroniky relativně m alá, takže zatím postačilo
slunečními články pokrývat povrch pouzdra.
Množství vyrobené elektrické energie závisí na úhlu dopadu slu­
nečních paprsků na sluneční panely; družice m ají jistou vlastní ro­
taci, takže pom ěry se neustále mění. Proto lze z telem etrických
údajů o proudu jednotlivých panelů získat informaci o rychlosti
a sm yslu rotace družice. Z toho důvodu se panelům přiřazuje ozna­
čení podle vztažné souřadné soustavy (příklad na obr. 4.29), která
souvisí i s orientací družice vůči Zemi.
Družice na dráze synchronní se Sluncem procházejí zemským stí­
nem při každém oběhu. Délka průchodu stínem je kratší než polo­
vina oběžné doby. N a vyšších drahách je doba zastínění družice
podstatně kratší. N apříklad u geostacionární družice nastáv á „za­
tm ění družice'1 (eklipsa) jen ve dnech 27. ú n o ra —12. dubna a 1. září
až 15. října s m axim ální délkou 72 m inut ve dnech rovnodennosti.
Po dobu eklipsy energetické výdaje pokrývá palubní akum ulátor,
který je jinak neustále dobíjen ze sluneční baterie. A kum ulátor je
nejnam áhanějším zařízením na palubě a také družice A 06, 7 i 8
skončily činnost pro jeho poškození. Používá se kvalitních, vybíra­
ných akum ulátorů NiCd a správný režim nabíjení a vybíjení sleduje
regulační elektronika (obvykle zdvojená). Z hm otnostních důvodů
nemůže b ý t akum ulátor příliš předim enzován nebo zdvojen. Z aku
+z
+x
'+y
O br. 4.29. D ružice A 0 6 a její so u řa d n é osy
494
m ulátoru se odebírá proud přes stabilizátory, které dodávají napětí
na požadovaných úrovních. Zásadně se používá im pulsně řízených
obvodů, takže účinnost přem ěny napětí je velmi vysoká (70—80 %).
Je to nu tn é s ohledem na úsporu elektrické energie a snížení tepel­
ných ztrá t. Chlazení v beztížném stavu a ve vakuu je obtížné a
musí se uskutečňovat jen vyzařováním .
Majákové vysílače a volba kmitočtů
— *----------------------- f------------------------------------------------M ajákový vysílač zprostředkovává přenos všech důležitých údajů
z paluby a je proto napojen především na telem etrický systém. K ro­
mě toho může b ý t klíčován či modulován např. z palubní pam ěti
a vysílat otevřenou řečí kratší provozní či jiné informace. Druh
provozu je různý — A I, F l, F2 a dokonce i F3 pro přenos synte­
tické řeči. K m itočet m ajáku se obvykle volí tak, že na sestupné
trase se vyznačuje okraj převáděčového pásma. Na palubě bývají ješ­
tě další m ajákové vysílače, pracující na jiných pásmech, určené pro
výzkum šíření vln nebo pro rsdundaci či zmnožení toku informací.
Zásadně však alespoň jeden z m ajákových vysílačů je trvale v pro­
vozu. Výkon m ajákového vysílače se pohybuje na úrovni řádu
100 mW (u nízkých drah), takže příjem na Zemi je možný i s jed ­
noduchou anténou a s prům ěrným přijímačem. Anténní systém je
sdílen s převáděčem pracujícím na stejném pásmu. Z hlediska snad­
ného zam ěřování polohy družice je velmi výhodné, když alespoň
jeden m ajákový vysílač pracuje na km itočtech U H F. Vyloučí se tak
chyby vznikající anomálním šířením na delších vlnách.
Volba km itočtů m ajákových vysílačů a také převáděčových v y ­
sílačů je vázána km itočtovým přídělem ustanoveným Mezinárodní
úm luvou o telekomunikacích (Radiokom unikační řád). V ýhradně
pro radioam atérskou službu v kosmu jsou povolena pásma:
7,00 0 -7 ,1 0 0 MHz
1 4 ,0 0 0 - 14,250
18,068— 18,168
1 0 ,4 5 - 10,50 GHz
2 4 .0 0 - 24,05
47.00— 47,20
495
75,50— 76,00 GHz
21.000— 21,450 MHz
142,00—144,00
24,890— 24,990
248,00 — 250,00
28.000— 29,700
144,000—146,000
Na ostatních radioam atérských pásmech U H F je radioam atérská
družicová služba přípustná jako dru h o tn á s tím , že nesmí způsobo­
v at rušení přednostním službám:
435- 438 MHz
jen pro vzestupnou trasu
1260- 1270
2400- ■2450
en oblast 2 a 3
3400 -3410
en pro vzestupnou trasu
5650- -5670
5830- -5850
81 GHz
76149
144
241— 248
-
Telemetrický systém
Telem etrický systém uskutečňuje dálkové měření elektrických a fy­
zikálních hodnot v důležitých uzlech palubního zařízení. Pomocí
čidel se snímají hodnoty napětí, proudu, výkonů vf, teploty nebo
i údaje z dalších měřicích obvodů (čítač radiačních částic, m agneto­
m etr apod.). Změřené hodnoty se v převodnících A/Č přem ění na
digitální form u a dále se vhodným způsobem zakódují. Sekvenční
logické obvody pak organizují postupné seřazení připravených dat,
doplnění čísly telem etrických kanálů a identifikačním znakem m a­
jákového vysílače. Jednodušší systém y kódují údaje do Morseovy
abecedy, m nohokanálové systém y, u nichž je potřebná větší rychlost
toku d at, kódují d a ta do dálnopisného kódu B audot nebo ASCII.
Ja k o typický přiklad uveďme šestikanálovou telem etrii družice
A 08, jejíž jedna sekvence vysílaná telegraficky rychlostí 100 zn./m in
vypadala např. takto:
H I 158 248 372 433 535 621 H I ...
496
HT je identifikační znak radioam atérské dritžice. V následujících
tříčíslicových skupinách označuje první číslice pořadové číslo tele­
m etrického kanálu a dvojčíslí je již vlastní informace o velikosti
m ěřené hodnoty. K vyhodnocení proto potřebujem e znát tzv. k a ­
librační vztahy pro jednotlivé kanály TLM. Pro družici A 08 to jsou:
1 — celkový proud sluneční
baterie
2 — nabíjecí/vybíjecí proud
akum ulátoru
3 —napětí akum ulátoru
4 — teplota základní desky
5 —tep lo ta akum ulátoru
6 — vf výkon převáděče ,,J “
N znam ená číselný údaj — 2. a
/
= 7,15 . (101 — Ň)
I — 57 . (N — 50)
U = 0,1 .Ar
8,25
T = 95,8 — 1,48 . N
T = 95,8 — 1,48 . N
P = 23 . N
3. místo skupiny.
[mA]
[mA]
[V]
[°C |
[°C]
[mW]
N a podobném principu pracují telem etrické systém y ostatních
družic. U nej m odernějších družic (UONAT, Phase 3B) je požadova­
ný Qbjem přenášených informací velký, a proto se přechází na me­
tody přenosu dat obvyklé ve výpočetní technice. Rychlost vysílání
1200 b itů .s-1 na družici UOSAT odpovídá rychlosti asi 6000 zn./m in.
T akto vysílaná d a ta lze pak na Zemi přímo zpracovávat a vyhod­
nocovat počítačem. Na organizaci zpracování d a t TLM se může po­
dílet tak é palubní m ikropočítač, který nam ěřené údaje předzpracuje
nebo uchová v pam ěti měření uskutečněné v době, kdy je družice
mimo dosah pozemní řídicí stanice.
Ovládací obvody
Povelový přijím ač a blok ovládací logiky přijím ají a vykonávají
povely vysílané pozemními řídicími stanicem i. Musí pracovat n a ­
prosto spolehlivě, protože např. povel k v}'pnutí palubního vysílače
(třeba při rušení jiné radiokom unikační služby nebo při havarijním
stavu akum ulátoru) musí b ýt vykonán za všech okolností. Povely
se ovládají i neelektronické součásti družice. U družice A 08 a A 09
497
existuje povel k vysunutí teleskopické antény pro pásm o 29 MHz
nebo k vysunutí tyče pro gravitační stabilizaci polohy, u družice
Phase 3 je to povel k zapálení přídavného raketového m otoru, u geo­
stacionárních družic to budou povely k ovládání korekčních trysek.
Z uvedených příkladů je patrné, že spolehlivá funkce ovládacích
obvodů je pro činnost družice životně důležitá. Proto bývá celý
systém ovládání včetně povelových přijím ačů zdvojený. Povelové
přijím ače pracují na am atérských pásmech V H F /U H F , příslušné
km itočty i způsob kódování povelů není zveřejňován, aby se za­
bránilo zneužití.
Ovládání provozu složitější družice je časově velmi náročné pro
obsluhu pozemních řídicích stanic, a proto se ovládání autom atizuje
již přím o na palubě družice. Na družici A 07 fungovalo např. sam o­
činné přepínání převáděčů podle stav u palubního akum ulátoru. Při
přílišném vybití se uvedla družice do režimu ,,D “ , kdy byl zapojen
jen jeden m ajákový vysílač. Při d o statku energie byl v chodu re­
žim ,,B “ — převáděč 435/145 MHz s plným výkonem , jinak byl
zapnut režim ,,C“ — převáděč 435/145 MHz s výkonem sníženým
na čtv rtin u nebo převáděč ,,A“ — energeticky úsporný převáděč
145/29 MHz.. Krom ě toho palubní hodiny střídaly po 24 hodinách
převáděče módu A a B.
N a družici UOSAT — A 09 i na družicích Phase 3 se v roz­
sáhlé míře využívá m ikroprocesorové techniky. Režim družice je
řízen palubním m ikropočítačem podle program u, který byl vložen
do pam ěti počítače před startem , nebo který může b ý t operativně
pozm ěněn nebo přepsán pozemní řídicí stanicí až na oběžné dráze.
Přirozeně i při takovém autonom ním palubním systém u musí zůstat
zachována přednost povelů z pozemních řídicích stanic.
Převáděče
Z hlediska radioam atérského provozu je převáděč nej důležitějším
zařízením palubní výbavy. Převáděč (transponder) je soustava p ři­
jím ače a vysílače, k terá přijím á signály pozem ských stanic a po
498
náležitém zesílení je vysílá na jiném km itočtu. N a rozdíl od běžných
pozem ních převáděčů FM, které dovolují provoz vždy jen jednom u
uživateli, jsou družicové převáděče konstruovány jako širokopásm o­
vé lineární zařízení, tj. bez demodulace. Každý uživatel může proto
obsadit část převáděčového pásm a svým signálem.
Lineární převáděče byly v padesátých letech vypouštěny do výš­
ky 20—30 km stratosférickým i balóny (evropské projekty ARTOB.
BÁRTOB). Přitom byly získány cenné zkušenosti. Ukázalo se, že je
nevhodné, aby převod byl uskutečňován uvnitř jednoho km itočto­
vého pásm a pro potíže s desenzibilizací palubního přijím ače (stalo
se i na Oscaru 4) a zejm éna z provozních důvodů. Účastníci provozu
v tom případě nemohou slyšet své vlastní signály nazpět, nemohou
se naladit na protistanici a proto se vysílání uskutečňuje „na slepo".
Vzniká vzájem né rušení a provoz není pružný. Družicové převáděče
se proto konstruují zásadně s převodem z jednoho pásm a na jiné.
V stupní a výstupní km itočty kromě technických hledisek musí
vyhovovat i R adiokom unikačním u řádu. Ze vztahu (3) vyplývá, že
při trojnásobném zvýšení km itočtu (např. z 145 na 435 MHz) vzroste
útlum tra sy zhruba o 10 dB. Sestupná trasa je kritičtější, protože
na družici z energetických důvodů je obtížné instalovat výkonnější
vysílač. Pro sestupnou trasu se proto zpravidla volí nižší km itočtové
pásmo než pro trasu vzestupnou.
Zkušenosti ukazují, že signál radioam atérské stanice je subjek­
tivně považován za silný, když odstup signálu k šumu ( S/ N) dosa­
huje 20 dB. K dosažení tohoto psychologického efektu by měly
,,silné“ signály zpracované převáděčem dosáhnout alespoň této úrov­
ně. Současně jsou při tom dobře čitelné signály o 14 dB slabší
(S/JV = 6 dB). Výkonové rozdíly mezi radioam atérským i stanicem i
jsou převážně menší než 14 dB (poměr výkonů 1 : 25), takže pří­
ležitost k provozu má tém ěř každý. Při současném zpracovávání
více signálů dojde působením autom atického řízení zisku převáděče
k zeslabení asi o 7 dB, jak ukázala statistická měření. Teoreticky
bj' zeslabení mělo b ý t podstatně větší, ale příznivě se uplatní s ta ­
tistické rozložení signálů CW a SSB v časové oblasti. N estane se
totiž, aby všichni uživatelé převáděče ve stejný okam žik stiskli klíč
nebo plně prom odulovali svůj vysílač. Převáděč by měl poskytnout
49!)
při plném vybuzení takový výkon, aby u pozemního přijím ače vy­
tvořil odstup aS'/JV == 27 dB. U převáděče A 06 nebyl ten to požada­
vek splněn, a to byl jeden z důvodů, proč stanice používaly nadm ěr­
ných vyzářených výkonů a poškozovaly spoluúčastníky provozu
i palubní akum ulátor.
Správné úrovňové pom ěry v převáděči udržují účinné obvody
autom atického řízení zisku (AGC). Musí jednak zab rán it přebuzení
výkonových stupňů, jednak zabránit rychlým změnám výstupní
úrovně. Volí se proto náběhový čas asi 0,1 s a doba doznění AGC
asi 2 s. S činností AGC souvisí i n u tn o st dodržovat doporučené m a­
xim ální vyzářené výkony u pozemních stanic.
Uvažm e zjednodušený příklad, kdy převáděč má m axim ální vý­
stupní výkon 10 W a vysílá přes něj současně .20 stanic se správným
doporučeným výkonem 100 W E R P . N a výstupu plně vybuzeného
převáděče je tudíž 20 signálů, každý s výkonovou úrovní 0,5 W.
Zahájí-li vysílání neukázněná stanice s dvacetinásobným E R P , obvo­
dy AGC nastaví zesílení převáděče tak , že silná stanice bude m ít
na výstupu převáděče výkon 5 W a na ostatních 20 stanic připadne
tak é 5 W — jejich signály budou proto zeslabeny o 3 dB. Bude-li
neukázněná stanice vysílat s výkonem 20 kW E R P (a to není nic
nedosažitelného — stačí 500 W v f na anténě 16 dB), „zabere pro
sebe,“ p rak tick y veškerý výstupní výkon převáděče 10 W a signá­
ly ostatních stanic budou potlačeny nejm éně o 10 dB. Z příkladu
je patrné, jak je důležitá vzájem ná ohleduplnost a dodržování
ham -spiritu při provozu přes lineární převáděč.
Vysílací část převáděče bývá řešena podstatně složitěji než řetě-
z dílu mf přijímače
I
omezovač
AM
demodul.
500
tra n sp o z ic e ^
^ / 'z e s í í é n í
<
lin eá rn í
<
1ř. C
modulace
O br. 4.30. P rin c ip m e to d y E E K
zem zesilovačů pracujících v tř. A nebo A JB . Je to nutné s ohledem
na celkovou energetickou účinnost, která u zesilovačů tř. A, AB, B
dosahuje ve špičkách jen 20—50 % a při středním vybuzení jen
5—20 %. Na palubě není nikdy nad b y tek elektrické energie a tak
zesilovače musí b ý t úspornější. Používá se proto speciálních obvo­
dových technik, jako jsou zesilovače tř. D a systém E E R (Envelope
Elim ination and R estoration). Princip E E R — vyloučení a obno­
vení obálky — je znázorněn na obr. 4.30. Z m f signálu převáděčového přijím ače se dem odulátorem AM .snímá am plituda obalové křivky
signálu. Mf signál se po průchodu omezovačem zpracovává a zesiluje
v nelineárních zesilovačích tř. 0 s vysokou účinností. Sejm utá mo­
dulační obálka se lineárně zesílí a v koncovém stupni nelineárního
řetězu se opět am plitudově nam oduluje. Signál se vlastně zpracová­
vá souběžně ve dvou kanálech. V nelineárním kanálu se přenáší
pouze fázová informace původního signálu, v lineárním ,.obálko­
vém 1' kanálu se přenáší am plitudová informace. Po složení těchto
dvou inform ací v koncovém m odulovaném stupni se získává ne­
zkreslený zesílený původní signál. Účinnost ta k koncipovaných v y ­
sílacích řetězů je tém ěř nezávislá na úrovni vybuzení a dosahuje
5 0 - 6 0 %.
Pro převáděče na nízké oběžné dráze je postačující šířka pásma
kanálu asi 50—100 kHz, protože kom unikační oblast o poloměru
asi 3000—4000 km se rychle posunuje po zemském povrchu a po­
krývá jen malou část světové radioam atérské populace. U družic
na vysoké eliptické nebo geostacionární dráze obsluhují převáděče té ­
m ěř polovinu Země po dobu několika hodin nebo trvale. Zájem ců
o družicový provoz bude proto m nohonásobně více a převáděče t a ­
kových družic m ohou uspokojit zájem jen při podstatně širším
převáděčovém pásm u. Logickým důsledkem toho je přechod na
vyšší am atérská pásma.
Stalo se zvykem označovat jednotlivé ty p y převáděčů podle km i­
točtové transpozice písm eny velké abecedy (tzv. mód). V následu­
jící tabulce je přehled dosud užitých i plánovaných módů. Stojí za
povšim nutí, že u všech km itočtových transpozic s pásm y U H F se
používá inverzní transpozice, aby se zmenšil vliv Dóppleróva posuvu
km itočtu.
501
Tabulka 4. Přehled převáděčových módů
Mód
D ružice
A
145/29 M H z
A ()6
A ()7
KSI
R S2
A0 8
HS5, (i
KS 7, 8
B
432/145 M Hz
•1
145/435 M Hz
U (B)
432/145 M H z
V z e stu p n á tr a s a
v
145,900
145,850
145,880
145,880—
145,850
145,910
145,960
146,000
145,950
145,920
145,920
145,950
145,950
146,000
29,450
29.400
29,360
2 9 ,3 6 0 29 ,4 0 0 29,410
2 9 ,4 6 0 -
29,550
29,500
29,400
29,400
29,500
29,450
29,500
AO7
432,175
432,125
145,925
145,975
A ()8
1 4 6 ,0 0 0 -1 4 5 ,9 0 0
435,100
435,200
P hase 3B
L
1 260/436 M H z
S e stu p n á tra s a
P h a se 3B
S y n c a rt
435,175 435,025
1 4 5 ,8 2 5 -1 4 5 ,9 7 5
1269,850 1269,050
4 3 6 ,1 5 0 -4 3 6 ,9 5 0
|
i
5% 30%
>
CW/SSB h
</) SSB
(/)
30%
100 %
30%
|O
C
H
RA
N
A
CW
- RTTV
O
C
H
RA
N
A
1
kmitočet sestu p né trasy
5%
O br. 4.31. O becný k m ito č to v ý plán
převáděčovéK o p á sm a
Po počáteční anarchii (po vypuštění A 06) byl pro družice AMSAT
vyhlášen jednotný km itočtový plán (band-plan) rozm ístění jednotli­
vých druhů provozu v převáděčovém pásm u. K m itočty a dělení
pásm a sě zásadně určují ve výstupním kanálu, tj. na km itočtech
sestupné trasy. Princip rozdělení pásm a znázorňuje obr. 4.31.
Šířka celého kanálu se uvažuje jako 100 %. N a počátku i konci
pásm a se vyhrazuje segm ent 5 % jako ochranné pásmo pro m a­
jákové vysílače, zpravodajské a tísňové vysílání. Z bytek pásm a —
502
•Obr. 4.32. K m ito č to v ý p lán m ó d ů A , B , J
cw
O
O
VÍ
R
CW/
'KB
SSB
mód A
LO
iň
módB
o
o
iň
ro
mo'd J
~ 'j e rozdělen na tře tin y po 30 %. K m itočtově nejnižší tře ­
tin a je určena výhradně pro provoz CW, druhá tře tin a pro smíšený
provoz CW/SSB, nejvyšší tře tin a výhradně pro provoz SSB. N a h ra ­
nicích tře tin se m á uskutečňovat provoz R T TY (mezi 1. a 2. tře ti­
nou) a SSTV (mezi 2. a 3. třetinou). N a obr. 4.32 je konkrétní km i­
točtový plán pro m ódy A, B, J . Šířka ochranného pásm a u módu B
byla 2,5 kHz, u módu A a J je 5 kHz.
Anténní systémy a stabilizace polohy
N a dosavadních radioam atérských družicích jsou používány je d ­
noduché, málo směrové antény především z důvodů ekonomických.
A ntény s větším ziskem by sice dovolily snížit výkon palubních
vysílačů i E R P pozemních stanic, ale na druhé straně by vyžado­
valy správné sm ěrování k Zemi a tedy i stabilizaci polohy družice
vůči Zemi. N a nízké kruhové dráze je útlum trasy pom ěrně m alý
(viz tab u lk a 1) a ta k stačí jednoduché antény dipólového typu.
Po odvržení družice od posledního raketového stupně nebo od
m ateřské družice je vždy družici udělen m echanický impuls, k terý
ji pak n u tí vykonávat vlastní rotační pohyb (tzv. spin) orientovaný
obecně kolem všech tří os. Je-li družicová a n tén a jednoduchého di­
pólového ty p u (dipól, č tv rtv ln n ý prut) s lineární polarizací, mění se
tudíž neustále polarizační rovina vyzařovaných vln. To se tý k á
i družicové antény určené k příjm u. Má-li pozemní stanice tak é an503
tónu s lineární polarizací, vzniká následkem rotace družice a ná­
sledné depolarizace únik s hlubokým i minimy při příjm u m ajáku
nebo při provozu přes převáděč, kde je tento efekt ještě výraznější.
Nepříjem ném u úniku se čelí dvěm a způsoby: používá se antén
pro kruhovou polarizaci (nejlépe na palubě i na Zemi)* stabilizuje
se alespoň částečně poloha družicových antén vůči zemskému po­
vrchu. N apříklad na družících A()7, A 08. AOí)-UOSAT se velmi
osvědčila turniketová anténa ze 1 šikmých čt vit vinných prvků n a­
pájených s fázovým posuvem 90 (obr. 4.33). A nténa pracuje na
základním km itočtu 145 MHz i v harmonickém módu na 435 MHz.
tu rn ik e to vá anténa 145 a 435 M H z
osa +z
O br. 4.33. D ružice A()7 — orientace a n té n a stabilizačního m ag n e tu
/
504
N iS
zeměp. póly
M N íM S
m a g n .jj ó ly
O br. 4.34. F unkce p a siv n í m agnetické
stab ilizace polo h y družice A 0 7
Vlastní rotaci družice lze do značné míry potlačit jednoduchou
pasívní m agnetickou stabilizací. Ve zvolené ose pouzdra družice je
zabudován silný tyčový perm anentní m agnet. Celá družice pak fu n ­
guje jako kom pasová střelka, osa m agnetu se snaží zaujím at polohu
směřující k zemským geomagnetickým pólům. Tak se po několikatýdenním ustálení stane, že se družice během obletu pouze d v ak rát
překlopí nad geom agnetickým i póly. Situace je znázorněna na ob­
rázku 4.34.
Uspořádání antén na družici musí být takové, aby mezi anténam i
byla co nejm enší vzájem ná vazba. N a družici A 07 byl zářič pro
29 MHz um ístěn v ose z — rovnoběžně s osou m agnetu. Není to
poloha příliš dobrá. J a k naznačuje obr. 4.34, docházelo při přeletech
blízkých nadhlavníku k tzv. „jižním u efektu" u stanic na středních
severních šířkách. Tehdy totiž směřuje družicový dipól k pozemní
stanici svým koncem a má v tom směru vyzařovací minimum. P ři­
jím ané signály na Zemi jsou proto velmi slabé a zlepší se teprve,
až družice zaujm e polohu severně od pozemní stanice. Podobný
efekt ,,severní“ se vyskytuje na jižní polokouli. Orientace dipólu
29 MHz na družici A 06 — kolmo k ose m agnetu — byla podstatně
příznivější (obr. 4.29). Proto u družice A 08 byl zvolen opět dipól
kolm ý na osví m agnetu (obr. 4.35).
N a družici A 09-U 0S A T je problém s um ístěním antén vyřešen
tím , že poloha družice je stabilizována ve dvou osách a družice obanténa 435 MHz
O br. 4.35. D ružice A 0 8
505
sáhuje pouze m ajákové vysílače. Družice je pomocí aktivní m agne­
tické a pasivní gravitační stabilizace orientována ta k , že spodní zá­
kladna pouzdra (osa —z) sm ěřuje neustále k Zemi a zbývající spin
kolem osy z m á b ý t po ustálení velmi pom alý — asi 1 otáčka za
■100 m inut. P roto je možné na spodním víku uspořádat i směrové
antény pro S H F a televizní kam eru (obr. 4.36).
O br. 4.36. D ružice A 0 9 -U 0 S A T
1 osa + z
v še sm ě ro vá anténa - prut
O br. 4.37. D ružice P h a se 3
Pro družice ty p u Phase 3 jsou nutné antény s jistým ziskem, aby
pro kom unikaci v apogeu nebylo třeb a velkých výkonů jak na Zemi,
ta k na palubě. Družice má tv a r tříram enné hvězdy (obr. 4.37). N a
koncích ram en jsou připevněny dvouprvkové systém y zářič + re­
flektor pro pásmo 145 MHz. Zářiče jsou napájeny s fázovým posu­
vem 120°, tj. třífázově, čímž vzniká kruhově polarizovaná vlna
506
(obdoba točivého pole u třífázového m otoru). Celkový zisk systém u
pro 145 MHz je asi 8 dBj. N ad horním krytem hvězdicového pouz­
dra jsou um ístěny tři dipóly pro 435 MHz, navzájem natočené o 120°
a tak é napájené třífázově. Víko pouzdra slouží jako odrazná stěna
a zisk systém u je asi 10 dBj. U prostřed mezi dipóly je vztyčena
šroubovicová anténa pro 1200 MHz a všesm ěrová an téna pro 145
MHz využívaná s rukávovým napájením i pro 435 MHz. Je určena
k provozu v blízkosti perigea. Družice je stabilizována v prostoru
rotací kolem osy z tak , aby v apogeu sm ěřovala osa -|tz i m axim um
vyzařovacího diagram u antén k Zemi (obr. 4.38). K dyž je družice
apogeum
O br. 4.38. D ružice P h a se 3
o rien tac e a n té n
/ perigeum
(všesměr. anténa)
blíže Zemi a útlum tra sy je menší, hlavní lalok diagram u směřuje
mimo, takže efektivní zisk palubních antén se sníží. Takovým
způsobem se do značné m íry vyrovná prom ěnný útlum trasy.
V blízkosti perigea je převáděč přepnut na všesměrovou čtvrtvlnovou anténu.
Provoz přes družicové převáděče
Provoz přes družicové převáděče je dostupný každé prům ěrně vy­
bavené stanici. V následujících odstavcích jsou uvedeny základní
požadavky na zařízení pozemní stanice, různé nám ěty a rady pro
začínající i pokročilejší zájemce o kosmické převáděče.
