torpédoborce Eldridge aneb elektromagnetické pole a

1
„ZMIZENÍ“
TORPÉDOBORCE
ELDRIDGE
aneb elektromagnetické pole a vojenství
II. část
Zdeněk HÁK
2003
Motto:
Zcela pøesvìdèivý a naprosto dùvìryhodný nesmyl vznikne nikoliv
zámìrnou lží, ale tím, že se øekne pouze èást skuteèné pravdy!
autor
Poznámka:
Na zaèátku naprosté vìtšiny dnešních knih jsou uvádìny všemožné hrozby a tresty, pokud
se nìkdo pokusí informace v té které knize otištìné použít pøi další tvorbì. Pøijde mi to ponìkud zvrácené. Pokud si ev. autor chce nechat informace pro sebe, proè je tedy zveøejòuje
a odkud on sám èerpal údaje do své knihy? Na základì této úvahy zastávám tedy pøesnì opaèný názor. Pokud bude chtít nìkdo èerpat data z této publikace má samozøejmì mùj souhlas.
Jen bych prosil, aby informace mìly svùj pùvodní smysl, nebyly pøekrouceny a byl uveden jejich zdroj.
© Zdenìk HÁK, Hoøice v Podkrkonoší, 2003
ISBN 80-86011-23-2
OBSAH II. èásti
Pokraèování rùzných možností, které by mohly být základem tzv. Filadelfského
experimentu:
12. Zjišování ponoøených ponorek
na základì zmìn magnetického pole . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 4
13. Pohon lodí, ponorek a torpéd pomocí
elektromagnetického pole (MHD). . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 6
14. „Housenka“ aneb ruský magnetohydrodynamický
torpédový pohon (MHK) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 12
15. Magnetohydrodynamický generátor - nový typ lodního pohonu? . . . . 15
16. Elektromagnetické zbranì . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 21
Další „záhady“ v souvislosti s údajným Filadelfským experimentem:
17. Elektromagnetické pole a jeho vliv na èlovìka . . . . . . . .
18. Albert Einstein, Filadelfský experiment a Teorie všeho . . . .
19. Nikola Tesla a Filadelfský experiment. . . . . . . . . . . . .
20. Filadelfský experiment ano èi ne? . . . . . . . . . . . . . . .
21. Nìkolik rad pro ty, kteøí chtìjí pokraèovat
v pátrání po Filadelfském experimentu. . . . . . . . . . . . . . .
22. Je tajemství opravdu tajemné? . . . . . . . . . . . . . . . .
23. Závìr . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
Seznam pramenù, použitá a zároveò doporuèená literatura . . . . . .
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
35
48
53
64
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
67
69
82
85
3
Pøedmluva ke II. èásti
Vážený ètenáøi,
mᚠpøed sebou druhý díl publikace, která se realisticky zabývá tzv. Filadelfským
experimentem a údajným zmizením amerického torpédoborce Eldridge 28. øíjna
1943 pomocí silného elektromagnetického pole v blízkosti Filadelfského pøístavu.
Stejnì jako v prvém díle, který vyšel v zimì 2002, se i v tomto díle snažím pomocí
platných fyzikálních zákonu setøít mýty, povìsti, nepravdy až vyložené nesmysly z nìjakého konkrétního základu. A stejnì jako v minulém svazku pøedkládám øadu alternativ, které mohly být pøíèinou této - dnes již - svìtoznámé legendy.
Jejich posouzení pak nechávám na samotném ètenaøi, nebo není nad vlastní názor. Zda tedy ano èi ne v pøípadì Filadelfského experimentu!
Zdenìk Hák, jaro 2003
12. Zjišování ponoøených ponorek
pomocí magnetického pole
Další možností, pro kterou mohl být torpédoborec Eldridge urèen pøi onom „tajemném“
pokusu v roce 1943, mohly být zkoušky nového (?) zaøízení pro zjišování lodì, nebo ponorky
pomocí zmìny magnetického pole Zemì. O tom zde již byla øeè v rámci pokusù s magnetickými zapalovaèi min a torpéd. Princip je prakticky stejný jako u pasivních magnetických zapalovaèù. Odborný název tohoto zaøízení je MAD (tj. Magnetic anomaly detector), neboli detektor
magnetických anomálií. V dnešní dobì se jako jejich nosiè používají nejèastìji letadla. Ta
mají v zadní èásti za ocasními kormidly výsuvný detektor, což je v podstatì opìt klasická cívka. Vysunutí mimo trup letadla snižuje možnost ovlivòování radiovým a jiným elektromagnetickým „smogem“ z dalších vysílaèù a zdrojù letounu. To je i dùvodem proè se tyto detektory
takøka nepoužívají na lodích. Se svou železnou konstrukcí a vlastním magnetickým polem (viz
kapitoly v prvním díle této publikace) nejsou zrovna ideální základnou pro tento druh zaøízení.
Pokud jde o samotná letadla, ta jsou na tom lépe. Díky vìtšinì svých stavebních prvkù z nemagnetických látek (dural, hliník, atd.) jsou podstatnì vhodnìjší. Amerièané mají svùj ètyøvrtulový P-3 Orion a na letadlových lodích dvoumotorový S-3A Viking. Britové mají
tryskového Nimroda, Franouzi Atlantic a bývalý SSSR Il-38 May. Všechna tato letadla mají
v podstatì stejné charakteristiky ohlednì MAD. Maximální výška letu, z kterých se nechají
ponorky detekovat je kolem 300 m. Toto zaøízení jinak mohou nést na své palubì i nejmenší
4
námoøní vrtulníky, jejichž výhodou je možnost nehybného vznášení nad cílem. Nejnovìjší pokolení vtulníkù vleèe sondu s detektorem MAD co nejdále za sebou, aby se magnetický vliv
trupu vrtulníku (nejde všechno udìlat z nemagnetického duralu - pozn. autora) zredukoval na
minimum. MAD pùdobí až do hloubky 90 m (!) a hodí se tak pro hlídkování v úzkých a relativnì mìlkých prùlivech, jako je napø. Gibraltarská úžina. Jak je tedy zøejmé, lze tuto pomùcku
použít jen na velmi malé vzdálenosti, protože zachycené magnetické anomálie jsou drobné.
Èáru pøes rozpoèet mùže ovšem udìlat to, když je ponorka postavena z naprosté vìtšiny
z nemagnetického materiálu. To se povedlo konstruktérùm bývalého Sovìtského svazu, kteøí
za cenu obrovských finanèních nákladù zkonstruovali ponorky z titanu! V kódu NATO mìly
tyto podmoøské lodì jméno Alfa. Jejich støíbøitì lesknoucí se trupy nejen že byly nemagnetické ale umožòovaly ponoøení do hloubek až 1.000 m! Zde byl systém MAD vskutku neúèinný.
Byly a jsou tedy vedeny výzkumy využít pro detekci ponorek chemických procesù probíhajících díky moøské vodì na jejich kovových trupech. Možná si nìkteøí z nás pamatují školní pokusy, kdy se do slané vody zasunuly dva rùzné kovy a výsledkem bylo el. napìtí. I zde se jedná
v podstatì o to samé. Elektrochemické procesy vytváøejí napìtí, které lze mìøit. Samozøejmì
se jedná o zlomky Voltu a jejich detekce je možná jen díky znaènému pokroku na poli výpoèetní techniky. Popis tìchto zaøízení již ale pøesahuje rámec této publikace. Pro naprosté vyèerpání tohoto tématu by ale bylo vhodné zmínit se o tzv. detektorech kovù, zvaných lidovì
„minohledaèky“. Pro jejich funkci se využívá pìti základních funkèních principù a to:
– BFO (Beat Frequency Oscillator). Tento princip je založen na dvojici oscilátorù s jedním pevným a druhým promìnným kmitoètem. Rozdílový signál je „posazen“ do slyšitelného pásma. Pøítomnost kovu v blízkosti detekèní cívky zpùsobí rozladìní a tím
i slyšitelné zmìny tónu. Pro svou jednoduchost je tento princip využíván hlavnì u levnìjších typù „hledaèù pokladù“, napø. pro vyhledávání el. instalace pod omítkou.
Avšak pro profesionální použití není vhodný.
– TR/IB (Transmit - Receive/Induction - Balance). Detektory s tzv. vyváženou indukèností. V tomto pøípadì je použita dvojice cívek, jedna vysílací a jedna pøijímací. Elektronika napájí budící cívku, vytváøející støídavé magnetické pole. Druhá, tj. snímací cívka,
umístìná v tomto poli, je nastavena a elektronicky vyvážena tak, aby na výstupu vyhodnovacího obvodu bylo v nepøítomnosti kovového pøedmìtu nulové napìtí. Ev. pøítomný
kov zpùsobí „rozvážení“ obvodu, èímž se spustí výstražný signál. Tento princip zajišuje velmi dobré výsledky témìø ve všech oblastech profesionálního použití.
– PI (Pulse Induction). U tototo principu vytváøí vysílací cívka krátké magnetické impulsy,
pøièemž se sleduje odezva zpùsobená pøítomností kovového pøedmìtu (pro standartní aplikace se používají frekvence v rozsahu 1 až 30 kHz a pro tento frekvenèní rozsah se vžilo
oznaèení VLF tj. Very Low Frequency - velmi nízká frekvence). Tuto odezvu vyvolávají
víøivé proudy vznikající ve všech kovech, které jsou v dosahu vysílaných magnetických
impulsù. Z jejich velikosti a tvaru se vyhodnocuje pøítomnost rùzných materiálù v dosahu
snímaèe. Používají se hlavnì jako hledaèe min (minohledaèky), hledaèe kabelù a potrubí
v zemi a „hledaèe pokladù“. Špièkové pøístroje (a za špièkové ceny!) pracující na tomto
principu dokáží rozlišit druhy zjištìných kovù podle jejich magnetické a elektrické vodivosti v posloupnosti železo, nikl, mosaz, cín, mìï, zlato, hliník, støíbro, ev. „odfiltrovat“
vybraný nežádoucí kov nebo automaticky vylouèit vliv zemì a prostøedí. Pøístroje pak reagují pouze na zlato a støíbro. Pøitom pøi zjišování neželezných a málo elektricky vodivých
pøedmìtù je citlivost pøístroje výraznì nižší. Jestliže napø. detektor reaguje na železné (feromagnetické) pøedmìty o hmotnosti asi 2 g, pøedmìty z neželezných kovù zjistí teprve pøi
hmotnosti vìtší jak 15 g. Proto je elektronická èást detektorù kovových pøedmìtù øešena
tak, aby bylo možné ovládacími prvky (zpravidla regulací fáze) nastavit optimální citlivost detektoru pro požadovaný druh kovu.
5
Kvalitní detektory kovù v sobì tyto tøi výše uvedené základní principy kombinují, což sice
na jedné stranì zlepšuje vlastnosti daného pøístroje, na druhé stranì to však samozøejmì komplikuje údržbu a zvyšuje cenu. Tento výèet by však nebyl úplný bez uvedení dvou dalších principù, které se v praxi také využívají. Jedná se o:
– Rozladìní indukènosti. Princip tohoto detektoru kovù je založen na rozladìní indukènosti hledací cívky. Ta je v klidovém stavbu vyladìna tak, že na výstupu elektronického vyhodnocovacího obvodu je nulový signál. V pøítomnosti kovového pøedmìtu se
indukènost cívky zmìní, obvod se rozladí a na výstupu se objeví výstražný signál, který
tento stav signalizuje obsluze. Na tomto principu pracuje mnoho výrobkù vhodných pro
aplikace nevyžadujících vyšší citlivost.
– Detektor na bázi magnetometru. Ten vyhodnocuje zmìny v intenzitì magnetického pole
Zemì, vyvolané pøítomností železných pøedmìtù (jenom!). Používá se hlavnì pøi archeologickém výzkunu a jeho hledací systém mùže dosahovat úctyhodných rozmìrù
(v podstatì se jedná o modifikaci pasivního magnetického zapalovaèe, který zde byl již
popisován).
Proti ev. pokusùm v tomto smìru hovoøí absence jakéhokoliv dùkazu ve všech možných
pramenech a literatuøe, kterou jsem v souvislosti s Filadefským experimentem prohlédl. Mimoto mìlká voda pøístavu, kde k pokusu mìlo dojít, prakticky znemožòuje jakékoliv zkoušky
pøi hledání ponoøené ponorky pomocí zmìn magnetického pole, aniž by doprovodná plavidla
neriskovala, že podmoøské lodi nenajedou na vìž. To nakonec potvrzuje i úvodní pasáž:...
„A když byly zdroje silového pole vypnuty, Eldridge se ukázal na klidné hladinì øíèního pøístavu v celièké své ostøe øezané militantní kráse“. O ponorce zde není ani slovo. Zkusme se tedy
zamìøit jiným smìrem a to sice k pokusùm s netypickým druhem lodního pohonu.
13. Pohon lodí, torpéd a ponorek pomocí
elektromagnetického pole (MHD)
Zkratka MHD neznamená mìstskou hromadnou dopravu, jak by si mohl nìkdo myslet.
I když na druhou stranu s dopravou a pohonem tato zkratka úzce souvisí. Jde o název tzv. magnetohydrodynamického pohonu, který v souèasnosti nedává spát øadì vìdcù. Jedná se o klasický pøípad pøevedení suchopárných fyzikálních pouèek ze školních škamen do praktického
života. Je to faktické „zhmotnìní“ tzv. Flemingova pravidla levé ruky. , pojmenovaného po
britském fyzikovi Johnu Ambroseovi Flemingovi (* 1849, +1945). Toto pravidlo se naprostá
vìtšina z nás uèila v rámci støedoškolské vyúky. Zde je pro pøipomenutí jeho pøesná definice:
„Jestliže vložíme levou rukou do magnetického pole tak, aby siloèáry vstupovali kolmo do otevøené dlanì a natažené prsty ukazovaly smìr proudu, pak palec ukáže smìr výsledné síly.“
V praxi to znamená, že když elektrický proud prochází drátem nebo jiným vodièem umístìným v magnetickém poli, produkuje elektromagnetickou sílu pùsobící proti poli magnetu, která se ho snaží vysunout mimo toto magnetické pole. V elektromotoru proud procházející
kotvou reaguje stejným zpùsobem vùèi magnetickému poli buzenému elektromagnety, nebo
permanentními magnety, což vyvolává tah otáèející kotvou - rotorem. Na tomto principu také
fungují všechny elektromotory na støídavý i stejnosmìrný proud souèasné civilizace. Totéž se
dìje i v ev. lodi pohánìné MHD. Jedná se v podstatì o motor na stejnosmìrný proud až na to,
že zde není žádný rotor, ani žádná jiná pohyblivá èást. Není potøeba lodní šroub, propeler, pád-
6
la, vesla, vše je pevné, žádná ložiska, høídele, prostì nic! Sama myšlenka, že by loï mohlo pohánìt vzájemné pùsobení magnetu na palubì a elektrického proudu procházejícího vodou
existuje již mnoho let. Technické provedení není totiž pøíliš složité. Na protilehlých stranách
delší trysky umístìné pod èárou ponoru jsou dvì cívky, mezi nimiž pøi prùchodu elektrického
proudu vznikne magnetické pole. Uvnitø této trysky se kolmo k cívkám instalují dvì elektrody,
ke kterým se pøivádí elektrické napìtí z generátoru na palubì. Je-li prostøedí v trysce mezi
elektrodami vodivé, zaène jím protékat proud. Pod vlivem magnetického pole se ionizované
èástice tekutiny zaènou pohybovat podle pravidla levé ruky. Tím je vyvozována síla, která ji
odpuzuje dozadu a zároveò posunuje loï kupøedu. Jednoduchou zmìnou polarity se loï mùže
pohybovat i zpìt. Bohužel i zde je jedno „ale“. Z hlediska vnitøního odporu není voda žádný
ideální vodiè elektrického proudu. Sladká voda vede málo a ani slaná není žádný zázrak. Její
vodivost sice zlepšuje na rozdíl od øíèní vody velké množství rozpuštìných solí. I tak je ale její
vodivost výraznì menší než kovù, které se pro výrobu vodièù používají (mìï, hliník, atd.).
V pøípadì skuteèné realizace to tedy znamená mít k dispozici patøiènì silné elektromagnety
a zdroje proudu, které eliminují vysoký vnitøní odpor vody 1.
Prùkopníkem ve stavbì magnetické lodi byl americký technik Stewart Way, který ètyøicet let pracoval jako neznámý odborník pro spoleènost Westinghouse. Ve staøí se uchýlil do
ústraní ve Whitehallu v Montanì. Už roku 1958 uvažoval o vývoji elektrické ponorky bez
lodního šroubu. Pohon ponorek pomocí MHD si zvolil proto, že na nì nepùsobí tolik brzdících vlivù jako na jiná plavidla, brzdìná povrchovým napìtím vody na hladinì a vlnami.
(1) Naprostá vìtšina lidí má v hlavì zafixováno ze školních uèebnic fyziky to, že vodièem el. proudu mùže
být nejèastìji mìdìný, hliníkový, nebo železný drát. Ve skuteènosti to není tak docela pravda. Vodièem
el. proudu mùže být øada tekutin, vèetnì moøské vody. I plyn mùže za urèitých podmínek vést el. proud
(tento jev se nazývá ionizace a byl vysvìtlen v minulém díle této publikace). První vyslovil tuto myšlenku anglický fyzik Michael Farady v roce 1832 ve svém zákonu o vzniku elektøiny indukcí, kdy mìl
na mysli jakýkoliv (!) vodiè. Faktem ovšem je, že až do dnešní doby ovládají výrobu elektøiny ve všech
typech klasických elektráren mìdìné cívky. Jediným a hlavním dùvodem je cenová pøístupnost a malý
vnitøní odpor a tím i malé ztráty el. energie u tohoto prvku. Moøská voda je pro pøedstavu a na rozdíl
právì od nejrozšíøenìjší mìdi zhruba desetmilionkrát horší vodiè el. proudu!
7
Tím by mohly plnì využít svého výkonu k dosažení vyšších rychlostí. Jenže tentokrát tu byl
zdánlivì nepøekonatelný problém. Ponorka, jakou mìl na mysli Way, by musela nést elektromagnety o hmotnosti pøesahující 500 tisíc tun (!), to je zhruba o 21 x víc, než je hmotnost
dnešní nejvìtší ponorky svìta (ruské tøídy Tajfun o výtlaku pøes 24.000 tun). Zdá se, že zde
padá další možnost vyøešení záhadného experimentu provedeného s torpedoborcem Eldrige,
tj. pokusy s MHD pohonem. Loï by nebyla schopna unést takové klasické obøí elektromagnety ani kdyby se jednalo o bitevní loï s podstatnì vyšším výtlakem. Nemluvì o tom, že takové ohromné elektromagnety by potøebovaly patøiènì silné (a tìžké) generátory, které by
byly schopné napájet je elektrickou energií! No, uvidíme jak z tohoto zdánlivì neøešitelného
problému ven.
Pøesto se Way rozhodl provìøit princip nového pohonu zhotovením modelu s bìžnými
magnety. Poèátkem šedesátých let se vzdal místa u Westinghousu a stal se profesorem na
Kalifornské univerzitì. Pro své zámìry získal skupinu studentù z nejvyšších roèníkù a spoleènì zaèali pracovat na magnetické ponorce. Z pøebyteèného materiálu dal tým dohromady
tzv. EMS - 1. Torpédový trup byl tøi metry dlouhý, o prùmìru 60 centimetrù a mìl hmotnost
450 kg (jednalo se tedy v podstatì o model a nikoliv skuteènou ponorku, jak uvádí chybnì
øada autorù! Pozn. autora). Model vyplul na zkušební plavbu v èervenci 1966 ve sportovní
lodìnici v Santa Barbaøe. Pøi prvním pokusu plul asi dvanáct minut úplnì tiše, rychlostí témìø dvou uzlù (tj. 3,7 km/hod) v hloubce 90 centimetrù pod hladinou, pøièemž pøívod el.
energie byl proveden kabelem z venkovního zdroje. Tím se sice ukázala životaschopnost tohoto zpùsobu pohonu, na druhé stranì se ovšem potvrdilo, že pohon velkých lodí je vzhledem k progresivnímu rùstu hmotnosti klasických elektromagnetù nemožný, jak je výše
uvedeno. Pokusy byly proto ukonèeny a model v roce 1967 sešrotován.
Provozuschopný model magnetické lodi ST-500 ve zkušební nádrži v japonském Kobe.
8
Schéma japonské lodi Yamato 1 s MHD pohonem. Spalovací motor pohání elektrogenerátor, jehož
proud je použit pro magnetohydrodynamický motor.
Zdánlivì slepou ulièku dokázal otevøít až objev tzv. supravodivosti. Tento jev zde byl již
popsán ve tøetí kapitole prvého dílu pojednávající o možnosti odchýlení plujícího torpéda pomocí magnetického pole. Díky jemu mùže cívkami elektromagnetu protékat proud vysoké intenzity. Vzhledem k nepatrným ztrátám pak loï s sebou nemusí vézt obøí generátory jako
zdroj proudu. Staèí se pøipojit v pøístavu na stabilní zdroj, nabudit supravodivé elektromagnety
a elektrický proud ve vinutí magnetù bude „obíhat“ prakticky trvale (samozøejmì do té doby,
dokud budou tyto cívky chlazeny, viz výše). Pomocí velkého proudu vzniká silné magnetické
pole, které vykompenzuje podstatnì nižší magnetickou vodivost moøské vody. Faktem ovšem
je, že i když díky supravodivosti nebude potøeba vozit obøí generátory pro elektromagnety zùstane i nadále potøeba silného zdroje proudu pro elektrody ponoøené ve vodì. Supravodivé
magnety ze šedesátých let byly však neúnosnì drahé, takže elektromagnetický pohon by neobstál v konkurenci s konvenèním - tj. na principu klasických lodních vrtulí. Díky technickému
pokroku došlo ale k rozvoji i na tomto úseku vìdy. Dnešní generace lehkých supravodièù je
sice stále ještì drahá ale mnohem efektivnìjší, než pøedchozí. Pomyslnou štafetu vývoje MHD
však od Amerièanù pøevzali Japonci. Do èela se postavil fyzik Joširo Sadži na vysoké škole
obchodního námoønictva v japonské Kobe. I zde zaèali nejdøíve s modely magnetických lodí.
První s názvem SEMD-1 vznikl v roce 1976. Jeho tvùrci dva roky experimentovali a tøi mìsíce
stavìli. Roku 1976 následoval druhý prototyp ST-500. Jednalo se o ètyømetrový døevìný model, který vyvinul v nádrži se slanou vodou maximální rychlost 1,5 uzlu. Další model byl vystaven na Expo 85 v Cukobì. Celkem pøes dvacet let práce, kdy bylo potøeba vyøešit problémy
s množstvím elektrického proudu v moøské vodì, síle magnetické indukce uprostøed lodì, nejlepší využití supravodivých magnetù, atd. vykrystalizovalo v podobì lodi v mìøítku 1:1 o výtlaku nìkolika desítek tun, která byla spuštìna na vodu pøed nìkolika lety. Má název Yamato 1
(že by vzpomínka na nejvìtší bitevní loï svìta o výtlaku pøes 70.000 tun, stejného jména, kterou Japonci postavili za 2. svìtové války?). Na palubì je umístìn spalovací motor, který pohání alternátor. Vzniklý støídavý proud dílem pohání øídící systémy, dílem je usmìròován na
stejnosmìrný proud a doplòuje sice nepatrné ale pøece jenom ztráty v supravodivých magnetech,
hlavnì je však zdrojem el. energie pro elektrody umístìné v moøské vodì. Samotné supravodivé
magnety, chlazené tekutým héliem na teplotu -270 stupòù C, jsou umístìny ve dvou MHD motorech, každý se šesti tryskami. Cílem konstruktérù je dosáhnout rychlosti 100 km/h!!! Tato svìtlá
budoucnost má ale nìkolik „mráèkù“ v podobì odpùrcù MHD pohonu. Jejich argumenty, kterými se zaštiují vyznívají vcelku logicky. Problémem, který není zatím uspokojivì vyøešen, je
9
napø. to, že výkon a rychlost lodi závisí na obsahu soli ve vodì (èím ménì soli, tím vìtší pøechodový odpor a menší výkon!). Ten se mìní pøedevším ústí øek, kde se mísí sladká a slaná
voda. Co s tím? Postavit na pøední palubu námoøníky a nechat je házet lopatami sùl pøed pøíï
aby se zvýšila vodivost vody? V tom pøípadì si budou muset vzít na oblièej i plynové masky,
pokud bude foukat vítr od zádì. Proè? Protože prùchodem tisícù ampér el. proudu mezi elektrodami a slanou vodou bude samozøejmì docházet i k jejímu elektrolytickému rozkladu.
Možná, že si vìtšina z nás vzpomene na hodiny školní chemie. Rozkladem solanky totiž vzniká chlór! Flotily magnetických lodí by tak mohly být zdrojem vážného zneèišování oceánù.
Tento problém by snad vyøešil nový materiál k výrobì elektrod, který by uvolòoval více kyslíku než chlóru. I tak by ale magnetické lodì jezdící v ústích øek musely s sebou vozit nádrže se
solankou a vstøikovat ji do pøivádìné vody a tak snižovat elektrický odpor. To ale znamená
nést místo užiteèného nákladu mrtvou zátìž. Dalším úskalím by bylo velice silné magnetické
pole v hodnotách desítek i stovek Tesla vznikající okolo lodi pohánìné MHD pohonem. To by
totiž mohlo podle nìkterých studií pøitahovat kovové zlomky, nebo trosky. V literatuøe jsem
narazil i na obavu, že by mohlo dojít i k pøitažení podstatnì vìtších pøedmìtù - napø. jiných
lodí, èi vrakù! Loï by se tak v podstatì chovala jako obøí vysavaè. V pøípadì použití u ponorek
by tak mohlo dojít k paradoxní situaci, kdy by staèilo naházet hlubinné bomby do moøe a proplouvající ponorka by si je sama pøitáhla!
Tato úvaha je však více ménì teoretická a hodí se spíše do vìdeckofantastických románù.
Z kapitoly o využití elektromagnetického pole k odchýlení torpéd v pøedešlém díle této publikace víme, že intenzita magnetické pole i jeho pøitažlivá síla kolem svého zdroje ve vodì hyperbolicky klesá. Padající protiponorková mina by musela spadnou tìsnì ke dráze projíždìjící
podmoøské lodi, aby mohlo dojít k jejímu „pøitažení“. Dalším problémem by bylo vytvoøení
onoho magnetického pole v hodnotách desítek i stovek Tesla, což jak víme z pøedešlých èástí
této publikace nebude žádná legrace. Je nutné se zmínit také o tom, že silné magnetické pole
by takovou ponorku, by sebetišší, prozradilo široko daleko díky detektorùm magnetických
anomálií protiponorkových lodí i letadel. K detekci takto pohánìné ponorky by nakonec staèil
i obyèejný kompas. Pøi proplouvání lodì s MHD pohonem poblíž kompasù jiných lodí by jejich magnetické støelky zcela urèitì ztratily zájem o severní magnetický pól a otoèily by se ke
zdroji podstatnì silnìjšímu! I hmotnost generátorù dodávajících el. proud pro elektrody je
znaèná a zvyšovala by tak mrtvou váhu lodi a snižovala užiteèný náklad. Zástánci MHD poho-
10
nu se brání tím, že napø. pøitahování kovových úlomkù zabrání specielní kryt dna lodi. Jako
nejjednodušší zpùsob, jak zabránit nevítaným dùsledkùm magnetické pøitažlivosti by patrnì
bylo nepouštìt magnetické lodì do mìlkých vod a blízko k jiným lodím. Hmotnost konvenèních generátorù, jako zdroje proudu pro elektrody, by patrnì vyøešil supravodivý generátor,
èímž by došlo k podstatné úspoøe váhy i místa. Konstrukce takového generátoru však zatím
nepøekroèila stádium prototypù. Je tedy otázkou budoucnosti, kam se vývoj MHD pohonu otoèí. Nové a nové pokroky v oblasti supravodivosti, regulaèní techniky aj. by mohly pøevést stádium experimentù s MHD motory do skuteèné praxe. Uvidíme!
11
Závìrem k této kapitole bych pro zpestøení dodal ještì nìkolik údajù. Pozorného ètenáøe
jistì napadne, zda by místo vody mohl MHD motor pohánìt i nìco jiného? Nìco co je vodivé
a pøitom elastické? Odpovìï je samozøejmì kladná. Na naprosto stejném principu byly konány zkoušky s èerpadlem pro èerpání tekuté oceli. Kov je vyvozenou elektromagnetickou silou
hnán potrubím, a navíc se dùkladnì promísí. Další možností je obhospodaøování obìhu plynù
atomovými reaktory. Vodivost plynù, která je zpùsobena ionizací radiaèním záøením reaktoru,
je naprosto ideální pro MHD motor - èerpadlo. Takový stroj by opìt nemìl žádné rotaèní èásti,
což je z hlediska údržby, zvláštì pak v prostorech kam není možný pøístup, dosti zásadní vìc.
Ionizovaný plyn by tak nakonec mohl být jednou z èástí možného jiného pokusu vysvìtlujícího Filadelfský experiment, - viz pøedešlé kapitoly prvého dílu.
Pokud jde o možnost využití MHD pohonu pøímo v rámci Filadelfského experimentu, pak
zásadní pøekážkou je hmotnost elektromagnetù, jak zde již bylo také uvedeno. Malý torpédoborec by tìžko absorboval do svého trupu tisíce tun vážící elektromagnety, nemluvì o elektrických zdrojích! A supravodivost byla v roce 1943 ještì hudbou budoucnosti. Takže? Zkusme
ještì nìco jiného!
14. Magnetohydrodynamický kompresor (MHK) „housenka“
Nebyl by èlovìk èlovìkem, aby se nesnažil problémy MHD pohonu nìjak obejít, když ví,
že jej nemùže - alespoò zatím - vyøešit. Jedním z tìchto pokusù dotažených do stádia praktické
realizace je tzv. „housenka“, neboli odbornì magnetohydrodynamický kompresor. Na jakém
principu funguje? Zde je vysvìtlení.
Základem je øada prstencových elektromagnetických cívek. K nim je z vnitøní strany pøipevnìna membrána z magnetického materiálu. Prostor mezi ní a cívkami je hermeticky uzavøen a vyplnìn stlaèeným plynem. Membrána je oddìlena v klidu mezerou od vnitøního „trnu“,
což je v podstatì trubka. Celé toto zaøízení je samozøejmì ponoøeno ve vodì. Do cívek se
v okamžiku rozbìhu pøivádí pomocí øidícího ústrojí tzv. postupný napìový puls 2.
V okamžiku, kdy je cívka pod napìtím pøitáhne svým magnetickýcm polem pružnou mebránu k sobì. Plyn, který je zde, se rozestoupí do volného prostoru po stranách a vyduje membránu smìrem k vnitønímu trnu, na který jí domáèknì. Ve vzniklé „kapse“ je uzavøena
tekutina. Pøi pozvolném spínání cívek jedním, nebo druhým smìrem je pak tekutina (v našem
pøípadì voda) na jedné stranì nasávána do motoru a na druhé stranì vytlaèována ven. Pohyb
membrány pøipomíná svým vlnìním lezení housenky, Proto tedy ta pøezdívka.
Magnetohydrodynamický kompresor - tzv. housenka pro pohon ruského toroéda.
(2) V termínu „postupný napìový puls“ není tøeba hledat nic záhadného. Naprostá vìtšina z nás urèitì
již vidìla u reklam a na diskotékách svítící žárovky „postupující“ s urèitou mezerou po øetìzu složeném z množství zhaslých žárovek. V pøípadì spínání cívek se jedná o naprosto to samé.
12
Výhody tohoto pohonu jsou jasné. Naprosto tichý chod. Žádné gigantické hodnoty proudu
procházející pøes pøepravovanou tekutinu a vytváøející rùzné problémy, jako v pøípadì MHD pohonu. Kromì pružné membrány je vše pevné a nepohyblivé. Prostì ideální motor pro ponorky
a torpéda! Nejdále se v tomto smìru údajnì dostalo námoønictvo bývalého SSSR. V polovinì
80. let se objevila zpráva o ponorkovém torpédu - modifikaci typu 65 - pohánìném tímto motorem. Technická data byla následující:
–
–
–
–
–
–
–
ráže: 650 mm
délka: 9,144 m
rychlost: 30 až 50 nám. uzlù (tj. 55,6 až 92,6 km/h!)
dosah: 54 nebo 27 nám mil (tj. cca. 100 nebo 50 km) podle rychlosti
pohon: magnetohydrodynamický kompresor (MHK)
hmotnost hlavice: 500 kg - konvenèní nebo jaderná
navádìní a zapalovaè: magnetický pasivní (reaguje na porušení magnetického pole zemì
do vzdálenosti 2 až 4 míle od cíle - tj. cca 3,7 až 7,4 km) a dovede k nìmu torpédo. Akustický šumový (reaguje do vzdálenosti 10 až 12 mil - tj. cca 18,53 až 22,2 km) od cíle a opìt
k nìmu dovede torpédo
– hloubka vypuštìní : údajnì až 1000 m (!)
Experimentálnì modifikované ruské torpédo typu 65 pohánìné magnetohydrodynam. kompresorem (MHK).
Zkušebnì je mìly mít ve výzbroji již zde zmiòované ponorky s titanovým trupem tøídy Alfa.
A udajnì i další ruské typy ponorek, vèetnì nešastné ponorky Kursk o délce 154 m a výtlaku cca
18.000 tun (tøída Oscar II). Ta šla ke dnu v sobotu 12.8.2000 v Barentsovì moøi na 69° 36' 59"
severní šíøky a 37° 34' 26" východní délky, to je asi 280 km severovýchodnì od Murmansku
a 80 km od pobøeží poloostrova Kola, v blízkosti norských výsostných vod. Do mokrého hrobu
v hloubce pøes 100 m s sebou vzala i 118 èlenù posádky.
Nutno však zcela otevøenì pøiznat, že tuto katastrofu mìl na svìdomí zcela jiný typ torpéda
ráže 650 mm, který k pohonu nepoužívá el. energii. Toto torpédo má délku 11 m, váží 5 tun
a rychlostí 30 uzlù (52 km/h) má dostøel okolo 90 km! Pohonné šrouby torpéda pohání totiž parní
turbína. Pára o vysokém tlaku a teplotì vzniká rozkladem koncentrovaného peroxidu vodíku3,
kterého je v jeho nádrži 1.000 kg (plus 500 kg kerosinu). Ten je velice nároèný na absolutní èistotu. Jakákoliv netìsnost, èi zneèištìní vede okamžitì k bouølivé reakci a výbuchu. A právì výbuch této pohonné látky vedl, dle sdìlení odborníkù, k následné explozi hlavice torpéda
a øetìzovým výbuchùm dalších hlavic, což zcela znièilo pøíï ponorky s katastrofickými následky. To potvrzuje i Norský seizmologický institut. Nejdøíve byl v 9,29 SELC zachycen sla(3) Naprosto stejného druhu pohonu používaly i nìkteré exeprimentální projekty nìmeckých torpéd za
2. svìtové války. Jmenujme napø. G7u Kolb „Klippfisch“, G7ut „Steinfisch“, G7ut „Steinbarsch“,
a osm dalších. Poslednì jmenované bylo napø. i bojovì nasazeno. Ponorka U 2511 typu XXI je mìla
v dubnu 1945 už na své palubì. Samotnou kapitolou je pak použítí rozkladu peroxidu vodíku k pohonu nìmeckých ponorek. V široké veøejnosti jsou známy pod názvem „Walterovy“ ponorky podle
jména svého tvùrce (což je ponìkud nepøesné. Pozn. autora).
Hlubšího zájemce o tyto technickovojenské zajímavosti odkazují na svou publikaci „Kuriozní zbrojní projekty Tøetí øíše“.
13
bý výbuch (torpédo) a o patnáct vteøin pozdìji zaregistrován druhý - podstatnì silnìjší
(hlavice). Ten mìl intenzitu 2 tun TNT. Posádka v té dobì mìla vystøelit cvièné torpédo - tj. bez
výbušné hlavice - s elektrickým pohonem na spolupracující køižník Alexandr Veliký. A zøejmì
pøi manipulaci (náraz?), došlo k explozi pohonného systému sousedního ostrého torpéda, který
se pøenesl dál. Je však také možné, že šlo o konstrukèní vadu nìjaké torpédové souèástky. Rusové totiž již v minulosti pøišli ze stejných pøíèin o nìkolik svých ponorek. Dvì dokonce ztratili
11. ledna 1962 pøímo v pøístavu v Poljarnem. Torpéda explodovala na ponorce B-37 a výbuch se
pøenesl i na sousední zakotvenou ponorku S-350 , pøièemž zahynulo 122 osob.
Možná nìkoho napadne, že je ponìkud naivní pøedstava, ve které by eventuelní exploze
akumulátorové baterie torpéda mohla také zpùsobit ztrátu celé ponorky! Ne tak docela. Z naprosto stejného dùvodu totiž havarovala i americká útoèná jaderná ponorka SSN-589 Scorpion
o délce 77 m a výtlaku 3.500 tun. Ta zmizela koncem kvìtna 1968 v Atlantickém oceánu. Po
dlouhém a pracném pátraní byla nalezena cca 740 km východnì od Azor, na okraji Sargasového moøe. Pøi bližším zkoumání pomocí batyskafu Trieste II bylo zjištìno, že zatímco zbytek
ponorky je rozdrcen tlakem, torpédová èást je nepoškozená. Tzn., že v okamžikou kdy ponorka padala neovladatelnì do hloubky 3.353 m byla již plná vody a vnìjší i vnitøní tlaky byly vyrovnány. Na detailních zábìrech bylo vidìt, že poklopy torpédového úseku byly vyraženy
zevnitø - jakýmsi vnitøním výbuchem. Po dalším vyšetøování zaèaly vyplouvat na hladinu (obraznì øeèeno) zajímavé a nepøíjemné skuteènosti. Rychlá americká torpéda Mark 37, které
mìla loï na své palubì byla napájena akumulátorovou baterií MK-46 o váze 112 kg. Jejich
elektrolytem byl hydroxid draselný. Pøi jemných vibracích zpùsobených plavbou došlo k poškození a netìsnosti membrány, která vpouští elektrolyt po výstøelu torpéda do baterie. Došlo
tak k pomalému natékání elektrolytu do akumulátoru, zahøívání a nakonec i jiskøení na zkratovných vývodech. Výsledkem byla exploze, která odpálila bojovou hlavici torpéda o váze
zhruba 150 kg výbušniny HBX. Ta je od torpédového akumulátoru vzdálena pouhých nìkolik
cm. Výbuch sice nepoškodil tlakový trup podmoøské lodì, ale staèil na vyražení poklopù.
