ke stažení - B. Braun Avitum

2016
2
Časopis nejen pro dialyzované pacienty
Jak se uzdravuje
v jiných kulturách?
Lékaři bez hranic:
Pomoc tam,
kde je opravdu
potřeba
ISSN 1803-7267 MK ČR E 18760
Letní akce Sportovního klubu
dialyzovaných a transplantovaných –
rehabilitační pobyt
V termínu 3.–10. 9. bude uspořádán ve spolupráci s CK Zemek zájezd do Chorvatska.
Ubytování bude zajištěno v hotelu Delfín v Zelené Laguně.
S hotelem máme příznivou zkušenost z minulých let. Podrobně na stránkách CK –
www.chorvatskozababku.cz. Poblíž hotelu je řada sportovišť, pláže jsou zde všech
kategorií: přírodní, betonová plata, oblázkové s pohodlným vstupem do moře,
upravené pro slunění, i písčité pláže pro malé děti. Spojení do Poreče je autobusem
nebo turistickým vláčkem, případně pěšky nebo na kole po pobřežní promenádě.
Ceny za týdenní pobyt
Kč / eur
dospělá osoba v 1/2 balkon moře
5 800 / 207
dospělá osoba v 1/2 balkon park
dítě do 12 let v 1/2 + 1 pokoji na přistýlce
dítě 12–14 let v 1/2 + 1 pokoji na přistýlce
dospělá osoba v 1/1 balkon park
dospělá osoba v 1/4 balkon moře – rodinný pokoj (2 ložnice)
dítě do 14 let v rodinném pokoji
5 550 / 199
zdarma
2 900 / 104
6 050 / 216
5 900 / 211
2 950 / 106
Cena nezahrnuje:
ƒƒautobusovou dopravu (1 950 Kč/osoba)
ƒƒautobusovou dopravu ze Slovenska (85 eur z Bratislavy + příplatky z ostatních míst)
ƒƒcestovní pojištění včetně STORNA (36 Kč (typ A 30,-, typ B 25,-)/den/osoba)
Po celou dobu pobytu budou v místě lékař a sestra. Ti vás doprovodí na dialýzu, která
je zajištěna tradičně ve spolupráci s dialyzačním centrem v Rovinji. Také se budou
podílet na rehabilitačním programu, který zahrnuje pravidelné cvičení i sporty.
Dopravu na dialýzu musíme zajišťovat sami, ocenili bychom tip na levný pronájem
nebo sponzorské zapůjčení mikrobusu.
Přihlášky prosím zasílejte na [email protected] a v kopii i na
[email protected]
Po uzávěrce 30. června vám pošleme další informace a požádáme vás o zaplacení.
Chorvatsko
Zelená Laguna
Rovinj
B. Braun Avitum s.r.o. | www.bbraun-avitum.cz
Z OBSAHU VYBÍRÁME
Rozhovor | 4
Kam cestuje porodní
asistentka Lucie Brázdová
na misích Lékařů bez
hranic a jaký je to pocit,
když nemůžete pomoci
každému?
B. Braun
vzdělává | 18
Domácí hemodialýza:
pro a proti
Téma | 13
Vážené čtenářky, vážení čtenáři,
tři počáteční „n“ slova „nezávislost, nestrannost a neutrálnost“
symbolizují práci Lékařů bez hranic, kteří dobrovolně cestují do těch
nejnebezpečnějších oblastí světa, aby mohli poskytnout lékařskou
péči těm, kteří ji potřebují. Jsou to obdivuhodní lidé a my vám přinášíme rozhovor s neméně obdivuhodnou ženou, Lucií Brázdovou,
která u Lékařů bez hranic působí jako porodní asistentka. A protože
se blíží léto, doba dovolených a cestování do různých koutů světa,
v rubrice Téma se budeme věnovat lékařství v jiných kulturách.
Něčím se ta naše může rozhodně inspirovat.
V rubrice Inspirace najdete příběh Věry Fialové, se kterou se život
opravdu nemazlil, ale vždy se postavila znovu na nohy a dnes je
v Čechách průkopnicí. Je totiž jednou ze dvou pacientů, kteří se
dialyzují sami doma.
Nechybí samozřejmě ani zajímavé recepty nebo návody, jak si zvelebit domácnost. Věříme, že vás potěší.
Krásné léto vám přeje
Marie Polášková
šéfredaktorka
Dialog · Časopis nejen pro dialyzované pacienty
Vychází jednou za dva měsíce. Zdarma. ISSN 1803-7267
Redakční rada: Ing. Petr Macoun, Ph.D., MUDr. Martin Kuncek,
RNDr. Martin Kalina, Ph.D., Luděk Hajský, Šéfredaktorka: Marie Polášková,
Redakce: Kristýna Tesařová, Mgr. Michal Dušek, prim. MUDr. Roman Kantor, Luděk Hajský,
Grafika: Tomáš Komůrka, BA, Pavel Cindr a Olga Čermáková
Vydavatel: B. Braun Avitum s.r.o., V Parku 2335/20, 148 00 Praha 4, Česká republika, IČ: 61856827, DIČ: CZ61856827,
Tel. +420 -271 091 111, Fax +420-271 091 912, [email protected], www.bbraun-avitum.cz
Veškeré články publikované v tomto časopisu mají pouze informativní charakter a nejsou právně závazné. Veškerá doporučení
uveřejněná v tomto časopisu týkající se zdravotního stavu, dietních a režimových opatření je nutné konzultovat s ošetřujícím lékařem
nebo sestrou. Redakce si vyhrazuje právo na úpravu veškerých textů.
Jak se léčí jiné kultury
a na co už západní
medicína nestačí?
Inspirace | 16
Věra Fialová má kuráž.
Dialyzovat se zvládá sama
doma, pracuje jako účetní
a je spokojená. Vedla ji
k tomu ale dlouhá cesta.
Cestujeme | 19
Pojeďte na víkend
do slovenských
Súľovských skal.
Vaříme
s Petrou | 24
Sezona čerstvého ovoce
a zeleniny je tu.
Nechte se inspirovat.
Jak na to | 28
Ozdobte si domov
a zbavte se otravných
koleček na stole.
Jak na to, vám poradí
Ája Agnerová.
3
Letem dialyzačním světem
Kolektiv DS Bulovka, vedoucí lékař MUDr. Vojanec byl přítomen virtuálně s připravenou zdravicí
Pavilon B. Braun Dialog slaví své první narozeniny
První slůvka i samostatné krůčky má za sebou Dialyzační středisko v Pavilonu B. Braun Dialog,
který v květnu oslavil své první narozeniny. „S dialyzačním střediskem vybaveným nejmodernějšími technologiemi, jako je například systém Aquaboss pro tvorbu tzv. ultračisté vody,
nefrologickou a interní ambulancí, transplantační poradnou a zbrusu novým ultrazvukovým
pracovištěm poskytujeme našim pacientům komplexní nefrologickou péči na nejvyšší světové
úrovni,“ říká vedoucí lékař dialyzačního střediska a odborných ambulancí MUDr. Vladimír Vojanec. V novém pavilonu získala samostatný prostor také transplantační poradna. „Aktuálně
se staráme o čtrnáct pacientů po transplantaci ledviny a s několika dalšími pacienty řešíme
možnosti budoucí transplantace. Pacienty připravujeme na zařazení na tzv. čekací listinu a podrobně s nimi diskutujeme výhody příbuzenského či emočně spřízněného dárcovství,“ dodává.
Za poslední rok lékaři a sestřičky v Pavilonu B. Braun Dialog ošetřili téměř 250 dialyzovaných pacientů, kterým bylo poskytnuto přes 12 tisíc vyšetření. Děkujeme všem, kteří nám
projevili důvěru.
Studentská exkurze
na dialyzačním středisku
Svěží vítr mládí a optimismus zavály až do Dialyzačního střediska B. Braun Avitum Na Homolce. Na naši dialýzu se totiž přišli podívat studenti
střední zdravotnické školy VOŠZ-SŘMR. Jejich
zájem nás velmi potěšil a máme radost, že jsme
jim v praxi pomohli ukázat to, co dosud znali jenom z učebnic.
4
Letem dialyzačním světem
Sestřička Dialyzačního střediska
B. Braun Avitum Slavkov slaví titul!
V sobotu 9. dubna 2016 skončila sezona nejvyšších soutěží kuželkářů České
republiky. Mistrovský titul družstev v 1. lize žen získal tým z Přerova, jehož barvy hájila i odchovankyně Vsetína, sestřička dialyzačního střediska ve Slavkově
u Brna Gabriela Helisová (na snímku vlevo). Do Přerova se tak zlatá medaile
z tohoto sportu vrátila po dvaceti letech. V letech 2006–2010 získala Gabriela
mistrovský titul v jednotlivcích.
§ Jak dlouho se věnuješ této hře?
„Od svých dvanácti let. Celkem již šestnáct roků.“
§ Kde jsi začínala s kariérou?
„V rodném Vsetíně. Posledních šest let pokračuji v Přerově, kde jsme získaly
v hodnocení družstev každý rok medaili: stříbrnou nebo bronzovou.“
§ Jak často trénuješ?
„Dvakrát týdně kuželky, posilovnu zařazuji sem tam, jak mi dovolí služby
na dialýze.“
§ Jaké máš cíle do budoucna?
„Letos v září se v italském Bolzanu koná světový pohár a našim cílem je umístit se co možná nejlépe.“
Celému přerovskému týmu, a hlavně naší kolegyni, přeje hodně úspěchů
ve sportovní činnosti a zejména na blížícím se šampionátu v Itálii celý kolektiv dialýzy ve Slavkově u Brna.
1. apríl na stredisku Dolný Kubín
História a korene „Dňa bláznov“, alebo vtipkárov siahajú podľa tradície až do starej
Indie. Prvoaprílové žartovanie nabralo druhý dych v 16. storočí. Na Slovensku sa
vtipkovanie rozmohlo až v 20. storočí. Každý vie, že v tento deň je možné „vystreliť
si“ z niekoho a to dokonca beztrestne.
My samozrejme nezaostávame a personál sa už tradične teší na tento deň a rozmýšľa, akoby vtipne zaujal. Je potom zaujímavé vnímať reakcie pacientov, ako aj
personálu z iných oddelení, keď u nás nájdu postavený vianočný stromček (r. 2015),
alebo vymaľovaný a nostalgicky vyobliekaný personál. Neveriacky, ale s úsmevom
krútia hlavou. Našim cieľom je aj takýmto „bláznivým“ humorom v dnešnej uponáhľanej dobe vyčariť úsmev na tvárach ľudí. Tento rok sme prvýkrát urobili medzi
pacientami anketu, kde sme chceli zistiť ich postrehy, reakcie či názory na prvoaprílové aktivity.
