Petrklíč 2/2009
Transkript
Petrklíč 2/2009
ČASOPIS KUŘIMSKÉ FARNOSTI ČÍSLO 2/2009 ROČNÍK IV. Křesťanská odpovědnost rodičů vůči dětem při příležitosti prvního svatého přijímání „Rodiče, vy jste luky, z nichž se vypouštějí vaše děti jako živé šípy.“ (Chalil Džibrán) Vaše dítě přichází od Boha, a touha poznat a zakusit Boha je přirozenou součástí růstu a vývoje. Důvěra ve vaši láskyplnou péči, která se u vašeho nemluvněte vyvinula, je prvním krokem na jeho cestě k víře. Boží přítomnost je pro vaše dítě zosobněna ve vás. Vy pro ně představujete lásku, dobrotu, péči a bezpečí. Když dítě vyrůstá, jeho chápání Boha se vyvíjí plněji. Teprve potom může být představa Boha oddělena od rodičů a jiných důležitých lidí. Matka i otec jsou v procesu tvorby náboženského přesvědčení dítěte velmi důležití. Matka se může uplatnit u dítěte přímým vysvětlováním a pokyny, ale i otcův příklad a praxe jsou mocnými pomocníky pro vývoj vztahu k náboženství. Pro dobrý vývoj víry u dítěte je potřebí zdůraznit důležitost vzájemných vztahů mezi otcem a matkou. Uvědomte si, že vaše dítě bude sdílet vaše chápání Boha. Řeknete-li: „Děkuji Ti, Bože, za tento krásný den,“ budete sdílet Boha, který nám dává všechno dobré. A řeknete-li: „Bůh nemá rád zlobivé chlapce,“ budete sdílet Boha, který soudí a odvrací se. Skutečnost, že malé děti nejsou schopny názorů a logiky dospělých, neznamená, že by jim nemohly být vystaveny. Také nečekáte, že bude dítě umět uvařit hned celé jídlo, ale může vám pomáhat při přípravě večeře nebo prostíráním stolu apod. Dítě vám může pomoci pěstovat vlastní víru. Když budete sledovat Boží divy očima svého dítěte, můžete si všimnout věcí, na něž jste nikdy předtím neměli čas se podívat, a naleznete krásu a radost v té chvíli, kdy bude dítě s vámi sdílet víru. Využití každodenních zkušeností je důležité, neboť malé dítě myslí víc konkrétně, než abstraktně. Například můžete říci: „Vzpomínáš si, jakou lásku ti projevovali dědeček a babička, když jsme je navštívili? A ještě mnohem více tě miluje Bůh.“ Když se dítě ptá na Boha, odpovídejte poctivě a přímo, ale prostě. Během složitého vysvětlování by mohl váš syn nebo dcera ztratit zájem. Uveďme pět následujících pravidel pro rodiče, kteří chtějí vyučovat své děti náboženství: STRANA 2 1. Nepřehánějte to! Počkejte s vyučováním na vhodnou dobu. 2. Poskytujte příklady znázorňující to, co chcete učit. 3. Zaměřte tyto příklady na lásku, lásku k sobě i k druhým. 4. Učte děti, aby hledaly v druhých krásu. 5. Nechte dítě, aby si vše samo rozmyslelo. Rozvoj víry vašeho dítěte je součástí vaší odpovědnosti jako rodičů. Není to něco, co by se dalo odložit, až váš syn nebo dcera začne chodit do školy. K tomu nemůže stačit ani nedělní kázání v kostele ani vyučování náboženství ve škole. Náboženství je ovšem pro dítě velmi vhodné. Ukáže mu, že i v jiných rodinách sdílejí stejné hodnoty a chtějí se také poučit o Bohu. Ani kostel, ani škola však nesplní tento úkol za vás. Mohou vám jenom pomoci. Vy jste ta domácí církev, církev doma. Svým příkladem vyučujete mnohem více, než si myslíte. Vývoj víry je proces celoživotní a to jak pro vás, tak i pro vaše dítě. Součástí vaší křesťanské odpovědnosti je pěstovat svou víru pomocí modlitby, svátostí, čtení i jiných forem výchovy dospělých a účastí v církevním společenství. Ve skutečnosti záleží hlavně na tom, abyste vy, vaše rodina a vaše dítě, přijali modlitbu jako základní součást svých životů. Jestliže vaše dítě si má postupně uvědomovat Boží přítomnost ve vašem domově a v rodině, musí též pocítit potřebu nějak rozmlouvat s Bohem. Váš příklad je tím nejúčinnějším učitelem, jakého dítě může mít. Bude-li modlitba důležitá pro vás, bude důležitá i pro vaše dítě. Významný dojem může učinit nejen čas, kdy se modlíte, ale také způsob, jak se modlíte. Vyžaduje to určitý postoj a důstojnost. Modlitba je součástí osobního vztahu s Bohem, ale je také důležitá pro vaši účast v křesťanském společenství. Potřebujete modlitbu o samotě i s druhými. Ideální je modlit se s partnerem, s dětmi a s celou rodinou. Malé děti se mohou také zúčastnit formálních modliteb, ale nemají se nutit, aby se je učily nazpaměť. Jistěže můžeme