Váha vody hrnoucích se do pøídì strhla ponorku do hlubin. První selhání a exploze akumulátorové baterie u torpéda tohoto typu byla hlášena již v roce 1966! Po maléru se Scorpionem byla
celá vadná série tìchto baterií stažena (cca 250 kusù). V pøípadì Kursku vybuchly následnì
i hlavice dalších torpéd a roztrhly pøíï, což se u Scorpionu nestalo. Pro hlubší zájemce - viz
soupis použité literatury.
Ale vrame se zpìt. Pokud jsou tedy tyto informace o MHK skuteènì pravdivé, pak tento
typ, dnes již ruského, torpéda znaènì technicky pøevyšoval všechny známé západní typy torpéd vypouštìných z ponorek. Pro zvídavého ètenáøe doporuèuji publikaci Maritime Defence,
è. 9, roèník 1985, str. 354 až 356. Pohon pomocí výše popisované „housenky“ je i základem
úspìšného románu spisovatele Toma Clancyho s názvem Hon na ponorku (vydalo nakl. Mustang s.r.o. Plzeò 1995). Tato kniha byla pøevedena i na filmové plátno spoleèností Paramount.
Hlavního hrdinu zde hraje nám všem známý herec Sean Connery. Na rozdíl od knihy, kde je
popis housenkového pohonu dosti mlhavý, je film podstatnì konkrétnìjší. Tímto pohonem
mìla být údajnì vybavena upravená atomová ponorka tøídy Tajfun o které zde již byla také
zmínka. Osobnì se domnívám, že film (v originále má název Hon na ponorku Rudý øíjen) je
v tomto pøípadì zcela vyjímeènì lepší jak kniha. Proto jej mohu jen doporuèit.
Z hlediska možnosti, že Filadelfský experiment byl možná pokusnou zkouškou MHK, neboli „housenky“, bych pak upozornil na skuteènost, že životnost torpéda, (pokud to tak lze nazvat), je pouze nìkolik minut. Proto i pohonná jednotka (jakákoliv) je stavìná pouze na tuto
krátkou dobu. V pøípadì pohonu lodi musí být životnost kteréhokoliv soustrojí podstatnì vyš-
14
ší. Nemluvì o podstatnì vìtším MHK, než v pøípadì pohonu torpéda. Problémem by bylo i postupné výkonové spínaní kruhových elektromagnetických cívek, protože v roce 1943 nebyly
ještì k dispozici výkonové polovodièové spínací prvky typu tyristorù, triakù, atd. (možná by
se nechal tento problém „obejít“ pomocí rotaèních pøepínaèù - komutátorù? Pozn. autora).
Údajné autentické prameny (ani žádné jiné), z kterých je citováno na zaèátku 1. dílu této publikace se však nezmiòují o nìjakém vìtším zásahu do konstrukce torpédoborce, zvláštì pak pod
èárou ponoru, které by nutnì umístìní „housenky“ muselo pøinést. Na základì tìchto indícií to
vypadá, že ve Filadelfském experimentu šlo zøejmì o nìco jiného a nikoliv o zkoušku pohonu
lodi pomocí MHK neboli „housenky“.
Další možností, která by v sobì shrnula použití silných magnetù, v souvislosti s Filadelfským experimentem by mohl být eventuelnì tzv.:
15. Magnetohydrodynamický (MHD) generátor
Princip je opìt jednoduchý, praktická realizace složitá. V pøedešlé kapitole prvého dílu o
radarové neviditelnosti byla také popisována tzv. ionosféra. Bylo zde øeèeno, že jde vlastnì
o atomy zbavené vnìjším podnìtem elektronu. Protože elektron je nositelem záporného náboje zùstane po jeho odtržení kladnì nabitý zbytek atomu - iont (nakonec i tento název pochází
z pohybu iontù v elektrickém poli). Pokud tento ionizovaný plyn necháme proudit mezi póly
silného magnetu, zaène jeho magnetické pole vychylovat kladné ionty z proudu plynù na jednu a záporné ionty a volné elektrony na druhou stranu. A jestliže jsou v místì dopadu tìchto
èástic na obou stranách umístìny terèíkovité elektrody, kolmé na proud ionizovaného plynu i
vùèi magnetùm, zaène jimi pøi jejich spojení téci stejnosmìrný el. proud! Jak jednoduché, že?
A teï ještì, jak použitý plyn zionizovat? Slunce ionizuje svým ultrafialovým záøením. V pozemských podmínkách je možné dosáhnout ionizace plynu jeho rozžhavením4. To se jeví jako
nejjednodušší zpùsob, na rozdíl tøeba od rentgenového záøení a záøení gama v atomových reaktorech, jak zde již bylo zmiòováno v kapitole s MHD motorem.
První praktické pokusy zaèaly v roce 1959 v americké laboratoøi AVCOEVERETT.
12. srpna téhož roku se po krátkou dobu rozsvítilo dvì stì sériovì zapojených žárovek napájených pøímo z „plamenù“ výkonné plazmové pistole. Další iniciativa se pøestìhovala do bývalého SSSR. V ústavu vysokých teplot Akademie vìd SSSR zaèínali rovnìž se syèícím
plamenem plazmové pistole, která údajnì dokázala v ohnisku vyvinout teplotu až 3.000 stupòù Celsia! Zaøízení velké asi jako záøivka vyprodukovalo tolik el. energie jako plochá baterie
v kapesní svítilnì. Problémy, na které narazili americké, britské i nìmecké pokusy zaèaly
v okamžiku, kdy se spolehlivé malé modely zaèaly pokusnì stavìt ve skuteèném provedení.
Vysoká teplota øítících se plamenù spálila do nich vložené elektrody na prach bìhem okamžiku. O nìkolik minut pozdìji se zaèaly žárem 2.500 stupòù Celsia bortit i stìny kanálu, kterým
byly žhavé plnyny vedeny. Tepelné zatížení stìn bylo cca 300 krát vyšší, než u klasických parních kotlù! Jediným øešením byly opìt magnetické siloèáry, které zabránily pøímému kontaktu
(4) Pokud by si nìkdo chtìl vyzkoušet ovlivnìní rozžhaveného (ionizovaného) plynu mag. polem, pak
staèí pøi obyèejném elektrickém sváøení pøiblížit k hoøícímu oblouku obyèejný permanentní magnet,
jaký se napø. používá na kovových školních nástìnkách. Výsledkem bude „vydutí“ oblouku do strany. Èím silnìjší magnet, tím vìtší vyboèení. Doporuèuji však pøi tomto pokusu použít silné rukavice,
nebo hrozí nebezpeèí popálení!
15
plamenù se stìnami. V podstatì se jednalo o obdobu tzv. cyklotronu se kterým se experimentuje v rámci termonukleárnícho sluèování atomových jader.
Nejdále se v tomto smìru zøejmì dostali opìt Rusové. V roce 1971 postavili na místì staré
tepelné elektrárny v Moskvì magnetohydrodynamickou elektrárnu oznaèovanou jako „U-02“.
Název prozrazuje i projektovaný výkon: 0,2 MW. Jako zdroj plamenù byl zvolen upravený raketový motor, v nìmž se spaloval v proudu pøedehøátého vzduchu, obohaceného kyslíkem,
svítiplyn z mìstské sítì. Do spalin, vyletujících z hrdla trysky rychlostí až 690 m/s a o teplotì
2.600 stupòù Celsia, se vstøikovala draslíková pøísada z práškové potaše, která zvyšovala vodi-
Magnetohydrodynamický generátor (MHD).
16
vost plamenù. V nejužším místì byl kanál obklopen stotunovým, vodou chlazeným magnetem. A tìsnì za ním byly umístìny obì sbìrné elektrody. Žhavé plyny zde zmìnily èást své
energie v elektøinu a dále ve výmìníku odevzdaly i svùj tepelný výkon k ohøevu pøívodního
vzduchu. Poté se na filtru ze sklenìných vláken oddìlila ionizaèní pøísada, která se znovu
upotøebila. Nejvìtším problémem byla obezdívka kanálu vedoucího žhavé plyny. Nejlépe se
nakonec osvìdèily cihly z kyslièníku zirkonu, který se i dnes používá napø. v jaderné energetice. Další MHD generátor s podstatnì vyšším výkonem postavilo ministerstvo energetiky
SSSR. Byl oznaèen jako U-25 a spuštìn koncem roku 1972. MHD generátor dával výkon
25 MW. Ve vodou chlazené komoøe se spaloval zemní plyn v atmosféøe obohacené kyslíkem
vyrábìným v pøilehlé stanici. Nejužším místem kanálu proudilo každou sekundu 50 kg plynù.
Obrovitý elektromagnet o váze 2.300 tun (!) ze závodu „Elektrosila“ odklánìl nabité èástice na
sektorové elektrody. Po oddìlení ionozaèních pøísad mìly výfukové plyny o teplotì 1.300 stupòù Celsia ještì ohøívat výmìník, který vyrábìl páru pro klasické parní turbosoustrojí o výkonu
75 MW. Tato jednotka byla spuštìna koncem roku 1972 a do pøímoskevské energetické sítì
mìla dodávat celkový výkon 100 MW. Víceménì však sloužila k rùzným experimentùm, napø.
s rozliènými typy sbìrných elektrod. Na konci roku 1978 došlo po nìkolikamìsíèní pøestávce
k výmìnì elektromagnetu a místo mamutího klasického zde byl umístìn podstatnì menší, avšak
mnohonásobnì silnìjší, supravodivý magnet vyrobený za pomoci amerických vìdcù. Další
MHD elektrárna byla plánována na Ukrajinì. Mìla být vybavena MHD generátorem „ENIN-2“,
který na zkušebnì dosáhl výkonu 32 MW (uvádí se i 35 MW). Místo plynu mìl spalovat jemnì
mletý uhelný odpad. Protože se zvyšujícím se el. výkonem by rozmìry a hmotnost elektromagnetu pøesáhly únosné meze, došlo opìt k použití nám již dobøe známého supravodivého magnetu. Celkový výkon MHD generátoru mìl být 50 MW, pøipojená tepelná elektrárna využívající
jejich spalin pak mohla dodat ještì výkon 150 MW. Úèinnost této MHD elektrárny mìla dosáhovat okolo 50 až 60 %! To je zhruba o 20 % více než mají klasické tepelné elektrárny. Pokusy prokázaly, že z každého krychlového metru objemu MHD generátoru lze získat výkon cca 2 MW.
Zplodin hoøení je dále možno využít pøi výrobì kyseliny sírové a èpavkových vod, atd. Nejvìtším problémem, který musel a musí být øešen je materiál na místì styku el. magnetu a horkých
výstupních plynù. V nejexponovanìjším místem pod magnetem v kanále jsou uloženy souèástky
na které z jedné strany bude pùsobit teplota +2.500 stupòù Celsia a z druhé strany témìø absolutní
mráz -265 stupòù Celsia! A koneènì v roce 1982 mìla být ve spolupráci s americkými fyziky spuštìna poblíže Moskvy nejvìtší MHD elektrárna svìta o výkonu 1.000 MW! Výfukové zplodiny se
mìly dále zužitkovávat pro výrobu kyseliny sírové a èpavkových vod, atd. Nepodaøilo se mi ale
zjistit, zda tento projekt byl skuteènì realizován.
Objevily se i projekty MHD elektráren o ještì vìtších výkonech - až 1.500 MW! Na druhé
stranì se také objevily plány na výstavbu malých, tj. špièkových, pojízdných elektráren s tzv.
otevøeným cyklem. V podstatì je to klasický raketový motor na podvozku. Do jeho otevøené
trysky jsou vmontovány sbìrné elektrody a magnet. Celek by mìl konèit jednoduchým tlumièem hluku. Žhavé plyny se mìly vyfukovat rovnou do atmosféry. Tyto jednotky o výkonu cca
10 MW mìly sloužit pøi záchranných pracích, pøi vojenských akcích, atd.
Vzhledem k tomu, že pøes nadìjné plány nebyly v bývalém SSSR ani v jiných prùmyslovì
rozvinutých zemích tyto MHD elektrárny uvedeny do praktického provozu, je zøejmé, že jejich dlouhodobý provoz není bez problémù. Kromì hezkých výhod, jako je vysoká úèinnost
(60%!), naprosto chybìjící rotující èásti (tj. rotor generátoru a turbíny), dále pak naprostá absence rùzných ložisek, tìsních ucpávek, jejich mazání, atd., jsou zde i velké nevýhody. Tou
nejvìtší jsou samozøejmì materiály odolávající chladu i žáru najednou. Dalším problémem je
17
Magnetohydrodynamická výroba elektrické energie - principielní schéma
Záleží pak již na využití vyrobené energie. Zda ji dodáme do energetické sítì, èi jí budeme pohánìt
elektromotory, které mají na konci svého høídele lodní šrouby!
i agresivita spalin vycházejících z raketových motorù. S tím úzce souvisí životnost takové
MHD elektrárny, investièní náklady pøi její výstavbì i náklady ma provoz. To vše po zapoètení dává cenu za 1 kWh. A ta je zatím podstatnì vyšší než u klasických tepelných, nebo jaderných elektráren, by pracujících s nižší úèinností.
Z hlediska našeho pohledu Filadelského experimentu by se tedy mohlo jednat o pokus pohonu lodi MHD generátorem. Vyrobený proud by pohánìl elektromotor a ten zase otáèel vrtulí. Otázkou je, zda by se do lodního trupu relativnì malé lodi podobné zaøízení vešlo. Pro
výkon 0,2 MW, což je 200 kW (to je výkon motoru lepšího sportovního vozu) byl tøeba elektromagnet o váze 100 tun! Pokud bychom chtìli dosáhnot výkonu okolo 4.400 kW (tj.
4,4 MW), kterou mìla strojovna torpedoborce Eldridge, musely bychom mít elektromagnet
o váze cca 300 až 600 tun (váha elektromagnetu roste nepøímo s jeho výkonem). To vypadá
celkem slibnì. Tím spíše, že loï mìla pohon pomocí dvojice dieselelektrického soustrojí (viz
kapitola názvem: „Existoval torpedoborec Eldridge“?). Takže by se nechala bez problémù využít stávající elektrická èást pohonu lodì. I váhu elektromagnetu by asi loï zkušebnì snesla.
Potvrzuje to i informace uvedená na zaèátku této publikace a totiž to... „že došlo dokonce ke
18
zmìnì hmotnosti lodi. Torpédoborec byl po výše popisovaném experimentu údajnì lehèí o nìkolik stovek tun (?).“.... Nabízí se samozøejmì otázka, zda k té zmìnì hmotnosti, neboli výtlaku došlo ještì pøed „experimentem“, èi v jeho prùbìhu, nebo až po jeho konci?
Abychom však nehledali záhady tam, kde nejsou. Faktem totiž je, že i pøi klasickém pohonu dochází v prùbìhu plavby ke zmenšování výtlaku a to o spálené palivo. A že ho není málo.
Napøíklad nejvìtší bitevní køižník svìta Hood s max. výtlakem 48.400 BRT z roku 1918, (který se potopil 24. kvìtna 1941 po boji s nìmeckou bitevní lodí Bismarck), pøi plavbì nejvyšší
rychlostí, tj. 31,1 uzlu (57,6 km/h) spálil pod kotli zhruba 3,5 litru topné nafty proto, aby se pøi
této rychlosti posunula loï o 1 m vpøed! Což pøi délce lodního trupu 262,3 m znamenalo prohnat hoøáky lodní kotelny 918,05 litru paliva, aby se Hood pøemístil vpøed o svou jednu lodní
délku. V praxi to tedy znamenalo pìkný „vír“ v nádrži. Na druhou stranu se nelze divit. Strojovna Hoodu mìla výkon 111,365 MW. Tj. po staru 151.311 koní! A to už musí být nìkde
znát. (Pro srovnání. Výkon vodní elektrárny na pøehradì Slapy je 144 MW).
V každém pøípadì se jako jedna z možných odpovìdí na Filadelfský experiment jeví pokus
s novým druhem pohonu pomocí tzv. MHD generátoru.
Jinak lze dodat, že princip MHD generátoru funguje samozøejmì i obrácenì. Tzn. že je pøiveden ionizovaný plyn s témìø nulovou rychlostí mezi póly elektromagnetu. Ty jej urychlí natolik, že se nechá využít k pohonu. Praktická realizace byla „zhmotnìna“ v magnetoplazmovém raketovém pohonu fungujícím na kapalný vodík, nazvaném VASIMR (tj. VAriable
Specific Impulse Magnetoplasma Rocket), což v èeštinì znamená: „Magnetoplazmový motor
s promìnným specifickým impulsem“. Základem jsou tøi magnetické komory. Do první je
vstøikován plynný vodík, který je zde ionizován. V centrální komoøe je již ionizovaný plyn nadále elektromagneticky zahøíván (obdobnì jako v klasické mikrovlnné troubì) a jako plazma
pøechází do poslední komory, která je vlastnì elektromagnetickou tryskou. Geometrie magnetického pole zajišuje, že se plazma dále urychluje, ochlazuje se vstøikováním neionizovaného
vodíku, rekombinuje a jako normální neutrální plyn se od magnetického pole oddìluje, ovšem
teï již se znaènou kinetickou energií. Podmínkou jsou samozøejmì zde již zmiòované supravodivé magnety, mikrovlnné zahøívání plazmatu, atd. Výkon takového zaøízení není veliký, ale za
to trvalý (na rozdíl od klasických raketových motorù. Ty podávají veliký výkon, ovšem po krátkou dobu). Uvažuje se proto s ním jako s pohonnou jednotkou plánované mise na Mars. Let by
trval tøi mìsíce, pøièemž polovinu èasu by motor raketu urychloval a druhou polovinu brzdil.
Tím pádem by ve vesmírné lodi byla stále pøitažlivost (takže by kosmonautùm nezakrnìly svaly). Kritikové projektu poukazují zejména na to, že pro let na Mars by motor potøeboval ke své
funkci 4 až 6 MW el. energie. Takový výkon mùže dodat jen atomový reaktor, jaký ovšem pro
kosmické aplikace zatím neexistuje. Atd., atd. atd. Viz soupis použité literatury.
Na závìr této kapitoly bych se ještì krátce zmínil o tzv. „E“ bombì, která v tomto pøípadì
využívá vlastností ionizovaného plynu. Písmeno „E“ v tomto pøípadì i po pøekladu do èeštiny
znaèí zkratku slova „elektromagnetická“. Oè jde? Jedná se o specielní pumu urèenou k nièení
polovodièových prvkù pomocí silného elektromagnetického impulsu, odbornì nazvané
„EMI“. Ten, jak si možná vzpomínáte z branné výchovy na základní škole, vzniká jednak pøi
výbuchu atomové bomby a v malém pak i pøi úderu klasického blesku. Jsou na nìj velice alergické veškeré polovodièové prvky. Tento tzv. Croatonùv jev byl popsán v pøíloze 1. dílu této
publikace (kapitola „Magnetické bouøe“). Samozøejmì, že odborníci pøemýšleli jak tento
efekt vyvolat i bez rozpoutání nukleární apokalypsy, tj. v rámci konvenèní války. V podstatì
tedy, jak vyvolat silný elektrický výboj - umìlý „blesk“. Byly vymyšleny tøi možnosti, z nichž
19
dvì jsou uvedeny v další kapitole. Tøetí, nejpropracovanìjší i nejlevnìjší, je varianta pracující
na principu výše popisovaného MHD generátoru. Je možné ho využít buï pøímo u raketové
støely letící na cíl, kdy spaliny vyletující z motoru zároveò slouží jako zdroj el. energie. Protože však jde (dle skoupých informací) o bombu, bude nálož zøejmì oboustranná, aby se pøi výbuchu vylouèil reakèní moment jedním, èi druhým smìrem. Nièivý úèinek výbuchu je
potlaèen na minimum, protože spaliny exploze nejsou urèeny k boøení a zabíjení, ale k napájení el. energií. Zøejmì kumulativní náloží s ionizaèní pøísadou se dosáhne soustøedìní spalin
mezi sbìrné elektrody, a zároveò se prodlouží doba po kterou je celé zaøízení v èinnosti. I tak
se však jedná o zlomky vteøiny. Exploze samozøejmì tento technický zázrak znièí, ale vzhledem k rychlosti el. proudu (cca 300.000 km/s) a detonaèní vlny (max. nìkolik km/s) je dosta-
„E“ bomba pracující na principu magnetohydrodynamického generátoru - pøibližné schéma
Princip funkce: V patøièné výšce nad cílem odpálí pøibližovací zapalovaè nálož. Ionizované spaliny usmìrnìné kumulativní náloží se díky permanentnímu magnetu rozdìlí na elektrony a protony, které zaènou dopadat na sbìrné elektrody. Vznikající stejnosmìrný proud zaène napájet elektromagnet a zvyšuje množství
odchýlených kladných a záporných èástic. Postupující exploze znièí nejdøíve pøední a zadní èást pláštì
pumy. Pak roztrhne nosnou trubku pumy, vèetnì elektromagnetù. Náhlé pøerušení proudu tekoucí do tìchto
cívek se projeví prudkou „špicí“ naindukovanou do sekundárních cívek vysokonapìového trafa. Než výbuch
znièí i je, dojde k vybití nashromaždìné el. energie v podobì vysokonapìového výboje v øádu stovek, možná
i tisícù kW na venkovních elektrodách. Tento záblesk je zdrojem elektromagnetického impulsu, který v okruhu nìkolika desítek m znièí veškìré polovodièe, tj. tranzistory, integrované obvody, mikroèipy, atd.
20
tek èasu k jeho funkci. Polopaticky øeèeno se jedná o obøí indukèní cívku, jako v automobilu.
Ta je napájena MHD generátorem který je schopen podat v krátkém okamžiku veliký výkon.
Výsledkem je umìlý „blesk“ který naindukuje v okruhu nìkolika desítek metrù do jakýchkoliv el. obvodù takové napìtí, že znièí veškeré polovodièové prvky. Svoje si udìlá i samotný
elektromagnetický puls, který pravdìpodobnì zlikviduje veškerá magnetická pamìová média, tj. diskety, mag. pásky, atd. Je to tedy - obraznì øeèeno - jakýsi zabiják poèítaèù! (To se
ovšem stane pokud nejsou výše uvedená zaøízení proti EMI nijak chránìna - viz dále).
Údajnì poprvé byly tyto „E“ bomby s hmotností nìkolika stovek kg úspìšnì vyzkoušeny
v rámci leteckých úderù na Jugoslávii koncem 20. století. Kromì Ameriky ji mají ve své výzbroji ještì Anglièané, Rusové a Èíòané. Všichni tuto zbraò úzkostlivì tají, protože se obávají
jejího zneužití teroristy. Jejich obava je celkem oprávnìná. Pøedstavte si napøíklad jakou
spouš by jediná taková puma dokázala zpùsobit ve výpoèetním systému pøi výbuchu v úøadu
sociálního zabezpeèení! Nezanedbatelnou roli by pro tyto „zájemce“ sehrála urèitì i finanèní
stránka, která se má pohybovat pouze v nìkolika tisících US dolarù za kus. To je pøi srovnání
s jinými zbranìmi vyloženì smìšná èástka. Zajímavá z hlediska manipulace je i hmotnost,
údajnì pouze nìkolik stovek kilogramù.
Proto jsou informace tak skoupé. O „E“ bombì se zmínila pouze okrajovì stanice Radiožurnál ve støedu 2. ledna 2002 v dopoledních hodinách. Další informace jsem našel na internetu. Zde se však jednalo o dosti povrchní popis s nìkterými hrubými fyzikálními a technickými
chybami, takže jsem jej pro tuto publikaci nepoužil. Na jiný zdroj jsem nenarazil a proto je zde
uvedeno tak málo konkrétních údajù.
Využitím elektromagnetického pole pøímo k válèení se tak dostáváme k další možnosti,
která by mohla stát v pozadí údajného Filadefského experimentu. A to sice k pokusùm s elektromagnetickými zbranìmi. viz další kapitola.
16. Elektromagnetické zbranì
Další možností, která by mohla být nosným pøíbìhem Filadelfského experimentu je možnost zkoušky tzv. elektromagnetických zbraní zamaskované pøed veøejností pomocí rùzných
fám a povìstí. Nebyl by snad ani èlovìk èlovìkem, aby mu již od objevù v oblasti elektromagnetismu ve druhé polovinì 19. století nevrtalo hlavou, jak jej využít k urychlení støel. Zatímco
urychlování støel u klasického dìlostøelectva je omezeno rychlostí hoøení a pohybem takto
vzniklých plynù v hlavni na max. rychlost projektilu kolem cca 1,2 km/s, u elektromagnetického urychlování nìco takového nehrozí. Další výhodou je i to, že vystøelovaný pøedmìt nemusí
být kulatý, jako klasický dìlostøelecký granát, ale mùže se jednat o rùzné tvary, napø. tyèe,
kostky, ploché desky, atd. (otázkou je ovšem aerodynamický odpor - pozn. autora). Pøi výstøelu má také podstatnì menší demaskující pøíznaky, než klasický výstøel z normálního dìla, aj.
Nejpodstatnìjším argumentem pro elektromagnetické zbranì je ale to, že pøi vysoké úsové
rychlosti mùže být projektil podstatnì menší a lehèí, než je klasický granát. Díky tomu je i hlaveò el. mag. dìla nepomìrnì kratší. Výsledek v cíli je ale stejný, nebo pøípadnì i vyšší. Dopadová energie je totiž pøímo úmìrná hmotnosti støely a její rychlosti. Podle dostupných
informací v rámci tzv. Hvìzdných válek, ta mùže v kosmických podmínkách dosáhnout až
100 km/s!. Pøièemž, jak ukazuje výzkum, lze u støel s rychlostí kolem 13 km/s poèítat se zcela
novými, znaènì nièivými úèinky støely v cíli. Že na tom „nìco je“ potvrzují pokusné výstøely
21
z rùzných funkèních prototypù. Pøi zkouškách ve vakuu bylo dosaženo poèáteèní rychlosti
8,6 km/s (!), pøièemž brok o hmotnosti 2,5 g snadno prostøelil ocelovou desku o síle 6,5 mm.
Proto je tak velká snaha dotáhnout vývoj této zbranì, zvláštì pak ve vojenské oblasti, až do
praktické realizace. Za souèasného stavu techniky tak od poèátku vývoje v tomto oboru až do
souèasnosti vykrystalizovaly tøi možné smìry, které jsou dále uvedeny. Jinak je zajímavé, že
kromì USA se ve vývoji elektromagnetických dìl dosti úspìšnì exponovala i Austrálie. Zde
se podaøilo urychlit 10 g støelu na výslednou rychlost 5,9 km/s pomocí 50 Mj akumulátoru
energie. V souèasné dobì , díky své mnohem širší a kvalifikovanìjší technické základnì, však
pøebírá vedení ve výzkumu USA. Oficelní název elektromagnetických dìl je EML - Electromagnetic Launchers, tzn. ve volném pøekladu elektromagnetické lineární urychlovaèe.
Lze ještì dodat, že kromì problémù se samotným vývojem el. mag. dìl vznikají potíže
i s vývojem støeliva pro tuto zbraò. Bude nutné vyvinout specielní munici, sice bez klasické
nábojnice a tím spojených zásobovacích (logistických) problémù, ale s vysokým nárokem na
stabilitu pro použití v atmosféøe Zemì. Po vystøelu dochází totiž k jejímu mírnému rozkmitání.
Pro støelbu na velké vzdálenosti (50 a více km) bude nutné zajistit její navedení pomocí napø.
poloaktivního laserového systému. Pøíslušná technika ve støele musí odolat zrychlení až
100.000 g! Pro použití v kosmu je pøipravován vývoj støely o hmotnosti 1 až 2 kg. Zde se uvažuje s dostøelem minimálnì 1.000 km a kadencí 60 ran za minutu. Pro potøeby PVO (protiletadlové obrany) má být rychlost støelby okolo 500 ran za minutu. Maximální rychlost bez
zvláštních úprav je cca 4,8 km/s. Pro vìtší rychlosti však bude nutné použít na støelách obalu
z ablativního materiálu. Dùvodem je, že støela se tøením pøi prùletu atmosférou rozžhaví natolik, že by došlo k jejímu poškození, ev. znièení. Proto se využívá tepelného štítu, který svým
odpaøováním ochrání svùj obsah. Naprosto stejného principu se využívá pøi návratu družicových modulù a kosmických lodí z vesmíru na Zem.
A nyní jednotlivé varianty:
Cívkové (solenoidové) dìlo
Jedná se o soustavu kruhových cívek sestavených za sebou. Místo jádra je dutina, která
není vyplnìna železným jádrem, jako napø u stykaèù, ev. relátek, atd. Zavede-li se do vinutí
cívky elektrický proud, vytvoøí se v jeho dutinì elektromagnetické pole, které prudce vtáhne
magneticky vodivý pøedmìt (napø. železnou støelu) dovnitø. A protože nestaèí urychlení jednou cívkou, utvoøíme øadu za sebou na sebe navazujících elektromagnetických cívek. Pøi výstøelu se do jednotlivých cívek postupnì pomocí pøepínaèe zapíná el. proud. Støela z feromagnetického materiálu - ocel, èi železo - je pøi zapnutí první cívky vtažena do její dutiny, pøièemž nabude urèitou rychlost. Jakmile se støela pøiblíží ke støedu prvé cívky dojde k vypnutí
el. energie a støela se blíží setrvaèností k zaèátku druhé cívky. K jejímu vinutí se pøipojí opìt el.
proud v okamžiku, kdy je støela na jejím zaèátku. Prùchodem støely dalšími cívkami se její rychlost zvýší až na požadovanou úsovou rychlost, pøi které opustí hlavneò. Jako tradièenì je princip
jednoduchý, v praxi jsou problémy se sladìním rychlostí pøepínání jednotlivých cívek s polohou
a pohybem støely v hlavni. Proto se upøednostòuje øešení, pøi kterém by si sama støela spínala
jednotlivé cívky.
Na tomto principu sestrojili francouzští inženýøi Fauchon a Villepiée v roce 1916 zbraò,
která byla schopná udìlit 50 g støele rychlost 200 m/s. V jejich pokusech pokraèovali Nìmci za
2. svìtové války. Podle francouzských podkladù, resp. patentù Fauchon - Villeplee z let 1916
až 18 vyvíjela spoleènost pro stavbu pøístrojù, podøízená zbrojnímu úøadu pozemního vojska,
22
v Klaisu u Mitterwaldu zbraò,
u níž byly granáty urychlovány elektrickou energií. Hlaveò sestávala z mnoha za sebou složených elektromagnetù. Pøi pokusech v øíjnu 1944
bylo dosaženo úsové rychlosti 0,96 km/s, pøi proudu
21.000 Ampér. Plánovalo se,
že tento princip bude využit u
4 cm protiletadlového kanónu. Výhledovì se uvažovalo
o šestihlavòové protiletadlové baterii s proudem 1,5 miliónu Ampér (!) pøi 1.300
Voltech. Dále se plánovalo
dalekonosné dìlo s dostøelem
240 km! Pokud jde o støely,
Princip cívkového (solenoidového) elektromagnetického dìla.
tak protiletadlové granáty
mìly být stabilizovány skládacími vodícími segmenty. Pro dalekonosný kanón se mìly použít
šípové støely vyvíjené v Peenemünde. Doufalo se, že s dostateènì dlouhou hlavní bude dosaženo
úsové rychlosti okolo 2,5 km/s èemuž však zabraòovalo chvìní dlouhé hlavnì a nárazovì veliká
spotøeba el. energie.
Pokusy pokraèovaly samozøejmì i po válce až do souèasnosti. Praktické využití však
umožnil až nástup poèítaèové techniky, která je jediná schopná kontrolovat a ovlivòovat veškeré procesy v hlavni elektromagnetického dìla. Znaènou injekcí, jak ve formì financí, tak vìdeckotechnických kapacit, byl pak americký plán tzv. Hvìzdných válek.
V laboratoøích v Los Alamos a Livermoro bylo napø. na modelu dosaženo výstupní rychlosti
16 km/s! A konaly se pokusy o dosažení rychlosti 50 km/s! Princip postupnì zapínaných cívek
zùstal zachován, pouze se zvyšuje frekvence sinusových kmitù úmìrnì se zkracující se
vzdáleností mezi projektilem
a koncem hlavnì. Odbornì se
tomu øíká „postupná vlna“. Výpoèty tohoto technicky nároèného zaøízení používají napø.
metody smyèkových matic.
K buzení tìchto cívek lze použít
buï sekvenènì spínané statické
zdroje (kondenzátory), nebo rotaèní generátory. V optimálním
pøípadì rotaèní generátory s rostoucí frekvencí. Typické hodnoty proudu a napìtí pro takováto
zaøízení se pohybují okolo
... a jeho praktická realizace.
23
100.000 Ampér a cca 100.000 Voltù! Úèinnost je však malá, pouze okolo 10%, nebo vznikají
znaèné ztráty pøi vytváøení magnetického pole. Použití supravodivých materiálù opìt naráží na
technologické problémy. Pøedností na druhé stranì je jednoduchost koncepce. Hlavní potíže vznikají pøi spínání proudu, atd. Pøesto se ukazuje, že tato koncepce mùže být i v praxi realizována.
Variantou tohoto principu je dìlo s tzv. kluznými cívkami, kdy další el. mag. cívka je umístìna za støelou a urychluje jí. Výhodou je, že lze vystøelovat i vyložene nemagnetické materiály. Dále lze dosáhnout vyšší úèinnosti, teoreticky až 25%, nicménì v reálných podmínkách
bylo zatím docíleno pouhých 2% . Nevýhodou je kluzný kontakt pohyblivé cívky, kde nastávají velké teplotní a mechanické ztráty. I zde zatím probíhají pouze výzkumy.
Lineární elektromagnetické dìlo
V principu se opìt jedná o jednoduché zaøízení. Základem je klasický asynchronní tøífázový elektromotor. Naprosto stejný, jako je napø. u cirkulárky, ev. praèky, atd. Pøi troše fantazie
není problém si pøedstavit jeho rozøíznutí a rozvinutí do roviny - viz obr. Výsledkem je pak
plochý statorový pás s cívkami. Na ní je položen volný rotorový vozík, který má podobou stìny kovové klece vytvoøené napø. z hliníkových tyèí. Po pøipojení støídavého tøífázového
proudu (ev. i vícefázového) k cívkám statoru dojde k indukci postupného (toèivého) elektromagnetického pole do vozíku - rotoru, který se tím pádem zaène pohybovat pøímoèaøe ve smìru postupujících vln magnetického pole s jistým skluzem - dle zatížení - vùèi postupnému
magnetickému poli. Jejich úèinnost mùže být vìtší jak 50% . Zatím však pøi provádìných výzkumech bylo dosaženo maximálnì 10% . Pokud se mi podaøilo zjistit, tak první praktické pokusy provedli za 2. svìtové války Nìmci. Jejich snažení bylo ukryto pod názvem projekt
L-M-2, což byl akronym pro lineární motor. Doktor Joachim Hänsler, vedoucí nìmeckého tajného projektu, záhy poznal, že støelný prach dosáhl svých hranic. Pod jeho vedením se v berlínské pøísnì tajné pokusné laboratoøi na zde popisovaném principu podaøilo urychlit støelu
o hmotnosti 10 gramù na úsovou rychlost cca 1,0 km/s (pøesnì 1.050 m/s). Magnetická indukce dvoumetrové hlavnì dosahovala hodnoty 8 Tesla! Technických pøekážek však bylo tolik,
že se je nepodaøilo do konce války pøekonat. S koncem války utichly i práce v Berlínì. Rok po
skonèení války, v kvìtnu 1946, se americká armáda ujala nìmeckého plánu v projektu oznaèeném 15-391-E a pracovala na nìm až do roku 1950. Pøi studiu ukoøistìných nìmeckých podkladù se zjistilo, že i Rusové pracovali na „elektrickém dìle“ s krycím oznaèením Ivan
Hrozný. Také Francouzi se snažili, avšak technické problémy pøi urychlování støely na rych-
Elektromagnetické dìlo na principu lineárního elektromotoru.
(primární díl - jinak také stator u klasického el. motoru, sekundární díl - jinak také rotor u klasického el. motoru).
24
losti daleko za hranicemi možností støelného prachu se zpoèátku zdály nepøekonatelné a nic
nenasvìdèovalo tomu, že by kontrukce tohoto zbraòového systému byla vùbec možná. Pokrok
vìdy a techniky v nových materiálech, zejména nové zpùsoby spínání pomocí polovodièových
prvkù a výpoèetní techniky vedl k obnovení prací na tomto principu. V roce 1986 byl napø.
zveøejnìn projekt dìla fungujícího na principu lineárního elektromotoru. Technické údaje jsou
následující. Délka hlavnì 18 m, výstupní rychlost 1 kg projektilu o rozmìrech 6 x 15 cm má
být 10 km/s, maximální indukce 15,5 Tesla (!), napìtí 28.000 Voltù. Zdrojem energie má být
rotaèní generátor s promìnlivou frekvencí revoluèní (?) konstrukce. Další variantou na toto
téma jsou technicky nároèná lineární el. mag. dìla s tzv. postupnou vlnou. Jeden z vìdcù pracujících na tomto projektu publikoval v roce 1989 tyto parametry: délka hlavnì 5 m, prùmìr
0,625 m, hmotnost hliníkové kotvy 3 kg, hmotnost vlastního projektilu 9,2 kg, rychlost v ústí
hlavnì 3 km/s. Kinetická energie projektilu cca 42 MJ. Zdrojem el. energie je generátor s rostoucí frekvencí od 50 do 4.850 Hz.
