Slánský obzor 8

Transkript

Slánský obzor 8

S LA N Ý 2 0 0 1
ROČNÍK8
R O ČEN KA
S P O L E Č N O S T IP A T R IA ,
V L A S T IV Ě D N É H O M U Z E A
V E S LA N É M
ASTÁTN ÍH O O K R E S N ÍH O
A R C H IV U V K L A D N Ě
ŘÍD ÍR EDAKČN ÍRADA
PO D VED EN ÍM
ZO R Y
D VO ŘÁKO VÉ
OBZOR
SLÁNSKÝ
S LÁ N S K Ý O B Z O R
3
NA PRA H U
8 .R O Č N Í KU O B N O VE N É H O
SLÁ NSK É H O O BZ O R U
Máme-li vyprovodit na cestu ke čtenáři 8. ročník obnoveného Slánského obzoru,
je vhodné i v jeho případě (jako tomu bylo v mnoha případech jiných) podotknout,
že se tak děje na prahu jedenadvacátého století a třetího tisíciletí. Navíc tohoto
roku společnost Patria, která stojí u kolébky obnoveného Slánského obzoru, si připomíná
desáté výročí svého vzniku – tomu je však věnována pozornost v jiné části
Slánského obzoru – v jeho Kronice.
V návaznosti na uvedená kalendářní data jsme z pohnutek zvídavých i citových
vzali do rukou Slánský obzor sto let starý, abychom se podívali, jak naši předchůdci
uzavírali v kronikářském záznamu poslední roky končícího devatenáctého
století a jak vzhlíželi ke století nadcházejícímu – dvacátému.
Množství údajů, které dokázali shromáždit o královském městě Slaném
a o slánském venkovu za léta 1899 a 1900, je ohromující. Podrobně zaznamenali,
jak v roce 1900 vypadal v královském městě Slaném pohyb obyvatelstva, jak
pracovalo obecní zastupitelstvo, městská rada, jak vypadal účet městské obce,
jak se činilo okresní zastupitelstvo, okresní hejtmanství, jak pracoval okresní
soud, peněžní ústavy a všechny úřady zde sídlící, jak se snažila bezpečnost a jak
prosperoval průmysl. Obzvlášť důkladně zmapovali veškeré školství, zdravotnictví
a „lidumilná opatření“.
S amostatnou kapitolu tvoří pasáž popisující, jak město a jeho okolí žilo po stránce
osvětové, kulturní a společenské, pro což zvolili příznačný název „Pokrokový
ruch“. Je to přehlídka obrovské aktivity, v níž nechybí dlouhá řada přednášek pořádaných
ve Slaném i na slánském venkově, divadelní představení, koncerty,
slavnosti při různých jubileích a na paměť významných událostí.
Kulturní a osvětový profil města formovalo muzeum, knihovna, množství vzdělávacích
kursů a několik desítek spolků v čele se Sokolem, Občanskou besedou,
zpěváckým spolkem Dalibor, muzejním a literárním spolkem Palacký, Spolkem divadelních
ochotníků, Budčí slánskou, vzdělávací besedou Omladina, Občanským
klubem, politickým spolkem Osvěta, Dělnickou jednotou, Hospodářsko-průmyslovým
spolkem, Řemeslnickou besedou a dalšími. Zábavu a rozptýlení poskytovaly
plesy, bály, sokolské šibřinky, letní slavnosti i různá sportovní klání většinou pod
záštitou Tělocvičné jednoty Sokol.
Za zmínku ještě stojí, že ve Slaném na přelomu století vycházely některé časopisy
a různé publikace. Byly to: Svobodný občan (ročník 30.), Světlo (ročník 23.),
Slánský obzor (ročník 9.), Úřední list (ročník 8.). Nechyběly výroční zprávy slánských
škol a publikace s regionální tematikou.
Ačkoliv výčet činnosti potvrzuje velkou aktivitu, neznamená to, že každý počin
byl úspěšný. Trpkou zkušeností se stal nezájem o čítárnu v místnostech veřejné
knihovny, která vznikla z popudu spolku Palacký. Ve výroční zprávě se pravilo:
„Ač dvéře čítárny otevřeny každému, přece nebylo této příležitosti ke vzdělání až
na nepatrné výjimky – použito.“ Čítárna byla zakrátko zrušena.
4 S LÁ N
SKÝO BZO R
Takových zklamání bylo více, ale pravdou je, že se iniciátoři těchto záměrů nevzdali,
přicházeli s novými nápady u vědomí, že některé z těchto zasívaných semínek
přece jen vzklíčí – což se také stalo. Tím jako by i nám posílali povzbuzující
vzkaz: I když narazíte na potíže, nevzdejte to! I když se hned napoprvé něco
nepodaří, zkuste to znova! Buďte aktivní!
Naši předchůdci, kteří založili Slánský obzor a po dlouhá léta o jeho existenci
pečovali, se řídili myšlenkou J. J. Rousseaua: „Žít, to není dýchat, nýbrž jednat...“
A dnes na prahu jednadvacátého století nám i přes vzdálenost sto roků vzkazují,
abychom se tou myšlenkou nadále řídili – má totiž trvalou platnost.
Zora Dvořáková
5
JAN AN DERLE, M A RTIN JEŽEK
V ýzkum
s tředověkého domu
v Sakách u Slaného
Usedlost čp. 2 v Sakách (okr.Kladno), která uzavr
í á od jihozápadu náves, sestává
z několika hospodářských budov a obytného stavení (obr.1a, b). V roce
1987 byla pro hodnotu své klasicistní zástavby prohlášena za kulturní pam átku.
Tehdy však ještě nikdo netušil,jaká vzácnost se pod fasádou obytného stavení
ve skutečnostiskrývá. V roce 1999 byly při stavebních úpravách sejmuty
om ítky a v interiéru obytné budovy, v hlavní m ístnosti,se objevildoposud nejstarší
zná m ý stojc
í í pozůstatek vesnického domu v Čechách – část roubené jizby
z přelomu 15. a 16. stolet.
í D íky pochopení nového majitele objektu byl zahájen
stavebně historický průzkum, na který navázal výzkum archeologický.
Nečekaná zjištění přispěla podstatně nejen k dějiná m okolí Slaného, ale ik poznání
doposud nedokumentovaného způsobu získávání nerostných surovin ve
středověkých Čechách1).
S TA TĚ A P O JE D N Á N Í
Obr. 1a: Saky, jádro vsi podle katastrální
mapy z roku 1870. Uvedena do movní
popisná čísla.
Obr. 1b: Saky, čp. 2, vyznačena poloha
usedlosti.
ab
6 S LÁ N
SKÝO BZO R
V podlaze obytné m ístnostise po začištění rýsoval objekt oválného půdorysu
o prů m ěru přibližně 3,05 m až 3,65 m (obr.4, 6). Dvě ma protilehlý mi sondami
byla výplň objektu zkoum ána až na úroveň jeho dna, tvořeného podložní pískovcovou
skálou. Z výplně objektu, sestávajc
í í z početných zásypových vrstev
(obr.5), byly vyzdviženy zlomky keramiky ze 13.,14. a 15. stolet.
í P ři okrajch
í
jámy v její úrovni při povrchu terénu ležely střepy z 16.–18. stolet,
í mezi nimi
ifragmenty kamnového kachle (obr.7 vpravo nahoře). Stěny jámy se m írně svažovaly,
v nejnižší části,kopané do skály,však jihozápadní stěna vybíhala až pod
nenarušené podloží. V tomto m ístě, nezaplněné m zásypem, docházelo k proklesávání
výplně objektu. Při zaplňování prohlubně v rané m novověku se zde ocitly
izlomky raně novověké keramiky. Na dně objektu ležela železná motyka
(obr.8, 9a) se zbytky dubové násady (obr.9b). Podobné nástroje byly ve středověku
používány k hornický m pracem. Stopy sekání ostrý m nástrojem byly patrné
ina skalnatých stěnách objektu. Jeho dno leželo přibližně 4,4 m pod dochovanou
úrovní terénu v obytné m ístnosti.
Výplň jámy obsahovala značné množství přírodních konkrecí nepravidelného
tvaru a rozličné velikosti.Jejich rozbor umožnilodhalitněkdejší účel odkryté situace.
Che mická a rentgenometrická analýza vybraných konkrecí prokázala zvýšený
obsah železa. N ěkteré ze vzorků obsahovaly až 29 % užitkové složky. Nositeli
železa byly minerály goethita limonit.Zvýšený výskyt železa v okolí Sak
zjistiljiž dřívější geologický průzkum zam ěřený na jiné potenciální suroviny
Obr. 2: Saky, čp. 2, pohled na obytné
stavení od východu v průběhu
archeologického výzkumu v roce 1999
S TA T ĚA P O JE D N Á N Í 7
vhodné pro těžbu. P ři terénních úpravách prostranství severozápadně od obytného
stavení byla registrována podobná situace. K její mu časové mu zařazení
přispěly opět zlomky keramiky z 13., 14. a 15. stolet.
í Není vyloučeno, že v okolí
obytné budovy nebo icelé usedlostijsou pod povrchem terénu skryty další objekty
téhož charakteru.
Význam těchto poznatků vystupuje při konfrontaci s raně středověký mi písemný mi
prameny k okolí Sak. V 11. století žiliv nedaleké m Knovízi "rudnici"2).
K první te
ř tině 13. století je doložen název sousední vsi Jemníky3),odvozovaný
od lidí pracujc
í ích v jamách. Šachtice odkryté v Sakách jsou svědectví m způsobu
těžby, jaký z českých zem í doposud nebyl doložen. Přípovrchová ruční těžba
nebo pokusy o získání rentabilní rudy zřejmě probíhaly v m ístech zvýšeného výskytu
železitých konkrec.
í Takové anom álie bylo mo žno v terénu snadno rozpoznat.
Jednoduchá horní dla
í byla po exploataci lehce dostupných poloh opouštěna.
Uvedené písemné prameny naznačuj,
í že jejich využívání mohlo být
důležitou součástí ekonomiky zázem í již raně středověkého Libušína4).K jeho
služebné mu zázem í se ostatně kromě označení Jemníky vztahují inázvy vsí
v okolí Sak: Pchery (výroba pohárů), Vinaice
ř
(pěstování vína) ad.5).Význam rudonosných
poloh však nezaniklani později,jak ukazuje přítomnost keramických
zlomků z vrcholného středověku ve výplni objektů odkrytých v Sakách.
Archeologický výzkum přinesl nejstarší doposud zná m é doklady středověkého
osídlení ze Sak, reprezentované keramický mi zlomky z 13. stolet.
í V dochovaných
Obr. 3: Saky, čp. 2, severovýchodní stěna
bývalé jizby s dymný m okénkem, stav před
restaurování m (označeno šipkou)
8 S LÁ N S K Ý O B Z O R
písemných pramenech přitom Saky vystupují teprve k závěru 14. století6).Z m íněné
střepy leží v druhotné poloze, v zásypu mladších objektů. K jejich zaplnění došlo
podle nejmladší složky keramického inventáře z vlastní výplně někdy v průběhu
15. stolet.
í Dospívá me tak k otázce pří m é souvislostizániku těžební šachty se
zřízení m staveniště zčástidochovaného srubu, budovaného kolem přelomu 15.
a 16. stolet.
í Jedna z jeho stěn výplň již zasypaného objektu překryla.
Zachované částijizby, jejíž půdorys činí 5,5 m x 6 m, byly roubeny z kmenů
jedle o prů měru kolem 30 cm (obr.3). Dendrochronologický rozbor určiljako datum
jejich sm ýcení sezonu na přelomu let1494–14957).Ke stavbě pak s ohledem
na prosychávání dřeva došlo někdy v letech 1495–1498. Spáry mezi kuláči byly
utěsněny mechem, přes ně byla přemazána hlna
í s pří m ěsí plev. Severozápadní
a severovýchodní stěny původní srubové stavby se dochovaly té měř kompletně,
včetně stop po bidlech, lavicia další m vybavení interiéru. Sestávají z 11 kuláčů
sahajc
í ích do výše bezm ála 4 m. Z původní jihozápadní a jihovýchodní stěny zbyly
jen fragmenty,jejichž rozsah však dovoluje rekonstruovat někdejší podobu jizby.
Částikulatin obrácené do interiéru jsou na povrchu začerněné. V m ístech
mezi obě ma průčelní mi okny, v úrovni nad jejich horní špaletou, je dochované
malé okénko, dočerna začazené (obr.3 – označeno šipkou).Tyto poznatky vedou
Obr. 4: Severovýchodní kout srubu
v průběhu výzkumu těžební šachty
S TA T ĚA P O JE D N Á N Í 9
Obr. 6: P ůdorys interiéru srubu
s vyznačení m archeologických sond
a obrysem těžební šachty
Obr. 5: Profiljihozápadní části
šachty s označení m jednotlivých
vrstev, pohled od severozápadu
k závěru o dymné m či polodymné m provozu v původní jizbě, ze které se kouř,
hromadící se při stropu a ohřívajc
í í vzduch v nižších partich
í interiéru, odváděl
malý m okénkem v průčel.
í
V ývoj om ítek inález zlomků renesančního kachle v dodatečné m zásypu deprese
uprostřed m ístnostinaznačuj,
í že v pokročilé fázi 16. století proběhla prom ěna
jizby ve světnici.V konstrukcích se to projevuje odstranění m bidel.Dy mný
provoz byl tehdy přenesen do černé kuchyně, ustavené v zadní partiiněkdejší
síně. Součástí interiéru světnice se stala kachlová kamna, z nichž byl dý m odváděn
kom ínovou šachtou. M ístnost byla vyblena
í
a stala se světlou (odtud světnice).
Patrně teprve dodatečně byl srub obezděn. V ýsledky stavebně historického
výzkumu pak umožňují rekonstruovat imladší fáze vývoje stavení (viz
10 S L Á N
SKÝO BZO R
Anderle – Ježek – Zavřel 2000). Ve zkoumané usedlostinebyly zjit
š ěny stopy
pozdně gotického zděného stavitelstv.
í V nejbližší m okolí přitom jsou dochovány
fragmenty vyspělé stavební kultury pozdního 15.–16. století 8).
V současné době probíhá restaurování vzácné budovy, na níž m á podstatný
podl
í majitelusedlosti.K objevu nečekaných skutečností přispěla pozornost pam átkářů,
sm ěrovaná původně jiný m zájme m. Stěží lze odhadnout, kolik obdobných
pam átek zásadního významu se dnes skrývá pod více či m é ně nápadnou
fasádou řady dom ů na Slánsku a kolik jich v současné době zaniká. Bez šťastné
souhry okolnost,
í zejména vstřícného přístupu majitele objektu a projektanta
rekonstrukce by bez povšimnutí mohl zaniknout jak pozůstatek nejstarší stojc
í í
venkovské zástavby zná m ý z našich zem í, tak dosud jediný, velmi významný
doklad specifického způsobu získávání železné rudy ve středověkých Čechách.
Obr. 7: Vybrané zlomky keramiky
s označení m vrstev, z nichž byly vyzdviženy
S T A T Ě A P O J E D N Á N Í 11
Obr. 8: Železná motyka po konzervaci
Obr. 9: Nejnižší část těžební šachty. Na dně
patrná železná motyka (a) se zbytky dubové
násady (b).
12 S L Á N S K Ý O B Z O R
Poznámky:
1) Podrobnějiviz Anderle – Ježek – Zavřel
2000.
2) C DB I,č. 387, s. 379.
3) C DB II,č. 378, s. 422.
4) Viz Anderle – Ježek – Zavřel 2000, 61–63.
5) Krzemieńska – Třeštík 1965, 653.
6) A Č 31, č. 35, s. 365.
7) Kyncl 2000.
8) Saky čp. 12, Pchery, Hu mny ad., viz
Škabrada – Dostál 1984, 119, 143–145.
Prameny a literatura:
A Č: Archiv český 31. První kniha provolací
desk dvorských z let1380–1394,
ed. G. Friedrich, Praha 1921.
Anderle, J.,Ježek, M., Zavřel,J. 2000:
Průzkum selské usedlostičp. 2 v Sakách na
Slánsku, Průzkumy pam átek VII/1, 43–67.
C DB: Codex diplomaticus et epistolaris
regni Bohemiae I:ed. G. Friedrich, Praha
1904–1907; II:ed. G. Friedrich, Praha
1912.
Krzemieńska, B., Třeštík, D. 1965:
P ře myslovská hradiště a služebná
organizace přemyslovského státu,
Archeologické rozhledy XVII,624–655.
Kyncl,J. 2000: Dendrochronologie
roubeného domu čp. 2 v Sakách, Průzkumy
pam átek VII/1, 68–70.
Škabrada, J.,Dostál,P. 1984: Pozdní gotika
ve vesnických usedlostech na okrese
Kladno, in:Urbes mediiaevi investigationes
archaeologicae, Praha, 113–148.
STANISLAV KRAJN Í K
VLADIMÍ R P ŘIBYL
P říspěvek
k renesanční m
dějiná m kostela
N e js v ě tě jš í Tr o jic e
v e Slané m
Dnes znovuožívající klášterní kostel Nejsvětější Trojice ve Slaném představuje
nejen pozoruhodnou architekturu renesance a baroku, ale je i němým svědkem pohnutých
dějin města a celého okolí. Jeho renesanční jádro nám připomíná velký
rozkvět města před rokem 1620, kdy Slánští stáli na straně stavů, a to v příkré
opozici s nedalekým katolickým martinickým Smečnem.
V době katolické reformace přechází Slaný do držení právě Martiniců, kteří sem
uvedli františkány. Ti kostel zahrnuli do nově vystaveného konventu, pozdějšího
důležitého duchovního centra kraje. Františkáni zde sloužili mše svaté až do osud14
né noci ze 13. na 14. dubna 1950, kdy byli násilně vystěhováni a internováni.1)
V dalším období, kdy byla snaha zlikvidovat duchovní vědomí národa, se několika
obětavým lidem přece jen podařilo klášter zachovat a závěrem osmdesátých let
je dokončena i záchrana ohroženého kostela.
Přítomnost zase vypovídá o osudech české společnosti po roce 1989, kdy se duchovní
aktivity nových majitelů – bosých karmelitánů – postupně stávají běžnou
součástí života Slaného a okolí.
H řbitovní kostel Nejsvětější Trojice 2) vzniklpo založení nového hřbitova ve Slané m,
neboť starý hřbitov okolo kostela sv. Gotharda nestačilpotřebá m m ěsta už
ani ve středověku.3) Proto také obec zakoupila v roce 1571 pozemek, jenž byl
teprve roku 1579 o svátcích svatodušních slavnostně vysvěcen.
Kdy byla stavba zahájena, zatí m neví me, nicméně se uvád,
í že 18. 10. 1581
začal mistr Wolf pro chrá m tesat ká men.4) V roce 1585 musela být hrubá stavba
dokončena, neboť tehdy uzavřelislánští radní dohodu s roudnický m mistrem
Janem Hoffmanem5)o zhotovení krovu a následné m pokrytí střechy šindelem.
P ředpokládá me, že již v té době m ěl kostelpodobu, kterou zachytilna
kresbě kolem roku 1600 Willenberg,6) byť zatí m nebyl zaklenut,chyběla řada
architektonických prvků a nebyl upraven interiér.Z m íněná smlouva vypovídá
o krovu nad lodí a kněžištěm,vížce se zvonkem,věžích kostela, v nichž byly
upraveny hranice pro nové zvony.Střecha byla pokryta šindelem natřený m červenou
(!)barvou.
P ísemné prameny navíc naznačuj,
í že po roce 1585 došlo v budování chrá mu
k dlouhé odmlce a teprve rok l598 zahajuje krátké, v podstatě dvouleté obdob,
í kdy
byl hřbitovní kostel v podstatě dokončen. V této době se totiž ují má stavby Vlach
Jacopo Mazzetti,7) jeden z mnoha putujc
í ích vlašských stavitelů v tehdejších
Čechách. Z roku 1598 se dochovala ismlouva – řezaná cedule8) – mezi radní mi
a mistrem Jakubem Macetou, který je ve smlouvě uváděn jako Vlach z Buštěhradu.
P řídomek z Buštěhradu patrně souvisí s jeho předcházejc
í í činností při úpravách
buštěhradského hradu.9)
Slánský m radní m předložilmistr Jakub Maceta v únoru roku 1598 kresbu
s návrhem způsobu zaklenutí kostela,což bylo odsouhlaseno, a navíc s ní m
bylo dohodnuto provedení vnitřních vápenných omítek interiéru. Z původního
chrá mu se zachoval presbytář s upravený mi lomený mi okny, který svrchu klenou
dvě žebrové klenby s osový m přetínání m v závěrečné m poli.Způsob zaklenutí
chóru ná m umožňuje udělat si představu io celkové m zaklenutí hlavního
prostoru. Tato etapa proběhla pom ěrně rychle, a tak již koncem července
(24. 7. 1598) sjednalislánští radní s mistrem Jakubem další práce – zaklenutí
prostor pod věží,zhotovení omítek (dynchování),položení dlažby v celém kostele.
Tehdy bylo také ujednáno postavení kruchty,kazatelny a oltáře (patrně kamenné
menzy).A protože průčelí kostela již nepříznivě poznamenala povětrnost,
bylo mistru Jakubovi uloženo opravit pilíře,a to iv souvislostise stavbou
lešení pro sklenáře. Právě se sklenářem Lorencem ze Starého M ěsta pražského
a pražský m malířem Janem Svíčníkem bylo jednáno již počátkem m ěsíce,
přičem ž s první m o zasklení chrá mových oken do olova a druhé mu byl odsouhlasen
návrh na vý malbu interiéru („prutování barvami“).Zatí mco sklenářské
práce pražského mistra dávno zanikly,zachovala se alespoň část malby na
klenbě pod hlavní věží kostela, kde hřebínky renesanční klenby, vrcholc
í í hodnotnou
kamennou růžicí a dosedajc
í í na čabrakové konzolky, zhodnocuje dekorativní
malba.10) Znak krejčovského cechu s uvedení m r.1594 nad vnitřní m
portálem naznačuje spíše zásluhy korporace na stavbě m ěstského kostela než
S mlouva mezi m ěstem Slaný a Janem
Hoffmanem z roku 1585
dataci malířské výzdoby, která mohla vzniknout až po zaklenutí předsíně v roce
1598.
N ásledujc
í ího roku v srpnu 1599 sjednaliradní s mistrem Jakubem stržení
staré a vystavění nové ohradní zdi hřbitova s trojí mi dveř mi se štty
í . Na Wil16
S mlouva mezi m ěstem Slaný a Jakube m
Macetou z roku 1598
lenbergově kresbě (na str.13) je patrná hřbitovní brána k m ěstu s naznačený m
obloučkový m šttem.
í
Dodnes se zachoval úsek zdi,a to včetně dvou renesančních
epitafů.11)
V roce 1600 se práce na stavbě renesančního hřbitovního kostela chýlila ke
konci.V lednu tohoto roku bylo ujednáno s truhlářem zhotovení lavic pro mu že
a ženy, sedes pro duchovního a architektury oltáře, o několik dní pozdějipak
s malířem Janem (patrně Svíčníkem)12),který m ěl na oltáři v duchu luteránského
„sola scriptura“ m ísto postav svatých (maňasů) namalovat Modlitbu
P áně, Vyznání vry
í a Desatero. V červenci (31. 7.) dohodliSlánští s vlašský m
kameníkem Janem Falkounem zhotovení hlavního kamenného portálu, který
se dochoval do dnešních dnů.13) Teprve v únoru 1602 pak byly pořízeny nové
varhany,které obstaral kněz Ondřej Franc,a to zároveň jako věno své ženě
Alžbětě.
B ývalý hřbitovní kostel
Nejsvětější Trojice
ve Slané m. Na průčelí
patrná renesanční
(kamenné zdivo – před
r.1587) a barokní
etapa (po r.1665).
Foto Jaroslav Vyšín
Architektonický význam slánského hřbitovního kostela v jeho renesanční podobě,
a to ipřes pozdější barokní přestavbu, naznačuje porovnání s obdobnou
stavbou v martinické m S mečně. Tamní kostel Nejsvětější Trojice představuje
přes některé společné goticko-renesanční prvky (způsob klenut,
í kružby oken)
přece jen stavbu um ělecky náročnější a slohově pokročilejší, inspirujc
í í se více
románský m katolický m jihem, což odpovídalo ispolečenský m ambicí m stavebníka
– Jiřího Bořity z Martinic. Oprotitradiční mu a v podstatě jednoduché mu
řešení v Slané m vyniká smečenský kostelzejména progresivní m uplatnění m vysokého
řádu hlavního průčelí s hodnotný m portálem.
Slánský hřbitovní kostel Nejsvětější Trojice sloužilslánský m m ěšťanů m až do
roku 1622, poté se stalchrá me m katolický m a po roce 1655 součástí nového
františkánského kláštera14).
Nejsvětější Trojice
ve Slané m, klenutí
kněžiště – Jakub
Maceta (1598)
Prameny k renesanční stavbě kostela Nejsvětější Trojice ve Slaném
Řezané cedule (smlouvy) mezi městem Slaným
a Janem Hoffmanem z Roudnice (1585)
a Jakubem Macetou (1598)
Státní okresní archiv Kladno, pracoviště Slaný; tzv.
Miltnerova sbrka
í , karton č. 4
1585, červenec Léta P áně 1585, v pátek po svaté m Kyliánu
S mlouva (= 9. /12. července 1585), za purgmistrství pana
s mistrem Janem Jiříka Balasa, projednáno na radě dlo
í spravení
Hoffmanem a udělání krovův na nový kostelsvaté Trojice
z Roudnice mistru Janovi Hoffmanovi z m ěsta Roudnice,
– střecha a krov a to tak a na ten způsob: že on, mistr Jan, na
kostela takový krovy na té mž kostele stále, pevně, dobře
a na schválení jiných dobrých lidí a mistrův
dobrých a přísežných, tak aby ipod šindel ipod
cihlu, kdyby potřeba byla, býtimohly, udělati.
Nejprv krov nad kostelem a nad kůrem a v ně m
vížku pro zvonce, krovy na věži a na šneku k n,
í
a ty špičaté, a do též věže hranicike tem
ř
zvonů m,
též ty zvony vtáhnoutia pověsiti,šrouby, kterýchž
v věži nebo kde jinde bude potřeba, sá m zvrtati
a sobě dátispraviti,ty krovy oupravně zlaťovati,
šindelem pobt
í i,jejčervenou barvou zbarviti,a to
všecko, což k té muž dlu
í týchž krovův a hranice
náleží, nádobí svého iprovazů ke všemu užívaje,
s dostatkem udělatia spraviti,aby na ničem ž
žádného nedostatku se vyhledatia nadjt
í i(sic!)
nemohlo.A pakliby se co toho jakého nedostatku
našlo, kdyžby tíž krovové již postavení byli,aby na
to misti
ř přísežní odkudkolipovoláni byli,a cožby
za nedostatek uznali,to on Jan na svůj náklad
vopravitia spravitise podvolil,a že při té mž dle
í
sá m ustavičně přítomen býtichce, a žádné mu
jiné mu ho nesvěřiti,připověděl.Za kteréžto jeho
dlo
í pan purgmistr páni,starší obecní ina m ístě
téhož záduší svaté Trojice mají dátijemu, Janovi
Hoffmanovi,na hotové sum m ě, bez všech přídavků
a pří m ěnků 280 kop m. Na kterouž sum mu při
acm (= actum) smlouvy zavdáno 10 kop m. A co se
kdy dále na touž sum mu dávatibude, to se na
těchto cedulch
í řezaných mezi stranami pro lepší
jistotu toho všeho zdělaných, poznamenávatim á.
Stalo se léta a dne uts (= ut supra).
1598, únor Léta P áně 1598, v pátek den s. panny Doroty
S mlouva s Vlachem (6. února 1598), za purgmistrství pana Jana
Jakubem Macetou Hlineckýho projednáno v m ístě radní m dlo
í , klenutí
z Buštěhradu kostela nového svaté Trojice, mistru Jakubovi
Maczeto, Vlachu z Buštěhradu, a to tak a na ten
způsob: že on, mistr Jakub Maczeto, na týž kostel
tak na tu formu, jakž jest panu purgmistru pánů m
na papíře vyrejsovaného způsob klenutí přednesl
a ukázal,stále, pevně, dobře, na schválení jiných
dobrých, poctivých lid,
í cihlami sklenouti,m ísto
prutování vápnem od vrchu až právě dolů do zem ě
obvrcia vydynchovatiivybl
í iti.Což on, mistr
Jakub Maczeto, k sobě přijavše, připověděl,že chce
při takový m dle
í a klenutí při čeledi sá m osobně
přítomen býtia to všecko dobře, bytedlně, jak na
dobrého a poctivého člověka a řemeslníka náleží,
spraviti,tak aby nebylo potřebí oč k ně mu se
domlouvati.Za kteroužto práci jeho a dlo
í pan
purgmistr páni,páni starší obecní mají jemu,
mistru Jakubovi,beze všech jiných přídavků dvě
stě kop m íšeňských dáti,a to tí m způsobem, když
bude dělatikaždého týhodne, jak mnoho čeládky
bude m íti,m á jemu vydáváno býti.A co se kdy na
touž sumu dávatibude, to se na těchto cedulch
í
řezaných mezi stranami pro lepší toho všeho
jistotu sdělaných, m á poznamenávati.Stalo se léta
a dne svrchu psaného.
Léta 98, v pátek po s. Školastice zavdáno mistru
Jakubovi na
předepsané dlo
í 10 kop m íšeňských
Item v pátek,
den s. Stanislava, dáno 6 kop m íšeňských
Item v neděli,den s. Trojice 6 kop m íšeňských
Item v sobotu po s. Trojici10 kop m íšeňských
Item v sobotu po s. Urbanu 15 kop m íšeňských
Item v sobotu po s. Marcellu 7 kop m íšeňských
Item v sobotu po s. Medardu 20 kop m íšeňských
Item v sobotu po s. Vítu 30 kop m íšeňských
Item v sobotu
po s. Janu K řtiteli18 kop m íšeňských
Item v sobotu, den s. Prokopa 15 kop m íšeňských
Item v sobotu po s. Prokopu 10 kop m íšeňských
Item v sobotu po s. Markétě 8 kop m íšeňských
Item v sobotu,
den s. Jakuba 10 kop m íšeňských
Item v sobotu po s. Jakubu 12 kop m íšeňských
Item v sobotu
po Pa m átce proměnění K. P. 12 kop m íšeňských
Léta 98, v pátek po s. M áří Magdaléně (24. 7.),pan
purgmistr páni,páni starší obecní zjednaliostatní
dlo
í v kostele nové m s. Trojice mistru Jakubovi
Vlachu, zejména toto: jeden sklpek
í
nad kaplou
a dva v věži že m á sklenouti,potom kruchtu
a kazatelnicipostaviti,to vše vydynchovati
a vybl
í iti,kůr z nový ivšecek kostel vydlažiti,oltář
20 S L Á N
SKÝO BZO R
postaviti,pilíře při kostele deště m vyprané zase
vymazatia lešení sklenáři připravitia jiné všecko,
cokoliv k dostavení téhož kostela zapotřebí bude,
na m ísto postaviti,kameníka k té potřebě sobě
zjednatia jemu platiti.Za to všecko pan purgmistr
páni a páni starší obecní mají jemu 118 kop
m íšeňských, 4 strychy žita dáti.Avšak při tom to
jest vym íníno, když kameník bude tesati,aby se na
to pozor m ěl, kdy kterého času dělatibude, aby se
poznamenávalo, a co se jemu vydá od dla
í , to aby
v poznamenání šlo, jestliže by pan purgmistr páni
uznali,že by jemu, mistru Jakubovi,nějaké
ublížení se m ělo státi,aby jemu to vynahraženo
bylo, že protitomu nechtějí býti.
Item v sobotu,
den Nanebevzetí Panny Marie 6 kop m íšeňských
Item v sobotu, den Stětí s. Jana 6 kop m íšeňských
Item v sobotu po s. Jiljí 8 kop m íšeňských
Item v sobotu
po Narození Panny Marie 5 kop m íšeňských
Nejsvětější Trojice ve Slané m,
hlavní portál od Jana Falkouna
(1600)
Item v sobotu v vigl
í ii
s. Matouše 10 kop m íšeňských
Item v sobotu, po s. Matouši 3 kopy m íšeňských
Item v sobotu po s. V áclavě 10 kop m íšeňských
Item v sobotu po s. Diviši 10 kop m íšeňských
Item v sobotu po s. Havlu 10 kop m íšeňských
Item v sobotu po s. Lukáši 10 kop m íšeňských
Item v sobotu
po s. Šimonu Judovi 10 kop m íšeňských
Item v sobotu po s. Martinu 10 kop m íšeňských
Item v sobotu,
den Ob ětování P. Marie 8 kop m íšeňských
Item v sobotu po s. Barboře 5 kop m íšeňských
Item v sobotu po s. Lucii3 kopy m íšeňských
Item v sobotu po Nové m létě 3 kopy m íšeňských
Item v sobotu po s. Šťastný m 4 kopy m íšeňských
Item v sobotu
po s. Pavlu na V. O. 4 kopy m íšeňských
Item v sobotu po s. Zuzaně 4 kopy m íšeňských
Facitvšeho 318 kop m íšeňských
Solutum.
Manuál radní (acta forensia) 1595–1604
Státní okresní archiv Kladno,Archiv m ěsta
Slaného, sign. 54/29
1598, únor Páni starší obecní a volenci bylido raddy povoláni,
Jednání a tu jednalidlo
í klenutí v kostele S. TrojiciJakubovi
s Jakubem Macetovi Vlachu, kterýž aby od kůru až do konce
Macetou.sklenul,od toho mají mu dáti200 kop m. On aby
Zápis z jednání zjednal rukojmě, že též klenutí na schválení dobrých
m ěstské rady mistrův, jakž mustr ukázal,udělatichce a udělá,
„ff6. ipsa die a vápnem obmete a vobl
í í od vrchu až do zem ě.
S. Dorotheae Platitise mu m á podle řezaných cedulí každého
anno 1598“ týhodne po 15 kopách m. Klenoutim á do polovice
(= 6. února 1598) nejprv,a když to dokoná, tehdy druhou polovicikostela.
/Nečitelná marginální pozná mka/. K tomu
ozná miltýž mistr Jakub, že 9 kop prken dlouhých
na pokštele, 8 trá mův vpětmectma
í
loket,it.10 trá mův
v 23 loket.It.5 trá mův v 22 lok. It.5 trá mův
v 16 loket.It.dvě kopě krokví vrchních /nečitelný
text/toliko po 2 stranách tesaných mocných. It.
15 kop hřebíků. It.100 tisc
í cihel,a 100 džberův
vápna, potřeba bude, a co nejdřív páni s potřebami
nahotově budou, že on se hned do dla
í dátichce.
1598, únor P áni starší obecní a volenci do raddy jsou povoláni,
Jednání a na tom se s panem purgkmistrem a pány snesli,
s Jakubem že Jakuba Maceto, mistra Vlacha, který klenutí
Macetou. Zápis kostela S. Trojice zjednal,bez rukojmí připustiti
z jednání m ěstské k té muž dlu
í chtějí a jemu se důvěřuj.
í Jakož pak
rady „ff.6. post imistr Jakub Maceto jest připověděl,toho jest tak
Invocavitanno s pány smluvilna schválení dobrých mistrův
1598“ udělati.Na potvrzení toho ruku jest podal panu
(= 13. února 1598) purgkmistru, na m ístě vší obce.
1598, červenec Janovi Svíčníkovi a Lorencovi malíři z Prahy
Jednání s malířem projednáno dlo
í malování v klenutí kostela
Janem Svíčníkem S. Trojice, prutování s barvami, jakž mustr ukázali,
a Lorencem.se čtyř mi figurami, které se jim o Zjevení S. Trojice
Zápis z jednání vykáží, a to pokud stolice klenutí jdou. Za kteréžto
m ěstské rady „ff.4. dlo
í dáno jim býtim á sto kop a 10 kop m íš.
ipsa die S. Kiliani
anno 1598“
(= 8. července 1598)
1598, červenec Lorencovi sklenáři z Starého M ěsta Pražského
Jednání se projednáno dlo
í skelních voken v kostele S. Trojice,
sklenářem za kteréžto dlo
í 45 kop m. dáno jemu, a jestliže to
Lorencem.mistrovsky ve všech voknech udělá, tehdy že mu
Zápis z jednání 5 kop m. přidáno býtim á, však on Lorenc z obecního
Nejsvětější Trojice ve Slané m.
Hlavní portál od Jana
Falkouna (1600) – detail.
m ěstské rady volova a cejnu sá m sobě volovo táhnouti,a toliko
„ff.6. post drát mosazný k heftů m dátipovinen bude.
S. Kyliani 1598“
(= 10. července
1598)
1598, červenec Jakub Vlach zjednal od pana purgkmistra pánův
Jednání v přítomnostip. starších obecních, sklenouti
s Jakubem kruchtu na pilíře a kavince
ř
v tesaný m kameni,též
Macetou.udělání kazatedlnice dvojit,
ý it.dva sklepy v věži,
Zápis z jednání s obm ítkou, vydlažení m, též kostela všeho od oltáře
m ěstské rady v kůru kamenem, a od stupně do kostela ostatek
„ff.6. post vše vydláždění cihlou. It.zhotovení oltáře druhého
S. Mariae na m ísto vykázáno. Su m mou co by již pi
ř té mž
Magdalenae kostele vypraviti,též ilešení sklenářů m a malířů m
Anno 1598“ dělán,
í zapotřebí bude, od toho m á se mu dáti
(= 24. července 100 kop a 4 strychy žita. K tomu jest přípověď
1598) mu učiněna, jestliže by na tom jakou škodu nésti
m ěl, že páni jeho škody žádatineráčí.
1599, květen Mistr Jakub Maceto Vlach ohlášení své učinil,
Jednání poněvadž to dlo
í u S. Trojice v kostele podle jedné
s Jakubem idruhé smlouvy dodělala dokonal,jejpánů m
Macetou.vykázal,aby jemu vysvědčení fedrunk bylo dáno
Zápis z jednání hodnověrné. Nicm éně že jest mimo to, co jest jemu
m ěstské rady přes smlouvu obilí ze dvoru obecního svěřeno,
„feria 2. post nemohl podle té smlouvy na sum m ě práv býti,
Ascensionem žádaje pp., aby jemu to obilí passerovali,a to
Do mini anno k tomu, co z lásky chtěj,
í přidali,a tovaryšů m
1599“ (= 24. května jeho na pivo (nečit.slovo) dali.– Po vystoupení
1599) a zase vstoupení jeho z uvážení pana purgkmistra
a pánův ozná meno: že to dlo
í dobře od mistra
Jakuba Maceta v kostele S. Trojice podle smlouvy
jedné idruhé dokonané se přijí má, a poněvadž
prav,
í že jest na tom dle
í podle listí (?) smluv práv
býtinemohl,tehdy to obil,
í které jest z dvoru
obecního vzal,jemu se passeruje, a k tomu tice
ř ti
kop m íš. přidává, aby z těch, co se mu lb
í itibude,
tovaryšů m svý m dal.– Jakub Maceto z takové
povolnostipp. uctivě poděkoval a připověděl,
s ochotností tto
ý obci řemeslem svý m v m írnosti
posluhovati.
1599, srpen Jakubovi Macetovi mistru Vlachu zjednána zeď při
Jednání kostele S. Trojice tak, jakž mu jest vykázáno od
s Jakubem pana purgkmistra a pánův, aby jizboi
ř la zase
Macetou.vystavěl s obm ítkou a trojí mi dveř mi, od látra m á
Zápis z jednání se mu po 30 d. m. platiti,nadto 4 strychy žita,
m ěstské rady 1 strych ječ mena a 1 věrtelhrachu přidati.Kdež
„ff.6. post mistr Jakub uvolilse nad dveř mi aneb vraty štty
í
S. Bartholomei podle mistrovství svého udělati.– Grunty vybra
í ti
Anno 1599“ nádeníci maj,
í který m úředník platitim á, však
(= 27. srpna 1599) mistr Jakub též nádeníky zjednatia jim, kterak
dělatimaj,
í ukázatia k nim často, aby se dobře
dělalo, dohldat
í i,povinnost na sebe přejal
a připověděl.
1600, leden U činěn účet s truhlářem, který u S. Trojice dělal,
Jednání od 32 stolic mu žských a ženských 32 kopy, od
s truhlářem.archy 15 kop, od stolice pana děkana 4 kopy m., to
Zápis z jednání vše z obecních prken. A tak za práci jeho dostane
m ěstské rady se 51 kop. Na to vzal od pana Jiříka Vojny,
„ff.4. post úředníka, pomalu 49 kop, jest dodatimu
S. AntoniiAnno 2 kopy m., ty u pana Jiříka najde (?).
1600“ (= 19. ledna
1600)
1600, leden Janovi malíři zjednána archa k oltáři velké mu
Jednání s malířem v kostela S. Trojice, aby jibarvami okrášlil,a m ísto
Janem ma ňasů Modlitbu P áně, Vyznání vry
í křesťanské
(Svíčníkem?). a Desatero Boží (sic !)přikázání na ni vymaloval
Zápis z jednání a zlatem položil.Zato m á se mu dáti90 kop m.
m ěstské rady a 2 strychy žita.
„ff.2. post
S. Vincentiianno
1600“ (= 24. ledna
1600)
1600, červenec Janovi Falkounovi,mistru kameníku a Vlachu,
Jednání s mistrem zjednáno tesání kamene – s poduškami slove – na
kameníkem jedny velký vrata u krchova kostela S. Trojice,
Janem .kteréž na dýl 4 lokty,a na vejš 6 loket,it.na
Falkounem jedny dveře ti
ř lokty zšíři a půl pátá lokte zvejši,
Zápis z jednání od toho obého dla
í 30 kop m., 1 strych žita
m ěstské rady a 1 kopa čeládce na spropitný m á se dát.
„ff.2. post
S. Marthae anno
1600“
(= 31. července
1600)
1602, únor Knězi Ondřejovi Francovi k žádostijeho povoleno,
Jednání aby varhany svý, kteréž Alžbětě, manželce své,
s knězem jako u věně dátim í ní, v kostele S. Trojice složiti
Ondřejem a postavitimohl.
Francem ohledně
varhan.
Zápis z jednání
m ěstské rady
„ff.2. post
Do minicam
Invocavitanno
1602“ (= 25. února
1602)
26 S L Á N
SKÝO BZO R
Poznámky:
1) Srv. Moucha V., Vzpomínka na slánské
františkány, Posel z Budče 17, 2000,
s. 64–65.
2) P říspěvek vzniklv době, kdy druhý
z autorů připravoval diplomovou práci
o barokní architektuře Slánska (1984) na
katedře dějin um ění Filosofické fakulty
University Karlovy.Tehdy také nalezl dvě
řezané cedule (smlouvy) m ezi slánský mi
radní mi a Janem Hoffmane m (1585)
a Jacopem Mazzettim (1598).Tato
skutečnost se stala podnětem pro
archiváře Stanislava Krajníka, který
zaznamenal v radní m m anuálu (acta
forensia) z let1595–1604 další údaje.
V ýsledkem společného snažení je itato
drobná studie, která byla v podstatě
dokončena v roce 1989, nicméně
následně společně zapomenuta.Autoi
ř
pak rádi přijalivýzvu Dr. Vladimíra
Dvořáka († 1998), aby byla tato stať
publikována ve Slánské m obzoru. Jeho
světlé pam átce jitaké připisuj.
í
3) Wirth Z., Slaný – hřbitov u sv. Trojice,
Slánský obzor XXII,1914, s. 3–14, s. 3.
4) Velc F, S oupis památek uměleckých
a historických v Království českém X X,
Politický okres slánský,Praha 1904,
s. 244.
5) Státní okresní archiv Kladno, tzv.
Miltnerova sbrka
í , karton č. 4.
6) Podlaha A., Zahradník
I.,Jana
Willenberga pohledy na města, hrady
a památné stavby Království českého
z počátku 17. století,Praha 1901, tab. 18.
7) Rodina Mazzetti pocházela z Rovia při
Luganské m jezeře. Andrea Spezza m ěl za
manželku Alžbětu, dceru mistra Jacopa
Mazzettiho z Rovia, který však r.1626 již
nežil.Viz Brentani L.,Antichi maestri
d’arte e di scuola dalle terre ticinesi,
sv. VI, Lugano 1957, s. 65, 68. Za toto
B ývalý hřbitovní kostel Nejsvětější Trojice
ve Slané m. Klenutí pod hlavní věží kostela –
Jakub Maceta (1598), dekorativní kresba
patrně od Jana Svíčníka (1598)
upozornění vděčí autoi
ř dr.V ěře Naňkové.
Jistý Jacopo Mazzettije připomenut
v letech 1631 – 34 ina valdštejnské m
panství jičínské m; srv.např. M orávek J. –
Wirth Z., Valdštejnův Jičín,U m ění VII
(Štenc) 1934, s. 273–282, s. 278, pozn.
21, 23; Zu man F.,Stavby Albrechta
z Valdštejna na Bezdězi a v okolí,
Bezděz IV, s. 37–42; Morávek J. – Wirth
Z, Valdštejnův Jičín,nakl.J. Štenc, Praha
1946, s. 17, 19, 26, 34, 39. Tento Jacopo
Mazzettise v Jičíně oženil,postavildů m
a v roce 1644 izem řel.V této souvislosti
soudí me, že m ůže běžet o stejnou osobu.
P ředpokládá me, že slánský Jakub
Maceta, původem Vlach a zřejmě katolk
í,
se jen těžko mohl usadittrvale v přísně
utrakvistické m – de facto luteránské m –
Slané m, kde navíc těžko m ohl získat více
zakázek, a proto se mohl odstěhovat do
Jičína. Jak se ostatně konfesní otázky
prom ítaly do každodenního života
v Slané m před rokem 1620 charakterizuje
verdikt m ěstské rady, která zam ítla
žádost Jana Veselského z Vidova
z 15. listopadu 1619, jenž chtěl zakoupit
ve Slané m dů m, s tí m, že není žádosti
jeho povoleno podle usnesení vší rady za
příčinami těmito: předně, že se s obcí
v náboženství nesrovnává...viz Fiala V.,
Slaný v letech 1618 –1632, české město za
30leté války,Rozpravy král.české spol.
nauk, t.
ř fil.hist.,jazykozpyt.,nová
řada (VIII),č. 1, Praha 1925, s. 57.
8) Státní okresní archiv Kladno, tzv.
Miltnerova sbrka
í , karton č. 4.
9) V Buštěhradě pracovaliidalší jeho
krajané, kolem roku 1570 A mbrož Vlach
a císařský stavitelUlrico Aostalli,srv.
Wirth Z., S oupis památek uměleckých
a historických v Království českém X XVI.
(Politický okres kladenský), Praha 1907,
s. 2. O renesanční stavební etapě
buštěhradského hradu, který v podstatě
zanikl,napovídají inově nalezená
renesanční sgrafita v do m ě čp. 13.
10) Odkryty v roce 1983 a následně
restaurovány T. Moravcem.
11) Oba vznikly v roce 1584, přičem ž jeden
z nich dala zhotovitrodina Bartoloměje
Ma ňase, druhý pak rodina purkmistra
Bartoloměje Balase, který rovněž
zastupoval m ěsto při jednání s mistrem
Janem Hoffmanem v roce 1585. Oba
epitafy,které byly do renesanční zdi
zasazeny druhotně, představují jakási
biblická „eschatologická“ napo menutí
a zapadají do celkového luteránského
prostřed,
í jež v té době v Slané m vládlo.
Obdobných epitafů se nacházelo okolo
hřbitovního kostela nepochybně větší
množstv,
í jak o tom svědčí některé další
fragmenty nalezené při poslední opravě
kostela.
12) Tento písemný pramen zaznamenal
Josef Lacina, Paměti královského města
Slaného,dl
í I.,Za svobody iv porobě,
Slaný 1885, s. 61.
13) Rovněž jeho jméno připom íná Josef
Lacina,
14) Barokní etapa a u m ělecká výzdoba
kostela Nejsvětější Trojice si zasluhují
podrobnější studii.Pro úplnost alespoň
stručný nástin dějin kostela v baroku.
V roce 1623 byl chrá m údajně zpustošen,
a tak teprve v době renovace celého
panství po roce 1649 byly vytvořeny
předpoklady pro opravu chrá mu, nyní
však již v režiikatolické vrchnosti.
Stavební úpravy v kostele pak probíhaly
v souvislostise založení m františkánského
konventu, neboť Bernard Ignác z M artinic
uvedl r.1655 do Slaného řád observantů
sv. Františka z Assisia založilpro ně
u kostela Nejsvětější Trojice klášter.První
barokní stavební etapa představuje
výstavbu konventu, loretánské kaple
v interiéru kostela (1657) a nutné úpravy
v kostele, které souvisely se spojení m
kláštera a kostela v jeden celek. V této
souvislostije teba
ř
rovněž posuzovat
dvojiciportálů v kněžištikostela, přičem ž
se dá předpokládat,že v renesanční fázi
existovala pouze sakristie na straně
k m ěstu (srv.Willenbergovu kresbu
a zaklenutí prostoru).V době dokončení
konventní budovy (kolem r.1658) byl
upraven druhý protilehlý renesanční
portál,v jejich nadpraží jsou u m ístěny
znaky zakladatelů kláštera (martinické
lekno – sakristie, šternberská hvězda –
depozitář)).V roce 1658 stavba pokročila
do té m íry, že zde m ohlipobývat řeholníci.
Vysvěcení proběhlo 12. srpna 1662 za
účastizakladatele Bernarda Ignáce
z Martinic a arcibiskupa pražského
Arnošta Vojtěcha z Harrachu. Rozsáhlou
barokní úpravu však zapříčinilteprve
požár ze dne 28. června 1665, který
značně poškodilhlavně klášterní kostel.
N ásledná podstatná přestavba
konventního chrá mu představuje
významný příklad důvtipu architekta,
který uplatnilv interiéru jasnou
tektoniku, kdy prostor zaklenutý kopulí
vertikálně určují svázané pilastry
flankujc
í í průnik původní renesanční lodi
a přistavěných bočních kapl.
í V še
doplňuje bohatá štukatura s heraldickou
výzdobou. Nové dispoziční a půdorysné
řešení vychází navíc ze vzoru italského
kostela v Loretu. Ostatně tato historizujc
í í
koncepce zapadala do širšího programu
Bernarda Ignáce z M artinic,který nejen
v Slané m (kaple Božího hrobu, 1665)
uplatnilzálibu ve stavbách kopií
katolických svatyň.
Otázkou autorství barokní přestavby
konventního kostela se prvně zabývala
Libuše Urešová (1957), která uvažovala
o Carlu Luragovi.Vycházela z jeho
dopisu, jenž byl nalezen v archivu
Thun-Hohensteinů a v ně m ž se Lurago
vrchnostiomlouvá za zdržen,
í neboť byl
zaneprázdněn u nejvyššího purkrabího
Bernarda Ignáce z M artinic.Dopis je
datován 17. 10. 1665, tedy necelé čtyi
ř
m ěsíce po požáru. Pozdějibadatelé
přiznaliautorství Giovanni Do menicu
Orsimu (O. M ácha, M. Vilí mková,
M. Heroutová, 1980, 1982), který, podle
sdělení Dr. V ěry Naňkové, se spolu
s hejtmanem slánského kraje uvádí jako
svědek v matrice oddaných (29. 1. 1668).
Z m íněná studie uvažuje io původci
kamenických prac;
í ty mohl údajně
provést Giovanni Battista Allio,který je
zapsán jako kmotr v tehdejší m atrice
pokřtěných (12. 6. 1667). Úvahu, že
slánská architektura je spojena se jmény
Do menica Orsiho a snad iCarla Luraga,
kteří zpočátku spolupracovaliina stavbě
františkánského konventu v H ájku,
podporuje heraldická výzdoba kostela ve
Slané m. Na hlavicích svázaných pilastrů
vynikají čtyi
ř rodové znaky – dva M artiniců,
Dietrichštejnů a Bukůvků. Erby
reprezentují stavebníky – Bernarda Ignáce
a Max miliána Valentina z M artinic, zbylé
dva náležejí druhé ženě Bernarda Ignáce
Polyxeně z Dietrichštejna a m anželce
Max miliána Valentina Anně Katein
ř ě
Bukovské z Bukůvky. Patroni barokní
přestavby slánského kostela vystupují
jako stavebníci františkánského konventu
v H ájku, kde plnilizávěť Ada ma Eusebia
Žďárského ze Žďáru. Do jaké m íry v období
obnovy spolupracoval po r.1665 Carlo
Lurago s G. D. Orsim, je otázkou. Faktem
zůstává, že od r.1668 byl Carlo Lurago
zam ěstnán stavbou pasovského dó mu.
Pravdou také je,že Martinicové m ělijiž
v r.1667 svého architekta. O tom vypovídají
neúspěšná jednání zmocněnce Hu mprechta
Černína z Chudenic s nejmenovaný m
martinický m architektem ohledně
výstavby paláce na Hradčanech. Jí m
nebyl Carlo Lurago, neboť právě
neúspěšné rokování Černínova sekretáře
s ní m zapříčinilo jednání s m artinický m
architektem. Svědčí o tom zprávy
sekretáře V áclava Michala Hrušky z ledna
a června 1667. Otázkou je,zda oní m
nejmenovaný m nebyl právě Giovanni
Do menico Orsi.Zváží me-lizná m é historické
souvislostia architektonické řešení
slánského kostela, dospějeme k závěru, že
Giovanni Do menico Orsi m ěl při konečné m
návrhu rozhodujc
í í tvůrčí podl
í.
Avšak účast Carla Luraga při zahájení
obnovy kostela v r.1665 nelze vyloučit.
V ýběr z literatury k barokní etapě:
Bukovský J.,Le type de construction de la
Chapelle de Loreto dans ľarchitecture du
baroque de Bohčme,Historica XV, 1968,
s. 65–116.
Bukovský J.,Loretánské kaple v Čechách
a na Moravě,Praha 2000.
Herman F.,Z historie slánského kláštera,
Slánský obzor III,1895, s. 22–32.
M ácha O., Vilí mková M., M. Heroutová,
Bývalý františkánský klášter ve Slaném,
rukopis, S Ú RP M O Praha, září 1980.
M ácha O., Vilí mková M., Heroutová M.,
Klášterní kostel Nejsvětější Trojice ve
Slaném,rukopis, S Ú RP M O Praha, červen
1982.
Podlaha A., Posvátná místa Království
českého,arcidiecéze pražská, VII.dl
í,
vikariát slánský, Praha 1913, s. 156.
P řibyl V., Baroko ve Slaném – Bývalý
františkánský klášter s kostelem
Nejsvětější Trojice,Slaný 1988.
Urešová L., Nové poznatky k činnosti
stavitele Carla Luraga, in:U m ění věků,
sborník k sedmdesátý m narozeniná m
profesora dr. Josefa Cibulky, Praha 1957,
s. 209–213, s. 212.
Pavel Vlček in:Vlček P. ,So m mer P.,
Foltýn D., Encyklopedie českých klášterů,
Praha, 1997, s. 638–641. Vlček P.,
Giovanni Domenico Orsi a bývalý kostel
sv. Norberta v Praze,U m ění XXXIV,
s. 416–434, s. 427.
JAN ŠŤ OV ÍČ EK
H ájek, Žďá rš tí
a
Martinicové
Loreta v H ájku u Unhoště je nejstarší stojc
í í loretou v Čechách, ikdyž není
nejstarší loretánskou kaplí v této zemi.Tou patrně byla loretánská kaple v Horšovské m
Týně, kterou nechal postavitv roce 1584 na pam átku svého putování
do italského Loreta Kryštof ml. z Lobkovic.1) Po ně m vykonal pouť do italského
Loreta v roce 1599 Jan Jiří Žďárský ze Žďáru, syn Ctibora Žďárského ze Žďáru,
pána na Kladně.2) Nejslavnější z předbělohorských cestovatelů do Loreta byl
však Bedřich z Donína, držiteldrobného statku Bílý Újezdec u S mečna a autor
proslulého rukopisného cestopisu, který vydal až v roce 1940 Antonín Grund
a doprovodiljejúvodní studií o cestopisu a jeho autoru a pozná mka mi.3)
Bedřich z Donína pocházel z české větve starobylého panského rodu, jehož kořeny
sahají na hrad Dohna v Sasku. Narodilse asi v roce 1574 V áclavovi z Donína
jako te
ř tí dt
í ě. Dostalo se mu slušného vzdělání na pražské a ingolstadtské
jesuitské universitě. Po smrtiotcově se vyrovnal v roce 1601 s bratry tak, že mu
odstoupiliza peníze tvrz B ílý Újezdec s poplužní m dvorem a vsi P řelc
í , Hvězda,
Plchov a jednoho poddaného v Kutrovicch.
í
Zakrátko v roce 1602 se Bedřich
z Donína oženils Isoldou z Martinic,sestrou svého souseda a pána na S mečně,
Jaroslava Bořity z Martinic, přesvědčeného katolka
í a opory Habsburků za stavovského
povstání v letech 1618–1620. Svou ženu si Bedřich z Donína bral z veliké
lásky, leč po tech
ř
letech jeho manželství postihla tragédie. Bedřichovi a Isoldě
se narodilsynek Zdeněk, který zem řel již v první m roce svého života, a nato
v červnu 1605 zem řela ijeho matka Isolda. Bedřich z Donína, aby přehlušilbolest
a osam ělost,se po dvou letech vydal na cestu do Loreta a Ří ma. Strávilna
ní půl roku – od listopadu 1607 do května 1608. Loreta ho velmi zaujala a přivezl
si odtud řadu upom ínek a také překreslené výjevy z loretské Santa Casy,
které si tam nechal zhotovit.V ýsledkem jeho italské cesty byl zm íněný cestopis.
Tato cesta byla ovšem nákladná a finančně jejvyčerpala, takže v roce 1611 byl
nucen svůj statek prodat své mu švagrovi Jaroslavu Bořitovi z Martinic,který jej
spojilse smečenský m panství m.
K Donínově finanční mu krachu přispěly ičetné půjčky císai
ř Rudolfu II.a Matyáši
II.Po prodejirodinného statku Bedřich z Donína vstoupildo dvorských služeb
a v nich zůstaliv době pobělohorské. Nevyužilvšak svého příbuzenství
s Jaroslavem Bořitou z Martinic a neobohatilse na konfiskovaných statcích protestantů.
Ze m řel koncem ledna 1633 v naprosté chudobě a opuštěnosti.4)
Bedřich z Donína byl jední m z prvních, kteří vnášelipovědom í o Loretu a jeho
loretě do českého prostřed.
í Ve své m cestopisu barvitě popsal Loreto a jeho Santa
Casu a zachytiltéž loretánskou legendu a loretánský kult.5) Tí m přispěl
k hlubší mu poznání loretánského kultu v Čechách, přestože šlo o rukopis. P řispěl
ik loretánské úctě v rodu Martiniců, neboť své zážitky z Loreta nepochybně
30 S L Á N
SKÝO BZO R
vypravoval své mu švagru Jaroslavu Bořitovi z Martinic a jeho dětem. V rodě
Martiniců se později,jak bude dále ukázáno, loretánský kultještě dále rozšířil.
K přední m ctitelů m kultu P. Marie Loretánské pati
ř liiŽďárští ze Žďáru, spříznění
s Martinici.O Janu Jiří m Žďárské m, který též vykonal pouť do Loreta, bylo
již zm íněno výše, ale není o ní nic bližšího zná mo. Tento Jan Jiří Žďárský ze Žďáru
byl strýcem Floriana Jeticha
ř
Žďárského ze Žďáru na Červené m Újezdě, který
po ně m zdědilKladno a spojiltak červenoújezdskou a kladenskou větev rodu.
Florian Jetich
ř Žďárský ze Žďáru byl synem Jana ml. ze Žďáru, pána na Tachlovicch
í
a po smrtidědově (Gotharda Floriana Žďárského ze Žďáru) ipána na
Červené m Újezdě.
Florian Jetich
ř Žďárský ze Žďáru se narodilv roce 1598 a byl vychován ve víře
podoboj.
í P řestoupilvšak pozdějike katolictví a oženilse v roce 1617 s Alžbětou
Koronou z Martinic,dcerou Jaroslava Bořity z Martinic.Po otcizdědilTachlovice
a po dědovi vedle zm íněného Červeného Újezda iJeneč a Hostivice. Za stavovského
povstání 1618–1620 se z přinucení přidal ke stavů m, ale utekl do Pasova
za tchánem a požádal císaře Ferdinanda II.o pardon, a ten na pří mluvu
svého tchána také obdržel.V roce 1628 byl posléze povýšen do hraběcího stavu.
Florian Jetich
ř Žďárský ze Žďáru se svou ženou Alžbětou Koronou roz. z Martinic
toužilipo synovi a dědici.Protože jejich touha zůstávala zatí m nenaplněna,
rozhodlise vykonat pouť do Loreta a tam u P. Marie Loretánské si vyprositsyna.
Zato slb
í iliP. Mariina své m panství postavitkaplipole vzoru Santa Casy v Loretu.
Tuto pouť vykonalioba manželé buď v roce 1621 či 1622 a nedlouho poté
přikročilik realizaci slibu.6) Jí m se stala loreta v H ájku.
Základní ká men k loretě v H ájku položil12. června 1623 Florian Jetich
ř Žďárský
ze Žďáru s P.Albertem Chanovský m z Dlouhé Vsi z Tovaryšstva Ježíšova,
který náležel k přední m postavá m řádu a byl vynikajc
í í m kazatelem iliterárně
činný m. Loreta byla nepochybně dokončena v první polovině roku 1624. Krátce
poté se Florianu Jetichu
ř
Žďárské mu a jeho chotinarodilsyn, jemuž při ktu
ř
dalijméno František Adam Eusebius.
V hájecké loretě byla um ístěna soška P. Marie Loretánské přinesená manželi
Žďárský mi z Loreta a s původní soškou dotýkaná. V ěřilo se toti,
ž že dotýkání m
se přenáší zázračná moc originálu na kopii.A tuto moc ihájecká soška P. Marie
Loretánské dle m í nění současníků m ěla. Interiér lorety byl upraven podle
vzoru legendárního domku P. Marie v Loretu – Santa Casy; exteriér byl prostý,
pouze pod ří msou byl opatřen nápisem udávajc
í í m, že jde o první loretu v ně meckých
zem ích. Tento nápis byl při pozdější přestavbě odstraněn. H ájecká loreta
byla zprvu jen konsekrována. K slavnostní mu posvěcení došlo až v roce
1625. Loretu fundátor svěřildo péče poustevníka, pro něhož nechal poblíže lorety
postavitpoustevnu krytou doškem.7)
H ájek dostaljméno podle hájku poblíž Červeného Újezda. P ůvodně zde bylo
jen pole, na ně m ž dal zříditpodle podání svědků – 3 poddaných z blzk
í ých vsí –
Gothard Florian Žďárský ze Žďáru koncem 16. století lesík – hájek, podle něhož
potom m ísto dostalo své pojmenován.
í Tuto tradicizachytilkoncem 17. století
františkán Jindich
ř
Labe ve své poutnické knížce o H ájku:
„Dvě m íle od Prahy za B ílou horou leží na rovině vysázený rozkošný a přeutěšený
hájek zeleností a větvema jak čalouny zastřešený, o které m tuto zprávu
jako do rukou ná m odvedlilidé hodnověrní starého věku: Ondřej Bartoš z Hořejšího
Ptiče, mu ž sto a šestnáctiletý, Jakub Kubíček z Červeného Oujezdce (devadesáti
letý) a Šebestián Šebek, sedmdesátiletý, a někteří jin,
í že totito
ž kde
nyní hájek vysazen jest,před sto lety žádný les nebyl než rovné a k vorání pohodlné
pole, na které m žto stála jedna stará borovice a jedna te
ř šně k straně půlS
T A T Ě A P O J E D N Á N Í 31
noční ratolestmi a větvema svý mi široce se roztahujc.
í í Pařezy těch dvou stromů
ještě se spatřovaly na rohu pravé strany svaté kaple lauretánské, když léta 1663
kunnfešty pro kláštera stavení kopané byly.Ty dva stromové velmi pohodlný
jsou byly času letního, jak ženců m, tak pocestný m lidem, k uvarování horka
a deště nebo když slunce pálilo aneb příval se strhl(poněvadž žádnýho křoví nablzko
í
nebylo),ženci a pocestní ouprkem pod ty stromy se krylia schovávali,
a ačkoliv onde a onde žádné vody, potoka anebo strouhy nebylo, nicméně slavíčkové
(což podivno jest) na těch stromích hojně se drželia přelbezn
í
ě štěbetali
a již snad tenkráte zpěvem svý m a štěbetání m předzvěstovali,že na tom m ístě
někdy lidé duchovní přebývatia Rodičku Boží Panenku Mariive dne iv noci
zpěvem nábožný m ctt
í i,chválitia velebitibudou.“
Jindich
ř
Labe dále pokračuje, že kolem roku 1589 byl pánem tohoto m ísta
Gothard Florián Žďárský ze Žďáru na Červené m Újezdě a Jenči.Ten si toto m ísto
oblb
í ila rozkázal svý m poddaný m pole zorat a osázet žaludy a borovicový m
semene m a kolem udělat příkopy, aby dobytek semenů m nemohl škodit.Labe
dále vypravuje, že po několika letech zde vyrostllesík a nazván háječkem. Ten
však opanovalo škodlivé ptactvo (jestřábi,krahujci,luňáci,sokolové, krkavci
a vrány),které dělalo velké škody na okolních polch.
í
Udává dále, že B ůh vyslyšel
modlitby pana Gotharda Floriána Žďárského a seslal sem jednoho letního
dne bouřku s krupobití m, které tyto ptáky vyhubilo. Nyní je zde zpěvné ptactvo,
které svý m zpěvem vzdává chválu Bohu. Labe posléze doporučuje, aby toto m ísto
bylo nazýváno Svatý m H ájkem, protože je zde loretánská kaple.
Františkánský klášter v H ájku u Unhoště.
Dobová rytina se signaturou F. B. W ernher
(kolem roku 1740).
Loreta v H ájku byla na žádost fundátora posvěcena arcibiskupem pražský m
Arnoštem kardinálem Harrachem o slavnostiNavštven
í
í Panny Marie dne 2. července
1625 za přítomnostimnoha předních pánů, jak duchovních, tak světských,
a velkého množství věřících z pražských m ěst a okol.
í Mezi nimi nechyběli
fundátor Florián Jetich
ř Žďárský ze Žďáru s chotí a jeho tchán Jaroslav
Bořita z Martinic. Kardinál Harrach také na žádost fundátora vyprosilna papeži
Urbanu VIII.pro hájecké poutníky na Narozen,
í Zvěstování a Nanebevzetí
P. Marie odpustky po dobu 10 let.9)
Když se po vykonané m svěcení k večeru kardinál Harrach vracel s Jaroslavem
Bořitou z Martinic do Prahy, doprovázel Florián Jetich
ř Žďárský tyto hosty a přisedl
do vozu. Ještě nedaleko H ájku se však koně splašilia Florian Jetich
ř Žďárský
vypadl z vozu.A čkoliv vůz obě jeho nohy přejel,hrabě Žďárský nepoct
í ilžádné
bolesti,nýbrž na m ístě vstalbez pohromy. Zato se hned vrátildo hájecké
lorety a poděkoval P. Mariiza své zachráněn.
í Na pam átku této příhody potom
obětoval voskové nohy a dal v loretě zavěsitvotivní tabuli.Ta přibyla k votivní m
darů m, které tam věnoval již předtí m za uzdravení svého syna a dcerky.10)
Votivních darů v hájecké loretě přibývalo. V roce 1625 přišel mor a jím se nakazil
itachlovický farář Jan Klodomastes. Ten slb
í il,jestliže se uzdrav,
í že vykoná
pouť do H ájku a bude tam sloužitm ši svatou a obětuje voskové svíce. Skutečně
se také uzdravila putoval bosý ma nohama do H ájku, kde 28. srpna 1625
svůj slib splnil.Ze strachu před morem tehdy vykonala pouť do H ájku iřada dalších
lid.
í 11)
V roce 1626 – rok po vysvěcení kaple – vyšla první knížka o H ájku, kterou napsal
V áclav Burina Jesenický, kantor z blzk
í ého Svárova, a vydal v Praze u tiskaře
Pavla Sessia. Její autor v ní zachytilpopis a vznik zdejší lorety a také zprávy
o dobrodiních v H ájku dosažených.12)
Loretě v H ájku se dostávalo množství darů liturgických a votivních předm ětů.
Mezi donátory byl předevší m fundátor Florian Jetich
ř Žďárský ze Žďáru a jeho
manželka Alžběta Korona. Svý mi dary přispěliidalší význační donátoi
ř ,jako byl
např. kardinál Harrach, který při své návštěvě H ájku v roce 1628 daroval zdejší
loretě stříbrný kříž, v ně m ž byly ostatky rozličných svatých a také částečka svatého
kříže. Ve votivních darech převažovaly donace pražských m ěšťanů.13)
Avšak v roce 1630 byla té měř celá hájecká loreta na pokyn Floriana Jeticha
ř
Žďárského ze Žďáru zbořena, protože se ukázalo, že neodpovídá parametrů m
italského originálu. Ještě téhož roku byla vystavěna loreta nová, odpovídajc
í í
přesně předloze. Ta byla opět posvěcena kardinálem Harrachem, a to 8. září
1630. P ři slavnostibylipřítomni:Ada m hrabě z Valdštejna, nejvyšší purkrabí
Království českého, Jaroslav Bořita hrabě z Martinic, nejvyšší hofmistr Království
českého, jeho manželka Marie Eusebie roz. ze Šternberka se svý mi dvě ma
dcerami Lucií a Barborou, Paris hrabě z Ladronu se svou manželkou Annou Mari,
í
roz. hraběnkou Žďárskou, Jaroslav hrabě ze Šternberka, pán na Lnářích
a mnoho jiných hostů. P řevažovalivšak poutníci z Prahy a okol.
í 14) Účast Jaroslava
Bořity z Martinic, jeho ženy a dvou dcer na této slavnostisvědčila o zájmu
tohoto šlechtice o loretu, kterou pozdějijeho synové realizovaliina svých panstvích
ve Slané m a v Hořovicích.15)
Téhož roku 1630 vyšlo v Praze u Pavla Sessia české zpracování spisu Horatia
Tursellina, člena Tovaryšstva Ježíšova, Lauretanae historiae libriV., a to pod názvem
Lauretánská historie. V dodatku tohoto českého vydání podal zpracovatel
knihy Jiří Ferus z Tovaryšstva Ježíšova zprávy o začátcích a prospívání hájecké
lorety.České vydání přitom bylo dedikováno Floriánu Jetichu
ř
Žďárské mu ze
Žďáru a jeho chotiAlžbětě Koroně roz. z Martinic.16)
Po roce 1630 poutníků do H ájku přibývalo. P řispívaly k tomu izvěstio zázračných
uzdraveních. Ukazovala se potřeba, aby bylipo ruce duchovn,
í kteří by
poutníků m sloužilim ši svatou a přisluhovalisvátostmi.Hrabě Florian Jetich
ř
Žďárský ze Žďáru se proto začal starat o to, aby bylik loretě v H ájku uvedeni
duchovn.
í Než však stačilsvůj ú mysl uvést v skutek, v roce 1653 zem řel.
D ědicem Floriana Jeticha
ř
Žďárského ze Žďáru se staljeho syn František
Adam Eusebius, hrabě Žďárský ze Žďáru. Ten se stalijeho pokračovatelem
v péči o H ájek. V roce 1659 požádal kapitulu františkánské provincie, tehdy
shrom ážděnou v Jindichov
ř
ě Hradci,aby františkánský řád převzal vykonávání
duchovní služby v H ájku. Jeho žádostikapitula vyhověla a zvolila ti
ř kněze,
Pohled na H ájek asi z roku
1770. (Dle rytiny Řehoře
Baltzera.)
kteří sem byliustanoveni.Za představeného jim byl dán P. Donulus Palea, který
se již dlouho znal s hrabětem Žďárský m. Františkáni,když přišlido H ájku,
bydlelizatí m v poustevně. Tam potom přebývalo ještě po řadu letpět či šest františkánů.
Popularita H ájku den ze dne rostla, a tak František Ada m Eusebius Žďárský
ze Žďáru pojalplán vystavět při hájecké loretě klášter,v ně m ž by mohlo pohodlně
bydlet nejméně dvanáct osob. Ustanoviltaké, kdyby za svého života stavbu
nedokončil,aby jeho dědic učiniltak co nejdříve.
V klášteře v H ájku m ělo podle přání hraběte Františka Adama Eusebia Žďárského
ze Žďáru žít nejméně dvanáct duchovních osob, totiž 8 kněží a 4 brati
ř laici.
Mohlo jich však být ivíce, kdyby bylo dostatečné množství prostředků na
jejich výživu. K tomu určil20 000 rýn. zl.pojištěných na panství kladenské m
a červenoújezdské m, aby úroky z nich ve výši 1 200 rýn. zl.každého roku ve formě
almužny byly dávány na výživu řeholníků. Krom ě toho určilúroky z 10 000
rýn. zl.na udržování loretánské kaple a kláštera v dobré m stavu a na opatřování
světeldo kaple.17)
Dne 28. března 1663 učinilhrabě František Ada m Eusebius Žďárský ze
Žďáru smlouvu s přední mi italský mi staviteliusedlý mi v Praze, Karlem Luragem
a Janem Do minikem Orsinim, o vystavění kláštera. Hrabě se zavázal dodat
potřebné stavivo a zaplatitarchitektů m 4 500 zl.a dát jim pivo v ceně 200
zl.Klášter byl koncipován v duchu františkánské prostoty jako jednoduchá
Pohled na
východní křídlo
kláštera v H ájku
čtyřkřídlá budova, v její mž středu byla starší loreta. Západní křídlo hodlal fundátor
upravitpro sebe, aby se tu mohl podle potřeby věnovat duchovní mu rozjí mání.
Základní ká men kláštera byl položen ještě v roce 1663 a začalo se hned stavět.
Stavební práce však probíhaly pomalu v důsledku častých výdajů na vedení
války s Turky. Nejdříve bylo vystavěno východní křídlo, na ně m ž byla v roce
1668 vyzdvižena věž a na té 8. ledna 1669 vztyčen kříž.
Hrabě František Ada m Eusebius Žďárský ze Žďáru zem řel 7. dubna 1670 na
zá mku v Kladně bez potomků, neboť zůstal svobodný. Podle poslední vůle byl
pohřben ve františkánské m hábitu v rodové hrobce v katedrále sv. V íta v Praze,
ale jeho srdce bylo uloženo v hájecké loretě. Jí m vymřel rod Žďárských (respektive
jeho katolická větev) po me či.Z rodu Žďárských zůstalo však ještě pět sester
a Jan Šebestián Žďárský z větve saské, který však m ěl být vychován v katolické
víře a teprve poté se m ěl ujmout dědictví – v negativní m případě m ěl být
z dědictví vyloučen. Poručníky tohoto dědice učinilFrantišek Ada m Eusebius
Žďárský ze Žďáru bratry Bernarda Ignáce a Max miliána Valentina z Martinic,
syny Jaroslava Bořity z Martinic.Ti se staliipokračovateliv dokončení stavby
františkánského kláštera v H ájku.
Dne 13. května 1670 byla uzavřena mezi hrabětem Max miliánem Valentinem
z Martinic a výše uvedený mi staviteliLuragem a Orsinim nová smlouva o dokončení
stavby. V její m rá mci byl 7. července 1671 také položen základní ká men
k přístavbě zbudované na východní straně lorety,v níž byla sakristie a kůr a jíž
byla loreta spojena s východní m křídlem. Stavba kláštera však potom na několik
letuvázla. Začalo se stavět až v roce 1681 na naléhání tehdejšího guardiana
P. Theodula Machalina. Ten se zasadilo to, aby iostatní ti
ř křídla byla dokončena.
Dosáhl toho na Jaroslavu Bernardovi hrabětiz Martinic,který tehdy spravoval
kladenské a červenoújezdské panstv,
í a to tak, že stavba byla provedena
ještě téhož roku 1681 z důchodu uvedených panstv.
í
Ještě před dokončení m kláštera nechal hrabě Max milián Valentin z Martinic
přenést do H ájku obraz P. Marie Pasovské z farního kostela v B řezně u Cho mutova,
což bylo na jeho ahníkovské m panstv.
í Tento obraz přivezl jeho otec z Pasova
a dle tradice byl malován týmž malířem jako pasovský originál.Pro tento
obraz nechal hrabě Max milián Valentin z Martinic postavitnový oltář v kapli
uprostřed severního ambitu. Obraz však byl v roce 1690 vrácen do B řezna a nahrazen
jinou kopi.
í 18)
V roce 1689 vyšel v Praze latinský spis zm íněného již P. Jindicha
ř
Labe, františkána
z konventu u P. Marie Sněžné v Praze na Nové m M ěstě, „Maius inter ligna
sylvarum seu Historia Divae Virginis Lauretanae, quae in Sylva sacra...celebratur“.
Rok nato vyšlo jeho české zpracování s názvem „Hájek Svatý, milostí
Boží a všeliký mi dobrodiní mi Panny Marie krásně se zelenajc
í í anebo Historie
Lauretánská Panny Marie v Svaté m lese, dvě m íle od Prahy za Bílou horou ležící m,
sebraná a ve dvojí dl
í uvedená...“.Vytisklho na Staré m M ěstě pražské m Jiří
Laboun. Tato česká verze byla dedikována pětidcerá m Floriana Jeticha
ř
Žďárského
ze Žďáru, a sice paní Polyxeně Ludmile ze Šternberka, paní na Skočicích
a Dobré, paní MariiMax miliáně Evě ovdovělé Hieserlové, paní na Koš mberce
a Kladně, paní Johanně EusebiiBarboře z Millesimo, paní na Pacově, Červené m
Újezdu, Čechticch,
í
K řivsoudově, Tachlovicch
í a Hostivicch,
í
paní TereziiEleonoře
Ugartové, paní na Borovnicia paní Anně Katein
ř ě hraběnce Magnové, paní
na Strážnici,Litovicch
í a Jenči.
Labův H ájek svatý byl určen poutníků m. Vedle historie zdejší lorety a kláštera
tu byly popsány četné zázraky, které vykonala P. Maria H ájecká, zvláště záz36
račná uzdraven,
í zapsány četné dary ke zdejší kapli,ale uvedeny irůzné modlitby,
loretánské litanie, verše k chvále P. Marie aj.
Ze zázračných uzdravení uvádí Labe četná uzdravení pražských m ěšťanů, ale
m á tu iuzdravení z Unhoště a okol,
í a to zvláště z doby morů, zejména z roku
1680, ale iz jiných let.Jedné morové příhody využilautor ik zdůraznění úspěchů
rekatolizace. K roku 1635 o tom J. Labe píše:
„Blzko
í
od S° H ájku jest vesnice Ptič nazvaná; itam se morová rána dostala
a mnohé zhubila a do hrobu vložila; to znamenajce
í a patrně vidíce Michal Koukal,
té vesnice obyvatel,tehdáž ještě studený a nedávno přiznaný katolk
í , obávaje
se, aby do počtu většího nepřišel,nebo již na těle palčivé neštovice pociťoval
s nemalou bolest.