učit děti nejenom formální modlitbu, ale i spontánní. První modlitby vašeho dítěte budou velmi konkrétní, např. před spaním může mít dítě přání mít novou hračku apod. Pro malé dítě jsou to důležité věci a mají vždy úzký vztah k tomu, co vidí, slyší anebo čeho se dotýká. Tím, že budete komunikovat s Bohem svými vlastními slovy, ukážete dítěti, že je to přijatelné pro dospělé i pro děti. Bůh mluví jasně o své lásce k nám tím, že nám sám sebe dává v eucharistii. Vy pak máte příležitost předat toto poselství lásky svému dítěti, když spolu s ním jdete do kostela. Dítě nemůže v žádném případě porozumět liturgii. Ovšem když vy a váš partner jdete na mši sv. v různých časech, ztrácíte tu krásnou příležitost pro společnou modlitbu. Nebo když ponecháte dítě jiným, může se mu zdát, že je vyřazujete z něčeho, o čem cítí, že to má pro vás zvláštní význam. Nejdůležitější věc, jakou může dítě zakusit v kostele, je láska. Vaše dítě se poučí o Boží lásce prostřednictvím vaší lásky, kterou může vidět a pociťovat. Přesto však jsou návštěvy v kostele pro mnoho malých dětí spíše spojeny s napomínáním, s hrozbou trestu, mračením a zlostnými pohledy, někdy i plácnutím. Pak se dítě do kostela netěší a vyhýbá se návštěvě kostela. To ovšem neznamená, že by se dětem mělo dovolit všechno co chtějí, a tak vyrušovat vás i kněze. Děti se musí vhodnému chování při mši svaté naučit, ale dá se to dokázat jemným a laskavým způsobem. Používejte pozitivní způsoby spolupráce, když pomáháte svému dítěti, aby se správně chovalo. Je-li neklidné, obejměte ho místo napomínání. Vezměte ho na klín, když posloucháte kázání. Na místo příkazu „Buď zticha!“ se jen dotkněte rtů, abyste mu naznačili, že má šeptat a ne mluvit nahlas. Při důležitých okamžicích řekněte: „Chci STRANA 3 poslouchat, co pan farář říká“ nebo: „Chci mluvit s Pánem Bohem.“ Ukazujte Kristovu lásku. Poučujte je s láskou, a ne se strachem. Upozorňujte je na hlavní části mše svaté, aby je umělo rozeznat. Může se účastnit přinášení darů nebo poslouchat zvony při slavnostních příležitostech. Můžete je povzbudit, aby zpívalo „Amen“ nebo „Aleluja“. Pozdravte ho pozdravením pokoje a ať se pozdraví i s druhými. Určitě řekněte dítěti, co se vám na jeho chování v kostele líbilo. Slova jako „Ty ses opravdu snažil, abys byl zticha“ nebo „Jsem rád, že jsi zpíval Svatý, svatý“ jsou lepší než řeči „Choval ses dobře (nebo špatně)“. Poučování dítěte o Bohu i jeho návštěva v kostele je součástí vašich rodičovských povinností. Bůh vás povolal, abyste byli otcem či matkou. Za několik let by už bylo velmi obtížné, ba dokonce nemožné, dosáhnout toho, aby se vaše dítě pravidelně zúčastňovalo oslavy Eucharistie. Nezapomeňte ani na to, že mše sv. je společenství, nejen soukromá osobní modlitba, a že vaše dítě je součástí a patří do tohoto společenství. Můžete dítě přivádět k ocenění návštěvy kostela jako výsady, kterou s ním sdílíte. Bude-li to láskyplná zkušenost, udělá vše potřebné, aby se mohlo zúčastnit také. Drazí rodiče, záleží nesmírně na vás, jaké prostředí víry vytvoříte ve svém domově, aby tento domov se stal hlubinou jistoty, bezpečnosti, lásky a vzájemného pochopení pro vás i pro vaše děti, které bude obrazem Boží lásky a Božího milosrdenství. To vám vyprošuje a přeje váš farář Jiří Krpálek Ministrantská pouť Dne 16. 5. se konala ministrantská pouť brněnské diecéze. I naši ministranti a ministrantky se v rámci tišnovského děkanství zúčastnili. Pouť vedla pěšky z určitých stanovišť. Tišnovské a boskovické děkanství vycházelo z Kuřimi. Cestou plnili účastníci soutěžní úkoly zaměřené na apoštola sv. Pavla. V této soutěži naši ministranti a ministrantky získali krásné první místo. Hanka STRANA 4 Pavel z Tarsu Známý či neznámý Rok sv. Pavla pomalu končí, pojďme si tedy připomenout život tohoto světce. Pavel se narodil v Kilikijském městě Tarsu. Bylo to pobřežní město, nacházející se na území dnešního Turecka. Tehdejší Tarsus byla prosperující metropole s kosmopolitním rázem. Pavel pocházel ze židovského kmene Benjamin a patřil ke skupině přísných farizejů. Pavlova rodina měla římské občanství, které dostala buď za služby Římu v období občanské války, nebo po z propuštění