Stáhnout v PDF

Komentáře

Transkript

Stáhnout v PDF
economix
M A G A Z Í N
P R O
S T U D E N T Y
V Š E
Z Á Ř Í
2 0 0 6 Č Í S L O 4
Z D A R M A
Rozhovor
s děkankou F2
D. Zadražilovou
k
e
č
á
.
.
.
h
h
c
c
í
a íčc
n
o
M
k
,
i
r
c
t
á
r
e
p
P xu,
o
b
i
a
o th
NOVÁ MENZA ITALSKÁ EL MÁGICO DISKRIMINACE
2
zpravodajství
O menzu
nepřijdeme,
o pizzu ano
economix
– 4 / 2006
Editorial
Znovu začíname!
Prednášky, semináre, povinnosti, posedenia
u Nata, či v Akademickom klube, študentské party...
To všetko k našej škole patrí, rovnako, ako už aj
náš mesačník Economix ☺
Od minulého semestra pribudlo v našej škole
nové, príjemné posedenie, menzu prebrala firma
Sodexho, a „u nás“ pribudli štyri stránky a viaceré zaujímavé rubriky.
Pán, ktorý sa na Vás tento mesiac usmieva z titulnej stránky, tentokrát nie je nikto z vedenia
školy. Jeho prácou a zároveň aj jeho koníčkom je
thajský box. Je prezidentom Českej asociácie ultimátnych zápasov a Czech Muai Thai Asociation
a porozpráva vám o tvrdej príprave na súťaže,
o thajskom boxe, aj o svojich zverencoch, ktorých
úspešne trénuje.
Na ďalších stranách sa dozviete, čo si myslí
rektor VŠE Hindls o kvalite jedla v menze po zmene jej prevádzkovateľa, alebo ako prebiehal konkurz na výber firmy, ktorá stravovanie obstaráva.
Nielen o Fakulte medzinárodných vzťahov sa
môžete dozvedieť v rozhovore s jej dekankou
prof. Danou Zadražilovou. Od jej nástupu na dekanský post sa zaslúžila už o mnoho pozitívnych
zmien a viaceré sa ešte chystajú. Pripravuje sa aj
širší okruh predmetov vyučovaných v angličtine,
či zavedenie nového vyučovaného jazyka na VŠE
– čínštiny.
Na ďalších stranách vám poradíme, ako čo najpohodlnejšie zoženiete v škole učebnice, alebo
kam si v Prahe zájsť na zaujímavú výstavu. Predstaví sa vám a pozve vás do svojich radov združenie AIESEC, ktoré už dlhé roky pomáha študentom získať mnoho skúseností v pracovnej oblasti,
zlepšiť komunikačné schopnosti, či sprostredkovať prácu v zahraničí.
V cestopise zavítame do Indonézie a v novej
rubrike Tip na víkend vás náš redaktor Marcel
prevedie Prahou a odporučí vám tie najkrajšie
miesta v hlavnom meste.
Toľko o našom čísle, želám vám príjemný štart
do nového semestra a plynulý prechod z prázdninového vegetu do študijných povinností. Veď tie
pravé stresy nám i tak začnú až za pár mesiacov .☺ Tatiana Veščičíková,
šéfredaktorka
Chcete sa podieľať na vzniku Economixu? Získať skúsenosti v žurnalistike? Alebo len chcete
vyjadriť vaše názory, postrehy a pripomienky na
Economix? Píšte na:
[email protected]
Pizzu i saláty sice nový provozovatel menzy na Žižkově zrušil,
ceny jídel však poklesnou. Nově
se můžete také těšit na po sezení ve Staré budově či na složitější systém registrace Batmana.
zasadil nový rektor Vysoké školy ekonomické Richard Hindls. Jeho rozhodnutí předcházela anketa mezi studenty,
která pro Eurest nevyzněla vůbec příznivě.
S novým semestrem se dočkala Vysoká škola ekonomická mnoha změn.
Eurest je vystřídán dalším gigantem
stravovacího trhu – společností Sodexho-Pass. Ve Staré budově se dočkáte
moderního posezení, po kterém studenti už dlouho volali.
Nový semestr však přináší i složitosti. Batman už je Eurodam a vyžaduje
po uživatelích zkušenost a znalost systému. Zkušeným uživatelům však přináší příjemná zjednodušení.
S TARÁ BUDOVA NOVĚ
Staří matadoři VŠE budou při vstupu
do Staré budovy překvapeni. V prvním
patře, kde bývaly obstarožní kabinety
a nástěnky, je dnes moderní posezení.
Studenti, kteří do školy zavítali ještě
před začátkem výuky, byli příjemně
překvapeni. Hluboká křesla a příjemná
atmosféra vystřídaly původní sterilní
prostředí. „Něco takového naší škole
už dlouho chybělo,“ ohodnotil nové
vybavení Zdeněk Starý, student čtvrtého ročníku fakulty financí a účetnictví.
OBĚD: -5 PROCENT
Společnost Sodexho-Pass se rozhodla neprovozovat pizza bar a salátový
bar. Na ten si sice studenti zvykli, nový
provozovatel však hodlá přilákat nižší
cenou a standardní kvalitou služeb.
„Před levnějším jídlem bych preferoval širší nabídku. Obávám se, že po
prvních několika měsících spadne kvalita na původní úroveň,“ uvedl pro Economix Petr Krajča, student čtvrtého
ročníku podnikohospodářské fakulty.
O výměnu provozovatele menzy se
NOVÝ SYS TÉM
MŮŽE PŘEKVAPIT
Bezdrátové připojení Batman bylo
na VŠE pohodlné. Stačilo si vystát
frontu, zaplatit poplatek a surfovat na
internetu. Nyní už uživatelé platit nemusí a pověstné ekonomické fronty
také ubudou. Heslo k nové síti si vygenerujete sami na eurodam.vse.cz
a v příjemném prostředí prvního patra
Staré budovy si užijete pohodlí bezdrátového internetu. Jiří Zábranský
3
PETR, 3. FAKULTA:
Přes léto jsem byl v Británii a
navštívil jsem jeden z největších
ostrovních festivalů, a to Global
Gathering Festival elektronické
hudby. Vrcholem byla představení Groove Armady a Daft Punku. Nezapomenutelný zážitek.
MICHAL, 1. FAKULTA:
Navštívil jsem festival RFP,
kde životním zážitkem byl koncert Manu Chaa. Pětadvacet tisíc lidí nasedlo na jeho mezinárodní expres lásky a porozumění.
Tomu se Madonna v Sazka Areně nemůže nikdy přiblížit.
IVAN, 5. FAKULTA:
Nikde jsem nebyl, ale oknem
Rooseveltovy koleje jsem nadšeně poslouchal Franz Ferdinand hrající na festivalu Love
Planet, který se tento rok konal
na Výstavišti.
PAVEL, ČVUT,
5. ROČNÍK, FAKULTA
ARCHITEK TURY,
A MARUŠKA,
2. FAKULTA VŠE:
Myslím, že povedený festival
byly České hrady, konkrétně
„zastavení“ na Točníku. Příjemně překvapila Tonya Graves a
Tatabojs, naopak zklamali Support Lesbiens. Hodně dobrý byl
Sázava Fest. Ale všechno převýšil koncert Erika Claptona v Sazka Areně.
ŠTEFAN, 2. FAKULTA:
Byl jsem na RFP v Českém
Brodě a Cosmic Tripu v Teplicích, festivalu elektronické hudby. Bylo krásně, užili jsme si
sluníčka, vykoupali jsme se
v přírodním koupališti. Dva dny
jsme si geniálně užili: grilování,
popíjení a hlavně super muzika
DJ. Jen nepřiletěl Andy C., kterému zrušili let.
PETR, 3. FAKULTA:
Summer of Love, skvělá jednodenní akce. Z jediného mráčku na obloze trošku zapršelo,
nicméně vynikající Chris Liebing dal na tuto „smutnou“ událost zapomenout. Obsah
Editorial / 2
O menzu nepřijdeme, o pizzu
ano / 2
Menza na Žižkově má nového
provozovatele / 4
Jak sehnat učebnice? / 5
Vyšleme více studentů do Číny
(rozhovor s děkankou F2
D. Zadražilovou) / 6
Semináře/konference/výstavy / 7
Vybírám, chybuji,
diskriminuji? / 8
Jak tygři přicházejí o iluze
aneb konec tygrů ve střední
Evropě / 9
Studentská organizace –
AIESEC / 10
Na baru s Petrem Macháčkem!
/ 11
Cvičit, nebo tančit? / 13
Indonézie (cestopis) / 14
Recenze – hudba, kniha, film
/ 16
Divadelní (p)ohledy / 17
economix
Šéfredaktorka:
Tatiana Veščičíková
Zástupce šéfredaktorky:
Marcel Bodnár
redaktoři:
Marcela Cupalová
Miroslav Cvrček
Zuzana Čurnová
Michal Haltuf
Jan Holeček
Anna Kmeťová
Pavel Nádvorník
Jakub Rojček
Michaela Výtisková
Jiří Zábranský
a další...
fotografie a kresby:
Marcel Bodnár
Gabriela Dolníková
Pavlína Hrušťáková
Jaroslav Šícha
editor:
Jan Jaroš
design a sazba:
Pavel Vodička
e-mail Economixu:
redakce.economix
@centrum.cz
vydává:
Kavárna Velryba / 17
Zahrady Kinských
(tip na víkend) / 18
El Mágico / 20
titulka:
Petr Macháček
foto z titulky:
Marcel Bodnár
– 4 / 2006
Byl jsi v létě
na některém
festivalu?
economix
Anketa
4
?
zpravodajství
Menza na Žižkově
má nového provozovatele
B U D E L E P Š Í N E Ž T E N M I N U LÝ ?
NEJPRVE KRÁTCE
PRO PŘIPOMENUTÍ
Až do konce minulého semestru provozovala největší menzu VŠE – menzu na Žižkově – společnost Eurest. Kvalita služeb však
postupem času upadala – soudě alespoň dle
množství stížností studentů.
Vše vyvrcholilo letos koncem března, kdy
do čela VŠE přišlo nové vedení. To – snad
aby dokázalo, že „nové koště dobře mete“
a že mu problémy studentů nejsou cizí –
uspořádalo studentskou anketu o kvalitě
stravování v menze na Žižkově (zvaná též
Menza Italská). Té se účastnila téměř polovina všech oslovených studentů a velká většina (tři pětiny) vyslovila svou nespokojenost s kvalitou služeb Eurestu.
Nakonec vedení školy koncem května
ukončilo s Eurestem spolupráci a během
prázdnin hledalo nového provozovatele
menzy.
Ten se nakonec našel. V dopise studentům
rektor Richard Hindls mj. píše:
(...) „Po složitých jednáních mohu oznámit, že od 11. září 2006 bude zajišťovat stravování v menze společnost SODEXHO, společné stravování a služby, s. r. o.“ (...)
„Chtěl bych Vás ujistit, že vedení školy
bude velmi bedlivě sledovat kvalitu stravovacích služeb a bude na ni podle potřeby reagovat. V podobném duchu jednalo v těchto
dnech rovněž s vybranou firmou.“ (...)
„Současně vedení VŠE připravilo pro začátek zimního semestru i některá další drobnější zpestření gastronomických služeb
v prostorách školy.“
economix
– 4 / 2006
Určitě nás všechny zajímá: Stálo to za to
a zlepšilo se to? Nevrátí se všechno do starých kolejí?
CO NÁS
VLAS TNĚ ČEKÁ?
To základní zůstává při starém: Obědy se
vydávají od 11:30 do 14:30 hodin, večeře od
17:00 do 20:30 hodin.
Platit můžete školní kartou (ISIC), kterou
nabijete v pokladně před vstupem do menzy,
nebo pak přímo v hotovosti u pokladen
v menze. Celková cena za celé menu (hlavní
jídlo, polévka, čaj) s DPH je 52 Kč, student
z toho zaplatí 33 Kč (zbytek jsou dotace).
Každý den můžeme vybírat celkem z pěti jídel – čtyři „běžná“ hlavní jídla, patá nabídka
je studený zeleninový talíř.
A JAK TO CHUTNÁ?
Nemohu psát o něčem, co neznám, tak
jsem se rozhodl vyzkoušet novou menzu na
vlastní kůži – nutno podotknout, že jsem ji
navštívil v době před začátkem nového semestru, takže pravá „zatěžkávací zkouška“
pro personál přijde později.
Zatím nemohu říct špatného slova. Menza
byla uklizená, personál usměvavý (pán mě
přesvědčoval, abych si vzal víc knedlíků
a místo pěti mi jich nakonec dal sedm:-)
V ceně jídla je polévka a čaj, za příplatek
dostanete kávu nebo limonády od Coca-Coly – takže to zůstává stejné jako minule.
Ač z jedné zkušenosti lze těžko soudit, ke
kvalitě jídla mohu říct, že mi chutnalo více
než v Eurestu a zhruba odpovídá tomu, co
byste od jídla v hodnotě 52 Kč čekali. Určitě
jsme všichni jedli i lepší, ale žaludek vyhládlého studenta (snad) potěší. Ale víte co?
Běžte ochutnat sami...
Pro případ občasného „rozšoupnutí se“ by
mi nevadila možnost objednat si i lepší
(a dražší) jídlo – kapacita Akademického
klubu (kde takové jídlo lze sehnat) je přeci
jen poněkud omezená. Obvzlášť v době
oběda, kde minulý rok byla cca. polovina
míst rezervována pro kantory.
JAK SE VLAS TNĚ VYBÍRÁ
TAKOVÝ DODAVATEL?
