klasicismus jako umělecký sloh

Transkript

Maturitní otázka č.5 z literatury:Osvícenectví a klasicismus; fran. filozofové; klasicismus jako umělecký
sloh; spojitost mezi osvícenectvím a národním obrozením; znovuzrození českého jazyka a kultury; vědecký a
lidový proud národního obrození
Klasicismus – ( lat. vynikající, vzorný; návrat k antice ), navazoval na odkaz antiky především formou i zpracováním ( trojúhelníkové štíty, mramorové sloupy), architektura byla přesně dána; stavba Versailles v Paříži; hlavní zásada klasicismu byla – co je pravdivé je krásné; vyznačoval se vyrovnaností, jemností, přesným uspořádáním, přehledností; stavěli se zámky, nemocnice, muzea, divadla, paláce,…
Osvícenství – je filozofie,která panuje od pol. 17. do pol. 18.st. V této době existuje klasicismus jako
umělecký směr (malířství, sochařství, architektura, …); je to víra v rozum, přemýšlení, rozvíjí se filozofie jako vědní obor. Rozvíjejí se věd.obory fyzika, astronomie…,prosazuje se svoboda práce, myšlení, učení a rovnost ze šlechtou; za vlády Marie Terezie(četné reformy-školství, vojenství, úřady) a Josefa II.(Toleranční patent,Patent o zrušení nevolnictví) jejich vláda se nazývá osvícenecký absolutismus za jejich vlády došlo k rozpadu feudalismu a počátku kapitalismu(manufaktury),zeslabení moci církve,humanizace trestního práva,…
Znaky: posílení umění, opětování lásky, ideál ženy
Lit.žánry: - vysoké-óda, epos, tragédie-o životě vysokých vrstev
- nízké-komedie, fraška, bajka, satira-postavy neurozené, náměty ze současnosti; verš i próza
( Klasicismus )-Přechod mezi barokní a osvíceneckou literaturou
1. Francie - 17.st. absolutistický stát Ludvíka XIV.,Francie kolébka klasicismu
- tragédie
- Pierre Corneille – Cid ( základní konflikt povinnost a čest X citu a lásce ; Rodrigo-Cid a
Ximény ; Cid zabije jejího otce a ona chce potrestat vraha , ale když zjistí kdo to je tak to nedokáže ) ;
alexandrin –rýmovaný jambický 12slabičný verš
- Jean Racine – Faidra – osudová vášeň, láska k nevlastnímu synu; důraz na psychologii postav
- komedie
- Molière ( vl.jm.Jean-Baptiste Poquelin ) – klasik světové komedie; kritický pohled na skutečnost, satiristický obraz nedostatků,výsměch slabostem,smírné řešení, hrdinové pojati satiricky i humorově;
působil u her.kočovných spol. jako herec,režisér a autor
- nejodvážnější komedie- Tartuffe – odhalení svatouškovství a pokrytectví církve
- komedie Lakomec (inspirace u Plauta jeho Komedií o hrnci; je to tragikomická postava; o
lichváři, který je pro peníze obětovat vše); Škola žen; Misantrop(kritika vypočítavosti šlechty); Měšťák
šlechticem; Zdravý a nemocný (útok na šarlatánství, sobectví, pokrytectví lékařů ) a další
- bajky
- Jean de La Fontaine 12 knih bajek- příběhy zvířat-nositelé lidských vlastností(pokrytectví,
lstivosti,intrik,…)
2.Itálie
- tzv. commedia dell´aerte-národní veselohra; všední problémy zachyceny ironicky, výstižně zobrazeno měšťanské prostředí; herci měli jen tzv.scénář na scéně improvizovali; dialog doplňován pantomimou;
stále stejné postavy-hlavní HARLEKÝN, KOLEMBELÍNA, PIEROT pantomimické postavy; vedlejší – SLUHA ,ŠLECHTIC,ŠLECHTIČNA, plné tzv. situačních komedií
- Carlo Goldoni – Poprask v laguně
Osvícenecká literatura
1.francouzští filozofové
- ve Francii byly výborné podmínky (boj proti absolutismu), francouzská revoluce po pádu Bastily,
nástup Napoleona, prohlášení císařství a napoleonské války
- François Voltaire (vl.jm. François Marie Arouet ) – historik, filozof, básník, prozaik, publicista,
dramatik; jízlivý kritik absolutismu, církevnímu fanatismu; opravdový mistr kritického racionalismu 18.stol.