otroctví. Pavel dostal židovské jméno Saul, které se až později začalo přepisovat jako latinské Paulus. Město Tars s řeckou kolonií bylo kulturní a obchodní středisko Římské říše. S tím souviselo Šavlovo získání znalostí řecké kultury a později římského práva. Vzdělal se v řeckých vědách a vyučil se od svého otce stanařskému řemeslu. Byl poslán do Jeruzaléma, kde se jako žák Gamaliele stal znalcem Starého zákona, horlivým farizejem a později i pronásledovatelem křesťanů. Po Kristově ukřižování vystoupil velmi ostře proti jeho následovníkům. Byl přesvědčen, že se křesťané rouhají Bohu, a chtěl židovství očistit od této „sekty“. Vedl kárné výpravy proti křesťanům v některých městech v Judsku. Byl přítomen také ukamenování sv. Štěpána. Počátkem třicátých let prožil mimořádnou zkušenost na cestě do Damašku, kde se mu zjevil vzkříšený Pán. Pavel spatřil prudký záblesk ohnivého světla, které ho na čas oslepilo, padl na zem a uslyšel hlas, jímž mu Ježíš vzkazoval, aby vstoupil do Damašku, kde se dozví, co má dále vykonat. Můžeme to nazvat Pavlovou spirituální zkušeností, okamžikem povolání a pověření Ježíšem Kristem. Pavel přijal křesťanskou víru, kterou do té doby pronásledoval. Nejprve se stáhl do ústraní a několik let žil v Damašku, posléze se připojil k misijním skupinkám a kázal. Podnikl tři misijní cesty v oblastech křesťanstvím dosud nezasažených. Ze začátku byl Pavel jedním z mnoha misionářů, kteří se snažili na křesťanství obrátit hlavně Židy. Kolem roku 45 se s přítelem Barnabášem vydal na první ze svých delších cest, která ho zavedla do Sýrie, na Kypr a do Malé Asie. Pavlova práce byla těžká, Židé v synagogách odmítali deifikaci Ježíše. V té době se v prvotní církvi vytvořily dvě větve. První z nich tvořili konvertovaní Židé, druhou pak konvertovaní pohané. STRANA 5 Pohané odmítali obřízku a omezení ve stravování, židovská větev naopak trvala na nutnosti dodržování těchto pravidel. Tyto spory Pavla pravděpodobně znechutily, takže se spolu se svými žáky vydal na další dvě misijní cesty, kde obracel na víru téměř výhradně pohany. Rok a půl strávil v Korintu a tři roky v Efezu. Pavel ve Druhém listu Korintským sám popisuje obtíže spojené se svým působením: „Od Židů jsem byl pětkrát odsouzen ke čtyřiceti ranám bez jedné. Třikrát jsem byl trestán holí, jednou jsem byl kamenován, třikrát jsem s lodí ztroskotal, noc a den jsem jako trosečník strávil na širém moři. Častokrát jsem byl na cestách – v nebezpečí na řekách, v nebezpečí od lupičů, v nebezpečí od vlastního lidu, v nebezpečí od pohanů, v nebezpečí ve městech, v nebezpečí na moři, v pustinách, v nebezpečí v nebezpečí mezi falešnými bratřími, v námaze do úpadu, často v bezesných nocích, o hladu a žízni, v častých postech, v zimě a bez oděvu. A nadto ještě na mne denně doléhá starost o všechny církve.“ Když se Pavel vrátil do Jeruzaléma, zaútočili na něj Židé a římské úřady ho uvěznily. Jako římský občan požádal o projednání svého případu v Římě císařem Nerem a bylo mu vyhověno. V Římě byl uvězněn nejdříve v domácím vězení a nakonec v žaláři. Byl odsouzen k smrti a sťat. Jako místo jeho smrti je udáván dnešní kostel sv. Pavla v trapistickém klášteře Tre Fontane na jihu Říma. Jeho hrob se nachází pod římskou Bazilikou sv. Pavla za hradbami. Pavlovo osobní setkání se vzkříšeným Ježíšem mělo zásadní vliv na jeho život. Bůh oslovil Pavla. Nabízí se zde analogie se stvořením světa – Bůh řekl a stalo se, Bůh oslovil Pavla, jako by ho znovu utvořil. Pavel se setkal s Ježíšem hlubokým, mystickým způsobem, je mu svěřena určitá mise. Pavel poznal Krista jako spasitele a vykupitele. Svůj předcházející život farizeje nepovažoval po setkání se Ježíšem za nic. „Nežiji již více já, ale žije ve mně Kristus.