*
507
Vysílač pozemní stanice
K provozu postačí každý vysílač pro CW nebo SSB o výkonu řádu
10 W s anténou se ziskem kolem 10 dB rt. Sm ěrodatný je efektivní ,
vyzářený výkon, který pro dosavadní družice na nízké dráze byl
stanoven na m axim álně 80...100 W E R P , pro sovětské družice stačí
třetin a. Při vhodných provozních podm ínkách (málo zatížený p ře­
váděč, blízký přelet) je možné pracovat s překvapivě m alým i výkony
a přes převáděče AQ7B a RS byla navázána spojení i s pouhým i
100 mW KRP. J e samozřejmé, že příslušný E R P je dosažen jen
tehdy, když an téna míří na družici. Je-li k dispozici výkon kolem
100 W, postačí jednoduchá pevná an téna (dipól, GP) a odpadají
starosti se směrováním . Pro převáděče družic typu Phase 3 je vzhle­
dem k větším vzdálenostem i větší nárok na vyzářený výkon. Pro
AO10 je to přibližně 200 až 500 W E IR P C (tj. výkon vztažený
k pom yslném u všesměrovému zářiči s kruhovou polarizací).
V
každém případě je třeba, aby pozemní stánice m ohla nějakým
způsobem regulovat vyzářený výkon (v nouzi alespoň odsměrováním antény), aby nepřetížila převáděč. Správná úroveň E R P se po­
suzuje slyšitelností vlastních signálů. Nesmějí b ý t silnější než signá­
ly m ajákového vysílače. Oscilátor vysílače by měl b ý t vybaven
dostatečně jem ným laděním , aby bylo možné rychlé a přesné nala­
dění na protistanici a stupnice by měla dovolit odečítat km itočet
s přesností alespoň 5 kHz. Pro provoz CW se v jednoduchých vysí­
lačích běžně používají rozlaďované krystalové oscilátory (VXO).
Vysílače pro SSB nem usí být nutně vybaveny přepínáním po­
stranních pásem (LSB/USB). Při provozu přes družicové převáděče
se na vzestupné trase vysílá s takovým postranním pásmem jako
při norm álním provozu na stejném pásm u, tj. na V H F a U H P s ho r­
ním postranním pásm em — USB.
Vývoj družicového provozu spěje stále k vyšším km itočtům .
Pro družice ty p u Phase 3 musíme zvládnout výrobu výkonu řádu
desítek w attů v pásm u 1260 MHz.
508
Přijímač pozemní stanice
K valitní, citlivý a selektivní přijím ač je jedním z předpokladů úspěš­
ného provozu. Podobně jako u vysílače se vyžaduje jem né ladění
a dobře ocejchovaná km itočtová stupnice. Šumové číslo by mělo
být dostatečně malé, dobrá hodnota je F = 2 — 3 (3 — 5 dB) na
145 a 435 MHz, na 29 MHz může být i trochu horší. V stupní obvody
přijím ače nebo anténního předzesilovače musí být řešeny tak , aby
nedocházelo k snížení citlivosti (desenzibilizaci) při zaklíčování v y ­
sílače. To znam ená na vstupu laděné obvody a zesilovače schopné
lineárně zpracovat vyšší úrovně (elektronky, F E T , zesilovače se zá­
pornou zpětnou vazbou).
Velmi důležitá je dostatečná selektivita přijím ače. V ětšina signálů
z družice nem á velký odstup od šum u a proto každé zlepšení staže­
ním šířkv pásm a přijím ače přijde vhod. Velmi výhodná je plynule
řiditelná selektivita pro příjem CW. D etektor SSB musí být vyba­
ven záznějovým oscilátorem pro příjem LSB i USB, protože existují
družicové převáděče neinvertující i invertující, u nichž signál vysla­
ný ze Země jako USB je na sestupné trase signálem LSB.
Obtížný problém je souběžné ladění přijím ače a vysílače. Přesné
zvládnutí souběhu je následkem Dopplerova posuvu nerealizovatel­
né. Při ladění vysílače na přijím aný km itočet lze použít pro přibližné
naladění přepočítávací km itočtové tabulky. Jem ně pak doladíme
při vysílání řadam i teček. Ladicí postup se dá usnadnit a zrychlit
směšovacím přípravkem , k terý im ituje funkci převáděče (obr. 4.39).
O br. 4.39. L ad icí p říp ra v e k
i
509
Obr. 4.40. T ran sce iv e r pro m ód A
9
29,3+29,5
<
mf
9 MHz
20,3 520,5
r,
, pre m ixer
n eb o
| ose. P L L
i
I
...
směs; 18
~i
O SC
18MHz
-m-
2,3 r 2,5
VFO
A
___ I
2,3-2.5
,Jb u d íč ]_ _ 9 >
^
<
SSB/CW
11.3-5-11.5
145,8 ■:146
134.51 5 kHz
VXO
3 ? d olad ěni Dopplerova
-£•
p osuvu
V stup a výstup se vhodným způsobem (volnou kapacitní vazbou,
směrovým vedením) naváže na v ý stu p vysílače a vstup přijímače.
Myšlenku spřaženého ladění lze dovést až do konce zapojením podle
obr. 4.40, kde je navrženo blokové schém a družicového transceivru
pro mód A. Protože je nutný současný poslech vlastních signálů
z převáděče při vysílání, transceiver m á sam ostatný vysílací a přijí­
mací řetěz. Oba tra k ty spolu souvisí pouze hlavním oscilátorem.
>SS B budič může pracovat i na jiném km itočtu než mf přijím ače,
pak je nutné pozm ěnit km itočet rozlaďovaného transpozičního osci­
látoru. Rozlaďování transpozičního oscilátoru J ^ k H z slouží ke ko­
rekci Dopplerova posuvu km itočtu.
Antény pozemní stanice
Podobně jako u „norm álního11 pozemského provozu jsou účinné
an tén y základním předpokladem úspěchu. Přes převáděče módu A
bylo sice pracováno i s ta k kuriózními systém y, jako jsou třeb a dvě
510
an tén y LW určené pro KV pásm a, ale soustavnější práce vyžaduje
přece jen solidnější zvládnutí potřebné anténní techniky.
První základní rozdíl proti „norm álním " anténám spočívá v tom,
že po převážnou část přeletu družice je zapotřebí přijím at a vysílat
v jiném směru než vodorovném , často ve směru nadhlavníku. J e d i­
ná anténa, pokud to není sm ěrovka ovládaná v obou rovinách, ne­
stačí k využití celé provozní doby při přeletech.
D ruhý problém je specifický pro družice na nízké dráze. J e to
rychlý pohyb družice, vyžadující častou zm ěnu sm ěrování antény
s užším vyzařovacím diagram em .
T řetí problém představuje měnící se polarizační rovina lineárně
polarizovaných vln, ať již na anténě pozemní nebo družicové. Změna
je způsobována jednak vlastní rotací družice, jednak Faradayovým
stáčením původní polarizační roviny při průchodu vln ionosférou.
Pro toho, kdo chce vysílat jen příležitostně, je nejvhodnější jed ­
noduchá vysílací anténa pro 145 MHz (dipól, GP) napájená výko­
nem 50—100 W. Obě antény ale nejsou dostatečně výkonné pro
dálkový provoz, kdy je družice nad obzorem níže než 10 —20°. Navíc
dipól není dostatečně všesm ěrový a proto např. pro družici A()8 by­
lo lepší, když byl nainstalován ve směru V —Z (tj. m aximum vy­
zařování S —J). A nténa GP má nevýhodu, že vyzařuje jen nepatrně
směrem vzhůru. Zlepšení přináší úm yslné deform ování vyzařovacího
diagram u skloněním zářiče, jak je znázorněno na obr. 4.41. Skloně­
ním zářiče se sníží i vstupní impedance antény, takže je přizpůsobení
přijatelné i s kabelem 75 Q. Zářič by měl být upevněn nad vodivou
plochou o rozměrech alespoň 0,6x0,-6 vlnové délky. (Výhodně jej
lze instalovat nad plechovou střechou.)
Z
O br. 4.41. S kloněný sk lá d a n ý zářič
Velmi vhodná je kom binace dvou antén: vodorovného dipólu (nej­
lépe zkříženého s napájením pro kruhovou polarizaci) nad odraznou
plochou pro vysoké elevační úhly a svislé všesměrové ziskové a n té ­
ny (fázovaná kolineární soustava podle [8]). Svislá a n tén a je přitom
využitelná k provozu přes pozemní převáděče.
J e účelné věnovat dostatečnou pozornost přijím ací anténě pro
29 MHz. která je zpravidla lim itujícím činitelem při provozu na
módu A. Na 29 MHz se ve značné míře uplatňuje šum vnějšího pro­
storu, rušení ionosférickými signály v období dobrých KV podm ínek
a zejm éna poruchy a rušení prům yslového charakteru (jiskření, za­
palování atp.). P roto je i jednoduchá směrová an tén a (např. H B9CV)
0,54*
/ ■ i— -Rta:
/ 50 h . ion
-jX
vst. impedance
Obr. 4.42. Zkřížené dipóly pro eliptickou polarizaci
k nezaplacení, neboť dovolí alespoň částečně potlačit rušení a zlepšit
odstup signálu od šum u. I jednodušší antény (dipól, vertikál) in sta ­
lujem e co nejvýše a takovým způsobem, aby přijím aly co nejméně
prům yslových poruch. O tázka správné polarizace není na 29 MHz
kritická. Po průchodu ionosférou obsahuje radiová vlna složky různě
polarizované a ta k k hlubokém u úniku zpravidla nedochází. Přesto
je užitečné, když m ám e k dispozici dvě různé přijím ací antény (např.
LW a GP), které můžeme rychle přepínat. Minimum příjm u nena­
stáv á nikdy současně na horizontální a vertikální anténě nebo i na
512
libovolných anténách, vzdálených navzájem 1 —2 vlnové délky. P ře ­
pínáním během provozu si volíme tu anténu, která dává m om entál­
ně lepší signál a realizujem e vlastně výběrový příjem (diversity)
s ručním ovládáním . Kdo rád experim entuje, může vyzkoušet a n té ­
nu s eliptickou polarizací, popsanou v [7 | a znázorněnou na obr. 4.42.
.Je to soustava dvou zkřížených dipólů, z nichž jeden má délku větší
než odpovídá půl vinné rezonanci, druhý délku kratší. Tím způsobem
vzniká mezi dipóly fázový posuv (zhruba 90 ) a k napájení není
nutno zvláštní fázovací vedení. Také im pedance v místě napájení
vyhovuje přibližně napáječi 75 í>.
Princip dvou přepínatelných antén se využívá často i pro převá­
děče módu B a J , protože je obvykle snadnější doplnit stávající a n ­
tény o dvě nové, menší antény, než pořídit systém s ovladatelným
sklápěním . V takovém případě horizontální směrové antény slouží
k provozu, když je družice nad obzorem níže než 15—20°. Pro d ru ­
žici výše položenou se přejde na druhou dvojici antén, vyzařujících
O br. 4.43. T u rn ik e to v á a n té ň a s n a p á je n ím pro lev o to č iv o u k ru h o v o u p o larizaci
513
h = 0.37 A
O br. 4.44. V yzařovací d iag ram dipólu n a d o d ra zn o u plochou
převážně vzhůru. Typickou anténou pro ty to účely je zkřížený dipól
(turniketová anténa) nad odraznou plochou, s napájením pro kruho­
vou polarizaci (obr. 1.43). Výšku dipólů nad odraznou plochou vo­
líme větší než č tv rt vlny (a menší než 0,45 X), protože prosedlaný
vyzařovací diagram je pro přelet družice vhodnější než diagram
s maximem v nadhlavníku (v nadhlavníku je útlum trasy nej m en­
ší) — obr. 4.44. Místo odrazné plochy můžeme s trochu horšími
výsledky použít tyčových reflektorů, takže se systém změní na
2 x 2 el. Yagi. Dipóly jsou napájeny se vzájem ným fázovým posuvem
90°, získaným zpožďovacím čtvrtvlnným úsekem, a přes čtvrtvlnný
im pedanční transform átor. Propracovanější provedení by vyžatfo-
O br. 4.45. N a p á je n í zkřížených
sk lá d a n ý c h dipólů
514
valo ještě sym etrizovat napáječe. Dipóly m ohou b ý t také konstruo­
vány jako skládané. V tom případě se propojí čtv rt vinným vedením
300 O a im pedanční transform átor musí být zhotoven z vedení o im ­
pedanci 150 íl. N apájecí systém může b ýt řešen tak , že napáječe
vedoucí k dipólům se liší vzájem ně o délku č tv rt vlnv při jinak libo­
volné délce (obr. 4.45).
Pro méně výkonné vysílače je nutné, aby doplňková an téna pro
vyšší elevační úhly měla větší zisk. V takovém případě vyhoví 4 až
5prvková anténa Yagi (pokud možno pro kruhovou polarizaci) n a ­
instalovaná se sklonem 30 —40° a natáčená společně’8 horizontální
anténou (na společném otočném stožáru) — obr. 4.4<i.
O br. 4.46. S kloněné do p lň k o v é a n té n y
Všechny doposud popsané antény byly určeny pro družice na níz­
ké oběžné dráze. Převáděče obíhající na vysoké eliptické dráze v y ­
žadují v ětší vyzářený výkon (200 —500 W E R P ) a proto i v ý ­
konnější anténní systém y. Bude proto třeb a konstruovat dvojici
antén pro 145 a 435 MHz, nejlépe pro kruhovou polarizaci, s ovlá­
dáním v horizontální i vertikální poloze. Vzhledem k pom além u
pohybu družice v apogeu, bude změna sm ěrování při průchodu apogeem velmi pom alá a s anténam i pevně zam ířeným i na apogeum
bude možné pracovat v intervalu ± 1 hodina i déle.
515
Pro družice, na nichž jsou instalovány antény pro kruhovou po­
larizaci, je nutné, aby pozemní stanice dodržovala správný smysl
kruhové polarizace u svých anténních systém ů. Použití polarizace
s opačným smyslem přináší při přenosu z trá tu až 30 dB. Správný
smysl je pro jednotlivé družice a převáděčové módy vždy předepsán
a liší se pro jižní a severní polokouli (viz překlápění družice na
obr. 4.34). N a anténě podle obr. 4.43 je na horním ram enu dipólu D2
proud opožděn o 90° proti pravém u ram enu dipólu D l a vektor
elektrické složky vyzařovaného elektrom agnetického pole se otáčí
ve vyznačeném směru. Při pohledu od antény do směru, kterým
vyzařuje, m á polarizace tedy smysl levotočivý (LHCP). Smysl po­
larizace můžeme zm ěnit na pravotočivý (RHCP) přehozením n a p á ­
jení v bodech A, B nebo prodloužením fázovacího úseku z délky
č tv rtv ln n é n a'délku 3/4 A.
A ntény ty p u Yagi pro kruhovou polarizaci se konstruují dvěm a
způsoby. Podle prvního způsobu (obr. 4.47) jsou dvě identické a n ­
tény um ístěny blízko sebe a natočeny tak, aby prvky byly navzá­
jem kolmé. Způsob jejich fázování je shodný s obr. 4.43 nebo 4.45.
D ruhý konstrukční směr, elektricky dokonalejší, používá společného
O br. 4.47. D vě s a m o sta tn é a n té n y Y agi
s n a p á je n ím p ro k ru h o v o u polarizaci
5 16
ráhna a zkřížených prvků. Fázový posuv 90° se výhodněji získává
vzájem ným posunutím jedné soustavy prvků ve směru osy ráhna
o délku čtvrtvlny. V takovém případě jsou zářiče obou dílčích sm ě­
rovek propojeny stejně dlouhým i napáječi. Zm ěna smyslu polarizace
se dosáhne prodloužením jednoho nebo druhého napáječe o délku
půl vlny (obr. 4.48).
Klasickým typem antén pro kruhovou polarizaci jsou šroubovicové antény. P roti anténám Yagi jsou nepom ěrně širokopásmovější
(až 1 : 1,5) a proto velmi vhodné pro pásm a U H F, kde je konstrukce
n a p a je m z a ric u :
O br. 4.48. D vě a n té n y se zk řížen ý m i p rv k y , v z ájem n ě p o su n u té o č tv rt v ln y
O br. 4.49. Z pů so b y m o n táže a n té n p ro k ru h o v o u polarizaci
517
antén Yagi již citlivá. Smysl polarizace odpovídá sm yslu stoupání
závitů při pohledu ve sm ěru vyzařování. N evýhodou je, že smysl
polarizace nelze přep ínat vnějším i obvody. A nténu by bylo nutno
vyrobit jako dvě šroubovice s protichůdným smyslem vinutí, ale
tak o v á konstrukce je již nepříjem ně složitá. U an tén s kruhovou
polarizací jsou potíže se správným způsobem upevnění na stožár.
Stožár by neměl b ý t rovnoběžný s žádnou rovinou p rvků antén
Yagi a proto se p rvky orientují šikm o ± 45°. Nejlepší způsob je
uchycení an tén y až za reflektorem , a to p latí i pro šroubovicovou
an tén u (obr. 4.49).
b]
transformátor
O br. 4.50. P ře p ín á n í sm y slu k ru h o v é polarizace
Závěrem ještě o systém u pro přepínání smyslu kruhové polarizace
(obr. 4.50): Zářiče jsou napájeny stejně dlouhým i napáječi, které
jsou na konci propojeny prodlužovací sm yčkou dlouhou č tv rt vlny.
Jediným přepínacím kontaktem lze prodlužovací sm yčku v řad it do
jednoho nebo druhého napáječe. Za přepínacím kontaktem je zapo­
jen čtvrtvlnný im pedanční transform átor {Zo — 50 O). K dyž je to
m echanicky výhodnější, může b ý t přepínací k o n tak t zapojen až na
koncích dvou prodlužovacích půlvlnných vedení podle obr. 4.506.
518
Vlastní provoz
P řed zahájením prvních pokusů se přesvědčím e poslechem m ajáko­
vých vysílačů, že družice „poslouchá" naše predikce a je v předpo­
věděnou dobu skutečně nad obzorem. Dále se přesvědčíme, že zaklíčování vysílače neovlivňuje žádným způsobem přijím ač — síla a či­
telnost m ajákových signálů se nesmí zm ěnit. Dokud neodstraním e
případné závady, nem á význam pokračovat.
K prvním pokusům o zaslechnutí vlastních signálů si vyberem e
přelety, kdy je převáděč málo obsazen. Jsou to dopolední oběhy ve
všedních dnech nebo časné ranní oběhy o víkendech. Vhodné jsou
i přelety daleko na východě, kdy je převáděč mimo dosah silných
západoevropských stanic. Také se sam ozřejm ě poslechem telem etrie
nebo provozu ubezpečíme, že převáděč je skutečně zapnut. Vysílací
anténu zamíříme do sm ěru určeného predikční pom ůckou, vysílač
naladím e do přibližného „souběhu" s přijím ačem a při vysílání řady
teček se snažíme přijím ačem nalézt své signály. Jejich nalezením si
zpřesníme vzájem nou kalibraci stupnic přijím ače a vysílače, případ­
ně ověřím e správnou funkci ladicího přípravku. Pokud uslyšíme své
signály silněji než signály m ajákového vysílače, ihned snížíme výkon
vysílače. Dále si ještě ověřím e sm ěrování antény a opravím e na
optim um . Po zvládnutí popsaných operací můžeme zkusit zavolat
výzvu nebo se naladím e na km itočet jiné stanice a krátce ji zavoláme.
P ři provozu plně využívám e výhod duplexního charakteru spoje­
ní, protějšek můžeme kdykoliv přerušit tečkam i nebo „ B K “ . Proto
je tak é provoz svižný a u dosavadních družic na nízké dráze i velmi
stručný. Během provozu stále sledujeme, zda naše signály nejsou
nadm ěrně silné a podle toho upravujem e výkon vysílače. Běžné a n ­
tény se ziskem 10—12 dB stačí dosm ěrovávat v intervalu 3 —5 m i­
n u t. Dále při provozu dodržujem e ochranná pásm a kolem m ajáko­
vých km itočtů a km itočtový plán převáděčového pásma.
519
Provozní predikce
Provozní predikce odvozujem e z referenčních oběhů, které jsou publi­
kovány v časopisech nebo sdělovány v různých zpravodajských v y ­
síláních na KV. Referenčním oběhem rozumíme první oběh, k terý
začíná po 00.00 UTC příslušného dne (první E.QX). Další EQ X v y ­
počítám e přičítáním oběžné doby a separace. Výpočty zaokrouhlu­
jeme na celé m inuty a celé stupně, pomocí predikční m apky (resp.
pomocí tabulek, řešením na počítači) určíme časy využitelných pře­
letů a potřebné sm ěrování antény. P řelety družic na nízkých retrográdních drahách se přibližně opakují následující den (nebo obden)
s malou několikam inutovou diferencí. To zjednodušuje vypracová­
vání predikcí, protože ani několikastupňová nepřesnost zeměpisné
délky EQX nezanáší do predikcí podstatnější chybu. K rom ě této
jednodenní nebo dvoudenní periody můžeme vysledovat pro je d ­
notlivé družice i delší periody, v nichž se EQ X a tedy i doby přeletů
prakticky přesně opakují. Je proto možné jednou vypočítanou tabulku, třeba i včetně sm ěrování antény, využít m nohokrát.
Publikované referenční oběhy nem usí b ý t přesné. Zejm éna pro
družice s výškou menší než 1300 km bývají zatížené chybou vyplý­
vající z neustálého zrychlování oběžné doby (snášení družice). Zrych­
lování nastává především brzdným účinkem vysoké atm osféry Země
a není pravidelné. Za zvýšené sluneční činnosti se ionosféra ohřívá
a rozpíná do větších výšek a její brzdný účinek je potom větší,
P roto nám nezbývá než predikční údaje zpřesnit pozorováním AOS/
/LOS m ajákových vysílačů. Porovnáním pozorování s teoretickým i
časy získaným i predikční pom ůckou získáme diferenci, o kterou
musíme posunout časové údaje EQX. Pro měření AOS/LOS zásadně
používám e přelety blízké nadhlavníkovým . Tehdy družice vychází
i zapadá rychle (kolmo na obzor) a určení času AOS/LOS je spolehlivé.
Vždy se snažíme m ěřit na m ajákovém vysílači nejvyššího km itočtu,
aby se zmenšila chyba ohybem vln v troposféře i ionosféře. U m ajáko­
vých vysílačů v pásm u 29 MHz nem á význam m ěřit AOS/LOS,
které nastávají na severu v denní době. Následkem anom álního ší­
ření v ionosféře nad polárním i oblastm i je běžné, že m aják uslyšíme
520
řad u m inut před teoretickým AOS (nebo po LOS). Stejnou o p a tr­
nost musíme zachovat i v období výsk y tu sporadické v rstv y EP řesnost m ěření AOS/LOS sam ozřejm ě tak é ovlivňuje kvalita n a­
šeho optického obzoru (vliv překážek, kladného či záporného pře­
výšení).
K zpřesnění predikcí můžeme tak é použít měření D opplerova po­
suvu a pomocí něho zjišíovat, kdy družice vrcholí. P ostup vyžaduje
zm ěřit v půlm inutových až m inutových intervalech zm ěnu k m ito­
čtu m ajákového vysílače a vynést graf podle obr. 4.5. Okam žik
vrcholení n a stá v á uprostřed esovité křivky. Podle rozdílu f mj„
a / max lze určit, zda jde o nadhlavníkový přelet (tehdy je rozdíl největší) a tím i zpřesnit predikci zeměpisné délky EQX. I při tom to
m ěření jsou výsledky přesnější na vyšších km itočtech, kde je Dopplerův posuv výraznější.
Zpřesňování zeměpisné délky EQX je běžným i prostředky obtíž­
né. A nténou s úzkým vyzařovacím diagram em lze zam ěřit polohu
družice při AOS nebo LOS, což přichází v úvahu hlavně na U H F.
P řesnost bude sotva lepší než ± 5 °. Měření zpřesníme pozoro.váqím
těch přeletů, kdy družice vystupuje jen krátce nad východní nebo
západní obzor (tzv. mezní přelety). Podle toho, zda družici uslyšíme
či nikoliv, usoudíme, že poloha EQX nastala západněji nebo východ­
něji od původně predikovaného údaje (obr. 4.51). Přesnost všech
Teox ~
2? 0°W
O br. 4.51. Z p řesn ěn í času
a zem ěpisné délk y křížení
ro v n ík u
0'
521
popsaných měření zlepšíme jejich opakováním a je velrtá účelné,
když při měření spolupracují dvě vzdálenější stanice.
Pro družice na vysoké eliptické dráze se referenční predikce u d á ­
vají obvykle zeměpisnou polohou a časem průchodu apogeem, což
je poloha pro provoz nejzajím avější. V takovém případě je nutno
pouze vypočítat azim utální a elevaění úhel ze vzorců (22, 24, 25),
kde za h dosazujem e h\, tj. výšku apogea. Vzorce se dále zjedno­
duší tím , že zem ěpisná šířka apogea bude vždy stejná (u družice
Phase 3C). P roto postačí vyp o čítat tab u lk u závislosti az im u tu a e le vace na zeměpisné délce apogea. N avíc pom alý pohyb družice um ož­
ní její zaměření podle m ajáku U H F.
Počáteční predikce
Po vypuštění nové družice jsou vždy potíže se zjišťováním referenč­
ních údajů pro predikce a často i oficiální údaje bývají nepřesné.
Pomocí několika pozorování a s využitím navigační pom ůcky OSCARLATOR můžeme potřebná d a ta odvodit. Vycházíme při tom
z toho, že jsou již předem znám y alespoň některé plánované p a ra ­
m etry dráhy (oběžná doba nebo výška dráhy, sklon dráhy) a s ta r­
tovací místo.
Družice jsou vypuštěny ze startovacího m ísta (kosmodromu) na
oběžnou dráhu bez m anévrování, takže stínová dráha vychází z mís­
ta kosmodromu. R ak eta startu je v první fázi letu kolmo vzhůru
a teprve 2. nebo 3. stupeň uděluje družici vodorovný impuls pro
kruhovou dráhu (úvaha platí jen velmi zhruba). V zestupná dráha
rak e ty trv á asi 3 —5 m inut, takže připočtením této doby k času
sta rtu získáme přibližně časový okamžik, kdy družice začíná oběž­
nou dráhu nad kosmodromem. Pomocí OSCARLATORu upravené­
ho pro plánovanou oběžnou dobu a sklon d ráhy pak určíme snadno
počet m inut potřebných k tom u, aby družice dospěla do bodu p rv ­
ního křížení rovníku. Vycházejíce z 1. EQ X stanovím e slyšitelné
přelety a poslechem kontrolujem e, jak předpověď souhlasí se sku­
tečností. Postup určení 1. EQX je naznačen na obr. 4.52
522
180” W
I
když nevíme o družici vůbec nic, můžeme určit zhruba oběžnou
dobu jako rozdíl mezi dvěm a po sobě následujícím i časy AOS nebo
LOS. Porovnáním délky několika slyšitelných přeletů lze určit při­
bližně nadhlavníkový přelet (je z nich nejdelší). Další již p o d sta t­
nější zpřesnění poskytne změření AOS/LOS dvou přibližně nadhlav­
níkových přeletů stejného smyslu (např. přelety z jihu na sever)
s jednodenním odstupem . Ze zjištěné doby oběhu určíme přibližnou
výšku vzorcem (14), m axim ální dosah vzorcem (11), separaci drah
vzorcem (16) a pomocí OSCARLATORu získáme názor na pohyb
družice a alespoň přibližné predikce pro první dny.
Pro úplnost jsou v tabulce 5 uvedeny zeměpisné souřadnice zná­
mých kosmodromů.
T abulka
5. Zeměpisná poloha kosmodromu
B a jk o n u r
K a p u s tin J a r
Plesock
C ape C anaveral
V a n d en b e rg
K o rn o u
47°22'
48°36'
62°54'
28°37'
34°37'
5° 15'
s.
s.
s.
s.
š.
š.
š.
š.
h . š.
s. š.
65°45'
45°48'
40° 10'
180°32'
120°:i6'
52°45'
v.
v.
v.
z.
<1.
d.
d.
d.
z . d.
z. d.
523
R adioam atérské družice byly vypouštěny z V andenbergu na dráhy
retrográdní (i = 97°— 102°), z Plesecku na dráhy přím é (i = 82
až 83°).
