Untitled - Školní časopis GYM

Ochutnej sladkou
střední školu
Možná jí i Ty jednou přijdeš na chuť
EDITORIAL
Odcházení
Je to zvláštní náhoda, že jsem před
týdnem jako titulek vybral Odcházení. Přišla mi na mysl poslední
Havlova hra, ve které dokáže reflektovat svůj odchod z vedoucí
pozice se sebeironií a bez zbytečného patosu (což já nedokážu).
Těsně před tiskem GYMu to přišlo
jako blesk z čistého nebe - Václav
Havel zemřel. Lepší rozloučení než
Martin Rosocha bych nevymyslel, proto vám doporučím webové
stránky našeho časopisu, kde zmíněný text najdete. Rád bych jen věnoval tento editorial skutečnému
velikánovi českých dějin. Úsměv
na tváři mi vyvolá vzpomínka, že
velmi nedávno se setkal s Dalajlámou. Buddhistický duchovní jistě
věří, že Václav Havel odešel někam,
kde je líp. Věřím s ním.
Dobrá, ne-li velmi dobrá - takové
hodnocení od vás, studentů, dostala naše růžová budova a všechno v
ní. Je to určitě potěšující zpráva, ale
přesto je namístě se zeptat: co škole
chybí k ideálu? Jde o téma, kterému se věnuje značná část časopisu.
Zvláště rozsáhlá anketa zpracovaná Petrem Čížkem pěkně graficky
ukazuje, co zde studentům chybí.
Třeba některé vaše přípomínky
vezme v potaz žena, která to daleko dotáhla - paní ředitelka Jana
Coufalová, s níž je rozhovor v tomto čísle. Zapomínat bych neměl
ani na další perly GYMu: vánoční
Jazykový koutek, chladný severský
Kulturel nebo i tentokrát dost neobvyklé Drby. Věřím, že psát o dalších článcích je celkem zbytečné,
každý jistě máte už dávno vybrané
svoje favority. Neodpustím si však
upozornit na jeden neobvyklý, ve
kterém Ivana Ahmad překvapuje
svým literárním talentem - píše,
jak jinak, než o (svých) Vánocích.
S Vánocemi se blíží konec roku čas na rekapitulaci a mírné ohlédnutí se zpět. Je to už více jak čtyři
roky, co začal pravidelně vycházet
GYM. Nostalgicky vzpomínám na
dohadování se o názvu časopisu,
grafice a třeba i o tom, na papíře
jaké barvy budeme tisknout. Výsledkem vší té snahy bylo krásné
žluté číslo; nedávno jsem se u něj
dost nasmál. Pokud byste o tento
zážitek stáli také, nyní ho, společně se všemi ostatními čísly, najdete
na stránkách časopisu (kde se poslední dobou dějí velké věci). Snad
si, stejně jako já, řeknete něco na
ležitější je ale ještě úplně něco jinézpůsob: “Téda, GYM od tý doby
ho. Něco, na co přišel už král Gilušel pěkněj kus cesty!”. Zlepšení
gameš: nesmrtelnosti může člověk
postřehli i porotci 5. ročníku soudosáhnout pouze svými činy. Hrdě
těže Školní časopis roku. Celkové
prohlašuji, že lidé okolo GYMu
umístění v top 20, cena poroty za
mají k oné nesmrtelnosti solidně
učitelský speciál (18.číslo GYMu),
nakročeno. Zanechat po sobě sto2. místo ve volbě ostatních redakcí
pu už na střední škole není zas tak
a pěkné 3. místo za web. V konkuobvyklé.
renci více jak dvouset časopisů celNebojte se, neznamená to, že makem úspěch, nemyslíte?
turanti v časopise definitivně končí.
Bohužel, je třeba pamatovat na to,
Na obvyklé rubriky se můžete těšit
že v nejlepším se má přestat. Jako
do konce školního roku - s výjimveliký zastánce tohoto hesla vám
kou Jany Havlové a Terezy Kučeromusím oznámit, že právě čtete
vé, kterým už teď hrozí přepracomůj poslední editorial, opouštím
vání. Naštěstí je mojí povinností
svůj šéfredaktorský post a předenaopak přívítat do týmu terciánky
vším křeslo. Kdo ho obsadí? No
Martinu Markovou a Terezu Stehpřece někdo mladší a pro časopis
líkovou, které o sobě dávají vědět
perspektivnější. Nechte se překvačlánkem o odpadech. I tyto dva
pit, kdo se stane novým šéfredakpřírůstky dávají naději na světlou
torem. Nebo snad šéfredaktorkou?
budoucnost časopisu. Přeji GYMu,
:) Je těžké se loučit, a ještě těžší je
aby si zachoval stávající úroveň,
o tom psát. Snad Advent snese
pořád byl časopisem plným atraktrochu sentimentu. Je až dojemné
tivního čtení a nepřestával překvasledovat, jaké osobnosti se z redakpovat novými nápady a články.
torů staly a jak výrazně se úroveň
jejich psaní zvýšila. Mnozí jen tak
nezapomenou na práci do ranních
Vám, vážené čtenářky, vážení čtehodin, cestování do velkoměst,
náři, přeji klidné Vánoce (a nohy
ospalé a zároveň zábavné odpoledv teple).
ní redrady, celodenní tisknutí a korektury, euforii z držení hotového,
ještě teplého čísla GYMu....Možná,
že vám mnoho z výše vypsaných
věcí moc pozitivní nepřipadá.
Tomáš Tichý
Jenže pořádný zážitek takový být
šéfredktor GYMu
nemusí, stačí, aby byl silný. Nejdů-
OBSAH
11 Vánoce u Ivany Ahmad - Jak důležité jsou tradiční rituály
Udělat v životě několik kotrmelců, stát se muslimkou
- a přesto si umět užívat krásných věcí, společného
štěstí, klidu a vůně vánočních svátků - to umí naše
paní sekretářka!
14
TÉMA:
Ideální škola
Anketa žáků - “Nemám rád žvýkačky na židlých!”
Anketa učitelů - Učitelé stojí pevnýma nohama na
zemi, ale své sny také mají!
Německé školství - Funguje v Německu školství lépe
než to naše, měly by být “výchovy” opravdu jen “výchovami”?
22
Dekahovor - tradiční rubrika, tentokrát s panem
Matějkou, který nám mimo jiné prozradí tajemství
tvorby rozvrhu
23
Zapomenutá místa - První užitečný článek aneb
kam schovat třídnici a kam bombu
30
Kam to dotáhli - Táhnout těžkou gymnaziální
káru v chaosu českého školství - jde to? Kam to dotáhla žákyně Jana Žahourová a učitelka Jana Bauerová? Na ředitelku Janu Coufalovou!
Časopis GYM vydává Sdružení rodičů při
gymnáziu v Třeboni. casopisgym.cz
Šéfredaktor : Tomáš Tichý (-tt)
Redaktoři : Anna Kohoutová (-ako-), Martin Rosocha (-ros-), Eliška Straková (-elle-),
Lada Klimešová (-lad-), Petr Čížek (-chinano-), Anna Kolářová (-an.ka-), Kateřina
Šteflová (-kate-), Daniel Urbánek (-daur-),
Iva Vu (-iwish-), Krutopřísnejkustodémon
Externisté: Anna Cvrčková (-ac-)
Titulka: Jakub Novotný
Grafika: -an.kaIlustrace & foto: Kristýna Vojtíšková (Sully
Sundkvist), -ttWeb: David Viktora
Fotografie na titulní straně: http://muscleoutcast.com/details.php?linkk=DMW&catID=1
Fotografie z článku o odpadech: archiv autorek
Fotografie v článku „Duhový ples“ očima
maturantky: Miloš Bušínský
Příjem příspěvků u členů redakční rady a na
adrese [email protected].
Náklad 120 výtisků Vydáno 20.12.2011
POSBÍRÁNO ZE VŠECH STRAN
Fascinace zdánlivě nedůležitými věcmi
-ako-
Během adventu pro vás sbírala udýchaná, od cukru ulepená, jehličím posypaná, a
přesto svátečně naladěná ako…
5
Tématem číslo jedna – obzvláště Učitelský tým mužů má pro fotbalový vánoční turnaj problém dát dopro starší žáky – byly v posledních
dnech nekonečné diskuse na webu
GYMu. Pro někoho poučné, pro
jiné nudné a zbytečné, pro další
lehce adrenalinové dohady pod
posledními blogy značně rozvířily
jinak celkem klidné vody našeho webu. Blog sextánky Barbory
Šimečkové, ve kterém se celkem
nevinně snažila obhájit pro některé nepochopitelnou kvalitu ságy
Stmívání, zaznamenal rekordní
počet příspěvků (k dnešnímu dni
102). Recenze na oba maturitní
plesy (stejně jako blog Čtvrťáci,
copak máte za práci?) pomohly
překvapivě na svět otevřené konfrontaci některých oktavánů a čtvrťáků – možná, že někteří napsali i
víc, než vlastně chtěli. Každopádně
snad web GYMu pomohl k ventilování některých názorů, k pročištění vod a hlavně k tomu, že se i
nadále budeme všichni rádi vídat…
S
redakční radou GYMu se v
pondělí 5. prosince rozloučila její
dlouholetá členka Jana Havlová,
která měla na starost hlavně rozhovory a rubriku objevující na naší
škole zajímavé talenty. Dle všeho se
do red. rady hrnou dvě sympatické
terciánky Tereza Stehlíková a Martina Marková – přáli bychom jim
(i nám), aby se co nejdřív propracovaly na Janinu úroveň – v tomto
čísle se vám představují ve svém
příspěvku o odpadech. Janče moc
děkujeme za spolupráci a přejeme
hodně štěstí!
hromady kompletní sestavu – po tom, co odešli Lang s Dolejším, nezbývá,
než rozcvičit další doposud nehrající kolegy (V. P., Z. M., P. K.), nebo lehce potupně přijmout do týmu nějaké žáky. Za sebe si dovedu představit i
třetí variantu – přijmout do týmu fyzicky zdatné kolegyně (IKu by určitě
svou bojovností vystrašila nejednoho fotbalistu, K. J. by svým klokotavým
smíchem odzbrojila soupeře možná ještě před úvodním hvizdem, OTi by
třeba zvolila strategii úplně jinou – přesvědčila by všechny, aby hráli radši
volejbal a smečovala jako o život).
Má oblíbená kolegyně K. J. je Krásná vánoční výzdoba zaplažena obdařená mnoha talenty – vila školu – Jana Kalvasová nám
jen namátkou tanec, sektorování spolu se svými žáky opět dokazuje
pracovní desky (přijďte se někdy svou invenci a vkus (ty krásné kypodívat do jejího kabinetu), design, tice z podzimního spadaného listí!)
anglická fonetika, renovace bytů, – už se těšíme na Betlém!
schopnost objednat přes internet
v co největší rychlosti prakticky
cokoliv, herectví (její poslední film
právě přichází do kin), lyžování,
modelace nehtů, styling, floating,
smiling… Věděli jste, že je také
čerstvou držitelkou titulu Ing.?
Přečtěte si pozorně poslední Třeboňské noviny…
V některých učebnách se opět za-
čaly objevovat nehezky poškrábané
lavice – všichni víme, že je to často
bohužel napořád. Nic není obtížnějšího, než dopátrat se dotyčných
S výzdobou jdeme s dobou
vandalů – málokdo se přizná. Pro
třídní učitele jsou problémy s tímto spojené velmi nepříjemné a fakt
ádi mezi sebou téměř po šesti lenaprosto nesmyslně zdržující, pro
školu oprava lavic zbytečnou fi- tech vidíme vždy elegantní kolegynanční zátěží. Zkuste být, prosím, ni Adélku Schacherlovou! Přejeme
všímavější a dotyčné hulváty při jí zdravé děti, spolehlivé autobusy a
činu vytahat za ucho a nekolegiál- hlavně radost z práce!
ně nahlásit.
R
Na
nebývalou akci se chystá
spolu se svým třídním první ročník – 22. prosince chce přespat
ve škole. Snad se někdy dozvíme,
proč. Vánoční večírek? Únik před
domácími povinnostmi? Stmívání
a rozbřesk ve škole? Maraton doučování z fyziky?
Prváci strašně rádi zpívají!
4.
ročník příkladně uspořádal
finanční sbírku pro Somálsko, ze
které dostanou Lékaři bez hranic
díky vaší velkorysosti dohromady
2 926 korun! Oč chaotičtější byl
průběh samotné sbírky, o to chvályhodnější výsledek. Děkujeme
všem zúčastněným!
Všimli jste si rekordního počtu
účastníků ankety na webu GYMu?
Kdo ještě nehlasoval? A není to
jedno?
Přeji všem (i těm, kteří nevědí,
proč je máme) krásné Vánoce a obzvláště maturantům úspěšný nový
rok! Ať jsme zdraví a dle svých
zásluh šťastní a spokojení. Děkuji
všem za čtenářskou i jinou přízeň.
PROJEKTÁRIUM
-ako-
Projekt je v našem podání šance na změnu
O úvod k Projektáriu jsem netra05 - DĚJ/ZEM katalog
01 - GYM
dičně poprosila hlavní manažerku
právě probíhajícího projektu Konkurenceschopnost pro Třeboňsko Anna Kohoutová - doposud stabili- Ivana Kubínová - během října a lisJanu Coufalovou – ona je totiž ta, zovaná redakce GYMu začíná vel- topadu jsme s žáky tercie a 2. ročníku dokončili úpravy fotografií k
která je za něj zodpovědná. S kon- mi vážně přemýšlet nad „generační
vybrané lokalitě a začínáme zpravýměnou“.
S
tímto
školním
rokem
cem roku se hodí ohlédnout se
totiž končí pět jejich důležitých covávat textové informace.
zpět a hodnotit…
redaktorů – včetně šéfredaktora. V aule školy je od 22. 11. 2011 naOdchází totiž třída, spolu s kterou instalována výstava Místo mého
“Projekt, který podomácku nazývám
jsem GYM zakládala. Redakční bydliště, kde jsou vystaveny fotoVK-KT, probíhá dobře. „Dobře“ je radu tedy čeká nutná obměna, na- grafie a výtvarná díla žáků k vyale celkem nicneříkající, tedy po- padá mě nehezké slovo revitalizace. braným lokalitám, na kterých žáci
drobněji : myslím, že oslovil kaž- To je náš úkol pro následující týdny. pracovali v minulém školním roce.
dého na naší škole. Pochybuji, že GYM21 vznikal v době, kdy jsme V rámci výtvarné výchovy praněkdo z vás neví, že na projektu se opět zúčastnili celostátního kola covali 3. listopadu žáci sekundy
na projektu renesanční umělci.
pracujeme. Přinesl mnoho příjem- soutěže středoškolských časopisů.
ného pro řadu z vás. Některé akti- 2. prosince byli tři naši redaktoři Projekt navazoval na prohlídku
vity bychom si bez projektu nemohli (anka, chinano a iwish) v čele s třeboňského Zámku a na letošní
významném výročí - 400 let od
dovolit vůbec, jiné jen v částečné Martinem Rosochou na slavnostúmrtí posledního Rožmberka, Pemíře, vybavení školy by bylo mno- ním vyhlášení v Brně, aby nám tra Voka. Žáci byli seznámeni s rehem skromnější, učitelé by dělali víc přivezli 3 pro nás důležitá ocenění – nesančním malířstvím. Inspirovali
činností zadarmo. Určitě obohacu- cenu za web, cenu ostatních redak- se především tvorbou originálního
je život a činnost školy. Ale jsou i cí a ocenění Učitelského speciálu tvůrce, italského malíře G. Arcimjeho nepříjemné stránky – obrovská z GYMu18. Soutěž je rok od roku bolda, který komponoval portréty
administrativní náročnost, velká prestižejší, letos se do ní přihlásilo z přírodnin, ovoce či věcí každozátěž pro všechny zaměstnance ško- více než 200 časopisů a my se stále denní potřeby. Žáci tercie absolvoly, snad jen některé uklízečky mohu pohybujeme mezi nejlepšími – což vali 9. 11. a 23. 11. exkurzi do Státvynechat, nejednotnost výkladu u nás samozřejmě těší. Daleko větší ního oblastního archívu v Třeboni.
některých postupů, změna legislati- radost ale máme z přízně našich Poznali archiv jako místo, které
vy během realizace projektu. Přesto konkrétních čtenářů, z návštěvní- shromažďuje důležité informace
o regionu, respektive jihočeském
si troufám tvrdit, že přínos projektu ků webu, kteří stále častěji přispívají do diskusí pod jednotlivými kraji. Žáci se rovněž seznámili s
stojí za problémy, které přinesl.”
postupem tvorby rodokmenu.
blogy.
6
06 - Etika
Zdeněk Kučera - počátkem listopadu dokončili účastníci letní filmové
školy dokument o životě a pobytu
básníka Františka Hrubína v Chlumu u Třeboně. Jedná se v pořadí již o
šesté DVD. Film měl premiéru 22.11.
na Dnu otevřených dveří gymnázia.
Koncem listopadu vzniklo DVD č.7,
na kterém se podíleli žáci kvarty pod
vedením kolegyně Barbory Duškové.
Dokument je natočen ve španělském
jazyce a dotýká se mezilidských vztahů. Dne 10.11. se žáci 4. roč. a oktávy
zúčastnili zajímavé přednášky Mgr.
Štěpána Kováře (ZČU Plzeň) na téma
Izrael za hranicemi etiky. Ve středu
14.12. je pro žáky 3.roč. a septimy
připravena další přednáška. PhDr.
Zdeněk Sychra,PhD. (Katedra mezinárodních vztahů a evropských studií
MU Brno), který pohovoří o budoucnosti EU a eurozóny, o její jednotě a
spolupráci.
03 - Finanční gramotnost
Štěpánka Otepková – naše aktivita
se v minulém období věnovala odpadům (a terciánům). Terciáni si
v rámci cvičení z přírodovědných
předmětů připravili prezentace o třídění a následném využívání odpadu.
Během laboratorního cvičení si na
vlastní oči i nos ověřovali, že plasty
jsou velice různorodé látky, které se
značně liší svými vlastnostmi. Koncem listopadu se pak společně s částí
kvarty vydali na exkurzi do zařízení
zabývajících se tříděním, ukládáním
a recyklací odpadu. Bližší informace
a fotografie naleznete na webu školy,
stejně jako v článku Martiny Markové a Terezy Stehlíkové v tomto GYMu.
Do vánoc máme ještě v plánu vyzkoušet si „ bezodpadové technologie“
při přípravě vánočního kapra.
Pavel Krejča - i učitelé gymnázia si
zvyšují finanční gramotnost a seznamují se se základy finanční matematiky. Stalo se koncem listopadu formou
semináře,
který vedl finanční poradce pan Miroslav Vrba. Také v listopadu pracovali žáci předposledního ročníku ve
fiktivní firmě založené v rámci semináře SZV. Provedli kalkulaci říjnového čísla
GYMu, údaje zaznamenali do evidence příjmů a výdajů a dokončili
daňovou evidenci za říjen. Žáci se
seznámili s vyplněním výdajového a
příjmového dokladu a s výhodami internetového bankovnictví. V dalších
hodinách je čeká práce s fakturami.
Svatba v primě
Víte, proč se na svatbě rozbíjí talíř?
