2013 casopis vetrak

VĚTRÁK
BŘEZEN 2013
1
VĚTRÁK
BŘEZEN 2013
OBSAH
SLOVO ŠÉFA ...................... 3
ŠKOLNÍ RADA S.R.O. .............. 4
Co mi dává bouda na Evropské? ... 5
Dnes je zítřek, kterého jste se
včera obávali. .................. 7
Pár důvodů ...................... 8
Trocha poezie… .................. 9
ZÁBRADLÍ ..................... 9
Hotel Chelsea - pokoje, které
znamenají svět ................... 10
Expériences de Paris ........... 12
MÓDNÍ POLICIE .................. 15
MÓDA NENÍ DIKTÁT, MÓDA JE HRA .. 16
K SMÍCHU NEBO K PLÁČI? ......... 19
KOMIX .......................... 19
ŠÉFREDAKTOR:
Nela Kýrová 3. BG
REDAKCE:
p. ředitel Pavel Drtina, p. prof. Pavel Žďárský, p. prof.
Luděk Doležal, David Háva 3.BG, Karolína Ježková 3. B,
Anna Jagošová 2. BG, Denis Brych 2. A, Lukáš Sidorják
4.BG, Honza Nussberger 4. B, Anna Hokešová 2. AG,
Barbora Benoni 2.BG a Veronika Loulová 3. BG, Anna
Nováková 2. BG. Tereza Ševčíková 2. BG, Nela Kýrová
3. BG
ILUSTRACE:
Adéla Hrdličková 3. AG, Veronika Loulová 3. BG, Nela
Kýrová 3. BG
FOTO:
Václav Diblík 4. BG, Lenka Štěpánková 2. AG
GRAFIK:
Nela Kýrová 3. BG
PATRONACE:
p. prof. Luděk Doležal
2
VĚTRÁK
BŘEZEN 2013
SLOVO ŠÉFA
Vážení čtenáři,
po měsíci potíží a hledání správné diagnózy zasáhla počátkem
prosince loňského roku našeho pacienta klinická smrt. Připojen
na přístrojích nejevil známky života. Započaly četné intervence
špičkových odborníků, rodina a příbuzní vyvinuli obětavé úsilí,
ale Vánoce ponechaly pacienta v těžkém komatu. Byli povoláni
další specialisté, v pondělí 21. ledna 2013 proběhlo několik
lékařských konsilií za účasti zástupců rodiny i přátel. Oživovací
pokusy nabyly na intenzitě následující den. Byly použity silné
elektrošoky za účelem obnovy nervové činnosti pacienta.
Kritická noc na středu 23. ledna 2013 nedala nikomu spát. Boj
o záchranu pacientova života přinesl velký a snad už i nečekaný
výsledek. Pacient žije! Napětí vystřídala obrovská úleva.
Nastává čas doléčení a rehabilitace, aby probuzený, ale
oslabený pacient nabral sil do mnoha dalších let. Popřejme mu zdraví, štěstí a hodně
pozitivní energie!
PhDr. Mgr. Pavel Drtina, ředitel školy
Tak a je to! Konec stresu, napětí a každodenních nočních můr ve
spánku. Doufám, že tomu opravdu tak bude. Nemohu v sobě ale
stejně potlačit neustálou nejistotu, jestli v tom není ještě nějaká
habaďůra. Ale to, co se u nás ve škole poslední měsíce dělo, se
snad zapíše i do dějin. Celý problém s neotevřením prvního ročníku
gymnázia mi otevřel oči, a to hlavně z ohledu toho, co dokážou
natropit pouhé pitomé prachy a vysoké postavení ve společnosti.
To je obecně známo, já vím, ale teprve teď jsem si to fakt
uvědomila a pěkně mě to žere. Ono všechno špatné je k něčemu
dobré. Teď myslím to, jak nás to neuvěřitelně stmelilo! Jak
profesory se studenty, gymnázium s pedagogickou školou, ale i
samotné třídy. To jsem opravdu nečekala, že skoro všichni z celé školy se semknou a budou
bojovat skoro na život a na smrt. Tohle je podle mě z toho všeho největší úspěch a nesmírně si
toho vážím. Také na druhou stranu jsem se ale dočkala zklamání díky charakterům některých
jednotlivců. Ale co, aspoň jsem nabyla nových zkušeností, jací lidé jsou, jak jsou neupřímní a baví
je jenom slovíčkařit. Naštěstí se ale přeci najdou lidé, kteří to mají v hlavě srovnané. Největší dík
musím věnovat panu profesorovi Žďárskému.(Samozřejmě i dalším, jako je třeba pan profesor
Doležal nebo Lukáš Sidorják). Jste skvělí! Hlavně si teď pořádně všichni odpočiňte, ať vás z toho
mumraje, který byl poslední měsíce, neklepne. Jinak v novém čísle máme další novinky, a to
hlavně v oblasti módních rubrik. Takže dámy, máte se na co těšit! Mějte se krásně!
Vaše Nela
3
VĚTRÁK
BŘEZEN 2013
ŠKOLNÍ RADA S.R.O.