Protože peníze, kterými se dotuje jídlo
v menze, jsou státní, vypisuje škola standardní výběrové řízení. Do něj přišlo sedm
nabídek – jen pro zajímavost, nejvyšší nabídka byla od firmy Aramark – jedno jídlo
za 99 Kč! Společnost SODEXHO byla se
svými 52 Kč druhá nejlevnější (nehodnotila
se jen cena jídla, ale i pestrost sortimentu
a výše pokuty v případě nedodržení závazků).
„Všechno jsme museli stihnout o prázdninách – výběrové řízení i námitkové řízení poražených,“ říká rektor VŠE Richard
Hindls. „Stahoval jsem kvůli tomu i lidi
z dovolených. Utvořili jsme 11člennou komisi, kde byl zastoupený senát, kantoři
a studenti... Přizval jsem i odborníky na
stravování, kteří o gastronomii také něco
vědí. Komise postupně zužovala výběr přihlášených kandidátů a nakonec z toho vzešlo SODEXHO jako vítěz,“ dodává rektor.
Právě rektora VŠE, který po svém zvolení
odstartoval celou výměnu provozovatele
menzy, jsem se zeptal i na několik dalších
otázek:
Už jste se byl podívat v nové menze?
A jak Vám chutnalo?
Byl jsem čtyřikrát.
Musím říct, že mě
chutnalo. Ale rozhodující není, jestli chutnalo mně. Já to dělám
pro těch 17 000 lidí.
Takže myslíte, že se to zlepšilo?
Můj první pocit je dobrý, ale člověk musí
být s hodnocením opatrný. První týden ještě
nechodí tolik studentů a kantorů. Všechno
se pozná až tak v listopadu, v prosinci, kdy
jsou největší návaly, hlavně o polední pauze
ve 12.30 hod.
Jak chcete zajistit, aby se kvalita služeb
znovu nezhoršila?
Za prvé je to komunikace. Tady předtím s
Eurestem komunikace trošku vázla. Se Sodexhem jsem od začátku vedl velmi otevřená jednání, abychom se o tom bavili, pokud
se vyskytne nějaká stížnost.
Za druhé – s Eurestem měla škola tak
špatně napsanou smlouvu, že byl malý zázrak, že odsud odešli. Nyní se dá smlouva
vypovědět prakticky bez vážných důvodů.
Takže pokud se zvedne vlna odporu ze strany studentů, tak začneme jednat o ukončení
smlouvy. A naopak. Pokud budou studenti
spokojeni, jsem ochoten jim tady poskytnout další prostory.
A za třetí, oni moc dobře vědí, jak to tady
probíhalo. Já si myslím, že by byli hloupí,
kdyby udělali stejné chyby. Jsem optimista,
věřím jim. A uvidíme za tři měsíce.
Kdo vlastně mohl za tak pro školu nevýhodnou smlouvu?
Bývalý kvestor. Nijak jsem se netajil tím,
že smlouva s Eurestem byla jedním z důvodů, proč jsem kvestora okamžitě po svém
nástupu do funkce odvolal.
V dopise studentům píšete o „složitých
jednáních“. V čem byla nejsložitější?
První složitostí bylo rozvázat smlouvu
s Eurestem. Protože kdyby Eurest chtěl, tak
by se ubránil. Ale musím říct, že Eurest byl
v jednání nesmírně korektní. Takže nakonec
od oné smlouvy odstoupil - bez nátlaku, po
vzájemných několikahodinových jednáních
– a musím říct, že jsem si s nimi zachoval
korektní vztahy. Druhou složitostí pak bylo
výběrové řízení na nového provozovatele.
DALŠÍ „S TRAVOVACÍ“ NOVINKY
Nová menza však není jedinou novinkou
pro studenty v tomto semestru. Rektor slíbil
i „další drobnější zpestření“ a nás zajímalo,
co si pod tím představit.
„Chci, aby škola byla příjemná. Takže letos
otevíráme kavárnu v Rajské budově. A bude
tu i klasická cukrárna – zmrzlina, dorty... Můžete pozvat nějakou slečnu,“ odhaluje rektor,
na co se letos můžeme těšit a pokračuje:
„Ve staré budově v prvním patře se otevírá
tzv. Zóna klidu. Je tam asi 50 míst a studenti
tu mohou připojit i notebook. Brzy tam chceme instalovat automaty s občerstvením.“
Dalším hojně navštěvovaným zařízením je
Akademický klub ve třetím patře rajské budovy. Zajímalo mě, jaký bude jeho osud po
odchodu Eurestu. „Akademický klub samozřejmě zůstává. Má nového nájemce, pana
Michlu.“ Já myslím, že se letos máme na co
těšít... Takže na závěr nezbývá nic jiného,
než popřát všem čtenářům Dobrou chuť! Michal Haltuf
Anketa
Jak vám chutnalo v nové menze?
Chodila jsi sem minulý rok?
Ano.
A myslíš, že se to zlepšilo?
Je to stejné. To je moje první jídlo v nové
menze a zdá se mi stejné jako v té staré.
Takže jak ti chutnalo?
Takový průměr.
Odpovídala: Zuzka
Jak vám dnes chutnalo?
Pořád stejné jako to bylo.
A ty?
Stejný názor.
Odpovídaly: Judita a Marie
Chodil jsi sem i minulý rok?
Chodil.
A chutnalo Ti dneska?
Hele, dneska to není špatný...
Myslíš, že se kvalita zlepšila?
Když to srovnám s Eurestem, tak se to zlepšilo. Ale chtěl bych k tomu říct jednu věc:
Eurest byl první měsíc po rekonstrukci taky
skvělý. Takže očekávám, že měsíc to bude
skvělé a potom uvidíme, jestli to opět sklouzne, do takové mizérie, která tu potom byla.
Ale teď je to určitě lepší než byl Eurest.
Myslím, že chyba byla, že se dalo na první
dojem a pak se dál nic nekontrolovalo. Takže to chce zajistit průběžné kontroly. Krom
toho – sice chápu, že škola musí poskytovat
jídlo levně. Ale mohli udělat výběrové řízení třeba na dvě firmy. Jedna by poskytovala
jídlo levnější, druhá dražší.
Já osobně bych preferoval jídlo, které by
stálo třeba 50 Kč nebo 60 Kč, skutečná cena
by byla 90 Kč a kvalita by byla o dvě třídy
Odpovídal: Michal, F4
vyšší. Věřím, že každý se těšil
do školy alespoň tak jako
já. Den se sešel se dnem
a opět se roztáčí kolotoč,
na který ze začátku není
snadné naskočit. Začátek školy vždy provází šílený shon. Vytvořit si rozvrh,
přestěhovat se do Prahy,
nakoupit učebnice a sehnat všechny potřebné informace je kolikrát nadlidský výkon.
Rád bych se pokusil nastínit,
jakým způsobem si na VŠE lze
pořídit studijní materiály. Tento
článek píšu hlavně pro studenty
prvních ročníků, kteří tápou, kde
a jak sehnat skripta potřebná pro
studium na VŠE.
Ekonomové-mazáci vědí, že
někde stačí jen výpisky, které se
dají stáhnout z internetu. Přestože
žijeme v informačním věku, který kvapí rychle kupředu, a možnost využití internetu je pro studium na naší škole nezbytná, zůstane klasická učebnice v tištěné
podobě neoddělitelnou součástí
studentovy knihovny.
Začátkem každého semestru se
na všech nástěnkách v budovách
i kolejích VŠE objevují stovky
papírků s nabídkou skript, učebnic a dalších studijních materiálů.
Na každém takovém inzerátu je
uveden seznam prodávaných knížek, jejich ceny a telefonní číslo
prodávajícího. Není nic jednoduššího než na tohle číslo zavolat
a domluvit si schůzku k předání.
Na tento způsob shánění učebnic
byste si ale měli připravit plný
kredit v telefonu, hodně času
a rovněž je třeba ozbrojit se trpělivostí. Často se stává, že prodejce inzerované učebnice už dávno
prodal. Časově sladit schůzku
také není nejjednodušší. Může se
také přihodit, že kvalita učebnic
nesplní vaše očekávání. Zde na
řadu přichází handrkování a
smlouvání o ceně. Na druhou
stranu je díky inzerátům prodej
efektivní a nákup levný.
Koupit učebnice lze i ve čtvrtém patře Staré budovy, kde se
nachází Antikvariát skript. Jeho
nabídku najdete na antik.vse.cz.
Otevřeno je zde dva dny v týdnu
– v úterý od 10.00 do 14.00 a ve
čtvrtek od 13.00 do 17.00. Antikvariát učebnice nejen prodává,
ale i vykupuje. Podmínky výkupu jsou taktéž uvedeny na webu.
Pokud chcete nakoupit skripta
zde, je vhodné přijít hned na začátku semestru, a to ještě před začátkem otevírací doby. Proč?
Stejně jako všude na naší škole,
i zde student musí vystát dlouhou
frontu. A když ji konečně vystojí,
stává se, že jím požadovaná učebnice je již vyprodaná. Ceny jsou
pevně dané a učebnice si můžete
předem prohlédnout, takže se na
rozdíl od prodeje přes inzerát vyhnete smlouvání a handrkování.
Další variantou nákupu&prodeje studijních materiálů na VŠE
je Burza učebnic. Burza probíhá
vždy jen jednou za semestr, a to
ve druhém týdnu výuky. Koná se
v budově VŠE na Jižním Městě.
A jak burza funguje? Student,
který chce prodávat, nejprve zaregistruje učebnice k prodeji na
internetových stránkách burzy.
Sám si určí cenu, za kterou chce
své knihy prodávat. Potom je přinese na burzu, kde je pořadatelé
nabídnou k prodeji. Pokud se prodají, prodávající dostane požadovanou částku. Poplatek za úspěš-
ný prodej je 10 % ceny učebnice.
A jak je to na burze s nákupem?
Všechny nabízené učebnice jsou
na burze vystaveny, prodej probíhá formou supermarketu. Každý
si sám vybere učebnice podle
ceny a kvality (hlavně v první
den se tady dají koupit skvělé publikace!) a zaplatí u pokladny.
Harmonogram burzy a další informace najdete na stránkách burzy: burzaucebnic.vse.cz. Její nevýhodou je, že je pořádána pouze
na Jižním Městě – málokomu se
chce vláčet učebnice přes celou
Prahu. Na druhou stranu takto lze
vyřídit nákup/prodej rychle a najednou.
Pokud nemáte hluboko do kapsy, můžete si samozřejmě pořídit
skripta úplně nová. Kde? V prodejně skript a ekonomické literatury v prvním patře Rajské budovy, dveře číslo 110. Otevřeno
je pondělí až čtvrtek od 8.30 do
18.00. V pátek od 8.30 do 16.00.
Patrioti zde mohou zakoupit tričko nebo kšiltovku s logem VŠE
za 200 Kč ☺.
Je mnoho možností, jak si obstarat skripta. Snad se mi povedlo
zmínit ty základní a dostat tím pár
nových studentů ze slepé uličky.
Ještě přidám poslední radu: počkejte si první týden, než vám
učitelé sdělí, jaké učebnice budete potřebovat. Hodně štěstí a moc
to s tím studiem nepřehánějte! ☺
Pavel Nádvorník
– 4 / 2006
Jak sehnat učebnice?
economix
?
5
zpravodajství
6
rozhovor
Vyšleme více studentů do Číny
zranitelní, jestliže se objeví díry ve státním
či jiném rozpočtu.
Uvažujete o možnosti, že by studenti
mohli absolvovat celé studium v angličtině
nebo němčině?
Ucelený akreditovaný program v cizím
jazyce máme jeden. Výše zmíněný joint
program M.A. Degree in International Trade and European Integration, který řídí
doc. Klosová. Hodně učitelů z fakulty vyučuje v celoškolském programu International Business. V obou případech jde o navazující magisterské programy. Bakalářské
programy jsou problematičtější, protože
vyžadují díky celoškolnímu základu součinnost všech fakult. Rozšířili jsme proto
alespoň možnost studovat oborově volitelné odborné předměty v cizím jazyce. V cizím jazyce je samozřejmě také doktorské
studium.
Když jsme připravovali rozhovor do tohoto čísla Economixu, ze začátku
jsme nevěděli koho vyzpovídat, protože kvůli dovoleným nebyl nikdo k dispozici. Čas si však nakonec přeci jen našla paní děkanka Fakulty mezinárodních vztahů – prof. Ing. Dana Zadražilová, CSc. Po delším posouvání
termínů se tak s paní děkankou rozhovor povedl. Sice, kvůli její vytíženosti, jenom přes e-mail, ale náš redaktor Jan Holeček ji pár otázek položil. A
tady jsou její odpovědi:
economix
– 4 / 2006
Jaké pro vás byly tyto prázdniny?
Děkuji, příjemné.
Co se Vám podařilo splnit za dobu ve
funkci děkanky?
Transformace předmětů do podoby evropských kreditů a úspěšná reakreditace všech
oborů v Akreditační komisi vlády. Získali
jsme akreditaci MŠMT na mezinárodní joint
program M.A. Degree in International Trade
and European Integration a zároveň podporu
z programu Erasmus Mundus. Nově jsme
akreditovali bakalářský program Politologie
a Mezinárodní studia – diplomacie.
Dále jsme výrazně rozšířili počet zahraničních hostujících profesorů a uskutečnili
několik letních univerzit pro zahraniční studenty.
Zvýšila se i intenzita podávání vědeckých
grantů i úspěšnost v jejich získání. Začali
jsme výrazněji stimulovat publikační aktivitu učitelů a doktorandů. Příkladem může být
Cena Komerční banky za nejlepší doktorskou disertační práci, kde první místo je odměněno 50.000 Kč.