Jinou možností jak využít lineárního elektromotoru jsou pokusy pøi katapultáži letadel z palub
letadlových lodí. Nikdy však nedosáhly praktické realizace. Dùvodem byly nároky na mžikovì silné zdroje el. energie, takže to prozatím vždycky „vyhrály“ klasické parní katapulty. Teprve u posledních projektù tøí amerických
letadlových lodí s jaderným pohonem, tj. CVN-77 až CVN-79,
o výtlaku 98.000 tun (a rozmìrech 330 x 41 x 11,9 m) se poèítá
s tìmito typy katapultù. První
z lodí se má zaèít stavìt v roce
2003 s termínem dokonèením
v roce 2008. CVN-78 se má budovat v letech 2006 až 2013
a poslední, tj. CVN-79 od roku
2011 do roku 2018. Jednou z výhod tohoto „indukèního praku“ je
zhruba desetkrát menší hmotnost
než má bìžný parní katapult.
Naskýtají se samozøejmì i další možnosti využití tohoto principu. Když lze urychlit letadlo na
jeho startovací rychlost, což takhle
urychlit startující raketoplán
a ušetøit pohonné hmoty a zvýšit
užiteènou nosnost? Nejdále
v tomto nápadu zøejmì došli Japonci. Podle jejich návrhu by již
raketoplány nestartovaly svisle,
ale nejprve by se pomocí speciálního dopravníku pohánìného lineárním elektromotorem urychlily na kolejnici dlouhé pøes tøi
tisíce metrù. Asi za tøetinou své
... a jeho praktické využití
Elektrický indukèní prak pro start letadel.
Poznámka: Pøipojíme-li k vinutí napìtí, indukují se v tyèích vozíku
proudy, jimiž se vozík asynchronnì rozbíhá tak, jako se rozbíhá
rotor asynchronního motoru. Vozík musí být ve smìru dráhy tak
dlouhý, aby pøekrýval vinutí (cívky) tøí fází. Vinutí 2 se nanapájí
celé, ale vozík pøi jízdì pøepíná proud do cívek postupnì tak, aby
sled fází zùstal zachován (ušetøí se elektrická energie).
25
délky se tato kolejnice stáèí z vodorovného smìru v táhlém oblouku vzhùru. Pod úhlem 72 stupòù
tak stoupá dál po hranì 2.100 m vysoké ocelové konstrukce (!) až k jejímu vrcholu. Funkce by
mìla být následující. Po startovním povelu se raketoplán spojený s dopravníkem zaène rozjíždìt
po kolejnici za stále vzrùstající rychlosti až k vrcholu startovací dráhy. Pøi dosažení 1.600 m výšky a rychlosti cca 630 km/hod se raketoplán od dopravníku odpojí a zaènou pracovat jeho vlastní
raketové motory. Další fáze letu pak probíhá již tradièním zpùsobem. Odlehèený dopravník vyjede setrvaèností po nosné koleji ještì o nìco výš a pak se vrátí samospádem zpìt na výchozí stanovištì, aby mohl být pøipraven k dalšímu startu. Odborníci pøedpokládají, že se tímto zpùsobem
mùže ušetøit kolem jedné ètvrtiny pohonných hmot raketoplánu, což by zvýšilo jeho užiteèné zatížení až o pìt tun. Se stavbou této gigantické rampy se poèítá na Vánoèním ostrovì ležícím v Tichém oceánì. Dobré klimatické podmínky a poloha témìø na rovníku jsou ideálním místem pro
stavbu této gigantické rampy. Vše stojí a padá samozøejmì na penìzích (jako tradiènì). Pokud
by se však podaøilo Japoncùm tento ambiciózní projekt uskuteènit, byla by to vážná konkurence
vùèi ostatním zemím, které mají svùj vesmírný program. Vynášení družic a ostatních satelitù do
vesmíru by tak totiž bylo podstatnì levnìjší5.
Jinou variantou na toto téma je i použití ve vyloženì civilním
sektoru, jako je doprava. Zde probíhají v souèasné dobì pokusy
s tzv. maglevy, což jsou vlaky pohybující se na magnetickém
polštáøi. Jejich rychlost dosahuje na zkušebních tratích svìta
rychlostí 400 až 500 km/h. Pro zájemce o tuto problematiku doporuèuji seznam použité literatury. Nebo návštìvu našich sousedù v Nìmecku, kde na experimentální základnì v Emžsku,
vybudované u obcí Lathen a Dörpen nedaleko nizozemských
hranic na zkušební trati o délce 31,5 km zkoušejí nový dopravní
prostøedek systému Transrapid. Ten právì funguje na principu
lineárního motoru s dlouhým statorem.
Schématický nákres „kosmického toboganu“ se siluetami rùzných výškových staveb.
(5) Èistì teoreticky, pokud bychom chtìli pøímo ze Zemì vystøelovat na Mìsíc kosmické lodì s lidskou
posádkou, bez použití normálních raket, museli bychom jim udìlit tzv. druhou kosmickou rychlost,
tj. 11,2 km/s, aby se nevrátily zpìt na Zem. Èlovìk snese beze škody na svém organismu zhruba pìtinásobné pøetížení. V tom pøípadì by hlaveò takového dìla, èi spíše urychlovacího katapultu, musela
mít délku 125 km! S vystøelováním živých organismù to tedy bude ponìkud složitìjší (výpoèet - viz.
kniha v soupisu použité literatury).
26
Elektromagnetický katapult raketoplánu na principu lineárního motoru
Schéma rampy zdrojových soustav a pozemního zajištìní plánovaného vypouštìcího zaøízení.
Elektromagnetické kolejové dìlo (Rail gun)
Jedná se o poslední prakticky používaný zpùsob k urychlení støely. Opìt magneticky vodivá støela (nebo kotva, která støelu pøed sebou tlaèí) je uložena mezi dva masivní vodièe el.
proudu, což bývají dvì mìdìné tyèe patøièné síly, které slouží pro pøívod el. proudu po celé
délce pohybu støely v hlavni. Mìdìné tyèe, vodivou pohyblivou kotvu a na ní vlastní urychlovanou støelu obklopuje nosná konstrukce, která zastává funkci hlavnì a má v prùøezu podkovovitý tvar. Vývrtem hlavnì je zde prùbìžná dutina uvnitø magnetu. Vzájemnì izolované
mìdìné kolejnice jsou pøes spínaè spojeny se zdrojem stejnosmìrného proudu, napø. nabitým
kondenzátorem. Po sepnutí spínaèe se uzavøe obvod, zaène procházet proud a v prostoru mezi
kolejnicemi vznikne magnetické pole a na kotvu zaène pùsobit síla, která jí poène posunovat
vpøed. Celkový odpor obvodu musí být co nejmenší, aby úèinnost byla vùbec pøijatelná. Kolejnice jsou proto mìdìné, masivní. Kotva èasto plazmová, je vytvoøená odpaøením tenké kovové kotvy v úvodu pulsu. V dùsledku odtavování materiálu vzniká pøi rychlostech 6 až 7 km/s
rychlostní bariéra, která se pro vyšší rychlosti pøekonává urychlením projektilu ještì pøed
vstupem do elektromagnetického dìla, napø. pomocí klasického výstøelu. El. mag. dìlo tak
slouží jako druhý urychlovací stupeò. Úèinnost tohoto principu však není bohužel vyšší jak
50%. Pro pøedstavu ètenáøe lze uvést, že k urychlení støely o hmotnosti 1 kg na úsovou rychlost 5.000 m/s bìhem 2 milisekund pøi magnetické indukci 20 Tesla (což je v souèasné dobì
maximálnì dosažitelná hodnota pomocí supravodivých cívek) je nutno, aby proud dosáhl hodnoty 2,5 miliónu Ampér! Støela potom má kinetickou energii 12,5 MJ. Pøi teoretické úèinnosti
50% musí el. mag. dìlo tohoto typu vyvinout pøi výstøelu „výkon“ cca 12.500 MW! (pro lepší
pøedstavu lze øíci, že celkový výkon energetické sítì naší republiky je zhruba 11.300 MW).
27
Princip elektromagnetického „kolejnicového“ dìla.
... a jeho praktická realizace (øez).
I v tomto pøípadì se dle dostupných podkladù nejvíce exponovali za 2. svìtové války Nìmci. Pracovali na kolejnicovém el. mag. dìle, které na konci jejich snažení mìlo mít ráži 65 mm,
délku 10 m a váhu 37,5 tuny. Hmotnost støely byla 6,5 kg, pøièemž 0,5 kg tvoøila výbušná náplò. Jako zdroj el. energie mìly sloužit olovìné akumulátory, které díky svému malému vnitønímu odporu mají vysoký zkratový proud. V tomto pøípadì se uvažovalo až se 3 milióny
Ampér. Jako další varianta se navrhovala baterie kondenzátorù napájená motorgenerátorem
pohánìným spalovací turbínou (!). Jeho nasazení však nepøekroèilo rámec zkušebních experimentù. Konec války pak udìlal za vším teèku.
Rùzné projekèní varianty nìmeckého kolejnicového dìla.
28
Kolejnicové dìlo o délce 8 m s hmotností projektilu 1,13 až 2,88 kg urèené pro praktické zkoušky.
V souèasné dobì bylo pro praktické zkoušky navrženo kolejnicové dìlo o délce 8 m s hmotností projektilu 1,13 až 2,88 kg a výstupní rychlosti 2.500 až 4.000 m/s - dle hmotnosti projektilu. Kadence má být devìt výstøelù za tøi minuty. Hlavní pulzní alternátor dodávající el.
energii má napìtí 8.000 V, proud 3 milióny Ampér a celkovou energii pulzu 30 MJ. Magnetická indukce 8 Tesla . Hustota výkonu je 109 kW/kg.! Stator stroje je chlazen kapalným dusíkem. Rotor pak tekutým héliem. Alternátor je pohánìn plynovou turbínou o výkonu 3,6 MW.
Pomocná turbína má 0,5 MW. I u ostatních projektù se hodnoty napìtí a proudu pohybují na
podobných hranicích. U dlouhých hlavní se udržování proudu na stálé požadované hodnotì
øeší nìkolika napájecími obvody. Všechna tato øešení jsou ale technicky velmi nároèná.
V souvislosti s kolejnicovým dìlem se uvažuje o jeho využití jako tankového kanónu, pro
které by byl díky své vysoké úsové rychlosti ideální zbraní. Firma Maxwell Laboratories mìla
demonstrovat zaèátkem devadesátých let 20. století možnost zástavby tohoto typu el. mag.
dìla na podvozku BVP M2 Bradley. Dìlo mìlo pomocí vodivé kotvy vystøelovat stogramové
støely z plastu rychlostí 3 km/s.
Samozøejmì se uvažuje i o použití k vystøelování, èi spíše urychlování vesmírných projektilù.
Uvádí se, že pro raketoplán o hmotnosti 100 tun, (v jiném informaèním zdroji jsem našel pøi stejných parametrech údaj 1.000 tun - kdopak od koho asi opisoval? Pozn. autora) by muselo mít
dìlo délku 7,8 km. Spotøeba energie pro jeden start by se mìla pohybovat okolo 78 GJ. Vzhledem k problémùm s prùchodem vysokých hodnot proudu pøes pohybující se kotvu se však zdá,
že úspìšnìjší bude použití lineárního elektromagnetického dìla popisovaného výše.
K uvedeným tøem základním øešením elektromagnetických dìl pøistupuje ještì typ s detonátorem, odbornì nazývané Explosive Flux Compression Railgun - EFCR (v èeštinì: „Výbušnì proudovì tlakové kolejové dìlo,“ nádherný název, že?). Zde se využívá nálože bezdýmého
støelného prachu k prvotnímu urychlení støely a tím i menší erozi kolejnic. Ty jsou jinak v okamžiku rozbìhu støely z nulové rychlosti znaènì teplotnì i mechanicky namáhány prùchodem
proudu v hodnotách stovek tisícù a milionù Ampér. Zároveò se výbuchem získá velká energie,
která pøenesená na pohyb projektilu jakoby „stlaèuje“ magnetické pole, èímž se zpìtnì vytváøejí
potøebné impulsy v hodnotách tisícù MW pro pohyb støely (polopaticky øeèeno - v podstatì to
funguje jako pøedstih u spalovacího motoru - pozn. autora). Místo výbušnin se zkouší i jiné in-
29
Dvì varianty tzv. „elektrického tanku“ s elektromagnetickým dìlem
Vlevo varianta s akumulátory, vpravo varianta s homopolárními generátory.
jekèní systémy, napø. stlaèený vzduch, udìlující støele urèitou rychlost pøed jejím obrovským
zrychlením. Díky tomu se tak snižuje ev. opotøebení a deformace dìlové hlavnì elektrodynamickými tlaky pøi výstøelu, které dosahují hodnot okolo 1.000 MPa! Dalšími možnostmi jsou napø.
tzv. elektrotepelnìchemického dìla (zkratka ETC). Protože se zde však nevyužívá magnetického pole, zmiòme se o nich jen ve zkratce. Principem je vstøíknutí vysokoteplotnì elektricky
ohøátého ionizovaného plynu pod støelu, tj. do expanzní komory dìla. Vzápìtí je vstøíknuta další
chemická látka, která chemicky reaguje s pøedešlou složkou. Dojde k prudkému nárùstu objemu
plynù a následnému zrychlení a výstøelu støely. V podstatì variantou tohoto systému je tzv. elektrotermické dìlo, kdy se elektricky prudce ohøeje látka, napø. metanol, ta pak svou expanzí vystøelí projektil. Technické parametry takovéto zbranì jsou následující. Délka hlavnì 6 m, ráže
105 mm. Hmotnost støely 1,9 kg. Její energie je závislá na úsové rychlosti. Ta se pohybuje od
600 m/s pøi 2,5 MJ do 2.349
m/s pøi 30 (!) MJ. Úèinnost je
od 14 do 18%. Expanzní látkou je 190 g Metanolu pro jeden výstøel. Tlak v hlavni dosahuje až 544 MPa (po staru
5440 atmosfér). Toto dìlo
z roku 1995 je možno spatøit
ve vojenském muzeu v Koblenci. Stejnì tak je zde pro ev.
zájemce k vidìní kolejnicové
el. mag. dìlo s plazmovou
kotvou z roku 1986 se ètvercovou hlavní 50 x 50 mm
a délce 5 m. Hmotnost støely
je 120 g a její úsová rychlost
Elektrotepelnìchemické dìlo (ETC).
30
Kolejnicové elektromagnetické dìlo s plazmovou kotvou z roku 1986 - délka 5m, ètvercová hlaveò
50 x 50 mm. Hmotnost støely je 120 g a úsová rychlost 3.000 m/s. (muzeum Kolbenz)
3.000 m/s. A ještì detail - inventární èíslo tohoto exponátu je 24652.
Na závìr bych se ještì zmínil o zdrojích pro tyto zbranì. Pøi konstrukci el. mag. dìl má totiž vliv
použití støídavého nebo stejnosmìrného proudu. První øešení se vyznaèuje vysokou úèinností
vzhledem k pøemìnì el. energie na mechnickou - tj. letící støelu. Její koneèná rychlost je však nižší.
Druhé øešení se vyznaèuje sice nižší úèinností, koneèná rychlost vystøeleného tìlesa je však
vyšší. Jak zde již bylo výše øeèeno, zkoušely se v poèátcích vývoje kondenzátorové èi akumulátorové baterie o hmotnosti i nìkolik desítek tun! Vzhledem k jejich objemu i hmotnosti jde
však o zdroje pro vojenské úèely dosti problematické. Proto se tedy nejèastìji používají tzv.
homopolární pulzní generátory. Princip je velice jednoduchý, kdy místo vodièù je zde použit
mohutný rotující válec uložený ve stejnomìrném magnetickém poli buï axiálnì (válcový rotor), nebo radiálnì (diskový rotor). Za rotace vzniká indukované napìtí. Nejedná se nìjakou
zvláštní novinku. Tyto generátory se vyrábìly kusovì již od zaèátku minulého století jako
zdroje velkých stejnosmìrných proudù pøi malém napìtí pro výrobu hliníku v elektrických obloukových pecích. Kontakty mezi statorem a rotorem, které byly dlouhou dobu omezujícícm
prvkem konstrukce jsou zhotoveny z tekutých kovù. U pulzní varianty homopolárního generátoru se energie nahromadìná v rotujících èástech mìní po sepnutí obvodu na mohutný stejnosmìrný puls, který postupnì slábne. Pro napájení kolejnicového dìla, který vyžaduje po celou
urychlovací periodu proud o konstatntní velikosti, je tøeba ještì ke generátoru pøipojit tvarovací obvod s tvarovacím induktorem a spínaèi. Dalším stupnìm jsou pak tzv. kompenzované
pulzní alternátory jako rotaèní zdroje série støídavých pulzù velkého výkonu. Plní funkci nahromadìní kinetické energie a tvarování výstupního pulzu je provedeno vhodnì uspoøádaným
31
kompenzaèním vinutím,
nebo kompenzaèním štítem.
Problémy však vznikají pøi
pøenosu el. energie, zvláštì
pak pøi spínání èi rozpojování. Dochází pøi nich k pøerušení proudù v hodnotách
milionù Ampér a indukovaných pulsù o napìtích
nìkolika desítek tisíc Voltù.
Výhodnìjší je tedy využít
støídavého zdroje místo stejnosmìrného. Pøirozený prùchod støídavého kmitu nulou
zmenšuje nároky na spínaèe,
atd., atd., atd. A jaké jsou dosažené hodnoty? Pohybují se
okolo 1.000 až 5.000 V a 1 až
5 miliónù Ampér! Pøi pøepoètu na výkon jdo o 1.000 až
25.000 MW!!! Vzhledem
k tomu, že celkový energeticØez homopolárním pulzním generátorem pro napájení el. mag. dìla. ký výkon elektrárenské souDalší TTD tohoto homopolárního pulzního generátoru. 12.000 ot/min., stavy našeho státu je zhruba
60 V, 1,5 milionu Ampér, celková energie 10 MJ. Rotor nemá vodièe, 11. 000 MW, nìkteré ètenáøe
je zhotoven z mohutných plátù mìdi. Výroba Washington.
možná napadne, jak je možné,
že tak velké výkony se „vejdou“ do jednoho generátoru (a kolik musí stát), když naše zemì k tomu potøebuje øadu elektráren?! Odpovìï se skrývá v èase, po který tak velký výkon potøebujeme. Zatímco naše
energetická soustava je schopná dodávat tisíce MW trvale, u homopolárních generátorù se jedná
o zlomky sekundy, takže celkový el. náboj je relativnì malý. A v tom je celý vtip. Pro využití
v kosmu v rámci protiraketové obrany se pracuje na studii kosmického jaderného reaktoru a raketové turbínì spojené s homopolárním generátorem o výkonu až 40 MW.
Na první pohled se tak zdá, že díky mohutným zdrojùm el. energie v podobì homopolárních generátorù nelze využít výše uvedených principù elektromagnetických dìl u pìchotních
zbraní. Tìžko si lze pøedstavit, jak za plížícím se vojákem vybaveným elektromagnetickou
puškou, popojíždí doprovodné vozidlo s pohonnou jednotkou, homopolárním generátorem
a patøiènì silným kabelem vedoucím k vojákovì osobní zbrani. Není to však až tak docela
pravda. Pokud bychom totiž rezignovali na vysokou úsovou rychlost v øádech km/s a spokojili se s klasickými hodnotami dnešních pìchotních zbraní, tj.: ráží 7,5 mm, váze projektilu
7,5 g, úsové rychlosti 800 m/s, délce hlavnì 0,75 m a magnetické indukci pouhých 0,5 Tesla,
dopracujeme se k potøebnému elektrickému náboji o kapacitì 2,84 kC (tj. kilo Coulombu) =
0,8 Ampérhodiny! To není až zase tak moc, když si uvìdomíme, že normální akumulátor
v osobním automobilu má kapacitu 40 Ampérhodin, pøi váze 10 kg (doporuèuji zvážit)! V pøípadì el. pušky, fungující na principu el. mag. kolejového dìla, bychom tedy ke každé takovéto
kulce potøebovali akumulátor ve tvaru nábojnice o váze 20 dkg. To již vypadá zajímavì, že?
32
Pokusný výstøel z elektromagnetického kolejnicového dìla s energií 9MW v Maxwellových laboratoøích
(zaèátek 90. let 20. století).
Možná, že již není daleko doba, kdy vojáci po návratu ze støelnice budou zásobníky svých
zbraní pøipojovat k el. dobíjecím zdrojùm? Faktem ovšem je, že nad pøípadnou praktickou realizací se zatím vznáší øada neznámých. Otázkou napø. zùstává, jak velkou plochu by musel mít
akumulátor - nábojnice, aby se dokázal vybít v extrémnì krátké dobì pøi výstøelu. Tj. v èase
okolo tisícíny sekundy. Dalším problémem bude, nakolik procházející proud v hodnotì okolo
1,42 MA poškodí urychlovanou, relativnì malou støelu? Jak je tedy zøejmé, tìch pár gramù
støelného prachu pro klasické puškové náboje poøídíme zatím podstatnì levnìji a proto si na
„elektrické“ pìchotní zbranì budeme muset ještì nìjakou dobu poèkat.
Ke zde uvedeným informacím bych ještì dodal, že problém elektromagnetického urychlování je podstatnì složitìjší, než se na první pohled zdá. Výše uvedené øádky slouží tedy jen pro
hrubý popis jednotlivých principù. Hlubšího zájemce musím z nedostatku místa odkázat na seznam doporuèené literatury.
Z pohledu Filadelfského experimentu mi pak ètenáø dá jistì zapravdu, že je velice nepravdìpodobné, že pokusná støelba z jakékoliv zbranì, vèetnì pøípadného elektromagnetického
dìla, by byla provádìna v pøístavu. Jak z hlediska ohrožení civilního sektoru, tak z hlediska
utajení. Nemluvì o dosti stísnìném prostoru na palubì i v podpalubí torpédoborce pro takovéto pokusy (tj. zdroje, spínací prvky, atd.).
Na konec této sekvence bych ještì doplnil popis dalších dvou typù tzv. elektromagnetických bomb, jejiž základní princip, vèetnì využití MHD generátoru byly uvedeny v pøedešlé
kapitole. „Srdcem“ této tzv. neletální (tj. nezabíjející) zbranì je opìt zaøízení, které dokáže vyvolat vysokonapìový výboj pokud možno s co nejvìtší energií øádu gigawattu. V obou pøípadech se jedná o indukèní cívku patøièných rozmìrù. Souèástí pum je i zdroj el. energie, tj.
nìjaký typ akumulátoru. Ten po vypuštìní bomby z letounu zaène nabíjet sadu kondenzátorù.
Jejich energie se pak pøi výbuchu vybije do primárního vynutí VN cívky. Vzniklé magnetické
pole se naindukuje do sekundární cívky a výsledkem je opìt mohutný elektrický puls.
33
Zajímavé je technické øešení, kdy primární (vnitøní) cívka je v klidovém stavu vysunuta
ze sekundární (vnìjší) cívky ven. Ve zlomku sekundy pøi výbuchu je pak primární cívka po
jejím nabití z kondenzátorù vsunuta (a již nárazem o zem, èi výbušninou) do sekundární
cívky. A protože mag. indukce je mj. tím vìtší èím rychlejší je její zmìna, je i výsledné napìtí tím vìtší, èím rychleji je jedna cívka „vstøelena“ do druhé. Zároveò tato exploze rozhodí
do stran od tìla pumy drátové vysokonapìové elektrody mezi kterými následnì dojde
k elektrickému výboji - umìlému „blesku“. Jednoduché a vtipné, že? Prakticky byly, kromì
leteckých bomb, vyzkoušeny ještì i specialní impulsní generátory vypouštìné z letadel na
padáku. Došlo i na dìlové støely.
Zatímco u této bomby i pumy pracující na principu MHD generátoru jde hlavnì o mohutný elektomagnetický výboj doprovázený druhotnì kmity o relativnì nízké fekvenci v øádu
stovek kHz, jde u tøetí varianty této zbranì hlavnì o vysokofrekvenèní záøení. Základem je
opìt stejný princip, který je však vylepšen tím, že silný el.mag. výboj je využit nikoliv pro
výboj, ale v nìjakém typu magnetronu, což je výkonová elektronka k buzená velmi krátkých
vln pomocí vnìjšího magnetického pole (bližší viz první díl této publikace, kap. 4). Výsledkem pak je mžikový vysokofrekvenèní puls o znaèném výkonu. Ten je vyzáøen mikrovlnnou
anténu umístìnou na pøedku bomby. Výhodou je urèitá smìrovost a tím i vyšší dosah celého
tohoto zaøízení. V praxi pak elegantní protiradarová zbraò - pokud se ovšem dobøe trefí!
Pøestože se jedná o zajímavá technická øešení, nelze je v praxi pøeceòovat. Protože síla
magnetického pole ubývá po hyperbole musí být tato zbraò pøesnì zacílena. Minutí cíle o nìkolik desítek metrù znamená to, že el. mag. pole bude zeslabeno natolik, že prakticky nièemu
neublíží. To na druhé stranì umožnuje pøesnì vymezit oblast jejich pùsobení. Èím tedy vìtší
pøesnost navedení (napø. díky GPS), tím menší výkon je potøeba k dosažení stejného uèinku .
Další vážnou pøekážkou pro použití této zbranì je i vodivost ocelových (pancéøových)
prvkù. Tzn. že použití elektromagnetických bomb proti lodím, tankùm, letadlùm, atd. je
prakticky k nièemu. Dùvodem je to, že kovová konstrukce se chová jako tzv. Faradayova
klec a el. mag. impuls je po jejím povrchu sveden do vody, èi zemì. Vybavení nìkolikanásobnými pøepìovými ochranami, svìtlovody místo kabelù, atd. (což napø. moderní avionika
souèasných letounù splòuje) dále snižuje úèinnost tohoto jistì zajímavého vynálezu.
Tato zbranì tedy bude úspìšná v pøipadì pøesného zásahu proti minimálnì chránìným cílùm
vùèi EMI, vybavených polovodièivou elektronikou. Tj. civilní objekty, jako tøeba energetické
dispeèinky, telekomunikaèní pøevadìèe pro rùzné operátory, velíny elekráren, centrální úøady,
nemocnice, banky, atd. Ve vojenství by pak tyto bomby mohly být úspìšné proti polním radiostanicím, pøevozným vysílacím prostøedkùm, aj. kde se neuplatòuje tolik ochrana proti EMI.
Nepodložené informace o „vybuchujících“ mobilních telefonech po kapsách, po pøípadném nasazení této zbranì, jsou vyloženì úsmìvné. Však také patøí do øíše fantazie. Nakonec,
a sám ètenáø uváží, nakolik normální - tj. pøírodní - blesky (s podstatnì vyšším výkonem cca 200.000 MW!) ohrožují za bouøky dopravu, služby, atd. svými EMI?6 A kolika lidem
„vybuchl“ mobil po úderu blesku nìkde v blízkém okolí?
(6) Že klasický blesk opravdu svoji EMI má, mohu potvrdit z vlastní zkušnosti. Pøed cca 20 léty jsem byl
pøímým svìdkem úderu blesku do hromosvodu rodinného domku. Díky právì zmiòovaném el. mag.
impulsu došlo vzápìtí po zásahu k vynulování ètyøech bateriových (!) digitálních budíkù umístìných
v rùzných místnostech a zapnutí jejich buzení. Takže po odeznìní hromové rány se domem rozlehlo
mnohonásobné „pípání“.
34
Vysokofrekvenèní zbranì jsou specialitou i „opaèné“ strany. Rusové nedávno pøedstavili
veøejnosti dva nové typy neletálních vf. zbraní. A to Ranets-E a Rosa-E, jejichž vystupní výkon pøesahuje 500 MW. Vysokofrekvenèní kanon Ranets-E je urèen k ochranì pozemních cílù
proti raketám a støelám navádìným radarem. Pulsnì (10 - 20 ns) vyzaøovaná vysokofrekvenèní
energie v centimetrovém pásmu nièí elektronické navádìcí obvody do vzdálenosti 10 km v úhlu 60 stupòù. Letounové zaøízení Rosa-E o hmotnosti 600 až 1.500 kg dokáže nièit vstupní
elektronické obvody a pøijímaèe radaru protivníka na vzdálenost 500 km.
Naskýtá se ovšem otázka, jak by se se takový elektromagnetický puls projevil pøímo na
lidském organismu? Vždy lidské tìlo je na nìkteré vnìjší podnìty dost citlivé. Patøí mezi nì
i elektromagnetické pole? Zároveò se touto otázkou dostáváme i k jedné údajné záhadì z nìkolika dalších, které pøímo èi nepøímo souvisí s Filadelfským experimentem. Podívejme se
tedy na nì blíže.
Další „záhady“ v souvislosti s údajným Filadelfským
experimentem.
17. Elektromagnetické pole a jeho vliv na èlovìka.
Nìkteøí autoøi, kteøí se zabývají Filadefským experimentem se jako z jednu možných
vysvìtlujících alternartiv snaží použít elektromagnetického pole a jeho vlivu na lidský organismus. Mají tato tvrzení skuteènì reálný základ?
Skuteèností je, že bìhem svého života témìø nepociujeme, že dennì žijeme v magnetickém poli Zemì. To nakonec existovalo dlouho pøedtím, než se na Zemi objevil èlovìk.
Staèí ale pøechod meteorologické fronty, která zpùsobuje pokles síly magnetického pole
a hodnì lidí to zøetelnì pociuje v podobì bolestí hlavy, nervozity, srdeèních potíží, atd.
Pøitom zemské pole je velice slabé a jeho hodnota se pohybuje kolem 20 mikroTesla (na
území Èech je to 19,5 mikroTesla). Všichni pak ještì víme, že stáèí magnetickou støelku,
variantou tohoto jevu je napø. øízení modelù vìtronù proti vìtru, atd. Zvíøata mají podobný
systém pøímo ve svém organizmu, napø. holubi, nebo vèely, takže se dokáží orientovat
v krajinì. Pokud by lidstvo zùstalo na úrovni 19. století, pak by mìlo po problémech. Obrovský technologický skok vpøed zpùsobený právì objevem a využitím elektøiny však zpùsobil, že pùvodní - stálé magnetické pole Zemì je pøehlušeno kmitajícími magnetickými
poli veøejných sítí, rádia, televize, radarù, mobilních telefonù, atd., atd., atd. To také urèuje dva smìry našeho pátrání. Stabilní a kmitající mag. pole. Podívejme se tedy nejprve jedním smìrem, na pulsující, neboli kmitající, magnetická pole.
Nejbìžnìjším a nám nejbližším zdrojem - nejen obraznì - jsou rozvody el. energie. Vznik
elektromagnetického pole okolo vodièù el. energie vyplývá z fyzikálních zákonù. Všude
tam, kde probíhá elektrický proud se v pravém úhlu k elektrickému vedení vytváøí magnetické pole. Problém je v tom, že zatímco Zemské magnetické pole je stabilní a lidé i zvíøata se
mu v prùbìhu evoluce pøizpùsobili7, umìlá - støídavá - pole jsou nepøirozená a tím pádem
(7) Ani Zemské magnetické pole není naprosto ideální. V posledních dvou tisících létech zemské pole
vùbec neustále slábne a celkovì je asi o 38 % slabší, než v dobách narození Ježíše Krista. V posledních „letech“ pøibralo ubývání na obrátkách a jen v posledním století to bylo asi o 5 % . Pokud to tak-
35
mohou vyvolávat rùzné jevy.
Používání elektøiny nám tak na
jedné stranì pøináší spoustu výhod, ale na druhé stranì si možná teprve teï zaèínáme uvìdomovat, jakou cenu za to musíme platit. Vždy v které místnosti není zásuvka 230 V?
S nízkofrekvenèním magnetickým polem relativnì „nejvyšších“ hodnot se v civilním
sektoru mùžeme setkat napø.
v tramvaji, èi metru. I tak však
nepøekraèuje hodnotu nìkolika
mikroTesla. I tato malá hodnota
však staèí k tomu, aby rušila obraz na poèítaèových monitorech a televizorech. Zvláštì
pak v domech, pøed kterými ve-
„Cestování“ mag. pólu zemì v uplynulých
tisíciletích (nula reprezentuje souèasnost).
Pozn.: Jak je zøejmé, zhruba pøed
23.000 byl mag. pól zemì na území naší
republiky (kdyby tehdy existovala).
Smìrové øízení leteckých modelù pomocí magnetického pole Zemì.
to pùjde dál, zmizí Zemské magnetické pole podle nìkterých pramenù již za cca 200 let! No, kdo by
si s tím dìlal hlavu, že nebudou fungovat klasické magnetické kompasy, když máme družicové navigaèní systémy - GPS, že? Má to ale jednu drobnou vadu na kráse, alespoò pro živé organismy. Magnetické pole Zemì vytváøí totiž okolo naší planety ochranný štít, tzv. Van Allenùv pás, který chrání
vše živé proti agresivnímu sluneènímu záøení. (viz pøíloha prvého dílu - Magnetické bouøe). To zase
souvisí s pøetáèením magnetického pole Zemì. Tento jev neumíme dosud spolehlivì vysvìtlit. Paleomagnetici a geochemici se zatím dostali zpìt až do období pøed 80 milióny let. Do dneška tak napoèítali témìø stovku „zvrtnutí“ magnetického pole, (nìkteré prameny uvádìjí až 170 „otoèení“).
Naposled došlo k pøetoèení Zemského magnetického pole pøed cca 700.000 léty. Vzhledem k prùmìru okolo 440 až 800.000 let je tak další „otoèka“ už témìø za dveømi! Naši potomci se tedy mají vìru
naè tìšit, protože v okamžiku pøetáèení podstatnì klesá hodnota magnetického pole a mizí ochranný
štít! (Pro bližší zájemce, viz soupis literatury pro tuto kapitolu).
36
dou pod chodníkem napájecí
kabely pro trolej. Mnohem
rozšíøenìjší než tramvajové
vedení je spíše však vedení
energetické. A právì zde se
v posledních letech velice rozšíøila obava, že elektrická vedení mohou zpùsobit rakovinu. Jednalo se zvláštì pak
o škodlivost dlouhodobého
pobytu (bydlení) v blízkosti
elektrických vedení vysokého
a velmi vysokého napìtí. Zdá
se totiž, že nìkteré druhy rakoIntenzita magnetického pole okolo vedení vysokého napìtí.
viny jsou èastìjší - zejména Pozn.: dle uvedených hodnot VN (380 kV, 220 kV, 110 kV) jde opìt
o pøevzaté zahranièní materiály.
u dìtí, žijících poblíž elektrických vysokonapìových rozvodù.
Byly provádìny laboratorní pokusy s cílem zjistit pùsobení elektromagnetického pole
o frekvenci 50 Hz, tj. jako napø. v naší rozvodné soustavì. Zkoumalo se pøi nich, zda tato pole
poškozují geny a podporují rùst nádorù zpùsobených pøítomností jiných karcinogenních látek.
Mechanismus vysvìtlující ev. souvislost mezi elektrickým vedením a rakovinným bujením
však dosud nebyl odhalen a jenom se pøedpokládá. Napø. o riziku vzniku rakoviny plic u kuøákù nikdo nepochybuje. Oproti tomu mnohé zestudií o roli elektøiny pøi vzniku rakoviny nevykazují buï žádný vliv a další dokládají rozdílné, èasto nesourodé výsledky. Napø. švédští vìdci
zjistili, že zatímco pùsobení elektromagnetického pole zvyšuje riziko leukémie, snižuje na
druhé stranì riziko výskytu všech ostatních druhù rakoviny u dìtí!? V pøiložené tabulce jsou
magnetická pole rùzných domácích elektrospotøebièù. Jak z ní
vyplývá, pokud nebudete spát se
zapnutým fénem pod hlavou,
žádné nebezpeèí Vám nehrozí.
To samé se týká i vedení vysokého napìtí. Museli by jste mít èistì teoreticky samozøejmì linku VVN ( t j . v e l m i v y s o kého napìtí) o max. napìtí
400.000 V metr od okna, aby to
stálo vùbec za úvahu. I pak by
intenzita elektromagnetického
pole dosáhla pouze spodní hodnoty pøirozeného magnetického
pole Zemì. Hyperbolické snižování magnetického pole v závislosti na vzdálenosti, které bylo
Magnetické pole v tìsné blízkosti jednotlivých spotøebièù
(srovnejte s následující tabulkou).
v pøedchozích kapitolách x krát
zmiòováno, zde tak stále hraje Pozn.: Mezní hodnota stanovená stavebními biology by u síové
frekvence nemìla pøesáhnout hodnotu 300 mikroTesla.
37
svou hlavní roli. Když se
ale podíváte do pøedpisù
pro stavbu takovýchto linek, jak velké jsou odstupové vzdálenosti od veøejných budov, zjistíte, že je
to nesmysl. Souèasné znalosti tak nedovolují elektøinu ani vylouèit, ani obvinit z vážného obvinìní tj. vzniku rakoviny. Na
druhé stranì ovšem nelze
toto nebezpeèí zcela podceòovat. Napø. lidem, kteøí mají tzv. kardiostimulátor pro podporu srdeèní
èinnosti se nedoporuèuje
pøicházet do styku s výkonovými elektrickými systémy, jako napø. transformovny, el. sváøecí stroje,
velké toèivé stroje, atd. Povolená hodnota síového
elektromagnetického pole
je tak po letitých výzkumech a praktických zkušenostech pro nositele kardiostimulátorù 400 mikroTesla, pro zdravé jedince je to
o tøi øády lepší a to sice
5 miliTesla.
Zatímco rozvody elek-
Pozn.: Jak je zøejmé, tabulka vedení vysokého napìtí je pøevzata ze zahratrické energie slouží pounièních materiálù. U nás je normalizované napìtí VN 35 kV, 100 kV,
ze k pøenosu a jejich vyza200 kV a 400 kV.