- román: Candine nebo optimismus ; drama : Zaira, Brutus
- Charles Louis de Montesquie – filozof, kritik doby,autor rozpravy Duch zákonů (vysvětluje vznik
zákonů a stát. zřízení z přirozených příčin ,přimlouvá se za omezení absolustické vlády podle anglického
vzoru ), Perské listy (kritika satirou společenských a politických poměrů současnosti )
- tzv. encyklopedisté – mladší generace
- vydali – Velkou encyklopedii – souhrn dosavadního vědění; přispěli do ní Voltaire, Rousseau,
Diderot,…
PDF vytvořeno zkušební verzí pdfFactory www.fineprint.cz
- Denis Diderot – filozof, autor románu v dopisech Jeptiška (autobiografie dívky přinucené vstoupit
do kláštera); Jakub fatalista (o otázkách společenské morálky, rozhovor bodrého sluhy s pánem)
Spojitost osvícenství a národního obrození( v textu dále jen NO)
Doba NO – od 18.let 18st. do ½ 19.st.- je doba vzniku osvíceneckých reforem ,to je hnutí usilující ve jménu
„osvícenského“ rozumu a vědy překonat náboženskou ideologii a feudální absolutismus.Základem pro vznik
NO byl hospod. a prům. pokrok, který si vynutil vydání reforem. Tyto změny měly za následek rozpad feudalismu=>změna spol.podmínek a začalo se vytvářet národní povědomí a konstituovat novodobý český národ.Tento proces trval až do pol.19.st. a postupně zasahoval širší vrstvy městského a venkovského obyvatelstva.Na uvědomování národního společenství se nejvíce podílela obrozenecká literatura.
Z filozof. hlediska je NO nazýváno jako osvícenectví. Z literárního hlediska je NO zasahuje do preromantismu(1.fáze), romantismu(2.fáze), a počátků realismu(3.fáze)
Charakteristika NO: - hnutí za svobodu náboženství,slova a projevu; myšlenka slovanské vzájemnosti;
chtěli zrovnoprávnit češtinu s němčinou; formování novodobého českého národa;počátky novodobého čes.
kul. ži- vota. Toto bylo urychleno tolerančním patentem Josefa II., revoluce např.Francie
Zdroje NO: - revoluční nálada; Myšlenka slovanské vzájemnosti; poezie inspirována lidovou slovesností (
sběratelé Čelakovský,Erben); vydávání českých novin Václavem Matějem Kramériem; činnost drobné
venkovské inteligence(učitelé,kněží) a divadla
Obrozenecká věda:- jazykověda (jazyk = zákl.znak národa) obrany českého jazyka ; historie(snaha připomenout slavnou minulost např. husitství a posílit nár. sebevědomí)
Toto všechno mělo za následek boj češtiny a němčiny znovuzrození čes.divadla, čes.novin, čes.kultury a
čes.jazyka. NO se dělí na 3 fáze: - 1.fáze-obranná (převážně jazykovědci) 70.let 18.st.-poč19.st.
- 2. fáze-ofenzivní(vědci i básníci) poč19.st.-20.léta19.st.
- 3.fáze-vyvrcholení obrozeneckých snah30.-50.léta19.st.
Dále jde NO dělit na vědecký proud a lidový proud. Ve vědeckém proudu figurují jazykovědci (jazykozpyte)
působící převážně v 1.fázi a historikové; v lidovém proudu se jedná o autory píšící pro lid.
