Halucinogenní houby - Vyšší odborná škola zdravotnická a Střední

Komentáře

Transkript

Halucinogenní houby - Vyšší odborná škola zdravotnická a Střední
Halucinogenní houby – typologie, historie a současnost užívání, možnosti využití
Absolventská práce
Johana Šerá
Vyšší odborná škola zdravotnická a Střední zdravotnická škola,
Praha 1, Alšovo nábřeží 6
Studijní obor: Diplomovaný farmaceutický asistent
Vedoucí práce: Mgr. Lenka Wiesnerová
Datum odevzdání práce: 18.4.2014
Datum obhajoby:
Praha 2013
Prohlašuji, že jsem absolventskou práci vypracovala samostatně a všechny použité prameny
jsem uvedla podle platného autorského zákona v seznamu použité literatury a zdrojů
informací.
V Praze dne 10. března 2014
Podpis:
Děkuji Mgr. Lence Wiesnerové za vedení práce a cenné rady. Dále děkuji Mgr. Michalu
Filgasovi, celé své rodině a mému příteli za podporu a trpělivost.
¨
Souhlasím s tím, aby moje absolventská práce byla půjčována v knihovně Vyšší odborné
školy zdravotnické a Střední zdravotnické školy, Praha 1, Alšovo nábřeží 6.
Podpis:
ABSTRAKT
ŠERÁ, Johana. Halucinogenní houby – typologie, historie a současnost užívání, možnosti
využití. Praha 2014. Absolventská práce. VOŠZ a SZŠ Praha 1. Vedoucí absolventské práce
Mgr. Lenka Wiesnerová.
Je známá celá řada halucinogenních hub, které není vždy snadné od sebe odlišit. Největší
počet druhů obsahuje psilocybin a psilocin, muchomůrka červená (Amanita muscaria)
obsahuje psychoaktivní muscimol a paličkovice nachová (Claviceps purpurea) kyselinu
lysergovou. Z té se syntetizuje LSD, které je nejsilnější psychoaktivní látkou z této skupiny.
Obsahové látky se podobají látkám v mozku, váží se na stejné receptory, a proto jsou schopny
vyvolávat podobné účinky. Dříve se halucinogenní houby využívaly zejména k náboženským
a rituálním účelům. Po objevení jejich účinků v 50. letech začal být o tyto látky zájem. Začaly
se podrobněji zkoumat a začaly se i zneužívat. Nakonec došlo k jejich zakázání. Tento stav
trvá dodnes, přesto se tyto látky stále užívají. Největší podíl uživatelů je ve věkovém rozmezí
20–24 let. Nejčastěji se tyto látky užívají na hudebních či soukromých akcích. Dochází ale
i k obnovování výzkumů na poli psychoterapie. Cílem práce je seznámit čtenáře s celou
problematikou a zjistit, jaké zkušenosti s těmito houbami, nebo látkami mají žáci a studenti
SZŠ a VOŠ Alšovo nábřeží v Praze.
Klíčová slova: typologie, historie, současnost, využití, LSD, halucinogenní houby
ABSTRACT
ŠERÁ, Johana. Hallucinogenic Mushrooms – Typology, History and Use in Present, Ways
How to Use. Praha, 2014. Graduate work. VOŠZ a SZŠ Praha 1. Tutor Mgr. Lenka
Wiesnerová.
It´s known many kind of hallucinogenic mushrooms and it is not easy distinguish among
them. Most of them contain psilocybin and psilocin, fly agaric (Amanita muscaria) contain
psychoactive muscimol, and rye ergot fungus (Claviceps purpurea) contain lysergic acid.
LSD is synthetized by lysergic acid. LSD is the most powerful psychoactive substance of this
group. Substances come from this mushrooms are similar to substances of human brain. They
bind to the same receptors and it´s the reason why they cause similar effects. In the past
hallucinogenic mushrooms were used especially in religious and ritual purposes. In the fifties
were discovered their effects and it started to be interested in these substances. It began to
conduct a comprehensive research and abuses too. In the end these substances were
prohibited. Prohibit lasts until this days but abuse taking continues as well. Most of users are
at the age of 20-24 years. These substances are abused mainly on music festivals or private
events. Nowadays the researches have been conducted again for purposes of psychotherapy.
The goal of this theses is inform readers about all issues connected with the subject and find
out experience of hallucinogenic mushrooms or substances students of SZŠ and VOŠ Alšovo
nábřeží on Prague have experienced.
Keywords: typology, history, present, application, LSD, hallucinogenic mushrooms
Obsah
Úvod ......................................................................................................................................8
1
Teoretická část ........................................................................................................9
1.1
Typologie halucinogenních hub. ............................................................................9
1.1.1
Rozdělení..................................................................................................................9
1.2
Biochemie a účinky ............................................................................................... 25
1.2.1
Psilocybinové houby ............................................................................................... 25
1.2.2
Muchomůrka červená .............................................................................................. 26
1.2.3
Paličkovice nachová................................................................................................ 27
1.3
Historie užívání..................................................................................................... 30
1.3.1
Psilocybinové houby ............................................................................................... 30
1.3.2
Muchomůrka červená .............................................................................................. 33
1.3.3
Paličkovice nachová, LSD ...................................................................................... 35
1.4
Současnost užívání ................................................................................................ 39
1.5
Možnosti využití.................................................................................................... 40
1.5.1
Psilocybin, psilocin ................................................................................................. 40
1.5.2
LSD ........................................................................................................................ 40
2
Praktická část ........................................................................................................ 41
2.1
Hypotézy ................................................................................................................ 42
2.2
Vyhodnocení dotazníků .......................................................................................... 43
Závěr ................................................................................................................................... 51
Seznam použité literatury .................................................................................................. 52
Seznam obrázků ................................................................................................................. 55
Slovníček použitých pojmů ................................................................................................ 56
Seznam příloh ..................................................................................................................... 57
Úvod
V současné době se halucinogenní houby a jejich obsahové látky opět dostávají do popředí
zájmu psychiatrů a psychoterapeutů. Začínají se opět zkoumat možnosti halucinogenních
látek a jejich využití k léčebným účelům. Tyto výzkumy navazují na zkoumání prováděné
v 50. a 60. letech 20. století, které zkoumaly vliv těchto látek na lidskou psychiku a na změny
vědomí. Na konci šedesátých let se výzkumy kvůli represím zastavily a ke změnám dochází
až nyní, kdy jsou některé výzkumy opět povolovány. Zároveň minulý rok uplynulo 70 let od
první syntézy LSD Albertem Hoffmannem a od první halucinogenní zkušenosti s touto látkou.
Proto je dobré si shrnout a připomenout, co je doposud o halucinogenních houbách známo.
O tyto látky se lidé zajímali už v dávných dobách, kdy byly využívány k rituálním účelům,
dnes se zkoumají spíše z hlediska farmaceutického. Přesto, že jsou tyto látky nelegální, má
s nimi zkušenost velké množství lidí. Jak jsou na tom studenti naší školy, jsem se snažila
zjistit pomocí dotazníkového šetření. Kromě toho, kolik lidí má zkušenost s halucinogenními
houbami, jsem si dále položila otázky, jaký mají studenti vztah k těmto látkám, kde tyto látky
případně sehnali, zda měli před užitím nějaké informace o halucinogenních houbách a zda by
si chtěli zkušenost zopakovat. Dále jsem se ptala, zda mají nějakého uživatele
halucinogenních hub ve svém okolí a těch, kteří s těmito látkami zkušenosti nemají, jsem se
ptala, zda by chtěli. Kromě dotazníkového šetření se v práci zabývám typologií jednotlivých
hub, jejich biochemií, historií, současností a možnostmi využití.
8
1 Teoretická část
1.1 Typologie halucinogenních hub.
1.1.1 Rozdělení
Na celém světě je dnes známo přes 30 000 druhů hub, z toho zhruba sto je psychoaktivních
nebo se to u nich předpokládá. Houby, které produkují psilocybin či jeho analogy, spadají
většinou do rodu Psilocybe, který zahrnuje přes 80 druhů, dále do této kategorie patří rody
kropenatec (Panaeolus), štítovka (Pluteus), šupinovka (Gymnopilus), čepičatka (Conocybe)
a vláknice (Inocybe).(2) V této práci se zmíním jen o nejvýznamnějších druzích z každého
rodu. Dále do skupiny psychoaktivních hub náleží muchomůrka červená (Amanita muscaria),
která obsahuje muskarin, a paličkovice nachová, ze které se izoluje kyselina
lysergová a následně se z ní syntetizuje její diethylamid - LSD. Do skupiny psychoaktivních
hub spadá více rodů hub, ale ty nemají takový léčebný potenciál jako výše zmíněné.
1.1.1.1 Rod lysohlávka (Psilocybe)
Lysohlávky jsou houby saprofytické, rostoucí na nejrůznějším podkladu: na trusu, na mechu,
na půdách, travnatých plochách i na tlející dřevěné drti. Většina hub jsou tzv. hygrofánní, to
znamená, že mění barvu klobouku podle vlhkosti. Více aktivní druhy, zejména ty, které
obsahují hodně psilocinu, při poranění modrají. Lupeny jsou většinou temně hnědé s bílým
ostřím, krátce sbíhavé, až přirostlé.
Zatím se do tohoto rodu řadí něco kolem 180 druhů, přičemž asi 95 z nich se považuje za
psychoaktivní. Rod lysohlávka se velmi podobá rodům třepenitky (Hypholoma) a límcovky
(Stropharia), které patří do čeledi límcovkovité (Strophariaceae). Poměrně dlouhou dobu se
vedla debata, kam tyto rody zařadit; někteří mykologové se přikláněli k názoru, že by pod rod
Psilocybe měly patřit i druhy, které spadají do rodů Stropharia a Hypholoma, jiní byli pro
striktní odlišování. Autor knihy, ze které v této práci čerpám, používá dělení podle
Noordeloosa. V tomto systému spadají do rodu Psilocybe i ty druhy, které jiní autoři dělí do
rodů Stropharia a Hypholoma. (2)
9
Psilocybe australiana
Klobouk: 15-30 mm široký, sklenutý až téměř zvonovitý, s naznačeným, někdy
krátkým a ostrým hrbolkem. Povrch hladký, za vlhka slizký, na okraji často ozdobený zbytky
závoje, zejména u mladých jedinců. Světle oranžově hnědý, u temene tmavší, při schnutí
blednoucí až do žlutavě hnědé. U okraje často namodralý. Lupeny: přirostlé, zpočátku
olivově žluté, ve stáří někdy temně purpurově hnědé. Třeň: 45-110 mm dlouhý, 2-3 mm
široký. Stejnoměrně silný, u báze ztluštělý. Bílý až špinavě hnědý, při manipulaci modrající.
Závoj vláknitý, bílý, zanechávající křehkou pavučinku, často poprášenou tmavými výtrusy.
Mikroskopické znaky: Výtrusy temně purpurově hnědé, téměř elipsoidní až vejcovité, 12-14
x 6-8 μ. Bazidie se 4, vzácněji se 2 výtrusy. Pleurocystidy 22-33 x 8-9 μ, lahvovité, hyalinní,
u ostří lupenů hojné, jinde vzácné. Výskyt a rozšíření: Poprvé nalezena poblíž Sydney,
známá také z Tasmánie. Roste především na půdě bohaté na dřevěnou drť poblíž borovice
Pinus radiata a na větvích ležících pod listnatými stromy rodů Eucalyptus a Nothofagus.
Zjara je možné ji nalézt podél cest, ve stromových plantážích a v podobných prostředích.
Psychoaktivita: Psychoaktivita je poměrně slabá, přesto je hojně vyhledávána mykology.(2)
Psilocybe aztecorum
lysohlávka aztécká
Klobouk: 15-35 mm široký, zpočátku tupě kuželovitý nebo zvonovitý, záhy spíše sklenutý,
plochý, ve stáří dokonce prohloubený. Občas může
docházet k deformaci, kdy je prostředek klobouku
vmáčknutý do třeně. Povrch za vlhka slizký, hladký,
u okraje průsvitně rýhovaný. Tmavě kaštanově hnědý,
silně hygrofánní, při schnutí přecházející do slámově
žluté až bělavé. U rovného okraje namodralý. Lupeny:
Přirostlé až připojené, světle purpurově šedé až temně
purpurově hnědé, s bílým ostřím. Třeň: 55-75 mm
dlouhý, 3-4 mm široký, stejnoměrně silný, u báze a na
vrcholu silnější. Přímý až zakřivený, v horní části
ojíněný, v dolní části pokrytý jemnými chloupky. Z báze
Obrázek 1 Psilocybe aztecorum
(28)
třeně vybíhají bílé rhizomorfy. Bývá bělavý až šedavý,
při poranění snadno modrající. Závoj vláknitý, bílý, brzy mizí, ale může po něm v horní části
10
dřeně zůstávat pavučinka. Mikroskopické znaky: Výtrusy fialově černé, 10,5-14 x 7-9 μ.
Bazidie s 1, 2, 3 nebo 4 výtrusy. Pleurocystidy vzácné, roztroušené, stejně je tomu
u cheilocystidů. Cheilocystidy 20-45 x 5-8 μ, vřetenovité, s dlouhým tenkým krčkem. Výskyt
a rozšíření: Tento druh je hojný na dřevěné drti, naopak vzácně roste na šiškách borovic a
v řídkých porostech borovice Pinus hartwegii s bujným travnatým podrostem. Od srpna do
října vytváří plodnice v horách středního Mexika, ve výšce 3200-4000 m n. m. Zřejmě je
rozšířena více, než je zatím známo. Psychoaktivita: Čerstvé plodnice jsou silně
psychoaktivní a po poranění velmi modrají. Tento druh lysohlávky je možným kandidátem
pro teonanácatl (tzv. „božská houba“ Indiánů ve Střední Americe). (2)
Psilocybe azurescens
lysohlávka azurově modrající
Klobouk: 30-100 mm široký, zpočátku kuželovitý až sklenutý, později ploše sklenutý, ve
stáří někdy rovný, vždy s výrazným hrbolkem. Povrch hladký, za vlhka slizký, potažený
odlupitelnou pelikulou, která bývá rosolovitá. Kaštanově nebo okrově hnědý, může být až
karamelový, často se objevují tmavě modré nebo černomodré skvrnky. Hygrofánní, při
schnutí se zbarvuje do špinavě hnědé. Při poranění silně modrá. Okraj rovný, v dospělosti
někdy narušený a nepravidelný, zpočátku mírně podehnaný, postupně se vyrovnávající,
průsvitně rýhovaný, často se světlým, blankytně modrým nádechem. Dužnina u temene
3-6 mm silná, připomínající bavlnu, na rozhraní třeně a klobouku bledě hnědá, dokud
nezmodrá. Dužnina modrá velmi rychle a může přecházet až do indigově černé. Lupeny:
Vykrojené až přirostlé, hnědé, na poraněných místech často indigově černé, husté, skvrnité,
ostří bělavé. Přítomné dva krátké lupeny. Výtrusný prach temně purpurově hnědý až
purpurově černý. Třeň: 90-200 mm dlouhý, 3-6 mm široký, nejdříve hedvábně bílý, později
od báze šedavějící, v dospělosti dutý. Skládá se z vinuté, chrupavčité, hedvábně bílé a
vláknité tkáně. Báze třeně dole zesílená, často zakřivená, vyznačující se mohutnými
nadzemními chomáčky mycelia, obvykle zbarvenými do blankytně modré. Na ně navazují
husté silné hedvábně bílé rhizomorfy, které ulpívají na úlomcích dřeva nebo trávě a při
manipulaci výrazně modrají. Závoj bílý, vláknitý, často zanechávající pavučinku v horní části
dřeně. Chuť velmi hořká, vůně žádná nebo mírně moučná. Mikroskopické znaky: Výtrusy
temně purpurově černé, 12-13,5 x 6,5-8 μ. Bazidie se 4 výtrusy. Pleurocystidy hojné,
vřetenovité, vybíhající do úzkého, ale krátkého krčku, bradavčité, 23-35 x 6,5-8 μ. Dužnina
promodralá. Výskyt a rozšíření: Roste v trsech nebo pospolitě na zbytcích dřeva listnatých
11
stromů nebo na písčitých půdách bohatých na dřevěnou drť. Je úzce vázaná na trávy rostoucí
na pobřežních dunách, zejména na druh Ammophila maritima. Tato lysohlávka vytváří
rozsáhlý, hustý, přilnavý koberec mycelia, který zbarvuje dřevo bíle. Plodnice se vytvářejí od
konce září a vyskytují se i dlouho po prvních mrazících, často i v prosinci a v lednu. Hojně se
pěstuje na záhoncích v různých částech USA a v Německu. Psychoaktivita: Mimořádně
psychoaktivní lysohlávka, obsahuje až 1,78 % psilocybinu, 0,38 % psilocinu a 0,35 %
baeocystinu – této látky obsahuje přibližně stejné množství jako lysohlávka kopinatá. Jedna
z nejaktivnějších lysohlávek.(2)
Psilocybe baeocystis
Klobouk: 15-55 mm široký, kuželovitý až tupě
kuželovitý, do plochy se vyrovnávající jen ve vysokém
stáří. Okraj zpočátku podehnaný, později výrazně
zvlněný, průsvitně rýhovaný, často se zelenavým
nádechem. Temně olivově až nažloutle hnědý, může být i
ocelově modrý, hygrofánní, při schnutí se na temeni
zbarvuje do měděně hnědé, bledne do žlutavě bílé, při
Obrázek 2 Psilocybe baeocystis (19)
poranění se zbarvuje do modra. Povrch za vlhka slizký, rosolovitá pelikula odlupitelná.