Před dvěma nebo třemi týdny, kdy mi Nela
zadala napsat článek - můj názor na
tehdejší dění, které vám, aspoň v to
doufám, příliš představovat nemusím, jsem
měl v hlavě načrtnutý velice pěkný
nekrolog s troškou té východní reinkarnace
a citáty s přísliby lepších dob, které jistě
vyslovil nějaký zoufalec v posledním tažení,
jen aby se měl ještě čemu naposledy
zasmát. Nepovažuj mě, prosím, milý čtenáři
za pesimistu, být pesimistou se sice vyplácí
coby do prosté úspěšnosti, ale jinak je to
dle mého velice nevděčné zaměstnání. Ne,
já věřil ve výhru, ale můj rozum,
mimochodem pro změnu velký realista,
měl poněkud jiné názory a ty v otázce
článku měli navrch. Naštěstí (skvělá to
vlastnost) všechno dělám na poslední
chvíli, a tak teď, den před uzávěrkou v půl
dvanácté večer, zjišťuji, že vítězství je
krásná věc, ale zároveň mě činí němým. Po
dlouhém hledání námětu jsem se vzdal
všech, pro mě v té chvíli zbytečností - všech
útoků, obran, líčení, tvrzení, mýtů, narážek
a urážek všech traktátů, tlustospisých
pojednání, esejí a neesejí a nakonec
dokonce i svého tichého cynismu jsem
poddal se té jediné touze, která mě právě
teď obléhala, a to sice spánku. Takže jen a
pouze poděkuji, tím nic nezkazím, snad i
naopak… Děkuji tedy všem, kdo byli za
zachování gymnázia, a i těm, kdo byli proti
(aspoň bylo koho kamenovat), děkuji panu
Žďárskému, panu Doležalovi a celé spoustě
dalších profesorů, kteří za námi stáli, s
námi za záchranu bojovali, kteří nás vedli
skrz všechny ty mnohé nesnáze a vlévali
novou víru a odhodlání do žil, i když nám
zrovna umrzaly prsty. Díky všem, kteří
podepsali petici, ať už ve stavu vědomí či
nevědomí, děkuji panu řediteli, bez něhož
by mnohé nebylo, mnohé nevzniklo a jehož
optimismus
a
nasazení
nám
byl
nehynoucím
příkladem.
Nesmím
zapomenout poděkovat za chvíle radosti a
bujarého veselí, slz a objetí, vítězných
tanečků a výkřiků jak z dob lovců mamutů,
za vůni koláče, chuť bábovky a vůbec jiným
cukernatým pečivům a nepečivům, které
navštívily a ještě navštíví naše útroby. Díky
slunci, měsíci, hvězdám, bezvýznamným
asteroidům, šťastným a nešťastným
náhodám, korunám i dvoukorunám a
nakonec pro úplnost… Nakonec děkuji
Akademii. Rozloučím se s vámi slavným
citátem hodným k zamyšlení, který
zaznamenal římský negramotný filolog
Googlicius Translatore ve své knize
Nugarum: „Dampnas, ubi sunt mea
calciamenta!“ tedy v řeči lidové: „
Zatraceně, kde mám své boty!“
PS: Zprávy ze školní rady. Buď v příštím, nebo
koncem tohoto školního roku bude otevřena
terasa a v létě budou snad i nová okna.
David Háva 3.BG, zástupce pro školní radu
4
VĚTRÁK
BŘEZEN 2013
Co mi dává bouda na Evropské?
V
pátek 7. prosince jsem dopoledne v tělocvičně sledoval dodatečnou zkoušku Rybovy mše.
Sluneční paprsky laskavě osvětlovaly prostor, kde se mezi hudebníky mísili studenti všech
ročníků i oborů s absolventy a pedagogickým sborem. Tradiční Rybovka, ale i dohledy na
chodbách ověšených výtvarnými díly, kdy z učeben zní hra na klavír, práce s mladými, které jsme se
naučili povýšeně nálepkovat jako „naivní“… To vše se v adventní době zvláštně prolínalo do
intenzivní emoce s jasným poselstvím: „Zastav se a uvědom si, že jsi šťastný!“
Střední škola je zvláštní organismus – je vlastně rodinou, tedy v tom širokém,
lincolnovském smyslu „the family of man“… Nebo má alespoň potenciál se jí stát – a na Evropské je
v tomto ohledu velice příznivý genius loci.
Za dvě hodiny přišlo kruté probuzení v podobě zprávy o rozhodnutí magistrátu a
dopolední idyla byla tatam. O pár dní později jsem však už věděl, že duch místa opravdu působí a
není pouhou soukromou iluzí.
Studenti se rozhodli úporně a
hlasitě křičet NE, i když jim mohlo
být všechno jedno. Jen kvůli tradici
a hodnotám, které se dají spíše cítit
v srdci, než racionálně podložit a
vysvětlit nějakými exaktními
statistikami.
Do Zaslíbené země
možná mohou vejít až ti, kteří
neprožili egyptskou robotárnu. Ti,
kteří nemají duši otroků. Ti, kteří už
nezažili bolševický ráj pracujících a
permanentní brainwashing, kteří se
nenaučili bát všudypřítomné moci, nemuseli se přetvařovat a převlékat kabáty. My jsme kdysi bořili,
mladí, netíženi minulostí, budou brzy stavět. Je dobře, že neodejdou do života se zkušeností, že
proti aroganci moci není obrany.
Na Evropské jsem se mezi mládeží naučil dívat do budoucnosti s nadějí. Když budu
parafrázovat oblíbené heslo Jacka a Bobbyho Kennedyových – sním o světě, který tu ještě není. A
říkám si: Proč ne?!
pan prof. Pavel Žďárský
Milé dámy a milí pánové,
Byl jsem Nelou požádán o pár slov do
speciálního čísla Větráku, a tak po mnohém
přemáhání a odkládání vytvářím následující
řádky. Při rozvažování nad tímto textem jsem
dospěl k smutnému konstatování, že ačkoliv
učím jazyku Husovu a Čapkovu, nic z jejich
talentu mi nebylo dopřáno. Nejsem prostě
psavý typ.
Málokomu se poštěstí být u toho. Být u toho,
když se píší dějiny. A pro mě je obrovskou ctí, že
jsem se mohl přiblížit k něčemu tak zásadnímu,
jako byly události posledních týdnů. Všem, kteří
se podíleli na naší společné akci, bych chtěl
především poděkovat za jejich úsilí, snahu,
nezlomnost a dobrou náladu. Bez Vás všech by
to nedopadlo a Vás všech si za výše uvedené
hluboce vážím. Vás všech bez výjimek. Jednomu
však patří přece jen dík největší, a
předpokládám, že to tak asi cítíme všichni
stejně.