Družice současné a budoucí
Počátkem roku 1984 bylo v provozu osm radioam atérských družic.
V této části jsou uvedeny stručně jejich technické a provozní údaje
neboť jsou typické pro dosavadní tři sm ěry vývoje družic. V závěru
jsou nastíněny družicové projekty nejbližších let.
A09 — UO SAT
UOSAT je první britskou radioam atérskou družicí. Na rozdíl od
převáděčových družic UOSAT má poslání vědeckovýzkum né, ex­
perim entální a výchovně vzdělávací. Družice je svým vybavením
určena k studiu ionosféry, stru k tu ry geom agnetického pole a slu­
neční činnosti. Dále se na palubě ověřují některé nové systém y, m a­
jící i význam pro konstrukci budoucích družic (m aják 10,45 (iH z,
rychlý přenos d at, palubní m ikropočítače, digitální televize, syntezátor řeči, nový princip stabilizace polohy v prostoru).
S ta rt
6. 10. 1981 v 11.27 UTC (Vandenberg)
D ráha
kruhová, polární, retrográdní
sklon 97,462°, výška (počáteční) 540 km
Oběžná doba (počáteční)
95,4643 min
Separace drah (počáteční)
23,8675° záp./oběh
D ráha se následkem malé výšky snižuje ještě rychleji než dráha
A 08. Zkracování oběžné dobv je nepravidelné podle sluneční čin­
nosti a stavu ionosféry a pohybuje se mezi 2 až 6 ms za jeden oběh.
Ze spodní plošiny vycházejí 4 ram ena turniketové antény pro
145 MHz. T ato a n tén a slouží i pro 435 MHz. Z horního víka vyčnívá
15 m dlouhá výsuvná tyč se závažím 2,5 kg pro gravitační stabili­
zaci polohy a šikm o sm ěřují ram ena dipólu KV o délce 2 x 2 .5 m.
Správnou orientaci družice vůči Zemi zajišťuje systém aktivní
m agnetické a pasívní gravitační stabilizace. Polohu družice vyhod­
524
nocuje navigační tříosý m agnetom etr tím , že změřené vektory zem ­
ského m agnetického pole porovnává s modelem pole uloženým v pa­
m ěti počítače. Na základě vyhodnocení rozdílů je napájen systém
elektrom agnetů, které natáčejí postupně družici jako m agnetickou
střelku do správné polohy. Po tom to m anévru, zaručujícím zam íření
osy družice —z“ s přesností 2° na zemský střed, se vysune 15 m
dlouhá tyč se závažím, čímž se uskuteční pasívní gravitační s ta ­
bilizace.
Činnost družice řídí dva palubní počítače, program ovatelné z po­
zemní řídicí stanice. K rom ě ovládání provozu palubního zařízení se
počítače mohou podílet na sběru a zpracování dat a spolupracují
se syntezátorem řeči. K příjm u povelů ze Země slouží přijím ače
v pásm u 145 a 433 MHz.
Telem etrické vysílání obsahuje celkem 60 analogových kanálů
a 45 digitálních stavů 0/1. K dispozici je rozsáhlý sortim ent form átů
vysílání: 1200, 600, 300, 110, 75 Bd AKCII, 45,6 B ď R T T Y , Mor­
se 50 nebo 100 zn./m in, syntetická řeč s kapacitou 120 anglických
slov. D ata mohou být vysílána na hlavním a technickém m ajáku
současně různým form átem , m aják na 2,46 GHz přejím á vysílání
hlavního m ajáku. Při vysílání form átem Morse se přenášejí údaje
pouze prvních deseti nejdůležitějších kanálů s tím to význam em :
Číslo
k a n á lu
00
01
02
1 o:?
04
05
OB
07
08
09 ,
M ěřená veličina
O d b ěr se k u n d á rn íh o
p o čítače
P ro u d slunečního p a ­
nelu + X
1/2 n a p ě tí a k u m u lá to ru
R a d ia č n í d e te k to r
20 ke V
R a d ia č n í d e te k to r
40 keV
M a g n e to m etr v ose x
M a g n e to m etr v ose y
M a g n e to m etr v ose z
T e p lo ta b a te rie
T e p lo ta stě n y + X
K alibrace
Rosssah
0-
1A
l
1,2 . A’
LmAJ
0-
2A
I
1,5 . A’
|m A ]
i
0 — 10 V
0 - 5V
0 -
5 V
0 - 5V
0— 5 V
0 - 5V
- 3 0 - + 50°C
- 3 0 - + 50°C
u = (iV/100) . 1,01
40Ar .1,01
n
íí
[V]
= 40A' .1,01
u = (A’/200) . 1,01
[V]
IV]
IV]
|(474 _ A-)/5] . 1,01
t
t - [(474 - A )/5 ] . 1,01
u = (AT/200) . 1,01
u =. (Ar/200) . 1,01
L°C]
[°0J
525
Vysílaný te x t vypadá tak to : OOxxx Olxxx 02xxx... až0 9 x x x . Sku­
pina xxx představuje číselný údaj N. D ata přenášená rychlostí
1200 Bd jsou vysílána fázově synchronním i tóny 1200 Hz (log O)
a 2400 Hz (log 1) provozem AFSK. Při ostatních rychlostech jsou
tóny asynchronní a s opačným význam em
1200 Hz (log I). For­
m át jednoho znaku ASCII je: 1 bit s ta rt, 7 datových bitů, 1 bit pro
sudou paritu, 3 b ity stop.
K pozorování ionosféry slouží 4 m ajákové vysílače IvV o výkonu
100 mW, pracující na km itočtech 7,050, 14,002, 21,002, 29,510 MHz.
Mohou vysílat telem etrii provozem A l nebo jen nosnou vlnu — A0.
K aždý z nich má svůj vlastní krystalový oscilátor. N a povel mohou
b ý t m ajáky 14, 21 a 29 MHz uvedeny pomocí syntezátoru do pev­
ného fázového vztahu k 7 MHz oscilátoru, což umožní vyhodnoco­
v a t vzájem né fázové pom ěry signálů procházejících ionosférou.
Přehled VKV m ajákových vysílačů:
*
VHF
VHF
SHF
MV
K m ito č e t
V ýkon
M odulace
D op p lerů v
posuv
A n té n a
145,825 M Hz
;í50 m W
N B F M ± 5 kH z
±3,1 k H z
435,025 M Hz
650 m W
N1JFM ± 5 k H z
± 9 ,3 k H z
2,401 G H z
125 m W
NBFM ± 1 0 kH z
± 5 1 ,3 k H z
10,47 G H z
125 m W
A0
± 2 2 3 kH z
tu rn ik e t
tu rn ik e t
P olarizace
Zisk
lev o to č iv á
levotočivá
ště rb in a
4 z á v ity
levotočivá
+ 3 (IBi
+ 5 (IBi
šroubovice
3,5 z á v itu
lev o to čiv á
± 6,5 (lBj
± 8 (IBi
VHF — hlavní m aják, VHF — technický m aják, S HF — po­
kusný m aják, M V — pokusný m ikrovlnný maják.
Palubní televizní kam era sním á část. zemského povrchu o rozloze
5 0 0 x 5 0 0 km přím o pod družicí. K am era je osazena snímacím p rv ­
kem v pevné fázi — CCD. Obraz se skládá z 65 536 bodů (256 X 256),
přičemž gradační stupnice černá/bílá má 16 úrovní, tj. je vyjádřena
čtyřm i bity. N áboje jednotlivých obrazových bodů CCD jsou digi­
talizovány do čtyřbitových slov, k terá jsou uložena do pam ěti. Od­
526
tu d jsou pak vysílána rychlostí 1200 Bd, řádek po řádku. Vysílání
celého sním ku trv á asi 3,5 m inuty. Snímač CCD je citlivý v oblasti
viditelného a červeného světla, takže je částečně potlačen vliv za­
mlžení a oblačného příkrovu Země. Nej menší rozlišitelný detail na
zemském povrchu m á rozm ěry 2 x 2 km.
UOSAT je vybaven několika ap aratu ram i ke studiu ionosférického prostředí, sluneční činnosti a geom agnetického pole. D va čítače
radiačních částic registrují elektrony s energií vyšší než 20', resp.
40 ke V a protony o dvacetinásobné energii. D ata z čítačů částic
jsou vysílána telem etrickým i m ajáky (kanály 03 a 04) buď jako
střední údaj za pětisekundovou periodu v reálném čase, nebo v re ­
žim u jem ného časového rozlišení jsou vzorkována v deseti 50 ms
periodách během každé sekundy, uchována v m ikropočítači a vy­
slána na povel ze Země. To dovoluje sledovat vlastnosti prostředí
v zajím avých oblastech — nad polárním i čepičkami a aurorálnítn
oválem.
Sirokorozsahový tříosý m agnetom etr slouží k detekci a pozoro­
vání m agnetických bouří a k m apování geomagnetického pole.
V každé ose jsou m ěřeny hodnoty s hrubým a jem ným rozlišením.
P rvé z nich jsou vysílány na telem etrických kanálech 05, 06, 07
(osa x, y, z).
Následkem poruchy na pasívním gravitačním stabilizátoru (ne­
podařilo se zcela vysunout stabilizační ty č se'záv ažím ) nesplnil
UOSAT úplně očekávání. Zejména tím bylo podstatně omezeno
sním ání televizní kam erou a z m ajáků KV je spolehlivě slyšitelný
jen jeden — na km itočtu 21,002 MHz. Zato příjem ným překvapením
je kvalita syntetické řeči, kterou jsou velmi často vysílány telem e­
trické údaje.
D ru ž ice RS3 až RS8
N a počest 40. výročí vítězství R udé arm ády v bitvě o Moskvu
byla dne 17. 12. 1981 vypuštěná jedinou raketou série šesti radio­
am atérských družic RS3 —RS8. Družice m ají m ajákové vysílače
v pásm u 29 MHz a čtyři z nich převáděče módu A — 145/29 MHz.
Jednotlivé družice m ají mírně odlišné oběžné doby, takže se na d rá ­
ze se sklonem zhruba 83° postupně dostihují a předstihují a při
527
vhodném rozložení družic na orbitu se vytvoří tém ěř souvislý kom u­
nikační kanál. Další novinkou jsou adaptivní autom atické telegrafní
odpovídače na palubě RS5 a RS7.
D ráhy družic jsou polární, tém ěř kruhové, přímé. Střední výška
je zhruba 1058 km. P aram etry určené začátkem roku 1982:
1Iružiee
R S3
KS 4
R S5
RS6
RS7
KS8
A pogeum
| km ]
Perigeum
O běžná d o b a
| m in]
S eparace
|d e g VV/orl>|
Sklon
1km ]
1688,0
1691,5
168!),')
1577,4
1640,5
1653,2
1592,5
1634,2
1657,1
118,52025
119,39679
119,55572
118,71899
119,19576
119,76628
29,75679
29,97606
30,01583
29,80655
29,92619
30,06853
82,959
82,960
82,963
82,954
82,963
82,957
1690,9
1688,9
1693,4
[<teg]
Převáděče jsou lineární, neinvertující. Mají citlivé přijím ače, ta k ­
že k provozu postačí 20 —30 W E R P. Při provozu je dobře p a trn ý
vliv vlastní rotace družice, neboť na palubě jsou antény pro lineární
polarizaci.
K m itočtový plán převáděčů (km itočet MHz):
Družice
RS3
RS4
RS5
RS6
RS7
RS8
' V zestupná tra sa
—
—
145,910—145,950
145,910— 145,950
145,960—146,000
145,960-146,000
Sestupná trasa
—
—
29,410 — 29,450
29,410—29,450
29,460—29,500
29,460—29,500
M ajáky
29,321 (29,401)
29,360 (29,403)
29,452 (29,311)
29,453(29,411)
29,501 (29,341)
29,502 (29,461)
Telegrafní odpovídače:
RS5
RS7
145.826
145,840
29,331
39,340
K aždá družice m á dva přepínatelné m ajákové vysílače. M ajáky
označené závorkam i jsou v provozu jen zřídka. Signály m ajáků
RS3 a RS4 jsou znatelně silnější než signály ostatních m ajáků.
528
M ajákové vysílače vysílají trvale telem etrii provozem A l ry ch ­
lostí 75—100 zn./m in. Nejpom aleji vysílá RN5, nejrychleji RK8.
Ú plný form át telem etrie se skládá z pěti řádek po sedmi skupi­
nách — každé skupině odpovídá jeden m ěřený param etr. Jednotlivé
řádky jsou označeny písm eny:
I. řádek nem á označení, 2. řádek ,,I“ , 3. řádek ,,N “ , 4. řádek ,,A“ ,
5. řádek ,,M“ . Jednotlivé skupiny v řádcích jsou označeny písm eny
s posloupností: K, D, O, G, U, S, W. Za to u to dvoupísm ennou (u 1.
řádku jednopísm ennou) identifikací param etru následuje dvoum ístné
číslo nesoucí vlastní telem etrický číselný údaj. V mezeře mezi jedno­
tlivým i řádky je vždy vyslána identifikační značka družice. K dyž
družice vykonává povely řídicí stanice, předřazuje se na začátku
všech skupin písmeno E (telegrafní tečka), takže označení řádek se
změní na E, 8, R, U, W. Form át telem etrie lze operativně měnit
povelem řídicí stanice a lze v y p u stit libovolný počet řádků.
Příklady vysílání m ajákových vysílačů:
E K xx ED xx EOxx EGxx EU xx ESxx EW xx
RK3
E K xx
atd.
EK xx
SK xx
RS4 E K xx
RS4
atd.
E D xx EOxx EGxx EU xx EKxx EW xx
SDxx KOxx SFxx KUxx KSxx KWxx
Kxx
Dxx Oxx Gxx
lK x x ID xx ÍO xx IG xx
N K xx ND xx NOxx NG xx
A K xx ADxx AOxx AGxx
U xx Kxx
IU xx ISxx
NU xx NSxx
AUxx AKxx
W xx
IW xx
N W xx
AW xx RS5 K xx
RK5
RK5
RS5
atd.
xx je dvoum ístné číslo.
P rvní telem etrická skupina ve všech řádcích (označená ,,K “ )
udává celkový výstupní výkon vysílače družice podle vztahu
P = 0,2.N 2 [m W J,kde N je číselný údaj xx. Při údaji 00 je převáděč
vypnut. Podrobnější popis telem etrie je v [lit. 111.
N ejzajím avějším palubním zařízením jsou autom atické telegrafní
odpovídače — roboty. K dyž je robot v provozu, vysílá opakovaně
asi v m inutových intervalech všeobecnou výzvu (příklad pro RS5):
CQ CQ CQ D E RK5 QSU ON FQ 145830 K H Z K .
529
Pozemní stanice se musí naladit na udávaný km itočet (pro RS5 je
to správně 145826 kHz) s přesností asi ± 2 kH z a zavolat robota
přesně tím to způsobem:
\
RS5 D E O K 1XY Z +
.
Během vysílání je zpětná kontrola (příposlech), protože robot p řijí­
m ané signály opakuje na sestupné trase. Rychlost vysílání není kri­
tická, robot je adaptivní a přijm e libovolné tem po mezi 70—120 zn./
/min. Pokud je vysílání pozemní stanice příliš pomalé, robot vyšle
QRQ, v opačném případě QRS. K dyž přijím aný tex t neodpovídá
očekávané stru k tu ře, robot vyšle podle druhu chyby R P T , QRM
nebo QRZ. Jakm ile robot přijm e form álně správné zavolání, odpoví:
O K lX Y Z D E RS5 QSO N R xxx O K IX Y Z D E RS5 QSO N R
xxx OP RO BO T TU F R QSO 73 SK
a spojení je ukončeno. Čísla spojení xxx jsou průběžná od 001 do 999.
Palubní deník, tj. značky korespondujících stanic s pořadovým čís­
lem spojení, je uložen v pam ěti a na povel řídicí stanice je odvysílán.
Z dvanácti oběhů družice za jeden den je 9 až 10 přeletů využitel­
ných. Maximální délka přeletu je asi 25 m inut. Velký počet využi­
telných přeletů a celkem 4 družice s různým EQX nás p a trn ě při­
n u tí přehodnotit dosavadní metody predikování polohy družic,
protože příprava k provozu by byla dost pracná. Zdá se, že zatím
nejschůdnější cestou bude používání všesm ěrových antén a zjiš­
ťovat družici nad obzorem jen podle slyšitelnosti m ajákových vysí­
lačů.
Plánovaná životnost družic RS3 až RS8 je asi dva roky, ale druži­
cový systém má b ý t udržován a inovován dalšími družicemi přibliž­
ně na stejných drahách s výškou 1600 km.
A 0 1 0 — A M S A T O s c a r 10
AOlO je první úspěšně vypuštěnou družicí 3. generace (Phase 3)
a liředstavuje zatím vrchol radioam atérské družicové techniky.
Při s ta rtu dne 16. 6. 1983 z kosmodrom u K ourou byla vynesena na
dočasnou, tém ěř rovníkovou parkovací dráhu s výškou perigea
200 km a výškou apogea 35 500 km. Převedení na definitivní provoz­
530
ní dráhu ty p u „M olnija“ (i = 60°, /íp = 1500 km , hA
36 000 km)
mělo. b ý t uskutečněno dvojím zapálením pomocného raketového
m otorku. Pro poruchu na palivovém systém u proběhla dne 11.7.1 983
jen jediná a nepřesná korekce, jejímž výsledkem byla dráha s násle­
dujícími param etry:
Referenční epocha
Sklon dráhy
V ýstřednost
A rgum ent perigea
R ektascenze výst. uzlu
A nom alistická perioda
Velká poloosa
Výška apogea
Výška perigea
17. 7. 1983 0 UTC
26,162°
0,0041 16
187,841°
249,451°
699,63271 m inut
26 108,373 km
35 502,768 km
3957,825 km
3. 3. 1984 1959 UTC
25,663°
0,609127
250,913°
212,103°
699,5268 m inut
26 105,808 km
35 633,003 km
3829,487 km
Malý sklon dráhy vede k pom ěrně rychlém u stáčení přím ky apsid
a argum ent perigea vzrůstá asi o 0,27° za den. To znam ená, že v k v ě t­
nu 1984 apogeum nastávalo nad nejsevernější zeměpisnou šířkou
-f25,6° (o> — 270°) a dále se přesunuje do druhé krajní polohy nad
jižní polokoulí. Ú plný cyklus stáčení (tj. n á v ra t do počáteční polohy)
trv á asi 3,6 roku. Změny ostatních param etrů dráhy s výjim kou
rektascenze výstupného uzlu jsou zanedbatelné. Pro porovnání jsou
uvedeny param etry k 3. 3. 1984 ve druhém sloupci tabulky.
Vzhled družice je zřejm ý z obr. 4.37. Délka ram en hvězdicového
pouzdra je 63 cm, výška asi 58 cm. Startovací hm otnost včetně
zásoby tekutého paliva byla 128,8 kg, hm otnost vlastní družice
je 76 kg. Boční stěny ram en jsou pokryty panely slunečních článků
s celkovým výkonem asi 40 W. Sluneční baterie napájí palubní
akum ulátor 14V/6Ah, k terý je zálohován. Funkce anténních systém ů
byla vysvětlena v odstavci o anténních systémech a stabilizaci polohy.
Stálá poloha osy z v prostoru je udržována tím , že družice rotuje
kolem této osy rychlostí asi 40 ot.m in--1.
Družice AOlO je vybavena dvěm a lineárním i převáděči s inverzní
transpozicí. V provozu je vždy jen jeden převáděč. Převáděč módu B
transponuje km itočtové pásmo 435,025 —435,1.75 MHz na 145,975—
— 145,825 MHz. N a obou okrajích pásm a jsou vyhrazeny 4 diskrétní
531
kanály pro speciální účely a služby (vysílání buletinů, volací km itočet
a síť AMSAT apod.). Okraje celého převáděčového pásm a vym ezují
dva m ajákové vysílače — všeobecný (GB) na 145,810 MHz a tec h ­
nický (EB) na 145,987 MHz. M aják EB není trvale z ap n u t a slouží
hlavně pro přenos telem etrie řídicím stanicím . M aják GB vysílá
neustále při zapnutém módu B a je určen pro uživatele převáděče.
V půlhodinových intervalech (v 1. —5. a 31. —35. m inutě) vysílá
pom alou telegrafií CW základní orbitální a telem etrické údaje
včetně zprávy o současném stav u družice, provozních pokynů
a jiných zpráv. Ve zbývajícím čase vysílá rychlostí 400 Bd provozem '
PS K všechny telem etrické údaje. M aják GB může též vysílat R T TY
s km itočtovým zdvihem 170 Hz.
M aximální výstupní výkon převáděče je 50 W P E P . M ajákové
vysílače sdílejí část převáděčového řetězu. Výkon GB je I W, výkon
EB 3 W a při vypnutém převáděči jsou výkony dvojnásobné.
Pozemské stanici stačí k provozu přes převáděč výkon 21,5 dBW
E IR P . To odpovídá výkonu vf 10 W na anténě se ziskem asi 12 dB,.
K příjm u postačí an tén a se ziskem 10 dB; a přijím ací soustava
(přijím ač s anténním napáječem ) s celkovým šum ovým číslem 5 dB.
U obou antén se předpokládá pravotočivá kruhová polarizace, a n té ­
ny pro lineární polarizaci musí m ít zisk větší o 3 dB. Zkušenosti
s provozem na m ódu B jsou velmi dobré a pokud není převáděč
zahlcen nepřim ěřeně silnými signály, lze pracovat i se zařízením
o malém výkonu. Za tím účelem jsou vyhlášeny pondělky jako tzv.
,,Q R P diiy“ , kdy se nem á pracovat s větším výkonem než 50 W
E IR P .
Převáděč módu L transponuje km itočtové pásmo 1269,05 —
— 1209,85 MHz na 436,95 —436,15 MHz. Pod spodním okrajem
pracují m ajákové vysílače na km itočtech 436,02 MHz (EB) a
4.^6,04 MHz (GB). Výkon převáděče je 50 W P E P . Mód L je zapínán
do provozu jen krátkodobě např. v období dvou hodin kolem průcho­
du apogeem o středách a sobotách. Původně mělo stačit k provozu
asi 29 dBW E IR P , ale ve vstupní části převáděče došlo k závadě,
takže je zapotřebí výkon řádu 10 kW E IR P . Proto se na m ódu L
vyskytuje jen málo stanic, i když signály m ajákových vysílačů jsou
velmi silné.
532
Zdánlivý pohyb družice AOlO po obloze se jen vzdáleně podobá
křivkám znázorněným na obr. 4.28. Malý sklon dráhy způsobuje,
že družice stoupá nejvýše asi 60° nad obzor, navíc se tv a r dráhy
následkem vzrůstání argum entu perigea mění. D ráha družice se
přibližně opakuje vždy po 39 obězích — o 1 hodinu 18 m inut dříve.
Podrobné pojednání o dráze a predikování polohy je v [lit. 12].
N e jb liž ší dru žicové projekty
léta 1985/86 se připravuje pokračování program u družic
3. generace. J e rozpracována družice Phase 3C, která bude obdobou
AOlO a má obíhat na dráze se sklonem kolem 60°. Tím se podstatně
usnadní kom unikace nad severní polokoulí. Druhým podobným
projektem je francouzská družice A R S E N E . J e pro ni navržena
rovníková ,,podstacionární“ dráha (/řp = 20 000 km, h \ =' 36 000 km,
T —- 17,5 hod.) Přelet nad óbzoretn v naší zeměpisné šířce bude
tr v a t asi 40 hodin. A R S E N E má být vybavena převáděči pro mód B
a pro nový mód ,,F “ (435/2445 MHz).
AMSAT pracuje na projektu digitální spojové družice PACSAT.
Název vznikl ze slov P acket Satellite, kde ,,packet“ je výraz používa­
ný v digitálním přenosu d a t a znam ená přenos zprávy po malých
dávkách. Systém vysílání lze p řirovnat k velmi rychlém u R T TY
s použitím m etod sam oopravných procedur a autom atického zpraco­
vání informací v digitální formě. P rojekt se zdůvodňuje tím , že
digitální kom unikace je pokrokovým a perspektivním úměrem vývoje
(podobně jako bylo kdysi SSB) a že s rychle rostoucím počtem osob­
ních počítačů vzrůstá i počet zájemců o digitální kom unikaci. Pro
PACSAT je plánována nízká polární kruhová dráha, takže kom uni­
kace mezi vzdálenějšími stanicem i se nebude uskutečňovat v reálném
čase a plánovanou družici lze obrazně přirovnat k „létající poštovní
schránce". Také v Jap onsku se připravuje na rok 1986 družice JÁ S I .
Má obíhat na kruhové dráze se sklonem 50° a výškou 1500 km.
Na palubě má b ý t v provozu lineární převáděč módu J (obdoba A 08)
a tak é zařízení pro digitální kom unikaci (obdoba PACSAT).
N a sklonku osm desátých let budou realizovány p rojekty radio­
am atérských družic 4. generace (Phase 4) pracujících na geostacionár­
ní dráze. P rv n í z nich bude družice kanadského projektu SYNCART.
Na
533
Družice 4. generace by postupně m ěly v y tv o řit celosvětovou radio­
am atérskou družicovou kom unikační soustavu.
Rozhlasová družicová služba
R adiotechnika stárne velmi rychle a je pravděpodobné, že mnohé
z informací, které přináší kapitola o radioam atérských družicích,
zestárnou dříve, než se dostanou čtenářům do ruky. To platí i o roz­
hlasové družicové službě, jíž je věnována následující stručná zm ín­
ka. Je jí problem atika je podrobně rozebrána v dostupných pracích
[6 , 1 0 1.
Pojem rozhlasová družicová služba (dále jen RDS) značí radioko­
m unikační službu určenou pro přím ý přenos rozhlasových a televiz­
ních pořadů pomocí um ělých družic Země. RDS rozšiřuje (a později
asi i zcela nahradí) dosavadní sítě zem ských rozhlasových a televiz­
ních vysílačů. Má velký ekonomický význam především pro záso­
bování rozsáhlých a řídce obydlených území televizním ' signálem.
Systém RDS v p odstatě napodobuje pozemské systém y vysílání
TV — přenos signálů z program ových center na vzestupné trase
k družici odpovídá radioreléovém u spoji — přím é vysílání pořadů
z družice odpovídá činnosti pozem ských vysílačů. RDS je určena
k přím ém u příjm u širokou veřejností. Pod přím ým příjm em rozum í­
me jednak individůální příjem, kdy vysílání z družice přijím ám e
pomocí jednoduchého domácího zařízení a s anténou m alých roz­
m ěrů, jednak skupinový příjem , kdy přijím ané signály rozvádím e
pozemskou sítí pro skupinu veřejnosti v jednom m ístě nebo zásobu­
jem e jim i vym ezenou oblast (kabelové rozvody). Přijím ací zařízení
na sestupné trase je v tom případě složitější a nákladnější (obr.
4.53).
Základním i díly RD S jsou: pozem ská řídicí stanice, rozhlasová
družice a pozemské přijím ací zařízení.
Řídicí stanice přebírá program y zem skou radioreléovou nebo k a ­
belovou sítí a vysílá je směrem k družici v pásm u cm nebo dm vln
většinou frekvenční modulací. Televizní program je obvykle dopl­
534
něn několika (vícejazyčnými) zvukovým i doprovody. Řídicí stanice
slouží tak é k dálkovém u řízení, měření a sledování rozhlasové d ru ­
žice. J e v podstatě souborem zařízení, zabezpečujícím spojení s roz­
hlasovou družicí a kom plexně řídícím její provoz při současné kon­
trole kv ality přenosu.