“ Kdo je v Kristu, je nové stvoření. On sám poznal, že není snadné následovat Ježíše a být věrný evangeliu. Bůh si vybírá křehké nádoby. Poznal, že je třeba sebereflexe, podívat se do své křehké nádoby. Najít v sobě dobré i zlé. Pavlovy listy odrážejí konkrétní situace a problémy církví. Pavlovou zásluhou se křesťanství prosadilo do řecky mluvícího světa. Označil Ježíše za Mesiáše. Z Ježíšova působení pokládal za podstatné ustanovení Večeře Páně, smrt na kříži a vzkříšení. Zasadil se o to, aby křesťané nemuseli dodržovat některé předpisy Starého zákona. Proti židovskému přesvědčení, že člověk se před Bohem stává spravedlivým tím, že plní příkazy Zákona, postavil učení, že člověk je ospravedlněn milostí na základě víry v Krista. Pavlovo srdce se plně otevřelo ke spolupráci s Duchem Svatým. V listu Korintským ve dvanácté kapitole přímo popisuje dary Ducha Svatého. V listu Galatským v páté kapitole jmenuje ovoce Ducha Svatého v lidském životě – láska, radost, pokoj, trpělivost, laskavost, dobrota, věrnost, tichost, sebeovládání. Žít v Duchu Svatém znamená podle Pavla svěřit svůj život do rukou Božích, nechat se jím naplňovat a vést. Jana STRANA 6 100 let Orla a III. farní den Ohlédnutí za společným dnem V pátek 8. května proběhly v Kuřimi oslavy 100 let od založení Orla a spolu s nimi i III. farní den římskokatolické farnosti. Od rána do pozdních nočních hodin byl pro všechny připraven bohatý program, ve kterém si mohl každý najít „to své“. Celou akci zahájil slavnostní průvod orelských praporů. Jeho kroky směřovaly od orlovny do kostela, kde proběhlo slavnostní stužkování Mariánské štafety, která se každoročně pořádá v Sedlákově župě. Před mší sv. byl promítnut působivý až dojemný snímek, kterým se Orel prezentuje v současné společnosti. Vzpomněli jsme také na P. Krpálka, který se zotavoval v nemocnici po náročné operaci, a nemohl s námi ve společenství být. Po celý den probíhaly prohlídky kostela s výkladem, ti zdatnější mohli podniknout i výstup na věž kostela. Pro všechny pak byly připraveny výstavy – v kostele „Historie a současnost liturgických knih a oděvů“ a na orlovně „Historie a současnost Orla v Kuřimi“. Na děti čekaly hry a soutěže pojaté v duchu „Z pohádky do pohádky“. Při pohádkové cestě plné úkolů jich farní zahradou a orelským hřištěm proběhlo kolem tří stovek a nikdo z nich neodcházel s prázdnou. Odpolední koncert Věry Martinové a sluneční paprsky pak přilákaly na zámecké nádvoří všechny ty, co neodjeli na prodloužený víkend na své chaty a chalupy. Již po prvních pár tónech bylo jasné, že kuřimáci jsou dobrým publikem a během chvilky spolu s Věrou zpívali mladí i staří. V dobře našlápnutém odpoledni pak pokračoval Tom Sawyer Band, dvojice hudebníků s repertoárem pro všechny věkové skupiny. Program na zámeckém nádvoří ukončily děti z Moravských Knínic se svým vystoupením. Součástí oslav byl také jarmark řemesel, kde mohli návštěvníci potěšit oko a trochu vyvětrat peněženky. Předvedli se zruční kováři, šikovní keramici, nápadití košíkáři, usměvavá perníkářka a spousta dalších. Pozvali jsme i naše přátele z chráněných dílen ze Znojma a z Ořechova k prezentaci jejich činnosti. Odjížděli spokojení, protože se jejich výrobky dobře prodávaly. Hlad a žízeň jsme mohli zahnat hned u několika stánků. V kostele vpodvečer vystoupili Trio Musica animae a Žesťové kvinteto. Nebyli u nás poprvé a rozhodně nezklamali. Jak řekla i M. Macková v závěrečném poděkování po STRANA 7 koncertě – byla to hodinka při krásné hudbě, která se stala pohlazením na duši a poskytla čas k přemýšlení a rozjímání. Celodenní program pak zakončilo posezení u táboráku na orlovně s country skupinou Pavučina. V oslavách pak orlové pokračovali i druhý den, a to futsalovým turnajem. Myslím, že zdařilou akcí jsme nejen kuřimské veřejnosti dali najevo, že existujeme a že jsme schopni a ochotni něco nabídnout. Podle kladných a pochvalných ohlasů od „neorlů a nefarníků“ se nám podařilo otevřít se i široké veřejnosti. Závěrem bych ráda touto cestou poděkovala všem návštěvníkům za hojnou účast, organizátorům za jejich čas a ochotu, městu Kuřim a sponzorům za jejich podporu. Zvláštní poděkování patří každému, kdo jakýmkoliv způsobem pomohl dobrovolnou prací a přispěl tak svým dílečkem do celkové skládačky, kterou se tato společná akce stala. Ivana Nováčková STRANA 8 Orelský turnaj V sobotu 9. 5. 