„PAVLE, DĚKUJEME.“
pan prof. Luděk Doležal
5
VĚTRÁK
BŘEZEN 2013
Zpráva o zachování gymnázia
přišla stejně rychle, jako
zpráva o jeho zrušení.
Obě byly překvapující,
tato však mile.
Zpráva o zrušení
gymnázia nám byla
předložena jako
hotová věc, a že prý
se s tím nedá nic
dělat. Ale jak pravil
jeden moudrý muž „NIKDY
NEŘÍKEJ NIKDY“. Když to nechtěl
řešit magistrát, vzali jsme osud
své školy do vlastních rukou. A
je dobře, že jsme tak učinili.
S pomocí nás všech a našich
kantorů jsme bojovali a na konec
zvítězili.
Největší díky patří Karlu
Schwarzenbergovi, který se za nás
postavil.
Karolína Ježková 3. B
Inscenace – VZPOURA STUDENTŮ
Obsazení: Studentský stávkový výbor,
koordinační skupina, velký otec Pavel,
nekončící bezmoc byly ubíjející. Na celé
věci ale bylo jedno velké pozitivum
– většina studentů i profesorů
táhla za jeden provaz. Čím
těžší byly začátky, tím větší
byla euforie po derniéře
naší divadelní hry.
Osudovou a životní roli si
zde zahrál náš oblíbenec
PaedDr. Jiří Pilař, jehož part byl
nejnáročnější – zaskakoval nejen za
představitelku hlavní ženské role –
sólistku Helenku, ale také se prosadil
jako protipól zla. Na konci hry došlo i
na šachy, aneb ČERNÝ KRÁL DÁVÁ
MAT!
Anna Jagošová, 2.BG
Jakmile jsem zjistil, že se má naše
gymnázium rušit, vyvolalo to ve mně
vztek a lítost. A nebyl jsem sám. Všichni
spolužáci, které znám, se pustili do boje
o záchranu našeho gymnázia. Včetně
Jiří Pilař – host, Helenka – překvapení
večera (v našem případě nejenom
jednoho večera).
JEDNÁNÍ POSLEDNÍ
Středa, 23. ledna, 14:30, místo: chodba
před ředitelnou.
Hlouček studentů nervózně postává
před ředitelnou – po kolikáté již? – a
zatím ještě netuší, že se blíží konec
nevlídných slov a začátek bujarých
oslav…
… občas mi to celé opravdu tak
připadalo. Jako nepovedená divadelní
hra, jak zlý sen, co nekončí. Na zlé sny
ale kvůli nedostatku spánku nebyl čas.
Stálý stres, nátlak z vyšších míst a
mě. Byla tu občas velmi hustá
atmosféra, ale byli jsme ochotni udělat
cokoliv a stálo to za to. Gymnázium
Evropská zůstává a všichni z toho máme
obrovskou radost.
Denis Brych 2.A
6
VĚTRÁK
Dnes je zítřek, kterého
jste se včera obávali.
Nebáli jste se zbytečně?
Příště se nebojte…
I tímto citátem by se dal shrnout skoro
dvouměsíční maraton, kterého se většina
studentů,
profesorů a jejich příbuzných účastnila a
tím tak přispěla k vítězství, které se zapíše
do historie školy.
Bylo by nevhodné těchto pár řádků
adresovat těm, kteří nás nepodporovali a
psát v nich o osobách,
které táhly proti nám. Poděkování si
mimo jiné zaslouží i média, která nás
podporovala i v těch
nejčernějších dnech a
která o nás nepřestala
psát do teď. Právě díky
nim se dostal náš
recept na další
ze středních škol,
které čelí stejným
nespravedlivým a
nemístným
rozhodnutím.
Od začátku prosince,
kdy začalo
koncertování České
mše vánoční, jsme žili
v nejistotě, zdali se po
tehdy plánovaném
boji rozhodnutí
pražského magistrátu
změní a tím se prvý
ročník unikátního
gymnázia v příštím školním roce znovu
otevře. Stálo to trápení za to, říkám si
dnes, kdy jsme jednu
bitvu z mnoha s magistrátem vyhráli. Do
budoucích let se ale musí mít škola a
zejména pak její vedení
BŘEZEN 2013
na pozoru, a hlídat situaci, která se týká
nejen gymnázia s esteticko-výchovným
zaměřením, ale i
všech forem studií, které naše škola
studentům nabízí!
Společně jsme to zvládli,
společně to zvládneme!
Žádný z navržených nápadů, a ať už se
jedná o: stávkovou pohotovost,
obvolávání médií, zakládání
nejrůznějších výborů a skupin,
uskutečnění úspěšných demonstrací,
sepsání petice, či ta
nejkrajnější, mezi které patří: studentská a
okupační stávka budovy, nebyly těmi
méněcennými,
nebyly nesmyslnými.
Studenti si nenechali
diktovat, studenti
vytáhli do boje!
V následujících týdnech se
popereme s přihláškami na
tuto školu - onen boj
nekončí, právě začíná.
„Jdeme do toho“ slýchávám
na sociální síti facebook,
slýchávám od svých přátel a
kamarádů - od
svých spolužáků. Na
základních školách
prezentujeme naši školu,
všechny formy studia.
Vyvrcholení
oné propagace nastane 28.
února od 18:00 v dejvickém
Divadle Spejbla a Hurvínka.
Koncert
k propagaci školy bude dělen výstavou
výtvarných děl našich studentů. Chtěl
bych vás poprosit o
propagaci této akce mezi žáky osmých a
devátých ročníků základních škol.