Rozhlasová družice pohybující se na geostacionární dráze sestává
ze složitého souboru zařízení, jehož základním článkem je transponder. J e to přijím ač s vysílačem včetně anténní soustavy. Rozhlasová
družice může b ý t použita pro několik nezávislých program ů a může
rozhlasová družice
á-
□
individuální příjem
hHB-B
skupinový příjem
pozemský vysíla č
O br. 4.53. R o z h la so v á d ru ž ic o v á slu žb a
535
m ít několik sam ostatných transponderů. Vysoká spolehlivost je za­
jištěna zdvojováním zařízení. P otřebné vf výkony jsou řádově de­
sítky až stovky w attů , což s ostře směrovými anténam i — šířka
svazku řádově 1° — vede na efektivní vyzářený výkon několika
stovek kW . Úzké anténní vyzařovací diagram y kladou vysoké po­
žadavky na přesnost konstrukce anténních systém ů a na dokonalou
tříosou stabilizaci polohy družice v prostoru, neboť tzv. přezařování
vysílání na cizí území může b ý t nežádoucí. A ntény pro vzestupnou
a sestupnou tra su bývají obvykle oddělené.
Pro RDS jsou plánována km itočtová pásm a v oblasti cm vln:
pro vzestupnou trasu km itočty 5725—6425 MHz, příp. 14,0 až
14,5 GHz, pro vysílání z družice pásm o 11,7 —12,5 GHz. O věřovány
byly i km itočty v okolí 2,6 GHz a v V. TV pásm u (např. sovětský
systém BK RA N pracující od roku 1976). Modulační m etoda druži­
cového vysílání se ustálila na FM, i když budoucnost zřejm ě náleží
přenosovým technikám PCM /PSK v souvislosti s nastupujícím di­
gitálním zpracováním a přenosem televizních signálů. Současně po­
užívaná FM je energeticky výhodná a technologicky dobře zvlád­
nutá. Domácí televizní přijím ače musí b ý t ovšem vybaveny přísluš­
ným adaptorem , k terý mj. převádí FM na AM s částečně potlače­
ným spodním pásm em (VSB AM).
V stup přijím acího zařízení obsahuje nízkošum ový předzesilovač
bezprostředně spojený s parabolickou anténou. Za ním následuje
jedna nebo dvě km itočtové konverze na mezifrekvenci v okolí
70 MHz, dem odulace FM s případným oddělením zvukových do­
provodů a rem odulace na některý z kanálů ve TV. až V. TV pásm u
(obr. 4.54).
N a rozdíl od příjm u pozemských vysílačů je signál z rozhlasové
družice velmi slabý a vyžaduje proto, aby zisk přijím ací antény byl
co ijejvyšší a šum ová teplota přijím ací soustavy co nejnižší. Ja k o st
přijím ače RDS se vyjadřuje param etrem G/T. Je to v decibelech
vyjádřený pom ěr zisku přijím ací an tén y k celkově šum ové teplotě
na vstupu přijím ače. Pro orientaci uveďme, že nejlepší přijím ače
RD S pro profesionální účely dosahují jakosti
G/T = 55 536
10 lo g 1 0 0 =
35 d R / K
(tj. zisk antény 55 dB a šum ová teplota 100 K). Pro skupinový p ři­
jím ač je typická hodnota GjT okolo 12 dB /K a pro individuální
příjem kolem 4 dB /K (zisk antény 35 dB, šum ová teplota 1000 K),
Špičková zařízení používají na vstupu chlazené nebo nechlazené p a ­
ram etrické zesilovače, pro individuální adaptory vystačí předzesilovače a tranzistory ty p u GaAs F E T a parabolická an téna o p rů ­
měru 0,7 až 1 m. Používá se kruhové polarizace pravotočivé i levo­
točivé.
12G H z
1
70M H z±15M H z
2
3
4
6
7
8
j rem odulační část
1
9
11
k dom ácím u
p řijím ači TV
O br. 4.54. P řijím a č rozhlasové d ružicové služby
Na Světové adm inistrativní konferenci pro plánování rozhlasové
družicové služby (Ženeva 1977) byl vytvořen plán frekvencí a poloh
družic RDS pro stá ty v Oblasti I a 3. O rbitální rozestup družic byl
stanoven 6°. Jednotlivé země Oblasti 1 a 3 m ají přiděleny jednak
pozice na geostacionární dráze, jednak vf kanály
v prům ěru pro
5 nezávislých televizních program ů. V jedné pozici může být umís­
těno více družic, vzájem né interferenci se čelí vhodnou volbou km i­
to čtů a polarizace. ČSSR má právo na družici um ístěnou v zeměpis­
né poloze l c z. d. T uto polohu sdílí ještě ND R, PLR a MLR. P řed­
pokládá se, že ve středních Čechách bude možné p řijím at s anténou
o prům ěru 0,9 m a s kvalitním přijím acím zařízením až 3 zahraniční
program y. A nténa dvojnásobného prům ěru by měla um ožnit příjem
až 10 zahraničních program ů ze čtyř různých družicových pozic.
537
Literatura
[1 | Šternfeld, A .: Umělé družice. Orbis, P raha 1958.
[2] Anderle, P . : Základy nebeské m echaniky. Academia, P ra h a
1971.
[3| Volf,
Pohyb um ělých družic. SPN , P rah a 1974.
[4] Mišoň, K., Pírko, Z.: Základy astronautiky. Academia, P ra h a
1974.
[5] Vanýsek, V.: Z áklady astronom ie a astrofyziky. Academ ia,
P rah a 1980.
[6] Ďurovič, 8.: Rozhlasová družicová služba. NADAS, P ra h a
1979.
17 1 Charóenko, K A ntenny s elliptičeskoj poljarizacijej. Rádio,
ě. 7/1979, str. 12.
[8] O K I N W : Všesměrové vertikální antény se ziskem. R adioam a­
térský zpravodaj, č. 11— 12/1981, str. 7.
19 1 Lála P., Vítek A.: Malá encyklopedie kosm onautiky. Mladá
fronta, P rah a 1982.
[10] Fortuěenko, A. D.: Základy technického projektování systém ů
družicových spojů. NADAS P raha, 1975.
111J Palkov, A.: O čem rasskazyvajet telem etrija sputnikov RS3 —
—RS8. Rádio, č. 9/1982, str. 12.
1121 OK1BMW: D ráha družice AOlO. R adioam atérský zpravodaj,
č. 4/1984, str. 10.
Č lá n k y z časopisů
R adioam atérský zpravodaj, řoč. 1972— 1984.
Letectví a kosm onautika, roč. 1975— 1981.
A m sat N ew sletter, roč. 1971— 1979.
Orbit, roč. 1980— 1983.
Rádio com m unication (RSGB), roč. 1972— 1981.
Rádio (SSSR), roč. 1973—1983.
QST A m ateur R ádio, roč. 1972—1980.
CQ—DL, roč. 1976—1981.
538
/
Ing. Zdeněk Procházka, OK1NW
R TTY — R A D IO D Á LN O P IS
Základní informace
Dálnopis můžeme definovat jako píšící telegraf, jehož obsluha je
shodná s psaním na psacím stroji. U m ožňuje dosažení vyšší ry ch ­
losti předávání zpráv než při telegrafii. S výjim kou závodů a po­
užívání strojních dávačů se však v radioam atérském provozu při
m anuální obsluze klávesnic s touto rychlostí nesetkám e, protože
obvykle radioam atér není vyškolená písařka. A začátečník obvykle
píše velmi pom alu, neboť „hledá“ jednotlivé klávesy.
Přenos se u dálnopisu uskutečňuje přem ěnou stisku klávesy v dál­
nopisném vysílači n a kom binaci proudových im pulsů a bezproudo­
vých stavů, které se přenesou buď po vedení nebo rádiem do dálno­
pisného přijím ače. Zde vyvolají otisk příslušné typové páky na papír.
Abychom pochopili způsob přenosu zpráv musíme si nejprve něco
říci o způsobu zakódování písmen na elektrické signály.
Z práva je vytvořena kom binací základních inform ací — písmen
a číslic. Soustavě elektrických signálů přiřazené soustavě základních
inform ací se říká kód. Znak je základní informace (písmeno nebo
číslice), značka je vyjádření znaku v kódu. N ejčastěji se používá
dvoustavový (binární) kód, který se snadno elektricky realizuje.
Podle počtu znaků se stanoví potřebný počet značek kódu. U binár­
ního kódu je ta k určena i složitost signálu tvořícího značku. P ro
strojní zpracování se obvykle používá kód, jehož značky jsou tv o ­
řeny shodným počtem p rvků (na rozdíl od Morseova kódu, který
má značky nestejně dlouhé).
K ap acita binárního kódu je dána vzorcem
K ■== 2m ,
kde K je počet značek kódu, m počet m íst kódu (prvků značky)k
539
Chceme-li plr.ě využít kódu, budou se vždy dvě značky od sebe li­
šit pouze v jediném m ístě (liší se jediným pi vkem). K apacitu kódu
lze zvýšit i uměle tak , že použijeme dvojznačný kód. Z ákladní infor­
mace se rozdělí do dvou skupin (písm ena; číslice a znam énka) a po­
mocí zvláštních značek se určuje, do které skupiny p atří všechny
následně vysílané značky.
Pro dálnopisný přenos byla m ezinárodně sjednána m ezinárodní
telegrafní abeceda č. 2, která je znázorněna v tabulce 11a str. 541.
Základem této abecedy je pětim ístný binární kód, složený z prou­
dových a bezproudových intervalů, značek a mezer. Protože k a p a ­
cita tohoto kódu je 32, je zřejmé, že musíme pro přenos abecedy
(26 písmen, 10 číslic a dalších znamének) tento kód používat jako
dvojznačný. Dvě Značky (písmenová a číslicová změna — A ... a 1...)
určují význam následujících značek. K apacita tohoto kódu je tím to
opatřením tém ěř dvojnásobná.
Z tabulky vyplývá, že kód kromě otiskovaných znaků obsahuje
i povely. Povelem jé písm enová a číslicová změna, znaky pro ovlá­
dání psaní v řádcích a znaky pro přivolání obsluhy (zvonek) a iden­
tifikaci protistanice. Dvě značky jsou m im ořádné. J e to značka za­
řazená v tabulce na 32. místě — prázdná značka. K ní se řadí značka
písmenové změny (29. místo) — plná značka.
Značka je v tabulce doplněna ještě dvěm a místy. Na těchto m ís­
tech jsou prvky n u tn é pro synchronizaci vysílacího a přijím acího
dálnopisu na principu start-—stop, o kterém bude zm ínka v odstavci
o funkci dálnopisných strojů.
Krom ě kódu je m ezinárodně norm alizován i způsob přenosu kódu
a rychlost přenosil značek, telegrafní rychlost. Telegrafní rychlost
je převrácená hodnota doby trv á n í jednoho prvku značky kódu.
Jednotkou této rychlosti je 1 baud (čti bód) — při dosazení doby
v sekundách. Je d n o tk a je pojm enována po vynálezci jednoho z před­
chůdců dálnopisného stroje Francouzi Baudotovi (1845—1903).
Značka dálnopisného kódu se skládá ze spouštěcího im pulsu (start),
z pěti impulsů přiřazených znakům podle tabulky a ze závěrečného
im pulsu (stop), k terý trv á jedenapůlnásobek doby základního prvku.
T rvání celé značky je tedy 7,5násobek základní jednotky. V radio­
am atérském provozu se 'používá nejběžnější telegrafní rychlost
540
T a b u lk a 5.1. M TA č. 2
Z n i k
fVc
L IS .
1
A'
2
3
4
B
5
.
P fsm e n o
C
D
E
6
F
7
8
9
10
11
12
13
14.
15
16
17
18
19
G
H
1
J
K
20
21
22
23
24
25
26
27
28
L
M
N
0
P
0
R
S
T
U
V
W
X
Y
Č ís lic e
nebo
zn am én ko
p o m lč k a
o t a z n ík
d v o jt e č k a
KDO TAM
3
8
zvonek
(
)
te čk a
čá rk a
9
0
1
4
a p o stro f
5
7
r o v n ít k o
2
lomítko
6
křížek
Z
n á v r a t v á lc e
P rv e k
značky
1 2 3 U 5
• •
•
• •
•
•
•
•
0
•
•
•
• •
•
•
• •
•
O •
•
•
•
p ís m e n a
30
číslice nebo znaménka
mezera
kód Z S C 3
•
•
•
•
•
•
•
O
•
•
•
• • •
•
o
• •
9
•
•
•
•
•
G
•
• •
O
•
•
posun o řádek
29
31
32
Značka
•
•
•
•
•
• •
• •
•
•
• •
•
• • 6
O 9
• • e
• ®
• •
•
•
*
• • •
• • •
9
®
45,45 Bd, kdy značka trv á 163 ms. Za jednu m inutu lze ted v vyslat
368 značek.
V
profesionálním provozu se však používají i jiné norm alizované
rychlosti (v E vropě 50 Bd, nověji 75 nebo i 100 Bd). Získáme-li
ted y vyřazený stroj, je obvykle nutno upravit jeho rychlost, a b y ­
chom jej mohli používat na pásmech. Není však vyloučeno, že vyšší
rychlosti budou zavedeny i v am atérském pvovozu.
Dálnopisy byly i prvním i term inály — vstupy pro vkládání dat
a výstupy pro záznam vypočtených výsledků — uvýpočetní techniky.
Bylo nutno brzy zvyšovat rychlost (až na několik tisíc Bd) a dále
přejít na jiné kódy, než je uvedená MTA ě. 2. Důvodem bylo zp ra­
cování většího počtu znaků a povelů a dále vytvoření bezpečnost­
ních kódů.
Když zaměníme v některé značce MTA č. 2 jeden základní prvek,
např. bezproudový za proudový, bude výsledkem zápis jiného zna­
ku, než byl znak původní. Bezpečnostní binární kódy mají značku
složenou z většího počtu prvků, než je zapotřebí pro přenos celko­
vého počtu znaků. T yto doplňkové p rvky slouží ke kontrole sp rá v ­
nosti přijatého znaku paritou. V každé značce je určitý počet p rou­
dových prvků (sudý nebo lichý). Doplní-li se např. ten to počet tak ,
aby byl vždy lichý, hovoříme o liché paritě. Dojde-li při přenosu
k záměně jednoho prvku za opačný (proudový za bezproudový nebo
naopak) lze vyhodnotit, že došlo k chybě a takový znak se na při­
jím ací straně nevytiskne.
Ve výpočetní technice se dnes výhradně používá m ezinárodní te ­
legrafní abeceda č. 5, respektive její národní verze z USA doplněná
značka
22m s
značko
(stav pod proudem)
(stav bez proudu)
STa RT '
2
3
A
PÍSMENO „D"
O br. 5,1. Č asový p rů b ě h z n ač k y M TA č, 2
542
značka 2
1
31 m s 1
5 STOp
COS
paritním prvkem a označovaná jako kód ASCII (viz tab u lk a str. 558).
Vzhledem k m ožnosti získávání dílů zařízení a speciálních integro­
vaných obvodů určených pro ten to kód, došlo v řadě zemí k jeho
zavedení i v radioam atérském provozu.
N a obr. 5.1 je časový průběh jedné značky v kódu MTA č. 2, na
obr. 5.2 je obdobný průběh pro stejný znak v kódu ASCII. V radio­
am atérském provozu se obvykle paritní prvek nevyužívá a toto
m ísto m á trvalou hodnotu mezery (bezproudový impuls).
zn ač ka 1
zn a č k a 2
značka
(stav pod proudem)
mezera
(stav bez proudu)
START
1 2
3
4
5
6
7
8
STOP
čas
P ÍS M E N O ..S”
O br. 5.2. Č asový p rů b ě h zn ač k y A S C II
Je ště si objasním e dva pojm y z výpočetní techniky. J e to jed n o t­
kové m nožství informace, které označujeme jako 1 bit. V telegrafní
abecedě je to jedno místo značky (proto se u kodů ASCII hovoří
o paritním bitu). D ruhým pojmem je slovo, které je složené z více
jednotkových m nožství informace (obvykle z osmi bitů). Toto slovo
se nazývá 1 byte (čte se bájt) a představuje ucelený číselný údaj,
k terý je zpracováván počítačem .
Dálnopisný stroj a jeho druhy
D álnopisný stroj ve své dnešní podobě vděčí za vznik řadě v y nález­
ců, ale vesměs se uznává zásluha E. K leinschm idta, původem
z Brém, který zemřel ve věku 101 let v roce 1977.
R adioam atéři používají obvykle starší stroje, vyřazené po řadě
543
let provozu. Mezi čs. radioam atéry jsou používány stroje Creed 7B,
Lorenz 15, Siemens T37 a R F T T51. Lze předpokládat, že se do n a ­
šich řad dostanou i stroje T100, vyráběné u nás v licenci.
Všechny ty to stroje jsou mechanické. V posledních dvaceti letech
se projevuje snaha u p u stit od náročného mechanického řešení ve
prospěch elektrického. Vznikaly elektrom echanické dálnopisy (čs.
ty p Dalibor) a s rozvojem techniky integrovaných obvodů i dálno­
pisy čistě elektronické.
Dálnopisné mechanické stroje jsou dvojího druhu — páskové
a stránkové. Páskové stroje jsou starší, záznam přijaté zprávy se
uskutečňuje na proužek široký 10 mm. Byly určeny pro předávání
poštovních telegram u s nalepováním zprávy na blanket. Není vy­
loučeno, že i ty jsou mezi radioam atéry.
Stroje stránkové jsou novější. Záznam zpráv se uskutečňuje stejně
jako u psacího stroje v řádcích pod sebou na pruh papíru, široký
210 mm. Pruh se odvíjí z role. Při vysílám' zprávy se používají po­
vely k n áv ratu válce o posuvu o řádku.
Tyto povely je nutno používat i u stroje proužkového, protože
nevíme, jakým strojem je vybavena protistanice. P roto se svitkové
stroje doplňují počitadlem úhozů se signalizací konce řádky (55 úho­
zů na řádce). Toto počitadlo bývá zabudováno i v m oderních elek­
tronických dávačích dálnopisných značek.
Stroje lze dělit i podle klávesnice. Rozlišuje se klávesnice úzká,
která je obdobou klávesnice psacího stroje s přeřazováním , a klá­
vesnice plná. Ta m á větší počet kláves, protože dvouvýznam ové
značky mají dvě sam ostatné klávesy.
Blokové schém a dálnopisného stroje je na obr. 5.3.
Stisknutím klávesy se do stroje vloží příslušná značka. U strojů
pro kód MTA č. 2 jde o paralelní kód „1 z 32“ . V mechanickém
převodníku P / P tvořeném kom binačním i lištam i se tento kód pře­
vede na pětiprvkový paralelní binární kód ,,n z 5“ . Tento kód je
přechodně uložen do jednoznačkové pam ěti P, za kterou následuje
převodník paralelního kódu na kód sériový P/S, který navíc doplní
impuls s ta rt a stop. Výstupem je ted y sériový kóji „2 + n z 5“ .
Délka časových intervalů je určena časovou základnou CZ a v y ­
tvoření elektrických im pulsů zajišťuje zdroj Z.
544
V
přijím ači se nejprve v převodníku S / P převede přijím aná znač­
k a v sériovém kódu na paralelní kód „n z 5“ . Po zaznam enání do
pam ěti se v dalším převodníku P / P převede přijím aná značka na
paralelní kód ,,1 z 32“ . Ten se přenese do tiskárny T, kde určí t y ­
povou páku, která učiní otisk. Jednotlivé díly pohání prostřednic­
tvím převodů a pohonů m otor M .
O br. 5.3. B lokové schém a d á lnopisného stro je
’■
v
Vzhledem k rozsahu kapitoly a m nožství informací nebude po­
drobně popisována m echanická konstrukce jednotlivých strojů. Ob­
vykle lze získat příslušný služební předpis pro údržbu, ve kterém
jsou podrobné výkresy i informace. Popíšeme proto stručně obecné
principy konstrukce obdobné u všech strojů.
Vysílač dálnopisného stroje je buď vícekontaktový (R F T T 51)
nebo jednokontaktový (T100).
Princip vícekontaktového vysílače je na obr. 5.4. Stisknutím k lá­
vesy dojde k posunu kom binačních lišt odpovídajícím kódu přísluš­
ného znaku. K lávesa se vtlačí do ozubení lišt. Podle toho, zda pod
klávesou je levý nebo pravý úkos, dojde k posunu nalevo či napravo.
Je n posun napravo způsobí vyslání proudového impulsu.
K om binační lišta nástavcem podpírá dotekovou páku, k terá se
dotýká vysílacích vaček, jichž je šest. Při stisknutí kterékoliv klávesy
udělá vysílací hřídel jednu otáčku. Vačkový ko n tak t VK6 je v klidu
54 5
sepnutý, při začátku otáčení se rozepne, zůstává v rozepnutém sta
vu po 12/15 otáčky hřídele. Tím zajistí vyslání úvodního bezprou
dového im pulsu s ta rt i závěrečného im pulsu (3/15 otáčky = pro­
dloužený impuls stop).
O statní k o n tak ty V K l až VK5 spínají působením vaček rozm ís­
těných na hřídeli tak, aby v každé z pěti základních časových in ­
tervalů tvořících značku byl aktivován jeden z nich. N a směru po­
sunu kombinací lišty pak závisí, zda je příslušný interval proudový
nebo bezproudový.
O br. 5.4. P rin c ip v y sílače dáinospisného stro je
Klávesnice je vybavena i aretací, k terá brání ve stisku další klá­
vesy před ukončením vysílání předchozí znáčky. Další aretace brání
ve stisku číslicových kláves, je-li aktivována „písm enová zm ěna11
a jsou tedy vysílána písmena a. naopak.
Obdobná je funkce přijím ače (viz obr. 5.5). Proud, kterým je přénášena značka, je přiváděn do elektrom agnetu. E lektrom agnet má
obvykle r1vě cívky. Pod elektrom agnetem jsou otočně upevněny
546
páky tvořící kotvy m agnetu. V klidu jsou všechny kotvy p řitaže­
ny — vinutím protéká klidový proud. P ři spouštěcím bezproudovém
intervalu značky všechny kotvy odpadnou a přijím ací hřídel se po­
číná otáčet. Odpadlé kotvy jsou drženy pružinam i a síla elektrom agnetu nestačí na překonání přílišné vzduchové mezery mezi já d ­
rem elektrom agnetu a odpadlým i kotvam i. Při otáčení přijím ací
hřídele jsou ovšem pomocí vaček a mečíků kotvy nadzvedávány.
O br. 5.5. P rin c ip přijím ače d á lnopisného stro je
Protéká-li v okam žiku tohoto vzorkovacího intervalu elektrom agnetem proud (jde o proudový prvek značky), zůstane příslušná kotva
přitažená. Mečík se tedy silou pružiny v rátí do klidové polohy. Neprotéká-li elektrom agnetem proud, zůstane kotva odpadlá a mečík
vychýlený tlakem vačky se zaklesne do vybrání v kotvě. T ak po
ukončení příjm u došlo k. rozestavení mečíků podle vyhodnocení
značky. Konce m ečíků způsobí opět posun pěti přijím ačových kom ­
b in a č n íc h lišt. 0 ty se opírá 32 tiskacích táhel. Vyhodnocení přijaté
•značky a příslušné rozestavení kom binačních lišt vytvoří na jedi­
547
ném místě zákryt zářezů v lištách. Do tohoto zářezu zapadne tis­
kací táhlo a pomocí pohybu odvozeného od otáčení přijím ací h ří­
dele způsobí vychýlení typové páky a otisk příslušného znaku na
papír.
Princip start — stop
Pro objasnění činnosti si nejprve představím e, že vysílač i přijím ač
jsou spojeny hřídelí, která otáčí kotouči i vačkam i. Při stisku klá­
vesy určitého znaku se rozpojí šestý dotek působením vačky. Tím
vzniká startovací impuls (mezera). Na přijím ací straně přestane
přicházet proud do m agnetu, tahem pružiny odpadne západka a roz­
běhne se přijím ací hřídel. Nyní se uplatní funkce jednotlivých vaček
pro vytvoření značky a na přijím ací straně se vytvoří stejná kom bi­
nace jako na vysílací straně. Dobíhá-li přijím ací hřídel do základní
polohy, je do vedení opět přiváděn proud působením šesté vačky.
K o tv a přijím acího m agnetu je přitažena a způsobí zapadnutí zápa­
dek a zastavení přijím acího hřídele.
V
v y s íla č
přijím ač
O br. 5.6. P rin c ip s ta r t —sto p funkce
m agnet
\ e skutečnosti jsou kotouče oddělené a synchronního pohybu do­
sáhnem e na základě ď A rlincourtových (čti darlinkúrtových) prin­
cipů :
a) vysílací a přijím ací kotouč je v základní poloze v klidu;
b) po nastavení kom binace vaček se vysílací kotouč rozběhne
a po proběhnutí jedné otáčky se opět zastaví v základní, poloze;
c) při rozběhu vysílacího kotouče se vysílá pom ocný signál pro
spuštění přijím acího kotouče — spouštěcí impuls neboli start-im puls;
548
d) aby při doběhu vysílacího kotouče do základní polohy současně
doběhl do této polohy i přijím ací kotouč, má nepatrně vyšší ry ch ­
lost otáčení (asi o 5 až 8 %);
e) po pátém prvku kódu se vkládá pom ocný signál, závěrný im ­
puls neboli stop-im puls, v průběhu kterého še vyrovná rozdíl v ry ch ­
lostech otáčení obou kotoučů.
Tím je zajištěna dokonalá synchronizace obou strojů. Protože se
při každé vyslané značce stroje rozběhnou a zastaví, není nutno
psát v ry tm u (jak to bylo nutné u předchůdců vynálezu dálnopisu)
a můžeme si v klidu hledat to další písmeno, ,,které tu přece někde
bylo“ ;
Zkreslení značek, stavěč příjmu
V livem délky vedení nebo zpracováním při přenosu dochází k p ra ­
videlnému zkreslení přijím aných značek. Délka základního infervalu se buď prodlouží nebo zkrátí. Aby nedocházelo k narušení příjm u,
nevyužívá se při vyhodnocování celé délky základního intervalu,
tj. délky jednoho prvku značky, ale pouze 20 % jeho šířky. Tento
vzorkovací interval je um ístěn ve středu každého základního in te r­
valu (prvku) značky. Aby se i při zkreslení přijím aných značek do­
sáhlo správného příjm u, je zapotřebí u pravit um ístění vzorkovacího
intervalu. To se děje tak, že bod vzorkování se posouvá pomocí s ta ­
věče příjm u vyhodnocovacího m echanism u oproti přijím ací hřídeli
(jedná se o posun fáze vyhodnocení proti fázi otáčení hřídele). S ta ­
věč je opatřen stupnicí, rozdělenou na 120 dílků (každý dílek odpo­
vídá 1 % intervalu).
Činnost stavěče je na obr. 5.7. Na obrázku a je naznačena poloha
vzorkovacích intervalů při příjm u nezkreslené značky. Posunujem e
stavěč směrem do jedné krajní polohy tak daleko, dokud stroj ještě
správně vyhodnocuje. To je poloha 2, ukazatel stavěče je na hod­
notě 15. D ruhá krajní poloha 3 je při poloze stavěče na dílku 105.
Správná poloha je ve středu mezi těm ito krajním i poloham i (105 -f+ 15 = 120, 120 : 2 = 60), ted y v poloze 1. Přitom lze přijím at
549
správně značky se zkreslením ± 4 5 % základního intervalu. Na
obr. b je znázorněn postup nastavení stavěče při trvale zkresleném
příjm u. J e zřejmé, že opět je možno um ístit vzorkovací interval do
středu zkreslených p rvků značky.
V
provozu se stavěč používá ve spolupráci s protistanicí, která
vysílá zkušební te x t z pásku. V m ezinárodní praxi se používá te x t
T H E QUICK BROW N FO X JU M PS OV ER T H E LAZY DOG
1234567890 R Y R Y R Y R Y R Y ...
0
20
40
60
80
100 120 140 tm sl
J ___ I_I
I. ..L-
40
60
80
100 120 W O f m s J
J__ i .