Lupeny: Přirostlé až vykrojené, husté. Šedavé až temně skořicově hnědé, ostří bledě žluté.
Třeň: 50-70 mm dlouhý, 2-3 mm široký. Stejnoměrně silný, křehký, tvořený řídkými vlákny.
Žlutavý nebo hnědavý povrch je někdy pokrytý jemnými bělavými vlákny, ty můžou být na
okrajích žlutavé. U báze třeně dobře patrné rhizomorfy. Částečný závoj je jemně vláknitý, ale
rychle mizí. Mikroskopické znaky: Výtrusy purpurově hnědé, tvaru manga, 10-12 x 6-7 μ.
Bazidie se 4 výtrusy. Pleurocystidy chybějí, cheilocystidy 20-30 x 4,5-6 μ, vřetenovité
s úzkým krčkem. Výskyt a rozšíření: Roste jednotlivě, pospolitě, někdy i v trsech na mulči
z jehličnanů, na dřevěné drti a na trávnících s vysokým obsahem ligninu. Občas vyrůstá na
spadaných šiškách douglasky tisolisté (Pseudotsuga menziesii). Plodnice se vytvářejí od
podzimu do začátku zimy, vzácně i na jaře. Hojně se vyskytuje na severozápadě USA.
Psychoaktivita: Středně psychoaktivní, ale v sušeném stavu nebo silně poškozená rychle
aktivitu ztrácí. Obsahuje 0,15-0,85 % psilocybinu, až 0,59 % psilocinu a až 0,10 %
baeocystinu.(2)
12
Psilocybe bohemika (Hypholoma coprinifacies)
lysohlávka česká, třepetalka modrající
Klobouk: 10-40 mm široký, zpočátku tupě kuželovitý až zvonovitý, později ploše sklenutý až
plochý. Okrově hnědý až špinavě hnědý s oranžovým nádechem, u okraje světlejší,
hygrofánní. Při sušení bledne od temene do žluta, někdy až do
špinavě bíla. Okraj rovný, zpočátku podehnaný. Záhy se
narovnává, někdy se nepravidelně zvlní. Okraj je průsvitný
a rýhovaný. Povrch za vlhka lysý, avšak ne slizký. Odlupitelná
pelikula chybí. Dužnina bělavá, při poranění rychle modrá.
Lupeny: Přirostlé až připojené, husté, zezačátku světle šedavé až
žlutavé, posléze žlutavě hnědé, díky zrání výtrusů. Třeň:
Obrázek 3 Psilocybe bohemika(19)
20-60 mm dlouhý, 2-5 mm široký, stejnoměrně tlustý, někdy
zvlněný, často zakřivený u báze a vrcholu. Hedvábný, bílý, při
poranění modrá. Báze je charakteristicky ztluštělá a ozdobená hustými, bílými chomáčky
rhizomorf. Třeň je zpočátku vyplněný dření, později dutý. Závoj jemně vláknitý, bílý, brzy
mizející, nezůstávají zbytky závoje. Mikroskopické znaky: Výtrusy šedavě purpurově
hnědé, 10-14 x 5-7 μ. Bazidie se 4, vzácněji se 2 výtrusy. Pleurocystidy vzácné, vřetenovité
až lahvovité, podobné cheilocystidám. Cheilocystidy vřetenovité, s dlouhým krčkem,
20-35 x 5-9 μ. Výskyt a rozšíření: Nálezy známé z České republiky, Rakouska a Německa,
ale zřejmě je rozšířená více. Roste na dřevěné drti v blízkosti břízy (Betula), habru (Carpinus)
nebo olše (Alnus). Psychoaktivita: Silně psychoaktivní. Obsah psilocybinu až 1,34 %,
psilocinu až 0,02 % a baeocystinu až 0,03 %.(2)
Psilocybe
caerulescens
(Psilocybe
caerulescens,
var.
mazatecorum)
Klobouk: 20-90 mm široký, široce zvonovitý až sklenutý,
zpočátku s podehnaným okrajem, vzácně může být i plochý,
často se objevuje malý hrbolek uprostřed. Okraj modravý, až
do poloviny klobouku průsvitný a rýhovaný, ověšený
křehkými zbytky závoje. Zpočátku temně olivově černý,
silně hygrofánní, s přibývajícím věkem bledne do temně
červenavě hnědé, na okraji zůstává tmavší. Povrch hladký, za
13
Obrázek 4 Psilocybe caerulescens(28)
vlhka lehce oslizlý a lepkavý, rosolovitá pelikula nebývá slupitelná. Dužnina při poranění
modrá. Lupeny: Zoubkem připojené až přirostlé, husté nebo téměř husté, tlusté. Šedavé až
šedohnědé, s bělavým ostřím. Třeň: 40-120 mm dlouhý, 2-10 mm široký. Stejnoměrně silný.
Zpočátku pokrytý vrstvou bělavých vláken, které brzy mizejí, pod nimi se objevuje špinavě
hnědý povrch třeně. Horní část třeně je charakteristicky ozdobena shluky bělavých vláken.
Závoj vláknitý, bělavý, brzy mizí. Dužnina pevná a vláknitá, při poranění modrá.
Mikroskopické znaky: Výtrusy temně purpurově hnědé, téměř romboidní až elipsoidní,
6-8 x 4-6 μ. Bazidie se 4, vzácně 2 výtrusy. Pleurocystidy chybí. Cheilocystidy 15-22 x 4-6 μ,
vřetenovité, s ohebným krčkem. Výskyt a rozšíření: Roste v trsech, vzácně jednotlivě.
Nachází se koncem jara a v létě na narušených nebo upravovaných plochách. Dává přednost
bahnitým, oranžově hnědým půdám. Rozšířena ve středním Mexiku, Venezuele a v Brazílii.
Psychoaktivita: Silně psychoaktivní.(2)
Psilocybe cubensis (Psilocybe cubensis var. Caerulescens, Stropharia cubensis)
lysohlávka kubánská, límcovka kubánská
Klobouk: 15-80 mm široký,
zpočátku kuželovitě
zvonovitý, často s ostrým hrbolkem, později sklenutý až
ploše sklenutý, nakonec bývá plochý, s tupým nebo
ostrým hrbolkem nebo bez něj. U mladých plodnic
červenavě skořicově hnědý, později světlejší, více zlatavě
hnědý, u okraje blednoucí do bledě žluté až bílé, na
temeni i nadále tmavší, skořicově hnědý. Povrch za vlhka
slizký, rychle osychá. Závoj může přechodně zanechávat
na povrchu bílé šupinky. Dužnina bělavá, rychle modrá
při poranění. Lupeny: Přirostlé až připojené, záhy
odsedající, husté, úzké, u středu občas mírně zesílené. U
mladých plodnic bledě žlutavé až šedavé, později temně
purpurově šedé až téměř černé, často skvrnité. Třeň: 40-
Obrázek 5 Psilocybe cubensis(28)
150 mm dlouhý, 5-15 mm široký. Směrem k bázi se rozšiřuje. Celkově bělavý, ale může být
i žlutavý. Při poranění modrá. Povrch hladký, na vrcholu někdy rýhovaný, suchý. Závoj
blanitý, zanechávající dobře vyvinutý, bílý, vytrvalý límeček, který se často zbarví do modra
a brzy bývá poprášen purpurově hnědými výtrusy. Mikroskopické znaky: Výtrusy temně
purpurově hnědé až fialově hnědé, subelipsoidní, 11-17 x 8-11 μ. Bazidie se
14
2 až 3, většinou ale se 4 výtrusy. Pleurocystidy téměř hruškovité, někdy zdobené krystalky,
18-30 x 6-13 μ. Cheilocystidy vřetenovité s tupým až téměř hlavičkovitým vrcholem, někdy
téměř lahvovité 17-32 x 6-10 μ, s úzkým krčkem. Výskyt a rozšíření: Roste jednotlivě nebo
pospolitě na trusu turovitých kopytníků, koní i slonů a na dobře prohnojené půdě na jaře,
v létě i na podzim. Vyskytuje se v jihovýchodní Americe, v Mexiku, na Kubě, ve Střední
Americe,
Vietnam
na
a
severu
Jižní
Ameriky,
v jihovýchodní
Asii
(Indie,
Thajsko,
Kambodža) a v některých oblastech Austrálie. Psychoaktivita: Středně
psychoaktivní, přičemž platí, že houby pěstované v místnosti jsou aktivnější, než jedinci
rostoucí v přírodě (nejspíš díky výživě a ochraně před ultrafialovým zářením). (2)
Psilocybe cyanescens
lysohlávka modrající
Klobouk: 20-40 mm široký, zpočátku tupě kuželovitý až sklenutý, následně ploše sklenutý až
plochý, se zvlněným okrajem. Okraj je průsvitný, rýhovaný. Mladé plodnice kaštanově hnědé,
později spíše karamelové, hygrofánní, blednoucí do tmavě žlutavě hnědé nebo okrové. Povrch
hladký, za vlhka slizký díky přítomnosti slupitelné rosolovité pelikuly. Dužnina téměř stejné
barvy jako klobouk, při poranění modrá. Lupeny: Přirostlé
až krátce sbíhavé, středně husté až husté. Barva zpočátku
skořicově hnědá, později tmavě kouřově hnědá, ale ostří
zůstává bledší. Třeň: 20-80 mm dlouhý, 2,5-5 mm široký,
často zakřivený, u báze lehce ztluštělý, tuhý. Bělavý, při
poranění snadno modrá. Povrch hedvábný, pokrytý jemnými
(19)
Obrázek 6 Psilocybe cyanescens
vlákny, často s dlouhými, bělavými rhizomorfami, které
vyčnívají nad zem u báze třeně. Bohatý závoj je vláknitý, sněhově bílý, ale rychle mizí, občas
po sobě zanechává slabou pavučinku. Mikroskopické znaky: Výtrusy jsou tmavě purpurově
hnědé, podlouhle elipsoidní, 9-12 x 5-8 μ. Bazidie se 4 výtrusy. Pleurocystidy mohou být
přítomné a v tom případě jsou břichatě vřetenovité až téměř hruškovité, někdy zdobené
krystalky. Cheilocystidy 16-27 x 6,6-8,8 μ, téměř lahvovité až břichatě vřetenovité, u báze
cylindrické, s protáhlým jednoduchým nebo rozdvojeným krčkem. Výskyt a rozšíření: Roste
jednotlivě nebo pospolitě na humusu obohaceném dřevěnou drtí, mezi listy a větvičkami, na
dřevěných štěpech, na pilinách a na půdách bohatých na tlející dřevo. Často roste na pomezí
luk a smíšeného lesa, podél cest a v růžových zahradách s mulčovací kůrou. Bývá nacházena
od podzimu do začátku zimy. Nálezy jsou zaznamenány ze západních pobřežních oblastí
15
Severní Ameriky, z Velké Británie a ve většině oblastí mírného pásu kontinentální Evropy,
včetně Itálie, Německa, Španělska a Švédska. Psychoaktivita: Středně až silně
psychoaktivní. Obsahuje až 1,68 % psilocybinu a 0,28 % psilocinu. (2)
Psilocybe fimetaria (Stropharia fimetaria)
lysohlávka mrvní, límcovka mrvní
Klobouk: 10-25 mm široký, zpočátku kuželovitý až sklenutý, někdy téměř zvonovitý, později
ploše sklenutý, s charakteristicky ostrým, zašpičatělým hrbolkem. Povrch hladký, u okraje
někdy průsvitně rýhovaný, kvůli odlupitelné pelikule se za vlhka stává slizkým. Bledě
červenavě hnědý, medový až okrový, hygrofánní, při schnutí blednoucí do žlutavě olivové až
žlutavě nahnědlé. Dužnina bělavá až medově zbarvená, po poranění modrající. Lupeny:
Přirostlé, někdy připojené zoubkem, jindy vykrojené a zoubkem sbíhavé, zpočátku bělavě
žlutočervené, v dospělosti někdy temně purpurově hnědé s bělavým ostřím. Třeň: 40-65 mm
dlouhý, 1-3 mm široký, stejnoměrně silný, u báze může být občas ztluštělý. Zpočátku bělavý,
záhy červenavě hnědý nebo medově hnědý, někdy s šedavě modrozeleným nádechem. Povrch
pokrytý shluky bělavých vláken, v horní části se může objevit vytrvalý, hustě vláknitý nebo
blanitý límeček, který se vyvíjí ze závoje. Mikroskopické znaky: Výtrusy temně purpurově
hnědé, subelipsoidní až elipsoidní, 11-14 x 6,5-8,5 μ. Bazidie se 4 výtrusy. Pleurocystidy
chybí. Cheilocystidy 20-32 x 4-8 μ, vřetenovité nebo lahvovité s úzkým zvlněným, někdy
rozvětveným, krčkem. Výskyt a rozšíření: Roste jednotlivě nebo ve shlucích na koňském
hnoji, na travnatých plochách nebo na bohatých půdách, často ve velkých kruzích. Je známá
z Kanady, ze severozápadu USA, z Chile, z Velké Británie a z kontinentální Evropy (Finsko,
Norsko a Česká republika). Obvykle se nachází v říjnu a listopadu, ale zřejmě se objevuje
i dříve. Psychoaktivita: Středně psychoaktivní. (2)
Psilocybe mexicana
lysohlávka mexická
Klobouk: 5-30 mm široký, zezačátku kuželovitý až zvonovitý, někdy s naznačeným
hrbolkem, v dospělosti pak sklenutý s malým hrbolkem. Povrch za vlhka slizký a hladký, na
vnější polovině rýhovaný. Okraj někdy zdobený jemnými vlákny. Hnědavý až temně
oranžově hnědý, při sušení bledne do žlutavé barvy, ztrácí průsvitnost a s dospíváním nebo při
poranění lehce modrá. Lupeny: Přirostlé až připojené, někdy spojené zoubkem. Zpočátku
světle šedé, později temně purpurově hnědé s charakteristicky bílým ostřím. Třeň:
16
40-125 mm dlouhý, 1-3 mm široký, stejnoměrně
silný, u báze občas zúžený, hladký a dutý. Slámově
žlutý až hnědavý, s dospíváním nebo při poranění
tmavne. Závoj řídce vláknitý, bělavý, v horní části
třeně zanechává zbytky vláken. Dužnina červenavě
hnědá, modrá při poranění. Mikroskopické znaky:
Výtrusy temně purpurově hnědé až purpurově
černohnědé, za strany subelipsoidní až elipsoidní,
zpředu téměř romboidní, 8-9,9 x 5,5-7,7 μ. Bazidie
se 4 výtrusy. Pleurocystidy chybí nebo se podobají
cheilocystidám, ty jsou 13-28 x 4,4-6,6 μ,
vřetenovité až ampulkovité nebo téměř lahvovité,
s krátkým, občas rozvětveným vrcholem. Výskyt a
rozšíření: Roste v trsech nebo jednotlivě na
Obrázek 7 Psilocybe mexicana(28)
loukách, často na koňských pastvinách, na bohatě
prohnojených půdách, na rozhraní luk a listnatého les, většinou ve výšce 1000-1800 m n. m.