Boj teprve začíná,…NEkončí.
Lukáš Sidorják 4.BG (předseda
studentského výboru)
7
VĚTRÁK
BŘEZEN 2013
Pár důvodů, které vedly Odbor školství, mládeže a
sportu Magistrátu hl. m. Prahy k nesouhlasu s otevřením I. ročníku
gymnázia, a naše protiargumenty, které vedly ke změně původního
rozhodnutí:
V předchozích letech byl obor Gymnázium se zaměřením na
esteticko-výchovné předměty vyučován na dalších 2 gymnáziích
zřizovaných hl. m. Prahou, na Gymnáziu Na Pražačce a na
Gymnáziu Čakovice. Z důvodu nezájmu uchazečů o tento obor
nejsou již třídy s uvedeným zaměřením na těchto školách
otevírány. V tomto směru souhlasím s tím, že gymnázia
připravují studenty na studium na rozličných oborech vysokých
škol, nicméně ne všichni uspějí. A v tomto duchu jsou potom ve
výhodě absolventi, kteří mají ukončené odborné střední
vzdělání.
Právě proto, že obor Gymnázium se
zaměřením na esteticko-výchovné předměty
se již nevyučuje na jiných pražských
školách, by jedna třída na Evropské měla být
otevřena! O zájmu o studium svědčí to, že
v jediné třídě 1. ročníku je letos 32 žáků a po
ohlasu na Dni otevřených dveřích a přehlídce
středních škol Schola Pragensis by se jedna
třída opět naplnila.
V neposlední řadě nelze zapomínat ani na finanční stránku této
věci. Hlavní město má v letošním roce mimořádně málo peněz –
rozpočet je nižší o stovky milionů korun. Všechny rozpočtové
kapitoly musely proto ponížit své požadavky na výdaje proti
loňsku. Musíme se tedy chovat hospodárně.
Finanční stránka není argument, protože obor gymnázium
je nejméně finančně náročný ze všech tří oborů vzdělání
poskytovaných naší střední školou, zatímco obor
Předškolní a mimoškolní pedagogika, jehož jednu třídu
navíc (právě místo třídy gymnázia) bylo umožněno
odborem školství, mládeže a sportu MHMP otevřít, je
nejdražší.
8
VĚTRÁK
BŘEZEN 2013
Trocha poezie…
ZÁBRADLÍ
Na zábradlí seděla
vypadala vnadně
do mých očí hleděla
působila chladně
vylezl jsem ke slečně
tvářila se netečně
na zábradlí drápal jsem
se
zcela zbytečně.
Honza Nussberger 4. B
9
VĚTRÁK
BŘEZEN 2013
Hotel Chelsea - pokoje, které znamenají
S
tojíte na zakouřené chodbě a
chcete požádat poslíčka o
pomoc. Bohužel jste si ho spletli
s Jimmy Hendrixem, který se vás
nenuceně zeptá, jestli nemáte
strunu, protože mu dnes praskla už
třetí.
Tohle se mohlo stát jenom
v hotelu Chelsea. Mezi lidmi koluje
spousta
příběhů
o
hotelech,
ve
kterých straší. Pokud existuje něco
nadpřirozeného i tady, je to můza.
Píše se rok 1884 a New York
se
může
pyšnit
novou
nejvyšší
stavbou.
Je
to
dvanáctipatrový
družstevní
dům
s nájemními
byty
postavený
v divadelním
centru
Manhattanu. Družstvo ale po deseti
letech zkrachovalo a noví majitelé
vybudovali z cihlové budovy hotel –
hotel Chelsea. Pokud se někomu z vás
vybaví luxusní apartmá, ve kterém
trávil svou poslední dovolenou, jste
na omylu; hotel sloužil spíše pro
dlouhodobé ubytování. Malíř Alphaeus
Philemon tam dokonce bydlel celých
35 let až do své smrti ve věku 112
let.
V 60. letech tam bydlel Bob
Dylan se svou manželkou téměř dva
roky, a když otěhotněla, tak se
odstěhovali do vlastního. Později
řekl, že se mu nelíbilo, jak hotel
proslavil další nájemník Andy Warhol
svým tříhodinovým filmem Chelsea
svět
Girls. Boba Dylana (pravým jménem
Robert Zimmerman) ovlivnil básník
Dylan Thomas, který také bydlel v
hotelu, natolik, že přijal jeho
jméno za svůj pseudonym.
Dylan
Thomas
ale
nebyl
jediným spisovatelem, který tam žil.
V roce 1898 se tam ubytoval Mark
Twain a už v té době byl hotel
proslulý jako ráj bohémů. Allen
Ginsberg tam napsal mnoho svých
básní, Arthur C. Clarke Vesmírnou
odyseu a mnozí další jako například
Jack Kerouac nebo Charles Bukowski
zde také vytvářeli svá díla.
V hotelu proběhla i často
zmiňovaná
milostná aféra.
Leonard Cohen je
zásadním autorem
květinové
éry
(někdo si možná
vzpomene
na
píseň Hallelujah
ze Shrecka) a
Janis
Joplin
byla už za svého
života
živoucí
legendou
díky
svému
nezaměnitelnému
nakřáplému
hlasu.
Leonard
měl
docela
komickou zálibu,
rád jezdil výtahem a právě při jedné
projížďce v něm potkal Janis. Jejich
vztah popsal v písni Hotel Chelsea
No.2 a to, že je píseň zrovna o
Janis prozradil až jeho producent,
10
VĚTRÁK
což pak Leonarda
dlouhou dobu
trápilo. Píseň totiž poprvé zazněla
v roce
1972,
tudíž
2
roky
po
zpěvaččině smrti, a podle něj to
vůči ní nebylo fér.
