Příjezdové trasy do Dubrovniku

Cíl: Dubrovník
• Trasa č. 1 (po dálnici Záhřeb - Split - Šestanovac)
Praha - Znojmo - Vídeň - Graz - Maribor - Záhřeb - Karlovac - Bosiljevo - Žuta Lokva - Gospić - Zadar - Dugopolje - Šestanovac - Makarská
- Opuzen - Dubrovník
• Trasa č. 2 (po "staré" silnici přes Plitvická jezera a Knin; mimo dálnici Záhřeb - Split - Šestanovac)
Praha - Znojmo - Vídeň - Graz - Maribor - Záhřeb - Karlovac - Plitvická jezera - Gračac - Knin - Sinj - Split - Omiš - Makarská - Opuzen Dubrovník
• Trasa č. 3 (přes Bosanskou Gradišku a Mostar)
Praha - Znojmo - Vídeň - Graz - Maribor - Záhřeb - Okučani - Bosanska Gradiška - Banja Luka - Jajce - Bugojno - Jablanica - Mostar Metković - Opuzen - Dubrovník
Trasa č. 1 (po dálnici Záhřeb - Split - Šestanovac)
Plánek
Praha - Znojmo - Vídeň - Graz - Maribor - Záhřeb - Karlovac - Bosiljevo - Žuta Lokva - Gospić - Zadar - Dugopolje Šestanovac - Makarská - Opuzen - Dubrovník
Tato trasa maximálně využívá dálnice, z čehož plynou i vyšší výdaje za dálniční poplatky. Trasu uvádíme jako základní a "stará", dříve
přetížená trasa po silnici přes Plitvická jezera je alternativní (nyní trasa č. 2). Na území Chorvatska vede po nové dálnici Záhřeb - Split Šestanovac (Chorvaté jí říkají "Dalmatina"). Letos byl dán do provozu další úsek Dugopolje (u Splitu) - Šestanovac: Ve středu 27. června
byl otevřen úsek dálnice A1 Dugopolje - Šestanovac. Na Jadranské magistrále, po níž vede trasa od zátoky Vrulja (severozápadně od
Brely) do Dubrovníku, je silný provoz, který ještě zpomalují průjezdy četnými obcemi a letovisky.
I přes značné urychlení díky nové dálnici stále zůstávájí na této trase problematická místa, která jsou při sezónním náporu přetížená,
např. při placení mýtného na dálnicích v Chorvatsku (především Lučko), u tunelů Mala Kapela a Sveti Rok a také na hraničních
přechodech (především Macelj). K dopravním kolapsům na této trase dochází o prázdninových sobotách, kdy se střídají turnusy v
ubytovacích zařízeních. Pokud můžete, vyhněte se cestování v sobotu.
Pro přechod z ČR do Rakouska (je nutná dálniční známka) se nejčastěji používá hraniční přechod Znojmo, odkud se pokračuje po silnici
E59 směrem na Vídeň. Ve Stockerau (50 km za hranicemi) začíná dálnice (A22) do Vídně (Wien). Z Moravy bude výhodnější hraniční
přechod v Mikulově, může však být rychlejší alternativou i pro cestu z Prahy. Z hranic se jede po silnici E461 přímo do Vídně. Průjezd
Vídní po dálnici bývá rychlý, pokud zde nejsou uzávěrky či není dopravní špička. Po dálnici A2 (E59) se příjemně projede téměř celá
rakouská část trasy (žádné poplatky se zde neplatí), ve Štýrském Hradci (Graz) se odbočí na dálnici A9 (ukazatele: Slowenien Spielfeld), která vede rovinou až na rakousko-slovinské hranice Spielfeld - Šentilj.