Také jsme uskutečnili několik rozsáhlejších projektů v oblasti vzdělávání pro exekutivu a státní správu, nejvýznamnější je
zřejmě vzdělávací projekt uskutečňovaný
pro Ministerstvo průmyslu a obchodu a obdobný pro Svaz českých a moravských spo-
třebních družstev, které budou mít věřím
kontinuitu i v budoucnosti a jsou pro fakultu
i učitele zároveň zajímavým finančním přínosem.
A nakonec jsme systematičtěji začali
uskutečňovat pravidelné pracovní hodnocení akademických pracovníků a řídit kariérní
růst.
Fakulta se částečně přestěhovala do třetího patra SB. Jak jste se s tím vypořádali?
Máte ambice se rozšířit do dalších prostor?
Stěhování bylo obtížné a bohužel ještě do
této chvíle neskončilo. Fakulta byla v harmonogramu řešení nové dislokace bohužel
až v závěru celého schématu, kdy docházejí
finanční prostředky. Snažíme se to spolu
s kvestorem řešit. Je to ovšem citlivá záležitost. Rozmístění v rámci školy řešila dislokační komise a my jsme její závěry akceptovali.
Uvažujete o dalším oboru, případně nové
katedře?
O žádných takových záměrech jsme nejednali. Nepovažuji to za aktuální.
Jaké jsou plány na rozvoj fakulty?
Udržet to, co jsme nastartovali a posílit vícezdrojové financování, abychom byli méně
Jak vnímáte fakt, že zahraniční studenti
nechodí na přednášky spolu s českými?
Věřím, že toto už není pravda. Prorektorka pro zahraniční styky a PR prof. Machková právě nastartovala nový systém, v němž
právě takovou výuku nabízíme. Běžně akreditovaný předmět je paralelně vedle češtiny
vyučován i v angličtině a právě v anglické
paralelce je takováto smíšená skupina studentů.
Na škole se dá studovat arabština nebo
švédština. Je v plánu rozšíření a větší specializace těchto jazykových předmětů?
Vyučujeme třeba i čínštinu. Vzhledem
k tomu, že se postupně dojednaly větší kvóty pro vysílání našich studentů do Číny,
předchozí studium čínštiny bude podmínkou vyslání.
Uvažujete o vytvoření nových kurzů zabývajících se rostoucím vlivem Číny?
Spíše o specializaci zaměřené na toto teritorium, v níž bychom rádi využili lidi s vlastní zkušeností ze života a podnikání v Číně.
Stejně je to i s Ruskem.
Pokračujete se zaváděním nového kreditního systému?
Spíše než o zavádění bychom mohli mluvit o realizaci, protože od září začínáme
podle nového systému učit. Věřím, že snížení počtu studijních povinností a odstranění
duplicitního ověřování znalostí nejprve ve
formě zápočtu a posléze bakalářské či souborné zkoušky bude zefektivněním. Stejně
tak možnost reprobace. Nejsem moc ráda, že
jsme nepoužili hodnocení na škále A – F, ale
vrátili se zpět ke stupnici 1 – 4.
Děkuji za rozhovor a přeji hezký den! Jan Holeček
7
prof. Ing. Dana Zadražilová, CSc.
Curriculum vitae
KVALIFIKACE
1977 – 1981
1983 – 1988
1996
2005
– Vysoká škola ekonomická v Praze, Fakulta obchodní, obor ekonomika vnitřního obchodu (inženýr)
– Vysoká škola ekonomická v Praze, Fakulta obchodní, vědecká aspirantura, titul kandidáta ekonomických věd v oboru ekonomika vnitřního obchodu
– Vysoká škola ekonomická v Praze, Fakulta mezinárodních vztahů, habilitace v oboru mezinárodní
obchod (doc.)
– Vysoká škola ekonomická v Praze, Fakulta mezinárodních vztahů, profesura v oboru mezinárodní
obchod (prof.)
ADMINIS TRATIVNÍ ZKUŠENOS TI
1993 – 1996
1997 – 2000
2000 – 2003
2003 – 2005
– předsedkyně Akademického senátu Fakulty mezinárodních vztahů VŠE
– proděkanka pro pedagogickou činnost Fakulty mezinárodních vztahů VŠE
– prorektorka pro pedagogickou činnost VŠE
– místopředsedkyně Akademického senátu VŠE
2004 – dosud – vedoucí katedry Obchodního podnikání a komerčních komunikací Fakulty mezinárodních vztahů
VŠE
2005 – dosud – děkanka Fakulty mezinárodních vztahů VŠE v Praze
Krátce
KONCERT LÁDI
KERNDLA S HOS TEM
TEREZOU
KERNDLOVOU:
Ve čtvrtek 12. 10. 2006 v Nové Aule VŠE odehrají svůj koncert Láďa Kerndl a Terezou
Kerndlovou. Koncert začíná ve
20:00. Vstupenky koupíte v síti
Ticketpro, na stránkách www.
ticketportal.cz a v budově školy. Jejich cena je 270 Kč, v den
koncertu už však 300 Kč. Studenti VŠE si však ve speciální
akci mohou zakoupit vstupenky k stání za 100 Kč. Příjemnou zábavu!
VÝPOČETNÍ CENTRUM
HLEDÁ POMOCNÍKY:
Výpočetní centrum a Audiovizuální oddělení VŠE hledají
spolupracovníky pro zajištění
chodu výuky na Žižkově i Jižním Městě. Více se dovíte na
Žižkově v místnosti SB 210
u pana Horáčka a na Jižním
Městě v místnosti 384 JM u pana Krotila.
TERMÍN ŽÁDOS TÍ
O SOCIÁLNÍ
S TIPENDIUM:
Pokud nechcete přijít o sociální stipendium, musíte si
svou žádost podat už do
29. 10. 2006. Více informací
najdete na http://socstip.vse.cz
MIMOSEMES TRÁLNÍ
KURZY V NĚMČINĚ:
Pro německy hovořící otevírá Fakulta mezinárodního obchodu mimosemestrální kurz
Wechselkursmanagement. Začíná se 12. 10. 2006 a zapsat si
jej můžete prostřednictvím klienta pod identem MO_108
(cvičení 005). Druhý mimosemestrální kurz v němčině s názvem Geschichte, Aufbau und
wirtschaftliche Folgen der Systeme der sozialen Sicherung in
der Europäischen Union poběží od 9. 10. 2006. Na tenhle
kurz se můžete přihlásit do
29. 9. 2006 na sekretariátu KSE
(NB 230). Marcel Bodnár
ČLENS T VÍ VE VĚDECKÝCH RADÁCH
A ODBORNÝCH KOMISÍCH
CO:
World Press Photo
2006
KDY: 7. 9. – 1. 10. 2006
KDE: Karolinum, Ovocný
trh 3, Praha 1
CO:
Forum Foundation
2000
KDY: 9. 10. 2006, 14.00
KDE: Laterna Magika,
Národní 4, Praha 1
SPECIALIZACE
CO:
– Mezinárodní management: řízení transnacionálních korporací,
interkulturní management a trénink, mezinárodní řízení lidských
zdrojů, sociální dialog v EU
– Řízení retailingu: strategie v retailingu, organizace distribučního
řetězce, řízení prodeje, merchandising, category management
HLAVNÍ PUBLIKAČNÍ ČINNOS T
Autorka dvou monografií a spoluautorka vysokoškolské učebnice
zaměřených na oblast obchodního podnikání a mezinárodního managementu, autorka nebo spoluautorka čtrnácti vysokoškolských učebních textů, autorka nebo spoluautorka dvanácti oponovaných vědeckovýzkumných prací, autorka více než třiceti příspěvků pro odborné
časopisy, konference, odborných recenzí a expertizních prací. Země krásná
neznámá – výstava
fotografií Yanna
Arthuse Bertranda
KDY: 8. 8.–31. 10. 2006
KDE: Kampa, Praha 1
Míříš
do BBC?
Tak se cestou
přiuč u nás!
economix
hledá nové členy redakce
na pozice:
•
•
•
•
Redaktor zpravodajství
Redaktor kultury
Fotograf
Ilustrátor
Co
nabízíme?
Mladý a příjemný kolektiv
Zajímavou náplň a ohodnocení práce
A
co požadujeme?
Jenom chuť psát a pátrat
po nových informacích!
Máš-li zájem, neváhej nás
kontaktovat e-mailem na
[email protected]
centrum.cz
– 4 / 2006
Semináře/
konference/výstavy
economix
1997 – dosud – členka Vědecké rady Fakulty mezinárodních vztahů VŠE
2000 – 2003 – členka Vědecké rady Vysoké školy ekonomické
v Praze
2003 – dosud – členka komise pro obhajoby doktorských prací
v oboru Mezinárodní ekonomické vztahy, Fakulta
mezinárodních vztahů, VŠE
2005 – dosud – členka Vědecké rady Fakulty managementu v Jindřichově Hradci, VŠE
2005 – dosud – členka Vědecké rady Fakulty mezinárodních vztahů Ekonomické univerzity v Bratislavě
2005 – dosud – členka Vědecké rady Vysoké školy ekonomické
v Praze
8
názor
Vybírám, chybuji, diskriminuji?
2006:
PRAŽSKÁ
TEPLÁRENSKÁ,
POZICE
FINANČNÍHO
ŘEDITELE
Paní Marie Čaušević se
ucházela o post finanční ředitelky v podniku,
ve kterém již několik let
pracuje. Přestože ve výběrovém řízení uspěla
a personální agentura ji
doporučila, Pražská teplárenská ji nepřijala. Namísto toho proběhlo další
kolo řízení, které již tentokrát nebylo vyhlášeno
veřejně. Kandidáty byli
muži...
návrhu ustoupit. Jako důkaz, že
holčička je vhodnější, předložila zprávu české pobočky Evropského institutu pro adopci. Budoucí otec se však nedal a rozhodně trval na chlapci. Ředitelka
se ale rozčílí, podezřívá pana
Nováka z diskriminování žen
a chce na něj poslat úředníky
z „Evropského institutu pro rovné postavení žen a mužů“ a „Komise pro rovnost pohlaví“. Muž
se vyděsí a diskriminaci žen vehementně popírá. Když se k němu přidá i paní Nováková, ředitelka je obviní z diskriminace
2064:
RES TAURACE
Čtyři staří kamarádi spolu
jdou na oběd do vyhlášené restaurace. Byli všichni dlouho
v zahraničí a chtějí si dát něco
z české kuchyně. Nakonec se
všichni shodnou a objednávají
čtyřikrát vepřo knedlo zelo. Servírka se zeptá, jestli to myslí
vážně a jestli nezapomínají na
menšiny. Hosté však vůbec nechápou, o čem to mluví. Servírka jim tedy nenápadně naznačí,
že jejich specialitou je cikánská
Jak si vysvětlit chování firmy?
Pokud jsou informace o výběrových řízeních pravdivé (a nemáme důvod jim nevěřit) a paní
Čaušević uspěla napoprvé, proč
vedení podniku chtělo přijmout
někoho jiného? Jedno z možných vysvětlení je to, že vedení
firmy nechtělo mít na místě finančního ředitele ženu. Tím vyloučilo pravděpodobně nejvhodnějšího kandidáta. Svým
výběrem podnik poškodil sám
sebe. Paní Čaušević jistě zaměstná někdo bez předsudků
a Pražské teplárenské se sníží
produktivita. Za pár měsíců
možná poznají, jakou udělali
chybu.
2100:
KONEC PROBLÉMU
DISKRIMINACE
economix
– 4 / 2006
2038:
DĚTSKÝ DOMOV,
ADOPCE
Mladý bezdětný pár se rozhodl adoptovat dítě. Již několikrát
navštívili dětský domov. Vybírali mezi dětmi, nejvíce se jim
líbil dvouletý modrooký chlapec, který je vždycky nadšeně
vítal. Když si však manželé Novákovi chtěli podat žádost právě
o něj, ředitelka domova se velice podivila. Vždyť pro ně, oba
vysokoškolsky vzdělané lidi, je
přece nejvhodnější tříletá holčička, která umí už deset písmenek. Pan Novák se usmál, poděkoval za radu, ale odpověděl, že
si již vybrali toho chlapce. Ředitelka ale nehodlala od svého
z řad národnostních menšin, na
které se pravidla nevztahují.
Speciální pravidlo je pak určeno
těm skupinám hostů o čtyřech
a více členech, které se skládají
jak z národnostních menšin, tak
z národnostních většin. U takových skupin se počet členů vydělí počtem lidí z národnostních
menšin násobených dvěma. Výsledné číslo se zaokrouhlí nahoru. Tolik jídel menšin si je potom skupina povinna objednat.
Ovšem nejméně polovinu z nich
musí sníst příslušníci národnostních většin.“
Zda hostům více chutnalo
vepřo knedlo zelo nebo cikánská
pečeně, nevíme. Jisté ale je, že si
nemohli oběd svobodně vybrat.
Alespoň ne všichni. Tím se ale
úřad ani komise nezabývaly, jim
šlo o vyváženost v oblasti stravování.
hnědookých. Oba manželé mají
totiž stejně jako chlapec oči
modré, holčička však hnědé.
Ředitelka opět hrozí, tentokrát
„Evropskou komisí pro rovnoprávnost tmavookých“...
Manželé Novákovi si nakonec
chlapce vyvzdorovali přes hrozby soudem a mnoho reportáží
v novinách a televizích. Časem
možná zjistí, že udělali chybu.
Ale dost možná, že budou žít
spokojeně a na spor s ředitelkou
si už nevzpomenou. Ovšem o jejich spokojenost ředitelce nešlo.