Recepční hotelu přijal dne
12. října 1978 hovor. Neznámý hlas
mu řekl, že v pokoji č. 100 je
někomu špatně a že potřebuje pomoc.
Když na místo dorazil poslíček,
spatřil
zakrvácenou
blondýnu
ve
spodním
prádle,
hlavu
měla
pod
umyvadlem, v břiše zabodnutý nůž,
postel byla celá od krve a na zemi
ležel zničený mladík. Ta blondýna
byla Nancy Spungeen,
notoricky známá jako
Nechutná
Nancy
přítelkyně
punkové
hvězdy baskytaristy
Sex
Pistols
Sida
Viciouse. Přesto, že
nebyli svoji, byli
zaregistrovaní
pod
jménem paní a pán
Ritchieovi, protože
John Ritchie bylo
Sidovo
skutečné
jméno. Oba dva byli
závislí na drogách a
za svého pobytu byli
schopni komunikovat
jen málokdy. Během
několika
interview
oba
leželi
na
posteli a střídavě
upadali
do
bezvědomí,
což
vyvrcholilo
neštěstím, které je
známé jako punkový
Romeo a Julie. Sid
Vicious byl obviněn
z vraždy, ale řekl, že si nic
nepamatuje, propustili ho na kauci,
a tak se už nikdy nikdo zřejmě
nedozví, jestli se Nancy zabila sama
nebo jestli to udělal Sid, protože
je
také
dost
možné,
že
Nancy
zavraždil drogový dealer. Když se po
propuštění oslavovalo, Sid dostal od
matky čistý heroin a předávkoval se.
V dopise na rozloučenou stálo: Měli
jsme pakt smrti, musím dodržet svojí
půlku,
pohřběte
mě
vedle
mého
miláčka…
Podstatně
lepší
časy
v hotelu
zažila
Joni
Mitchel
(figuruje jako oblíbená zpěvačka ve
filmu Láska nebeská), která napsala
BŘEZEN 2013
píseň Chelsea morning, podle níž
Bill
a
Hillary
Clintonovi
pojmenovali svojí dceru Chelsea.
Bydlela tam i Joan Baez (podle
jejího vzoru se Jenny ve Forrestu
Gumpovi
chtěla
stát
folkovou
zpěvačkou), Iggy Pop se svou kapelou
The Stooges, Jimi Hendrix,
dodnes
považován za jednoho z nejlepších
kytaristů, který tam experimentoval
nejen s drogami ale i se zvuky.
V hotelu žil dokonce i John Lennon.
Fotografka Julie Calfee tam
strávila
4
roky,
fotila
běžné
situace
a
nakonec
fotky
vydala
v knize,
ke
které
napsal
předmluvu Miloš
Forman.
Oba
bydleli
v 8.
Patře, a právě
tam
našemu
nejlepšímu
režisérovi
poslal
Michael
Douglas
první
verzi
scénáře
k Přeletu
nad
kukaččím
hnízdem (poslal
mu jí už dříve
do
Čech,
ale
kvůli
cenzuře
se
k němu
nedostala).
Jeden
z pokojů
obýval od 60.
let až do své
smrti
Charles
James,
první
americký
módní
návrhář.
V hotelu
po
nějaký
čas
přebývali
Frédéric
Chopin, Frida Cahlo, Edith Piaf, Tom
Waits, Jon Bon Jovi, Anthony Kiedis,
Uma Thurman a mnoho dalších.
V 80. letech tam bydlela i
Madonna, která se po letech vrátila,
aby v pokoji č. 822 nafotila fotky
pro svou knihu Sex. Ve stejném
pokoji se nedávno fotila také mladá
zpěvačka, Taylor Momsen, se svou
kapelou The Pretty Reckless.
Od
roku
2007
to
jde
s hotelem z kopce, protože majitelé
vyhodili Stanleyho Barda z postu
manažera. Jenže byl to právě Bard,
který po mnoho let poskytoval azyl
začínajícím umělcům a povolil, aby
11
VĚTRÁK
sex, drogy a rock’n’roll – to
všechno, bylo pod jednou střechou.
Kde jinde mohli malíři platit nájem
svými obrazy?
Na začátku minulého roku
hotel koupil Joseph Chetrit, muž se
zamlženou
minulostí
a
velkým
majetkem (začínal jako vývozce a
dovozce
textilu,
měl
problémy
s celními zákony a placením daní,
vlastní budovy New York University,
spoustu jiných hotelů a komerčních
staveb, patřilo mu i Toy Center –
největší
hračkářství
na
světě),
který se dovedně vyhýbá zájmu médií.
Doug
Harmon,
který
v New
Yorku
zprostředkovává prodeje budov, řekl,
že
z Chetrita
hned
po
první
prohlídce
hotelu
čišel
nadšený
estetický cit a přirozený talent pro
změnu.
Od 1. srpna 2011 je hotel
zavřený z důvodu oprav. Na změny má
dohlížet
Gene
Kauffman,
který
spolupracoval i s řetězcem Holliday
BŘEZEN 2013
Inn, takže můžeme očekávat, že se ze
z nyní zapadlé budovy stane luxusní
hotel s bazénem na střeše a nočním
klubem. Patti Smith (zpěvačka, která
v hotelu také bydlela a odstěhovala
se teprve před několika lety) se
rozhodla,
že
tam
za
Chetritovy
podpory upořádá koncert. Nakonec ho
ale
pro
nepříznivé
okolnosti
zrušila.
Současný stav hotelu je
zdrcující. Pokoje jsou rozkopané,
atmosféra
je
tatam,
na
jednom
z balkónů visí transparent s nápisem
„Bring back Stanley Bard“ a na
oficiálních stránkách se píše, že
hotelu lze využít pro focení nebo
natáčení filmů, ale že pronajmutí
pokoje není možné.
