Lukáš Tomíček – Úvaha na téma kybernetická

Lukáš Tomíček – Úvaha na téma kybernetická

Vysoká škola báňská – Technická univerzita Ostrava
Ekonomická fakulta
Úvaha na téma kybernetická revoluce a vliv na společnost.
Aneb bude nám lépe?
Tomíček Lukáš, TOM0115
Obor: Management
Úvod
Svou úvahu bych rád rozdělil do několika částí, první je stručný popis základních
faktů a úvod do „kybernetické revoluce“. V další části bych rád rozebral důsledky této
revoluce a témata, která bude muset společnost, v souvislosti s ní, řešit. V poslední části bych
se rád osobněji vyjádřil k této problematice.
O co se opírá kybernetická revoluce a průmysl 4.0? Už název napoví, že zde hrají prim
především technologie, informace získávají na důležitosti, komunikace se zrychluje a to nejen
mezi lidmi, ale také mezi stroji. Automatizace výroby a integrace informačních a řídících
systémů sebou přináší mnohé příležitosti i rizika do budoucna. A ta nejzákladnější
technologie, bez které bychom nemohli o kybernetické revoluci hovořit, je internet.
Množství dat na internetu a jejich tempo růstu je až nepředstavitelné. Přesto se zde
hodí uvést pár čísel: lidská populace vzrostla mezi lety 2013-2015 přibližně o 2,3% (World
population clock, 2016), oproti tomu počet uživatelů internetu narostl o 18% a ke konci roku
se jednalo přibližně o 3,2 miliardy lidí (Domo, 2015). V roce 2008 bylo k internetu připojeno
více zařízení, než je na planetě obyvatel. Počet zařízení připojených na internet, mimo
tradičních, tj. počítače a mobily, je ke konci roku 2015 téměř 5 miliard, ale předpoklady
hovoří o tom, že v roce 2020 by k internetu mělo být připojeno až 50 miliard zařízení
(Investree, 2015)! V roce 2011 uživatelé na internetu nahráli každou minutu 48 hodin nových
videí na server Youtube.com patřící společnosti Google a v roce 2015 už je to 300 hodin
každou minutu. (Domo, 2015)
Budou za nás pracovat stroje?
Jaké hlavní témata budou v budoucnu muset řešit státy, společnosti i soukromé osoby?
Je jich mnoho a všechny v této krátké úvaze zajisté nestihnu zmínit, natož rozebrat. Budu se
tedy soustředit na ty, dle mého názoru, klíčové.
První změnou je náhrada lidí na určitých pracovních pozicích stroji. V první fázi to
bude především na pozicích, které nepotřebují vysokou kvalifikaci, a při kterých je
vykonávána rutinní práce, jako jsou montážní linky či sklady. Používám sice budoucí čas, ale
vnímavému člověku jistě neunikne, že tato fáze už probíhá a není tudíž novinkou. Sériová
výroba automobilů se zatím sice neobejde bez techniků, obsluhujících stroje a provádějících
například montáže v interiéru, ale míra zapojení poloautomatických či plně automatických
strojů v tomhle procesu jednoznačně roste. Dalším příkladem může být Amazon (internetový
obchod a zároveň zásilková služba), který se snaží v co největší míře automatizovat celý svůj
logistický řetězec a ve svých skladech „zaměstnává“ tisíce robotů a investuje milióny do
vývoje dronů, které by automaticky doručovaly zásilky koncovým zákazníkům. Trend v této
oblasti by měl být dále rostoucí. Důležitým prvkem pro úplnou automatizaci výroby je
schopnost strojů aktivně komunikovat mezi sebou, podávat zprávy o stavu výrobku či potřebě
údržby, pak také vývoj řídících systému, které budou celý proces řídit a podávat informace
lidem. Postupně by tak mohly zanikat profese techniků, koordinátorů výroby, ale i údržbářů
a v továrně budoucnosti by mohl sedět jeden programátor – manažer nebo také vůbec nikdo.