Ďakujem všetkým kolegom, ktorí boli, sú a verím, že aj v budúcnosti budú ochotní
zapojiť sa do realizácie ďalších nápadov na spestrenie každodenného života. Taktiež
pacientom ďakujem za to, že boli ochotní odpovedať na anketové otázky a v mene
celého dialyzačného strediska im prajem, aby mali každý deň dôvod na úsmev.
5
rozhovor
Listárna
Nemůžete
pomoci
každému
Foto: Lékaři bez hranic, Matthias Steinbach
6
Foto: archiv Lucie Brázdové
Pětatřicetiletá Lucie Brázdová pracuje
jako porodní asistentka. Působí v českém
zastoupení organizace Lékařů bez hranic,
kde kromě nezbytné dvouleté praxe v oboru
úspěšně absolvovala již čtyři mise. I přes své
vytížení u Lékařů bez hranic dokončila letos
studia na Zdravotně sociální fakultě Jihočeské
univerzity v Českých Budějovicích, kde
vystudovala obor porodní asistentka. Lucie
Brázdová se momentálně připravuje na další
misi. Přestože je pracovně velmi vytížená,
udělala si čas na zodpovězení několika našich
otázek.
rozhovor
Foto: Lékaři bez hranic, Tacoban Yann Libessart
Foto: Lékaři bez hranic, Luca Sola
Ničivý tajfun na Filipínách
Povodně v Malawi
V listopadu 2015 udeřil ve Filipínách ničivý tajfun. S pomocí
místních a francouzských hasičů zde Lékaři bez hranic zajišťovali
zdravotnickou péči. Jejich prvním úkolem bylo odstranit trosky,
mrtvá těla a vytvořit prostor pro pojízdnou nemocnici. Týden
po příjezdu prvních týmů Lékařů bez hranic už byla nemocnice
provozuschopná. 27. listopadu se na operačním sále narodilo
první dítě pojmenované Romy.
V únoru roku 2015 udeřily na africkou zemi Malawi povodně.
Zdravotní sestra Kate Gannon vede tým, který zajišťuje evakuaci
38leté Yanesi Fulakison v devátém měsíci těhotenství. Yanesi
Fulakison postihly komplikace, které ohrožovaly na životě
matku i dítě. Díky okamžité záchranné akci Lékařů bez hranic,
kteří zajistili transport helikoptérou, se podařilo Yanesi i dítě
zachránit.
§ Jak jste se k práci u Lékařů bez hranic dostala? Co pro
vás bylo prvotním impulzem?
Od studia na gymnáziu bylo
mým snem cestovat a poznávat jiné země. Napadlo mě, že
nejlepší cesta, jak si tento sen
splnit, bude spojit s cestováním svou budoucí profesi. V té
době jsem přemýšlela o práci
zdravotní sestry a také jsem se
dozvěděla o existenci organizace Lékaři bez hranic. Po maturitě na gymnáziu v Brodě
jsem se přihlásila na Vyšší
zdravotnickou školu a vystudovala obor diplomovaná porodní asistentka. Tuto profesi
jsem si zamilovala okamžitě,
už během prvního roku studia.
Začala jsem se systematicky
připravovat na budoucí kariéru
porodní asistentky v humanitární oblasti. Znala jsem vstup-
la jsem si odvahu a přihlásila
jsem se k Lékařům bez hranic. Úspěšně jsem prošla výběrovým řízením, zúčastnila
se několikadenního vstupního
školení a vyrazila na svou první misi pod vlajkou Lékařů –
do Jižního Súdánu.
ní požadavky a předpoklady,
abych se mohla k Lékařům bez
hranic přihlásit.
Po ukončení studia jsem pak
dva roky pracovala v Čechách,
čímž jsem splnila základní
předpoklad přijetí k Lékařům
bez hranic, tedy dva roky praxe v oboru. Chyběla mi ale
dostatečná jazyková vybavenost, hlavně angličtina. Především proto, ale také z touhy
získat zkušenosti ze zahraničí,
jsem odjela na rok a půl pracovat jako porodní asistentka
do Saudské Arábie. Po návratu
jsem pak nastoupila jako dobrovolník do humanitární organizace ADRA. Byla jsem vyslána na zahraniční stáž do Keni,
konkrétně do zdravotnického
zařízení Itibo, kde byla mimo
jiné také porodnice. Když jsem
se vrátila zpět do Čech, doda-
§ Co je pro práci porodní
asistentky důležité v podmínkách zemí, kde se účastníte
misí?
Podle mého názoru je především nezbytně nutné respektovat kulturu dané země. Také
je velmi důležitá týmová práce,
organizační schopnosti, flexibilita každého z nás a v neposlední řadě hlavně osobní
motivace. Po odborné stránce
je především nutné si věřit, což
vyžaduje dostatečné zkušenosti ve všech oblastech pro-
fese, nejenom v porodnictví,
ale také v gynekologii, v péči
o novorozence, v antikoncepci
atd.
§ Vyžaduje práce na misích
nějakou specializovanou
odbornou či jinou přípravu
oproti práci porodní asistentky v českých podmínkách?
Rozhodně ano. Před odjezdem na každou misi se musím v rámci přípravy seznámit
s kontextem projektu, kulturními odlišnostmi a bezpečnostní situací v zemi, do které
odjíždím. Tyto přípravy probíhají v rámci takzvaného „briefingu“, a to jak před výjezdem
na misi, tak i na konkrétním
místě projektu. Lékaři bez hranic zajišťují také speciální odborné školení pro pracovníky
jednotlivých oborů, a to zdra7
rozhovor
Foto: Lékaři bez hranic, Louise Annaud
Podvýživa a malárie v Manonu
Jižní Súdán
Od ledna do února roku 2016 se v nemocnici v oblasti Manono
léčilo 1424 pacientů. V Demokratické republice Kongo je
rozšířena malárie a s ní spojená podvýživa. Nutriční jednotka
Lékařů bez hranic se stará o podvyživené děti, které trpí
zdravotními komplikacemi. V období od 19. ledna 2016 do 8.
února 2016 přijala více než stovku dětí.
Aby bylo možné poskytovat zdravotnickou péči v nemocnicích
v Jižním Súdánu, je nezbytně nutné zajistit dodávky lékařského
materiálu. Lékaři bez hranic posílají konvoje nákladních
automobilů, jejichž cesta trvá mnohdy až několik týdnů kvůli
dlouhým vzdálenostem a špatným vozovkám. V období děšťů
je mnoho silnic neprůchodných, a tak má zásadní význam při
přepravě lékařů i materiálu letadlo.
votnických i nezdravotnických
profesí. Druh odborného školení potom vychází z konkrétních potřeb projektu.
§ Podělíte se s námi o nějaké nevšední zážitky z konkrétní mise?
Nevšedních zážitků je opravdu mnoho – příjemných i těch
méně příjemných. Nikdy nezapomenu na svou první misi
v Jižním Súdánu. Po profesní
stránce to byla opravdu hodně
intenzivní práce v náročných
podmínkách. Žila jsem šest
měsíců v uprchlickém táboře – v malém stanu, který jsem
sdílela s kolegyní. Bylo v něm
50 stupňů. Na misi jsem vykonávala pozici staniční sestry
a měla jsem na starosti veškeré
aktivity spojené s funkcí a řízením porodnického oddělení.
Mimo jiné třeba vzdělávání
místních tzv. tradičních porodních asistentek, které neměly
žádné zdravotnické vzdělání.
Byly to ženy z řad uprchlíků,
§ Kolika misí jste se již zúčastnila?
Mám za sebou čtyři mise. První a druhá, v letech 2012–2013,
Přeprava vozu s materiály
ve Středoafrické republice
8
Foto: Lékaři bez hranic, Valérie Batselaere
byly v Jižním Súdánu, kde jsem
strávila celkově deset měsíců. Třetí mise proběhla v Indii
v roce 2014 a trvala čtyři měsíce. Na zatím poslední čtvrté
misi, v Afghánistánu, jsem byla
v roce 2015 dohromady šest
měsíců.
Foto Lékaři bez hranic, Jana Brandt
které vedly porody doma. Pro
mě to byla z profesní stránky velmi zajímavá zkušenost
a naučila jsem se od nich mnoho užitečných věcí.
§ Dá se propojit práce u Lékařů bez hranic s osobním
životem?
V mém případě ano. Práce
mě naplňuje nejen po stránce
profesionální, ale také osobní.
Ráda cestuji, poznávám nové
kultury a dá se říci, že ve svém
životě potřebuji mít zastoupenu i nutnou dávku adrenalinu.
Samozřejmě je mi jasné, že tento druh práce nelze vykonávat
celý život, tedy v případě, že
se člověk například rozhodne
usadit se a založit rodinu.
§ Kdy se chystáte na další
misi a kam to bude?
rozhovor
Na další misi se chystám odjet v průběhu června. V současné době vyřizuji potřebné
formality k odjezdu. Pokud vše
půjde podle plánu, měla bych
být jako porodní asistentka
součástí zdravotnického týmu
v projektu, který je věnovaný
záchranným akcím ve Středozemním moři.
§ Co je podle vás na této
práci nejtěžší?
Nejtěžší je vědomí, že nemůžete
pomoci každému. Na misích se
setkáváte i se situacemi, které
by v našich podmínkách byly
mnohdy snadno řešitelné. Samozřejmě zaleží na konkrétním
projektu a kontextu mise, ale
často se může stát, že se dostanete do situace, kdy nemáte podmínky a vybavení, které
jsou pro řešení dané situace nezbytné. V některých případech
ji komplikuje i bezpečnost.
§ A co vás naopak nejvíc
baví a těší?
Tato práce se pro mě stala jakousi osobní potřebou. Naplňuje mě ve všech směrech,
tedy nejen po stránce profesionální, ale také osobní. Těší
mě být součástí organizace,
která má tak velký dosah v oblasti humanitární práce a jejíž principy se shodují s mým
přesvědčením, že každý si zaslouží mít přístup ke zdravotní
péči. V neposlední řadě mám
také radost z možnosti profesionálního růstu – za dobu, co
pracuji pro Lékaře bez hranic,
jsem získala mnoho nových,
pro mě nesmírně hodnotných
zkušeností. Pracovala jsem nejen na pozici porodní asistentky, ale také na pozici staniční
a vrchní sestry.
Magdalena Bambousková
Lékaři bez hranic – pomoc všude
tam, kde je to opravdu třeba
Mezinárodní humanitární organizace
Lékaři bez hranic byla založena skupinkou francouzských lékařů pomáhajících
na misi v Biafře. Organizace vznikla jako
reakce na konfliktní situaci a hladomor
v této oblasti. Na základě otřesných
zážitků a nehumánních událostí, které
tam lékaři viděli, se v roce 1971 rozhodli položit základy kritické humanitární
pomoci.