Zlatá doba je sice pryč,
ale umělecký odkaz tohoto místa žije
a
stále
bude
žít
v písničkách,
obrazech a fotografiích, které tam
vznikly. A to je hotel Chelsea.
Anna Hokešová 2. AG
Expériences de Paris
,, Tak odjíždíme! “, ozvalo se z autobusového mikrofonu. Na ten okamžik, kdy to uslyším, jsem
čekala snad čtyři týdny. Konečně! Jak já se těším! Tři dny v tahu za hranicemi, spousta kilometrů
od Prahy, která mi už leze krkem a nový domov na pár dní, co se jmenuje Paříž, už na nás čeká.
Probouzím se s
přilepeným obličejem na skle,
za kterým na mě vykukuje
nějaké město. Jako ,,vyvoraná
myš“ mžourám a ptám se
ostatních, kde to jsme. ,,No
v Paříži, ne? Cos myslela?“
,,Jupííí!“ Tak teď ale pozor!
Přichází horší část probuzení.
Hrabu v batohu a hledám onu
věc. Zrcátko! Můj ty bože, tomu
teda říkám pařížská elegance!
Pytle pod očima, rozmazaná
řasenka, celá oteklá...
Potřebovala bych ranní
hygienu. Bodla by i toaleta v
Mekáči. Teď je však na pořadí
návštěva Louveru! Ty jo, je půl
desáté, doba kdy o víkendu teprve vstávám, ne-li později, a Louvre málem praská ve švech.
Ještěže není léto. Samozřejmě tak 90 procent návštěvníků tvoří populace asijských národností,
jak jinak. Každý obraz fotí třikrát na své nejnovější modely iPadu, iPhonu (vlastně na všechny
přístroje s předponou i). Monu Lisu mají vyfocenou alespoň stokrát ze všech možných i
nemožných úhlů. Avšak co to mé oko vidí! Hrozný houf lidí kolem nějaké věci. Co se děje? Nestalo
12
VĚTRÁK
BŘEZEN 2013
se někomu něco? Prostě mi to nedá a musím se jít podívat. No to mě podržte, oni si ti Japonci fotí i
ceduli co ukazuje směr kudy za Monou Lisou. To musím zdokumentovat, samozřejmě ne tu ceduli,
ale ty Japonce!
Cestou k Notre Dame potkáváme opravdivý výkvět pařížského obyvatelstva, co dává městu ten
správný šmrnc. Zakuklený bezdomovec, žebrák v parádním rauši, či skupinka černochů co na nás
pořvávají, že nás vezmou do Afriky. Celí ušmajdaní po prohlídce v Notre Dame táhneme Paříží
směrem k Centre Pompidou. Pokud znáte pražskou Brumlovku, tak tam je jedna budova, která
lehce Pompidou kopíruje. Před Pompidou se zabydlela bezvadná dvojice pouličních hráčů.
Šmidlají na takové podivné mandolíny, a kdybyste náhodou chtěli zapsat onu píseň do not, stačily
by vám pouze dva tóny. Po nafocení těch dvou jsme se chtěli pomalu odebrat někam na jídlo, ale
jim se to moc nelíbilo. Asi očekávali, že dostanou nějaké to dýško za tu podívanou, co předvedli,
ale my skrblíci, jim nedali ani cent. Celí rozhořčení na nás začali skřehotat něco, co se podobalo
nějaké kletbě. Doufejme, že přežijeme ve zdraví do konce tohoto roku.
Úplně bych vám zapomněla popsat
našeho pana průvodce, který nás provázel po
Paříži celé tři dny. Abyste si ho dokázali
představit, se všemi jsme se shodli, že vypadá
úplně jako strýček Vernon z Harryho Pottera.
Ale to nejlepší teprve přijde! Když jsme se
přemisťovali autobusem někam do centra,
abychom to nemuseli všechno odchodit,
vyprávěl nám o různých zajímavostech Paříže
do autobusového mikrofonu. Vždycky precizně
vyslovoval P a B a lehce ráčkoval. No to byste
nevěřili, jak se z obyčejného průvodce stane
senzační mistr beatboxu. Ovšem jenom když
měl v ruce mikrofon, bez něho by to tak
nevyniklo. Jinak byl ale moc milý, byla s ním
legrace a chytrý rozhodně byl. Ukázal nám
každé místečko v Paříži, co stálo za zmínku a o
každé památce nám řekl snad úplně všechno.
Každý večer jsme se odebrali k
přenocování do hotelu Formule 1. Teda to vám
povím, tam v tom hotelu někdo něco řekl a
hned to všichni obyvatelé Formule věděli,
protože ty zdi byly snad postavené z
papundeklu. Když jste šli na toaletu či se osprchovat připadali jste si jako v letadle. Bylo třeba dát
si pozor, aby vás náhodou nespláchlo automatické čištění poté, co byl někdo před vámi. Asi si
říkáte, že to bylo strašné, ale já si zase říkám, že kdybychom byli v nějakém vyvoněném hotelu,
nebyla by to taková sranda a víc by nám to provětralo peněženky.
13
VĚTRÁK
BŘEZEN 2013
Druhý den se jelo do Versailles. Páni, to bylo obrovské. Tak mě napadá, kde berou ti
Francouzi takové prachy na udržovaní celého komplexu? Asi nějaké dotace z Evropské unie?
Krásné to tam ale je, to se musí nechat. I uvnitř zámku, obrovské místnosti, chodby, královská
postel, na kterou, kdybyste si chtěli lehnout, musíte lézt pomalu po štaflích. V tento den na nás
čekala čtvrť la Defénse. Kdybyste náhodou chtěli vidět mrakodrapy, ale nechcete cestovat přes
oceán, navštivte tuto pařížskou čtvrť. Všichni jsme si málem vykloubili všechny krční obratle,
jak jsme čučeli na všechny ty obrovské budovy. Co následovalo po la Defénse? No co asi?
