Inovace : jediná účinná cesta k úspěchu v globální ekonomice

Transkript

Soukromá vysoká škola ekonomických studií, spol. s r. o.
Lindnerova 575/1
180 00 Praha 8 – Libeň
***********************************************************
Sborník z mezinárodní konference
Inovace : jediná účinná cesta
k úspěchu v globální ekonomice
Praha
28. ledna 2005
Inovace : Jediná účinná cesta k úspěchu v globální ekonomice
sborník z mezinárodní konference
Uspořádal:
Vydavatel:
doc. Ing. Michal Kavan, CSc.
Soukromá vysoká škole ekonomických studií, s. r. o.
Lindnerova 575/1, Praha 8
Tiskárna:
Vytiskl UNIPRESS, spol. s r. o.
Svobodova 1431, 511 01 Turnov
Schváleno: rozhodnutím rektora čj. OS 69/2005 jako učební pomůcka
dne 1. března 2005
Vydání:
první
Počet stran: 161
Náklad:
80 kusů
Tato publikace neprošla jazykovou úpravou
ISBN 80-86744-26-4
2
INOVACE: JEDINÁ ÚČINNÁ CESTA K ÚSPĚCHU V GLOBÁLNÍ EKONOMICE
Obsah
Obsah ............................................................................................................................... 3
Miloslav Marek
Zahájení konference – z projevu rektora ........................................................................ 5
Jitka Almatarová
Výzkum a vývoj v České republice ................................................................................ 6
Jiří Dvořák
Inovace a jejich efektivnost (problémy teorie, praxe a výuky).................................... 11
Jan Eisler
Inovace v dopravním podnikání................................................................................ 17
Lenka Fulínová
Teorie zdanění práce a kapitálu - možnosti inovací v daňové realitě ČR ................... 17
Jaroslav Hadraba
K problematice členění a hodnocení inovací................................................................ 31
Čestmír Halbich
Inovační strategie a úspěšná malá firma, případová studie Extrémní programování................................................................................................. 41
Miloslav Hezina
Rozvoj vědeckotechnických parků v ČR...................................................................... 48
Radomila Horňáková
Transformace inovačných nápadov pomocou koncepcie systému otvorených
inovácií v podmienkach jednotného európskeho trhu.................................................. 56
Jaroslav A. Jirásek
Konkurenčnost a inovace .............................................................................................. 63
Homage to Joseph A. Schumpeter ................................................................................ 69
Tomáš Kajan
Inovačný nápad zhodnotenia drevného odpadu vo firme DSP a jeho
do podoby komerčne úspešného inovačného projektu................................................. 79
Michal Kavan
Rozvoj inovací a podnikavosti ...................................................................................... 86
3
Jiří Klečka
Měření celkové produktivity při soudobých inovacích podnikových systémů........... 94
Erika Loučanová
Inovácie ako podmienka konkurencieschopnosti drevospracujúceho
priemyslu na globálnom trhu ......................................................................................102
Tomáš Macák
Inovace v predikci tržeb podle Porterových vlivů odvětví ........................................106
José Arnaldo Cardoso Monteiro de Melo
The ERP Systems in Czech Republic A strategical innovation.................................116
Zbyněk Pitra
Hodnotové pojetí inovačních aktivit firmy.................................................................124
Mária Rostášová, Alena Kusá, Anna Zaušková
Cesta inovatívnych myšlienok z akademickej pôdy
do podnikateľskej praxe v Slovenskej republike........................................................131
Monika Šestáková
Priame zahraničné investície a inovačná aktivita: skúsenosti Slovenskej republiky 141
Štěpánka Uličná, Tomáš Rampas
Inovace v personálním řízení ......................................................................................148
Anna Zaušková
Aplikácia modelu inovatívnosti na podmienky slovenských firiem DSP
v rámci globálneho trhu...............................................................................................153
Účastníci konference .................................................................................................160
4
Zahájení konference – z projevu rektora
Ing. Mgr. Miloslav Marek – rektor SVŠES
Dámy a pánové,
Přeji vám dobrý den a srdečně vás vítám na naší mezinárodní konferenci
„Inovace - jediná cesta k úspěchu v globální ekonomice“ ....
... Dovolte mi, prosím, několik vět k této konferenci:
Evropská komise definuje inovaci jako obnovu a rozšíření škály výrobků,
služeb a s nimi spojených trhů, vytvoření nových metod výroby, dodávek a distribuce,
zavedení změn řízení organizace práce, pracovních podmínek a kvalifikace pracovní
síly.
Evropská komise rovněž konstatuje, že hlavním zdrojem inovací je výzkum a
vývoj, že inovace je více, než pouhá idea nebo nápad, je to implementace, uvedení
nápadu do praktického života.
Věřím, že nás konference vzájemně obohatí o pohledy z různých úhlů, že
podpoří vědeckou a výzkumnou činnost odborných kateder. Že povede k rozšíření
spolupráce mezi zúčastněnými školami a že postupně dokážeme, že i na malých
školách neuniverzitního typu mohou vznikat velké myšlenky a že si s velkými školami
máme co říci . ...
... Děkuji Vám za pozornost a přeji Vám všem příjemný průběh konference.
Nechť se Vám na naší škole alespoň trochu líbí.
5
Výzkum a vývoj v České republice
Jitka Almatarová
Úvod
Výzkum a vývoj je rozhodujícím stimulem společensko-ekonomického rozvoje
a tím i hlavní cestou ke zvýšení konkurenceschopnosti České republiky ve všech
stěžejních oblastech společenského života , ekonomické, sociální a kulturní.Pro
udržení konkurenceschopnosti České republiky ne světových trzích jsou důležité
inovace výrobků a služeb a s nimi související úroveň výzkumu a vývoje.Dobře
strukturované lidské zdroje z hlediska věku, vzdělanosti, oborového zastoupení i
z hlediska rozmístění do jednotlivých úrovní výzkumu mohou přispět k takové
kvalitativní a kvantitativní úrovni vědy v České republice, která by v budoucnu měla
v dostatečně širokém spektru oblastí a směrů snést srovnání se špičkovými parametry
světové vědy.
Situace v českém výzkumu je ovšem taková, že jen málo pracovišť vědy a
výzkumu se podílí na výchově talentů.Na vysokých školách téměř chybí podpůrné
programy pro výchovu nadaných studentů a žáků nižších škol, a přitom tyto jsou
hlavním zdrojem, z něhož by mělo být čerpáno.
Problémem v této souvislosti je úroveň pedagogů na různých stupních
vzdělávacího systému.Vzhledem k faktu, že s péčí o talenty je zapotřebí začít na
nejnižší školské úrovni, je nutné přizpůsobit tomuto požadavku náplň studia
samotných pedagogů.Je nutné věnovat pozornost znalostem, které v tomto smyslu
učitelé mají.Je třeba seznamovat je nejen s vlastní vědeckou produkcí, ale také
s prostředím výzkumných a vývojových pracovišť.Pedagogové mohou, kromě jiného,
také významně přispět ke změnám v informovanosti o genderové problematice.Jde
především o otázky genderových rolí a stereotypů a o problémy zvýšení prestiže
hodnoty rodičovství.
V obsahu o metodách výuky na jednotlivých stupních škol by výchova
k tvořivosti měla být jedním ze základních prvků výuky. Jde především o to, iniciovat
zájem o poznání, rozvíjet pozitivní charakterové vlastnosti, vést k odpovědnosti i
soutěživosti.
Zejména na středních školách je důležité seznamovat studenty s metodami
vědecké práce, s důležitými výsledky výzkumu v současné době, i s pracovním
prostředím výzkumných institucí.Za tím účelem je také užitečné podporovat a rozvíjet
středoškolské studentské soutěže v různých oborech.
S ohledem na stoupající zájem o studium je zdánlivě bohatý, je však třeba mít
na paměti, že skutečný talent se vyskytuje v omezeném množství.
Z vysokých škol odcházejí do praxe poslední silné ročníky ze sedmdesátých let
a součastně se dále zvyšuje počet vysokoškolských studentů.Z toho hlediska je tedy
dnešní stav bezesporu lepší než v minulosti.Generace sedmdesátých let měla ztíženou
situaci vzhledem k velkému počtu uchazečů při vstupu na vysoké školy a posléze se
musela vyrovnat s velkou konkurencí při hledání zaměstnání.Mnozí se rozhodovali
6
mezi vědeckou prací a uplatněním v komerční sféře.Ale motivace pro vědeckou dráhu
byla a doposud je velmi malá.
Jedním z nejzávažnějších problémů v rozvoji lidských zdrojů ve vědě a
výzkumu stále zůstává mobilita vědeckých a výzkumných pracovníků, jíž je ve většině
států věnována mimořádná pozornost.Tato otázka nabývá na důležitosti vzhledem
k tomu, že věda se stále více stává globální záležitostí.
V České republice je možno ještě stále zaznamenat jisté bariéry v horizontální
mobilitě pracovníků výzkumu a vývoje.Nedostatečně řešeným problémem zůstává
propojení jednotlivých pracovišť a institucí.
Mimo to existují legislativní bariéry v přijímání zahraničních pracovníků.
Mobilita pracovníků během jejich kariéry je velmi malá a proto je třeba hledat
způsoby, jak ji podpořit.
Toto všechno je právě důvodem pro vytvoření strategie podpory a uplatnění
vědy a výzkumu.
Organizace vědy v období vstupu České republiky do Evropské unie
V období vstupu České republiky do Evropské unie je organizace vědy ,
výzkumu a vývoje těsně spjata s výhledy ekonomického rozvoje státu.Postavení České
republiky ve světové ekonomice se může měnit dvěma vývojovými trajektoriemi.První
trajektorie je zastávána vyspělými zeměmi orientujícími se na výrobu sofistikovaných
výrobků a poskytování stejně sofistikovaných služeb.Jejich konkurenceschopnost je
založena na technickém rozvoji, kvalifikaci a vzdělání obyvatelstva.Druhá trajektorie
náleží zemím, jejichž konkurenční výhodou jsou nízké ceny, které se opírají o nízké
mzdy, nízké náklady na sociální síť, absence norem bezpečnosti práce a nízký stupeň
ochrany životního prostředí.
Co se týče oblasti vědy a výzkumu, v tomto směru má Česká republika ztíženou
situaci oproti ostatním státům Evropské unie, neboť tyto státy mají již teď vytvořenou
národní inovační politiku, kterou se v České republice doposud nepodařilo vytvořit.
Cíle národní politiky vědy a výzkumu se v České republice podařilo naplnit
pouze deklarativně, kdy jednotlivé rezortní politiky uvádějí nutnost vzájemné
kooperace.Nepodařilo se však vytvořit účinné nástroje a dosáhnout jejich uplatnění
v praxi.Následkem toho je stále velká fragmentace aktivit v oblasti vědy a výzkumu a
neefektivní využívání finančních a lidských zdrojů.Zejména se nepodařilo dosáhnout
provázanosti pracovišť vědy a výzkumu s podnikatelským prostředím a průmyslovými
podniky, včetně vybudování systému nástrojů transferu výsledků vědecko-technického
rozvoje.Ukázalo se totiž, že rozhodnutí podniků, zda chtějí investovat do výzkumu či
nikoli závisí především na tom, zda jsou k dispozici vědci a výzkumní pracovníci
dostatečné úrovně, zda existuje dynamický veřejný výzkum světové úrovně, zda jsou
k dispozici státní finanční impulsy a zda jsou rámcové právní podmínky
příznivé.Ukázalo se ovšem, že v České republice jsou nevyhovující podmínky pro
podnikatele, kteří by do vědy a výzkumu chtěli investovat a proto se tak děje pouze
v malé míře.
Uvedený stav ohrožuje budoucí konkurenceschopnost ekonomiky České
republiky, neboť spolupráce výzkumu a aplikační sféry je v ekonomicky vyspělých
7
zemích, mezi které Česká republika bezpochyby patří, považována za klíčový aspekt
ekonomického a následně sociálního rozvoje.Absence inovační politiky České
republiky ve svém důsledku omezuje rozvoj konkurenceschopnosti české ekonomiky,
a pokud nebudou přijata patřičná opatření, bude to mít do budoucna negativní vliv na
sociální oblast, zejména pak na růst nezaměstnanosti.
Organizační struktura
Systém výzkumu a vývoje v České republice se svou strukturou postupně blíží
struktuře převládající v zemích OECD, dosud však jsou v něm patrny vlivy
předchozího společenského uspořádání, pro které bylo typické, stejně jako ve všech
zemích bývalého východního bloku, dominantní postavení Akademie věd především
v oblasti základního výzkumu, oslabení základního výzkumu na vysokých školách a
existence četných resortních výzkumných ústavů a samostatných nebo nesamostatných
pracovišť zabývajících se především vývojem.Takovéto uspořádání bylo přejato
z bývalého SSSR a víceméně odpovídalo potřebám uzavřené, centrálně plánované
ekonomiky.Je třeba ovšem připomenout, že i ono mělo svůj podíl na dlouhodobém
rozšiřování technologické mezery ve vztahu k vyspělým zemím.Z hlediska potřeby
mezinárodní spolupráce v globalizované ekonomice, vstupu České republiky do
Evropské unie a možnosti začlenění českého výzkumu a vývoje do Evropského
výzkumného prostoru je třeba si uvědomit, že poznamenání předchozím společenským
uspořádáním představuje stále ještě bariéru, kterou je třeba odstranit.
Výzkum a vývoj se v současné době v České republice uskutečňuje na
vysokých školách, v ústavech Akademie věd, v resortních výzkumných organizacích a
v samostatných či nesamostatných pracovištích v podnikové sféře.Na pracovištích
Akademie věd České republiky a vysokých školách univerzitního typu se uskutečňuje
především základní výzkum, a to jak badatelský, tak i orientovaný, na vysokých
školách technického směru a v resortních výzkumných organizacích zejména výzkum
aplikovaný.Některé resortní výzkumné organizace se zabývají rovněž
vývojem.Doménou pracovišť v podnikové sféře je aplikovaný výzkum a vývoj.
Existuje i nepříliš vysoký počet organizací neziskového charakteru.Podíl těchto
neziskových organizací na celkových kapacitách vědy a výzkumu je obdobně jako ve
většině zemí OECD nepříliš významný.
Grantová agentura České republiky podporuje především základní výzkum a
průřezové aktivity se základním výzkumem související.Odborná veřejnost považuje za
vážný nedostatek to, že v České republice není zřízena agentura na podporu
aplikovaného výzkumu.
Strukturu doplňují vědeckotechnické a technologické parky a bussines centra,
ve kterých vznikají a rozvíjejí se malé firmy, které se zabývají i výrobou a
poskytováním služeb kategorie High-Tech.
Poptávka po domácím podnikovém výzkumu ze strany zahraničí, který
poptávají především nadnárodní společnosti zřizující u nás své pobočky či nové
závody, nebyla příliš významná.Přímí zahraniční investoři přicházeli za jinými
komparativními výhodami české ekonomiky, především za levnou a relativně velmi
kvalifikovanou pracovní silou, výhodnou z hlediska práce ve mzdě pro jednoduché
výroby, za měkčími normami ochrany zaměstnanců, ochrany spotřebitele, bezpečnosti
8
práce, životního prostředí, nižší minimální sociální standardy.Tento přístup se ovšem
v poslední době začíná měnit v souvislosti se vstupem České republiky do Evropské
unie.Nově vznikající zájem přímých zahraničních investorů o podniky s vlastním
výzkumem a vývojem, ale i celou českou výzkumnou a vývojovou základnu je proto
žádoucí podpořit.
Klíčovým problémem zvýšení efektivnosti výzkumu a vývoje v České republice
zůstává nedostatečný rozvoj vědy na vysokých školách.Zatímco ve vyspělých
evropských i mimoevropských zemích je výzkum a vývoj přirozeným pokračováním
výuky a umožňuje zapojení nadaných studentů do badatelského procesu, v České
republice zůstává věda do značné míry odtržena od pedagogiky.
Vhodnou cestou pro řešení tohoto problému by mohla být zvýšená podpora
univerzit s hlubší specializací na výzkum a vývoj.Všem školám by zůstal otevřený
přístup k podpoře výzkumu a vývoje z veřejných prostředků, tyto by ovšem byly
koncentrovány na vysoké školy dosahující nejlepších výsledků.Je přitom samozřejmé,
že národní politika výzkumu a vývoje musí být těsně provázána s politikou vzdělávací.
Zaměření výzkumu a vývoje financovaného z veřejných prostředků musí být
pravidelně konfrontováno s ekonomickými a sociálními potřebami společnosti, přitom
významnou část veřejných prostředků je třeba soustředit do výzkumných směrů
s nejvyšším potenciálem, přispět k ekonomickému rozvoji České republiky a kvalitě
života jejích obyvatel při zachování nutné dynamiky základního výzkumu.V rámci
základního výzkumu je nutné řešit otázku transferů získaných poznatků směrem
k jejich praktickému využití.Kritériem úspěšnosti zpracovaných projektů tak musí být
prokazatelný efekt, což znamená předání a využití výsledků subjektům aplikovaného
výzkumu či finálním uživatelům.
Financování
Výzkum a vývoj je v České republice financován ze zdrojů veřejných, zdrojů
subjektů podnikové sféry, zdrojů zahraničních a ze zdrojů soukromé neziskové
sféry.Význam posledních dvou zdrojů je přitom značně omezený.
Je však možné konstatovat, že výše finančních příspěvků ze zahraničí, jak
veřejných, tak soukromých, se v poslední době relativně dynamicky zvyšuje.Tento
trend by bylo účelné podpořit.Podíl veřejné podpory na celkové podpoře výzkumu a
vývoje, který činí okolo 40%, je obdobný jako v řadě zemí OECD, zůstává však
hluboko pod úrovní nejvyspělejších zemí Evropské unie.
Nepodařilo se realizovat již několikrát vyhlášené záměry zvýšit úroveň podpory
z veřejných prostředků na 0,7 %HDP.Dosažení této výše se stále odkládá.V posledních
letech mírně vzrostl podíl institucionálního financování na úkor financování
účelového.Zákon č. 130/2002 Sb., o podpoře výzkumu a vývoje z veřejných
prostředků umožnil, aby věda a výzkum byly financovány i z místních
rozpočtů.Nedořešen ovšem zůstává problém zajištění zdrojů pro místní rozpočty,
zejména krajské, eventuelně obecní.
Nepodařilo se dále realizovat záměr, aby na Národní program orientovaného
výzkumu a vývoje ( nyní Národní program výzkumu ) byla soustředěna podstatná část
účelové podpory.
9
Regionální aspekty
Regionální struktura organizace výzkumného a vývojového procesu v České
republice zůstává nadále podceněnou složkou.S ohledem na vstup do Evropské unie je
nutno zohlednit skutečnost, že právě regionální aspekty výzkumného a vývojového
procesu stojí ve středu pozornosti nového konceptu utváření Evropského výzkumného
prostoru.Z hlediska věcného jde:
1. o organizaci vazeb mezi evropskou, regionální, národní a lokální úrovní
výzkumného a vývojového procesu,
2. o vazbu mezi jednotlivými úrovněmi veřejné správy ve vztahu k organizaci
procesu výzkumu a vývoje v regionech a lokalitách,
3. o nalezení vhodné míry subsidiarity mezi různými úrovněmi a strukturami
organizace výzkumu a vývoje,
4. o stimulaci spolupráce mezi podnikovým sektorem a subjekty výzkumu a
vývoje
5. o stále sílící roli regionálních universit v oblasti socioekonomického rozvoje
sídel a regionů.
Současný centralizační systém organizace výzkumu a vývoje v České republice
nedokáže efektivně zapojit místní a regionální intelektuální a finanční potenciál do
celonárodního souhrnu.Výkon je tak v převážné míře vázán na státní dotační politiku
směrovanou do tradičních center.To má své negativní důsledky zejména pro možnosti
rozvoje strukturálně postižených oblastí.
Závěr
Ve stávajícím systému státní podpory výzkumu a vývoje v České republice se
odráží komplikovaný vývoj posledních desetiletí.Jednou z jeho charakteristik je
značná míra fragmentace.Je rozptýlen na více než 20 ústředních orgánů a efektivní
koordinace jejich činnosti je obtížná, někdy nemožná.Stále neuspokojivé je propojení
vědy a výzkumu s dalšími oblastmi života společnosti, především s uplatňováním
výsledků vědy a výzkumu v praxi a ve vzdělávacích systémech.Obrovským úkolem
nejbližších let bude zajištění vstupu našeho výzkumu a vývoje do Evropského
výzkumného prostoru, včetně odpovědného zastupování zájmů země v příslušných
orgánech Evropské unie.Jedním z cílů nové politiky výzkumu a vývoje tudíž bude
trvalé úsilí o funkční proměny současného organizačního uspořádání, korespondující
s proměnami a vývojovými potřebami společnosti, ekonomiky i poznání samotného.
Seznam použité literatury:
1. http://www.mpo.cz - webové stránky Ministerstva průmyslu a obchodu
2. http://www.msmt.cz - webové stránky Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy
Jitka Almatarová
studentka PB6
SVŠES, s. r. o. v Praze,
Lindnerova 575/1
180 00 Praha 8
[email protected]
10
Inovace a jejich efektivnost (problémy teorie, praxe a výuky)
Jiří Dvořák
Definice inovací
I když jsou inovace všeobecně pokládány za klíč k hospodářskému rozvoji,
informace o inovacích, inovačních systémech a inovační výkonnosti se prozatím
rozvíjejí jen velmi pozvolna. Panují rozdílné, často i protichůdné názory na to, co
vůbec za inovace považovat a jakým způsobem vyjadřovat jejich přínosy pro
konkrétní podnik, popř. pro národní hospodářství.
Jako první použil termín inovace pro ekonomickou oblast J.A. Schumpeter (7 ),
který za inovace považoval absolutní novinky v oblasti výrobní techniky, výrobků,
surovin, organizace výroby a otevírání nových trhů. Postupně začali jednotliví autoři
od tohoto Schumpeterova pojetí inovací ustupovat ve prospěch chápání inovace jako
relativní novinky ve vztahu k určitému trhu, podniku apod. Nejdále dospěl v tomto
smyslu F. Valenta ( 9 ), který za inovace považuje jakoukoliv změnu ve vnitřní
struktuře výrobního organismu. Tuto tendenci je možné zevšeobecnit v tom smyslu, že
v současné době se termín inovace používá téměř výlučně v tomto relativním smyslu
V tzv. manuálu Frascati ( 4 ), který slouží za základ statistického sledování
technického rozvoje a inovací je za vědecké a technické inovace považován přenos
myšlenky na nový nebo zlepšený výrobek , uváděný na trh, na nový nebo zlepšený
provozní postup používaný v průmyslu nebo obchodu nebo na nový přístup v sociální
službě. Přitom musí platit, že technické inovace vytvářejí nové výrobky, postupy a
významné technické změny ve výrobcích a postupech. Z této definice vyplývá, že za
inovace jsou považovány pouze ty případy, kdy dochází k významné změně. V
Programu podpory inovací výrobků, technologií a služeb INOVACE, který byl
schválen Usnesením vlády č. 414/2004 dne 28.4.2004 a jehož pravidla byla upravena
v září 2004 se naproti tomu za inovace považuje obnova a rozšíření škály výrobků a
služeb a s nimi spojených trhů, vytvoření nových metod výroby, dodávek a distribuce,
zavedení změn řízení, organizace práce, pracovních podmínek a kvalifikace pracovní
síly. Z porovnání s předcházejícími definicemi vyplývá. že se stírá požadavek na
hloubku změny, neboť za inovace se považuje i pouhá obnova výrobku. Rovněž u
nových metod výroby, změn řízení a kvalifikace se nezdůrazňuje nutnost, aby se
jednalo o podstatnou změnu. Praxe ale ukazuje, že inovace nízkých a vysokých řádů
mají rozdílný dopad pro podniky, jiné požadavky na jejich realizaci a jiný dopad na
efektivnost . Toto rozlišení intenzity inovací má zásadní význam pro řízení inovačních
procesů a pro budování marketingové strategie podniku.
Skutečnost, že se požadavcích Programu nezdůrazňuje nutnost dosáhnout
určitou míru novosti změny se může nepříznivě projevit v tom, že se podniky ve snaze
získat podporu v rámci daného programu budou orientovat převážně na inovace
nižších řádů, které budou schopny snadněji realizovat . I když jim realizace může
krátkodobě i přinést určité vylepšení ekonomických parametrů, dlouhodobá orientace
tímto směrem může vést k faktickému narůstání opoždění za předními světovými
výrobci.
11
Efektivnost inovací
U Schumpetera (7 ) je v jeho první knize východiskem diskuse o inovačním
zisku (tj. o "podnikatelském zisku") snižování nákladů na výrobky vlivem "nových
kombinací" výrobních faktorů jako projevu vůle a činu "podnikatele". Na rozdíl od
jiných autorů, které cituje , Schumpeter považuje "normální", průměrný zisk za
součást nákladů jako "prémii za riziko" nebo "manažerskou odměnu". Opravdovým
ziskem u Schumpetera je pouze přebytek příjmů nad takto jím definovanými náklady,
který se dostavuje jako následek inovace. Tento podnikatelský zisk je pomíjivý,
postupně jej ubývá s tím, jak se obdobných nových kombinací zmocní imitacemi
podnikatelovi následovníci. Bez ohledu na tyto teoretické představy o možnosti
vyjádření efektů z inovací konstatuje Kuznets (3), že existuje nedostatek indikátorů,
které by byly schopny vyjádřit inovační input a output, což představuje největší
překážku při výzkumu úlohy inovací v ekonomických procesech. K tomuto názoru se
připojují Acs a Audretsch ( 1 ), kteří konstatují, že se sice v poslední době objevila
řada publikací, které se zabývají možnostmi kvalitativního měření v oblasti výzkumu a
vývoje, ale s tím, že pouze v malé míře tyto metody umožňují přímé měření
inovačních vstupů, resp. výstupů.Oba autoři hovoří v této souvislosti o tzv.
proxyvariabilních veličinách , za které na straně vstupu považují např. náklady na
výzkum a vývoj a na straně výstupu počet patentů. Nespolehlivost těchto údajů podle
obou autorů spočívá v tom, že nikoliv všechny patenty se stanou inovacemi a naopak
nikoliv všem inovacím patenty předchází. Pakes a Grilliuches k tomu dodávají , že „
patenty jsou nedostatečným indikátorem ( pro inovační output), zvláště pokud nejsou
všechny nové inovace patentovány a patenty mohou vykazovat velmi rozdílné
ekonomické dopady“ (Pakes,Grilliuches 1980, s. 378).
Možnostem vyjádření efektivnosti inovačního procesu na základě
ekonomických ukazatelů se věnoval Valenta . Ve své poslední publikaci (8 ) dochází
k závěru , že lepší hospodářské výsledky podniku, obecně tedy změna ekonomického
chování podniku vůči okolí, je produktem nejen inovačních akcí ve výrobě, nýbrž je
také produktem inovací nevýrobních, uskutečňovaných v řídících a obslužných
činnostech podniku a také je silně ovlivněna okolím, například změnami v cenách
nakupovaných komponentů a investičních statků a také tím, zda se podniku podaří
dosáhnout při prodeji vlastních výrobků příslušných objemů a tržních cen, s jakými ve
smyslu ideálního efektu počítal při rozhodování o jisté inovační akci ve výrobě. Podle
tohoto autora různé účetní operace s jinými provozními a finančními výnosy a náklady
mohou pozitivní efekty z úspěšných inovačních akcí ve výrobě vylepšit nebo zhoršit,
nemohou však natrvalo převracet záporný efekt z pasivity a neúspěšných výrobních
inovací v ziskový hospodářský výsledek podniku. Například prodeje majetku nebo
operace s rezervami a opravnými položkami mohou pouze na rok nebo na dva roky
zastřít negativní efekty neúspěšných výrobních inovačních akcí, velmi brzy se však
tyto jejich negativní efekty projeví také ve ztrátovém hospodářském výsledku podniku
podle Z těchto důvodů výkaz zisků a ztrát poskytuje možnost získat pouze velmi
hrubou představu o vlivu souhrnného inovačního procesu ve výrobě na hospodářské
výsledky, který by mohl sloužit jako negativní zpětná vazba ve smyslu nositele
informace o akceptování inovačního procesu tržním okolím (hodnocení "ex
post").Vzhledem k tomu, že výkaz zisku a ztrát je členěn do druhových položek, kdy
například v položce osobních nákladů jsou zahrnuty veškeré osobní náklady a
12
v položce výrobní spotřeby veškeré materiálové náklady a nakupované služby, nelze
ekonomický efekt výrobních inovačních akcí zjistit s využitím tohoto finančního
výkazu.
Z dosavadního rozboru můžeme učinit tento předběžný závěr: možnost, jak
vyjádřit efektivnost a dopady inovací na podnik v podobě propočtu úspory nákladů,
popř. zisku , vyvolaného uvedením inovovaných výrobků na trh je zatížena řadou rizik
a nedokonalostí. Problém je v tom , že pokles nákladů na nezměněné výrobky a vliv
nového výrobku na cenu se nepromítá do přírůstku zisku ( popř. na jeho základě
konstruovaných dalších ukazatelů, jako např. hodnota přidaná zpracováním,
produktivita práce apod.) bezprostředně, protože mezi snížením nákladů a
hospodářským výsledkem stojí řada dalších nákladových a výsledkových položek,
které ovlivňují výsledný čistý zisk. Sem patří další položky výkonové spotřeby,
osobních nákladů, odpisů, nákladů administrativy, saldo finančních výnosů a nákladů
popř. mimořádných hospodářských výsledků. V této souvislosti lze formulovat
výzkumnou hypotézu, že toto přímé vyjádření inovačních efektů bude buď nemožné
nebo značně nespolehlivé.
Ze studií, organizovaných mezinárodním ústavem aplikované systémové
analýzy (IIASA, 1982-1985) v Laxenburgu vyplynulo, že podnikatelsky orientované
firmy inovační aktivitu nehodnotí izolovaně. Většinou celkově posuzují, jak realizace
inovací přispěla k plnění základních cílů podniku, vyjádřených např. časovými řadami
růstu zisku, kapitálu a pod.
Rovněž zkušenosti z USA ukazují, že ze souboru 57 podnikatelů jich pouze
méně než polovina byla schopna vyčíslit podíl jednotlivých výrobků na zisku.
R.Kaplan, profesor účetnictví na Harvard Business School tvrdí: "Nikdy jsem nebyl
v závodě, ve kterém by se vědělo, kolik vlastně stojí produkované výrobky". Největší
zdroj nepřesností je podle Quinna (5 ) zpravidla v chybném rozvrhování režijních
nákladů . Možnost a věrohodnost vyčíslení přínosů, spojených s realizací konkrétních
inovací je v přímé závislosti na hloubce realizované inovace. Zatímco u inovací
evolučního charakteru může být takovýto propočet poměrně spolehlivý, u revolučních
inovací jsou tyto propočty velmi nereálné, často i neuskutečnitelné. Praktické
zkušenosti ukazují, že podniky nejsou schopny dostatečně přesně odhadnout ani
náklady na vyřešení a zavedení inovace, ani výši efektů, které v souvislosti s touto
inovací vznikají.
Odhad přínosů inovací bývá nepřesný a neúplný proto, že v momentu zahájení
programu se nedaří odhadnout všechny možnosti aplikací, vedoucí často ke vzniku
synergického efektu. Tyto a další okolnosti vedly J. B. Quinna k tvrzení: "Každý, kdo
si myslí, že může kvantitativně zdůvodnit své rozhodnutí (v oblasti zásadních
výrobkových inovací - pozn. aut.), je buď lhářem nebo hlupákem... Je zde příliš mnoho
neznámých a proměnných. Nakonec každý musí využít intuici, komplexní přístup,
který se získává pouze zkušenostmi" - srov. (5 ). Stejně kritičtí jsou k finančním
ukazatelům i Kaplan a Norton, když říkají: „Finanční měřítka jsou pro vedení a
vyhodnocování podnikových aktivit v konkurenčním prostředí neadekvátní.
Dostatečně přesně nezachycují většinu hodnot, které manažeři v daném účetním
období vytvořili, nebo naopak „prohospodařili“. Finanční měřítka „vyprávějí“ jen část
příběhu o minulých aktivitách, nikoliv celý příběh, a nemohou se proto stát vodítkem
pro současné ani zítřejší aktivity vytvářející budoucí finanční hodnoty“. ( 2 )
13
Tyto názory spolu s předcházejícím rozbore můžeme shrnout v tom smyslu, že
v podnikové praxi je k dispozicí mnoho cenných údajů a informaci, které nelze měřit
shora popsanými ekonomickými nástroji, ale bez kterých by obraz o finanční situaci
firmy nebyl úplný a pravdivý. Dokonce lze říci, že některé jevy, které nelze vyjádřit
finančními ukazateli, předcházejí, ovlivňuji a doprovázejí výsledky hospodaření.
Nefinanční ukazatelé posuzování efektivnosti inovací
Komplexní analýza proto musí brát v úvahu i tyto informace, vhodně je
zpracovat a posléze aplikovat do celkového hodnocení a závěrů podle účelu kterému
má sloužit. Tyto ukazatele lze označit jako nefinanční ukazatele – non-financial
indicators. Na rozdíl od ukazatelů finančních nejsou založeny na účetních standardech
,protože jak jsme ukázali tyto standardy nejsou schopny některé stránky firemní
činnosti vůbec, nebo jen neúplně postihnout. Jen stěží lze finančními ukazateli
charakterizovat všechny aspekty aktivity firmy, která nachází vyjádření v cílech a
strategické linií firmy ve všech svých aspektech (výroba a produkce, marketing a
prodej, personální zabezpečení, výzkum a vývoj, vnější ekonomické prostředí atd..
Rovněž z hlediska predikce vývoje jsou nefinanční ukazatele daleko vhodnější než
ukazatelé finanční. Nefinanční ukazatele tak umožňují vyšší analýzu a stávají se tak
dokonalejším nástrojem firemního managamentu.
Pro nepřímé vyjádření inovačních efektů lze použít řadu přístupů, jako např. :
• inputů inovačního procesu
• na základě vyjádření vlivu faktoru času
• na základě posouzení předpokladů absorpce inovace vnitřní strukturou
daného výrobního organizmu
• na základě odhadu přijetí výrobku trhem
V dalším se omezíme na možnosti posouzení přijetí výrobku trhem. Především
v případech, kdy nebyl výrobek dosud uveden na trh , je možné o předpokládané
efektivnosti výroby soudit na základě posouzení situace na trhu. Pokud bude možnost
výrobek ve velkých objemech prodávat, pro prodej budou vytvořeny potřebné
předpoklady a výrobek bude nabízen za cenu , odpovídající jeho kvalitě, je možné
vyslovit předpoklad, že i dosahovaná efektivnost bude na požadované úrovni. Čím
méně budou tyto parametry splněny, tím bude i nižší očekávaná efektivnost výrobku.
U produktů, které jsou na trhu kratší dobu se efekt v podobě výrazného zvýšen
tržního podílu a efektivnosti oproti stávajícímu řešení nemusí vzhledem k faktoru času
plně projevit. V těchto případech je možné se pokusit o odhad potenciálního vývoje
odbytu. Výrazné přírůstky odbytu a efektivnosti je možné očekávat především tehdy,
jestliže inovace :
• výrazně technicky překonává své předchůdce, popř. konkurenty
v parametrech, relevantních pro uživatele
• má vysoký stupeň progresivity, projevující se v časovém předstihu před
konkurencí při uvedení na trh
• zajišťuje příznivější poměr mezi parametry a cenou, než stávající vlastní,
popř. konkurenční řešení .
14
• představuje zcela nové řešení, umožňující získat význačné nové
zákazníky
• nepovede bezprostředně k výraznému nárůstu odbytu, ale přesvědčí
potenciální zákazníky o schopnosti řešit složitá zadání, tj. umožní zvýšit
image inovátora
• povede v ekonomicky významném rozsahu k uspokojování nových
potřeb
• představuje zcela nové řešení, umožňující získat význačné nové
zákazníky
• nepovede bezprostředně k výraznému nárůstu odbytu, ale přesvědčí
potenciální zákazníky o schopnosti řešit složitá zadání, tj. umožní zvýšit
image inovátora
• povede v ekonomicky významném rozsahu k uspokojování nových
potřeb
Závěr
Ze studie vyplývá nutnost jednoznačně definovat inovace, jejich hloubku a
progresivitu. Nelze dopustit, aby se stírala hranice mezi inovacemi a invencemi , mezi
progresivními a „udržovacími“inovacemi a mezi nepodstatnými a výraznými
kvalitativními změnami. Bohužel i nejnovější program podpory inovací tyto
požadavky nerespektuje a tím vyvolává nebezpečí, že i nadále bude vznik
progresivních kvalitativních inovací rozmělňován nepodstatnými změnami, popř.
zaměňován takovými výsledky výzkumu a vývoje, které nelze za inovace považovat.
Při hodnocení inovací je nezbytné respektovat skutečnost, že vypovídací
schopnost tradičních finančních ukazatelů je v souvislosti s hodnocením inovací velmi
omezená. Je proto nezbytné finanční pohled na inovační proces a na inovace doplnit i
nefinančními ukazateli, kteří umožňují posuzovat hloubku změny a progresivitu
inovace, schopnost určitého výrobního organizmu konkrétní inovaci realizovat a
existenci tržního potenciálu pro připravovanou inovaci . Pokud budou tyto podmínky
splněny, lze očekávat, že připravovaná inovace bude v dostatečné míře efektivní.
Problematika, spojená se zjišťováním efektivnosti v jednotlivých fázích
inovačního procesu by měla najít adekvátní vyjádření i ve výuce na vysokých školách.
Na jednotlivých fakultách a katedrách jsou vypisovány kurzy, zaměřené na inovace a
na inovační proces, ve kterých se ale velmi často otázky efektivnosti neřeší vůbec nebo
pouze okrajově. Rovněž na ekonomických vysokých školách se pozornost výkladu
soustřeďuje především na otázky managementu a marketingu, zatímco problematice
efektivnosti se pozornost věnuje pouze marginálně.
Literatura:
1. Acs, Z. J.- Audretsch, D.B.:Innovation durch kleine Unternehmen..-Sigma Verlag,
Berlin, 1992.
2. Kaplan, R.S., Norton, D.P.: Balanced Scorecard..-Manag. Press,Praha,
3. KuznetS.: nventive Activity: Problems of Definition and Measurement. In :R.R.
Nelson, Princeton, 1962
15
4. Příručka Frascati.- AIP ČR,Praha, 1997
5. Quinn, J.B.: Large Scale Innovation: Managing Chaoc.-Tuck Today,June 1985
6. Scherer, F.M.:The Propensity to Patent. In :International Journal of Industrial
Organization, 1/1983
7. Schumpeter, J.: Theorie der wirtschaftlichen Entwicklung.-Duncker und Humboldt,
Berlin, 1987
8. Valenta, F.: Inovace v manažerské praxi.-Velryba, Praha 2
9. Valenta, F.: tvůrčí aktivita-inovace- efekty.-Svoboda, Praha, 1969
prof. Ing. Jiří Dvořák, DrSc.
rektor
Vysoká škola manažerské informatiky a ekonomiky, a. s.
Vltavská 14/585
150 00 Praha 5
[email protected]
16
Inovace v dopravním podnikání
Jan Eisler
Fungování přepravního trhu je ovlivňováno mnohem více než v jiných
oblastech státní hospodářskou a sociální politikou. V tomto smyslu se chápe doprava
(dopravní podniky) nejen jako součást ekonomiky, ale též jako součást infrastruktury.
Proporce tržních principů a státních zásahů jsou jednou ze zvláštností, které
charakterizují přepravní trh. To se projevuje dotacemi k cenám ve veřejné dopravě,
dotacemi na provozování nerentabilních tratí, financováním výstavby dopravních cest
(výstavba dálnic, železniční tratí či jejich rekonstrukce) ze státního rozpočtu.
Další zvláštností přepravního trhu je skutečnost, že na tomto trhu soutěží a
vzájemně si konkurují nejen dopravní podniky, které provozují dopravu jako svou
hlavní činnost za úplatu, ale i závodová nákladní a autobusová doprava výrobních
podniků a jiných organizací a individuální automobilismus.
Podmínky provozu jednotlivých doprav nejsou ekonomicky stejné (nejsou
harmonizovány). Především jde o to, že náklady na dopravní cestu nejsou v silniční
dopravy zcela zahrnuty do nákladů této dopravy (silniční daň platí jen podnikatelé).
Tak dochází k deformacím žádoucích proporcí na přepravním trhu ve prospěch silniční
dopravy. To způsobuje následně nežádoucí zatěžování životního prostředí touto
dopravou.
Inovace v dopravním podnikání jsou velmi náročné. Na rozdíl od výroby
hmotných statků (např. ve strojírenském aj. průmyslu), kde lze pokles odbytu
některého výrobku nahradit inovací, popř. nabídkou jiného výrobku a tak dosáhnout
opět využití kapacity podniku. V dopravním podnikání není obvykle inovační cyklus
takto pružný a krátký. Určitou pružnost dovoluje zvláštní přeprava spěšných zásilek,
v oblasti telekomunikací jsou to např. mobilní telefony, ale obecně nelze v delším
časovém cyklu nabídnout mnoho nového (jedná se spíše o doplňkové služby
k hlavnímu výkonu).
Podniky vyrábějící hmotné statky (zejména spotřební statky) mají možnost
prakticky průběžně inovovat svůj výrobní program a podněcovat poptávku, a tak
mohou zajišťovat růst prodeje, tržeb a zisku. Subjekty, které na trhu nabízejí služby,
mají poněkud jinou situaci, neboť podněcování poptávky po službách má odlišný
charakter. Mnohem více záleží na životní úrovni a životním stylu obyvatelstva. Jako
příklad lze uvést chemické čistění oděvů. Jen obtížně lze nabídnout výrazně nové
formy, lze jen zvyšovat kvalitu (expresní čistění) této služby, popř. snižovat či
zvyšovat cenu, ale také (v závislosti na životním stylu) chodit více či méně špinavý,
resp. čistý. V dopravě to platí obdobně.
Na straně poptávky v dopravě stojí zákazník (cestující, přepravce, ale i stát).
Podstatnou složkou okolí dopravního podniku, které má vliv na chování zákazníka a
významně ovlivňuje jeho poptávku na přepravním trhu je individuální
automobilismus. Ten je vlastně rozhodujícím substitutem na přepravním trhu osobní
dopravy, ale i nákladní dopravy.
Individuální potřeby a zájmy jednotlivých dopravců se uvnitř dopravního trhu
prosazují ve dvojím významu. Jednak jde o střetávání nabídky mezi jednotlivými
17
dopravci uvnitř daného druhu dopravy, jednak střetávání nabídky dopravců různých
druhů dopravy a poptávkou.
Konkurence mezi dopravci téhož druhu dopravy znamená, že je dána nabídka
přemístění několika dopravci stejného druhu dopravy (např. autobusová doprava Praha
- Brno), zatímco konkurence nabídkou mezi dopravci různých druhů dopravy je něco
jiného (železnice versus autobus mezi Prahou a Brnem). Na dané relaci existuje více
(mnoho) možností přemístění, což je konkurence mezi dopravci různých druhů
dopravy i navzájem.
Marketing samozřejmě lze v dopravě uplatnit v jeho obecné podobě, ale
s právě uvedenou výhradou, že totiž přemístění nelze zákazníkovi vnutit navíc, což u
spotřebního zboží možné je. Příklad: Lze si koupit místo jednoho auta dvě (např. pro
manželku, třetí synovi či dceři za maturitu), ale sotva bude někdo jaksi cestovat
veřejnou dopravou dvakrát, zbytečně, pro cestování samo. Nebo ještě lépe: lze mít dvě
košile, tři a třeba také několik desítek, ale u přemístění takovou možnost chování
zákazníka nelze předpokládat. Inovační aktivita musí být obvykle spojena s jinou
službou či lidskou potřebou, která je k potřebě přemístění komplementární.
Poptávka po službách roste zpravidla tehdy, když jsou komplementární
k nějakému jinému statku, u něhož dochází k růstu poptávky. To platí samozřejmě i
o výrobě materiálních statků, např. se značně může zvýšit spotřeba elektrického
proudu při masovém rozšíření osobních počítačů. S takovou charakteristikou je tedy
vhodné počítat i u přepravního trhu, např. při rozvoji turistiky. Výsledkem konkurence
mezi nabízejícími dopravci a dalšími dopravními možnostmi je poptávka pro přepravě
(přemístění) za určitou cenu a při určité kvalitě, tzn. rozhodnutí zákazníka
(cestujícího nebo přepravce) o volbě způsobu dopravy. Základními možnostmi volby
jsou veřejná nebo neveřejná (vlastní) doprava.
Jednostranný pohled na tuto problematiku, že např. na základě přirozeného
(jinak způsobeného) úbytku obyvatelstva na venkově (jeho migrace do měst), vede
k závěru, že nabídka dopravních služeb se v takových oblastech nevyplácí. To je z
ryze podnikatelského hlediska naprosto pochopitelné. Ovšem osud takových oblastí je
pak odkázán na neveřejnou dopravu, zejména individuální motorismus spojený často s
tzv. "druhým bydlením" (chalupářstvím).
Konkurence na přepravním trhu a v dopravě (jak bylo výše naznačeno) se
liší podle toho, zda jde o konkurenci mezi veřejnými dopravci, nebo konkurenci ve
smyslu soupeření dopravců s individuální či neveřejnou dopravou. Výhody a
nevýhody vyplývají z kvality přemístění a jsou jednak dány dopravní politikou státu,
jednak tkví v marketingovém chápání potencionálního zákazníka, jehož typy jsou
zhruba výše popsány. Zákazník může preferovat pohodlí, rychlost, ale také výši ceny,
spolehlivost, bezpečnost apod., popř. kombinovat tato hlediska s dalšími (např.
zvyklosti, dostupnost dopravních možností). Z toho nakonec vyplyne volba způsobu
přemístění, tj. poptávka po přepravě.
Nabízejí se různé marketingové koncepce dopravních podniků. Měly by
vycházet z toho, že přepravce či cestující dobře zná nabízené služby na přepravním
trhu a je si vědom vazby mezi cenou služeb a jejich kvalitou (rychlostí, dostupností,
spolehlivostí, pravidelností, bezpečností apod.). Způsoby, jak maximalizovat tržby
dopravního podniku se mohou lišit.
18
Jednou z možností je nabídnout stejně kvalitní službu jako konkurence za nižší
cenu. Druhou možností je nabídnout více (kvalitnější službu) než konkurence, a to za
stejnou cenu. Třetí možností je nabídnout na trhu novou službu, zpravidla za cenu
vyšší. Znamená to nabídnou zákazníkovi nové služby, odhalit jeho nové potřeby.
V každém případě musí být taková nabídka podpořena plánovou kalkulací nákladů a
ceny.
Často jsou přepravní služby určeny jen pro určité skupiny zákazníků, kteří se
vyznačují stejnými charakteristikami (věk, vzdělání apod.). Jde o tzv. segment trhu.
Segmentem trhu mohou tedy být např. mladí lidé do 20 let, děti, vysokoškolsky
vzdělaní lidé, důchodci, automobilisté, milovníci fotbalu apod., a to v různých
kombinacích. Potom lze obvykle nabízet novou službu za cenu vyšší, než jaká by
platila pro dosud běžné uspokojování přepravních potřeb.
V současnosti, kdy dosáhl marketing a jeho nástroje značného rozvoje, je nutno
mít na paměti pojem marketingový mix. Tento pojem bývá charakterizován různě, ale
největšího rozšíření dosáhlo pod značkou "4P". Čtyři P jsou zkratky anglických slov
product, price, place a promotion. Význam prvních tří slov není třeba překládat,
poslední slovo znamená podporu prodeje ve smyslu komunikace a stimulace prodeje
(vůči zákazníkovi, ale i výrobci).
Při dopravním podnikání jde jednak o odpovídající chápání, jednak o praktické
uplatnění uvedených "4P".
doc. Ing. Jan Eisler, CSc.
katedra marketingu a managementu
Soukromá vysoká škola ekonomických studií, s. r. o.
Lindnerova 575/1
180 00 Praha 8
[email protected]
19
Teorie zdanění práce a kapitálu - možnosti inovací v daňové
realitě ČR
Lenka Fulínová
Úvod
Daně tvoří nezbytný základ jakékoliv formy organizování lidské společnosti.
Např. již v Bibli i v Koránu najdeme odkazy na to, že část (zpravidla jedna desetina)
toho co člověk vlastní (ať už to sklidil, získal obchodem, vyrobil apod.) musí vyčlenit
pro potřeby přerozdělování (pro církev, pro chudé, …)
Každý stát, aby mohl plnit své funkce, potřebuje k tomu soustředit peněžní
prostředky, a proto všichni musí přispívat, všichni se musí podílet na veřejných
příjmech. Děje se tak formou daní, které představují kvantitativně nejvýznamnější
příjem státního rozpočtu. Jednotlivec, který je povinen odevzdat státu např. čtvrtinu
svých příjmů, stráví vlastně jednu čtvrtinu svého pracovního času prací pro stát. Platí
to, jak v případě jedince, který je zaměstnán ve firmě a jejím prostřednictvím tyto daně
státu odvádí, tak i pro jedince, kteří "pracují sami na sebe", případně zaměstnávají
další jedince. Většina států však nezdaňuje pouze práci, ale také kapitál. Daně jsou
vybírány (s výjimkou povinné vojenské služby) v peněžní formě - to znamená, že lze
hovořit o monetizaci daní. Od ostatních peněžních transakcí se zdanění liší tím, že
účastníci jsou nuceni se transferu zúčastnit. Nejedná se o dobrovolnou směnu a je
státem vynucována zákonnou formou. Tato pravomoc vlád -nutit občany přispívat do
státního rozpočtu-, může být snadno zneužita. Občan zpravidla nemá kontrolu nad tím,
jak bylo s vybranými daněmi naloženo a k financování jakých veřejných statků byly
použity. Tento problém pomáhá částečně řešit daňová soustava, která umožňuje
jedinci volbu v tom, že se mohou rozhodnout platit méně, pokud jsou ochotni pracovat
méně, méně si tak pro sebe vydělat a podílet se méně na spotřebě. Daně, jejich výše,
struktura celého daňového systému, způsob výběru daní či jejich změny ovlivňují
každodenní rozhodování lidí - ať jsou v roli spotřebitele, zaměstnance, investora nebo
podnikatele.
V zcela převažující většině případů je vliv daní na ekonomickou efektivitu
negativní.(výjimku tvoří zdanění negativních externalit). Snahou ekonomické teorie
proto je, najít takový daňový systém, který maximalizuje společenský užitek. Většina
ekonomů se přiklání k těmto pěti principům, kterými by se měl vyznačovat
optimální daňový systém. Jedná se o 1) ekonomickou efektivnost, 2) nízkou
administrativní náročnost, 3) flexibilitu, 4) transparentnost a 5) spravedlnost.
Ekonomickou efektivitu lze posuzovat např, podle toho, zda daňový systém odrazuje
od vyšších pracovních výkonů, zda "nenutí" občany k tomu, aby si úspory nechávali
doma (příliš vysoké zdanění úroků z vkladů), zda neznevýhodňuje daňově určitý statek
nebo službu apod. Administrativní náročnost spojená s výběrem a kontrolou
daňových odvodů by se měla zvyšovat (snižovat) úměrně s vybranými daněmi. Často
je přenášena na zaměstnavatele (zdanění příjmů), prodejce (nepřímé daně) apod.
Flexibilní je takový daňový systém který dokáže pružně (až automaticky) reagovat na
změny v ekonomických podmínkách. Transparentnost spočívá v tom, že všem
účastníkům transferu, by mělo být předem jasné kolik, kdy a kam bude muset zaplatit
a umožnit jim tak preferenci. Spravedlivý je takový daňový systém, který platí
20
jednotně pro všechny skupiny obyvatelstva a má co nejméně výjimek. Je zřejmé, že
jednotlivé principy se vzájemně ovlivňují. To co je ekonomicky efektivní nemusí být
"spravedlivé". Bylo by jistě chybou kdyby zvolený daňový systém (např. díky
vysokým daňovým sazbám) nutil plátce k tomu, aby své úsilí a finance investovali do
snahy vyhnout se placení daní, místo toho, aby investovali do zvyšování vlastního
příjmu či výnosů.
Stát se tak stává prvním „uživatelem“, který si vybírá část vytvořených zdrojů
určených k rozdělení. K tomu využívá daňový systém. Je tedy jasné, že ta část
vytvořených zdrojů, která je odvedena v podobě daní státu, snižuje výkonnost podniku
(zvyšuje náklady) a tím i efektivnost při využívání ekonomických zdrojů. Logicky pak
tento „jev“ ovlivňuje negativně ekonomiku celého státu. Otázkou pak zůstává jaký
daňový systém je pro stát optimální tak, aby zajistil potřebný daňový příjem určený na
veřejné výdaje a zároveň nevedl ke snižování efektivnosti při využívání ekonomických
zdrojů. Dále je třeba zvolit takový způsob prokazování údajů potřebných pro
posouzení správnosti výběru daní, aby byly minimalizovány administrativní náklady
spojené s předpisem a výběrem daní. Jak je to řešeno v ČR a zda zvolený daňový
systém působí na efektivnost firem negativně, se pokusím nastínit v této práci. Každá
firma „pociťuje“ silně zdanění dvou výrobních faktorů a to práce a kapitálu. Otázkou,
ale zůstává, koho ve skutečnosti daná daň zatěžuje (čí důchod je redukován) a není
proto rozhodující na koho, či na co je uvalována a kdo jí odvádí státu. Daně ovlivňují
chování ekonomických subjektů a následně rovnovážné ceny. Růst cen zase ovlivňuje
chování spotřebitelů, kteří následně poptávají více či méně, a tím zase ovlivňují
poptávku firem po vstupech apod. Jaké jsou tedy ekonomické dopady zdanění
osobních důchodů (práce) a kapitálu, kdo tedy nakonec nese břemeno dané daně a jaké