Krátce za hraničním přechodem začíná ve Slovinsku dálnice do Mariboru (16 km) - dálniční poplatky ve Slovinsku. Krajina tohoto
vinařského kraje je malebná, po pravé straně se táhnou kopce Pohorje, které jsou posledními výběžky Alp. Město Maribor se projíždí a
bývají tu zácpy. V Mariboru je třeba odbočit na slovinské město Ptuj, na silnici E59, kterou cesta pokračuje rovinatým zemědělským
krajem (nížina řeky Drávy) až na slovinsko-chorvatský hraniční přechod Gruškovje/Macelj. Tento úsek je velmi pomalý, neboť silnice
vede hustě osídlenou krajinou s mnoha vesnicemi. Kopečky se začínají objevovat až těsně před hranicemi.
Za hraničním přechodem Macelj začíná na chorvatské straně dálnice do Záhřebu (dálniční poplatky v Chorvatsku). Okolní krajina je
kopcovitá, směrem k Záhřebu pak kopce ustupují. Po levé straně je vidět vzdálenější masív Ivančica dosahující přes 1000 m a následuje
stejně vysoká Medvednica, která je oblíbeným výletním cílem obyvatel Záhřebu. Před Záhřebem, v Zaprešići, se sjíždí z dálnice a hlavní
město se objíždí po dálničním obchvatu. Na jihozápadě je velké odpočívadlo s názvem Lučko - "Plitvice" (název je trochu matoucí) s
velkým parkovištěm, restaurací, velkými WC a umývárnou uvnitř, hotelem, kempem, benzínovou pumpou atd., sloužící jako častá
zastávka při cestě k moři. Opět se najíždí na dálnici (Lučko) a motorista si vyzvedne kartu, kterou pak odevzdá při výjezdu z dálnice a
platí mýtné za projetý úsek či celou trasu dálnice až do Splitu. Přes Karlovac se rychle dojede do Bosiljeva. Na dálničním uzlu Bosiljevo
je třeba odbočit k jihu na dálnici směrem na Split, protože dálnice k západu pokračuje do Rijeky.
Dálnice vede z Bosiljeva přes Ogulin, Josipdol k tunelu Mala Kapela. Tento nejdelší tunel v Chorvatsku (5760 m) byl otevřen v červnu
2005. Je třeba upozornit, že v obou nejdelších tunelech dálnice (Mala Kapela a Sveti Rok) slouží provozu obousměrně pouze jeden tubus
tunelu. V sezónních dopravních špičkách se tu budou tvořit zácpy, a to v obou směrech. Nasvědčují tomu loňské několikakilometrové
fronty u tunelu Sveti Rok. Dálnice pokračuje hornatým terénem s mnoha tunely, mosty a viadukty. Vede krásnou, dosud velmi odlehlou,
řídce osídlenou krajinou zvanou Lika, která patří k ekologicky nejcennějším oblastem v Chorvatsku. Pro mnohé motoristy, kteří tolik
nespěchají, bude zajímavé sjet z dálnice a udělat si na některých obzvlášť půvabných přírodních partiích krátkou zastávku u zdejších řek
(např. Gacka a Mrežnica) či u skalních partií (např. Klek u Ogulinu) - podrobněji tematický článek: Zpestřete si cestu na Jadran!. V uzlu
Žuta Lokva opouští dálnici motoristé směřující do Senje na Chorvatském přímoří a na ostrovy Rab a Pag (silnice D23). Dálnice pokračuje
přes Otočac a Gospić (zde se odbočuje po D25 na Karlobag), uzel Gornja Ploča k tunelu Sveti Rok. Na tento tunel dlouhý 5670 m je
třeba zvlášť upozornit. Vede pod vrcholky jižní části Velebitu a je technicky nejnáročnějším dílem celé dálnice. Při výjezdu ve výšce 500
m z tunelu Sveti Rok se otevírá krásný pohled na Jadran a jeho ostrovy. Následují serpentiny (což není u dálnic běžné, a tak je zde
snížena povolená rychlost), kterými se dálnice dostává dolů k moři.