Jak správně přenést nevěstu přes
práh? A víte, kde sehnat prstýnky?
Žáci primy tohle všechno vědí. Aby
také ne, když ve třídě měli svatbu!
Vojta s Bětkou si 11. 11. 2011 v aule
našeho gymnázia řekli své zkušební „ano“. Celé této akci předcházely
náročné přípravy. Bylo třeba sehnat
doklady, vytvořit oznámení, obléci
nevěstu a ženicha, dát do gala svědky,
rodiče a všechny ostatní svatebčany.
Zařídit hudbu a pohoštění, napsat
slavnostní řeč a přichystat svatební
tradice pro štěstí.
A výsledek? Jedna z nejkrásnějších
svateb, jaké jsem kdy zažila.
Děkuji všem primánkům za nadšení,
s jakým se do těchto příprav pustili!
Také děkuji za slavnostní náladu a
veselou atmosféru „hostiny“ a všem,
kteří se na svatebním obřadu podíleli.
Veronika Jandová
7
04 - Enviromentalistika
I svatba může být někdy prima
ETICKÝ KOUTEK
Kdo se peče, neuteče!
8
Prostředí internetové diskuse opět v něm kromě starých známých
zapáchá spáleninou. Flame! Kdo se i pravidla méně povědomá. Ad
peče tentokrát? Každý si chce při- hominem, ad populum, ad absurhodit polínko, a tak stěží odchází dum, ad nauseam jsou nám blízcí
neposkvrněn.
ze „života postaru“ (nebo nám
Můžeme na ní a v ní nadávat a na- Google jejich význam v mžiku přidávat, ale to je tak všechno, co proti pomene) a jsou to koneckonců oni,
ní můžeme dělat. Virtuální diskuse kdo mohou za většinu spálených
má bezpochyby vůči své živé ba- diskusí. Avšak neopomenutelným
bičce značně kontroverzní rysy, ale nováčkem je zde anonymita, resp.
ať už je maková a nebo taková, je pravidla s ní se pojící.
zde. Nebo přinejmenším za rohem. Anonymita je vlastností internetu
A není sama, nese si s sebou balíček téměř stejně vitální jako internetové diskuse vůbec. Lze ji potlačit
s podezřelým štítkem „Pravidla“.
Tento raneček je zvláštní, asi jako apelem na zveřejnění totožnosti
internetová diskuse ve srovnání zúčastněných, ale můžeme tuto
s pokecem nad šálkem moku dle sebeidentifikaci vyžadovat? Tomu
vlastních preferencí. Najdeme předchází otázka, proč nám vlast-
ně anonymita vadí? Bývá zástěrkou
provokatérů, spamerů a dalších
flamelordů. Pokud se však nechceme mstít, tak nám v tomto případě
vadí obsah jejich příspěvků, nikoliv absence podpisu. Podepsaného
buřiče neoceníme zřejmě o moc
víc. Na druhou stranu vyžadovat
za každou cenu od seriózního
diskutéra jméno vzbuzuje otázku,
zda-li nehodnotíme názor podle
jeho nositele, což se v naprosté většině případů považuje za značně
nečisté, přinejmenším.
Dává nám internet oprávnění k
anonymitě? Nebo je ona jenom
jeho nevymýtitelným nešvarem?
Adam Klimeš
Cesta tercie a kvarty za odpadem
9
Dne 28. 11. 2011 jsme se my, žáci organismy, plechovky a injekční přece jen jsme se dozvěděli nové a
tercie a části kvarty, zúčastnili ex- stříkačky) nechaly běžet po pásu zajímavé věci.
kurze na zdánlivě odtažité téma, na nedalekou skládku, kam jsme Tomáš Bednář III. - Líbila se mi
které se ale týká každého z nás - se později také podívali. Ještě před prohlídka skládky, ale moc se mi
ODPAD.
skládkou nás pan inženýr dovedl nelíbilo v Borovanech.
První zastávkou naší cesty byla k - jak sám nazval - hromadě plné Jarmila Tenglová III. - Líbily se mi
firma Bonus spol. s. r. o. v Borova- korunek, za které bychom si údaj- podzemní kontejnery a dotřiďovací skládka.
nech. Když jsme dojeli na místo a ně koupili i Ferrari.
zaparkovali, vedoucí výpravy Ště- Nakonec jsme ještě navštívili měs- Kristýna Vacková III. - Na exkurpánka Otepková hlasitě pravila: to Písek, které se může pyšnit ex- zi se mi líbilo, dozvěděla jsem se
,,Vystupovat!!!“ Byli jsme trochu trémně vyspělým systémem pod- spoustu informací potřebných do
v rozpacích, všude okolo se válely zemních kontejnerů, které údajně školy i mimo ní. Bylo to pěkné a
zajímavé zpestření výuky.
pneumatiky, igelitové pytlíky z ne- nehyzdí historické jádro města.
daleké skládky a nebezpečně velké Účelem celé exkurze bylo, aby- Věra Košinová III. - Líbilo se mi, že
bílé pytle naplněné jakousi černou chom si uvědomili, že je důležité teď víme, co se stane s odpadem,
pružící hmotou. Později jsme se třídit a dávat do kontejnerů to, co který poctivě vytřídíme a že to má
dozvěděli, že to jsou již recyklova- se tam dávat má a jestli můžeme opravdu smysl.
né pneumatiky. Došli jsme na bah- mluvit za všechny, myslíme, že byl Ondřej Fliegel III. - Mně se celkově
nitý plácek uprostřed nemalého účel splněn. Teď už je pouze na nás, líbila. Akorát ten pan inženýr vykládal moc o penězích.
dvora závodu, kde na nás čekal ma- jestli třídit budeme či ne.
jitel a jeden ze zakladatelů firmy v Abychom se opravdu ujistili, zda Hanka Truongová IV. - Exkurze
jedné osobě. Nadšeně nám vyprá- exkurze měla nějaký smysl, zeptali mě dovedla k závěru, že začnu třívěl o provozu, ekonomice a zpra- jsme se našich spolužáků a vrstev- dit odpad.
Eliška Světlíková IV. – Líbilo se mi
cování pneumatik. Byli rozděleni níků z kvarty:
na dvě půlky, jedna se zapojila do Co se vám na exkurzi líbilo a drcení pneumatik v Borovanech a
nelíbil se mi smrad u plastů na dotiché diskuze s naším z tolika po- co ne?
sluchačů nervózním průvodcem. Simona Hrušková III. - Líbilo se třiďovací lince.
Druhá půlka podstoupila prohlíd- mi asi všechno. Poučila mě, jak Irena Krůtová IV. – Líbilo se mi v
ku strojů na recyklaci pneumatik zacházet s odpadem a že je nutné závodě na recyklaci pneumatik, ale
moc se mi nelíbilo na dotřiďovací
a poté se půlky vyměnily. Závod ho třídit.
produkuje opravdu velké množství Anna Kolářová III. - Nelíbilo se mi, lince.
prachu, takže jsme všichni vylezli s že všechno bylo strašně zdlouhavé
Martina Marková,
černými tečkami na obličeji, které a v některých chvílích i nudné, ale
Tereza Stehlíková
tentokrát nebyly způsobeny pubertou, ale právě všude poletujícím
prachem.
Druhou zastávkou byla dotřiďovací linka u Písku. Tam na nás čekal
zámožný majitel pan inženýr Šatra.
Ukázal nám, co máme třídit a jak
to má vypadat. Vzal nás do svého
závodu a ukázal nám, jak připravují plasty a papír na recyklaci. Vystoupali jsme po schodech do velmi, ale opravdu velmi zapáchající
místnosti, kde šest něžných dam v
kožených rukavicích roztřiďovalo
věci do pytlů na fólie a PET lahve.
Do žlutého kontejneru nepatřící
předměty (mrtvá zvířata či jiné Jak třídit odpad a jak zpříjemnit pracovní prostředí umělým ovocem
UČITELSKÁ ANKETA
-ako-
Jaké dárky nejraději dostáváte, co byste si
letos přáli najít pod stromečkem?
Zuzana Dvořáková
Vánoce mám moc ráda a dárky dělím na měkké a tvrdé. Ty měkké bývají často oblečení, což samozřejmě
není nikdy k zahození, ale ty tvrdé
bývají zajímavější a vždycky se na
ně těším. Letos bych si přála pod
stromečkem najít vestavěnou skříň.
Je mi jasné, že to nebude jednoduché, ale Ježíšku, snaž se!
Petr Kopeček
Milý Ježíšku, přál bych si právě ty
obvyklé hodnoty, které sem dnes
nemám psát..., navíc také nějaký
volný čas pro sebe a své cestování, letos by mi obzvláště prospěl
nějaký relaxační pobyt, také bych
nepohrdnul něčím delikátním k
jídlu, k tomu prvotřídní víno... Tak
dobře, stačí ta čokoláda, ale ať je
kvalitní!
Milada Benedová
Nejraději dostávám dárky, které
darující sám vymyslel a vyrobil.
Vůbec nemusí být Vánoce - stačí obyčejný všední den. O těchto
Vánocích se však těším i na věci
koupené v obchodech. Aktuálně
mě zajímají sportovní zimní botky
- samochodky a pěkná peněženka.
Kateřina Janů
ším se na velkou radost z dávání i
No každý rok si přeju poukázku na na to, co dostanu. Moc bych si přáknížky - ty totiž nakupuju nejradši, la Dílo – to je komplet všech děl
už třetím rokem je sama rozdávám W. Shakespeara, „shakespearovská
v naději, že se mi třeba na oplátku bible“ o 1680 stránkách, kterou
taky dostane, ale ne. No a letos je přeložil Martin Hilský - letos tato
to jednoduché, ještě nemám nikde nádherná knížka vyšla v nakladav bytě světla, takže od všech pří- telství Academia. To bych fakt moc
ráda. A pak bych si přála nějakou
buzných dostanu světla.
krásnou fotku svých dcer. A nebo
ne – stačí mi, že u stromečku buMarkéta Drábková
Na vánocích byla krásná jejich vý- dou naživo…
jimečnost. Jako děti jsme jezdily z
Pardubic k babičce do jižních Čech. Jana Kalvasová
Teprve na Štěpána jsme při zpáteč- Na Vánocích mám nejraději celní cestě soutěžili s bráchou, kdo kovou atmosféru (pohodu, vůni,
cestou zahlédne víc svítících stro- svíčky, sníh, setkávání, sváteční
mečků. Dneska se cítím vánocemi dobroty,...) než samotné dárky. Rapřesvícená už na Mikuláše. Tak je dost mám z každého dárku od lidí,
které mám ráda. Potěší mě prakignoruju, jak to jde.
tické dárky i originální překvapení.
Letos jsem si přála velkokapacitní
Štěpánka Otepková
Pod stromečkem bych si přála najít flashdisk a zbytek nechám na fanhrnec plný zlata nebo peněz. Ale tazii svých blízkých.
to nebudu asi sama, jak jsme slyšeli
Jitka Mašková
na plese.
Vánoce mám spojené hlavně s dětmi, a proto největší radost mám z
Martin Rosocha
Pokouším-li se vynechat rodinnou dárků hravé povahy - stavebnice,
pohodu, štěstí, zdraví a tak, tak nic stolní hry a knihy. Ty nikdy nezklamou.
navíc nezbývá..
10
Pavel Krejča
Vánoce bez alespoň jedné knížky
nejsou pro mne Vánoce. A uvítám
i jiné kulturní „nosiče“,např. lístky
na dobrý koncert. Jinak nejsem
vůbec náročný a mám radost ze
všeho, co dostanu - nakonec nejde
o tu věc samotnou, ale o to, kdo ji
dává a proč ji dává, ne? (Mám na
mysli samozřejmě Ježíška.)
Adéla Holubová
Ráda dostávám elektroniku, knihy
a nejrůznější kancelářské potřeby
(plnicí pera, diáře). Letos bych pod
stromečkem chtěla najít nějaký huňatý svetr a hodinky!
Anna Kohoutová
S blížícím se Štědrým dnem cítím,
jak se vracím a stává se ze mě ta
malá, šíleně natěšená holčička. Tě-
Veronika Jandová
Raději dávám, než dostávám. A
moc mě baví vymýšlet originální
dárky. Pokud jde o mě, mám ráda,
když mě někdo překvapí, ale prý
mám být v odpovědi konkrétní.
Takže …. jednoznačně bych tam
chtěla najít druhý díl Hry o trůny!!!
a bonbóny Lindoor, ty z hořké čokolády - a pak týdenní poukázku
na pokoj s křeslem u krbu někde v
zasněžených horách, kde bych mlsala tyhle skvělé bonbóny a četla a
četla...
Zdeněk Kučera
Olga Tichá
Václav Pražák
Dárek, který si moc přeju, je ten, o
který jsem si napsala Ježíškovi….
Přeji si nové boty na běžky. A pěknou knížku.
líbilo, a pak se velmi těším, zda na
má doporučení dojde), ale ocením
i užitečné věci každodenní potřeby
(podle momentální situace) a pochopitelně i zajímavá překvapení.
Rád dostávám knihy a hry (zpravidla informuji dopředu, co by se mi
Vánoční dárek od Ivany Ahmad
Vánoce. Stačí si přečíst zadání otázky od redakce GYMu a hned mám
chuť odpovídat. Ale protože neodpovídám nikdy, i tentokrát jsem
si „nechala zajít chuť“ na odpověď.
Až Anička Kohoutová řekla, že by
ráda věděla, jak to s Vánoci mám
já. A tak odpovídám :-)
Mám to krásně. Kdykoliv mi někdo řekne „zavři oči a představ si
zážitek, při kterém budeš cítit štěstí“, vždy se mi neomylně vybaví jen
jeden. Je mi asi 9 let, venku je šero
a já držím za ruku svého mladšího
bratra a sáně a běžíme od strejdy
kostelníka přes remízky a přes
pole dolů z kopce domů. Z oblohy
se sypou sedláci (krásně romanticky se snáší velké vločky sněhu)
a já najednou vidím, že se doma v
obýváku rozsvítil vánoční stromeček. Dnes již vím, že asi mamka s
taťkou zkoušeli, jestli elektrické
svíčky i po roce svítí. Ale pro mě
tehdy přišel Ježíšek. Srdce mi začalo splašeně bušit, vykřikla jsem
„koukej, už u nás byl Ježíšek“ a
moje srdce se začalo tetelit blahem
a nedočkavostí, co mi asi donesl,
zkrátka dětské štěstí, které si člověk
pamatuje na celý život. Upalovala
jsem domů jako o závod a pokračování asi znáte… Rodiče svátečně
oblečeni, nekonečně dlouhé menu
a pak konečně rozbalování dárků.
Večerka byla posunutá a tak jsme
si s bratrem hráli s dárky „co to
šlo“ a pak šup do čerstvě povlečených peřin. Pak přišlo další kouzlo,
první stránky nové knížky. Tu vůni
11
nové knihy, tu si s sebou člověk bec žádné výzdoby. Vánoce už pro
nese taky navždy. Tyhle chvíle, kdy mne nejsou výzdoba a pompézní
je člověk sám s novou knihou, jsou dary, Vánoce jsou pokora, láska
a radost ze života. Umět se zastanenahraditelné.
Jak čas běží, člověk má dostatek vit na rohu ulice, zvednout hlavu
peněz, má pocit že je šťastný, když nahoru a podívat se ke světlu, jak
malou televizi vymění za větší, sta- krásně se „stříbrní“ sníh. A poděrý telefon vymění za nejnovější kovat pánu Bohu za svůj krásný
model, na facebooku nebo twitteru život, který můžu prožívat v klidu,
má spoustu přátel, ale věřte mi, k v klidné zemi s těmi, které mám
tomu největšímu štěstí stačí málo. nejraději. A je úplně jedno, jestli se
Pro mne je to právě ta nová voňavá ten bůh jmenuje Alláh, Ježíš Krisknížka, spousty pěny do koupele tus, nebo nějak jinak.
a vedle sebe zdravé ty, které mám Happyend: U vánočního stolu
nejraději. Maminku, svoje dcery, samozřejmě s manželem chybět
jejich holčičky a mojeho milované- nebudeme. Protože když křesťan
ho jediného chlapečka Gafarečka pozve ke svému stolu muslima, tak
si slavnostní atmosféru vychutnají
(viz foto).
Můj život se neplánovaně a neče- všichni společně.
kaně začal ubírat jiným směrem, z Přeji Vám všem, abyste to měli
křesťanky se stala muslimka a Vá- stejně, aby nikdo z vás nezůstal o
noce doma s manželem neslavíme. Vánocích sám a aby i vám se po leNešlo to najednou. První rok byl tech, když zavřete oči, vybavili jen
malý stromek v rohu chodby, další ty nejhezčí vzpomínky.
rok už jenom vánoční výzdoba v
Hezké Vánoce všem přeje
okně a na dveřích a teď po pěti letech najednou nemám potřebu vůIvana Ahmad
Nemusí být zrovna Vánoce, abych byl tím nejlepším dárkem...
HRY
-chinano-
12
Milý Ježíšku...
…prosím Tě, přines mi pod stro- na hodiny strávené ve společnosmeček Battlefield 3, CoD: Modern ti především druhého dílu? Inu,
Warfare 3 a TES V: Skyrim. Ani vzpomenout dá, ale jedná se o caletošní předvánoční trh nešetří sual titul a do neskutečně proprazáplavou kvalitních titulů. Tři výše covaného, náročného a krásného
zmíněné jsou možná nejočekáva- systému prvních dílů má daleko.
nější, rozhodně však nejsou samy… Návrat králů se nekoná… Vlastně,
málem jsem zapomněl na Skyrim.
Samá pokračování> V po- Pokračování TES se vrací přesně
sledních letech se stalo tak trochu tak, jak jsme zvyklí: neskutečně
zvykem, že vydavatelé především obrovský, propracovaný, geniální
dojí své krávy v podobě velkých herní svět, který nabízí miliony
značek se „zaručeným“ ziskem, hodin kvalitní zábavy, tentokráte
takže podobně jako minule bude- zasazený do vikingského prostřeme pranýřovat pokračování více dí. Tisíce úkolů, malých, velkých,
či méně úspěšných předchůdců. vtipných, vážných, od všeho trošku.
Začněme komiksově – vydání hry To je to, co na TES milujeme. A že
Batman: Arkham Asylum vyvolalo se tam vyskytují bugy, že zde není
před dvěma lety velký poprask – žádný extra příběh nebo nic moc
první opravdu špičková hra podle inventář? Koho to zajímá?!?
komiksu byla na světě, a tak není
divu, že se pánové z Rocksteady Tři věci, na které se můžete
pustili do pokračování. A světe v září spolehnout> Začne škodiv se, povedlo se snad ještě lépe, la, přijde podzim a do tří měsíců
než původní hra: pro výbornou vyjde Call of Duty. To se vrátilo v
komiksovou atmosféru, skvělý ote- plné síle tak, jak ho známe. S kamvřený svět a po všech směrech do- paní plnou skriptů, dech beroucích
taženou hratelnost hře rádi promi- efektů a silného příběhu a hlavně
nete mírnou repetitivnost soubojů pohlcujícím multiplayerem. Letos
a okatému zvyšování obtížnosti.
to ale nemá lehké, neboť na trh při-
šel také Battlefield 3. Hra, která s
novým enginem přichází tam, kde
CoD už léta rozhodně nedominuje: grafika a herní fyzika. Mohu vás
ubezpečit, že ačkoliv občas ve fyzikálním enginu narazíte na chybky,
tak krásně a reálně vypadající střílečku jste ještě nehráli. To, že vývojáři z EA Dice multiplayer umí,
se jen potvrdilo, zajímavější je ale
informace, jestli může BF3 konkurovat sedmému CoD také v offlinové kampani. Ne, nemůže. Příběh je
sice velmi dobrý, obtížnost představuje výzvu a kampaň trvá nadprůměrných zhruba 8 hodin, jenže
skripty a umělá inteligence BF3 na
absolutní vrchol rozhodně nepustí.