2009 se u příležitosti oslav 100 let Orla uskutečnil futsalový turnaj, kterého se zúčastnilo pět týmů. Na orelském hřiště se sešlo družstvo Květnice Tišnov, Orel Husovice, Orel Obřany, FBC Orel Kuřim a Orel Kuřim. Turnaj proběhl v poklidné atmosféře a za krásného počasí s těmito výsledky: Květnice Tišnov (12 b) Orel Kuřim (9 b) Orel Obřany (4 b) Orel Husovice (3 b) FBC Orel Kuřim (1 b) Pavel Sádlík STRANA 9 Poselství Rudého muže Jiná než křesťanská inspirace „Když ráno vstaneš, vzdej díky za rozbřesk. Vzdej díky za život a sílu. Vzdej díky za potravu a radost ze života. A nevidíš-li snad žádný důvod proč bys měl vzdávat diky, buď si jist, že chyba je v tobě.“ Zpívaná ranní modlitba indiánského kmene Osedžů. 1. Je jen jeden Veliký duch, Stvořitel a Vládce všeho, jemuž se zodpovídáme ze svých skutků. Je věčný, neviditelný, vševědoucí, všemohoucí, nezpodobnitelný. V něm a prostřednictvím Něho žijí a pohybují se všechny bytosti. Jemu přísluší veškerá úcta a oddanost, od Něho přichází vše dobré. Je naší povinností k Němu přistupovat s úctou. Jen modlitbou, obětováním, šlechetným životem, poznáváním Něho, kázní, postem a dlouhým bděním získáme Jeho přízeň. Po poznání těchto věcí přijde Jeho vedení. 2. Ocitne-li se člověk na této zemi, první jeho povinností je usilovat o dosažení dokonalého lidství. 3. Když člověk dosáhne vysokého lidství, musí toto zasvětit službě svému lidu. 4. Lidská duše je nesmrtelná. Odkud přichází na tento svět nebo kam jde, když člověk umře, nikdo neví. Jakmile však přijde okamžik smrti, měl by pamatovat, že jeho život bude pokračovat na onom světě. i Modlitba kmene Osedžů „Indiánovo krédo“ pocházejí z velmi zajímavé, méně známé knihy velmi známého autora dobrodružných příběhů z prostředí „Divokého Západu“, pana Ernsta Thompsona Seatona. Knihu s názvem „Poselství Rudého muže“ vydalo Chvojkovo nakladatelství v Praze v roce 1997. Její originál však spatřil světlo světa pod názvem „The Gospel of the Redman“ již v roce 1937. I když nás však od vydání originálu dělí více než sedmdesát let, troufnu si vyjádřit přesvědčení, že hodnoty všedního dne indiánských kmenů, obývajících kdysi severoamerický kontinent, jsou nadčasové a jsou hodnotami, ke kterým se bez zaváhání může přihlásit i „víra našich otců“, tedy křesťanství. Indiánovo náboženství je veskrze monoteistické. Uznávají jednoho jediného Stvořitele, který si pouze „nevychutnává“ své velké dílo stvoření někde v pozadí, ale který je každému indiánovi partnerem, živým průvodcem. Proto také směřuje první z Dvanácti indiánských přikázání, stejně jako naše Desatero, k tomu nejpodstatnějšímu: „Je jeden jediný Velký duch. Velký duch je věčný, všemohoucí, vševědoucí, nepoznatelný. Neustále vše kolem nás prostupuje. Važ si Ho a víru jiných lidí v Něj respektuj protože nikdo nezná celou pravdu. A všichni, kteří v Něho pokorně věří, mají nárok na naši úctu. Podobně měj také v úctě věci, kterých si váží druzí.“ Lze k tomu cokoli dodat? Mnozí indiáni na základě tohoto prvního přikázání, jakmile zjistili, že kříž je pro věřící bělochy posvátným symbolem, zacházeli s ním s respektem, i když pro ně samotné nic neznamenal. Další indiánská přikázání není třeba rozebírat. Nepředpokládám, že by nám, kdož známe alespoň zběžně Desatero, v nich něco podstatného scházelo. Zaujalo mne mezi jinými i přikázání, které nabádá k tomu, aby Velký duch nebyl zpodobňován, aby nebyl zobrazován jako viditelná bytost. Ve druhé knize Mojžíšově také čteme: „Nezobrazíš si Boha zpodobením ničeho, STRANA 10 co je nahoře na nebi, dole na zemi nebo ve vodách pod zemí (Ex 20, 4).“ Pokud by naši výtvarně nadaní předkové nezobrazovali dost nešťastně Boha jako vousatého dědečka dřepícího na obláčku, možná bychom dnes nemuseli vynakládat tolik energie do vysvětlování nevěřícím, že „Takto můj Pán tedy určitě nevypadá.“ Při pročítání knihy jsem se musel sám sebe vícekrát dotazovat, proč se k určitým hodnotám a zvyklostem, které byly pro indiány samozřejmostí, naše vyspělá civilizace, na kterou jsme nesmírně hrdí, tak pracně propracovává. „…původní indián nepustošil to, čemu dnes říkáme přírodní zdroje. Netrhal více bobulí, než kolik potřeboval, aby ukojil trýzeň hladu. Úzkostlivě se varoval zraňování stromů a keřů, které přinášely jedlé plody. Nezabil více zvěře než potřeboval on a jeho tábor. Zužitkoval každou část uloveného zvířete.