øování je nechtìným, ale
nutným zlem, u zdrojù vysokých frekvencí, zcela zámìrnì vyzaøovaných do prostoru, jde
o nìco jiného. Mám tím na mysli radiové vysílaèe, radary a v poslední dobì i mobilní telefony. Pøitom výkony vyzaøované anténními soustavami dosahuji leckdy slušných výkonù. A
už trvalé u napø. rozhlasových vysilaèù, tak impulsní u radarù.
Pokud jde o historii, tak v literatuøe se oficielnì uvádí, že první, kdo použil elektromagnetických vln pro dálkový pøenos signálù byl Gugliel Marconi v roce 1896 na vzdálenost témìø
10 km (pøi bližším zkoumání zjistíme, že to však není tak docela pravda. viz následující kapitola o N. Teslovi). Tím èlovìk, obraznì øeèeno, vypustil z lahve džina, který mu teï dìlá dost
tìžkou hlavu. Další postup byl témìø raketový. V roce 1900 se Amerièanovi Reginaldu Fessendovi podaøilo bezdrátovì pøenést lidskou øeè na vzdálenost 40 km. O tøi roky pozdìji to
bylo už více jak 300 km. První komerèní stanici s hudbou a reklamami otevøel v Pittsburgu
38
roku 1920 Fran Conrad (a v roce 1922 byla založena anglická spoleènost BBC). Nejvìtší evropskou vysílaèkou na zaèátku století pak byla stanice Nauen (Berlín), uvedená do provozu
roku 1906. Výkon vysílaèe èinil už, èi spíše až 200 kW! A v okamžiku vzrùstu výkonu radiových vysílaèù zaèaly také první problémy, nebo neexistovaly žádné hygienické normy urèující vzdálenost vysílaèù od obydlených oblastí, jako dnes. A tak se tøeba se stávalo, že
obyvatelùm bydlícím v tìsném sousedství vysílací stanice zaèaly drnèet výlevky v kuchyni, ba
i drátìné ploty! Jeden americký farmáø napø. dìkoval nejmenované rozhlasové stanici, že od
doby, kdy byla v tìsném sousedství jeho slepièárny postavena vysílací stanice, snášejí jeho
slepice dvakrát tolik vajec! Byl velmi pøekvapený a samozøejmì si to nedovedl vysvìtlit. Jednou v noci však zašel do drùbežárny a zjistil, že svìtla žhnou, pøestože osvìtlení bylo øádnì
vypnuto. Žárovky svítily i pøi vypnutém proudu, protože dostávaly elektrickou energii naindukovanou do pøívodních vedení. Svìtla bylo tolik, že slepice nemohly spát, a proto i v noci snášely. Nejkurióznìjší pøípad, který se mi podaøilo v literatuøe objevit, se stal údajnì v roce 1922
v New Yorku. Zdejší rozhlasovou stanici navštívil silnì unavený muž, který si stìžoval, že nemùže spát, protože v hlavì mu zní neustále hudba. Obyèejnì se mu to stávalo veèer, pøed spaním. Rozhlasové programy mu „skákaly“ do hlavy zdánlivì odnikud. Nejhorší pak bylo, že ho
hudba vždycky probudila, právì když usnul. Pracovníci vysílaèe si nejprve mysleli, že jde
o blázna. Avšak jen do té doby, než jim muž pøesnì øekl, že hrají Èajkovského, pøestože ve vysílací místnosti, kde s mužem mluvili, nebylo nic slyšet! Rozhlasoví inženýøi ale pøišli i této
záhadì na kloub. Muž byl zamìstnán v nedaleké brusírnì, kde pracoval s karborundovými kotouèi. Karborundum je látka pøíbuzná galenitu, jehož se užívalo jako detektoru u prvních krystalových pøíjímaèù (tzv. „krystalky“). Muž mìl nìkolik zlatých zubù. Na ne zøejmì zcela
perfektních zlatých plombách se usazoval karborundový prach a slouèenina zlata s karborundovým práškem vytvoøila smìs, která se chovala jako detektor krystalky. Nepatrný proud pak
dráždil zubní nerv, odkud putoval tento vzruch do mozku8 (faktem ovšem je, že kdyby si tento
muž poøádnì èistil zuby, asi by takové problémy nemìl! Pozn. autora).
Tyto úsmìvné pøíbìhy však brzy vzaly za své. V souèasné dobì naopak tzv. elektromagnetický smog budí vážné obavy z hlediska vlivù el. mag. vln na živé organismy, vèetnì èlovìka.
Radiové a radarové vlny podstatnì vyšších frekvencí mají totiž i podstatnì vyšší energii. Zatímco elektromagnetické vlny velkých vlnových délek, jako napø. síových, po našem tìle jakoby „sklouznou“, protože lidské tìlo není schopné je absorbovat, u elektromagnetických vln
vysokých frekvencí dochází k prùniku do organismu. To mùžeme snadno prokázat na televizním pøijímaèi. Pokud odpojíte normální anténu, obraz se zhorší. Jestliže však sáhnete na anténní zdíøky prstem , pøíjem se okamžitì zlepší. Není to sice ideální na rozdíl od klasické televizní
antény, pøesto však to staèí jako dùkaz toho, že lidské tìlo absorbuje elektromagnetické vlny vysokých frekvencí. Znovu se objevují problémy lidí, kteøí se nacházejí v silných el. mag. polích
rozhlasových vysílaèù. Slyší opìt tzv. „vnitøní hlasy a hudbu“. Odbornící v oboru vysvìtlují
podstatu tohoto jevu tentokrát tím, že nìkteøí jedinci dokáží detekovat nosnou modulovanou
frekvenci nelineárním vnitøním prostøedím lidského organismu s následnou transformací na signály vnímatelné sluchovým nervem. Druhotným následkem mùže být zcela zøetelné pískání
v uších, poruchy spánku, únava, atd.
(8) Možná se nìkdo podiví, jak je možné zuby „slyšet“? Je to naprosto logické. Zvukové vlny se mìní
nárazem na bubínek v uchu také na signál, který jde dále do mozku. A je v podstatì jedno, odkud tento signál vlastnì pøijde. Jako dìti jsme tímto zpùsobem „poslouchali“ staré èerné šelakové gramodesky na 78 ot/min. Strèily jsme si mezi zuby kus utržené pohlednice zatímco její ostrý roh jsme dali do
drážky otáèející se desky. A perfektnì jsme cítili - slyšeli, co je na desce nahrané, pøestože v místnosti
bylo ticho.
39
V praxi také dochází k indukci a ohøívání lidské tkánì. To se týká všech zaøízení, která pracují
na vyšším kmitoètu jak 10 MHz. V podstatì je to tedy taková celosvìtová mikrovlnná trouba. Ta
funguje na pøesnì stejném principu. Elektrická energie se zde pøevádí na kmitoèet dva a pùl miliardy kmitù za vteøinu! (Pøesnì 2.450 MHz). Tyto elektromagnetické vlny, vyzáøené do varného
prostoru rozkmitají molekuly vody, které jsou prakticky obsaženy v každé potravinì. Tyto molekuly se vzhledem ke slanosti vody chovají jako miniaturní magnety. Mají svùj plus i mínus pól.
Mikrovlny je cca 2,5 miliardkrát za sekundu rozkmitávají. Jejich vzájemným tøením pak dojde
k celkovému ohøevu potravin. Kdyby lidské tìlo bylo z porcelánu, bylo by nám to jedno. Ale
protože jsme ze 65 % naší hmotnosti z vody, je to problém, který nás už mùže ohrozit. Nejhorší
pro èlovìka je okolí frekvence 100 MHz, protože naše tìlo má v tomto pøípadì délku, èi spíše
výšku blízkou polovinì vlnové délky elektromagnetické vlny a chová se proto jako pùlvlnná pøijímací anténa. Pohlcený výkon je tak pøi stejné intenzitì pole pro tyto frekvence nejvyšší. I ostatní vyšší frekvence mají svá „ale“. Zvláštì pak, když jejich zdroj pøikládáme pøímo k hlavì. Ano,
jde o mobilní telefony. Právì ohøev ucha, mozku i oèní èoèky jejich radiovými vlnami o kmitoètu 450 MHz až 1.800 MHz, je hlavním argumentem odpùrcù mobilù. Zvláštì oèní èoèka je na
tom nejhùøe, protože je špatnì prokrvena a nemùže teplo odvádìt. Èasem by tak mohlo dojít k její únavì (zvláštì pak pøi telefonování v automobilu, kdy se èást radiových vln odráží zpìt a i samotný radiotelefon pracuje s vyšším výkonem)9. Svoje by si také mohlo udìlat i to, že by èlovìk
mìl voperován zde již zmiòovaný kardiostimulátor. Teoreticky by tak mohlo dojít ke vzájemnému ovlivnìní, tj. mobil versus kardiostimulátor a to v pøípadì, že mobil by byl ke kardiostimulátoru blíže jak 15 cm. Ze stejných dùvodù jsou také osoby s tìmito implantáty vylouèeny
z kontroly pomocí elektromagnetických detektorù kovù napø. na letištích, atd.
Tímto zpùsobem se také nìkteøí autoøi snaží vysvìtlit Filadelfský experiment. viz úvodní kapitola:.. „Silné elektromagnetické pole údajnì kolem lodi ionizovalo vzduch (?), ale zárovìò zapùsobilo jako obøí mikrovlnná trouba. To se zhoubnì projevilo na posádce výše popsanými
negativními úèinky, tj. šílenstvím, smrtí, atd. Zaèátkem 80. let sepsala polská novináøka M. Skolarczyková pro magazín Przekroj obsáhlou sta s názvem Otazníky kolem neviditelnosti.....
V èlánku je popisováno, že pùsobení elektromagnetického pole ovlivòuje èinnost lidského mozku, chování èlovìka i jeho duševní a tìlesný stav“. Výkon mobilních telefonù je však malý a doba po kterou by na èlovìka muselo jejich elektromagnetické vyzaøování pùsobit pøíliš dlouhá.
Podle úvodního èlánku se ale jednalo buï o sekundy: ....Loï se na šedesát sekund zmìnila v obrysy zahalené zelenou mlhou“, anebo o hodiny.. „Samotný Eldridge se pak zcela ztratil a vrátil
se na své pùvodní místo až po dlouhých ètyøech hodinách“. Takže? Jediné co zbývá je radar. Ten
je schopen vyzáøit ve zlomku sekundy vysokofrekvenèní výkon tísícù kW. A ještì k tomu soustøedìný do tenkého svazku! V tom okamžiku se na krátkou vzdálenost zaèíná objevovat efekt
„mikrovlnné trouby“ se všemi prùvodními efekty. Pokud položíte pøed takovýto radiolokaèní
záøiè živého tvora napø. myš, v nìkolika okamžicích uhyne. I na vìtší vzdálenosti, øádovì stovky
metrù, se dokáží takto koncentrované elektromagnetické vlny projevit. Vzpomínám si, jak pøi
mé základní vojenské službì na letišti v Èáslavi byl v rámci jakéhosi cvièení postaven pøehledový radiolokátor, tuším že s názvem Komár, na jednu ze dvou leteckých stojánek u letištní plochy.
Díky zvlnìní krajiny však pøi otáèení antény jeho paprsek „zametal“ i horní stojánku, která byla
o nìco výše. Po nìkolika dnech musel být radiolokátor pøemístìn jinam, protože technici pøipra(9) Na stejném háèku s nejvyšší pravdìpodobností skonèí i znaènì futuristický návrh mikrovlnného
ohøívání lidí v obytných místnostech, který jsem našel v jednom z pramenù. Byla by to pìkné, okolo
chlad a zima a z Vás by sálalo teplo! Takový jogín 21. století! Když však pominu výše uvedené zdravotní problémy, je otázkou, co by to provedlo, kdyby se zasekl (anebo byl „zaseknut“) termostat a
nìkdo „náhodou“ zamknul dveøe z venèí. Docela dobrý námìt na detektivku, ne?
40
vující letouny na horní stojánce si zaèali stìžovat na bolesti hlavy, nevolnost, atd. Osobní zkušenost potvrzuje i jeden z pramenù, který uvádí, že Sovìtský svaz v dobì studené války vysílal na
nìkterá velvyslanectví USA ve svìtì zamìøený signál z budov stojících poblíž. Byl znám pod
názvem Datel, protože v radiových pøijímaèích zpùsoboval hluk, nebo rušení podobné ukání
datla. Na zamìstnance tìchto velvyslanectví pùsobil rozkladnì, tj. pøivádìl je do stavu úzkosti,
podráždìnosti, atd.
V odborné literatuøe jsem pak objevil i názor, že za souèasnými zdravotními problémy
vojákù nasazených ve válce v Perském zálivu mùže být (jako jeden z mnoha) právì jejich
vystavení úèinkùm vysokofrekvenèního záøení pøi prùletech bojových letounù s aktivovanými radiovými/radiolokaèními rušièi nad vlastními jednotkami.
Co k tomu dodat? Když to napadlo jednu stranu, tak urèitì to napadlo i druhou. Vždy i na zaèátku 1. dílu je napsáno:... „Z útržkovitých a povrchních svìdectví vyplývá, že zdroje silového elektromagnetického pole...nebyl na tomto plavidle, nýbrž i mimo nì, na jiných dvou lodích“. Èesky
øeèeno to prostì vypadá na pokus, jak bude silné mikrovlnné záøení pùsobit na lidskou psychiku
a ovlivní jednání lodní osádky. Zároveò však zdùrazòuji, že se jedná o hypotézu ke které nemám
jediný pøímý dùkaz. Pouze nepøímé, jež jsou na pøedešlých øádcích uvedeny10. Že by na tom ale
mohlo být zrnko pravdy potvrzuje
i nedávná struèná informace Amerického ministerstva obrany. To zveøejnilo, že nákladem 40 mil. USD pracuje už deset let na nové neletální zbrani
(Non - Lethal Weapons), která zpùsobuje pocit popálení zasažených osob.
Principem je velmi úzký paprsek, ve
kterém jsou vyzaøovány impulsy milimetrové vlnové délky ohøívající pokožku do hloubky 0,4 mm. VýsledPocit, jako když si
kem je efekt, který se podobá dotyku
sáhnete na horkou
èásti tìla s rozpálenou žárovkou, bez
žárovku, tak byste
poškození pokožky, avšak s krátkoprožívali zásah nodobým pocitem intenzivní bolesti.
vou zbraní americÈlovìk pociuje bolest po celu dobu,
ké armády. Tento zvláštní kanon by nemìl
kdy je ozaøován tímto paprskem mikzasaženého èlovìka nijak zraòovat. Nevystøeluje torovlnné energie. Tzn. dokud z nìj netiž projektily, ale paprsek mikrovlného záøení, který
uteèe, nebo obsluha zbraò nevypne.
ohøeje kùži do hloubky a zpùsobí tím prudkou bolest
Z hlediska uèinnosti není rozhodující,
- ovšem bez popálenin (blíže viz. text).
(10) Pokud nìkoho pøekvapuje využití lidských osob pro tyto lehce „nehumánní“ pokusy, tak je tøeba si
uvìdomit, že Amerika je velmoc jako každá jiná s rùznými klady i zápory! Obèas tak na povrch vyplavou ponìkud „jiné“ skuteènosti. Napø. úèast nic netušících lidských pokusných králíkù pøi pováleèných atomových pokusech konaných pøevážnì v Nevadì. Jednalo se o americké vojáky i civilní
obyvatele v celkovém poètu nìkolika desítek tisíc (!) lidí, kteøí vìtšinou bez svého vìdomí byly v období let 1945 až 1975 podrobeni více jak 1.700 experimentùm. O tomto skandálu informovaly pøed
nìkolika lety i naše televizní stanice, když se nìkolik pøeživších „morèat“ domáhalo finanèního odškodnìní. Nechám tak na osobním názoru ètenáøe, zda by v pøípadì Filadefského experimentu to
mohlo, èi nemohlo být nìco podobného.
Jinak „máslo na hlavì“ ohlednì tìchto nehumánních pokusù mají i jiné souèasné a minulé velmoci,
tj. Anglie, Francie, Èína, o bývalém SSSR ani nemluvì!
41
zda jsou zasažené èásti tìla odkryté èi zahalené odìvem. Svoje si provede v první øadì šok z bolesti i moment pøekvapení, kdy si zasažená osoba ani nestaèí uvìdomit, co se s ní dìje. Amerièané instalovali tento vysílaè paprskù mikrovlnné energie na lehkém terénním automobilu, díky
èemuž je umožnìna snadná pøeprava letounem, vrtulníkem, nebo lodí a operativní použití po celém svìtì. Existují ale i stabilní vysílací zaøízení pro støežení skladù, letišt, aj.
Pro zpestøení tohoto ponìkud suchopárného popisu bych ještì dodal, že v souvislosti s pátráním po nejrùznìjších informacích o možném ovlivnìní lidského zdraví elektromagnetickým polem, jsem narazil na dvì „zajímavosti“, které úzce souvisí s nejstarší zájmovou lidskou èinností.
Ta první tvrdí, že muži, kteøí obsluhují, èi obsluhovali radary mají jako otcové v naprosté
vìtšinì dìvèata. Toto tvrzení nemohu ani potvrdit, nebo vyvrátit, protože jsem nenarazil na
žádnou studii, èi vìdeckou práci, která by se tímto tématem dlouhodobì zabývala natolik, aby
se tato skuteènost nechala statisticky vyjádøit.
Druhá informace je podstatnì drsnìjší. A to sice, že nìkteøí jedinci, obsluhující radiolokaèní zaøízení po dobu své základní vojenské služby øešili ochranu proti alimentaèním poplatkùm
tím zpùsobem, že se pøed vycházkou postavili patøiènì rozkroèeni tìsnì pøed záøiè pøímo do
cesty radarovému paprsku dopadajícího na patøièná místa. Po chvilce (prý) byla ochrana na
nìkolik hodin i snad dní zajištìna?! Opìt pro to nemám jediný konkrétní dùkaz, pouze jako
v pøedešlém pøípadì se jedná jen o tvrzení, by z nìkolika úst.
Vrame se však zpìt a podívejme se na druhou možnost a to sice ovlivnìní lidského mozku
stabilním magnetickým polem patøièné intenzity. Je skuteèností, že magnetické pole pùsobí na
procesy v tkáni tìla prostøednictvím idukovaných proudù. Nelze se ani divit. Vždy nervová
soustava èlovìka obsahuje pøibližnì 25 miliard nervových bunìk, které jsou propojeny pùl miliónem (!) kilometrù nervù. Že tedy na ni musí vnìjší elektromagnetické pole jakéhokoliv zdroje nìjak pùsobit, je více než jasné. Tyto indukované proudy jsou však nepatrné i pøi
vysokých intenzitách statického magnetického pole a èasto se také nazývají jako tzv. Faradayovy proudy. Stabilní magnetické pole se tak indukuje ve všem vodivém, co se vùèi nìmu pohybuje, napø. v krvi (vzpomeòte si na slavné magnetické náramky, které byly hitem pøed cca
25 lety). Je proto snaha využít i dnes magnetického pole k léèení. Øada z nás se jako pacient
setkala jistì s tzv. magnetoterapií, kdy se pomocí úmìle vyvolaného magnetického pole mají
výraznì zlepšit možnosti léèby zlomenin, atrofií tkánì, artrózy, atd. Faktem ovšem je, že øada
odborníkù se k tomuto zpùsobu léèby staví dosti zdrženlivì a nìkdy pøímo odmítavì. (Bližší,
viz soupis doporuèené literatury).
Nakonec i samotné lidské tìlo má svùj „zdroj“ magnetického pole. Jedná se konkrétnì
o mozkové buòky jež mají své magnetické pole. Je sice 100 milionkrát menší než magnetické
pole Zemì (tj. asi 100 nanoTesla), ale je! Naskýtá se otázka, zda by se nechala ovlivnit jiným.
Pokud jde o stabilní magnetická pole nízké intenzity, tak ta nemohou v krátké dobì vyvolat
u èlovìka prakticky nic, protože je na nì od pøírody zvyklý, jak je výše uvedeno. Co však magnetická pole vysokých hodnot, v øádech Tesla, o kterých je zmínka v úvodu prvního dílu:..
„Mùže vyvolat epileptické záchvaty a rùzné pøeludy. Èlovìk v takovém stavu nerozlišuje, co je
realita a co výplodem fantazie. Psycholožka Susan Korbelová z Harper College ve státì Illinois zjistila rozklad enzymù vlivem silného elektromagnetického pole. Možná, že delší pùsobení
elektromagnetického pole na lidský organizmus mùže dokonce zmìnit genetickou strukturu?
Dr. Michael Persinger kanadské univerzity Laurentin se domnívá, že silné elektromagnetické
pole nízké frekvence mùže na vyvolat na pokožce místa pøipomínající spáleniny, dále pak ztrá-
42
tu pamìti, stav šoku, pøedèasnou slepotu, poruch spánku, dìsivé sny, hormonální poruchy,
atd., atd., atd“. Ète se to pìknì, co?
A realita? Desetitisíce lidí bylo a je vystaveno magnetickému poli o intenzitì 2 Tesla po
dobu nìkolika desítek minut až hodin pøi vyšetøování pomocí NMR (tj. nukleární magnetické
rezonance), která zde byla již podrobnì zmiòována v kapitole prvního dílu této publikace popisující odchýlení torpéd a min pomocí elektromagnetického pole. A to bez jakýkoliv následkù pro vyšetøovaného pacienta! A nejen to. V rámci dalších pokusù byli lidští dobrovolníci
uloženi do nitra elektromagnetické cívky, kde strávili až 40 hodin pøi intenzitì mag. indukce
okolo 4 Tesla. Opìt bez jakýchkoliv záporných jevù a dopadù. Podle tvrzení Ohio State University ani magnetická indukce okolo 8 Tesla nemá vliv na lidský organizmus. Magnetická indukce stabilního magnetického pole v hodnotách desítek a více Tesla, tak zøejmì nebude mít
negativní úèinky na èlovìka. Vznášení lidského tìla v magnetickém poli , tak jak je popisováno v první kapitole prvého dílu této publikace, je tedy ze zdravotního hlediska zøejmì reálné11.
Kudy dál? Jediné co zbývá je ještì tzv. magnetická stimulace mozku. Odpovídá pøímo na
otázku, jaké musí být magnetické pole, aby indukovalo v mozku poruchy vyvolávající pøímé
fyziologické reakce. Pøístroj tvoøí plochá cívka složená z 10 až 20 závitù velmi silného mìdìného drátu. Ta je umístìna tìsnì nad lidskou hlavou. Jestliže touto cívkou pošleme proudový
impuls v hodnotách nìkolika set Ampérù ve zlomku sekundy (1 ms, ev. nìkolik set mikrosekund), vznikne magnetické pole v hodnotì 2 až 3 Tesla. Jestliže je cívka umístìna nad levou
hemisférou, zpùsobí magnetické stimulace pohyb prstu pravé ruky, paže, nohy - podle toho,
která oblast mozkové kùry byla podráždìna. Mimoto se pøed oèima pokusných osob objevují
tzv. fosfeny. Jedná se o svìtelné jevy (pøípadnì míhání), v absolutní tmì, zpùsobené podráždìním nervové soustavy. Svìtelné jevy
jsou pozorovány jak pøi otevøených,
tak i pøi zavøených oèích. Nejsou rozloženy rovnomìrnì po celém zorném
poli, ale vyskytují se hlavnì na jeho
okrajích. Magnetická stimulace obvykle používá opakovaných výbojù,
až 60 za sekundu (tj. 60 Hz). Ani pøi
stimulaci touto frekvencí nebyly zjištìny žádné patologické dùsledky.
Pøístroje pro magnetickou stimulaci
nervové tkánì se prùmyslovì vyrábìjí a prodávají za 5 - 10 tisíc USD.
Používají se napø. pro vyšetøení doby
vedení nervových drah, bez zavádìní
jakýkoliv elektrod do organismu
(tzv. neinvazní vyšetøení).
V jednom z pramenù jsem narazil Schéma umístìní magnetických cívek vùèi lidské hlavì pøi pokusech o ovlivòování mozkové èinnosti.
i na informaci, která tvrdí, že v býva(11) Tak jako byly èinìny pokusy vystavit èlovìka co nejsilnìjšímu mag. poli, byly èinìny pokusy
i pøesnì opaèné. Dobrovolnící byly uzavøeni v elektromagneticky dokonale odstínìných prostorech. Výsledkem bylo, že lidé trpìli rùznými stressovými stavy, zvýšil se jim krevní tlak, klesla
srážlivost krve, atd. Je tedy zøejmé, že pøirozené magnetické pole Zemì je pro správnou funkci našeho tìla dùležité.
43
Generátor impulsù ovlivòujících lidské sny - schéma zapojení
(odpovídá své dobì, pøevzato z èasopisu „Radio - Electronics“, 1961 USA)
lém SSSR byly zkoušeny tzv. „stroje na spaní“. Jejich úkolem bylo obnovení rovnováhy narušeného rytmu dne i noci u kosmonautù. Že to opìt napadlo i „druhou stranu“ svìdèí zde
pøiložené schéma pøistroje k modulaci spánku a do jisté míry i na ovlivòování snù! Podnìtem
k tomuto pokusu bylo pozorování zøetelných mozkových proudù na elektroencefalogramech
bìhem spánku.
Co tedy øíci závìrem k tomuto problému? Jak je zøejmé, pulsující elektromagnetické pole
o patøièné intenzitì (radarový paprsek) má schopnost podepsat se na lidskou psychiku. V pøípadì Filadelfského experimentu je tedy možné, že mohlo jít o pokus, jak snížit bojeschopnost
posádky nepøátelského plavidla. Protože ozaøování z jedné strany by však bylo k nièemu, nebo na druhé stranì za nástavbami by byl „radiový stín“ bylo by nutné pùsobit na loï alespoò
ze dvou stran - proti sobì. To nakonec mùžou potvrzovat i vìty z úvodní kapitoly: „..se po zapojení pøíslušných zdrojù na obou pomocných lodích, (jednou z nich mìla být USS Andrew Furuseth), zploštìlé silové pole sferoidálního tvaru vystupující z obou pólù rychle vyvíjelo (?)
smìrem k torpédoborci.“ Pùsobení svazku radarových vln je však úzce smìrované. Pro pokrytí vìtší šíøe by musel být zdroj ve vìtší vzdálenosti. A to zvláštì pak v tomto pøípadì, aby paprsek pokryl co nejvìtší plochu cílové lodi. Tím pádem by ale delší vzdálenost zase
hyperbolicky snižovala dopadající energii elektromagnetických vln, takže jejich vliv na èlovìka by musel trvat nìkolik dní a ne pouze hodin, jak je napsáno v titulní kapitole:... „Loï mìla
44
zmizet ze stínítek radarù ... na celé ètyøi hodiny“. I kdyby trvalo pùsobení intenzivního elektromagnetického pole vysokého kmitoètu nìkolik dní jeho projevy na posádku by nebyly zdaleka
tak barvité, jak je vylíèeno v úvodní pasáži. Krom toho v pøípadì lodi by byla lehká obrana
proti cílenému ozaøování radarovými el. mag. vlnami a to tím, že by se posádka uchýlila do
vnitøních prostor lodi. Kovový trup i nástavby by posloužily jako spolehlivá ochrana, protože
by èást el. mag. vln pohltily (tomuto jevu se odbornì øíká Faradayova klec). Další èást el. mag.
vln by pak byla odražena zpìt do prostoru. Pouze zámìrný rozkaz by mohl vystavit námoøníky
torpédoborce takovému experimentu. Že by?
Jinak celý problém elektromagnetických vln a jejich vlivu na živé organismy je velmi rozsáhlý a znaènì názorovì rozdílný. Hlubšího zájemce odkazuji na knihy uvedené v seznamu
použité a doporuèené literatury na konci této publikace. Nikde však v odborných pramenech
nenajdete, že...: Dva èlenové posádky byli polovinou tìla jakoby „zapuštìni“ do ocelové paluby....Muži, kteøí pøežili, už nikdy nebyli takoví, jako pøed tím. Nesmírnì silné magnetické pole
pùsobilo negativnì nejen na zrakové vjemy..., ale nìkteøí skonèili v psychiatrické léèebnì a nedokázali se vyrovnat s tìžkými psychickými dùsledky toho, co prožili:., atd, atd, atd, atd!
Pro úplnost k této kapitole bych se ještì krátce zmínil o ovlivòování živých organismù elektrickým polem. Na rozdíl od magnetického pole vyvolává elektrické pole elektrický proud pøímo a mimo to prochází pulsující elektrické pole - na rozdíl od magnetického - podstatnì lépe
i nevodivými prostøedím, jako je napø. vzduch. Tohoto poznatku se využívalo pøi pokusech
o zrychlení rùstu užitkových rostlin. Málo se ví, že údajnì prvním, kdo si experimentálnì ovìøoval vliv elektøiny na rùst rostlin byl již v 18. století nᚠProkop Diviš! Nasázel do nádobek semínka salátu, z nichž nìkterá zelektrizoval. Pøi tìchto pokusech zjistil, že zelektrizovaná
semena vzešla mnohem døíve než semena neošetøená.
O více než dvìstì let pozdìji se uskuteènily pokusy v Petrovicích nedaleko Prahy. V roce
1911 zde Elektrotechnická a.s., døíve Kolben a spol. zøídila tzv. „Elektrokulturní stanici“. Na
pozemku o ploše 36 ha bylo ve vzdálenostech po 100 m vztyèeno pøibližnì šedesát døevìných
sloupù o výšce 4 m, na koncích opatøených izolátory. Na nich byla upevnìna sí pøíèných nosných - a podélných - „vyzaøujících“ - ocelových drátkù prùmìru 0,2 mm natažených ve
vzdálenosti asi 10 m od sebe. Pro napájení se používal stejnosmìrný proud o napìtí 120 Voltù
a proudu asi 2 Ampéry. Tento zdroj byl v provozu nìkolik hodin dennì, pouze za deštì a velkých veder se vypínal. Tím se zabraòovalo zkratùm v prvém pøípadì a ve druhém pak škodlivým úèinkùm (?), které nastávaly pøi elektrizování bez dostateèné zálivky! Lepší vzrùst, vyšší
jakost skliznì a vyšší výnosy byly výsledkem, které umožnily zaplatit investièní náklady po prvním roce provozu! Vysvìtlujícími argumenty bylo pùsobení elektøiny na obìh živin v pùdì, zeslabení vlivu škodlivého hmyzu, atd. Jinou variantu tohoto principu pøedvedl Francouz jménem
Barty. Ten zapichoval ke každé rostlince kovovou tyèku, která od koøenù sahala do výšky 0,8 až
2 m nad zem. Nerezavìjící hroty „sály“ atmosférickou elektøinu a pøivádìly jí do pùdy v okruhu
40 cm. Výsledkem bylo intenzivnìjší klíèení semen, rychlejší rùst rostlin a vyšší úroda12.
V rámci tìchto pokusù pøed druhou svìtovou válkou bylo zjištìno, že potraviny vystavené
elektrickému poli o napìtí 100.000 V/m (tj. 100 kV/m) se uchovávají asi tak, jako by byly
v chladnièce. Po válce bylo v tìchto pokusech pokraèováno, ale nedošlo k praktickému využití
(12) Kdepak se asi inspiroval prùkopník našeho vìdeckofantastického žánru spisovatel J. M. Troska vlastním jménem Jan Matzal (* 1881, + 1961)? V jeho nejslavnìjších trilogiích Kapitán Nemo
(1939) a Zápas s nebem (1940) se to rùznými „nassávaèi“ statické elektøiny v podobì vícehrotých
rozsoch, i dalším jejím využíváním prakticky ke všemu, pøímo hemží!
45
tohoto efektu. Faktem je, že mít
v lednièce nìkolik desítek tisíc
Voltù by asi nebylo to pravé oøechové. Zatím tak freony, jako
chladící médium, vycházejí z tohoto mìøení sil pro èlovìka relativnì bezpeènìji.
Z hlediska èlovìka lze øíci, že
stejnì tak jako ostatní živé organismy je s elektrickými jevy bytostnì
spjat. Na mebránách našich bunìk
se tvoøí elektrický potenciál - zhruba 0,1 Voltu13 a nervová soustava
nemùže fungovat bez elektrických
impulsù. Nakonec i souèasná lékaøská vìda toho využívá. viz napøíklad mìøení EKG pøi sledování
našeho srdce - jednoduše øeèeno.
Záleží samozøejmì na rychlosti
zmìny a hustotì elektrického pole.
Pokud je stálé a slabé, nevadí nám
ani 10.000 V elektrostatického napìtí pøi svlékání svetru z umìlých
vláken. Horší už to zaèíná být
u elektrických polí naší energetické sítì. Jako povolená hodnota
v odborné literatuøe se zde uvádí
O vlivu elektrostatické elektøiny na živé organismy není sporu. 20.000 V/m (tj. 20 kV/m). RelaK jejímu praktickému využití však zatím došlo jen ve vìdecko- tivnì nejkratší pùsobení mají velfantastických románech èeského spisovatele J. M. Trosky.
mi silná elektická pole na vedeních VVN - tj. velmi vysokých
napìtí. V literatuøe se uvádí, že montéøi pracující pod napìtím (což se v zahranièí vskutku
provozuje) až 500.000 V trpí bolestmi hlavy, dìlá se jim špatnì od žaludku, atd. To je však
nìkolik vybraných jedincù, ev. zvláštì citlivých, kteøí mají podobné pocity napø. pøed bouøkou. Otázkou ovšem je, nakolik je na vinì elektrické pole, èi zmìna tlaku vzduchu, jeho teplota, atd. V praktickém životì normálního èlovìka si vìtšinou nièeho takového nevšimneme.
Jak je tedy zøejmé, i elektrická pole se dokáží projevit na živém, v našem pøípadì lidském,
organizmu. Jejich pùsobení je však podstatnì slabší na rozdíl od výše popisovaných elektromagnetických polí, pokud samozøejmì nemyslíme úder blesku (jeho pøípadná realizace by
byla na vyloženì vodivém podkladì moøe krajnì obtížná). Z hlediska Filadefského experimentu jsou tak elektrická pole sice zajímavou, leè nièím nepodloženou alternativou.
(13) Kdybychom dokázali spojit nìkolik tisích tìchto bunìk za sebou, výsledkem by bylo docela slušné
napìtí. Pøesnì podle tohoto návodu se chová elektrický úhoø v øekách Jižní Ameriky. Na povrchu
svého tìla tak dokáže vytvoøit napìtí až 700 V! Jak však znám lidi, pokud bychom toho byli také
schopni, urèitì by nìkteøí jedinci museli mít „vyšroubované pojistky“, aby neohrožovali ostatní pøíslušníky svého druhu. No nic.
46
A na konec této kapitoly bych se
ještì popsal využití elektrického pole
v podobì statické elektøiny u další neletální letecké zbranì.
Jde o tzv. grafitovou pumu, která
byla oficielnì a veøejnì použita v bývalé Jugoslávii (a neoficiálnì, co by Hodnoty elektrostatického napìtí rùzných pøedmìtù vùèi zemi.
tajná zbraò, o nìkolik let døívì pøi válce v Perském zálivu v roce 1991). Jde
o chytré využití grafitu, všeobecnì
známého prvku, který je velmi dobrým
vodièem elektrického proudu k vyzkratování veøejné elektrické rozvodné sítì. Principem je „rozhození“
jemných grafitových vláken o délce
asi 2 cm v blízkosti rozvodù vysokého
napìtí. Trhavinou rozmetané èásteèky
grafitové náplnì jsou pøitahovány
k elektrickým vedením, protože vlivem vysokého napìtí rozvodu VN se
v grafitových èásticích indukuje malý Intenzita elektrického pole okolo vedení vysokého napìtí.
uvedených hodnot VN (380 kV, 220 kV, 110 kV)
elektrický náboj a tím dochází Pozn.: Dle
jde opìt o pøevzaté zahranièní materiály.
pùsobením elektrostatických sil k vìtší
hustotì zachycení na rozvody VN (v podstatì stejnì, jako se „chytᓠprach na televizní obrazovku). Pøilnou nejenom k vodièùm, ale i k izolátorùm, které tak ztrácejí své izolaèní schopnosti a naopak se stávají vodivými. Výsledkem jsou zkraty na vedení VN, trafostanicích, atd.
a zhroucení infastruktury kterékoliv zemì závislé na elektrické energii, pokud není vybavena
vlastními - dobøe ukrytými - zdroji elektøiny. Synchronizované údery pomocí této zbranì na
území bývalé Jugoslávie vedly k tomu, že asi 70% Srbska a 80% území v sousední Bosenské
republice se ocitlo „bez proudu“!
K dopravì na cíl se v pøípadì grafitu používá submunice, což jsou pouzdra o délce 169 mm,
vnitøním prùmìru 64 mm a celkové hmotnosti 1,5 kg. Nesena jsou v tenkostìnné letecké kontejnerové pumì CBU-97/B kruhového prùøezu o délce 2,56 m a prùmìru 396 mm. Celková hmotnost, vèetnì nìkolika desítek kusu submunice, je cca 430 kg. Na svém konci je bomba vybavena
ètveøicí stabilizaèních ploch o rozpìtí v základní sklopenené poloze 0,52 m a po vypuštìní
1,07 m. Kontejner pumy je v pøídi vybaven pøibližovacím zapalovaèem. Ten po dosažení stanovené výšky v rozsahu od 90 do 900 m, napø. nad elektrárnou, rozvodnou, vedením VN, atd. otevøe kontejner. Díky podélné rotaci kontejneru, kterou zpùsobují zadní stabilizaèním køidélka (asi
500 ot/min) je submunice odstøedivou silou vymrštìna do prostoru, kde v urèité výšce vybuchne
a rozptýlí grafitový obsah. Což jsou buï výše zmiòovaná vlákna, nebo prach, èi granule.