Třeba příště…
Autíííííčka> Který malý kluk si
nehraje s autíčky? A kdo z nás si
dokázal po takovém hraní odepřít
neuvěřitelně chytlavou Trackmanii? Ruku na srdce, takových moc
nebylo. Nekonečné projíždění jedné tratě za účelem stlačení výsledného času na absolutní minimum,
a to samé pak na dalších a dalších
tratích, se vrací. A sice přesně tak,
Návrat králů> Léta 1995 a 1997
byla pro svět her velkým požehnáním. To se totiž zjevily hry Heroes
of Might and Magic a Age of Empires. Ta první byla k dokonalosti
dotažena o čtyři roky později ve
třetím díle s podtitulem Restoration of Erathia, a dodnes je považována za nejlepší díl. Ano dodnes.
Ani nedávno vydaný šestý díl, ve
kterém bychom tak rádi viděli prolomení holdování dvanáct let staré
hře, se nestal pověstnou hrou „s
hratelností Heroes III a grafikou
Heroes V. A Age of Empires Online, které mělo dát vzpomenout
Vážení přátelé, tohle se vážně popsat nedá...
jak ho známe. Arkádová hratelnost,
nebezpečně chytlavý multiplayer a
krásná grafika vám mohou zabít
nejedno odpoledne, tak pozor! A
zakončíme jak jinak než pokračováním. Série Driver, která se,
pošpiněna nepovedeným třetím
dílem, snaží očistit své jméno, se
vrací ve velkém stylu. Vzhledem
k tomu, že celá hra se odehrává ve mazi auty. A víte co? Driver: San
snech hlavního hrdiny Tannera (jo, Francisco se povedl a já ho mohu
toho, co mu ve třetím díle Jericho jedině doporučit.
ustřelil hlavu – no znáte to, ono
není vše tak, jak vypadá). S tím Vážení přátelé, ne> O ničem
se pojí funkce shift, která patřičně dalším již psát nebudu, neboť o své
oživují hratelnost - díky ní se mů- místo se hlásí další rubriky. Veselé
žete vtělit do libovolného řidiče Vánoce a někdy na napsanou.
ve vašem okolí a tak “přeskakovat”
JAZYKOVÝ KOUTEK
-iwish-
Hang a sock and baste by brandy!
Dear Father Christmas,
this year I tried really hard to be
nice and good to everyone but I
also know that I was a little naughty at school sometimes and that I
probably haven‘t been helping my
parents as much as I should. I am
not even sure if I deserve any gift
from you but my mom insisted on
me writing you a letter with wishes
that I‘d like to get come true. I‘d
like to have my entire family happy
and healthy all following year long.
And that‘s it. Just a little happiness
into our home.
Merry Christmas to you.
under my bed all year long. I mean
the sock, not my grandmother. My
brother has already lost his own
sock so I decided to pin-up a piece
of paper on mine to let the Father
Christmas know that I’m willing to
share it.
When I woke up next morning, I
ran downstairs as fast as a lightning. I was so excited if I achieved
any gifts in my sock. But my sock
disappeared. Brother or nobody
else knew where it was. I was so
sad, so disappointed. When entire
family began to work on ceremonial lunch on 25th December, I
was told to go into guest house and
As any other kid in England, I also get there the most beautiful set of
have a secret Christmas wish. Whi- porcelain dishes and the crystal
le my mom and my granny were glass. Any of these sets cannot be
writing Christmas letters to family used at any other event. When I
and friends, I was sitting silently in stepped out from the door, I saw a
bedroom and thinking, what could foreign sock on our doormat. And
I ask Father Christmas for. I’m bi- few steps further another one. I
ting a pencil and thinking deeply. went for the glass and porcelain
Father Christmas wears a red or a and began to follow those socks.
green long coat and he comes from They leaded me into my own room.
North Pole. When I’m done, I put When I opened the door, I stopmy letter into not burning fireplace ped breathing. There was a little
– that’s the only way how the letter puppy lying in my sock! My wish
can take off and fly straight to the had come true! The lunch contaiNorth Pole. After Christmas Eve ning turkey with chestnut stuffing
I hang my Christmas sock, which and the pudding with brandy was
my granny made, on the mantel- absolutely delicious. My mom is
piece. I have it carefully hidden the best! I named my puppy Flu-
13
ke and began to look forward to
the following day – Boxing day.
That’s the day when all family ran
into shopping malls and crowds of
shopping people and tries to buy
as much stuff as possible. It’s the
day when post-winter sales begin.
I love Christmas – it’s such a joyful
and peaceful time. I love them and
I swear that I’ll stay awake next
year, to at least sneak out from the
bed and ascertain how the Father
Christmas looks. And if there’s going to be a chance, I’ll thank him
for Fluke and fluke.
Merry Christmas to you all!
TÉMA
Ideální škola
Není náhodou, že toto téma přichází právě teď. Touto dobou už se
ve firmách pracuje na výročních
zprávách, ročenkách a všech možných dalších způsobech ohlížení
se zpět. Rozhodli jsme se udělat
škole takové pořádné vysvědčení,
abychom jí oplatili to množství papíru, co nám každý červen věnuje.
Aby však bylo co nejvíce objektivní,
potřebujeme ho ode všech, učitele
nevyjímaje. Děkujeme zúčastně-
-tt-
ným za reakce, výsledky jsou mimořádně zajímavé - posuďte sami.
Ke konfrotaci s osobním názorem
čtenáře nabízíme studentskou
(rozsáhlejší snad na škole nikdy
neproběhla) a učitelskou anketu,
dále porovnání naší školy s jednou
německou od Lady Klimešové a
aby těch anket nebylo málo, ptala
se naše sportovkyně Kačka Šteflová ostatních, co říkají na tělocvik
a změnu lyžařského kurzu. Roz-
hovory také neodmyslytelně patří
k věci. Abychom zjistili pohled z
druhé strany barikády, tedy vedení,
vyzpovídali jsme v pravidelných
rubrikách Kam to dotáhli a Dekahovor paní ředitelku Janu Coufalovou a pana zástupce Zbyňka
Matějku. Jistě se dozvíte mnoho
zajímavých, netušených informací.
Přeji příjemné a inspirativní čtení.
STUDENTSKÁ ANKETA
-chinano-
“Nemám rád žvýkačky na židlých!”
Ideální škola představuje pro mnohé vyžaduje vybavení ještě modernější: nikající. Technické vybavení je další
lidi oxymóron. Ale proč? Co takové „Šíleně mi chybí teleport - dojíždění devizou naší školy. (viz graf „Co je
škole brání k tomu, aby se ideální sta- mi strašně vadí.“ Mnoho lidí má také ideální“).
la? Nejen na to jsme se ptali celkem v problémy se zázemím – malé šatny, Druhá trojice otázek byla poněkud
sedmi třídách našeho gymnázia.
málo záchodů, moc schodů, málo netypická, ale také přinesla zajímavé
výtahů – těžký je život studentův… odpovědi. Nejčastější návrh budoucOtázky zněly:
Ve druhém ročníku zase někomu nosti půdy je větší, pohodlnější a lep1) Co vám na této škole chybí k tomu, vadí „Žvýkačky na židlých“. A není ší studentský klub. Hodila by se také
aby byla ideální? Co vám tu opravdu jediný, kdo si z pravopisu moc ne- větší knihovna se studovnou (viz graf
vadí?
dělá – například jistý prvák navrhuje „Co udělat z půdy“). O spokojenosti
2) Co vám naopak připadá ideální?
„skrátit hodiny a sdelšit přestávky“. našich studentů svědčí další odpově3) Co byste udělali na ředitelském Poměrně často také zaznívalo, že ně- di na pátou otázku – většině žádný
místě, abyste vybudovali ideální ško- kteří učitelé se chovají arogantně, či kroužek nechybí. Zajímavé ale je, že
lu?
že mají špatný přístup ke studentům některé studentky by uvítaly kurzy
4) Kdybyste měli na starosti rekon- a nedostatečné znalosti (viz graf „Co sebeobrany (viz graf “Kroužky”).
strukci školní půdy, jak byste ji vy- nám vadí“). To je ale důvod k za- Pokud je naše škola taková, jakou ji
užili?
myšlení pro obě strany, kde se stala vidíme, je to škola kvalitní: více než
5) Jaké zájmové kroužky byste na chyba? Přestože většina studentů 75% studentů si myslí, že jsme nadškole přidali ke stávající nabídce?
ví, co je špatně, na třetí otázku byla průměrná, dobrá, velmi dobrá, nebo
6) Jak si myslíte, že si vede třeboň- nejčastější odpověď „nevím“ (viz výborná škola (viz graf “Jak jsme na
ské gymnázium ve srovnání s jinými graf Co bych udělal?). Zajímavé, že? tom?”). A to je dobrá zpráva, jen abyškolami podobného typu?
Kritika nám jde velmi dobře, přijít s chom neusnuli na těch, no, dělají se z
konstruktivním návrhem je pocho- toho věnce, no…
První otázka přinesla možná očeká- pitelně složitější. Naše paní ředitelka Pakliže se rádi hrabete v tabulkách,
vanou odpověď. Na moderní škole, s tím naštěstí problém nemá. Je totiž číslech a statistikách, kompletní exjako je naše, citelně chybí Wi-fi při- hlavně její zásluha, že na naší škole celové tabulky z této ankety jsou ke
pojení. Možná námět pro úvahu paní jsou učitelé, kteří, jak se shodla velká stažení na našem webu právě pro vás.
ředitelky. Jistý student prváku ale část dotazovaných, jsou naprosto vy-
14
UČITELSKÁ ANKETA
-ako-
Co podle vás chybí naší škole k tomu, aby
byla ideální?
Zuzana Dvořáková
Myslím, že nic. A proto jsem tady
a ne jinde.
Petr Kopeček
Co je to ideální? Pro koho? Proč?
Dle mého soudu se toho více daří,
než by selhávalo. Není důvodu si
naříkat, vždyť se každý tolik snaží!
Ale také mohu být dnes zaslepen a
prostě se mýlit.
Milada Benedová
Ideální škola neexistuje - a to je
dobře. Kdybychom se neprali s
problémy, které vznikají v „normálních“ školách, nikdy bychom
neměli pocit, že se alespoň někdy
přibližujeme ideálu a atmosféra by
byla pasivní.
Ideální škola:
a) Pilní studenti zapálení do určitého předmětu nebo problému, kterým se tvůrčím způsobem zabývají.
b) Běžná pracovní morálka ve
16
všech zbývajících případech - „dělám, co je v mých silách a lenoším
mimo školu“.
c) Ideální učitelé - 100% praktikové i teoretikové, kteří školou žijí a
věnují jí veškerý svůj potenciál
mimo volného času.
d) Neexistence byrokracie, která by
učitele brzdila v jejich rozletu.
e) Dostatek času na relaxaci a bádání pro všechny
f) Vedení školy, které by za ni v případě nutnosti i položilo život.
Jak to tak po sobě čtu, shledávám,
že se ideální škole velmi podobáme.
Pavel Krejča
Ideální škola neexistuje, každé
reálné škole tudíž chybí k dokonalosti nekonečně mnoho věcí. A
idealismy (nikoliv optimismus)
jsou podle mne nebezpečné. Řeknu to jinak. To hlavní, co by mělo
být splněno ve škole, kterou bych
chtěl navštěvovat jako žák, je přítomnost učitelů, kteří jsou pro mne
autoritami a osobnostmi ve smyslu
odborném i lidském, autoritami,
které pro mne mohou být vzorem
a které je možno následovat. Naštěstí se mi tohle v životě aspoň
částečně splnilo.
Kateřina Janů
Markéta Drábková
Na škole je fajn, že ideální není,
ale je to mikrosvět, kde lze o ideál usilovat. V makrosvětě kolem je
všechno mnohem složitější.
Štěpánka Otepková
Ideální škola: já jsem s naší školou
docela spokojená. Co konkrétního
jí k ideálu chybí? Možná více peněz na pomůcky a na aktivity pořádané mimo budovu školy a mimo
Třeboň (lyžařský kurz, vícedenní
exkurze). I když tady musím říci,
že ve srovnání s řadou škol, které
jsem navštívila u nás i v zahraničí,
má ta naše k ideální škole trochu
blíž. Takže snad jen více nadšených studentů a učitelů.
Martin Rosocha
Jsem rád, že naše škola není ideální, bylo by to nanejvýš podezřelé.
Takže je kupodivu dobře, že jsou
věci a skutečnosti, které naší škole
ke škole ideální schází. Prozradit
se mi je nechce, protože by potom
naše škola byla ideální, a to by bylo
nanejvýš podezřelé.
Adéla Holubová
Možná trošku víc rozproudit radiátory. A taky umístění nějaké miMně se u nás líbí, takže nevím, co nichladničky přímo do kabinetů
nám chybí.
- na mléko do kávy. A co se týče
serióznějších otázek - dle mého
názoru by nebylo na škodu zavést
jedenapůlhodinovou dotaci pro
vyučovací jednotku (hodinu). A
vyřešit ne zrovna ojedinělý případ
„zabržděnosti“ PC ve třídách.
Anna Kohoutová
17
ší vybaveni? A co velké prostory?
Někomu by možná vyhovovala
úplna volnost ve volbě předmětu...
Protože má každý trochu jinou
představu, co je to ideální škola,
můžeme se jen blížit ke stavu, který bude vyhovovat co největšímu
počtu zúčastněných. Mně tu chybí
specializované učebny - prosluněný ateliér na VV, laboratoř na Bio,
dostupné počítače pro žáky ve více
třídách, možnost vytvářet skupiny
ne podle ročníku, ale podle zájmu,
pomocný personál na dozory, organizaci akci...
Veronika Jandová
Ideální škola neexistuje, protože
co je ideální , přestane se vyvíjet,
ustrne a přesune se do světa dokonalých idejí mimo tento svět. Tak
si přeji, aby naše škola měla svoje
mouchy, které pro nás budou inspirací a hnacím motorem.
považuji dobu strávenou na VŠ. Na
gymnaziální léta nevzpomínám
nějak zvlášť ráda, moc „jsme si
neužili“, znali jsme jen školu, učení a zase školu. Zrušili nám, co se
dalo : hory, výlety, poslední zvonění – prostě všechny akce, na které
student rád vzpomíná. Takže buďte rádi, že jste v Třeboni, v tomhle
jsme téměř ideální. Těch akcí, kterých se za rok pořádá!
Myslím, že máme skoro ideální
vybavení školy, krásnou budovu
a výzdobu. Nemyslím jen květiny,
kterými se snažím zpříjemnit vám
život a zajistit přísun kyslíku, potřebný k okysličování mozku, ale i
výzdobu výtvarnou.
Zdeněk Kučera
Olga Tichá
Ani mě nenapadne si na něco stěžovat. Učím tady dvacet let a celou
tu dobu si toho nesmírně vážím
– tuším totiž, jak to chodí jinde.
Mám maximální podmínky pro to,
co chci dělat, mám skvělé kolegy,
krásné pracovní prostředí, vstřícné
a chápavé vedení, většinou bystré a
slušné žáky. Nechci víc.
Jana Kalvasová
Ideální školu si nedokážu představit, jelikož nejsem idealistka. Patrně by v ní měli být ideální žáci,
učitelé i prostředí, ale i tehdy by se
jistě našlo mnoho pochybovačů a
„remcalů“. O mnoho zajímavější mi
přijde hledání nových možností a
cest ke zlepšení.
Jitka Mašková
Co si představit pod pojmem ideální škola? Bude to místo, kam všichni zúčastnění chodí rádi? Nebo k
ideálu stačí pocit smysluplnosti
svého konání? Nebo nejmoderněj-
Už to spojení slov? …. ideální
škola ….ideální škola neexistuje!!!
Když vše vyhovuje studentům,
nevyhovuje učitelům a naopak, v
mnohém se shodnou, jindy mají
diametrálně odlišné názory. Já už
na této škole patřím skoro k „inventáři“, občas si připadám jako
„starucha Izergil“- správně psáno
v azbuce, ale mám tu výhodu, že
jsem školu zažila jak z pozice žáka,
tak učitele. A věřte, že hezká období svého dosavadního života mám
spojené právě se školou - za jedno
z nejhezčích období mého života
Nemyslím si, že by naší škole něco
chybělo, zvláště pak v tom, aby
byla ideální. Po stránce materiální
rozhodně ne. Málokterá škola se
může pyšnit úrovní a vybavením
učeben, příjemným interiérem,
reprezentativní aulou, prostornou
tělocvičnou tak, jako naše gymnázium. Smysl slova „ ideální“ bych
spojil s naší prací, žáků i učitelů. Za
ideální stav bych považoval práci
bez zbytečné administrativy, všudepřítomné byrokracie, bez častého stresu a občasného hněvu.To by
pro mne bylo opravdu ideální.
Václav Pražák
Méně administrativní zátěže učitelů, více prostoru pro individuální
vzdělávání, odborná knihovna pro
žáky a chození do školy s radostí u
všech zainteresovaných.
KDE TO CHODÍ LÉPE?
Německé školství
18
Mám-li srovnat Německo s Českem, konkrétní německé gymnázium s konkrétním českým
gymnáziem, mohu Vám jen lehce
poodhalit svůj ryze subjektivní
pohled vycházející z mé měsíční
zkušenosti.
Na německou absenci čtení klasických děl jsem si již dříve “stěžovala”
na blogu Gymu. V minulém čísle
jsem Vám vylíčila, jak se Němci
stravují ve svém soukromí a jak
dokáží tyto nemalé “hříchy” odčinit v nekonečném běhání.
Dnes bych se ráda pozastavila nad
jejich výukou, zasedla do krajní
lavice svého 10. ročníku (u nás
prváku). Nechala bych se od svého
Němce napomenout za to, že piji
při hodině, každou velkou přestávku (následující po čtvrté hodině)
bych spolu s ostatními vyběhla na
školní dvůr a zamířila do bufetu.