Přes Maslenici pokračuje dálnice k Maslenickému mostu (Maslenički most). "Starý" Maslenický most, který stál dále od moře (jižněji)
na místě chráněném před nebezpečným větrem - "bórou" (též "bura"), byl za války v 90. letech zničen. Vzhledem k tomu, že se dálniční
most při silných bouřích někdy uzavírá a neexistovala tu alternativní trasa, byl postaven další most na místě toho původního (viz
aktualita: Dne 17. června byl otevřen Maslenický most přes Novskou úžinu). Následují dálniční uzly Zadar I - západ (pro vlastní Zadar a
okolí) a Zadar II - východ (pro oblasti na jihovýchod od Zadaru), Benkovac (pro Biograd na n/m a jeho okolí), Pirovac, Skradin, Šibenik
(pro Šibenik a okolí), Vrpolje, Prgomet (pro Trogir a na letiště Split - Kaštela) a Dugopolje (pro Split), Bisko (pro vnitrozemská města
Sinj a Trilj), Blato na Cetini (pro Omiš) až do Šestanovce, kde dálnice zatím končí (v r. 2008 by měl být dokončen úsek do Ploče, dlouhý
59 km).
Interaktivní mapu dálnice lze najít na stránkách společnosti Chorvatské dálnice (Hrvatske autoceste): www.hac.hr. Lze na ní zobrazit
doprovodné objekty (čerpací stanice, odpočívadla, občerstvení, WC atd.), dálniční uzly (exity), tunely, mosty apod.
Po sjezdu z dálnice pokračuje cesta po silnici D39 přes Zadvarje, Gornju Brelu do sedla Dubci, odkud pak následuje prudší sjezd do
zátoky Vrulja (hezký výhled, možnost fotografování na odpočívadle nad zátokou), kde se silnice napojuje na Jadranskou magistrálu. Tuto
trasu vyučívají i motoristé, kteří cestují do letovisek v jižní části Omišské riviéry (např. Pisak, Mimice apod.).
V zátoce Vrulja začíná Makarská riviéra, což oznamují i ukazatele u silnice. Po levé straně se zvedají strmé srázy pohoří Biokovo; na
moři je vidět ostrov Brač a za ní začíná vykukovat ostrov Hvar. Jadranská magistrála (D8) tady vede dále od moře, do jednotlivých
letovisek z ní vedou odbočky. Míjí známá rekereační střediska: Brelu, Bašku Vodu, Makarskou, Tučepi, Podgoru, Igrane, Živogošće,
Drvenik (trajekt na ostrov Hvar do Sućuraje). Na moři se odkrývá nový pohled - na poloostrov Pelješac, za ním je částečně schovaný
ostrov Korčula. Za posledními středisky Makarské riviéry, letoviskem Gradac končí i masív Biokova, který se v poslední části nazývá Rilić.
Magistrála opouští pobřeží a vede vnitrozemím podél nádherného Bačinského jezera (soustava několika jezer).
Za městem Ploče začíná široká delta Neretvy, kterou zde ústí řeka Neretva do moře. Z roviny delty začíná magistrála poněkud stoupat s
pěknými výhledy na deltu i moře. Silnice projíždí kolem letovisek Klek a Neum (Neum leží na území republiky Bosna a Hercegovina,
přechod hranic bývá bez problémů) pokračuje podél úzkého Malostonského zálivu s výhledem na protilehlé břehy poloostrova Pelješac.
Tam, kde končí záliv, je možno odbočit na úzkou šíji, která spojuje poloostrov s pevninou, a pokračovat na poloostrov Pelješac.