John Maynard Keynes v roce 1930 předpověděl, že na prahu nového tisíciletí by ve
vyspělých zemích měl mít pracovní týden 15 hodin, právě díky růstu technologií
a automatizací výroby (The Guardian, 2008). Proč tomu tak není? Důvodů je hned několik
a jedním z nich například je, že člověk se stal mnohem konzumnějším. Myslím si, že zde se
dokonale hodí pořekadlo, s jídlem roste chuť. Generace Y, ke které patřím i já, měla oproti
generaci mých prarodičů či rodičů nesrovnatelné možnosti. Většina mých vrstevníků se
nejednou určitě setkali s vyprávěním, jak oni si vystačili s jedním plyšákem a partou
kamarádů, zatímco my prakticky nevycházíme z domu a pokojíčky nám přetékají hračkami,
a kdo z nás neslyšel nářky, že babička už neví, co nám kupovat. My jsme to jako děti přitom
neuměli pochopit, protože jsme věděli, že v hračkářstvích a obchodech s elektronikou je plno
úžasných výrobků. I přesto, že toto přirovnání nezní jako moc sofistikovaný výklad problému
současné společnosti, jako jsou konzumerismus či rozhodovací paralýza, vystihuje trefně můj
úhel pohledu.
Zmínil jsem, že budou zanikat nejrůznější pozice jako skladníci či operátoři výroby,
avšak nevidím jediný důvod, proč se držet při zemi. Čistě teoreticky, z mého pohledu není
mnoho pozic, které by technologický pokrok nedokázal v dohledné době (v horizontu
nejbližších dvou desetiletí) nahradit. Kde dále by tedy mohl člověka nahradit stroj? Prodavači.
Samoobslužné pokladny jsou dnes už běžnou součásti supermarketů. Můžeme potkat
nejrůznější typy automatizovaných prodejních kiosků, zastupujících například obsluhu
čerpacích stanic. Problémem v plném rozmachu pak nejsou vysoké pořizovací či provozní
náklady, ale spíše zvyklosti lidí, kteří technologii nepřijímají vlídně, neumí s ní pracovat nebo
preferují tradiční kontakt s prodavačem. Další pozicí jsou určitě řadoví administrativní
pracovníci a úředníci, jejichž práce často připomíná práci strojovou. Co takhle profesionální
řidiči, ať už kamiónů, městské hromadné dopravy či taxíků? Plně automatizované auta testuje
mnoho společností. V čele vývoje jsou především Volvo, Mercedes, Google či Tesla. Většina
se po letech vývoje dostala do stádia, kdy už testovali své auto v simultánních podmínkách
i běžné dopravě a technologie prošla na výbornou. Zdálo by se, že výrobě nic nepřekáží,
a i tato profese může brzy zaniknout, ovšem i zde tato technologie naráží na překážky,
podobně jako u prodavačů. Lidé přístrojům nevěří, a i přesto, že lidé jako řidiči způsobí ročně
milióny dopravních nehod, mnohdy se smrtelnými následky, jedna taková smrt zaviněná
bezpilotním automobilem, by mohla opozdit nástup technologie o několik let i desetiletí.
Krom toho zde samozřejmě také zasahuje legislativa, která ale vychází ze stejných obav
o bezpečnost jako u široké veřejnosti. Stále zmiňuji zaměstnání, na které člověk nepotřebuje
žádné, nebo jen minimální vzdělání a kvalifikaci. Podívejme se tedy o stupínek výše, třeba do
ordinace praktických lékařů. V této oblasti vznikl v České republice zajímavý startup Evipa
studenta Martina Horského, který má pomáhat sestrám a lékařům v jejich práci a měl by být
prospěšný pro pacienty (Idnes.cz, 2015). Jedná se o jakousi elektronickou recepční, která je
umístěna v čekárně - pacient přijde do čekárny, vloží do přístroje kartičku pojištěnce, systém
mu dále nabídne například důvod návštěvy, aby rozlišil lidi, kteří si přišli jen pro recept, či
výsledky testu a ty, co přišli na vyšetření k lékaři. Poté ho zařadí do pořadníku, informuje
sestru a tak dále. Šikovná věc, ve které se ale, dle mého názoru, ukrývá mnohem větší
potenciál. Proč by tento přístroj nemohl nahradit sestry úplně? Minimálně jejich
administrativní náplň práce - elektronické objednávky fungují všude jinde, tak proč ne zde?
Ale i další věci jako analýzu toho, kolik máte dioptrií, či měření tlaku a mnoho dalšího dnes
zvládají přístroje samy. Ano, dnes si asi neumíme představit, že bychom měli vložit ruku do
tunelu a čekat, až nám přístroj najde žílu a pak do ní zcela automaticky píchne jehlu, aby mohl
sám udělat krevní testy, ale technologicky ta myšlenka určitě není nereálná.