Nikdy by mě nepřestala fascinovat
jeho obsluha - matky dětí, které
se k tomuto úkonu upsaly zcela
-lad-
dobrovolně, čímž zajistily chutné a nechat tak zdát.... Něco do sebe to
zdravé jídlo pro celou školu. Žáci však mělo, musím uznat, že hodizde totiž nemohli narazit na bagety, ny výtvarné výchovy by mi daly
čokoládové tyčinky a Coca-Colu. na tomto německém gymnáziu
Služba každého dne připravila ob- více než u nás, kde by vypuštění
ložené pečivo všeho druhu. S nej- “výchov” z osnov výuky byl podle
větším potěšením vzpomínám na mého názoru lehce přehlédnutelný
malá krabicová mlíčka za 70 centů, akt.
ze kterých ještě 20 centů bylo zálo- Ať bych byla na kterékoliv hodině v
hou na krabičku.
kterékoliv třídě, jedna věc by byla
Zazvonění by přerušilo mé zasně- vždy stejná. Ta neuvěřitelná pomané bloumání a já bych se rozeběhla lost! Diskuze a diskuze, přípravy a
na další hodinu. Možná by touto přípravy, na co? Na dosáhnutí tam,
hodinou byla hudební výchova. kam se my nedostaneme, získání
Zamířili bychom do učebny, ve tak velkého sebevědomí a schopkteré by byly asi patery klávesy, nosti mít vždy „pravdu“.
třicet kytar, skříň fléten, cimbály, Do školy bych ale mohla chodit s
basa, elektrická kytara i bubny. Po- klidem, žádný stres, žádné zkoustarší učitel by rozdal noty, každý šení, téměř žádné testy, vždyť z
by ukořistil nějaký hudební nástroj většiny předmětů bych psala jen
a pak bychom téměř celou hodinu jednou za půl roku. Je to ale právě
jen hráli.
to, co nám chybí k dosáhnutí pojS těžkou hlavou bych někdy zamí- mu „Ideální škola“? Nebo by šlo o
řila i na výtvarnou výchovu, která přímý krok směrem k úpadku?
často spíš připomínala hodiny geo- Sprechen Sie Deutsch?
metrie a o kreativitě jsme si mohli Nein, danke.
UČITELSKÁ ANKETA
Jak se vám líbily letošní maturitní plesy?
Zuzana Dvořáková
Letošní maturitní plesy se mi moc
líbily. Chvilkami jsem měla pocit,
že je mi zase krásných 18 a moc
jsem si to užila. Maturanti, děkuju!!!
Petr Kopeček
Markéta Drábková
Ples oktávy byl fajn. Je to tím, že
jsem maturanty znala. Pokud by
to byli cizí lidé, tak by to byla pochopitelně těžká nuda, jako všechny plesy nás žen s netančícími
(a raději nepřítomnými) muži a
vlastními auty na parkovišti před
kulturákem.
Dostal jsem se pouze na ples oktávy a nelitoval jsem. Předně mi udělalo radost, že se konal v Roháči a Štěpánka Otepková
že jsme se všichni vešli do hlavního Letos jsem navštívila pouze ples
sálu a dokonce měli i dost místa k oktávy. Velmi se mi líbil, zvláště
tanci (když jsme to chtěli s kolegy- pak jedny šaty. Oceňuji výbornou
ní pořádně roztočit...). Oktaváni kapelu, skvělý nástup a projev mami připravili milý zážitek, krása turantů. Překvapilo mě, jak zajímaplesu spočívala tentokrát ve struč- vě se dá rozvinout na první pohled
nosti a jednoduchosti. Tam, tam „bezpohlavní“ téma DUHA.
za tou duhou...
Milada Benedová
Byla jsem pouze na maturitním
plese 4. ročníku. Kdybych měla po
boku zdatného tanečníka, ples by
se mi moc líbil.
Pavel Krejča
Na prvním maturitním plese jsem
nebyl, ale prý byl moc pěkný, čemuž věřím. Ples oktávy se mi moc
líbil, dopadl i nad má očekávání.
A ještě jednou touto cestou děkuji všem organizátorům. Co se mi
ale absolutně nelíbí, je malicherné dohadování na webu GYMu o
tom, kdo měl lepší ples - ubohé,
nedospělé, primitivní. To nemají
devatenáctiletí studenti (snad) elitní střední školy pět měsíců před
maturitou na práci nic užitečnějšího (a kulturnějšího) než tohle
plácání???
Kateřina Janů
Byla jsem jen na oktávě a ples jsem
si skvěle užila, ještě v pondělí mě z
tancování bolelo celé tělo, ale stálo
to za to!
Anna Kohoutová
Jak se mi líbily oba maturitní plesy,
jsem celkem podrobně popsala na
www.casopisgym.cz . Snad z toho
jasně vyplynulo, že moc.
Martin Rosocha
-ako-
na stránkách školy či časopisu
GYM zveřejněny nějaké fotografie či videa z plesů, aby se všichni
mohli (alespoň dodatečně) pokochat.
Jitka Mašková
Letošní plesy byly vyvedené oba
dva - u čtvrťáku se mi moc líbil výběr tématu a jeho vtipné začlenění
do pozvánky a videa. Oktavánům
se moc povedl výběr kapely, která
udělala výbornou atmosféru během večera.
Veronika Jandová
Pro mě byly oba plesy takovou odměnou za každodenní lopotu. Bylo
mi velmi příjemné vidět studenty
ve slavnostní náladě, krásně ustrojené, načančané, bezstarostné...
Ještě jednou děkuji za pozvání a za
tanec!
Zdeněk Kučera
Byly vydařené. S manželkou a s
Účastnil jsem se pouze plesu čtvr- přáteli jsme se příjemně bavili, zatého ročníku, za kterým byla vidět tancovali si a dokonce i něco dobspousta práce a snahy vytvořit dů- rého (slivovici) v tombole vyhráli.
stojný ples. Ovšem vytvořit důstoj- Vadí mi ale incidenty některých
ný ples na místě, jakým je Roháč, je návštěvníků, kteří opojeni alkohojako představit si přetvoření Saha- lem ukazují ramena a kazí dojem
ry na tropický deštný prales; o to celého večera.
více se klaním výsledku, který tuto
Olga Tichá
iluzi přinesl.
Maturitní ples jsem letos absolvovala pouze jeden, loni dva - moc se
Jana Kalvasová
Letos jsem byla pouze na maturit- mi líbily. Je to taky srdeční záležiním plese 4. ročníku, který se mi tost, jestli třídu učím, jak dlouho,
velice líbil. Chválím zvolené akční jaké jsou naše vztahy.
téma, zajímavý program, kvalitní
kapelu a příjemného moderátora. Václav Pražák
Maturanti i všichni hosté si ples Oba plesy byly z pohledu účastníjistě pěkně užili. Výhrady mám ka vynikající. Mnohem důležitější
pouze k „neslavnostnímu“ prosto- ale je, aby s nimi byli spokojeni saru Roháče. Druhý ples mi bohužel motní maturanti.
nevyšel z důvodu jiné naplánované
akce. Uvítala bych, pokud by byly
19
20
MATURITNÍ PLESY OČIMA STUDENTŮ
11. 11. 11 aneb jak to všechno dopadlo
Není tomu tak dávno, kdy se sešlo
šest jedniček a tři relativně význam-
né události ve stejný den. Každá byla
důležitější než ta druhá. Tak za prvé,
měl jsem svátek, zatím nic moc, co?
Byl úplněk. Pokud nejste vlkodlak,
tak vás to pravděpodobně také moc
nerozhodí. To hlavní ale přichází
právě teď. Naše třída měla maturitní
ples. Po nekonečných letech těšení se
a následných týdnech příprav, křiku,
stresu a v mém případě nicnedělání
to bylo před námi.
Když jsem ráno vstal, tak jsem byl
trošku zklamán. Věděl jsem, že až
do sedmi hodin budeme připravovat
vše nepřipravené a připravené přepřipravíme. Nakonec jsme vykouzlili z tělocvičny sál akorát vhodný na
pořádání maturitního plesu. Alespoň
jsme si to mysleli. V šest hodin jsme
si ještě přezkoušeli slavnostní předtančení a mohlo se začít.
Tento odstavec měl původně být o
tom, jaký byl maturitní ples, co, kdy,
proč a jak se tam stalo. Mě však napadlo, že ho nenapíši. Doufám, že
tím naštvu všechny ty, kteří se nezúčastnili. Byla to chyba, dámy a pánové. Protože „maturák“ byl skvělý a
hlavně jsme si ho všichni užili.
Pár dní po plesu v nás pořád zůstala
podivná nálada. Všichni se máme
najednou nějak víc rádi. Pomáháme si navzájem. Neznamená to, že
bychom si nepomáhali předtím, ale
všechno je takové… jiné. Asi nám
začíná pomalu docházet, jak moc
skvělou třídu tvoříme a jak moc nám
to všechno bude už za pár měsíců
chybět. No nic, doufám, že každý
bude vzpomínat na maturitní ples 4.
ročníku (11. 11. 11) tak jako já.
Martin Novák, 4. ročník
„Duhový ples“ očima maturantky
Maturitní ples. Před druhým prosincem ve mně tato dvě slova vzbuzovala čím dál větší pocit nevraživosti.
Stále bylo nutné něco zařídit, na něčem podstatném se dohodnout, což
vedlo k monotematickým diskuzím a
menším hádkám, které nejsou zrovna mým šálkem kávy.
Tento pocit naštěstí den před plesem
zmizel (a to možná i díky krásnému
Půlnočníku, který zrovna přišel z tisku a byl zkompletován) a byl vystřídán zárodky těšení se, které vrcholily
s každým nafouknutým balonkem
a vydržely až do chvíle, kdy je pár
hodin před začátkem našeho nástupu přemohla nervozita. Ta naštěstí
zmizela s mými prvními kroky na
tanečním parketu, které mě dostaly
do jakési euforie, jež způsobila, že
si z celého večera pamatuji jen pár
možná nevýznamných detailů.
Nedokážu si vybavit, co říkal moderátor, či za co všechno jsem děkovala
svým třídním a paní ředitelce při šerpování, nepamatuji si nástupní písně
většiny svých spolužáků. Radši ani
nechci vědět, zdali jsem při zpívání
Gaudeamu nespletla slova. Vůbec
jsem neměla šanci shlédnout profesionální tanečníky nebo opilce, který
narušil vystoupení „freestylistů“. Při
půlnočním překvapení jsem se jen
modlila, abych se nezamotala do
stuhy (což se stejně nakonec úplně
nezdařilo).
Jediné, co vím, je, že kapela Variant
hrála výborně (na skladby se mě ale
raději neptejte), že jsem se bavila s
lidmi, které mám ráda, ať už při tanci, či u promítání maturitního videa,
jehož výrobu jsme si náležitě užili, i
když nebyla úplně jednoduchá (velký
dík za něj patří Kubanovi). Navíc své
pošlapané šaty a věčně padající šerpu
ze své hlavy asi hned tak nedostanu.
Bohužel, celý ples uběhl strašně
rychle a s jeho koncem přicházelo i
jisté „vystřízlivění“, za které mohly
nejenom rozbité dveře a prokopnutá
zeď, ale i lidé, kteří nejspíše nedokáží
pochopit, jakou práci dá něco takového uspořádat (díky všem organizátorům, kteří to v naší třídě tak bravurně zvládli!) a mají potřebu rýpat
za každou cenu.
Barbora Blehová, oktáva
FOTOGRAFIE DVOUMĚSÍCE
A přišla zima. Alespoň já to tak
vnímám. Ráda bych řekla, že nám
ve vyhřáté škole to přece nevadí,
ale občas mám spíš pocit, že sedím
na větrné pláni. Jen stále čekám,
až se po třídě začnou honit vločky
sněhu, nebo třeba jen za okny, člo-
věka to sice nezahřeje ale má hned
o důvod více se usmívat. Fotit pak
bíle oděnou krajinu je po barevném podzimu opravdu změna. Vše
je tiché, tak nějak usínající… ruce
mrznou a baterky, ty se tak neuvěřitelně rychle vybíjí….
Tvoje malá velká pomoc Adopce dětí z Keni
Jelikož se naše škola z důvodu zlepšování mezilidských vztahů a obecné solidarity rozhodla rozšířit svou
pomoc na poli podpory vzdělávání
v rozvojových zemích a posílit tak
naši podporu projektu Adopce na
dálku, Studentská rada se dne 8.
12. 2011 dohodla, že se na tomto
projektu budou podílet žáci ze
Fotografie tohoto čísla je od Kuby
Staňka, dostane slíbenou čokoládu a pokud i vy chcete příští kolo
vyhrát, posílejte své fotografie na
e-mail [email protected],
téma Vánoce.
-lad-
21
všech tříd. Každý zúčastněný se rodinou“. Z těchto prostředků se
tedy stane „adoptivním rodičem“ dětem v Africe zaplatí školné, unikonkrétního dítka, s kterým si po- formy, veškeré školní pomůcky, atd.
sléze může dopisovat a vyměňovat
fotografie. Každá třída bude od Více na: www.centrumnarovinu.cz
března příštího kalendářního roku,
kdy proběhne zúčtovací období, Za vstřícnost všech zúčastněných
přispívat částkou 7200 Kč na jeden děkuje
Adéla Holubová
školní rok a stane se tak „adoptivní
DEKAHOVOR...
... se Zbyňkem Matějkou
-ros-
vyvrátil. Ale říká se, „nikdy neříkej
nikdy“, takže možná bychom raději
měli říkat: „Za současných poznatků vědy platí …“
3. Určitě každého zajímá, jak se
Rozvrh, navržený bez rozvahy, předem zavrhuji.
Když mu byl na konci minulého
školního rok udělen titul Vynikající pedagog Jihočeského kraje za
výjimečný celoživotní přínos škole,
mávl svým nezapomenutelně osobitým stylem pravou dlaní od sebe
a do šedého plnovousu zabručel
něco ve zlehčujícím smyslu; popravdě řečeno, přemýšlel jsem při
psaní těchto slov, jestli se najde byť
jediná osoba, která by toto ocenění Zbyňku Matějkovi neudělila.
Nenapadá mne nikdo; a myslím,
že jsem na nikoho nezapomněl,
protože nikdo takový neexistuje.
Zkrátka a dobře, pojednává-li toto
číslo o ideální škole, pak v něm
nemůže náš pan zástupce chybět;
zdráhám se napsat proč, protože
by nad tím jistě opět mávl rukou.
Jsem si ale jist, že zmíněnou pararelu všichni znáte a že je nezlehčitelná.
1. Která část fyziky je pro Vás nejzajímavější a proč?
Je toho samozřejmě víc – např. v
termice využití kalorimetrické rovnice při změnách skupenství látek
(stačí, když to člověk pochopí a už
se nemusí dále nic učit), u kmitání
a vlnění je zase souvislost s matematikou a v elektřině se dají předvádět krásné pokusy (např. v elektrostatice či při vysvětlení principu
činnosti transformátoru). Naopak
těžko představitelnou oblastí je
podle mého názoru teorie plynného skupenství látek. Nemám rád,
když se něco musí učit zpaměti (i
když chápu, že je to mnohdy nutné).
22
2. Co říkáte na objev částic rychlejších než světlo?
Zatím bych to nepřeceňoval –
rychlost neutrin je třeba ověřit
jiným týmem vědců a na jiné aparatuře. Mezinárodní tým vědců z
italského projektu ICARUS prý již
výsledky týmu OPERA z CERNU
tvoří rozvrh, dalo by se to nějak
popsat?
Není to tak složité – jen to chce
hodně času. Nejdříve je třeba do
nového rozvrhu umístit hodiny,
které jsou pevně vázány. Jsou to
hodiny tělesné výchovy, protože
musí být efektivně využita naše
tělocvična, a pak hodiny učitelů,
kteří kromě naší školy vyučují ještě na jiných středních nebo vysokých školách. S nimi, popř. s jejich
vedoucími, musí být předem vše
domluveno. A pak už je postup
jednoduchý – nejdříve volitelné
předměty, dále dělené hodiny, cizí
jazyky, praktika a naposledy nedělené hodiny. A pak vše mnohokrát
zkontrolovat – jestli jsou splněna
hygienická hlediska, jestli je vše
v pořádku z hlediska vyhlášky
o střední škole, atd. Závěrečnou
kontrolu provádím programem
na školní administrativu Bakaláři.
Musím uznat, že tato činnost patří v mé práci k té nejzajímavější.
Také ale vím, že rozvrh vždy bude
pro někoho lepší a pro jiného zase
horší – to platí jak pro studenty, tak
pro učitele. Když teď mám tu příležitost, tak bych chtěl velmi poděkovat svým bývalým kolegům Petru
Friebelovi a Libuši Kašparové, kteří
mi v období mých začátků v této
oblasti velmi pomohli.
4. Kdybyste měl vyučovat další dva
předměty, které by to byly, případně které by sis naopak učit nepřál?
Už v mládí mne lákal zeměpis –
mapy, nové neznámé oblasti, exotika. Když jsem se hlásil na vysokou
školu, zeměpis v nabídce nebyl,
takže jsem zvolil matematiku a fyziku a nelituji. Další předmět, který
mne v současné době velmi zajímá,
je dějepis – ale pouze druhá světová válka a vše, co s ní souvisí. V
žádném případě bych nemohl učit
výtvarnou a hudební výchovu.
5. Jak by podle Vás měl vypadat
ideální student?
Ideální student samozřejmě neexistuje. Studium na gymnáziu je
náročné a každému občas něco nevyjde. Mám rád pracovité studenty,
kteří dokážou přemýšlet a nebojí se
o problémech diskutovat.
6. Kde ve světě se Vám prozatím
líbilo nejvíc?
Mám rád údolí Vltavy jižně od
Českých Budějovic, Šumavu a vů-
bec celou naší republiku. V poslední době mne velmi zaujal pohled
do jícnu sopky Vesuv – teprve tam
si člověk uvědomí, jak je příroda
mocná.
7. Kdyby měly české bankovky
nést zbrusu nové osobnosti, jaké
byste vybral (od 50 Kč do 5000
Kč)?
Já bych vybral osobnosti, které by
asi ale znalo velmi málo lidí – např.
naše letce z druhé světové války
Josefa Františka a Aloise Vašátka,
dále by se mi tam určitě líbil Prokop Diviš a František Křižík. A co
třeba Josef Švejk?
8. Mohl byste čtenářům GYMu
doporučit tři knihy, ke kterým se
vracíte?
K mým nejoblíbenějším autorům
patří Erich Maria Remarque – sám
mám nejraději Vítězný oblouk a
23
krátké povídky shrnuté v díle Nepřítel. Rád se vracím ke knihám
Miloše Hubáčka o válce v Pacifiku
a k české klasice – tj. Osudy dobrého vojáka Švejka. V období mého
dětství to byl Jules Verne a jeho
Patnáctiletý kapitán.
9. Co se Vám jeví jako největší pro-
blém českého školství?
Příliš mnoho škol a málo žáků – ti
jsou pak zbytečně „hýčkáni“. Zbytečného „papírování“ také mnoho
neubylo a přehnaná svázanost našimi předpisy nám také nepomáhá.
10. Jak se Vám líbí časopis GYM,
co v něm postrádáš, co bychom
měli zlepšit?
Časopis GYM si vždy rád přečtu,
ale např. část „Drby“ vynechávám.
ZAPOMENUTÁ MÍSTA
Jak vyhodit školu do vzduchu?
Všichni už jsou v Mexiku...