Magistrála pokračuje podél moře až do Dubrovníka, přes letoviska Slano a Trsteno, které vyniká krásnou přímořskou vegetací. Na moři
se otevírá nový výhled - na skupinu Elafitských ostrovů - Šipan, Lopud, Koločep. Přes nový most přes Rijeku Dubrovačku se vstupuje do
města Dubrovník
Trasa č. 2 (po "staré" silnici přes Plitvická jezera a Knin;
mimo dálnici Záhřeb - Split - Šestanovac)
Plánek
Praha - Znojmo - Vídeň - Graz - Maribor - Záhřeb - Karlovac - Plitvická jezera - Gračac - Knin - Sinj - Split - Omiš - Makarská Opuzen - Dubrovník
Byla to základní a nejčastěji používaná trasa pro cesty do Jižní Dalmácie. Nyní ji uvádíme jako alternativní pro ty, kteří nechtějí z
jakéhokoli důvodu použít dálnici Záhřeb - Split - Šestanovac. Nejčastějším důvodem může být návštěva Plitvických jezer, případně i
finanční úspora oproti dálnici. V sezóně bývala tato silnice přetížená, což se zlepšilo otevřením paralelní dálnice Záhřeb - Split. Některá
místa zůstávají při sezónním náporu problematická, např. při placení mýtného na dálnicích v Chorvatsku (v dálniční části trasy do
Karlovace) a na hraničních přechodech. Na Jadranské magistrále je silný provoz, který ještě zpomalují průjezdy četnými obcemi a
letovisky. Pokud můžete, vyhněte se cestování v sobotu
Pro přechod z ČR do Rakouska (je nutná dálniční známka) se nejčastěji používá hraniční přechod Znojmo, odkud se pokračuje po silnici
E59 směrem na Vídeň. Ve Stockerau (50 km za hranicemi) začíná dálnice (A22) do Vídně (Wien). Z Moravy bude výhodnější hraniční
přechod v Mikulově, může však být rychlejší alternativou i pro cestu z Prahy. Z hranic se jede po silnici E461 přímo do Vídně. Průjezd
Vídní po dálnici bývá rychlý, pokud zde nejsou uzávěrky či není dopravní špička. Po dálnici A2 (E59) se příjemně projede téměř celá
rakouská část trasy (žádné poplatky se zde neplatí), ve Štýrském Hradci (Graz) se odbočí na dálnici A9 (ukazatele: Slowenien Spielfeld), která vede rovinou až na rakousko-slovinské hranice Spielfeld - Šentilj.
Krátce za hraničním přechodem začíná ve Slovinsku dálnice do Mariboru (16 km) - dálniční poplatky ve Slovinsku. Krajina tohoto
vinařského kraje je malebná, po pravé straně se táhnou kopce Pohorje, které jsou posledními výběžky Alp. Město Maribor se projíždí a
bývají tu zácpy. V Mariboru je třeba odbočit na slovinské město Ptuj, na silnici E59, kterou cesta pokračuje rovinatým zemědělským
krajem (nížina řeky Drávy) až na slovinsko-chorvatský hraniční přechod Gruškovje/Macelj. Tento úsek je velmi pomalý, neboť silnice
vede hustě osídlenou krajinou s mnoha vesnicemi. Kopečky se začínají objevovat až těsně před hranicemi.
Za hraničním přechodem Macelj začíná na chorvatské straně dálnice do Záhřebu (dálniční poplatky v Chorvatsku). Okolní krajina je
kopcovitá, směrem k Záhřebu pak kopce ustupují. Po levé straně je vidět vzdálenější masív Ivančica dosahující přes 1000 m a následuje
stejně vysoká Medvednica, která je oblíbeným výletním cílem obyvatel Záhřebu. Před Záhřebem, v Zaprešići, se sjíždí z dálnice a hlavní
město se objíždí po dálničním obchvatu. Na jihozápadě je velké odpočívadlo s názvem Lučko - "Plitvice" (název je trochu matoucí) s
velkým parkovištěm, restaurací, velkými WC a umývárnou uvnitř, hotelem, kempem, benzínovou pumpou atd., sloužící jako častá
zastávka při cestě k moři. Opět se najíždí na dálnici (Lučko) a motorista si vyzvedne kartu, kterou pak odevzdá při výjezdu z dálnice v
Karlovci a platí mýtné za projetý úsek. Z Karlovce cesta pokračuje po silnici E 71 směrem na Slunj.
Z Karlovce vede cesta nejprve rovinou, pak řídce osídlenou pahorkatinou Kordunu. Silnice se až do Slunje střídavě přibližuje k řece
Koraně. Počínaje Karlovcem jsou podél cesty patrné stopy po válečném konfliktu v 90.let 20.stol. - zničené ohořelé či rozstřílené domy
apod. Na celé trase až k pobřeží se stále nedoporučuje v zájmu vlastní bezpečnosti vstupovat na označená a ohraničená území, která
mohou skrývat nevybuchlou munici, a do volné přírody mimo vyznačené cesty nebo do válkou zničených objektů.