Lékaři bez hranic postavili svoji filozofii
na svědectví. Na pravdivém a skutečném
svědectví celému světu a široké veřejnosti. Poukazují na porušování lidských práv
a stávají se tak vlastně mluvčími bezbranných a bezmocných lidí v postižených
oblastech.
Hovoří otevřeně o porušování lidských
práv, o překážkách, které jim brání v účinné a nestranné pomoci potřebným, ale
také se snaží o znovunastolení úcty k člověku a jeho základním lidským právům.
S Lékaři bez hranic nespolupracují jen
dobrovolní lékaři, ale celá řada dalších
odborníků z různých profesí.
V průběhu své existence se tato organizace postarala o pomoc několika desítkám
milionů lidí.
Kromě válečných konfliktů a přírodních
katastrof se pomoc Lékařů bez hranic
soustředí také na uprchlickou problematiku, podvýživu, epidemie a očkování,
psychologickou pomoc obětem či na opomíjené choroby, jako jsou malárie nebo
kala azar.
Organizaci symbolizují tři „N“
Znamenají nezávislost, nestrannost a neutrálnost – filozofii, kterou lékaři bez hranic bezmezně vyznávají a která je ukotvena
v Chartě Lékařů bez hranic. Umožňuje jim
pomáhat opravdu všem, bez ohledu na věk,
barvu pleti, národnost či víru, a zaručuje
jim neomezenou svobodu pro výkon jejich
činnosti. V současné době působí hnutí přibližně v 70 zemích světa a stále se
rozrůstá.
Za svoji činnost získala tato organizace
v roce 1999 Nobelovu cenu míru.
www.lekari-bez-hranic.cz
9
PORADNA
Odpovídá
MUDr. Roman Kantor
z Dialyzačního střediska B. Braun Avitum Třinec,
člen Lékařské rady B. Braun Avitum
?
Chci se zeptat, zda mám po odstranění
ledviny (nádor na ledvině) nárok na
nějaké lázně. V případě, že ano, na
jaké a kde. Nemám tušení, jak to chodí. Můj
zaměstnavatel mi navrhl, že je i uhradí, kdyby je
neproplácela pojišťovna.
?
Zaujímá ma, s akým najvyšším
kreatininom ste sa počas svojej
liekarskej praxe stretol (samozrejme
u žijúceho pacienta na dialýze), prípadne aké
máte o tomto ukazateli dostupné informacie.
?
poradna pro vás :)
Vážení čtenáři, své dotazy nám zasílejte na adresu redakce:
Redakce časopisu Dialog, B. Braun Avitum s.r.o.,
V Parku 2335/20, 148 00 Praha 4, Česká republika
nebo e-mailem na adresy:
[email protected], [email protected]
nebo prostřednictvím internetu v poradně
na www.ledviny.cz. Dotazy můžete také předat personálu
dialyzačních středisek B. Braun Avitum.
10
Nejnovější seznam indikací k lázeňské léčbě je uveden na stránkách Ministerstva
zdravotnictví: www.mzcr.cz/obsah/novy-indikacni-seznam_3241_3.html.
vás se týká oddíl na straně 71: VIII/3 – Stavy po operacích ledvin a močových
cest včetně operací endovezikálních a stavů po komplikované prostatektomii
a nefrolitotrypsii, doléčení po litotrypsii extrakorporálními rázovými vlnami (LERV).
Léčebný pobyt: komplexní 21 dnů. Lázně jsou poskytovány do šesti měsíců po operaci
ledvin a močových cest včetně operací endovezikálních a stavů po prostatektomii
a nefrolitotrypsii. Doporučení vám dá ve své zprávě ošetřující urolog, lázeňský
návrh pak vypíše váš praktický lékař. V seznamu jsou uvedena i nezbytná vyšetření
a kontraindikace, kdy pacienta do lázní odeslat nelze. Seznam uvádí i konkrétní lázně:
Lázně Kynžvart a Mariánské Lázně.
Kreatinin je odpadní látka, která vzniká ve svalech a je z těla vylučována
ledvinami. Mírné zvýšení kreatininu v krvi nad jeho laboratorní horní mez může
signalizovat sníženou funkci ledvin, ale často je zaznamenáváme u svalnatých
mužů z posiloven jako projev jeho zvýšené tvorby, nikoliv jako projev snížené funkce
ledvin. U pacientů na dialýze se hodnoty mezi pacienty velmi liší. Nízké hodnoty
u dialyzovaného pacienta před dialýzou znamenají, buď že se mu zlepšila zbytková
funkce ledvin, nebo že pacient má nízkou aktivní svalovou hmotu a trpí podvýživou.
Naopak vysoká hodnota svědčí pro dobrou výživu a aktivní svalovou hmotu.
U některých pacientů pak před dialýzou zaznamenáváme i hodnotu 1 500. Hladina
kreatininu je sice u pacienta na dialýze sledována, ale kromě výše uvedeného nemá
pro vlastní léčbu zásadní význam. Daleko důležitější pro hodnocení účinnosti dialýzy
je dynamika močoviny před a po dialýze. U pacientů, kteří zahajují dialýzu akutně
pro rozvoj urémie při nerozpoznaném selhání ledvin, mohou hladiny kreatininu
dosáhnout extrémních hodnot. Letos jsme zahajovali léčbu u pacienta s kreatininem
2 700 a močovinou 72.
B. BRAUN Vzdělává
Souhra pacienta,
sestřičky i rodiny
Pokud chtějí lékař nebo pacient
začít uvažovat o možnosti provádět hemodialýzu doma, je
nutné splnit zásadní podmínky pro takový výkon. Je třeba
mít doma dostatečný prostor
pro dialyzační monitor, lůžko,
čističku vody a další vybavení,
při dialýze musí být přítomen
pro případ komplikací další
člověk a v neposlední řadě je
nutné, aby měl dialyzovaný
pacient určité osobní vlastnosti a souzněl se zdravotní sestrou, která ho edukuje. Samotná edukace pacienta zabere
minimálně dva měsíce, záleží
ovšem na předchozích, resp.
vstupních teoretických znalostech a technické zručnosti.
„Většina pacientů na dialýze jsou starší lidé, u kterých je
splnění těchto podmínek prakticky nemožné. Ale určitá varianta tu je. Pokud pacient sám
projeví zájem nebo zdá-li se
nám jako vhodný adept, spolupracuje, má kuráž a je technicky zdatný, tak mu tuto možnost určitě nabídneme,“ vysvět
luje MUDr. Lada Malanová,
vedoucí lékařka Dialyzačního střediska B. Braun Avitum
Plzeň. „Lidské ledviny pracují
24 hodin denně. Běžná dialýza probíhá ale jen třikrát týdně
4–5 hodin. Pacient tedy zažívá
velké výkyvy ve vnitřním prostředí, v hodnotách kreatininu,
močoviny atd. Pro pacienta je
samozřejmě nejlepší, aby tyto
výkyvy byly co nejmenší, což
je právě veliká výhoda toho,
že se může dialyzovat častěji
doma. Pacientovi to významně
uleví časově i zdravotně,“ dodává.
Domácí
hemodialýza
šetří pacientům čas i zdraví,
není ale pro každého
Hemodialýza v domácím prostředí a bez
asistence sestřiček nebo lékařů je možnost,
kterou nabízí česká legislativa pacientům
od roku 2015. Díky menšímu intervalu mezi
dialýzami, odpadnutím času stráveného
transportem na dialyzační středisko a čekáním
na dialyzační ošetření, šetří domácí
hemodialýza čas a výrazně ulevuje také zdraví
pacientů. Aby si však mohl pacient provádět
hemodialýzu sám doma, musí splnit přísné
podmínky. Proto je vhodná pouze pro malý
zlomek pacientů.
Redsense upozorní,
když je něco špatně
Podmínkou, díky níž umožní
zdravotní pojišťovna proplácet
domácí hemodialýzu, je přístroj Redsense. Ten se běžně
na dialyzačních střediscích nepoužívá, pro domácí dialýzu je
však zcela zásadní.
Závažnou, až fatální komplikací, ke které může při dialýze dojít, je únik krve. Pakliže
se nepodchytí včas, může dojít k ohrožení zdraví pacienta
a v nejhorším případě může
nastat smrt. Podle statistik celosvětově každý týden z této
příčiny umírá 21 pacientů.
Všechny moderní hemodialyzační monitory jsou v dnešní
době vybaveny detekcí úniku
krve na žilní straně mimotělního oběhu. Metoda detekce je
ale omezena pouze na měření
tlaku. Je-li pokles žilního tlaku při úniku krve omezen, je
pak často příliš malý k aktivaci
bezpečnostního systému dialyzačního monitoru. V takových
případech výrazně narůstá riziko rychlého vykrvácení. Jedním z možných řešení je použití systému Redsense.
„Redsense na rozdíl od dialyzátoru umí detekovat únik
krve. Pakliže indikuje vlhkost,
vydá velmi hlasitý zvuk a pacient, případně jeho pomocník,
může včas zabránit komplikacím,“ vysvětluje MUDr. Malanová.
redakce Dialogu
Čtěte příběh
Věry Fialové, pacientky
na domácí hemodialýze
na straně 16
11
téma
Lékařství jiných kultur –
poklad pro západní civilizaci
M oderní medicína je zázračná. Každým rokem
se rychleji a rychleji vyvíjí
a člověk se nestačí divit, co
všechno lékaři dokáží „opravit“. Jsou to vlastně strůjci
štěstí, protože narodí-li se
někdo tzv. podruhé, poděkování patří ve většině případů právě lékařům. Možnosti
přístrojů a léčebných metod,
které dnešní medicína využívá, lze považovat prakticky
za neomezené. Samozřejmě je
12
řada onemocnění, se kterými
si nevíme rady ani ve 21. století, ale ve srovnání s historií,
a to i tou nedávnou, můžeme
hovořit o zázracích na počkání.
Šaman není léčitel,
léčitel není šaman
Zázraky v medicíně se ovšem
nedějí jen v civilizovaných
spo­lečnostech. Vrátíme-li se
zpět ke kořenům, zjistíme, že
celá řada věcí, které v dnešní
době využíváme a považujeme
za běžné, má kořeny hluboko
v minulosti. Prvním světem,
který navštívíme, je svět šamanů–uctívačů rituálů a harmonizátorů energií. Jejich učení sahá
až do doby paleolitu a důkazem
jsou mnohé archeologické nálezy, jako například jeskynní
malby, sošky či jiné rituální
předměty.
Slovo šaman pochází z jazyka sibiřských Tunguzů a volně
by se dalo přeložit jako ten,
kdo ví. Jazykovědci jej běžně
opisují výrazy jako kouzelník,
medicinman, léčitel, čaroděj,
mág. Nutno však pochopit, že
ne každý léčitel je šamanem.
