2013 casopis vetrak
Komentáře
Transkript
2013 casopis vetrak
VĚTRÁK BŘEZEN 2013 1 VĚTRÁK BŘEZEN 2013 OBSAH SLOVO ŠÉFA ...................... 3 ŠKOLNÍ RADA S.R.O. .............. 4 Co mi dává bouda na Evropské? ... 5 Dnes je zítřek, kterého jste se včera obávali. .................. 7 Pár důvodů ...................... 8 Trocha poezie… .................. 9 ZÁBRADLÍ ..................... 9 Hotel Chelsea - pokoje, které znamenají svět ................... 10 Expériences de Paris ........... 12 MÓDNÍ POLICIE .................. 15 MÓDA NENÍ DIKTÁT, MÓDA JE HRA .. 16 K SMÍCHU NEBO K PLÁČI? ......... 19 KOMIX .......................... 19 ŠÉFREDAKTOR: Nela Kýrová 3. BG REDAKCE: p. ředitel Pavel Drtina, p. prof. Pavel Žďárský, p. prof. Luděk Doležal, David Háva 3.BG, Karolína Ježková 3. B, Anna Jagošová 2. BG, Denis Brych 2. A, Lukáš Sidorják 4.BG, Honza Nussberger 4. B, Anna Hokešová 2. AG, Barbora Benoni 2.BG a Veronika Loulová 3. BG, Anna Nováková 2. BG. Tereza Ševčíková 2. BG, Nela Kýrová 3. BG ILUSTRACE: Adéla Hrdličková 3. AG, Veronika Loulová 3. BG, Nela Kýrová 3. BG FOTO: Václav Diblík 4. BG, Lenka Štěpánková 2. AG GRAFIK: Nela Kýrová 3. BG PATRONACE: p. prof. Luděk Doležal 2 VĚTRÁK BŘEZEN 2013 SLOVO ŠÉFA Vážení čtenáři, po měsíci potíží a hledání správné diagnózy zasáhla počátkem prosince loňského roku našeho pacienta klinická smrt. Připojen na přístrojích nejevil známky života. Započaly četné intervence špičkových odborníků, rodina a příbuzní vyvinuli obětavé úsilí, ale Vánoce ponechaly pacienta v těžkém komatu. Byli povoláni další specialisté, v pondělí 21. ledna 2013 proběhlo několik lékařských konsilií za účasti zástupců rodiny i přátel. Oživovací pokusy nabyly na intenzitě následující den. Byly použity silné elektrošoky za účelem obnovy nervové činnosti pacienta. Kritická noc na středu 23. ledna 2013 nedala nikomu spát. Boj o záchranu pacientova života přinesl velký a snad už i nečekaný výsledek. Pacient žije! Napětí vystřídala obrovská úleva. Nastává čas doléčení a rehabilitace, aby probuzený, ale oslabený pacient nabral sil do mnoha dalších let. Popřejme mu zdraví, štěstí a hodně pozitivní energie! PhDr. Mgr. Pavel Drtina, ředitel školy Tak a je to! Konec stresu, napětí a každodenních nočních můr ve spánku. Doufám, že tomu opravdu tak bude. Nemohu v sobě ale stejně potlačit neustálou nejistotu, jestli v tom není ještě nějaká habaďůra. Ale to, co se u nás ve škole poslední měsíce dělo, se snad zapíše i do dějin. Celý problém s neotevřením prvního ročníku gymnázia mi otevřel oči, a to hlavně z ohledu toho, co dokážou natropit pouhé pitomé prachy a vysoké postavení ve společnosti. To je obecně známo, já vím, ale teprve teď jsem si to fakt uvědomila a pěkně mě to žere. Ono všechno špatné je k něčemu dobré. Teď myslím to, jak nás to neuvěřitelně stmelilo! Jak profesory se studenty, gymnázium s pedagogickou školou, ale i samotné třídy. To jsem opravdu nečekala, že skoro všichni z celé školy se semknou a budou bojovat skoro na život a na smrt. Tohle je podle mě z toho všeho největší úspěch a nesmírně si toho vážím. Také na druhou stranu jsem se ale dočkala zklamání díky charakterům některých jednotlivců. Ale co, aspoň jsem nabyla nových zkušeností, jací lidé jsou, jak jsou neupřímní a baví je jenom slovíčkařit. Naštěstí se ale přeci najdou lidé, kteří to mají v hlavě srovnané. Největší dík musím věnovat panu profesorovi Žďárskému.(Samozřejmě i dalším, jako je třeba pan profesor Doležal nebo Lukáš Sidorják). Jste skvělí! Hlavně si teď pořádně všichni odpočiňte, ať vás z toho mumraje, který byl poslední měsíce, neklepne. Jinak v novém čísle máme další novinky, a to hlavně v oblasti módních rubrik. Takže dámy, máte se na co těšit! Mějte se krásně! Vaše Nela 3 VĚTRÁK BŘEZEN 2013 ŠKOLNÍ RADA S.R.O. Před dvěma nebo třemi týdny, kdy mi Nela zadala napsat článek - můj názor na tehdejší dění, které vám, aspoň v to doufám, příliš představovat nemusím, jsem měl v hlavě načrtnutý velice pěkný nekrolog s troškou té východní reinkarnace a citáty s přísliby lepších dob, které jistě vyslovil nějaký zoufalec v posledním tažení, jen aby se měl ještě čemu naposledy zasmát. Nepovažuj mě, prosím, milý čtenáři za pesimistu, být pesimistou se sice vyplácí coby do prosté úspěšnosti, ale jinak je to dle mého velice nevděčné zaměstnání. Ne, já věřil ve výhru, ale můj rozum, mimochodem pro změnu velký realista, měl poněkud jiné