1.fáze NO – obranná
- cíl: čelit germanizaci, zachránit a obnovit český jazyk(vzorem čeština z doby veleslavínské), úkolem
bylo vytvořit vědeckou češtinu
- vědecký proud v 1.fázi NO
- vznik Soukromé společnosti nauk později přejmenovanou na Královskou společnost českých nauk–KSČN v r.1774, vznik Českého muzea 1818 a Matice české 1831
- hlavní problémy, které tyto společnosti řešily, byly z oblasti filologie( cíl povznést český jazyk) a historie
(pravdivé poznání minulosti)
a) historie
- Gelasius Dobner (1719-1790)– dlouholetým zkoumáním dokázal nespolehlivost Hájkovi Kroniky
české, je nazýván otcem kritického dějezpytu, propagátor kritické metody dějepisectví
- František Martin Pelcl (1734-1801)–Nová kronika česká (měla nahradit nespolehlivou Hájkovu
kroniku českou pravdivým vylíčením minulosti);dějepisec a 1.profesor českého jazyka na pražské univerzitě
b) jazykověda
- Josef Dobrovský(1753-1829), (první světový Čech – T.G.Masaryk)
- žák Dobnera, zakladatel vědecké slavistiky a bohemistiky; zprvu nevěřil v budoucnost češtiny
ale vysoce cenil její úroveň v minulosti(zlatý věk za Maxmiliána a Rudolfa II.), věnoval se vytvoření
spisovné normy českého jazyka; svoje díla psal ale latinsky nebo německy, protože čeština v té době nebyla
schopna vědeckého vyjadřování
- narodil se Ďařmotech u Rábu(Uhry); vystudoval gymnázium v Německém (Havlíčkově) Brodě
a v Klatovech, filozofii a teologii v Praze na universitě působil jako rektor kněžského semináře na klášteře
Hradisko v Olomouci; pak se stal vychovatelem v rodině hraběte Nostice a začíná se věnovat vědecké práci ;
cestuje po Evropě např. Švédsko, Rusko
- dílo v oblasti jazykovědy
Podrobná mluvnice češtiny (Zebruvná mluvnice češtiny) – popsal v ní systém jazykaa
formuloval jeho zákonitosti; 1.vědecká mluvnice , navazuje na češtinu Bible kralické,sice nevěřil
v znovuzrození češtiny ale přesto ustálil jazykovou formu a navrhl analogickou opravu pravopisu ( platí
dodnes); psaná německy
- dílo v oblasti literární historie
Dějiny české řeči a literatury - dějiny jazyka v souvislosti s dějinami literatury; přísný až
kritický vztah k faktům(osvícenec); oslava českého jazyka doby veleslavínské a husitství; psané německy
- dílo v oblasti slavistiky ( nauky o slovanských národech )
Základy jazyka staroslověnského – 1.vědecká mluvnice staroslověnštiny ( jazyk našich
nejstarších památek); psaná latinsky
- dílo v oblasti slovníkářství
Německo – český slovník – 2 díly
- dílo v oblasti prozodie
stať Česká prozodie (nauka o výstavbě verše z hlediska zvukové stránky) propagoval přízvučnou prozodii( časoměrná prozodie, kde se střídají přízvučné a nepřízvučné slabiky ); určil, že češtině neodpovídá časomíra, ale přízvučný verš
- Dobrovský položil základy obrozeneckého hnutí a literatury; základy novočeského spisovného jazyka, ustálení jazykové normy; základy slavistiky; základy české moderní vědy(analytičnost, kritičnost,
úsilí o vědeckou pravdu)
c) vydavatelství
- Václav Matěj Kramerius - je hl. představitelem myšlenky výchovy přes knihu Česká expedice (
r. 1791)-nakladatelský a knihkupecký podnik, který vydával starší české knihy (Příhody Vratislava z Mitrovic ).Byl zároveň vydavatelem novin - Schönfeldsé pražské noviny, Pražské poštovské noviny a Kramariusovy C. K. vlastenecké noviny
- lidový proud v 1.fázi NO
a) počátky novočeského básnictví
- Václav Thám – Básně v řeči vázané(1785) – almanach(sborník), původní tvorba i překlady
- Antonín Jaroslav Puchmajer – stál v čele básnické skupiny Puchmajerova družiny, která vydala
5 almanachů Sebrání básní a zpěvů (1795-1814; převažuje vlastní tvorba)
- vznik první novočeské básnické školy – program vlastenecký i formální (sylabotónický verš,
obliba ódy, bajky, eposu); např:
- A.J.Puchmajer – Óda na Jana Žižku z Trocnova (oslava husitského hrdiny jako vlastence)
- Šebastián Hněvkovský – sentimentální balada Vnislav a Běla; epos o dívčí válce Děvín