jsou její celkové účinky na pracovní úsilí, úspory, ceny komodit, ceny faktorů, alokace
zdrojů apod. se pokusím zkoumat v této práci.
Zdanění práce a kapitálu v ČR
Daňový systém v ČR se podobá daňovým systémům většiny zemí Evropské
unie. Je pro něj typický relativně vysoký podíl sociálního a zdravotního pojištění.
Např. v roce 2001 byl jejich podíl na celkových fiskálních příjmech 44,6% a podíl daní
byl 55,4%. Pojem daně proto v této práci chápán jako veškeré odvody firmy do
veřejného rozpočtu.
1. Zdanění práce (osobních příjmů)
V ekonomické teorii je popsána celá řada modelů zabývajících se zdaněním
osobních příjmů. V současné době patří mezi nejdiskutovanější a nejpoužívanější
klasifikace daňových systémů podle jejich distribučních dopadů. Tyto systémy je
možné charakterizovat jako daňové systémy:
• využívající paušální daň
• lineární
• progresivní
• regresivní
21
1.1 Paušální daň (lump-sum tax)
Princip spočívá v shodné participaci všech jedinců na odvodu daní. Všichni
daňoví poplatníci odvádějí pevně stanovenou částku. Je to jediný typ daně, který
nezpůsobuje umrtvenou ztrátu, nemění relativně cenu žádné komodity, ani výrobních
faktorů. Nemění ani výnosnost investice ve vztahu k jiné investici apod. Pokud by byla
nastavena takto jednoduše je, ale společensky neprůchodně neboť u příjmově slabších
jedinců by mohla nastat situace, že jejich daňová povinnost bude vyšší než jejich
důchod. Jedinci s minimálním důchodem a jedinci s nejvyšším důchodem by odváděli
stejně. V minulém století je možné vysledovat pokusy o tuto daň, ale problematickou
otázkou vždy zůstalo, podle jakého klíče nastavit stanovit paušální daň pro různé
skupiny obyvatel? Mají-li to být např. schopnosti jedince, pak získat tyto relevantní
informace vyžaduje vysoké náklady, budou-li klíčem pouze příjmy jedince, bude
narušen princip vertikální a horizontální spravedlnosti. Ponechá-li se stejně vysoká pro
všechny, bude docházet k tomu, že relativní daňová zátěž s růstem důchodů bude
klesat a půjde tak o výrazně regresivní zdanění. V České republice se tato daň
nevyužívá.1
1.2 Lineární daň
Je to daň, která je zajímavá tím, že je jednoduchá a jednotná. Díky tomu
nevytváří prostor pro přechod poplatníků mezi daňovými pásmy ať už legálními či
nelegálními úpravami příjmů. Dále je možné konstatovat je díky své jednoduchosti
vyvolává poměrně nízké administrativní náklady. Otázkou, ale zůstává, zda je daňový
systém využívajíc lineární daň optimální. Jedním z ekonomů, který se snažil tuto
otázku řešit byl J. A. Mirrlees. V roce 1971 ve své studii2 dospěl k názoru, že lineární
daňová sazba vytváří optimální daňový systém v případě, že užitková funkce spotřeby
a volného času je stejná pro všechny jedince, že rozdělení schopností je logaritmickonormální a společenská funkce blahobytu je utilitaristická. V některých státech tento
lineární daňový systém nachází své příznivce a je přijat i příslušnou vládou
(Slovensko). Pokud je, ale tento daňový systém doplněn o tzv., zápornou daň (plošná
dotace státu), může přítomnost této „záporné daně“ být zdrojem neefektivnosti,
protože někteří jedinci tak nejsou motivování k nabízení své práce a v celkovém
důsledku tak klesá nabídka práce. Je tedy možné konstatovat, že plošné dotace jsou
zdrojem neefektivnosti.
1.2.1 Lineární zdanění v České republice
V České republice tuto daň představují povinné odvody na sociální a zdravotní
pojištění. Administrativní náročnost tohoto zdanění nese firma, která odpovídá za
výpočet i odvody těchto daní do státního rozpočtu. Lineární sazba daně je uplatňována
u odvodů na sociální a zdravotní zabezpečení. Zaměstnanec se podílí 12,5% hrubého
1
V zákoně o daních z přijmů se sice můžeme v § 7a setkat s pojmem “ daň stanovená paušální
částkou”, ale týká se pouze omezené skupiny osob za dodržení poměrně přísných podmínek, stanovených tímto
zákonem a správcem daně.
2
Mirrlees, J.A. : An Exploration in the Thery of optiomum Income Taxation.
22
příjmu a firma 35% hrubého příjmu. Osoby samostatně výdělečně činné (drobní
podnikatelé) nesou celé toto zatížení sami.
Záporná daň zde existuje např. v podobě nemocenských dávek, kdy dochází
k tomu, že poplatník tuto daň neplatí, ale ještě naopak jí pobírá od příslušné státní
instituce ve formě nemocenských dávek. Je prokázáno, že někteří jedinci tak často řeší
svoji situaci např. při propuštění ze zaměstnání, při ztrátě odběratelů apod. Někteří se
tak vyhýbají placení této daně, protože za dobu po kterou byli uznáni za nemocné se
tato daň neplatí a logicky se dá předpokládat, že nemohli ani dosahovat potřebných
příjmů.
Skupina obyvatel, na kterou se zase vztahuje plošná dotace této daně od státu
(studenti, důchodci…) se zase snaží dosahovat pouze takových příjmů, na které se tato
plošná dotace vztahuje a nejsou tak motivováni k tomu pracovat více a dosahovat
vyšších příjmů.
Tyto problémy musí řešit i vláda v ČR. V současné době jsme svědky
neustálých změn a reforem v této oblasti. Např. v průběhu roku 2004 byla zrušena
plošná dotace pro studenty při odvodech na zdravotní pojištění.
1.2.1.1 – Firma se zaměstnanci
Jak bylo uvedeno výše, tato lineární daň představuje v ČR odvody na sociální a
zdravotní zabezpečení a zvyšuje mzdové náklady firmy o 35%.
V praxi to vypadá tak, že z každých přiznaných 100 Kč mezd je třeba odvést na tyto
platby 47, 5 Kč. Z toho se zaměstnanec podílí 12, 50 Kč a firma 35 Kč. Pro firmu představují
tedy mzdové náklady 100+35= 135 Kč. Zaměstnanci „zůstává“ 87,50 Kč. Ty jsou mu dále
zdaněny progresivní daňovou sazbou (viz. 1.3)
V ekonomicky správně fungující firmě, kde je zachováván princip akruality3
„tato daň“ vstoupí do kalkulace prodejní ceny. Bude-li trh tuto cenu akceptovat, a
nedojde-li ke snížení poptávky, a tím i ke snížení předpokládaných výnosů, nebude
konečný výsledek hospodaření touto daní ovlivněn. Může, ale také nastat situace, že
tato daň navýší prodejní cenu a v důsledku toho klesne poptávka po daném statku nebo
službě. To může vést v konečném důsledku ke snižování objemu výroby a
k celkovému snížení tržeb. Firmy zpravidla tuto situaci řeší tak, že potřebnou „práci“
si zajišťují dodavatelským způsobem. Využívají tak, nabídky ostatních
podnikatelských subjektů. Daňové zatížení vyplývající z existence této lineární daně se
tak „přenese“ na tyto (většinou) drobné podnikatele. Ze strany firmy dochází ke
snižování poptávky po práci (dnes tolik diskutovaný „švarc systém“).
U velkých firem nejsou zanedbatelné, ani administrativní náklady, které tato
daň vyvolává, neboť jdou na jejich úkor.
1.2.1.2 – Zdaňování osobních příjmů drobných podnikatelů lineární daní v ČR
Pro tyto osoby činí odvody na sociální a zdravotní zabezpečení 47,5% z rozdílu
mezi vykázanými příjmy a výdaji. Většina z nich považuje takové daňové zatížení za
příliš vysoké, ale v konečném důsledku je o jeho výši snížen daňový základ daně
23
z příjmu těchto podnikatelů. Není tedy dopad této lineární daně na ekonomiku
drobných podnikatelů tak vysoký jak by se na první pohled mohlo zdát.
1.3 Progresivní zdanění
Většina států (i ČR) s oblibou uplatňuje systém progresivního zdanění. Princip
spočívá v tom, že má méně zatěžovat jedince s nižšími osobními příjmy a více jedince
s vyššími příjmy. V praxi to znamená existenci daňových pásem podle příjmů a
v každém pásmu použití jiné daňové sazby. Zpravidla, čím větší příjem – tím je pro
dané pásmo stanovena vyšší daň. Jak už bylo uvedeno výše, toto daňové zatížení nese
zcela jedinec – příjemce důchodu. Zaměstnavatel je odpovědný za výpočet této daně a
její odvod do státního rozpočtu. Firma nese tedy administrativní náklady spojené
s výběrem této daně. Osoby samostatně výdělečně činné si výpočet a odvody této daně
zajišťují sami.
1.3.1 Negativní dopady progresivní daňové sazby
S nerovností mezní daňové míry hrozí přechod poplatníků s vysokým příjmem
do pásma s nižší mezní daňovou sazbou buď snížením výkonnosti nebo přesunutím
aktivit do oblasti s menším zdaněním nebo neproduktivním vynakládáním zdrojů na
maskování příjmů, nebo přechodem do nelegální ekonomiky. Nelineární daň
v důsledku své nejednotné mezní daňové míry deformuje rozhodování jednotlivců o
poskytování práce výrazněji než daň lineární. Platí to především ve vyšších daňových
vrstvách. Celkový daňový příjem může být tak dokonce nižší než u lineární daně.
Jedinci s vysokými příjmy mají větší prostor pro „optimalizaci“ své daňové zátěže a to
především u osob samostatně výdělečně činných. Při zvýšení daňové míry uvalené na
jejich příjem tedy může dojít k podstatnému snížení jejich pracovního nasazení.
Snižuje se celková efektivnost ekonomiky. Jedinci se snaží o legální i nelegální
způsoby vyhýbání se placení daní. Mezi legální daňové úniky patří např. poskytování
vzájemných „naturálních“ protislužeb. Mezi nelegální daňové úniky např. „skrývání
příjmů“. Podnikatel nabízí stejnou službu za dvě ceny. Pokud odběratel trvá na
vystavení daňového dokladu je cena zpravidla vyšší než při poskytnutí dané služby bez
dokladu. Zpravidla platí, že tím větší je výnos z daňového úniku, tím větší riziko se
vyplácí podstoupit. Tak vzniká šedá ekonomika. V evropských zemí se odhaduje na
10% HDP. Je možné vystopovat funkční závislost na výši daňových sazeb a velikosti
šedé ekonomiky.
Pro firmy může existence progresivní daňové míry znamenat dosahování nižší
produktivity práce. Zaměstnanci se jen těžko motivují k vyšším pracovním výkonům,
neboť vyšší důchod pro mě může znamenat přesun do vyššího daňového pásma.
Přínos z vyššího výdělku je pro ně tak „nevýznamný“, že je nemotivuje k vyšším
výkonům a preferují např. více volného času před rozhodnutím pracovat více.
Pokud je na každý příjem uvalena lineární daň (v ČR má podobu odvodů na
sociální a zdravotní zabezpečení) a zároveň progresivní daňová sazba, která se zvyšuje
s každým dodatečným příjmem, může situace vyhrotit i tak, že jedinci pobírají raději
sociální dávky, které zpravidla nepodléhají zdanění a zároveň jim umožňují využívat
plošnou daňovou dotaci nebo dokonce zápornou daň. Jistě není třeba dodávat, že pro
24
stát je taková situace velice nepříjemná a rozhodně nepřispívá ke zvyšování
efektivnosti.
1.3.2 Progresivní zdanění osobních příjmů v České republice
Touto daní je zdaňován osobní důchod po odečtení odvodů na sociální a
zdravotní zabezpečení (viz 1.2.1). Jsou nastavena daňová pásma v rozmezí 15 – 32%
v závislosti na výši dosaženého důchodu. I u této daně existuje záporná daň v podobě
odčitatelných položek (na poplatníka, platby penzijního a životního pojištění, tělesné
postižení, příspěvky odborové organizaci, dary na dobročinné účely apod.).
V některých případech je možné snižovat i vlastní daňovou povinnost např. podle
počtu vyživovaných dětí. Tuto daňovou zátěž nese jedinec. Jeho důchod se snižuje o
zaplacené daně a tím klesá jeho spotřeba a spotřeba osob na něm závislých a zároveň
to vede k nižší poptávce po statcích a službách. V ČR se snaží zabránit snižování této
poptávky firmy nabízející statky tím, že prodávají zboží a poskytují služby na úvěr.
Roste tak zadluženost obyvatelstva, část důchodu jednotlivců odčerpávají také finanční
instituce ve formě úroků z úvěrů a to opět způsobuje nižší poptávku. Jedinci nejsou
příliš motivováni k dosahování vyšších příjmů, a tím i k vyšším pracovním výkonům,
protože jim hrozí přechod do vyššího daňového pásma a to má opět za následek
snižování efektivnosti. V rámci předvolebních soubojů jsou slibovány nižší daně, ale
princip zdanění osobních příjmů se v ČR nezměnil už po několik volebních období.
Změny se zpravidla týkají pouze odčitatelných položek (mění se podmínky za jakých
mohou být uplatněny, jsou neustále přidávány další položky a jiné jsou rušeny
apod.).To přispívá ke stále větší nepřehlednosti tohoto daňového systému a pro většinu
daňových poplatníků je těžko pochopitelný.
1.3.3. Optimální daňové sazby a ekonomická teorie
Jaká by tedy měla být optimální míra zdanění na vysokých příjmových
úrovních? Na tuto otázku se snaží najít odpověď teorie optimální mezní daňové sazby.
Jedním z prvních ekonomů, kteří přišli s myšlenkou, že mezní daňová míra
jedince s nejvyšším příjmem by měla být nulová byl James A. Mirrlees v roce 1971.
Nulovou mezní mírou si nikdo včetně státu nepohorší. Nejbohatší jedinci se mohou
rozhodnout pracovat více, neboť jejich dodatečný příjem nad danou mez nebude
zdaněný. Z toho vyplývá, že má-li stát zajistit určitý daňový příjem, neměla by mít
optimální daň z příjmu mezní míru nepřetržitě rostoucí.
Na tuto myšlenku navázali například i Auerbach a Hines (2001) svým tvrzením,
že: „vysoké mezní míry zdanění u jedinců s vysokými příjmy jsou velice neefektivní,
protože zajišťují příliš málo daňových příjmů, zatímco vysoké mezní míry zdanění
jedinců s nízkými příjmy jsou nespravedlivé, neboť uvalují břemeno na jedince
s velice vysokými mezními společenskými užitky z příjmu“. V důsledku
předpokládané asymetričnosti oceňovací funkce užitku s růstem příjmu klesá
dodatečný společenský užitek. Cíl maximalizovat tento užitek vede k nízkému
daňovému zatížení jedinců s nízkými příjmy. Potřebné daňové příjmy je tedy nutné
zajistit vyšší mezní daňovou mírou jedinců se středními příjmy.Výsledná křivka mezní
daňové míry by pak měla průběh ve tvaru obráceného „U“ vzhledem k příjmu jedince.
Podle Auerbacha by se za jistých okolností optimální mezní daňová míra měla rovnat
25
nule na vrcholu i u dna distribuce příjmů. Navázal tak na Saeze, který dokonce tvrdí,
že pokud se jednotlivci na příjmovém dně rozhodují zda pracovat, či nikoliv, měla by
být optimální míra daně u nejnižšího příjmu dokonce negativní, čímž by se zvýšil
podíl pracovní síly a příjmů.
1.4 Regresivní zdanění
Tento systém zdanění, kdy daně dopadají relativně více na chudé, není
v současné době ve vyspělých zemích nikde využíván.
2. Zdanění kapitálu
2.1 Je vhodné podrobovat kapitálové příjmy zdanění?
V krátkém časovém období vzniká rozdíl mezi příjmy a spotřebou. Vznikají
úspory, které představují tzv. odloženou spotřebu, kterou je možno využít jako výrobní
faktor v podobě kapitálu. V takové podobě kapitál hraje roli investic a naskýtá se
otázka zda kapitálové příjmy podrobovat zdanění. Pokud firmě část kapitálu sebere
stát v podobě daní – nemůže je podnik investovat, což v konečném důsledku může mít
za následek snižování efektivnosti. Pokud stát sebere část úroků z výnosů (např.
z bankovních úspor) u jedinců, nemůže být tato u daného jedince přeměněna ve
spotřebu. Pokud je, ale část odvedená na daních vhodně přerozdělena, může být
spotřeba jedince nahrazena spotřebou státu, zdaněný kapitál firem může být použit na
vládní investice apod. Vhodný způsob využití kapitálových daní pak může snížit
celkovou umrtvenou ztrátu daňového systému.
Zdanění kapitálu “trestá” jedince i firmy s vyšším sklonem k úsporám. Různá
míra penalizace úspor a uvalování překážek na dlouhodobé úspory by mohly vést
k trvalému snížení množství kapitálu pro produktivní investování v ekonomice.
Touto myšlenkou se zabýval např. Feldstein ( 1978) a došel k závěru, že kapitál
by bylo vhodné nepodrobovat zdanění pouze v tom případě, dojde-li při jednotném
zdanění práce k proporcionální změně spotřeby v období kdy je uskutečňována práce a
v v období kdy dochází ke spotřebě. Bude-li spotřeba v různých obdobích reagovat na
jednotné zdanění příjmů (případně komodit) reagovat různě, bude vhodné podrobit
dani také kapitál. Jeho myšlenku dále rozvinul např. Slemrod, 1989, který také došel
k závěru, že existuje-li vysoká substituovatelnost mezi spotřebou v období kdy se
nevyrábí (ve druhém období) a volným časem je vhodné kapitál nepodrobovat
zdanění. V praxi však tuto myšlenku předpokládat nemůžeme a není tudíž možné
kapitál nedanit.
I přes “negativní” dopady zdanění kapitálu, není možné při zachování principu
spravedlnosti kapitál nepodrobovat zdanění. Snaha úplně odstranit daň z kapitálu, tak
může vést u kapitálových společností (např. akciové společnosti) k oproštění od
daňové povinnosti. Zatímco činnost malých a středních podnikatelských subjektů
v ČR podléhá daním z příjmů, (jak bylo popsáno v části 1) docházelo by v takovém
případě k daňové “nespravedlnosti”, která by mohla mít za následek monopolizaci
trhu. Činnost malých a středních firem by tak byla ztížena na úkor velkých
kapitálových firem., což by s největší pravděpodobností mělo za následek snižování
26
počtu těchto firem. Dokonalá konkurence však vyžaduje na trhu velké množství
malých producentů.
2.2 Ekonomické dopady daňového břemena u daně z kapitálu
Budeme-li předpokládat,že firma transformuje vstup y ve výstup x.Výstup x
prodává na trhu za cenu Px. Vstupy firma nakupuje za cenu Py. Při konstatntních
výnosech z rozsahu platí:
x =c. y
kde c je konstanta větší než nula. Příjmy (výnosy) z prodeje produkce jsou
rovny x . Px a výdaje (náklady) jsou rovny y. Py. Firma dosahuje zisk jestliže:
Π=
x . Px
>1
y . Py
Na tento zisk mohou být uvaleny tyto daně:
• daň jako pevné procento z hodnoty dané komodity (daň ad valorem – tv)
zisk se v důsledku takové daně bude:
Π=
x . Px (1 − t y )
y . Py (1 + t x )
• jednotná daň uvalená jako pevná přirážka k ceně (unit tax nebo specific
tax – ts)
zisk v tomto případě bude:
Π=
x . ( Px − t s )
y . ( Py + t s )
• daň vyjádřená jako procento ze zisku (corporate tax – tc)
zisk firmy se v případě tohoto zdanění změní na:
Π=
x . Px
(1 − tc )
y . Py
27
Po logaritmické linearizaci výše uvedených výrazů a cenové elasticitě vstupů a
výstupů dostáváme:
εx
εy
Π = Px . (1 − y ) − Θ = Py ( x −1) − Θ
ε
ε
kde
Θ je rovno 2tv pro daň ad valorem, 2ts pro přirážkovou daň a tc pro podnikovou
daň.
εx elasticita poptávky po výstupu
εy elasticita nabídky vstupů
Z této rovnice je zřejmé, že firma může uvalenou daň hradit ze tří zdrojů:
• může zvýšit cenu produkce
• může snížit cenu vstupů
• obětovat část svého zisku.
Výše uvedený model je jistě velmi zjednodušený, ale dá se předpokládat, že by
platil i v případě alternativních předpokladů, např. že firmy vyrábějí více produktů,
náklady jsou tvořeny nejen cenou vstupů apod. Přesto je tedy možné učinit tento závěr:
Analýzou výrazu je možné dovodit, že:
• v důsledku zdanění se vždy zvyšuje cena produkce firmy Px a snižuje
cena pro dodavatele dané firmy Py. V důsledku toho je redukován výstup
dané firmy. Celý efekt se projevuje ihned v krátkém období v případě
monopolu a v případě dokonalé konkurence postupně
• zdanění ještě více zhoršuje negativní dopady monopolního prostředí
• zda je daň posunuta více dopředu, nebo dozadu, je závislé na poměru
elasticit, nikoliv na jejich absolutní výši. Větší část daně nese ta strana ,
která se chová méně elasticky.
2.3 Zdanění kapitálu v ČR
Základem zdanění kapitálu v ČR je daň ze zisku právnických osob a zdanění
odložené spotřeby ve formě úspor. Odložená spotřeba je kompenzována úrokem,
případně výnosem z realizované investice. Tyto výnosy jsou opět podrobeny dani.4
Jestliže firma dosahuje zisku je zdaněn jako corporate tax (viz výše) v praxi se
jedná o daň z příjmu právnických osob. Její sazba je v současné době 28% a
předpokládá se její postupné snižování až na 24%. Tato lineární sazba nevytváří
4
§ 8-Příjmy z kapitálového majetku, zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů.
28
prostor pro přechod poplatníků mezi daňovými pásmy. Je doplněna o plošnou dotaci,
která se ale týká pouze vybraných právnických osob. 5 Ostatní mohou využít plošné
daně při splnění určitých podmínek. 6 Jaké jsou tedy ekonomické dopady této daně?
Jsou firmy v ČR motivovány k investování a rozšiřování výroby?
Odpověď je možné najít v Harbergerově modelu (1962), který zkoumá daňové
dopady na kapitálové zisky firmy v dlouhém období za předpokladu rozdělení
ekonomiky do dvou sektorů, z nichž jeden je podnikový (corporate) a druhý
nepodnikový ( non.corporate). Podniková daň dopadá pouze na kapitálové zisky
v podnikovém sektoru. Oba sektory vyrábějí, je mezi nimi dokonalá konkurence a jsou
konstantní výnosy z rozsahu. Výsledkem jsou závěry, kdy bude daň uvalená na kapitál
přesunuta na práci a kdy kapitál ponese celou daňovou zátěž sám. Předpokládal
uzavřenou ekonomiku. Pokud by tomu tak bylo v případě ČR byla by daň z příjmu
právnických osob nesena hlavně kapitálem. Protože, ale v současné době je možné
považovat Českou republiky za „malou otevřenou ekonomiku“ je část této daně
přesouvána směrem k práci. Nicméně, je ale stále ještě možné konstatovat, že daň
z příjmu právnických osob je nesena převážně kapitálem a tento fakt způsobuje
trvale nižší míru úspor a investic, což se projevuje trvale sníženým výstupem
ekonomiky.
Závěr
Závěrem je možné konstatovat, že současné situace v České republice týkající
problematiky zdaňování práce a kapitálu je poměrně vzdálená ekonomickým teoriím
zabývajících se touto problematikou. Hlavním reálným cílem vlády je zajistit co
nejvyšší daňové výnosy, které by byly zdrojem krytí nákladů na provoz
byrokratického aparátu. Většina politiků slibuje voličům optimální daňový systém, ale
co se týče zdanění práce nepředpokládají se v ČR žádné výrazné změny, přesto, že
většina autorů optimální mezní daňové míry, dokazuje, že tato mezní daňová míra by
se měla rovnat nule na vrcholu i u dna distribuce příjmů (podle Saeze dokonce by
mohla být u nízkým příjmů i negativní, čímž by se motivovali jedinci k práci) je to
českým daňovým systémem ignorováno a je založen na progresivním zdanění příjmů.
Z hlediska daně z příjmu právnických osob je možno konstatovat, že dochází
k postupnému snižování daňové zátěže, ale nižší daň než 24% tato vláda
nepředpokládá. Přitom je zřejmé, že snížením této daňové zátěže by bylo možné zvýšit
efektivnost firem (je možné stanovit zákonem, že „ušetřená daň“ bude investována) a
tím i efektivnost celé společnosti.
Seznam použité literatury:
1. Stiglitz, Joseph E.: Ekonomie veřejného sektoru, Grada Publishing 1997
2. Mankiw N. Gregory,: Zásady ekonomie, Grada Publishing, 1999
3. Vančurová A. a kol.,: Daňový systém ČR, Vox, 2004
5
Např. právnické osoby založené za účelem poskytování sportovních služeb (registrované sportovní kluby) si
mohou svůj daňový základ snížit až o 300 000 Kč ročně.
6
Jedná se např. o “daňové prázdniny”, snížení základu daně o část hodnoty darů poskytnutých na vymezené
účely, o snížení základu daně z tituly ztráty dosažené v předchozích letech apod.
29
4. Salí M., Schneider O., Zápal J.,: Zdanění práce a kapitálu – teorie a aplikace na
českou ekonomiku, Finance a úvěr, č. 11-12 2003
5. Samuelson Paul. A., W. D. Nordhaus,: Ekonomie, Svoboda 1995
6. Frank R. H., Ben S. Bernanke,: Ekonomie, Grada Publishing, 2003
7. Zákon č. 586/1992 Sb.,o daních z příjmů ve znění navazujících zákonů
8. Hamerníková B., Kubátová K.,: Veřejné finance – učebnice, Eurolex Bohemia,
2000
9. Mirrlees J. A.,: An Exploration in the Theory of Optimum Income Taxation, he
Review of Economic Studies, 1971
10. Milčič L,: Daně na rozcestí, Finance a úvěr, roč. 50, 2000
Ing. Lenka Fulínová
vedoucí katedry účetnictví a financí
Soukromá vysoká škole ekonomických studií, s. r. o.
Lindnerova 575/1
180 00 Praha 8
[email protected]
30
K problematice členění a hodnocení inovací
Jaroslav Hadraba
Úvod
Příspěvek se zabývá některými zornými úhly, postupy či metodami, na základě
nichž lze - z hlediska potřeb manažerského rozhodování o inovačních aktivitách
podniku - provádět efektivní klasifikaci a hodnocení inovací produktů (nových
produktů).
Informace jako výstupy procesu vyhodnocování inovací produktů mají sloužit
managementu podniku jako prvořadý, nezbytný poznatkový zdroj pro tvorbu
kvalitních strategických a taktických plánů podniku, pro podnikatelská rozhodnutí,
jimiž se zajišťuje optimalizace celkového produktového mixu podniku a vůbec
celkového marketingového mixu, výběr a tvorba konkrétních, podnikatelsky
úspěšných inovací produktu.
Problematika členění a hodnocení inovací produktů má řadu obsahových rovin,
lze jí rozebírat z řady zorných úhlů.
• Základní struktura příspěvku vychází z toho, že nejobecnější obsahovou
rovinu uvedené problematiky tvoří oblast základních, obecných principů
(zásad, pravidel) provádění hodnocení a výběru inovací produktů. Těmto
otázkám věnujeme první problémový blok ( první část příspěvku).
• Dále se při koncipování příspěvku opíráme o to, že stěžejní význam pro
propracovávání efektivních manažerských přístupů k hodnocení inovací
produktů má již samotný způsob vymezení obecného pojetí inovací a
inovačního procesu, marketingového pojetí produktů a inovací produktů.
Této problematice se postupně věnuje druhý, třetí a čtvrtý problémový
blok.
•
Na základě předchozí specifikace základní marketingové strukturovanosti
komplexního produktu a marketingového pojetí inovací produktů se v dalších
problémových blocích stručně nastiňují některé v podnikové praxi využitelné a
efektivní možnosti a postupy (metody) klasifikace a hodnocení inovací produktů.
• Při propracovávání a konkrétních aplikacích uváděných ( a samozřejmě i
dalších) postupů či metod hodnocení je nezbytné zajistit, aby hodnocení
budoucích (potenciálních) inovací produktů - má-li být jejich
management úspěšný- prolínalo všemi etapami jejich tvorby. Je třeba
respektovat etapovitou strukturu tvorby inovací produktů, která
představuje tvůrčí proces přeměny invencí (produktových idejí či námětů
na nové produkty ) v inovace produktů jako reálné nové tržní nabídky. Na
tyto otázky se stručně zaměřuje především závěrečná část našeho
příspěvku.
Katedra marketingu a managementu SVŠES se snaží propracovávat uváděné (a
samozřejmě i další) postupy (metody), možnosti jejich efektivní praktické aplikace při
klasifikaci a hodnocení inovací produktů, rovněž do takové podoby, která umožňuje
jejich účelné využívání při utváření vědomostního a dovednostního profilu studentů
v rámci celkového pedagogického působení katedry.
31
1. K principům efektivního provádění členění a hodnocení inovací produktů
Z teorie a praxe managementu, zkušeností, které poskytuje podniková praxe, lze
vyvodit řadu principů či pravidel, které je nutno při členění a hodnocení inovací
produktů respektovat, má- li přinést pro manažerská rozhodovaní přínosné informace.
Proces hodnocení inovací produktů by měl být prováděn efektivně, tj. účelně a
hospodárně.
• Účelnost znamená, že toto hodnocení přináší pro manažerská rozhodování
potřebné relevantní informace (údaje).
• Hospodárnost znamená, že hodnocení jako jeden ze zdrojů informací pro
manažerská rozhodování je prováděno s přiměřenými náklady.
Výše zmíněné a stručně charakterizované principy účelnosti a hospodárnosti
lze považovat za nejobecnějšími principy efektivního provádění hodnocení inovací
produktů v podnicích. Naplňují se respektováním a dodržováním celé řady
konkrétnějších pravidel či zásad. Jsou jimi například komplexnost, systematičnost a
dynamické pojetí.
Poznámka: Dynamickým pojetím zde například rozumíme požadavek, aby se při
analýzách inovačního procesu a jejich vyhodnocování komplexně a systematicky pro
potřeby manažerského rozhodování zkoumal: minulý vývoj, současná situace a možný
vývoj v budoucnu (predikce možného budoucího vývoje ).
Lze samozřejmě dodat i další zásady, které by měly být realizovány v rámci
výše uvedených obecnějších principů či zásad. Jsou to například: interdisciplinární
přístup jako nezbytná podmínka zajištění potřebné komplexnosti a s tím spjaté
uplatňování týmové spolupráce a tvůrčího přístupu (například pří koncipování
postupů či metod hodnocení, zajišťování jejich vhodného výběru, jejich
kombinovaného použití a tvořivé aplikace vzhledem ke konkrétním podmínkám
podnikání, povaze řešení konkrétních rozhodovacích situací managementem podniku).
Je aktuální zdůraznit, že v podnikové praxi bývá častým jevem nedodržování
uvedených principů (zásad), což se velmi negativně odráží v celkové úrovni
managementu podniku.
2. K obecnému pojetí inovací a inovačního procesu
• Termín inovace má mnohá významová pojetí.
V obecném pojetí zde inovaci definujeme jako realizovanou (uskutečněnou)
pozitivní změnu stavu systému. Inovace existují v různých formách v závislosti
na povaze systému či objektu, jehož se změny týkají. Inovace znamená nový
stav, který je výsledkem určitého pohybu, realizačního procesu. Proces
uskutečňování (realizace) inovací lze proto na nejobecnější úrovni vymezit jako
zajišťování a prosazování přechodu systému od jednoho (vývojově nižšího )
stavu ke stavu jinému, vývojově vyššímu.
• Ve vztahu k podnikové problematice lze z výše uvedeného obecného pojetí
inovací vyvozovat:
32
o Inovace se mohou týkat všech činností podniku, kterékoliv z jeho oblastí
či podnikových funkcí.
o Celkový inovační proces podniku je bohatě strukturovaným procesem,
jehož dominantní součástí jsou samozřejmě inovace produktů.
o Funkcí (posláním) inovačního procesu je zajišťovat růst efektivnosti
podniku v souladu s jeho podnikatelskými cíli, docilování pro podnik
pozitivních efektů.
o Managementem podniku by mělo být permanentně zajišťováno, aby se
problematika iniciování, vyhledávání, výběru a tvorby inovací produktů
řešila komplexně, interdisciplinárně, jako organická součást celkového
inovačního procesu podniku.
Poznámka: Celková efektivnost dané inovace produktu značně klesá (a v mnoha
případech přinese nikoliv zisk, nýbrž bude pro podnik ztrátovou) tehdy, je – li
nedostatečně komplexně připravena a realizována, řešena ve vztahu k řadě dílčích
oblastí celkové činnosti podniku izolovaně.
3. Marketingové pojetí produktů jako východisko pro vymezení, klasifikaci a
hodnocení inovací produktů
Produkt - jak známo – představuje jeden ze základních nástrojů (prvků)
celkového marketingového mixu. Z tohoto pohledu je pro potřeby klasifikace a
hodnocení inovací produktů velice přínosné široké vymezení produktu jako tzv.
komplexního (resp. totálního) produktu, jeho marketingové struktury.
Z hlediska marketingové struktury komplexního produktu lze rozlišit:
• podstatu produktu (neboli „jádro“ produktu ve významu jeho základního
užitku, pro který je produkt nakupován),
• další vlastnosti, které jsou součástmi celkové struktury komplexního
produktu a spolu s jeho podstatou utváří jeho celkovou spotřebitelskou
užitnou hodnotu pro zákazníka. Kolem „jádra produktu“ rozprostřené jeho
další vlastnosti mohou být pro koupi produktu v konkrétních kupních
situacích (při nákupním rozhodování) velmi významné, pro zákazníka často i
rozhodující. Nechceme podcenit nebo nedocenit význam zmíněné podstaty
produktu, když uvedeme, že ve sféře těchto - obrazně řečeno - „přídavků“ k
základním vlastnostem produktu, se dnes uskutečňuje značná část
konkurenčních střetů.
V manažerské praxi nelze zapomínat na to, že volba a tvorba inovací produktů
na bázi uvedených „přídavků“ bývá často využívána jako významný způsob
diferenciace (odlišení) produktů od konkurenčních produktů a realizace konkurenčních
výhod na tomto základě.
4. Marketingové pojetí inovací produktů
Za inovaci produktu (nový produkt) z pohledu marketingu považujeme každou
jeho pozitivní změnu oproti dosavadnímu produktu, která je nabízena spotřebiteli.Tato
33
pozitivní změna produktu jako nová tržní nabídka musí být - vycházíme-li
z marketingového pohledu na produkt - spotřebiteli (trhem) vnímatelná či rozeznatelná
a akceptována (přijímána) tak, aby byla pro podnik efektivní, podnikatelsky přínosná.
Široké vymezení spektra inovací produktů jako předmětu našeho členění a
hodnocení je dáno například těmito skutečnostmi:
• Inovace produktů se mohou týkat jakýchkoliv z vlastností (atributů ), které
utváří daný komplexní ( totální ) produkt. Tzn. spolu s „jádrem“ (podstatou )
produktu také všech jeho dalších úrovní či vrstev.
• Inovace produktů jako jejich pozitivní změny se mohou v různé míře
vzdalovat od původního stavu – tzn. jedná se o široké spektrum inovací
produktů drobnými vylepšeními počínaje a zásadními, principiálními změnami
konče.
Z výše uvedeného pojetí produktů a inovací produktů je zřejmá aktuálnost
propracovávat a využívat klasifikaci a hodnocení inovací produktů například:
• Z hlediska marketingové struktury komplexního produktu – tzn. podle
toho, jaké z vlastností či vrstev komplexního produktu se týkají.
• Podle stupně novosti inovace produktu.
• Podle efektů, které inovace podniku přinášejí.
• Podle toho, zda se jedná o dílčí inovace nebo o komplexní inovační akce.
Dále postupně uvádíme stručný nástin některých možností členění a hodnocení
inovací produktů podle výše uvedených hledisek (kritérií).
5. Členění inovací produktů z hlediska marketingové struktury komplexního
produktu
Tak například podle úrovní či vrstev tvořících marketingovou strukturu
komplexního produktu, které jsme již výše charakterizovali, můžeme rozlišit dvě velké
skupiny inovací a v rámci nich početné další podskupiny. Viz obr. Inovační struktura
komplexního produktu.
Obr. Inovační struktura komplexního produktu
Inovace v oblasti vlastností, které tvoří jádro
(podstatu) produktu
Inovace dalších vlastnosti produktu – například:
Jádro
(Podstata)
34
•
Obalu
•
Značení a značky produktu,
•
Doprovodných služeb k produktu:
- před vlastní koupí
- v průběhu koupě
- po koupi produktu
• atd.
6. Klasifikace inovací produktů podle stupně jejich novosti ( míry pozitivní
změny, kterou se nový produkt liší od produktu dosavadního)
Z tohoto pohledu lze například vymezit následující kategorie inovací produktů:
1 Produkty zásadně (principiálně) nové - tj. nové v celosvětovém měřítku.
Takové inovace produktů vytvářejí zcela nové trhy. Podnik zavádějící principiálně
nové produkty současně zakládá v celosvětovém měřítku nové produktové řady.
Poznámka: Uvedené principiální inovace jako inovace nejvyššího řádu, tedy
nejvyššího stupně novosti, jsou nazývány také termíny „diskontinuální inovace“ ,
„absolutní inovace " nebo „ radikální inovace“.
Následují další kategorie inovací produktů, jimiž podnik vstupuje na již
existující trhy, nevytváří trhy zcela nové. V uváděném rozčlenění se jedná o inovace 2.
až 6. kategorie. Takovéto inovace jsou proto někdy označovány jako inovace
„sekundární“, ale i dalšími termíny, jako např. inovace „kontinuální“ (postupné,
průběžné) nebo inovace „relativní“, neboť se nejedná o „ absolutní novinku“.
Opět z pohledu stupně novosti to mohou být následující kategorie inovací
produktů:
2 Zavedení nové produktové ( výrobkové ) řady v podniku. Rozumí se
takových produktových řad, které jsou již jinými podniky na trhu uplatňovány. Tyto
inovace jsou novými pouze pro daný podnik, který s nimi poprvé vstupuje na již
existující trh.
3 Rozšíření (doplnění) v podniku již existující produktové řady o další
varianty či typy produktů.
4 Vylepšení daného produktu přidáním dalších vlastností či prvků v rámci
v podniku již existujících typů či variant produktů. Jde zejména - oproti předchozím
kategoriím inovací produktů - o relativně menší ( „drobná " ) zdokonalení v podniku
již vyráběných produktů.
5 Změna pozice ( přemístění ) stávajících produktů podniku na trhu.
Z pohledu marketingu se zde novým produktem rozumí například také stávající
nezměněný produkt, a to za předpokladu, že je určen novým segmentům trhu (novým
skupinám zákazníku).
6 Produkty, u nichž jedinou změnou je, že vykazují stejné vlastnosti při
menších nákladech.
Jak vyplývá z našich předchozích úvah, při rozhodování o produktových
inovacích, o jejich tvorbě v každé z jejich výše uvedených kategorií, je třeba komplexně
vyhodnocovat příspěvek dané konkrétní zvažované inovace produktu k celkové
současné i budoucí prosperitě podniku, k získávání konkurenčních výhod. To
předpokládá, aby management podniku zodpovědně a všestranně posuzoval, jak
zákazníci hodnotí a skutečně vnímají spotřebitelskou hodnotu inovace produktu jako
nové tržní nabídky.
35
7. Členění a hodnocení inovací produktů podle efektů, které podniku přináší
Kvalitní manažerské rozhodování o konkrétních potenciálních inovačních
akcích a jejich inovačních projektech (tj. zda tyto akce či projekty realizovat nebo ne),
vyžaduje předem všestranně a odpovědně zvažovat a vyhodnocovat jejich
předpokládané či možné efekty (účinky). Nicméně tato oblast manažerské činnosti
často bývá jednou z významných slabých stránek celkového managementu podniku.
Pro potřeby manažerského rozhodování (pro vymezení výhod či nevýhod
zvažovaných inovací) je účelné efekty plynoucí z inovací produktů a inovací výrobně
(provozně) technické základny rozčlenit na tyto jejich skupiny: ekonomické efekty
inovací a mimoekonomické efekty inovací.
Velikost ekonomických efektů inovací lze měřit rozmanitými ukazateli
ekonomické efektivnosti, ať již syntetické, nebo analytické povahy. (Může jít
například o ukazatele rentability, nákladovosti, likvidity, produktivity práce,
materiálové, energetické a mzdové náročnosti a další).
Realizace inovací produktů zpravidla předpokládá vynaložení investičních
prostředků. Při zvažování komerční úspěšnosti inovací produktů, výběru vhodných
inovací produktů, lze proto rozsáhle aplikovat různé metody ( ukazatele ) hodnocení
efektivnosti podnikových investic. Mohou jimi být například: ukazatel výnosnosti
investice, metoda doby splacení (doby návratnosti ), metoda čisté současné hodnoty,
metoda vnitřního výnosového procenta, ukazatel EVA ( Economic Value Added ekonomická přidaná hodnota ).
Je aktuální připomenout, že při hodnocení efektivnosti investic, které mají být
vynaloženy na tvorbu inovací produktů, je nezbytné pečlivě zvažovat jako kriteria
hodnocení nejenom možnou budoucí výnosnost (rentabilitu) dané investice
(investičního projektu) a stupeň likvidity investice (dobu splacení investice ), ale i
rizikovost investice.
Pokud jde o mimoekonomické efekty inovací připomeňme alespoň efekty
vyplývající z odstraňování fyzicky namáhavých a monotónních prací, růstu podílu
tvůrčí práce, zlepšování zdravotnicko-hygienických podmínek na pracovištích,
zvyšování bezpečnosti práce, apod. Velmi významnou a speciální oblast
mimoekonomických efektů inovačního procesu v podniku představují efekty
ekologické.
8. Členění inovací na dílčí inovace a komplexní inovační akce
Užitečnost tohoto členění z hlediska potřeb manažerského rozhodování je dána
zejména tím, že inovace produktů se uskutečňují jako organická součást celkového
inovačního procesu podniku, jeho celkové inovační struktury. Tato struktura je
představována rozmanitými typy či druhy novací a jejich vzájemnými vztahy.
V závislosti na zvolených třídících hlediscích lze inovační strukturu podniku
vyjádřit v různých "průřezech". Uveďme některé z nich.
• Podle toho, zda se jedná o oblast nabízených produktů nebo o oblast
„vnitřních procesů“ , lze rozlišit tyto kategorie inovací:
o inovace produktů. Jejich povahou a některými možnostmi jejich
členění jsme se již zabývali.
36
o procesní inovace - jsou zaměřeny na zdokonalování a rozvoj
v podniku probíhajících procesů (výrobních a nevýrobních,
v řízení a správě ), s nimi spjatých operací, postupů a metod.
Tvorba inovací produktů (zavádění nových produktů) se
uskutečňuje na základě inovací procesních.
Rozlišení obou výše uvedených kategorií inovací je východiskem pro vymezení
tzv. kombinovaných inovací. Představují inovační akce, které jsou souběhem a
vzájemným propojením inovací produktů a procesních inovací.
Uveďme ještě některé další, z hlediska potřeb manažerské praxe dobře
využitelné možnosti klasifikace inovací, čímž dále „dokreslujeme“ celkovou inovační
strukturu podniku. Jsou to například:
• Členění inovací podle stupně jejich novosti. Některé možnosti členění
inovací produktů z hlediska stupně novosti ( míry pozitivní změny )
jsme uvedli v předchozích částech textu. Přitom obdobně jako u inovací
produktů lze rovněž u dalších typů inovací (například u procesních
technologických inovací a s nimi spjatými inovacemi strojů a zařízení)
rozlišit podle stupně ( míry ) jejich novosti širokou škálu inovací.
Počínaje drobnými inovačními vylepšeními a konče principálními,
převratnými změnami.
• Z pohledu základních sekvenčních manažerských funkcí (manažerských
činností) lze např. rozlišit inovace (pozitivní změny) v oblasti
plánování, organizování, personálního řízení, vedení lidí a
kontrolování.
• Podle oblastí či fází podnikového reprodukčního procesu jsou to
inovace v předvýrobních procesech (uveďme např. oblast technické
přípravy výroby, zásobovací činnosti apod., ), ve výrobních procesech
a povýrobních procesech.
• Podle členění podnikových funkcí můžeme např. vymezit inovace
v oblasti výrobní, prodejní, zásobovací, finanční, vědeckotechnické,
investiční, personální, správní.
• Ve vztahu k aplikaci jednotlivých základních nástrojů marketinkového
mixu můžeme rozlišit spolu s inovacemi produktů také inovace
v oblasti cenové tvorby, distribuce a propagace.
Má – li být konkrétní inovace produktu komerčně úspěšně zavedena, je
zpravidla třeba uskutečnit celý soubor vzájemně propojených (věcně, časově,
ekonomicky a organizačně „zřetězených") dílčích inovací. Managementem podniku
musí být zajišťováno, aby uvedený soubor byl účelově uspořádán, plánován,
integrován a realizován tak, aby tvořil komplexní inovační akci. Tímto účelovým
„zřetězením“ by se mělo dosáhnout také patřičných synergických efektů.
Poznámka: Akční rádius (rozsah či dosah) takovýchto účelově utvářených
komplexních inovačních akcí bývá zpravidla tím větší, čím větší je stupeň novosti
produktu (řád inovace produktu) pro podnik a zákazníky. Zvlášť viditelné je to
například při zabezpečování komplexního řešení výzkumně a vývojově složitých a
37
zdrojově náročných inovací produktů ze strojírenských oborů, které jsou invenčně
založeny na nejnovějším vědeckotechnickém poznání.
Je aktuální připomenout, že právě při komplexním zajišťování tvorby inovací
produktů, k tomu potřebných výzkumných, vývojových, provozně technických,
marketingových a dalších činností v jejich vzájemném zřetězení, vystupuje zvlášť
naléhavě do popředí, aby management podniku respektoval vzájemné vazby a
podmíněnost jednotlivých typů či druhů inovací.
9. Komplexní situační analýza v procesu vyhodnocování (zvažování) inovací
produktů
Při manažerském rozhodování má komplexní situační analýza obsáhlé aplikační
pole, přičemž jednotlivé oblasti aplikace spolu zpravidla těsně souvisí, vzájemně se
prolínají. Jak známo - proces situační analýzy je založen – obecně vzato- na poznání
vnějšího a vnitřního prostředí podniku.
Připomeňme, že jednou z metod, která umožňuje racionálně vyhodnocovat a
integrovat výsledky analýz vnějšího a vnitřního prostředí podniku (externích a
interních faktorů), prováděných v rámci komplexní situační analýzy, je metoda SWOT.
Tuto metodu lze obsáhle využít také při klasifikaci a vyhodnocování inovací produktů
( jejich možných variant ), při zvažování toho, zda budou podnikem realizovány.
Posláním SWOT analýzy v této oblasti její aplikace je například:
• komplexní posouzení (zhodnocení) relevantních vnitřních silných a
slabých stránek podniku, jeho vnitřních možností či předpokladů, které
má pro zajištění tvorby zvažovaných (potenciálních) inovací produktů
jako určitých podnikatelských záměrů či projektů (nových tržních
nabídek),
• zároveň s tím u těchto zvažovaných inovací produktů komplexně
posoudit (ve vztahu ke zjišťovaným interním možnostem či
předpokladům podniku) také vnější příležitosti a hrozby, které jsou
významné pro jejich podnikatelský úspěch.
Již v úvodu jsme uvedli základní principy efektivního provádění hodnocení
inovací produktů. Bylo rovněž řečeno, že při rozhodování o inovacích produktů, jejich
vyhodnocování, je třeba používat kombinaci řady metod. Také z těchto zorných úhlů
lze komplexní situační analýzu pokládat za analýzu primární. A to vzhledem k povaze
a šíři jejího záběru, jejímu poslání ( významu ) pro kvalitu manažerských rozhodnutí.
Východiska a principy komplexní situační analýzy jsou základnou a
poskytují rozsáhlý prostor pro nasazení mnohých konkrétnějších, resp. dílčích analýz.
Tato východiska či principy představují bohatý inspirující zdroj pro vhodný výběr
dílčích analýz, jejich tvořivou aplikaci a vzájemné provázání, a to vzhledem
k rozmanitým oblastem manažerského rozhodování.
V průběhu provádění celkové komplexní situační analýzy mohou být
tyto dílčí analýzy „nasazeny“ na jejích různých místech, tzn. uskutečňovány jako její
bezprostřední součásti ( dílčí složky ).
Jedná se například o analýzy prováděné na základě využívání koncepce
(modelu) životního cyklu produktu, analýzy produktového (podnikatelského) portfolia,
38
zaměřené na marketingová či obchodně ekonomická kriteria s využitím metod
(modelů) typu BCG a GE, atd.
Vzhledem k povaze uvedených metod (modelů) analýzy produktového portfolia
(konstruovaných jako specifické druhy vícekriteriální analýzy), lze například
považovat za účelné:
• Dále propracovávat možnosti jejich využití nejenom pro hodnocení
stávajících podnikatelských aktivit podniku, ale speciálně také pro
potřeby iniciování, vyhledávání, výběru a plánování budoucích
podnikatelsky úspěšných konkrétních inovací produktů.
• Dále promýšlet vzhledem k potřebám manažerského rozhodování
předpoklady a způsoby jejich možné efektivní aplikace v již zmíněném
dynamickém pojetí.
10. Hodnocení inovací produktů podle jednotlivých etap jejich tvorby
Hned v úvodu jsme uvedli, že při hodnocení inovací produktů je nezbytné
respektovat etapovitou strukturovanost procesu tvorby inovací produktů. Z tohoto
pohledu hodnocení inovací produktů na základě uváděných (ale i dalších) postupů či
metod by mělo být patřičně obsaženo - má-li být management inovací produktů
úspěšný - ve všech etapách jejich tvorby.
Mohou to být - v modelovém členění z pohledu marketingové koncepce fází či
etap celkového procesu tvorby ( vývoje ) inovací produktů – například tyto etapy
(problémové bloky): získávání a vyhodnocování idejí (námětů) na nové produkty,
tvorba a hodnocení koncepce nového produktu, tvorba a ověřování prototypu nového
produktu, testování nových produktů na trhu a komercializace nového produktu.
Připomeňme, že posláním každého uvedeného bloku (etapy ) je zvážit, zda se v
procesu vývoje (tvorby) konkrétního nového produktu bude dále pokračovat nebo zda
bude přerušen či zastaven. Přitom - v závislosti na výsledcích hodnocení - rozhodnutí
o zastavení nebo přerušení vývoje může být učiněno v kterémkoli z rozhodovacích
bloků.
Volba vhodných hledisek posuzování budoucích inovací produktů má
samozřejmě vycházet z konkrétní povahy daných inovací produktů, specifiky
jednotlivých etap jejich tvorby a stupně konkretizace či vyjasněnosti, v němž se v době
jeho posuzování příslušný inovační záměr nachází..
Hodnocením prováděným v jednotlivých etapách tvorby inovací produktů - máli být manažersky přínosné - se mají pro potřeby manažerského rozhodování dále
zpřesňovat a prohlubovat představy o konečné podobě nového produktu v jeho
komplexním pojetí, o jeho předpokládaném potenciálním trhu a cílových trzích
(cílových skupinách zákazníků), o možných ekonomických a mimoekonomických
efektech nového produktu a jeho rizikovosti.
39
Literatura
1. Boučková, J. a kol. Marketing. Praha: C. H. Beck, 2003
2. Drucker, P. F. Inovace a podnikavost - Praxe a principy. Praha: Management Press,
1993
3. Fotr, J., Dědina, J., Hrůzová, H. Manažerské rozhodování. Praha: Ekopress, 2003
4. Hadraba, J. Marketing. Produktový mix – tvorba inovací produktů.
Plzeň:Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, s.r.o., 2004
5. Jirásek, J.A. Strategie. Umění podnikatelských vítězství. Praha: Profesional
Publishing
6. Kavan, M. Výrobní a provozní management. Praha: Grada Publishing, 2002
7. Kotler, P. Marketing Management. Praha: Grada Publishing, 2001
8. Pitra, Z. Inovační strategie. Praha: Grada Publishing, 1997
9. Synek M. kol. Manažerská ekonomika. Praha: Grada Publishing, 2003
10. Veber, J. a kol. Management. Praha: Management Press, 2000
11. Vlček, R. Hodnota pro zákazníka. Praha: Management Press, 2002
Ing. Jaroslav Hadraba, CSc.
Lindnerova 575/1
180 00 Praha 8
[email protected]
40
Inovační strategie a úspěšná malá firma, případová studie –
Extrémní programování
Čestmír Halbich
Anotace: Příspěvek se v úvodu zabývá Schumpeterovou teorií inovací. V další
kapitole jsou uvedeny Schumpeterovy podněty pro inovační strategii firmy. Ve třetí
části je diskutována perspektiva českých firem v současné etapě inovačního cyklu.
Čtvrtá část zmiňuje možná praktická opatření podporující inovační strategii firmy. Na
závěr je popsána případová studie transformace inovačního nápadu do komerčního
úspěchu firmy.
Klíčová slova : inovace, extrémní programování, inovační cyklus
1. Úvod
Klasikem v oblasti teorie inovací je bezpochyby náš rodák, rakouský ekonom
J.A.Schumpeter (1883 - 1950). Schumpeter byl jedním z prvých nemarxistických
ekonomů, který postavil do centra své pozornosti ekonomickou dynamiku. S pojmy
ekonomická statika a dynamika přišel již o něco dříve J. B. Clark. Clark povazoval
statiku za normální stav ekonomiky v němž se všechny zákonitosti projevují v nejčistší
podobě. Dynamika pro něj znamenala poruchy, výkyvy a odchylky od statického
stavu. Schumpetera nezajímají na dynamice ani tak procesy, které vedou k pouhému
kvantitativnímu narůstání, jako především kvalitativní změny v hospodářství, která
nazývá inovacemi. Teprve inovace charakterizují hospodářský rozvoj na rozdíl od
pouhého kvantitativního růstu. Inovace přinášejí do ekonomiky náhlé, nespojité
změny, které jsou obvykle nepředvídatelné. Ani statiku Schumpeter nechápe jako klid
a neměnnost. I bez existence inovací musí hospodářský život neustále proudit, statky
se stále znovu vyrábějí, směňují a spotřebovávají, peníze obíhají atd. Schumpeterovská
statika není strnulý stav, ale neustále probíhající tok hospodářského života, který však