názory a ty v otázce článku měli navrch. Naštěstí (skvělá to vlastnost) všechno dělám na poslední chvíli, a tak teď, den před uzávěrkou v půl dvanácté večer, zjišťuji, že vítězství je krásná věc, ale zároveň mě činí němým. Po dlouhém hledání námětu jsem se vzdal všech, pro mě v té chvíli zbytečností - všech útoků, obran, líčení, tvrzení, mýtů, narážek a urážek všech traktátů, tlustospisých pojednání, esejí a neesejí a nakonec dokonce i svého tichého cynismu jsem poddal se té jediné touze, která mě právě teď obléhala, a to sice spánku. Takže jen a pouze poděkuji, tím nic nezkazím, snad i naopak… Děkuji tedy všem, kdo byli za zachování gymnázia, a i těm, kdo byli proti (aspoň bylo koho kamenovat), děkuji panu Žďárskému, panu Doležalovi a celé spoustě dalších profesorů, kteří za námi stáli, s námi za záchranu bojovali, kteří nás vedli skrz všechny ty mnohé nesnáze a vlévali novou víru a odhodlání do žil, i když nám zrovna umrzaly prsty. Díky všem, kteří podepsali petici, ať už ve stavu vědomí či nevědomí, děkuji panu řediteli, bez něhož by mnohé nebylo, mnohé nevzniklo a jehož optimismus a nasazení nám byl nehynoucím příkladem. Nesmím zapomenout poděkovat za chvíle radosti a bujarého veselí, slz a objetí, vítězných tanečků a výkřiků jak z dob lovců mamutů, za vůni koláče, chuť bábovky a vůbec jiným cukernatým pečivům a nepečivům, které navštívily a ještě navštíví naše útroby. Díky slunci, měsíci, hvězdám, bezvýznamným asteroidům, šťastným a nešťastným náhodám, korunám i dvoukorunám a nakonec pro úplnost… Nakonec děkuji Akademii. Rozloučím se s vámi slavným citátem hodným k zamyšlení, který zaznamenal římský negramotný filolog Googlicius Translatore ve své knize Nugarum: „Dampnas, ubi sunt mea calciamenta!“ tedy v řeči lidové: „ Zatraceně, kde mám své boty!“ PS: Zprávy ze školní rady. Buď v příštím, nebo koncem tohoto školního roku bude otevřena terasa a v létě budou snad i nová okna. David Háva 3.BG, zástupce pro školní radu 4 VĚTRÁK BŘEZEN 2013 Co mi dává bouda na Evropské? V pátek 7. prosince jsem dopoledne v tělocvičně sledoval dodatečnou zkoušku Rybovy mše. Sluneční paprsky laskavě osvětlovaly prostor, kde se mezi hudebníky mísili studenti všech ročníků i oborů s absolventy a pedagogickým sborem. Tradiční Rybovka, ale i dohledy na chodbách ověšených výtvarnými díly, kdy z učeben zní hra na klavír, práce s mladými, které jsme se naučili povýšeně nálepkovat jako „naivní“… To vše se v adventní době zvláštně prolínalo do intenzivní emoce s jasným poselstvím: „Zastav se a uvědom si, že jsi šťastný!“ Střední škola je zvláštní organismus – je vlastně rodinou, tedy v tom širokém, lincolnovském smyslu „the family of man“… Nebo má alespoň potenciál se jí stát – a na Evropské je v tomto ohledu velice příznivý genius loci. Za dvě hodiny přišlo kruté probuzení v podobě zprávy o rozhodnutí magistrátu a dopolední idyla byla tatam. O pár dní později jsem však už věděl, že duch místa opravdu působí a není pouhou soukromou iluzí. Studenti se rozhodli úporně a hlasitě křičet NE, i když jim mohlo být všechno jedno. Jen kvůli tradici a hodnotám, které se dají spíše cítit v srdci, než racionálně podložit a vysvětlit nějakými exaktními statistikami. Do Zaslíbené země možná mohou vejít až ti, kteří neprožili egyptskou robotárnu. Ti, kteří nemají duši otroků. Ti, kteří už nezažili bolševický ráj pracujících a permanentní brainwashing, kteří se nenaučili bát všudypřítomné moci, nemuseli se přetvařovat a převlékat kabáty. My jsme kdysi bořili, mladí, netíženi minulostí, budou brzy stavět. Je dobře, že neodejdou do života se zkušeností, že proti aroganci moci není obrany. Na Evropské jsem se mezi mládeží naučil dívat do budoucnosti s nadějí. Když budu parafrázovat oblíbené heslo Jacka a Bobbyho Kennedyových – sním o světě, který tu ještě není. A říkám si: Proč ne?! pan prof. Pavel Žďárský Milé dámy a milí pánové, Byl jsem Nelou požádán o pár slov do speciálního čísla Větráku, a tak po mnohém přemáhání a odkládání vytvářím následující řádky. Při rozvažování nad tímto textem jsem dospěl k smutnému konstatování, že ačkoliv učím jazyku Husovu a Čapkovu, nic z jejich talentu mi nebylo dopřáno. Nejsem prostě psavý typ. Málokomu se poštěstí být u toho. Být u toho, když se píší dějiny. A pro mě je obrovskou ctí, že jsem se mohl přiblížit k něčemu tak zásadnímu, jako byly události posledních týdnů. Všem, kteří se podíleli na naší společné akci, bych chtěl především poděkovat za jejich úsilí, snahu, nezlomnost a dobrou náladu. Bez Vás všech by to nedopadlo a Vás všech si za výše uvedené hluboce vážím. Vás všech bez výjimek. Jednomu však patří přece jen dík největší, a předpokládám, že to tak asi cítíme všichni stejně. „PAVLE, DĚKUJEME.