To, co je možná snem mnoha z vás,
se málem stalo skutečností. Ano,
škola jednou měla docela namále. Původ všeho zla hledejte jako
obvykle v laboratoři (mám tím na
mysli především sirovodíkové útoky :). Kdepak, ne dole. Kdysi dávno,
ještě v osmdesátých letech, byla laboratoř v místech dnešní jazykové
učebny. Nad ní vládla - jako dnes
nad celou školou - Jana Coufalová, tehdy jediná chemikářka. Jednou její pozornost tehdy upoutala
dóza s nápisem FENOL. Na tom
není nic zvláštního, ale vevnitř byl
prášek žluté barvy, a jak je známo,
fenol může být bílý, fialový, ale
rozhodně ne žlutý. I pojala budoucí ředitelka podezření a po chvíli
-tt-
pátrání přišla na to, že jde o trinitrofenol, neboli kyselinu pikrovou.
Tato kyselina se používala mj. jako
trhavá náplň dělostřeleckých střel
a granátů i jako náplň leteckých
bomb. Při špatném zacházení by
došlo k celkem impozantnímu výbuchu, jak tehdy tvrdil přivolaný
krajský pyrotechnik.
I dnes skrývá jazyková učebna svá
tajemství. Přemýšleli jste už někdy,
co se skrývá za dveřmi, na kterých
je už odpradávna poster o Mexiku
(obsahující pozoruhodné pravopisné chyby)? Odpověď je prozaická: další dveře!
(dokončení na následující straně)
... jen Karel zůstal zde.
Ale mezi nimi je nezanedbatelný
prostor, kam se narozdíl od oficiálního vchodu do jazykovky vejde
člověk a pár map a plakátů. Ideální
schovka. Představu si určitě uděláte sami podle fotky.
Naše putování po minimístnostech
pokračuje. Často trpím při vyšlapávání po schodech do horního
patra, obzvláště při těžkém ránu. V
takových chvílích by člověk ocenil
výtah. A on tu byl! Bohužel, už je
trochu pozdě zdokumentovat něco,
co bylo v roce 2007 navždy přesta-
24
věno, spolehnout se můžeme jen dole normální vstup; výtah končil
na vlastní vzpomínky a pana škol- kousek od šaten, tam, kde má dnes
níka. Možná si pamatujete na roze- paní uklízečka místnost pro úklivírací dvířka vlevo hned za dveřmi dový materiál.
na záchody. Bohužel rozevřít nešla, Aby náš výčet miniaturních místnosí byl kompletní, musíme ještě
tuším že byla zajištěna FABkou.
Šachtou za dvířky putovalo hlavně zabrousit do auly. Vpravo od hlavuhlí (nosnost 150kg) a stavební ního portálu jsou dveře do kumbámateriál při rekonstrukcích. Když lu, to je jasné, ale co je vlevo? Také
se kolem roku 1970 přešlo na tope- jsou zde vidět dveře, ale nevěřte
ní plynem, výtah prakticky ztratil jim, je za nimi jenom malá skříň. V
svoji funkci. Lidé jím jezdit ne- té se ovšem našly skutečné poklady,
směli z důvodu striktních předpisů některé jsou vidět v chodbě poblíž
a také proto, že by jim v každém ředitelny - řeč je o zarámovaných
patře musel někdo zvenčí otevřít černobílých fotografiích.
dvířka - zevnitř to nešlo. Studen- Nebyla by to ta správná zapometi přecejen nějaké využití našli. Z nutá místa, kdybych je nezakončil
šachty se díky malé mezeře mezi nějakou úžasnou aktualitou. Do
dvířky (kudy šlo leccos prostrčit) skřínky na památku studentky,
stalo úložiště důležitých dokumen- která zahynula v Osvětimi, přibyl
tů. Jednou se už dlouho postrádala krásný, stříbrně se lesknoucí pohár.
třídnice. Pointu už jste jistě odtuši- Nedávno ho Milan Liška vycídil
li - našla se náhodou na dně šachty. tak, že vypadá jako nový. Skvějí se
Šikovná “černá díra”, nebo chcete-li, na něm písmena: “Memoriál Josefa
místnost ukrytých věcí z Harryho Pešuly”. Dále je možné vyčíst, že
Pottera. Škoda, že jsme o ni přišli. memoriál (zřejmě šlo o házenou,
Je to ale pochopitelné: nevyužívaný jíž byl Pešula veliký milovník)
výtah musel každý rok projít revizí dvakrát vyhrála Měšťanská škola v
za několik tisíc, navíc bylo třeba Třeboni. Jedinou záhadou jsou písplnit nové hygienické normy a mena JUK - momentálně se pátrá,
najít nějaké místo na záchody pro co by mohla znamenat.
učitele. Ještě pro celkovou předsta- Příště se můžete těšit na prostudovu: u dívčích záchodů nahoře byla vání plánu na rekonstrukci půdy,
strojovna výtahu, u kluků a dívek určitě je o co stát.
CO SE DĚJE VE VESMÍRU
Mimozemský život existuje, Ájust jo!
Od mého posledního setkání s
Ájem uplynulo mnoho dní. Velmi
špatně se nám totiž hledal čas, kdy
bychom měli oba volno. (Hlavní vinu na tom má časový posun,
díky kterému jsem já ve škole, když
má Áj volno a naopak.)
Díkybohu došlo k té přešťastné
události – řiditel vesmíru vydal
svou 1000. knihu, tentokrát rozsáhlou vědeckou práci na téma
„Jak zavařovat?“ Díky tomu byl
vyhlášen celovesmírný svátek, kdy
se samozřejmě nechodí do práce
ani do školy. A protože byla u nás
zrovna sobota, mohla jsem s Ájem
strávit celý den.
Nehodlala jsem tento drahocenný čas promeškat, a tak jsem se –
abych Vám mohla podat co nejvíce
nových informací o této úžasné
planetce - obětovala a vstala v nelidskou hodinu (tuším, že to bylo
před desátou) a okamžitě jsem se
vydala na Bořeň...
Abychom se s Ájem co nejvíce dozvěděli o planetě (ale hlavně škole)
toho druhého, dohodli jsme se, že
polovinu dne se bude vyptávat on
mě a druhou polovinu dne já jeho...
Já mu samozřejmě řekla čistou
pravdu – že je naše planeta krásná
a jak se o ní všichni krásně staráme, jsme na sebe vždy hodní, slova
jako rasová nesnášenlivost nebo
krádež vůbec nemají v našem slovníku místo a tak podobně. Áj mi
to ani nechtěl věřit. Pak se dostal
ke slovu on. Nemusela jsem ani
pokládat otázky. Áj mě okamžitě
zahrnul hromadou stížností. Nejvíce ho zjevně irituje jeho škola...
Například mi vykládal o jednom
svém spolužákovi, který je neustále šikanován, protože je všemi
považován za trpaslíka. Ve skutečnosti ale měří onen spolužák 180
centimetrů.
„Cože?!“ podivila jsem se a Áj mi
začal vyprávět, jak k tomu došlo:
“Jednou se při pravidelném školním měření učitelce zlomil metr, a
-ac-
25
protože už jí zbýval změřit jen jediný žák, tak prohlásila, že chlapec
má 123 centimetrů a konec. Neboť
my, Bořeňané, máme sice spoustu
očí, ale doopravdy vidíme jen málo,
spolužák je díky chybě učitelky dodnes považován za trpaslíka,“ zakončil s úsměvem Áj.
Teď jsem to byla zase já, kdo odmítal uvěřit. „Ne, něco takového
se nemůže stát!“ trvala jsem na
svém, ale Áj nejen, že svou historku neodvolal, ale ještě přidal další:
„Kdysi u nás učila učitelka, která
ze všeho nejvíc milovala pletení a
to až tak, že s ním nedokázala ani
na minutu přestat. Pletla dokonce i o hodinách, což samozřejmě
dost snižovalo kvalitu výkladu. My
jsme si samozřejmě jako správní a
pilní studenti stěžovali, ale marně.
Ona se nad našimi stížnostmi vždy
jen usmála a řekla, že nechápe, nač
si stěžujeme. Nejen že prý v nás
takto rozvíjí schopnost samostudia,
ale navíc máme každý krásnou teplou šálu...“
Teď už jsem toho měla právě dost!
Po tomto vyprávění už mi bylo
všechno jasné. Rozeznala jsem v
Ájovi ten typ studenta, kterého absolutně nemohu vystát – ubožáka,
který se neučí a své špatné známky
pak svádí na učitele a aby se mu
pomstil, vymýšlí si o něm ty nejzlomyslnější příběhy. S takovými
lidmi ale já pochopitelně nechci
nic mít. A to jsem také Ájovi řekla.
Zaraženě na mě chvíli koukal, pak
ale jen pokrčil rameny a dal mi
sbohem.
Vrátila jsem se domu rozhodnuta
se už nikdy na Bořeň navrátit. Brzy
mě ale přepadly pochybnosti, jestli
jsem nebyla k Ájovi nespravedlivá.
Proto jsem se nakonec rozhodla
vzít si ve škole studijní volno (samozřejmě neplacené) a na vlastní
pěst se vydat prozkoumat Ájovu
školu a zjistit, na čí straně je pravda...
Byla jsem šokována – Ájovo gym-
názium je krásná budova, ze které
je cítit teplá mateřská láska učitelů.
Ti jsou milí a na pohled sympatičtí.
A dokonce zde mají i hodnou půvabnou vílu, která zjevně nemá na
práci nic jiného, než prolítnout po
chodbách a každého, koho potká,
pochválit.
Jistě chápete, že po tom, co jsem
všechno tohle viděla, jsem na toho
prolhaného Áje zcela zanevřela.
Nehodlala jsem se však spokojit s
tím, že ho pouze ochudím o mou
společnost, chtěla jsem mu do očí
říct, jak je nízký.
Po nedlouhém hledání jsem ho
našla v knihovně. Hned jak jsem
ho uviděla, mě ale na něm něco
zarazilo. Seděl zjevně hluboce zamyšlen a vypadal skoro smutný
– dokonce odložil i svůj obvyklý
ironický úsměv. Bylo by ode mě
jistě nelidské, kdybych ho v takové
chvíli začala plísnit, a tak jsem si k
němu jen tiše přisedla a své výčitky
si nechala na později. Čekala jsem,
jak si Áj hned začne na něco nebo
na někoho stěžovat, on však jen dál
mlčky seděl. Zabralo mi nemálo
času, než jsem z něj dostala, cože
se mu vlastně stalo. – Byla to ta
nejhorší věc, co se může stát takovému sarkastovi, jako je on. – potkal učitele, kterému neměl co vytknout. Je to neskutečné, ale ač se
Áj snažil sebevíc, jeho nový učitel
prostě měl přehled ve svém oboru,
věděl daleko víc, než bylo v učebnici, mluvil souvisle, byl spravedlivý,
dokonce ani nebyl idiot. To byla samozřejmě pro Áje rána. Ale co hůř,
učitel se pokoušel komunikovat se
třídou, ale marně.
„Teprve tváří v tvář učiteli s mozkem bylo vidět, kolik máme my
studenti chyb!“ vykřikl nakonec Áj
téměř v slzách.
„Tak snad mu dám ještě jednu šanci,“ řekla jsem si pro sebe a jala
jsem se ho utěšovat.
KULTUREL
Jak se točí v Evropě - Zmrzlá cívka
severského filmu
Příroda usíná, lidé ze svých zahřá- ropa, Dogville, seriál Království).
tých domovů pozorují potemnělou Patrně jeho nejvíce kontroverzní
krajinu - zima je obdobím komor- snímek rozebírá ve své recenním, tichým a ponurým. Kulturel zi DaUr. V souvislosti s Trierem
ani tentokrát neopouští svět filmu, musím připomenout Dogma 95,
jen se přesouvá na jiný světadíl - na filmařské hnutí, které usilovalo o
ten náš, starý a ve spoustu malých návrat k realitě ve filmu a minimakulturních jednotek rozdrobený lizaci produkčních úprav - deset
světadíl. Přesouvá se do míst, kde pravidel takové tvorby je shrnuto
větší plochu než příbytky lidí zaují- v takzvaném Slibu čistoty. Dogma
má zkřehlá krajina, do zemí evrop- působí dodnes spíše jako inspiského severu: do Švédska, Finska, rační zdroj, málokdy někdo násleDánska, Norska a na Island.
doval všechny jeho zásady. Nelze
Zejména švédská a dánská filmová opustit Dánsko, aniž bych zmínila
tvorba odedávna statečně konku- Carla Theodora Dreyera a jeho strruje tradičním evropským veliká- hující historické drama pocházející
nům – Francii a Itálii. Skandinávie ještě z němé éry, Utrpení Panny
(připojme k ní kulturně i Finsko orleánské.
a Island) je domovem hned něko- Švédsko disponuje stejně jako jeho
lika režisérů, které můžeme směle jižní soused světově proslulou
zařadit mezi nejuznávanější tvůrce ikonou. Jde samozřejmě o mistra
všech dob. Pochází odtud snímky autorské tvorby Ingmara Bergmaodvážné, inovativní, vybroušené, na (Scény z manželského života,
originální, esteticky působivé a Lesní jahody, Fanny a Alexander,
plné subtilního divadelního herec- Persona). DaUr zhlédl Sedmou
tví.
pečeť, film, který Bergmana proSeverská kinematografie si zaklá- slavil ve světě a podnítil mezinádá na dlouhé tradici - filmaři jsou rodní obecenstvo k zájmu o celou
často finančně podporováni státem jeho filmografii. K počátkům slávy
a filmové školy zde představují vá- švédské kinematografie se však
žené vzdělávací instituce. Těmto musíme rovněž vrátit do dvacátých
zemím prostě záleží na vlastním let – zmíním zde alespoň poetické
filmovém průmyslu. Přestože je drama Vozka smrti od Victora
jeho historie téma hodné obsáhlé Sjöströma. O něco známější vám
publikace, mně nezbývá než jen jistě bude režisér, který natočil větvybrat pár jmen a názvů, které ne- šinu svých filmů v zámoří, Lasse
smíte při svém putování minout. Hallström (Můj život jako pes, Co
Tento článek je totiž pouhou kra- žere Gilberta Grapea, Čokoláda,
tičkou exkurzí tou mrazivou a uni- Pravidla moštárny).
kátní krajinou a je na vás, abyste se V Norsku se taková filmová personechali zlákat a vstoupili.
na, jako byli Bergman a Trier, ješDánsko dnes ve světě filmu repre- tě nezrodila. Skoro se zdá, že jsou
zentuje osobitý, vám jistě známý norští režiséři zvláštně „prokletí“,
Lars von Trier (Prolomit vlny, Ev- jelikož většinou natočí pouze je-
26
-daur-an.ka-
den až dva úspěšné filmy. Nicméně
i zde lze najít nespočet kvalitních
výtvorů - naším jemným sítem
prošel režisér Nils Gaup a jeho
filmy z prostředí původních norských kmenů (Stopař, Kautokeino-opprøret). V posledních dvou
desetiletích se prosazuje několik
nových osobností, mezi jinými:
Hans Petter Moland (Aberdeen),
Jens Lien (Synové Norska, Otravný
chlap) nebo Petter Naess (Elling).
DaUr rozebírá nelítostný thriller
Lovci hlav (Morten Tyldum) a
chladnou společenskou sondu s
názvem Povídky z kuchyně (Bent
Hamer).
Přesouváme se na severovýchod a
zároveň se navracíme k tradici národních osobností – synonymem
finského filmu je bez větších pochyb Aki Kaurismäki (Bohémský
život, Stíny v ráji, Mraky odtáhly).
DaUr se ve své recenzi zaměřil na
jeho kultovní komorní drama Děvče ze sirkárny.
Naši cestu zakončíme v zemi, kde
i přes malý počet obyvatel bují bohatý kulturní život. Ačkoliv místní kinematografie vznikla až po
druhé světové válce, i Islanďané
mají svého „Bergmana“. Ve světě
tento ostrov reprezentuje převážně
Fridrik Thór Fridriksson (Andělé
všehomíra, Ďáblův ostrov, Děti
přírody). DaUr si z Islandu vybral
k posuzování současné drama v
americké produkci Inhale od mladého režiséra Baltasara Komárkura.
Pokud vás toto téma zaujalo a
nemáte dostatek času se do něj
naplno ponořit, sledujte alespoň
stránky casopisgym.cz. Bude zde
připraveno několik krátkometráž-
ních snímků, jež vás uvedou do
severské atmosféry a příjemně rozptýlí. Těm, kteří představené tvůrce znají či jednoduše hledají nové a
obsáhlejší zdroje informací, doporučuju sledovat stránky severského
filmového klubu (sfklub.cz), kinorubriku Severských listů (severskelisty.cz/kino/) nebo si přečíst 77.
číslo filmového časopisu Cinepur,
kde je neotřele zpracováno téma
současného skandinávského filmu
(k zapůjčení u An.Ky).
spektivu, zápisníkem a zákazem
jakkoliv komunikovat s pozorovaným subjektem.
Jedním z oněch pozorovatelů je
i Folke Nilsson, nasazený do domácnosti málomluvného introverta Izáka. Ten se do projektu přihlásil jaksi nedopatřením a když zjistí,
že není úniku, přesune své jídelní
centrum do ložnice, ignorujíc zničený pohled nebohého návštěvníka. Ten si je vědom, že následující
dny stráví pozorováním ničeho.
Jelikož by ale divák podobné „pozorování ničeho“ nejspíš nezvládl,
Folke se nakonec dostane Izákovi
pod kůži, respektive dostane Izáka
do kuchyně a začne tím pomalé,
ale pevné sbližování těchto dvou
podivných charakterů.
Povídky z kuchyně
Stejně jako valná většina severské
tvorby se i Povídky z kuchyně věnují především sociální problematice s hlubokým důrazem na propracované charaktery. To, co je činí
lehce vyjímečnými, je fakt, že se
neberou úplně vážně a čas od času
v nich probleskne náznak humoru,
i když humoru nepříliš výrazného,
civilního. I přes to jsou ale natočeny natolik umně, že vaření vajíčka
je napínavější než automobilová
honička v americké detektivce. K
tomu přispěje i absence výraznějšího hudebního motivu a nezvykle
statická kamera zabírající několik
místností, ve kterých se snímek
odehrává, s minimem jakýchkoliv
pohybů.
Kámen úrazu Hamerova snímku
spočívá v tom, že se v něm takřka
nic neděje. Děj plyne pomalu, je
místy zdlouhavý a nezajímavý a
nepřipravený divák má velmi vysokou pravděpodobnost, že nevydrží vzhůru. Více než o film pro
masy se jedná o zajímavou studii
často prováděných sociologických
výzkumů a zároveň o promyšlený
portrét norského venkova a jedinců, kteří na něm žijí.
80%
(Salmer fra kjøkkenet 2003)
Režie: Bent Hamer
Hrají: Bjørn Floberg, Leif Andrée,
Reine Brynolfsson
Neznámý režisér,
neznámí herci,
neznámý film.
Což ostatně platí téměř o všem,
co pochází ze
severní Evropy.
A to je zajisté
škoda.