První větší obcí je malebné městečko Slunj (hotel, restaurace). Do řeky Korany se tu vlévá krásnými peřejemi a vodopády říčka
Slunjčica (viz tematický článek: Rastoke na řece Slunjčici ve Slunji).
Za Slunjí se terén postupně zvyšuje až k velmi navštěvovaným Plitvickým jezerům (hotely, restaurace, kempy).
Plitvicemi začíná kraj zvaný Lika (odtud také Chorvaty velmi používaný název pro tuto silnici Lička magistrala, tj. Lická magistrála). Po
pravé straně se vypínají vrchoky pohoří Mala Kapela. Od městečka Korenica vede silnice náhorní plošinou mezi pohořím Plješevica a
Velebitem. Silnice je zde širší a rovnější. Pokračuje dále přes Udbinu a Gračac, míjí hlavní velebitský hřeben.
Za městem Gračac silnice stoupá do průsmyku (802 m) a dále vede dále četnými zatáčkami do Kninu. Po levé straně se tyčí vrcholky
Dinarského pohoří, po kterých vede hranice s Bosnou. Kvalitní silnice se zatáčkami pokračuje k malebnému Peručskému jezeru,
dlouhému 20 km. Silnice podél jezera (možnost koupání) je trochu rovnější. Jezero tvoří krásnou scenérii s horami po obou stranách, po
levé stále (až k Sinji) Dinárské pohoří, po pravé masív Svilaja. V závěru vede cesta úrodným Sinjským poljem přes Sinj až do Brnaze,
kde odbočuje silnice na Split. Kolem mohutného hradu Klis (krásný výhled na Split a celou přilehlou kotlinu) pak klesá až do Splitu.
Ve Splitu se trasa napojuje na Jadranskou magistrálu a pokračuje po ní až do Dubrovníka. Magistrála zde vede blízko moře, z počátku
přes rušné osady. Otevírají se výhledy na moře a hornatý ostrov Brač, nad magistrálou se vypíná masív Mosoru. Krásnou scenérii tvoří
soutěska řeky Cetiny s městečkem Omiš. Za letoviskem Omiš silnice stoupá vysoko nad moře a vede v neustálých zatáčkách ve výšce
100 - 200 m. Nejvyššího bodu dosáhne u osady Dupci (pod průsmykem Dupci), kde začíná Makarská riviéra. Po levé straně se zvedají
strmé srázy pohoří Biokovo. Na moři už začíná za ostrovem Brač vykukovat ostrov Hvar. Magistrála tady vede dále od moře, do
jednotlivých letovisek z ní vedou odbočky. Míjí známá rekereační střediska: Brelu, Bašku Vodu, Makarskou, Tučepi, Podgoru, Igrane,
Živogošće, Drvenik (trajekt na ostrov Hvar do Sućuraje). Na moři se odkrývá nový pohled - na poloostrov Pelješac, za ním je částečně
schovaný ostrov Korčula. Za posledními středisky Makarské riviéry, letoviskem Gradac končí i masív Biokova, který se v poslední části
nazývá Rilić. Magistrála opouští pobřeží a vede vnitrozemím podél nádherného Bačinského jezera (soustava několika jezer).
Za městem Ploče začíná široká delta Neretvy, kterou zde ústí řeka Neretva do moře. Z roviny delty začíná magistrála poněkud stoupat s
pěknými výhledy na deltu i moře. Silnice projíždí kolem letovisek Klek a Neum (Neum leží na území republiky Bosna a Hercegovina,
přechod hranic bývá bez problémů) pokračuje podél úzkého Malostonského zálivu s výhledem na protilehlé břehy poloostrova Pelješac.
Tam, kde končí záliv, je možno odbočit na úzkou šíji, která spojuje poloostrov s pevninou, a pokračovat na poloostrov Pelješac.