“ pan prof. Luděk Doležal 5 VĚTRÁK BŘEZEN 2013 Zpráva o zachování gymnázia přišla stejně rychle, jako zpráva o jeho zrušení. Obě byly překvapující, tato však mile. Zpráva o zrušení gymnázia nám byla předložena jako hotová věc, a že prý se s tím nedá nic dělat. Ale jak pravil jeden moudrý muž „NIKDY NEŘÍKEJ NIKDY“. Když to nechtěl řešit magistrát, vzali jsme osud své školy do vlastních rukou. A je dobře, že jsme tak učinili. S pomocí nás všech a našich kantorů jsme bojovali a na konec zvítězili. Největší díky patří Karlu Schwarzenbergovi, který se za nás postavil. Karolína Ježková 3. B Inscenace – VZPOURA STUDENTŮ Obsazení: Studentský stávkový výbor, koordinační skupina, velký otec Pavel, nekončící bezmoc byly ubíjející. Na celé věci ale bylo jedno velké pozitivum – většina studentů i profesorů táhla za jeden provaz. Čím těžší byly začátky, tím větší byla euforie po derniéře naší divadelní hry. Osudovou a životní roli si zde zahrál náš oblíbenec PaedDr. Jiří Pilař, jehož part byl nejnáročnější – zaskakoval nejen za představitelku hlavní ženské role – sólistku Helenku, ale také se prosadil jako protipól zla. Na konci hry došlo i na šachy, aneb ČERNÝ KRÁL DÁVÁ MAT! Anna Jagošová, 2.BG Jakmile jsem zjistil, že se má naše gymnázium rušit, vyvolalo to ve mně vztek a lítost. A nebyl jsem sám. Všichni spolužáci, které znám, se pustili do boje o záchranu našeho gymnázia. Včetně Jiří Pilař – host, Helenka – překvapení večera (v našem případě nejenom jednoho večera). JEDNÁNÍ POSLEDNÍ Středa, 23. ledna, 14:30, místo: chodba před ředitelnou. Hlouček studentů nervózně postává před ředitelnou – po kolikáté již? – a zatím ještě netuší, že se blíží konec nevlídných slov a začátek bujarých oslav… … občas mi to celé opravdu tak připadalo. Jako nepovedená divadelní hra, jak zlý sen, co nekončí. Na zlé sny ale kvůli nedostatku spánku nebyl čas. Stálý stres, nátlak z vyšších míst a mě. Byla tu občas velmi hustá atmosféra, ale byli jsme ochotni udělat cokoliv a stálo to za to. Gymnázium Evropská zůstává a všichni z toho máme obrovskou radost. Denis Brych 2.A 6 VĚTRÁK Dnes je zítřek, kterého jste se včera obávali. Nebáli jste se zbytečně? Příště se nebojte… I tímto citátem by se dal shrnout skoro dvouměsíční maraton, kterého se většina studentů, profesorů a jejich příbuzných účastnila a tím tak přispěla k vítězství, které se zapíše do historie školy. Bylo by nevhodné těchto pár řádků adresovat těm, kteří nás nepodporovali a psát v nich o osobách, které táhly proti nám. Poděkování si mimo jiné zaslouží i média, která nás podporovala i v těch nejčernějších dnech a která o nás nepřestala psát do teď. Právě díky nim se dostal náš recept na další ze středních škol, které čelí stejným nespravedlivým a nemístným rozhodnutím. Od začátku prosince, kdy začalo koncertování České mše vánoční, jsme žili v nejistotě, zdali se po tehdy plánovaném boji rozhodnutí pražského magistrátu změní a tím se prvý ročník unikátního gymnázia v příštím školním roce znovu otevře. Stálo to trápení za to, říkám si dnes, kdy jsme jednu bitvu z mnoha s magistrátem vyhráli. Do budoucích let se ale musí mít škola a zejména pak její vedení BŘEZEN 2013 na pozoru, a hlídat situaci, která se týká nejen gymnázia s esteticko-výchovným zaměřením, ale i všech forem studií, které naše škola studentům nabízí! Společně jsme to zvládli, společně to zvládneme! Žádný z navržených nápadů, a ať už se jedná o: stávkovou pohotovost, obvolávání médií, zakládání nejrůznějších výborů a skupin, uskutečnění úspěšných demonstrací, sepsání petice, či ta nejkrajnější, mezi které patří: studentská a okupační stávka budovy, nebyly těmi méněcennými, nebyly nesmyslnými. Studenti si nenechali diktovat, studenti vytáhli do boje! V následujících týdnech se popereme s přihláškami na tuto školu - onen boj nekončí, právě začíná. „Jdeme do toho“ slýchávám na sociální síti facebook, slýchávám od svých přátel a kamarádů - od svých spolužáků. Na základních školách prezentujeme naši školu, všechny formy studia. Vyvrcholení oné propagace nastane 28. února od 18:00 v dejvickém Divadle Spejbla a Hurvínka. Koncert