Ta jen chtěla dodržovat nařízení
úřadů.
pečeně. Muži poděkují, ale objednávku měnit nechtějí. „Pánové,“ už trochu podrážděně pronese servírka, „vy asi neznáte
nařízení ‚Evropského úřadu pro
multikulturalismus‘ a ‚Evropské komise pro jídla menšin!‘
Podle tohoto nařízení si při objednání vyššího množství jídel
než tří musíte objednat i nejméně jedno zařazené zmíněnou komisí mezi jídla menšin. Dále
pak jedno za každou novou objednanou čtveřici jídel. Výjimku
z tohoto pravidla tvoří jídla francouzské kuchyně, jako hlavního
tahouna evropské integrace.
Další výjimka platí pro hosty
Na konci 21. století lidé prohlédli. Uvědomili si, že každá
chyba sama potrestá toho, kdo ji
udělal. A ten se z ní poučí. Pokud ne, bude potrestán znovu.
Lidé začali naslouchat ekonomům, kteří již stovky let o takovém principu fungování trhu
mluví. Firmy podléhající různým předsudkům se totiž samy
z trhu vytlačují. Když nezaměstnají schopného pracovníka jen
proto, že je to žena, zaměstná ji
někdo jiný. Ten pak bude své
služby poskytovat kvalitněji
a levněji. Tím se ukázala i nesmyslnost takzvané pozitivní
diskriminace. Úřady zabývající
se diskriminací mohly být zrušeny, ušetřilo se mnoho peněz,
snížily se daně. Podnikatelé za
ušetřené peníze zaměstnali více
(i) žen, rodiny si mohly pořídit
více dětí a hosté v restauracích
měli více peněz na exotická jídla. Při svých výběrech chybovali, ale ne tolik jako úředníci.
A hlavně vždy měli na zřeteli
uspokojení zájmů a potřeb svých
nebo svých blízkých, a nikoli
ochranu neúspěšných podnikatelů nabízejících nekvalitní zboží a služby. Mirek Cvrček
9
názor
Jak tygři přicházejí o iluze
aneb konec tygrů ve střední Evropě
– 4 / 2006
Kromě toho, že se soudruzi chystají krást
lidem více z toho, co vydělávají, uvažují
také o tom, že Slovákům sáhnou na jejich
penze. Nová vláda chystá snížení příspěvků do druhého pilíře na 6 %. Toto opatření
by příští rok připravilo 1,5 miliónu Slováků
spořících na svou penzi o sedm miliard Sk
a snížilo jejich budoucí penzi o jednu třetinu. Vláda též plánuje odstranit daňové úlevy pro účastníky třetího – dobrovolného pilíře. Tyto změny by možná zaplácly díry,
které ve veřejných financích vyhlodala
nová vláda, zároveň by však vedly k likvidaci soukromého spoření na penze. Znamenalo by to nižší důchody příštím generacím. Nezbývá než doufat, že tyto změny
z nějakého důvodu neprojdou (viz petice
na www.zachranmedochodky.sk), nebo
emigrovat.
Nástrojem Ficovy vlády k okrádání lidu
má být též zrušení možnosti věnovat 2 %
daně z příjmu neziskovým organizacím
nebo snížení podílu měst, obcí a VÚC na vybrané dani z příjmu.
A aby nás někdo neobvinil, že soudíme za
ještě nerealizované kroky, přidejme několik
slov o tom, že Fico vážně ublížil Slovensku
už jenom tím, že sestavil vládu. V srpnu
agentura Reuters zveřejnila analýzu, podle
níž nová slovenská vláda znervóznila zahraniční investory. Nelze bohužel vyčíslit, kolik nevytvořených pracovních míst jenom
pouhé zveřejnění takovéto analýzy stálo,
nebo kolik lidí kvůli ní přišlo o vyšší mzdu.
Jisté však je, že například společnosti hi-tech oborů jako DELL, Hitachi, IPS Alpha,
Sharp, Philips LCD, uvažující o investici na
Slovensku, se na poslední chvíli rozhodly
pro jiné lokality. Jenom u firmy DELL přitom mělo vzniknout 2500 až 3000 nových
míst. Podle maďarského hospodářského periodika přišlo Slovensko v letních měsících
o investice v hodnotě 34 miliard Sk. Radoslav Petr
economix
V posledních letech se o Slovensku mluvilo jako o ekonomickém tygrovi nejenom
střední Evropy. Přišly však volby 2006 a šelma se rázem ocitla na černé listině ohrožených druhů. Přesná diagnóza jejích zdravotních problémů zatím nebyla stanovena, není
tedy jasné, zda jde skutečně o vážnou nemoc
nebo pouhou simulaci. Podívejme se tedy
společně na některé znepokojující příznaky.
V létě 2006 se vlády ujala jakási „mafiánsko-populisticko-komunistická“ koalice
v čele s obdivovatelem Fidela Castra, soudruhem Ficem. Ten se před volbami neostýchal naslibovat pospolitému lidu z lesů a
hájů hory a doly, možné i nemožné. Volby
tak s přehledem vyhrál. Bezprostřední reakce Slováků na vznik nové koaliční vlády pochopitelně nebyla nijak výrazná. Razantní
pokles kurzu slovenské koruny okamžitě po
vzniku nové vlády však naznačoval nervozitu či nedůvěru trhů již od samého počátku.
Premiér tuto situaci upokojoval opakovaným prohlášením o svatosti maastrichtských
kritérií a termínu pro přijetí eura, ale též angažováním několika poradců ministrů předchozí vlády (Richard Sulík – spoluautor daňové reformy z roku 2003). Situaci se mu
skutečně podařilo malinko uklidnit a na okamžik se zdálo, že to přece jen nebude až taková tragédie, jakou Fico před volbami nasliboval. Na okamžik upustil od „razantních
zásahů“ do daňového a důchodového systému. Jak se však ukázalo, šlo jen o pověstný
klid před bouří. Bohužel většina Slováků si
není schopna uvědomit, že to, co od státu
dostanou, vyšlo ve skutečnosti z jejich kapes, z kapes jejich sousedů a z kapes jejich
dětí. Stát přece nic neprodukuje, jenom vybírá daně, odvody, pokuty, poplatky… a zadlužuje své občany.
Co tedy chystají soudruzi na Slovensku?
V zásadě můžeme to, co slovenská vláda
chystá, rozdělit do dvou skupin. Zaprvé je to
plnění části předvolebních slibů, a to bez
ohledu na jejich reálnost či spravedlivost, a
už absolutně bez ohledu na důsledky. Jenže
tyto sliby je třeba zaplatit. A právě s potřebou ukrást lidem víc je spojena druhá skupina připravovaných opatření. Nejčastěji se
uvádějí tato tři: zvýšení daní z příjmů, nižší
podíl obcí, měst a VÚC na daních a oslabení
druhého pilíře důchodového systému. Co se
samozřejmě neukradne dnes, to zůstane
ke splacení dalším generacím.
Nová slovenská vláda poručila Regulačnímu úřadu, který dnes nezávisle na vládě
reguluje ceny energií, aby od ledna snížil
cenu elektřiny, vodného a stočného o více
než 5 % a cenu plynu o více než 1 %. Pokud
by tak úřad neudělal, pak vláda přijme opatření, aby jeho rozhodovací pravomoci vykonávala přímo exekutiva (ve slovenském případě přímo generální tajemník strany).
Zkrátka to, co už tady jednou bylo. Regulace, nedostatek, černý trh, problémy, no a pak
bum – dvouciferná inflace. Nemluvě o tom,
kolik lidí, investorů, či dokonce zemí si proti sobě Slováci mohou poštvat. Ministr hospodářství (ten se zdá v této demagogii „třešničkou na dortu“) se však nebojácně pouští
do sporu se zahraničními spoluvlastníky
v energetických monopolech. V rozhovoru
pro Wall Street Journal prohlásil, že do 20.
září připraví návrh zákona, který by vrátil
kontrolu nad již privatizovanými firmami do
rukou státu!
Plánované snížení DPH na léky z 19 % na
10 % by podle Institutu finanční politiky
znamenalo výpadek v příjmech státu asi
2,67 miliardy Sk. Ministerstvo financí již
připravilo několik návrhů, jak tento výpadek nahradit.
Jedním z nejdiskutovanějších je milionářská daň. Ta dostane podobu zrušeného nezdanitelného základu, který se postupně
bude snižovat pro osoby s příjmem nad 120násobek životního minima, až úplně zanikne.
Další opatření se dotknou méně vydělávajících lidí. Řemeslníkům plánuje nová vláda
vzít možnost odečíst 60% paušální výdaje v
případě, že dnes vedou jednoduché účetnictví. Tato výhoda má nově poklesnout na 40
% a živnostníci tak zaplatí daň z většího koláče.
10
studentská organizace
AIESEC
– Príležitos
pre tvoj
rozvoj
economix
– 4 / 2006
Uvažoval si už nad tým,
čo by si robil po vyučovaní? Cítiš sa na škole občas
stratený a rád by si si vybudoval sieť kamarátov?
Napadlo ťa niekedy, či ti
škola dáva naozaj všetko
aj z hľadiska praktického
využitia nadobudnutých
znalostí?
Ak máš chuť a čas urobiť pre
seba niečo naviac, využi šancu,
ktorú ti ako študentovi VŠE
dáva už 40 rokov AIESEC.
AIESEC je najväčšia medzinárodná, študentmi plne riadená organizácia na svete, ktorá
v Českej republike pôsobí na desiatich vysokých školách.
V AIESEC nájdeš priestor pre
objavenie a rozvoj svojho potenciálu. Táto organizácia pomáha mladým ľuďom zorientovať sa v pracovnom svete a nájsť
si svoju cestu pre budúcu kariéru.
Vďaka širokej sieti našich
partnerov dostávaš možnosť
bližšie preniknúť do firemnej
sféry a nadviazať s jej predstaviteľmi neformálnejšie kontakty.
Na schôdzkach s firmami si vyskúšaš viesť obchodné jednanie,
vyjednávať s druhou stranou,
odvracať námietky a podobne.
Jednou z hlavných devíz, ktoré môže človek v AIESEC získať, je osvojenie si a rozvinutie
vodcovských schopností. Svoje
o tom vie i Ondřej Sochor, prezident AIESEC Praha: „V AIESEC Praha som už tretím rokom,
a keď som dostal šancu viesť
celú pobočku 100 ľudí, okamžite som ju využil a kandidoval na
túto pozíciu. Z pozície nádejné-
ho budúceho manažéra nie je
nad to, koordinovať svoj tým 5
viceprezidentov a prostredníctvom nich i celú pobočku. So
svojimi kolegami som zodpovedný za tvorbu ročného plánu,
strategické rozhodnutia a za
chod pražskej pobočky našej organizácie.“
AIESEC ti dáva voľné ruky
pri príprave a realizácii svojich
myšlienok prostredníctvom
tvorby projektov. Znalosti v project managemente uplatníš nielen v škole pri niektorých z predmetov, ale i neskôr, v profesnom
živote.
Pôsobenie v AIESEC je výborným prostredím, kde si zlepšiť vyjednávacie a komunikačné
schopnosti. „Niekoľkokrát som
mala možnosť prezentovať pred
väčším publikom. I keď som sa
toho spočiatku bála, pri informačnej schôdzke pre vyše 200
prvákov som už takmer nepociťovala trému a dá sa povedať, že
odvtedy sa na verejné prejavy
dokonca teším,“ vysvetľuje
Hana Hartošová.
AIESEC však nie je len o práci, z rovnakej miery si tu užiješ
i zábavu medzi vysokoškolskými študentmi.
Na rôznych akciách, ako je
napríklad Global Village (na
VŠE sa koná dvakrát ročne), sa
stretneš s mladými ľuďmi zo
všetkých kontinentov.
Vďaka tomu, že AIESEC pôsobí v 95 krajinách sveta, dostávaš
možnosť poznať ľudí z týchto
končín zeme. Medzinárodná sieť
18 000 mladých ľudí ti dáva dennodennú príležitosť zlepšiť si angličtinu, ale i iné cudzie jazyky.
V neposlednom rade získaš
medzinárodnú sieť kontaktov,
čo sa ti hodí ako teraz, tak
i v budúcom živote, napríklad
při cestách po zahraničí.
Viac informácií na nástenkách
a letákoch. Zuzana Molnárová
A
k si študentom 4. alebo 5. ročníka, naskytá
sa ti šanca vycestovať do jednej z 94 krajín,
v ktorých AIESEC pôsobí, na zahraničnú odbornú prax a rozšíriť si tak svoje skúsenosti a znalosti, prípadne získať nové kontakty.
Na začiatku druhého týždňa výuky na VŠE sa
v Novej budove uskutočnia informačné schôdzky,
ktoré sa zamerajú na možnosti zapojenia študentov do AIESEC s dôrazom na informácie o zahraničnej odbornej praxi. Ich súčasťou budú tiež referencie od bývalých členov a priestor pre otázky. Ak
máš záujem, určite neváhaj a príď sa pozrieť!
INFORMAČNÉ SCHÔDZKY NA VŠE:
Nová budova - posluchárna A
pondělí 2.10.2006; 19:45
úterý 3.10.2006; 19:45
KONTAKTY:
http// aiesec.vse.cz
e-mail: [email protected]
11
na baru s...
… Petrem Macháčkem!
TEDY, NEJEN O KRVAVÉM
SPORTU A NEPOSKVRNĚNÉM
SOUKROMÉM ŽIVOTĚ…
si za vás s boxerem Petrem Macháčkem promluvila Zuzka Čurnová
Nejdřív musím položit několik obligátních rozhovorových otázek jako: co posloucháš za muziku, jaké je tvé nejoblíbenější jídlo a samozřejmě nevynechám ani
dotaz na oblíbené filmy...
Nejradši mám mořské potvory, ryby, drůbež, těstoviny nebo například ovocné knedlíky. Nejradši si pustím Dana Landu, Rammsteiny, Linkin Park, Loreenu McKennitt,
Nightwish. A taky keltskou muziku. A z filmů
mám rád třeba snímky Legenda o vášni, Statečné srdce, Forrest Gump.