Šamani nejsou výhradně muži,
šamankou může být i žena. Jde
v podstatě o člověka, který je
schopen jen na základě vlastní
silné vůle vstupovat do stavu
změněného vědomí, a tím získat vědomosti a sílu pomoci
jiným lidem.
TÉMA
Módní vlna, která
funguje
Převážně vlivem kolonizace,
rozmachu křesťanství a rostoucích ekonomických zájmů byl
šamanismus potlačen a jeho
tradiční léčitelské metody téměř zlikvidovány. V dnešní
stresem protknuté a uspěchané
době však šamanismus prodělává neskutečnou renesanci.
Jeho návrat je tak silný, že se
nevyhnul ani takovým moderním společnostem, jako je ta
evropská nebo americká. Příznivci šamanismu se jen ve Spojených státech dají počítat
na tisícovky a jinde tomu není
jinak. Šamanismus, provázející
meditační forma léčby, je totiž
v dnešní společnosti spolehlivým lékem na stres a tlak, pod
nímž neustále žijeme.
Antropolog Michael Harner
ve své knize Way of the Shaman
(česky: Cesta šamana. DharmaGaia, 2010) vysvětluje některé
šamanské metody a zároveň
také zdůvodňuje užitečnost návratu šamanismu do moderní
doby: „Šamanské metody vyžadují uvolněnou disciplínu,
soustředění a záměr. Současný
šamanismus, podobně jako šamanismus kmenových společenstev, používá typickým způsobem ke vstupu do změněných
stavů vědomí monotónní zvuk
bubnů. Tato klasická nedrogová
metoda je pozoruhodně bezpečná. Pokud praktikant neudržuje soustředění a záměr, pak se
prostě vrátí do obvyklého stavu
vědomí. Navíc tu není předem
daná doba trvání změněného
stavu vědomí, jak tomu většinou
bývá při intoxikaci psychedelickými drogami. Zároveň však
klasické šamanské metody účinkují překvapivě rychle. K dosažení výsledků, ke kterým většina
lidí může dospět už po pár hodinách prožitků, by jinak potřebovali několik let strávených
tichou meditací, modlitbami,
zpěvem nebo odříkáváním manter. Už pouze z tohoto důvodu
se šamanismus dokonale hodí
pro současný život zaneprázdněných lidí, stejně jako se hodil
například pro Eskymáky – jejich den byl plný úkolů, na jejichž splnění záviselo jejich přežití. Večery však mohli využít
pro praxi šamanismu.“
Ctít otce, matku
a hlavně přírodu
Uspěchaná doba, ve které žijeme, nás odklonila na špatnou
cestu, vytrhla nás z náruče
přírody a jejích zákonů. Šamanismus nás navrací k přírodě,
učí nás jí naslouchat a žít s ní
v souladu, využívat přírodních
zákonů ve prospěch ducha
a za pomoci přírodních elementů potlačit negativní vazby. Nejde o to, abychom žili v jeskyních či snad na stromech, máme
zde na mysli souznění. Souznění ducha člověka s přírodou,
vytvoření harmonie a funkčního spojení.
Šamanismus pracuje na prin­
cipu uctívání přírodních živlů
a duchů, duchů hvězd, planet
a v neposlední řadě zvířat. Jedná se o udržování osobní síly
člověka za pomoci uctívání
zmíněných atributů.
Stejně jako všechno lidské
konání má i šamanismus moderní doby svoji odvrácenou
tvář. Tvář komerčního zneužívání, zvanou turistický šamanismus. Tento jev můžeme pozorovat přibližně od 80. let 20.
století, kdy někteří šarlatáni
začali lidi ze Západu přivádět
do peruánské, ekvádorské či
brazilské Amazonie, aby se zde
účastnili sezení s ayahuaskou.
Ta je v oblasti Amazonie klíčovým prvkem tradiční medicíny
domorodých kmenů. Jedná se
o halucinogenní liánu, jež se
užívá v kombinaci s dalšími
rostlinami ve formě nápoje,
který bývá označován stejným
názvem jako liána. Tento druh
turismu se v posledních letech
rozmohl, mimo jiné i kvůli
nízkým nákladům na cestování a jako výsledek volného
a bezplatného šíření informací
napříč národy. Podle některých
odborníků tyto praktiky představují opravdu vážná rizika.
Ať už ale chceme nebo nechceme, dnešní svět má tendenci vracet se zpět k přírodním zákonům, k přírodě jako
takové, a člověk sám k sobě.
Nadměrná individualizace společnosti přivádí jedince ke svému nitru, což je jistě správná
cesta. Šamanismus může být
jedním z nejlepších nástrojů
sebepoznání, a nemusíme být
zrovna šamany z Peru nebo
z nějakého indiánského kmene. Šaman má šamanismus
v sobě vrozený a může vyrůst
klidně mezi mrakodrapy.
Svět dualismu
Jin a Jang
Stejně jako šamanismus, také
tradiční čínská medicína pracuje se spojením člověka a přírody a člověka bere jako její
nedílnou součást. Je to jedinečný léčebný systém. Historicky
známé první zmínky o čínské
medicíně sahají do 3. tisíciletí
před Kristem. Základ tradiční čínské medicíny nalezneme
v Huang Di Nei Jing, vnitřním
13
téma
kánonu Žlutého císaře. Ten,
kromě toho, že praktikoval
zdravé cvičení a rozvíjel životní sílu, podle dávné legendy
vládl hlavně v souladu s filozofií jin a jang a také v souladu
s učením o pěti prvcích.
Teorie jin a jang je založena
na vědomí, že se jedná o dva
aspekty každého jevu, dva
vzájemné protiklady, které ovšem jeden bez druhého nemohou existovat. Dvě navzájem
se doplňující síly.
Na principu jin a jang je
popisován také mužský a ženský svět. Jin, v překladu tmavé místo, symbolizuje ženský
svět. Jedná se o tmavý element
působící smutně a pasivně. Reprezentují ho voda a země.
Oproti tomu jang, v překladu
světlé místo, je symbolizován
jako mužský aspekt a reprezentují ho oheň a vítr. Jedná se
o světlejší element, veselý a aktivní.
Západní kultury často tyto
pojmy vysvětlují nesprávně a omezují se pouze na zlo
a dobro. Filozofie tradiční
14
čínské medicíny však oba elementy uznává jako nedílnou
součást nedělitelného taa, jako
něco, co se objevuje ve všech
přírodních silách, dva energetické protipóly. Učení o jin
a jang je obsažené už v Knize
proměn (I-ťing), kde je pomocí trigramů (elementy, které se
skládají ze tří jin nebo jang)
vyjádřena myšlenka proměn
v přírodě. Tento koncept si
osvojila celá čínská filozofie
a potažmo také medicína.
Pět přírodních cyklů
Učení o pěti prvcích je v podstatě systémem pěti elementů, které vycházejí z přírody.
Představují pět pohybů a pět
fází sezonních přírodních
cyklů. Tento systém zajišťuje
použitelný model, který nám
dovoluje orientovat se v patologii vnitřních orgánů. V této
souvislosti hovoříme o dvou
stavech, a to buď o nadbytku,
nebo nedostatku na jedné či
druhé straně. Cyklus kontroly udržuje jakousi pomyslnou
rovnováhu mezi pěti elementy,
ovšem nastane-li nerovnováha
a trvá dlouho, lze hovořit o nemoci. V dnešním světě v souvislosti s pěti elementy existují
nejrůznější postupy, s nimiž
lze pracovat, například skladba jídelníčku. Ten je sestaven
na principu pěti různých chutí,
protože tradiční čínská medicína hovoří o tom, že každá chuť
má na lidské tělo jiný účinek
a vliv. Kyselá, hořká, sladká,
ostrá a slaná, všechny povzbuzují, a zároveň potlačují něco
jiného.
a vytváření jedinečných bylinných směsí. V tomto ohledu je
velmi zajímavý pohled čínské
medicíny na potraviny. Ty se
totiž od bylin nijak zvlášť neliší. Každá potravina, stejně jako
každá bylina, má určitý konkrétní vliv na lidský organismus. Číňané například uvádějí,
že zvěřina lidský organismus
zahřívá, zatímco třeba brokolice jej ochlazuje.
Bylinku místo ibalginu
Kromě těchto dvou základních pilířů má tradiční čínská
medicína největší potenciál
v přístupu k životosprávě. Ten
také tvoří hlavní komunikační
prostředek ve vztahu k západním kulturám, protože zdravá
a správná životospráva prožívá
obrovský boom.
S čínskou medicínou zaměřenou na životosprávu je
úzce spojena nauka o bylinách
V této sféře vývoje medicíny Číňané měli a stále mají
velkou výhodu. Mistři čínské
medicíny své experimentální
směsi z bylin testovali a testují na velkém vzorku populace, proto jsou jejich poznatky
konkrétnější a lépe prakticky
využitelné.
Léčba bylinkami není jedinou součástí nauky o životosprávě v souladu s tradiční čínskou medicínou. Kromě úpravy
stravovacích návyků sem patří
také přístup ke spánku, k celkovému režimu dne, k tolik opomíjenému odpočinku a k práci.
Nesmíme však zapomínat také
na emoce a prožitky. V této
souvislosti je tradiční čínská
medicína úzce spojená s gynekologickou léčbou, zejména
pak s léčbou neplodnosti. Rovněž tyto postupy souvisejí s životosprávou a vhodným výběrem potravin.
TÉMA
Na co Západ nestačí
V neposlední řadě se tradiční čínská medicína zaobírá
léčbou různých alergií, které
současnou generaci trápí čím
dál tím víc. Tradiční čínská
medicína přistupuje k alergiím
jiným způsobem než západní
společnost. Neptá se, na co je
člověk alergický, ale proč je
vlastně vůbec alergický. Západní lékařství sice dokáže
alergické projevy utlumit, ale
neumí je definitivně a trvale odstranit. To je doménou
čínské medicíny. Ta spatřuje
největší zdroj problémů s alergiemi v problematickém vnitřním prostředí člověka. Vnitřní
prostor přirovnává k celoročně doutnajícímu popelu, který
je na jaře a na podzim rozfoukán.
Základem čínské medicíny
je tedy celostní přístup. Lidské
tělo zde chápeme jako celistvý
a propojený systém, který se
vzájemně ovlivňuje. Tato medicína pracuje také s prostředím, v němž člověk žije. Důležité je podnebné pásmo, klima,
stejně jako různá roční období.
Co se týče léčby, podstatnou
je tzv. kauzální léčba. V tradiční čínské medicíně není léčen
pouze příznak, ale pátrá se
po příčině.
Nesmíme opomenout ani
vynikající diagnostiku, se kterou čínská medicína brilantně
pracuje. Vzhledem k tomu, že
používá velmi jemné a šetrné
vyšetřovací metody, objeví často řadu nemocí již na samém
počátku jejich vzniku. Pulzová
diagnostika je doplněna o vyšetření tváře, očí, jazyka, nehtů
a kůže. Na základě detailního
rozboru lze prostřednictvím
čínské medicíny odstranit řadu
neduhů již v zárodku.