b) Počátky obrozeneckého divadla
- úkolem bylo: zajistit pravidelná divadelní představení, vychovat české herce, vytvořit české hry na
základě české historie, vliv na národní uvědomění lidu
- první scény:
- v Kotcích ( od r. 1738 )
- ve Stavovském divadle ( od r. 1783) – česky se hrálo jen vyjímečně
- ve Vlasteneckém divadle–BOUDA (1786 – 1789)na Koňském trhu (Václaváku)
- repertoár Boudy:
- překlady klasiků (Moliere, Shakespeare, Schiller); veselohry (Prokop Šedivý Masné krámy,Pražští sládci nebo Antonín Josef Zíma – Oldřich a Božena ); vlastenecké hry(Václav Thám- Břetislav a Jitka)
- pokračovatelem autorů píšících pro Boudu je Václav Kliment Klicpera: autor veseloher např.:
Rohovín čtverrohý, Divotvorný klobouk, ….; kritizoval špatné lidské vlastnosti, je to předchůdce J.K.Tyla
2.fáze NO – ofenzivní
- vliv napoleonských válek
- znaky období: rozvoj básnického a odborného jazyka, rozšíření slovní zásoby; rehabilitace husitství a
veleslavínské doby; aktivita - nejen cenit minulé,ale vytvářet nové hodnoty; propagace slovanské myšlenky;
preromantické nadšení a víra v budoucnost národa x racionalismu a skepsi Dobrovského
- vypracován 1. novodobý český národně kulturní program základem pro něj je veleslavínská doba
- cíle: výchovně vlastenecké, internacionální a estetické
- umělecké projevy se vyznačují více citovostí, středem pozornosti je přirozený člověk, hlásí se návrat
k přírodě, k dávnověku; silným inspiračním zdrojem je lidová poezie
- vědecký proud 2.fázi NO
- Josef Jungmann(1773-1847) – jazykovědec, překladatel, básník,propagátor češtiny, chtěl dokázat,
že češtinou lze vyjádřit vyspělé práce evropských literatur, překládal z angličtiny ( John Milton- Ztracený
ráj), francouzštiny ( Chateaubriand – Atala), němčiny ( Goethe, Schiller ), ruštiny ( Slovo o pluku Igorově );
byl profesorem na litoměřickém gymnáziu; píše česky;
- literární historie a teorie:
Slovesnost – první učebnice literární teorie a poetiky a čítanka (texty od husa po současnost)
Historie literatury české – souhrnný obraz vývoje české literatury
- jazykověda:
Slovník česko-německý –5dílný; vytvářel novotvary=důkaz, že čeština je jazyk stejně
dokonalý jako němčina; vznik českého odborného názvosloví – vliv na rozvoj humanitních a společenských věd
- stať:
Rozmlouvání o jazyce českém
- vznik 1.vědeckého časopisu Krok – záměrem bylo vytvořit českou encyklopedii
- Pavel Josef Šafařík(1795-1861) – věnoval se historii slovanského jazyka a literatury,věřil, že jde o
jeden jazyk a národní jazyky pokládal za nářečí.tyto poznatky zpracoval v Dějiny slovanské řeči a literatury podle všech nářečí – je psaná německy.
Nejvýznamnějším dílem jsou Slovanské starožitnosti – s národopisnou mapou všech slovanských národů
- František Palacký(1798-1876) – začal psát jako básník, pak překládal a byl teoretikem literatury a
estetiky, ale po příchodu do Prahy se plně věnuje historii.vydával staročeské kroniky, založil časopis
českého muzea Muzejník, podílel se na vzniku Matice české, spolku pro vydávání českých vědeckých knih.
Byl zastánce austroslavismu – vytvoření českého státu v rámci rakouské monarchie => politik, liberál
společně s Havlíčkem.Pochází z Moravy.
- historie:
Dějiny národu českého v Čechách i v Moravě – 5 dílů, psané německy od r.1836 a psané
česky od r.1848; zachycuje dějiny od pravěku až po rok 1526, smysl našich dějin spatřoval v stálém vztahu
(přátelském i nepřátelském) s Němci, za nejslavnější dobu pokládal husitství.(výklad dějin jako zápas
němectví a slovanství; inspirace pro Smetanu, Jiráska, Alše, Myslbeka…
- lidový proud v 2. fázi NO
- Jan Kollár (793-1852)– propagoval ideu (myšlenku ) slovanské vzájemnosti; je Slovák, ale píše česky, studoval v Bratislavě, pak v Sasku v Jeně jako student evangelického bohoslovectví, tady se setkává
s dívkou, do které se zamiluje a inspiruje se ní a píše o ní a k ní v díle Slávy dcera. V Praze se spřátelil s Jungmannem, Palackým a Šafaříkem.