Trénuješ prý až deset hodin denně, večer často vystupuješ, do toho cestování,
rodina… máš vůbec nějaké volno sám pro
sebe? A jak s ním tedy případně nejraději
nakládáš, jaké máš koníčky?
Jo, mám toho pořád hodně. Ale asi jsem
vlastně šťastný člověk, jestli to tak můžu říct,
Ještě si neodpustím otázku na oblíbené
oblečení. Předpokládám, že jsi celý den ve
sportovním.
Přesně tak. Nejradši mám věci od No
Fear a Bad Boy.
Základními „zbraněmi“ jsou pěsti, lokty,
kolena a nohy…
ANEB NĚKOLIK SLOV
O THA JSKÉM BOXU
Tak a teď už konečně můžeme přejít
rovnou k tomu, co umíš ze všeho nejlíp k muay thai. Zkus nás, nezasvěcené, trošku osvítit…
Thajský box neboli muay-thai je bojové
umění staré více než tisíc let. Je to bojové
umění pro tvrdé chlapy a vyvíjelo se ve skutečných bitvách - během neustálých bojů
Thajců se sousedními kmeny Barmánců,
Khmerů a Vietnamců, neboť správně zvládnutá technika boje muže proti muži poskytovala velké výhody tomu, kdo ji uměl nejlépe.
Základními „zbraněmi“ jsou pěsti, lokty, kolena a nohy. Rozvíjí kompletně celé tělo a učí
mladé sportovce sebekázni, odříkání a sebeúctě, vyžaduje skutečné nadšení a chuť něco
dokázat. Jako ostatní sporty, i muay-thai se
musí trénovat naplno, s přísným dodržováním životosprávy a elánem, protože rozdíl
mezi rvačkou a sportem je více než propastný. Žádný z thaiboxerů, kteří to berou vážně,
si nemůže (a ani nechce) dovolit poprat se na
ulici a riskovat tak zranění a skutečnost, že
dosavadní příprava, která trvala půl roku,
přijde během pár vteřin vniveč a čekání na
další vrchol potrvá několik měsíců.
Jak probíhá a jak dlouho trvá taková
příprava na první zápas?
To je podle individuální šikovnosti, většinou 1,5 až 2 roky. V průběhu času závodník
získá kontrolu nad svým tělem, výbornou koordinaci pohybů končetin a díky atletickým
tréninkům také vytrvalost a dynamiku, bez
které se žádný vrcholový sportovec neobejde. Cesta k vrcholu není jednoduchá. Potřebné zkušenosti získá každý sportovec
pouze závoděním. U thaiboxu jsou to zkušenosti většinou velmi bolestivé, nicméně thaiboxeři, kteří tím prošli, nedají na svůj druh
sportu dopustit.
Ve 20. století se stal thajský box atraktivním bojovým sportem – v samotné zemi původu je stejně oblíbený jako u nás například
hokej a skoro každý Thajec ovládá přinejmenším jeho nejdůležitější základy. Už ve
13. století, za dob Prvního království, využíval král prostranství před svým palácem
k pořádání turnajů, při kterých si vybíral ty
nejlepší bojovníky jako své strážce.
Počkej, to je hotová mytologie, jen vyprávěj…
Legenda ze 14. století hovoří o tom, že se
po smrti krále Seng Muang Ma nemohli jeho
dva synové, Feng Keng a Yi Kumkam, dohodnout, kdo nastoupí po otci na trůn. V zemi hrozila dokonce občanská válka, a tak se
zástupci obou táborů dohodli, že boxer, který zvítězí v souboji, bude zvolen budoucím
králem. Vyhrál boxer z tábora Yi Kumkam,
jenž byl korunován na krále…
Thajský box má ale své kořeny také
v buddhismu. Lidé, kteří vidí thajský box
poprvé, se často podivují nad rituálem předcházejícím bezprostředně každému zápasu.
Tento obřad se nazývá ram muay, jedná se
o duchovní obřad, kdy dochází k zabezpečení ringu od vnějších vlivů, bojovník vzdává
poctu bohům, rodičům, učitelům, milovaným, králi a zemi a soustředí se jen na nadcházející souboj s nemilosrdným protivníkem. Poté oba boxeři zamíří do protilehlých
rohů ringu, kde jim trenéři udělí poslední
pokyny před zápasem.
Zápas má pět kol po třech minutách
s přestávkami o délce 80 vteřin. Na konci
každého kola se body sečtou a vítěz je pak
určen podle celkového počtu získaných
bodů, pokud se ovšem každý ze zápasníků
udrží do konce zápasu při vědomí… Často
se totiž stává, že je jeden z boxerů knokautován a padne bezvládně na podlahu ringu.
Stejně jako v klasickém boxu i tady pak počítá hlavní rozhodčí do deseti. Když se zápasník nezvedne, zápas je automaticky
ukončen a soupeř je vyhlášen vítězem. Na
ten obřad se klade velká důležitost, protože
Dokončení na straně 12
– 4 / 2006
Kupodivu se však již po prvních minutách
našeho rozhovoru ukázalo, že jde, navzdory
nebezpečnému, neřkuli militantnímu, vzezření, o osobu nadmíru inteligentní, nečekaně vřelou, ba co víc – dokonce zábavnou.
Sraz s českým guru bojových umění jsme si
dali kde jinde (vzhledem k tomu, že v průměru cvičí neuvěřitelných deset až dvanáct hodin denně!) než v posilovně. Konkrétně v posilovně na Vinohradské třídě,
kde Petr denně připravuje své početné
svěřence – a vše nasvědčuje tomu, že i budoucí šampiony – na profesionální kariéru
zápasníka či bodyguarda. Těžko bychom
hledali většího znalce přes asijská bojová
umění…
Petr Macháček je ve svých osmatřiceti letech mimo jiné čestným prezidentem České
asociace ultimátních zápasů a Czech
Muay Thai Asociation, zakládajícím členem České asociace brazilského jiu-jitsu,
mnohaletým trenérem Muay Thai reprezentace ČR a hlavním trenérem známé Hanuman Gym Praha. Mimo to je, jak o sobě
sám hrdě prohlašuje, také šťastně ženatým
otcem tříleté dcery a především čtrnáctiletého syna Petra, který po slavném otci zdědil
srdce bojovníka s přirozenou touhou vítězit.
To se mu také daří, i když v jiné, avšak podobně nebezpečné sportovní disciplíně –
v motokrosu, v němž letos získal titul mistra
republiky.
protože můj největší koníček je moje práce.
Baví mě taky cestování – a v podstatě pořád
někam lítám na zápasy. Ale jednoznačně
u mě v životě převažuje sport! Kromě zápasů jsem ještě blázen do motorek: enduro,
motokros. Ten dělá můj syn. Dál pak horolezectví a v zimě jezdíme lyžovat.
economix
Jmenuje se Petr Macháček a
věřte mi – není radno si to s ním
rozházet…
12
Pokračování ze strany 11
se tím ukazuje duše a srdce každého bojovníka. Obřad i vlastní zápas jsou doprovázeny hudbou a tempo hudby často určuje i tempo zápasu.
Během staletí Thajci přijali mnoho technik, které jim přidaly na ostrosti, prudkosti
a větší účinnosti. Vzhledem k tomu, že thajský box vyžaduje naprosto precizní, ostrý
a nekompromisní boj, jsou tito bojovníci
právem považováni za mistry ve světě bojového umění. Všechny možné způsoby boje
jsou popsány v Chupasartu, bibli všech válečníků a učebnici bojových technik. Říká
nám, jak bojovat s nožem, mečem, oštěpem,
sekerou, kopím a lukem. Holenní kost se
stala základem kopí, aby chránila a útočila.
Paže se staly zdviženým dvojitým, obranným
mečem. Pěst zase bodajícím koncem oštěpu.
Loket, to je bitevní sekera, která drtí a rozmačkává; koleno si vysekává cestu obranou.
Rychle se mihotající chodidla, to jsou kopí,
šípy a nože. Každičká část lidského těla se
proměnila v nebezpečnou zbraň, a tak se vyvinul boj na blízko. Nové bojové umění muay thai – thajský box.
economix
– 4 / 2006
To je na můj, řekněme „středoevropský“, vkus celkem brutální zábava. Nebo
se pletu a jsem jen přecitlivělá, měkká?
Od pradávných dob vládci v Thajsku přikládali velkou váhu trénování svých vojáků,
ale i obyčejných lidí, v pěstních soubojích
beze zbraně i se zbraní. Souboje beze zbraně
jsou známy pod pojmem muay a se zbraní
krabi-krabong (doslova meč a hůl, ale souboje se neomezovaly pouze na tyto dvě zbraně). Pozorování boje, jeho napodobování,
učení se, bylo součástí dětství každého Thajce. Sami vládci často bývali skvělými bojovníky – byli silní, stateční a zkušení. To bylo
i jedním z důvodů obrovského vzestupu Thajců v této části světa. Krátce po válce pak nastal opravdový boom. Právě válka prokázala,
že thajský box neztratil nic ze svého kouzla.
Do Bangkoku přijížděli bojovníci z různých
koutů země, aby získávali slávu a peníze.
Takže thajský box je v Thajsku něco
jako národní sport?
Lidé různého sociálního postavení přicházeli do táborů, kde se učilo umění muay
thai. Bohatí, chudí, mladí i staří, všichni
chtěli ovládat toto bojové umění. Dokonce
až do 20. let 20. století bylo součástí povinné
školní výuky! Kvůli vysoké úrazovosti se od
toho muselo ve školách upustit. Lidé se však
i nadále věnují thajskému boxu v tělocvičnách a sportovních klubech.
Z původně tradičního bojového umění se
s příchodem moderních sdělovacích prostředků stala dokonce masová zábava.
Všechny čtyři televizní společnosti Thajského království vysílají denně zápasy muay-thai pro miliony fanoušků po celém Thajsku. Například thajský Channel 7 přenáší
na baru s...
zápasy již přes 20 let. Na venkově se lidé
scházejí u jakéhokoli dostupného televizoru,
ve městech jsou při vysílání thajského boxu
prázdné ulice, protože každý sleduje v televizi zápasy. Dokonce můžete najít boxerský
ring na ulici v baru. Každý má šanci nalézt
slávu na těch nejznámějších stadionech světa, jako je například Rajdamnern či Lumphinee, v přímém přenosu.
Pak ale musí být velmi obtížné Thajce
porazit...
Teď už je to lepší. Ve 20. letech minulého
století byla zavedena nová pravidla a už se
nesměly používat konopné provazy, kterými
se dalo soupeři ublížit mnohem více. Místo
nich se začalo bojovat s koženými rukavicemi, a to po vzoru západního způsobu boxu,
jehož obliba celosvětově rostla. Vytvořily se
také hmotnostní kategorie vycházející z mezinárodního způsobu dělení do kategorií.
Doposud bojoval zápasník s bojovníky jakékoli váhy i výšky. Zavedením váhových kategorií si byli bojovníci najednou více rovni
a místo jediného, všeobecného vítěze byl od
tehdejší změny v každé váhové kategorii jeden. Někteří bojovníci kvůli tomu dokonce
tento sport zcela opustili. Většina domácích
thajských bojovníků patří k nejlehčím váhovým kategoriím (70 procent z nich patří
do kategorie muší váhy). Těžší kategorie bojují jen zřídkakdy a většinou jsou dnes zastupovány pouze cizinci.
Ve kterých zemích se kromě zmiňovaného Thajska tento sport rozšířil?
Velmi oblíbený je také v Japonsku, Jižní
a Severní Americe, v Austrálii, Evropě - nejvíc pak v Holandsku.
Ze začátku se thajský box u nás samozřejmě potýkal s mnoha problémy. Do pádu železné opony sem nesměly proniknout téměř
žádné západní sporty, jež v sobě ukrývaly
prvky kapitalistické propagandy. K takovým
sportům patřil rovněž thajský box, jehož
utkání se do té doby dala sledovat pouze na
programech satelitních televizí. Ale jsem
rád, že naše práce nese ovoce a thajský box
se dnes mezi širokou veřejností těší stále větší oblibě, bez rozdílu věku a pohlaví.
Na počátku roku 1990 jsme ještě společně
s několika stejně nadšenými přáteli začali
shromažďovat všechny dostupné informace
o thajském boxu - podle článků a fotografií
ve specializovaných zahraničních časopisech a knihách. Trénovali jsme různě po
parcích podle videokazet.
Díky nebývalému zájmu jsem se rozhodl
kontaktovat zástupce oficiální světové organizace EMTA pana Deflefa Turnau, který byl
prezidentem německého svazu thajského boxu
a prezidentem světové Kick-boxing asociace
(IKBF). Vyšel mi velmi přátelsky a ochotně
vstříc a pozval mě do své školy Bujin gym
k tréninku. Během svých tréninkových pobytů
v Německu jsem získal nejdříve instruktorskou licenci k tréninku thajského boxu a Kick-boxingu a pověření k založení pobočky EMTA-IKBF ještě v tehdejší ČSFR. Stal jsem se
tak jediným licencovaným a oficiálním trenérem muay thai a kick-boxingu v České republice od světových organizací těchto sportů,
IMTA a IKBF (International Muay Thai Asociation a International Kick-boxing Federation). V roce 1991 tak vznikla první škola
thajského boxu v Československu.
Které země dnes nejčastěji slaví úspěchy ve světě? Jak jsou na tom Češi?
Ve světě jsou na prvním místě Thajci, Američané a státy bývalého Sovětského svazu,
naše země se však drží přinejmenším v patnáctce těch nejlepších. Svědčí o tom i množství titulů, které si naši bojovníci přivezli
z mnoha turnajů každoročně pořádaných
v různých zemích. Úspěchy mají i v kolébce
tohoto bojového sportu, v samotném Thajsku!