í V tom strachu věda, že zbytí není ani kam jinam se utéci,
pozdvihloči myslisvé do nebe a vzýval Panenku Marii,Rodičku Boží, slb
í íce, že
chce býtivěrný m katolkem,
í
jestlimu dalšího živobytí popřeje. Uzdraven jest
z milostiBoží a v svaté víře katolické dokonale utvrzen, přišel do S° H ájku lauretánského
Léta 1635 dne 25. července; a pobožně děkoval Panně Mariia vykonaje
svatou zpověď a přijí mání nejvelebnější svátostioltářn.
í“
O něco dále pokračuje Labe příběhem z Unhoště:
„Městečko Aunošť půl m íle od S° H áječku podobně nakaženo bylo; kdežto Jan
Svačina hlzu
í nejednu na těle své m majíce, pod ochranu Panny Marie Lauretánské
se poroučel a jestlizachráněn bude, slibem se zavázal do S° H áječku
a Panenku Mariisvětlem své chudoby uctt
í i.Modlitba jeho vyslyšená byla a on
zdráv jsouce, slib svůj vyplnil.Léta 1635, dne 30. m ěsíce července.“19)
Ještě hrozivější a mnohem větší byl mor roku 1680. Labe tu uvádí mj. Prahu,
jejíž m ěšťané hledalizáchranu právě v H ájku:
„Rozhlášená jest v celé Evropě morová rána, která léta 1680 v ně meckých krajinách
se rozmohla, obzvláště pak Království české a v ně m královské m ěsto
Pražské náramně zhubila. V sam é Praze 25 tisc
í , v celé pak české zemi osmdesáte
tisc
í hlzami
í
a nakažení m zem řelých se počítá a nacház.
í V ten čas SvatoH ájecká Lauretánská Panna Marie blzk
í á sobě milé a nábožné m ěsto Pražské obzvláště
ochránila a tě m, kteří se pod plášť mateřské ochrany utka
í li,nedopustila
zahynouti,ale jako z výborné apatyky lékařství protinakažlivé a jil
živé nemoci
zde jsou nabývali.Pa m ětihodná věc jest,že dokud trvalo nakažen,
í předce každý
den vysoce urození vzácní páni duchovní isvětšt,
í kněží iřeholníci z Prahy
hojně přicházeliPanence Mariisloužitia docházelimilostia dobrodin.
í“
Poté následují příklady uzdravených urozených osob im ěšťanů z Prahy a také
příběh z Unhoště.
„Téhož léta dne 11. m ěsíce listopadu urozená paní Eva Škodská připutovala
z Aunoště a na poděkování (nebo nakažení o ni se pokoušelo) obětovala do kaple
lauretánské pěknou sukni zelenou, z které jest potom udělané antipendium,
suknička a šlojíř pro obraz Panny Marie.“ 20)
Zprávy o zázračných uzdraveních v H ájku rostly a poutníků přibývalo. Největší
množství poutníků přicházelo o poutch
í v procesích vedených duchovní mi
z příslušné farnosti.Tato procesí chodila nejen z blzk
í ého okol,
í ale také z Berouna,
Dobříše, Kladna, Slaného a Unhoště. Nejslavnější ovšem bylo procesí pražské,
které vycházelo od P. Marie před Týnem. Toto procesí J. Labe ve své knížce
o H ájku líčí následovně:
„Než všecky jiné přem áhá procesí pražské, které přichází v sobotu před nedělí
pod oktávem Narození Panny Marie okolo hodiny páté aneb šesté večerní
z chrá mu P áně Teynského. Naprotině mu vychází ctihodný P áter guardian s celý m
klášterem pod praporem svatého K říže v albě a pluviálu, jiní v kom že oblečen,
í
pozdravujce
í pana faráře a všechen lid a tu hned plný m houfem se hrnou
P ůvodní návrh na stavbu kapliček při cestě
z Prahy do H ájku
do Svatého H áječku, kdežto kázání se koná, nato zpívají se litanie lauretánské
a požehnání se dává s velebnou svátostí oltářn.
í Tu jest slyšetiz lidského srdce
vzdychán,
í vroucí modlitby,pobožné zpěvy, vidětijest,kterak jiní z hříchův
svých zkroušeně se vyznávaj.
í Jiní okolo Svaté kaple nahý ma kolenama po čtvermo
lezou s pokání m a poníženost,
í stěny S. kaple lza
í j,
í Rodičce Boží Panně Marii
dárky pin
ř ášejí a obětuj.
í Zatí m přichází soumrak a noc, však pobožnost nepřestává,
od zpěvů nábožných celou noc v lese se rozléhá, světla se rozsvěcuj,
í
od ohňův celý S. H áječek jest jako v plamenu inepochybně že nad tou noční
slavností obzvláštní zalben
í
í m á v nebi Rodička Boží P. Marie, celou noc kněží
zpovídají a hojnou žeň duchovní maj.
í
Když jest na úsvitě, tu ilidiiptáci Královně nebeské prozpěvují iod rána až
do poledne m š e svaté trvaj,
í některý důstojně velebný pan prelát drží svatou m ši
zpívanou, zase následuje české ině mecké kázán.
í Odpoledne zase kázání se
koná, litanie lauretánské se zpívají a poutníků m, chtějc
í í m odejt
í i,dává se požehnání
s velebnou svátost.
í Když se k večeru schyluje, Pražané z Svatého H ájku
jako z nějakého duchovního trhu a jarmarku dom ů se navracejí obohacení
Božskou milostí a mnohý mi zásluhami obdarováni.“21]
Poutě bývaly velkou barokní slavnost.
í Taková byla ipouť, jíž se zúčastnilo
pražské proces,
í jak dokládá popis J. Labeho. Účastníky procesí bylipředevší m
m ěšťané a poddan,
í kteří sem přicházeliijednotlivě. Mezi poutníky, kteří přicházeli
individuálně, bylipředevší m šlechticia vysocí duchovní hodnostáři,
zvláště Valdštejnové a Martinici,kteří s sebou přinášeliihojné dary jako zlaté
a pozlacené liturgické předm ěty, ornáty apod.22)
Na konci 17. století byl františkánský klášter,jak bylo konstatováno výše, dokončen.
V následujc
í í m 18. století probíhaly práce v interiéru a jeho další zaizov
ř
án.
í
Například v roce 1686 bylo namalováno 34 obrazů v lunetách dolních
ambitů, představujc
í ích význačné evropské mariánské sochy a obrazy podle
Gu mpenbergovy knihy Atlas Marianus. V roce 1737 postaven nový oltář P. Marie
Pasovské nákladem Anny Marie Františky velkovévodkyně toskánské a uloženo
v ně m tělo svatého Justina mu čedníka, darované touže velkovévodkyn.
í
Součástí úprav kláštera bylo izřízení 20 poutních výklenkových kapliček, které
spojily H ájek přes B ílou horu s Prahou.23)
V 18. století pokračovala itvorba literární zabývajc
í í se H ájkem. Ve spojitosti
se stý m výročí m založení lorety v H ájku byla dvě kázání vydána tiskem.24) Klášter
posléze přečkal údobí rušení klášterů za josefinských reforem a kvetlaž do
své likvidace v roce 1950. V současné době byl obnoven.25)
V H ájku se od konce 17. století rozvje
í la dále tradice žďársko-martinické fundace,
kterou dodnes symbolizuje pískovcový sdružený znak žďárský a martinický
na supraportě východního křídla kláštera. H ájecká loreta, která je nejstarší
dochovanou loretou v Čechách, bude žít dál.Lze si jen přát, aby byla uvedena
do původního stavu, neboť po roce 1950 byla poškozena stavební mi úpravami,
které nesloužily duchovní mu poslán,
í pro něž byla zbudována.
Poznámky:
1) Bukovský, J.:Loretánské kaple
v Čechách a na Moravě, Praha 2000,
str.24. Horšovotýnská loretánská kaple
stávala na konci zá meckého parku a byla
zbořena v roce 1787 v souvislosti
s josefinský mi reforma mi – ib.,str.145.
2) Ib.,str.24.
3) Cestopis Bedřicha z Donína. (Ed.
A. Grund.) Praha 1940.
4) Grund, A.: Úvod. In: Cestopis Bedřicha
z Donína, cit.ed., str.8–15.
5) Popis lorety v i
talské m Loretu v cit.ed.
na str.122–132.
6) Podlaha, A.: Posvátná m ísta Království
českého. Řada I.:Arcidiecese pražská.
D íl 7.:Vikariát slánský. Praha 1913,
str.232.
7) Podlaha, A.: op. cit.,str.232–233.
8) Labe, J.:H ájek svatý, milostí Boží
a všeliký mi dobrodiní mi P. M arie krásně
se zelenajc
í í anebo Historie lauretánské
Panny Marie ve Svaté m lese dvě m íle od
Prahy za B ílou horou ležící m sebraná a ve
dvojí dl
í uvedená...Staré M ěsto pražské
1690, dl
í I.,kap. II.Tuto pasáž převzal,
rozšířilo další pasáže z tohoto dla
í
a upravilki
ř žovník František Beckovský
ve své m dle
í Poselkyně starých příběhů
českých, a to v II.dle
í vzniklé m někdy po
roce 1700. Beckovský však tuto zprávu
zpracoval podle latinského originálu
Labova spisu, vydaného v roce 1689 –
srv. dále; též Podlaha, A.: op. cit.,
str.230–232.
9) Podlaha A.: op. cit.,str.233–234.
Tamtéž český překlad příslušného
odpustkového listu.
10) Podlaha A.: op. cit.,str.234.
A. Podlaha však žádný výtisk této
knížky nenalezl.Negativní zjištění m á
iKnihopis.
13) Dary popisuje Podlaha A.: op. cit.,
str.235.
15) Šťovíček, J.:Loretánská idea a barokní
historismus u Martiniců v době
pobělohorské. In:Rozprava o baroku.
Sborník příspěvků z kolokvia Barokní
um ění na územ í severozápadně od Prahy.
Slaný 1993, str.14–21.
19) Labe, J.:op. cit.,dl
í I.,kap. VIII.
í I.,kap. XXVI.
í I.,kap. XI.
22) V roce 1671 např. Jaroslav Bernard
hr.z Martinic věnoval klášteru v H ájku
celý ornát, zvláště kasulia dalmatiky
a v roce 1673 Max milián Valentin hr.
z Martinic obětoval P. M ariiv H ájku
rovněž celý ornát, zvláště kasuli,
dalmatiky a pluviál a dále antipendium
a další liturgické před m ěty – Labe, J.:
op. cit.,dl
í I.,kap. XXX.
24) Tiskem při příležitostijubilejní
slavnostiv roce 1723 a 1724 vyšlo kázání
Jana Nep. V áclava Steydla z Greifenwehru
a Jiřího Procházky de Lauro, jejichž edici
pořídilM. Sládek ve sborníku
Františkánský klášter v H ájku v literatuře
17. a počátku 18. stolet.
í Unhošť 2000,
str.1–64. K této edicije připojen přehled
dějin tohoto kláštera dovedený až do roku
1953 – Beránek, K.: Z minulosti
františkánského kláštera v H ájku. In:
Františkánský klášter v H ájku, cit.vyd.,
str.XV–XXVI.
25) K vývojikláštera srv. novějitéž Vlček,
P. – So m mer, P. – Foltýn, D.:
Encyklopedie českých klášterů. Praha
1998, str.193–195; stručně Bukovský, J.:
op. cit.,str.24, 144.
ZO RA DV O ŘÁ K OV Á
Josef Pekař
v e Slané m
V roce l900, ve výroční dny M. Jana Husa, byly na české m venkově pořádány
všelidové slavnosti,jejichž organizátory byly zpravidla radikálně pokroková strana,
státoprávn,
í národně sociální a lidová strana (realistická), což byla strana
Masarykových stoupenců založená toho roku ve dnech 31. března a 1. dubna.1)
Husovské slavnostise uskutečnily ive Slané m a jeho okol.
í Slánský obzor (IX.
ročník) zaznamenal v Kronice za rok 1900 přednášky a slavnosti,které se konaly
nejen ve Slané m, ale také v Knovízi,Kolči a Zvoleněvsi a podotkl,že „mimo
to plály dne 5. července 1900 na Slánské hoře a na návrších celého politického
okresu mohutné ohně“.2)
Slánská slavnost byla tu popsána takto: „Manifestační lidová slavnost Husova
byla na podnět Odboru Husova fondu pořádána 22 slánský mi spolky dne
8. července 1900 o 10. hod. dopoledne ve velké dvoraně tělocvičny za účastenství
asi 500 posluchačův, mezi nimiž bylo hojně venkovanů. Z Knovíze pi
ř šliSokolové
v stejnokroji.Sotva dozněly velebné zvuky chorálu Kdož jste Boží bojovníci,
zpívaného Daliborem, přednesl pěkně, ale slabý m hlasem Fr. Procházka
Nerudovu báseň Ve stopě lv,
í načež K. Manšingr uchvátilshromážděné mistrnou
recitací Macharových „Dvou matek“. Na to proslovildůstojnou přednášku
„O době husitské“ universitní docent dr. Jos. Pekař z Prahy. Škoda, že obsažná
přednáška pro slabý hlas pana přednášejc
í ího nedošla náležitého účinku.“3)
V čele pořadatelů Pekařovy přednášky ve Slané m stál slánský rodák RudolfUrbánek,
4) budoucí zná m ý historik, žák profesora Jaroslava Golla, zakladatele novodobé
historiografické vědy. Urbánek pozval do svého rodiště Josefa Pekaře, kterého
znal z univerzity jako posluchač jeho přednášek. Pekař byl už tenkrát považován za
vynikajc
í ího historika a za nejskvělejší výhonek, pří mo za pýchu Gollovy školy.5)
Třiadvacetiletý Urbánek byl přesvědčen, že pro Slaný nemohl získat lepšího
přednášejc
í ího. Jeho uspokojení bylo o to silnější, že před výroční Husovou slavností
v Praze studentižádaliPekaře, aby jim o Husovi přednášel,bylijím však
odm ítnuti.Pekař na exaltovanost tehdejších husovských slavností pohlížel kriticky.
Z tohoto důvodu mladý Urbánek považoval za velký úspěch, jestliže ho pim
ř ěl,
aby přijelpřednášet do Slaného.
Avšak tato událost,která mohla být vzpom ínána jen jako významná slánská
kulturní akce, byla další mi okolnostmi posunuta jinam a ukázalo se, že stojí na
počátku veřejného Pekařova rozchodu s Masarykový m realisme m a realisty.U ž
v polovině devadesátých let,krátce po tom, co vyšly Masarykovy spisy Česká
otázka, Jan Hus, Naše nynější krize, Otázka sociální a některé další, se objevily
kritiky jeho výkladu smyslu českých dějin. K tomu se pojily ná mitky další,
týkajc
í í se zejména státoprávní otázky. Masaryk na rozdl
í od stoupenců historického
státního práva dal přednost právu přirozené mu, které umožňovalo vyrovnání
Čechů s český mi N ě mci a které vní mal jako etnické a národně spravedlivější.
Profesor Gollse naopak postavilza ideu historického státního práva a toto
stanovisko od něho přejal imladý Pekař. Golla Pekař m ěli kritické výhrady proti
realismu ipo stránce metodologické. Nicméně jejich první kritiky Masarykových
náhledů se vyznačovaly akademickou úrovní a byly prosty osobních invektiv,
jako se dělo z jiných stran. Byl to sá m prof.Goll,Masarykův spolubojovník
v rukopisných bojch,
í
který odm ítal pipus
ř
tit,aby se na stránkách Českého časopisu
historického na Masaryka útočilo.
Masarykovi bylo pod dojme m jeho spisů vytýkáno, že příliš žije přítomnost,
í
kterou však hledá v minulosti,že hlásá jevy,které nedokazuje a které se ani
v tom smyslu, jak je vykládá, dokázat nedaj.
í Masaryk usilujc
í í o obrodu české
společnosti,o její zkvalitněn,
í skutečně hledal v české minulostito, oč by bylo
mo žné se v současnostiopřít.Hledal pro český národ vizi,prom ýšlel politický
program, v ně m ž dominantní postavení m ěla humanita a demokracie – a právě
to chtěl nalézt v české minulostijako oporu pro novodobé směřování českého
národa.
Jeho posuzování současnostibylo věcné a kritické. České společnostivytýkal,
že je polovičatá, nedůsledná, povrchn,
í lhostejná. Žádal na n,
í aby učinila zadost
svobodné mu bádán,
í svobodné vědě, aby naslouchala zdůvodněné mu argumentu,
aby se nezesm ěšňovala a neponižovala před ostatní m světem vrou
í
v rituální pověru. Vytýkal jí netolerantnost,nedostatečnou soudnost,ale také
bojácnost.Vytýkal jí neodůvodněné a nesmyslné radikálničení a nedostatek
zodpovědnosti.
Nečiniltak proto, aby českou společnost traumatizoval či jiurážel,ale proto,
aby se prostřednictví m těchto kritik nad sebou zamyslela a usilovala o své zkvalitněn.
í
Byly to právě jeho kritiky zaclen
í é na českou tehdejší politickou scénu
a na veškeré dění v české společnosti,které vůči ně mu zvedaly vlnu odporu a nenávisti.
Útočilina něho jak staročeši,tak mladočeši,radikálové iklerikální kruhy.
P řál si,abychom porozum ěliHusovu duchovní mu rozměru, nicméně ve své m
spise Jan Hus napsal:„Jsme národ Husův a rádi se tak zoveme – avšak jsme tí m
národem Husový m doopravdy a ve skutečnosti? Nejsme. Ještě nejsme. V našem
národní m usilování je veliký nedostatek vnitřního života, života duchovního, vědom í
toho, že náš národní program m á být pokračování m tradicí reformačních,
je slabé.“6)
Masaryk v duchu Palackého pojetí českých dějin viděl v husitství jejich vrcholný
okam žik, kdežto pro Pekaře byla touto dobou karolinská epocha a ve
Václavově vládě nacházel příznaky krize. Polemizoval s Masarykový m stanoviskem,
že smyslem českých dějin je nábožensky pojatá humanitní idea. Formuloval
vlastní koncepci,podle níž osou českých dějin je idea národn.
í
Pekař, který ještě v druhé polovině devadesátých letstál na realistické m stanovisku,
začal koncem těchto letnahlížet na Masarykovy názory kriticky. Držel
se však zatí m zpátky. Pati
ř lke generaci těch univerzitních studentů, kteří stanuli
pod silný m vlivem profesora Masaryka a jeho realismu. Pekařův postupný
odklon od realismu nebyl jednoduchý proces, nicméně sl
í il;bylo však teba
ř
vnějšího popudu, aby došlo k Pekařově otevřené mu vystoupení protirealismu.
Tí mto popudem byla reakce na Pekařovu slánskou přednášku, jež zazněla ze
stránek Času, který byl mluvčí m realistického sm ěru. Řídilho vystudovaný dějepisec,
pozdějizná m ý spisovatela žurnalista Jan Herben.
Co se tehdy ve Slané m 8. července 1900 (a ve dnech následujc
í ích) stalo? M ěsto
Slaný bylo na konci 19. století živý m kulturní m a politický m střediskem. Byli
tu stoupenci staročechů, mladočechů, sociálních demokratů, klerikálů istrany
42 S L Á N
SKÝO BZO R
realistické. Takto názorově orientovaní posluchači naplnilisál slánské sokolovny,
aby si poslechlipřednášku Josefa Pekaře nazvanou O době husitské.
Pekař hned na úvod řekl:„Neví m, pokud m á přednáška bude se hoditido
rá mce vaší slavnosti.Není tak vypočtena na oslavu, veleben,
í jako na poučen.
í
M á m však za to, že prostý výklad snažící se vystihnoutizáklady, cle
í husitstv,
í
bude nejvhodnější oslavou doby, jejíž velký m heslem je pravda!“7)
Na to se ve své m výkladu soustředilna vylíčení jedné z největších chvilhusitského
hnut,
í scény z 10. července 1412, která umožňuje nahlédnout „v mravní
hloubku a my šlenkovou opravdovost veliké doby“. Pekař m ěl na mysliboj proti
odpustků m, který se projevilv řadách studentů a pražského obyvatelstva a který
přinesl smrt tem
ř
mladý m lidem. Král totiž nevystoupilprotiHusově agitaci
pří mo, „nýbrž zakázal pouze odmlouvativ kostele kazatelů m a bullá m papežský m
pod trestem smrti“.To způsobilo, že ti
ř mládenci,kteří se tomu nepodvolili
a v kostele vyjadřovalisvůj protest,byliz rozkazu staroměstské rady zajati
a na ná m ěstí sťati.
Pekař další vývoj této událostivylíčiltakto: „Lidé sbíhají se na ná m ěstí k m ístu
popravy, volají rozhořčeně, že stala se kivda,
ř
že sami stejně smýšlejí jako popravení
mladíci a že chtějí stejně trpěti.“Sugestivně popsal další okolnosti,které
dovedl do okam žiku, kdy „několik dní po 10. červenci přichází mnoho set lidí
na rynk, volajc
í ích konšelů m do oken: Chceme také um řítipro pravdu!...“
Takto vylíčené událostipřivádějí Pekaře k úvaze, že „v tom musí me dnes viděti
hlubokou, nadšenou až zoufalou opravdovost celého hnutí reformního
a musí me konstatovativ nelíčené m podivu, že tí mto svatý m zápalem proniknuti
byline pouze dva ti
ř jednotlivci,vůdcové hnut,
í ale předevší m masy, předevší m
lid.“Pekař si klade otázku, odkud vzešel tento zápal,a odpovídá si na ni
takto: „Lid potřeboval náboženství a byl nakloněn povahou svou k tomu, chápati
je vroucně a hluboce, a tato tendence rostla v ně m bezděky rozhořčení m
a ošklivostí nad tí m, pozoroval-li,jak hierarchiitehdejší, mocné a bohaté, je náboženství
zpravidla jen předm ětem obchodu, stav kněžský jen prostředkem k panování
neb nenamahavé mu životu a zahálce.“Tato svá konstatování Pekař doplnil
další mi faktografický mi údaji,které dovedl k my šlence: „Ani předchůdci
reformy v Čechách, jako např. Matěj z Janova, ani Viklef a s ní m Hus nechtěli
založitinové náboženstv,
í chtělipouze, aby svět vrátilse ku staré mu náboženství
katolické mu, jak bylo v prvých dobách po Kristu, v dobách své ryzosti.Oni
chtělibýtipouze lepšími katolky
í , než bylikatolc
í i jejich let,a věřili,že jsou lepší mi,
pravý mi katolky
í – proto tolik rozčilovala Husa a následovníky jeho výtka
kacířstv!
í“
Po výkladu o náboženské m charakteru husitského hnutí Pekař učinilodbočku,
která byla reakcí na současné manifestační pih
ř lašování se k Husově odkazu,
což Pekař vní mal jako povrchní gesto a díval se na ně kriticky. Proto nyní ve
své přednášce řekl:„Tolik o náboženské m rázu a zápalu hnutí – bude vá m, velectěn,
í
zná mo asi tak patrně jako mn ě, že my, děti19. stolet,
í jimž více neb
m é ně je cizí tento svatý zápal,m á me velmi m álo práva oslavovatipo této stránce
Husa a dobu jeho. Hus, kdyby dnes z hrobu vstal,nechtěl by znátinás, národ
odvrátivší se od jeho nejhlubších, nejvroucnějict
í ěných ideálů. V tom smyslu
tedy národem Husový m nejsme a nebudeme. Co bylo, nevrátí se více.“ Bylo to
zejména toto konstatován,
í které vyvolalo následujc
í í aféru.
Pekař již v první částipřednášky zaznamenal,že se někteří posluchači zvedli
a odešlize sálu, ale jak se dodatečně ukázalo, příčina byla jiného původu než
nesouhlas s jeho přednáškou. Mezi posluchači však bylinepochybně tac,
í kteří
se s Pekařovou pozná mkou obracejc
í í se do současnostineztotožňovali,ale to je
k odchodu nevyprovokovalo. Naopak se zájme m vyslechli,co Pekař přednesl
o husitství po stránce národn.
í Pravil:„V popředí hnutí husitského za života Husova
je náboženská stránka, ale již tenkrát dere se na povrch mocně druhá
stránka jeho, stránka národní – husitství je zároveň boj za emancipaci českého
živlu z nadvlády nebo spoluvlády ně mecké, hrozný zápas, jenž je,jak slyší me,
zároveň zápasem hospodářský m.“
Nyní se uplatnila Pekařova odborná fundovanost,když líčiltehdejší vztahy českoně mecké, privilegia ně meckého obyvatelstva v Čechách, okolnostivydání dekretu
Kutnohorského, počeštění českých m ěst (byť násilí m) imo menty hospodářské
a sociáln.
í Pekař zdůraznil,že m ěsta to byla, která se stala přední m nositelem
národní myšlenky. Podle jeho m í nění to byl „druhý, a z dnešního stanoviska pozorováno
nejcennější výsledek hnutí husitského“.Toto národní nadšení upevnilo
české sebevědom í vůči ně mecké mu nepříteli,posl
í ilo sbratřování s Poláky a my šlenku
všeslovanskou, upevnilo postavení českého jazyka v celé m životě.
Pekař však opět zabrousildo současnosti.Pravil:„Ale vzpom ínka toho všeho
m ěla přece mohutnou slu
í akční a byla to předevší m tato vzpom ínka, jíž burcován
byl např. v tomto století náš národ k nové mu životu. Také k této stránce
hnutí vrací se naše doba – proč, je cele pochopitelno: stojí me dnes, ač půl tisc
í iletí
nás dělí od doby líčené, na téže pozici,týž rozčilený zápas národní chví touto
zem í jako tenkráte, ale ani k jeho způsobu boje nesm í me se dnes vraceti,ani
k jeho logice.“
Pekař v poslední te
ř tině své přednášky poukázal na přesuny majetkové, které
se za husitských válek odehrály,kdy crkevn
í
í statky byly rozchváceny. Upozornil
však, že si m ěsta pomohla jen zčásti,kdežto nejvíc se obohatila velká šlechta,
zatí mco sedlák dál trpěl,ačkoliv v táborské m vojsku zaují mal důležité m ísto.
V Pekařově přednášce následovala pasáž, která (ač to výslovně nebylo řečeno)
reagovala na Masarykovy náhledy a která byla rovněž zdrojem polemik. Pekař
řekl:„V ohledu sociálně-politické m neznamenala doba ta tolik,kolik se v ni vkládá.
Ideje socialistické nebo demokratické ozvaly se sice mezi Tábory, ale zanikly,
nemajce
í sly
í ,hnutí husitské nedovedlo se tak emancipovatiod středověkého
myšlen,
í aby neznalo rozdlu
í stavů: ijemu je sedlák nesvobodný m člověkem
a jen objektem výdělku. U Lipan nebyla poražena česká demokracie. Velká my šlénka
občanské rovnostivšech lid,
í konec středověkého rozdělování národů
v svobodné a nesvobodné – vše to náleží teprve době nedávné, století 18. a francouzské
revoluci.“Nicm éně vyzdvihl,že to,oč jsme v husitství usilovali,čeho
jsme chtělidosáhnout a za čí m stál celý národ, je jev ve středoevropské minulosti
ojedinělý a lze ho postavitpo bok revoluci francouzské.
Svůj obsažný a fundovaný výklad uzavřel slovy: „U nás před pětisty lety,tak
lze to říci krátce, ozvaly se poprvé tí m způsobem ve středověku myšlénky náboženské
a politické rovnosti,k nimž Evropa ostatní dospěla mnohem později,
částečně reformací století 16., částečně však teprve v 18. stolet.
í N á m v tomto
ohledu náleží prvenstv,
í malý národ náš vydobyl si svou prací my šlénkovou
doby husitské velké m ísto v dějinách lidského pokroku.“ Pekař ještě podotkl,že
jsme se zakrvácelivlastní m vt
í ězství m a že po dvou stech letech ná m katolický
svět hrozný m způsobem splatilsvou porážku.
V samotné m závěru považoval za nutné zamyslet se nad výrokem ně meckého
historika Friedricha Bezolda, jenž se zabýval studiem reformace a také doby husitské
a který konstatoval,že husité dobývalivt
í ězství ne pro konečné osvobození
a velikost svého národa, ale pro osvobození a probuzení svých nepřátel,předevší m
N ě mců. Pekař, zam ýšleje se nad tí mto výrokem, uzavřel svou přednášku
takto: „Můžeme přijmout tento soud s tí m však omezení m, že ipro osvobození
44 S L Á N
SKÝO BZO R
a velikost vlastního národa neslo úsilí husitské ovoce. Z něho čerpal a čerpá národ
náš slu
í v snažení své m a nadějch
í svých v těžké m své m postaven.
í A zde lze
naléztito veliké stanovisko, na ně m ž všichni Čechové mohou se spojitiv oslavě
a vděčnostik době husitské!“8)
Byl to zasvěcený a promyšlený výklad, ikdyž v ně m byla m ísta, která nemusela
být některý mi posluchači souhlasně přijata. Nicméně Pekař mohl oprávněně
očekávat,že tato jeho přednáška vzbudí respekt a vyslouží si uznán.
í
Avšak 10. července 1900 Čas přinesl v rubrice S m ěs o přednášce zprávu, která
se Pekaře nesm írně dotkla. Informátor se nepodepsal jménem, ale označilse
jako „posluchač z Prahy“.Hned v úvodu vnášel světlo do podivného faktu, že
někteří účastníci z přednášky odešli.Posluchač, který s nádechem ironie přiznával,
že byl zvědav na to,jak Pekař bude ve Slané m „pěstovat kultHusův“,
a proto si ho přijelposlechnout až z Prahy, uvedl:„Seděl jsem v páté řadě, a ježto
jsem slyšel sotva každé te
ř tí slovo, přesedl jsem si dopředu. P řednes byl tak
tichý a nesrozumitelný, že by se asi sotva hodildo užší společnosti,neřku-lido
prostorné m ístnostisokola slánského. – A nic se proto nemusí p. docent divit,že
již po několika minutách jeho řeči posluchači v dalších řadách nerozum íce ani
slovo odcházeli.“
Nato se začíná zabývat obsahem přednášky, avšak vytrhává ze souvislost,
í
nebo zkratkovitě a nepřesně cituje některé Pekařovy formulace, takže v souhrnu
to působí až primitivně. Proložený m písme m pak zdůrazňuje ty pasáže přednášky,
s nimiž nesouhlas.
í Týká se to Pekařova konstatován,
í že my lidé vyrostlí
v 19. století nerozum í me zápalu doby husitské, a proto nem á me právo Husa
oslavovat.Informátor zjednodušeně parafrázuje Pekařův výklad o národní stránce
husitství a proloženě zdůrazňuje, že počeštění našich m ěst je trvalý a nejcennější
výsledek hnutí husitského. Pekařovo odm ítnutí my šlenky, že u Lipan byla
poražena česká demokracie, vypadá v podání nezná m ého informátora takto:
„U Lipan nebyla poražena česká demokracie, jak my říká me. A bylo by bláhové
domnívat se o našich předcích, že už bojovaliza idee, který m průchod zjednán
teprva před sto lety revolucí francouzskou.“
Závěr referátu o Husově slavnostive Slané m dopadl pro Pekaře obzvlášť urážlivě.
Stálo v ně m: „Dojem, který řečník učinilna obecenstvo, byl velice trapný.
Slavnost nebyla ani důstojně zakončena. Poslední číslo odpadlo. – Lidé rozcházeli
se neuspokojeni,neboť m álokdo slyšel několik souvislých vět.“
Pro Pekařovo sebevědom í to bylo příliš impertinentn.
í Byl tí m pobouřen. Faktem
však je,že ijiné zprávy o slánské slavnostipoznamenávaj,
í že Pekařovi nebylo
dobře rozum ět.Ale v tom nebyla podstata snahy snížitvýznam jeho přednášky.
Nepodařilo se zjistit,kdo se skrylza označení m „posluchač z Prahy“,
a domněnka, že by to mohl být sá m šéfredaktor Času Jan Herben se nikdy nepotvrdila.
Zjednodušené a nepřesné parafrázování Pekařových slov, která referát
obsahoval,a ani jeho stylistická a jazyková stránka na Herbena neukazuj.
í
9)
Dotčený a rozhněvaný Pekař nemohl tuto „zprávu“ nechat bez odezvy. Reagoval
na ni zaslánem do ně mecké Politik,které vyšlo 13. července 1900 pod názvem
„Na adresu Času“. Dokládá v ně m, že jeho přednáška byla projevem jeho
přesvědčení založené m na studiu, a to je s to obhájitprotikomukoliv.Obhájí to
iprotitě m, kteří své právo ke kritice shledávají v tom, že jsou dopisovateliČasu.
Další pasáž Pekařova zaslána byla jednoznačně zaclena
í
na okruh těch, kteří se
jako stoupenci realismu shromažďovalikolem Času. Pekař prohlásil,že právo
svobody studia a svobody přesvědčení vždy obhájí „protiterorismu pokleslého
tisku, jenž se ohání neustále heslem svoboda přesvědčení a kaceřuje ve své m obS
mezené m autoritářství každého, kdo nechce být ve vleku jeho, protiterorismu,
jenž m á plná ústa ‚vědy‘ a ‚vědeckosti‘,a ve všem zatí m pěstuje čirý diletantismus,
protiterorismu, jenž žádá prohlubování studia a program ů, a z povrchností
a odporů nevycház,
í protiterorismu, jenž se osm ěluje oslavovat mravní odpovědnost
Husovu a hlásat – humanitu!“10)
Pekař předpokládal,že Čas bude na to reagovat, a navíc se snažilzjistit,kdo
to byl,jenž referoval v Čase o slánské slavnosti.To potvrzuje zm ínka v Pekařově
dopise z 20. července 1900 zaslané m prof.Jaroslavu Gollovi.
Vztah mezi někdejší m učitelem a žákem dávno přerostlv hluboké přátelstv,
í
o če m ž vypovídá jejich rozsáhlá celoživotní korespondence. Avšak povahové rozdly
í
ivěkový rozdl
í ,který mezi nimi byl (v roce 1900 byl Gollčtyiapades
ř
átiletý),
se prom ítly nejen do charakteru dopisů, ale ido jejich vzájemného osloven.
í Pekař
zpravidla oslovuje Golla „můj milý (nebo m ůj milovaný) pane profesore“,
kdežto Gollse k ně mu obrací s oslovení m „můj milý hochu“ – a tyká mu. Však
se také Pekař v těchto letech k ně mu obracel se svý mi záležitostmi nejen jako
k uctvan
í
é mu učiteli,ale leckdy jakoby ke své mu otci.
Josef Pekař, fotografie
kolem r.1905
Pekař v druhé polovině července odjel na dovolenou do Ferleitenu, jižně od
Salzburku.Ale itam mu přicházely české noviny, proto itam s napětí m čekal na
reakci Času. Gollovi v dopise poznamenal:„Nár. Listy dostává m již druhý den
dopoledne: včera jsem dostaltaké Čas, kde nebylo zase nic. Dr. Hofman mi povídal,
že nebudou odpovídatinic (protože nemohou), že zprávu přijaldo listu nějaký
Tů ma za nepřítomnostiHerbenovy (dodal,že již bylo teba,
ř
aby někdo jim
řekl ‚pravdu‘).“11)
Pekař se dočkal 25. července 1900, kdy v Čase na Pekařovo zasláno v Politik
odpověděl sá m Jan Herben. Ten zřejmě poznal,že některé formulace v referátu
„posluchače z Prahy“ byly zjednodušené a nepřesné, a proto si počkal na vydání
Pekařovy přednášky ve slánské m Svobodné m občanu, což mu umožnilo, aby
na ni mohl reagovat obšírně a věcně.
V úvodu se však pozastavilnad skutečnost,
í že v Praze Pekař odm ítlpřednášet
o Husovi studentů m, a to z toho důvodu, že jsou mu nynější husovské oslavy
nesympatické. V zaslánu pro Politik však Pekař upřesnil,že jsou mu nesympatické
ty oslavy, „jež pořádají politické žurnály en masse (hromadně, vcelku –
pozn. Z. D.),jež pořádají k účelů m až uboze světský m“.
V další částitextu se Herben zam ěřilna Pekařův výrok, který se ho nejvíc dotkl
a který zněl,že jako děti19. století nejsme a nebudeme národem Husový m.
Herben konstatoval,že Pekař náboženský rozm ěr zatlačildo pozad,
í aby se věnoval
národní mu a sociální mu významu husitstv.
í
Své stanovisko vyjádi
ř lHerben tě mito slovy: „Ano, rozčiluje nás tento názor
dra Pekaře. Současníků m byl Hus náboženský m reformátorem, náboženskou reformou
svou stalse velikánem dějin, my na jeho význam jinak hledětinem ůže me
ani dnes. Obroditspolečnost v duchu křesťanské m, zlepšitmravnost v národě
své m (a v lidstvu vůbec) usiloval Hus, a když po této stránce nebudeme ho
oslavovat,nebudeme ho vůbec oslavovat. Neboť, položí-lise důraz na národnostní
hnutí husitismu, pak Hus ustoupí do pozadí a sláva patří Žižkovi a Prokopů m.
Stěžejná my šlenka Husova je náboženství a mravnost.Hus stál na bibli.
Kdo stojí na tomto základě, u toho se rozum í samo sebou, že bude ipravý m
vlastencem, pracujc
í í m o blaho svého národa, ne však nespravedlivý m k národů m
jiný m.“12)
To, co Herben dál píše, je v podtextu obhajoba Masarykova výkladu, na jehož
spis (bez uvedení názvu) upozorňuje, aniž by Masaryka jmenoval.Poznamenává:
„Jak to tedy myslí me my, když chceme býtictiteliHusový mi? A když touží me,
aby celý národ po této stránce byl národem Husový m? Není předně pravda, že
se odvrátilcelý národ od jeho nejhlubších ideálů. Jsou posud v české m národě
zbytky, které stojí na biblijako Hus. Ale jsou ipřečetní lidé, kteří nestojí na tom
základě crkevn
í
í m – a právě mnozí z realistů – a přece se hlásí k ideálů m Husový m.“
Jak to při takové polemice bývá, výchozí věcné té ma, kvůlině muž se spor rozhořel,
ustupuje v zápalu boje do pozadí a naopak se začínají ventilovat současné
záležitostiiosobní mo menty a vztahy. Herben píše: „Kdyby pan dr. Pekař byl vytkl
ve své m zaslánu jen Času,že nejsme důsledn,
í že v praxi chybujeme protitheorii,
sklopilibychom oči a mlčeli.Dojista m á me své slabosti.Ale jakmile dr. Pekař
mluví s potupný mi vtipy o celé straně naší, jíž vyčítá nepří mo švindl
s Husový m jménem, jakmile hesla: humanita, nenásil,
í rozumná politika nazývá
dekorací,pak se dopustilskutku, jehož by se svědomitý člověk a povolaný řečník
z Husova týdne nemohl odvážiti.Tento skutek nebude mu nikdy odpuštěn.“
Herben, který jako žurnalista byl pověstný svou bojovnost,
í se tí mto odsudkem
nespokojil.Potom, co připomněl a ocenilPekařovu reakci na urážlivý proS
jev ně meckého historika Mo m msena o české m národě, zakončilsvou polemiku
s Pekařem konstatování m: „Tato odpověď Mo m msenovi vynesla tehdy dru Pekaři
nejen slávu v národě, nýbrž ipověst, že jest realistou. Tak přiléhala k názorů m,
jež dnes dru Pekařovi jsou – dekorac.
í Tehdy nebyly dru Pekařovi nesrovnatelny
pojmy: ‚Husova opravdovost‘a ‚humanita‘.Tehdy by dr. Pekař nebyl
mohl napsat větu: ‚Čas snad nyní porozum í, proč jsou mi Husovy slavnostijím
tolik protežované, nesympaticky!‘Ale ovšem přišla doba, kdy realisté jsou zas
jednou v národní klatbě, a proto opatrní lidé posla
í jí ná m odříkací listy (Listy Filologické)
a snaživí lidé dokonce zdvihají na nás ká men...“13)
Herben tí m narazilna obrovské útoky, který m bylirealisté vystaveni v souvislosti
s hilsneriádou.14) Tí m ovšem přililoleje do ohně, protože se dotklnejen
Pekařova postupného my šlenkového odklonu od realismu, ale také Pekařovy cti.
V té chvl
í ipadly Pekařovy dosavadní zábrany a nastal okam žik jeho veřejného
rozchodu s realisme m.
Stalo se tak 5. srpna 1900 v druhé m Pekařově zaslánu opět uveřejněné m v Politik.
Pekař v ně m nejdřív vysvětluje, proč odm ítlpražský m studentů m přednášet
o Husovi.O přednášku byl požádán funkcionáři stranického evangelického
spolku, kteří však slavnost označovaliza univerzitn.
í Objasnil,proč nesouhlas,
í
aby husovských oslav bylo zneužíváno ke stranický m cl
í ů m. V případě slánské
přednášky se to však m ělo jinak. Požádaliho o ni jeho posluchači,kteří jipořádali
ve prospěch Husova fondu.
O své m vztahu k realismu napsal:„Byl jsem horlivý m, náruživý m časistou,
brániljsem váš orgán a vaše stanoviska až do ochraptěn.
í Nelitujitoho dnes nikterak
– tenkrát Čas vskutku něco rozumného chtěl,tenkrát boj jeho za my šlenky
rozumné politiky a rozumného pokroku protibezmyšlenkové mu radikalismu,
protistarovlastenecké romantice, protistrnulostia zpátečnictví v oboru
kulturní m vůbec budilv tisc
í i srdcích radostný ohlas, tenkrát to byl listdobrý,
snad velmi dobrý, a my mladí bylivšichni zuiv
ř ý mi časisty.Však ten Čas minul.
A my přestalibýt časisty,protože jsme chtělizůstat realisty,pane dr. Herbene,
činte
í dnes pravý opak toho, co jste zastával dříve, dopouštte
í se všeho toho, proti
čemu jste se kdysi v listě své m slavně bil,všeho, od té jednostranné, nenávistné
a často nepoctivé kritiky,kterou sledujete politiku strany vedouc.
í ..(míněna
je mladočeská strana – pozn Z. D.)až do těch policejních a udavačských
návrhů, jimiž pomalu předstihujete pronásledovanou V á mi kdysi ‚vlastenčící policii‘
a až do těch nízkých osobních noticek, jež někdy hrozí snížitúroveň listu
Vašeho k zná m é výši revolverových plátků.“15)
Na Herbenovu pozná mku o snaživých lidech, kteří nyní na realisty zdvíhají
ká men, reagoval slovy: „Jsem mladý, chci se něčí m stát.V tom smyslu jsem snaživý,
a bylo by hanba, abych nebyl.Ale ví m, co chcete říci.Chcete ukázatina
mne jako na štrébra, jenž z osobní spekulace m ě ní frontu.Ale co naznačujete,
je hloupé. Nepotřebujito.“
Byl to rozchod tvrdý a definitivn.
í Šlo v ně m o zdůvodněné přesvědčen,
í jež obě
strany m ěly a obě je vehementně hájily.Ale byly v tom iněkteré mo menty osobn.
í
Pekaře nepochybně pálilo snížení významu obsahové stránky jeho přednášky
ijeho řečnický neúspěch. Mohlo se však do toho prom ítnout ito, že Čas, který
tak polemicky reagoval na Pekaře, současně vysoko vyzvedl přednášku
V áclava Novotného „Hus na koncilu kostnické m“.16) Pekař viděl v Novotné m, který
byl další m významný m představitelem Gollovy školy a stoupencem Masarykova
realismu, svého konkurenta.Ale to byly zřejmě mo menty okrajové. Podstatné
bylo, že rozchod s realisme m Pekař vní mal jako rozchod ve věcech
přesvědčení a zásad.
48 S L Á N
SKÝO BZO R
Jak moc Pekařovi záleželo na tom, aby prof.Gollbyl do celé záležitostivyprovokované
slánskou přednáškou zasvěcen, ukazuje skutečnost,že mu vytištěnou
přednášku okam žitě zaslaldo Třeboně, kde Golls rodinou trávilprázdniny.17)
P řednáška nebyla psána pro tisk, ale reakce Času na ni způsobila, že Pekař souhlasil
s její m vydání m.
Prof.Gollvšak ve své m dopise z 28. července 1900 Pekařovi radil,aby Času
neodpovídal,leda že by ho k tomu pohnulo to, co napsala Alétheie, kterou mu
dokonce sá m poslal.P řesto poznamenal:„Ostatek, pročs do toho lezl!“18)
Katolicky orientovaná Alétheia sledovala s živý m zájme m, co se odehrálo mezi
Časem a Pekařem. Citovala z Pekařovy slánské přednášky, že lidé 19. stol.jako
nábožensky lhostejní nemají právo po náboženské stránce oslavovat Husa.
Sa ma k tomu dodala, že Pekař chtěl zřejmě říci,že je vůbec protihusovský m
oslavá m, které jsou farizejsky pořádány pro světské účely a jsou buď anachronisme m
nebo liv
ž é. Ještě tu bylo poznamenáno, že se těší na vydání Pekařovy
přednášky tiskem.19) Pekařovi se však takovéto psaní nelb
í ilo, pochopil,že jeho
názorové postoje mohou být posouvány jinam, než kde skutečně byly,a že mohou
být zneužity pro skupinové zájmy. To se projevilo v pozdější době, kdy odm ítal,
aby se ho klerikální kruhy dovolávaly jako autority.
Na Gollovu radu, aby se dál nezaplétal do konfliktu s Časem, nemohl reagovat,
protože nové zasláno již do Politik odevzdal.Gollovi napsal:„Co Herbena se
týče, odpověděl jsem a to dostiobšírně. V pátek poslaljsem to express (11. čtvrtek!)
Brettrovi(redaktor Politik – pozn. Z. D.).Vyšlo-lito v neděli,či vyjde-lito zt
í ra,
neví m: také o obsahu nic psátinebudu, protože dostanete Politik dříve asi do
ruky než tento list.Ale nesmlčel jsem mu nic a pověděl,co si myslí m, velmi otevřeně
a tu a tam snad isilně. Těch lidí se nebojí m a mlčet nebudu, tebas
ř
by sá m
obrprorok vystoupilna bojiště. Za Alétheiu děkuji– myslí m, že budou m íti velmi
m álo radostiz m é přednášky. Je to stejná banda na obou stranách – jesuité
tam izde.“ 20) Konečně tu bylo pří mo poukázáno na Masaryka, což Pekař učinil
termínem „obrprorok“.
Rozchod mezi Pekařem a realisty z Času byl jeho zaslánem z 5. srpna uveden
ve zná most,ale dovršen až na podzim l900. Bylo to potom, co staročeská revue
Osvěta otiskla kritiku R á mcového programu strany lidové (realistické) z pera Bohuše
Riegra, který nepří mo obžaloval realisty z nevlastenectv.
í Masaryk na to odpověděl
obsažnou a ráznou replikou Právo historické a pi
ř rozené, která Golla
a Pekaře pobouřila a zpečetila jejich rozchod s Masarykem.21)
Ozvukem přestalého sporu, jejž vyprovokovala slánská přednáška a který stál
na počátku mnohých dalších sporů a polemik,22) byla ještě ironická pozná mka
v Čase, který 29. srpna 1900 otisklnoticku: „Český listsoud,
í že p. dr. Pekař nikdy
nebyl realista: realismus páně Pekařův byla autosugesce. Pan Pekař byl prý
od počátku mladočech“.Na to Pekař reagoval v dopise prof.Golloviz 30. srpna
1900 slovy: „Čas mne ve své m záchodku (excusez) opětně poctilnesrozumitelnou
narážkou: Český listprý o mn ě prav,
í že nejsem realista, nýbrž mladočech.“23)
Pekařův text z 5. srpna v Politik je považován za významný pramen pro objasnění
jeho my šlenkového vývoje po stránce politické. Z toho důvodu na něj poukázal
Ka milKrofta24),ve své m projevu roku 1930 na slavnostní schůzi v Historické m
klubu u příležitostiPekařových šedesátin. Krofta jako další významný
reprezentant Gollovy školy,avšak stoupenec Masarykovy filozofie českých dějin,
těšící se respektu pro své charakterové kvality a hluboké přesvědčení demokrata,
hovoi
ř lzasvěceně o Pekařově historické m dle
í io Pekařově my šlenkové m vývoji.
A právě v této částisvého projevu poukazoval rovněž na Pekařovu slánskou
přednášku z roku 1900 a mnohé její pasáže citoval.Kroftův projev o Pekařovi je
současně noblesní ukázkou, jak vypadá tolerance k jiné mu názoru, než je názor
vlastn.
í
V závěru slavnostní přednášky k poctě Pekaře Krofta pravil:„Pekař, jemuž vždy
bylo z duše protivno zneužívání vědy historické k účelů m stranické agitace, je vůbec
příliš historikem, příliš zanícený m zastáncem pravdy, práva, duchovní svobody
a rozumného pokroku, aby se jeho dla
í a jeho názorů mohlo užívatik um ělé mu
a tendenční mu zkreslování naší minulostiv tom či onom smyslu. Mu žná
odvaha a důstojná rozhodnost,s nimiž vždy otevřeně hájiltoho, co pokládal za
pravdu, pohnuly také mne k tomu, abych jasně pověděl,v če m s ní m nemohu
souhlasiti.Nepochybuji,že se nepohorší mou kritikou.Ale přece bych nakonec
rád řekl,že nesouhlas s Pekařem v četných a závažných věcech nijak nem ůže býti
na újmu opravdové a hluboké úctě, s níž se sklání m před jeho životní m dlem,
í
tí m
m é ně pak upří mné mu a oddané mu přátelstv,
í jež chová m k jeho milé a vzácně
šlechetné osobě. Přejimu, aby své životní dlo
í mohl rozmnožitiještě mnohý m plodem
svého jedinečného nadání a neú morné ple
í a aby ještě dlouho byl zachován
naší vědě, našemu národu a zvláště ná m všem, kdo jejm á me rádi.“25)
Kroftův projev, v ně m ž je tolik pozornostivěnováno Pekařově slánské přednášce,
současně dokládá její významné postavení v Pekařových výkladech doby
husitské. Její význam se pak zvětšiltí m, že stojí na počátku závažných polemik
a názorových střetů mezi realisty a tehdejší mi odpůrci realismu (isamotný m Pekařem).
Protože jiPekař přednesl v létě 1900 ve Slané m a protože od té doby
uplynulo sto roků, považovalijsme za vhodné jipřipomenout v obnovené m Slánské m
obzoru, který m á vročení 2000.
Poznámky:
1) O tom viz Dvořáková, Zora: Ne ž se stal
prezidentem (T. G. Masaryk a realisté
– 1882–1918), Praha 1997
2) Slánský obzor, roč. IX.,1901, str.118
3) Tamtéž, str.112
4) Rudolf Urbánek (* 7. 9. 1877 Slaný –
† 26. 7. l962 Praha), specializoval se na
husitstv,
í vládu Jiřího z Poděbrad, na
dějiny Jednoty bratrské a český
humanismus. Byl profesorem M asarykovy
univerzity v Brně.
5) Jaroslav Goll(1846–1929), byl
průkopníkem moderních
kritickopozitivistických metod v české m
dějepisectv.
í Hlavní úkol viděl ve studiu
českého historického vývoje v kontextu
evropských dějin. Na základě svých
metodologických přístupů vytvoi
ř lna
univerzitě významnou historiografickou
školu (tzv. Gollovu školu),z níž vyšla řada
předních českých historiků.
6) T. G. Masaryk: Jan Hus, vyd. III.,str.7
7) Pekařova přednáška byla otištěna
dne 13. července 1900 v slánské m
Svobodné m občanu (Neodvislé m orgánu
severozápadních Čech).
8) O Pekařově přednášce ve Slané m se
zm ínilČeněk Chyský v článku „Profesor
Pekař a Slaný“, otištěné m 19. 4. 1940
v časopise Světlo vydávané m ve Slané m.
Chyský však uvádí chybnou dataci
konání přednášky – rok 1901.
9) O tom rovněž Kalista, Zdeněk: Josef
Pekař, TO RST 1994, str.156–158.
10) Polit
ik XXXIX., 13. července 1900.
O sporu mezi Pekaře m a Časem rovněž
in:Kučera, Martin: Pekař proti
Masarykovi,Praha 1995, str.19–20.
11) Listy úcty a přátelstv,
í Vzájemná
korespondence Jaroslava Golla a Josefa
Pekaře, v Praze l94l,str.225. Z m íněný
Hofman byl mladý velmi talentovaný
historik z Gollovy školy,který však záhy
zem řel.
Tů ma byl bratrancem manželky
Jana Herbena, spolupracoval s redakcí
Času.
12) Čas, roč. XIV., 25. července 1900.
13) Narážka na Listy f
ilologické, roč.
XXVII.,str.136–149 se týká filologa
Josefa Krále, který po léta stál po boku
Masarykově, ale nyní se s Časem
a realisty rozešel.
14) Viz Kovtun, Jiří: Tajuplná vražda,
P řípad Leopolda Hilsnera, Praha 1994,
rovněž Dvořáková, Zora: Než se stal
prezidentem, Praha 1997, zde také odkaz
na ostatní literaturu.
15) Polit
ik,roč. XXXIX, 5. srpna 1900
16) Kalista, Zdeněk: Josef Pekař, str.158
17) Gollův dopis Pekařovi z 23.
července 1900 in:Listy úcty a přátelstv,
í
str.226–228
í str.23l
19) Tamtéž
20) Tamtéž, str.223
21) Kučera, Martin: Pekař proti
Masarykovi,Praha 1995, str.21
22) Viz Spor o smysl českých
dějin 1895–1938, TO RST 1995
í str.247
24) Ka mil Krofta (l876 –1945), autor řady
vědeckých studií a rozsáhlých
syntetických děl ipopulárně historických
publikací z historie české reformace,
agrárních dějin, národnostních dějin ve
střední Evropě aj.Od roku 1920
v diplomatických službách, 1936–38
ministrzahraničních věc.
í Za nacistické
okupace v odboji,1944 zatčen a vězněn
v terezínské Malé pevnosti.Na následky
věznění krátce po osvobození zem řel.
25) Český časopis historický, XXXVI, 1930,
příloha, str.3–34
J IŘ Í K OVA ŘÍ K
Stro jí renská
výroba Poldiny hutě
do roku 1945
Historie strojrensk
í
é výroby je v Kladně té měř tak stará jako historie kladenských
hutních závodů. Zkušenost strojařů se pravděpodobně nejdříve zúročila
v mostárně, založené spolu s kladenskou pudlovnou a válcovnou v 60. letech
19. stolet.
í Tyto provozy splynuly o deset letpozdějis Vojtěšskou hutí a celou
Pražskou železářskou společnost.
í Kladenská mostárna vyrobila destky
í
mostních
konstrukcí pro železniční tratě ik překlenutí vodních toků. Dodávala pro
Buštěhradskou dráhu, dráhu Františka Josefa, přemostila Berounku u Karlštejna
a na mnoha m ístech dalších. Nejimpozantnější výrobek představovala
konstrukce střešní kopule a stropu, které dodnes kryjí N árodní divadlo v Praze1).
Mostárna byla zrušena v roce 1886 a většinu jejch
í pracovníků ivýrobního
programu přejala pražská firma Ruston. V té mže roce však strojní dlny
í
Kladnonučické
dráhy, patřící do konglomerátu Vojtěšské huti,postavily úzkorozchodnou
parní lokomotivu číslo 5 o výkonu 20 koňských sil.Kopírovala sice stroje lokomotivky
Krauss & Co mp. z Mnichova, nicméně byla neoddiskutovatelně první
parní lokomotivou vyrobenou v českých zem ích2).Bohužel se nezachovala, její
vzor,lokomotivu Krauss č. 4, však lze vidět jako jeden z nejcennějších exponátů
parní trakce N árodního technického muzea v Praze.
Koncem 80. let19. století se české zem ě stávaly nejprů myslovější částí RakouskoUherska. Nová technická odvětví potřebovala zcela nové materiály a výrobky.
Nenaplněná mezera v trhu neunikla tehdejší mu centrální mu řediteli
Pražské železářské společnostia současně nekorunované mu králirakouského
ocelářství Karlu Wittgensteinovi 3).V květnu roku 1889 začal budovat s několika
obchodní mi přáteliv Kladně speciální ocelárnu pro výrobu vysoce kvalitnch,
í
zpočátku zejména nástrojových a konstrukčních ocel.
í Závod dostal na počest
zakladatelovy manželky jméno Poldina huť.
K l a d e n s k á p é rovna
Wittgenstein si uvědomilvýhody zhodnocení specializované ocelářské produkce
až do finální fáze strojrensk
í
ého zpracován.
í Znamenalo to nejen vyšší
zisk, ale izpětné ověřování materiálové kvality.Na počátku roku 1891 se Poldina
huť rozrostla o pérovnu. Byl to první strojrensk
í
ý či dobově řečeno mechanický
provoz4).Iniciátorem vzniku pérovny byl Quido Hellvon Heldenwerth,
stroja,
ř původem z italské částihabsburské monarchie. Vystudoval v Drážďanech,
pracoval v italských loděnicích, pak se propracoval na funkci ředitele Heř manovy
hutive Vlkýši a od roku 1890 zastával funkci technického vedoucího
Poldiny hutě.
52 S L Á N
SKÝO BZO R
P érovna představovala nevelkou dlnu
í
v přístavku budovy nejstarší válcovny
(pozdější W 1), samostatnou budovu dostala až v letech 1893–1895. P ůvodní výkresová
dokumentace dokládá bohaté vybavení provozu kalicí pec,
í kovářskou
výhn,
í lisy,bruskami, rovnačkami, pérový mi válci,nůžkami a zkušební mi stroji.
Zpočátku se zde vyráběly železniční pružiny, kolem roku 1897 už ipružiny listové
a spirálové, tlačné itažné a volutní pružiny pro nárazníky.
V roce 1908 provoz pérovny vyhořel,byl však vybudován dík mimořádný m opatření m
do pětitýdnů znovu. N árůst produkce během 1. světové války vedl k rozhodnutí
o stavbě pérovny nové. Železobetonová hala vznikla v letech 1917–1918
na severovýchodní m okrajiPoldiny hutě. Kapacita provozu činila při plné m výkonu
700 t/měs.5)
V českých zem ích představovala Poldina huť prvního (a v letech 1. republiky
iprakticky jediného) výrobce pružin z ušlechtilých ocel.
í S rozvojem sortimentu
souvisel vývoj nových pérových ocel:
í Cr-Si a Cr-Mn značek pro kalení v olejiči
Cr-Mn-Si ocelipro použití v přírodní m stavu.Ani přínosy vlastních technologických
postupů při výrobě per a pružin nebyly zanedbatelné. Z nejvýznamnějších
lze jmenovat pom ěďování šroubových pružin před kalení m, které zamezovalo
oduhličen,
í či zavedení kuličkování listových pružin, které přineslo až trojnásobné
zvýšení životnosti.V roce 1935 si Poldina huť dala v Č SR a N ě mecku patentovat
výrobu svinuté pružinové ploché oceliv kruzích.
Produkce pérovny byla spojena předevší m s automobilový m prů myslem. Obchodní
korespondence a atesty z letpřed 1. světovou válkou dokládají dodávky
per značky Poldi pro švýcarského výrobce nákladních automobilů Saurer,pro
ně mecké firmy Benz & Cie, Daimler Motoren-Gesellschaftči proslulou vídeňskou
automobilku Gräf & Stift.
Jeden z nejstarších dokladů o těchto pozoruhodných dodávkách představuje
dopis, který Poldině hutiodeslala z V ídeňského Nového M ěsta dne 21. července
1904 automobilka Oesterreichische Daimler-Motoren-Gesellschaft.Firma v ně m
potvrzuje, že „jsme velmi spokojeni s vá mi dodaný mi ocelový mi materiály pro ti
ř
vozy 90 HP Mercedes-W agen, postavené pro Gordon-Bennettův pohár. Osy, pera
jakož ihřídele odpovídaly nejvyšší m požadavků m.“ Dopis osobně podepsal tehdejší
technický řediteltovárny Paul Daimler.
V dopise, datované m v Mannheimu dne 28. dubna 1909, ozná mila firma Benz
& Cie. berlnsk
í é mu obchodní mu zástupci Poldiny hutě, že „… závodní vozy Benz,
které na Velké ceně Francie 1908 obsadily 2., 3. a 7. m ísto, byly vybaveny zalomený mi
hřídelemi a pery Vaší výroby“. Jedna z nejslavnějších Grand Prix se tehdy
jela 7. července 1908 v Dieppe. Z m íněné vozy 150HP Benz-Rennwagen řídili
slavní závodníci Victor H é mery a René Hanriot.H é mery získal 2. m ísto s prů měrnou
rychlostí 108,9 km/hod, Hanriot skončiljen těsně za ní m s prů m ěrem
108,7 km/hod.6)
B ěhe m 1. světové války dodávala Poldina huť pera pro vojenskou techniku
a spolu s pérovnou Alpine-Montangesellschaftpokrývala kompletně potřebu Rakouských
státních drah. Po vzniku Československé republiky však zakázky pérovny
prudce poklesly.Potřeba ČSD byla malá a železnicí m uvnitř republiky kromě
Poldiny hutě dodávaly ifirmy Škoda či W eber & Reichmann. Poldina huť se
přeorientovala rychle na šroubové pružiny a pera osobních inákladních automobilů.
Itady však musela čelitkonkurenci zejména rakouských výrobců z Judenburgu.
Se zbrojní konjunkturou 2. poloviny 30. letprodukce pérovny opět prudce
rostla.Roku 1938 bylo vyrobeno 1816 tun a o rok později2 444 tun per.Od
roku 1936 se Poldina huť zabývala ivýrobou ventilových pružin pro letecké mo S
tory.Ve válečných letech kryla v tomto sortimentu potřebu Junkers-W erke, pro
které v roce 1941 vyrobila 300 000 ventilových pružin m ěsíčně.7)
Obro b n a s t ř e l
V roce 1893 vystřídal Hella ve funkci ředitele Poldiny hutiAnton Kerpely von
Krassai,absolvent Královské ma ďarské akademie v Schemnitz, předtí m ředitel
pudlovny a slévárny ve Vítkovicích. Pod jeho vedení m vznikldruhý z tzv. mechanických
provozů, velmi úzce navazujc
í í na ocelárnu a kovárnu. N ázev obrobna
střel vystihoval podstatu výrobního programu. Je pravděpodobné, že von
Krassai m ěl kontakty na c. a k. vojenské orgány, zejména na vojenský arzenál
ve Vídni.Torzovité doklady říkaj,
í že roku 1893 byly v Poldině hutivyrobeny první
dělové hlavně a současně iprvní vzorky dělostřelecké munice. Granáty, tvořící
základní výrobní program, se zpočátku vyráběly z plného materiálu, brzy se
však začaly předděrovávat na parní m bucharu. Roku 1894 dostala lisovna iobrobna
nové vlastní budovy. Ležely východně, hned za starou pérovnou a tzv.hrubou
kovárnou.
Za pouhé čtyi
ř roky se ukázalo, že zakázky prudce stoupaj.
í Vojenský erár přicházel
s nový mi požadavky a dosavadní prostory nestačily.Provoz obrobny střel
se rozšířilido původní haly udržovací dlny
í
(a ta současně dostala halu novou).
K lisovně byla přistavěna ikalrna
í
střel a ihned po její m dokončení započala
roku 1898 výroba kalených protipancéřových střel.
Expozice Poldiny hutě na letecké výstavě –
V ídeň 1913
Roku 1903 se haly rozšířily znovu. Lisovna střel dostala dva ležaté a jeden stojatý
lis.V ýroba však dále rostla a zdaleka už se neomezovala jen na dodávky pro
rakousko-uherské ozbrojené sly
í . Obrovské zakázky, týkajc
í í se střeliva a puškových
hlavn,
í obdržela Poldina huť od Italů, tehdy rakouských spojenců.
A v roce 1911 uzavřená kombinovaná dohoda o půjčce a dodávkách pro tehdy
vzniklou Čínskou republiku znamenala také mohutný vzestup dodávek vojenského
materiálu. Koneckonců, ikonfliktna Balkáně, ono v písničkách zlidověle
podané obsazení Bosny a Hercegoviny, se do muniční výroby Poldiny hutě výrazně
prom ítlo.
O významu, jaký m ěla pro Poldinu huť výroba granátů a střel,svědčí zají mavá
okolnost.V roce 1912 navrhoval pro centrální ředitelství Poldiny hutě ve V ídni
interiéry vnitřních prostor včetně impozantní přijí mací haly na Invalidenstrasse
7 přední rakouský architekt Josef Hoffmann. Tento proslulý autor
mnoha vynikajc
í ích staveb a vysoce ceněných um ěleckých děl um ístildo stroze
moderního prostoru z leštěného kamene a dřeva jediný zdobný prvek: dvě mohutné
protipancéřové leštěné střely ráže 305 m m.
Takřka souběžně s vypuknutí m 1. světové války se výroba munice stala jední m
z hlavních bodů produkce Poldiny hutě. Lisovna střel se opět rozšířila
a roku 1915 se začaly stavět skelety nové velkokapacitní obrobny, dobově označené
jako Geschosswerkstätte.
Pro výrobu granátů, šrapnelů a tříštivé munice se v Kladně používala v letech
1914–1918 vesm ěs uhlkov
í á ocel o pevnosti55– 85 kg/m m 2.Pevnost byla odObrobna střel
stupňována v závislostina tom, o jakou součást munice šlo. Protipancéřové střely
a další speciální druhy vyžadovaly samozřejmě ocelijiné.
Sortimentně sahala produkce od střel pro náboje pušek a kulometů přes tříštivé
a šrapnelové granáty, šrapnely,minometné střelivo, granáty a bomby až po
protipancéřové střely.Nejvyšší doloženou ráži tvoi
ř ly střely pro lodní a pozemní
děla 305 m m.
Od podzimu 1918 výroba střel pochopitelně prudce stagnovala. Dodávky pro
mladou československou armádu v době konfliktu s Ma ďarskou republikou rad
či poslední větší zakázky pro Pilsudského polskou armádu v době tažení na sovětské
Rusko a při obraně Varšavy nemohly kapacitu naplnit.V roce 1924 byla
výroba munice v Poldině hutiv Kladně zastavena a další dodávky pro toto použití
se omezily jen na ocel.Do budovy nové obrobny střel byla přem ístěna nejprve
nástrojovna a v roce 1930 ještě navíc elektroúdržba.8)
Appre t u r a a v ý ro b a p r o l o d ě
Jestliže pérovna a obrobna střel vznikly s konkrétní m zam ěření m na určitý
sortiment,pak vývoj obrobny či v dobové terminologii„appretury“,která vznikla
z udržovací dlny
í
hutě, tak pří močarý nebyl.
Její m původní m poslání m bylo zabezpečitrychlou opravu zařízení hutě včetně
výroby náhradních dl
í ů. S rozvojem sortimentu ocelí P OLDI se provoz začal
zabývat ověřování m obrobitelnostia tepelného zpracován.
í Z původní dln
í ičky
Appretura – opracování válců
mezi kotelnou a generátory se obrobna přem ístila v letech 1898–99 do nové prostornější
haly východně od původního jádra hutě. Jednoduchá hrázděná budova
s dřevěný mi krovy se vyznačovala na tehdejší dobu vysoce moderní m vybavení m,
každý obráběcí strojm ěl vlastní elektrický pohon.
Ve 2. polovině 90. letse Poldina huť začala systematicky orientovat na rostoucí
podl
í finálního zpracování svých válcovaných ikovaných materiálů. Huť hledala
nové výrobní programy. Jeden z nich našel tehdejší vrchní inženýr Otto
Mulaček, předtí m lodní inženýr c. a k. válečného loďstva a loděnic SchöninchenHartmannschen Schiffswerfte v Budapešti.Nenechal ladem zkušenostiizná mosti
z loděnic a ná mořních arzenálů. Kovárny pod jeho vedení m začínaly vyrábět
první rozměrné výkovky hřídelí a kormidlových pňů, „appretura“ bezprostředně
na kovárny navazovala finální m opracování m.
V lednu 1902 zachytilobjektiv těžkou, jedenkrát zalomenou hotově opracovanou
hřídel o váze 14 187 kg a délce 6,42 m. V tomtéž m ěsíci byla vyrobena dvakrát
zalomená hřídel pro 1 500 koňských sil(1 100 k W) výkonu. V červnu následovala
tik
ř rát zalomená hřídel 19 500 kg hmotnostipro 8 000 koňských sil
(5 860 k W) pracovního výkonu. Z listopadu 1907 je doložena „tik
ř rát zalomená
lodní hřídel s propelerovou hřídel,
í hotově opracovaná“.A výčet by mohl pokračovat
dál.
O bližší m určení těchto dodávek se doklady nedochovaly .Na základě analogií
by se mohlo z velkých plavidel jednat o hřídele pro rakousko-uherské bitevní
lodě třídy Habsburg, jmenovitě o loď Babenberg, dokončenou roku 1904. V úvahu
by přicházel iobrněný ki
ř žník Sankt-Georg, dokončený roku 1905. Kusová
produkce lodních hřídelí však typově nejvíce odpovídala dodávká m pro mohutné
monitory rakousko-uherské dunajské říční flotily.
V ýroba zalomených lodních hřídelí byla složitá po stránce ocelárenské ikovárenské
a huť přenechala tento sortiment postupně závodů m ve V ítkovicch
í či
Plzni.Sa ma se orientovala na hřídele malé a středn.
í Poslední doklad, šestkrát
zalomená hřídel o hmotnosti16 000 kg, je datován z roku 1914.9)
A u to m o b ilo v éh říd ele
A ž do roku 1904 tvoi
ř ly zalomené hřídele mizivé procento celkového objemu
výroby. Impuls k rozvojiposkytlaž rodící se automobilový prů mysl.První m dokladem
je již zmíněný dopis Oesterreichische Daimler-Motoren Gesellschaft
z roku 1904, který podává atest nejen na pera, ale ina automobilové hřídele Poldi.
Tři vozy Mercedes 90HP s hřídelemi z Kladna tehdy startovaly na GordonBennetově poháru.
První automobilové hřídele se vyráběly nepříliš úsporně. Polotovarem byl jednoduchý
volný výkovek, z nějž se ve finální m opracování soustružilo až 80 % materiálu.
Opracování začínalo soustružení m ložiskových čepů, pak se odvrtalmateriál
až k budoucí mu klikové mu čepu a teprve následně se opracovávaly klikové
čepy a ramena.
Existovala iponěkud pozdější varianta. Pro zdvihy se vykovávala jen plochá
část,pak bylo po vysoustružení ložiskových čepů nutno jednotlivé zdvihy nakroutit
do poloh, což vzhledem ke konstrukčně velmi krátký m motorů m, a tedy
ikrátký m ložiskový m čepů m nebylo jednoduché. P ři nedodržení teploty snadno
došlo k narušení materiálu či ukroucení čepu.
P řerušený průběh vláken ve vnitřní struktuře byl samozřejmý, a tak kvality
hřídele do značné m íry spočívaly v kvalitě konstrukční oceli,většinou Cr-Ni
značky P OLDI C NS. Nicm éně už tehdy m ěly za sebou automobilové hřídele poS
zoruhodné úspěchy a použit.
í V zásadě takto se zalomené hřídele vyráběly do let
první světové války,kdy huť přešla na technologiizápustkového kován.
í
Zají mavé doklady o užití automobilových hřídelí P OLDI poskytuje svazek firemní
obchodní korespondence z letpřed 1. světovou válkou. Mluví se v ně m
o závodech Prinz Heinrich Fahrt,prestižní m závodu, který se jezdilv letech
1908–1910.
„Potvrzujeme Vá m, že hřídele a přední nápravy k Prinz Heinrichfahrt užitého
vozu Mercedes byly zkonstruovány a vyrobeny z Vašeho materiálu...“,psala berlnsk
í é
fililce
á Poldiny hutě 24. června 1908 firma Daimler Motoren Gesellschaft.
„V odpověď na V áš ctěný dopis ...Vá m m ůže me sdělit,že iv tomto roce vestavujeme
Vaše pera do našeho vozu Prinz Heinrich, a že všechna V á mi dodaná
pera se velmi dobře osvědčila...“,začínal dopis z 13. října 1910, zaslaný téže fililce
á
firmou Benz & Cie.
Oba vozy lze dodnes spati
ř tv Daimler-Benz Museum ve Stuttgartu.
Prvního prosincového dne roku 1911 zaslala firma Austro-Daimler centrální mu
ředitelství Poldiny hutě ve Vídni dopis, v ně m ž se mimo jiné říká: „Na konstrukční
dly
í ,které jsou podrobeny vysoké mu nam áhán,
í používá me rádi V áš
materiál,protože ten ná m zaručuje absolutní bezpečnost...“.
Pod dopisem jsou dva podpisy.Levý patří tehdejší mu ředitelia současně vt
í ězi
Prinz Heinrich Fahrt z roku 1910, Ferdinandu Porschemu …
„Můj vůz, který se účastnilsoutěže ně meckých nákladních automobilů, m ěl
vysoce nam áhané částimotoru a podvozku vybaveny Vašimi konstrukční mi dly
í .
Jako na všech ostatních konkurenčních závodech (Švýcarsko, Belgie, Francie,
Itálie,Anglie, Rakousko, Rusko a Švédsko), v nichž m é vozy zvt
í ězily,se Vaše
ocelové materiály výborně osvědčily...Z Vašich běžných dodávek jmenovitě konstrukční
dly
í jako zalomené hřídele, převodové hřídele, ozubená kola, pera, atd.
(...)odpovídaly nejvyšší m požadavků m a byly vždy prvotřídn,
í “ psal Poldině huti
14. června 1909 majitelšvýcarské automobilky pan Adolph Saurer.
Firma Saurer patří dodnes mezi světově renomované výrobce automobilové a vojenské
techniky.Jiný m zají mavý m dokladem je dopis firmy Benz & Cie, Rheinische
Blitzen & Benz s hřídelí Poldi
Atest Oesterreichische Daimler s podpisem
Ferdinanda Porsche
Gas motoren-Fabrik A.G., Mannheim, adresovaný berlnsk
í é mu zastoupení Poldiny
hutě 28. dubna 1909: „V odpověď na Vaší m panem ředitelem Stahlem projevené
přání potvrzujeme, že Benz-Rennwagen, který na Velké ceně Francie 1908 získal 2.,
3.,a 7. m ísto, byl vybaven hřídelemi a vagónový mi pery Vaší výroby...“psala berlnsk
í é mu
zastoupení Poldiny hutě 28. dubna 1909 firma Benz & Cie, Rheinische
Gas motoren-Fabrik A. G., Mannheim.
Dne 8. prosince 1910 odeslala táž firma Poldině hutidalší zprávu: „V odpověď
na Váš dopis z 25. předchozího m ěsíce Vá m sdělujeme, že náš vůz, který se
účastnilVelké ceny A meriky a obsadilprvní a druhé m ísto, byl vybaven Vašimi
pery a hřídelemi.“
Vůz, o ně m ž byla řeč, lze najt
í ve všech publikacích zabývajc
í ích se dějinami
automobilových závodů. Závodní model Benz m ěl čtyřválcový motor s rozvodem
ventilů O HV. P ři vrtání 155 m m a zdvihu 200 m m dosahoval objem 15 100 cm 3.
Motor dosahoval výkonu 110,3 k W (150k) při otáčkách 1 500 min.
„Vrací me se dnes k Vaše mu ctěné mu dopisu z 29. minulého m ěsíce a s potěšení m
Vá m sdělujeme, že závodní vůz, který ustavilv Daytoně nový světový rekord,
byl vybaven Vaší zalomenou hřídelí R E 18...“říká jiný dopis firmy Benz &
Cie Poldině hutize dne 14. června 1911.
Týká se vozu, který konstruktér Benzů Hans Nibel pojmenoval Blitzen Benz,
Bleskový Benz. Na podzim 1909 s ní m Victor H é mery překonal v anglické m Brookland
prů m ěrnou rychlostí 205,7 km/h dosavadní světový rekord na letmý kilometr.
V americké Daytoně ustavilvzápětí Barney Oldfield na tomtéž voze dva
americké rekordy: 211,98 km/h na letmou m ília 211,26 km/h na letmý kilometr.
Vytvoi
ř ltak nový světový rychlostní rekord, o ně m ž firma Benz Poldině
hutireferovala … 10)
N á s t ro j o v n a
První zm ínku o provozu „Werkzeugmacherei“ nalezneme k roku 1903. N ástroje
se v mechanických provozech samozřejmě vyráběly už od počátku, převážnou
část však tvoi
ř ly výrobky pro vlastní potřebu. Po roce 1900 však do Evropy přišla
z americké ocelárny Bethlehem Steel Co mp. převratná novinka třískového
obráběn,
í rychlořezná ocel.Byla opředena tajemství m a Poldina huť zahájila na
toto té ma vlastní výzkum, což bylo logicky spojeno s ověřování m účinnostinástrojů
z těchto materiálů.
Na založení nástrojovny působilještě další mo ment. Sortiment nástrojových
ocelí včetně rychlořezných se rychle rozrůstal.Dosud praktikované kalení do
vody se rozšiřovalo o kalení olejem a vzduchem. V ýkony nástrojů pro práce za
tepla iza studena prudce vzrostly,bylo však teba
ř
pečlivě dbát na jejich výrobu
itepelné zpracován.
í A kdo to mohl dokázat lépe než ten, který takové ocelipří mo
vyvje
í l?
N ástrojovna stála v komplexu předchozích mechanických provozů, vznikla
vlastně rychlou a úspornou přístavbou za halu obrobny střel (v níž se ostatně kvalita
nástrojů dala nejlépe prověřit).Teprve v roce 1924, když byla zrušena za 1. světové
války postavená nová obrobna střel,se nástrojovna přestěhovala do její železobetonové,
tehdy nevyužité haly.Na stejné m m ístě zůstala do současnosti.
Kvalitu nástrojů z ocelí P OLDI proklamovaly před 1. světovou válkou atesty
mnoha firem a mezi nejzají mavější pati
ř lo dobrozdání zaslané jménem vicekrále
Indie společností Geological Survey of India.
Počáteční nosný výrobní program nástrojovny tvoi
ř ly držákové a výkresové
nože z rychlořezných ocel.
í Od počátku se tu uplatňovala v jednotlivostech těžko
60 S L Á N
SKÝO BZO R
postii
ž telná výroba kusová: nože k nůžká m na plech, okružní nože pro papírny
a koželužny, potravinářské nože, nástroje kamenické, sklářské, pro železnice,
hornictv,
í geologii,naftařský a dřevařský prů mysl,zem ědělství a další.11)
H říd elep ro leta d la
Jední m z nejcennějších leteckých exponátů mnichovského Deutsches Museum
je lehký bambusový jednoplošník s plátěnou sedačkou, jedinou pákou
na všechno a s jménem Grade Eindecker.Jednoplošník Grade představuje letoun
prvního skutečně létajc
í ího N ě mce. V jeho motoru je konstrukčně velmi
jednoduchá dvakrát zalomená hřídel,první letecká hřídel vyrobená v mechanických
provozech Poldiny hutě. Tato hřídel byla vyrobena jako reakce na dochovaný
Gradeho dopis z července 1909, v ně m ž zastoupení Poldiny hutě
v Berln
í ě psal:
„Ve smyslu našeho rozhovoru během Vaší ctěné návštěvy v zimě 1908 V á m zasl
í ám
výkres motorové hřídele pro m ůj nejnovější letecký čtyřválcový motor.Obrací m
se na V ás, protože potřebujiobzvláště dobrou hřídel a Vaše výrobky zná m
jako mimořádné, s prosbou o následujc:
í í lkus z nejlepší automobilové oceli
C NS hotově dle výkresu opracovaný. Velmi pospíchá m, protože m ůj nový letoun
musí být dokončen za ti
ř týdny, a je-lito mo žné, potřeboval bych hřídel nejpozději
do 14 dnů.