- vliv pobytu v Jeně: po stránce národní a myšlenkové; poznal rozdíl mezi minulostí a neutěšenou
přítomností Slovanstva(v okolí Jeny pozůstatky po Polabských Slovanech );po osobní stránce seznámení
s Friderikou Wilhelminou Schmitovou (Mína)
- básník:
Básně – bás. sbírka obsahující elegie, ódy, epigramy, milostnou lyriku se stala základem ke
skladbě Slávy dcera- Mína splývá s vybájenou dcerou bohyně Slávy, je symbolem budoucího Slovanstva (
= alegorická představa), provází básníka po slovanské pravlasti – motiv putování (Dante, Komenský);
skladba obsahuje předzpěv a 5 zpěvů (podle řek protékající po slovanském území: Sála, Labe, Rýn, Vltava,
Dunaj,podle slovanského nebe: Léthé,podle slovanského pekla: Acheon ); forma: elegie – nejen žalozpěv
nad zašlou slávou Slovanstva, ale i monumentální zpěv o slavné budoucnosti;je tu použito časoměrné
prozodie; zpěvy obsahují přes 6000vlasteneckých a milostných znělek(sonetů)
- teoretik:
O literárnej vzájemnosti mezi kmeny a nářečími slavskými–představa zvláště kulturní
vzájemnostmi
- sběratel:
Národnie zpievanky – sborník slovenských lidových písní
- František Ladislav Čelakovský(1799-1852) – narodil se ve Strakonicích, studoval filozofii v Praze
a Českých Budějovicích, studia nedokončil => stal se vychovatelem, a pak redaktorem Pražských novin a
jejich přílohy Česká včela, žil ve stísněných existenčních podmínkách, až ve 40-tých letech se stal profesorem slavistiky. Sbíral a vydával lidovou poezie všech slovanských národů v původním i českém znění. Národní povědomí posiloval ukazováním na mravní hodnoty,jak jsou obsaženy v lidové slovesnosti
- sběratel:
Slovanské národní písně – 3 svazky slovanských lidových tvoreb
Mudrosloví národu slovanského v příslovích – slovanská přísloví a pořekadla
- básník: ohlasové poezie = tvorba v duchu lidové slovesnosti
Ohlas písní ruských – vyjádření slovanské vzájemnosti,obsahuje ruské byliny, které přetváří
a dokresluje; témata:vítězství Rusů nad Turky, vítězství nad Napoleonem, bohatýrská minulost; převaha
epiky nad lyrikou(shodná s charakterem ruských bylin)
Ohlas písní českých – zachycuje ráz českého lidového života, odraz lidového života; převaha
lyriky nad epikou; témata: obraz českého lidu(humor,satira), nenávist k útisku; oslava husitského vojevůdce,
balada v lidovém tónu
- překladatel: Heder, Goethe,…- jejich básně
- Rukopisné padělky
- Rukopis královédvorský – nalezen r. 1817 ve Dvoře Králové, označen za památku z konce 13.stol.
- Rukopis zelenohorský - zaslán anonymně Národnímu muzeu r. 1818,nalezen na Zelené hoře u Nepomuku, označen za památku z 10.st.
-oba rukopisy tvoří epické skladby vztahující se k místním historickým událostem11.13.st.Všechny měly dokazovat vysokou kulturní a mravní úroveň Čechů. Rukopisy se staly inspirací pro
další umělecké okruhy jako jsou literární, hudební, výtvarné okruhy. Význam: měli dokázat starobylost naší
kultury, měli posílit národní sebevědomí.
- jako první rukopisy odmítl J.Dobrovský(Zelenohorský rukopis), další pochybnosti o jejich pravosti vyvrcholili koncem 19.století při tzv.rukopisných bojích, kdy profesoři české university (v čele s Masarykem, Vlček, Goll,…) prokázali jejich nepravost.Za autory byli označeny Václav Hanka a Josef Linda.
3.fáze NO – vyvrcholení NO
- obrozenecké hnutí se v této době stává celonárodní záležitostí, nikoliv jen věcí vědců, jazykozpytů,
historiků a slovníkářů – buditelskou funkci přejímá od literatury vědecké literatura krásná
- česká buržoazie se začíná projevovat jako společenský celek, idea novodobého českého národa se
naplňuje
- literatura se sbližuje s životem, literární tvorba se obohacuje tematicky ( např.:život městského a
venkovského lidu) a o další slovesné formy ( povídka, novela, román, epigram, satira)
- prohloubení a rozšíření vlastenecké práce přispívají odborné a zábavné časopisy a noviny, české besedy
a české divadlo
- je to doba mezi dvěma revolucemi 1830 (v Polsku a ve Francii ) a 1848 ( po celé Evropě ) => odpor
proti útisku a absolutismu
- vznik 1. politického obrozeneckého programu, tzv. austroslavismu ( vytvoření českého státu
v rámci rakouské monarchie – viz Palacký)
- politická scéna se dělí na dvě větve: radikálové (Sabina, Frič) a liberálové (F.Palacký, K.Havlíček), 30.-40. léta - odpor proti absolutismu (kancléř Metternich). 1848 - vyvrcholení národního obrození - vznik
politických stran liberální a radikální, 50. léta - bachovský absolutismus
- v literatuře: počátek realismu (K.Havlíček Borovský, B.Němcová), spjatost s NO (J.K.Tyl, K.J.Erben) a
romantismu (K.H.Mácha-viz otázka č.7 český romantismus); a vrcholí tu politický program; tvorba je pro
obyčejný lid => pouze lidový proud
- rozkvět divadla, publicistiky, poezie, satiry, venkovské prózy
a) Spjatost s NO
- Josef Kajetán Tyl (1808-1856) - narodil se v Kutné Hoře jako syn vojenského hudebníka, vystudoval gymnázium a při studiích se setkal s profesorem Klicperou, studia na filozofii zanechal a vstoupil do
kočovné společnosti herců (pobýval mezi nimi dva roky). Po dvou letech nastupuje jako úředník a v r. 1842
nastupuje do Stavovského divadla, kde měl řídit česká představení, Bouřlivých událostí 1848- 1849 se účastnil i jako novinář i jako spisovatel, po porážce revoluce opět odchází ke kočovné společnosti, Věnoval se
činnosti novinářské, beletristické a dramatické tvorbě – jeho největší přínos české literatuře.Byl žákem V. K.