Člověk se už v současné době stává často jen jakýmsi interpretátorem informací, které
zjistily přístroje. Ať už se jedná o meteorologa či finančního analytika sledujícího
ekonomický vývoj. Ani tito lidé, kteří mají za sebou dlouhá studia a jsou často nadprůměrně
inteligentní, nemají svou práci jistou. Když už počítač vypočítá a vykreslí nějaký
meteorologický model, proč by ho nemohl také interpretovat. V podstatě stačí, když ho to
programátoři ve spolupráci s meteorology „naučí“.
Na toto téma bych mohl uvádět další a další příklady, ale nepomohlo by mi to o nic
více zachytit podstatu. Tou je, že jakákoli práce, která funguje na základě konkrétních
postupů, zároveň je systematická, je také dříve nebo později nahraditelná stroji a umělou
inteligencí. O něco lepší pozici mají lidé, kteří pracují na pozicích, které vyžadují kreativitu či
vlastnosti jako je intuice a umění improvizovat. To znamená například marketingové
oddělení, hasiči, lékaři, umělci, manažeři, sportovci, personální pracovníci, výzkumní
pracovníci, sociální pracovníci, učitelé, politici či IT pracovníci. Ti se dle mého názoru během
kybernetické revoluce o práci obávat nemusí.
Pokud se ale zadíváme do daleké budoucnosti, nevidím prakticky žádné hranice.
Člověk už dnes učí technologii umět se rozhodovat, např. v složitých dopravních situacích,
učí ji také, jak se učit, například při vývoji počítačových programů porážejících největší
analytické kapacity mezi šachovými velmistry. Od toho už je jen krůček k tomu, s čím se
většinou setkáváme jen ve sci-fi filmech – umělá inteligence.
Nedojde ale jen k rušení stávajících pracovních míst, dojde také k nárůstu poptávky po
specializovaných pracovnících s vysokoškolským vzděláním. S velkou pravděpodobností
vzniknou také úplně nové pracovní pozice. V důsledku těchto změn bude nutná jistá
restrukturalizace pracovní síly, vlády jednotlivých zemí a i společnosti budou muset podpořit
rekvalifikaci pracovní síly a zvolit nové postupy ve vzdělávání dalších generací. Potřeba
budou především IT pracovníci, odborníci v technické oblasti konstruktérství, či vývojáři.
Náklady to budou nemalé, ale zároveň také nezbytné - zaspání za konkurencí by se nemuselo
vyplatit.
Pro společnost, která ale investuje do technologií, automatizace výroby, konfigurace
a diagnostiky informačních a komunikačních důsledků, budou mít tyto investice převážně
pozitivní účinek. Pokud manažera chceme přesvědčit o jakékoli investici, musíme mít na
paměti, že nejsilnějšími argumenty jsou především peníze, tj. snížení nákladů, zvýšení zisku,
zvýšení rentability. A toho se nám dostane například v podobě snížení nákladů za práci HR
oddělení, zvýšení produktivity práce, snížení zmetkovosti ve výrobě, snížení mezních nákladů
či v neposlední řadě snížení nákladů na logistiku. U posledního bodu se na chvíli zastavím,
neboť pod touto nepatrnou informací je ukrytá další mini-revoluce a to v podobě přesunu
výroby. V letech minulých jsme byli svědky přesouvání výroby do Číny a celkově na asijský
kontinent, kde se firmy přesouvaly za levnou pracovní sílou a poté své výrobky rozvážely po
celém světě. Průmyslová revoluce bude mít tendenci přibližovat výrobu zpět k zákazníkovi.
Tento závěr vyvozuji ze skutečností, že náklady na pracovní sílu v poměru k objemu
produkce značně poklesnou a pro firmy už nebude levná pracovní síla dostatečně vyvažovat
náklady na logistiku a controlling. Jeden z dalších důvodů, proč by se měla výroba vracet zpět
je průmyslové využití 3D tisku, které by společnostem dovolovalo vyrábět především
plastové výrobky kdekoli na světě za srovnatelné náklady (náklady na energii).
Abych tedy uzavřel úvodní kapitolu o tvorbě a zániku nových pracovních pozic,
přidávám svůj názor. Myslím si, že jediná překážka, která může tomuto procesu bránit, jsou
legislativní úpravy, které stanoví firmám např. minimální počet zaměstnanců k zisku či
postaví automatizované řidiče mimo zákon. S velkou pravděpodobností by se ovšem jednalo
jen o jisté zpomalení. Otázka tedy zní, bude tato změna pozitivní pro společnost? Vzhledem
k tomu, že mi chybí věštecká křišťálová koule, můžu si jen domýšlet, že by mohlo docházet
ke zkracování pracovní doby, jako to předpovídal J. M. Keynes a jak už se o to pokoušejí
formou experimentu například ve Švédsku (Česká televize, 2015). K čemu to ale povede zcela
určitě, je další a další prohlubování nerovnoměrně rozděleného bohatství ve světě, kde
vyspělé ekonomiky budou prosperovat díky novým technologiím, které si například chudé
země ve střední Africe nebudou moci dovolit.