zůstává ve starých tradičních kolejích. Výrobky se vyrábějí a zase mizí a opět se znovu
vyrábějí, avšak stále se vyrábějí tytéž výrobky a stejnými technologickými postupy za
stejných ekonomických podmínek. Jde jen o cyklické opakování toho, co tu již bylo.
Schumpeter proto tuto situaci nazývá kruhovým tokem.
Rozlišení mezi opakováním stále stejných hospodářských procesů a mezi jejich
vývojovými proměnami je výchozím tématem první Schumpeterovy knihy “Teorie
hospodářského vývoje” (Theorie der Wirtschaftlichen Entwicklung, 1911, 1926).
Národní hospodářství je uváděno do vývojového pohybu “novými kombinacemi”
výrobních faktorů, jako je použití nových strojů, zavedení masové výroby, využití
levnějších zdrojů surovin a výhodnějších obchodních cest, záměna dosavadního zboží
levnějším, vstup na nové trhy a zavedení výroby zcela nových výrobků. V dalších
Schumpeterových knihách psaných v USA (např. “Business Cycles”, 1939) nebo
vydávaných v anglických překladech je uplatněn výraz “inovace” místo původní “nové
kombinace”.
Podobně, jako když rozlišuje mezi opakováním neměněných hospodářských
procesů a mezi jejich vývojovým pohybem, rozlišuje Schumpeter také na jedné straně
mezi obyčejnými výrobci a obchodníky a na druhé straně mezi “podnikateli” jako
realizátory nových kombinací čili inovací. Funkcí podnikatelů je u Schumpetera
41
uvádění hospodářství do vývojového pohybu. Stimulem k inovacím je pro podnikatele
mimořádný inovační zisk, u Schumpetera původně “podnikatelský zisk”, přesahující
obvyklou hladinu nákladů včetně normálního zisku. Zde je nutno poznamenat, že
Schumpeter ve své první knize považuje “normální” či průměrný zisk za součást
nákladů v podobě odměny či prémie za riziko pro výrobce nebo obchodníka. Ziskem
je u něj pouze “podnikatelský zisk” jako efekt z inovací
2. Schumpeterovy podněty pro chápání inovačních procesů uvnitř firmy
Schumpeter studoval rozvoj ekonomiky z agregátních, statistických dat, která
dokumentovala, že k vývoji dochází ve vlnách. Uvědomil si, ze jej nelze beze zbytku
vysvětlit působením tržních sil a spekulativní činnosti investorů. Jednou z jeho nových
myšlenek je pojem “technologické trajektorie”. K technologické změně může dojít jen
tehdy, je-li (kromě tržních předpokladů) subjekt změny dostatečně připraven, tedy máli vyhovující kvalifikační základnu schopnou osvojit si nové poznatky. To neznamená
jen formální vzdělání, ale i dostatečné praktické zkušenosti s aplikací novinek, a
především pak pružnou organizační strukturu připravenou provést změny vedoucí k
její vyšší efektivnosti, ukáže-li se, že ta stará klade novinkám překážky. Teprve potom
se mohou projevit skryté možnosti nové technologie. To v souhrnu bývá označováno
jako technologický potenciál inovační firmy. Historie přinesla řadu případů, které tuto
tezi potvrdily. Pojem “technologická trajektorie” vystihuje dva podstatné rysy
inovačního vývoje, a těmi jsou aplikační specifičnost (dráha vede “odněkud někam”) a
kumulační charakter vývoje inovačních firem, tedy hromadění zkušenosti (dráha je
spojitá). Těmito aspekty se zabývali Nelson a Winter, když zkoumali společné prvky
rozvoje inovačních firem. Vycházeli přitom z behavioristické teorie firem a popřeli
imperativ maximalizace zisku, jak jej, jako své zlaté tele, uctívá neoklasická
ekonomika. V jejich pojetí inovační firma nehledá inovace ve všeobecném zásobníku
vědomostí a znalostí, z nichž všechny jsou každému stejně dostupné. Naopak, sama se
stává velmi specifickou entitou, shromažďující vlastní zkušenosti a rozšiřující je
vlastní činností, často ovlivněnou náhodou a heuristikou.
Schumpeterův žák Pavitt rozvíjí strategický úhel pohledu na inovaci a na
organizační učení. Ukazuje, jak silně se promítá tento aspekt do rozhodování
managementu. Uvádí, že lze snížit ty nejdůležitější nejistoty tím, že se zkoumá, jak
může dosud akumulovaná zkušenost v užívání technologií usnadnit osvojení inovace,
jakým směrem se z ní dále může rozvíjet nová strategie firmy. Dokonalá znalost
minulého vývoje osvojování technologií je podmínkou úspěšného vyjednávání a
hledání optimální varianty inovace. Svým způsobem polemizuje Pavitt s názorem, že
technologická strategie bývá stanovena především v procesu politického jednání mezi
profesními a organizačními seskupeními. Zkoumá dále faktory úspěšné inovace a
definuje mezi nimi i silné vazby mezi horizontálně uspořádanými útvary firmy a
podobně kvalitní propojení na externí partnery, a to jak k odběratelům výrobků či
technologií, tak i ke zdrojům technické expertizy. A v první řadě pak potřebu
manažera vybaveného příslušnými pravomocemi, odpovědného za inovační projekt,
nejlépe s osobní zkušeností se všemi propojenými činnostmi. Z pohledu firmy se dále
jeví jako rozhodující schopnost učit se - mimo jiné z vlastních chyb. Na
nezmapovaném poli inovačních činností se totiž i nejlépe promyšlený záměr stává
součástí metody pokusu a omylu. A samozřejmě jako mimořádně důležité se jeví i
ovzduší příznivé pro učení. Další z Schumpeterových následovníků, Child, ukazuje na
42
to, že proces inovace se dnes stává multidisciplinární záležitostí s mnoha aktéry
(technikové, finanční útvary, vlastníci, různé složky managementu), jejichž cíle se
mohou výrazně lišit, a že tedy je třeba umět se vyrovnat s konflikty od přípravných
fází projektu, přes zavádění inovace, zkušební provoz, až po rutinní provoz a jeho
sledování a vyhodnocení. Nemá tedy smysl oddělovat od sebe technologický obsah
projektu a politické (ve smyslu: strategické) rozhodování. V přípravě technickoorganizačních změn je třeba neustále sledovat více prvků: firemní zájmy, dosud
osvojené technologie, očekávání managementu firmy i priority jejích zaměstnanců.
Zdálo by se, že pokud už je jednou zvolen způsob řešení, výchozí bod, pak má
trajektorie “přirozený” průběh, v podstatě je předurčena samotnými technickými
zákonitostmi. Toto vnímání se však dostalo do rozporu se zkušenostmi při zavádění
robotů, při dramatickém růstu výkonnosti výpočetní techniky a při její miniaturizaci,
při aplikaci počítačů v projekčních, konstruktérských a řídících činnostech, zkrátka
všude tam, kde se objevuje technologie, prostupující celým trhem. Zde do hry ale často
vstupují institucionální bariéry a chybná manažerská rozhodnutí, plynoucí z
nepochopení. Ukázalo se, že každá takováto vlna, vyvolaná průnikem nové
technologie do více odlišných odvětví, vytváří nový rámec pro chápání možností
vývoje v makroekonomickém měřítku. Nepochopení, o co jde, je fatální. U nás takové
chybné rozhodnutí představoval odmítavý postoj komunistické strany a vlády k
mikroelektronice z poloviny let osmdesátých, zdůvodněný “nedostatkem tradice”.
Toto rozhodnutí, jehož důsledky se násobily uzavřeností ekonomiky RVHP, vedlo ke
ztrátě pozic našeho strojírenství na světových trzích, tedy právě toho odvětví, na něž
tehdejší decisní sféra spoléhala především. Dnes jsme v podobném klíčovém bodě,
kdy dostupnost informací, technicky zprostředkovaná např. Internetem či mobilními
telefony, zcela mění systém podnikání. Dosud si tuto výzvu u nás uvědomují jen
informatikové, schopní domyslet nové možnosti technického vývoje.
3. Možnosti firmy v současné etapě inovačního cyklu
Schumpeter není objevitelem hospodářských cyklů. Ve své výše citované knize
však z různě dlouhých cyklů sestavil systém. Různě dlouhé vlny vytvářejí
hierarchickou soustavu. Každá vlna jistého řádu je složena z uceleného počtu vln
nižšího řádu jako jejich součet a spolu s jistým počtem vln svého řádu vytváří vlnu
vyššího řádu. Kitchinova tříletá vlna není nejkratší. Ještě kratší vlny jsou vyvolány
např. sezónními výkyvy. Schumpeterovo schéma soustavy hospodářských cyklů
různého řádu (Business Cycles, str. 213) využívalo tři vlny (Kondratěvovu, Juglarovu
a Kitchinovu). Jedna Kondratěvova vlna (v délce 54 let) se skládá ze dvou
Wardwellových vln (doplnil Valenta 2001) a každá z nich ze tří Juglarových vln.
Každá Juglarova vlna je složena ze tří Kitchinových vln. Kratší hospodářské cykly
nejsou ve schématu uvedeny. Podíváme-li se do historie, český průmysl s
výzkumnými aktivitami s ním spojenými měl významné postavení v prvních třech
Kondratěvových vlnách. Uprostřed první vlny sem patří pokusy Josefa Božka s
použitím stacionárního parního stroje k pohonu silničních dopravních prostředků a
lodí. Na přechodu od první ke druhé K-vlně u nás působili průkopníci výstavby
veřejných železnic, otec a syn Gerstnerovi. Nástup ke třetí vlně je spojen se jménem
Františka Křižíka a s jeho výzkumnými a podnikatelskými aktivitami
v elektrotechnice. Inovační a podnikatelské úsilí v ocelárenství, strojírenství,
v automobilovém a leteckém průmyslu i v tradiční textilní výrobě v průběhu
43
devatenáctého a na počátku dvacátého století přeměnilo české země v průmyslovou
základnu Rakousko-uherské monarchie a v období mezi dvěma světovými válkami
vyneslo Československou republiku mezi dvacet nejvyspělejších zemí světa. Český
průmysl v každé ze tří prvních Kondratěvových vln dodával na světové trhy výrobky
spadající do "hlavních inovačních tahů", do "carriers" podle Schumpetera. Před
začátkem čtvrté vlny profesor Svoboda sestrojil náš první samočinný počítač (SAPO)
ještě v předtranzistorovém období a odešel do Kalifornie, kde se účastnil na zakládání
Silikonového údolí. Inovační proces u nás sice pokračoval v oborech mimo hlavní
elektronický tah (makromolekulární chemie, textilní stroje), avšak náš průmysl
degradoval na dodavatele běžného zboží.
Můžeme uvést některé příklady toho, že nové malé firmy byly úspěšné
v posledních deseti letech při vstupu české ekonomiky do páté Kondratěvovy vlny.
Tyto malé firmy působící v informačních technologiích a internetových aktivitách byly
v několika případech velice úspěšně prodány s jejich inovačním přínosem zahraničním
společnostem. Některé ze softwarových firem dosáhly světového prvenství, jako
například Voicetronics Bohumín, která před časem získala zlatou medaili za software
pro ovládání počítače hlasem na výstavě ve Švýcarsku. Jinou větví směřující k
"tahounům" páté vlny je uplatnění mikrotechnologických komponent plnících
pracovní (nikoli pouze regulační) funkce v klasických mechanismech. Prvním
známým případem tohoto typu v našem průmyslu je uplatnění produktu Presstek od
stejnojmenné firmy z USA jako součásti polygrafického stroje Dominant v a.s.
Adamovské strojírny, poprvé na světě pro formát A2. Lze předpokládat, že podobná
uplatnění tzv. MEMS v mechanismech pro výrobu, služby i domácnosti se budou s
pokrokem mikrotechnologií šířit. Příklad a.s. Adamovské strojírny ukazuje, že nákup
licencí na aplikaci mikrotechnologických komponent je jednou z účinných cest k
inovačnímu pokroku na hlavním tahu páté vlny. Vlastní jádro páté Kondratěvovy vlny
v podobě různých větví mikro- a nanotechnologií a jejich přeměny v nová odvětví
výroby je bezprostředně praktickým vyústěním teoretické fyziky, chemie a biologie.
Česká věda a průmysl nemohou z objektivních důvodů aspirovat na vstup do této
oblasti na široké frontě. Mohou však, podobně jako se děje například v tvorbě
softwaru, nalézat zatím nedotčené stopy a niky, do nichž by bylo možno rychle
proniknout. Překážky, které tomu brání, spočívají především v izolovanosti mladých
vědců od mladých podnikatelů, kteří by mohli být schopni rozpoznat praktickou
užitečnost nových vědeckých poznatků a přitáhnout pozornost fondů rizikového
kapitálu k investicím do nových na vědě založených podniků. Překonání bariéry mezi
"mladou vědou" a "mladou podnikatelskou vrstvou" může více, než udělování grantů
a státních podpor, napomoci rozvíjení neformálních vztahů mezi nimi. Obrazně
řečeno, mladí podnikatelé by měli chodit na pivo do stejných hospod, jako mladí
fyzici, chemici a biologové. Něco podobného se dělo v české společnosti před zhruba
sto lety, když Křižík a další naši vědci a podnikatelé pomáhali rozjíždět třetí
Kondratěvovu vlnu. A úspěch firmy jejímž produktem byly NetBeans prodané
nakonec americkému softwarovému gigantu SUN ukazuje, že neformální prostředí
akademických restaurací může inspirovat i v současnosti.
44
4. Praktická opatření podporující inovační strategii firmy
Teorie rozvoje opřeného o inovace vzala na vědomí i vnitřní paradox tohoto
pojetí: S aplikací vědy roste výrazně produktivita práce, takže je třeba stále méně lidí
na to, aby uspokojilo stávající potřeby společnosti. Nová místa jsou vytvářena jen s
těžkostmi, především ve sféře služeb, kde potřeby nejsou saturovány, a v průmyslu v
nových, špičkových technologiích, vedoucích k novým produktům či postupům.
Rostou problémy s menšinami, které jsou charakteristické nižší mírou vzdělanosti.
Ekonom Samuelson objevil korelaci mezi prostředky investovanými do vědy a růstem
HDP. Věda se tedy stává jedním z nejdůležitějších nástrojů rozvoje hospodářství
(samozřejmě se ale pojem věda nezužuje jen na vědu základní, patří ale do ní v plné
míře i věda aplikovaná). Současně ale je známo, že rizika investic do vědy jsou
mimořádně vysoká - stejně tak jako výše potenciálních zisků - a že bez podpory státu
by řada projektů nebyla pro soukromý kapitál vůbec dostupná. Stát se proto, pokud
chce svého vědeckovýzkumného potenciálu využít k rozvoji hospodářství, angažuje
několika způsoby:
• spolufinancuje inovační projekty, vyhovující stanoveným kriteriím, a tím
snižuje míru rizika pro soukromý kapitál, který je nositelem projektu
(například 5. rámcový projekt EU, v němž EC přispívala obvykle 50%
nákladů na vybrané vědeckovýzkumné projekty; zvláštní pozornost je pak
věnována podpoře inovačních aktivit ve prospěch malých a středních
podniků v programu CRAFT);
• obvykle se vzdává svého podílu práv na vlastnictví výsledků vzniklých v
těchto projektech (např. Bayh-Doleův zákon v USA, podle něhož plné
právo na využívání duševního vlastnictví přechází na instituci, která je
vytvořila, podobně byly formulovány i vzorové smlouvy pro účastníky
projektů 5. rámcového programu EC);
• stanoví daňový režim tak, aby zvýhodnil inovační činnosti a případně
aktivity, které je podmiňují (například Austrálie dovoluje od základu daně
odečíst 150% doložených nákladů na výzkum a vývoj);
• vytváří a často i financuje z peněz daňových poplatníků některé služby na
podporu rozvoje podnikání, zejména služby informační či poradenské,
služby v oblasti transferu technologií ap. (např. britská poradenská
agentura BusyLink pro začínající podnikatele, švédská webovská stránka
www.SMElink.se, soustřeďující veškeré informace potřebné pro
podnikatelské začátky, podpora rozvoje podnikatelské infrastruktury zemí
EU v programu SPRINT, atp.);
• hledá a ověřuje nové formy podpory konkrétních inovačních projektů
(např. britský systém Teaching Company Scheme, v němž vláda doplácí
polovinu platu čerstvým absolventům universit, realizujících konkrétní
inovační projekt ve prospěch některé firmy; nebo finský systém
financování začínajících podniků prostřednictvím fondů, jako je TEKES
či SITRA).
Zvláštní pozornost je věnována malým a středním podnikům, které se ukázaly
být mnohem pružnější v přebírání výsledků vědy a výzkumu a jejich uplatnění v praxi.
(každý průmyslový gigant byl kdysi malým podnikem) Tyto podniky mají často
45
mimořádně vysokou vzdělanostní úroveň, a jejich velikost umožňuje pružné
rozhodování, zároveň ale jsou často příliš slabé na to, aby vstupovaly na nechráněné
pole konkurenčního boje s projekty, které jsou schopny generovat zisk až po několika
letech, jak to bývá obvyklé u většiny inovačních projektů. Jsou proto pro ně
ustanoveny některé specifické programy podpory v oblasti inovací, jako např. program
EC CRAFT (tj. třetí horizontální aktivita 5. rámcového programu EU). Jiným
způsobem podpory je vybudování podnikatelských inkubátorů, které začínajícím
podnikům umožňují začínat se sníženým nájemným a s poradenskou podporou, a
organizují pro ně i sdílené (a tedy levnější) služby a soubor vzdělávacích programů.
Často jsou v těsné spolupráci s finančními institucemi, které jsou si vědomé své
nedostatečné schopnosti vyhodnotit míru rizika inovačních projektů z technické
stránky, a využívají k tomu odborníků z vysokých škol nebo z praxe.Teorie akcentující
úlohu inovačních procesů je obtížná, především tím, že je nemožné od sebe izolovat a
kvantifikovat všechny vlivy, které se podílejí na jejich úspěchu či neúspěchu. Proto
také neexistuje jediný a universálně platný model optimálního chování. Výzkumné
práce se zaměřují obvykle jen na některé aspekty, na analýzu úspěšných příkladů,
zejména z pohledu řízení politiky podpory vědy a výzkumu, na technologické
trajektorie, čili způsoby budování konkurenční výhody podniku či společnosti
v konkrétní oblasti.
Některá zjištění mají universální platnost a nejsou dnes již zpochybňována.
Například japonské ministerstvo průmyslu a obchodu definovalo dvě obecné základní
příčiny krachu zavedeného podniku. Tou první je neochota podniku investovat
dostatečně do vědy a výzkumu, protože se jeho vedení náklady zdají být spojeny s
příliš velkým rizikem. Tou druhou je neschopnost podniku investovat do vědy a
výzkumu dostatečné prostředky. Jinou zkušeností je poznání, že komerční úspěch vždy
vyvěrá ze součinnosti skupiny firem (v angličtině tzv. "cluster"), které spolupracují i
vzájemně si konkurují. Důležité je přitom dosažení jisté mezní koncentrace, od které
se rozvíjí synergický jev. V této souvislosti se mluví o dosažení kritické masy. Na
tomto principu je ostatně postavena idea technologických parků. Jedno je však mimo
veškerou pochybnost: Schumpeterovy myšlenky jsou velmi inspirativní, a měli
bychom jim věnovat větší pozornost. Jejich znalost, a zejména využití v praxi, se
doslova vyplatí. Pokud by se hypotéza o schopnosti inovací v populaci (Valenta 2001)
blížila skutečnosti, znamenalo by to, že v ČR je více než 100 tisíc lidí schopných
k organizačním změnám, dalších téměř 30 tisíc schopných řešit úkoly, typické pro
činnost technologů v odděleních přípravy výroby, dalších téměř 7 a půl tisíce
směřujících k novým variantám, další téměř 2 tisíce schopných k řešení nových
generací, přes 500 lidí se schopností uvažovat či řešit nové druhy a kolem 150 lidí
vybavených tvořivostí směřující k novým rodům.
6. Závěr
Na závěr je uveden příklad malé softwarové firmy, která nahradila své stávající
technologie za jednu z moderních tzv. agilních technologií programování – Extrémní
programování (XP), aby mohla úspěšně existovat na trhu. Jedná se o technologii, která
vznikla v USA, a sama je inovací tvorby softwaru. Tato technologie byla tvůrčím
způsobem aplikována ve firmě, bylo využito firemní kultury a tvůrčích schopností
zaměstnanců firmy k dotvoření technologie XP na míru této firmě, což zajišťuje
rychlejší a kvalitnější splnění požadavků zákazníků firmy. Proinovační prostředí malé
46
firmy s mladými vysoce kvalifikovanými zaměstnanci využívajícími progresivní
technologie je zárukou dalšího rozvoje firmy. Řeší i netradiční požadavky zákazníků a
takové požadavky, které by staršími technologiemi nešlo řešit vůbec, či jen podstatně
pomaleji.
Literatura:
1. Halbich, Čestmír: Nové technologie tvorby software: Případová studie – Extrémní
programování, přednáška na Universitě Tampere, duben 2004, v rámci IMG SocratesErasmus 2004 v angličtině
2. Valenta, František: INOVACE, Od Schumpetera k nové ekonomice, První díl.
Zkrácené znění pro zveřejnění na internetu pro bezplatné použití posluchači vysokých
škol
Ing. Čestmír Halbich, CSc.
Katedra informačních technologií
Provozně ekonomická fakulta
Česká zemědělská univerzita v Praze
Kamýcká 129
165 21 Praha 6 Suchdol
[email protected]
47
Rozvoj vědeckotechnických parků v ČR
Miloslav Hezina
Abstrakt
Charakteristika a členění vědeckotechnických parků (VTP), Společnost
vědeckotechnických parků ČR, situace ve financování vzniku VTP a další jejich
existence, současný stav a příklady nejúspěšnějších VTP v ČR
Úvod
Vědeckotechnický park (VTP) je územní spojení podnikatelů, institucí a
organizací s cílem provádět aktivity orientované na zavedení nových perspektivních
technologií a na produkci výrobků vysokých jakostních parametrů.Vědeckotechnický
park je instituce orientovaná do oblasti vědy, technologie a inovačního podnikání. Své
know-how využívá k vytváření podmínek pro dynamický rozvoj činnosti inovačních
firem, pro zabezpečení transferu technologií a výchovu k inovačnímu podnikání.
Inovační podnikání je souborem podnikatelských aktivit specializujících se na
soustavnou realizaci inovací. Ve vztahu k výzkumu a vývoji je předmětem podnikání
uvádění výsledků jeho řešení do komerční zralosti, tj. realizaci projektů nových
výrobků, technologií a služeb a jejich uvádění na trh. Významným nástrojem k tomu je
transfer technologií. Proces inovačního podnikání začíná záměrem (myšlenkou) a
končí nejen uplatněním nových produktů na trhu, ale i vyhodnocením jejich parametrů
a užitných vlastností.
1. Integrace vědeckotechnického rozvoje
Soudobý vědeckotechnický rozvoj dosahuje nebývalé šíře, dynamiky a
účinnosti na základě probíhajících převratů ve vědě a technice. Důležitým prvkem
dnešních inovačních procesů je právě integrace tohoto rozvoje. Souběžně s ním, jak se
v procesu rozvoje vědy a techniky měnily jednotlivé fáze vědecké a výzkumné práce,
měnily a rozvíjely se také formy vědeckotechnické spolupráce, od výměny informací,
setkávání vědců a vzájemných návštěv k postupné dělbě práce, ke vzniku
mezinárodních nadstátních výzkumných sdružení, spjatých i s formami ekonomické
integrace.Působí zde již samotné změny v charakteru vědecké práce.Věda opouští
laboratoře, komplexní výzkumné projekty vyžadují zapojení stále širších okruhů
vědních disciplin. Rychle vzrůstají náklady na řešení problémů, které přesahují hranice
malých a v současné době i ekonomicky středně silných států. Platí zásada, že
skutečně důsledná mezinárodní dělba práce a kooperace při řešení vědeckých a
technických problémů musí vést v každé ze zúčastněných zemí k určitému uvolnění
kapacit a zdrojů a tím k jejich maximálnímu soustředění na stanovené úkoly tak, aby
byly vykonány co nejrychleji a na špičkové světové úrovni.
Stále zůstává otevřena celá rozsáhlá oblast problematiky řešená v rámci
podnikových plánů a tedy i široké pole pro iniciativu podniků, aby přistoupily ke
zhodnocení svých možností, které se nabízejí ve vědeckotechnické spolupráci s vědci a
techniky ostatních států, popř.firem.
48
Celková tendence však směřuje k rozdělení světa na dvě části. Na první část,
která spojuje svůj další vývoj s ekonomicky nejefektivnějšími inovacemi, a na druhou
část, která zůstává identifikovaná s tradičními technologiemi – bez šance na
ekonomickou prosperitu. Toto inovační rozdělení se zdá být spojeno s velkým
nebezpečím pro lidstvo. Nejde jen o ekonomickou, ale i o ekologickou hrozbu.
Všichni autoři hovoří o mimořádném zisku podloženém inovacemi
(innovational profit – Samuelson a Nordhaus). Tento zisk je projevem novosti,
mimořádnosti a vzácnosti nových technologií a výrobků, vyráběných a používaných
díky inovacím.Je na jedné straně výsledkem radikálního snížení nákladů, kterého
dosahují výrobci, kteří nové technologie užívají jako první. Na druhé straně je
projevem vysokých a dosud nezvyklých užitečných parametrů výrobků a služeb u těch
výrobců, kteří s nimi přicházejí jako první. Celková velikost tohoto mimořádného
zisku se stala trvalým a možná nejvýznamnějším faktorem růstu hrubého domácího
produktu ve vyspělých ekonomikách.
2. Změna pozice vědy v inovačním procesu
Nástup nových technologických principů je pouze počátek revolučních změn
v technologiích. Jistě nás čeká ještě vyšší frekvence inovací než jak ji zažíváme dnes,
kdy je zdrojem inovací, stejně jako dříve, lidská fantazie, vynalézavost a odvaha
k praktickým činům. Avšak tento zdroj se v naší době proměňuje ve své kvalitě i
kvantitě. V průběhu 20.století se především podstatně změnila role vědy v inovačním
procesu. Dřívější expanze vědy v průběhu 19.století odrážela nutnost zdokonalovat
stroje, které od konce 18.století začaly nahrazovat ruční nástroje .
Stále více lidí je vtahováno do moderního inovačního procesu. Rostoucí podíl
populace je angažován v hledání rozmanitých sfér aplikace vědy – v kombinování
nových znalostí s minulou zkušeností, ve vývoji nových materiálů, technologických
systémů a spotřebních statků. Čím více lidí je zúčastněno v inovaci, tím méně jich
musí být a je v běžné výrobě. Rozdíly mezi fyzickou a duševní prací ztrácejí svůj
význam v procesu technologických převratů a struktura společnosti prochází
podstatnými změnami. Lze se domnívat, že tento nárůst masovosti a dynamiky
inovačních procesů představuje jeden z rozhodujících aspektů současného
vědeckotechnického rozvoje. Zdůrazňování masového charakteru soudobého
inovačního toku však neznamená abstrahování od velkých vědeckých objevů a
technických převratů. Kdybychom však měli intenzivní rozvoj zakládat výlučně na
velkých objevech, pak by vytvoření počátečních materiálních předpokladů pro jejich
komplexní realizaci v hospodářské praxi kladlo vysoké požadavky na akumulaci a
investiční výstavbu. To však není možné např. v rozvojových zemích. Ne všechny
velké vědecké objevy však potřebují ke své realizaci rozsáhlé investiční programy.
Mnohé lze uskutečnit i v rámci inovace existujících výrobních programů a zařízení.
Právě soudobý masový inovační proces představuje tisíce technických zlepšení,
jež se ve výrobních podnicích nejen realizují, ale také přímo vznikají.K přeměně běžné
výroby na „výrobu inovací“ však znamená vytvořit celé série i vzájemně propojených
předpokladů. Jde především o vzájemné přiblížení výzkumu a výroby, vybavení
výrobních podniků dostatečnými konstrukčními, projekčními a vývojovými
kapacitami a dalšími inženýrskými službami, zabezpečování rychlého servisu,
49
konzultací, apod. Samozřejmě je třeba využívat i hmotné zainteresovanosti
odpovědných pracovníků. Nelze podceňovat ani vytváření předpokladů v oblasti
zásadních makroekonomických proporcí. Jde např. o změnu struktury investic a
zejména o formování struktury investic a zejména o formování struktury ekonomiky a
výroby z hlediska snižování energetické, materiálové, pracovní a dovozní náročnosti
v konkrétním spojení s vědeckotechnickým rozvojem.
3. Předpoklady pro širší využití inovací
Příprava a realizace komplexních inovací, pomocí nichž se uskutečňuje rozvoj
podniku, jsou svou vnitřní podstatou především procesem sociálním. Jejich konečná
efektivnost závisí nejvíce na tom, do jaké míry se podaří získat co nejvíce pracovníků
pro tak rozsáhlé inovace, nakolik se podaří vytvořit tvůrčí klima v rozhodujících
částech podniku, ale i u spolupracujících výzkumných a projektových organizací.
Přitom je třeba vycházet z toho , že podnikové klima je výslednicí nejen vnitřního
systému řízení, ale i vnějších podmínek. Proto při přípravě a realizaci komplexních
modernizací vznikají vysoké nároky na vedení lidí ze strany nadřízených orgánů. Ty
musí přednostně dbát, aby vznikla žádoucí tvůrčí atmosféra při řešení všech aktuálních
problémů. Musí přispívat k odstraňování tendencí ke konzervatismu, zejména
v ekonomickém řízení, v práci rozhodujících dodavatelů, a hlavně jde o zajištění
vhodné pracovní síly pro nové podmínky.
Základní a nezastupitelné pro vytváření žádoucího proinovačního tvůrčího
klimatu v podniku je vždy jeho vrcholové vedení jako rozhodující koncepční řídící
tým.Toto vedení je pověřeno řadou klíčových rozhodovacích pravomocí a nese
rozsáhlou dlouhodobou odpovědnost za celou modernizaci podniku.Primárním úkolem
současného managementu je zabezpečit potřebnou úroveň konkurenceschopnosti
vlastní firmy. To vyžaduje také přesun pozornosti od vlastních nákladů a produktivity
výroby k otázkám kvality nových produktů a snahu o získání nových zdrojů příjmů
prostřednictvím poskytování komplexního servisu k dodávaných produktům. Důležitá
je také otázka internacionalizace trhů a jejich zpřístupnění
prakticky všem díky postupnému odbourávání celních a dalších legislativních
bariér.Zkušenosti ukazují, že období začátku komplexní inovace je spojeno
s přechodnými vyššími nároky na čerpání zdrojů finančních, lidských, materiálních, aj.
To řeší např. zajištění účelového úvěru na přechodné období, vytvoření prostoru pro
změny v organizační struktuře (přerozdělení funkčních míst),apod.
4. Vědeckotechnické parky ve světě a v ČR
V různých místech světa je v provozu několik tisíc vědeckotechnických parků.
Přestože všechny plní obdobné úkoly, není možné nalézt dva stejné VTP.Je to dáno
podmínkami a předpoklady, ve kterých jsou připravovány a provozovány.Důsledkem
tohoto stavu je skutečnost, že je používání k jejich označování mnoho názvů, jako
např. zakladatelské centrum, inkubátor, vědecký park, inovační centrum,
technologické centrum, technopolis a nejrůznější mutace těchto, popř. dalších názvů.
Kolébkou VTP jsou USA se svými inkubátory. Zkušenosti USA s inkubačními
centry se rozšířily po celém světě, avšak v jednotlivých zemích na sebe braly některé
specifické podoby.
50
Tak např. ve střední Evropě, zejména v Německu a Rakousku převládá typ
technologického centra, ve Velké Británii, Skandinávii, ale i v Belgii a Nizozemsku
převládla forma vědeckých parků, popř. center, ve Francii a některých dalších zemích
byly zakládány velkoryse koncipované areály, značně rozsáhlé a nákladné soubory
staveb, zahrnující nejen vysokoškolská a výzkumná pracoviště a zařízení, malé a
střední inovační firmy, ale i instituce kulturní a sportovní. Pro ně se vžil název
technopolis. Pro Českou republiku může být inspirující příklad takových zemí, jako je
např. Nizozemsko, Irsko, ale zejména Finsko.
Termín vědeckotechnické parky je v podmínkách České republiky používán od
roku 1990 pro všechny druhy inovačních parků (center). Vědeckotechnické parky se
profilují především do třech hlavních skupin:
• vědecký park (centrum)
• technologický park (centrum)
• podnikatelské a inovační centrum.
4.1 Vědecké parky
Vědecké parky působí v praxi pod různými názvy v závislosti na rozsahu svého
předmětu činnosti. Jsou to např. vědeckovýzkumné parky, vědeckotechnologické
parky a vědeckovýrobní parky. Vědecké parky představují komplex
vědeckovýzkumných, projekčních, konstrukčních, výrobních a ostatních organizací,
které se podílejí na inovačním podnikání, umístěných zpravidla v blízkosti vysokých
škol a pracovišť Akademie věd ČR.
4.2 Technologické parky
Působí v praxi zejména ve formě technologických center, technologických
parků, technocenter, technoparků, technopolisů, apod. Nejběžnějšími typy jsou
technologická centra a technologické parky, které působí v praxi propojeně, resp.
v jednom areálu. Jejich hlavním posláním je zejména podpora technologického
transferu a rozvoje High-tech špičkových technologií z oblasti mikroelektroniky,
komunikační techniky, biotechnologie, ekotechnologie, nových materiálů, apod.
4.3 Podnikatelská a inovační centra
Podporují především začínající podnikatele při tvorbě inovačních projektů, dále
podporují start inovační firmy a její samotné podnikání, pomáhají při tvorbě
inovačních příležitostí, podporují kooperaci mezi inovačními firmami,
zprostředkovávají firmám přístup na mezinárodní trhy, kontakty s firmami v tuzemsku
i zahraničí, zabezpečení propagace, účast na výstavách, apod. Organizují odborné
semináře, kurzy, setkání firem, nabídky a poptávky technologií.V případě, že plní
rovněž podmínky charty European Business and Innovative Centre Network, hovoříme
pak o BIC.
Zakladateli VTP jsou státní a regionální orgány, univerzity, výzkumné a
vývojové organizace, průmyslové podniky, hospodářské komory, finanční instituce,
soukromé firmy, sdružení a svazy. Vědeckotechnické parky vznikly a další jsou
připravovány v prostředí vědeckovýzkumných pracovišť a v prostředí vysokých škol,
51
vznikají z iniciativy výrobních, obchodních a dalších podnikatelských subjektů,
v pohraničních oblastech a z iniciativy soukromých osob. Stávají se součástí
regionálních rozvojových plánů a připravovaných strukturálních fondů.
5. Společnost vědeckotechnických parků ČR
Přijetí konkrétní inovační firmy do vědeckotechnického parku se uskutečňuje
nejčastěji na základě výběrového řízení podle kritérií pro přijímání inovačních firem.
Tato kritéria předkládá každý VTP. V případě zájmu o přijetí firmy je možné se obrátit
přímo na vybraný VTP, anebo na Společnost VTP ČR.
Vědeckotechnické parky poskytují začínajícím podnikatelům v oblasti
perspektivních výrob a služeb významnou pomoc.Jsou zaměřeny na rozvoj inovačního
podnikání, transferu technologií a podporu malých a středních firem inovačního
charakteru.
Činnost Společnosti vědeckotechnických parků ČR potvrdila, že cyklus
výzkum, vývoj, výroba a užití nebo zavádění progresivních technologií, vyžaduje
nejen kapitálovou podporu, ale i v případě malých a začínajících firem i vhodné
prostředí, které umožňuje ověření a realizaci inovačních záměrů.
Mezi hlavní úkoly Společnosti VTP ČR náleží:
• získávat pro záměry přípravy a provozu VTP instituce a osobnosti, vč.
členů vlády a poslanců, představitele vysokých škol, pracovišť AV ČR,
výzkumných ústavů, průmyslu, podnikatelů, svazů, míst a obcí,
obchodních komor, bank, apod.,
• podporovat vznik národní sítě VTP v ČR,
• iniciovat legislativní a organizační předpoklady pro budování VTP,
• organizovat vzdělávací, poradenskou, ediční a vydavatelskou činnost
VTP,
• rozvíjet spolupráci se zahraničními partnery VTP v ČR.
6. Rozvoj vědeckotechnických parků v ČR
V ČR existuje kromě již provozovaných řada zárodků technologických parků,
většinou v v blízkosti některých výzkumných ústavů nebo BIC, ale za nezájmu
státních a komunálních orgánů živoří.Vedení Akademie věd ČR se zajímá především o
základní výzkum, vysoké školy mají legislativou svázané ruce a to, co zbylo
z výzkumných ústavů bojuje o přežití. Novela vysokoškolského zákona by mohla
situaci zlepšit. Chybí však propracovaný systém financování jejich vzniku a další
existence. Vědečtí manažéři, kteří by měli stát v čele takových projektů a tvořit
mezivrstvu mezi vědou a průmyslem, jsou u nás neznámým pojmem.Pouze
Ministerstvo průmyslu a obchodu poskytovalo v minulých letech podporu formou
programu „PARK“. Tento objem finančních prostředků byl určen především na
podporu rozvoje inkubátorů. Od roku 2001 už nebyl tento program z úsporných
důvodů vyhlašován.
Výdaje státního rozpočtu na výzkum a vývoj jsou rozptýleny do 20 kapitol
státního rozpočtu, přičemž žádná kapitola není výrazně dominantní.Vyplývá to
52
z neexistence silného státního orgánu odpovědného za výzkum a vývoj. To má zcela
negativní dopady na výzkum, vývoj a rozvoj pokrokových technologií.
Tak např. výdaje na výzkum byly v roce 2002 u Akademie věd ČR 3.048
mil.Kč, Ministerstva průmyslu a obchodu 1.200 mil.Kč, Ministerstva školství, mládeže
a tělovýchovy 4.734 mil.Kč, Grantové agentury 1.013 mil.Kč a u všech ostatních 16
kapitol státního rozpočtu celkem 2.583 mil.Kč. To odpovídalo 0,62% HDP, tedy 12,6
miliardy Kč v r.2002. Stát však nepodporuje jednotlivé inovační firmy, ale snaží se o
plošnější podporu nejrůznějších inovací. Existují tedy nejrůznější typy inovačních
center, kde v některých dochází k doslovnému experimentování od základu a v jiných
zase naopak ke zlepšení těch nejlepších technologií, které naše společnost zná.
Vývoj počtu připravovaných a provozovaných VTP byl od samého začátku
v rove 1990 značně dynamický. Podobně jako v ostatních vyspělých zemích vznikaly
VTP, které plnily své hlavní funkce, ale vznikaly však i ty, které je z nejrůznějších
důvodů neplnily.Společnost VTP ČR proto od roku 1994 akredituje jednotlivé VTP.
Sleduje plnění jejich hlavních funkcí a příčiny případného neplnění. Tak došlo
v průběhu šesti etap akreditace k vyřazení 12 VTP z již provozovaných, které neplnily
kritéria akreditace. Přesto počet provozovaných VTP v ČR přesáhl do současnosti
počet 30 a dalších 12 VTP je v přípravné etapě.
7. Příklady nejúspěšnějších VTP v ČR
7.1 Vědeckotechnologický park Ostrava
Jako jedním z nejúspěšnějším VTP v ČR se jeví Vědeckotechnologický park
v Ostravě.Byl založen v r.1997 s cílem podpořit rozvoj moderních proexportně
orientovaných technologií a současně jako prostředek komercializace výsledků
vědeckého výzkumu na tamních regionálních univerzitách. Zakladateli Společnosti
Vědeckotechnologický park Ostrava, a.s. jsou Statutární město Ostrava, Agentura pro
regionální rozvoj, a.s., Vysoká škola báňská-Technická univerzita, Ostravská
univerzita a Slezská univerzita Opava.
Hlavním cílem celého projektu je vybudovat v rámci regionu vrcholové
pracoviště sloužící ke koordinaci vědeckého a technologického výzkumu a transferu
pokročilých technologií.Současně též využít vědeckotechnologický park jako
prostředek obchodního využití výsledků vědeckého výzkumu na zmíněných
univerzitách.
7.2 Český technologický park Brno
Je budován akciovou společností Technologický park Brno jako společná
investice města Brna a britské nadnárodní společnosti P&O (The Peninsular and
Oriental Steam Navigation Comp.) ve spolupráci s VUT Brno (Vysoké učení
technické). Celý rozvojový projekt má nízkou míru zastavěnosti ploch a nabízí
smíšené prostory pro kanceláře, výzkum a lehký průmysl spolu s dalšími prostorami
pro odpočinkové aktivity a služby.Celý areál je připojen k budovám Vysokého učení
technického.Umístění tohoto projektu do města Brna není čistě náhodné.Byla vzata
v úvahu silná tradice v oblasti strojírenství a elektrotechniky, v současnosti směřující
k High-tech technologiím, atraktivnost pro investory z hlediska kvalifikované pracovní
53
síly a poměrně příznivých nákladů.Bezprostřední blízkost VUT umožňuje přilákat
absolventy této vysoké školy pro práci na projektech s vedoucími světovými
firmami.Park nabízí reprezentativní prostory pro výrobu, montáž, výzkum, technický
rozvoj a také kanceláře k pronájmu nebo k prodeji.
VUT spolu s Jihomoravským krajem, Statutárním městem Brnem a
Masarykovou univerzitou založilo také Technologický inkubátor, který je určen pro
začínající společnosti na našem trhu.
7.3 Technologické centrum AV ČR Praha
Bylo založeno pod původním názvem Technologický park Akademie věd ČR
v roce 1994. Cílem sdružení bylo přispívat k využití tvůrčího potenciálu AV ČR
v praxi, zejména v malých inovačních firmách.
Při vzniku TC asistovali experti OSN pro průmyslový rozvoj (UNIDO), kteří
pomohli s vypracováním koncepce a strategického plánu rozvoje. Sídlem TC se stal
areál pracovišť AV ČR V Praze 6-Suchdole. Vznik TC provázela v úvodní fázi některá
očekávání. Ta ovšem plynula spíše z neznalosti a nezkušenosti s provozem podobných
institucí, než ze zhodnocení reálných možností. Předpokládalo se např., že TC bude
produkovat značné mimorozpočtové zdroje pro své členy od samého počátku své
existence. Realita však ukázala, že komerčně úspěšný transfer technologií vyžaduje
delší čas a že zdaleka ne všechny badatelsky zajímavé výsledky jsou připraven pro
bezprostřední tržní využití.chybějí rovněž solventní zájemci o inovace z průmyslu,
který v té době procházel a ještě prochází restrukturalizací a ne vždy racionální
privatizací. Hospodářské prostředí se u nás teprve ustaluje a skutečné inovační
podnikání v ČR je stále ještě ve stádiu zrodu.
Existence TC se začala jevit jako přinejmenším předčasná a jeho budoucnost
jako nejistá. Další rozvoj činnosti TC bez silného finančního zázemí je prakticky
nemožný. To ukazují i příklady v dlouhodobě ustáleném prostředí tržní ekonomiky.
Jako příklad je možné uvést British Technology Group, která byla státem financována
řadu let než byla zprivatizována.
7.4 Vědeckotechnický park Plzeň
Vědeckotechnický park Plzeň je společný projekt BIC Plzeň, Západočeské
univerzity a města Plzně. Projekt obdržel finanční podporu z programu PERK
Ministerstva průmyslu a obchodu ČR. Cílem VTP Plzeň je podporovat zakládání a
rozvoj inovačních firem v Západočeském regionu, vytvářet podmínky pro lokalizaci
high-tech firem a v neposlední řadě podporovat vytváření nových (kvalifikovaných)
míst.
Pro rozvoj VTP Plzeň byla Zastupitelstvem města Plzně poskytnuta územní
rezerva v lokalitě Městského industriálního parku Borská pole o celkové ploše 5,5 ha.
Pro toto území je zpracována urbanistická studie rozvoje.
Úvodní etapou VTP Plzeň je Podnikatelský inkubátor pro začínající inovační
firmy, jehož cílem je pomoci novým, technologicky orientovaným malým a středním
podnikům v počáteční fázi jejich rozvoje. Další etapou je Technologické centrum pro
54
existující firmy pracující v oblasti high-tech a komercionalizace výzkumu a vývoje.
Objekt Technologického centra byl zprovozněn v listopadu 2001.
Podnikatelský inkubátor nabízí malým a středním podnikům technologicky
orientovaným prostory pro podnikání vhodné pro lehkou výrobu a poskytování služeb,
sekretářské služby, možnost používání technického vybavení – kopírka, fax, počítače,
telefonní ústředna, konferenční a společenskou místnost, elektronické zabezpečení
objektů, možnost parkování, konzultační a poradenské služby, přístup k informacím a
databázím, kontakt na vědecké kapacity Západočeské univerzity, aj.
Technologické centrum se nachází v lokalitě Městského industriálního parku
Borská pole. Pronajímá kancelářské a laboratorní prostory vhodné pro stabilní firmy
zabývající se moderními technologiemi, inovacemi a výzkumem a vývojem. Klienty
Technologického centra jsou: Panasonic Europe Software Development Laboratory
(vývoj softwaru pro digitální televize), Advanced Technology Group (nedestruktivní
testování) a QC Plzeň (nedestruktivní testování, zkušebnictví, kvalifikace).
Závěr
Vědeckotechnické parky jsou instituce orientované do oblasti vědy, technologie
a inovačního podnikání.Své know-how využívají k vytváření podmínek pro
dynamický rozvoj činnosti inovačních firem, pro zabezpečování transferu technologií
a výchovu k inovačnímu podnikání.Jsou dále prostředkem k rychlejšímu překonávání
technického zaostávání, vč. dosažení konkurenční schopnosti v tržním hospodářství,
k výraznému rozvoji malých a středních firem, k vytváření nových perspektivních
pracovních příležitostí a k uskutečňování strukturálních změn v regionech.
Ing.Miloslav Hezina
katedra podnikové ekonomiky
Fakulta podnikohospodářská
Vysoká škola ekonomická
nám.W.Churchilla 4
130 67 Praha 3
[email protected]
55
Transformácia inovačných nápadov pomocou koncepcie systému
otvorených inovácií v podmienkach jednotného európskeho trhu
Radomila Horňáková
Úvod
Prístupom Slovenska do EÚ a rozšírením jednotného európskeho trhu vznikla
pre slovenské podniky potreba prispôsobenia sa novým trhovým podmienkam, ktoré
sa vyznačujú najmä rýchlejšími inovačnými trendmi. V intenzívnom konkurenčnom
boji je preto pre slovenské podniky dôležitá rýchla adaptácia na tieto nové podmienky,
sprístupnením toku inovatívnych myšlienok, nových technológií a procesov smerom
do podniku a získavanie výhod z ich poskytovania podnikom okoliu. Tento systém sa
nazýva systém otvorených inovácií.
Inovácie a súkromné podnikanie sú srdcom tzv. „tvorivej deštrukcie“. Tento
pojem je možné vysvetliť ako invenciu podniku, ktorá nie je realizovaná do inovácie,
iba preto, že nie je využiteľná pre samotné jadro podnikania firmy. Henry Chesbrough
vo svojej knihe Open Innovation (2003), opisuje nový príklad koncepcie systému
otvorených inovácií, ktorý je v rozpore s tradičným uzavretým modelom.
K pochopeniu koncepcie systému otvorených inovácií, je užitočné si v prvom
rade povedať niečo o staršom systéme uzatvorených inovácií.
1 Koncepcia systému uzatvorených inovácií
Počas 20-teho storočia, veľké spoločnosti dosahovali konkurenčnú výhodu
financovaním rozsiahlych výskumných laboratórií, ktoré rozvíjali technológie na
základe nových produktov, ktoré boli kryté vysokou maržou (prirážkou),
zabezpečujúci tok finančných prostriedkov naspäť do výskumu. Táto vertikálna
integrácia funkcie výskumu znamenala, že firmy si jednoducho nemohli dovoliť
výskum, ktorý by bol v nevýhode, prípadne by nespĺňal kritériá firmy.
Vertikálne integrovaný koncept výskumu a vývojového prúdu je znázornený
na nasledujúcom diagrame:
Zdroj: www.Quick MBA.com
Diagram 1 Uzavretý inovačný proces (systém)
VÝSKUM
VÝVOJ
AS
56
V diagrame 1, sú znázornené ukončené výskumné projekty, z ktorých niektoré
síce mohli vyústiť do získania patentov, ale nikdy nedosiahli stupeň vývoja.
Toto je častá situácia, kedy inovácia nie je užitočná pre výrobné jadro tohto
podniku.
Takéto ukončené výskumné projekty sú často odložené dovtedy, kým sa
neobjaví trhová príležitosť na ich využitie a rozvoj, ak sa vôbec niekedy objaví.
Chesbrough spozoroval, že tento uzavretý systém sa začal meniť v 90-tych rokoch
minulého storočia, kedy firmy ako napríklad Cisco Systems začali veľmi efektívne
konkurovať firmám s vysoko rozvinutým výskumom ako napríklad Lucent
Technologies (ktoré zdedili väčšinu Bell laboratórií).
1.1 Narušenie vzoru systému uzatvorených inovácií
Henry Chesbrough (2003) využil Xerox Palo Alto a jeho výskumné centrum
(PARC) ako príklad narušenia koncepcie systému uzatvorených inovácií
v konkrétnom podniku. Výskum z PARC splodil veľa úspešných produktov, ale
spoluúčastníci Xeroxu na tom neprofitovali tak, ako iní. Zamestnanci, ktorí pracovali
na sľubných technológiách sa oddelili, aby začali s novými spoločnosťami, z ktorých
mnohé, ako napríklad 3Com a Adobe, dosiahli veľký úspech. V skutočnosti trhová
kapitalizácia týchto spin-off firiem Xeroxu presiahla výsledky samotného Xeroxu.
Xerox PARC otvoril otázku o ďalšom fungovaní koncepcie systému uzavretých
inovácií v 21. storočí. Podľa Chesbrougha bola koncepcia systému uzavretých inovácií
narušená týmito faktormi, ktoré zamedzujú jej ďalšej aplikácii:
1.
2.
3.
4.
zvyšovanie mobility kvalifikovaných pracovníkov,
rozšírenie podnikového kapitálu,
vonkajšie príležitosti pre nevyužité technológie,
stále väčší výber medzi vysoko-schopnými subdodávateľmi.
2 Koncepcia systému otvorených inovácií
Koncepcia systému otvorených inovácií je znázornená na nasledujúcom
diagrame:
57
VÝSKUM
VÝVOJ
ČAS
Zdroj: www.QuickMBA.com
Diagram 2 Znázornenie otvoreného inovačného systému
Pomyselné hranice firmy, ktorá sa riadi koncepciou systému otvorených
inovácií, sú priepustné. Dlhé okrajové šípky znázorňujú technológie, ktoré sú
poskytované na základe licencie iným firmám, a ktoré by inak boli nevyužité (ako
v diagrame uzatvorenej koncepcie). Kratšie veľké šípky znázorňujú technológie, ktoré
prichádzajú zvonka a sú využívané vo firme a vnútorné malé šípky sú pôvodné
technológie firmy, ktoré sú v nej aj využívané.
2.1 Obchodný model pre inováciu
Technológia má hodnotu iba vtedy ak je komercionalizovaná prostredníctvom
obchodného modelu. Firma preto môže využiť hodnotu z inovácii nasledujúcimi tromi
spôsobmi:
• využitie technológie v už existujúcom obchode,
• poskytnutie technológie iným firmám na základe udelenia licencie,
• odštartovanie nového podniku , ktorý by túto technológiu využil.
Tým, že vzťah produktu, trhov a okolia podniku, v ktorom firma pôsobí, je
veľmi spletitý a zložitý, iba málo, ak vôbec niekto z pracovníkov firmy, plne rozumie
úlohám organizácie ako celku. Obchodný model slúži na premenu podnikateľských
inputov na ekonomické outputy.
58
2.2 Duševné vlastníctvo a koncepcia systému otvorených inovácií
V lineárnom modeli vertikálne integrovaného výskumu (obr. 1) nové
technológie, ktoré mali pôvod v podniku boli využívané iba pre jeho účel.
Nepresadzovali sa žiadne iné potenciálne využitia tejto technológie. V novom
holistickom modeli technologickej inovácie vystupuje do popredia rozdelenie
aplikovaného výskumu na stupne priemyselný výskum a vývoj a dizajn a vývoj,
a zameranie
sa
na
vzťahy
podniku
s okolím
na
tomto
stupni,
čo umožňuje firmám aplikovať dynamický inovačný proces od výskumu k trhu
a naopak.
V lineárnom modeli firmy, ktoré boli pôvodcom novej technológie, uplatňovali
obchodný model, ktorý využíval uzavretie zmluvy s podnikom na využitie tejto
technológie. Tieto firmy sú známe ako externé výskumné organizácie, ktoré
vykonávajú výskum a svoje výsledky predávajú iným firmám.
Dve nevýhody tohto modelu sú:
1. potenciálna hodnota celého duševného vlastníctva nemôže byť
dosiahnutá, pokiaľ sa bude vzťahovať a využívať iba na jednom trhu
nakupujúcej firmy,
2. rast firmy, ktorá svoje výsledky predá druhej firme je limitovaný pretože
sa uplatňujú iba malé úspory z rozsahu.
KOMERCIONALIZÁCIA
Vývoj
APLIKOVANÝ VÝSKUM
úloha priemyslu
v kompetencii univerzít, štátnych
výskumných inštitúcií a ústredných
laboratórií niektorých veľkých firiem.
ZÁKLADNÝ VÝSKUM
Obrázok 1 Lineárny model vertikálne integrovaného výskumu
Millennium Pharmaceuticals (americká farmaceutická firma) vyvinula
obchodný model, pomocou ktorého si ponechala právo na svoje duševného
vlastníctvo, ktoré vyvinula a poskytuje naň licenciu viacerým farmaceutickým firmám.
Pre každý špecifický trh zabezpečuje exkluzivitu na poskytnuté výsledky.
59
Tento model, vytvoril situáciu, pomocou ktorej potenciálna hodnota duševného
vlastníctva bola rozdelená medzi pôvodcu aj využívateľa inovácie:
• Firma Millennium si ponechala vlastníctvo a preto mohla vytvárať ďalší
dodatočný príjem z poskytovania licencií iným firmám.
• Veľké farmaceutické firmy ťažili z tohto duševného vlastníctva, ktoré
potrebovali, pretože náklady, ktoré by si spôsobili jeho úplným
nadobudnutím by boli značne vyššie ako platenie za licenciu.
Príklad firmy Millennium Pharmaceuticals znázorňuje obidva úžitky z koncepcie
otvoreného inovačného systému a dôležitosť obchodného modelu pre dosiahnutie
úplnej potenciálnej hodnoty.
OKOLIE
Konkurencia
Nové
myšlienky,
technológie,
procesy
BENCHMARK
Firmy iných
odvetví,
resp.
zamerania
Samotný
podnik
–
vedenie
používateľ
