Olomoucká Exit Game: zkusili jsme, takto to dopadlo

Olomoucká Exit Game: zkusili jsme, takto
to dopadlo
Olomouc - Je nás pět. Nervózně se díváme střídavě na sebe a na hodiny, které
ukazuje mobilní telefon. „Až bude 13.08, jdeme dovnitř. Souhlas?" ptá se redaktor
Ondra. Přikyvujeme. Blik. 13.08. Vstupujeme do místnosti, ze které se jen tak
nedostaneme. Bude záležet jen na tom, jestli nejsme úplná trdla. Začíná Exit Game.
Více Členové redakce Olomouckého deníku při teambuildingové hře
Autor: DENÍK/Jiří Kopáč
Exit Game se do češtiny překládá jako „úniková hra" a jejím principem je
co nejrychleji se dostat z uzamčené místnosti. Bez použití beranidla.
Koordinátor hry totiž v oné místnosti ukryl několik rébusů, šifer a
mechanismů, které hráče dovedou ke klíči. Tím si pak otevřou dveře a
můžou se radovat z toho, jak se jim dařilo, popřípadě si konečně zajít na
záchod.
Získejte poukaz na
volný vstup do Exit
Game Olomouc
Máme skvělou zprávu pro
naše předplatitele!
Přihlaste se do věrnostního
S kolegy z redakce jsme přišli trochu
dřív, abychom si nechali o hře všechno
vysvětlit. Před domem u tramvajové
zastávky Náměstí Hrdinů
přešlapujeme a nahlas přemýšlíme, co
by nás uvnitř mohlo čekat.
„Snad na nás nepustí tygry jako
programu ABO BONUS
nawww.mojepredplatne.cznebov pevnosti Boyard," doufá nahlas
kolegyně Kristýna. Z úvah nás vytrhává
v okresní redakci Deníku a
28.10.2015
získejte poukaz na volný
vstup do Exit Game
Olomouc a přijďte si zahrát
originální a fascinující hru,
kde máte 60 minut na to,
abyste se dostali ze
zamčené místnosti pouze
pomocí týmového ducha a
vaši vynalézavosti.
Víceinformací získáte
v okresní redakci nebo na
tel. čísle 724 222 338
Jakub Svoboda, autor Exit Game
Olomouc, a zve nás nahoru.
Uvádí nás do malé kanceláře
s paletovým nábytkem v prvním patře.
Sedíme vedle sebe na pohovce a
vyčkáváme. Jakub Svoboda nelení a
dává se do vysvětlování.
„Za chvíli vás zavřu do místnosti za
mnou a vy se budete muset dostat
ven. A prosím bez použití hrubé síly.
Takže nevytrhávejte koberec,
neshazujte poličky a podobně," začíná
s poučkami. Uvnitř bude podle něj pět
různých zámků, přičemž jeden vede zase k dalšímu a ten zase dál. Pátý
nám má vydat klíč na svobodu. To nezní nijak složitě…
„Úspěšnost týmů v naší hře je asi 35 procent," pohřbívá mou myšlenku
o ničem složitém Jakub Svoboda.
Instrukce pokračují. Od Jakuba dostáváme vysílačku, již můžeme využít
na jednu nápovědu. Ta ale není zadarmo. Přijdeme s ní o pět minut
času, než na nás vypustí tygry. Kromě vysílačky nám předává ještě mobil
s ukazatelem času.
„Telefon je součástí jednoho z úkolů," praví a pomalu se zvedá
z okenního parapetu, na němž seděl při vysvětlování. Chápeme, že
nastal čas ukázat, co se v nás skrývá. Já, Ondra, Kristýna, Alena a Tom
jdeme ke dveřím.
Tam se nervózně díváme střídavě na sebe a na hodiny, které ukazuje
mobilní telefon od Jakuba.
Redaktoři Deníku hledají cestu ze zamčeného pokoje. Foto: DENÍK/Jiří Kopáč
Cesta ven: nebýt úplné trdlo
„Až bude 13.08, jdeme dovnitř. Souhlas?" ptá se redaktor Ondra.