Internet věcí
Pokud píši o průmyslové revoluci, nemůžu nezmínit internet věcí, což je fenomén,
který se stává běžnou součástí našich životů. Co si pod tímto pojmem představit? Prakticky
obrovský soubor „chytrých“ doplňků, které se umí připojit na internet a měly by nám svými
funkcemi usnadňovat život. Lidé začínají nosit chytré hodinky, chytré oblečení, chytré boty,
jezdí v chytrých autech, komunikují skrz chytré telefony, domů si také začínají pořizovat
chytré spotřebiče. Až moc často se setkáte s výrazem chytré, či inteligentní, což mi
v některých případech, kdy hovoříme například o rychlovarné konvici nebo žárovce, připadá
až vtipné, ale je tomu tak. Prakticky všechno, co funguje na elektrickou energii má tendenci
se zlepšovat a nabízet uživateli nějakou přidanou hodnotu. Lednička, která si sama kontroluje
stav potravin a varuje vás, když se blíží datum spotřeby nebo vám dochází některé suroviny?
Žádný problém. Hodinky, které monitorují váš pohyb, srdeční rytmus, či spánkový režim
a pak vám doporučí změnu životního stylu? Bez problémů. Domácnost, která funguje na
elektronický klíč, sama předpovídá, kdy se vrátíte z práce, aby vám mohla doma zatopit,
napustit vanu, či vybrat film dle vaší aktuální nálady? Máte to mít! Jediné, co internet věcí
potřebuje je, jak už název napovídá, kvalitní pokrytí internetovou sítí. Ta se ale liší od námi
známých sítí pro mobilní telefony jako je 3G či LTE. V současné době buduje síť Sigfox
v České republice společnost SimpleCell Networks a spolu s operátorem T-mobile chtějí
pokrýt 95% území v Česku. (Novinky.cz, 2015) Internet věcí člověku nabízí nepřeberné
množství, jak si zpříjemnit či ulehčit život, co ale chce od zákazníků na oplátku? V podstatě
nic převratného, jen informace. To samé, co po nás chtějí už dlouho spousty webových
portálů, kde se musíte registrovat v čele se sociální sítí Facebook. Informace o tom, jak
využíváme jimi vyrobené zařízení, jak je poruchové, jaké nastavení nejčastěji používáme, kdy
ho používáme. Většina informací je u zařízení jako pračka nebo lednička zcela nevinných
a to, že zařízení sdílí s výrobcem je pro zákazníky pozitivní, neboť výrobce může data
v reálném čase vyhodnocovat a použít pro optimalizaci výrobků. Tato data se pro výrobce
stávají zdrojem konkurenční výhody, neboť má okamžitou zpětnou vazbu. Z každého
vyrobeného výrobku a krom inovací svých výrobků tak, aby lépe vyhovovaly zákazníkům,
může díky těmto datům činit také důležitá strategická rozhodnutí. Například chytré hodinky
zjistí, že klienti s vyšším klidovým pulsem mají celkově horší fyzickou kondici, tuto
informaci si výrobce propojí s informačním kanálem lednic, které potvrdí, že obsah lednic
těchto lidí je výrazně méně orientován na ovoce a zeleninu. U obou těchto informací ale
informační systém společnosti zachytí rostoucí trend, tj. zlepšování situace. Manažer pak
může zvážit například investici do nějaké health-stylové společnosti. Ať už se společnost tyto
informace/data rozhodne použít jakkoli, jedno je myslím, jasné – bude jich mnoho a jejich
zpracování nebude jednoduché. Tímto se pomalu dostávám k další zásadní oblasti.
Jak uvádím, internet věcí má své pozitiva, jak pro zákazníky, tak pro výrobce. Jako
každá mince má svůj rub i líc, bohužel i internet věcí má své negativa. Domnívám se, že tím
úplně nejzásadnějším je riziko ztráty soukromí, úniku osobních informací a jejich následné
zneužití.