Magistrála pokračuje podél moře až do Dubrovníka, přes letoviska Slano a Trsteno, které vyniká krásnou přímořskou vegetací. Na moři
se otevírá nový výhled - na skupinu Elafitských ostrovů - Šipan, Lopud, Koločep. Přes vloni otevřený most přes Rijeku Dubrovačku se
vstupuje do města Dubrovník
Trasa č. 3 (přes Bosanskou Gradišku a Mostar)
Plánek
Praha - Znojmo - Vídeň - Graz - Maribor - Záhřeb - Okučani - Bosanska Gradiška - Banja Luka - Jajce - Bugojno - Jablanica Mostar - Metković - Opuzen - Dubrovník
Tato trasa byla za bývalé Jugoslávie často používána a nyní ji se k ní začínají motoristé opět vracet. Její výhodou je, že se vyhýbá
přetíženým úsekům na obou předchozích trasách, je poměrně rychlá a zajímavá z hlediska poznání zdejší krajiny. Vede 327 km územím
republiky Bosna a Hercegovina. Po stránce osobní bezpečnosti jsou dosavadní zkušenosti dobré. Po přírodní stránce je trasa bosenským
územím velmi pěkná, vede malebným horským terénem (mj. soutěskou Vrbasu a Neretvy) se značnými výškovými rozdíly. Nelze tedy
počítat s velkými cestovními rychlostmi. Vede po hlavních silnicích řídce osídlenými oblastmi s nevelkým provozem. Pro řidiče je trasa
dosti náročná.
Pro přechod z ČR do Rakouska (je nutná dálniční známka) se nejčastěji používá hraniční přechod Znojmo, odkud se pokračuje po silnici
E59 směrem na Vídeň. Ve Stockerau (50 km za hranicemi) začíná dálnice (A22) do Vídně (Wien). Z Moravy bude výhodnější hraniční
přechod v Mikulově, může však být rychlejší alternativou i pro cestu z Prahy. Z hranic se jede po silnici E461 přímo do Vídně. Průjezd
Vídní po dálnici bývá rychlý, pokud zde nejsou uzávěrky či není dopravní špička. Po dálnici A2 (E59) se příjemně projede téměř celá
rakouská část trasy (žádné poplatky se zde neplatí), ve Štýrském Hradci (Graz) se odbočí na dálnici A9 (ukazatele: Slowenien Spielfeld), která vede rovinou až na rakousko-slovinské hranice Spielfeld - Šentilj.
Krátce za hraničním přechodem začíná ve Slovinsku dálnice do Mariboru (16 km) - dálniční poplatky ve Slovinsku. Krajina tohoto
vinařského kraje je malebná, po pravé straně se táhnou kopce Pohorje, které jsou posledními výběžky Alp. Město Maribor se projíždí a
bývají tu zácpy. V Mariboru je třeba odbočit na slovinské město Ptuj, na silnici E59, kterou cesta pokračuje rovinatým zemědělským
krajem (nížina řeky Drávy) až na slovinsko-chorvatský hraniční přechod Gruškovje/Macelj. Tento úsek je velmi pomalý, neboť silnice
vede hustě osídlenou krajinou s mnoha vesnicemi. Kopečky se začínají objevovat až těsně před hranicemi.
Za hraničním přechodem Macelj začíná na chorvatské straně dálnice do Záhřebu (dálniční poplatky v Chorvatsku). Okolní krajina je
kopcovitá, směrem k Záhřebu pak kopce ustupují. Po levé straně je vidět vzdálenější masív Ivančica dosahující přes 1000 m a následuje
stejně vysoká Medvednica, která je oblíbeným výletním cílem obyvatel Záhřebu. Před Záhřebem, v Zaprešići, se sjíždí z dálnice a hlavní
město se objíždí po dálničním obchvatu. Na jihozápadě je velké odpočívadlo s názvem Lučko - "Plitvice" (název je trochu matoucí) s
velkým parkovištěm, restaurací, velkými WC a umývárnou uvnitř, hotelem, kempem, benzínovou pumpou atd., sloužící jako častá
zastávka při cestě k moři.