“ Kdepak pokulhává v naší přesycené civilizaci ohled ke všemu, co nám Pán v přírodě věnoval? Nemám teď na mysli vůbec ty „velké ignorantnosti“ jako mýcení deštných pralesů či stavby dálnic skrze chráněné oblasti, o kterých rozhodují „ti někde jinde“, nebo „ti nahoře“. Mám na mysli ty „malé ignorantnosti“ jako plýtvání vodou, teplem, netřídění odpadů anebo ponechání běžícího motoru u auta, přestože auto nejede. Kdepak se toto uvažování bere? Je to naše bezohlednost, neinformovanost, anebo nadutost, že si to můžeme dovolit? Také v oblasti „náboženské tolerance“, kdy i my, katoličtí křesťané, mnohdy hledáme cestu k bezvýhradnému přijetí křesťanů jiného vyznání, bychom se mohli u indiánů v lecčems inspirovat. Anebo oblast, kterou označujeme za oblast sociální: „O chudé, nemocné, staré lidi, o vdovy a sirotky bylo vždy postaráno na prvním místě. Kdykoli jsme stěhovali tábor, dohlédl někdo, aby příbytky vdov byly strženy jako první a jako první byly na novém místě postaveny. Po každém lovu se u dveří, kde to bylo nejvíce potřeba, objevil pořádný kus masa.“ Při pročítání „Poselství Rudého muže“ jsem se několikrát neubránil dojmu, že si autor původní indiány přece jen trochu idealizuje. Vždyť i v těchto kmenech, společenstvích, museli přeci existovat problematičtí jedinci či problematické vztahy. Našinec také zakroutí hlavou nad přirovnáním zažitého systému rozdělování přebytků ke komunismu. Budiž autorovi odpuštěno, že zde opravdu netuší, o čem hovoří. Přes všechny tyto drobné idealismy a pochyby STRANA 11 na mne však knížka působí věrohodně. Jednak proto, že se autor sám odvolává na mnohé citáty význačných osobností, které s indiánským životem měly hodně co do činění. A také se odvolává na redigování knihy autoritami z řad indiánů. Pro člověka tzv. Západní civilizace a především pro křesťana mohou být mnohé pasáže a historické události nesnadno stravitelné. Všude tam, kde jsou hodnoty indiánů jako pravdomluvnost, absolutní dodržování slibů a dohod a život pro druhé konfrontovány s úskoky, porušováním přísah a sobeckostí bělošské okupantské rasy. Přesto přese všechno je pro mne kniha Ernesta Thompsona Seatona povzbuzením ve víře v jednoho Stvořitele, který je Stvořitelem pro všechny lidi bez rozdílu. Povzbuzením v toleranci právě k rozdílným projevům chvály, velebení a modlitby. A nakonec také povzbuzením ve správné cestě držet se víry naší tradice, našich otců. Víry, kterou jsem byl skrze předky právě já obdarován. Mirek Pozvání pro manžele Láska & Pravda V neděli 14. června k nám do farnosti zavítali zástupci komunity Emmanuel, aby pozvali všechny, kdo žijí svátost manželství, ke společnému setkání na podzim tohoto roku. Pozvání je určeno pro všechny bez rozdílu věku a nezáleží také, zda manželé mají nebo nemají děti. Setkání manželských párů vedená komunitou Emmanuel nejsou standardními duchovními cvičeními. Duchovní rozměr, tedy soulad s osobní vírou a jeho význam pro manželství, je zde ale důležitý. To, že témata setkání neopomíjí žádnou z podstatných rovin manželského soužití, dokládají i témata pro jednotlivé víkendy: 1. Bůh nás miluje jako manžele – svátost manželství 2. Komunikace mezi manžely – slovní, tělesná a duchovní 3. Výchova dětí a život rodiny Ve třech víkendech má tedy každý manželský pár jedinečnou příležitost prožít společně něco nového, načerpat novou inspiraci a energii z přednášek, adorace, společných díků a společných rozhovorů. Na vše podstatné je pamatováno a každý si může z této nabídky načerpat dle libosti. Setkání proběhnou od září do listopadu: 19.9. a 20.9. 2009 17.10. a 18.10. 2009 28.11. a 29.11. 2009 Každé setkání probíhá v sobotu od 9:00 do 18:00 a v neděli od 9:00 do 14:00. Místo setkání ještě bude včas upřesněno. Přihlášky jsou pro zájemce k dispozici v kostele a u pastorační asistentky. Bude také možné přihlašovat se mailem či telefonicky. Kontakty pro přihlášení budou zveřejněny na nástěnce v kostele v průběhu letních prázdnin. Organizátoři celé akce se na pořádání v Kuřimi zřejmě těší. Dovolím si podělit se s Vámi o výňatek z mailu od jáhna Ivana, který nás přijel na manželské setkání pod názvem Láska & Pravda pozvat: „Úžasní lidé, vzácný, nevídaný přístup k naší nabídce od pana faráře Krpálka. Jeho mladé srdce nás potěšilo a tak už teď se těšíme na dny prožité v takové atmosféře. Moc všechny zdravíme, omlouváme se, že jsme je zdrželi od zmrzliny i oběda, ale snad to naše povídání jim nevzalo chuť. Zdraví a žehná Ivan.