Kdo se nìkdy umazal od grafitu, dá mi jistì za pravdu, že omýt veškeré izolaèní prvky rozvodu VN dá skuteènì dost práce! Na druhou stranu je pravda, že tato zbraò ani pøímo nenièí,
ani nezabíjí, což je vyjímka, která jinak potvrzuje pravidlo (pokud ovšem na nìkoho nespadne
prázdný kontejner od submunice. Pozn. autora). Co k tomu dodat? Snad jen to, že pokud jde
o válèení, je lidská vynalézavost vskutku bez hranic!
47
18. Albert Einstein, Filadelfský experiment a teorie všeho
A nyní se dostáváme k další záhadì a zároveò i esu v rukávì pøíznivcù a zastáncù Filadefského experimentu. Jde o úèast Alberta Einsteina (* 14.3.1879, + 18.4.1955), jehož jméno se
už bìhem života stalo legendou a dodnes pøedstavuje esenci všeho, co veøejnost obvykle spojuje s vynikajícím vìdcem. Dobové populární fotografie jej portrétují v ledabylém obleèení,
s neupravenými šedivými vlasy a zasnìným pohledem. Tak, jak tomu však bývá u øady legend,
i ta o Einsteinovi je pravdivá jen zèásti. Byl to vskutku génius a znaèná èást jeho vìdeckých
výsledkù byla výplodem pouze jeho vìdeckého úsilí. Na druhé stranì byl však palièatý a v øadì svých vìdeckých myšlenek se hrubì mýlil, èi je zcela odmítal (napø. kvantovou mechaniku). Zbožòování, které tuto záhadnou osobnost obklopovalo celá desetiletí, dnes, zhruba
stodvacet let po jeho narození, zaèíná pomalu ustupovat stranou. Zpùsobila to mj. i øada „odhalujících“ autobiografií, v nichž jako lidská bytost nevystupuje právì vždy v pøíznivém svìtle. Faktem je, že kdyby žil v dnešní dobì, stal by se jeho ne zrovna nejšastnìjší soukromý
život vdìèným soustem nejrùznìjších bulvárních plátkù (jedním z temných tajemství Einsteinova života bylo napø. odevzdání jeho prvorozené dcery Lieserl k adopci!)
Z hlediska omezeného místa zde nelze zcela citovat Einsteinùv životopis. Snad jen nìkolik
údajù, které pøedcházeli jeho emigraci do USA, která nás pak bude nejvíce zajímat. Zaènìme
tím, že v roce 1911 se rodina Einsteinových pøestìhovala do Prahy, kde Einstein získal místo
øádného profesora na nìmecké èásti
Karlovy univerzity. V polovinì roku
1912 se však již stìhovali zpìt do
Curychu. V roce 1914 jej opustili
i s rodinou a odstìhovali se do Nìmecka, kde Einstein získal èlenství
v Pruské akademii vìd v Berlínì.
V roce 1922 obdržel Nobelovu cenu
za kvantové vysvìtlení fotoelektického jevu (který podal již v roce
1905!). V Nìmecku setrval až do
prosince 1932, kdy se vydal, se svojí
druhou ženou Elsou, do Ameriky.
Vzhledem k rùstu fašismu promptnì
rezignoval na èlenství v Pruské Akademii a podruhé se vzdal i nìmeckého obèanství. Pøiplul sice zpìt do
Evropy, nikoliv však do Nìmecka,
ale do Belgie. Odtud, v roce 1933,
již definitivnì, odešel do Spojených
státù, aby se do Nìmecka už nikdy
nevrátil. V Americe se usadil v Princetonu, který se stal jeho stálým domovem. Pøijal profesorské místo
Jedním z „hlavních dùkazù“ tzv. Filadelfského experimentu je v Institute for Advanced Study (tj.
i údajná úèast jednoho z nejvìtších teoretických fyzikù 20. století - Alberta Einsteina. Pøi bližším zkoumání však zjistíme, že v Ústavu pokroèilých studií) založeném v roce 1930, kde pracoval prakskuteènost byla trochu jiná, než všeobecnì známá tvrzení!
48
ticky až do konce svého života. Pokud jde o jeho èinnost pro námoønictvo v dobì konání
údajného Filadelfského experimentu, pak si pøipomeòme úvodní èlánek prvého dílu...... „Jistý
dr. Vannevar Bush mìl pro práci v armádì USA získat i vìhlasného Alberta Einsteina, který v té
dobì pùsobil na universitì v Princetonu. V archívech americké armády v Saint Louis je evidován
mj. dokument, který potvrzuje, že námoønictvo mìlo s tímto vìdcem aktivní kontakt od 31.5.1943
do 30.6.1944, kdy pro nìj pracoval jako vìdecký konzultant. Na èem, to se však neví!?“
A jaká byla skuteènost? Albert Einstein byl skuteènì v inkriminovanou dobu poradcem
v oddìlení silných výbušnin na úøadì dìlostøelectva amerického Ministerstva námoønictva.
A nebyl sám. Byl zde napøíklad zamìstnán i maïar John von Neumann, o kterém zde byla na
zaèátku prvého dílu také zmíòka. Ten pozdìji odešel s dalšími vìdci (Ital Enrico Fermi, Dán
Niels Bohr, dále Maïar Edward Teller, atd., atd.) do Los Alamos, kde se podíleli na vývoji
a konstrukci atomové bomby. Když Einstein toto poradenství pøijímal, prohlásil, že v dùsledku svého pokroèilého vìku nebude moci pravidelnì cestovat z místa svého bydlištì v Princetonu do Washingtonu D.C. Jako „kurýr“ byl tedy vybrán další èlen tohoto týmu a to sice George
Gamow, jinak autor celosvìtovì populární „vìdeckovysvìtlující“ knihy pro mládež s názvem
Pan Tompkins v øíši divù a Pan Tompkins zkoumá atom 14.
A co mìl tento útvar na starosti? Øešily se vìtšinou problémy o šíøení rázových a detonaèních vln rùznými tradièními silnì výbušnými látkami a nespojité pøechody z rázu do detonace.
Dále šlo o nejrùznìjší návrhy, jako napøíklad výbuchy øady min, umístìných na parabolické
dráze pod vodou a vedoucí k nìjaké japonské námoøní základnì, takže by došlo k souètu jednotlivých destrukèních sil, po nichž by „následovaly“ bomby shazované na paluby japonských
letadlových lodí. Dále se zkoušela citlivost rùzných výbušnin na kinetickou energii dopadajícího kladiva. Tyto experimenty se provádìly na námoøních testovacích pozemcích Indian
Head na øece Potomac ve spolupráci s odborníky na silné výbušniny. Pøi té pøíležitosti byl uèinìn zajímavý objev a to sice, že velkého stlaèení, pùsobícího do jednoho bodu lze dosáhnout
pomocí detonaèní vlny vytvoøenou kombinací dvou výbušnin s rùznými rychlostmi. Tohoto
objevu bylo nakonec využito pøi konstrukci rozbušky atomové bomby 15.
Podle jednoho z pramenù se Einstein kromì výše uvedených, víceménì teoretických problémù, úèastnil i ryze praktických výzkumù. Napø. vylepšení stávajících zapalovaèù pro torpéda.
Samotný Einstein se s Gamowem setkával pøed jeho pravidelnými páteèními odjezdy do
Washingtonu D.C. doma ve své pracovnì. Na sobì mìl údajnì vždy jeden ze svých slavných
svetrù. Spoleènì procházeli všechny návrhy, jeden za druhým. Einstein schvaloval prakticky
všechny se slovy: „Ano, velmi zajímavé, velice chytré“. A další den byl admirál, který mìl na
starosti úøad, velice šastný, když dostával od G. Gamowa zprávy o Einsteionových komentáøích! G. Gamow dále vzpomínal na to, že v Einstenovì pracovnì bylo vždycky na pracovním
stole i stolku poblíž rozeseto mnoho papírù, které byly popsány vzorci s tenzory a zøejmì se
týkaly jednotné teorie pole. Einstein o ní ale nikdy (!) nemluvil. Nutno otevøenì pøiznat, že
prací asi toto oddìlení zavaleno zrovna nebylo, nebo sám G. Gamow ve své autobiografii uvá(14) Prvá kniha vyšla již v roce 1940 a jen do roku 1965 byla 16x reediována. Druhá kniha vyšla poprvé
v roce 1944 a do stejného roku 1965 vyšla ještì 9x. Knihy byly pøeloženy do všech svìtových jazykù
vèetnì èínštiny a hindustánštiny. V èeštinì obì tyto knihy vyšly v jednom celku v nakl. Mladá fronta,
edice Máj, roku 1986.
(15) Pokud by mìl nìkterý ze ètenáøù hlubší zájem o detailnìjší popis jak takováto rozbuška funguje doporuèuji mu knihu s názvem Nejhorší obavy, autorem je Tom Clancy, vyd. nakl. BB art, Praha 1999.
Konkrétnì stranu 170, 316 a 348, kde se kupodivu vzhledem k dnešní dobì (?) dozvíte konstrukèní
detaily pøi sestrojování atomové termonukleární bomby!
49
dí, že Univerzita George Washingtona, kde v té dobì pøednášel, mu povolila dva pùldny v týdnu (úterý a pátek odpoledne) pracovat pro námoønictvo. Jinak o èinnosti oddìlení silných
výbušnin byla sepsána dlouhá zpráva, která je k dispozici v archivu Ministerstva námoønictva
USA a pravdìpodobnì bude již v souèasné dobì odtajnìna! Jak je tedy vidìt, nápady to byly ve
své dobì možná zajímavé, avšak nijak pøevratné a co je nejdùležitìjší, fungovaly na základì
normálních fyzikálních jevù. A tím pádem je po tajemství a záhadì o úèasti A. Einsteina na
„kdovíèem“!!! Osobnì si myslím, že by se A. Einstein musel v hrobì otáèet, když by se dozvìdìl, k èemu bylo jeho jména využito! (Èi spíše zneužito).
V souvislosti s údajným Filadelfským experimentem se také èasto uvádí, že A. Einstein
pracoval po celý život, i po roce 1943, na jednotné teorii pole. Ta mìla být také základním vysvìtlujícím prvkem celé záhady torpedoborce Eldridge a jeho údajného zmizení. Viz úvod
v prvém dílu:... „A. Einstein mìl k pokusu využít i svou tzv. teorii všeho....Poprvé s ní pøišel
v polovinì dvacátých let a mìl jí publikovat v letech 1925 až 1927 v Nìmecku. V roce 1927 jí
však oznaèil za neúplnou a nehotovou. Následnì jí mìl uzavøít (?) pøed svìtem. Prý však není
vylouèeno, že ji nakonec pøece jen zaèátkem ètyøicátých let dokonèil!? Ta mìla být údajnì klíèem k Filadelfskému experimentu.“ Prakticky všechny èlánky, zabývající se Filadelfským experimentem také tímto argumentem operují a to i pøes to, že podle Einsteionova vlastního
pøesvìdèení skonèilo jeho úsilí o jednotnou teorii pole nezdarem. Stále zpracovával její nové
verze, aniž by se dobral praktického výsledku. Oè se tedy, dle odborných pramenù, jedná?
Jde o teorii kvantové gravitace, nìkdy také zvané teorie velkého sjednocení, èi finální teorie. Odbornì a oficielnì pojmenované GUT (tj. Grand Unified Theory). Nebo také, s nejvìtší
nadsázkou, „teorii všeho“ (TOE - theory of everything). Tento velice populární název je však
ponìkud zavádìjící. Ve skuteènosti se jedná o zatím nenaplnìnou snahu fyzikù celého svìta
skloubit dohromady ètveøici základních pøírodních sil.
Za vysvìtlením tohoto pojmu musíme èásteènì do historie souèasné fyziky. Postupnì, jak
se rozvíjela vìda a technika, vytváøely se všelijaké teorie, vysvìtlující rùzné fyzikální jevy. Na
rozdíl do filozofie, která si libuje v chimérách dalekosáhlých odpovìdí na velké otázky, je naopak fyzika šouráním se v konkrétních problémech, které slibují nìjakou praktickou odmìnu.
Pomalými krùèky se tak lidské poznání posouvalo (a stále posouvá) pomalu vpøed. Rùzné teorie tak v prùbìhu èasu padly a byly nahrazeny jinými, nebo se naopak potvrdily a byly dále
upøesòovány. A jak se fyzika bìhem devatenáctého a dvacátého století rozvíjela, pøivádìla stále více nesourodých jevù do rámce sjednocených teorií.
Prvním velkým krokem v tomto snažení bylo sjednocení elektøiny a magnetismu. Tyto jevy
se v ranných dobách fyziky zdály být nìèím naprosto rozdílným a vzájemnì nesouvisejícím.
Teprve ve dvacátých letech 19. století se ukázalo, že pohybující se náboje vytváøejí (tzv. generují) magnetické pole. M. Farady pak zjistil i opaèné pùsobení, kdy promìnné magnetické pole
vytváøí pole elektrické (jak je to popsáno v pøíloze prvého dílu o radiovém vysílání). Pokraèovatelem byl James Clark Maxwell, který vystihl vzájemné vztahy mezi optickými, magnetickými a elektrickými jevy. Tìmto matematickým zákonùm se v souèastnosti øíká tzv.
Maxwellovy rovnice a jsou teoretickým základem pro stavbu øady praktických strojù jako jsou
napø. elektromotory, dynama, magnetofony, televizory, videa, poèítaèe, atd. Dnes tak všichni
považujeme za naprostou samozøejmost, že elektøina i magnetické pole spolu úzce souvisí, že?
Postupnì tedy tak fyzikové ve dvacátém století, novì vyzbrojeni teoriemi relativity, kvantové mechaniky a èasto ještì podníceni novými objevy v experimentálních technologiích dospìli k názoru, že veškeré fyzikální jevy lze sjednotit jako pùsobení ètyøech pøírodních sil. Je
50
to elektromagnetismus, okolo kterého se toèí oba dva díly této publikace. Pak to jsou dvì síly,
které se týkají vztahù mezi složkami atomového jádra, tj. tzv. slabá nukleární síla, jež je zodpovìdná za rozpad urèitých radioaktivních látek. A dále silná nukleární síla, která zahrnuje
protony a neutrony, tvoøící jádro každého atomu. Nakonec pak zbývá gravitace, èili pøitažlivost. Tyto ètyøi síly se liší svou velikostí. Nejslabší je gravitace a nejsilnìjší je tzv. nukleární
síla. Teorie, která sjednocuje elektromagnetismus se slabou nukleární silou vytvoøili kolem
roku 1970 fyzikové Glashow, Salam a Weinberg. Nazvali ji elektroslabá teorie a pøedstavuje
tyto dvì rozdílné síly jako projevy jedné síly. Samotné eletroslabé a silné síly žijí vedle sebe
v kombinované teorii základních sil, zvané standartní model. Tento standartní model však již
není tak „povedený“ a nepøedstavuje skuteèné sjednocení všech tøí sil jak to èiní elektroslabá
teorie pro dvì z nich. Fyzikové však doufají, že se jim tuto teorii podaøí natolik „vypilovat“ do
jedné, skuteènì fungující, teorie. Existuje mnoho uchazeèù o takový výsledek, avšak není známo, který z nìj je skuteènì správný (pokud vùbec je). I po ev. úspìchu jsme však poøád jen ve
tøech ètvrtinách cesty. Zbývá poslední síla (a zároveò velký problém). Tím ètvrtým do „party“
je gravitace, která je v mnoha ohledech extrémnì slabá. Valnou vìtšinu hmotných tìles drží totiž pohromadì elektrické síly, které pùsobí mezi atomy a které jsou o mnoho øádù vìtší, než
gravitaèní síly mezi atomy. Ale navzdory své slabosti má gravitace komplikovaný charakter,
který zatím odolává jakýmkoliv snahám o vtìsnání do sjednoceného schématu. To je také
hlavní pøekážkou pro vytvoøení teorie všeho. Už bylo mnoho pokusù ale žádný konkrétní výsledek. Spadají sem takové exotické myšlenky, jako jsou teorie supersymetrie a teorie strun,
nebo jejich kombinace, tj. teorie superstrun. Ta by podle posledních názorù mìla být klíèem
k jednotné teorii pole a má dokázat propojit veškeré síly pøírody a èástice hmoty do jediného
teoretického gobelínu. Jejím principem je názor, že základními stavebními kameny vesmíru
nejsou bodové èástice, ale tenká jednorozmìrná vlákna, která pravidelnì vibrují. Jiný stupeò
vibrace = jiná èástice!
Samozøejmì, že se postupuje po krùècích. Chytøí lovci stopují koneènou teorii srovnáváním známek podobnosti - tj. symetrie, protože pøírodní zákony jsou v podstatì vyjádøením symetrie a veškerá fyzika je v jistém smyslu pouze jejím hledáním. Stále však ještì zùstává
otázkou, zda je na tomto základì takové „velesjednocení“ vùbec možné?
V souèasné dobì je tak zatím nejlepší teorií gravitace Einsteinova obecná teorie relativity.
Bohužel, tato teorie selhává, pokud zadáme extremní fyzikální hodnoty. Napøíklad, pokud bychom chtìli vypoèítat pøitažlivou sílu pro objekty v nulové vzdálenosti, dostaneme nekoneèný
výsledek! Nakonec i A. Einstein si byl tohoto nedostatku vìdom. V roce 1950 sám upozornil
na to, že v pøípadì velkých hustot hmoty není jeho obecná teorie relativity zrovna nejpøesnìjší,
protože výsledky nabývají nekoneèných hodnot, což je prakticky k nièemu.
Až tedy bude gravitace sjednocena se zbývajícími tøemi silami, výsledkem bude teorie všeho! A k èemu to všechno snažení?
Dùvodem je snaha poznat prvotní okamžiky vzniku vesmíru, neboli tzv. „velkého tøesku“.
Èím hloubìji se vracíme do vesmírné minulosti, tím vyšší má vesmír teplotu a tím exotiètìjší
teorii potøebujeme. Za pomocí ponìkud spekulativní fyzikální teorie velkého sjednocení, která
se zatím netestovala v laboratoøích, se kosmologové dostali zhruba do èasu 10-35 sekundy po
úplném zaèátku (tj. velkém tøesku). Naše chápání vesmíru se ale zatím úplnì sesype pro èasové hodnoty kolem 10-43 sekundy po samotném tøesku. Proè? Protože na základì zatím známých fyzikálních teorií se po zadání extrémních hodnot, panujících v tomto èasovém úseku,
okamžitì dostaneme k nekoneèným a tím pádem i nepoužitelným výsledkùm, jak zde již bylo
51
øeèeno. Díky tomu tak neznáme poèáteèní podmínky vesmíru a zatím nikdo neví, zda se vesmír bude rozpínat trvale, anebo se nakonec opìtovnì zhroutí. Nikdo tak zatím nedokaže odpovìdìt na otázky proè existuje èas, prostor, atd.!
Jak je tedy zøejmé z pøedchozích øádkù, tzv. teorie všeho, èi spíše sjednocená teorie je nutná
k poznání poèátku vesmíru, jeho smyslu a zaruèila by nám i to, že vesmír je pochopitelné místo, pøestože jeho principy jsou zatím z pohledu každodenního života dosti bizarní. Zároveò to
bude také poslední krok k nejvyššímu cílu vìdy, tj. matematickým zákonùm, které by popisovaly veškeré známé pøírodní síly formou jedné rovnice, jež by bylo možné napsat - obraznì øeèeno - tøeba na trièko! (Spíše to však asi bude sada rovnic).
Tvrzení rùzných autorù zabývajících se údajným Filadelfským experimentem, že tato
tzv. teorie všeho tak byla v pozadí zmizení torpédoborce Eldridge, je tedy na první pohled
zcela nesmyslné a nelogické! Jednak v té dobì nebyla dokonèená a není dodnes. A za druhé. Pro praktické využití k nìjakým klasickým výpoètùm je k nièemu, protože pouze „zastøešuje“ a sjednocuje ètveøici základních sil, jak již bylo výše napsáno! (Proto se jí také
øíká sjednocená teorie).
Pro lepší pøedstavu lze použít pøirovnání s mapami. Je to stejné, jak kdybyste napøíklad hledali na mapì svìta nejkratší cestu z pražského Smíchovského nádraží na Wilsonovo! Nic nenajdete, že? Protože mapa svìta má pøíliš velké mìøítko, pøestože v sobì sjednocuje všechny
mapy svìtadílù, zemí, mìst, atd.. Je tedy nutné vzít si mapu mnohem podrobnìjší, tj. Prahy,
kde budou detailnì znázornìny ulice, atd. Stejnì tak pro podrobné výpoèty musíme použít podrobné výpoèty a vzorce pro ten, který daný problém. A nikoliv jednu univerzální rovnici, která snad jednou bude na zaèátku každé uèebnice fyziky!
Pokud tedy shrneme výše uvedené skuteènosti zjistíme, že osoba A. Einsteina je do tohoto pøípadu zapletena zcela zámìrnì. Má to svou logiku, i když ponìkud zvrácenou. Lidé, kteøí si nebudou ovìøovat pravdivost uvedených informací, pokud možno v originálních
eventuelnì hodnovìrných pramenech, pokývají hlavou a pomyslí si, že když ve Filadelfském experimentu figuruje jméno jednoho z nejvìtších fyzikù naší doby, „nìco“ na tom urèitì bude! Jedná se však o podvod nejvyššího stupnì, jemuž však žel bohu podlehne vìtšina
ètenáøù. To samé se týká i tzv. teorie všeho. Kdo z ètenáøù si bude ovìøovat k èemu má být
tato fyzikální teorie dobrá a jaký má obsah?! Stávají se tak pouze naivními obìtmi žurnalistické soldatesky, která si mne ruce nad poètem prodaných výtiskù rùzných bulvárních plátkù! Závìrem k této kapitole lze tedy øíci, že použití jména A. Einsteina a teorie všeho slouží
pouze k navození tajemnosti, ètenáøské pøitažlivosti a hledání senzace v souvislosti se záhadou, která v tomto pøípadì žádnou záhadou nebyla. Krom toho mám pocit, že u nìkterých externích autorù v souvislosti s tímto tématem jde navíc ještì o poèet dobøe zaplacených
autorských archù ze strany rùzných bulvárních novin a èasopisù. A že vyloženì ohlupují ètenáøe? No a co. Hlavnì, když to sype, ne?!
52
19. Filadelfský experiment a Nikola Tesla
Další osobou, která se mìla úèastnit Filadelfského experimentu jako vedoucí pracovník,
byl údajnì i Nikola Tesla (* 10.7.1856, + 7.1.1943). Na rozdíl od zde již zmiòovaného A. Ensteina, který byl géniem 20. století v oblasti teoretické fyziky, byl N. Tesla géniem a nesmírnì
pracovitým èlovìkem v oblasti elektrotechniky o generaci døíve. Vìtšina jeho epochálních vynálezù, z nichž nìkteré pøedbìhly svou dobu o celá desetiletí, pochází z pøelomu 19. a 20. století.
Originalita myšlenek a dlouhodobá vìdeckoinženýrská intuice Teslova jsou dobøe známy napøíklad z jeho sporu s Edisonem o perspektivì støídavých proudù, které v energetice nakonec zvítìzily. Exponoval se i v lékaøství a klinická metoda zvaná diathermie je jeho objevem. Byl
prùkopníkem i v bezdrátové telegrafii. Ve svých prvních pokusech s vysokofrekvenèních technikou, které konal již v roce 1891 Tesla vybudoval u New Yorku vysílaèku s dosahem 40 km.
V roce 1893 pøedvedl Tesla na výstavì Columbian v Chicagu rádio sestrojené z vakuových
lamp! Roku 1897 zahájil stavbu velké radiostanice v Coloradu o výkonu 200 kW, s dosahem
pøes 1.000 km a anténou vysokou 70 m! Užil tu svého stejnojmenného transformátoru, jehož primární vinutí mìlo prùmìr 23 m (!) a sekundární vinutí bylo 3 m vysoké a mìlo prùmìr také 3 m.
V roce 1898 pøedvedl v newyorském Madison Square Garden loïku
ovládanou radiovými vlnami. Pozdìji, pøi zkouškách na moøi, ji øídil na
vzdálenost až 45 km od pobøeží dávno pøedtím než Marconi vyslal
12.12.1901 svou slavnou „první“ depeši pøes Atlantik! (Jednalo se
o Morseovu znaèku písmene S).
Pøesto je v encyklopediích jako tvùrce prvního bezdrátového spojení
uvádìn Marconi, i když to není pravda. To nakonec potvrdil ve ètyøicátých létech minulého století Nejvyšší
americký soud, který Marconiho patenty definitivnì zrušil apøiznal tak
Teslovi prvenství ve vynálezu rádia.
Ten se však svého oficielnì potvrzeného vítìzství již nedožil. Tesla dále
mj. teoreticky zdùvodnil radiolokátor, sonar i laser! (Neboli „paprsky
smrti“, jak je obèas uvádìno v tisku).
Døívì než W. C. Roentgen, který
objevil takzvané paprsky X dne
8.11.1895, získával Tesla obrazy lidského tìla pomocí svého „stínograNikola Tesla (1856 - 1943)
fu“ a to už v roce 1892!16 Byl
autorem celkem více než 800 patentù! Atd., atd., atd.
(16) Jedná se opìt o elektromagnetické vlny v pøibližném pásmu 1018 až 1021 Hz. Jejich vlnová délka je tedy
od 10-12 až do 10-10 m. Vzhledem k jejich vysoké frekvenci, a tím pádem i energii, jde o velmi pronika-
53
Jaká tedy mìla být role tohoto
muže pøi údajném zmizení torpédoborce Eldridge? viz údaje z titulní
kapitoly.... „Pokraèovat v pokusech
mìl další velikán elektrotechniky Nikola Tesla. A to již v roce 1915!
Jeho tým se pøesunul do Princetonu
na Institute for Advanced Study (tj.
v èeštinì Institut pokrokových výzkumù)“. Zde musím upozornit na první
chybu. Tento institut, na kterém pùsobil pozdìji i Einstein (viz pøedcházející kapitola), byl založen až v roce
1930! Tzn. že pokud se Tesla v roce
1915 s týmem svých spolupracovníkù nìkam pøesunul, sem to rozhodnì
nebylo! Jinak o jakýchkoliv pokusech s elektromagnetickým polem
k èemukoliv v tomto období není
v jeho podrobných životopisech ani
zmíòka. Mimoto v letech 1910 až
1915 pracoval na svých zcela atypických parních turbínách, kdy místo
klasických lopatkových kol použil
soustøedných kotouèù umístìných na
høídeli ve vzdálenosti nìkolika mm
vedle sebe. Pára pak otáèení vyvolávala svým tøením a nikoliv svým tlakem17. Tesla v tìchto pokusech
pokraèoval až do roku 1922, konkrétDálkovì ovládaný èlun z roku 1898.
Jeho funkèní model byl vystaven v lednu 2001 v NTM Praha nì do 3. ledna, kdy mu byl udìlen pospøi výstavì vìnované N. Teslovi.
lední patent v jeho životì è.1,402.025. I jeho veškeré další výzkumy ze širšího èasového úseku tj.
1908 - 1922, byly také zcela realistické, tj. mimo zmiòovaných turbín, to dále byl mìøiè frekvence, mìøiè rychlosti lodi, elektrické poèítadlo, thermomagnetický motor, parní stroje, atd.
V souvislosti s Filadelfským experimentem však pokraèujme dál. V titulním èlánku je
uvedeno:... „V roce 1936 se uskuteènila první zkouška“. A co v té dobì dìlal Tesla?
V kvìtnu roku 1936 slavil své 80. narozeniny. Pøi této pøíležitosti byla v Bìlehradì veliká
oslava jeho jubilea, kterého se zúèastnilo 80 delegátù mnohých vìdeckých institutù a spolvé - ionizující - záøení. To mj. snadno prochází mìkkými tkánìmi složenými z lehkých prvkù vodíku,
uhlíku, dusíku a kyslíku. Kosti složené z vápníku a fosforu a další materiály z atomù tìžkých prvkù jej
však zastavují. Na toto záøení také reagují fotografické filmy a desky, èehož se hlavnì ve zdravotnictví
hojnì využívá. My toto záøení známe pod všeobecným názvem „Rentgenovy paprsky“ pojmenované
po svém vynálezci. To ovšem není pravda. Spíše by se mìly jmenovat „Teslovy paprsky“!
(17) Napø. Jedna z posledních Teslových turbín mìla 15 kotouèù o prùmìru 130 cm. Výkon èinil 500 kW
pøi 3.600 ot/min a tlaku páry 4 MPA ( tj. postaru 40 atmosfér).
54
kù ze 17 ti rùzných státù.
Tesla se jí však osobnì nezúèastnil, pomocí navzájem
vymìòovaných telegramù
byl ale v kontaktu s delegáty (tyto telegramy se zachovaly. Pozn. autora). Bylo by
tedy s podivem, že Tesla,
který byl ješitný jako kterýkoliv jiný vìdec, by se pøi
této pøíležitosti nezmínil
o tak fantastickém objevu
jako je optické zneviditelòování o b j e k t ù p o m o c í
elektromagnetického pole!
Tento objev by byl (a je dodnes) na Nobelovu cenu.
Dalším argumentem proti jeho úèasti v údajném Filadelfském experimentu je
i to, že ho v roce 1939 v New
Yorku srazilo auto a zpùsobilo mu tìžká zranìní, která
Øez Teslovou turbínou.
jej pøipoutala na lùžko. Po Zøetelnì jsou vidìt soustøedné
kotouèe na rotoru (viz další obr.).
celé mìsíce nevycházel ze
svých dvou pokojù ve 33. poschodí hotelu Newyorker, kde také posledních deset let bydlel.
Tesla byl tedy následkem poranìní pøi automobilovém neštìstí po následující léta pøipoután do svého pokoje. Tìžko se tedy mohl úèastnit jakýchkoliv projektù, viz úvodní èlánek:
„...Tesla... již v roce 1940 provedl první zkoušku ochranného elektromagnetického pláštì
na velké zásobovací lodi v brooklynském doku. Tesla však údajnì nesouhlasil s pokusy,
kterých se bezprostøednì zúèastnili lidé, protože je považoval za pøíliš nebezpeèné. Proto
nakonec v roce 1942 z projektu odešel...“???? Vzhledem k jeho zdravotnímu stavu by to
asi bylo dost problematické, že? A to jak obraznì, tak i doslova. On sám pak zemøel v lednu
1943 ve vìku 87 let. Jeho smrt bývá v nìkterých bulvárních èláncích oznaèována za tajemnou. Myslím však, že na ní není nic tajemného, protože je perfektnì zdokumentována v jeho životopisech - viz soupis použité literatury. Stejnì tak je zøejmé, že i osoba N. Tesly je
do tzv. Filadelfského experimentu umístìna zámìrnì, ze stejných dùvodù jako byl do ní
zapleten i A. Einstein - viz pøedchozí kapitola. Kdo ze ètenáøù si bude ovìøovat skuteènou
realitu Teslových pokusù?
V této souvislosti se tedy zbývá ještì zmínit o nìkolika „záhadách“, která mají Teslu obestírat aureolou tajemnosti a nadpøirozených schopností v oèích nìkterých „záhadologù“ a novináøù bulvárních plátkù, kteøí toho také zdatnì využívají.
Prvá se týká údajného Teslova vynálezu radaru. On sám v srpnu 1917 v èasopise Electrical
Experimenter uveøejnil svùj názor, že je možné zjistit místo ponorky pomocí elektrických paprskù. Cituji doslova: „Jestliže vyšleme svazek koncentrovaných paprskù ve zlomku vteøiny
z vysokofrekvenèního oscilátoru velmi vysoké frekvence o mnoha periodách za vteøinu, a po
55
Faksimile patentové pøihlášky Teslovy turbíny
56
Faksimile patentové pøihlášky Teslova alternátoru na støídavý proud
57
odrazu od ponorky uèiníme viditelným na fluorodcentní clonì na lodi, která svazek vysílá,
nebo na nìjaké jiné lodi, mùžeme zjistit místo ponorky“! Èlánek pak pokraèuje dále a detailnì
popisuje tento princip. Jeden takový pøístroj nakonec Tesla popsal již v roce 1900 (!) v patentu
è. 787412. Rozdíl je jen v tom, že dnes se impulsy v radarech vyrábìjí pomocí magnetronu,
a Tesla je vyrábìl akumlováním elektrické energie v kondenzátoru a jeho následným vybitím.
Jako technickou perlièku lze uvést, že Tesla chtìl takto detekovat i ponoøenou ponorku. Pøestože v té dobì prakticky neexistovaly jakékoliv studie o šíøení a pohlcování elektromagnetických vln rùznými druhy prostøedí (vèetnì vody), Tesla díky svému technickému talentu
i pokusù dospìl k názoru, cituji: „že bude muset použít velmi silných impulsù o mnoha tisících
koòských silách, aby vlny mohly prorazit vodou“. Èili žádná záhada, pouze myšlenka odbornì
fundovaného èlovìka!
Pokud jde o sonar, jde teoreticky v podstatì o jinou variantu na to samé téma. Místo elektromagnetických vln se používá vln akustických s frekvencemi, jenž lidský - relativnì složitý systém vnitøního ucha - už neslyší (na rozdíl od vìtšiny zvíøat). Hranice lidské
slyšitelnosti konèí kmitoètem zhruba okolo 17 kHz - podle stáøí èlovìka. Samotné echoloty,
echografy, sonary, ev. ASDIC, pak pracují v kmitoètovém pásmu cca od 10, 15, 30 až do 60 kHz. Ve vodì
a v kapalinách je akustická rychlost šíøení 1.440 m/s pøi
10oC, což je více jak 4x než ve vzduchu. Vzhledem
k tomu, že Tesla používal kmitoèty kolem 30 kHz pro
své transformátory, mìl tak k dispozici patøiènou frekvenci. Ostatní již bylo výsledkem logické úvahy k pøesvìdèení, že pro šíøení vodou budou tedy podstatnì
lepší zvukové vlny, než elektromagnetické, které jsou
pod hladinou mnohem více tlumeny. Otázkou ovšem
zùstává praktická realizace tohoto teoretického nápadu
se „souèástkovou základnou“ pøelomu 19. a 20. století?
Teslova vysílací stanice ve Wardenclyff
58
Dalším údajným tajemstvím je i stavba Teslovy Svìtové vysílací stanice na mysu Wardenclyff na Long Islandu, zhruba 100 km jižnì od Brooklynu. Tesla
investoval 150.000 US dolarù od milionáøe Morgana, za
které zde koupil pozemek a potøebné stroje pro elektrickou centrálu o výkonu 300 kW. To však nestaèilo.
Z prodeje svých patentù tedy shromáždil další potøebné
prostøedky a bìhem roku 1901 až 1902 postavil vysílací
stanici s anténou vysokou 57 m, která mìla nahoøe polosférický tvar z drátù o prùmìru 20 m. Celkový vysílací
výkon mìl dosahovat 1,5 MW!!! Z finanèních dùvodù
však stanici nedostavìl a v roce 1905 na ní pøerušil veškeré práce. Byla to velká škoda protože Tesla odtud
chtìl pokusnì vysílat zprávy a hudbu do celého svìta.
Vzhledem k tomu, že Tesla používal u svých radiostanic
velmi dlouhých vln o délce vlny nìkolika km, které mají
znaèný dosah, nebyl by to žádný problém. Však se také
na základì tohoto objevu pøistoupilo na poèátku 20. sto-
letí ke zøizování velkách radiových stanic, které pracovaly s vlnami dlouhými 10 až 20 km
a umožnily radiotelegrafii pøes oceány.
Jinak Teslùv vysílaè mìl dále sloužit i jako smìrový radiomaják a vysílat zamìøovací signály pro lodì, èili nìco na zpùsob gónia18. Logickým vyústìním tìchto názorù byla i Teslova
slova o posílání elektromagnetických signálù na jiné planety, viz èasopis Electrical World
z 24. záøí 1921. Sám pak také dospìl k názoru, že cituji: „jedinì krátké vlny pøicházejí v úvahu
jako úèinný prostøedek pro vysílaní signálù na planety“ - protože na rozdíl od dlouhých vln
pronikají podstatnì lépe atmosférou“. Tedy nic záhadného ani utopického, jak se nám snaží
namluvit nìkteøí hledaèi záhad (napø. Jan N. Novák v èas. MS a èlánku s názvem „Èarodìj
bleskù“). I naše veøejnoprávní televize se v tomto smìru „pøedvedla“! Na ÈT1 zaèátkem ledna
2003 uvedla, že tzv. Tunguzský meteorit19 byl vlastnì poruchou na Teslovì vysílaèi na Long
Islandu....! (Taková hloupost se nedá ani komentovat. Pozn. autora).
Ve své dobì byly také velice populární Teslovy pokusy s vysokonapìovou technikou. Nákladem 100.000 US dolarù nechal vybudovat v roce 1899 v Colorado Springs velkolepou laboratoø vysokého napìtí, kde dosahoval elektrických výbojù délky až nìkolik desítek metrù!
To je také argument øady „záhadologù“, viz úryvek z titulní kapitoly:.... „Nìkteré Teslovy pokusy dodnes nelze rekonstruovat ani na moderních vìdeckých pracovištích. Napø. v roce 1977
se Robert Golka a Robert Bass pokusili rekonstruovat Teslovy pokusy, jež mu umožnily dosáhnout napìtí 100 miliónù Voltù. Podaøilo se však vytvoøit napìtí jen 20 milionù Voltù“. Tolik
citace. A co k tomu dodat? Konzultoval jsem tuto „záhadu“ se zkušebnou, která se zabývá výzkumem velmi vysokých napìtí v Praze Bìchovicích a EGÚ v Brnì. A zde je jejich vyjádøení.