Přikyvujeme.
Blik. 13.08. Vstupujeme do místnosti, ze které se jen tak nedostaneme.
Záleží jen na tom, jestli nejsme úplná trdla.
Rojnice redaktorů Deníku vbíhá do malé místnosti, kde kdysi bývala
kancelář. Teď tady je jedna velká skříň, jedna komoda, pár židlí, dvě
křesla, stoly, psací stroj…
Na první pohled nenasvědčuje nic tomu, že by tu bylo něco skrytého.
I tak následuji spoluhráče a všichni hledáme první indicii.
Kolegům se daří, já zatím jako největší neznaboh akorát shazuji obraz
s Poslední večeří Páně.
„Hele, něco mám," ozývá se Ondra. „Já taky!" slyším z druhého konce
místnosti. Cesta na svobodu se rýsuje.
Nejlepší tým? Když každý umí něco
Postupujeme od jednoho klíče ke druhému. Občas se sice zadrhneme.
A to z větší části kvůli mé ignoraci jednoho doporučení Jakuba Svobody
(„Nehledejte v tom nic složitého!"), ale za slabou půlhodinku jsme
u posledního úkolu.
Ne že by úkoly byly jednoduché, to vskutku nikoli! Mám prostě jen štěstí
na spoluhráče.
Do Exit Game je vhodné vybírat tým, kde každý vyniká v něčem jiném.
To se, myslím, povedlo i nám a každý vyřešený rébus tak doprovází
veselé zvolání.
Až do pátého úkolu.
Krčíme se v kruhu u země jako děcka, co o přestávce hrají kuličky. Tohle
je ale složitější než cvrnknout skleněnku do důlku.
„Já fakt nevím…" říkám rezignovaně.
Vypadá to, že nikdo z nás už fakt neví. Když už je situace neúnosná a
kolena bolavá, Alenu napadá spásná myšlenka obětování pěti minut za
nápovědu od pana koordinátora za dveřmi.
Žhavíme vysílačku a prosíme o radu. Trochu mě mrzí, že se necháváme
poddat, ale nedá se nic dělat. Fakt nevíme.
Jakub nás k mému příjemnému překvapení nevede za ručičku až ke
kódu k poslednímu zámku. Jen nás lehce popostrkává správným
směrem.
Všechno se tu podvoluje tomu, abychom si hru užili, překonali sami
sebe a hlavně měli radost z toho, že dokážeme něco vyřešit.
Cvak! Zámek se uvolnil
Cvak! Zámek se uvolnil
Po nápovědě už všechno do sebe hezky zapadá. Tohle dáme sem, pak
se otočí tohle a… „Aleno, kód k zámku je…" diktujeme jí kombinaci.
Cvak! Zámek se uvolnil a z tašky padá zlatý klíč.
Řítíme se ke dveřím. Odemykáme.
„Zaberte!" slyšíme z druhé strany dveří. Zabíráme a jsme celí šťastní
venku.
Jakub Svoboda nás s úsměvem chválí, že nám hra opravdu šla.
„Máte to za 42 minut a 48 vteřin. To je moc dobrý! Jak se vám to líbilo?"
ptá se.
Teď je zase na nás, abychom nešetřili chválou. Bavilo nás to všechny.
Hra má skvělou atmosféru. Podporuje spolupráci a jako máloco jiného
přinese člověku dobrý pocit ze sebe sama, když rozlouskne zdánlivě
neřešitelnou hádanku.
Příště zas, a rádi
Chvíli si vyměňujeme dojmy a pak nás Jakub zvěční na vítěznou fotku.
Bohužel se na nástěnku se třemi nejlepšími týmy nedostaneme.
Sice jen o pár minut, ale komu to vadí…? Nám tedy ne.