Vyřízení objednávky je ive Vaše m zájmu, neboť pojedu do Frankfurtu a svý m
letounem, který je dosud jediný m úspěšný m v N ě mecku (letdo 1 min.),budu
moci dělat reklamu iV á m...“12)
Rakousko-uherský stihací HansaBrandenburg D–1 (hřídel Poldi)
V září 1909 se stal Grade Eindecker typ A bezkonkurenční m vt
í ězem leteckého
závodu Lanz Preis.Appretura Poldiny hutě pak dodávala pro Gradeho letouny
1x až 8x zalomené hřídele zhruba až do roku 1914. Hans Grade byl ovšem
pom ěrně malý výrobce a huť hledala zákazníky větší. Našla je v automobilové m
prů myslu, který rovněž hledal uplatnění v rodící m se letectv,
í zejména v licenční
továrně ně meckého Daimlera, firmě Austro Daimler z V ídeňského Nového
M ěsta, která v té době začala vyrábět letoun Igo Etricha. Do letounů nazvaných
Taube (Holubice) montovala motory Mercedes 75 HP, pozdějipak Austro-Daimler
64 k W či 90 kW, všechny s hřídelemi z Kladna. Oba typy, jak hřídele pro Gradeho,
tak pro Austro-Daimlera, předvedla huť na Flugzeugausstellung, letecké
výstavě ve V ídni v roce 1913. O ostatních typech zalomených hřídelí ví me až do
roku 1917 dost m álo. Reprezentativní přehled, uveřejněný v roce 1925 v obchodně
technické m časopise Poldi Nachrichten, uvádí vlastně jen dva válečné
letecké typy: pevnou hřídel pro rotační motory Ego z roku 1916 a čtyik
ř rát zalomenou
hřídel pro osmiválcový motor Oberursel z roku 1917. Zbytek se dozvídá me
nepří mo z torz obchodní korespondence či dobového tisku. Ve válečných obrazových
Illustrierte Zeitung, v jubilejních vojenských publikacích a dalších
periodikách Poldina huť opakovaně inzerovala „zalomené hřídele pro automobily,
letadla a vzducholodě“.13)
Jediný m spolehlivý m dokladem o dodávkách pro motorové vzducholodě je objednávka
pro italské Stabilimento d’esperienze e costruzioni aeronautiche z února
1914. Zakázka s příslušný mi technický mi podm ínkami zněla na čtyi
ř kusy
motorových hřídelí jakož ivrtulové hřídele, osy a čepy z oceliP OLDI A Q UILLA.
Dodací lhůta činila deset týdnů, italské vojenské dlny
í
požadovaly roční záruku.
Není obtížné zjistit,že součástky putovaly do první ze dvou vzducholodí italského
ná mořnictva, označených jako Typ „V“, což znamenalo „veloce“, tedy „rychlý“.
Konstruktér Ing. Veroluzio vytvoi
ř lvzdušný koráb o něco větší než první typy ně meckých
Zeppelinových vzducholod.
í Typ „V“ m ěl objem 14 650 m 3 a čtyi
ř motory
Maybach Itala D 1.14)
Válečná léta omezila produkci zalomených hřídelí Poldiny hutě pouze na mocnosti
Osy, v jádru tedy pouze na Rakousko-Uhersko a N ě mecko. Poldina huť se
opírala předevší m o předválečné zákazníky, tedy firmy Austro-Daimler,Daimler
a Benz a Gräf & Stift.Z dalších kusých dokladů ví me, že se v letech 1914–1918
k odběratelů m pida
ř lAustro-Fiat,Maybach, Siemens-Halske, B M W či v českých
zem ích působící Breitfeld a Daněk.
Obro b n a h ř í d e l í
V průběhu války vzrostla potřeba zalomených hřídelí pro osobní a nákladní
automobily,tahače ipro letadla natolik,že se Poldině hutivyplatilo začít budovat
v roce 1915 zcela nový provoz, který co do rozsahu předčilvšechny předchozí
tzv.mechanické provozy. Dostal název „Kurbelwellenwerkstätte“,obrobna hřídelí
či hantýrkou „kurblovka“.
Železobetonová skeletová trojlodní budova se střední lodí převýšenou pro jeřábovou
dráhu m ěla pozoruhodně moderní a současně estetickou vzdušnou
a neobvykle prosvětlenou konstrukci.Strojový park, který sem byl koncem roku
1916 instalován, umožňoval už členění na výrobní operace. Postupně přicházely
zdokonalené brusky pro broušení hlavních a ojničních čepů i„hub-aparáty“,
speciální soustruhy na ojniční čepy. Každý strojm ěl vlastní transmisní pohon,
vše poháněly ti
ř kroužkové elektromotory.Plný provoz byl zahájen počátkem
roku 1917.15) V té době se do výzbroje rakousko-uherských sthac
í
ích jednotek
62 S L Á N
SKÝO BZO R
dostávala první série dvouplošníků Aviatik Berg s vodou chlazený mi šestiválci
Austro-Daimler o různé m výkonu od 118 k W (160 k) do 165 k W (225 k). Dodávky
pro Austro-Daimlery Bergů tvoi
ř ly první pracovní náplň kladenské obrobny
hřídel.
í Další série putovaly do licenčních sthac
í
ích Albatrosů, označených
v Rakousko-Uhersku jako Albatros Oeffag.16)
V letech po 1. světové válce nebylo jednoduché naplnitkapacity obrobny hřídel,
í
budované pro armádní zakázky.Automobilový a zejména letecký prů mysl
stagnoval,armády po sobě zanechaly až příliš velká množství nevyužité techniky.
Po m ěrně kompletní záznamy o zakázkách zalomených hřídelí a dalších
v „kurblovce“ vyráběných součástek dokládaj,
í že po té měř celou první polovinu
20. letm ěla Poldina huť s odbytem tohoto sortimentu potíže.
Mechanický m provozů m naštěstí zůstalivěrni mnozí váleční ipředváleční odběratelé
Benz, Daimler,Saurer či Gräf & Stift.V letech 1918–1920 objednaly
dva typy hřídelí Bayerische Motoren W erke. V ětší zakázky do B M W však začaly
do Poldiny hutě prouditaž od roku 1925. Z ně meckého územ í se podařilo od
roku 1922 získat firmu M.A.N. Augsburg-N ürnberg. Ina italské m územ í m ěla od
předválečných letPoldina huť jisté kontakty. V roce 1922 dostala obrobna hřídelí
první zakázku od renomované milánské firmy Isotta Fraschini.Spolu s tí m
se objevily nové trhy v tuzemsku. Huť navázala spolupráci s konstruktéry a obchodníky
nových podniků W alter,Avia, Praga, Tatra,Aero či Letov. Zakrátko
byla spolehlivý m a monopolní m dodavatelem konstrukčních materiálů, výkovků
ihotově opracovaných motorických součástek nejrůznějšího druhu. U ž na počátku
20. letvyráběla obrobna hřídele pro letecké motory československé konstrukce
ilicence firem Gnô me-Rhône, Hispano Suiza či Lorraine de Dietrich.
V průběhu roku 1924 začalikonstruktéři Beneš a Hajn stavět nový sthac
í
í dvouplošník
Avia B.21, který m ěl nahraditrůznorodé dosluhujc
í í typy válečné a nepříliš
vyhovujc
í í první československé stha
í čky poválečné. Dodávky hřídelí pro
řadový osmiválec Hispano-Suiza HS 8Fb o výkonu 300 k (220 k W), vyráběný
v Aviia Škodových závodech, představovaly ipro Poldinu huť vtan
í ý podl
í na obsáhlé
armádní zakázce.
Kolem roku 1925 se výroba zalomených hřídelí rozrůstala. Ve firemní m časopise
PoldiNachrichten nalezneme skicy šestkrát zalomených leteckých hřídelí
Isotta Fraschiniz roku 1924, B M W, Junkers a W alter z roku 1925, ičtyik
ř rát
zalomené letecké hřídele pro osmiválec Lorraine de Dietrich či osmkrát zalomené
hřídele pro automobilku Horch. Co do množství vyrobených kusů všechny
tyto pozoruhodné typy předčila malá a nenápadná dvakrát zalomená hřídel Tatra
pro vozy Tatra 11, proslulé „žehličky“,které proslavilVeř miřovský, a Tatra 12.
Druhá polovina 20. letznamenala pro Poldinu huť ve sféře dodávek zalomených
hřídelí nový rozmach. Od roku 1927 odebíraly hřídele Audiwerke Zwickau,
výrazně vzrostly zakázky od B M W, od roku 1928 začal ve velké m objednávat Fiat
Torino, od roku 1928 Hispano Suiza Barcelona. Počínaje rokem 1925 se snad
největší m zahraniční m odběratelem staly Junkers Motoren W erke Dessau. Z ně meckých
firem nelze pominout zakázky Maybach Motoren GesellschaftFriedrichshafen,
začínajc
í í rokem 1926, či Siemens-Halske A.G. Berlin od roku 1929.
Na britských ostrovech se hřídele Poldi uplatnily v letech 1923–1929 zejména
u Scottish Motor Co mpany Edinburgh.
V šechny tyto zakázky znamenaly nesm írnou škálu použit.
í H řídele Austro-Daimler
byly určeny v roce 1925 zejména pro typ Austro Daimler AD M, čtyřsedadlový
vůz s řadový m šestiválcem o výkonu 73,5 k W (100 k) a z něj odvozený typ
„Bergmeister“,s ní m ž „král vrchů“ Hans Stuck vyhrával tehdy většinu závodů.
H řídele Isotta-Fraschini putovaly do luxusních limuzín Tipo 8 A. H řídele HisS
pano-Suiza se uplatnily od roku 1931 ve dvanáctiválciTyp 68 a 68 bis, který m ěl
konkurovat modelů m Rolls-Royce. Motor,pro nějž byly poldovské hřídele určeny,
je dodnes považován za nejpropracovanější a nejsložitější ze všech sériově vyrobených
automobilových motorů.
Spolupráce s firmou Horch-W erke A.G. ze Zwickau sahala od osmiválce typ 303,
poprvé vystaveného na berlnsk
í é m autosalonu 1926, až po typ Horch 951 A z roku
1938, luxusní vládní a generálskou limuzínu s osmiválcem o objemu 4 944 cm 3
a výkonu 88,17 k W (120 k). Pro firmu Audi začala Poldina huť dodávat hřídele ve
2. polovině 20. let.Byly určeny mimo jiné ipro vysoce úspěšné modely Audi
K 14/50 PS z roku 1923, přezdívané dík vt
í ězství m v alpských závodech „Alpensieger“.
Maybach Motoren Gesellschaftz Friedrichshafenu montovala kladenské zalomené
hřídele v letech 1926–1941 do šestiválců Maybach W 3 a Maybach W 6,
modelů, které jiuvedly mezi výrobce nejelegantnějších vozů světa.17)
Vá l c e
O počátcích výroby válců k válcování za studena je zná mo velmi m álo. Fotografie
interiéru provozu appretura z května roku 1910 zachycuje hotově opracovaný
válec a v hloubi haly válce další. Další sní mky z letpřed 1. světovou válkou
potvrzuj,
í že se nejednalo o pouhou náhodu a tato výroba pati
ř la k základní mu
sortimentu mechanických provozů.
Obrobna hřídelí kolem 1926
Z dobové technické firemní literatury dále ví me, že kolem 1. světové války
a brzy po ní se válce vyráběly z chromové oceliP OLDI C R a jejch
í podvariant,
vždy v pří m é ú m ěře stupně legování k prů m ěru válce. Sortiment zahrnoval válce
od 50 m m do 350 m m.
Po technologické stránce se válečky do 120 m m soustružily pří mo z válcované
či kované oceli,válce 120–250 m m se kovaly nejprve na bucharech a válce
250–350 m m na lisech. Až do konce 2. světové války se používalo kalení
klasický m způsobem do vody. Pokud zákazník požadoval čepy nekalené, musely
se chránitbandáží. Ve 20. letech se prů měry válců k válcování za studena
zvětšovaly a současně se hledaly cesty efektivnějšího tepelného zpracován.
í
Nutno říci,že výroba pracovních válců k válcování za studena netvoi
ř la ani
v meziválečné m období stěžejní sortiment mechanických provozů a zm ínky o ní
nalezneme ve výrobních programech či propagačních a obchodně technických
tiscích jen ojediněle. Systematičtější záznamy existují až od roku 1925. Zachycují
dodávku do USA a Austrálie, bohužel bez uvedení jména zákazníka. Z téhož
roku jsou doklady na dodávky pro londýnské firmy Invicta Foila Nobel Industries,
bostonskou Thompson Wire a blíže nespecifikovanou firmu z Barcelony.
Další statistiky uvádějí už jen kusy a rozměry, nezmiňují se ani o zemi určen.
í
P řesto není v takřka m ěsíčních statistikách významnějších dodávek do roku
1931 prakticky obdob,
í kdy by se válce nevyráběly. Další kusé přehledy se dochovaly
z let1933–1936. Mluví o válcích do 350 m m. Seznam clov
í ých zem í
dodávek prozrazuje alespoň sféry odbytu. Na první m m ístě figuruje Praha, pak
Paříž. Vícekrát se opakuje Berln,
í Vídeň a Sheffield, nalezneme tu však iBo mbaj,
Barcelonu a bez bližší specifikace idodávku válců do Číny. Podle určení se
nejednalo pouze o válcovny ocelových plechů a páskové oceli,ale io válcovny
m ě di, hlinku
í či válcování zlata.16)
D a l š í p rodukce
V roce 1917 zkonstruoval vrchní mistr mechanických provozů Alois Repper,
jemuž podléhaly ikalrny
í , kuličkový přístrojpro rychlé a snadné zjišťování tvrdosti
oceli.V roce 1921 byl patentován. Patentní spis Č SR 6158 z 6. 7. 1921
nese název „Kladívkový kuličkový přístroj P OLDI ke zkoušení tvrdostipodle Brinella“
a Repperovo jméno. Tehdy šlo o značně významný přínos ve zkoum ání tvrdosti
hutního materiálu, zejména v provozních podm ínkách. Ruční tvrdom ěr byl
kapesn,
í lehce ovladatelný, praktický, nepotřeboval speciálně školené laboranty,
dal se okam žitě vyhodnotita uplatnitive stsn
í ěných prostorech.
O významu vynálezu svědčilo, že patentově jejPoldina huť přihlásila a nechala
chránitv USA, N ě mecku, Rakousku,Anglii,Austrálii,Francii,Holandsku, Itálii,
Japonsku, Ru munsku, Španělsku, Jugosláviia Polsku. Dodnes vyráběný tvrdom ěr
Poldibyl nejvíce chráněný m patentem v celé historiiPoldiny hutě.
Mezi výrobky, o něž byl ve 20. letech značný zájem, pati
ř ly ihlavičkáře, tedy nástroje
k pneumatický m kladivů m, s nimiž se nýtovalo. V roce 1929 se začal přes
záliv v Sydney stavět ocelový jednoobloukový mohutný most Harbour Bridge. Představoval
největší most této konstrukce na světě. Na stavbu se spotřebovalo 5 milionů
kusů nýtů o celkové váze 3200 tun. Firma Dorman & Co., Ltd.,Sydney se obrátila
na subdodavatele s požadavkem na dodání hlavičkářů, z nichž by každý
spojil300 nýtů. Hlavičkáře m ěly speciální tvar a netypické rozm ěry.
Zpočátku se uvažovalo o cenově přijatelné m materiálu firmy Firth ze Sheffieldu,
první vzorek však vydržel deset nýtů, druhý se deformoval po pětadvacáté m. Nadějně
vypadaly nástroje z renomované firmy Armstrong-W hithworth. Vickers naS
bízel čtyi
ř materiály,z nichž ti
ř byly nepoužitelné. V ýrobky australských firem nedopadly
o mnoho lépe. Tehdy nabídl zástupce Poldi Steel Co mpany v Sydney zkušební
vzorek z oceliP OLDI TENAX N. Hlavičkář 7/8 na první pokus snýtoval 3 200
kusů. Celý sydneyský most se snýtoval materiálem z Kladna, další ocelia nástroje
se používaly k zabrušování svárů. P ři stavbě padaly další rekordy. Hlavičkář
P OLDI o prů m ěru 1 1/4 vydržel 8000 nýtů, hlavičkář 1 1/8 dokonce 32 000 nýtů.
V roce 1932 informoval vedoucí obchodní fililky
á Poldi v Bukureštisvůj mateřský
závod, že rumunská petrolejářská společnost „CreditulMinier“ v HarsaBoldešť na těžebních polch
í Prahova vyhloubila vrty o hloubce 2 540 a 2 760
metrů. Tí m překonala dosavadní evropský rekord šachty ve V ýchodní m Prusku
o hloubce 2 240 metrů. D ále referoval generální mu ředitelstv,
í že na obou vrtech
byly použity tool-joints a drill-collars z Kladna.
Za anglický m názvem se skrývala atraktivní výroba, kterou se mechanické
provozy Poldiny hutě zabývaly od poloviny 20. let.Souvisela s dodávkami nástrojovny
a appretury pro hlubinné vrty.Tyto dodávky se uplatnily jak v geologických
vrtech všeho druhu, tak zejména v naftařské m a petrolejářské m prů myslu.
Katalog z roku 1927 uváděl vrtací dláta nejrůznějších velikostí a druhů,
rázová dláta pensylvánského ikanadského typu, dláta rotačn,
í frézové vrtací
hlavy k rozšiřování sond a rotační dláta k odběru půdních ihorninových vzorků,
vrtací korunky, smykače, záchytné zvony a širokou paletu všech pomocných
nástrojů, jakož výše zm íněné tool-joints, tedy spojky, a drill-collars, zátěžní tyče.
Všechny dodávky souvisely buď s rázový m způsobem vrtán,
í spočívajc
í í m ve
stálé m zdvihu a spouštění nárazového vrtacího dláta spojeného pomocí pohyblivého
smykače s vrtací m soutyčí m, nebo se systé me m vrtání rotačního. Pokud
se jednalo o naftařstv,
í první technologie byla starší, podobala se systé mu vrtání
dolů či kamenolomů a přetrvávala v Polsku, Jižní A merice, Francouzské m
Maroku iJaponsku. Z USA se od 20. letzvolna do Ru munska a Holandské Indie
šířilpro naftové a petrolejové vrty Rotary System a právě pro něj byly ony
tool-joints idrill-collars neodmyslitelnou součást.
í
Tool-joints se uplatňovaly k spojování více než šestimetrových do vrtu spouštěných
tyčí. Skládaly se z čepu a zděře, jejichž závity musely být mimořádně
přesné, aby se spojky daly snadno montovat idemontovat.P řesnost strojrensk
í
ého
opracování obou výrobků pro petrolejářství a naftařství musela být veliká
a podrobovala se velmi důsledné kontrole, proveditelné pouze u výrobce disponujc
í ího
originální mi kalibry A merican Petroleum Institute. Získání předcházela
přísná roční certifikace výrobce a nákup stálPoldinu huť tehdy 200 000 Kč. U ž
roku 1927 však představovala Poldina huť v cenových objemech největšího výrobce
tool-joints na světě.
Je těžké popsat široký sortiment výroby nástrojovny v meziválečné m obdob.
í
Krom ě nosných výrobních program ů nožů na obrábění kovů se tu vyráběly strojní
nože pro dřevařský a papírenský prů mysl,okružní nože, strojní nože pro stříhání
hutních materiálů za tepla iza studena, loupací a lámací nože a další.
Exoticky znějí dodávky nožů na quebracho, tedy na jihoamerické, zvláště argentinské
dřevo stromů rodu Scinopsis, pro vysoký obsah tříslovin (až 16 % taninu)
používané k výrobě tříselných extraktů a barviv.19)
L e t e c k é re k o rdy
V sortimentu zalomených hřídelí pokrývaly mechanické provozy v meziválečné m
období potřeby hlavních leteckých výrobců Československa a exportovaly imnoha
světový m firmá m. Kapacita obrobny hřídelí činila až 1 000 kusů m ěsíčně
66 S L Á N
SKÝO BZO R
a dodací lhůty maximálně osm týdnů. Letecká výroba se však neomezovala jen na
tento sortiment,dodávala se pro ni řada dalších součástek.
Jední m z leteckých motorů, které byly konstruovány s maximální m využití m materiálů
Poldiny hutě, se stal licenční třířadý dvanáctiválec francouzského původu
Lorraine de Dietrich 12 Cc s maximální m výkonem 360 k W (490 k). V roce 1926 jej
konstruktér Alois Š molk
í použildo bombardovacího a dálkozvědného dvoum ístného
jednomotorového dvouplošníku Letov Š–16. „Šestnáctka“ ustavila řadu národních
rekordů, s licenční mi motory Gn ô me-Rhône (Walter Jupiter),opět s hřídelí Poldi,
zvt
í ězila v závodě Malé dohody, s licenční mi motory Hispano-Suiza (samozřejmě
opět s hřídelemi Poldi) se dodávala do Lotyšska, další verze do Turecka a Jugoslávie.
V roce 1932 vzbudila při předvádění pozornost náčelníka hlavního štábu armády
USA, pozdějiproslulého generála Douglase McArthura. Největší m úspěchem
tohoto stroje se však stal v roce 1927 etapový přelet pplk. Skály z Prahy do Tokia.
V polovině 20. letbyla část dodávek zalomených hřídelí určena pro firmu Bayerische
Motoren W erke. H řídele se montovaly do leteckých motorů B M W VI o výkonu
441 kW, které zas používala letecká továrna Dornier do komerčně úspěšných
celokovových dopravních hornoplošníků Dornier Merkur.Ten ustavilod
února 1925 řadu rekordů. Pati
ř lmezi ně vytrvalostní rekord se zátěží 500 kg, týž
rekord se zátěží 1 000 kg, a s nimi byly spojeny irekordy výškové a rychlostn.
í
V roce 1926 si Dornier Merkur zvolila pro výzkumnou expedicinad Afrikou švýcarskofrancouzská výprava. Stroj pilotoval Švýcar W alter Mittelholzer,výpravy
se dál účastnilfrancouzský geolog Gouzy a švýcarský geograf Heim. Expedice
zkoumala mo žnostipravidelných poštovních a leteckých linek, fotografovala
a mapovala řadu dosud bl
í ých m íst, shromažďovala geologické vzorky. Trasa
vedla nejprve povodí m Nilu přes Chartú m k Viktoriinu jezeru, pak pokračovala
k jezerů m Tanganjika a Njasa. Mittelholzer jako první na světě přelétlKilimandžáro
a 20. února 1927 dorazildo Kapského M ěsta.
Na počátku 20. letse mezi stálé odběratele zalomených hřídelí z mechanických
provozů zařadila milánská motorářská a automobilová továrna Isotta Fraschini.
V září 1925 od ní obržela Poldina huť atest,v ně m ž se pravilo, že motor
Isotta Fraschinis hřídelí a ojnicemi z oceliP OLDI VICTRIX dosáhl rekordních
16 milionů otáček při střední m zatížení po dobu 150 hodin.A pak přišla další
zpráva, potvrzujc
í í kvality hřídelí v motorech Asso, dodaných pro létajc
í í člun SavoiaMarchettiS–55 „Santa Maria“ markýze Franceska De Pineda. Jednalo se
o etapový přelet jižního Atlantiku s přistání m v Buenos Aires, letna sever jihoamerický m
kontinentem a Karibský m mo ře m přes USA, odkud se chtěl markýz
vrátitpřes severní Atlantik do Evropy. Impozantní cestu však „Santa Maria“ nedokončila,
nešťastnou náhodou shořela ve Phoenixu …
Pod číslem 361 se dochoval ve výkresové m archivu divize hřídele Strojren
í
Poldi
výkres šestkrát zalomené hřídele L5 pro Junkers Motoren Bau Dessau. Z obrobny
hřídelí se tento typ dodával prvně roku 1927 a do roku 1928 dosáhl počet
vyrobených kusů dvou stovek. H řídel,vestavovaná do šestiválců Junkers L–5
o výkonu 228 k W je snad nejpozoruhodnější hřídel,
í jakou mechanické provozy
Poldiny hutě vyrobily.Jak dokládají další prameny, byla použita v letounu, který
první na světě překonal bez mezipis
ř tání Atlantický oceán v opačné m směru,
než letělLindbergh, tedy z Evropy do A meriky. Jednalo se o letoun Junkers
W –33 „Bremen“ s posádkou von H ünefeld, Köhl a Fitzmaurice, který startoval
z Dublinu a přistál po 3500 kilometrech na ostrůvku Greenly Island v průlivu
mezi Newfoundlandem a Labradorem.
S hřídelemi P OLDI jsou spojeny ikdysi legendární přelety eskader létajc
í ích
člunů italského generála Balba. Jednalo se o modernizované Savoie-Marchetti
S–55, tentokrát s motory Fiat. První se uskutečnilna přelomu let1930 a 1931
na trase Ří m-Rio de Janeiro, druhý na trase Ří m-Chicago.
V roce 1934 obdržela Poldina huť od firmy W alter zprávu, že hřídele z Kladna
byly zastavěny do tří vzduchem chlazených hvězdicových motorů W alter Bora
147 k W (200k),použitých na tech
ř
akrobatických strojch
í Aero A–200, s nimiž
československý tým zvt
í ězilna Challenge Cup. O rok pozdějizveřejnila Poldina
huť dopis, který v čísle 7/1935 reprodukoval „Walter Bulletin“:
„Létá m W alter Pollux IIuž dva roky a chtěl bych obzvlášť zdůraznit,že navzdory
vysoké mu zatížení motoru při akrobatických letech se nikdy neobjevila
jakákoliv porucha.
Jistota v naprostou spolehlivost motoru m á obrovský význam. Pocitbezpečnosti
přispěl k tomu, že jsem dokázal zvt
í ězitv těžké konkurenci na pařížské m
mistrovství světa v letecké akrobacii.“
Dopis odeslalz Kasselu ně mecký letec a konstruktér Gerhard Fieseler,čerstvý
mistr světa v letecké akrobacii,vt
í ěz soutěže konané ve Vincennes u Paříže v létě
1934. Firma W alter zároveň potvrdila, že hřídel a další součástimotoru byly dodány
Poldinou hut.
í Výše uvedený motor W alter Pollux II340/450 k byl zamontován
do Fieselerova speciálního akrobatického stroje F–2 Tiger.
Jak Poldina huť při příležitostizveřejnění Fieselerova dopisu neopomněla zdůraznit,
na už zm íněné m mistrovství ve Vincennes se jako čtvrtý um ístilštábní
rotmistrFrantišek Novák a na osm é m štábní kapitán A mbruž. Oba na této soutěži
létalina Avich
í B 122 s motory W alter Castor II191 k W (260 k). H řídele pro
motory pocházely opět z obrobny hřídelí Poldiny hutě.20)
T ru b k y a p ří s tro je
V roce 1931 vzniklv částielektromechanické dlny
í
v těsné m jihovýchodní m
sousedství pozdější mechaniky 1 provoz označený jako Rohrwerk, trubkárna,
která začala vyrábět svařované korozivzdorné trubky různých tvarů a chladicí
hady pro chemiiipotravinářstv.
í Kolem roku 1933 si nechaly australské fililky
á
Poldiny hutě v Melbourne a v Sydney vyrobitna m ístní veletrh vzorové mlékárenské
odparky a také první mlékárenskou automobilovou cisternu. V ýrobky
m ěly úspěch a kladenské provozy rozšířily produkci z nerezavějc
í ích plechů
o provoz Apparatenbau, výrobnu přístrojů
Sortiment výrobny přístrojů byl členitý a řídilse spíše zakázkou či poptávkou
než pevně ohraničený m výrobní m programe m. Rodily se tu kotle pro velkokapacitní
kuchyně, destilační aparáty pro farmaceutiku a chemii,vakuové přístroje
pro konzervárny a od roku 1934 ihašple, barvicí aparáty pro textilní prů mysl.
Apparatenbau se stala ivyhledávanou a velmi m ó dní dlnou
í
pro řadu architektů.
Prvky zde vyrobené ozdobily řadu veřejných budov, instituc,
í kulturních center
isoukrom ých staveb z 30. let.Zábradl,
í m říže, částisvt
í idel,rá my výkladních
skřín,
í bankovních přepážek, portálů, dekorativní prvky, firemní nápisy a mnoho
dalších doplňků, to vše vznikalo dle zá m ěrů architektů zde. Zvnějšku izevnitř
byly antikorem z Apparatenbau vybaveny pražské obchodní domy Ara a Teta
itěsně před válkou dokončená B ílá labuť, luxusní obchody na N árodní třídě, Příkopech
iv dalších centrálních částech hlavního m ěsta, Pensijní ústav na Žižkově,
nové budovy bank a spoi
ř telen v celé ČSR.21)
V roce 1937 dostala Apparatenbau zakázku zcela ojedinělou a nadm íru čestnou.
Vláda ČSR vykoupila od Nizozemského království nenápadnou valonskou
kapliv Naardenu, m ísto posledního odpočinku Jana A mose Ko menského. Reprezentativní
a pietní renovací interiéru byl pověřen architekt Ladislav Machoň,
68 S L Á N
SKÝO BZO R
žák Fantův a Kotěrův. Ministerstvo veřejných prací zadalo podle Machoňova požadavku
výrobu m říže icelé závěsné konstrukce vitráží a malovaných oken Poldině
huti.Šttek
í
s nápisem „Poldina huť, Praha“ dodnes připom íná v Ko menského
kaplijejí podl
í na tomto dle
í .22)
Pancéřka
Tento provoz vzniklv Poldině hutiv roce 1926 v souvislostise zavádění m nových
typů obrněných automobilů do čsl.armády. O ti
ř roky pozdějidostala pancéřka
od Škodových závodů objednávku s názvem „Materiálpro turbinovou loď“.
V československých pom ěrech to byla dodávka skutečně výjimečná. Obsahovala
kompletní pancéřování pro jedinou československou obrněnou válečnou loď,
dunajský monitor President Masaryk. Plavidlo m ělo m ít výtlak 180 t,délku
47,5 m, rychlost 35 km/h a hlavní výzbroj čtyř děl 66 m m ve dvou pancéřových
věžích. Zakázka obsahovala „vnější obal,palubu, pancéře k oknů m, pancéře pro
kuchyň, velitelskou věž a další“.
Na počátku 30. letvýroba pancéřky rostla. Dodávalo se pro obrněné automobily
OA vz. 30, tančíky vz. 33 a lehké tanky LT vz. 34. V sle
í pancířů do 30 m m
Dunajký monitor „President
Masaryk“ (pancéřování
Poldi)
si Poldina huť vybudovala v Č SR bezkonkurenční postaven,
í teba
ř
že se o další
velké dodávky pro lehký tank LT vz. 35 dělila na polovinu s Vítkovický m horní m
a hutní m těžířstvem. V pancéřce se rodily v dalších letech korby a věže pro další
prototypy československých tanků, předevší m pro prototyp lehkého tanku
LT 38. V archivních dokladech najdeme objednávky na nejrůznější prototypy.
Vyrábělo se tu pancéřování pro P Ú V P1 a P2, pro útočný vůz V8H, pro útočný
vůz Š–II–b, pro tančíky TNH a ŠIP. Pod zkratkami se skrývají prototypy lehkých,
obojživelných a středních tanků Škody iČ KD, z nichž vznikllehký tank vz. 38
istřední tank vz. 39, který se už do výzbroje nedostal.23)
N a o b r a n u re p u b l i k y
Výroba pro armádu však byla mnohe m širší a její velká část procházela mechanický mi
provozy. U ž v roce 1934 vypracovala Poldina huť na žádost Ministerstva
národní obrany me morandum, shrnujc
í í její dodávky pro vojenské účely.
Z něj vyplývá, že Zbrojovce Brno, Zbrojovce Strakonice a Janečkově továrně
na zbraně v Praze dodávala výkovky hlavní všech ráží do 20 m m a ocelina součástky
pěchotních zbran.
í Muniční m továrná m Škoda, Sellier,Se mtín, Falknov,
Ústí a jiný m dodávala ocelina jádra a pláště střel,ocelipro dělostřelecké a ruční
granáty a lisovací nářadí k nim, pro továrny W alter,Letov,Avia, ČKD, Škoda,
Tatra a další vyráběla součástky letadlových motorů (hřídele, ojnice, válce,
kroužky, sedla, hřídele vačkové, převáděc,
í čerpac,
í propelerové, vrtulové náboje,
pístní čepy, ventily,pružiny, výfukové roury, dráty,napínací lana, přední nápravy,
půlky zadních náprav, plechy na podvozky, rá my, články housenkových
pasů, řetězy a kola) v hotové m, předpracované m či kované m stavu, nástroje pro
zbrojní výrobu všech druhů, dráty a mnoho dalších. Patentově m ěla huť například
chráněnu výrobu polotovarů na československé armádní přilby, charakteristické
svý m hřibovitý m tvarem.
Hlavně pro pěchotní zbraně se z Poldiny hutě dodávaly ať již v kované m či
strojrensky
í
předpracované m stavu ke všem standardní m zbraní m menších ráží,
k pistolivz. 24, pušce vz. 24, lehké mu kulometu vz. 26 itěžké mu kulometu
vz. 24 a vz. 36.
Obrobna hřídelí pracovala na plné obrátky a kryla potřebu jak pro motory nákladních
vozidel a tahačů, tak pro čs. tanky a obrněné automobily.Značnou
část produkce tvoi
ř ly dodávky hřídelí všech typů pro licenční motory HispanoSuiza 12 Ydrs, zastavované do sthac
í
ích dvojplošníků Avia B– 534. Pro Aviise
dodávaly hřídele k motorů m licenčních bombardérů Avia B–17 (původně sovětský
SB– 2) a Aero M B– 200 (francouzský Marcel-Bloch M B 200).
P érovna vyráběla krom ě listových per pro výše uvedenou automobilovou
a obrněnou techniku pružiny pro ruční idělostřelecké zbraně a krom ě toho se
stala specializovaný m výrobcem pružin k ventilů m leteckých motorů.24)
We h r m a c h t - L u f t w a f f e
Od jara 1939 byla Poldina huť zcela podřízena válečné ekonomice. Hlavní m
odběratelem se stala ně mecká armáda, hlavní výrobní náplní tzv.W-L program.
N ázev v sobě obsahoval výstižnou zkratku: W ehrmacht-Luftwaffe. Běhe m války
byly dokončeny moderní mohutné haly pancéřky a zahájila se stavba další obrobny
hřídel.
í
Nosný výrobní program pancéřky zahrnoval po 15. březnu 1939 nejprve kompletně
slcovan
í
é pancéřování pro pod označení m Pzkpfw–38(t) dál vyráběného čes70
kého lehkého tanku LT 38. Pak přišly velké série obrněných vozů Sdkfz–251 D. Po
dokončení výstavby pancéřky se počítalo až s 400 kusy pancéřování m ěsíčně. V álku
končila pancéřka velký mi sériemi pro stha
í č tanků na podvozku LT–38, PzJ
38(t)„Hetzer“.Boční pancéřové plechy pro posledn,
í v roce 1945 už nedokončenou
sérii„Hetzerů“ ostatně sloužily jako podkladnice ve skladu ingotů za válcovnami 6
a 7 ještě v roce 1995.
Archivní materiály dále dokládají výrobu pancéřování pro stha
í č tanků Starr
38, obrněný SdKfz 250 B a exportní varianty na bázi lehkých tanků LT–35
a LT–38: typ R–1 pro Ru munsko, typ LTH pro Švýcarsko a Peru,AH–IV pro Irán
či TNH–P–S1 pro Slovenský štát.Ne nepodstatná byla iprodukce pancéřování
nádrží, motorů a kokpitů pro letadla. Konkrétně se jednalo o Heinkely He 177
a He 219, různé varianty Messerschmittů Bf–109, Bf–110, Me 210 a Me 410
a pro Dorniery Do 217 a Do 335.
V nově vybudované hale pro provoz appretury se produkce zam ěřila zejména
na nástroje a formy pro výrobu munice. Izde zbrojní výroba rostla, zejména o lapače
zplodin a výfuková potrubí letadel,zvláště cvičných sthac
í
ích letounů Arado.
Hotově se tu opracovávaly hlavně pro protiletadlové soupravy ráže 3,7 cm
k flaků m LIG 18.
Obrobna hřídelí vyráběla prakticky pouze pro potřeby Luftwaffe. Jestliže její
produkce činila roku 1938 kolem 130 hotově opracovaných hřídelí m ěsíčně,
stoupla do poloviny roku 1943 na 400 kusů. Uvažovalo se, že do konce roku se
výroba zvýší m ěsíčně na 700 kusů. Odbytově se jednalo předevší m o dodávky hřídelí
pro Junkerse (v roce 1943 odebráno cca 12 000, v roce 1944 cca 10 000 hřídel)
í,
pro Mitteldeutsche Motorwerke (v roce 1942 cca 6 000 kusů) a o dodávky
motorových válců pro B M W (v roce 1941 cca 40 000 kusů). Existovaly odběratelé
menší, výše uvedené firmy však tvoi
ř ly hlavní objednávkovou náplň. Pokud by
chtěl někdo stanovittypy letounů, v nichž se tyto strojrensk
í
é výrobky objevily,
musel by ocitovat většinu sériových sthac
í
ích a bombardovacích typů Luftwaffe.
Výrobna přístrojů se soustřeďovala na částipodvozků pro letouny Arado 96,
duplikátorové kotle na výrobu výbušnin, nádrže letadel a částivýfukových potrub.
í
Pokud m á být výčet zbrojní výroby úplný, nelze zapomenout na 10 000 kusů
sodíkem plněných leteckých ventilů z Poldi Cho mutov v roce 1942. Tato výroba
po dostavbě stoupla v roce 1943 na 80 000 kusů. D ále zde bylo vyráběno na
100 telektrod k sváření pancířů.25)
P ři takové šíři válečné produkce m ěla Poldina huť štěst,
í že se jí spojenecké
nálety (s výjimkou pobočného závodu Cho mutov) vyhnuly.
Poválečné zm ěny pak přinesly zastavení výroby pancéřky. V ětšina ostatních
provozů se přeorientovala na m írové podm ínky a zčástiina předválečné zakázky.
Vývoj po roce 1948 přinesl však delimitace některých výrob mimo Kladno
(pérovna, spojky tool-joints, atp.).V ýroba nástrojů, válců k válcování za studena
a zalomených hřídelí však tvoří dodnes výrobní program Strojren
í
P OLDI,
spol.s r.o.,firmy privatizované na počátku 90. let20. století z bývalých tzv. mechanických
provozů.
Poznámky:
1) Sto letkladenských železáren. Praha,
Práce 1957
2) Zeitham mer, K.: 125 let
Kladensko nučické dráhy. Železničář
21–22/1983
3) Kovařík, J.:Karl Wittgenstein. Slánský
obzor,ročník 7, rok 1999
4) Týž: Založení a počátky Poldiny hutě
v Kladně. Z dějin hutnictví sv. 14. NT M
Praha 1986
5) Entwickelung der Poldihütte seitder
Gründung bis Ende 1920, P H Kladno, bez
data. (dále jen „Entwickelung“).
6) Státní oblastní archiv Praha (dále jen
StOA), podnikový archiv Poldi Ocel,
obchodní korespondence do roku 1914.
K zm íněný m automobilů m viz např.
Hrubec, K.: Rychlost,hřích stolet.
í
Olympia, Praha 1978. Podrobnější
dokumentaci obsahuje korespondence
s Daimler Benz Museu m, Stuttgart,
archiv muzea Poldi.
7) Allgemeines über die Poldihütte (Zpráva
z r.1943 pro H G W), archiv muzea
Strojren
í
Poldi.Veselý, K.: Historie
kovárenské výroby a mechanického
opracování v Poldině huti1889 až 1970,
rkp. Pracovního výboru pro D ějiny
hutnictví železa při TEVU H, kopie archiv
muzea Poldi.
8) Entwickelung …, c. d., K. Veselý, c. d.
Sortiment ukazují Poldi Nachrichten
5/1927.
9) Entwickelung …, c. d., dále fotoarchiv
muzea Poldi.Srv. K. Veselý, c. d. K typů m
lodí viz Almanach für
K. u. K. Kriegsmarine, Wien 1906–1907.
D ále např. Sieche, E.F.:Die
Schlachtschieffe der K. u. K. M arine.
Marine-Arsenal,Band 14, Podzun-PallasVerlag, Friedberg 1991, či Lenton, H.T.:
W arships. London 1970.
10) Viz materiály v pozn. 6. Typově viz:
Casucci,P.:Le guide des voitures
anciennes (1905–1939). F. Nathan, Paris
1980, dále Porázik, J. – Oravec, J.:
Veterány (Automobily z rokov 1885–1940)
Alfa, Bratislava 1987, nebo týž: Pretekové
automobily.Alfa, Bratislava 1988.
11) StOA, podnikový archiv Poldi Ocel,
obchodní korespondence do roku 1914
12) Tamtéž. D ále Poldi Nachrichten
6/1934 a Poldi Nachrichten 5/1925.
13) Balej,J.:Etrich Taube, Letectví
a kosmonautika 13–14/1984, Týc, P.:
Hans Grade a jeho letadla, Letectví
a kosmonautika 5–6/1983. Originál
Grade Eindecker A s motorem ihřídelí je
vystaven v Deutsches Museu m M ü nchen.
14) StOA, podnikový archiv Poldi Ocel,
obchodní korespondence do roku 1914.
Určitý m paradoxem se stalo, že
vzducholoď se součástkami z Kladna
nasadiliItalové do bojů ihned po
vyhlášení války Rakousko-Uhersku v roce
1915. Typ „V“ vykonával hlídkovou službu
nad Jaderský m mo ře m a nálety narušoval
činnost rakousko-uherského ná mořnictva
ijeho základen. Právě vzducholoď, pro níž
byly dodány hřídele poldovských
mechanických provozů, byla sestřelena
během náletu na hlavní ná mořní
rakouskou základnu Pula dne 5. srpna
1915.
15) Entwickelung, c.d. D ále Kastenm üller,
A.: Das W erk Kladno 1911–1936, Poldi
Nachrichten 8/1936.
16) Kartotéka zákazníků a dodávek
k archivu výkresů divize hřídele, Strojrny
í
Poldi,spol.s r.o.,Kladno
17) Poldi Nachrichten 5/1925. Seznam
zákazníků viz ls
í tkovnice k archivu
výkresů divize hřídele, Strojrny
í
Poldi,
spol.s r.o.,Kladno. Typově k letounů m
např.: Kroszowski,T.:Sa moloty
mysliwske piervszej wojny swiantovej.
W arszawa 1986.
18) Poldi Nachrichten 1925–1939
19) Veselý, K.: c.d.,Poldi Nachrichten
1925–1939, Ex-Poldi Nachrichten
1951–74 (archiv m uzea Strojren
í
P OLDI).
K mostu v Sydney viz zvl.zprávu v Poldi
Nachrichten 7/1932, kde je otištěn
referenční článek z časopisu „The
Australasian Engineer“.K m ostu a podlu
í
Poldiny hutě viz nejnovějirovněž čas.
Architekt 12/2000.
20) Tamtéž. K vlastní m rekordní m letů m
viz seriálF. Kuníka „Po stopách
dálkových přeletů“ (Letectví
a kosmonautika 1984–1985), dále např.
Dollfus, Ch-Bouché, H.: Histoire
de l’aéronautique. Paris 1932. K letu
„Bremen“ nejpodrobnějiHotson,F. W.:
Bremen. CA NAV Books, Canada 1988.
Srv. korespondenci s Henry Ford
Museum, Dearborn-Michigan (v ně m ž je
tzv.„Bremen II“),archiv m uzea Strojren
í
P OLDI. V ýkres hřídele a soupis dodávek
se nalézá v archivu výkresů divize hřídele
Strojren
í
P OLDI.
21) Poldi Nachrichten 1925–1939
22) Rasch, A.:Anticorrostahl im
Co menius-Mausoleum in Naarden. Poldi
Nachrichten 5/1937.
23) Allgemeines über die Poldihütte, c.d.
D ále StOA Praha, archiv P OLDI O C EL,
fond PH, pancéřka. K tanku LT vz. 35 viz
např. Francev, V. – Kliment,Ch. K.:
Škoda LT vz. 35. Nakladatelství M BI,
1995. K monitoru President M asaryk viz
Grégr,R.: V álečná loď President Masaryk.
HP M 6/1992, a týž: Bechelaren, osud lodi
President Masaryk po roce 1938. H P M
9/1992.
24) Praha, archiv P OLDI O C EL, fond PH,
G Ř, korespondence s M N O. Ve starší
literatuře existují zají mavé zm ínky
o dodávkách Poldiny hutě např.
v publikacích Šáda, V.: Československé
ruční palné zbraně a kulomety, Naše
vojsko 1971, či Holub, O.: Československé
tanky a tankisté, Naše vojsko 1977, nebo
N ě me ček, V.: Československá letadla 1,
Naše vojsko 1983. Pokud jde o typy
leteckých hřídel,
í byly poslední dodávky
mechanických provozů Poldiny hutě před
okupací určeny na prototypy m oderních
československých jednoplošných stíhaček
Avia B–35 .Dodávky pro prototyp
a dvanáct sériových Avií Av 135, už přišly
pozdě. Spadaly do období po okupaci
a všechny stroje dostalo bulharské carské
letectvo, které je pojmenovalo Ljastovica,
Vlaštovka, a zařadilo do protivzdušné
obrany Sofie.
25) Tamtéž, korespondence G Ř s H G W,
dále spisy Pancéřka. Celkově k válečné
produkci viz:Allgemeines über die
Poldihütte, c.d. K typu IAR 80/81 viz
Velek, M.: IAR 80/81, Letectví
a kosmonautika 1–2/1984.
IRENA VEVERK OVÁ
Gy mnázium
v Kladně – s to le tý
jubilant
Kladno, v druhé polovině 19. stol.již moderní prů myslové m ěsto, potřebovalo
vybudovat chybějc
í í intelektuální zázem í, představujc
í í mimo jiné ipůsobení
střední školy.Zájem o zřízení české reálky projevovalipředstavitelé m ěsta již
v polovině stolet.
í V ídeňské ministerstvo školství si dalo na čas a povolilo založení
školy až výnosem z 25. října 1899. Zřizovatelibyly stanoveny povinnosti
vůči nově vzniklé mu ústavu. P ředevší m se jednalo o zajištění příslušných prostor
pro výuku. N ásledně pak vystavěti budovu tu i s pozemkem stavebním nejpozději
do tří let od doby otevření první třídy počínajíc, eraru k neobmezenému
a bezplatnému využívání břemen pustou přenechati a budovu uvedenou na útraty
obce stále v dobrém stavu udržovati. Tato budova, kterou obec král. hor. města
Kladna pro umístění reálky by postavila, bude vedle nutných učeben obsahovati
síň duchovní s výklenkem pro oltář, nejméně dvě kreslírny s potřebnými
kabinety, modelovnou, učební síň pro fysiku s fysikálním kabinetem a pracovnu,
síň k vyučování lučbě s chemickým kabinetem a laboratoř pro učitele a žáky, přírodopisný
kabinet s pracovnou, zeměpisný kabinet, knihovnu učitelskou, knihovnu
žákovskou, ředitelnu s předsíní, sborovnu, náležitě rozsáhlou tělocvičnu
s místností pro učitele a šatnou pro žáky, byt pro řiditele a byt pro školníka, konečně
potřebné místnosti sklepní a půdy a musela by dále s hříštěm pro žáky školy
reálné a pak, byl-li by jen poněkud možným s botanickou zahradou spojena
býti.1)
P ředstavitelé obce pokládalizřízení školy za velký úspěch. V budově s čp. 1438,
původně mateřské škole, byly nalezeny prozatí mní prostory pro výuku. Kladenská
sokolovna díky své blzkost
í
iposloužila pro potřeby výuky tělesné výchovy. Tí m
byly splněny podm ínky pro přijetí prvních posluchačů. Starosta M U Dr. Jaroslav
Hruška2) obdržel 8. srpna 19003) povolení otevřít v první m ročníku dvě třídy. Do
funkce ředitele byl jmenován František Bělohlávek4) a jako první učitelAntonín
Turek5).
P řijí mací zkoušky, vypsané na dny 15. až 17. září 1900, úspěšně vykonalo sedmdesát
osm žáků. V ěk chlapců se pohyboval od jedenáctido patnáctilet.P ří mo
v Kladně m ělibydliště pouze čtyice
ř t ti
ř žáci.Jeden pocházel až z Ru munska6).
Mezi zapsaný mi studenty prvního ročníku najdeme vedle žáků hlásících se
k náboženství katolické mu ievangelky
í a chlapce vyznání izraelského 7).
Dva pedagogové nemohlizajistitvýuku ve všech předm ětech v profesionální
kvalitě, a proto již 8. prosince 1900 bylijmenováni další vyučujc
í í 8).
Pedagogové budovaliprvní školní sbrky
í . Postupně vznikaly školní knihovny,
a to učitelská, žákovská, knihovna chudých, sbrka
í
školních učebnic, sbrky
í
zem ěpisné,
dějepisné, přírodopisné, sbrky
í
pro kreslení a m ěřičstv.
í Za povšimnutí
jistě stojí iten fakt,že v okolí školy byla zřízena botanická zahrada9).
74 S L Á N
SKÝO BZO R
Již v první m roce se ukázala potřeba systematicky podporovat při studiu nadané
chudé žáky. Ředitelškoly František B ělohlávek připravilstanovy podpůrného
spolku, ale nemoc mu nedovolila ukončitzapočatou práci.Profesoi
ř dokončili
přípravu stanov, které se staly podkladem pro povolení spolku s názvem Spolek
ku podporování chudých studujc
í ích c. k. státní reálky v Kladně.10) 1. února
1903, bezprostředně po schválení stanov, se konala valná hromada spolku, na
níž byl zvolen za prvního předsedu M U Dr. Jaroslav Hruška11).
Škola byla koncipována od svého založení jako ústav postupně se rozvje
í jc.
í í
Podle ministerského výnosu došlo k její mu naplnění až ve školní m roce
1906–1907. Chybějc
í í školní budova mohla být tedy v klidu vyprojektována a vystavěna
pří mo pro potřeby školy.
Ve školní m roce 1906–1907 postoupiližáci do maturitního ročníku. První maturanti
skládalizkoušku z dospělostijiž v nově dostavěné budově. Jistě ipo letech
bude zají mavé uvést, jak maturovaliprvní studentikladenské reálky. Do
prvního ročníku v roce 1900 bylo přijato celkem sedmdesát osm posluchačů.
B ěhe m dlouhých sedmi letodešlo padesát šest studentů12).V roce 1907 bylo
k maturitní m zkoušká m přihlášeno tice
ř t čtyi
ř posluchačů. Z původně přijatých
v roce 1900 jich bylo dvacet dva a v řádné m termínu odmaturovalo dvacet. Z těchto
dvacetiposluchačů odmaturovalidva s vyznamenání m -Zdeněk Dlabač13)
a František Pešek14).Mezi první mi absolventy najdeme několik pozdějších ředitelů
podniků, továrníků, ředitelů škol ivysokých státních úředníků. P řestože byla
kladenská reálka nově vzniklý m ústavem a bez tolik oceňované tradice, našli
všichni její absolventiuplatněn,
í odpovídajc
í í dosažené mu stupni vzdělán.
í 15)
První maturity ve školní m roce 1906–1907 znamenaly definitivní zakotvení
ústavu v kulturní m životě m ěsta.
O stavbě nové budovy bylo rozhodnuto, když žáci kladenské reálky již navštěvovali
kvartu. Prvotní m úkolem bylo nalézt vhodné m ísto pro stavbu16). Na projekt
školní budovy byla vypsána veřejná soutěž, v níž komise rozhodla udělitprvní
cenu autorů m A menovi a Dryákovi,jejichž návrh byl podán pod heslem V áňa.
Definitivní plány na projekt budovy české c. k. reálky v Kladně byly schváleny
18. března 190417).
Stavba byla na základě rozhodnutí obecního zastupitelstva v Kladně18) zadána
kladenské stavební firmě L. a E. Hrabě, kteří prakticky okam žitě, tedy
9. května 190419),započalise stavbou. P ři vydání stavebního povolení nebylo
zcela jasné, jakou plochu bude zaují mat parcela. Bylo teba
ř
ještě dořešitokolí
školy,které m ělo poskytovat v bezprostřední blzkos
í
tibudovy dostatek prostoru
pro hi
ř ště a botanickou zahradu.
Kolaudace novostavby proběhla 12. září 1905 za přítomnostiobou projektantů
a vzhledem ke krátkostitermínu se nelze divit,že komise našla na stavbě ještě
řadu nedostatků, respektive nebyla dostavěna školní kaple a v celé budově
chybělo dokončitosvětlen.
í 20) Do nových prostor se začala škola stěhovat 11. září
1905, ale ani to neprobíhalo bez problé m ů: Stěhování bylo ztíženo ještě tou nepříznivou
okolností, že sbírky neměly dosud potřebného nábytku v budově zatímní
a pro novou budovu začal býti počátkem měsíce září zadáván městskou radou, která
se o nábytek dosud nestarala, až na přímý dotaz ředitele učiněný u starosty
města v lednu 1905. Nové lavice nutně potřebné pro přibyvší VI. třídu také dosud
hotovy nebyly … 21) Kronikář si také posteskl nad kvalitou spěšně vyhotovovaného
nábytku a nad nedokončený m rozvodem elektrické st
í ě v budově. P řes všechny
tyto problé my se začalo pravidelně vyučovat 20. září 1905 v osm hodin ráno.
V ýroba nářadí pro tělocvičnu byla zadána až na podzim v roce 1905 sm íchovské
firmě J. Vyndyše. Firma pravděpodobně příliš nespěchala, protože až
20. července 1906 žádá ředitelo odborné ohledání nového nářadí v tělocvičně.22)
Reálka byla definitivně dokončena na podzim roku 1906, kdy byla 18. listopadu
vysvěcena kaple. Po slavnostní m kázání a m ši starosta města MUDr. Jaroslav
Hruška za přítomnosti hostí, žactva i profesorstva oslovil ředitele poukázav
na oběť, kterou město žactvu přineslo vystavěním budovy, a vyslovil přání zdaru
řediteli i sboru k blahodárnému působení, načež ředitel Fr. Netuka, zminiv se o budově
vynikající sličnou i moderní stavbou a účelným i moderním zařízením pronesl
přání, aby mládež z ústavu odcházející svým vzděláním i odchováním byla městu
ke cti a chloubě 23).
Do poslední fáze zařízení mohlizasáhnout ipedagogové a příznivě ho ovlivnit.
V krátké době se podařilo zaříditučebnu kreslrny
í , jejíž stylovou jednotu m ůže me
ocenitpouze na několika m álo fotografich
í . P ůvodní zařízení učebny bylo dotaženo
do takových detailů, jako polička na křídu a houbu. Za zm ínku stojí dvě
originální židle, které, stejně jako ostatní zařízen,
í pocházely z dlny
í
Vojtěcha Suchardy.
24)
Vzhled kaple sv. K říže byl vylepšen až v roce 1909, kdy byla doplněna malbou
podle návrhu tehdejšího profesora Aloise R ůžičky.25)
Součástí celé stavby byl park, respektive botanická zahrada, jež m ěla svého
správce. První m byl jmenován profesor Josef Kratochvl
í .26) Správce botanické
Zahájení stavby budovy
kladenské reálky – červen
1904
zahrady podával,stejně jako správce kteréhokoliv jiného kabinetu, každoročně
zprávu o stavu arboreta a školních pozemků.
Kladenská reálka pati
ř la do soustavy státních škol s poslání m připravovat budoucí
posluchače pro vysoké školy technické. Pedagogové se snažilivychovat nejen
dobré odborníky, ale ižáky tělesně zdatné. Proto byly pravidelně pořádány
vedle předepsaných hodin tělesné výchovy ilehkoatletické hry, které probíhaly
dvakrát týdně za dozoru profesora.
V ýuka byla doplňována vlastivědný mi vycházkami do nedalekého okol.
í Častý m
clem
í
byla Kožova hora27),lázně Šternberk, Peruc, Vinaick
ř á hora, Budeč,
Říp, Mrákavy, často obce Družec a Doksy. Nechyběly ani výpravy za poznání m
jako exkurse do pivovaru v tehdejší m Stelčovsi 28),návštěva Šnajdrovy tiskárny
v Kladně, Musea království českého29),N árodopisného muzea či zhlédnutí výstav
v Rudolfinu. V přehledu školní činnostinechybí ani pravidelné návštěvy pražských
divadel a několikadenní zájezdy po pam átkách na územ í Čech.
Ve své činnostipokračoval ifond pro nemajetné studenty. Pravidelné finanční
částky pramenily z abiturientských plesů a darů jak od jednotlivců, tak od organizac.
í
Zanedbatelnou položkou nebyly ani finanční přínosy z odborných přednášek
profesorů školy ve prospěch fondu, pravidelně pořádaných pro zájemce
z řad kladenské veřejnosti.Ne majetný m studentů m bylo stále poskytováno zdarma
jd
í lo a v knihovně chudých mohlizískat důležité knihy pro svá studia.
Ještě před první světovou válkou bylo povoleno studovat na reálce idívká m.
První byla zapsána Marie Volfová z Kladna, a to podle výnosu ze dne 20. dubna
1910.
Kolem roku 1911 se poprvé objevilpožadavek přem ěnitreálku v reálné gymnázium.
Tato žádost vzešla z řad rodičů, kteří chtělirozšířita zlepšitvzdělání
svých synů. P ře m ěna nebyla schválena, ale žáci získalimo žnost navštěvovat nepovinné
hodiny latiny a řečtiny, a tí m si rozšířitsvé znalostina úroveň reálného
gymnázia. Nepovinná latina se začala vyučovat ve školní m roce 1912–191330).
Sarajevský atentát 26. června 1914 a následné vyhlášení první světové války
zasáhly do života každé rodiny v habsburské monarchii.Nejinak tomu bylo
iv řadách profesorů a žáků. První zásah se projevilprakticky okam žitě. 19. září
1914 začal nový školní rok a během několika dní se musela škola vystěhovat
a ve školní budově byl zřízen lazaret.Studentise učiliv tehdejší 3. obecné škole.
31) V krátké době začalichybět pedagogové a s pib
ř ývajc
í í mi m ěsíci istarší
žáci.Nelze se divit,že výroční zpráva za školní rok 1915–1916 začíná smutně.
Černě orá movaná stránka je věnována pam átce bývalých učitelů a žáků c. k.
státní reálky v Kladně. Ani výčet vyznamenaných a toho času činných ve vojenské
službě nepůsobí povzbudivě. Potvrzuje to fakt,že se setřel rozdl
í mezi posluchači
a pedagogy. Ve školní m roce 1915–1916 bylo odvedeno tin
ř áct žáků.
V álečná výroční zpráva ná m m ísto poučné odborné statě od některého z pedagogů
přináší pouze dva medailónky jako vzpom ínku na zem řelé pedagogy
Antonína R ůžičku32) a Josefa Michla33).Na dalších stránkách se dovídá me o dobrovolných
akcích profesorů a žáků, jako bylo uspořádání výstavy výtvarných
prací studentů, jejíž výtěžek šel na dobročinné účely.
První m írový poválečný školní rok 1918–1919 byl ve znamení nadějí ze vzniku
samostatného Československa. Ve sboru stále nebyla všechna m ísta obsazena,
protože učiteltělocviku Antonín Fleischmann34) se ještě nevrátilz O mska
a dr.Alois Čermák35) spolu s Janem K řivkou36) odešlina Slovensko, které se stalo
součástí mladé republiky.
Škola m ěla neustále problé my se svojí budovou. …již pátý školní rok vyučovalo
se opět v 3. obecné škole chlapecké. Vlastní budova po zrušení lazaretu přeS
nechána byla Národním výborem kladenskému pluku a od ledna 1919 postupně
plukům legionářů č. 21, 23, 22. Kroky k navrácení budovy byly podniknuty několikráte,
svolána i schůze rodičů, zasláno memorandum oběma ministrům, intervenováno
osobně, ale všechny snahy o navrácení reálky škole tříští se o obtíž
přemístiti vojsko do jiné vhodné budovy v centru města. Doufáme však, že celý
šestý rok nezůstane reálka v cizí budově, neboť jen slabou útěchou nám může
býti, že jiným ústavům vede se ještě hůře.37) Ani v následujc
í í m školní m roce nezískala
reálka svojibudovu zpět.P řesto zástupci školy zasadiliv botanické zahradě
28. října 1919, tedy ve výroční den vzniku Československa, Lípu svobody.
Vzhledem k počtu žáků docházelo ik problé m ů m v harmonogramu výuky.
Škola musela zavést odpolední vyučování.38)
V poválečné m období došlo ke zm ěně ve výuce dívek, které mohly od školního
roku 1918–1919 řádně navštěvovat vyučování39). V následujc
í í m školní m roce,
tedy v září 1919, se poprvé v pedagogické m sboru objevuje žena, Karla Celerinová40),
učitelka češtiny a ně m činy.
Dvacátá léta znamenala pro kladenskou reálku nový příliv žactva. Škola se
vrátila do vlastní budovy, ale prostory nestačily,a tak se ještě vyučovalo ve dvou
propůjčených třídách ně mecké obecné školy.
V roce 1920 se poprvé oficiálně projednával návrh o přem ěně reálky na reálné
gymnázium. Během desetidnů se zabývala m ěstská rada touto problematikou
Počátek výstavby školní kaple –
18. listopadu 1904
dvakrát.V obou případech byl návrh zam ítnut.41) Pedagogové se stále přidržovali
varianty reálky s mo žností výuky nepovinné latiny.
Ke konci školního roku 1924–1925 oslavila škola dvacáté páté výročí své existence.
Dobová výroční zpráva uchovala tehdejší obraz školy,a to jak interiérů,
tak exteriéru. B ěhem uplynulých dvacetipětiletse budova, dříve stojc
í í tak trochu
o samotě, stala dominantou nově vzniklé čtvrti42) m ěsta. D íky fotografií m si
ipo letech m ůže me prohlédnout školní zahradu obehnanou secesní m plotem.
Z interiérů nás zaujmou dokumentární fotografie z retrospektivní výstavy prací
žáků školy,jež byla připravena profesory kreslení Stanislavem Kulhánkem 43)
a Svatoplukem Klrem
í
44).V ýstavu navštv
í ilitehdejší zemský školní inspektor
František Holeček45).
Výtvarné výchově a kreslení se věnovala v tehdejších osnovách větší pozornost
než dnes. Svědčí o tom úvodní stať ve výroční zprávě. Na tomto m ístě připom íná
Stanislav Kulhánek své předchůdce isoučasníky na m ístě profesorů kreslen,
í
zvláště pak zásluhy prvního z nich Aloise Boudy46),k jehož osobě se vztahují následujc
í í
fakta: Reálka kladenská byla prvním ústavem, který měl své programy
upravené typograficky a obohacené reprodukcemi prací žákovských. První program
tohoto rázu byl v r. 1903 a přinesl práce žáků prof. A. Boudy 47). Na jiné m m ístě připom íná
Boudovu metodiku vyučován:
í … za jeho působení byla reálka kladenská
známa již i za hranicemi. Prof. Bouda zařídil kreslírny i modelovnu ideálně a vším
potřebným je dokonale vybavil. V roce 1904 vystaveny byly práce jeho žáků na výstavě
v Bernu, r. 1908 na výstavě v Londýně, zaslány byly též do Berlína, Hannoveru
a jiných měst německých, žádány ministerstvem bulharským pro sofijské školní
museum a nyní jsou majetkem pedagogického musea Komenského v Praze … 48).
Hlavní oslavy se odehrávaly v kladenské m divadle 31. května 1925. P ři této
slavnostní příležitostipoprvé zazněla Kličkova sborová skladba49) komponována
k výročí školy.
B ěhe m studia žáci podnikaliřadu výletů doplňujc
í ích teoretické učivo. P ři výběru
cle
í byl brán zřetelna vzdálenost cle
í podle metodických zásad od m íst bližších,
jako je Poteply,Okoř či Praha, až po vzdálenější m ísta, jako je Tábor, Karlovy
Vary nebo Tatry.Do rá mce kulturních vycházek byla zařazena inávštěva
pražských hřbitovů na Olšanech a na Vyšehradě. Tato vycházka m ěla doplnit
kulturní povědom í žáků stejně jako procházka po pražských pam átkách.
Pozornost byla věnována iprocházká m s přírodovědný m zam ěření m, kdy profesoi
ř
vedližáky nejen do klasické botanické zahrady, ale ido vybraných lokalit
v okolních lesích, aby pří mo na m ístě poznávalifloru v jednotlivých vegetačních
fázích.
Historické vycházky byly doplňkem k učivu jednotlivých ročníků. Prima navštěvovala
dnes opom íjenou lokalitu na Horce. Septima podnikla časově náročnější
výlet,a to až do Bratislavy a na D ěvín.
Dnes archaicky znějc
í í kreslířské vycházky podporovaly estetické ct
í ění u posluchačů
školy,ale zároveň doplňovaly znalostižáků o formy práce v tiskárně, smaltovně
či hrnčírně. V šechny tyto malé podniky byly provozovány v okolí Kladna.
Z doložených zpráv, které psaliposluchači školy do speciální knihy, se většina
těchto akcí lb
í ila a sami studentipřiznávaj:
í … Díky našim pánům profesorům,
kteří mají smysl pro naše veselí a sami se ho účastní, exkurse se nám tolik líbila,
že jenom litujeme, že už takhle nikam nepojedeme. Studentská léta jsou přece jenom
tak krásná! 50)
Škola se neuzavra
í la do sebe. P řijí mala nové technické objevy, jichž mohla využít
ve výuce. Dokladem toho je film, který v meziválečné m období změnilsvoji
tvář. Svět začal dobývat dokumentární film, přibližujc
í í práci a zvyky z různých
m íst planety.Žáci školy navštěvovališkolní představení v kinech dokonce v rá mci
výuky. Celý ústav v biografu Elektra: filmy … Výroba hedvábí. Francouzští námořníci
při cvičení. Cizokrajná zvířata… 51)
Ve tic
ř átých letech se objevilv činnostiškoly nový prvek. 13. března 1931 bylo
ustaveno při kladenské reálce Rodičovské sdružení52).Na ustavujc
í í schůzi byl
zvolen patnáctilenn
č
ý výbor,ve které m zasedalo deset rodičů, čtyi
ř pedagogové
a ředitelústavu. První m předsedou se stal úředník Okresní nemocenské pojišťovny
v Kladně E manuel Sklenář53).Rodičovské sdružení jednak zprostředkovávalo
informace o podm ínkách přijí macího řízení na školu, jednak pom áhalo řediteli
školy při jeho jednáních s m ěstskou radou, a to zvláště v otázkách údržby
a vnitřního vybavení školy. Žáci školy díky tomuto sdružení navštěvovalipravidelně
kladenské divadlo. Rodičovské sdružení zároveň zaštiťovalo kurzy latinského
jazyka a pom áhalo Spolku pro podporu chudých studentů.
Na jaře roku 1935 podal výbor Rodičovského sdružení na základě hlasování
ministerstvu školství a národní osvěty žádost,… aby od školního roku 1935 –36
byly zřízeny při zdejší reálce od páté třídy postupně pobočky reformního reálného
gymnasia.54) Tato te
ř tí žádost o přem ěnu reálky na reálné gymnázium byla úspěšná.
Od školního roku 1935–1936 započala druhá forma studia. Žáci dříve zapsaní
na reálku však dostudovalipodle původního studijního plánu. Úplná přem ěna
ústavu byla ukončena ve školní m roce 1940–1941.
V meziválečné m období byl kladen větší důraz na brannou připravenost posluchačů.
Studentise pravidelně zúčastňovalistředoškolských her. V roce 1932
Školní kaple – aula po své m dokončení –
listopad 1906
byly tyto hry pořádány v rá mci IX. všesokolského sletu v Praze, a to ve dnech 18.
a 19. června za účastitakřka dvou stovek žáků kladenské reálky. Obdobně byly
pořádány Dny brannostipro středoškolskou mládež v rá mci m ěsta. Na reálce
pracoval idorost Masarykovy letecké ligy.
Tradice kvalitní výuky kreslení nebyla narušena ani v tomto obdob.
í Svědčí
o tom dobové výroční zprávy, jejichž grafické úpravy se účastnilipří mo studenti.
Na zadní straně je každoročně uvedeno jméno studenta, jehož práce byla vybrána
na obálku. Mezi autory najdeme V áclava Herala55),Pravoslava Šnajdra56)
iJosefa Kobra57).Je teba
ř
ocenitpedagogické schopnostiprofesora, který dokázal
z mnoha návrhů vybrat ten nejkvalitnější a motivovat ostatní v příští m roce
pro obdobnou práci.Zároveň bylo teba,
ř
aby profesor (v té době Stanislav Kulhánek)
dovedl prvotní návrh do podoby vhodné pro tiskárnu.
V některých výročních zprávách se znovu objevily odborné statě. Za všechny
připomeň me Kvapilovu stať o Františku Balejovi58),jehož dlo
í posmrtně vyšlo za
redakce Svatopluka Machara u kladenského nakladatele Jaroslava Šnajdra.
V ýuka žáků byla, stejně jako v předchozí m obdob,
í doplňována řadou přednášek
připravených odborníky z oboru medicíny, knihovnictví iliteratury.
21. října roku 1934 se konala v zahradě školy slavnost,při které byl odhalen
pomník profesoru PhDr.AloisiČermákovi59),který zem řel v Mukačevě. O existenci
pomníku dnes ví me pouze z dobových článků a fotografií 60).
V ýroční zpráva z roku 1937–1938 začíná vzpom ínkou na zem řelého prezidenta
Masaryka61).Vedle Masarykovy fotografie nalezneme itext projevu tehdejšího
ministra školství a osvěty ze 17. září 1937, kde je připomenut prezidentův odkaz
mladé generaci:Nikdy nezapomeňme na jeho přání, … aby celý československý
národ při správě státu pamatoval na to, že státy se udržují těmi myšlenkami,
z nichž se zrodily … Tato jeho prosba je nám všem drahá a posvátná, její plnění je
a zůstane nám všem povinným životním úkolem… 62)
Na pozadí zářijových událostí 63) roku 1938 stává se Masarykův odkaz trvalou
výzvou obracejc
í í se k české mu národu. Odtržení m českého pohraničí došlo
k nucené mu vystěhování českých obyvatel z těchto oblastí do vnitrozem í. Řada
rodin přišla do Kladna a jeho blzk
í ého okol.
í Školní kronika zaznamenává příliv
nových studentů z pohraničních škol.N ásledný soupis nově přijatých žáků tvoří
prakticky nepřetržitý čtyřstránkový seznam. Idalší lakonický zápis nelze přejt
í
bez povšimnut.
í Jeho obsah vypovídá o ideové m zam ěření druhé republiky:
Podle nařízení zemské školní rady byly dne 1. prosince sňaty ze stěn obrazy presidenta
Dr. T.G. Masaryka a Dr. Eduarda Beneše.64)
Tehdejší kronikář ústavu se v této složité době omezuje na lakonické zápisy,
které svědčí o ovzduší strachu panujc
í í m v celé společnosti.V ýuka byla okam žitě
po 15. březnu 1939 narušena. Budova školy byla opět vyhlédnuta pro
potřeby vojska. Zhruba m ěsíc se vyučovalo v dívčí m ěšťanské škole. O týden později
vojsko opustilo budovu a 21. dubna se výuka vrátila do historických prostor.
8. června byla školní budova opět obsazena, tentokrát říšskou vojenskou
policií v souvislostis vraždou Wilhelma Kniesta. V krátké době byla škola opět
otevřena, protože studentireálného gymnázia nem ělis vraždou nic společného65).
Výuka byla po celou dobu války narušována řadou různých příkazů. Za všechny
vzpomeň me alespoň nařízení zemské školní rady z 5. ledna 1940, podle kterého
byly vyřazeny z knihovny tzv. závadné spisy a závadní autoi
ř .Podle dochovaného
protokolu byla knihovna ochuzena o 122 titulů66) včetně dla
í Jana
Slavíka67).Provoz školy byl ochromen a profesoi
ř byliv zimě roku 1940 nuceni
zvolitformu dom ácího samostudia žáků.68)
Také školní zahrada postupně změnila svojitvář. 14. října 1940 byl odvezen
ká men z pomníku dr. Čermáka69).Koncepce botanické zahrady byla zrušena,
protože v duchu válečné politiky bylo za kaplí ústavu založeno „políčko N árodní
pomoci“ kde se pěstovaly brambory. V ýtěžek z políčka byl odveden úřadů m.
Protektorátní úřady začaly postupně zasahovat nejen do organizace školy, ale
ido obsahu učiva. Život pro žáky iprofesory za války byl obtížný. Za všechno
vzpomeň me nařízení policie, aby všichni studentistředních škol se podrobili
zvláštní mu diktátu, podle něhož bude identifikováno jejich písmo, protože byli
mezi podezřelý mi z autorství urážlivých dopisů hanobících „vůdce a říši“.70)
Zvláště v hodinách dějepisu se obsah učiva postupně m ě nil.Vyučujc
í í se museli
podrobitpřeškolovací mu kursu pro učitele dějepisu českých středních
škol71).N árodnostní útlak pokročilipo formální stránce. D ůkazem bylo zavedení
dvojjazyčných třídních knih.72)
To ovšem byly pouhé epizody protisituaci,která nastala v protektorátu po
27. květnu 1942, po atentátu na zastupujc
í ího říšského protektora v Čechách
a na Moravě Reinharda Heydricha.73) 9. června večer bylo vydáno nařízení vyklidit
okam žitě budovu gymnázia. Na ti
ř dny byly přerušeny právě probíhajc
í í maturitní
zkoušky. 11. června vydal Okresní úřad v Kladně další nařízen,
í jímž se
zastavilo na dobu neurčitou vyučování na všech školách74).Kladno prožívalo
spolu s nedalekou obcí Lidice jednu z nejsmutnějších kapitolčeské historie.
Situaci ve m ěstě a v okolí popsal v jedné ze vzpom ínek ing. Otokar Havln:
í
O ohni v obci jsme se dozvěděli už ráno od mlíkařky, která dovážela z nedalekých
Třebusic na vozíku mléko. Do školy jsme se už nedostali, budova byla uzavřena
a přichystána navožením slámy do tělocvičny pro ubytování žen a dětí, přivážených
z Lidic. 12. června odpoledne jsem byl u gymnasia v poboční ulici na hodině
němčiny … Když jsme měli po hodině vyjít z úzké uličky ke gymnasiu, bylo zatím
celé okolí strážníky uzavřeno a nesmělo se vyjít na ulici. Němci právě odváželi
z gymnasia pryč vytříděné ženy a děti … O osudu lidických žen a dětí se tehdy nic
nevědělo… 75).
V tělocvičně školy,kam byly matky a dětideportovány, se většina žen se svý mi
dětmi rozloučila navždy76).Mezi zastřelený mi mu ži byl isedmnáctiletý student
gymnázia Karel Stříbrný77).
P řerušené maturitní zkoušky pokračovaly 12. června, ovšem v hotelu Bílý beránek,
kde v tento den odmaturovaliposlední posluchači.
B ěhe m válečných letbyla výuka narušována další mi nařízení mi. Žáci museli
pom áhat v lesnictví izem ědělstv.
í Vrcholem bylo pracovní nasazení žáků do
Říše: Dne 20. ledna byli Úřadem práce v Kladně zařazeni do práce žáci a žákyně
narozené r. 1924. Nasazení žáci tř. VIII.a a VIII.b odjeli na práce do Říše a to většinou
do Junkersových závodů v bývalých přádelnách v Sa sku ve čtvrtek 27. ledna
1944.78) Mladší spolužáci pokračovaliv pracovní pomoci v rá mci m ěsta, jako
byl soupis ovocných stromů ve Velké m Kladně či vydávání poukázek na cukr.
K úplné mu narušení výuky došlo na jaře posledního válečného roku. 9. března
1945 byla škola vyklizena a úkoly žáků m pedagogové zadávalivždy v pátek
v tehdejší m kině Korso79). Forma dom ácího studia pokračovala až do poloviny
dubna. Tehdy se začaly učitpouze nižší ročníky, ale iv těchto případech byla
výuka narušována pravidelný mi letecký mi poplachy. V polovině dubna přešla
škola již poněkolikáté na formu samostudia a pouhé ukládání dom ácích úkolů.
V revolučních dnech budova gymnázia opět posloužila vojsku. 6. května se
stala sídlem velitelství praporu československého vojska. Druhý den revoluce za
zpěvu hymen, průvodů na Růžovém náměstí 80) k improvizovanému pomníku T. G.
82 S L Á N
SKÝO BZO R
Masaryka 81), pokračovalo odstraňování německých nápisů. Kol projížděla auta
Vlasovců ku Praze, odkud se rozhlasem ozývalo volání o pomoc. Vedení města začalo
zdlouhavé jednání s rakouským velitelem plk. Braunem o odzbrojení německé
posádky. V Sokolovně se jednotka studentů rozšířila na silniční prapor. Ještě
v noci jsme byli vyzbrojeni puškami dovezenými z rakovnické Stadionky, pancerfausty
z obsazeného obrněného vlaku. Po úplné kapitulaci německých vojsk odzbrojení
dokončila Rudá armáda.82)
Rudá armáda přijela do Kladna 10. května. Situace ve m ěstě se postupně stabilizovala.
Pravidelné vyučování začalo 29. května 1945, a to v nejvyšších ročnících.
Ve všech třídách se začalo vyučovat takřka o m ěsíc později,tedy 25. června.
Provoz školy byl zajištěn ve dvojsměnné m vyučován.
í Pedagogové se snažili
dohnat promarněné m ěsíce. Hlavně se jednalo o osud osm ých tříd, které ukončily
docházku 19. července a do školních lavic se vrátily 20. srpna. Porada o třídách
osmých byla dne 13. září 1945. Vysvědčení žákům třídy osmé bylo vydáno,
výsledek porady oznámen dne 15. září a žáci byli ze školy propuštěni … 83).
Nový školní rok chtělizahájitpedagogové již v poklidu m írových dn.
í M írové
přijí mací zkoušky podstoupiliuchazeči o studium ve dnech 10.–11. září 1945.
Zahajovací porada profesorského sboru, kam opět nastoupilo iněkolik penzionovaných
profesorů84),aby byla zajištěna odborná výuka, proběhla 25. září.