“ Na základě informací komunity Emmanuel zapsal Mirek STRANA 12 Rozhovor Exkluzivně s Tomášem Halíkem Ve čtvrtek 11. června jsme využili setkání s panem profesorem Halíkem v prostorách břevnovského kláštera v Praze k exkluzivnímu rozhovoru pro náš farní časopis. V té době nám rozhovor, který je tradičně do časopisu zařazován, scházel, a tak jsme se rozhodli učinit výjimku, a namísto oslovení někoho z naší farnosti či z blízkého okolí jsme oslovili otce Halíka. Tento rozhovor bychom rádi zaměřili na Vaši literární tvorbu. Ponechme nyní stranou Vaše učební texty z oblastí mezilidských konfliktů, psychologických problémů výchovy k tvořivosti či občanské výchovy. Nebudeme se zaměřovat ani na Vaše příručky nebo četné kapitoly v monografiích, ani na více než dvě stě článků a esejů v domácích i zahraničních časopisech. Spíše nás bude zajímat pokračování každoročně rozšiřované řady publikací započaté v roce 2002 knížkou „Co je bez chvění, není pevné.“ V každém dalším roce potom vyšla nová kniha: Oslovit Zachea, Vzýván i nevzýván, Noc zpovědníka, Prolínání světů, Vzdáleným nablízku a Dotkni se ran. Ve svých knihách se zabýváte současnými tématy, hledáním a budováním víry v současné společnosti. Vaše kniha Vzdáleným nablízku byla vydána letos v dubnu v New Yorku pod názvem Patience with God (Trpělivost s Bohem) a byla slavnostně uvedena dokonce za přítomnosti zástupce Generálního tajemníka OSN Kiyo Akasaka v konferenčním sále hlavního sídla OSN v New Yorku 21. dubna. Předpokládáme, že na svoji každoroční tradici navážete a že tedy Vaši věrní čtenáři mohou brzy očekávat, že se pustíte do práce na další knize. Pokud je tomu tak, jakému tématu se zamýšlená kniha bude věnovat? Bude to kniha o naději. Děkujeme Vám za rozhovor a přejeme Vám mnoho nové inspirace pro přípravu nové knihy, a také abyste v během letního pobytu v klášteře knihu zvládl dokončit. Redakce Dětské mše Chtěla bych rozhodně moc poděkovat všem, kdo se na přípravě dětských mší podíleli – Katce Šťastné, všem ze scholy, paní, která nám pravidelně otevírá kostel. Hance Prokopové, otci Krpálkovi za otevřenost, se kterou přistupuje k občas netradičním prvkům v liturgii. Největší dík ale patří Duchu Svatému, který to vše vede a řídí. Budeme prosit o Jeho další vedení a síly, abychom se mohli setkávat i po prázdninách. Lída Redakce Petrklíče se k tomuto poděkování za sebe i za rodiče dětí velmi ráda připojuje a rozšiřuje okruh chvályhodných i na Lídu Císařovou, bez které by dětské mše v Kuřimi vůbec nebyly. Uvědomujeme si, kolik je za přípravou těchto mší práce a investovaného času, a jsme moc vděční za obohacení pro naše děti. Za to, že takto mohou získávat větší důvěru ke kostelu a k liturgii. A také moc děkujeme za toleranci našich bratří a sester, kteří mají děti již odrostlé anebo děti nemají, a kteří by dali přednost klidné a důstojné bohoslužbě. Redakce STRANA 13 Kulturně-duchovní dění CENTRUM PRO RODINU A SOCIÁLNÍ PÉČI Josefská 1, Brno, tel. 542 217 464, www.crsp.cz Srdečně zve k návštěvě Family Pointu. Family Point je zřízen Magistrátem města Brna ve spolupráci s Centrem pro rodinu a sociální péči a bezplatně poskytuje tyto služby: informace a poradenství pro rodiny informace o programech pro rodiny v Brně a okolí místo pro nakrmení a přebalení dětí místo pro setkání dětský koutek akce pro rodiny Otevřeno po–pá 9:00 – 17:30, tel.: 542 217 465, www.familypoint.cz Klub přátel rodiny - Pozvání pro seniory na pobyt s tréninkem paměti a rehabilitačním cvičení (Hostýnské vrchy 11.7.-18.7.) a pobyty prarodičů s vnoučaty (Hostýnské vrchy 4. 7. - 11. 7. a Fryšták 15. 8. 22. 8.). Kontakt: 542 217 464, e-mail: [email protected] - Rádi byste se svou rodinou strávili dovolenou v příjemné společnosti jiných rodin? Je zde nabídka letních rekreačních pobytů pro rodiny s mnoha zajímavými programy pro rodiče i děti. Svou dovolenou můžete strávit v tuzemských střediscích nebo v Itálii. Kontakt: Petra Štefková, tel.: 542 217 464, 731 402 731, e-mail: [email protected] Hyperaktivním a neklidným dětem a jejich rodičům nabízí CRSP Brno psychologické, speciálně pedagogické a sociální poradenství a tréninkové skupiny pro děti od 5 let a jejich rodiče. Informace a přihlášky na tel. 546 217 464 nebo na e-mail: [email protected] 8. – 12. 