Napìtí okolo 100 miliónu Voltù, které je i pro nás zatím skuteènì technicky nedosažitelné,
bylo „vytvoøeno“ tzv. zpìtným výpoètem, ale jen na papíøe. Oè se jedná? O to, že v øadì technických knih se uvádí izolaèní schopnost vzduchu až cca 3.000 V na 1 mm. Pøi zvýšení nad
tuto hodnotu dojde k pøeskoku a jiskøe. Takže na 1 m délky výboje je potøeba 3 miliónù Voltù,
že? Pro výboje o délce nìkolika desítek metrù je tak potøeba zhruba trojnásobek napìtí, tj. od
60 do 100 milionu Voltù. Na první pohled jasné a logické. Leè hluboce mylné! Podle posledních výzkumù u bouøkových bleskù se totiž zjistilo, že do hodnoty okolo 2 milionu Voltù se
úmìrnì s napìtím zvyšuje i délka blesku. Za touto hranicí se však køivka vyjadøující vztah
mezi napìtím a délkou blesku zaèíná zakøivovat témìø do roviny. Pak tedy délka blesku již vùbec není úmìrná velikosti napìtí! Pøi bouøkách tak dosahuje maximální napìtí hranice „jen“
20-ti milionù Voltù, pøestože blesky jsou dlouhé nikoliv desítky ale stovky metrù! Tuto informaci také potvrzuje i sdìlení ze zkušebny VN v Praze Bìchovicích. Zde ještì donedávna fungovalo zaøízení, kdy pomocí za sebou zapojených kondenzátorù (odbornì øeèeno v „sérii“)
(18) Tesla popsal tyto principy v Amerických patentech è. 685.935/55 z 24. èervna 1899, è. 685.954/56
z 1. srpna 1899, è. 723.188 a 725.605 z 16. èervence 1900. Jejich principy jsou pøeloženy i do èeského jazyka. Pro bližší zájemce viz soupis použité literatury k této kapitole.
(19) Ráno 30. èervna 1908 došlo v Tunguzské oblasti Sibiøe (60°55' sev. šíøky a 101°57' vých. délky) k mohutnému výbuchu. Obyvatelé v okruhu až 500 km pozorovali jasnì záøící bledìmodrý objekt, který
vytvoøil ohnivou kouli - bolid - jasnìjší než Slunce. Výbuch s odhadovanou silou 10 milionu tun
TNT zpustošil oblast o prùmìru 80 km. Zatím platí názor, že šlo o malé jádro komety, nebo planetku.
Samotnou vysílací stanici pak v roce 1917 znièilo dynamitem americké ministerstvo obrany, které se
ponìkud naivnì domnívalo, že by mohla posloužit nepøiteli, ponìvadž jí Tesla opustil. Kolem stanice
se prý ukazovali vyzvìdaèi a dle vojákù vzniklo nebezpeèí, že se nepøítel mùže zjistit nìco, co by
mohlo být využito proti Americe. Samotný Tesla se dozvìdìl, že jeho stanice je zbourána až z novin!
Co však záhadného asi tak mohla skrývat 12 let opuštìná radiostanice? (A z které dodnes existují autentické fotografie jejího vnitøku?).
59
bylo možno dosáhnout napìtí 5,3 milionù Voltù. Vše bylo umístìno ve vìži vysoké pøes
30 metrù. Pøi impulsních výbojích dosahovaly blesky až do vzdálenosti 50 m od vìže! Pøitom
dle „klasického“ výpoètu by mìly mít délku nìco pøes 1,6 metru, ne? A to je také vysvìtlujícím prvkem pro ony Teslovy „záhady“ v tomto oboru. On napìtí stovek milionu Voltù také nikdy nedosáhl. Podle jeho deníkù v Colorado Springs pomocí obøích cívek svého
transformátoru vytvoøil maximálnì 12 miliónù Voltù (což je na konec 19. století ovšem i tak
skuteèný úspìch). Však také sekundární vinutí pro tyto experimenty mìlo v prùmìru pøes
15 metrù! Pøerušovaè pracoval s kmitoètem 4,2 kHz. Celé zaøízení pak bylo napájeno z 50 kW
generátoru - což je výkon motoru dnešního menšího auta.
Zbývá jen dodat, že tzv. Teslovy transformátory, pojmenované po svém tvùrci, jsou sice zdrojem velmi vysokých napìtí, nikoliv však proudù. Zde se jedná o zlomky Ampér. Díky tomu jsou
tyto výboje (a nikoliv blesky!) velice bezpeèné a lidskému organismu prakticky neuškodí. To vysvìtluje i nìkteré autentické fotografie, kdy si Tesla klidnì ète ve své laboratoøi, zatímco okolo nìj se
to výboji jen „hemží“.20 Jinak pokud by chtìl ètenáø vidìt nìco vzdálenì podobného ve skuteènosti,
pak doporuèuji návštìvu Nìmeckého (technického) muzea v Mnichovì. Zde, za patøiènì silným
sklem, se pøedvádí návštìvníkùm výsledky výbojù velmi vysokého napìtí, které se získává pomocí kondenzátorových baterií.
Jedná se tedy o „blesky“ s patøiènou energií, které bez problémù štípou
pøed
zraky
užaslých
návštìvníkù døevìné tyèky, atd.
Vrame se ale zpìt k Teslovi.
Ten napø. pøedvádìl atraktivní pokusy s výboji v Geisslerových trubicích, které svítily v lidských
rukou návštìvníkù bez pøipojení
ke zdroji napìtí na vzdálenost i nìkolika desítek metrù! A to tak - cituji doslova - : „jasnì, že se pøitom
mohlo v zatemnìném pokoji èísti“. Což si tehdy ani mnozí odbornící nedovedli vysvìtlit. Zdrojem
energie bylo opìt silné elektromagnetické a tím i navazující elektrické pole. Tyto prezentace, èasto
doprovázené mohutnými akustickými efekty, pøinášely Teslovi
u laické, ale i odborné veøejnosti
znaènou popularitu.
A pokud jde o kulový blesk?
Schéma jednoho z mnoha Teslových „kouzel“ - tj. svítící Geisslerovy trubice bez jakéhokoliv pøipojení zdroje el. energie. Základem V úvodním èlánku je napsáno:
je opìt Teslùv transformátor, jehož jeden pól je uzemìn. Druhý je „V žádné laboratoøi se nepodaøipøipojen na kovovou desku. A to celé je fixováno ve stropì.
lo vyvolat kulový blesk, avšak
(20) Tzv. Teslùv transformátor, je v podstatì klasický transformátor se vzduchovým jádrem, jehož vstupní (tj. primární) a vystupní (tj. sekundární) vinutí je v rezonanci. Obvykle pracoval s kmitoètem
33 kHz. Tesla si jej nechal patentovat 25.4.1891.
60
Tesla ho vyvolával již v roce 1899 ve své laboratoøi v Colorado Springs s použitím pøístrojù,
jejiž tajemství si vzal s sebou do hrobu“! Faktem je, že mnoho z velkého bohatství svých myšlenek, nápadù i experimentálních výsledkù Tesla nepublikoval. Zèásti však byly zachyceny v jeho
denících a proto dlouho neznámy. To se týká i Teslova deníku z let 1899 - 1900, ve kterém zaznamenal svoje experimenty s vysokofrekvenèními výboji a úmìlými kulovými blesky v Colorado Springs. K jeho vydání došlo až v roce 1978 v Bìlehradì. Tesla zde uvádí svoji teorii
stability kulového blesku (upøesòuji, že jednu z mnoha, které byly vymyšleny. Pozn. autora).
Podle jeho slov je v rovnováze vnitøní energie ionizovaného plynu zahøátého elektrickým výbojem pøi urèitém objemu koule a vnìjšího atmosférického tlaku, atd., atd. (pro bližší zájemce viz
soupis použité literatury). Nutno otevøenì pøiznat, že na základì jeho teorie lze vypoèítat rozmìry kulového blesku, které kupodivu dobøe souhlasí se skuteèností. Podle Teslových zápiskù byly
zaregistrovány pøi bouøkách elektromagnetické vlny, které by mohly zprostøedkovat dostateèný
pøísun energie pro jeho vznik. Otázkou ovšem je, zda kulový blesk vyvolaný vysokofrekvenèním výbojem po odeznìní tìchto vln zanikne, èi zda mùže samostatnì pøežívat?
V pováleèných letech se vysokofrekvenèní výboje staly pøedmìtem výzkumu v mnoha svìtových laboratoøích, jak v souvislosti s rostoucím zájmem o vlastnosti ionizovaného plynu plazmatu, tak s rozvojem mikrovlnné techniky. Pøi výzkumech amerických fyzikù J. R. Powella
a D. Finkelsteina za použití 30 kW generátoru a kmitoètu 75 MHz byly vytvoøeny svítící koule,
které pøežívaly až jednu sekundu po odpojení od zdroje, atd. Pokusy byly konány i s proudem
stejnosmìrným, by zpoèátku zøejmì docela náhodnì. V šedesátých létech minulého století
vzbudily napø. znaèný ohlas zprávy o pozorování ohnivých koulí na amerických dieselelektrických ponorkách. Pøi chybných odpojeních stykaèù pøi plném zatížení akumulátorù se objevovaly zelené ohnivé koule (na jejich barvu mìly zcela evidentnì vliv mìdìné kontakty. Pozn.
autora). Asi jednu sekundu se vznášely ve vzduchu a postupnì zanikaly. Tento úkaz byl i natoèen na film. Možná si nìkteøí ètenáøi vzpomenou na televizní seriál Tajemný svìt záhad A. C.
Clarka (autora svìtoznámé knihy Vesmírná odysea 2001 a øady dalších), který vysílala i naše televize pøed nìkolika lety. V jednom z tìchto dílù byl uveden pokus z laboratoøe, kdy zcela zámìrnì došlo k vyzkratování velikého èlánku bývalé ponorkové akumulátorové baterie. Na
snímku bylo zøetelnì vidìt ohnivou kouli velikosti tenisového míèku odlétávající do strany.
Tìchto pøíkladù je celá øada a pro bližšího zájemce doporuèuji opìt seznam použité literatury.
Jak je tedy zøejmé pøi elektrických výbojích, jak stejnosmìrných, tak støídavých a vysokofrekvenèních, bylo a je možné vytvoøit ve vzduchu za normálního atmosférického tlaku svítící koule o prùmìru nìkolika centimetrù, které nejsou vázány na elektrody a existující až nìkolik sekund.
Na jejich vznik, ev. barvu má vliv pøítomnost uhlovodíkù, kovových par, koncentrace oxidu uhlièitého a další pøímìsi ve vzduchu. Tvrzení titulního èlánku, že: „....V žádné laboratoøi se nepodaøilo vyvolat kulový blesk, avšak Tesla ho vyvolával již v roce 1899 ve své laboratoøi v Colorado
Springs....“ je tak zcela nesmyslné, protože to „šlo“ a „jde“ realizovat v patøiènì vybavených laboratoøích celého svìta. Tesla byl, tak jako v øadì jiných objevù, pouze první. A to díky svému zaøízení pro vytváøení relativnì vysokých frekvencí elektromagnetických vln!
Nabízí se samozøejmì otázka, zda takto umìle vzniklé koule jsou prvopoèátkem klasických
pøírodních kulových bleskù. Tedy tìch, které existují bez zøejmého vnìjšího zdroje desítky sekund, volnì se pohybují, vytrhávající ze stìn el. vedení, shazující obrazy z kovových skob atd.,
atd., tak jak hovoøí oèití svìdkové? Na tuto odpovìï si budeme muset ještì nìjaký èas poèkat,
protože je zatím mimo dosah souèasné vìdy.
61
A paprsky smrti? Zprávy o nich se objevily v tisku ve tøicátých letech minulého století, kdy
svìt spìl ke druhé svìtové válce. Jednalo se s nejvìtší pravdìpodobností o laser, který je také
mj. pøipisován Teslovi. Není to však pravda. Skuteèným vynálezcem tohoto principu byl
A. Einstein o kterém byla øeè v pøedchozí kapitole. Ten již v roce 1916, tedy dlouho pøed tím,
než byla plnì rozpracována kvantová mechanika, zveøejnil výpoèetní metodu pro tzv. „stimulovanou emisi“. V té se již objevují výrazy pro rychlost, jakou atom vyzáøí foton, je-li bombardován dalšími fotony atd. Tedy základ, na kterém byl o pùl století pozdìji vyvinut skuteèný
funkèní laser. Tehdy šedesátiletý Tesla byl na vrcholu své kariéry. Bylo by s podivem, kdyby
tento objev, i když nebyl jeho, dále hypoteticky nezpracoval. A protože, na rozdíl od Einsteina,
mìl kontakt s reportéry bulvárních plátkù, objevovaly se v tehdejším tisku èas od èasu rùzné
senzaèní zprávy. Svìtová proslulost Nikoly Tesly dodávala tìmto zprávám jistou vìrohodnost. Nutno ale zcela otevøenì pøiznat, že o tomto tématu nikdy nenapsal žádnou seriózní vìdeckou práci, ani neproslovil žádnou veøejnou pøednášku.
To úzce souvisí s tím, co zde již bylo nìkolikrát øeèeno. Je veliký rozdíl nìco teoreticky vymyslet, popø. zveøejnit v novinách, ale pak to také prakticky zrealizovat! Napø. øízená termonukleární reakce se také nechá vysvìtlit nìkolika vìtami. V praxi to však lidstvu zatím moc
nejde, pøestože záøící Slunce nás dennì pøesvìdèuje o tom, že to skuteènì „funguje“!
N. Tesla zemøel v lednu 1943 v chudobì. Pouze dùchod, který mu ve stáøí vyplácela Jugoslávie, ho zajistil pøed bezprostøední bídou. Tesla však nikdy nemyslel na zisk a výdìlek, ale na
své dalekosáhlé plány, které však byly nad jeho hmotné síly. A tak muž, který byl svého èasu
považován za nejslavnìjšího elektrotechnika, dožil osamocen a zapomenut. Nechám na ètenáøích a na jejich osobním názoru, zda odešel velký vynálezce - génius, který otevøel nové cesty
poznání a pøedpovìdìl nové technické možnosti, jež nemohly být za jeho života plnì pochopeny a realizovány. Èi zda odešel podivný muž v nìmž nìkteøí lidé dodnes vidí èarodìje, nebo
dokonce mimozemšana!? Èlovìk, který podle nich, byl napø. schopen pomocí originálního
zaøízení udržovat kontakt s jinýmimi civilizacemi na dalekých planetách, vyvolávat polární
záøi, bouøe atd.? Pøièemž, jako vždy, jde o zprostøedkovaná svìdectví (ze strany Tesly a jeho
deníkù pak chybí jakýkoliv dùkaz o praktické realizaci. Pozn. autora). Osobnì se domnívám,
že na veškeré Teslovi schopnosti platí staré pøísloví a to sice, že chytrost nejsou žádné èáry!
Praktické pokusy s Teslovým transformátorem
Pøiznám se, že napìové hodnoty, kterých N. Tesla dosahoval na svých stejnojmenných
transformátorech a výsledné optické jevy mne natolik inspirovaly, že jsem se pokusil na zahradì za rodinným domkem postavit obdobu Teslova transformátoru. Pøedpokládal jsem, že pøi
dnešní souèástkové základnì by to nemìl být žádný problém. Bohužel jsem se mýlil. Ona se
totiž prakticky nedá použít, protože prvky Teslova transformátoru jsou znaènì specifické.
Jako zdroje pro VN (vysoké napìtí) na vstupu do Teslova transformátoru je použito vysokonapìového trafa z rentgenového pøístroje, z kterého byl odstranìn usmìròovaè. Zároveò
toto trafo slouží jako nosná deska pro kondenzátor a jiskøištì. Vývodní kabely jdou pak na primární cívku Teslova transformátoru. Ten jsem si vyrobil sám. Dtto bylo nutné vyrobit pøurušovaè, atd. I zkoušky pøinášejí øadu úskalí. Napøíklad jednofázový pøívod okolo 50 - 60 A
zpùsobuje vypínání hlavního jistièe domu.
Souèasné zapojení je tedy nasledující. Pøívod 230 V / 50 Hz se køemíkovou diodou usmìrní. Takto vzniklý stejnosmìrný proud se pomocí rotaèního pøerušovaèe (obr. 1) „rozsekᓠna
kmitoèet okolo 1.000 Hz a pøivede na vstupní svorky VN trafa (obr. 2). Po transformaci na na-
62
Pøerušovaè usmìrnìného proudu (obr. 1).
Na pravo motor z vysavaèe o 14.000 ot/min. Na levo je „naroubován“ komutátor z automobilového
startéru, který díky proletovaným lamelám (4x) vytváøí koneènou frekvenci okolo 1.000 Hz. (Jako mìøítko poslouží koleje zahradní železnice o rozchodu 205 mm). Samotný Tesla mìl pøerušovaè pohánìný
parním strojem v olejové lázni, aby na komutátoru nehoøel oblouk. Uvidíme, jak dopadnu já!
Samotný Teslùv transformátor (obr. 3).
Srdce Teslova transformátoru (obr. 2).
Primární cívka je navinuta na vrchu bubnu z latí. SeVN olejové trafo o hmotnosti cca 65 kg. Vstupní
kundární cívka, která má cca 1.000 závitù drátu 0,4 mm
napìtí 230 V / 65 A, výstupní napìtí
je navinuta uvnitø na umìlohmotné trubce. To celé je
120.000 V / 0,1 A. Dále je zøetelnì na fotografii
vidìt deskový kondenzátor a v horní èásti jiskøiš- zalito parafínem do další trubky z PVC vìtšího prùmìru
(na ní je pak navleèena výše zmiòovaná primární cívtì. To je ofukované pomocí turbofanu. Prudce
ka). Spodní èást sekundární cívky je uzemnìna. Vrchní
proudící vzduch jednak pomáhá zhášet oblouk
(jiskøení) o délce cca 12 cm a jednak chladí sa- je vedena na kovovou kouli z nerezu na horní èásti Teslova transformátoru. Samotný Teslùv transformátor je
motné jiskøištì.
upevnìn na døevìné tyèi cca 1 m nad zemí.
63
pìtí cca 120 kV se pomocí jiskøištì a indukènosti primární cívky Teslova transformátoru (obr.
3) vytvoøí rezonanèní obvod, který indukuje do sekundární cívky napìtí s koneèným výsledkem nìkolika milionù voltù (blíže viz. doporuèená literatura). Tolik teorie. Jaká bude nakonec praxe se teprve uvidí!
20. Filadelfský experiment - ano èi ne?
V jednotlivých kapitolách této dvoudílné publikace byla myslím zcela pøesvìdèivì vyvrácena øada argumentù tzv. Filadelfského experimentu, pøesto zbylo pár údajných dùkazù, které
nejsou zcela jasné. Ty zde na následujících øádcích uvádím. Nehodlám pøitom polemizovat se
zarytými záhadology, kteøí používají námitek, „že je cosi mezi nebem a zemí, o èem se souèasné vyspìlé vìdì ani nezdá“, atd. Uvedu zde pouze argumenty pro a proti Filadelfskému experimentu. Každý nech se rozhodne sám, kam se se svým názorem pøikloní.
Indicie svìdèící pro Filadelfský experimet:
1) Tvrzení øady èlánkù a jejich autorù, že palubní deník torpédoborce Eldridge neexistuje, ev.
je zfalšován. Toto tvrzení má však své „ale“. Když pominu nelogiènost v tom, že tìžko
mùže být zfalšováno nìco co údajnì neexistuje, jedná se pouze o tvrzení ze strany zastáncù
Filadelfského experimentu. Nikdy však nepøedložili jediný dùkaz o tom, zda lodní deník,
který je v amerických muzeích normálnì dostupný, je skuteènì zfalšovaný! (Stáøí papíru,
shodnost písma s ostatními popsanými stránkami, atd.). Ani já jsem na žádnou, alespoò sebemenší zmíònku na toto téma pøi studiu všech možných knih a dokumentù nenarazil.
2) Americké váleèné námoønictvo vydalo takøka šest milionù dolarù na rùzná dementi i prodrobnìjší vysvìtlování, že údajný Filadelfský experiment je nesmysl od samého poèátku.
Proè by tyto peníze investovalo, když k tomu podle nich vùbec nedošlo?
3) Po mnoha letech hledání, jednak zamìstnanci archívù, i nezávislými výzkumníky, nebyly
nalezeny žádné oficielní dokumenty, které by podpoøily tvrzení, že experiment neviditelnosti a pøenosu námoøní lodi z místa na místo byl proveden ve Filadelfii, nebo kdekoliv jinde. Všechny totiž byly znièeny, aby maximálnì utajily tuto zkoušku (jedná se však
o tvrzení, nepodložené jediným konkrétním dùkazem!)
Indicie svìdèící proti Filadelfskému experimentu:
1) V úvodním èlánku prvního dílu se tvrdí, cituji:... „Mnozí námoønící byly vážnì zranìní, nìkteøí velmi drasticky zemøeli, protože se jejich molekuly smísily s molekulami konstrukce
lodi....jednomu z nich amputovali ruce zapuštìné do oceli. Dodnes žije s protézami...“!
Dodnes se však nikdo veøejnì nepøihlásil! Žádný oèitý svìdek! A to jak námoøník s protézami, tak ani další lidé, kteøí se mìli zúèastnit tohoto experimentu, pøestože je novináøi usilovnì hledali. A pøi známé agresivitì amerického tisku by ho urèitì i našli!
2) Americké váleèné námoønictvo vydalo takøka šest milionù dolarù na rùzná dementi i podrobnìjí vysvìtlování, že údajný Filadelfský experiment je nesmyl od samého poèátku.
3) Palubní deník (který existuje), jasnì potvrzuje, že 28. øíjna 1943 stál torpédoborec Eldridge
v New Yorském pøístavu. Až do 16.00 tohoto dne byla loï zakotvena. Pozdìji se pohybovala pouze po New Yorském pøístavu. Tìžko tedy mohla být ve Filadelfii!
64
4) Einstein strávil léta druhé svìtové války prakticky v osamìní. Pøíslušné bezpeènostní složky Spojených státù na nìj - jako na cizince židovského pùvodu, pøesvìdèeného pacifistu
a nezávisle pøemýšlejícího intelektuála, který zaujímal aktivní postoj v celé øadì tehdejších
horkých politických pøí - pohlížely s jistou dávkou podezøení. To se projevilo i tím, že ani
nebyl pøizván k práci na projektu a vývoji atomové bomby, tak jako jeho vìdeètí kolegové
z celého svìta. Bylo by tedy dost podivné, kdyby mohl pracovat na projektu, který mohl mít
v pøípadì úspìchu pro Spojené státy dalekosáhlý a svìtový význam. Zneviditelnìní lodì èi
lodí, to by pøece bylo nìco fantastického!
5) Kdyby se skuteènì povedlo Einsteinovi objevit tzv. Sjednocenou teorii v roce 1943, vypadal by vývoj fyziky v následujících cca 58 letech úplnì jinak. Mimo to, proè by se Einstein
hrdinsky a zarputile snažil v posledních tøiceti letech svého života dospìt k této sjednocené
teorii, když by se mu ji podaøilo potvrdit údajným Filadelfským experimentem?
6) Pokud by se americké armádì podaøil tak epochální objev a dokázala by skuteènì opticky
zneviditelnit loï Filadelfským experimentem, proè by investovala miliony a miliardy dolarù do projektù, které snižují optickou viditelnost letadel? Viz rùzné varianty inteligentních
pl᚝ù letadel na bázi tekutých krystalù aj., které se barevnì mìní v závislosti na pozadí
nad, èi pod letounem? Zatím tyto pokusy probíhají víceménì laboratornì a do jejich praktického nasazení zbývá ještì kus cesty. A to více jak 60 let po experimentu, kdy zmizela
celá loï? To samé se týká i snižování radarového odrazu - viz letouny a lodì konstrukce
stealth, které byly, stejnì jako opticky neviditelná letadla, popisovány v prvním díle této
publikace. Argument, že se jedná pouze o zastírací manévr z dùvodu utajení, kterým se
ohánìjí nìkteøí autoøi, však dost tìžko obstojí. Technologický pokrok se totiž logicky promítá i do cen zbraòových systémù. Viz. následující pøíklad.
Za americký vojenský rozpoèet roku 1943 by se dnes nakoupil pouhý zlomek souèasné vojenské techniky. Dùvodem je zavádìní lepší a modernìjší techniky. Tuto situaci trefnì
popisuje americká odborná literatura pomocí tzv. devátého Augustinova zákona (tj. obdoba nám známým proslulým zákonù profesora Parkinsona). Pokud totiž bude cenový nárùst
zbraní postupovat tímto tempem bude v roce 2054 pøi souèasném vývoji cen a rozpoètù na
obranu možno z vojenského rozpoètu USA zakoupit jeden (!) taktický bojový letoun. Na
jeho využití se bude týdnì podílet vojenské námoønictvo 3,5 dne a jeden den v pøestupném
roce námoøní pìchota! Vypadá to sice legraènì, ale realita je dosti tvrdá. Názorným pøíkladem je již zmiòovaný radarovì neviditelný bombardér B - 2 Spirit v cenì cca 1 miliardy dolarù!21 Nechám na úvaze ètenáøe, zda se jedná z dùvodù utajení úspìšného Filadelfského
experimentu u tìchto výdajù o pouhou kouøovou clonu, èi zda jde o životní nutnost, pokud
si chce letectvo USA udržet technologické prvenství, protože zatím není prostì nic lepšího
k dispozici?
7) Ani po mnoha letech hledání, jednak pøímo zamìstnanci archívù, i nezávislými výzkumníky, nebyly nalezeny žádné oficielní dokumenty, které by podpoøily tvrzení, že experiment neviditelnosti a pøenosu námoøní lodi z místa na místo se vyskytl ve Filadelfii, nebo
kdekoliv jinde.
(21) Z tohoto pohledu je tak nákup 24 (ev.12ti) moderních stihacích letounù pro naše letectvo ze zahranièí
vyloženì nesmyslný. Peníze za tyto stroje zcela vyèerpají nìkolik našich roèních výdajù na obranu,
pøièemž výsledek je "ve hvìzdách". Dùvodem je technická úroveò našich souèasných potenciálních
protivníkù. Napø. nejnovìjší stíhací letouny Ruské federace Su-30MK/Su-37 jsou schopny vést souèasnì boj až se šesti protivníky najednou. Z toho vyplývá, že celou naší údernou sílu by smetl z oblohy bìhem nìkolika sekund teoreticky pouhý roj ètyø (ev. dvou) jejich takových letounù!
65
8) Èlen posádky pøihlížející lodi Andrew Furuseth Carlos Miguel Allenda (po anglicku
Carl. M. Allen), který vlastnì prostøednictvím dalších lidí otevøel záhadu Filadelfského
experimentu, jak je zmiòováno v úvodu, se v jednom z dopisù své rodinì pøiznal, že si
celou vìc vymyslel! Naletìli mu tak celé generace záhadologù!!! Prozradil se nakonec
i svou korespondencí s ostatními zájemci o tento pøíbìh. Najevo totiž vyšly nepøesnosti
a nejasnosti v jeho historce! Nìkteré jsou uvedeny v pøedchozích kapitolách (tj. údajnì
chybìjící deníky, atd.)
9) Onen mnohokrát „propraný“ posuv torpédoborce Eldridge v èase. Podle posledních vìdeckých názorù je cestování v èase teoreticky skuteènì možné. Díky Einsteinovì teorii relativity
celkem bez problémù do budoucnosti. Staèí se pohybovat rychlostí blížící se rychlosti svìtla,
aby došlo k dilataci èasu vùèi pozorovateli na Zemi. Šlo by to však i opaènì! Podle teorie gravitace, známého jako obecná relativita, od stejného autora, se èasoprostor za jistých podmínek mùže zakøivovat zpùsobem, který pøipouští zkratky skrze nìj. Což umožní pøedbìhnout
svìtelný paprsek a cestovat do minulosti. Oboje však má jedno spoleèné „ale“!
Zpomalení èasu pøi cestì do budoucnosti je pøímo úmìrné tomu, jak se daný objekt pøibližuje rychlosti svìtla, kdy zaèíná být dilatace èasu patrná. S tím souvisí i spotøeba energie k jeho pohybu, která extrémnì roste pøi tìchto blízkých rychlostech.
Pro cestování èasem do minulosti by to bylo ještì energeticky nároènìjší. Pøedstavte si
napø. jednu z možností. Dvì kosmické struny o hmotnosti 10 miliónù miliard tun na cm, které
se pohybují v opaèných smìrech rychlostí nejménì 99,999999996 procenta rychlosti svìtla!
Pokud je budete oblétávat v kosmické lodi budete cestovat do minulosti, protože èasoprostor
je zakøivený a neøídí se zákony euklidovské geometrie. Další možností jsou èerné díry, tzv.
èerví díry, ev. zborcený prostor. Energetická nároènost tìchto „legrácek“ je vskutku enormní.
Pro hrubou pøedstavu lze øíci, že by bylo tøeba ovládnout síly asi tak jedné galaxie, aby bylo
nìco takového možné (pøièemž jenom ta naše, která zdaleka nepatøí mezi nejvìtší, se skládá z
cca 350 až 500 miliard (!) hvìzd).
To je tedy problém, který jde zcela evidentnì naprosto mimo nás. Snad možná v dalekém
budoucnu to dokáže nìjaká supercivilizace. Jestli to ale bude zrovna ta naše o tom silnì pochybuji. Zvláštì pak, když se veèer podívám na televizní zpravodajství!
Jak je tedy zøejmé, cestování èasem je pøinejmenším obtížné. I pouhý pokus o takovýto projekt by potøeboval extrémní podmínky. Nechávám tedy na uvážení ètenáøe, zda bylo cestování
èasem možné již v roce 1943 a zda torpédoborec je pro tento uèel ten pravý stroj èasu!?
Osobnì si také myslím, že své si v pøípadì Filadelfského experimentu sehrála i koncepce
tzv. „tajných projektù“, která se vyvinula bìhem druhé svìtové války. Šlo o zcela odlišný druh
bezpeènostních opatøení, než jaká ozbrojené síly bìžnì praktikovaly. Utajovala se napø. rychlost, dostup a nosnost nového letadla. Spolu se spojeneckými snahami rozluštit nìmecké a japonské kódy èi vyvinout atomovou bombu22, atd. musela být existence tìchto projektù
utajována pøede všemi kromì hrstky vyvolených. A to i pøes to, že øada nápadù se èasem ukázala jako mylná, èi nesmyslná. Všechny strategické výhody, které by ze zmínìných eventuelních technologických prùlomù pro Spojence vyplývaly, by se totiž okamžitì obrátily vniveè,
kdyby se mocnosti Osy jen náznakem dozvìdìly, že k nim došlo. Jinak øeèeno, nestaèí jen udr(22) Právì v souvislosti s výrobou atomové bomby v USA jsem narazil v použité literatuøe na názor amerického námoøního historika Dan Van Keurena, zda tzv. Filadelfský experiment nebyl pouhou „kouøovou“ clonu, která mìla odvrátit pozornost právì od prací na jaderné pumì (s krycím názvem
Manhattan).
66
žovat technologický náskok pøed nepøítelem, ale je stejnì dùležité, aby o této výhodì nevìdìl.
Tento systém je pak ideální pro vznik rùzných šeptand a „zaruèených“ informací. Staèí pak,
aby nìkdo úmyslnì, èi neúmyslnì nìco pøidal, nìco ubral a jsem pøesnì u motta, které je otištìno na zaèátku této publikace!
21. Nìkolik rad pro ty, kteøí chtìjí pátrat dál
V této kapitole bych si dovolil navrhnout nìkteré další smìry hledání pro ty, kterým výše
uvedená fakta nestaèila pro vytvoøení konkrétního názoru na Filadelfský experiment, a chtìjí
pátrat sami dál.
Po pøeètení úvodního èlánku v prvním díle se nabízí hned nìkolik variant. Napøíklad tato,
cituji:... „Z archivovaných roèníkù regionálních èasopisù, které se objevily ve Filadelfii ve
státì New Jersey v té dobì se „ztratily“ nejen nìkteré stránky, ale i celá jednotlivá èísla!....“
Nebyl by tedy problém oslovit veøejné knihovny ve Filadelfii s dotazem, zda skuteènì roèníky
místních èasopisù z roku 1943 nejsou kompletní?! Èi zda byl nìjaký z nich v tomto období
„..úøednì zabaven“? Pro ty, kteøí to chtìjí zkusit, jsou v soupisu použité literatury uvedeny
adresy ètyø Filadelfských knihoven (pokud mi sdìlí co zjistili, budu potìšen - pozn. autora). Jinak bych ještì opravil chybu, která se pravidelnì opakuje v èláncích o Filadelfském experimentu. Mìsto Filadelfie patøí do státu Pennsylvánie a nikoliv do státu New Jersey!
Další možností by bylo zjistit, zda skuteènì existuje, èi existovala indonéská restaurace
Medan na filadelfském námìstí Tarpaulin, kde údajnì došlo „.... k naprosto nevysvìtlitelnému
„zhmotnìní“ tøí námoøníkù torpédoborce Eldridge o prvním adventním veèeru roku 1943...“!
Zatímco zmiòované námìstí by se asi nechalo ovìøit na podrobné mapì mìsta v teple domova,
s indonéským barem by to už bylo asi horší. Nevím, zda by se to nechalo „vykorespondovat“
s místním stavebním (?) úøadem, èi zda by byla nutná osobní návštìva? Pokud ano, pak by se naskytla další možnost. A to zkusit najít obsluhu v onom zmiòovaném baru. Je však tøeba si uvìdomit, že jestliže v roce 1943 jí bylo cca 18 let, dnes to bude 78! Takže je nejvyšší èas. Obávám se
však, že tyto varianty jsou nad èasové a hlavnì finanèní možnosti naprosté vìtšiny z nás.
Jinou cestou by byla ona zmiòovaná „vojenská nemocnice v Bethsedì“, kde byli „snad
hospitalizováni postižení námoøníci“ posádky torpédoborce Eldridge, jak je uvedeno v úvodní
kapitole prvního dílu. V jejím archívu by pøece musely být zachovány chorobopisy i tìchto pacientù? Tento nápad je však víceménì teoretický. Jak jsem se totiž informoval, tak v naší zemi
k chorobopisùm nemá pøístup samotný pacient, natož pak nìkdo cizí! (Pokud samozøejmì nejde o soudní žádost, atd.) Silnì pochybuji, že v USA a zvláštì pak ve vojenské nemocnici by to
bylo jinak.
Jinak pøi pátrání po detailech Filadelfského experimentu jsem narazil na zajímavou náhodu, èi spíše shodu, v souvislosti s výše uvedenou vojenskou nemocnicí!
Na konci roku 1943 se zde vskutku objevili ranìní námoøníci vèetnì øady pøíslušníkù jiných druhù vojsk. Jejich zranìní byla zcela vyjímeèná a byla tedy snaha udržet vše v maximální tajnosti! Nejednalo se však o úèinky Filadelfského experimentu, ale o incident v italském
pøístavu Bari, který úzce souvisel s chemickými zbranìmi. Co se zde vlastnì stalo?
Pøi nìmeckém náletu 2.12.1943 v 19,30 zaútoèilo asi sto nìmeckých letadel Ju 88 na zde
zakotvená plavidla. Pøi tom zcela znièilo 16 lodí, vèetnì transportní lodì John Harvey, která
67
mìla na palubì mj. 2.000 pum - každá naplnìná 30 kg yperitu! Samotná posádka lodì John
Harvey zahynula a díky tomu nebyl vyhlášen chemický poplach. Došlo k zamoøení vody v pøístavu a zasažení 617 lidí aniž by kdokoliv co tušil. Teprve po ètrnácti hodinách od útoku, po
nalezení zbytkù munice, byla odhalena pøíèina. Pro 83 lidí však už bylo pozdì. Ostatní zranìní
pak byli evakuováni do specializovaných vojenských zaøízení. Naskýtá se tak otázka, zda ono
tajemno kolem pacientù ve vojenské nemocnici v Bethsedì na konci roku 1943 nesouvisí
s tímto pøípadem?
K této události lze snad jen dodat, že britský premiér Churchill údajnì považoval incident
v pøístavu Bari za nìmecký chemický útok a vážnì uvažoval o odvetném opatøení!
Další možností by bylo získat z vojenských muzeí USA jmenný seznam èlenù posádky torpédoborce Eldridge a zkusit je oslovit. Je s podivem, že to nikdy nenapadlo žádného novináøe
bulvárního plátku, èi zarytého „záhadologa“. Faktem je, že tento smìr pátrání by byl dosti èasovì i finanènì nároèný. Pøi porovnání výpovìdí jednotlivých èlenù posádky by však bylo na
první pohled zøejmé, jak se vìci „mìly“.
Jak je tedy zøejmé, možností je celá øada a fantazii se meze nekladou. Záleží, tak jako
vždycky, pouze na objemu penìženky a èasových možnostech zájemce!
K výše uvedeným námìtùm, na rùzné smìry dalšího pátrání, bych na závìr pøidal i svou
osobní zkušenost. Pokud si ètenáø vzpomene, tak v prvním díle této publikace bylo uvedeno
(a z Øecka písemnì potvrzeno), že torpédoborec Eldridge po své službì v øeckém námoønictvu
ukonèil svou životní pou jako cvièná loï v námoøní základnì Souda, v tìsném sousedství
mìsta Chania, na severní stranì ostrova Kréta. Pøi naší návštìvì v kvìtnu 1999, kdy jsme s kamarádem pátrali v tomto prostoru po opevnìní (jak anglickém, tak nìmeckém) z doby 2. svìtové války, jsme se zastavili i zde. Pøi té pøíležitosti nás samozøejmì napadlo podívat se na tuto
témìø mýtickou loï! Èi spíše jsme to chtìli alespoò zkusit. Po chvilce bloudìní se nám opravdu podaøilo dostat až na silnici, která probíhala pøímo øeckým námoøním arzenálem. Staèilo se
pouze proplést mezi budovami k pobøeží, kde skuteènì bylo možné z cesty mezi stromy a stavbami zahlédnout šedivé siluety vojenských lodí. Jakékoliv odboèení smìrem k moøi však obratem skonèilo u mohutných plotù a bran, za kterými se procházeli strážní. Ti se na nás dívali
s èím dál vìtším podezøením, zvláštì pak, když jsem okolo nich projíždìli ponìkolikáté sem
a tam. Auto se znaèkou pùjèovny, naše severské „bledé tváøe“ a svìtlé vlasy mého kolegy za
volantem, dávaly jasnì najevo, že sem nepatøíme! Nechtìli jsme to ale vzdát, když už jsme
byli témìø nadosah. Trpìlivost však rùže pøináší a výsledek našeho úsilí se koneènì dostavil!