Plodnice raší od června do září v subtropických oblastech Mexika a v Guatemale. Mezi
stromy, pod kterými tato lysohlávka roste, patří ambroň styraxová (Liquidambar styraciflua),
duby (Quercus) a olše (Alnus). Nachází se také v říčních údolích a na pastvinách
obklopených platanem Platanus lindeniana. Psychoaktivita: Středně psychoaktivní. (2)
Psilocybe muliericula (Psilocybe wassonii)
Klobouk: 5-40 mm široký, zpočátku kuželovitý
až kuželovitě zvonovitý, později ploše sklenutý
až skoro plochý, většinou zvlněný a s hrbolkem.
Povrch hladký, podél okraje průsvitně rýhovaný.
Červenavě hnědý až vínově hnědý, hygrofánní,
při schnutí od temene bledne do velmi světle
oranžově hnědé, okraj mívá modravě zelený
nádech.
Lupeny:
Přirostlé
až
připojené
zoubkem, husté, zpočátku světle narůžověle
hnědé, později, jak zrají výtrusy, čokoládově
17
Obrázek 8 Psilocybe muliericula (wasonii)
(28)
hnědé. Ostří stejně zbarvené nebo světlejší. Třeň: 20-60 mm dlouhý, 2-7 mm široký.
Stejnoměrně silný, někdy zesilující směrem ke klobouku. Zezačátku pokrytý jemnými zbytky
vláknitého závoje, později hladký. Světle narůžověle bílý, při poranění modrající. Dužnina
narůžověle hnědá, tuhá, dutá, při manipulaci rychle modrá. Mikroskopické znaky: Výtrusy
temně fialově hnědé, subelipsoidní až elipsovitě oválné, 6-9,9 x 3,8-4 μ. Bazidie se 4 výtrusy.
Pleurocystidy chybí. Cheilocystidy 16-24 x 3,5-6 μ, téměř lahvovité s prodlouženým krčkem,
který může být rozvětvený nebo zahrocený. Výskyt a rozšíření: Roste v trsech na bahnitých
půdách na svazích strží v porostech jedle (Abies) a borovice (Pinus). Plodnice vytváří od
srpna do září, její výskyt je znám zatím pouze z Mexika. Psychoaktivita: Silně
psychoaktivní, soudě dle intenzity modrého zabarvení při poranění svědčící o přítomnosti
psilocybinu a psilocinu. (2)
Psilocybe semilanceata
lysohlávka kopinatá
Klobouk: 5-25 mm široký, kuželovitý až tupě kuželovitý, někdy až zvonovitý, s ostrým
hrbolkem. Okraj průsvitně rýhovaný, u mladých plodnic podehnaný a někdy zvlněný, díky
napadaným výtrusům často tmavý. Různě zbarvený, velice hygrofánní. Za vlhka temně
kaštanově hnědý, při schnutí rychle bledne do světle
tříslově hnědé nebo žluté, někdy získává olivový nádech.
Při vlhku povrch slizovatí díky přítomnosti slupitelné
rosolovité pelikuly. Lupeny: Většinou připojené, husté až
velmi husté, úzké. Nejdříve nevýrazně bělavé, záhy
hnědavé a nakonec se zbarvují purpurově hnědě, ostří
Obrázek 9 Psilocybe semilanceata(19)
zůstává stále nevýrazně bělavé. Třeň: 40-100 mm dlouhý,
0,75-2 mm široký. Štíhlý, stejnoměrný, zprohýbaný a měkký. Nevýrazně bělavý, u báze
hnědavý. Mycelium, které nasedá na bázi, může získávat modravý nádech, zvláště při sušení.
Povrch hladký. Dužnina vyplněná vláknitou dření. Závoj jemně vláknitý, rychle se
rozkládající, zanechává po sobě pomíjivou pavučinku, obvykle tmavou díky napadaným
výtrusům. Pavučinka často úplně chybí. Mikroskopické znaky: Výtrusy tmavě purpurově
hnědé, elipsoidní, 12-14 x 7-8 μ. Bazidie se 4 výtrusy. Pleurocystidy ojedinělé nebo úplně
chybí, cheilocystidy 18-35 x 4,5-8 μ, lahvovité s protáhlým, zprohýbaným, často rozvětveným
krčkem. Výskyt a rozšíření: Roste jednotlivě až pospolitě na podzim na pastvinách, na
polích, na trávnících a jiných travnatých plochách, zejména na plochách spásaných ovcemi
18
a hovězím dobytkem. Zvláště hojná je tato lysohlávka v trsech ostřice nebo kolem nich ve
vlhčích částech luk. V Severní Americe se vyskytuje od podzimu do začátku zimy,
a to v Kaskádovém pohoří, méně se pak vyskytuje v přímořských oblastech států Oregon
a Washington, tam se objevuje i zjara. V mírných pásmech vytváří plodnice od konce léta do
časného podzimu. Bývá nalézána v travnatých oblastech Evropy (Česká republika, Francie,
Holandsko, Itálie, Norsko a Švýcarsko), v jižní Africe, Chile, severní Indii, Austrálii
a v Tasmánii. Psychoaktivita: Středně až mimořádně psychoaktivní. Jedná se o jednu
z nejaktivnějších psilocybinových hub. Může obsahovat až 2,37 % psilocybinu. Obsah
psilocybinu je zachován i po usušení. (2)
Psilocybe serbica
lysohlávka srbská
Klobouk: 10-35 mm široký, zpočátku sklenutý až zvonovitý, často pokroucený, později ploše
sklenutý až plochý. Povrch za vlhka slizký, je přítomna neslupitelná rosolovitá pelikula, okraj
je průsvitně rýhovaný, za sucha neprůsvitný, s pokračujícím stářím se zvedá a stává se
nepravidelným, při poranění se zbarvuje do modra. Červenavě hnědý až hnědavě žlutý,
hygrofánní, při sušení bledne do šedavě žluté, okrově nebo slámově žluté. Lupeny: Přirostlé
až připojené, purpurově až čokoládově hnědé s bělavým ostřím. Třeň: 20-60 mm
dlouhý, 1,5-5 mm široký, stejně silný, popřípadě u báze lehce ztluštělý, bělavý nebo bělavý
s hnědými skvrnami, po poranění modrá, v dolní části pokrytý shluky bílých vláken. Závoj
jemně vláknitý, záhy mizí. Mikroskopické znaky: Výtrusy tmavě purpurově hnědé, ze strany
i zpředu podlouhle elipsoidní, 10-13 x 5,5-7 μ. Bazidie se 4 výtrusy. Pleurocystidy chybí nebo
se vzácně vyskytují především u ostří lupenů, zdobené krystalky, 16-25 x 4,4-7,7 μ.
Cheilocystidy 20-36 x 6-11 μ, lahvovité, s protáhlým krčkem. Výskyt a rozšíření: Nálezy
jsou hlášeny pouze ze Srbska, Slovenska a České republiky. Roste na tlejícím dřevě nebo na
půdách bohatých na dřevěnou drť, v listnatých nebo smíšených lesích pod bukem lesním
(Fagus sylvatica) nebo jedlí (Abies). Psychoaktivita: Středně až silně psychoaktivní.(2)
19
Psilocybe zapotecorum
lysohlávka zapotécká
Klobouk: 10-70 mm široký, tvarově velmi různorodý,
povrch hladký, za vlhka u okraje
průsvitně rýhovaný.
Červenavě hnědý, hygrofánní, při sušení bledne do béžové,
oranžově růžové až slámově žluté. Při poranění a ve stáří se
zbarvuje do modra, zelena až černa. Lupeny: Zoubkem
připojené nebo přirostlé, světle hnědé až fialově hnědé a
fialově purpurové, ostří má stejnou barvu jako lupeny.
Třeň: 100-200 mm dlouhý, 5-10 mm široký, stejnoměrný,
u báze mírně ztluštělý, někdy zprohýbaný, s pseudorhizou.
Bílý až šedavý či proměnlivě červenavě hnědý nebo
vínový,
při
poranění
modrá
s nafialověle
černým
nádechem. Povrch v horní části velmi jemný, v dolní velmi
Obrázek 10 Psilocybe zapotecorum
(28)
drsný. Mikroskopické znaky: Výtrusy purpurově až
fialově hnědé, podlouhle elipsoidní, 6,6-7 x 3,8-4,4 μ. Bazidie se 4 výtrusy. Pleurocystidy
20-38 x 5,5-14 μ, tvarově různorodé, cheilocystidy 13-27 x 3,5-6 μ, břichaté až vřetenovité,
hruškovité až lahvovité, s protáhlým krčkem. Výskyt a rozšíření: Roste v trsech, vzácně
i jednotlivě, na bažinatých, bahnitých půdách bohatých na humus a drť z listů a dřeva,
v podmáčených pralesech a na kávovníkových plantážích. Často se nalézá na místech
přírodních katastrof, kde je odkrytá půda. Vyskytuje se v jižním Mexiku ve výšce 600-1800 m
n. m. a v subtropické Jižní Americe (Kolumbie, Peru, Brazílie a Argentina). Někdy prý roste
i uvnitř hliněných domků místních domorodců (Zapotéků). Psychoaktivita: Silně
psychoaktivní a silně modrající. Obsah psilocybinu až 0,30 % a až 1 % psilocinu. (2)
1.1.1.2 Rod kropenatec (Panaeolus)
Nejvíce kropenatců roste na trusu, méně jich dává přednost travnatým plochám a jen
výjimečně se nacházejí v lesích. Houby z tohoto rodu jsou typické tím, že se těsně před
dosažením dospělosti na jejich lupenech začínají objevovat tečky a skvrny, příčinou tohoto
jevu je nerovnoměrné zrání buněk pokrývajících povrch lupenů, na nichž se vytvářejí výtrusy.
Mezi jejich další charakteristické znaky patří polokulovitý klobouk, relativně dlouhý třeň
a černý výtrusný prach.
20
I zde se vedou spory o správné zařazování jednotlivých druhů, podle některých se od rodu
kropenatec oddělují minimálně další tři rody a to rod Panaeolina, Copelandia (motýlovky)
a Anellaria (žluťák). Podle jiných je takové dělení zbytečné. Já se řídím podle autora knihy,
ze které čerpám, tedy, že pod rod kropenatec spadají i výše zmíněné tři rody. (2)
Ne všechny houby z rodu kropenatec produkují psilocybin či psilocin, většina jich produkuje
močovinu, serotonin a tryptofan nebo jejich prekurzory či deriváty. (2)
Panaeolus cyanescens (Copelandia cyanescens)
kropenatec modrající, motýlovka modrající
Klobouk: 15-35 mm široký, polokulovitý až zvonovitý, ve stáří
až sklenutý. Okraje zezačátku při vlhku průsvitně rýhované a
podehnané, později přestávají být průsvitné a narovnávají se,
v dospělosti okraje nepravidelně popraskají. Barva zpočátku světle
hnědá, později sinavě hnědá až téměř bílá, temeno zůstává tříslově
hnědé. Rychle bledne. Dužnina se rychle zbarvuje do modra.
Lupeny: Připojené, úzké a tenké, z toho dva až tři krátké.
V dospělosti získávají šedavě černou barvu a jsou skvrnité. Třeň:
85-115 mm dlouhý, 1,5-3 mm široký, stejnoměrný, někdy na bázi
ztluštělý, trubicovitý. Na vrcholu často našedlý, jinde bledě
Obrázek 11 Panaeolus cynescens(19)
žlutavý, s postupem času u báze světle hnědý. Při poranění rychle modrá. Povrch pokrytý
jemnými vláknitými skvrnkami, které brzy mizí. Závoj chybí. Mikroskopické znaky:
Výtrusy černé, 12-14 x 7,5-11 μ, neprůsvitné, bez ornamentů. Bazidie se 4 výtrusy, někdy jen
se 2. Pleurocystidy břichatě vřetenovité, zužující se směrem k ostrému hrotu, 30-60 x 12-17 μ,
cheilocystidy přítomné, 11-15 x 3-5 μ. Výskyt a rozšíření: Roste jednotlivě i ve skupinách na
trusu na pastvinách a polích. Je velmi rozšířený v subtropických oblastech, nálezy jsou
hlášeny z Mexika, Brazílie, Bolívie, Filipín, východní Austrálie a ojediněle i ze Středomoří
(Francie). Psychoaktivita: Středně účinný, produkuje hodně psilocybinu i psilocinu, ale jejich
obsah velmi kolísá. (2)
Panaeolus tropicalis
Klobouk: 15-20 mm široký, polokulovitý, sklenutý až zvonovitý. Okraje nejdříve podehnané,
s věkem se mohou mírně pozvednout. Klobouk je za vlhka průsvitně rýhovaný, téměř
bezbarvý nebo šedavý, u temene až žlutavě hnědý, hygrofánní, často s pásem podél okraje,
21
místy modravý. Povrch hladký až vrásčitý, hlavně u okraje, za velkého vlhka slizký. Lupeny:
Připojené až vykrojené a zoubkem sbíhavé, řídké, několik lupenů je krátkých. Výrazně
skvrnité, matně šedavé, s tmavě načernalými skvrnami. Třeň: 60-80 mm dlouhý, 2-3 mm
široký, stejnoměrný, u báze může být ztluštělý. Na vrcholu šedavý, uprostřed šedavě hnědý,
u báze víc do černa. Při dotyku se rychle zbarvuje do modra. Povrch podélně rýhovaný, u
báze ojíněný. Závoj chybí. Mikroskopické znaky: Výtrusy tmavě fialově černé až černé,
z boku citronovité, zpředu elipsoidní, 10-12 x 7-9 μ. Bazidie se 3 výtrusy. Cheilocystidy
tvarově různorodé, většinou ale hruškovité, 18-30 x 8-10 μ. Pleurocystidy 45-55 x 10-13 μ.