Práce s daty
Určitě se nám všem už někdy stalo, že jsme jen tak brouzdali po internetu, hledali
například dle čeho vybrat správnou ledničku, jaké existují energetické třídy, v jakých
cenových kategoriích se pohybují a tak dále. Poté jsme počítač vypnuli a další den ráno se
opět připojíme, abychom si přečetli novinky ze světa, a na úvodní stránce internetového
vyhledávače na nás vyskočí reklama na „ledničky za nejlepší cenu na trhu“. Pro mnoho lidí
převážně starších generací užitečná náhoda, pro mě osobně „náhoda“ znepokojující, a pro
zaměstnance marketingových oddělení zase „náhoda“ potěšující. Jistěže se nejedná o pouhou
náhodu. Každé naše kliknutí na počítačích připojených k internetu po nás zanechává určitou
stopu, podobně jako necháváte stopy při chůzi v čerstvě napadaném sněhu, avšak s tím malým
rozdílem, že ty elektronické stopy po vás tak rychle nezmizí. A tak společnosti jako Google si
ke každému uživateli přiřazují určité vlastnosti jako jsou věk, pohlaví, vzdělání, místo
bydliště či naše záliby. Pokud Vám vrtá hlavou, jak tyto informace získají, odpověď je
jednoduchá, většinou jim to sami řekneme, tedy nevoláme přímo do pražského sídla
společnosti Google, ale založíme si u nich například e-mail nebo profil na sociální sítí, kde
o sobě vyplníme patřičné informace. Ale i pokud jim je přímo nesdělíme, tyto společnosti
mají vlastní algoritmy, které na základě našeho chování na jejich stránkách dokážou přibližně
určit „co jsme zač“. Uživatelé poskytují společnostem obrovské množství informací - pro
představu v roce 2000 byly generovány dva exabyty dat ročně (což je jedna miliarda
gigabytů). O 11 let později je stejný objem dat generován denně. V současné době se odhad
vygenerovaných dat pohybuje okolo 1,8 zettabytu ročně (1 zettabyt = 1000 exabytů). Data
rostou po exponenciální křivce, tudíž jsou technologie, kterými je dokážeme zpracovat,
nezbytností. Pro obchodní účely je analyzováno pouze 1 %, i tak je to obrovské množství, což
ale dobře ukazuje prostor ke zlepšení ze strany společností. Myslím si, že zejména v Česku
pak ten prostor ke zlepšení není jen co týče množství analyzovaných dat, ale také v kvalitě
analýz a přisouzení patřičné důležitosti těmto datům. Příklad si můžeme brát z knihkupectví
Amazon.com, které umí zákazníkům nabídnout knížky na základě toho, jaké tituly si koupili
lidé s podobným vkusem. Tato doporučení jsou "šita na míru" právě díky ohromnému
množství dat. (Technet.cz, 2014). Je to jen zlomek možností, jak lze tato data využít. Dle
mého názoru, by jedno z vhodných použití například v České republice, byla analýza dopravy
ve velkých městech. Většina velkoměst nejen u nás trpí problémy, jako jsou nedostatek
parkovacích míst či nedostatečné kapacity hlavních silničních uzlů. Tato data by mohla
pomoci nalézt komplexnější řešení. Hledání vhodných míst pro tvorbu záchytných parkovišť,
konfigurace vhodných časových intervalů pro semafory, zlepšení tras pro efektivitu hromadné
dopravy apod. Zdroje těchto dat jsou taky snadno identifikovatelné ve formě navigací
u osobních aut, či ve formě digitálních karet pro městkou hromadnou dopravu, či záznamy
z bezpečnostních kamer.
Toto téma nás přivedlo k poslední záležitosti, ke které bych se chtěl vyjádřit, a tím je
bezpečnost dat. To je oblast, na kterou se budou muset společnosti v nejbližší době zaměřit.
Státy musí novelizovat své zákony, neboť se budou potýkat s novými formy kyberkriminality a společnosti budou muset investovat nemalé částky do zabezpečení svých
systému, protože jednoduchá logika nám říká, že když se chceme my připojovat ke své
továrně a na dálku řídit její výrobní proces, mohl by to stejným způsobem udělat nějaký
hacker. Vzhledem ke všeobecné digitalizaci také bude třeba ochrana citlivých dokumentů
společností v digitální podobě a vyvážení možností jednoduchého přístupu k datům pro
zaměstnance a jejich ochrana před vnějším okolím. Ochrana osobních údajů bude jedním
s rostoucích odvětví, mohou zde vznikat právě nové pozice jako kyber policista, či bude
prostor pro založení nových podniků, které se budou specializovat na ochranu osobních údajů
ve světě internetu, např. na vymazání digitálních stop uživatelů.
