sport dukla

obsah
dukla sport
ukla sport
čtvrtletník
Armádního sportovního centra DUKLA,
Tělovýchovné jednoty Dukla Praha
a Unie armádních sportovních klubů České republiky
ročník 1 / číslo 1 / 2006
Turínské ohlédnutí
Vydavatel
Armádní sportovní centrum
DUKLA
Pod Juliskou 1, 160 44 Praha 6
IČ: 60162694
www.army.cz/sport
3
rozhovor s náměstkem MO
Pavlem Maškem
Adresa redakce
Pod Juliskou 1, 160 44 Praha 6
Telefon: 224 319 139
Fax: 224 310 910
Šéfredaktor
Jaroslav Priščák (telefon: 973 203 801)
E-mail: [email protected]
4
ZOH 2006 v Turíně
očima reportérů
Redaktorka
Věra Černá (telefon: 973 203 811)
E-mail: [email protected]
Jazyková úprava
Jana Košvancová
Redakční rada
František Macák
Pavel Nekola
Cyril Schejbal
Jiří Šimice
Arnošt Šulc
15
Fotografové
Petr Schejbal
Ivana Roháčková
22
Grafická úprava
Jan Brádka (AVIS)
Poslední sezóna
Jana Železného
Jubileum sportu
pod Ještědem
50 let Dukly Liberec
Korekce fotografií
Bořivoj Beránek (AVIS)
Tisková příprava a tisk
MO – ČR AVIS
(Agentura vojenských informací a služeb)
Rooseveltova 23, 161 05 Praha 6
25
Uzávěrka čísla: 14. 3. 2006
Číslo 1 / 2006 vyšlo: 3. 4. 2006
V jednotkách ozbrojených sil rozšiřuje ASC DUKLA a AVIS
Publikované materiály nelze rozšiřovat bez souhlasu vydavatele
Redakcí nevyžádané materiály se nevracejí
NEPRODEJNÉ
Na titulní straně Kateřina Neumannová
Foto: majetek Českého olympijského výboru
Pokud není uvedeno jinak jsou v tomto čísle použity
fotografie, které jsou majetkem Českého olympijského
výboru a fotografie z publikace Torino 2006, vydané
nakladatelstvím Olympia, a. s.
2
Honza jede...
Jan Klapáč oslavuje a bilancuje
Editorial
20
Moderní pětiboj
10
Výsledky ZOH
22
50 let Dukly Liberec
12
Sny se opět plnily
24
Dukla Jihlava – legenda hokeje
13
HMS v atletice v Moskvě
26
Stalo se
14
Domácí halový šampionát
26
Přečetli jsme za vás
16
Cyklistika
26
Nejdůležitější výsledky
17
ME ve střelbě v Moskvě
27
Sportovní události 2/2006
17
Veslování na trenažéru
27
Otázky pro Ondřeje Polívku
18
Kam si skočit na nejlepší H2O
28
Český klub olympioniků
19
ASO Dukla parašutismu Prostějov
1
editorial
úvodní slovo
dukla sport
dukla sport
rozhovor
Turínské
ohlédnutí
XX. zimní olympijské hry
Vážení přátelé, sportovci,
jsem potěšen, že Vás mohu v prvním čísle čtvrtletníku „DuklaSport“ oslovit a podělit se s Vámi o upřímnou radost
z výsledků, kterých sportovci v rudo-žlutém dresu Dukly v uplynulých letech dosahovali a v současnosti dosahují.
V systému státní péče o sportovní reprezentaci reprezentovaném v resortu obrany především Armádním
sportovním centrem Dukla jsou vychovávány a vyrůstají nejvýznamnější osobnosti českého sportu, které
jsou vzorem ostatním příslušníkům Armády České republiky a mládeži. Jako ministr obrany mám hřejivý pocit
z výsledků Štěpánky Hilgertové, Kateřiny Neumannové, Nikoly Sudové, Romana Šebrleho, Tomáše Dvořáka, Libora
Capaliniho, Jiřího Gečnuka, Aleše Valenty, Jakuba Jandy, Václava Chalupy a řady dalších armádních sportovců,
kteří ve svém sportovním odvětví dosahují vrcholných výkonů. S hlubokou úctou se před nimi a jejich trenéry,
servismany a ostatními členy realizačních týmů skláním a děkuji jim touto cestou za vzornou reprezentaci.
Jsem příznivcem Dukly od svých deseti let. Moje Dukla je spojena s fenomenálním Josefem Masopustem,
Ivo Viktorem, Zdeňkem Nehodou, Ladislavem Vízkem a dalšími fotbalisty tehdejší Dukly. Přestože se na Julisce
nehraje prvoligový fotbal, na Duklu jsem nezapomněl a nadále se počítám mezi „dukláky“ jako člen odboru přátel
TJ Dukla Praha.
Rozhodnutí vydávat čtvrtletník „DuklaSport“ považuji za dobrý počin, který pomůže do povědomí příslušníků
a zaměstnanců Armády České republiky a civilní veřejnosti dostat Armádní sportovní centrum Dukla jako špičkový
sportovní klub se značným podílem na propagaci a prezentaci resortu obrany.
Dovolte, abych novému sportovnímu magazínu „DuklaSport“ popřál úspěšný start a všem armádním
sportovcům déšť medailí v roce 2006.
Karel Kühnl
na otázky Jaroslava Priščáka
odpovídá náměstek ministra obrany Pavel Mašek
ministr obrany České republiky
dukla sport
Pane náměstku, sedíme poslední den olympiády
v českém domě, je čas zeptat se vás, jako muže,
který má pod palcem armádní vrcholový sport, jak
se vám líbila olympiáda.
Můžu říct, že si vážím všech sportovců, kteří dokáží
uspět na tomto svátku sportu. Aby byli sportovci
úspěšní, musí být připraveni na den D a hodinu H.
Stačí malé zakopnutí, špatně namazané lyže nebo
onemocnění a řada dalších faktorů, které mají na celkový výsledek obrovský vliv. Pro mě závody na ZOH
jsou ale také inspirativní, jsou zajímavé. Nasazení
sportovců v závodech je enormní a příkladné.
Jaký jste měl pocit z vystoupení armádních
sportovců?
Vážení fandové dobrého sportu,
dostává se k Vám první číslo nového časopisu „DuklaSport“. Díky spolupráci s AVISem vznikl čtvrtletník,
který Vám, jak titul napovídá, bude přinášet informace o našich vynikajících sportovcích a sportovních událostech
v současnosti i v minulosti. Nebudou chybět ani výhledy do budoucna s portréty nových nadějných sportovců.
To vše slovem a obrazem. Vždyť „naše Dukla“ s mnohaletou a nepochybně úspěšnou tradicí si zcela jistě zaslouží,
abyste Vy, příznivci armádního sportu, měli co nejvíce kvalitních informací.
Jaroslav Priščák
ředitel Armádního sportovního centra Dukla
2
Odmítám hodnotit počet získaných, nebo nezískaných medailí. Přece každé finálové umístění má svoji
váhu a důležitost. Jistě, jako u každé lidské činnosti,
jsou úspěchy a nezdary. Tady však mé poznání směřuje k tomu, že snad každý armádní sportovec udělal
všechno, co bylo v jeho možnostech.
Jak jste prožíval vítězství Katky Neumannové,
jejíž úspěch jste si mohl vychutnat přímo v cíli?
Katka je naše obrovská chlouba. Je to sportovec
– maminka, který se dokázal po narození dítěte vrátit
na sportoviště s plnou parádou. Měl jsem slzy v očích,
když Katka zvítězila, a umocnil to ještě pohled na objetí Katky s Lucinkou. Byl to velmi, velmi emotivní
závod, takový, který nedokáže člověk vymyslet, to
dokáže vymyslet sám život.
Jak vidíte po skončení XX. ZOH budoucnost
armádního vrcholového sportu?
Armáda ČR se může ke svým sportovcům hrdě hlásit.
Není to jenom fráze, myslím to doopravdy. Jsem už
nějaký pátek ve funkci a za tu dobu jsem poznal,
že společenství Dukly si jde za svým cílem a navíc
má výsledky. Důležité jsou samozřejmě prostředky
na zabezpečení sportu, ale Dukla má pořád tak, jak
to pozoruji, silný lidský potenciál, který rozhoduje
ve svém důsledku o úspěchu, nebo neúspěchu armádního sportu. Byla by velká chyba v budoucnosti
blízké nebo daleké ochudit sport České republiky
o armádní sportovce.
diny a já se vůbec nenudil. Nejvíce mě uchvátil slepý
zpěvák Bocelli ze slunné Itálie. Tento typ muziky je
moje krevní skupina. A měl jsem radost, že českou
vlajku nesla Katka Neumannová. |
Vraťme se ještě k průběhu zimní olympiády.
Kdo nebo co ve vás zanechalo negativní dojem?
Jednoznačně doprava. Vzdálenosti na jednotlivé
sportoviště, někdy chaotické zabezpečení dopravy
autobusy a Italové asi mají kratší nohy, protože jsem
se ani do jednoho sedadla pohodlně nevešel. Dále mě
překvapila školácká chyba trenéra Žalčíka, který potopil štafetu na 4 x 10 km. Ale o tom se už v médiích
hodně povídalo. A zklamal mě výkon našich hokejistů
se Švédskem, ale tak to ve sportu chodí. Výhry a prohry k sobě patří.
Dozvěděli jsme se, že jste se zúčastnil závěrečného
ceremoniálu. Jak se vám líbil?
Nelituji toho. Naštěstí nepršelo. Atmosféra těchto
ceremoniálů se může skutečně vychutnat jenom
na stadionu. Ceremoniál trval kolem dvou a půl ho-
3
reportáž
reportáž
dukla sport
Zlatá Neumannová
zvažuje další
rok
Zázrak na ledě 2
Rychlobruslařku Martinu Sáblíkovou doma udrží možná jen nová hala...
Lyžařka na olympijských hrách vyhrála závod na 30 kilometrů...
Kateřině Neumannové se déšť na tváři mísil se slzami, když
na medailovém náměstí Piazza Castello poslouchala českou
hymnu a na krku se jí houpalo vytoužené zlato.
Ve svém posledním olympijském závodě konečně zvítězila.
Jestli byla tahle památná bruslařská třicítka jejím posledním
velkým závodem, ještě není jasné.
Dva a půl roku po narození své dcery Lucie má běžkyně
na lyžích Kateřina Neumannová všechno, co od sportu chtěla.
VÝSLEDKY
KATEŘINY NEUMANNOVÉ
NA XX. ZOH 2006
VÝSLEDKY
MARTINY SÁBLÍKOVÉ
NA XX. ZOH 2006
Skiatlon: 2. místo
10 km klasicky: 5. místo
Štafeta: 6. místo
30 km volně: 1. místo
3 000 metrů: 7. místo
(4:08,42 min.)
5 000 metrů: 4. místo
(7:01,38 min.
– juniorský světový rekord)
Klub: Dukla Liberec
Klub: Dukla Praha
V
ítězné hokejové Nagano lidem dodnes připomíná hokejka, kterou v radosti vmetl do tváře
brankářský hrdina Dominik Hašek obránci Richardu
Šmehlíkovi. A Salt Lake City má zlatý odlesk sněhu,
který odskočil od lyží akrobata Aleše Valenty, když
ustál svůj skok s pěti vruty. Známkou turínských
her bude dojemný okamžik, v kterém se k vyčerpané
olympijské vítězce Kateřině Neumannové přibatolila
její dcera Lucie.
„Hned mi začaly téct slzy. Nemohlo to být zaranžované lépe,“ říkala Neumannová později. „Bylo
nádherný, jak ke mně běžela. Když jsem viděla toho
malýho panďuláka, jak tam poskakuje na sněhu,
nejdřív mě napadlo, že tam nesmí. Potom to byla
samozřejmě hrozná radost. Obejmout toho svýho
nejbližšího človíčka zrovna v takovou chvíli, to
se skloubilo to nejhezčí, co mohlo.“
Byly to první chvíle po jejím největším závodě v životě. V pátek 24. února měla Neumannová poslední
šanci na olympijské zlato. V tu chvíli už měla v kapse
pět olympijských medailí, čtyři z toho stříbrné. Jedno z nich přidala na právě probíhajících hrách na stadionu v Pragelatu, kde vydřela stříbro ze skiatlonu.
Ale nic ze zkušeností šestnáctileté kariéry profesionální sportovkyně ji nemohlo připravit na poslední
kilometr jejího posledního olympijského závodu.
Den před startem netrénovala, protože na ni útočila viróza. Pak závod takticky kontrolovala, vyhýbala
4
se kolizím. Na vrcholu závěrečného stoupání ale
vypadala bez sil. Když klouzala s odstupem za Polkou
Justynou Kowalczykovou a Ruskou Julií Čepalovovou,
zdálo se, že jí hra o zlato definitivně unikla.
Famózní závěr
„Byla jsem kožená, nohy jsem měla úplně kamenný,“
vzpomínala Neumannová.
Přesto v klesání ke stadionu ztrátu díky rychlým
lyžím po kouscích dohnala, v cílové rovince se nadýchla v těsném závěsu za dvěma soupeřkami před
sebou a vyrazila vpřed. Hned, jak se kolem nich
přehnala, bylo zjevné, že si schovala síly, které ji
dovedou ke zlatu. Lidé na stadionu křičeli, komentátorům přeskakoval hlas a reportér České televize
Pavel Čapek dokonce spadl ze židle.
Uzavřel se tak nevídaný příběh sportovní kariéry,
který Neumannová prožila se svým trenérem Stanislavem Frühaufem. Kouč ji objevil v roce 1990 na krajských přeborech a podle figury, stylu a především
zaníceného projevu v ní poznal budoucí šampionku.
Trvalo však sedm let, než Neumannová získala první
medaili z mistrovství světa. A do zlatých dimenzí
se dokonce dostala až poté, co její první kariéru
přerušila nečekaná mateřská pauza.
„Kateřina si orazila. Najednou nemusela myslet
na lyžování. Vzala kočár a jela se projet do lesa,“
vysvětloval Frühauf.
Odpočinek, nový smysl života a obnovená psychická síla Neumannovou od července 2003, kdy se jí
narodila dcera Lucie, hnaly dopředu. Kromě toho
ale kolem sebe vybudovala početný tým odborníků
a také silné sponzorské zázemí. Díky tomu trénovala
za špičkové péče a mohla si dovolit i nadstandardní
podmínky v přípravě, třeba nákladná vysokohorská
soustředění.
A tak během necelých tří let dosáhla víc než
za čtyřnásobně dlouhou první část kariéry. Otázkou
je, jestli by nebyla škoda, aby žena, která se loni
z mistrovství světa i letos z olympijských her vracela
se zlatem, končila.
Neumannová těsně po olympijských hrách naznačila, že se hodlá rozhodnout až v průběhu jara.
Pokračování její kariéry bude každopádně závislé
na ochotě sponzorů dál ji podporovat.
„Kdyby ji sponzoři podporovat chtěli, tlačil bych ji
do toho. Byla by to škoda,“ řekl Josef Jindra, manažer Neumannové. „Náš odborný tým je přesvědčený,
že by to měla ještě rok zkusit. Ale nejsem přesvědčený, jestli to chce.“
Pokračovat, nebo ne?
Na jedné straně stojí sponzorské miliony, marketinkové zhodnocení olympijského zlata. Pak také
sportovní forma. V posledních třech sezónách zažila
Neumannová bezkonkurenčně nejlepší období. Šance, že by ještě rok mohla soupeřit s elitou, je velice
reálná.
Jako protiváha stojí psychická i fyzická únava
z dlouhodobé extrémní zátěže, možná i pohodlnost
civilního života ve srovnání s neustávající dřinou
sportovce na vrcholové úrovni a vyhlídka odchodu
na vrcholu.
Reálná naděje, že výjimečná šampionka oblaží
sportovní národ ještě jednou sezónou ale existuje.
Po určitém váhání se Neumannová rozhodla na konec sezóny odcestovat do japonského Sappora, kde
se jely závody Světového poháru jako generálka
na mistrovství světa v příštím roce.
„Je dobré vědět, do čeho člověk jde. I to je část
rozhodnutí, proč do Sappora jedu. Abych ty tratě
znala. Když se rozhodnu, že ještě rok budu závodit, je
dobré je vidět,“ řekla Neumannová. |
Osmnáctiletá rychlobruslařka Martina
Sáblíková se z olympijských her v Turíně
nevrátila s medailí. Ovšem její příběh je
možná ještě úžasnější než slavný „zázrak“
na ledě, který vstoupil do historie na ZOH 1980
v Lake Placid. Vítězný gól hokejového útočníka
Mikea Eruzioneho tehdy pomohl americkým
amatérům k pokoření sovětské mašiny
a ke zlatým medailím. Sáblíkové, která v Česku
nemá kde trénovat, chybělo v Turíně k bronzu
81 setin sekundy. Snad to pomůže k výstavbě
nové rychlobruslařské haly, jinak talent může
zmizet v cizině.
T
eenegerka, která trénuje po školních tělocvičnách, na Olympijských hrách v Turíně ohromila
svět.
Osmnáctiletá Martina Sáblíková ukázala, že i z chudých podmínek může vyrůst šampionka. Po závěrečném olympijském závodě si poplakala kvůli čtvrtému
místu ve svém parádním závodě na 5 000 metrů. Ani
juniorský světový rekord jí nestačil k medaili. Ačkoliv jí na bronzovou Kanaďanku Cindy Klassenovou,
kterou v přímém souboji v posledním kole mohutně
stahovala, scházelo jen 81 setin sekundy.
Místo medaile jí čeští fanoušci v hledišti hodili
pro útěchu aspoň bílou růži.
Je to symbolická odměna, která jen těžko může
vyvážit obdivuhodné úsilí, s kterým mladá dívka z Vysočiny prorazila do světové rychlobruslařské špičky.
„Jsou to čtyři roky. Můžou přijít nové rychlobruslařky. Já můžu akorát slíbit, že se budu snažit
ze všech sil. A doufám, že ve Vancouveru na stupních
už stát budu,“ řekla Sáblíková k další olympiádě
v Kanadě.
Z Kanady už medaile?
Podle předpokladů trenéra Petra Nováka by ve Vancouveru, městě mezi mořem a horami, mohla získat
dvě medaile. Ze Sáblíkové jednoznačně vyrůstá nová
česká hvězda, možná i formátu loučící se lyžařské
legendy Kateřiny Neumannové. O její výjimečnosti
není sporu. Jedním z důkazů je fakt, že 10. února
při slavnostním zahájení Sáblíková nesla českou
vlajku. Pro funkcionáře Českého olympijského výboru
byla sice až třetí volbou po zaneprázdněných lyžařích
Neumannové a Jakubu Jandovi, jenomže Sáblíková
pak na dráze ukázala, že si tuhle čest opravdu zaslouží.
Ve vzduchu je však hrozba, aby její dvě plánované
kanadské medaile nespadly do olympijských počtů
nějaké jiné výpravě než české.
„V tomto směru máme tři konkrétní nabídky. Jaké?
To neprozradím,“ řekl trenér Novák.
Kde je problém? Jsou jich celé hory.
Není divu, že se svět o talentovanou závodnici tak
zajímá. Sáblíková se dostala na dohled olympijské
medaili i přesto, že v Česku pro její sport v podstatě
neexistují podmínky.
Jediná dráha ve Svratce nefunguje a Sáblíková
tak na olympijské hry musela jezdit na soustředění
do Itálie a do Německa. Je paradoxem, že velký podíl
suché přípravy měl na jejím úspěchu nezanedbatelný
vliv. Trenér Novák jí doma ordinuje speciální cvičení
na sílu nohou. Je to know-how, které tají před světem.
Pro budoucnost je ale situace neudržitelná.
Sáblíkové už těsně před turínskými hrami s náklady
na přípravu pomohly Český olympijský výbor a kraj
Vysočina. Klíčová je ale otázka nové rychlobruslařské
haly, která by podle odhadů přišla na padesát milionů
korun, což je roční rozpočet nejchudších fotbalových
klubů Gambrinus ligy. Po návratu z Turína Sáblíková
se svým trenérem naznačili, že pokud hala nevyroste,
závodnice na příští olympiádě opravdu může reprezentovat jinou zemi.