Největší českou nadějí je teď „Spejbl“ – Ondra Hutník (mistr světa muay thai WKA 2001,
mistr Evropy muay thai IAMTA 2002…).
A kde tě v nejbližší době můžeme naživo vidět zápasit?
Vidět mě můžete na soutěžích 11. 11. 2006
v Mladé Boleslavi na thaiboxu a 16. 12.
2006 v Sazka Aréně na K1. A v úplně nejbližší době budu mít exhibici na studentské
párty Nikolajka 11. 10. 2006. Zuzana Čurnová
A NAKONEC THA JSKÝ BOX
U NÁS…
kontaktní e-mail:
[email protected]
Thajský box je v České republice stále
ještě poměrně novým sportem. Ty jsi sem
ostatně toto bojové umění přivezl jako
úplně první…
odkazy:
www.muaythai.com
www.hellorheaven.cz
www.fightnews.cz
13
zábava
Cvičit, nebo tančit?
Pokud toužíte udělat něco
pro své zdraví a zlepšit si
postavu, máte řadu možností. Na VŠE můžete zvolit z široké nabídky různých klasických sportů,
jako je plavání či volejbal,
přes sebeobranu až po neobvyklé sporty, se kterými se často nesetkáváme,
jako je například sportovní šerm. V poslední době
se ale dostávají do popředí pohybové aktivity jiného
charakteru. Jsou to různé
tance, ať již párové, či individuální. A ty v nabídce
Centra tělesné výchovy nenajdete.
Proč právě tanec? Tanec je nejen společenskou záležitostí
v období plesové sezóny. Tancem můžete velmi příjemně, přirozeně a efektivně zformovat
svou postavu, nejlépe pokud se
mu budete věnovat pravidelně
během celého roku. Kromě klasických tanců, jak je známe
z plesů, se v nabídce párových
tanců setkáte i s latinsko-americkými tanci, jako je salsa, samba,
cha-cha apod. „Nejoblíbenějším
se v poslední době stává orientální tanec, populární začínají
být také africké tance, flamenco
i moderní hiphop,“ sdělila Petra
Vicherková, lektorka taneční
školy Dalila. „Orientální tanec
ženám a dívkám pomáhá nejen
zlepšit postavu, ale i psychicky si
odpočinout a uvolnit se po každodenním stresu,“ dodává.
Orientální, někdy známější
jako břišní tanec přišel pochopitelně z východu a je znám svými
rehabilitačními účinky. Vhodný
je pro každou ženu bez rozdílu
věku, pokud jí to dovolí její
zdravotní stav. V některých zemích jsou dokonce prvky tohoto
tance používány jako porodní
tanec, který uvolňuje pánevní
oblast a usnadňuje porod. Působí pozitivně na zpevnění pánevního dna a na parasympatický
nervový systém, který zklidní
srdeční tep, prohloubí dýchání
a zlepší prokrvení vnitřních orgánů. Petra Vicherková z taneční školy Dalila doplňuje: „Tanec
zbaví bolestí zad, zlepší držení
těla, pomáhá upravit menstruační potíže, celkově zpevní svalstvo a naučí vnímat řeč těla.“
Kromě zdravotních účinků má
další pozitivní efekty. Pomáhá
například ženám, které trpí sexuálními problémy, protože při
tanci vypadá každá žena půvabně a smyslně, což se jistě také
pozitivně odrazí v lepším společném partnerském porozumění. Všechny tyto aspekty posilují
psychiku, zvyšují sebevědomí,
zbavují stresu a umožňují čerpat
energii.
Možná není nezajímavou
myšlenka zahrnout výuku některých tanců do nabídky kurzů
tělesné výchovy na naší škole,
nemyslíte?
Bydlíte na kolejích VŠE a
chcete si zatančit „orientálně“?
Více na www.dalila.cz. (pol)
14
cestopis
Co znamená – mimo jiné
Lidé čtyř náboženství, dlouhá historie a geografická poloha a členění
dělají z Indonésie zemi nanejvýš rozmanitou a zajímavou. Pobyt zde člověku umožňuje poznat život ve státě, který je považován za rozvojový,
ale kulturně je neskutečně bohatý.
Necelé tři měsíce strávené na ostrově Jáva mi daly šanci alespoň trochu pochopit muslimský svět, žijící
vedle křesťanství, hinduismu a buddhismu, a poznat asijskou mírumilovnou a přívětivou mentalitu. Pobyt v cizině člověku nejen rozšiřuje
obzory poznání, ale přináší i mnoho
nevšedních zážitků všedního života. Tady jsou některé z nich tak, jak
jsem si je poznamenala do deníku.
economix
– 4 / 2006
21. 9. 2000 Čt: Přilétám do Jakarty. Z letiště jedeme mezi mrakodrapy nočního velkoměsta. Veze nás Antony z místní studentské organizace AIESEC. Zastavuje na
mostech a přikazuje: „Čuchněte, jak to tu
smrdí!“ Chce, abychom poznali město se
vším všudy. Jsem hodně překvapená okolím
domu, kde budu bydlet – kolem jsou stoky,
haldy suti a kouřících odpadků.
22. 9. 2000 Pá: První ráno – příchod na
ulici před domem… Tak tady to všechno
budu muset zvládat sama! Provoz na ulici je
šílený a neutichající a já mám pocit, že nikdy nepřejdu na druhou stranu! (Brzy se naučím dostat se nejprve do půli vozovky
a pak řešit situaci v protisměru. Jinak přejít
nelze.) Klima je možné přirovnat k prádelně. A bez přestávky!
23. 9. 2000 So – 24. 9. 2000 Ne: Podnikli
jsme výlet vlakem do blízkého města Bogoru. Děti kolem nás pobíhají, hihňají se a dotýkají se našich rukou. Místní market se podobá vietnamské tržnici v Česku.
Druhý den navštěvujeme Taman Mini –
jakartský skanzen. Cesta tam přímým minibusem, takzvaným mikroletem, ubíhá rychle. Místní školačky se s námi chtějí fotografovat. Čekáme v dlouhé frontě na
lanovku, která návštěvníky vozí nad celým
areálem. Pohoda. Najednou na mě ale jdou
mdloby a nedá se jim ubránit. A jen cítím,
jak mě sbírají ze země. Posadit se. Napít se
vlažné vody. A už máme gondolu. Pot se ze
mě řine proudy. Nic moc. Dřevěné zdobené
domy ze všech koutů Indonésie jsou moc
pěkné. Vedro ale ubíjí. Cesta zpět už není tak
jednoduchá – jak a kudy? Jednoduchému
spojení směrem tam neodpovídá linka zpět:
4 „mikrolety“, 1 vlak, 6 špatných rad včetně
upozornění, že jsem v méně bezpečné oblasti. Návrat domů nám trval asi 3 hodiny.
25. 9. 2000 Po: Cestou na migrační úřad
nás stíhá bouřka a objížďka kvůli demonstracím. Úřad je jak z dob kolonií. Za přepážkou sedí v řadách za stoly super antilidští
úředníci. Klimatizace tu není žádná. Úmorné dusno jen zvolna krájejí větráky u stropu.
S kouřem z cigaret to ani nehne. Snímají mi
otisky prstů – mám pocit nebezpečného kriminálníka. Úředník mou rukou zamazal lejstra. Demonstrace pokračují, a cesta domů
se proto komplikuje.
Doma na mě ze stropu spadla stonožka.
Pěkně jsem vyjekla a ji to stálo život.
Nejoblíbenější obuví jsou nám známé
„vietnamky“. Rozhodně se hodí za deště.
Voda je nezničí a bláto jimi proteče natotata.
Obdivuhodný je um, s jakým autobusoví
průvodčí naskakují, vyskakují a dobíhají
busy v téhle „obuvi“.
Doma první šváb „jako kráva“! Děs!
29. 9. 2000 Pá: První setkání v AC Nielsen, ve firmě, kam jsem přijela na praxi.
Všechno probíhá nanejvýš formálně.
Není vždycky dobré vidět až do kuchyně,
jako v případě warungů, pouličních jídelních přístřešků – třeba na to, jak se myje nádobí. Kbelík na udusané zemi, kalná voda,
ušmudlaný hadr… Dáme se do jídla. Nechte
si chutnat! A že nám většinou chutná! Večeře ve warungu jsou stylové – zápach odevšad: smrad z výfuků z ulice se mísí se závany smažícího se chili koření a připálené rýže
ze sousedního přístřešku.
3. 10. 2000 Út: První zabitý šváb!!! Vlastnoručně.
4. 10. 2000 St: Poslední den prázdnin. Od
zítřka do práce. Ještě že jsem nešla do koupelny první, číhal tam šváb.
5. 10. 2000 Čt: Dobré ráno (doslova) od
indonéské kolegyně Nitnot (naučila se zdravit česky!). Ráno mi přinesla krabičku s typickými sladkostmi. Chutnají – po pravdě
řečeno – zajímavě. Šáteček s banánem a se
sýrem a všemožné žužu různých barev, především z rýže.
První den v práci. Nic moc. Můj stůl je
prázdný. Počítač mi dali až odpoledne. Dostala jsem první práci, a to na manuálu „peoplemetru“. Se všemi si potřesu rukou.
Všichni mě znají. Já jen výjimky.
Ochutnávám zeleninovou zmrzlinu z kacang hijau! (zelené luštěniny)
Po necelém měsíci:
30. 10. 2000 Po: Získávám jedinečné dovednosti: spláchnout si mýdlo z celého těla
2 dl vody, když přestala téct ve sprše voda,
to chce cvik.
Jak si zvýšit pocit vyspání: vzbudit se, vypnout vypůjčený mobil, který mi slouží jako
budík, osprchovat se, vyčistit si zuby, začít
se oblékat, vzít si hodinky a zjistit, že je
teprve 2.45 místo 5 hodin ráno a že to zapípání mobilu byla jen příchozí SMS.
31. 10. 2000 Út: Celé odpoledne leje a leje. Večer čekám hodinu, než přijede autobus
15
cestopis
– praxe v Indonésii
nou. K vánočnímu obědu si dávám takzvané
indomie, což jsou instantní chili nudle se zeleninou. Ke štědrovečerní večeři si dopřávám rybu. Je s praženými buráky. Navrch si
dám mísu ovoce s jogurtem a mangový džus,
ve kterém stojí lžíce, jak je hustý. Večer jdeme na představení tradičního stínového loutkového divadla.
25. 12. 2000 Po: První svátek vánoční,
pro Švýcara Jürga Vánoce, návrat do Jakarty.
Ráno se jdu podívat do kostela. Všichni se
usmívají a hned mi nabízejí židličku u dveří.
Sedím a po zádech mi stékají potoky potu,
jaké je vedro. Zpívání s varhany mi vhání
slzy do očí. Stýská se mi.
Zpět v jakartské čtvrti Depok mám ale
zvláštní pocit návratu domů.
Všechno je zavřené, protože se slaví konec ramadánu, poslední konec denního půstu. V centru se prý oslavuje ve velkém. Nejedeme tam. Včera vybuchly bomby
v křesťanských kostelech a bylo několik
mrtvých. Indonéská kamarádka Windy se
bojí. Mlaďoši jezdí na autech s bubny a petard je třikrát více než obvykle, ozývají se
dělobuchy a křik z mešity.
27. 12. 2000 Út: Poslední celý den v Indonésii.
Jedeme ještě na výlet do centra Jakarty,
abychom si zvěčnili některá její zákoutí.
Vůbec jsme nesehnali nic indonéského k jídlu, vše je pořád zavřeno.
Večer jsme pozvaní k Hismě. Hostí nás
dobrotami. A protože jsou všechny místní
restaurace a bary zavřené (je přece Idul Fitri, konec ramadánu), paradoxně jdeme slavit konec mého indonéského pobytu do Planet Hollywood.
Loučíme se a já mám zvláštní pocit: jak
mám uvěřit, že tohle končí? Dagmar Huncová (AIESEC)
– 4 / 2006
falšované značky všeho druhu (lze je dokonce kombinovat na jednom kuse oděvu). Raději se Číňanům v pouličních jídelnách moc
nedívám do hrnců pod pokličky. Jedí ze zvířecích vnitřností opravdu všechno.
Antony kupuje od staré seschlé babičky
domácí vafle za 1500 Rp (7 Kč). Je toho
opravdu dost. Kupuje to, jak říká, protože
paní je stará. (A pro nás je státní sociální zajištění takovou samozřejmostí.)
22. 11. 2000 St: Dnes je velký AC Nielsen
Day. Vyvezli nás, tedy všechny zaměstnance, do areálu čajovníkové plantáže. Skvěle
jsme se bavili. Jednotlivá oddělení měla svá
vystoupení. Jako nejoblíbenější se ukázalo
převlékání kluků za holky. Vystoupení našeho oddělení bylo slabé – my z oddělení Média jednoduše nemáme na nic takového čas!
Též jsem přispěla. Zazpívala jsem a zahrála
na flétnu, kterou jsem si dovezla. Odpoledne
jsme šli na procházku plantážemi. To byla
nádhera. Ochutnala jsem banány na „spoustu“ způsobů: pečený, vařený, čerstvý – jak
uvnitř žlutý, tak oranžový. Některé banány
mají pecičky.
24. 12. 2000 Ne, Štědrý den: Praxe v AC
Nielsen skončila a cestujeme po Jávě.
Zažíváme neuvěřitelnou zkušenost. Minibus, který jede naším směrem, a hodil by se
nám tedy k přestupu, je úplně plný. Úplně!