7. Jubilejní 20. ročník Katolické charismatické konference v Brně Katolickou charismatickou konferenci organizuje v České republice od roku 1989 hnutí Katolické charismatické obnovy. Jedná se o čtyřdenní akci duchovně formačního charakteru, určenou nejen pro členy a sympatizanty tohoto hnutí, ale i pro křesťany jakékoli spirituality i pro tzv. hledající. Letošní motto zní: „Vzchopte se, já jsem to, nebojte se!“ (Mt 14,27) Diecézní pouť rodin ve Žďáru nad Sázavou 29. 8. 2009 od 9.00 do 16.00 – setkání rodin s otcem biskupem Vojtěchem Cikrlem. Pontifikální mše svatá bude sloužena v 10.00 hod. Po skončení mše sv. následuje bohatý program pro účastníky všech věkových kategorií. Vstup do všech muzeí v areálu zámku včetně Zelené Hory zdarma. Pro maminky s kojenci je k dispozici kyvadlová doprava mezi nádražím a areálem zámku. Katka STRANA 14 Desatero na prázdniny I. Než odcestuješ, rozluč se s rodiči, ale ne s Bohem. II. Smetí odhazuj do koše, ne však do své duše. III. Nezapomeň batoh a v něm růženec. IV. Na bližní neházej kameny, ale úsměv. V. Vezmi si pevné boty, aby vydržely i do kostela. VI. Měj plný žaludek, ani tvé srdce ať není prázdné. VII. Když budeš chodit po různých křižovatkách, nezapomeň na cesty Boží. VIII. Raduj se a užívej si všeho, ale tvá duše ať přitom zůstane čistá. IX. Objevuj krásu přírody, ale nezapomeň přitom na krásu své duše. X. Vrať se po prázdninách nejen zdravý, ale i lepší. STRANA 15 První svaté příjímání v Kuřimi 14. května 2009 Pro vnitřní potřebu vydává farnost v Kuřimi Uzávěrka příštího čísla je 13. 9. 2009 Redakční rada: Kateřina Šťastná, Hana Prokopová, Petra Vašeková, Jana Kolaříková, Dáša Montágová, Petr Prokop, Dan Planer, Mirek Strašák. Příspěvky prosím zasílejte na e-mail: [email protected], nebo dejte do schránky vzadu v kostele Časopis Petrklíč bude také zveřejňován na internetových stránkách: www.farakurim.cz STRANA 16 Vysvědčení Jméno: Příjmení: Třída: praktikující křesťan všechny věkové kategorie Učitel Charakteristika Kód Třídní učitel Váš učitel je jeden, Kristus Mt 23,10 Oblíbenost učitele Velká – učil jako ten, který má moc, ne jako učitelé zákona Mt 7,29 Přístup učitele Nenásilný – Hle, stojím u dveří a klepu. Zaslechne–li kdo můj hlas a otevře k tomu vejdu. Zj 3,20 Slovem – slova, která jsem k vám mluvil jsou Duch a jsou život Jan 6,63 Příkladem – dal jsem vám příklad, abyste i vy jednali, jako jsem jednal já Jan 13,15 Způsoby učení Student Charakteristika Kód Osobnost Vyrovnaná – žije pravidlo rovnováhy: Miluj Boha nade všechno a bližního jako sám sebe Mk 12,30 Životní směr Přímý – prohlašuje: Pane, ke komu bychom šli? Ty máš slova věčného života Jan 6,68 Přístup k životu Nejde s davem – životní heslo: Úzká cesta vede k životu, široká do záhuby Mt 7,13 Ambice Vysoké – ptá se: Mistře dobrý, co mám dělat, abych dostal věčný život? Mt 19,16 Sebevědomí Ví, kdo je – myslí na to, že je chrám Boží a Duch Boží v něm přebývá 1. Kor 3,17 Ochota k oběti Není mu cizí – žije slovo: Kdo chce za mnou přijíti, vezmi denně na sebe svůj kříž a následuj mě Mt 16,24 Sebehodnocení Na úrovni – volá: Bože, buď milostiv mně hříšnému Lk 18,13 Angažovanost Moudrý – nezapomíná na pravdu: co prospěje člověku, kdyby získal celý svět, ale ztratil svoji duši? Mt 16,26 Předvídavost Stálá – řídí se pravidlem: jestliže odpustíte lidem jejich přestoupení, i vám odpustí nebeský Otec Mt 6,14 Komunikace Zdravá – stále se raduje, bez přestání se modlí a za vše Bohu děkuje 1. Sol 5,18 Praktický život Příkladný – jde ke všem ve svém okolí a získává učedníky a učí je zachovávat vše, co Ježíš přikázal. Řídí se pravidlem: Co jste udělali jednomu z těchto nepatrných, pro mne jste učinili Mt 28,19 Mt 25,40 Vytrvalost Velká – zdroj síly: Mé tělo je skutečný pokrm a má krev skutečný nápoj Jan 6,55 Celkové hodnocení: Pojďte, požehnaní, a přijměte jako úděl království Boží.