Jehličky, jehličky
a jehličky
Nejznámější praktické metody tradiční čínské medicíny
jsou bezpochyby akupunktura,
tedy aplikace drobných jehel
do akupunkturních bodů pacienta. Další významnou metodou je fytoterapie spojená
s bylinkami, ale také houbami
a řasami. Nemůžeme opominout ani baňkování, akupresuru a také některé modernější
metody. Mezi ty patří například magnetopunktura. Jedná
se o stimulaci akupunkturních
bodů pacienta pomocí magnetů. Podobná je ještě elektro-
punktura, při níž se provádí
povrchová stimulace bodů pomocí slabého proudu.
Vrátit se zpět
ke kořenům
Lékařství jiných kultur bylo
potlačováno a dravostí západní civilizace málem nevratně
zničeno. Pro náš civilizovaný
a zmodernizovaný svět a životní styl je však nekonečnou
studnicí poznání. Západní individualistická společnost, přesycená nadbytkem a extrémním
konzumem, se nutně potřebuje vrátit k tradicím, a to nejen
humanistickým, ale také lékařským. Navrátit se ke kořenům,
k přírodě a především člověk
k člověku, k sobě samému.
Magdalena Bambousková
15
INSPIRACE
Věra Fialová:
Konečně mohu
opět pracovat
V mládí jsem přecházela
hodně nemocí. Bohužel
jsem netrpěla teplotami, takže mě rodiče nemohli nechat
doma, protože tomu tenkrát
nepřál režim. Už od základní školy jsem musela chodit
do školy, i když jsem věděla,
že jsem nemocná. Na střední
škole, ve čtvrťáku, jsem za jakéhokoliv počasí chodila pěšky šest kilometrů na praxe,
což mému stavu moc nepomáhalo. Často mi bývalo tak
špatně, že jsem střídala čtrnáct dní nemoci a čtrnáct dní
praxe, pořád dokola. Maturitu
jsem udělala, ale už při ní mi
tekla z nosu krev.
16
S osmačtyřicetiletou Věrou Fialovou se život
nemazlil. Za to, že jí přestaly fungovat ledviny,
mohla zdánlivě banální věc – přechozené
nemoci v mládí. Než dostala novou ledvinu,
skončila v kómatu s otokem mozku. Musela se
znovu naučit své jméno nebo psát.
Ani transplantovaná ledvina jí však nevydržela.
Po devíti letech skončila znova na dialýze,
v té době ji opustil manžel. Elán a chuť do života
jí však rány osudu nevzaly a dnes je teprve
druhým člověkem v Čechách, který si sám
provádí hemodialýzu doma.
Představujeme vám její příběh.
Moč jako černé pivo
Krátce po maturitě jsem se vdala. Podotýkám, že jsem nemuse-
la. Sice nám to vydrželo jen rok,
ale stihli jsme s manželem postavit dům. Na tom jsem si ov-
šem zničila zdraví definitivně.
Můj manžel byl pravidelný dárce krve, takže jsem jednou vyrazila k lékaři s tím, že se stanu
dárkyní krve, a v nemocnici si
mě rovnou nechali – moje moč
totiž vypadala jako černé pivo.
Po třech měsících hospitalizace jsem se dostala se do Vojenské nemocnice, kde jsem
strávila tři měsíce. Doktoři udělali vše pro to, aby mi ledviny
zachránili, ale také mi upřímně
řekli, že asi celý život nevydrží.
S tím jsem tedy žila dál.
Dvě děti a dialýza
Ve čtyřiadvaceti se narodil syn
Tomáš a v sedmadvaceti dcera
INSPIRACE
Martina. O ledviny jsem definitivně přišla asi v období,
kdy jsem kojila svou dcerku,
kterou jsem měla s druhým
manželem. Podle lékařů se totiž kojením ledviny zatěžují
vůbec nejvíc. Ale zase je moje
dcera pěkná, zdravá a prospívá (smích). Když jí bylo něco
přes šest let, mé ledviny už to
definitivně nevydržely a musela jsme ve svých třiceti letech
na dialýzu. V šesti letech se tak
má dcera musela naučit starat
o sebe a domácnost, bylo to
na ní. I syn musel rychle vyspět. Obě děti to zvládly, protože musely.
Naučit se svoje jméno
Po dvou letech na dialýze jsem
skončila na ARU v kómatu.
Když jsem se probrala, nevěděla jsem, kdo jsem a kde jsem.
Nevěděla jsem, jak se jmenuju,
dostala jsem rohlík, a nevěděla jsem, co s ním mám dělat.
Bylo to hodně ošklivé období.
Osmdesátiletá paní, která byla
se mnou na pokoji, mi nosila
časopisy jako Sluníčko a Mateřídoušku a učila mě podle nich
znovu psát. To ona mi pomohla se znovu postavit na nohy,
lékaři se mi tenkrát vůbec nevěnovali.
Co s volným časem
Krátce po této příhodě mě konečně čekala radostná zpráva.
Dostala jsem novou ledvinu,
která mi vydržela celých devět
let. Čerstvě po transplantaci
jsem měla jeden problém – nevěděla jsem, co s volným časem.
Byla jsem naučená na režim
dialýza, práce, dialýza, práce.
A najednou jsem měla volno.
Byla jsem zvyklá vše vyřídit
efektivně a rychle, a najednou
jsem nemusela. Dokonce jsem
se i nudila (smích). Život jsem
si ale opravdu užívala, cestovala jsem do Tuniska, Egypta…
Do toho jsem nastoupila znovu do práce, starala se o děti,
takže se můj život brzo vrátil
do starých kolejí.
Za nějakou dobu se mi však
začalo dělat hůř. Hodně jsem
přibírala, chodila jsem po doktorech, z diabetologie na endokrinologii, a doktoři nevěděli, co se mnou. Časem se mi
Domácí dialýza už je pro Věru Fialovou hračka,
to hodně zhoršilo, nemohla
jsem ani dýchat, a do toho mě
opustil manžel. Nebylo to pěkné období. Tatínek mě tenkrát
naložil do auta a odvezl mě
na plicní do Fakultní nemocnice Plzeň, kde mi sdělili, že to
vypadá na plicní hypertenzi.
Odjela jsem do Prahy na oddělení plicní hypertenze na Karlovo náměstí, kde mi tato nemoc byla diagnostikována..
Do práce jsem se už nevrátila.
Paní svého času
Transplantovaná ledvina mi
přestala pracovat v roce 2009.
Od té doby až do letošního jara
jsem tedy musela znovu chodit na dialýzu. Jenže ty roky
na dialýze mě nebavily. Peritoneální dialýza u mě nepřipadala v úvahu, při transplantaci
mi totiž omylem přeřízli nervy,
takže nemůžu zatnout břicho.
Celou tu dobu jsem tedy
otravovala pana doktora, že
bych si chtěla hemodialýzu
zařídit doma, jenže to tenkrát
neumožňoval zákon. Ale já si
o ni stejně pořád říkala, hodně
jsem se zajímala o podmínky,
až mi pan doktor minulý rok
slavnostně řekl, že už do toho
můžeme jít a že to vypadá
slibně. Evička (zdravotní sestra
Eva Schlachtová, pozn. red.) se
do toho pustila s vervou. Jela
do Německa zjistit, jak to tam
přesně funguje, jednala s pojišťovnou, pak jsme museli přestavovat byt, v mezičase jsem
se na dialýze učila, jak se sama
dialyzovat, až konečně bylo
všechno připraveno.
První dialýzu doma jsem
si provedla letos 25. března.
Tenkrát byli všichni nervózní,
i paní doktorka (vedoucí lékařka MUDr. Lada Malánová,
pozn. red.) se o mě hodně bála.
Ale teď je to už pro mě rutina.
A hlavně mohu víc pít, můžu
si dát k jídlu víc ovoce. A taky
můžu pracovat, dělám účetní
a konečně se do toho můžu
pořádně zabrat, aniž musím
hlídat, kdy mám jít na dialýzu. A můžu si zařídit den, jak
chci, i když nemám svoji ledvinu. Jsem teď paní svého času
(smích).
redakce Dialogu
a tak jí zbývá více času třeba na jejího psa.
1717
CESTUJEME
Na víkend do slovenských
Súľovských skal
18
CESTUJEME
S úľovské skály nejsou nijak zvláště rozsáhlé území. Je to vlastně jen
závěr jednoho širokého údolí chráněné
krajinné oblasti Strážovské vrchy na západě Slovenska. Samotné skály s nejbližším okolím jsou pak navíc chráněny jako
národní přírodní rezervace (v nejvyšším
stupni ochrany). Súľovské skály najdete necelých 7 kilometrů jižně od města
Bytča a 10 kilometrů západně od Žiliny.
Dostanete se sem nejlépe autem nebo autobusem. V údolí je jediná, poměrně malá,
upravená obec Súľov. V obci najdete
kromě jiného hned dva kostely, obchod,
hospodu, školu a v zástavbě i několik starých tradičních roubenek. Název obce vysvětluje jedna místní pověst. Ta praví, že
súľovští páni odevzdávali králi jako roční
daň dvě neobvykle velké sovy (súvy –
Súvov – Súľov) hnízdící v dutinách skal.
Tyto sovy díky své velikosti a síle dokázaly ulovit zajíce i menší lišky. Mohl to
být chráněný výr velký, který zde hnízdí
i v současnosti.
Silnice, která do Súľova vede úzkou tiesňavou (soutěskou), tady také končí a asi
i to dělá z oblasti Súľovských skal klidný
a malebný kraj. V Súľově je možnost se
ubytovat v některém z několika penzionů
nebo využít autokemp. Ten je hojně vyuVyhlídka z cesty po hřebenech skal
Zraková pyramida Juraje Gábora
žíván horolezci, které okolní skály přitahují jako magnet. Nejsou pískovcové, jak
jsme zvyklí z našich skalních měst, ani
vápencové, jako třeba v Moravském krasu, ale jsou tvořeny slepenci. Slepenec je
hornina vzniklá „slepením“ vápencových
valounků vápnitým tmelem. Pro laika je
to na první pohled jako „trochu zvětralý
beton“. Tato hornina dává skalám zvláštní
strukturu, jejímž zvětráváním se tvoří ostré skalní jehly a bloky připomínající obrovská termitiště. Mimochodem Súľovské
skály jsou jediné slepencové skalní město
na Slovensku.
Snad všichni turisté, kteří sem přijíždějí,
chtějí zdolat Súľovský hrad a obejít si stezku procházející skalami okolo celého údolí.