Podaøilo se nám zapadnout do písku, pøi otáèení na jedné z odboèek! A zatímco cikády zpívaly
svou podmanivou píseò, vítr pøinášel vùni høebíèku a moøe tesknì huèelo, my jsme v potu tváøe tahali auto ven! To se nám posléze podaøilo a zbabìle jsme prchli, jen se za Puntem prášilo.
Zøejmì jsme dobøe udìlali, protože zezadu se k nám blížil dùstojník s nìkolika ozbrojenými
vojáky. Nìco køièel. Tøeba nám chtìl pomoci? Nevím. Ale nevypadal na to!
S odstupem èasu musím konstatovat, že to bylo vskutku dìtinské poèínání. I kdyby se nám
podaøilo dostat na pobøeží, mohli jsme maximálnì vyfotit odstrojenou loï. Nic víc. A i kdybychom se dostali až na loï (èistì teoreticky) co tam? Padesátšest let od údajného Filadelfského
experimentu je dostateènì dlouhá doba, aby z kovového trupu vystavenému èemukoliv zmizely jakékoliv dùkazy. Mám na mysli tøeba i ono silné magnetické pole které mìlo údajnì na loï
pùsobit. Za takovou dobu by se toto ev. zmagnetování vrátilo stejnì na úroveò kterékoliv jiné
lodì (viz pasហvìnovaná magnetickým zapalovaèùm v prvním díle této publikace). Takže
i citlivým magnetometrem by se nenamìøilo nic vyjímeèného.
68
Pokud by si pøesto chtìl nìkdo loï v Soudì alespoò vyfotit, musel by to zkusit z druhé strany zátoky s poøádným teleobjektivem. Anebo si najmout loïku a pøiplout smìrem od moøe.
V každém pøípadì však pozor na øeckou armádu! Nejsou to vskutku žádná „oøezávátka“, jak
jsem mìl možnost poznat o dva roky pozdìji na vlastní kùži. A to sice v létì 2001, pøi oficielní
návštìvì pevností tzv. Metaxasovy linie v horách na bulharsko-øeckých hranicích, kdy nám
øeètí dùstojníci a vojáci dìlali prùvodce.
22. Je tajemství skuteènì tajemné?
Jak je to tedy s tajemstvím? Existuje, nebo ne? Nechme stranou rùzné paranormální jevy,
protože to není nosným tématem této publikace a podívejme se blíže na tajemství, které nìjak
pøímo souvisí s lidskou èinností. Vždy pøi bližším zkoumání zjistíme, že na základì nìjaké
pravdivé události vznikl v prùbìhu èasu, a již zámìrnì, nebo nikoliv, zcela jiný pøíbìh. Uveïme si zde nìkolik pøíkladù.
Asi všichni ze školních let znáte historii objevení Tróje nìmcem Heinrichem Schliemannem. Ten se nechal inspirovat údaji jedné z nejvìtších básní svìtové literatury a to Ilias a Odyssea, kterou napsal Homér pøibližnì mezi 10. - 9. století pøed naším letopoètem23. Na základì
tìchto informací provádìl Schliemann v letech 1871 až 1890 výkopové práce pøi kterých se
mu podaøilo skuteènì objevit Tróju, Mykény, Tíryns, Orchomenos, atd. Staèilo oprášit nános
mýtù, legend a polopravd a zbyla skuteèná realita!
Stejnou metodu jsem zkusil použít pøi hledání jednoho zajímavého pøírodního úkazu. Zmiòují se o nìm dva opravdu renomovaní autoøi. Jednak amerièan Edgar Allan Poe (* 1809, + 1849)
a jednak slavný francouzský spisovatel vìdeckofantastických románù - Jules Verne (* 1828,
+ 1905). Oba dva popisují obøí vodní vír vznikající za pøílivu mezi Faerskými ostrovy a norskými Lofotami v Severním moøi. Tento „pupek oceánu“ má mít údajnì trychtýø o prùmìru kolem
2 km (!) a hloubce mnoha desítek metrù. Jeho pøitažlivá síla by mìla sahat až do vzdálenosti
15 km! Zatímco E. A. Poe popisuje v povídce Pád do Maleströmu na øadì stránek tento pøírodní
jev, J. Verneovi staèilo pár vìt na konci jeho svìtoznámé knihy „Dvacet tisíc mil pod moøem“,
aby zde nechal zmizet svou slavnou ponorku Nautilus (myslím, že i z toho je zcela zøejmé, kdo
se u koho „inspiroval“, což nakonec potvrzují i datumy narození. Pozn. autora).
Vrtalo mi tedy hlavou, zda E. A. Poe mìl opravdu takovou barvitou fantazii, èi zda je na
jeho povídce nìco pravdy. Vzhledem k tomu, že tento pøírodní úkaz má být vidìt z pobøeží,
pøedpokládal jsem, že to bude v dnešní dobì vyhledávaná turistická atrakce první tøídy. Tzn.
stánky, Coca cola, Hamburgery, vyhlídkové plošiny a spousty lidí. Na základì této úvahy jsem
navštívil øadu cestovních kanceláøí poøádajících zájezdy do Skandinávie a snažil se z nich vymámit bližší podrobnosti o této oblasti. Nutno konstatovat, že nevìdìli absolutnì nic. Dále jsem se
prostøednictvím velvyslanectví Norského království v Praze snažil navázat kontakt s Norskou
pobøežní stráží. Záhada se ještì zvýšila, když jsem na jedné podrobné mapì této oblasti objevil
„vyteèkovanou“ lodní linku vedoucí mezi ostrovem Moskoe a lofotenskou pevninou. A to
(23) Pøiznám se, že tomuto „doporuèení“ jsem neodolal a výše uvedenou báseò jsem si pùjèil v èeském
pøekladu. Byl jsem však zklamán. Jedná se totiž o cca 27.000 rytmických øádek, které však postrádají
jakýkoliv rým! Odbornì jde o tzv. hexametry, což jsou odbornì øeèeno: „èasomìrné šestistopé verše
užívané v antické poezii“. Dle mého subjektivního názoru básnického laika mi to silnì pøipomínalo
verše typu Slunce - blunce od jedné z pohádkových postavièek mého dìtství (a to sice Neználka).
Možná však, že pro nìkoho jsou to skvìlé verše, bez nichž by èlovìk snad ani nemohl být?! Nevím.
Doporuèuji pøeèíst a udìlat si, jak také jinak, svùj vlastní názor.
69
pøímo prostorem, kde se mìl
tento obøí vír vyskytovat!
V pøípadì jakéhokoliv zpoždìní, ev. poruchy motorù, by
to pak pro posádku i loï muselo mít katastrofální dùsledky! Nakonec jsem mìl štìstí
a prostøednictvím jednoho
svého kolegy jsem se nakontaktoval místo „kováøíèkù“ na
skuteèného kováøe! A to sice
pøímo na Norský meteorologický institut. Zde je pak výsledek mého snažení. Opìt
pøesnì dle pøísloví: „na každém šprochu je pravdy trochu“.
Základem tohoto pøíbìhu
jsou skuteènì reálné údaje.
Podél norského pobøeží se totiž táhne smìrem k severu velice studený tzv. Norský
pobøežní proud. Sráží se pøitom s teplým Golfským
proudem, který teèe opaèným
smìrem, tj. na jih. A právì
v místì rozhraní, tj. ve vzdálenosti 40 až 100 km od p o b ø e ž í , se pa k t v o ø í t y t o
nebezpeèné vodní víry. Na
jihu je toto místo u osady Lista
a na severu je to pak pøímo u
Maleström - údajný obøí vodní vítr mezi Faerskými ostrovy a norský- Lofot! Nejedná se však o pevmi Lofotami. Mìl zde zmizet i slavný Nautilus spisovatele J. Verna.
Pøi bližším zkoumání se však tato „záhada“ zaène ztrácet jako sníh ný bod a už vùbec ne o pøesnì
definovaný trychtýø víru.
na jarním slunci. Bližší viz. text.
Díky ropným plošinám,
které v tìchto prostorách pøi tìžbì ropy mj. mìøí slanost, rychlost, teplotu vody, sílu a smìr
vìtru a díky poèítaèovým modelùm, lze pøedpovìdìt vznik tìchto nebezpeèných pøírodních
úkazù nìkdy až na týden (!) dopøedu. Že se to pokaždé nepovede potvrzuje však ztráta nìkolika desítek lodí v prùbìhu 80. až 90. let minulého století u norského pobøeží právì z tìchto dùvodù. Nemusí se ale jednat jen o obøí vodní víry. Výsledkem „rozhraní“ mohou být také náhlé
a nevypoèitatelné vlny, které když mají dostateènou výšku, jsou schopny pøevrátit i moderní
loï tak rychle, že posádka nestaèí ani zareagovat!
Zde se tedy E. A. Poe inspiroval díky vyprávìní rybáøù, kteøí tyto zákeøné jevy znali a znají
na vlastní kùži. Skuteèný obrázek, jak to vypadá ve skuteènosti si udìlal ale nìkde jinde. Ono
inkriminované místo se nachází jihovýchodnì od Lofot a ostrova Moskoe, pøímo v Norské
pevninì. U Saltstraumenu, nedaleko pøístavu Bodö, je totiž velký fjord. Ten se na tøíkilometro-
70
vém úseku, který spojuje Saltfjorden a Skjerstadfjorden, zužuje díky jižní èásti ostrùvku
Knapplunödya na pouhých 150 m. V okamžiku pøílivu se tady žene moøská hladina vzhùru po
skalách rychlostí 50 km/h! Je to nejrychlejší moøské vzdutí na svìtì. Tak vzniká dìsivý Maleström, se všemi efektními prùvodními jevy, tak jak je popisoval E. A. Poe ve své povídce. Tj.
zøetelnì pozorovatelné víry, jeèivé zvuky, chvìní zemì, atd. Odhaduje se, že bìhem nìkolika
hodin pøílivu a odlivu touto úžinou proteèe na 455 milionù m3 vody!24 Pro ty, kteøí by se sem
ev. chtìli podívat, bych ještì dodal, že ostrùvkem prochází silnice na Bodö a je zde skuteènì
i turistická vyhlídka (pro lepší hledání na podrobnìjších mapách - je to v tìsném sousedství
vìtšího ostrova Straumöya).
Spisovatel E. A. Poe si tento pøírodní úkaz pouze upravil pomocí osob rybaøù vèetnì jejich
loïky a umístil k Lofotùm, aby mohl patøiènì zaplést tento pøíbìh.
Øada údajných záhad, zvláštì pak z minulosti, vzniká také tím, že se na naše pøedky díváme
jako na hlupáky. Protože neznali mobilní telefony, elektrický proud, atd. atd. atd. Je to chyba!
V každé epoše se vždy najde nìkolik jednotlivcù, kteøí dokáží využít pøírodních jevù a úkazù,
i když nejsou schopni vysvìtlit jejich princip. Pokud toho vhodnì použijí ve svùj prospìch stávají se tak nìkdy zakladateli rùzných církví, atd.
Témìø ukázkovým pøíkladem, který je velice dobøe znám a zpopularizován všeobecnì známým filmem „Dobyvatelé ztracené archy“ je tzv. Archa úmluvy, kterou v tomto snímku nalezl
slavný Indiana Jones. Archa skuteènì existovala a sloužila jako schránka pro židovský zákoník napsaný na bøidlicových deskách. Ještì za krále Šalamouna byla v jeruzalémském chrámu.
Pak se však ztratila neznámo kam. Její kopie je do souèasnosti uložena v etiopské katedrále v
Aksumu. Jednalo se o cedrovou skøíò o rozmìrech cca 75 x 75 x 125 cm. Na Mojžíšovu objednávku ji ve 14. století pøed naším letopoètem zhotovil jistý Bezeleel. Skøíò byla celá pobita
zlatem a støíbrem. Na skøíni bylo víko nesoucí tzv. slitovnici, do níž se nalévalo víno s vodou.
Z ní pak vystupovali dvì hlavy egyptských Cherubínù s køídly proti sobì (viz druhá kniha
Mojžíšova, kap. XXXVII). Rozhodnì však nevypadali jako andìlé, které známe ze souèasných katolických chrámù. Justus z Tiberiady ma konci 1. století píše, že pokud se nìkdo slitovnice dotkl, byl prý okamžitì mrtev, aniž by na nìm byla vidìt zjevná rána! Pouze veleknìz
vìdìl, že se slitovnice musí nejprve dotknout okovanou berlou jejíž druhý konec byl opøen o
zem, pak teprve mohl dále manipulovat s Archou.
Na základì tìchto informací je zøejmé, že se jednalo o vodorovnì uložený kondenzátor.
Pøièemž spodní - uzemnìnou èást, od horní oddìlovala izolaèní deska. Odpaøováním vody ze
slítovnice pøes køídla Cherubínù docházelo k nabíjení horní èásti Archy úmluvy kladným nábojem vùèi zemi. Samozøejmì nabíjení trvalo pomìrnì dlouho i pøes relativnì velké odpaøování díky vysokým teplotám panujícím v tìchto oblastech. O 33. století pozdìji došlo k oprášení
tohoto nápadu v podobì tzv. Armstrongovy parní elektriky realizované na zaèátku 20. století.
Princip byl naprosto shodný, pouze Slunce bylo nahrazeno hoøákem, který vypaøoval vodu,
takže nabíjení probìhlo podstatnì rychleji.
Jak je tedy zøejmé, jedinou „záhadou“ na tomto pøíbìhu je, jak na podkladì takové banality
mohl vzniknout Spielebergùv filmový kasovní trhák s výše uvedeným jménem?! Staèí však
lidská fantazie, a již zámìrná, èi nikoliv, trochu èasu a je zde záhada jak má být!
(24) Pro pøedstavu normálního obyvatele èeské kotliny lze uvést, že nám všem dobøe známá pøehrada Slapy zadržuje celkovì 270 milionù m3 vody. Pøehrada se napouštìla skoro dva roky (když pominu povodòovou vlnu v èervenci padesátého ètvrtého), od léta 1954 do roku 1956. Šíøka hráze v korunì je
260 m. Pøedstavte si - pokud nechcete jezdit do Norska, že údolím o zhruba polovièní šíøce proteèe za
nìkolik hodin tam i zpìt cca 1,7 násobek objemu Slap. Pìkné, že?
71
Èeskou verzí na popisovanou Archu úmluvy byly
parní nákladní automobily typu Škoda - Sentinel, které
jezdily po silnicích naší republiky pøed 2. svìtovou
válkou. Ty se vyfukovanou párou z válcù, i strhávaným drobným popílkem vyletujícím komínem také
nabíjely, protože byly na gumových obruèích. Pára nabitá kladným nábojem totiž kondenzovala a padala
k zemi v podobì drobných kapek, takže vùz mìl proti
zemi stálé napìtí. Aby øidièi pøi vstupu nebo výstupu
z vozu netrpìli nepøíjemnými údery elektrostatického
napìtí, musel být kovový rám vozidla trvale spojen se
zemí vleèeným øetízkem, pøestože tyto automobily
jezdily velice pomalu. Byla to obdoba dnešních uzemArcha úmluvy.
Jedná se v podstatì o kondenzátor, spodní òovacích páskù, které mají souèasné vozy. Ty se však
elektroda (è. 1) je uzemìna, horní elektroda
má tvar mísy a je naplnìna vodou (è. 2). elektrostaticky nabíjejí svým pøípadným rychlým pohybem vùèi vzduchu, nikoliv vypouštìnou párou.
Køídla cherubínù (è. 3) slouží pro sbìr
kladných nábojù, díky tomu se horní èást
Pokud jde o souèasné záhady svìtového kalibru,
Archy, oddìlená od spodní èásti izolaèní
tak se mùžeme zmínit o „x-krát“ proprané verzi, která
deskou, nabíjí kladnì vùèi zemi.
v posledních letech popisuje spatøení tajemných létajících pøedmìtù, vìtšinou trojúhelníkovitého tvaru,
nad Nevadou (základna Groom Lake) a Novým Mexikem. Náhodní oèití svìdkové je vidìli i nad Aljaškou, Velkou Britámií, Panamou, Irákem i v dalších
èástech svìta. Opìt zde máme „tajemství“. Vždy,
kdoví oè se zde jedná? Po chvíli hledání v odborných
èasopisech však zjistíte, že jde o supertajný letoun
TR - 3A BLACK MANTA. Zkušební lety prvního
prototypu tohoto letounu byly zahájeny údajnì již
v roce 1981 a v souèasné dobì má být v operaèním
použití 25 až 30 tìchto pøísnì utajovaných letounù.
Tyto záhadné prùzkumné letouny byly spoleènì
s bombardovacími letouny F - 117A, které zde již byly
zmiòovány, poprvé nasazeny do bojových akcí v irácké válce, kde pøedstavovaly významný zdroj hodnotných informací o protivníkovi. Tento letoun je pøirozeným a zcela reálným dùkazem dlouhodobého úsilí
pøedních leteckých a elektronických specialistù
o zkonstruování prùzkumného letounu mimoøádných
kvalit v plném souladu s platnými vývojovými tendencemi. Z hlediska utajení pøed prùzkumnými prostøedky
... a varinta na dané téma o tøi tisíce tøista let
nepøítele je významné zakrytí výtokových trysek zadpozdìji - Armstrongova parní elektrika.
V nádobì (è. 1), která spoèívá na izolátorech ní èásti køídla, ochlazování výtokových plynù primár(è. 2), je praní kotlík (è. 3), vytápìný hoøákem ním proudem náporového vzduchu a použití speciální(è. 4). Pára, která vystupuje z trysek (è. 5), ho materiálu typu RAM pohlcujícího radiolokaèní sigkondenzuje na vnitøní stranì nádoby, odevzdá
kladný náboj a jako voda stéká výpustí (è. 6) nály. Význaèné snížení efektivní radiolokaèní odrazné
plochy a tepelných pøíznakù letounu prakticky znedo odpadní nádoby (è. 7) na zemi.
72
možòují navedení souèasných PLØS s infraèervenou a radiolokaèní navádìcí soustavou. Prùzkumné prostøedky jsou
instalovány ve støední
èásti mezi motory,
v pøídi a v nábìžných
hranách køídla, atd.,
atd., atd. A opìt tato
„záhada“ vypadá už trochu jinak, že?
Abychom se však po- Utajovaný letoun výškového prùzkumu amerického vojenského letectva
TR - 3A BLACK MANTA
øád nerozhlíželi jen po
Maximální dostup: 30 km; optimální operaèní výška: 24 km až 27 km; dosvìtì! Vždy i u nás je let:
5.630 km; délka letounu: 12,8 m; rozpìtí: 18,3 m; max. vzletová hmot„záhad“ jako máku! Veznost: 28.120 kg; posádka: 2 lidé - pilot a navigátor.
mìte si napø. podzemní Letoun TR-3A je øešen jako samokøídlo. Vstupní otvory pøívodu vzduchu
úkryty a skrýše. Sotva se k mototrùm jsou maximálnì skryty pøed pozemními prùzkumnými prostøedky protivníka. Letoun je osazen dvojicí modernizovaných motorù F404
objeví nìjaký otvor do bez pøídavného spalování firmy General Electric. Vyznaèují se extrémnì
podzemí, hned je tu mý- nízkou úrovní hluènosti chodu a kouøivostí. Výstupní trysky jsou vybaveny
zaøízením pro usmìròování vektoru tahu ve dvou rovinách.
tus tajných zbraní, protože jakmile existuje díra
do zemì o které nikdo nic neví (což je dosti bìžný jev), tak ji vykopali urèitì Nìmci. A když
Nìmci a podzemí, tak je to urèitì podzemní továrna a když podzemní továrna, tak pro „tajné
zbranì“! Legendy o tajných zbraních pøedèí už jenom historky o nìmeckých váleèných archívech a pokladech. Nakonec, jak funguje souvislost 2. svìt. válka - Nìmci - podzemí, je vidìt i
na pøíkladu tzv. Štìchovického pokladu. Ve støedovìku byly v tomto prostoru, mezi soutokem
Vltavy a Sázavy, zlaté doly. Za války nedaleko odtud ve dvou ze šesti tunelù tzv. posázavského pacifiku mezi zastávkou Jarov a Jílové bìžela zbrojní výroba. Šlo o objekt „Blaumeise I VI“, kde továrna Avia, co bylo souèást koncernu Škoda, vyrábìla od podzimu roku 1944 souèásti leteckého motor DB 603. Koncernový krycí kód této výroby byl Omega I a II. Nìkteré
prameny uvádìjí, že v roce 1945 se zde zaèaly vyrábìt i díly proudového motoru Jumo 004 pro
letadla Messerschmitt ME 262 „Schwalbe“. A jako tøešnièka na dortu pro hledaèe záhad - bylo
zde umístìno velké vojenské cvièištì. A vidíte, našli se dva nadšenci (Mužík a Gäenschel),
kteøí hrabali ve støedovìkých staøinách a jak byli novináøi bulvárních plátkù se svoji „kachnièkou“ spokojeni!
Na stejném principu fungovalo „mystérium“ jihlavského podzemí a Jihlavský Netopýr,
který v podzemí provádìl, mìl obrovskou reklamu absolutnì zadarmo. Variantou na toto téma
je bývalá podzemní továrna Richard v kopci Rádobýl nedaleko Litomìøic. Dle povìstí se zde
mìly vyrábìt souèásti k tajným zbraním V1 a V2. Jeden z vìzòù, který nasazení v Richardu
pøežil, si vzpomíná na hromady (!) uskladnìných raketových trysek. Atomový vìdec opìt rozpoznal ve vanách uložených v tzv. Richardu III souèásti továrny na tzv. tìžkou vodu, neboli
Deuteria (chemická znaèka D 2O)!25
(25) Deuterium (tìžký vodík). Na rozdíl od normálního vodíku obsaženého ve vodì má jeho atomové jádro
proton a neutron. Jinak se ho používá jako moderátoru do atomových reaktorù. Je obsažen v normální
vodì v množství cca 1 gram na 50 litrù. Z ní se dostane klasickým rozkladem - tj. elektrolýzou. Proto je
73
Základním podkladem tìchto fám bylo to, že Nìmci skuteènì koncem války do Richarda
nìco „schovali“. Nešlo však o schování nìèeho tajemného na pozdìjší èasy, ale prachobyèejné
ukrytí vìcí pøed bombardováním. Jednalo se o pøístroje, stroje a materiál firmy GETEWENT
(tj. zkratka slov Gesellschaft für Technische - Wirtschaftliche Entwicklung). Pøeloženo do
èeštiny to znamená: „Spoleènost pro vìdecko - hospodáøský vývoj“. Tento ústav, zøejmì poboèka firmy OSRAM, mìl v Richardu II pøidìleny i prostory pro výrobu elektronek v souvislosti s radarovým programem této firmy. A pokud jde o ty „tajemné vany“, tak šlo
o galvanizaèní láznì. Zaøízení na první pohled vzhledovì velice podobné elektrolyzaèním
vanám. Na autentických plánech Richardu II jsou zakresleny dokonce i s napìtím pøívodních
kabelù! Jinak další „zvìsti“ tvrdí, že se ve „trojce“ mìly produkovat souèástky k ponorkovým motorùm, atd. atd. Samozøejmì je to celé nesmysl. Už kvùli podstatnì menším prostorám „trojky“, které jsou proti „jednièce“ a „dvojce“ vyloženì malièké. Spíše mìly sloužit
jako technické zázemí Richardu I a II - tj. kanceláøe, malé sklady, atd. Když se podíváte na
plány podzemí Richardu, dáte mi urèitì zapravdu.
A jaká byla jinak skuteèná realita? Dle archivních pramenù, se v Richardu vyrábìly klikové
høídele, klikové skøínì, tìsnìní do motorù a do konce války se stihlo ještì cca 1.500 párù hlav
válcù pro motor HL-230. Ten se montoval to tankù Panther, Königstiger a stihaèe tankù Jagdpanther (pro bližší zájemce viz soupis použité literatury). A pováleèné osudy podzemní továrny? Naprosto klasické. Když po osvobození v roce 1945 obsadila ještì pøed Rudou armádou
Richard naše armáda, tak si po menší opravì hlavního rozvadìèe, normálnì rozsvítila elektrické osvìtlení. Že by pøehlédla bedny s „poklady“? A co Rusové, kteøí odtud v záøí 1945 odvezli
veškeré strojní zaøízení, samozøejmì vèetnì ukrytého materiálu fy. GETEWENT. Že by si
také nièeho nevšimli? A to se vùbec nemluví o tom, že po válce zde normálnì dál bìžela tìžba
vápence! Pøesnìji øeèeno od roku 1947 do roku 1962! Pravdìpodobnì už soubìžnì s ní zde
fungovalo i ženijní cvièištì, kde se naši vojáci cvièili v zavalování chodeb. Levá èást Richardu
byla totiž ze starších dob patøiènì rozvrtaná, pro tìžbu se nehodila a zásoby vápence odepsány.
Po ukonèení armádní èinnosti byla, z dùvodù bezpeènosti a zøejmì i ztráty vìtrù pøi vìtrání,
celá levá èást dolu uzavøena. Je také možné, že tuto likvidaci naøídil Báòským úøad. Tento detail je tøeba ještì dohledat v archívech. Jak je však zøejmé, není na nìm nic záhadného. Tím
jsou vysvìtleny ony „tajemné“ závaly v levé èásti Richardu, které v žádném pøípadì nemají na
svìdomí Nìmci, ukrývající zde svoje archívy, ale naše èadcká armáda! 26
Kapitolou samou o sobì je výroba UFO pro vojáky Tøetí øíše. Naprosto mistrnì toho využil
velikán naší sci-fi Dr. Ludvík Souèek ve své knize Záhada Jantarové komnaty, pøièemž podle
nìj první nìmecké létající talíøe mìly být údajnì zkoušeny v podzemním mnohapatrovém labyrintu na letišti u Chebu (základem této „bajky“ jsou zaplavené podzemní kanály na vytápìní
letištní plochy, což bylo ve své dobì skuteènì úctihodné dílo).
Podobnì se „vycajchnoval“ pøed nìkolika léty èasopis Reflex , který udìlal šílené tajemno
okolo údajné podzemní továrny vyrábìjící kdovíco pro Tøetí øíši v opuštìné oblasti Krušných
hor nedaleko Rolavy (døíve Sauersack), východnì od Kraslic. Oè se jedná? Kousek od hranic
zde totiž za 2. svìtové války nákladem 11,75 milionù øíšských marek vyrostl rozsáhlý areál
potøeba pro jeho výrobu znaèné množství el. energie. Však také norská továrna na tìžkou vodu, kterou
Nìmci za 2. svìt. války obsadili, byla postavena poblíž velké hydroelektrárny. Pozn. autora.
(26) Musím otevøenì konstatovat, že veškeré závaly do levé èásti Richarda I jsou skuteènì jeden jako druhý. Vidìl jsem je nìkolikrát „na vlastní oèi“ a to v odstupu nìkolika let. A pokud nemáte k dispozici
archivní dokumenty, snadno podlehnete povìstem o ukrytí tajemných beden v bývalých podzemních
halách a jejich zámìrném znepøístupnìní!
74
gravitaèní úpravny cínové rudy a to u Šachty I cínového dolu Sauersack - Rolava. Provoz v dole byl zahájen 27.2.1940. Samotná ruda, dodnes ležící v zásobnících úpravny uvedené do chodu 4.2.1943, pochází z ložiska tzv. cechu Kohlgrube, tìženého Šachtou II vzdálené cca 1 km
na východ. Tìžba probíhala až do konce války. V kvìtnu 1945 pøevzal správu dolu národní
podnik Rudné doly Pøíbram. Tìžba se zde však již nerozebìhla. Po nìkolika odborných prohlídkách bylo rozhodnuto - pro nerentabilitu tìžby - dùl uzavøít a nechat zatopit. Od zaèátku
roku 1946 do podzimu následujícího roku probíhaly tedy v dole i na povrchu demontážní práce. Døevìná vìž Šachty I byla znièena požárem. Dílo zkázy postupnì dokonèil zub èasu a míst-
75
ní obyvatelstvo (bližší viz soupis použité literatury). Zùstaly jen zdìné - èi spíše betonové èásti staveb. Jedná se o betonové fundamenty, pìtipatrovou vìž rudného zásobníku, bazén zahušovaèe kalù, podzemní skladištì uhlí a lágr s betonovými strážnicemi. Tyto pozùstatky cí-
Cínový dùl Sauersack (Rolava) - Krušné hory viz. strana XXX této publikace.
Letecký pohled na šachtu èíslo 1, úpravnu, pomocná zaøízení a pracovní tábor u Rolavy v roce 1943.
Naprosto realistická stavba s vyloženì jednoúèelovým zamìøením se stala v pováleèných letech v oèích
øady novináøù a snílkù tajemnou stavbou Tøetí øíše!
„Tajemná stavba u Rolavy“, jinak cínový dùl Sauersack - šachta I po konci 2. svìtové války.
76
Nádrž na zhušování kalù v cínovém dolu Sauersack (Rolava)
nového dolu pak èas od èasu provokují novináøe bulvárních plátkù k napsání zcela dementních
èlánkù o mystériích a záhadách Hitlerovy tøetí øíše! A to i pøesto, že odborné veøejnosti i tisku
77
(napø. èasopis Krasová deprese) jsou tyto skuteènosti dávno známé. Ale k èemu by si novináø
ovìøoval to, co budou èíst tisíce ètenáøù, že?
Naprostou korunu tomu ovšem nasadil jistý Jan N. Novák, který v letech 2000 a 2001 pravidelnì publikoval v èasopise Mladý svìt. Pro nìj chybìjící dùkaz totiž - cituji jej doslova:
... „ovšem mnoho neznamená“! Na základì tohoto argumentu se dopracoval k naprosto údìsným nesmyslùm otiskovaných pravidelnì v donedávna ještì celkem renomovaném èasopise.
Prokombinoval napøíklad v jednom ze svých èlánkù diskovité létající stroje mimoøádných
vlastností, údajnì známé jako V 7, vyrábìné v Beskydech (!) a okolí Prahy - se záhadným
zmizením (!) Grafu Zeppelin, jediné letadlové lodì Tøetí øíše s pancíøem silným jeden metr (!). Ta
tajemnì zmizela (pro Jana N. Nováka) pøi pøesunu do bývalého SSSR na konci 2. svìtové války!
Cituji doslova: „Ocelový kolos se jakoby rozplynul v mlze nad kalnými studenými vodami Baltu
a jeho skuteèné osudy dodnes nikdo pøesvìdèivì neobjasnil“! To je záhada, co? Samozøejmì
mezi dùvody zmizení této lodi nechybí temné pikle tajných služeb, exploze záhadného hypotetického nacistického zaøízení V 7, které si Rusové odváželi jako souèást koøisti! Atd., ble, ble, ble.
A jaká je skuteènost? Podle odborných pramenù se letadlová loï Graf Zeppelin potopila v Baltském moøi dne 18.6.1947, na 55o 48' severní šíøky a 18o 30' východní délky. Posloužila totiž jako
pokusný objekt námoønictva SSSR pro zkoušky odolnosti lodní konstrukce vùèi vnitøním výbuchùm (v lodi vybuchly napø. dvì tunové letecké bomby). Potopit jí dalo sovìtskému námoønictvu
skuteènì dost práce! O tom jak skvìlá to byla loï svìdèí i to, že Graf Zeppelin nejen pøeèkal vnitøní
exploze, ale vydržel i následné dìlostøelecké odstøelování z doprovodných lodí. Ke dnu mu pomohl mj. sovìtský torpédoborec Grozjašèij, který sám na loï vypálil 24 ran ráže 130 mm. Ránu
z milosti mu nakonec dala torpéda z rychlých èlunù.
Pøestože to snad na první pohled pøímo nesouvisí s Filadelfským experimentem, jedná se taky
o dosti známou „záhadu“ zmizení lodi (zvláštì pak pro nìkoho!). Proto zde ještì uvádím nìjaké
doplòující informace.
Takto mìl vypadat Graf Zeppelin po svém dokonèení.
Údajné „záhadné zmizení“ v roce 1947 nedá spát nìkterým hledaèùm záhad a tajemství.
Jeho osud byl pøi bližším pátrání však zcela prozaický...
78
Slavnostní spuštìní trupu letadlové lodì Graf Zeppelin 8. prosince 1938.
V kasematách nad ozdobnými girlandami mìly být umístìny dvojice 152 mm dìl. Jedno z tìchto dvojèat
se zachovalo dodnes v muzeu na ostrovì Osearsborg.
Letadlová loï Graf Zeppelin byla založena 28.12.1936 v lodìnici Deutsche Werke, Kiel. Spuštìna na vodu 8.12.1938, její stavba zastavena 29.4.1940, trup zakonzervován 16.3.1942, kdy byl
již z 92 % dokonèen a pozdìji tj. 25.4.1945 odtažen do Štìtína. A tam posléze také posádkou na
mìlèinì potopen. V létì 1945 pak Rusové loï vyzdvihli a odvlekli do Svinoústí. Od 19.9.1945
byla zaøazena do stavu sovìtského loïstva a dne 3.2.1947 pøedána k dispozici Ústøednímu vìdeckovýzkumnému ústavu lodního stavitelství A. N. Krylova. V této souvislosti byla pøeklasifikována na
pokusnou plovoucí základnu bez vlastního pohonu („nesamochodnou“) PB-101. Po výše uvedeném
potopení, byla loï vyškrtnuta ze stavu vojenského loïstva ke dni 20.9.1947. A je po záhadì! 27
(27) Pro militární fetišisty, kteøí by si chtìli „sáhnout suchou rukou“ na kus l. l. Graf Zeppelin bych uvedl,
že když Nìmci pochopili, že jejich letadlová loï nikdy nevypluje do bojové akce, využili její výzbroj. Èást skonèila i v norských pobøežních opevnìních. Díky tomu se po rùzných peripetiích zachovala do dnešních dnù ve veøejnosti (zatím) nepøístupné èásti norského muzea v Oscarsborgu
dìlová vìž z této letadlové lodì. Jedná se o kanónové dvojèe ráže 152 mm.
Jinak samotný Oscarsborg je ostrovem v tzv. Oslofjordu, kudy se pøiplouvá k norskému hlavnímu
79
Jinak lze ještì dodat, že potopení l. l. Graf Zeppelin je velice detailnì zdokumentováno ve vojenských odborných publikacích. V zahranièí, konkrétnì v Nìmecku napø. v knize „Nìmecké lodì pod
rudou hvìzdou“. V periodikách, které se objevily i na našem trhu je to pak ruský èasopis Tajfun (viz
soupis použité literatury). Bylo zde otištìno napø. schéma uložení náloží v lodním trupu, atd.
Naprosto „boží“ jsou však argumenty, které J. N. Novák používá pro svojí obhajobu záhadného zmizení l. l. Graf Zeppelin. Konkrétnì, cituji doslova: „...proè se o nìj netrhají sítì rybáøù“...?! (myšlen vrak). Odpovìï je jednoduchá a logická. Protože jenom blázen by vyhazoval
sítì v místech, kde trèí ze dna taková hromada železa! Sítì jsou drahá vìc a proè by si je rybáøi
zbyteènì nièili, když je místo ležícího vraku dobøe známo? Naprosto stejnì by se nechalo argumentovat, že na zemìkouli tedy neexistují hory a kopce,
protože i pøes silný letecký provoz do nich naráží minimum letadel! Odpovìï je shodná jako v pøedešlém pøípadì. Dopravní letadla slouží k bezpeèné dopravì osob
a nákladu a nikoliv k prùzkumu krajiny „nárazem“. To
samé je i u rybáøských sítí, které jsou urèeny k lovu ryb
Kanónové dvojèe ráže 152 mm
je jediným suchozemským pozùstatkem po letadlové lodi Graf Zeppelin Závìr kanonového dvojèete z letadlové lodi Graf Zeppelin v dena ostrovì Oscarsborg (pøíèná hlaveò
pozitáøi muzea Oscarsborg.
je 15 cm Bofors).
a nikoliv vrakù! Rybáøi, stejnì jako letadla, se tedy obloukem vyhýbají známým pøekážkám.
A pokud obèas skuteènì nìjaký vrak do svých sítí zachytí (a letadlo narazí do kopce), pak je
pøíèinou selhání v navigaci, ev. u rybáøù se navíc mùže jednat o pøekážku, která není v mapách
zakreslena, ne?
mìstu, tj. Oslu. Dne 9.4.1940 baterie 2x 280 mm dìl pevnosti, která je na ostrovì Oscarsborg postavená, poškodila nìmecký køižník Blücher o výtlaku 16.974 tun, jenž se snažil dostat v rámci nacistické operace obsazení Norska s výsadkem k hlavnímu mìstu. V 5.18 hod jej dvìma torpédy
dorazila pevná torpédová baterie na sousedním ostrovì Kaholm. Blücher se potopil v 7.32, pøièemž zahynulo cca 1.200 mužù z 1.600 mužù posádky. Loï dodnes leží na dnì úžiny Dröbak. Její
poloha je ostatnì poøád „vidìt“ díky olejovým flekùm. Z jejích nádrží totiž èas od èasu uniká nafta,
což zpùsobuje ekologické problémy. Pomocí potápìèù se sice èást paliva podaøilo odèerpat. Poøád
ho tam však dost zùstává.
Samotný ostrov Oscarsborg, vèetnì pevnosti, je veøejnosti pøístupný. Vzhledem k tomu, že se ale dodnes jedná o vojenský prostor, je pohyb možný pouze ve skupinì, pod dohledem prùvodce a pouze
nìkde. I tak však mohu návštìvu tohoto místa jen doporuèit vzhledem k množství pøevážnì dìlostøeleckých exponátù, vèetnì dvou výše zmiòovaných „dvìstìosmdesátek“.