Výsledky
Príležitosti
Nové
myšlienky,
technológie,
procesy
Nové
myšlienky,
technológie,
procesy
nevyužiteľné
vo firme
pôvodu
PODNIK
Rozhodnutia
vedenia
podniku
Poskytovatelia,
predajcovia,
napr. marketingové
oddelenie,
podnik vo vzťahu k
okoliu
Riešenia
Dáta,
informácie
a súčasné
technológie
Výsledky
Príležitosti
Riešenia
Podnety
Zákazníci
Výskumné
inštitúcie,
štátne,
súkromné,
univerzity
Nové
myšlienky,
technológie,
procesy
Opodstatneni
e
Výsledky
Výskumníci
oddelenie výskum a
vývoj
Výskum
Obrázok 2 Vzťahy podniku k okoliu v koncepcii systému otvorených inovácií
60
2.3 Vonkajšie vzťahy v koncepcii systému otvorených inovácií
Vzťah podnik - zákazník
Zákazník poskytuje podniku prostredníctvom marketingového prieskumu
podnety na produktové inovácie. Procesné inovácie, uplatnenie nových technológií,
materiálov a spôsobu výroby býva iba sprievodným javom reakcie na potreby
zákazníkov vo vzťahu k úžitkovým vlastnostiam podniku. Keďže produktové inovácie
sú v podnikoch oveľa častejšie zavádzané ako procesné inovácie, prínos z adaptácie na
požiadavky zákazníkov je značný. Navyše holistický model technologických inovácií
vyzdvihuje dizajn a súbor úžitkových vlastností produktu, ktoré chce firma dosiahnuť
za najdôležitejší podnet technologického pokroku v súčasnosti. Vzťah podnik a
zákazník je z pohľadu podnetu pre inováciu jednosmerný.
Vzťah podnik - štátne výskumné inštitúcie a univerzity
Výskumné inštitúcie a univerzity (na Slovensku nedostatočne využívané) a ich
výsledky sú pre podnik prínosom, pričom podnik týmto inštitúciám poskytuje
základňu, dôležitú pre preskúmanie určitých javov, procesov a technológií v praxi. Je
na týchto dvoch partnerských inštitúciách, vzťahy akého charakteru si medzi sebou
určia.
Vzťah podnik – podniky iného odvetvia, resp. zamerania
Takéto dva podniky nie sú v konkurenčné vzťahu, preto sa medzi nimi môže
vytvoriť vzťah obchodný v rámci výmeny nových myšlienok, technológií alebo
procesov. Podmienkou takéhoto vzťahu je poskytnutie alebo využívanie inovácie,
ktorá nenašla využitie v podniku pôvodu. Medzi tieto podniky patria aj dodávatelia
podniku, kde obchodný vzťah je už určený, ale s novým materiálom alebo zariadením
do podniku sekundárne vstupujú aj inovácie.
Vzťah podnik – konkurencia
Osobitou kategóriou v tomto vzťahu je vzťah podnik – benchmark. Benchmark
tu vystupuje ako „nechcený“ poskytovateľ nových myšlienok v prevažne procesných
inováciách. Rozdiel medzi vzťahom ku konkurencii, ako takej a k benchmarku je
hlavne vo vedomej snahe podniku prispôsobiť sa benchmarku a v nutnosti prispôsobiť
sa okoliu a podmienkam, ktoré vo vonkajšom prostredí utvára konkurencia, prípadne
sa od tejto konkurencie líšiť. V tomto vzťahu prevláda opäť vplyv zákazníka, ktorého
požiadavky sú hlavným podnetom inovácie produktu a následne technológií
a procesov vo firme rovnako pre podnik ako pre jeho konkurenciu.
Záver
Využívanie koncepcie systému otvorených inovácií je pre dnešné podniky
nevyhnutné. Predstavuje prínos pre ne samé, najmä v oblasti prísunu nových
myšlienok a technológií pre vlastný výrobný proces alebo proces poskytovania
služieb, ale zabezpečuje pre ne aj dodatočné príjmy z výsledkov vlastného výskumu,
ktoré nie sú využiteľné pre ich podnikateľskú činnosť. Okrem tohto, koncepcia
systému otvorených inovácií, zabezpečuje rýchlejší pokrok v rámci celej spoločnosti
a podnikateľského prostredia jednotného trhu. Je známe, že inovácie hrajú významnú
úlohu v ekonomickom raste. Úlohou koncepcie systému otvorených inovácií je tento
proces urýchliť a umožniť efektívnejšiu alokáciu dostupných zdrojov.
61
Literatúra
1.
Zaušková, A.: Manažment inovačných aktivít na podporu podnikateľských
služieb pre malé a stredné podniky. Monografia. Zvolen: TU, 2004, 128 s. ISBN 80228-1311-7.
2.
Maťová, H., Nosáľová, L.: Corporate Reputation and its Protection. In: The
Growth and Developement in Forestry and Wood Industry. Scientific book. Zagreb:
University of Zagreb, 2004, p. 13-17. ISBN 953-6307-73-1.
3.
Kusá, A., Kajan, T.: Implementation of Customer Relationship Management in
Wood-processing Industry. In: The Growth and Developement in Forestry and Wood
Industry. Scientific book. Zagreb: University of Zagreb, 2004, p. 17-21. ISBN 9536307-73-1.
4.
Loučanová, E.: Smerovanie invencií a inovácií v drevospracujúcom priemysle.
In: Zborník z medzinárodnej vedeckej konferencie „Marketing a obchod 2004 – Rok
európskej integrácie“. Zvolen: Ústav pre výchovu a vzdelávanie pracovníkov lesného
a vodného hospodárstva SR, 2004, s. 156 – 159. ISBN 80-89100-20-1.
5.
www.QuickMBA.com (2003)
Ing. Radomila Horňáková
katedra marketingu, obchodu a svetového lesníctva
Technická univerzita vo Zvolene
T. G. Masaryka 2117/24
960 53 Zvolen
Slovenská republika
[email protected]
62
Konkurenčnost a inovace
Jaroslav A. Jirásek:
Konkurence je věčným průvodcem kapitálu. Až v konkurenci se projeví
zákonitosti kapitalistické výroby. Sama konkurence je netvoří, ale poskytuje jim
jevovou podobu.
S postupem kapitalismu sílí a zvětšuje se i konkurence. Výrazný vzestup nastal
v sedmdesátých letech minulého století (po dvojím ropném „šoku“). Konkurence
ovšem nemá jen destruktivní úlohu. Neustále „čistí“ trh od méně schopných podniků a
uvolňuje prostor pro schopnější. Jedni na ni doplácejí, druhým otevírá budoucnost.
Růst konkurence je tedy také spjat s pokrokem řídícího umění v podnicích a
správy veřejných věcí.
Co je konkurenčnost a proč postoupila na 1. místo
Schopnost udržet se na trhu, tedy konkurovat, se posouvá do středu
strategického zájmu podnikatelů a manažerů. Ztratit schopnost konkurovat je jako
„rozsudek (ekonomické) smrti“. Pokud bude tato schopnost ztracena, pak už
nepomohou žádné dílčí výsledky v podnikání a řízení. Pak je zbytečné připomínat, co
jinak podnik umí.
Konkurenčnost je definována porůznu. Obvykle se zdůrazňuje, že jde o
schopnost utkat se s předními výrobci na svobodném (fair) trhu a udržet si místo na
trhu, a že nemá jít o jenom jednotlivý a nahodilý výsledek, nýbrž o jistou aspoň na čas
platnou výkonnostní úroveň. „Konkurenčnost je schopnost obstát na trhu a zajistit si
aspoň střednědobou prosperitu“, taková definice byla koncem devadesátých let (1997)
přijata v mezinárodním měřítku.
Už je tomu 33 let, co byl utvořeno světové centrum, jež studuje právě
konkurenci, shledává jakými silami je unášena, jak se zvětšuje, jaký je její účinek, co
je třeba dělat, aby podnikání obstálo i za rostoucí konkurence. Na počátku každého
roku se schází Světové ekonomické fórum v Davosu (odtud „Davoské fórum“), aby
shrnulo, co se odehrává v konkurenci, posoudilo jak se k ní stavět a vydalo –
netrpělivě očekávanou tabulku pořadí zemí podle konkurenčnosti.
Zájem o konkurenčnost7 natolik vzrostl, že dnes už nejen Světové ekonomické
fórum, ale pak i další mezinárodní organizace sestavují žebříčky zemí a vyslovují se
k úrovni konkurenčnosti. Největšímu zájmu se nadále těší Světové ekonomické fórum
(The World Economic Forum, WEF), srovnává více než 100 zemí, jež představují 98
% světového hrubého domácího produktu. Další srovnávací rozbor vydává
Mezinárodní institut (škola) manažerské průpravy (International Institute of
Management Development, IMD) v Lausanne s přibližně polovičním záběrem. Své
podklady vydává také Organizace pro ekonomickou spolupráci s rozvoj (Organization
7
Konkurenčnost (competitiveness) je obecným vyjádřením schopnosti účastnit se konkurence.
V zemích, kde studium konkurence pokročilo, se užívá různých výrazů, které odstiňují schopnost konkurovat,
jako „competitive capacity“, konkurenční schopnost, „competitive ability“, konkurenční způsobilost,
„competitive fitness“, konkurenční zdatnost, „competitive fit“, konkurenční soubor, „competitive edge“,
konkurenční rozhraní atd.
63
for Economic Co-operation and Development, OECD), v Paříži, a Světová banka,
(World Bank,WB), ve Washingtonu.
Česká konkurenční pozice v mezinárodním souměření
Problém konkurečnosti je na pořadu ekonomických teorií a podnikatelských
úvah zhruba od počátku minulého století. Avšak teprve zostření konkurence po druhé
světové válce připoutalo ke konkurenci a konkurenčnosti soustředěnou pozornost.
Na volném mezinárodním trhu se utkávají bezprostředně podniky, ne země.
Zvyšovat konkurenčnost podniku, to znamená především zvolit strategii tržního
vítězství, odlišit se od druhých, být jiný, lepší, levnější, rychlejší, propojenější,
pozornější, předčit je svými výrobky a službami, jakostí a cenou, kompletností a
pohotovostí dodávek, platebními podmínkami a tak dále.
Ale mnoho záleží na tom, jak se v zemích utváří konkurenční prostředí. Světové
zprávy o konkurenčnosti poukazují hlavně na rozdíly v úrovni politického, právního a
etického ekonomického, sociálního, ekologického a kulturního prostředí a v úrovni
jeho využívání.
Česká ekonomika se účastní mezinárodních srovnání od roku 1993. Její
konkurnční pozice se od té doby postupně mírně zhoršuje. Bývali jsme tak 30.-35.,
dnes se pohybujeme kolem 40. místa. Ačkoliv se na veřejnosti kdekdo zaklíná
konkurenčností, vyzývá ke konkurenčnosti, ve skutečnosti se konkurenční pozice
země nezlepšuje.
Hodnotitelé mezinárodních zpráv o konkurenčnosti uznávají lepší výsledky
v naších postojích k výrobě a technice, prostřední vůči marketingu, lidem, horší vůči
nákladům a financím, nejhorší vůči kapitálovým transakcím.
V počátcích devadesátých let se nahromadily strategické deficity: majetek
(aktiva) průmyslu klesl na dvě třetiny, výzkum a vývoj na jednu šestinu, bývalé
tradiční trhy na jednu desetinu (kromě dovozu paliv z Ruska). Je třeba zaznamenat i
značný průnik nepoctivosti a zločinu do české ekonomiky. Velikost „šedé“ ekonomiky
se odhaduje na nějakých 20-25 % (ke každé viditelné koruně ekonomického růstu by
bylo třeba přidat 20-25 hal. skryté ekonomiky. Velikost „černé“, tj. kriminální
ekonomiky, vyplývající z obcházení daňových povinností, z podvodů, z drog, také
prostituce, obchodování s lidmi, organizovaného zločinu je nesporná (a rostoucí), ale
výše není dobře určitelná. Ztráta velkých ekonomických hodnot se nezbytně projeví
v dalším vývoji. O to více je třeba usilovat, aby na jiných úsecích naše země vynikala,
uhrazovala a překonávala vzniklé ztráty.
Od 2004 se České země připojily k integrující se Evropě. Toto spojení otevírá
nemalé možnosti. Především dvě stojí za uvážení: spojování mezinárodních sil a podíl
na centralizovaných zdrojích financování. Velké výkony málokdy vyrůstají z omezené
národní základny, ale stávají se reálnými, jestliže s mohou opřít o výběr z velkého
mezinárodního souboru.
Superkonkurence a dále
V sedmdesátých letech na předním okraji konkurenčních zápasů se začaly
objevovat události, které lámaly hlavu i odborníkům. Konkurence zesílila, ale její
64
účinky jakoby stavěly navyklé zkušenosti na hlavu. Z toho, co každý znal jako normy,
tendence, zákonitosti zůstávaly jen trosky. Hledajíce vhodný výraz pro novou, vyšší
konkurenci, odborníci se pak povětšině ustálili na „superkonkurenci“
(hypercompetititon).8
Jestliže se potom představí proměny navyklých „pravd“ za superkonkurence,
nestačíme se divit, že nic nezůstává nedotčeno. Všechno je jinak. Například už nejde o
zaměstnanost, ale vůbec o zaměstnatelnost, hlavní snaha o kvalifikované pracovníky
se stává vyhledáváním a rozvíjením osobností, ze široce doporučovaného pravidla
kompromisních dohod (win-win) se stává nekompromisní „vítěz bere vše“, a to nikoli
jako etické pochybení, ale proto, že vypjaté inovace, vyžadující krajní rychlost a užití
všech sil a prostředků nedovolují oddělovat něco pro jiné (kdo si tak bude počínat,
musí počítat napříště s horším výchozím postavením), informační technologie lámou
čas i vzdálenost, řadu prací si nechávají britské firmy vyřizovat v Indii, cestující
manažeři říkají „kde je můj modem (a mohu se tak spojit s centrálou), tam je moje
pracoviště atd. Učebnice, kurzy, konzultace jsou plné tvrzení, jež v nových poměrech
ztrácejí platnost.
Největší praktický význam má dohánění předního okraje tvořivého podnikání a
manažmentu v oborech strategie, kde hlavní je odpoutání se od tzv. „SWOT analýzy“9,
jinými slovy od strategie jako vyplňování podkladů a pošetilých tvrzení, že „máme
schválenou strategii“ k volné, ale vědecky a odborně tvůrčí strategii; od „lidských
zdrojů“, které se nestaly než jiným výrazem pro personalistiku, ke skutečným lidským
zdrojům, tj. dalším zdrojům přesahujícím navyklý rámec kvalifikace10, jako je
spolehlivost, odvaha dávat se do problémů a rozuzlovat je, družnost potřebná pro
skupinovou a týmovou práci, s tím spjatý přechod od manažmentu k „vůdcovství“
(leadership); podobně zdůrazňování „znalostního řízení“, „znalostního podniku“
neznamená jen větší zájem a podporu znalostí, ale uvědomělé pěstování znalostí,
rozvíjení a tvorbu znalostí, které se potom stávají konkurenční výhodou podniku11;
podobně v marketingu, který od anonymního studia trhu přešel silně ke studiu živého
zákazníka, a začal používat prostředků, které se dříve zařazovaly do obou psychologie,
sociologie, „public relations“, marketing se potom stává východiskem širokého
přechodu k „zakázkové výrobě“, s hlubokými proměnami zakázkového řízení,
přípravy výroby a vlastní výroby, technologie a logistiky, zásobování a dodávek;
podobně by se nechalo ukázat, že se opouští „byrokratická, hierarchická“ organizace,
volí se uvolněné formy, které lépe zachytí příležitosti trhu a zkrátí cesty odshora dolů a
naopak.
8
Řidčeji také „ultra- mega- nebo metakonkurence“. Francouzská „surpetition“ je konkurence
spolupracujících aliancí.
9
Z iniciál amerických slov „strengths-weaknesses-opportunities-threats“ tj. silných a slabých stránek
(podniku), příležitostí a hrozeb, rizik trhu. Používaná od třicátých let 20. století, vyhlášená jako náhrada
plánování počátkem sedm-desátých let 20. století.
10
Obvyklý rámec kvalifikace bývá u dělníka “musí znát, musí umět“, u inteligenta „musí mít školu,
musí mít praxi“. Přední světové podniky byly nuceny prolomit tento rámec a rozšířit pojem kvalifikace
k soudobé práci. Ovšem také volit volnější organizaci, dávat možnost uplatnit celý pracovní talent, podporovat
růst atd. Vstoupily na dráhu „osobnostní ekonomiky“.
11
Roku 1970 vydal Peter Senge svou “Pátou disciplinu“ a v ní formulovat potřebu „učící se
organizace“. Kdo chce kupředu, musí se učit. „Znalostní podnik“ je vyšší formou, je to podnik, který sám tvoří
nové znalosti a posiluje tak své tržní postavení.
65
Přibližně se nechá říci, že v novotách „1. ligy“ podniků jsme tak o 15 let
opožděni. Téměř nikdo je nevykládá, nikdo jim neučí, literatura je na ně skoupá.
Ale ani superkonkurence není koncem soudobého vývoje konkurenčních
zápasů. Velké nadnárodní firmy, jež vedou v čele globalizace, volí „záborové
strategie“. Přicházejí na trh, ne aby se utkaly v zápase o jednotlivý výrobek,
jednotlivou službu, nýbrž aby na něm dominovaly, určovaly tržní pravidla, těžily
nejpodstatnější zisky. Je to další, vyšší stupeň konkurence.
Studium soudobé konkurence otevírá mnohé nanejvýš užitečné poznatky pro
volbu strategie podnikového rozvoje v nadcházejícím období.
Podnikové konkurenční zpravodajství
Jak zvyšovat konkurenci? Obecné fráze tomu nepomohou. Je třeba si
uvědomovat stav, možnosti i ohrožení podniků. A potom volit zacílené radikální
inovace, které pozvednou akceschopnost podniků do úrovně soudobé konkurence.
Nástrojem, který podniky běžně volí, je „benchmarking.12“ Srovnávací analýza
konkurentů (i těch, kdo by se jimi mohli stát) pomáhá vykreslit tržní postavení
vlastního podniku. Předpokladem je, aby srovnání mělo dostatečnou výpovědní
hodnotu. Je tedy třeba porovnávat se nejen v obecných, ale i v co možná konkrétních a
praxi blízkých parametrech. Aby pak bylo možné analýzu předložit i pracovnímu
kolektivu a vyzvat k hledání cest, jak rivaly předčít. Konečnou podobou je, když
můžeme až každý sám sebe porovnat, ocenit své možnosti v utkání s lidmi na opačné
straně zápasu.
Původní podání benchmarkingu13 se zaměřovalo na nejlepší vzory v oboru
(nebo v dosahu, protože začasté nejlepší řešení dílů se mohlo najít i v jiných oborech).
A tedy také na radikální změny. V poslední době se užívání výrazu „inovace“
vulgarizovalo a někdy kleslo až na úroveň „zlepšováků“.
Benchmarking ukázal i osobitou vadu. Kdo „se řídí“ podle konkurence, může se
vnějším pohledem nechat uchvátit natolik, že přestane rozvíjet vlastní možnosti, po
svém a osobitým způsobem, a tak se zbavuje možnosti stupňovat inherentní schopnosti
a síly a s nimi také vítězit.
V předních velkých podnicích světa dospěli dále. V podnicích se zřizují
(stálé nebo ad hoc) skupiny „konkurenčního zpravodajství“ (competitive intelligence).
Sledují tržní rivaly trvale. zjišťují změny v jejich strategii a vůbec v jejich vyspělosti,
odhadují, jaké další změny budou muset (vzhledem k založeným trendům) anebo
vůbec mohou volit. Jako generál na bitevním poli nezačne své operace, aniž by si
utvořil úsudek o svém protivníkovi, tak rovněž strategie vlastního podniku potřebuje
stále prověřovat sledováním tržních rivalů.
12
Americký výraz se nepřekládá. Vyšel z praktik truhlářů, kteří si na pracovní lavici (bench) dělali
znamení, rysky (mark) a podle nich přiřezávali prkna, latě.
13
Začal se v Xeroxu. Japonské podniky začaly Xerox dohánět a předhánět, Americká firma zvolila
nejlepší konkurenty a k nim se přirovnávala, aby zjistila
rozdíly v konstrukci, výrobě, tržních službách. Po zvážení zvolila strategii, jež se ukázala stejně chybná:
předčít japonskou konkurenci pohotovostí svých údržbářských služeb. Ale Japonci zavedli vysokou jakost, která
údržbu a opravy prakticky vyloučila.
66
Strategická práce ve větším podniku by zkrátka měla mít dvě složky: vlastní i
svých tržních konkurentů.
Podnikat = inovovat
Pojem inovace byl vtažen do ekonomické teorie a také do praxe počátkem 20.
století. Po první světové válce bylo třeba nahrazovat válečnou zkázu, zahynulo na 50
milionů lidí (z nich polovina po válce na španělskou chřipku), zanikla středoevropská
velmoc Rakouska-Uherska, vzniklo Sovětské Rusko/Sovětský svaz a kapitalistický trh
se zúžil. Kapitál strádal nízkou mírou zisku, a to je vždy těžká porucha jeho
hodnototvorné funkce.
O zavedení inovace14 se zasloužil Joseph A. Schumpeter, rodák z Třešti u
Jihlavy, ale potom především americký ekonom světového jména15. Pokles
hodnototvorné schopnosti vykazuje jenom starý, unavený, opotřebovaný kapitál. Aby
se udržela a stále stupňovala jeho plodnost, je třeba podnikat „tvořivou (konstruktivní)
destrukci“, vyřazovat opotřebovaný kapitál, stavět na jeho místo nový, mladý, svěží
kapitál, tj. zavádět inovace.
J. Schumpeter se stavěl proti tomu, aby se inovace ztotožňovala jen s tou či
onou odborností, s prací inženýra a technika, ekonoma, zásobovače, soustružníka atd.
Jen ti, kdo mají vliv na kapitál jako celek, mohou rozhodnout, jak se má pozměnit
struktura a funkce kapitálu a která forma inovace poslouží nejlépe.
Inovace zavádějí „mutace“ kapitálu, tři jsou základní. Buď se mění výrobek a
služby k němu připojované, nebo se mění způsob výroby a výrobní závod, anebo se
mění lidé a způsoby práce i jejího řízení. (To jsou vnitropodnikové změny, může se
měnit i celé podnikatelské prostředí, například postoj státu, daně a kurzy měny,
ochrana vlastnictví, vzdělanost lidí a mnohé, velmi mnohé jiné.)
J. Schumpeter kladl vysoko úlohu podnikatele, jednotlivce nebo skupiny, a
velké inovační poslání nazýval „apoteózou podnikatele“. Následníkům odkázal
formuli „podnikat je inovovat“. Každý toho nebude schopný. Anebo na čas toho ani
nebude potřebí. Těm, kdo pokračují nebo jen mírně vylepšují ovšem ani nemá patřit
jméno „podnikatel“).16
Nový jazyk inovace
V naší době se náhled na inovace dál posunul. Obvykle se na začátek klade
invence a po ní následuje inovace. Nemusí to tak být. Invence může zaniknout nebo se
ukázat předčasná a nepřechází do inovace.17 Inovace může nastoupit i bez předchozí
14
Z latinského „novus, -a, -um“, nový, -á, -é, a „innovatio, -onis“, obnova, zave-ní něčeho nového.
Shrnující kritický názor na život a dílo J. Schumpetera viz Jaroslav A. Jirásek: Homage to Joseph A.
Schumpeter, Praha, 2004.
16
J. Schumpeter k tomu připojoval, že mu pak přísluší jen obvyklá mzda, odpovídající jeho odbornosti,
nikoli přitažlivý podnikatelský zisk.
17
Před lety brněnský Výzkumný ústav elektrických strojů (točivých) provedl hlubokou rešerši patentů
sto let dozadu. Na počátku 20. století objevil vynikající formu tělesa odvádějícího teplo. Tehdy však nebylo
možné to vyrobit, přinejmenším za přijatelných pracovních a nákladových poměrů. Podobnou zkušenost mají
mnohde jinde.
15
67
invence, ne jako výsledkem srovnávání, kritického rozboru, zkoumání, ale jako
následek nápadu či šťastné náhody. Pro zjednodušení však přijměme obvyklou formuli
„invence inovace”.
Přední podniky začaly obracet pořadí. Zkoumají stav inovací, a kde docházejí
k potřebám nebo možnostech pozitivní změny, povzbuzují invenci. Obracejí celý
proces ve smyslu, že inovace předchází, vyvolává, „zapřahá“ invenci. Neboli inovace
invence. (Příznačné je to pro „znalostní podniky“.)
O inovaci si zvykli hovořit jako o jednotlivosti. Avšak novodobé myšlení už
není tak lineární, sekvenční, jak bývalo. Uvažuje se v síťových souvislostech. Neboli –
použijeme-li starší, ale úplnější výraz – uvažujeme-li o věcech nebo událostech jako o
systémech18. Jedna inovace přitahuje druhou, navzájem se doplňují a posilují. Tvoří
„roje“ inovací. Teprve v souvislostech se utváří pokrok podnikání.
prof. Ing. Jaroslav A. Jirásek, DrSc.
Lindnerova 575/1
180 00 Praha 8
18
Teorie systémů (Ludwig von Bertalánffi) byla živá a proprcovaná v šedesátých letech 20. století. Byla
složitá a myšlenkově náročná. Pěstovaly ji tvůrčí kolektivy v USA a v bývalém SSSR. (Amerických prací se
účastnil i Jiří Klír, Gerge Kleer.) Mezitím se zvulgarizovala, zůstala z ní toliko její povrchní část, totiž
meziobjektová komplementarita věcí a událostí. Podat teorii systémů jako usilování o postižení hlubinných
procesů, se už nepodařilo. Máme teorii systémů v torzu.
68
Homage to Joseph A. Schumpeter
Born in Moravia, matured in the US, climbed to the highest tiers of learned
supremacy in economics
Jaroslav A. Jirásek.
K anglickému pojednání o Josephu Schumpeterovi.
V poslední době se hovoří hodně o inovacích. Toto pojmenování zavedl Joseph
Schumpeter. Narodil se v Třešti u Jihlavy, ale sám se považoval za rodilého Rakušana,
získal vzdělání ve Vídni, a nakonec se stal americkým ekonomem na Harvardu.
Spolupracoval s potomkem české rodiny Taussigem, který „vynalezl“ případovou
výuku. Dost důvodů, zdálo se mi, napsat o něm něco na jeho počest. Nikdo mne
nenutil, sám se spíše snažím udržovat ve formě. Snad najdete pro to použití.
Jaroslav A. Jirásek.
Joseph A. Schumpeter is one of the most illustrious world economists. He was
born on the Czechoslovak territory but considered himself an Austrian by birth. For
the time being, he is one of the most quoted thinkers; his theoretical views have been
pressed back by the winning Liberal gist, but opponents consider Schumpeter`s ideas
relevant and agile. Feeling an affinity to Marxism, he did not envisage it as putative
follower for the beginning of the 20th century, but counted on its prevalence later. His
was a strikingly different prediction of the end of capitalism: unlike Karl Marx who
guessed that capitalism will come to an end due to its depravities and growing
weaknesses, Schumpeter`s vision was opposite: capitalism will manage such a high
increase of value that the private ownership basis will turn too narrow and
inadequate. In his input to Encyclopaedia Britannica he argued, that the real
capitalism started when leadership was handed over to teams of managers, with
abundant capital resources and a deep division (co-operation) of labor. He insisted on
a “pure theory” and reinforced the fundaments of economics. Forever will be
appreciated Schumpeter’s dedication to the entrepreneur and his untired duty to
develop leadership abilities along “innovations”. His legacy for the posterity remains
still “enterprising = innovating”. Already before his death in the middle of the 20th
century, he was given the honorary title “Father of the Theory of Innovations”.
Wittingly he once condensed his contribution: “Early in my life I formed and idea of a
rich life to include economics, politics, science and art, and love. All my failures are
due to observance of this program, and my successes to neglect of it”. Most of his
remarkable contributions to economic theory were invented in the US; he was a
foreigner in English, but after all he was able to write, ”I muddle along alright”.
Schumpeter was promoted to the highest positions in science, finally to the presidency
of American and World associations of economists. The current trend in innovations
(which became a Czech governmental policy) has given a novel signal to pay attention
to our countryman’s theoretical work.
Joseph Alois Schumpeter (1883-1950) was born in Trest (Triesch, Třešť), near
Jihlava in South-West Moravia), where stands his native house with a memorial table,
69
and on his birthday, Trest is a venue of the regular topical meetings of the Czech and
foreign economists.
Schumpeter Jr. only seldom wrote about his life. Data about his Moravian
childhood are rare. At the time of his birth, the Schumpeters were the 11th generation
residing in Moravia. His father had moved to Moravia from Italy, and was taken in
evidence as leader of a prominent Catholic family, “Tuchfabrikant”, i.e. cloth
manufacturer (as his father Alois and grand-father Joseph). Mother Johanna came from
a doctor’s family in nearby Jihlava. Joseph Alois was their only child (another boy was
born dead).19
His primary and secondary education Schumpeter acquired in Vienna, at the
Theresianum Gymnasium, where he achieved the B.A. degree (1901).20 He continued
to a Doctorate in Law at University of Vienna (1907). His next way of life was divided
between scholarship, teaching and politics. For a short time he accepted the post of an
Austrian finance minister21 in the controversial government of Karl Renner,
participated in a number of discourses with political aspects. He was teacher at several
universities, among them a long time at Harvard University in Cambridge (Boston).
The most successful and personally rewarding was his contribution to science.
Schumpeter safeguarded the purity of economics (“reine Oekonomie”, pure
economics), overbridged the former distance of sociology from economics (“soziale
Oekonomie”, social economics)22 and applied economic knowledge to political
issues.23
A digested chronology of Joseph A. Schumpeter’s life:
1883
1901
1906/7
1907
Born in Trest (Moravia)
B.A., Theresianum in Vienna
Doctor in Law, University of Vienna
Private practice in Cairo (Egypt)
19
There is a rumor that the family name “Schumpeter” derives from the Italian “Gian-Petro”. Another
hearsay tells that the family descends from barons of the Roman Empire of the German Nation, of whom one
was decapitated as a robber knight at Nuremberg in the 13th century, the family was deprived of nobility and
banished from the country. (Not confirmed historically, but obviously believed.)
Trest (in German Triesch, in Czech Třešť, read Trzeshtye) in the 1880s was a town with around 4,000
inhabitants (now about 6,000), mostly Moravian but with German islands, either Jewish or Catholic. The young
Schumpeter`s language was German but he probably understood something in Czech (he nicknamed his grand
father “Dyedushka” which is a kind-hearted address in Czech). The family was offered Austrian nobility,
however always refused. The Schumpeters in town were credited to be freemanspirited and democratic by
disposition.
20
Theresianum was perceived like an “Eton of Austria”, a prominent springboard to a future career.
21
His short ministerial performance was not astonishing; and could not be, when after WWI, the
defeated Austria was poor and all follower states (they were 15), including Czechoslovakia, raised claims for
financial retribution.
22
Josef Macek, my teacher at the Czech Institute of Technology in Prague, was first to publish his book
“Sociální ekonomie“ (Social Economics). He became known for his publication “Cesta z krise” (Way out of
Depression).
23
Erich Maerz wrote a Schumpeterian biography with a similar subtitle: “Joseph Schumpeter, Scholar,
Teacher and Politician”, Yale Press, New Haven 1991.
70
1909-11
1911-14
1924
1925-32
1932-50
1950
Lecturer and Professor of Economics, University of Vienna and
(visiting professor, 1911/12) University of Cernauti (Romania)
Professor of Economics, University of Graz and (visiting
professor, 1913) Columbia University in New York, Minister of
Finance of Austria
Bankruptcy of the Biedermannbank (Vienna) under his
presidency (sacrifice of his personal fortune)
Professor of Economics, University of Bonn and (visiting
professor, 1927) Harvard University
Professor of Economics, Harvard University
Died in Taconic (Connecticut, US)
The time span 1914-1910 Schumpeter spent in travels.
Joseph A. Shumpeter was married three times. At first in 1906 to Gladys R.
Ceaver, a Church of England dignitary (dissolved in 1920), then in 1925 to Annie
Resinger, apartment-house caretaker (died at childbirth in 1926), and in 1937 to
Elizabeth Firuski, economic historian, she edited his last, posthumous book.
Schumpeter the investigating economist
Joseph A. Schumpeter lived at a time of giants in economics. Eugen von
Boehm-Bawerk and John Maynard Keynes. But also contemporaries Max Weber,
Werner Sombart, Thorstein Veblen, Otto Bauer, Enrich Barone, Rudolf Hilferding,
James Burnham, Ivan Bucharin, Nikolaj Kondratieff, Simon Kuznets, Talcott Parsons,
Oskar Lange, the strong group of Russian econometric planning experts with Vassilij
Leontieff, Emile Durkheim, John Kenneth Galbraith, John Hicks, Friedrich von
Hayek, Ludwig von Mises, Karl Menger, Vilfredo Pareto, the Polányis family, Ragnar
Frisch and many, many others. Economists, sociologists, ecologists, management
experts. Scholars in all countries contributed to the „century long change of the
history”.24 At that time it was impossible to be visible vithout being “big”.
Marxian track in economics
In his young years, Joseph A. Schumpeter was provoked by the Marxian
concept of development. He was not fully 30 years of age, when he worked out an
integrated doctrine of economic development.
Some observers remarked that a premature age was common to both great
spirits of economics. Karl Marx was also in his late twenties when he came to his
historical development scale. There are coincidences as well as diversities:
24
Karl Polanyi`s famous dictum. Karl Marx did not investigated the stages of economic development,
however, there are many comments to it in his works. Marx certainly did not count on any accelerated
implementation and made the change primarily dependent on created presumptions. Non-Marxian authors
acknowledged their indebtedness to the Marxian school of historical development. An attempt to foster the
knowledge was undertaken by Joseph A. Schumpeter, but his input was viewed rather critically.
71
Joseph A. Schumpeter
Karl Marx
Permanently, mankind is confronted with forces of nature and culture
Development is to be studied historically
The gist is economic
Developmental change is an inalienable stuff of the economic matter
The change is possible after capitalism
The change is possible soon but not
has exploited all his advantages
directly to communism
The economic development is cyclical, but
can be adopted from Kondratieff and
cycles are objective and derived from
Juglar waves
productive contradictions
Innovations are the core of progress and
instability
Investment cycles and depressions are the
core of degradation
The leader is to be a “knowledge” core”
of the society
The winning leader is here: it is the
working class (with its intelligentsia)
A logical beginning of explanation is the stationary model of production and
consumption
Gradually, the differences were rather increasing. Schumpeter’s predictions for
capitalism were extended till 1978.25 At a time so far away, capitalism still was
supposed to have somewhat to offer. A new catharsis was brought about by extending
economics to “social economics” and introducing social “institutions”. That happened
mainly in his late “crown jewel” work “Capitalism, socialism and democracy”. Social
discrepancies, disfigured ownership, emptiness of democracy, nationalism, etc.
reinforced the ever-imminent expected fallacies, predicaments and fatal failures of
capitalism.
25
Schumpeter used a yearly increase of 2 % national income without depressions.
72
Genesis of the theory of economic development
In 1912, the young Schumpeter published “Die Theorie der oekonomischen
Entwicklung” (The theory of economic development).
Alfred Marshall was the first to deal with problems of economic development.
However, he did so only cursorily and intermittently. An exception was J.B. Clark,
who attracted Schumpeter’s interest in development as the basic cognitive approach. In
the “post-Hegelian” German philosophy, there was the tradition of
“Entwicklungsdenken” (developmental thinking). Schumpeter paid his tribute in a few
early essays. “What I do not understand in development (process, evolution, progress),
I – most probably - do not understand at all”, a hegelian affidavit would articulate.
The general environment for a developmental critical approach to the economic
reality of the “fin de siècle” was (a) the lagging Austrian economy, (b) the spasmodic
quest of the “haute bourgeoisie” and aristocracy to defend the status quo, (c) an
outbreak of criticism among left-wing politicians, such as Rudolf Hilferding, Otto
Bauer, Rosa Luxembourg, Vladimir Ilyich Lenin.26
Constituencies of Schumpeter’s economic development were:
• economic development is in substance an endogenous process, inherent to
the economy,
• core role of the enterprising activity (primum agens),
• permanent disturbance of the equilibrium set off by entrepreneurial
innovations,
• particular role of the banking pool, supervising capital efficiency, creating
credit, and withdrawing capital from the old arenas to the new ones.
The entrepreneur is motivated and rewarded for his undertakings with
entrepreneurial profit which is a “dynamic phenomenon” and is resulting from the
temporary market positioning of the innovator.27 The successful innovator can
maintain his profit only as long, as the “law of quality and cost” permits.28
Thus the creative entrepreneur, i.e. who is ready to cut and enter new trails in
enterprising, is the “élan vital“ of economic change and progress. Schumpeter believes
that be a historical vision: at least in rudimentary forms such a role exists as long, as
the chronicle of mankind. We are entering now a new stage, when the position of a
single or joint entrepreneur can be substituted and overpowered by organizational
measures, collective specialists, leadership teams, superstructures.29
26
A very similar background has been offered by Oskar Lange (Warsaw, 1964).
In Schumpeters use, innovation is the only legitimate claim for profit. The non-creative entrepreneur
should receive only a commensurate pay.
28
Franklin Delano Roosevelt, President of the United States, later fabulated that a smart American of
his time should be stimulated by various means to increase productivity, efficiency, personal benefits as high as
possible, but needs not to retain more than $ 200,000/year for his personal purposes.
29
In his preface to the Japanese edition of his book, Schumpeter admits that the reader will
“immediately recognize…that this is also the basis of the Marxian system”.
John Kenneth Galbraith in his “American Capitalism” (1952) writes in the same way, that the
leadership of corporations pertains to “technostructures”.
27
73
Capitalism, socialism and democracy
The treatise on capitalism, socialism and democracy was to become
Schumpeter’s greatest work. It is written with wisdom, sway and elegance, which is
rarely, present in science. In 1939, American citizenship was bestowed on him, but
this work reveals a lot of the transatlantic knowledge, both American and European.
However, Europe he knew and had been educated in, was broken into pieces. Spain
after a fascist victory, fascist Italy and nazi Germany, including Austria, standing
against the rest of Europe, that was the political prelude of his supreme book on
economic development.
Also his private life was not very satisfying. Without family (till 1937, when he
married Elizabeth), snubbed repeatedly by the Harvard administration, he was almost
decided to leave his university and go elsewhere (he enjoyed invitation to Yale).
Unexpected were two petitions by all senior members of the teaching staff and by
many junior school staff against his departure from Harvard. With the beginning of
WWII, Schumpeter was losing his temper, he was speaking “against Churchill and
Roosevelt who committed more destruction than Jengis Khan”, also against Jews and
churches. He pleaded for the obsolete “Monroe doctrine” and wanted the US be
separated from European fighting. The biographers state that he was obviously out of
balance.30 In his new marriage, he badly needed the personal support of his wife. She
did a lot. Elizabeth was working on the industrialization of Japan 1930-1940. She was
persecuted for “wrong opinions about Japan”. FBI followed both Schumpeters. Many
personal feelings were inserted in his poems, like the following one: “…everything is
gray and low/ and my plans are lying rotten/ steam of energy wont flow…/ but our
task goes with another/ why should after all I bother…/ and it is not so bad”31.
When this monumental work appeared, a volume of almost 400 pages, in 1942,
it did not receive notice but from a little, limited circle. Of course, after the second
edition in 1947 and third in 1950, it was acknowledged that his work has to be
included into a permanent scientific heritage. A work not for popular audience, but for
the elect.
Joseph A. Schumpeter had finalized before his masterpiece an analysis of
business cycles.32 Many theoretical findings have been repeated in the new book.
The crucial issue of the book is the questioning title of a chapter “can capitalism
survive?” Not likely, asserts Schumpeter, however not too soon. “From a purely
economic point of view”, there is not any mortal disease. Capitalism is still strong, not
running out of steam. But the habitual advantages of capitalism, such as a competitive
market, or a trend of growth, trend toward equilibrium, or a personal supervision, have
30
Richard Swedeberg: Joseph A. Schumpeter, His Life and Work, Worcester (UK), Polity Press 1991,
p. 141.
As an Austrian, Schumpeter had mixed feelings toward Germany. He admired German science, arts and
public culture. But he was afraid of German militarism. Known are several remarks on Jews. However, he wrote
to Ragnar Frisch: I have never been an anti-Semite. When the first and few Jewish immigrants were arriving (the
US government prohibited an enlarged entry), Schumpeter helped as much as he could.
31
From a rich book of Schumpeter` personal poetry. Another his predilection were numerous epigrams.
32
Business Cycles: A Theoretical, Historical and Statistical Analysis of the Capitalist process, 2 vols.,
MacGraw-Hill, New York 1939.
74
not the causal differentiating power.“ The economic reality, as opposed to economic
theory, always changes. “Capitalist reality is first and foremost a process of change.”
At this point, Schumpeter introduces his famous concept of “creative
destruction”. Capitalism contains forces “that incessantly revolutionize the economic
structure from within, incessantly destroying the old one, incessantly creating a new
one”.
According to Schumpeter, monopolistic practices are often rather contributing
to the economy. Only big corporations can afford enormous investments, handle
growing risks, attract better brains, etc. A monopoly position is, however, “no cushion
to sleep on.” Large formats have to be used for innovative breakthroughs. Big
corporations are also subject to “industrial mutations” and “incessant change”.33
Socialism will enter, after capitalism has exhausted its potentials. “Socialization
will be a stage of maturity”. Socialism preemptive, in stage of immaturity would be
one day subject to regress.34 He judged that socialism had a real chance; “things and
souls” were ready for socialism.
In countries delayed and immature, there might still be a chance for taking
power by force. The Soviet Union was for Schumpeter an example of immature and
therefore unstable socialist order.
Schumpeter’s ideas and views were attacked many times. After the collapse of
the Soviet Union and socialist countries in Europe, the critical stance prevails.
“Naivity” is an often repeated but late reproach to Schumpeter.
Notwithstanding, there are new forces that repeat the old vision of a society
well educated, scientifically oriented, with adequate capital, sufficient markets,
effective jurisdiction, high moral values, life really worth living.35
At Harvard, advances and clashes
Among the first personalities at Harvard to meet Schumpeter was F.W.
Taussig.36 Schumpeter was to stay with Taussig (in his home) for five years, until
1937, when he remarried. Taussig was interested in the role of a strong individual in
economic organizations and was creative in that respect.
33
The same idea, that large firms are more innovative than small firms, has been treated in John
Kenneth Galbraith`s “American Capitalism”.
34
He appreciated that Lenin was waiting for a revolution of more advanced countries, with
accomplished industrial revolution, education and democracy.
35
The foreword to E. Maerz: Joseph Schumpeter by James Tobin, Yale University, one of Schumpeter`s
first students, tells at the end: “Of course, communism was not Schumpeter`s idea of socialism, and despite
recent conservative trends in capitalist democracies, it is possible that the march into humane form of socialism
will eventually be resumed” (New Haven, 1990).
36
Taussig was immigrant from a Czech family. He became well known among university top people for
his striving to introduce a teaching style very close to business practice. Originally called the “Socratic method”
(dialectical). Now mostly called the “case method”. Harvard is credited to be the cradle of that approach, which
conquered American business education. Two Taussig`s papers are often remembered: “Inventors and MoneyMakers” (1915) and “Origin of American Business Leaders” (1937). When Taussig passed away, Schumpeter
prepared an obituary. He highly estimated Taussig`s scientific and pedagogical contribution. See Jirásek Jaroslav
A.: “The Old Grand Man” (2004).
75
In 1935, when Taussig resigned at 75 years, Schumpeter was supposed to take
over Taussig`s famous “class Ec-11”. This happened after a vote between 3
candidates.37 Schumpeter was able to enrich the “Socratic method” of teaching – in a
rather lose way - and soon became accepted.38
However, his years at Harvard were not always plausible. From Europe he came
with debts, which he continued to pay until 1935. Therefore, he had permanent
disputes with administration, as he repeated his claims to get a higher salary. But there
were discrepancies in the scientific concept, as well.
Since his youth, Schumpeter was convinced that theoretical economics has to
make use of mathematics. At that time, some universities had already introduced
“econometrics”, such as Yale, Columbia or Chicago.39 In 1933, Schumpeter put
together a committee for mathematical economics, which opened the first Harvard
course called “Introduction to Mathematical Treatment of Economics”.40 In 1935,
Schumpeter was replaced by V.V. Leontieff (who immigrated from Russia).41
Schumpeter worked with dedication on his “Business Cycles”. But the printing
was delayed all the time. A front of opponents was coming together. Critics, like
Simon Kuznets or graduate students organized a public discussion on Schumpeter’s
publications. Finally, “the book was not taken seriously”. The new fashion in
economics became Keynesianism. It swept the Harvard department of economics like
a thunder.
Shumpeter countered Keynes’s tenet wherever he could. He published a
negative view of Keynes’s “General Theory”, refused to call his opponent’s ideas
“scientific”, denied that a specific case of Britain could be taken as a general standard
for economics, etc. That countermarch did not subside ever. When John Maynard
Keynes, already knighted and addressed as Sir, died in 1946, Schumpeter wrote an
article with several acid comments.
Challenged and disappointed, he was. He tried to begin new work, and within
no time found it futile. At that time, Schumpeter made acquaintance with Elisabeth
37
Schumpeter was non-American, however “most distinguished of the younger generation of
economists on the continent of Europe, former Finance Minister of Austria, and head of a large bank…he is
well-known in America”, stood in the recommending paper to the Dean of Harvard.
38
Paul A. Samuelson, whose “Economic” has broken all records of re-edition, described his experience
in a Schumpeter`s class: There were about 50 students in the class. Taussig used to mention British economists.
Schumpeter spoke about A.C. Pigou, J.B. Clark and Ragnar Frisch. There was a thick Viennese accent to
Schumpeter`s voice. Otherwise his language was accurate, witty, and somewhat flowery. Schumpeter tried to
continue Taussig`s tradition using the Socratic method, but apparently without much success. He was constantly
interrupted by his audience. The end was rather uneven. All agreed that Schumpeter was a great showman. From
Paul A. Samuelson: “Schumpeter as a Teacher and Economic Theorist, in Seymour Edwin Harris (ed.):
Schumpeter, Social Scientist, Harvard Press, Cambridge 1951.
39 In the US, the vanguard of the so-called “Ivy League” prime colleges and universities) was
authoritative. Schumpeter was aware of mathematics in resolving economic problems from Europe. He priorized
the curricula in Berlin. But better instances were to be found in the Soviet Union: the first group of mathematical
planning, later L.V. Kantorovich, V.M. Glushkow, V.V. Leontieff.
40 Schumpeter was, at the beginning, the only teacher. According to the old catalogue, the mission
was: To understand with facility and handle Cournot, Walras, Marshall, Edgeworth, Pigou, Pareto and I.
Fisher…The course is intended primarily to undergraduates and is collateral to Taussig`s course…
41 The reasons were explained as follows: Schumpeter was not really at home in mathematical
economics, Leontieff was completely mastering mathematical formulations.
76
Boody Firuski in Taconic (Conn.). It did not seem, as it should be. Schumpeters state
of physical fitness and psychical42 turns were changing, abruptly. Nobody believed the
couple could marry. But they did. This valiant daughter of an American father and a
Swedish-born mother was to assist and nurse Schumpeter to the end of his life; and,
after he passed away, edited and published his posthumous works.
Last years, last efforts
Attacks and counterattacks. Schumpeter has never stopped to follow the trail of
theoretical purity, adopting mathematics for analytical and optimization tasks43,
marriage of economics with sociology, development of business leaders as innovators,
looking for new subjectmatters to improve the human deal.
He never succeeded to bring to an end his insightful ideas. In his work, we may
follow the idea of development. Everything is only a step forward; everything will be
changed in future. “Change” is the proper name for economic existence.44
But under the surface, a giant theoretical work continued to be erected. Joan
Robinson, maybe, found the right balance: “The reader is swept along by the
freshness, the dash, the impetuosity of his stream of arguments.” There a point visibly
missing, some other superfluous words, from time to time wits and offences. “But no
matter whether it convinces or not, this book (Capitalism, Socialism and Democracy)
is worth the whole parrot-house of contemporary orthodoxes, right, left, or center”.
Gradually, he was losing contact with his Harvard colleagues. Only V.V.
Leontieff remained fully on his side. Also teaching did not provide satisfaction.
Disenchanted by Harvard, he began to look for sanction, recognition, and honor in the
country and abroad. Schumpeter’s ideas spread around the world.
His ardor was acknowledged. In 1948, Schumpeter was pronounced President
of the American Economic Association. The highest promotion was bestowed by the
newly founded International Economic Association. In 1950, he was elected to be the
first President.
After WWII, his mind became quieter and well balanced. He used to
repeat, that exactly after the war it is time to be more circumspect. “We entered the
war blindfolded, now we have to reflect
what we are about.” The trial with the Nazi leaders seemed “not well weighted”
or the “march to socialism” pre-mature. What remained was the painful striving for
theoretical verity.
42
In The Economic Journal, 1943.
He blamed the “Austrian economic school” for neglecting mathematics, but he himself, an ardent
defender of mathematics in economic analysis, has not been able to develop it in a creative way.
44