Jak již název snímku napovídá, vše
se točí okolo kuchyní, konkrétně
kolem jedné specifické. Po skončení 2. světové války se švédští
experti dlouho a marně pokoušeli
vyvinout kuchyňskou linku, která
by vyhovovala nejen hospodyňkám, ale i jejich partnerům a starým mládencům, kteří měli tvořit
hlavní složku mezi odběrateli. Proto vyslali do malé norské vesničky,
ve které byla hustota nezadaných
chasníků vyšší než jinde, osmnáct
svých pozorovatelů s úkolem mapovat jejich pohyb po kuchyni a
jejich potřeby v ní. Vybaveni byli
pouze vysokou židlí pro lepší per-
Sedmá pečeť
(Det Sjunde inseglet, 1957)
Režie: Ingmar Bergman
Hrají: Gunnar Björnstrand, Bengt
Ekerot, Nils Poppe, Max von
Sydow
Jeden z nejklasičtějších švédských snímků
od toho nejklasičtějšího švédského režiséra.
Film velmi starý, černobílý, s
tehdy ještě mladým Maxem von
Sydowem (Prokletý ostrov, Robin
Hood) v jedné z hlavních rolí, a
pokládající tolik filozofických otázek, jako snad žádný jiný.
Rytíř Antonius Blosk se po dlouhé
době vrací z křížové výpravy, během které začal přemýšlet o životě
a smrti. Téměř ihned po svém návratu se bohužel osobně setkává
se Smrtí, s níž si však dojednává
odklad o jednu společnou partii
šachu, která má rozhodnout o rytířově osudu. Rýpalové si zde mohou všimnout drobné nelogičnosti
– tato hra totiž vznikla až přibližně
sto let po velké morové ráně, za jejíhož běsnění se příběh odehrává.
Ona morová epidemie z roku 1348
má v Sedmé pečeti nemalý význam. Antonius při svém krátkém
putování jemu odcizenou domovinou uvažuje nad smyslem života
a nad tím, co přijde po smrti. A
potkává při tom lidi všeho druhu
a všelijakých charakterů, kteří se
jakýmkoliv způsobem pokoušejí
nemoci vyhnout. Nejdelší část cesty pak stráví s s kejklířem Jofem
a jeho rodinou, díky které pozná,
k čemu ten život nejspíš je a proč
stojí za to nevzdávat se ho bez boje.
Hlavní tažnou silou hodinu a půl
dlouhého filmu je tíživá atmosféra
všudypřítomného strachu, jež hrdiny provází, ať se hnou kamkoliv.
27
(dokončení na následující straně)
Babské řeči kolující po hostincích,
průvody v kápích oděných mnichů
upalujících takzvané čarodějnice
a všeobecná ovlivnitelnost většiny,
to jsou prvky způsobující divákovi poněkud tíživý a zneklidňující
pocit. Aby se však nestal nesnesitelným, je situace čas od času zlehčována mírným, se zbytkem vtipně
kontrastujícím sarkasmem.
Množství otázek, které je protagonisty přímo i nepřímo pokládáno, není nikdy zcela zodpovězeno.
Přednost má náznakovost, nutící
diváka k zapřažení mozkových
závitů a k zamyšlení se nad tím,
jaký život vede a jaký by vést měl.
A mimojiné právě to dává snímku
další rozměr, odlišující ho od „obyčejných“ a povrchních kolegů. 90%
28
Děvče ze sirkárny
(Tulitikkutehtaan tyttö 1990)
Režie: Aki Kaurismäki
Hrají: Kati Outinen, Elina Salo,
Esko Nikkari, Silu Seppälä
Asociálů je na
světě
spousta.
Introvertní individua, neschopna začlenit se
do společnosti
a žít život, který
většina populace
považuje za normální. Filmy se ale
o nich moc netočí, a to z jednoduchého důvodu – ve většině případů
prostě nejsou zajímaví.
Jinak na tom není ani hlavní hrdinka Iiris, mladá dívka pracující
v továrně na sirky . Stále bydlí s
rodiči, v práci ani na chvíli nevypadne z nudného stereotypu a ve
volném čase ráda čte romány pro
dívky. Čas od času se odhodlá navštívit místní taneční zábavu, kde
ale pouze sedí v koutě a pohledem
hledá svého prince na bílém koni.
Vinou jejího lehce zanedbaného
vzhledu to však většinou vypadá
tak, jako by se onen kůň cestou
splašil.
Jednoho dne jí to však logicky přestane bavit a namísto toho, aby valnou část své výplaty jako obvykle
odevzdala rodičům, vzbouří se a
koupí si nové luxusní šaty. A světe
div se, hned na další zábavě jeden
vousatý princ koně zkrotí a Iiris si
heroicky odveze. A ta, zblbnuta naivní četbou, slyší v dálce bít svatební zvony. Jistě si dovedete představit, jaké je tedy její zklamání, když
ráno zjistí, že její milý je už dávno
pryč a místo něj se vedle ní válí několik bankovek.
Iiris se charakterově pohybuje na
hraně diváckých sympatií. Sice s
ní soucítíme, nicméně do domu
bychom ji asi nechtěli. Naštěstí je
výtečně minimalisticky zahrána,
stejně jako valná většina ostatních
postav. Tvůrci filmu se však soustředí převážně na hlavní hrdinku
a ostatním charakterům nedávají
mnoho prostoru.
Ze snímku čiší smutek, životní
beznaděj a apatie.Dlouhé pasáže
beze slov dávají divákovi prostor k
zamyšlení, čímž jeho emocionální
zážitek ještě znásobují. Proto je
celkem na místě opravdu krátká
stopáž (68 minut), která zároveň
vyrovnává velmi pomalé tempo
vyprávění a celkový chlad a prázdnotu, které dělají film opět poměrně těžko stravitelným. Ale zároveň
kvalitním, i když opravdu ne pro
každého 80%
Antikrist
(Antichrist, 2009)
Režie: Lars von Trier
Hrají: Willem Dafoe, Charlotte
Gainsbourg
Černobíle
snímaná
koupelna. Neustávající
slow-motion.
Kapky vody pomalu dopadají
na milující se
dvojici. Střih.
Dětský pokojík. Ve vzduchu se
vznáší medvídek, uvázaný na balónku. Na stůl u okna vylézá batole,
zaneprázdněnými rodiči zcela ignorováno. Okno se otevírá. A dítě
padá.
Tak nějak vypadá Prolog mysteriózního dramatu z koprodukce Dánska, Německa, Francie a
Švédska. Od prvních minut je v
něm jasné, jaká tragédie dvojici
postihne, a neschopnost cokoliv s
tím udělat je teprve předzvěst toho,
pod jakým tlakem bude naše psychika po následujících sto minut.
Zatímco Žena se naprosto zhroutí, Muž se snaží zachránit jejich
vzájemný vztah a vysvobodit ji z
permanentní deprese. Po několika
pokusech, během kterých se snaží využít své zkušenosti z kariéry
psychologa, se společně odeberou
do osamoceného srubu uprostřed
lesů, kam za lepších časů s oblibou
jezdívali. Ale to, co mělo probíhat
jako poklidná terapie v mírumilovném prostředí, se znenadání
změní v noční můru, a díky velkému množství brutálních výjevů a
děsivých halucinací, které dvojici
pronásledují, i v náročnou výzvu
pro diváka.
Druhé místo v žebříčku „Filmy,
které šokovaly svět“ se přece jen
nedá získat jen tak. Ústřední herecký pár byl dokonce v některých
scénách nutně zastupován pornoherci a snímek získal jak anticenu
za mysoginní zobrazení (nenávist
nebo silný předsudek vůči ženám),
tak několik skutečně prestižních
cen, například na festivalu v Cannes.
Krom odvahy zobrazit to, co se jinde jen tiše přeskakuje, zaujme Antikrist i výtvarnou stylizací (vysoký
kontrast barev, neotřelý pohled kamery), celkovým psychologickým
přesahem a jednoznačným rukopisem režiséra, který, sám zmítán
trvalými depresemi, otiskl do filmu část sama sebe. Až to někdy
vypadá, že film Trierovi posloužil
především jako jistá forma terapie.
Šílené, perverzní, ale podmanivé
terapie. 95 %
Lovci hlav
(Hodejegerne, 2011)
Režie: Morten Tyldum
Hrají: Nikolaj Coster-Waldau,
Aksel Hennie, Synnøve Macody
Lund
Když proti sobě
poštvete bývalého vojáka, specializovaného na
pronásledování
lidí, máte zaděláno na solidní
problém. Mohl
by Vám o tom povyprávět Roger
Brown, 168 centimetrů vysoký „lovec hlav,“ jak se v bussiness hantýrce nazývají hledači talentů. Jedním
z oněch talentů je totiž shodou
okolností i klasický lovec, Clase
Greve.
Roger ke svému bohatství a ke své
reputaci, kterými si kompenzuje
malou výšku, nepřišel tak úplně
legálně. Zatímco jiní businessmani
hrají ve volném čase golf, on krade
umělecká díla, a to především obrazy značných hodnot. A když se
dozví, že Greve vlastní Rubensův
Lov na kance, nedokáže odolávat
příliš dlouho a s vidinou pohodlné budoucnosti mu obraz odcizí.
Zajistí si tím však jen několik krušných dní, kdy se původní majitel
bude snažit využít své zkušenosti z
armády a bolestivě se mu pomstít.
To, co začíná jako klasické heistmovie (film, točící se okolo krádeží
všeho druhu), se přibližně v půlce
mění na tvrdý thriller, někdy až s
prvky survival hororu. Lov rozezleného podnikatele-zabijáka je
přímočarý, nemilosrdný a mnohdy
snad až příliš naturalistický (zabíjení psů, potápění se do obsahu ka-
dibudky), ale zároveň je stylový a A přitom jeho téma šlo využít tak
díky svižnému hudebnímu dopro- dobře. Úspěšný právník Paul Stanton má na první pohled skvělý živodu velmi rychle ubíhající.
Hlavní hrdina je ve své podstatě vot. Skvělý život. Ve skutečnosti se
spíše antihrdinou, morálně zka- však v těchto dnech snaží zachráženým člověkem, jenž si očistec, nit život své dcery, která umírá na
který má zažít, možná i zaslouží. vážné plicní onemocnění. Jedinou
Prokreslenost jeho charakteru, vý- šanci na její uzdravení představuje
razně se měnícího během celého transplantace, nicméně seznam čefilmu, je i jednou z jeho hlavních katelů je dlouhý a Chloe již mnoho
předností – nedočkáme se zde kla- času nezbývá. Na nepřímé doposického a již ohraného rozdělení na ručení kolegy se tedy Paul vydává
Dobrého a Zlého, nýbrž dvou oby- do Mexika, kde je údajně snadnější
čejných lidí se všemi jejich klady i dárce najít, a zachránit tak dceři život. A i přesto, že si je vědom všech
zápory.
Lovci hlav nejsou typickým sever- rizik a nebezpečí, vydává se na cesským dramatem. Strukturou mají tu, na kterou jen tak nezapomene a
blíže k americkým filmům, přede- která navždy změní jeho život.
vším v tom smyslu, že forma lehce Již od samého začátku velmi syropřevyšuje nevýrazný obsah. Vyhý- vý a drsný film má tedy poměrně
bají se však téměř všem klasickým přímočarou zápletku, kdy střídavě
klišé, obsahují mnoho doopravdy sledujeme Paulovy útrapy v cizím
nečekaných zvratů a změna žánru, světě a neustávající péči jeho ženy
která zde již byla zmíněna, by hol- o nemocnou ratolest. Jednoduchý
lywoodskému tvůrci též neprošla. děj ale vynahrazuje precizní kameNaopak v norsko-dánské produkci ra, která se svou dynamičností idese jedná o svěží vítr, který už byl álně hodí do rušných mexických
možná potřeba.
85 % ulic, a již tradičně perfektní hudba
J. N. Howarda (Temný rytíř, Šestý
smysl), která neruší, ale vybrané
scény ideálně podkresluje.
Inhale
Drobné logické chyby a přehnaná
(Inhale, 2010)
role náhody, která hrdiny nejedRežie: Baltasar Kormákur
nou popostrčí „správným“ směrem,
Hrají: Mia Stallard, Diane Kruger,
jsou čistě zásluhou scénáristů a reDermot Mulroney
žisér s tím příliš nadělat nemohl.
Sever na americ- Rozhodně ale odvedl dobrou práci,
ký způsob, aneb jelikož ryze průměrný nápad svým
jak to dopadá, umem pozvedl na vyšší úroveň a
když si hollywo- zobrazil věci čistě tak, jak jsou, a
odští producenti lehce se tím vymanil z běžné pronajmou režiséra dukce. Přes všechny výtky tedy lze i
z Islandu. U In- přes opětovnou náročnost snímku
hale je jeho vliv Inhale doporučit. Přece jen když
sice znát, ale ob- cestujeme na sever, musíme očekájektivně vzato se zde ani oficiálně, vat, že budeme mrznout, i když jen
ani pocitově nedá mluvit o seve- emocionálně.
75 %
roevropském snímku. Působí totiž příliš povrchně a neúměrně se
soustředí na vizuální stránku, popřípadě na prvoplánované tlačení
na emoce diváka, které je typické
právě pro zámořskou tvorbu.
29
KAM TO DOTÁHLI...
...s paní ředitelkou Janou Coufalovou
-ako-
vzpomínky. Čím to asi je? Kupodivu i ruštinářů se mi vybavuje
spousta. Asi to nebyly šedé myšky.
Učitelů jsem si vážila, ostatně byla
jsem k tomu doma vedena. Několika učitelů mi bylo líto, neměli učit,
měli se věnovat něčemu jinému.
Výuka: určitě monotónnější, křída, tabule, učebnice. Byla jsem ve
třídě, která byla první gymnaziální třídou na této škole po mnoha
letech, učebnice se tehdy půjčovaly zdarma, ale na škole byly jen
učebnice pro tzv. SVVŠ. Na vše
jsme učebnice neměli, hodně jsme
si museli psát. Psala jsem tehdy
rychle (zato stále nečitelněji), spoVíš, Aničko, jde to, protože když se chce, tak to jde vždycky. Jen se musí
lužáci si ode mne sešity půjčovali,
dávat pozor, aby to nepřešlo v překotný běh.
aby si dopsali, co nestihli, a já byla
stále bez sešitů.
Za dalším hostem naší pravidelné Chodila jste na tuto školu i jako žá- Žáci: jinak oblečení, asi pokornější,
rubriky jsem nemusela chodit pří- kyně – jaké nejvýraznější asociace bázlivější, fyzicky zdatnější, ale v
zásadě stejní jako dnes.
liš daleko. Dotáhnout to v životě na ve vás zůstaly?
ředitelku školy a být jí se ctí téměř Do školy (na všechny stupně od
dvacet let (přesně od 1. 7. 1993) základní po vysokou) jsem chodila Jak se stalo, že jste se na gymnázipřece vůbec není málo. Paní ředi- velmi ráda. Do budovy naší školy um vrátila jako učitelka?
telku si pamatuji jako svou učitelku jsem poprvé vstoupila 1. 9. 1959 Když jsem opouštěla třeboňské
chemie, jako svou kolegyni ještě za jako prvňáček. Tehdy se škola jme- gymnázium jako čerstvá matuředitelování Jaroslava Psíka – stej- novala jinak, sdružovala základní rantka, věděla jsem, že ze mne
ně jako mám velmi živě v paměti školu a tříletou střední školu. Jako bude středoškolská učitelka cheobdobí, kdy jsme ji tak moc pod- žákyně jsem nakonec odešla po 13 mie a matematiky. O tom jsem
porovali, když ještě nebyla úplně letech, jedenáctiletá střední škola nepochybovala. Na to, že bych se
rozhodnutá, zda „do toho jít“, stát přes různé peripetie přešla na de- vrátila do Třeboně, jsem ani nepose z učitelky ředitelkou a zkusit vítiletou ZŠ a čtyřleté gymnázium. myslela. Školy jsou přece všude.
vést školu. Jsem přesvědčená o tom, Vzpomínky a asociace? Je jich Jenže během studia jsem se vdala,
že to tehdy byla dobrá volba – čas mnoho, tak jen snad jen to, co se manžel botanik mohl sehnat práci
ukázal, že její pevná, pro některé až mi momentálně vybavuje, bez hie- jen v Praze (to jsem nechtěla, kromě jiných negativ bych asi musela
příliš přísná ruka vede školu celá ta rarchie a časové souslednosti:
bydlet s tchýní), nebo v Třeboni.
Učitelé:
v
podstatě
jsem
je
měla
dlouhá léta mílovými kroky vpřed
– z našeho gymnázia se pod jejím všechny ráda, nepamatuji, že by Chemie mě bavila od samého povedením stala vskutku moderní mi někdo výrazně vadil. Ale až teď, čátku, ale do učitelské „dvojkomúspěšná škola, která může konku- při psaní této odpovědi, si uvědo- binace“ jsem potřebovala druhý
muji, že velmi ráda vzpomínám předmět, chemii s ruštinou neorovat těm nejlepším v ČR.
na všechny matematiky a chemiky. tevírali nikde, tak jsem si vybrala
A to není málo.
Zvláště matematiků jsem měla po- ještě matematiku, ta se mi tehdy
žehnaně a na všechny mám dobré zdála nejlehčí (na Matematicko-
30
fyzikální fakultě UK jsem tento
názor přehodnotila).
31
změny roku 1989 a ředitelé nebudou „navždy“. Postaráno bylo jen
o tzv. kádrové rezervy, a tou jsem
nebyla. Na funkci ředitelky jsem
nebyla připravována ani moc připravena.
Jak vzpomínáte na své učitelské začátky – dovedla jste si představit, že
tuto práci budete dělat celý život?
Učitelské začátky byly krušné – jednak jsem měla roční dítě, manžela Jaké tedy byly ředitelské začátky?
ještě na vojně a navíc na gymnáziu Ředitelské začátky nebyly jednonebyl jiný učitel chemie (já učila duché, stala jsem se ředitelkou
jen chemii), neměla jsem nikoho školy, kde jsem předtím sama učila,
zkušenějšího k ruce. Chemické část bývalých kolegů sympatizovapokusy jsem si zkoušela po veče- la s předcházejícím ředitelem, část
rech, samotinká v celé budově, jed- měla obavy, že půjdu na ruku svým
nou mě tam dokonce zamkli, mo- kamarádům. Snažila jsem se být ke
bily nebyly, prchala jsem oknem všem korektní, to bylo velice těžké.
a trnula, zda mě někdo nenačapá Každý můj skutek byl pod drobnojako zloděje. Jako velmi nezkušená hledem a ne každý ho chtěl vnímat
učitelka chemie jsem byla pově- tak, jak byl myšlen. Příjemné bylo,
řena likvidací nejrůznějších jedů, že jsem i jako ředitelka mohla učit,
které do té doby byly volně rozpro- že jsem mohla využít svých nápastraněny po celé laboratoři. Husar- dů a schopností a s pomocí dalších
ský kousek se mi povedl, když jsem lidí ve škole budovat, tvořit.
při té příležitosti objevila cca 1 kg
TNT - ovšem pod názvem toluen. Jakou vizi jste na začátku vůbec
Krajský pyrotechnik mi tehdy veli- měla?
ce blahopřál. Učit celý život jsem Vize jsem zpočátku měla krátkodochtěla hned na začátku mé kariéry, bé – dát do pořádku dokumentaci
jen jsem nevěděla, jestli to vydržím. školy, vybírat dobré učitele, pomoByla jsem náročná - a to je náročné. ci těm, kteří měli problémy, zajistit,
aby škola fungovala lépe, aby měla
Kde se vzaly ambice dělat ředitel- koncepci. Dlouhodobé vize přišly
ku školy – jak to vlastně tenkrát až později – učební plány, strategie,
práce s učitelským sborem, hodvšechno bylo?