My se samozřejmě na tuto stezku vydáme
také. Vybereme si jednu ze dvou turistických značených tras k hradu a začneme
stoupat (zelená stezka je kratší a příkřejší,
červená delší a pozvolnější). Údaje na rozcestníku zde nejsou uváděny v kilometrech, ale v hodinách. To každého zkušeného turistu upozorní na to, že jde o těžký
terén, kde větší roli hraje spíše převýšení
a složitost cesty než vzdálenost. My bereme tento údaj s velkou rezervou a z vlastní
zkušenosti si ho násobíme dvěma. Cesta je
sice namáhavá a příkrá, ale vede nádherným bukovým lesem s množstvím starých
stromů, bylin a života. Co na tom, že je
třeba se každých pár desítek metrů zastavit a odpočinout si, vždyť je stále na co se
dívat. Postupně se dostáváme k úpatí skal.
Tady narážíme na železné žebříky, oka
upevněná ve skalách a zábradlí, které nám
cestu vydatně usnadňují. Zanedlouho poté
už vidíme první známky historické stavební činnosti. Z hradu z počátku 15. století,
který sloužil k pozorování a ostraze okolí, toho však mnoho nezbylo. Když krátce
po svém vybudování v roce 1550 vyho1919
CESTUJEME
řel, byl znovu postaven a využíván. Asi
o dvě stě let později v roce 1763 mu však
zlomilo páteř zemětřesení. Od té doby už
nebyl těžce poškozený hrad znovu opraven a chátral. Každý, kdo na hrad nyní
doslova vyleze, asi jen těžko uvěří, že se
zde nacházelo osmnáct hradních místností
včetně konírny, zbrojnice, klenotnice, pekárny a „pivních prostor“. Jak sem asi ty
koně tehdejší obyvatelé dostali? A jak je
pak dostali zase dolů? Na podobné úvahy rychle zapomenete, když se dostanete
Užovka hladká v lesích okolo hradu Súľova
20
na vrchol zříceniny a před vámi se otevře
neopakovatelný výhled na okolní skály,
Súľov pod vámi a nekonečné hory Slovenska všude okolo. Po levé straně je výhled
na skupinu skal Brada, naproti je hřeben
s vrchy Roháč, Kečka a Žibrid, na druhé
straně zase na kopce Strážovských vrchů.
Nádhera…
Z hradu sestoupíme po zelené značce
na malý palouk v sedle pod hradem. Odtud je to jen kousek ke studánce. V době
naší návštěvy v ní zrovna nebyla tekou-
Larva mloka skvrnitého ve studánce
cí voda, zato v jejím jezírku bylo možné
pozorovat larvy mloka skvrnitého, což
svědčí o mimořádné čistotě vody a potěší každého přírodovědce. Ze sedla pod
hradem pak pokračuje červená turistická
značka dál po hřebenech skal okolo údolí.
Prudce nahoru, prudce dolů, prudce nahoru, skály, nádherné chladivé lesy. Cestou
je množství odboček na skalní vyhlídky
do údolí. Vyplatí se nevynechat ani jedinou a nespěchat. Z každé vyhlídky je
výhled na skály jiný, a pokud rádi foto-
Okrotice bílá –
běžná orchidej lesů Súľovských skal
CESTUJEME
grafujete, nemá cenu foťák schovávat.
Postupně se po značce propletete skalami až na konec údolí do sedla Roháč,
kde je možné po žluté značce odbočit
dolů do údolí a za necelou hodinku být
v Súľově. Cesta je tu dost příkrá a jištěná žebříky. Na oplátku je ale možné se
po malé odbočce podívat k jeskyni Šarkania diera. V ní byly nalezeny kosti jeskynních medvědů, což dokládá osídlení
Přístup do hradu je místy úzký
údolí už v eneolitu, 2900–1900 př. n. l.
(první písemná zmínka o Súľově pochází
z roku 1193).
Pokud ale máte dost sil a času, běžte
raději ještě kousek dál skalami po obvodu údolí po zelené značce a pak postupně
dolů lesem po modré do Súľova. Cestou
budete mít totiž možnost prohlédnout si
kromě skal, lesů a luk také jednu ojedinělou stavbu, která vás pravděpodobně upoutá už z vyhlídky na Súľovském
hradě.
Na rozlehlé ovčí pastvině nad vesnicí
totiž stojí neobvyklá, a tím i nepřehlédnutelná dřevěná stavba – zraková pyramida výtvarníka Juraje Gábora. Je to
asi 18 metrů dlouhá a 5 metrů vysoká
na bok položená pyramida, která slouží
jako vyhlídka na skály a také jako turistický nouzový útulek. Na konci pyramidy je malý průzor, kterým vidíte úchvatný výřez krajiny Súľovských skal jako
na obraze s rámem. Do pyramidy se dá
také vstoupit a ukrýt se zde před nepřízní
počasí. Pokud půjdete po modré značce,
tuto stavbu budete míjet po levé straně
a nepochybně k ní pár kroků do kopce
uděláte. Výhled odtud na údolí a skály je
opravdu velice pěkný.
Prohlédnout si Súľovský hrad a obejít
údolí po hřebeni skal je možné za jeden
den. Druhý den můžete zkusit projít si
údolí po silnici, prohlédnout si jeskyni,
zamířit pod skály po některé z cyklostezek
anebo se jen tak procházet po pastvinách
a užívat si klid a pohostinství několika
místních restaurací. Například zdejší halušky nelze než doporučit.
Mgr. Petr Pavelčík,
DS Uherské Hradiště
Pětiprstka – orchidej na pastvinách
pod Súľovskými skalami
Hrad Súľov
21
VAŘÍME S PETROU
MENU podle
PETRY
Recepty pro vás připravila
Petra Bártová,
fotoblogerka a redaktorka
sexymamas.cz
Sezona
voce
o
o
h
é
v
t
čers
je tu!
y
n
i
n
e
l
e
a z
vání
ou grilo
zon
asu ven
také se
Léto je
hodně č íme
e
ím
v
á
, kdy tr
přináš
a dobou pty, které vám
říe
c
né na p
e
d
ku. R
ou sna
js
,
ro
le
p
ís
,
č
é
v tomto ehce straviteln
l
mo
ří
p
pravu a
y
d
y te
teplé dn lní.
ideá
Hlávkový salát
s kořenovou
zeleninou
(6 porcí)



hlávkový salát
1
10 dkg mrkve
10 dkg červené řepy
Dresing:
1 polévková lžíce
pomerančové šťávy
 1 polévková lžíce
olivového oleje
 5 lístků meduňky

Salátové listy opereme
a natrháme na menší kousky.
V míse promícháme s nastrouhanou řepou a mrkví.
Před podáváním vše smícháme
s dresingem z pomerančové
šťávy, olivového oleje a nasekaných lístků meduňky.
22
Energie: 246 (41) kcal, bílkoviny: 8 (1,3) g, tuky: 18 (3) g,
sacharidy: 29 (5) g, draslík: 1 506 (251) mg, fosfor: 209 (35) mg
VAŘÍME S PETROU
Grilovaný plachetník
na koprovém tvarohu








(6 porcí)
00 g čerstvého filé z plachetníka
5
(může být i losos, tuňák nebo jiná steaková ryba)
15 lístků bylinek (bazalka, mateřídouška, máta apod.)
250 g tvarohu
2 stonky čerstvého kopru
1 jarní cibulka
2 lžíce olivového oleje
1 g soli na dochucení tvarohu
6 bezlepkových bagetek
Výživové hodn
oty
jsou uváděny
pro celý pokrm
dle
receptu a v zá
vorkách
pak na jednu
porci
pokrmu.
Plachetník je chuťově výrazná steaková ryba, která má velkou výhodu, že se při grilování nerozpadá. Filé na několika místech příčně nařízneme a do zářezů vtlačíme nasekané bylinky. Celý steak
potřeme olivovým olejem a zabalíme ho buď do pečicí alumisky
jako na našem obrázku, můžeme ale použít i alobal nebo pečící
papír. Výhodou alumisky je, že ryba má větší kontakt s grilem a je
dobře opečená. Pokud použijeme alobal nebo pečicí papír, ryba
bude zase šťavnatější. Volba je tedy čistě na nás. Během grilování
si můžeme v misce připravit tvaroh. Smícháme ho s nasekaným
koprem, najemno nakrájenou cibulkou a špetkou soli.
Energie: 1 437 (240) kcal, bílkoviny: 134 (22) g, tuky: 95 (16) g,
sacharidy: 18 (3) g, draslík: 2 564 (427) mg, fosfor: 1 223 (204) mg
Bagetky nařízneme a necháme rozpéci. Jakmile budou dokřupava
opečené, natřeme vnitřek silnější vrstvou tvarohu. Plachetníka
necháme po opečení asi dvě minuty odpočívat, poté z něj odkrajujeme asi 2 cm silné plátky a ty vkládáme na tvaroh do bagetky.
Jsou výborné i po vychladnutí.
Jahody s krémem
z mascarpone (6 porcí)
Recept je tak snadný, že přípravu tohoto jídla
můžete zcela svěřit dětem. Stačí smíchat mascarpone,
jogurt a cukr. Krémem polijeme na čtvrtky nakrájené jahody.
Na ozdobení můžeme použít lístek máty nebo meduňky.




00 g čerstvých jahod
3
150 g mascarpone
100 g bílého jogurtu
10 g kokosového cukru
Energie: 848 (141) kcal, bílkoviny: 10 (1,6) g,
tuky: 74 (12) g, sacharidy: 46 (7,6) g,
draslík: 528 (88) mg, fosfor: 111 (18,5) mg
Další inspiraci nejen pro grilování můžete najít na stránkách SexyMamas.cz v kategorii recepty.
23
JAK NA TO
Nelíbí se vám
obyčejné podtácky?
Stačí jen pár jednoduchých kroků
a budou neobyčejné, a to za pár korun 
Ke tvoření vám budou stačit korkové
podtácky, papírovÁ lepenkA, štětec
a vašE oblíbenÁ barvA na textil.
Jmenuji se
Ája Agnerová
a baví mě tvořit,
malovat, šít...
dávat věcem okolo sebe novou tvář.
Proto stále hledám nové nápady, jak by se daly běžné předměty s trochou kreativity využít neotřelým
způsobem nebo jak si je jednoduše a levně vyrobit.
Moje dcerka má ráda barvy, a proto jsme se rozhodly vyrobit si jednoduché barevné podtácky, které
mohou sloužit zároveň i jako dekorace, a rozhodly
jsme se podělit i s vámi, čtenáři časopisu Dialog, jak
na to!
papírovou lepenkou
fantazii s
e
m
Doufám, že se do tvoření pustíte se mnou !
1.
Polepte podtácky
24
ekladou
n
e
ez
JAK NA TO
2.
3.
