Neuroinfekce Jedná se o zánětlivá onemocnění centrálního

Neuroinfekce
Jedná se o zánětlivá onemocnění centrálního nervového systému (dále jen „CNS“),
způsobená infekčním agens. Zánět může postihnout různé struktury a úrovně nervové
soustavy. Postižen může být mozek (encefalitida), mozkové pleny (meningitida), mícha
(myelitida), míšní kořeny (radikulitida) nebo periferní nervová tkáň (neuritida).
Infekce CNS je možné klasifikovat jednak podle rozsahu zánětu na rozptýlené (difuzní)
nebo ložiskové. Dále podle průběhu zánětu na akutní a chronické, a také podle původce
(patogenního agens) na bakteriální, virové, mykotické a parazitární.
Infekční agens způsobují dva typy zánětu – hnisavou (purulentní) meningitidu, jejímiž
původci jsou bakterie, nebo nehnisavou (aseptickou) meningitidu nebo
meningoencefalitidu, kterou vyvolávají převážně viry. Průběh onemocnění závisí na
původci, na věku pacienta, přítomnosti eventuálního imunodeficitu a dalších onemocnění.
Hnisavé neuroinfekce
Nejčastějšími původci purulentních meningitid jsou Neisseria menigitidis (převážně
serotypy B a C), Streptoccocus pneumoniae a Haemophilus influenzae b. Bakteriální
meningitidy dále dělíme na primární, které vznikají přestupem infekčního agens
z dýchacích cest krevní cestou na pleny mozkové, sekundární meningitida vzniká
v průběhu jiného onemocnění (např. při zánětu středouší, zápalu plic) nebo po operaci či po
úrazu. Většinou se jedná o sporadická onemocnění, pouze meningokoky mohou způsobit
malé epidemické výskyty především při úzkém kontaktu osob (předškolní a školní zařízení,
diskotéky a hromadné akce, apod.).
Onemocnění mívá často těžký průběh, začíná náhle bolestmi hlavy, zvracením, teplotou.
Objevuje se tuhnutí šíje, další meningeální příznaky, poruchy vědomí až bezvědomí, u
menigokokové infekce krvácivé kožní projevy. Zdrojem onemocnění je člověk. Nákaza se
šíří přímo kapénkovou infekcí, nebo jde o sekundární onemocnění při zánětu středouší,
zápalu plic apod. Inkubační doba je krátká, nejčastěji 2-3 dny.
Diagnóza se stanovuje podle klinického obrazu, biochemického a kultivačního nebo
mikroskopického vyšetření mozkomíšního moku a krve. Nemocný se izoluje na infekčním
oddělení, podle závažnosti zdravotního stavu na jednotce intenzivní péče. Léčba zahrnuje
antibiotickou terapii, protiedémovou léčbu a symptomatickou léčbu. Prožité onemocnění
může mít přechodné i trvalé následky např. poruchy spánku a paměti, potíže s učením a
koncentrací, poruchy sluchu, obrny mozkových nervů apod.
Mezi preventivní epidemiologická opatření patří pravidelné očkování proti nákazám
vyvolaných Haemophilus influenzae b a proti nákazám vyvolaných Streptoccocus
pneumoniae – viz http://www.mzcr.cz – odkaz očkovací kalendáře a doporučené očkování
proti nákazám způsobeným Neisserií meningitidis, serotypy A,B,C,Y,W-135 – viz
http://www.vakcíny.net/.
Represivní epidemiologická opatření zahrnují izolaci nemocného na infekčním oddělení,
odběr biologického materiálu na laboratorní průkaz původce, u vybraných onemocnění
lékařský dohled u kontaktů s preventivním podáním antibiotik.
V tabulce č.1 je uvedena nemocnost (tj. počet nemocných na 100 000 obyvatel) bakteriální
a meningokokové meningitidy v posledních 10letech ve Středočeském kraji (dále jen
„kraj“) a v České republice (dále jen „ČR“).
Tab. č.1 – Nemocnost bakteriální a meningokokové meningitidy v letech 2003-2012
ve Středočeském kraji a v České republice.
Diagnóza
Bakteriální
meningitida
Středočeský
kraj
Meningokoková
meningitida
ČR
Středočeský
kraj
ČR
2003
2004
2005
2006
2007
2008
2009
2010
2011
2012
1,2
1,2
1,6
1,1
1,4
1,6
1,3
1,6
1,0
1,3
1,6
1,6
1,6
1,4
1,7
1,4
1,5
1,3
1,4
1,5
1,3
0,9
1,0
0,8
0,5
0,4
0,8
0,5
0,4
0,4
0,7
0,6
0,7
0,6
0,5
0,6
0,7
0,4
0,4
0,5
V roce 2012 bylo v kraji hlášeno 16 případů bakteriální meningitidy, celková nemocnost se
zvýšila na 1,3 případů na 100 000 obyvatel. V ČR nemocnost činila 1,5 případů na 100 000
obyvatel. V jednotlivých letech se počet hlášených onemocnění v kraji pohyboval od 10 do
20 případů, v ČR od 140 do 168 případů. V kraji byla ve sledovaných letech nejvyšší
specifická nemocnost ve vyšších věkových skupinách. Původcem nákazy byl nečastěji
Streptoccocus pneumoniae.