Výskyt a rozšíření: Roste v tropech na trusu krav a divokých zvířat. Nalezen byl na Havaji,
ve střední Africe a v Kambodži. Psychoaktivita: Středně až silně psychoaktivní. (2)
1.1.1.3 Rod čepičatka (Conocybe)
Houby patřící do tohoto rodu rostou obvykle jednotlivě až pospolitě na trusu, trávě nebo na
tlející lesní půdě. Jejich třeň je dlouhý, tenký a křehký. Do tohoto rodu patří i druhy velmi
jedovaté, které lze od jedlých druhů odlišit podle mikroskopické struktury pelikuly klobouku.
Conocybe cyanopus
čepičatka modronohá
Klobouk: 7-12 mm široký, nejdříve takřka polokulovitý až
sklenutý, později ploše sklenutý. Okraj za vlhka průsvitně
rýhovaný, zpočátku lemovaný drobnými vláknitými zbytečky
závoje. Červenavě skořicově hnědý až temně hnědý. Za vlhka je
povrch klobouku slizký, ale rychle osychá. Povrch je hladký, u
starších plodnic může být v okolí temene zvrásněný. Lupeny:
Připojené, husté, středně široké. Matně zrzavě hnědé s bělavým
ostřím. Třeň: 20-40 mm dlouhý, 1-1,4 mm široký, stejnoměrný,
někdy u báze zakřivený, křehký, snadno se láme. Zezačátku
bělavý, později na vrcholu šedavý nebo hnědavý, na bázi se často
(19)
Obrázek 12 Conocybe cyanopus
objevuje bělavé mycelium, které při poranění modrá. Závoj řídce vláknitý, záhy mizí.
Límeček se nevytváří. Mikroskopické znaky: Výtrusy zrzavě hnědé, 6,5-7,5 x 4,5-5 μ.
Bazidie se 4 výtrusy. Pleurocystidy chybí, cheilocystidy 20-25 x 7,5-11 μ. Výskyt
22
a rozšíření: Roste v létě a na podzim roztroušeně na travnatých plochách. Vyskytuje se
v severní Americe (Washington, Colorado) a v mírných oblastech střední a severní Evropy
(Norsko, Finsko a Německo). Psychoaktivita: I přes svou malou velikost je tato houbička
silně aktivní. (2)
1.1.1.4 Rod šupinovka (Gymnopilus)
Tyto houby jsou středně velké, mají rezavě oranžový až žlutooranžový výtrusný prach, suchý
klobouk a dobře vyvinutý závoj. Obvykle rostou na dřevě. Odhaduje se, že do tohoto rodu
patří okolo 150 druhů, z toho asi 10 druhů obsahuje psilocybin. Při sběru by se měl dávat
pozor na možnou záměnu s jedovatými čepičatkami, které mají stejný výtrusný prach. (2)
1.1.1.5 Rod vláknice (Inocybe)
Houby tohoto rodu jsou malého až středního vzrůstu, klobouk bývá obvykle kuželovitý,
později sklenutý, pokrytý vlnitými vlákny. Třeň stejnoměrně silný se závojem. Výtrusy hnědé
až žlutočerveně hnědé. Podle dr. Daniela Stuntze patří do rodu vláknice okolo 400-600 druhů,
přičemž ne všechny obsahují psilocybin nebo psilocin. Hodně zástupců obsahuje muskarin,
který je ve vysokých dávkách toxický, a proto by se měly tyto houby sbírat jen s největší
opatrností. (2)
1.1.1.6 Rod štítovka (Pluteus)
Houby jsou malého až středního vzrůstu, klobouk mají sklenutý až plochý, třeň je bez
límečku a dá se lehce odlomit od klobouku. Výtrusy mají růžové až masově zbarvené.
Největší obsah psilocybinu byl 0,35 % a psilocinu 0,12 %. (2)
1.1.1.7 Muchomůrka červená (Amanita muscaria)
Klobouk: 6 – 20 cm široký, zpočátku téměř
kulovitý či polokulovitý, později nízce klenutý
až vmáčklý, na okraji nejdříve hladký, ve stáří
jemně rýhovaný. V mládí a za vlhka lepkavý.
Velmi mladé plodnice mají krémové zbarvení,
po roztrhání plachetky mají oranžovočervenou
až červenou barvu, povrch klobouku je pokryt
23
Obrázek 13 Amanita muscaria(12)
vyššími bělavými až nažloutlými bradavkami. Dužnina pod kloboukem žlutooranžová.
Lupeny: Husté, tenké, bílé, někdy až nažloutlé, volné. Třeň: 80 až 220 mm vysoký, 15–35
mm široký, vločkovitý až téměř lysý, na bazální hlízovité části obvykle s několika řadami
bradavek, ve stáří dutý, bělavý, výjimečně nažloutlý, po roztržení závoje s mohutným, vždy
převislým bílým prstenem. Dužnina bílá, bez zvláštní chuti a vůně. Výtrusy: Elipsoidní,
bezbarvé, hladké. Výtrusný prach je bílý až žlutavý. Výskyt: Vyskytuje se od července do
září velmi hojně v listnatých i jehličnatých lesích, zejména pod smrky. Psychoaktivita: Za
hlavní nosiče psychoaktivního účinku jsou považovány kyselina ibotenová, muscimol
a muskazon. Za nejsilnější se považuje muscimol. (6,12)
1.1.1.8 Paličkovice nachová (Claviceps
purpurea)
Paličkovice nachová je mikroskopická houba,
která se řadí mezi vřeckovýtrusné houby
(Ascomyceta). Parazituje zejména na žitě, ale i
na jiných druzích obilí a trav. Životní cyklus:
Houbová vlákna prorůstají semeníkem žita,
druhotně
srůstají
a
v tmavofialová až černá,
přeměňují
1–6
se
cm dlouhá
Obrázek 14 Claviceps purpurea(10)
sklerocia – námel (nepohlavní stadium). V tomto
stadiu houba vypadne ze zralého klasu a přezimuje v půdě. Na jaře se na námelu vytvářejí
malé plodničky (pohlavní stadium), obsahující výtrusy (askospory), které jsou při dozrávání
žita vymršťovány a unášeny větrem na klasy. Tam dochází k prorůstání semeníku květů
myceliem a vytváření tekuté sladké šťávy – medovice lákající hmyz, který tak zajišťuje další
roznos výtrusů (nepohlavních konidií).(11) Obsahové látky: Paličkovice nachová obsahuje
velké množství účinných látek, základní z nich je kyselina lysergová a dále její monoamidy
ergotamin, ergokristin, ergokryptin a další. Kyselina lysergová se využívá k syntéze LSD.
24
1.2 Biochemie a účinky
1.2.1 Psilocybinové houby
Hlavními
psychoaktivními
látkami
v psilocybinových
houbách
jsou
psilocybin,
psilocin a baeocystin. Všechny tři látky obsahují indolové jádro a svou strukturou patří do
skupiny tryptaminů. Svojí strukturou se velmi podobají neurotransmiteru serotoninu. (1)
Serotonin (5-hydroxytryptamin) je autakoid a neurotransmiter, podílí se na přenosu nervových
vzruchů a ovlivňuje mnoho pochodů v lidském těle. Je syntetizován z aminokyseliny
tryptofanu. Nachází se v CNS v mozkovém kmeni, kde je uvolňován presynaptickými
serotonergními neurony do synaptické štěrbiny, kde aktivuje specifické receptory. Serotonin
ovlivňuje spánek (má hypnogenní účinek) a biorytmy (po setmění se tvoří enzymy
přeměňující serotonin na melatonin), náladu a emoce (zvýšený přísun má antidepresivní
účinek) v limbickém systému, tělesnou teplotu a ovlivňuje i chuť k jídlu.(22) Jeho účinky
působí i na motilitu GIT a má vasokonstrikční účinky, což může mít za následek vznik
migrén. Účinné látky psilocybinových hub se v mozku váží na serotoninové receptory a tím
ovlivňují náladu a emoce intoxikovaného, podobně jako serotonin.(18)
S obsahovými látkami souvisí i již zmíněné modrání hub při poškození. Při poranění (nebo
s přibývajícím „věkem“ houby) se obsažený psilocybin rozkládá vlivem enzymu fosfatázy na
psilocin, který je následně oxidován za vzniku modrého barviva. (18)
Obrázek 15 Strukturní vzorce obsahových látek
Fyzické účinky
Nástup účinků záleží na způsobu podání (ať už jde o čisté látky, nebo celé psilocybinové
houby). Pokud se větší množství hub dobře rozžvýká a chvilku ponechá v ústech, dostavuje se
25
účinek zhruba do deseti minut. Při vložení psilocybinu/psilocinu nebo menšího množství hub
pod jazyk, dochází k účinkům do dvaceti minut. Pokud se houby spolknou jen částečně
rozžvýkané, trvá nástup účinků nejdéle, zhruba 45 minut, a vstřebá se nejméně účinných
látek, jelikož se ze žaludeční stěny absorbuje jen polovina účinných látek.(1) Prvním signálem,
že látky začínají působit, je mimovolné zívání s absencí únavy, dále nastává neklid, nevolnost,
zimnice, bolesti hlavy a někdy výrazná ospalost. Po této první fázi se obvykle dostavují pocity
lehkosti a tělesné harmonie.(12) Při delším užívání může docházet k rozvoji tolerance, avšak
při vysazení se vše vrátí do normálu. (1)
Účinky na psychiku
Psychické účinky jsou podobné těm, které provázejí zkušenost s LSD, ale s menší intenzitou,
dostavuje se změněné vnímání času, tvarů, barev, zvuků, dochází ke změnám nálad,
k empatii.(12) Pro tyto látky je charakteristické, že dochází k rychlému „vzplanutí“ účinků,
jejich intenzivnímu prožívání, které trvá zhruba dvě hodiny a během následujících tří až čtyř
hodin se účinky postupně zklidňují, až vymizí docela. Na rozdíl od LSD jsou psilocybinové
houby považovány za vlídnější a mnohem empatičtější, nejsou tak „agresivní“.(1)
1.2.2 Muchomůrka červená
Mezi
nejúčinnější
látky
muchomůrky
červené
bývají
zařazovány
kyselina
ibotenová a muscimol. Kyselina ibotenová je derivát heterocyklu oxazolonu, muscimol je
derivát isoxazolu.(13) Kyselina ibotenová je obsažena zejména v klobouku houby, při sušení se
dekarboxylací přeměňuje na stabilnější a účinnější muscimol. Po usušení je tedy
psychoaktivita výrazně vyšší než u čerstvé plodnice. (1)
Stejně jako předešlé látky, i tyto obsahové látky působí v těle jako agonisté neurotransmiterů.
Muscimol účinkuje podobně jako neurotransmiter GABA - gama-aminomáselná kyselina
(tlumivý mediátor CNS, působí hypnoticky, sedativně a anxiolyticky v důsledku depolarizace
membrány a zvýšené propustnosti pro chloridové anionty).(26) Kyselina ibotenová účinkuje
jako kyselina glutamová, což je neurotransmiter, který působí excitačně téměř na všechny
neurony v CNS. Je to rychle působící neurotransmiter způsobující depolarizaci membrány.(27)
26
Obrázek 16 Strukturní vzorce obsahových látek
Obrázek 17 Strukturní vzorce obsahových látek
Fyzické účinky
Muchomůrka se většinou užívá sušená, účinek se dostavuje zhruba po třiceti minutách
a projevuje se pocitem sucha v ústech, obtížným polykáním, nevolností, ztuhlostí končetin,
závratí a bušením srdce. V průběhu intoxikace se může dostavit mravenčení po celém těle,
celková svalová slabost a ztráta hmatu. Zrak je neobyčejně ostrý, zejména na dálku.(13)
Psychické účinky
Psychické účinky se dostavují zhruba po hodině a mohou přetrvávat až 24 hodin.(1)
Intoxikovaný je během této doby excitovaný, roztěkaný, mnohomluvný, prožívá halucinace.
Projevuje se změněné vnímání, okolí se zbarvuje černobíle, žlutě či fialově. Mohou nastat
i zvukové halucinace. Zrakové halucinace se projevují plastičností a zvětšováním předmětů.
Následně dochází k útlumu a hlubokému spánku, ve kterém se zdají velmi živé sny. (13)
1.2.3 Paličkovice nachová
Hlavními obsahovými látkami v paličkovici nachové jsou alkaloidy. Může být přítomno až
třicet typů alkaloidů. Základem těchto alkaloidů je kyselina lysergová, jde o její monoamidy.
Mezi tyto alkaloidy patří např. ergokristin, ergokryptin, ergotamin a polysynteticky vyrobený
ergometrin, který se používá k zástavě děložního krvácení a k léčbě migrén.(11) Reakcí
kyseliny lysergové s diethylaminem vzniklo LSD. LSD patří také mezi tryptaminy a obsahuje
indolovou část, je tedy strukturně podobné neurotransmiteru serotoninu, stejně jako obsahové
látky psilocybinových hub. Z této podobnosti potom vycházejí i účinky LSD na člověka.
27
Obrázek 18 Strukturní vzorce obsahových látek
Fyzické účinky
LSD je možné podat per os, lze ho nechat rozpustit pod jazykem (ve formě tzv. „tripů“, asi
nejrychlejší nástup účinku) či ho nechat absorbovat kůží. Objevily se i takové způsoby užití,
jako jsou oční kapky, zapékání do pečiva či přidávání do polev na sladkosti. Zhruba po 30
minutách (záleží na vnímavosti jedince, kvalitě drogy a způsobu podání) se dostaví první
fyzické účinky.(1) Mezi ně patří lehké mrazení, rozšíření zornic, otupělost, celkový pocit
nepohodlí, nevolnost, zvýšený krevní tlak, nejasná řeč, roztřesené písmo. Tyto příznaky však
nebývají nijak extrémně závažné a většinou během zážitku odeznívají.(11) Fyzické i psychické
účinky závisejí na několika faktorech – na tělesné hmotnosti, prostředí, zkušenosti s jinými
drogami, psychickém a fyzickém stavu a samozřejmě na dávce (prvotní dávka se udává
v rozmezí 100–250 μg). (1)
Účinky na psychiku
Psychické účinky dosahují vrcholu asi po 1–3 hodinách od požití, kdy takřka všechna látka
z hlavních tělesných orgánů, včetně mozku, zmizela. Měřitelné hodnoty ale v krvi a mozku
zůstávají ještě zhruba osm hodin. Dochází ke změněným stavům vědomí, začíná se měnit
vnímání barev, zvuků, tvarů, pachů, dochází ke změně nálad, dostavují se halucinace, člověk
je empatický, otevřený, komunikativní, zdánlivě více soustředěný.(11) Účinků je velmi mnoho.