Průvodčí nás zve k nástupu. I s batohy! Ano,
je to neskutečné. Tedy, já jsem uvnitř, švýcarský kamarád Jürg vně autobusu, ale jede také.
Už i on, jako místní lidé, dokáže za jízdy stát
na stupátku jen na jedné noze a držet se jen
palcem rámu dveří! Mé tělo je schopno prohnutí, o nichž jsem netušila, že je zvládnu –
donutila mě k tomu mačkanice těl a zavazadel. Milé stařenky tu jsou oblečené v tradičním
batiku (Zdobená látka se tu nosí opravdu všude a k nošení se zároveň používá, a to věcí
i dětí). Odpoledne procházíme krásnou kraji-
◄◄◄ Indonézská svatba
◄◄ Barvení látky – batiku
◄ Stínové divadlo
▲ Ovocný trh
► Venkovská rodina
economix
směřující ke mně domů (jízdní řády tu neexistují – času dost). Bez čtvrthodiny dvě hodiny strávím v autobuse. Sedím řidiči téměř
na klíně – poslední volná sedačka byla vedle
něho. Náramně si vychutnávám klakson
zvuku zaoceánské lodi, jímž troubí zataháním za záchodovou splachovací šňůrku nad
sebou. Mile si „povídáme“ o českém fotbale
– jasně: Poborsky, Berger, Nedved! Ceko!
Vystupuji a zase leje ani ne jako z konve,
spíše jako z kýblu. Chodník je obrovská bahnitá kaluž, v průchodu mezi domy – kudy
MUSÍM – se shora valí vodopád (k čemu
vést okap až na zem?). Brodím se bahnem
kolem „naší“ suti (kam se poděly chuděrky
krysy?), ani nechci vědět, co mi protéká skrz
sandály. Na co okapy? Další sprcha. Po vzoru místních si hlavu chráním pracovní taškou. Nádherný obraz doma za dveřmi na rohožce – z dlouhé sukně mi tečou čůrky vody,
blůzu mám úplně promočenou. Jsem nadšená. Tohle jsem ještě v životě nezažila!
18. 11. 2000 So: Dopoledne jedeme s Antonym do města. Navštívíme skvělou odesílací službu autobusem – Antony posílá některé věci domů rodičům. Je neuvěřitelné,
jak tohle může na takové ohromné vzdálenosti fungovat a jak se všechny ty nejrozličnější balíky mohou dostat na správné místo
určení. Je tu takový chaos!
Projíždíme chudinskými čtvrtěmi kolem
stoky (teče v ní cosi hustého, černého).
U mostu pracují vybírači odpadků. Strašný
zápach. (Nechutné, neskutečné, neuvěřitelné, obdivuhodné.)
Navštěvujeme China town – další stěží
uvěřitelné dobrodružství. Obchoduje se tu
se vší myslitelnou technikou od těch nejtitěrnějších počítačových součástek… Jsou tu
mraky obchodů včetně těch s pornofilmy. Za
100 korun je tu k sehnání jakýkoli software,
zejména ten nejnovější. Na tržišti najdete
16
recenze
Hudba
Recenze filmu DVD
v období, kedy sa dal vzhliadnuť výhradne v kinosálach. Preto nejednému fanúšikovi srdce zaplesalo, keď sa v kinách objavilo voľné pokračovanie.
Every Man For Himself
Přestože se v úvodu jejich druhého alba vlastně nezpívá a jeho závěr je plný zvuků píšťal
a trubek, tahle nahrávka míří hlavně k příznivcům řízného rocku. Čtveřice z L. A. nehraje nijak originálně, ale plný zvuk Moving Forward
či do punkrocku hozené Without A Fight jsou
potenciální hity. Nezaměnitelný ovšem není
ani rozevlátý hlas Douglase Seana Robba a
skladbám by neuškodila kratší stopáž či více
zvukových experimentů podobných nápadům
v If I Were You. Celkově se ale dá říct, že jim
tento model funguje. Navíc umějí pracovat
s náladou (Don‘t Tell Me). Pomalejší písně
jsou všechno možné – jenom ne přeslazené.
A to může fanouškům part typu Stone Temple
Pilots nebo Velvet Revolver stačit.
Hoobastank
Every Man For Himself
Island/Universal
13 skladeb /51:09
economix
– 4 / 2006
The Beekeper
Tori Amos si stabilně vysokou úrovní svých
alb už dávno vydobyla respekt expertů a oddanost posluchačů. O svém milovaném klavíru mluví zásadně v ženském rodě, své příběhy ráda halí do melodií s křehkou kostrou,
ale dokáže se i náležitě rozlítit. Je silnou
osobností, pro kterou není problém zpívat
o něžných emocích stejně jako o nejtemnějších stránkách ženské duše včetně vlastní pohnuté historie. Podobně jako na koncepční
desce Scarlet’s Walk (servírované dokonce
s podrobnou mapou Scarletina putování), i letošní Beekeper (Včelař) nabízí jistou tematickou provázanost. Dle nápovědy v bookletu jsou
skladby rozděleny do šesti skupin s názvy jako
„růže a trny“, „pouštní zahrada“, „skleník“
nebo „bylinky a lektvary“. Další vodítko však
chybí, takže případné dějové spojitosti si musí
posluchač objevit a poskládat sám. V kontextu
vynalézavosti předchozí tvorby tentokrát písně
plynou velmi opatrně, chvílemi až nevzrušivě,
některých skladeb si téměř nevšimnete. Jen typické klavírní ornamenty jsou často dobarveny
zvukem a možnostmi „hammondek“, které si
zpěvačka nově oblíbila během práce ve studiu.
Z poslušně doprovázející kapely si výraznější
ozdoby dovolí pouze basista Jon Evans, vítaným hostem je i skromný písničkář Damien
Rice (v písni Power of Orange Nickers). Při vší
úctě schraňuje Včelař pouze standardně dobré
skladby, což však v případě Tori stále značí kolekci hodnou poslechu a zaznamenání. Tori Amos
The Beekeper
Sony BMG
19 skladeb/79:23
Zdroj hudebních recenzí
www.ireport.cz
Autoři: Roman Jireš, Filip Tomášek
Erazmus a spol.
(FR/UK 2002)
Réžia: Cédric Klapisch, Hrajú: Romain
Duris, Kelly Reillyová, Judith Godrecheová, Audrey Tautouová
Parížsky sympaťák Xavier dospeje k názoru, že ku štúdiu ekonómie by bolo nanajvýš vhodné pridať obstojnú znalosť španielskeho jazyka. Aby mohol tento svoj zámer
efektívne uskutočniť, rozhodne sa na rok
presťahovať do Barcelony a absolvovať
študijný program Erazmus. Ocitá sa v byte,
ktorý okrem jeho osoby obýva ďalších šesť
študentov rôznych národností, jazykov
a zvyklostí. Úsmevné zážitky, nové priateľstvá a lásky spôsobia, že plynulá španielčina nie je to najhodnotnejšie, čo si Xavier
z Barcelony po uplynutí roka odnáša.
Film nemoralizuje, nekáže, iba kvalitne
zabáva. Divák je nestranným pozorovateľom víťazstiev, prehier, i problémov
hlavných hrdinov, ktorí mu počas sledovania prirastú k srdcu natoľko, že by sa najradšej ocitol v ich obývačke s fľašou piva
v ruke. Skrátka, mladý človek-Európan,
má pocit, že tento film by rovnako ako
o Xavierovi mohol byť práve o ňom samom. Niet divu, že sa stal kultovým už
ERAZMUS 2 – PRIATELIA SÚ
SPÄŤ (FR/UK 2005)
Tridsiatka na krku, nie veľmi sľubne sa
rozvíjajúca kariéra, mdlý osobný život.
„Ženy sú ako matrjošky – hráš sa s nimi,
postupne ich otváraš, ale nevieš, ktorá
bude tá posledná – najmenšia,“ tvrdí Xavier. Tak sa hrá, otvára, venuje sa písaniu
scenárov presladených telenoviel a obýva
dom svojej lesbickej kamarátky. Prijíma
nečakanú pracovnú výzvu, ktorá mu okrem sebarealizácie prináša priestor na prehodnotenie svojho života a možno i stretnutie s niekým, kto by sa mohol stať jeho
„poslednou matrjoškou“. Každý z týchto
dvoch filmov, hoci v nich vystupujú
takmer tie isté postavy, pojednáva o odlišných témach, všetky sú však pre mladého,
tápajúceho človeka mimoriadne zaujímavé.
Hlavní hrdinovia sú ľudia z mäsa a kostí, so svojimi problémami a chybami,
a prechádzajú osobným vývojom, tak ako
ľudia v reálnom živote. Preto im divák drží
palce a úprimne sa o ich osudy zaujíma.
Recenze knihy Virginia Woolfová – Orlando
Anglická spisovateľka
Virginia Woolfová patrí
k najvýznamnejším osobnostiam svetovej kultúry
dvadsiateho storočia. Po
tragickej smrti matky ju
v londýnskom intelektuálnom prostredí vychovával, a neskôr aj sám
vzdelával otec. Hoci sa vydala, prežila niekoľkoročný ľúbostný vzťah s poetkou a spisovateľkou Vitou Sackville-Westovou. Najmä táto žena sa stala predobrazom hlavnej
postavy románu Orlando. Psychické problémy, ktorými Woolfová trpela celý život, vyústili do samovraždy utopením sa v rieke.
Woolfová sa vo svojom diele usiluje preniknúť k problému hodnoty ľudského života v nekonečnom plynutí času, a v románe
Orlando sa vyrovnáva s problémom pohlavnej identity, ktorým sa zaoberá celý život. Podľa jej vlastných slov „každý človek
vo svojom vnútri osciluje od jedného pohla-
via k druhému“, a táto zmena je pre autorku
silným zdrojom energie.
Orlandovi, anglickému šľachticovi, kráľovná Alžbeta I. prisľúbi obrovský majetok, ale len pod podmienkou, že zostane navždy mladý. Pomocou záhadných síl
Orlando túto úlohu plní, ale len do času,
kedy sa z neho stane niekto úplne iný. Svoj
život začína ako muž - šľachtic v 16. storočí. Po historických i zemepisných premenách jeho príbeh končí, keď je Orlando modernou spisovateľkou – ženou v 20. storočí.
V tomto „životopise“ sa s úplnou samozrejmosťou miešajú skutoční ľudia a skutočné
udalosti s vymyslenými.
„Orlando býva považovaný za ‚ľúbostný
list‘ Vite Sackville-Westovej, ktorá bola
predlohou hlavnej postavy, ale v skutočnosti je to vyznanie lásky k literatúre a jazyku.“
A je nepochybne oslavou ľudskej imaginácie. Obě recenze: Anna Kmeťová
17
kultura
Divadlo
Divadelní (p)ohledy
Skripta se stávají monotónním společníkem a hospůdka vás omrzela
nebo jen dnes jednoduše nemáte
chuť, přesto chcete něco zajímavého
vidět a pobavit se? Pak by vás mohlo
zaujmout divadlo. Cirkus mezi skutečným světem a fantazií, který je
tu v danou chvíli jen pro vás. Zakupte si lístek na cestu po pražských divadelních scénách a prozkoumejte
spolu s námi prostory a repertoár
pražských divadel i těch, která sídlí mimo ni. Usaďte se do křesla a vyčkejte otevření opony.
Měsíc září je ve znamení rozjezdu nové
divadelní sezóny, divadelníci pilně oprašují
repertoár a samozřejmě nabízejí nové premiéry. Za všechny vyberu dvě zbrusu nová
představení, jejichž premiéry připadají na
stejné datum – 27. září. Prvním titulem je hra
německého dramatika Rolanda Schimmelpfenniga, jejíž název je Žena z dřívějška.
V premiéře ji uvede Švandovo divadlo na
Smíchově v režii Michala Langa, v hlavních
rolích s Klárou Cibulkovou, Apolenou Vel-
dovou a Lubošem P. Veselým. Švandovo divadlo je zárukou dobré umělecké kvality
a pro zahraniční studenty i dobrá možnost,
jak zhlédnout v Praze divadelní představení
s anglickými titulky, pokud si ještě nejsou
jistí svými znalostmi češtiny.
Druhým titulem je hra Ostře sledované
vlaky v Divadle pod Palmovkou, kterou na
motivy Hrabalovy novely zdramatizoval
Václav Nývlt. Představení režíroval Milan
Schejbal a v hlavních rolích můžete vidět
Ondřeje Kavana, Oldřicha Víznera, Marcelu
Nohýnkovou nebo Reného Přibila. (Pozn.:
Tato hra je uvedena v druhé premiéře, první
premiéra proběhla 16. června.) Obě jmenovaná představení jsou pevně vsazena do programů obou divadel, takže na ně můžete zajít
kdykoli, kdy budete mít čas a chuť.
Samostatnou kapitolou jsou festivaly, jimž
v Praze jednoznačně vévodí Pražský divadelní festival německého jazyka. Ten letos
zahájí 3. listopadu svůj jedenáctý ročník,
kterému se budeme jistě obsáhleji věnovat
v prosincovém vydání. Pro příznivce alternativy se koná od 29. 6. do 10. 10. festival
alternativního divadla, ale nejen jeho, s názvem Příští vlna/ Next Wave, který je již stálicí mimo oficiální proudy českého divadla.
Doufám, že se podařilo alespoň trochu
zpříjemnit chvilku čtením o divadle a že
snad přišla i chuť na nějaké představení zajít.