Najdou se miliony?
„Bylo by skvělé, kdyby se něco postavilo. Nepomohlo
by to jenom mně, ale i ostatním závodníkům. Co
budu muset udělat do budoucna, ví trenér. Myslím
si, že to má v hlavě srovnané dobře. Protože to, co
za výsledek jsme udělali bez dráhy, je velký úspěch,“
říká Sáblíková. „Já si nechci stěžovat. Mě baví trénovat jakkoliv. Ráda jezdím na kole i na kolečkových
text: Martin Hašek
redaktor deníku Sport
bruslích. Na druhou stranu dělám věci, které ostatní
dělat nemusejí.“
Příběh Martiny Sáblíkové potvrzuje, že důležitější
než špičkové podmínky je sportovcova vůle a vášeň
k tréninku.
Bez zázemí se lze dostat do špičky, ale už těžko
se dají porážet nejsilnější soupeři. Případy lyžařů
Neumannové a Jandy dokládají, jak jsou tréninkové
podmínky důležité. Neumannová v posledních letech
vybudovala početný doprovodný tým a přivezla
zlaté medaile z mistrovství světa i olympijských her.
Janda po nástupu nového vedení úseku skoků v čele
se slovinským trenérem Vasjou Bajcem získal přístup
k moderním metodám i materiálům a letos vyhrál
Turné čtyř můstků. Sáblíková bojuje proti světu sama
se svým trenérem ve velice skromných podmínkách
a ještě musí snášet ústrky soupeřek. V Turíně například těsně před závodem na 5 000 metrů dostala
cédéčko s náboženským obsahem, který ji měl rozhodit. Trenér Novák naznačil, že úder mohl přijít od nizozemských závodnic Grönewoldové a Kleibeukerové.
Sáblíková se ale neroztřásla. V pětikilometrovém
závodě místo toho tvrdě bojovala o medaili s Kanaďankou Klassenovou, která v Turíně získala celkem
pět medailí včetně zlata ze závodu na 1 500 metrů.
Kdo ví, kolik setin Sáblíkové sebral pomalejší start,
k němuž přispěl poraněný stehenní sval. Kvůli němu
musela reprezentantka vynechat závod na 1 500 metrů. Sáblíková se v jízdě proti Klassenové stále propracovávala vpřed a v posledním kole její
pětisekundový náskok téměř srazila.
„Nejdřív mě přepadlo zklamání. Pobrečela jsem si,
protože to zamrzí,“ řekla Sáblíková. „Ale uvědomuju
si, že čtvrté místo je taky bezvadný. A jsem ráda,
že ho mám.“ |
5
růže pro mladou dámu
zlatá a stříbrná
text: Martin Hašek
redaktor deníku Sport
Akrobatům
Akrobatům
vládli rozhodčí
Medailové naděje Aleše Valenty i Nikoly Sudové přišly vniveč...
Horské městečko Sauze d´Oulx zničilo dva velké sny českých
akrobatických lyžařů.
Během turínských her tady skončilo olympijské kralování akrobatického
lyžaře Aleše Valenty a medaile nezbyla ani na boulařku Nikolu Sudovou.
Oba závody ale ovlivnilo sporné rozhodování sudích. Valentu jejich metr
popudil dokonce natolik, že jim chce v budoucnosti fušovat do práce.
Jury přísných pánů a paní měly vliv na olympijské výsledky
akrobatických lyžařů Aleše Valenty a Nikoly Sudové na olympijských
hrách v Turíně, respektive v horském areálu v Sauze d´Oulx blízko
francouzsko-italských hranic.
Běžkaři: sláva
akrobatické lyžování
leš Valenta tam obhajoval slavné vítězství z minulé olympiády v Salt Lake City a na startu stál
v bojovné náladě, i přesto, že ho limitoval natržený
vaz v pravém koleni. Ten si poranil ve Špindlerově
Mlýně těsně před odjezdem na olympijské hry a znovu
pět dní před olympijskou kvalifikací přímo v Sauze
d´Oulx. Fyzioterapeut Pavel Kolář Valentovi doporučoval čtyřtýdenní klid. Jenomže Valenta chtěl
závodit.
Ve dvou kvalifikačních skocích ho ale zradil dopad.
Poprvé dopadl jen na jednu nohu, podruhé skok
vůbec neustál a spadl na záda. Rozhodčí přitom právě
dopadu a dojezdu věnují největší pozornost.
„Při prvním skoku jsem trochu dopadl dopředu
a strašně jsem se zabořil do sněhu. Rozhodčí mi
dali málo bodů, ale nechme to,“ popisoval Valenta.
„U druhého skoku jsem měl velkou nájezdovou rychlost a s tím se už nedalo nic dělat. Bylo to padesát
na padesát, jestli dopad vyjde. Nevyšel.“
Valentovi zřejmě uškodila mrazivá změna podmínek, která zatvrdila můstek. Ten pak skokana vypálil
do vzduchu rychleji, než potřeboval. Valentova další
olympijská mise tak skončila jedenadvacátým místem
v kvalifikaci, do finálové dvanáctky neprošel.
Jeho olympijské trápení ale ještě nebylo u konce.
Ve finále totiž musel sledovat závod, v kterém rozhodčí určili šampionem Číňana Chan Sien-pchenga.
Ten přitom ve svém druhém finálovém skoku předvedl
jen skok se třemi vruty. Je zvláštní, kam se akrobatické skoky posunuly od Salt Lake City. Tam Valenta
k vítězství potřeboval světovou novinku, skok s třemi
salty a pěti vruty, který na závodech předvedl jako
první v historii.
6
V Sauze d´Oulx na překvapivě nízké známky doplatil především Bělorus Dmitrij Daščinskij, jeden
z favoritů, který vedl po prvním finálovém kole,
aby zůstal druhý. Úplně vyhořeli Kanaďané, kteří
do té doby sezóně vládli. Američan Jeret Petterson
odvážně zkusil pětivrutový skok s třemi otáčkami
v prostředním saltu, přesně ten, který Valenta označil poetickým názvem „ledový dech“. Stačilo mu to
ale až na sedmé místo.
„Nelíbí se mi, že skok nemá chybu ve vzduchu, ale
kvůli tomu dopadu ho skrouhnou. Manuály rozhodčích a jejich metodika se nezměnily za dvacet let. Ale
skoky se každým rokem vyvíjejí,“ kritizoval Valenta.
„V budoucnosti bych se chtěl zapojit do role rozhodčího na mezinárodní scéně. Někteří rozhodčí ani
nesjedou kopec a rozhodují o bytí a nebytí profesionálních sportovců. Přijde mi to škoda.“
Tahle doba ale nepřijde hned. Valenta stále patří
do špičky. Dokázal to týden po olympiádě ve švýcarském Davosu, kde skončil v závodě Světového
poháru třetí.
Rozhodčí chybovali
Zatímco Aleši Valentovi by zřejmě ani spravedlivější
rozhodování k olympijskému finále nepomohlo,
boulařku Nikolu Sudovou stál podivný pohled sudích
možná i medaili.
Je to paradox. Sudová celý rok mluvila o tom,
že na olympijských hrách bude pro místo mezi nejlepšími třemi nutné zvládnout nový skok s názvem
D Spin X, tedy salto mimo osu. Lyžařka ho trénovala
už od léta. Má za sebou stovky skoků do bazénu a desítky pokusů na sněhu, včetně tvrdých pádů.
Lyžařští běžci oslavují Bauerovo stříbro a litují skandálu ve štafetě...
i ostuda
VÝSLEDKY
AKROBATICKÝCH LYŽAŘŮ
NA XX. ZOH 2006
NIKOLA SUDOVÁ
(jízda v boulích): 6. místo
ŠÁRKA SUDOVÁ
(jízda v boulích): 26. místo
ALEŠ VALENTA
(akrobatické skoky): 21. místo
Klub: všichni Dukla Liberec
text: Martin Hašek
redaktor deníku Sport
A
reportáž
dukla sport
dukla sport
V olympijské jízdě svůj trumf vytáhla, ale bylo
to k ničemu. D Spin X v horní části a helikoptéra
se zánožkou a roznožkou v dolní části trati jí vynesly
šesté místo. Za nový skok dostala od rozhodčích jen
1,1 bodu…
„D Spin se dal provést líp. Ale to provedení nebylo
špatný, zvlášť jak jsem ho ustála. Vyjela jsem z něj
do boulí moc dobře,“ pochvalovala si Sudová. „Jestli
jsem za něj dostala jenom 1,1 bodu, tak to je hodně
málo.“
Sudová možná doplatila na výsledek z kvalifikace,
odkud postoupila do finále jako třináctá. Ve finále
se začínalo od nuly, ale podle nepsaných pravidel
rozhodčí dávají medaili jen těm, kteří v rozhodujícím
boji startují mezi posledními šesti.
„Myslím si, že do čtvrtého místa, měla Nikola být,“
stěžoval si trenér Radek Herot. „Nevím, co víc chtějí
rozhodčí vidět. Mě může hřát to, že zvolila i zvládla
perfektně ve finále nový skok. Jenže za něj dostala
strašně malé známky.“
D Spin X nakonec nebyl takovou výhodou, jak
se před závody zdálo. Zlatou medaili dostala Kanaďanka Jennifer Hailová, která předvedla daleko méně
obtížné skoky. Podle mnohých měla vyhrát Norka
Kari Traaová.
To, že sudí, kteří rozhodovali ve finále, neměli svůj
den, přiznala i mezinárodní rozhodčí Hana Kalužáková.
„Po kvalifikaci za nimi byla a říkala mi, že sami přiznávali, že se sekají. Spousta lidí nebyla bodováním
spokojená,“ posteskla si Sudová. |
První medaile z olympijských her pro mužské běžecké lyžování, to je skvělý výsledek mise týmu trenéra Miroslava Petráska. Stříbro Lukáše Bauera
ze závodu na 15 kilometrů klasicky ozářilo výpravu mnohých nadějí. Mužstvo za sebou nemá jediný propadák, mohlo dokonce skončit ještě lépe.
U
vítací tabule v Božím Daru dává všem návštěvníkům vědět, že právě tady žije stříbrný olympijský
medailista. Když se Lukáš Bauer vracel z her v Turíně,
aby krajanům ukázal stříbrnou medaili, na náměstí
se ukázalo sto padesát lidí.
„Nečekal bych, že vás tu bude tolik,“ radoval
se Bauer.
Tahle pozornost ale znamená jen malou část požitků, které si osmadvacetiletý lyžař vysloužil, když
v olympijském závodě na 15 kilometrů klasicky vydřel
stříbrnou medaili. Především si splnil svůj životní
sen. Bauer až do tohoto závodu marně usiloval o první úspěch na vrcholné akci.
Rozpačitý start
Dokonce i na začátku Olympijských her v Turíně si
prožil další ze svých příběhů se špatným koncem.
Skoro celý skiatlon se držel vepředu. Po úvodních
patnácti kilometrech klasickou technikou vyjížděl
z depa jako první. Na druhé polovině trati, bruslařské
patnáctce, vzal osud závodu do svých rukou. Usilovně se snažil pole roztrhat, ale nenašel partnera.
Nakonec jeho naděje splaskly v hromadném finiši,
v kterém skončil desátý.
To vše ale bylo zapomenuto, když projel cílem
klasické patnáctky a podíval se na výsledkovou
tabuli. Byl v tu chvíli druhý za Estoncem Veerpalu.
Pro Bauerova ale bylo klíčové, že porazil Rusa Ročeva, s kterým na dálku celý závod bojoval o medaili.
A když na něj v závěru ztratil i Němec Angerer, Bauerovi zůstalo stříbro.
„Ptal jsem se, jestli je fakt pravda, že je to první
mužská individuální medaile pro české lyžování,“
vyprávěl Bauer. „Nevěřil jsem, že ji třeba v roce 1912
nikdo neměl. Dostalo mě, že je to asi pravda. Ale
že bych z toho padal na zadek, to ne.“
Kromě toho, že je prvním mužským olympijským
medailistou v běžeckém lyžování, Bauer i překonal
výkon své tchýně Heleny Šikolové-Balatkové. Ta
získala bronzovou medaili v Sapporu v roce 1972.
Bauer měl k medaili několikrát blízko už před
letošní olympiádou. Na ZOH 2002 v Salt Lake City
se v závodě na 30 kilometrů volně dlouho držel
v přední skupině, ale padl v taktické hře v závěru.
Před mistrovstvím světa 2003 měl životní formu, ale
těsně před odjezdem onemocněl. A loni na světovém
šampionátu mu v závodě na 15 kilometrů volně chybělo k medaili necelých pět sekund.
Právě po loňském mistrovství světa v Oberstdorfu
se Bauer ještě víc zatvrdil. Požádal všechny členy
doprovodného týmu, aby mu dali návrhy, co se dá
zlepšit. Do svého medailového projektu investoval
statisíce.
„Lukáš je nejpracovitější ze všech. Připadá mi
jako nějakej starej profesor ve škole, který musí mít
všechno ťip ťop. Jak to není, je rozzlobenej,“ řekl
o Bauerovi jeho osobní servisman Vít Fousek.
Bauer nebyl sám
Bauer na olympiádě svůj medailový projekt zakončil
úspěšně. Mužský běžecký tým tak pokračuje v silných
letech. Od světového šampionátu 2003 se družstvo
z žádné velké akce nevracelo bez medaile. Bauer
jen vystřídal dosavadního hrdinu Martina Koukala,
který před třemi lety na mistrovství světa vyhrál
bruslařskou patnáctku a loni získal spolu s Dušanem
Kožíškem bronzovou medaili ve sprintu dvojic volnou
technikou.
Tentokrát zůstal Koukal na olympijských tratích
v Pragelatu bez medaile. Ovšem znovu potvrdil,
že nejlepší formu umí vyladit na vrchol sezóny.
Po dvaadvacátém místě ve skiatlonu se dostal
do finále ve sprintu dvojic a do play off ve sprintu
jednotlivců. Jeho vrcholný kousek přišel v závěrečné
bruslařské padesátce.
Dva kilometry před cílem si Koukal hlídal pozici
těsně za první linií a připravoval si síly k útoku. V té
chvíli ale upadl Ital Pietro Piller Cottrer, kontakt
s ním neustál další reprezentant Milan Šperl, přezdívaný Špek, který Koukala smetl. Koukal ještě čelo
závodu dojel, ale ve finiši skončil sedmý.
„Hlídal jsem si to, ale bohužel jsem nečekal, že mě
sestřelí Špek,“ pravil Koukal v cíli o svém týmovém
kolegovi. „Musel jsem to dojíždět a sto metrů před
cílem mi síly došly. Věřím, že kdybych neupadl, ty síly
by mi ve finiši stačily. Nechybělo moc.“
Rovněž Jiří Magál nezklamal. Čtrnácté místo ze skiatlonu a především osmé místo z volné padesátky, to
je slušná bilance.
Žalčíkův omyl
Vystoupení mužského běžkařského týmu mělo jedinou vadu. Dva dny po Bauerově stříbrném závodu
se běžela štafeta, v které ani česká sestava nebyla
bez naděje na medaili. Vedoucí týmu Květoslav Žalčík
ale na čtvrtý úsek místo Milana Šperla omylem zapsal
Dušana Kožíška. Na chybu se přišlo až ráno v den
závodu a už se nedalo nic změnit.
„Tohle se nesmí stát na župním přeboru, natož pak
na olympiádě,“ litoval Žalčík, kterého vedení výpravy
ze ZOH okamžitě odvolalo.
Trojice Bauer, Koukal a Magál předávala štafetu
Kožíškovi na třetím místě. Nepřipravený náhradník
se ale propadl až na deváté místo. |
text: Martin Hašek
redaktor deníku Sport
VÝSLEDKY
BĚŽCŮ NA LYŽÍCH
NA XX. ZOH 2006
Skiatlon: 10. Lukáš Bauer, 14. Jiří Magál,
21. Martin Koukal, 36. Milan Šperl
Sprint dvojic: 10. Martin Koukal a Dušan Kožíšek
15 km klasicky: 2. Lukáš Bauer, 59. Petr Michl
Štafeta: 9. Lukáš Bauer, Martin Koukal,
Jiří Magál, Dušan Kožíšek
Sprint: 15. Martin Koukal, 22. Dušan Kožíšek
50 km volně: 7. Martin Koukal, 8. Jiří Magál,
16. Lukáš Bauer, 27. Milan Šperl
Kluby: Lukáš Bauer, Martin Koukal (oba SKP
Jablonec), Jiří Magál, Milan Šperl, Dušan Kožíšek,
Petr Michl (všichni Dukla Liberec)
7
běžecké lyžování
reportáž
dukla sport
Český orel
VÝSLEDKY JAKUBA JANDY
NA XX. ZOH 2006
Střední můstek: 13. místo
Velký můstek: 10. místo
Soutěž družstev: 9. místo
skoky na lyžích
text: Martin Hašek
redaktor deníku Sport
Je to smutný příběh. Jakub Janda měl ve své životní sezóně solidní šance
na olympijský úspěch. Série sporů uvnitř skokanského hnutí, únava, problémy
s technikou a sebedůvěrou ho ale srazily mezi poražené. Z olympijských můstků
v Pragelatu se vrátil s desátým a třináctým místem. Hned po olympiádě ve Světovém
poháru paradoxně pokračoval ve skvělých výkonech ze začátku sezóny.
Jako by v italských Alpách zela černá díra, kam se propadlo vše dobré, co Jakuba
Jandu zatím obklopovalo. Turínské olympijské hry, během nichž probíhaly skokanské
závody v horském areálu v Pragelatu, budou jeho můrou a velkou životní zkušeností.
„Budu se snažit na to rychle zapomenout. Prostě to nevyšlo. Je to olympiáda, kterou
jsem totálně pokazil,“ povzdechl si Janda.
Medaile v nedohlednu
Třinácté místo na středním můstku, desáté místo
na velkém můstku. Kromě toho také skandál kolem
příkrého rozhovoru s televizním reportérem, kritika
z domova a značné psychické utrpení. Taková byla
pro Jandu olympiáda, kde se rýsovaly zlaté šance.
„Je to šílený nápor. Kolikrát už mi z toho bylo hodně špatně,“ vyprávěl Janda. „Místy už jsem myslel,
že už to ani nerozchodím.“
Klasická poučka praví, že bez porážek nejde dojít
k vítězstvím. Janda ale znovu zjistil, že k velkým
vítězstvím je nutné rovněž vyrovnat se s úspěchy.
Vždyť už v minulé sezóně, v které pronikl do špičky,
musel dlouho čekat na své první vítězství ve Světovém poháru. Přestože několikrát předtím po prvním
kole vedl.
Letos jeho úspěchy přeskočily do vyšších dimenzí.
6. ledna spolu s Finem Janne Ahonenem vyhrál Turné
čtyř můstků a stál na vrcholu kariéry. V ten den se ale
jeho rozlet zastavil. Janda byl v tu chvíli psychicky
i fyzicky vyčerpaný. V takovém stavu jel po triumfu
v Bischofshofenu nocí domů do Frenštátu pod Radhoštěm, kde ho čekaly desítky novinářů. Měsíc před
startem olympijským her dosáhl tlak maximální
intenzity.
8
„Po Turné mi bylo nejhůř,“ líčí Janda. „Tlak tam byl
ze všech stran. Těžko jsem se od toho oprošťoval.
Byl jsem úplně na dně po psychické i fyzické stránce.
Když jsem viděl, jak mi na displeji naskočilo neznámé
číslo, byl jsem z toho úplně hotový. Kolikrát jsem ho
ani nezvedal a pak jsem ho úplně vypnul.“
Vítězství přítěží
Velký triumf se tak pro Jandu stal balvanem. A byl to
jenom první z mnoha dalších problémů.
Týden po Turné čtyř můstků závodil na mistrovství
světa v letech na lyžích. Na mamutích můstcích má
přitom dlouhodobé problémy. Jeho styl s extrémním držením lyží, které se Jandovi v letu dostávají
až za uši, je při vyšších rychlostech a tlacích na mamutích můstcích nevýhodný. Přesto v lednu na šampionátu v Kulmu závodil. Medaile mu ale unikla
a poslední skok v závodech družstev vynechal. Ztratil
pohodu. Potom vynechal závody Světového poháru
v Japonsku a trénoval s reprezentačním koučem
Bajcem ve slovinské Kranji.