k propagaci školy bude dělen výstavou výtvarných děl našich studentů. Chtěl bych vás poprosit o propagaci této akce mezi žáky osmých a devátých ročníků základních škol. Boj teprve začíná,…NEkončí. Lukáš Sidorják 4.BG (předseda studentského výboru) 7 VĚTRÁK BŘEZEN 2013 Pár důvodů, které vedly Odbor školství, mládeže a sportu Magistrátu hl. m. Prahy k nesouhlasu s otevřením I. ročníku gymnázia, a naše protiargumenty, které vedly ke změně původního rozhodnutí: V předchozích letech byl obor Gymnázium se zaměřením na esteticko-výchovné předměty vyučován na dalších 2 gymnáziích zřizovaných hl. m. Prahou, na Gymnáziu Na Pražačce a na Gymnáziu Čakovice. Z důvodu nezájmu uchazečů o tento obor nejsou již třídy s uvedeným zaměřením na těchto školách otevírány. V tomto směru souhlasím s tím, že gymnázia připravují studenty na studium na rozličných oborech vysokých škol, nicméně ne všichni uspějí. A v tomto duchu jsou potom ve výhodě absolventi, kteří mají ukončené odborné střední vzdělání. Právě proto, že obor Gymnázium se zaměřením na esteticko-výchovné předměty se již nevyučuje na jiných pražských školách, by jedna třída na Evropské měla být otevřena! O zájmu o studium svědčí to, že v jediné třídě 1. ročníku je letos 32 žáků a po ohlasu na Dni otevřených dveřích a přehlídce středních škol Schola Pragensis by se jedna třída opět naplnila. V neposlední řadě nelze zapomínat ani na finanční stránku této věci. Hlavní město má v letošním roce mimořádně málo peněz – rozpočet je nižší o stovky milionů korun. Všechny rozpočtové kapitoly musely proto ponížit své požadavky na výdaje proti loňsku. Musíme se tedy chovat hospodárně. Finanční stránka není argument, protože obor gymnázium je nejméně finančně náročný ze všech tří oborů vzdělání poskytovaných naší střední školou, zatímco obor Předškolní a mimoškolní pedagogika, jehož jednu třídu navíc (právě místo třídy gymnázia) bylo umožněno odborem školství, mládeže a sportu MHMP otevřít, je nejdražší. 8 VĚTRÁK BŘEZEN 2013 Trocha poezie… ZÁBRADLÍ Na zábradlí seděla vypadala vnadně do mých očí hleděla působila chladně vylezl jsem ke slečně tvářila se netečně na zábradlí drápal jsem se zcela zbytečně. Honza Nussberger 4. B 9 VĚTRÁK BŘEZEN 2013 Hotel Chelsea - pokoje, které znamenají S tojíte na zakouřené chodbě a chcete požádat poslíčka o pomoc. Bohužel jste si ho spletli s Jimmy Hendrixem, který se vás nenuceně zeptá, jestli nemáte strunu, protože mu dnes praskla už třetí. Tohle se mohlo stát jenom v hotelu Chelsea. Mezi lidmi koluje spousta příběhů o hotelech, ve kterých straší. Pokud existuje něco nadpřirozeného i tady, je to můza. Píše se rok 1884 a New York se může pyšnit novou nejvyšší stavbou. Je to dvanáctipatrový družstevní dům s nájemními byty postavený v divadelním centru Manhattanu. Družstvo ale po deseti letech zkrachovalo a noví majitelé vybudovali z cihlové budovy hotel – hotel Chelsea. Pokud se někomu z vás vybaví luxusní apartmá, ve kterém trávil svou poslední dovolenou, jste na omylu; hotel sloužil spíše pro dlouhodobé ubytování. Malíř Alphaeus Philemon tam dokonce bydlel celých 35 let až do své smrti ve věku 112 let. V 60. letech tam bydlel Bob Dylan se svou manželkou téměř dva roky, a když otěhotněla, tak se odstěhovali do vlastního. Později řekl, že se mu nelíbilo, jak hotel proslavil další nájemník Andy Warhol svým tříhodinovým filmem Chelsea svět Girls. Boba Dylana (pravým jménem Robert Zimmerman) ovlivnil básník Dylan Thomas, který také bydlel v hotelu, natolik, že přijal jeho jméno za svůj pseudonym. Dylan Thomas ale nebyl jediným spisovatelem, který tam žil. V roce 1898 se tam ubytoval Mark Twain a už v té době byl hotel proslulý jako ráj bohémů. Allen Ginsberg tam napsal mnoho svých básní, Arthur C. Clarke Vesmírnou odyseu a mnozí další jako například Jack Kerouac nebo Charles Bukowski zde také vytvářeli svá díla. V hotelu proběhla i často zmiňovaná milostná aféra. Leonard Cohen je zásadním autorem květinové éry (někdo si možná vzpomene na píseň Hallelujah ze Shrecka) a Janis Joplin byla už za svého života živoucí legendou díky svému nezaměnitelnému nakřáplému hlasu. Leonard měl docela komickou zálibu, rád jezdil výtahem a právě při jedné projížďce v něm potkal Janis. Jejich vztah popsal v písni Hotel Chelsea No.2 a to, že je píseň zrovna o Janis prozradil až jeho producent, 10 VĚTRÁK což pak Leonarda dlouhou dobu trápilo. Píseň totiž poprvé zazněla