80
Druhým motivem je i to, že Baltské moøe je silnì vytížená dopravní tepna. A nelze si zastavit a lovit ryby tam, kde se to rybáøùm právì líbí! To mohu potvrdit i z vlastní zkušenosti. Pøi
cestì trajektem z Rostocku do finského Hankö na zaèátku léta 2002 byly neustále v dohledu tøi
až ètyøi lodì, pøestože viditelnost díky poèasí byla nic moc. Pøi návštìvì kapitánského mùstku
to pak pøi pohledu na radarovou obrazovku vypadalo, že na ní nìkdo vysypal velikou hrst žlutých špendlíkù - co bylo v okolí radarem zachycených lodí! Když se tedy podíváte na podrobnou mapu,28 zjistíte, že Graf Zeppelin leží daleko od bøehu, v místech kde vedou lodní linky,
což s sebou opìt pøináší jisté komplikace pøi jeho ev. podmoøském hledání.
Co tedy ještì dodat? Snad jen tolik, že u lidí a autorù typu J. N. Nováka najdeme zpravidla
nejen chabé hlubší znalosti a vzdìlání v oblasti problematiky o které píší, ale pøedevším nedùslednost a neochotu pøi pøedkládání jakýchkoliv dùkazù. Nahrazují to zpravidla nicneøíkajícími tajùplnými fantaziemi a pøedstavami. V podstatì totiž jde o jejich veskrze emotivní
projevy, beze stopy po jakýchkoliv vìcných argumentech, o nìjakých konkrétních dùkazech
ani nemluvì! Na druhé stranì jsou však velice zatvrzelí a agresivní, když s nimi nesouhlasíte.
Pøi ètení takovýchto èlánkù si vždy pak vzpomenu na francouzského herce J. P. Belmonda
v dle mého názoru nejlepší filmové komedii s názvem Muž z Acapulca. Zde vytvoøil postavu
autora šestákových pøíbìhù popisujícího pøíbìhy nesmrtelného agenta Bob sant Claira. Jeho
zamyšlený pohled pøes psací stroj z okna do deštivého dne a vìta: „Tak, co bych tam ještì tak
vrazil“?! Ono je vždycky lepší mít nohy v baèkorách a sedìt v teple domova, než investovat
znaèné finanèní prostøedky do korespondence se zahranièím, hledat ve vìdeckých knihovnách, nebo cestovat po archívech, muzeích a zde dlouhé hodiny bádat a hledat! Tøeba jen jedinou vìtu, nìjaký technický detail, nebo datum. A protože tento systém øada autorù neuznává,
vznikají rùzné „záhady“. Jejich základem však není nic tajemného, pouze se jedná o èást skuteèného pøíbìhu doplnìného lidskou fantazií. Obratem tak vznikají pøíbìhy rùzné úrovnì - viz
výše uvedené pøíklady. Nechám na ètenáøi, aby uvážil, zda do této kategorie náhodou nespadá
i Filadelfský experiment?
Naskýtá se samozøejmì otázka proè? Proè nìkdo zámìrnì klame ètenáøe?29 Proè si neovìøuje fakta, která zveøejòuje? Odpovìï na tuto otázku musíme hledat pøevážnì v úrovni našeho
(28) Je naprostým paradoxem tohoto svìta, že podrobné ruské vojenské námoøní mapy Baltského moøe
v mìøítku 1:100 000 jsou k dostání v USA! Èíslo mapy, kde leží Graf Zeppelin je 23101, samozøejmì
vèetnì pøesnì vyznaèených hloubek. Cena je 75 US dolarù a bude dodána za 4 až 5 týdnù od objednávky. Pokud by Vám staèily americké vojenské námoøní mapy tohoto prostoru, pak tato sekce stojí
50 US dolaru v mìøítku 1:225 000 a je k dodání do 7 až 10 dnù po obdržení objednávky.
Pro ty, kteøí by se tedy chtìli potopit k vraku letadlové lodì Graf Zeppelin a potøebovali pøesné mapy,
je v seznamu použité literatury u této kapitoly na konci publikace uvedena adresa a kontakty na prodejnu tìchto námoøních map v Minneapolisu.
(29) Od stejného autora a ve stejném èasopise se napø. v èlánku s názvem „Ovládnutí síly páry“ dozvíte,
že vynálezce funkèního parního stroje James Watt v roce 1781 pøidal ke svému stroji klikový mechanismus, takže byl schopen vykonávat i otáèivý pohyb! Jde opìt o lež jako vìž. V roce 1780 si totiž jistý knoflíkáø (!) Pickard patentoval tento klikový pøevod. J. Watt toto úskalí tehdy „obešel“ tzv.
obìžným planetovým kolem a to až do roku 1794, kdy Pickardùv patent vypršel. To je nakonec zøejmé i na první pohled u øady nákresù parních strojù J. Watta z tohoto období. Vèetnì tìch, které tento
autor uvedl u svého èlánku!
Další perly najdeme od stejného autora a opìt ve stejném èasopise, i v èlánku honosnì pojmenovaném „Podmoøská loï“, který popisuje historický vývoj ponorky. Kromì øady chyb v datumech
a technických detailech jsou zde skuteèné „exkluzivity“. Napøíklad se ètenáø dozví, že francouzská
ponorka Le Sirené z r. 1892 pøi úspìšných zkouškách, cituji: „podnikla podmoøskou plavbu z Toulonu do Ajaccia na Korsice“. Což je asi 250 km vzdušnou èarou! To je vskutku mimoøádný výkon
81
tisku, tím se však již dostáváme k následující - závìreèné - kapitole. Za sebe bych pak pouze
doplnil, že zatímco záhad neubývá (ba právì naopak), nesmrtelný agent Bob sant Clair plavným krokem šelmy opìt uniká ze spárù Kerpofových!
Závìr
Co tedy zbývá øíci na závìr? Snad jen to, že ohlednì Filadelfského experimentu, jak doufám, si svùj názor udìlal každý ètenáø sám. To bylo také smyslem této publikace. Tato nikdy
nekonèící „záhada“ se totiž neustále omílá v knihách, èasopisech a samozøejmì i na internetu
(viz soupis použité literatury).
Pokud jde o ostatní stovky a tisíce rùzných záhad, které se objevují ve stále vìtších poètech
na stránkách našich novin a èasopisù, pak doporuèuji zvýšenou opatrnost! Zatímco literatura
sci-fi dává jasnì od prvních stránek najevo, že jde o fantazii, v pøípadì rùzných èasopisù to již
tak jasné není. Ba právì naopak. Pokrytectví tzv. „seriózního“ tisku nezná v dnešní dobì mezí.
Láká ètenáøe stejnými tématy jako odborné publikace a tváøí se pøitom velice kultivovanì a solidnì v pøedstavì, že ètenáø je Èervená karkulka, která spolkne vše! Dùvodem je znaèný pøebytek novináøù v naší zemi, pøesnì dle pøísloví: „hodnì slimákù a málo kapusty“. A všichni
tito rádobynovináøi se nìkde musí uchytit a uživit. To se samozøejmì projevuje na úrovni tisku. Ten se prodává „na kila“, a proto není snahou pøinést seriózní a ovìøené informace. Je pouze jediný cíl - zaujmout! A jak pøipoutám pozornost potenciálního kupce? Bombastickými
titulky! Vše ostatní, vèetnì obsahu, jde pak stranou. Co na tom, že jsou to kolikrát vyložené lži,
nepravdy a jediné co sedí je datum na titulní stránce?
Pøi tomto pohledu je pak naprostým paradoxem zpráva, že v New Yorku existuje Výbor na
ochranu novináøù! Ale kdo chrání ètenáøe vùèi této žurnalistické „záplavì“?
Další ranou objektivitì tisku jsou rùzní externí pøispivatelé. Všude na svìtì je totiž dost novináøù (to není jen èeská specialita), kteøí se pro své omezené schopnosti a nedostatek vlastních nápadù starají o to, aby i nekvalifikovaná prohlášení rùzných nedoukù získala co nejvìtší
publicitu (viïte pane Chuchmo?!) Výsledkem pak je, že místo v našich novinách mají rùzní
brouci Pytlíci, kteøí všude byli a všemu rozumìjí, literární prostituti a další, jež sesmolí blábol
na cokoliv, kdykoliv a o komkoliv. Øada redakcí jim pøesto jde tzv. „na ruku“, protože se domnívá, že v demokracii je dovoleno dìlat do nekoneèna z lidí hlupáky. A jsou to právì novináøi a další externí pøispivatelé, kteøí bohužel táhnou tento národ k otupìlosti a lhostejnosti.
Kterýkoliv obyèejný èlovìk, který se zamyslí a zatouží poznat zda ta èi ona událost by mohla
tak èi onak být, pøináší sám sobì vìtší hodnoty než když si kupuje prostøednictvím tìchto kašparù na mnoha stranách formátu A4 „zaruèené“ informace. Osobnì se proto domnívám, že by
bylo vhodné, aby nìkteré èasopisy a bulvární noviny pøidávaly k takovýmto záhadným, zaruèeným a tajùplným pøíbìhùm do svých jednotlivých výtiskù zrcátka! Proè? Aby si dùvìøivý
ètenáø mohl ihned po pøeètení ovìøit, zda mu již zaèínají rùst volské rohy!
na konec 19. století, že? Když si však pùjèíte napø. ve vìdecké knihovnì roèníky èasopisù s názvem
Vynálezy a pokroky z pøelomu 19. a 20. století zjistíte, že akèní rádius této ponoøené ponorky byl
130 km pøi 5 nám. uzlech! Jinak o této, tehdy technické novince, jsou zde velice podrobné informace,
vèetnì øady fotografií, atd. Co by však tito autoøi chodili do vìdeckých knihoven, že? Však on to ètenáø zbaští!
82
Snad se Vám zdá moje hodnocení naší žurnalistiky ponìkud ostré? Bohužel, mìl jsem možnost pøed nìkolika lety na vlastní kùži poznat „objektivitu“ deníkù MF a LN. Ev. absolutní nezájem uvést nesmyslné informace na pravou míru jako napø. v pøípadì redakce MS. Však také
z jeho nìkterých èlánkù bylo v pøedchozí kapitole citováno. A protože se dívám na vìci okolo
sebe pøes své osobní zkušenosti, je zde napsané právì to, co zde je! 30
Elegantnì to vyjádøil svìtoznámý spisovatel William Eastlake, autor knihy „Hájili jsme
hrad“. Ve své další knize s názvem „Umírali jsme v bambusu“ hned na první stránce napsal, cituji: „Noviny zøídkakdy informují pravdivì, protože nejsou tvùrèí“! Více slov snad netøeba.
Faktem ovšem je, že øadì lidí takovýto systém vyhovuje. Je to jakási vnitøní obrana pøed
vnìjším - komplikovaným - svìtem. Vždy je to tak jednoduché, staèí zavøít oèi a je to! Pro
vìtšinu žurnalistù je to naprosto ideální a bezproblémová skupina, která si na nic nestìžuje
a spolkne všechno. Noviny a tisk jim tak jdou na ruku, protože èím jsou lidé slepìjší, tím mají
vìtší potøebu lží. Ty jim totiž umožòují zapomenout na jejich duševní slepotu. Krásné lži pak
zjednodušují tìžko poznatelný okolní svìt a dávají jim pocit, že vidí nádhernì ostøe!
A co z toho plyne? Zachovat si pokud možno zdravý rozum, i když pøiznávám, že v dnešní
dobì to mùže být nìkdy dost obtížné. A nezùstávat jen u pøedžvýkaného názoru nìjakého novináøe. Pokud pak narazíte na odborný problém, odpovìï naleznete opìt v odborném èasopise
èi knize. Uvidíte sami, že množství údajných záhad se podstatnì zmenší. Tìžko toho však dosáhnete s novinami typu MF dnes, nebo LN. Zde je možná pøesná pøedpovìï poèasí, ev. datumu vydání. Nad ostatním pak visí otazník v podobì osobních názorù, zájmù, pøátelských
vztahù a lobování rùzných redaktorù a pøispivatelù. V pøípadì pøání dobrého rána v tìchto periodikách pak doporuèuji podívat se ven, zda již náhodou nesvítí hvìzdy!
Zdenìk Hák, Hoøice v Podkrkonoší, zima 2002 - jaro 2003
(30) Z výše uvedených øádkù by se mohlo zdát, že jsem zaujatý proti všem novináøùm a žurnalistùm. Nikoliv. V souèasné dobì vím zhruba o tøech novináøích, kteøí si tento titul vskutku zaslouží. Snaží se
získat co nejpravdivìjší informace a nemazat ètenáøùm med kolem úst i v pøípadì problémù, které
jsou nìkdy tzv. „proti srsti“. Dost èasto se objevují i na televizní obrazovce. Škoda, že je to jsou zøejmì vyjímky, které potvrzují výše uvedená pravidla.
83
Seznam pramenù a použitá literatura
k jednotlivým kapitolám
12. Zjišování ponorek na základì jejich magnetického pole
David Miller, John Jordan - MODERN SUBMARINE WARFARE, vyd. Tiger Books Internationál PLC, Londýn, 1991.
Ing. J. Hroz, ing. Karel Kabeš - Detektory kovových pøedmìtù, èas. Elektro è. 1/1998, vyd.
FCC PUBLIC s.r.o., Praha 8.
Detektor kovù, èas. AR è. 2/1997, xerokopie, blíže neurèeno.
Mark Lloyd - Guinnesova kniha špionáže, vyd. Olympia, Praha 1996.
13. Pohon lodí a ponorek pomocí elektromagnetického pole (MHD)
Karel Smrèek - Trysková loï na elektøinu, èas. ABC roèník 1999 (?). xerokopie, blíže neurèeno.
John Langone - Loï budoucnosti, èas. 100 + 1, blíže neurèeno, xerokopie.
Malý encyklopedický slovník A - Z, vyd. Academia, Praha 1972.
Kreslený obrázek lodi pohánìné el. mag. polem, vytvoøil Martin Lelek, [email protected]
14. Torpédo pohánìné magnetohydrodynamickým kompresorem (MHK)
Antoni Komorowski - Broò torpedowa, vyd. Bellona, 1995. PLR.
David Miller, John Jordan - MODERN SUBMARINE WARFARE, vyd. Tiger Books Internationál PLC, Londýn, 1991
Christopher Drew, Annette Lawrencová Drewowá, Sherry Sontagová - Ponorková válka, historie americké ponorkové špionáže, nakl. Rybka Publishers, Praha 2000, ve spolupráci s Euromedia Group - Knižní klub Praha, kapitola è.5 s názvem Zkáza ponorky, str. 120 až 158.
Jan Tùma - Katastrofy techniky dìsící 20. století, vyd. Academia, Praha 2000.
Pavel Toufar - Pøísnì tajné, Tøetí setkání s tajemstvím, vyd. Akcent Tøebíè 2000.
Rozhlasová zpráva o vyšetøování pøíèin potopení ponorky Kursk ze dne 2.7.02 v 6,30 ráno stanice Radiožurnál
Podìkování p. V. B. Francevovi, pracovníkovi VHU Praha, za poskytnutí technických údajù
k ruským ponorkovým torpédùm.
Zdenìk Hák - Kuriozní zbrojní projekty „Tøetí øíše“, vydavatelství FORTprint, 1997, Dvùr
Králové nad Labem.
plus jeden z „odkazù“ pøímo v této pasáži.
15. Magnetohydrodynamický generátor - nová varianta elektrického
pohonu?
Ing. Jan Tùma - Elektøina z plamenù, èas. AZ Magazín, è.5/1972, vyd. Magnet Praha.
Ing. Jan Tùma - Elektøina pøímo z plamenù - èas. ABC è.15/1979.
Bohumil Dobrovolný - Pøíruèní slovník vìdy a techniky, nakl. Práce, Praha, 1979.
84
Cezary Szoszkiewicz - Pancerniki II wojny šwiatowej, II. díl, vyd. LAMPART, Varšava, 1993.
Magnetoplazmový raketový pohon - èas. L + K è. 18/2000, str. 49, a è. 23/2001 str. 37 (xerokopie).
Zdenìk Opava - Elektøina kolem nás, vyd. Albatros, Praha, 1981
LukᚠVisingr - Nesmrtící zbranì, Elektromagnetické pulsní bomby, zdroj internet:
http://www.military.cz/accessories/emp/empbombs.htm z 12.2.2002. Zajímavý èlánek,
z nedostatku informací však dosti povrchní (jako nakonec i mùj pøíspìvek). Bohužel jeho
autor popustil pøi koneèných závìrech znaènì svou fantazii, aniž by bral v potaz platné fyzikální zákony, èímž se dopustil nìkterých základních chyb.
16. Elektromagnetické zbranì
???????? - Okrety wojenne è. 5/2000, Tarnowskie Gory, Polsko.
???????? - Vesmírné dìlo, xerokopie, èas. Technický magazín è.?/?
Martin Tuèka, Jaroslav Nìmec - Elektromagnetické dìlo, xerokopie, èas. Zápisník, è.?/?
Miroslav Sitta - Po koleji ke hvìzdám, èas. L + K è. 22/1988
Ing. Ladislav Ženíšek - Zvláštní elektrické stroje, vyd. SNTL, Praha 1957 Výpoèet elektromagnetické pušky je uveden na str. 105 až 107.
Výpoèet délky hlavnì pro vystøelování družic s lidskou posádkou je uveden na str. 107.
Zdenìk Hák - Kuriózní zbrojní projekty „Tøetí øíše“, vyd. FORTprint Dvùr Králové n. Labem,
2. vydání, 1997.
Prof. Ing. Václav Èerný - Elektromagnetické odpalovací systémy, èasopis Elektro è. 3/1994,
vyd. FCC Folprecht, spol s.r.o.
Marek Srzamowski - Nietypowe techniki zabijania, vyd Szramus, Varšava 1994, Polsko.
Zdenìk Faktor - Støelné zbranì - konstrukce a funkce, vyd. Magnet Press, Praha 1995.
Jindøich Klùna - Vojtìch Hrubý - Technika vojenství vèera, dnes a zítra, vyd. NV, Praha 1989.
Walter f. Morrison, Albert W. Horst, Ingo W. May, Joseph J. Rocchio - Trends in Gun Propulsion for Tactical Army Application, èas. Military Technology è. 3/1993 (Bonn, bøezen 1993).
Uwe Tiedemann - Towards The „All - Electric Tank“, èas. Military Technology MILTECH
10/93 - xerokopie.
???? - Informaèní zpráva elektromagnetického urychlování tìles pro vojenské úèely, ÚVIS,
1988 - xerokopie.
Ing. Ota Roubíèek, DrSc a Ing. Martin Kozlíèek - K problematice urychlování tìles na ultravysoké rychlosti,r.v.?, xerokopie.
???? - Elektromagnetický kanón pro tank , blíže neurèeno, xerokopie.
Adalbert Bärwolf - Tajná fabrika, vyd. nakl. Mustang s.r.o., Plzeò 1995.
Prohlídka el. mag. kolejové dìla ve vojenském muzeu v Koblenci v létì roku 1996.
Písemná odpovìï z 3.8.01 z Bundesamt für Wehrtechnik und Beschaffung - Koblenz, na mùj
dotaz ohlednì exponátù el. mag. dìl a jejich technických dat.
Zdenìk Hák - Kuriozní zbrojní projekty „Tøetí øíše“, vyd. FORTprint 1997, Dvùr Králové nad
Labem.
JKO (?) - Neletální zbranì, èas. ATM è.?/2002 - xerokopie.
Podìkování PhDr. L. Kupkovi za pomoc pøi korespondenci s rùznými muzei, rùznými jazyky,
v rùzných zemích.
85
17. Elektromagnetické pole a jeho vliv na èlovìka
Marek Szramowski - Nietypowe techniki zabijania, vyd. Szramus, Varšava, 1994, Polsko.
Vliv magnetických a elektrických polí na èlovìka je popsán na str. 105 až 109.
FOCUS Londýn (pøevzato) Mùže zabíjet? Èas. 100 + 1 è. 4/1995
Podivné události z období krystalových radiopøijímaèù, èas. Èeskoslovenský rozhlas, ?/1975
Sborník pøednášek èeského klubu skeptikù - SISYFOS a AV ÈR - Vìda kontra iracionalita,
nakl. Academia Praha 1998.
Zpráva ze stanice Radožurnál z 25.4.01 v 9,50 o vlivu magnetického pole na èlovìka
Albert Kloss - Dìjiny radiotechniky, èas. Amatérské rádio è. 6/1997.x
Ing. Antonín Bouška - Mùže být elektrické topení biologicky škodlivé? pøíloha èas.
ELEKTRO è.5/98.
Prof. J. Èerný - Vliv elektrických a magnetických polí síové frekvence na lidské zdraví, èas.
ELEKTRO è.11/95.
Zasloužilý mistr sportu Jiøí Trnka - „MAGNETY“ pod drobnohledem, èas. MODELÁØ è. 3
a 4/1982.
Grazyna Fosarová, Franz Bludorf - Experimenty s lidskou myslí, nakl. Dialog Liberec, 2000.
Jane Thurnell - Readová - Geopatogenní zóny kolem nás, nakl.PRÁH, Praha 1996.
autor neurèen - Dvacet zpùsobù, jak znièit svìt, èas. 100 + 1 ZZ, è. 7/01.
Petr Vávlav - Mikrovlnné sporáky pro domácnost, èas. Elektrotechnik è.1/1991
Prim.MUDr.Jan Hnízdil, rehabilitaèní oddìlení, fakultní poliklinika Karlovo nám. Praha Nad magnetoterapií se dosud vznáší nejeden otazník, pøíloha Zdravotnických novin è. 46 z
20. listopadu 1998.
J. M. Troska - Kapitán Nemo .....
Prof.Dr. Petr Jakeš - Planeta Zemì, vyd. MF, Praha 1984, str. 69.
J. Brož, Vl. Rochovec, M. Valouch - Fyzikální a matematické tabulky, vyd. SNTL, Praha 1980.
P. Hadrava, M. Karlický, J. Palouš, M. Šolc - Ondøejovská hvìzdárna 1898 - 1998, AÚAÚÈR
Praha, 1998, str. 341.
???? - Elektronické zbranì míøí na psychiku, pøíloha webového deníku Neviditelný pes, wysiwyg://32/http://pes.eunet.cz/cgi-bin...l?ostatni/1999/06/07priloha19990607ast. Zámìrnì
zdùrazòuji, že z tohoto zdroje nebylo èerpáno, protože je jednak znaènì rozsáhlý a zároveò
nìkterá zde uvedená tvrzení nebylo možno ovìøit. Pro vytvoøení vlastního názoru jej
doporuèuji k pøeètení.
L. Ženíšek - Kapitoly z historie elektrotechniky, èas. Elektrotechnik è. 2/1989.
Dr. Stanislava Jelínková - Aby rolník byl dobøe obsloužen, èas Elektro è. 1 (str. 32) a 2 (str.77),
roèník 1993.
Ing. Jan Tùma - Elektromagnetický smog, obrazová škola èas. ABC 14/37.
Ing. Jan Tùma - Tajemství mikrovln, obrazová škola èas. ABC 4/36.
Pavel Toufar - Pøísnì tajné, Tøetí setkání s tajemstvím, vyd. Akcent, Tøebíè, r.v.2000.
Ing. Stanislav Kaucký - Údery proti Jugoslávii - Fakta a postøehy, http:
//www.army.cz/noviny/clanky/jugo-ana/index.htm
JKO (?) - Neletální zbranì, èas. ATM è.?/2002, xerokopie.
86
luca (?) - Kanon na bolest, èas. ABC è.5/2002
Podìkování pak patøí Dr. Bartoškovi z Hvìzdárny a planetária v Hradci Králové za trpìlivost
pøi hledání odpovìdí na mé všeteèné dotazy v souvislosti s touto kapitolou v roce 2002.
18. Albert Einstein a experiment Filadelfia
Peter Coles - Hawking a mysl boží, nakl. TRITON, s.r.o, Praha 2000.
Timothy Ferris - Zpráva o stavu vesmíru, vyd. AURORA, Praha 2000.
George Gamow - Moje svìtoèára - neformální autobiografie, vyd. Mladá fronta, Edice Kolumbus, Praha 2000.
Paul Davies - O èase, Einsteinova nedokonèená revoluce, vyd. Motýl Bratislava, 1999.
Brian Geene - Elegantní vesmír (superstruny, skryté rozmìry a hledání finální teorie), vyd.
Mladá fronta, Edice Kolumbus, Praha 2001.
Albert Einstein, Leopold Infeld - Fysika jako dobrodružství poznání, vyd. Orbis, Praha 1958.
Gallimard Jeunesse - Einstein radost z myšlení - nakl. Slovart, 1995.
Geoff Tibballs a Harry o' Müller - Muzeum do kapsy, edice Oko,vyd. Albatros, Praha 2001.
19. Nicola Tesla a experiment Filadelfia
Prof. Ing. Daniel Mayer, DrSc - Nikola Tesla - básník elektrotechniky, èas. Elektro è. 11/1996.
(Na konci tohoto èlánku je pro ev. zájemce odkaz na dalších 32 titulù, které se zabývají
Teslou, jaho vynálezy a objevy).
Prof. Ing. Daniel Mayer, DrSc - Pohledy do minulosti elektrotechniky, vyd. KOPP Èeské Budìjovice, 1999.
Anonym - Teslùv transformátor - èas. Sdìlovací technika, roè. 1960/? (xerokopie)
M. Veselý - Objevy a patenty Nikoly Tesly, sborník NTM è. 14/1975, str. 159 až 173, Praha.
S. Bokšan - Nikola Tesla a jeho dílo, nakl. Rovnost, Brno, 1947 (zde je øada autentických fotografiích z Teslových laboratoøí a výzkumù, vèetnì plánkù rùzných technických „záhad“,
kterými Tesla udivoval své souèasníky).
Zdenìk Kavan - Zhotovte si Teslùv transformátor, èas. Amaterské rádio è. 11, roèník 1974.
Osobní prohlídka výstavy vìnované N. Teslovi, uskuteènìné v NTM Praha v lednu 2001. Autorem výstavy bylo bìlehradské muzeum pod záštitou Srbského velvyslanectví.
Konzultace s øeditelem zkušebny VN (tj. vysokých napìtí) EGÚ Bìchovice ing. Jaroslavem
Vokálkem dne 17.5.2001.
Konzultace s ing. Popolanským z EGÚ Brno dne 17.5.2001
Ivan Štoll - Tajemství kulového blesku, vyd. Horizont, Praha 1988.
Jan. N. Novák - Èarodìj bleskù, co v uèebnicích nenajdete, èas. Mladý svìt, xerokopie, blíže
neurèeno (uèebnicový pøíklad, jak se na základì reality nechá vytvoøit „záhada“).
Kalendárium - ÈT 1, nedìle 5.1.03 v 10,30. k výroèí Teslovy smrti (chudák Tesla, za co všechno nemùže! Bližší viz èlánek v této publikaci).
Rudolf Balek - Odkrývání historie - vojenská tajemství II. svìtové války, Radarová technika
firmy Gema podle nové knihy o radarech, èas. Amatérské RÁDIO, è. 12/1999.
Osobní návštìva Nìmeckého (technického) muzea v Mnichovì v srpnu 2001 a v dubnu 2002.
87
20. Filadelfský experiment - ano èi ne?
Mgr. Jan Máèe - Technologický pokrok - možný zdroj krize aerokosmického prùmyslu, èas. L
+ K è. 2/1999.
J. Richard Gott III - Cestování èasem v Einsteinovì vesmíru - Fyzikální možnosti cestování
èasem, nakl. Argo a Dokoøán, Praha 2002
21. Nìkolik poznámek pro ty, kteøí chtìjí pokraèovat v pátrání po
Filadelfském experimentu
Adresy na ètveøici Filadelfských knihoven pro ty, kteøí mají zájem vìdìt ještì více a zjistit, zda
byly skuteènì v roce 1943 nìkteré Filadelfské noviny a èasopisy cenzurovány z dùvodù
tzv. Filadelfského experimentu.
1) University of Pennsylvania, 720 William Hall, Philadelphia, 19104-6305 USA
2) State Library of Pennsylvania, box 1601, Harrisburg, Philadelphia, 17105-1601, USA
3) Indiana University of Pennsylvania, 203 Staplton, Philadelphia, 15705-1096, USA
4) (West Chester University), Francis Harvey Green Library, West Rosedale st. 29, West
Chester Pensylvania, 19 382-2948, USA
Podìkování p. M. Paulovièové z Stát. vìd. knihovny v H.K. za zjištìní výše uvedených adres.
Ing. Vladimír Pitschmann, CSc - Historie chemické války. vyd. Military System Line, s.r.o,
Praha 1999.
Osobní návštìva oblasti mìsta Souda na Krétì a „letmᓠprohlídka arzenálu øeckého vojenského námoønictva tamtéž v kvìtnu 1999.
22. Je tajemství opravdu tajemné?
Edgar Allan Poe - Jáma a kyvadlo a jiné povídky, vyd. Odeon, Praha 1987.
Jules Verne - Dvacet tisíc mil pod moøem, vyd. Albatros, Praha 1976.
Martin Máca Pøibil - doly a podzemní továrny Richard, universální nepravidelný podzemní
magazín Krasová deprese è. 6/léto 1998.
Martin Máca Pøibil - tajemství podzemních továren, universální nepravidelný podzemní magazín Krasová deprese è.6/léto 1998.
Aleš Bufka - voda a bláto (hlavní odvodòovací štoly rudných dolù západních Krušných hor
a jejich souèasný stav), universální nepravidelný podzemní magazín Krasová deprese
è. 7/podzim 1999.
Norbert Weber - Cínový dùl Sauersack - Rolava, universální nepravidelný podzemní magazín
Krasová deprese è.9, zima 2002. Obsahuje mj. naprosto vyèerpávající popis tìžební èinnosti, mapy podzemí, vèetnì øady souèasných i archivních fotografií a plánkù.
Petr Rojík - Historie cínového hornictví v západním Krušnohoøí, vyd. Okresní muzeum a knihovna Sokolov, r.v.2000.
Osobní prohlídka povrchových objektù bývalého dolu Sauersack - Rolava v èervenci 2002.
Vilém Nejtek - Smrt se uèí létat, vyd. MF, Praha 1974.
Jan N. Novák - Podivný konec letadlové lodi Graf Zeppelin, èas. MS è.51/2000 (naprosto
údìsný a odstrašující blábol. Pozn. autora).
88
Jan N. Novák - z redakèního koše - Podivný konec letadlové lodi Graf Zeppelin, èas. MS
è.3/2001. (To samé jako v è.51/2000. Pozn. autora)
Jan N. Novák - Ovládnutí síly páry - èas. MS è. 14/2001 (obsahující nìkolik zásadních technických chyb. Pozn. autora)
Jan N. Novák - Podmoøská loï, èas. MS è. 16/2001 (plný technických chyb a nepasujích datumù. Pozn. autora).
? Lemachko - Deutsche Schiffe unter dem Roten Stern, „Marine-Arsenal“ Sonderband 4, S 7.
Ivan Hrbek, Jaroslav Hrbek - Salvy nad vlnami, vyd. NV Praha 1993.
kolektiv autorù - Železnicí po celém svìtì, vyd. Knižní klub k.s., Praha 1995.
Zdenìk Hák - Technické zajímavosti našich vodních nádrží a øíèních cest první díl, vyd. nakl.
Fortprint Dvùr Králové n.L., 1997.
Ing. Ladislav Ženíšek - Zvláštní elektrické stroje, SNTL Praha, 1957.
? - Letouny radioelektronického prùzkumu a REB, èas. ATM è.7/1996, xerokopie
Pavel Toufar - Setkání s tajemstvím, 1. díl, vyd. Akcent, s r.o., Tøebíè, 1999.
V. Zamarovský - Objevení Tróje, vyd. MF, Praha, 1962.
Joachim Ferman - Od Olympu k Akropoli, nakl. BRÁNA, Praha 2000.
L. Ženíšek - Kapitoly z historie elektrotechniky, èas. Elektrotechnik è.3/1989
Osobní prohlídka bývalé podzemní továrny Richard u Litomìøic v roce 1981, 1983 a 1986.
Osobní prohlídka norského dìlostøeleckého muzea na ostrovì Oscarsborg v létì 1996.
Pro zájemce o pøesné námoøní mapy Baltského moøe je zde adresa:
East View Cartographic, Inc.
3020 Harbor Lane N
Minneapolis MN 55447-5137
Tel. (763) 550-0961, Fax: (763) 559-2931
[email protected], mailto:[email protected]
http://www.cartographic.com
Podìkování k této kapitole patøí:
Panu V. B. Francevovi z VHÚ Praha, za doplnìní podrobných údajù o zániku nìmecké letadlové lodì Graf Zeppelin z ruského odborného èasopisu „Tajfun“ è. 3, roèník 1997.
Panu Vladimíru Zikovi, f. GON H.K., kteý mne nakontaktoval na prodejnu námoøních map
v USA.
Podìkování za údaje o vodních vírech u pobøeží Norska patøí Mgr. Mariu Kiriakovovi z Norského meteorologického institutu v Oslo a Mgr. Aleši Horákovi z Náchoda, který mne na
nìj nakontaktoval. Panu M. Kiriakovovi patøí rovnìž podìkování za zjištìní dalších podrobností k l. l. Graf Zeppelin, napø. fotky její dìl. vìže v depozitáøi norského muzea v Oscarsborgu, plus další údaje.
Podìkování panu Ladislavu Mikešovi z Nejdku, který mi a mým kolegùm dìlal v létì 2002 prùvodce po starých hornických dílech v Krušných horách, vèetnì již zde zmiòované Rolavy.
89
23. Závìr
Jacques Marseille - Nevyøešené záhady svìta, vyd. Mladé letá, Bratislava, 1999, str. 280 - 281
pojednávající o Filalefském experimentu. Èlánek bez konkrétního dùkazu, opìt plný povrchních tvrzení a nic neøíkajích øeèí.
William Eastlake - Umírali jsme v bambusu, nakl. JOTA s.r.o., Brno 2001.
LukᚠVisingr - Optická neviditelnost, internet z 3.9.2002, aktualizovaný v lednu 2003. adresa: http://www.military.cz/accessories/invisibility.htm
Celkem slušný èlánek, „skácený“ ovšem na konci - jak také jinak - Filadelfským experimentem v klasickém podání! Na moje „mejlové“ dotazy sice autor èlánku odpovìdìl, trval
však skálopevnì na svém. Tvrdil, že americké instituce se vyjadøují slovy „no comment“!
Které instituce to však byly jsem se od nìj nedozvìdìl!
(Já jsem oslovil tøi muzea a archivy v USA a odpovìdìly všechny. A všechny se snažily mi
pomoci! Tak nevím?). Jinak kontakty na tyto organizace jsou uvedeny v 1. dílu této
publikace v soupisu uvedené literatury.
Vlastní odstrašující zkušenosti s naším tiskem. Konkrétnì s deníky MF dnes v roce 1998, jmenovitì redaktorem p. Chuchmou, deníkem LN a jeho bývalým šéfredaktorem p. Šafrem
v roce 2000, jenž šéfuje v souèasné dobì deníku MF dnes a který mi dodnes nevrátil jednu
moji zapùjèenou knihu, pøestože jí jeho noviny poplivaly. A èasopisem MS z pøelomu let
2000/2001, který otiskoval (a snad ještì otiskuje) díky svému pøispivateli a „záhadologovi“
Janu N. Novákovi naprosté bláboly, ev. èlánky plné technických chyb!
Kreslený obrázek „Pøemìna normálního èlovìka ve ètenáøe bulvárního tisku“ nakreslil Martin
Lelek, [email protected]
A samozøejmì dìkuji svému „dvornímu“ vydavatelství FORTprint, vedené ing. Škodou a synové, které dokázalo z materiálù rùzné technické úrovnì vytvoøit pøijatelné obrázky, vèetnì titulního obrázku na obálce této publikace a dodat mi k ní øadu dalších zajímavých informací.
Závìrem bych ještì dodal, že pro obrázek „rozplývajícího“ se plavidla na obálce této publikace byla použita kolហobrázku z obalu plastikové stavebnice f. Tamiya, mìøítko 1:700, britského torpédoborce tøídy „O“, o výtlaku 1.450 tun, který se svým vzhledem nejblíže podobal
torpédoborci DE 173 Eldridge (až na drobné detaily zakrytých dìl, atd).
90
VÝZVA
Ještì bych uvedl, že na témata v této publikaci rozebíraná si velice rád popovídám s nìjakými dalšími oponenty, nebo více hlav více ví. Zájemce tedy prosím, aby kontaktovali vydavatelství FORTprint, Dvùr Králové nad Labem (adresa viz tiráž).
Zároveò ovšem musím dùraznì upozornit, že se zásadnì odmítám jakkoliv bavit s diletanty
majícími komplex „brouka Pytlíka“, tj. ambiciózní neomylné tvory, kteøí rozumìjí absolutnì
všemu, typu Dr. J. B. Uhlíøe, otiskujícího v souèasné dobì své nièím nepodložené pseudovìdecké kreativní žvásty a urážky v bulvárosliznatých škvárech typu MF DNES èi LN. A zároveò i èlovìka, jehož telefonní èíslo se objevilo v inzertním èasopise u nabídky na kladné
recenze na cokoliv! Je to také i autor výhružných dopisù bez zpáteèní adresy zasílaných tìm,
kdo si dovolí s jeho bláboly nesouhlasit (jak jsem mìl možnost poznat i sám osobnì)!
91
Zdeněk HÁK
„ZMIZENÍ“ TORPÉDOBORCE ELDRIDGE
aneb elektromagnetické pole a vojenství
II. část
Výkresy a fotografie: Zdenìk Hák a reprodukce z literatury
Nákladem autora vydal: ing. Jan ŠKODA - FORTprint
vydavatelství a nakladatelství fortifikaèní literatury
Karlov 190, 544 01 Dvùr Králové nad Labem
1. vydání
Neprošlo jazykovou úpravou!
Vyšlo v roce 2003
Vytiskla: tiskárna ARPA, Dvùr Králové n. L.
Tématická skupina: 02
ISBN 80-86011-23-2