In 1944 Schumpeter was interviewed for The Harvard Crimson. “My program grows longer and my
life shorter. Time presses upon one and I am not getting any younger. The program drags.” When asked, what is
the most pressing item, he responded “my history of economic analysis”, and in other words, his innermost
belief that economy means change.
43
77
Elizabeth Schumpeter
For the next few years, Elizabeth Schumpeter spent most of her time honoring
Joseph A. Schumpeter`s memory. It was a paramount task depleting strengths and
energy of the widow. Her husband left a number of incomplete papers, memorabilia,
manuscripts and remarks.
The imminent job was completion of the book “History of Economic Thought”.
Schumpeter recurred to economic history all the time, but never before tried to
compile a comprehensive tenet. He died when the book had grown into an ambitious
undertaking.45 The content starts in Graeco-Roman times and stretches over centuries
to 1914 and then to 1945. But not as a simple continuum. Schumpeter points out a
growing maturity of economic mind, and inputs of “consilience” (co-operation of
sciences). For instance Aristotle, the French Physiocrats and Adam Smith, Max
Weber, the group of S. Jevons, L. Walras, C. Menger down to Keynes and a couple of
younger economists. And, of course, he compared his approach with Karl Marx.
What is critically needed is theory. The first thing people are ready to do is to
lie. Three reasons bring us back to economic history: 1. any economic event takes
place in a historical time, 2. history crosses disciplinary boundaries in a natural way, 3.
most errors in economics/economy happened due to a lack of knowledge in history.
Schumpeter points to a notion: In the historical context, a useful idea might be
that of “vision”. Every great economist had an original vision of the world. Keynes, he
asserts, had the vision that the English capitalism was in decline. The big bourgeoisie
had the terrific vision that socialism is around the corner. Vision, he says, “is
ideological almost by definition”.
Elizabeth Schumpeter completed that impressive and noteworthy work of her
husband. She arranged Schumpeter`s Memorial Hall at Harvard and passed all
valuable materials to the School. Parts of archives have not been browsed through, as
of yet.
By doing so, she proved also her lifelong commitment to education, science and
truth.
prof. Ing. Jaroslav A. Jirásek, DrSc.
Lindnerova 575/1
180 00 Praha 8
[email protected]
45
Elizabeth Schumpeter remarked that her husband was fully concentrated on writing, because he wants
to escape the oppression of WWII.
78
Inovačný nápad zhodnotenia drevného odpadu vo firme DSP
a jeho transformácia do podoby komerčne úspešného inovačného
projektu
Tomáš Kajan
Úvod
Vstupom Slovenskej republiky do Európskej únie sa začína klásť väčší dôraz na
ochranu životného prostredia. Z tohto vyplývajú aj povinnosti pre jednotlivé
spoločnosti, ktoré produkujú odpad. Firmy musia hľadať spôsob ako ekologicky
zlikvidovať vyprodukovaný odpad, resp. nájsť spôsob na jeho ďalšie využitie. Mnohé
slovenské firmy sa však otázkou zhodnocovania odpadov vôbec nezaoberajú.
Jedna z možností ako pomôcť firmám riešiť ich problémy je vypracovanie
diplomových resp. dizertačných prác, ktoré majú za cieľ vyriešiť konkrétne
požiadavky firmy. Problémy sú zadané na základe konzultácií s pracovníkmi firmy
a zodpovednými vedúcimi diplomových alebo dizertačných prác. Výstupom týchto
prác je návrh konkrétneho riešenia, ktorý je spracovaný až do takej miery, že je ho
možné takmer okamžite transformovať do konkrétneho komerčného projektu.
V tomto príspevku chcem poukázať na jednu z možností ako riešiť
problematiku zhodnocovania odpadu vo firme drevospracujúceho priemyslu (DSP).
Výsledkom je inovačný projekt, ktorý pomocou inovačných metód zabezpečí prípravu,
plánovanie a realizáciu efektívneho spôsobu zhodnotenia drevného odpadu a návrh
jeho implementácie.
1. Charakteristika odpadu vo firme
Počas výrobného procesu (výroba čalúnených sedacích súprav) vzniká
množstvo technologického odpadu. Medzi technologický odpad pri výrobe vo tejto
firme patrí:
• drevný odpad,
• molitan,
• syntetické rúno,
• koža,
• látka.
Väčšinu z technologických odpadov spoločnosť ďalej spracúva, predáva, alebo
inak využíva. Najväčšie produkované množstvo výrobkov, ako aj odpadu, je v období
na prelome kalendárnych rokov. Spoločnosť produkuje 500 ton odpadu ročne, z čoho
vychádza priemerne približne 40 ton mesačne.
2. Inovačný projekt
Náplňou inovačného projektu je nájsť čo najvýhodnejšie riešenie zhodnotenia
odpadov z výroby v drevospracujúcej firmy, za pomoci inovačných metód.
79
2.1 Príprava na inovačný projekt
Zo zamestnancov a manažmentu firmy bol vybraný šesťčlenný tím, ktorý
metódou „635“ – BRAINWRITING vytvorili 108 nápadov, pomocou ktorých by je
možné zhodnotiť drevný odpad produkovaný spoločnosťou. Tento tím tvorili: riaditeľ
firmy, riaditeľ výroby, zástupca oddelenia marketingu a obchodu, majster stolárskej
dielne, robotník (obsluha CNC – obrábanie aglomerovaných materiálov), robotník
(sústružník – obrábanie reziva). Zloženie tímu bolo koncipované podľa funkcií
a pohľadu na problém zo všetkých zúčastnených strán.
2.2 Tvorba myšlienky projektu
Tím počas 33 minút trvania brainwritingu vytvoril 108 rôznych návrhov ako
nakladať s vyprodukovaným drevným odpadom. Po usporiadaní jednotlivých návrhov
bolo potrebné vybrať tie návrhy, ktoré sú skutočne realizovateľné v rámci podmienok
firmy. Každý účastník tímu mohol skutočnú realizovateľnosť posúdiť a vyjadriť svoj
názor k nápadu. Boli vybrané tieto nápady:
• brikety,
• drevené hračky – kocky,
• drevené počítadlo,
• drevený korálový záves,
• hobliny pre domáce zvieratá,
• hračky sústružené,
• kliny na podkladanie nábytku,
• palety,
• rybárske potreby,
• podložky pod lovecké trofeje,
• výroba elektrickej a tepelnej energie.
2.3 Matica zodpovednosti
Ďalším krokom pri tvorbe myšlienky projektu je na základe matice
zodpovednosti vybrať najvhodnejší návrh, ktorý je možné realizovať v podmienkach
firmy. Na zostavenie matice zodpovednosti boli stanovené nasledovné kritéria –
otázky, na ktoré je možné odpovedať jednoznačne áno alebo nie. Podľa najväčšieho
počtu odpovedí „áno“ sme vybrali návrh s najväčšou mierou skutočnej
realizovateľnosti.
1.
2.
3.
4.
Kritéria – otázky skutočnej realizovateľnosti:
Je produkovaný odpad vhodný na realizáciu návrhu?
Je produkovaný odpad v dostačujúcom množstve a kvalite?
Vyrieši návrh upotrebenie celého drevného odpadu?
Je produkt vyrobený z odpadu ďalej využiteľný v prospech firmy?
80
5. Znižuje produkt vyrobený z odpadu náklady firmy?
6. Je produkt vyrobený z odpadu realizovateľný na trhu?
7. Je realizácia návrhu dostupná z technického hľadiska?
8. Je realizácia návrhu dostupná z finančného hľadiska?
9. Prispieva návrh k ekologizácií výroby?
10. Využíva návrh vedecko-technický pokrok pri svojej realizácii?
11. Zvyšuje realizácia návrhu goodwill firmy?
Na základe vyššie uvedených kritérií bola zostavená matica zodpovednosti,
prostredníctvom ktorej sa určí najvýhodnejší návrh k realizácii.
Tabuľka 2 Matica zodpovednosti
Návrh
číslo
1.
2.
3.
4.
5.
6.
7.
8.
9.
10.
11.
Popis návrhu
brikety
drevené hračky – kocky
drevené počítadlo
drevený korálový záves
hobliny
pre
domáce
zvieratá
hračky sústružené
kliny
na
podkladanie
nábytku
palety
rybárske potreby
podložky pod lovecké
trofeje
výroba
elektrickej
a tepelnej energie
Vysvetlivky: A – áno, N – nie.
Kritérium - otázka číslo
4. 5. 6. 7. 8. 9. 10.
A N A A A N A
N N A A A N N
N N N A A N N
N N N A A N N
11.
N
N
N
N
Súčet
A/N
8/3
5/6
3/8
3/8
A A N N N A A N N N
N
4/7
A A N N N A A A N N
N
5/6
A A N N N N A A N N
N
4/7
A A A N N N N N N A
A A N N N N A A N N
N
N
4/7
4/7
A N N N N N A A N N
N
3/8
A N A A A A N N A A
A
8/3
1.
A
A
A
A
2.
A
A
N
N
3.
A
N
N
N
Z matice zodpovednosti vyšli ako najlepšie realizovateľné nápady podľa počtu
odpovedí nasledovné:
• výroba drevených brikiet,
• výroba detských hračiek,
• výroba elektrickej a tepelnej energie,
81
Po prerokovaní projektu vo vedení spoločnosti bolo zistené, že variant výroby
tepelnej energie na vykurovanie nových priestorov a výroby elektrickej energie bol
zamietnutý a to z dôvodu vysokej finančnej náročnosti a dlhej návratnosti investície.
Ďalším návrhom vedenia spoločnosti je spojenie zvyšných dvoch nápadov do
jedného návrhu. Spojenie týchto dvoch nápadov do jedného má za cieľ zúžitkovať
všetok odpad. Pri ďalšom opracovávaní vzniká znovu odpad, či už kusový alebo vo
forme pilín, ktorý sa práve briketovaním opäť využije. Používanie drevných brikiet je
veľmi výhodné a to z dôvodu relatívne nízkych investičných nákladov spaľovacieho
zariadenia, nízkou cenou paliva a nie častým prikladaním, čo zvyšuje pohodlie
a kvalitu života. Odpadom zo spaľovania brikiet je popol, ktorý možno využiť ako
prírodné hnojivo.
3. Podciele inovačného projektu
K zabezpečeniu globálneho cieľa projektu je nevyhnutné postupne plniť na seba
nadväzujúce podciele projektu.
Podciele projektu boli stanovené nasledovne:
1. zvoliť vyhovujúcu technológiu,
2. vypracovať dokumentáciu k stavebnému konaniu,
3. získať finančné zdroje,
4. realizovať výstavbu prístrešku a inštalácia zariadení,
5. vytvoriť systém spracovania objednávok JIT,
6. ukončiť stavebné konanie a spustiť riadnu prevádzku.
Pomocou dekompozície prác projektu boli získané čiastkové úlohy, ktoré je
potrebné vykonať za účelom splnenia podcieľov. Sú uvedené v tabuľka 3.
Tabuľka 3 Nadväznosti medzi aktivitami a odhad časov realizácie aktivít
projektu
Čas (v dňoch)
Bezpr.
Aktivita
Názov aktivity
predchodca O N P TA
A
B
C
D
E
F
G
H
I
J
Stanovenie výrobnej kapacity (1.1)
Prieskum trhu (1.2)
Oslovenie pot. dodávateľov (1.3)
Výberové konanie (1.4)
Uzatvorenie zmluvy ... (1.5)
Územné rozhodnutie ... (2.1)
Dokumentácia k stav. povol. (2.2)
Získanie stav. povolenia (2.3)
Výpočet fin. prostriedkov (3.1)
Posúdenie možností fin. (3.2)
82
A,B
C
D
E
F
G
E
I
1
7
1
7
1
7
7
7
1
1
1
10
1
10
1
15
21
18
1
1
3
14
2
14
2
21
42
28
2
2
1
10
1
10
1
15
22
18
1
1
K
L
M
N
O
P
R
S
T
U
V
W
X
Výber najvhodnejšej možnosti (3.3)
Vypracovanie invest. proj. (3.4)
Získanie fin. zdrojov (3.5)
Výstavba priestorov (4.1)
Inštalácia zariadenia (4.2)
Skúšobná prevádzka (4.3)
Stanovenie harmonogramu výr. (5.1)
Oslovenie pot. zákazníkov (5.2)
Kompletizácia objednávok (5.3)
Úprava harmonogramu výr. (5.4)
Dokumentácia ku kolaudácii (6.1)
Kolaudačné konanie (6.2)
Spustenie riadnej prevádzky (6.3)
J
K
L
H,M
N
O
N
P,R
S
T
P,R
V
W
1
7
7
14
7
7
1
5
5
1
14
7
1
1
10
14
20
10
10
1
6
8
1
18
14
1
2
14
21
42
14
14
2
7
10
2
21
21
2
1
10
14
23
10
10
1
6
8
1
18
14
1
K vypočítaniu kritickej cesty, ako najdlhšieho času potrebného na
implementáciu projektu je najvýhodnejšie zostaviť sieťový PERT diagram.
Z grafického znázornenia chronologickej väzby jednotlivých aktivít a časových údajov
v jednotlivých uzloch možno jednoducho zistiť časové potreby a rezervy jednotlivých
aktivít. Sieťový diagram je uvedený na obrázku 1. Podľa sieťového PERT diagramu
dostaneme kritickú cestu o dĺžke 153 pracovných dní, čo je približne 31 týždňov.
0
1
1
22
15
A
0
9
10
10
začiatok
1
11
11
10
C
0
10
10
10
21
21
D
0
0
11
11
0
1
22
22
21
21
0
22
22
10
50
10
110
110
O
23
22
100
100
0
10
120
120
P
110
110
0
59
59
G
0
37
1
23
37
23
I
100
77
37
0
59
1
25
59
6
28
126
51
126
S
120
137
17
1
24
51
8
134
143
17
25
0
10
K
28
52
134
T
143
24
J
52
1
28
35
53
53
28
100
1
101
120
120
120
R
119
19
77
0
77
14
49
18
63
28
77
135
U
151
151
138
138
138
138
V
0
M
63
17
152
152
1
153
X
100
35
L
N
77
18
H
E
B
0
37
F
14
152
152
0
koniec
153
W
0
152
- znázornenie kritickej cesty
Obrázok 1
PERT diagram
K priebežnej kontrole stavu a vývoju aktivít poslúži zostavenie časového
diagramu. Na základe časového diagramu možno jasne stanoviť a kontrolovať priebeh
jednotlivých aktivít ako aj dosahovanie míľnikov. Za týmto účelom je potrebné
zostaviť Ganttov diagram.
83
A k ti vi ta
A
B
C
D
E
F
G
H
I
J
K
L
M
N
O
P
R
S
T
U
V
W
X
1
3
5
7
9
11
Č a s v týžd ňo c h
13
15
19
21
25
27
29
31
- o zna č e ni e k ri ti c k e j c e s ty
Obrázok 2
Ganttov diagram
Záver
Na základe výsledku inovačného projektu bolo odporučené firme investovať do
realizácie projektu výroby hračiek a drevných brikiet. Aj keď výroba hračiek nie je
z ekonomického hľadiska tak efektívna ako výroba drevných brikiet, efekt z využitia
propagačných predmetov sa môže odzrkadliť na tržbách z hlavnej činnosti firmy,
výroby sedacieho čalúneného nábytku.
Za zváženie stojí aj kapacita zariadenia na výrobu brikiet. Vytvorenie väčšej
rezervy kapacity strojného zariadenia umožňuje ponúknutie týchto voľných kapacít
pre spracovanie drevných odpadov aj iných firiem. Jednalo by sa o lokálnych
producentov ako sú malé stolárske firmy, spracovatelia guľatiny, atď.
Spoločnosť má niekoľko možností financovania inovačného projektu: vlastné
zdroje, úver, finančný leasing alebo podporný program Národnej agentúry pre rozvoj
malého a stredného podnikania.
Z uvedených možností bolo firme odporučené financovať strojné zariadenia
z úveru alebo finančným leasingom a stavbu prístrešku z vlastných zdrojov. Na
základe ekonomickej analýzy projektu je zrejmé, že projekt je schopný svojimi
výnosmi pokryť náklady na splácanie úveru alebo finančného leasingu. Finančný
leasing bol zvolený z dôvodu jednoduchšej administratívnej činnosti pri získavaní
zdrojov.
Vlastné zdroje spoločnosti by sa mali využiť na investíciu priamo do hlavnej
výroby spoločnosti pre prípad, že spoločnosť sa dostane do finančných problémov. Ak
by sa spoločnosť musela vzdať zariadení na výrobu drevných brikiet, nemalo by to
vplyv na hlavnú výrobu.
Tento inovačný projekt, ktorý bol vypracovaný pre konkrétnu firmu a rieši
konkrétny problém bol úspešne prijatý a okamžite po jeho vypracovaní firma začala
s jeho implementáciou. Realizácia projektu prebieha už niekoľko mesiacov a na
84
základe dosahovaných výsledkov môžeme konštatovať, že ide o komerčne úspešný
projekt.
Použitá literatúra
1.
LOUČANOVÁ, E.: Smerovanie invencií a inovácií v drevospracujúcom
priemysle. In: Zborník z medzinárodnej vedeckej konferencie „Marketing a obchod
2004 – Rok európskej integrácie“. Zvolen: Ústav pre výchovu a vzdelávanie
pracovníkov lesného a vodného hospodárstva SR, 2004, s. 156 – 159. ISBN 80-8910020-1.
2.
PRAVDA: Drevo je lacnejšie a môže byť pohodlné ako plyn. In: Denník
Pravda, 10.2.2004, s. 7
3.
ROSTÁŠOVÁ, M.: Utilization of benchmarking in the sector of wood –
processing industry. In: Zborník vedeckých prác „Acta Facultatis Xylologiae“.
Zvolen: TU, 2004. ISSN 1336-3824.
4.
ZAUŠKOVÁ, A., HORŇÁKOVÁ, R.: The Chosen Results from Research of
Innovation Potential of Small and Middle Enterprisors in Wood-processing Industry.
In.: Scientific Book „The Growth and Developement in Forestry and Wood Industry“.
Zagreb: University of Zagreb, Croatia 2004, p. 21–25. ISBN 953-6307-73-1.
5.
ZAUŠKOVÁ, A., KAJAN, T., HORŇÁKOVÁ, R.: Tvorba inovačného
projektu. Zvolen: RDV DF TU, s. 118.
6.
ZAUŠKOVÁ, A., KUSÁ, A.: Inovácie drevospracujúceho priemyslu v procese
integrácie Slovenskej republiky do Európskej únie. In: Zborník z medzinárodnej
vedeckej konferencie „Trendy v systémoch ridenia podnikov“. Herľany, Košice: TU,
2002, s. 322-326. ISBN 80-7099-911-X.
Ing. Tomáš Kajan
Drevárska fakulta Technickej univerzity vo Zvolene
Masarykova 24
960 53 Zvolen
[email protected]
85
Rozvoj inovací a podnikavosti
Michal Kavan
Námět k tomuto svému konferenčnímu příspěvku jsem získal před lety při svém
studijním pobytu v kanadském Halifaxu, kde jsem se účastnil výukového programu
Management of Change, na kterém jsem měl možnost poznat chod místní regionální
hospodářské komory (Metropolitan Halifax Chamber of Commerce).
Dnes, kdy hovoříme o rozvoji inovací a o podnikání se mně mé kanadské
poznatky vybavují a rád bych se o ně s Vámi podělil. Smyslem mého příspěvku je
poukázat na mimořádný význam našich hospodářských komor pro rozvoj inovací a
podnikatelských subjektů, ústícímu zpětně ke zvýšení prestiže regionálních
hospodářských komor. Poukazuji na akutní potřebu rychlého posílení významu
regionálních hospodářských komor u nás, právě v souvislosti s existencí podniků ve
změněných podmínkách členství v Evropské unii.
Ač nerad, nemohu se vyhnout určité míře nepříjemných srovnání, což ale
neznamená, že znevažuji velmi užitečnou práci mnoha odborníků při budování
regionálních hospodářských komor, aby se jejich chod vůbec dostal na svou současnou
základní úroveň. Všichni musíme usilovat o co nejrychlejší vybudování skutečně
konkurenceschopného podnikatelského prostředí u nás.
Ve svém článku v britském Daily Telegraphu (z pátku 22.4.2004), zveřejněném
v českém vysílání rozhlasové stanice BBC i na Internetu - Kate Conollyová hodnotila
naši republiku podle nedávné studie provedenou Universitou v Michiganu takto: Česká
republika má nízký hospodářský růst, což snižuje její životní úroveň. Vinu za to nesou
nedostatečné inovace a nízká úroveň manažerského vzdělání v zemi, kde produktivita
dosahuje jen 55-ti procent evropského průměru. Tento volně přeložený názor je
v zahraničí běžný. Trpíme nedostatečnou úrovní inovativnosti a tedy nízkou
produktivitou.
Je fakt, že z právního hlediska je podnikatelem každý kdo získal potřebné
oprávnění (dle obchodního zákoníku). Manažeři definují podnikatele jako inovátora,
který racionálním způsobem přesouvá činnosti z hladin nižší výnosnosti do hladin
vyšších. Jako člověka, který se změn nebojí, ale naopak je vítá jako své příležitosti
k posílení své konkurenční pozice na trhu. Urychlením rozvoje regionálních
hospodářských komor-RHK můžeme značně posílit konkurenční pozici mnoha našich
podnikatelů zároveň. V dobře fungující RHK by měl každý získat velmi levné, rychlé,
kvalitní a ověřené informace, právě když je k podnikání, nebo jeho rozvoji, potřebuje.
RHK by měla sloužit i jako kontaktní místo, prostor pro výměnu zkušeností i tržiště
uzavírání obchodů.
Nedávno provedla společnost STEM/MARK pro Hospodářskou komoru ČR
důležitý průzkum názorů malých a středních českých podnikatelů. Šetření se účastnilo
1004 respondentů se záměrem na připravenost fungovat v EU. Ukázalo se, že při
porovnání „organizovaných“ a „neorganizovaných“ podnikatelů (členů a nečlenů)
hospodářských komor se stejně jako jinde ve světě i zde prokázalo, že propojení
podnikatelé jsou mnohem lépe připraveni k této velké inovaci, kterou je jejich vstup do
EU.
86
Dle provedeného průzkumu členové hospodářských komor vykazují mnohem
vyšší připravenost k realizaci nových strategií, (např. expanze firmy do zahraničí), ale
rovněž pro hledání zahraničního partnera, či investora. Naopak velmi nízkou
připravenost prokázali nepropojení podnikatelé. Ti se často pohybu po EU děsí.
Očekávají nárůst nákladů na mzdy, mají strach z přizpůsobení se novým
technologickým postupům a normám, zříkají se nákupu nových zařízení a požadavků
Evropské unie. Téměř čtvrtina dotazovaných respondentů se bojí, že nadcházející
změny přinesou problémy a ty mohou jejich firmu vážně ohrozit.
Dle mého názoru je velmi znepokojivé, že zdrojem informací našim
podnikatelům o podnikání v EU stále nejčastěji slouží masová media jako je tisk,
televize a rozhlas. Většinou popularizované informace, neuchopitelné úrovně, ve
srovnání se zahraničním působením dlouho zavedených hospodářských komor. Dle
mého názoru je třeba rychle a významně posílit funkce našich regionálních
hospodářských komor, jež se zatím rozvíjejí příliš pomalu a neplní svou ve světě
běžnou funkci.
Je nezbytné jednat rychle a vynaložit pro rozvoj regionálních hospodářských
komor mnohem víc finančních prostředků. Jak ze strany státu, tak i všech dalších
zúčastněných. Včetně soukromých vysokých škol.
Žijeme sice ve světě omezených zdrojů, ale vynaložení těchto prostředků právě
nyní se zcela určitě rychle vyplatí. Na druhé straně říkám, že regionální hospodářské
komory musí rovněž co nejrychleji změnit způsob své, zatím rutinní práce. Skutečným
smyslem jejich práce není existovat, ale ze všech sil podporovat produktivitu a
konkurenceschopnost regionů. Kanadská hospodářská komora v Halifaxu se řídí
heslem: „Problémy neexistují, existují jen příležitosti je řešit“. Kanada přitom
neprochází obdobím tak závažných změn jako Česká republika. V práci regionálních
hospodářských komor se musíme mnohem víc zaměřit na uplatňování postupů řešení
zdola nahoru i na realizaci inovací, která tomuto směru postupu řešení odpovídá.
Regionální hospodářské komory vyžadují mnohem flexibilnější obsazení a méně
administrátorů. To je nakonec ne jen můj názor, ale i názor Arnalda Abruzziniho,
generálního tajemníka EUROCHAMBRES.
Pro naše podnikatele je existence v společném prostoru EU určitě zásadní
inovací. Regionální hospodářské komory jim musí s touto významnou inovací
mnohem lépe pomáhat.
Zcela obecně inovací rozumíme změnu užitných hodnot a uspokojení, kterou z
daných zdrojů reálně získáme. Také rychlost je zásadní inovační veličinou. Veličinou
jež sice umí plynout sama o sobě - po dobu života každému, avšak zatímco lidský
život se pomalu prodlužuje – ten inovační se tryskem zkracuje a komplikuje. Má český
podnikatel vytvořeny podobně dobré podmínky ke svému podnikání ze strany našich
vládních strategií? Ano samotným vstupem do EU jsme našemu podnikateli věnovali
dobrou šanci změnit k lepšímu výnosnost svých zdrojů. A stalo to velmi mnoho úsilí.
Třeba dotacemi do bankovnictví.
Co ale dál? Přimlouvám se za rozvoj regionálních hospodářských komor.
Nasměrujme svou podporou dolů, do regionálních organizačních struktur rozvoje
podnikání. Co jsou pro každého podnikatele veličiny na stejné úrovni deficitu jako
87
peníze? Jsou to užitečné a tříděné informace a skutečné úspory jeho drahocenného
času.
Když našim podnikatelům dokážeme účinně v regionálních hospodářských
komorách pomoci, nebudou se cítit na tržním bojišti opuštěni (jak dokládají statistické
průzkumy) a vydáni ostatním západoevropanům na pospas. Nemusí to stát ani příliš
peněz. Nakonec stačí jen správným směrem vyregulovat málo praktické finanční toky,
dnes k nám směřující z Bruselu.
Cílem našeho racionalizačního úsilí musí zatím být především naše
produktivita. Tedy míra účinnosti využívání zdrojů. A zdrojem není jen fyzická práce.
Dalšími zdroji jsou informace, kapitál, organizační struktura, strategie, iniciativa,
kooperace, analýza hledáním příčin nedostatků a mnoho dalšího.
V učebnicích neurologie píšeme o své tvořivosti jako o správném a rychlém
zpracování informací. Aby podnikatelé mohli být v našich regionech tvořiví – a
podnikání o ničem jiném není, potřebují naši podnikatelé dostávat praktické, aktuální,
tedy tříděné informace. Potřebují fungující prostředí regionálních hospodářských
komor.
Prostřednictvím účelně formovaného podnikatelského prostředí jako má
Japonsko či Kanada můžeme mnohem lépe čelit změnám kterým se nevyhneme
(strategie EU v oblasti dovozu asijského textilu atd.). Budeme se muset naučit
užitečněji podporovat vznik systematických inovací, spočívajících na cíleném,
strategicky orientovaném a podporovaném vyhledávání změn, ve skutečném zvýšení
užitných hodnot tam kde je naděje na úspěch.
Má malý a střední podnikatel dost peněz na rozsáhlé předpovědi vývoje bonity
světových trhů? Přehledné informace a informační podpora podnikatelům v reálném
čase pro ně má a čím dál víc bude mít cenu zlata.
Dnes už nestačí jen stále opakovat, že se podnikatelé už konečně musejí naučit
za dobré ceny úspěšně prodávat výrobky jinde, než byli doposud zvyklí. Proč by se to
ale musel každý z nich učit zvlášť a opakovat stejné chyby? Jak si počínat v nepřízni
propojených regionech? V tom všem mohou dobře fungující regionální hospodářské
komory podnikání pomoci.
Utvářet regionální hospodářské komory systematickým způsobem vyžaduje
dobrou motivační strategii, kterou nalézt nebude snadné. Je to avšak nezbytné.
Učit se podnikání je složitý, celosvětově rozšířený, ale diferencovaný výukový
proces. Každý trh nese své vlastní rysy a musí se skládat z mnoha nezávislých
rozhodovatelů. Ale zároveň je stále co se učit a v rozumné míře zobecňovat.
Převezměme to co vyvolá zvýšení naší nízké míry produktivity. Od produktivity se
odvíjí naše životní úroveň, naše úroveň platů.
Inovace které nutně potřebujeme se netýkají jen věcí materiálních a jejich
základem nemusí být pouze věda a technika. Pro organizaci podpory podnikání
potřebujeme dnes udělat to, co jsme včera udělali pro rozvoj managementu. Například
ve vysokoškolské výuce. Vyrovnejme své zpoždění.
Právě se měnící sociální prostředí je výzvou, na kterou je třeba reagovat.
Potřebujeme integrovat podnikatelské úsilí a potřebujeme vhodnou hospodářskou
politiku. Tu potom hodnotit podle výsledků v konkurenční schopnosti, v porovnání
88
s nejvyspělejšími. Ve všech sférách potřebujeme skutečné podnikatele. Tvořivé lidi,
kteří problémy neobchází, ani na ně jen nepoukazují, ale sami je řeší, nebo se o řešení
aspoň pokusí. A na druhé straně jejich vedoucí, kteří takové inovátory podpoří.
Vytvořme v našich organizačních strukturách skutečně pro-inovační prostředí. Nejvíc
je ho dnes zapotřebí v regionálních hospodářských komorách a doprovodných
regionálních strukturách. Tam by se měly rodit inovační náměty k prosazení v duchu
dnešních užitných hodnot. V regionálních hospodářských komorách je v současné
době klíč k přesunu našich aktivit z hladin nízké výnosnosti do hladin s výnosností
mnohem vyšší. Zkraťme své dlouhé a zamotané informační toky i dlouhé průběžné
doby doručení informací zákazníkům. Snížíme tak podnikatelům vysoké náklady a
přitom dosáhnou na vyšší kvalitu.
Prostřednictvím regionálních hospodářských komor a jejich podnikatelsky
orientovaných zástupců lze pro rozvoj podnikavosti skutečně udělat velmi mnoho.
Podnikání v regionech potřebuje autorizované informace a celoživotní vzdělávání,
které jsou nezbytnou dostředivou silou regionálních komor. Principům podnikání by se
měly učit i žáci na základních školách. Kdo je a kdo není skutečný podnikatel. Čím se
zabývá? Co je smyslem jeho práce? Jakými se řídí principy?
Potřeba systematických inovací u nás nepramení jen z nově vzniklých znalostí
ve světě, ale především z výsledků porovnání produktivit. Potřeby inovací se dají
rozpoznat ve všech pro nás nečekaných událostech. V rozpornostech našich prognóz,
v každodenních „osvědčených“ rutinách, ale i v u nás obávaných změnách struktury
oborů, nebo vývoji vzdálených regionů. Náš léty zaběhnutý pohled na svět je třeba
změnit dobrými nápady. Na ně musíme sami přijít, nebo je získat z výměny
zkušeností. Kde se zkušenosti lépe předají než v dobře fungujících regionálních
hospodářských a agrárních komorách.
Plán činnosti regionálních hospodářských komor by měl vycházet z hlubších a
ne jen tradičních průzkumů potřeb podnikatelů v regionu. Výsledky průzkumů také
nestačí jen prezentovat na svolaném Podnikatelském setkání a dát na vývěsku,
abychom je zanedlouho nechali projít schválením představenstvem komory.
Úspěšní podnikatelé své aktivity a vývoj situace neustále analyzují a korigují.
To samé musí provádět i regionální hospodářská komora. Měla by se také učit od
jiných, předávat požadavky nahoru. Podporuje konkurenceschopné výrobní procesy a
používané technologie. I do výrobních procesů se snaží prosazovat evropské
standardy, procesní směrnice ochrany životního prostředí, výkaznictví, nebo
účetnictví.
Dodržování závazných pravidel EU bychom měli zároveň spojit s dohledem
(prostřednictvím hospodářské komory ČR) nad dodržováním opravdu rovných
podmínek volné soutěže pro všechny. Ani tomuto trendu se aktivity regionálních
hospodářských a agrárních komor zatím nepodřizují.
Významnou, avšak zpožděnou iniciativou, podpořenou neodpovídajícími
státními prostředky jsou rodící se Informační Místa pro Podnikatele (IMP), která
jsou projektem ve stádiích různé rozpracovanosti a bohužel si kladou pouze minimální
cíle.
89
Cíle IMP se mně nejeví jako dostatečné vzhledem k porovnáním s podobnými
projekty ve světě (úkoly amerických The Small Business Development Center (SBDC,
SBA, SBIC, …).
Náš projekt IMP by si zasloužil mnohem lepší finanční podporu vlády.
Potřebujeme, aby co nejdřív umět podnikatelům poskytovat mnohem širší nabídku
služeb s prakticky uchopitelným zaměřením. Podnikatelé se dožadují skutečně
tvůrčího poradenství, podpořeného mnohem reálnější podporou. Individuální
konzultace poskytované podnikatelům regionu k problematice fungování trhů všude v
EU jsou dnes nezbytností. V reálném čase kvalitní komerční informace o konkrétních
nabídkách a poptávkách.
Je třeba významně urychlit rozvoj integrovaného servisu podnikatelům
v kontaktních místech (informačních, či oborových místech pro podnikatele), která
potřebujeme v každé pověřené obci třetího stupně (v tzv. malém okresu). Kromě
regionálního, musíme urychlit výstavbu oborového pokrytí. Mám na mysli
specializovaná "oborová informační místa". Ta by měla odpovídat za tvorbu příruček,
které by obsahovaly návody k tvorbě projektů „krok za krokem“. Ke kontrole
jednotlivých kontaktních míst potřebujeme rychle vytvořit skutečně pravdivou zpětnou
vazbu. Nejlepší zpětnou vazbou bude hodnocení spotřebitelů samých, získané na
podkladě objektivní statistiky, především malých a středních podnikatelů.
Inovace dnešních RHK se neobejdou bez systematického přístupu v utváření
exportního a kooperačního potenciálu regionů. Potřebujeme odvážné strategie pro
projekty zaměřené na zvýšení konkurenční schopnosti podnikatelů a na budování
jejich exportních příležitostí. Až toto bude realitou, můžeme se soustředit na samotnou
prezentaci konkurence-schopných firem.
Je třeba dotvořit systém pro komunikaci podnikatelů s institucemi na městské,
krajské, celostátní i evropské úrovni. Zkrátit vzdálenosti mezi těmi, kteří mají ve své
kompetenci podporu malého a středního podnikání s uživateli jejich snažení.
Velmi významnou a bohužel i stále opomíjenou a nedoceněnou je spolupráce
regionálních hospodářských komor s odbornými a vědeckými kruhy našich
vysokých škol. Překonejme bariéry zbytečných obchodních tajemství. Vysoké školy
mohou významně pomoci v rozvoji regionu, podpořit sílu regionální hospodářské
komory. Zapojme vysoké školy do spolupráce v síti Eurochambres (asociaci 37
národních a 1500 regionálních komor). Nemyslím tím účast děkanů na výročním
kongresu, ale někoho méně zaměstnaného, kdo bude mít čas na odborně analyzované a
mnohokrát opakované i srozumitelně prezentované informace o chodu Evropské
komise v Bruselu.
Integrace EU je neslučitelná s pomalým a nekvalifikovaným tokem informací.
Prostřednictvím české podnikatelské reprezentace v Bruselu, přímých kontrahovaných
vazeb je nutné nikoli jen podporovat, ale realizovat skutečné zastoupení našich regionů
- krajů i měst v rozhodovacím sídle EU. Potřebujeme více individuálních, na míru
šitých služeb pro skutečně informované exportéry. Současné akce spolupráce
s agenturou Czech Trade - „Regionální manager Czech Trade“ nestačí.
90
Potřebujeme dosáhnout stavu, kdy by se měl každý náš malý podnikatel dobře
vyznat v existujících projektech možností ko-financování jeho případných aktivit
z různých zdrojů: EU, MPO, MZV, grantů KÚ JMK, OPPP, SFMP, SPP, IVF, Phare
CBC a dalších. Proč by změny podnikatelům nevyučovali přímo odborníci z vysokých
škol? Školy jsou schopny informace a zkušenosti s fungováním firem v EU rychle a
profesionálně předat podnikatelům ve svých učebnách a při tom se přiblížit praxi.
Potřebujeme mnohem efektivněji fungující místa (RHK) pro vyhledávání
takových projektů integrace teorie s praxí. Propojení prospěje jak podnikatelům, tak
vysokým školám. Je třeba propracovat systém konzultací a společných projektů
regionálních hospodářských komor a vysokých škol během celého roku.
Posílit efektivitu práce Regionálních poradenských a informačních center lze
tedy mnoha způsoby. Například programy typu „Poradenství“, financované ze státního
rozpočtu, nebo ze strukturálních fondů, které umožňují dotovat poradenské a
vzdělávací služby pro malé a střední podnikatele. Vysoké školy mohou poskytnout
malým, středním i velkým podnikům skutečně nezávislé a důležité srovnávací analýzy
s případnou možností i certifikací kvality. Hospodářské komory by měly víc
spolupracovat s vysokými školami v oblastech:
• Odborných seminářů a oborových dnů,
• konzultací pro účastníky rekvalifikačních kursů i pro začínající podnikatele,
• konzultací k vhodným podnikatelským záměrům,
• konzultací k programům typu KREDIT, včetně hodnocení Žádostí,
• odborných konzultací a možná i sdíleného dohledu nad efektivností sítě
regionálních informačních míst (vyhodnocování zpětných vazeb, připomínek a
požadavků podnikatelů) atd.
Pro současnou vzdělávací politiku v zemích Evropské unie je příznačné uplatňovat
koncepci celoživotního vzdělávání. Koncepce je založena na zásadě, že pro dosažení
a udržení hospodářské prosperity i dobré sociální úrovně každé země již nestačí
vzdělání získané ve škole v mladším věku, ale je třeba se vzdělávat v průběhu celého
života. Především tedy života pracovního. Vychází se ze zkušenosti, že kdo si znalosti
průběžně nedoplňuje, zaostává a ztrácí konkurenční schopnost.
Je dnes u nás nejvyšší čas integrovat vzdělávání dospělých (poskytovaného
vysokými školami), se vzděláním amatérsky realizovaným podniky, úřady,
regionálními, odvětvovými, nebo dalšími organizacemi.
V EU (na rozdíl od České republiky) se nejrychleji rozvíjí vzdělávání
dospělých. Tím vzdělanost v Česká republice zaostává, protože naše vzdělávací
politika se zaměřuje většinou jen na vzdělávání dětí a mládeže. Účast dospělých na
dalším vzdělávání je v ČR nižší než v tradičních zemích EU a dokonce v některých
bývalých kandidátských zemích. Rovněž výdaje podniků na vzdělávání zaměstnanců
jsou v ČR oproti zemím EU jen asi poloviční a dokonce rostou pomaleji. To se musí
rychle změnit!
Projekt zavádění Informačního systému pro malé a střední podnikání (IS MSP)
je třeba tvůrčím způsobem ověřovat a rychle zlepšovat. Rovněž doporučuji výrazně
posílit informační a komunikační procesy v rámci sítě hospodářských komor, které
zatím rovněž váznou. Úroveň činnosti regionálních hospodářských komor je třeba
91
sjednotit na principech Benchmarkingu. Kromě nezbytné rutiny, kterou je možné
automatizovat, potřebují komory mnohem víc tvořivosti. Regionální hospodářská
komora musí být místem, kde se shromažďují podnikatelsky užitečné znalosti a
zkušenosti opravdu z celého světa. Je tomu tak proto, protože celý svět prodává
v našich supermarketech. Absence takových informačních míst znevýhodňuje naše
podnikatele oproti konkurenci.
To vše nebude možné realizovat, jestliže podnikatelská regionální
samospráva nedostane více kompetencí. Dejme podnikatelským regionálním
samosprávám důležité kompetence, které mají za našimi hranicemi. Zkušenosti
v tomto směru prokazují dobré výsledky (uznávání odborné kvalifikace pro výkon
živnosti, odborné vzdělávání…). Kontrolovaný rozvoj podnikatelské samosprávy by
měl vést k větší podpoře domácích nápadů, měl by se pozitivně projevit i v
zastupování ve vyšších, evropských orgánech a profesních skupinách.
Jsem toho názoru, že je třeba podpořit myšlenku obnovení činnosti
Hospodářské rady vlády, protože současná cesta k vládě je z podnikatelských
regionů příliš dlouhá. Když byla v roce 1998 její činnost zastavena, projevil se deficit
důležitého diskusního nástroje s podnikatelskou sférou. Poradní skupiny jednotlivých
ministerstev jsou sice vhodné, ale Hospodářskou radu vlády nahradit nemohou.
Zjednodušme ty zákony, které zbytečně zatěžují především malé podnikatele.
Brání jim v zakládání firem a značně zhoršují jejich výsledky. Ať mohou malí
podnikatelé fungovat podle jednoduchých pravidel a nemusí se bát a platit nepotřebné
služby drahých expertů. Podnikatelská samospráva by měla být neopominutelným
připomínkovým místem chodu regionálních hospodářských komor.
Potřebujeme vybudovat spravedlivější podnikatelské prostředí, s jednoduššími
předpisy (např.daňovými) a s rovnými i rychlými postihy pro všechny nepoctivce. O
úspěchu firmy má rozhodovat jen zákazník na trhu.
Jsem toho názoru, že potřebujeme uznat větší vliv regionálních podnikatelských
samospráv.
V souvislosti s fungováním ČR v EU navrhuji provést v činnosti hospodářských
regionů jakýsi inovační audit. Audit, který by přezkoumal tvůrčí výkonnost, s cílem
určit problémové oblasti a inovační příležitosti. Pak sestavme strategii a projekt ke
zlepšení produktivity fungování regionálních hospodářských komor.
Také potřebujeme stanovit systematickou sekvenci diagnostických a
kontrolních kroků, vedoucích k opravdovému zvýšení konkurenční schopnosti našich
regionů v širokém měřítku.
Literatura:
1.
Vysušil J., Macík K., Freiberg F.: Ekonomické výpočty v řídící praxi, Institut
řízení Praha, 1989.
2.
Zralý, M.: Zajistěte si komplexně orientované řízení podniku, sborník
mezinárodní konference, Praha 1997, Institute for International Research, Wien.
3.
Bauer, J.: Tschechischer Maschinenbau-Bereit für Kooperation. In: Teilname
der Tschechischen Republik an der Messe Swisstech 98. Švýcarsko: Handelskammer Schweiz-Tschechischen Republik. 1998. p. 11-38.
92
4.
Vaniš L.: Risky Alternatives Decision Making Under Incomplete
Information, sborník mezinárodní konference Workshop 2002.
5.
Hadraba, J. Marketing. Produktový mix – tvorba inovací produktů,
Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, Plzeň, 2004
doc. Ing. Michal Kavan, CSc.
vedoucí oddělení vědy a výzkumu
Lindnerova 575/1
180 00 Praha 8
[email protected]
93
Měření celkové produktivity při soudobých inovacích
podnikových systémů
Jiří Klečka
Úvod
Na základě analogie s aktuálním vývojem ve vyspělých ekonomikách lze
konstatovat, že vstup ČR do EU spolu s globalizačními procesy a sílící
nepředvídatelností poptávky a nerovnoměrností vývoje v podnikatelské oblasti povede
k naléhavé potřebě dosahovat a udržovat konkurenceschopnost českých podniků
zvyšováním jejich efektivnosti, a to i – a možná především – inovacemi podnikových
systémů založenými na přednostech přechodu od tradičního operačního řízení k
procesnímu řízení výroby a celého podniku. To vyžaduje přizpůsobení systémů měření
a ukazatelů podnikové a zejména vnitropodnikové efektivnosti novým nárokům.
1 Vývojové stupně systémů měření a ukazatelů ve vnitropodnikovém řízení
Obvyklý stav v oblasti měření a ukazatelů ve vnitropodnikovém řízení českých
podniků, kde fungují tradičně koncipované podnikové systémy a tradičně
organizované výroby, založené na operačním konceptu řízení a operační optimalizaci,
lze charakterizovat takto:
• ve vnitropodnikovém řízení převažuje tradiční účetní systém založený na
objemech a cenách výrobků a na kalkulovaných nákladech,
• alokace režijních nákladů se často odvozuje ze základny přímých mezd, a
to obvykle bez podrobných a aktualizovaných analýz vhodnosti této
rozvrhové základny,
• informace jsou zpožděné („off-line“), čímž bývá zásadně omezena jejich
využitelnost k pružnému ovlivňování (optimalizaci) reálných (výrobních)
procesů.
V „přechodových fázích“ v oblasti měření a ukazatelů ve vnitropodnikovém
řízení od tradičních systémů, založených na operačním konceptu řízení a
optimalizace, k progresivním novým podnikovým systémům, založeným na procesním
konceptu řízení a na procesní optimalizaci, bývají zavedeny:
• způsob rozvrhování režijních nákladů realizovaný na základě
permanentně aktualizovaných analýz a výpočtů respektujících příčinné
faktory vzniku režijních nákladů,
• normování nákladů a dalších veličin k používání metod řízení podle
odchylek, přičemž pro potřeby využívání hodnotových kritérií ve
vnitropodnikovém řízení se vytvářejí nejen nákladová (respektive
výnosová či výdajová) střediska, ale rovněž střediska zisková, rentabilní a
investiční,
• technickoekonomické ukazatele hodnotové povahy a rovněž – v jednotě s
nimi – i tzv. procesní ukazatele nefinanční povahy (jako jsou např.
ukazatele plnění dodacích termínů, pružnosti reakce na požadavky
zákazníků, ukazatele průběžné procesní doby a doby jednotlivých fází,
94
ukazatele participace pracovníků na zlepšování a další), umožňující mj.
včasnou reakci na abnormality.
Stav a fungování v oblasti měření a ukazatelů ve vnitropodnikovém řízení
nových podnikových systémů v podobě (úrovni, stupni, fázi), v jaké existuje v
předních světových podnicích (world class company – podnik světové třídy) a která
zároveň představuje aktuální „etalon“, k němuž směřují ty podniky, které jsou již na
cestě přechodu k procesnímu řízení a usilují o světovou konkurenceschopnost, lze
(stručně) popsat takto:
• systém ukazatelů technických i technickoekonomických parametrů
fungování výrobních procesů je propojen se systémem finančních
výsledkových ukazatelů, včetně propojení s vrcholovými ukazateli
efektivnosti celého podniku, konstruovanými podle nejnovějších
poznatků podnikové ekonomiky, tj. založenými na kapitálové výnosnosti
a na ekonomickém zisku, resp. na ekonomické přidané hodnotě – např.
ukazatele ROCE, EVA, CFROI, TFP,
• modelování ekonomických důsledků různých výrobkových a výrobních
procesních alternativ.
2 Nové nároky na reflexi ekonomických efektů
Úspěšné inovace podnikových systémů spočívající v přechodu od operačního
k procesnímu konceptu organizace v mnohých podnicích ve světě i v ČR ukazují, že
zejména ve snižování a řízení úrovně zásob podnikového majetku (aktiv) – jak
krátkodobého, tak dlouhodobého – je velký potenciál zvyšování efektivnosti
podniků (výrob) a udržování a růstu jejich konkurenceschopnosti.
Důraz na řízení úrovně zásob ovšem vyžaduje od systému měření a ukazatelů
nákladů řádnou hodnotovou reflexi nejen z hlediska spotřeby vstupů, ale i z hlediska
jejich vázanosti.
Účetní náklady (uvažujeme-li obvyklé pojetí) odrážejí zcela (až na zkreslení
z alokačních a cenových nepřesností a externalit) hodnotu spotřeby vstupů (tj. spotřeby
různých forem oběžného a dlouhodobého majetku a práce), avšak hodnotu oběti
způsobené existencí zásob oběžného a dlouhodobého majetku (a v určitém smyslu i
zásob výrobního faktoru práce) odrážejí pouze z (obvykle menší) části. Neodrážejí
totiž mj. hodnotu oportunitních nákladů vlastního kapitálu, jímž jsou sledované
(řízené) zásoby majetku (z určité části) financovány.
Naproti tomu ekonomické náklady tuto důležitou složku reflexe poskytují. I
proto roste v praxi význam těch ekonomických kritérií, které se neomezují jen na
reflexi účetních nákladů a zisku, ale vycházejí z kategorií ekonomických nákladů a
ekonomického zisku – např. ukazatele EVA, CFROI, TFP.
3 Měření a nové hodnotové ukazatele produktivity
Pro nové požadavky hodnocení a řízení inovací z hlediska jejich dopadu
na produktivitu podniku, jeho procesů a útvarů má vedle měření úrovně a vývoje
produktivity práce, např. ukazatelem
95
pridana hodnota
,
pracovnici, odpracovane hodiny apod.
velký význam také měření úrovně a vývoje celkové a parciálních produktivit,
ovšem pracující s náklady nikoli pouze účetními, ale ekonomickými (tj. účetními +
oportunitními), ukazatelem celkové produktivity (TFP – Total Factor produktivity)
hodnota výstupu (tržby)
.
ekonomické náklady spotreby a držení vstupu (vsech druhu nebo urciteho druhu)
Takto konstruovaný ukazatel produktivity relativně nejlépe vyhovuje nejen
tradičním nárokům operačního řízení, ale i novým nárokům procesního řízení, řízení
štíhlé výroby, včetně řízení aktiv. Odráží totiž jak účinnost spotřeby, tak i držení
(vázání) výrobních faktorů (a tím i ekonomické oběti z držení zásob aktiv) a lze
jej účinně používat při analýze úrovně i vývoje tvorby ekonomické přidané
hodnoty (EVA).
(Takovéto) soudobé ukazatele (a příslušné postupy analýzy) produktivity a
jejího vlivu na ekonomický zisk se člení podle
• vyjadřované charakteristiky (úroveň a pohyb útvarových (lokálních) i
podnikové hodnoty ukazatele EVA, vlivy změn celkové produktivity a
dalších faktorů (cen a objemů produkce) na změnu ukazatele EVA,
• komplexnosti zjišťované produktivity (celková, parciální),
• typu výstupu (stejnorodý, různorodý),
• typu podrobnosti disponibilních dat o vstupech (bez, či se specifikací
vzhledem ke druhům výstupu),
•
typu statistické metody pro rozklad u „dynamických“ charakteristik
(Montgomeryho indexy, tj. „logaritmická metoda“ (souběžné změny), metoda
postupných změn).
Dále uvedené početní postupy, analýzy a ukazatele pracují s následujícími
základními veličinami:
∗ pro výstup (tržby, resp. výnosy) ve sledovaném časovém intervalu:
- ceny jednotek výstupů (výroby) p, resp. pj pro j-tý druh výstupu (j = 1,
2,…, m),
- počty jednotek výstupů q, resp. qj,
∗ pro vstup (ekonomické náklady46):
- ceny (náklady) jednotek vstupů pv,i pro i-tý druh vstupu (do spotřeby i do
(ve) vázání) (i = 1, 2,…, n); u vázaných složek vstupu se příslušná cena
odvozuje z nákladů kapitálu (WACC),
- počty jednotek vstupů vi, resp. vi,j; u vázaných složek vstupu jde de facto
o (peněžní) hodnoty jejich průměrných stavů ve sledovaném období.
46
Přesněji jde o modifikaci (resp. zjednodušené vyjádření) ekonomických nákladů, kde se z
oportunitních nákladů uvažují pouze oportunitní náklady vlastního kapitálu, a nikoli ostatní oportunitní náklady,
a to v souladu s konstrukcí ukazatele EVA.
96
Základními typy ukazatelů zde jsou:
- ukazatele celkové produktivity,
- ukazatele parciálních (tj. za dílčí druhy vstupů) produktivit,
- ukazatele ekonomického zisku (na bázi ekonomické přidané hodnoty, EVA).
Rozdíly jak z věcného, tak z početně technického hlediska, jsou mezi výpočty
- statických zjištění o produktivitě a
- zjištění o dynamice produktivity a jejích ekonomických dopadech.
Jako statická47 zde chápeme zjišťování o produktivitě v podmínkách jednoho
(téhož) časového období. Nedochází při nich k časovému srovnávání údajů.
Tato vyjádření (sama o sobě nevypovídající bez doplňkového časového
srovnání o změnách v čase) lze realizovat vyčísleními hodnot celkové produktivity,
EVA a parciálních produktivit.
Tento výrazový aparát lze de facto používat k řešení zejména následujících typů
zadání:
• určit u zkoumaného výrobního systému jeho produktivitu a příspěvek fungování
tohoto výrobního systému k tvorbě EVA za (uplynulé) období (zjišťování ex
post),
• porovnat (zhodnotit) zamýšlené varianty inovací ve struktuře výrobních vstupů
u určitého výrobního systému z hlediska rozdílů v celkové produktivitě i v jejích
jednotlivých složkách, parciálních produktivitách, a z hlediska rozdílů v
příspěvku k EVA (srovnání skutečnosti s modelovou simulací změn v časově
fixovaném parametrickém prostředí a při fixaci kvality i kvantity výstupu),
• u různých výrobních systémů ve stejném cenovém parametrickém prostředí
(prostorové srovnávání ex post) porovnat, jakož i shrnovat, jejich
(nedynamické) charakteristiky (jde-li ovšem, z hlediska tvorby přidané hodnoty,
o disjunktně vymezené výrobní systémy), skutečně dosaženou celkovou
produktivitu, její složky (parciální produktivity), jakož i příspěvek fungování
daného výrobního systému k tvorbě EVA,
• realizovat srovnání skutečnosti o produktivitě s plánem, jakož i srovnání
dosažené produktivity s určitým standardem produktivity48, ovšem za
předpokladu fixovaného cenového a objemového parametrického prostředí
(požadavkem na tuto fixaci se již ovšem dostáváme k modifikovanému využití
47
Rozdíl mezi označením „dynamický“ a „statický“ zde chápeme v tom smyslu, zda se v daných
propočtech vyskytuje, či nevyskytuje časové srovnání. Další upřesnění užitého chápání této kategorizace
vyplývá nepřímo z dalšího textu.
48
Specifickou formou (nečasového) indexu produktivity je poměr
produktivita
standard produktivity
,
kde se porovnává zjištěná produktivita se standardem produktivity, který je optimální produktivitou
vypočtenou metodami průmyslového inženýrství pro posuzované podmínky podniku. Tento index produktivity
tak vyjadřuje dosahovanou míru stanoveného optima produktivity.
Další možnou formou srovnání je benchmarking (mezipodnikové srovnání).
97
určitých prvků dále popisovaného aparátu pro dynamická vyjádření (vyjádření
změn v čase)).
Postupy zkoumání dynamiky produktivity, konstruované pro časové srovnání,
zahrnují, vyžadují a zároveň umožňují – navíc
• vyčíslit změny celkové produktivity (jakož i jejích analytických složek,
parciálních produktivit) v čase a
• přinášet oddělená vyčíslení dopadů změny produktivity (jak celkové, tak i za
její analytické složky, parciální produktivity) na tvorbu EVA, jakož i
vyčíslení dopadu ostatních faktorů změny tvorby EVA, a to změn v cenách
výstupů i vstupů a změn v rozsahu (a případně i v sortimentu) výstupu.
Tedy vedle „statických“ zjištění, např. jak velký byl (kladný či záporný)
příspěvek hodnoceného výrobního subsystému k EVA podniku, lze provádět i
srovnávání mezi variantami nebo „dynamická“ zjištění – lze kvantifikovat rozdíly
(resp. změny) v příspěvku hodnoceného podnikového subsystému tvorbě podnikové
EVA, a to vlivem rozdílů
- v jednotlivých parciálních produktivitách a v produktivitě celkové,
- v (i jednotlivých) cenách druhů výstupu i vstupu,
- v (i jednotlivých) množstvích u druhů výstupu.
Příklady (lokálních i celopodnikových) základních a syntetických ukazatelů:
Parciální produktivita:
qj
.
vi , j
(1)
Celková produktivita (TFP):
m
∑p
j =1
n
*qj
j
.
m
∑∑ p
i =1 j =1
v ,i
* vi , j
(2)
Ekonomická přidaná hodnota (EVA):
m
n
m
∑ p j * q j − ∑∑ pv,i * vi , j .
j =1
i =1 j =1
(3)
98
Z rozkladu
p1
p0
p * q − p0 * q 0
EVA1 − EVA0 =
* 1 1
* (EVA1 − EVA0 ) +
p1 * q1
EVA1 − EVA0
ln
p *q
140440 444442444444443
ln
zmena EVA vlivem zmeny ceny jednotky produkce
q1
q0
p * q − p 0 * q0
+
* 1 1
* (EVA1 − EVA0 ) +
p1 * q1
EVA1 − EVA0
ln
p *q
140440 444442444444443
ln
zmena EVA zpusobena casti vlivu zmeny objemu produkce