„Možná, že jsme měli pokračovat v Japonsku. Jenže
v tomhle momentu je lehké být chytrý. Třeba by
skákal ještě hůř. Možná i ty lety k tomu přidaly své,“
přemítá Bajc.
Bank
Klub: Dukla Frenštát
pod Radhoštěm
Skokan na lyžích Jakub Janda si na olympijských hrách prožil trápení...
nelétal
reportáž
Rozkol týmu
To vše ale byla jen předehra závěrečné názorové
přestřelky mezi lidmi uvnitř skokanského hnutí.
Vedení úseku bylo na internetu kritizováno nejdřív
za nominaci, potom za složení realizačního týmu.
Bajc, který v Česku dlouhodobě bojuje s nepřátelskou
atmosférou mezi zdejšími trenéry, reagoval hrozbou,
že na olympiádu vůbec neodjede.
„Mám špatný pocit, malou motivaci pracovat,“
vysvětloval Bajc den poté, co dorazil do olympijské
vesnice v Sestriere. „Nejenom já, celý skok má nepřátele. Jsou tu lidé, kteří jdou proti skoku. Nikdo nemá
motivaci pracovat, když někdo dělá akce proti.“
A tak se během měsíce z vítěze Turné čtyř můstků
stal vynervovaný závodník, který ztratil sebedůvěru.
Na můstcích se to konkrétně projevovalo. Janda
přišel o to nejdůležitější, křehký pocit jistoty, že má
v hlavě i ve svalech nastavenou správnou cestu.
Reprezentant přijel na olympijské hry po sérii nevýrazných výsledků na posledních závodech Světového
poháru. Zatímco na Turné skákal téměř automaticky,
v Pragelatu najednou dělal chyby.
„Možná vám připadá, že je daleko od formy, co měl
na Turné čtyř můstků. Já si myslím, že ne. Jen si stoprocentně nevěří,“ řekl trenér Bajc po prvním závodě
na středním můstku.
Janda šampion občas problesknul v tréninkových
skocích. Skokanovi se ale stále nedařilo trefit ten
správný pokus v závodě. Ve zkušebním kole před
kvalifikací na velkém můstku šel dokonce hned
za hranou k zemi a málem upadl.
„Šel jsem moc rychle na lyže, což je chyba, kterou
nesmím udělat, jak mi Vasja bije do hlavy. Už to
docela smrdělo pádem,“ ulevil si Janda.
Jít rychle na lyže? Znamená to, že Janda se ve fázi
těsně po odrazu tlačil příliš agresivně dopředu, místo
aby nechal skok plynule vystoupat.
„Může přijít jeden skok a bude to zpátky,“ řekl
Janda
Návrat sebevědomí
Byl to souboj s časem. Na olympiádě ho ale nebylo
dost. Jandovo trápení pokračovalo ještě chvíli. Týden
po návratu z olympijských her prohrál na mistrovství
republiky v německém Klingenthalu s Janem Maturou. Ale když se začátkem března ohlásil Světový
pohár, Janda se vrátil ve velkém stylu. Ve finském
Lahti, domovském můstku svého velkého soupeře
Janneho Ahonena, skončil druhý a jako první český
skokan se vydal za celkovým vítězstvím ve Světovém
poháru. |
napodobil Maiera
text: Martin Hašek
redaktor deníku Sport
Mladý sjezdař se z olympiády po těžkém
pádu vrátil se šestým místem
VÝSLEDKY
ONDŘEJE BANKA
NA XX. ZOH 2006
Kombinace: 6. místo
Obří slalom: 16. místo
Klub: Dukla Liberec
sjezdové
lyžování
reportáž
Vlasatý lyžař Ondřej Bank se na olympijských hrách stal televizní hvězdou nejprve kvůli drsnému
pádu, který ho postihl při sjezdu speciál – královské disciplíně. Nakonec si ale vysloužil uznání
i díky svému sportovnímu umění. V kombinaci skončil šestý, jen 33 setin sekundy od medaile.
Ondřej Bank byl málem jako Hermann Maier.
Slavný rakouský sjezdař na olympijských hrách
v Naganu zažil hrůzostrašný pád, ale domů se vracel
se dvěma zlatými medailemi.
Také Bank na Olympijských hrách v Turíně nejdříve
upoutal pozornost nepříjemnou nehodou. Během
sjezdu se zřítil ze sjezdovky v osmdesátikilometrové
rychlosti.
„Byla to maličká chyba ve volbě trati. Najel jsem
bránu moc napřímo a vyústilo to nejhorším způsobem, jak se dalo,“ líčil Bank. „Lyže mi na hraně
poskočila tak blbě, že mě to úplně celýho roztočilo
a letěl jsem hlavou dopředu. Ale naštěstí mi vypnula
lyže a pak už je to v pohodě. Když nevypnou, je to zlé.
A já mám zrovna prasklé oba menisky v koleni.“
Bankův karambol proběhl světem prostřednictvím
televizních šotů. Žádný z nešťastníků, kteří nedokončili olympijský sjezd, nedopadl takhle působivě.
Ačkoliv to vypadalo hrozivě, Bankovi se skoro nic
nestalo. Vyvázl bez modřin i šrámů, jenom si ohnul
nehet na palci levé ruky. Má za sebou už mnohem
horší nehody.
„Ten pád byl blbej ze začátku. Mohlo to dopadnout
špatně, kdyby mi nevypnula lyže,“ vysvětloval Bank.
„Ale já už jsem si na lyžích dvakrát zlomil nohu, urval
koleno, pádů bylo hodně. Jednou jsem si zlomil nohu
na mistrovství světa juniorů, když jsem vyskočil
ze sjezdovky. Ona se zrovna rozdvojovala za hupem
a já skočil rovně, kde jsem narazil do nějaký hromady.
V tom druhým případě jsem dostal špicara v obřím
slalomu. Otočilo mě to zády, letěl jsem deset metrů
po zádech a pak se rozšlehal.“
Lyžař dál pokračoval ve svém olympijském programu a připravoval se na start v kombinaci, který
pro české sjezdaře vždycky znamená největší šanci
na úspěch. A závod mu vyšel!
Po sjezdařské části se držel na šestnáctém místě
a slalom, svou silnější disciplínu, měl teprve před
sebou. Před druhým slalomovým kolem byl už šestý
a na medaili ztrácel pouhých 33 setin sekundy.
„Druhé kolo slalomu jsem chtěl jet naplno. Ale nešlo to. Jel jsem jenom na tři čtvrtě možného výkonu,
ale stejně to dopadlo super. I když pořád pokukuju
na tabuli na ty tři desetiny,“ říkal Bank v cíli druhého
kola. Šesté místo i odstup od třetího místa mu zůstaly. Bank tak vyrovnal své nejlepší umístění z mistrovství světa 2001 ve Svatém Antonu.
„Tenhle výsledek je cennější. Je to olympiáda. Navíc
se trošku změnily podmínky, kombinace se zpopularizovala mezi závodníky a jezdí ji víc lidí,“ říká Bank.
O tom svědčí, že před pěti lety na světovém šampionátu ztrácel Bank ze šestého místa na zlato přes šest
sekund. Tentokrát jen sekundu a 65 sekund. A výsledek mohl být ještě lepší, kdyby Bank lépe zvolil vosk
na sjezdařskou část trati.
„Blbě jsme namazali. Upnuli jsme se na jeden vosk.
V trénincích jsem jezdil stejně jako Slovinec Šporn,
který byl v závodě rychlejší skoro o vteřinu. Ani na to
nechci myslet,“ litoval Bank. |
9
výsledková tabulka
reportáž
dukla sport
dukla sport
Výsledky
armádních sportovců
na XX. zimních olympijských hrách 2006 v Turíně
a vůbec nedopadly špatně.
Naopak. V historii České
republiky jsou to zatím
nejúspěšnější ZOH.
V celkovém množství čtyř
medailí (jedna zlatá, dvě
stříbrné a jedna bronzová)
připadá na armádní sportovce
50% úspěšnost, když
se hodnotí počet.
Další úhel pohledu je hodnota
medailí. Tam naši sportovci
jednoznačně vyčnívají.
Během olympiády na sebe
upozornilo i mnoho
dalších závodníků, kteří
byli bezprostředními
účastníky bojů o medaile
a obávanými soupeři, jen to
nespolehlivé sportovní štěstí
se v některých případech
nějak pozapomnělo.
Čeští a hlavně armádní
sportovci prostě
na XX. zimních olympijských
hrách v Turíně byli vidět.
A to nás těší.
Důkazem toho je
výsledková tabulka všech
sportovců Dukly.
text: Věra Černá
výsledky zpracoval: Ivo Novák
10
Sportovní odvětví
Neumannová Kateřina
Neumannová Kateřina
Sáblíková Martina
Neumannová Kateřina
Sudová Nikola
Bank Ondřej
Neumannová Kateřina
Rajdlová Kamila
Sáblíková Martina
Vodseďálek Aleš
Churavý Pavel
Rygl Ladislav
Vaculík Ondřej
Magál Jiří
Magál Jiří
Kožíšek Dušan
Janda Jakub
Matura Jan
Vaculík Ondřej
Sedlák Vlastibor
Janda Jakub
Kožíšek Dušan
Rajdlová Kamila
Janda Jakub
Novotný Michal
Magál Jiří
Gomola Roman
Danilevič Ivo
Gomola Roman
Danilevič Ivo
Brož Antonín
Brož Lukáš
Bank Ondřej
Rygl Ladislav
Krýzl Kryštof
Churavý Pavel
Matura Jan
lyžování běh
lyžování běh
rychlobruslení
lyžování běh
akrobatické lyžování
alpské lyžování
lyžování běh
Umístění
Disciplína
Příjmení, jméno
Sportovní odvětví
Umístění
1
2
4
5
6
6
6
30 km volnou technikou
skiatlon – 7,5 km + 7,5 km
5 000 m
10 km klasicky
jízda v boulích
kombinace
štafeta 4 x 5 km (podíl 1/2)
rychlobruslení
severská kombinace
7
8
3 000 m
družstvo
lyžování běh
lyžování běh
8
9
50 km klasicky
štafeta 4 x 10 km (podíl 1/2)
lyžování skok
9
družstvo – velký můstek
lyžování skok
lyžování běh
lyžování běh
lyžování skok
snowboard
lyžování běh
boby
10
10
12
13
13
14
14
velký můstek
sprint dvojic (podíl 1/2)
sprint dvojic (podíl 1/2)
střední můstek
cross
skiatlon – 15 km + 15 km
čtyřbob (podíl 1/2)
boby
16
dvojbob
saně
16
dvojice
alpské lyžování
severská kombinace
alpské lyžování
severská kombinace
lyžování skok
16
17
20
21
21
obří slalom
sprint – skok K 120, běh – 7,5 km
kombinace
skok – K 90, běh – 15 km
střední můstek
Valenta Aleš
Kožíšek Dušan
Matura Jan
Hrstková Lucie
Elsterová Petra
Sudová Šárka
Slavík Tomáš
Hyman Jakub
Zakouřilová Petra
Šperl Milan
Zakouřilová Petra
Rajdlová Kamila
Churavý Pavel
Rajdlová Kamila
Krýzl Kryštof
Rygl Ladislav
Šperl Milan
Zakouřil Boris
Mazoch Jan
Hrstková Lucie
Slavík Tomáš
Sedlák Vlastibor
Sedlák Vlastibor
Vaculík Ondřej
Chlum Patrik
Vodseďálek Aleš
Michl Petr
Bank Ondřej
Jeriová Markéta
Trejbal Filip
Trejbal Filip
Krýzl Kryštof
Bank Ondřej
Krýzl Kryštof
Zakouřilová Petra
Hrstková Lucie
Hrstková Lucie
akrobatické lyžování
lyžování běh
lyžování skok
alpské lyžování
snowboard
akrobatické lyžování
severská kombinace
saně
alpské lyžování
lyžování běh
alpské lyžování
lyžování běh
severská kombinace
lyžování běh
alpské lyžování
severská kombinace
lyžování běh
alpské lyžování
lyžování skok
alpské lyžování
severská kombinace
lyžování skok
lyžování skok
lyžování skok
severská kombinace
severská kombinace
lyžování běh
alpské lyžování
saně
alpské lyžování
alpské lyžování
alpské lyžování
alpské lyžování
alpské lyžování
alpské lyžování
alpské lyžování
alpské lyžování
21
21
22
22
23
26
26
27
27
27
29
31
31
32
34
36
36
36
36
36
37
38
40
45
47
47
59
–
–
–
–
–
–
–
–
–
–
Disciplína
skoky
sprint
velký můstek
kombinace
paralerní obří slalom
jízda v boulích
sprint – skok K 120, běh – 7,5 km
jednotlivci
obří slalom
50 km klasicky
kombinace
30 km volnou technikou
sprint – skok K 120, běh – 7,5 km
10 km klasicky
super G
skok – K 90, běh – 15 km
skiatlon – 15 km + 15 km
sjezd
střední můstek
super G
skok – K 90, běh – 15 km
střední můstek
velký můstek
velký můstek
skok – K 90, běh – 15 km
sprint – skok K 120, běh – 7,5 km
15 km klasicky
sjezd – nedokončil
nedokončila 1. jízdu
kombinace – nedokončil
slalom – nedokončil 2. kolo
slalom – nedokončil 1. kolo
super G – nedokončil
obří slalom – nedokončil 1. kolo
slalom – nedokončila 1. kolo
slalom – nedokončila 2. kolo
obří slalom – nedokončila 2. kolo
Torino 2006
Games are over – hry skončily
Příjmení, jméno
11
shrnutí zimní sezóny
Sny se opět
plnily
reportáž
dukla sport
dukla sport
Český sport zažívá zimní pohádku. Už loni vzepětí lyžařů Neumannové,
Jandy či Záhrobské způsobilo nadějná očekávání. V olympijské sezóně
se ne všechna naplnila. Přesto však závěrečná bilance vyznívá
až na výjimky, velmi přívětivě. Kromě čtyř olympijských medailí
přinesla zima i spoustu dalších úspěchů.
Ze skokana na lyžích Jakuba Jandy se pomalu stává živoucí legenda,
běžkyně na lyžích Kateřina Neumannová zdůraznila postavení lyžařské
královny. K mnoha lyžařským vítězstvím zkušených borců se přidala
i báječná vystoupení juniorů, například rychlobruslařky
Martiny Sáblíkové nebo sjezdaře Kryštofa Krýzla.
Moskva hostila 11. halové mistrovství světa
Jediný bronz české výpravy pro Romana Šebrleho
Stanislav Sajdok v semifinále
Propadák českých skokanů
Medailová
sinusoida
text: František Macák
foto: František Fojt
Reprezentanti v zimních sportech mají za sebou
už druhou sezónu skvělých úspěchů
Janda novým Raškou
I bez výraznějšího výsledku na olympijských hrách
zažil skokan na lyžích nejlepší sezónu kariéry. Takovou, o jakých většina sportovců marně sní. Vždyť
ve skokanském světě se triumf na slavném Turné čtyř
můstků cení možná výš než olympijské vítězství.
A právě legendární čtyři závody na německo-rakouském pomezí Janda 6. ledna ovládl. Chvíle
těsně po skončení posledního závodu v Bischofshofenu vstoupí do dějin. Janda měl totiž před druhým
kolem na Fina Janne Ahonena náskok tří bodů.
Když se po posledním pokusu na tabuli objevil mezi
vítězným Ahonenem a druhým Jandou dvoubodový
odstup, spousta lidí na stadionu podlehla klamu,
že Janda v celkovém hodnocení Fina porazil. Ve skutečnosti měli oba na bod stejné celkové hodnocení.
Na Turné se to stalo poprvé v historii.
„Měl jsem velkou radost. Říkal jsem si, že to byl
krásný závod pro diváky. Byl mezi námi minimální
rozdíl. Je to fantastické,“ pochvaloval si Janda.
Těsně před uzávěrkou čísla měl Janda blízko také
k dalšímu velkému vítězství, celkovému triumfu
ve Světovém poháru. Před posledními dvěma závody
jeho bilance v seriálu čítala pět vítězných závodů
a pět dalších na stupních vítězů.
Vládci stopy
Kateřina Neumannová a Lukáš Bauer mohou na letošní zimu v dobrém vzpomínat nejenom kvůli olympijským medailím. Oba dva mají za sebou skvělou práci
ve Světovém poháru.
Neumannová začala sezónu dvěma pátými místy
v klasických desítkách v Norsku a Finsku. Od chvíle,
kdy 27. listopadu vyhrála v Kuusamu závod na 10 kilometrů volnou technikou, už ani jednou nespadla
ze stupňů vítězů. V Novém Městě na Moravě na Silvestra znovu vyhrála oblíbenou bruslařskou desítku
a ve Val di Fiemme ovládla bruslařskou patnáctku
s hromadným startem. Před odletem na poslední
závod sezóny do japonského Sappora přidala ještě tři
umístění mezi třemi, včetně druhé příčky v maratónu
na Holmenkollenu. Vítězství v nejslavnějším lyžařském areálu Neumannové stále schází.
Ve stínu by neměly zůstat výkony Lukáše Bauera,
jehož stříbrnou sezónu podtrhla nejen medaile
z olympijských her, ale také dvě druhá místa ve Světovém poháru – na bruslařské patnáctce v Novém
Městě na Moravě a na klasické trati stejné vzdálenosti v estonském Otepää. Bauer formu dobře načasoval
a udržel si ji do olympiády.
12
Úspěchy novátorů
Ačkoliv Aleš Valenta a Nikola Sudová zůstali na olympijských hrách bez medaile, ani v jejich sezónách
nechybí zářivé body.
Sudová zahájila zimu třetími místy v závodech
Světového poháru v Oberstdorfu a Mont Gabrielu.
Všechnu svou energii pak soustředila na pilování
svého nového skoku – pokrčeného salta mimo osu.
Do konce sezóny už jí ale místo na stupních vítězů
unikalo.
Ani Valentu, před čtyřmi lety objevitele trojného
skoku s pěti vruty, letos nezdobí olympijská medaile. Přesto je kandidátem na comeback roku. Vždyť
na loňském mistrovství světa po pádu nevěděl, jestli
bude chodit. Valenta ale už začátkem prázdnin začal
trénovat, dostal se znovu do špičky a po smolné
olympiádě si spravil náladu třetím místem na březnovém závodě Světového poháru v Davosu.
Nová Neumannová?
Fantastických úspěchů dosáhli také dva nadějní
junioři. Osmnáctiletou rychlobruslařku Martinu
Sáblíkovou zná celá republika díky olympijským
hrám. Ona ale sbírala slávu i jinde. Na lednovém mistrovství Evropy v Hamaru skončila čtvrtá ve víceboji
a získala dvě medaile v individuálních disciplínách.
Na trati 3 000 metrů byla třetí a svůj trumf, závod
na 5 000 metrů, proměnila ve zlato. Porazila přitom
i německou legendu Claudii Pechsteinovou.
„Měla jsem nervy až do konce závodu, neboť obě
největší favoritky Pechsteinová a Groenewoldová
startovaly v poslední rozjížďce. Dlouho jsem nechtěla věřit tomu, když jsem na tabuli viděla, že jsem je
obě porazila,“ radovala se Sáblíková v cíli.
K jejím dalším triumfům sezóny patří druhé místo
na juniorském mistrovství světa v Erfurtu a juniorské
světové rekordy na 3 000 a 5 000 metrů (4:00,69
a 7:01,38). Mladá rychlobruslařka má předpoklady,
aby jednou navázala na medaile současné české
sportovní královny Kateřiny Neumannové.
Těsně po olympijských hrách se k Sáblíkové přidal
také devatenáctiletý sjezdař Kryštof Krýzl, který
na juniorském mistrovství světa v Quebecu získal
bronzovou medaili v kombinaci.