Ambice být ředitelkou jsem nemě- nocení výsledků práce, obraz školy
la. Když byl v roce 1992 vypsán apod.
konkurz na ředitele našeho gymnázia, vůbec jsem se do konkurzu Tématem tohoto GYMu je „Ideální
nehlásila. Konkurz vyhrál kdosi z škola“ – co tehdy našemu gymnáČeských Velenic, jmenován ředi- ziu do ideálu chybělo?
telem nebyl, řízením byl pověřen Já měla dojem, že škole chybí konstávající ředitel. Za rok byl kon- cepce ve všech směrech, vše šlo
kurz vypsán znovu. Moje aktivita samospádem (i když ne vše špatně,
spočívala nejdříve jen v tom, že to v žádném případě).
jsem oslovila postupně několik lidí,
kterých jsem si vážila, a snažila Bývá vám někdy vyčítána nedostajsem se je přesvědčit, aby se přihlá- tečná komunikace s žáky, přílišná
sili oni. Neuspěla jsem. Pokud jsem přísnost, lpění na zákonech, pravinechtěla, aby mě řídil předcházejí- dlech – co si o tom myslíte?
cí ředitel, musela jsem se svou kůží Nedostatečná komunikace s žáky
na trh. Moc se mi nechtělo, tehdy – asi ano. Jako svou prodlouženou
nikdo nepočítal s tím, že přijdou ruku v komunikaci se žáky beru
svého zástupce a třídní učitele, ti
to mají v popisu práce. Já jsem na
řadě až tehdy, když vše selže. Ředitel má hlavně jiné úkoly, práci
s žáky většinou deleguje na jiné,
výše zmíněné. Studentskou radu
také beru jako dvousměrnou – pokud mám potřebu, svolám ji, pokud mají potřebu žáci, požádají o
její svolání oni. Znám ředitele, kteří s třídami a jednotlivými žáky komunikují více, ale podle mého buď
si práci neumí zorganizovat, nebo
nevěří třídním učitelům, nebo je
v tom trocha populismu. Přísná
jsem - na všechny, i na sebe (i na
vnoučata). Pro některé je to určitě
moc. Bezbřehost a nedodržování
pravidel nemůže nikomu prospět.
V této škole je každé pravidlo diskutováno a demokracie už funguje
tak, že menšina se musí podřídit
většině. Ne každé pravidlo lze diskutovat se všemi. Např. pravidla
bezpečnosti, tam diskuse přechází
spíše ve snahu všech kompetentních vytvořit pravidlo co nejkomplexněji. Na zákonech a pravidlech
lpím, to je v popisu mé práce, nejsem v nejmenším ochotna vyslyšet názor, že jako ředitelka musím
někdy riskovat, myslím, že naopak
riskovat nikdy nesmím. Riskuji totiž ne své zdraví, peníze, pověst, ale
zdraví našich žáků a učitelů, peníze a pověst školy.
Stále učíte – jací jsou podle vás
dnešní žáci, změnili se?
Žáci jsou nejspíš stejní, okolnosti
jsou jiné. Proto se žáci chovají jinak, mají jiné hodnotové žebříčky,
priority. Uvnitř jsou stejně citliví,
jen dnes se citlivost moc nenosí, všichni si zjednodušují práci
myčkami, pračkami, aby měli více
volného času, žáci také chtějí více
volného času, ale na naučení se nejsou žádné myčky.
(dokončení na následující straně)
32
Je známá rivalita mezi čtyřletým
a osmiletým gymnáziem – cítíte
mezi nimi rozdíl i u nás? Mají osmiletá gymnázia budoucnost?
Osmiletá gymnázia mají smysl do
té doby, než ZŠ budou umět žákům
poskytnout to, co na osmiletém
gymnáziu. Žáci na ZŠ se v posledních ročnících odnaučí pravidelně
pracovat, nenaučí se většinou to,
co učební plány předepisují. Rivalita mezi paralelními ročníky čtyřletého a osmiletého studia je těžko
přehlédnutelná, to mě velmi mrzí.
Už delší čas přemýšlím, co s tím.
Žáci naši milí, co s tím?
Jaká je dnes ve vašich očích naše
škola – co jí chybí k ideálu?
Dnes je naše škola schopna přežití. A to není málo. Je spolehlivá, k
žákům přívětivá (už teď vidím, jak
někteří čtenáři nevěří vlastním
očím), nabízí kvalitní ŠVP, hezkou
budovu, dobré vybavení, stabilizovaný, spolupracující učitelský sbor,
který je kvalifikovaný a vstřícný
k žákům i rodičům. K ideálu jí
nechybí mnoho, něco by se našlo,
to určitě odhalí moji kolegové ve ano! Jsem také pyšná na učitelský
své anketě. Určitě jí po materiální sbor (není ideální, přesto výborný,
stránce chybí půdní vestavba. S na ideální sbor nevěřím). Na spotou by odpadly problémy s věčným lupráci s provozními zaměstnanci,
stěhováním z učebny do učebny, raduji se z každého úspěchu našich
učebny by mohly být specializova- žáků.
nější, po budově by byl větší klid,
bylo by kde trávit volné hodiny, A na co jste nejvíc pyšná v osobním
učitel by mohl učit tam, kde mu životě?
to zrovna pro danou náplň hodiny Na své děti, ne že by byly tak vzorvyhovuje.
né, ale v jejich dětství jsem se obávala horšího výsledku. Berou mě
Co se vám jako ředitelce nepoved- stále na společnou dovolenou, tak
co víc bych si mohla přát. Dovolo?
Prosadit realizaci půdní vestavby, lenou si ale musím platit sama, no
být náročná a přesto všemi oblí- vždyť jsem napsala, že nejsou vzorné.
bená.
Na co jste jako ředitelka naopak
nejvíc pyšná?
Pyšná jsem na tělocvičnu, pokoušelo se ji realizovat během devadesátých let několik ředitelů, podařilo se to až v době, kdy to nikdo
nečekal – ministr financí tehdy
připravil tzv. „balíček opatření“,
který vedl k tomu, že stavby se
nedokončovaly v termínu, nové se
nezačínaly stavět. Naše tělocvična
Je tu poslední otázka – jak se vlastně těšíte na vánoce?
Na své dárky ani ne, ale na rozzářená očička vnoučat, na to se celý
život těšte!
Děkuji paní ředitelce za rozhovor a
přeji co nejvíce souznění mezi ní a
jejím okolím – doma i v práci.
DRBY
For Zdeny
-krutoprisnejhustodemon-
Vy jste si mysleli, že pod tímto
titulkem najdete obvyklé Drby?
Kdepak. Je to smutné, velice smutné. Raději si dojděte pro kapesníčky. Napíšu to krátce, tolik se mi
klepe ruka. Žádné Drby tentokrát
nejsou, a už nikdy nebudu...Pokud
vám právě došly kapesníčky, doporučuji toaletní papír (na smrkání
a utírání slz, samozřejmě!). Jak
už jsem sliboval, jdu do důchodu. Nikdo se mi neozval, nikdo
živnost drbny nechtěl převzít. Váš
problém. Já budu s Radovanem
Žvejkalem strašit paní Haiderovou.
Tuhle kratochvíli jsem dlouhodobě zanedbával, pravda. Ježiš, vy
stále brečíte? No tak, no tak, však
o mně neslyšíte naposledy. Ano,
chtěl bych prostřednictvím GYMu,
jehož úroveň podle mnohých svojí rubrikou shazuji, oznámit jednu poslední záležitost. Chystá se
taková věc. Velká věc, mé životní
dílo. Uvidíte po vánočních prázdninách. Těšte se. Bojte se. Hlavně
vy, pane X. Za X si dosaďte muže,
jež mně považuje za autora, který
si, cituji ”nevidí dále, než na špičku svého nosu, a žije za hranicemi
vlastní ješitnosti a dokonalosti.”
Já si zase naopak myslím něco o
ZK. Ale nebudu tento časopis využívat k vyřizování si účtů, to už
skončilo. Hasta la vista! Navidades
feliz!
MÓDNÍ POLICIE
Jak se (ne)vkusně plesalo
Maturáková sezóna. Někdo už ji
má za sebou, někoho naopak většina plesů ještě čeká. A co bych to
byla za módní policii, kdybych si
na ní nesmlsla?!
Zúčastnila jsem se pouze plesu
čtvrtého ročníku, oktávy nikoliv,
ale myslím, že jsem zase ‚přešlehačkovaná‘ na hodně dlouhou
dobu. Korzet a nadýchaná sukně,
sen každé pravé princezny! Ovšem
princezna přestává být princeznou
ve chvíli, kdy má stejné šaty dalších 10 jejích spolužaček. Bojíte
se vynikat? Proč!? Je to přece Váš
maturák! Ale tohle už je starý klišé.
Stejně jako jsem se znovu musela
rozčilovat nad bosými tanečnicemi – vysoké podpatky nejsou pro
slabochy, když v nich nevydržíte
celý večer, vemte si prosím vás nižší – opravdu si myslíte, že je hrozně
sexy tancovat s opilými kamarádkami v kroužku kolem Vašich bot
naházených uprostřed? Fuj! No a o
-elle-
těch do očí bijících švů u silonek,
legín a dalších odpornostech se
zmiňuji už jen ze setrvačnosti –
kdy mě, Bože, vyslyšíš?!
Co mě (a nejen mě) ale zaráží, že si,
chlapci, neumíte vybrat oblek. Nevím, jestli je Vám to prostě jedno,
nebo nevíte jak. Pokusím se tedy
o návod ve zkratce: rukávy u saka
musí být kratší než u košile (měl
by být vidět manžetový knoflíček),
oblek by Vám neměl po těle dělat
nafouklé boule a rozhodně byste si
neměli šlapat na kalhoty.
Dosti mě zarazilo (ale ne že bych to
nečekala), že si slečna z oktávy na
svůj maturitní večer oblékla stejné
šaty, ve kterých jsme ji již několikrát viděli na jiných plesech. Asi
pro ní není večer, kdy jde po červeném koberci a všechny pohledy
směřují jen na ni, dostatečně exkluzivní událost.
Dost ale bylo kritiky, teď už bych
snad jen chtěla pochválit šaty Báry
Šindelářové v řeckém stylu doplně-
né rukavičkami a hodícím se účesem. Nesmím zapomenout ani na
model Katky Michalové, moc jí to
slušelo, tmavě modrá barva se k ní
perfektně hodila a nikde žádná šlehačka! Dále musím pochválit, jak
si Filip Kosmačka sladil (nevím,
jestli záměrně) kravatu se šerpou,
a ona vlastně ani bílá košile a bílá
kravata není tak často k vidění. Z
oktávy bych určitě připsala body
k dobru Kristýně Vochoskové originální tylové šaty, a tyl já moc
ráda! A mrzí mě, že jsem naživo
nemohla vidět Elišku Princovou
v její obrovské sukni, také bezpochyby šaty, které jste na nikom ještě
neviděli.
Nuže, teď už snad jen poselství pro
příště: zkuste chodit na ples učesaní a vyžehlete si své oblečení, ať už
máte sebekrásnější módní kreaci,
tyhle dvě věci to stoprocentně zazdí!
33
GYM, WELLNESS & STUFF
Tradice versus pravidla aneb
Co (z)bude (z)s LVK?
34
1. Jak by podle tebe měl vyMožná vám uniklo...
Ve čtvrtek 24.11.2011 se družstvo padat ,,ideální“ tělesná výnašich chlapců zúčastnilo 1. kola chova?
futsalové ligy. S týmem SS České
Velenice remizovali 3:3. S druhým 2. Co říkáš na zkrácení lytýmem SŠ rybářské prohrálo naše
žařského kurzu (ze 7 na 5
družstvo po napínavém soubodnů) a jeho přesunutím do
ji 2:3. K postupu do dalšího kola
museli chlapci porazit OA Třeboň. Krkonoš?
Motivací pro naše byly silácké řeči
OA Třeboň, díky kterým ji porazili
výsledkem 4:2 a postupili do dal- Kvarta - Jana Tetíková
1. Rozhodně, bychom měli střídat
šího kola! Reprezentovali nás Jiří
různé hry, co se hrajou při TV, a
Beneda z VIII., Jiří Pecha, Tomáš
profesoři by si měli víc hlídat hry,
Zvánovec a Ondřej Zajíček ze VII., jako třeba když vidí , že ten dotyčMarek Novák a Martin Novák ze ný naprosto nic nedělá, dát ho tře4. ročníku, Petr Kostelecký a Mi- ba na střídačku. Férové rozřazovároslav Franěk z 3. ročníku, Pavel ní do týmů by taky ušlo. Ale jinak
Tůma a Patrik Janeček z 2. ročníku to docela jde.
- ti všichni si jistě zaslouží pochvalu.
(za info děkuji Petrovi Kostelecké- 2. No myslím si , že za 5 dní se toho
opravdu nedá moc stihnout, takže
mu.).
nesouhlasím se zkrácením. A přesun? Záleží na na tom jaká by byla
Není tělocvik jako tělocvik, natož
péče, také cena a ubytování atd.. Je
lyžařský kurz.
mi to jedno, jen když tam budou
Ideály neexistují, nejspíše proto pěkné lyžařské sjezdovky a bude
můžeme snít a bdít, ale také urči- to bezpečné. Samozřejmě někde
té věci zlepšovat. Není tomu jinak blízko mého domova bych taky neani v ideální škole, přesněji u Gym, chtěla mít lyžařský výcvik.
wellness and stuff, ani tělesné výchově. Nejlepší způsob, jakým Kvinta -Tomáš Maroušek
zjistit to, co si studenti myslí, je sa- 1. Ideální tělocvik by určitě neměl
mozřejmě anketa. Jelikož už dlou- probíhat v 27 lidech, jako je to u
ho ve vzduchu visí otázka, proč že nás. V takovém počtu si člověk v
se lyžařský kurz koná (jenom) na tělocvičně zahraje 10 minut z 45,
5 dnů, rozhodla jsem se ji přidat zbytek prosedí a kouká na ostatní. Má vůbec smysl, aby v tomto
do ankety. Názory se liší, většinou
případně tělocvik byl, je naprosto
však převažuje negativní ohlas.
zbytečné se převlékat. Ať se někdo,
Nicméně, přesvědčte se sami.
kdo to vymýšlí, na mne nezlobí, ale
-kate-
spojit dvě třídy kluků nebo holek
a ,,nacpat“ je do jedné tělocvičny je
naprostá pitomost. Ideální tělocvik
by měl být o 15 lidech a ne o 30.
2. Na tuto otázku mám také zcela
jasný názor. Jak je možné, že drtivá
většina ostatních středních škol a
gymnázií jezdí na lyžařské výcviky
z větší části do Alp nebo Tater a na
7-8 dní a my máme jezdit do Krkonoš a to pouze na 5 dní. Tohle řešení mi přijde naprosto hloupé, že
někdo potřebuje šetřit a odnést to
mají studenti, úplná pitomost, proč
se nemůže šetřit na něčem jiném,
ostatní školy si to jsou schopné zařídit a naše gymnázium ne.
Anna Betuštiaková
1. Miluji sport, a tak by můj ideální
tělocvik trval nejméně dvě hodiny. Je mi ale jasné, že na to není v
rozvrhu hodin dostatek času, a tak
jsem se smířila i s těmi necelými
45 minutami. Dalším problémem
je počet žáků v tělocvičně. Ať se
snažíme jakkoliv, nakonec stejně polovinu tělocviku prosedíme
na „střídačce“ nebo připravujeme
potřebné pomůcky.
2. Pět dní výcviku je opravdu málo.
Samozřejmě můžeme být rádi,
že se u nás na škole pobyt na horách nezrušil úplně. Představa, že
bychom každé ráno museli sednout do autobusu, jet na Šumavu a každý večer zpět domů, mě
skutečně děsí. Někteří studenti se
naučili lyžovat právě při školním
zájezdu, tak proč ho zkracovat už
z tak krátkého časového vymezení.
Nemyslím si, že bychom museli
jezdit někam daleko, Krkonoše by
mi nevadily.
Sexta - Barbora Šimečková
1. Myslím si, že tělocvik na naší
škole se ideálu hodně přibližuje.
Povinné aktivity co nejrychleji splníme, a pak zbytek roku hrajeme
míčové hry, které v budoucnu určitě lépe společensky uplatníme
než kupříkladu skok do dálky.
2. Zrovna u lyžování / jízdě na
snowboardu hodně záleží na každém dni na sjezdovce. Z mého
pohledu je to krok zpět. LVK dřívě zasahoval kromě 5 dnů v týdnu
i do víkendu, kdy se u nás v ČR
do školy nechodí. Proto nevidím
důvod, proč ubírat ty dva dny na
horách, které studenti ukrajují ze
svého volna.
Septima - Ludmila Košinová
1. Velice těžká otázka! Co by se
mohlo jaksi vylepšit, to je časové
rozvržení. Za jednu hodinu sotva
postavíme síť na volejbal (což dívkám z naší třídy trvá opravdu dlouho, když výškový průměr je 165cm
a ony tyčovité sokyně jsou jaksi o
dost vyšší) a po rozpinkání hrajeme sotva 20 minut a... je konec
hodiny! Ideální by tedy bylo míti
dvouhodinovku, abychom vůbec
své dovednosti ve sportech stihli
zdokonalit. Po svém absolvování
sportovně-zeměpisného kurzu letos v září mě také nadchlo hraní
softballu! Rozhodně bych zařadila
větší variaci sportů, které bychom
mohli hrát. A neupírala bych dívkám fotbal - trochu důvěry, paní
profesorko, však my se nezraníme!
2. Jako zástupce z oné „průkopnické“ třídy, která si tímto radikálním
pokusem prošla jako první, musím
konstatovat, že mě to zrovinka
nijak nenadchlo. Dozvědět se, že
z toho týdne, ze kterého si jako
třída odnášíme spoustu vzpomí- Tereza Kučerová
nek na střední škole, ubudou celé 1. Nemusela bych mít ani ideální
dva dny, nebylo moc fajn. O to víc tělocvik, stačil by prostě tělocvik,
stouplo rozčarování, když jsme který by odpovídal svému názvu.
my dívky byly separovány od klu- Chtěla bych alespoň jednou za týků, izolovaných na
úplně jiné den mít pocit, že jsem udělala něco
budově! I tak jsme si to ale spolu pro své tělo, protáhla se, zapotila
s 3. ročníkem užili. A o přesunu (nebo aspoň zahřála!). Bylo by
ze Slovenska do Krkonoš, nu co skvělé, kdyby se sortiment aktivit
říct. Buď můžete mít véélkou horu z výběru volejbal, volejbal nebo
nebo jenom vélkou horu, hlavně že volejbal rozšířil alespoň na nějaké
to hory jsou!
další hry nebo aktivity. Myslím, že
možností, co všechno dělat o tělocviku, je nespočetná řada, chce to
Václav Žák
1. Podle mě by se většinu hodin jen invenci ze strany učitele, ale
měly hrát jen hry. Ponechal bych také studentů.
testy na začátku roku, protože mi
připadají užitečné. Na některých 2. Kdybych měla strávit i svůj druhodinách tělocviku je špatné, že hý lyžařský kurz v Krkonoších,
dvě třídy mají tělocvik ve stejnou bylo by mi to dost líto. Člověk by
hodinu. Myslím, že půlka třídy v si měl dávat vyšší cíle a vypracovávat se dál, což dané podmínky
tělocvičně je ideální počet.
určitě neumožňují těm, kteří mají
2. Měl jsem tu možnost zažít del- s lyžováním zkušenosti a ochuzují
ší kurz i ten zkrácený a myslím si, ty, kteří se možná nikam jinam
že 5 dní na lyžařský kurz je málo. na lyže už nedostanou.