v roce 1972, tudíž 2 roky po zpěvaččině smrti, a podle něj to vůči ní nebylo fér. Recepční hotelu přijal dne 12. října 1978 hovor. Neznámý hlas mu řekl, že v pokoji č. 100 je někomu špatně a že potřebuje pomoc. Když na místo dorazil poslíček, spatřil zakrvácenou blondýnu ve spodním prádle, hlavu měla pod umyvadlem, v břiše zabodnutý nůž, postel byla celá od krve a na zemi ležel zničený mladík. Ta blondýna byla Nancy Spungeen, notoricky známá jako Nechutná Nancy přítelkyně punkové hvězdy baskytaristy Sex Pistols Sida Viciouse. Přesto, že nebyli svoji, byli zaregistrovaní pod jménem paní a pán Ritchieovi, protože John Ritchie bylo Sidovo skutečné jméno. Oba dva byli závislí na drogách a za svého pobytu byli schopni komunikovat jen málokdy. Během několika interview oba leželi na posteli a střídavě upadali do bezvědomí, což vyvrcholilo neštěstím, které je známé jako punkový Romeo a Julie. Sid Vicious byl obviněn z vraždy, ale řekl, že si nic nepamatuje, propustili ho na kauci, a tak se už nikdy nikdo zřejmě nedozví, jestli se Nancy zabila sama nebo jestli to udělal Sid, protože je také dost možné, že Nancy zavraždil drogový dealer. Když se po propuštění oslavovalo, Sid dostal od matky čistý heroin a předávkoval se. V dopise na rozloučenou stálo: Měli jsme pakt smrti, musím dodržet svojí půlku, pohřběte mě vedle mého miláčka… Podstatně lepší časy v hotelu zažila Joni Mitchel (figuruje jako oblíbená zpěvačka ve filmu Láska nebeská), která napsala BŘEZEN 2013 píseň Chelsea morning, podle níž Bill a Hillary Clintonovi pojmenovali svojí dceru Chelsea. Bydlela tam i Joan Baez (podle jejího vzoru se Jenny ve Forrestu Gumpovi chtěla stát folkovou zpěvačkou), Iggy Pop se svou kapelou The Stooges, Jimi Hendrix, dodnes považován za jednoho z nejlepších kytaristů, který tam experimentoval nejen s drogami ale i se zvuky. V hotelu žil dokonce i John Lennon. Fotografka Julie Calfee tam strávila 4 roky, fotila běžné situace a nakonec fotky vydala v knize, ke které napsal předmluvu Miloš Forman. Oba bydleli v 8. Patře, a právě tam našemu nejlepšímu režisérovi poslal Michael Douglas první verzi scénáře k Přeletu nad kukaččím hnízdem (poslal mu jí už dříve do Čech, ale kvůli cenzuře se k němu nedostala). Jeden z pokojů obýval od 60. let až do své smrti Charles James, první americký módní návrhář. V hotelu po nějaký čas přebývali Frédéric Chopin, Frida Cahlo, Edith Piaf, Tom Waits, Jon Bon Jovi, Anthony Kiedis, Uma Thurman a mnoho dalších. V 80. letech tam bydlela i Madonna, která se po letech vrátila, aby v pokoji č. 822 nafotila fotky pro svou knihu Sex. Ve stejném pokoji se nedávno fotila také mladá zpěvačka, Taylor Momsen, se svou kapelou The Pretty Reckless. Od roku 2007 to jde s hotelem z kopce, protože majitelé vyhodili Stanleyho Barda z postu manažera. Jenže byl to právě Bard, který po mnoho let poskytoval azyl začínajícím umělcům a povolil, aby 11 VĚTRÁK sex, drogy a rock’n’roll – to všechno, bylo pod jednou střechou. Kde jinde mohli malíři platit nájem svými obrazy? Na začátku minulého roku hotel koupil Joseph Chetrit, muž se zamlženou minulostí a velkým majetkem (začínal jako vývozce a dovozce textilu, měl problémy s celními zákony a placením daní, vlastní budovy New York University, spoustu jiných hotelů a komerčních staveb, patřilo mu i Toy Center – největší hračkářství na světě), který se dovedně vyhýbá zájmu médií. Doug Harmon, který v New Yorku zprostředkovává prodeje budov, řekl, že z Chetrita hned po první prohlídce hotelu čišel nadšený estetický cit a přirozený talent pro změnu. Od 1. srpna 2011 je hotel zavřený z důvodu oprav. Na změny má dohlížet Gene Kauffman, který spolupracoval i s řetězcem Holliday BŘEZEN 2013 Inn, takže můžeme očekávat, že se ze z nyní zapadlé budovy stane luxusní hotel s bazénem na střeše a nočním klubem. Patti Smith (zpěvačka, která v hotelu také bydlela a odstěhovala se teprve před několika lety) se rozhodla, že tam za Chetritovy podpory upořádá koncert. Nakonec ho ale pro nepříznivé okolnosti zrušila. Současný stav hotelu je zdrcující. Pokoje jsou rozkopané, atmosféra je tatam, na jednom z balkónů visí transparent s nápisem „Bring back Stanley Bard“ a na oficiálních stránkách se píše, že hotelu lze využít pro focení nebo natáčení filmů, ale že pronajmutí pokoje není možné. Zlatá doba je sice pryč, ale umělecký odkaz tohoto místa žije a stále bude žít v písničkách, obrazech a fotografiích, které tam vznikly. A to je hotel Chelsea. Anna Hokešová 2. AG Expériences de Paris ,, Tak odjíždíme! “, ozvalo se z autobusového mikrofonu. Na ten okamžik, kdy to uslyším, jsem čekala snad čtyři týdny. Konečně! Jak já se těším! Tři dny v tahu za hranicemi, spousta kilometrů od Prahy, která mi už leze krkem a nový domov na pár dní, co se jmenuje Paříž, už na nás čeká. Probouzím se s přilepeným obličejem na skle, za kterým na mě vykukuje nějaké město. Jako ,,vyvoraná myš“ mžourám a ptám se ostatních, kde to jsme. ,,No v Paříži, ne? Cos myslela?