Zároveň jsem se snažil nastínit i témata, jimiž by se měla tato rubrika zabývat i v dalších číslech, samozřejmě v obsáhlejší formě,
ať už formou reportáží, interview, recenzí
představení či jen pouhými zprávami a klípky z okruhu divadla. DIVADLO ŽIJE! Jan Kavalec
Lenže ktorú vybrať? Tie na
sídliskách sú síce lacné, ale často
spojené s cukrárňami. Tým pádom tam hrozí výskyt mamičiek
s bábätkami, neposedných malých detí a zákazu fajčenia. A ako
inak, bývajú ošarpané. V centre
sú zas kaviarne s astronomickými cenami a plné ľudí, túžiacimi
predviesť svoje plné peňaženky.
Čo teraz?
Jedno riešenie existuje. Teda,
riešení je určite viac, ale ja vám
práve idem odporučiť to svoje
obľúbené. Je ním príjemná kaviarnička asi päť minút pešo od
Národního divadla – Kavárna
Velryba. Už pri vstupe vás upúta
nevšedné logo zavesené priamo
nad dverami, tváriace sa ako železná maketa veľryby. Po vstupe
vás pristihne nevšedný hukot,
tentokrát však nie z hudby ale
z osadenstva mladých ukecaných ľudí. Samotná kaviareň je
rozdelená na dve časti spojené
chodbou s toaletami. Prvá časť
vyzerá ako klasická kaviarnička
z filmov. Drevené stoly a stoličky, farebné steny, vpredu barový
pultík s príjemnou obsluhou. Večer tu býva väčšinou celkom
plno, preto je vhodné doraziť
trošku skôr. Okrem toho tu nájdete aj rôzne letáčiky a lákadlá
na kultúrne akcie po Prahe (ako
ostatne všade).
Keď však prejdete tou spomínanou chodbičkou s toaletami
(po ľavej strane zhliadnete s troškou šťastia i majstrovstvo šéfkuchára), dostanete sa do takzvaného Klubu kavárny Velryba. A tu
spočíva to tajomstvo príjemného
posedenia s priateľmi. Tichá
a nerušiaca hudba, veľmi priateľská obsluha a steny, na kto-
Kabaretní vystoupení v klubu Kavárny Velryba
rých sa striedajú obrazy podľa
toho, kto práve vystavuje. V rožku schované piano. Ak pekne poprosíte, možno vám dovolia i zahrať si, ale jeho pôvodný účel je
hlavne ako sprievod občasných
hudobných a kabaretných vystúpení rôzneho žánru. A čo viac,
dá sa tu veľmi chutne najesť. Bohužiaľ, klubová časť je každú nedeľu uzavretá.
Ceny sú v celej kaviarni primerané polohe, nič extra drahé,
ale s 20 korunami v peňaženke
tiež nepochodíte. Kávu si dáte za
30, pivko rovnako, čaj za 20–25
a najete sa v pohode za 120 koruniek českých. Posedieť si tu môžete denne od 11.00 až do polnoci a potom sa prípadne podľa
chuti môžete presunúť niekam
inam. Takže až nabudúce nebudete vedieť, čo s časom, prípadne
kam zobrať rodičov na návšteve,
ste vrelo vítaní. Príjemnú zábaMarcel Bodnár
vu. ***
Kavárna Velryba
Opatovická 156/24
Praha 2 - Nové Město 110 00
Tel.: +420 224 931 444
economix
Sedíte doma či na koleji, je
víkendový večer a vy netušíte, do čoho pichnúť. Doma
sa vám byť nechce, do zadymenej a od hudby sa otriasajúcej krčmy tiež nemáte
náladu na celý večer a zbadať sa až pri desiatom pive.
Chcete kľud, pohodu a posedenie s kamošmi v príjemnej atmosfére pri vínku
či káve. Ako riešenie sa javí
dobrá kaviareň.
– 4 / 2006
Kavárna Velryba
economix
– 4 / 2006
18
tip na víkend
Štartovacia pozícia víkendovej prechádzky je od Švandovho divadla.
Dostanete sa sem napríklad z Václavského námestia električkou č. 9 či
z Karlovho námestia autobusom 176.
Zahrady
Kinských
Kde máte vystúpiť, vám bude jasné hneď,
pretože to najskôr zahlási tetuška s príjemným hlasom v samotnej električke. Ak by
náhodou nie, orientujete sa podľa veľkej budovy Justičného paláca, fontány na námestíčku či samotnej ružovo-červenej budovy
Švandovho divadla. Po vystúpení z MHD už
začína samotná prechádzka, čiže žiadne ďalšie vozenie sa čímsi na elektrinu či benzín!!!
(až na jednu malú výnimku) Prichystajte si
teda svoje vychádzkové paličky, napnite
všetky zmysly a hor sa na to. Nasmerujte
svoje kroky hore do kopca a po pravej strane
cesty nemôžete nezbadať masívny železný
vchod do záhrady Kinských.
Po vstupe dnu sa vám naskytne pohľad na
masívnu bielu budovu. Tou je palác Kinských. V jeho vnútri býva cez leto otvorená
reštaurácia a nachádza sa tu i Muzaion s rôznymi expozíciami. V reštaurácii sa teraz zastavovať asi nebudete, po päťminútovej vychádzke snáď ešte nie ste hladní. K palácu
patrí aj obrovský komplex záhrad, podľa
mňa jedno z najkrajších miest v Prahe. Keď
sa teraz vydáte popri jeho pravej strane, dostanete sa do ich útrob. Sídli tu obrovské
množstvo kríkov, stromov, skál, holubov,
vrabcov a kačiek. A možno aj čoho iného, ale
to objavíte sami☺. Po obídení paláca naďabíte po pravej strane na prudké stúpanie. Nedajte sa odradiť, to, čo je za ním, stojí naozaj
za to. Ak prvý hneď poteší váš pohľad vodopád s jazierkom. Popri ňom sa vydáte, prípadne ak vás veľmi fascinuje, tak sa tu
chvíľku pristavte nasať atmosféru. Najlepšie
je, ak pri ňom práve žiadni psíčkári nevenčia
svoje zvieratká alebo čerství rodičia ukričané bábätká (ináč nič proti nim, aby nevznikli
spory). Vtedy máte kľud a pokoj nechať sebou plynúť príjemné myšlienky a počúvať
zurčanie vody. Keď skončíte, pôjdete do
kopca a časom budete mať na výber viac odbočiek. Teoreticky je jedno, ktorú sa vydáte.
Ak to však bude tá správna, prejdete sa ešte
okolo jedného nádherného dreveného kostolíka, aké väčšinou nájdete v skanzenoch. Tu
sa určite oplatí pristaviť, pretože ak budete
mať šťastie na hru slnečných lúčov, môžete
napáchať aj nejaké krásne fotky. Ale veď, ne-
chajte sa prekvapiť. Kamenná cestička spred
kostolíka vás potom dovedie k atrakcii číslo
už-ani-neviem-koľko. A tou je druhé parčíkov jazierko. Opätovne s malým kúskom šťastia vám poskytne niektorá z hejna
prítomných kačičiek aj zaujatý kukuč.
Keď už ste sa nabažili kačičiek, je čas pohnúť sa ďalej. Znova natočíte hlavu napravo
a ako sa vraví, vydáte sa rovno za nosom (pre
tých menej chápavých teda doprava;-) ). Po
ľavoboku vám preplávajú v dohľade masívne skaliská. Áno, je to jedinečný úkaz, ktorý
v dosahu takých 500 m ktorýmkoľvek smerom už nenájdete. Ale dosť bolo vtipov. Práve ste sa dostali na Petřín. Známy to kopček
tróniaci hneď povedľa kopčeka, na ktorom
stojí najznámejšia pražská atrakcia po Karlovom moste (áno, samozrejme že hovorím
o Hrade). Tak teda, môžete si povedať:
„Zvládol som to najväčšie stúpanie po ceste!“ A právom, stúpať totižto odteraz už budete len veľmi jemne. Keď vás teda nohy zanesú ďalej smerom, ktorým ste sa vydali,
môžete sa pristaviť na vyhliadke. Ale táto
myslím nestojí za veľa, keďže ju zo všetkých
strán obklopujú stromy a nič moc vidno nie
je. Nebojte, bude lepšia. Pomalým krokom
sa blížime k atrakcii, ktorú je vidieť z polky
mesta ako jazvu na tvári Petřína. Ide o Hladový múr. Ten sa tiahne od Újezdu až po úplný vrchol kopca. V mieste, kde sa križuje
s chodníkom, je možné ho prekročiť. Teda,
doslova prekročiť nie, skôr pekne slušne
prejsť cez bráničku;), ale ešte než cez bráničku preleziete, skočte si po schodoch dolu si
omrknúť výhľad cez staré strieľne.
No časom zrejme zistíte, že kukať cez
strieľne nie je až taká zábava. Môžete teda
skúsiť vyliezť na stenu, ale to odporúčam len
tým, ktorí sa neboja výšok, pretože „výškofóbom“ by tento pohľad mohol spôsobiť doživotnú traumu. Ak z vrcholu steny nespadnete, vydajte sa ďalej, prejdite bráničkou a tu
hneď sa vám naskytne ten sľúbený nádherný
výhľad. Vidieť odtiaľ Malú Stranu, Národné
divadlo, Karlov most či žižkovský vysielač.
Pri troške šťastia a vašej väčšej výške narazíte pohľadom aj na Pražský hrad. A ak náhodou nie, stačí podísť pár metrov ďalej
medzi stromy a máte to isté. To sa už pomaly,
ale isto blížime k záveru prvej časti prechádzky. Stačí sa nechať viesť chodníčkom po tichom parčíku a kde sa naskytne vychutnať
výhľad. Určite neminiete taký malý pekný
domček. Nedajte sa oklamať, nik v ňom nebýva, teda aspoň myslím. Okupujú ho obrazy. Je to totiž galéria. Má vraj tri poschodia,
hoc z vonku sa to zdať nemusí, a 90 obrazov.
Dovnútra som sa ešte nebol mrknúť, ale obrazy, ktoré je vidieť cez dvere, stoja za to.
Odredovaný pán, ktorý to tam má celé na starosti (práve o ňom mám pochybnosti, či tam
aj nebýva), vám ponúkne vstup za 100 Kč,
pre študentov 50. Ak sa však kratšiu chvíľu
budete tváriť, že teda za tú cenu to rozhodne
nestojí, určite zľaví. Ja som to mohol mať za
30 Kč, no nemal som bohužiaľ čas. Ale z toho, čo o nej viem, by mala stáť za to. Ak zariskujete a navštívite ju, dajte vedieť pocity:)
No a po galérii nasleduje už iba jediná vec.
Lanovečka. Áno, dobre čítate, pražský dopravný podnik disponuje okrem električiek,
autobusov a metra aj takýmto exkluzívnym
dopravným prostriedkom. A vy práve stojíte
na jej stredovej stanici v polke Petřína. Občas však „z technických příčin je přerušen
provoz lanové dráhy na Petřín“ (povedali
v tramvaji). Tak si to radšej vopred zistite,
nech nezostane prekvapení.
Na tejto stanici máte teda na výber dve varianty riešenia. Jednou, tou jednoduchšou, je
zviesť sa dolu na Újezd a hurá domov (električka č. 9 na Václavské námestí) oddychovať s pocitom príjemne stráveného poobedia
(ale toto je variant fakt len pre tých lehnivších). Druhou, pre nevychodených, je vyviesť sa hore na vrchol, pokračovať v prehliadke Petřína a nakoniec sa vydať po
chodníčku smerom na Hrad. Túto možnosť
bližšie priblížim v niektorom z ďalších vydaní Economixu. Marcel Bodnár
Zapomeňte na Karlos!
Je tu El Mágico a bar má drive.
S novými majiteli přichází velmi
příjemná změna. Klub je mnohem
prostornější a kvalitativně na vyšší
úrovni než jeho předchůdce. Ten byl
navíc svým posledním vnitřním řešením tak trochu z obliga. Nástupce El Mágico má dva zcela nově posazené bary a je taktéž rozdělen na
dvě části. Jedna slouží spíše k posezení, ta druhá k pořádnému tanci. Rozdíl je v tom, že od jednoho ke
druhému nechodíte úzkou uličkou
kolem neuvěřitelných záchodů, ale
jinudy a podstatně pohodlněji. Bar
nabízí mnohem příjemnější požitek
pro oči a totéž poskytuje nový jídelní lístek chuťovým buňkám. Podstatné je, že se výrazně zvýšil počet
míst k sezení a všeobecný komfort
potřebný k pořádné večerní jízdě.
Stoly si můžete rezervovat. Pivo je
za nádherných osmnáct korun. Přál
bych si bydlet na Jižním Městě.
Co vás vedlo k myšlence bar provozovat?
ře dopadlo. Bar byl obecně ve špatném stavu, až jsme se divili. BývaMyslíme víc do budoucna a máme pocit, že studentské kluby tady lý provozovatel do klubu, jak se ukázalo, neinvestoval téměř nic.
nemají moc velkou úroveň. Proto jsme se rozhodli zvednout úroveň
alespoň tady na Jižním Městě s tím, že studenti kvalitu ocení.
Co nabízíte?
Kromě klasických tanečních večerů chceme dělat i tematické veDo jaké míry je konkurencí blízký bar pod kolejí Blanice?
čery a další akce společně s dodavateli zaměřenými na podávání náNechceme zápasit, máme svou vizi a spíš než konkurencí jsme pojů. Navíc, stoly je možné rezervovat.
kvalitativní alternativou.
Dáváte o sobě vědět i širšímu studentskému okolí v Praze?
Bar jste převzali od bývalého majitele?
Zatím naše propagační aktivity směrujeme na studenty ubytované
Ne, na prostory bylo vyhlášeno výběrové řízení Univerzity Karlovy, v okolí. Věříme, že dobrá pověst se rozšíří. Jiří Zábranský
která je vlastníkem. Nebylo to jednoduché, ale nakonec to pro nás dob-

Podobné dokumenty