p v ,i ,1
ln

n
p v ,i , 0
− ( p v ,i ,1 * vi ,1 − p v ,i ,0 * vi ,0 )

+ ∑
*
* (EVA1 − EVA0 ) +
p v ,i ,1 * vi ,1
EVA1 − EVA0
i =1
 ln
p v ,i , 0 * v i , 0
 14
444444444
4244444444444
3

zmena EVA vlivem zmeny ceny jednotky i -teho vstupu
q1
v
− ln i ,1
q0
vi , 0
− ( pv ,i ,1 * vi ,1 − pv ,i , 0 * vi , 0 )
+
*
* (EVA1 − EVA0 ) +
pv ,i ,1 * vi ,1
EVA1 − EVA0
ln
p ,i ,0 * vi , 0
14v4
44444444244444444443
zmena EVA vlivem zmeny i -te parcialni produktivity


q
ln 1

− ( pv ,i ,1 * vi ,1 − pv ,i , 0 * vi , 0 )
q0
*
* (EVA1 − EVA0 )
+

p *v
EVA1 − EVA0
ln v ,i ,1 i ,1

pv ,i ,0 * vi , 0
14444444444244444444443 

zmena EVA zpusobena casti vlivu zmeny objemu produkce
jsou (přímo či nepřímo) odvozeny následující ukazatele.
Celková změna tvorby ekonomické přidané hodnoty (EVA) vlivem změny
celkové produktivity, cen a objemů výroby (k rozkladu):
n m
n m
 m


p
*
q
−
p
*
v
−
p
*
q
−
pv ,i ,0 * vi , j , 0  .
∑
∑
∑
∑∑
j ,1
j ,1
v ,i ,1
i , j ,1
j ,0
 ∑ j ,0
j =1
i =1 j =1
i =1 j =1
 j =1

m
(4)
Změna tvorby ekonomické přidané hodnoty (EVA) vlivem změny celkové
produktivity (podle principu Montgomeryho indexu):
99
q j ,1
− ln
n
m
∑∑
i =1 j =1
ln
vi , j ,1
q j ,0
vi , j , 0
* ( p v ,i , 0 * vi , j , 0 − p v ,i ,1 * vi , j ,1 ) .
p v ,i ,1 * vi , j ,1
p v ,i , 0 * v i , j , 0
(5)
Změna tvorby ekonomické přidané hodnoty (EVA) vlivem změny parciální
produktivity i-tého vstupu (podle principu Montgomeryho indexu):
q j ,1
− ln
q j ,0
vi , j ,0
m
∑
j =1
v i , j ,1
ln
pv ,i ,1 * v i , j ,1
(
)
* pv ,i ,0 * v i , j ,0 − p v ,i ,1 * vi , j ,1 .
p v ,i , 0 * v i , j , 0
(6)
(Smíšený) index celkové produktivity, cen a struktury objemů výroby (k
rozkladu):
m
∑p
j ,1
j =1
n
* q j ,1
m
∑∑ p
i =1 j =1
v ,i ,1
* vi , j ,1
.
m
∑p
j ,0
j =1
n
* q j ,0
m
∑∑ p
i =1 j =1
v ,i , 0
* vi , j , 0
(7)
Index celkové produktivity (podle principu Montgomeryho indexu):
q j ,1
vi , j , 1
− ln
q j,0
n
(
m
∑∑
i =1 j =1

 ∑∑ p v ,i ,1 * vi , j ,1
 i =1 j =1
 n m
 ∑∑ p v ,i , 0 * vi , j ,0
 i =1 j =1
n
m






ln
n
vi , j , 0
* pv , i , 0 *vi , j , 0 − pv , i ,1 *vi , j ,1
pv , i ,1 *vi , j ,1
)
pv , i , 0 *vi , j , 0
m
n
m
∑∑ pv ,i ,1*vi , j ,1 −∑∑ pv ,i , 0 *vi , j , 0
i =1 j =1
i =1 j =1
.
(8)
100
Index parciální produktivity i-tého vstupu (podle principu Montgomeryho
indexu):
q j ,1
vi , j , 1
− ln
q j,0
m
∑
j =1 ln

 ∑ p v ,i ,1 * vi , j ,1
 j =1
 m
 ∑ p v ,i , 0 * vi , j ,0
 j =1
m






(
vi , j , 0
* pv , i , 0 *vi , j , 0 − pv , i ,1 *vi , j ,1
pv , i ,1 *vi , j ,1
)
pv , i , 0 *vi , j , 0
m
m
j =1
j =1
∑ pv ,i ,1*vi , j ,1 −∑ pv ,i , 0 *vi , j , 0
.
(9)
Literatura:
1.
KLEČKA, Jiří, MATĚJKA, Marcel. Nové podnikové systémy. 1. vyd. Praha :
VŠE, 2004. 143 s. ISBN 80-245-0702-1.
2.
KLEČKA, Jiří. Nové potřeby a možnosti měření ve vnitropodnikovém řízení –
metodologie a IS PPROI a nové hodnotové ukazatele. Praha 20. 5. 2004 – 21. 5. 2004.
In: KOPALOVÁ, Helena (ed.). Adaptační a rozvojové procesy firem po vstupu do EU.
Praha : VŠE, 2004, s. 231–236. ISBN 80-245-0678-5.
Ing. Jiří Klečka, Ph.D.
katedra podnikové ekonomiky
Vysoká škola ekonomická
nám. W. Churchilla 4
130 67 Praha 3
[email protected]
101
Inovácie ako podmienka konkurencieschopnosti
drevospracujúceho priemyslu na globálnom trhu
Erika Loučanová
Úvod
Jedným zo základných strategických cieľov hospodárskej politiky krajín
Európskej únie je trvalý rast konkurencieschopnosti výrobkov a to v rámci
globalizujúcich sa trhov. Novokoncipované globálne trhy, od ktorých je SR závislá,
vyžadujú rozvoj tých oblastí priemyslu, ktoré majú svoje špecifické postavenie a sú
schopné vykazovať aktívne saldo zahraničného obchodu. Pre Slovensko je touto
surovinou drevo, ako materiál s environmentálnou kvalitou a hygienickou
nezávadnosťou.
Inovačný manažment drevospracujúcich podnikov s dobrou inovačnou aktivitou
a inovačným potenciálom je nezaplatiteľné bohatstvo podniku na globalizujúcich sa
trhoch a stále sa zvyšujúcimi požiadavkami zákazníkov.
1. Inovačný potenciál ako podmienka konkurencieschopnosti podnikov
Inovačná aktivita je základným predpokladom komerčného úspechu
podnikateľskej jednotky v podmienkach trhovej ekonomiky. Predstavujú dôležitý
dynamizujúci faktor každého podniku a zároveň tvoria významný spojovací most
medzi prítomnosťou a budúcnosťou každej firmy, ale aj ekonomiky ako celku. Ak má
podnik záujem zvyšovať investičnú aktivitu, t.j. chce byť inovačným, moderným a
konkurencieschopným podnikom, musí hľadať všetky dostupné zdroje a najmä využiť
vo svoj prospech rozhodujúce činitele ovplyvňujúce inovačnú činnosť podniku.
Inovačná schopnosť je v súčasnosti považovaná za ultimatívnu podmienku
konkurencieschopnosti všetkých druhov podnikov. V meniacom sa podnikateľskom
prostredí a vytváraní globálneho trhu, ktorého hnacou silou sú stále náročnejšie
požiadavky zákazníkov, rast ponuky a služieb a tým aj vyššia konkurencia na trhoch,
technologický rozvoj a globalizácia podnikania, sú inovácie prostriedkom zvládnutia
zmien. Inovačný potenciál podniku je v podstate jeho internou charakteristikou. Pre
jeho rozvoj je však potrebné identifikovať kritické miesta, respektíve využívať
konkurenčnú výhodu.
Konkurenčnú výhodu zabezpečuje v podniku aj inovačný potenciál, ktorý sa
dotýka všetkých oblastí podnikového prostredia. Medzi najdôležitejšie patria:
• výrobky a služby,
• výrobné (realizačné) procesy,
• dodávateľské vzťahy,
• marketing a predaj,
• organizačný systém riadenie ľudí,
• finančné riadenie,
• informačné technológie.
102
Obrázok 1 Inovačný potenciál podniku
Ako najdôležitejší artikel inovačného potenciálu podniku sú výrobky a služby.
Výrobky musia mať také kvalitatívne, t.j. technické, estetické a ďalšie vlastnosti, ktoré
sú schopné zaujať zákazníka pred inou podobnou ponukou. Navyše rad výrobkov a
služieb rýchlo zastaráva a je potrebné ich inovovať v oveľa kratších cykloch než
doteraz. Výrobky musia byť navrhované nie len z hľadiska požiadaviek zákazníkov ale
nemožno zabúdať aj na hľadisko efektívnej výroby .
2. Možnosti inovačnej aktivity podnikov drevospracujúceho priemyslu na
globálnom trhu
Jedným z charakteristických prvkov rozvinutých ekonomík je efektívne využitie
a vysoký stupeň zhodnotenia domácich surovín a zdrojov .
Slovensko je krajina s minimálnymi zásobami fosílnych palív a železných
kovov, ale vzhľadom na jeho lesnatosť cca 40 % je dôvod orientovať sa hlavne na
trvalo udržateľné využívanie drevnej hmoty. Domáce suroviny a zdroje sa
v podmienkach SR využívajú iba obmedzene, relatívne málo efektívne. Zvýšením
stupňa využívania drevnej hmoty ako domácej suroviny, sa musí udržať rovnováha
medzi ich využívaním a ochranou tak, aby sa ich potenciál uchoval aj pre budúce
generácie.
V súčasnosti vo svete narastá spotreba dreva. V posledných rokoch človek začal
klásť veľký dôraz nielen na ekonomický ale aj ekologický význam vecí v jeho okolí,
kde výrobky z dreva sú na poprednom mieste. Ovplyvňujú estetické, humanizačné
procesy bytového i pracovného interiéru a životný štýl človeka. Z čoho vyplývajú
významné vlastnosti pre uspokojovanie potrieb človeka (zákazníka).
Z vyššie uvedeného vyplýva, že fenoménom efektívneho rozvoja
drevospracujúceho priemyslu v budúcich rokoch je zabezpečenie odbytu produkcie
na globálnom trhu, zvyšovanie pridanej hodnoty, efektívnejšieho využívania
drevnej suroviny a teda aj vyššej finalizácie výrobkov z dreva resp. invencie
103
a inovácie vo všetkých oblastiach dotýkajúcich sa vyššieho stupňa zhodnotenia
drevnej suroviny (obrázok 2).
Základným predpokladom komerčného úspechu podnikateľskej jednotky
v podmienkach globálneho trhu je teda inovačný manažment, ktorý predstavuje
dynamizujúci faktor podniku.
Pri súčasnom raste bude dopyt po drevnej surovine značne prevyšovať ponuku.
Drevo sa teda výhľadovo stane cennou surovinou s vysokou možnosťou pridanej
hodnoty, čo zabezpečí podnikom trvalý rast konkurencieschopnosti výrobkov a to aj
v rámci globalizujúcich sa trhov. Toto zistenie bude firmy nútiť inovovať svoje
výrobky s tým, že výskum bude zameraný na možnosti recyklácie, pri zachovaní
environmentálnej kvality a hygienickej nezávadnosti dreva i produktov na báze dreva,
využitím nových druhov kompozitných materiálov, riešenie technických otázok a
vývoj materiálov s požadovanou trvanlivosťou, bezpečnostnými parametrami, ako aj
možnosti spracovania drevnej suroviny z prestárnutých porastov.
Obrázok 2 Postupnosť inovačných aktivít pri zvyšovaní stupňa zhodnotenia
drevnej suroviny
104
Záver
Spojovacím mostom medzi prítomnosťou a budúcnosťou každého podniku sú
inovácie ako ultimátna podmienka konkurencieschopnosti na globálnom trhu.
V meniacom sa podnikateľskom prostredí a vytváraní globálneho trhu, ktorého hnacou
silou sú stále náročnejšie požiadavky zákazníkov, rast ponuky a služieb a tým aj vyššia
konkurencia na trhoch, technologický rozvoj a globalizácia podnikania, sú inovácie
prostriedkom zvládnutia zmien.
Jedným z charakteristických prvkov rozvinutých ekonomík je efektívne využitie
a vysoký stupeň zhodnotenia domácich surovín a zdrojov, čo pre Slovensko
predstavuje využívanie a vysoký stupeň zhodnotenia drevnej suroviny. Z uvedeného
vyplýva, že fenoménom efektívneho rozvoja drevospracujúceho priemyslu v budúcich
rokoch je vyššia finalizácia výrobkov z dreva, resp. invencie a inovácie vo všetkých
oblastiach dotýkajúcich sa tejto problematiky.
Literatúra
1.
Zaušková, A., Kusá A., Horňáková, R., Kajan T.: Evaluation and Improvement
Suggestion of Innovation Ability Model for Slovak Furniture Firms.
In: INTERCATHERDRA No 20. Annual Bulletin of Plant-Economic Department of
the European Wood Technology University Studies. Poznaň : Agricultural University,
2004, p. 64-69. ISSN 1640-3622.
2.
www.veda - technika.sk
3.
Zaušková, A.: Riadenie inovácií. I. vydanie. Zvolen: Bratia Sabovci, Technická
univerzita, 2002. 220 s. ISBN 80-89029-34-5, EAN 9788089029341.
Ing. Erika Loučanová
Drevárská fakulta Technickej univerzity vo Zvolene
T. G. Masaryka 2117/24
960 53 Zvolen
[email protected]
105
Inovace v predikci tržeb podle Porterových vlivů odvětví
Tomáš Macák
Příznivé okolnosti pro zavedení inovace
Nový nápad, jehož dopad přesahuje oblast, v které vzniknul, potřebuje pro svou
(alespoň pokusnou) realizaci nejenom vhodné podmínky, ale také příznivé
okolnosti. Vhodné podmínky jsou nejvíce potřeba ve fázi vzniku inovace. K tomu,
aby se inovaci dala možnost se osvětit potřebuje nejen existovat v podobě technického
zlepšení současného výrobku nebo v určité modifikace metodiky, ale také je potřeba,
aby po ní existovala aktuální poptávka. Tato poptávka vzniká v důsledku existující
firemní potřeby po vnitřní změně (buď změně procesů nebo zdrojů nebo projektových
parametrů organizace). Pak lze předpokládat, že tato poptávky roste se
zvýšením přirozené naléhavosti aktuální inovační změny. Naléhavost inovační
změny se zvyšuje nepřímo úměrně s pozitivním trendem podnikatelské úspěšnosti.
Proto si je možné všimnout, že nejpříznivější okolnosti pro „odzkoušení“ vzniklé
inovace v podnikovém dění jsou v situaci, kdy firmy má slabiny ve svých
strategických oblastech a je si těchto slabin vědoma. Paradoxně je procesu zavádění
inovace nejvíce fanděno ve firmě, která zjistila svůj nepříznivý vývoj ve svém
podnikatelském snažení. Bohužel tato firma má mnohem menší potenciál pro tvorbu
úspěšných inovací, pro existenci nevhodných předpokladů. Tato absence vhodných
podmínek pro vytvoření konceptu pozitivní změny není daná neochotou pracovníků
inovovat, jako situací, v které se ocitly díky nepříznivému vývoji organizační situace.
Pracovníci firmy, která se dostala do špatné hospodářské situaci musí většinu pracovní
energie vynaložit na udržení organizace na trhu a na vymyšlení pozitivních změn
nemají dostatek času ani finančních zdrojů. Na druhou stranu se nejlepší nápady
neočekávaně často objevují v situaci špatného hospodářského výsledku, který přerostl
ve firemní krizi. Pracovníci zde pracují pod stresem a často ze sebe vydají to nejlepší.
Při rozboru , co je překážkou vytvoření a implementace inovace do podnikatelských
aktivit vyplývá, že odpor proti přepokládané kladné změně vzniká jak u úspěšných
podniků, tak i u firem v situaci neúspěchu. U podniku, který má výhodný trend
výsledků svého podnikatelského snažení je brzdou inovace její implementace,
kdežto ve firmě, která má výsledný podnikatelský trend složený z prohlubujících
neúspěchů je nevětší překážka ve vytvoření inovace. Shrnuto - úspěšnému podniku
chybí inovační iniciace a neúspěšnému inovační schopnost.
Model konstruktivistického managementu - výnosový model
Tento model vychází z předpokladu, že všechny vnější procesy, které mají
dopad na výslednici podnikového pohybu jsou v zásadě zjistitelné v potřebný čas.
V případě, že v potřebném čase nejsou zjistitelné přímým změřením nebo hodnotovým
přiřazením, pořád se ještě můžou vypočítat nebo předurčit – z minulé zkušenosti.
Základní rozdíl od většiny konvenčních modelů je v tom, že se předpokládá pohyb
podniku za svými cíly. K tomu, aby se mohl dosáhnout strategický cíl (cíl ovlivňující,
když ne přímo život, tak minimálně životní úroveň organizace), nestačí pouze „stát na
svém místě“ v interakci s okolím, ale musí existovat řízený pohyb po nejkratší
trajektorii k cíly. Modelově je pro zjištění všech vnější vlivů, které podporují dosažení
cíle nebo naopak brzdí jeho dosažení potřeba systém „uvolnit“. Uvolnění se provede
106
zavedením všech vektorů vnější vlivů a doplní se vlivem vnitřní motivace, která
podnik vede k cíly. Modelové řešení pro konstruktivistickou formu řízení ukazuje obr.
1:
Obr. 1 Uvolnění podnikového systému pro konstruktivistickou formu řízení
- y = nestabilita odvětví
vo(CV)
N
Hybná síla
firmy
pro
kumulaci
CV
K
S
O
+x = CV(t)
xo
l
Obrázek č. 1 zobrazuje představu, kdy se firma snaží formulovat svou
konkurenční strategii ve vztahu ke svému prostředí. Ačkoliv relevantní prostředí je
velmi široké a obsahuje i technologické, ekonomické a sociální vlivy, klíčovým
aspektem jsou faktory, které popisují odvětví. Podle Michaela E. Portera 2, je úroveň
konkurence v odvětví závislá na pěti základních konkurenčních silách, kterými jsou:
1.
2.
3.
4.
5.
K: Konkurenti v odvětví - soupeření mezi existujícími firmami,
N: Potenciální nově vstupující firmy – hrozba jejich vstupu do odvětví,
S: Substituty – hrozba substitučních produktů,
O: Odběratelé – vyjednávací vliv odběratelů,
D: Dodavatelé – vyjednávací vliv dodavatelů.
Souhrnné působení těchto pěti sil podle Michaela Portera určuje potenciál
konečného zisku v odvětví, kde se potenciální zisk měří z pohledu dlouhodobé
návratnosti investovaného kapitálu. Samozřejmě všechna odvětví nemají stejný
potenciál konečného zisku. Tento konečný potenciál zisku (jeho dosažitelná hodnota)
je závislá právě na souhrnné výslednici pěti porterových konkurenčních sil. Když
celkovou ziskovost odvětví určuje konkurenčních sil pět, potenciál výnosů (za
apriorním předpokladu dosažitelnosti potřebných zdrojů) určují síly čtyři. V případě
řízení výnosové složky zisku se zanedbává vyjednávací vliv dodavatelů, který přímo
neovlivňuje celkové tržby odvětví.
107
Relevantní konkurenční vlivy působí proti hybné síle firmy, která na obr. č. 3
představuje souhrn úsilí a prostředků, kterých se využije v plánovaném čase na
vytvoření kumulativního výnosu. Z těchto konkurenčních sil působí přímo proti
výslednici hybné síly kumulativního výnosu pouze dvě „síly“. První z nich vytvářejí
konkurenti v odvětví, jako reakci na zavedenou strategii firmy, druhou z nich pak
formulují odběratelé prostřednictvím svého vyjednávacího vlivu.
Hrozba substitutů, ani potenciální nebezpečí vstupu nové firmy na hybnou sílu
firmy nepůsobí ve stejném směru, ale pod určitým úhlem. V geometrickém podobě je
kotangenta tohoto úhlu charakteristika míry dokonalosti substitutu. Celá absolutní
hodnota vektoru substitutu nám prodeje nesníží, ale jen jeho horizontální složka, která
je úměrná hodnotě vlastností, které plní náhražkovou funkci oproti všem důležitým
vlastnostem. Viz obrázek č. 2:
Obr. 2: Rozklad působení sil substitutu a nového rivala
Nx
H
α
N
Ny
S
Sy
β
Sx
Sx
Sy
složka substitučního nebezpečí, která působí proti hybné síle
složka substitučního nebezpečí, která způsobuje nestabilitu spotřebitelské
hodnoty u našeho produktu ( vytváří nové spotřebitelské preference) a
způsobuje, že se diferencovanost substitutu stane jeho předností.
Vzájemně platí:
n
µ = Cotg (β ) =
Sx
=
Sy
∑
i =1
m
∑
j =1
% dokonalých substit. vlastností i ⋅ významnost vlastnostii
% diferentních vlastností substitutu j ⋅ významnost vlastnosti j
(1)
108
Nx
Ny
složka síly nebezpečí vstupu ohodnocená pravděpodobností vstupu nového
soutěžitele do odvětví ve stanoveném časovém období,
složka síly nebezpečí vstupu ohodnocená pravděpodobností nevstoupení
nového soutěžitele do odvětví ve stanoveném časovém období.
Vzájemně platí:
η = Cotg (α ) =
Nx
pst vstupu nové firmy na trh v období
=
Ny pst nevstoupení nové firmy na trh v období
(2)
Složka Sy u substituční vlivu způsobovala nestabilitu (odklon) od preferencí
odběratelů některých vlastností našeho výrobku, pak ale složka Ny u nových výrobků
podporuje preference odběratelů. Je potřeba si uvědomit, že hodnotu celkových
výnosů, které firma vybojuje není ovlivňováno jen faktory uvnitř odvětví, ale že
jednotlivá odvětví spolu vzájemně soutěží o celkový výnosový potenciál. Příchod nové
firmy do našeho odvětví v sobě přináší dva signály. První je pro firmy uvnitř odvětví
negativní – ukazuje na nedostatečnou bariéru vstupu do odvětví. To způsobuje zvýšení
vnitřního soutěžení (složka Nx). Druhý signál je pro odvětvové firmy pozitivní –
způsobuje eliminaci odklonu spotřebitelské preference od odvětvového produktu. Je to
proto, že nová firma si může vybrat, na jaké soutěžitelské pole vstoupí. Když vstoupí
do našeho odvětví přináší s sebou vývojový potenciál pro náš současný produkt a také
naše latentně nové – její loajální odběratele, kterým máme možnost vnutit hodnotu
našeho produktu a od nové firmy je přetáhnout. Nutným předpokladem získání
dodatečných odběratelů od nově vstupující firmy je produkční minulost této vstupující
firmy a to s produkcí, kterou lze považovat za alespoň částečně nahraditelnou za naší
nebo doplňkovou k naší.
Uvolněný podnikový systém je situace, kdy se do podniku zanesou všechny
působící vlivy, a to tak, že kromě vyjádření své absolutní velikosti, ukazují jakým
směrem na podnik působí a jak je každý vliv orientován. Viz obr. 3:
Obr 3. Výsledný pohyb způsobí kumulaci CV díky hybné síle
-y (nestabilita odvětví)
N
H
K
Výsledná síla
firmy
pro
kumulaci CV
+x (CV(t))
S
109
O
Podle obrázku je možné sestavit pohybové rovnice, které popisují chování
jednotlivých vlivů a také po úpravě umožní predikovat chování kumulativních výnosů
v čase.
r
H
=
r r r r
K +O+S + N
(3)
Po rozepsání do dvou směrů – svislého (y) a vodorovného (x) se převede
vektorové vyjádření vlivů do skalární formy:
Směr x: H = − K − O − Sx − Nx
(4)
směr y: 0 = Ny − Sy
(5)
Jak jsou jednotlivé silové vlivy charakterizovány prostřednictvím výnosů
ukazuje následující přehled vztahů:
Hybná síla: H – faktory, které ovlivňují velikost hybné síly jsou:
• poptávková kapacita odvětví, tj. velikost finančních prostředků (důchodu),
které připadají na firemní odvětví. To z pohledu firmy představuje souhrn
stimulů, které firmě umožňuje stanovit si vlastní výnosový cíl pro budoucí
období a přidělit danému cíly odpovídající zdroje.
• přírůstky toků výnosů v daných časových obdobích.
Mezi hybnou silou firmy a jejími výnosy v čase platí vztah:
H = P⋅
d 2 (CV )  Kč 2 

2
dt 2
 rok 
(6)
Kde:
CV … celkové výnosy dosažené v daném čase (Kč)
P … cenová kapacita odvětví na jeden produkt (Kč)
Síla konkurentů v odvětví: K - charakterizovaná výnosovým potenciálem
ostatních soutěžitelů v odvětí. Tato konkurenční síla snižuje hodnotu výnosů,
které připadnou na vlastní firmu. Konkurenti se brání situaci, kdy firma zvyšuje
svůj tržní podíl na úkor ostatních firem a tato obranná intervence vyvolává
vznik konkurenční síly „K“. Síla konkurenčního vlivu je vyjádřena vztahem č.
7:
110
 Kč 2 
K = a ⋅ CV 
2
 rok 
(7)
Kde:
CV … celkové výnosy dosažené v daném čase,
 Kč 
a …  2  konstanta úměrnosti I, která vyjadřuje citlivost konkurentů na
 rok 
jejich snižující se tržní podíl vlivem útočné intervence vlastní
firmy.
Vyjednávací vliv odběratelů: O – vyjadřuje, jak moc mám odběratelé nebo
koneční zákazníci mohou snížit dopad průnikové strategii v oblasti zvyšování
výnosů v čase. Její hodnota se přímo-úměrně zvyšuje s rostoucí rychlostí přílivu
tržeb od odběratelů k naší firmě:
O = b⋅
d (CV )
dt
 Kč 2 
 rok 2 


(8)
Kde: b …   je konstanta úměrnosti II, která vyjadřuje převodní poměr
 rok 
mezi tokem hotovosti v čase od odběratelů a jejich
vyjednávacím vlivem např. na jednotkovou cenu produktu.
Větší odběratel má větší vyjednávací vliv, stejně tak odběratelé
mají větší vyjednávací váhu v odvětví, které zaručuje firmě větší
tok výnosů než ve druhém, v kterém také firma působí, ale které
pro ni představuje podstatně menší výnosový tok.
Kč
Hrozba substitučních produktů: S - má dvě složky
Prvá, Sx má negativní dopad na hybnou sílu resp. na výši výnosů v čase. Její
hodnota se odvozuje od velikosti tržního potenciálu odvětví, které produkuje
substituty. Celkové výnosy tohoto konkurenční odvětví vlastně pro firmu i ostatní
soutěžitele představují implicitní náklady, tj. náklady vzniklé u nerealizovaných
výnosů vlivem náhražkové produkce.
Druhá, Sy složka substitučního nebezpečí, která způsobuje nestabilitu
spotřebitelské hodnoty. Její hodnota je přímoúměrná počtu vlastností, kterými
substituční produkt předčí produkt naší firmy. K souhrnnému posouzení složky Sy je
potřeba zkoumat hodnotu závažnosti jednotlivých výher substitutu nad naším
výrobkem.
2
2
k
n

d 2 (CVs )  
d 2 (CVs )   Kč  (9)



(
)
S = Sx + Sy =  Ps ⋅ ∑ (v j ⋅ q j ) ⋅
+
Ps
⋅
m
⋅
p
⋅

2
∑
i
i
dt 2  
dt 2   rok 
j =1
i =1

2
2
2
111
Kde:
Ps
CVs
mi
poptávková kapacita odvětví se substituty
celkové výnosy dosažené v daném čase v substitučním odvětví,
rozdílová hodnota (odchylka) i-té vlastnosti mezi substitutem a
produktem vlastního odvětví,
závažnost i-tého rozdílu vlastností na formulaci odběratelské
preference z pohledu odvětví (na kolik způsobí odklon odběratele od
našeho odvětví)
rozdílová hodnota (odchylka) j-té vlastnosti mezi substitutem a
vlastním produktem,
závažnost j-tého rozdílu vlastnosti našeho produktu vůči produktu
výstupově příbuzného odvětví (nakolik rozdílná vlastnost vůči
substitutu ohrožuje naší poptávku).
pi
qj
vj
Koeficient µ se potom určí podle spojení (9) a (1) podle vzorečku:
∑ (v
k
Sx
µ = Cotg (α ) =
=
Sy
j =1
n
j
⋅qj )
∑ (m ⋅ p )
i =1
i
i
(10)
Řešení modelu
Výnosová rovnice
Model je založen na vyjádřených vlivech podnikové situace v jejím odvětví.
Všechny vlivy se dají do vzájemné konfrontace svých účinků na oblast podnikových
výnosů, resp. na výnosovém toku podniku.
Při malém nebezpečí vstupu nového soutěžitele, resp. při nedosažení
dostatečného množství volného potenciálu odvětví v oblasti výnosů CVv alespoň, na
úroveň prahové hodnoty UL je možné vliv nově vstupující firmy zanedbat. Po tomto
předpokladu se výsledná rovnice (3) zjednoduší na:
r
H
=
r r r
K +O+S
(13)
Dosazením za jednotlivé vlivy jejich vyjádření v závislosti na čase vzniknou
rovnice:
směr x: H = − K − O − Sx ;
po vyjádření jednotlivých členů jako funkcí času:
d 2 (CV )
d (CV )
P.
= −a ⋅ CV − b ⋅
− µ ⋅Sy
2
dt
dt
(14)
112
směr y: 0 = Ny − Sy
;
 d (CVd − CVe ) 

 
2
2
 n
)
dt
 ⋅  (CVd − CVe ) ⋅ d (CVd 2− CVe )  − ∑ (mi ⋅ pi ) ⋅ d (CVs
0 = η −1 ⋅ 
2