- 60
*
2
-
j---- 1
Li
LATU
105
___L__ L
uuu
I I__ I__ I__ 1~
i i i
'105
72,5
i — i— i— i— r
a)
O br. 5.7. Č in n o s t s t a v ě č e p říjm u
Tento te x t obsahuje všechna písm ena abecedy a všechny číslice.
Stavěčem se nejprve určí krajní polohy, kdy dochází ke zkreslení
te x tu a pak se stavěč nastaví do středu mezi ty to polohy.
K ontrolní te x t prověří i rychlost stroje, píše-li stroj místo řady
R Y řadu GY, je rychlost stroje pom alejší proti vysílači. N aopak
je-li zapisována řada L Y L Y ..., pracuje přijím ací stroj rychleji než
vysílací.
Kromě uvedeného zkušebního te x tu je používána i novější h u ­
mornější verze
T
550
PAGK MY BOX W IT H F IV E DO ZEN L IQ U E R JU G S 12345
67890.
V CSSR se používá v profesionálním provozu tento zkušební tex t
SER V ICE QW X ZK OUŠÍM E D Á LN O PISN Ý STR O J
F IG 1 2 3 4 5 6 7 8 9 0
BEZ CHYB?
Rychlost dálnopisu, nastavování
J a k již bylo řečeno, dálnopisné stroje mají jm enovitou rychlost
(např. 50 Bd), k terá je dána otáčkam i m otoru a zvolenými převody.
Aby bylo možno rychlost přesně nastavit, je na hřídeli m otoru (jde
obvykle o univerzální m otorek s kolektorem ) um ístěn odstředivý
regulátor, jehož k ryt je opatřen stroboskopickým i pruhy (střídavě
10 bílých a 10 černých pruhů). U vnitř regulátoru je přerušovací
k o n takt, jehož jeden dotek tvoří výkyvná páčka se závažím, drže­
ná pružinou. Jakm ile se odstředivou silou rozpojí kontakt, vřadí se
do série s m otorem odpor asi 500 £í. To způsobí okam žitý pokles
otáček a opětné sepnutí kontaktu. P roti opalování při rozpínání se
k o n tak t chrání paralelně připojeným kondenzátorem . R egulátor se
nastavuje tak , že se pomocí vně um ístěné m atice mění ta h pružiny,
působící proti odstředivé síle závaží. To se děje při chodu m otoru
a přitom se pozorují stroboskopické značky štěrbinou mezi k m itají­
cími nástavci speciální ladičky s km itočtem obvykle 125 Hz. Je-li
rychlost správná, vzniká dojem, že bílé proužky stojí na místě. Je-li
rychlost velká, posunují se proužky ve směru otáčení a je zapotřebí
zm enšit ta h pružiny.
Tento regulátor má dostatečné rozmezí regulace otáček, takže
zm ěna rychlosti dálnopisného stroje z profesionálních 50 Bd na
45,45 Bd pro použití v radioam atérském provozu je možná. P o stu ­
puje se tak , že se přes stroboskopické značkj’ na kry tu přelepí prou­
žek papíru, na kterém je obvod k ry tu rozdělen na 11 párů bílých
a černých proužků. P ři pozorování přes lacličku 125 Hz se při za­
stavení dosáhne tak o v á rychlost otáčení m otoru, že stroj pracuje
v režimu 45,45 Bd.
551
o d ru šo v a c í f il tr
m o to r
re g u lá to r
odruš.filtr
O b r . 5 .8 . Z a p o j e n í s ig n á l o v é h o a m o t o r o v é h o o b v o d u
*
d á ln o p i s n é h o s t r o j e
J in á možnost je „přeladění11 ladičky pomocí přídavného zatížení
jejích ram en, takže po úpravě km itá na 113,625 Hz. P ak je rovněž
dosaženo stroboskopického efektu zastavení pohybu původních 10
párů proužků při režimu 45,45 B d [64],
Další m ožná m etoda „pro chudé“ používá stopky nebo digitální
hodinky se stopkam i, kterých je asi k dispozici více než ladiček.
D álnopisný stroj musí b ý t ovšem vybaven obvodem pro opakování
posledního stisknutého znaku. N ejprve nastavím e stroj na levý kraj
nové řádky. P ak stisknem e některou klávesu (třeba písmeno R)
a stisknem e páku pro opakování znaku a současně i stopky. Po
uplynutí 7,5 sekundy uvolníme stisk opakovači páky. Při správně
nastavené rychlosti 45,45 Bd musí za tu to dobu b ý t na řádce za­
psáno 45 nebo 46 písmen. P řitom ovšem musí b ý t páčka stavěče
příjm u na stupni 60. Jestliže došlo k zapsání více písmen, běží stroj
rychleji a rychlost je nutno regulátorem m otoru snížit. Při zapsání
méně písm en jsm e stroj zbrzdili příliš a musíme otáčky m otoru po­
někud zvýšit a ;něřit znovu [32].
552
Uvedení do provozu a údržba dálnopisných strojů
Získaný dálnopisný stroj je nutno nejprve dobře vyčistit. Obvykle
jsou uv n itř stroje nánosy prachu, m astnoty po olejování a zbytků
z roztřepených psacích pásek a papíru. Rovněž je zapotřebí očistit
ty p y na typových pákách (plastickou gum ou, ale opatrně, abychom
stroj ještě více neznečistili). Po vyčištění je vhodné opět stroj pro­
m azat. Obvykle je pro každý druh stroje možno získat původní
předpis pro údržbu, kde je i podrobný popis m azání včetně doporu­
čených olejů a maziv. Především se používá speciální silikonový
(olej (případně i hodinářský) a přístrojový tuk. Mazání ložisek se
dělá jednou za rok, třecí a kluzné plochy a spojky se olejují d v a k rá t
nebo třik rá t za rok. N ěkteré.díly jsou opatřeny m azničkam i s p o ­
klopkam i. Spojky hřídelí m ívají navlečeny mazací plstěné kroužky,
které se napustí kapkou oleje. Olejování se provádí nejlépe drátem
nam očeným v oleji, kterým se přenese vždy jen jedna kapka oleje
do potřebného m ísta.
Zvláštní péči vyžaduje poháněči m otor. Je d n á se o kolektorový
univerzální m otorek (kdo m á zkušenosti s údržbou dynam a m otoro­
vého vozidla, snadno si poradí i v tom to případě). J e zapotřebí vy­
čistit benzínem kolektor kotvy a třecí kroužky odstředivého regu­
látoru. N ěkdy je zapotřebí kolektor obrousit skelným papírem nebo
jej „p řetočit" na soustruhu. D rážky mezi lam elam i kolektoru se
m ají proškrábnout špičkou nože. Uhlíky je žádoucí pravidelně v y ­
m ěňovat. Protože není pravděpodobné, že se nám podaří o p a třit si
uhlíky původní, je obvykle nutné zakoupit uhlíky blízké velikosti
a upravit je na potřebný rozm ěr pilníkem. Obdobně se udržují třecí
kroužky regulátoru otáček.
Dálnopis je připojen dvěm a šňůram i — síťovou a signální. Po
kontrole a vyčištění můžeme připojit síťovou šňůru do zásuvky
a prověřit otáčení m otoru a převodů. Přitom stroj pracuje velmi
hlučně. Signální přípojná šňůra má čtyři vodiče označené a, b, c
a w2. Mezi vývody c— w2 je připojen přijím ací elektrom agnet
a mezi vývody a —b naopak vysílací doteky. N orm álně jsou spojeny
obě části v sérii tak , že jsou propojeny doteky b—w2 (viz obr. 5.8).
553
P ro další kontrolu je n u tn ý zdroj stejnosm ěrného napětí od 60 V
do 100 V, schopný do d at proud 40 mA. Zdroj připojím e přes n a ­
stav iteln ý odpor 2,2 kíž na zatížení 10 W n a svorky a —c. Změnou
n a p ě tí nebo odporu nastavím e proud v obvodu na 40 mA.
Originální signální šňůra je zakončena souosou zástrčkou, jejíž
zapojení je následující: kroužek o největším prům ěru je vývod a
a pak postupně menší až nejmenší k o n ta k t je b, w2 a c. Obdobně
jsou přiřazeny k o n tak ty v „zásuvce", u v n itř zásuvky bývá ještě
pom ocný k o n tak t a, k terý je propojen s kontaktem c, není-li do
zásuvky zasunuta zástrčka.
Je-li připojen dálnopisný stroj pouze na síť, aniž je do obvodu
m agnetů přiváděn proud, pracuje stroj se značným hlukem . Teprve
po zapojení obvodu stejnosm ěrného proudu se chod ztiší.
J e zapotřebí upozornit na důvod používání relativně vysokého
napětí v obvodu m agnetů. Cívky elektrom agnetů dálnopisného stro ­
je m ají při zapojení v sérii odpor jen 200 Q. Jejich indukčnost
(značně vysoká — až 2 H) se ovšem mění podle toho, zda jsou kotvy
odpadlé nebo přitažené. A to je důvod pro používání zdroje vyso­
kého napětí (které přitom musí b ý t sráženo sériovým odporem).
V obvodu s indukčností totiž proud n a rů stá zpomaleně a při n a p á ­
jení nízkým napětím by na plnou hodnotu narostl za delší dobu,
než je doba trv á n í prvku značky (22 ms), výsledkem by byl chybný
zápis. P roto musíme dosáhnout toho, aby průběh proudu elektrom agnety dálnopisu měl co možná pravoúhlý průběh. Výrobci poža­
dují, aby proud narostl na 90 % své m axim ální hodnoty za 1 ms.
Toho dosáhnem e tak , že indukčnost bude ve srovnání s celkovým
odporem obvodu minimální a tedy napájecí napětí příslušně vyšší.
K částečném u snížení nároku na vysoké napětí dojde při propo­
jení cívek elektrom agnetů dálnopisu paralelně. Musíme pak obvod
nap ájet proudem 80 mA, ale pro dobrou funkci stačí napětí ko­
lem 40 V.
554
Děrná páska a pomocné obvody
Protože m axim ální m ožná rychlost dálnopisu převyšuje běžnou ry ch ­
lost psaní, používá se pro přenos i autom atických vysílačů, které
používají takzvanou děrnou pásku. D ěrná páska zaznam enává d ál­
nopisné značky ve formě kom binace děr. P áska je přesně norm ali­
zovaná. J e tcTproužek papíru o šířce 17,5 mm, na němž je vyděro­
v án a řad a vodicích otvorů. Po stranách této řady jsou dvě a tři
řad y otvorů, kterým i se zaznam ená informace. O tvor má prům ěr
1,8 mm, značky m ají rozteč 2,54 mm.
D ěrná páska se v y tv áří buď ručně v děrovači nebo současně se
zápisem přijím aného textu.
Děrovač je sam ostatný přístroj na vytváření záznam u na děrné
pásce. Je složen z klávesnice, zásobníku na děrnou pásku a z děro­
vacího m echanism u. Protože děrovače nem ěly spolutisk zapisova­
ného tex tu , nebyla možná současná kontrola zapisovaného textu.
P ro to jsou ty to přístroje vyřazovány a lze je získat.
V
profesionálním provozu se nyní používají vestavné děrovače
přím o v dálnopisném stroji, které se pro naděrování přepnou do
tzv. m ístní smyčky, kdy jsou odpojeny od vedení a slouží jako dě­
rovač se spolutiskem .
K vysílání z pásku slouží strojní vysílač. U nás je obvykle do­
stupný strojní vysílač R F T ty p u T53. Je vybaven vlastním m oto­
rem s regulátorem rychlosti. U skutečňuje se v něm ,,čtení“ p řip ra ­
veného děrného pásku, převedení přečteného znaku na sérii elektric­
kých im pulsů a její vyslání do vedení m axim ální rychlosti. Čtení
děrné pásky je provedeno pomocí m echanických ohm atávacích pák,
reagujících na zjištěný otvor v papíru děrné pásky.
Dalším pom ocným obvodem, kterým bývají dálnopisné stroje v y ­
baveny, je dávaě vlastní volací značky. Při příjm u číslicového ekvi­
valentu písm ena D se uvádí do činnosti sam očinný vysílač, který
vyšle zpět předem naprogram ovaný identifikační znak stanice, který
m á 19 až 20 písm en. Sam očinný vysílač se obvykle program uje m e­
chanicky (vylám áním vaček kódovacího válečku v potřebné kom bi­
naci). Obvykle se program uje vlastní volací značka stanice, včetně
555
p otřebných písm enových a číslicových změn (máme-li štěstí a d o sta ­
nem e kódovací váleček neporušený).
Vysílání radiodálnopisem — normalizované zásady
J a k jsm e dosud funkci dálnopisného stroje popisovali, tý k ala se
stro jů propojených vodiči. Pro rádiové vysílání musíme zajistit pře­
vedení im pulsů na nějakou form u m odulace vysílače.
Rovněž v am atérském vysílání se zkoušely různé d ruhy m odula­
ce, než se norm alizoval dnešní systém . N a KV a pro dálkový provoz
na VKV se používá modulace F1B — klíčování km itočtovým posu­
vem (FSK). J e ta k zajištěno vysílání obou stav ů sm yčky (mezera
i impuls) a tím zlepšení odstupu od šum u. Pro m ístní provoz na
VKV se používá modulace F2B — km itočtová m odulace dvěm a tó ­
novým i km itočty.
Oba systém y můžeme odvodit od základního generátoru dvou
tónů, ovládaného dálnopisným strojem (AFSK). V tom to generátoru
převádím e stejnosm ěrné impulsy ze sm yčky dálnopisu n a dva tóny,
z nichž jeden odpovídá značce (proudový prvek), druhý mezeře
(bezproudový prvek).
Použijeme-li výstup A FSK pro modulaci vysílače SSB, získáme
výstup FSK , použijeme-li výstup pro modulaci vysílače FM (např.
pro převáděče), získám e výstup F2 pro provoz VKV.
K m itočtový posuv (zdvih) byl norm alizován na dvě hodnoty —
850 Hz a 170 Hz. V dnešní době se n a KV převážně používá zdvih
170 Hz, protože menší zdvih um ožňuje použití úzkopásm ových filtrů
v přijím ači. Tím se zlepší odolnost proti rušení a odstup vůči šumu.
P otřebná šíře pásm a se odvodí z hodnoty zdvihu a m odulační
rychlosti (závisí na době trv á n í základního prvku značky). Pro
zdvih 850 Hz je zapotřebí šířka pásm a 1 kHz, při zdvihu 170 Hz
pouze 250 Hz. Vždy signál značky (proudový stav) odpovídá km i­
to čtu vyšším u a signál mezery km itočtu nižšímu (pro zapam atování
FSK čteno pozpátku „klíčování skluzem frekvence").
Rovněž nízkofrekvenční tó n y jsou norm alizovány. Vzhledem
556
k om ezenému km itočtovém u rozsahů m odulace SSB vysílačů jsou
dnes používány km itočty 1275 Hz pro m ezeru a 1445 Hz pro znač­
ku při zdvihu 170 Hz a 2125 Hz pro značku při zdvihu 850 Hz.
Dosud pom ěrně částo je používán pro zdvih 170 Hz i d ruhý pár
km itočtů (2125 Hz, 2295 Hz) — vycházející z původně používaného
p áru km itočtů pro zdvih 850 Hz —2125 Hz á 2975 Hz.
R ychlost-vysílání byla norm alizována na 45,45 Bd.
V posledních letech se začalo prosazovat i používání kódu ASCII
(MTA č. 5). Zatím existují pouze doporučené rychlosti 110 Bd,
300 Bd a 1200 Bd. P raktické zkušenosti ukazují, že už u rychlosti
110 Bd vede použití zdvihu 170 Hz ke zvýšeném u počtu chyb. D o­
poručuje se proto i na KV použití zdvihu 850 Hz. U rychlosti
1200 Bd (používané zatím jen zřídka — pro přenos na inform ačních
kanálech z am atérských družic nebo v m ístním provozu při spojení
stanic vybavených elektronickým i term inály — dálnopisný stroj je
nahrazen vstupem malého počítače) se používá zdvih 1200 Hz a km i­
to čty 1200 Hz a 2400 Hz.
V rám ci rozdělení provozu na am atérských pásmech je i provozu
R T T Y vyhrazen vždy jen určitý úsek km itočtů. Jsou to:
3580 —3620, 7 0 3 5 -7 0 4 5 , 14 0 8 0 - 1 4 100,21 0 8 0 -2 1 120 a 28 050
až 28 150 Hz.
Rovněž v pásmech nově am atérům přidělených konferencí WARO
už existuje doporučení na rozdělení pro různé druhy provozu. Pro
R T TY je doporučeno používání:
10 140 až 10 150, 18 100 až 18 110 a 24 920 až 24 930 Hz.
Na VKV pásm u 145 MHz je doporučený km itočet pro R T TY pro­
voz 144 600 MHz.
Při příjm u signálů R TTY přijím ačem SSB musíme na všech p ás­
mech používat polohu LSB, abychom detekovali signál správně.
Pokud není shodně nastavena rychlost vysílacího a přijím acího d ál­
nopisného stroje, lze rychlost přijím ací stran y u pravit v rozmezí
asi 5 Bd pomocí stavěče příjm u.
N a začátku vysílání bývá dobrým zvykem vyslat jednu řádku
,,R Y R Y R Y “ . Vysílání je vhodné zah ájit kom binací signálů „ n á v ra t
válce“ , „posun o řád k u “ a „písm enová zm ěna“ opakovaných ale­
spoň d v ak rát. Vůbec pro zajištění spolehlivé funkce je vhodné ty to
557
signály při změně řádku opakovat dv ak rát. Není vhodné p sát více
než 60 až 65 znaků na řádku. Při napsání 55 až 59 písm ena (podle
ty p u stroje) zazní zvonek upozorňující na konec řádku.
Nedojde-li v průběhu příjm u k provedení zm ěny číslic na písm ena
nebo obráceně, je celý následující te x t nesrozum itelný. Je účelné
odpojit stroj od k onvertoru (zapnutím trvalého proudu smyčky), zm ě­
nu provést ručně a opět se v rá tit na příjem .
T a b u lk a 5.2. MTA č. 5 (A SC II)
bit 7
bit 6
bit 5
cn (N .—
5 S si lo
0
0
0
řízeni'
0 0 0 0 NUL
0
0
1
i
0
i
čísla a
symboly
DLE mezera
1
0
0
1
0
1
i
i
0
i
1
1
0
velkó písmena malá písmena
\
ÓĎ
P
P
1
l
i
' A
Q
a
q
"
2
B
R
b
r
3
C
S
c
s
$
A
D
T
d
t
0 1 0 1 ENQ NAK
7.
5
E
U
e
u
0 110
ACK SYN
a
6
F
V
f
v
0 111
BEL
ETB
>
7
G
W
g
W
10 0 0
BS
CAN
(
8
H
X
h
X
10 0 1
HT
EM
)
9
1
Y
i
y
J
Z
j
z
0 0 0 1 SOH
558
0
0
1
0 0 10
STX
2
0 0 11
ETX
3
0 1 0 0 EOT
U
#
10 1 0
LF
SUB
*
10 1 1
VT
ESC
+
i
K
c
k
110 0
FF
FS
>
<
L
\
[
í
1
1
110 1
CR
GS
—
=
M
]
m
}
1110
SO
RS
.
>
N
A
n
'X/
1111
Sl
US
/
7
0
—
0
vypustit
E xistují určité odlišnosti mezi evropským i a americkým i stroji.
Chceme-li protistanici upozornit signálem pro zazvonění zvonku,
používám e po číslicové změně v Evropě znak J , ale u strojů am eric­
ké výroby je tento povel druhým významem znaku S.
V
některých státech je předepsané doplnění každé relace R T TY
i vysláním značek korespondujících stanic kódem MORSE (to způ­
sobí zápis několika nesmyslných znaků).
U nových mechanických i elektronických strojů došlo k zavedení
autom atického přeřazení z číslicových znaků na písmenové, byl-li
během číslicového tex tu p řija t znak ,,m ezera“ . N a to je nutné m yslet
a máme-li uprostřed číslicového tex tu mezeru, musíme po ní vložit
znovu „číslicovou zm ěnu".
Vysílače pro RTTY
Předpokládám e, že budem e upravovat stávající telegrafní vysílač.
J e zapotřebí, aby vysílač byl dostatečně stabilní (stejně jako při
SSB), to však dnes je běžné.
V ysvětlivky k tabulce 5.2:
NUL
SO H
>STX
ETX
EOT
ENQ
ACK
BEL
BS
HT
LF
VT
FF
CR
50
51
— n u lo v án í
— z ač áte k titu lu
— z a č á te k te x tu
— konec te x tu
— konec relace
— d o taz
— p o tv rz e n í
— zvonek
— z p ět
— posun
— p o su n o řá d k u
— posun
— fo rm u lá ř
— n á v r a t válce
— posu n
— posu n
DLE
1
2
3
4
NAK
SY N
ETB
CAN
EM
SU B
ESC
FS
GS
RS
US
u volnění lin k y d a t
o v lád án í
ovlád án í
ovlád án í
o v lád án í
n e p o tv rz u ji
synchronizace
konec bloku
zru šit
konec m édia
n á h ra d a
únik
oddělení položek
oddělení sk u p in
oddělení z ázn am u
oddělení jed n o te k
559
Ovládání vysílače se odvozuje od vysílacích kon tak tů dálnopis­
ného stroje. Y klidovém stavu jsou k o n ta k ty sepnuty (stav „znač­
k a"), při provozu jsou podle vysílaného kódu rozepínány (stav
,,m ezera“ ). Protože současně k o n tak ty slouží k přerušování stejno­
směrného proudu vlastních m agnetů (spol upsaní při vysílání), m u­
sím eO ddělit stejnosm ěrné napětí na kontaktech od klíčovacího ob­
vodu vysílače. Využívá se proto reléové nebo elektronické klíčování.
Zapojení je odlišné podle toho, zda se jedná o vysílač s násobiči
km itočtu nebo o vysílač se směšováním km itočtu VFO a km itočtů
pevných.
Obr. 5.9. Zapojení FSK pro VFO s elektronkou
U násobičů km itočtů můžeme použít zapojení podle obr. 5.9 (pro
elektronkové VFO). V klidu je dioda V D l uzavřená (stav ,,znaěka“ ),
při rozpojení doteků dálnopisného stroje (stav ,,m ezera“ ) je dioda
polovaná v propustném směru a připojuje do obvodu oscilátoru k a ­
pacitu, k terá sníží km itočet oscilátoru o hodnotu použitého km ito­
čtového zdvihu. Zdvih lze m ěnit nastavením potenciom etru. Protože
se změnou používaného pásm a dochází ke změně násobku základ­
ního km itočtu VFO, došlo by při změně pásm a i ke změně zdvihu.
P roto je nu tn é upravit zdvih VFO podle použitého pásm a. Praktické
řešení používá přepínač s pevným i děliči nahrazujícím i potenciom etr
zdvihu na obr. 5.9. D etailně vzato, mění se při použití tohoto obvodu
560
zdvih i při přeladění u v n itř pásma, to je však změna zanedbatelně
malá.
V
případě vysílače še směšovacím budičem odpadá nutn o st ú p ra ­
vy zdvihu při přechodu z pásm a na pásmo. Příklad obvodu pro klí­
čování tranzistorového VFO je na obr. 5.10. Využívá se varikapu,
jehož kapacita je nastavena potenciom etrem v obvodu spínacího
tranzistoru. Protože při směšování může b ý t km itočet VFO jak sčí­
tán , ta k odčítán od pevného km itočtu přepínaného krystalového
oscilátoru, je nutno zajistit, aby byla vždy dodržena zásada, že po­
s u v ' km itočtu je pouze směrem k nižším km itočtům . Děje se ta k
pomocí přepínače S l , k terý podle potřeby invertuje signál ze sm yč­
ky dálnopisného stroje. Výhodnější je klíčování pevného oscilátoru,
aby odpadla i změna zdvihu při přelaďování u v n itř pásma. Ideálně
upravitelný je pouze vysílač s dvojím směšováním a jedním z krys­
talových oscilátorů pevným .
Obr. 5.10. Zapojení F S K pro VFO s tranzistorem
Další možností je doplnění provozu R T TY u vysílače SSB* N ej­
snadnější je řešení, které nevyžaduje žádný zásah do vysílače. N a
m ikrofonní v stu p vysílače připojím e nízkofrekvenční oscilátor, k terý
klíčujem e signálem ze sm yčky dálnopisného stroje tak , aby se km i­
točet oscilátoru skokově měnil. J e to generátor AFSK. Modulujeme-li SSB vysílač dvěm a čistými sinusovými tóny, získáme na v ý ­
561
stu p u dva čisté km itočty vf, tedy vlastně výstup FSK . Ja k o v ý ­
stu p n í použijeme již zmíněné nízkofrekvenční km itočty 1275.Hz
a 1445 Hz (pro zdvih 170 Hz)). Vzhledem k tom u, že na přijím ací
straně signál detekujem e pomocí záznějového oscilátoru, není n a ­
stavení zmíněných km itočtů kritické, ale důležité je dodržení jejich
odstupu, tj. přesného zdvihu. Příklad zapojení generátoru A FSK je
na obr. 5.11. Podm ínkou pro jeho funkci je,co nejčistší harm onický
průběh, abychom modulovali vysílač opravdu jediným km itočtem .
Obr. 5.11. Zapojení generátoru AFSK
G enerátor je tvořen oscilátorem s dvojitým T-článkem ve zpětné
vazbě. K m itočet oscilátoru měníme změnou odporu v jednom z T-článků. Je-li na vstupu kladné napětí, je tranzistor T I sepnut,
dioda D l je polovaná v nepropustném směru a velikost odporu
v T-článku je dána pouze odporem 7?i0. K m itočet nastavím e zm ě­
nou jeho hodnoty. Bude-li na vstupu nulové napětí, tranzistor
bude»uzavřený a přes diodu D l bude paralelně k odporu R\o připo­
jena kom binace odporů R-z, Rz a R x (případně pro jiný zdvih R 4,
Rs a i?x). P o třebný km itočet pro daný zdvih nastavím e změnou
hodnoty trim rů.
Oscilátorů FSK je pochopitelně značné m nožství ty p ů (s LC ob­
vody i RC obvody). Zvláštní pozornost si zaslouží vysoce stabilní
562
provedení, které vychází z km itočtu základního oscilátoru, řízeného
krystalem . Za tím to oscilátorem následují pevně nastavené děliče,
k terým i se* km itočet vydělí až na potřebné nízkofrekvenční k m ito­
čty s potřebným odstupem pro použitý zdvih. Blokové zapojení ■
takového oscilátoru je na obr. 5.12.
Základní oscilátor km itá např. na km itočtu 115 kHz, přes dělič 90
(9 x 10) získáme km itočet 1277 Hz. Další km itočty pro zdvih 170 Hz
získám e děličem 80 (8 x 1 0 ) a pro zdvih 850 Hz děličem 54 (9 x 6 ).
ke klíčová či
Obr. 5.12. Princip zapojení generátoru A FSK řízeného krystalem
V ýstupy vedeme přes dvě hradla, ovládaná vzájem ně inverzně sig­
nálem ze sm yčky dálnopisného stroje. Je-li generován jeden signál,
m á druhé hradlo výstup v logickém stavu H. V ýstupy z obou hradel
procházejí dále součtovým hradlem a dolnopropustriým filtrem.
Při použití A FSK oscilátoru pro modulaci vysílače SSB je dále
nutno m ít na zřeteli ještě další aspekt. Při přeskoku generátoru
A F SK z km itočtu na km itočet dochází k nedefinovatelném u zákm i­
tu na nízkofrekvenčním vstupu, k terý vyvolá kliks vysílače. Ten se
odstraní vysíláním tzv. koherentního signálu. Znam ená to, že zm ěna
km itočtu probíhá při průchodu nízkofrekvenčního km itočtu nulou.