Jednou z mála neúspěšných disciplín zůstává severská kombinace. Po nadějné loňské sezóně, v které
byl Ladislav Rygl blízko k medaili na mistrovství
světa, se letos opět dostavil pokles. Rygl dokonce
ztratil pozici domácí jedničky. Nejlepšího výsledku
sezóny dosáhl Pavel Churavý. Byl sedmnáctý ve sprintu v Harrachově, který však vynechala značná část
světové špičky. |
1 000 m – vede Niklaus před Šebrlem
60 m překážek – Stanislav Sajdok před semifinále
Start „šedesátky“ – Roman Šebrle druhý zleva
Česká atletická výprava se vrátila ze světového halového šampionátu bez fanfár. Mezi sedmičkou sportovců bylo pět závodníků Dukly. Podle očekávání přivezl
medaili jen Roman Šebrle. Mezi finalisty se již nikdo z našich nedostal. Potěšil ještě postup Stanislava Sajdoka do semifinále závodu na 60 m př. a v něm statečný
souboj o start ve finále. Skokanské kvinteto zklamalo, především tabulkově nejvýše postavení Svatoslav Ton s nominačním výkonem 233 cm a Barbora Laláková,
která byla před HMS výkonem 199 cm dokonce na stříbrné pozici. Skokanská pětka má však šanci na reparát již při letním mistrovství Evropy v Göteborgu.
N
a vícebojařích leží v halách tíha medailové povinnosti již řadu let. Roman Šebrle poctivě vozí
medaile již od japonského Maebaši v roce 1999, kde
získal svůj první bronz z HMS. Z dalšího šampionátu
v Lisabonu přivezl první velké zlato, v Birminghamu
byl bronzový a před dvěma lety v Budapešti opět
zlatý. Medailová sinusoida, ale především zdraví, ho
tentokrát přivedly na spodní konec křivky. „Takže
snad za dva roky ve Valencii to bude zlato, kéž by,“
říkal světový desetibojařský rekordman.
Moskva očima trenéra
Již od roku 2001 spolupracuje Roman Šebrle
s trenérem Daliborem Kupkou. Ten měl po příletu
z Moskvy čas v klidu zhodnotit Romanův bronz.
Jste s bronzem spokojený, nebo ne?
„Vzhledem k Romanovým zdravotním problémům to
dopadlo dobře, ale štve mě, jak Roman v poslední
disciplíně dělal Clayovi zajíce a málem mu pomohl
ke zlatu. Že běží pomalu, zjistil až dvě kola před
koncem a to už toho nemohl moc dělat. Kdyby nasadil
tempo na 2:40 od prvního kola, tak by Bryan zhasnul.
Zase jedna zkušenost.“
Jaký je váš pohled na Romanovy přemožitele?
„Že Niklaus není špatný, jsme se přesvědčili již
v Tallinu, kde oba s Romanem nasbírali stejný počet
bodů. Na Moskvu byl výborně připravený, první den
si udělal čtyři osobáky a druhý den má velmi silný.
V tyči a na kilometru Romana porazil už v Tallinu.
V létě se snad Roman opět dostane na úroveň přes
8 800 bodů, ale Niklaus ani při velkém zlepšení asi
víc než 8 500 neudělá. Má dobrý oštěp, ale horší disk.
Clay se porazil svými chybami. Dokonale zbabral
kouli i tyč, ale také nebyl zcela zdravý. Za normálních
okolností si to mohli s Romanem rozdat na úrovni
6 400 bodů a na to Niklaus rozhodně nemá. Zklamali
mě Rusové, ale také nebyli zdraví.“
Zhodnoťte Romanovu cestu moskevským závodem.
„Na šedesátce se nejvíc podepsala nedávná střevní
chřipka a antibiotika. Startovní reakce nebyla nejhorší, ale špatných je prvních 10 m. V dálce se Roman
chytil hned prvními dvěma pokusy. V kouli a ve výšce,
především na 201 cm, bylo znát, že je koordinačně
rozhozený. Ale 210 bylo super, zvlášť po vynucené
pauze při závodě na rovince. Na překážkách byl
na úrovni Tallinu, technicky jakž takž. V tyči skočil
svůj průměr. Teď se na tuto disciplínu zaměříme
i se Zdeňkem Lubenským, naším bývalým rekordmanem. Roman by mohl stabilizovat výkonnost kolem
520 cm.“
Jak a kde se budete připravovat na hlavní sezónu?
„Teď má Roman 14 dnů volno. Možná pojede do Harrachova a snad i k moři. Sejdeme se 26. března a hned
vyrazíme do maďarské Taty a potom do španělského
Benidoru u Alicante. Ve vícebojích začne Roman
závodit v Götzisu, tam se opět utká i s Clayem a Niklausem. Američan pak chce přijet na pár dnů do Prahy. Letos má volnější sezonu. O dalších závodech
Romana se dohodneme s manažerem, bude záležet
na zdraví,“ zakončil Dalibor Kupka.
Výsledky víceboje:
1. Niklaus (Něm.) 6 192 b. (60 m: 7,06 – dálka: 764
– koule:14,41 – výška: 207 – 60 m př.: 8,14 – tyč: 530
– 1000 m: 2:47,80),
2. Clay (USA) 6187 b. (6,67 – 774 – 13,89 – 210
– 7,83 – 460 – 2:50,92),
3. Šebrle 6161 b. (7,10 – 776 – 15,74 – 210 – 8,08
– 480 – 2:49,28).
Umístění dalších atletů Dukly:
60 m př.: 13. Sajdok 7,74 s
výška – muži: 13. Janků 224 cm
15. Ton 220 cm
tyč – ženy: 16. Hamáčková 425 cm
Českou minivýpravu vedl do Moskvy ředitel ČAS
František Fojt, který viděl všechna světová halová
mistrovství počínaje Indianopolisem v roce 1987.
Tentokrát se vracel se smíšenými pocity.
„Byla to naše druhá nejmenší výprava po Torontu
v roce 1993, tam jsme měli jen pět závodníků a nejlepším umístěním bylo sedmé místo Šárky Kašpárkové. Tentokrát naši sedmičku zachránil Romanův
bronz. Po jeho zdravotních problémech má zlatý
punc. Moc se mi také líbil Standa Sajdok, neztratil
se ani v jedné z nejnabitějších soutěží šampionátu. Propadla pětice skokanů. Tomáš Janků a Iva
Straková skočili výšky znamenající postup. Uspěli
však až na třetí a ne na první pokusy, což bylo třeba
k zařazení do finálové osmičky. Sváťa Ton a Barbora
Laláková měli papírově vysoké ambice, ale propadli, tak jako Pavla Hamáčková. Organizačně bylo
mistrovství na dobré úrovni. Jen tradičně „ruské“
bylo odbavení na letišti, při příletu trvalo téměř
dvě hodiny. Osobnostmi mistrovství byli: půlkařka
Mutolová, která získala již 10. titul mistryně světa,
její halovou šňůru sedmi titulu přerušila jen v Maebaši Lída Formanová, a mezi muži si Etiopan Bekele
připsal již 15. světový titul!“
Důvod k radosti měl po Moskvě Luděk Svoboda,
trenér mladého překážkáře Dukly Stanislava
Sajdoka: „I když jsem to sledoval jen v televizi, tak
jsem byl spokojený. Mezi 33 závodníky byl Standa
nakonec 13. na světě a dokonce 5. v Evropě. Z rozběhu postoupil časem 7,81 a v semifinále zůstal
časem 7,74 jen čtyři setiny za osobákem. Škoda,
že škrtnul o čtvrtou překážku, pak šel do kolen a nakopl i pátou překážku. Je to však dobrá předzvěst
před Evropou v Göteborgu. |
13
atletika
text: Martin Hašek
redaktor deníku Sport
atletika
atletika
dukla sport
Domácí halový šampionát
Hala Otakara Jandery ve Stromovce opět
hostila koncem února účastníky českého
halového mistrovství. Závodníci Dukly Praha
získali šest titulů a celkem 13 medailí.
O jediný splněný limit pro světový halový
šampionát v Moskvě se postaral také atlet
z Julisky, překážkář Stanislav Sajdok.
Nominační kritéria pro Moskvu splnilo celkem
jen sedm českých atletů, z toho pět z Dukly.
Poslední sezóna
text: František Macák
foto: archiv Jana Železného
atletika
text: František Macák
foto: autor a Luděk Svoboda (1)
P
ři mistrovství nemohl celek z Julisky nastoupit
v nejsilnější sestavě, a tak si proti loňsku pohoršil
o dva tituly a pět medailí. Běžce Michala Šnebergera
trápí achilovka, čtvrtkaře Bláhu klenba, Jiří Mužík
halu vynechal a koulař Stehlík má výron. „Půlkaři
Jardovi Růžovi umožnil Český svaz start v zahraničí,
aby mohl splnit limit do Moskvy, bohužel neuspěl,“
litoval šéftrenér ČAS Václav Fišer.
Radost nad překážkami
Po výborném startu do sezóny se Stanislav Sajdok
dočkal na setinu přesně splnění limitu v poslední
chvíli ve finále mistrovské šedesátky časem 7,70.
„Ale byly to nervy, časomíra v hale ukázala 7,73,
věděl jsem, že je o dvě až tři setiny pomalejší. Trnul
jsem, aby to nebylo 7,71. Vím, že technika nebyla
ideální, zaběhl jsem to vůlí, silově, ale všechno dobře
dopadlo, mám nový osobák i limit,“ radoval se syn
bývalého skvělého čtvrtkaře – reprezentanta a čs.
rekordmana ve štafetě na 4 x 400 m. Spokojený byl
i trenér Luděk Svoboda: „Standa se letos především
zrychlil, těsně před mistrovstvím běžel hladkých
60 m v dalším osobáku 6,90. To by ho v létě mělo přiblížit ke stovkovému času 10,50 a překážkám kolem
13,50. Mám radost i z Petra Svobody, při mistrácích
byl druhý a v Chemnitz si zlepšil letošňák už na 7,81.
Také on by mohl v létě splnit překážkový limit pro ME
v Göteborgu.“
Skokanská nadvláda
Ze 13 medailí putujících na Julisku je pět z tyčkařského a tři z výškařského sektoru. Svěřenci trenéra
Bolka Patery vládnou tyčce již řadu let. Do Moskvy
se však podívala jen Pavla Hamáčková, bronzová
z loňského MS v Helsinkách. K zisku domácího titulu
jí stačil výkon 435 cm, ale spokojená nebyla, chtěla
skočit 451, výšku, o kterou se při mistrovství třikrát
marně pokoušela. Limit pro HMS 440 cm však letos již
několikrát pokořila. Další medaile si odnesly Kateřina
Baďurová a Jiřina Ptáčníková za výkon 413. Obě také
měly vyšší ambice. V soutěži mužů byl zlatý Štěpán
Janáček (550) a stříbrný Adam Ptáček (546), ale oběma Paterovým svěřencům šlo především o moskevský
14
limit 465. O ten se oba pokoušeli dokonce čtyřikrát
i v rámci rozeskakování o titul. Ani jednou neuspěli,
tak jako při zahraničních startech.
Po mužské výšce stanuli na stupních vítězů také jen
atleti Dukly, ale z výkonů byl rozpačitý i vítězný Svatoslav Ton: „Téměř hodinu jsme čekali, než na nás došlo, a pak byl za chvíli konec, pohořel jsem,“ přiznal
letos jeden z nejlepších výškařů světa s výkonem 233
cm. Zdolání výšky 218 stačilo Tomáši Janků ke stříbru
a stejný výkon si připsal i bronzový Jiří Křehula. Ten
po letech zdravotních problémů nyní v dresu Dukly
(dříve Mor. Slavia Brno) a za spolupráce s trenérem
Janem Janků st. opět vzkřísil svůj talent.
Kolekci skokanských medailí doplnil stříbrem
dálkař Štěpán Wagner za skok 758. Vítězný Tomáš
Pour z Budějovic se zlepšil na 782. „Pro Štěpána to
byl smolný závod. Měl skvělou náběhovou rychlost
10,41 m/s, což bylo na výkon k 820, ale bohužel mu
nevyšel ani jeden pokus. V létě by však mohl skočit
hodně daleko a snad ohrozí i 18 let starý rekord
Milana Mikuláše 825,“ věří šéftrenér ČAS Václav Fišer,
bývalý trojskokanský rekordman.
Běžecké tituly
Na středních tratích podle očekávání získali zlato
běžci ze stáje Josefa Vedry. Růžu na půlce výborně
zastoupil Richard Svoboda a ve finiši jasně vyhrál
(1:51,60). Ještě suverénnější byl na patnáctistovce
(3:52,14) Vladimír Bartůňek, který obhájil loňský
halový titul. Na Julisku tak trochu patří i další medaile. V dálce byl třetí mladík Michal Čada z Klatov,
který spolupracuje s trenérem Dukly Milanem Kovářem, a v kouli si odnesl také bronz Vladislav Tuláček,
vrhačský veletalent z Bíliny, svěřenec Jaroslava
Brabce.
Při mistrovství se představili i držitelé nejlepších
desetibojařských výkonů na světě Roman Šebrle a Tomáš Dvořák. Na medaile tentokrát nedosáhli. Roman
byl čtvrtý na překážkách a v tyči byl blízko ke zdolání
pěti metrů. Na dálku se chystal do Chemnitz, ale postihla ho viróza a s horečkou 38,5 zůstal doma. Tomáš
stále zápolí se zdravotními problémy. |
J
Stanislav Sajdok se vypracoval v domácí překážkářskou jedničku
Rozum
zbloudil mezi
paragrafy
an Železný, nejslavnější oštěpař historie prvního
olympijského sportu, se připravuje na svůj jubilejní 20. závodní rok. „Je to opravdu moje poslední
sezóna, příště pojedu do Afriky už jen jako turista
anebo jako trenér,“ prohlásil v únoru před odletem
do Potchefstroomu, univerzitního města v Jihoafrické republice, trojnásobný vítěz OH a MS, stále držitel
světového rekordu fantastickým výkonem 98,48 m.
Před cestou do Afriky Jan Železný při setkání s ředitelem ASC Dukla Jaroslavem Priščákem opět potvrdil,
že po ukončení sezóny by rád dál pracoval na Julisce
v roli trenéra. Na tuto profesi se nyní chystá studiem
Při minulých soustředěních si Jan dobře vyzkoušel travnaté plochy stadionů
v Potchefstroomu, ležícím v nadmořské výšce 1 600 m, a také africké rybaření.
Takovou rybu prý sám v Africe chytil...
trenérské školy při FTVS, a tak si do JAR odvezl nejen
sportovní a rybářské „nádobíčko“, ale i vysokoškolská skripta. I nadále chce také plnit svoje poslání
v Mezinárodním olympijském výboru, kam byl zvolen
předními sportovci světa.
Do Afriky za Janem odletěl již diskař Libor Malina
a koncem března se chystal na cestu i další oštěpař
Dukly Miroslav Guzdek, finalista pařížského mistrovství světa.
A nejbližší závodní program Jana Železného? „Manažer Juck mi již dojednal první start na 12. května
v Dauhá. Samozřejmě chci také 30. května startovat
Dukla bez poháru?
Domácí atletické mistrovství ve vícebojích
kolidovalo s mezistátním utkáním a opět
předvedlo, jak dogmatické jsou někdy atletické paragrafy i funkcionáři.
O co šlo?
Mistrovství se konalo 10. a 11. 2. a mezistátní
utkání 11. a 12. 2. vždy v hale ve Stromovce.
Nikdo si tedy nemohl stěžovat, že někomu foukal větší či menší vítr, někomu pršelo, někomu
ne. V mezistátním utkání obsadili atleti Dukly
Josef Karas 3. místo (5 738) a Petr Svoboda
9. místo (5 625). Dále byli 11. Milan Kohout
(5 525) a 12. Dominik Špiláček (5 425). A právě
Kohout a Špiláček „získali“ zlato a stříbro
z mistrovské soutěže. Atleti Dukly se utopili
ve změti paragrafů, limitů, pustého funkcionaření. „Josefa jsem po nechutné diskusi na svazovém webu raději z mistrovského závodu
odhlásil a Petr neměl limit. Úspěšně reprezentovat mohl, ale na medaili nárok neměl?! Dost
mě to otrávilo,“ svěřoval se trenér Luděk Svoboda, který dovedl tým ČR ke druhému místu
za Francií, ale před V. Británií, Nizozemskem
a Španělskem. |
Návrat atletů Dukly
ze „stříbrné cesty“
do Tivoli u Říma
V
edení atletického oddílu Dukly Praha oznámilo,
že letos se klubový mistr ČR nezúčastní finále
Poháru mistrů evropských zemí. To mě víc než
zaskočilo. Byl jsem závodníkem a trenérem Dukly
téměř 30 let. Od roku 1989 jsem na Julisce osm
let působil v roli šéftrenéra a zažil všechny starty
Dukly v PMEZ.
Nikdy nezapomenu na ten první v roce 1981, kdy
jsme v Bělehradě vyhráli a můj svěřenec Jarda Priščák byl v trojskoku stříbrný! Pak jsme opět nesměli
v PMEZ startovat. Až v roce 1989 Dukla uspořádala
Jan Železný
Pavla Hamáčková kraluje českým tyčkařkám
Svatoslav Ton zahájil sezónu skvělým halovým osobákem 233,
při mistrovství byl však o tucet centimetrů horší
i na ostravské Zlaté tretře, kterou jsem loni po operaci musel vynechat.“ Co bude dál, o tom ještě Železný
nechtěl mluvit. V červnu to snad bude start
ve Finsku, zemi zaslíbené oštěpu, kde Jana milují,
pak i některé závody Golden League, a když bude forma i zdraví, tak i na mistrovství Evropy v Göteborgu.
Právě to je jediná z velkých soutěží, kterou oštěpař
Dukly ještě nevyhrál. Dvacetiletou atletickou kariéru
by chtěl zakončit v rodné Mladé Boleslavi, kde kdysi
se sportem začínal a jeho prvními učiteli a trenéry
byli rodiče, bývalí vynikající oštěpaři. |
Úspěchy atletů Dukly
v prvním čtvrtletí roku 2006
16. 1.
Třinecká laťka: 1. Uchov (Rus.)
2. T. Janků oba 228 cm
21. 1.
Hustopečská laťka: 1. Ton 233 cm
25. 1.
Bydhošť: výška mužů 1. T. Janků 230 cm,
tyč žen Hamáčková 440 cm
29. 1.
Drážďany: 1. Hamáčková 450 cm
30. 1.
Romanu Šebrlemu se narodila dcera
Kateřinka – gratulujeme
4. – 5. 2. Erki Nool cup – sedmiboj: 1. Šebrle 6 067 b,
2. Niklaus 6 067 b (rozhodla vítězství
v indiv. disciplinách v poměru 5:2)
14. 2.
Brněnská laťka: 1. T. Janků 228 cm
16. 2.
Jablonecká laťka: 1. T. Janků 225 cm
22. 2.
Čejkovická laťka: 1. Ton 222 cm
atletika
a šest titulů
v Praze B finále soutěže a mezi 14 celky si zajistila
postup do elitní evropské osmičky atletických klubů.
V dalších letech jsme se vždy udrželi mezi nejlepšími
a také jsme přivezli řadu úspěchů. V roce 1998 z italského Tivoli u Říma to bylo dokonce stříbro za milionářským celkem Lariosu Madrid – Dukla byla druhým
celkem na kontinentu. Po nezdarech prvního dne,
kdy to vypadalo sotva na páté místo, předvedli kluci,
co to je duklácké srdce. Můj nástupce Jarda Priščák
se na závěr bez reptání nechal šťastným týmem
vykoupat ve vodním příkopu.
Vím, že start v PMEZ není laciný, ale vedení armádního sportu našlo i letos finance. Vím, že zajistit
úspěšnou účast představuje strašně práce, mnohdy
i přesvědčování atletů a trenérů majících svoje individuální plány, ale dobrovolně vzdát finále PMEZ…? |
text: Václav Fišer, šéftrenér ČAS
foto: František Macák
15
cyklistika
4
veslování / střelba
dukla sport
dukla sport
Čtyři medaile střelců plzeňské Dukly z ME
Januš trefil zlato a stříbro, Caknakis mezi juniory dvakrát druhý
Lada Kozlíková na SP v Manchesteru 2005
Kvarteto
cyklistika
v naději
text: Jiří Černý
foto: Jan Kopač
D
Martin Bláha (první zprava) při SP v Manchesteru 2005
Lada Kozlíková
16
o zahájení příštích letních olympijských her nás
sice dělí ještě více než dva roky, cyklisté však už
před vánočními svátky slavnostně představili nové
trikoty, v nichž by reprezentanti měli v Číně 2008
závodit. Jsou barevně výrazné, v pelotonu nepřehlédnutelné, celkem slušivé, otázkou však je, kdo
v nich nastoupí na start pod pěti kruhy.