Po rozloučení se s Jakubem se vracíme do redakce a celou cestu
vzpomínáme na každý kousek všech rébusů. A určitě ještě dlouho
budeme. Nejspíš do té doby, než se zase za Jakubem vydáme znovu.
Do konce roku plánuje vymyslet další scénář únikové hry. A nejspíš
mluvím i za své spoluhráče, když řeknu, že bychom se rádi vrátili.
A čekali přede dveřmi na 13.08, abychom zase ukázali, že nejsme úplná
trdla.
Autor: Ondřej Šulík
Exit Game Olomouc Únikové hry, jako je olomoucká Exit Game, mají svůj původ
v klikacích počítačových hrách, takzvaných adventurách, mezi které
patří i česká klasika Polda. V Japonsku v roce 2006 převedli tuto
oblíbenou zábavu do reálného světa a vznikla tak první úniková hra.
Získala tam velkou oblibu a rozšířila se do celého světa, kde je doteď
neméně populární. S nápadem přinést Exit Game Olomoučanům
přišel Jakub Svoboda v dubnu letošního roku a první hráče zamkl
v herním pokoji 17. července. Od té doby si zkusily únik za svobodou
desítky týmů a nejrychlejší z nich odemkl dveře v čase 35 minut a
38 vteřin. Exitgame Olomouc je ideální pro menší skupinky přátel,
přičemž nejlepší počet je podle koordinátora Jakuba Svobody tým
o třech až pěti členech. „Naše hra ale není jen zábava pro partu
kamarádů. Firmy sem mohou přijít a využít naše služby jako
teambuildingovou aktivitu pro své zaměstnance. Nabízíme také slevy
pro studenty a možnost Exit Game darovat jako dárek třeba pod
stromeček," přiblížil Jakub Svoboda, který olomouckou únikovou hru
za svobodou vymyslel sám. Zatím Exit Game nabízí jeden scénář
útěku, ale do konce roku by měl vzniknout další. Zájemci
o netradiční zábavu si mohou rezervovat termín na
webu www.exitgameolomouc.cz a na telefonním čísle 702 309 741. Jaké dojmy mají ze hry ostatní hráči
Kristýna Kovaříková, redaktorka
Rozhodnutí na poslední chvíli, kterého jsem ani v nejmenším nelitovala.
Desítky minut strávené s kolegy z práce v jedné místnosti totiž ještě
nikdy neuběhly tak rychle. Dobrá vzájemná souhra, logické a občas až
překombinované závěry mě bavily natolik, že bych si jinou verzi této
únikové hry klidně zahrála ještě jednou.
Tomáš Poštulka, praktikant
Exit Game byla zajímavá zkušenost, kterou bych rozhodně doporučil. Jak
nám řekl vedoucí hry, hodina v místnosti plné hádanek byla opravdu
jako z nějaké logické počítačové adventury. A abych poradillidem, kteří
by si hru chtěli vyzkoušet nenechte se zbytečně zmást a zbytečně si
nekomplikujte cestu k cíli!
Alena Hesová, redaktorka
Jsem nováček v kolektivu, a tak jsem měla trochu obavy, jestli to nebude
na překážku při vzájemné komunikaci a organizaci všech činností. Ale
sotva cvakl ve dveřích zámek, každý se pustil do vlastního úkolu. Ve
stejný okamžik mě celá hra zcela pohltila. Navíc má tak trochu
terapeutický účinek, protože během těch čtyřiceti čtyř minut jsem
nemyslela na nic, co se děje za dveřmi, ne chala jsem tam i své starosti.
Ondřej Zuntych, redaktor
Výborná hra, nebyl čas přemýšlet nad ničím jiným. Líbila se mi naše
rychlá a přirozená spolupráce, záplava slepých stop i to, že jsme se
dostali ven v docela slušném čase. Nečekal bych, že „útěk z místnosti"
může mít tolik různých vrstev, zároveň bylo milé, že ke všemu byla
nějaká nápověda, člověk nikdy není úplně ztracený. Na co si dát pozor?
Na čas.
Autor: Redakce