Tyto zážitky mají nejspíš na svědomí chemické změny ve středním mozku, který reguluje
změny vědomí a emocionální změny. Dále se objevuje poměrně vysoká koncentrace účinné
látky v mozkovém kmeni a na dopaminových receptorech v mozku. Pravda je, že stále ještě
úplně nevíme, jak přesně LSD v mozku působí. Objevila se například i teorie, že pod vlivem
LSD dochází k „přehození“ hemisfér, tedy, že levá, analytičtější, se přesunula do pravé,
„emocionálnější“, a naopak. Nicméně se zatím žádné takovéto tvrzení úplně nepotvrdilo. (1)
28
Pro ukázku uvádím odpověď beatnika Allena Ginsberga na otázku časopisu Playboy, co
takové LSD vlastně dělá: „Jak vypadá takový trip? Plíživý pocit zachvátí vaše tělo a posvětí
světský charakter vašich kulatých savčích očních bulv i vašich sluchových otvorů. Potom
přijde poznání, že jste duch, obývající nezměrné zvířecí tělo, sestávající z rozsáhlých štěrbin,
děr, oběhových systémů, vnitřních kanálů a mystických černých alejí mysli. Každou z těchto
alejí se můžete vydat na dlouhou průzkumnou cestu, do vzpomínek z dětství nebo do
budoucnosti, představovat si všemožné změny v těle, mysli nebo venkovním světě, vynalézat
imaginární vesmíry nebo znovu vyvolávat ty dříve existující, jako byl Egypt.“.(1)
29
1.3 Historie užívání
1.3.1 Psilocybinové houby
Prvními uživateli a zároveň zakladateli tradice užívání psilocybinových hub byli domorodí
obyvatelé Střední a Jižní Ameriky, kteří tyto houby užívali po tisíce let. Ale teprve
v šestnáctém století, po příchodu španělských dobyvatelů, se objevují první písemné
zmínky o indiánských rituálech s psychoaktivními látkami. Tyto písemné záznamy pocházejí
ze španělských rukopisů Bernardina de Sahagún, mnicha, který strávil v Mexiku většinu
svého dospělého života, a ze spisů osobního lékaře španělského krále Francisca Hernandéze.
Oba shodně označují houby jako zdroj psychoaktivních látek při rituálech. Mimo těchto
písemných důkazů se dochovaly i malby místních umělců znázorňující tzv. „teonanácatl“
neboli „posvátné“, „kouzelné“ či „božské“ houby. Ve slovníku pro překlad jazyka Indiánů
kmene Náhuatl z roku 1885 je výraz teonanácatl přeložen jako „druh drobné houby
s nepříjemnou chutí, intoxikující a halucinogenní“. (1)
Až do dvacátého století se prakticky nikdo nezajímal o to, co by uvedený teonanácatl mohl
být, teprve po chybné klasifikaci v roce 1915 došlo k bouřlivé při o identifikaci teonanácatlu.
Vše začal americký botanik dr. William E. Safford, který po neúspěšných pokusech
identifikovat teonanácatl jako některou z hub vyskytujících se v Mexiku, došel k závěru, že
takováto houba neexistuje a za teonanácatl označil kaktus Lophophora williamsii, neboli
peyotl. Proti tomu se ohradil lékař rakouského původu dr. Plasius Paul Reko, sám nadšený
sběratel mexických hub, který tvrdil, že dr. Safford nemá pravdu a že teonanácatl je skutečně
houba, která je navíc stále používaná při náboženských oslavách Indiánů. Neměl však pro svá
tvrzení žádné důkazy, ty našel až v roce 1936, kdy se mu dostaly do rukou plodnice
psychoaktivních hub od rakouského inženýra R. J. Weitlanera, který studoval zvyky Indiánů
a potvrdil, že se tyto houby stále užívají pro opájení při obřadech. Dr. Reko plodnice obratem
zaslal k identifikaci na Harvardovu univerzitu, kde je přijal etnobotanik Richard E. Schultes,
jehož nadchlo vědomí, že by skutečně mohlo jít o houby označované jako teonanácatl, a brzy
začal shromažďovat veškeré dostupné materiály pro vyvrácení Saffordových teorií. Dokonce
odjel spolu s dr. Rekem do Mexika, aby mohli nasbírat další vzorky. Jejich výzkum však
přerušila II. světová válka. A v této době přichází „na scénu“ R. Gordon Wasson a jeho
žena.(1)
Richard Gordon Wasson (1898-1986) byl syn episkopálního duchovního, živil se jako učitel
angličtiny a finanční reportér. Jeho zájem o kultury užívající psilocybinové houby se projevil
až po sňatku s moskevskou pediatričkou Valentinou Pavlovnou, neboť na svatební cestě
30
zjistili, že mají oba naprosto odlišný názor na houby všeobecně. R. Gordon Wasson měl
k houbám odmítavý postoj, naproti tomu Valentina nadšeně sbírala různé druhy hub. Od té
doby se oba začali pídit po všech možných odkazech a praktikách týkající se hub a po
kulturách, které houby uctívají. Brzy se dostali i k Schultesově knize, ve které uváděl oblast,
kde údajně docházelo k užívání hub. Po zkontaktování Schultese a zajištění průvodce se
Wassonovi vydali do hor středního Mexika, aby zde vyhledali někoho, kdo by jim
o posvátných houbách něco řekl. Podařilo se to 29. června 1955, kdy jeden úředník z místní
radnice domluvil pro Wassona a jeho přítele, se kterým cestovali, houbový rituál pod
dohledem vyhlášené curandery (šamanky) Marie Sabiny. Pozdě večer jim bylo nabídnuto asi
dvanáct velkých, štiplavých plodnic Psilocybe caerulescens, které během hodiny snědli.(1)
„Byli jsme s Alanem rozhodnuti bránit se jakémukoli účinku, který by mohly mít“ napsal
později Wasson, „abychom lépe dokázali sledovat okolní dění“. Zanedlouho už ale začal
vnímat harmonické barvy a geometrické tvary vystupující ze tmy. Následovaly „vize paláců
a zahrad.“(1)
R. Gordon Wasson s přítelem tak byli prvními bělochy, kteří se aktivně zúčastnili houbového
rituálu. Wasson se zúčastnil rituálu i tři dny poté, jeho manželka s dcerou vyzkoušely houby
o několik dní později.(4)
Tyto zkušenosti neunikly pozornosti státních organizací, které se již dlouho snažily získat
látku, po které by lidé ochotně svěřovali svá tajemství, jakési „sérum pravdy“. Když tedy
manželé Wassonovi plánovali další výlet do Mexika, připojil se k nim mimo jiné i chemik
z Delawarské univerzity dr. James Moore, který byl zároveň ve službách CIA jako schopný
syntetizátor psychoaktivních a chemických zbraní. Mimo Moorea se expedice zúčastnil ještě
dr. Roger Heim, který měl dohlížet na sběr a určit taxonomii hub. Po návratu z expedice
Moore doufal, že dokáže izolovat z hub účinné látky, aby je CIA mohla dále využít, avšak
plány mu překazila firma Sandoz, které poslal své vzorky hub dr. Heim. Tam se jich ujal
Albert Hofmann a sám je na sobě vyzkoušel, aby zjistil, zda neztratily svou psychoaktivitu,
a rozhodně nebyl zklamán. Po řadě testů nakonec Hofmann a jeho tým určili psychoaktivní
složky jako 4-OPO3-DMT (psilocybin) a 4-OH-DMT (psilocin) a přišli i na způsob, jak tyto
látky syntetizovat. Patenty na obě účinné látky tedy patřily firmě Sandoz, která posléze
vytvořila i řadu analogií, z nichž jen dvě se začaly využívat při terapiích, protože jejich účinek
byl kratší a lépe kontrolovanější než u psilocybinu a psilocinu. Firma Sandoz zároveň začala
psilocybin zasílat různým badatelům, aby mohli vyzkoušet jeho potenciál. (1)
Na konci roku 1960 požádal firmu Sandoz o zaslání psilocybinu i významný psycholog
31
a „velekněz LSD“ dr. Timothy Leary, který se rozhodl po vlastní extatické zkušenosti
s psilocybinovými houbami uskutečnit výzkum, jenž se zapsal do historie hub jako
„Harvadský projekt s psilocybinem“. Cílem tohoto výzkumu bylo zjistit, zda mají houby
zásadní vliv na osobnost člověka. Vznikly tři psilocybinové projekty, během nichž bylo
podáno přes dvě stě dávek této látky a které se čím dál více zvrhávaly v „houbové dýchánky“
až byly nakonec úplně zastaveny. Nicméně probíhaly další výzkumy, např. ve věznicích, kde
se zjišťovalo, zda psilocybinová zkušenost přiměje trestance přestat po propuštění
s kriminální činností. K dispozici měli 32 vězňů, po šesti měsících od propuštění se jich do
vězení vrátilo jen 25 % (přitom průměr „návratnosti“ je 64 %) – šest pro nedodržení
podmínky a pouze dva kvůli novým deliktům. Tento výzkum tedy dopadl dobře. Dále se
studoval vliv psilocybinových hub na prožívání mystických a religiózních stavů. Experiment
proběhl na Velký pátek roku 1962 v kapli Bostonské univerzity pod vedením Waltera Pahnka.
Dvacet dobrovolníků z řad studentů teologické fakulty bylo rozděleno na poloviny, deset
z nich dostalo 30 mg psilocybinu, zbylým pak bylo podáno placebo ve formě 200 mg kyseliny
nikotinové a menšího množství benzedrinu. Ani subjekty, ani jejich průvodci na počátku
nevěděli, kdo jakou drogu dostal. Následně byla do prostor kaple přenášena mše.
Vyhodnocování probíhalo dalšího půl roku za pomocí pohovorů, skupinových diskuzí
a dotazníku o 147 bodech. Výsledky potvrdily, že s pomocí psilocybinových hub je religiózní
zážitek mnohem hlubší než při použití placeba či za střízliva, většina subjektů později
prohlásila, že je tento zážitek ovlivnil na celý život. I přes tento úspěch byly další žádosti
o experimenty s psilocybinem vládou zamítnuty.(1)
V té době se informace o účincích psilocybinových hub rozšířily i mezi širokou veřejnost
a zejména v undergroundové kultuře se o tyto houby zvedla vlna zájmu. V 60. letech si
většina lidí stále myslela, že účinné houby se nacházejí jen v Mexiku a málokdo byl ochotný
tam jezdit tak často, aby se pokryla poptávka. Postupně se ale začaly objevovat další druhy,
které rostly v dostupnějších oblastech, a začaly se vydávat i první atlasy obsahující jak
nákresy psilocybinových hub, tak i návody ke sběru a určování. Přesto bylo stále poměrně
komplikované tyto houby sbírat, a proto se objevily pokusy o pěstování těchto hub. První
experimenty byly prováděny na agaru a obilí, kvůli komplikovanosti však o ně nebyl přílišný
zájem. Úspěch neměly ani další možnosti, jak si zajistit stálý přísun hub. Nakonec se podařilo
najít způsob jak houby pěstovat Robertu McPhersonovi (na internetu znám spíše pod
přezdívkou PF – Psilocybe Fanaticus), který nechával spory vyklíčit na žitném substrátu a
poté žito překryl vrstvou vermikulitu (inkubační substrát), který udržoval vlhkost a zároveň
32
provzdušňoval. Tento způsob se ukázal jako velmi účinný, a ačkoliv byl McPherson později
zatčen a obžalován z výroby a šíření psilocybinu, jeho metoda se využívá dodnes.(5)
V Evropě byla situace trochu jiná, bylo zde více možností si psychoaktivní houby obstarat
prostým sběrem a uspokojovat tak poptávku, přesto se v 90. letech v Holandsku objevili
nadšení domácí pěstitelé, kteří je chtěli pěstovat komerčně, a tak se domluvili s Hansem von
den Huerckem, zakladatelem tzv. „smart shopů“ (první smart shop byl založen v roce 1993) –
obchodů, kde se prodávalo vše od vitaminů, přírodních stimulantů jako guarana, přírodních
halucinogennů, jako jsou šalvěj divotvorná a kaktus San Pedro, až po synteticky vyráběné
drogy, které byly v mezích zákona (i když ne na dlouho – během několika měsíců byly tyto
látky zakázány, a proto se vymýšlely další, které by pronikly mezerami v zákoně) – že budou
dodávat do jeho obchodů psychoaktivní houby. Von den Huerck po poradě s právníky
souhlasil (po Úmluvě OSN o psychotropních látkách z roku 1971 zakázal holandský opiový
zákon pouze psilocybin a psilocin, nikoli houby jako takové), a tak se halucinogenní houby
staly další položkou v nabídce obchodů, ve své době tvořily až 60 % celkové tržby. Do tohoto
byznysu se posléze zařadili i velkopěstitelé, kteří po propadu cen za žampiony přesedlali na
pěstování psilocybinových hub, tento stav trval až do roku 1997, kdy byl von den Huerck
zatčen a obžalován za prodej sušených halucinogenních hub (sušené houby byly ilegální,
zatímco čerstvé houby legální, nikdo z malých pěstitelů si ale nemohl dovolit takový „luxus“
a prodávat houby nesušené). Von den Huerck spor prohrál, ale přesto se pod pultem jeho
„smart shopů“ dají sušené houbičky sehnat.(1) Ve Velké Británii byla situace obdobná, první
společnost specializovaná na pěstování psilocybinových hub vznikla v roce 2002, jmenovala
se Camden a dodávala své zboží do několika obchodů zabývajících se konopnou tématikou,
posléze tato společnost stejně jako mnoho jiných začala dovážet už vypěstované houbičky
přímo z Holandska a prakticky přes noc byly k dostání v přibližně čtyřech stech obchodech
a stáncích po celé Británii. Takovýto stav ale nemohl vydržet příliš dlouho, už v roce 2005
přijala vláda zákon, kde se trestným činem stávalo držení a prodej všech hub obsahujících
psilocybin. (5)
1.3.2 Muchomůrka červená
První publikovaná zpráva o muchomůrce červené pochází z roku 1730 a jejím autorem je
švédský plukovník Philip von Strahlenberg (1713–1755), který byl dlouhých dvanáct let
vězněn na Sibiři. V této zprávě popisuje, jak sibiřský kmen Korjaků získává od Rusů houby
33
(v ruštině nazývané „muchumor“) výměnou za kožešiny různých zvířat (např. veverek, lišek,
hranostajů, sobolů atd.) a z těchto hub si pak jeho příslušníci dělají zásoby na zimu, a pokud
chtějí uspořádat slavnost „…nalejou na určité množství hub vodu a vaří je. Nápoj z nich pak
pijí a on je opájí… Tento nápoj… pijí tak nezřízeně, že jsou po něm naprosto omámení nebo
opilí.“(1)
Zřejmě první Evropan, který okusil muchomůrku červenou, byl v roce 1797 polský brigádní
generál Josef Kopiec. Muchomůrku si vzal, aby se zbavil vysokých horeček a konečně se
vyspal, po požití upadl do hlubokého spánku, který trval několik hodin a během něhož měl
neuvěřitelně živé sny. Další svědectví potvrzují, že kmeny na Sibiři skutečně používaly
muchomůrku červenou pro její psychoaktivní účinky, ale na rozdíl od Indiánů v Mexiku
a jejich psilocybinových rituálů, Sibiřané užívali muchomůrku i „jen tak“, když se chtěli
pobavit či při rozličných oslavách. Nutno podotknout, že oslavy s muchomůrkami byly
výsadou bohatších obyvatel, těm chudším nezbývalo nic jiného než čekat, až účastníci oslavy
vylezou ven si ulevit a poté pohotově zachytávat jejich moč do dřevěných misek, ze kterých ji
následně pili a tímto „recyklovaným“ způsobem se opájeli i oni. Poté, co se tyto příběhy
dostaly k uším obyvatel Evropy, nastalo pravé pozdvižení a zvedla se vlna zájmu o tyto
sibiřské kmeny a jejich techniky. Zmiňovala se o nich nejedna mykologická publikace, psaly
se na toto téma příběhy a satirické povídky (např. Světoobčan od dr. Johnsona Olivera
Goldsmithe). Snad nejznámější zmínku o změněných stavech vnímání poskytuje kniha
Alenka v říši divů od Lewisa Carrolla (Alenka pojídá kousky houby a střídavě se zmenšuje
a zvětšuje). Tuto vášeň pro muchomůrku červenou můžeme vidět i dnes (pohádky, básničky).