Eiffelova věž! Konečně! Potom, co jsem si vždycky, jako malá, říkala na Petříně, že jsem jako na
Eiffelovce, se mi to konečně splnilo. A to ještě, když věž začala každou hodinu blikat, to byla
podívaná se vším všudy!
Poslední den jsme se šli podívat do basiliky Sacré Coeur ve čtvrti Montmartre. Ten se mi asi ze
všech čtvrtí líbil nejvíce. Možná, že mi připomíná něčím trochu Prahu, nevím. Pouliční umělci,
co se tam snaží dělat umění, mají spíš umění otravovat, abych pravdu řekla. Když jsme dorazili
do Latinské čtvrti nesměli jsme si nechat utéct Boulevard St- Michel a nebo Lucemburské
zahrady, kde sídlí parlament. Poté jsme měli chvilku volno, a my tři, já, Lenka a Václav, si
nemůžeme odepřít nějakou tu hospůdku. Teprve tam, dvě hodiny před odjezdem jsem měla
opravdu pocit, že jsem v Paříži. To stálé lítaní z muzea do muzea a z galerie do galerie není to
pravé, co dělá Paříž Paříží. Až teprve tady, v zapadlé hospůdce někde u Lucemburských zahrad,
v tom žvanění místních a cinkání skleniček, na mě Paříž dýchla. Po chvíli se vydáváme přes
Champs Elysées, co připomíná trochu Václávák, akorát je tak pětkrát větší, a rovnou dolů k
obelisku. No a pak po dlouhém čekání na autobus, jsme dali všichni Paříži sbohem a hurá domů.
Ráno vylézám z autobusu před Diplomatem, a co to slyším? Takové ticho? Kde to
jsem? Někde na vesnici? Nééé, to je jenom naše Praha. Tu naší zem, co máme, bych za nic na
světě stejně nevyměnila. Tak malebná a různorodá. Jak města, tak i příroda. Jsem ráda, že tu
žiju. Do Paříže se určitě znova velmi ráda podívám, byl to úžasný zážitek, ale i přesto všechno,
doma je doma.
Nela Kýrová 3.BG, fotil Václav Diblík 4.BG
14
VĚTRÁK
BŘEZEN 2013
MÓDNÍ POLICIE
Mariana
Mubenzemová 1. G
Slečna Mariana se
nepředvedla moc
originálně, ale nutno
uznat, že vkusně a
jednoduše
zkombinovala oděv,
který má doma každá
Anna Dolejšková 3. BG
Konečně někdo, kdo se
Zadek Chlupatý
Najde se mezi námi i
umí odvázat a nestydí
člověk, který chce být
se za to, co se mu líbí.
originální a šokovat pro
Kéž by takových lidí
potěchu své okolí. Ale
bylo na této škole více
raději bychom se
(nebo se nechali
koukaly na hezky
alespoň vyfotit), aby se
oblečené muže. Oproti
dalo na co koukat. To
dívkám je naštěstí hezky
studentka zajímající
bychom začaly snad
oblečených mužů
se o módu.
chodit i do školy.
kupodivu na škole dost.
Barbora Benoni 2. BG, Veronika Loulová 3. BG
15
VĚTRÁK
BŘEZEN 2013
MÓDA NENÍ DIKTÁT, MÓDA JE HRA
Některé ženy veškerý svůj volný čas tráví na nákupech a zkoušením různých
šatů. Pokud napíšu, že já mezi ně rozhodně nepatřím, kecám jen trochu.
Palladium má uklidňující účinky na moje deprese. (Na žal mi skvěle pomáhá i
procházka, in-line, vaření nebo si jít někam zatancovat. Určitě nejsem jen
někdo, kdo se celý dny jen převlíká. Někdy velmi ochotně vyrážím na venkov
do lesa a na houby. Nenalíčená, v teplákách - i to je fajn.) Super je i vycházka
noční Pařížskou. Oblečení nám umožňuje kreativně kombinovat, nebo si jen
udělat radost po šílené písemce z fyziky. (Nedávno jsem dostala svoji nejhorší
známku z fyziky, a jak se mi ty pásky z F&F hodily).
ŠPATNÉ POČASÍ
Upřímně, já se těším na teplo, sluníčko
a zmrzlinu v Angelatu. Ale opravdu
jsem si užila nošení velkých svetrů s
vykompenzuje, protože tyhle šaty jsou
nádherné, a tak hezké holce, jako je
Bára, sluší desetinásobně. Moc se mi
líbí, že si k nim nevzala jen černé nebo
tělové punčochy, ale vzorované.
Mašličky jsou hezké, holčičí a skvěle se
hodí na jakoukoli společenskou
událost.
límečkem od košile a s nenápadným
náhrdelníkem. Jsou ideální do
chladného počasí. Můžete s tím do
školy, na party i na rande.
PARTY/PLES
Moje sestra má za necelý
týden maturitní ples, a proto jsem
strávila nespočet hodin výběrem
vhodných šatů. Jelikož nemám kvalitní
foťák, nemůžu je sem dát, abyste je
mohli všichni obdivovat. Bára ze
třeťáku vám to ale určitě
16
VĚTRÁK
DO ŠKOLY
•mám období vysokého pasu. U
kraťasů, kalhot, sukní i pásků. Nejvíc se mi
líbí pasové kalhoty, do nich zastrčená
košile, pásek se cvočky, a kdybych měla
biker boots, brala bych je na party taky.