Prakticky okam žitě po zahájení školní výuky, dne 25. října, byla vrácena na
původní m ísto a znovuodhalena pam ětní deska dr.AloisiČermákovi.85)
První poválečný 17. listopad byl Ministerstvem školství a osvěty vyhlášen jako
prázdniny, aby se studentimohlizúčastnitmanifestace na Václavské m ná m ěst.
í
Jinak se škola zcela soustředila na výuku a výchovu svých studentů. Dochované
zápisy informují o běžných pedagogických problé mech.
V předvečer prvního výročí osvobození byla připravena Studentská akademie86).
V aule školy předvedlistudentislavnostní program, sestavený z veršů
a hudby českých autorů87).Daleko smutnější byla následná červnová vzpom ínka
na lidickou tragédii.Mučedníků z Lidic bylo vzpomenuto smuteční vzpomínkou
7. června 1946. V 7 hod. byly zpívané zádušní bohoslužby za dobrovolné účasti
žactva ve školní kapli. Vlastní tryzna za zastřelené hrdiny z Lidic byla v tělocvičně,
ve které byly ženy z Lidic ve dnech 9. – 12. června 1942 internovány… 88).
V první m poválečné m roce byly přijí mací zkoušky vypsány již na červen.
Prázdninový čas využilisprávci sbrek
í
k jejich uspořádán.
í
Obnovené Československo muselo řešitřadu hospodářských problé mů, které
se negativně odrážely iv organizaci výuky. Běhe m školního roku se několikrát
projednávaly organizační zm ěny výuky. Škola byla nucena přistoupitke střídavé mu
vyučován.
í Dlouhodobě se projevoval nedostatek uhl.
í V podzimních m ěsících
studentipom áhalipři polních pracích, hlavně při sklizni cukrové řepy.
V těchto letech školní kronika m ě ní svojitvář a dříve podrobné zápisy se z větší
částiomezují na konstatování absence jednotlivých profesorů. Kronikář přesto
podrobně popsal tryznu a následnou vzpom ínkovou slavnost v červnu roku
1947, během níž byla osazena na budovu pam ětní deska.89) Dne 14. června bylo
slavnostní odhalení desky lidickým ženám. Zádušní zpívaná mše sv. za lidické
muže v ústavní kapli zúčastnily se ženy z Lidic, předseda MNV v Kladně p. Adolf
Pošta, zástupci z. š. r. p., školní rada zem. šk. insp. Josef Rejfíř a za presidium
p. Z. Plicka a žáci ústavu s některými členy sboru. … Slavnost byla zahájena vítáním
lidických žen a hostí … Po proslovu poručil desku do ochrany majitele budovy
MNV v Kladně. Předsedkyně MNV Lidic sl. Helena Leflerová poděkovala za
desku a připomněla přítomnému žactvu povinnost vzděláním se připravit na budoucí
povolání … 90).
Po prázdninách už škola žila vlastní m životem. Vedle obvyklé výuky byla pravidelně
pořádána branná cvičen,
í studentinavštěvovalivýchovná divadelní ifilmová
představen.
í 6. října se účastnilivzpom ínky te
ř tho
í výročí vstupu československého
armádního sboru na Duklu.91)
Zlom v zaběhnuté m systé mu československého školství znamenalo pi
ř jetí Zákona
o jednotné škole92).S tí mto zákonem bylistudentisezná meni prostřednictví m
pořadu školního rozhlasu, kam byl zařazen zvukový záznam ze závěrečného
jednání v parlamentě. Tí mto aktem prakticky končí první padesátiletí
kladenské reálky a reálného gymnázia a začíná se odvje
í t historie střední školy
zařazené do systé mu jednotné školské soustavy v Československu. V životě školy
se odráží změna politického systé mu, kdy veškerou moc ve státě m ěla komunistická
strana. Podle toho byla zam ěřena ivýuka.
Gy mnázium se stalo jednou ze středních škol,která m ěla čtyi
ř postupné ročníky
a zařadila se do škol tzv.te
ř tho
í stupně. Škola si inadále uchovala specifické
postavení mezi ostatní mi školami te
ř tho
í cyklu. V § 55 zmiňovaného zákona
se mimo jiné uvád:
í …tím všestranně rozvíjejí jejich osobnost a připravují je ke
studiu na vysokých školách.93)
D ůraz se kladl na výuku ruského jazyka a řada studentů se během letúčastnila
soutěží v ruské m jazyce, kde se um ísťovalina předních m ístech. Pedagogové museli
pravidelně zajišťovat nácvik spartakiád, které byly organizovány m ísto dřívějších
sokolských sletů.94) P říprava a organizace tohoto celospolečenského podniku
přešla z dřívější tělovýchovné organizace95) na všechny vyučujc
í í tělesné výchovy.
Kreslrna
í
reálky s původní m zařízení m
K pravidelný m školní m vzpom ínkový m slavnostem patří od roku 1945 10. červen.
Lidická tragédie se neodmyslitelně stala součástí smutné historie školy
a byla vždy důstojně vzpomenuta jak pedagogy, tak žáky za přítomnostilidických
žen.
Padesátá léta lze bez nadsázky nazvat dobou plánován,
í kdy vše bylo řízeno
podle zájmů a potřeb KS Č. Toto konstatování dokládá následujc
í í Závěr z aktivu
ředitelů škol III.stupně z roku 1950: Úspěch plánované školské práce závisí
od řádného plánu vyučovací jednotky.96)
Další nově upravený školský systé m byl uzákoněn v roce 195397),kde se jako
důvod pro školskou reformu uvád:
í Pro socialistickou společnost, kterou budujeme,
musí naše škola vychovávat všestranně rozvité a dokonale připravené nové
socialistické občany – dělníky, rolníky a inteligenci.98) Ve světle tohoto nového zákona
se bývalá gymnázia a reálná gymnázia přem ěnila na jedenáctileté střední
školy s následujc
í í m postavení m: Jedenáctiletá střední škola dává žákům v prvních
osmi postupných ročnících základní všeobecné vzdělání a v posledních třech
postupných ročnících vyšší všeobecné vzdělání a připravuje především pro studium
na vysoké škole. Tyto poslední tři postupné ročníky jsou výběrové. Mohou být
do nich přijímáni žáci, kteří úspěšně ukončili osmiletou střední školu nebo prvních
osm postupných ročníků jedenáctileté střední školy.99)
Citovaný zákon pines
ř
l do vzdělávacího systé mu v přechodné m školní m roce
1952–1953 řadu organizačních problé mů. Vyučování na gymnasiích ve školním
roce 1952/53 skončí dne 13. června 1953. Žáci, kteří s úspěchem dokončí III. třídu
gymnasia, budou navštěvovati šestitýdenní prázdninový kurs, který se bude
konat v době od 6. července do 15. srpna 1953. Kursy zřídí KNV při všech gymnasiích.
… Od 17. do 23. srpna 1953 budou mít žáci studijní volno a v týdnu od
24. do 29. srpna vykonají závěrečné ústní zkoušky.100) Jak vyplývá z výše uvedených
faktů, školská reforma byla zavedena ve všech ročnících, čí m ž se okam žitě
zm ěnily dosud platné školní zákony.
Do školy se dostaly iprvky, které práci školy politizovaly.Byly zavedeny kádrové
dotazníky pro všechny zam ěstnance školy nevyjí maje obslužný personál.
Maturantimuseliodcházet na vysoké školy plánovitě a s nezbytný mi kádrový mi
materiály.Požadavek tvrdého plánování výuky po jednotlivých hodinách jako by
zapom ínal na fakt,že pedagogové jsou plně aprobovaní se schopnostmi pracovat
podle rá mcových plánů, poskytujc
í ích prostor pro opakování iindividuální
práci s žáky. Ve zprávě se dozví me o problé mech se zavádění m nových forem výuky.
Návštěva rodičů ve vyučování se nepodařila uskutečnit. … Patronát S O N P
nad naším ústavem se začíná teprve letošního roku projevovat činy. Dva soudruzi
mají závazek, že budou navštěvovat hodiny On a Ph a budou se radit s profesory
o cestách k zlepšení výuky … 101)
V tomto složité m obdob,
í kdy KS Č viděla nepřítele lidovědemokratického režimu
prakticky ve všech skupinách obyvatelstva, objevilo se na bývalé m kladenské m
gymnáziu imezi studenty několik pokusů o ilegální překročení státních
hranic. Posluchači byliza tento čin vyloučeni z dalšího studia.102) Nejtragičtější
událost,která byla doprovázena ú mrtí m jednoho ze studentů, vyvrcholila následnou
žalobou z údajného plánování státního převratu.103)
Na přelomu padesátých a šedesátých letse opět poněkud pozm ěnilobsah učiva.
Od počátku školního roku 1959–1960 byly osnovy školy rozšířeny o nový
předm ět Základy výroby, spojený s výrobní prax,
í který zdaleka nezapadal do
koncepce školy pipravu
ř
jc
í í žáky na vysokoškolská studia. P ředm ět byl zařazen
do výukového plánu školy z příkazu Ministerstva školstv,
í jenž byl vydán na základě
dubnového usnesení Ú V KS Č v roce 1959. Škola musela pro žáky zajistit
výrobní praxi v některých kladenských podnicích. V ětšinou se jednalo o Kablo
Kladno, S O NP 104) a Prů mstav.
Ani oslava šedesátého výročí školy,při níž byl vydán almanach a sezváno na
devět stovek absolventů, nepati
ř la k nejzdai
ř lejší m. Klidný průběh byl narušen
tragédií na nedaleké m Dolu Nosek105).
N ásledujc
í í školní rok 1961–1962 je opět spojen se školskou reformou. N árodní
shrom áždění ČSSR pi
ř jalo 15. 12. 1960 zákon o soustavě výchovy a vzdělán.
í
Podle § 12 vzniká dvanáctiletá střední škola, označovaná jako SVV Š 106).Tí m
byl odloučen I.vyučovací cyklus od II.Zároveň se sloučily dvě střední školy stejného
typu, které v Kladně působily.107) Tento přesun znamenal ireorganizaci
v profesorské m sboru.
Z pohledu učiva byl pro nový typ střední školy stanoven následujc
í í obsah:
Střední všeobecně vzdělávací školy poskytuje mládeži úplné střední všeobecné
a polytechnické vzdělání a základy odborného vzdělání pro práci v některém odvětví
národního hospodářství a kultury. Jedním z hlavních úkolů této školy je příprava
mládeže pro studium na vysoké škole.108)
K posunu v obsahu výuky došlo ve školní m roce 1963–1964. Za tichého souhlasu
nadřízených orgánů byla škola rozšířena o další paralelní třídu, která
m ěla, prakticky poprvé v historiikladenského ústavu, humanitní zam ěřen.
í Od
tohoto roku po řadu letbyla tradičně humanitní třída označována jako D. Po
těchto změnách se kladenská SVV Š stala největší školou ve Středočeské m kraji,
pod pří m ý m vedení m tehdejšího Krajského národního výboru.
Dnešní stav bývalé kreslrny
í
– m ístnost
zařízena jako posluchárna
Je trochu nepochopitelné, že přes tento markantní rozvoj ztratilústav, byť jen
na čas, svojihistorickou budovu, která byla přiřknuta jako majetek hutnické
škole.109) Budova se vrátila do majetku SVV Š až na počátku školního roku
1967–1968. V době, kdy správcem budovy byla hutnická škola, probíhaly ve
škole opravy, které jsou v kronice hodnoceny následujc
í í mi slovy: … N alakovány
dveře na krémovou barvu. Ze školy zmizela stará šeď ještě z doby Rakouska.110)
Vedle pravidelného vyučování žáci pokračovaliv různých mimoškolních aktivitách.
Bez povšimnutí nelze přejt
í úspěch školního orchestru, který pod vedení m
profesora Zdeňka Nedvěda111) zvt
í ězilv ústřední m kole Soutěže tvoivos
ř
ti
mládeže.
Profesoi
ř školy pokračovalive vedení jednotlivých kroužků. Úspěchy slavilpěvecký
sbor Mládí opět dirigovaný profesorem Nedvědem. Soubor byl složen z posluchačů
SVV Š a žákyň kladenské Střední zdravotní školy.
Nezapomenutelný m způsobem bylo oslaveno čtyřsté výročí narození Williama
Shakespeara. Více než dvouhodinový program připravený profesory českého jazyka
byl sestaven z úryvků Shakespearových dramat, jež byly spojovány průvodní m
slovem. Shakespearovské pásmo jsme provozovali v sále Dělnického
domu celkem třikrát, pro ZD Š z Kladna, pro vlastní školu a pro střední zdravotnickou
školu. Později v květnu jsme hráli též v Kulturním domě v Lidicích.112)
Úspěch škola slavila iv oblastisportu. Mezi posluchače školy v šedesátých letech
pati
ř lšachista VlastimilHort113),který se účastnilšachového turnaje v Lipsku a do
soutěže v československé m družstvu byl zařazen jako nejmladší mistr sportu.
Obnovená školní aula sloužící ijako
tělocvična
S přibývajc
í í mi roky se nenápadně, ale trvale m ě nilobsah učiva. Postupně se
rozšiřovala výuka teoretických předm ětů a byla omezována výrobní praxe, která
se ukazovala jako neorganická pro školu tohoto typu. Úspěch byl zaznamenán
při výuce francouzštiny. Student V áclav Jamek114) byl vybrán na studia do Francie,
čí m ž jako by symbolicky navazoval na dřívější zam ěření ústavu.
B ěhe m šedesátých letse také dá hovoi
ř to postupné modernizaci školy ivýuky.
Objevuje se první jazyková laborato,
ř chemická laborato,
ř do školních kabinetů si
našly cestu ipřístroje na promítání diapozitivů. V Kladně se začaly pravidelně pořádat
chemické olympiády.
Ve školní m roce 1966–1967 byla otevřena večerní forma studia pro pracujc,
í í
kde si zájemci mohlidoplnitúplné střední vzdělán.
í Pravidelně, tik
ř rát týdně odpoledne
po zam ěstnán,
í probíhala výuka. Z m ěnu opět prodělala forma denního
studia. Od školního roku 1968–1969 bylo studium rozšířeno na čtyle
ř té. Tí m byla
naplněna litera nového zákona: Ke zvýšení úrovně středoškolského vzdělání se
zřizují gymnasia. Gymnasium poskytuje úplné střední vzdělání a připravuje pro
studium na vysokých školách; absolventi gymnasia jsou též způsobilí pro zastávání
funkcí v oblasti správy a hospodářství, odpovídajících jejich vzdělání. Studium
na gymnasiu trvá čtyři roky a končí maturitní zkouškou.115) S povděkem musí me
konstatovat,že byla vypuštěna zm ínka o polytechnické výuce. Uvolnění politických
pom ěrů kolem roku 1968 přineslo do života školy některé pozitivní změny.
Poslední posluchači SVVŠ, tedy ve tříleté formě studia, odmaturovaliv roce
1970. P ře m ěna studia na čtyle
ř té znamenala izm ěnu názvu ústavu. Ze SVV Š se
stalo Gy mnasium. Této zm ěny využilitehdejší posluchači školy při pokusu o obnovení
tradice studentských majálesů, kdy oplakávalirakev s nápisem SVV Š.
Vzhledem k zavedené mu systé mu, poznamenané mu řadou nedomyšlených
zm ěn, hledaly se nové formy studia pro ty absolventy, kteří nemohlinebo nechtěli
pokračovat ve studiu na vysokých školách. Ve školní m roce 1969–1970
byl zřízen jednoroční abiturientský kurs se specializací na výpočetní techniku,
který probíhal ve spolupráci s S O NP. Odbornou výuku převzalispecialisté z kladenských
závodů.
V době, kdy odmaturovaly poslední ročníky SVV Š, vstoupila do života školy
normalizace jako důsledek obnovení a upevnění dosavadního tvrdého kurzu
KS Č. To se projevilo nejen odvolání m stávajc
í ího vedení školy,ale izm ěnami
v pedagogické m sboru. Celostátně vznikla ve školách funkce výchovného poradce.
Vliv na život ve škole m ěl prostřednictví m základní organizace KS Č itehdejší
O V KSČ. … organizace řešila politické postoje členů sboru, jejich ideové vzdělávání
a působení na žáky. Projednávala doporučení studentů na vysoké školy.
Zvlášť významný byl podíl okresního výboru K S Č při přijímání žáků ke studii na
škole.116) Od školního roku 1971–1972 se postupně formoval patronát nově založených
Brigád socialistické práce nad jednotlivý mi třídami školy.Jejich zástupci
se účastniliněkterých akcí školy včetně slavnostního veřejného vyřazování
maturantů, jež bylo poprvé zorganizováno v červnu roku 1974.
Zvláštní význam byl stále přikládán výuce ruského jazyka. Celostátně se pořádaly
jazykové olympiády, aby si studentimohliporovnat v celorepublikové m
m ěřítku své schopnosti.Za podpory ministerstva školství byla uzavřena družba
mezi tehdejší m kladenský m gymnáziem a I.speciální školou v Leningradě. Formou
pravidelných návštěv byly navázány idružební styky s brandenburskou
školou v tehdejší N D R.
Mimoškolní činnost žáků v sedmdesátých letech byla v řadě případů spojována
se sportovní mi aktivitami.Ve školní m roce 1971–1972 vznikla tradice
předvánočních turnajů v košíkové. V ýuka se z obsahového hlediska rozdělila na
88 S L Á N
SKÝO BZO R
třídy s přírodovědný m zam ěření m, humanitní třídu a třídu přírodovědnou s rozšířený m
vyučování m anglického jazyka.
Nelze opomenout novou formu studia na tzv.Internátní škole pro pracujc,
í í
která však m ěla jiný charakter než tradiční studium při zam ěstnán.
í Jednoleté
denní studium zakončené maturitou umožňovalo tě mto politicky spolehlivý m
a pečlivě vybraný m posluchačů m získat rovnocennou maturitu jako studentů m
denního studia. Školní kronika ještě k této problematice uvád:
í Studenti mají
přednost při přijímání na vysoké školy.117)
Na konci školního roku 1974–1975 začaly přípravy na oslavu pětasedmdesátiletého
výročí založení školy. Ještě před prázdninami byl sestaven a schválen almanach,
který dostávaliabsolventispolu s pam ětní m listem Cyrila Boudy118) při
slavnostní m srazu abiturientů připadajc
í í m na 11. a 12. října 1975.
Tehdejší regionální noviny Svoboda přinesly několik vzpom ínek bývalých absolventů.
Vzpomeň me alespoň na um ělce, jako byliJosef Kobr, Josef Vobruba119)
či Zdeněk Vašata120).V sobotu a v neděli se sešli v Kladně při příležitosti 75 let trvání
gymnázia jeho bývalí absolventi. Pro 1 200 účastníků tohoto setkání připravilo
ředitelství gymnázia a svazácká organizace bohatý program. Od 9 hodin ráno
vítala po oba dny před školou dechová hudba MK S 121) všechny, kteří se přišli podívat
na zajímavou výstavu umístěnou v učebnách a na chodbách školy. Ozývaly
se tu hlasité pozdravy a volání těch, kteří prožili ve škamnách sedm či osm hezkých
let. Velice hodnotná byla sobotní odpolední akademie … 122)
V roce, kdy škola slavila 75. výročí, bylipoprvé pokusně přijí máni studentido
školy již z osm ých tříd. Tato změna nastala v souvislostis připravovanou školní reformou,
která se m ěla plně rozvinout ve školní m roce 1980–1981. Gy mnázium si
iv této reformě uchovalo svojispecifiku přípravy na vysokou školu: Gymnasium poskytuje
úplné střední vzdělání; připravuje pro studium na vysokých školách; poskytuje
odbornou přípravu pro výkon povolání a činností v národním hospodářství … 123)
V druhé polovině sedmdesátých letdošlo ik několika formální m změná m ve
výuce. V roce 1977 se konaly přijí mací zkoušky poprvé pod čísly,tedy zcela anonymně.
V roce 1979 se m ě nilo izadávání té mat písemných maturitnch
í zkoušek.
Bylo využito Československého rozhlasu. Jeho prostřednictví m všechny
školy naráz získaly maturitní té mata, čí m ž byla zaručena větší objektivita při písemných
zkouškách.
Počátek osmdesátých letzačal pro školu příznivě. Po mnoha letech se odstěhovala
Střední prů myslová škola pro pracujc
í í a budova konečně sloužila pouze
pro potřeby Gy mnázia. Stavba však nutně potřebovala generální opravu. Škole
byl zároveň s odchodem prů myslové školy, zcela nesmyslně, snížen příděl uhl,
í
což znamenalo inarušení výuky, protože se musely spojovat třídy a z úsporných
důvodů krátitvyučován.
í
V roce osmdesátého výročí trvání školy,které bylo připomenuto nejen vydání m
almanachu, ale iškolní akademi,
í jež nesla název Škola za školou, byla otevřena
další forma studia, tentokrát pro vybrané pracovníky kádrových a personálních
rezerv.V následujc
í í m roce bylo studium převedeno do tehdejšího Do mu
politické výchovy, tedy do nově zřízených poslucháren v D ělnické m dom ě.
V ýuka byla poznamenána špatný m technický m stavem budovy. Došlo k havárii
ústředního topen,
í v několika učebnách k promáčení stropů, a tí m se severní
křídlo budovy stalo pro další výuku zcela nepoužitelné.124)
Školní kronika zaznamenala fakt,že v roce 1983, poprvé v historiiškoly,byl
při přijí macích pohovorech menší počet uchazečů o studium než plánovaná kapacita
prvních ročníků. Svědčilo to o jaké msi odklonu od tohoto typu školy.Žáci
se ucházelio studium na prů myslových školách a školách ekonomického sm ě S
ru. O rok pozdějibyly přijí mací pohovory natolik jednoduché, že všichni uchazeči
při nich uspěli.Itento fakt stál kronikáři za zaznamenán.
í Byl to ve více než
osmdesátileté historiiškoly nezná m ý jev.
Z hlediska obsahu učiva byl učiněn krok zpět. Obdobně, jako na počátku šedesátých
let,byla zavedena pravidelná výrobní praxe, čí m ž byl naplněn zákon
z roku 1984. Gy mnázium bylo dáno naroveň ostatní m střední m školá m, aniž by
se připom ínalo jeho prvotní poslán,
í příprava studentů pro vysoké školy: Střední
školy se člení na tyto druhy: střední odborné učiliště, gymnázium a střední odbornou
školu.125) Úplné střední vzdělání zahrnuje střední vzdělání, obsahově širší
a hlubší všeobecné polytechnické vzdělání a odbornou přípravu, diferencovanou
podle studijních oborů; získává se úspěšným vykonáním maturitní zkoušky ve
střední škole.126) Odborná příprava reálně znamenala pro studenty ipedagogy
každoroční krácení výuky o čtrnáct dn.
í
Sport,fenom én doby, přetrvával iv osmdesátých letech. Řada studentů navštěvovala
mimoškolní sportovní oddly
í ,s nimiž vyjíždělina závody po celé republice.
Pati
ř lk nim iposluchač školy Jiří Doubner, který si vybojoval v roce
1982 účast na celorepublikových plaveckých přeborech v Českých Budějovicch.
í
P řestože se um ístilna závodech jako sedm ý, získal spolu s oddlov
í ý m kolegou
Petrem Steinerem ocenění pří mo na plavecké m stadionu a pozdějiive škole.
Došlo totiž k tomu, že s nasazení m vlastního života zachránilimladí plavci topící
se dětiz polozamrzlé řeky Malše.127)
CyrilBouda, Gy mnázium v Kladně, 1975
Začal být také kladen důraz na společenské chování studentů. Posluchači
školy se pravidelně zúčastňovalikurzů společenské výchovy, což byly komponované
pořady pod názvem Hloupé zvyky chytrých tvorů.
Sa mi studentisi pro sebe připravovalidálkové pěší turistické pochody, jejichž
organizace nepostrádala studentskou recesi.Na jedné z pozvánek najdeme následujc
í í
sdělen:
í Hejtmanové polních rot kladenského gymnázia tě na pochod daleký
Spanilá jízda slující zváti se chystá. … By bratr se v množství lidu nezapletl
a bratra poznal, musí být i každý bojovník vybaven náležitým symbolem husitským
– buď kalichem, zbrojí či oděvem kusým.128)
Vedle zajišťování různých pravidelných brigád, jako byl chmel,sběr jablek či
brambor, přibyla pedagogů m školy další povinnost.Běhe m jarních prázdnin vyučovali
neaprobované učitele základních škol,kteří se připravovalina přijí mací
pohovory na vysokou školu.129)
K politováníhodný m jevů m pati
ř la snaha snížitpostavení středoškolského pedagoga
ve společnosti.Dokladem toho je přípis KVN z ledna roku 1988, kde se
uvád:
í … že označení profesor nepřísluší středoškolským pedagogům, napříště se
má užívat pouze označení učitel.130) Tento přípis byl bezpochyby důsledkem školské
reformy z roku 1984.
Z m ěnila se iforma přijí macích pohovorů. V přijí mací m řízení se u zájemců přihlíželo
vedle dosažených výsledků ik účastia um ístění na různých olympiádách.
Vzhledem k této praxi jsou pak někteří zájemci přijatipří mo, bez zkoušek.
Imaturitní zkoušky prošly změnou. Oprotidřívější praxi byl pří mo na škole vypracován
soubor osmi maturitnch
í té mat,z nichž vedení školy vybralo čtyi
ř .V ýjimku
tvoi
ř la nově ustanovená písemná zkouška z matematiky131),při které byly
příklady zadávány jednotně Krajský m národní m výborem v Praze.
Tradiční kvalita výuky ve škole byla potvrzena vt
í ězství m tehdejší žákyně Martiny
Vodešilové v národní m kole olympiády v ruské m jazyce.132)
Jako předzvěst m ě nící se atmosféry ve společnostibyl v roce 1988 vyhlášen
dvacátý osm ý říjen státní m svátkem. Po mnoha letech se staldnem pracovního
klidu. Maturantiroku 1989 obnovilistudentskou recesi posledního zvoněn.
í
V ulicch
í m ěsta se objevily roztodivné figurky budoucích absolventů.
Listopadové událostiroku 1989, s návratem svobody a demokracie, zasáhly
ido dění ve školách. Tehdejší studentise aktivně zapojilido manifestací iveřejných
diskuz.
í Společenská přem ěna natrvalo zasáhla život školy.Ta pod vedení m
nového ředitele, jenž nebyl jmenován, ale zvolen, získala právní subjektivitu. Ke
zm ěná m došlo iz hlediska obsahu učiva. V první řadě byl zrušen dlouho kritizovaný
předm ět Základy odborné přípravy133).Ruský jazyk se z povinného cizího jazyka
zm ěnilna výběrový jazyk, občanská nauka na základy společenských věd.
Žáci tak nadále mohou studovat dva cizí jazyky, ale je na jejich vlastní m uvážení
a na kapacitních mo žnostech školy, který m z nich se budou věnovat.
Současná realita přináší škole nové problé my. Rozvolnění osnov a učiva sice
na jedné straně posl
í ilo studium humanitních předm ětů a uvolnilo imo žnosti
pro výuku, na straně druhé se pedagogové potýkají s celou záplavou nových
učebnic, jejichž kvalita je mnohdy diskutabiln.
í
Nastávají odborné metodické diskuse mezi pedagogy s jediný m clem,
í
zlepšit
kvalitu výuky. Otázka kvality vyučování a úrovně studentů se stává otázkou dne.
Škola zahájila jakýsi „boj o posluchače“, neboť další finanční zajištění ústavu je
úzce svázáno s počtem posluchačů. Za klad lze považovat snahu každého z ústavů
profilovat se a rychlejizavádět do školních lavic technické novinky, které nás
obklopuj.
í Jední m z velkých přínosů kladenského gymnázia je instalace počítačové
st
í ě ve škole a její pipo
ř jení na Internet.Podobně jako v období prvorepubliS
kové m si škola hledá vlastní specifickou tvář. Obnovují se, popřípadě zaváděj,
í
nové tradice. Kaple, která byla původně současně slavnostní aulou, se přibližně
v 50. letech změnila v tělocvičnu. Nyní však byl tento interiér,dále sloužící jako
tělocvična, nově upraven pro slavnostní shromážděn.
í Právě zde poprvé zazněl
o V ánocích v roce 1993 slavnostní koncert,jenž založilnovou tradici.
Po mnoha letech byla v roce 1995 ukončena generální rekonstrukce budovy
a prostory pizp
ř ůsobeny nový m požadavků m výuky, aniž by byla zničena historická
cena secesní budovy. To platí io nutné přístavbě dlouhá léta chybějc
í ích
šaten.
Problé my nastaly tam, kde je škola neočekávala, v pedagogické m sboru.
V krátké době odešlo několik profesorů, kteří si,většinou vzhledem ke svý m jazykový m
znalostem, našlijinou, lépe placenou práci.
Takřka po padesátiletech usedlido školních škamen malí studenti.Od září
1996 se otevřela šestiletá forma studia a od roku 1998–1999 začalo studium
osmileté. Právě na pomoc tě mto mladší m studentů m přišlipedagogové s nápadem
poznávacího týdenního pobytu na počátku nového školního roku. Posluchači
poznají nejen nové spolužáky, ale ipedagogy školy,s nimiž v příštích několika
letech spojí svůj život.
Tradice dobrých studentů, s hluboký m zájme m o vybraný obor, trvá dodnes.
Na m átkově připomeň me druhé m ísto Jana Chalupy v celostátní m kole zem ěpisné
Titulní listČeské rapsodie
Pavla Proška
soutěže PAN GEA v roce 1996, postup Petra Zimy do mezinárodního kola matematické
olympiády v roce 1997. N ásledné úspěchy v roce 1998 znamenaly čtyik
ř rát
postup do celorepublikového kola, a to v chemické olympiádě (Michal Šála),biologické
olympiádě (Jiří Mareš), ekologické olympiádě (družstvo ve složení Jiří Mareš,
Lukáš Krinke a Jaroslav Zikán) a v soutěži v anglické m jazyce (Zuzana Fellerová).
O rok pozdějiškola znovu obhájila své dobré postaven.
í Lukáš Krinke v kategorii
ochrana životního prostředí zvt
í ězilv celostátní m kole a postoupildo mezinárodní
soutěže. Do celostátního kola se probojovaliisoutěžící v oborech biologie (Lukáš
Krinke a Jaroslav Zikán), ekologie (Lukáš Krinke, Jaroslav Zikán a Adéla Še melkov
í
á)
a anglický jazyk (Miroslava Kindlová).
Ve školní m roce stého výročí najdeme mezi úspěšný mi reprezentanty v celostátní m
kole Tom áše Hanzáka (matematika) a družstvo ve složení V. Nosková,
L. Tučková a E. Kadlecová (ekologická olympiáda).
Devadesátá léta lze bez nadsázky nazvat léty hledán.
í M ě ní se forma maturitnch
í
zkoušek. Od jednotných celostátních požadavků se přechází na individuální
maturity,které se však v praxi neosvědčuj,
í a tak se v druhé polovině devadesátých
letopět hledá. Žáci několikrát píší zkušební testy,které mají být v budoucnu
závazné pro tzv.státní maturitu.Pedagogové se následně vyjadřují k této formě,
která m á být však zavedena až v první m desetiletí dvacátého prvního stolet.
í
P ři oslavách stého trvání kladenské reálky respektive gymnázia m ůže me bez
nadsázky přiznat,že ipo stu letech škola plní svojifunkci kulturního a intelektuálního
zázem í m ěsta Kladna. Svědčí o tom dlouhé seznamy absolventů, na
nichž najdeme zná m á jména řady odborníků, vědců, um ělců ipedagogů, kteří
první odborné znalostizískávalive zdech této kladenské školy.
Velkolepá oslava k sté mu výročí školy byla zahájena 18. května 2000134) uvedení m
České rapsodie od Pavla Proška135).Premiéra skladby, speciálně složené
k tomuto výročí, důstojně zahájila oslavy. N ásledná akademie, připravená pro
bývalé studenty školy, byla pojata jako průřez stoletou histori.
í Postupně před
diváky ožívala rakouská reálka, prvorepublikové reálné gymnázium, poválečná
jedenáctiletka iSVV Š, sedmdesátá léta, kdy vzniklo gymnázium, až po události
roku 1989 a přem ěnu školy v dnešní moderní ústav. Takřka dvouhodinové pásmo
lze nazvat historickou mozaikou života nejen školy, ale ičeské společnosti.
Škola na přelomu tisc
í iletí a na konci dvacátého století je moderní m ústavem
schopný m připravovat studenty pro život ve století jednadvacáté m.
Ř ed iteléš k o ly :
František B ělohlávek 1900–1903
František Netuka 1903–1908
Josef Braniš 1908–1911
Jaroslav Šťastný 1912–1928
Radoslav Farský 1928–1930
Bohdan Kaufman 1930–1941
Vojtěch Burda 1941–1948
František Hanuš 1948–1959
Stanislav Linhart 1959–1960
CyrilJežek 1960–1962
Ladislav Drozen 1962–1970
Miroslav Veselý 1970–1985
Zdeněk Železný 1985–1990
Zdeněk Sklenář 1990–dosud
Poznámky:
1) In: Schůze obecního zastupitelstva,
zápis ze dne 16. 11. 1899. S OkA Kladno,
fond M ěsto Kladno
2) M U Dr. Jaroslav Hruška (1847–1930),
starosta m ěsta Kladna
3) In: Zápis ze schůze obecního výboru
ze dne 17. 9. 1900
4) František B ělohlávek (1851–1903),
aprobace přírodopis, fyzika a m atematika,
působilv Praze, Pardubicích, v letech
1893–98 školní inspektor okres Nový
Bydžov, od 1. 9. 1900 ředitelc. k. reálky
v Kladně až do své smrti.V roce 1898
vyznamenán zlatý m záslužný m kříže m
s korunou. Autor řady článků
v odborných časopisech o školních
programech.
5) Antonín Turek (1868–?), aprobace
čeština, ně m čina a zem ěpis, působil
v Kostelcinad Orlic.
í
6) Adolf Panenka m ěl trvalé bydliště
v Bukurešti,kde byl jeho otec
hudebníkem. In:Třídní výkaz kladenské
reálky za rok 1900–1901. S OkA Kladno,
fond Státní reálka Kladno.
7) Katolk
í ů 72, evangelk
í 1 a 5 izraelského
náb. In: První výroční zpráva c. k. reálky
v Kladně za rok 1900–1901, Kladno 1901,
s. 39. S OkA Kladno, Kladnensia D–II.
8) E mil Bundil,Albert Pokorný, Bedřich
Javůrek, Josef Dostál a Ignác Kubát.
Podrobněji:První výroční zpráva c.k.
státní reálky v Kladně za rok 1900–1901,
Kladno 1901, s. 26–27. S OkA Kladno,
Kladnensia D–II.
9) In: První výroční zpráva c. k. státní
reálky v Kladně za rok 1900–1901,
Kladno 1901, s. 37. S OkA Kladno,
Kladnensia D–II
10) In:Třetí výroční zpráva c. k. státní
reálky v Kladně za rok 1902–1903,
Kladno 1903, s. 53. S OkA Kladno,
Kladnensia D–II
11) Tamtéž, s. 54
12) Studentiodcházeliz důvodu
neprospěchu, řada z nich se odstěhovala
z Kladna, a proto maturovalina jiných
školách v monarchii.
13) Ing. Dr. Zdeněk Dlabač, pozdějiinženýr
Škodových závodů v Praze. In:Sjezd
prvních abiturientů kladenské reálky,
Kladno 1932, s. 20.
14) František Pešek, pozdějiprofesor státní
prů myslové školy v Kladně. In:Sjezd
prvních abiturientů kladenské reálky,
Kladno 1932, s. 20.
15) Tamtéž
16) Ze mské školní radě navržena 4 m ísta
pro stavbu c. k. reálky, totiž na I.m ístě
rejdiště, II.m ísto: Prodloužení nynějšího
školního provisoria, III.m ísto; pozemek
pana Pellyho, IV. m ísto; část m ěstského
sadu. In: Zápisy ze schůzí m ěstské rady
ze dne 14. 2. 1902. S OkA Kladno, fond
M ěsto Kladno.
17) In: Školní kronika č. 1, s. 27. S OkA
Kladno, sbrka
í
školních kronik, č. 96
18) In: Zápisy ze zasedání obecního
zastupitelstva ze dne 6.5.1904.
S OkA Kladno, fond M ěsto Kladno
Kladno, sbrka
í
20) Tamtéž, s. 47
21) Tamtéž, s. 51
22) Tamtéž, s. 66
23) Tamtéž, s. 74–75
24) Vojtěch Sucharda (1884–1968) sochař
a řezbář, absolvent prů myslové školy
v Praze. Švagr profesora reálky Aloise
Boudy.
Kladno, sbrka
í
26) Josef Kratochvl
í ,c.k. profesor,
vyučoval přírodopis.
27) Tehdy ještě nebyla vystavena turistická
chata s rozhlednou. Stavba pochází až
z roku 1930.
28) Dnes obec Stehelčeves
29) Dnešní N árodní m uzeu m
30) Latinu vyučoval 3 hodiny týdně
v jednom oddělení suplujc
í í učitelJosef
Fišer.
31) In: Kronika reálky v Kladně za rok
1914, s. 150. Sbírka kronik č. 97
32) Antonín R ůžička (1875–1916) aprobace
kreslen,
í původně asistentAloise Boudy,
pozdějijmenován profesorem. Podle jeho
návrhu byla v roce 1909 vyzdobena kaple
respektive aula reálky.
33) Josef Michl (1887–1915), člen sboru od
školního roku 1913–1914, učilčeštinu,
latinu a těsnopis. Padl na jihozápadní m
bojištiu Gorice.
34) Členem pedagogického sboru od roku
1912.
1911. Profesor matematiky a fyziky, svobodný.
27. 10. 1919 zem řel v M ukačevě.
1916.
37) In: V ýroční zpráva státní reálky na
Kladně 1918–1919, s. 15. S OkA Kladno,
Kladnensia D–II
38) In: V ýroční zpráva státní reálky
v Kladně za školní rok 1919–1920, s. 9.
S OkA Kladno, Kladnensia D–II
39) In:Tamtéž, s. 18
40) Karla Celerinová působila na
kladenské reálce v letech 1919–1923,
posléze odešla vyučovat na dívčí reformní
reálné gymnázium v Košicích.
41) In: Školní kronika kladenské reálky, dl
í
II.S OkA Kladno, sbrka
í
školních kronik,
kronika č. 97, s. 45
42) Nové rodinné do mky byly většinou
vystavěny v první polovině po roce 1920,
kdy vešel v platnost zákon č. 302 sb. ze
dne 14. 4. 1920 O přechodných daňových
výhodách pro stavebníky rodinných dom ů
a bytů.
43) Stanislav Kulhánek (1885–1970)
profesor kreslení a deskriptivní geo metrie,
propagoval nové formy vyučován,
í tedy
ifotografii.Vedle pedagogické činnostise
věnoval ivlastní tvorbě. Vysoce jsou
hodnoceny jeho drobné grafiky,speciálně
ex libris.
44) Svatopluk Klr
í (1896–1959) profesor
kreslen,
í absolvent kladenské reálky.
Vedle pedagogické činnostise
specializoval na knižní grafiku. S á m
založilbibliofilskou ediciZodiak.
45) František Holeček (1880–?),
původně profesor m atematiky
a deskriptivní geometrie na kladenské
reálce.
46) Alois Bouda (1867–1934) profesor
kreslení a modelován.
í 1901–1907 působil
v Kladně. Odborné pedagogické statě,
organizátor letních a nedělních kurzů pro
učitele.
47) In: XXV. Jubilejní zpráva státní reálky
v Kladně 1900–1925, nákladem řed. stát.
reálky v Kladně, s. 4
48) Tamtéž, s. 3
49) Rukopis skladby patří do fondu Spolek
S metana, S OkA Kladno.
50) In: Kniha vycházek a výletů,
nestránkováno, výlet 18.–19. března
1927. Fond Státní reálka Kladno,
S OkA Kladno.
51) In: Školní kronika kladenské reálky,
dl
í II.S OkA Kladno, sbrka
í
školních
kronik, č. 97, s. 85
Kladně z roku 1930–31, Kladno 1931.
S OkA Kladno, Kladnensia D–II
53) E manuel Sklenář byl dědečkem
dnešního ředitele školy M gr. Zdeňka
Sklenáře.
Kladně z roku 1934–35, s. 7. S OkA
Kladno, Kladnensia D–II
55) 33. výroční zpráva, spoluautoi
ř Čejka
a V áclav Heral (1919–1982), m alíř,
pedagog, absolvent pražské Akade mie
výtvarných um ění.
56) 34. výroční zpráva, Pravoslav Šnajdr
(1917–1992), syn Jaroslava Šnajdra,
pozdějimajiteltiskárny.
57) 36. výroční zpráva, Josef Kobr
(1920–1999), herec nar.v Kladně, od
roku 1947 trvale přesídlildo Ostravy.
Kladně z roku 1933, Kladno 1933,
s. 3–15. S OkA Kladno, Kladnensia D–II.
František Balej (1873–1918), právník,
prozaik, nositelstátní ceny za
literaturu, bratr tehdejšího kladenského
lékárníka.
59) Alois Čerm ák, PhDr. (1883–1919),
aprobace matematika a fyzika, na
kladenské reálce od roku 1911, odešel
na Slovensko jako dobrovolec praporčík
I.Kladenské setniny. Podrobnější článek
o ně m Stráž Svobody, r.16, Kladno dne
13. 10. 1934.
60) Nepodařilo se ná m zjistit,kdy a ký m
byl tento pomníček odstraněn.
61) T.G. Masaryk (1850–1937), první
prezident Československa od jeho
vzniku.
62) In: 38. výroční zpráva kladenské
reálky, nestránkováno. S OkA Kladno,
Kladnensia D–II
63) V noci z 29. 9. na 30. 9. 1938
podepsána Mnichovská dohoda. 30.9.
byla československá vláda nucena diktát
přijmout.
64) In:Školní kronika č. 3, s. 39. S OkA
Kladno, sbrka
í
65) Podrobněji,Stanislav Krajník,
Kladensko, Středočeské nakladatelství
Praha 1983, s. 144.
66) In: Protokol ze dne 29. 1. 1940
podepsaný správcem knihovny
dr.Františkem Bredlerem a zástupcem
ředitele Stanislavem Kulhánkem. S OkA
Kladno, fond Kladenská reálka, sig.
18/1940.
67) Jan Slavík, Kapitoly o Leninovi
68) In: Školní kronika č. 3., s 42–43. S OkA
Kladno, Sbírka školních kronik, č. 98
69) Odhalení tohoto pomníku popsáno na
s. 80.
Kladno, Sbírka školních kronik.
71) Tamtéž, podrobnějis. 81
72) In: Kronika školy z let1940–1950,
Gy mnasium Kladno, nestránkováno
73) Téhož dne spáchán atentát na
R. Heydricha, na jehož následky zem řel
4. 6. 1942.
74) č. 16/245 – Nařízení Ok Ú v Kladně
zastavitvýuku na všech školách Velkého
Kladna.
75) In: Ob časník Kladenská bouda,
r.1999, s. 12
76) 10.6. 1942 byla vypálena obec Lidice,
všichni mu ži bylizastřeleni,ženy v krátké
době odvezeny do koncentračního tábora
a dětido centra převýchovy v Puszcikowu,
kde byly podrobeny rasové mu výběru.
Rasově nevhodné byly usmrceny.
77) In:Almanach 75 letgymnasia,
Gy mnasium v Kladně, s. 27
78) Tamtéž, s. 104
80) Dnes ná m ěstí Svobody.
81) Jedná se o Po mník vojáků a legionářů
od J. V. Duška, jehož dominantu tvoi
ř la
Masarykova socha. Poprvé byl odstraněn
během války, 28. 10. 1945 znovu
odhalen. Definitivně odstraněn v noci
z 19. na 20. února 1953. Obecně býval
nazýván Masarykův pomník.
82) In: Ob časník Kladenská bouda, 1999,
s. 17
83) In: Kronika školy č. 98, s. 117. S OkA
Kladno, Sbírka školních kronik
84) Dne 16. 5. 1945 přihlásilse
k nastoupení služby penzionovaný
profesor Stanislav Kulhánek a dne 17. 5.
1945 prof.František M a šek a Josef
Gabriel.19. 5. 1945 se přihlásiliCyril
Procházka, Bedřich Pižl a Marie Pižlová.
Podrobněji,kronika školy z let
1940–1950, Gy mnasium Kladno,
nestránkováno.
85) Podrobnějis. 80
86) 29. 4. 1946
87) Podrobnějikronika školy č. 98, s. 116.
S OkA Kladno, Sbírka školních kronik.
89) Autorkou pam ětní desky je Taťana
Konstantinová.
91) Tamtéž
92) Vláda zákon projednala 25. 3. 1948,
schválen byl 21. 4. 1948 a v platnost
vešel 10. 5. 1948.
93) In: Zákon o základní úpravě
jednotného školstv.
í Zák. č. 95/1948
sbrky
í
94) Poslední XI. všesokolský slet se
uskutečnilv Praze ve dnech 19.– 27. 6.
1948.
95) Spartakiáda vznikla jako náhrada za
sokolské slety po tom, co byl Sokol
zlikvidován.
96) In: Závěry z aktivu ředitelů škol
III.stupně ze dne 28. 11. 1950. S OkA
Kladno, fond Gy mn ázium Kladno, spisy
z roku 1950.
97) Zákon č. 32/53 Sb O školské soustavě
a vzdělání učitelů
98) Tamtéž, § 1
99) Tamtéž, § 4
100) In: Ob ěžníky Ministerstva školství
a osvěty pro KNV, č. 137/P–1953
101) In: Zkušenostise škol.plánem ze
dne 11. 9. 1950. Fond Gy mnázium
Kladno, spisy z roku 1950.
S OkA Kladno.
102) Archivně jsou doloženy případy z roku
1950 a 1952. Oba posluchači byli
vyloučeni ze studia. In:Fond Gy mnázium
Kladno, spisy z roku 1950 a 1952. S OkA
Kladno.
103) 26. září 1950 byl nešťastnou náhodou
zastřelen Karel Slánský. Jední m
z obžalovaných byl iposluchač školy BL.
O dva roky pozdějibyl tento čin
hodnocen jako součást protistátní
plánované akce. BL byl v této době již
ze studia vyloučen. In:Okresní
prokuratura Kladno, spisová značka
P 1427/50, S OkA Kladno. D ále Státní
soud v Praze, spis 5 Ts I70/52,
rozsudek ze dne 14.–16. října 1952. S OA
Praha.
104) S O NP – Spojené ocelárny národní
podnik, bývalý podnik Poldi a Vojtěšská
huť
105) V době oslav došlo k výbuchu
a následné mu závalu několika horníků na
Dole Nosek. N ěkolik horníků nepřežilo.
106) SVV Š – Střední všeobecně vzdělávací
škola
107) Jedenáctiletá škola na S ítné
a Jedenáctiletka na tehdejší m Švermově
ná m ěst.
í
108) Zákon 186/60 Sb., s. 648
109) Střední prů myslová škola hutnická po
řadu letužívala budovu společně
s gymnáziem.
110) In: Školní kronika od roku
1959–1960, s. 53
111) Zdeněk Nedvěd (1920), později
profesor Střední zdravotní školy v Kladně,
kde dlouhá léta také vedl pěvecký sbor.
1959–1960, s. 53.
113) VlastimilHort (1944) šachista,
šachový trenér, odborný publicista.
Od r.1965 mezinárodní šachový velmistr.
V ítěz více než 60 mezinárodních turnajů.
Spoluautor publikace Zahrajte si
s velmistry.
114) V áclav Jamek (1949 v Kladně),
prozaik, literární kritik,um ělecký
překladatel.Od roku 1995 kulturní rada
České republiky v Paříži.
115) Zákon o gymnasich
í č. 168/68 Sb.
ze dne 19. 12. 1968
116) In: Gy mn ázium Kladno, almanach ke
100. výročí školy,Druhá padesátka
z pohledu pedagoga, s. 53
1959–1960, s. 84
118) CyrilBouda (1901–1984) malíř, grafik,
ilustrátor,vysokoškolský pedagog, syn
Aloise Boudy, čestný občan m ěsta
Kladna.
(1932–1982) hudebník,
dirigent a skladatel.Hudební režisér
Čs. rozhlasu Praha, um ělecký šéf
Tanečního orchestru Čs. rozhlasu.
120) Zdeněk Vašata (1921–1993) dirigent,
hudební redaktor,hudební skladatel.
I.dirigent Čs. rozhlasu v Košicích,
hudební redaktor Čs. televize Praha.
121) M ěstské kulturní středisko
122) Tři čtvrtě století kladenského
Gy mnázia. In: Svoboda, r.85, č. 241, ze
13. 10. 1975, s. 2.
123) In: Zákon o opatřeních v soustavě
základních a středních škol č. 63/1978
Sb
124) Kritická se stala situace v září 1989,
kdy škola nem ěla ani funkční W C. Tento
stav řešiltehdejší ředitelzvláštní m
přípisem tak, aby se mohlo alespoň
v omezené m íře vyučovat.
125) In: Zákon o soustavě základních
a středních škol č. 29/1984 Sb., část 3.,
§7
126) Tamtéž, § 8
1959–1960, s. 118
128) Tamtéž, s. 138–139
129) V této době započal trvalý nedostatek
aprobovaných pedagogů na základních
školách. Školy nebyly připraveny na
vstup silných ročníků, tedy dětí
narozených po roce 1975.
130) Tamtéž, s. 152
131) Poprvé maturantiv roce 1988 všichni
skládalipovinnou písemnou zkoušku
z matematiky.
1959–1960, s. 139
133) Povinně předm ět zaveden od školního
roku 1984–1985, který byl ipřed m ětem
maturitní m.
134) Oslava stoletého trvání školy se
konala ve dnech 19. a 20. května 2000.
Součástí oslav byla slavnostní akademie,
prohldka
í
školní budovy a sraz
jednotlivých maturantů podle ročníků,
který se konal prakticky po celé m m ěstě
Kladně.
135) Pavel Prošek (1954), ředitel 1.
Základní um ělecké školy v Kladně, externí
profesor gymnázia.
119) Josef Vobruba
V Á CLAV KR ŮTA
H is to rie
pro tifa š is tic k é ile g á ln í
vojenské organizace
Obrana národa
k ra jLouny
Vojenský odboj protině mecký m okupantů m, kteří v roce 1939 obsadiliMnichovem
okleštěný zbytek Československé republiky, je v Lounech a přilehlé oblasti
do velké m íry spjat s osobností Jaroslava Evalda. Major Jaroslav Evald se
narodil6. 1. 1894 v Praze-Nuslch.
í
V době, kterou zkoum á me, bydlel v Lounech,
Legionářů 621. Pozdějiv Praze-Bubenči,Bendlova 2. M ěl nezapomenutelné zkušenosti
z první světové války. Krátce po odvodu k armádě 6. října 1914 byl nasazen
na srbské frontě, v únoru 1915 jejpřesunulina ruské bojiště.Ale už za
dva týdny se octnul v ruské m zajet.
í V červenci 1917 se stalčlenem československých
legií v Rusku. Od února 1918 potom byl u 21. čsl.střeleckého pluku
ve Francii.Bohaté válečné zkušenostizavršilúčastí v ma ďarské válce v roce
1919. Zcela v duchu logiky stal se v nově vzniklé Československé republice, za
jejíž vznik bojoval,vojákem z povolán.
í
Druhé důležité období jeho profesionální a lidské dráhy nastalo v roce 1938.
Od 26. ledna 1938 jejnalézá me v Mostu, pak v D ěčíně u 1. hraničářského praporu,
tedy ve vojensky exponované m pohraničí s N ě meckem. Od 1. dubna se
stává důstojníkem pro zvláštní úkoly,jiný m slovem zpravodajcem. Od července
nosilna náramenících majorskou hvězdu a od listopadu se stal první m pobočníkem
velitele praporu.1) Vzhledem k tomuto profesionální mu růstu musel pociťovat
po mnichovské m debaklu 1938 a po okupaci v březnu 1939 hořkost a zklamání.
V květnu 1939 se zúčastniljako ostatní důstojníci armády poraženého
státu přeškolovacího kurzu pro důstojníky, pi
ř čem ž jejplk. František S mejkal,
čerstvě ustanovený velitelilegální vojenské organizace v okrese Louny, informoval
o vzniku tajné vojenské organizace, o její výstavbě a politických clech,
í
které
organizace sleduje. Elitní důstojníci,kteří bylizakladateliorganizace, jikoncipovali
jako tajnou armádu, která podle přesně daných pokynů vytvoří vojenské
jednotky, jež budou potom plnitvedení m organizace předem stanovené úkoly.
Hlavní m úkolem bylo vojenské vystoupení protiN ě mecku při první m příhodné m
okam žiku a znovuobnovení předmnichovské Československé republiky.
František S mejkal,narozený 22. 9. 1890 v Pozořicích, okres Vyškov, byl ruský
legionář. 31. 8. 1914 byl zraněn u Za mošče, ale zranění nezanechalo žádných trvalých
následků. U ž 5. září 1914 upadl do zajetí a v roce 1917 se stal příslušníkem
československých legi.
í Od roku 1919 m ůže me sledovat jeho strmý vzestup:
6. 1. 1919 se stal poručíkem, 6. 10. kapitánem, 2. 12. 1921 štábní m kapitánem,
98 S L Á N
SKÝO BZO R
28. 6. 1923 majorem, 4. 12. 1927 podplukovníkem a od 1. 7. 1935 byl plukovníkem.
Jediný škraloupek na jeho jinak bezvadných služebních charakteristikách
čteme v souvislostis účastí v zářijové mobilizaci 1938. V mobilizaci od 25. 9. do
20. 10. 1938 velitel pěšího pluku a velitel úseku na čáře lehkých opevnění. Mobilizace
a organizace politických útvarů měly zdlouhavý průběh. Rozkazy k přípravě
obrany na čáře lehkých opevnění pronikaly k pluku poněkud pomalu, kontrola provádění
rozkazů byla málo účinná. Spoléháno na mírové plány bez ohledu na nové
skutečnosti. S chopnosti i vůle velmi dobré, ale paralyzované menší zkušeností
a přizpůsobivostí. Zachoval si dobré nervy. Pro vyšší funkce se zatím nehodí. Praha,
22. listopadu 1938. Velitel okrsku Praha: brig. gen. Cyril Langer. Toto jediné
hodnocení neznamenalo ale snížení autority jinak skvělého vojáka.2)
Plk. S mejkal vyzval mjr.Evalda ke spolupráci.Ten souhlasil,načež stvrdilpodání m
pravice závazek mlčenlivosti.Snad okam žitě, mo žná že o něco později,
jmenoval plk. S mejkal mjr.Evalda svý m zástupcem a uložilmu, aby v rá mci výstavby
tajné organizace zahájilnábor vhodných a spolehlivých spolupracovníků.
Mjr.Evald získal jako prvního člena skupiny tajné organizace svého švagra, nadporučíka
v záloze Josefa Švestku, který bydlel v Roudnicinad Labem, Kratochvlova
í
1443. Navštv
í iljejv Roudnicinad Labem a zpravilho o tvořící se tajné
organizaci,která bude připravovat povstán.
í Řekl mu, zřejmě postupně, také
hesla určená pro styk mezi členy organizace. Jednak hesla, která zná me iodjinud,
totiž Vltavo – M á m tě tak rád a Karlštejn – Ka meny padaj,
í ale také heslo,
které bylo zřejmě pouze m ístní a odjinud ho nezná me: Říp – Slunce vyjde.3) Také
své mu švagrovi vysvětlil,že v organizaci budou pracovat systé me m trojek, což
znamená, že základní buňku tvoří jenom ti
ř lidé, kteří se neznají mezi sebou navzájem
a každý z nich zná pouze svého nadřízeného, který je pro všechny ti
ř společný,
s ní m ž se mohou pouze stýkat a od něhož budou pouze dostávat rozkazy.
Josef Švestka, narozený 22. 2. 1903 v Pardubicích, byl prů myslovák, absolvoval
v m ístě svého rodiště vyšší prů myslovou školu strojní s maturitou a v letech
1924–1925 školu pro důstojníky železničního pluku v záloze v Pardubicích.
Pracoval jako technický úředník u firmy B ächer,strojrensk
í
á továrna a slévárna
v Roudnicinad Labem. Tato firma produkovala různé metalurgické polotovary
z ocelia litiny a strojrna
í
mechanické výstředníkové a tec
ř í lisy,jež odebíraly továrny,
které pracovaly pro válečně důležitou výrobu. Josef Švestka dodal své mu
švagrovi,mjr.Evaldovi,údaje o výrobě, z nichž z vojenského hlediska m ěla význam
předevší m čísla o produkci odlitků granátů ráže 105 m m anebo o výrobě
součástek k tanků m. Sehnal ale také podklady k budování skladů pohonných
hmot, jejichž výstavba se tehdy začínala připravovat v Hněvicích. Podařilo se mu
je získat od zam ěstnanců stavební firmy, která sklady m ěla stavět.J. Švestkou
získané údaje odvážel pplk. Janota, který jezdildenně z Roudnice nad Labem do
Prahy do zam ěstnání na Invalidovnu a tam je předával kolegů m zpravodajců m.4)
Hned po své m švagrovi nalezl J. Evald v Libochovicích druhého zapáleného
spolupracovníka v lékárníkovi Stanislavu R öschovi,bratru pplk. gšt. Jana Reše,
který působiljako vysoký důstojník na ministerstvu národní obrany v Praze.ř)
Magistrpharmacie St. R ösch byl štábní m kapitánem v záloze. M ěl představovat
spojku organizace Obrana národa k legionářů m. Státotvornost až český nacionalismus
byly přirozeně blzk
í é ideologiiodboje a legionáři se stalikádrovou oporou
Obrany národa. St. R ösch byl velitelem m ístní organizace Obrany národa
v Libochovicích. V tomto severočeské m m ěstečku vybudoval pom ěrně velkou
skupinu, jež odpovídá sle
í roty.Jeho zástupcem byl Ing. Zdeněk N ě mec, nejbližší mi
spolupracovníky por. v z.Antonín Nebeský a npor. v z. Miloš Korejs. Se záložní mi
důstojníky Pokorný m, Plecháčkem, Rubličem, M U Dr. Pilousem, MaliS
nou, Chotěborem a další mi se scházeliv přízemní m ístnostihotelu Černý orel na
libochovické m ná m ěst.
í
V létě 1939 byl pověřen poručík v záloze Antonín Nebeský rozšířitskupinu
Obrany národa v Libochovicích též o poddůstojníky a některé vojny
í a připravovat
je k případné mu účinné mu odporu se zbraní v ruce. Historiograf libochovické
resistence Lubom ír Mrázek zjistilpodle vzpom ínek odbojářů, kteří přežilinacistický
teror,že rozšíření počtu členů skupiny však provedl Antonín Nebeský
nevhodným způsobem, bez zajištění patřičné konspirace. Pozval asi 50 –60 poddůstojníků
a vojínů z Libochovic a blízkého okolí do místní školy. Tam po příchodu
do sklepní místnosti museli všichni přítomní složit přísahu, že budou věrně a čestně
plnit příkazy, že zachovají o všem úplné mlčení. Po složení přísahy byla utvořena
družstva a jmenováni jejich velitelé a spojky pro styk s nadřízenými orgány.
Potom Nebeský vyložil program skupiny pro nastávající dobu. Ač voják tělem
i duší, dopustil se další závažné chyby v tom, že nechal na této schůzi podepisovat
prezenční listinu, kterou u každého jména pak doplnil určením funkce a činnosti.
Tím fakticky pořídil neutajený seznam členů ilegální organizace Obrany
Mjr.Jaroslav Evald, s ní m ž
se pojí historie lounské
Obrany národa. Archiv
autora.
národa v Libochovicích, který pak ukryl ve svém bytě. 6) Idea blzk
í ého zahájení
války mezi Hitlerový m N ě meckem a západní mi velmocemi, předevší m Francií
a Angli,
í a následné zhroucení N ě mecka, k ně muž podle všeobecného m í nění
brzy po zahájení konfliktu dojde, ovládala jednání vlastenců obdobně jako jinde
také v Libochovicích.
V Peruci byl velitelem m ístní organizace pplk. Josef Šebesta. Narodilse 17. 4.
1891 v Těchonicích, okres Klatovy. Na podzim 1939, než našel od 8. 11. 1939
m ísto aktuárského ředitele u Ze mského úřadu v Praze, oddělení pro péči o válečné
poškozence, bydlelse svou manželkou u její matky v Peruci.Pplk. Šebestu
ustanovilim ístní m velitelem v m ístě bydliště pplk. Janda a mjr.Evald. Protože
pplk. Janda byl gestapem zatčen 25. srpna, nemohlo to být v září, jak se píše
v ně mecké soudní žalobě. Protože pobyt pplk. Šebesty v Peruci byl pouze přechodný
a skončils odchodem do nového zam ěstnání v Praze, byla ijeho odbojová
činnost v Peruci minimáln.
í Po válce tvrdil,že spolupracoval s pplk. gšt. Jandou
a podřízený m Blažkem v Peruci.7)
Pplk. S mejkal odešel v červenci 1939 z Loun. Ještě předtí m předal svou pravomoc
velitele okresu Louny mjr.Evaldovi,když jejjmenoval svý m nástupcem.
Krom ě jiného mjr.Evaldovi také řekl,že o další pokyny se m á přihlásitu gen.
Františka Kraváka na ministerstvu národní obrany v Praze.8) Mjr.Evald krátce
poté skutečně navštv
í ilv Praze gen. F. Kraváka. Rukou podání m se mu zavázal
ke spolupráci a byl pověřen prozatí mní m vedení m okresu Louny. Gen. Kravák
mjr.Evaldovi uložil,aby podával nadále zprávy o všech politických a vojenských
novinkách, aby si zajistilpodm ínky a připravilse k postavení tří vojenských jednotek
o sle
í 300 až 400 mu žů, aby shromažďoval zbraně, střelivo, v případě potřeby
zajistilk použití nákladní auta, osobní vozy a sanitární materiál.Mjr.
Evald pak jezdilpravidelně do Prahy. Svá první hlášení podal gen. Kravákovi
osobně, další už od něho přijí mal škpt. Kubík, zpravodajský důstojník Kravákova
štábu, na něhož jejgen. Kravák odkázal.9) Evaldova hlášení obsahovala krom ě
jiného také informace o špatné m vybavení ně meckých vojáků, zprávy o přesunech
ně meckých jednotek, o zřícení ně meckého bombardovacího letounu
v Peruci,o vystupování a chování příslušníků SA a SS, o zatčení a uvěznění českých
lid,
í o činnostivlajkařů.
U ž zakrátko po rozhovoru s gen. Kravákem a poté, kdy mjr.Evald tlumočil
jeho rozkaz podřízený m, hlásillékárník Reš, m ístní velitelv Libochovicích, že
m ůže postavitjednotku o osmdesátimu žích. V Libochovicích tato jednotka, tj.
rota, mohla použít, jak nahlásilmjr.Evald zbrojní mu důstojníkovi Kravákova
štábu pplk. Petráčkovi10),30 střelných zbran.
í M ělo jt
í konkrétně o 12 pistol,
í
10 pušek mauserovek, 5 pušek loveckých, tedy zřejmě brokovnic, 1 bedničku
granátů a 1 lehký kulomet.Zbraně byly schovány mezi sklem v provizorní m
skladištim ístní sklárny ve stodolách libochovického velkostatku.11)
V Lounech předpokládal mjr.Evald podle stejného hlášen,
í že jím vedená organizace
bude m ít mo žnost použít 60 loveckých pušek a dva až ti
ř kulomety.
V kamenolomu u Chlumu bylo ukryto příslušníky organizace menší množství trhaviny.
Základem lounského arzenálu byly zbraně, které se podařilo získat
v prvních chvlch
í í po zahájení ně meckého záboru lounských kasáren škpt.Augustinovi
Hlaváčkovi.N ě mecký m vetřelců m zatajilněkolik pušek, dva lehké kulomety
a několik beden ostrých nábojů a ručních granátů.
Mjr.Evaldovi nedalo určitě žádnou práci získat škpt.Augustina Hlaváčka pro
spolupráci v protině mecké m odboji.Škpt. Hlaváčka, narozeného 2. 8. 1896 ve Slané m
a absolventa slánské obchodní školy, jinak schopného důstojníka z povolán,
í
jemuž se po demobilizaci podařilo od 19. prosince 1939 sehnat m ísto vrchního taS
jemníka na Okresní m úřadu ve Slané m a posléze od února 1940 v Lounech, kde
v Chelčického ulicičíslo 1273 bydlel,jmenoval zpravodajský m a spojovací m důstojníkem
svého štábu. Muselo to být podle našeho odhadu někdy v červenci 1939.
Toto oficiální Hlaváčkovo zapojení do podzemní organizace m ělo obligátní podobu:
rukoudání m se zavázal k mlčenlivostia spolupráci.Jeho úkolem bylo zajistit
spojení s polici,
í četnictvem, poštou a další mi veřejný mi institucemi a úřady.
V krátké době se mu podařilo zapojitdo své st
í ě destku
í
úředníků, kteří bylipředtí m
většinou důstojníky. Žádal je,aby mu sdělovalizprávy o náladě obyvatelstva
a o všem, co N ě mci podnikaj.
í Hodnotnější zpravodajské informace postupoval
mjr.Evaldovi,který je odevzdával oblastní mu velitelství Obrany národa. Aug. Hlaváček
se m ěl postarat o bezproblé movou spolupráci se všemi tě mito institucemi.
Škpt.Hlaváček sice sloužilv roce 1939 až do svého propuštění z armády
u cyklistického praporu v Lounech, ale ještě předtí m také v Mostě. Protože byl
znalý pom ěrů na územ í, které po Mnichovu připadlo k nacistické Třetí říši,
a také proto, že na Mostecku znal řadu lid,
í z nichž někteří bylijeho přátelé, pověřil
jejmjr.Evald získávání m zpráv a navázání m spojení do Sudet. Určitě ne poslední m
důvodem Hlaváčkova jmenování spojovací m důstojníkem byla skutečnost,
že štábní kapitán vlastnilosobní vůz. V í me, že ve své m autě vezl
v záležitostipodzemní organizace mjr.Evalda s pplk. Jandou ipplk. Janotou.
Škpt.Hlaváček se těšilEvaldově důvěře a byl jím pověřen, aby vypracoval mobilizační
plán. Plánování mobilizace bylo v Obraně národa aktuální m té matem už
Pplk. pěch. Augustin
Hlaváček z Loun, jeden
z nejaktivnějších členů
Obrany národa okres
Louny.Autorem kresby je
spoluvězeň v Terezíně Josef
Klouček z Rakovníka,
kresba tužkou, 16. 6. 1940,
Terezín. Archiv autora.
od srpna v závislostina mezinárodní situaci,tj.na přípravě N ě mecka na válku
s Polskem. Velitelské špičky v organizaci počítaly s vyhrocení m protině meckých
nálad a v souvislostis předpokládaný m vypuknutí m opravdové války západoevropských
velmocí s N ě meckem očekávalicelonárodní povstán.
í Obrana národa
se m ěla díky plánovité přípravě stát v tomto povstání nejdůležitější silou. První
pokyny se datují na konec srpna 1939, konkrétní podrobné pokyny k mobilizační m
přípravá m však vydalo ústředí organizace až v říjnu 1939. V rozkazu D–26
z 20. října 1939 ústředí přikazovalo sm ěrem „dolů“ (= D):
1) Provádění mobilizačních příprav, které by umožňovaly postavit větší jednotky,
musí být svěřeno bývalým aktivním důstojníkům, kteří jsou naprosto spolehliví
a mlčenliví a kteří v době své aktivní služby pracovali jako mobilizační důstojníci,
nebo takoví, kteří k tomu mají předpoklady. V nejkrajnějším případě, kdy
v okrese nejsou žádní aktivní důstojníci, kterým by bylo možno tuto funkci svěřit,
nebo kteří by pro to měli schopnosti, svěří velitelství funkci velitele okresu schopnému
záložnímu důstojníku. Velitelé jsou osobně zodpovědni za provádění mobilizačních
příprav, mobilizační důstojníci provádějí dozor nad prováděním. Další dozor
je prováděn velitelem okruhu nebo jeho mob. důstojníkem. Všechny mob.
přípravy nesou krycí označení „pondělí“ a tento výraz používejte v písemném i ústním
styku.
2) Mobilizace bude oznámena:
a) Rozhlasem, pokud zůstanou vysílačky neporušeny anebo nebudou do té
doby odebrány rozhlasové přístroje.
b) Tiskem s předpokladem, že se to dá rychle provést a organizace kolportáže
nebude porušena pro dopravní potíže.
c) Vypsání mobilizace:
Připraveny jsou všechny tři druhy oznámení. Oznámení v rozhlase a tisku obstará
ústředí. Vypsání mobilizace obstará velitel okruhu. Vypsání mobilizace bude
vydáno velitelem okruhu okresním velitelům podle počtu obcí, které jim podléhají.
Velitelé okresu pečují o to, aby bylo vypsání mobilizace rychle rozesláno do obcí.
K mobilizaci bude vydáváno zvláštní motto. Mobilizace bude vydána po vyjití druhého
motta, které udává dobu akce, to znamená, že proběhne nejprve první útok
a zmocnění se celé státní moci, při čemž se musí počítat s mobilizací nejpozději 6
hodin po začátku akce.
3) Povolávání:
a) Povoláno bude 5 nejmladších ročníků zálohy a náhradní zálohy. To jsou osoby
narozené 1913 a mladší ročníky. Když by v některém okrese nastoupilo z různých
důvodů nedostatek lidí, budou mnou povolány další 3 ročníky zálohy a náhradní
zálohy podle okolností. Občané budou povinni vydat na potvrzení velitelství
i bez placení proviant a poskytnout potřebné ubytování spolu se stravováním. Jeli
to zapotřebí, vyžádají si jednotky zakročení u okresních úřadů a bezpečnostních
orgánů.
10) Hlášení po vyhlášení mobilizace:
a) Hlášení podle bodu d/
b)Počet nastoupených osob (důstojníci, ostatní). Jaké jednotky byly postaveny
(Prapory, roty), ostatní osoby (důstojníci a ostatní), jak jsou postavené jednotky vyzbrojeny
(pušky, kulomety), vybaveny motorovými vozidly, jestli chybějící může
být ještě v okrese obstaráno, je zajištěno ubytování a různé.
Hlášení zašlete 24 –48 hod po vyhlášení mobilizace buď prostřednictvím kurýra
nebo telefonicky veliteli okruhu – mobil. oddělení.
c) Vzor hlášení: 69 důstojníků, 1 653 ostatních osob, 2 prapory, zbytek 2 důstojníci,
56 ostatních, 67 voj. pušek, 460 loveckých pušek, 15 000 vojenského střeS
liva, 8 000 loveckého střeliva, 6 lehkých kulometů, přebytečná motorová vozidla,
menší přebytečná, vše zajištěno. Prapory připraveny k odchodu. Okres Jičín.
11) Postup příprav:
Všechny přípravy musí být prováděny s největší opatrností, písemné přípisy
musí být omezeny na nejnutnější a pečlivě uschovány. Zemský, okruhový a okresní
velitel provedou mobilizační přípravy a pečují o jejich utajení. Základní směrnice
budou vydány až na okres. Mobilizační důstojník musí mít všechny přípravy
promyšleny a jen v některých případech zasvětí několik málo osob (2–3), které si
vybral, se souhlasem okresního velitele.
b) Hlavní přípravy okresního velitelství (mobilizační důstojník):
Organizace kurýrní služby a zajištění dopravních prostředků (motorových vozidel)
pro zaslání mobilizačních příkazů (vyhlášení mobilizace). Kurýrní služba
a motorová vozidla musí být stále vedena v evidenci, musí jim být popsána cesta
a obce. Zjistěte si pravděpodobný počet předpokládaných osob k povolání. K tomu
účelu počítejte, aby z celkového počtu obyvatelstva (muži, ženy, děti) činily povolané
ročníky maximálně 2,5 %. Obstarejte si také seznamy všech aktivních důstojníků,
stejně jako záložních, pokud se na ně vztahuje mobilizace a rozdělte tyto
na dvě skupiny: Spolehliví – nespolehliví. Toto vám bude cenná pomoc při určování
důstojníků v mobilizační době.
Kpt. v. z. Otakar Hlaváček
z Loun, člen Obrany národa
okres Louny.Autorem
kresby je spoluvězeň
v Terezíně Josef Klouček
z Rakovníka, kresba
tužkou, 12. 5. 1940,
Podle odhadu povolaných osob určete, kolik praporů můžete postavit podle určeného
měřítka, udejte chybějící počty mobilizačním důstojníkům okruhu, aby vám
tito mohli zajistit náhradu. Vybudování velitelství praporu se děje jen s mým souhlasem.
Vyhlédnutí velitelé praporu a rot nesmí být o tom informováni, aby okruh
zasvěcených osob nebyl příliš velký.
Pro pěší a technickou rotu počítejte nejméně se 160 muži, jinak lze dosáhnout
válečného stavu až 200 mužů. Způsob postavení musí být promyšlený. Určete
druh a místo (bývalá kasárna, školy, tělocvičny) ve více obydlených místech, aby
nedošlo k hromadění zástupů, obstarejte si seznam osob a rozdělovník pro jednotlivé
jednotky, promyslete postavení stráží, jaké osoby mají být poslány na která
místa. Zjistěte příhodná místa pro uskladnění technického materiálu a jednotek.
Promyslete stravování v hostincích apod. Přehled o množícím se materiálu pocházejícího
od občanů (zbraní, munice, ženijního materiálu, spojovacího materiálu).
Vyhledejte místa a osoby k jejich dopravě (motorová vozidla, koně a vozy). Převzetí
se děje protokolárně (stav a vady), avšak nesmí to být na úkor rychlému
převzetí. Zajistěte dílny pro opravy (autodílny, kovárny apod.). Veďte seznamy
motorových vozidel, které se v okrese nacházejí, stejně jako místa, kde se nacházejí
sklady pohonných hmot. Veďte seznamy výrobců a prodejen zbraní a zbrojního
materiálu, zjistěte nenápadně zásoby.
Mobilizační důstojníci musí postupovat samostatně a rychle bez otálení, aniž by
vyčkávali rozkazů a směrnic. Na jejich rozhodnosti záleží průběh mobilizace.
S mobilizačními přípravami nechť je započato ihned, soustavně ať je na nich pracováno
a ať jsou doplňovány. K tomu účelu je nutno, aby okresní mobilizační důstojníci
byli ve stálém styku s mobilizačními důstojníky okruhu.
Upozorňuji na tajné přípravy. Zajištění písemného materiálu (mimo bydliště
osob, které jsou s tímto obeznámeny) věnujte velkou ostražitost při jeho zajišťování
pro mobilizaci.12)
V případě zahájení „akce“,tj.protině meckého povstán,
í se počítalo, že ti
ř prapory
lounské Obrany národa obsadí hranice s N ě meckem; škpt.Hlaváček sá m
m ěl v takové m případě velet praporu, jenž m ěl m ít na starost střední pohraniční
úsek, který by sahal na sever od Rané do Libčevse. Mjr.Schönfelder m ěl m ít
na starost úsek od Loun k Postoloprtů m. Třetí úsek, do Třebenic, připadl na starost
mjr.Evaldovi.P ísemný mobilizační plán ukrýval škpt.Hlaváček až do zatčení
mjr.Evalda, k ně muž došlo 12. března 1940. Tehdy jejopatrný škpt. Hlaváček
prozrav
í ě spálil,takže se N ě mců m do rukou nedostal.13)
Mjr.Evald byl z armády propuštěn a po nějaké době získal zam ěstnání jako
vrchní sekretář na ministerstvu sociální a zdravotní péče v Praze. Třebaže mjr.
Evald pracoval zřejmě pro organizaci obětavě, byl po dvou m ěsících, to je na konci
srpna 1939, tj.v době, kdy už nebyl v armádě, vystřídán ve funkci velitele okresu
Louny pplk. Janotou. D ůvodem pro tuto zm ěnu byla zřejmě nejen vyšší hodnost
pplk. Janoty,ale spíše asi snaha gen. Kraváka stavět do vedoucích funkcí
v ilegální organizaci aktivní důstojníky a pplk. Janota jím v té době ještě byl.
P ředání funkce okresního velitele mezi mjr.Evaldem a pplk. Janotou proběhlo
zřejmě velmi korektně. V rá mci tohoto předávání velitelské funkce v organizaci,
jejíž zakládání teprve začínalo, se pplk. Janota setkal s některý mi angažovaný mi
lidmi.V í me, že škpt.Hlaváček dopravilsvý m autem pplk. Janotu v doprovodu
mjr.Evalda do Libochovic za lékárníkem Reše m, stejně jako do Peruce k setkání
s pplk. Šebestou. Janotovo velitelské období však trvalo velmi krátce, totiž
pouze do září 1939.
N ě mecké soudní spisy, jež se zachovaly a které používá me při našem pokusu
o rekonstrukcivzniku a působení Obrany národa na Lounsku, nejsou bez rozS
porů. Ob žaloba protiK. Janotovi a R. Rajnyšovi,jež nese datum 5. březen 1943,
vykládá sezná mení pplk. Janoty s mjr.Evaldem tak, že Evaldův švagr Josef
Švestka na Evaldovo přání pozval v červenci 1939 pplk. Janotu do svého bytu
v Roudnicinad Labem, Kratochvlova
í
1443, kde už čekal mjr.Evald. Po vzájemné m
představení pplk. Janoty a mjr.Evalda lounský mjr.Evald pplk. Janotovi
sdělil,že buduje z bývalých aktivních důstojníků tajnou vojenskou organizaci,
její mž úkolem je obnovitv okam žiku, až „to praskne“, Československou
republiku. Janota souhlasilse spoluprací v této organizaci a obřadný m gestem,
jež spočívalo ve stisku pravé ruky, se zavázal ke spolupráci a mlčenlivosti.Mjr.
Evald prý určilpplk. Janotu do funkce velitele okresu Roudnice nad Labem, pi
ř čem ž
do tohoto okresu pati
ř ly soudní okresy Kralupy, M ělník, Velvary a Terezínm ěsto. Podle ně mecké soudní žaloby m ěl K. Janota postavitvojenskou jednotku
v sle
í praporu, jenž bude sestávat ze čtyř rot.Mjr.Evald K. Janotu
instruoval,aby si sehnal svého zástupce, zpravodajského, materiálního (zbrojního)
a proviantního důstojníka a velitele rot.M ěl také pátrat po zbraních, trhavinách
a zdravotnické m materiálu a zjistitpočet nemocničních lůžek. Pro
udržování spojení mezi Louny a Roudnicí nad Labem m ěl získat nějakého motocyklistu.
Pplk. Jarom ír Halbhuber,
velitelObrany národa kraj
Louny a velitelObrany
národa okres Roudnice nad
Labem. Archiv autora.
Krátce nato se pplk. Janota vydal do Terezína, kde vyhledal svého zná m ého,
mjr.Josefa Staňka. Pplk. Janota vyprávěl příteliStaňkovi,co se dozvěděl od
mjr.Evalda o tajné vojenské organizaci a o své m zařazení v n.
í Sdělilmjr.Staňkovi,
že v Roudnicinad Labem by m ěly být postaveny dva prapory, které by byly
nasazeny v jižní oblastimezi Oh ří a Labem. V Terezíně by m ěl být utvořen jeden
prapor.Mjr.Staněk po své m zatčení tvrdil,že poté, co dal pplk. Janotovi najevo,
že je nemocný a že je sledován ně meckou polici,
í jeho účast v aktivní m odboji
už nepřicházela v úvahu. Jestlije pravda, co tvrdí ně mecká obžaloba, tak
mjr.Staněk navrhl nam ísto sebe pplk. Janotovi do funkce velitele Terezína Rudolfa
Rajnyše, bývalého nadporučíka, ročník narození 1910. V červenci 1939 byl
R. Rajnyš ještě v Lounech, krátce nato, totiž na konci září 1939, dostal m ísto
jako učiteltělocviku v zem ědělské škole v Táboře. Staněk a Janota se s ní m setkali
v holičské m obchodě. Pplk. Janota informoval npor.Rajnyše o vznikajc
í í tajné
vojenské organizaci a o jejch
í úkolech a vyzval jej,aby postavilze spolehlivých
lidí v Terezíně rotu, skládajc
í í se ze čtyř čet. Pplk. Janota také sdělil
R. Rajnyšovi heslo Karlštejn – Ka meny padaj,
í které se sá m dozvěděl od mjr.
Evalda. Npor. Rajnyš pplk. Janotu vyslechl a zřejmě se vší m souhlasil.N ě mecký
prokurátor v soudní žalobě napsal,že npor. Rajnyš řekl „dobře“, ale žádné
skutečné odbojové jednání – ač se o to nepochybně snažil– nezjistil.Soudí me,
že pro příliš krátkou dobu, po kterou působilv Roudnicinad Labem a zřejmě
ipod tlakem existenčních starostí – v září 1939 už učilv Táboře – toho R. Rajnyš
mnoho neuskutečnil.14)
Karel Janota, v té době bytem v Rašínově ulicič. 1471 v Roudnici,se narodil
25. května 1893 v Kartouzích-Valdicch
í (Valdice), okres Jičín. Vystudoval gymnázium
a vyšší školu lesnickou. Na podzim 1914 narukoval na vojnu, bojoval na
ruské frontě a už v červnu 1915 upadl do ruského zajet.
í Za rok nato už byl
v československé legii.Když se v roce 1920 vrátildo vlasti,byl poručíkem. Zůstal
v armádě a postupně povýšilna podplukovníka.15) Po demobilizaci našel od
6. září 1939 zam ěstnání jako aktuárský ředitelu Ze mského úřadu v Praze, oddělení
péče o válečné poškozence. Tento úřad sídlilv Praze-Karln
í ě v několika
m ístnostech tzv.Invalidovny. Dnes v této budově sídlí vojenský historický archiv.
16)
Velký pohyb vojáků, kteří bylidonuceni hledat si civilní m ísta po své m nedobrovolné m
propuštění z likvidované Československé armády, se projeviltaké při
formování Obrany národa. Tak v září 1939 přišel za pplk. Janotou plk. Halbhuber
a sdělilmu, že byl služebně pid
ř ělen do Roudnice nad Labem a že přebírá velení
Obrany národa. O několik dní pozdějimu ještě ozná mil,že okres Roudnici
svěřilStaňkovi.Aby zmírnilsvojistrohost vůči hodnostně jen o jeden stupínek
níže postavené mu pplk. Janotovi,jmenoval jejformálně svý m zástupcem.
Plk. Jarom ír Halbhuber m ěl zřejmě silné ambice a zjevně toužilbýt více než
jen okresní m velitelem. Narodilse 21. 9. 1894 v Dublovicch,
í
okres P říbram. Od
1. září 1939 získal civilní m ísto vrchního ředitele ve V ýzkumné m ústavu zem ědělské m
v Roudnicinad Labem. Gen. Kravák, který zřejmě m ěl podl
í na tom, že
J. Halbhuber získal ředitelské m ísto v Roudnicinad Labem, v něj skládal naděje,
že pozdvihne činnost O N v severní částiseverozápadočeské oblasti.V červenci
1939 plk. Halbhuberovi osobně vysvětlil,že se zakládá tajná vojenská organizace,
která vystoupí aktivně v okam žiku srážky s ně mecký m vojskem a nabídl
mu spolupráci.Plk. Halbhuber se zavázal stiskem pravé ruky ke spolupráci
a mlčenlivosti.Nato jejgen. Kravák jmenoval spojovací m důstojníkem s úkolem
zajistitspolupráci a součinnost se členy bývalé agrární strany, k níž se J. Halbhuber
dříve hlásil.
Krátce nato se plk. Halbhuber zúčastnilv Praze aktivu, na ně m ž bylipřítomni
členové štábů, krajští a okresní velitelé. Halbhuber podal mjr.Jedličkovi,členu
zemského štábu, který referoval na shromáždění o zpravodajských úkolech,
podnět,aby byliv jednotlivých krajch
í a okresech ustanoveni propagační důstojníci.
Mjr.Jedlička slb
í ilpřezkoumat jeho návrh, ale zřejmě se nic nestalo,
a tak Halbhuber za nějaký čas upom ínal samotného gen. Kraváka, přičem ž gen.
Kravák plk. Halbhubera chlácholil,že nejde o nic důležitého a aby to nechal být.
Po převzetí ředitelského m ísta ve Výzkumné m ústavu zem ědělské m v Roudnici,
kam J. Halbhuber nastoupilk 1. 9. 1939, nabízela se F. Kravákovi17) mo žnost
svěřitJ. Halbhuberovi velení lounského kraje, neboť po zdai
ř lé m odchodu plk.
Kratochvla
í do zahraničí v červenci 1939 nebyla funkce velitele kraje dosud obsazena.
Celá vojenská odbojová organizace Obrana národa byla obrovský útvar.Vyvje
í la
se od dubna 1939, kdy jiarmádní špičky založily,a jestliže si klademe za cl
í
poznat její historiia strukturu, musí me si být vědomi složitostijejho
í vývoje
a skutečnosti,že šlo o vývoj velmi dynamický. Pramenů m á me m álo a mnohdy
nejenže nejsou jednoznačné, ale dokonce si odporuj.
í
Pplk. Jarom ír Halbhuber,
jak jejviděl spoluvězeň
z Rakovníka. Kresba
tužkou, 12. 5. 1940,
Vrchol hierarchického uspořádání představovalo ústřední veden.
í Jemu byla
podřízena zemská veden,
í jedno pro Čechy a druhé pro Moravu. Pod nimi byly
kraje. Praha m ěla od počátku zvláštní postaven,
í obvod Velké Prahy představoval
vlastně svý m význame m te
ř tí zemské velitelstv.
í Počáteční snahy se soustředily
v Čechách na vybudování čtyř krajů: 1. Plzeň, 2. České Budějovice, 3. Pardubice,
4. Mladá Boleslav a samostatná Velká Praha. O něco m álo pozdějipřibyl
pátý kraj,Louny, který nás právě zají má.
Na podzim 1939 bylo v Čechách podle téhož plk. gšt. J. Reše, který v té době
vykonával funkci náčelníka štábu zemského vedení pro Čechy, šest krajů: 1. Plzeň,
2. České Budějovice, 3. Louny, 4. Mladá Boleslav, 5. Kolín, 6. Pardubice –
Hradec Králové a samostatná Velká Praha.18) Podle jiné autority „Čechy byly rozděleny
na sedm krajů, Morava na pět. Pro usnadnění velení byly kraje na Moravě
seskupeny ve dvě oblasti(gen. Slunečko a gen. Ždí mal).V Čechách k zřízení
oblastí nedošlo.“19) Bylo to ovšem trochu jinak a bylo to složitější.
Od dubna 1939 došlo ve středních Čechách k zahájení výstavby organizačního
útvaru, který m ěl charakter oblasti.„V dubnu 1939 byl gen. Kravák pověřen
ústřední m vedení m v Praze k organizaci odboje ve středních a severozápadních
Čechách mimo obvod Velké Prahy,“ napsal plk. gšt. Straka po válce.20) Kravákova
středočeská anebo středočeskozápadočeská anebo severozápadočeská oblast,
jak m ůže me různě číst jméno jednoho a téhož útvaru, se týká velké centrální oblasti
Čech. P ři pohledu na mapu připom íná tvar neuzavřeného prstence kolem
Velké Prahy, která je v jeho středu. Tento prstenec vytvářely okresy Benešov,
Vlašim, Sedlčany, Votice, Sedlec, P říbram, Hořovice, Beroun, Rakovník, Louny,
Slaný, Kladno, Terezín, Roudnice nad Labem, Libochovice, Kralupy nad Vltavou
a Velvary.Generál Kravák rozdělilna počátku celou oblast na čtyi
ř kraje, a sice
Benešov, Beroun, P říbram a Terezín. Pravděpodobně to záviselo ve značné, ne-li
největší m íře na otázce existence vhodných a použitelných velitelů krajů. Toto
rozdělení nebylo vůbec nezvratné a konečné. Naopak, v průběhu vývoje docházelo
ke zm ěná m.21)
Vojenské m ěsto Terezín dalo název krajiproto, že v ně m sídlilvelitelkraje, který
územně zaují mal politické okresy Louny (tj.stejnojmenný soudní okres Louny),
Kladno (tj.soudní okresy Kladno a Unhošť), Rakovník (tj.soudní okresy K řivoklát
a Rakovník),Roudnice nad Labem (tj.soudní okresy Libochovice a Roudnice nad
Labem) a Slaný (tj.soudní okresy Nové Strašecí a Slaný).Tí mto první m velitelem
kraje Terezín byl plk. Jan Kratochvl
í.
Jan Kratochvl
í se narodil11. 1. 1889 v Horní Radochové, okres N áchod a m ěl
pohnuté životní osudy. Vystudoval vyšší reálku v N áchodě a m ěl deset semestrů
na České m vysoké m učení v Praze. Odveden byl v roce 1914, válečnou vřavu zažil
od začátku, protože se do ní dostal hned při červencové mobilizaci.U ž v říjnu
1914 byl však u Ostrova na východní frontě zajat a od roku 1916 se s ní m setkává me
jako s příslušníkem československé legie v Rusku. Když v dubnu 1920
přijeldo vlasti,nosilkapitánské hvězdičky. Jako mnoho jiných legionářů, tak
ion zůstalv armádě, která mu poskytla prostor k uplatnění a k vyniknut.
í V roce
1939 velel9. p. pl.v Kremnici,a když Slovensko odpadlo od Československé republiky,
vrátilse do Čech a byl ustanoven posádkový m velitelem v Terezíně. Plk.
(pozdějigenerál) Kratochvl
í m ěl vysoký odborný a morální kredit,a tak jejgen.
F. Kravák, veliteloblasti,jmenoval nejen velitelem kraje, ale také svý m první m
zástupcem. Tuto funkci však nezastával dlouho. Z rozhodnutí vedení Obrany národa
uprchl 23. 7. 1939 do zahraničí, kde m ěl pestré a barvité osudy.22)
Zdá se, že po odchodu plk. Kratochvla
í do zahraničí krajTerezín (Louny)
v obranné struktuře de facto neexistoval.Lounský plk. S mejkal,který snad mohl
připadat na funkci velitele kraje, rovněž odešel,pplk. Janda, S mejkalův mo žná
formální nástupce, byl zatčen už 25. srpna 1939. Jisté naděje snad mohl gen.
Kravák vkládat do pplk. Janoty, který pibra
ř
l k Roudnicinad Labem, kde bydlel,
iokres Louny, ale praktické realizace tato mo žnost nenabyla. Jednotlivé
okresy se ubíraly v létě 1939 vlastní cestou a jejich velitelé podávaliúčty z činnosti
pří mo gen. Kravákovi a členů m jeho štábu. Situace se zm ěnila až na konci
srpna, resp. září 1939.
Kravák tehdy funkci velitele kraje svěřilJ. Halbhuberovi a uložilmu, aby okresy
Roudnice nad Labem, Louny, Rakovník, Slaný a m ěsto Terezín, jež se dosud
těšily relativní samostatnosti,spojilpod pevné velen.
í Gen. Kravák dokonce učinil
z plk. Halbhubera svého druhého zástupce. Proč tomu tak bylo, neví me. Jestli
proto, že přikládal velký význam propagační politické práci,což oficiálně m ěl
plk. Halbhuber vykonávat,či jestlipro nějaké teba
ř
zvláštní osobní vlastnosti
jmenovaného, neum í me zjistit.
Plk. Halbhuber se sešel nejen s lounský m okresní m velitelem mjr.Evaldem,
ale také s rakovnický m okresní m velitelem mjr.Josefem Šulcem.23) Prošeti
ř lčinnost
roudnického pplk. Janoty a navrhlgen. Kravákovi jeho odvolání z funkce.
Gen. Kravák to opravdu učinil.Na m ísto Janoty jmenoval okresní m velitelem
Roudnice nad Labem mjr.Josefa Staňka z Terezína. Aby zmírnilpostup vůči Janotovi,
jmenoval jejStaňkový m zástupcem.
Plk. pěch. Karel Janota,
velitelObrany národa okres
Louny a okres Roudnice
nad Labem. Autorem
kresby je spoluvězeň
z Rakovníka, kresba
tužkou, 12. 6. 1940,
N ě mecký prokurátor do písemné soudní obžaloby zaznamenal,že v červenci
1939 se major Josef Staněk dozvěděl od jemu prý nezná m ého nadporučíka, že
existuje tajná vojenská organizace, která m ěla při odchodu ně meckých vojsk
z tzv.protektorátu převzt
í moc. V srpnu mu totéž m ěl sdělitpplk. Janota.
Mjr.Staněk ně mecký m vyšetřovatelů m nesděliljméno onoho údajného českého
nadporučíka, ač jejjistě znal – byl to npor.Švestka, švagr mjr.Evalda – a tvrdil
dokonce, že obě ma jejich žádost o spolupráci s tajnou vojenskou organizací odm ítnul.
Josef Staněk se narodil27. 7. 1897 v Moravské Ostravě-P řívozu. V roce 1915
byl odveden do rakouskouherské armády a nasazen jako voják na ruské frontě.
V červenci 1916 padl do ruského zajetí a za necelý rok jejnalézá me v československé
zahraniční armádě. M ěl navýsost zají mavé osudy. Od 2. ledna do
28. října 1918, tedy do chvle
í vyhlášení samostatného československého státu,
byl nasazen jako agent na územ í Rakouska a později,v roce 1919, na územ í
Ma ďarska. Ještě v mobilizaci 1921 sloužiljako zpravodajský důstojník zpravodajského
oddělení hlavního štábu ministerstva národní obrany. Poté jejnalézá me
coby aktivního důstojníka u vojenské policie.V období 1. 10. 1937 až 30. 9.
1938 byl v hodnostimajora zástupcem velitele druhého praporu 42. pěšího pluku
v Terezíně.24) Po propuštění z armády v roce 1939 učiltělocvik na Ze mské
vyšší hospodářské škole v Roudnicinad Labem. Podle jedné poválečné zprávy,
jež m ůže být ovšem nadnesená, rozšiřoval mezi svý mi studenty ilegální časopis
V boj,který přivážel prý z Prahy a předával mu ho pplk. Janota.25)
V září 1939 se mjr.Staněk setkal na ministerstvu národní obrany v Praze-
Dejvicch
í s generálem Františkem Kravákem, který pod rouškou rozhovorů
o propuštění z armády a opatření civilního zam ěstnání sháněl velitelské kádry
pro ilegální vojenskou odbojovou organizaci.B ěhe m krátkého rozhovoru
mjr.Staněk zřejmě slb
í ilgen. Kravákovi spolupráci v odbojia dostal příkaz, aby
se v m ístě bydliště spojils plk. Halbhuberem a spolupracoval s ní m. Když plk.
Halbhubera vyhledal,dozvěděl se potom více o tajné odbojové organizaci,totiž
její jméno Obrana národa a to,že jde zatí m o rá mcovou organizaci.Pravděpodobně
se mu dostalo vysvětlen,
í co rá mcovost organizace znamená. Ta spočívala
ve jmenování velitelských kádrů od pluků přes prapory k rotá m, přičem ž
mu žstvo nebylo konkrétně stavěno. Jednotky m ěly být v uvažovaných počtech
postaveny až teprve po předpokládaných odvodech celých ročníků po vyhlášení
mobilizace.
Plk. Halbhuber pověřilmjr.Staňka velení m m ěstu Terezínu. Jeho úkolem bylo
připravitna územ í m ěsta podm ínky pro postavení jednoho praporu o čtyřech rotách.
Pozdějipo své m zatčení mjr.Staněk ně mecký m vyšetřovatelů m tvrdil,že
nic nedělala že mu jeho pasivitu plk. Halbhuber, s ní m ž se setkával v m ístě svého
nového zam ěstnání v Roudnicinad Labem prakticky denně, vytýkal.Podle
ně mecké obžaloby se údajně hájilplk. Halbhuberovi tí m, že poukazoval na své
denní dojíždění za prací a že v Terezíně nezná té měř žádné důstojníky. Také se
prý pokoušel Halbhubera přesvědčit,že pro utajení celé organizace by bylo lepší
vést vedoucí kádry pouze evidenčně a teprve krátce před zam ýšlený m nasazení m
je sezná mit s jejich úkoly.
Staňkovo počínání nebylo tak nicotné, jak tvrdilgestapu. Určitě zapíral,a přesto
čteme v ně mecké soudní žalobě, že převzal velení okresu Roudnice nad Labem
po pplk. Karlu Janotovi,který odešel z Roudnice nad Labem v září 1939,
vešel v kontakt se Šebestou, m ístní m velitelem v Peruci,a ustavilnějakého mladého
ženijního poručíka za svého pobočníka. Jestliopravdu nezískal pro spolupráci
v tajné vojenské organizaci odborného učitele Šobra, jak se praví v obžaloS
bě, neví me. Podle jedné věty žaloby, totiž „o jeho další práci v okrese Roudnice
se nepodařilo nic bližšího zjistit“,si spíše myslí me, že byl statečný při výslechu
a podařilo se mu úspěšně vzdorovat a zapra
í t.Ovše m itak ně mecký prokurátor
v žalobě zmiňuje jeho „těsné styky“ s mjr.Evaldem, okresní m velitelem z Loun,
přičem ž jejprý Evald podporoval v názoru vést pro lepší utajení organizace důstojníky
pouze v evidenci a prakticky je prozatí m nezapojovat.Žaloba dále hovoří
nejméně o dvou setkáních s gen. F. Kravákem v Praze, přičem ž poslední se konalo
v listopadu 1939. Mjr.Staněk při ně m informoval o své činnostia dostal
prý pokyn vypracovat hlášení o počtu použitelných zbran.
í Žaloba také zmiňuje
dvě setkání s mjr.Kubíkem. K jednomu prý došlo v Praze a k druhé mu v Roudnici.
Mjr.Kubík byl zpravodajský m důstojníkem Kravákova štábu. P ři setkání
v Roudnicinad Labem prý Kubík požadoval od Staňka nahlášení „cukrářů“, což
prý Staněk odm ítnul.
K formování skupin tzv. „cukrářů“ vyzvalo zemské velitelství Obrany národa
velitelství krajů a okresů v srpnu 1939. Skupiny m ěly sestávat ze tří nebo čtyř
osob a m ěly vykonávat kontrarozvědnou roli.Jejich úkolem např. bylo vypracovat
seznam N ě mců a Čechů, kteří spolupracují s N ě mci.26)
Pplk. Josef Staněk, velitel
Obrany národa okres
Terezín a Roudnice nad
Labem. Archiv autora.
V říjnu dostalmjr.Staněk od plk. Halbhubera rozkaz vypracovat podrobný
mobilizační plán podle písemné předlohy.Ta stanovovala, jak už jsme napsali
v souvislostis okresem Louny, že po zveřejnění určitých hesel v tisku a rozhlase
dojde k obsazení důležitých úřadů a k zajištění okresních hejtmanů a poté ke
všeobecné mobilizaci.M ělo dojt
í k zabavení automobilů a všeobecné mu vyzbrojen,
í
přičem ž nejvíce se počítalo se zbraně mi z policejních skladů. Plk. Halbhuber
chtěl obsaditRoudnicinad Labem, zatí mco mjr.Staněk m ěl s postavený mi
jednotkami překročitprotektorátní hranice.
J. Švestku informoval mjr.Staněk o přípravách akcí k oslavě bývalého státního
svátku Československé republiky 28. října. P ředstavoval si,že na budovách
budou vyvěšeny státní vlajky a že dělníci z B ächerovy strojrny
í
by m ěli vyjt
í manifestačně
do m ěsta.
Jední m z prvních postižených, koho nacisté zatklia perzekvovaliz okruhu,
o ně m ž pojednává me, byl pplk. František Janda. F. Janda se narodil28. 11.
1898 v Nezamyslicch,
í
okres Prostějov. Jako syn učitele vystudoval gymnázium
v Praze a nastoupiljako farmaceutický praktikant.V roce 1917 byl odveden
k 13. zem ěbranecké mu pluku v Olomouci.Dostal se do vojenského učilit
šě
v Hranicích na Moravě a v roce 1919 byl vyřazen jako důstojník armády vzniklé
Československé republiky.V letech 1928–1931 absolvoval válečnou školu v Praze.
Jenom vážná nemoc způsobila zpomalení kariéry. P řesto když opouštěl 30. 6.
1939 armádu, byl vyřazen jako podplukovník a náčelník štábu 8. divize v Hranicích
na Moravě. V týdnu od 7. do 15. 7. 1939 se zúčastnilspolečně se čtyř mi
destkami
í
dalších, povětšinou důstojníků, zná m ého kurzu v Praze ve Štefánikově
dom ě. Na základě absolvování tohoto kurzu se stal tiskový m důvěrníkem (referentem)
Okresního úřadu v Lounech.
Protektorátní vláda na své schůzi 29. března 1939 se usnesla zříditsíť tiskových
důvěrníků, kteří m ěliformálně sjednotittiskový dohled v jednotlivých politických
okresech. V pozadí však byla snaha politických a vojenských odbojových
představitelů zajistittrvalý a pravidelný přísun politických a vojenských zpráv
z územ í celého státu pro předsedu protektorátní vlády Ing.Aloise Eliáše a jeho
prostřednictví m pro dom ácí izahraniční odboj.
N ě mecké bezpečnostní orgány se o celé akci dozvěděly od jednoho z účastníků
školního kurzu, náhradníka tiskového důvěrníka v Poličce nad Metuj,
í V. Mehnerta,
který gestapu prozradilvše, co věděl.Gestapo se na celou akci dobře připravilo
a 25. 8. 1939 zatklo ve Zlíně hlavní osoby, přednostu tiskového odboru
ministerské rady protektorátní vlády dr. Z. Schmoranze a jeho nejbližší spolupracovníky
S. Veise, O. Svobodu a F. Vítkovce a v jednotlivých m ístech všechny
zúčastněné osoby.27) Pplk. Jandu v jeho lounské m bytě v uliciLegionářů 1281 zatklo
rovněž 25. 8. 1939.
Pplk. F. Janda obdržel jako tiskový referent pro okresy Louny, Velvary a Roudnice
nad Labem krycí označení B – 11. Byl jední m z m ála, kdo poslalnadřízený m
zprávy, které gestapo našlo a použilo jako prostředek dokazujc
í í jeho vinu.
B – 11 podle soudní obžaloby hlásil12. 8. 1939, že z Mostu obdržel zprávu, že
15. 8. 1939 bude vyhlášeno na ti
ř dny nad tzv.protektorátem stanné právo, neboť
ně mecká armáda se bude přem ísťovat přes toto územ í. V soudní obžalobě je
rovněž citována zpráva, kterou podal F. Janda 21. 8. 1939. Upozorňoval v ní na
to,že v Letovu se vyrábějí papírové makety letadel,které mají být um ístěny např.
v okolí Plzně jako klamné cle
í pro případ bombardován.
í 28)
Jm éno pplk. Jandy se objevuje v procesu protiškpt.Aug. Hlaváčkovi a pplk.
J. Šebestovi.Hlaváček údajně vezl svý m osobní m automobilem pplk. Jandu coby
velitele okresu Louny a jeho zástupce mjr.Evalda v září 1939 do Peruce, aby
navštv
í ilipplk. Šebestu, a do Libochovic k setkání s lékárníkem S. Reše m.29) Evidentně
jde o omyl časový, protože od 25. srpna nebyl pplk. Janda na svobodě.
Mo žná také o zá m ěnu jména; oní m mu že m mo žná nebyl pplk. Janda, ale pplk.
Janota.
Obranu národa netvoi
ř lipouze vojáci,jedno zda do poslední chvle
í aktivní
anebo záložníci,ale také civilisté. Jednou z významných osob lounské organizace
byl RudolfSzoboszlay. Ztělesňoval spojení vojáků s některý mi civilní mi skupinami,
jež představovaly v myslivojáků důležitou roli.
Pocházel z Loun, kde se narodil25. 4. 1896. Vychodillounskou reálku a od
15. 4. 1915 narukoval do armády a do války. V šestnácté m roce byl zajat Rusy
a v létě 1917 už jejnalézá me v československé legii.Když se v srpnu 1920 vrátil,
zůstaljako důstojník v armádě mladé republiky, ale ne nadlouho. V únoru
1921 nastoupilúřednické m ísto u Československých drah. Toto zam ěstnání pak
vykonával po celý život a dotáhl to do hodnostiželezničního inspektora. Byl vážený m
občanem, členem m ěstského zastupitelstva a m ěstské rady, politicky se
hlásilk národně socialistické straně. Bydlel s rodinou v Lounech na Masarykově
ná m ěstí 37.
Npor. pěch. v z. Rudolf
Szoboszlay z Loun, který
spojoval vojáky s civilní mi
představiteliodboje
v Lounech. Autorem kresby
je spoluvězeň v Terezíně
Josef Klouček z Rakovníka,
Když se na něho mjr.Evald obrátila zasvětiljejdo tajemství Obrany národa,
nebylo to náhodou. Oba mu ži se poznaliv roce 1938, kdy cyklistický prapor,
který byl do Loun dislokován, dostával zástavu. R. Szoboszlay byl v organizační m
výboru slavnostijak za m ěsto, tak také za Svaz československých
legionářů.
Krom ě mjr.Evalda znal také plk. S mejkala, plk. Procházku a další důstojníky
včetně mjr.Schönfeldera, který vypracoval oběžník, v ně m ž vyzval všechny rezervní
důstojníky, aby se dostavilido Štefánikových kasáren v Praze k zaevidován,
í
a který se podle
í l v dubnu 1939 na hnutí k znovusjednocení legionářů.30)
Škpt.Hlaváčka poznal až s Evaldem.
Mjr.Evald přikládal npor.v z. Szoboszlayovi význam předevší m proto, že jako
železniční inspektor dodával zprávy o činnostina železnici,o počtu vlaků a o vlakových
nákladech. Npor.Szoboszlay také zajistilukrytí zbran,
í které získal škpt.
Hlaváček v lounských kasárnách v březnových dnech roku 1939.31)
Další m civilistou v organizaci byl Otokar Hlaváček. Byl synem továrníka Josefa
Hlaváčka, který m ěl v Lounech podnik zavedený na výrobu harmonik.Také
O. Hlaváček byl ruský m legionářem, dokonce kapitánem ve výslužbě. Narodilse
17. 10. 1887 v Klemensdorfu (Klimentov),okres Cheb. V letech 1907–1910 byl
na zkušené v A merice, ale vrátilse opět do rodinného podniku. P ři červencové m
vyhlášení první světové války v roce 1914 narukoval do rakousko-uherské armády
a prodělalté měř typickou cestu, jak jiv této studiiu většiny aktérů zaznamenává me.
U ž 1. prosince 1914 byl zajat v Karpatech a v roce 1916 jejběh
událostí přivedl do československé legie. Postupně byl velitelem čety, pak roty
a nakonec repatriačního vlaku. Když se v roce 1920 navrátildo Loun, nezvolil
jako mnozí z jeho kamarádů za životní povolání vojenskou službu, protože
hmotné zajištění mu poskytlo rodinné zázem í. V roce 1922 se stal společně
s bratry Josefem a Jaroslavem spolupodln
í íkem rodinné firmy Josef Hlaváček,
závod pro výrobu harmonik v Lounech.
Žilzřejmě poklidný m životem. Ale v létě 1939 jejoslovilmjr.Evald a vyzval jej
k odbojové spolupráci.O. Hlaváček určitě znal železničního inspektora Szoboszlaye.
M ůže me sm ěle pochybovat, že by se sezná mils mjr.Schönfelderem až teprve
poté, co mu ho představilmjr.Evald. Mjr.Schönfelder byl totiž předsedou
Československého svazu bývalých důstojníků, odbočka Louny a těžko by jejkapitán
ve výslužbě neznal.32)
Se jménem Otokara Hlaváčka se setkává me v souvislostis rozšiřování m ilegálního
odbojového časopisu V boj v Lounech a na Lounsku. „Do Loun kolportoval
V boj hned od počátku úředník nemocenské pojišťovny Josef Ka menský.
Otakar Hlaváček časopis přetiskoval od května 1939 až do svého zatčení v březnu
1940 a spolu s V áclavem Hau maurem rozšiřoval po okolí m ěsta. Pozdějibyl
V boj vedle dalších letáků rozmnožován v Okresní nemocenské pojišťovně v Lounech
Karlem Rybáře m a Janem Douchou. Těchto akcí se ještě zúčastniliknihovník
Janík, ředitelLadislav Musil,Josef N ácovský, dr. Boháček, dr. Vrátil
a majitelstrojrny
í
Vejražka,“ napsal Jiří Beran v článku Josef Čáslavský a Obrana
národa.33) Ikdyby pouze rozšiřoval ilegální časopis, nebyla by to činnost bezvýznamná,
neboť iza ni nacistické soudy vyměřovaly vysoké tresty.Myslí me
však, že u rozšiřování časopisu nezůstalo, teba
ř
že konkrétní údaje o Hlaváčkově
odbojové činnostinezná me.
V í me odjinud, že do Loun Josefu Ka menské mu, úředníku lounské pojišťovny,
posla
í lčasopis V boj úředník pražské pojišťovny Otakar Hofta z Říčan u Prahy,
stejně jako jejJosefu Ka menské mu dopravovala Vlasta Raisová-Kostelecká. Josef
Ka menský s rodinou jejkolportoval po Lounech a okol,
í Otakar Hlaváček
s V áclavem Ha mouzem rozšiřovaličasopis z Loun do Libochovic. Do Libochovic
ke Stanislavu R öschovi se dostával z Prahy také pří mou cestou od pplk. Jana
Reše z Prahy.34)
Za významnou společenskou složku, již předpokládalizapojitdo odboje, považovali
vojáci také Sokol.Byla jim blzk
í á jak tělovýchovná činnost,tak polovojenské
vystupován,
í a předevší m ideová spřízněnost.Také případ V áclava Hally,
u něhož byl na půdě uložen sanitní materiál,s ní m ž představitelé organizace počítali,
m ěl návaznost na Sokol.V áclav Halla se narodil5. 2. 1884 v Klatovech,
v Lounech bydlelse svou rodinou v Ko menského ulici1134. Byl povolání m fotograf.
Když jejkladenské gestapo 10. 2. 1940 zatklo, nalezlo u něho na půdě
čtyi
ř velké padesátikilogramové balky
í sanitního materiálu, jedenáct menších
balk
í ů obvazů a dvě krabice dalšího sanitního materiálu. Materiálobdržel v létě
1939 z Prahy. P ři první m výslechu tvrdilV. Halla kladenské mu gestapu, že dopis,
který oznamoval na příští den zásilku sanitárního materiálu, obdržel od nějakého
Vojáčka z Prahy. Tohoto Vojáčka gestapu popsal tak, že byl 183 cm vysoký,
silnější postavy, plného kulatého obličeje, m ěl světlý letní oblek, byl asi 40
letstarý. Sa mozřejmě lhal,což vysvt
í á z toho, že za dva dny nato, zřejmě pod nátlakem,
přiznal,že to nebylo od Vojáčka, ale od K öppla, funkcionáře pražského
Sokola.35) Šlo určitě o velkou akci,kterou zná me iodjinud. P řinejmenší m se tak
Mjr.pěch. RudolfRajnyš
z Terezína, velitelObrany
národa okres Terezín.
Autorem kresby je
kresba tužkou, bez data,
stalo v Rakovníku, kde lékárník Bohumil Ha mpl ukrylna půdě obdobný sanitní
materiál,který v létě 1939 dostal zásilkou z Prahy, podobně jako V. Halla v Lounech.
36)
N ě mecká tajná státní policie (gestapo) likvidovala Obranu národa od podzimu
1939. Když pochopila systé m organizace a nasbra
í la dost informac,
í přikročila
v únoru 1940 k hromadné mu zatýkání odbojářů. V lounské organizaci,když nepočítá me
pplk. Jandu, který byl zatčen jako tiskový referent 25. 8. 1939, zatknulo
gestapo 10. února 1940 mjr.J. Evalda a V áclava Hallu mladšího, 12. 2.
1940 V. Hallu staršího a pak postupně další: 13. 2. 1940 J. Schönfeldera, 15. 2.
1940 Aug. Hlaváčka, 4. 3. 1940 J. Szoboszlaye, 6. 3. 1940 J. Halbhubera, 16. 3.
1940 K. Janotu, J. Staňka, J. Švestku, 20. 3. 1940 Ot. Hlaváčka, 3. 4. 1940
R. Rajnyše. A 19. 11. 1940 Stanislava R ösche a 29. 11. 1940 J. Šebestu.A teprve
27. 2. 1942 Ing. Z. N ě mce a 11. 4. 1942 por. v z.Ant. Nebeského v Libochovicích.
37)
Ačkoliv zatčení neušel té měř nikdo, kdo o Obraně národa teba
ř
jen věděl,
a teba
ř
že všichni zatčení zůstalive vězení a předpokládali,že je nečeká nic dobrého,
dál existovalilidé, kteří m ěli stále odvahu k odporu. Hovoří me o druhé garnituře
Obrany národa, která existovala ina Lounsku.
3. srpna 1940 ve 21 hodin zatklo kladenské gestapo v Lounech v jeho bytě
v Jeroný mově ulicičíslo 699 železničního zam ěstnance Vladimíra Horáčka, narozeného
18. 12. 1897 ve Velké m Týnci,okres Olomouc. Kladenští gestapáci
Hans Quido Skalak38) a Friedhelm Schüttler,39) kteří m ělina starostinárodní nekomunistický
odboj,jejpodrobilivýslechu, který nás zají má.
Vl. Horáček protokolárně vypověděl,že 1. srpna 1940 asi ve ti
ř čtvrtě na dvanáct
mu prý ozná milvrátný v železničních dln
í ách v Lounech, že m á jt
í k bráně,
neboť tam na něho čeká nějaký pán, který s ní m chce mluvit.Mu ž se představil
železničáři jako bývalý kapitán Vincík. Vyslovilpřán,
í aby s ní m Vl. Horáček šel
stranou, že by s ní m chtěl mluvit.
Kpt. Vincík se Vl. Horáčka otázal,zda je legionář. Když přitakal,ptal se jej
kpt.Vincík, zda zná důstojníky Evalda a Schönfeldera. Horáček ito potvrdil,
vždyť se Schönfelderem dokonce sloužilv legii.D ále se podle tvrzení Horáčka
rozhovor vyvje
í ltak, že Vincík se jejptal,zda je mu zná mo, kdo ty dva zde zastupuje.
Vincík m ěl podle Horáčka říci:„Pi
ř jí má m, že jste to vy.“ Horáček – zřejmě
na otázku vyslýchajc
í ího – se nedovedl přesně rozpomenout, zda Vincík řekl
„pi
ř jí má m“ anebo „pi
ř jí má me“. Horáček se gestapu hájiltí m, že prý Vincíkovi
řekl,že neví o žádné m zastupován,
í že s tí m nechce m ít nic společného, vždyť
oba důstojníci jsou pro politické delikty ve vězen.
í Když nechtěl V. Horáček
s Vincíkem m ít nic společného, kpt.Vincík mu posléze prý nakázal,aby se druhý
den večer v 19.30 hod. dostavilna most mezi Louny a Černčicemi, kde se sejdou.
Vl. Horáček potom gestapu vylíčil,jak byl po zbytek pracovní doby v kanceláři
nervózní a jak se obával,zda není sledován. „V patnáct hodin jsem zamkl kancelář
a šel jsem do lesa ke Konotopů m, kde na mne čekala moje rodina. Tam
jsem zůstaldo 21.30 a pak jsem se vrátildom ů. Druhého dne jsem šel zase do
kanceláře a na cestě dom ů ve 14 hod. jsem se rozhodl,že půjdu na četnickou
stanicia tam sdělí m vše o jednání mezi Vincíkem a mnou. Také jsem řekl,že se
m á me sejt
í ,a npor. Efler řekl,že se schůzky zúčastn,
í “ takto zapsalo jeho výpověď
gestapo. Vl. Horáček čekal po 19. hodině na mostě a pod mostem bylischováni
čtyi
ř četníci.Ale kpt.Vincík v 19.30 nepřišel a nedostavilse ani později.
A tak se četníci s Horáčkem domluvili,že počkají do 20 hod., a když nepřijde ani
do té doby, že jejvyhledají v Černčicích, kde kpt.Vincík bydlel.
Asi pět minut před dvacátou hodinou uviděl Horáček přicházet kpt.Vincíka
po polní cestě. Mu ži se pozdravilia Vincík se ptal:„Co je nového?“ Dejme dál slovo
Horáčkovi,jak čteme jeho výpověď v protokolu kladenského gestapa: „Odpověděl
jsem: Já nic neví m. V té chvl
í ividěl přicházet četníky a zeptal se: Co tu
chtějí četníci? To řekl,ale to už jsme k ně mu četnický nadporučík a my přišli
a obklopilijej,takže k ná m už nic dalšího nepronesl.“Je teba
ř
ještě pokračovat?
Vincíka odvedlina obecní úřad do Černčic a nemuseliani shánět klíče, protože
bývalý kpt.Vincík tam byl zam ěstnán jako obecní tajemník. Četníci vyslechli
Vincíka iHoráčka a poté Horáčka pustili;ten šel pěšky dom ů, zatí mco Vincíka
odvezlido Loun.40)
Škpt.Ladislav Vincík se narodil13. 5. 1905 v Rudě, okres Rakovník. Po nedobrovolné m
propuštění z armády vykonával zam ěstnání obecního tajemníka
v Černčicích, kde v čp. 318 se svou rodinou bydlel.41) L. Vincík údajně vybudoval
společně s Jaroslavem Suchopárem z Obory u Loun skrýš, v níž ukrývališest
pistol,
í pušku, potraviny a střelivo.42)
Neví me, zda po své m zatčení 2. 8. 1940 škpt. Vincík vypověděl,že toho dne
jejnavštv
í ilv Černčicích na obecní m úřadu mu ž, který se mu představiljako
profesor Vacek. Tí mto údajný m profesorem Vackem byl major bývalé Československé
armády Jan Petera. Mjr.Petera pocházel z B ílé Tře mešné, okres Trutnov,
kde se narodil18. 8. 1881. Bydlel v Pardubicích, Chrudimská 606. V létě
1939 se stalnáčelníkem štábu a zpravodajský m důstojníkem krajského štábu
Npor. žel.v z. Josef Švestka
z Roudnice nad Labem,
švagr lounského Jaroslava
Evalda.Autorem kresby je
Obrany národa v Hradci Králové. Když si pro něho nacisté 6. února 1940 ráno
v 6 hodin šli,aby jejzatkli,podařilo se mu uprchnout a v osm hodin odejelvlakem
přes Jarom ěř do Prahy.43) V Praze žililegálně u svého bratra E manuela Petery
ve V ídeňské ulici34, pozdějiu šstrž m. Dolejše, dále u Veselého v Nuslch
í
a posléze od září u Distla na Spořilově. Vykonával funkci spojovacího důstojníka
a zpravodajce v zemské m štábu Obrany národa Čechy. Gestapu se ho podařilo
dopadnout 1. 12. 1940 v Praze na Spořilově u jeho ubytovatele. P ři výsleších
15. 1. 1941 a 4. 4. 1941 musel vypovídat o své návštěvě Černčic a Loun
2. srpna 1940. Citujme: Asi v červenci/srpnu jsem dostal od Fanty úkol zajet do
Loun a v Černčicích ležících blízko u Loun nalézt bývalého škpt. Vincíka, který
tam působí jako obecní tajemník. Jednu neděli jsem jel do Loun. V Lounech jsem
vystoupil z vlaku a pěšky jsem šel přímo do Černčic. Na obecním úřadu jsem jej
nenašel, šel jsem tedy do hostince a ptal se na jeho bydliště. Ukázali mně je
a hledal jsem v jeho bydlišti. Představil jsem se jako profesor Vacek z Prahy. Ptal
jsem se ho, zda ví něco o Obraně národa. Vincík mně nato řekl, že v Lounech byli
všichni členové Obrany národa gestapem pozatýkáni. Vyprávěl mně ale dále, že
z Prahy obdržel právě příkaz, neřekl od koho z Prahy, že právě dnes večer se má
setkat s železničním úředníkem z Loun, bývalým legionářem, se kterým chce hovořit
o Obraně národa. Muž, vyprávěl Vincík, se jmenuje Horáček. Vincík mne vyzval,
abych jej na schůzku doprovodil, a já souhlasil. Mu ži potom kráčelipodél
Ohře a rozprávěli.Mjr.Petera potom na škpt. Vincíka čekal u železničního viaduktu.
Čekal asi do 20 hod., a když škpt. Vincík nepřišel ani do 23 hod., šel
mjr.Petera do vesnice do hostince, rozhodnut, že na něho počká tam. Když už
jsem byl v hostinci, přišla tam jeho žena a vyprávěla mně, že čeští četníci konají
u nich prohlídku a že její muž byl zatčen a nevrátil se domů.
Mjr.Petera šel poté pěšky do Loun na nádraží. Neodvážilse vejt
í do nádražní
budovy, ale chodilti
ř hodiny do rána venku, než přijelprvní ranní vlak na Prahu.
V Praze šel potom do svého bytu a teprve za dva nebo ti
ř dny se sešel s Fantou,
které mu referoval o své cestě do Loun a Černčic.
Kdo byl Fanta, neum í me rozluštit,ale myslí me, že mjr.Petera nelhal,když
prohlásil,že byl nad tí m, co si řekli,udiven. Vyprávěl jsem mu také, že Vincík byl
opravdu zatčen ve chvíli, kdy jsem se sešel ve věci organizace s Horáčkem. Fanta
ale již o zatčení Vincíka věděl. Nedozvěděl jsem se, na čí příkaz se to stalo. Řekl
mně pouze, že mám Louny příště vynechat a více tam nechodit.
V další částivýslechu pak mjr.Petera uvedl,že Fanta mu poskytljméno jistého
legionáře Sekery, ale že se na něho nikdy neobrátil.Zapřel,že by se kdy
v Praze s dr.Veltrubský m poznal,ačkoliv ten byl zorientován v lounských pom ěrech.
Avšak na výtku ze strany vyšetřovatelů, že neříká pravdu, připustil,že
dr.Veltrubského nejen zná, ale že se s ní m vícekrát sešel.Dozvěděl jsem se, že
každý týden v pátek nebo ve čtvrtek je v Praze a je možno jej potkat v kavárně Paříž.
Šel jsem do kavárny Paříž a zeptal jsem se číšníka na něho. Potom jsem se mu
představil pod jménem ‚profesor Vacek‘ a pokusil jsem se jej získat jako zpravodajce
pro Obranu národa. Dr. Veltrubský mně vyprávěl, že zná v Lounech všechny
lidi a že by mohl pracovat v zájmu Obrany národa a mohl by učinit vše, co bude
potřeba. Vlastně měl dělat, co dříve učinil pro Mafii. Došel jsem postupně k závěru,
že je již dětinský a na toto místo že je starý. Asi třikrát nebo čtyřikrát jsem jej
vyhledal v kavárně Paříž a chtěl jsem vědět, co pro nás již učinil a co nového se
stalo v Lounech. Nedal jsem mu žádné příkazy a nato jsem mu také sdělil, že ho
nebudu dále vyhledávat.44) Tato slova mjr.Petery by vlastně bylo mo žné považovat
za poslední tečku za lounskou Obranou národa. Jenže je tu ono pověstné
„kdyby“.
Kdybychom tak vědělivíce o které mkoliz aktérů. Kdybychom znalijakékoli
jiné prameny než jen strohá soudní akta plná stylizac,
í založených na výpovědích,
jež mají samozřejmě daleko k pravdě. Mo žná že bychom se přiblížilik psychologii
postav, kdybychom znaliaspoň vzhled těch, jež chceme poznat. U ž kresby
jejich spoluvězně z Kladna, Terezína a Gollnova, středoškolského profesora
kreslení Josefa Kloučka z Rakovníka dávají tušitosobité a rozdln
í é povahy
a charaktery.A jaké plány asi spřádaliplk. S mejkal,pplk. Janota, pplk. Šebesta,
mjr.Evald a škpt. Hlaváček, jestlise scházelidenně na jednom pracoviština
Invalidovně v Praze, jak tvrdilJosef Švestka.A jak sny o svobodě svého národa,
kterou chtělivybojovat,konfrontovalijeden jako druhý s dennodenní praxí nacistických
věznic a někteří dokonce s poslední m zážitkem popraviště?
Zůstává řada nezodpovězených otázek. Jedno však je jisté. Lidé, o kterých píšeme,
bylivýrazní jedinci,kteří boj za obnovení svobody našeho národa a státu
vní malijako svůj vojenský úkol,jako svou životní povinnost.Proto jsme se pokusili
v našem příspěvku je připomenout, aby neupadliv zapomenut.
í
Škpt.Ladislav Vincík z Černčic
u Loun, člen druhé garnitury
Obrany národa okres Louny.
Autorem kresby je spoluvězeň
z Rakovníka, kresba tužkou, 6. 7.
1941, Terezín. Archiv autora.
Poznámky:
1) Údaje o profesionální dráze Jaroslava
Evalda v Kvalifikační listině ve Vojenské m
historické m archivu Praha (dále jen V HA
Praha). Rozsudek nacistického Vrchního
zemského soudu v Drážďanech nad Jarom írem
Halbhuberem a Jaroslavem Evaldem
v Archivu ministerstva vnitra Praha
(dále jen A M V Praha), sign. 141–210–2.
2) Charakteristiku od 28. 10. 1942 brig.
gen. in me moriam Františka S mejkala
poskytuje Kvalifikační listina ve V HA
Praha. F. S mejkal byl popraven 6. 11.
1942 v Berln
í ě.
3) Otázku hesel jsme se pokusilirozluštit
v pozn. 21 ke studiiPrvní garnitura
podzemní vojenské organizace Obrana
národa na Berounsku, Minulostí
Berounska 2. Sborník Státního okresního
archivu v Berouně, Beroun 1999,
s. 187–239. Konstatovalijsme, že na
úrovni zemské velitelstv,
í oblastní
velitelstv,
í krajské velitelství a okresní
velitelství se zřejmě m ěla používat hesla
Karlštejn – Ka meny padají anebo Vltavo –
M á m tě tak rád. Naprotitomu heslo Říp –
Bezděz, jež uváděl ve svých vzpom ínkách
činitelberounské Obrany národa V áclav
Pelc, se používalo mo žná na vyšší úrovni
velení ústředí – oblast – zem ě – kraj.Jiný
berounský odbojář, škpt.V. Macháček,
vypověděl do výslechového protokolu
kladenského gestapa: Jako heslo jsem
znal: Karlštejn – Kameny padají, heslo
Vltava platilo, pokud vím, pro vyšší místa.
Potíž při našem zjišťován,
í jak to skutečně
bylo, pramení jako u m noha jiných otázek
z toho, že celá věc se vyvje
í la a my
nem á me dost časově ohraničených
a přesně určitelných příkladů.
4) N ěkteré údaje o npor. v z. Josefu
Švestkovi v Kvalifikační listině ve VHA
Praha. V A M V Praha, sign. 141–263–5 se
nalézá výslechový protokol kladenského
gestapa z 18. 3. 1940.
5) Brig. gen. in me moriam Jan Reš, nar.
4. 12. 1896 v Plzni,posledně bytem
v Praze XIX, Úřednická 372. Ruský
a francouzský legionář. Po první světové
válce zůstal v armádě, absolvoval vysokou
válečnou školu v Paříži a od roku 1930
působilv generální m štábu
Československé armády, kde se stal
v roce 1931 přednostou organizační
skupiny II/1 odd. V Obraně národa byl ve
štábu zemského velitele pro Čechy. Byl
zatčen gestapem 13. 12. 1939. Byl nacisty
popraven 19. 8. 1942 v Berln
í ě.Obžalovací
spis protiJosefu Kohoutkovi,Josefu
Kazdovi,Janu Rešovi,Hynku N ě mcovi,
Josefu Pokorné mu, Vladimíru Taláškovi,
Františku Papouškovi a J. V. Švíglerovi
ně meckého Lidového soudu v Berln
í ě
v Archivu ministerstva vnitra Praha (dále
jen A MV Praha), sign. 141–209–15.
Kvalifikační listina brig. gen. J. Reše ve
VHA Praha.
6) Škpt. v z. Stanislav R ösch se narodil
26. 2. 1900 v Plzni.Jeho bratr gen. i.m.
Jan Reš byl náčelníkem štábu v zemské m
vedení Obrany národa v Praze, bratr
Vladimír Reš byl činný v Obraně národa
v Plzni.Stanislav R ösch bydlelna ná m ěstí
v Libochovicích čp. 52. Otrávilse požití m
kyanidu draselného v libochovické
lékárně 19. 11. 1940 v průběhu zatýkání
gestapem. Srovnej Lubom ír Mrázek,
M ěsto Libochovice v bojiprotiokupantů m
1939–1945. O V Č SPB Litoměřice 1988.
Citát na s. 29. Osobní údaje viz Státní
okresní archiv Litoměřice v Lovosicích,
fond M N V Libochovice, dokumentace
1. část,karta č. 47.
7) Od 28. 10. 1940 plk. Josef Šebesta
bydlel v Praze-Vokovicích č. 372.
Kvalifikační listina se základní mi údajive
VHA Praha. Ob žaloba a rozsudek
ně meckého Vrchního zemského soudu
v Drážďanech nad Augustinem
Hlaváčkem a Josefem Šebestou v A M V
Praha, sign. 141–210–2. Údaj o pobytu
v Peruci ve výslechové m protokolu
kladenského gestapa s Janem Tů mou
z 9. 12. 1940 v A M V Praha, sign.
141–263–11. Pokud jde o Šebestou
jmenovaného Blažka, neví me, zda se
jedná o Jaroslava Blažka, nar.2. 5. 1882
(7.5.1882?) v Pod moklech, okres D ěčín.
Ten bydlel v Lounech, Jeroný mova 674.
Byl oficiálem Č SD v Lounech. Byl zatčen
gestapem a vězněn v Kladně, Terezíně
a Dachau, kde pravděpodobně 22. 3.
1945 na pochodu smrtizahynul.
8) Rozsudek ně meckého Lidového soudu
v Berln
í ě nad Františkem Kravákem,
Františkem Josefem Hourou, Karlem
Petráčkem, Robertem Kubíke m a Josefem
S mazalem v A M V Praha, sign. 141–205–4.
9) Škpt. RobertArnošt Kubík se narodil
3. 8. 1896 v Mnichově Hradišti,okres
Mladá Boleslav. Bydlelv Praze,
B ělohorská 1394. P říslušník italských
legi,
í poté škpt. na ministerstvu národní
obrany v Praze. Po demobilizaci byl
zam ěstnán jako vrchní správní tajemník
u elektrárenské společnostiv Praze. 18. 1.
1943 byl odsouzen ně mecký m Lidový m
soudem v Berln
í ě k trestu smrti
a popraven 24. 5. 1943 v Berln
í ěPlötzensee. Srovnej s Rozsudkem
í ě ze
dne 18. 1. 1943 nad Františkem
Kravákem, Františkem Josefem Hourou,
Robertem Kubíkem, Karlem Petráčkem
a Josefem S mazalem v A M V Praha, sign.
141–205–4.
10) Pplk. Karel Petráček se narodil15. 2.
1893 v Praze. Ruský legionář. Po
demobilizaci byl zam ěstnán jako správní
ředitelna ministerstvu vnitra v Praze, kde
bydlel.18. 1. 1943 odsouzen ně mecký m
Lidový m soudem v Berln
í ě k trestu smrti
a popraven 24. 5. 1943 v Berln
í ěPlötzensee. Srovnej s Rozsudkem
í ě ze
dne 18. 1. 1943 nad Františkem
Kravákem, Františkem Josefem Hourou,
Robertem Kubíkem, Karlem Petráčkem
a Josefem S mazalem v A M V Praha, sign.
141–205–4.
11) Lubom ír Mrázek, M ěsto Libochovice
v bojiprotiokupantů m 1939–1945.
O V Č SPB Litoměřice 1988, s. 29.
12) Ob žalovací spis vrchního státního
návladního pro ně mecký Lidový soud
v Berln
í ě protiJosefu Taclovi,Františku
P řibylovi,Zdeňku Tvrzovi,Karlu Zadinovi
a Josefu Totuškovi ve V HA Praha,
sign. 308–56–2, s. 15–16.
13) Od 1. 5. 1942 pplk. pěchoty Augustin
Hlaváček m á Kvalifikační listinu ve V HA
Praha. Ob žalovací spis státního
návladního pro nacistický Vrchní zemský
soud v Drážďanech ze 4. 3. 1942 v A M V
Praha, sign. 141–210–2. Po propuštění
z armády v padesátých letech vykonával
civilní zam ěstnání vážného na dole Julius
a bydlel v Mostě, Cho mutovská 660.
14) Osobní údaje Rudolfa Rajnyše
poskytuje Kvalifikační listina ve V HA
Praha.
15) Od 1. 8. 1945 byl Karel Janota
plukovníkem, jak je patrné z jeho
Kvalifikační listiny ve VHA Praha. Chce me
využít příležitostia upozornit,že jsme se
snažilipoužívat hodnosti,které m ěli
vojáci v době, o níž pojednává me, anebo
vyšší, kterých dosáhliteba
ř
později.
Rozhodně jsme nem ěliv ú myslu uvést
někomu hodnost nižší, než skutečně m ěl.
Jestliže jsme se toho přesto dopustili,
prosí me o shovívavost.
16) Údaje o osobě plk. Karla Janoty
v Kvalifikační listině ve VHA Praha.
Ob žalovací spis hlavního státního
návladního pro Vrchní zemský soud
v Drážďanech protiKarlu Janotovi
a Rudolfu Rajnyšovi z 5. 3. 1943 v A M V
Praha, sign. 141–210–24.
17) Brig. generál František Kravák se
narodil10. 9. 1889 v M ostkovicích, okres
Prostějov. Byl ruský legionář. V letech
1937–1939 byl přednostou 1. oddělení
1. odboru (personálního) ministerstva
národní obrany v Praze. Od května 1939
aktivně působilv Obraně národa, byl
velitelem středočeské oblasti.Gestapo jej
dopadlo při nezdařené m pokusu o útěk do
zahraničí 24. 2. 1940 ve Strážnici.18. 1.
1943 byl odsouzen nacistický m Lidový m
soudem v Berln
í ě k trestu smrtia 24. 5.
1943 v Berln
í ě -Plötzensee popraven.
Srovnej s Kvalifikační listinou ve V HA
Praha, rozsudkem nacistického Lidového
soudu v Berln
í ě protiFrantišku
Kravákovi,Františku Hourovi,Karlu
Petráčkovi,Robertu Kubíkovi a Josefu
S mazalovi v A M V Praha, sign. 141–204–4.
Jeho portrét napsal Zdeněk Vališ, Divizní
generál in me moriam František Kravák.
Vojenské rozhledy 1994/7, s. 151–153.
18) V ýslechový protokol na gestapu plk.
gšt. Jana Reše ve VHA Praha, fond 74/3
Sbírka nacistických procesních spisů
československých občanů, sign. 158/1.
19) Vojenská i
legální organizace Obrana
národa. Zpráva div.gen. Kudláčka ve V HA
Praha, 308–28–1. Gen. J. Kudláček byl
náčelníkem štábu ústředního vedení
Obrany národa.
20) Plk. gšt. Straka, Stručné vylíčení
podzemního hnutí v Čechách a na Moravě
v roce 1939–1945 ve V HA Praha, sign.
308–28–1, s. 15.
21) Srovnej V áclav Krůta, Podzemní
vojenská organizace Obrana národa na
Kladensku a Slánsku v letech 1939–1940
ve Slánské m obzoru 5(105), 1997,
s. 59–76.
22) Profesní údaje o div. gen. Janu
Kratochvlov
í i v Kvalifikační listině ve V HA
Praha. Portrét gen. Jana Kratochvla
í ,
který se pokouší vysvětlitiněkteré
nepravdy o tomto člověku a vojákovi,
napsal Zdeněk Vališ, Jan Kratochvl
í,
první velitel1. československého
armádního sboru v SSS R. Historie
a vojenství 2/1990, s. 90–104.
23) Mjr. Josef Šulc, velitelObrany národa
okres Rakovník, se narodil26. 10. 1895
v Ny mburce. Byl ruský m legionáře m. Po
demobilizaci se stal tajemníke m obchodní
akademie v Rakovníku. Byl zatčen 24. 2.
1940 a nacistický m Lidový m soude m
v Berln
í ě odsouzen 27. 1. 1943 k trestu
smrtia 8. 9. 1943 v Berln
í ě-Plötzensee
popraven. O rakovnické Obraně národa
psal Miroslav G örtler,Rakovnicko v boji
protifašismu. Studie z dějin let1939–41.
Středočeské nakladatelství a knihkupectví
v Praze 1984.
24) Srovnej s Kvalif
ikační listinou Josefa
Staňka ve VHA Praha. Rozsudek
nacistického Lidového soudu v Berln
í ě
z 27. 1. 1943 nad Josefem Šulcem,
Františkem Helvínem, Karlem
Rostislavem Nový m, Josefem Staňkem,
M U Dr. Josefem Jelnkem,
í
Antonínem
Šťovíčkem a Bohu milem Kubou
v A MV Praha, sign. 141–211–5.
25) Tvrdilto Josef Švestka
v „Manifestační m prohlášení“, které podle
data na ověřovací doložce m uselo
vzniknout před 29. 5. 1969. Ovše m tvrdil
také, že J. Staněk učildějepis, což jsme
nikde jinde nenašli.Kopie v archivu
autora.
26) Srovnej s textem v Ob žalovací m spisu
protiJosefu Taclovi,Františku P řibylovi,
Zdeňku Tvrzovi,Karlu Zadinovi a Josefu
Totuškovi ve VHA Praha, sign. 308–56–2,
s. 8.
27) O tzv. Schmoranzově st
í itiskových
důvěrníků (referentů) se ve svých pracích
(Tichá fronta, Praha 1985, s. 48; A národ
se bránil.K historiičeského
nekomunistického odboje v letech
1939–1945, Praha 1987, s. 47–49)
zmiňoval předevší m Jaroslav Koutek.
Prameny ke Schmoranzově st
í itiskových
důvěrníků např. v A M V Praha, sign.
141–66–1, kde je iobšírná ně mecká
souhrnná zpráva Schlussbericht zum
Vorgang Schmoranz und andere z 20. 4.
1940.
28) A MV Praha, sign. 141–66–2. Tam
iobžalovací spis a rozsudek nad Josefem
Matějo, Miloslavem Stehlkem,
í
Miloslavem
Chlajnem, Vojtěchem Černý m, Eduardem
Šindlerem, Františkem Topkou, Janem
Veselý m, Františkem Šantorou,
Jaroslavem Koubou, Františkem Jandou,
Janem Reindlem, Josefem Ne mastou,
Vojtěchem Hellriegelem, Adolfem Černý m,
V áclavem Mauerem, Janem B ártou,
Františkem Částkou, V áclavem
Stojánkem a Josefem Hanuše m, kteří byli
souzeni nacistický m Lidový m soude m
v Berln
í ě 10.–12. 12. 1941.
29) Srovnej s nacistický m obžalovací m
spisem hlavního návladního pro Vrchní
zemský soud v Drážďanech ze 4. 3. 1943
protiAugustinu Hlaváčkovi a Josefu
Šebestovi v A M V Praha, sign. 141–210–2.
30) Mjr. pěch. Jaroslav Schönfelder se
narodil25. 2. 1898. Bydlelv Lounech,
Legionářská 621. Zahynul 17. 12. 1941
v koncentrační m táboře M authausen. Je
uveden pod č. 3 v Sezna mu prvých
zatčených osob „Obrany národa“ skupiny
střední a severozápadní Čechy v aktech
MLs Praha, Ls 7408 (Harald Wiesmann
a spol.)ve Státní m oblastní m archivu
Praha.
Kvalifikační listina Jaroslava Szoboszlaye
ve VHA Praha a výslechový protokol
z kladenského gestapa v A M V Praha, sign.
141–263–6. Szoboszlayovo m ísto v rá mci
lounského odboje se pokusilurčitJiří
Felenda, Odboj lounských železničářů
v letech 1938–1945. Státní okresní archiv
Louny, Sbírka nepublikovaných rukopisů
číslo 58. Felenda píše ve své práci
o celoměstském shromáždění odbojářů,
svolaném pod hlavičkou Národního
souručenství na konci prosince 1939 s tí m,
že se tam sešly špičky lounských politiků,
jako byl Jaroslav Blažek, poslanec K S Č,
Gregor, bývalý předseda sociálních
demokratů, JUDr. Lamka, advokát
a bývalý národní demokrat, Dr. Drozdek,
komunista z O stravy, S zoboszlay, národní
socialista, Jindřich Moravec, Jiří Randa
a Josef Mencl z dílen Č S D a další. Nejde
ná m o to, že Felendův náhled na onu
schůzi se ná m zdá přehnaný, ale
o upozornění na další Felendův
a tentokrát už zcela nesprávný vývod,
když napsal:Ovšem ani tato odbojová
skupina nezůstala dlouho ukryta zrakům
gestapa a jeho slídilům a v Lounech
a dílnách Č S D začalo zatýkání znova.
Tentokrát byli zatčeni: JUDr. Lamka,
S zoboszlay, Blažek a Dr. Drozdek. To je
v souvislostis R. Szoboszlayem nepřesné,
ten byl jmenován v procesech se
skupinou Obrana národa a m ěl v ní
důležité m ísto představitele civilnch
í
složek, spojky k železničářů m a m ístní m
politiků m.
32) Srovnej s V ýslechem Otakara Hlaváčka
na gestapu v Kladně 20./21. 3. 1940
v A MV Praha, sign. 141–263–4.
33) Sborník okresního archivu v Lounech
IV/1991, s. 51. J. Beran použilm ateriály
složky Sbírka nepublikovaných rukopisů
číslo 47 ve Státní m okresní m archivu
v Lounech, konkrétně potvrzení
o odbojové činnostize 24. srpna 1945,
které podepsaliúředníci Okresní
nemocenské pojišťovny v Lounech Jan
Doucha a Karel Rybář.
34) Lubom ír Mrázek, M ěsto Libochovice
v bojiprotiokupantů m 1939–1945.
O V Č SPB Litoměřice 1988, s. 27–28.
35) Spis kladenského gestapa na V áclava
Hallu staršího v A M V Praha, sign.
141–263–17. V áclav Halla mladší, syn
předchozího, narozený 8. 11. 1912
v Lounech a povolání m fotograf jako otec,
byl zatčen 11. 2. 1942 jako jeden ze
tice
ř tidalších lounských občanů, které
zatklo kladenské gestapo jako rukojmí
v záležitostipřípadu, kdy na lounské ulici
9. 2. 1942 upadl ně mecký voják a nebyla
mu údajně poskytnuta po moc. Byl
propuštěn z terezínské M alé pevnosti
kladenský m gestapem jako poslední
z oněch tice
ř tizatčených 9.12.1942 s tí m,
že ještě celý další m ěsíc musel pracovat
při výstavbě hněvických skladů.
Podrobnějio tom Prof.B ěhounek,
Perzekuce lounského obyvatelstva. P řípad
ně meckého vojáka, který upadl na jedné
z lounských ulic dne 9. 2. 1942. Státní
okresní archiv v Lounech. Sbírka
nepublikovaných rukopisů číslo 56.
36) Zpráva kladenského gestapa o zatčení
Bohumila Ha mpla 11. 2. 1940 v A M V
Praha, sign. 141–263–18.
37) Por. v z.Antonín Nebeský se narodil
10. 6. 1907 v Budyni nad Oh ří. Byl
zam ěstnán jako účetní v občanské
záložně a bydlel v Libochovicích,
Vrchlického 287. Zatčen byl 11. 4. 1942
a popraven v Praze-Kobylisch
í 1. 7. 1942.
Viz Státní okresní archiv Litoměřice
v Lovosicích, fond M N V Libochovice,
dokumentace 1. část,karta č. 37
38) Kriminální rada II.oddělení referátu
IIB M (české pravicové hnutí odporu)
venkovské služebny gestapa v Kladně
Hans Quido Skalak, nar.31. 3. 1903
v Praze vyšetřoval případ Kravákovy
středočeské oblastiObrany národa. Své
poznatky krom ě dl
í čích podkladů pro
obžaloby – vystupoval v některých
soudních přelíčeních nacistických soudů
jako svědek – zpracoval v závěrečné m
shrnutí svého vyšetřován,
í které nazval
Schlussbericht:Vorgang IIB M – 180/40
gegen die „Widerstandsgruppe der
tschechischen Geheimorganisation (NO)
wegen Vorbereitung zur Hochverrat“
(v A MV Praha, sign. 141–205–5). O tomto
gestapákovi,které mu se po válce podařilo
uniknout spravedlnosti,viz též Jaroslav
Čvančara, N ěkomu život,někomu smrt.
Československý odboj a nacistická
okupační moc 1941–1943, Praha 1997,
s. 125.
39) Kriminální komisař kladenské
venkovské služebny gestapa a zástupce
šéfa úřadovny Friedhelm Schüttler,nar.
24. 5. 1910 ve W upperthalu, vyšetřoval
společně s H.Q.Skalakem záležitost
Kravákovy středočeské skupiny Obrany
národa.
40 V ýslechový protokol kladenského
gestapa s Vladimírem Horáčkem z 3. 8.
1940 v A M V Praha, sign. 141–263–19.
41) Srovnej s A MV Praha,
sign. 141–61–1.
42) Jaroslav Suchopár se narodil19. 2.
1900 v Oboře u Loun, kde také v čp. 88
se svou rodinou bydlel.V soupisech
zatčených, pořizovaných za války
v Londýně, Státní ústřední archiv Praha,
sign. 114–262–2, s. 159 čteme: Dne
3. února 1942 byl (v Lounech – pozn. V. K.)
zatčen Karel Suchopár, nar. 16. 12. 1901
v Oboře, okres Louny, tamtéž příslušný,
ženatý, 1 dítě, bytem v Oboře 88. Zápis
obsahuje řadu chyb, ale jedná se
evidentně o tutéž osobu.
43) Základní údaje o mjr. Janu Peterovi
uvádí V ítězslav Hanák, Roky 1939 až
1945 v Jarom ěři(II),Kapitoly
z protinacistického odboje. Ročenka
knihovny a muzea v Jarom ěři,1998,
s. 9–16.
44) V ýslechové protokoly pražského
gestapa s mjr.Janem Peterou z 15. 1.
1941, resp. kladenského gestapa ze 4. 4.
1941 v A M V Praha, sign. 141–293–9.
MIR OSLAV OLIVERIUS
90 le tkopané
v e Švermově
V měsíci červnu roku 2000 si funkcionáři, hráči, ale i příznivci oddílu kopané
Tělovýchovné jednoty BANÍK Švermov připomněli 90. výročí oficiálního vzniku kopané
v dnešním švermovském „ďolíčku“. Vzhledem ke skutečnosti, že průkopnické
začátky jmenovaného sportu se původně váží k obcím Motyčín a Hnidousy, které
bývaly součástí politického i soudního okresu Slaný, a že zdejší jedenáctky
často nastupovaly ať v přátelských nebo i v mistrovských zápasech proti slánským
mužstvům, připomeňme si toto „kulaté“ výročí švermovské kopané také na
stránkách Slánského obzoru:
C o p ře d c h á z e l o ? ( o b d o b í l e t 1907–1909)
P ředchůdcem dnešní kladenské částiŠvermov byly dvě sousedící samostatné
obce, pozdějidva m ěstyse MOTYČÍN a HNIDOU SY.P řestože obě ležely v těsné
blzkos
í
tiokresního m ěsta Kladna, ještě po přelomu století (ale iv době ně mecké
okupace) spadaly do politického a soudního okresu Slaný. Za svůj růst předevší m
vděčí, stejně jako řada dalších obcí v okolí Kladna, nálezu a dolování černého
uhlí a následně založení (v polovině 19. stolet)
í kladenských železáren. V té
době se na Kladensko za nadějí lepší obživy začínají stěhovat stovky a tisce
í bezzemků
z celých Čech. Koncem devatenáctého století zdejší obyvatelé zakládají
řadu spolků, nevyjí maje spolky a sdružení se sportovní m zam ěření m.
Dne 6. 12. 1896 je v Motyčíně v hostinci„U Kouteckých“ založen m ístní Sokol.
V Hnidousích je tělocvičná jednota Sokol založena skoro o devět letpozději– dne
23. 7. 1905 v hostinci „U Švarců“. V letech 1905–1908 se dělnická mládež v obou
obcích organizuje v nově ustavených jednotách – v DTJ (Dělnická tělocvičná jednota).
A ještě jeden sportsem proniká: v roce 1907 je v Motyčíně založen První
dělnický klub cyklistů pro Motyčín a okolí. Rok 1907 je také rokem, kdy se
objevují první zm ínky o zdejší kopané. V Hnidousích opětovně m ístní mládež,
starší šestnáctilet,utvoi
ř la několik kroužků, jejichž členové hrálikopanou. Tyto
kroužky soupeřící pod jmény Meteor, Vlajka a Venuše však nem ěly dlouhého trván,
í
neboť jejich hráči se převážně začalivěnovat cvičení v nově založené DTJ.
V letech 1906–1907 v Hnidousích působiltaké Sportovní kroužek Hnidousy, o jehož
hráčích se v,
í že o Velikonocích roku 1906 sehráliprvní přátelský zápas na
kübecké m hřišti„Na zavážce“ s kvalitní m mu žstvem S. K. K übeck a „dostalipořádnou
velikonoční nakládačku“ – prohráliv pom ěru 0:15.
V uváděných letech se kopaná začala hrát také na motyčínské straně. Z dochovaného
seznamu spolků vedeného Okresní m hejtmanství m ve Slané m se dozvídá me,
že 11. 3. 1908 byl pod pořadový m číslem 320 zaregistrován Sportovní
kroužek v Motyčíně. Z té doby jsou již zná my první výsledky zápasů, které se hrály
v Kladně. Dne 24. 5. 1908 Motyčín prohrál s Kladenský m Teame m vysoko 0:10,
s OLD B OYS S. K. Kladno 1:4 s tí m, že odveta již vyzněla pro motyčínské hráče
1:0. Poslední zápas s výsledkem 5:0 pro juniory Sparty Kladno spadá do roku
1913, kdy pravděpodobně došlo, jak bude ještě připomenuto, k ukončení činnosti
tohoto kroužku. Snad vypuknutí světové války v roce 1914 udělalo konečnou tečku
za jeho činnost.
í
Hrd i n o v é m í č e kopaného
( o b d o b í l e t 1910–1929)
Zájem o kopanou v rozmezí let1909–1910 oživiližáci zdejších m ěšťanských
škol,kteří chodilihrát do cihelny „U mlýna“. V ětšina z nich se v květnu roku 1910
sešla v lese „Za Horovic“ na ustavujc
í í schůzi.P ři této byl založen sportovní kroužek
s pojmenování m Sportovní klub Hnidousy.Z těchto základů tedy vyrostl
klub, který přetrval,ikdyž dnes pod jiný m jménem, až do současných dnů. Po
devadesátiletech si pro věčnou pam ěť uveď me jména těch, kteří položilioficiální
základy hnidouské, a tí m išvermovské, kopané: Josef a Václav Hejkalové,Josef
Havelka, Karel Daič, Jaroslav Tlustý, Oldřich Hlavsa, Josef Urban, Jaroslav Škorna,
Jan Urban, Josef Mareš, Josef Tupý, Václav Čaloun a Jan Junek.Do výboru
bylizvoleni:předsedou (v nepřítomnosti)Josef Nachtman, jednatelem a sekretářem
Jan Junek, pokladníkem Josef Urban, zapisovatelem Karel Daič, revizory Josef
Mareš a Václav Hejkal,kapitánem I.a mu žstva Antonín Škorna.
Na barrecké m hřištiv té době došlo k sehrání zápasu s dom ácí m Motyčínem.
P řestože jeho mu žstvo bylo mnohem silnější, podařilo se mu žstvu S. K. Hnidousy
zvt
í ězit1:0.
V roce 1913 členové výboru S. K. požádalio zapsání klubu do seznamu spolků
Okresního hejtmanství ve Slané m, což se stalo na základě výnosu Ze mské
správy politické ze dne 27. 9. t.r.Zároveň byla zodpovězena otázka vlastního
hřiště. V ýboru S. K. se podařilo pronajmout pozemek za nájem 100 korun ročně
od správy kralupského pivovaru. Zástupce pivovaru si však dal podm ínku, že
členové klubu budou schůzovat v hotelu „U Modré hvězdy“ v Hnidousích, který
se nacházel v těsné m sousedství s hrací plochou. P řestože všichni neradi opouštěli
svojidosavadní klubovou m ístnost v hostincipana Aloise Šídy ve starých
Hnidousích „Pod lesem“, neboť „hostinský jim vycházel všemožně vstříc a takřka
otcovsky střežil jejich zájmy“,nakonec se „Modrá hvězda“ stala jejich klubový m
stánkem až do skončení vlastní existence S. K. Hnidousy v roce 1949. Zde na
II.výborové schůzi dne 5. 4. 1914 bylo rozhodnuto, že pro I.a mu žstvo budou zakoupeny
nové dresy: barvy černé s bílým vyložením, golmanovi dres červený.
Dne 24. 5. 1914 bylo nové hřiště slavnostně otevřeno utkání m S. K. Hnidousy
vers. S. K. K übeck. Zápas za řízení E mila Bryndáče, pozdějšího předsedy Sboru
čsl.soudců footballových, skončilsm írnou remízou 0:0. V letních m ěsících
roku 1914 však vypukla světová válka. Klub sice nezanikl,ale jeho činnost byla
silně oslabena odchodem mnoha hráčů na frontu. Činnost klubu byla také narušována
nařízení mi úřadů, na základě nichž veškeré pozemky ležící ladem musely
být osety,proto ihnidouské hřiště muselo být zoráno a v roce 1915 oseto
ovsem; stejně tak iv roce 1917, kdy bylo osázeno bramborami.
Pro motyčínskou kopanou je pam átný rok 1916. V srpnu tr.ve Svobodově restauraci
„Na Vyšehradě“ m ělo dojt
í k oficiální mu založení Sportovního klubu Motyčín.
Dosvědčují to jednak zprávy z pozdějšího denního tisku, kdy klub oslavoval
svá jubilea, na rok 1916 se odvolávaliijeho zakládajc
í í členové a tento rok je také
uváděn na motyčínských klubových odznacích nebo na jubilejních fotografich.
í
První zápas nově vzniklý klub sehrál se zkušený m soupeřem – s jedenáctkou Sportovního
klubu Hnidousy – a zákonitě prohrál 1:4.
126 S L Á N
SKÝO BZO R
Zastavme se ještě v letech 1918–1919, v době vzniku samostatné Československé
republiky.Na Kladensku se za účastiislánských klubů hrálo mistrovství
Kladenské župy, která v té době zaznamenala příliv nových klubů. Tenkrát
se hrálo ve dvou třídách a v roce 1919 naposledy bez klubů pražských. K zařazení
klubů z Kladenské župy do soutěže Středočeské župy fotbalové (SŽF) došlo
na základě jejich výslovného přání z důvodu blzkos
í
tiPrahy. Kvalitní pražští
soupeři bylivelký m přínosem pro oboustranný rozvoj a vzestup výkonnosti.
K roku 1919 je nutné uvést,že S. K. Hnidousy s převahou (skóre 62:12) vyhrál
II.Kladenskou třídu, a to před S. K. Rozdělov, S. K. Motyčín a S. K. Slaný. V soutěži
m ěly dále hrát:S. K. Libušín, S. K. Slavoj Slaný, S. K. Pchery a S. K. Meteor
Újezd (pod Kladnem). V roce 1920 byly kladenské kluby s konečnou platností
zařazeny do vzpom ínané SŽF. S. K. Motyčín hrál ve III.třídě SŽF, jeho soused
S. K. Hnidousy ve třídě druhé.
Z dvacátých letsi jen v krátkostipřipomeň me některé úspěchy I.a mu žstev
obou klubů. V dubnu roku 1924 se motyčínská jedenáctka stala finalistou
II.odd. fotbalového turnaje, který na Sokolské m stadionu v Kladně při příležitosti
oslav 10. výročí svého trvání pořádal Sbor čsl.soudců footballových – odd.
Kladno, ve které m pravděpodobně podlehla ve finále, a skončila tak v turnaji
jako druhá. S. K. Hnidousy v pohárové soutěži „O stříbrný pohár“,věnovaný
redakcí Sportovního věstníku v Praze, během m ěsíců březen a duben tr.postupně
porazilvšechny své soupeře (včetně jedenáctky S. K. Motyčín) a skončil
první s desetibody a se skóre 24:2. Velmi příznivý m rokem pro hnidouské
barvy byl rok 1927 – I.a mu žstvo si vybojovalo, poprvé v historiiklubu, postup
do I.A třídy S ŽF. Tento postup nebyl náhodný, neboť např. v turnaji„O pohár
Ko menského“, kterého se mj. zúčastnila idvě kladenská mu žstva hrajc
í í průběžně
v I.A třídě (S. K. Sparta Kladno a S. K. Kročehlavy) hnidouští borciporazili
všechny své soupeře a tento pohár pro rok 1927 zdobiljejich klubovní
m ístnost.
O rok pozdějiI.a mu žstvo S. K. Hnidousy sehrálo utkán,
í které – ač prohrané
– se zapsalo zlatý m písme m do dějin hnidouské kopané: Mu žstvo bylo přihlášeno
do soutěže „O pohár župy Středočeské“.A takto se o průběhu vzpom ínané
soutěže zmiňuje hnidouský kronikář v klubové kronice:
První zápas sehrán byl dne 16. 9. 1928 proti S. K. Slavoj VIII v Praze, v němž
utrpěl Slavoj překvapující porážku 2:4. Druhý zápas proti S. K. Rozdělov byl sehrán
dne 30. 9. 1928 na našem hřišti, v němž naše mužstvo nad obávaným soupeřem
zvítězilo 4:1. Třetí kolo hráno bylo dne 14. 10. 1928 na našem hřišti proti
mužstvu I. ligy (profi) S. K. Libeň, v němž naše mužstvo připravilo Libni katastrofální
porážku v poměru 2:7. Tímto vítězstvím postoupilo do semifinále poháru,
v němž se utkalo se slavnou A. C. Spartou Praha.
Dne 14. 11. 1928 hnidouské I.a mu žstvo ve složen:
í Mareček, Suk K., Kubín,
Junek, Štěrba A., Hejkal,Junek II.,Pech, Š mejkal,Vohradský, Dragoun odolávalo
v cizí m prostředí na Letné fotbalové mu profesionální mu velikánu A. C. Sparta
Praha a po vyrovnané m bojinešťastně odešlo poraženo 1:3. Ipřes tuto skutečnost
byla dobrá hra „malého“ S. K. Hnidousy ve sdělovacích prostředcích vychvalována.
Galerie osobností hnidousko-motyčínské kopané z období let 1910–1929:
PLETICHA Josef (1902–1951), odchovanec S. K. Motyčín, následně hráč
S. K. Kladno a S. K. Viktorie Žižkov. V době svého působení v S. K. Slavia Praha
1924–1933 odehrál 9 zápasů za národní mu žstvo. V roce 1933 se vrátilzpět
do Kladna, kde také působiljako hrajc
í í trenér.Závěr své fotbalové kariéry
(1935–1945) odehrál ve své m mateřské m klubu – v S. K. Motyčín. Ze m řel při utkání
ve stolní m tenise v roce 1951.
K ÁMEN František (1893–1979), s kopanou začínal v S. K. Hnidousy, v době
své vojenské služby hrál za Union Plzeň, pi
ř odvelení do Ljublaně krátkodobě nastupoval
za m ístní Ilirii,po skončení I.světové války opětovně hájilbarvy
S. K. Hnidousy, v letech 1919–do poloviny tic
ř átých letzastával různé funkce
v klubu.
VOHRAD S KÝ František (1902–1971), ač rodák z Motyčína, byl odchovancem
S. K. Hnidousy. Černobl
í ý dres I.a mu žstva oblékal 19 let(1920–1939), odehrál
na 500 zápasů a vstřelil270 branek. Koncem 50. lettrénoval fotbalisty Sokola
Pchery.
ŠTĚ R B A Emil,dlouholetý hráč, útočník S. K. Hnidousy, který v první polovině
30. letodešel do A meriky.V USA hrál za český krajanský klub Sparta Chicago.
(Bližší údaje nejsou zná my.)
S l a v n á é r a r i v a l s k ý c h S . K . Hnidousy
a Mo t y č í n ( o b d o b í l e t 1930–1948)
Třicátá léta byla v Hnidousích ve znamení střídání účastiI.a mu žstva v I.A
a v I.B třídě S ŽF. S. K. Motyčín hrál převážně ve II.třídě, koncem uváděného období
se objevuje v I.B třídě S ŽF. Pro názornost si uveď me konečnou tabulku
S. K. Hnidousy, I.a m u žstvo před zápasem (2:3) s Novo m ěstský m Kladno dne 3. 6.
1921. Horní řada: Rada, Beneš, Hejkal K., Mareš, Bláha – kapelník, Merhaut Puberle V.
– správce nářad,
í Hráči: Fencl František, Vohradský František, Hejkal Josef,Hejkal
Bedřich, Dragoun V áclav, Prostřední řada: jednatel Kazda Rud.,Tlustý Jar.,Škorna
Ant.,Hejkal Oldř., předseda Junek Jan, Dolní řada: Zdrubecký Josef,Roneš Josef,
K á men František – t..
č kapitán a sekretář S. K.
Mistrovství II. třídy S ŽF, oddělení H, rok 1932,kdy motyčínská jedenáctka
m ěla za soupeře mj. imu žstvo slánského Slavoje:
1. S. K. Čechie Dobrá 14 10 0 4 43:22 20
2. S. K. Slavoj Slaný 14 8 3 3 45:20 19
3. S. K. Motyčín 14 8 1 5 30:30 17
4. S. K. Slovan Dubí 14 7 2 5 31:30 16
5. S. K. Cvrčovice 14 7 1 6 32:27 15
6. S. K. Čechie Hostouň 14 5 2 7 35:47 12
7. S. K. Kačice 14 4 0 10 28:50 8
8. S. K. Úžice 14 2 1 11 29:47 5
V ýbor S. K. Hnidousy přihlásilv roce 1933 své I.a mu žstvo do I.ročníku turnaje
„O Kinského zlatý pohár“ v ceně 10 000,– Kč, který organizoval S. K. Zlonice.
Za účastišestisilných mu žstev z Kladenska a Slánska se vt
í ězem stalo právě
hnidouské mu žstvo.
Třicátá léta také přinesla zakládání dorosteneckých a následně ižákovských
družstev. Členové obou výborů si uvědomovali,že jejich kluby jsou finančně slabé,
proto jim nezbývá než si vychovat vlastní hráče. Kvalita hnidouského dorostu
se plně ukázala v soutěži „O Župní pohár“ ve zmiňované m roce 1933. V základní
soutěži hnidouští dorostenci porazilivšechny své soupeře – např. idorost
S. K. Slávie Praha na jeho hřišti1:0. Ve finále je čekalidorostenciA. C. Sparta
Praha. Oba zápasy – jak v Praze na Letné, tak idoma v Hnidousích vždy skončily
shodně 1:1, proto se musel v Praze hrát te
ř tí zápas, ve které m Sparťané vyhráli
4:1. Idruhé m ísto v turnaji,s přihlédnutí m k jeho obsazení kvalitní mi soupeři,
bylo velký m úspěchem dorostu „malého“ S. K. Hnidousy.
V letech 1932–1935 „Slavnostní výbor pro oslavy stoletých narozenin Dr. Miroslava
Tyrše“, složený ze všech korporací z m ěstysů Hnidousy a Motyčín, věnoval
pro turnaj kopané pohár, pojmenovaný po zakladateliSokola. Podle stanovených
pravidel tento pohár mohl definitivně získat klub, jehož mu žstvo ho
vyhrálo dvakrát hned za sebou, nebo celkově tik
ř rát.Konečný m vt
í ězem se nakonec
stalo zase mu žstvo S. K. Hnidousy, které se v jednotlivých ročnících um ístilo
takto:
Rok Ročník 1. místo 2. místo 3. místo 4. místo
1932 I. S. K. Hnidousy S. K. Motyčín S. K. Meteor Kl. S. K. Vinaice
ř
1933 II. S. K. Motyčín S. K. Hnidousy S. K. Meteor Kl. S. K. Vinaice
ř
1934 III. S. K. Hnidousy S. K. Motyčín S. K. Vinaice
ř
(?) S. K. Meteor Kl.(?)
1935 IV. S. K. Hnidousy S. K. Motyčín S. K. Vinaice
ř
S. K. Meteor Kl.
K poslední mu IV. ročníku „Tyršova poháru“ si ještě uveď me, že finálový m zápasem
obou rivalů doslova „žila“ většina motyčínských a hnidouských obyvatel.
P řed finálem obě mu žstva m ěla čtyi
ř body, ale ve prospěch S. K. Hnidousy hrálo
skóre (o jednu branku lepší), proto mu stačila remíza ke konečné mu vt
í ězstv.
í
Finále se hrálo v Hnidousích, kde motyčínské mu žstvo ještě pět minut před koncem
zápasu vedlo 3:1. Hnidouští hráči vsadilivše na útok a snížilina 2:3. Necelou
minutu před závěrečný m hvizdem – po chybě motyčínského brankáře – byl
výsledek srovnán na konečných 3:3. Pohár tedy s konečnou platností našel domov
v Hnidousích.
V následujc
í ích letech se v Motyčíně iv Hnidousích pořádaly různé turnaje –
např. „O pohár starosty obce Motyčína Jaroslava Beneše“, „O pohár starosty obce
Hnidousy Františka Holečka“, ale tyto nikdy nedosáhly takového zájmu u diváků
a takové popularity u sportovní veřejnostijako vzpom ínaný „Tyršův pohár“.
Koncem tic
ř átých letse v Motyčíně rapidně začala zlepšovat úroveň kopané, takže
se Motyčínští netajilití m, že by chtělihrát také populární I.A třídu SŽF. Předzvěstí
dobré kopané v Motyčíně se stalo družstvo I.dorostu. V silně obsazené m turnaji
„Neumannova poháru“ dokázalo vyhrát B-skupinu a ve finále s vt
í ězem
skupiny A – dorostenci S. K. Rozdělov – nejdříve doma zvt
í ězilo 5:0 a v odvetě
v Rozdělově hrálo nerozhodně 1:1. Tehdejší Večerní České Slovo ve své sportovní
rubrice konstatovalo: Vítěz Neumannova poháru I. dorost S. K. Motyčín sehrál v roce
1938 35 zápasů a to 22 vítězných, 10 prohraných a 3 nerozhodné. Stal se mistrem
Kladenska v oddělení A s 12 body a výsledkem 27:11. V župním mistrovství byl na
3. místě. Nejvíce zápasů sehrál Lhotka 34, Andl a Mrázek 32 atd. Střelcem mužstva
je Andl s 28 brankami, Mácha s 24 a Procházka s 18 brankami …
V roce 1940 většina z úspěšných motyčínských dorostenců začala hájitbarvy
I.a mu žstva, a tak se sešlipři zápasech I.B třídy. V sezóně 1940/1941 podzimní
kolo vyhrálo mu žstvo S. K. D říň před motyčínský m mu žstvem. Po skončení
soutěže se pořadí obrátilo,vt
í ězem I.B třídy se stal S. K. Motyčín. Do I.A třídy
S ŽF jeho mu žstvo postoupilo v roce, kdy klub oslavoval 25. výročí svého vzniku.
V této soutěži se motyčínští hráči udrželiaž do svého sloučení v roce 1949, jak
bude uvedeno dále.
V roce 1944 se na Kladensku uskutečnily dva zají mavé turnaje. Jednak to byl
bleskový Velký turnaj NOÚZ v kopané – ve dnech 13. a 14. května tr.,a na podzim
tr.následovala pohárová soutěž „O cenu vydavatelství Melantrich“, při které
kladenské kluby byly zařazeny do skupiny A.
Pro bleskový turnaj,v ně m ž došlo ke zkrácení hrací doby zápasu, byla do čtyř
skupin zařazena následujc
í í mu žstva:
1. skupina: S. K. Družec, Kablo Kladno, STAK Letná Kladno, S. K. Sparta
Kladno, S. K. Viktoria Žilina, S. K. Kladno, Novom ěstský S. K. Kladno, AFK Svinařov,
(hráno na hřišti S. K. Kladno).
2. skupina: S. K. Libušín, S. K. Sparta Rozdělov, S. K. Ka menné Žehrovice,
A.F.K. Tuchlovice, S. K. Lhota, S. K. Rozdělov, S. K. Kačice, S. K. Srby, (hráno
na hřišti S. K. Rozdělov).
3. skupina: S. K. Hostivice, S. K. Slavoj Kročehlavy, S. K. Kročehlavy, S. K. Viktoria
Nové Strašec,
í S. K. D říň, S. K. Ruda, S. K. Buštěhrad, S. K. P řítočno, (hráno
na hřišti S. K. Kročehlavy).
4. skupina: S. K. Hnidousy, S. K. Vinaice
ř , S. K. Meteor Kladno, S. K. Olšany,
S. K. Motyčín, S. K. Sparta D řetovice, S. K. Pchery, S. K. Slovan Dubí, (hráno
na hřišti S. K. Hnidousy).
Hrálo se vyřazovací m způsobem. Hnidouskou skupinu (po vt
í ězstvích 4:3 nad
S. K. Vinaice
ř , 2:1 nad S. K. Olšany a 1:0 nad S. K. Motyčín) vyhrálidom ácí –
hráči S. K. Hnidousy. V semifinále je čekal vt
í ěz „kladenské“ skupiny – ligové
mu žstvo S. K. Kladno. A zrodilo se překvapen:
í Hnidousáci rozprášiliS. K. Kladno
na jeho hřišti2:0! Ve finále však prohrálise zkušený m mu žstvem S. K. Kročehlavy
0:2, a skončilitak celkově druz.
í
Blížilse konec druhé světové války, a tak na podzim už pom ěry nedovolily pokračovat
v řádných mistrovských soutěžích, proto se konaly různé soutěže „náhražkové“.
Na Kladensku to byla pohárová soutěž O cenu vydavatelství Melantrich,
kdy přihlášená mu žstva hrála systé me m každý s každý m. Konečné
pořadí této soutěže ve skupině A uvádí me v tabulce:
130 S L Á N
SKÝO BZO R
1. S. K. Kladno 9 7 0 2 55:18 14
2. S. K. Motyčín 9 6 1 2 37:28 13
3. S. K. Kročehlavy 9 6 0 3 22:15 12
4. S. K. Sparta Kladno 9 5 1 3 33:34 11
5. S. K. Slaný 9 5 0 4 28:19 10
6. S. K. Hnidousy 9 4 2 3 29:32 10
7. S. K. Přítočno 9 3 1 5 18:34 7
8. S. K. Libušín 9 3 0 6 16:29 6
9. S. K. Rozdělov 9 2 0 7 26:38 4
10. S. K. Kablo Kladno 9 1 1 7 26:43 3
Galerie osobností hnidousko-motyčínské kopané z období let 1930–1948:
A B RAHAM Václav (1920–1988), hrál v mládežnických družstvech S. K. Sparta
Kladno a S. K. Motyčín, následovala I.a mu žstva S. K. Motyčín, S. K. Slaný,
SKEP Praha a opětovně S. K. Motyčín. N ásledně hájilšvermovské barvy (Sokol,
Baník), s kopanou skončilv I.b mu žstvu Baníka Švermov.
LIŠK A Jaroslav (1921–1985), odchovanec S. K. Hnidousy, r.1939 přestoupil
do ligového S. K. Kladno, krátce ve S. K. Motyčín, přestup do AFK Bohemia Praha,
od roku 1949 opětovně hráč ligového Kladna, trénoval mu žstva Kročehlav,
S O NP Kladno „C“ a Baníka Švermov. Dobře hrál lední hokej za H O SK Motyčín.
M RÁZE K Václav (1922–1984), odchovanec S. K. Motyčín, hráč S. K. Kralupy
a od roku 1945 S. K. Kladno, v jehož barvách odehrál 259 zápasů a vstřelil131
branek. S kopanou skončilv Rakovníku v roce 1955. Krátce trénoval mu žstvo
Baníka Švermov, za které ihrál.
MÁCHA Vladimír (* 1921), kopanou začal hrát v žácích S. K. Motyčín, prošel
jeho dorostem, kvalitní útočník I.a mu žstva. Nikdy nepřestoupilz mateřského
klubu, s kopanou skončilv barvách jeho pokračovatele – Baníka Švermov, za jehož
I.a mu žstvo v letech 1949–1959 odehrál 290 utkání a vstřelil108 branek.
NOVÁK Josef (*1921), brankář, odchovanec S. K. Hnidousy, krátce hrál za
S. K. Motyčín, v roce 1951 chytal ve Slané m a v roce 1952 za divizní Agro Pelhimov
ř
,
v letech 1953–1960 brankář švermovského Baníka. P ůsobiltaké jako trenér
ve Spartě Kladno, v Buštěhradě, v Brandýsku, v Rozdělově a doma – ve Švermově.
PUB E RLE Václav (18??–1948) obětavý správce nářadí S. K. Hnidousy v letech
1917–1947, velký příznivec hnidouské kopané, otec V áclava Puberleho (jun.),
odchovance S. K. Hnidousy, který hájilbarvy jeho I.a mu žstva od roku 1934 do
sloučení s Motyčínem.
S l o u č e n í m o d d í l ů s e z e s o u p e řů s tá v a jí
s p o j e n c i ( o b d o b í l e t 1949–1952)
V roce 1948 bylo přikročeno za silné podpory orgánů Ko munistické strany ke
sjednocení československé tělovýchovy pod jednu sportovní organizaci,která
byla nazvána „Sokol“,přestože s předválečný m Sokolem nem ěla nic společného.
Tí m Sportovní klub Hnidousy a Sportovní klub Motyčín stejně jako všechny
ostatní sportovní kluby pozbyly své původní právní formy. Kluby vstoupily,resp.
byly zařazeny, do tohoto Sokola jako samostatné oddly
í kopané a dočasně se nazývaly
např. Sokol Motyčín, Sokol Hnidousy atd.
Nová porevoluční doba přinesla řadu zm ěn v životě občanů obnovené Č SR.
Mezi tyto změny lze zařaditisloučení dvou původních samostatných obcí (městysů)
Hnidousy a Motyčín. Stalo se tak 5. 5. 1949, kdy – takto spojení m vzniklé
– obci bylo dáno jméno Š VER M OV. N ásledně došlo v Pletichově restauraci Sport
dne 15. 6. 1949 ve Švermově-Motyčíně k jednání zástupců výborů obou oddl
íů
a jejich sloučení m byl vytvořen jediný oddl
í kopané: Sokol Švermov. Tak došlo
definitivně ke spojení dvou bývalých klubů, které spolu té měř 33 letsoupei
ř ly,
předháněly se, klubů, jejichž hráči proslavovalinejen jejich jména, ale idobré
jméno „kladenské“ kopané. První m předsedou nově vytvořeného švermovského
oddlu
í byl zvolen motyčínský Josef K ře men, sekretářem hnidouský Jindich
ř
Chocholatý.
Mu žstvo I.a Sokola Švermov sezónu 1949 hrálo společně s I.b mu žstvem ve
II.třídě, kdy „áčku“ byly započítány výsledky jarní sezóny Sokola Hnidousy,
„béčku“ výsledky z první částisoutěže Sokola Motyčín. Za zm ínku stoj,
í že dne
16. 10. 1949 protisobě nastoupila k sehrání mistrovského zápasu obě švermovská
mu žstva. P řestože A-mu žstvo „mělo“ z důvodu plánovaného postupu vyhrát,
odešlo poraženo 2:3 (0:2).
V roce 1950 švermovská mu žstva začala v zápasech nastupovat pod nový m –
rozšířený m názvem: Sokol Gottwald Švermov.
Z úspěchů švermovské kopané té doby si uveď me dosažení I.m ísta ve skupině
A okresního přeboru kopané v roce 1951, kdy se I.a mu žstvo utkalo o postup
do krajské soutěže s vt
í ězem skupiny B Sokolem Masna Kročehlavy, se který m
však prohrálo a bylo vyřazeno z dalších bojů o vyšší soutěž. Dobrých výsledků
v tomto roce I.a mu žstvo dosáhlo v zápasech se Sokolem Č KD Slaný 3:2, Č SD
Turnov 5:3, Čapajevem Praha 6:1 atd.
V roce 1952 se švermovské mu žstvo um ístilo na 1. m ístě v kvalifikační m přeboru
o postup do Krajského přeboru, když dokázalo porazitvšech šest uchazečů.
V roce 1951 zem řel internacionál Josef Pleticha, proto výbor oddlu
í kopané
pořádal I.ročník Pletichova me moriálu, v ně m ž mu žstvo skončilo na
2. m ístě.
Galerie osobností švermovské kopané z období let 1949–1952:
NĚME ČE K Karel (1933–1993), odchovanec S. K. Hnidousy, ve švermovské m
mu žstvu působilv letech 1949–1953 a následně v letech 1962–1967.
V letech 1956–1962 hráč ligového mu žstva S O NP (DSO Baník) Kladno, za které
odehrál 290 utkání a vstřelil108 branek. V barvách Švermova celkem odehrál
340 utkání a vstřelil294 branek. Třikrát byl nejlepší m švermovský m
střelcem. Ve Švermově drží oddlov
í ý rekord: 75 vstřelených branek v jednom
roce (1953)!
HORKÝ Rudolf (* 1929), odchovanec S. K. Hnidousy, za jehož první mu žstvo
hrál v letech 1944–1949, za I.a mu žstvo Baníka (Sokola) Švermov celkem odehrál
272 utkání a vstřelil181 branek. V době vojenské základní služby
(1950–1952) kopanou hrál ve VTA Brno. V letech 1960–1962 hráč Baníka Libušín.
S kopanou skončilv roce 1963 ve Švermově. Dvakrát byl nejlepší m střelcem
švermovského mu žstva.
CHOCHOLATÝ Jindřich (1920–1989), přestože svojičinnost zahájilv hnidouských
žácích a následně hrál za dorost S. K. Hnidousy, na Kladensku byl
zná m nejen jako obětavý funkcionář S. K. Hnidousy a Baníka Švermov, ale zastával
také řadu funkcí ve vyšších fotbalových orgánech – tajemník KV DS O Baník,
dlouholetý předseda okresního fotbalového svazu, člen předsednictva O V
Č STV, předseda sportovně technické komise a ústřední sekce kopané a Českého
fotbalového svazu ad. Na jeho počest výbor oddlu
í kopané B. Švermov pořádal
již osm ročníků jeho me moriálu.
P o d jménem Ba n í k Š v e r mov
( o b d o b í l e t 1953–1976)
V roce 1953 zm ěnilšvermovský oddl
í kopané opětovně – a prozatí m naposledy
– své jméno. Na základě stranického a vládního nařízení z roku 1952 byly
všechny tělovýchovné jednoty pojmenovány podle příslušného prů myslového
nebo veřejného sektoru, a tak se to v republice začalo hem žit Spartaky (pro sektor
těžkého a všeobecného strojrens
í
tv)
í ,Tatrany (pro lesnictv)
í , Dynamy (pro dopravu,
energetiku a spoje),Lokomotivami (pro železnici),Rudý mi hvězdami (pro
bezpečnost),Sokoly (pro vesnickou tělovýchovu) ad. Švermovská tělovýchovná
jednota se nacházela v sektoru hornictv,
í rudných dolů a hut,
í proto byla pojmenována
„celostátně“ jednotný m názvem BAN Í K.
Ve sledované m roce došlo k zahájení výstavby moderního tělovýchovného stadionu
ve Švermově-Hnidousích, na kterou R O H jmenovaného sektoru vyčlenilo
částku 300 000 K čs.
V Krajské soutěži se první mu žstvo Baníka Švermov um ístilo na 8. m ístě
s 11 body, těsně před 9. v pořadí – mu žstvem Spartaku Slaný (9 bodů).
V Krajské m přeboru DS O Baník se um ístilo na 1. m ístě a postoupilo do celostátního
přeboru DS O Baník, v ně m ž zvt
í ězilo po náročných finálových zápasech
s mu žstvem Baníku Opava – dne 26. 8. 1953 v Opavě 1:3, dne 2. 9. 1953 ve
Švermově 3:1 a dne 9. 9. tr.švermovské mu žstvo ve složen:
í Novák Jos. – Bartoš,
Vosyka – Kadeřábek, Litera, Mácha – Rybka, Kočí, Moulis, Horký, Němeček
zvt
í ězilo na neutrální půdě v Hodoníně, kam odletělo letadlem, v pom ěru 3:2 (po
poločase 3:0).Tí mto vt
í ězství m se hráči Baníka Švermov stalifinalistou soutěže
„O Zlatý kahanec“,kdy ve finále prohrális ligový m mu žstvem Baník Kladno 1:9
(doma) a 1:10 (venku).
Ale ipřes vysoké porážky finálová účast v této celostátní resortní soutěži jednoznačně
patří mezi jeden z největších úspěchů v historiišvermovské kopané.
Ve II.ročníku „Pletichova me moriálu“ se mu žstvo Baníka Švermov um ístilo na
1. m ístě.
Z dalších úspěchů si uveď me jen ty nejvýznamnější:
Rok 1954 – konečné 7. m ísto v krajské skupině Praha-západ.
Rok 1955 – konečné 5. m ísto v krajské skupině Praha-západ a 2. m ísto ve
III.ročníku Pletichova me moriálu.
Rok 1956 – konečné 6. m ísto v I.A třídě kraje Praha, oddělení západ.
Rok 1958 – poprvé se na švermovské m hřištihrál mezinárodní zápas s mu žstvem
II.ligy N D R B.S.G. Aktivist Karl Marx Zwickau, v ně m ž dom ácí vyhráli
v pom ěru 4:2 (2:1).Dne 2. 11. tr.byla uhrána remíza s I.b mu žstvem Spartaku
Praha Sokolovo 3:3 (2:0).
Rok 1959 – Historický úspěch v I.A třídě kraje Praha – 1. m ísto a postup do
oblastní soutěže! Na přelomu m ěsíců červen-červenec 1959 se uskutečnilprvní
mezinárodní zájezd švermovských fotbalistů do N D R, kde sehrálizápasy s prvoligový m
mu žstvem N D R B.S.G. Motor Zwickau 0:4, s druholigový m mu žstvem
B.S.G. Motor W erdan 2:4 a odvetný zápas s mu žstvem B.S.G. AktivistKarl Marx
Zwickau 2:3.
Rok 1960 – V oblastní soutěži se první mu žstvo um ístilo na 5. m ístě. B ěhem
zájezdu v N D R bylo sehráno šest přátelských mezinárodních zápasů. Dne 16. 6.
tr.byl ve Švermově sehrán přátelský zápas s ligový m mu žstvem S O NP Kladno
s výsledkem 2:2 (1:1).
Rok 1961 – V Klozově me moriálu se švermovské mu žstvo um ístilo na 3. pozici.
Me moriálAntonína Zápotockého, pořádaný Spartou Kladno vyhrálo. Druhé
skončilo v turnaji„O Pohár deníku Svobody“, když porazilo ně meckého soupeře
S. C. Potsdam 4:1 (2:0) a s ma ďarský m mu žstvem S. K. Banyász Ko mlói prohrálo
3:4 (1:2).
Rok 1964 – Sestup prvního mu žstva z te
ř tí nejvyšší soutěže – z Krajského přeboru
(v soutěži skončilo 14. – posledn!
í ) Ze zají mavých utkání je nutné připomenout
přátelský zápas s nováčkem II.ligy Duklou P ísek 2:2 (0:0) a prohru
s polský m ligový m mu žstvem Gorniczy Klub Sportowy Katowice 0:2 (0:1).
Rok 1965 – V ýhra v pohárové m turnajiv Kročehlavech – nad Spartou Kladno
5:0, Kablem Kročehlavy 3:1 a Slovanem Kladno 5:0.
Rok 1966 – U m ístění na 2. příčce v I.A třídě s 34 body a skóre 63:33 za Spartakem
Modřany.
Rok 1969 – V m ěsíci srpnu tr.se uskutečnilzájezd na Slovensko, kde se zúčastnilo
turnaje „O pohár SNP“. Zde také porazilo mu žstvo družební obce Švermovo
Sokol 4:1 (4:0).
Rok 1970 – První m ísto v Zimní m poháru.
Rok 1971 – U m ístění v soutěži v I.A třídě na 5. m ístě. V přátelské m zápase
s populární Čechií Karln
í hráno dne 12. 8. tr.v Praze s výsledkem 2:1 (2:1).
Rok 1972 – 3. m ísto v turnaji„O pohár deníku Svobody“.
Rok 1973 – U m ístění v I.A třídě na 4. m ístě. Na přelomu m ěsíců červenec-srpen
tr.se uskutečnilzájezd na Moravu, kde švermovští hráči uhrálipříznivý výsledek
s mu žstvem TJ Železárny Prostějov 2:2 (0:1) a v P řerově prohrálise Spartakem
P řerovské strojrny
í
1:6 (0:2).Na závěr zájezdu se hrálo s mu žstvem
Sokola Holice s výsledkem 3:4 (1:1).
Baník Švermov – Č KD Slaný 3:1 (2:0),
mistrovský zápas ve Švermově dne
25. 4. 1959
Rok 1975 – V červnu tr.švermovská výprava poprvé navštv
í ila „východoně mecké“
m ěsto Brandenburk, kde dne 7. 6. sehrála první přátelské utkání s m ístní m
fotbalový m mu žstvem B.S.G. Aufbau 4:2 (2:0).Tuto návštěvu ně mečtí sportovní
přátelé oplatilisehrání m fotbalového utkání ve Švermově dne 2. 8., kdy
hráči Baníka opětovně zvt
í ězili2:1 (1:0).
Rok 1976 – Posledn,
í sestupové m ísto v I.A třídě. Dne 18. 2. tr.švermovské
první mu žstvo sehrálo svůj první zápas při um ělé m osvětlen,
í a to s mu žstvem
Tatry S m íchov na její m hřišti,když prohrálo 1:3 (0:1).
K AI SE R Zdeněk (*1930), s kopanou začínal v S. K. Rozdělov, ale záhy přestoupil
do žákovského družstva S. K. Hnidousy. V I.a mu žstvu Baníka Švermov
hrál v letech 1949–1951, 1953–1974, 1979, střelec 85 branek s tí m, že nejlepší m
střelcem mu žstva byl v letech 1954 a 1955. Po skončení aktivní sportovní
činnostipůsobiljako trenér ve Švermově, dlouholetý člen výboru oddlu
í kopané
TJ Baník Švermov. Drží oddlov
í ý rekord: za A-mu žstvo sehrál nejvíce utkání
– 675!
KOK ŠTEIN Václav (1923–1998), s kopanou začínal ve Slovanu Dubí, přes
Brandýsek a S. K. Cvrčovice se na krátkou dobu dostal do ligového S. K. Kladno,
po osvobození republiky v r.1945 ligový hráč Sparty (Spartak Sokolovo) Praha
a následně Baníka Kladno, 13× reprezentoval v A-mu žstvu ČSR (střelec jedné
branky) a 5× v B-mu žstvu Č SR (2 branky). Za Baník Švermov v letech
1956–1961 sehrál 200 utkání a vstřelil109 branek. V letech 1956 a 1957 byl
nejlepší m střelcem mu žstva. S aktivní kopanou skončilv r.1961.
ŠTÍBAL Vladimír (*1938), kopanou začal hrát ve Cvrčovicích, přes Brandýsek
a Rudou hvězdu Praha se dostaldo Baníka Švermov, za jehož první mu žstvo
odehrál v letech 1959–1965 256 utkání a vstřelil172 branek. Aktivně se s kopanou
rozloučilve svých padesátiletech – v roce 1988 ve S. K. Vinaice
ř . V letech
1961, 1962 (s N ě mečkem), 1963 a 1965 byl nejlepší m střelcem mu žstva.
S t ř í d a v é ú s p ě c h y ( o b d o b í l e t 1977–1989)
Období let1977–1989 lze charakterizovat jako střídání dní na výsluní se dny
oblačna. Švermovská kopaná si v rá mci okresu, ale ikraje uchovávala dobré
jméno, zdejší fotbalisté příkladně reprezentovalisvé m ěsto, které se od 1. 1.
1980 stalo jednou ze šestičástí okresního m ěsta Kladna. Pro úplnost se vrať me
k nejzají mavější m švermovský m fotbalový m úspěchů m, popř. rozhodujc
í í m mo mentů m
ve sledované m období 1977–1989:
Rok 1977 – První mu žstvo skončilo 5. v I.B třídě.
Rok 1978 – Op ětovně 5. m ísto v I.B třídě. V mistrovské m zápase dne 30. 9.
dom ácí mu žstvo Baníka Švermov porazilo mu žstvo Sokola Svinařov 11:1, když
útočník Pavel R ůžička vstřelil8 branek, což je oddlov
í ý rekord – největší počet
branek vstřelených jední m hráčem v jednom utkán.
í První m ísto v pohárové m
turnajiJednoty SD Kladno v Brandýsku v červnu tr.
Rok 1979 – 1. m ísto v I.B třídě s 39 body a se skóre 59:22 – návrat do I.A
třídy.
Rok 1980 – I.b mu žstvo zvt
í ězilo v tradiční m Hanušově me moriálu, pořádané m
Slovanem DZ Dubí.
Rok 1981 – Švermovskou kopanou vzorně reprezentovalidorostenci,kteří zvt
í ězili
jednak v dorostenecké m turnaji,který pořádal oddl
í kopané TJ Baník Švermov,
a také v Brandenburku (NDR), kde mladší dorost zvt
í ězilnad dorostem
Aufbau 3:1 a starší dorost 1:0. V přátelské m mezistátní m zápase se stejný m
soupeřem doma dokázalistarší dorostenci zvt
í ězitdokonce 3:0.
Rok 1983 – I.a mu žstvo skončilo v I.B třídě na poslední m m ístě, a jelikož došlo
ke zrušení I.B tříd, sestoupilo do okresního přeboru.
Rok 1984 – I.a mu žstvo skončilo na 2. m ístě v okresní m přeboru. V Zimní m
turnaji,který organizoval švermovský oddl
í kopané, I.a mu žstvo skončilo na
1. m ístě. I.b mu žstvo postoupilo ze III.třídy do okresního přeboru.
Rok 1985 – rok ve znamení oslav 75 lettrvání kopané ve Švermově. I.a mu žstvo
zvt
í ězilo v okresní m přeboru, kdy v jarní částipřišlo jen o jediný bod, a to
v poslední m utkán,
í když remizovalo s I.a mu žstvem B. Libušín 1:1. Také dorost
se v okresní m přeboru um ístilna 1. m ístě. Žáci vyhráli„Lidický pohár“.Dne
30. 6. bylo sehráno ve Švermově přátelské mezinárodní utkání s francouzský m
mu žstvem Entente Sportove de Vitry sur Seine 3:3 (2:0).
Rok 1986 – 8. m ísto I.a mu žstva v krajské soutěži.Rozvje
í ly se sportovní styky
s družební m oddlem
í
BS G Aufbau Brandenburk – přátelská mezinárodní utkání
byla hrána jak doma ve Švermově, tak iv N D R.
Rok 1987 – um ístění I.a mu žstva v krajské soutěži na 2. m ístě, kdy ho od vt
í ězného
mu žstva Sokola Nové Strašecí dělily dva body.
Rok 1988 – 3. m ísto I.a mu žstva v krajské soutěži a 3. m ísto v silně obsazené m
turnaji,pořádané m dne 26. 6. 1988 VTJ Duklou Slaný, jehož se zúčastnila
divizní mu žstva pořádajc
í í Dukly (1:2) a Spartaku Roudnice (1:1, na pokutové
I.a mu žstvo TJ Baník Švermov, červenec 1987. Horní řada: Chocholatý J. (st.),
Katreňák, R ůžička, Macháček, M a řík, Halwiger R., Jelnek
í
(trenér).Dolní řada: Sokol,
Opatrný, Halwiger J.,Litera, Šindler,Korych, Vojk
í . Chybějí: Fischer,Prokop V.,
Michalovský.
kopy 5:4 pro B. Švermov) a Č KD Slaný (0:0, na pokutové kopy 4:3 pro ČKD).
2. m ísto v Me moriálu Antonína Zápotockého, který již tradičně pořádala Sparta
Doly Kladno.
Rok 1989 – Dne 7. ledna zem řel dlouholetý předseda oddlu
í kopané B. Švermov,
předseda švermovské TJ a významný fotbalový funkcionář Jindich
ř
Chocholatý
(st.).I.a mu žstvo v krajské soutěži skončilo na 13., předposlední m m ístě
a sestoupilo do I.A třídy.
KOČÁRE K Ivan (* 1951), odchovanec Baníka Švermov, za jeho I.a mu žstvo
hrál v letech 1970–1983, 1986–1987, 1989–1996, odehrál 557 zápasů a vstřelil
116 branek. Třikrát byl nejlepší m střelcem mu žstva. S kopanou skončilv I.b
mu žstvu Baníka Švermov, několik sezón trénoval I.a mu žstvo a také se věnoval
mládeži.
RŮŽIČK A Pavel (* 1954), odchovanec Baníka Švermov, za jeho I.a mu žstvo
hrál v letech 1975–1980, 1981–1982 hráč druholigových Králodvorských železáren
(Litavan), od roku 1983 do roku 1994 opětovně hájilbarvy švermovského
„prvního“ mu žstva. Drží dva oddlov
í é rekordy: 8× byl nejlepší m střelcem mu žstva
a v jednom utkání dokázal soupeři nastřílet nejvíce branek – 8. Kopanou přestal
aktivně hrát ve Švermově – v roce 1994.
K ATREŇÁK František (* 1954), odchovanec Baníka Vinaice
ř , do Švermova
přestoupilv roce 1978 a za I.a mu žstvo hrál v letech 1978–1990, 1993–1995,
1997–2000. V letech 1990–1993 hájilbarvy mateřského vinaick
ř ého oddlu
í ,
v roce 1996 hrál v I.B třídě za Kablo Kladno-Kročehlavy.
Ve znamení s e s t u p ů ( o b d o b í l e t 1990–1998)
Po roce 1990 kopaná začínala jt
í jinou cestou. Po „sametové“ revoluci došlo
k jisté mu uvolnění ive sportu, ale zákonitě se začaly prosazovat ty tělovýchovné
jednoty,které si dokázaly najt
í ,nebo které si vyhlédl nějaký solventní sponzor.
Bohužel mu žstva TJ Baník Švermov m ěla jen podporu u několika m ístních
švermovských, ale ikladenských podnikatelů, kteří sice bylipatrioti,ale přispívali
jen na příležitostné sportovní akce. Stálý sponzor se neobjevil.Navíc řada
dorostenců postupně přestala m ít o kopanou zájem, a někteří z nich se věnovali
jiný m sportů m. Jednalo se předevší m o hokejbal,takže postupem času došlo
k rozpuštění švermovského dorostu (viz dále).
Rok 1990 – Švermovské „áčko“ sestoupilo do okresního přeboru, když se v I.A
třídě um ístilo 12. Byl pořádán I.ročník Me moriálu Jindicha
ř
Chocholatého,
v ně m ž mu žstvo pořádajc
í ího oddlu
í skončilo na 3. m ístě (ze čtyř zúčastněných
mu žstev).
Rok 1991 – Začalo se s rekonstrukcí švermovského stadionu. Jarní kolo se
hrálo na hřištiS. K. Vinaice
ř . V okresní m přeboru se I.a mu žstvo um ístilo na poslední m
m ístě a poprvé ve své historiisestoupilo do III.třídy.
Rok 1992 – U m ístění I.a mu žstva na 7. m ístě ve III.třídě.
Rok 1993 – 1. m ísto v Zimní m turnaji,který pořádal oddl
í kopané Slovanu
Velvary.2. m ísto ve II.ročníku Me moriálu Jindicha
ř
Chocholatého. I.b mu žstvo
vyhrálo IV.třídu
Rok 1994 – I.a mu žstvo skončilo na 3. m ístě ve III.třídě, nedařilo se mu ani
v Zimní m turnajive Velvarech (7. m ísto), ani ve III.ročníku Me moriálu Jindicha
ř
Chocholatého (poslední 4. m ísto).V důsledku špatné ekonomické situace
oddlu
í a kádrového zabezpečení I.b mu žstva výbor oddlu
í kopané rozhodl,aby
„béčko“ bylo přehlášeno ze III.třídy do třídy IV. s tí m, že ho ve III.třídě nahradilo
mu žstvo Catherine Slaný. Dorost se stal vt
í ězem I.ročníku Me moriálu Jaroslava
Pavlíčka, významného švermovského tělovýchovného pracovníka s mládeží,
který zem řel 12. 7. 1992.
Rok 1995 – 12. m ísto I.a mu žstva ve III.třídě. 2. m ísto ve IV. ročníku Me moriálu
Jindicha
ř
Chocholatého. I.b mu žstvo muselo být z jarní soutěže IV. třídy
kladenského okresu odhlášeno pro nedostatečný počet jak hráčů, tak ifunkcionářů
pro organizační zajištění chodu mu žstva. Tak skončila čtyice
ř tišestiletá
tradice I.b mu žstva ve Švermově. Švermovský dorost ve II.ročníku Me moriálu
Jaroslava Pavlíčka skončilna 2. m ístě, když ve finále prohrál s dorostenecký m
družstvem S. K. Pchery 2:3.
Rok 1996 – 4. m ísto ve III.třídě. V V. ročníku Me moriálu Jindicha
ř
Chocholatého
I.a mu žstvo obsadilo poslední 4. m ísto.
Rok 1997 – I.a mu žstvo skončilo na 6. m ístě ve III.třídě. Žáci postoupilido
finálové skupiny „Lidického poháru“, kterou po vt
í ězstvích nad družstvy Kablo
Kročehlavy (5:2) a Slavoje 4K Kladno (2:1) vyhráli.
Rok 1998 – U m ístění I.a mu žstva na poslední m 14. m ístě ve III.třídě s 24 body
a se skóre 31:62 znamenalo sestup do IV. třídy. V VI. ročníku Me moriálu Jindicha
ř
Chocholatého mu žstvo skončilo na 3. m ístě. Dorost byl pro nedostatek hráčů
odhlášen ze soutěže s tí m, že zbylý m dorostenců m bylo povoleno hostování
v okolních oddlech
í
kopané.
HALWIGE R Jiří (* 1959), odchovanec Baníka Švermov, za jehož první mu žstvo
hrál v letech 1977–1978, 1980–1999. Celkem odehrál 627 utkání a vstřelil
13 branek, byl ihrajc
í í m trenérem prvního mu žstva. V ěnoval se také výchově
švermovské fotbalové mládeže.
VOJÍK Ladislav (* 1961), odchovanec Lokomotivy Kladno, ve Švermově hrál
s přestávkami v letech 1985, 1987–1990, 1998–2000, neboť se nejdříve vrátildo
mateřského oddlu
í , následně byl hráčem Sparty Doly Kladno. Ve Švermově byl
3× nejlepší m střelcem.
LOUVAR Jan (* 1970), odchovanec P OLDI Kladno, do Švermova přestoupil
z kladenského „béčka“ v roce 1995. Ve švermovské m „první m“ mu žstvu odehrál
105 utkání a vstřelil107 branek. Je jediný m švermovský m hráčem, který odehrál
více jak sto utkání a v prů m ěru v každé m z nich vstřelilbranku.
PAVLÍČE K Jaroslav (1910–1992), pocházel z pětice sourozenců, kteří všichni
začínalia hrálikopanou v barvách S. K. Motyčín. Od roku 1931 byl vedoucí m
činovníkem motyčínského dorostu. V polovině čtyic
ř átých letpro nesrovnalosti
s výborem klubu „odešel“ do sousedního S. K. Hnidousy, kde rovněž vychovával
dorost,které mu se po sloučení oddl
í ů kopané Sokola Hnidousy a Sokola Motyčín
věnoval po mnoho letiv TJ Baník Švermov. Zde také vedl žákovská družstva.
Tento obětavý mládežnický pracovník zem řel 12. 7. 1992. Na jeho počest
oddl
í kopané TJ Baník Švermov pořádá „MemoriálJaroslava Pavlíčka“ v kopané
pro mládežnická družstva.
N a p ra h u d v a c á téh o p rv n íh o s to letí(o b d o b í
l e t 1999–2000)
Blýská se ve Švermově na lepší časy? Snad! V roce 1999 I.a mu žstvo po roční m
působení vybojovalo postup zpět do III.třídy, když neztratilo v soutěži ani
bod a dosáhlo skóre 109:25. O návrat do vyšší soutěže se předevší m přičinili:
138 S L Á N
SKÝO BZO R
Mencl Marek, Stach Jan, Louvar Jan, Bělohradský Ivan, Josífek Karel, Hromádka
Václav, Smolík Bohumil, Kočka Stanislav, Nedvěd Roman, Bouška Michal, Řepa
Martin, Vojík Ladislav, Mizer Jaroslav, Pulo Michal, Fiala Waldemar, Němec Petr,
hrajc
í í trenér Halwiger Jiří, vedoucí mu žstva Hřebejk Josef a výbor oddlu
í kopané,
v jehož čele stáli:předseda Josef Jelínek a sekretář Jindřich Chocholatý (ml.).
V VII.ročníku Me moriálu Jindicha
ř
Chocholatého švermovské mu žstvo zvt
í ězilo.
Rok 2000 byl ve Švermově rokem oslav 90. výročí oficiálního založení kopané
v bývalé obci Hnidousy. Zároveň bylo vzpomenuto, že v roce 1999 uplynulo 50
letod sloučení bývalých fotbalových oddl
í ů Sokola Motyčín a Sokola Hnidousy,
které navázaly na slavnou tradicibývalých S. K. Motyčín a S. K. Hnidousy. Za
období let1949–1999 byla zpracována následujc
í í statistika:
S t a t i s t i k a I . a m u ž s t v a T J B a n í k Š v e r mov
( z a o b d o b í 1949–1999)
I.a mu žstvo TJ Baník Švermov ve sledované m období od 24. 6. 1949 do 14. 11.
1999 celkem sehrálo 2 211 zápasů, z nichž bylo 983 zápasů vt
í ězných, 413 skončilo
nerozhodně a 815 zápasů bylo prohraných. Celkové skóre je aktivn:
í
4.960:4.361 (+599 branek). Nejčastějším soupeřem za dobu padesátiletbylo
I.a mu žstvo S. K. Libušín (dříve Sokol nebo Baník), které protišvermovské mu
„áčku“ nastoupilo 62× (32 zápasů Švermov vyhrál,14 skončilo nerozhodně,
16 prohrál).N ásleduj:
í ČKD Slaný s 55 utkání mi (21–15–19), Kablo Kročehlavy
s 55 utkání mi (19–11–25), Sparta Doly Kladno s 52 utkání mi (25–8–19), S O NP
Kladno „B“,S. K. Vinaice
ř
atd.
Častý m soupeřem bývalo také švermovské I.b mu žstvo. Celkem bylo sehráno
27 převážně přátelských zápasů (24× zvt
í ězilo I.a mu žstvo a 3× I.b mu žstvo)
s dosažený m skóre 111:50.
Nejvyšší výhry ve své historiišvermovské „áčko“ dosáhlo dne 18. 7. 1953,
když v pohárové m zápase doma porazilo ve složení (včetně nastoupivších náhradníků):
Hanžl – Bartoš, Vosyka – Kostka, Litera, Kadeřábek – Rybka, Horký
R., Mrázek V., Kratina, Němeček, Hušák mu žstvo Baníku Kutná Hora 14:2 (7:1).
Naopak nejvíce ho dokázali „rozestřílet“ hráči Sokola Holubice, a to vždy
v Holubicch:
í
dne 8. 11. 1980 v mistrovské m zápase I.A třídy v pom ěru 11:0 (4:0)
a dne 10. 8. 1996 v přátelské m zápase, kdy zvt
í ězili11:3 (6:1).
Nejvíce zápasů za první mu žstvo sehrál v letech 1949–1974 (jedno utkání ještě
v roce 1979) Zdeněk Kaiser – 675, v nichž vstřelil85 branek. Nejlepším střelcem
je Pavel R ůžička, který v 553 odehraných zápasech vstřelilcelkem 325 branek.
„Králem švermovských střelců“ se stal osmkrát – v letech 1976, 1977,
1978, 1979, 1980, 1983, 1984, 1986. Drží také rekord v počtu vstřelených
branek v jednom utkání:dne 30. 9. 1978 v mistrovské m zápase I.B třídy ve
Švermově prohrálo mu žstvo Sokola Svinařov 11:1 (6:0),když Pavel R ůžička rozvlnil
jeho síť 8×. Nejvíce branek v jednom roce nastřílel Karel N ě me ček – v roce
1953 vstřelilve 44 zápasech 75 branek a v roce 1952 ve 33 zápasech 61 branek.
Útočník Jan Louvar v letech 1995–1999 odehrál za první mu žstvo 105 utkání
a vstřelil107 branek. Je jediný m švermovský m hráčem, který odehrál více než
sto utkání a v prů m ěru „co utkán,
í to vstřelená branka“! Švermovskou branku
nejčastěji chránil brankář Josef Novák, který v letech 1951–1960, 1965–1966
a 1968 odehrál 370 zápasů, ve kterých (z destek)
í
také vstřelil22 branek. Nejvíce
branek do švermovské st
í ě „pustil“ brankář Pavel Š m íd – a to 11 ve vzpom ínané m
přátelské m zápase se Sokolem Holubice dne 10. 8. 1996.
Celkem bylo sehráno 36 mezinárodních zápasů (13 vt
í ězných, 6 nerozhodných,
17 prohraných). K první mu mezinárodní mu zápasu mu žstvo nastoupilo
6. 9. 1958 v přátelské m zápase doma s mu žstvem B.S.G. AktivistKarl-Marx
Zwickau (býv. N D R) a zvt
í ězilo 4:2 (1:2).Poslední mezinárodní zápas byl sehrán
14. 6. 1986 v Brandenburku (býv. N D R), kde v přátelské m zápase Švermováci
prohráli1:4 (0:3) s m ístní m mu žstvem B.S.G. Aufbau. S tí mto mu žstvem se hrálo
nejčastěji:celkem bylo sehráno 12 zápasů (9 vt
í ězných, 0 nerozhodných,
3 prohrané) s aktivní m skóre 29:20.
Prameny:
Kronika S. K. Hnidousy 1926–1935, archiv
TJ Baník Švermov
Zprávy kapitánů S. K. Hnidousy, knihy
1913–1931, 1932–1943, archiv TJ Baník
Švermov
Zprávy kapitánů S. K. Hnidousy a Sokola
Švermov, kniha 1944–1953, archiv
TJ Baník Švermov
Knihy zápisů I.A mu žstva Baníka Švermov
1954–1972, 1973–1987, 1988–1996,
1997–dosud, archiv TJ Baník Švermov
Literatura:
Oliverius Miroslav,Almanach Sportovního
klubu Motyčín, Švermov, 1998
Oliverius Miroslav a kol.,Almanach
švermovské kopané, část první
(1910–1949), Švermov, květen 2000
Oliverius Miroslav a kol.,Almanach
švermovské kopané, část druhá
(1949–2000), Švermov, červen 2000
Oliverius Miroslav, Statistika I.a m u žstva
TJ Baník Švermov (1949–1999), Švermov,
červen 2000
B O Ž ENA FRANK OV Á
Ohlédnutí
z a Ladislavem
Čepelákem
ZPRÁVY
Česká kulturní veřejnost se loňského podzimu dozvěděla, že akademický malíř,
Ladislav Čepelák, čestný občan královského m ěsta Slaného, profesor Akademie
výtvarných um ění v Praze, zem řel 9. října 2000.
Ladislav Čepelák se narodilve Veltrusích 25. 6. 1924. Akademiivýtvarných
um ění v Praze vystudoval v letech 1945–1950. Jeho profesory byliV. V. Štech,
V. Nechleba, J. Želibský, V. Rada a Vl. Silovský. Po absolutoriu zůstal na Akademii
jako aspirant v oboru grafiky, posléze odborný asistent,docent a profesor
téhož oboru.
Svůj první ateliér v našem krajinašel ve mlýně v Ješíně u Velvar.Pak zakotvil
na několik letve mlýně v Královicch,
í
kde m ístní název „v Lužci“ dal ijméno
ZPR ÁVY
141
zná m é mu hudební mu tělesu Lužecké mu kvartetu. Zde se Lužecké kvarteto ke
své mu muzicrov
í ání scházívalo a profesor Ladislav Čepelák byl nejen u jeho zrodu,
ale také jeho členem.
Další ateliér našel Ladislav Čepelák v Lidicch
í u Slaného, poslední pak ve Svrkyni
u Okoře.
Slánské období tvoří nejvýraznější část Čepelákova života a dla
í . To ocenilo
královské m ěsto Slaný v roce 1995, kdy si připom ínalo 700. výročí svého založen.
í
Tehdy udělilo prof.L. Čepelákovi své čestné občanstv.
í
Na smuteční m ozná mení, které m ěstský úřad k jeho ú mrtí vytiskl,mimo jiné
uvád.
í ..
Přátelské a pracovní vztahy spojovaly profesora Ladislava Čepeláka půl století
s naším městem a jeho krajem. Poznával slánskou krajinu a její proměny v odvěkém
střídání denního a nočního času i v střídání práce s půdou od orby ke sklizni.
V soužití s touto krajinou hledal a nacházel i řád a smysl lidského života. Do
svých kreseb a grafických listů uložil nejen obraz slánské krajiny, ale i pochopení
pro vzájemné citové vazby, které z ní vytvářejí krajinu našeho domova.
Slánská krajina v Čepelákově grafické výpovědi se stala pojmem ve světové
grafice.
Pro naše m ěsto zůstává milou vzpom ínkou, že se poslední Čepelákova výstava
v březnu a dubnu roku 2000 uskutečnila ve slánské m Vlastivědné m muzeu.
Ikdyž už mezi ná m nen,
í svý m um ění m bude k ná m dál promlouvat.
142 S L Á N
SKÝO BZO R
JANA KR OTILOVÁ
Zpráva
o konfere n c ivěnované
M. Janu Husovi a
M. Štěpánovi z P álče
Dne 25. května 2000 se konala v klášteře bosých karmelitánů ve Slané m (bývalé m
františkánské m klášteře) zají mavá a podnětná konference. Pořadateli
byly Husovská komise při České biskupské konferenci,Řád bosých karmelitánů
z kláštera ve Slané m, Okresní úřad Kladno a Vlastivědné muzeum ve Slané m.
Úvodní slovo pronesl předseda OkÚ Kladno ing. Václav Mikulecký, který zdůraznil,
že Slánsko, odkud vyšel Štěpán z Pálče, hrálo v husitské m hnutí významnou
roli.Podotkl,že se konference chce zam ěřit na to,jak užívat a hledat
pravdu, eliminovat intoleranci a nacházet společnou řeč.
Konferenci vynikajc
í í m způsobem moderoval PhDr. Th. Lic. František J. Holeček
O. M., předseda Husovské komise při České biskupské konferenci.Na
hodnotných příspěvcích se podle
í liteologové různých konfes,
í historikové zastupujc
í í
fakulty a odborné ústavy: katedru crkevn
í
ích dějin Cyrilometodějské teologické
fakulty v Olomouci,teologickou fakultu Jihočeské univerzity v Českých
Budějovicch,
í
katedru filozofie Filozofické fakulty Univerzity Karlovy, N árodní
knihovnu České republiky, Společnost pro crkevn
í
í právo, Společnost Vlastimila
Kybala a Okresní muzeum v Kladně.
Té mata, která tu zazněla, se zabývala životem a dlem
í
Štěpána z P álče, peripetiemi
my šlenkového vývoje a mravních postojů Štěpána z Pálče a Jana Husa,
Slánskem a husitskou revoluc,
í myšlení m o crkv
í i na úsvitu české reformace
a další mi dl
í čí mi té maty.
Na konci prvního bloku jednání bylo vysloveno přesvědčen,
í že osobnost
M. Jana Husa by m ěla národ spojovat a nikoliv rozdělovat,avšak Štěpánovi
z P álče jsme v poznání jeho života a dla
í mnohé dlužni.
Konference byla zakončena ekumenickou pobožností věřících a představitelů
crkv
í í okresu Kladno v bývalé piaristické kolejní kaplive Slané m za účastigenerálního
vikáře arcidiecése pražské, biskupa Mons. ThDr. Jaroslava Škarvady.
V lednu 2001 vyšel sborník M. Jan Hus a M. Štěpán z Pálče obsahujc
í í příspěvky
autorů z této konference (doplněno o příspěvek univ.prof.Miloslava Pojsla,
který se ze zdravotních důvodů konference nemohl účastnit,ale dodatečně
zaslalsvůj text nazvaný Rozm ěr a význam očištění a sm íření historické pam ěti
v perspektivě Velkého Jubilea roku 2000). Vše m vážnější m zájemců m sborník
vřele doporučujeme pro jeho my šlenkovou a faktografickou kvalitu.
ZPR ÁVY
143
MIR OSLAV OLIVERIUS
Ke krádeži
sokolského pomníku
v Hnidousích
V roce 1905 (23. 7.) byla v bývalé obci tehdejšího slánského okresu – v Hnidousích
– v hostinci„U Švarců“ založena sokolská tělocvičná jednota, kdy její m
první m starostou byl František Štrejl.Hnidouští sokolové cvičiliv sále hostince
„U Jágrů“. V listopadu roku 1912 při cvičení na nářadí došlo k nešťastné události,
neboť zranění podlehl člen zdejšího Sokola František Podešva.Jeho kolegové,
členové Sokola, se složilia na nově otevřené m hnidouské m hřbitově nechali
na jeho hrobě vystavět pomník. Na kamenné m kvádrové m podstavci byl
posazen z tvrdého pískovce vytesaný sokol – pták, symbol sokolského hnut,
í
vedle kvádru byla postavena kamenná váza. P éčí sokolů a následně išvermovských
občanů byl hrob udržován, průběžně zde pokládalikvětiny a vysadili
okrasné keře.
V takovéto podobě návštěvníci hnidouského (dnes švermovského) hřbitova vídali
a znalipam átník té měř 88 let.„Přežil“rakouskouherskou monarchii,Masarykovu
Československou republiku, období protektorátu Čechy a Morava, jakož
ičtyice
ř tileté budování socialismu. Bohužel,v naší demokratické době, v předvečer
svátku Pa m átky zesnulých v roce 2000 (pravděpodobně z 28. na 29. října)
došlo ke krádeži vzpom ínané sochy a kamenné vázy.A tak od roku 1990 ke stovká m
našich vykradených kostelů, kapliček, k řadě vykradených muzeí či galeri,
í
odkud byly nenávratně ukradeny tisce
í um ěleckých pam átek, kulturních odkazů
našich předků, se řadí ipískovcová socha sokola z Hnidous.
Sokolskou organizací byla krádež ihned nahlášena m ístní součástiPolicie Č R,
ale do konce roku 2000 nebyl zloděj zjištěn, takže lze předpokládat, že policie
ozná mení odloží ad akta.A tak nezbývá než doufat,že „někdo“ ještě neukradne
izbylý kvádrový podstavec s textem (přesný opis):
ZDE ODPOČÍVÁ † B R.
FRANTIŠE K PODE ŠVA
ČLEN S O KOLA V HNIDOU SÍCH.
ZEM Ř. 26. LISTOPADU 1912 VE 20. RO CE,
POLOŽIL MLADÝ ŽIVOT SVŮJ
ZA OBĚŤ TRAGICK É NEHODĚ
P ŘI ČINO STI V TĚLOCVIČNĚ.
P ŘI ŠEL Z B EZRUČOVA K RAJE,
Z MARIÁN SKÝCH HOR, A BY DOPĚL PÍ SEŇ
SVÉHO MLÁDÍ NA KLADEN S KU.
Zároveň si přejme, aby ti,kteří sochu s vázou ukradli,bylipřece jen odhaleni
a po zásluze potrestáni.
144 S L Á N
SKÝO BZO R
OL GA JUDLOVÁ
Kare lEysselt
PO R TR É TNÍG ALE R IE
* 22. D UB NA 1900
† 27. LEDNA 1979
PhDr. Karel Eysseltbyl rodilý Pražák. Na svět přišel 22. dubna 1900 v rodině
doktora práv, ministerského rady a generálního ředitele státních tiskáren, nejprve
rakouských, potom československých. D ětství a středoškolská léta prožil
na Malé Straně, bydlel s rodiči ve služební m bytě v budově tiskárny v Karmelitské
ulici.Jako gymnazista navštěvoval malostranské gymnázium U sv. Tom áše.
Po maturitě se rozhodl pro Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy – obory český
a ně mecký jazyk. Studia zakončildisertační prací „Ně mecké drama 90. letna
české m jevišti“.Na univerzitě byl nadějný m žákem zná m ých profesorů Jana M áchala
(srovnávací studia české a slovanských literatur a folkloristika),Josefa
Janka (germanistika),Otakara K ádnera (pedagogika) a Josefa Skrbinšeka (srovnávací
jazykověda). P řestože mu byla nabízena odborná univerzitní kariéra, rozhodl
se pro učitelství na střední škole, tedy práci v „terénu“, neboť si od dětství
přál pracovat mezi mládeží.
Svoje první m ísto nastoupilv Táboře. Zde získával první pedagogické návyky
a také poznal celoživotního přítele dr.S mrčku, s ní m ž se pozdějiznovu sešel ive
P O R T R É T N Í G A L E R IE
145
slánské m působišti.Tábor musel zanedlouho opustit,neboť byl v rá mci výpomoci
českých učitelů na Slovensku přeložen do Žiliny. O své m působení v Žilině
si v deníku poznamenává:
...na žilinské reálce začal jsem teprve doopravdy nový rok. A začal jsem jej s jediným
horoucím přáním, aby to byl můj poslední rok „tuná“! Škola, která mi byla
v Táboře radostí, stala se mi tu břemenem, cítím stále silněji „ťarchu“ 24 týdenních
hodin i tíhu nepříznivých poměrů zdejších, osamělost ve škole i mimo ni. Žiju
už jen nadějí, že přijde vysvobození v podobě definitivy v Čechách, ať už na místě
sebenevýhodnějším, vždy přece vítaném. A skoro se bojím oddati příliš snu
o nějakém novém Táboře...
Po roce jeho stýskání skončilo.Dostal,jak si přál,definitivní um ístění na gymnáziu
ve Slané m. Naše m ěsto nebylo zvoleno náhodně. Otec, který se v Praze
snažiluspíšitsynův návrat do Čech, si zrovna v té době začal stavět dů m v Liboci.
Chtěl v ně m prožít klidné stáří. A z tohoto kraje Prahy bylo blzko
í
do Slaného,
m ěsta se starobylý m a proslulý m gymnáziem:
26. května 1929... na stole expres dopis od taťky, vyvracející mé pochybnosti:
jmenování opravdu už podepsáno ministrem 23. t.m.…
Shoda šťastných náhod přivedla profesora K. Eysselta v roce 1929 k ná m.
Prožilzde potom více než 40 letživota. V deníku pana profesora je u data 1. září
1929 červeně a krasopisně připsáno Slaný. 2. září je psáno následujc:
í í
...ve sborovně postupné seznámení se všemi dosud neznámými kolegy: tlustý
přírodopisec Šlemr, méně sympatický Matějka, mladičký Mezera, tělocvikář, od
1. října voják, do té doby jen písař direktorův, franštinář Malec, nový Štěpánek
(MF) z Třeboně, už usedlý muž, také nevalně sympatický, konečně páter Čulík,
dost mladičký ještě a fešný (vrátil se z Bulharska). Ředitel přivádí novou chemičku
Smolařovou-Koutníkovou z Poličky. Vdaná dáma, velmi příjemného zevnějšku
i způsobů... 3. září... Můj úvazek – už včera dotazem u ředitele zjištěný – přímo
nádherný: Č V3, VI4, VIII3, N V3, VII2, ord. VII. Celkem 15 hodin (přepočteno 20).
Kvintánská němčina místo terciánské češtiny rozhodně vítána. Jen mi snad bude
trochu scházet droboť nižších tříd...
Deník pana profesora líčí první dojmy z vyučován,
í popisuje průběh dne kantora
slánského gymnázia:
...6. září 12 –1 V Č, nejsilnější třída ústavu. 35 žáků, z toho 8 děvčat. Místnost
hluboká, poslední lavice se mi už od katedry tratí. Úvodní řeč za hlaholu zvonů,
na sklonku hodiny čteme Romanci helgolandskou. Berta Weberová má v sobě cosi
„hančovského“, ještě dobře nevím co všechno (podoba, účes, pohyby)...
To je první zmínka o budoucí ženě pana profesora. Hanča je hrdinka jedné
z povídek, kterou publikoval Karel Eysseltv táborské m období pod pseudonyme m
Kelt.1) Zápis z 1. října 1929:
...v VII první moje slánská komposice. Líčení buď „Září“ nebo „Praha v rouše
slavnostním“2) skoro samé září a v něm samé modré švestky (které jsem neopatrně
„napověděl“). Doma hned oprava, hodinu dopol., dvě odpol., ve čtyři už nesu
opravené sešity do „boudy“. Po svačině jednou městem, do 1/2 7 příprava a psaní,
pak v tanečních3) do 9. Učí se besedě a dalším krokům tanga, pak čtverylce.
Macela, Láb, Stein. Při valčíku beru z kola Macelovou. Potlesk, ostatní tvoří kruh,
ale protestuji proti sólu a tak se zase ostatní páry připojují. Po chvíli žádá mě deputace
sexty (Stránská a Matějka), abych prodloužil lhůtu na domácí práci. Vyhověno.
Stein se vrtí s Koubkovou, starý Koubek (řídící učitel v Knovízi) mě oslovuje
v garderóbě. Macela4) mi sděluje, že sexta má pro mě lichotivou přezdívku „švarný
hoch“ z Tomana a lesní panny, kterou jsme četli v prvních hodinách. Jemu prý
říká studentstvo „strejda“, starému „Bohoušek“ (Bohumil!)...
146 S L Á N
SKÝO BZO R
Začátek slánské kariéry byl zkalen vážný m Eysseltový m onemocnění m (akutní
revmatismus), takže té měř celé jaro roku 1930 nemohl do své milované školy.
Zápis z 2. května 1930 zn:
í
...konečně znova do školy!... Od 1/2 11 ve sborovně netrpělivé čekání... konečně
10.00 zahajuji septimánskou němčinou. Štrejl (nový předseda) vítá, trochu opakujeme
klasiky a navazuji na začátek Goetha. 12 –1 V Č, vítá Šlégr, čiperné odpovědi
při opakování celé látky. Srdečná teplá nálada ve třídě. Změněný „výzor“
Věchtové. Vyčerpán, zpocen, sotva obědvám... A ještě uveď me záznam z 8. dubna
1931: ...asi ve 1/4 7 na křižovatce u budoucího Grandu někdo na mě volá.
Úžas: od nádraží vleče Fery Smrčka dva těžké kufry a nabitou aktovku. Na svátky
dostal do Třeboně „pozvání“, aby nastoupil na gymnasium ve Slaném!! Vedu
ho na nocleh ke Zvonu, i kufr mu táhnu, pořád nevěřím zraku ani sluchu, že tu budeme
spolu... radostné rozechvění nedá mi usnout, až asi v 1/2 1...
Tak se ve Slané m sešlistaří přátelé, PhDr. Karel Eysselta PhDr. Ferdinand
S mrčka. Tvořilipak ve škole zná m ý tandem. Dr. S mrčka potom odešel do československého
rozhlasu, stalse jeho ředitelem.
Kvintánka Berta W eberová nepřestala profesora Eysselta zají mat. Sy mpatie
byly obapolné, tomu se asi říká osudové předurčen.
í Narodila se 12. července
1913 v Pelhimov
ř
ě. Otec byl železničář – oficiálČSD – a sloužilna Slovensku.
Proto začala dcera navštěvovat ma ďarskou školu, absolvovala ti
ř třídy. V roce
1922 se rodina přestěhovala do Slaného, kde Berta pokračovala na obecné škole
a na podzim 1925 vstoupila do gymnázia. Když byla v kvintě, setkala se s nový m
češtinářem, který se na konci septimy, to bylo v létě 1932, staljejí m manželem.
Z toho důvodu také už nedochodila oktávu. V roce 1945 se rodina rozrostla
o dceru Jitku, jediné dt
í ě.5)
B ěhe m slánského působení vystřídal profesor Eysseltve m ěstě několik bytů.
Zpočátku jako svobodný bydlel v podnájmu na Hlaváčkově ná m ěst.
í Potom, již
s manželkou, v Šultysově uliciu Nejtků (dů m dnes již nestoj)
í ,ještě později
v Hruškově dom ě v dnešní Wilsonově ulici(také tento dů m byl zbořen, stával
zhruba v m ístě, kde je dnes přízemní budova někdejší restaurace Sport,dnes
prodejna nábytku). Poslední slánské bydliště rodiny bylo v Čechově ulici
V R áji.
30.–50. léta působení profesora Eysselta ve Slané m byla naplněna nadšenou
prací pedagogickou a kulturn.
í Své rozsáhlé vědomostipředával několika generací m
žáků. V štěpoval jim nejen vní mavost ke kulturní m hodnotá m, lásku k rodné mu
jazyku, literatuře a um ění, ale vytvářel svý m příkladem a působení m ijejich
lidské kvality.Nesm í me opomenout ani jeho celoživotní lásku – školní
knihovnu. Pečlivě a systematicky jidoplňoval,kompletoval a hlavně neúnavně
zpřístupňoval všem zájemců m. Také slánská veřejnost mohla čerpat z jeho hlubokých
znalostí pi
ř návštěvách literárních kroužků nebo školou připravovaných
kulturních pořadů.
Žáky milovaný a všemi ctěný a uznávaný odborník a člověk musel ke konci
svého pedagogického působení zažít hořké chvle
í . V roce 1960 mu bylo tehdejší mi
soudruhy ve vedení m ěsta sděleno, že se s ní m už ve škole dále nepočítá.
M ísto slov uznání za kvalitně odvedenou práci vlastně přišel vyhazov. D íky tehdejší mu
ředitelimohl ještě ti
ř roky přesluhovat,alespoň do doby, než odmaturovala
dcera. Koncem 60. letho sužovaly zdravotní potíže. Podstoupilriskantní
operaci,která mu zachránila život.V roce 1972 se odstěhovala celá rodina do
domu v Praze-Liboci.Tato pražská léta byla snad spokojená a krásná.
V lednu 1979 profesor Eysseltprodělal chipku,
ř
po níž ho náhle a rychle začaly
opouštět sly
í .Ze m řel v sobotu, 27. ledna 1979, v náručí svých nejbližších.
147
5. února ráno se s ní m přišlo rozloučitdo motolského krematoria mnoho žáků
a přátel.
Dodnes studentislánského gymnázia na něho vzpom ínaj.
í Není zapomenut,
jako nikdy nebyl a nebude zapomenut žádný dobrý kantor a člověk.
(Text původně vydán slánským gymnáziem k 100. výročí narození Karla Eysselta,
které bylo vzpomenuto na slavnostním setkání ve Vlastivědném muzeu ve
Slaném 20. dubna 2000.)
Poznámky:
1) Podle sdělení dcery J. Eysseltové.
2) Týkalo se to výletu k oslavá m milénia
sv. V áclava – podle sdělení J. Eysseltové.
3) M í něn dozor.
4) Starší Eysseltův kolega.
5) Ta se vydala na vědeckou dráhu, ale ne ve
stopách otcových, věnuje se přírodní vědě.
M OJSLAVA SEH NALOVÁ
Josef Strouhal
* 16. LEDNA 1863
† 23. Č ERVNA 1940
První ř e d ite l
kladenského divadla
Jubileu kladenské profesionální scény, která si v září roku 2000 připomenula
85 letsvé existence, předcházelo výročí jiné, které sice nebylo veřejně vzpomenuto,
ale s jubileem kladenského divadla přesto úzce souvis.
í Dne 23. června
roku 2000 totiž uplynulo šedesát letod ú mrtí herce a režiséra Josefa Strouhala,
prvního ředitele kladenského divadla, které datem svého vzniku se stalo nejstarší
českou profesionální oblastní scénou. Josef Strouhal byl natolik výraznou
um ěleckou osobnost,
í že připomínka jeho významu nejen pro Kladno, ale ipro
české divadelnictví je zcela nam ístě. Tí m spíše, že během času ubývá pam ětníků,
kteří m ělimo žnost jeho impozantní postavu potkávat v ulicch
í Kladna ipoté,
co jeviště kladenského divadla opustil.
Josef Strouhal přišel do Kladna jako dvaapadesátiletý a svý mi předchozí mi
zkušenostmi byl k založení nového profesionálního divadla bytostně předurčen.
Právě m ěstu, které na počátku 20. století poznamenala svérázná sociální skladba
obyvatelstva, prokázal službu ve výchově k um ění, jejíž význam jsme schopni
plně docenitaž s odstupem času.
149
Strouhalův um ělecký životopis byl stručně zpracován pro různé slovníky, podrobněji
byl zmíněn v publikaci Postavy brněnského jeviště, kde je ovšem uzavřen
Strouhalový m příchodem do Kladna. Zají mavý portrét Josefa Strouhala vykreslil
herec RudolfDeyl st.ve své vzpom ínkové knize na herecké osobnosti,
která vyšla s názvem Vavříny s trny v roce 1973.
Portrét R. Deyla je cenný v tom, že autor zaznamenal osobní vzpom ínky ze setkání
s Josefem Strouhalem v době, kterou tento herec, režisér a divadelní ředitel
trávilv Kladně již na um ělecké m odpočinku. Z těchto podkladů připom íná me
nejdůležitější událostize života Josefa Strouhala, které formovaly jeho um ělecké
názory a nepochybně ovlivnily jeho kladenské působen.
í
Josef Strouhal se narodil16. ledna roku 1863 v N á m ěštinad Oslavou jako
jedno ze tří dětí dom ácího tkalce. Když mu bylo šest let,přestěhovala se rodina
do Brna za obživou. Za práci,kterou získal otec u ně meckého majitele textilní
továrny, musel syn jako projev vděčnostichoditdo ně mecké obecní školy.Finanční
podpora mecenášů z řad českých vlastenců mu však umožnila studium
na slovanské m gymnáziu. Četba Tylových spisů a představení divadelní společnosti
v české řeči v ně m probudily zájem o české divadlo.
Začal hrát s brněnský mi ochotníky, ale když se pro veřejné vystupování dostal
do konfliktu s ředitelství m školy,před maturitou ze školy odešel a vydal se
pěšky do Prahy. Jak se říkalo, „zběhl k divadlu“.
Vystřídal řadu kočujc
í ích divadelních společnost,
í s ředitelem Pokorný m se
v roce 1885 dostal do nedávno založeného N árodního divadla v Brně. Tehdy byli
jeho partnery Eduard Vojan a Hana Kubešová (pozdějiprovdaná Kvapilová), budoucí
herecké legendy českého divadla.
Po Vojanově odchodu z Brna se Strouhal stal přední m hercem brněnské činohry
a našel uplatnění v titulních rolch
í světového idom ácího repertoáru.
Z vlastenectví odm ítl nabídku angaž m á v brněnské m ně mecké m divadle.
Po odchodu z Brna působilv Plzni,také v divadelní společnostiPavla Švandy
st.O ženilse s herečkou, dcerou zná m ého herce Jindicha
ř
Vilhelma.
V roce 1893 se vydal s manželkou a malou dcerkou do A meriky za společností
divadelního ředitele Ludvíka, který přijalpozvání krajanů v Chicagu, aby tam
založilčeské krajanské divadlo. Společnost procestovala s divadlem A meriku,
hercizažilichvle
í krušné, ale později,po návratu do Chicaga, byliúspěšn.
í
Strouhal se naučilanglicky, spřátelilse s politický mi emigranty – dělnický m
básníkem Boleslavem Peckou a Gustavem Habermanem. Stal se duší všech společenských
a kulturních podniků, um ěl se pohybovat jak v kruzích bohatých Čechoameričanů,
tak imezi obyvatelidělnických koloni.
í Po pětileté m pobytu přijela
Ludvíkova společnost v roce 1898 do Prahy, aby pražské mu obecenstvu
předvedla svůj repertoár.
P ředstavení se stala senzací Prahy. Hra Sever protiJihu dosáhla osmadvaceti
vyprodaných reprz
í v Pištěkově aréně na Vinohradech a Strouhal v roliplukovníka
Prescota se stal miláčkem Prahy.
Do A meriky se Strouhal s Ludvíkovou společností již nevrátil.Jeho manželka
v A merice zem řela a malé dcery se ujalipříbuzn.
í Dvakrát byl vyzván k hostování
na N árodní m divadle – v roce 1898 a v roce 1900. K jeho angažování nedošlo
pro souhru nepříznivých okolnost.
í Stal se členem souboru Pištěkova divadla na
Vinohradech, pozdějišéfem činohry.
Z Pištěkovy arény, která z jeho podnětu byla zastřešena a uzpůsobena pro celoroční
provoz, vybudoval divadlo, které před otevření m M ěstského divadla na
Vinohradech konkurovalo činohře N árodního divadla um ěleckou úrovní představení
iuvádění m novinek ze světového repertoáru.
150 S L Á N
SKÝO BZO R
Byl režisérem, ale předevší m herecký m protagonistou, představitelem titulnch
í
rolí – mj. Fausta, Ha mleta, Othella, Ro mea, Caesara. V Pištěkově divadle
organizoval dělnická představení pro nejširší lidové vrstvy diváků. P ři této organizátorské
činnostise sezná mil se štukatérem Františkem Pavlem. Ten se v roce
1907 přestěhoval do Kladna a pozdějijako člen m ěstské rady a rovněž jako starosta
m ěsta v mnohé m ovlivnilosudy kladenského divadla.
Strouhal v Praze působilstřídavě v Pištěkově divadle a ve Švandově divadle na
S m íchově. Tam zejména v době, kdy v tomto divadle spolky českých spisovatelů
Kruh a M áj pořádaly cykly her moderních autorů. Ve Švandově divadle se
Strouhal sezná mil se svou druhou manželkou, s herečkou Marií Seifertovou, jejíž
matka iotec pocházeliz hereckých rodin.
Strouhal v roce 1913 načas vym ěnilsvé působení na pražských předm ěstských
scénách, kde získal ohromnou popularitu zejména mezi obecenstvem
z lidových vrstev, za angaž m á v nově vzniklé společnostiJana Blažka. Ta si
záhy získala mezi kočujc
í í mi soubory dobrou pověst.A právě s touto společností
pobýval Josef Strouhal v závěru roku 1913 a také od října roku 1914 do
konce ledna roku 1915 v Kladně. Bylo to v době, kdy se divadelní správa nedávno
postaveného divadla rozhodovala o ustavení vlastního divadelního souboru.
Z výčtu životních a um ěleckých osudů je zřejmé, že v osobě Josefa Strouhala
získala správa divadla v Kladně osobnost talentovanou, um ělecky vzdělanou
a organizačně zdatnou. Podle knihy zápisů z jednání správy divadla byl Josef
Strouhal přizván na schůzi správy dne 11. srpna roku 1915 a po „vzájemné vý m ěně
náhledů“ byla s ní m uzavřena roční smlouva. Podle ní m ěl ředitelStrouhal
obstaratipotřebný personál v počtu asi šestnáctičlenů s roční m nákladem
2 tisce
í korun a s tí mto souborem hrát v divadle v Kladně každou sobotu, neděli
a svátek a jeden všední den v týdnu.
U m ělecká pověst a autorita, kterou Strouhal získal svý m působení m v pražských
předm ěstských scénách, mu umožnila v krátké době sestavitz bývalých
členů těchto divadel pro Kladno kvalitní profesionální soubor.Ten se kladenské
veřejnostipředstavil12. září roku 1915 uvedení m hry Gabriely Preissové Gazdina
roba ve Strouhalově režii.
První léta kladenského působení Josefa Strouhala ve vedení kladenského divadla
byla pro něho roky um ělecké svobody. Podle svědectví zápisů z jednání
správy divadla m ěl v té době naprostou volnost ve volbě repertoáru. P řes bídu
válečných let,která postupně doléhala na civilní obyvatelstvo, se mu podařilo
získat zájem kladenských občanů o návštěvu divadla tak, že rozšířilhrací dny
o další všední den v týdnu. V álečnou nouzi členů hereckého souboru řešilbeneficemi,
které v době před válkou byly odm ítány jako nedůstojné hereckého
stavu. Jako demokraticky sm ýšlejc
í í člověk poskytlmo žnost benefičních představení
nejen členů m souboru, ale také kapelníkovi divadelního orchestru a vedoucí mu
techniky.Na benefice si zvaličlenové souboru do představení své pražské
kolegy, častý m hostem na kladenské m jevištibyl v té době Eduard Vojan,
který v Kladně vystoupilv řadě svých zná m ých rol.
í Hostování Vojana s kladenský m
souborem jistě přispělo ke zvýšení um ělecké pověstisouboru v očích kladenské
kulturní veřejnosti.
Strouhal vedl kladenské divadlo jako um ělecký ústav; podle dochované repertoárové
knihy z tohoto období usiloval o žánrovou pestrost.Nabídl kladenské mu
obecenstvu tituly světové dramatiky,zejména hry W. Shakespeara, Rostanda,
Sardouovy tragédie, v repertoáru se objevily dramatizace románu Tolstého iZoly,
také Ibsen, Hauptmann, s převahou byla zastoupena dramatika česká. Své vlaP
O R T R É T N Í G A L E R IE
151
stenecké sm ýšlení projevilStrouhal předevší m v roce 1918, kdy v kladenské m
divadle uskutečnilcyklus her českých dramatiků, který byl motivován oslavou
50. výročí položení základního kamene N árodního divadla. Cyklus tice
ř tipředstavení
byl zahájen 2. května a zakončen byl 11. července hostování m činohry
N árodního divadla.
Období let1915 až 1918 znamenalo pro kladenské divadlo jediné obdob,
í kdy
příjem ze vstupného převyšoval provozní náklady. Do služeb nového československého
státu dal Josef Strouhal isvé um ění recitátorské.
Slavnostní představení „na radost ze vzkříšení národní svobody naší, která
v bitvě na B ílé hoře 8. listopadu 1620 ztracena byla“ se v kladenské m divadle
konala 3.,5.,7. a 12. listopadu. Součástí těchto představení byl nejen živý obraz,
ale zahajoval je Josef Strouhal recitac.
í Zvolilsi tehdy velice populární báseň
České legie a dále básně V ítězů m a Svobodni,které nové republice věnoval
kladenský autor,knihkupec Karel Husa.
V roce 1919 se Strouhalovo postavení v kladenské m divadle zm ěnilo. Z m ěna
politických pom ěrů pronikla také do řízení divadla. Podle stanov Družstva, které
bylo majitelem divadelní budovy, řídila činnost divadla devt
í ičlenná správa,
v níž zasedaliv rovné m počtu zástupci Družstva, m ěstské rady a M ěstské spoi
ř telny.
Složení této devt
í ičlenné správy podle stanov m ělo být každoročně obm ěňováno
volbou. V průběhu válečného období ke zm ěně ve složení správy zřejmě
v důsledku válečných pom ěrů nedošlo. Po vzniku republiky v revoluční m vření
se hledaliviníci a horlivě se spěchalo s nápravou. Správa divadla se stala kolbiště m
pro střet zájmů politických stran.
Ještě před rokem 1918 se ve správě divadla objevovaly nereálné plány ustavit
v Kladně kromě činohry také soubor opern.
í Plány vybudovat v Kladně operní
dů m byly živeny vědom í m nemalé hudební tradice na Kladensku. Zkušený praktik
Strouhal pokládal tyto plány za nereálné a upozorňoval na nákladnost projektu
ina nedostatek um ěleckých sila obecenstva. Podle zápisů ze schůzí správy
„Strouhal opeře nepřeje a tí m škodí celku“. Na svých schůzích členové správy
kritizovaliStrouhalův konzervatismus ve volbě repertoáru, objevovaly se připom ínky,
že by m ěl své role přenechávat mladší m silá m.
Tyto výtky mohly být oprávněné. Strouhal totiž pati
ř lk herecké generaci,která
pro výkon na jevištineuznávala věkovou hranici,protože kladla důraz na
um ění prožitku a schopnost strhnout diváka přesvědčivostí výrazu.
Politická situace v Kladně v roce 1919 a 1920 byla vlivem sociálních nepokojů
značně výbušná. Odrazila se také v častých zm ěnách v personální m složení
správy divadla, kdy během roku politické strany své zástupce ve správě odvolávaly,
zatí mco jiní na protest protiněkterý m rozhodnutí m sami odstupovali
z funkc.
í
Nespokojenost se sociální situací se projevila iv herecké m souboru divadla.
K požadavků m herců na zvýšení gáže se pida
ř ly požadavky na uzavření kolektivní
smlouvy a na právo účastive správě divadla. Objevily se výzvy k herecké
stávce. Členové správy divadla hrozící konfliktřešilise zástupci hereckého souboru
za přítomnostifunkcionářů Organizace českého herectva.
Strouhal se těchto jednání nezúčastnil.Když ale následně při představení
v zákulisí divadla dal průchod svý m názorů m, dostalo se mu od přítomného člena
správy okam žité výpovědi pro urážku správy divadla.
Ikdyž byla výpověď jako unáhlená vzata zpět, nastalo pro Strouhala období
nemilosti.Byl zbaven ředitelského m ísta, nedostával herecké příležitostia ani režiemi
nebyl pověřován. Jeho žena Marie Seifertová-Strouhalová v srpnu roku
1919 dostala výpověď ze svazku divadla. Pokud se pozdějina jeviště vracela
152 S L Á N
SKÝO BZO R
v hereckých příležitostech, vystupovala již pouze jako host.V té době, kdy nebyl
Strouhal v kladenské m divadle zaměstnáván, často hostoval v Praze zejména
v roliOthella v Uraniinebo v divadle Akropolis na Žižkově.
Tehdejší správa divadla se rozhodla pro sezonu 1919/1920 angažovat do vedení
divadla Vilé ma Táborského, které mu udělila titulředitelčinohry. P éčí
o um ělecký profildivadla byl pověřen člen správy František Bredler,profesor reálného
gymnázia v Kladně.
N ástup Táborského se stalpro m ístní tisk první příležitostí k hodnocení
Strouhalova působen.
í Referent ve Středočeské m živnostníku k nastávajc
í í sezoně
poznamenal:„Litovatisluší hlavně odchodu ředitele Strouhala, jako herec vynikajc
í ích
kvalita jemně vybraného um ěleckého vkusu bude ná m opravdu těžce
nahraditelný m.“ František N áprstek ve Svobodě napsal:„Pan Táborský
nebude m ít u nás pohodlné postaven.
í Jako nástupce ředitele Strouhala bude
vždy srovnáván se svý m předchůdcem, jehož se divadelní správa zbavila tak
m álo slavný m způsobem...M ělť ředitelStrouhal jistou neomylnost postoje, hbitost
výrazu, nenapodobitelnost hlasové dynamiky, sympatický tembr vokální
hudebnostia co nejvíce váží: vytříbený psychologický smysl,jímž proniklsvé postavy,
jako by byly rentgenovány do jádra svých citů a snah – zkušenost a dovednost
tak vzácnou, že jen velké divadlo m ívá to štěst,
í aby um ělce tak dokonalého,
jímž nesporně ředitelStrouhal byl,mohlo jen tak beze všeho postrádat.“
Táborský své vedoucí postavení nezvládnul,navíc se stále více potvrzovala
Strouhalova předvídavost.Snaha ustavitv Kladně také operní soubor skončila
po dvou letech um ělecky žalostně a s finanční m fiaskem.
Částečně personálně obm ěněná správa v únoru roku 1920 znovu vrátila
Strouhalovijeho m ísto v souboru divadla a pověřila ho vedení m činohry. Strouhalův
návrat na jeviště byl impozantn.
í Ve Svobodě m ůže me číst tyto řádky: „Ředitel
Strouhal vystoupilnově v kladenské m divadle 12. 2. v titulní úloze Rozkošného
Adriána. P ři vstupu na scénu byl uvt
í án dlouhotrvajc
í í m nadšený m
potleskem četně shrom ážděného obecenstva, které po dlouhé době zase jednou
naplnilo prostory divadla do posledního m ísta. Hra p. ředitele zanechala v mysli
všech přítomných nejlepší dojem: byl to týž sebevědom ý a spolehlivý virtuos,
mistrně hrajc
í í na strunách citů, jak si ho oblb
í ilo obecenstvo našeho divadla,
jemuž se stalnepostradatelný m, um ělec s plnou odpovědností ovládajc
í í divadelní
prostředky reprodukčn.
í
Též ostatní souhra nabyla pevného sečlenění a určitější vazby. Celek byl zase
jeden ze zdai
ř lých večerů, za ní m ž by m ěla následovat řada reprodukc,
í hodných
divadelních prostor,které v poslední době vlivem neblahých okolností musely
býtisvědky kasovních pokusů, jež nem ěly nic společného s um ění m.“
V březnu roku 1920 byl ze Strouhalovy iniciativy zahájen cyklus dělnických
představen,
í organizovaný odbory kovodělníků, horníků, D ělnickou tělovýchovnou
jednotou a dělnický mi dramatický mi sdružení mi. Cyklus obsahoval 8 představen,
í
nejen veseloher,ale také Čapkova Loupežníka, Shakespearova Ha mleta
se Strouhalem v titulní rolia Schillerovu MariiStuartovnu. Tato představení otevřela
hlediště kladenského divadla zcela nové mu okruhu diváků.
V červnu roku 1920 správa divadla vyhlásila konkurz na m ísto ředitele divadla.
Strouhal se konkurzu nezúčastnil.Z uchazečů byl vybrán Otokar Novák,
který vlastně ani nezačal svou funkci vykonávat,protože již v listopadu dal přednost
nově ustavené mu divadlu v Košicích, kde se stalředitelem. Vedení m kladenského
divadla pověřila správa čtyřčlennou komisi složenou z režisérů a Josef
Strouhal byl jmenován vrchní m režisérem. Idea uvádět operní představení
byla opuštěna – pozdějise inscenování oper ujala Středočeská filharmonie –
P O R T R É T N Í G A L E R IE 153
Faximile rukopisu Strouhalova poděkování
Družstvu lidového dvadla v Kladně za
blahopřání a dar
a vedle činohry byla uváděna představení operetn,
í v níž m ěliza povinnost účinkovat
iherci činoherního souboru; s výjimkou Strouhala, který vůči operetě nadále
zaují mal odm ítavé stanovisko.
154 S L Á N
SKÝO BZO R
U m ělecké vedení čtyřčlennou komisí se neosvědčilo, proto inová správa divadla
vyhlásila pro sezonu 1921/1922 konkurz na m ísto ředitele. Tentokrát se
Strouhal do konkurzu přihlásil.Byla mu dána přednost před další m uchazečem
Stanislavem Langrem. Tento zná m ý divadelník když v Kladně neuspěl,dal postavit
vlastní m nákladem divadlo v Praze v Nuslch,
í
Tylovo lidové divadlo, dnešní
divadlo Fidlovačka, které bylo nedávno rekonstruováno.
V této, dalo by se říci druhé etapě svého ředitelován,
í se podařilo Strouhalovi
vrátitdo divadla obecenstvo, stabilizovat herecký soubor, který prošel řadou
zm ěn. A také přesvědčildivadelní správu, aby za 83.000 K čs odkoupila garderobu
a rekvizity divadelního ředitele Blažka, který pro nemoc musel svou divadelní
společnost rozpustit.Strouhal zaručilsprávě divadla návratnost investice do
dvou let.Ve své m odhadu se nezm ýlil.
Tento čin také vypovídá o Strouhalově charakteru. Nezištně pomohl své mu
bývalé mu herecké mu kolegovi nejen vyrovnat závazky vůči herců m, které Blažek
zam ěstnával,ale ijemu osobně pomohl uniknout před ponižujc
í í m živoření m
v nemoci a v bídě, k níž by byl Blažek jistě odsouzen, jako mnoho jiných ředitelů
venkovských divadelních společností již od dob Tylových.
O bohatou garderobu, kterou kladenské divadlo získalo, pečovala ve své m herecké m
důchodu paní Strouhalová, která ze svého působení v Blažkově společnosti
a jako bývalá herečka byla se stavem nově nabytého majetku dobře obezná mena.
V lednu roku 1923 odm ítlJosef Strouhal návrhy, aby oslavilsvé životní jubileum,
které u herce neuznával.Ostatně bouřlivák Francek z Maryši stále pati
řl
k jeho parádní m rolí m. Hrál tuto postavu iv roce svých šedesátin.
Na naléhání souhlasils oslavami svého hereckého jubilea – 40 letum ělecké
činnosti.P ředstavení se konalo 21. prosince roku 1923 a jubilant si zvolilhru
francouzského dramatika Sardoua Fedora, v níž hrál roliIpanova. V titulní roli
vystoupila jako host Františka Bechyňová, manželka tehdejšího ministra školství
a národní osvěty,která se herectví věnovala příležitostně. N ěkolikrát byla
hostujc
í í herečkou ina N árodní m divadle, v roliIbsenovy Nory. Gratulace připustil
Strouhal o přestávce za oponou.
K uznání zásluh obdržel od ministerstva školství a národní osvěty jubilejní dar
ve výši svého m ěsíčního platu, Družstvo věnovalo peněžitý dar v poloviční výši.
Iv osobní m životě byl tento rok pro manžele Strouhalovy rokem významný m.
Ve Fibichově uliciv Kladně zakoupilistavební parcelu a záhy si tu postavilirodinnou
vilku.
V roce 1924 jako režisér inscenoval Strouhal mj. Ibsenovu Noru, Hauptmannovu
Haničku, tragédiiF. Molnára Liliom, Sardouovu Cyprienu, Příběhy Pavla
Ča mrdy podle I.Hermanna. Hrál Jana Husa, Žižku v slavnostní m představen,
í
které bylo uvedeno k uctění pětistého výročí Žižkovy smrtiv roce 1925.
Režisérských a hereckých příležitostí pro Strouhala ubývalo. Operetní představení
začala v repertoáru převažovat nad činohrou. S odůvodnění m, že se nadále
hodlá věnovat pouze um ělecké práci,požádal Strouhal správu divadla
o uvolnění z funkce ředitele.
Od sezony 1925/1926 zvolila správa divadla za ředitele Josefa Burdu. Josefa
Strouhala v uznání zásluh jmenovala čestný m ředitelem. Byl to skutečně pouze
čestný titul,který Strouhalovineposkytoval žádné úlevy a ani v nejmenší m nějaký
nárok na případné finanční ohodnocen.
í
Nový ředitelBurda stávajc
í í soubor kladenského divadla doplnilčleny své bývalé
společnosti.Představilse uvedení m výpravné historické hry E. Rostanda
Orlk
í , v níž byl zam ěstnán celý soubor.Pouze pro Josefa Strouhala se v této hře
155
role nenašla. P řitom premiéra byla uvedena jako slavnostní představení k l0.výročí
založení stálého divadla v Kladně. Bývalý a nyní čestný ředitelJosef Strouhal
jistě musel poct
í itzklamání z čirého nevděku.
V dalších premiérách za Burdova vedení již dostával herecké příležitosti.Každé
jeho vystoupení bylo v m ístní m tisku vřele komentováno. Za mnohé m ůže me
citovat kritiku představení hry podle Dickense Cvrček u krbu. „John p. ředitele
Strouhala byl hluboce založenou rol,
í jejíž každé slovo a každý posunek
m ěly psychologické zdůvodněn.
í Pan Strouhal získal nový úspěch své mu um ění,
jímž si dobyl již tolik zásluh o naše um ění a obecenstvo ukázalo, jak ho m á
rádo.“
Ve své vzpom ínkové knize Aby se nezapomnělo věnoval Burda Josefu Strouhalovi
vřelá slova, předevší m oceniljeho korektnost a čestnost,s níž plnilsvé herecké
úkoly jako řadový člen souboru, bez ohledu na své bývalé ředitelské postaven.
í
Po čtyřech letech Burda z Kladna odešel pro neshody se správou
divadla, která sice oceňovala Burdovu um ěleckou snahu, ale nebyla spokojena
s ekonomický m přínosem.
Nový m ředitelem se stal Stanislav Langer, který se o kladenské divadlo ucházel
již dříve. Referent v D ělnických listech při této příležitostipoložilotázku, zda
bylo vhodné angažovat nového ředitele, „když divadlo m á k dispoziciodborníka
a um ělce, který po řadu letdivadlo s úspěchem vedl“.Tato pozná mka ze strany
správy divadla sice zůstala bez veřejné odezvy, ale Stanislav Langer se projevil
jako ředitels podnikatelský m duchem.
Protože pochopil,jaký význam m á pro Kladno osobnost Josefa Strouhala, důsledně
na divadelních plakátech u Strouhalova jména uváděl titul„čestný ředitel“.
Za Langrova vedení byl Strouhal obsazován do rolí přiměřených jeho věku.
Výjimkou byla postava Mlynáře v Jiráskově Lucerně. P ředstavení bylo uvedeno
k 10. výročí vzniku Československa v říjnu roku 1928.
Pro herce Strouhala jistě nebylo snadné rozloučitse s postavami mladistvých
hrdinů, ale um ělecky a na popularitě u diváků získal.Hrál mj. Faráře v Šrá mkově
Létu, Napoleona v Bozděchově veselohře Světa pán v županu, Martyšku
v legionářské m dramatu R. Medka Plukovník Švec. Kritiky vyzvedávaly skromné,
ale přiléhavé gesto, hluboký cit,opravdovost,majestátní klid, rozvážný rozum
a životní mi zkušenostmi nabytou moudrost,které z jeho postav vyzařovaly.
Každé představen,
í v ně m ž Strouhal vystupoval,bylo provázeno bouří děkovného
potlesku, který pati
ř lvýkonů m „našeho stále mladého starého pána“.
Strouhalovibylo pětašedesát a jeho život stále pati
ř ldivadlu. Ve skromné m
zbytku pozůstalostiMarie Strouhalové, uložené m v divadelní m oddělení N árodního
muzea v Praze, je uložen kalendářík z roku 1928, v ně m ž si Josef Strouhal
k jednotlivý m dnů m zaznamenal svá představen.
í Čísla vzbuzují údiv a obdiv: leden
21, únor 16, březen 20, dále 13, 16, 12, v září 11, v říjnu 14, listopad 9
a v prosincineuvěřitelných 31 představen.
í Toto nepochybně šťastné období Strouhalova
života skončilo v únoru roku 1931. Stanislav Langer z Kladna odešel
za lepší nabídkou do divadla v Olomouci.
Začalo období celosvětové hospodářské krize, kladenské divadlo stálo před
otázkou další existence. Správa divadla se rozhodla od sezony 1931/1932 pronajmout
divadlo soukrom é mu podnikateli.Josef Strouhal byl příliš zkušený m
divadelníkem a dobře věděl,že divadlo přítomné se neptá po bývalých zásluhách.
Dal výpověď ze zdravotních důvodů a ohlásilsprávě divadla svůj odchod
do penze.
V sam é m závěru sezony, v květnu roku 193l,propůjčila správa divadla divadelní
budovu herecké mu souboru pro svépomocnou akci.Strouhal se vrátilna
156 S L Á N
SKÝO BZO R
jeviště, aby podpořilsvé kolegy. Ve Vrchlického veselohře Noc na Karlštejně si
zahrál svou milovanou postavu Karla IV. Strouhalův odchod do penze zaznamenaly
D ělnické listy:„Pro nestranného pozorovatele byla jistě éra ředitele Strouhala
érou nejslavnější a neplodnější nejen um ělecky, ale ivýchovně. Za ředitele
Strouhala naučilo se široké obecenstvo do divadla chodit.“Pocitů m hereckého
penzisty a jeho procházká m v Austových sadech nedaleko jeho bydliště a také
po hlavní třídě, kde budilpozornost svou vzpří menou postavou, buřinkou a nezbytný m
viržinkem, věnoval RudolfDeyl st.ve své knížce jímavé řádky. Podle
zpráv z m ístního tisku se m ůže me domnívat,že svůj volný čas věnoval Strouhal
spolupráci s D ělnickou akademi.
í
V lednu roku 1933 připomenuly všechny tehdejší kladenské noviny Strouhalovy
sedmdesátiny.D ělnické listy navíc přinesly doslovné znění srdečného dopisu,
který jubilantovi poslalpředseda senátu Dr. František Soukup, v ně m ž pipomenul
ř
Strouhalovo působení v Chicagu. D ělnická akademie zorganizovala
Josef Strouhal v roli
Francka v Maryše bratří
Mrštk
í ů
157
divadelní představení hry A. Fraccaroliho Poslední vévoda. Odehrálo se 24. března
roku 1934.
List národních demokratů Stráž svobody k představení napsal:„Příchuť senzace
m ělo dlouho očekávané vystoupení páně Strouhalovo na našem divadle.
Pati
ř lo sice jen kruhů m kol D ělnické akademie, přišlo však ijiných dost a dost.
Lze vyslovitpochybnost o štěstí při volbě hry,která připom íná tvorbu dávno
prchlých manýr oblben
í
ých dnes u lepších operet,ale zůstává v ní velká sólová
role, ve které mohl dost um ělecky uplatnitsvou osobnost zasloužilý ředitelpočátků
našeho divadla. Bude jistě spravedlivý m vyrovnání m, poskytne-lip. Strouhal
isvé mu široké mu a stálé mu obecenstvu v divadle příležitost své sympatie
projevit.“
Další příležitost se na kladenské m jevištipro Josefa Strouhala již nenašla.
Bylito bývalí členové Pištěkova divadla, kteří vzpomenuli55 letum ělecké činnosti
svého režiséra. Stalo se tak l0.září roku 1935 v pražské m divadle Akropolis
na Žižkově představení m hry O. Ernesta Flachsman vychovatel.Vládní školní
rada byl poslední postavou, kterou si Josef Strouhal zahrál.A zcela poslední
vystoupení Josefa Strouhala na kladenské m jevištise uskutečnilo 28. listopadu
roku 1935 při oslavách dvacetipětiletstálého divadla v Kladně. Podle zprávy
v m ístní m tisku slavnostní představení hry bratří Mrštk
í ů Maryša zahájilJosef
Strouhal recitac.
í N ázev básně v novinové zprávě nebyl uveden ani nebyly uvedeny
bližší podrobnosti.
Když Josef Strouhal 23. června roku 1940 zem řel,přinesly nekrolog České
slovo iStráž národní jednoty.Ta navíc otiskla podrobnou zprávu o průběhu posledního
rozloučení v pražských Strašnicích a znění smutečního projevu tehdejšího
předsedy Družstva ing. Duchače.
Jeden herecký život se uzavřel.Dnes už není mo žné poříditúplný soupis rolí
a reži,
í které Josef Strouhal na scéně kladenského divadla vytvoi
ř l.Z šestnáctiletého
um ěleckého působení zbylo žalostně m álo: kritiky roztroušené v m ístní m
tisku, pár plakátů, několik program ů, jedna fotografie herce v roli,pouze jeden
rukopisný dokument,dvě portrétní fotografie, několik vzpom ínek kolegů publikovaných
knižně či v tiskovině vydané divadlem.
Marie Strouhalová přežila svého hereckého druha a manžela ve vilce ve Fibichově
uliciv Kladně o tiadvacet
ř
letve skromné m ústran.
í Odešla za svý m mu že m
6. listopadu roku 1963 nenápadně a bez povšimnut.
í A také bez připomenutí
ze strany divadla.
Ikdyž o její pozůstalost,zřejmě s ohledem na rodovou hereckou tradici,projevilo
zájem divadelní oddělení N árodního muzea a zařadilo jido svých sbrek
í ,
obsahuje pouze soukromou korespondenci z posledních roků života Marie Strouhalové.
V této pozůstalostijako by Josef Strouhal,herec, režisér,divadelní
ředitel,neexistoval.
Chceme věřit,že se časem někde vynoří deník Josefa Strouhala z amerického
pobytu, o jehož existenci se zmiňuje RudolfDeyl ve své knize. Chceme věřit,že
se objeví knihovna divadelních textů...Ale co když žádná hmatatelná pam átka
na Josefa Strouhala nepřečkala běh času?
Herecký talent Josefa Strouhala ijeho ženy Marie, jejich pom íjivá um ělecká
práce, jejich touhy, sny, trápení nad rolemi, uspokojení z potlesku a radost z divácké
náklonnostise přece jen neztratily.Vše bylo uloženo v základech profesionálního
divadla v Kladně. Bez tohoto poctivého základu a bez poctivé um ělecké
práce by kladenské stálé divadlo nemohlo přežít do dnešních dnů.
158 S L Á N
SKÝO BZO R
Prameny a literatura:
Kniha zápisů Správy divadla v královské m
horní m m ěstě Kladno, r.1915 –1924,
archiv Středočeského divadla
v Kladně
Kniha zápisů Družstva divadla v Kladně,
1918–1924 a 1928–1933, archiv
Středočeského divadla v Kladně
Repertoárová kniha kladenského divadla,
1912–1929 červen, archiv Středočeského
divadla v Kladně
Svoboda, Státní okresní archiv
Kladno
Středočeský živnostník, Státní okresní
archiv v Kladně
D ělnické listy,r.1933, Státní okresní
archiv v Kladně
Stráž národní jednoty,r.1940, Státní
okresní archiv v Kladně
České slovo večern,
í r.1940, Státní
okresní archiv v Kladně
Postavy brněnského jeviště, Státní divadlo
Brno, Brno 1984
Burda, Josef,Aby se nezapo mnělo, Praha,
Orbis, Knihovna divadelní tvorby č. 1576.
Deyl,Rudolf,Vavříny a trny, Praha, Orbis
1973
Průcha, Jaroslav, M á cesta k divadlu.
Divadelní ústav 1977
LIBOR D O B NE R
Josef Lacina
a lia s
Kolda Malínský
* 2. SRPNA 1850
† 21. Č ERVNA 1908
(k 150.výro č í narozen)
í
Dne 17. září 1875 byl na slánské piaristické gymnázium jmenován provinciálem
řádu P.A mbrožem Malý m jako suplujc
í í učitelJosef Lacina. Jeden z tehdejších
žáků slánského gymnázia Jindich
ř
Michálek vzpomněl na jeho příchod
v Jubilejní m pam átníku slánského gymnasia následně: Ve školním roce 1875/76
nastaly pronikavé změny ve sboru profesorském, neboť celý sbor byl novým;
přibylť P. Heřman Hink, dále pak světští profesoři Josef Lacina, Josef Kučerka
160 S L Á N
SKÝO BZO R
a Josef Pírko a s nimi také nový, čilejší život mezi nás gymnasisty. Do té doby
jsme ani nevěděli, jsme-li Čechy, či co vlastně jsme; nikdo se o nás nestaral, z dějin
nám ničeho nepověděli a my drmolili latinu, němčinu a zeměpis, ale o nějakém
popudu k přemýšlení nebylo ani slechu. Byl to teprve slovutný Kolda Malínský,
jenž svým nadšeným dějinným výkladem v našich mladých dřímajících duších
probudil jiskru národního vědomí a vzpomínám dodnes s blahým potěšením, jak
profesor Lacina tehdy hájil nadšeně rukopis Královédvorský …
Kdo byl profesor – historický spisovatel a první historiograf Slaného Josef Lacina,
jinak také dramatik,básník a ve své době populární lidový beletrista Kolda
Malínský?
Podívejme se v historické zkratce na jeho život,na jeho práci ina jeho vzácný,
podnětný vztah k našemu m ěstu, které mu, byť rodák odjinud, věnoval víc
než m álokdo z m ístních.
O živ o tě
Na své dětstv,
í školní léta a studia vzpom íná Josef Lacina ve vlastní m životopisu
s rozmarný m nadhledem:
„Josef Lacina (Kolda Malínský) narodilse dne 2. srpna 1850 v Malíně (dnes
součást Kutné Hory),křenem svý m pověstné m, a to v čísle 56, z rodičů Františka
a Marie Lacinových, kteří hospodařilina rolnické usedlosti.Obecnou školu
navštěvoval v Malíně, kde byl jeho učitelem Jan Beneš, v celé m Čáslavské m kraji
pověstný štěpař, výborný hudebník a ve společnostinepřekonatelný humorista.
Za 15 zlatých m ěsíční mzdy vychovával nabitou školu a to,čeho bylo teba,
ř
dovedl žáků m svý m sdělitijasně a důrazně. Na jeho pobídnutí byl poslán Josef
na hlavní školu v sousedních Nových Dvořích. Již tam překvapilLacina učitele
své zná mostí dějepisnou, bylť již v těchto letech přečetlPelzlovu Kroniku českou
a pod dozorem svého děda Josefa Zimy, písm áka, biblitit
š ěnou u Jiříka Melantrycha,
kterou děd jako klenot choval.
Roku 1862, dvanáct letstár,m ěl se Lacina postavitiza otcovský pluh, ač byl
postavy drobounké a slabounké. ‚Kleč tiho, Františku, zabije,‘pravilmalínský
kněz otci.‚Dej ho na školy!‘A otec povolila na podzim odvezl syna do Hradce
Králové, kde bylo téhož roku otevřeno první české gymnasium. Jeho spolužáky
na této škole bylivedle jiných například Jan Urban Jarník, pozdější doktor
a univerzitní profesor,a spisovatelé Alois Jirásek a záhy zesnulý, milý a důvěrný
přítelBohdan Jelnek.
í
“
V roce 1867 byl Lacina na bytě u školníka hradeckého gymnázia a tam, jako
posluchač páté třídy, poznal neteř paní bytné, rodačku z Rožďalovic Josefu Kopřivovou,
která se později(10. 9. 1874 v Rožďalovicch)
í
stala jeho manželkou.
V roce 1868 odešel Lacina na akademické gymnázium do Prahy. Po maturitě
nastoupilvojenskou službu a jen náhodou nebyl mobilizován pro tehdejší válečné
tažení do Bosny.
V letech 1871 – 75 absolvoval Filozofickou fakultu Karlovy univerzity,kde byl
náruživý m posluchačem zejména profesorů Tomka a E mlera. K jeho univerzitní m
kolegů m pati
ř lipozdější zná m é osobnostijako Zikmund Winter,Antonín
Rezek a E milFrída – Jaroslav Vrchlický.
17. září 1875 byl jmenován, jak výše uvedeno, suplujc
í í m učitelem na gymnáziu
ve Slané m. 4. července následujc
í ího roku složilstátní zkoušky z dějepisu
a zem ěpisu a byl s prospěchem výtečný m aprobován pro vyšší gymnázia. Od
15. září 1877 přešel jako suplujc
í í hlavní učitelna c. k. pedagogium v Kutné
Hoře. 24. června 1878 složilstátní zkoušku z řeči a literatury české a následně
161
byl 19. července 1878 jmenován skutečný m profesorem na obecné m gymnáziu
v Slané m, které pak roku 1891 přešlo do státní správy. Roku 1884 a 1890 byl
oceněn pochvalný m uznání m zemské školní rady a roku 1888 jmenován dopisujc
í ím
členem Matice české. Od 9. července 1895 nastoupilna m ísto profesora
na státní reálce v Praze III.a 5. prosince téhož roku byl jmenován konzervátorem
c. k. ústřední komise pro okresy Louny, Rakovník, Podbořany a Slaný.
V roce 1903 onemocněl Lacina cukrovkou. Léčilse v lázních Toušeň, nemoc
se však zhoršovala, a tak byl nucen požádat o zdravotní dovolenou.
Po více než tice
ř tileté m působení za katedrou byl počátkem října 1906 uvolněn
z důvodu nemoci do vyžádané výslužby. Jeho zdravotní stav se však stále
zhoršoval,cukrovka podrývala jeho sly
í a inzuln
í tehdy ještě nebyl zná m. Nakonec
zůstaltrvale upoután na lůžko a 21. června 1908 ve věku 58 letv Rožďalovicch
í
zem řel.V úterý 23. června 1908 byl za účasticelého m ěsta pohřben do
hrobky syna V áclava na zdejší m nové m hřbitově.
Jo s efLac inaaS laný
Již v prvních letech působení ve Slané m se m ěsto Lacinovi zalb
í ilo. Bydlel na
bytě v dom ě čp. 117 v Kynského uliciu m ěšťana Stiebra, otce pozdějšího profesora
práv JUDr. Miroslava Stiebra. Po oba školní roky 1875/76 a 1876/77 učil
zem ěpis a dějepis ve všech čtyřech třídách na tehdy ještě nižší m gymnáziu a navíc
m ěl ve čtvrté třídě češtinu a v první třídě přírodopis. V profesorské m sboru
byl oblben
í
a spokojen. Po vyučování chodils manželkou po okol,
í kde nejraději
posedávaliu Božího hrobu nebo na Slánské hoře. Lacina se tu učilke zkoušká m
a manželka ho zkoušela. 2. února 1875 se přihlásilke zkoušce z dějepisu
a zem ěpisu pro vyšší gymnázia a poté, co zpracoval dom ácí té mata, byl 4. července
1876 po ústní zkoušce uznán za způsobilého, „aby vyučoval dějepisu a zem ěpisu
na vyšších gymnasich
í s jazykem český m“.Avšak situace slánského piaristického
gymnázia se zhoršila a Lacina, jemuž se 4. ledna 1877 narodilsyn
V áclav, se m ěl co ohánět. Piaristé nemohlislánské gymnázium udržet,a tak se
Lacina rozhodl hledat jistější m ísto na jiné m m ěstské m nebo státní m ústavu
a Slaný opustit.Po nevyřízené žádostio m ísto v Mladé Boleslavi se Josef Lacina
stalod 15. září 1877 suplujc
í í m hlavní m učitelem na c. k. učitelské m ústavu
v Kutné Hoře.
Na jaře 1878 dostává Lacina od slánských přátel zprávu, že piaristické gymnázium
přešlo do správy m ěsta a že slánské obecní zastupitelstvo počítá s doplnění m
učitelského sboru. V listu se psalo, že měšťané slanští vzpomínají na vynikající
působení oblíbeného profesora a rádi by ho opět uvítali ve svém středu.
Může počítat s místem skutečného učitele. Město by rádo vidělo v novém profesorském
sboru člena, který dobře zná poměry v době piaristů a pomůže novému
řediteli v začátcích odpovědného úřadu.
Lacina, potěšen projevem takové důvěry, vyhověl přání pisatelů a podal si do
Slaného žádost,která byla obratem vyřízena a potvrzena následujc
í í m dopisem:
Obecní zastupitelstvo jmenovalo Vás ve schůzi své dne 19. července 1878
skutečným učitelem dějepisu, zeměpisu, literatury a řeči české při městském nižším
gymnasiu v Slaném, s vyhražením potvrzení c. k. zemské školní rady. S místem
tímto spojen jest roční plat 800 zl. s nároky na kvinkvenálky ( platový postup
po pěti letech) po 200 zl. Činí se Vám vyzvání, abyste se do 3 dnů vyjádřil,
zda-li místo Vám propůjčené přijímáte, a v pádu tomto místo své počátkem měsíce
září 1878 nastoupil. – Rada městská v Slaném, dne 20. července – Purkmistr
A. Prügl.
162 S L Á N
SKÝO BZO R
Koncem srpna 1878 se tedy vrátilJosef Lacina s rodinou a s vyžádaný m potvrzení m
c. k. zemské školní rady do Slaného.
Lacinovi bydlelinejprve v dom ě „U Sedláčků“1),v ulicik chudobinci sv. Vavince,
ř
odkud se po krátké době odstěhovalido pěkného domu statkáře V áclava
Baňky U brodu pod kostelem sv. Gotharda (čp. 348) 2).Byt byl krásný, m ěl kuchyni
a ti
ř pokoje v první m poschodí s pavlačí do dvora. S další mi obyvateli
domu – Baňkový mi a Preidlový mi, žila rodina ve velmi dobrých vztazích. Z m ěna
nastala, když se Preidlovi odstěhovalido Blahotic a na jejich m ísto se přistěhoval
m ěstský tajemník Tů ma s rodinou. Paní Tů mová byla drbna, všude strkala
nos, vtra
í la se, a tak se paní Lacinové zprotivila,že se rozhodla ke zm ěně bytu.
Lacinovi se pak odstěhovalik Šulcovů m, do ulice za radnicí protistaré mu pivovaru,
vedle domu „U Ma ňasů“, zdobeného reliéfní mi figurami (ul. V. Štecha
čp. 35).Rodina Josefa Laciny se ve Slané m bohatě rozrostla. K Václavovi narozené mu
za prvního pobytu ve Slané m přibylještě v Kutné Hoře Stanislav a při
druhé m pobytu ve Slané m se narodily Anna (1880), Božena (1881), Marie (1883)
a trojicidcer uzavřel roku 1885 syn, pojmenovaný k poctě nejmocnějšího slovanského
kmene Jaroslav. Protože by tolik dětí matka sama nezvládla, vypom áhala
s jejich výchovou a s pracemi hospodyně sestra paní Lacinové Anna Kopřivová,
která zůstala členem rodiny až do své smrti.Devt
í ičlenná rodina obývala
v dom ě „u Šulců“ třípokojový byt s kuchyní v první m poschod,
í k ně muž pati
řl
také malý podkrovní pokojk
í zvaný alkovna.
1. září 1891 bylo slánské gymnázium zestátněno a profesoi
ř bylipřevzatistátní
správou. Josef Lacina byl výnosem c. k. ministra kultu ze dne 21. srpna 1891
jmenován skutečný m učitelem při státní m gymnáziu ve Slané m, rovněž byl
v „úřadě učitelské m definitivně potvrzen a byl mu pi
ř řknut titulprofesorský“.
Podm ínkou bylo složení úřední přísahy u c. k. okresního hejtmana ve Slané m,
kterou Lacina složil18. září téhož roku.
Zestátnění m gymnázia se profesorů m otevřela mo žnost přestoupitna jiné
státní ústavy. Využilitoho, s výjimkou Antonína Krecara a Jana Koce, všichni.
S ohledem na dospívajc
í í děti,který m nabízelo bydlení v Praze podstatně větší
a snazší mo žnost dalšího vzdělání (Václav a Stanislav vysoké školy,Anna učitelský
ústav),odešel ze Slaného roku 1895 také Josef Lacina, který byl dnem
1. září téhož roku přeložen na státní reálku malostranskou v Praze III.
Josef Lacina se se Slaný m loučiltěžce, prožilzde nejkrásnější léta svého života,
spřátelilse s řadou lidí ze Slaného iokolí a čerpal z prostředí Slaného a Slánska
řadu ná m ětů pro své literární práce.
O osobě Josefa Laciny jako člověka – profesora píše František Fořtk
í ve stati
Naši vynikajc
í í rodáci,krajané a pracovníci následně: Jako profesor byl typickou
osobností. Byl menší, zavalité postavy, širokých prsou, k nimž zapadala veliká
hlava s výraznou tváří, ozdobenou tmavým plnovousem. Do třídy vpadl vždy jako
Mars, rázným vojenským krokem, provázeným mohutnými údery své kyjovité
hole. Vzbuzoval hrůzu, ublížit však nedovedl; mělť zlaté srdce. Při výkladu českých
dějin nedržel se nikdy studeného textu předepsaných učebnic, diktoval látku
vždy po svém, v duchu opravdu vlasteneckém.
Na Josefa Lacinu vzpom ínalikrásný mi slovy idalší slánští rodáci a krajané,
například V áclav Štech ve sbrce
í
povídek P řes ostnaté dráty – Pa m ěti českého
tvrdohlavce, ve statiProfesoi
ř a učitelé. Hezkou kapitolku věnoval Lacinovi profesor
Alois Tvrdek v knize Vzpom ínky slanského rodáka, kde mimo jiné uvád:
í
Byli jsme svěřeni jeho otcovské péči, protože jsme potřebovali po slabším režimu
předchozích let jako třída neblaze proslulá svou nevázaností tužší kázně a pan
profesor Lacina uměl si zjednat pořádek jako žádný druhý. Vždyť byl námi zbožP
O R T R É T N Í G A L E R IE
163
ňován, nejen jako spisovatel, což již samo sebou mu zjednávalo úctu, nýbrž i jako
výtečný řečník a vzorný vychovatel, rozumějící duši mládeže a moudře chápající
a přehlížející všelijaké naše výstřelky, ale rozumnou domluvou dodělávající se povždy
žádoucího výsledku. Ba nepřekážel ani naším spádům do známé hospůdky,
ležící nedaleko jeho bydliště, z níž k němu každé soboty doléhala vřava a bujarý
zpěv rozjařené mládeže …
Jako vzorný manžel a otec vodíval se svou roztomilou, stále se usmívající manželkou
každou neděli na procházku za město své četné dětičky, batolící se za rodiči
jako kuřátka. Bylo přímo dojemné zadívat se na příkladné to štěstí rodinné
a každému slanskému občanu bylo skutečnou radostí, mohl-li uctivě pozdravit
pana profesora těšícího se úctě všeobecné …
Také Karel Scheinpflug v článku U čitelvyzdvihuje Lacinu jako světlý příklad
z jinak svých převážně nepříjemných vzpom ínek na slánská studia.August šlechtic
He merka ze Stanm íru připom íná Lacinu jako režiséra tří divadelních her:
Da moklův me č, Montek a Kapulet a Mrtvý strýc, sehraných studenty v sále Ob čanské
záložny 11. března 1883 a tří aktovek: Otec Palacký, D ědův kalmuk
a Blázinec v první m poschod,
í hraných 13. března 1884.
Velký m přínosem pro m ěsto Slaný a také podstatnou změnou v Lacinově literární
činnostibylo jím náhodné objevení slánského archivu určeného ke zničen.
í
D ík vstřícné mu přístupu purkmistra He merky byly archiválie zachráněny
a Lacina je směl uspořádat.Třídil,rovnal,pořádal,dělal si výpisky. Postupně své
poznatky publikoval jak v povídkách, tak iv historických pojednáních, které
uveřejňoval v předních soudobých časopisech a které nakonec uspořádal do
souboru Pa m ětikrálovského m ěsta Slaného, dl
í I.– Za svobody iv porobě, vyEx libris Josefa Laciny – dar paní Zdeňky
Kovářové z Volyně
daného ve Slané m u Rudolfa Vokouna roku 1885. Pa m ětipřipsal purkmistru
Augustu He merkovi jako uznání za zachránění cenných historických pramenů.
Tí m se ale znelb
í iljeho odpůrců m, k nimž pati
ř lzejména He merkův předchůdce
a radní Antonín Prügl.Ten vytrhldedikační list,napsal na něj,že takové patolza
í lství
nečekal,a poslal jejautorovi.Lacina se rozzlobil,listsi schoval a druhý
dl
í Pa m ět,
í ke škodě našeho m ěsta, již nenapsal.Podklady k ně mu zdědilsyn
JUDr. Stanislav Lacina. Po různých intervencích ze strany slánských osobností
(J.J. Pála, J. Rus a jin)
í sice k jejich předání došlo, ale zpracovány již nebyly.
Realizovány nebyly nakonec ani sliby o zřízení „koutku Koldy Malínského“ ve
slánské m muzeu, a tak se slánský m muzejníků m předaný rukopis povídky Sokové,
svatební věnečky Josefa Laciny a jeho manželky a výpisky z archivu, staly
pouze nevyužitou součástí muzejního depozitáře. Sa mostatnou expoziciv muzeu
dluží m ěsto Slaný Josefu Lacinovi dodnes.
S tru č n ěk b ib lio g ra fii
Se psaní m drobné poezie, věnované budoucí manželce, začal Lacina ještě v dobách
svého studia na královéhradecké m gymnáziu. Tyto prvotiny se nedochovaly.
Sbírku veršů určených Josefce Kopřivové zřejmě pro pam átníky, nazvanou
Po mněnky, „psanou v Chlumci Dobroslava, tam kde OrliciLabe pije 21. 6. 1868
B řetislavem Koldou Blanický m“, podepisuje Lacina poprvé pseudonyme m s použití m
jména Kolda. Toto jméno, které údajně získal od spolužáka Aloise Jiráska
jako přezdívku v dobách studií na gymnáziu, se později,doplněné o příjmení Malínský,
podle rodiště, stalo trvalý m pseudonyme m Josefa Laciny – beletristy.Zatí mco
odborné články, stati,pojednání a velká historická dla
í podepisoval svý m
pravý m jménem, dla
í nevědecká – beletristická, psal pod jménem Kolda Malínský.
D ílo tak m ěl rozdělené do dvou souborů:
1) básně, divadlo a povídky
2) pojednání historická
1) V první m roce studií na univerzitě vyšly ve Světozoru básně R ůže srdce
a Znělka (1872). Roku 1873 upravilpro divadlo povídku P. Václava Čeňka Bendla
Tatínkovy juchty (vyd. Ochotnické divadlo).Další divadelní hrou byla Sultánova
smrt (Ochotnické divadlo 1873), následovaná parodií na slavný hom érský
epos Lidiada, poprvé uveřejněna roku 1874 (druhé vydání Slaný 1878 a te
ř tí
přepracované a ilustrované vydání Praha 1905). Poté, co se ve Slané m spřátelil
s Václavem Benešem Třebízský m, začal,veden jeho příkladem, vedle básní
a dramat také se psaní m historických povídek. Matějové z Matějova (vyd.Svobodný
občan 1876 a Kalendář Svobodného občana 1877), Lesní růže (Světozor
1876), O posvícení (Koleda 1877), Žižkova dcera (Světozor 1879), báseň O zajc
í ích
a žábách (Svity 1880), Český papež (Světozor 1880),A mazonka (Světozor
1880), Beatrix (Koleda 1880), Viola (Světozor 1881), U Slaného pramene (Koleda
1881), Záboj (Koleda 1881), Kajcn
í ík (Ruch 1881), Meluzina (Světozor 1882),
U Zlatého hada (Ruch 1882), V zemi faraónů (Paleček 1882), Maria z Magdaly
(Ruch 1883), Na štědrý den (Vesna 1884), První návštěva na Žofíně (Švanda dudák
1887).
V téže době začíná také publikovat povídky, jejichž ná m ěty čerpá z dějin Slánska.
Dcera emigrantova (Ruch 1883), V poslední den (Ruch 1884), Pan hejtman
(Na pomezí 1884), Syn direktorův (Zlatá Praha 1885), Paní Žofie (Ruch 1885),
U vladyků a ve mlýně (Zlatá Praha 1886), Za návratu (Ruch 1886), Pod svícnem
(Ruch 1887), Na počincích (Švanda dudák 1887), Konšel Pardus (Paleček 1887),
165
Fedrfechtýř (Za praporem sokolský m 1887), Puer Slanensis (Vpřed – slavnostní
listvydaný při sjezdu Krakovce ve dnech 20.–22. 8. 1887), Na lešení (Ruch
1888), Pan Šimon a sv. Gothard nebo také Proč se pan Šimon osopilna sv. Gotharda
(Švanda dudák 1888), Jak se bakalář Vopálka tužil(Po perutí Sokola
1888), Graduale a Masopust (Zlatá Praha 1889), Za pět set kop (Květy 1889), Po
vydání majestátu (Zlatá Praha 1890), Chyba (Světozor (1889). Poté, co spolu se
slánský mi akademiky zachrániltrosky archivu slánské piaristické koleje, vytěžil
z nich látku k povídká m Pater A mos (Květy 1887), Premiant (1888), Pater Adam
(Ruch 1888) a Sokové (Květy 1891).
V další tvorbě Lacina použilná m ěty z rodného kraje. Z kutnohorských dějin
to byly povídky Pan Abrham (Švanda dudák 1891) a Jozka (Přítel domoviny
(1891). Z rodného Malína použilná m ěty k povídká m Ze mani (Přítel domoviny
1890),Tvrdá hlava (Přítel domoviny 1890) a Na vsi (Zlatá Praha 1891). V ýše uvedené
povídky byly posléze vydány ive sbrk
í ách: Kronika I.a II.(Laciná knihovna),
Ze starých pam ětí (Laciná knihovna), Slanské obrázky (Laciná knihovna),
Starý dluh (Salonní knihovna), Světlo a stn
í (Ilustrovaná knihovna) a Před páHrob Josefa Laciny na
hřbitově v Rožďalovicích.
Reprofoto Karel Vidimský
dem (Modrá knihovna). Sa mostatně byla vydána povídka Na vsi (Matice lidu)
a Lacinova nejmilejší povídka Maria z Magdaly, vydaná u Beauforta. Po desetileté m
odmlčení v beletristické tvorbě se ve vzpom ínkách vrátilna rodné Malínsko
v povídce N átura (Zlatá Praha 1907) a v posmrtně vydané povídce Špála (u Beauforta
bez datace zřejmě 1908, s nekrologem In me moriam Kolda Malínský od
PhDr. Bořivoje Prusíka v úvodu). V rukopise zůstala sbrka
í
drobných básní Pláňata
ukončená 18. 12. 1906.
2) Velkou cenu m ěly Lacinovy práce historické. Zejména kulturně historická
pojednání z dějin m ěsta Slaného vynikala hlubokou znalostí odbornou a svědčila
o autorově neúnavné badatelské činnosti.Z vědeckých článků a prací bylo
zveřejněno: O vývojičeského školství (Škola a obec 1878), O Karlu IV. (Svornosť
1878), O záhubě Slovanů polabských (Komenský 1879),O Kosmovi (Komenský
1879), O Vršovcích (Program gymnasia slanského 1881), O prvních P ře myslovcích
(Historický sborník 1882), Škola ve Slané m (Program 1882), Požár ve Slané m
(Svobodný občan 1882), Slaný v porobě (Svobodný občan 1882), O válečnictví
starověké m (Studentské listy 1882), Kdo zaplatilB ílou horu nejdráž?
(Osvěta 1883), Mnoho-liprospěla pří mluva emigrantů m (Lum ír 1883), T m áňský
reformátor (Květy 1883), Rekrutiza války tict
ř í ileté (Ruch 1883), Šultysové
z Felsdorfu (Sborník historický 1883), Jak vypadal Slaný před válkou tict
ř í iletou
(Svornosť 1883), Polské kněžny na trůně české m (Slovanský sborník 1883), Sousedé
ze Zlatého věku (Zlatá Praha 1884), O životě a působení V. Beneše Třebízského
(Ruch 1884), O vývojiře mesel (Listy krajinské jednoty 1884), O obchodu
a prů myslu českých m ěst v XVI.století (Lučan 1884), Kdy byl založen Slaný (Historický
sborník 1884), O zaniklých osadách v okolí Slaného (Historický sborník
1884), O DanieliVepřkovi ((Historický sborník 1884), O předcích rodin slanských
(Svornosť 1884), Na děkanství (Lumír 1885), Slanští kronikáři (Svornosť
1887), Za fortnou kollejní (Zlatá Praha 1888), Založení kolleje piaristů ve Slané m
(Sborník historický Klubu historického k 70.výročí narození prof.V. V. Tomka
1888), Po pětadvacetiletech (pam ětní listSokola Slanského 1891). M ěstu,
v ně m ž dlouhá léta žila působil,se odvděčilknihou Pa m ětikrálovského m ěsta
Slaného I.– Za svobody iv porobě (R. Vokoun, Slaný 1885).
Od roku 1891 přestal publikovat jako beletrista a věnoval se plně práci na
České kronice, která v letech 1892–96 vyšla u Beauforta v osmi ilustrovaných
svazcích. Tato kronika byla ale z nařízení nejvyšších m íst zakázána, musela být
vyřazena ze školních knihoven a pozdějibyla zkrácena zhruba na polovinu.3)
Druhý m a poslední m velký m historický m dlem
í
Josefa Laciny byla Obecná kronika
čiliVypravování o národech vzdělaných od dob nejstarších až po naše časy,
vydaná opět u Beauforta v letech 1898–1903.
Josef Lacina byl také pisp
ř ěvatelem Ottova Slovníku naučného – zpracoval
heslo Bedřich, kníže (král)český (1890). Osvětě slánského obyvatelstva přispěl
řadou přednášek pořádaných předevší m Řemeslnickou besedou, ale ijiný mi
m ístní mi spolky a korporacemi. Vzhledem k jeho badatelské a publicistické činnosti
byl pozdějiprávem označen za prvního historiografa m ěsta Slaného.4)
Poznámky:
1) D ů m U Sedláčků v ulicik chudobinci
sv. Vavince
ř
(čp.19) jsem nedohledal.V té
době pati
ř la majitelů m jménem Sedláček
celá řada dom ů ve Slané m. Podle starých
adresářů z let1870 a 1904 to byly domy
U slané vody čp. 302 (1904), Lázeňská 278
(1904), Lípová 435 (1904), V šehlušická 421
(1870), Školská 31 (1870) a 29 (1904),
Klášterní – zbořeno čp. 223 (1870),
Kostelní ná m ěstí 158 (1870) a Šultysova
530 (1870). Mezi nejpravděpodobnější
m ísta prvního pobytu J. L. ve Slané m by
asi pati
ř ly domy na Kostelní m ná m ěstí
nebo v Šultysově ulici.
2) Krásný dů m statkáře V. Baňky čp. 348
stojí v poloze U brodu, naprotibrodu přes
silnicidodnes a sídlí v ně m mimo jiné
zná m á prodejna Večerka U brodu.
3) V l
istopadu 1899 přinesl Svobodný
občan následujc
í í zprávu Česká kronika
na indexu.„C. k. m ístodržitelství udělujc
í
povolení kolportérů m pro obvod království
českého ke sbr
í ání předplatitelů, činí tak
s doslovem ‚na spisy v připojené m
seznamu uvedené a nevyškrtnuté‘.Milost
před očima slavné zemské české vlády
našly všechny spisy všelijakých
politických barev – jedině, věz lide český –
jedině tvé evangelium o kivd
ř ách na tvých
předcích páchaných „Česká kronika“
nákladem Edvarda Beauforta byla
vyškrtnuta!A přece kniha tato m á býti
každé mu Čechu přístupnou. V šechny
obecní úřady a všechny veřejné knihovny
postarejte se o to, ať zaopatřena jest pro
náš lid kniha tato, která jest na indexu
slavné zemské vlády království českého.
‚Česká kronika‘,dějiny království českého,
drahé Moravěnky a ubohého Slezska
nem á býtipřístupnou naše mu lidu
a přece ani c. k. nadvládnictví ne mohlo
z dějin těchto ničeho konfiskovati.Každý
Čech protestně starej se tak o rozšíření
knihy, kterou c. k. m ístodržitelství ze
seznamu kolportérů škrtá.“
V ýzva mladočeského redaktora
Hozdeckého m ěla mo žná dopad u české
čtenářské veřejnosti,ale hůř tomu už bylo
v případě instituc,
í navíc když také
ministerstvo kultu následně doporučilo
vyřazení České kroniky ze školních
a veřejných knihoven.
D ůvody, proč se tak stalo, nebyly nikde
uvedeny. Tehdejší úřady se zřejmě
nějaký m zdůvodňování m svých příkazů
a zákazů nezabývaly.
A ž při připravované m, seškrtané m
druhé m vydání bylo v připom ínkách
mimo jiné uvedeno, že se kniha zabývá
předevší m problematikou náboženství
protestantského, na úkor ostatních
náboženstv.
í Mohl to tedy být příliš
jednostranný náhled náboženský, který
byl hlavní příčinou, proč byla distirbuce
knihy omezena. Druhé, do jednoho
svazku zkrácené vydání České kroniky,
m ělo u Beauforta vyjt
í v roce 1933, ale
vzhledem k narůstajc
í í hospodářské krizi
k vydání již nedošlo.
4) Osobností a dlem
í
Josefa Laciny – Koldy
Malínského jsem se začal podrobněji
zabývat zhruba před šestilety.Do té doby
jsem znal pouze knihu Pa m ěti
královského m ěsta Slaný, kterou jsem
dostal od svého dědy Jana Netušila
a která pro m ě byla první m velký m
zdrojem uceleného poznání historie
rodného m ěsta. Z pozůstalostipo ně m mi
také zbyla knížka Koldy Malínského
Slanské obrázky. P ři dohledávání
informací o tomto slánské m profesoru
a historikovi jsem se prostřednictví m
slánského Vlastivědného m uzea dostal
k adrese Dr. Josefa Pojezdného, autora
knih Kolda Malínský a Lacinové.
Korespondenční m dotazem jsem se
sezná mils jeho stejnojmenný m synem,
advokátem ve Dvoře Králové nad Labe m,
který mi poskytlřadu podkladů a zapůjčil
větší část Lacinových, respektive
Malínského literárních prac.
í On m ne
také sezná mils paní Zdeňkou Kovářovou
z Volyně, vnučkou spisovatele
a poslední m žijc
í í m potomke m jeho rodu.
Také ona mi poskytla některé
z dědečkových knih a drobné pa m átky na
něj ina svého druhého děda, ředitele
zvoleněveského cukrovaru a archeologa
Slánska Jana Felcmana. Vlastivědné mu
muzeu ve Slané m také předala řadu
Lacinových Muzejníků. Jiná z m ých
vzácných čtenářek, dnes již zesnulá paní
Zdeňka Englichová z Prahy, pravnučka
zlonického varhaníka Antonína
Liehmanna, prvního učitele Antonína
Dvořáka, mne zase obdarovala
tříčtvrtinový m torzem Lacinovy České
kroniky. Od paní učitelky Františky
Formánkové z Kutrovic jsem dostal sbrku
í
povídek Světlo a stn
í a také z archivu
slánského Sokola jsem získal
v sokolských tiskovinách publikované
příspěvky. Tak se m á „Lacinologická
sbrka“
í
pomalu ale jistě završovala.
Velký m zdrojem jejho
í doplnění byl knižní
fundus M ěstského muzea ve Velvarech,
odkud jsem získal řadu povídek
zveřejněných ve Světozorech, Zlaté Praze,
Ruchu, Květech a jinde, ale také kopie
sešitového vydání chybějc
í ích částí České
kroniky. V ícem éně šťastnou náhodou
jsem v novostrašecké m antikvariátu pana
Josefa Červenky objevilkompletní Obecné
dějiny a krásně vypravenou sbrku
í
povídek Starý dluh ze Salónní bibliotéky
nakladatelství J. Otto v Praze. Paní
ředitelka Eva Rubešová ze slánské
Knihovny V. Štecha mi v Praze
zprostředkovala studium starých
slánských Svornost,
í uložených
v pražské m Klementinu a konečně im nou
vybrané kopie z nich. Tak jsem se, díky
všem výše jmenovaný m osobá m
a institucí m, postupně dopracoval
k prakticky uzavřené mu souboru děl
Josefa Laciny a Koldy M alínského a ke
všem dostupný m informací m o jeho
osobnosti.Jejich podstatnou část jsem
uvedl v této vzpom ínkové kapitole, ikdyž
prostor medailónku vymezený ne mohl
samozřejmě zdaleka postihnout všechny
informace, které dnes o Josefu Lacinovi
k dispozicim á me. V ěří m, že se mi ve
spolupráci se slánský m Vlastivědný m
muzeem nakonec podaří realizovat sen
našich předchůdců – m uzejníků a zřídí me
společně Josefu Lacinovi – Koldovi
Malínské mu onen důstojný „koutek“,
který v našem muzeu doposud chyb.
í
Literatura:
Dobner Libor,Jak Josef Lacina zachránil
m ěstský archiv a začal psát o historii,
Slánské listy č.14/1996, str.25
Dobner Libor,Josef Lacina a Kolda
Malínský, profesor a spisovatel,Slánské
listy č. 1 z 9. 1. 1996, str.10
Dobner Libor,Slaný a Slánsko v dle
í
Josefa Laciny – Koldy M alínského,
Slánské listy č. 15 z 25. 7. 2000,
str.15
Fořtk
í František, Naši vynikajc
í í rodáci,
krajané a pracovníci,Slanský obzor,roč.
XLII/1934, str.64
Josef Lacina – medailónek, Zlatá Praha
1886, sešit6, čís. 12, str.187
Krecar Antonín PhDr.,Jubilejní pa m átník
na oslavu dvěstěpadesátiletého trvání c.
k. gymnasia ve Slané m, N ákladem rady
Královského m ěsta Slaného, Knihtiskárna
Jan Z.Laš, Slaný 1908
Pojezdný Josef Dr.,Kolda M alínský, Jičín
1980
Tvrdek Alois, Vzpo m ínky slanského
rodáka, Slaný 1938, str.52
Urban F. ing.,Vzpo m ínka na profesora
dějepisu Josefa Lacinu, Pa m átník k 60.
ročnicizaložení m ěstské střední školy na
Malé Straně v Praze a z ní vzešlých
ústavů 1866–1926, str.57 – N ákladem
sjezdového výboru vytisklV. Kotrba,
Praha 1926
Vojáček Richard, Profesor Josef Lacina –
nekrolog, V ýroční zpráva c. k. státní české
reálky na Malé Straně v Praze
1907/1908, N ákladem ústavu,
Knihtiskárna B.Stýbla, Praha 1908
OTAKAR Š PECINGER
Slánský rodák
Josef Holub
(k 130.výro č í narozen)
í
Jen m álokterá krajina se vyznačuje tak bohatý mi výtvarný mi tradicemi jako
Kralupy nad Vltavou s okolí m. Vzešla odtud řada význačných um ělců – a za svý mi
ná m ěty sem pich
ř ázeliidalší malíři.Z tvůrců, pro které se Kralupsko stalo
trvalý m působiště m, dosáhl největšího významu akademický malíř Josef Holub,
v jehož vzácné m dle
í zůstává nejlépe uchována osobitá tvářnost dolního Povltaví
prvé poloviny 20. stolet.
í
Josef Holub se narodil25. listopadu 1870 ve Slané m. Byl te
ř tí m dt
í ětem Františka
Holuba, vyučeného kotláře, který však provozoval hostinskou živnost.Proto
po několika letech odešla rodina za živobytí m přes Louny do Zákolan a později
do Kralup nad Vltavou.
Školu navštěvoval Josef Holub nejprve v Kovárech, od roku 1881 studoval na
gymnáziu ve Slané m. Bydlel zde u strýce, který byl důlní m štajgrem, a učilse
ihouslové hře. Nejvíce však budilpozornost svý mi zdařilý mi kresbami a akvarely.
* 15. LISTOPADU 1870
† 22. SRPNA 1957
Avšak pro otcovy finanční nesnáze byl Holub nucen po čtyřech letech gymnázium
opustit.Odešel do M ělníka, aby se u Fr. Havlna
í vyučilmalířství pokojů. Tam také
vychodilpokračovací školu a na zá mku v Liběchově se nejednou dostal k nástěnný m
malbá m Josefa Navrátila (1798–1865), narozeného rovněž ve Slané m.
Po vyučení nastoupilJosef Holub roku 1887 jako dělník u malířské a natěračské
firmy B. Duchoslava v Praze. Jeho touha stát se malířem-um ělcem, kterou
v sobě nosiluž od slánských studijnch
í let,mezití m stále sl
í ila,až konečně
k její mu naplnění nečekaně přispěla šťastná náhoda. Holubův otec tehdy vedl
kralupskou hospodu, kam občas přicházela herecká společnost z Prahy.A jednou
sem zavta
í l izná m ý komik Jindich
ř
Mo šna (1837–1911), jehož přítelem byl
profesor Akademie výtvarných um ění Julius Ma řák (1832–1899).Tomu pak oblben
í
ý
činoherec písemně doporučilpřezkoušení mladíkova talentu, načež byl
Josef Holub hned v listopadu 1889 přijatdo už probíhajc
í ího ročníku krajinářské
školy pražské akademie.
Holubový mi spolužáky se tehdy staliBohuslav Dvořák (1867–1951),Alois Kalvoda
(1875–1934), František Kaván (1866–1941), Otakar Lebeda (1877–1901),
Antonín Slavíček (1870–1910) a další, pozdějivesm ěs významní čeští malíři.
S nimi se Holub účastniliprázdninových tvůrčích pobytů Ma řákovy krajinářské
školy na Okoři – a dalších akc.
í Svého velkého učitele nesm írně ctil– a skutečně
od něj mnoho získal.Také už roku 1891 prodal ti
ř své obrazy na pam átné Jubilejní
výstavě v Praze. Když v roce 1893 obdržel absolutorium, zůstal idál na
Akademii– a to až do roku 1896, kdy od ministerstva školství ve V ídni získal stipendium
k návštěvě největších evropských galeri.
í To už ale m ěl za sebou předcházejc
í í
pobyt v Dalmáciia Černé Hoře, kam za podpory architekta Josefa Hlávky
(1831–1908) odjel po stopách našeho proslulého malíře Jaroslava Čermáka
(1830–1878), aby se podle
í lna malířské výzdobě knížecího paláce v Cetynji.
Po celou dobu studií se Josef Holub vracel nazpět k rodičů m do Kralup nad
Vltavou, kde se roku 1897 samostatně a natrvalo usadil.Ve m ěstě si zařídilfotografickou
živnost a dne 12. října 1899 se oženils Boženou Jirasovou z Libčic
nad Vltavou.Aby však uživilmanželku a posléze také čtyi
ř dcery, vyučoval zároveň
hře na housle, pracoval jako písař okresního soudu či berního úřadu, hrával
při pohřbech a na bálech, nebo během cukrovarských kampaní vážilřepu
a řízky. Malování byl nucen na dobu dvacetilet,až do konce první světové války,
omezita té měř úplně zanechat.
Je však teba
ř
zdůraznit,že iv dobách svých největších existenčních starostí se
Holub zaníceně podle
í l na veškeré m kralupské m kulturní m, veřejné m a společenské m
životě. Cvičilv Sokole a angažoval se při ochotnické m divadle Ře meslnickočtenářské besedy, vedené Antonínem Borutou (1846–1926), dědečkem básníka
Jaroslava Seiferta (1901–1986). Když byl roku 1908 uveden do života
kralupský pěvecko-hudební spolek Fibich, stalse Holub jako vynikajc
í í houslista
oporou jeho symfonického orchestru, řízeného Jaroslav Ždí malem (1874–1954)
– a konečně velmi obětavě přispíval k rozkvětu Krajinského muzea v Kralupech
nad Vltavou, založeného v roce 1926 a vedeného Prokopem F. Masnerem
(1871–1956) a Františkem Schusterem (1855–1964).
Holub nikdy nešeti
ř lčasem věnovaný m takovéto kulturní a osvětové činnosti,
teba
ř
že tí m často omezoval isvé povětšině skromné výdělky. Vážnost, jíž takto
dosahoval u veřejnosti,nakonec přivodila v jeho osudu obrat,neboť po roce
1918, po vzniku první Československé republiky,se Josef Holub už mohl oprostit
od fotografování a ostatních prací – a začít se věnovat malbě. Jeho obrazy si
velmi rychle získávaly všeobecnou oblibu, takže rodina mohla žít výhradně z otcovy
um ělecké tvorby; a v roce 1927 se dokonce přestěhovala do vlastní vilky
170 S L Á N
SKÝO BZO R
Josef Holub: Za humny (olejna plátně)
v Arbesově ulici,pořízené za pomoci M ěstské spoi
ř telny v kralupské čtvrtiPodháj.
Akademický malíř Josef Holub ovládal veškeré výtvarné způsoby a techniky,
avšak nakonec dával přednost malování olejem. P ůvodně se také věnoval všem
žánrů m, ale díky své mu učiteliMa řákovi – proslulé mu krajináři,se záhy soustředil
na krajinomalbu. Za svý mi ná m ěty zajížděl občas imimo domov, takže
maloval (kromě Balkánu) například v povodí Doubravky, kolem N áchoda a Poličky,
v Pošumaví a v Podyj.
í Avšak předevší m se stal dominantní m krajinářem
Kralupska. Není snad m ísta, které by byl odtud až po Slánsko, Podřipsko a M ělnicko
svý mi štětcinezvěčnil.
A tak na stovkách jeho menších či naopak velmi rozm ěrných pláten jsou zachycena
nespočetná zákoutí kolem Vltavy či kladenských a slánských potoků,
m ěstské partie nebo vesnické uličky, ale inejrozmanitější historické pam átníky
či naopak výhledy do dalekého okol.
í
Řadu letpředstavoval Josef Holub zřejmě nejtypičtější postavu Kralup nad Vltavou,
když ve své m širáku, s bradkou, s ma šlí m ísto vázanky a v plátěné m kabátku
té měř denně sedával někde venku na stoličce pod slunečníkem a před
stojanem, obklopen uctivý mi pozorovateli.Neboť nikoliv v ateliéru, nýbrž v plenéru,
po vzoru barbizonských mistrů, vytvářel od jara do podzimu svá krajinářská
dla
í , jejichž estetické pojetí se od pražských studií až do posledních mistrových
lettakřka nezm ěnilo. Byly to té měř vždycky tiché, často jakoby zasněné,
172 S L Á N
SKÝO BZO R
realistické, jen pozdějiponěkud impresionisme m dotčené a lyrikou dýchajc
í í obrazy
z povltavské, podřipské a slánské krajiny,převážně bez živých bytost,
í
avšak přesto malované s hluboký m lidský m citem, který z nich nikdy nevyprchá.
Koncem druhé světové války se Josef Holub dočasně ubytoval v Poděbradech
u své dcery Evy Ší mové, jíž se tam podařilo zcela náhodně získat originál od Ca milla
Corota (1796–1875), otcova největšího francouzského vzoru.
Po zkázonosné m náletu na Kralupy nad Vltavou z března 1945 se Holub vrátil
do rozvráceného Podháje (kde jeho dů m utrpěl pouze menší škody), aby nadále
zobrazoval předevší m trosky poničeného m ěsta. V roce 1952 mu však
zem řela manželka – a to jejochromilo. Do mek v Arbesově ulici,plný obrazů
a vzpom ínek na rodinnou pohodu, přestalstárnoucího malíře těšit.Odešel
opět k dcei
ř Evě, tentokrát do Kvasin u Rychnova nad Kněžnou, aby dál v přírodě
maloval,vpravdě až do posledních dnů svého dlouhého života. Ze m řel
dne 22. srpna 1957 v rychnovské nemocnicia pohřben byl na hřbitově v Kralupech
nad Vltavou, kde o hrob tohoto svého čestného občana, ozdobený jeho
bystou z roku 1965 (po krádeži v listopadu 2000 obnovenou), se trvale stará
m ěsto.
Obrazy Josefa Holuba byly v různých letech vystavovány v Londýně, Praze,
Pardubicích, Lounech, N áchodě, Brně, Plzni,Poličce, Chrudimi a dalších m ěstech,
ovšem povětšině při kolektivních expozicích, spolu s další mi účastníky.
Proto větší význam náleží m é ně početný m, avšak samostatný m Holubový m výstavá m,
organizovaný m nikoliv malířem, vyznačujc
í í m se nevšední skromnost,
í
ale naopak některou veřejnou instituc.
í Tak tomu bylo hned při první individuální
výstavě tehdy šestadvacetiletého akademického malíře Josefa Holuba, která
se konala ve dnech 28. února až 7. března 1897 ve Slané m. Její m pořadatelem
byl Muzejní spolek, který ve foyer divadelní budovy rozvěsil74 autorových
prac,
í z nichž bylo 69 olejomaleb. Výstava vzbudila značný zájem obecenstva,
navštv
í ilo ji700 lidí a prodáno bylo 26 obrazů za 615 zl.,což představovalo z dobového
hlediska skvělý výsledek a mladé mu um ělcito velmi prospělo.
Josef Holub byl tehdy Slané mu za takovouto podporu vděčný – a na své rodiště
ani pozdějinezapom ínal,navštěvoval je a vážilsi svých tamních přátel.
Rovněž Muzejní spolek ve Slané m a jeho výtvarný odbor si Josefa Holuba považoval
a uspořádal mu výstavu ještě ik jeho 75. narozeniná m – ve dnech 28. října
až 4. listopadu 1945 ve slánské sokolovně, kam bylo shromážděno 46 oslavencových
děl,zapůjčených jejich m ístní mi držiteli.
V Kralupech nad Vltavou se konala velká regionální výstava částiceloživotního
dla
í Josefa Holuba ve dnech 2. května až 16. května 1948 v m ěšťanské škole,
kde jizahajoval proslulý slánský rodák, univerzitní profesor a jedinečný znalec
výtvarného um ění V. V. Štech (1885–1974). Josef Holub se pak ještě dočkal
výstavy uspořádané k jeho 85. narozeniná m v Do m ě požárníků v Kralupech
nad Vltavou od 13. do 27. listopadu 1955, přičem ž obě tyto expozice zahrnovaly
po 60 plátnech.
Další výstavy na Kralupsku z rozsáhlého Holubova dla
í byly již posmrtné.
Roku 1963 se v Kralupech nad Vltavou vystavila kolekce sice jen patnácti,avšak
nejrozm ěrnějších malířových olejů (např. Chvatěruby z roku 1927 o rozměrech
160×250 cm, zá mek Nelahozeves z roku 1924 o rozměrech 115×200 cm, Chržín
z roku 1926 o rozměrech 180×240 cm atd.)– načež roku 1970 uspořádala
pražská Středočeská galerie ke 100. výročí malířova narození velkolepou výstavu
65 uvážlivě vybraných a shrom ážděných olejů Josefa Holuba v několika sálech
zá mku Nelahozeves.
173
Konečně ke čtyřem výstavá m, připom ínajc
í í m život a dlo
í Josefa Holuba, došlo
péčí obnoveného M ěstského muzea v Kralupech nad Vltavou v poslední dekádě
20. stolet.
í Jednalo se o kralupské expozice z listopadu 1990 a května
1992, kdy mezití m byly zhruba tytéž obrazy v květnu 1991 zpřístupněny veřejnosti
také v M ěstské m muzeu ve Velvarech. Dosavadní m vyvrcholení m se pak
v tomto sm ěru stala výstava kreseb, akvarelů a olejů Josefa Holuba ke 130. výročí
jeho narozen,
í uspořádaná v kralupské m M ěstské m muzeu od listopadu
roku 2000 do ledna roku 2001 (49 hlavních položek a rozsáhlá dokumentace),
k níž zapůjčilo exponáty také Vlastivědné muzeum ve Slané m.
Když se po druhé světové válce na Kralupsku rozhlásilo, že tiskař Jaroslav Kolsko
í
(1898–1976), přítel Josefa Holuba, se zabývá restaurování m válkou poškozených
malířových obrazů, nanosilimu jich lidé z m ěsta iokolí postupně celé
hromady. Ovše m to byl jenom zlomek um ělcova dla
í .A opravdu – stovky Holubových
obrazů jsou roztroušeny po dom ácnostech na Kralupsku, Slánsku, Podřipsku
ijinde – a nem álo se jich nalézá v různých veřejných galerich.
í Patrně největší mi
soubory olejových pláten Josefa Holuba pak disponují M ěstské muzeum
a Česká spořitelna v Kralupech nad Vltavou, 6 mistrových obrazů je v držení
Vlastivědného muzea ve Slané m a podobně je tomu iv jiných institucích. Tyto
kolekce dnes představují nejenom pozoruhodný um ělecký zá m ěr, avšak povětšině
jsou také dokumentem podoby zdejšího regionu z dob pom ěrně nedávných,
avšak vývojově už navždy překonaných a teba
ř
izmizelých. Tí m se um ělecká
hodnota a dokumentární význam dla
í Josefa Holuba ještě rozšiřuje a znásobuje.
Literatura
Houser F.,U m ění výtvarné ve Slané m; in
Slánský obzor,roč. V., 1897
Kovárna Fr.,Malíř Josef Holub; Kralupy
nad Vltavou, 1940
Racek J.,Josef Holub – obrazy a kresby;
Kralupy n. Vlt.,2000
Racek M., Obrazy Josefa Holuba; Kralupy
nad Vltavou, 1955
Týž, Josef Holub; in Kralupské noviny,
č. 37, 1955
Týž, Josef Holub – obrazy z let1896–1954;
Praha, 1970
Špecinger Ot.,Galerie dolního Povltav;
í in
Vlastivědný sborník Kralupska, č. 2, 1994
Z KR O NIKY
KR ÁLOVSK É H O M Ě STA
SLAN É H O ZA R O K
1999
Skončilrok s jedničkou a temi
ř
devtkami
í
. 15 611 obyvatel m ěsta Slaného
očekává, co nového přinese rok 2000. V roce 1999 oslavilo devadesát ivíce let
tice
ř t pět slánských občanů, dokonce dvě seniorky dosáhly 101 let.
Na m ěstské m úřadě uzavřelo sňatek 118 párů, narodilo se 114 dětí a 130 spoluobčanů
zem řelo.
M ěstský rozpočet pro rok 1999 činil170 milionů. Byl rozdělen takto: tělovýchova
a sport obdržely částku 56 milionů, z toho na dokončení sportovní haly –
aquaparku 48,5 milionů. Sociální dávky si vyžádaly částku 22,5 milionů, samospráva
obdržela 19 milionů, životní prostředí 16,5 milionů, bytový fond 12,7 milionů
a komunální služby 15 milionů.
Stavební ruch pokračoval výstavbou rodinných domků ve Štefánikově ulici
v Slané m, u Hvězdárny a v Blahoticch.
í
Podnikatelský objekt s nově vytvořenou
bytovou jednotkou byl zprovozněn ve Kvíci a na Pražské m předm ěstí vyrostlnový
prů myslový obchod.
Rada m ěstského úřadu zasedala pravidelně 2× do m ěsíce a zastupitelstvo po
šestitýdnech. Na pořadu jednání se řešily vzniklé úkoly.Byla to dostavba aquaparku
ve sportovní hale, projednával se strategický plán rozvoje m ěsta, zhodnotil
se výsledek hospodaření roku 1998, zvýšení jzdn
í ého m ěstské dopravy. Projednal
se a schválilrozpočet roku 1999, řešila se privatizace bytového fondu
a bylo vybráno do prodeje 2 260 bytů. M ěsto prodalo akcie Středočeské plynárenské
a Středočeské energetické společnosti.
B ěhe m roku byly v Slané m uspořádány ti
ř poslanecké dny, a to poslanců
ing. K. Burdy (ODS), ing. J. Klase (ODS) a ing. Vl.Tlustého (ODS).
Leden
Novoroční výstup na Slánskou horu pro dětia dospělé uspořádal Ostrov splněných
přán.
í M ěsto se zúčastnilo veletrhu Regiotour v Brně, kde se úspěšně prezentovalo
svý m stánkem. Od 1. 1. se zvýšilo jzdn
í é v m ěstské dopravě ze 4,– K č na
5,– K č. M ěstská doprava je inadále dotována částkou 392 000,– Kč ročně. Soukromá
firma koupila m ěšťanský dů m čp. 1 na ná m ěst,
í s který m se před časem počítalo,
že bude využitke kulturní m účelů m jako m ěstská galerie. V lednu byly uspořádány
dva koncerty.Vystoupilzde komorní soubor z Kladna a Duo kytara a flétna.
Únor
Knihovna V áclava Štecha zavedla sobotní dopoledne internetu pro dětia mládež.
D ětská scéna v dramatizaciLibora Dobnera uvedla pohádku „Kašpárek
v pekle“.Nová sezóna muzea byla zahájena dvě ma výstavami Chvála hlny
í a Autogramy
Jiřího Hanibala a Martina Dušáka. Pietní vzpom ínku na 150. výročí narození
Václava Beneše Třebízského uspořádala na Vyšehradě Společnost
V. V. Štecha ve spolupráci s Vlastivědný m muzeem.
174 S L Á N S K Ý O
K R ONIKA
K R O N IK A 175
BZO R
Březen
Galerie Ikaros otevřela výstavu herečky a amatérské výtvarnice Ivy H üttnerové.
V bývalé m hotelu „Pošta“ byl zpřístupněn sál pro schůzovní činnost m ěstského
úřadu a souboru Dividýlko. Česká republika vstoupila do NATO. V muzeu se
uskutečnila přednáška „Husitství v severních Čechách“ přednesená dr.B. Štaubrem,
ředitelem okresního muzea v Lounech. M Š „U labut“
í oživila lidový zvyk vynášení
S mrtky do potoka. Týden internetu v knihovně Václava Štecha byl od
22. 3. do 28. 3. přístupný zdarma všem. Veselé povídání se spisovatelkou Markétou
Zinnerovou uspořádala knihovna pro dětské čtenáře. P ěvecký recitáljaponské
sopranistky Michiyo Keiko za doprovodu klavr
í isty Jaroslava Šarouna
uspořádal Kruh přátel hudby.
Duben
4. dubna oslavilsvé 75. narozeniny slánský sportovní a kulturní činitelprofesor
V áclav Šarboch, ředitelObchodní akademie Ed. Beneše v Slané m. Jeho
zásluhou žije veškeré hudební dění v Slané m, předevší m Kruh přátel hudby. Odborné
učňovské školství oslavilo 120. výročí svého založení výstavou v prostorách
muzea. Obrazy a sklo vystavilv galeriiIkaros úspěšný designér,akademický
malíř Vladimír Jelnek.
í
Hasičský sbor si připomněl 120. výročí svého založení
valnou hromadou. Kruh přátel hudby uspořádal koncert Českého tria.
Květen
V den kola „Na hájch“
í
se konaly závody na všem, co se pohybuje pomocí kol
bez motoru; akci připravilOstrov splněných přán.
í „Příroda – mocná čarodějka“
byl ná m ět výtvarné výstavy uspořádané 8. M Š pro dětia studenty od 3 do 18 let.
V kaplimuzea zazněla Kouzelná píšťalka prof.Žilky a dva koncerty vážné hudby.
VystoupilNostitz Quartet a Trubka a varhany v obsazení Jiřího Kejmara a Jiiny
ř
Pokorné. Letos se poprvé uskutečnily Husitské slavnosti.Každoročně by
m ěly navázat na symboliku husitstv,
í s který m bylo naše m ěsto spjato. Studentský
majáles zahájilmaturity na středních školách.
Červen
Začátkem m ěsíce proběhla olympiáda žáků základních škol.V Ikarosu vystavovalo
6 výtvarných skupin Týn 99 obrazy, sochy a keramiku. Došlo k prezentaci
Historického atlasu m ěsta Slaného, na které m se svou prací podle
í lo
Vlastivědné muzeum a Státní okresní archiv – pracoviště Slaný pod odborný m
vedení m Historického ústavu AV Č R. Svou pětatice
ř tiletou činnost ukončilo Lužecké
kvarteto, které se prezentovalo na mnoha amatérských soutěžích. Vznikl
však (předevší m z mladých hudebníků) soubor nový, nazvaný „Slánské kulturní
sdružení“. Čestný občan Slaného, akad. malíř, profesor Ladislav Čepelák oslavil
75. narozeniny a při té příležitostibyl pozván starostou m ěsta k přátelské mu
setkán.
í Na mnoha m ístech byly po m ěstě rozm ístěny betonové ping-pongové
stoly,basketbalové koše a dětské prolézačky a kolotoče, které byly k dispozici
mládeži k využití volného času. Finance poskytla dotace programu prevence kriminality
mládeže.
Červenec
Na rybníku Novas uhynula všechna mláďata labutí a kachen. P říčinou byl botulismus.
V ulicch
í m ěsta se filmovalo. Natáčel se film Otesánek (režiséra Jana
Švankmajera).Koncem m ěsíce byl slavnostně otevřen aquapark. P ři cestě z Otrub
do Lidic byl obnoven sm írčí kříž k uctění pam átky manželů Hořejších.
176 S L Á N
SKÝO BZO R
Srpen
V muzeu probíhala výstava pam átných stromů regionu. 11. srpna všichni občané
očekávalizatmění slunce. V naší oblastise pouze sešeřilo jako před bouřkou.
Září
Uskutečnilse půlnoční koncert v kostelku
í v Lidicch
í opět při svíčkách. Den
otevřených dveří pam átek se konal 9. září. Krom ě muzea, Velvarské brány, Černé
bašty byl zpřístupněn klášterní kostel a konvent.Uskutečnila se též procházka
po 1. hřbitově. Hvězdárna obdržela nový výkonný dalekohled, ale hustá
rodinná zástavba v okolí podstatně znehodnocuje jeho výkon. V poliklinice byla
otevřena prodejna oční optiky. Gy mnázium si připomnělo štafetový m během
10. výročí spolupráce s bavorský m m ěstem Pegnitz.100. výročí narození sochaře
V áclava Nejtka bylo připomenuto výstavou v muzeu a setkání m u hrobu
um ělce na hřbitově. V m ěstské m divadle byla zahájena rekonstrukce jevištní
techniky.Koncertní sezónu KPH zahájilmladý soubor Bona fide quartet.Galerie
Ikaros zahájila výstavu Jiřího Ščerbakova.
Říjen
Hvězdárna zahájila astronomický kurz pro širokou veřejnost.V kaplimuzea
vystoupilo Panochovo kvarteto a ve výstavní síni muzea vystavoval obrazy Ivan
Alscher.Jazz-club uspořádal koncert „Pražské swingové skupiny“ vedené trombonistou
a zpěvákem Janem Jiruchou. V děkanské m kostele probíhaly restaurátorské
práce v pravé postranní lodi.N áklady si letos vyžádaly 555 000 Kč.
Listopad
M ěstský úřad prodal budovu býv. hejtmanství (ZK R O H) na ná m ěstí společnosti,
která zde vybuduje restauračn,
í ubytovac,
í kongresový a kulturní komplex.
Jazz-club uspořádal již 33. ročník Slánských jazzových dnů. M ěstská rada
obsadila na m ísto vedoucí odboru školstv,
í kultury,zdravotnictví a sociálních
věcí ing.Alenu Zahrádkovou. Na Slánské hoře byla obnovena Naučná stezka
a vysázeno 450 stromků v bývalé m lomu. Dlouholetý kronikář m ěsta Jaroslav
Šrajer se dožil86 let.Nyní žije u dcery v Neratovicch.
í
Prosinec
Advent zahájilo m ěsto pěkný m vánoční m osvětlení m na ná m ěstí a v pi
ř lehlých
ulicch.
í
V prostorách muzea se konal týden s předvádění m zdobení pečiva, perníčků
a různých ozdobných technik s drobný m prodejem. V kaplimuzea se střídaly
vánoční koncerty Hudební školy,mateřské školy,KPH a dalších instituc.
í
Na m ěstské m úřadě se rozdávalo betlé mské světlo, které přivezlijunáci.Skončil
se rok 1999, dvojkou začínajc
í í letopočet začneme na Nový rok velký m ohňostrojem.
Podle pozná mek kronikářky O. Judlové zpracovala
Božena Franková
K R O N IK A 177
PATRIA,
SP OLEČ N OST PR O O C H RA N U
KULTUR N Í H O D Ě DICTVÍ
(k desáté mu výro č í založení)
Z podnětu JUDr. Vladimíra Dvořáka (30. 3. 1921–16. 10. 1998) byla v roce
1990 založena Společnost pro ochranu kulturního dědictv,
í jejíž název se v roce
1991 upravilna PATRIA – Společnost pro ochranu kulturního dědictví (Ministerstvo
vnitra, reg. dne 4. 1. 1991 pod čj.VSC/ 1-7116/ 91-R).
Za svůj cl
í si Společnost,pozdějiPATRIA, předsevzala ochraňovat a popularizovat
kulturní dědictví našeho národa v regionu Kladenska, Slánska, Unhošťska,
Velvarska a v sousedních spádových oblastech, a to ve všech jeho složkách. Členové
společnosti věnují svoji pozornost nejen nemovitým památkám (stavby jak
církevního charakteru, tak ryze světské včetně technických památek a lidové architektury),
ale i památkám movitým, literárním a hudebním, vytvořeným duchovním
a kulturním úsilím mnoha generací našich předků. Společnost chce touto svojí
činností přispět k popularizaci regionální historie, jež úzce souvisí s problémy
dneška. Pouze poznáním vlastní minulosti dojdeme k poznání a pochopení hodnot,
které je třeba chránit pro budoucí generace. – Společnost pro ochranu kulturního
dědictví je otevřena všem, kteří se podle svých možností chtějí podílet na zmiňovaných
úkolech (převzato z textu přihlášky do společnosti).
Hlavní m úkolem společnostibylo obnovení Slánského obzoru, věstníku Musejního
a literárního spolku Palacký v Slané m. První ročník vyšel v roce 1893
pod redakcí V áclava Štecha, posledn,
í pětapadesátý ročník za rok 1947 byl vytištěn
až v roce 1950, tedy až po únorových událostech, jak o tom svědčí marxisticky
pojatý článek V áclava Formánka „O nový obsah regionálního dějepisectv“
í
(Slánský obzor LV-1947, Slaný 1950, 3–5.).Avšak ani tato úlitba, vynucená
dobový mi pom ěry, Slánský obzor nezachránila.
V dlouhé m, více než čtyice
ř tileté m období plné m převratných zm ěn, došlo k zániku
nejen Slánského obzoru, ale icelé řady spolků různého zam ěřen.
í Snaha
Deska um ístěna v Kladně,
v uliciT. G. Masaryka
čp. 708
soustředitkulturní činnost pod střechu tehdejších Osvětových besed nebo Závodních
klubů byla korunována zpravidla jen krátkodobý m úspěchem.
Není proto divu, že snaha Dr. Vladimíra Dvořáka byla přijí mána ipo listopadu
1989 s určitou nedůvěrou a mo žná is rozpaky. P řesto se mu však podařilo
ve společnostiPatria soustředitté měř padesát zájemců o historii,přírodu a kulturní
dění v regionu. To ovšem ke vzkříšení Slánského obzoru nestačilo – bylo
zapotřebí získat finanční prostředky, dostatek kvalitnch
í příspěvků, provést redakční
úpravy, zajistittisk ročenky a její distribuci.V tomto sm ěru bylo pro redakční
radu pod vedení m Dr. Vladimíra Dvořáka štěstí m, že se práce na obnově
ročenky nezištně a obětavě ujala jeho choť Dr. Zora Dvořáková, která m ěla
jako spisovatelka s publikování m dlouholeté zkušenosti.
V souladu se snahou prvního redaktora Václava Štecha vytvoi
ř tz ročenky
obecně potřebnou a vyhledávanou publikaci byly v nové ročence již od prvního
dvojčíslí zavedeny ti
ř základní rubriky: 1. Statě a pojednán,
í 2. Portrétní galerie
a 3. Kronika. N ávaznost na původní ročenku naznačuje ivýtvarné pojetí obálky
se znakem m ěsta Slaného v podání Mikoláše Alše z roku 1897. Z technických
důvodů ovšem nemohl být zachován původní formát časopisu.
Odpovědnou redaktorkou se stala R ůžena Skálová, grafickou úpravou si vzal
na starost V áclav Kučera, technické práce byly od počátku svěřeny firmě
PhDr. Josefa Ženky z Prahy, která se až dosud osvědčila nejenom kvalitou provedené
práce, ale oprotijiný m firmá m ipřijatelný mi finanční mi náklady.
Na tomto m ístě je teba
ř
zvlášť poděkovat tehdejší mu starostovi m ěsta Slaného
Pravoslavu Vebrovi,který byl my šlence obnovitSlánský obzor nakloněn
a které mu se potřebné finanční prostředky podařilo získat. Radostné je také zjit
š ěn,
í
že ijeho nástupci,starostové m ěsta Slaného Ladislav Čepelák a posléze
R N Dr. Ivo Rubík vydávání Slánského obzoru podporovalia podporuj.
í N áklady
na vydávání ročenky v počtu 500 kusů však v rá mci zvyšování cen vzrůstaly
a další vydávání ročenky bylo ohroženo. Po mocnou ruku tehdy podal Státní
okresní archiv v Kladně, který se od pátého ročníku na vydávání ročenky finančně
podl.
íí
P řehled dosud vydaných ročenek:
Ročník 1-2 (101–102), 1993–1994, Slaný 1995, red. Vl. Dvořák, 80 s.
Ročník 3 (103),1995, Slaný 1996, red. Vladimír Dvořák, 119 s.
Ročník 6 (106),1998, Slaný 1999, red. Zora Dvořáková, 155 s.
Ročník 7 (107),1999, Slaný 2000, red. Zora Dvořáková, 143 s.
Ročník 8 (108),2000, Slaný 2001, red. Zora Dvořáková, v tisku.
Podle ohlasů veřejnostisi obnovený Slánský obzor našel cestu ke čtenářů m
nejen u nás, ale ike krajanů m zavátý m osudem v daleké cizině. K jeho publicitě
přispěla iokolnost,že od šestého ročníku je ročenka přístupná na internetové
adrese w ww.slany.cz/radnice/index.html. (Nyní od osm ého ročníku je internetová
adresa www.slanskyobzor.cz).
Krom ě svého prvořadého úkolu vydávat ročenku Slánský obzor vyvje
í la
PATRIA podle svých mo žností idalší činnost ve smyslu formulování její m zakladatelem
a první m předsedou Dr. Vladimírem Dvořákem. Na společná setkání
pod jeho vedení m na slánské m pracovištikladenského archivu nebo ve slánské m
muzeu všichni rádi vzpom íná me. Dr. Dvořák přinášel na pravidelné m ěsíční
schůzky nové publikace regionálního zam ěřen,
í které se stávaly předm ětem
debat.Hlavní m té matem rozhovorů a diskusí ovšem bylo, jak obnovitvydávání
Slánského obzoru. Uskutečnění tohoto zá m ěru bylo pro nás povzbuzení m k dalK
R O N IK A 179
ší práci.N áhlý odchod Dr. Dvořáka, který do schůzek společnostiPATRIA vnášel
vldnou
í
laskavost,s ltos
í tí pociťujeme dodnes.
Po odchodu Dr. Vladimíra Dvořáka byl 12. listopadu 1998 za předsedu společnosti
PATRIA zvolen PhDr. V áclav Moucha, ve funkci jednatelky byla potvrzena
PaedDr. Irena Veverková, ve funkci pokladníka potvrzen JUDr. Miroslav H ýka,
členy předsednictva se staliPhDr. Zora Dvořáková, Božena Franková – ředitelka
Vlastivědného muzea ve Slané m, JUDr. Miloslav Jaroch, PhDr. Jana Krotilová,
Ing. Jiří Schmied, † Ing. Zdislav Tietze, Pravoslav Vebr a Jaroslav Vykouk. Řady
předsednictva pozdějirozšířila Květa Bartoníčková. Zároveň byla zvolena užší redakční
rada Slánského obzoru pod vedení m Dr. Zory Dvořákové (členové: Božena
Franková, Dr. Jana Krotilová, Dr. V áclav Moucha a Dr. Irena Veverková).
V současné době, stejně jako v letech minulých, se předsednictvo společnosti
PATRIA schází každý m ěsíc (kromě prázdnin),tedy desetkrát ročně ve studovně
slánského pracoviště Státního okresního archivu v Kladně. Ve stejný den dopoledne
před schůzí předsednictva jedná redakční rada Slánského obzoru, která
však rokuje ijedenkrát během prázdnin.
Na schůzkách předsednictva referuje redakční rada o přípravách dalšího čísla
ročenky Slánský obzor a projednávají se některé aktuální otázky týkajc
í í se
Deska um ístěna v Kladně,
ul.Oty Peška čp. 550
historie,přírody nebo kulturního dění ve m ěstě a v našem regionu. Vzhledem
k tomu, že v předsednictvu jsou zastoupeni „pam ětníci“,jsou jejich vědomosti
využívány k identifikaci starých fotografií nebo k doplnění a upřesnění některých
zpráv o dřívějších událostech ve Slané m a okol.
í Ve výčtu činnostimusí me vzpomenout
přednášky Dr. Zory Dvořákové v březnu roku 1998 věnované životu Olgy
Scheinpflugové, úspěšného vlastivědného zájezdu na Sedlčansko v květnu roku
1998 pod vedení m Dr. Vladimíra Dvořáka nebo zasvěceného výkladu Dr. Miloslava
Jarocha na první m slánské m hřbitově v květnu roku 1999. Člen předsednictva
Pravoslav Vebr pečlivě připravilvysvětlujc
í í texty na informační tabulky
pro dvě destky
í
slánských historických dom ů – tento zá m ěr dosud nebyl uskutečněn,
neboť je teba
ř
projednat ho s majitelidom ů.
PATRIA se prezentovala ipřed širší kladenskou veřejnost.
í Iniciovala obnovení
pam ětní desky na bývalé m kladenské m hostinciU Jágrů, kde v pohnuté m
roce 1900 hovoi
ř lke stávkujc
í í m horníků m T. G. Masaryk. Jednatelka naší společnosti
Dr. Irena Veverková v archivních pramenech obětavě vyhledala podklady
nezbytné k pořízení nové desky a spolu s Dr. Zorou Dvořákovou vedla potřebná
jednání s různý mi institucemi, předevší m však s M ěstský m úřadem
v Kladně, který znovuzřízení této pam ětní desky financoval.K její mu odhalení
došlo za nevldn
í ého počasí 8. března roku 2000 za pom ěrně hojné účastiobčanstva
a některých korporac,
í např. Sokola.
V té mž roce se PATRIA podle
í la na zřízení pam ětní desky věnované kladenské mu
rodáku Jiří mu Hubičkovi,klavrn
í í mu virtuózovi a pedagogovi;uvažujeme
také o zřízení pam ětní desky smečenské mu rodáku hudební mu skladateli
Zdeňku Liškovi.
V současné době PATRIA chystá setkání všech kronikářů našeho regionu –
této příležitostibude využito též k tomu, aby bylipozváni ivšichni členové společnosti
PATRIA.
Na tomto m ístě také rádi vyslovujeme dík našim příznivců m za finanční dary.
Byla to paní Vlasta Scheybalová (roz. Provazníková ze Slaného) z Toronta a advokát
JUDr. Josef Čermák (rodák ze Skůr),předseda Českého a slovenského
sdružení v Kanadě, rovněž z Toronta, který na nás každoročně pamatuje. D ík
také patří Miloslavu Čapkovi ze Slaného za jeho finanční příspěvek. Tyto peněžní
dary jsou využívány předevší m pro vydávání Slánského obzoru a pro krytí
běžných nákladů spojených s činností společnostiPATRIA.
Václav Moucha
K R O N IK A 181
KR O NIKÁŘ SKÝ
V ÝČ ET PRA C Í Z RE GION ÁLN Í
LITERATURY ZA R O K
2000
VLA STIVĚDNÝ S B O RNÍK K RALUP S K A, M ěstské muzeum v Kralupech nad
Vltavou, r. 1999, č. 2.
Jan Racek, Místo úvodu (s. 1). Stručný přehled činnostimuzea.
Jan Royt, Socha Madony ze sbírek kralupského muzea (s. 2–3). Cenný přírůstek
dvou gotických soch do sbrek
í
kralupského muzea.
Jan Racek, Židé ve spisech královského věnného města Mělníka v letech
1717–1727 (s.4–10). Sledování života v židovské komunitě v době tzv.úředního
antisemitismu v m ěstě M ělníku a přilehlé m okol.
í
Oldřich Doskočil, Litografie hradů – Kokořín, Houska, Okoř a Chvatěruby
z encyklopedie „České hrady, tvrze a zámky“ Františka Alexandra Hebera
(1815–1849) (s. 11–30). P řipomenuta osobnost a práce regionálního badatele
F.A. Hebera. Doplněno dobový mi litografiemi.
František Slapnička, Črty z hudební minulosti Kralupska VI. léta 1913 –
–1915 (s.31–46). Další volné pokračování črt z hudební minulosti.Doplněno
přetisky čtyř dobových plakátů.
Otakar Špecinger, Váleční letci St. Zeinert a M. Švic (s. 47–55). Životopisy
obou letců, kteří za II.světové války odešlibojovat do Anglie, kde však tragicky
zem řeli.Doplněno podobenkami obou letců.
Josef Stupka, Etymologie pomístních a místních jmen v Kralupech
a okolí (s.56–61). Zem ěpisná poloha a etymologický výklad šestnáctitamních
lokalit.
Jiří Šetlík, Malíř Ota Janeček a básník Jaroslav Seifert (s. 62–64). Úvodní řeč
na vernisáži obrazů Oty Janečka v rá mci IV. ročníku festivalu Seifertovy Kralupy.
Alexandr Stich, Jaroslav Seifert a Jaroslav Vrchlický na základě rozboru
Seifertovy sbírky Světlem oděná (s. 65–72). Úplný text přednášky z 19. 7.
1999 proslovené na IV. ročníku festivalu poezie a přednesu Seifertovy Kralupy.
Věra Vlčková, Dvousté výročí úmrtí Antonína Strnada (s. 73–75). Vzpom ínka
na královského astronoma A. Strnada, která byla přednesena u jeho hrobu
v Chržíně dne 14. 10. 1999.
Vltavou, r. 2000, č. 1.
Jan Racek, Místo úvodu (s.1–2).Stručný přehled činnostimuzea.
Otakar Špecinger, Rok 993 a Kralupy nad Vltavou (s. 3–6). Úvaha nad nejstarší
zm ínkou o Kralupech, zda se vztahuje ke Kralupů m nad Vltavou nebo
k dnes zaniklý m Kralupů m severočeský m.
Jiří Rác, K otázce historických začátků a první písemné zmínky o Kralupech
nad Vltavou (s. 7–12). Přetištěný příspěvek z roztockého sborníku Muzeum
a současnost,11, 1990.
182 S L Á N
SKÝO BZO R
Jiří Rác, Vznik a začátky mělnického špitálu (s. 13–18). Tato událost je
stavěna do dalších historických souvislost.
í
Jan Racek, Florian Gryspek z Gryspachu (s. 19–41). Životní osud a kariéra
mu že původně patřícího mezi nižší šlechtu, který se stal vysoký m úředníkem
Ferdinanda I.
Jiří Svoboda, Kaple sv. Jeronýma Na Čihadlech – v duchu barokní doby
(s.42–46). Připomenuta historie jedné z takřka zapomenutých šporkovských pam átek.
Oldřich Doskočil, Vilém Kandler (1816–1896) a jeho vyobrazení hradů
a zámků v Mikovcově a Zapově díle na Kralupsku a v jeho okolí (s. 47–74).
Jedna z podpůrných autorových studií pro připravovanou knihu o systematické m
zobrazování českých hradů. Doplněno bohatou obrazovou přílohou.
Josef Stupka, Pamětní desky v Kralupech nad Vltavou (s. 75–100). Podrobný
soupis pam ětních desek včetně popisu um ístěn.
í Doplněno několika fotografiemi.
František Slapnička, Črty z hudební minulosti Kralupska VII. (s. 101–115).
Další volné pokračování črt z hudební minulostiz let1918–1939. Doplněno přetisky
čtyř dobových plakátů.
Vltavou, r. 2000, č. 2.
Jan Racek, Místo úvodu (s.3–4).Stručný přehled činnostimuzea.
Marek Škorvaga, Boryňové ze Lhoty (s. 5–19). Připomenutičlenové 4 generací
rodu Boryňů ze Lhoty od 15. do 18. stolet.
í Doplněno bohatý m pozná mkový m
aparátem.
Jan Racek, Hospodářská instrukce Floriána Gryspeka (s. 20–39). Sezná mení
s m é ně častý m pramenem, instrukcí pro úředníky jak se mají chovat ve své
funkci,kterou, krátce před svojí smrt,
í dal v roce 1588 sepsat Florián Gryspach.
Otakar Špecinger, Chotkové z Chotkova a Vojnína (s. 40–48). Osudy jednoho
z českých šlechtických rodů od počátku 14. století až do počátku 20. stolet.
í
P řetištěn rodový znak. Uveden soupis pramenů a literatury.
Jiří Svoboda, Svatý Simeon Stylita – symbol spravedlnosti? (s. 49–53).
Popsány opakované soudní spory Františka Ada ma Šporka, které ho přivedly až
do zdí Daliborky.
Jan Randák, Náboženské reformy Josefa II. v Kronice Martina a Františka
Nováka z Dřínova u Zlonic (s. 54–58). Josefovy reformy a nařízení z pohledu
prostých lid,
í u nichž některé vyvolaly ivlnu odporu (p.
ř zákaz pohřbívat
v dřevěných rakvích).
Josef Stupka, Historie kralupského průmyslu (s. 59 –72). P řehledně uspořádán
soupis jednotlivých prů myslových podniků v Kralupech nad Vltavou od
roku 1854 do roku 1930. V krátkostipopsána historie každého z podniků. Doplněno
fotografiemi.
František Slapnička, Črty z hudební minulosti Kralupska VIII. Léta 1939–
–1945 (s.73–83). Další volné pokračování črt z hudební minulosti.Doplněno přetisky
čtyř dobových plakátů a dvou fotografi.
í
Ladislav Ro sík, Z historie amatérské fotografie na Kralupsku I. (s. 84–93).
K 70. výročí vzniku Klubu fotografů amatérů v Kralupech nad Vltavou. Od objevu
fotografie až do roku 1965.
Jiří Rác, Jméno Horní Počaply (s. 94–96). Etymologický rozbor názvu Počaply.
K R O N IK A 183
Jan Racek, Za Prof. Ladislavem Čepelákem (s. 97–99). Vzpom ínka na zem řelého
(† 13. 10. 2000) výtvarníka L. Čepeláka.
PO S E L Z BUDČE, almanach poutníků na staroslavnou Budeč, č. 17, 30. září
2000.
Jindřich Šimon Baar, Na sklonku století (s. 1). P řetisk kázání ze Silvestra
roku 1900.
Jaroslav Ptáček, Velké jubileum (s. 2–3). Za myšlení nad končící m tisc
í iletí m
a morální mi hodnotami.
Zdeněk Kuchyňka, Budeč a svatá Ludmila (s. 4–7). Připomenuty legendy
o svaté Ludmile ve světle novodobých výzkum ů Dušana Třeštíka.
Vavřinec Surius, Život Svaté Lidmily Kněžny a Mučedlnice České
(s.8–14). P řipraveno z výtisku uloženého v O M Kladno.
Zdeněk, Kuchyňka, Denár knížete sv. Václava (s. 14–15). Srovnání rozdln
í ých
názorů na původ denáru.
Josef Hřebík, Bůh otec Abrahám – Bůh, otec Ježíše Krista (s. 16–22). Za myšlení
nad textem, který inspiroval Jana Karla Kováře k namalování fresky
v kladenské m zá mku.
Jan Nepomuk Jiřiště, Imago Pietatis, Několik poznámek ke vzniku a vývoji
zobrazení Panny Marie bolestné (s. 22–27). P řipomenuta historie ztvárnění
tzv.piety,tedy sedící Marie s Kristem na kln
í ě. Doplněno šestiobrázky piet
z 18. a 19. stolet.
í
Pavel Preiss, Palkové, Na okraj monografie o dvou malířských bratřích
(s.27–38). Pozdně barokní tvorba bratří Palků, kteří přišlido Čech ze slezské
Vratislavi.
Vladimír Přibyl, Na okraj restaurovaného sousoší Nejsvětější Trojice ve
Smečně (s.38–43). P říspěvek se zabývá datací vzniku sousoší a jeho popisem ve
vztahu k jednotlivý m autorů m podle
í jc
í ích se na jeho ztvárněn.
í Doplněno podkapitolou
o Platzerových pracích ve S mečně. Bohatá fotodokumentace.
Vladimír Přibyl, Portrétní galerie duchovních na Slánsku (s. 44–54). Článek
obsahuje nejen inventární soupis duchovních, ale iosudy nejvýznamnějších
z nich.
Stanislav Krajník, Zapomenutá kapitola z historie působení školských
sester – učitelek na kladenských školách (s. 55–60). P ůsobení učitelského
řádu sester de Notre Da me v Kladně a vztahu kladenských obyvatel k crkevn
í
í
výchově dívek.
Antonín Bradna, Za Václavem Páchou (s. 61–62). Životní osudy P. Václava
Páchy, který zem řel 19. 3. 2000 v Peruci.
Jaroslav Ptáček, Byl jedním z těch, kteří uchovávají duchovní hodnoty
od pokolení do pokolení … (s. 62–63). Osobní vzpom ínka na náhle zesnulého
přítele Mons. Josefa Helikara.
Václav Moucha, Vzpomínka na slánské františkány (s. 64–65). Osobní
vzpom ínka na posledního představeného kláštera P. Hyacinta Holického a na
poslední dny františkánů ve Slané m.
Zdeněk Kuchyňka, Sto let od narození Zdeňka Kalisty – Historik nepohodlný
všem režimům – Život naplněný prací (s. 66–67). Tři medailónky českých
historiků – Zdeňka Kalisty (1900–1982), Jana Slavíka (1885–1978) a Rudolfa
Turka (1910–1991).
Pravidelné rubriky Budečské aktuality (s. 68–70)
Z nové literatury (s. 71–72)
184 S L Á N
SKÝO BZO R
RA KOVNICKÝ HISTORICKÝ S B O RNÍK, S OkA a OkÚ Rakovník, r. I/ 2000.
Renata Mayerová, Pět let v nové budově (s. 5–6). Krátké ohlédnutí za činností
archivu v posledních pětiletech.
Alena Nachtmannová, Stavební činnost v Rakovníku v letech 1515–1530
ve světle rakovnické knihy počtů (s. 7–25). Na základě dochovaných materiálů
rekonstruována stavební činnost v Rakovníku na počátku 16. stolet.
í
Jan Černý, Profesor Miroslav Görtler a Rakovník (s. 26–48). Na pozadí životních
osudů zmapován my šlenkový vývoj profesora M. G örtlera. Doplněno fotografi,
í
bohatý m pozná mkový m aparátem a výběrovou bibliografií prací M. G öltlera.
Jan Krško, Rousínov v obraze náboženských konfliktů po rozpadu habsburské
monarchie (s.49–66). Popsány kontroverzní vztahy mezi rousínovskou
veřejností a m ístní m duchovní m, které urychlily sekularizaci společnostia duchovní
klima v obci na počátku 20. stolet.
í Doplněno bohatý m pozná mkový m
aparátem.
Luboš Smitka, Historie pomníku Karla Havlíčka Borovského v Rakovníku
(s.67–71). Popsána historie vzniku pomníku, jeho odstranění v době II.světové
války a následná reinstalace v roce 1959.
Jan Černý, Historik František Vacek (s. 72–76).Autor pipom
ř
íná osobnost
katolického kněze a historika F. Vacka, jehož dlo
í překročilo význam regionální
práce. Bohatý pozná mkový aparát.
Soupis fondů Státního okresního archivu Rakovník, sestavily Marie Brožová
a Simona Burešová (s. 77–80). V přehledu publikován soupis jednotlivých
archivních fondů s pozná mkou o stupni zpracován.
í
FRANTIŠK ÁN S KÝ KLÁ ŠTER V HÁJKU V LITERATUŘE 17. A POČÁTKU
18. STOLETÍ. Monotematická publikace, jejíž první část je věnována vzniku
františkánského řádu a jejich příchodu do Čech (Petr Alkantara – František
Houška,Františkáni v Čechách a na Moravě). Druhá stať věnovaná vzniku
a historiikláštera (Karel Beránek,Z minulostifrantiškánského kláštera v H ájku)
je doplněna kresbami osmi znaků z pera Zdirada Čecha.
Třetí příspěvek se skládá ze dvou část.
í Jednak je to popis dobové atmosféry
při Mariánských poutí v H ájku (Miloš Sládek,Bezpečnost m ísta svatého před
starého hada jedovatost)
í v kontrastu s dnešní m stavem objektu a zvláště přilehlé
zahrady, jednak přetisk textů dobových kázán.
í Jako příloha byl otištěn
text nejzná m ější hájecké mariánské písně.
Vydavatel Ří mskokatolická farnost Unhošť ve spolupráci s referátem kultury
Okresního úřadu Kladno, Unhošť 2000, 92 stran.
Luděk Štěpán – Magda Křivanová, DÍLO A ŽIVOT MLYNÁŘŮ A S E K E RNÍKŮ V ČE CHÁCH. Autorů m se podařilo ve značné m rozsahu přiblížitčtenářů m
historiia vývoj českého mlýna, což je doplněno úplný m popisem technického vybavení
a doprovázeno bohatou obrazovou přílohou. Kladenský okres je zastoupen
připom ínkou mlýna v Sazené a Markový m mlýnem v Unhošti.Opo menut nebyl
ani za II.světové války zničený mlýn v Lidicch.
í
Doplněno cizojazyčný m
resum é, m ístní m rejstříkem a řadou fotografií a technických nákresů. Vydalo
nakladatelství AR G O, Praha 2000, 310 stran.
K R O N IK A 185
STÁLÝ S OU BOR DIVADLA V K RÁLOV SK É M HORNÍM MĚ STĚ KLADNĚ STŘEDOČE S K É DIVADLO 1915–2000. Reprezentativní publikace, která je věnována
85. výročí založení profesionálního divadla v Kladně. Text je doplněn řadou
fotografií jak ze života divadla, tak z jednotlivých inscenac.
í Autorky textu
Mojslava Sehnalová a Irena Lexová. Pro Středočeské divadlo Kladno vydalo vydavatelství
K O R Š AC H, srpen 2000, 75 stran.
GYMNÁZIUM KLADNO, ALMANACH K E 100. VÝROČÍ Š K OLY. Pa m ětní tisk
k výročí školy.Vedle základních statí z historie školy najdeme zde příspěvky
a vzpom ínky absolventů, seznam ředitelů, seznam všech profesorů působících
ve škole a kompletní seznam absolventů. Doplněno několika fotografiemi.Autoi
ř
textů Irena Veverková a Zdeněk Železný, vydalo Gy mnázium Kladno pod záštitou
OkÚ v Kladně, Kladno 2000, 135 stran.
Jaroslav Pergl, MIKOLÁ Š ALE Š A KLADNO. Rekonstruovaný rukopis, který
byl již pokládán za zcela ztracený. Knihu tvoří ti
ř samostatné celky: Sgrafita na
lékárně, P řátelství s rodinou Boudovou a te
ř tí nejrozsáhlejší část Alšovo přátelství
se sládkem Otakarem Zacharem. Kniha je cenná přetiskem dobových dopisů.
Text je doplněn řadou Alšových reprodukc.
í K vydání připravilJaroslav Pergl
junior,Kladno 2000, 125 stran.
OK RE S KLADNO NA PRAHU NOVÉHO MILÉNIA ANE B KLADEN S K O A S LÁN S K O
V ROCE 2000. Rozsáhlá publikace, která vznikla na základě příspěvků jednotlivých
m ěst a obc,
í přičem ž některá m ísta chyb.
í Z toho důvodu význam jednotlivých
lokalitnení vyvážený. Pro historiije jistě zají mavý přehled podnikatelů
a soudobých firem.
Autoi
ř textu Zdeněk Kuchyňka, Libor Dobner, Libor Pošta, vydal Gelton Nové
Strašec,
í 123 stran text a bohatá reklamní příloha.
Blanka Rozkošná, ŽIDOV SK É OB CE NA KLADEN S KU A S LÁN S KU. Kniha
je pokusem o zmapování židovského obyvatelstva zhruba ve tice
ř tiobcích okresu
Kladno. Největší pozornost je věnována osídlení v Kladně a Slané m. Vedle jednotlivých
soupisů osob, označení hřbitova a synagogy, najdeme imedailónky několika
významných osobností židovského původu. Publikace je doplněna řadou
fotografi.
í Vydalo Okresní muzeum v Kladně 2000, 135 stran.
Zdeněk Kuchyňka, NA STAL NÁM DEN VE S ELÝ – ADVENTNÍ A VÁNOČNÍ
ZVYKY NA KLADEN S KU A S LÁN S KU. Souhrnně pipomenuty
ř
vánoční zvyky,
které se dodržovaly v našem kraji.Doplněno vzpom ínkami, fotografiemi irecepty
na pečení cukrov.
í Vydalo Okresní muzeum Kladno 2000, 88 stran.
Luděk Švorc, KLADNO VZPOMÍNEK. P řevážně fotografická publikace, která
seznamuje čtenáře s mnohdy dnes již neexistujc
í í zástavbou (Nové Kladno, ulice
v okolí gymnázia aj).Sa mostatnou část tvoří autorovy povídka z mlád.
í Vydalo
Klubko 55, Kladno 2000, 90 stran.
186 S L Á N
SKÝO BZO R
Marie Školová, ZLONICK É DĚTSTVÍ ZVĚDAVÉ HOLKY. Osobní vzpom ínky
zlonické rodačky (pozdějiprofesorky Střední zdravotní školy v Liberci),která
vzpom íná nejen na svojirodinu, ale ina jednotlivé obyvatele Zlonic a na život za
první republiky.Text vybral,uspořádal a pro vydání připravilIvo Markvart,vydala
M ěstská knihovna v Lounech a Pa m átník A. Dvořáka ve Zlonicích 2000,
70 stran.
Josef Čermák, FRAGMENTY ZE ŽIVOTA Č E CHŮ A S LOVÁKŮ V K ANADĚ.
Osobní vzpom ínky JUDr. Josefa Čermáka, který v roce 1949 emigroval do Kanady.
Krátké statiz historie a současnostiživota českých emigrantů, jejich
uplatnění ve společenské, kulturní m, um ělecké m ipolitické m životě. Vydal
ATELIER IM Zlín 2000, 110 stran.
Miloslav Čapek, O MUŽÍCH, NA KTERÉ S E ZAPOMNĚLO. Autorovo autentické
svědectví o nelidskostiv komunistických věznicích a lágrech na Jáchymovsku
v 50. letech.Vydalo Pragma 2000, 310 stran.
ALMANACH ZÁKLADNÍ Š K OLY KLADNO-K ROČEHLAVY. Pa m ětní tisk ke
sté mu výročí školy. V základních datech je připomenuta historie a současnost
školy.Doplněno fotografiemi. Vydala škola v roce 2000, 20 stran.
ENCYKLOPEDIE ČE S KÝCH TVRZÍ, II. díl K – R. Druhý dl
í encyklopedie zahrnuje
ideset lokalitz okresu Kladno. Doplněno bohatý m obrazový m materiálem
a řadou fotografi.
í Vydalo AR G O, Praha 2000, 390 stran.
Irena Veverková
Regionální tisky
Oliverius Miroslav,ALMANACH ŠVE RMOV SK É KOPANÉ, 1910–1949, část
první S OUPE ŘI,v květnu 2000 vydal výbor oddlu
rozsah 40 stran, černobl
í é fotografie, náklad 300 výtisků.
Oliverius Miroslav,ALMANACH ŠVE RMOV SK É KOPANÉ, 1949–2000, část
druhá S P OJENCI, v červnu 2000 vydal výbor oddlu
rozsah 48 stran, černobl
í é fotografie, náklad 300 výtisků.
Oliverius Miroslav, STATISTIKA I.A MUŽSTVA TJ B ANÍK ŠVE RMOV – ODDÍL
KOPANÉ ZA OBDO BÍ 50 LET (1949–1999), v červnu 2000 vydal výbor
oddlu
í kopané TJ Baník Švermov, rozsah 16 stran, tabulky, náklad 80 výtisků.
V ýbor oddlu
í kopané TJ Baník Švermov pi
ř příležitostioslav 90. výročí od založení
kopané v dnešní m Švermově vydal během roku 2000 výše uvedené práce.
Autor Miroslav Oliverius za metodické pomoci členů výboru oddlu
í kopané TJ,
Jindicha
ř
Chocholatého a Jaroslava K ůty, rozdělilhistoriišvermovské kopané
K R O N IK A 187
do dvou základních část:
í V období letod roku 1910 (1916 oficiální začátek
kopané v Motyčíně) do 15. 6. 1949 mezi sebou soupeřila mu žstva sousedních rivalů
S. K. Hnidousy a S. K. Motyčín. První dl
í výše uváděné práce pojednává
o začátcích kopané jak na hnidouské straně, tak ina straně motyčínské. Popisuje
vzájemná utkán,
í vší m á si um ístění mu žstev v mistrovských soutěžích, ale
iv soutěžích pohárových. Zároveň jsou formou medailónků vzpomenuty nejvýznamnější
osobnostiobou sportovních klubů: např. Josef Pleticha, František
K á men, František Vohradský, Karel Suk, Bedřich Pech, Jaroslav Liška, Václav
Puberle (st.)ad.
Dne 15. 6. 1949 došlo po sloučení bývalých obcí Hnidousy a Motyčín v obec
Švermov také ke sloučení obou fotbalových oddl
í ů v jeden s názvem Sokol (od
roku 1953 Baník Švermov). Padesátiletou fotbalovou historiizmapovává pod názvem
„Spojenci“druhá část uváděné práce. V její m závěru jsou rovněž uvedeni
nejvýznamnější hráči (Zdeněk Kaiser,Karel N ě me ček, V áclav Kokštein, Pavel
R ůžička ad.) a také funkcionáři (Jindich
ř
Chocholatý st.,Jindich
ř
Chocholatý
ml. ad.) švermovské kopané.
V samostatné práci,označené STATISTIKA, autor z dochovaných záznam ů vypsal
a seřadilčetné statistické údaje, týkajc
í í se sportovní činnostiI.a mu žstva
švermovského Baníku – počty zápasů vyhraných, nerozhodných, prohraných,
abecední seznam hráčů s uvedení m počtu odehraných utkán,
í vstřelených gólů,
seznam mezinárodních zápasů, seznam nejlepších střelců mu žstva, či osobnost,
í
které nejčetnějihájily jeho oddlov
í é barvy atd.
Dle sdělení sekretáře jmenovaného oddlu
í Jindicha
ř
Chocholatého I.a II.dl
í
Almanachu švermovské kopané lze kompletně zakoupitve Švermově, ve sběrně
SAZKA TJ Baník Švermov, ul.28. října 1219 za cenu 50 K č. Statistika I.a mu žstva
oddlu
í kopané TJ Baník Švermov je neprodejná, byla předána jen bývalý m
švermovský m hráčů m při konání slavnostní členské schůze oddlu
í kopaní v červnu
t.r.
Poznámka:
O historiišvermovské kopané se podrobně
pojednává na jiné m m ístě tohoto čísla
Slánského obzoru.
Bečvář Václav, 815 LET OB CE HOB ŠOVICE, na vlastní náklady vydal autor
při příležitostisrazu rodáků obce Hobšovice dne 27. 10. 2000. P říležitostný xeroxový
tisk o 16 stranách, který pojednává o hobšovické tvrzi,osadě a obci.Další
oddl
í se zmiňuje o zdejší hospodě, kultuře a spolcích. N ásledují oddly
í : Obec
a politika, Obec a zem ědělstv,
í Obec a ře mesla, Obec a historické zají mavosti.
Text doplněn 20 xeroxovaný mi fotografiemi. Vydáno v Hobšovicích, v říjnu 2000,
náklad neuveden, neprodejné, určeno pro výše zmiňovanou akci.
Poznámka:
Autor příležitostného tisku a jeho vydavatel
V áclav Bečvář je vlastníkem zná m ého
Veteran vehicle muzea v Hobšovicích
u Slaného.
Dobner Libor,Markéta Lorencová, VINAŘICKÁ HORA A OKOLÍ (Průvodce
přírodní památkou Vinařická hora),v říjnu 2000 vydal referát životního prostředí
Okresního úřadu Kladno. Práce čtenáře seznamuje s geologi,
í s flórou
a faunou, jakož is ochranou této přírodní pam átky, vypínajc
í í se do výšky 413
metrů nad mo ře m severně od okresního m ěsta Kladna. Vytisknuto na křídové m
papíře, rozsah 20 stran s řadou kvalitnch
í barevných fotografi.
í N áklad ani mo žnosti
získání neuvedeny.
Společenská komise O Ú Ledce, LEDCE 1400–2000,k 600. výročí existence
obce Ledce koncem roku 2000 vydal v nákladu 500 výtisků Obecní úřad Ledce,
kvalitní tisk ČTK Repro, a. s.,provoz Brandýs nad Labem.
Dvacetistránková publikace s černobl
í ý mi kresbami a fotografiemi a s barevný m
přebalem stručně, ale výstižně zachycuje minulost,současnost a další zají mavosti,
které se týkaly života obce. Jednotlivé kapitoly: Charakteristika obce
pod názvem Ledce, P řírodní park D žbán, Minulost,V álečná léta, Ze m ědělstv,
í
Pojednání o zařízeních, sdruženích a jiných složkách v obci (Základní škola, Mateřská
škola, D ětský domov, Ústav sociální péče, Sbor dobrovolných hasičů, TJ
Sokol,DTJ – D ělnická tělovýchovná jednota). V závěrečné kapitole s názvem Ob čané
jsou vzpomenutivýznamní občané, kteří se narodilinebo působilive jmenované
obci:vlastenec a přítel K. H. Borovského, mlynář ve Šternberku František
Beránek, rolník a hostinský, zakladatel zdejšího SD H V áclav Čížek, malíř
samouk, malujc
í í domy v Ledcích a okolní krajinu Karel Novák, vedoucí vědecký
pracovník Astronomického ústavu Akademie věd Č R, účastník badatelské expedice
v Antarktidě Ing. Stanislav Fischer,CSc. Tisk je neprodejný.
Recenze
Zastavení u publikace „Vodní mlýny v Čechách“
Klempera Josef,VODNÍ MLÝNY V ČE CHÁCH,série I.,vydalo nakladatelství
Libri,Praha 5 v roce 2000, doporučená cena 189 Kč.
Autor si předsevzal zmapování všech vodních mlýnů v Čechách, jak napovídají
připravované série II.až V.
Uváděná brožovaná knížka pojednává o vodních mlýnech na Berounsku, Hořovicku,
Rakovnicku, Kladensku, Slánsku, M ělnicku, Brandýsku a Mladoboleslavsku.
Záslužná práce, ikdyž se v ní objevuje řada nepřesnost.
í Podívá me-lise
konkrétně na pojednání o mlýnech na Kladensku a Slánsku (tedy v okrese Kladno),
čtenář neznalý našeho regionu bude tápat,neboť mlýny nejsou řazeny podle
vodních toků, jak si autor asi m ěl dát za úkol.
Úvod knihy pojednává o historické m vývojia způsobu (technologii)mletí obilného
zrna, zmiňuje se o mlynářské m znaku, mlynářské m stavu, mlynářské m
názvoslov,
í práci ve mlýně, mlynářské dom ácnosti.Zvláštní pojednání je věnováno
veršování o mlynářích a potom následuje soupis vodních mlýnů v Čechách
– stranou 33, na které začíná Berounsko.
Na straně 146 je charakterizováno KLADEN SK O a na následujc
í í straně uveden
nadpis Na potoku Kačáku a okolních vodách,kam jsou zařazeny mlýny*):
K R O N IK A 189
Kalousův u Nenačovic (Kačák), Bezděkovský (Kačák), Konvalinkův v Nenačovicích
(Kačák),Rejnovský u Unhoště (Kačák), Hořejší a Dolejší Podkozské mlýny (Kačák),
Bočkův u Podkozí (Kačák), Suchý u Unhoště (Černý potok),Kalvodův v Unhošti
(Černý potok),Nový u Malé Kyšice (Černý potok),Červený u Malé Kyšice
(Kačák),D ědkův u Malé Kyšice (Kačák), Š m ídův (Kačák), Proškův v Poteplí (Kačák),
Mlýn Rouč m ída u Bratronic (Kačák), Mostecký u Bratronic (Kačák), Mlýn
v Sazené (Bakovský potok na Slánsku),Hořejší a Dolní v Sakách (Svatojirský/
Knovízský potok na Slánsku),Paninský mlýn v Třebichovicích (Svatojirský/
Knovízský potok na Slánsku),Horní a Dolní ve Vinaic
ř ích (Vinaick
ř ý potok?),
Hradišťský u Červeného Újezda (na nejmenované m přítoku Kačáku), Nový
u Družce (Kačák), Votrhánkův v Družci (Kačák), Štillerův v Družci (Kačák),Tů m ův
v Žilině (Výskyta?), Pod Hatí (Čeperka),Čertův v Ounšti(neexistujc
í í na
dnešní m Braškovské m potoce), Vydrův u P řelce
í (Štemberský potok na Slánsku),
Bořilův v P řelc
í i (Štemberský potok na Slánsku), Hořejší a Dolejší v Libušíně (Libušínský
potok),B ělocký (Dolanský potok),Kalingrovský (Zákolanský potok),Žákův
a Korynstovský v Dobrovízi (nejmenovaný potok v okrese Praha-západ).
Charakteristika S LÁN S K A je v krátkostizm íněna na straně 187, kde v následujc
í ím
pořadí jsou řazeny mlýny*):W alynerův (Bakovský potok), Šebkův v Mozolíně
(Týnecký potok), Panský v Budenicích (Vranský potok?), Podhorní (Bakovský
potok),Velvarské mlýny (Bakovský nebo Červený potok?), v Oudešicích
(Vranský potok),Červený ve Šlapanicích (Vranský potok), Zlonický mlýn (Zlonický
potok).
Na straně 196 jsou uvedeny Mlýny na Zákolanském potoce*):Ryšánkův v Otvovicch
í
(Zákolanský potok),Francův u Otvovic (Zákolanský potok), Salomonův
(Zákolanský potok),Zákolanské mlýny (Zákolanský potok),Dufkův u Zákolan
(Zákolanský potok),Š m ídův u Kovárů (Zákolanský potok), V áchův u Okoře (Zákolanský
potok),Rybovy mlýny u Okoře (Zákolanský potok),Baurův u Okoře (Zákolanský
potok),Trojanův u Okoře (Zákolanský potok),Dolský u Okoře (Zákolanský
potok).
Na straně 201 soupis pokračuje Mlýny na Svatojirském potoce*):Mlýn
v Olovnici(Knovízský potok),Neu m ěřický (Knovízský potok),Hanzlk
í ův v Ka menné m
Mostě (Knovízský potok),Mlýn ve Zvoleněvsi (Knovízský potok),Dolejší
a Hořejší v Knovízi (Knovízský potok),Mlýn v Jemníkách (Knovízský potok),Sýkorův
mlýn v Kralupech (Zákolanský potok), Brejchův u Kralup (Zákolanský potok).
Z výše uvedeného seznamu vyplývá, že autor nedodržuje sled položení jednotlivých
mlýnů. Na přeskáčku, bez jakéhokoliv systé mu, popisuje mlýny, ležící
jednou v jižní částiokresu a podruhé hned zase v částisevern.
í (Například Mostecký
mlýn v k. ú. obce Bratronice dělí od mlýna v Sazené vzdálenost cca
40–50 km a každý leží na úplně jiné m potoce. Bakovský potok nem á s Kačákem
nic společného.) Územ í obc,
í historicky spadajc
í í např. do politického a soudního
okresu Slaný dost násilně přiřazuje pod Kladensko (viz Přelc
í , Saky, Třebichovice
ad.).Dopouští se dalších nepřesnost:
í Mlýn Kalvodův neleží v Unhošti,
ale mimo ni – ve vzdálenosticca 1 km, ale m á přiděleno její popisné číslo, stejně
jako mlýny Suchý, Nový, Markův, Červený a D ědkův, proto tyto názvy nelze
označovat polohou – např. u Podkoz,
í u Malé Kyšice (jedná se o jméno pomnožné
– tedy správně u Malých Kyšic) aj.
Dle m é ho názoru by autor v takovéto práci m ěl dodržovat jistý systé m: vycházet
z územ í stávajc
í ího okresu (iza předpokladu, že okresy budou s účinností
od 1. 1. 2003 zrušeny),nepoužívat úředně nestanovené, a tí m nepřesné názvy
regionů (viz Kladensko, Slánsko ad.).Logičtější je zmapovávat mlýny po proudu
190 S L Á N
SKÝO BZO R
konkrétního potoka, a teprve když jsou mlýny na sledované m potoku popsány,
popsat imlýny na jeho přítocích, a teprve potom by m ělo dojt
í ke zmapování
(stejný m způsobem) potoka dalšího. Abecední řazení mlýnů podle polohy v okresech
by asi nebylo na m ístě s přihlédnutí m, že většina mlýnů, jak je iv práci
správně podchyceno, je zná ma pod více názvy (např. Bočkův mlýn, též Markův,
Podhorský aj.)
V závěru práce jsou uvedeny prameny a literatura, ze kterých bylo čerpáno.
Je překvapujc,
í í že před přípravou a napsání m takovéto náročné práce se autor
nesezná miltaké s fondy státních okresních archivů v Berouně, Kladně či Rakovníku,
popř. s muzejní mi fondy a sbrkami
í
muzeí v Berouně, Rakovníku, Slané m
ad.
Závěrem musí m konstatovat,že ve srovnání např. s prací Jaroslava Sklenáře
„Voda – mlýny a mlynáři na Kralovicku a Manětínsku“, vydáno nákladem vlastní m
v roce 1997, v případě Klemperových „Vodních mlýnů v Čechách“ by m é ně
bylo více. Zároveň věří m, že ve většině obcí okresu Kladno, a nejen zde, pracují
dobrovolní vlastivědní pracovníci,např. kronikáři obc,
í kteří by se rádi vyjádi
ř li
ke konečné mu textu, čí m ž by se předešlo a zamezilo zveřejnění výše uváděných
věcných chyb. Tyto se bohužel nyní budou, považovány za věrohodné údaje, opisovat
do dalších prac.
í
Miroslav Oliverius
Poznámka:
*) Pořadí jednotlivých mlýnů je ponecháno
podle recenzované knihy. Uváděn jen jeden
název příslušného mlýna, a to iv případě,
že autor ve své práci použilvíce názvů.
Pro upřesnění je v závorce uveden název
potoka podle mapy okresu Kladno 1:50 000.
(V případě potoka Loděnice ponechán
zná m ější – lidový – název Kačák.)
K R O N IK A 191
V OLBY
D O SEN ÁTU PARLA M E NTU
Č ESKÉ REPUBLIKY
se konaly dne 12. listopadu 2000 (I.kolo) a 19. listopadu 2000 (II.kolo),vždy
od 08.00 do 22.00 hodin, a to podle zákona č. 247/1995 Sb., o volbách do Parlamentu
České republiky v platné m zněn.
í Okresu Kladno se tyto volby dotkly
v jeho severní části(Slánsko), neboť 35 zdejších obcí (tj.66 volebních okrsků) je
zařazeno do „senátního“ volebního obvodu č. 29, který m á sídlo v Litoměřicích.
Volební obvod se skládá celkem ze 140 obc,
í tj.ze 283 volebních okrsků.
V tabulkách je uvedeno, jak byliu voličů úspěšní zaregistrovaní kandidáti.
Provádí me porovnání výsledků v kompletní m volební m obvodě č. 29 (tj.283 volebních
okrsků) a výsledků v samotné m m ěstě Slaný (tj.22 volebních okrsků).
I I . KOLO v o l e b d o S e n á t u PČR v e volebním
o b v o d u č .2 9 ( L i to m ě ř i c e ) :
I . KOLO v o l e b d o S e n á t u PČ R v e volebním
o b v o d u č .2 9 ( L i to m ě ř i c e ) :
Vol. str. Navrhla Pol. př.
Vol. ob. Vol. ob. Slaný Slaný
Č. Kandidát Poč. hl. % hlasů Poč.hl. % hlasů
1. B árta Zdeněk 4K KD Ú-ČSL Bezp.
12 702 35.60 1 090 30.54
2. Kopecký Robert Č SSD ČSSD ČSSD
7 062 19.79 606 16.98
3. Pospíšek Pavel KS Č M KS Č M KSČ M
8 606 24.12 825 23.12
4. Burda Karel O D S O D S O D S
7 306 20.47 1 047 29.34
Vol. str. Navrhla Pol. př.
Vol. ob. Vol. ob. Slaný Slaný
Č. Kandidát Poč. hl. % hlasů Poč.hl. % hlasů
1. B árta Zdeněk 4K KD Ú-ČSL Bezp.
19 104 66.91 1 776 68.43
3. Pospíšek Pavel KS Č M KS Č M KSČ M
9 447 33.08 819 31.56
Vysvětlivka: Č. značí číslo, které bylo kandidátovi vylosováno.
V OLBY
D O ZASTUPITELSTEV
KRAJŮ
se poprvé v České republice konaly v nedělidne 12. listopadu 2000 od 08,00
do 22,00 hodin, a to podle zákona č. 130/2000 Sb., o volbách do zastupitelstev
krajů.
Ve Středočeském kraji bylo do seznamu voličů zapsáno 894 615 voličů, voleb
se zúčastnilo 293 178 voličů (tj.32,77%) a celkem bylo odevzdáno 284 275
platných hlasů (tj.97,68% platných hlasů).
V okrese Kladno bylo do seznam ů voličů zapsáno 120 325 voličů, voleb se zúčastnilo
38 584 voličů (tj.32,07 %) a celkem bylo odevzdáno 37 796 platných
hlasů (tj.98,29 % platných hlasů).
V následujc
í í tabulce přináší me údaje, jak skončily volby ve Středočeské m
krajiv porovnání m s okresem Kladno.
Vysvětlivky: Kurzívou je zvýrazněn procentuální údaj platných hlasů, kde (kraj/okres)
m ěla volební strana větší úspěch. Číslo v první kolonce určuje volební stranu podle
vylosovaného čísla.
Středočeský kraj Okres Kladno
Platné hlasy Platné hlasy
Čís. Kandidující strana absol. v % absol. v %
3 O DS 81 777 28,76 11 441 30,27
8 Strana venkova 2 959 1,04 224 0,59
12 Čtyřkoalice 60 571 21,30 5 665 14,98
19 HA 317 0,11 54 0,14
22 N DS 235 0,08 17 0,04
24 R M S 3 675 1,29 700 1,85
27 CA O 412 0,14 122 0,32
32 Strana zelených 5 427 1,90 550 1,45
33 KSČ M 62 358 21,93 10 437 27,61
34 Č SNS + N 10 618 3,73 933 2,46
35 VRS 607 0,21 70 0,18
38 PB + KAN 3 188 1,12 363 0,96
39 Č SSD 45 050 15,84 6 380 16,88
41 SŽJ 7 081 2,49 840 2,22
K R O N IK A 193
Vý s l e d k y v o l e b ( v % ) d o z a s t u p i t e l s t e v k r a j ů ,
konaných d n e 1 2 . 1 1 . 2000 v j e d n o t l i v ý c h
m ě s t e c h a o b c í c h o k re s u Kladno
Město/Obec OD S SV 4K HA ND S RM S CAO
Platné hlasy celkem SZ K S ČM Č SN S+ VR S P B+ Č S S D SŽJ
KLADNO 32,39 0,13 15,25 0,11 0,04 1,36 0,32
16.079 1,27 25,66 2,28 0,20 1,05 17,83 2,06
Běleč 30,76 1,53 10,76 0,00 0,00 3,07 1,53
65 4,61 30,76 1,53 0,00 0,00 15,38 0,00
Běloky 46,29 0,00 16,66 0,00 0,00 0,00 0,00
54 0,00 24,07 3,70 0,00 0,00 9,25 0,00
Beřovice 23,43 3,12 15,62 0,00 0,00 4,68 0,00
64 1,56 25,00 4,68 0,00 1,56 15,62 4,68
Bílichov 3,33 3,33 16,66 0,00 0,00 0,00 0,00
30 0,00 40,00 6,66 0,00 0,00 30,00 0,00
Blevice 5,15 0,00 4,12 1,03 0,00 1,03 0,00
97 2,06 47,42 13,40 0,00 2,06 22,68 1,03
Brandýsek 24,82 0,92 11,83 0,23 0,00 3,71 0,69
431 2,55 32,25 2,08 0,23 0,23 18,56 1,85
Braškov 34,60 1,14 14,44 0,00 0,00 3,42 0,38
263 3,04 20,15 2,66 0,00 1,14 17,49 1,52
Bratronice 29,46 0,96 17,87 0,00 0,48 1,93 0,96
207 2,41 26,08 2,89 0,00 0,00 13,52 3,38
BU ŠTĚHRAD 32,42 0,96 13,32 0,32 0,00 1,44 0,48
623 0,80 27,28 1,92 0,16 1,44 18,45 0,96
Cvrčovice 22,59 0,56 10,73 0,00 0,00 0,56 0,00
177 1,69 46,32 0,56 0,56 0,00 14,68 1,69
Černuc 26,06 1,81 15,15 0,60 0,00 7,27 0,00
165 0,60 21,21 1,21 0,00 1,21 21,81 3,03
Doksy 31,46 0,28 14,04 0,00 0,00 1,12 0,00
356 1,40 28,08 4,77 0,00 0,28 16,29 2,24
Dolany 41,09 0,00 13,69 0,00 0,00 2,73 1,36
73 1,36 31,50 2,73 0,00 0,00 1,36 4,10
Drnek 22,80 7,01 15,78 0,00 0,00 0,00 0,00
57 0,00 38,59 3,50 0,00 0,00 8,77 3,50
Družec 33,12 0,95 15,28 0,00 0,00 0,95 0,00
314 1,91 25,15 1,91 0,00 1,59 16,87 2,22
D řetovice 10,30 2,06 10,30 2,06 0,00 3,09 1,03
97 2,06 39,17 2,06 0,00 0,00 23,71 4,12
D řínov 17,39 2,89 4,34 0,00 0,00 15,94 0,00
69 0,00 33,33 1,44 0,00 0,00 20,28 4,34
194 S L Á N
SKÝO BZO R
Hobšovice 18,03 1,63 18,03 0,00 0,00 3,27 0,00
61 4,91 34,42 1,63 0,00 3,27 13,11 1,63
Horní Bezděkov 39,41 0,00 14,11 0,00 0,00 0,58 0,58
170 2,94 26,47 2,94 0,00 2,35 10,00 0,58
Hořešovice 45,67 1,23 4,93 0,00 0,00 1,23 0,00
81 0,00 20,98 3,70 2,46 1,23 18,51 0,00
Hořešovičky 26,19 0,00 16,66 0,00 2,38 2,38 0,00
42 0,00 16,66 7,14 0,00 0,00 21,42 7,14
Hospozín 27,83 0,00 9,27 0,00 0,00 2,06 0,00
97 4,12 30,92 5,15 0,00 1,03 17,52 2,06
Hostouň 29,64 1,76 27,87 0,00 0,00 0,44 2,21
226 0,88 20,79 4,86 0,44 0,44 10,61 0,00
Hradečno 30,92 3,28 15,78 0,65 0,00 1,31 0,00
152 1,31 27,63 2,63 0,00 0,00 15,13 1,31
Hrdlv
í 23,17 1,82 8,53 0,00 0,00 3,04 0,00
164 1,21 45,73 1,82 0,00 0,00 10,97 3,65
H řebeč 30,00 0,33 16,66 0,00 0,00 1,00 0,00
300 2,33 25,66 2,66 0,00 0,66 17,00 3,66
Chržín 16,98 0,00 15,09 0,00 0,00 0,00 0,00
53 5,66 39,62 1,88 1,88 0,00 18,86 0,00
Jarpice 28,81 3,38 23,72 0,00 0,00 5,08 0,00
59 3,38 13,55 3,38 3,38 0,00 10,16 5,08
Jedom ělice 33,68 2,10 11,57 0,00 0,00 1,05 0,00
95 3,15 24,21 4,21 0,00 1,05 16,84 2,10
Jemníky 29,03 3,22 23,65 0,00 0,00 0,00 0,00
93 3,22 24,73 4,30 0,00 1,07 9,67 1,07
Kačice 18,69 2,19 13,55 0,73 0,00 1,09 0,00
273 0,36 39,19 4,02 0,00 1,46 17,58 1,09
Ka menné Žehrovice 34,68 0,42 11,56 0,21 0,00 1,49 0,21
467 1,28 31,69 0,85 0,00 2,35 14,34 0,85
Ka menný Most 13,48 1,12 15,73 0,00 0,00 1,12 0,00
(89 3,37 41,57 4,49 0,00 1,12 16,85 1,12
Klobuky 19,78 2,19 12,08 0,00 0,54 4,39 0,00
182 0,54 23,62 3,29 0,00 1,09 28,57 3,87
K metiněves 14,58 2,08 37,50 2,08 0,00 6,25 4,16
48 0,00 14,58 12,50 0,00 0,00 6,25 0,00
Knovíz 34,18 0,85 10,25 0,00 0,00 4,27 0,00
117 0,85 26,49 2,56 0,85 0,00 17,09 2,56
Koleč 22,40 2,40 12,00 0,00 0,00 8,00 0,00
125 0,00 36,80 2,40 0,00 0,00 16,80 6,40
K R O N IK A 195
Královice 16,98 0,00 22,64 0,00 0,00 7,54 0,00
53 1,88 28,30 5,66 0,00 0,00 15,09 1,88
Kutrovice 30,00 7,50 20,00 0,00 0,00 12,50 0,00
40 0,00 15,00 10,00 0,00 0,00 2,50 2,50
Kvl
í ice 13,04 0,00 17,39 4,34 0,00 4,34 0,00
23 0,00 17,39 0,00 0,00 0,00 30,43 13,04
Kyšice 36,84 0,00 19,61 0,47 0,00 1,43 0,00
209 2,87 18,18 3,34 0,00 2,39 13,87 0,95
Ledce 16,42 1,42 15,71 0,00 0,00 2,85 0,00
140 1,42 40,71 2,85 0,00 0,00 15,71 2,85
Lhota 37,86 0,73 3,67 0,36 0,00 1,83 0,36
272 1,10 34,92 0,36 0,36 0,36 17,27 0,73
Libochovičky 68,42 5,26 5,26 0,00 0,00 0,00 5,26
19 0,00 0,00 0,00 0,00 0,00 5,26 10,52
Libovice 18,75 6,25 35,41 0,00 0,00 0,00 0,00
48 2,08 20,83 4,16 0,00 4,16 8,33 0,00
Libušín 28,54 0,00 11,98 0,15 0,00 0,78 0,00
634 0,47 37,22 0,31 0,15 1,26 16,08 2,99
Lidice 32,74 0,58 21,63 0,00 0,00 1,16 4,09
171 0,58 20,46 2,33 0,00 1,16 14,61 0,58
Líský 46,87 0,00 0,00 0,00 0,00 3,12 0,00
32 0,00 31,25 0,00 0,00 3,12 12,50 3,12
Loucká 34,14 2,43 4,87 0,00 0,00 19,51 0,00
41 7,31 12,19 0,00 0,00 0,00 17,07 2,43
Makotřasy 29,29 1,01 12,12 0,00 0,00 0,00 0,00
99 2,02 19,19 2,02 0,00 3,03 24,24 7,07
Malé Kyšice 39,02 2,43 18,29 0,00 0,00 3,65 0,00
82 1,21 9,75 4,87 0,00 3,65 12,19 4,87
Malé Přítočno 30,76 1,09 15,38 0,00 0,00 2,19 0,00
91 3,29 31,86 1,09 0,00 0,00 14,28 0,00
Malíkovice 13,33 1,90 17,14 0,00 0,00 5,71 0,00
105 4,76 37,14 0,00 0,00 0,95 15,23 3,08
Neprobylice 24,00 4,00 8,00 0,00 0,00 16,00 0,00
25 0,00 28,00 4,00 0,00 0,00 12,00 4,00
Neu m ěřice 14,63 0,00 4,87 1,21 0,00 3,65 0,00
82 1,21 48,78 7,31 0,00 1,21 15,85 1,21
Olovnice 25,85 1,36 12,92 0,00 0,00 4,76 0,00
147 1,36 24,48 7,48 0,68 2,04 14,28 4,76
Otvovice 36,08 0,43 8,26 0,00 0,00 2,60 0,00
230 3,04 34,34 0,43 0,43 2,17 10,86 1,30
196 S L Á N
SKÝO BZO R
Páleč 15,38 2,56 23,07 0,00 0,00 2,56 0,00
39 0,00 25,64 7,69 0,00 0,00 12,82 10,25
Pavlov 42,42 9,09 3,03 0,00 0,00 3,03 3,03
33 0,00 6,06 12,12 0,00 0,00 21,21 0,00
Pchery 19,46 0,22 8,62 0,00 0,00 2,87 0,00
452 2,56 45,13 0,22 0,00 0,66 15,70 4,42
Pletený Újezd 42,62 0,00 9,83 0,00 0,00 0,81 1,63
122 3,27 23,77 0,00 0,00 0,81 15,57 1,63
Plchov 32,07 3,77 22,64 0,00 0,00 7,54 1,88
53 0,00 18,86 0,00 0,00 0,00 13,20 0,00
Podlešín 15,53 0,97 6,79 0,00 0,00 4,85 0,00
103 0,00 49,51 2,91 0,00 0,00 12,62 6,79
Poštovice 29,31 3,44 13,79 0,00 0,00 0,00 0,00
58 0,00 31,03 0,00 0,00 0,00 17,24 5,17
Pozdeň 20,51 2,56 17,94 0,00 0,00 2,56 0,00
117 0,00 25,64 5,12 0,00 0,00 23,93 1,70
P řelc
í 31,52 0,00 16,30 0,00 0,00 3,26 0,00
92 0,00 23,91 2,17 0,00 1,08 19,56 2,17
Řisuty 32,71 1,86 7,47 0,00 0,00 0,93 0,00
107 0,00 33,64 4,67 0,00 0,00 11,21 7,47
Sazená 29,09 3,63 10,90 0,00 0,00 7,27 0,00
55 0,00 32,72 1,81 0,00 0,00 14,54 0,00
S LANÝ 30,48 0,16 18,98 0,08 0,05 2,10 0,11
3.618 1,13 24,26 2,34 0,13 0,66 17,91 1,54
Slatina 7,79 0,00 6,49 0,00 0,00 1,29 0,00
154 0,64 38,96 31,81 0,00 0,00 12,98 0,00
S M E ČNO 25,75 0,69 12,52 0,23 0,00 2,78 0,46
431 0,69 33,87 2,08 0,00 0,92 16,47 3,48
Stehelčeves 24,32 1,35 9,45 0,00 0,00 3,37 0,00
148 1,35 41,21 0,67 0,00 0,67 11,48 6,08
STOCHOV 29,15 0,39 11,83 0,07 0,00 1,17 0,47
1.276 1,48 30,72 1,88 0,31 1,17 18,26 3,05
Stradonice 4,76 0,00 14,28 0,00 0,00 14,28 0,00
21 0,00 28,57 0,00 0,00 19,04 19,04 0,00
Studeněves 32,25 0,00 16,12 0,00 0,00 2,15 2,15
93 5,37 29,03 0,00 0,00 0,00 12,90 0,00
Svárov 28,30 0,00 24,52 0,00 0,00 0,00 1,88
53 3,77 32,07 3,77 0,00 0,00 1,88 3,77
Svinařov 36,71 1,44 8,69 0,00 0,00 0,00 0,00
207 3,86 31,40 2,89 0,48 0,48 13,04 0,96
K R O N IK A 197
Šlapanice 12,82 0,00 35,89 0,00 0,00 5,12 0,00
39 0,00 43,58 0,00 0,00 0,00 2,56 0,00
Třebichovice 23,74 0,00 11,51 0,00 0,00 3,59 0,00
139 2,15 43,88 1,43 0,00 0,71 12,94 0,00
Třebíz 30,43 2,89 10,14 0,00 0,00 1,44 0,00
69 2,89 31,88 5,79 0,00 0,00 13,04 1,44
Třebusice 21,91 3,37 4,49 0,00 0,00 4,49 0,00
178 2,24 48,31 3,37 0,56 2,24 6,74 2,24
Tuchlovice 38,09 0,24 13,18 0,61 0,00 0,36 0,48
819 0,85 26,49 2,56 0,24 1,34 13,06 2,44
Tuřany 19,46 2,65 14,15 0,00 0,00 0,88 0,00
113 1,76 34,51 0,88 0,00 1,76 23,89 0,00
Uhy 17,30 3,84 10,57 0,00 0,00 2,88 0,00
104 2,88 28,84 0,96 1,92 2,88 22,11 5,76
UNHO ŠŤ 33,82 1,19 20,93 0,59 0,09 1,38 0,09
1.008 2,97 17,85 2,18 0,00 0,49 15,97 2,38
Velká Dobrá 40,81 0,34 10,20 0,00 0,00 1,36 0,34
294 0,68 26,53 2,04 0,00 0,00 17,34 0,34
Velké Přítočno 29,79 0,81 13,46 0,00 0,00 2,04 0,40
245 2,44 32,24 0,81 0,40 0,81 15,51 1,22
VELVA RY 27,26 1,39 18,67 0,23 0,23 4,40 0,81
862 1,39 21,92 1,27 0,00 0,69 18,21 3,48
Vinaice
ř
24,30 1,06 11,51 0,21 0,00 1,70 0,21
469 2,13 38,59 1,70 0,00 0,42 13,64 4,47
Vraný 16,85 1,68 24,71 0,00 0,56 2,80 0,56
178 2,24 25,28 3,37 0,56 0,00 14,60 6,74
Vrbičany 23,52 0,00 1,96 0,00 0,00 0,00 0,00
51 0,00 60,78 0,00 0,00 0,00 11,76 1,96
Zájezd 27,77 0,00 30,55 0,00 0,00 0,00 0,00
36 0,00 8,33 2,77 0,00 0,00 27,77 2,77
Zákolany 20,89 3,73 11,94 0,00 0,00 3,73 0,00
134 2,23 27,61 2,98 1,49 0,74 21,64 2,98
Zichovec 28,07 1,75 28,07 0,00 0,00 3,50 0,00
57 1,75 14,03 5,26 0,00 0,00 17,54 0,00
Zlonice 26,30 0,86 17,82 0,00 0,00 4,13 0,00
460 0,86 33,47 1,73 0,21 1,08 10,86 2,60
Zvoleněves 20,09 0,47 11,00 0,00 0,00 0,47 2,39
209 2,87 32,53 8,13 0,00 0,95 19,13 1,91
Želenice 14,89 2,12 17,02 0,00 2,12 0,00 0,00
47 0,00 29,78 2,12 2,12 0,00 27,65 2,12
198 S L Á N
SKÝO BZO R
Žilina 18,01 1,10 14,70 0,00 0,00 2,20 0,00
272 2,20 42,27 2,94 0,73 1,10 12,50 2,20
Žižice 41,46 1,62 12,19 0,00 0,00 0,00 0,00
123 0,81 21,95 0,81 0,00 1,62 19,51 0,00
Vysvětlivky:
Jm éna napsaná velký mi písmeny (např. S L ANÝ)označují m ěsta.
Č SNS+ = Č SNS+N
PB+ = PB+KAN
Použité zkratky jednotlivých volebních stran:
O DS Ob čanská demokratická strana
SV Strana venkova
4K Čtyřkoalice
HA Hu manistická aliance
N DS N árodně demokratická strana
R M S Republikáni Miroslava Sládka
CA O Celostátní aktiv občanů
SZ Strana zelených
KS Č M Ko munistická strana Čech a M oravy
Č SNS+N Koalice České strany národně sociální a pol.hnutí Nezávislí
VRS Vlastenecká republikánská strana
PB+KAN Koalice Pravý blok a Klub angažovaných nestraníků
Č SSD Česká strana sociálně de mokratická
S ŽJ Strana za životní jistoty
Podle podkladů Českého statistického úřadu zpracoval
Miroslav Oliverius
BLAH O P ŘÁ N Í
199
Slánský obzor pokračuje v nastoupené tradicipřicházet s gratulací u příležitosti
jubileí výkonných členů představenstva společnostiPATRIA. Tentokrát se
obrací me s blahopřání m k JUDr. Miroslavu H ýkovi,který se v době přípravy
8. ročníku Slánského obzoru dožívá významného životního jubilea. Dr. H ýka je
aktivní m členem předsednictva společnostiPATRIA. Po léta zastává funkci pokladníka
a střeží finanční záležitostiPATRIE.
Narodilse v Litniu Berouna v učitelské rodině 4. března 1921. Když se jeho
rodiče přestěhovalido Slaného, vystudoval zdejší reálné gymnázium a po maturitě
v roce 1940, kdy byly vysoké školy uzavřeny, pokračoval studiem abiturientského
kurzu obchodní akademie. Za války neušel totální mu nasazení v Rakousku
(1942–1943).
Právnickou fakultu absolvoval v prvních poválečných letech. Vystřídal několik
pracovišť, byl zam ěstnán ve Výstavbě kamenouhelných dolů Kladno a aktivní
pracovní činnost ukončilna Ministerstvu paliv a energetiky. Nezahálel ani
jako důchodce, protože pom áhal při stavbě Dolu Slaný.
Krom ě členství v předsednictvu společnostiPATRIA je také dlouholetý m členem
Klubu přátel hudby ve Slané m. Láska k hudbě ho přivedla do spolku Dalibor.
V ždycky žila posud žije současný m dění m Slaného a podporuje vše, co v životě
m ěsta rozšiřuje kulturní obzor. Fandí sportu, předevší m fotbalu, také
divadlu a podporuje muzejní akce.
Ke krásné mu životní mu jubileu přejeme Dr. H ýkovi dobré zdrav,
í pohodu
a slu
í do dalších let.
Redakční rada Slánského obzoru
O BSA H
Na prahu 8. ročníku obnoveného Slánského obzoru (3)
STATĚ A P OJEDN Á N Í
Jan Anderle, Martin Ježek: V ýzkum středověkého domu
v Sakách u Slaného (5)
Stanislav Krajník, Vladimír P řibyl:P říspěvek k renesanční m
dějiná m kostela Nejsvětější Trojice ve Slané m (13)
Jan Šťovíček: H ájek, Žďárští a M artinicové (29)
Zora Dvořáková: Josef Pekař ve Slané m (40)
Jiří Kovařík: Strojrensk
í
á výroba Poldiny hutě do roku 1945 (51)
Irena Veverková: Gy mn ázium v Kladně – stoletý jubilant (73)
V áclav Krůta: Historie protifašistické ilegální vojenské
organizace Obrana národa kraj Louny (97)
Miroslav Oliverius: 90 letkopané ve Švermově (124)
ZPR Á VY
Božena Franková: Ohlédnutí za Ladislavem Čepelákem (140)
Jana Krotilová: Zpráva o konferenci věnované
M. Janu Husovi a M. Štěpánovi z P álče (142)
Miroslav Oliverius: Ke krádeži sokolského po mníku
v Hnidousích (143)
P O RTR É TN Í G ALERIE
Olga Judlová: Karel Eysselt(144)
Mojslava Sehnalová: Josef Strouhal,první ředitel
kladenského divadla (148)
Libor Dobner: Josef Lacina alias Kolda Malínský (159)
Otakar Špecinger: Slánský rodák Josef Holub (169)
KR O NIKA
Z kroniky královského m ěsta Slaného za rok 1999 (174)
PATRIA, Společnost pro ochranu kulturního dědictví
– k desáté mu výročí založení (177)
Kronikářský výčet prací z regionální literatury za rok 2000 (181)
V ýsledky voleb do Senátu Parlamentu Č R a do zastupitelstev krajů,
konaných dne 12. a 19. listopadu 2000 (191)
Blahopřání (199)
S LÁ N S K Ý
O BZO R
R O Č ENKA
SP OLEČ N OSTI PATRIA,
VLASTIVĚ DN É H O M UZEA
VE SLAN É M
A STÁTN Í H O O K RESN Í H O AR C HIVU
V KLADNĚ
Uspořádala Zora Dvořáková
Ob álku navrhl V áclav Kučera
Odpovědná redaktorka R ůžena Skálová
Sazba Josef Ženka, Praha 8
Tisk ETIS s. r.o.,Jihlava
N áklad 500 výtisků
Tato ročenka mohla vyjt
í díky finanční mu přispění
M ěstského úřadu ve Slané m a finanční spoluúčasti
Státního okresního archivu v Kladně.
Kontaktní adresa:
Vlastivědné muzeu m, Masarykovo ná m ěstí 159, 274 01 Slaný
Státní okresní archiv v Kladně, plk. Stříbrného 1443, 272 00 Kladno
Internetová adresa:
w ww.slanskyobzor.cz

Slánský obzor 8

Transkript

Podobné dokumenty