UL
dt
dt

 
 i =1




Nyní je potřeba upravit rovnici (14) tak, aby se explicitně vyjádřila velikost
tržeb (výnosů) firmy v čase a také se vyjádřila rychlost vzniku firemních výnosů
v závislosti na probíhajícím čase:
d 2 (CV )
b d (CV )
a
+ ⋅
+ ⋅ CV = − µ ⋅ S y
2
dt
P
dt
P
(15)
Teto tvar rovnice odpovídá schématu pro lineární diferenciální rovnici druhého
řádu s konstantními koeficienty. Jejím vyřešením určíme explicitní tvar velikosti
výnosů firmy v daném odvětví v závislosti na uběhlém čase.
Aplikace modelu predikce výnosů
První krokem při použití modelu, je získání dat o hodnotách jednotlivých
vlivů, které působí naproti hybné síle výnosů firmy. Možnosti, jak získat věrohodná
data o velikostech těchto vlivů jsou ze:
Ze souborů poskytovaných statistickým úřadem (souhrnná data o trzích a
odvětvích);
z výročních zpráv jednotlivých konkurentů, resp. firem působících
v příbuzných nebo náhražkových oborech.
Druhým krokem je správné určení parametrů jednotlivých vlivů.
Třetím krokem je dosazení všech získaných hodnot členů: a, b, P, µ, Sy do
rovnice (21) a pro danou časovou proměnnou (t = čas v rocích, resp. částí let např.
první čtvrtletí), a tím získat predikovanou hodnotu tržeb, které firma na daném trhu
dosáhne.
Hledanými parametry pro časové období jednoho roku jsou zaznamenány
v tabulce č. 1.
113
Tab.č. 1Charakteristika parametrů výnosového modelu a metoda zjištění hodnoty
parametru
Parametr
Charakteristika a způsob zjištění aktuální hodnoty
a
b
P
Parametr citlivosti konkurentů na ofenzivní strategii firmy.
Pro případ, že není známá konkrétní hodnota opatření
(neznáme složku investice konkurentů), použijeme
cenovou citlivost v nastavení ceny konkurenčních
produktů při poklesu ceny našeho produktu.
Parametr relativní důležitosti odvětví pro celkový
výnosový potenciál firmy. Důležitost odvětví (segmentu)
roste s jeho rostoucím podílem na celkových tržbách firmy.
Zjištění hodnoty parametru b je pomocí poměru mezi
tržbami připadající na firmu z odvětví a celkovými
tržbami, resp. součtu tržeb ze všech odvětvích, na kterých
firma působí.
Parametr hybné síly firmy je vyjádřen jako průměrný roční
výnos. Vyšší hodnota představuje větší „stimulaci“
pokračovat v nabízené službě (viz. charakteristika
nabídkové funkce v závislosti na jednotkové ceně
produktu).
µ
Koeficient ukazující míru nahraditelnosti produktu
substitutem.Určí se vzájemným poměrem mezi superpozicí
všech uživatelsky relevantních vlastností produktu vůči
produktu náhražkového odvětví (viz. vzorec (1)).
Sy
Vertikální složka substitučního nebezpečí, která způsobuje
odklon od loajality našich potenciálních zákazníků tím, že
náhražkový produkt (nejedná se o produkt konkurenta
v odvětví, ale o produkt postavený na jiném technickém
principu), poskytuje přinejmenším stejnou užitnou
vlastnost v souboru dílčích spotřebitelsky relevantních
vlastností. Viz. vzorec (9).
Nyní je možné dosadit vyšlé hodnoty integračních konstant do výnosové
rovnice a v závislosti na uplynulém čase určit hodnotu dosažených výnosů firmou ve
zvoleném odvětví:
Výnosy dosažení v prvním čtvrtletí roku 2005, se zjistí při přírůstkovém
dosazování času do výnosové rovnice. Očekávané výnosy budoucího prvního čtvrtletí
jsou zjištěny pro hodnotu nezávisle proměnné (času) t = 0,25 roku:
CV(t =0,25) = 1 525296,3 ⋅ e(1,745⋅ 0,25) + (−1 525187,1) ⋅ e(−1510,602⋅ 0,25) −
114
1,2 ⋅ 334320⋅13 942
= 2 359321Kč
36 750107
Podobně se dosazením hodnot času určí výnosy pro zbylé tře čtvrtletí roku
2005:
CV(t ) = c1 ⋅ e λ1 ⋅ t1 + c2 ⋅ e λ2 ⋅ t −
µ ⋅Sy ⋅ P
a
1,2 ⋅ 334 320 ⋅ 13 942
= 3 649 707 Kč
36 750 107
1,2 ⋅ 334 320 ⋅13 942
−
= 5 645 799 Kč
36 750 107
CV( t =0,5) = 1 525 296,3 ⋅ e (1, 745 ⋅ 0, 5) + (−1 525 187,1) ⋅ e ( −1 510, 602 ⋅ 0,5) −
CV(t =0, 75) = 1 525 296,3 ⋅ e (1,745 ⋅ 0,75) + (−1 525 187,1) ⋅ e ( −1 510, 602 ⋅ 0,75)
CV(t =1) = 1 525 296,3 ⋅ e (1,745 ⋅ 1) + (−1 525 187,1) ⋅ e ( −1 510, 602 ⋅ 1) −
1,2 ⋅ 334 320 ⋅13 942
= 8 733 544Kč
36 750 107
Výsledné hodnoty plánovaných (předpokládaných výnosů) firmy v odvětví
ADSL technologie jsou uvedeny v tabulce č. 2:
Tab. 2 Předpoklady tržeb firmy v poskytování ADSL připojení v roce 2005
Čas [rok]
Výnosy:[Kč] CV = f(t)
1
2005
4
2 359 321
2
2005
4
3 649 707
3
2005
4
5 645 799
4
2005
4
8 733 544
Literatura
ESCHENBACH, Rolf: Controlling, Praha, Codex, 2000. 812 s. ISBN 80-85963-
1.
868.
2.
PORTER, Michael E.: Konkurenční strategie, Praha, Victoria Publishing, 1994.
403s. ISBN 80-85605-11-2.
3.
Pitra, Zbyněk: Příprava a provádění organizačních změn. Grada 1998, Praha,
ISBN 80-7169-623-4.
4.
Mintzberg, Henry: The Strategy Process, Concepts, Contexts, Case. Third
Edition, New Jersey, Price Hall International, Inc., 1996.ISBN 013853813.
Ing. Tomáš Macák
Lindnerova 575/1
180 00 Praha 8
[email protected]
115
The ERP Systems in Czech Republic A strategical innovation
I. Introduction
Nowadays it is possible to verify that the global tendencies of the market
pointed out to an emergency of digital economy in which the cadence of the
appearance of new challenges and opportunities are incoming more and more. We are
in a world that each enterprise can compete in a global market, it doesn’t matter its
dimension. It makes that each organization faces today new markets, new competitors,
and consumers well informed and very strict. So the enterprises are forced to search
new models of business and strategies to assure its survival and to obtain better profits.
In front of scenery characterized by the development of competitiveness in the markets
and by the constant search of information fast and precise to its management
necessities, the enterprises have appealed to a fundamental element: the effort of
information integration among their different activities.
Growth now depends on the ability of businesses to innovate. Innovation is no
longer regarded as the exclusive preserve of the research and development department.
Instead, many businesses see that innovation must become part of the core competency
of every part of the organization and its network of business partners.
Business leaders today put a value on activities that encourage innovation. A
new generation of innovation management software is emerging to support these
leaders, cultures, and processes as like as the application of the ERP - Enterprise
Resource Planning. ERP presents itself as being one of the most important tools in the
management, based by a complex system of computers gives information and the
necessary knowledge to the organized management allowing it different stages of
competition. An ERP system is a packaged business software system that allows a
company to automate and integrate the majority of its business processes, to share
common data and practices across the entire enterprise, and to produce and access
information in a real-time environment.
We can see this kind of solutions essentially in determinate industry’s sectors
and have more implementation in large and medium-size companies.
Adoption of ERP/no ERP VS Company's Dimension
Anual Turnover (Millions EURO)
50,0%
45,0%
40,0%
35,0%
30,0%
25,0%
Without ERP
20,0%
With ERP
15,0%
10,0%
5,0%
0,0%
Without ERP
With ERP
<8
8-15
15-75
75-150
150-750
>750
13,6%
0,0%
18,2%
0,0%
2,3%
0,0%
4,5%
2,3%
31,8%
11,4%
13,6%
2,3%
116
II. Methodology
The purpose of this study is to analyse the consequences of the ERP
implementation system of integrated management in the enterprises organisation in
Czech Republic. To know these consequences an survey was sent it enquired a
representative sample of the Czech enterprises that might be interested in the use of the
ERP system of integrated management. To collect information about the changes in
the enterprises organization I enquired people who are responsible for each enterprise
linked to the ERP implementation. The survey is divided into two parts, the first is
linked to the enterprise identification and the second is linked to the management
project. The main purposes of this work are:
• Find out the special characteristics of the enterprises that adopt ERP
systems.
• Find out the reasons why enterprises adopt these systems.
• Find out the critical factors of success associated to these implantation and
the main difficulties.
• Find out the effects and the development felt by its implementation.
• Analyse the great differences between the data of the two countries and
finally find out the possible causes of some factors linked to the
information in the inquiry.
In the study the quantitative investigation was used, it is the most used
technique to analyse the market; its purpose is to obtain quantitative estimates being
based on statistics for study how, who, where and when. The phases used by this type
of investigation are: the creation of the sample and survey and the data processing.
The population used as base of this survey come from the biggest enterprises in
the Czech Republic mainly based in two criterions: turnover and number of
employees. To create the sample it was used the software Kompass and with these
criterions it was possible to obtain a list of 1814 enterprises located in Czech Republic
in a world of 22530 enterprises divulgated in the software. With the dispatch way
chosen, the electronic mail, the inquiries sent with success, we have a rate of answers
in the order of 4%. The expected to a study sent by usual port (mail by letter) is about
10%.
III. Analysis of the Results
As the selected enterprises in the study are between the biggest ones, in Czech
Republic, it was expected that they had already adopted an ERP system, which has
been proved. So, 66% of these ones had already got it or they were in the phase of
implementation, or project of an ERP system. In a first analysis between the relation of
the enterprises dimension and the adoption of an ERP system, it demonstrated that the
turnover has the greatest factor of correlation, 65.1%, with the adoption of an ERP,
than the number of employees, 57.8%.
117
Adoption of ERP/no ERP VS Company's Dimension
Anual Turnover (Millions EURO)
50,0%
45,0%
40,0%
35,0%
30,0%
25,0%
Without ERP
20,0%
With ERP
15,0%
10,0%
5,0%
0,0%
Without ERP
With ERP
<8
8-15
15-75
75-150
150-750
>750
13,6%
0,0%
18,2%
0,0%
2,3%
0,0%
4,5%
2,3%
31,8%
11,4%
13,6%
2,3%
In the sample was evident that there is in the sector of Manufacturing Industries
and Automotive Industries as like as Chemical Industries, that the implementation of
these solutions has more acceptances. I already expected it as the ERP implementation
systems is more associated to the Industrial Sector.
The main motives that lead the enterprises to adopt ERP system have varied
throughout the time. From motivations of technical characters like the problem of the
Year 2000 to business motivations like the reengineering of business process are some
of the reasons that have contributed to the selection of this type of solutions.
In the sample, the main reasons of change are the standardisation of the system and
a great desire to “Obtain and/or keep a competitive position” in the market. It’s
important to say that the “Transition to the year 2000”, and the “Reorganization of the
enterprise” were not motives to implement ERP system to the most part of the
enterprises. Among those that answered “Others” and specified which was the motive,
the only answer obtained was the “Reduction and/or control of costs”, an answer
however with only 18%.
So, we can say that are technical reasons, operational and strategic reasons that
lead these enterprises to adopt an ERP system.
The duration of the installation is a fundamental point but it is very common
that the date is often calculated wrongly. The installation of the system is a great
adventure as we can see by the answers in 64% of the cases the installation lasts less
than 18 months. This is always a difficult question because to define the beginning and
the end of a project it is a hard task.
Implementation of an ERP is a major investment and commitment for any
organization. The size and complexity of the ERP projects are the major factors that
impact the cost of ERP implementations. The costs of many ERP projects budget run
over 12 million Euros for example. The costs of installation, integration,
customization, data migration, user craning generally run about two to three times the
original cost of the packaged ERP software.
118
From the results obtained 82% of the enterprises told that they spent less than 8
millions of Euros with the ERP implementation. About 40% of these spent between
1.6 and 7 millions Euros.
Companies costs with ERP system
(millions of EURO)
14%
5%
Less than 0.3
22%
From 0.3 to 0.7
From 0.75 to 1.5
From 1.6 to 7
40%
From 8 to 15
5%
14%
Not estimated
ERP is supported by multi-module application software that integrates activities
across functional departments, from product planning, parts purchasing, inventory
control, product distribution, to order tracking. ERP can also include application
modules for the finance and human resources aspects of a business. We can see in the
table below the results obtained.
Speaking about the installed modules, the ones of “Financial area and
accountancy”, such as the “Production planning”, followed by the “Material
management” modules were the most important. These conclusions were not
unexpected because the financial area is the one who has the most normalized process
throughout the world, so it is easier to implement these modules. About the strong
implementation of the “Production planning module”, it is because the fact that the
majority of the companies belong to sectors where this module is extremely useful, as
like as, Manufacturing Industry, Chemical Industry and Automobile Industry modules.
The management of the project in most of the enterprises in the sample, 50%,
passed by a join approach, it means, the management of the project between the
enterprise and one of consultation. About 32% decided to do it in an independent way.
About the way of ERP implementation, 46% of the enterprises told that adopt
the implementation together with a consultant; 36% told that they did it together with
the supplier. But 9% of the enterprises told that the consultant supervised the ERP
implementation system. Other interesting answer is that no enterprise decided to give
all work to a consultant, which demonstrated the importance of ERP implementation
to an enterprise.
After deciding about ERP implementation system, the enterprises face a new
problem, which ERP acquirer. In this question I tried to find out the main motives to
choose ERP. Among the different criterions, those who are more important are the
“Functional criterions” with 68 % of the answers. The other one are the “Cost
criterions”, one answer expected. In a way, we can relate this answer with that given
before in the strategy of the ERP system acquisition, when the majority of the
119
enterprises answered that they would integrate different modules of different systems.
So the functional criterions are the most important to the enterprise choice.
Most of enterprises, 59 %, have opted for a composed configuration, only by
software, and among them, the chosen was SAP R/3. Second appears the Oracle
system. This data of the sample follows that I have mentioned back, when I spoke
about the distribution of ERP system in the world, where SAP has the biggest quote in
the market with 32 %, followed by Oracle system with 10%.
The often enterprises, 41 %, have chosen the installation and use of multiple
software together, such as, Cim +, SFC (Shop Floor Control System), Skylass,
ORSOFT, i2FP, SAP, or even ERP systems created only for the enterprise.
The top manager’s and the future users of the system engagement it is a very
important factor to the success of the ERP implementation. According to the answers
of the enterprises, 55 % told that the project was presented totally to the workers; the
others 46% have chosen the present it partially. It is important to say that the enterprise
in a way or in the other, have presented the project to their workers.
The results show that the difficulties in the ERP implementation, because there
is always resistance to the change, so it is essential to motivate those who participate,
not only in the implementation, but also in the future use of the system. And a way to
motivate those who will use the ERP system is to participate actively in the
implementation of the system. In the next table we can see all the data about the
participation of the workers and consulting enterprises in an ERP implementation.
External
Internal
w ith W o rk ers's
invo lvement
w itho ut W o rk er's
invo lvement
TO TA L
w ith External
C o nsulting
w itho ut External
C o nsulting
To ta l
32%
36%
68%
32%
----------
32%
64%
36%
100%
An ERP is nowadays a tool of great importance for companies. Among others
objectives, it is responsible for processes integration. The ERP implementation is a
long project, which can present several kinds of problems. The previous knowledge of
the possible problems can be of fundamental importance to take preventive actions or
even to adopt more adequate procedures.
Problems Found
Conflicts, social problems
Percentage
18,2%
Useless functions and tasks
54,5%
Fear of using the software
45,5%
Exchanging data between the new software and the old information system
63,6%
Decisions on files and data to be converted between the software and the old system
54,5%
Decision of physical and conceptual data divided between the software and the old system
18,2%
Redundancies of information
27,3%
None
0,0%
Others
18,2%
120
There are many ways that an ERP system can help an organization. First, an
organization’s operating costs can be reduced. An ERP system integrates all parts of
an organization so that it has more control of its operation. Also, an ERP system
increases the organization’s time efficiency. Since all the parts are now connected and
integrated with each other within an ERP system, people use less time to perform
tasks. Additionally, people now have more and faster access to their information,
which improves the time and resources for decision making.
The most important changes felt by the enterprise were “Company’s
restructuring”, and “Changes of task”. “Redistribution of the staff” it was also a
change felt, but with less importance.
As we spoke about the improvements felt after the implementation and that can
be many, that who was seen as being the best, it was the “Availability of information”
with 68%. Other improvements felt in bigger number were: “Integration of industrial
and management processes”, “Improvement of the quality of the information” and
“Improvement in finance management”, all with 55%.
IV. Conclusions
After having done this study about the use of ERP systems in Czech Republic I
can see that the ways that lead enterprises to decide and implement ERP system are
hard and it supports huge varieties, often difficult to deal.
As the enterprises selected in the study are among the biggest in the Czech
Republic, it was not a surprise that 66% of them had already had contact with the
reality of the ERP systems.
These enterprises adopted these solutions because of the normalization of the
system and a desire to obtain or to keep a competitive position in the market. The
enterprises search the simplification and standardization of the business process as the
normalization and integration of information, important condition to reach a
competitive position in the market.
There are several changes felt by the enterprises after being implemented an
ERP system. Between the most important are “Company’s restructuring”, and
“Changes of tasks”, which confirm the organizational change that an ERP system
imposes to any organization.
The major improvements felt by the enterprise are “Availability of information”
as like as “Integration of industrial and management process”, “Improvement of the
quality of the information” and “Improvement in finance management”.
After being implemented the system we can trust on data, which are checked in
real time without redundancy of information. So the enterprises can produce in a more
efficient and quick way. There are so many advantages of an ERP system, beyond the
productivity improvement, there will be given more attention to the clients with less
time of answers are better assistance; improvement in the communication; clear
information; a better management of the products; improvement of operational
planning; reduction and more control in the different costs in the enterprise among
others advantages.
121
But, as everything in life, an ERP system is not perfect. We also found some
disadvantages such as: the changes resistance by the users, all costs linked to the
system implementation or the dependency to the supplier if a module is not available
by any motive and it compromises the others and the enterprise stop its activities.
Based on ERP sales, the width of its implementation in various industries over the
past few years, and estimated business trends, ERP systems will continue to play a
critical role in a company’s infrastructure. ERP systems, after all, provide the
foundation by which business intelligence, customer relationship management, and
other strategic initiatives are realized. System implementations and upgrades do
involve many risks. If ERP systems are not properly implemented with the right scope,
approach and staffing, they may very well mean disaster for a company. However, if
ERP systems are planned and implemented correctly, the benefits may certainly
exceed all expectations and provide a company with an excellent platform for future
growth and expansion.
Despite the low number of answers I can say that ERP, in the Czech Republic
market, seems to be indispensable to the enterprise in order to follow the market and to
reach a competitive position. The purpose of the enterprise it is not to put the software
in production but improve the business using technology of information.
More than a change of technology, the adoption of ERP systems implies a process organizational change.
V. REFERENCES
ARAMBULO, J.L., Improving Productivity with ERP Systems. Article published by
Ernst
&
Young,
2003,
available
in:
http://www.ey.com/GLOBAL/contents.nsf/Philippines/Improving_productivity_with_
ERP_systems .
DAVENPORT, T.H., Putting the enterprise into the enterprise system, Harvard
Business Review, p.121-131, July-August 1998.
FERREIRA, A.C. ; SILVA, G.G., Um sistema de Gestão Empresarial baseado no
conceito de ERP, Universidade Católica de Pelotas, Brasil, 2004, available in:
http://pg.ucpel.tche.br/Antep - AUGUSTO C FERREIRA & GUILHERME G DA
SILVA.doc
GIBSON, N. ; HOLLAND, C.P. ; LIGHT, B., Enterprise Resource Planning: A
Business Approach to Systems Development. Article published by IEEE Computer
Society, 1999, available in:
http://csdl.computer.org/comp/proceedings/hicss/1999/0001/07/00017041.PDF
INMON, W.H., Sap and Data Warehousing. Article published by Kiva Productions,
1999, available in: http://www.dmreview.com/whitepaper/erpd.pdf
KAVAN, M., Management Study Guide, textbook CTU, Prague, 2002.
KLEIM, R.L. ; LUDIN, I.S., Project Management Practitioner’s Handbook, U.S.A.,
Amacon Books, 1998.
KOCH, C., The ABCs of ERP, Article published by CIO.com, 2002, available in:
http://www.cio.com/research/erp/edit/erpbasics.html - erp_abc .
122
NAH, F.F.; LAU, J.L.; KUANG, J., Critical factors for successful implementation of
enterprise systems, Business Process Management Journal, Vol.7 No.3, 2001, pp. 285296.
Department of Management
Porto Engineering University
Portugalsko
[email protected]
123
Hodnotové pojetí inovačních aktivit firmy
Zbyněk Pitra
Smyslem realizace inovačních aktivit je zvýšení podnikatelské výkonnosti
subjektu, který tímto způsobem usiluje o komercializaci originálního nápadu. Cílem
jeho inovačních aktivit je přitom zákazník. Ten musí ve výstupech z inovačních
projektů rozeznat vhodný nástroj pro vykonání „práce“, kterou musí udělat nebo pro
„řešení svých aktuálních problémů“.
Úspěch inovačních aktivit firmy je proto závislý na odborných způsobilostech
jejích manažerů, kteří musí dokázat zvolit vhodnou inovační (podnikatelskou!)
strategii firmy, kde působí a zajistit účelnou a efektivní hodnotovou orientaci všech
firmou prováděných inovačních aktivit.
1. V jakých oblastech musí manažeři dnešních firem zvýšit své odborné
způsobilosti, aby dostáli požadavkům globální (nové) ekonomiky?
České firmy po vstupu ČR do EU naléhavě potřebují zvýšit úroveň
strategického myšlení svých představitelů managementu na všech úrovních. Jejich
manažeři se musí primárně zaměřit na dlouhodobou prosperitu firmy, nikoliv na
vysokou produktivitu (aniž by to ovšem znamenalo upustit od úsilí o plnění tohoto
nezbytného požadavku). K tomuto účelu musí vhodně reflektovat vývoj v okolí firmy
a volit adekvátní reakce na tento vývoj prováděním potřebných změn podnikatelského
chování subjektu, kde plní svou vedoucí roli.
V českých firmách se současně se zvýšením úrovně strategického myšlení musí
také prosadit systémové myšlení v přístupu jejích manažerů k působení na účelnost a
efektivnost všech firmou realizovaných podnikatelských aktivit. Jejich manažeři musí
respektovat systémovou dynamiku rozvoje podnikání firmy a zároveň si uvědomit, že
optimalizace fungování jednotlivých oblastí podnikání nemusí vést k optimální
podnikatelské výkonnosti celé firmy. Přitom musí věnovat každodenní pozornost také
zabezpečení finančního zdraví firmy, ale nikoliv jako cíli, nýbrž jako prostředku k
dosažení její dlouhodobé podnikatelské prosperity.
Splnění uvedených požadavků znamená usilovat o dosažení podnikatelské
excelence firmy uplatněním strategického přístupu 4 + 2, který lze stručně
charakterizovat takto:
1. Firma musí dokázat zajistit účelovou synergii ve čtyřech základních oblastech
vlivu na svou podnikatelskou výkonnost, což znamená
• zvolit účinnou podnikatelskou strategii,
• zajistit každodenní efektivní provádění této strategie ve svých
podnikatelských procesech,
• podpořit realizaci této strategie vhodným klimatem firemní kultury,
• zabezpečit účelnou organizaci svého vnitřního prostředí, která
usnadňuje provádění zvolené podnikatelské strategie.
2. Firma musí podpořit svou excelenci ve výše uvedených čtyřech oblastech
účelným využitím dvou ze čtyřech základních přístupů
124
• průběžné inovace produktů a procesů jejich tvorby i prodeje,
• účelné práce s talenty (především manažerskými),
• získání vůdčí role na některých trzích či v některých segmentech
oboru svého působení,
• účelového zapojení se do výhodných strategických aliancí.
Je zřejmé a mnohokrát to bylo zdůrazněno v odborném tisku, že inovace
představuje jeden z rozhodujících činitelů pro dosažení podnikatelské excelence firmy.
V mnoha českých firmách však manažeři dosud nenalezli shodu v odpovědi na
základní otázku: Co je považováno za inovaci? Inovace totiž není, za co je často
mylně považována, jen výsledek vědecko-technického rozvoje. Její definice je
mnohem širší a lze ji stručně shrnout následovně:
a) Inovace představuje nový způsob využití existujících zdrojů firmy k získání
nových podnikatelských příležitostí - k nalezení nových možností ke zvýšení
výnosů z podnikatelských aktivit firmy
b) Vytvoření něčeho nového, výsledek kreativity pracovníků firmy, musí být vždy
zaměřeno na zákazníka, musí mu nabídnout vyšší hodnotu.
c) Inovace musí proto být orientována ryze podnikatelsky: inovace není svým
pojetím technologický proces. Technický objev má charakter inovace pouze
tehdy, když se podnikatelsky zhodnotí, když povede ke zvýšení výnosů z
podnikání firmy.
2. Zásady hodnotového pojetí inovací
Inovace představuje v první fázi svého životního cyklu, jak je zřejmé ze
schématu z obr.1, snahu firmy zvýšit svou konkurenceschopnost úsilím o naplnění
potřeb, přání a požadavků svých potenciálních zákazníků nabídkou unikátního
integrovaného řešení jejich problémů v podobě nových produktů. Konkurenční výhody
přitom získává ten producent, jehož produkty se svou kvalitou a uživatelskými
vlastnostmi nejvíce přibližují očekávání zákazníků. Po naplnění tohoto očekávání se
však mění charakter konkurenčních výhod. Ty získávají producenti, které nabídnou
dostatečně kvalitní a snadno dostupné produkty s uspokojivou užitnou hodnotou za
nejvíce výhodnou cenu. Od tohoto okamžiku se producenti nových produktů musí
snažit snižovat vlastní náklady, což je realizovatelné pouze díky kombinovanému
řešení produktů sestavených ze standardních modulů.
125
Nenaplněná očekávání:
Provozní vlastnosti produktu
Konkurenční výhody z vysoké
kvality a provozní spolehlivosti
U
í
tn
ká
i
n
M
i
í,
en
š
ře
ár
ul
d
o
ní
e
nt
ov
gr
an
á
om
,k
í
n
še
ře
u
od
r
p
v
no
bi
e
kc
á
an
e
kc
u
od
pr
Vývoj potřeb a
očekávání zákazníků
Přesah očekávání:
Konkurenční výhody z rychlosti dodávky,
ze snadné dostupnosti, z výhodné ceny
a z jednoduchosti obsluhy.
Rozdíl v kvalitě mezi unikátním a modulárním řešení
Čas
Obr.1. Účinek integrované architektury a modularity na konkurenceschopnost
nabízených produktů
Tento vývoj konkurenční soutěže vede progresivní firmy k uplatnění
hodnotového pojetí svých inovačních aktivit, které je v podstatě jedinou schůdnou
cestou k zabezpečení trvalé prosperity firmy prostřednictvím souběžného zvyšování
kvality nabízených produktů/služeb a snižování nákladů na jejich produkci. Zásady
hodnotového pojetí inovačních aktivit je možné představit seznamem následujících
doporučení:
A. Usilujte o zvýšení hodnoty pro zákazníka nezávisle na tom, o co se pokoušejí
konkurenti v oboru [nepovažujte stav v oboru svého působení za daný a
neměnný].
B. Sledujte aktivity svých konkurentů, ale nesnažte se je kopírovat jako vzor hodný
následování.
C. Poohlédněte se po námětech k řešení požadavků svých zákazníků i za hranice
oboru, ve kterém podnikáte.
D. Nesnažte se za každou cenu uplatnit své silné stránky, pokuste se uvažovat o tom,
co byste dělali, pokud byste s podnikáním začínali znovu [nestávejte se zajatci
vlastních aktiv].
E. Zaměřte se na vlastnosti nabízených produktů/služeb, které klíčoví zákazníci
nejvíce oceňují.
Řada firem se pokouší opětovně používat ty postupy uvedení inovace na trh,
které byly v minulosti úspěšné - v naději, že úspěch se bude opakovat. Avšak
126
zkušenosti z podnikatelské praxe ukazují, že při pouhém pohledu na získané dobré
výsledky inovačních aktivit nelze říci, že strategie přinášející tyto výsledky, je schopna
při opakované aplikaci generovat stejně dobré nebo dokonce lepší výsledky. K tomu,
aby byla inovace úspěšná, je nutné pochopit podstatu procesu samotného!
Chceme-li zajistit předvídatelnost inovačních procesů, musíme se řídit teorií
inovačních řešení. Bohužel, manažeři většiny podnikatelských subjektů i organizací
pokládají teorii za akademickou záležitost (rozuměj: v praxi nepoužitelnou) - ke škodě
věci. Usilují pak ryze pragmaticky (a často bez velkých úspěchů) o dosažení co
nejrychlejšího uskutečnění slibného inovačního nápadu - o rychlou komercializaci
jeho výsledků. Většinou, a to je hlavní příčina jejich malé úspěšnosti, bez
podrobnějšího (podle teorie inovačních řešení) posouzení všech aspektů, které
ovlivňují rizika úspěchu této komercializace.
Přitom většina firem, které usilují o dosažení trvalého rozvoje prostřednictvím
realizace svých inovačních záměrů, nemá nouzi o dobré podnikatelské nápady. Jejich
problémem je však to, že nedokáží nastavit interní procesy tak, aby jejich
prostřednictvím firma tyto nápady dokázala úspěšně transformovat do podoby
výrazných podnikatelských úspěchů. To je možné jenom tehdy, když se nastavení
interních procesů opírá o pochopení a důsledné uplatnění konceptu ZPH.
Koncept ZPH (zdroje, procesy, hodnoty) představuje formální východisko pro
hodnocení způsobilostí firmy zajistit úspěch svých inovačních záměrů.
A. ZDROJE:
Klíčové způsobilosti firmy, na kterých je založen trvalý rozvoj jejího podnikání
a které se opírají o soubor zdrojů, kterými firma disponuje, mohou často překvapivě
vytvářet překážky pro podporu jejích inovačních aktivit - pro uplatnění nové
strategické orientace podnikatelských aktivit firmy.
Při posuzování vhodnosti interních zdrojů je nejvíce významným momentem
pro zabezpečení úspěšného vstupu inovace na cílový trh volba manažera, pověřeného
zodpovědností za splnění tohoto úkolu.
Praktické zkušenosti mnoha firem ukazují, že manažeři, kteří se mohou
prokázat (minulými) úspěchy, spojenými s plněním rutinních podnikatelských
činností, jsou jenom málokdy úspěšní při plnění úkolů, které se svými požadavky od
jimi dosud zabezpečovaných úkolů podstatně liší. Na firmu je možné pohlížet také
jako na svým způsobem „školu“ managementu a její manažeři zcela přirozeně tíhnou k
tomu uplatnit získané zkušenosti (to, co je přivedlo k úspěchu) i v situačním rámci,
kdy to není vhodné.Proto je nutné respektovat zásadu:
Žádná firma nemůže a ani nesmí spoléhat na své úspěšné manažery v
případech, kdy mění strategii. Musí pro vedení týmu, zodpovědného za úspěch
inovace, vyhledat manažery, kteří uspěli v neurčitých situacích!
127
B. PROCESY:
Kvalita, efektivnost i produktivita všech podnikatelských činností firmy je
založena na jejich účelném uspořádání do souboru procesů.
Ale procesy svou povahou přispívají ke stabilitě firmou již prováděných
podnikatelských aktivit, nejsou koncipovány jako nástroj, umožňující jejich změny.
Proces, který je projevem způsobilosti firmy realizovat určitý úkol, může proto
být překážkou při realizaci jiných úkolů.
Častou příčinou neúspěchu inovace je to, že pro její uvedení na trh byly
zvoleny (pro tento účel) nevhodné procesy!
C. HODNOTY:
Hodnoty jsou běžně představovány jako faktor, působící na etiku
podnikatelského chování firmy. Mají však mnohem širší působení: hodnoty jsou totiž
svou podstatou normy, kterými jsou určovány priority při volbě použitelných
alternativ podnikatelských rozhodnutí manažerů.
Zatímco zdroje a procesy jsou faktory, které více či méně determinují to, co je
firma schopná udělat, hodnoty jsou faktory, které omezují - determinují to, co dělat
nesmí či nemůže.
Neúspěch inovace je někdy způsoben právě vlivem omezení, kladených
soustavou organizačních hodnot (… tak nízkou kvalitu nemůžeme připustit, …. tak
nízká zisková marže je nepřípustná, …… apod.)!
2
Provozní výkonnost
Provozní výkonnost
(jiné měřítko)
SPOJITÁ INOVACE
zvyšování kvality produktů
nabízených na stabilním trhu
1
1. Oslovení méně
náročných skupin
zákazníků
Čas
2. Oslovení
nových zákazníků
- vytvoření
nového trhu
Neexistující (dosud) zákazníci
nebo dosud neexistující cílové trhy
Čas
Obr.2. Model působení spojitých a nespojitých inovačních změn.
128
Při praktickém uplatňování zásad hodnotového pojetí inovačních aktivit firmy
je vhodné, aby si její manažeři uvědomovali platnost následující užitečné sportovní
analogie:
Vynikající hráč se od dobrého hráče odlišuje tím, že v průběhu hry se
nepohybuje na místo, kde míč momentálně je. Ale pohybuje se na místo, kde se míč
teprve (s největší pravděpodobností) objeví a odkud bude moci nerušeně skórovat.
Schopné vedení podnikatelského subjektu tak v souladu s touto analogií také
nezaměřuje své inovační úsilí prioritně na ty segmenty trhu, které jsou aktuálně
nejvíce výnosné. Ale připravuje inovace, které subjektu usnadní vstup na trhy či
segmenty trhu, které jsou pro další období zdrojem potenciálně vysokých - a většinou
konkurentů dosud neidentifikovaných - výnosů. Využití této analogie naznačuje
schéma z obr.2.
E
D
C
A
B
Síť zprostředkovatelů v alianci inovačního podnikání
Pokud firma A potřebuje výrobní kapacity ke komercializaci výsledků svého vývoje a
výzkumu, může se obrátit na zprostředkovatele se žádostí o vyhledání vhodného partnera.
Zprostředkovatel pak většinou dokáže v síti vyhledat zájemce o vhodný výrobní program pro
své nevyužité výrobní kapacity - jako je to v případu firmy B.
Obdobně mohou zprostředkovatelé pomoci firmě E vyhledat vhodnou prodejní organizaci C
pro komercializaci jejích inovací a výhodného investora D pro finanční zabezpečení rozběhu
výroby inovovaného produktu.
3. Strategické aliance: Síť zprostředkovatelů inovačního podnikání
Žádná firma není schopna zajistit získání všech pro ni výhodných
podnikatelských příležitostí vhodnými inovačními aktivitami realizovanými pouze
jejími vlastními silami. Úspěšnou inovaci může firma připravit jenom ve spolupráci s
vybranými spojenci, kterou začne rozvíjet již od okamžiku odhalení vznikající
příležitosti. Aby firmou nabízená inovace dosáhla potenciální uživatele, musí se její
producent stát součástí efektivně fungujícího dodavatelského řetězce (supply chain) a
129
aktivně se spolupodílet na managementu funkcí takto vybudované strategické aliance.
Pro hodnotové pojetí inovací platí i tato zásada:
Strategická spolupráce v rámci účelově vytvořeného dodavatelského
řetězce je při realizaci inovačních záměrů přirozenou součástí komerčních vztahů
mezi jednotlivými podnikatelskými subjekty.
Nalezení vhodných cest ke sdílení námětů a zdrojů při spolupráci mezi
dvěma a více firmami organizacemi je také obranou proti opouštění inovačních
záměrů a rušení inovačních projektů, ke kterým dochází ve firmách
pokoušejících se realizovat inovace samostatně.
Pokud je možné realizovat vzájemnou spolupráci aniž by došlo k porušení
autorských práv a k odcizení duševního vlastnictví jednotlivých subjektů, mohou
takto spolupracující firmy dosahovat mnohem větších výnosů z inovací než by to
dokázaly samostatně bez vzájemné spolupráce v rámci strategické aliance.
Katalyzátorem takové strategické spolupráce při realizaci různých inovačních
záměrů je vždy zprostředkovatel resp. síť zprostředkovatelů podmínek pro realizaci
inovačních záměrů, jejichž úloha je zřejmá z výše uvedeného schématu. Páteří takové
sítě zprostředkovatelů se mohou organicky stát právě vysoké školy; jsou dostatečně
nezávislé a zároveň důvěryhodné. Jejich úloha v rozvoji inovačního podnikání nejen
v ČR, ale také v rámci celé EU, se tak může stát rozhodující pro naplnění záměrů
Unie, specifikovaných známým Lisabonským protokolem.
1.
2.
3.
Literatura:
COLLINS, J.: Good to Great. Why Some Companies Make the Leap … and
Others Don’t, HarperCollins Publishers, New York 2001
CRISTIANSEN, C.M. - RAYNOR, M.E.: The Innovator’s Solution. Creating
and Sustaining Successful Growth, Harvard Business School Press, Boston 2003
KIM, C.W. - MAUBORGNE, R.: Blue Ocean Strategy. How to Create
Uncontested Market Space and Make the Competition Irrelevant, Harvard
Business School Press, Boston 2004
doc. Ing. Zbyněk Pitra, DrSc.
vedoucí katedry marketingu a managementu
Lindnerova 575/1
180 00 Praha 8
[email protected]
130
Cesta inovatívnych myšlienok z akademickej pôdy do
podnikateľskej praxe v Slovenskej republike
Rostášová Mária - Kusá Alena - Zaušková Anna
Úvod
Povolanie vedca na Slovensku nie je v súčasnej dobe považované za lákavé.
Mladí ľudia na Slovensku nevidia veľký priestor pre svoju vedeckú prácu. Dôvody ich
odchodu zo slovenských vysokých škôl a z výskumu spočívajú v nízkych platoch,
nízkom spoločenskom ohodnotení a zlých podmienkach na prácu. Odborníci sa
vyjadrujú v tom zmysle, že spoločnosť na jednej strane potrebuje vedecký výskum pre
ekonomický rozvoj a pre zlepšenie kvality života, ale na druhej strane akoby odmietali
výsledky vedy. Na Slovensku sa na vedu dáva pomerne málo finančných prostriedkov.
V roku 2003 bol základný výskum na vysokých školách SR podporený desaťkrát
menšou čiastkou ako v Českej republike, ktorá má za sebou porovnateľný vývoj ako
Slovensko.
Podľa mnohých odborníkov je potrebné stabilizovať mladých slovenských
vedcov, ktorí skôr či neskôr hľadajú uplatnenie za hranicami Slovenska, niekedy aj
mimo Európy. Neodchádzajú do zahraničia preto, aby skúsili svet a niečo sa naučili,
ale odchádzajú preto, že doma nemajú podmienky na prácu. Zvýšenie platov
a zlepšenie spoločenskej akceptácie musí byť preto sprevádzané aj dostatočnou
vybavenosťou pracovísk, pretože s tridsaťročnými prístrojmi a zariadením laboratórií
sa „diera do sveta“ neurobí. Uspokojenie z ich práce môže byť znásobené aj
uplatnením výsledkov riešenia výskumných prác a projektov v podnikateľskej praxi,
nájdenie nových zdrojov príjmu napr. vytvorením vlastnej firmy, ktorej podnikateľská
činnosť vychádza z poznatkov výskumnej činnosti mladého vedca.
1 Postup realizácie projektu
Problematika prepojenia univerzít na podnikateľské prostredie je riešená v SR v
mnohých projektoch. Jedným z nich je aj projekt, ktorý má názov: „Zlepšenie
podmienok pre využívanie vedecko-technického potenciálu mladých vo výskume“
a ktorý je riešený Žilinskou univerzitou za účasti niekoľkých slovenských univerzít
(TU Zvolen, UMB Banská Bystrica, STU Bratislava) a niektorých slovenských
inštitúcií a podnikateľských subjektov. Táto úloha bola svojim obsahom zaradená pod
program, ktorý sa zaoberá rozvojom osobnosti a talentu mladých vedcov do 35 rokov.
V centre pozornosti je skupina mladých vedcov, z ktorých väčšina sa nachádza
v treťom stupni vysokoškolského štúdia – doktorandskom štúdiu (po bakalárskom
a magisterskom, resp. inžinierskom štúdiu) na všetkých univerzitách na Slovensku.
Súčasnú situáciu v oblasti doktorandského štúdia je však možné
charakterizovať v Slovenskej republike aj tým, že transfér poznatkov, ako výsledok
riešenia práce mladých vedcov a doktorandov na jednotlivých univerzitách
v Slovenskej republike nedosahuje potrebnú úroveň. Existujúce malé a stredné
podniky, na ktoré sa v rámci riešenia tohto projektu primárne upriamuje pozornosť,
nedostatočne využívajú výstupy z riešených dizertačných a vedeckovýskumných prác
pre zvýšenie ich produktivity a konkurencie schopnosti. V neposlednej miere ide iba
131
o ojedinelé prípady, kedy sú mladí vedci a doktorandi, na základe úspešne vyriešenej
vedeckej alebo doktorandskej práce ochotní a schopní naštartovať vlastné podnikanie
v firmách typu spin-off alebo start-up.
Predpokladom úspešného vyriešenia predmetného projektu je spracovanie
podrobnej analýzy súčasného stavu v oblasti transferu technológií v nadväznosti
na diagnostikáciu kvality vedeckovýskumnej práce na vysokých školách
a v kvantifikovaní aktuálnosti tém výskumných a doktorandských prác, vyplývajúcej
z potrieb podnikateľského prostredia. Takto spracovaná analýza sa stala
východiskovou základňou pre návrh indikátorov kvality výsledkov riešení mladých
vedcov v zmysle ich využiteľnosti v podnikateľskej praxi ako aj vhodných
legislatívnych úprav pre podporu transferu technológií, pre vznik medzičlánkov medzi
univerzitami a malými a strednými podnikmi (Technology Transfer Offices, resp.
Industrial Liaison Offices), ako aj niekoľkých (pilotných) „spin off“ firiem, ktoré
zabezpečia pracovné a vedomostné uplatnenie nadaných mladých vedcov
a doktorandov v Slovenskej republike a znížia tak riziko ich možného záujmu o prácu
v zahraničí.
Medzi základné ciele riešenia projektu bolo počas dvoch rokov:
• analyzovať súčasný stav legislatívy z hľadiska prepojenia univerzitného
prostredia s podnikateľskou praxou,
• spracovať podklady pre:
o prieskum nízkeho záujmu podnikateľskej sféry o výsledky
vedeckovýskumnej práce,
o zisťovanie súčasných a navrhovanie nových identifikátorov
kvality spracovania vedeckovýskumných prác,
o identifikovanie
možností
spolupráce
mladých
vedcov
s podnikateľským prostredím,
• navrhnúť a overiť efektívne prístupy k zlepšeniu stavu v oblasti
prepojenia mladých výskumných pracovníkov s podnikateľskou praxou.
Medzi čiastkové ciele riešenia úlohy patrí aj:
• návrh systému hodnotenia aktuálnosti dizertačných prác z hľadiska ich
uplatnenia v praxi,
• spracovanie modelu fungovania spin-off firiem, v ktorých by mladí vedci
aplikovali výsledky riešení svojich doktorandských prác a na základe
aktuálnosti a životaschopnosti týchto prác by zakladali svoje vlastné
podnikanie,
• organizácia odborných stretnutí, workshopov a konferencií, na ktorých by
obidve hlavné zúčastnené strany – doktorandi i zástupcovia
podnikateľských subjektov jasne deklarovali svoje námety k riešeniu ich
vzájomného prepojenia, pričom dopad takéhoto prepojenia by bol pre
obidve zúčastnené strany výrazne pozitívny,
132
• hľadanie dlhodobých partnerstiev medzi univerzitným a podnikateľským
prostredím,
• vytváranie podporných štruktúr pre efektívny transfér technológií, pričom
ako modelový príklad môže byť považované zriadenie technologického
inkubátora na pôde Vedecko-technologického parku v Žiline.
Jednou z etáp riešenia, ktorá pomôže k dôkladnej analýze súčasného stavu vo
väzbe na stupeň dosahovaného transferu technológií, resp. hľadanie ciest na jeho
zintenzívnenie a skvalitnenie je rozsiahly prieskum, ktorý je uskutočnený
prostredníctvom elektronického dopytovania na všetkých slovenských univerzitách
a na dostatočne veľkej vzorke malých a stredných podnikateľov, ktorí podnikajú na
území Slovenskej republiky.
Ciele dopytovania sú špecificky definované pre akademickú pôdu a pre
podnikateľské subjekty. Na akademickej pôde bolo zisťovanie zamerané na
identifikáciu a kvantifikáciu charakteristík doktorandského štúdia vo väzbe na transfér
jeho výsledkov do podnikateľskej praxe. V podnikateľských subjektoch išlo o zistenie
príčin nízkeho záujmu podnikateľskej sféry o výstupy vedeckej práce mladých vedcov.
Segment respondentov, tvorený z mladých vedcov, primárne vyjadroval svoj
názor k:
• aktuálnosti tém dizertačných prác, ktoré spracovávajú,
• skúsenostiam z priameho kontaktu s firmou, ktorá by mohla mať záujem
o výsledky spracovania,
• záujmu o vytvorenie vlastnej firmy, ktorej predmet podnikania by
vyplynul z výsledkov riešenia vedeckej práce a odhadu jeho
životaschopnosti v podnikateľskom prostredí v Slovenskej republike.
• Zisťovania pri segmente školiteľov sa zamerali predovšetkým na:
• spôsob vytvárania návrhu tém dizertačných prác a metodológiu
overovania (testovania) ich aktuálnosti pre prax,
• hodnotenie spolupráce medzi univerzitnou a podnikateľskou sférou pri
spracovávaní dizertačných prác a nutnosti existencie takejto spolupráce,
• vyjadrenie názoru na druh (charakter) malých a stredných firiem, ktoré sú
otvorené pre transfér poznatkov do vlastnej podnikateľskej praxe.
Segment malých a stredných podnikov sa v rámci prieskumu vyjadroval k:
• stupňu spolupráce a skúsenostiach zo spolupráce ich firmy s univerzitným
prostredím,
• aktuálnosti riešených dizertačných a výskumných prác,
• stupňu
informovanosti
o kvalitných
riešeniach
dizertačných
a výskumných prác v univerzitnom prostredí
• záujmu zamestnať mladého vedca, resp. spolupracovať s ním v prípade,
ak by výsledky jeho práce boli pre firmu prospešné.
133
2 Predbežné výsledky z projektu
Z prieskumu boli získané veľmi zaujímavé výsledky, ktoré jednoznačne
poukazujú na nutnosť zlepšenia situácie v prepojení univerzitného a podnikateľského
prostredia s cieľom využívania výsledkov prác mladých vedcov v malých a stredných
podnikov, ktoré majú veľký záujem na zvyšovaní stupňa inovatívnosti vo svojom
podnikaní.
Potvrdilo sa, že najvýznamnejšiu úlohu zo strany výberu tém dizertačných prác
zohrávajú školiace pracoviská – katedry. Viac ako polovica doktorandov a mladých
vedcov do 35 rokov ( ďalej pre zjednodušenie názvu: doktorandi) považuje riešenú
tému dizertačnej alebo výskumnej práce ( ďalej pre zjednodušenie názvu: dizertačná
práca) za aktuálnu a štvrtina respondentov – doktorandov sa domnieva, že nimi riešená
téma dizertačnej práce je vysoko aktuálna z hľadiska riešenia najzávažnejších
problémov spoločnosti a podnikateľskej praxe. Prevažná väčšina respondentov
jednoznačne súhlasí s tým, aby témy dizertačných prác vychádzali z potrieb
podnikateľskej praxe a riešili konkrétny problém v podniku. Vyše 40 %
respondentov uvádza, že sa pri riešení dizertačnej práce kontaktovala s konkrétnou
firmou len občas, a to z dôvodu, že potrebovali určité informácie pre predmetné
riešenie. Závažné je zistenie, že práce sa v takmer 30 % riešia iba na teoretickej báze
a pre ich riešenie nie je kontakt s praxou potrebný. Približne 90 % respondentov
neodpovedalo na spôsob, akým firma prijala snahu doktoranda o kontakt. Tento
výsledok ovplyvnil fakt, že na túto otázku mali odpovedať len tí respondenti, ktorí sa
o takýto kontakt usilovali. Ak však k takémuto prepojeniu doktoranda a firmy došlo,
bolo správanie firmy nanajvýš ústretové. Podobné výsledky prieskumu boli
zaznamenané aj pri otázke smerujúcej k skúsenostiam doktorandov v oblasti záujmu
firiem o výsledky ich práce. 90 % respondentov neodpovedalo (zrejme ku kontaktu
s firmou bezprostredne nedochádzalo), avšak v prípadoch, keď spolupráca
akademickej a podnikateľskej sféry bola rozvinutá, dochádzalo k pozitívnej odozve na
preberanie výsledkov riešenia do praxe. Časť doktorandov sa však domnieva, že
o výsledkoch ich práce firmy nevedia a ani sa nemajú odkiaľ dozvedieť. Nadpolovičná
väčšina respondentov sa domnieva, že teoretické a praktické výsledky riešení
dizertačných prác sú aspoň čiastočne využiteľné v praxi. Takmer štvrtina respondentov
– doktorandov je presvedčená o využiteľnosti ich riešení v praxi v plnej miere.
Zo všetkých respondentov – doktorandov približne tretina by mala záujem
vytvoriť si novú firmu, ktorá by mala charakter high-tech agentúry s poslaním
smerujúcim k rozvoju a aplikácie najnovších poznatkov vedy do praxe a rovnaké
množstvo respondentov by záujem o tento druh podnikania jednoznačne malo, avšak
vyslovili obavu o nedostatku svojich skúseností a vedomostí o samotnom podnikaní.
Podnikateľské subjekty vo väčšine prípadov o možnosti spolupráce medzi
výskumnou, univerzitnou sférou a sférou malého a stredného podnikania nevedia.
Takmer 50 % firiem sa s riešenými dizertačnými prácami vôbec nestretla a ak áno,
takmer štvrtina ich považuje za odtrhnuté od praxe. Napriek tomu, že väčšina firiem
nemá doteraz skúsenosti zo spoluprácou s doktorandmi, nebránia sa spolupráci, ak by
ku nej došlo v budúcnosti.
Za závažný negatívny výsledok zisťovania sa považuje fakt, že viac ako
polovica firiem, ktoré mali kontakt z doktorandmi uviedla, že výsledky riešení
134
neprispeli priamo k zlepšeniu inovačných aktivít ich firmy. Avšak takmer dve tretiny
opýtaných verí, že užšia spolupráca firiem s univerzitným prostredím by bola
obojstranne prospešná.
Firmy vo všeobecnosti nepoznajú súčasný systém informovanosti o riešených
výskumných prácach. Privítali by predovšetkým priame oslovenie firiem zo strany
univerzity. Napriek pomernej vyrovnanosti medzi tými firmami, ktoré by zamestnali
alebo spolupracovali s riešiteľmi dizertačných prác a tými, ktorí by z určitých, hlavne
ekonomických dôvodov o takúto spoluprácu nemali záujem, prevládol v konečnom
dôsledku pozitívny názor.
Za príspevok k rozvoju konkurencie schopnosti výrobkov a služieb považuje
takmer 60 % opýtaných podnikateľských subjektov vytváranie agentúr, ktorých
podnikateľskou aktivitou bolo rozvíjať a aplikovať najnovšie poznatky vedy
a výskumu do praxe.
Prieskum ukázal, že takmer polovica školiteľov zadáva témy dizertačných
prác na základe ich hlbšieho poznania v určitej špecializácii. Asi tridsať percent
respondentov – školiteľov už deklaruje prepojenie na potreby praxe. Väčšina si
aktuálnosť zadanej témy neoveruje v praxi – využíva vlastný úsudok, resp. konzultuje
aktuálnosť témy s kolegami na akademickej pôde. Viac ako polovica školiteľov sa
kladne vyjadruje k potrebe spolupráce s praxou len za predpokladu, že je to
bezpodmienečne potrebné pre dosiahnutie potrebných výsledkov riešenia. Výhody
spracovania reálnych a nie fiktívnych údajov ( práve na základe spolupráce s praxou)
uznáva iba necelá štvrtina respondentov – školiteľov. Pohľad a skúsenosti školiteľov
na už existujúce kontakty s podnikateľskou praxou ju hodnotia ako dobré až veľmi
dobré. Takmer polovica respondentov školiteľov nevedela odpovedať na to, či
vyriešené práce našli uplatnenie v praxi. Avšak takmer jednoznačne konštatujú, že len
firmy s prívlastkom „inovatívne“ majú vo väčšine prípadov schopnosť otvoriť sa
transferu poznatkov z oblasti vedy a výskumu.
Kvantitatívna vyrovnanosť odpovedí vznikla pri vyjadrení názorov na
zvažovanie možnosti založenia novej firmy so strany doktoranda, ktorý svoje
podnikanie založí na úspešných výsledkoch riešenia dizertačnej práce už pri zadávaní
témy tejto práce. Tretina školiteľov vyjadrila presvedčenie, že pri zadávaní témy na
túto skutočnosť myslí, tretina to vidí ako problém doktoranda a tretina neodpovedala
na takto stanovenú otázku a ani ju nekomentovala.
S výrazne kladnou odozvou sa stretol námet, ktorý spočíval vo vzniku nových
high-tech agentúr (napr. pri fakultách a univerzitách), ktorých podnikateľskou
aktivitou by bol rozvoj a aplikácia najnovších poznatkov vedy a výskumu do praxe
v malom a strednom podnikaní v Slovenskej republike.
Predmetný prieskum predstavuje kritické zhodnotenie súčasnej úrovne
spolupráce univerzitného a akademického prostredia a z toho vyplývajúci návrh
opatrení na zlepšenie existujúceho stavu. Išlo o zistenie a potvrdenie ochoty
k zlepšeniu vzťahov medzi akademickou pôdou a malými a strednými podnikmi
a uvedomenie si z toho vyplývajúcich obojstranných výhod spolupráce a potvrdenie
podpory vzniku firiem, ktoré by boli zamerané na transfér poznatkov z univerzitného
prostredia do podnikateľskej praxe.
135
Výsledkom riešenia projektu je aj návrh konkrétnych modelov prepojenia
podnikateľskej a akademickej pôdy v SR. Pre ilustráciu výsledkov riešenia projektu
je možné uviesť niekoľko typov možného prepojenia.
1. Model prepojenia fakultného prostredia – komunity doktorandov
s podnikateľským prostredím (ILO, centrum)
Je to model, ktorý vo vysokej miere využíva vedecko-technický potenciál
fakulty alebo aj univerzity predovšetkým však študentov diplomantov, doktorandov aj
mladých výskumných pracovníkov, katedier pre riešenie rozvojových problémov
regiónu. Pracovisko pracuje s vlastnými finančnými prostriedkami, ktoré získava
z podnikateľského prostredia za pomoci vedecko-výskumnej základne fakulty.
Združuje aktívnych doktorandov, ktorí študujú prostredie v okolí univerzity alebo
fakulty, nadväzujú kontakty s priemyselným prostredím aj za pomoci katedier,
jednotlivých pracovníkov fakulty.
V počiatočných fázach budovania tohto modelu poskytuje fakulta priestor,
laboratória pre praktickú výskumnú činnosť, orientuje diplomové práce, dizertačne a
výskumné práce tak, aby boli aplikovateľné v okolitom prostredí. Ich zadávanie sa
konzultuje s príslušnými odberateľmi – forma kontaktov bude riešená.