Zvládneme přechod na „průmysl 4.0“? Pokud se nestane nic zásadního, tak si myslím,
že ano. Technologicky jsme na to připraveni a tento proces už je v pohybu, úspěšně jsme
zavedli obrovská cloudová uložiště, otestovali kyber měnu, zvládáme interakci strojů a 3D
tiskárny se začínají uplatňovat ve společnostech i domácnostech. Opravdové překážky vidím
spíše v psychologické oblasti, tradičně smýšlejícímu obyvatelstvu, či velké byrokracii.
Vzhledem k tomu, jakým tempem se technologie vyvíjejí, může nastat obrovský přerod nejen
technologický, ale i společenský. Doma už nebudeme potřebovat peněženky, mobilní
zařízení, mohou je nahradit mikročipy pod kůží, které budou obsahovat naši digitální identitu
- od informací o trvalém bydlišti, přes zdravotní stav až po nákupní preference. A bude se
nám nakonec díky tomu všemu lépe žít? Doufám, že ano, technologický pokrok nám přináší
povětšinou i růst blahobytu, ovšem jsem opatrný a plně si uvědomuji rizika, které digitalizace
přináší a jak ničivá by mohla být například kybernetická válka budoucnosti.
Internetové zdroje:
[1] Worldometers. World Population clock: 7.4 Billion People [online]. 2016 [cit. 2016-0312]. Dostupné z: http://www.worldometers.info/world-population
[2] Domo. Data Never Sleeps 3.0 [online]. 2015 [cit. 2016-03-12]. Dostupné z:
https://www.domo.com/blog/2015/08/data-never-sleeps-3-0/
[3] Investree. Internet věcí: 13 faktů, které vám vyrazí dech [online]. 2015 [cit. 2016-03-12].
Dostupné z: http://investree.cz/internet-veci-13-faktu-ktere-vam-vyrazi-dech/
[4] The Guardian. Economics: Whatever happened to Keynes' 15-hour working week?
[online].
2008
[cit.
2016-03-12].
Dostupné
z:
http://www.theguardian.com/business/2008/sep/01/economics
[5] Novinky.cz. První kamión bez řidiče brázdí silnice u Magdeburgu [online]. 2014 [cit.
2016-03-12]. Dostupné z:
http://www.novinky.cz/veda-skoly/343018-prvni-kamion-bez-
ridice-brazdi-silnice-u-magdeburgu.html
[6] Aktuálně.cz. Auta bez řidiče: Konvoj "nevykolejil", hlásí Volvo [online]. 2012 [cit. 201603-12].
Dostupné
z:
http://zpravy.aktualne.cz/ekonomika/auto/auta-bez-ridice-konvoj-
nevykolejil-hlasi-volvo/r~i:article:759186/
[7] Česká televize. Experiment ve Švédsku: Kratší pracovní doba, stejná práce i peníze
[online]. 2015 [cit. 2016-03-12]. Dostupné z: http://www.ceskatelevize.cz/ct24/svet/1594429experiment-ve-svedsku-kratsi-pracovni-doba-stejna-prace-i-penize
[8] Idnes.cz. Vymyslel, aby pacienti nečekali u lékařů zbytečně. Nápad mu mění život
[online]. 2015 [cit. 2016-03-12]. Dostupné z: http://finance.idnes.cz/martin-horsky-aelektronicka-evidence-pacientu-evipa-p0a
[9] Novinky.cz. SimpleCell a T-Mobile do konce roku postaví síť pro internet věcí [online].
2016 [cit. 2016-03-12]. Dostupné z: http://www.novinky.cz/internet-a-pc/395004-simplecella-t-mobile-do-konce-roku-postavi-sit-pro-internet-veci.html
[10] Technet.cz. Co umějí Big Data? Třeba pošlou Formuli 1 do boxů nebo poradí fotbalistům
Zdroj:
[online].
http://technet.idnes.cz/big-data-c53-/veda.aspx?c=A141010_115149_veda_kuz
2014
[cit.
2016-03-12].
Dostupné
z:
http://technet.idnes.cz/big-data-c53-
/veda.aspx?c=A141010_115149_veda_kuz
[11] Cisco. Cisco Technology Radar: Rok 2016 – digitální revoluce a nová fáze války v
kyberprostoru
[online].
2016
[cit.
2016-03-12].
http://www.cisco.com/web/CZ/about/news/2016/20160121.html
Dostupné
z: