„Tak jsem přišel na svět. To jsem já“. Vítězslav Nezval o svém zrození

„Tak jsem přišel na svět. To jsem já“. Vítězslav Nezval o svém zrození

„Tak jsem přišel na svět. To jsem já“
(Vítězslav Nezval o svém zrození)
Podle počtu pravděpodobnosti
neměl jsem se vůbec naroditi1
Z Nezvalova díla jsme vybrali ty pasáže, ve kterých se básník vrací k svému narození. Jako
doplňující materiál přidáváme popis dnu narození Vítězslava Nezvala, jak jej ve své vzpomínkové knize zachytila jeho sestra Vlasta, provdaná Fischerová, a dopis Jana Bartoše
s horoskopem, který Nezvalovi vypracoval.
Můj zbožňovaný máj je tu / Ze všech dní mám nejraději SOBOTU. Dva verše
ze dvou různých Nezvalových básní, které při spojení svým zakončením vytvářejí rým. Tyto verše (první z pozůstalé básně2, druhý z básně z Pantomimy3)
nejsou spojeny náhodně: týkají se Nezvalova narození. Právě ona květnová
sobota totiž přivedla na svět básníka.
Mám rád ten měsíc ve kterém jsem zrozen
(b. Až sklidí sadař; sb. Veliký orloj, 19494)
Láska k sobotě a zářivý blankyt, jenž byl v tento den
vymeten na návsi, očekávaje svůj šedý protějšek, boudy
handlířů s velikými zelnými hlávkami, s jezírky třešní
a s herkami, tušícími již své městečko a stáje, mne uváděly do nevyslovitelného štěstí, které si dodnes vracím,
přepadne-li mne znenadání myšlenka, že je sobota […].
(Chtěla okrást lorda Blamingtona, 19305)
Na tvoje zrození dýchala zahrádka,
nejprostší zahrádka v sobotu ráno v máji.
(b. Kam vkročí; sb. Křídla, 19526)
Vínek
Báseň z třešňového kompotu
narodil jsem se zrána v sobotu
nebe bylo vymeteno novým koštětem
čáp řekl: budiž v srdci děvčetem
(sb. Básně na pohlednice, 19267)
1
2
3
4
5
6
7
Z básně Ruleta ze sbírky Sbohem a šáteček, 1934 (NEZVAL 1934: 128).
Báseň bez názvu s incipitem Můj zbožňovaný máj je tu se dochovala pouze v rukopisu a podle editorů 37.
svazku Díla Vítězslava Nezvala, z něhož je citováno (NEZVAL 1990: 426), pochází patrně z doby psaní
sb. Křídla, tj. ze začátku 50. let (BLAHYNKOVI 1990: 466).
Báseň Týden v barvách ze sb. Pantomima (1924); citováno podle NEZVAL 2011: 111.
NEZVAL 1949: 178.
NEZVAL 1930: 68.
NEZVAL 1952: 117.
Citováno podle NEZVAL 2011: 198.
[1
Vítězslav Nezval se narodil v sobotu 26. května 1900 kolem půl čtvrté hodiny
ranní v obecní škole v Biskoupkách (okr. Brno-venkov) ve znamení Blíženců.8
Chci se naroditi z bílé krabičky
(b. Ambulance; sb. Básně na pohlednice, 19269)
Jsem narozen 26. května 1900
Ve staré škole
(b. Podobizna; z pozůstalosti10)
Ne, nechtěl bych se narodit, kdybych měl voliti znovu,
jinde nežli ve škole.
(Prameny mé poezie, 193711)
Po Kainově zločinu, aby byl zachován navždy prvotní
předobraz lidstva, stvořil [Bůh] na horizontu souhvězdí
Blíženců.
Narodil jsem se 26. května 1900, když vládli.
(b. Blíženci; sb. Blíženci, 192712)
Provázek záclon překrásně páchne židovinou
to mně připomíná babiččin dům
[…]
Když ucítím vůni provázku
je mi jako bych se pamatoval na své narození
(b. Rytinka; sb. Skleněný havelok, 193213)
O dva dny později, v pondělí 28. května byl v římskokatolickém kostele sv.
Petra a Pavla v nedalekých – asi 4 kilometry od svého rodiště vzdálených –
Řeznovicích farářem Josefem Přinosilem ponořen do vody a pokřtěn jmény
po svých dědečcích z matčiny strany František Josef.14
Bydlel jsem ve škole. Ne-li již v den narození, ach ano, na
venkovských školách se učívá zpěv v sobotu, tedy jistě
o několik dní dřív, než mě pokřtili vodou, dotkl se mne
křest písně.
(Pět minut o hudbě, 193215)
8
9
10
11
12
13
14
15
Je až s podivem, jak se mohl Nezvalův přítel karikaturista a malíř Adolf Hoffmeister ve svých vzpomínkách na básníka tak mýlit a napsat: Bylo šestého května, říkali lidé, protože byla noc ze šestého na
sedmého května. Ale ve skutečnosti se narodil až pět minut po půlnoci. Bylo tedy vlastně sedmého
května. Nerozhoduje to v občanském styku, ale při sestavování horoskopu je to závažný údaj. Na vsi
říkali, že je májový. Narodil se v květnu, ve znamení Blíženců. (HOFFMEISTER 1965: 12)
Citováno podle NEZVAL 2011: 208.
Báseň Podobizna se dochovala v rukopise a poprvé byla otištěna až posmrtně v roce 1968 (BLAHYNKOVI
1990: 461); citováno podle NEZVAL 1990: 345.
Z přednášky pro samosprávu reformních škol v Praze, kterou Vítězslav Nezval proslovil 22. ledna 1937
(BLAHYNKA 1974: 655); citováno podle NEZVAL 1974: 227.
Citováno podle NEZVAL 2011: 244.
NEZVAL 1932: 131-132.
Viz Nezvalův křestní list uložený v Literárním archivu Památníku Národního písemnictví (fond Vítězslava
Nezvala); též FISCHEROVÁ-NEZVALOVÁ 1962: 14.
Z Nezvalova proslovu, který pronesl 16. prosince 1932 ve Výstavní síni SVU Mánes na Večeru hudby na
[2
Mám dobře v paměti, jak jsem se jednou večer blízko vyšehradského nádraží vyznal
téměř s pláčem otci, že nechci dodělat filosofickou fakultu, že se mi protiví nudné studium
filologické a že bych se nejraději věnoval literatuře, a jak otec místo ostrého protestu,
který se dal za takových okolností očekávat, mně řekl v hospůdce, kam jsme zašli něco
pojíst, že mě nenutí, abych se věnoval věcem, které nemám rád… a jak mne ohromil nejen
tímto laskavým postojem, ale také poznámkou, že má ostatně, co chtěl mít. Když jsem ho
prosil, aby mně vysvětlil, co myslí těmito slovy, odložil otec, který byl po celý život a je
dosud ve věcech citových nesmírně uzavřený, svůj ostych a našel několik vět, z nichž
vyplývalo, že 26. srpna 1899, v den svého návratu z Drážďan, kam si vyjel o prázdninách, aby poznal drážďanskou galerii, když se mu podařilo získat od matky, která
prodělala těžký porod děvčátka, svolení, že se smíří s novým mateřstvím, přál si tajně
(neřekl to ani matce), aby mu dala syna, který by byl básníkem a kterého by z úcty
k pěvci Večerních písní nazval jeho křestním jménem.
(Z mého života, 195916)
***
Srpnová noci z roku 1899 proč jsi zplodila básníka
(b. Trojský most; sb. Praha s prsty deště17)
Přišel jsem na svět zpívati
ty city, jichž jsou všichni lidé plni
(Z domoviny, 195118)
***
Budoucí pokolení
Osmahlé ňadro žen mi dává tušit
malátný rovník s hájem pinií
kde běloch hladí nahou linii
černošky jež sem přišla třtinu sušit
Ó chtěl bych pro tu ženu dáti ušít
krajkový mušelín a vést ji prérií
k jezeru a ukázat jak sluší jí
lehounká pára a milostně ji vzrušit
Pak bych ji dlouho strašně dlouho svlékal
políbiv střevíčky do prachu bych klekal
volaje lunu s amarantem hvězd
A pod paprsky měsíčního vína
bych zplodil šťasten s touto ženou syna
jenž by byl básníkem té noci na počest
(sb. Hra v kostky, 192819)
***
16
17
18
19
verše Vítězslava Nezvala (BLAHYNKA 1974: 661); citováno podle NEZVAL 1974: 441.
Citováno podle NEZVAL 1961: 15-16.
NEZVAL 1936a: 25.
NEZVAL 1951b: 34.
Citováno podle NEZVAL 1951a: 30.
[3
Měl jsem se teprv naroditi
Moje matka nevychází takřka ven
A přece
Jsme v kostele
Jaké divné šaty se nosí v lednu 1900
A proč mě zavřeli do klece
Je to korzet
Jen natáhnout ručičku a zalomcovat jím
Tak to dělají opilci v separaci
Zádušní svíčky po šestáku
A nač na všecko myslí matka
Myslí na mě
A také na sestřičku která zemřela týž den kdy ji vypudili z mé
alkovny
Myslí
Snad to bude tentokráte hoch
Dáme ho na studie
Vrátí se s diplomem
Advokát inženýr lékař
Čepce jsou připraveny poviján pentle a pletená košilka
Modlí se Otčenáš a nemůže soustředit myšlenky na modlitbu
Modlí se za mne a za všecky mé budoucí hříchy
Maminko
Můžeš-li nech mě navždycky tam dole
V prázdném pokoji kde se nikdo nepřijímá
Je mi sladce v tvém podnájmu
A bude to strašné až mne z něho vypudí
Kolikerá stěhování mne očekávají
A to nejstrašnější stěhování
Stěhování za smrt
Nech mě tam dole v hrobových temnotách které nejsou ještě děsné
Je pozdvihování
Kněz zvedá hostii lidé se bijí v prsa a matka pokleká
Nevím nic co se děje za tenkou stěnou
Nevím že se budu batolit po zemi
[…]
Matka omdlévá
Kněz právě zamkl tabernákulum a je mu to trapné
Kdosi namáčí prsty do svěcené vody a tře matčin spánek
To je první prázdný dům
Stačil nepatrný úraz a byl bych se nemusil vléci životem
[…]
Pak přišla matka k vědomí
Svět se ke mně přibližuje jak přístav k lodi
Siréna zaúpí ucítíme náraz a odevšad nás uvítá strašlivý hluk
[…]
Kostelník zháší svíce matka je bledá má úzkost a je jí zima
Snad tenkrát pocítila tyto mé myšlenky
[4
A já je po ní jen opakuji
Je bledá a kostelní lustr se jí zdá být strašný jak šibenice
Leden únor březen duben máj
A bude konec mého pobytu v prvním prázdném domě
Dodnes když kráčím kolem zbořeniště
Mám pocit že nejsem na světě
[…]
(b. Historie šesti prázdných domů; sb. Pět prstů, 193220)
Po devět měsíců vcházely do mě všechny věci země očima mé matky
Byl jsem klubko zavěšené ve stěnách jejího břicha
zvětšující se každým pískem ulice
vonnější růžemi a pryskyřicí
bod rozšiřující se dálkami v kolo na rybníce
petrklíč v ráji
(b. Camera obscura; z pozůstalosti21)
***
Hle, slunce bylo ještě pod obzorem, zalitým červánky, propouštějícím už však tolik světla,
že otec, který v zahradě školy na kopci pumpuje do putny vodu, viděl by již jasně vlevo
nad východním cípem oblohy Měsíc a Merkura, těsně nad obzorem zapadajícího Merkura a vpravo na západě Jupitera s Uranem, ale zároveň by viděl už dole pod školní
zahradou starou Krontorádku, která jako četné jiné chalupnice již zahajovala svůj pracovní den. Tato dobrá žena byla první obyvatelkou Biskoupek, které sdělil otec v tomto
májovém předjitřním planetáriu, že dítě, které právě přišlo na svět a které za chvíli
ponoří ženy do vody, je hoch.
(Z mého života, 195922)
***
Saturne tys ovlivnil mé narození
Jupiter byl odvrácen jak při zatmění
Pil jsem z tebe dobré mléko
Dobré mléko
V Praze je večer
A mladé dívky už spí
Hlídá je krab s Neptunovou vidlicí
Která mě přivedla na svět jak pecen chleba
Která mě přivedla na svět jak pecen chleba
(b. Zastaveníčko; sb. Praha s prsty deště, 193623)
***
20 Citováno podle NEZVAL 2011: 365-367.
21 Báseň Camera obscura zůstala v rukopise a podle Nezvalova vpisku je její vznik datován na jaro 1921
(BLAHYNKOVI 1990: 452); citováno podle NEZVAL 1990: 131.
22 Citováno podle NEZVAL 1961: 14-15.
23 NEZVAL 1936a: 178.
[5
Tak jsem přišel na svět
Dne šestadvacátého května tisíc devět set
O půl čtvrté hodině ráno24
Tak jsem přišel na svět
Z lidí a hvězd
Z lidí v kterých jsou hvězdy
Z lidí v kterých je vesmír vždy poněkud jinak obměněn
Tak jsem přišel na svět
Vše co jsem zdědil po meči i po přeslici
Po lidech z kterých jsou dnes už jen dávno zrušené hřbitovy
Je obsaženo ve hvězdné zkratce okamžiku mého narození
Ve hvězdné zkratce již luštím
Ve hvězdné zkratce jež se luští sama
Tak jsem přišel na svět
V záři jež rozbřeskla se na východním májovém nebi
Kde slunce nasáklé krví Hyad se chystalo vystoupiti na obzor
Se rozplýval Merkur obklopený Kuřátky
Pod upřenými pohledy Jupitera zavěšeného s Uranem
Soupeříce se dvěma tennisovými hráči podávajícími si ten míč
Snažili se již na odchodu zasáhnout jej šípem
[…]
Tak jsem přišel na svět
To jsem já
Za každých pět minut stárnoucí o jeden měsíc
Za každý den stárnoucí o jeden rok
Hle to je můj osud
Jejž naplňuji poslušen dvojsměrného pohybu velikého orloje
Jehož ručičky točí se současně vpřed i zpátky
Až k bodu
Na němž zřítí se s rachotem ve mně moje hvězdná nebesa
A rozložen v své předky po meči i po přeslici
Vrátím se k svým nejstarším prarodičům kovům rostlinám nerostům
A k tomu co nazývalo se v dětském jazyku lidstva živly
(b. Veliký orloj; sb. Veliký orloj, 194925)
***
Když jsem se narodil, bylo tatínkovi dvacet pět let a matka, která byla o jedenáct měsíců
mladší než on, odpykávala si také svým druhým porodem trest za nespáchanou vinu.
První dítě, holčička, vykrvácelo za několik hodin po narození vinou porodní báby, která
ovázala špatně ránu po pupeční šňůře, otec přijel na kole již k mrtvému dítěti a pro mě
vstoupila Boženka zároveň s Karlíčkem, nejmladším maminčiným bratrem, který umřel
v dětství na záškrt, do kategorie nebeských andílků. Také já jsem při narození zle pocuchal maminku, takže už nechtěla mít děti a litovala ženy, které jich měly tucet […].
(Z mého života, 195926)
24 Nezval pro druhé vydání sbírky Veliký orloj (NEZVAL 1958) upravil čas svého narození: neurčité kolem
čtvrté hodiny ráno z prvního vydání sbírky (NEZVAL 1949: 22) nahradil přesnějším o půl čtvrté hodině
ráno.
25 Citováno podle NEZVAL 1958: 201-204.
26 Citováno podle NEZVAL 1961: 16.
[6
Mé rodiště, z něhož si pamatuji dva tři izolované detaily, je malá vesnice nedaleko
Oslavan a jmenuje se Biskoupky. Narodil jsem se tam ve škole, která stojí na kopečku a je
obrostlá akáty. Poněvadž jsem se narodil koncem května, byla patrně dusná akátová
vůně a prudké pololetní světlo mou první školou estetiky. A snad od těch dob miluji dusné
básnické obrazy, dusné, a přece krajně precizní, jako jsou akátové listy proti nebi.
(O sobě a o svém rodném kraji, 193327)
Narození syna
/Vlasta Fischerová-Nezvalová/
Je časné májové jitro. Květen, nejkrásnější měsíc v roce. Všechno je v květu. Rozkvetla
i zahrada u školy. Jabloně a hrušně jako růžové a bílé kytice. V zahrádce voní bez. Jeho
namodralé hrozny se sotva rýsují v hlásícím se ránu. Okna bytu ve škole jsou matně
osvětlena. Otvírají se dveře, vychází pan učitel. Nezůstane na prahu, aby vdechl omamnou
vůni květů, ani aby okouzlen hleděl na rodící se den. Spěchá ke studni pro vodu. Ale přece
jej upoutá jasnější pruh na východě oblohy. Blaženě vydechne. Vždyť toto časné sobotní
ráno 26. května 1900 mu dalo velký dar. Narodil se mu syn. Splnila se jeho touha. Přál si
chlapce. Myslíval na něho, ještě nenarozeného, ve volných chvílích, myslíval na něho
zvláště při čtení Hálkových Večerních písní. Ach, mít tak syna, který by byl básníkem!
Aspoň jméno dostane po tomto pěvci lásky. A dnes ho, maličkého, májové jitro vítá květy.
Do pootevřeného okna se naklání bez. I on šeptá Vítězslavu pozdrav. Snad proto jeho květy
měl ze všech květů celý život nejraději. Modrý bez! Pan učitel trhá snítku a klade ji do
maminčiny ruky. Jako poděkování. Maminka se po mnohahodinové bolesti poprvé usměje.
Pohlédne z otce na syna. I ona je šťastna.
(Kouzelná říše dětství Vítězslava Nezvala, 196228)
Návrat domů
V překrásném měsíci máji
kdy kvete celý svět
okouzlen cizími kraji
navrátil jsem se zpět
Vše mluví blízkýma rtoma
jako rty ženiny
Oslavím pozítří doma
své narozeniny
Projdu se po našem bytě
kde leží na všem sen
Těším se jak malé dítě
na ten svůj vzácný den
Před třiatřiceti lety
když přinesl mě čáp
27 Z přednášky, kterou Vítězslav Nezval proslovil 8. března 1933 na večeru kulturní komise Národohospodářského svazu západomoravského(BLAHYNKA 1974: 661); citováno podle NEZVAL 1974: 445.
28 FISCHEROVÁ-NEZVALOVÁ 1962: 8-9.
[7
vložil mi do vínku květy
a do srdce svůj dráp
Dodnes ach dodnes v něm vězí
bodá už po ránu
Dodnes mně dávají bezy
svůj balzám na ránu
Někoho týrají viny
a falšuje rád smích
Já pláču bez příčiny
nevěda co je hřích
Roním tu natrpklou vodu
jak roní včela med
směji se bez důvodu
na zpitvořený svět
(sb. Sbohem a šáteček, 193429)
***
Narodiv se, je člověk pokřtěn, je mu přesně předepsáno, kde jsou hranice blaženství jeho nebes a kterým uvařeným rakem skončí nevýslovná bolest jeho pekel.
Nad to nic, těmito dvěma ilusemi má být na vždy determinován rozlet jeho fantasie, za tyto dva deštníky mu bude vstup zakázán. Bude mu určena vlast s vymezenými
hranicemi, rodina s výhružným „všeho s měrou“, učitelé a knihy, které mají mělké dno,
bude oblečen postupně do několika uniforem, do uniformy námořníka-dítěte s tolika
a tolika dovolenými hrami, do trikotu sportovce, do luny zamilovaného, který má vynaložit veškeru ilusi, aby jednoho dne stanul před manželstvím jako před hrobem všeho, do
hadrů vojáka s hrdinným „v pravo bok, v levo bok“, bude moci, je-li loyální a snaživý,
stát se z otroka otrokářem, o každých velikonocích mu budou odpuštěny hříchy, bude
smět otočiti několikrát za život klikou básnického kolovrátku a když byl pomazán, aby se
ho nedotkly příliš úchvatně plameny očistce, bude smět vstoupit do naivní pohádky
a bude mu dán mramorový kříž, to je život člověka, to prý je lidský život.
(Řetěz štěstí, 193630)
***
Jací jsme, když se rodíme? Naši předkové, jež jsou vytvořeni svými předky a jejich
historií, tvoří nás jaksi bezděčně ve svých tělech a duších a my se rodíme jako určité
citlivé emulze s určitými organickými tendencemi. Zaslechneme první zvuk, vidíme první
okno, první květ, první píseň, první vůni. Emulze je popisována. Svět do nás vstupuje a
stáváme se kornoutem, v němž je vše, co jsme kdy vnímali. To vše je obsahem našeho
vědomí, jež funguje podle zákonů, jimiž jsou naše vrozené tendence.
(O sobě, 192631)
29 Úvodní báseň z cyklu Návrat domů; citováno podle NEZVAL 1957: 183-184.
30 NEZVAL 1936b: 177.
31 Nezvalův článek psaný pro časopis Rozpravy Aventina a tam také 7. října 1926 uveřejněný (BLAHYNKA
1967: 532); citováno podle NEZVAL 1967: 124.
[8
Horoskop Vítězslava Nezvala
/Jan Bartoš/
Milý pane Nezvale,
jste narozen ve znamení Blíženců a do tohoto znamení spadá také Váš ascendent,
nadto v domě tohoto znamení stojí Slunce a Neptun. To vše jsou znaky velmi šťastné.
Vyplývá z toho asi takový závěr: povahy jste radostné a Vaše duše zůstane optimistickou
přes všecka zklamání a přes všecky bolesti, jež zažijete. Charakterově jste pod vlivem sil
družných, sám družný, vzbuzujete sympatickou družnost ve svém okolí. Zažijete velmi
těžké životní otřesy, ale buďte jist, že nikdy, ani v nejhorší době, nebudete osamocen. Vaše
duše je divoká a nevázaná a nadšená. Váš duch je ohnivý, prudký a tvořivý. Jste-li
výbušným, klesnete-li mnohdy velmi hluboko, zůstáváte vždy čestným a spravedlivým.
Vaše vůle je silná a netušíte snad ani, kolik překážek přemůžete. Tu nevadí ani, že jste
mnohdy velmi nejistý a nerozhodný. Máte v sobě velikou sílu vytrvalosti a vydržíte víc než
kdo jiný. Vaše vášně jsou prudké a nízké, Vaše senzuálnost jde do perverzity – to bude
hlavní příčinou Vašich životních neštěstí. Už tu je zjevno silné umělecké nadání,
intuitivnost a prudká imaginace. Neptun však činí Vás výborným médiem, a to médiem sil
dobrých i zlých, ušlechtilých i nízkých, představ pravých i nejklamnějších. Kdekoli se
octnete, podléháte úhrnné síle všech, kdož Vás obklopují, a stáváte se jejich reprodukčním
výrazem. Ztrácíte sebe. Neptun působí na Vás zmateností a vyvolává ve Vás zlé sklony.
Nejste sám sebou a musíte se jím stát kontrolou nad vším, co na Vás působí.
Snad z Vašeho charakteru plyne, že hmotné Vaše poměry nebudou asi nikdy jisté
a příznivé. Sotva tedy budete mít dost a velmi často nebudete mít nic. Z žádné strany
nečeká Vás bohatství, ani z náhody, ani z dobrodružství, ani z dědictví. Tu bude Vám
patrně až do konce života těžce zápasit.
Také rodinné vztahy nepřispívají k Vašemu štěstí. Jsou Vám souzeny neshody
s rodiči a příbuznými, kteří přispějí málo k Vašemu užitku. Ale doporučoval bych Vám
největší smířlivost vůči rodičům, neboť netušíte, jak těžké následky mohla by Vaše
impulsívnost – jmenovitě vůči otci – mít. Pamatujte vždy, že dlouho rodičů mít asi
nebudete, a buďte úzkostlivým vůči svému otci, abyste nebyl jednou z příčin jeho
tragického konce, jenž mu hrozí.
Váš tělesný organism je silný, ale radím Vám opatrnost: i tu Vaše mediálnost je pro
Vás nebezpečím. Hrozí Vám choroby nervové, velmi temné, velmi zákeřné – zemřete za
zvláštních okolností, sotva smrtí přirozenou.
V lásce nebudete příliš šťastným; prožijete mnoho lásek, většinou nešťastných.
Ženat budete dvakrát, žel, ani jedno Vaše manželství nebude šťastné. První Vaše žena bude
nevšední síly mravní a zvláštní, až nábožensky vznešená; nechte se jí úplně ovládat. Druhá
Vaše žena bude bizarní, až fantastická.
Přátel budete mít mnoho, žel, sám nejste v přátelství stálým a přátelství nemá pro
Vás dosahu jako pro jiné. Jest nebezpečí, že budete často oklamán a pochybné ženy
způsobí Vám mnoho zla a skandálů.
Jste velmi proměnlivý, neklidný, nepokojný. A zdá se, že budete pykati [za] neštěstí,
jež sám zaviníte. Jste jako v kaceři všeho pozemského a zapadáte nebezpečně hluboko do
její tmy. Ale jste schopen stejně velikého štěstí, jako prožíti veliké neštěstí. A snad musíte
jít, kudy jdete. Radím Vám jen k úzkostlivosti k prostředí, jež si volíte, v styku, s kýmkoli se
spřátelujete, a k ovládání vášní: to proto, že to jsou nebezpečí Vašeho velikého uměleckého
nadání. A pak nezapomeňte, že nejde jen o tento život, jenž nějak skončí, nýbrž že setkal
byste se se zlými následky všeho, co prožíváte, jako se stínem znovu a znovu, dokud byste
se nenalezl.
[9
Podotýkám, milý příteli, že co píši, jest výlučně rezultát astrologický; hovoří-li
hvězdy trochu přísně, nepřičítejte přísnosti mně, jenž Vás nejupřímněji pozdravuji.
Váš
Jan Bartoš
(Bartošův dopis V. Nezvalovi; bez datace, zřejmě před 5. červnem 1923 32)
[o své rodné vsi]
Ať usnu v kterémkoliv zákoutí,
na kterékoliv mezi nebo cestě,
probouzejí mě vždy tví kohouti,
i nad strašnými bloky domů v městě.
Budili mě už tenkráte,
když jsem se rodil na svět koncem května.
I tehdy zněla jejich zvučná flétna
jak v Beethovenově Deváté.
(Z domoviny, 195133)
***
V protějším průčelí nad vetešnickým krámem
odkud vyletěly krabice rozvířivše prach
spatřil jsem letopočet
jehož cifry se jaly přemísťovati
takže jsem se zprvu domníval
že se o mne pokouší závrať
Vyňal jsem cigaretu
potěšen z právě nastalého bezvětří
a chystal jsem se k odchodu
když čísla podléhajíce jakémusi neznámému rozmaru
neopustivše zdi vytvořila datum mého narození
[…]
Později jsem se tázal historiků na smysl letopočtu jenž mne poděsil
byl to úmrtní den alchymisty
jenž jsa hostem rabína Loewiho
zmizel onoho dne zanechav svou hlavu ve vitríně
právě rok a den před velkým požárem židovského města
[…]
byl to úmrtní den alchymisty
bylo to datum mého narození
(Židovský hřbitov, 192834)
32 Citováno podle NEZVAL 1981: 16-18.
33 NEZVAL 1951b: 67.
34 Citováno podle NEZVAL 2011: 285-286, 290.
[10
Vítězslav Nezval
(sobota 26. 5. 1900 – neděle 6. 4. 1958)
[11
Použité prameny
BLAHYNKA, Milan
1967 Poznámky a vysvětlivky in NEZVAL, Vítězslav. Manifesty, eseje a kritické projevy
z poetismu (1921-1930). Praha: Čs. spisovatel, 1967. Dílo Vítězslava Nezvala; sv. 24.
1974 Poznámky a vysvětlivky in NEZVAL, Vítězslav. Manifesty, eseje a kritické projevy
z let 1931-1941. Praha: Čs. spisovatel, 1974. Dílo Vítězslava Nezvala; sv. 25.
BLAHYNKOVI, Kateřina a Milan
1990 Ediční poznámky in NEZVAL, Vítězslav. Pozůstalé básně. Praha: Čs. spisovatel,
1990. Dílo Vítězslava Nezvala; sv. 37.
HOFFMEISTER, Adolf
1965 Čas se nevrací (Praha: Čs. spisovatel)
FISCHEROVÁ-NEZVALOVÁ, Vlasta
1962 Kouzelná říše dětství Vítězslava Nezvala (Praha: SNDK)
NEZVAL, Vítězslav
1930 Chtěla okrást lorda Blamingtona (Praha: Jan Fromek)
1932 Skleněný havelok (Praha: Fr. Borový)
1934 Sbohem a šáteček (Praha: Družstevní práce)
1936a Praha s prsty deště (Praha: Fr. Borový)
1936b Řetěz štěstí (Praha: V. Čejka)
1949 Veliký orloj (Praha: Fr. Borový)
1951a Básně denního světla a měsíčního svitu. Dílo Vítězslava Nezvala, sv. 3. (Praha: Čs.
Spisovatel)
1951b Z domoviny (Praha: Čs. spisovatel)
1952 Křídla (Praha: Čs. spisovatel)
1957 Sbohem a šáteček. Dílo Vítězslava Nezvala, sv. 5. (Praha: Čs. spisovatel)
1958 Veliký orloj. Dílo Vítězslava Nezvala, sv. 10. (Praha: Čs. spisovatel)
1961 Z mého života (Praha: Čs. spisovatel)
1967 Manifesty, eseje a kritické projevy z poetismu (1921-1930). Dílo Vítězslava Nezvala,
sv. 24. (Praha: Čs. spisovatel)
1974 Manifesty, eseje a kritické projevy z let 1931-1941. Dílo Vítězslava Nezvala, sv. 25.
(Praha: Čs. spisovatel)
1981 Depeše z konce tisíciletí. Korespondence Vítězslava Nezvala (Praha: Čs. spisovatel)
1990 Pozůstalé básně. Dílo Vítězslava Nezvala, sv. 37. (Praha: Čs. spisovatel)
2011 Básně I (Brno: Host)
Literární archiv Památníku národního písemnictví – fond Vítězslava Nezvala
[12
„Tak jsem přišel na svět. To jsem já“.
(Vítězslav Nezval o svém zrození)
Vybral a sestavil Alsen Hanson.
Vytvořeno pro internetové stránky http://vitezslavnezval.cz/.
Datum vydání: 1. 6. 2013
Aktualizováno: 1. 5. 2016
Tento dokument podléhá licenci Creative Commons.
Uveďte autora – Nevyužívejte dílo komerčně – Zachovejte licenci
http://creativecommons.org/licenses/by-nc-sa/3.0/cz/