K m itočtový impuls pro m ezeru i značku R TTY signálu začíná
i končí úplnou periodou. To je snadno realizovatelné číslicovou tech563
nikou. Princip zapojení je na obr. 5.13. Ovládací signál ze sm yčky
dálnopisného zdroje prochází klopným obvodem (typu D — např.
1/2 10 MH7474), jehož výstup ovládá km itočet oscilátoru AFSK.
Ten km itá na dvojnásobném km itočtu, než je výsledný. V ýstup
tohoto oscilátoru je přiveden do děliče km itočtu dvěm a (druhá po­
lovina MH7474). V ýstupní signál je současně přiváděn do vstupu
hodinových impulsů prvního klopného obvodu. Ke změně km itočtu
AFSK d o jd e v okamžiku, kdy přechází hodinový signál (a tedy
i výstupní!) ze stavu L do stavu H (viz [311).
1/2 MH7474
1/2M H 7474
Obr. 5.13. Obvoil pro
generováni A FSK
s koherentní fází
N - R
p ř e p ín a č n o r m á l n í- r e v e r z n í s i g n á l
Pro ten i pro předchozí obvod A FSK odvozený z km itočtu k ry s­
talu je žádoucí doplnit výstup dolní propustí, abychom na vstup
vysílače přiváděli pokud možno sinusový signál a nikoliv pravoúhlý
průběh (tvořený celou řadou vyšších harm onických). P ropust se v y ­
tvoří jako nesou m ěrný n článek se sériovou indukčností a paralelní­
mi kapacitam i pro mezní km itočet těsně nad potřebným nejvyšším
generovaným km itočtem . Při použití generátoru A FSK z obvodů
TTL s kvalitním SSB vysílačem (vybaveným dolní propustí v níz­
kofrekvenčním zesilovacím řetězci a s ostrým filtrem pro vym eze­
ní jediného postranního pásma) není ta to propust nezbytná, pro ­
tože k potřebném u odfiltrování dochází přímo ve vysílači a je tedy
vysílán čistý sinusový tón.
magnety
j y u e i y , —|
a
b
ke s p í n a č Tmu
stu p n i k o n v e r to r u
564
I__ I
ótBOV
O br. 5.14. Z apojení o d dělovacího
relé do o b vodu m a g n e tů
Další oblastí zájm u je propojení stejnosm ěrné sm yčky dálnopis­
ného stroje s generátorem A FSK nebo FSK . Bylo již uvedeno, že
nejsnazší je vložení relé do ss obvodu stroje (polarizované relé).
Snad není nutné zdůraznit, že doteky stroje není možno využít pro
klíčování přímo, protože vzhledem k m ožném u znečištění m ají pří­
lišný přechodový odpor. Pro přerušování pom ěrně značného proudu
ve smyčce je to dostatečné, ale pro spínání elektronických obvodů
nevhodné. Zapojení polarizovaného relé je na obr. 5.14. P ři přerušení
proudu sm yčky se relé přidržuje v odpadlé poloze proudem v po­
mocném vinutí (nastaveným pomocí prom ěnného odporu na 20 mA).
+100V
Obr. 5.15. Zapojení zdroje pro napájení signálového obvodu stroje
H lavní vinutí relé je protékáno proudem sm yčky dálnopisného stro ­
je (40 mA). J a k již bylo uvedeno, musí b ýt napájecí napětí obvodu
m agnetů pro nezkreslenou funkci značně vysoké. Zdroj je ted y tv o ­
řen usm ěrněným napětím kolem 100 V, doplněným srážecím odpo­
rem , kterým se nastaví proud 40 mA. Příklad zapojení je na obráz­
ku 5.15. Obvod je v m ůstkovém zapojení a na výstupu pro FSK
dostávám e nastavitelné záporné napětí, je-li stroj v klidu nebo v re ­
žimu značka (sepnuté vysílací doteky — protéká proud), a kladné
napětí, jsou-li vysílací doteky rozpojeny — režim mezera.
565
Přijím ače pro R T T Y
P ro příjem R T TY na KV používám e běžný kom unikační přijím ač
obvykle v režimu SSB nebo s vhodným užším filtrem při práci se
zdvihěm 170 Hz. N a VKV při provozu FM používám e opět přísluš­
ný přijím ač s detektorem FM.
P raktické zkušenosti ukazují, že zapisovat dostatečně srozum itel­
ně lze i velmi slíibý .signál RTTY , kdy telegrafní spojení navazujem e
jen s obtížemi.
P řijím aný signál se na dálnopisný signál převede pomocí konver­
toru — používány jsou konvertory m ezifrekvenční s km itočtovým
diskrim inátorem a konvertory nízkofrekvenční. Nejvíce jsou použí­
vány konvertory nízkofrekvenční.
Výhodou nízkofrekvenčního konvertoru je, že není v přijím ači
n utno dělat žádný zásah. Po detekci signálu FSK získáme signál
AFSK, musíme však přijím ač naladit tak , aby oba km itočty odpo­
vídaly naladění konvertoru. Nízkofrekvenční konvertor obvykle po­
užívá nízkofrekvenční filtry, kterým i se přijím ané km itočty značky
a m ezery převedou na kladné a záporné napětí. Tím se dále ovládá
klíčovací obvod dálnopisného stroje (přerušovač).
Mimo toto diskrim inátorové zapojení se používají nízkofrekvenč­
ní konvertory na principu fázového závěsu, případně konvertory
s obvody číslicové techniky, vyhodnocující přijím aný kód měřením
délky periody.
K onvertor typu ST6
V roce 1971 byl zkonstruován konvertor ST6, který byl vyvrchole­
ním předchozích ty p ů ST3 a ST5. N a všech stupních je osazen ope­
račním i zesilovači. Schéma jeho hlavní části (bez obvodů a u to sta rtu
a obvodu vypínání m otoru dálnopisného stroje, ustane-li příjem dál­
nopisného signálii) je na obr. 5.16.
N a v stu p u je pásm ový filtr, za kterým následuje am plitudový
566
2 x K Z 2 6 0 /5 V 1
4k?
4xM 22
G - diody Ge (na pr. G A Z51 )
výstu p
5 - d io d y S i (n a pr. KY130/80)
A , ř A 4 -M A A 5 0 1 -J 5 0 4
5T6 - zdvih 170Hz, la d é n í 1275 H z , 1445 H z
Označení
L.C
hodnota
.....
c ,
335nF
c 2
c 3
33nF 300nF
C«
33nF
c5
c 6
335nF 177nF
C7
L, ažLj
137nF
36mH
U
'L 5
88mH
Obr. 5.16. (Schéma konvertoru ST6
omezovač. Princip omezovače spočívá v tom , že příslušný zesilovač
m á m axim ální možné zesílení, takže vstupní sinusové signály s rů z­
nou am plitudou jsou na výstupu stupně převedeny na signály s p ra ­
voúhlým průběhem se stejnou am plitudou. Tím se vyloučí vliv roz­
dílů v am plitudách km itočtů značky a m ezery přijím aného signálu
567
způsobený selektivním únikem i vliv kolísání am plitudy signálu
vlivem úniku.
Použití omezovače však vyvolává n u tn o st doplnění o vstupní p ás­
m ový filtr. Bez něj totiž způsobí omezovač rušení signály se subharm onickým i km itočty ke km itočtům značky a mezery. Z teorie
rozkladu signálů s pravoúhlým průběhem vyplývá, že jsou v y tv o ­
řeny složením základních a všech vyšších harm onických. V omezo­
vači vznikají vyšší harm onické. Subharm onické km itočty potlaču­
jem e zmíněným pásm ovým filtrem.
Za omezovačem následují dva filtry LC, naladěné na km itočet
značky a mezery a příslušné usměrňovače. Zapojeny jsou tak , že
um ožňují při jím at'i signály s menším zdvihem (tzv. Travisův diskrim inátor). Pomocí nastavitelných odporů se nastaví tlum ení obou
LC obvodů tak , že výstupní napětí je zrcadlově souměrné vůči
středním u km itočtu. N a obvody jsou napojeny dále i usměrňovači
diody pro obvod indikátoru naladění (indikace velikosti zdvihu).
Za diskrim inátorem je signál R T TY ve form ě im pulsů obojí po­
larity, s délkou im pulsů v ideálním případě 22 ms. K ratší im pulsy
netvoří signál R T T Y a p atří k rušivým signálům v pásm u daném
zdvihem . Proto je sem vložen dvoustupňový filtr, k terý propustí
pouze km itočty odpovídající signálu R T TY a kratší im pulsy zadrží.
J e vytvořen jako aktivní filtr ze dvou operačních zesilovačů.
Následuje prahový korektor spojený s přepínačem reverzace zdvi­
hu. V případě, že je selektivním únikem postižen pouze jeden z v y ­
sílaných km itočtů FSK, by po usm ěrnění v diskrim inátoru byl sig­
nál nesym etrický. K orektor zajistí, že signál zůstane sym etrický,
pouze jeho am plituda se sníží.
Přepínačem reverzace dosáhnem e srozum itelný zápis v případě,
že buď na vysílací straně nebo v přijím ači (podle um ístění km itočtu
záznějového oscilátoru) došlo k přechození sm yslu přiřazení zdvihu
vůči ,,značkám " a „m ezerám " dálnopisného signálu. Za tím to p ře­
pínačem následuje opět omezovači stupeň, k terý zostří h rany sig­
nálu, zaoblené vlivem průchodu dolní propustí a vyrovná zm ěny
am plitudy v důsledku vlivu selektivního úniku a funkce prahového
korektoru.
568
Za tím to stupněm následuje klíčovací stupeň osazený tran zisto ­
rem s vysokým dovoleným kolektorovým napětím , který ovládá
proud v m agnetech dálnopisného stroje. Klíčovač je zapojen do n a ­
pájecího obvodu podle obr. 5.15, ve kterém je současně získáváno
napětí pro klíčovač FSK nebo A FSK (při přerušování sm yčky v d ů ­
sledku psaní na klávesnici stroje).
Spínač S3 slouží k zapojeni trvalého proudu do m agnetů stroje
(rozpojení funkce konvertoru při vysílání).
Do m ísta X před klíčovacím stupněm je možno vložit pomocné
elektronické obvody, o kterých bude zm ínka v dalším tex tu (tvarovač signálu, měnič telegrafní rychlosti).
K obrázku je připojena tab u lk a s hodnotam i součástek.
O br. 5.17. S chém a k o n v e rto ru podle D K 1A Q
N a obr. 5.17 je obdobný m alý konvertor, p o p sa n ý v lit. [21], [22].
J e vhodný zvláště pro provoz na VKV, kde je přijím aný signál
čistý. V stupní omezovač am plitudy je tvořen tranzistorem KC 508,
za kterým jsou dva zesilovače s těm ito tranzistory. V kolektoru kaž­
569
dého tranzistoru je laděný obvod, naladěný na km itočet značky
nebo mezery. Obvody jsou složeny z indukčnosti (na hrníčkovém
feritovém jádře) a kondenzátoru. Abychom mohli konvertor použít
pro různé zdvihy, je indukčnost jednoho obvodu přepínatelná (po­
mocí odboček z vinutí). Ú daje o vinutí jsou v následující tabulce:
DK1AQ -zdvih 170/850Hz, ladéní 1275Hz-1445/2125Hz
Označení
LiC
hodnota
1275 Hz
L,
c ,
-
-
100 mH
M15
I-2
^2
1445 Hz
80 mH
M.15
-
-
2125 Hz
37 mH
M15
-
-
Z laděných obvodů se odebírá napětí pro indikátor vyladění a přes
zdvojovače napětí se získává signál k dalším u zpracování. Signál
z filtru ,,značka“ (vyšší km itočet) je usm ěrněn na kladné napětí,
signál z filtru „m ezera" (nižší km itočet) je usměrněn na záporné
napětí. T ato napětí se sloučí ve stupni s tranzistorem KC508. P ra ­
covní bod se nastaví v klidovém stavu potenciom etrickým trim rem
tak , aby následující klopný obvod právě překlopil. Přítom nost sig­
nálu „značka" tento stav podpoří. Při příchodu signálu „m ezera"
dojde k zavření tranzistoru záporným napětím a tím k překlopení
klopného obvodu do nevodivého stavu. K lopný obvod je tvořen
dvěm a hradly NAND integrovaného obvodu MZH115. Za obvodem
následují dvě v sérii zapojená hradla, k terá dále tv aru jí signál pro
výstupní spínací tranzistor BF258. Zde vložený přepínač dovoluje
reverzaci signálu (záměnu km itočtů „značka" a „m ezera") a též
zapojení trvalého proudu do m agnetů dálnopisného stroje (při v y ­
sílání). K onvertor je napájen napětím 12 V, obvod m agnetů dálno­
pisu příslušně vyšším napětím 40—60 V. T ranzistor pro spínání
proudu m agnetů je ty p určený pro vyšší napětí kolektor—em itor.
Dioda v kolektoru chrání tranzistor proti záporným napěťovým
špičkám vznikajícím při přerušování proudu m agnetů.
N astavování funkce konvertorů se nejlépe děje pomocí tónového
generátoru, osciloskopu a voltm etru s vysokým vstupním odporem.
570
N ejprve nastavím e pracovní bod vstupního omezovače tak , aby
om ezování bylo sym etrické. T var výstupního pravoúhlého signálu
kontrolujem e osciloskopem. U konvertoru ST6 je dostatečné napětí
pro funkci omezovače již 1 mV, u předchozího malého k o n v e rto ru je
zapotřebí asi 0,3 V. P ak naladím e filtry. Pomocí jád ra cívky, p ří­
padně připojením dalších paralelních kapacit, nastavím e m axim ální
napětí na výstupu X pro km itočet 1275 Hz. Potom na v stu p p ři­
pojím e signál 2125 Hz, přepnem e odbočku na cívce L2 do příslušné
polohy a opět naladím e druhý obrod na m axim ální napětí. Při pře­
pn u té odbočce na km itočet 1445 Hz ověříme správnost nastavení
i pro zdvih 170 Hz.
Dále ověříme hodnotu bázového odporu koncového spínacího
tran zistoru. P řepnutím do polohy ,,0“ musí b ý t tranzistor v s a tu ­
raci (současně nastavím e sériovým srážecím odporem proud ve
smyčce m agnetů na 40 mA). V případě, že tranzistor není zcela
otevřen, zmenšíme hodnotu bázového odporu. Stejně upravím e hod­
noty bázových odporů v polohách přepínače „ R “ a ,,N “ . P ak od­
pojím e vstupní signál a nastavím e pracovní bod sčítaeího tra n z i­
storu. Běžec potenciom etrického trim ru ponechám e těsně za bodem,
kdy tranzistorem počne procházet proud. P ak opět připojím e v stu p ­
ní signál a prověřím e funkci obvodu pro oba km itočty („značky"
a „m ezery").
Protože filtry tvořené LC obvody jsou rozm ěrné a náročné na
kvalitu použitého m ateriálu jád ra pro vinutí indukčnosti, došlo při
konstrukci konvertorů k jejich nahrazení tzv. aktivním i filtry. Vý­
hodou jsou malé rozm ěry a snadné přeladění změnou hodnoty je d ­
noho odporu, nevýhodou vyšší složitost a cena (nutnost použití
operačního zesilovače). Ja k o příklad bylo zvoleno schém a konverto­
ru D J6 H P , publikované v roce 1971 [14] — viz obr. 5.18. Na vstupu
jsou použity dva nízkopásm ové a k tiv n í. filtry, následované dvěm a
sam ostatným i omezovači, za kterým i jsou opět dva aktivní filtry,
jejichž vý stu p je detekován a složen do stejnosm ěrného signálu pro
ovládání m agnetů dálnopisu. Princip zapojení aktivního filtru včetně
vzorce pro výpočet jeho hodnot je na obr. 5.19.
N a obr. 5.18 je vyznačeno i přepínání rezonančního km itočtu je d ­
noho řetězce pro umožnění příjm u signálu s různým zdvihem.
571
O br. 5.18. Schém a k o n v e rto ru s a k tiv n ím i flitry podle D JO H P
i
-_L _
■o 2jtC » R2.R3
O br. 5.19. P rin c ip a k tiv n íh o filtru
Další ty p konvertoru, k terý je nutno popsat, je konvertor s de­
tekcí na principu fázového závěsu (obr. 5.20). Ten nepotřebuje žádné
LC obvody. Jeho výhodam i je m ožnost součinnosti s různým i zdvihy,
autom atické dolaďování km itočtu (dovoluje zápis R T T Y stanice
s nestabilním km itočtem ), autom atický prahový korektor a obvod,
k terý odpojuje sm yčku stroje, je-li přijím án pouze šum. Obvod po­
užívá speciální integrovaný obvod, určený pro tu to fu n k ci (NE565).
572
Pomocí obvodu RC je nastaven km itočet vestavěného napětím říze
ného oscilátoru (VCO) na střední km itočet v rozmezí použitého
zdvihu. Je-li na kom parační vstup přiveden signál A FSK , je porov­
náván fázově s km itočtem vnitřního oscilátoru. Je-li jeho km itočet
odlišný, vytvářejí odchylky na výstupu stejnosm ěrné chybové n a ­
pětí. To je filtrováno a slouží k dolaďování VCO. Mění-li se p řiv á­
děný km itočet v rozmezí rozsahu VCO, je chybové napětí kopií
frekvenčně modulovaného vstupního signálu a tvoří tedy i deteko­
vaný výstupní signál. Úplné zapojení tohoto konvertoru je na ob­
rázku 5.20. Výstup z detektoru je zapojen na vstup operačního zesi­
lovače (MAA741) přes filtr RC, kterým se odstraní zbytky km itočtu
VCO. Signál je přes integrační filtr RC přiveden i do neinvertujícího
vstu p u zmíněného operačního zesilovače. Toto zapojení pracuje
shodně jako prahový korektor u předchozích konvertorů a zajišťuje
sym etrický signál i při změnách am plitud přiváděných km itočtů
AFSK signálu. Aby se zabránilo reakci stroje na šum při přelaďo­
vání přijím ače, následuje za zesilovačem ještě obvod pro potlačení
O br. 5.20. S chém a k o n v e rto ru s P L L sm yčkou
573
šum u. K tom u účelu je odebírána část výstupního napětí zesilovače
přes derivační obvod. Tento derivační obvod reaguje pouze na km i­
točty vyšší než 200 Hz. N apětí z derivačního obvodu je usm ěrněno
a slouží jako závěrné napětí pro následující výstupní zesilovač. Je-li
na vstupu konvertoru pouze šum z výstupu přijím ače, nastaví se
to to závěrné napětí tak , že na něj přestane dálnopisný stroj reago­
v a t — výstupní zesilovač je uzavřen.
Signál je na vstup výstupního zesilovače přiváděn přes d v o ustup­
ňovou dolní propust. V ýstupní zesilovač opět pracuje jako omezo­
vač, vytvářející dokonalý pravoúhlý signál pro klíčovač m agnetů
dálnopisného stroje (tento klíčovač není na schém atu zakreslen).
J e samozřejmé, že zvláště na VKV s čistým signálem s dostateč­
ným odstupem od šumu lze použít i jiné principy bezfiltrových
konvertorů.
Pro ladění RTTY signálu lze použít jednodušší i složitější obvody.
Mezi jednodušší p atří svítivé diody, připojené přes tranzistorový zesi­
lovač a usm ěrňovač na rezonanční obvody nízkofrekvenčního konver­
toru. Přijím anou stanici ladím e na m axim ální svit obou diod, při přijí­
maném tex tu svit obou diod tém ěř splývá (schéma na obr. 5.21).
1
+5 V
KC507
+12 V
kanál 2
O br. 5.21. In d ik á to r R T T Y se sv ítiv k a m i a m A -m etrem
N a stejném obrázku je rovněž velmi jednoduchý indikátor s mAm etrem . Připojen je přes sam ostatné usm ěrňovače na filtry n f kon­
vertoru. N a rozdíl od diskrim inátoru jsou usm ěrňovače zapojeny se
shodnou polaritou. P ři správném naladění získám e m axim ální v ý ­
chylku m ěřicího přístroje,' k terý je připojen přes em itorový sledo-.
574
vač, aby nebyly filtry zbytečně zatěžovány. Je-li obvod připojen na
přesně nastavený lineární diskrim inátor, před kterým je účinný
omezovač, je schopen indikovat přím o hodnotu zdvihu protistanice.
Pohybuje-li se zdvih na lineární části charakteristiky diskrim inátoru, je usm ěrněné napětí (výchylka přístroje) přímo úm ěrné zdvihu.
K dokonalé indikaci je určen m onitor s obrazovkou. Je d n á se
obvykle o jednoduchý osciloskop s vyvedeným i vstupy vodorovného
a svislého zesilovače. N a ty to vstu p y přivádím e signál z rezonanč­
ních obvodů konvertoru. N a obrazovce se zobrazí úzká elipsa (její
O br. 5.22. In d ik á to r R T T Y s o b razo v k o u
šířka závisí na kvalitě a zatížení rezonančních obvodů) tak , že svislá
elipsa odpovídá příjm u signálu značky (signál přivádím e na svislý
v stu p osciloskopu) a vodorovná elipsa opět signálu mezery, k terý
přivedem e na vodorovný zesilovač osciloskopu. Můžeme ted y pro
indikaci použít osciloskop s vyřazenou časovou základnou, vybave­
ný vodorovným zesilovačem nebo si zhotovit jednoúčelový m onitor
s obrazovkou. Jeho schém a je na obr. 5.22 spolu se znázorněním
různých indikací (b — pouze šum přijím ače, c — správný R T T Y
signál, d — nesprávný zdvih, konvertor je naladěn na m aximum
575
signálu značka, c — obdobný stav s nesprávným zdvihem, naladěno
na m axim um signálu mezera).
Problém em je ladění signálu u konvertorů, které nepoužívají la ­
děné obvody. U konvertorů s fázovou smyčkou je možno připojit
indikátor na výstup doladovacího napětí pro oscilátor (ten je pro
ty to účely vyveden i u speciálních integrovaných obvodů). U niver­
zálním řešením je m onitor zobrazující fázový posun napětí. Princip
je na obr. 5.23a. Nízkofrekvenční signál přím o z výstupu přijím ače
vedeme na sériový obvod, který je naladěn na střední km itočet mezi
km itočty značky a mezery. Na vertikální vstup osciloskopu se při­
vádí napětí z indukčnosti, na horizontální vstup se přivádí napětí
z celého sériového obvodu. Je-li na sériový obvod přiveden přímo
střední km itočet, zobrazí se jako svislá úsečka. Při rezonanci je n a­
pětí pro vodorovné vychylování nulové a naopak napětí na indukč­
nosti je v rezonanci m axim ální; rovná se napětí na kapacitě. K m i­
točet nižší než rezonanční se zobrazí jako úsečka nakloněná doleva,
km itočet vyšší jako úsečka nakloněná doprava. N a obr. 5.236 je
příklad správně naladěného přijím ače, na obr. 5.23c je zobrazen
v stu p
s ig n á lu
nf
R
L
v e rt ik á ln í
v y c h y lo v á n í
L C uT
— „
b )x
\ __/
cs
CS)
C D
1275 Hz
1700Hz
(2 )
h o rizv ychylovánr
2125 Hz
a)
O br. 5.23. P rin c ip indikace fázovým posuvem signálu
signál se správným zdvihem, ale se špatně naladěným přijím ačem .
O brázek 5.23d ukazuje signál s velkým zdvihem, obr. 5.23e signál
s nedostatečným zdvihem. J e zřejmé, že lze přím o na obrazovce ode­
č íta t zdvih. Na obr. 5.24 je schéma vstupní části tohoto m onitoru.
Do obvodu je zařazen další rezonanční obvod, k terý rezonuje těsně
576
?
pod km itočtem mezery. Kom penzuje se ta k vzrůst napětí na cívce
sériového obvodu, ke kterém u dochází při vzrůstu km itočtu. Na
výstupy obvodu se opět napojí svislé a vodorovné vstupy oscilo­
skopu.
S rozvojem elektroniky bylo možno zkonstruovat některé obvody,
které byly u m echanických dálnopisných strojů jen těžko realizo­
vatelné.
O br. 5.24. S chém a v stu p n í č á sti m o n ito ru fázového posu v u
Jedním z nich je korektor tv aru značek. J a k již víme, vyhodno­
cování se děje jen v úzkém tzv. vzorkovacím intervalu, jehož um ís­
tění se mění stavěčem příjm u. O dstraním e ta k vliv jednostranného
zkreslení. Dokonaleji pracuje elektronický korektor. Začátek s ta rt
im pulsu spustí přesný časový generátor. Výstup tohoto generátoru
se vede do čítače, k terý odpočítá sedm impulsů. V stupní signál je
současně uprostřed každého im pulsu vzorkován a vyhodnocený stáv
je zapsán do výstupní pam ěti. Stav výstupní pam ěti se může zm ěnit
až v okam žiku následujícího vzorkování. Tím ted y na výstupu zís­
kám e přesně tvarovaný signál, zpožděný o polovinu základního in ­
terv a lu proti vstupním u signálu, který může b ý t i značně šířkově
l
577
zkreslený. T ento obvod je nezbytností u převáděče R T T Y signálů
n a VKV pásmech.
Dalším obvodem je měnič telegrafní rychlosti. J e důležitý jednak
pro případ, kdy získám e moderní dálnopisný stroj s rychlostí 75 Bd
nebo 100 Bd, případně jako převodník při použití dílů z výpočetní
techniky, pracujících s kódem A SCII a odlišným i rychlostm i pro
příjem norm álního R T T Y signálu. K tom u účelu se používá speciál­
ní integrovaný obvod — univerzální asynchronní vysílač—přijím ač
(UART, který vyrábí j Tesla pod označením MHB1012). P rincipiál­
ní zapojení je na obr. 5.25. Vidíme, že obvod se skládá ze vstupní
o - 12 V
9 +5 V
*0
vstup
hodinových
impulsu
přijímače
vstu p
8
Rx
4
3
30
9
29
10
28
11
27
12
26
16 21
Tx
36 37 38
vstup
hodinových
JL_, im pulsu
vysíla če
se n o v ý
výstup
Pozn.-Pro M T A -2 se propojuje jen 5 datových sběrnic !
O br; 5.25. M ěnič tele g ra fn í ry c h lo sti s XJARTem
a výstupní části, které m ají sam ostatné řídicí oscilátory s různým i
rychlostm i. V stupní část m á km itočet řídicího oscilátoru závislý na
telegrafní rychlosti přijím aného tex tu , výstupní část má rychlost
danou rychlostí napojeného dálnopisného stroje (nebo term inálu).
Schém a je určeno pro činnost vždy při vyšší výstupní rychlosti, než
je rychlost přijím aná. J in a k by musela b ý t použita i pom ocná p a ­
měť mezi vstupní a výstupní částí obvodu, čímž by se zapojení
značně zkomplikovalo. Ve vstupu i výstupu jsou použity oddělovací
obvody. Činnost je velmi jednoduchá.'V ýstupní rychlost nastavím e
např. na 100 B d (dálnopisný stroj T 100) a vstupní rychlost volíme
578
pro am atérský provoz 45,45 Bd nebo pro nastavování funkce z a ří­
zení odposlechem tiskových agentur na 50 Bd nebo 75 Bd.
Z anedbatelná není ani spotřeba m otoru dálnopisného stroje. P ro to
lze použít obvod, k terý v nepřítom nosti dálnopisného signálu ro z­
pojí obvod m otoru. Schéma je na obr. 5.28. Do sm yčky stroje je
vložen optoelektrický vazební člen, jehož výstup je připojen na
spouštěcí vstup m onostabilního klopného obvodu UCY74121. P ři
přerušování sm yčky (příjm u textu) je aktivován tento obvod a ten
dále spouští časovač NE555, k terý přes zesilovač spíná relé. Toto
relé sepne svým dotekem síťový obvod m otoru dálnopisného stroje.