“ ,,Jupííí!“ Tak teď ale pozor! Přichází horší část probuzení. Hrabu v batohu a hledám onu věc. Zrcátko! Můj ty bože, tomu teda říkám pařížská elegance! Pytle pod očima, rozmazaná řasenka, celá oteklá... Potřebovala bych ranní hygienu. Bodla by i toaleta v Mekáči. Teď je však na pořadí návštěva Louveru! Ty jo, je půl desáté, doba kdy o víkendu teprve vstávám, ne-li později, a Louvre málem praská ve švech. Ještěže není léto. Samozřejmě tak 90 procent návštěvníků tvoří populace asijských národností, jak jinak. Každý obraz fotí třikrát na své nejnovější modely iPadu, iPhonu (vlastně na všechny přístroje s předponou i). Monu Lisu mají vyfocenou alespoň stokrát ze všech možných i nemožných úhlů. Avšak co to mé oko vidí! Hrozný houf lidí kolem nějaké věci. Co se děje? Nestalo 12 VĚTRÁK BŘEZEN 2013 se někomu něco? Prostě mi to nedá a musím se jít podívat. No to mě podržte, oni si ti Japonci fotí i ceduli co ukazuje směr kudy za Monou Lisou. To musím zdokumentovat, samozřejmě ne tu ceduli, ale ty Japonce! Cestou k Notre Dame potkáváme opravdivý výkvět pařížského obyvatelstva, co dává městu ten správný šmrnc. Zakuklený bezdomovec, žebrák v parádním rauši, či skupinka černochů co na nás pořvávají, že nás vezmou do Afriky. Celí ušmajdaní po prohlídce v Notre Dame táhneme Paříží směrem k Centre Pompidou. Pokud znáte pražskou Brumlovku, tak tam je jedna budova, která lehce Pompidou kopíruje. Před Pompidou se zabydlela bezvadná dvojice pouličních hráčů. Šmidlají na takové podivné mandolíny, a kdybyste náhodou chtěli zapsat onu píseň do not, stačily by vám pouze dva tóny. Po nafocení těch dvou jsme se chtěli pomalu odebrat někam na jídlo, ale jim se to moc nelíbilo. Asi očekávali, že dostanou nějaké to dýško za tu podívanou, co předvedli, ale my skrblíci, jim nedali ani cent. Celí rozhořčení na nás začali skřehotat něco, co se podobalo nějaké kletbě. Doufejme, že přežijeme ve zdraví do konce tohoto roku. Úplně bych vám zapomněla popsat našeho pana průvodce, který nás provázel po Paříži celé tři dny. Abyste si ho dokázali představit, se všemi jsme se shodli, že vypadá úplně jako strýček Vernon z Harryho Pottera. Ale to nejlepší teprve přijde! Když jsme se přemisťovali autobusem někam do centra, abychom to nemuseli všechno odchodit, vyprávěl nám o různých zajímavostech Paříže do autobusového mikrofonu. Vždycky precizně vyslovoval P a B a lehce ráčkoval. No to byste nevěřili, jak se z obyčejného průvodce stane senzační mistr beatboxu. Ovšem jenom když měl v ruce mikrofon, bez něho by to tak nevyniklo. Jinak byl ale moc milý, byla s ním legrace a chytrý rozhodně byl. Ukázal nám každé místečko v Paříži, co stálo za zmínku a o každé památce nám řekl snad úplně všechno. Každý večer jsme se odebrali k přenocování do hotelu Formule 1. Teda to vám povím, tam v tom hotelu někdo něco řekl a hned to všichni obyvatelé Formule věděli, protože ty zdi byly snad postavené z papundeklu. Když jste šli na toaletu či se osprchovat připadali jste si jako v letadle. Bylo třeba dát si pozor, aby vás náhodou nespláchlo automatické čištění poté, co byl někdo před vámi. Asi si říkáte, že to bylo strašné, ale já si zase říkám, že kdybychom byli v nějakém vyvoněném hotelu, nebyla by to taková sranda a víc by nám to provětralo peněženky. 