Z obchvatu Záhřebu pokračuje cesta opět po dálnici E70 (bývalá dálnice "Bratrství a jednoty", která ve vnitrozemí spojovala všechny
jugoslávské republiky), která směřuje na Slavonski Brod a dále do Srbska na Bělehrad. Po 123 km, u Okučan dálnici opouští a pokračuje
po silnici E661 na 11 km vzdálený hraniční přechod Stará Gradiška. Hranici tu tvoří řeka Sáva. Na jejím jižním břehu je území Bosny,
resp. tzv. Srbské republiky v rámci Bosny a Hercegoviny - hraniční přechod se na této straně jmenuje Bosenska Gradiška. Odbavování je
na obou stranách korektní. Rychlé je zejména na chorvatské straně, kde je více odbavovacích pruhů. Většina projíždějících jsou Chorvati
z přilehlé chorvatské Slavonie, kteří jezdí do Bosny za levnějšími nákupy především potravin, které jsou tu stejně jako jídlo v
restauracích v průměru o 10 až 20% levnější (o 10 až 15% jsou tu levnější i pohonné hmoty, ale je třeba vzít v úvahu, že ceny na obou
stranách jsou velmi pohyblivé a často se mění).
Z hraničního přechodu vede slušná silnice úrodnou rovinou a hustě obydlenou oblastí mezi řekami Sávou a Vrbasem přes Laktaši do
Banja Luky, hlavního města srbské části Bosny. Pokračuje pak otevřeným údolím Vrbasu, které se postupně zužuje až v soutěsku
Tijesno (kaňon je 3 km dlouhý). Na tomto úseku zpomalují cestu četné zatáčky, jak silnice kopíruje tok Vrbasu. Za kaňonem jsou
zříceniny hradu Zvečaj a Krupa. Cestu z obou stran dále doprovázejí horské hřebeny vysoké až 1200 m (vpravo Manjača, vlevo
Čemernica). Nad osadou Bočac jsou mohutné zříceniny pevnosti, po levé straně se objevuje dlouhé jezero Bočac. Ráz cesty kolem
soutěsky řeky Vrbas se nemění (projíždí se několika tunely) až do velmi malebného, mezi kopci rozloženého města Jajce (kousek před
ním končí srbská republika v rámci BIH). Řeka Pliva tu uprostřed města vytváří krásné vodopády. K vyhlídce na vodopády je třeba přejet
most - ze silnice doprava směrem na Bihać a hned za mostem kolem autobusového nádraží odbočit opět doprava k benzínové pumpě.
Z města Jajce se pokračuje kolem kouřících komínů místních hutí a dále údolím Vrbasu do městečka Donji Vakuf. Odtud cesta stoupá,
nejprve do Bugojna s okolním zemědělským krajem a na Gornji Vakuf, pak v lesích stoupá nádhernou horskou přírodou, až dosáhne
sedla Makljen (1123 m) s překrásným výhledem na okolní hory, odkud pak prudce klesá do osady Prozor (733 m) a stále sestupuje do
Jablanice. Poslední úsek před Jablanicí vede silnice podél Jablanického přehradního jezera. Z Jablanice pak vede dobrá asfaltová hlavní
silnice s mnoha tunely krásným kaňonem řeky Neretvy přes Mostar (s případnou zastávkou v malebné Počitelji) k hraničnímu přechodu
Metković, již na území Chorvatska. Z Metkoviće cesta pokračuje deltou Neretvy pouhých 9 km do Opuzenu, kde se napojuje na
Jadranskou magistrálu.
Z roviny delty začíná magistrála poněkud stoupat s pěknými výhledy na deltu i moře (příležitost pro fotografy !). Silnice projíždí kolem
letovisek Klek a Neum (Neum leží na území republiky Bosna a Hercegovina, přechod hranic bývá bez problémů) a pokračuje podél
úzkého Malostonského zálivu s výhledem na protilehlé břehy poloostrova Pelješac. Tam, kde končí záliv, je možno odbočit na úzkou šíji,
která spojuje poloostrov s pevninou, a pokračovat na poloostrov Pelješac. Magistrála pokračuje podél moře až do Dubrovníka, přes
letoviska Slano a Trsteno, které vyniká krásnou přímořskou vegetací. Na moři se otevírá nový výhled - na skupinu Elafitských ostrovů Šipan, Lopud, Koločep. Přes vloni otevřený most přes Rijeku Dubrovačku se vstupuje do města Dubrovník.