Na Sibiři bylo užívání natolik potíráno, že dnes už je prakticky vymýceno.(5)
Taková tedy byla situace na Sibiři, nyní se ale přesuneme více na jih a o několik tisíciletí zpět
a vydáme se po stopách posvátné sómy.
Mezi nejstarší hinduistické texty patří soubor 1 028 náboženských hymnů zvaných Rig-Véda,
které byly sepsány kolem roku 1500 př. n. l. kočovnými Árji. Velká část těchto hymnů je
věnována chvále rostliny nazývané „sóma“, která je zde charakterizována jako „bezkořenná“,
„bezlistá“, „bezkvětá“ a „z hor“. Co za rostlinu ale tvoří božskou a opojnou sómu? Na tuto
otázku se snažila odpovědět spousta badatelů a vědců, mezi kandidáty patřily např. popínavé
druhy rodů chvojník (Ephedra), svidina (Periploca) a dužnověnec (Sarcostemma), dále
harmala mnohodílná (Perganum harmala), nebo třeba i poměrně neškodná reveň dlanitá
(Rheum palmatum). Ve 20. století se počet kandidátů vyšplhal ke stovce, avšak žádný z nich
nevyhovoval dokonale.(5) V roce 1962 se s Rig-Védou seznámil i R. Gordon Wasson, text ho
zaujal a pustil se proto do bádání, aby zjistil, co se za posvátnou sómou skrývá. Již v roce
34
1968 se domníval, že záhadu vyřešil. Ve své knize SOMA: Divine Mushroom of Immortality
označil za předobraz sómy právě muchomůrku červenou a předložil důkazy podporující tuto
teorii (mezi hlavní důkazy patřilo, že Rig-Véda popisuje sómu jako „bezkořennou“, a dále se
tam lze dočíst, že „Napuchlí muži močili proudem sómu“(20), tento způsob recyklace není
znám u žádné jiné drogy). Jeho názor okamžitě podpořila řada vědců, mimo jiné Roger Heim
a Albert Hofmann, ale třeba i význačný francouzský zakladatel strukturální antropologie
Claude Lévi-Strauss. Na druhé straně měla tato teorie i řadu odpůrců, mezi největší z nich
patřil odborník na starověké védy John Brough, který Wassonovu teorii rozcupoval krátce po
uveřejnění. Wasson se okamžitě ohradil proti veškerým námitkám, ale jeho pozice
v akademických kruzích už byla oslabena a jeho teorie prakticky vyvrácena, mezi laiky
a příznivci psychedelie však našla úrodnou půdu. Přesto se nic nemění na tom, že předobraz
tajemné sómy stále nebyl vypátrán. (1)
1.3.3 Paličkovice nachová, LSD
Historie této parazitické houby je poněkud odlišná od předchozích, nikdo ji totiž neužíval jako
prostředek při posvátných rituálech, ale právě naopak, ve středověku docházelo poměrně
často k otravám námelem, který se spolu s rozemletým obilím dostával při pečení do chlebů.
Za hlavní původce otrav jsou považovány námelové alkaloidy z ergotamino-ergotoxinové
skupiny (ergokristin, ergotamin, ergokryptin a další), odtud také název pro otravu
– ergotismus. Ergotismus má dvě formy - konvulzivní a gangrenózní. Konvulzivní forma se
projevuje závratěmi, únavou, depresí, nauzeou s možností zvracení, bolestí končetin
a křečemi. U gangrenózní formy se objevují svalové bolesti, stažení cév, střídavé pocity
chladu a tepla a může docházet až k nekróze a gangréně. Na tuto otravu zemřely tisíce lidí.
Nakonec se v 17. století přišlo na to, co je původcem této otravy (toxiny obsažené v námelu) a
obětí podstatně ubylo, k poslední námelové otravě došlo v letech 1926 – 1927 v Rusku.(16)
Přestože po požití námelu umírali lidé, je možné, že se užíval ve starém Řecku při tzv.
eleusinských mystériích a to jako vodný roztok napadeného ječmene a plodnice houby
Claviceps paspali, či jiných druhů paličkovice vyskytujících se v Řecku. Těchto mystérií se
mohl zúčastnit každý, kdo mluvil řecky a nespáchal vraždu, každoročně tak bylo přítomno na
tři tisíce lidí, aby se nechalo zasvětit a to až do čtvrtého století našeho letopočtu, kdy byl tento
rituál křesťany zrušen. (1)
O obsahové látky námele se začali vědci zajímat ve 20. letech 20. století, když chtěli nalézt
nové oběhově respirační analeptikum. První námelové alkaloidy izoloval dr. Arthur Stoll,
35
v jeho stopách pokračoval dr. Albert Hofmann, který vytvořil mnoho derivátů kyseliny
lysergové (např. ergotamin a ergometrin), které jsou využívány v porodnictví, geriatrii či při
léčbě migrén. Dalších dvacet pět látek (LSD bylo 25. v pořadí, proto bylo označeno
laboratorním kódem LSD 25) mělo sloužit jako oběhové a respirační stimulans, avšak pokusy
na zvířatech v roce 1938 nic takového neprokázaly, a proto bylo od dalšího testování
upuštěno.(16)
V roce 1943 dostal Hofmann „zvláštní předtuchu“, že LSD by mohlo mít ještě jiné účinky,
než se původně myslelo, a tak látku znovu syntetizoval s úmyslem předat ji farmaceutickému
oddělení firmy Sandoz (která jako jediná později dodávala LSD, psilocybin a další
psychoaktivní látky zájemcům k dalšímu zkoumání). Během rekrystalizování několika setin
gramu pro analýzu se dr. Hofmannovi stala zvláštní věc: „Najednou jsem byl podivně opilý.
Vnější svět se změnil, jako bych byl ve snu. Objekty se zdály nabývat na plastičnosti,
získávaly neobvyklé rozměry, barvy byly zářivější. Změnilo se i mé vnímání sebe sama
a smysl pro čas. Když jsem zavřel oči, pulzoval ve mně nepřerušovaný proud neobyčejně
živých a plastických fantastických obrazů, doprovázených intenzivní hrou barev jako
v kaleidoskopu. Asi po dvou hodinách tato ne nepříjemná opilost, kterou jsem prožíval za
plného vědomí, zmizela.“(1) Tímto způsobem tedy proběhla první zkušenost člověka s LSD.
Zajímavé je, jak malé množství stačilo k dvouhodinovému „tripu“ a že se toto nepatrné
množství zřejmě resorbovalo přes kůži na prstech. Jako správný vědec se Hofmann rozhodl
pro druhou kontrolní zkoušku a to už za tři dny po svém objevu. Pod dohledem svého
asistenta začal s dávkou 250 μg, rozhodnut dávku zvýšit, pokud by se nedostavily žádné
účinky; již po čtyřiceti minutách se ale LSD začalo projevovat. „Požádal jsem svého asistenta,
aby mě doprovodil domů, protože jsem myslel, že můj stav bude opakováním pocitů
z minulého pátku. Při cestě na kole domů bylo už nicméně jasné, že symptomy jsou mnohem
silnější než poprvé. Měl jsem velké problémy souvisle mluvit, vizuální pole přede mnou
vibrovalo a objekty vypadaly zkresleně, jako obrazy v křivých zrcadlech. Měl jsem pocit, že
se nedokážu pohnout z místa, ačkoliv můj asistent mi potom řekl, že jsme jeli slušným
tempem.“(1) A po příjezdu domů pokračuje: „Když jsme konečně zdrávi a v pořádku dorazili
domů, byl jsem sotva schopen požádat svého kolegu, aby zavolal našeho rodinného lékaře
a poprosil sousedy o mléko. Navzdory svému blouznění a pomatenému stavu jsem byl
schopen efektivně uvažovat a zvolil jsem mléko jako nespecifické antidotum otravy. Každé
použití mé vůle, každý pokus ukončit tento rozpad okolního světa a rozklad mého ega byl
provázen zřetelným neúspěchem. Démon, který mě přepadl, se usadil v mém těle, mysli
36
i duši. Vyskočil jsem a zařval, chtěje se osvobodit, ale klesl jsem bezvládně zpět na pohovku.
Látka, se kterou jsem chtěl provádět pokusy, mě porazila. Démon opovržlivě ovládl mou vůli.
Hrozně jsem se bál, že jsem se zbláznil. Byl jsem mrtev? Tenkrát jsem věřil, že jsem mimo
něj, zřetelně jsem se cítil jako vnější pozorovatel celé tragédie stavu vlastního já. Nemohl
jsem takto opustit svou rodinu. Další úvahy nabývaly tvarů, úvah plných hořké ironie. Jestliže
bych byl nyní donucen opustit tento svět předčasně, bylo by to proto, že jsem to byl já, kdo
přivedl diethylamid kyseliny lysergové na svět.“(3)
Přivolaný lékař nicméně konstatoval, že pacient je v pořádku snad jen kromě slabšího pulsu.
O šest hodin později začal účinek odeznívat. Druhý den se Hofmann cítil dokonale osvěžen
a plný energie, jako znovuzrozený.(3)
Tento objev vyvolal skutečné pozdvižení ve vědecké komunitě, a to nejen kvůli jeho úžasným
účinkům, ale zejména kvůli velmi nízkým dávkám, které tyto účinky vyvolávají. Ve své době
to byla nejsilnější psychoaktivní droga. Nastalo období zkoušení. Firma Sandoz začala posílat
LSD různým výzkumníkům, aby našli nejlepší způsob využití. Představitelé firmy byli sice
trochu nervózní z některých Hofmannových zkušeností (pocit „vystoupení z těla“, religiózní
zkušenosti), přesto si mysleli, že by se droga dala využívat jako účinné psychotomimetikum či
schizogen. S rozesílanými dávkami zároveň posílali i výrazná doporučení, aby se LSD
podávalo v nízkých množstvích, zpočátku se tedy pracovalo s dávkami 20 – 50 μg. Zkoumalo
se na mnoha místech v Americe i v Evropě, vznikala studijní centra pro LSD a výzkum
pronikl dokonce i do tehdejšího Československa do Výzkumného ústavu psychiatrie, kam
dorazila zásilka LSD roku 1954. Postupem času se ale ze seriózních výzkumů stávaly někdy
až „drogové dýchánky“, kdy se u některého z badatelů sešla skupinka lidí, kteří následně
konzumovali LSD už ne za účelem terapeutickým ale „relaxačním“. LSD začalo také pronikat
na veřejnost a stále se zvětšoval okruh „běžných“ lidí, kteří chtěli LSD vyzkoušet, a tak s ním
experimentovali i umělci jako Allen Ginsberg, Ken Kesey (který využil svou zkušenost
v knize „Přelet nad kukaččím hnízdem), Paul McCartney či Keith Richards. Ale protože
zájem byl čím dál větší a bylo jen málo těch, kteří měli k LSD přístup (přes své
psychoterapeuty či kamarády vědce), začala vznikat první generace „acidových chemiků“.
První pokusy nebyly kvalitativně příliš podařené, ale postupně se kvalita zlepšovala, a to
hlavně díky Stanleymu Owsleyovi, prvnímu „LSD-milionáři“.(1)
LSD vyzkoušel také Timothy Leary a tato zkušenost mu změnila život. Odešel z Harvardské
univerzity, aby mohl propagovat pozitivní účinky této látky, chtěl lidem ukázat, jak se i oni
změní, jak se jim změní pohled na život. On a jeho přátelé hledali vhodné místo, kde by mohli
hlásat své názory a nakonec ho našli na usedlosti v Milbrooku ve státě New York, kde začali
37
vést semináře a „drogové dýchánky“ zaměřené na změny vědomí a způsoby, jak na tyto
změny reagovat. Leary dokonce založil i svou církev – the League for Spiritual Discovery,
která vyznávala jen jedno pravidlo – „Žij své nejvyšší vize“. V té době se proměňovalo
myšlení bohémské společnosti i jinde v Americe. Začal se vyznávat nový životní styl: život
v komunitách, braní „mysl pozměňujících“ drog, změnila se hudba i tanec. Zrodilo se hnutí
hippies, tzv. „květinových děti“. S tím, jak se šířila pozitivní vlna LSD, přicházela i vlna
paniky a odporu ze strany „většinové“ společnosti.(1) V roce 1967 byl podán návrh zákona
o zákazu LSD a příbuzných látek. V novinách se pravidelně objevovaly děsivé články
o hordách „kyselých hlav“, které pustoší celou Ameriku. V důsledku této hysterie se zcela
zastavily veškeré výzkumy a z LSD se stal „nepřítel č. 1“.(5) Tyto represe měly ale za
následek pokoutní produkci, která se zdaleka nepřibližovala čistotě LSD od firmy Sandoz. Od
této chvíle zájem o LSD upadal, nejnižšího bodu konzumace dosáhla v 70. letech, potom sice
došlo k jakémusi „znovuobjevení“ LSD na konci 70. a začátku 80. let, zlepšila se i kvalita
pouličně prodávaných „tripů“, ale LSD už nikdy nedosáhlo takového věhlasu jako v 60. letech
za éry hippies.(1)
38
1.4 Současnost užívání
Psilocybin, psilocin a LSD jsou zařazeny do seznamu I dle Úmluvy OSN o psychotropních
látkách (vyhláška č. 62/1989 Sb.) a jsou uvedeny v zákoně č. 167/1998 Sb. o návykových
látkách v příloze č. 4.(9) Kyselina lysergová je uvedena jako prekurzor v tabulce I podle
Úmluvy OSN proti nedovolenému obchodu s omamnými a psychotropními látkami (sdělení
č. 462/1991 Sb.) a je také uvedena v zákoně č. 167/1998 Sb. a to v příloze č. 9.(8)
I přes to, že byly tyto látky (týká se to zejména halucinogenních hub) postaveny mimo zákon,
čile se s nimi obchodovalo. Daly se nakoupit ve smart shopech či stáncích a to zejména
v Holandsku a Velké Británii, po roce 2000 se s těmito látkami obchodovalo i přes internet.
Některé členské státy EU ale začínaly mít obavy, že by mohlo dojít k nekontrolovatelnému
nárůstu užívání, a proto zpřísnily své zákony; stalo se tak v Dánsku (2001), Holandsku
(2002), Německu, Estonsku, Velké Británii (2005) a v Irsku (2006). Tyto změny spočívaly
hlavně v upřesnění stavu, v jakém byly halucinogenní houby prodávány. (21) Podobná situace
byla i v České republice. Až do roku 2009 byla právní situace okolo hub nejasná. Podle
zákona zakazujícího držení, prodej a výrobu omamných a psychotropních látek bylo možné
trestně stíhat podezřelé osoby, ale nedělo se tak, protože ani sami policisté nevěděli, jaké
množství hub (či LSD) už je trestných.(9) Změnila to až novela trestního zákona platná od
roku 2010, která určuje za trestné držení více než 40 plodnic hub, obsahují-li více než 50mg
psilocinu/psilocybinu, za držení menšího množství hrozí pokuta až 15 tisíc. Novela také nově
zakazuje pěstování halucinogenních hub. Pěstování více než 40 plodnic či držení substrátu
s více než 40 g mycelia je trestné, obsahuje-li více než 50 mg psilocinu/psilocybinu.