Klicpery, patří k romantickým autorům v české literatuře
- novinář:
časopis Květy, Selské noviny, Pražský posel
- povídky: - úvod Tyla do literatury
Chudí lidé – obraz bídy lidu
Pouť českých umělců – zobrazení těžkého života umělců
Rozervanec – polemika s Máchovým Májem, cílem umělce má být působení na lid
Dekret kutnohorský –historická povídka, předchůdce Jiráska
Poslední Čech – ostře kritizovaná povídka Havlíčkem
- dramata:
Fidlovačka aneb žádný hněv a žádná rvačka – poprvé v ní zazněla česká státní hymna( Kde
domov můj na hudbu Fran. Škoupa);zachycující život pražských lidových vrstev, fraška s písněmi
- ze současného života: - ideálem převýchova "krutého" kapitalisty a jeho získání pro národní
věc, dramatickou zápletkou láska mladých lidí; často sociální konflikt
Pražský flamendr(mladý mládenec si neváží svého života), Paličova dcera(soc.motiv),( Pani
Marjánka matka pluku (adaptace
- historické hry: - zobrazení mravního konfliktu, aktualizace - korespondují s událostmi v době
tvorby, vznikly kolem roku 1847-48 a jsou historické jen svými tématy, vyjadřují ideály z let svého vzniku
Krvavý soud aneb kutnohorští havíři – historicky - bouře havířů v 15.st.; podnět - stávka
smíchovských dělníků v 40.letech 19.st.; první české sociální drama; svět havířů – Opat(je starší, usiluje o
dohodu s panstvem), Vít(je mladší, radikálnější,bojovnější => střed dvou generací Opata a Vítka
Jan Hus – historická postava, ale vyslovuje požadavky a cíle národa v současnosti, prosazuje
revoluční program roku 48
- dramatické báchorky:
Strakonický dudák – obdivuje český talent; mezinárodní problémy nové doby, problémy
nově vzniklé vrstvy (buržoazie)-ziskuchtivá, dravá, nemilosrdná…; je to oslava českého lidu – síly, lásky,
obětavosti a vlastenectví; děj.schéma: láska Dorotky a Švandy-překážky-Švandova cesta do světa za penězi-příhody ve světě-návrat domů
Jiříkovo vidění( inspirace z pověsti Blanických rytířů; 5 jednání)
Lesní panna(o touze lidí poznat nové kraje, oslava českého muzikantství, vítězství lásky k
vlasti => všude se musí pracovat; 4 jednání)
Čert na zemi (inspirace u Fausta - viz Goethe - a Mefistofela;Mefistos a Salamandr; 3 jednání )
- Karel Jaromír Erben(1811-1870) - narodil se v Miletíně, vystudoval práva a filozofii, začal se
zabývat historií a národopisem, stal se sekretářem Národního muzea a v r. 1851 byl jmenován archivářem
města Prahy, spolupráce s Palackým, práce pro České muzeum - národopisec, folklorista, historik - vědec, ne
bouřlivý romantik, důkladnost - shromažďuje mnoho verzí téhož útvaru, na rozdíl od Čelakovského nechce
tvořit ohlasy, lidová slovesnost je předmětem jeho studia a inspirací pro rekonstrukci původní podoby lidové
slovesnosti, v níž se (podle bratří Grimů) zrcadlí staré lidové mýty; přítel Palackého, současník i protichůdce
Máchův
- dílo: - navazuje na F.L.Čelakovského, snaží se zachránit lidovou slovesnost a vytváří umělou baladu
- sběratelská činnost:
Prostonárodní české písně a říkadla – lidová slovesnost, české národní písně, pokračování:
Sto prostonárodních pohádek a pověstí slovanských v nářečích původních
České pohádky – zaměřuje se na hrdinství,např.:Zlatovláska, pták Ohnivák …)
- přeložil pohádky bratří Grimů (např.:Červená karkulka)
- vítězí tu dobro nad zlem, moudřejší vyhrává
- básnická činnost:
Kytice z pověstí národních – obsahuje 13 básní (převážně balad),obsahovým základem Kytice jsou české báje mistrovsky přetvořené s použitím všech uměleckých prvků lidové balady ve svébytná
umělecká díla; v lidovém názoru nachází hlubší životní moudrost, možnost, jak odpovídat na problémy
člověka.Základní motivy: boj člověka s přírodou a s nadpřirozenými silami; základní vztahy mezi lidmi (jejich narušení a konflikty); v popředí motiv mateřské lásky (řeší se tu otázka vina + trest);Kompozice sbírky:
13 básní : 1. Kytice,13.Věštkyně-motiv národního smutku i naděje,matka = vlast; Poklad, Dceřina klatba –
- mateřská vinna; Polednice,Vodník – nepřátelské nadpřirozené bytosti; Zlatý kolovrat, Záhořovo lože – motiv dobra a zla,legendárnost,pohádkovost; Štědrý den – tajemné roční období,zvyky,obyčeje,pověry .Hlavní