Z organizačného hľadiska môže mať takéto pracovisko, ako iniciačné centrum
doktorandov a mladých vedeckých pracovníkov, buď charakter centra bez
formalizovanej organizačnej štruktúry v rámci fakulty (améba, či virtuálne centrum,
sieť), ktorého cieľom je vytvárať ad hoc kolektívy vedcov za účelom riešenia
špecifických jednotlivých projektov orientovaných na MSP alebo charakter
samostatného pracoviska s vlastnými finančnými prostriedkami na úrovni katedier
a fakúlt.
ILO Centrum
K3
K1
Kn
K1
Obr. M odel prepojenia univerzitného prostredia s prostredím
M SP pom ocou centra (ILO resp. CRD)
136
PROSTREDIE
K2
VEDECKÉ SLUŽBY
ŠTUDENTI,
DOKTORANDI,
MLADÍ
VED.PRACOVNÍCI
K1
MSP
FAKULTA
2. Model prepojenia dvoch prostredí pomocou modelu spin-off firmy
Ďalšou možnosťou pre vytvorenie pevnejších väzieb medzi fakultou
a podnikateľským prostredím je model spin-off firmy. Umožňuje fakulte, jej
pracovníkom, doktorandom vyčleniť činnosti, ktoré priamo nesúvisia s vedeckopedagogickou činnosťou fakulty do firmy, ktorá bude stanovené činnosti
zabezpečovať. V záujme zabezpečenia trvalého prepojenia dvoch prostredí, v záujme
zaistenia transferu poznatkov vedecko-výskumnej činnosti do prostredia MSP sa
ukazuje ako nevyhnutné vyčleňovať činnosti týkajúce sa inovačných procesov,
činnosti súvisiace sa aktivitami doktorandov a mladých vedeckých pracovníkov , ktoré
budú základom činnosti spin-off firmy. Metódu „Spin-off“ je možné zjednodušene
definovať ako vyčleňovanie malých a stredných podnikov z veľkých štátnych alebo
privatizovaných podnikov, vrátane fakúlt a univerzít, pričom predmetom vyčlenenia sú
nestrategické činnosti priamo alebo nepriamo súvisiace s nosnými aktivitami podniku,
resp. strategické riadenie ľudských zdrojov, t.j. riešenie otázok zamestnanosti, či už
akútnej, neplánovanej prezamestnanosti alebo plánovaných, očakávaných adaptácií
podniku na novovznikajúcu situáciu, napr. nadstav zamestnancov v súvislosti so
zavedením nových technológií, ale tiež využívanie nových zdrojov, doktorandov
a mladých vedeckých pracovníkov pre potreby rozvoja MSP v regiónoch.
Ako vhodné aktivity tohto typu prepojenia sa javia:
• informačné služby - ustavenia regionálneho koordinátora, inventarizácia
aktívnych firiem a podnikateľských činností existujúcich v regióne,
vytvorenie jednotného a spoločného informačného systému, poskytovanie
informácií podnikateľom, podnikom v regióne, podpora spolupráce medzi
podnikateľmi v regióne, nadväzovanie obchodných/podnikateľských
kontaktov,
• vedecko-technické služby pre MSP bez vlastnej vedecko-technickej
základne , certifikácie, laboratórne práce rôzneho charakteru, manažment
kvality,
• rozšírenie ponuky a priestoru pre podnikanie – podnikateľské inkubátory
a podnikateľské centrá, renovácie a rekonštrukcie obchodných
a podnikateľských priestorov/budov, príprava pozemkov pre investície
malých a stredných podnikateľov,
• sprístupnenie finančných zdrojov pre podnikateľské aktivity - garančný
fond, investičné ponuky, dotácie úrokov.
3. Model prepojenia dvoch prostredí pomocou modelu start-up firmy – ďalšia
možnosť pre lepšie uplatnenie absolventov doktorandského štúdia
Start-up je mladá začínajúca firma vyvíjajúca či využívajúca nové technológie a
média a je založená za pomoci súkromných prostriedkov. Jej cieľom je budúci rast
často s pomocou kapitálu, ktorý poskytnú investori. Model prepojenia univerzitného
prostredia s MSP pomocou firmy start-up (agentúry) je možné schematický znázorniť
nasledovne:
137
VEDECKÉ SLUŽBY
ŠTUDENTI
DOKTORANDI
K1
K2
K3
Kn
MSP
AGENTÚRY
PROSTREDIE
FAKULTA
K1
Obr. Model prepojenia univerzitného prostredia s prostredím
MSP prostredníctvom agentúr (start-up)
4. Systém prepojenia univerzitného prostredia s prostredím MSP pomocou
podnikateľského inkubátora
Podnikateľský inkubátor je v slovenských podmienkach pomerne nový,
hybridný typ nástroja ekonomického rozvoja, ktorý spája funkcie podnikania, podpory
obchodu a rozvoja sídel. Svetové skúsenosti ukazujú, že inkubátor môže byť účinnou
pákou pre tvorbu zamestnanosti, komercializáciu nových technológií a rozvoj
lokálnych ekonomík. Podnikateľský inkubátor poskytne podnikateľom priestory na
realizáciu ich podnikateľských zámerov spolu s príslušenstvom, pomocnými,
školiacimi a poradenskými službami, prísunom informácií a zabezpečením potrebných
kontaktov.
Medzi výhody podnikateľského inkubátora pre klientov patrí dlhodobá
starostlivosť o klientov, finančná a technická podpora klientov, poradenstvo
vykonávané internými a externými poradcami, školiaca činnosť a školiace programy,
konferencie a semináre na rôznych úrovniach.
V súčasnosti sú známe 2 skupiny inkubátorov:
• viacúčelové inkubátory, ktoré prijímajú akúkoľvek komerčnú oblasť
podnikania,
• špecializované inkubátory, zameriavajúce sa výlučne len na určitú oblasť
(napr. high-tech sektor).
Okrem tradičných inkubátorov v poslednej dobe vznikajú aj tzv. virtuálne
inkubátory. Tieto neposkytujú priestory pre firmy, ale len poradenské služby,
zostavujú databázu projektov, nápadov, t.j. plnia funkciu sprostredkovateľa medzi
autormi rôznych myšlienok a projektov a potenciálnymi investormi. Takýto typ
inkubátora často funguje prostredníctvom internetu, kde je možné on-line sa poradiť s
odborníkmi, nájsť partnerov pre realizáciu určitého podnikateľského zámeru a pod.
138
Keďže projekt ešte nie je ukončený (jeho predpokladané ukončenie je december
2005), implementácia výsledkov bude naďalej dopracovaná.
Záver
Jednou z najvýznamnejších súčastí riešenia projektu je implementácia
efektívnych prístupov prepojenia mladých výskumných pracovníkov
s podnikateľskou praxou a to v prvom roku riešenia projektu :
• vznik výcvikového centra VYCEN pri Vedecko – technologickom parku
Žilina, za účelom prípravy manažérov nových typov firiem pri
univerzitách, fakultách;
• vybudovanie Centra rozvoja doktorandov pri UMB Banská Bystrica,
s úlohami priamo nadväzujúcimi na ciele predmetného projektu;
• vytvorenie fungujúcej firmy v rámci podnikateľského inkubátora VTP
Žilina, ktorá bola založená doktorandom Žilinskej univerzity priamo na
základe podnikateľského nápadu, ktorý vznikol na základe výsledkov
riešenia jeho dizertačnej práce (riadiaci mechanizmus pre čističky
odpadových vôd – ADIOS).
Úspešné vyriešenie tejto úlohy dáva dobrý predpoklad pre naplnenie
základného cieľa – zlepšenie spoločenského uznania mladých výskumných
pracovníkov cestou prepojenia výskumného potenciálu univerzity so sférou malých
a stredných podnikov a transferu poznatkov vedy a výskumu do podnikateľskej praxe
malých a stredných podnikov v Slovenskej republike pre zvýšenie ich inovatívnosti
a konkurencie schopnosti.
Použitá literatúra:
1.
Rostášová, M. 2004. Čiastková správa z úlohy štátneho programu vedy
a výskumu č. 2003 ŠP 20 02805 03, Žilinská univerzita v Žiline, november 2004.
2.
Zaušková, A., Kusá, A. 2004. Správa k priebežnej oponentúre z úlohy štátneho
programu vedy a výskumu č. 2003 ŠP 20 02805 03, Žilinská univerzita v Žiline,
november 2004.
3.
Kavecký, J., Čorej, J. 2004. Správa z riešenia úlohy štátneho programu vedy
a výskumu č. 2003 ŠP 20 02805 03. Model spolupráce medzi univerzitou, fakultou
a priemyselným prostredím, Žilina, november 2004.
doc. Ing. Mária Rostášová, PhD.
vedoucí Oddelenia technológie, mechanizácie a automatizácie spojov
Katedra spojov
Žilinská univerzita v Žiline
Univerzitná 8215/1
010 26 Žilina
[email protected]
139
doc. Ing. Anna Zaušková, PhD.
proděkanka pro výchovno-vzdelávací činnost
vedoucí katedry marketingu, obchodu a svetového lesníctva
T.G. Masaryka 2117/24
960 53 Zvolen
e- mail: [email protected]
doc. Ing. Alena Kusá, PhD.
960 53 Zvolen
e- mail: [email protected],
140
Priame zahraničné investície a inovačná aktivita: skúsenosti
Slovenskej republiky
Monika Šestáková
Úvod
Transnacionálne spoločnosti sú dnes kľúčovým subjektom v globálnom
inovačnom procese. Kontrolujú a financujú rozhodujúci podiel svetového
priemyselného výskumu a vývoja, rozhodujú o praktickej realizácii a alokácii veľkej
časti inovácií – či už priamo, prostredníctvom siete svojich podnikov alebo nepriamo,
prostredníctvom kooperačných vzťahov, výskumných konzorcií alebo jednoducho
kúpou podnikov, ktoré sú z hľadiska inovačných nápadov zaujímavé.
Hlavným kanálom medzinárodného transferu nových výrobkov a technológií sa
čoraz viac stávajú priame zahraničné investície, ktoré umožňujú efektívnu kontrolu
inovačného procesu v globálnom meradle a presadzovanie jednotnej inovačnej
stratégie. Z hľadiska hostiteľských krajín – krajín, kde sa uskutočňujú priame
zahraničné investície – je významné to, že pri takejto forme transferu sa kombinuje
transfer materializovaných technológií s transferom nehmotných aktív (know-how,
softvér, manažérske skúsenosti ap.) a samozrejme aj finančných zdrojov.
Krajiny strednej Európy vkladali a vkladajú veľké nádeje v súvislosti
s modernizáciou svojich ekonomík a zintenzívnením inovačnej aktivity práve do
priamych zahraničných investícií. Bez týchto investícií by zrejme neboli schopné
zabezpečiť rýchlu a účinnú adaptáciu na súčasné smery technického rozvoja
a dosiahnuť zvýšenie konkurenčnej schopnosti na svetovom trhu. To ešte vo zvýšenej
miere platí po vstupe do Európskej únie. Na jednej strane je tento vstup faktorom,
ktorý podľa všeobecných očakávaní povedie k zvýšeniu prílevu zahraničných
investícií (najmä v krajinách, ktoré predtým v tejto oblasti zaostávali), na druhej strane
práve zahraniční investori sú schopní lepšie zabezpečiť, aby sa podniky lokalizované
v nových členských štátoch vedeli lepšie presadiť na veľkom európskom trhu.
Príspevok vychádza z výsledkov medzinárodného projektu „EU Integration and
the Prospects for Catch-Up Development in CEECs. The Determinants of the
Productivity Gap.“ (2001-2004). Projekt bol súčasťou 5. rámcového programu EU
a zameriaval sa na rozličné faktory vplývajúce na vývoj produktivity v krajinách
strednej Európy. Medzi týmito faktormi pripadá významná úloha inováciám
a zahraničným investíciám, ktoré sa obvykle pokladajú za hybnú silu modernizácie.
Na základe dotazníkového prieskumu v podnikoch zahraničných investorov sa získali
zaujímavé údaje aj o vplyve na inovačnú aktivitu v piatich krajinách (Poľsko,
Maďarsko, Slovensko, Slovinsko a Estónsko).
Hlavné smery vplyvu PZI na inovačnú aktivitu v hostiteľskej krajine
Priame zahraničné investície môžu vplývať na inovačnú aktivitu
v hostiteľských krajinách v zásade dvoma hlavnými formami:
1. Priamym transferom technológie z materskej spoločnosti (alebo z iných
dcérskych spoločností materskej firmy) do lokálnych podnikov. Môže ísť
o transfer materializovaných technológií (nové stroje a zariadenia, nové výrobky
141
ap.), ale aj o transfer technológií v nematerializovanej podobe (know-how,
manažérske skúsenosti, školenia zamestnancov ap.). Práve forma priameho
transferu je rozhodujúca, pričom podniky v rozličných krajinách sa začleňujú do
celkovej globálnej siete TNC a ich úloha sa podriaďuje globálnej inovačnej
stratégii. Inovačná stratégia sa formuje mimo územia príslušnej hostiteľskej
krajiny, no jednotlivé štáty môžu do určitej miery ovplyvniť (napríklad
kvalifikáciou pracovných síl, podporou rozvoja priemyselných parkov, daňovými
opatreniami, celkovou absorbčnou schopnosťou ekonomiky na inovácie), akú
mieru autonómie v inovačnom procese získajú dcérske spoločnosti TNC
v príslušnej krajine. O vplyve priameho transferu technológie na ekonomiku
hostiteľských krajín sa v literatúre veľa diskutovalo, pričom konkrétny dopad
môže byť rozdielny v rozličných štátoch.
2. Nepriamymi efektmi zahraničných investícií (spillover effect), kde možno
zaradiť napr. stimulovanie inovácií v dodávateľských a odberateľských firmách,
stimulovanie inovácií prostredníctvom siete lokálnych podnikov, spoluprácu
zahraničných investorov s miestnymi univerzitami a výskumnými inštitúciami,
školenia pracovníkov, ktorí môžu získané vedomosti a zručnosti využiť aj v iných
firmách, zintenzívnenie konkurencie, ktoré núti lokálnych výrobcov adaptovať sa
a zavádzať inovácie atď. Nepriame efekty môžu byť veľmi dôležitým faktorom
v celkovom rozvoji inovačného potenciálu príslušnej krajiny, čo je závažné
najmä z dlhodobého hľadiska. Žiaľ, v krajinách strednej a východnej Európy sa
tento nepriamy efekt zatiaľ výrazne neprejavil.
Priame zahraničné investície v SR a ich štruktúra
Slovenská republika dlhší čas zaostávala v príleve zahraničných investícií za
ostatnými krajinami strednej Európy. Zásadná zmena nastala až v rokoch 2000 a 2002.
ako vidno z nasledujúcej tabuľky.
Tabuľka l
Priame zahraničné investície do nefinančného sektora SR v rokoch 1998-2004
(údaje k 3l.12)
Stav PZI v mil.SK Ročný prírastok
Stav v mil. USD
Rok
v mil. SK
1998
65 637
17 248
1 778,16
1999
83 061
16 729
1 985,21
2000
161 988
97 454
3 418,27
2001
182 151
24 353
3 758,25
2002
255 434
174 180
6 380,11
2003
282 884
35 753
8 595,07
30.9.2004
305 942
18 343
9 415,92
Zdroj: NBS, Menový prehľad 11/2004, s. 46
142
Z celkového objemu PZI v nefinančnom sektore (spolu s bankovým sektorom je
stav PZI k 30.9.2004 vyšší : 372 504 mil. Sk alebo 11 464,48 mil. USD) bolo 46,5%
v priemysle. No v prírastku za január-september 2004 bol podiel priemyslu 68,9%.
Práve tieto investície sú dôležité pre inovačnú aktivitu (Zdroj: tamtiež, s. 47-48).
Z hľadiska vplyvu zahraničných investícií na celkový inovačný potenciál
krajiny je dôležité, do akých odvetví investície smerujú. Či ide o odvetvia náročné na
sofistikované technológie alebo o odvetvia s nízkou úrovňou technickej vybavenosti.
V dotazníkovom prieskume v rámci spomínaného projektu sa aj mapovala odvetvová
štruktúra podnikov v zahraničnom vlastníctve z hľadiska technologickej náročnosti
príslušných odvetví. Použila sa pri tom klasifikácia odvetví podľa OECD na odvetvia
s nízkou technológiou (low technology), nízkou až stredne vysokou technológiou
(medium - low technology), strednou až vysokou technológiou (medium – high
technology) a vysokou technológiou(high technology). Údaje za rok 2002 udáva
Tabuľka č. 2.
Tabuľka č. 2
Štruktúra zahraničných investícií podľa technologickej náročnosti odvetví
Podiel investícií v príslušnej skupine odvetví na celkových zahraničných
investíciách do výrobných podnikov (v %)
Skupina odvetví podľa
technologickej náročnosti
Podiel na celkových PZI do
výrobných podnikov v SR
(%)
Nízka technológia
23,3
Nízka až stredná tech..
55,3
Stredná až vysoká tech.
9,8
Vysoká technológia
11,6
Zdroj: Sabol – Hošková a kol. (2003), s. 18.
Samozrejme, uvedené členenie je pomerne hrubé. Aj v rámci toho istého
odvetvia môžu existovať aktivity s rozličným stupňom sofistikácie technológií a záleží
od stratégie zahraničného investora, či sa uskutočňujú v hostiteľskej krajine alebo
v materskej krajine. Žiaľ, zatiaľ v SR vyzerá situácia tak, že prevládajú aktivity nízkej
a strednej technológie a ich pomer sa ešte zvýši v súvislosti s plánovaným rozvojom
automobilového priemyslu. Pritom v rámci týchto odvetví operácie s najvyššou
technologickou náročnosťou sa uskutočňujú v materskej krajine zahraničného
investora.. Podiel odvetví s vysokou technológiou je pomerne nízky.
Priamy transfer technológie z materskej spoločnosti
Rozhodujúcou formou vplyvu zahraničných investorov na inovačnú aktivitu
v SR je priamy transfer technológie z materskej spoločnosti do zahraničných
dcérskych spoločností. O tom, aké nové výrobky sa v týchto dcérskych spoločnostiach
majú vyrábať, aké výrobné technológie sa majú používať a kde sa majú výrobky
143
predávať, sa rozhoduje v centrále spoločnosti Ide teda o inovačnú stratégiu, ktorá sa
formuje v zahraničnej materskej spoločnosti.
Takýto prístup je celkom logický, ak zvážime prevažne exportnú orientáciu
produkcie týchto podnikov a ich zameranie na využívanie komparatívnych výhod
najmä nižších mzdových nákladov, pričom ale ide o kvalifikovanú pracovnú silu.
Podľa dotazníkového prieskumu export tvorí 57% tržieb skúmaných podnikov, pričom
priemer za všetky analyzované krajiny strednej Európy je 45% [Radoševic – Rojec
(2003), Tab.5.3, s.23]. V niektorých podnikoch v SR je podiel exportu vyše 90%.Pri
takejto orientácii nie je dôležitý lokálny marketing a formovanie inovačnej stratégie
vychádzajúcej z potrieb miestnych zákazníkov nehrá dôležitú úlohu. Ak sa výrobky
predávajú na zahraničných trhoch, tam sa rozhodne, aké výrobky sú žiadané, aká má
byť kvalita ap.
Autonómia miestnych podnikov v inovačnom procese – ak ho chápeme ako
celý proces od zrodu novej myšlienky, cez jej praktické zavedenie do výroby a predaj
nových výrobkov zákazníkom – sa sústreďuje na tie oblasti, kde je dôležitá lepšia
znalosť miestnych podmienok. Ide predovšetkým o logistiku, aktívny podiel na čo
najrýchlejšej implementácii nových technológií (vrátane organizácie práce a motivácie
zamestnancov v tejto oblasti), aktívny prístup k zlepšovaniu kvality v súlade so
štandardmi, ktoré určuje zahraničný investor a napokon iniciatívu v oblasti znižovania
nákladov v rámci určitých hraníc.. To sa, samozrejme, premieta do významu
vnútropodnikového účtovníctva a controllingu. Základné prístupy manažmentu
inovácií však tiež určuje zahraničná materská spoločnosť – väčšinou v súlade so
svojou celkovou stratégiou a podnikovou kultúrou.
Rozhodujúcou formou transferu technológií je transfer v materializovanej
podobe – t.j. transfer nového výrobného zariadenia, nových výrobkov. Tieto opatrenia
nesporne prispeli k výraznej modernizácii podnikov zahraničných investorov,
k výraznému rastu produktivity v porovnaní s miestnymi podnikmi (Pri celkovom
značnom zaostávaní produktivity v priemysle SR za úrovňou pôvodných 15 krajín EU
v niektorých podnikoch v zahraničnom vlastníctve produktivita dosahuje úroveň bežnú
v podnikoch v materskej spoločnosti príslušnej firmy). Veľmi výrazný je
predovšetkým rast kvality produkcie a napokon kvality všetkých činností, čo je
dôležitou podmienkou úspechu na zahraničnom trhu. Až 60% skúmaných podnikov
v SR pokladá práve zvýšenie kvality za rozhodujúcu zmenu po vstupe zahraničného
investora.. Celkove sú podniky v zahraničnom vlastníctve lepšie pripravené na
konkurenciu na veľkom európskom trhu než čisto slovenské podniky.
Všetky tieto zmeny nesporne sú inováciami v porovnaní so situáciou
v príslušných miestnych podnikoch pred vstupom zahraničného investora. Väčšinou
ide o radikálne zmeny z ich pohľadu. Aká je úroveň týchto technológií v globálnejšom
meradle, aké technológie (z hľadiska fázy životného cyklu technológií) sa prenášajú,
nemožno všeobecne povedať, pretože väčšina respondentov na túto otázku
neodpovedala. Zrejme ide o výrobky a technológie, ktoré sa už v materskej
spoločnosti, či inde v zahraničí, používajú, kde existuje know-how, skúsenosti s ich
praktickou implementáciou i odbytom. No v slovenských podmienkach sú tieto
výrobky a technológie nové. Pri súčasnej intenzite konkurencie na svetovom trhu však
nemôže byť zaostávanie veľké, pričom riziko je nižšie, než keby sa zavádzali úplne
144
nové výrobky a technológie. V niektorých prípadoch však ide aj o zavádzanie nových
modelov v meradle celej TNC – ak sú pre to vhodné podmienky z hľadiska
kvalifikácie zamestnancov, ich schopnosti osvojovať si nové technológie.
Inovácie tohto typu väčšinou nie sú spojené s lokálnym výskumom a vývojom,
opierajú sa o výsledky výskumu a vývoja a praktické skúsenosti v materskej
spoločnosti. Práve zaostávanie lokálneho výskumu a vývoja je hlavným problémom
tohto typu inovácií a modernizácie, ktorá síce prináša v krátkom období pozitívne
výsledky, no neprispieva k dlhodobému rozvoju inovačného potenciálu krajiny. V
zásade sa iba prehlbuje technologická závislosť od zahraničných investorov (a veľmi
často aj závislosť v oblasti kontroly kvality).
Aj keď údaje o výdavkoch na výskum a vývoj a počte patentov nestačia na
celkovú charakteristiku inovačného potenciálu krajiny, môžu byť zaujímavým
ukazovateľom. Podľa údajov Štatistického úradu SR (za rok 2001) výdavky na
výskum a vývoj zahraničných spoločností v SR boli 734,416 mil. SK, kým domáce
podniky, ktorých finančná situácia bola podstatne horšia, venovali v tom istom roku na
výskum a vývoj 2 126,158 ,mil. Sk. Tlak konkurencie slovenské podniky zrejme
prinútil hľadať východisko aj vo výskume a vývoji, no nie vždy s komerčným
úspechom. Na druhej strane dcérske spoločnosti zahraničných firiem majú výrazne
vedúce postavenie v registrácii patentov a kúpe licencií – čo je väčšinou forma
transferu znalostí z materskej spoločnosti. Zahraničné spoločnosti kúpili v rokoch
1997-2001 136 licencií, kým domáce, slovenské podniky iba 89 licencií. Počet
aktívnych licencií, predaných do zahraničia, je veľmi nízky. Domáce podniky za
uvedené obdobie predali 35 licencií, no dcérske spoločnosti zahraničných firiem ešte
menej – 11 licencií.(Štatistický úrad, 2002). Aj tieto čísla ukazujú, že zahraniční
investori nepokladajú lokálny výskum a vývoj za dôležitý zdroj inovačných impulzov.
Pre medzinárodnú konkurenčnú schopnosť výrobkov je veľmi dôležitá kvalita
výrobkov, pričom z hľadiska domácich firiem často ide o inkrementálne inovácie.
V počte získaných certifikátov kvality, a najmä certifikátov poskytnutých
zahraničnými organizáciami, výrazne vedú dcérske spoločnosti zahraničných firiem.
Nepriamy efekt zahraničných investícií na inovačnú aktivitu v krajine
Hlavnou formou nepriameho vplyvu PZI sú dodávateľsko- odberateľské
vzťahy. Pokiaľ zahraničné dcérske spoločnosti využívajú miestnych dodávateľov,
majú záujem na vysokej kvalite dodávaných komponentov a materiálu, a to si často
vyžaduje aj inovácie. Získať presné štatistické údaje o intenzite tohto vplyvu je
prakticky nemožné. Podľa podnikov – respondentov v spomínanom dotazníkovom
prieskume väčšina komponentov sa dováža zo zahraničia. V dcérskych spoločnostiach
zahraničných firiem na Slovensku iba 37% dodávok (v priemere) sa získava od
domácich dodávateľov. Väčšina – a najmä technicky náročných komponentov - sa
dováža z materskej spoločnosti. Miestni dodávatelia musia spĺňať vysoké nároky na
kvalitu. Možno iba predpokladať, že splnenie týchto požiadaviek si vyžiadalo aj
inovácie. No údaje o inovačnej aktivite dodávateľských podnikov chýbajú.
Medzi nepriame efekty zahraničných investícií možno zaradiť aj pozitívne
externality, ktoré zahraničné spoločnosti vytvárajú napríklad školením zamestnancov
(získané poznatky možno väčšinou využiť aj v iných zamestnaniach, no pre lepšie
145
platové podmienky v zahraničných firmách motivácia pre prechod do domácich firiem
nie je veľká), šírením moderných manažérskych techník, ktoré sú dôležité aj pre
inovačný proces v širšom zmysle, zmenami v podnikovej kultúre ap. Aj vďaka
činnosti zahraničných podnikov vznikajú na Slovensku schopní manažéri, ktorí dokážu
úspešne riadiť podnik v súčasných náročných podmienkach, rozširujú sa najnovšie
poznatky a know-how v oblasti logistiky, riadenia výroby, kontroly kvality,
personálneho manažmentu.
Dôležitú úlohu v rozvoji národného inovačného potenciálu zohráva spolupráca
domácich univerzít a výskumných ústavov s priemyselnými podnikmi. V SR a aj
v bývalej ČSFR existovalo množstvo pokusov zintenzívniť túto spoluprácu, no bez
výraznejšieho úspechu. Pokiaľ spolupráca existovala, bola sporadická, založená skôr
na osobných kontaktoch. Po radikálnych zmenách v podnikovej sfére sa tieto kontakty
väčšinou narušili a nové sa nevytvárajú v potrebnej miere. Zahraniční investori
sporadicky využívajú spoluprácu so slovenskými univerzitami a je to aj jedna z foriem
vytvárania ich imidžu. Ak využívajú učiteľov univerzít napríklad na vypracovanie
softvéru pre niektoré operácie, prípadne na testovanie kvality niektorých výrobkov
a komponentov alebo na riešenie niektorých problémov adaptácie podnikovej kultúry,
prispieva to aj k zvýšeniu know-how v slovenských inštitúciách a k tvorbe národného
inovačného potenciálu. No z celospoločenského hľadiska je tento efekt minimálny.
Vcelku možno povedať, že nepriamy vplyv zahraničných investícií na inovačnú
aktivitu v SR je veľmi slabý (a väčšinou to platí aj o iných krajinách strednej Európy ).
Nemožno sa zrejme spoliehať iba na to, že zahraničné investície automaticky vyriešia
všetky problémy zaostávania v inovačnej aktivite.
Niektoré závery
Niet pochýb, že zahraničné investície výrazne prispeli k rastu produktivity,
kvality a celkovej modernizácii podnikov, ktoré na Slovensku vlastnia. Tieto zmeny si
vyžiadali aj určité inovácie – technologické, organizačné, inovácie v dodávateľskoodberateľských vzťahoch ap. Väčšinou išlo o zavádzanie takých zmien, ktoré už boli
preverené v materskej spoločnosti či v iných jej zahraničných podnikoch a opierali sa
o výsledky zahraničného výskumu a vývoja. Inovačná stratégia sa formovala
v zahraničí, no jej konkrétne uplatnenie v SR záviselo aj od kvalifikácie pracovných
síl, doterajších skúseností a know-how v niektorých priemyselných odboroch, politiky
štátu (najmä v daňovej oblasti a pri budovaní infraštruktúry) a v značnej miere od
nedostatočnej veľkosti a kúpyschopnosti domáceho trhu. Komplex týchto – a možno aj
iných – faktorov viedol k výraznej proexportnej orientácii, čo sa odzrkadlilo aj
v ohraničenej autonómii domácich podnikov v inovačnom procese.
Základným problémom z hľadiska formovania dlhodobého inovačného
potenciálu krajiny je, že zahraniční investori nepokladajú za dôležitý lokálny výskum
a vývoj a aj ich nepriamy vplyv na rozvoj inovácií v hostiteľskej krajine je slabý.
Neprispievajú teda k rozvoju toho, čo možno nazvať „národným inovačným systémom
v užšom zmysle“ (Radoševic, 2004). Tu pripadá nezastupiteľná úloha štátu. Nestačí
iba vytvárať priaznivé makroekonomické prostredie. Dôležitá je tiež štátna podpora
výskumného potenciálu, vzdelávacieho systému a podpora vytvárania sietí domácich
podnikov, zameraných na praktické zavádzanie inovácií.
146
LITERATÚRA
1.
Národná banka Slovenska, Menový prehľad, 2004/11
2.
Radosevic, S. – Majcen, B. - Rojec, M.: FDI Subsidiaries and Industrial
Integration of Central Europe: Conceptual and Empirical Results. Working Paper.
Institute for Economic Research, Halle, 2003
3.
Radosevic, S. : What Future for Science and Technology in Central and Eastern
European Countries in the 21st Century? Research paper to be published in: Meske,
W. (ed.)Science and Technology in Eastern Europe at the Turn of the 20th Century.
Central European University Press, Budapest
4.
Sabol, T. – Hošková, A. et. al. : Mechanism of Productivity Growth through
Inward Foreign Direct Investment, Country paper SLOVAKIA, TU Košice, 2003.
5.
Štatistický úrad SR“, Ročenka výskumu a vývoja, Bratislava 2002.
doc. PhDr. Monika Šestáková, DrSc
City University/Vysoká škola manažmentu
Panónska cesta 17
851 04 Bratislava
147
Inovace v personálním řízení
Štěpánka Uličná a Tomáš Rampas
„Nikdy nebude vynalezen systém, který by zcela odstranil nutnost pracovat.“
Henry Ford
Cílem článku je povzbudit všechny, kteří chtějí inovovat IS/IT především
v oblastech personálního řízení. Zároveň však chceme upozornit na klamné představy
a časté chyby, kterých se mnozí z nás dopouštějí při implementaci IS/IT.
Firmy, které se rozhodnu pro vývoj nového IS či implementaci již vytvořených
produktů, očekávají výrazné změny především v těchto oblastech:
• snížení nákladů na administrativní činnosti, které budou vykonávány např.
samoobslužným systémem na síti,
• zvýšení produktivity práce,
• zpřehlednění a zefektivnění procesů.
Všechna tato očekávání jsou logickými cíli managementu společností.
Zklamání přichází ve chvíli, kdy i přesto, že vývoj a implementaci IS realizuje
renomovaná softwarová společnost na trhu, dochází ke:
• zvýšení nákladů,
• snížení produktivity práce,
• zhoršení atmosféry na pracovišti,
• zhoršení komunikace,
• odporu k dalším případným změnám,
• posílení pozice odpůrců celého procesu.
Následující část článku se bude věnovat především inovacím v oblasti řízení
lidských zdrojů, zkušenostem s nimi a jak se ukáže, lze tyto zkušenosti a doporučení
zobecnit a použít pro ostatní oblasti činnosti firem.
Systémy řízení lidských zdrojů zaznamenaly značný pokrok oproti minulým
letem. Hitem se stalo využívání tzv. síťově orientovaného personálního portálu. Tyto
portály shromažďují informace z externích i interních zdrojů a mohou obsahovat
nabídky vzdělávacích kursů, bonusů (nabídka výrobků firmy s výraznými slevami pro
zaměstnance), spořících programů, apod. Proč by měl činit celou řadu rozhodnutí
zaměstnanec? Copak personalisté nemohou zvládat veškeré činnosti jako dosud?
Stejně jako dochází k zohlednění požadavků jednotlivých externích zákazníků
společnosti, je třeba rozlišit požadavky jednotlivých interních zákazníků personálního
oddělení. Ne všichni zaměstnanci budou motivováni stejně nastaveným programem
odměňování. Ne všichni ocení příspěvek na sport. Ne každý uvítá příspěvek firmy
k penzijnímu připojištění. Z toho vyplývá, že nároky na práci personalistů neustále
rostou. Aby mohli naplnit očekávání managerů a všech vedoucích pracovníků, musí
148
svůj pohled zaměřit na jednotlivé zaměstnance. Vhodným příkladem pro nutnost
individuálních mzdových, vzdělávacích a kariérních programů mohou být tzv.
znalostní pracovníci. Tj. pracovníci, kteří pomáhají zavádět změny, pracují kreativně,
přinášejí zajímavé podměty a nápady. Jejich působení ve firmě se může počít na
měsíce, nikoli na desetiletí. Tito znalostní pracovníci jistě nebudou příliš motivováni
věrnostní odměnou po odpracovaných pěti, deseti, či větším počtem let ve firmě.
Zřejmě nebudou nijak positivně reagovat na nabídku příspěvku k dlouhodobému
penzijnímu spoření.
V okamžiku, kdy se firma rozhodne využívat nejmodernější technologie
personálních portálů, které umožňují rychlejší a individuální poskytování služeb, by
mělo dojít k transformaci řízení lidských zdrojů, jejichž základní výčet uvádí
následující tabulka (Tabulka 1).
Se změnou IS musí nutně dojít ke změně práce a organizaci původní styl řízení
lidských zdrojů.
Transformace řízení lidských zdrojů
OD
K
lokálního
globálnímu
administrativy
samoobslužným systémům
vnitropodnikových služeb
outsourcingu
transakcí
tvorbě informací
nediferencovaného
podnikového plánování
individualizovanému
plánování pro zaměstnance i
Tabulka 1 – Transformace řízení lidských zdrojů
Zdroj: Alfred J. Walker a kol.: Moderní personální management, Grada
Publishing,, ISBN 80-247-0440-8, 2003, str. 17.
Odborná literatura uvádí celou řadu pozitivních dopadů zavedení síťového
personálního portálu na činnost firmy, např.:
• rychlejší zavádění personálních programů,
• rychlejší přístup zaměstnanců k informacím,
• rychlé získání informací pro podnikové řízení (okamžitě dostupné informace o
nemocnosti, produktivitě, fluktuaci zaměstnanců a pod.).
Co však celý proces zavedení nových IS/IT obnáší, není příliš populární téma.
V druhé části článku se tomuto tématu budeme věnovat podrobněji.
149
Proč nedochází ke snížení celkových nákladů?
Pokud má být moderní řízení lidských zdrojů založené na nových technologií a
systémech, je třeba tyto systémy odborně zabezpečit. Bude zapotřebí jak tradiční práce
analytiků, programátorů, administrátorů, tak specialistů na telekomunikace, místní sítě
a internet. Raději zapomeňme v tuto chvíli na nepěkný zvyk přidat práci již stávajícím
pracovníkům našeho IT, pokud nemáme jistotu, že mají volné kapacity pro tuto práci.
Minimálně je třeba zajistit činnost:
• specialisty na databáze, který by vytvořil a udržoval politiky, metodologie a
procedury potřebné na podporu zaměstnaneckých a manažerských
samoobslužných systémů a prováděl zálohování aplikační databáze,
• manažera-správce personálních informací, který by ve spolupráci s odborníky
definoval a aktualizoval standardní definice, možnosti využití, přístupová práva
a pravidla bezpečnosti pro všechny oblasti personálních údajů,
• specialisty portálových aplikací, kteří by vyvinuli a spravovali portály a webové
aplikace,
• odborné pracovníky z jednotlivých oddělení, kteří by udržovali aktuálnost
obsahu, za který by byli zodpovědní.
Nesmíme opomenout také na to, že nový systém by měl obsahovat kvalitní
redakční nebo publikační systém, který by umožňoval zodpovědným pracovníkům
jednoduchou a komfortní aktualizaci informací. Bez kvalitního publikačního systému
se může stát, že ačkoliv jste vynaložili značnou částku za vytvoření kvalitního
systému, tak není využíván, protože informace v něm jsou neaktuální.
Proč nedochází k positivnímu přijetí ze strany personalistů?
Odpověď je nasnadě. Práce se většině personalistů změní, některé činnosti již
nebude třeba vykonávat, což ve větších firmách se specializovanými personalisty bude
znamenat jejich nadbytečnost a propuštění. Aktivity, které dříve hrály ústřední roli
v práci personalistů, jednoduše zmizí.
Z čeho pramení nedůvěra ze strany personalistů k novým IS/IT?
Nejen v oblasti personálního řízení se setkáme se snahou nezveřejňovat
informace, i když mají sloužit širokému okruhu uživatelů. Sdílení informací je cíl,
který bojkotujeme, protože se tím vytrácí naše jedinečnost v organizaci – dáváme
k dispozici informace, které nás činily zajímavými a zakládali jsme na nich svou
hodnotu pro organizaci. To vše může stát za argumentem: „Jak zajistíte bezpečnost
dat?“
150
Proč nedochází ke zprůhlednění procesů?
Jestliže manager přistoupí k zavedení nových IT/IS proto, že očekává
zprůhlednění procesů bude zklamán, pokud sám zprůhlednění procesů předem
nezajistí. Je třeba provést patřičné změny v organizaci, řízení a všech procesech tak,
aby implementovaný systém mohl být využíván efektivně. Samotné zavedení nového
systému nám pořádek ve firmě neudělá! Může nám však pomoci podpořit naše snahy o
jeho zavedení a udržení.
Co je třeba udělat, aby se splnila naše očekávání při zavádění IS/IT?
1. Vědět, co chci změnit.
2. Vysvětlovat, vysvětlovat a přesvědčovat o prospěšnosti změny.
3. Být o ní sám přesvědčen.
4. Mít podporu vrcholového vedení firmy, pokud ji samo nerealizuje.
5. Vědět co nejvíce o tom, jak tato změna zasáhne do práce všech zúčastněných,
jak ji mohou vnímat.
6. Připravit se na změnu a otevřeně hovořit a jejich možných negativech (přesun
některých pracovníků, změny v jejich pracovní náplni).
7. Pokud víme, že změna bude obnášet propuštění některého z pracovníků, řešit
tuto situaci co nejrychleji. Neponechávat zaměstnance zbytečně dlouhou dobu
v obavách „na koho ta karta padne“.
8. Vyslechnout argumenty odpůrců a připravit krizový plán pro situace, které by
mohly zhatit celou realizaci.
9. Připravit se na to, že se plán stane neaktuálním v době svého vypracování, a že
budete muset být velmi kreativní v řešení problémů a vystaveni neočekávaným
situacím. V přípravě plánu jde o to, aby jich bylo co nejméně.
10. Získat co nejvíce lidí pro změnu. Obklopit se týmem a nebýt jediným
průkopníkem.
11. Odpůrce změn získat na svou stranu (v tom lepším případě), případně je zcela
od realizace izolovat. Neberte si do svého týmu někoho, kdo Vám a ostatním
bude neustále kazit nadšení a pronášet věty typu:
• To nedopadne dobře, to nemůže fungovat, ještě jsem neslyšel, že by to
někde fungovalo, ...
• Vzpomeňte si na mne, že jsem říkal/říkala, že to nemá smysl ...
• Uznejte, že na takové věci při našem vytížení nemůžeme mít čas ... apod.
12. Nezapomeňte, že úspěšná implementace záleží především na lidech.
Pokusili jsme se zmínit o všech důležitých faktorech úspěšného zavádění nových IS/IT
v personálním řízení firmy. Dospěli jsme k názoru, že osobní angažovanost
zodpovědných pracovníků za realizaci projektu a jejich neustálá komunikace se všemi
zúčastněnými je základním předpokladem úspěchu.
151
Literatura:
[1]
Walker, J. Alfred : Moderní personální management, Grada Publishing 2003.
ISBN 80-247-0449-8.
[2]
Ivan Vrana, Karel Richta: Zásady a postupy zavádění podnikových
informačních systémů, Grada Publishing 2003. ISBN: 80-247-1103-6.
[3]
Kotter, J.P.: Srdce změny, Management Press 2003. ISBN: 80-7261095-3.
[4]
Kotter, J.P.: Vedení procesu změny, Management Press 2003. ISBN: 80-7261015-5.
Ing. Štěpánka Uličná, Ph.D.
Vysoká škola mezinárodních a veřejných vztahů, o.p.s.
U Santošky 17
150 00 Praha 5
konzultant společnosti Gnostika
[email protected]
Bc. Tomáš Rampas
softwarový analytik společnosti Gedas, s.r.o.
[email protected]
152
Aplikácia modelu inovatívnosti na podmienky slovenských firiem
DSP v rámci globálneho trhu
Anna Zaušková
Úvod
Napriek dlhému obdobiu prístupového procesu Slovenska do EÚ, si mnohé
slovenské podniky dostatočne neuvedomili potrebu zmeny, ktorá by im zabezpečila
konkurencieschopnosť v nových podmienkach európskeho trhu. Táto zmena by sa
mala dotýkať najmä systému riadenia a niektorých vnútropodnikových oblastí, ktoré
súvisia s inovatívnosťou firmy.
Na základe výsledkov prieskumu zameraného na inovačnú schopnosť
vybraných firiem DSP na Slovensku, realizovaného v roku 2004 na veľtrhu Nábytok
a bývanie 2004 v Nitre a s použitím Kotelnikovho systematického prístupu
k inováciám (obrázok 1) sme určili inovačný model, prispôsobený podmienkam firiem
slovenského drevospracujúceho priemyslu.
Návrh modelu inovatívnosti drevospracujúcich firiem je súčasťou riešenia
grantového projektu VEGA: „Modelovanie využitia zdrojov drevnej suroviny
a uplatnenia výrobkov z dreva na trhu v podmienkach globalizácie a vstupu SR do
Európskej únie.
Zdroj: www.alexanderhancock.com (2004)
Inovácia
Inovácia
OBCHODU
PROCESU
Inovačná
Stratégia
Inovácia
TECHNOLÓGIÍ
Inovácia
Inovácia
MARKETINGU
PRODUKTU
Obrázok 1 Systematický
oblastí inovácií)
prístup
Inovácia
ORGANIZÁCIE
k inováciám
(Sedem
prepletených
1 Zhrnutie výsledkov prieskumu
Hlavným zámerom dotazníkového výskumu uskutočňovaného na veľtrhu
NÁBYTOK A BÝVANIE 2004 v Nitre, bolo zistenie inovačnej schopnosti vybraných
slovenských výrobcov s následným vypracovaním návrhu modelu pre inovačnú
schopnosť firiem na Slovensku.
153
Pozitívnym zistením bolo, že až 98 % respondentov sa snaží prispôsobovať
neustále sa meniacim potrebám zákazníkov, teda sú otvorení neustálym inováciám.
Tento fakt možno považovať za veľmi prínosný pri budúcom rozvoji inovačných
aktivít.
Pre nás prekvapujúci fakt bolo zistenie, že slovenskí výrobcovia „čakajú“ na
podnet inovovať až od majiteľa firmy – až 47 % opýtaných. Znamená to, že medzi
pracovníkmi ešte nepôsobia inovačné tímy (prípadne inovátori, lídri), ktorých záujem
je neustále zlepšovanie vyrábaného sortimentu. Poslednou otázkou sme zisťovali, kto
je hlavným dodávateľom konkrétnych riešení pre inovácie. Tu môžeme pozorovať, pre
nás dosť zarážajúci fakt, že ani nie celé 1 % respondentov – slovenských výrobcov –
využíva pre dodávky konkrétnych riešení a nápadov pre inovácie výskumnú inštitúciu
na Slovensku. Vysokú školu, odbornú strednú školu na Slovensku alebo Slovenskú
akadémiu vied nevyužíva pre konkrétnu dodávku riešenia pre inovácie žiaden
respondent.
Ale na druhej strane, opäť veľmi povzbudivý je fakt, že až 95 % respondentov
zaradilo potrebu inovovať do dlhodobej stratégie a vízie firmy.
Z výsledkov tohto prieskumu sme dospeli k najviac problémovým oblastiam
slovenských firiem DSP, ktoré sa dotýkajú a priamo ovplyvňujú inovatívnosť firiem.
Medzi ne patria vedenie a manažment, strategické prepojenie v rámci podniku aj
navonok, prístup k organizácii a k ľuďom a procesy v organizácii, z hľadiska
zodpovednosti za ne, spôsobu a času ich realizácie.
2 Aplikácia inovačného modelu v podmienkach DSP na Slovensku
2.1 Vedenie a manažment v DSP firme na Slovensku
Celé inovovanie je založené a pozostáva zo skupiny ľudí, ktorí sa vzájomne
ovplyvňujú a zdieľajú myšlienky, vytvárajú nové poznatky a obnovujú ich. Práve na
túto vzájomnú výmenu informácií medzi jednotlivcami by sa mali zamerať firmy DSP,
pretože takto sa vytvárajú nové alternatívy, následne sa selektujú a tak vznikajú nové
myšlienky, nové modely.
a, Manažér verzus vodca – pri riadení inovácií je možné očakávať, že to bude
veľmi náročná úloha. Manažér inovácií by mal mať zvládnuté základné manažérske
techniky (ktoré sú potrebné pri manažmente akéhokoľvek iného druhu) ako napr.
úsudok, flexibilitu, schopnosť komunikovať a počúvať – avšak to pri riadení inovácií
nestačí.
Podľa nášho názoru mnoho spoločností na Slovensku je až
„premanažérovaných“. Existuje tu mnoho teoretikov, ktorí riadia organizáciu na
základe vopred určených plánov. To samozrejme nie je negatívny fakt, avšak
v mnohých prípadoch to môže mať za následok spomalenie, či úplne zastavenie
prirodzenej tvorivosti, ktorá je nevyhnutná pre rozvoj inovácií. Naopak, chýbajú nám
vedúce osobnosti – vodcovia či lídri, ktorí by podporovali rozvoj kreativity, viedli
„svojich zverencov“ a tým by vytvárali zdravú inovačnú spoločnosť.
154
Preto by firmám DSP prospelo, aby sa z úlohy klasického manažéra snažili
preniesť do úlohy nového vodcu – namiesto klasického plánovania sa snažili vytvárať
nové predstavy a inšpirácie, nebáli sa viesť a podporovať ostatných pracovníkov,
splnomocňovali iných (lebo jeden problém má viac riešení)...
b, Inovačný manažment – práve jeho dosiahnutie by malo byť cieľom každej
firmy DSP na Slovensku. Celý manažment sme rozdelili na tri hlavné oblasti riadenia,
na ktoré by sa bolo vhodné zamerať vo firme.
- Manažér a jeho tím – od dnešného manažéra sa vyžaduje byť tvorivý, viac
kreatívny, manažér, ktorý hľadá vždy viac riešení a alternatív pre daný
problém, je to vodca inovácií. Manažér úspešnej firmy volí motivujúci
odmeňovací systém, motivuje iniciatívu, neustále napreduje, sleduje trendy,
buduje tím a celkovú tímovú prácu, pri zmene svojej firmy k lepšiemu,
začína od seba.
- Manažér a organizácia – manažér by si mal so svojou firmou vybudovať
firemnú jedinečnosť, nesnaží sa iba o jednorázovú inováciu, ktorá zabezpečí
pre jeho firmu zvýhodnené postavenie iba na krátky čas. Ďalej dbá
o vyvážené obchodné systémy, koná premyslene, podporuje širokú
spoluprácu, neustále vylepšuje firmu a odlišuje základné prvky inovačného
systému a ku každému zvolí individuálny prístup. Moderný manažér
úspešnej firmy dokáže využívať e-business.
- Manažér a jeho stratégie – všetky stratégie v spoločnosti by mali byť
podriadené jedinému cieľu – a to vytvoreniu silnej a stabilnej inovačnej
spoločnosti. Zo strany manažéra je potrebné zabezpečiť nepretržité
inovovanie systému, riadenia, technológie, rozhodovať sa medzi
radikálnymi a prírastkovými inováciami, využíva roadmapping, vytvára
dlhodobú konkurenčnú výhodu, realizuje ekologickú produkciu a lean
produkciu.
Tu sme iba v krátkosti načrtli akýsi model určujúci tri hlavné oblasti riadenia.
Tie sa však môžu meniť v závislosti od konkrétnych potrieb konkrétnej firmy na
Slovensku. Avšak vo všeobecnosti je možné tvrdiť, že zameriavanie sa na tieto oblasti
a ich riadenie, zabezpečuje firme inovačný manažment.
2.2 Strategické prepojenie firmy DSP na Slovensku
Strategické prepojenie je systematický spôsob riadenia organizácie s dodržaním
hlavných podnikových cieľov, ktoré sú v súlade s pracovníkmi a celkovým systémom
organizácie. Je štruktúrované a plánované tak, aby bolo zabezpečené, že každý
v organizácii je zaviazaný do nej prispievať a pridávať hodnotu využívanú
zákazníkmi.
Strategické prepojenie je znázornené graficky na nasledujúcom obrázku 2.
Každé strategické prepojenie musí smerovať k jedinému cieľu – k spokojnosti
zákazníkov.
155
Jednotlivec - individuál
Tím
STRATEGICKÉ
PREPOJENIE
SPOKOJNOSŤ
Zámer firmy
ZÁKAZNÍKOV
Divízia
Oddelenie
Obrázok 2 Strategické prepojenie
Výkon akéhokoľvek systému je vlastne ukážkou toho, ako jednotlivé časti do
seba zapadajú a spolupracujú – inými slovami, ako dobre sú poprepájané. Celkové
strategické prepojenie nebude fungovať, ak nebude zabezpečené absolútne prepojenie
medzi tímami, ktoré sú pokladané za základné jednotky organizácie. Výkony tímov
musia smerovať k dosiahnutiu cieľov. Rovnako dôležitá je tiež komunikácia
v spoločnosti. Na každej úrovni organizácie by mala fungovať dvojstranná
komunikácia so zamestnancami, do ktorej obsahu je nutné zahrnúť smerovanie,
filozofiu, hodnoty a výkony firmy. K tomu, aby každý jednotlivec vo firme prispieval
k celofiremnému cieľu, je potrebné, aby boli jasne definované hodnoty, vízie ciele
a základné poslanie.
Zabezpečením silného strategického prepojenia a zabezpečením jeho
vysvetlenia vo firme, je možné zaznamenať tieto prínosy:
- rýchlejší vývoj v dosahovaní (cieľov) cez spoločné prepojenie ľudí
a systému okolo týchto cieľov,
- zlepšenie služieb pre zákazníkov, pretože je vylepšený celý proces,
zrozumiteľnosť cieľov a priorít, lepšia komunikácia medzi zamestnancami,
viac efektívne operácie,
- zvýšenie produktivity a to vďaka tomu, že je menej času tráveného riešením
problémov, vďaka tomu, že je zlepšená komunikácia a zvýšená individuálna
zodpovednosť,
- väčšia spokojnosť s prácou, redukcia sťažností a nespokojnosti
zamestnancov, pretože sú jasne definované očakávania, systém
odmeňovania a následky plynúce z dosiahnutia plánovaných výkonov.
156
2.3 Inovačný proces firmy DSP na Slovensku
Pod inovačným procesom je možné predstaviť si prepojenie medzi jednotlivými
oddeleniami, divíziami, či tímami v konkrétnom podniku, ktoré spoločne vytvárajú
úplne nový, prípadne zdokonaľujú už výrobok, či službu. V prípade slovenských
firiem DSP sú možné uplatňovať dva rozdielne prístupy inovácií – radikálny
a prírastkový. V súčasnej dobe je pre slovenské podniky, a nielen v DSP, dôležité, aby
sa zamerali na radikálne inovácie, ktoré dokážu preklenúť nesúlad medzi domácou
a konkurenciou Európskeho jednotného trhu.
Radikálna inovácia sa vyznačuje skokovou projektovou dráhou a nasledujúcimi
znakmi: prebádaním nových technológií, vysokou neistotou, zameriava sa na nové a
inovované produkty a procesy, ktorých priebeh sa nedá presne definovať a vytvára
dramatické zmeny, ktoré transformujú existujúce trhy alebo odvetvia.
Vysoká neistota spojená s radikálnym prístupom k inováciám a riziká s ňou
spojené (technické, trhové, zdrojové a organizačné) tvoria v podniku nezvyčajnú
hybnú silu a výzvy k ich prekonaniu. Táto neistota a riziká sa dajú obmedziť
správnymi prístupmi, navyše zamestnanci bývajú viac motivovaní radikálnou
myšlienkou, sú nútení byť viac flexibilní a pripravení na zmeny závislé od
konkrétnych situácií, pričom im treba zabezpečiť možnosť vyjadriť sa k danej
problematike.
2.4 Organizácia a ľudia v drevospracujúcej firme na Slovensku
K tomu, aby bol vo firme zabezpečený permanentný inovačný proces, a aby sa
táto stala úspešnou, je potrebné realizovať nielen inovácie procesov a produktov
podniku, ale najmä „inováciu“ ľudí, ako základného kameňa organizácie. Je potrebné
neustále zabezpečovať zvyšovanie ich kvalifikácie, sústavné vzdelávanie s ich
následným riadením, vytvárať pre nich čo najvyhovujúcejšie prostredie, ktoré
predurčuje zdravý vývoj nových myšlienok, nápadov a tým aj rast inovačnej
schopnosti celého podniku.
Následne je potrebné prebudenie nadšenia u ľudí, odstrániť prekážky
spomaľujúce prúdenie vedomostí a nápadov a objavovať inovátorov vo vlastnej
organizácii, prípadne im dať možnosť sa takto prejaviť.
2.5 Kontrola
Je potrebné si uvedomiť, že riadiť a manažovať nie je možné to, čo sa nemeria.
Inovačná kontrola má za úlohu motivovať k prijatiu inovácií.
Pomáha nájsť a pomenovať slabiny minulých období, objekty a potrebu
inovácií. Inovačná kontrola by sa mala realizovať v troch dimenziách podnikového
inovačného systému – strategické plánovanie, procesy a ľudia.
Do modelu pre inovačnú schopnosť firiem DSP na Slovensku, odporúčame
použiť ukazovateľ R2I – Return on Innovation Investment (návratnosť inovačných
investícií). Práve tento ukazovateľ umožňuje identifikovať celý inovačný proces a to,
ako jeho vývoj zodpovedá firemným strategickým cieľom, umožňuje efektívnu
alokáciu zdrojov, odmeňovanie pracovníkov, ktorí sú súčasťou nových produktových
157
tímov a konkurenčný benchmarking. Samozrejme je potrebné ďalej sledovať
úspešnosť zavedenia nového produktu na trhu, obraty a zisky z tohto zavedenia...
2.6 Okolie firmy DSP na Slovensku
Ak sa hovorí o inováciách vo firme, nejde iba o samotné technológie
a produkty, ide o oveľa širší koncept, ktorý sa dotýka značných aspektov života
organizácie. Medzi ne patrí napríklad propagácia dôležitosti inovácií ako základu
budúceho rastu firmy vo vzťahu k verejnosti, vytváranie nových pracovných miest,
vyššieho životného štandardu, zvyšovanie exportu – prispievanie k zvyšovaniu
ekonomickej úrovne Slovenska, je potrebné vychovávať absolventov stredných
a vysokých škôl a viesť ich pochopeniu dôležitosti inovácií. Ďalej je potrebné
podporovať inovačné a kreatívne vzdelanie v školskom systéme na každej úrovni
a podporovať výskum všeobecne.
Aj keď sme uviedli okolie firmy až ako poslednú časť navrhovaného modelu,
nedá sa pochybovať o jeho dôležitosti. Tak ako sa mení okolie, je potrebné, aby sa
menila firma. Flexibilita a prispôsobovanie sa okoliu a následné inovácie v každom
smere sú najväčším predpokladom zvýšenia inovatívnosti firiem DSP na Slovensku.
Záver
Na predchádzajúcich stranách sme podrobnejšie popísali jednotlivé časti
inovačného systému, avšak neurčili sme vzťahy medzi nimi a postavenie v ich
vzájomnej interakcii. Tieto súčasti fungujúceho inovačného modelu sú znázornené
v nasledujúcom obrázku, ktorý predstavuje aj zhrnutie tohto článku.
Vedenie a manažment vo firme
DSP
Strategické
prepojenie vo
firme DSP
Kontrola
Organizovanie
a ľudia vo firme DSP
Inovačný proces vo
firme DSP
OKOLIE FIRMY
Obrázok 3 Navrhnutý inovačný systém pre slovenské firmy DSP
158
1.
2.
3.
4.
5.
6.
7.
8.
9.
Literatúra:
Zaušková, A.: Inovačné stratégie a ich implementácia vo firme. Monografia.
Zvolen: TU, 2003, 110 s. ISBN 80-228-1271-4.
Rostášová, M: Diagnostika a terapia špecifických aspektov podnikového
prostredia. In: Zborník prác z medzinárodného seminára „Nástroje diagnostiky
vonkajšieho a vnútorného prostredia podniku II., Žilina 2002 , ISBN 80 – 7100937-7, str. 57 – 64.
Rostášová, M., Štofková, J.: Benchmarking in the management of human
resources, In: Zborník z 5. medzinárodnej konferencie a veľtrh telekomunikačních
a informačních systémov - T.I.S.1997, Žilina. 1997. CD, Softir media spol.s r.o.,
AB Film production.
Kusá, A., Kajan, T.: Implementation of Customer Relationship Management in
Wood-processing Industry. In: The Growth and Developement in Forestry and
Wood Industry. Scientific book. Zagreb: University of Zagreb, 2004, p. 17-21.
ISBN 953-6307-73-1.
Pitra, Z.: Inovační strategie. Praha: Grada Publishing, 1997, 184 s. ISBN 80-7169461-4.
Molnár, P., Dupaľ, A.: Manažment inovácií podniku. Bratislava: Ekonóm, 2002,
170 s. ISBN 80-225-1642-2.
Loučanová, E.: Smerovanie invencií a inovácií v drevospracujúcom priemysle. In:
Zborník z medzinárodnej vedeckej konferencie „Marketing a obchod 2004 – Rok
európskej integrácie“. Zvolen: Ústav pre výchovu a vzdelávanie pracovníkov
lesného a vodného hospodárstva SR, 2004, s. 156 – 159. ISBN 80-89100-20-1.
http://www.innovation.nsw.gov.au, McKinsey, „The Wealth of Ideas“ Autstralian
Manufacturing Council and McKinsey Co, November 1994 (20. 12. 2004).
www.alexanderhancock.com, (20. 12. 2004)
doc. Ing. Anna Zaušková, PhD.
proděkanka pro výchovno-vzdelávací činnost
vedoucí katedry marketingu, obchodu a svetového lesníctva,
960 53 Zvolen
e- mail: [email protected]
159
Účastníci konference (v abecedním pořadí)
Jitka Almatarová, studentka SVŠES, s. r. o. v Praze
[email protected]
prof. Ing. Ondřej Asztalos, CSc., rektor VŠVŠMV v Praze, o. p. s
[email protected]
doc. Ing. Štefan Barcík, PhD., děkan DF TU vo Zvolene, SR
[email protected]
Ing. Miroslava Boušková, konzultantka NeXA, s. r. o.
[email protected]
Ing. Ivan Čapek, člen představenstva Strojimport, a.s.
[email protected]
prof. PhDr. Vladimír Čechák, CSc., rektor VŠFS, o. p. s. v Praze
[email protected]
Ing. Pavel Djugo, doktorand FSv ČVUT v Praze
[email protected]
prof. Ing. Jiří Dvořák, DrSc., rektor VŠMIE, a. s. v Praze,
[email protected]
doc. Ing. Jan Eisler, CSc., KMM SVŠES v Praze, s. r. o.
[email protected]
Ing. Pavel Ficek, FSv ČVUT v Praze
[email protected]
Ing. Lenka Fulínová, vedoucí KÚF SVŠES, s. r. o. v Praze
[email protected]
Radim Gelner, student SVŠES, s. r. o. v Praze,
[email protected]
Ing. Jaroslav Hadraba, CSc., KMM SVŠES, s. r. o. v Praze
[email protected]
Ing. Čestmír Halbich, CSc., KIT PEF ČZU v Praze
[email protected]
Ing. Milan Hála, KMIT SVŠES, s. r .o. v Praze
[email protected]
Martin Havelka, student SVŠES, s. r .o. v Praze
[email protected]
Ing. Miloslav Hezina, KPE FPh VŠE v Praze,
[email protected]
Zdeněk Horák, student SVŠES, s. r .o. v Praze
[email protected]
Ing. Radomila Horňáková, doktorandka DF TU vo Zvolene, SR
[email protected]
Ing. Daniela Hrubá, KOF PEF ČZU v Praze
[email protected]
Ing. Eva Chmátalová, CSc., KÚF SVŠES, s. r .o. v Praze
[email protected]
160
prof. Ing. Jaroslav A. Jirásek, DrSc., člen AR SVŠES, s. r. o. v Praze
[email protected]
Ing. Tomáš Kajan, doktorand DF TU vo Zvolene, SR
[email protected]
doc. Ing. Michal Kavan, CSc., vedoucí odd. vědy a výzkumu SVŠES, s. r. o. v Praze
[email protected]
Ing. Jiří Klečka, PhD., KPE VŠE v Praze
[email protected]
Ing. Milan Kratochvíl, jednatel Mikra, s. r. o.
[email protected]
Ing. Markéta Krigarová, doktorandka FD ČVUT v Praze
[email protected]
doc. Ing. Alena Kusá, PhD., DF TU vo Zvolene, SR
[email protected]
Ing. Tomáš Macák, KMM SVŠES, s. r. o. v Praze tomas.
[email protected]
Ing. Mgr. Miloslav Marek, rektor SVŠES, s. r. o. v Praze
[email protected]
doc. PhDr. Stanislav Nečas, CSc., prorektor SVŠES, s. r. o. v Praze
[email protected]
Ing. Tomáš Morávek,. generální ředitel O. B. HELLER, a. s.
[email protected]
Přemysl Neumajer, student SVŠES, s. r .o. v Praze
[email protected]
doc. JUDr. Jan Ondřej, CSc., vedoucí KPBEU SVŠES, s. r .o. v Praze
[email protected]
doc. Ing. Zbyněk Pitra, DrSc., vedoucí KMM SVŠES, s. r .o. v Praze
[email protected]
doc. Ing. Marie Pospíšilová, CSc., KÚF SVŠES, s. r. o. v Praze
[email protected]
Bc. Tomáš Rampas, analytik Gedas, s.r.o.
[email protected]
Ing. Marta Regnerová, CSc., KOF PEF ČZU v Praze
[email protected]
doc. Ing. Mária Rostášová, Ph.D. vedoucí OTMAS KS ŽU v Žiline, SR
[email protected]
doc. PhDr. Monika Šestáková, DrSc., VŠM – CU Bratislava
Ing. Štěpánka Uličná, Ph.D., VŠMVV, ao. p. s. v Praze
[email protected]
doc. Ing. Alena Zaušková, PhD., proděkanka DF TU vo Zvolene, SR
[email protected]
161

Inovace : jediná účinná cesta k úspěchu v globální ekonomice

Transkript

Podobné dokumenty

Interný marketing - Paneurópska vysoká škola

Československá obchodní banka, a. s.

Dědina: Model vhodného stylu rozhodování Vroom-Yetton-Jago

podmínky podnikatelské úspěšnosti inovace