Relé je sepnuto po dobu, na kterou je časovač nastaven (lze pom ocí
potenciom etru R x nastav it mezi 10 s až 20 min). P ři každém p ře ­
rušení sm yčky je časovač znovu nastaven, takže při příjm u souvis­
lého te x tu je obvod m otoru trvale zapnut. Přestane-li příjem te x tu ,
je relé sepnuté po nastavenou dobu časovače a pak rozpojí obvod
m otoru. Přes dotek m otoru je připojen spínač, který dovoluje n o r­
mální provoz stroje.
Elektronicky je možno v y tv o řit i celý dálnopisný stroj.
Jedno z publikovaných řešení [23] používá jako vysílač značek
m ultiplexery MH74150, ke kterým jsou připojeny tlačítk a kláves­
nice tak , že ve dvojkovém kódu odpovídá pořadí připojení příslušné
kom binaci kódu v MTA 6. 2. Pom ocné obvody zajišťují zkoušení
vstupů m ultiplexeru a při stisku některého tlačítky vysílání přísluš­
né kom binace kódu doplněné o s ta rt — a stop — impuls. R ychlost
45,45 Bd je vytvořena vestavěným oscilátorem.
Jin o u verzi elektronického dávače dálnopisných značek m ám e na
obr. 5.Ž6. Základní oscilátor v ytváří im pulsy o délce základního
intervalu. V ýstup je zaveden do děliče osmi. V ýstupy A , B, G tohoto
děliče jsou zavedeny na adresové vstupy m ultiplexeru MH74151.
N a datové vstupy tohoto m ultiplexeru jsou připojeny výstu p y p a ­
m ěťových obvodů (R —S), do kterých se pří stisku tlačítk a k láves­
nice uloží kom binace kódu zvoleného znaku (prostřednictvím diodo­
vé m atice). V ýstup z m ultiplexeru je veden do výstupního spínacího
obvodu, kterým se ovládá proud ve smyčce dálnopisného stroje nebo
klíčovač (F S K —AFSK). N a konci značky se doplňuje prodloužený
stop-im puls, při kterém se současně vynulují klopné obvody pam ěti
579
O br. 5.26. E le k tro n ic k ý v ysílač d á lnopisného signálu
a připraví se pro vyslání další značky. Zapojení je doplněno č íta ­
čem, k terý po načítání 60 znaků signalizuje konec řádku a nutn o st
vyslání signálů „ n á v ra t válce“ a „posun o řád k u “ . Vzhledem k je d ­
noduchosti není zapojení chráněno proti současnému stisku dvou
tlačítek, kdy dojde k vyslání chybného znaku.
O br. 5.27. E le k tro n ic k ý p řijím ač d áln o p isn éh o signálu — blokové schém a
Zakódování jednotlivých znaků je pomocí diod na 6 sběrnic —
pro start-im puls a pět funkčních intervalů. Sběrnice tvoří jeden
vstup pro R —S klopný obvod (paměť povelu). Sběrnice start-im pulsu je aktivována při všech znacích. V ýstup příslušného klopného
obvodu aktivuje dělič osmi a uvolňuje i souhlasové hradlo, přes
které prochází signál do výstupního spínače. D ruhý vstup klopných
Obr. 5.28. O dp o jo v ač d áln o p isn éh o stro je
581
obvodů (nulovací) je připojen na obvod autom atického doplnění
značky stop-impulsem .
Pro zjednodušení elektronického obvodu má závěrečný stop-impuls délku dvou základních intervalů. Při funkci — spolupráci
s dálnopisným strojem — to nevadí, protože se prodloužení o polo­
vinu základního intervalu projeví jen jako zvětšení odstupu mezi
dvěm a vysílaným i znaky. Dojde tedy ke snížení m axim ální přeno­
sové rychlosti — snížení počtu přenášených znaků. R ychlost ovšem
stejně není využívána a proto skutečně zjednodušení funkce nevadí.
V
[23], [30] a [28] bylo popsáno řešení, které vyhodnotilo p řija ­
tou značku, uložilo její prvky' do pomocné pam ěti a dále pomocí
posuvného registru a pam ěti znaků ovlr.dá svícení osmice sedmisegm entových číslicovek, na kterých putuje písmo zprava doleva podle
principu světelných novin. Zjednodušení spočívá v použití sedmisegm entových číslicovek, které nejsou určeny pro indikaci písmen.
Proto některé znaky jsou jen napodobeninou skutečného znaku
a operátor je vlastně musí zrakem dešifrovat.
Dokonalejší přístup předpokládá použití obrazovky.
Vzhledem k tom u, že při tom to řešení je nutno použít speciální
integrované obvody a že ty to obvody jsou určeny pro kód ASCII,
je zřejmé, že řešení musí zahrnovat převodník MTA č. 2 na MTA č. 5
(kód ASCII). T ento převodník nejprve převede sériový kód MTA
č. 2 na kód paralelní (pomocí UA RTu) a pak ten to paralelní kód
převede na paralelní kód ASCII (prostřednictvím trvalé naprogra­
m ované pam ěti). T ento paralelní kód je použit pro ovládání obvodu
generátoru obrazových znaků s video-výstupem , k terý je pak n a ­
pojen k obrazovém u vstupu televizoru.
U nás bylo obdobné řešení popsáno v [34], [35],. Rovněž toto
řešení ovšem používá integrované obvody zahraniční výroby.
Abecedně číslicová zobrazovací jednotka sestává z klávesnice
(která m á paralelní vý stu p v kódu ASCII), m odulu zobrazovače a televizoru s obrazovým vstupem . V m odulu zobrazovače se
používá speciální integrovaný obvod, k terý ovládá všechny zobra­
zovací funkce. Spolupracuje s vyrovnávací pam ětí, jejíž obsah se
zobrazuje na obrazovce, a znakovou pam ětí, k terá podle kom binace
582
adres vytvoří na obrazovce znak jako mosaiku ze svítících bodů.
Dále je modul doplněn pomocnou pam ětí pro speciální funkce, (m a­
zání, n áv ra ty paprsku apod.). Na obrazovce lze zobrazit 16 řádků
po 64 znacích. Sam ostatný modul tvoří převodník kódu MTA č. 2
na kód ASCII. Je opět použito obvodu U A RT jako převodníku ze
sériového na paralelní kód a pomocné pam ěti naprogram ované na
převod kódů. Modul propojuje zobrazovací jednotku jak s paralel­
ním vstupem z klávesnice, ta k se sériovým vstupem z konvertoru.
Dále slouží i jako převodník pro sériový výstup v kódu MTA č.2
pro ovládání generátoru FSK nebo AFSK.
V
současné době lze jak vysílání ta k příjem rádiodálnopisných
signálů realizovat i s m ikropočítači. M ikropočítač najde na radio­
am atérské stanici uplatnění i z hlediska řízení a provozu (viz dále).
N ejprve však několik slov k vlastním u generování signálů. Značka
je počítačem generována ve dvojkovém vyjádření (počáteční nula —
START, kom binace pěti nul a jedniček -r- ZNAK a nakonec dvě
jedničky — STOP). Z pam ěti počítače se při stisku zvolené klávesy
toto odpovídající číslo přenese do střadače a posunuje se doleva.
Přitom se vyhodnocuje příznak přenosu — podle něj se generuje
km itočet značky nebo mezery. Střadaě se současně zprava doplňuje
nulam i, takže při zjištění nulového obsahu střadače se může přejít
ke generování dalšího znaku. R ychlost vysílání se určí v program ové
časové smyčce, k terá určuje okamžiky k posunu obsahu střadače
doleva.
D ekódování při příjm u je obdobné. V stup počítače je připojen
na vý stu p konvertoru. Počítač vyhodnotí sestupnou hranu signálu
(START) a od tohoto okam žiku ozkušuje přijím aný signál v časových
okamžicích odpovídajících středu intervalů trv á n í dílčích značek
(časový cyklus pro toto ozkušování se opět vytvoří program ově).
Získané hodnoty se opět postupně uloží do střadače (převod zé
sériového tv aru značky na paralelní). Protože počítač pracuje
s abecedou ASCII je dalším program ovým krokem porovnání za­
psaného znaku s tabulkou a převedení na odpovídající znak ASCII,
k terý je dále zpracován (uložen do vyhrazeného prostoru pam ěti
a dalším program ovým postupem zobrazen na připojeném obrazov­
kovém term inálu).
583
Pochopitelně lze tím to postupem pracovat i provozem MORSE.
V
poslední době se začíná u stanic vybavených m ikropočítači
u p latňovat i vysílání systémem AMTOR. Jd e v podstatě o au to m a­
tické rozsekání zprávy na krátké částečky, které protistanice a u to ­
m aticky potvrzuje. Není-li p řija t potvrzující znak, opakuje se před­
chozí částice zprávy. Tím to způsobem lze zaručit srozum itelnou
korespondenci protistanic i za podm ínek, kdy jiný způsob provozu ,
není absolutně použitelný.
N a závěr je nutno se zm ínit o radiodálnopisné stanici řízené m i­
kropočítačem . Blokové schém a je na obr. 5.29. Transceiver je ovlá­
dán pomocí řídicího kanálu a je na něj napojen konvertor ST6.
Řídicí kanál dovoluje volbu zdvihu, jeho reverzaci, volbu použité
telegrafní rychlosti, zapínání vysílače. Pro zobrazení je použit ob­
razovkový term inál, pro ovládání m ikropočítače slouží klávesnice
pracující v kódu ASCII. Dále je k obvodu připojen i obyčejný m e­
chanický dálnopis prostřednictvím převodníku s obvodem UART.
J e možno připojit kazetový magnetofon s nahraným program em .
O br. 5.29. B lokové sch ém a d á ln o p isn é sta n ic e řízené m ik ro p o čítačem
Příklad použití si vysvětlím e na funkci během R T T Y závodu.
N ejprve je nutno zpracovat příslušný program . Zařízení pak pracuje
následovně — po naladění na signál protistanice se přijím aný te x t
objeví n a obrazovce. Chci-li navázat spojení, vložím do m ikropočí­
tače značku přijím ané stanice pomocí klávesnice. Počítač zjistí, zda
se stanicí bylo již v závodě pracováno a vyznačí to na obrazovce.
Jestliže se stanicí nebylo ještě navázáno spojení, počítač vytvoří na
584
jedné řádce obrazovky kód ze závodu, k terý m á být protistanici
vyslán (včetně pořadového čísla spojení). Pomocí klávesnice se do
něj doplní příslušný kód RST. P ak pomocí série dvouznakových
povelů počítač přím o zavolá protistanici (nebo odpoví na její volání)
a odešle připravený report. Další povely jsou určeny pro vyslání
potvrzení příjm u nebo pro žádost o opakování relace, případně in ­
formací, že jde o duplicitní spojení. Sam ostatné dvoupísm enové po­
vely jsou určeny pro vysílání CQ nebo QRZ. Počítač si opět sám
vytvoří celý potřebný te x t včetně volacího znaku. Vysílaný te x t je
rovněž současně zobrazován v sam ostatné části obrazovky. Po do­
končení spojení se autom aticky celý vym ěněný te x t zaznam ená na
připojeném dálnopisném stroji. Nedošlo-li k uskutečnění celého po­
tvrzeného spojení, pak se záznam neprovede. V pam ěti počítače
zůstane po uskutečnění pouze značka protištanice s připojeným kó­
dem pro pásmo, na kterém se spojení uskutečnilo.
Jin ý program pro počítač opět dovoluje po uskutečnění spojení
v y tv o řit pomocí dálnopisného stroje ,,tištěn ý " QSL —- lístek se vše­
mi náležitostm i (datum , čas, reporty, znak protištanice, pásmo, druh
provozu apod.) doplněným i o údaje o vlastní stanici. T ext může b ý t
ohraničen vytisknutým obdélníkem z některého znaku (nebo opa­
kované vlastní volací značky), podle kterého jej lze odstřihnout
a zaslat protistanici.
Možnosti takovéto program ovatelné stanice jsou rozsáhlé a vedou
k povýšení dálnopisné techniky na nejvyšší úroveň v am atérském
vysílání.
Literatura
[1] Ing. dr. Daneš, J . : R ychlá hnědá liška přeskakuje líného psa.
A m atérské rádio 1964, č. 10—12, A m atérské rádio 1965, č. 1—2.
[2] Lehký, J Dálnopisné stroje v radioam atérském provozu. A m a­
térské rádio 1965, č. 8, str. 22.
[3] Ing. Hambálek, F .: D álnopisy soustavy Siemens. Nakl. Paul,
P ra h a 1948.
585
[4] B lattschreiber T 51 — Betriebvorschrift. VEB Gerátewerk
KLcj rl *■jMsirx
[5] Tuclcer, D. J.: R T T Y from A to Z. Cowan Publ. Corp., New
York, 1970.
[6] A m ateurfunk. M ilitárverlag der D D R. 5. vydání, Berlin, 1978.
[7] McCoy, J . L .: R adioteletype R eception by Tone Conversion.
QST i 960, č. 12, str. 11.
[8] Fencl, F .: R T T Y v am atérském provozu. R adioam atérsky
zpravodaj 1972, č. 10, 11—12.
[9] Procházka, Z.: Obvody pro radiodálnopis. R adioam atérský
zpravodaj 1973, č. 1, 2.
[10] Hoff, I.: The ST3 R T TY dem odulator. R T T Y Jo u rn al 1968
č. 9.
[11 | Hoff, I .: The Mainline ST5 R T TY dem odulator. H am Rádio
1970, č. 9, str. 11.
[12] Hoff, I.: The Mainline ST6 R T T Y dem odulator. Ham Rádio
1971, č. 1, str. 6.
[13] Clark, R . C.: DT-600 R T TY dem odulator. Ham R ádio 1976,
č 2 s tr 8
[14] Pietsch, H.
R T T Y -K onverter D J6H P . D A FG -R TTY 1971,
č. B.
[15] Ing. Prostecký, M .: Jednoduchý A FSK generátor. R adioam a­
térský zpravodaj 1974, č. 10, str. 8.
[16] Ing. Prostecký,' M .: R T T Y konvertor ST-5. R adioam atérský
zpravodaj 1975, č. 2, str. 2.
[17] Ing. Procházka, Z.: Ladění R T T Y pomocí obrazovky. R adio­
am atérský zpravodaj 1975, č. 5, str. 13.
[18] R T T Y rubrika. R ad io am atérsk ý ' zpravodaj 197-5, č. 7—8,
str. 39.
[19] Ing. Prostecký, M .: Ú prava konvertoru ST-5 pro příjem R T TY
telem etrie družice OSCAR 7. R adioam atérský zpravodaj 1976,
č. 2, str. 13.
[20] Ing. dr. Daneš, J .: T ram poty s m otorem . R adioam atérský
zpravodaj 1977, č. 3, štr. 15.
[21] Gebauer, H .: Einfacher R TTY -Converter und AFSK-Generator. CQ-DL 1976, č. 9, str. 314.
[22] Ing. Procházka, Z.: Jednoduchý konvertor pro příjem rádiodálnopisu. R adioam atérský zpravodaj 1978,' č. 11—12, str. 8.
[23] Drexler, J .: Moderní dálnopisný přístroj pro R TTY . R adio­
am atérský zpravodaj 1979, ě. 1, str. 11.
[24] Hold, J .: Začínáme s dálnopisem v radioam atérském provozu.
R adioam atérský zpravodaj 1979, č. 4, str. 14.
586
|25] Griffin, L .: Digital R T T Y is simple. 73 Magazíne 1979, č. 1,
str. 84.
[26] Pietsch, H. ./.. A utom atik-R T T Y -N f-K onverter D J6 H P 025.
CQ-DL 1977, č. 6, str. 227.
[27] Hold, J .: Z radiodálnopisné praxe. R adioam atérský zpravodaj
1979, č. 10, str. 14.
[28] Ing. Hačecký, J Moderní dálnopis pro R T T Y řízený k ry sta ­
lem. R adioam atérský zpravodaj 1979, č. 11—12, str. 6.
[29] Baum ann, M .: Číslicový konvertor k modernímu dálnopisu.
R adioam atérský zpravodaj 1979, č. 11—12, str. 8.
[30] Elektronické světelné noviny k am atérském u radiodálnopisu.
R adioam atérský zpravodaj 1980, č. 1, str. 8.
[31] D v a o b v o d y k ra d io d á ln o p is u . R a d io a m a té rs k ý z p ra v o d a j
1980, ě. 5, str. 20.
[32] Hold, J .: Rychlost dálnopisu stopkam i. R adioam atérský zp ra­
vodaj 1980, c. 6, str. 18.
[33] K údržbě dálnopisných strojů. R ubrika RTTY . R adioam atér­
ský zpravodaj 1981, č. 1, str. 28.
[34] Ing. Grečner, J .: Televizní přijím ač jako zobrazovací jednotka.
Sdělovací technika 1981, č. 4, str. 143.
[35] Ing. Grečner, ,/.; R a d io k o m u n ik a č n í te r m in á l R T T Y -M O R S E -A S C II I — V- R a d io a m a té r s k ý z p ra v o d a j 1981, č. 3, 5, 9, R a ­
d io a m a té r s k ý z p ra v o d a j 1982, č. 1, 3.
[36] Volně program ovatelný radiodálnopisný kodér. R adioam atér­
ský zpravodaj 1981, č. 9, str. 6.
[37] Holenstein, G.: R T T Y — Em pfangskonverter m it grosser Redundanz. Old Man 1981, č. 1, str. 26.
[38 | Ing. Procházka, Z.. Jedncduchý generátor dálnopisných značek.
R adioam atérský zpravodaj 1977, č. 1, str. 12.
[39] A utostart Teletype Encóder and Decoder. 73 Magazíne 1967,
č. 1. str. 34.
[40] Wilson, J. B .: The U A RT Gear Shifter. 73 Magazíne 1978,
č. 11, str. 38.
[41] Stark, P. A .: N o v e l R T T Y A u to s ta r t. 73 M ag azín e 1978, č. 11,
s tr . 68.
[42] Webb, E .: Phase-locked loop R T T Y term inál unit. H am Rádio
1972, č. 1, str. 8.
[43] Hodler, J .: Eine A SFK ohne Quarz. Old Man 1978, č. 1, str. IV.
[44] Hutton, L. J An Intelligent R T T Y Station, 73 Magazine 1977,
č. 4, str. 72.
[45] E lektronika kolem radiodálnopisu. R adioam atérský zpravodaj
1982, č. 5, str. 7.
587
[46] Noveraz, O.: Interface alphanum erique video bon m arché. Old
Man 1978, č. 10, str. V II.
[47] Noveraz , O.: Memoire 4 pages pour 1’ADU. Old Man 1980, č. 3,
str. 18.
[48] Decaunes, B .: Transcodeur A S C II/B audot pour systém e R T T Y
electronique. Old Man 1981, č. 4, str. 18.
[49] Mooring, E. E .: Phase shift R T T Y m onitor scope. H am Rádio
1972, č. 10, str. 36.
[50] Sperduti, A .: Solid-state R T TY m onitor scope. H am R ádio
1971, č. 10, str. 33.
[51] Barrows, C . : Crystal-controlled A FSK generátor. H am Rádio
1972, č. 7, str. 13.
[52] Nurse, H .: C rystal-controlled A FSK generátor. H am R ádio
1973, č. 12, str. 14.
[53] Learner, K . O.: Oscar R T T Y Converter. 73 Magazíne 1975,
č. 7 str. 53.
[54] Moravec, J . : Doplněk pro au to sta rt dálnopisného stroje. R a ­
dioam atérský zpravodaj 1981, č. 11—12, str. 19.
[55] Hart, B .: Build a Deluxe TTY K eyboard. 73 Magazíne 1975,
č. 10, str. 22, č. 11—12, str. 63.
[56] Pietsch, H. J .: Quarz-A FSK D J6 H P 016. SARTG News 1975,
č. 16, str. 5.
[57] M urphy, J. A .: Unique Digital TTY Accessories. 73 Magazíne
1971, č'. 3, str. 66.
[58] Rister, W.: Get on R T T Y with this simple dem odulator. 73 Ma­
gazíne 1978, č. 11, str. 124.
[59] 8 ergo, R. R .. The TTY LIFE SA V E R . 73 Magazíne 1978, č. 11,
str. 216.
[60] Ing. Prostecký, M .: Provoz R TTY . A m atérské rádio 1975, č. 5,
str. 191.
[61] Ing. Prostecký, M .: K onvertor pro R TTY . A m atérské rádio
1973, č. 5, str. 193.
[62] Tew, P . J Simple R T T Y ID er. 73 Magazíne 1979, č. 4, str. 60.
[63] Ing. Prostecký, M .: Elektronický dálnopisný vysílač. A m atér­
ské rádio 1982, č. 2, str. 72, č. 3, str. 113.
[64] Moravec, J .: Ladička pro rychlost 45,45 Bd. R adioam atérský
zpravodaj 1983, č. 5, str. 21.
588
Ing. M iloš Prostecký, O K 1 M P
ZOBRAZOVACÍ JEDNOTKA PRO RADIODÁLNOPIS
N a obr. 5.30 je skupinové schém a stanice, k terá používá elektrický
systém RTTY . Nízkofrekvenční signál z přijím ače je detekován
v radiodálnopisném konvertoru a o úrovních T TL přiváděn do zob­
razovací jednotky. O brazový signál á synchronizační im pulsy m ohou
b ý t přiváděny do obrazového m onitoru nebo nam odulovány na s ig -.
nál v f a přiváděny na příslušném (volném) km itočtu do anténních
zdířek televizoru. Při vysílání signálu R T T Y výstup zobrazovací
jednotky (opět o úrovních TTL) zpravidla klíčuje generátor A FSK ,
kterým m odulujem e vysílač.
O br. 5.30. B lokové schém a R T T Y stanice
Kom erční zařízení m ívají kolem 70 znaků v jednom řádku. To
však vyžaduje použití rychlých pam ětí a též požadavky na zo b ra­
zení jsou přísnější než u norm álních přijím ačů TV. Výsledkem je
kom prom isní řešení, zobrazující 24 řádek po 40 znacích. A by byla
možná spolupráce s norm álním i dálnopisným i stroji, je zobrazovací
jed n o tk a upravena tak , aby po zobrazení 40 znaků v řádku b yly
zbývající znaky zobrazeny na dalším řádku, aniž je nutno stisknout
klávesu „ n á v ra t válce“ . Po obsazení všech 24 řád k ů dochází k p ře ­
pisu starého záznam u záznam em novým . Záznam může b ý t k d y k o ­
liv sm azán. Klávesnice m á též řídicí tla č ítk a „číslicová změna,“
a „písm enová zm ěna“ , dále „ n á v ra t válce“ a „posun o řá d k u “ .
589
A by záznam začínal na první pozici (na obrazovce vlevo nahoře),
je jzde též .tlačítko „nová strán k a". Znaky „zvonek" a „kdo jste?"
jsou dekódovány a připraveny k externím u použití.
K napájení jednotky slouží stabilizovaný zdroj o napětí + 5 V,
1,3 A a - 1 2 V, 30 mA.
Základní skupinové zapojení zobrazovací jednotky je na obr. 5.31.
Jejím jádrem je paměťový celek, který ve 24 řádcích o 40 místech
um ožňuje zapam atování příslušných znakových kódů.
O b r. 5.31. B lokové sch ém a z o b raz o v ac í je d n o tk y
Přicházející signál R T T Y je převeden ze sériového tv aru do p a ra ­
lelního tv a ru pomocí obvodu U A RT (univerzální asynchronní při­
jím a č —vysílač) a uložen n a příslušných m ístech v pam ěti v pořadí
ta k , jak je přijím án. T akto uložený obsah pam ěti je vyčítán znak
po> znaku a řádku po řádce v synchronizaci s televizním i rozklady.
K aždém u kódovaném u znaku odpovídá jeden ze 64 znaků ulože­
ných v generátoru znaků jako řada logických 1 a 0. Znak je v y tv á ­
řen činností generátoru v rastru 5 x 7 bodů. Obrazový výstup zob­
razovací jednotky je m odulován uvedenou inform ací prostřednictvím
posuvného registru, řízeného časovacím signálem a synchronizova­
n ý m s údaji o znacích na výstupu pam ěti.
590
G enerátor znaků je určen pro aplikace ve výpočetní technice. Je
ted y naprogram ován v kódu ASCII. K ód používaný při provozu
R T T Y MTA 2 musí te.dy b ý t převeden do kódu MTA 5 (ASCII).
Děje se ta k mezi obvodem U A R T a pam ětí pomocí program ovatel­
ných pam ětí PROM.
Jelikož není možné ukládání údajů do jedné pozice v pam ěti ve
stejnou dobu jako čtení z jiné, bylo nutno zm íněné operace rozdělit.
Čtení údajů a příslušné zobrazení probíhá v době rozm ítání televiz­
ního řádku. Znak R T TY , p řijm u tý v této době, je uložen v obvodu
U A R T do doby zpětného chodu, kdy řízení pam ěti um ožňuje ulo­
žení čekajícího znaku na správné místo.
Deska časování
Schéma desky časování je na obr. 5.32. Základ tvoří oscilátor řícený
krystalem 7 MHz. J e tvořen hradly 1029a a 1029b. Im pulsy o km i­
to čtu 7 MHz jsou uvedeny přes hradlo I0 2 9 d do dílu pam ěti a zob­
razení. Současně jsou v děličce 1030 děleny sedmi. Za pomoci hradel
1036b a I0 3 4 d je čítací cyklus čítače 16 zkrácen. Výsledné im pulsy
o km itočtu 1 MHz jsou vedeny do desky rychlosti a přes hradlo
1034c, k teré je klíčováno čtecími im pulsy, do paměťové a zobrazo­
vací desky n a posuvný registr. Im pulsy o km itočtu 1 MHz jsou sou­
časně děleny 64 v 1031 a 1032. Šest po sobě jdoucích výstupů z dě­
ličů je vedeno do paměťové a zobrazovací desky na adresy sloupců
pam ětí. Tedy během prvních 40 (is je na výstupu pam ěti jeden
úplný řádek o 40 znacích.
Mezi 48 jxs a 52 jjls je na výstupu hradla 1038b log 0. Zmíněného
stav u se využívá k synchronizaci zpětného chodu na konci .řádku.
K lopný obvod 1033a je překlopen ve 40. (jus a vynulován v 64. fxs.
Ú roveň z jeho výstupu je využívána k zápisu údajů ze vstupní části
do pam ětí během zpětného běhu.
Ř ádkový synchronizační impuls z 1038b je dále dělen deseti
v 1035. V ýstupy jsou hradlovány 1037b, c, d a 1055 tak , že u p ra ­
vené výstupy, počítají v binární posloupnosti 0 1 2 3 4 5 6 7 7 7 . Vý591
O br. 5.33. R o z m ístě n í so u č á stek
n a desce časování
stupy jsou vedeny do paměťové a zobrazovací desky na výběr řádek
v generátoru abecedně číslicových znaků 1016.
N a konci každých 10 televizních řádků se n a vývodu 11 1035
objeví log 0., čímž dochází ke sta rtu dalšího cyklu. T ento stav je
přiveden do čítačů 1033b a 1044. P ět vý stu p ů čítačů je přivedeno
na adresy řádků pam ětí v paměťové a zobrazovací desce. K aždých
10 řádek TV je adresa řád k ů zvětšena o 1, což um ožňuje zobrazení
následující řádky 40 znaků uložených v pam ěti. Zm íněný proces
probíhá po stín ítk u směrem dolů.
Obrazové časování TV je získáno pomocí děliček 1039 až 41,
u kterých je pomocí hradel 1038a a I0 4 3 d zkrácen dělicí pom ěr na
1 : 625. V stupní im pulsy o km itočtu 31,25 kH z (dvojnásobek řá d ­
kového km itočtu) jsou do děliče přiváděny z vývodu 8 1032. Po
vydělení 625 dostávám e km itočet 50 Hz. K lopný obvod, tvořený
hradly 1043a a b,-má n a vý stu p u log 1, je-li dělič 625 vynulován.