13 VĚTRÁK BŘEZEN 2013 Druhý den se jelo do Versailles. Páni, to bylo obrovské. Tak mě napadá, kde berou ti Francouzi takové prachy na udržovaní celého komplexu? Asi nějaké dotace z Evropské unie? Krásné to tam ale je, to se musí nechat. I uvnitř zámku, obrovské místnosti, chodby, královská postel, na kterou, kdybyste si chtěli lehnout, musíte lézt pomalu po štaflích. V tento den na nás čekala čtvrť la Defénse. Kdybyste náhodou chtěli vidět mrakodrapy, ale nechcete cestovat přes oceán, navštivte tuto pařížskou čtvrť. Všichni jsme si málem vykloubili všechny krční obratle, jak jsme čučeli na všechny ty obrovské budovy. Co následovalo po la Defénse? No co asi? Eiffelova věž! Konečně! Potom, co jsem si vždycky, jako malá, říkala na Petříně, že jsem jako na Eiffelovce, se mi to konečně splnilo. A to ještě, když věž začala každou hodinu blikat, to byla podívaná se vším všudy! Poslední den jsme se šli podívat do basiliky Sacré Coeur ve čtvrti Montmartre. Ten se mi asi ze všech čtvrtí líbil nejvíce. Možná, že mi připomíná něčím trochu Prahu, nevím. Pouliční umělci, co se tam snaží dělat umění, mají spíš umění otravovat, abych pravdu řekla. Když jsme dorazili do Latinské čtvrti nesměli jsme si nechat utéct Boulevard St- Michel a nebo Lucemburské zahrady, kde sídlí parlament. Poté jsme měli chvilku volno, a my tři, já, Lenka a Václav, si nemůžeme odepřít nějakou tu hospůdku. Teprve tam, dvě hodiny před odjezdem jsem měla opravdu pocit, že jsem v Paříži. To stálé lítaní z muzea do muzea a z galerie do galerie není to pravé, co dělá Paříž Paříží. Až teprve tady, v zapadlé hospůdce někde u Lucemburských zahrad, v tom žvanění místních a cinkání skleniček, na mě Paříž dýchla. Po chvíli se vydáváme přes Champs Elysées, co připomíná trochu Václávák, akorát je tak pětkrát větší, a rovnou dolů k obelisku. No a pak po dlouhém čekání na autobus, jsme dali všichni Paříži sbohem a hurá domů. Ráno vylézám z autobusu před Diplomatem, a co to slyším? Takové ticho? Kde to jsem? Někde na vesnici? Nééé, to je jenom naše Praha. Tu naší zem, co máme, bych za nic na světě stejně nevyměnila. Tak malebná a různorodá. Jak města, tak i příroda. Jsem ráda, že tu žiju. Do Paříže se určitě znova velmi ráda podívám, byl to úžasný zážitek, ale i přesto všechno, doma je doma. Nela Kýrová 3.BG, fotil Václav Diblík 4.BG 14 VĚTRÁK BŘEZEN 2013 MÓDNÍ POLICIE Mariana Mubenzemová 1. G Slečna Mariana se nepředvedla moc originálně, ale nutno uznat, že vkusně a jednoduše zkombinovala oděv, který má doma každá Anna Dolejšková 3. BG Konečně někdo, kdo se Zadek Chlupatý Najde se mezi námi i umí odvázat a nestydí člověk, který chce být se za to, co se mu líbí. originální a šokovat pro Kéž by takových lidí potěchu své okolí. Ale bylo na této škole více raději bychom se (nebo se nechali koukaly na hezky alespoň vyfotit), aby se oblečené muže. Oproti dalo na co koukat. To dívkám je naštěstí hezky studentka zajímající bychom začaly snad oblečených mužů se o módu. chodit i do školy. kupodivu na škole dost. Barbora Benoni 2. BG, Veronika Loulová 3. BG 15 VĚTRÁK BŘEZEN 2013 MÓDA NENÍ DIKTÁT, MÓDA JE HRA Některé ženy veškerý svůj volný čas tráví na nákupech a zkoušením různých šatů. Pokud napíšu, že já mezi ně rozhodně nepatřím, kecám jen trochu. Palladium má uklidňující účinky na moje deprese. (Na žal mi skvěle pomáhá i procházka, in-line, vaření nebo si jít někam zatancovat. Určitě nejsem jen někdo, kdo se celý dny jen převlíká. Někdy velmi ochotně vyrážím na venkov do lesa a na houby. Nenalíčená, v teplákách - i to je fajn.) Super je i vycházka noční Pařížskou. Oblečení nám umožňuje kreativně kombinovat, nebo si jen udělat radost po šílené písemce z fyziky. (Nedávno jsem dostala svoji nejhorší známku z fyziky, a jak se mi ty pásky z F&F hodily). ŠPATNÉ POČASÍ Upřímně, já se těším na teplo, sluníčko a zmrzlinu v Angelatu. Ale opravdu jsem si užila nošení velkých svetrů s vykompenzuje, protože tyhle šaty jsou nádherné, a tak hezké holce, jako je Bára, sluší desetinásobně. Moc se mi líbí, že si k nim nevzala jen černé nebo tělové punčochy, ale vzorované. Mašličky jsou hezké, holčičí a skvěle se hodí na jakoukoli společenskou událost. límečkem od košile a s nenápadným náhrdelníkem. Jsou ideální do chladného počasí. Můžete s tím do školy, na party i na rande. PARTY/PLES Moje sestra má za necelý týden maturitní ples, a proto jsem strávila nespočet hodin výběrem vhodných šatů. Jelikož nemám kvalitní foťák, nemůžu je sem dát, abyste je mohli všichni obdivovat. Bára ze třeťáku vám to ale určitě 16 VĚTRÁK DO ŠKOLY •mám období vysokého pasu. U kraťasů, kalhot, sukní i pásků. Nejvíc se mi líbí pasové kalhoty, do nich zastrčená košile, pásek se cvočky, a kdybych měla biker boots, brala bych je na party taky. Moje sestra mi je na chvíli půjčila… •na mikinách není nic špatného a moje kotníky si občas rády oddychnou od klínků, BŘEZEN 2013 které jsou nahrazeny teniskami. Tahle mikina je z vánočních slev z VanGraafu a nedala bych ji za nic