U menšího množství hrozí opět „pouze“ pokuta. Legální jsou tedy pouze spory hub. U LSD je
trestné držení více než 5 napuštěných papírků, želatinových kapslí nebo „krystalů“ a to
s obsahem 0,000134 g volné báze a 0,000250 g tartrátu (sůl kyseliny vinné a LSD).(8)
Po všech těchto úpravách už není o LSD a houbičky takový zájem. Avšak ukázalo se, že lidé,
kteří zkusili LSD či houbičky už se k nim nevraceli opakovaně na rozdíl např. od užívání
konopí. Dále se ukázalo, že halucinogenní houby se nejvíce nabízejí doma, na soukromých
akcích nebo na open air festivalech, případně je dotazovaní získali jiným způsobem, nejspíše
sběrem v přírodě. Naproti tomu LSD se nejčastěji nabízelo v barech, klubech, na koncertech
a na veřejných prostranstvích. Tento trend se v podstatě nemění.(14)
39
1.5 Možnosti využití
1.5.1 Psilocybin, psilocin
Již od objevení obsahových látek halucinogenních hub se doufalo, že by psilocybin/psilocin
mohl mít využití v léčbě psychicky narušených osob. Prováděly se výzkumy, které byly po
roce 1966 vládou USA zrušeny.(1) Přesto byl prokázán léčebný účinek v léčbě nesnesitelných
farmakorezistentních bolestí hlavy (tzv. cluster headache), při psychoterapiích pacientů
umírajících na rakovinu či při obsedantně kompulzivních poruchách.(14) V současné době se
v USA zkoumá s velmi dobrými výsledky potenciál využití těchto látek v terminálních
stádiích onemocnění. U nás jsou snahy o obnovení výzkumů hlavně v Psychiatrickém Centru
Praha a v Bohnické psychiatrické léčebně.(10)
1.5.2 LSD
Už od začátku výzkumů se LSD používalo jako prostředek v psychoterapii. Do roku 1966,
kdy byl veškerý výzkum prakticky zastaven, dostalo LSD více než 40 000 pacientů
s psychickými poruchami. Dávky, prostředí i počet sezení se lišily, většina pacientů dostala
nízké dávky jako podpůrný prostředek psychoterapie, někteří dostali jednorázově vysokou
dávku. LSD bylo podáváno lidem s psychickými poruchami, schizofrenikům a dalším,
přičemž techniky psychoterapeutů se velmi lišily. LSD se používalo například při některých
traumatech, jako je znásilnění, kdy postižená osoba nechtěla o svém zážitku mluvit. Po podání
LSD se tato osoba stala otevřenější a nečinilo jí takové potíže o traumatu hovořit, čímž se
výrazně urychlila a usnadnila terapie. Další směr zkoumání a zkoušení LSD představovalo
tišení bolesti. Dokonce se zjistilo, že je LSD silnější analgetikum než běžně používané
deriváty morfia, ale hlavně že pomáhá smrtelně nemocným lépe se smířit se smrtí.(1)
V současné době jsou výzkumy velmi omezené kvůli represím, přesto se některé provádějí,
např. v USA či Švýcarsku a opět se týkají psychoterapie, protože tam je zřejmě největší
potenciál pro LSD. Výzkumy probíhají ale i u nás, a to třeba v Bohnické psychiatrické
léčebně, kde s halucinogeny experimentuje MUDr. Tomáš Páleníček. Byly rovněž
syntetizovány modifikace LSD, které se používají proti migréně, protože antagonizují účinek
serotoninu (blokují vasokonstrikční účinek serotoninu v mozku). (16)
40
2 Praktická část
V praktické části jsem si dala za hlavní cíl zjistit zkušenosti mladých lidí s halucinogenními
látkami, zda měli před prvním užitím nějaké informace o těchto látkách a jaký je vůbec postoj
mladých k otázce užívání těchto látek. S těchto cílů jsem vytvořila hypotézy, které
dotazníkem potvrzuji či vyvracím. Hypotézy jsem vytvořila na základě vlastních vědomostí
a zkušeností s těmito látkami. Dotazník jsem rozdala mladým lidem na SZŠ a VOŠ
zdravotnické v Praze ve věkovém rozmezí 15–30 let. Dotazník byl anonymní, odpovědělo na
něj celkem 66 osob, z toho bylo 46 žen a 20 mužů. U některých otázek v dotazníku bylo na
výběr z několika možností, jiné otázky byly otevřené. Na otázky 3, 4, 5 a 7 odpovídali pouze
ti, kteří měli nějaké zkušenosti s halucinogenními látkami, na otázku č. 6 odpovídali pouze ti,
kteří žádnou zkušenost neměli. Doufala jsem, že se mi podaří potvrdit všechny moje
hypotézy.
41
2.1 Hypotézy
Při průzkumu v roce 2008 se ukázalo, že nejvíce zkušeností s užitím halucinogenních látek
(LSD a halucinogenní houby) mají lidé ve věkové kategorii 15-34 let a že více experimentují
muži. Průměrný věk, kdy dotazovaní poprvé vyzkoušeli některou z halucinogenních látek, byl
20 let.(15) Proto očekávám i já, že mezi dotazovanými bude větší procento uživatelů než mezi
ženami a největší procento uživatelů bude ve věkové kategorii 20 až 24 let.
H1: Mezi muži bude větší procento uživatelů než mezi ženami.
H2: Větší procento uživatelů bude ve věkové skupině 20–24 let.
Dále z tohoto výzkumu vyplynulo, že více než 50 % dotazovaných neschvaluje užívání
halucinogenních látek.(15) Z toho vychází má další hypotéza:
H3: Většina dotazovaných osob bude mít negativní postoj k užívání halucinogenních
látek.
H4: Dotazovaní neshledávají využívání LSD a halucinogenních hub ve farmacii za
přínosné.
Více než 70 % dotazovaných ve výzkumu uvedlo, že LSD a halucinogenní houby získali od
známého.(15) Toho se týká další hypotéza:
H5: Dotazovaní mající ve svém okolí uživatele v podobné věkové skupině jsou
náchylnější k experimentování nebo znovu experimentování, než ti, kteří nikoho
takového ve svém okolí nemají.
H6: Větší procentuální zastoupení je mezi uživateli pocházejícími z měst.
H7: Většina dotazovaných neměla před užitím informace o těchto látkách.
H8: Uživatelům se jejich očekávání naplnila.
42
2.2 Vyhodnocení dotazníků
Otázka 1.: Jaký je váš postoj k otázce užívání halucinogenních látek?
Postoj k užívání halucinogenních látek
25%
negativní
58%
17%
pozitivní
nemám názor
Většina dotazovaných má negativní postoj (38 osob), názor nemá 17 dotazovaných a pouze
11 osob má postoj pozitivní.
Otázka 2.: S jakou halucinogenní látkou máte zkušenosti?
Druhy užívaných látek
7%
5%
3%
LSD
Halucinogenní houby
Obojí
85%
S žádnou
Drtivá většina nemá zkušenosti s žádnou halucinogenní látkou (56 dotazovaných), 5 osob má
zkušenosti s LSD, 3 s halucinogenními houbami a 2 osoby mají zkušenosti s obojím.
43
Otázka 3.: Jak jste se k těmto látkám dostal/a?
Jak jste se dostali k těmto látkám
10%
kamarádi
našel jsem to doma
90%
Na tuto otázku odpovídali pouze ti, kteří měli zkušenost s nějakou halucinogenní látkou
(10 osob). 9 dotazovaných získalo drogu pomocí kamarádů, pouze 1 dotazovaný uvedl, že
tyto látky našel doma.
Otázka 4.: Měl/a jste nebo vyhledal/a jste před užitím informace o halucinogenních houbách
a LSD?
Informace před užitím
30%
70%
ano
ne
44
Zdroje informací
50%
40%
30%
počet osob (%)
20%
10%
0%
kamarádi
internet
knihy
jiná
masmédia
.
Z celkových 10 osob se zkušenostmi s požitím halucinogenních látek, pouze 3 dotazovaní
neměli žádné informace před užitím, 7 osob informace mělo, z toho většina od kamarádů, dále
pak z jiných masmédií, internetu a z knih (pouze 1 osoba).
Otázka 5.: Splnila vaše zkušenost očekávání?
Splnila zkušenost očekávání?
30%
40%
ano
ne
30%
částečně
Čtyřem osobám se zkušenost splnila pouze částečně, stejný počet osob (3 osoby) uvedl
zápornou a kladnou odpověď.
45
Otázka 6.: V případě, že s nimi dosud zkušenosti nemáte, měl/a byste zájem o první
experiment s halucinogenními houbami či LSD?
Zájem o první experiment
11%
11%
ano
ne
78%
nevím
Na tuto otázku odpovídali jen ti, kteří neměli žádnou zkušenost s halucinogenními látkami
a to následovně: 44 respondentů odpovědělo záporně, po 6 odpovědích pak měly odpovědi
„ano“ a „nevím“.
Otázka 7.: V případě, že již máte s halucinogeny zkušenosti, měli byste zájem o další
experiment s halucinogenními houbami či LSD?
Zájem o další zkušenost
30%
30%
ano
ne
40%
nevím
Zde byl opět shodný počet odpovědí u „ano“ a „nevím“ (po 3 osobách), zápornou odpověď
zakroužkovali 4 dotazovaní.
46
Otázka 8.: Setkáváte se s uživateli halucinogenů ve svém okolí?
Uživatelé v okolí dotazovaných
48%
52%
ano
ne
Zde to bylo těsné, 34 dotazovaných se setkává s uživateli halucinogenů, a to jak s muži tak
se ženami, kteří mají většinou středoškolské vzdělání a udávaný věk byl v rozmezí 19–30 let.
Většinou se setkávají s více uživateli, málokdo napsal jen jednu konkrétní osobu.
32 dotazovaných nezná nikoho ve svém okolí, kdo halucinogenní látky užívá.
Otázka 9.: Domníváte se, že by bylo možné využít halucinogenní houby a LSD ve farmacii?
Názor na využití ve farmacii
32%
53%
ano
ne
15%
nevím
Pouze 10 respondentů si nemyslí, že by se daly tyto látky využít, naopak 35 osob si myslí,
že by se tyto látky využít daly a 21 dotazovaných neví.
47
Otázka 10.: Jste muž/žena?
Ženy měly v tomto dotazníku převahu, bylo jich 46, mužů bylo 20.
Pohlaví uživatelů
40%
60%
muži
ženy
U otázky na zkušenosti s halucinogenními látkami, odpovídalo kladně více mužů (6 mužů)
než žen (4 ženy).
Otázka 11.: Pocházíte z města, nebo z vesnice?
Většina dotazovaných je původem z města (36 dotazovaných), což znamená, že se ve městě
narodili a jsou ovlivněni městským prostředím. Z vesnice je 30 osob.
Původ uživatelů
30%
70%
město
vesnice
Zkušenosti s halucinogeny má 7 osob pocházejících z města, oproti 3 uživatelům z vesnice.
48
Otázka 12.: Jaký je váš věk?
48 dotazovaných bylo ve věkovém rozmezí 20–24 let, 16 osobám bylo více než 25 let
a 2 dotazovaní spadali do nejnižší věkové kategorie 15–19 let.
Věk uživatelů
40%
60%
20-24 let
více než 25 let
Největší zastoupení uživatelů (6 uživatelů) je ve věkové kategorii 20–24 let, 4 uživatelé jsou
ve věkové kategorii „více než 25 let“ a žádný uživatel nebyl mladší než 20 let.
49
Zhodnocení praktické části
Co tedy vyplývá z praktické části? Zdá se, že zkušenosti s užitím halucinogenních látek
u mladých nejsou tak velké, jak jsem předpokládala. Na začátku jsem si dala za cíl zjistit,
jaké jsou postoje, zkušenosti a informovanost studentů ze zdravotnické školy a myslím, že se
mi podařilo cíle dosáhnout. Potvrdilo se mi, že většina dotazovaných má k halucinogenním
látkám negativní vztah. Myslím si, že v tom hraje roli nelegálnost těchto látek. Přesto mě
překvapilo, že pouhých deset lidí uvedlo, že má zkušenosti s těmito látkami, na druhou stranu
je potěšující, že většina uživatelů měla aspoň nějaké informace před prvním užitím, ačkoliv se
mi tím nepotvrdila má hypotéza, že většina uživatelů neměla informace o těchto látkách před
užitím. Podle mého názoru je velmi důležité mít nějaké informace o působení těchto látek,
jelikož aspoň částečně může dotyčný vědět, do čeho jde a případné účinky ho nemusí tolik
vystrašit. Také je zajímavé, že se tak úplně nesplnila očekávání dotyčných osob (ať už bylo
očekávání jakékoliv), většině se naplnila pouze částečně a třem dotazovaným vůbec ne.
Možná by nebylo špatné dozvědět se, proč se jim očekávání nenaplnila či jen částečně. Co od
těchto látek vlastně čekali? Může to souviset i s nedostatkem informací před užitím? Nebo
mělo vliv i prostředí? Podobnými otázkami by jistě bylo možné odhalit důvod jejich
nespokojenosti. Další hypotéza se týkala náchylnosti k užití halucinogenních látek, pokud
mají dotyční někoho takového ve svém okolí. Tato hypotéza se nepotvrdila, protože jak
vyplývá z otázek č. 6, 7 a 8, o první experiment či znovu experiment nemá zájem 22 z 34
osob, ačkoliv mají někoho, kdo tyto látky užívá. Není tedy pravdivý obecný názor, že
k užívání halucinogenních hub svádí dotyčné jejich kamarádi či známý, ačkoliv, jak jsem
uvedla výše, když už mají o halucinogenní látku zájem, jdou právě za kamarádem či známým.
Asi nejvíce mě překvapily výsledky u otázky č. 9. Celých 53 % dotazovaných se domnívá, že
by bylo možné využít halucinogenní houby a LSD ve farmacii. Ano, takové možnosti tu jsou,
ale předpokládala jsem, že lidé, kteří se o tuto problematiku nezajímají, považují tyto látky za
špatné a lékařsky naprosto bezcenné, odpovídal by tomu i výsledek u otázky č. 1. Na druhou
stranu mě nepřekvapily výsledky u hypotéz týkající se pohlaví, věku a původu. Co se týká
pohlaví, výzkum z roku 2008 uvádí více uživatelů LSD a halucinogenních hub mezi muži
(14,3 %) než mezi ženami (6,1 %), tomu odpovídá i potvrzení mé hypotézy, kde bylo z deseti
uživatelů 6 mužů a 4 ženy. Mezi uživateli byli nejvíce zastoupeni ti z věkové skupiny
20-24 let, čímž se potvrzuje další z mých hypotéz, že nejvíce uživatelů bude právě z této
skupiny. A větší procento uživatelů pocházelo z města, jelikož ve městě je větší dostupnost
těchto látek a větší anonymita.