druhy lidové epiky: pohádka, legenda, pověst, převaha balad
- pokračovatelé:Neruda, Vrchlický, Bezruč, Wolker; inspirace:Aleš(malířství),Dvořák, Fibich
( hudební skladatelé)
- Karel Sabina(1813-1877) – přítel Máchův (1.podrobná kritická studie o Máchovi – Úvod povahopisný ),revolucionář a politik a novinář – v r.1848 krajně levicové stanovisko,vězněn,po propuštění ve
službách tajné policie
- libretista: libreta k Smetanovým operám Braniboři v Čechách, Prodaná nevěsta, k opeře Viléma
Blodka V studni
- básník (romantické verše), prozaik (román Oživené hroby-autobiografické prvky, vězeňský deník)
- Josef Václav Frič(1829-1890) – básník, prozaik, dramatik, překladatel, radikální český politik, byl
vězněn, revolucionář, redaktor radikálně demokratického almanachu Lada Nióva (1855), autor Pamětí – popis událostí r.1848-1849, svědectví o mládí - nedokončené
b) Počátky českého realismu
A) satira
- Karel Havlíček Borovský(1821-1856) – narodil se v Borové u Přibyslavi(proto Borovský),
pocházel z kupecké rodiny, vystudoval gympl v Německém Brodě, filozofii v Praze a tady vstoupil do kněžského semináře odtud je vyhozen a pak pro nedostatek financí odchází do Ruska (1841 cesta do Ruska; 1843
cesta do Polska a pak po zemích rakouských),po návratu se stal novinářem popisujícím názory na danou
situaci u a v Risku, za vydání svých novin odsouzen do vyhnanství don Brixenu za vlády bachova absolutismu 16,12,1851deportován v r 1855 se vrací zpět do prahy a za rok umírá na TBC; představitel kritického
realismu; 1.politický novinář ; poetik, radikál,vzor pro ostatní
- novinář:
Pražské noviny literární příloha Česká včela
Národní noviny satirická příloha Šotek
časopis Slovan
programové články v souboru Duch Národních novin – obsahuje nejvýznamnější články
z Nár.novin => zakázání Slovanu, je obviněn z pol.smíšlení
- epigramatik, satirik, básník:
Epigramy – krátké satiricky útočné básně s pointou; vyjadřují Havlíčkův kritický poměr
k životu a světu; ironicky věnovány (Církvi, Králi, Vlasti, Múzám, Světu)-5 oddílů; útok na katolic. církev (
Z historie literatury české), útok na byrokracii a stát (Etymologický,Selský, Demokratický), útok na nezdravé jevy v národním životě ( Verba docent, exempla trahunt, Poeta Laureatus)
- satira: epické básně
Tyrolské elegie – popis cesty a pobytu ve vyhnanství; forma: satirická elegie až útočná elegie
přechází v sarkasmus; jaz.prostředky: prostý lidový jazyk; bás.prostředky: lidový rým, metafory,hyperbola,
oslovení, zdrobněliny, ironie,…
Král Lávra – na téma irské pohádky, útočil na omezenost a tupost panovníka, kritika
císařského a bachovského absolutismu
Křest svatého Vladimíra – nedokončené, inspirace Nestorovým Letopisem ruským; kritika
absolutismu, katolické církve; pokrytectví; zištnosti; groteskní děje, kritika rakouské vlády, výsměch, ironie;
jazyk: lidový, prostá 4veršová písňová sloka,jednoduchý verš, rytmus
- společný znak satir: výraz odporu proti jakémukoliv násilí a útlaku; kolektivní historická a
politická zkušenost národa
B) Venkovská próza – realistický obraz venkovského života
- Božena Němcová (1820-1862) – její dílo představuje přechod od romantické k realistické literatuře (
píše prózu);do 18-ti let neuměla česky;narozena ve Vídni v rodině panského kočího Jana Pankla a jeho ženy,
české služky, Terezii Novotné, kteří sloužily u kněžny Zaháňské;její dívčí jméno bylo Barbara Panklová,žila
v poloněmecké rodině, mládí prožila v Ratibořicích u České Skalice (vliv babičky Magdalény Novotné), pak
ve Chválkovicích v Čechách, odchází tam ke svému strýci, po skončení měšťanské školy(kde se učila věcem
co má znát měšťanská žena), v 17-ti letech poznává Josefa Němce, úředníka finanční stráže, který je často
překládán, kvůli svému vlastenectví; jako prvotinu vydávala vlastenecké verše pro ženy
- literární dráhu začínala jako sběratelka pohádek, vyprávění však přetvářela do nového
uměleckého tvaru tak, aby odpovídalo jejím představám života na českém a slovenském venkově.