Vedení Českého svazu cyklistiky představilo na slavnostním piedestalu deset vyvolených (sedm mužů
a tři ženy), reprezentujících nejenom tři tradiční
odvětví – silnici, dráhu (obě měly olympijskou
premiéru již v Aténách 1896), horská kola (prvně
v Atlantě 1996), ale také premiérové BMX. Početné
zastoupení mají v oné desítce cyklisté oddílu Dukla
Praha. Jde o kvarteto: Martin Bláha, Milan Kadlec,
Lada Kozlíková, Petr Lazar. Prvně jmenovaný zatím
na olympijských hrách nestartoval, zatímco další tři
již atmosféru závodu pěti kruhů ochutnali.
V Aténách startovala i Martina Růžičková, která
spolu s Jarmilou Machačovou bude o start v Pekingu
také bojovat. Machačová se momentálně připravuje
ve Světovém cyklistickém centru ve švýcarském Aigle
na svůj premiérový start na nadcházejícím světovém
šampionátu v kategorii Elite.
Je otázkou, zda všichni vyvolení zvládnou výsledkové úskalí druhé poloviny olympijského cyklu. Nejde
jen o obhájení domácího prvenství, ale především
o splnění tvrdých nominačních kritérií. A ta jsou stanovena Mezinárodní cyklistickou unií. Nejprve nutno
zvládnout Světový pohár, a zajistit si v něm postup
na mistrovství světa. Z šampionátu se pak postupuje
do Číny. Zatím tedy možno hovořit jen o naději, o jistotu bude nutno svést ještě mnohou bitvu. |
ři dějství měl za sebou Světový pohár dráhových
cyklistů na konci měsíce ledna. Reprezentanti
více než 40 zemí změřili síly v Moskvě, Manchesteru
a Los Angeles. Soutěž bude ještě gradovat, protože
jen dostatečný počet výsledkových bodů zajistí
postup na mistrovství světa. Jak vypadala průběžná
situace z českého pohledu, přesněji řečeno očima
z Julisky?
Lapidárně by šlo říci – střídavě oblačno. Už tradičně
je největší zájem soustředěn na zkušenou dvojici
Martin Bláha-Petr Lazar, která v minulosti dokázala
Světový pohár vyhrát a při loňském mistrovství
Evropy vybojovala stříbrnou medaili. V Moskvě
skončila až jedenáctá, v Manchesteru však už čtvrtá.
Nutno zdůraznit, že právě v této disciplíně je dnes
asi nejtvrdší konkurence. Alespoň její historický
král Patrick Sercu z Belgie (vyhrál 88 šestidenních
závodů dvojic!) řekl novinářům, že tato disciplína má
momentálně největší motivaci. Spočívá v možnosti
startu při šestidenních a tím i jistého solidního
výdělku. Zatímco jiní jen paběrkují, nejlepší dvojice
si přijdou na své. Dostat se do kolotoče profesionálních šestidenních však předpokládá stabilně vysoké
výsledky při Světovém poháru a šampionátech. Právě
ty v lednu zajistily start i naší dvojici. Svoji premiéru
si odbyli ve Stuttgartu, kde je místní specialitou
závod trojic, a tudíž byli doplněni třetím závodníkem
Michaelem Mourečkem. Již jen ve dvou pak pokračovali na další závod kolotoče šestidenních do Berlína.
V této souvislosti není bez zajímavosti, že členy
tohoto kolotoče byli v přebohaté historii šestidenních profesionálních dvojic (premiéra se uskutečnila
v New Yorku v roce 1899!) pouze tři naši cyklisté,
z nichž dva (Martin Penc a Theodor Černý) byli
odchovanci Dukly Praha, konkrétně trenéra Pavla
Vršeckého.
Dosti však závodu dvojic, oba reprezentanti se představili i v jiných disciplínách – Manchester: bodovací
závod – 3. Bláha, scratch – 18. Lazar. Moskva: bodovací závod – 3. Lazar, scratch – 11. Bláha,. Kdo ještě
startoval z Julisky ve Světovém poháru 2005/2006?
V Los Angeles Milan Kadlec, který v bodovacím závodě skončil až na 16. místě. Ve dvojicích jezdil s brněnským Hochmannem a skončili třináctí. Nadějný
19letý mladík Hochmann pak ve scratchi obsadil pěkné 6. místo a zajistil si start v této disciplíně na MS.
A co ženy z Julisky? V moskevském bodovacím závodě
startovaly dvě, na bronzovém postu skončila Lada
Kozlíková, na 31. místě Martina Růžičková. Scratch
zvládla Kozlíková na šestém místě, Machačová
na místě devátém. A v Manchesteru se Kozlíková
ani Machačová příliš vysoko nedostaly (bodovací
závod – 8. Kozlíková, stíhací závod – 10. Kozlíková).
V Los Angeles obsadila 9. příčku ve stíhačce jednotlivkyň Machačová, získala tím body do žebříčku SP
a potvrdila oprávněnost své kandidatury pro start
na MS. |
Když jsem na počátku nastávajícího roku
viděl nešťastně rozříznutou ruku Ondřeje
Synka, neměl jsem z toho dobrý pocit.
Sezóna na krku a teď tohle, no snad to dobře
dopadne a pod tíhou dalších událostí jsem to
hodil za hlavu. Teprve až za mrazivého rána
28. ledna před sportovní halou v Neratovicích
si v duchu říkám, jak asi ta Synkova ruka
vypadá. Vypadala dobře a na otázku, jak
to půjde na trenažéru, Ondra s lehkostí
odpověděl, že to bude v pohodě. Tenhle Synek,
to je boží talent a naše veslování mělo obrovské
štěstí, že po Vencovi Chalupovi přišel právě on.
text a foto: Filip Koudela
A
le to už neratovická sportovní hala hučela trenažérovou soutěží, program byl nabitý a soutěž
stíhala soutěž. Dorostenky, dorostenci, juniorky,
junioři a přes poledne legrační soutěž veteránů, které už dlouhá léta dominuje osmdesátiletý pan Jánus.
„Přežil jsem“, komentoval svůj výkon. V pauzách mezi
jednotlivými kategoriemi na rozdíl od jiných domácích trenažérových soutěží pořadatel v Neratovicích
nenechá nic náhodě, je stále na co koukat. Bylo
super, jak bývalí neratovičtí veslaři vyplnili jednu
pauzu krásným komickým spartakiádním vystoupením. Když šestice nastoupila na volnou plochu,
obtížená svými bříšky, oblečena do červených trenýrek a bílých tílek, publikum řvalo smíchy.
jedním ze základních předpokladů pro zařazení na OH
a tu chystaná forma běžícího terče splňuje.
Ale vraťme se ke „zlaté“ sobotě Miroslava Januše
jeho očima: „Po pátečních pomalých bězích jsem
na tom byl dobře, ale o kolik vedu, jsem nevěděl.
Až později jsem zjistil, že to bylo o dva body. V sobotu jsem hlavně nechtěl pokazit rychlé běhy. Podle
nových pravidel střílejí nejlepší nakonec, takže já byl
na řadě jako poslední. To člověku na psychické pohodě zrovna nepřidá, ale cítil jsem se v pohodě a docela
si věřil,“ říkal po závodě Miroslav Januš.
„Jenže při čtvrté ráně nástřelu mi selhala zbraň.
Nestřílela, ale plivala. Z tutové desítky byla jen
pětka... Ohlásil jsem rozhodčím chybu a šel pušku
k firmě opravit. Asi po dvaceti minutách jsem se vrátil. Tohle není pro střelce nejlepší situace tím spíš,
že všichni konkurenti, kteří měli odstříleno, čekali
jenom na mě, jestli to ustojím. Nervozita při opravě
odešla, nemyslel jsem v tu chvíli na závod a pomohlo
to. Těch 296 bodů v pomalých bězích je opravdu
nástřel, který se nepovede každý den a ještě když
se k tomu přidá slušný výsledek v rychlých bězích,
tak jsem moc spokojený,“ dodal Januš, jehož sbírka
medailí z olympiád, mistrovství světa, Evropy a Světových pohárů se blíží stovce. „Individuální titul
mistra Evropy ve vzduchovce jsem ale získal naposledy v roce 1997 ve Varšavě. Škoda, že už nejsme
olympijskou disciplínou,“ pravil.
Zbývající dva střelci z pětičlenné skupiny za nás
startovali v puškových disciplinách. Ondřeji Malinkému vzduchová puška tentokrát nevyšla, 47. místo
a 587 bodů nejsou zdaleka jeho maximem, přesto má
předpoklady pro další výkonnostní růst. Stejné platí
o juniorském mistru Evropy v libovolné malorážce
vleže Petru Šmolovi, jehož 36. místo a 577 b. ve vzduchové pušce také neodpovídá jeho možnostem, ale
ne každý závod se v nevyzpytatelné střelbě povede.
Na šampionátu v Moskvě chyběla pro zranění lokte
stříbrná medailistka z OH v Aténách Lenka Hyková.
Rozumné rozhodnutí neriskovat a nechat ji doléčit
dává předpoklad k jejímu úspěšnému vystoupení
na letním MS v Chorvatsku, kde se bude bojovat
o účastnická místa na OH 2008 v Pekingu. |
střelba
T
ěžící terč je nadále parádní disciplínou plzeňské
Dukly a české sportovní střelby. To je bilance
pětičlenné skupiny plzeňských střelců,kteří nás
reprezentovali na ME ve střelbě ze vzduchových
zbraní v Moskvě ve dnech 28. 2. – 4. 3. 2006. Jeden
z nejlepších střelců světové historie třiatřicetiletý
Miroslav Januš získal zlato na 30 + 30 ran za 583 bodů a stříbro v mixu na 20 + 20 ran (386 b.), dvě druhá
místa ve stejných disciplínách v juniorské kategorii
vybojoval Tomáš Caknakis (568 a 377 b.). Bedřich Jonáš v seniorské kategorii skončil v mixu pátý (384 b.)
a ve druhé disciplíně v tvrdé konkurenci borců z jedenácti zemí sedmnáctý (562 b.).
I když byl běžící terč vyřazen z olympijského programu, podpora vedení Dukly se vyplácí a nese ovoce
v podobě medailí z vrcholných soutěží. Ty nelze
přehlédnout vzhledem k počtu zemí a účastníků ani
z hlediska MŠMT ČR a jeho podpory. Také Českému
střeleckému svazu se vyplácí, že běžící terč zcela
nezavrhl, i když tíhu podpory nese Dukla.
Účast reprezentantů z jedenácti zemí na moskevském šampionátu navíc potvrzuje, že běžící terč
není ani mezinárodně zdaleka mrtvou disciplínou.
Světová střelecká federace mu garantuje existenci
v podobě světových a evropských šampionátů minimálně do roku 2010. Chystaná divácky atraktivní
finále na sklopné terče pak dávají naději jeho návratu
do olympijského programu. Atraktivita se stává
text: Karel Felt
foto: archiv ASC Dukla
Miroslav Januš při střelbě
mistrovství
na trenažéru
rekordy z Neratovic
Mrtvá bitva
Mistrovství graduje, nastupují do soutěže lehké váhy
mužů a očekává se dramatický souboj mezi mistrem
světa v lehkých vahách veslařů Michalem Vabrouškem a bratry Vetešníky. Souboj stojí skutečně za to,
už po polovině závodu je jasné, že padne osm let
starý český trenažérový rekord. V závěru Vabroušek
stále lehce vede, ale bratři neustále útočí na jeho
vedoucí pozici. Poslední tempa a máme tu mrtvý
závod Vabroušek a Ondra Vetešník. 6:13,1 je výrazně
vylepšený rekordní čas a pouhé tři vteřiny za nimi je
Honza Vetešník. Prostě skvělá bitva a jejich soupeři
na mezinárodních regatách se mají na co těšit.
veslování
Velká motivace
dvojic
B
Václavem rozhodující náskok. Teď už je rozhodnuto
a každý jede jen nato, aby urval co nejlepší místo
a vylepšil svůj osobní čas. Synek jasně vítězí a 5:42,8
je nový český rekord na trenažéru. Chalupa zůstává
čtyři vteřiny zpět. Po těchto dvou borcích dojíždějí
opory nepárového veslování Schindler a Makovička
za 5:51,2 a 5:51,9. Pod šest minut se dostávají ještě
stříbrní z OH Hanák a Karas.
Mistrovství se zdařilo, téměř každý z ASO Dukla
veslování si udělal osobní rekord a to je pro nastávající veslařskou sezónu skvělý vklad. |
Ondřej Synek poráží Václava Chalupu
Synek versus Chalupa
Jen co dozněl tento zážitek, už je tu dvanáctihlavé
finále toho nejlepšího, co české veslování má, Ondra
Synek, Venca Chalupa, Jakub Hanák, Tomáš Karas,
Honza Schindler, Kuba Makovička a další. Na velkoplošné projekci se objevuje R O W a větráky se svištivě rozjíždějí. Ondra Synek s Vaškem Chalupou doslova
uletěli startovnímu poli. Na tyto borce už asi nikdo
v daný moment mít nebude. Diváci neví, kam se dřív
podívat, jestli na startovní pole, nebo na velkoplošnou projekci, kde jede závod v grafické podobě.
K řadě trenažérů jsou diváci doslova namáčknuti
a hlasitě povzbuzují. Před polovinou závodu Ondra
nikoho nenechá na pochybách a vytváří si před
17
H
O
nejlepší H O?2
vodní slalom
dukla sport
Kam si skočit na
parašutismus
Technická data slalomové závodní tratě
délka
šířka
převýšení/spád
průtok
text: Jiří Blaška
foto: Jan Wantula a Jakub Pavlíček
240 m
12 – 18 m
4,2 m/17,5 ‰
10 – 25 m3
2
Příznivci a fanoušci armádních
vrcholových sportovců – ti, kteří
jsou srdcem „dukláci“ a ví, co Dukla
ve sportu i v cítění národní hrdosti
znamená, si zvykli, že i počtem malý,
ale svým významem prezentace
typicky armádního sportu a zároveň
dlouhodobě úspěšný parašutistický
oddíl v Prostějově patří k těm, kteří
dělají čest armádnímu sportu.
vodní slalom
text: Věra Černá
foto: Luboš Hilgert
Celý areál vznikl za přispění těchto organizací:
Ministerstvo obrany ČR, ASC Dukla, Povodí Vltavy s.p.,
Nadační fond H2O, Metrostav a.s.
Zvládne
ASO Dukla parašutismu Prostějov
vstup do nové sezóny?
V
odní slalomáři Dukly to vědí. Do Prahy na Štvanici.
Své vlastní zázemí mají sice v Brandýse nad Labem, ale často je uvidíme trénovat právě na pražském
ostrově Štvanice. Tam byla totiž nedávno dobudována nejprofesionálnější umělá slalomová dráha u nás.
V minulých letech našim slalomářům ztrpčovalo
život přetížení dráhy v Tróji a sportovní areál na Štvanici byl jen přirozeným řešením. Divoká voda byla budována po 2 roky ve třech etapách, kdy se postupně
přeměňovala do dnešní podoby moderního bezpečného vodáckého stadionu. Otázku vodních překážek
dostala na starost francouzská firma Hydrostadium, známá jako projektant a dodavatel například
olympijských umělých slalomových tratí v Sydney,
Aténách a Pekingu. Celá trať je vystavěna na systému
plastových překážek zasazených do děrovaných
panelů kotvených ke dnu. Tyto sloupy umožňují velmi
snadné a rychlé sestavení bezpečných a estetických
překážek s možností takové manipulace, aby se mohl
měnit režim proudění podle potřeby.
Dnes je kanál hotový, ale už jsou tu další smělé plány do budoucna. Připravovaný projekt počítá s přistavěním vratného kanálu s výtahem, z jedné strany
zázemí pro závodníky a doprovod, z druhé strany pro
média a technické zázemí, mobilní diváckou tribunu
a také zastřešení kanálu. Pokud by Praha kandidovala
na pořádání OH, takto připravené sportoviště by beze
zbytku splňovalo parametry pro olympijské závody.
A že si „nové vody” slalomáři z Dukly opravdu váží?
Aby ne. Vždyť tu, když bylo potřeba, vlastními silami
odpracovali spoustu náročných brigádnických hodin.
A když budete mít štěstí, můžete tu při tréninku vidět
takové špičky, jako například Štěpánku Hilgertovou
(dvojnásobnou olympijskou vítězku a mistryni světa) nebo deblkanoisty Volfa-Štěpánka (medailisty
z olympiády v Aténách, mistry světa i Evropy). |
18
L
oňský podzim byl pro prostějovské parašutisty
velmi důležitý. V podstatě poprvé v historii
se na území České republiky konala parašutistická
soutěž nejvyšší kategorie – 4. mistrovství Evropy
v parašutismu v klasických parašutistických disciplínách. Přestože na domácím letišti parašutisté
podmínky znají, nezávodí se před domácím publikem
lehce. Tréma určitě „víc svazuje ruce“ a pocit odpovědnosti klidu a koncentraci na vlastní sportovní výkon určitě nepřidá. Přesto čeští parašutisté evropský
šampionát dobře zvládli. Titul vicemistrů Evropy v absolutním hodnocení družstev je velkým úspěchem.
Ten získalo družstvo složené právě s příslušníků ASO
Dukla para Prostějov: Jindřich Vedmoch, Miloš Jurča,
Jiří Gečnuk, Libor Jiroušek a Hynek Tábor. K tomuto
titulu kluci přidali stříbrnou medaili v přesnosti
přistání družstev a stejného úspěchu dosáhla i česká
děvčata pod vedením dlouholetého „dukláka“ Ivana
Hošša. Medailový úspěch doplnil junior Jirka Nytra
(člen družstva juniorů prostějovské Dukly) bronzovou
medailí v individuální akrobacii.
Úspěch minulé sezóny měl však zlatou tečku. Celkové vítězství v Evropském poháru v přesnosti přistání
jak v kategorii družstev (Vedmoch, Jurča, Gečnuk,
Tábor, Jiroušek, Hovorka), tak v kategorii jednotlivců
– Jirka Gečnuk. Po úspěšném evropském šampionátu
v Prostějově tento úspěch tak trošičku zapadl a nedostalo se mu patřičné medializace a jeho oslava byla
také spíše jen v Dukle Prostějov, ale jinde se nijak
výrazně nepromítl. Jako by někdy i moc dobrých výsledků najednou nebylo tou správnou cestou k popularitě. Ale sport je sport. Někdy se daří, někdy je jen
třeba pogratulovat soupeřům, že byli lepší. Opravdu
nelze výsledky přesně plánovat dopředu, na dobu,
kdy je to z jiných důvodů nutné či potřebné.
Parašutisté prostějovské Dukly využili ještě závěr
roku k intenzivnímu tréninku. V říjnu absolvovali tréninkové soustředění pro trénink skupinové akrobacie
za volného pádu ve Španělsku na letišti Empuria
Brava, kde mají dlouhodobě kvalitní podmínky pro
trénink. Ještě v prosinci kluci doslova dřeli v aerodynamickém tunelu v Paříži, kde každý ze sportovců
„nalétal“ přes devadesát minut. Takže i čas po sezóně
parašutisté efektivně využili pro přípravu.
Teď na začátku sezóny další nejlepší závodníci
parašutistické Dukly odjíždí do USA, kde by v klimaticky perfektních podmínkách měli dohnat určitý
„handicap“ v tréninku individuální akrobacie tak, aby
si i na dvou letošních světových šampionátech (civilní FAI i vojenský CISM) obhájili postavení světové
velmoci v této disciplíně.
Takže po stránce objemových ukazatelů je vše
v normě. Trénink je naplánován a probíhá podle toho,
co finance a počasí dovolí. Vedle toho je však třeba
myslet i na psychologickou přípravu a mezilidské
vztahy. Laik si myslí, že když je družstvo úspěšné
a všude se o něm pochvalně píše, je vše v pořádku.