Když se lyžařský kurz pořádá a
jede se na místo několik hodin, tak Kateřina Kulovaná
je škoda nepobýt na horách celý 1. Tak zaprvé by určitě měl být dvě
týden. Ohledně přesunu lyžařské- hodiny v kuse jeden den v týdnu a
ho kurzu toho
nemám moc co ne hodinu jeden den, hodinu druříct, jelikož jsem na Slovensku ne- hý, alespoň tak to má náš ročník,
byl, tak nevím, jestli to tam je lepší. nevím, jak ostatní. To se nám vesměs nelíbí nikomu. A také by měl
být úplně poslední hodinu, komu
Oktáva - Luboš Klufa
1. Vůbec nezáleží na druhu sportu, by se pak chtělo učit,např. ZSV,
který zrovna při TV vykonáváme, jako máme my, i když mě ZSV baví
jen mi trošku vadí, že je nás v tělo- :) Dále také by měl být jako dopocvičně 50 (celý čtvrtý ročník+kluci ledka, ne aby se chodilo po volné
z oktávy) a například kluci ze sep- hodině na tělák,kdo má na to čas?
timy mají tělocvik sami..tady platí Jinak náplň tělocvikových hodin se
nepřímá úměra-čím méně lidí v mi líbí, více než na ZŠ, konečně se
tělocvičně, tím více věcí je možné něco fakt učíme.
dělat..určitě by to chtělo lepší roz2. Jednoznačná odpověď, nelíbí se
vržení hodin tělesné výchovy.
mi to. Vůbec. Proč bychom měli
2. Jelikož mám za sebou oba ze přijít o 2 dni, kdy si můžeme užít
dvou lyžařských kurzů, už nemám spoustu zábavy, být se spolužáky,
mimo město a smog, v přírodě ...
důvod pociťovat nějaké změny.
Mrzí mě to.
(dokončení na následující straně)
35
A na přesunutí do Krkonoš? Nevím, kde se výcvik pořádal dříve,
každopádně Krkonoše jsou, myslím, dobrá volba, líbí se mi tam.
Takže Krkonoše ANO! 5 místo 7
dní NE!
tů nezúčastní, ale to není úplně
pravda. Určitě by bylo zajímavé
uspořádat nějakou anketku mezi
studenty, kteří se nezúčastnili, ve
které by uvedli své důvody. Myslím
si, že peníze nejsou vždy hlavní
důvod a oni by nejeli tak jako tak.
Naopak jsem se setkal se studenty,
kteří se nezúčastnili právě kvůli
tomu, že je kurz příliš krátký. Je
mi jasné, že se jedná i o finanční
zátěž pro školu (placení přesčasů
pedagogům), ale přesto si myslím,
že toto není ideální cesta. Navíc je
zajištění ubytování pouze na 5 dní
mnohem náročnější.
2.ročník - František Maxa
1. Ideální tělocvik si určitě každý
z nás představuje jinak.
Měli bychom však myslet na to, že
učitel je vázán jistými osnovami,
které ať už chce nebo ne, musí dodržet i přes častou nevoli žáků. A
ruku na srdce – musí to být náročné. I proto si myslím, že tělesná výchova na naší škole k ideálu daleku
určitě nemá. Chcete-li, tak ideální Natálie Benešová
podle mne je!
1. Ideální
tělocvik, pokud probíhá v tělocvičně, by měl zahrno2. Samotné přesunutí do Krko- vat více sportů. Neustálé střídání
noš bych jako problém neviděl. Je volejbalu a florbalu mě už docela
pravda, že mnohé areály v zahra- nudí. Samozřejmě bych byla ráda,
ničí jsou lepší. Krkonoše ale moc kdyby se hodin tělocviku zúčastnipozadu nezůstávají a myslím, že li všichni a s nadšením.
na české poměry je to dobrá volba – lyžuji dlouho a středisko, kam 2. Zkrácení lyžáku mě moc mrzí,
se chystáme, jsem již také mnoho- protože 5 dní opravdu nestačí. Nekrát navštívil. Na zkrácení výcviku stihnu se ani ubytovat, natož vymám názor zcela odlišný a domní- balit a už zase jedeme domů. Podvám se, že toto rozhodnutí je ne- mínky v Krkonoších nejsou zrovna
šťastné. Z finančních důvodů prý ideální, ale nestěžovala jsem si.
nelze jet na 7 dní. To je pochopi- Mohlo to být i mnohem horší.
telné. Je ale škoda, že i přes ochotu
žáků doplatit pedagogický dozor 4.ročník - Štěpán Kutiš
ze svých prostředků nelze kurz 1. Odpočinková hodina, klidně i
prodloužit na 7 dní. Lyžování mám taková, jako máme tady na škole,
velmi rád, každý den na horách je jen bez hádek...
krásný, mrzí mě to.
2. Krkonoše jsou taky hezké hory.
5 dní je podle mne dostačující pro
dobré lyžaře, ale začátečníci se
3.ročník - Dan Řezníček
1. Ideální tělocvik by měl studen- rychle unaví a musí mít delší odty hlavně bavit a měl by být různo- počinek, takže jim z 5 dnů zůstane
rodý.
jen krátká doba na svazích. Ale i
tak se mohou naučit alespoň zákla2. Co se týče lyžování v Krkono- dy...Ale celá třída je ochuzena o pár
ších, nemám s ním problém. Se dní společné zábavy.
zkrácením lyžařského výcviku
ovšem zásadně nesouhlasím. Urči- Kateřina Dvořáková
tě mi bude namítnuto, že při vyšší 1. Ideální tělocvik by podle mého
ceně zájezdu se mnoho studen- měl vypadat tak, že každý jde do
36
pohybu s nadšením. Chápu, že ne
všichni mají talent na sport. Nicméně sport, jak někteří vědí, se
může stát i takovým hybatelem
života. Tělocvik bychom měli brát
jako odreagování od sezení v lavicích a ne jako nutné zlo. Co se týče
náplně tělocviku, preferuji kolektivní sporty...
2. Jakožto fanda lyžování a snowboardingu je mi upřímně líto nižších ročníků. Pět dní je krátká doba
pro stmelení kolektivu a vyžití se
na sjezdovkách. Po sedmi poctivě odlyžovaných dnech už trochu
nohy vypovídají službu, ale i přesto se nechce domů. Pamatuji si,
že když jsme odjížděli domů my z
lyžařského zájezdu, mnozí si přáli
tam vzít práci číšníků nebo servírek, jen aby tam mohli ještě zůstat. V Krkonoších jsem byla ještě
na základní škole. Nebylo to špatné, ale slovenské Donovaly se mi
zdály lepší. Už jen díky tomu, že se
člověk dostane za hranice a může
poznat jinou zemi.
Každá odpověď se velice cení. Děkuji dotázaným, že i oni to alespoň
nějakým způsobem vidí a jen nad
tím nemávnou rukou. Nejvíce
chtěné či vážené jsou ale názory
a odpovědi těch, co s tím mohou
něco udělat. Je tomu tak, nebo se
řešení točí v kruhu? A kdo za to
může? Proto jsem se obrátila i na
naše tělocvikáře a paní ředitelku.
Jak pan profesor Werner, tak i paní
profesorka Krčálová se shodují na
tom, že 5 dní je na výcvik opravdu
krátký. Dohromady jeden den (půl
dne cesta tam, půl dne cesta zpět)
zabere doprava, tudíž jenom 4 dny
zbudou na intenzivní výcvik. Hlavním problémem je nesouměrnost v
dovednostech v lyžování u žáků.
Někdo jezdí na hory s rodiči každý
rok, jiní na lyžích stojí podruhé či
potřetí, leccos už ovládají a někteří jsou úplní laici. Nemluvě o tom,
37
že se na kurzu vyučuje i jízda na to žádné škole nepodařilo úspěšně Proč se nejezdí do Tater? Tatry
snowboardu. Než se však všichni obhájit). Totéž platí pro učitele – v jsou v cizině, cestovní výdaje jsou
rozřadí do skupin, je půl dne pryč sobotu a neděli pracují přesčas, vyšší (cesta, stravné 650SK v roce
(zbývá 4,5 dne) a nováčci stále nic jsou unavenější a hned v pondělí 2008 a 30€ později), časová dosažineumějí. Odpoledne se může začít musí znovu do práce.
telnost horší, úrazy se řeší složitěji,
s výcvikem. Krkonoše ale nejsou V minulosti vznikla tradice orga- žáci se občas opijí, pak situaci řeší
Tatry, nemají potřebné stupně ob- nizovat lyžařské kurzy od soboty policie jiného státu, pravidla cest
tížnosti sjezdovek, což pro začáteč- do soboty, ubytovatelé to jen ví- do zahraničí jsou složitější. Cestu
níky bývá děsivé a velice náročné. tali – nevznikaly jim „prostoje“, do Tater vám nikdo nezakazuje,
Každý den se stráví na sjezdovce chaty byly stále plné. Učitelé odjeli ale jeďte se svými rodinami. Škola
6 hodin. 3 dopoledne, další 3 od- na hory v sobotu a vrátili se za 14 nemůže nahradit rodinu ani není
poledne. Z toho by mělo být jedno dní (i 3 týdny!) nepřetržité práce a cestovní kanceláří.
odpoledne ze 4 dnů odpočinkové. plat měli stejný, jako kdyby na hory
To však k dostatečnému procviče- nejeli. To je nemožné z mnoha dů- Možná (určitě) budu píchat do
ní prostě nestačí. Dalším obtížným vodů – takto unavený učitel risku- vosího hnízda, když se neustále
řešením je rozdělení profesorů, je své zdraví, není zárukou 100% budu motat kolem tohoto tématu
kdy dva musejí vyučovat ráno a pracovního nasazení, za svou práci s otázkou, jestli se s tím bude něco
odpoledně. Třetí profesor dává na zaslouží náležitou odměnu nebo dělat či radši nedělat. Pravidla jsou
žáky pozor v noci a přes den od- náhradní volno. Náležitá odměna pravidla. Neporušují se... Neporupočívá, čímž si každý splní svých 8 odčerpává finanční zdroje, které šují se, opravdu? Každý přimhouří
odpracovaných hodin. Všechno je jsou přiděleny jen na základní výu- očičko, v životě přinejmenším jedtedy pěkně podle pravidel. Ale tak ku, náhradní volno také odčerpává nou. Co takhle kompromis? Nešel
život přece nefunguje...
finance, musí se suplovat a navíc je by, zákon. Strana antisportovní
narušena výuka o další týden. Vím, pečlivá proti Straně sportovní neuA jak se k tomuto tématu staví naše že učitelé by byli ochotni pracovat kázněné. Uděláme tedy negaci nepaní ředitelka?
i zadarmo, ale já jsem povinna ze gací. Co nám z toho vyjde? Nevím,
Nynější koncepce lyžařského kur- zákona zaplatit práci, kterou jsem jsem antimatikářka s drze líným
zu je v souladu se ŠVP, s tím, že nařídila.
chováním. Že bych se ale podívala
žáci mají v jednom týdnu prů- Dříve nebyly adaptační a jiné kur- do svého sešitu za účelem zjistit to,
měrně 32 vyučovacích hodin od zy, ty je třeba také z něčeho zaplatit, udělat kompromis? Ne, nechce se
pondělí do pátku. Učitelé běžně dříve byly jen lyžařské kurzy.
mi, vždyť už jsem svůj postoj k mapracují také od pondělí do pátku. Na některých školách vše jede stále tematice vyjádřila. Proč bych své
Organizovat lyžařské kurzy v sobo- postaru – kurz na 7 dní, učitelé po- jednání měla tedy měnit?...
tu a neděli nedoporučují odborníci depíší, že nic navíc nechtějí, všich- A komu se to nelíbí...nechá si to na
na bezpečnost – v sobotu a neděli ni jsou spokojeni. Proč to ředitelé doma, neboť s tím stejně nic nejsou účastníci kurzu unavenější, trpí, nevím, nejspíš si neuvědomu- zmůže. A kdo stále ještě neví, kde
hrozí větší pravděpodobnost úra- jí, že zneužívají své pedagogy, nebo to vázne, je to lehké. Nápověda :
zů, v případě, že se nějaký problém nemají sílu prolomit nezákonnou Jsou všude a zároveň nikde...No
dostane k soudu, lze jen stěží vy- tradici a riskovat nevoli žáků a psát peníze, přece!
světlit, proč měl žák fyzicky nároč- vysvětlení do GYMu, oponovat těné vyučování i o víkendu (zatím se locvikářům……
NA ZÁVĚR
Uběhlo zase moře času. Utopeni v
týdenních vlnách jsme se pokoušeli marně nadechnout. Nestíhám,
neslo se nejčastěji po chodbách.
„Nestíháme toho tolik, že už jsme
dokonce zapomněli, co nestíháme,“ odtušili maturanti. Přes veškerý shon se nakonec plesalo. „Ani
na chvíli jsme se ovšem nebáli, že
by bály nebyly pro nestíhání neuskutečněny,“ pravili jednomyslně
po zdařilých průbězích. Když nepřišla zima, nikdo se nepodivil.
Pravděpodobně jsme si už zvykli
na cokoli, někteří už učinili ze zvykání zvyk. Kdyby nám začala být v
železných košilích zima, měli jsme
v záloze návrh Martin Krynického
o přechodu na ztykání. „Věřím, že
ztyk nám umožní přežít,“ pravil
demograficky a rezolutně. „Jste
idealista,“ komentoval jeho větu
kdosi ze sboru. „ Idealista je člověk,
který věří, že musí věřit,“ kontro-
val M. Krynický, aby rozdmýchal
debatu o idealismu, která ne a ne
končit. Už dávno jsem zapomněl,
jak dopadla. Možná, že nerozhodně. A možná, že ji někdo vyhrál,
aby si nestihl uvědomit, že poté
nebude nic stíhat. „A je to vůbec
důležité?“ zeptal se mne kdosi. Nevím, ale pamatuji se, co se odehrálo
hned poté...
„Nade vší pochybnost jsem do
Vás zamilován,“ pravil park v těch
prvních listopadových dnech léta
Páně dvoutisícího jedenáctého.
„Můj milý,“ odvětila škola, „Váš
idealismus je tolik jímavý. A přece! Vaše smysly Vás klamou; vždyť
jediné, co by Vaše čistá duše měla
činit, je pochybovat.“ „Vím,“ pravil posmutněle park, „Vaše krása
však učinila mé ideje skutečnými,
a proto nemohu jinak.“ Mezitím
se setmělo a čas šel spát. „Rozvažte
ještě, drahý, nakolik je naše láska
reálná; tolik se mýlíme.“ Park se
zajíkl. „Drahý?“ ulekla se škola,
„co je s Vámi?“ „Toliko mlčím, neboť nenalézám slov,“ zašeptal park.
Setmění přešlo v tmu. „Možná,
že je má láska k Vám nesmyslná,
přiznávám,“ prolomil ticho park,
„ovšem je to jenom proto, že Vám ji
nedokážu sdělit správnými slovy.“
Ticho, již dávno nakrájené do idejí,
pomalu přivítalo rozbřesk, aby bylo
vzápětí zabito křikem rozespalých
kavek. Do školy se počali trousit
první studenti, vláční a obtěžkaní vědomostmi. Někteří z nich se
podvědomě rozhlédli po fasádě
školy, aby si nevšimli ničeho neobvyklého, a pokračovali dále šouravou chůzí do jejích útrob. „Myslím,
že už jsem poznal pravdu,“ zamlčel
park. „a uznávám,“ dodal. Škola se
při jeho slovech zachvěla a taktéž
nehlasně na závěr dodala: „Ano,
nade vší pochybnost!“
ŠLESVIKOMIKS
Hledání ztraceního ideálu
INZERCE touží po vašem
inzerátu, zasílejte své
příspěvky na e-mail
[email protected]
Vezmu si zpět všechny
omylem a neomylem odnesené zpěvníky Já, písnička.
Zn. Nabízím možnost anonymního a nenápadného
vložení do „Přečti a vrať“…
Ako
Hledám neklidnou řeku/
potok/strouhu, kterou
ještě nikdy nikdo nesjel. Za
informace vedoucí k nalezení takového toku platím
čokoládou.
Zn. First descent :), SJ
Sběr železného (měděného, niklového, bronzového, stříbrného, zlatého) šrotu a papíru se uskuteční každý pracovní den u mé lavice.
Přesnější umístění dle rozvrhu hodin 3. ročníku. Poradenské služby dle dohody, pro ostatní mince po roce 1945 v kabinetu ZEM
(příp. IKT2). Vykupujeme (dle uvážení) drobné kovové předměty (o kterých si myslíte, že jsou mince) a papírová platidla (poukázky, bankovky, státovky). Zn. svetpenez.eu, MW
Koupím knihu „1001 filmů,
které když uvidíte, zemřete“
(Šlesvik L. Jackson).
Zn. Ne, nespěchá.
Zn. adults only!, Jakub
Hledám chlapíka, co se
vyzná v brzdících
padákách z dílen NASA.
Zn. potřebuju to
seřídit!, JS
Sháníte Vánoční dárky pro dívky či ženy? Prodávám dne 21. 12. o velké přestávce před Aulou ŠPERKY všeho druhu! NÁUŠNICE 50 Kč, NÁHRDELNÍKY 70 Kč, čelenky, brože, nebo vyrábím i na zakázku (výrobky jsou plstěné, drhané, šité, háčkované, … na co si jen vzpomenete!). Lada K., 4. r.
Koupí, knihu „1001 filmů,
které musíte vidět, než
zemřete“ (S. J. Schneider).
Zn. Nespěchá
Dan U., septima
Sháním jakékoliv pokémon
věci, kartičky, pokébaly!
Chyť je všechny!
Ten starší Tomáš Tichý
Daruju krev A+ komu bude
zrovna potřeba. Chceš taky
darovat? Stav se na transfuzním oddělení nejbližší
nemocnice!
Odkoupím učebnici
BIOLOGIE BUNĚK
od Radky Závodské.
Lada K., 4. r.
Daruji přihlášku k maturitě s nejistým výsledkem!
Zn. čj+aj+bi+ch
[email protected]
Vyměním podzim,
prodám zimu, přenechám
jaro a koupím léto.
M. Rosocha
Vyměním ojetého Pionýra
za neojetou pionýrku. (to
sem někde slyšel)
Věnuji s těžkým srdcem
všechny díly Stmívání.
M. Karvánek
Chci nezcenzurovaný,
spontánně napsaný a
nerozsekaný vydání knížky
„Na cestě“ od Jacka
Kerouaca!
Zn. syrovost vivat!, Staněk