Výsledkem této její činnosti jsou sbírky pohádek (hlavní myšlenkou jejích pohádek je demokratická zásada
rovnosti všech lidí, uskutečnění spravedlivé vlády a vítězství mravních hodnot nad silami zla; těmito
mravními hodnotami obdařuje spisovatelka hrdiny z lidu, vítězící nad rodovou povýšeností, bohatstvím a
zlobou):
Národní báchorky a pověsti (Chytrá horákyně)
Slovenské pohádky a pověsti
- národopisné studie: z těch míst kde žila
Obrazy z okolí domažlického (život Chodů, jejich kulturu, zvyky…)
- povídky: přechod od tvorby pohádkové k novelistické byl u Němcové pozvolný
- ve všech povídkách vystupuje postava všestranně dobrého člověka
-povídky soustředěné na ženské představitelky venkova, příklady ideálních hrdinek, obětujících
se pro jiné:
Divá Bára, Karla (příběh chlapce vydávaného za děvče), Pomněnka šlechetné duše
- národopisné povídky:
Chudí lidé, Pan učitel, Dobrý člověk, Chýše pod horami
Babička (vznik 1853 po smrti syna Hynka; vzpomínky na dětství, ztrácí své blízké a přátele, je
pod policejním dohledem; cíl:ukázat harmonický život prostých lidí, vzor dokonalosti člověka, chtěla podat
lidem, jak se žilo na venkově; kompozice: 2 dějová pásma – střídání ročních období,příjezd babičky, popis
jejího všedního dne(2 linie – střídání ročních období, sonda do života babičky a dalších lidí na vsi,
psychologie postav); postavy: z venkovského prostředí(babička, Barunka,Jan, Vilém,Adélka, Barunčin otec,
lidové typy-mlynář,Viktorka…) a z panského světa(Barunčina maminka, paní kněžna, kontesa hortenzie…);
vrcholí snahy vytvořit typ prostého venkovského člověka, který je základem společnosti, hl.postava M.
Novotná, velice krásný spisovný jazyk, vrchol uměleckého mistrovství, soc.motiv, milost.motiv, motiv víry
v lid.zvyků a obyčejů a lid. Pověry)
- sociální povídky:
V zámku a podzámčí(dvojí svět zámek a podzámčí; postava dobrého člověka znajícího obě
prostředí(lékař),sobectví, bezcitnost na zámku X obětavosti a vzájemné pomoci v podzámčí; přepych X
chudobě; jazyk jadrný, spisovný; základní stavební princip KONTRAST)
Pohorská vesnice
Význam Němcové: zdokonalení útvaru povídky; podrobnější zájem o venkovskou tematiku a
venkovského člověka; snaha o řešení soc. problémů lidí ( romantické řešení); vytvořila čistý, barvitý český
jazyk; boj za emancipaci ženy; inspirace a ovlivnění dalších českých autorů ( J.Seifert, F.Halas, F.X.Šalda,
Č.Jeřábek); zfilmovaná díla: Pyšná princezna, Byl jednou jeden král, Princ Bajaja, Tři oříšky pro Popelku,
Divá Bára, V zámku a podzámčí, Babička

klasicismus jako umělecký sloh

Transkript

Podobné dokumenty

výsledky 19. dvojzkoušky el paso pdf

Diskografie The Matadors - Jan Obermayer | Willkommen