Není to tak. Stálý tlak na psychiku, aby družstvo stále
vozilo medaile, věčný boj o nominaci, kdo pojede
na mistrovství světa, a vztahy v kolektivu, který
spolu tráví v podstatě každý den v roce, způsobuje
i negativní jevy, před kterými není dobré zavírat oči.
Někteří sportovci hovoří o ukončení kariéry, šeptá
se i o možném odchodu trenéra. Je třeba i všechny
tyto věci související s životem a sportovní přípravy
ASO Dukla para Prostějov řešit a zvládnout ku prospěchu dalších sportovních úspěchů „prostějovských
paragánů“. |
19
dukla sport
dukla sport
Moderní pětiboj
má v Dukle budoucnost
moderní pětiboj
Kdo závodníky v oddílu trénuje?
Funkci vedoucího trenéra-koordinátora zastávám
já. Zastřešuji přípravu našich závodníků jako celku
a zajišťuji tréninkové prostory, finanční prostředky
a ostatní nezbytnosti pro hladký průběh tréninkového procesu. U jedné skupiny závodníků se podílím
i na vlastním trénování, o další skupiny se starají trenéři Pavlína Boudníková, Vladimír Münzberger a Olga
Voženílková. Šéfem našeho Sportovního centra mládeže je Mgr. Daniel Kašpar. Trenérem Sportovní třídy
je Jan Jakubiček, který je aktivním závodníkem ASC
Dukla a trenérské činnosti se věnuje v rámci plnění
Jaká je vazba mezi oddílem moderního pětiboje
TJ Dukla Praha a Armádním sportovním centrem
Dukla?
Samozřejmě velmi úzká, už i proto, že současně působím ve funkcích předsedy oddílu moderního pětiboje
TJ Dukla a trenéra mládeže ASO Dukla moderního
pětiboje Dukla. Hlavním cílem oddílu moderního
pětiboje TJ Dukla je připravit mladé závodníky
pro vrcholový sport, tedy pro Sportovní družstvo
juniorů ASO Dukla moderního pětiboje, odkud se pak
z těch nejlepších rekrutují profesionální sportovci
a reprezentanti České republiky.
Moderní pětiboj je v posledních letech
jedním z nejrychleji se rozvíjejících
sportovních odvětví TJ Dukla Praha.
Závodníci tohoto klubu patří mezi
naši absolutní špičku a dosahují
výborných výsledků na evropských
a světových šampionátech
a na olympijských hrách. Abych
se o činnosti oddílu dozvěděl
co nejvíc, požádal jsem o rozhovor
osobu nejpovolanější, tedy jeho
předsedu, jímž je bývalý vynikající
závodník Dukly a reprezentant
České republiky v moderním pětiboji
Tomáš Janko.
na otázky Pavla Nekoly odpovídá Tomáš Janko
foto: archiv TJ Dukla Praha-moderní pětiboj
Kdy a jak vznikl v TJ Dukla Praha oddíl moderního
pětiboje?
Vznik pětibojařského oddílu TJ Dukla Praha se váže
k roku 1998. Tehdy jsme se s dalšími závodníky Armádního sportovního centra Dukla Praha Liborem
Capalinim, Zbyňkem Ambrožem a s naším trenérem
Danem Žákem domluvili, že pod hlavičkou TJ Dukla
založíme civilní pětibojařský oddíl. Existence oddílu
byla zpočátku spíše formální, protože jeho členy jsme
byli pouze my čtyři. Změna nastala až v roce 2000,
kdy jsem skončil s aktivní sportovní činností a přijal
jsem nabídku ASC Dukla na funkci trenéra mládeže.
V témže roce jsem se stal předsedou oddílu moderního pětiboje v TJ Dukla a začal jsem aktivizovat jeho
činnost.
Kolik má oddíl v současné době členů a jaká je jejich
věková skladba?
Oddíl má momentálně 101 členů, z nichž asi 60 je
sportovců, kteří za oddíl závodí. V oddíle máme
zastoupeny všechny věkové kategorie, ale zaměřujeme se především na mládež, a to od mladších žáků
po juniory.
20
praktické části studia na UK FTVS. Nesmím zapomenout ani na trenéry-specialisty, kteří našemu klubu
pomáhají v určitých disciplínách. V šermu je to Jiří
Adam (jinak vedoucí trenér Armádního sportovního
oddílu Dukla moderního pětiboje ASC Dukla) a Jan
Miňo z Pětibojařského sportovního centra v Plzni,
v jízdě na koni pak Robert Kopecký z Jezdeckého
klubu Poděbrady. Někteří z trenérů jsou členy našeho
oddílu, jiní pro nás pracují jako externisté.
Zmínil jste se o sportovní třídě a o Sportovním centru mládeže. Jak jsou provázané s činností oddílu?
Představu o tom, jak by oddíl moderního pětiboje
měl správně fungovat, jsem měl od samého začátku,
bylo ji však nutné převést do praxe. Věděl jsem,
že musíme pracovat hlavně s mládeží, takže v první
řadě jsme potřebovali rozšířit členskou základnu
oddílu především o mladé sportovce a k nim získat
kvalifikované trenéry. Dalším krokem bylo založení
sportovní třídy v základní škole v Bílé ulici v pražských Dejvicích, kde máme nyní deset dětí v různých
ročnících. Sportovní centrum mládeže pod hlavičkou
TJ Dukla pak vzniklo k 1. 1. 2005 a je koncipováno
jako spádové pro Prahu a okolí. Postupně se nám tak
ve spolupráci s ASC Dukla podařilo vytvořit systém,
který zastřešuje závodníky od malých dětí až po dospělé.
Družstvo dívek na ME „B“ 2005 v Montepulcianu
– zleva: Natálie Dianová (SCB), Tereza Bayerová (DP),
Barbora Kodedová (PSC) a Lenka Silberhornová (DP)
o činnosti našeho oddílu jsou k dispozici na internetových stránkách TJ Dukla a ČSMP. V roce 2005 jsme
společně s několika dalšími oddíly začali na Dukle
pořádat dny otevřených dveří, v jejichž rámci děti
přijdou na stadion na Julisce, setkají se tu se špičkovými závodníky a samy si zasportují. V rámci TJ Dukla
bychom chtěli též vytvořit společnou přípravku pro
moderní pětiboj, plavání, atletiku, cyklistiku, šerm,
házenou a možná i další sportovní odvětví, kde by
si dítě mohlo vyzkoušet různé druhy sportu a teprve
pak by si vybralo, co by ho bavilo nejvíc a k čemu by
mělo nejlepší předpoklady. Především pro moderní
pětiboj není totiž raná specializace dětí příliš vhodná. Děti by se především měly naučit dobře plavat
a k tomu by měly dělat veškeré pohybové aktivity,
aby byly co nejvšestrannější.
Jaké jsou mládežnické věkové kategorie a ve kterých disciplínách děti soutěží?
Věkové kategorie mládeže jsou značeny „A“ až „E“.
Kategorie E (mladší žáci a žačky) je určena pro
nejmenší děti do 10 let, kategorie D (žáci a žačky)
zahrnuje věkové rozpětí od 11 do 12 let, kategorie C
(starší žáci a žačky) je pro děti ve věku od 13 do 14
let, kategorie B (mladší dorostenci a dorostenky)
sdružuje závodníky ve věku 15 a 16 let, kategorie A
(starší dorostenci a dorostenky) je určena pro borce
ve věku 17 a 18 let. Nad těmito kategoriemi jsou ještě
junioři, kteří tvoří věkovou skupinu od 19 do 21 let.
Mezinárodní pětibojařská federace předepisuje, aby
ti nejmenší sportovci závodili pouze ve dvojboji,
tedy v běhu a v plavání, a teprve postupně se jim
jednak prodlužují distance těchto disciplín a jednak se jim přidává střelba, šerm a nakonec i jízda
na koni. V kategorii E tedy děti plavou 50 m a běhají
500 m, v kategorii D se jim délky tratí zdvojnásobí,
takže plavou 100 m a běhají 1 000 m, a v kategorii
C se distance pro plavání a běh nemění, ale přidává
se střelba. V kategorii B se opět zdvojnásobují délky
tratí, takže závodníci plavou 200 m a běhají 2 000
m, a zůstává střelba a v kategorii A se délkou tratí
dostávají na úroveň juniorů a dospělých, čili plavou
Z jakých prostředků je oddíl financován?
Základním finančním zdrojem našeho oddílu jsou
samozřejmě členské příspěvky, nejvíce peněz však
dostáváme prostřednictvím Českého svazu moderního pětiboje z Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy ČR. Jedná se převážně o dotace na činnost
Sportovního centra mládeže, sportovní třídy a o příspěvky na talentovanou mládež, které jsou z větší
části vázány na výkonnost a výslednost závodníků.
Nějaké prostředky se nám daří získávat i od sponzorů,
hlavními našimi „sponzory“ jsou však rodiče mladých
závodníků, protože moderní pětiboj opravdu není
levný sport.
Jak získáváte do oddílu talentovanou mládež?
Do oddílu přijímáme děti všech věkových kategorií,
tedy od osmi do patnácti let. Cesty, jak dítě získat
pro sport, jsou různé. Tradičním způsobem je nábor
malých sportovců ve školách v Praze 6 a v přilehlých
čtvrtích. Nábor provádíme také v plaveckých oddílech, protože řada vynikajících moderních pětibojařů
začínala jako plavci. Náborové letáky umisťujeme
i na vývěsky Úřadu městské části Praha 6 či armádních institucí včetně Ministerstva obrany. Informace
200 m a běhají 3 000 m, střelba samozřejmě zůstává
a přidává se šerm. Poslední disciplínu moderního
pětiboje, jízdu na koni, absolvují na svých závodech až junioři. S tréninkem jednotlivých disciplín
se ovšem musí u dětí začít mnohem dřív, než v nich
mohou začít soutěžit, protože k dosažení potřebné
úrovně výkonnosti je třeba několika let přípravy.
Kde trénujete a na jaké úrovni jsou vaše tréninkové
podmínky?
Podmínky pro trénink jednotlivých disciplín moderního pětiboje jsou v TJ Dukla velmi dobré, protože
v rámci spolupráce s ASC Dukla můžeme využívat
jeho sportoviště. Úroveň sportovních zařízení pro
moderní pětiboj na Dukle se navíc v posledních
letech výrazně zlepšila, na čemž má největší zásluhu vedoucí trenér ASO Dukla moderního pětiboje
Jiří Adam. Výsledkem nejen jeho snažení byl vznik
nového tréninkového centra moderního pětiboje
v prostorách tribuny fotbalového stadiónu na Julisce, otevřeného v roce 2004. Nachází se tu šermírna
se šesti šermířskými planšemi, střelnice s celkem
devatenácti střeleckými stavy, posilovna, odpočívárna a klubovna. Běžecké tréninky absolvujeme v létě
na atletickém stadionu na Julisce nebo v terénu,
v zimě při nepříznivém počasí využíváme běžecký
trenažér nebo chodíme trénovat do atletické haly PSK
Olymp Praha ve Stromovce. K tréninku plavání nám
slouží především plavecký bazén na Julisce a jízdu
na koni trénujeme v JK Poděbrady.
Jaké jsou u nás pro mládežnické kategorie pořádány závody?
Všechny domácí závody jsou zařazeny do Českého poháru mládeže, v jehož rámci se pak konají i mistrovství České republiky jednotlivých věkových kategorií.
Většina závodů MČR je pořádána jako mezinárodní.
Závody ČPM probíhají po celý rok, takže každý měsíc
od března do listopadu s výjimkou letních prázdnin
se koná jeden závod. Pořadatelé jednotlivých závodů
se střídají, ale ty pražské se většinou konají na Julisce. Do celkového hodnocení ČPM se započítávají tři
nejlepší bodové výsledky dosažené na jednotlivých
závodech v průběhu celé sezóny.
Jaká je v mládežnických kategoriích mezi českými
oddíly moderního pětiboje konkurence?
V České republice je devět oddílů moderního pětiboje. V Praze jsou to TJ Dukla, ADOS, MOPE, PORTHOS
a Fakulta stavební, dva oddíly jsou v Ústí nad Labem,
a to Tatran a TJ, tradiční baštou moderního pětiboje
je PSC v Plzni a jediným pětibojařským klubem na Moravě je SC Bystřice. Největší konkurencí je pro nás
v současné době asi bystřický oddíl, kde se výchovou
mládeže zabývají systematicky už řadu let, kvalitní
mladé závodníky mají i v Plzni a v Ústí nad Labem.
V Praze se kromě Dukly pracuje s mládeží asi nejvíc
v nedávno vzniklém klubu PORTHOS, jinde to však
trochu vázne, takže se jako oddíl, pod nějž spadá
SCM, snažíme ostatní pražské kluby přimět v tomto
ohledu k větší aktivitě.
Aleš Preiszler při šermu na MS „A“ 2005 v Plzni
rozhovor
Kterých úspěchů dosažených vašimi svěřenci v poslední době si nejvíce ceníte?
Naši závodníci dosáhli od roku 2000 řady vynikajících výsledků. Prvním výrazným úspěchem bylo
vítězství Petra Lebla (ročník narození 1985) na ME
„B“ ve španělské Melille v roce 2001, kde získal i stří-
Ondřej Polívka v cíli běhu na MS „A“ 2005 v Plzni
(rozhovor s Ondřejem Polívkou na str. 27)
brnou medaili v soutěži družstev. O dva roky později
na ME „A“ v Budapešti opět vyhrál a navíc získal
zlato i v soutěži družstev a štafet. O to víc nás může
mrzet, že tento velmi nadějný závodník před časem
z osobních důvodů ukončil aktivní činnost. Na budapešťském ME se však hned za Lebla zařadil další náš
závodník David Svoboda (1985), který v individuálním závodě získal stříbrnou medaili. Jeho sportovní
kariéra úspěšně pokračuje pod vedením trenéra
Jiřího Adama, protože v současné době je již členem
seniorského reprezentačního výběru.
Důstojným nástupcem obou borců je Ondřej Polívka
(1988), který v roce 2004 na ME „B“ v Budapešti získal stříbrnou medaili v závodě jednotlivců i v soutěži
štafet. Členem této štafety byl i další náš závodník
Petr Sláma (1988). Na tento úspěch navázal Ondřej
Polívka hned o rok později, kdy na MS „A“ v Plzni
získal mezi jednotlivci bronz. Ve stejné věkové kategorii nás na tomto MS reprezentoval i Aleš Preiszler
(1987). O něco mladší jsou Tereza Bayerová (1989)
či Lenka Silberhornová (1990), která loni na ME „B“
v italském Montepulcianu získala stříbrnou medaili
v závodě štafet a bronzovou v soutěži družstev a v individuálním závodě obsadila výborné páté místo.
Jaké mezinárodní mistrovské soutěže čekají
na mladé moderní pětibojaře Dukly v tomto roce?
Závody mistrovství světa a Evropy jsou soustředěny
především do jarních a letních měsíců. Junioři mají
své ME již od 22. do 29. 4. v Torres Vedras v Portugalsku a MS absolvují od 7. do 13. 8. v čínské Šanghaji.
V kategorii A se ME letos uskuteční od 26. do 30. 7.
v polské Lodži a MS proběhne od 23. do 27. 8. v italských městečkách Popoli a Sulmona. V kategorii
B se pořádá pouze ME a to se bude letos konat
od 6. do 9. 7. v Praze na Julisce. Naši patnáctiletí
a šestnáctiletí závodníci v trojboji (střelba-plavání-běh) budou mít tedy tentokrát výhodu domácího
prostředí, což je jistě povzbudí k vynikajícím výkonům. |
21
moderní pětiboj
rozhovor
z historie armádního sportu
dukla sport
text: Otto Janoušek
foto: archiv TJ Dukla Liberec
50 let Dukly Liberec
Jubileum
sportu pod
z historie armádního sportu
Nelehké začátky
Sportovní odvětví, jak bylo uvedeno, tvořila organizační základ v počátcích vzniku Armádního střediska
Dukla Liberec. Nejcennějším vkladem do úspěšné, leč
ještě vzdálené budoucnosti byl – lidský potenciál.
Nesmírná obětavost trenérů a většiny funkcionářů
směřovala k hlavnímu cíli – vybudovat středisko,
které bude odpovídat modernímu pojetí přípravy
vrcholových sportovců. Bylo celkem jasné, že takovému pojetí musí odpovídat i materiální technická
základna. V tomto směru byly začátky velmi prozaické a stará tereziánská budova se stala centrem veške-
Zlepšení podmínek
K 1. červnu 1975 bylo v součinnosti s ČSTV zřízeno při
Dukle Liberec Středisko vrcholového sportu mládeže
(SVSM). Talentovaným sportovcům z řad mládeže
se tak dostala možnost přípravy v podmínkách
armádního vrcholového sportu, včetně ubytování,
stravování a péče o školní vzdělání. Řízením SVSM byl
pověřen Stanislav Řehák, který se mohl opírat o práci
trenérů Miloslava Bělonožníka, Rudolfa Höhnla,
Zbyňka. Hubače, Josefa Smolky a dalších. Dosahovanými výsledky se SVSM zařadilo mezi nejlepší v rámci
ČSTV.
Zleva: Jiří Parma, Pavel Ploc a Jiří Malec
Shora a zleva: „Bronzoví“ z Calgary Václav
Korunka, Radim Nyč, Ladislav Švanda a Pavel Benc
Ústřední postavou skokanů těchto let byl Pavel
Ploc. Jeho bronzová medaile ze ZOH 1984 byla doplněna stříbrnou medailí ze ZOH 1988. Zde mu skvěle
sekundoval Jiří Malec, který získal bronz. Neméně
úspěšný byl Jiří Parma, mistr světa z roku 1985,
který spolu s dalšími libereckými dukláky Ladislavem Dluhošem a Františkem Ježem, doplněnými
banskobystrickým Martinem Švagerkem, získává
bronzovou medaili v soutěži družstev na ZOH v roce
1992.
Krize severské kombinace pokračuje, prapor drží
pouze jednotlivci, jako Miroslav Kopal, František
Pavel Ploc
Jiří Malec a Pavel Ploc
Stotisícové město Liberec je známo svými bohatými sportovními tradicemi, zájmem veřejnosti i dobrými podmínkami pro přípravu
špičkových sportovců v řadě odvětví. Výstavba moderních zařízení a dosahované výsledky v nejvyšších domácích i mezinárodních
soutěžích tyto tradice umocňují. Významný podíl patří armádním sportovcům.
Když jsem byl požádán Pavlem Bencem, abych do nového sportovního magazínu DuklaSport napsal něco o počátcích a budování Dukly
Liberec, uvědomil jsem si, že uplynulo již 50 let od položení prvních základů budoucího centra pro přípravu armádních sportovců. Toto
výročí jistě nezůstane bez povšimnutí a bude dostatek příležitostí pro oživení vzpomínek těmi, kteří se do historie Dukly svou prací
a zejména sportovními výsledky zapsali.
P
roto se vrátíme do minulosti s cílem připomenout některé významné okolnosti, které měly
na vznik a budování střediska rozhodující vliv. Jak
známo, v roce 1956 byl rozpuštěn oddíl reprezentantů Ústředního domu armády (ÚDA) a jednotlivá
sportovní družstva byla dislokována do posádek, kde
se stala součástí příslušných vojenských útvarů. Celý
tento proces postrádal zásadní koncepční řešení, což
se později projevilo v dalších redislokacích armádních sportovních družstev (ASD) a nižší kvalitě sportovní přípravy. Výjimku tvořila ASD, která se stala
součástí Vojenské tělovýchovné školy Miroslava Tyrše
(VTŠ MT) a kde bylo možné navázat na integrovaný
systém přípravy sportovců v bývalé organizační
struktuře ÚDA.
Podíl velitelů
Přestože podmínky pro život ASD u některých útvarů
byly nepříznivé, je třeba v zájmu objektivního posouzení uvést, že někteří velitelé potřebám sportovců
vyhověli. Tak tomu bylo například v Jihlavě, kam bylo
ASD ledního hokeje po krátkém působení v Olomouci
v roce 1958 přemístěno a pod vedením trenéra Jaroslava Pitnera byly vytvořeny dobré podmínky pro přípravu hráčů a budoucí vynikající výsledky. Podobně
dobré podmínky nalezli lyžaři v Liberci u 24. raketometné brigády pod vedením Jaromíra Frýdy a krátce
poté Emila Belly s trenéry Zdeňkem Remsou, Milanem
Špačkem a Václavem Mečířem.
Polovina šedesátých let byla charakteristická snahou
docílit redislokace některých ASD z českých zemí na Slovensko s cílem vytvořit jejich proporcionální rozdělení.
Ukázalo se, že nejde o pouhé přemístění některých ASD,
ale víceméně o vytvoření „zrcadlového“ systému, což
podporovalo vedení slovenské tělovýchovy.
Pro tento záměr se ukázaly jako vhodné podmínky
v Banské Bystrici, což vedlo ke zřízení Armádního
střediska Dukla k 1. září 1967. O těchto skutečnostech se zmiňuji záměrně, neboť „ve hře“ byla i otázka
redislokace těch ASD, která měla v nepříliš vzdálené
budoucnosti tvořit základ Armádního střediska
Dukla Liberec.
22
Liberecký start
K 1. lednu 1970 dochází ke zřízení Armádního střediska Dukla Liberec, kterému předcházela řada ne
vždy jednoduchých jednání o podmínkách umístění
nového útvaru v posádce Liberec. Pamětníci mi jistě
potvrdí, že toto, řekl bych přípravné období bylo velmi důležité pro zahájení činnosti, zejména v oblasti
sportovní přípravy.
Do organizační struktury střediska byla začleněna
ASD ledního hokeje (se sídlem v Jihlavě), ASD ragby
(se sídlem v Přelouči), ASD vodního slalomu (se sídlem v Brandýse nad Labem), ASD odbíjené, lyžování
a saní. Přestože personální obsazení funkcí bylo
zpočátku nedostatečné, dařilo se vcelku uložené
úkoly plnit.
V Jihlavě se veškerý život ASD ledního hokeje opíral
o zkušenosti trenéra Jaroslava Pitnera, kterému
asistoval Stanislav Neveselý. Město přijalo armádní
hokejisty za své, což přispělo k jejich vynikajícím
výsledkům jak v ligové soutěži, tak v podílu na státní
reprezentaci. Známé přirovnání o jihlavské „hokejové
univerzitě“ neslo punc progresivních metod tréninku.
Jihlavská Dukla sedmdesátých let vychovávala nejlepší světové hokejisty a byla rozhodující zásobárnou
hokejové reprezentace.
Odbíjená
ASD odbíjené po anabázi z Prahy do Kolína a Jihlavy vedl Karel Paulus, bývalý vynikající hráč, který
se mohl opírat o neméně zkušeného Josefa Smolku,
svého budoucího nástupce ve funkci trenéra. Příchod
volejbalistů znamenal velký zájem diváků a vytvoření
skutečně domácího prostředí. Kapacita tělocvičny
TJ Lokomotiva bohužel tomuto zájmu neodpovídala.
Přesto si však družstvo v Liberci našlo své věrné
příznivce, vznikla základna mládeže a již v letech
1973, 1975 a 1976 se stali armádní volejbalisté domácími mistry, v roce 1975 zvítězili v Poháru mistrů
evropských zemí. Hráči Lubomír Zajíček, Jaroslav
Stančo, Vlastimír Lenert, Lubomír Potáč, Milan Kosař,
Jaroslav Tomáš a další pravidelně oblékali reprezentační dres.
Lyžování - saně
ASD lyžování (včetně biatlonu), jak bylo uvedeno,
působilo v Liberci již od roku 1956 a mělo ve svých
řadách zkušené závodníky, kteří prakticky tvořili
základ reprezentačních družstev. Působení takových
trenérů, jako byli Jaroslav Honců, Štefan Olekšák,
Dalibor Motejlek, Jaroslav Janda, bylo úspěšným
navázáním na práci předchůdců. Nevýhodou byla
skutečnost, že nebyly k dispozici vlastní objekty a zařízení pro trénink v zimním období, přesto si starší
rádi vzpomínají na pohostinnost hotelu „Hubertus“,
ubytovnu ve Svatém Petru ve Špindlerově Mlýně,
„Rýžoviště“ v Harrachově či další zařízení v českých
a slovenských horách.
ASD saní v době svého ustavení nemělo v armádě
svoji tradici. Jinak tomu však bylo v samotném
Liberci, Tanvaldu a Smržovce, kde působila řada
trenérů a funkcionářů tohoto sportovního odvětví.
Právě o spolupráci s těmito zkušenými a svému
sportu oddanými lidmi se opíral trenér ASD Luboš
Spáčil. Dobré výsledky na sebe nedaly dlouho čekat.
Vodní slalom
ASD vodního slalomu našlo v Brandýse nad Labem
celkem dobré podmínky pro svoji specifickou činnost. Trenér Miroslav Jelínek prozíravě využíval
zkušeností bývalých úspěšných závodníků Zdeňka
Fifky, Jiřího Dejla, Vlastimila Ouředníka a dalších.
Proto přechod ASD z dřívějšího působiště v Bechyni
do nového prostředí byl krokem ke zlepšení tréninkových podmínek.
Ragby
Spíše krátkou epizodou v životě střediska bylo
ASD ragby. Tento tvrdý sport měl po 2. světové
válce jistě i pod francouzským vlivem v armádě
svoji podporu. Snaha byla ve spolupráci s útvarem
v Přelouči vytvořit příznivé podmínky pro trénink
a účast v ligové soutěži. Vzhledem k početnímu
stavu sportovců bylo ASD převedeno do systému
výkonnostního sportu v rámci Vojenské tělovýchovné jednoty (VTJ).
rého dění, včetně ubytování a stravování sportovců.
V poměrně krátké době se podmínky života střediska
zlepšily. Trenérům tehdy nevadilo, že „úřadují“
v jedné velké místnosti, určené kdysi pro vojáky, kde
každý měl svůj stůl a skříň pro osobní potřeby. Tento
baťovský systém měl sice jisté výhody, ale do budoucna mělo být vše trochu jiné.
První úspěchy
Výrazné zlepšení podmínek sportovní přípravy přineslo v průběhu sedmdesátých a osmdesátých let své
ovoce. Trenér Jaroslav Honců, který armádní lyžaře
vedl plných 18 let, přivedl do světové špičky Jana
Fajstavra, Václava Peřinu, Karla Štefla, Karla Sackého, později Stanislava Henycha, Jiřího Berana, Milana Jarého, Františka Šimona a další. První „velkou“
medaili přivezl v roce 1974 z Mistrovství světa (MS)
ve Falunu ze závodu na 50 km Stanislav Henych.
Vysokou výkonnost prokazovali skokani vedení
skvělým trenérem Zdeňkem Remsou. Josef Matouš
4. místem na ZOH 1964 v Innsbrucku, Dalibor Motejlek světovým rekordem v letech výkonem 142 m,
Jaroslav Balcar 4. místem na ZOH 1972 potvrdili
správnost nastoupené cesty podmíněné zavedením
moderních tréninkových metod. V dresu liberecké
Dukly se objevují další skokani, jako Zbyněk Hubač,
Rudolf Höhnl, František Rydval, Ladislav Divila,
Leoš Škoda, Josef Samek, František Novák. Díky jim
se v těchto letech stalo Československo světovou
skokanskou velmocí.
Za svými kolegy nezaostávali ani závodníci severské kombinace. Skvělé 4. místo Tomáše Kučery
na ZOH v roce 1968, potvrzené o čtyři roky později
šestým místem, bylo výsledkem kvalitní práce trenérů Štefana Olekšáka a Josefa Kutheila. Později však
přišel útlum, který trval až do devadesátých let.
Vítězství v PMEZ
V témže roce dosáhli volejbalisté Dukly významného
úspěchu na mezinárodním poli – vybojovali vítězství
v PMEZ. Po zásluze se jim dostalo ocenění, ale největší radost byla z následného rozhodnutí MNO o vybudování sportovní haly s odpovídající kapacitou pro
diváky. Po určitých problémech s výběrem staveniště
mohla opět firma SOKO Mostar práce zahájit. Na podzim roku 1983 krásná hala přivítala volejbalisty
i liberecké diváky. Vleklý problém byl tím vyřešen.
Další mistrovské tituly v letech 1980 a 1983 byly
na dlouhou dobu poslední. Po transformaci volejbalu
na příspěvkovou organizaci přišly další tituly v letech
2001 a 2003. Titul v roce 2003 byl celkově šestnáctým, věřme, že ne posledním.
Dukla do Harrachova
Rok 1983 byl vůbec obdobím stavebních aktivit střediska. Cestou civilních orgánů státní správy se podařilo zajistit finanční prostředky na výstavbu výcvikového zařízení v Harrachově s ubytovací kapacitou 80
lůžek. Uvedením výcvikového zařízení v Harrachově
v zimě roku 1993 do provozu byly realizovány nejdůležitější projekty dlouhodobého plánu výstavby Dukly
Liberec. Ke komplexní vybavenosti přispělo i vybudování tenisových kurtů a volejbalového hřiště s umělým
povrchem a osvětlením v areálu střediska.
Devadesátá léta se vyznačovala skvělými výsledky
běžců a skokanů. Běžecká parta kolem trenéra Bohuslava Rázla svojí pílí, tvrdou přípravou podmíněnou
dřinou, sebezapřením, ale i notnou dávkou ctižádosti
dosahuje skvělých výsledků. Radim Nyč, Václav Korunka, Pavel Benc a Ladislav Švanda přivážejí ze ZOH
1988 v Calgary bronzovou medaili ze štafety 4 x 10 km,
v roce 1989 přivážejí stejní závodníci bez Pavla Bence
s Martinem Petráskem medaili stejné hodnoty z MS.
Máka, kvalitní výsledky dosahují junioři Milan Kučera
a Ladislav Rygl.
Éra Neumannové
V roce 1994 přichází do liberecké Dukly Kateřina
Neumannová, která do současnosti získala 6 olympijských medailí.Konec dvacátého a začátek jedenadvacátého století je skutečně v armádním lyžování
nesmazatelně spojen s Kateřinou Neumannovou.
Nejenže se v roce 1994 stala první ženou v armádním
vrcholovém sportu v jeho novodobé historii, ale stala
se zejména po skvělém výsledku na ZOH 2006 v Turíně
druhou olympijskou vítězkou v padesátileté historii
liberecké Dukly a celkovým ziskem olympijských
medailí fenoménem českého sportu. Její výsledky,
úspěchy Jakuba Jandy, Ladislava Rygla, Jiřího Magála, Ondřeje Banka a dalších ukazují, že v liberecké
Dukle jsou vytvořeny optimální podmínky pro přípravu nejlepších armádních sportovců. Jsem přesvědčen, že tento názor bude potvrzen i při MS 2009
v klasickém lyžování, které rozhodnutím FIS bude
organizovat město Liberec.
Na závěr
I když cesta k dosažení vytčených cílů v roce 1970 nebyla jednoduchá, jejich splnění potvrzuje správnost
rozhodnutí o zřízení sportovního střediska Dukly
v Liberci. Proto věřím, že ten, kdo by se chtěl blíže
seznámit s moderním centrem pro přípravu vrcholových sportovců – je na správné adrese. |
23
dukla sport
Dukla Jihlava
legenda československého hokeje
Při setkání s osobou, které je
věnována tato stránka, se mi opět
potvrdilo lety a praxí získané
poznání. Z většiny lidí, kteří
v životě skutečně něčeho dosáhli
nebo byli něčím výjimeční,
vyzařuje neobyčejná skromnost.
Navíc když si chvíli povídáte
s panem Honzou, okouzlí Vás svou
bezprostředností, inteligencí,
přirozeným a noblesním
vystupováním a získáte
přesvědčení, že s touto elegantní
osobností se kdykoliv příště velmi
rádi znovu setkáte.
Jan Klapáč
dukla sport
text: Věra Černá
foto: Věra Černá a archiv Jana Klapáče
Dukla Jihlava
DUKLA JIHLAVA v hokejové sezóně 1977 – 1978
Sedící zleva: Jiří Holík, Jaroslav Holík, Jaroslav Jágr, trenér Stanislav Neveselý, náčelník ASVS Otto Janoušek, trenér Jaroslav Pitner, Jiří Králík, Jan Suchý, Jan Hrbatý.
2. řada: Miloš Kupec, Petr Brdička, Vladimír Veith, Miloš Novák, Josef Vondráček, Josef Augusta, Milan Chalupa, Petr Adamík, Jiří Seidl, František Černík, Otta Klapka.
3. řada: Karel Horáček, František Výborný, Vítězslav Ďuriš, Pavol Švarný, Peter Ihnačák, Ladislav Vysušil, Vladimír Šandrik, Jaroslav Stuchlík, Luboš Kšica, Josef Paleček.
text: Josef Sobota
foto: archiv ASC Dukla
D
o historie československého ledního hokeje se jihlavská Dukla zapsala nesmazatelným písmem.
Ať bude její budoucnost jakákoliv, bez názvu tohoto
klubu se neobejde žádný přehled bohaté historie
československého ledního hokeje.
Dukla, mnohými milována, mnohými nenáviděna,
ale málokomu byla lhostejná. Byla označována jako
ta, která chudým brala, aby se sama obohatila.
Při svém vzniku a v podstatě až do konce minulého
století byla pro mladé začínající hokejisty jedinečnou
příležitostí, jak jednak hokejově vyrůst a jak navíc
„přežít“ povinnou vojenskou základní službu. Slovo
„přežít“ by většina z těch, kteří Duklou prošli, označili
za plně na místě, protože tréninkové metody byly
vždy náročné a pouze ti, kteří je zvládli, se mohli stát
osobnostmi československého a světového ledního
hokeje. Za všechny se sluší jmenovat Jana Klapáče,
Jaroslava a Jiřího Holíkovy, Jana Suchého, Ladislava
Šmída, Josefa Augustu, Milana Chalupu, Jaroslava
Benáka, Bedřicha Ščerbana a řadu dalších, kteří
oblékli rudo-žlutý dres.
Nelze zapomenout na ty, kteří tvrdé tréninkové
dávky naordinovali, trenéry Jaroslava Pitnera, Stanislava Neveselého, Josefa Augustu nebo Jaroslava
Holíka. Mezi nesporné legendy patří bezesporu
MUDr. Milan Kartůsek, Pavel Křížek a Josef Sobota.
Dukla Jihlava byla reprezentantem krásné Vysočiny
a celého Československa a je nejúspěšnějším klubem
v naší stoleté hokejové historii a na tomto faktu
nelze nic změnit. |
Rok založení: 1956
Klubové barvy: rudá a žlutá
Kapacita stadionu: 7 500 míst
Úspěchy
Mistr ligy v letech:
1967, 1968, 1969, 1970, 1971, 1972, 1974,
1982, 1983, 1984, 1985, 1991
Finalista PMEZ:
1968, 1971, 1973, 1977, 1983, 1985, 1986
Vítěz Spenglerova poháru:
1966, 1967, 1969, 1979, 1983
Finalista světového poháru: 1972, 1974
Jiří Holík, v Dukle od 1963 do 1978
počet zápasů: 553, počet branek: 282
Jaroslav Holík, v Dukle od 1961 do 1979
počet zápasů: 602, počet branek: 266
Jan Suchý, v Dukle od 1963 do 1979
počet zápasů: 561, počet branek: 164
Jiří Holík, *1944
útočník (levé křídlo)
24
Jaroslav Holík, *1942
útočník (centr)
Jan Suchý, *1944
obránce
Jan Hrbatý, *1942
útočník
Jan Hrbatý, v Dukle od 1961 do 1980 (hráč)
od 1995 do 1998 (trenér)
počet zápasů: 572, počet branek: 222
P
oznali jste, že mluvím o jednom ze slavného
útočnického tria Jan Klapáč, Jiří Holík a Jaroslav
Holík? O skvělém pravokřídelním útočníkovi, jenž
má se svými týmovými kolegy a trenérem Pitnerem
na svědomí téměř revoluční převrat v pojetí národního hokeje? Ano, Jan Klapáč je ten, kdo se právem
dostal jako první na naši stránku největších osobností Dukly. Posuďte sami:
Jako hráč Dukly Jihlava v letech 1960 – 1975 odehrál 524 zápasů, jeho hokejka se zasloužila o 354
branek. Je držitelem stříbrné medaile z OH 1968
v Grenoblu a bronzové z OH 1964 v Innsbrucku. Sedmkrát bojoval na MS a vybojoval jedno zlato, čtyři
stříbra a dva bronzy.
A jak to začalo? Ačkoliv byl rodák z Prahy, rodiče
se přestěhovali do Karových Varů. Tam osud rozhodl
za něj. Naproti domu, kde bydleli, postavili zimní stadion, a tak Jan Klapáč prostě jednoho dne přešel ulici
... a stal se nejlepším střelcem všech dob s kreditem
nejslušnějšího hráče. Také jeho o šest let mladší bratr
Mirek se stal ligovým hokejistou. Dnes pracuje v Plzni
a jezdí trénovat do Německa.
Jan Klapáč coby odchovanec Dynama Karlovy Vary
po přestupu do Dukly už nikdy neoblékl jiný klubový
dres. Tenkrát byla jiná doba, a tak nabídky například
z francouzského Chamonix nebo z italské Cortiny musel nechat u ledu. Mezi svými klubovými kolegy se cítil dobře a vzpomíná na výborné vztahy po sportovní
i lidské stránce. Termín ponorková nemoc pro ně byl
neznámý pojem. Nestačilo, že se vidí celou sezónu.
O dovolené pro změnu spolu a se svými rodinami jeli
třeba do Jugoslávie.
Jako absolvent pedagogické fakulty se nějakou
dobu uplatnil i jako trenér mládeže v jihlavské Modetě. Když v roce 1975 skončil s aktivním hokejem,
byl rád, že se může přestěhovat do Prahy už kvůli
sportovní osobnost
Honza jede.....!!!!!
Slavné útočnické trio Jan Klapáč, Jaroslav Holík a Jiří Holík
A ještě několik otázek:
dceři, která se věnovala krasobruslení a přecházela
do skupiny trenérky Novákové. Pro aktivního sportovce nebyla výměna ledu za kancelář jednoduchá.
Přesto se na Ministerstvu obrany, kde řídil celou
oblast armádního sportu, uplatnil velmi dobře. Velice
hezky vzpomíná na dvouleté období, po které působil
jako velitel Armádního střediska vrcholového sportu
Dukla Liberec. Poté přešel do Prahy jako náčelník
Armádního sportovního centra Dukla a zasloužil
se o spoustu zásadních změn, které pomohly zlepšit
podmínky pro vrcholový sport v armádě. Působil také
jako tajemník v pražské Hvězdě, kde se opět mohl
těšit z bezprostřední blízkosti hokejového světa.
Proto si dnes může zaslouženě užívat důchodu.
A opravdu si ho užívá, jak už tak má ve zvyku, s plným
nasazením a přímým tahem na bránu. To, oč tentokrát kráčí jsou, jeho vnoučata. Dcera, která se provdala za svého spolužáka ze studií právnické fakulty
Janka Ledeckého (zpěváka, hudebního skladatele
a protagonistu dvou úspěšných muzikálů v divadle
Kalich), se mu postarala o životní náplň, která ho
mimořádně těší. Většinu svého času tráví se svými
vnoučaty a svou ženou, bývalou učitelkou ve Špindlerově Mlýně. Dvanáctiletý Jonáš a desetiletá Esterka
se tu závodně věnují snowboardingu a lyžování.
A že Honza jede..., ukázal nedávno i vnoučatům,
která ho přemlouvala na sjezdové lyže. V podstatě
na nich nikdy předtím nestál. Nechal se přesvědčit
a po malém tréninku na modré sjel s dětmi ve Svatém
Petru i hank na černé sjezdovce. Tolik stoupl v ceně
v očích svých vnoučat, že mu zhotovili diplom a Jonáš večer hned volal mamince do Prahy tu novinu,
že děda jezdí jako Pražák (nesmírná pochvala). Děda
Honza má prostě srdce sportovce i ve svých 65 letech,
které oslavil předposlední únorový den. |
Pane Klapáči, když se naprosto zjednodušeně
ohlédnete za svojí kariérou, který moment byste
ohodnotil jako svůj nejsilnější zážitek?