Meningokokovou meningitidou onemocnělo v roce 2012 v kraji 5 osob (stejně jako v roce
2011), celková nemocnost na 100 000 obyvatel činila 0,4 případu. V porovnání
s nemocností v ČR nejsou patrné výraznější odchylky. V jednotlivých letech se počet
onemocnění v kraji pohyboval od 4 do 18 případů. Nejvyšší specifická nemocnost v kraji
byla hlášena ve věkové skupině do 1 roku věku, jako původce se nejčastěji uplatnila
Neisseria menigitidis serotyp B.
Nehnisavé neuroinfekce
Nejčastějšími původci nehnisavých nebo-li aseptických neuroinfekcí jsou enteroviry u dětí
a virus klíšťového zánětu mozku u dospělých, dál to mohou být viry respirační, herpetické
a také virus příušnic, spalniček, zarděnek a další. Téměř u poloviny případů se etiologie
nákazy nepodaří určit. U aseptických neuroinfekcí dochází často k zánětu mozku i
mozkových blan současně, takže se jedná o meningoencefalitidy. Tento článek
nepojednává o problematice klíšťového zánětu mozku.
Onemocnění se může vyskytovat ve sporadické i epidemické formě. Původcem
epidemických výskytů jsou enteroviry, u kterých lze sledovat i sezónní výskyt s maximem
na konci léta a začátkem podzimu.
Onemocnění mívá lehčí průběh než hnisavý zánět mozku, těžší průběh bývá u starších
osob. Začíná spíše pozvolna, objeví se chřipkové příznaky, bolesti kloubů, svalů, teplota,
bolesti hlavy, zvracení, později zvýšená dráždivost, porucha stability, třesy obličejových
svalů a končetin, závratě. Po onemocnění může až u 10 % pacientů přetrvávat únava,
porucha koncentrace, spánku, snížená výkonnost apod. Zdrojem onemocnění je většinou
člověk. Nejčastěji se nákaza šíří vzdušnou cestou, k přenosu enterovirových zánětů CNS
dochází také fekálně-orální cestou kontaminovanýma rukama, předměty, vodou a
potravinami. Inkubační doba se pohybuje od několika dnů až po 3 týdny, záleží na původci
onemocnění.
Diagnóza se opírá o klinický průběh onemocnění, serologické vyšetření krve, biochemické
a serologické vyšetření mozkomíšního moku. Léčba je symptomatická, zaměřená na otok
mozku, zvracení, podávají se antipyretika, analgetika. Důležitý je klidový režim na lůžku.
Mezi preventivní opatření patří pravidelné očkování proti dětským nemocem (spalničky,
zarděnky, příušnice), u kterých se může meningitida vyskytnout jako komplikace. Proti
ostatním virovým agens nejsou zatím vakcíny k dispozici. Dále je důležitý zdravý životní
styl a dodržování zásad osobní hygieny. Mezi represivní opatření patří izolace nemocného
na infekčním oddělení a odběr biologického materiálu na laboratorní průkaz původce
onemocnění.
V tabulce č. 2 je uvedena nemocnost aseptických neuroinfekcí (tj. virové meningitidy a
encefalitidy s určeným i neurčeným původcem) v posledních 10letech v kraji a v ČR.
Tab.č.2 – Nemocnost virové meningitidy a encefalitidy v letech 2003-2012 ve
Středočeském kraji a v České republice
Diagnóza
Virové
meningitidy
a
Encefalitidy
2003
2004
2005
2006
2007
2008
2009
2010
2011
2012
Středočeský
kraj
3,9
13,3
20,5
6,0
9,1
7,2
7,1
6,6
5,0
6,6
ČR
3,8
8,2
13,6
5,5
6,2
5,5
5,9
4,4
4,7
5,4
V roce 2012 došlo v kraji ke zvýšení nemocnosti virové meningitidy na 6,6 onemocnění na
100 000 obyvatel. Počet hlášených případů se ve sledovaném období v kraji pohyboval od
46 do 233 případů ročně, v ČR od 403 do 1360 případů. Nejvyšší výskyt byl hlášen v roce
2004 a 2005, kdy vypukla epidemie virových meningitid.
MUDr. Iva Domasová
Mgr. Jindra Taterová
Literatura:
1. Kolektiv pracovníků protiepidemického odboru KHS Středočeského kraje, Výroční
zprávy o epidemiologické situaci ve Středočeském kraji v letech 2002-2011
2. Roháčová H. Hnisavé a nehnisavé záněty centrální nervové soustavy. Neurologie
pro praxi 3/2006
3. Komárek L., Provazník K. et.al. Manuál prevence v lékařské praxi. Vydal SZÚ v
Praze 1996.
4. Smíšková D., Marešová V. Serózní neuroinfekce. Dostupné na:
http://www.zdn.cz/clanek/postgradualni-medicina/serozni-neuroinfekce-414578