Moje sestra mi je na chvíli půjčila…
•na mikinách není nic špatného a moje
kotníky si občas rády oddychnou od klínků,
BŘEZEN 2013
které jsou nahrazeny teniskami. Tahle
mikina je z vánočních slev z VanGraafu a
nedala bych ji za nic na světě. Ok, moje
sestra by ji nedala za nic na světě. Je totiž
její. Alespoň mi posloužila jako modelína.
•tak tohle je Marta a její sukně
Sleeping beauty. Šila si ji na přijímací
zkoušky na módní návrhářství. Kdybych
měla velikost 34 jako ona, tajně se vplížím
večer do Nučic, a vezmu jí ji.
A to je vše. Doufám, že jste si našli
nějakou inspiraci. Návrháři už šijí
kolekce na jaro, poletí geometrické
vzory a podíváme se daleko na východ
od nás. Sama jsem na to zvědavá, tak
budu stahovat, nakupovat a v dalším
čísle snad už budou fotky, nápady na
teplé dny. Mějte se famfárově.
Ahooooooj !
Anna Nováková 2. BG
17
VĚTRÁK
BŘEZEN 2013
Bals des victimes
B
ylo, nebylo… takzvané
à la Titus a à la Caracalla.
„bály obětí“ byly plesy
Z našeho pohledu jsou možná
pořádané
v letech
nejzábavnější psí uši (oreilles
1795
–
1796
de chien), pánský sestřih
přeživšími po gilotinovaných
dlouhý po stranách a krátký
během
Velké
Francouzské
vzadu. Nosili
jej tzv.
revoluce. Směli se jich účastnit
Incroyables,
royalistická,
pouze
nejbližší
příbuzní
módně činná omladina,
popravených, před vchodem se
která jím opět reagovala na
museli prokázat osvědčujícími
čepel.
dokumenty. Specifický nebyl
A jak to bylo s pozdravem?
pouze důvod vzniku těchto bálů
Namísto klasické úklony či
a oprávnění ke vstupu na ně, ale
pokývnutí
se
rozšířilo
též jejich umístění, módní
prudké trhnutí hlavou jako
aspekty a forma pozdravu.
při
dekapitaci.
Dle
Taneční
zábavy
zlaté
některých zdrojů se ujalo i
aristokratické mládeže, jíž byly
mezi dámami.
čerstvě navráceny majetky, se
Historikové mezi vámi se
konaly
jak
v tradičních
možná celou dobu ptají: tak
obr. Incroyable
tanečních sálech, tak i ve
tedy bylo, nebo nebylo? Dlouhá
zrušených
klášterech
či
pobořených
léta badatelé o existenci těchto bálů
kostelních lodích. Tanečníci tak doslova
nepochybovali. Teprve recentně začaly
křepčili na hrobech svých předků.
zaznívat pochybovačné hlasy, například silný
Co se módy týče, ta úzce souvisela
baryton Ronalda Schechtera (článek Gothic
s popravami. Nosil se smuteční šat či černé
Thermidor: The Bals des Victimes, the
pásky přes paži. Zvláště u dam pak žal nad
Fantastic and the Production of Historical
zemřelými prezentovaly rudé stužky
Knowledge in Post-Terror France). Ve
(případně šátky) uvázané buď v místě, kde
vědeckých kruzích již převládá názor, že
trajektorie ostří gilotiny
„bály
obětí“
jsou
protínala
masokostní
výmyslem
rovinu, nebo ve stylu
senzacechtivých
croisures à la victime –
romantiků,
neboť
překřížené na zádech.
většina zpráv o nich se
Exekuce se podepsaly
objevuje až o několik
také na dobovém účesu.
desetiletí
později
Kromě antického uzlu
(zejména
Théophile
sčesaného na temeni
Lavallée, Histoire des
hlavy (jenž nahradil
Français,
1838-39).
rokokové
vlasové
Jednou z výjimek je
konstrukce) se totiž začaly nosit i krátké
Louis-Sébastien Mercier, který již roku 1800
účesy, a to mimo jiné díky Josephine de
tyto bizarní plesy popisuje v Nouveau Paris,
Beauharnais. Budoucí paní Bonaparte unikla
tato zmínka však není považována za
smrti jen těsně; byly jí ostříhány vlasy, jako
důvěryhodnou. Já sama bych vám v této
každému, kdo se měl odebrat pod gilotinu.
souvislosti ráda připomněla dohady o
Později se krátký účes stal populárním coby
existenci Tróji.
coiffure à la guillotine či à la victime. Mužské i
Tak co myslíte, bylo, nebo nebylo?
ženské hlavy dále zdobily krátké účesy zvané
Anna Dolejšková, 3.BG
18
VĚTRÁK
BŘEZEN 2013
K SMÍCHU NEBO K PLÁČI?
Minulý díl byl o Chuckovi Norrisovi a nynější díl je o lidech,
které bychom měli respektovat, ale ve většině případů je to
naopak. Každý řidič jistě zažil šok, když překročil maximální
rychlost v obci a u krajnice za zatáčkou stála policie a měřila
radarem.I každý teenager jistě zažil zděšení, když seděli na
opěradle lavičky a najednou šli kolem policajti, nebo si
odplivl na zem, či zahodil nedopalek od cigarety. Nyní
budeme brát policii trošku z jiného pohledu, každý jistě zná
několik dobrých vtipů, které stojí za to, aby se řekly
ostatním. I já tu pár dobrých kousků mám.
Ráno přijde policajt
do práce celý
rozesmutnělý a na
rukávu má dvě černé
pásky.
KOMIX
Víte kolik je potřeba policajtů k
podojení jedné krávy? 40. Dva
drží kýbl, každý z jedné strany,
čtyři drží každý jeden struk,
třicet zvedá krávu nahoru a
dolů a čtyři dělají před krávou
dřepy, aby si myslela, že stojí.
Tereza Ševčíková 2. BG
19
VĚTRÁK
BŘEZEN 2013
20