Jednoznačně mistrovství světa v Praze 1972. Tomu
se nerovnají snad ani zážitky z olympiád. Jednak
jsem tenkrát dal celkem devět gólů, byl jsem u šesti
přihrávek, stal jsem se autorem prvního a posledního
gólu šampionátu a jednak ta atmosféra byla neopakovatelná. Kromě nádherného hokejového vítězství
to tenkrát mělo i trochu politický podtext. My jsme
bojovali proti ruským okupantům. A vyhráli. Tak neuvěřitelně silný emotivní náboj mezi národem jsem
v životě zažil snad už jen v roce 1989 na Václaváku.
Co vás dnes dokáže naštvat?
Taková ta zvýšená brutalita a bezohlednost mezi dětmi. Rodiče z různých důvodů dnes nemají na výchovu
čas a výsledkem je zločinnost mezi mládeží. Když si
děti ubližují mezi sebou, když ničí věci okolo sebe. To
mě dokáže vždycky rozčílit.
Co vám naopak udělá největší radost?
Vnoučata a to, že se jim můžu věnovat. To, že dcera
má hezké manželství, že Janek je zeť, se kterým si
rozumím, že má smysl pro rodinu a umí dětem vytvořit šťastné rodinné zázemí.
Co jste si přál k narozeninám?
Hokejovou medaili na olympiádě. Nebo alespoň dobrý hokej. Jinak mně už se v životě všechno splnilo.
Z materiálních věcí si nic nepřeju. To je pomíjející.
Při povídání na téma rodina a vnoučata mě napadl
jeden Platonův citát: „Starajíce se o štěstí jiných,
nacházíme své vlastní”. Moc bych panu Klapáčovi
přála, ať má toho „vlastního štěstí” stále dostatek.
25
osobnost
z historie armádního sportu
stalo se
V
připravila: Věra Černá
Jednou dole, jednou nahoře – Jakub Janda první v SP
Po ne zcela vydařených ZOH v Turíně si skokan Jakub Janda ve slovinské Planici převzal křišťálový glóbus jako cenu za celkové prvenství ve Světovém poháru. V sedmadvacetileté historii
SP se stal prvním českým vítězem, a potvrdil tak svůj kredit nejlepšího skokana sezóny.
Co si Nikola Sudová nadělila k narozeninám?
První místo v závodě Světového poháru. Bezchybným stylem jízdy v boulích, saltem s krosem,
helikoptérou se zánožkou a roznožkou oslavila v kanadském Apexu Nikola 24. narozeniny,
které měla den před závodem. V celkovém hodnocení SP obsadila krásné čtvrté místo.
Sapporo zpečetilo pořadí SP
Poslední závod skiatlonu v Japonsku byl tvrdý pro Kateřinu Neumannovou i její soupeřky.
Doběhla pátá a to rozhodlo o jejím celkovém umístění. Pátou příčku vybojovala i v konečném
pořadí Světového poháru.
Rekordů není nikdy dost
Na mistrovství světa v kanadském Calgary překonává rychlobruslařka Martina Sáblíková jeden rekord za druhým – český juniorský a seniorský rekord v závodě na 500 m, světový juniorský a český seniorský a juniorský rekord na 5 000 m. Ve stejném závodě dojela druhá a deváté
místo jí náleží v celkovém pořadí MS.
Nečekaný triumf v Japonsku
Snowboardista Michal Novotný jako první český závodník vyhrál závod ve snowboardcrossu
na Světovém poháru v Furanu. Čtyřiadvacetiletý závodník (juniorský vicemistr světa a vítěz
světové univerzidády) patří k našim velkým talentům v této sportovní disciplíně.
Ivan Satrapa v radě ČT
Bývalého olympionika Ivana Satrapu zvolili ve středu 15. března 2006 poslanci v tajné volbě
jako patnáctého člena Rady České televize. Radní jsou nyní kompletní. Ivan Satrapa získal 87
hlasů. |
přečetli jsme za vás
15. – 19. března 2006
ýjimečnost dvou největších osobností české atletiky
Emila Zátopka a Jana Železného potvrdila i historická
bilance nejznámějšího atletického časopisu světa - amerického Track and Field News.
Podle celkové bilance úspěšnosti v celosvětových žebříčcích, které tento časopis již desítky let sestavuje, obsadil
Emil Zátopek díky svým triumfům na tratích 5 000, 10 000 m
i v maratonu ziskem 170 bodů 5. místo. Před slavným běžcem, který sbíral pro Československo slávu ještě v dresu ATK,
předchůdci dnešní Dukly, jsou jen 1. Carl Lewis, USA se 332
b. (100 m, 200 m, dálka), 2. Haile Gebrsellassie, Eth. 189
b. (5 000 m, 10 000 m, maraton), 3. Michael Johnson, USA
187 b. (200 m a 400 m), 4. Parry O´Brien (USA) 172 b. (koule
a disk).
V součtu úspěšnosti v jedné disciplíně vede tabulku světových atletických osobností Jan Železný (oštěp) 150 b.,
2. Carl Lewis 148 b. (dálka), 3. Sergey Bubka (SSSR) 147 b.
(tyč). Oštěpař Dukly se zařadil mezi kvarteto legend, které
se dostaly do první světové desítky v 18 sezónách. Dlouhověkostí úspěšného závodění se mu vyrovnali jen diskař
Jürgen Schult (Něm.), kladivář Jurij Sedych (SSSR) a oštěpař
Janis Sidlo (Pol.). Poslední tři již nezávodí, a tak má po letošní sezóně Jan Železný naději stát se světovou „1“ i v této
kategorii atletických legend.
V soutěži žen je historicky nejúspěšnější Irena Szewinská
(Polsko) se 342 body ale ze šesti disciplín (100 m, 200 m,
400 m, 400 m př., dálka, víceboj) před dodnes běhající
Marlene Otteyovou (Jam. – Slovinsko), která 286 bodů
nasbírala jen ve sprintech na 100 a 200 m. Dlouhověkostí
vrcholné výkonnosti Heike Drechslerová předčila i muže.
V první světové „10“ se objevovala plných 21 let. |
očekávané
sportovní události
ve II. čtvrtletí 2006
Atletika
MM Zlatá tretra
Dukla mítink – MJO
EP družstev
30. 5.
5. 6.
17. – 18. 6.
Ostrava
Praha
Praha
Cyklistika
MS dráha
MZ dráha – Mem. Hargaše
13. – 16. 4.
16. 6.
Francie – Bordeaux
Brno
Kanoistika
SP
12. – 14. 5.
26. – 28. 5.
Polsko – Poznaň
SRN – Duisburg
Vodní slalom
MS sjezd
SP slalom
24. – 29. 5.
26. – 28. 5.
2. – 4. 6.
9. – 11. 6.
Velká Británie – Bala
Řecko – Atény
SRN – Augsburg
Španělsko – Seo
Veslování
Pražské Primátorky
Parašutismus
EP – přesnost přistání
Sport. střelba
(broky)
Sport. střelba
(kule)
připravil: František Macák
4. – 5. 2. / MZ víceboje – Tallinn – Estonsko
muži / sedmiboj – 1. Šebrle – 6 067 bodů
Cyklistika Praha
3. – 5. 3. / SP dráha – Sydney – Austrálie
ženy / scratch / SDJ – 2. Machačová
Lyžování – běh
14. – 15. 1. / SP – Val di Fiemme – Itálie
muži / 4 x 10 km štafeta – 4. ČR A – Magál, Šperl – pod. 1/2
ženy / 15 km vol. (hr. st.) – 1. Neumannová
21. 1. / SP – Oberstdorf – Německo
ženy / skiatlon – 3. Neumannová
Lyžování – skok
31. 12. – 1. 1. / SP „Turné 4 můstků“ – GA-PA – SRN
muži / velký můstek – 1. Janda
3. – 4. 1. / SP „Turné 4 můstků“ – Innsbruck – Rakousko
muži / velký můstek – 2. Janda
12. – 15. 1. / MS v letech – Kulm – Rakousko
muži / jednotlivci – 7. Janda
družstva – 8. ČR – Janda, Matura, Hájek, Sedlák
28. – 29. 1. / SP – Zakopané – Polsko
muži / velký můstek – 4. Janda
25. 2. / MČR – Klingenthal – Německo
muži / K 125 – 1. Matura
4. – 5. 3. / SP – Lahti – Finsko
muži / velký můstek – 2. Janda
Akrobatické lyžování
7. – 8. 1. / SP – Mont Gabriel – Kanada
ženy / boule – 3. N. Sudová
13. – 14. 1. / SP – Deer Valley – USA
muži skoky – 4. Valenta
20. – 22. 1. / SP – Lake Placid – USA
ženy boule – 4. N. Sudová
4. – 5. 2. / SP – Špindlerův Mlýn
ženy / boule – 4. N. Sudová
5. – 6. 1. / SP „Turné 4 můstků“ – Bischofshofen – Rakousko
muži / velký můstek – 2. Janda
2. 3. / SP – Jisan – Korea
celkové pořadí – 1. Janda
ženy / boule – 5. N. Sudová
26
3. 3. / SP – Davos – Švýcarsko
muži / skoky – 3. Valenta
MS CISM
SP
EP Pu 300 m
CISM Regional
VC osvobození
výsledky zpracoval: Petr Eliáš
Moderní pětiboj
5. 3. / SP – Inawashiro – Korea
ženy / boule – 4. N. Sudová
Parašutismus
24. – 26. 2. / MČR v paraski – Strakonice
muži / jednotlivci – 1. Taršinský
SP
VC Hradce Králové
přehled sportovních výsledků za měsíce leden až březen 2006 – výběr
Atletika
21. 1. / MZ „Hustopečské skákání“ – Hustopeče
muži / výška – 1. Ton – 233 cm
kalendář / otázky a odpovědi
dukla sport
dukla sport
MS CISM
SP
muži
ženy
Windsurfing
SP
Rychlobruslení
13. – 15. 1. / ME – Hamar – Norsko
ženy / 3 000 m – 3. Sáblíková – 4:08,60
ženy / 5 000 m – 1. Sáblíková – 7:05,10
ženy / celkem víceboj – 4. Sáblíková – 2,62
Sportovní střelba Plzeň
1. – 5. 3. / HME a HMEJ – Moskva – Rusko
muži / VzBT 20 + 20 mix – 2. Januš – 386 b.
muži / VzBT 20 + 20 mix – 5. Jonáš – 384 b.
muži / VzBT 30 + 30 – 1. Januš – 583 b.
junioři / VzBT 20 + 20 mix – 2. Caknakis – 377 b.
junioři / VzBT 30 + 30 – 2. Caknakis – 568 b.
junioři / VzBT 30 + 30 / družstvo – 5. ČR – Šmol – pod. 1/3
přehled připravila: Věra Černá
3. – 4. 6.
Praha
1. – 6. 6.
15. – 18. 6.
Rakousko – Lochen
CRO – Rjeka
3. – 9. 4.
4. – 11. 5.
21. – 28. 5.
10. – 15. 6.
19. – 21. 5.
Čína – Donnguang
USA – Kerville
Egypt – Cairo
SRN – Suhl
Hradec Králové
21. – 28. 6.
25. – 31. 3.
23. – 30. 4.
22. – 28. 5.
1. – 4. 6.
10. – 13. 5.
24. – 28. 4.
3. – 7. 5.
Norsko – Rena
Čína – Guangzhou
Brazílie – Rescude
SRN – Mnichov
Itálie – Miláno
Plzeň
Plzeň
Plzeň
24. – 30. 5.
22. – 26. 3.
6. – 9. 4.
20. – 23. 4.
11. – 14. 5.
11. – 14. 5., 1. – 4. 6.
8. – 14. 4.
22. – 28. 4.
10. – 20. 5.
24. – 28. 5.
17. – 25. 6.
Litva – Kaunas
Mexico – Acapulco
GBR – Millfield
SRN – Berlín
Rusko – Moskva
Maďarsko – Budapešť
Španělsko – Mallorca
Francie – Hyeres
Rakousko – Neusiedlersee
Holandsko
SRN – Kiel
ptal se: Pavel Nekola
foto: archiv TJ Dukla Praha-moderní pětiboj
Tucet otázek
pro
Ondřeje Polívku
1. Datum a místo narození:
17. 3. 1988, Praha.
2. Povolání:
Student technického lycea SPŠST v Panské ul. v Praze.
3. Začátek sportovní kariéry (rok, sport, klub):
1994, plavání, PSK Olymp.
4. Jak jste se dostal k modernímu pětiboji?
O moderním pětiboji jsem se dozvěděl od kamaráda
ze školy. Jelikož se mi v té době zdálo plavání již
stereotypní, neváhal jsem a zkusil jsem to.
5. Oddílová příslušnost v minulosti:
PSK Olymp – plavání, PORTHOS – moderní pětiboj.
6. Současný klub a trenéři:
ASC/TJ Dukla Praha; Tomáš Janko – moderní pětiboj,
Robert Kopecký – jízda na koni.
7. Dosažené úspěchy v domácích a mezinárodních
juniorských závodech:
1. místo na MČR „B“ (2004),
2. místo na MČR „A“ (2004, 2005),
3. místo na MČR „J“ (2005),
2. místo na ME „B“ v jednotlivcích i ve štafetě (2004),
3. místo na MS „A“ (2005).
8. Nejlepší dosažený bodový výkon:
5 326 bodů, International German Championships
Junior Men, 2005.
9. Oblíbená disciplína moderního pětiboje:
Všechny trénuji se stejným úsilím. Moderní pětiboj
se sice skládá z pěti různých disciplín, ale dá se o něm
říct, že sám o sobě je jedinou disciplínou.
10. Sportovní vzor:
Nemám.
11. Zájmy a koníčky:
Lyžování, jízda na kole, turistika.
12. Sportovní a osobní cíle:
Sportovní: nadále sportovat se stejnou chutí
a jít v úspěších, kam až to půjde, třeba i startovat
na olympijských hrách. Osobní: vystudovat vysokou
školu. |
Veslování
28. 1. / MČR v trenažéru – Neratovice
muži / 1 x – 1. Synek – 5:42,8 – český senior. rekord
muži / 1 x LV – 1. Vabroušek – 6:13,1
27
moderní pětiboj
aktuality a výsledky
Český klub olympioniků
dukla sport
Olympijské jubileum
Pod taktovkou Dukly
Prvořadou událostí sportovního roku byla nepochybně zimní olympiáda v Turínu.
Mezi čestnými hosty byla i řada slavných českých sportovců, členů Českého klubu
olympioniků. Jistě není bez zajímavosti nahlédnout do historie i současnosti prestižního
sdružení sportovců, prvního svého druhu na světě. Nejvhodnějším mužem k rozhovoru
pro DuklaSport je nepochybně současný předseda klubu – slavný veslař a držitel stříbrné
olympijské medaile – Oldřich Svojanovský, který sbíral medaile v dresu Československa,
ale i Dukly Praha.
olympionici
Při oslavách 40 let Klubu českých olympioniků převzali Dana Zátopková
a Oldřich Svojanovský za přítomnosti předsedy ČOV Milana Jiráska dar
od slovenských olympioniků , který přivezl Michal Staňo (vpravo)
Členové Klubu českých olympioniků v Kopřivnici u památníku Emila Zátopka
Předsednické žezlo jste převzal koncem roku 2004
po dalším sportovci Dukly, také držiteli olympijského stříbra, házenkáři Ivanu Satrapovi. Vaši
oddíloví kolegové vládli klubu po většinu funkčních
období…
„To je pravda. Všechno začalo 10. června 1975, kdy
se v Praze ustavil Československý klub olympioniků
a do jeho čela byla zvolena Olga Modrachová-Davidová, bývalá členka týmu slavného ATK, předchůdce
Dukly. O čtyři roky později byl zvolen předsedou
Jiří Kynos, člen zlaté štafety mistrů Evropy. Po něm
převzal předsednictví olympijský vítěz ve střelbě
Jan Kůrka, také „duklák“. Po rozpadu Československa
se ustavil Český klub olympioniků, v jehož čele stanul
diskař Ludvík Daněk, kterému v roce 1997 předsednický mandát opět potvrdilo tehdy 336 registrovaných členů našeho klubu. Po nešťastném odchodu
Ludvíka převzal jeho roli Ivan Satrapa.“
světě, pro které byl inspirací zrod a činnost Klubu
československých olympioniků.“
Takže až na Daňka vládli klubu armádní sportovci.
V úvodu také tvrdím, že jste nejstarším společenstvím tohoto druhu na světě. Opravdu je to tak?
„Je to pravda. Náš klub je opravdu nejstarší na světě.
Teprve podle našeho vzoru ze zrodily podobné kluby
v celém světě. Jedinečnost našeho společenství
ocenil několikrát i předseda MOV pan Juan Antonio
Samaranch. Osobně vedení našeho klubu poblahopřál při své návštěvě Prahy v roce padesátého jubilea
Velké kunratické, které se jako divák také zúčastnil.
Právě za předsednictví pana Samaranche došlo
ke vzniku řady národních klubů olympioniků po celém
Náplň klubu je velmi pestrá. Vaši členové nechybí
na žádné velké sportovní i společenské události.
Jaké jsou však hlavní úkoly?
„Prvořadým cílem je podpora olympijských myšlenek,
Olympijské charty, myšlenek fair play, snaha podchytit a sdružovat české olympioniky a přispívat k rozvoji
našeho sportu. Významný je rovněž sociální program.
Je opravdu nedůstojné, že průměrný důchod našich
starších medailistů nedosahuje ani 8 000 Kč. Jistě jim
pomůže nastartovaný sociální program olympijského
výboru. S určitou částkou počítáme i na rekvalifikaci
olympioniků po ukončení sportovní kariéry a pomoc
28
text: František Macák
foto: Ladislav Kořán
Kolik členů dnes váš klub sdružuje?
„Nyní je nás kolem 650. Počet členů výrazně vzrostl
po změně statutu. Původně klub sdružoval jen
medailisty a olympioniky, kteří obsadili bodovaná
místa. Dnes však mohou být členy klubu všichni
aktivní účastníci olympiád, tedy i trenéři. Máme
zájem zapojit do činnosti v klubu rovněž mladé,
ještě aktivní sportovce a dát jim příležitost podílet
se na jeho vedení. Z mladých se do předsednictva
již v minulých letech dostali tenistka Helena Suková
a lyžař Pavel Benc, dnes šéf Dukly Liberec. V posledních volbách dostal důvěru členů i desetibojař Tomáš
Dvořák a předsednictvo chceme dále omlazovat. Jako
veslař bych ve vedení rád viděl i dalšího armádního
sportovce – veslaře Vaška Chalupu.“
při zařazení do normálního života. Budeme přispívat i na důchodové připojištění olympioniků. Rádi
bychom také realizovali myšlenku seniorského domu
pro olympioniky. Již jsme vstoupili do jednání s Ministerstvem obrany. A nezapomínáme ani na zdraví
našich členů, rehabilitaci, lázeňskou péči.
Buďme nyní konkrétní, které akce mají podporu
vašeho klubu?
„To by byl dlouhý výčet. Vzpomenu jen na ty hlavní.
Už začátkem roku jsme se zúčastnili zahájení Dětské
olympiády v Hradci Králové a v lednu byl v Brně regionální ples olympioniků. S Danou Zátopovou jsme byli
při vyhlašování sportovců roku v Uherském Hradišti,
ve Zlíně i mém rodišti Otrokovicích. Koncem března
se v Praze konal ples olympioniků a hned po něm
Běh E. Zátopka v Mikulčicích. Také jsme otevřeli
regionální klub Severní Morava, který povede Jirka
Raška. Na Moravě již řadu let působí klub v Brně.
Vede ho basketbalista Zdeněk Konečný. Čekají nás
oslavy 50 let Dukly Liberec a pak už letní soutěže. Je
to především memoriál Ludvíka Daňka v Turnově, běh
Emila Zátopka Kopřivnice – Rožnov, Velká cena Brna
v gymnastice, Běhy olympijského dne a řada dalších
memoriálů našich bývalých členů. Ročně je to přes
200 akcí.“ |
Ještě bych měl připomenout tradiční setkání ČKO,
která jsou vždy přehlídkou toho nejlepšího z českého sportu. Děkuji za rozhovor a přeji klubu hodně
úspěchů.