Poěítá-li čítač 5, je klopný obvod nulován přes hradlo I0 4 2 d . Z v ý ­
593
stu p u klopného obvodu (vývod 3 1042a) získáváme sním kové syn
chronizační im pulsy. D ruhý klopný obvod (1042b a c) je nastavován hradlem 1036b při čítání 80, když rozm ítání TV je nahoře na
obrazovce, a nulován hradlem 1036c při čítání 560 dole na s tín ítk u .
V ýstup z klopného obvodu slouží k nulování čítače řádkových adres
pam ětí a čítače výběru řádků z generátoru abecedně číslicových
znaků. P ři načítání 560 nastane vynulování. V tom okam žiku čítač
řádkových adres se dopočítal 24 a tím dokončil jeden zobrazovací
cyklus. U vedený zobrazovací cyklus se opakuje 50krát za sekundu,
čímž dochází ke klidném u zobrazení obsahu celé pam ěti.
Vstupní deska
Úplné zapojení vstupní desky je na obr. 5.34. Přicházející signál
R T T Y v úrovni TTL je přijím án obvodem U A R T 101, spouštěným
úrovní log 0 (start-im pulsem ) na začátku každého znaku. Časování
jednotlivých-im pulsů značek je přiváděno z desky rychlostí a je
16krát vyšší než přijím aná telegrafní rychlost (z p ra v id la '727 Hz).
Pom ocí obvodu U A RT je převáděn do paralelního tv aru na výstupu
8 až 12. Paralelní 5-bitový kód MTA č. 2 je převáděn na 6-bitový
kód MTA č. 5 (ASCII) pomocí dvou pam ětí PROM (102 a 103).
O bvody 102 a 103 jsou individuálně naprogram ovány. U neřídí­
cích znaků jsou výstupy 1 až 6 naprogram ovány podle odpovídají­
cích kódů MTA č. 5 a na výstupu 7 je log 0. U řídicích znaků je na
v ýstu p u 7 log 1 a o statn í výstu p y jsou upraveny tak , aby dekódo­
valy řídicí funkce. N apříklad, je-li na vstu p u kom binace 01000 (ná­
vrat válce), jsou výstu p y 1 až 7 naprogram ovány 10000001, což
um ožňuje jednoduché vyhodnocení znaku pomocí hradla IOlOd, na
jehož výstu p u se objeví log 0. Obdobně je tom u při posunu o řádku,
respektive ,,zvonek“ a „kdo jste ? “ . Vyhodnocení posledních dvou
znaků je připraveno pro případné externí využití. Je d n a paměť
PROM převádí ,,písm enné“ znaky a druhá „číslicové". Jejich pře­
pínání je uskutečněno pomocí klopného obvodu z hradel I 0 5 a a b,
k terý aktivuje příslušný obvod. Obě pam ěti jsou naprogram ovány
tak, aby na výstupu 9 byla log 1 s výjim kou opačné funkce, tj.
594
ASCII k paměti
klávesnice
O br. 5.34. Schém a zap o jen í v s tu p n í desky
P o z n á m k a : M ezi v ý v o d y 15, 102 a 103 je v h o d n é z a p o jit k o n d e n z á to r 1 nF .
u ,,písm enné“ PROM je na výstupu 9 log 0 pro „číslicovou zm ěnu11
a u „číslicové11 PROM pro „písm enovou zm énu“ . U vedené logické
stav y slouží k překlopení klopného obvodu a tím k aktivaci druhé
pam ěti.
Časový úsek zápisu nastáv á v okam žiku, když je ukončen převod
sériového dálnopisného kódu na paralelní. N a vývodu 19 U A RT se
objeví log 1, k terá indikuje p latn o st d a t na výstupech 5 až 9. Není-li
,,stop-im puls“ správný (log 1), je znak vyhodnocen jako chybový
a na vývodu 14 se objeví log 1. Prostřednictvím hradel I0 5 c a d
je p latn o st d a t negována. V případě platnosti d a t vznikne na v ý ­
stu p u hradla IOác log 1 a obvod je připraven k zápisu d a t po do­
končení právě rozm ítaného řádku TV.
O br. 5.35. R o z m ístě n í
n a v s tu p n í desce-
so u č á stek
Po skončení rozm ítání se na sběrnici řízení čtení a zápisu z časo­
vači jed n o tk y objeví log 0, k terá překlopí klopný obvod 1 0 11a tak,
že na jeho výstupu 12 vznikne log 1. V případě, že na výstupech
596
7 obvodů PROM je log 0 (nejde o řídicí znaky), je tento stav pře­
veden přes hradlo I0 4 a jako log 1 na vstup 9 hradla I0 6 c, kde je
hradlován s řádkovým synchronizačním impulsem a dává impuls
o úrovni log 0 na výstupu hradla I09c. Ten je přiváděn do paměťové
a zobrazovací desky a dává příkaz k zápisu kódu AkSCII na v ý stu ­
pech PROM do pam ětí. Je-li na výstupech 7 PROM log 1, nevzniká
zápisový impuls. Kód, k terý není znak ASCII, ale je řídicí instrukcí,
není idožen v pam ěti. Místo, na kterém je kód ASCII v pam ěti
uložen, je určeno stavem dvou čítačů. P rvní, tvořený 107 a 1013,
určuje sloupec, druhý (1012 a I O llb ) určuje řádek, ve kterém je
daný kód v pam ěti uložen. Sloupcový čítač přičítá pokaždé, je-li
p řija t neřídící znak (log 0 na výstupu 7 z PROM) a je nulován:
1. je-li hradlem I0 9 d vyhodnocen příjem znaku „n áv rat válce“ ,
2. je-li stlačeno ovládací tlačítko „ n á v ra t válce",
3. na konci řádku.
Ve třetím případě je přes hradla 109a a I0 8 a přiveden impuls do
řádkového čítače. Posun o řádek nastane též při vyhodnocení příjm u
znaku „posun o řád ek " hradlem 1 0 8c, nebo stlačením ovládacího
tla č ítk a „posun o řádek". K lopný obvod z hradel 1014a a d zajiš­
ťuje posun jen o jeden řádek při jednom stlačení. Vlivem špatného
k o n tak tu by při přím ém připojení tlačítk a mohlo dojít k posunu
o více řádků. K vynulování řádkového čítače dochází při stlačení
nulovacího stránkového tlačítk a nebo po stavu 23 (24. řádek).
N a konci rozm ítání každého řádku je na sběrnici řízení „čtení/zá­
pis" log 0. V tom okam žiku nastává zápis údajů do pam ěti. K dyž
na konci zpětného běhu je na této sběrnici log 1, způsobí přes hradlo
I0 4 d na vývodu 18 U A RT log 0. Tím se objeví log 0 i na vývodu 19,
vynuluje se klopný obvod 1 0 11a a obvod je připraven k příjm u
dalšího znaku RTTY.
K vym azání záznam u z pam ětí a tím i ze stínítka obrazovky je
určeno ovládací tlačítko „m azání". Po jeho stlačení se přes hradlo
I0 6 a přivede log 1 na vývod 4 UART. To má za následek vznik
log 1 na výstupech 8 až 12. Tento stav je překódován jako „bílá
m ezera" v kódu ASCII. Stlačení tlačítk a současně způsobí i trvalou
log 0 n a výstupu hradla 1 0 10b. Během následujícího obrazového
rozm ítání dojde k záznam u „bílých m ezer" ve všech m ístech pam ěti.
597
Deska paměti a zobrazení
Schéma je uvedeno na obr. 5.36. J a k bylo již dříve uvedeno, je
paměť uzpůsobena k záznam u čtyřiceti 6-bitových znaků ve 24 řá d ­
cích. Ve skutečnosti jde o šest integrovaných obvodů (1017 až
1022), z nichž v každém je na příslušném místě uložen jeden bit.
O br. 5.36. S chém a zapojení d e sk y p a m ě tí a zo brazení
598
Adresní sběrnice a sběrnice zápisu jsou společně všem šesti obvo­
dům pam ěti. K zápisu d at, resp. k jejich vyčítání dochází tedy
u všech obvodů současně.
P am ěti jsou organizovány ve tv aru 32 řádků a 32 sloupců. Po­
mocí hradel v 1023 až 1025 je tento tv a r přeorganizován do tv a ru
24 řádků a 40 sloupců. Adresování je uskutečněno buď z čítačů
sloupců a řádků na vstupní desce (při ukládání kódů do pam ěti)
nebo z analogických čítačů na desce časování při vyčítání údajů
z pam ěti.
O br. 5.37. R o zm ístěn í so u č á stek
n a desce p a m ě tí a zobrazení
Adresy jsou přepínány pomocí 11 dvouvstupových m ultiplexerů
1026 až 1028, které jsou řízeny úrovní sběrnice „čtení/zápis” . Je-li
na sběrnici řízení „čtení/zápis“ log 1, je možné čtení dat z pam ětí.
Současně jsou přiváděny im pulsy o km itočtu 1 MHz do posuvného
registru 1015. V případě, že na výstupu čítače výběru řádků je 0,
na výstupech z generátoru abecedně číslicových znaků 1016 se ob­
jeví kom binace logických úrovní, odpovídající černým nebo bílým
599
polím prvého řádku příslušného znaku. V ýstupy z pam ětí se mění
v intervalu 1 fis v návaznosti na klíčovaném km itočtu 1 MHz. T yto
ii.rovně jsou paralelně přivedeny na vstupy 8-bitového posuvného
registru 1015 a s hodinovým km itočtem 7 MHz posouvány na v ý ­
stup registru. Z výstupu získávám e obrazový signál. Při následují­
cím řádku je na výstupu čítače výběru řádek 1. To se opakuje až
do zobrazení všech 7 řádků. Při dalších třech řádcích je na čítači 7
a jsou tedy zobrazeny prázdné řádky. Je-li zobrazeno všech 10 řá d ­
ků, nastane vyčítání d a t z dalšího řádku pam ěti a celý cyklus sé
opakuje. Podle toho, z kterého výstupu posuvného registru odebí­
rám e signál, dostanem e buď pozitivní modulaci (znaky jsou bílé)
nebo negativní modulaci (znaky jsou černé).
+5 v
~Cl8i .
J.C191
M1T T M1
O br. 5.38. Schém a zapojení, d esky teleg rafn ích ry c h lo stí
000
Deska telegrafních rychlostí
Úplné zapojení je na obr. 5,.38. N a vstup tří 16-bitových čítačů
1045 až 1047 se přivádí pravoúhlý signál o km itočtu 1 MHz. Jejich
výstu p y jsou připojeny ke vstupům hradel 1048 až 1050. Pomocí
přepínače, k terý je tvořen 1052, a invertorů 1051 se po dosažení
zvoleného dělicíhb pom ěru čítač vynuluje a celý děj se opakuje.
Dělič dvěm a (1053b) dokončí dělení a současně upraví tv a r impulsu.
N a jeho vstup jsou přiváděny jen velmi k rátk é impulsy, kterým i
nelze b u d it UA RT. Dělicí pom ěr čítače je 312, 417, 625 a 687 (pro
telegrafní rychlosti 100 Bd, 75 Bd, 50 Bd a 45,45 Bd). N a výstupu
1053b dostávám e 16-násobek telegrafní rychlosti s přesností lepší
než 0,1 %. P otřeb n á rychlost se dosahuje v U A R T. který dělí 16.
' O br. 5.39. R o z m ístě n í so u č á stek n a desce teleg rafn ích ry c h lo stí
601
Klávesnice
Zakódování se děje pomocí diodové m atice odpovídající příslušným
kódům . Je jí zapojení je na obr. 5.40. Po stisknutí klávesy přísluš­
ného znaku se na 5 sběrnicích objeví v paralelní formě kom binace
logických úrovní, k terá odpovídá příslušném u znaku. Šestá sběrnice
společně s dalšími obvody je určena ke generování zpožděného im-
O br. 5.40. S chém a z ap o jen í klávesnice
602
pulsu (strob), k terý spouští vysílací část obvodu U A RT na vstupní
desce. N ejprve se na jeho výstupu 20 objeví ,,start-im puls“ v délce
1 bitu, poté pět po sobě následujících b itů znaku a dále 2 bity
,,stop-im pulsu“ . Vysílací část obvodu U A RT obsahuje i paměť, k te ­
rá, stiskneme-li další klávesu před dokončením prvého znaku,
um ožňuje zapam atování a pak vyslání druhého znaku.
x> Ru
-« Di
'-Ris
\ \ \ \ \ \ \ \ \ \ \ \ \ \ \ \ \ W
\ \ \ \ \ w
\\
\ \\
^
\
\\\
\\\\
\
\ \
\
w
\s
\\\\ \
\
\
\
\ \ \ \ \ \ \ \ \ \ \
\\\ w
\
\\\\
\\\
\\
\
\ \ \ \ \
\
\ Vra
\
\\
\
S \ \\ \
\\\
\
\ \\ \\
\
\
přívody ke klávesům
ke vstupnímu dílu
O br. 5.41. R o zm ístěn í so u č á stek n a desce klávesnice
Programování PROM v převodníku kódu
Pam ěti (102 a 103) m ají v nenaprogram ovaném stavu na všech
výstupech log 0. Při program ování dochází k přepalování spojova­
cích m ůstků. Není tedy ten to děj vratný. Postup při program ování
není uveden, neboť není problem atikou kapitoly. Dále je uvedena
pouze tab u lk a pro program ování.
vstup RTTY
sm yčka
optoelektrický
vazební člen
4xKY130/300
O br. 5.42. V s tu p n í p řizp ů so b o v ací o bvod
603
k e ~ k ló v e s n ic i
vstu pn í d e sk a
d e s k a p a m ě ti'
o zo b raze n í
O br. 5.43. P ro p o je n í je d n o tliv ý c h částí
604
+5V
+5V
O br. 5.44. Slučovaci obvod
Několik konstrukčních poznámek
D oporučuje se nejprve zapojit desku časování, na které můžeme
čítačem zjistit odpovídající km itočty z děličů. Osciloskopem zjistí­
me řádkové synchronizační im pulsy šíře 4 fis s periodou 64 jxs
(15,625 kHz) a obrazové synchronizační impulsy o šíři 160 jas s pe­
riodou 20 ms (50 Hz). Přivedem e-li synchronizační im pulsy na zobrazovač (televizor), musí dojít k synchronizaci obrazu.
V
dalším je možno zhotovit desku rychlostí přijím aného signálu.
Přivedem e-li z desky časování im pulsy o km itočtu 1 MHz a přepne­
me příslušnou telegrafní rychlost (přivedeme napětí + 5 V na pří­
slušný vývod desky), musíme na výstupu d o stat im pulsy o šestnáctinásobku telegrafní rychlosti. P ak zhotovím e desku pam ětí
a zobrazení. Na sběrnici záznam u ponechám e log 1. P okud na ni
zavádím e log 0, musí se nám na zobrazovači objevovat náhodné
znaky.
Nakonec zhotovím e vstupní desku. Správnou činnost vysílací části
snadno prověřím e pomocí mechanického dálnopisu. Poté propojím e
vysílací část s přijím ací a uskutečním e celkové ověření.
Propojení jednotlivých částí je možné pomocí řadových konekto­
rů W K 462 06 a W K 465 16 (nebo obdobných).
605
Programování ,,písmenové“ PROM
E
V stu p n í d a ta
D
C
B
A
0
0
0
0
0
0
0
0
0
0
0
0
X
X
0
0
0
0
0
0
0
0
0
0
0
0
1
0
1
1
X
X
0
X
0
0
X
X
0
X
0
X
0
X
0
0
0
0
0 0
0
0
1
1
1
1
1
1
1
1
1
1
1
1
1
1
1
I
X
1
0
0
0
0
0
0
0
0
1
1
1
]
0
0
0
I
I
I
I
0
0
0
0
X
X
X
X
0
0
0
0
0
X
X
0
0
X
X
0
0
X
X
0
0
X
X
0
0
X
X
X
0
X
0
X
0
X
0
X
0
X
0
X
0
X
0
X
0
X
1
1
1
1
X
X
X
X
0
0
X
X
0
X
0
X
1
1
1
1
606
Z obrazený
zn ak
(bez č in ­
nosti)
E
(posun
0 řá d k u )
A
m ezera
S
I
U
(n á v ra t
válce)
D
R
J
N
F
C
K
T
Z
L
W
H
Y
P
Q
O
B
G
(číslicová
zm ěna)
M
X
V
(písm eno­
v á zm ěna)
V ý stu p n í d a ta
Yx
y
2
y
3
y
4
y
6
y
6
Y,
Y.8
0
0
0
0
0
0
X
X
X
0
0
X
X
0
0
0
0
0
0
0
0
X
X
X
X
0
X
X
X
X
0
0
X
0
0
0
0
0
0
0
X
0
0
0
0
X
0
0
0
0
X
0
X
0
0
X
0
0
0
0
0
0
0
0
0
X
X
X
X
X
X
X
0
0
0
0
0
X
X
0
0
0
X
0
X
0
X
X
0
X
0
0
X
X
1
X
X
X
0
X
0
X
0
0
0
0
X
X
X
0
X
0
0
X
X
0
0
X
0
X
X
0
0
0
0
X
0
X
0
0
0
X
X
0
0
X
0
X
X
0
X
X
0
0
X
0
0
0
0
X
0
0
0
0
0
X
X
0
X
0
X
X
X
0
0
0
0
0
0
0
0
0
0
0
0
0
0
0
0
0
0
0
0
0
0
0
0
0
0
0
0
0
0
0
0
0
0
0
0
0
0
0
0
0
X
X
X
X
X
X
X
X
X
X
X
X
X
X
X
X
X
X
X
X
0
0
0
0
0
X
0
X
0
X
0
X
X
0
0
0
X
X
0
0
0
0
X
0
0
0
X
X
X
X
X
Programování ,, číslicové“ PRO M
E'
V s tu p n í d a ta
D
O
B
A
0
0
0
0
0
0
0
0
0
0
0
' 0
1
X
0
0
0
0
0
0
0
0
0
0
0
0
1
0
1
1
1
1
0
1
0
0
1
1
0
X
0
X
0
X
0
0
0
0
0
0
0
0
1
1
1
1
1
1
1
1
1
1
1
1
1
1
1
1
X
1
1
0
0
0
0
0
0
0
0
1
1
1
1
0
0
0
1
1
1
1
0
0
0
0
1
1
1
1
0
0
0
0
0
1
1
0
0
X
X
0
0
X
X
0
0
X
X
0
0
X
X
X
0
X
0
X
0
X
0
X
0
X
0
X
0
1
0
X
0
X
1
1
1
1
X
1
X
1
1
0
0
X
X
0
X
0
X
1
1
Z o b razen ý
znak
(bez č in ­
nosti)
3
(posun
o řá d k u )
— po m lčk a
m ezera
’ a p o stro f
8
7
(n á v ra t
válce)
(kdo jste ?.)
4
(zvonek)
, č árk a
0/
/o
: d v o jte č k a
(
5
+..
)
2
#
6
0'
1
9
;
&
(číslicová
zm ěna)
. te č k a
/ lo m ítk o
=
(písm enová
zm ěna)
Yi
y
2
y
V ý s tu p n í d a ta
3 y4 y5
y
6
y
7
y
8
0
0
0
0
0
0
X
X
X
0
X
X
0
0
0
0
1
0
X
0
0
X
X
X
X
0
X
0
X
X
0
0
X
0
X
0
X
0
X
0
X
0
X
0
0
X
0
0
0
0
0
X
X
0
1
X
X
X
0
0
0
0
0
0
X
X
X
X
X
X
X
0
0
0
0
X
0
0
1
X
X
0
X
0
0
X
X
X
0
0
0
0
0
0
0
X
0
0
X
0
X
X
1
0
0
0
X
0
0
0
X
X
X
X
0
0
X
0
0
0
0
X
0
0
0
X
0
0
X
0
0
X
0
X
X
0
I
X
0
0
0
0
0
X
X
0
0
0
X
0
0
0
X
0
X
0
0
X
0
X
X
X
X
X
0
0
0
X
0
X
X
X
1
X
X
1
X
X
X
X
X
X
X
0
0
X
0
X
0
0
0
0
0
0
0
0
0
0
0
0
0
0
0
X
1
X
X
X
X
X
X
X
X
X
X
X
1
I
X
1
X
X
1
0
X
X
0
X
X
0
0
X
X
X
0
X
X
X
0
0
0
1
0
X
X
X
0
0
0
0
X
1
X
X
0
607
P řed připojením k ostatním přístrojům (viz obr. 5.30) si musíme
uvědom it, že jak vstupy, ta k i výstu p y m ají úroveň TTL. To si
vyžádá vřazení doplňkového obvodu mezi dekodér a vstup. Jedno
z m ožných řešení je na obr. 5.42. Má dva vstupy. P rvní vstup m ů­
žeme přím o zařadit do obvodu linkového proudu. D ruhý můžeme
propojit s bází klíčovacích tranzistorů u ST3, ST5, ST6 apod. V tom
případě musí b ý t sepnut spínač S l.
Také připojení k m onitoru TV nebo přijím ači si vyžádá doplňko­
vý obvod. Buď je možno synchronizačním i im pulsy a obrazovým
signálem m odulovat m alý generátor vf, nebo lépe je přivést signály
přím o do obrazového zesilovače v televizoru. Pozor, většina p ři­
jím ačů TV je přímo spojena se sítí! J e nutno v řa d it oddělovací
transform átor! Některé přijím ače však dovolují přím é použití (např.
Mini-Tesla,). Mezi zobrazovací jednotku zařadím e slučovací obvod
podle obr. 5.44. Potenciom etrický trim r R3 slouží k nastavení sm ě­
si obrazového signálu a synchronizačních impulsů.
V
druhém díle A m atérské radiotechniky a elektroniky bude ta to
kapitola doplněna výkresy tištěných spojů.
Seznam elektrických součástek
Integrované, obvody 10
4, 5, 6, 9, ](),
14, 23, 24, 25, 29, 34,
37, 42, 43, 65
M H7400
52
M H 7403
51
M H7404
8, 36
M H7410
38, 50
M H 7420
48, 49
M H7430
U C Y 7473N
11, 33
31, 53,
M H 7474
35
M H 7490
7, 12, 13, 30, 32, 39,
40, 41, 44, 45, 46, 47
M H 7493
54
U CY 74121
26, 27, 28
U C Y 74157N
15
U C Y 74165N
2 ,3
M H 74188
1
M H B1012
608
D io d y D
1 až 114
T ra n z is to r T
1
O d p o ry R
1 až 12, 15, 16, 22, 23
13, 14, 17 až 20
21, 278
24
25
26
K o n d e n z á to ry C
1, 5
2. 11, 21
3, 4, 6 až 10, 14 až 19
12, 13
20
KA 501
KC508
T R 151 nebo
T R 212
1k
470
390
4k7
10 k
3k3
TE
TK
TK
TK
TE
988 1 M
744 10 n F
783 M l
774 1 n F
004 5 M
1«
M H B2501
17, 18, 19,
20 , 21 , 22
2101-1 (450 ns)
P ie z o k ry sta lo v á je d ­
n o tk a X
1
7 M Hz
Literatura
[ 1 1 R T T Y zobrazovací jednotka. Rádio Com m unication, č. 4, 1977.
[2] G enerátor telegrafních rychlostí řízený krystalem . HA RTG News
č. 37, 1980.
[3] R adioam atérská technika R TTY . Franzis-V erlag, Mnichov 1977.
[4 j K onvertor A SC II-B audot pro TV term inál. 73 M agazíne, č. 12,
1976.
[5] Zobrazovací alfanu m etrický interface. R ádio R E F č. 11, 1978.
609
Doslov
V úvodních kapitolách jsm e se snažili představit radioam atérský
sport i čtenářům dosud nezúčastněným , které však rádio přitahuje
jako zajím avý technický obor. N ezbytná je znalost právních norem,
které se vztah u jí na provoz rádiových stanic. Provozu jsm e se v ě­
novali důkladně a ustanovení o provozu tísňovém jsm e se pokusili
vyložit na praktických příkladech situací, které se odehrály přesně
tak , jak byly popsány. N ěkteré kapitoly předběhly teoretický v ý ­
klad, k terý bude následovat ve II. dílu. K apitola o navigaci by měla
posloužit především těm , kteří se chystají u p latn it své znalosti
v profesionální službě.
Vše, co je uvedeno v kapitole o předpisech, se požaduje u zkoušek.
Požadavky na zkoušky budou sm ěrodatné i pro náplň druhého dílu.
Po stránce praktické doufám e, že se podaří p řipravit užitečné n á ­
vody na přijím ací i vysílací zařízení a na měřicí přístroje. Hodlám e
čerpat z dobrých konstrukcí československých am atérů i. z inform a­
cí publikovaných ve světě. Chceme věnovat pozornost aplikacím
počítačů a m ikroprocesorů v am atérských radiostanicích. U platní
se v počítačích a pam ěťových obvodech přijím ačů a vysílačů, ve
speciálních provozech, jako R T TY a facsimile, v klíčovaěích, v. ko­
m unikaci přes družice, při vyhodnocování deníků, ve výpočtech
vzdáleností, při návrzích antén, obvodů aj.
Obávám e se však, že se ta to tém a ta do druhého dílu už nevejdou,
stejně ta k jako am atérská televize a kvalitní zesilovače. T ato látk a
by m ohla tv o řit náplň třetího dílu, kdyby se ukázalo vhodným
a možným třetí díl zpracovat.
010
Obsah
Ú v o d e m ..................................................................... ..............................
5
Josef Sedláček, OK1SE, vzpom ín á...............................................
7
D X znam ená velká v z d á le n o s t........................................................
10
N a velm i k rátk ý ch v l n á c h .................................................................
14
T e le g r a fie ...............................................................................................
20
25
RO B - MVT - Hifi . . .............................. ..................................
R ádio a m o d e l á ř s t v í ..........................................................................
38
Co se smí a co se n e s m í .....................................................................
40
Něco o p r o v o z u ..................................................................................
57
Mezinárodní úm luva o bezpečnosti lidského života na moři 138
A m atérské značky a k ó d y ..................................................../• • •
*48
Základy předpovědí ionosférického šíření elektrom agnetických
vln a jejich p o u ž ív á n í......................................................................... 190
Sírenie VKV odrazom od sporadickej vrstvy E ..........................245
Co se děje v troposféře ? .................................................................263
Troposféra a V K V ......................................................................... 273
Pou&ití ,,věčné“ předpovědi ionosférického š íř e n í ......................280
N ám ořní elektronická n a v ig a c e ........................................................ 298
A n t é n y ................................................................................................... 349
Vertikální a n t é n y ..............................................................................405
M iniaturní a n t é n y ......................................................................... 419
D r u ž ic e ................................................................................................... 445
RT TY — ra d io d á ln o p is ..................................................................... 539
Zobrazovací jednotka pro radiodálnopis.......................................589
D o s l o v ................................................................................................... 610
Knižnice Svazarm u
Svazek 92
J o s e f D a n e š a k o le k tiv
Amatérská radiotechnika a elektronika
(1. díl)
v
V azbu n a v rh l a g raficky u p ra v il P a v e l R a jsk ý .
V y d á n í I ., P ra h a 1984. V y d alo N aše v o jsk o , n a k la d a te ls tv í a d istrib u ce kn ih , n. p..
v P ra z e, ja k o sv o u 5410. p u b lik a c i, s tr a n 624.
V ojen sk o o d b o rn o u re d a k c i říd í p p lk . P h D r. M iloslav B rožek.
O d p o v ě d n ý re d a k to r K N D r. J a n B oukal.
V ý tv a rn á re d a k to rk a L a risa D a šk o v á .
'
T ec h n ic k ý re d a k to r P e t r H ušák.
K tis k u schváleno 27. 8. 1984. V y tisk ly T isk ařsk é z áv o d y , n. p ., záv o d 5,
S ám o v a 12, 101 46 P ra h a 10.
AA 37,21(z to h o obr. 8,40). VA 38,13.
N á k la d 20 000 v ý tisk ů .
28 - 120 - 84. 05/38. V áz. 44 K čs. 505/21/856.