Upozornění k trase č.3:
Silnice při průjezdu republikou Bosna Hercegovina jsou obecně v dobrém stavu, chybí však např. bílé pruhy uprostřed silnic, slabé je
někdy orientační značení, značení silnic a křižovatek. Je třeba nebrat na lehkou váhu dopravní značky omezení rychlosti a upozornění na
nebezpečná místa (crna tačka) - mají své opodstatnění. Hory BIH jsou zalesněné, na rozdíl od holých chorvatských krasových hor. Síť
nově postavených a často velmi velkoryse řešených benzínových pump je hustá (překvapí např. oboustranná pumpa těsně pod sedlem
Makljen), mnohem hustší než v chorvatském vnitrozemí. Pozor na dodržování rychlosti v Srbské republice v rámci BIH (od hranic až
téměř k městu Jajce), policejní kontroly s příručními radary jsou časté a mnohdy nečekané (naše pokuta 10 EUR za překročení rychlosti o
30 km byla pouze symbolická). Místní řidiči situaci znají a velmi pečlivě rychlost dodržují, což značně zpomaluje tento úsek cesty,
zejména v hustě obydlené oblasti kolem Banja Luky. V této srbské části BIH jsou směrové tabule vesměs psány v cyrilici, což může dělat
problémy těm, kteří nemají základy ruštiny.
Při průjezdu vnitrozemím Chorvatska, zejména v okolí Okučan a Staré Gradišky ve Slavonii před vstupem na území Bosny a pak po celé
délce transitu Bosnou se doporučuje nepohybovat se mimo silnici a mimo sídla. Dosud se nepodařilo odstranit všechna minová pole z
války v 90.letech. V Chorvatsku jsou vždy výrazně označena, v Bosně to tak zdaleka vždy není. V každém případě se doporučuje
projíždět všechny tyto partie na území Bosny ve dne! Zejména ve večerních hodinách je totiž možné výstražné označení přehlédnout.
Nejsou tedy bezpečné v těchto oblastech různé pikniky v lesích a na loukách, tím méně pak volné kempování. Bezpečný je odpočinek a
občerstvení ve fungujících kavárnách (většinou s příjemnými stinnými zahrádkami) a restauracích s místními specialitami při silnici a v
městečkách.
Pokud si naplánujete na této cestě nocleh, pak se v každém případě doporučuje se nocleh na chorvatském území. Velmi dobré možnosti
jsou např. v městečku Nova Gradiška (ještě 16 km dál po dálnici za Okučani) kde jsou hotely, dále tzv. prenočišta (to jsou soukromé
penziony a soukromé hotely).
Měnovou jednotkou v BIH je bosensko-hercegovinská marka (mezinárodní zkratka je BAM, místní označení je KM): 1 KM je cca 0,5 EUR
(v r. 2005). Není však potřeba nakupovat zdejší měnu, obchodníci ochotně berou i eura. Je tedy dobré mít připravené drobné v EUR.
Ceny jsou tu asi o čtvrtinu nižší než v Chorvatsku. To se týká i cen pohonných hmot. Omezení rychlosti: 60 km/h v obci, 80 km/h mimo
obec a 100 km/h na dálnici. BIH nemá žádné placené úseky dálnic. Důležité telefony: Policie - 92, Hasiči - 93, Záchranná služba - 94,
Pomoc na silnicích (BiHAMK) - 1282.
Aktualita: Zrušení vízové povinnosti do Bosny a Hercegoviny a některé praktické informace pro cesty.
Příspěvek: Zkušenosti s průjezdem Bosny a Hercegoviny od paní Štanclové (r.2003)
mail: [email protected]
copyright © 2001-2009 M. Zábský, M. Zábská, V. N. Heřmanová