na světě. Ok, moje sestra by ji nedala za nic na světě. Je totiž její. Alespoň mi posloužila jako modelína. •tak tohle je Marta a její sukně Sleeping beauty. Šila si ji na přijímací zkoušky na módní návrhářství. Kdybych měla velikost 34 jako ona, tajně se vplížím večer do Nučic, a vezmu jí ji. A to je vše. Doufám, že jste si našli nějakou inspiraci. Návrháři už šijí kolekce na jaro, poletí geometrické vzory a podíváme se daleko na východ od nás. Sama jsem na to zvědavá, tak budu stahovat, nakupovat a v dalším čísle snad už budou fotky, nápady na teplé dny. Mějte se famfárově. Ahooooooj ! Anna Nováková 2. BG 17 VĚTRÁK BŘEZEN 2013 Bals des victimes B ylo, nebylo… takzvané à la Titus a à la Caracalla. „bály obětí“ byly plesy Z našeho pohledu jsou možná pořádané v letech nejzábavnější psí uši (oreilles 1795 – 1796 de chien), pánský sestřih přeživšími po gilotinovaných dlouhý po stranách a krátký během Velké Francouzské vzadu. Nosili jej tzv. revoluce. Směli se jich účastnit Incroyables, royalistická, pouze nejbližší příbuzní módně činná omladina, popravených, před vchodem se která jím opět reagovala na museli prokázat osvědčujícími čepel. dokumenty. Specifický nebyl A jak to bylo s pozdravem? pouze důvod vzniku těchto bálů Namísto klasické úklony či a oprávnění ke vstupu na ně, ale pokývnutí se rozšířilo též jejich umístění, módní prudké trhnutí hlavou jako aspekty a forma pozdravu. při dekapitaci. Dle Taneční zábavy zlaté některých zdrojů se ujalo i aristokratické mládeže, jíž byly mezi dámami. čerstvě navráceny majetky, se Historikové mezi vámi se konaly jak v tradičních možná celou dobu ptají: tak obr. Incroyable tanečních sálech, tak i ve tedy bylo, nebo nebylo? Dlouhá zrušených klášterech či pobořených léta badatelé o existenci těchto bálů kostelních lodích. Tanečníci tak doslova nepochybovali. Teprve recentně začaly křepčili na hrobech svých předků. zaznívat pochybovačné hlasy, například silný Co se módy týče, ta úzce souvisela baryton Ronalda Schechtera (článek Gothic s popravami. Nosil se smuteční šat či černé Thermidor: The Bals des Victimes, the pásky přes paži. Zvláště u dam pak žal nad Fantastic and the Production of Historical zemřelými prezentovaly rudé stužky Knowledge in Post-Terror France). Ve (případně šátky) uvázané buď v místě, kde vědeckých kruzích již převládá názor, že trajektorie ostří gilotiny „bály obětí“ jsou protínala masokostní výmyslem rovinu, nebo ve stylu senzacechtivých croisures à la victime – romantiků, neboť překřížené na zádech. většina zpráv o nich se Exekuce se podepsaly objevuje až o několik také na dobovém účesu. desetiletí později Kromě antického uzlu (zejména Théophile sčesaného na temeni Lavallée, Histoire des hlavy (jenž nahradil Français, 1838-39). rokokové vlasové Jednou z výjimek je konstrukce) se totiž začaly nosit i krátké Louis-Sébastien Mercier, který již roku 1800 účesy, a to mimo jiné díky Josephine de tyto bizarní plesy popisuje v Nouveau Paris, Beauharnais. Budoucí paní Bonaparte unikla tato zmínka však není považována za smrti jen těsně; byly jí ostříhány vlasy, jako důvěryhodnou. Já sama bych vám v této každému, kdo se měl odebrat pod gilotinu. souvislosti ráda připomněla dohady o Později se krátký účes stal populárním coby existenci Tróji. coiffure à la guillotine či à la victime. Mužské i Tak co myslíte, bylo, nebo nebylo? ženské hlavy dále zdobily krátké účesy zvané Anna Dolejšková, 3.BG 18 VĚTRÁK BŘEZEN 2013 K SMÍCHU NEBO K PLÁČI? Minulý díl byl o Chuckovi Norrisovi a nynější díl je o lidech, které bychom měli respektovat, ale ve většině případů je to naopak. Každý řidič jistě zažil šok, když překročil maximální rychlost v obci a u krajnice za zatáčkou stála policie a měřila radarem.I každý teenager jistě zažil zděšení, když seděli na opěradle lavičky a najednou šli kolem policajti, nebo si odplivl na zem, či zahodil nedopalek od cigarety. Nyní budeme brát policii trošku z jiného pohledu, každý jistě zná několik dobrých vtipů, které stojí za to, aby se řekly ostatním. I já tu pár dobrých kousků mám. Ráno přijde policajt do práce celý rozesmutnělý a na rukávu má dvě černé pásky. KOMIX Víte kolik je potřeba policajtů k podojení jedné krávy? 40. Dva drží kýbl, každý z jedné strany, čtyři drží každý jeden struk, třicet zvedá krávu nahoru a dolů a čtyři dělají před krávou dřepy, aby si myslela, že stojí. Tereza Ševčíková 2. BG 19 VĚTRÁK BŘEZEN 2013 20