50
Závěr
Místa výskytu halucinogenních hub jsou velmi rozmanitá. Nacházejí se takřka v každém
podnebném pásu, na nejrůznějších substrátech, v různých podmínkách. Proto může být umělé
pěstování některých druhů obtížné. Stejně tak není vždy snadné určit psilocybinové houby
a nezaměnit je s nějakým jedovatým druhem. Důležité při určování je barva spor, zda je
klobouk za vlhka slizký a zda je přítomna slupitelná rosolovitá pelikula. Paul Stamets ve své
knize Halucinogenní houby světa k tomu dodává: „Lupenaté houby, které mají fialově hnědé
až černé spory a jejichž poranění modrá, s velkou pravděpodobností obsahují psilocybin.“(2)
K rozpoznání barvy spor je proto dobré, když houbám po příchodu z lesa oddělíme klobouk
od třeně, klobouk následně položíme na arch bílého papíru a necháme vypadat výtrusy. Po
správném určení je možné houby použít dál.
Díky podobnosti účinných látek s neurotransmitery v CNS působí halucinogenní houby na
náš mozek a vyvolávají pro mnohé příjemné pocity. Proto se s těmito drogami stále můžeme
setkat na hudebních scénách, v klubech a na podobných místech, a to i přes současné represe
a postavení těchto látek mimo zákon. To je také jedna z překážek, proč došlo k útlumu ve
výzkumu. Ten se v dnešní době začíná opět rozvíjet; u nás zejména v Bohnické psychiatrické
léčebně v Praze pod vedením MUDr. Tomáše Páleníčka a v Psychiatrickém Centru Praha.
Zároveň se ukazuje, že tyto látky nejsou pro případné uživatele příliš atraktivní a posouvají se
na okraj zájmu; na rozdíl od minulosti, kdy byly halucinogenní houby součástí celých kultur
a byly využívány k náboženským a rituálním účelům.
Postoj studentů k užívání halucinogenních látek je negativní, což odpovídá statistickým
údajům z roku 2008, stejně tak odpovídá těmto údajům pohlaví a věk uživatelů. Uživatelé
většinou měli informace před požitím těchto látek, očekávání se jim ale naplnila jen částečně.
Nepotvrdilo se, že by dotazovaní byli náchylnější k experimentování či znovu
experimentování, pokud mají ve svém okolí někoho, kdo tyto látky užívá. Naopak se
potvrdila hypotéza o uživatelích z města. Nepotvrdila se ani hypotéza, že dotazovaní
neshledávají využití halucinogenních hub a LSD ve farmacii za přínosné. Většina je pro
využívání těchto látek. V souvislosti s využíváním halucinogenních hub a LSD se zkoumá
zejména léčebný vliv na obsedantně kompulzivní poruchy, nesnesitelné bolesti hlavy, jejich
podávání v terminálních stadiích nemocí, možný vliv na tišení bolestí a využití
halucinogenních látek v psychoterapii.
51
Seznam použité literatury
1) STAFFORD, Peter. Encyklopedie psychedelických látek. Vyd. 1. Překlad Hynek Čáp.
Praha: Volvox Globator, 1997, 495 s. Labyrint (Volvox Globator). ISBN 80-7207057-6,
2) STAMETS, Paul. Halucinogenní houby světa. Vyd. 1. Praha: Volvox Globator, 2000,
189 s. ISBN 80-720-7394-X.
3) PENDELL, Dale. Pharmako/gnosis: fantastika a daimonika : [moc rostlin a cesta
jedů]. 1. vyd. Praha: Dybbuk, 2009, 447 s. ISBN 978-808-6862-910.
4) FURST, Peter T. Halucinogeny a kultura. 1. vyd. Překlad Alexandr Neuman. Praha:
DharmaGaia, 1996, 256 s. Nové trendy, sv. 1. ISBN 80-901-9157-6.
5) LETCHER, Andy. Magické houbičky: kulturní historie kouzelných hub. Vyd. 1. Praha:
Volvox Globator, 2008, 374 s. Muchomůrky bílé. ISBN 978-80-7207-691-8.
6) LETCHER, Andy. Magické houbičky: kulturní historie kouzelných hub. Vyd. 1. Praha:
Volvox Globator, 2008, 374 s. Muchomůrky bílé. ISBN 978-80-7207-691-8, RigVéda 9.74, verš 4, citace: Wasson 1971, str. 29
7) BIELLI, Ettore. Houby: obsáhlý rádce pro určování a sběr hub. Vyd. 1. Ilustrace
Laura Maggiora. Praha: Knižní klub, 2001, 224 s. Velký průvodce přírodou. ISBN 80242-0548-3.
8) POKORNÝ, Lukáš. Houby a zákon. In: Magazin-legalizace.cz [online]. 2012 [cit.
2014-03-18]. Dostupné z: http://www.magazin-legalizace.cz/cs/articles/detail/247houby-a-zakon?rubricId=8
9) Domácí legislativa po roce 1945. In: Legalizace.cz [online]. 2009 [cit. 2014-03-18].
Dostupné z: http://www.legalizace.cz/legislativa/historie-zakonu/domaci-legislativapo-roce-1945/
10) HROUZKOVÁ, Alexandra. Halucinogeny v medicíně a terapii. In: Psychologie.cz
[online]. 2012 [cit. 2014-03-18]. Dostupné z: http://psychologie.cz/halucinogeny-vmedicine-v-terapii/
11) Krmenčík P. 2013: Enpsyro - Paličkovice nachová - Claviceps purpurea.
Encyklopedie psychotropních rostlin. Získáno z
http://www.biotox.cz/enpsyro/index.php?R=pj3rclp dne 18.03.2014
12) Krmenčík P. 2009: Enpsyro - Menu psilocybinové houby. Encyklopedie
psychotropních rostlin. Získáno z http://www.biotox.cz/enpsyro/index.php?R=pj3ppsh
dne 18.03.2014
52
13) Krmenčík P. 2014: Enpsyro - Muchomůrka červená - Amanita muscaria.
Encyklopedie psychotropních rostlin. Získáno z
http://www.biotox.cz/enpsyro/index.php?R=pj3ramm dne 18.03.2014
14) TYLŠ, MUDr. Filip. Psilocybin - Starý klíč s potenciálem otevřít brány
psychedelického výzkumu v moderním věku 1.část. In: Magazin-legalizace.cz
[online]. 2013 [cit. 2014-03-18]. Dostupné z: http://www.magazinlegalizace.cz/cs/articles/detail/547-psilocybin-stary-klic-s-potencialem-otevrit-branypsychedelickeho-vyzkumu-v-modernim-veku-1cast?rubricId=8&magazineId=21%3FrubricId%3D8
15) BĚLÁČKOVÁ, Vendula. Celopopulační studie užívání návykových látek a postojů k
němu v České republice v roce 2008. 1. vyd. Praha: Úřad vlády České republiky,
c2012, 196 s. Výzkumné zprávy, no6. ISBN 978-807-4400-520.
16) HESS, DrSc, Doc. MUDr., Ladislav. Šedesát let od objevu psychedelických účinků
LSD.
In:
Remedia.cz
[online].
2003
[cit.
2014-03-18].
Dostupné
z:
http://www.remedia.cz/Clanky/Aktuality/Sedesat-let-od-objevu-psychedelickychucinku-LSD/6-E-ea.magarticle.aspx
17) Zaostřeno na drogy [online]. 2010 [cit. 2014-03-18]. ISSN 1214-1089. Dostupné z:
http://www.drogyinfo.cz/index.php/info/drogy_a_zakon/prosazovani_prava/zaostreno_na_drogy_2010_
01
18) GRYCOVÁ, PH.D, RNDr. Lenka. Serotonin - hormon štěstí. In: Gate2biotech.cz
[online]. 2013 [cit. 2014-03-25]. Dostupné z: http://www.gate2biotech.cz/serotoninhormon-stesti/
19) Krmenčík P. 2004: Enpsyro - modrani psh. Encyklopedie psychotropních rostlin.
Získáno z http://www.biotox.cz/enpsyro/index.php?R=pj3pmodrani dne 27.03.2014
20) Krmenčík P. 2014: Enpsyro - Lysohlávky - Psilocybe. Encyklopedie psychotropních
rostlin. Získáno z http://www.biotox.cz/enpsyro/index.php?R=pj3rpsi dne 27.03.2014
21) Úkol drogy [online]. 2008 [cit. 2014-04-01]. ISSN 1725-8480. Dostupné z:
http://www.drogyinfo.cz/index.php/publikace/publikace_emcdda/ukol_drogy/ukol_drogy_15_halucinog
enni_houby_jak_v_elektronickem_veku_reagovat
22) OKÉNKOVÁ, Kateřina. Úloha serotoninu v nespecifické imunitní odpovědi - vliv na
oxidativní vzplanutí profesionálních fagocytů. Brno, 2008. 63 l. Rigorózní práce.
Masarykova univerzita.
53
23) Kuo, M. (2011, December). Cortinarius trivialis. Retrieved from the
MushroomExpert.Com
Web
site:
http://www.mushroomexpert.com/cortinarius_trivialis.html
24) SVRČEK, Mirko. Houby. Praha: Aventinum, 2002. ISBN 80-7151-202-8.
25) ROCKEFELLER, Alan. Psilocybe ovoideocystidiata spores. In: Wikipedia: the free
encyclopedia [online]. San Francisco (CA): Wikimedia Foundation, 2001- [cit. 201404-03].
Dostupné
z:
http://en.wikipedia.org/wiki/File:Psilocybe_ovoideocystidiata_spores.jpg
26) HYNIE, Sixtus. Farmakologie v kostce. Vyd. 2. Praha: Triton, 2001, 520 s. ISBN 80725-4181-1.
27) FIŠAR, Zdeněk. Vybrané kapitoly z biologické psychiatrie. Vyd. 1. Praha: Computer
Press, 2001, 315 s. ISBN 80-247-0061-1, str. 87
28) GUILLET, Dominique. Liberterre. [online]. [cit. 2014-04-07]. Dostupné z:
http://www.liberterre.fr/contact/index.html
54
Seznam obrázků
Obrázek 1 Psilocybe aztecorum (28) ....................................................................................... 10
Obrázek 2 Psilocybe baeocystis (19) ....................................................................................... 12
Obrázek 3 Psilocybe bohemika(19) ......................................................................................... 13
Obrázek 4 Psilocybe caerulescens(28) .................................................................................... 13
Obrázek 5 Psilocybe cubensis(28)........................................................................................... 14
Obrázek 6 Psilocybe cyanescens(19) ...................................................................................... 15
Obrázek 7 Psilocybe mexicana(28) ......................................................................................... 17
Obrázek 8 Psilocybe muliericula (wasonii)(28) ....................................................................... 17
Obrázek 9 Psilocybe semilanceata(19) .................................................................................... 18
Obrázek 10 Psilocybe zapotecorum(28) .................................................................................. 20
Obrázek 11 Panaeolus cynescens(19) ...................................................................................... 21
Obrázek 12 Conocybe cyanopus(19) ....................................................................................... 22
Obrázek 13 Amanita muscaria(12) .......................................................................................... 23
Obrázek 14 Claviceps purpurea(10) ........................................................................................ 24
Obrázek 15 Strukturní vzorce obsahových látek ................................................................... 25
Obrázek 16 Strukturní vzorce obsahových látek ................................................................... 27
Obrázek 17 Strukturní vzorce obsahových látek ................................................................... 27
Obrázek 18 Strukturní vzorce obsahových látek ................................................................... 28
55
Slovníček použitých pojmů
Hygrofánní – klobouk za vlhka měnící barvu
Pelikula – nejsvrchnější vrstva pokožky klobouku
Cheilocystidy – cystidy na ostří lupenů
Pleurocystidy – cystidy na ploše lupenů
Cystidy – sterilní hyfová zakončení, jsou charakteristické pro každý druh houby, a proto
můžou sloužit jako jeden z určujících prvků
Klíční pór – válcovitá prohlubeň v bláně spory, může být apikální či postranní
Bazidie – neboli stopky, slouží k tvorbě a přenosu výtrusů
Rhizomorfy – provazce mycelia, které transportují látky z mycelia do plodnice
Hyalinní – průsvitný
Rhomboidní - kosočtverečný tvar spor
Pseudorhiza – kořenovité prodloužení třeně
Autakoid – látky endogenního původu, krátkodobě působí blízko místa své tvorby, tzv.
lokální hormon(2,6)
56
Seznam příloh
Obrázek 16 Stavba houby ..................................................................................................... 58
Obrázek 17 Připojení lupenů ke třeni .................................................................................... 58
Obrázek 18 Bazidie s výtrusy ............................................................................................... 59
Obrázek 19 Tvary klobouků hub........................................................................................... 59
Obrázek 20 Spory hub .......................................................................................................... 60
Vzor dotazníku ..................................................................................................................... 61
57
Obrázek 19 Stavba houby
a)klobouk, b)lupeny, c)límeček, d)třeň, e)mycelium(2)
Obrázek 20 Připojení lupenů ke třeni
a) volné, b) odsedlé, c) přirostlé, d) široce připojené, e) dlouze sbíhavé, f) vykrojené a
zoubkem připojené(7)
58
Obrázek 21 Bazidie s výtrusy
Obrázek 22 Tvary klobouků hub
a) ostře kuželovitý, b) tupě kuželovitý, c) zvonovitý, d) parabolický, e) polokulovitý,
f) sklenutý, g) ploše sklenutý, h) s ostrým hrbolkem, i) s tupým hrbolkem, j) plochý,
k) prohloubený s hrbolem, l) prohloubený až nálevkovitý(2)
59
Obrázek 23 Spory hub
a) oválné, b) elipsoidní, c) rhomboidní, d) subelipsoidní24)
60
Vzor dotazníku
Dotazník o informovanosti a zkušenostech
1.
Jaký je váš postoj k otázce užívání halucinogenních látek?
a) Pozitivní
b) Negativní
c) Nemám názor
2. S jakou halucinogenní látkou máte zkušenosti?
a) Halucinogenní houby
b) LSD
c) Obojí
d) S žádnou (přejděte k otázce číslo 6)
3. Jak jste se k těmto látkám dostal/a?
……………………………………………………………..
4. Měl/a jste nebo vyhledal/a jste před užitím informace o halucinogenních
houbách a LSD?
a) Ano
Kde?
·
Kamarádi
·
Internet
·
Knihy
·
Jiná masmédia
b) Ne
5. Splnila vaše zkušenost očekávání?
a) Ano
b) Ne
c) Částečně
6. V případě, že s nimi dosud zkušenosti nemáte, měli byste zájem o první
experiment s halucinogenními houbami či LSD?
a) Ano
b) Ne
c) Nevím
61
7. V případě, že již máte s halucinogeny zkušenosti, měli byste zájem o další
experiment s halucinogenními houbami či LSD?
a) Ano
b) Ne
c) Nevím
8. Setkáváte se s uživateli halucinogenů ve svém okolí?
a) Ano
·
Jaký je věk dané osoby/osob?........................................
·
Jaké je jejich pohlaví?....................................................
·
Jaké je jejich nejvyšší dosažené vzdělání?.....................
b) Ne
9. Domníváte se, že by bylo možné využít halucinogenní houby a LSD ve
farmacii?
a) Ano
b) Ne
c) Nevím
10. Jste:
a) Žena
b) Muž
11. Pocházíte z města, nebo z vesnice?
a) Město
b) Vesnice
12. Jaký je váš věk?
a) 15-19 let
b) 20-24 let
c) Více než 25 let
Děkuji za poctivé vyplnění dotazníku a přeji vám hezký zbytek dne.
Johana Šerá
62

Podobné dokumenty