Nabarvěte
volná místa
a pak už jen
nechte zaschnout
A ODSTRAŇTE LEPENKU
Z obyčejné
korkové podložky
máte nový
originální kousek!
25
POVÍDKA
ANA
O bsah nápadně nadité a zubem času poznamenané, kompletně odřené kožené kabely patřící vídeňskému rodákovi
Vojtěchu Uhermacherovi, který právě dorazil do provinčního
městečka Cochabuca, byl pro místní bezpečnostní orgán překvapivě a až urážlivě nezajímavý. Navíc majitel zavazadla už
vůbec nevypadal jako ten, koho starosta tak dlouho a netrpělivě očekával.
Naleštěné prýmky na ramenou Jaimeho Mercada, řadového
to příslušníka bolivijské gardy, kontrastovaly s jeho o číslo
většími sešlapanými botami a krátkými ošuntělými kalhotami.
Všechno jako by se snažil dohnat horní polovinou těla, blesklo
Vojtěchovi hlavou, když přejížděl očima nahoru přes bezchybně padnoucí uniformu gardisty, jenž jako by vypadl z obrazu
kolumbijského génia Fernanda Botera. Dvě řady vyleštěných
knoflíků obepínající v symetrických obloucích jeho hruď se
ztrácely zhruba v oblasti soutoku druhé z jeho brad a části těla
spojující hlavu s trupem. Minimalisticky střižený
knírek kontrastoval s vysokou a honosnou
čepicí, která jistě musela původně patřit výše postavenému důstojníkovi, jehož osud zůstane neznámý
až do konce příběhu, aniž by tato
chybějící informace kohokoliv
znervózňovala.
„Bienvenidos,“ řekl nakonec
trochu neochotně a pokynul cizinci
rukou ve snaze zavést ho do jednoho z mnoha zájezdních hostinců,
kde již byla připravená stroze zařízená, ale svému účelu plně vyhovující světnice. Byly to přesně tři týdny
od okamžiku, kdy Vojtěch dorazil
po předlouhé plavbě zaoceánskou
lodí do přístavu v Santiagu de Chile.
***
Letiště v Santiagu má neskutečně krásný výhled, pomyslel si Jan Hodinář, kráčející od dopravníku zavazadel s nápisem Frankfurt. S azurově
modrým nebem a vrcholky And po své pravici si vybaloval
batoh z nekonečné plastové fólie, aby mohl vyprostit popruhy
a hodit si své třicetikilové zavazadlo přes rameno. Itinerář jeho
cesty uzrál jednoho podzimního večera v jedné z mnoha pražských hospod a sledoval pouze jeden cíl, a to zopakovat cestu
26
jeho pradědečka po Jižní Americe, s předem určenými zastávkami a jasně definovaným cílem, městečkem na východ od jezera Titicaca. Zde měl jeho prapředek údajně dát opět dohromady kostelní hodiny, přičemž využil svého jedinečného daru
opravit téměř cokoliv, a následně tam ve velké vážnosti a k velkému překvapení své rodiny, kterou zanechal doma, i dožil.
Posléze plánoval Jan zakončit cestu oslavou Nového roku, a to
v nejvýše položeném hlavním městě na světě. První z těchto
zastávek je pouštní kolonie San Pedro de Atacama.
Dobrodružství začíná!
***
Přejetím pouště Atacama, s pár kapkami deště za několik
století, zaslouženě nejsušší oblasti světa, se dostal Jan až
k hranicím Chile s Bolívií. Výrazně ho zaujala informace, že
půda této pouště se tak podobá půdě na Marsu, že se stala velice oblíbeným místem hollywoodských filmařů.
Cesta přes Altiplano po překročení hranic byla
lemována nesčetnými jezery plnými tisíci plameňáků, jejichž unikátní barva kontrastující s tmavě modrou hladinou vytvářela obrazy, které se mu
hluboce vryly do paměti. Následovala Salar de
Uyuni, největší solná plocha na světě, jež posloužila jako nejširší a nejrovnější možná dálnice do stejnojmenného městečka, kde mohl
konečně využít železnici směrem na sever.
Jeho několikrát operovaná bederní oblast
po čtyřech dnech v jeepu zatraceně
potřebovala změnu dopravního
prostředku.
***
Po zhruba týdnu na cestě se
za kopcem vynořilo městečko,
které bylo prý kdysi značně
bohaté a nesmírně kulturně
živé. Těžba zlata přinášela
do obecní kasy spoustu peněz a populace
přesahovala deset tisíc lidí, přestože městečko bylo situováno
nejméně tři dny cesty od nejbližší civilizace. Starosta býval
vysoce vážený člověk a zámožný muž. Mohl si dokonce dovolit v rámci předvolební kampaně objednat na opravu kostelních hodin, které od doby nedobrovolného odchodu kolonizátorů nešly, vyhlášeného mechanika z Evropy.
POVÍDKA
Jan neočekával místo stále stejně prosperující jako na začátku 20. století, ale zklamání z toho, co viděl, bylo na něm
znát na první pohled. Zanedbané domy, radnice s děravou
střechou a zatlučenými prkny přes hlavní vchod, polorozbořené divadlo. Hodiny na věži kostela nejenže nešly, ale postrádaly třeba tak základní atributy oficiálního ukazatele času,
jako jsou hodinové ručičky. O vysněném zájezdním hostinci si
mohl taky nechat jenom zdát. Bylo mu jasné, že se tady dlouho nezdrží.
Koupil si vychlazené lahvové pivo v klasickém obchůdku se
smíšeným zbožím, tak typickém pro tuto část Ameriky, a seděl
na zaprášených schodech nevěřícně pozorující tu obyčejnost
každodenního života tohoto bohem zapomenutého místa. Nešlo pouze o chudobu, která jak dobře víme, cti netratí, ale též
o to, že zdejší obyvatelé jako by byť na jen teoretické oživení
prosperity dávných let už kompletně zanevřeli. Zahlédl pár turistů s cvakajícími fotoaparáty, což mu nedávalo žádný smysl,
než se k němu přitočil jeden z nich. Bylo mu vysvětleno, že
toto městečko začíná být vyhledáváno určitou turistickou komunitou prahnoucí po nevšedních zážitcích, které by její členové mohli zdokumentovat a poté jak jinak než umístit na sociální sítě.
Historie byla taková, že po odlivu většiny obyvatelstva, který následoval po vytěžení veškerého zlata v oblasti, a kvůli
izolaci v horách byl pro celou místní populaci, ve snaze se vůbec udržet, častou volbou incest.
A toto byla Cochabuca dneška. Mentálně postižení mladí
muži zanedbaného zevnějšku, výsledek snahy několika generací, kteří byli pověstní pro své gigantické primární pohlavní
znaky, jež byly z nějakého důvodu většinu času „v pohotovosti“. To bylo viditelné již zdálky díky chatrným a hodně obnošeným teplákům, které většina z nich, poflakující se po náměstí
v okolí kostela, měla na sobě i pro pobavení senzacechtivých
turistů v jejich hloučku. Tyto nebohé bytosti si užívaly pozornosti, která jim byla odjakživa odepírána. Lákavé rozptýlení
jim takto pouze čas od času přinášeli zahraniční návštěvníci.
Jan, snažící se nalézt jakoukoliv stopu toho, kvůli němuž se
sem vypravil, se otázal na zdejší hřbitov, a bylo mu vysvětleno,
že starý hřbitov zanikl minulý rok po obrovských přívalových
deštích a následném sesuvu půdy.
***
Je večer a La Paz dokazuje, že i ve výšce čtyř kilometrů nad
hladinou moře se dá důstojně připravit na konec roku.
Jan sedící v parku na náměstí Murillo, pojmenovaném
po místním rodákovi, bojovníkovi za nezávislost, kterého přímo tady popravili, hlásí též připraven. Povečeřel svůj oblíbený
steak z alpaky a pořídil si krabičku cigaret a dvě lahve levného
bolivijského vína. Nemůžeme zapomenout na pár novoročních, obecně ale nijak překvapivých předsevzetí. Cíl je jasný.
Pokud možno do půlnoci vše vypít a vykouřit, aby si užil
do sytosti to, co po půlnoci a po celý zbytek života rozhodně
už neochutná. Měl v tom několikaletou praxi, takže věděl moc
dobře, co dělá, a samozřejmě, jak na to.
Přihnul si z lahve červeného vína, které mu začalo docela
příjemně stoupat do hlavy. Malbec z oblasti Tarija začínal plnit
svoji funkci. S pobavením pozoroval troje hodiny na náměstí.
Každé z nich ukazovaly úplně jiný, o několik hodin se lišící
špatný čas. Zdá se, že na práci prapředka Vojtěcha ještě nikdo
nenavázal, ušklíbl se Jan a připálil si další cigaretu. Na náměstí se pohybovalo většinou pouze původní obyvatelstvo. Ostatní
turisté slavili divoce a zásadně hromadně na místech k tomu
určených, v lokálech po dolarech lačnících podnikatelů.
***
Znenadání byl zaskočen žádostí o připálení, která byla velice formálně přednesena dívkou jihoamerického vzezření, jež
jak se posléze ukázalo, byla přímo z La Pazu. Překvapen jejím
atraktivním zjevem i dobrou angličtinou předstíral, že její nápad dokouřit pár posledních cigaret, než s tím definitivně sekne, je velice revoluční a nadšeně se k ní připojil. Přistání jejího
průkazu „cedula de identidad“, což byla namodralá kartička
27
POVÍDKA
s její podobiznou, u Janových nohou, když hledala svoji krabičku cigaret, byl bonus navíc. Stihnul alespoň zahládnout
křestní jméno Ana Maria, než krabička opět skončila v dívčiných rukou a poté i v její kabelce a Ana se na něj děkovně
usmála.
Jan se opět utvrdil v tom, že angličtina se španělským přízvukem je v případě ženského pokolení neskutečně sexy. Dobrá zpráva byla, že se nemuseli snížit ke klasickému cestovatelskému výslechu, který z duše nesnášel. Absolvoval ho
od přistání mnohokrát a většinou měl pocit, že se zúčastněné
strany stejně vzájemně moc neposlouchají a pouze se chlubí
svými „dobyvatelskými“ úspěchy.
„To vždycky vedeš konverzaci jednoslovně a pokud možno
jednoslabičně?“ rýpla do něj káravě Ana a vycenila na něj svoje neskutečně bílé zuby.
„Trpím hippopotomonstrosesquippediliofobií,“ naučeně odpověděl Jan jedním dechem.
„Myslím, že jsi právě potvrdil, ze jsi zcela vyléčen. Můžeš to
nahlásit svému psychoanalytikovi,“ nenechala se odbýt, s nakažlivě opojným smíchem vítěze vědomého si svojí jasné převahy.
„Se mi to s množstvím alkoholu výrazně zlepšuje,“ utrousil
usmívající se Jan, překvapen, jak rychle byl se svojí chorobou
obnažen až na kost. Nějaká chytrá na to, že ti chybí ve jménu
jedno „N“, říkal si v duchu a típnul v půlce další cigaretu, vě-
Sudoku
ádná číslice se nesmí
Ž
v jednom řádku opakovat
dvakrát
velmi obtížné
9
2 1 6
3 4 5
9
4
9
1
6
1
6
28
7
4
2
4
ádná číslice se nesmí
Ž
v jednom sloupci opakovat
dvakrát
ádná číslice se nesmí
Ž
ve čtverci 33 opakovat
dvakrát
obtížné
5
9
7
8
domý si skutečnosti, že čas začal pracovat výrazně proti němu.
Vytáhla z kabelky plnicí pero, které vypadalo, jako by ho
koupila v nějakém antikvariátu v centru města, a podala ho
Janovi. Zároveň mu diktovala svoji adresu a místní telefonní
číslo.
Jan utíraje si modré prsty od inkoustu do svých špinavých
kalhot sledoval její mizející postavu, ztrácející se v silvestrovském davu, a moc si přál, aby se ještě potkali, jelikož tahle
„chica“ byla neskutečně „hot“. Zbývají mu přeci jenom celé
dva dny do odletu.
***
Ana byla moderní žena bez předsudků, a tak si byla téměř
jistá, že pokud se ten málomluvný a na rovinu trochu podivný
Evropan ze země, o které nikdy neslyšela, ozve, tak si s ním
s velkou radostí vyrazí. Měl něco v sobě, něco nepopsatelného,
čemu nemohla odolat. Jako by ho znala celou věčnost.
Kabelka, kam hodila krabičku s poslední zbývající cigaretou,
pomalu vsakovala veškerý inkoust ze stříbrného plnicího pera,
se skoro kompletně ohmatanými iniciály V. U. a ztrácejícím se
nápisem VIENA, dárkem od jejího dědečka, jehož otec, vlastník
pera, byl kdysi váženým občanem v kdysi velice prosperujícím
městečku kdesi v Andách. Údajně díky jakémusi daru, který
má i dnes stále málokdo.
Daniel Dvořák
cestovatel, bohém a příležitostný spisovatel
7
2
5
1 5 3
8 4
6
4
2 1
8
2
4 1
8
4
3
7
5
7
2
4
1 3
9
6
5
průměrné
4 2
5
8 3
5 7
5
8
6
9
4
8
7
7 3
7 1
9 1 2
8 6 7 4
1
6
LUŠTĚNÍ
Osmisměrka
Návod: Luštěte ve všech
osmi směrech a ze zbylých
písmenek čtěte po řádcích
tajenku.
„Knihy jsou pro lidi tím, čím jsou... TAJENKA" John Ruskin
ADVENT, AEROMECHANIKA,
AKOLYT, AKUMULÁTOR,
AVIKULTURA, BARIÉRY,
BEZTAK, BICYKL, BOEING,
BRNKAT, BRONTOSAURUS,
BRUS, CELULA, CITO,
COUSIN, DECI, DOSPAT,
EMOCE, EROTICKÝ, GANG,
GANGSTER, HABR, HOOVER,
CHLAPÍK, CHVATNÝ, IRENA,
JIŽNÍ DAKOTA, KARDIA,
KAZETA, KINOBOX, KLOKAN,
KOCÁBA, KORYTO, KOUTI,
KYSLÍK, LAČNIT, LOOK,
MANTRY, MCXXIV, MINOLTA,
MORDA, NAIVKA, NARO,
NARVAL, NESOUHLAS, OHOZ,
OTOMAR, PAVIÁNI, POETIC,
PRORYV, PROVAZ, PRVOUKA,
REAKCE, ROZNĚT, SEVERNÍ
DAKOTA, SOUŠ, SOUTH
CAROLINA, STANISLAV,
ŠTIPCE, TEHRAN, TITL, TRET,
TRUSKA, TUKOMĚR, UMÝT,
UPÍR, UPOZORNĚNÍ, ÚTKOVÉ,
UŽIVITI, VÄNERN, VARI, ZINA,
ZINKOVÁNÍ.
Návod: Luštěte ve všech osmi směrech a ze zbylých písmenek čtěte po řádcích tajenku.
průměrné
7
obtížné
5 2
5
6
7
8 2
7
3
5 4 1
7
1
6
2 8
3
9
6
1
9 4 5
3 1
6
1
2
5 1
6
9 3 1
7
8
1
4 3
7
2
2
2
4 6
8
7 4
6 4
4
8
9
2
8 9
6
7
5
6 2 3
4
1 8
3 5 2
3
7
5
7 8
2 1
6
4
7
3
29
Súťažná krížovka
„Viera a poznanie sú ako dve
misky váh, ... (tajnička).“
Arthur Schopenauer
Uzávierka je 20. 7. 2016
30
Redakce časopisu Dialog
B. Braun Avitum s.r.o.
V Parku 2335/20
148 00 Praha 4
Česká republika
(na obálku napíšte „Súťaž“).
su [email protected] alebo
[email protected] (do predAko súťažiť?
metu e-mailu napíšte „Súťaž“).
Vylúštite súťažnú tajničku a jej
Prosím, neposielajte odpovede
správne znenie odovzdajte
po uzávierke, nebudete do zlosopersonálu dialyzačných stredísk
vania už zaradení.
B. Braun Avitum alebo ho zašlite
Z technických dôvodov zasielapoštou na adresu:
Prípadne nám správne znenie
me výhry len na území ČR a SR.
tajničky zašlite e-mailom na adre- Prosím, pri vyplňovaní svojho
mena používajte diakritiku; neradi
by sme vaše meno skomolili, ak sa
objavíte na výhernej listine.
Pravidlá súťaže nájdete na stránke www.bbraun-avitum.cz.
loptička (oblička), kľúčenka so
svetlom a žetónom
Ceny pre výhercov:
tričko s golierikom, flísová deka,
kniha, pero, blok, antistresová
Riešenie z minulého čísla:
Vojna je iba zbabelý útek
od problémov v mieri.
Výhercovia z minulého čísla:
Jarmila Sojáková, Vlasta Pelleová
soutěžní křížovka
„Neodpoutávej se nikdy od svých snů!
Když zmizí,... (tajenka 1–6).“
Mark Twain
Redakce časopisu Dialog
B. Braun Avitum s.r.o.
Jak soutěžit?
V Parku 2335/20
Vyluštěte soutěžní tajenku a její
148 00 Praha 4
správné znění odevzdejte personálu Česká republika
dialyzačních středisek B. Braun
(na obálku při­pište „Soutěž“).
Avitum nebo zašlete poštou
na adresu:
Znění tajenky nám případně můžete zaslat také e-mailem na adreUzávěrka je 20. 7. 2016.
su [email protected] nebo
[email protected] (do předmětu e-mailu uveďte „Soutěž“).
Neposílejte prosím odpovědi
po uzávěrce, již nebudete do slosování zařazeni. Z technických
důvodů zasíláme výhry pouze
na území ČR a SR. Při vyplňování svého jména používejte
prosím diakritiku, neradi bychom
vaše jméno zkomolili, až se objevíte na výherní listině.
Pravidla soutěže naleznete na:
www.bbraun-avitum.cz
klíčenka se světlem a žetonem
Výherci z minulého čísla:
Helena Rychnovská, Verča
Brandejská, Antonín Šimek
Řešení z minulého čísla:
Ceny pro výherce: tričko s límeč- Tajemství úspěchu v životě není
kem, fleecová deka, kniha, tužka, dělat, co se nám líbí, ale nalézt
blok, antistresové mačkátko,
zalíbení v tom, co děláme.
31
Přední Výtoň na Lipně
21.–28. 8. 2016
Ubytování a stravování včetně plné penze je zajištěno v areálu Penzionu
Vyhlídka na Přední Výtoni. Stravování začíná večeří, ubytovat se je možno první
den po 14. hodině. Platba za pobyt na místě v hotovosti. Cena je 400 Kč/den pro
pacienty a členy SK DaT, 450 Kč/den pro ostatní a 380 Kč/den pro děti do 12 let.
Minimální obsazení 4lůžkové chatky je 3 osobami, v případě 2 osob je třeba doplatit
100 Kč/den za prázdné lůžko.
Doprava je individuální, autem nejlépe do Frymburku a pak lze buď přívozem na pravý
břeh lipenské nádrže a do Přední Výtoně, nebo objet přes Lipno a hráz. Vlakem nejlépe
do stanice Lipno, tam pro vás po předchozí dohodě dojedeme. Dálkové autobusy jezdí
jak na Lipno, tak do Černé v Pošumaví (www.idos.cz).
Program bude podobný jako v minulých letech. Sporty, soutěže, výlety… Český Krumlov, Teplá Vltava s Mrtvým luhem nebo Vltava na lodičkách z Vyššího Brodu, Vítkův
kámen, Schwarzenberský kanál, Stezka v oblacích na Lipně aj. V Přední Výtoni je
sportovní areál s tenisovými kurty, hřištěm na metanou, fotbalovým hřištěm a hřištěm
na volejbal. V areálu Penzionu je stolní tenis, bowling a v okolí cyklotrasy. Mezi Přední
Výtoní – Lipnem – Frymburkem je pobřežní trasa na in-line brusle. Na Lipně je kromě
aquaparku i možnost zapůjčení sjezdových horských kol a využít sjezdové dráhy pod
lanovkou na Kramolín. Tamtéž lze zapůjčit elektrokolo pro ty méně zdatné (motivované). Řada akcí probíhajících v oblíbené rekreační lokalitě je na www.lipnoservis.cz.
Do 21. 6. je v Lipně a okolí Olympijský park, některé aktivity budou pokračovat.
Zdravotní zajištění a dialýza. Po dobu pobytu bude přítomen lékař a sestra,
hemodialýza bude zajištěna v DC v Českém Krumlově, doprava individuálně nebo
sanitou, preferenčně večerní směny. Pro dialyzované: lékařskou zprávu pošlete
MUDr. Kovářovi na HDS do Českého Krumlova do 30. 7., její kopii si vezměte s sebou.
Transplantovaným stačí kopie poslední kontroly.
Přihlášky zasílejte poštou, faxem nebo ideálně e-mailem do 30. 6. 2016.
Kontakty (telefonní jen pro případ nutnosti):
MUDr. Lukáš Svoboda: tel. 603 440 005, [email protected]
Mgr. Michal Dušek: tel. 725 531 739, [email protected]
Sportovní klub dialyzovaných a transplantovaných, Roentgenova 2, 150 30 Praha 5
23. letní hry
dialyzovaných
a transplantovaných
sportovců ČR
B. Braun Avitum s.r.o. | www.bbraun-avitum.cz